ISSN 1725-5163 |
||
Úřední věstník Evropské unie |
C 44 |
|
![]() |
||
České vydání |
Informace a oznámení |
Svazek 51 |
Oznámeníč. |
Obsah |
Strana |
|
III Přípravné akty |
|
|
EVROPSKÝ HOSPODÁŘSKÝ A SOCIÁLNÍ VÝBOR |
|
|
439. plenární zasedání ve dnech 24. a 25. října 2007 |
|
2008/C 044/01 |
||
2008/C 044/02 |
||
2008/C 044/03 |
||
2008/C 044/04 |
||
2008/C 044/05 |
||
2008/C 044/06 |
||
2008/C 044/07 |
||
2008/C 044/08 |
||
2008/C 044/09 |
||
2008/C 044/10 |
||
2008/C 044/11 |
||
2008/C 044/12 |
||
2008/C 044/13 |
||
2008/C 044/14 |
||
2008/C 044/15 |
||
2008/C 044/16 |
||
2008/C 044/17 |
||
2008/C 044/18 |
||
2008/C 044/19 |
||
2008/C 044/20 |
Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Podnikavost a lisabonská agenda |
|
2008/C 044/21 |
||
2008/C 044/22 |
||
2008/C 044/23 |
||
2008/C 044/24 |
Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Špatné zacházení se staršími občany |
|
2008/C 044/25 |
||
2008/C 044/26 |
||
2008/C 044/27 |
Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Chorvatsko na cestě k přistoupení |
|
CS |
|
III Přípravné akty
EVROPSKÝ HOSPODÁŘSKÝ A SOCIÁLNÍ VÝBOR
439. plenární zasedání ve dnech 24. a 25. října 2007
16.2.2008 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/1 |
Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k zelené knize Evropský výzkumný prostor: nové perspektivy
KOM(2007) 161 v konečném znění
(2008/C 44/01)
Dne 4. dubna 2007 se Evropská komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci Zelené knihy Evropský výzkumný prostor: nové perspektivy.
Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 4. října 2007. Zpravodajem byl pan WOLF.
Na 439. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 24. a 25. října 2007 (jednání dne 24. října 2007), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 107 hlasy pro, 0 hlasů bylo proti a 2 členové se zdrželi hlasování.
1. Závěry a doporučení
1.1 |
Výbor považuje za naléhavě nutné výrazně posílit dosavadní opatření v oblasti výzkumu a vývoje (VaV) v Evropě, zlepšit příslušné nezbytné rámcové podmínky a vytvořit finanční předpoklady. Vedle průrazných evropských, národních a průmyslových programů výzkumu a vývoje je zapotřebí evropského vnitřního trhu pro výzkum a vývoj, aby bylo možné lépe využívat a uvolňovat potenciál, který Evropské společenství má a který je třeba rozvíjet – a to je Evropský výzkumný prostor. |
1.2 |
Výbor proto vítá záměr Komise posílit a vybudovat Evropský výzkumný prostor. Uvedené cíle a návrhy jsou vesměs správné a zaslouží si podporu. Je třeba je však doplnit a v určitých případech vyjasnit či opravit. |
1.3 |
Výbor souhlasí s cílem vytvořit pro vědecké pracovníky atraktivní pracovní trh, který navíc umožňuje a odměňuje mobilitu. Prioritu v tomto ohledu mají zásadní otázky týkající se podoby smluv, atraktivní úrovně platů, sociálního zabezpečení/sociálních dávek platných v celé Evropě a rodinné soudržnosti. Především v tomto ohledu panují v členských státech velké nedostatky! Výbor proto na tomto místě apeluje obzvláště na členské státy a příslušné sociální partnery, aby tyto nedostatky odstranily a poskytly zejména i mladým výzkumným pracovníkům atraktivní pracovní příležitosti, které jsou s to konkurovat pracovním příležitostem pro vysoce nadané akademické pracovníky. Teprve pak budou nadaní mladí lidé opět ochotni investovat svoji energii a čas do odpovídajícího náročného a úzce specializovaného studia, a přispějí tak k odstranění povážlivého nedostatku kvalifikovaných vědeckotechnických odborníků a absolventů vysokých škol v Evropě. |
1.4 |
Výbor podporuje cíl z Barcelony, který formulovala Evropská rada. Podle současné situace se ovšem Společenství na investicích do výzkumu a vývoje, o které celkově usiluje cíl z Barcelony, bude podílet pouze zhruba 2 % (tedy pouze padesátinou!). Zdaleka největší politický závazek k dosažení cíle z Barcelony tedy mají členské státy, hospodářský závazek naopak průmysl. Doporučení Výboru jsou proto určeny zejména Radě, Parlamentu a členským státům, aby podnikly veškeré kroky, aby výzkumu a vývoji v Evropě opět zajistily světové prvenství a aby učinily veškerá opatření, která jsou k tomu třeba. |
1.5 |
Výbor opakuje své doporučení zvýšit příspěvek Evropského společenství na výdaje na výzkum a vývoj, o něž celkově usiluje, nejméně na 3 %, a umocnit tak sílu pákového efektu podpory výzkumu Společenství na požadované investice do výzkumu členských států a průmyslu. Navíc by měla být vynaložena značná část prostředků strukturálních fondů na infrastrukturní opatření v oblasti VaV a zvýšena možnost podpory prostřednictvím EIB. Toto doporučení se kvůli dlouho podceňovanému a závažnému energetickému a klimatickému problému stalo ještě naléhavějším. |
1.6 |
Výbor souhlasí s cílem vybudovat vědeckotechnické výzkumné infrastruktury světové úrovně, které je pak ovšem třeba i trvale a spolehlivě podporovat. Základním předpokladem úspěchu a smyslu je účast příslušných institutů a skupin univerzit z jednotlivých členských států, jakož i odpovídající aktivní zapojení průmyslu v případě technických projektů. Teprve toto propojení vytvoří celistvý systém a přinese evropskou přidanou hodnotu. |
1.7 |
Výbor podporuje cíl posílit výzkumné instituce a jejich nadřazené zastřešující organizace jakožto hlavní iniciátory a odborníky na výzkum a vývoj. Tato zařízení potřebují spolehlivé dlouhodobé plánování, odpovídající vybavení a dostatečnou volnost v rozhodování. Podmínkou je větší vlastní odpovědnost za využívání finančních zdrojů, dostatečně vysoký podíl na základním financování, komplexní financování projektů, převoditelnost ročních rozpočtů, odbourávání administrativního přetížení špičkových odborníků na výzkum a výuku, které brzdí pokrok, stimulování a špičková podpora prostřednictvím dodatečného přidělování prostředků na výzkum v hospodářské soutěži. |
1.8 |
Výbor vidí ve společných technologických iniciativách a v technologických platformách důležité nástroje k vytvoření technických inovací ve strategicky důležitých oblastech výzkumu. U partnerství veřejného a soukromého sektoru, která jsou k tomu zapotřebí, a u společných výzkumných programů je také nutno přiměřeně zapojit malé a střední podniky. Znalostní a inovační komunity Evropského technologického institutu (Knowledge and Innovation Communities, KIC), které musí být ještě vytvořeny, by měly těžit z nabytých zkušeností. Zkušenosti s projekty ERA-NET a CORNET a s uskupeními EUREKA zde mohou být rovněž cenným přínosem. |
1.9 |
Výbor podporuje cíl otevřít Evropský výzkumný prostor světu. K tomu je však rozhodujícím kritériem jeho atraktivita. Teprve až bude překonán odliv mozků, který je v dnešní době často předmětem stížností, nejen z hlediska množství, ale i kvality nejschopnějších a nejúspěšnějších světových výzkumných pracovníků, bude možné považovat tento problém za vyřešený. Aby však bylo možné toho dosáhnout, musí souhlasit všechny zásadní faktory: úroveň, vybavení, pracovní podmínky, politické rámcové podmínky, možnosti rozvoje a volnost, osobní příjmy a společenské uznání. |
1.10 |
Výbor podporuje metodu otevřené koordinace, na jejímž základě se hodnotí strategické cíle a politiky členských států a vyměňují zkušenosti, aby se dospělo k soudržnosti a optimální evropské politice výzkumu. Naproti tomu je třeba odmítnout koordinaci evropského výzkumu, která přichází shora s cílem všeobecné harmonizace (top-down), zachází do detailů a proniká do výzkumných organizací či firem. Proto je nutné se vyvarovat dojmu, že Komise usiluje o centrální řízení evropského výzkumu. Jde o vyváženou rovnováhu mezi rámcem Společenství, svébytností členských států a institucionální a individuální iniciativou a tvořivostí. Pouze pluralismem metod, přístupů a volby témat se může dospět vždy k těm nejlepším výsledkům, postupům a inovacím. |
1.11 |
Výbor opakuje své výzvy k odbourání byrokracie. Výbor proto doporučuje, aby odbourání byrokracie bylo zahrnuto do příští agendy Evropského výzkumného prostoru jako další významný politický cíl. To znamená rozvíjet společně s členskými státy a výzkumnými organizacemi koncepce usilující o zjednodušení nadměrné regulace a rozmanitosti evropských, národních, regionálních a institucionálních informačních povinností, řízení o žádosti, postupů posuzování, hodnocení a schvalování atd. a o jejich omezení na to nejnutnější. Sama konkurence v podporování vynikajících výsledků zvyšuje především byrokracii, do níž musí výzkumní pracovníci vkládat své úsilí. Proto je ještě důležitější najít díky odbourávání byrokracie a zjednodušování celkově obhajitelné řešení. Strach z chyb jednotlivce nesmí vést k přehnaným předpisům a patovým situacím pro všechny ostatní. |
1.12 |
Výbor považuje za nutné, aby v podporujících organizacích, především také v Komisi, spolupůsobili z vědeckého hlediska vynikající kvalifikovaní zkušení úředníci, kteří budou a zůstanou co nejlépe a dlouhodobě znalí svých příslušných oborů a jejich zvláštností a své konkrétní vědecké komunity (pravidelná změna zaměstnání je v tomto případě kontraproduktivní!). |
1.13 |
Výbor doporučuje doplnit Evropský výzkumný prostor o Evropský prostor znalostí s cílem vytvořit evropskou znalostní společnost. To vyžaduje fundované široké vzdělání všech občanů a pro vědecké pracovníky a inženýry navíc nezbytnou kvalitní odbornou přípravu. Z toho vyplývá i vazba na odpovídající „znalostní management“. Výzkum a vývoj staví na existujících znalostech, aby se vytvořily znalosti nové. |
1.14 |
Výbor doporučuje vypracovat jasná a srozumitelná pravidla pro rozličné nástroje na podporu a koordinaci výzkumu a vývoje ze strany Společenství, včetně shrnujícího seznamu (a návodu k použití) veškerých nástrojů a forem podpory a spolupráce, které má Komise pro cíle VaV k dispozici. To by mělo ukázat, zda jejich rostoucí značné množství ještě vykazuje dostatečně jasné úkoly a dostatek přesnosti v dělení, a zda jsou pro potenciální uživatele i pro úředníky Komise nadále přehledné a použitelné, nebo zda je naopak třeba je nově uspořádat. |
1.15 |
Mnoho témat zmíněných v zelené knize vyžaduje diferencovaný přístup. V této souvislosti a v souvislosti s dalšími aspekty odkazuje Výbor na plné znění svého stanoviska. |
2. Sdělení Komise
2.1 |
Sdělení Komise souvisí s již uzavřenou diskusí a přijetím momentálně platného 7. rámcového programu pro výzkum a vývoj (VaV), s příslušnými vybranými výzkumnými tématy (tzv. specifickými programy), s příslušnými dostupnými nástroji a s pravidly účasti. V tomto sdělení Komise proto již nejde o obsah výzkumu, nýbrž výhradně o strategické cíle Evropského výzkumného prostoru. |
2.2 |
Za tímto účelem jsou po krátkém historickém přehledu shrnuty úkoly a cíle Evropského výzkumného prostoru, projednány v souvislosti se zjištěným momentálním stavem, přezkoumány a přizpůsobeny novému vývoji. Výchozím bodem sdělení je význam evropského výzkumu a vývoje pro Lisabonskou strategii a otázka jejich konkurenceschopnosti v globálním prostředí. |
2.3 |
Při tom jsou jakožto zvláštní úkoly a cíle vyzdviženy následující body:
|
2.4 |
Doposud dosažené výsledky jsou shrnuty a na jejich základě se zdůvodňují perspektivní opatření na konsolidaci a další rozvoj Evropského výzkumného prostoru. Současný rámcový program EU pro výzkum byl z pohledu Komise výslovně koncipován tak, aby tato opatření podpořil. Jeho finanční prostředky byly výrazně navýšeny, i když v menší míře, než Evropská komise původně navrhovala (a Výbor doporučil!). Nové iniciativy zahájené v souvislosti se 7. rámcovým programem (2007–2013), jako například vytvoření Evropské rady pro výzkum, budou mít významný dopad na evropské výzkumné prostředí. Budoucí Evropský technologický institut by rovněž mohl přispět k vytváření znalostních a inovačních komunit na světové úrovni. |
2.5 |
Zároveň se – z pohledu Komise – poukazuje na slabiny, které mají být odstraněny, jako např. (ve zkratce):
|
2.6 |
Další body zelené knihy budou uvedeny v následujících připomínkách Výboru. |
2.7 |
Pro podnícení široké diskuse na základě zelené knihy Komise v tomto dokumentu formulovala 35 konkrétních otázek. Očekávané odpovědi od Parlamentu, Rady, EHSV, Výboru regionů, členských států a výzkumných pracovníků a výzkumných zařízení mají být v roce 2008 promítnuty do návrhů opatření. Mnoho těchto otázek je již implicitně zodpovězeno v části 3. K některým zvláštním otázkám je zaujat postoj v části 4. |
3. Obecné připomínky Výboru
3.1 |
Význam špičkové vědecké úrovně. Výbor vícekrát (1) upozornil na to, že nejlepší vědecké a technické výsledky a jejich přeměna v konkurenceschopnou ekonomickou sílu jsou rozhodujícími předpoklady pro zajištění naší budoucnosti v globálním prostředí a pro neohrožení evropského sociálního modelu. Proto je naléhavě nutné výrazně posílit dosavadní opatření v oblasti výzkumu a vývoje v Evropě, vytyčit příslušné nezbytné politické priority a zlepšit příslušné nezbytné rámcové podmínky a vytvořit finanční předpoklady. Důležité je uplatnění zásady konkurenceschopnosti podle kritérií excelence. K pravidlům pro nezbytnou státní podporu se Výbor již víckrát vyjádřil (2). |
3.2 |
Evropský vnitřní trh výzkumu a vývoje. Vedle průrazných evropských, národních a průmyslových programů výzkumu a vývoje je zapotřebí evropského vnitřního trhu pro výzkum a vývoj, aby byl lépe využíván a uvolňován potenciál, který Evropské společenství má a který je třeba rozvíjet: to je Evropský výzkumný prostor. |
3.3 |
Všeobecný souhlas. Výbor proto vítá, že je v zelené knize vyhlášen záměr konsolidovat, posilovat a dále rozvíjet Evropský výzkumný prostor, jakožto pokračování celkově pozitivního vývoje. Spatřuje v tom i odraz důležitých aspektů svých dřívějších doporučení (3). Cíle, které jmenuje Komise, jsou správné a návrhy, které jsou za tímto účelem předkládány, jsou v zásadě považovány za účelné a hodné podpory. Je třeba je však doplnit a v určitých případech vyjasnit či opravit. |
3.4 Výchozí situace
3.4.1 |
Vědecká komunita. Již před více než 50 lety byla založena Evropská organizace pro jaderný výzkum (4) CERN. Nezávislé úsilí mezinárodní vědecké komunity, tj. organizace předních mezinárodních vědeckých pracovníků (5), získalo nezbytnou podporu rozhodujících politiků v Evropě. Tak bylo vytvořeno evropské experimentální zařízení špičkové třídy, které by překračovalo možnosti resp. ochotu jednotlivých zemí k samostatnému financování a využívání. Z obdobných důvodů byly později založeny další nadnárodní evropské organizace (6) jako ECMWF, EMBO ESRF, ESO, ESA a ILL. |
3.4.2 |
Evropské společenství. Smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energii (Smlouva o Euratomu), která byla podepsána v Římě dne 25. března 1957, je jednou ze tří smluv o založení Evropského společenství. Tím začalo také úsilí Společenství v oblasti výzkumu a vývoje (7). Nabytím platnosti prvního rámcového programu pro výzkum a vývoj v roce 1986 byl položen základní kámen všeobecné výzkumné politice Společenství, která přesahovala cíle Euratomu. V roce 2000 – v souvislosti s formulováním Lisabonské strategie – následovalo rozhodnutí o Evropském výzkumném prostoru, kterým evropská politika stvrdila svoji vůli vytvořit formální rámec pro evropský výzkum. Evropský výzkumný prostor se měl zároveň stát symbolickou značkou s opodstatněním a cílem zaměřeným na Lisabonskou strategii. |
3.4.3 |
Cíl z Barcelony. Jak již bylo několikrát zdůrazněno, Výbor podporuje cíl z Barcelony, který Evropská rada formulovala před pěti lety v důsledku Lisabonské strategie. Tento cíl říká, že celkové výdaje Unie na výzkum a vývoj se mají zvýšit, aby v roce 2010 dosáhly úrovně necelých 3 % HDP. Investice, které jsou k tomu zapotřebí, má ze dvou třetin financovat soukromý sektor. Podle současné situace se ovšem Společenství na investicích do výzkumu a vývoje, o které celkově usiluje cíl z Barcelony, bude podílet pouze zhruba 2 % (tedy pouze padesátinou!). |
3.5 |
Politické závazky členských států. Zdaleka největší politický závazek k dosažení cíle z Barcelony tedy mají členské státy, hospodářský závazek naopak průmysl a soukromý sektor. Následující doporučení a výzvy Výboru jsou proto určeny zejména Radě, Parlamentu a členským státům, aby podnikly veškeré nezbytně nutné kroky a podpořily cíle formulované v zelené knize, aby výzkumu a vývoji v Evropě opět zajistily světové prvenství, aby prvním krokem k tomu bylo dosažení cíle z Barcelony, a aby učinily veškerá další opatření, která jsou k tomu třeba. |
3.6 |
Lépe využít pákový efekt podpory výzkumu ze strany Společenství. Avšak i podpora výzkumu ze strany Společenství je velmi důležitá. Nemá jen integrující a koordinující moc, ale především pákový účinek na investice členských států a průmyslu do výzkumu. Moc tohoto pákového efektu by tedy měla být posílena, aby členské státy a průmysl mohly konečně poskytnout svůj nezbytný plný příspěvek dosud neuskutečněnému cíli z Barcelony. Evropa si tedy nyní musí být vědoma své tradice jakožto vůdce výzkumu a inovací a musí ji znovu oživit. |
3.6.1 |
Zvýšit příspěvek Společenství. V tomto ohledu Výbor konstatoval (8), že stávající odsouhlasený rozpočet Společenství pro výzkum a vývoj nepostačí k využití tohoto pákového efektu. Znovu proto opakuje své naléhavé doporučení zvýšit při nadcházejícím přezkumu rozpočtu v roce 2008 příspěvek Společenství na výdaje na výzkum a vývoj v Evropském výzkumném prostoru, o nějž se celkově usiluje, ze současných necelých 2 % nejméně na 3 %, vynaložit (9) navíc značnou část prostředků strukturálních fondů na infrastrukturní opatření v oblasti VaV (10) a výrazně zvýšit možnosti podpory prostřednictvím EIB. |
3.6.2 |
Neodkladnost politického rozhodnutí. Komise právě uveřejnila číselné údaje (11) o současné situaci evropského výzkumu a jeho financování v porovnání s mezinárodními konkurenty, které potvrzují mimořádnou neodkladnost proměnit výše uvedené doporučení Výboru v politické rozhodnutí. Situaci navíc ztěžuje velmi vážný a dlouho podceňovaný energetický a klimatický problém! |
3.7 |
Kritické množství, sdílení zdrojů a odborných znalostí, evropská přidaná hodnota. Společenství bude přednostně uskutečňovat a podporovat takové výzkumné úkoly a projekty mimořádně důležité pro vědecký a technický pokrok, které přesahují ochotu nebo možnosti jednotlivých členských států a jejich ekonomiky, nebo které budou díky společnému postupu a propojení celé Evropy podstatně účinnější. Dosáhne se tak významné přidané hodnoty, než jakou členské státy dosáhnou samostatným úsilím. |
3.8 |
Infrastruktury a špičkové výzkumné instituce. V mnoha zvlášť důležitých oblastech výzkumu jsou nákladná infrastrukturní opatření a velké přístroje zásadním předpokladem zcela nových poznatků a technického pokroku a poskytují technickému rozvoji (v předkonkurenční fázi) nové možnosti zlepšení a inovací. Proto Výbor přikládá cíli rozvoje výzkumných infrastruktur světové úrovně, jenž je uveden v zelené knize, mimořádnou důležitost. Jsou základem a katalyzátorem špičkového výzkumu. Jsou pro nejlepší světové vědecké pracovníky a inženýry velmi atraktivní a znamenitě tím slouží i dalšímu důležitému cíli, který si zaslouží podporu, totiž zřídit špičkové výzkumné instituce, které propůjčí značce evropský výzkum a Evropský výzkumný prostor trvalý respekt a význam. |
3.8.1 |
Seznam příležitostí ESFRI (12). Výbor tedy vítá seznam příležitostí ESFRI, který byl vypracován za účasti členských států a Komise a oceněn a podpořen Radou (13). Zároveň poukazuje na to, že kromě primárního úsilí ze strany členských států zde v budoucnosti bude zapotřebí i většího, jistého a trvalého úsilí Komise. Politická vůle k vynikající vědeckotechnické průkopnické práci zde totiž bude obzvlášť zřejmá. Výbor proto výslovně podporuje důsledné uskutečňování plánu a podstatnou finanční účast Společenství na stavbě a dlouhodobém provozu těchto zařízení. Zdůrazňuje význam adekvátního koncipování smluv, aby byla tato zařízení otevřená a atraktivní pro partnery či uživatele z celého Evropského výzkumného prostoru, a mimoto podporuje úsilí o mimoevropská partnerství nebo účast (14). |
3.8.2 |
Kontinuita podpory. Právě u projektů, které jsou kvůli svým vysokým investičním nákladům koncipovány dlouhodobě, je zvlášť důležité, aby jejich podpora byla až do dosažení cílů spolehlivá a kontinuitní, pokud splňují kritérium vědecké excelence. Silné výkyvy, nejistoty či dokonce přerušené financování vedou právě v této oblasti nejen k plýtvání nákladnými investicemi a prací v oblasti vědeckotechnického rozvoje, ale ničí vybudovaná propojení, mezinárodní spolupráci a důvěru v budoucí závazky, čímž poškozují i evropský trh práce pro vědecké pracovníky a inženýry. |
3.8.3 |
Zapojení univerzit a institutů. Základním předpokladem úspěchu těchto značných investic do infrastrukturních projektů a nezbytného rozšíření základny špičkového výzkumu je odpovědná účast příslušných institutů, výzkumných organizací a skupin univerzit z jednotlivých členských států na rozvoji a využívání příslušných experimentálních zařízení, neboť teprve toto propojení vytvoří celek a přinese evropskou přidanou hodnotu. Proto je rovněž nezbytné toto propojení přiměřeně podporovat a adekvátně vybavit specifické programy Spolupráce a Myšlenky. Pro tyto účely musí být k dispozici především i dostatečné prostředky na cestování a na pobyt v místě, jakož i na komunikační systémy a pomocné přístroje. Výbor navíc na tomto místě poukazuje na velký význam podporování mobility. |
3.8.4 |
Neomezená mobilita. Výbor podporuje cíl, aby byla v rámci Evropského výzkumného prostoru zaručena neomezená mobilita mezi členskými státy, organizacemi a mezi soukromým a veřejným sektorem. Mobilita neslouží pouze profesnímu rozvoji, výměně znalostí a odborným zkušenostem, ale obecně rozšiřuje obzory, posiluje schopnost úsudku a podporuje kulturní porozumění. Proto je třeba překonat resp. odstranit veškeré nedostatky a chybná opatření, které ještě brání neomezené mobilitě. Vedle překážek mezi jednotlivými státy, nedostatečného uznávání/převoditelnosti nároků na sociální dávky k nim patří např. také daňová znevýhodnění/zátěže vznikající při stěhování rodin v souvislosti s výměnou bytu nebo nemovitosti. |
3.8.5 |
Situace v nových členských státech. Je však třeba dbát na to a rozvíjet podněty pro to, aby žádoucí mobilita výzkumných pracovníků z nových členských států v rámci Evropy nevedla k dlouhodobému „odlivu mozků“ z Evropy. Výbor již ve svých dřívějších stanoviscích poukazoval na skutečnost, že také z tohoto důvodu má rozvoj atraktivních výzkumných zařízení v nových členských státech mimořádný význam. |
3.9 |
Uznání hodnoty Evropského výzkumného prostoru. Při úspěšné a účinné mezinárodní spolupráci, zejména na velkých evropských projektech, vzniká u zainteresovaných subjektů pocit pospolitosti, který prospívá uznání hodnoty Evropského výzkumného prostoru a symbolice Evropy. |
3.10 |
Organizovanost a odborné konference. Příklad CERN, ale například také rozvoj evropských zařízení pro výzkum jaderné syntézy ukazují vůli a schopnost vědecké komunity hledat a najít partnery pro mezinárodní spolupráci z vlastní iniciativy a získat pro mezinárodní financování vlády třetích států. Nezbytným předpokladem je dát v Evropě k dispozici i prostředky na pořádání zvlášť významných vědeckotechnických odborných konferencí a na účast zejména mladších evropských vědeckých pracovníků také na mezinárodních konferencích. |
3.10.1 |
Vědeckotechnické společnosti – organizace občanské společnosti. Odborné konference jsou základním fórem pro šíření a hodnocení výsledků, výměnu znalostí a myšlenek, navazování spolupráce a rozvoj nových nebo vylepšených koncepcí. Takovéto konference jsou obvykle pořádány příslušnými vědeckotechnickými odbornými společnostmi (15), které jsou typickými organizacemi občanské společnosti. Výbor proto doporučuje, aby jejich výkony byly více brány na vědomí a aby byla rovněž více využívána a podporována jejich činnost pro šíření znalostí, hodnocení výsledků a koordinaci výzkumu. |
3.11 |
Rámcové programy. Podle mínění Výboru jsou hlavními nástroji Společenství k uskutečnění Evropského výzkumného prostoru rámcový program Společenství pro výzkum a vývoj a rámcový program Evropského společenství pro atomovou energii. Jako doplněk specifických programů Infrastruktury a Myšlenky pobízejí ke koordinované spolupráci (viz odstavec 3.13) zejména specifické programy Spolupráce a Lidé a podpůrná opatření, která s nimi souvisí. Jejich náležité provádění je tedy zásadní součástí tvorby identity evropského výzkumu a Evropského výzkumného prostoru, která přesahuje hranice států a vytváří synergie. |
3.11.1 |
Základní výzkum a aplikace. Je třeba vyzdvihnout výslovné zapojení základního výzkumu a uznání jeho rozhodujícího významu pro pokrok a inovace. Z toho vyplývá i nezbytná vyváženost mezi zamýšlenou podporou základního výzkumu na jedné straně a aplikovaným výzkumem a výzkumem zaměřeným na produkt a proces na straně druhé. Jak bylo několikrát zdůrazněno (16), mezi oběma oblasti neexistuje žádná dělící čára, ale naopak vzájemné působení: jedna oblast podmiňuje druhou. |
3.11.2 |
Společné technologické iniciativy, technologické platformy a ETI. Výbor zdůrazňuje zvláštní úlohu společných technologických iniciativ a technologických platforem. Jejich cílem je vytvářet ve strategických oblastech výzkumu partnerství veřejného a soukromého sektoru a uskutečňovat společné výzkumné programy. Výbor doporučuje, aby se v případě znalostních a inovačních komunit (Knowledge and Innovation Communities, KICs) Evropského technologického institutu (ETI), které musí být ještě vytvořeny, těžilo z nabytých zkušeností. Také zkušenosti s projekty ERA-NET a s uskupeními EUREKA mohou být cenným přínosem. |
3.11.3 |
MSP. Mimořádně důležitou roli v partnerstvích veřejného a soukromého sektoru, ale také v průmyslových partnerstvích, hraje dostatečné zapojení malých a středních podniků (MSP). Výbor vítá, že Komise v tomto směru vyvíjí a chce i nadále vyvíjet zvláštní úsilí. Přínosem zde navíc může být i projekt CORNET (17) (Collective Research Networking), který byl zahájen v rámci ERA-NET. |
3.11.4 |
