18.3.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 71/1

(1)

Chemické znečištění povrchových vod představuje ohrožení vodního prostředí s účinky, jako jsou například bezprostřední a dlouhodobá toxicita pro vodní organizmy, akumulace v ekosystému a úbytek stanovišť a biologické rozmanitosti, jakož i ohrožení lidského zdraví. Přednostně je třeba zjistit příčiny znečištění a řešit problematiku emisí přímo u zdroje, a to ekonomicky i ekologicky nejúčinnějším způsobem.

(2)

Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1600/2002/ES ze dne 22. července 2002 o šestém akčním programu Společenství pro životní prostředí (3) uvádí, že klíčovými environmentálními prioritami tohoto programu jsou životní prostředí, zdraví a kvalita života, a zdůrazňuje nutnost zavést konkrétnější právní předpisy v oblasti vodní politiky.

(3)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (4), stanoví strategii proti znečišťování vod požaduje další specifická opatření pro snižování znečištění a normy environmentální kvality (NEK). Tato směrnice stanoví NEK v souladu s ustanoveními a cíli směrnice 2000/60/ES.

(4)

V souladu s článkem 4 směrnice 2000/60/ES by členské státy měly provést nezbytná opatření podle čl. 16 odst. 1 a 8 uvedené směrnice s cílem postupně snížit znečišťování prioritními látkami a zastavit nebo postupně odstranit emise, vypouštění a úniky prioritních nebezpečných látek.

(5)

Od roku 2000 bylo přijato mnoho aktů Společenství, které v souladu s článkem 16 směrnice 2000/60/ES tvoří opatření určená k omezování emisí jednotlivých prioritních látek. Mnohá opatření na ochranu životního prostředí navíc spadají do působnosti jiných právních předpisů Společenství. Proto by mělo být upřednostněno provádění a revize stávajících nástrojů před zaváděním nových omezení.

(6)

Pokud jde o omezování emisí prioritních látek z bodových a difúzních zdrojů podle článku 16 směrnice 2000/60/ES, zdá se, že pro členské státy je nákladově efektivnější a přiměřenější, aby v případě potřeby do programu opatření, který má být vypracován pro každou oblast povodí v souladu s článkem 11 směrnice 2000/60/ES, zahrnuly vedle provádění jiných právních předpisů Společenství i vhodná omezující opatření podle článku 10 uvedené směrnice.

(7)

Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 2455/2001/ES ze dne 20. listopadu 2001, kterým se stanoví seznam prioritních látek v oblasti vodní politiky a mění směrnice 2000/60/ES (5), stanoví první seznam 33 látek nebo skupin látek, pro něž se přednostně přijímají opatření na úrovni Společenství. Některé z těchto prioritních látek byly označeny za prioritní nebezpečné látky, u kterých by členské státy měly provést nezbytná opatření s cílem zastavit nebo postupně odstranit jejich emise, vypouštění a úniky. Některé látky byly přezkoumány a měly by být klasifikovány. Komise by měla pokračovat v přezkumu seznamu prioritních látek, přičemž by měla určit látky, pro které se přednostně přijímají opatření na základě dohodnutých kritérií, prokazujících riziko pro vodní prostředí nebo jeho prostřednictvím, podle časového plánu stanoveného v článku 16 směrnice 2000/60/ES, a co nejdříve předložit příslušné návrhy.

(8)

Z hlediska zájmu Společenství a s cílem účinněji regulovat ochranu povrchových vod je vhodné, aby NEK byly stanoveny pro znečišťující látky klasifikované jako prioritní látky na úrovni Společenství a aby byla členským státům ponechána možnost stanovit v případě nutnosti pravidla pro zbývající znečišťující látky na vnitrostátní úrovni, s výhradou uplatňování příslušných pravidel Společenství. Do seznamu prioritních látek nicméně nebylo zařazeno osm znečišťujících látek, které spadají do působnosti směrnice Rady 86/280/EHS ze dne 12. června 1986 o mezních hodnotách a jakostních cílech pro vypouštění některých nebezpečných látek uvedených v seznamu I přílohy směrnice 76/464/EHS (6) a tvoří součást skupiny látek, pro které by členské státy měly provést nezbytná opatření s cílem dosáhnout do roku 2015 dobrého chemického stavu ve smyslu článků 2 a 4 směrnice 2000/60/ES. Ukázalo se však, že společné normy stanovené pro tyto znečišťující látky jsou užitečné a že je vhodné zachovat úpravu těchto norem na úrovni Společenství.

(9)

Ustanovení týkající se současných cílů environmentální kvality stanovená ve směrnici Rady 82/176/EHS ze dne 22. března 1982 o mezních hodnotách a jakostních cílech pro vypouštění rtuti z průmyslu elektrolýzy alkalických chloridů (7), ve směrnici Rady 83/513/EHS ze dne 26. září 1983 o mezních hodnotách a jakostních cílech pro vypouštění kadmia (8), ve směrnici Rady 84/156/EHS ze dne 8. března 1984 o mezních hodnotách a jakostních cílech pro vypouštění rtuti z jiných průmyslových oborů, než je elektrolýza alkalických chloridů (9), ve směrnici Rady 84/491/EHS ze dne 9. října 1984 o mezních hodnotách a jakostních cílech pro vypouštění hexachlorcyklohexanu (10) a ve směrnici 86/280/EHS se stanou tedy nadbytečnými a měla by být zrušena.

(10)

Vodní prostředí může být postiženo chemickým znečištěním krátkodobě i dlouhodobě, a proto by základem pro stanovení NEK měly být údaje jak o bezprostředních, tak i dlouhodobých účincích. Pro zajištění odpovídající ochrany vodního prostředí a lidského zdraví by měly být stanoveny roční průměrné NEK na úrovni zajišťující ochranu před dlouhodobou expozicí a pro účely ochrany před krátkodobou expozicí by měly být stanoveny nejvyšší přípustné koncentrace.

(11)

V souladu s pravidly stanovenými ve části 1.3.4 přílohy V směrnice 2000/60/ES mohou členské státy v případech monitorování souladu s NEK, včetně těch, jež jsou vyjádřeny jako nejvyšší přípustné koncentrace, zavést statistické metody, jakou je například výpočet percentilu, a řešit tím odlehlé výsledky (extrémní odchylky od průměru) a chybné údaje tak, aby byla zajištěna přijatelná míra správnosti a přesnosti. K zajištění srovnatelnosti monitorování mezi členskými státy je vhodné stanovit, že mají být prováděcí pravidla pro tyto statistické metody přijímána postupy projednávání ve výboru.

(12)

Stanovení hodnot NEK na úrovni Společenství by se v této fázi mělo u většiny látek omezit pouze na povrchové vody. Pokud však jde o hexachlorbenzen, hexachlorbutadien a rtuť, nelze zajistit ochranu před nepřímými účinky a sekundární otravou na úrovni Společenství pouze prostřednictvím NEK pro povrchové vody. Proto je pro tyto tři látky vhodné stanovit na úrovni Společenství NEK pro biotu. Aby členské státy mohly jednat pružně v závislosti na své strategii monitorování, mělo by jim být umožněno monitorovat a používat tyto NEK pro biotu, nebo stanovit přísnější NEK pro povrchové vody zajišťující stejnou úroveň ochrany.

(13)

Členské státy by měly mít možnost stanovit NEK pro sediment anebo pro biotu na vnitrostátní úrovni a uplatňovat tyto NEK namísto NEK pro vodu stanovených v této směrnici. Tyto NEK by měly být stanoveny transparentním postupem zahrnujícím oznámení Komisi a jiným členským státům s cílem zajistit úroveň ochrany srovnatelnou s NEK pro vodu stanovenými na úrovni Společenství. Komise by tato oznámení měla shrnout ve svých zprávách o provádění směrnice 2000/60/ES. Vzhledem k tomu, že sediment a biota zůstávají důležitými matricemi pro monitorování určitých látek ze strany členských států, by členské státy měly za účelem posouzení dlouhodobých dopadů lidské činnosti a trendů navíc přijmout opatření, v souladu s článkem 4 směrnice 2000/60/ES, jejichž cílem je zajistit, aby se stávající úrovně kontaminace v biotě a sedimentech výrazně nezvyšovaly.

(14)

Členské státy musí dodržovat směrnici Rady 98/83/ES ze dne 3. listopadu 1998 o jakosti vody určené k lidské spotřebě (11) a hospodařit s útvary povrchových vod využívanými k odběru pitné vody podle článku 7 směrnice 2000/60/ES. Tato směrnice by proto měla být provedena, aniž jsou dotčeny ty požadavky, které mohou vyžadovat přísnější normy.

(15)

V blízkosti míst vypouštění z bodových zdrojů jsou koncentrace znečišťujících látek obvykle vyšší než koncentrace v okolní vodě. Členské státy by proto měly mít možnost využívat mísící zóny, pokud to neovlivní dodržování příslušných NEK ve zbývající části útvaru povrchové vody. Rozsah mísících zón by měl být omezen na okolí přilehlé k místu vypouštění a měl by být přiměřený.

(16)

Je nutné kontrolovat soulad s cíli pro zastavení nebo postupné odstranění a snižování, jak je uvedeno v čl. 4 odst. 1 písm. a) směrnice 2000/60/ES, a zajistit transparentnost posuzování souladu s těmito povinnostmi, zejména pokud jde o posouzení významných emisí, vypouštění a úniků v důsledku lidských činností. Dále, harmonogram pro zastavení nebo postupné odstranění a snižování se může vztahovat pouze na soupis. Mělo by být rovněž možné posoudit uplatnění čl. 4 odst. 4 až 7 směrnice 2000/60/ES. Stejně tak je potřebný vhodný nástroj pro kvantifikaci úniků látek, k nimž dochází přirozeně nebo v důsledku přírodních procesů, kdy úplné zastavení nebo odstranění ze všech možných zdrojů není možné. Za účelem splnění těchto požadavků by měl každý členský stát vypracovat seznam emisí, vypouštění a úniků pro každou oblast povodí nebo část oblasti povodí na svém území.

(17)

S cílem zabránit zdvojení práce při pořizování těchto seznamů a zajistit jejich soudržnost s dalšími stávajícími nástroji v oblasti ochrany povrchových vod by členské státy měly využít informace shromážděné podle směrnice 2000/60/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006 ze dne 18. ledna 2006, kterým se zřizuje evropský registr úniků a přenosů znečišťujících látek (12).

(18)

Členské státy by pro změření základních údajů seznamu měly mít možnost zvolit si odpovídající roční referenční období, aby tak byly lépe zohledněny jejich potřeby. V úvahu by však měla být vzata skutečnost, že úniky spojené s použitím pesticidů se mohou rok od roku značně lišit, a to z důvodu různé míry jejich používání, například v důsledku různých klimatických podmínek. V případě určitých látek, na něž se vztahuje směrnice Rady 91/414/EHS ze dne 15. července 1991 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh (13), by proto členské státy měly mít možnost rozhodnout se pro tříleté referenční období pro tyto látky.

(19)

Za účelem optimalizace využívání seznamu je vhodné stanovit lhůtu, v níž Komise ověří, že v oblasti emisí, vypouštění a úniků dochází k vývoji směřujícímu k souladu s cíli uvedenými v čl. 4 odst. 1 písm. a) směrnice 2000/60/ES.

(20)

Některé členské státy jsou postiženy znečištěním, jehož zdroj leží mimo jurisdikci daného státu. Je proto vhodné upřesnit, že členský stát neporušuje své povinnosti podle této směrnice v důsledku překročení NEK způsobeného tímto přeshraničním znečištěním za předpokladu, že splnil určité podmínky a že případně využil příslušných ustanovení směrnice 2000/60/ES.

(21)

Komise by měla na základě zpráv členských států přezkoumat potřebu dodatečných konkrétních opatření v rámci celého Společenství a případně předložit příslušné návrhy.