Utajování informací. Poskytování informací o nových poznatcích bylo a je jedním z faktorů úspěchu moderní vědy (viz též odstavec 4.4.2 Volný přístup). Jejich problematické omezování se týká kromě aspektů duševního vlastnictví zejména také otázky, od jaké fáze vývoje nové/inovační technologie brání utajování – z důvodu konkurence na trhu (18) – nezbytné výměně znalostí a další spolupráci s průmyslovými partnery a mezi nimi. Výbor doporučuje tuto důležitou otázku hlouběji prozkoumat, neboť na ní závisí úspěch spolupráce zejména mezi veřejným a soukromým sektorem. |
3.12 |
Posílení výzkumných institucí Výbor podporuje zvlášť důležitý cíl posílit výzkumné instituce a jejich nadřazené zastřešující organizace jakožto hlavní iniciátory a odborníky na výzkum a vývoj. Probíhá v nich koordinace, plánování a výzkum a jejich pracovní ovzduší, prostor a způsob výzkumu určují pověst a úspěch příslušné výzkumné organizace a instituce. Tyto organizace a zařízení proto potřebují dlouhodobé a jisté plánování, dostatečné vybavení a odpovídající volnost v rozhodování. Podmínkou je tedy větší vlastní odpovědnost za využívání zdrojů, jistější a dostatečně vysoký (tradičně nejméně 75 % až 80 %) podíl na základním institucionálním financování, komplexní financování projektů, převoditelnost ročních rozpočtů, odbourávání administrativního přetížení špičkových odborníků, stimulování a špičková podpora prostřednictvím dostatečně dlouhodobě zaměřených dodatečných prostředků v hospodářské soutěži a v závislosti na úspěchu. |
3.13 |
Otevřená koordinace. Hlavní podněty ke vzájemné otevřené koordinaci a hodnocení výzkumných politik a strategických cílů ze strany členských států vycházejí z rozhodování o výzkumných iniciativách Komise, ke kterému dochází na evropské úrovni a které se osvědčilo, a z jejích přípravných poradních činností. Výbor považuje i dalekosáhlejší harmonizační a kooperační opatření ke konkrétním prioritám či projektům infrastruktury, která probíhají s členskými státy a regiony a mezi nimi, za důležitá a účelná, aby se dospělo k větší soudržnosti a k optimální evropské politice výzkumu. Koordinace je proto vhodná také při zakládání evropských mezivládních organizací výzkumu pro velké projekty a zařízení infrastruktury (viz odstavec 3.8). Koordinace ze strany Komise navíc vyplývá z podpůrných opatření 7. rámcového programu (viz odstavec 3.11). |
3.14 |
Žádná nadměrná koordinace. Naproti tomu je však třeba odmítnout možný záměr koordinace evropského výzkumu, která přichází samoúčelně shora s cílem všeobecné harmonizace (top-down), zachází do detailů a proniká do výzkumných organizací či firem. Ta by – např. za předpokladu projeveného záměru vyhnout se ve výzkumu duplicitě (19) a fragmentaci – omezila nezbytnou pluralitu výzkumných přístupů a metod (viz zejména také odstavec 4.7.1) a způsobila odmítavý postoj výzkumných pracovníků, institucí a zúčastněného průmyslu. V každém případě by se mělo zamezit dojmu, že Komise usiluje o centrální řízení evropského výzkumu. Jinak by to totiž byl další příspěvek k již tak existujícím obavám občanů (20) v členských státech z příslušné bruselské centralizace. Jde naopak spíše o vyváženou rovnováhu mezi rámcem Společenství, svébytností a rozhodností členských států a institucionální a individuální iniciativou a tvořivostí. |
3.14.1 |
Pluralismus metod, přístupů a volby témat. Pouze pluralismem metod, přístupů a volby témat se může dospět vždy k těm nejlepším výsledkům, postupům a inovacím. Pluralismus není žádné plýtvání, ale nezbytný prostředek k optimalizaci a vývoji v procesu hledání nových znalostí a schopností. Výbor doporučuje, aby byla v této důležité vymezující otázce konzultována zejména Evropská rada pro výzkum. |
3.15 |
Další cíl: odbourání byrokracie. Bez ohledu na to Výbor opakovaně upozorňuje a doporučuje Komisi, aby pojala odbourání byrokracie za další důležitý cíl do příští politické agendy Evropského výzkumného prostoru. Společně s členskými státy a výzkumnými organizacemi musí být vyvinuty koncepce usilující o zjednodušení resp. zestručnění nadměrné regulace a rozmanitosti evropských, národních, regionálních a institucionálních informačních povinností, řízení o žádosti, postupů posuzování, resp. hodnocení a schvalování atd. a o jejich omezení na to nejnutnější. Hospodářská soutěž o špičkovou úroveň, finanční podporu atd., kterou podporuje i sám Výbor, v prvé řadě zvyšuje náklady na administrativní a hodnotící postupy, které musejí výzkumní pracovníci investovat. Proto je o to důležitější dospět na základě odbourání byrokracie a zjednodušení všech postupů k obhájitelnému řešení. Výbor již upozorňoval (21) na to, že strach z chyb či nesprávného jednání jednotlivců nesmí vést k přehnaným předpisům a patovým situacím pro všechny ostatní. To platí stejně tak pro způsob práce podporujících organizací a výzkumných pracovníků. |
3.16 |
Atraktivní trh práce a lepší pracovní příležitosti. Výbor souhlasí s důležitým cílem vytvořit pro vědecké pracovníky atraktivní trh práce. Zde musí být smluvní podmínky, úroveň platu, sociální zabezpečení/dávky a podpora rodinné soudržnosti upraveny a zlepšeny tak, aby se vědečtí pracovníci necítili ve svém idealismu vykořisťováni např. kvůli příliš nízkým platům, nevýhodným smluvním podmínkám a vážné nejistotě dalšího profesního rozvoje a nedošli k závěru, že jejich investici do velmi náročného a úzce specializovaného vzdělání nelze v Evropě zhodnotit v úspěšnou profesní dráhu. |
3.16.1 |
Nedostatky v členských státech. Především v tomto ohledu panují v členských státech velké nedostatky a nadále lze pozorovat chybný vývoj (22)! Výbor proto na tomto místě apeluje obzvláště na členské státy a příslušné sociální partnery, aby tyto nedostatky odstranili a poskytli zejména i mladým výzkumným pracovníkům atraktivní perspektivní pracovní příležitosti, které jsou s to konkurovat pracovním příležitostem pro vysoce nadané akademické pracovníky. Teprve pak budou nadaní mladí lidé opět ochotni investovat svoji energii a čas do odpovídajícího náročného a úzce specializovaného studia a přispějí k odstranění nedostatku kvalifikovaných vědeckotechnických odborníků a příslušných vysokoškolských absolventů v Evropě. |
3.16.2 |
Rovné postavení žen a mužů. Výbor zdůrazňuje své zasazování se o rovné příležitosti a rovné postavení žen a mužů. Je zapotřebí nejlepších talentovaných jedinců obou pohlaví – záleží na znalostech a práci. (Pojmy „vědecký pracovník“, „výzkumný pracovník“ a „inženýr“ jsou zde používány pro osoby obou pohlaví.). |
3.16.3 |
Mobilita mezi výzkumnými institucemi, obory, odvětvími a zeměmi. Výbor rovněž podporuje i cíl zelené knihy výrazně zlepšit mobilitu mezi institucemi, obory, odvětvími a zeměmi. Na jedné straně upozorňuje na příslušná výše uvedená doporučení, na druhé straně na svá dřívější doporučení týkající se atraktivních systémů stipendií (dlouhodobé volno) na výměnu pracovníků mezi akademickým světem a průmyslem. |
3.16.4 |
Rodinná soudržnost. Výbor již několikrát upozorňoval na zvlášť důležitý aspekt podporování mobility, totiž umožnit a podporovat rodinnou soudržnost. To se týká především výdělečné činnosti manželky či manžela (např. „dual career couples“), vhodných škol pro děti, podpory při stěhování (kompenzace výdajů, daně) atd. |
3.17 |
Otevření evropského výzkumného prostoru světu. Zelená kniha uvádí jako mimořádně důležitý cíl otevřít Evropský výzkumný prostor světu. Výbor s tím plně souhlasí. Skutečné dosažení tohoto cíle bude hlavní zkouškou úspěchu Lisabonské strategie. |
3.17.1 |
Atraktivita je rozhodujícím kritériem. Nad rámec formálnějšího a již často uskutečněného aspektu zásadního otevření je však rozhodujícím kritériem atraktivita Evropského výzkumného prostoru. Prvním nezbytným krokem je pozvání špičkových mezinárodních výzkumných pracovníků, pak bude však nezbytné dosáhnout jejich skutečného příchodu a zajistit návrat evropských vědeckých pracovníků, kteří pracují za hranicemi EU, zpět do Evropy. |
3.17.2 |
Zabránit „odlivu mozků“. Teprve až bude překonán odliv mozků, který je v dnešní době často tak očividným předmětem stížností, nejen z hlediska počtu, ale i kvality, tzn. nejschopnějších a nejúspěšnějších světových vědeckých pracovníků a inženýrů, bude možné považovat tento problém za vyřešený. Aby však bylo možné toho dosáhnout, musí souhlasit všechny zásadní faktory: úroveň, vybavení, pracovní podmínky, jasné rámcové podmínky, možnosti rozvoje a volný prostor, osobní příjmy (včetně sociálních dávek) a společenské uznání. |
3.18 |
Stavět na úspěchu. Navzdory přetrvávajícím nedostatkům a úkolům, které ještě přijdou, Výbor s uspokojením konstatuje, že dosavadní snahy evropské výzkumné politiky o Evropský výzkumný prostor přinášejí první pozitivní výsledky a jdou v zásadě správným směrem. Proto je důležité pokračovat v započatém vývoji pomocí nadále rychle rostoucího evropského potenciálu v oblasti výzkumu a vývoje, politiky podpor zaměřené na konkurenceschopnost, jeho propojování a integračního účinku, a zejména díky vytváření atraktivních a jasných rámcových podmínek a pracovních příležitostí (bez nadměrné regulace a centralizace!). Evropský výzkumný prostor musí být pojmem s celosvětovým dosahem. |
3.19 |
Evropský prostor znalostí. Výbor již několikrát zdůrazňoval, že byl měl být Evropský výzkumný prostor doplněn o „evropský prostor znalostí“ (23). Hlavním odůvodněním byl cíl vytvořit evropskou znalostní společnost, k čemuž je zapotřebí jak fundovaného vzdělání všech občanů, tak i kvalitní odborné přípravy, která je pro vědecké pracovníky a inženýry nepostradatelná. Přitom jsou velmi důležité i celoživotní vzdělávání a autodidaktika. V tomto stanovisku, které pojednává o Evropském výzkumném prostoru, je třeba navíc poukázat na nezbytnost odpovídajícího „znalostního managementu“, který musí zajistit dokumentaci, uspořádání, šíření, dostupnost a udržení jednou získaných znalostí. Výzkum a vývoj staví na existujících znalostech, aby se vytvořily znalosti nové. |
3.19.1 |
Znalostní management a technika. Znalostní management je navíc důležitý také pro bezpečné uplatňování (24) technických postupů, aby bylo umožněno bezpečné použití, minimalizována rizika a neohroženo obyvatelstvo. V tomto směru by se Komise, ve spolupráci s příslušnými mezinárodními organizacemi, měla i v budoucnu chopit příslušné iniciativy a podporovat nezbytné výzkumné programy. |
3.19.2 |
Učebnice a přehledy. Důležitou roli pro zachování znalostí, jejich objasňování a uspořádání, a zejména pro kvalitní vzdělávání hrají dobré učebnice, přehledy a příručky. Jejich sepisování vyžaduje zkušenosti, úsilí, čas a osvobození od ostatních úkolů. Výbor doporučuje, aby byla tato činnost zahrnuta do katalogu úkolů hodných podpory, zvláště když tato namáhavá práce obvykle autorům nepřináší žádný zisk |
4. Konkrétní připomínky k otázkám zelené knihy
V následující části se zejména odkazuje na některé ze 35 otázek položených v zelené knize, pakliže příslušná témata již nebyla projednána v části 3; z důvodu místa se zde však většina těchto otázek neopakuje, nýbrž se odkazuje na zelenou knihu.
4.1 |
K otázkám 1 až 3. Prvky vize evropského výzkumného prostoru. Základním předpokladem je společenské klima otevřené pro výzkum a vývoj, které vnímá a oceňuje jejich rozhodující význam pro prosperitu, konkurenceschopnost, pokrok a kulturu. Důležitá je také dostatečná komunikace mezi různými vědeckými disciplinami, zejména mezi přírodními a humanitními vědami, včetně pokusu dohodnout se na metodických zásadách. To je také předpokladem vytvoření nezbytných rámcových podmínek na všech politických úrovních a určení priorit. Komise a členské státy mohou mimoto pořádáním sympózií a konferencí podporovat výměnu zkušeností mezi vědeckou komunitou a obecnou občanskou společností a propagovat Evropský výzkumný prostor ještě více než dosud. Důležitou úlohu musí převzít také média, přičemž je nutno klást důraz na informování, nikoliv na mínění. Výbor podporuje Komisi v jejím úsilí o veřejnou diskusi a další kroky. |
4.2 |
K otázce 8 a 10: doktorandi. Je třeba podniknout kroky již u mladých vědeckých pracovníků s plnohodnotným univerzitním vzděláním, totiž u doktorandů. Nejsou to již žádní studenti nebo učňové (25), nýbrž hlavní odborníci na výzkum a výuku. Výzkum, výuka, literární činnost, účast na konferencích, seminářích a tzv. „letních školách“ jsou nejlepší odbornou přípravou. Účast na nich však také musí být důrazně podporována a umožněna. Vlastní iniciativa a samostatnost musejí umožnit získání podnětů a odměny, nevznikají na základě školní výchovy. |
4.3 |
K otázce 12 a následujícím: Začít u ETI a jeho jednotlivých „znalostních a inovačních komunit“ a poučit se z toho. |
4.3.1 |
K otázce 18: nejprve sbírat zkušenosti s jednotlivými případy. Vyjasnit riziko a otázky ručení, např. při náhlé ztrátě partnera. |
4.3.2 |
K otázce 19: Nejprve využít zkušeností s již existujícími „virtuálními instituty“ ve výzkumných organizacích členských států, jinak: zdola nahoru (bottom-up)! |
4.3.3 |
K otázce 20: i) zde by měly být shromážděny návrhy dotyčných institucí. |
4.3.4 |
K otázce 20: ii) Žádná objektivně měřitelná kritéria. Výbor má v tomto ohledu velmi silné pochybnosti. Existují totiž obavy, že kvantitativní a „objektivně měřitelná“ kritéria, která ve výzkumu prakticky neexistují (26), by stála v popředí. Ta mohou být možná užitečná při rozvoji souvisejícím s produkty, ale ve výzkumu by naopak podpořila krátkodobost a povrchnost (akviziční marketing). Dokonce i instituty průmyslového výzkumu mají prostor pro dlouhodobější základní výzkum, jehož důležitost potvrzuje právě existence nejúspěšnějších zařízení (27), ale který však při pevně vymezeném odborném posuzování zaměřeném přednostně na „kvantitativně měřitelná“ kritéria není lehké zdůvodnit. Výbor navíc odkazuje na svá dřívější stanoviska k tomuto tématu (28). |
4.4 |
K otázce 21: Sdílení znalostí: zde nezpracovaná data. Tato otázka je obtížná a choulostivá. Týká se v souvislosti s nezpracovanými daty (na jakém místě přesně vznikají „nezpracovaná data“? Jejich správnost musí být původním experimentátorem často ještě přezkoumána resp. vyhodnocena) individuálního vztahu důvěry mezi výzkumnými pracovníky navzájem (29) a chybějícího pochopení výzkumných pracovníků pro experimentální a vnitropersonální postupy (týmová práce, konkurence, prvenství atd.). Užitečné jsou podněty k bezprostřednímu sdílení znalostí. Klíčovým slovem je reprodukovatelnost výsledků. Důrazně se nedoporučují právní předpisy nařízené shora – a ani na evropské úrovni. V případě potřeby by byla účelná doporučení, jaká by měla být minimální doba uchovávání nezpracovaných dat a kdo je za to zodpovědný. Nehledě na to (viz také 3.19.1) je zde otázka obecného managementu znalostí, aby se zajistilo, že se znalosti neztratí. V případě potřeby by se Evropská rada pro výzkum měla zabývat i touto otázkou. |
4.4.1 |
Ještě jednou k otázce 21: Ztížený přístup k informacím a sdílení informací. Tento okruh otázek však rovněž nadnáší ještě jeden problém, totiž neomezený a rychlý přístup k informacím, které již byly zveřejněny v odborných časopisech vědeckých nakladatelství. Kvůli stávajícímu výkladu autorského práva neexistují volně přístupné on-line knihovny a již se nesmějí posílat elektronické kopie. Rychlý přístup k důležité vědeckotechnické literatuře je tím výrazně omezen, což značně brání výměně vědeckých poznatků a pokroku. |
4.4.2 |
Otevřený přístup. O to víc Výbor Komisi povzbuzuje, aby se této otázky ujala a hledala nová, lepší řešení. Jednou z možností by byly volně přístupné informační systémy (30), např. v uznávaných volně přístupných odborných časopisech, se vzájemným hodnocením (k tomu viz níže). |
4.4.3 |
K otázce 23: Lhůta na ochranu inovací. V této souvislosti se již Výbor několikrát vyslovil pro lhůtu na ochranu inovací, aby byl zmírněn konflikt mezi „urychleným zveřejněním“ (výzkumní pracovníci jsou posuzováni podle svých publikací) a „prvním přihlášením patentu“. |
4.5 |
K otázkám 25 až 29: Optimalizace výzkumných programů a priorit: obecně by se mělo využít dosavadních zkušeností s projekty ERA-NET. |
4.5.1 |
K otázce 25: Zásady hodnocení. Otázka společných – míní se tím zřejmě harmonizovaných – zásad pro vzájemná hodnocení, zajištění kvality a společné hodnocení se týká obtížného tématu, neboť jednak neexistují žádné perfektní, ale jen lepší či méně dobré postupy hodnocení, a jednak postupují různé výzkumné organizace (alespoň konkrétně) jinak, a proto musí být použito kritérium (relativního) úspěchu různých způsobů postupu. Proto má Výbor také na tomto místě celkově pochybnosti o zamýšlené harmonizaci. Vzájemné hodnocení sice nepochybně není nejlepším postupem (31), ale jeho kvalita a účinnost hodně závisí na detailech (32). Především je třeba zabránit povrchnosti, která může u dnes často vynucovaných stálých či mnohočetných hodnocení snadno nastat. Platí proto zásada hodnotit méně často, ale zato důkladně. |
4.5.2 |
Ještě jednou k otázce 25, ale také nad její rámec: Zkušení úředníci. Především je nezbytně nutné, aby v podporujících organizacích, tedy také v Komisi, spolupůsobili z vědeckého hlediska vynikající kvalifikovaní zkušení úředníci, kteří budou a zůstanou co nejlépe a dlouhodobě znalí – i díky vlastní předchozí výzkumné činnosti – svých příslušných oborů a jejich zvláštností, svých spolupracovníků a své vědecké komunity (pravidelná změna zaměstnání je v tomto případě kontraproduktivní!). I zde platí, že strach z chyb či nesprávného jednání jednotlivců nesmí vést k přehnaným předpisům či oslabení všech ostatních. Za příklad by při tom měly být brány i zvlášť úspěšné výzkumné organizace. |
4.5.3 |
K otázce 26: Zjednodušení. Zbavit výzkumné pracovníky nadměrné administrativy atd. díky dalšímu zjednodušování příslušných předpisů a postupů je často urgovaný cíl. Výbor si je však vědom, že by se jeho obecná obhajoba pluralismu a přístupu zdola nahoru mohla zdát v určitém rozporu s požadavkem zjednodušení a odbourání nadměrné byrokracie. Proto podporuje koordinovaný postup (viz též odstavec 3.15) a současné hodnocení všech činností, na kterých se Společenství rozhodnou měrou podílí popř. má podílet prostřednictvím svých podpůrných programů. V souvislosti s volbou postupů hodnocení by měla být konzultována Evropská rada pro výzkum. |
4.5.4 |
K otázce 29: Účast v mezivládních výzkumných institucích. Je třeba upřesnit pojem „účast“. Členství v poradních orgánech se zdá účelné, při spolufinancování ze strany Společenství přirozeně i v příslušných dozorčích orgánech. Výslovně se naopak nedoporučuje členství v přímých výkonných orgánech. |
4.6 |
K otázce 30 a 31: Otevírání se světu: mezinárodní spolupráce v oblasti vědy a techniky. Cíl politiky výzkumu má plnou podporu Výboru. Pokud jde o nástroje, je třeba rozlišovat na jedné straně mezi programy, které vyžadují velké přístrojové vybavení jako např. akcelerátory, zařízení pro jadernou syntézu, satelity, aerodynamické tunely atd., a mezi programy, které jsou rozděleny mezi několik center nebo přístrojů, na straně druhé. Mělo by se co nejvíce využívat již existujících příkladů a jejich zkušeností, přičemž při zevšeobecňování existuje nebezpečí, že nebudou zohledněna specifika jednotlivých případů. Obecně se Výbor domnívá, že v tomto ohledu již existují platné a funkční mechanismy resp. precedenční případy, takže by neměla vznikat potřeba dalších nástrojů. |
4.7 |
Obecná připomínka k položeným otázkám. Z otázek vzniká dojem, že Komise vždy hledá obecné předpisy, které by pak měly platit pro všechny jednotlivé případy. Z takového záměru by měl Výbor velmi vážné obavy (viz též 3.14.1). |
4.7.1 |
Žádná harmonizace, nýbrž prostor a „zdola nahoru“ (bottom-up). Veškeré snahy o příliš velkou harmonizaci je tedy třeba odmítnout. Harmonizace totiž brání tomu, aby byly nejprve empiricky zjištěny osvědčené postupy na základě konkurence různých postupů, metod a kulturních přístupů, která je u principu zdola nahoru v zásadě možná, a aby se při tom zároveň využilo výhody postupného vývoje. Jen tak bude zřejmé, který postup je zvlášť úspěšný, zasluhuje další podporu a může sloužit za příklad ostatním. |
4.7.2 |
Existující mechanismy jsou dostatečné. Již existující mechanismy jak na politické, tak i na programové a projektové úrovni k tomu již poskytují dostatečný a přiměřený prostor. Další opatření a předpisy lze v určitém okamžiku a objemu zavést či přizpůsobit později, až bude konkrétní dobře odůvodněná potřeba. |
4.8 |
Dosavadní nástroje podpory ze strany Společenství a koordinace. Výbor doporučuje vypracovat všeobecná, jasná a srozumitelná pravidla pro rozličné nástroje na podporu a koordinaci výzkumu a vývoje ze strany Společenství. V tomto ohledu by bylo velmi účelné, kdyby Komise vypracovala seznam a popis – tzn. jasný návod k použití – veškerých nástrojů, forem atd. podpory a spolupráce, které má pro cíle VaV k dispozici. Z něj by bylo rovněž zřejmé, zda jejich rostoucí značné množství ještě vykazuje dostatečně jasné úkoly a dostatek přesnosti v dělení, a zda jsou pro potenciální uživatele i pro samotné úředníky Komise nadále přehledné a použitelné, nebo zda vyžadují vyjasňující revizi. |
V Bruselu dne 24. října 2007
předseda
Evropského hospodářského a sociálního výboru
Dimitris DIMITRIADIS
(1) Úř. věst. C 256, 27.10.2007.
Úř. věst. C 325/16, 30.12.2006.
(2) Úř. věst. C 325/16, 30.12.2006.
(3) Úř. věst. C 110/3, 30.4.2004.
Úř. věst. C 110/98, 30.4.2004.
(4) CERN: Organisation Européenne pour la Recherche Nucléaire. Jelikož je toto označení vzhledem k širšímu zaměření CERNu zavádějící, používá se dnes označení „evropská laboratoř pro fyziku částic“ (European laboratory for particle physics – Laboratoire européen pour la physique des particules), která lépe vystihuje současnou práci této organizace.
(5) Výbor užívá pojmy „vědečtí pracovníci“ či „inženýři“ vždy pro osoby obou pohlaví. Tím stvrzuje svou opakovanou podporu plnému rovnému postavení žen a mužů i ve výzkumu a vývoji. Viz též odstavec 3.16.2.
(6) Viz též http://www.eiroforum.org.
ILL |
: |
Institut Laue-Langevin |
ECMWF |
: |
European Centre for Medium-Range Weather Forecasts |
ESRF |
: |
European Synchrotron Radiation Facility |
ESO |
: |
European Southern Observatory |
EMBO |
: |
European Molecular Biology Organization |
ESA |
: |
European Space Agency |
(7) Pro podrobné znázornění viz též CORDIS focus Newsletter č. 279, červen 2007.
(8) Úř. věst. C 325, 30.12.2006.
(9) Výbor v tomto směru vítá i stejný požadavek Evropské poradenské komise pro výzkum EURAB. K tomu viz
http://ec.europa.eu/reserach/eurab/index_en.html.
(10) Na tomto místě Výbor obzvláště apeluje na členské státy, aby učinily příslušná politická rozhodnutí.
(11) European Commission: Key Figures 2007 On Science, Technology and Innovation, Towards a European knowledge area, Monday 11 June 2007.
(12) Evropské strategické fórum pro výzkumné infrastruktury (ESFRI, European Strategy Forum on Research Infrastructures);
http://cordis.europa.eu/esfri/.
(13) Rada ve složení pro hospodářskou soutěž (vnitřní trh, průmysl a výzkum), 21. a 22. května 2007.
(14) Jako např. u projektu ITER.
(15) Např. European Physical Society, federace evropských národních svazů inženýrů (European Federation of National Engineering Associations), evropská federace chemického inženýrství, evropské akademie (IASAC, ALEA, IAP) atd. Mnoho z nich je organizováno i v zastřešujících sdruženích, jako Initiative for Science in Europe (ise).
(16) Úř. věst. C 325, 30.12.2006, odstavec 4.6.
(17) Viz http://www.cornet-era.net; dále také CORDIS focus Thematisches Beiheft, č. 24, červen 2007.
(18) A také, není-li poskytnuta lhůta „doby odkladu“ podle patentového práva, aby nepropadlo právo na případné pozdější patentový nárok.
(19) Již ve svém stanovisku Věda, společnost a občané (CES 724/2001) Výbor v odstavci 4.7.5 upozornil, že vzhledem k nutnosti prokázat reprodukovatelnost je duplicita výzkumu, kterou se označuje současný průběh nebo opakování pokusů jinými výzkumnými skupinami – většinou na základě pozměněných technik a postupů – hlavní součástí vědecké metodiky a vědeckého pokroku. Teprve duplicita je zárukou proti chybám, omylům a falšováním [stanovisko není dostupné v češtině].
(20) Lüder Gerken a Roman Herzog v EUROPE's WORLD, vydání z léta 2007.
(21) Úř. věst. C 256, 27.10.2007.
(22) Například nová kolektivní smlouvě v německé veřejné správě je vůči mobilitě vysloveně nepřátelská!
(23) Viz zejména stanovisko k tématu Investice do znalostí a inovace – INT/325 (Úř. věst. C 256, 27.10.2007).
(24) Viz např. Proceedings of the International Conference on Knowledge Management in Nuclear Facilities, červen 2007.
(25) Účelem disertační práce je prokázat samostatnou vědeckou činnost!
(26) Viz také článek „Erwägen, Wissen, Ethik“ (EWE), ročník 18/2007 sešit 1, s. 12, kapitola 3.4 – ISSN 1610-3696.
(27) Např. kosmické reliktní záření (BELL), vysokoteplotní supravodivost (IBM).
(28) Viz např. Úř. věst. C 256, 27.10.2007, odstavec 7.5.
(29) To se v základním výzkumu týká převážně otázky prvenství v objevu nebo myšlence, v aplikovaném výzkumu ale také otázek souvisejících s patenty.
(30) Viz např.
http://www.open-access.net/RMK.
(31) Nicméně: čím inovativnější (odchylující se od normy) jsou postupy, myšlenky, měřítka nebo modely, tím méně je vzájemné hodnocení schopno vždy přesného posudku. O to důležitější je proto nezbytný pluralismus (odstavec 3.14.1) různých přístupů a metodik.
(32) K podrobnostem o tématu viz několik článků v časopise Forschung und Lehre (Výzkum a výuka) německého svazu vysokého školství, sešit 6/07, ISSN, 0945-5604;
www.forschung-und-lehre.de.
16.2.2008 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/11 |
Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Rady o zřízení společného podniku iniciativy pro inovativní léčiva
KOM(2007) 241 v konečném znění – 2007/0089 (CNS)
(2008/C 44/02)
Dne 11. června 2007 se Rada Evropské unie, v souladu s článkem 95 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci výše uvedené.
Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 4. října 2007. Zpravodajem byl pan DANTIN.
Na 439. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 24. a 25. října 2007 (jednání ze dne 24. října), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 118 hlasy pro, 2 hlasy byly proti a 2 členové se zdrželi hlasování.