(22)

Kritéria pro určení látek, které jsou perzistentní, bioakumulativní a toxické, jakož i látek vyvolávajících stejné znepokojení, zejména velmi perzistentních a velmi bioakumulativních, jak je uvedeno ve směrnici 2000/60/ES, jsou stanovena v technických pokynech pro posuzování rizik určených pro směrnici Komise 93/67/EHS ze dne 20. července 1993, kterou se stanoví zásady posuzování rizik pro člověka a životní prostředí u látek oznámených v souladu se směrnicí Rady 67/548/EHS (14), nařízení Komise (ES) č. 1488/94 ze dne 28. června 1994, kterým se stanoví zásady hodnocení rizik existujících látek pro člověka a životní prostředí v souladu s nařízením Rady (EHS) č. 793/93 (15), a směrnici Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES ze dne 16. února 1998 o uvádění biocidních přípravků na trh (16). K zajištění konzistentnosti právních předpisů Společenství by měla být pro přezkum látek podle rozhodnutí č. 2455/2001/ES používána pouze tato kritéria a příloha X směrnice 2000/60/ES by měla být odpovídajícím způsobem nahrazena.

(23)

Povinnosti stanovené ve směrnicích uvedených v příloze IX směrnice 2000/60/ES jsou již začleněny do směrnice Rady 96/61/ES ze dne 24. září 1996 o integrované prevenci a omezování znečištění (17) a směrnice 2000/60/ES a přinejmenším stejná úroveň ochrany je zaručena v případě zachování nebo revize NEK. S cílem zajistit důsledný přístup k chemickému znečištění povrchových vod a zjednodušit a upřesnit stávající právní předpisy Společenství v této oblasti je vhodné v souladu se směrnicí 2000/60/ES s účinností ode dne 22. prosince 2012 zrušit směrnice 82/176/EHS, 83/513/EHS, 84/156/EHS, 84/491/EHS a 86/280/EHS.

(24)

Byla zvážena doporučení uvedená ve směrnici 2000/60/ES, zejména doporučení Vědeckého výboru pro toxicitu, ekotoxicitu a životní prostředí.

(25)

Podle bodu 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů (18) se členské státy vybízejí k tomu, aby jak pro sebe, tak i v zájmu Společenství sestavily vlastní tabulky, z nichž bude co nejvíce patrné srovnání mezi touto směrnicí a prováděcími opatřeními, a tyto tabulky zveřejnily.

(26)

Jelikož cíle této směrnice, totiž dosažení dobrého chemického stavu povrchových vod stanovením NEK pro prioritní látky a některé další znečišťující látky, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být z důvodu zachování stejné úrovně ochrany povrchových vod v celém Společenství lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku tato směrnice nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle.

(27)

Opatření nezbytná k provedení této směrnice by měla být přijata podle rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (19).

(28)

Zejména je třeba zmocnit Komisi ke změně přílohy I části B bodu 3. Jelikož má toto opatření obecný význam a jeho účelem je změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním o nové jiné než podstatné prvky, musí být přijato v souladu s regulativním postupem s kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES,

a)

použijí pro rtuť a její sloučeniny NEK 20 μg/kg nebo pro hexachlorbenzen NEK 10 μg/kg nebo pro hexachlorbutadien NEK 55 μg/kg, přičemž tyto NEK se týkají tkáně (čerstvé váhy) při zvolení nejvhodnějšího ukazatele mezi rybami, měkkýši, korýši a další biotou;

b)

stanoví a použijí v případě určených látek NEK, které jsou odlišné od norem pro sediment nebo biotu uvedených v bodě a). Tyto NEK zajistí přinejmenším stejnou úroveň ochrany jakou stanoví NEK pro vody uvedené v příloze I části A;

c)

určí pro látky uvedené v bodě a) a b) četnost monitorování v biotě nebo sedimentu. Monitorování se provádí alespoň jednou ročně, nelze-li na základě technických znalostí a odborného úsudku odůvodnit jiný interval; a

d)

prostřednictvím výboru uvedeného v článku 21 směrnice 2000/60/ES uvědomí Komisi a ostatní členské státy o látkách, pro něž byly v souladu s bodem b) stanoveny NEK, o důvodech a východisku pro použití tohoto postupu, o náhradních NEK, jež stanovily, včetně údajů a metodiky podle níž byly vyvozeny, o kategoriích povrchových vod, k nimž by se měly vztahovat, a o četnosti plánovaného monitorování, spolu s odůvodněním této četnosti.

a)

omezen na okolí přilehlé k místu vypouštění;

b)

přiměřený, s ohledem na koncentrace znečišťujících látek v místě vypouštění a na podmínky týkající se emisí znečišťujících látek obsažené v předchozích předpisech, jako je povolení nebo oprávnění podle čl. 11 odst. 3 písm. g) směrnice 2000/60/ES, a v jakýchkoli jiných příslušných právních předpisech Společenství v souladu s použitím nejlepších dostupných technik a s článkem 10 směrnice 2000/60/ES, zejména poté, co byly tyto předchozí předpisy revidovány.

a)

překročení způsobil zdroj znečištění mimo jeho jurisdikci;

b)

v důsledku tohoto přeshraničního znečištění nebyl schopen podniknout účinné kroky k dodržení příslušných NEK; a

c)

použil koordinační mechanismy stanovené v článku 3 směrnice 2000/60/ES a vhodným způsobem využil ustanovení čl. 4 odst. 4, 5 a 6 této směrnice pro ty vodní útvary, jež byly přeshraničním znečištěním zasaženy.

18.3.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 71/16

(1)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/12/ES ze dne 5. dubna 2006 o odpadech (4) stanoví právní rámec pro nakládání s odpady ve Společenství. Definuje klíčové pojmy, jako jsou odpady, využití a odstraňování odpadů, a zavádí základní požadavky pro nakládání s odpady, zvláště povinnost zařízení nebo podniků zabývajících se nakládáním s odpady získat povolení nebo registraci a povinnost členských států vypracovat plány pro nakládání s odpady. Dále stanoví hlavní zásady, jako je například povinnost nakládat s odpady takovým způsobem, aby to nemělo nepříznivý dopad na životní prostředí a lidské zdraví, podpora při uplatňování hierarchie způsobů nakládání s odpady a v souladu se zásadou „znečišťovatel platí“ požadavek, podle něhož náklady na odstraňování odpadů nese držitel odpadu, předchozí držitelé či výrobci produktu, z něhož odpad pochází.

(2)

Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1600/2002/ES ze dne 22. července 2002 o šestém akčním programu Společenství pro životní prostředí (5) vyzývá k vytvoření nových nebo ke změně stávajících právních předpisů o odpadech, včetně upřesnění rozdílu mezi odpady a materiály, které nejsou odpady, a k vytvoření opatření pro předcházení vzniku odpadů

(3)

Ve sdělení Komise ze dne 27. května 2003 k tematické strategii pro předcházení vzniku odpadů a jejich recyklaci je uvedena potřeba zhodnocení stávajících definic využití a odstraňování, potřeba zavedení obecně platné definice recyklace a potřeba diskuse o definici odpadů.

(4)

Ve svém usnesení o výše uvedeném sdělení ze dne 20. dubna 2004 (6) vyzval Evropský parlament Komisi, aby zvážila možnost rozšíření platnosti směrnice Rady 96/61/ES ze dne 24. září 1996 o integrované prevenci a omezování znečistění (7) na oblast odpadů jako celek. Rovněž Komisi požádal, aby jasně odlišila využití a odstraňování odpadů a aby upřesnila rozlišení toho, co je a co není odpad.

(5)

Ve svých závěrech ze dne 1. července 2004 vyzvala Rada Komisi, aby předložila návrh na revizi některých aspektů směrnice 75/442/EHS, zrušené a nahrazené směrnicí 2006/12/ES, s cílem upřesnit rozlišení, co je a co není odpad, a rozdíl mezi využitím a odstraňováním.

(6)

Proto je nezbytné revidovat směrnici 2006/12/ES s cílem upřesnit klíčové pojmy, jako jsou definice odpadu, využití a odstraňování, posílit opatření, která je nutno přijmout v zájmu předcházení vzniku odpadů, zavést přístup, který zohledňuje celý životní cyklus produktů a materiálů, a nikoli jen fázi odpadu, a s cílem zaměřit se na snižování vlivu vzniku odpadů a nakládání s nimi na životní prostředí, což povede ke zvýšení hospodářské hodnoty odpadu. Za účelem zachování přírodních zdrojů by dále mělo být podporováno využití odpadů a použití využitých materiálů. V zájmu jasnosti a srozumitelnosti je třeba směrnici 2006/12/ES zrušit a nahradit.

(7)

Vzhledem k tomu, že na většinu činností souvisejících s nakládáním s odpady se nyní vztahují právní předpisy Společenství v oblasti životního prostředí, je důležité, aby byla směrnice přizpůsobena tomuto přístupu. Důraz na cíle v oblasti životního prostředí stanovené v článku 174 Smlouvy by umožnil více se zaměřit na vliv vzniku odpadů a nakládání s nimi na životní prostředí v průběhu celého životního cyklu zdrojů. Proto by měl být právním základem této směrnice článek 175.

(8)

Na movitý majetek, kterého se držitel zbavuje nebo má v úmyslu se zbavit, nebo se od něho vyžaduje, aby se ho zbavil, je třeba s výhradou některých výjimek uplatňovat účinné a důsledné předpisy pro zpracování odpadů.

(9)

Stav odpadu nekontaminované vytěžené zeminy a jiných přírodních materiálů používaných na jiném místě, než kde byly vytěženy, by se měl posuzovat podle definice odpadu, ustanovení o vedlejších produktech nebo stavu, kdy odpad přestává být odpadem, podle této směrnice.

(10)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002 ze dne 3. října 2002 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu (8). Mimo jiné stanoví přiměřené kontroly týkající se sběru, přepravy, zpracování, využívání a odstraňování veškerých vedlejších produktů živočišného původu včetně odpadu živočišného původu, čímž zabraňuje tomu, aby tento odpad představoval riziko pro zdraví lidí a zvířat. Je proto třeba objasnit vztah k uvedenému nařízení, aby se vyloučením vedlejších produktů živočišného původu určených pro způsob využití, který se nepovažuje za činnost spojenou s odpady, z působnosti této směrnice zamezilo zdvojení předpisů.

(11)

S ohledem na zkušenosti získané při uplatňování nařízení (ES) č. 1774/2002 je vhodné upřesnit oblast působnosti právních předpisů o odpadech a jejich ustanovení týkajících se nebezpečného odpadu, pokud jde o vedlejší produkty živočišného původu upravené nařízením (ES) č. 1774/2002. Pokud vedlejší produkty živočišného původu představují možná zdravotní rizika, je nařízení (ES) č. 1774/2002 příslušným právním nástrojem pro řešení těchto rizik a je třeba zabránit překrývání s právními předpisy o odpadech.

(12)

Klasifikace odpadu jako nebezpečného odpadu by měla vycházet mimo jiné z právních předpisů Společenství o chemických látkách, zejména pokud jde o klasifikaci nebezpečných přípravků, včetně hodnot koncentračních limitů použitých k tomuto účelu. Kromě toho je nezbytné zachovat systém, na jehož základě byly odpady a nebezpečné odpady klasifikovány v souladu se seznamem druhů odpadů, jak byl naposledy vytvořen rozhodnutím Komise 2000/532/ES (9), s cílem podpořit harmonizovanou klasifikaci odpadů a zajistit harmonizované určování nebezpečných odpadů v rámci Společenství.

(13)

Je nezbytné rozlišovat mezi předběžným skladováním odpadu určeného ke sběru, sběrem odpadu a skladováním odpadu určeného ke zpracování. Zařízení nebo podniky, při jejichž činnosti vzniká odpad, by neměly být považovány za subjekty zabývající se nakládáním s odpady a neměly by podléhat povinnosti získat povolení ke skladování svého odpadu před jeho sběrem.

(14)

Předběžné skladování odpadu v rámci definice sběru je chápáno jako skladování do okamžiku sběru v zařízeních, kde jsou odpady složeny za účelem jejich přípravy k další přepravě s cílem jejich využití nebo odstranění na jiném místě. Vzhledem k cíli této směrnice by se mělo rozlišovat mezi předběžným skladováním odpadu před sběrem a skladováním odpadu před zpracováním, a to podle druhu odpadu, jeho objemu a délky skladování a cíle sběru. Toto rozlišení by měly provádět členské státy. Na skladování odpadů před využitím po dobu tří let nebo déle a na skladování odpadů před jejich odstraněním po dobu jednoho roku nebo déle se vztahuje směrnice Rady 1999/31/ES ze dne 26. dubna 1999 o skládkách odpadů (10).