1. Závěry a doporučení
1.1 |
Farmaceutický průmysl je právem považován za základní strategický sektor a jeho produkty přispívají zásadním způsobem ke zdraví a blahobytu evropských občanů. Mimo jiné je významný také z hlediska zaměstnanosti. |
1.2 |
Vzhledem k této situaci a ke ztrátě původního postavení Evropy na poli farmaceutického výzkumu je zřízení společného podniku iniciativy pro inovativní léčiva (Innovative Medicines Initiative Joint Undertaking) zvláště odůvodněným krokem. Výbor s potěšením schvaluje toto rozhodnutí, zejména jako skutečný projev partnerství veřejného a soukromého sektoru. |
1.3 |
Poslání společného podniku bude nutno odvozovat především od následujících základních cílů:
|
1.4 |
EHSV s potěšením hodnotí rozsáhlou konzultaci, jež předcházela přípravě tohoto nařízení, a schvaluje deklarovaný záměr předkládat každoročně zprávu o výsledcích společného podniku. Výbor naopak lituje, že nebylo podáno podrobné hodnocení fungování a výsledků předchozích „evropských technologických platforem“. |
1.5 |
Podle názoru Výboru by z důvodu financování, zapojení vícera účastníků a značného objemu prostředků Společenství ve hře bylo vhodné lépe definovat využití konečných výsledků výzkumu, zejména pokud jde o duševní vlastnictví a otázku patentů. |
1.6 |
EHSV se domnívá, že by bylo na místě promyslet mechanismy, jež by podporovaly návratnost evropských investic. Dále by bylo žádoucí zajistit, aby zisky plynoucí z daných výzkumů byly použity jako investice realizované na území Společenství. |
2. Úvod
2.1 |
Cílem návrhu nařízení, jenž je předmětem tohoto stanoviska, je zahájit několik úplně prvních partnerství veřejného a soukromého sektoru v oblasti výzkumu a vývoje. Definuje jednu z prvních dvou společných technologických iniciativ (STI). Ta se týká inovativních léčiv (1). |
2.2 |
Cílem STI je částečně nebo plně umožnit průmyslu, výzkumným střediskům, členským státům a Komisi společné využití prostředků na cílené výzkumné programy. |
2.3 |
Na rozdíl od tradiční strategie, jež spočívá ve veřejném financování projektů případ od případu, se STI týkají rozsáhlých výzkumných programů zaměřených na společné strategické cíle. Tento nový přístup by měl vytvořit kritické množství potřebné pro evropský výzkum a inovace, konsolidovat vědeckou obec v hlavních strategických odvětvích a harmonizovat financování projektů tak, aby výsledky výzkumů mohly být rychleji zužitkovány. STI se zaměřují na rozhodující obory, v nichž stávající nástroje nedisponují rozsahem ani rychlostí nezbytnými k udržení pozice Evropy před světovou konkurencí. Jedná se o takové oblasti, kde může financování na úrovni členských států, evropské financování a financování soukromého sektoru přinést významnou přidanou hodnotu, a to zejména tím, že povzbudí nárůst soukromých výdajů na výzkum a vývoj. |
2.4 |
Cílem STI „iniciativy pro inovativní léčiva“ (IIL) je podpora rozvoje nových znalostí, nových nástrojů a nových metod, jež umožní rychlejší vývoj účinnějších a bezpečnějších léčiv. |
2.5 |
Prostřednictvím nového typu financování by IIL měla přispět ke zvýšení soukromých investic do V&V, posílení přesunu znalostí mezi univerzitami a podniky a usnadnění účasti MSP na evropském výzkumu. |
3. Situace
3.1 |
V posledních 10–15 letech došlo k postupnému rozkladu farmaceutického výzkumu v Evropě. Zatímco v USA došlo v letech 1990–2005 k 4,6násobnému nárůstu investic do V&V, v Evropě se investice zvýšily pouze 2,8 krát. Podniky čím dál častěji přesouvají svá špičková vývojová pracoviště do zemí mimo Evropskou unii, v zásadě do Spojených států a v poslední době též do Asie. |
3.1.1 |
Tato situace může mít vážné důsledky pro evropskou konkurenceschopnost, neboť inovace a špičkové technologie patří mezi klíčové předpoklady dlouhodobého hospodářského růstu. A to byl právě jeden z důvodů rozhodnutí o zřízení STI pro „inovativní léčiva“. |
3.2 |
Zatímco vlády plánují svoji činnost na úrovni státu, průmysl uvažuje v celosvětovém měřítku. Velké země jako Spojené státy nebo Čína mají unifikovanou investiční strategii, která podnikům umožňuje lépe plánovat a přitahovat prostředky. Administrativy evropských států nekoordinují své investice do V&V a farmaceutické společnosti musejí využívat prostředky k adaptaci svých činností na různé místní podmínky. |
3.3 |
Legislativním opatřením Společenství lze založit cílený a koherentní program V&V, jenž se může opřít o všechny zdroje investic do V&V (veřejné i soukromé) na evropské úrovni, a přeměnit tak tuto situaci ve prospěch Evropské unie. To je cílem nařízení, jež je předmětem tohoto stanoviska. |
4. Návrh Komise
4.1 |
Návrh nařízení o zřízení společného podniku iniciativy pro inovativní léčiva [KOM(2007) 241] vychází z ustanovení 7. rámcového programu (7. RP), jenž je předmětem rozhodnutí č. 1982/2006/ES. V návrhu se stanoví příspěvek Společenství ke zřízení dlouhodobých partnerství veřejného a soukromého sektoru na evropské úrovni v oblasti výzkumu. |
4.2 |
Tato partnerství budou mít formu „společných technologických iniciativ“ (STI) a vycházejí z činnosti bývalých „evropských technologických platforem“ (ETP). |
4.3 |
Rada ve svém rozhodnutí č. 971/2006/ES o zvláštním programu Spolupráce zdůraznila nutnost vytvořit partnerství veřejného a soukromého sektoru a vyznačila šest oblastí, v nichž se zřízení společných technologických iniciativ jeví jako vhodné pro oživení evropského výzkumu. Jsou to:
|
4.4 |
V kontextu této obecné strategie je cílem nařízení, jež je předmětem návrhu KOM(2007) 241, kterému se věnuje toto stanovisko, realizace společné technologické iniciativy pro inovativní léčiva (STI IL) prostřednictvím zřízení společného podniku iniciativy pro inovativní léčiva (SP IIL). |
4.5 |
Podle záměrů Komise by zřízení společného podniku iniciativy pro inovativní léčiva mělo usnadnit účast subjektů, které dnes nejsou schopny provádět vysoce komplexní a nákladné výzkumné programy (univerzity, malé a střední podniky, klinická střediska, veřejné orgány atd.). |
4.6 |
SP IIL bude mít formu společného podniku, jehož zakládajícími členy budou Evropské společenství zastoupené Komisí a Evropská federace farmaceutického průmyslu a asociací (Fédération européenne des associations de l'industrie pharmaceutique, EFPIA) a jenž se jako orgán Společenství bude řídit nařízením Rady podle článku 171 Smlouvy. K podniku se budou moci připojit členské státy, státy účastnící se 7. rámcového programu i všechny právnické osoby z oblasti V&V, a to pod podmínkou, že přispějí k jeho financování. |
4.7 |
Na tento program bude vyčleněn rozpočet ve výši 2 miliard eur, jež budou investovány v průběhu sedmi let a budou kryty stejným dílem z prostředků Komise (prostředky ze 7. rámcového programu v souladu s ustanoveními článku 54 nařízení Rady č. 1605/2002) a podniků sdružených v EFPIA, které prioritně dodají personál, vybavení, spotřební materiál apod. |
4.8 |
SP IIL konkrétně podpoří výzkumné činnosti prováděné v členských státech a v zemích zapojených do 7. rámcového programu. Příspěvek Společenství ve výši jedné miliardy eur bude plně určen malým a středním podnikům a univerzitám na výzkum v oboru farmacie. Zúčastněné velké podniky budou investovat ve stejné výši hrazením nákladů na svůj podíl na výzkumu a zapojením MSP a univerzit do tohoto výzkumu. |
4.9 |
Společný podnik IIL je považován za mezinárodní orgán a právnickou osobu ve smyslu článku 2 směrnice č. 2004/17/ES a článku 15 směrnice č. 2004/18/ES. Bude mít sídlo v Bruselu a jeho činnost bude ukončena v prosinci 2017, nebude-li toto období prodlouženo Radou. |
5. Obecné připomínky
5.1 |
Farmaceutický průmysl je ve zprávě s názvem „Vytváření inovativní Evropy“ právem považován za základní strategický sektor a jeho produkty přispívají zásadním způsobem ke zdraví a blahobytu evropských občanů. V zásadě racionální a správné užívání farmaceutických produktů přispívá ke zlepšení kvality života. |
5.2 |
Farmaceutický průmysl mimo jiné hojně přispívá k zaměstnanosti v Evropě. V roce 2004 bylo v tomto sektoru zaměstnáno 612 000 lidí, z nichž bylo 103 000 vysoce kvalifikovaných pracovníků vědeckého výzkumu. |
Úloha SP IIL
5.3 |
Důvodem pro zřízení SP IIL je především deklarovaná nutnost čelit zhoršování pozice Evropy na poli farmaceutického výzkumu a zvrátit tento trend, jenž byl již zaznamenán ve sdělení Komise ze dne 1. července 2003 s názvem Posílení evropského farmaceutického průmyslu v zájmu pacientů – návrhy opatření. |
5.4 |
K tomu bude podle všeho zapotřebí upravit tradiční bilaterální formy spolupráce. Dnes je nutný nový přístup na evropské úrovni, jehož prostřednictvím budou přímo spolupracovat univerzity, zainteresované MSP, veřejné orgány a farmaceutické odvětví v návaznosti na finanční ustanovení 7. rámcového programu. |
5.5 |
Poslání SP IIL bude nutno odvozovat od následujících základních cílů:
|
6. Zvláštní připomínky
6.1 |
EHSV s potěšením hodnotí rozsáhlou konzultaci, jež předcházela přípravě tohoto nařízení, a podporuje provádění vzdělávacích programů zaměřených na zajištění nezbytné odborné kvalifikace v odvětví, jež má zásadní význam pro evropské hospodářství a kvalitu života občanů. |
6.2 |
Jak již bylo řečeno v odstavci 4.2: STI vycházejí z činnosti bývalých „evropských technologických platforem“ (ETP). Tyto platformy však zřídka dosáhly cíle strategického oživení výzkumu v Evropě, který jim byl vytyčen. Zřízení STI vychází z konstatování tohoto částečného neúspěchu úlohy ETP, kterou v zásadě bylo významně přispět ke konkurenceschopnosti průmyslu. |
6.2.1 |
Proto EHSV lituje, že v návrhu Komise nejsou podrobněji popsány činnosti realizované v minulosti evropskými technologickými platformami (ETP); nebylo vypracováno žádné souhrnné hodnocení, dosažené výsledky nejsou nikde publikovány a není zde uveden žádný bibliografický odkaz. |
6.2.2 |
Z tohoto důvodu v případě STI Výbor vítá navrhovaný postup předkládat každoročně hodnocení výsledků a dosaženého pokroku. |
6.3 |
Přesto EHSV ke zřízení společného podniku iniciativy pro inovativní léčiva zaujímá příznivý postoj. Společný podnik totiž obecně vykazuje rysy nezbytné pro oživení farmaceutického výzkumu v Evropě díky skutečnému propojení veřejného a soukromého sektoru. Tato iniciativa je v souladu s cíli Lisabonské strategie, jež stanoví investici ve výši 3 % HDP do činností V&V, přičemž dvě třetiny musejí pocházet ze soukromého sektoru. |
6.3.1 |
Nicméně vzhledem k vytvořenému kombinovanému systému financování a ke značnému objemu prostředků vyčleněných z rozpočtu Společenství se Výbor domnívá, že by bylo vhodné lépe definovat využití a vlastnictví konečných výsledků výzkumu. Proto by bylo vhodné upřesnit a podrobněji řešit otázku patentů a duševního vlastnictví, pro niž jsou v nařízení a jeho příloze definovány pouze základní zásady, neboť jde o jeden z citlivých bodů bezproblémové realizace SP IIL. |
6.3.2 |
Hlavní farmaceutické průmyslové skupiny působící v Evropě mají ve většině globální rozměr. I zde se EHSV z důvodu rozsáhlého financování ze strany Společenství domnívá, že by bylo na místě promyslet mechanismy, jež by podporovaly návratnost evropských investic. V této souvislosti a se zřetelem k tomu, aby nebyly kladeny překážky využití inovativních léčiv v zemích mimo Společenství, by nařízení mohlo obsahovat ustanovení o provádění všech fází výzkumu i výroby molekul pocházejících z tohoto výzkumu na území Unie. Dále by bylo žádoucí, aby tato ustanovení zajišťovala použití zisků plynoucích z výzkumů finančně iniciovaných společným podnikem iniciativy pro inovativní léčiva na investice realizované na území Společenství. |
V Bruselu dne 24. října 2007.
předseda
Evropského hospodářského a sociálního výboru
Dimitris DIMITRIADIS
(1) Druhá společná technologická iniciativa se týká „vestavěných počítačových systémů“. K té bude vypracováno stanovisko INT/364.
(2) INT/369.
(3) INT/364.
(4) INT/370.
16.2.2008 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/15 |
Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Rady o založení „společného podniku ARTEMIS“ pro provádění společné technologické iniciativy v oblasti vestavěných počítačových systémů
KOM(2007) 243 v konečném znění – 2007/0088 (CNS)
(2008/C 44/03)
Dne 11. června 2007 se Rada Evropské unie, v souladu s článkem 95 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci výše uvedené.
Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 4. října 2007. Zpravodajem byl pan DANTIN.
Na 439. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 24. a 25. října 2007 (jednání dne 24. října), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 127 hlasy pro, 2 hlasy proti a 3 členové se zdrželi hlasování.
1. Závěry a doporučení
1.1 |
EHSV obecně schvaluje strategii Komise. Domnívá se, že obnovení investic do výzkumu a vývoje je vhodným prostředkem pro to, aby evropské podniky získaly bezpečný referenční rámec v rámci nového právního nástroje, který by umožnil překonat současnou rozdrobenost financování v EU a zamezil by nerovnoměrnému rozložení programů, které prakticky neumožnily hodnocení dosažených výsledků. |
1.2 |
Výbor souhlasí s ohlášeným záměrem, aby byly výsledky ARTEMIS předkládány každoročně. Výbor však lituje, že chybí podrobné hodnocení fungování a výsledků, jichž bylo dosaženo v bývalých evropských technologických platformách (ETP). |
1.3 |
Z hlediska Výboru představuje společný podnik ARTEMIS, založený na partnerství soukromého a veřejného sektoru, solidní základ pro vytvoření evropského výzkumného prostoru (ERA) a významný příspěvek ke konkurenceschopnosti evropských podniků. |
1.4 |
Tím, že je příznivě nakloněn k předloženému návrhu, EHSV zdůrazňuje, jak důležitá je navržená inovační strategie pro investice, která sdružuje zdroje Společenství, zúčastněných podniků, různých členských států a struktur výzkumu a vývoje. |
1.5 |
Co se týče tohoto asociačního inovačního systému, který se může ukázat jako komplexní, pokud se týče používání výrobků výzkumu, které budou zavedeny, EHSV je potěšen významem a upřesněním, které jsou věnovány duševnímu vlastnictví v článku 24 nařízení o společném podniku. |
1.6 |
Výbor považuje za nezbytné:
|
2. Úvod
2.1 |
Zkoumaný návrh nařízení Rady je zaměřen na zahájení zcela prvních evropských partnerství soukromého a veřejného sektoru v oblasti výzkumu a vývoje. Určuje jednu ze dvou prvních společných technologických iniciativ (Joint Technology Initiatives – JTI). Týká se oblasti vestavěných počítačových systémů (1). |
2.2 |
JTI si kladou za cíl, aby bylo všeobecně, částečně nebo celkově průmyslu, výzkumným organizacím, členským státům a Komisi umožněno sloučit své zdroje ve prospěch cílených výzkumných programů. |
2.3 |
Na rozdíl od tradiční strategie, kdy se projekty financují z veřejných zdrojů od případu k případu, se JTI týkají obsáhlých výzkumných programů se společnými strategickými výzkumnými cíly. Tento nový přístup by měl vytvořit kritické množství pro evropský výzkum a inovaci, upevnit vědeckou komunitu v hlavních strategických oblastech a sladit financování projektů tak, aby bylo možné využívat rychleji výsledky výzkumu. |
2.4 |
Tento návrh stanovuje právní rámec pro vytvoření ARTEMIS, JTI v oblasti vestavěných počítačových systémů. |
2.5 |
JTI ARTEMIS se týká neviditelných počítačů (integrovaných systémů), jejichž pomocí fungují četné stroje, od automobilů až po letadla a telefony včetně energetických sítí a mnoho domácích spotřebičů jako např. pračky, televize atd. |
2.6 |
Podle předpovědí bude ve světě do roku 2010 více než 16 miliard integrovaných procesorů a do roku 2020 více než 40 miliard. V roce 2010 budou tyto neviditelné vestavěné počítačové systémy a zařízení představovat 30 až 40 % hodnoty nových výrobků: v oblasti elektroniky pro širokou veřejnost (41 %), v telekomunikacích (37 %), v automobilech (36 %) a ve zdravotnických vybaveních (33 %). |
2.7 |
Rozpočet ARTEMIS věnovaný výzkumu dosáhne do sedmi let celkové výše 2,7 mld. eur. 60 % by mělo pocházet z průmyslu, 410 mil. eur z Komise a 800 mil. eur z programů členských států. |
3. Souvislosti
3.1 |
Informační a komunikační technologie (IKT) mají zásadní hospodářský a sociální význam a hrají významnou úlohu v provádění obnovené Lisabonské strategie, která zdůrazňuje, že znalosti a inovace ve Společenství přispívají k podpoře růstu a zaměstnanosti. |
3.2 |
Ve světovém měřítku to vypadá tak, že zatímco celkové výdaje na výzkum a vývoj by se měly v příštích deseti letech zvýšit o přibližně 170 %, plánuje se, že výdaje na vestavěné počítačové systémy se zvýší o 225 %, což znamená nárůst z 58 mld. eur v roce 2002 na 132 mld. eur v roce 2015 (2). |
3.3 |
V EU představuje výzkum a vývoj v oblasti IKT přibližně 18 % celkových výdajů na výzkum a vývoj, ve Spojených státech odpovídají tyto výdaje 34 % a 35 % v Japonsku (3). Převedeno na počet obyvatel představují výdaje v EU kolem 80 EUR na osobu, zatímco ve Spojených státech obnášejí 350 EUR a v Japonsku 400 EUR. Výzkum v oblasti vestavěných počítačových systémů je podstatnou částí výzkumu IKT. V Evropě představuje 380 mil. z veřejných fondů a více než 50 % rozpočtu podniků je věnováno výzkumu v souvislosti s informační a komunikační technologií. |
3.4 |
Aby v blízké budoucnosti Evropská unie obstála v tomto sektoru s velkým potenciálem rozvoje, musí v této strategické oblasti zvýšit své investice a lépe je uplatnit, spíše než stavět na struktuře výzkumu, která rozptyluje úsilí a vede k duplicitě využití. V současné době nedisponují podniky v Evropské unii rámcem, který by umožnil vyvíjet technologie a potřebné standardy. |
3.4.1 |
Obecně brzdí pokrok nedostatečná koordinace cílů podniků v oblasti výzkumu a vývoje, duplicitní využívání a ne zrovna optimální využití omezených prostředků na výzkum. |
3.4.2 |
Návrh Komise zamýšlí změnit tuto situaci. |
4. Návrh Komise
4.1 |
Rozhodnutí o zřízení společného podniku ARTEMIS, který je předmětem dokumentu KOM(2007) 243 v konečném znění, vychází z rozhodnutí č. 1982/2006/EHS o 7. rámcovém programu, který stanoví příspěvek Společenství k navazování dlouhodobých partnerství ve veřejném a soukromém sektoru v evropském měřítku v oblasti vědeckého výzkumu. |
4.2 |
Tato partnerství se stávají společnými technologickými iniciativami (JTI) a vycházejí z bývalých evropských technologických platforem (ETP). |
4.3 |
Ve svém rozhodnutí č. 971/2006/ES o zvláštních programech spolupráce (4) Komise zdůraznila nutnost uskutečňování partnerství veřejného a soukromého sektoru a uvedla šest oblastí, ve kterých je vytvoření společných technologických iniciativ vhodné k novému spuštění evropského výzkumu. Jsou to:
|
4.4 |
V kontextu této hlavní strategie stanoví zkoumané nařízení, které je předmětem návrhu KOM(2007) 243, provedení nařízení Rady o založení společného podniku ARTEMIS pro provádění společné technologické iniciativy v oblasti vestavěných počítačových systémů. |
4.5 |
Rozhodnutí založit podnik týkající se zásadního tématu vestavování inteligence patří do strategické oblasti, která zahrnuje odvětví automobilového průmyslu, domácí spotřebiče, komunikační zařízení, řídící systémy a kancelářskou techniku. |
4.6 |
Předpokládá se, že v uvedených odvětvích se význam vestavěných počítačových systémů, který je již dnes značný, rozvine citelně v průběhu příštích pěti let: část vestavěných systémů v hodnotě konečných výrobků by měla dosáhnout 35 až 40 % a jejich celkový počet by měl obnášet v roce 2010 16 mld. a 40 mld. v roce 2020. |
4.7 |
Zřízení JTI je motivováno především vůlí vytvořit evropský program pro výzkum a vývoj, který by evropskému hospodářství pomohl získat vedoucí postavení ve světě v oblasti vestavěných počítačových systémů, které jsou v klíčových odvětvích nezbytnou inovací pro konkurenceschopnost a rozvoj evropských podniků. |
4.8 |
Iniciativa ARTEMIS má podle Komise zásadní úlohu v tom, aby se zamezilo tomu, k čemu došlo v evropském průmyslu v odvětví osobních počítačů a internetu, kde vzhledem k nedostatku investic do výzkumu a vývoje byla výroba přeložena mimo Evropu (do Spojených států, Japonska atd.). |
4.9 |
Vytvoření JTI ARTEMIS následovalo po obsáhlých konzultacích zainteresovaných stran a po řadě iniciativ a významných konferencích na úrovni Společenství. Cíle a záměry této iniciativy byly předem předloženy k posouzení akademickému světu a podnikům, kteří se ke zkoumanému návrhu vyjádřili ke svým zkušenostem v oblasti vestavěných počítačových systémů. Členské státy jsou si vědomy, že výzvám budoucnosti lze čelit pouze na úrovni Společenství. |
4.10 Právní základ
Návrh spočívá v nařízení Rady, které by obsahovalo přílohu se stanovami společného podniku. Zakládá se na článku 171 Smlouvy o ES. Společný podnik bude orgánem Společenství. Přestože je jeho rozpočet dán článkem 185 nařízení Rady 1605/2002, musí zohlednit zvláštnosti této iniciativy, jelikož se jedná o partnerství soukromého a veřejného sektoru s významným příspěvkem soukromého sektoru, který je minimálně ve výši příspěvku veřejného sektoru.
4.11 Založení
Zakládajícími členy společné technologické iniciativy (JTI) jsou Evropské společenství, které zastupuje Komise, členské státy, které vyjádřili záměr podílet se na JTI a ARTEMISIA (sdružení zastupující mnoho podniků příslušného odvětví a další organizace pro výzkum a vývoj). Statuty uvádějí seznam subjektů, které by se později mohly stát členy společného podniku ARTEMIS, zejména země zapojené do 7. rámcového programu, které nejsou členy EU, jakož i všechny ostatní právní subjekty, které mohou přispět k cílům společného podniku ARTEMIS.
4.12 Financování
Provozní náklady společného podniku ARTEMIS uvedené v článku 4 jsou hrazeny z těchto příspěvků:
— |
finanční příspěvek ARTEMISIA v maximální výši 20 mil. eur nebo 1 % celkových nákladů na projekty, nicméně ne více než 30 mil. eur; |
— |
finanční příspěvek Společenství v maximální výši 10 mil. eur; |
— |
věcné příspěvky členských států ARTEMIS. |
Výzkumná a vývojová činnost společného podniku ARTEMIS za období do 31. prosince 2017 bude hrazena z těchto příspěvků:
— |
finančního příspěvku Společenství v maximální výši 410 mil. eur; |
— |
příspěvků členských států ARTEMIS, převedených přímo organizacím pro výzkum a vývoj, které se účastní výzkumných a vývojových projektů; |
— |
věcných příspěvků organizací pro výzkum a vývoj. |
4.12.1 |
Pro období do 31. prosince 2013 bude obnášet maximální příspěvek Komise 420 mil. eur. Tyto fondy pocházejí ze zvláštního programu Spolupráce, který provádí 7. rámcový program pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace v souladu s nařízením Rady č. 1605/2002, odstavec 2, článek 54. V roce 2008 bude vyčleněno 42,5 mil. eur. |
4.12.2 |
Tato významná investice je oprávněná tím, že budoucí výsledky ARTEMIS v příslušných oblastech budou zároveň důležitými referenčními body pro všechny politiky Společenství, zejména politiky životního prostředí, dopravy, energetiky a vnitřního trhu. Přispějí tak konkrétním způsobem k provádění lisabonských cílů konkurenceschopnosti a barcelonských cílů v souvislosti s výdaji v oblasti výzkumu. Navržená iniciativa je součástí ambiciózní strategie Společenství, která mimo jiné obsahuje návrh na zřízení Evropského technologického institutu (ETI). |
4.13 Duševní vlastnictví
Společný podnik ARTEMIS se bude řídit pravidly upravujícími šíření výsledků výzkumu, která v případě potřeby zajistí ochranu duševního vlastnictví vznikajícího při výzkumné a vývojové činnosti a používání a šíření výsledků výzkumu. Článek 24 nařízení o společném podniku tuto zásadu přesně rozvíjí.
4.14 |
Podle Komise zřízení společného podniku ARTEMIS poskytne Společenství tyto objektivní výhody:
|
5. Obecné připomínky
5.1 |
EHSV obecně schvaluje strategii Komise. Domnívá se, že obnovení investic do výzkumu a vývoje je vhodným prostředkem pro to, aby evropské podniky získaly bezpečný referenční rámec týkající se nového právního nástroje, který by umožnil překonat současnou rozdrobenost financování v EU a zamezil by nerovnoměrnému rozložení programů, které téměř neumožnily hodnocení dosažených výsledků. |
5.2 |
Jak je uvedeno v odstavci 4.2, společné technologické iniciativy vyvstávají z činnosti bývalých evropských technologických platforem (ETP). Těm se však zřídka podařilo dosáhnout strategického cíle oživit výzkum v Evropě, kterým byli pověřeni, zejména z důvodu nedostatečné pravomoci hlavních zainteresovaných stran. Založení společné technologické iniciativy vyplývá částečně z neúspěchu úlohy evropských technologických platforem, které měly hlavně přinést významný příspěvek průmyslu, co se týče konkurenceschopnosti. |
5.2.1 |
EHSV lituje, že v návrhu Komise chybí podrobnější rámec o činnosti, která byla dříve uskutečněna v souvislosti s evropskými technologickými platformami. Nebylo provedeno žádné zhodnocení, nejsou uvedeny dosažené výsledky a není zmíněn žádný bibliografický odkaz. |
5.2.2 |
Co se týče JTI, Výbor z tohoto důvodu schvaluje úmysl předkládat každoroční zprávu s hodnocením dosažených výsledků a pokroku. |
5.3 |
Z hlediska Výboru představuje společný podnik ARTEMIS, založený na partnerství soukromého a veřejného sektoru, solidní základ pro vytvoření evropského výzkumného prostoru a významný příspěvek ke konkurenceschopnosti evropských podniků. |
5.4 |
Budoucí dostupnost stále inteligentnějších systémů může významně přispět k vyrábění stále zabezpečenějších výrobků a zároveň se bude moci podílet na poskytování odborné přípravy a kvalifikace na vysoké úrovni, jež by usnadňovaly rozvoj zaměstnanosti. |
5.5 |
Svým souhlasem s předloženým návrhem chce Výbor zdůraznit v první řadě důležitost průkopnické strategie, která je navržena v oblasti investic. |
5.5.1 |
Co se týče výzkumných a vývojových programů, je to poprvé, kdy se čerpá nejen ze zdrojů Společenství a podniků, což je neobvyklé a jež představuje ARTEMISIA, ale také z původních zdrojů zúčastněných různých členských států a struktur výzkumu a vývoje. |
5.5.2 |
Co se týče tohoto asociačního inovačního systému, který se může ukázat jako komplexní, pokud se týče používání výrobků výzkumu, které budou zavedeny, EHSV těší význam a upřesnění, které jsou věnovány duševnímu vlastnictví v článku 24 nařízení o společném podniku. |
5.6 |
Pro realizaci svých cílů a maximalizaci veškerého potenciálu, který tento nový systém představuje, se Výbor nicméně domnívá, že je nezbytné:
|
V Bruselu dne 24. října 2007
předseda
Evropského hospodářského a sociálního výboru
Dimitris DIMITRIADIS
(1) Tomuto tématu se věnuje stanovisko INT/363.
(2) Software Intensive Systems in the Future, IDATE/TNO, 2005.
(3) Sdělení Komise: „i2010 – evropská informační společnost pro růst a zaměstnanost“, Evropská komise, 2005.
(4) Úř. věst. L 400, 30.12.2006, s. 1.
(5) INT/369.
(6) INT/363.
(7) INT/370.
16.2.2008 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/19 |
Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Rady, kterým se zřizuje společný podnik Čisté nebe
KOM(2007) 315 v konečném znění – 2007/0118 (CNS)
(2008/C 44/04)
Dne 11. července 2007 se Rada Evropské unie, v souladu s článkem 95 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci výše uvedené.
Předsednictvo Evropského hospodářského a sociálního výboru pověřilo dne 10. července 2007 specializovanou sekci Jednotný trh, výroba a spotřeba přípravou podkladů na toto téma.
Vzhledem k naléhavosti prací se Evropský hospodářský a sociální výbor rozhodl na 439. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 24. a 25. října 2007 (jednání dne 25. října), jmenovat hlavním zpravodajem pana DANTINA a přijal následující stanovisko 97 hlasy pro a 3 členové se zdrželi hlasování.