(15)

Systémy sběru odpadů, které nejsou prováděny na profesionálním základě, by neměly podléhat registraci, neboť představují nižší riziko a přispívají k oddělenému sběru odpadů. Příkladem těchto systémů je sběr nepoužitelných léčiv prováděný lékárnami, systémy zpětného odběru spotřebního zboží v obchodech a komunitní programy ve školách.

(16)

Tato směrnice byměla obsahovat definice předcházení vzniku, opětovného použití, přípravy na opětovné použití a recyklace za účelem upřesnění jejich oblasti působnosti.

(17)

Definice využití a odstraňování odpadů musí být upraveny s cílem zajistit jasné odlišení těchto dvou pojmů, a to na základě skutečného rozdílu v jejich dopadu na životní prostředí nahrazením přírodních zdrojů v hospodářství a s uznáním možného přínosu, jejž využívání odpadů jako zdroje má pro životní prostředí a lidské zdraví. Mimo to lze vypracovat pokyny v zájmu objasnění případů, kdy je obtížné použít toto odlišení v praxi nebo kdy klasifikace určité činnosti jako využití neodpovídá skutečnému dopadu tohoto způsobu nakládání na životní prostředí.

(18)

Tato směrnice by měla rovněž upřesňovat, kdy je spalování pevného komunálního odpadu energeticky účinné a lze je považovat za způsob využití.

(19)

Způsoby odstraňování odpadů spočívající ve vypouštění do moří a oceánů včetně ukládání do mořského dna jsou rovněž upraveny mezinárodními úmluvami, a to zejménaÚmluvou o předcházení znečišťování moří ukládáním odpadů a jiných látek, podepsané 13. listopadu 1972 v Londýně, a protokolem k ní z roku 1996 ve znění z roku 2006.

(20)

Nemělo by docházet k nejasnostem, pokud jde o různá hlediska definice odpadu, a případně by měly být použity vhodné postupy na vedlejší produkty, které nejsou odpady, na jedné straně, nebo na odpady, které přestávají být odpady, na straně druhé. Tato směrnice by s cílem upřesnit některá hlediska definice odpadů měla objasnit:

(21)

Za účelem ověření nebo vypočítání toho, zda jsou splněny cíle využití a recyklace stanovené ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 94/62/ES ze dne 20. prosince 1994 o obalech a obalových odpadech (11), směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/53/ES ze dne 18. září 2000 o vozidlech s ukončenou životností (12), směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/96/ES ze 27. ledna 2003 o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ) (13), a směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/66/ES ze dne 6. září 2006 o bateriích a akumulátorech a odpadních bateriích a akumulátorech (14), jakož i dalších příslušných právních předpisech Společenství, by mělo být množství odpadu, který přestal být odpadem, považováno za recyklovaný a využitý odpad.

(22)

Komise může za účelem podpoření jistoty a důslednosti přijmout na základě definice odpadu pokyny pro vymezení určitých případů, v nichž se látky nebo předměty stávají odpadem. Tyto pokyny mohou být vytvořeny mimo jiné pro elektrická a elektronická zařízení a vozidla.

(23)

Je vhodné rozdělit náklady takovým způsobem, aby odrážely skutečné environmentální náklady spojené se vznikem odpadů a s nakládáním s nimi.

(24)

Zásada „znečišťovatel platí“ je hlavní zásadou na evropské i mezinárodní úrovni. Původce odpadu a držitel odpadu by měli s odpadem nakládat způsobem, který zajistí vysokou úroveň ochrany životního prostředí a lidského zdraví.

(25)

Zavedení rozšířené odpovědnosti výrobce v této směrnici je jedním z prostředků na podporu navrhování a výroby zboží, jež plně zohledňují a zjednodušují účinné využívání zdrojů během celého jejich životního cyklu, včetně jejich opravy, opětovného použití, demontáže a recyklace, aniž by to ohrozilo volný oběh zboží na vnitřním trhu.

(26)

Tato směrnice by měla pomoci EU přiblížit se „recyklační společnosti“, a to prostřednictvím úsilí o zamezení vzniku odpadů a o využívání odpadu jako zdroje. Zejména šestý akční program Společenství pro životní prostředí vyzývá k opatřením zaměřeným na zajištění třídění, sběru a recyklace prioritních toků odpadu. V souladu s tímto cílem a jako prostředek k usnadnění a zlepšení možností jejich využití by měly být odpady sbírány odděleně, je-li to proveditelné z technického, environmentálního a hospodářského hlediska, než se pro ně uplatní způsoby využití, jež přináší celkově nejlepší výsledek pro životní prostředí.

(27)

Za účelem uplatňování zásady obezřetnosti a zásady prevence zakotvených v čl. 174 odst. 2 Smlouvy je nezbytné stanovit pro nakládání s odpady v rámci Společenství obecné environmentální cíle. Je třeba, aby Společenství a členské státy vytvořily na základě těchto zásad rámec pro předcházení vzniku, omezení a pokud možno úplné vyloučení zdrojů znečištění nebo obtěžujících jevů, a to přijetím opatření, která by vylučovala známá rizika.

(28)

Hierarchie způsobů nakládání s odpady obecně představuje nejlepší celkovou volbu z hlediska životního prostředí v rámci právních předpisů a politiky v oblasti nakládání s odpady, nicméně u zvláštních toků odpadů může být nutná odchylka od této hierarchie, pokud je to odůvodněno mimo jiné technickou proveditelností, hospodářskou životaschopností a ochranou životního prostředí.

(29)

K tomu, aby se Společenství jako celek stalo soběstačným v oblasti odstraňování odpadů a ve využívání směsného komunálního odpadu sebraného v soukromých domácnostech a aby se členské státy přiblížily tomuto cíli i jednotlivě, je nezbytné přijmout opatření k vytvoření sítě spolupráce, pokud jde o zařízení na odstraňování odpadů a zařízení pro využití směsného komunálního dopadu sebraného v soukromých domácnostech, a to rovněž s ohledem na zeměpisné podmínky a na potřebu specializovaných zařízení pro některé druhy odpadů.

(30)

Pro účely nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 ze dne 14. června 2006 o přepravě odpadů (15) zůstává směsný komunální odpad, jak je uveden v čl. 3 odst. 5 uvedeného nařízení, směsným komunálním odpadem i v případě, že byl jako odpad zpracován postupem, který podstatným způsobem nezměnil jeho vlastnosti.

(31)

Je důležité, aby byl nebezpečný odpad označen v souladu s mezinárodními normami a s normami Společenství. Je-li však tento odpad sbírán odděleně z domácností, nemělo by to vést k tomu, aby domácnosti byly povinny vyplňovat požadovanou dokumentaci.

(32)

V souladu s hierarchií způsobů nakládání s odpady a za účelem snížení emisí skleníkových plynů pocházejících z odpadu na skládkách je důležité usnadnit oddělený sběr a vhodné zpracování biologického odpadu za účelem vytvoření ekologicky bezpečného kompostu a dalších materiálů vytvořených z biologického odpadu. Po posouzení nakládání s biologickým odpadem Komise případně předloží návrh legislativního opatření.

(33)

Lze přijmout minimální technické normy pro činnosti zpracování odpadu, na něž se nevztahuje směrnice 96/61/ES, pokud je zjevné, že by to bylo přínosné z hlediska ochrany lidského zdraví a životního prostředí a pokud by koordinovaný přístup k provádění směrnice zajišťoval ochranu lidského zdraví a životního prostředí.

(34)

Je nezbytné dále upřesnit rozsah a obsah povinnosti plánovat nakládání s odpady a zapojit do tohoto procesu vytváření nebo revizí těchto plánů nakládání s odpady i potřebu brát ohled na dopad, který má vznik odpadů a nakládání s nimi na životní prostředí. Současně by se měl brát ohled na případné požadavky týkající se plánů nakládání s odpady v souladu s článkem 14 směrnice 94/62/ES a na strategii pro omezení biologicky rozložitelných odpadů ukládaných na skládku podle článku 5 směrnice 1999/31/ES.

(35)

Členské státy mohou ve vztahu k některým původcům odpadu uplatnit ekologické povolení nebo obecné předpisy v oblasti životního prostředí, aniž by to ohrozilo řádné fungování vnitřního trhu.

(36)

Podle nařízení (ES) č. 1013/2006 mohou členské státy přijímat nezbytná opatření s cílem zabránit přepravě odpadu, která není v souladu s jejich plány pro nakládání s odpady. Odchylně od uvedeného nařízení je členským státům povoleno omezit přepravu odpadů určených ke spálení, které je klasifikováno jako využití, do země, pokud bylo zjištěno, že by musely být odstraněny odpady, které vznikly na území daného členského státu, nebo že by odpad musel být zpracován způsobem, jenž odporuje jejich vnitrostátním plánům pro nakládání s odpady. Uznává se, že některé členské státy nemusí být schopny na svém území vytvořit síť zahrnující celou škálu zařízení ke konečnému využití odpadů.

(37)

S cílem zlepšit způsob předcházení vzniku odpadů v členských státech a usnadnit šíření osvědčených postupů v této oblasti je nezbytné posílit ustanovení o předcházení vzniku odpadů a zavést požadavek, aby členské státy vypracovaly programy pro předcházení vzniku odpadů, přičemž se zaměří na hlavní dopady na životní prostředí a zohlední celý životní cyklus produktů a materiálů. Cílem těchto opatření by měly být zrušení souvislosti mezi hospodářským růstem a dopady na životní prostředí spojenými se vznikem odpadů. Zúčastněné strany i široká veřejnost by měly mít v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/35/ES ze dne 26. května 2003 o účasti veřejnosti na vypracovávání některých plánů a programů týkajících se životního prostředí (16) příležitost podílet se na vypracovávání těchto programů a po jejich vypracování by k nim měly mít přístup.

(38)

Při dosahování cílů předcházení vzniku odpadů a nakládání s nimi mohou hrát klíčovou úlohu hospodářské nástroje. Odpad má často hodnotu jako zdroj a další uplatňování hospodářských nástrojů může maximalizovat jeho přínos, pokud jde o životní prostředí. Mělo by tedy být prosazováno používání těchto nástrojů na příslušné úrovni, přičemž se zdůrazňuje, že rozhodnutí o používání těchto nástrojů mohou učinit jednotlivé členské státy.

(39)

Některá ustanovení týkající se nakládání s odpady uvedená ve směrnici Rady 91/689/EHS ze dne 12. prosince 1991 o nebezpečných odpadech (17) by měla být pozměněna, aby se odstranila obsoletní ustanovení a zlepšila se srozumitelnost textu. V zájmu zjednodušení právních předpisů Společenství by měla být začleněna do této směrnice. V zájmu objasnění fungování zákazu směšování odpadů stanoveného ve směrnici 91/689/EHS a v zájmu ochrany životního prostředí a lidského zdraví by navíc měly být výjimky ze zákazu směšování odpadů v souladu s nejlepší dostupnou techniku definovanou ve směrnici 96/61/ES. Směrnice 91/689/EHS by proto měla být zrušena.

(40)

V zájmu zjednodušení právních předpisů Společenství a s ohledem na přínos pro životní prostředí by do této směrnice měla být začleněna příslušná ustanovení směrnice Rady 75/439/EHS ze dne 16. června 1975 o nakládání s odpadními oleji (18) a směrnice 75/439/EHS by měla být proto zrušena. Nakládání s odpadními oleji by mělo být v souladu s hlavní zásadou hierarchie způsobů nakládání s odpady a přednost by měla být dána možnostem, jež představují celkově nejlepší výsledek z hlediska životního prostředí. Tříděný sběr odpadních olejů nadále zůstává významnou součástí řádného nakládání s nimi a předcházení nepříznivým vlivům na životní prostředí v případě jejich nesprávného odstranění.

(41)

Členské státy by měly stanovit účinné, přiměřené a odrazující sankce, jež se v případě porušení této směrnice uloží fyzickým a právnickým osobám odpovědným za nakládání s odpady, například původcům odpadu, jeho držitelům, zprostředkovatelům, obchodníkům, přepravcům a subjektům zajišťujícím sběr, zařízením nebo podnikům, které zpracovávají odpady a provozují systémy nakládání s odpady. Aniž je dotčena směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ze dne 21. dubna 2004 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí (19), mohou členské státy rovněž přijmout opatření pro vymáhání nákladů spojených s nedodržováním a opatření pro nápravu.