1. Shrnutí a doporučení
1.1 |
Výbor schvaluje rozhodnutí zřídit společný podnik Čisté nebe. Zastává názor, že dodat tímto způsobem nový impuls investicím do V&V prostřednictvím veřejného a soukromého financování znamená poskytnout podnikům jistý referenční rámec, umožňující překonat existující roztříštěnost financování Společenství a koordinovat výzkum, jenž se často vyznačuje rozptýleností, a touto cestou efektivně využít finanční zdroje. |
1.2 |
Výbor oceňuje volbu sektoru, jenž odpovídá Lisabonské strategii a umožní dodat nový impuls z technického hlediska inovačnímu průmyslovému odvětví, které se vyznačuje značným počtem vysoce kvalifikovaných pracovních míst a zároveň přispívá k velmi potřebnému pokroku v oblasti kvality životního prostředí. |
1.3 |
Svým souhlasem s předloženým návrhem chce Výbor v první řadě zdůraznit, jak je pro EU důležitá strategie navržená pro oblast investic a koordinace výzkumu. Vyjadřuje tím svůj názor, že tato strategie představuje solidní základ pro vytvoření evropského výzkumného prostoru a významný příspěvek ke konkurenceschopnosti evropských podniků v tomto odvětví. |
1.4 |
Z důvodu financování, zapojení mnoha účastníků a značného objemu prostředků Společenství ve hře by však bylo vhodné lépe definovat využití a vlastnictví konečných výsledků výzkumu, zejména pokud jde o duševní vlastnictví a otázku patentů. |
1.5 |
Výbor považuje za nezbytné:
|
2. Úvod
2.1 |
Cílem návrhu nařízení, jenž je předmětem tohoto stanoviska, je zahájit jedno z úplně prvních partnerství veřejného a soukromého sektoru v oblasti výzkumu a vývoje. Definuje jednu z prvních společných technologických iniciativ (STI). Tato se týká oblasti letectví a letecké dopravy. Nese název Čisté nebe. |
2.2 |
Cílem STI je umožnit průmyslu, výzkumným střediskům, členským státům a Komisi částečné nebo úplné společné využití prostředků na cílené výzkumné programy. |
2.3 |
Na rozdíl od tradiční strategie, kdy se projekty financují z veřejných zdrojů od případu k případu, se STI týkají obsáhlých výzkumných programů se společnými strategickými výzkumnými cíli. Tento nový přístup by měl vytvořit kritické množství potřebné pro evropský výzkum a inovace, konsolidovat vědeckou obec v hlavních strategických odvětvích a harmonizovat financování projektů tak, aby výsledky výzkumů mohly být rychleji zužitkovány. STI se zaměřují na rozhodující obory, v nichž stávající nástroje nedisponují rozsahem ani rychlostí nezbytnými k udržení pozice Evropy před světovou konkurencí. Jedná se o takové oblasti, kde může financování na úrovni členských států, evropské financování a financování soukromého sektoru přinést významnou přidanou hodnotu, a to zejména tím, že povzbudí nárůst soukromých výdajů na výzkum a vývoj. |
2.4 |
Hlavním cílem STI pro oblast letectví a letecké dopravy s názvem Čisté nebe je urychlit vývoj čistých technologií pro leteckou dopravu v EU a umožnit jejich co nejrychlejší využití. Kromě požadavku zachovat konkurenceschopnost odvětví by tyto technologie spolu s udržitelným hospodářským růstem měly přispět k realizaci strategických priorit pro životní prostředí a sociální oblast v Evropě. |
3. Souvislosti a obecné úvahy
3.1 |
Naléhavost a legitimita tohoto programu vyplývají z očekávaného zdvojnásobení objemu letového provozu v příštích dvaceti letech a z předpokladu, že vytvoření ekologicky orientovaného dopravního systému pro dopravu osob i přepravu zboží je základním prvkem pro zajištění hospodářského a sociálního růstu Evropy. |
3.2 |
Snaha řešit tuto problematiku na evropské úrovni se jeví jako opodstatněná, neboť zásahy zainteresovaných stran v jednotlivých členských státech nejsou optimálním řešením z hlediska ekonomických zdrojů a nutných vědeckých příspěvků. |
3.3 |
Přímá účast členských států je klíčovým bodem, a to jak pro získání nutných finančních prostředků, tak z toho důvodu, že mnohá rozhodnutí budou nadále přijímána na vnitrostátní úrovni, ať už se jedná o výzvy k účasti na programech, o neustálou kontrolu všech fází programů či o hodnocení výsledků. |
3.4 |
Letecké odvětví bude muset brzy čelit náročným výzvám, například dopadu na životní prostředí, jenž by mohl zpomalit jeho růst. |
3.5 |
Hlavními prioritami jsou zmírnění dopadu letectví na změny klimatu a snížení hlučnosti. Vyžadují, aby byly brzy provedeny skutečné technologické změny a tak bylo dosaženo snížení požadovaných předpisy Společenství. (Evropská technologická platforma pro letectví – ACARE – ve svém strategickém výzkumném programu stanovila cíl snížit do roku 2020 emise CO2, o 50 %, omezit oxidy dusíku o 80 % a zmírnit vnímaný vnější hluk o 50 %). |
3.6 |
Evropský letecký průmysl, jenž v současnosti zaměstnává tři miliony pracovníků v celé Evropě, musí mimo jiné čelit nelítostné konkurenci, která souvisí s veřejnými investicemi poskytovanými v jiných geografických oblastech, zejména ve Spojených státech, kde prostředky vyčleněné na výzkum v tomto odvětví jsou třikrát vyšší než prostředky poskytované v Evropě. |
3.7 |
Veřejné investice jsou také potřebné z toho důvodu, že toto odvětví se vyznačuje dlouhou dobou návratnosti investic, což by mohlo vést k selhání trhu z důvodu nedostatečných investic do leteckého V&V. |
3.8 |
Volba letectví a letecké dopravy ve zvláštním programu Spolupráce (viz odst. 4.3) je odůvodněna snahou zlepšit zdraví a životní podmínky současných a budoucích generací tím, že budou minimalizovány účinky letadel na životní prostředí, zlepšena kvalita ovzduší na místní úrovni, sníží se hluková zátěž v okolí letišť a zlepší se dopravní podmínky ve prospěch cestujících. |
4. Návrh Komise
4.1 |
Návrh nařízení o zřízení společného podniku Čisté nebe [KOM(2007) 315 v konečném znění] vychází z ustanovení sedmého rámcového programu, jenž je předmětem rozhodnutí č. 1982/2006/ES. V návrhu se stanoví příspěvek Společenství ke zřízení dlouhodobých partnerství veřejného a soukromého sektoru na evropské úrovni v oblasti výzkumu. |
4.2 |
Tato partnerství se stávají společnými technologickými iniciativami (STI) a vycházejí z bývalých evropských technologických platforem (ETP). |
4.3 |
Rada ve svém rozhodnutí č. 971/2006/ES o zvláštním programu Spolupráce zdůraznila nutnost vytvořit partnerství veřejného a soukromého sektoru a vyznačila šest oblastí, v nichž se zřízení společných technologických iniciativ zdá být vhodným prostředkem pro oživení evropského výzkumu. Jsou to:
|
4.4 |
V kontextu této obecné strategie je cílem nařízení, jež je předmětem návrhu KOM(2007) 315, projednávaném v tomto stanovisku, realizace společné technologické iniciativy (STI) pro oblast letectví a letecké dopravy prostřednictvím zřízení společného podniku Čisté nebe. |
4.5 |
Cíle společného podniku Čisté nebe jsou jasně a podrobně vyloženy v čl. 3 stanov v příloze předloženého nařízení. Pokrývají širokou a ambiciózní škálu aktivit a jsou shrnuty v čl. 3 nařízení:
|
4.5.1 |
Čisté nebe tak zaručí integraci a koordinaci mezi různými výzkumnými činnostmi využitím úspor z rozsahu a bude se soustředit na šest různých technických oblastí, nazvaných integrované technologické demonstrátory (ITD). Jsou to:
Technologické cíle pro každý ITD již byly stanoveny. |
4.6 |
Společný podnik Čisté nebe je považován za mezinárodní orgán a právnickou osobu ve smyslu článku 22 směrnice č. 2004/17/ES a čl. 15 písm. c) směrnice č. 2004/18/ES. Bude mít sídlo v Bruselu a jeho činnost bude ukončena k 31.12.2017, nebude-li toto období prodlouženo Radou. |
4.7 Právní základ
4.7.1 |
Návrh spočívá v nařízení Rady, které obsahuje přílohu se stanovami společného podniku. Zakládá se na článku 171 Smlouvy o ES. Společný podnik bude orgánem Společenství. Přestože je jeho rozpočet určen článkem 185 nařízení Rady 1605/2002, musí zohlednit zvláštnosti této iniciativy, jelikož se jedná o partnerství soukromého a veřejného sektoru s významným podílem soukromého sektoru, který je minimálně ve výši podílu veřejného sektoru. |
4.8 Členové
Zakládajícími členy společného podniku Čisté nebe jsou:
— |
Evropské společenství, zastoupené Komisí; |
— |
12 vedoucích ITD a až 74 přidružených členů uvedených v článku 2 stanov v příloze předloženého nařízení; |
— |
o členství ve společném podniku mohou požádat všechny veřejné i soukromé subjekty usazené v jednom ze členských států nebo zemi přidružené k sedmému rámcovému programu, pokud se jako vedoucí ITD zavážou poměrnou měrou a odpovídajícím způsobem přispívat k celkovým činnostem STI nebo pokud je jejich závazek coby přidružených členů poměrný k rozpočtu ITD, jíž se účastní, a pokud je v souladu s požadavky ITD. |
4.9 Zdroje financování
4.9.1 |
Provozní náklady společného podniku Čisté nebe budou rovným dílem financovány Evropským společenstvím a dalšími členy. |
4.9.2 |
Maximální příspěvek Společenství na společný podnik Čisté nebe, který pokrývá provozní náklady a výzkumné činnosti, je 800 milionů EUR, hrazených z rozpočtové položky přidělené tématu Doprava zvláštního programu Spolupráce, kterým se provádí sedmý rámcový program pro výzkum podle ustanovení článku 54 nařízení Rady č. 1605/2002. |
5. Obecné a specifické připomínky
5.1 |
Výbor schvaluje rozhodnutí zřídit společný podnik Čisté nebe, který vychází z ustanovení 7. rámcového programu. Domnívá se, že obnovení investic do V&V je vhodným prostředkem pro to, aby evropské podniky získaly bezpečný referenční rámec pro nový nástroj, který umožní překonat současnou rozdrobenost financování Společenství a zamezit nerovnoměrnému rozložení programů, které téměř neumožnily hodnocení dosažených výsledků. |
5.2 |
Předložená iniciativa je v souladu s politikami a cíli Unie a odpovídá směrům definovaným pro Lisabonskou strategii, jež zdůrazňuje, že znalosti a inovace ve Společenství přispívají k podpoře růstu a zaměstnanosti. Zahrnuje opatření pro systém EU pro obchodování s emisemi (EU ETS) a měla by usnadnit dosažení rozhodujících kroků v provádění strategického výzkumného programu ACARE v oblasti životního prostředí. |
5.3 |
Z hlediska Výboru představuje společný podnik Čisté nebe, založený na partnerství soukromého a veřejného sektoru, solidní základ pro vytvoření evropského výzkumného prostoru a významný příspěvek ke konkurenceschopnosti evropských podniků, jako je tomu u ostatních STI vyplývajících ze sedmého rámcového programu. |
5.4 |
Svým souhlasem s předloženým návrhem chce EHSV v první řadě zdůraznit, jak je pro EU důležitá strategie navržená pro oblast investic a koordinace výzkumu. |
5.5 |
Nicméně vzhledem k vytvořenému kombinovanému systému financování a ke značnému objemu prostředků vyčleněných z rozpočtu Společenství se Výbor domnívá, že by bylo vhodné lépe definovat využití a vlastnictví konečných výsledků výzkumu. Proto by bylo vhodné upřesnit a podrobněji řešit otázku patentů a duševního vlastnictví, definovanou v článku 20 nařízení, kde jsou popsány pouze základní zásady, neboť by mohlo jít o jeden z citlivých bodů realizace STI Čisté nebe. |
5.6 |
Pro realizaci svých cílů a využití veškerého potenciálu, který tento nový systém nabízí, se Výbor nicméně domnívá, že je nezbytné:
|
V Bruselu dne 25. října 2007
předseda
Evropského hospodářského a sociálního výboru
Dimitris DIMITRIADIS
(1) CESE 1184/2007 (INT/363).
(2) CESE 1185/2007 (INT/364).
(3) CESE 1199/2007 (INT/370).
16.2.2008 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/22 |
Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Rady o založení „společného podniku ENIAC“
KOM(2007) 356 v konečném znění – 2007/0122 (CNS)
(2008/C 44/05)
Dne 10. září 2007 se Rada Evropské unie, v souladu s článkem 95 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci výše uvedené.
Dne 10. července 2007 předsednictvo Evropského hospodářského a sociálního výboru pověřilo specializovanou sekci Jednotný trh, výroba a spotřeba přípravou podkladů na toto téma.
Vzhledem k naléhavé povaze práce Evropský hospodářský a sociální výbor jmenoval pana DANTINA hlavním zpravodajem na 439. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 24. a 25. října 2007 (jednání dne 25. října 2007), a přijal následující stanovisko 106 hlasy pro a 1 člen se zdržel hlasování.
1. Shrnutí a doporučení
1.1 |
Evropský hospodářský a sociální výbor schvaluje rozhodnutí založit společný podnik ENIAC (1). |
1.1.1 |
Domnívá se totiž, že tento přístup ke zvýšení investic do výzkumu a vývoje prostřednictvím veřejného a soukromého financování může poskytnout podnikům spolehlivý referenční rámec, který umožní překonat současné roztříštění financování Společenství a koordinovat často velmi roztroušený výzkum, čímž bude podpořena jeho efektivnost. |
1.2 |
Je potěšen zvoleným odvětvím. Jedná se o rozvinuté, technicky inovující odvětví, jež má velký potenciál pro budoucnost a potenciál z hlediska vysoce kvalifikovaných pracovních míst, což přímo přispěje k dosažení lisabonských cílů v oblasti konkurenceschopnosti a barcelonských cílů ohledně procent HDP vynaložených na výzkum, ale také dalších politik Společenství, jako např. v oblasti životního prostředí, dopravy, energetiky či zdraví. |
1.3 |
Svým souhlasem s předloženým návrhem chce EHSV v první řadě zdůraznit, jak důležité jsou pro EU strategie navržená v oblasti investic a koordinace výzkumu. Domnívá se, že tato strategie představuje důležitý bod pro vytvoření evropského výzkumného prostoru a významně přispívá ke konkurenceschopnosti evropských podniků v tomto odvětví. |
1.4 |
S ohledem na tento nový sdružující nástroj, který může být složitý, pokud jde o využívání produktů výzkumu, jež budou provedeny ENIAC, a jejich průmyslové využití, je EHSV potěšen pozorností, jaká je věnována pravidlům v oblasti duševního vlastnictví. |
1.5 |
Výbor si s uspokojením všímá zcela mimořádné pozornosti, která je věnována rizikům relokace nanoelektronické výroby do ostatních regionů světa. EHSV podporuje myšlenku specializovaného odvětvového přístupu. |
1.6 |
Za účelem maximalizace potenciálu, který představuje tento nový nástroj, Výbor považuje za nezbytné:
|
2. Úvod
2.1 |
Cílem návrhu nařízení Rady, jenž je předmětem tohoto stanoviska, je zahájit jedno z prvních partnerství veřejného a soukromého sektoru v oblasti výzkumu a vývoje. Definuje jednu z prvních společných technologických iniciativ (STI). Týká se oblasti nanotechnologií a je nazvána ENIAC. |
2.2 |
Cílem STI je částečně nebo plně umožnit průmyslu, členským státům a Komisi společné využití prostředků na cílené výzkumné programy. |
2.3 |
Na rozdíl od tradiční strategie, jež spočívá ve veřejném financování projektů případ od případu, se STI týkají rozsáhlých výzkumných programů zaměřených na společné strategické cíle. Tento nový přístup by měl vytvořit rozhodující objem prostředků pro evropský výzkum a inovace, konsolidovat vědeckou obec v hlavních strategických odvětvích a harmonizovat financování projektů tak, aby výsledky výzkumů mohly být rychleji zužitkovány. STI se zaměřují na rozhodující obory, v nichž stávající nástroje nedisponují rozsahem ani rychlostí nezbytnými k udržení nebo dosažení pozice Evropy před světovou konkurencí. Jedná se o takové oblasti, kde může financování na úrovni členských států, evropské financování a financování soukromého sektoru přinést významnou přidanou hodnotu, a to zejména tím, že povzbudí nárůst soukromých výdajů na výzkum a vývoj. |
2.4 |
Hlavním cílem STI v oblasti nanoelektroniky, nazvaných ENIAC, je přispívat k rozvoji klíčových schopností pro nanoelektroniku, aby byla posílena evropská konkurenceschopnost. Z tohoto důvodu předkládaný návrh stanovuje právní rámec, který zavádí ENIAC. |
3. Souvislost a obecné připomínky
3.1 |
Stálé zvyšování poměru elektronických součástek v inovačních výrobcích, jež využívají vysoké technologie, řadí odvětví nanotechnologií mezi strategická odvětví pro konkurenceschopnost a průmyslový růst v Evropě. |
3.2 |
Odvětví nanotechnologií produkuje zařízení, která jsou nezbytná pro hlavní průmyslová odvětví v různorodých oblastech, jako jsou telekomunikace, spotřební zboží, multimediální služby, vzdělávání, doprava, zdravotní péče, bezpečnost a životní prostředí. |
3.3 |
Podle odhadů by měl trh tvořený průmyslovým odvětvím nanotechnologií (které kromě přímých výrobců zahrnuje rovněž dodavatele výrobních nástrojů a materiálů) zaznamenat průměrný roční nárůst okolo 15 %. Pro podporu takto vysoké míry růstu je třeba věnovat tomuto odvětví náležitou pozornost. |
3.4 |
Iniciativa na úrovni Společenství musí proto usilovat o zachování a posílení vedoucího světového postavení v příslušných odvětvích prostřednictvím programů pro výzkum a vývoj, které umožňují dosáhnout potřebných cílů v oblasti průmyslového využití, a zároveň musí sledovat ambicióznější technologické cíle, jejichž účelem je dosahovat stále vyšší konkurenceschopnosti a vytvářet nová pracovní místa, jež vyžadují vysoké odborné schopnosti a kvalifikaci nejvyšší úrovně. |
3.5 |
Volba společného podniku veřejného a soukromého sektoru by měla umožnit výrazné zvýšení kvality výzkumu a vývoje v tomto odvětví. Jeví se jako klíčová pro překonání současného roztříštění výzkumných programů platných v jednotlivých členských státech, které nemohou dosáhnout rozhodujícího objemu prostředků a nemohou disponovat potřebnými prostředky pro financování vhodných programů. |
3.6 |
Volba evropského rozměru se zdá nutná vzhledem k tomu, že představuje jedinou možnou volbu pro řešení náročných úkolů, kterým musí odvětví nanotechnologií čelit. |
3.7 |
Kromě toho by posílení rozměru Společenství mělo umožnit snížení byrokracie a zjednodušení administrativy. Tím by se nahradily různé stávající národní postupy jednotným postupem Společenství a snížila doba potřebná pro získání smlouvy na výzkum a vývoj v porovnání se současnou situací na úrovni Společenství (viz EUREKA). Rovněž by se tak zamezilo různým hodnotícím a kontrolním postupům. |
3.8 |
Založení podniku veřejného a soukromého sektoru s přímou účastí členských států a podniků dotyčných odvětví představuje inovaci v porovnání se stávajícími postupy pro účast na programech Společenství pro evropský výzkum a vývoj. Navíc značné finanční prostředky, jež program navrhuje vyčlenit na úrovni Společenství, umožní vytvořit rozhodující objem finančních prostředků nezbytný k dosažení ambiciózních cílů, jež si program stanovil. |
3.9 |
Účast členských států a podniků a jejich přímé zapojení prostřednictvím finančního příspěvku ve výši minimálně 50 % nákladů souvisejících s výzkumem budou mít násobný účinek v podobě impulzu pro přilákání nových finančních prostředků a výrazně přispějí k rozvoji evropského výzkumného prostoru. |
3.10 |
Přímá účast členských států je nezbytným prvkem pro nashromáždění investic, ale také – a především – proto, že rozhodnutí budou i nadále přijímána na národní úrovni, zejména výzvy k předložení návrhů či stálá přímá kontrola všech fází procesu. |
3.11 |
Dalším nezbytným faktorem je přímá účast průmyslového odvětví, jelikož výsledky tohoto ambiciózního programu v oblasti výzkumu a vývoje mohou přispívat k realizaci významných a náležitých cílů, pokud jde o konkurenceschopnost evropského průmyslu tohoto odvětví, a souběžně kladně působit na zaměstnanost v tomto odvětví. |
4. Souvislost
4.1 |
Referenčním bodem pro výzkumné programy je sedmý rámcový program. Vychází z pevně zakotveného vědomí, že obnovení investic v oblasti výzkumu a vývoje je nezbytné pro konkurenceschopnou a dynamickou ekonomiku. |
4.2 |
Založení společného podniku STI-ENIAC přímo přispěje k dosažení lisabonských cílů v oblasti konkurenceschopnosti a barcelonských cílů v oblasti výdajů na výzkum. Rovněž nepřímo přispěje k dalším politikám Společenství, jako např. v oblasti životního prostředí, dopravy, energetiky či zdraví. |
4.3 |
Referenčním rámcem politik Společenství, o který se bude opírat iniciativa STI-ENIAC, je zejména dokument „Nanověda a nanotechnologie: Akční plán pro Evropu 2005–2009 [KOM(2005) 243 v konečném znění]“ a práce Vědeckého výboru pro vznikající a nově zjištěná zdravotní rizika (VVNZZR). |
5. Návrh Komise
5.1 |
Rozhodnutí o založení společného podniku ENIAC, které je předmětem dokumentu KOM(2007) 356 v konečném znění, vychází z rozhodnutí č. 1982/2006/EHS o sedmém rámcovém programu, který stanoví příspěvek Společenství k navazování dlouhodobých partnerství ve veřejném a soukromém sektoru v evropském měřítku v oblasti vědeckého výzkumu. |
5.2 |
Tato partnerství se stávají společnými technologickými iniciativami (STI) a vycházejí z bývalých evropských technologických platforem (ETP). |
5.3 |
Ve svém rozhodnutí č. 971/2006/ES o zvláštním programu „Spolupráce“ (2) Komise zdůraznila nutnost vytvořit partnerství veřejného a soukromého sektoru a určila šest oblastí, ve kterých je vhodné vytvářet společné technologické iniciativy za účelem obnovy evropského výzkumu. Jsou to:
|
5.4 |
V souvislosti s touto obecnou strategií nařízení, které je předmětem projednávaného návrhu KOM(2007) 356 v konečném znění, předpokládá založení společného podniku ENIAC v oblasti nanoelektroniky. |
5.5 |
Společný podnik ENIAC je považován za mezinárodní orgán a právnickou osobu ve smyslu článku 22 směrnice 2004/17/ES a čl. 15 písm. c) směrnice 2004/18/ES. Bude mít sídlo v Bruselu a jeho činnost bude ukončena 31. prosince 2017, nerozhodne-li Rada o prodloužení tohoto období. |
5.6 Právní základ
Návrh spočívá v nařízení Rady, které by obsahovalo přílohu se stanovami společného podniku. Zakládá se na článku 171 Smlouvy o ES. Společný podnik bude orgánem Společenství. Přestože je jeho rozpočet dán článkem 185 nařízení Rady 1605/2002, musí zohlednit zvláštnosti této iniciativy, jelikož se jedná o partnerství soukromého a veřejného sektoru s významným příspěvkem soukromého sektoru, který je ve výši příspěvku veřejného sektoru.
5.7 Založení
Zakládajícími členy společné technologické iniciativy (STI-ENIAC) jsou Evropské společenství zastoupené Komisí a AENEAS (sdružení zastupující společnosti a další výzkumné a vývojové organizace). Stanovy uvádějí seznam subjektů, které by se později mohly stát členy společného podniku ENIAC, zejména země zapojené do 7. rámcového programu, které nejsou členy EU, jakož i všechny ostatní právní subjekty, které mohou přispět k cílům společného podniku ENIAC.
5.8 Financování
5.8.1 |
Provozní náklady společného podniku ENIAC uvedené v článku 4 jsou hrazeny z těchto příspěvků:
Výzkumná a vývojová činnost společného podniku ENIAC za období do 31. prosince 2017 bude hrazena z těchto příspěvků:
|
5.8.2 |
Pro období do 31. prosince 2013 bude obnášet maximální příspěvek Komise 450 mil. EUR. Tyto prostředky pocházejí ze zvláštního programu Spolupráce, který provádí 7. rámcový program pro výzkum a technologický rozvoj v souladu s nařízením Rady č. 1605/2002, čl. 54 odst. 2. |
5.9 Cíle
Podle Komise je smyslem založení společného podniku ENIAC dosáhnout následujících cílů:
— |
vymezit a provádět plán výzkumu k rozvoji klíčových způsobilostí pro nanoelektroniku, a to s cílem posílit konkurenceschopnost a udržitelnost evropské ekonomiky a vytvořit potenciál pro nové trhy; |
— |
podporovat činnosti potřebné pro provádění plánu výzkumu poskytováním finančních prostředků účastníkům vybraných projektů; |
— |
prosazovat partnerství veřejného a soukromého sektoru zaměřené na mobilizaci a spojení úsilí na úrovni Společenství, členských států i soukromého sektoru a na podporu spolupráce mezi veřejným a soukromým sektorem; |
— |
zajistit účinnost a trvalost společné technologické iniciativy pro nanoelektroniku; |
— |
dosáhnout součinnosti a koordinace evropských výzkumných a vývojových snah a zejména postupného začleňování souvisejících činností v této oblasti, prováděných v současné době prostřednictvím mezivládních výzkumných a vývojových projektů (EUREKA), do společného podniku ENIAC. |
6. Obecné a zvláštní poznámky
6.1 |
EHSV schvaluje rozhodnutí o založení společného podniku ENIAC a návrh nařízení, který ho doprovází. Svým souhlasem s předloženým návrhem chce EHSV v první řadě zdůraznit, jak důležité jsou pro EU strategie navržená v oblasti investic a koordinace výzkumu. |
6.2 |
Jak se již Výbor vyjádřil ve svých stanoviscích k jiným nařízením vyplývajícím z rozhodnutí Rady č. 971/2006/EHS o zvláštním programu Spolupráce, je toho názoru, že obnovení investic v oblasti výzkumu a vývoje je vhodným prostředkem pro poskytnutí spolehlivého referenčního rámce evropským podnikům, který umožní překonat nynější rozdrobenost financování Společenství a zabrání roztříštěnosti programů. |
6.3 |
Tato iniciativa zapadá mezi politiky a cíle Unie a je v souladu s hlavními směry definovanými v rámci Lisabonské strategie, která zdůrazňuje, že znalost a inovace ve Společenství přispívají k povzbuzení růstu a zaměstnanosti. Nanotechnologie tedy hrají rozhodující úlohu v tom, že v dnešní době představují hnací sílu pro inovace v mnoha odvětvích, jež jsou citlivá a strategická pro rozvoj a růst Unie. (Mobilní komunikace, doprava, výpočty, automatizace výroby, zdravotní péče atd.) Založení společného podniku může být nástrojem, který umožní Evropě, aby si zachovala či aby rozvinula svou schopnost sestavovat a vyrábět výrobky odpovídající jejím vlastním normám vysoké kvality, trvanlivosti a ochrany životního prostředí. Toto založení je základem pro vytvoření evropského výzkumného prostoru a je rozhodujícím příspěvkem ke konkurenceschopnosti evropských podniků. |
6.4 |
Výbor si s uspokojením všímá, že v posouzení dopadu, jež doprovází návrh nařízení této STI, je věnována zcela mimořádná pozornost rizikům relokace nanoelektrické výroby do ostatních regionů světa. Tento bod je důležitý, jelikož tato výroba představuje značnou přidanou hodnotu pro růst a zaměstnanost a zároveň umožňuje částečné navrácení investovaných prostředků, které má Unie v úmyslu vynaložit na rozvoj tohoto odvětví. Tím EHSV podporuje myšlenku zavést specializovaný odvětvový přístup na podporu tohoto klíčového průmyslového odvětví. |
6.5 |
S ohledem na tento nový sdružující nástroj, který může být složitý, pokud jde o využívání produktů výzkumu, jež budou provedeny ENIAC, a jejich průmyslové využití, je EHSV potěšen pozorností, jaká je věnována pravidlům v oblasti duševního vlastnictví, v souladu s článkem 23 stanov. Zároveň je potěšen, že akční plán nařízení bere značným způsobem v úvahu problematiku zdraví a bezpečnosti. |
6.6 |
Za účelem co nejlepšího naplnění cílů společného podniku a maximalizace potenciálu, který představuje tento nový nástroj, považuje Výbor za nezbytné:
|
V Bruselu dne 25. října 2007
předseda
Evropského hospodářského a sociálního výboru
Dimitris DIMITRIADIS
(1) ENIAC = European Nanoelectronic Initiative Advisory Council.
ENIAC byl rovněž prvním počítačem vyrobeným z elektronických součástek (1945–1946).
(2) Úř. věst. L 400, 30.12.2006, s. 1
(3) INT/369.
(4) INT/363.
(5) INT/364.
16.2.2008 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/27 |
Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o ochraně spotřebitelů ve vztahu k některým aspektům timeshare, dlouhodobých rekreačních produktů, dalšího prodeje a výměn
KOM(2007) 303 v konečném znění – 2007/0113 (COD)
(2008/C 44/06)
Dne 28. června 2007 se Rada, v souladu s článkem 95 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci výše uvedené.
Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 4. října 2007. Zpravodajem byl pan PEGADO LIZ.
Na 439. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 24. a 25. října 2007 (jednání dne 24. října), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 129 hlasy pro, 3 hlasy byly proti a 1 člen se zdržel hlasování.
1. Shrnutí stanoviska
1.1 |
V návaznosti na svá stanoviska k Zelené knize o přezkumu spotřebitelského acquis (1) a ke sdělení Komise o provádění směrnice o smlouvách uzavřených na dálku (2) EHSV podporuje iniciativu Komise, jež má za cíl provést revizi směrnice 94/47/ES (3) ze dne 26. října 1994, a to v její navrhované formě, po zohlednění připomínek a doporučení Výboru (4). |
1.2 |
Výbor obecně souhlasí s hlavními body návrhu Komise, co se týče rozšíření jejího rozsahu působnosti, definice a popisu nových produktů, zpřísnění požadavků na předsmluvní a smluvní informace a rovněž sjednocení lhůty pro odstoupení od smlouvy a zákazu provádění veškerých plateb a z jakéhokoliv důvodu během této lhůty. |
1.3 |
Ačkoliv výbor vítá minimalistické pojetí návrhu, jež v souladu se zásadami stanovenými ve Smlouvě umožňuje členským státům dále rozvíjet oblast ochrany spotřebitelů, domnívá se, že pokud by podle Komise – vzhledem ke znění zelené knihy o spotřebitelském acquis – existovala oblast, v níž by z důvodu zvláštní povahy dotčeného práva byla opodstatněná maximální harmonizace, bylo by to právě v tomto případě, a to z důvodu výrazných rozdílů mezi různými státy v konceptualizaci a charakterizaci mnohostranné právní povahy této oblasti, jež má velmi rozdílné důsledky pro různé národní právní systémy, obzvláště co se týče minimální a maximální doby trvání smlouvy, neplatnosti smlouvy či zrušení její platnosti, vypovězení či zrušení smlouvy. |
1.4 |
EHSV proto nesouhlasí s Komisí, která přestože uznává, že je většina problémů v tomto odvětví často přeshraničního charakteru a že je tedy členské státy vzhledem k rozdílům v národních legislativách nemohou řádně vyřešit samy, nakonec věnuje pozornost pouze některým aspektům souvisejícím s těmito právy a celou řadu možných situací opět nechává na rozhodnutí členských států, což nepřinese téměř žádnou změnu vůči současnému stavu uvedených problémů. |
1.5 |
Proto ačkoliv EHSV souhlasí s přijetím systému „minimální harmonizace“, domnívá se spolu s dalšími institucemi Společenství (5), že úroveň opatření na ochranu spotřebitelů byla nastavena příliš nízko; zkušenosti ukazují, že velká většina členských států tuto klauzuli nevyužila, naopak zvolila doslovný přístup (6), v důsledku čehož nebylo dosaženo adekvátního stupně ochrany spotřebitelů. EHSV proto vyzývá Komisi, aby i přes dodržování zásady subsidiarity v návrhu směrnice přistoupila k regulaci dalších, stejně důležitých aspektů se záměrem docílit vyššího stupně ochrany spotřebitelů. |
1.6 |
EHSV proto navrhuje, aby se za účelem posílení a zajištění adekvátní ochrany spotřebitelů zlepšily některé předpisy týkající se právní úpravy dotčených práv, obsahu hlavní smlouvy a jejího vztahu s doplňujícími smlouvami a především s úvěry, které nejsou vázané. |
1.7 |
EHSV nicméně, stejně jako v předešlých stanoviscích (7), zdůrazňuje potřebu vyzdvihnout důležitost účinného poskytování informací smluvním stranám, především těm méně zasvěceným; proto se domnívá, že by členským státům neměla být a priori odepřena možnost zavést přiměřené, odrazující trestní postihy pro praktiky závažně porušující práva stanovená směrnicí, jejichž základní prvky by byly důsledně stanoveny. |
1.8 |
EHSV naléhá na Komisi, aby provedla detailní analýzu reakcí na konzultační dokument (8), zejména pak reakcí členských států konzultovaných tímto dokumentem, jež nebyly zahrnuty do výsledků zprávy (9) o provádění směrnice v 15 členských státech, a srovnávací analýzu týkající se již 25 členských států (10), a to s ohledem na rozdíly existující mezi členskými státy. |
1.9 |
EHSV navrhuje několik úprav (11) a předkládá soubor doporučení s cílem zlepšit právní aspekty návrhu a konsolidovat a sladit pojmy a postupy již zavedené v jiných směrnicích, konkrétně ve směrnici o nekalých obchodních praktikách (12); tuto směrnici bude nutné vzít v potaz, aby bylo možné zvýšit pocit jistoty spotřebitelů a jejich důvěru v tento typ smlouvy, jež mají často spojený s agresivním marketinkem a prodejem (13). |
2. Stručné shrnutí návrhu směrnice
2.1 |
Tímto návrhem chce Komise přistoupit k revizi směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/47/ES ze dne 26. října 1994 o ochraně nabyvatelů ve vztahu k některým aspektům smluv o nabytí práv k dočasnému užívání nemovitostí, a to v návaznosti na závěry Rady ze dne 13. dubna 2000 týkající se zprávy Komise o provádění uvedené směrnice (14) a na doporučení Evropského parlamentu uvedená v usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. července 2002 (15). |
2.2 |
Revize této směrnice se plánuje již od vydání sdělení Komise o strategii spotřebitelské politiky 2002–2006 (16) a je součástí „spotřebitelského acquis“, uvedeného v příslušné zelené knize (17). |
2.3 |
Komise se věnuje identifikaci některých problematických bodů provádění směrnice a domnívá se, že vzhledem k vývoji trhu v tomto odvětví došlo k významnému navýšení počtu nových produktů; navzdory tomu, že se jedná o využívání prázdninového ubytovacího zařízení, však tyto produkty nespadají do působnosti směrnice. |
2.4 |
Již zpráva Komise o provádění směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/47/ES (18) z roku 1999 poukazovala na mnohé nedostatky v provedení; závěry zprávy přijala Rada v dubnu roku 2000 (19), kdy také sestavila seznam prvků, jež měly být zohledněny při revizi směrnice. |
2.5 |
Rovněž stanovisko výboru Evropského parlamentu pro životní prostředí, veřejné zdraví a ochranu spotřebitele vypracované v roce 2001 (20) podtrhovalo „nejnižší přijatelnou úroveň ochrany spotřebitele“, stanovenou směrnicí. |
2.6 |
Evropský parlament zase ve svém usnesení ze dne 4. července 2002 doporučil, aby Komise přijala opatření, jímž by se zajistila vysoká úroveň ochrany spotřebitelů. |
2.7 |
Z těchto důvodů považuje Komise samostatnou revizi této směrnice za „naléhavou“, revize dokonce představuje „prioritu“, vzhledem k „problémům, s nimiž se spotřebitelé setkávají, zejména pokud jde o další prodej a nové produkty“„podobně uváděné na trh a z ekonomického hlediska podobné jako timeshare“, ve stylu „klubů poskytujících slevy na dovolenou svým členům a smluv o dalším prodeji“. |
2.8 |
Mezi hlavními důvody pro vypracování tohoto návrhu revize vyzdvihuje Komise potřebu aktualizovat požadavky na předsmluvní a smluvní informace, sjednotit úpravu zákazu zálohových plateb během lhůty pro odstoupení od smlouvy, potřebu sladit lhůty pro odstoupení od smlouvy a potřebu zvážit možnost zavedení trestních postihů. |
2.9 |
Konzultační setkání s hlavními zúčastněnými stranami se uskutečnila v letech 2004 až 2006. |
2.10 |
Na základě stížností na timeshare, týkajících se zejména nových produktů – klubů poskytujících slevy na dovolenou svým členům a smluv o dalším prodeji, vydala Komise konzultační dokument (21). O těchto tématech se jednalo rovněž v březnu 2006 na schůzi stálé pracovní skupiny pro revizi acquis složené z odborníků z členských států. |
2.11 |
Návrh revize je zahrnut v programu Komise pro modernizaci a zjednodušení acquis Společenství (22). |
2.12 |
Komise soudí, že právní základ tohoto návrhu by měl být i nadále vymezen článkem 95 Smlouvy (dokončení vnitřního trhu) a domnívá se, že v souladu se zásadou subsidiarity by se Komise neměla vyjadřovat k právní povaze práv na timeshare a respektovat rozdílnost hledisek členských států. |
2.13 |
Na druhou stranu Komise, zdůrazňujíc přeshraniční aspekty problému a domnívajíc se, že „většina stížností spotřebitelů je přeshraniční povahy“, zaměřuje svůj návrh jen na aspekty považované za „ty, jež působí nejvíce problémů, a tudíž vyžadují opatření na úrovni Společenství“; ostatní ponechává k regulaci příslušným vnitrostátním právním předpisům a dokonce odstraňuje veškeré zmínky o právech na vypovězení smlouvy či její zrušení, jež regulovala směrnice 94/47/ES, a to i v případě, že jsou spjaty s právem na odstoupení. |
3. Hlavní připomínky k návrhu
3.1 Obecné připomínky
3.1.1 |
EHSV kladně hodnotí iniciativu Komise, ale konstatuje její zpoždění, vzhledem k tomu, že problémy byly zaznamenány již v roce 1999 a řešení tedy již mohlo být nalezeno již dávno. |
3.1.2 |
EHSV také připomíná, že na některé z uváděných problémů již sám upozornil, a to ve svém stanovisku vydaném dne 24. února 1993 (23), v době přípravy směrnice. |
3.1.3 |
EHSV se domnívá, že právním základem by neměl být článek 95 Smlouvy, ale spíše článek 153, jelikož se nejedná o záležitost týkající se výhradně jednotného trhu, ale spíše politiky ochrany spotřebitele. |
3.1.4 |
EHSV souhlasí s rozšířením působnosti návrhu na některé druhy movitého majetku s cílem adekvátně reagovat na nepřetržitý vývoj trhu. |
3.1.5 |
EHSV souhlasí se změnami definic (24) vnesenými tímto návrhem, jelikož lépe odpovídají novým produktům nabízeným v tomto odvětví. |
3.1.6 |
EHSV souhlasí se zachováním zákazu veškerých plateb nebo druhů záloh, jelikož tento zákaz představuje účinný způsob, jak spotřebiteli umožnit výkon práva na odstoupení od smlouvy bez jakéhokoliv ekonomického tlaku; rovněž soudí, že rozšíření normy na třetí strany vhodným způsobem pokryje také smlouvy o výměně a smlouvy o dalším prodeji. |
3.1.7 |
EHSV souhlasí s prodloužením lhůty na rozmyšlenou na 14 dní, čímž dojde k jejímu sjednocení, ačkoliv by dal přednost počítání lhůty na pracovní, nikoliv na kalendářní dny, jak již ostatně uvedl ve svých dřívějších stanoviscích (25); je důležité připomenout, že Rada po schválení směrnice 97/7/ES vydala prohlášení, v němž vyzvala Komisi k posouzení možnosti sladit způsoby počítání lhůt na rozmyšlenou obsažené ve směrnicích z oblasti ochrany spotřebitele. |
3.1.8 |
V souladu s dřívějšími stanovisky (26) a aniž je dotčen čl. 1 odst. 3 návrhu směrnice považuje EHSV za nezbytné, aby Komise lépe popsala povahu, nedostatky a účinky práv na odstoupení od smlouvy, jejího vypovězení a zrušení; v opačném případě nebude dosaženo sblížení právních předpisů, protože každý členský stát přijme svá vlastní pravidla, což s sebou přinese nepříznivé důsledky pro rozvoj přeshraničních vztahů. |
3.1.9 |
Vzhledem k tomu, že záměrem této směrnice je sblížení vnitrostátních právních předpisů týkajících se těchto typů práv, se EHSV domnívá, že v rozporu se 4. bodem odůvodnění návrhu a navzdory rozdílům existujícím mezi různými státy by Komise měla pokročit dále a definovat právní povahu (27) těchto práv, ať už jde o práva věcná či o práva věřitelská; v opačném případě tento návrh nepřispěje k vyřešení zjištěných problémů, týkajících se definice základních požadavků na dodržování práv a v případě věcných práv zejména nutných důsledků pro registraci. |
3.1.9.1 |
EHSV proto vyzývá Komisi, aby zavedla definici právní povahy práv spojených s timeshare – ať už práv věcných či práv týkajících se osobních povinností – práva na poskytnutí služby – s nutnými důsledky pro příslušné předpisy nařízení Brusel a nařízení Řím I; v opačném případě nebude dosaženo tolik žádané harmonizace a důvěry spotřebitelů a podniků. Ostatně EHSV již k této definici přispěl ve zmiňovaném stanovisku (28), kde uvedl, že „u smlouvy o timeshare se jedná o právo věcné nebo osobní, nikoliv o nájemní vztah, jelikož u nájemního vztahu nemůže dojít k převodu. Převáděné právo se vztahuje na nedělitelnou část nějaké věci, na nedělitelný byt, a nabývá nebo může nabýt povahy věcného práva k nemovitosti“. |
3.1.10 |
Nikoliv v rozporu s právní formou tohoto práva, jež může mít povahu zvláštního práva – a dokonce právě z tohoto důvodu – EHSV souhlasí s těmi body návrhu směrnice, ve kterých se tato zaměřuje na některé strukturní prvky práv: ať už se vztahují na movité či nemovité statky, jedná se o práva na používání či užívání ubytovacího zařízení (tedy noclehu) za protiplnění, a to po dobu nejméně jednoho roku. |
3.1.11 |
EHSV nicméně vyzývá Komisi, aby vedle produktů vyjmenovaných v článku 2 návrhu zavedla formulaci (s nezbytnou definicí strukturních prvků), jež by odpovídala možným budoucím produktům (29), které by případně byly uvedeny na trh až poté, co směrnice vstoupí v platnost, a u nichž se by se prokázalo, že neodpovídají požadavkům obsažených ve stávajících definicích nových produktů. |
3.1.12 |
EHSV se domnívá, že případná povinnost spotřebitele uhradit či zaplatit jakoukoliv částku za to, že v rámci příslušné lhůty uplatnil právo na odstoupení od smlouvy, zjevně zasahuje do tohoto práva, spočívajícího v tom, že spotřebitel není povinen uvádět žádný důvod ani platit žádnou částku; proto by měly být vyškrtnuty čl. 5 odst. 5 a čl. 5 odst. 6 návrhu. |
3.1.13 |
EHSV upozorňuje Komisi na zmínku o nedávno přijaté směrnici o nekalých obchodních praktikách (30) – s jejím uvedením souhlasí, nicméně poukazuje na to, že v článcích 14 a 15 této směrnice není uveden odkaz na současnou směrnici ani na návrh směrnice, jenž je předmětem tohoto stanoviska. |
3.1.14 |
Ačkoliv EHSV souhlasí s minimální harmonizací, domnívá se, že tento návrh je více omezující než platná směrnice – zavádí sice možnost, aby členské státy přijaly výraznější opatření na ochranu práv spotřebitelů, ta se však vztahuje pouze na právo na odstoupení od smlouvy (kdy lze odstoupit, způsoby odstoupení a výkon práva), zatímco platná směrnice, konkrétně článek 11 (31), předpokládá tuto možnost v daleko širším rozsahu; proto Výbor vyzývá Komisi, aby zachovala podobné ustanovení. |
3.1.15 |
EHSV se domnívá, že by Komise měla stanovit účinný systém postihů s cílem nejen odradit od praktik, jež jsou v rozporu s povinnostmi stanovenými směrnicí, ale rovněž z důvodů právní jistoty a právního bezpečí (32). EHSV podporuje možnost, aby členské státy (a nikoliv Komise), zaváděly v souladu s rámcem předem definovaným Komisí (33) trestní postihy, jež by byly přiměřené, ale zároveň by dostatečně účinně odrazovaly od nezákonných praktik, zejména od těch obzvláště závažných. |
3.1.16 |
EHSV souhlasí s vložením ustanovení o pravidelném přezkumu, chybějícím v platné směrnici, díky němuž se zamezí rychlému zastarání směrnice. |
3.1.17 |
I přesto, že některé členské státy (34) byly zažalovány pro nesprávné provedení některých ustanovení směrnice, EHSV je překvapen nedostatečným jednáním Komise, především co se týče překračování lhůty pro provedení směrnice (30. dubna 1997), vzhledem k tomu, že lhůta byla dodržena pouhými dvěma členskými státy (35); EHSV vyzývá Komisi, aby v případě nové směrnice byla Komise přísnější vůči tak zjevným porušováním právních předpisů týkajících se provádění směrnic. |
3.2 Konkrétní připomínky
3.2.1 |
EHSV se domnívá, že definice uvedená v čl. 2 odst. 1 písm. g) týkající se ustanovení článku 7 je příliš omezující, jelikož charakteristickým prvkem doplňkovosti smluv je právě vztah komplementarity mezi smlouvami. Zohledněn by měl být právě vztah komplementarity, a nikoliv vztah podřízenosti, protože konkrétně u většiny vázaných úvěrových smluv se jedná o vnější propojení smluv, které jsou na sobě díky své právní formě nezávislé, a proto nevyhovují navrhované definici. |
3.2.2 |
EHSV nesouhlasí se zněním čl. 3 odst. 2, zejména pokud jde o písemné informace, jež budou spotřebiteli poskytnuty pouze „na jeho žádost“. Nicméně vzhledem k tomu, že se tento článek týká předsmluvních informací, na jejichž základě se spotřebitel rozhoduje, zda uzavřít smlouvu, domnívá se EHSV, že by jejich poskytování mělo být povinné, a vyzývá Komisi, aby tak stanovila. |
3.2.3 |
EHSV vyzývá Komisi, aby nahradila čl. 3 odst. 4, čl. 4 odst. 1 a přílohu I písm. l), přílohu III písm. f) a přílohu IV písm. d) podobným ustanovením, jako je ustanovení článku 4 stávající směrnice (36), a to proto, že tato norma poskytuje spotřebiteli větší ochranu – nejen co se týče povinnosti poskytovat informace v jazyce státu, z něhož pochází spotřebitel, ale rovněž zavádí povinnost zajistit soudně ověřený překlad do jazyka členského státu, v němž se nachází statek, a to zejména v záležitostech týkajících se registračních formalit. |
3.2.3.1 |
EHSV totiž očekává, že obchodníci budou hromadně uzavírat smlouvy – adhezní smlouvy – v nichž spotřebitel pouze prohlásí, jaký jazyk byl navržen, bez možnosti zasáhnout nebo vyjednávat a s možnými nepříznivými důsledky pro jeho ekonomické zájmy. |
3.2.4 |
EHSV vyzývá Komisi, aby pozměnila znění ustanovení čl. 4 odst. 2, konkrétně aby vypustila formulaci „pokud se smluvní strany výslovně nedohodnou jinak“, vzhledem k tomu, že se jedná o podstatné informace, jež by stranám neměly být ponechány k vlastnímu uvážení. V praxi se prokázalo, že pokud tato formulace zůstane v textu zachována, budou obchodníci jednostranně navrhovat adhezní smlouvy, jež jsou spotřebitelé nuceni přijímat. |
3.2.4.1 |
EHSV se rovněž domnívá, že by Komise z důvodu právní jistoty a bezpečí měla objasnit/typizovat okolnosti, které obchodník nemůže ovlivnit a které tvoří nedílnou součást smlouvy, tak jak stanoví čl. 4 odst. 2. |
3.2.4.2 |
EHSV rovněž v souvislosti s tímto článkem vyzývá Komisi, aby stanovila způsob sdělování těchto informací, jež bude muset být prováděno vhodným, objektivním a jasným způsobem (37) a s použitím takové velikosti písma, díky které bude text snadno čitelný (38). |
3.2.5 |
EHSV navrhuje Komisi, aby upřesnila formulaci „obchodník výslovně upozorní“ uvedené v čl. 4 odst. 3, jejíž odborně právní význam je nejasný. |
3.2.6 |
Vzhledem k tomu, že z čl. 5 odst. 1 vyplývá, že existují dvě lhůty pro výkon práva na odstoupení, vyzývá EHSV Komisi, aby zavedla ustanovení, jež spotřebiteli poskytne pouze jednu lhůtu pro vykonání práva na odstoupení, a to do 14 dní po podpisu konečné smlouvy, pokud této předcházela předběžná závazná smlouva a pokud nebyla v mezidobí nemovitost využívána. |
3.2.7 |
EHSV v souladu se svými předchozími stanovisky vyzývá Komisi, aby určila způsob sdělování výkonu práva na odstoupení, tak aby obě strany získaly důkaz o doručení. Formulace ve stávající směrnici je v tomto směru vhodnější (39). |
3.2.8 |
EHSV se domnívá, že stávající název článku 8 by měl být nahrazen názvem „Povinný charakter práv“, vzhledem k tomu, že „ratio legis“ článku není stanovit povinný charakter směrnice, nýbrž spíše zabránit tomu, aby byla tato práva vyloučena nebo omezena, a to nezávisle na příslušných právních předpisech. |
3.2.9 |
Za vhodnější považuje EHSV ustanovení článků 11 a 12 směrnice o nekalých obchodních praktikách (40), jež se týkají nápravných prostředků soudního a správního charakteru, jelikož jsou komplexnější a mají větší rozsah; proto vyzývá Komisi, aby článek 9 tohoto návrhu nahradila podobnými předpisy. |
3.2.10 |
EHSV se domnívá, že pozornost Komise by si zasloužily různé jazykové verze návrhu směrnice, protože některé pasáže by měly být přeloženy s větší pečlivostí (41). |
4. Otázky, jimiž se sdělení nezabývá
4.1 |
EHSV se domnívá, že kromě již zmiňovaných opomenutých otázek existují další témata, která by si při revizi směrnice zasluhovala případného opětovného posouzení: Jedná se zejména o:
|
V Bruselu dne 24. října 2007
předseda
Evropského hospodářského a sociálního výboru
Dimitris DIMITRIADIS
(1) Úř. věst. C 256, 27.10.2007, zpravodajem byl pan ADAMS.
(2) Úř. věst. C 175, 27.7.2007, zpravodajem byl pan PEGADO LIZ.
(3) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/47/ES ze dne 26. října 1994 o ochraně nabyvatelů ve vztahu k některým aspektům smluv o nabytí práv k dočasnému užívání nemovitostí (Úř. věst. C 108, 29.10.1994, s. 83). Stanovisko EHSV, Úř. věst. C 108, 19.4.1993, s. 1.
(4) Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o ochraně spotřebitelů ve vztahu k některým aspektům timeshare, dlouhodobých rekreačních produktů, dalšího prodeje a výměn. KOM(2007) 303 v konečném znění ze dne 7. června 2007.
(5) Zpráva Evropského parlamentu a Rady o provádění směrnice 94/47/ES z roku 1999, SEC(1999) 1795 v konečném znění a Zpráva Evropského parlamentu z roku 2002 v RR\470922PT.doc, EP 298.410.
(6) Dánsko, Finsko, Nizozemsko, Irsko, Itálie, Lucembursko, Švédsko, Německo a Rakousko.
(7) Stanovisko EHSV ke sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru o provádění směrnice Evropského parlamentu a Rady 1997/7/ES ze dne 20. května 1997 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku, Úř. věst. C 175, 27.7.2007.
(8) Viz konzultační dokument Komise o směrnici o dočasném užívání nemovitostí na adrese
http://ec.europa.eu/consumers/cons_int/safe_shop/timeshare/consultation_paper 010606_en.doc.
(9) Zpráva Evropského parlamentu a Rady o provádění směrnice 94/47/ES ze dne 26. října 1994, SEC(1999) 1795 v konečném znění
(10) „Comparative Analysis Timeshare Directive“ (94/47), autoři: Hans Schulte-Noke, Andreas Borge a Sandra Fischer in Consumer Law Compendium.
(11) Především co se týče čl. 2 odst. 1 písm. g), čl. 3 odst. 2 a 4 a čl. 4 odst. 1, 2 a 3, čl. 5 odst. 1, 5 a 6 a čl. 8 a 9, přílohy I písm. l), přílohy III písm. f) a přílohy IV písm. d).
(12) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách) Úř. věst L 149, 11.6.2005, s. 22. Stanovisko EHSV, Úř. věst. C 108, 30.4.2004, s. 81.
(13) Jak jsme již uvedli ve stanovisku EHSV k návrhu směrnice Rady 94/47/ES ze dne 26. října 1994 o ochraně nabyvatelů ve vztahu k některým aspektům smluv o nabytí práv k dočasnému užívání nemovitostí, zpravodaj: Manuel Ataíde Ferreira (Úř. věst. C 108, 19.4.1993, s. 1) a ve stanovisku EHSV k Akčnímu plánu Společenství na pomoc cestovnímu ruchu, zpravodaj: L. Cunha, spoluzpravodaj: G. Franghi (Úř. věst. C 149, 24.2.1992).
(14) SEC(1999) 1795 v konečném znění.
(15) Usnesení Evropského parlamentu k sledování politiky Společenství týkající se ochrany nabyvatelů ve vztahu k některým aspektům smluv o nabytí práva k dočasnému užívání nemovitostí (směrnice 94/47/ES) (dok. P5_TA(2002)0369, Úř. věst. C 271 E, 12.11.2003, s. 578).
(16) Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů: Strategie spotřebitelské politiky na období 2002–2006, KOM(2002) 208 v konečném znění (Úř. věst. C 137, 8.6.2002, s. 2). Stanovisko EHSV, Úř. věst. C 95, 23.4.2003, s. 1.
(17) KOM(2006) 744 v konečném znění. Stanovisko EHSV: Úř. věst. C 256, 27.10.2007.
(18) SEC(1999) 1795 v konečném znění.
(19) Rada pro záležitosti spotřebitele, Lucemburk, 13. dubna 2000.
(20) EP 298.410 RR\470922PT.doc (pozn. překl. odkaz na stanovisko v portugalštině, český překlad není k dispozici).
(21) Viz konzultační dokument Komise o směrnici o dočasném užívání nemovitostí na adrese
http://ec.europa.eu/consumers/cons_int/safe_shop/timeshare/consultation_paper 010606_en.doc.
(22) KOM(2006) 629 v konečném znění.
(23) Úř. věst. C 108, 19.4.1993, s. 1.
(24) Nahrazení slova „nabyvatel“ slovem „spotřebitel“.
(25) Úř. věst. C 175, 27.7.2007, jehož zpravodajem byl pan PEGADO LIZ.
(26) Výše uvedené stanovisko.
(27) Rozhodnutí Nejvyššího soudu Portugalska ze dne 4. března 2004.
(28) Stanovisko EHSV ke směrnici 94/47/ES (Úř. věst. C 108, 19.4.1993, s. 1), jehož zpravodajem byl pan Manuel Ataíde Ferreira.
(29) Podobně jako je tomu např. v portugalském právu (čl. 45 odst. 3 zákon č. 180/99 ze dne 22. května), kde stojí: „Právo na turistické ubytování, na které se vztahuje předchozí odstavec, zahrnuje konkrétně závazná práva stanovená v rámci smluv týkajících se prázdninových karet a klubů, turistických karet nebo jiných karet podobného charakteru“.
(30) Směrnice 2005/29/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 11. května 2005 (Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22) Stanovisko EHSV, Úř. věst. C 108, 30.4.2004, s. 81.
(31) Článek 11 směrnice 94/47/ES – „Tato směrnice však nebrání členským státům, aby přijaly anebo zachovaly ustanovení s vyšším stupněm právní ochrany nabyvatelů v dotyčné oblasti, aniž jsou dotčeny jejich povinnosti vyplývající ze Smlouvy“.
(32) Zpráva z roku 1999 o provádění směrnice 94/47/ES zjistila existenci velmi rozsáhlé škály postihů za porušení stejné povinnosti v různých státech – finanční postihy, zrušení platnosti smlouvy, prodloužení lhůty na rozmyšlenou, nucené pozastavení činnosti a s ní spojené inzerce, atd.
(33) Úř. věst. C 256, 27.10.2007 a návrh stanoviska CESE 867/2007 fin o trestněprávní ochraně životního prostředí, zpravodaj obou pan Retureau.
(34) Španělsko, Švédsko, Lucembursko, Irsko.
(35) Spojené království a Spolková republika Německo.
(36) Kde stojí:
„Členské státy ve svém právním řádu stanoví:
— |
… že smlouva i dokument podle čl. 3 odst. 1 musí být sepsány v jazyce či v jednom z jazyků členského státu, v němž má nabyvatel trvalý pobyt, anebo v jazyce či v jednom z jazyků členského státu, jehož je nabyvatel státním příslušníkem, podle volby nabyvatele. […] Členský stát, v němž má nabyvatel trvalý pobyt, však může uložit, aby smlouva byla vždy vypracována alespoň v tom jeho jazyce nebo jazycích, které jsou úředními jazyky Společenství, a |
— |
že prodávající musí předat nabyvateli úředně ověřený překlad smlouvy do úředního jazyka nebo jazyků Společenství, který je jazykem nebo které jsou jazyky členského státu, ve kterém se nemovitost nachází.“. |
(37) Jako je stanoveno např. v čl. 8 portugalského zákona na ochranu spotřebitelů.
(38) Jako je uvedeno např. v rozhodnutí lisabonského odvolacího soudu ze dne 3. května 2001.
(39) „prokazatelným způsobem“.
(40) Směrnice 2005/29/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 11. května 2005 (Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 29) Stanovisko EHSV, Úř. věst. C 108, 30.4.2004, s. 81.
(41) V případě portugalské verze je to např. čl. 2 písm. b) jež postrádá smyslu, písmeno j) přílohy I, jež říká přesný opak toho, co by mělo říkat, a čl. 7 odst. 1, v němž by slovo „dissolvido“ mělo být nahrazeno slovem „resolvido“, a to jednak ze zjevných důvodů odborně právního rázu a jednak proto, aby byl text článku v souladu s jeho nadpisem.
(42) Viz výše uvedené stanovisko EHSV ke směrnici č. 94/47/ES, Úř. věst. C 108, 19.4.1993, s. 1.
(43) Směrnice 90/314/EHS Rady ze dne 13. června 1990 o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy (Úř. věst. L 158, 23.6.1990, s. 29). Stanovisko EHSV, Úř. věst. C 102, 24.4.1989, s. 27.
(44) Stanovisko EHSV ke směrnici 94/47/ES, Úř. věst. C 108, 19.4.1993, s. 1.
(45) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu (Úř. věst. L 376, 27.12.2006 s. 36). Stanovisko EHSV, Úř. věst. C 221, 8.9.2005, s. 113.
(46) Stanovisko EHSV k směrnici 94/47/ES, Úř. věst. C 108, 19.4.1993, s. 1.
16.2.2008 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/33 |
Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o vahách s neautomatickou činností (kodifikované znění)
KOM(2007) 446 v konečném znění – 2007/0164 (COD)
(2008/C 44/07)
Dne 5. září 2007 se Rada Evropské unie, v souladu s článkem 95 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci výše uvedené.
Jelikož se Výbor domnívá, že obsah návrhu je zcela uspokojivý a nemá k němu žádné připomínky, rozhodl se na 439. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 24. a 25. října 2007 (jednání dne 24. října 2007), zaujmout k navrhovanému znění příznivé stanovisko 153 hlasy pro a 2 členové se zdrželi hlasování.
V Bruselu dne 24. října 2007
předseda
Evropského hospodářského a sociálního výboru
Dimitris DIMITRIADIS
16.2.2008 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/33 |
Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o svítilnách zadních registračních tabulek motorových vozidel a jejich přípojných vozidel (kodifikované znění)
KOM(2007) 451 v konečném znění – 2007/0162 (COD)
(2008/C 44/08)
Dne 5. září 2007 se Rada Evropské unie, v souladu s článkem 95 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci výše uvedené.
Jelikož se Výbor domnívá, že obsah návrhu je zcela uspokojivý, a nemá k němu žádné připomínky, rozhodl se na 439. plenárním zasedání ve dnech 24. a 25. října 2007 (jednání dne 24. října) zaujmout k navrhovanému znění příznivé stanovisko 144 hlasů bylo pro, 1 hlas byl proti a 7 členů se zdrželo hlasování.