(42)

Opatření nezbytná k provádění této směrnice by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (20).

(43)

Zejména je třeba zmocnit Komise ke stanovení kritérií v řadě otázek, jako jsou například podmínky, za nichž je předmět považován za vedlejší produkt, stav, kdy odpad přestává být odpadem, a vymezení odpadu, který je považován za nebezpečný. Dále je třeba zmocnit Komisi k úpravám příloh v závislosti na technickém a vědeckém pokroku a ke stanovení použití vzorce pro zařízení pro spalování uvedeného v příloze II v položce R1. Jelikož tato opatření mají obecný význam a jejich účelem je změnit jiné než podstatné prvky této směrnice a doplnit ji o nové jiné než podstatné prvky, musí být přijata regulativním postupem s kontrolou podle článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES.

(44)

Podle bodu 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů (21) jsou členské státy vybízeny k tomu, aby jak pro sebe, tak i v zájmu Společenství sestavily vlastní tabulky, z nichž bude co nejvíce patrné srovnání mezi touto směrnicí a prováděcími opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejnily.

(45)

Jelikož cíle této směrnice, totiž ochrany životního prostředí a lidského zdraví, nelze uspokojivě dosáhnout na úrovni členských států, a lze jich proto z důvodu rozsahu nebo účinnosti směrnice lépe dosáhnout na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity podle článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v daném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle,

a)

plynné emise vypouštěné do ovzduší;

b)

půda (in situ) včetně nevytěžené kontaminované zeminy a budov trvale spojených s půdou;

c)

nekontaminovaná zemina a jiný přírodní materiál vytěžený během stavebních činností, pokud je jisté, že materiál bude použit ve svém přirozeném stavu pro účely stavby na místě, na kterém byl vytěžen;

d)

radioaktivní odpady;

e)

vyřazené výbušniny;

f)

exkrementy, pokud nejsou zahrnuty do odst. 2 písm. b), sláma a jiné přírodní látky pocházející ze zemědělské výroby nebo lesnictví, které nejsou nebezpečné a které se využívají v zemědělství, lesnictví nebo k výrobě energie z této biomasy prostřednictvím postupů nebo metod, které nepoškozují životní prostředí ani neohrožují lidské zdraví;

a)

odpadní vody;

b)

vedlejší produkty živočišného původu upravené nařízením (ES) č. 1774/2002, kromě těch, které jsou určeny ke spalování, uložení na skládku nebo využití v zařízení na výrobu bioplynu nebo kompostování;

c)

mrtvá těla zvířat, která uhynula jiným způsobem než porážkou, včetně zvířat usmrcených za účelem eradikace nákazy zvířat, a která jsou odstraněna v souladu s nařízením (ES) č. 1774/2002;

d)

odpady vznikající při vyhledávání, těžbě, úpravě a skladování nerostných surovin a při provozu lomů podle směrnice 2006/21/ES.

1)

„odpadem“ jakákoli látka nebo předmět, kterých se držitel zbavuje nebo má v úmyslu se zbavit nebo se od něho požaduje, aby se jich zbavil;

2)

„nebezpečným odpadem“ odpad, který vykazuje jednu nebo více nebezpečných vlastností uvedených v příloze III;

3)

„odpadními oleji“ jakékoli minerální nebo syntetické mazací nebo průmyslové oleje, které se staly nevhodnými pro použití, pro které byly původně zamýšleny, jako jsou například upotřebené oleje ze spalovacích motorů a převodové oleje, mazací oleje, oleje pro turbíny a hydraulické oleje;

4)

„biologickým odpadem“ biologicky rozložitelné odpady ze zahrad a parků, potravinářské a kuchyňské odpady z domácností, restaurací, stravovacích a maloobchodních zařízení a srovnatelný odpad ze zařízení potravinářského průmyslu;

5)

„původcem odpadu“ jakákoliv osoba, při jejíž činnosti vznikají odpady (prvotní původce odpadu), nebo osoba, která provádí předzpracování, směšování nebo jiné činnosti, jejichž výsledkem je změna povahy nebo složení těchto odpadů;

6)

„držitelem odpadu“ původce odpadu nebo fyzická či právnická osoba, která tyto odpady vlastní;

7)

„obchodníkem“ jakýkoli podnik, který jedná jako příkazce při nákupu a následném prodeji odpadů, včetně obchodníků, kteří nejsou fyzickými držiteli odpadů;

8)

„zprostředkovatelem“ jakýkoli podnik, který zařizuje využití nebo odstraňování odpadu jménem jiných, včetně zprostředkovatelů, kteří nejsou fyzickými držiteli odpadů;

9)

„nakládáním s odpady“ sběr, přeprava, využití a odstraňování odpadů, včetně dozoru nad těmito činnostmi a následné péče o místa odstranění a včetně činností prováděných obchodníkem nebo zprostředkovatelem;

10)

„sběrem“ shromažďování odpadu, včetně předběžného třídění a předběžného skladování odpadu pro účely přepravy do zařízení na zpracování odpadu;

11)

„předcházením vzniku“ opatření přijatá předtím, než se látka, materiál nebo produkt staly odpadem, která omezují:

12)

„opětovným použitím“ jakýkoliv postup, kterým jsou produkty nebo jejich složky, které nejsou odpadem, znovu použity pro tentýž účel, kterému měly původně sloužit;

13)

„zpracováním“ využití nebo odstranění, zahrnující i přípravu před využitím nebo odstraněním;

14)

„využitím“ jakákoli činnost, jejímž hlavním výsledkem je, že odpad slouží užitečnému účelu tím, že nahradí jiné materiály, které by jinak byly použity ke konkrétnímu účelu, nebo jejímž výsledkem je, že je odpad upraven k tomuto konkrétnímu účelu, a to v daném zařízení nebo v širším hospodářství. V příloze II je uveden neúplný seznam způsobů využití;

15)

„úpravou za účelem opětovného použití“ způsoby využití zahrnující kontrolu, čištění nebo opravu a spočívající v tom, že jsou produkty nebo složky produktů, které se staly odpady, upraveny tak, že budou znovu použity bez dalšího předzpracování;

16)