V Bruselu dne 24. října 2007
předseda
Evropského hospodářského a sociálního výboru
Dimitris DIMITRIADIS
16.2.2008 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/34 |
Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o potlačení vysokofrekvenčního rušení kolových zemědělských a lesnických traktorů (elektromagnetická kompatibilita) (kodifikované znění)
KOM(2007) 462 v konečném znění – 2007/0166 (COD)
(2008/C 44/09)
Dne 5. září 2007 se Rada Evropské unie, v souladu s článkem 95 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci výše uvedené.
Jelikož se Výbor domnívá, že obsah návrhu je zcela uspokojivý, a nemá k němu žádné připomínky, rozhodl se na 439. plenárním zasedání ve dnech 24. a 25. října 2007 (jednání dne 24. října 2007) zaujmout k navrhovanému znění příznivé stanovisko. 153 hlasů bylo pro, 1 hlas byl proti a 8 členů se zdrželo hlasování.
V Bruselu dne 24. října 2007
předseda
Evropského hospodářského a sociálního výboru
Dimitris DIMITRIADIS
16.2.2008 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/34 |
Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu Hodnotící zpráva o dosaženém pokroku v oblasti biopaliv Zpráva o dosaženém pokroku ve využívání biopaliv a jiných obnovitelných pohonných hmot v členských státech Evropské unie
KOM(2006) 845 v konečném znění
(2008/C 44/10)
Dne 10. ledna 2007 se Evropská komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci výše uvedené.
Specializovaná sekce Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 5. září 2007. Zpravodajem byl pan IOZIA.
Na 439. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 24. a 25. října 2007 (jednání dne 24. října 2007), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 142 hlasy pro, 13 hlasů bylo proti a 8 členů se zdrželo hlasování.
1. Závěry a doporučení
1.1 |
Výbor pozorně sleduje témata spojená s energetickou účinností, klimatickou změnou a snížením emisí skleníkových plynů a v zásadě souhlasí se závěry Evropské rady z jarního summitu ve dnech 8. a 9. března, kde byly stvrzeny tři pilíře evropské energetické politiky:
|
1.2 |
Ve zprávě o pokroku dosaženém ve využívání biopaliv Komise zdůrazňuje, že při absenci závazných cílů nebude možné dosáhnout uspokojivého podílu využívání biopaliv. Průzkum totiž ukázal, že cíl dosáhnout tržního podílu 5,75 % do roku 2010 není uskutečnitelný, a proto bude pro splnění požadavků určených Radou třeba stanovit dosažitelný cíl, který by podle Komise znamenal tržní podíl 10 % do roku 2020, a to využitím možnosti stanovené v čl. 4 odst. 2 směrnice č. 2003/30/ES v doložce o „přezkumu“. Komise kupodivu poukazuje na výhody scénáře využívání 14 % podílu biopaliv, zatímco vyhlášený cíl je 10 %, čímž ve svém sdělení určitým způsobem „maluje na růžovo“ nerealistické výsledky. |
1.3 |
Existuje mnoho argumentů proti používání biopaliv první generace a tato biopaliva neodpovídají plně evropským cílům. Jsou totiž spojená s vysokými výrobními náklady, vysokými environmentálními náklady, ubírají obiloviny určené na výrobu potravin a krmiv, a – jak tvrdí FAO – nesou spoluodpovědnost za zvyšování cen obilovin na světových trzích. |
1.4 |
Využití biopaliv první generace tedy vyvolává etické problémy, jako například konkurenci potravin a pohonných hmot, které Komise očividně bagatelizuje. Výbor zdůrazňuje potřebu užší spolupráce s mezinárodními institucemi a agenturami z oblasti zemědělství a potravinářství, jako jsou právě FAO a Světový potravinový program (WFP – World Food Programme). |
1.5 |
Ani v dokumentu Komise ani v související studii o dopadu se neobjevují zmínky o problémech, které jsou však dosti významné. Pokud jde o bionaftu, ukazují se zejména následující problémy:
Pokud jde o bioetanol, existují naopak následující problémy:
|
1.6 |
Výbor zdůrazňuje, že vedle sociálních, environmentálních a ekonomických dopadů je zapotřebí pozorně posoudit technické aspekty spojené s rozvojem biopaliv, a to především otázku užitkovosti surovin pro výrobu biopaliv: z 1 t řepy lze získat zhruba 400 l bioetanolu (asi 1 500 mil. kalorií). Tento poměr se zdá málo výhodný a, uvážíme-li množství energie nezbytné k přeměně biomasy na biopaliva, účinnost je nízká. Bylo by mnohem účinnější využívat biomasu přímo k výrobě elektrické energie, k vytápění, nebo v námořní a v městské hromadné dopravě. |
1.7 |
Výbor upozorňuje, že z hlediska čistě environmentálního je třeba zvážit nebezpečí odlesňování a rizika spojená se skladováním surovin: bude zapotřebí velmi rozhodně a pozorně řešit související biologické a biochemické problémy. |
1.8 |
Výbor rovněž otevírá otázku etiky ve vědě. Planeta Země je otevřeným systémem, který nezadržitelně směřuje ke stavu rovnováhy, což bude znamenat její konec. Úkolem vědy je tento upadající trend zpomalit a politika musí podpořit příslušné kroky a studie. |
1.9 |
Výbor doporučuje provést analýzu, která by prověřila, zda se při spalování, na kterém se podílejí jiné molekuly než uhlovodíky, mohou tvořit a uvolňovat volné radikály, které způsobují oxidační stres, jenž je považován za patologický stav předcházející vážnějším onemocněním. Toto doporučení je ospravedlněné nedostatkem dostupných údajů v této oblasti. |
1.10 |
Výbor považuje za nezbytné zaměřit zvláštní pozornost na péči o půdu a její ochranu. Je třeba ji chránit, neboť ona chrání nás. Postupné ubývání a zhoršování podzemních vod je zapříčiněno nerozumnými politikami využívání a vyčerpávání půdy. Je nezbytné zaručit střídání plodin, aby se podpořila revitalizace půdy. |
1.11 |
Výbor doporučuje Komisi a všem evropským institucím, aby měly na zřeteli především problém spotřeby vody při výrobě biopaliv. Úbytek vodních zdrojů jakožto jeden z mnoha negativních dopadů klimatické změny může být zejména v některých regionech kritický. Podle nedávných studií mezinárodního institutu pro vodní hospodářství (IWMI – International Water Management Institute) je k výrobě 1 litru biopaliv potřeba podle druhu výrobku a oblasti výroby nejméně 1 000 až 4 000 litrů vody. |
1.12 |
Nehledě na tyto obavy, které by bylo možné zmírnit přijetím opatření na monitorování a certifikaci postupů výroby biopaliv, v případě potřeby zajištěním sledovatelnosti výrobků, se Výbor domnívá, že je třeba více podporovat výzkum a vývoj biopaliv druhé a také třetí generace, jako je biobutanol. Nízký tlak par biobutanolu a jeho odolnost vůči pohlcování vody ve směsích s benzinem umožňují jeho využití v současných dodavatelských a distribučních systémech benzinu. Biobutanol může být mísen k benzinu ve vyšší koncentraci než stávající biopaliva, aniž by bylo třeba vozidla upravovat. Mimoto snižuje spotřebu paliva více než směsi benzinu s etanolem, a zlepšuje tak energetickou účinnost vozidel a snižuje jejich spotřebu. Pohonné hmoty nové generace jsou energeticky účinné a ekologické tím, že se odpady a biochemie využívají k podporování přirozených procesů rozkladu celulózy, které jsou složité a nákladné. |
1.13 |
Výbor bere v úvahu i příležitosti, které by rozvoj biopaliv mohl přinést evropskému hospodářství, a přispět tak k dosažení cílů lisabonské agendy. Tato oblast opatření je výslovně stanovena v 7. rámcovém programu, nicméně je zapotřebí větší součinnosti různých zainteresovaných subjektů: zemědělců, zpracovatelského průmyslu, ale také organizací na ochranu životního prostředí a přírody a zaměstnaneckých organizací, které mají stále větší zájem o sloučení otázek udržitelného rozvoje se stále modernějšími modely sociální odpovědnosti podniků. |
1.14 |
Příležitost, kterou zemědělství ve vývoji biopaliv vidí, musí být podpořena za podmínky, že i zemědělci se budou snažit přispět svým dílem k ochraně přírodních památek a společných zdrojů jako je voda, potrava pro člověka a pro zvířata. Zemědělská sdružení musí ve venkovských oblastech šířit pravidla, která stanoví mezinárodní společenství pro účely výroby biopaliv a obchodování s nimi. Šíření postupů certifikace a sledovatelnosti a kontrola shody jsou témata, u kterých se očekává rozhodující příspěvek od různých zemědělských organizací jak na evropské, tak, i národní a místní úrovni. Výbor je připraven v této oblasti i dalších oblastech souvisejících s energetickou účinností, se snižováním emisí skleníkových plynů a s klimatickou změnou spolupracovat s národními hospodářskými a sociálními radami, které již při různých příležitostech projevily značný zájem o tyto otázky a aktivně se účastní vypracovávání některých stanovisek EHSV. |
1.15 |
Co se týče otázky zdanění, především spotřebních daní z biopaliv a úlev, které byly poskytnuty zemědělcům, automobilovému průmyslu k pokrytí nezbytných výdajů na výzkum, spotřebitelům k nezbytným úpravám vozidel nepřizpůsobených k používání biopaliv, a samotným výrobcům biopaliv, je zřejmé, že kandidátů na veřejnou podporu je nespočetně. V Německu, kde byly nedávno citelně omezeny daňové úlevy, došlo k okamžitému poklesu spotřeby a ke stejně rychlému protestu ze strany průmyslu. Investice potřebují jisté a stabilní prostředí, ale trh s biopalivy zatím prakticky neexistuje. Nicméně případná podpora nesmí v žádném případě způsobit narušení hospodářské soutěže. |
1.16 |
Z návrhu však nevyplývá, že by odvětví dopravy podléhalo systému emisních kvót. Výbor doporučuje Komisi, aby prověřila možnost rozšířit systém emisních povolenek i na odvětví dopravy, neboť mohou být dalším podnětem ke zlepšení účinnosti výzkumu nových řešení snižování škodlivých emisí, i na toto odvětví. Ve zvláštním průzkumném stanovisku, o jehož vypracování zažádal místopředseda Komise Jacques Barrot, Výbor hodlá formulovat pracovní hypotézu. |
1.17 |
Výbor souhlasí s usnesením Evropského parlamentu o strategii pro biomasu a biopaliva, v níž EP „žádá Komisi, aby zavedla systém povinného a komplexního osvědčení kvality, který ve všech fázích umožní udržitelnou produkci biopaliv“ a „podpořila vypracování a používání systému globálního monitorování životního prostředí a bezpečnosti (GMES), který by sledoval využívání půdy při výrobě bioethanolu, aby se zabránilo ničení tropických deštných pralesů a dalším negativním vlivům na životní prostředí“. |
1.18 |
S ohledem na problémy uvedené v tomto stanovisku vyzývá Výbor Komisi, aby neustále sledovala cíl 10 % a byla připravena předložit návrhy na jeho změnu, pokud by uvedené problémy nebylo možné vyřešit uspokojivě a trvale. |
2. Sdělení Komise
2.1 |
Komise v úvodu ke zprávě o dosaženém pokroku ve využívání biopaliv zdůrazňuje, že v období 2005–2020 se jen v odvětví dopravy předpokládá růst emisí skleníkových plynů (v tomto případě pouze CO2) o 77 milionů tun za rok, což je 60 % celkového růstu emisí, který je odhadován řádově na 126 milionů tun za rok. |
2.2 |
Dalším zdůrazňovaným klíčovým faktorem je téměř úplná závislost odvětví dopravy na dovážené ropě, která z hlediska zabezpečení dodávek představuje nejproblémovější zdroj energie. Významným zvýšením využívání biopaliv by se tato závislost měla snížit. |
2.3 |
Přínos rozvoje biopaliv ke snižování emisí skleníkových plynů se však nedostaví, budou-li se k jejich výrobě například používat již existující plodiny nebo bude-li se využívat půda na územích se zvlášť bohatou biologickou rozmanitostí, jako jsou tropické deštné lesy. |
2.4 |
V roce 2001 představoval podíl biopaliv na trhu 0,3 % a jen 5 členských států mělo s jejich využíváním zkušenost. Směrnice 2003/30/ES nestanovila závazné povinnosti, nýbrž cíl pro rok 2010 (5,75 % podíl na trhu s benzinem a naftou v dopravě) a střednědobý cíl pro rok 2005 (2 %). |
2.5 |
Tato směrnice Komisi nicméně v klauzuli o přezkumu (čl. 4 odst.2) umožňuje, aby v případě značných a neodůvodněných odchýlení se od cíle 2 % navrhla povinné vnitrostátní cíle. |
2.6 |
Zásadní úlohu v této oblasti má společná zemědělská politika, a to zejména po reformě v roce 2003, kdy oddělila dotace zemědělcům od plodin, které pěstují, a umožnila tak opětovné využívání půdy vyjmuté z produkce k pěstování nepotravinových plodin, v mnohých případech využívaných k výrobě biopaliv. |
2.7 |
Vedle politik na podporu výroby energie z dřevní hmoty a opatření na podporu obnovitelných zdrojů energie v rámci politiky rozvoje venkova bude v roce 2007 bude pro takzvané „energetické plodiny“ k dispozici uhlíkový kredit (1). |
2.8 |
Rozvoj využívání biopaliv byl značný, ale cílů dosáhly pouze dva státy: v roce 2005 to znamenalo celkový výsledek 1 %, přičemž podíl bionafty byl 1,6 % a podíl bioetanolu 0,4 %. Na základě tohoto předpokladu Komise dospěla k závěru, že cíl 5,75 % nebude do roku 2010 dosažen. |
2.9 |
Zkušenosti ukázaly, že konkrétních výsledků bylo dosaženo jak díky politice daňových pobídek bez stanovení přípustných limitů na množství, tak tím, že dodavatelům bylo uložena povinnost uvádět na trh z celkového množství paliv stanovené procento biopaliv. Komise tuto povinnost pokládá za nejúčinnější řešení. |
2.10 |
Komise ve sdělení prohlašuje, že „vyvstává naléhavá potřeba, aby Unie vyslala jasný signál o svém odhodlání snižovat svou závislost na využívání ropy v dopravě“. Má za to, že využívání biopaliv je jediným možným způsobem, „jak se pojistit“ proti vysokým cenám ropy. |
2.11 |
Má-li být tento signál pádným argumentem pro producenty ropy, kteří jen v odvětví dopravy na trhu EU prodávají 300 milionů tun, musí mít formu právně závazných cílů. |
2.12 |
Strategie společného podporování výzkumu a vývoje technologií ve všech 27 členských státech má nejlepší vyhlídky na úspěch. Realistickým cílem by bylo stanovit pro biopaliva 10 % podíl na trhu do roku 2020. |
2.13 |
Jasný právní rámec s nižší administrativní zátěží a stanovení přechodných cílů (například rok 2015) jsou nezbytné k tomu, aby výrobci automobilů mohli přizpůsobit své konstrukční postupy. |
2.14 |
Analýza hospodářského a environmentálního dopadu bere v úvahu různé scénáře, které souvisejí jednak s vývojem cen ropy, dovozem a konkurenceschopností zemědělských cen, a jednak s vývojem nových technologií schopných odstartovat vývoj biopaliv druhé generace, která by pomáhala snížit náklady na životní prostředí. |
2.15 |
Z hlediska nákladů by předpokládané zvýšení využívání biopaliv na 14 % mohlo do roku 2020 způsobit zvýšení nákladů v rozmezí mezi 11,5 a 17,2 miliardy eur (při ceně přibližně 48 USD za barel) a mezi 5,2 a 11,4 miliardy eur (při ceně 70 USD za barel). Práh výnosnosti u bionafty se pohybuje v rozmezí 69 až 76 EUR a u bioetanolu v rozmezí 63 až 85 EUR (poznámka zpravodaje: 92,76–102,18 a 84,76–114,28 USD/barel, směnný kurs 1,3444 USD za 1 EUR ke dni 25. května 2007). |
2.16 |
Podle scénáře podílu biopaliv ve výši 14 % do roku 2020 by snížení nákladů na skladování zásob mohlo přinést úspory až do výše 1 miliardy eur (poznámka zpravodaje: 720 milionů podle scénáře 10 %). Kromě žádoucího uvádění biopaliv druhé generace na trh by nejlepším řešením byla kombinace dodávek ze třetích zemí a ze zemí EU. |
2.17 |
Uvedený scénář by měl příznivý vliv na zaměstnanost, v případě převážně domácí výroby bioetanolu by vzniklo 144 000 nových pracovních míst (poznámka zpravodaje: nebo 100 000 pracovních míst podle scénáře 10 %), i na HDP Společenství (nárůst o 0,23 %). Příznivý vliv výsledků výzkumu, zejména v oblasti biopaliv druhé generace, by mohl udržet konkurenceschopnost obnovitelných zdrojů energie na vysoké úrovni. |
2.18 |
Na základě metody „od zdroje ke kolu“ (well-to-wheel) Komise odhaduje, že při výrobě biopaliv s pomocí nejlepších a ekonomicky nejvýhodnějších technologií, které jsou v současnosti k dispozici, by se pokles emisí skleníkových plynů pohyboval mezi 35 % a 50 %. Výroba etanolu z cukrové třtiny v Brazílii snižuje emise skleníkových plynů o 90 %, zatímco bionafta vyráběná z palmového oleje vede ke snížení emisí skleníkových plynů o 50 %, u sóji je to pak 30 %. Výroba biopaliv druhé generace by měla vést ke snížení o 90 %. Podle scénáře 14 % by se emise skleníkových plynů měly pohybovat kolem 101–103 milionů tun ekvivalentu CO2 (poznámka zpravodaje: 71–75 milionů tun ekvivalentu CO2 podle scénáře 10 %). |
2.19 |
Pokud jde o dopad na životní prostředí, ve sdělení se odhaduje, že 14 % podíl biopaliv je zvládnutelný, pokud by k pěstování nebyla využívána nevhodná půda, jako jsou například tropické deštné lesy nebo přírodní stanoviště s vysokou environmentální hodnotou. |
2.20 |
Komise uzavírá svoji zprávu konstatováním, že rozvoj biopaliv bude mít značný přínos ke snižování emisí skleníkových plynů a k lepšímu zabezpečení dodávek. Prostřednictvím cílené politiky pobídek či podpory by mělo být odvráceno riziko využívání půdy na územích s vysokou biologickou rozmanitostí nebo používání škodlivých systémů výroby biopaliv, a naopak podporován rozvoj biopaliv druhé generace. |
2.21 |
K dosažení navržených cílů bude nezbytné:
|
2.22 |
Komise na závěr navrhuje revizi směrnice o biopalivech, stanovení minimálních cílů 10 % pro podíl biopaliv do roku 2020 a konečně zaručení vyžívání účinných a ekologických biopaliv. |
3. Biopaliva – některé technické aspekty
3.1 |
Bionafta se získává lisováním olejnatých semen řepky, sójy nebo slunečnic a chemickou reakcí zvanou transesterifikace, při níž jsou původní alkoholy (glycerol) nahrazovány metylalkoholem (metanolem). Bioetanol je alkohol (etanol nebo etylalkohol) získaný fermentací různých zemědělských produktů bohatých na uhlovodíky a cukry jako jsou obiloviny (kukuřice, proso, pšenice, ječmen), plodiny na výrobu cukru (řepa a cukrová třtina), ovoce, brambory a výlisky. Za biopaliva jsou považovány i produkty získané chemickou syntézou molekul biologického původu a molekul fosilního původu. Nejvýznamnějším příkladem je etyl-terc-butyl-éter (ETBE), který vzniká reakcí bioetanolu a isobutenu. |
3.2 |
Etanol má vynikající vlastnosti paliva: má vysoké oktanové číslo a lze ho mísit k jiným palivům (E5, E10), aniž by na motorech byly nutné velké úpravy, zatímco u vyššího podílu etanolu (E85) je zapotřebí speciálních motorů. |
3.3 |
Největší rizika při používání etanolu souvisejí s mísením k benzinu. I u malého podílu etanolu výrazně stoupá tlak páry (přibližně 10 kPa) a tím i emise výparů. Vzhledem k afinitě etanolu k vodě, mohou vzniknout problémy s kvalitou konečného výrobku. Musí se zamezit smíchání běžného benzinu (směsi uhlovodíků) s benzinem obsahujícím etanol, a to tak, že se u benzinu obsahujícího etanol použije zvláštní dodavatelský a odběratelský řetězec. |
3.4 |
Bionaftu lze použít ve vznětových motorech smícháním s naftou. V evropských zemích se do nafty střední kvality obvykle přimíchává v poměru až do 5 % (B5) a směs nevyvolává žádné problémy se slučitelností. Nafta s vysokým obsahem bionafty (více než 8–10 %) může způsobit problémy u vozů s těsněním z nevhodných polymerů. Největší problémy vyvstávají u filtrů pro zadržení pevných částic a jemného prachu, které by měly být podrobeny rozsáhlým a nákladným úpravám. Proto již někteří výrobci uzpůsobili vlastnosti vozidel a jiní omezují záruky na směsi B5. Jelikož je bionafta hygroskopická, detergentní a při skladování velmi nestálá, může u směsí s velmi vysokým podílem vyžadovat zvláštní obezřetnost jak u vozidla, tak u systému distribuce. |
3.5 |
Komise se velmi přesvědčivými argumenty zasazuje o nezbytnost důraznější podpory rozvoje biopaliv. Realisticky neuvažuje o možnosti, že by současná výroba benzinu (v roce 2004 celosvětově 1,2 miliard tun) byla v budoucnosti plně nahrazena biopalivy (v roce 2005 46 milionů tun, z toho 3 miliony tun v EU, jak vyplývá z níže uvedené tabulky), nýbrž jejím cílem je dosáhnout během o něco více než 13 let nejméně 10 % podílu biopaliv na stávajících palivech, a sice přijetím směrnice a stanovením cílů pro jednotlivé členské státy.
|
3.6 |
Vodík, který již někteří evropští výrobci automobilů využívají – přinejmenším experimentálně – jako zdroj energie, se zatím stále ještě vyrábí hlavně elektrolýzou nebo izolováním ze zemního plynu či jiných fosilních paliv. Jeho použitím by se tedy nedosáhlo žádného snížení emisí skleníkových plynů. Nehledě na nedávný rozvoj výzkumu v oblasti výroby vodíku z biomasy, také za pomoci biotechnologie, nebo z obnovitelných zdrojů závisí možné šíření automobilů na vodík a jejich uvádění na trh i na značných nákladech spojených se získáváním palivových článků. Aby se vodík stal ekonomicky přijatelným alternativním zdrojem energie, musí se jeho výrobní náklady radikálně snížit. Výzkumný projekt, který probíhá na University of New South Wales, naznačuje, že by tohoto cíle bylo možné dosáhnout použitím zvláštních solárních panelů na bázi oxidu titanu. Titan je v oblasti solárního vodíku velmi rozšířený, neboť má vhodné vlastnosti polovodiče a je odolný vůči vodě. V přirozené podobě, pokud není upraven, však zatím není dosti účinný. |
4. Obecné připomínky
Některé problémové aspekty
4.1 |
Komise se kromě uvedení možných výhod nezmiňuje o problémech a rizicích spojených s rozvojem biopaliv, i když občas činí určité náznaky. Výbor se naopak domnívá, že návrh Komise je třeba pečlivě a pozorně analyzovat, aby se zamezilo tomu, že při řešení problému vzniknou problémy jiné a vážnější, nebo že bude upozorněno jen na klady, ale ne na zápory. Je zvláštní, že se za základ bere nereálný scénář (tedy cíl dosáhnout 14 % podílu biopaliv do roku 2020), jen aby byl zhodnocen přínos návrhu. Z objektivního hlediska je přínos za předpokladu dosažení cíle 10 % poněkud skrovný. |
4.2 |
Ani v dokumentu Komise ani v související studii o dopadu se neobjevují žádné významné zmínky o problémech. Například nakládání s odpadovým materiálem z výroby biopaliv musí být obecně modernizováno a posuzováno v kontextu vyspělých systémů biopalivových článků a elektronických technologií výroby. |
4.3 |
Pokud jde o bionaftu, ukazují se zejména následující problémy:
|
4.4 |
Pokud jde o bioetanol, existují naopak následující problémy:
Výhody naopak spočívají v možnosti zvýšit rotaci plodin tím, že se tradiční potravinové plodiny pěstované pro člověka i pro zvířata budou střídat s jinými specifickými kulturami určenými k výrobě biomasy pro energetické účely. Je důležité, aby se při tomto postupu věnovala zvýšená pozornost regionální produkci. Evropská produkce nicméně podléhá předpisům v oblasti ochrany půdy a používání hnojiv. |
4.5 |
K výrobě biopaliv jsou zapotřebí vhodné plodiny pěstované ve velkém. To tudíž vyžaduje obětovat jiné plodiny, které jsou nezbytné k uspokojení potřeby nejchudších zemí po co možná nejlevnějších potravinách. Hypotéza využití celulózy jako základu pro výrobu biopaliv je zajisté zajímavá, je však třeba podotknout, že aby byla celulóza reaktivní pro biologickou přeměnu, musí její výrobě předcházet chemická a fyzikální úprava (rozklad na jednoduchou glukózu). Dále je třeba poukázat na problém zbytků a použitých katalyzátorů, které komplikují otázku následné likvidace odpadů vzniklých v průběhu těchto procesů. |
4.6 |
Pro uplatnění v širokém měřítku lze spekulovat o využití glycerolu jako paliva, buď surového, čistého nebo ve směsi s jinými palivy. Jako nevýhody této alternativy je však třeba uvést: náklady na glycerol při jeho použití v čisté formě, náklady na jeho přeměnu při použití v surové formě, nízkou kalorickou hodnotu a v každém případě nutnost odstranit toxické látky, které vznikají během spalování (v prvé řadě akrolein, známý též jako akrylaldehyd). |
4.7 |
Jiné řešení by mohlo spočívat v genetické modifikaci některých organismů určených k tomu, aby učinily z jiných plodin plodiny zvlášť vhodné pro biologickou přeměnu a měly vyšší výnosnost a jejich výroba tedy byla energeticky úspornější. Genetické inženýrství by mohlo být využíváno i pro modifikaci organismů, které zjednodušují použití celulózy. |
4.8 |
Z technického hlediska vyvstává rovněž otázka užitkovosti surovin pro výrobu biopaliv. Je třeba například uvést, že 1 t řepy lze získat zhruba 400 l bioetanolu (asi 1 500 mil. kalorií). Stačí tento poměr ke vcelku pozitivní bilanci, když uvážíme možná rizika a nevýhody, které vyplývají pro životní prostředí následkem využívání této formy energie? |
4.9 |
Dalším aspektem, který nesmí být podceňován, jsou procesy extrakce a jejich selektivita, jakož i procesy fermentace, které jsou poměrně nákladné, pokud se při nich klade patřičný důraz na kvalitu konečného produktu. Na druhé straně by eventuální přítomnost nečistot v palivu mohla v okamžiku jeho použití způsobit ekonomické škody z hlediska sekundárních reakcí, kvality získaného paliva a vlastností vyprodukovaných odpadů a zbytků, které by značně převyšovaly výhody. |
Ochrana životního prostředí
4.10 |
Z hlediska čistě environmentálního je pak třeba zvážit nebezpečí odlesňování (k němuž v současné době dochází v Malajsii a Indonésii v souvislosti s výrobou palmového oleje, či v Malawi a Ugandě v souvislosti s pěstováním jatrofy v oblastech určených pro výrobu potravin nebo v mimořádně cenných oblastech tropických deštných lesů) a rizika spojená se skladováním surovin. Bude zapotřebí velmi pozorně a rozhodně řešit související biologické a biochemické problémy. |
4.11 |
Jsou zde rovněž aspekty „etické“, které by bylo třeba dodatečně posoudit: konkurence mezi potravinami a palivy. Ceny drahocenných surovin jako pšenice, kukuřice nebo rýže nezadržitelně stoupají kvůli rostoucí poptávce „palíren“ biopaliv (zpráva FAO a WFP 2007). Cena placek (tortill) v Mexiku vzrostla o 60 %, což vyvolalo značné nepokoje a demonstrace. V Číně roste s cenou sóji i cena masa, která od začátku roku stoupla o 43 %, a cena vajec, která se zvýšila o 16 %. Kukuřice podražila o 40 %, oves o 20 %. V Indii se zdražily obiloviny o 10 % a pšenice o 11 %. Také v USA se podle amerického ministerstva zemědělství budou zvyšovat ceny řádově o 10 % u drůbeže a o 21 % u vajec, zatímco mléko bude stát o 14 % více. Převýší-li hodnota obilovin jakožto paliva jejich hodnotu jakožto potraviny, bude se trh v budoucnosti soustředit na energetiku. A cena potravin poroste zároveň s cenou ropy, čímž nebezpečí nedostatku potravin vzroste i v Evropě. |
4.12 |
Zvyšující se počet závodů (jen v USA se staví 79 nových továren, přičemž 116 jich již funguje) povede k exponenciálnímu růstu spotřeby obilovin, který EPI (Earth Policy Institute) odhaduje na 139 milionů tun, což je dvojnásobek toho, co předpokládá americké ministerstvo zemědělství. Uvážíme-li, že výnos jedné tuny kukuřice je 110 galonů etanolu (416,9 l, což je o něco málo více než čtyři plné nádrže vozu typu SUV), začíná mít tato otázka skutečně znepokojující charakter. |
4.13 |
Výbor navíc ve svém nedávném stanovisku (2) zdůraznil potřebu zachovat biologickou rozmanitost a zejména tropické deštné lesy, které jsou nejen domovem fauně, která by byla jinak nevyhnutelně odsouzena k zániku, ale které jsou také jedinou a poslední plící planety. Intenzivní pěstování cukrové třtiny v Brazílii a palem v Malajsii a Indonésii, kvůli kterému jsou každodenně obětovány stovky hektarů pralesa ve prospěch monokultur, musí být zastaveno. |
4.14 |
Kromě toho zde je rovněž otázka etiky vědy. Planeta Země je otevřeným systémem, který nezadržitelně směřuje ke stavu rovnováhy, což bude znamenat její konec. Úkolem vědy je tento upadající trend zpomalit a politika musí podpořit příslušné kroky a studie. |
4.15 |
Musí se jasně určit náklady, a to nejen ekonomické, ale také náklady související s životním prostředím a se zdravím. Je třeba vyvinout značné úsilí, aby bylo možné co nejlépe posoudit a prozkoumat dopady. |
4.16 |
Pokud jde o proces spalování, na kterém se podílí jiné molekuly než uhlovodíky, je třeba pečlivě přezkoumat, zda se mohou z důvodu oxidačního stresu procesů tvořit a uvolňovat volné radikály (tj. jedna z hlavních příčin onkologických onemocnění). Do dnešního dne totiž neexistují žádné spolehlivé údaje o možnosti jejich zvýšeného výskytu v závislosti na výrobě biopaliv. |
4.17 |
Zásadní význam má péče o půdu a její ochrana. Je třeba ji chránit, neboť ona chrání nás. Postupné ubývání a zhoršování podzemních vod je zapříčiněno nerozumnými politikami využívání a vyčerpávání půdy. Mělo by být zaručeno střídání plodin, aby se podpořila revitalizace půdy. |
Zajišťování potravin
4.18 |
Pokud jde o zajišťování potravin, příslušný výbor FAO věnoval tomuto tématu na své 33. schůzi v Římě ve dnech 7. až 10. května 2007 významnou kapitolu v bodě 45 své zprávy, kde říká, že bioenergie s sebou nese zároveň příležitosti i rizika pro všechny čtyři rozměry zajišťování potravin: dostupnost, přístup, stabilitu a používání. Vliv bioenergie na zajišťování potravin bude záviset na rozsahu a druhu systému, který bude brán v potaz, na struktuře trhů s energií a surovinami, na politických rozhodnutích v oblasti zemědělství, energetiky, životního prostředí a obchodu. Změna technologií v odvětví bioenergie probíhá velmi rychle a představuje další významný zdroj nejistoty v oblasti zajišťování potravin. |
4.19 |
FAO v této zprávě rovněž zdůrazňuje, že cena obilovin v roce 2006 nesmírně vzrostla, a to především u pšenice a kukuřice, které v listopadu dosáhly nejvyšší hladiny za uplynulých deset let. Nízká sklizeň v hlavních producentských zemích, spojená s rychle rostoucí poptávkou po biopalivech, byla hlavním faktorem ovlivňujícím trh s obilovinami. Pokles nabídky byl zaznamenán také na trhu s rýží. |
4.20 |
Také Čína přijala nedávno opatření ke snížení výroby etanolu z kukuřice, jak dne 21. prosince 2006 uveřejnily Asia Times Online. Wang Xiaobing, úředník čínského ministerstva zemědělství prohlásil, že prioritou Číny je zajistit potravu pro své 1,3 miliardy obyvatel, na podporu výroby biopaliv dojde až poté. |
4.21 |
V Itálii byl dne 20. července 2007 v deníku La Repubblica zveřejněn článek nazvaný Válka biopaliv se špagetami. Boom kukuřice pro výrobu biopaliv zdraží těstoviny o 20 %. Poté, co zemědělci přešli k pěstování kukuřice pro výrobu bioetanolu, vzrostla cena tvrdé pšenice, hlavní přísady italských těstovin, o více než 30 %. Cena jednoho bušlu (27 kg) pšenice na chicagské burze vzrostla od 3. dubna 2007 do 14. června 2006 z 3,6404 USD na 5,64 USD. Italové jsou velmi citliví na tyto změny cen, neboť jsou největšími spotřebiteli (28 kg na obyvatele za rok) a největšími producenty (3,2 mil. t) na světě. |
Voda
4.22 |
Dalším doposud opomíjeným problémem je spotřeba vody nezbytné pro výrobu biopaliv. Některé nejnovější studie IWMI (International Water Management Institute) uveřejněné dne 10. května 2007 ukázaly, že například na Srí Lance se k výrobě 1 l etanolu spotřebuje 1 000 až 4 000 l vody, v závislosti na druhu rostliny a použitých výrobních technologiích. V Brazílii je zapotřebí 2 200 l vody na výrobu 1 l etanolu, zatímco v Indii, kde nejsou srážky tak hojné, jako v Brazílii, a musí se zavlažovat, se na výrobu stejného množství etanolu spotřebuje 3 500 l zavlažovací vody! Tyto údaje potvrdil mezinárodní institut The UNESCO-IHE Institute for Water Education, který byl založen v roce 2003, má sídlo ve městě Delfty a spolupracuje s místní univerzitou, jakož i nedávné studie zemědělské fakulty coloradské univerzity, která v současnosti vyvíjí zvláštní odrůdy kukuřice, jejichž pěstování nevyžaduje tolik vody. Uvedené údaje jsou rovněž dostupné na internetových stránkách www.waterfootprint.org. |
4.23 |
V Evropě se problém vody týká především jižních oblastí, které již mnoho let trpí nedostatkem vody a které budou mít kvůli zvyšování teploty a následnému zvýšení výparu ještě více problémů, zatímco oblastí na severu se to alespoň prozatím netýká. |
Náklady
4.24 |
V následující tabulce (kterou předložil ing. Mario Marchionna z ENI na nedávné konferenci organizované italskou asociací chemického inženýrství AIDIC) jsou porovnávány náklady mezi fosilními palivy a biopalivy, při stejné energetické hodnotě. |
Srovnání nákladů mezi složkami biopaliv
(při stejné energetické hodnotě)
referenční cena: brent = 70 (56) USD/barel
Pohonná hmota |
Ekvivalent €c/l |
benzín (3) |
39 (31) |
bioetanol |
|
EU |
75 |
Brazílie |
39 |
USA |
47 |
Itálie (Val Padana) |
70-75 |
nafta (4) |
46 (37) |
bionafta |
|
EU |
78 |
Malajsie |
48 |
USA |
60 |
Itálie |
78 |
4.25 |
Komise odhaduje, že k výrobě takového množství biopaliv v EU, které je nezbytné k dosažení cíle 10 % do roku 2020, by bylo třeba 18 milionů hektarů půdy, a to konkrétně:
|
Výhody pro chudé země?
4.26 |
Komise prohlašuje, že by rozvoj využití biopaliv mohl mít značný přínos zejména pro rozvojové země, které budou moci zvýšit svoji produkci určenou pro vývoz. Afričtí zemědělci však vyjadřují obavy nad ekonomickou návratností doposud uskutečněných investic. V African Agriculture byl v květnu 2007 publikován článek o jatrofě (Jatrofa je křovina s olejnatými semeny, která mají na člověka toxický účinek, ale z nichž lze vyrobit poměrně kvalitní bionaftu. Její pěstování nevyžaduje žádnou zvláštní péči). V článku nazvaném Is jatropha excitement a mirage? [Je rozruch kolem jatrofy pouhým přeludem?] se kladou závažné otázky. |
4.27 |
Ke slovu se přihlásily také africké ekologické organizace, jak uvádí týdeník The East African Business (internetové periodikum vydávané největším keňským nakladatelstvím Nation Media Group) ve vydání ze dne 7. května 2007. V Ugandě se odlesňování zvyšuje ročně o 2,2 %, oproti celosvětovému průměru 0,2 % za rok. Tímto tempem by lesy v Ugandě mohly být do roku 2040 zcela zlikvidovány. Skupina aktivistů občanské společnosti tak vytvořila koalici Save Mabira, která byla pojmenována podle lesa, který se ugandská vláda rozhodla předat společnosti Sugar Corporation of Uganda Ltd., aby bylo k dispozici více půdy pro pěstování cukrové třtiny určené na výrobu bioetanolu. Čtvrtina tropického deštného lesa, který je největším v zemi, tj. 7 100 ha, bude obětována výrobě několika tun bioetanolu určeného možná právě pro evropské autobusy šetřící životní prostředí! |
4.28 |
Komise se k tomu téměř vůbec nevyjadřuje, jen krátce zmiňuje, že je třeba nějakým způsobem zabránit využívání plodin určených k výrobě potravin a využívání půdy s vysokou přírodní hodnotou, přičemž řešením má být politika ekonomických překážek. Upřímně řečeno je v tomto ohledu skutečně těžké nalézt v jednání Komise alespoň kousek odvahy. Výbor vyjadřuje vážné obavy nad těmito environmentálními riziky, která budou naprosto nevyhnutelně provázena šířením geneticky modifikovaných plodin, které by se pro tento účel mohly jevit přijatelnější. Nebezpečí propagování GMO je skutečné a posoudit vhodnost jejich využívání bude možné teprve po skončení všech vědeckých výzkumů jejich nebezpečnosti, přičemž v každém případě je třeba chránit biologickou rozmanitost, která v EU ještě zbývá. |
4.29 |
Výbor se domnívá, že je nezbytné posílit spolupráci s mezinárodními organizacemi, které se zabývají celosvětovým bojem proti hladu, zejména s FAO a s WFP (Světový potravinový program), a lituje, že Komise při posouzení dopadu nezvážila navázání kontaktu s těmito mezinárodními agenturami, které se tímto tématem vážně zabývají, bez toho, aby skrývala problémy a rizika spojené s rozvojem biopaliv, zejména se spotřebou vodních zdrojů. |
Evropská rada
4.30 |
Výbor bere na vědomí závěry z jarního summitu Rady ve dnech 8. a 9. března 2007, v nichž je věnován velký prostor energetické politice pro Evropu, jejíž hlavní tři cíle jsou následující:
|
4.31 |
Evropská rada podporuje návrhy Komise v oblasti energetiky obecně a konkrétně v oblasti biopaliv a bere je za své, přestože její formulace ohledně cíle 10 % vzbuzuje pochybnosti: „Závazná povaha tohoto cíle je podmíněna udržitelností výroby, dostupností biopaliv druhé generace na trhu a odpovídající změnou směrnice o jakosti pohonných hmot, aby umožňovala patřičnou míru přimíchávání“. |
4.32 |
Bude mimořádně důležité porozumět tomu, jak mohou členské státy tyto závazné limity účinně využít. V současnosti se zdá být objektivně problematickou především zmínka o dostupnosti biopaliv druhé generace na trhu. Přeměna stávajících průmyslových závodů, průmyslových závodů nacházejících se v pokročilé fázi výstavby a závodů plánovaných na příští léta, které vyrábějí biopaliva první generace postupem, jež se velmi liší od postupů uplatňovaných u biopaliv druhé generace, je velmi nákladná. To znamená, že nebudou-li tato biopaliva dostupná, nebude závazné ani rozhodnutí Rady. Z hlediska udržitelnosti bude kromě platných směrnic nutné přijmout další evropské právní předpisy, aby bylo zaručeno, že bude výroba biomasy přísně splňovat stanovené požadavky a že plodiny pěstované pro účely výroby biopaliv nebudou konkurovat plodinám určeným pro výrobu potravin a krmiv. Co se týče nutných změn ve směrnici o jakosti pohonných hmot, je tento proces dosti složitý a budou se jím muset zabývat normalizační orgány, a to konkrétně CEN, který bude muset analyzovat problémy spojené s technickými specifikacemi. |
Biopaliva druhé generace
4.33 |
Pokud jde o biopaliva druhé generace, nabízí se již několik možností řešení pro výrobu etanolu, a to buď pomocí biologického procesu fermentace a destilace, nebo termochemickým procesem zplyňování biomasy pro získání syntetického plynu (H2 a CO), ze kterého se fermentací vyrábí etanol a prostřednictvím kombinovaného cyklu (kogenerace) získává energie. První zařízení s kapacitou 180 000 t/rok bude uvedeno do provozu letos ve finském Porvoo a další se plánuje – ve stejném místě – ke konci roku 2008. Energetický výnos těchto postupů je však velmi nízký, či v některých případech dokonce negativní. Proto se zjišťuje možnost je provádět fotochemicky, tedy využívat sluneční světlo jako zdroje energie a vhodné katalyzátory schopné zlepšit jeho vlastnosti. Možným řešením pro biopaliva druhé generace je biobutanol. Nízký tlak par biobutanolu a jeho odolnost vůči pohlcování vody ve směsích s benzinem umožňují jeho využití v současných dodavatelských a distribučních systémech benzinu. Biobutanol může být mísen k benzinu ve vyšší koncentraci než stávající biopaliva, aniž by bylo třeba vozidla upravovat. Mimoto snižuje spotřebu paliva více než směsi benzinu s etanolem, a zlepšuje tak energetickou účinnost vozidel a snižuje jejich spotřebu. Pro výrobu biobutanolu lze využít technologii a výrobní zařízení k výrobě bioetanolu. |
4.34 |
Sedmý rámcový program vyčlenil významné zdroje na rozvoj těchto technologií, které se vyznačují velmi zajímavými znaky a umožňují výrobu „čistých“ biopaliv, jenž:
EHSV se domnívá, že Evropa musí vyčlenit více finančních prostředků na výzkum biopaliv druhé generace. |
5. Konkrétní připomínky
5.1 |
Výbor souhlasí s cíli energetické politiky pro Evropu, ale zdůrazňuje, že k jejich uskutečnění je třeba zajistit nezbytné financování investic, a to zapojením evropských finančních institucí. |
5.2 |
Výbor se domnívá, že je nezbytné věnovat zvláštní pozornost výzkumu v oblasti biopaliv, zejména biopaliv druhé generace, aniž by však byly opomíjeny jiné možnosti, jako je například rozvoj solárního vodíku nebo vodíku vyrobeného z biomasy. |
5.3 |
Výbor zejména doporučuje mít na zřeteli biologickou rozmanitost a k výrobě biopaliva využívat pouze plodiny, ze kterých se nevyrábějí potraviny („non-food“), aby se vzhledem k tomu, že dosud existují miliony lidí, kteří nemají k dispozici dostatek potravin a umírají hlady, zamezilo riziku konkurence mezi potravinami a palivy. Uvedená zpráva FAO ve svých závěrech konstatuje, že skutečnost, že na světě dosud žije 854 milionů lidí trpících podvýživou, odráží nedostatečný pokrok v uskutečňování cílů Světového potravinového summitu a Rozvojových cílů tisíciletí. Hodně zemí, především v subsaharské Africe, by sice mohlo snížit počet svých obyvatel trpících hladem, tuto možnost však ohrožuje růst cen potravin, potenciální pokles nabídky na trhu s obilovinami, konflikty, nemoci a klimatická změna. Američtí vědci Ford Runge a Benjamin Senauer z minnesotské univerzity očekávají na základě vývoje cen potravinářských obilovin, že se počet hladovějících lidí na celém světě namísto očekávaného poklesu na 600 milionů v roce 2025 zdvojnásobí na 1,2 miliardy! |
5.4 |
K uskutečnění cílů ochrany životního prostředí a snížení emisí skleníkových plynů, optimalizace spotřeby energie a využívání alternativních zdrojů energie, nezávislosti na dovozu energie a zabezpečení jejích dodávek, doporučuje Výbor přijmout různá opatření (daňové úlevy, administrativní pobídky atd.) u těch výrobků, které citelně přispívají k uskutečnění těchto cílů více, než jiné. |
5.5 |
Výbor se domnívá, že za současného stavu vyžadují dostupné technologie velmi vysokou spotřebu energie, vody a plochy (výnosy z jednoho hektaru jsou takové, že kdyby se třetina rozlohy Itálie využívala k pěstování řepky, vyrobilo se z ní množství bionafty schopné nahradit pouze 10 % celkové spotřeby ropných produktů v zemi a 40 % spotřeby nafty v dopravě). |
5.6 |
Výbor se domnívá, že by návrh nové směrnice měl být doplněn významným a rozsáhlým posouzením ekonomických, environmentálních a sociálních aspektů. Má za to, že posouzení se alespoň v současné době nezdá tak strukturované, jak by si toto téma zasluhovalo. |
5.7 |
V zájmu toho, aby nebyly zmařeny úspěchy dosažené v boji proti znečišťování, je nezbytně nutné vyrábět biopaliva z domácích, nedovážených zemědělských produktů. Nesmějí být převáženy na dlouhé vzdálenosti z jedné země do jiné, neboť by to znamenalo spotřebu fosilních paliv. Problém výroby energie z potravinářských zbytků souvisí jednak s jejich velkým územním rozptýlením, což by vyžadovalo nákladnou přepravu do zpracovatelských závodů, a jednak s jejich vysokým obsahem vody, důsledkem čehož je třeba zpracovat velké množství těchto zbytků. Z těchto důvodů by zpracování tohoto druhu biomasy mělo být přednostně prováděno přímo v místě. |
5.8 |
Výbor se domnívá, že by bylo vhodné podpořit výzkum technologií souvisejících s biopalivovými články, tedy s články na biopaliva, které k přeměně chemické energie na elektrickou energii využívají biokatalyzátory. Tento postup výroby energie s pomocí článků umožňuje zhodnotit všechny elektrony, které plodina, z níž se biomasa získává, nashromáždila při fotosyntéze (24 elektronů z každé molekuly glukózy rozložené na CO2 a vodu). |
5.9 |
Výbor souhlasí s hodnocením Evropského parlamentu, který v bodech odůvodnění svého usnesení o strategii pro biomasu a biopaliva přijatém dne 14. prosince 2006 ve Štrasburku upozornil na to, že „se odvětví dopravy podílí více než 20 % na emisích skleníkových plynů a že toto odvětví není zahrnuto do systému obchodování s emisemi …“. Výbor proto doporučuje Komisi, aby přezkoumala možnost rozšířit uplatňování „bílých certifikátů“ i na automobilový průmysl. |
5.10 |
V tomtéž usnesení Evropský parlament „žádá Komisi, aby zavedla systém povinného a komplexního osvědčení kvality, který ve všech fázích umožní udržitelnou produkci biopaliv, včetně norem pro fáze pěstování a zpracování a pro celkovou bilanci emisí skleníkových plynů po celou dobu životního cyklu, který by platil jak pro biopaliva vyrobená v Evropské unii, tak pro biopaliva dovezená“ a „podpořila vypracování a používání systému globálního monitorování životního prostředí a bezpečnosti (GMES), který by sledoval využívání půdy při výrobě bioethanolu, aby se zabránilo ničení deštných lesů a dalším negativním vlivům na životní prostředí“. Výbor souhlasí s návrhy Evropského parlamentu a podporuje je. |
5.11 |
Výbor zdůrazňuje, že vozový park v některých členských státech, které k EU přistoupily nedávno, je velmi zastaralý a tvořený opotřebovanějšími vozidly, než jaká jsou v bohatých ekonomikách. Příjem na obyvatele je v těchto zemích spíše nízký, jako je tomu na druhou stranu i u velkých skupin obyvatelstva v zemích s vyšším příjmem na obyvatele. To znamená, že myšlenka stanovit těmto evropským obyvatelům, pro něž je automobil možná neodmyslitelným pracovním prostředkem, povinnosti a způsobit náklady, není uskutečnitelná. |
5.12 |
Výbor se domnívá, že biopaliva mohou v této fázi trh s palivy zajisté podpořit, ale že nemohou být strukturovanou odpovědí na požadavky, který tento trh klade. Jejich výroba bude muset být v každém případě přísně monitorována, aby se vyloučila environmentální a sociální rizika, na která toto stanovisko upozorňuje. S ohledem na potenciální problémy uvedené v tomto stanovisku se Výbor domnívá, že by Komise měla neustále sledovat cíl 10 % a být připravena předložit návrhy na jeho změnu, pokud by uvedené problémy nebylo možné uspokojivě a trvale vyřešit. |
V Bruselu dne 24. října 2007
předseda
Evropského hospodářského a sociálního výboru
Dimitris DIMITRIADIS
(1) Momentálně se čísla zdají být stejná jako v loňském roce, bez jakéhokoli zvýšení, a Komise nedávno vyjádřila pochybnosti, zda bude možné tento kredit v roce 2008 zachovat.
(2) Stanovisko CESE ke sdělení Komise Zastavení ztráty biologické rozmanitosti do roku 2010 – a v dalších letech – Zachování ekosystémových služeb v zájmu dobrých životních podmínek pro lidstvo, Úř. věst. C 97, 28.4.2007.
(3) Pro benzín se používá ukazatel Platts CIF High pro Středomoří.
(4) Pro naftu se používá ukazatel Platts CIF High pro Středomoří.
16.2.2008 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/44 |
Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu Výsledky přezkumu strategie Společenství na snižování emisí CO2 z osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel
KOM(2007) 19 v konečném znění
(2008/C 44/11)
Dne 7. února 2007 se Komise, v souladu s článkem 175 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci výše uvedené.
Specializovaná sekce Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 5. října 2007. Zpravodajem byl pan RANOCCHIARI.
Na 439. plenárním zasedání, které se konalo dne 24. října 2007, přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 142 hlasy pro, 1 hlasem proti a 2 členové se zdrželi hlasování.
1. Závěry a doporučení
1.1 |
EHSV podporuje iniciativu Evropské komise zaměřenou na přezkum strategie Společenství pro snížení emisí CO2 ze silničního provozu. |
1.2 |
Komise navrhla – a Rada zamýšlí potvrdit – snížení emisí CO2 z osobních automobilů do roku 2012 na 130 g/km prostřednictvím technologických zlepšení motorů vozidel. Další snížení o 10 g/km se uskuteční, bude-li to technicky možné, díky alternativním technologickým opatřením a většímu využívání biopaliv, aby bylo do roku 2012 dosaženo celkového cíle 120 g/km. |
1.3 |
EHSV se domnívá, že tato ambiciózní iniciativa bude úspěšná pouze tehdy, bude-li prováděna na základě vyvážených a diversifikovaných opatření a ve lhůtách, které zohlední, že výrobci budou muset uzpůsobit zvolená technologická řešení u všech vyráběných modelů, což je složitá operace s nesourodými náklady. Jinými slovy – zlepšení výkonu automobilů z hlediska emisí CO2 musí být v souladu se schopností výrobců zahrnout je do výkazu zisků a ztrát a technologického kontextu i s koupěschopností potenciálních kupujících. |
1.4 |
EHSV z tohoto pohledu, zatímco zdůrazňuje příležitost, že by výrobci byli nuceni dále urychlovat snižování spotřeby a emisí, rovněž naznačuje, že je nutné se zabývat dalšími způsoby dosažení cíle prostřednictvím co nejúčinnějšího a nejefektivnějšího právního rámce z hlediska sociálního, ekonomického i environmentálního. |
1.5 |
EHSV proto doporučuje provést komplexní a detailní posouzení dopadu, aby bylo možné určit náklady a výnosy různých možných řešení, od opatření v oblasti automobilové technologie po jiné použitelné nástroje: přizpůsobení infrastruktury, alternativní pohonné hmoty, daňové pobídky, informovanost prostřednictvím různých způsobů výchovy k ekologické jízdě (která je zvlášť nezbytná v městských aglomeracích (1)) a nasměrování poptávky prostřednictvím zdanění v závislosti na emisích CO2 EHSV se mimoto domnívá, že mezi žádoucími opatřeními je třeba uvážit i používání pneumatik s nízkým valivým odporem, které by – podle informací z průmyslu – mohly snížit spotřebu o 3–4 %. Stejným směrem jde zřejmě i návrh Komise na vytvoření systémů monitorování tlaku v pneumatikách. |
1.6 |
Inteligentní a promyšlená kombinace všech dostupných opatření může umožnit dosažení cílů snížení emisí CO2, aniž by se zpomalila obnova vozového parku, a to díky omezení a rozložení finanční zátěže, které by vyloučilo znevýhodnění potenciálních kupujících nových automobilů. |
1.7 |
EHSV mimoto doufá, že se zvolený právní nástroj ukáže co nejvíce neutrální, pokud jde o konkurenci mezi výrobci, a nebude jim ukládat závazná omezení v nabídce modelů na trhu, nýbrž nasměruje poptávku kupujících k modelům s nižšími emisemi. Požadované snížení emisí CO2 by mělo být spojeno s existujícími rozdíly ve škále výrobků a mělo by uplatňovat kritéria, která jsou považována za nejpříznačnější a nejpřiměřenější spotřebě emisí CO2. |
1.8 |
V souvislosti s potenciálními kritérii je mimořádně důležité, aby zvolené kritérium sloužilo jako nástroj k nasměrování spotřebitelů k typu vozidla, který odpovídá jejich skutečným potřebám, a zamezilo se tak spotřebě a emisím, které nejsou k jejich běžnému použití nutné. |
1.9 |
Z tohoto hlediska vyjadřuje EHSV své znepokojení nad záměrem Komise zavést legislativní opatření i pro lehká užitková vozidla. Tato vozidla určená k profesionálnímu použití jsou totiž pod pečlivým drobnohledem potenciálních kupujících, neboť jejich spotřeba – a tudíž i emise CO2 – má zásadní vliv na provozní náklady. Na vozidla nabízená na trhu se proto již dnes uplatňují nejúčinnější řešení, čili mají téměř výlučně vznětové motory. EHSV v každém případě, a to ještě před jakýmkoli rozhodnutím, doporučuje Komisi vypracovat posouzení dopadu založené na aktuálním průzkumu emisí z lehkých užitkových vozidel, který v současnosti není k dispozici. |
1.10 |
EHSV se konečně domnívá, že by členské státy měly přijmout opatření na více frontách než doposud (silnice, inteligentní světelná signalizační zařízení atd.), v neposlední řadě nakupováním „ekologických vozidel“ pro svůj vlastní park užitkových vozidel a usilováním nejen o vybudování infrastrukturních sítí, které by umožnily přístup k distribuci pohonných hmot s menším dopadem na životní prostředí jako je zemní plyn, ale i o zjednodušení možností koupě vozidla na zemní plyn či dokonce na LPG, což je téma, ke kterému se EHSV již vyjadřoval v předchozích stanoviscích (2). |
2. Úvod
2.1 |
V roce 1995 byla zahájena strategie Společenství pro snížení emisí CO2, která měla zahrnovat opatření týkající se nabídky ze strany výrobců motorových vozidel a poptávky spotřebitelů. |
2.2 |
Konkrétněji, co se týče nabídky, evropští výrobci podepsali v roce 1998 dobrovolnou dohodu, jejímž cílem bylo snížit do roku 2008 průměrné emise CO2 z automobilů na 140 g/km. Stejný závazek pro rok 2009 učinili v následujícím roce i japonští a korejští výrobci. |
2.3 |
Strategie Evropské komise zároveň na straně poptávky předpokládala informace o emisích CO2 pro spotřebitele, aby jim pomohla učinit správnou volbu, spolu s cíleným využíváním systému zdaňování osobních vozidel. |
2.4 |
V praxi došlo na straně nabídky k významným zlepšením, která však sama nestačí k dosažení cíle, neboť chybí přínos dalších dvou nástrojů (informací/nasměrování spotřebitelů a zdanění), což Evropská komise sama uznává, když ve svém sdělení potvrzuje, že „k největšímu snížení došlo v důsledku zdokonalení technologií automobilů“. |
2.5 |
Průměrné emise CO2 z osobních vozidel skutečně v letech 1995 až 2005 poklesly přibližně o 13 % ze 186 g/km na 161 g/km a 30 % vozidel uvedených na trh v roce 2004 produkuje emise nepřekračující 140 g/km. |
2.6 |
Naopak ve stejném období byly preference spotřebitelů zaměřené na vozidla větší, těžší, výkonnější a multifunkční, protože jednak byly považovány za bezpečnější a jednak se velká část obyvatelstva přesunula pryč z městských center. V důsledku toho měly informace o emisích, tzv. označování (labelling), jen nepatrný vliv na volbu spotřebitelů. |
2.7 |
Další nástroj k jinému zaměření poptávky – tedy zdanění zaměřené na snížení emisí CO2 – zatím nemá evropský rozměr (3), nýbrž je v necelé polovině členských států omezen pouze na národní iniciativy, v jejichž rámci byla přijata opatření, která měla v některých případech paradoxně negativní dopad na snížení emisí CO2. Jedním příkladem za všechny je vyšší zdanění nafty, které v posledních letech vedlo ke snížení poptávky po „nafťácích“ v mnoha členských státech, kde je více vozidel se vznětovým motorem. |
2.8 |
Závěrem lze konstatovat, že jak kvůli vnějším faktorům, které zpomalily proces snižování započatý změnami v technologiích motorů na základě dobrovolných dohod, tak kvůli neúspěšnému uplatňování ostatních plánovaných nástrojů, se cíle vytyčené pro období 2008–2009 nejeví jako dosažitelné. Odtud tedy plyne rozhodnutí Komise přezkoumat strategii a sepsat sdělení, k jehož zhodnocení byl EHSV vyzván a které předkládá hlavní směry, po nichž by měl do první poloviny roku 2008 následovat konkrétní návrh právního opatření. |
3. Sdělení Evropské komise
3.1 |
Komise ve svém sdělení navrhuje dosáhnout do roku 2012 cíle EU ve výši 120 g/km, čehož se docílí kombinací opatření na úrovni EU i členských států. |
3.2 |
Za tímto účelem Komise do poloviny roku 2008 navrhne legislativní rámec, přičemž se zaměří na závazné snížení emisí CO2 za účelem dosažení průměrného cíle emisí u nového vozového parku ve výši 130 g CO2/km prostřednictvím pokroku v oblasti technologií vozidel. |
3.3 |
Další snížení o 10 g/km nebo ekvivalent se uskuteční, bude-li to technicky možné, díky jiným technologickým zlepšením a většímu využívání biopaliv. Konkrétně se bude jednat o následující opatření:
|
3.4 |
Komise souhlasí s tím, že legislativní rámec pro provádění průměrného cíle pro nový vozový park bude stanoven tak, aby zajistil konkurenčně neutrální a sociálně spravedlivé a udržitelné cíle snižování, jež odrážejí diverzitu evropských výrobců automobilů a zabraňují jakémukoli neoprávněnému narušení hospodářské soutěže mezi výrobci automobilů. |
3.5 |
Komise v této souvislosti vyzývá členské státy, aby upravily své politiky v oblasti zdanění automobilů tak, aby podporovaly nákup automobilů s nízkou spotřebou v celé EU a pomohly výrobcům dodržovat předpisy o účinnosti pohonných hmot, které vstoupí v platnost. |
3.6 |
Komise rovněž jakožto účinné řešení snížení nákladů výrobců na dosažení shody doporučuje diferencované zdanění pro celou škálu automobilů na trhu, které by postupně motivovalo k přechodu na automobily s nižšími emisemi. |
3.7 |
Je zmiňována funkce daňových pobídek, které by mohly být významným nástrojem podpory pro uvádění nejčistších tříd lehkých užitkových vozidel na trh. Stejný důraz je kladen na potřebu zlepšit informovanost potenciálních kupujících o spotřebě automobilů (Komise v roce 2007 přijme návrh, kterým se mění směrnice 1999/94/ES o označování). |
3.8 |
Komise konečně podporuje nutnost, aby členské státy podporovaly ekologickou jízdu prostřednictvím vzdělávání a/nebo kampaní na zvyšování povědomí o chování při řízení s ohledem na snižování spotřeby (eco-driving). |
3.9 |
Výrobci automobilů jsou nakonec vyzýváni, aby do roku 2007 podepsali dobrovolnou dohodu o osvědčených postupech týkající se reklamy a uvádění automobilů na trh, zaměřenou na podporu udržitelných modelů spotřeby. |
4. Obecné připomínky
4.1 |
EHSV plně souhlasí s nutností přezkumu strategie Společenství ve prospěch snížení emisí CO2 ze silniční dopravy, které tvoří zhruba 20 % veškerých emisí. |
4.2 |
EHSV také upozorňuje na komplikovanost tohoto přezkumu, který musí mít za cíl další snížení emisí CO2 bez ohrožení konkurenceschopnosti automobilového průmyslu, jenž se pohybuje na extrémně konkurenčním světovém trhu. |
4.3 |
Je totiž třeba podotknout, že automobilový průmysl zaměstnává dva milióny osob jen v Evropě a dalších deset miliónů pracovníků v souvisejících odvětvích. Tento průmysl se podílí 3,5 % na evropském HDP, čistý vývoz činí 33,5 mld. eur a, v neposlední řadě, zdanění automobilů přináší do pokladny členských států 365 mld. eur ročně. |
4.4 |
Není proto náhoda, že sdělením o CARS 21 (4) Komise zamýšlela načrtnout obecné zásady průmyslové politiky v odvětví, jakým je automobilový průmysl, které „hraje významnou roli v evropském hospodářství“. Tento dokument je odpovědí Komise na závěrečnou zprávu a na doporučení formulovaná v prosinci 2005 skupinou na vysoké úrovni CARS 21, kterou tvořili zástupci průmyslu, hlavní organizace občanské společnosti a Komise. V dokumentu se konstatuje, že uskutečnění ambiciózních cílů ve „složitých oblastech“, kterými je právě i snížení emisí CO2, vyžaduje v zájmu nenarušení průmyslové konkurenceschopnosti a zaměstnanosti integrovaný přístup zaměřený na spojení příspěvků všech zainteresovaných subjektů, jež mají stejný cíl, tedy veřejný prospěch. |
4.5 |
EHSV sdílí znepokojení těch, kdo projevují obavy z přemrštěně zvýšeného dopadu na průmyslové náklady, které by mohly způsobit, že budou přijata rozhodnutí, jenž přímo nebo nepřímo ohrozí míru zaměstnanosti v automobilovém průmyslu tím, že budou povzbuzovat k učinění strategické volby případného přemístění výroby za hranice EU. |