„recyklací“ jakýkoli způsob využití, jímž je odpadový materiál znovu zpracován na produkty, materiály nebo látky, ať pro původní nebo pro jiné účely. Zahrnuje přepracování organických materiálů, ale nezahrnuje energetické využití a přepracování na materiály, které mají být použity jako paliva nebo jako zásypový materiál;

17)

„regenerací odpadních olejů“ jakákoliv recyklace, jejímž prostřednictvím je možné rafinací odpadních olejů vyrábět základové oleje, zejména odstraněním znečišťujících látek, oxidačních produktů a přísad obsažených v těchto olejích;

18)

„odstraněním“ jakákoli činnost, která není využitím, a to i v případě, že tato činnost má jako druhotný důsledek znovuzískání látek nebo energie. V příloze I je uveden neúplný seznam způsobů odstraňování;

19)

„nejlepšími dostupnými technikami“ nejlepší dostupné techniky stanovené v čl. 2 odst. 11 směrnice 96/61/ES.

a)

další využití látky nebo předmětu je jisté;

b)

látku nebo předmět lze využít přímo bez dalšího zpracování jiným než běžným průmyslovým způsobem;

c)

výroba látky nebo předmětu je nedílnou součástí výrobního procesu; a

d)

další využití je zákonné, tj. látka nebo předmět splňují všechny příslušné požadavky, pokud jde o výrobek, životní prostředí a ochranu zdraví u konkrétního použití a nepovedou k celkovým nepříznivým účinkům na životní prostředí nebo lidské zdraví.

a)

látka nebo předmět se běžně využívají ke konkrétnímu účelu;

b)

pro tuto látku nebo tento předmět existuje trh nebo poptávka;

c)

látka nebo předmět splňují technické požadavky pro konkrétní účel uvedený v písm. a) a vyhovují stávajícím právním předpisům a normám použitelným na výrobky; a

d)

využití látky nebo předmětu nepovede k celkovým nepříznivým dopadům na životní prostředí nebo lidské zdraví.

a)

neohrožuje vodu, ovzduší, půdu nebo rostliny nebo živočichy;

b)

nezpůsobuje obtěžování hlukem nebo zápachem; a

c)

nemá nepříznivý vliv na krajinu nebo místa zvláštního zájmu.

a)

předcházení vzniku;

b)

úprava za účelem opětovného použití;

c)

recyklace;

d)

jiné využití, například energetické využití; a

e)

odstranění.

a)

směšování provádí zařízení nebo podnik, který k tomu získal povolení podle článku 20;

b)

jsou splněny podmínky stanovené v článku 10 a nezvýší se nepříznivé dopady nakládání s odpady na lidské zdraví a životní prostředí; a

c)

směšování je v souladu s nejlepšími dostupnými technikami.

a)

sběr odpadních olejů probíhal, pokud je to technicky proveditelné, odděleně;

b)

odpadní oleje byly zpracovány v souladu s články 10 a 11;

c)

pokud je to technicky a ekonomicky proveditelné, odpadní oleje odlišných vlastností se nesměšovaly a odpadní oleje se nesměšovaly s jinými druhy odpadů nebo látek, pokud směšování znemožňuje jejich zpracování.

a)

oddělený sběr biologického odpadu;

b)

zpracování biologického odpadu způsobem, který splňuje vysokou úroveň ochrany životního prostředí;

c)

používání materiálů bezpečných z hlediska životního prostředí pocházejících z biologického odpadu.

a)

druhy a množství odpadů, které je možné zpracovávat;

b)

technické a jiné požadavky týkající se dotyčného místa, a to pro každý druh povolené činnosti;

c)

bezpečnostní a preventivní opatření, jež je třeba přijmout;

d)

postup, jenž je třeba použít pro každý druh činnosti;

e)

nezbytné činnosti v oblasti sledování a kontroly;

f)

nezbytná ustanovení o ukončení provozu a následné péči.

a)

odstraňování jejich vlastních odpadů, které nejsou klasifikovány jako nebezpečné, v místě původu; nebo

b)

využívání odpadů.

a)

zařízení nebo podniků, které na profesionálním základě zajišťují sběr nebo přepravu odpadů;

b)

obchodníků nebo zprostředkovatelů; a

c)

zařízení nebo podniků, na něž se vztahují výjimky z povinnosti získat povolení podle článku 21.

a)

jsou zaměřeny na hlavní vlivy činnosti zpracování odpadu na životní prostředí;

b)

zajišťují, aby byl odpad zpracováván v souladu s článkem 10;

c)

zohledňují nejlepší dostupné techniky; a

d)

případně zahrnují prvky týkající se kvality zpracování a požadavků na zpracování.

a)

druh, množství a zdroj vzniklého odpadu na daném území, odpad, jenž by mohl být přepravován z vnitrostátního území nebo na něj, a posouzení vývoje toků odpadů v budoucnosti;

b)

stávající systémy sběru odpadů a důležitá zařízení na odstraňování a využití odpadu včetně jakýchkoli zvláštních ujednání týkajících se odpadních olejů, nebezpečných odpadů nebo toků odpadů, kterými se zabývají konkrétní právní předpisy Společenství;

c)

posouzení potřeby nových systémů sběru, uzavření stávajících zařízení pro odpady, další infrastruktury zařízení pro odpady v souladu s článkem 14 a v případě potřeby s tím spojených investic;

d)

v případě potřeby dostatečné informace o kritériích pro umístění s cílem určit místo a kapacitu budoucích zařízení sloužících k odstraňování odpadů nebo důležitých zařízení sloužících k využití odpadů;

e)

všeobecné politiky nakládání s odpady, včetně plánovaných technologií a způsobů nakládání s odpady, nebo politik týkajících se konkrétních problémů v oblasti nakládání s odpady;

a)

organizační aspekty spojené s nakládáním s odpady, včetně popisu rozdělení povinností mezi veřejné a soukromé subjekty provádějící nakládání s odpady;

b)

hodnocení užitečnosti a vhodnosti použití ekonomických a dalších nástrojů pro řešení různých problémů spojených s odpady, a to s ohledem na potřebu zachovat hladké fungování vnitřního trhu;

c)

využívání kampaní na zvyšování povědomí a poskytování informací široké veřejnosti nebo zvláštní skupině spotřebitelů;

d)

znečištěná místa, která sloužila k odstraňování odpadů, a opatření k jejich obnově.