4.6 |
S ohledem na tyto úvahy EHSV souhlasí, že je žádoucí, aby výrobci automobilů byli nuceni dále urychlovat snižování spotřeby a emisí, ale také zdůrazňuje, že je nutné se zabývat dalšími způsoby dosažení co nejúčinnějšího právního rámce – z hlediska sociálního, ekonomického i environmentálního – pro snížení emisí CO2. |
4.6.1 |
Níže jsou uvedena doporučení, která EHSV předkládá s cílem optimalizovat výsledky budoucích právních předpisů Společenství v oblasti snížení emisí CO2 ze silničního provozu:
|
4.6.2 |
Všechna tato opatření by také měla ten účinek, že by nepodrývala proces obnovy vozového parku, a to díky rozložení finanční zátěže snižování míry emisí CO2. EHSV mimo jiné zdůrazňuje, že podle ECCP (6) by v Evropě v roce 2010 (2006–2010) činilo potenciální snížení emisí CO2 díky ekologické jízdě 50 milionů tun, a ve společné studii TNO/IEEP (7) se tvrdí, že ekologická jízda není pouze schůdné, ale i účinné a měřitelné řešení. |
4.6.3 |
Průměrná prodejní cena vozidel by naopak vzrostla přibližně o 3 600 EUR, kdyby měl být cíl 120 g/km uskutečněn pouze prostřednictvím automobilových technologií. Pro úplnost se dodává, že stejné zdroje (8) uvádí, že k dosažení cíle 130 g/km by dodatečné náklady pro kupující byly nicméně značné, v řádu 2 500 EUR. |
4.6.4 |
V Evropě, která obnovuje vlastní vozový park v průměru jednou za 12 let, jak podotýká Komise, je zřejmé, že tak významný růst cen by cyklus jeho výměny zpomalil ještě více. Pokud jde o sociální dopad tohoto růstu, je rovněž zřejmé, že zvýšení ceny by ještě více ohrozilo možnost koupě pro méně majetné sociální vrstvy. |
4.7 |
EHSV se konečně nedomnívá, že by mohl sdílet názor Komise, podle nějž by doplňkové technologie přispěly ke snížení emisí CO2 o 10 g/km, neboť přínos biopaliv z hlediska schopnosti proniknout na trh je stále nejistý a nelze počítat s tím, že jejich přínos bude činit očekávaných 5 g/km. EHSV se v této souvislosti domnívá, že je nezbytné zavést systém jasně monitorovatelných opatření, jako je tomu například u ekologické jízdy a infrastruktury. |
5. Konkrétní připomínky
5.1 |
V souladu s výše uvedenými obecnými připomínkami a také ve světle probíhající parlamentní debaty EHSV doufá, že připravovaný právní nástroj neohrozí dostupnost nových automobilů pro potenciální kupující, aby byla zaručena obnova vozového parku, a že rovněž umožní jednoznačně nasměrovat poptávku k modelům s nižšími emisemi. |
5.2 |
Nebude-li k dispozici komplexní a detailní posouzení dopadu, které umožní určit náklady a výnosy různých možných řešení, EHSV si vyhrazuje, že vyjádří svůj vlastní názor na vhodné a uskutečnitelné limity pro snižování emisí CO2 v pozdějším stanovisku, avšak doporučuje již nyní, aby plánovaný právní nástroj náležitě zohledňoval, že výrobní cyklus automobilů je – jak známo – velmi komplexní a vyžaduje dostatečně dlouhou dobu nutnou k realizaci (lead time) (9), která může trvat až 7 let. |
5.3 |
Vzhledem ke lhůtám pro vypracování právních předpisů spolurozhodovacím postupem EHSV odhaduje, že konečné znění obsahující požadavky, které mají být splněny, nebude hotovo dříve než v roce 2009. Vzhledem k tomu, co bylo řečeno shora o výrobních cyklech charakteristických pro toto odvětví, by prvním proveditelným datem mohl být rok 2015, také s ohledem na to, že v tu dobu vstoupí v platnost nařízení EURO 6 o snížení emisí znečišťujících látek, které vyžadují strukturální změny na vozidle, jako je tomu v případě CO2. |
5.4 |
Cíli pro rok 2012 naopak hrozí, že nebude technicky proveditelný a bude mít negativní dopad na konkurenceschopnost evropského automobilového průmyslu a jeho míru zaměstnanosti. |
5.5 |
EHSV se již nyní vyslovuje ve prospěch právního nástroje, který bude neutrální vůči konkurenci mezi výrobci, totiž který nebude výrobcům ukládat závazná omezení v nabídce modelů na trhu, nýbrž nasměruje poptávku kupujících k modelům s nižšími emisemi. Požadované snížení emisí CO2 by mělo být spojeno s existujícími rozdíly ve škále výrobků a mělo by uplatňovat kritéria, která jsou považována za nejpříznačnější a nejpřiměřenější spotřebě emisí CO2. |
5.6 |
Z tohoto hlediska se má za to, že by zvolené kritérium mělo zaručit, že příspěvky ke snížení emisí různých segmentů a následný nevyhnutelný růst cen vozidel nebudou omezovat jejich cenovou dostupnost, tedy možnost pro zákazníka zakoupit nové vozidlo v závislosti na vlastní koupěschopnosti. |
5.6.1 |
Kritériem by mohla být hmotnost vozidla, jak navrhuje Sdružení evropských výrobců automobilů (ACEA – European Automobile Manufacturers Association), neboť přímo souvisí s mírou emisí CO2. EHSV připomíná, že hmotnost vozidel vzrostla v letech 1996 až 2005 o 32 kg, což se odrazilo ve zvýšení emisí CO2 o 6,6 g/km. V Japonsku, kde bylo v roce 2006 rozhodnuto o dosažení cíle 138 g/km do roku 2015, bude ve strategii pro snížení emisí CO2 hmotnost skutečně využita jako měřítko. ACEA tudíž s tímto kritériem souhlasí, neboť vede k harmonizaci politik CO2 na světové úrovni. |
5.6.2 |
Je třeba rovněž vyzdvihnout, že se v současnosti diskutuje o dalších kritériích, která by mohla být uplatňována při určování a rozlišování škály výrobků. Konkrétně je nutné uvést návrh poslance Evropského parlamentu, pana Chrise DAVIESE, který odkazuje na „stopu“ (prostor, který vozidlo zabírá v závislosti na rozvoru náprav a rozchodu kol (10)). |
5.6.3 |
EHSV se domnívá, že zavedení např. kritéria „vnitřního objemu“ (fyzicky se jedná o délku x šířku x výšku vozidla) by mohlo být užitečné a vhodné: mohlo by být potenciálním nástrojem k nasměrování spotřebitelů k typu vozidla, který odpovídá jejich skutečným potřebám, a bez zbytečných emisí CO2 kvůli nepoměru mezi praktickou potřebou a objemem vozidla. Jinými slovy, kdo potřebuje vůz typu SUV (sport utility vehicle), který může přepravovat větší množství osob a nákladu, bude ochoten zaplatit více, neboť se bez tohoto vozidla skutečně neobejde, jinak, pokud tento požadavek nemá, bude raději hledat nižší segment. |
5.7 |
Pokud jde o návrh na vytvoření takzvaného mechanismu CARS (Carbon Allowance Reduction System) pro stanovení sankcí a odměn v případě překročení a naopak dodržení určených limitů, který předložil poslanec Evropského parlamentu pan Chris DAVIES, EHSV se domnívá, že zavedení systému obchodování s emisemi CO2 na trhu, který se omezuje na automobilový průmysl, není proveditelné. Vzhledem k ambiciózní povaze cílů se totiž zdá nereálné vytvořit takový objem těchto obchodů, který by byl dostatečný k zajištění fungování systému. |
5.7.1 |
EHSV naopak považuje za možné uplatnit „otevřený“ systém obchodování s emisemi (umožňující obchodování s jinými odvětvími), jehož výhodou bude zaručení celkového snížení emisí CO2 v přiměřeně flexibilních podmínkách, ale který stanoví limity možných nákupů pro výrobce automobilů. EHSV tedy podporuje tento otevřený systém, který je však ještě třeba vymezit a strukturovat z hlediska ekonomických důsledků ve světle změn, které nastanou na trhu emisí počínaje dneškem do roku 2015, a zdůrazňuje, že tyto ekonomické důsledky nesmí ohrozit dostupnost pro konečného zákazníka. |
5.8 |
S ohledem na odstavec sdělení pojednávající o zavedení kodexu osvědčených postupů týkajícím se uvádění automobilů na trh a reklamy na automobily EHSV zdůrazňuje, že téměř ve všech členských státech již byly podepsány dohody (ve většině případů velmi přísné) o stanovování příslušných pravidel chování. EHSV v zásadě souhlasí s jejich harmonizací a není proti stanovení kodexu osvědčených postupů EU, tak jak ho Komise navrhla výrobcům automobilů. |
5.9 |
EHSV také zdůrazňuje, že Komise ve svém sdělení zamýšlí vytvořit právní nástroj ke snížení emisí CO2 i u lehkých užitkových vozidel. |
5.9.1 |
EHSV se zdá, že lehká užitková vozidla (kategorie N1 a podobná vozidla pro přepravu osob) toto opatření nevyžadují, neboť jsou určena k profesionálnímu použití a jejich spotřeba a emise CO2 jsou tedy pro kupující již samy o sobě rozhodujícím faktorem, neboť mají velmi významný vliv na provozní náklady jejich činnosti. Na vozidla nabízená na trhu se proto již dnes uplatňují nejúčinnější řešení, čili mají téměř výlučně vznětové motory. |
5.9.2 |
EHSV nicméně, a to ještě před jakýmkoli rozhodnutím, doporučuje Komisi vypracovat posouzení dopadu založené na aktuálním průzkumu emisí z lehkých užitkových vozidel, který v současnosti není k dispozici. |
5.9.3 |
Vytyčení cíle v g/km pro užitková vozidla bez přesné znalosti příslušných údajů je navíc spojeno s rizikem snížení přepravní kapacity jednotlivých vozidel a z toho plynoucí neúčinností, která by vyžadovala buď zvýšení počtu vozidel nezbytných k přepravě stejného množství zboží, nebo vozidlo vyšší třídy a větších rozměrů, což by zvýšilo celkové emise. |
5.10 |
EHSV mimoto považuje za vhodné, aby bylo téma emisí CO2 z osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel hodnoceno ve své komplexnosti a aby byl zohledněn celý životní cyklus výše zmiňovaných výrobků, od procesu výroby přes použití až do konce životního cyklu. Ve světle výše uvedeného EHSV taktéž zdůrazňuje nutnost koordinace a soudržnosti mezi právními a správními iniciativami souvisejícími s automobilovým průmyslem a s dopadem na emise CO2, aby se zamezilo tomu, že různé iniciativy budou ve vzájemném rozporu a způsobí tím zpoždění při svém uplatňování. |
5.11 |
EHSV se domnívá, že iniciativy budoucích rámcových programů pro výzkum musí být jednoznačně, přednostně a neprodleně nasměrovány na projekty zaměřené na nalezení technicky proveditelných a ekonomicky udržitelných řešení globálního snížení emisí CO2 (tedy nejen v dopravě) a musí zohlednit dopady zapříčiněné celým životním cyklem různých zdrojů emisí. EHSV je toho názoru, že výzkumné projekty by měly mít široký záběr a měly by předložit krátkodobá, střednědobá i dlouhodobá řešení, přičemž musí mít vždy na zřeteli cíl dostupnosti pro výrobce i pro konečného zákazníka, aby se tak podporovala obnova vozového parku směrem k udržitelné mobilitě. |
5.12 |
EHSV se konečně domnívá, že by členské státy měly přijmout opatření na více stranách než doposud (silnice, inteligentní světelná signalizační zařízení atd.), v neposlední řadě nakupováním „ekologických vozidel“ pro svůj vlastní park užitkových vozidel a usilováním o vybudování infrastrukturních sítí, které by umožnily přístup k distribuci pohonných hmot s menším dopadem na životní prostředí, jako je zemní plyn, ale i o zjednodušení možností koupě vozidla na zemní plyn či dokonce na LPG. |
V Bruselu dne 24. října 2007
předseda
Evropského hospodářského a sociálního výboru
Dimitris DIMITRIADIS
(1) Viz stanovisko Úř. věst. C 168, 20.7.2007 k tématu Doprava ve městech a metropolitních oblastech.
(2) Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Rozvoj a podpora alternativních pohonných hmot v silniční dopravě Evropské unie, Úř. věst. C 195, 18.8.2006, s. 75.
(3) Návrh směrnice Rady o daních v oblasti osobních vozidel (KOM(2005) 261 v konečném znění), který stanovoval restrukturalizaci zdanění automobilů stavějící plně nebo částečně na emisích CO2, nebyl schválen.
(4) Rámec právní úpravy pro konkurenceschopnost automobilového průmyslu ve 21. století – Postoj Komise k závěrečné zprávě skupiny na vysoké úrovni CARS 21 – Příspěvek ke strategii EU pro růst a zaměstnanost (KOM(2007) 22 v konečném znění) ze dne 7. února 2007. EHSV, resp. zpravodaj pan DAVOUST, k tomuto tématu vypracoval stanovisko.
(5) Stanovisko TEN/286 Dosažený pokrok ve využívání biopaliv (ve fázi diskuse).
(6) European Climate Change Programme (Evropský program pro změnu klimatu). V rámci ECCP odhadoval poradce Komise (TNO) náklady a potenciál různých možných opatření ke snížení emisí CO2.
(7) IEEP, Institute for European Environmental Policy – TNO Consultancy.
(8) Viz poznámka pod čarou č. 6.
(9) Čas, který průmysl potřebuje k splnění jakýchkoli nových požadavků, které vyžadují strukturální změny na vozidle.
(10) Rozvor náprav je vzdálenost mezi přední a zadní nápravou. Rozchod kol je vzdálenost mezi pneumatikami.
16.2.2008 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/49 |
Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2003/54/ES, pokud jde o použitelnost některých ustanovení na Estonsko
KOM(2007) 411 v konečném znění – 2007/0141 (COD)
(2008/C 44/12)
Dne 17. září 2007 se Rada, v souladu s čl. 47 odst. 2 a články 55 a 95 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci výše uvedené.
Jelikož se Výbor domnívá, že obsah návrhu je zcela uspokojivý, a nemá k němu žádné připomínky, rozhodl se na 439. plenárním zasedání ve dnech 24. a 25. října 2007 (jednání dne 24. října 2007) zaujmout k navrhovanému znění příznivé stanovisko. 150 hlasů bylo pro, 2 hlasy bylo proti a 8 členů se zdrželo hlasování.
V Bruselu dne 24. října 2007
předseda
Evropského hospodářského a sociálního výboru
Dimitris DIMITRIADIS
16.2.2008 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/50 |
Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o výběru a povolování systémů poskytujících družicové pohyblivé služby
KOM(2007) 480 v konečném znění – 2007/0174 (COD)
(2008/C 44/13)
Dne 7. září 2007 se Rada, v souladu s článkem 95 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci výše uvedené.
Dne 25. září 2007 předsednictvo Výboru pověřilo specializovanou sekci Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost přípravou podkladů na toto téma.
Vzhledem k naléhavé povaze tématu Evropský hospodářský a sociální výbor jmenoval pana OPRANA hlavním zpravodajem na 439. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 24. a 25. října 2007 (jednání dne 25. října), a přijal následující stanovisko 119 hlasy pro a 3 členové se zdrželi hlasování.
1. Závěry
1.1 |
EHSV schvaluje návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o výběru a povolování systémů poskytujících družicové pohyblivé služby a doporučuje, aby bylo okamžitě přijato a vstoupilo v platnost. |
1.2 |
Výbor výrazně podporuje prioritní cíl návrhu rozhodnutí předloženého k diskusi, jak je uveden v hl. 1, čl. 1, odst. 1: vytvoření jednotného postupu, který by byl koordinovaný na úrovni Společenství, v oblasti výběru a povolování systémů poskytujících družicové pohyblivé služby ze strany členských států. |
1.3 |
EHSV je toho názoru, že je nutné okamžitě přijmout toto rozhodnutí z těchto důvodů:
|
1.4 |
EHSV zdůrazňuje, že realizace a využívání družicových komunikačních systémů představuje vzhledem k samotné rozloze pokrytého území zásadní iniciativu, která zajišťuje rozvoj vesmírného výrobního odvětví a vývoj aplikací specifických pro odvětví komunikací a je v souladu s Lisabonskou strategií o podpoře udržitelného rozvoje, a to zejména tím, že přímo přispívá k vytváření nových pracovních míst v kontextu vyšší konkurenceschopnosti. |
1.5 |
Výbor bere s uspokojením na vědomí, že na evropské úrovni v této oblasti existují značná technická vybavení, což podporuje projednávaný návrh. Tři největší světoví provozovatelé družicových pohyblivých systémů jsou totiž evropští a družicová komunikace představuje 40 % současných příjmů evropského vesmírného odvětví. |
1.6 |
EHSV vítá konsensus, k němuž dospěla Komise v rámci podpory tohoto návrhu, který je dosud ve fázi vývoje a již si získal podporu všech konzultovaných zainteresovaných stran: odvětví výroby družic, provozovatelů telekomunikačních sítí, Evropské kosmické agentury a vnitrostátních regulačních orgánů členských států. |
1.7 |
Výbor je zároveň toho názoru, že v závěrečném znění rozhodnutí jsou nyní spravedlivě sladěny rozdílné názory vyjádřené během konzultací. Rozdílné názory se týkaly zejména metod a kritérií výběru, nezbytnosti zlepšit pružnost na vnitrostátní úrovni, na jedné straně co se týče lhůty nezbytné pro získání povolení a na straně druhé doby platnosti tohoto povolení, a podrobnější koordinace vnitrostátních autorizačních postupů. |
1.8 |
EHSV doporučuje, aby rozhodnutí bylo přijato v navrhovaném znění s tím, že pokud jde o metodologii provádění ustanovení o výběru a udělování povolení, je třeba stanovit právní předpisy, které by chránily soukromé zájmy občanů a zaručily respektování soukromí uživatelů koncových zařízení družicových pohyblivých systémů. |
2. Úvod
2.1 |
Vypracování a zavedení celoevropského systému družicové komunikace představuje alternativní a inovující základ pro různé služby tohoto typu telekomunikací a rozhlasového a televizního vysílání bez ohledu na to, kde se nacházejí koncoví uživatelé, a takové služby, jako je vysokorychlostní přístup k internetu a intranetu, mobilní multimédia, civilní ochrana, řízení nevojenských krizových situací (přírodních katastrof a katastrof vyvolaných vlivem člověka), zaručení vnitrostátní bezpečnosti a pořádku, aplikace typu řízení loďstva (fleet management), lékařská péče na dálku atd. |
2.2 |
Systém je vytvořen tak, aby přispěl k rozvoji vnitřního trhu, ke zlepšení konkurenceschopnosti prostřednictvím zvýšení dostupnosti celoevropských služeb a k podpoře účinného investování, zvláště tím, že budou zavedeny inovující služby za účelem zajištění komunikační kapacity v okrajových územích a mořských oblastech. |
2.3 |
Vytvoření postupu Společenství pro výběr provozovatelů družicových pohyblivých systémů a vymezení ustanovení, na jejichž základě by byla na vnitrostátní úrovni koordinovaně udělována povolení zvoleným provozovatelům, je nutné zvláště v případě celoevropských systémů. Harmonizace kritérií pro výběr pohyblivých systémů družicové komunikace umožňuje provádět společnou politiku v této oblasti na evropské úrovni. Pokud by členské státy zvolily různé provozovatele pohyblivých komunikačních systémů, kteří by využívali různé družice, mohly by vzniknout komplikované rušivé zóny z důvodů rušivých vlivů či by dokonce mohlo být ohroženo hladké fungování celého systému, pokud by jednomu provozovateli byly přiděleny různé rádiové frekvence v každém členském státě, v němž působí. Z důvodů těchto potenciálních rizik a k zajištění provázanosti přístupů přijatých různými členskými státy v oblasti udělování povolení je nezbytné vymezit na úrovni Společenství ustanovení týkající se synchronizovaného přidělení rádiových frekvencí a harmonizované podmínky udělování povolení, aniž by byly dotčeny specifické vnitrostátní podmínky velmi blízké právním předpisům Společenství. |
2.4 |
Družicové komunikace jsou základním prvkem vnitřního trhu a přesahují tedy hranice jednotlivých států; z toho důvodu spadají do oblasti mezinárodních předpisů, zvláště vzhledem k tomu, že velkou měrou přispívají k plnění některých cílů Evropské unie týkajících se rozšíření geografické zóny pokryté širokopásmovým spektrem. |
3. Návrh Evropského parlamentu a Rady
3.1 |
Rozhodnutí navržené na základě článku 95 Smlouvy by poskytlo právní rámec pro výběr a udělování povolení družicových pohyblivých komunikačních služeb. Tento výběr by měl probíhat v souladu s obecnými cíli a srovnávacím postupem popsaným v návrhu. Byla by do něj zapojena Komise, jíž by napomáhal Komunikační výbor. Povolení (nárok na využívání spektra) zvolených provozovatelů by bylo uděleno na vnitrostátní úrovni s dodržováním minimálních harmonizovaných podmínek určených v návrhu. |
4. Obecné připomínky
4.1 |
Komise navrhuje, aby při provádění rozhodnutí bylo zohledněno posouzení těchto aspektů:
|
4.2 |
EHSV je toho názoru, že výběr a udělování povolení dvěma či třem prvním provozovatelům družicových pohyblivých systémů, kteří jsou dodavateli celoevropských služeb v kmitočtových pásmech 2 GHz, budou dokončeny do konce r. 2008 či do začátku r. 2009. |
4.3 |
Výbor soudí, že maximální lhůta pro zprovoznění celoevropských služeb určených soukromým osobám a podnikům a maximální lhůta pro družicové pohyblivé služby, včetně vysokorychlostního přístupu k internetu, mobilních multimédií, civilní ochrany, vnitrostátní bezpečnosti a obrany, musí být stanoveny nejpozději v prvním čtvrtletí 2011. |
4.4 |
EHSV je toho názoru, že dokončení přípravy zavedení a využívání evropských systémů globálního určování polohy prostřednictvím družice musí být pro Komisi naprostou prioritou. |
4.4.1 |
Výbor však s politováním konstatuje, že v této klíčové oblasti mají evropské programy družicové navigace Galileo a Egnos pětileté zpoždění vzhledem k původně stanovenému časovému harmonogramu a střetávají se s mnoha překážkami, které vyžadují zásah Komise, aby byla nalezena řešení a odblokovala se současná situace. |
4.4.2 |
Stále více moderních hospodářských aktivit využívá údaje o poloze v souvislosti s využíváním velice přesné časové báze. |
4.4.3 |
Výbor připomíná, že dokončení družicového navigačního systému Galileo bude mít zásadní význam pro provádění celé řady politik Společenství v různých oblastech, jako je řízení dopravy, přeprava nebezpečného materiálu, pohotovostní služby, námořní a vnitrozemská plavba, letecká doprava, civilní ochrana a humanitární mise, zemědělství, rybolov, monitorování životního prostředí a problémy týkající se obrany a vnitrostátní bezpečnosti, či pro zajištění bezpečnosti operací v oblasti finančních a bankovních služeb. |
5. Konkrétní připomínky
5.1 |
Předložený návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady týkající se výběru a povolování systémů poskytujících družicové pohyblivé služby obsahuje v hlavě I s názvem „Cíl, oblast působnosti a definice“, v hlavě II „Výběrové řízení“ a v hlavě III „Udělování povolení“ návrhy na specifické postupy a činnost umožňující dosažení cílů projektu. |
5.2 |
EHSV doporučuje přijmout rozhodnutí v předloženém znění s ohledem na to, že je třeba současně stanovit postupy primárního udělování rádiových frekvencí využívaných družicovými pohyblivými službami v geografických oblastech, kde souběžně existují různé komunikační systémy, jež by mohly způsobit nežádoucí rušivé vlivy. |
5.3 |
Výbor je toho názoru, že rozhodnutí Komise (2007/98/ES) ze dne 14. února 2007 o harmonizovaném využívání rádiového spektra v kmitočtových pásmech 2 GHz pro realizaci systémů poskytujících družicové pohyblivé služby značnou měrou přispívá k plnění cílů projednávaného textu, jak stanovuje čl. 1, odst. 1. V této souvislosti by bylo vhodné doplnit ustanovení o rozhodnutí týkajícího se povinnosti, podle níž „členské státy od 1. července 2007 vyhradí a zpřístupní tato kmitočtová pásma pro systémy poskytující družicové pohyblivé služby“ a stanovit postupy, jež by se měly používat pro monitorování a posuzování správného používání tohoto opatření. |
V Bruselu dne 25. října 2007
předseda
Evropského hospodářského a sociálního výboru
Dimitris DIMITRIADIS
16.2.2008 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/52 |
Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Přizpůsobení regulativnímu postupu s kontrolou Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o změně směrnice 95/50/ES, pokud jde o prováděcí pravomoci svěřené Komisi
KOM(2007) 509 v konečném znění – 2007/0184 (COD)
(2008/C 44/14)
Dne 25. září 2007 se Rada, v souladu s článkem 95 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci výše uvedené.
Výbor bezvýhradně schvaluje tento návrh a domnívá se, že nevyžaduje žádné připomínky z jeho strany, proto rozhodl vydat stanovisko, kterým schválí navržený text, a to na svém 439. plenárním zasedání, konaném ve dnech 24. a 25. října 2007 (jednání dne 24. října), 153 hlasy pro a 7 členů se zdrželo hlasování.
V Bruselu dne 24. října 2007
předseda
Evropského hospodářského a sociálního výboru
Dimitris DIMITRIADIS
16.2.2008 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/53 |
Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o změně směrnice 98/70/ES, pokud jde o specifikaci benzinu, motorové nafty a plynových olejů, o zavedení mechanismu pro sledování a snížení emisí skleníkových plynů pocházejících z paliv používaných v silniční dopravě, o změně směrnice Rady 1999/32/ES, pokud jde o specifikaci paliva používaného plavidly vnitrozemské plavby, a o zrušení směrnice 93/12/EHS
KOM(2007) 18 v konečném znění – 2007/0019 (COD)
(2008/C 44/15)
Dne 14. března 2007 se Rada, v souladu s články 95 a 175 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci výše uvedené.
Specializovaná sekce Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 4. července 2007. Zpravodajem byl pan OSBORN.
Na 439. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 24. a 25. října 2007 (jednání dne 24. října 2007), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 74 hlasy pro, 3 členové se zdrželi hlasování.
1. Závěry a doporučení
1.1 |
Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) silně podporuje plány Unie na boj proti klimatické změně snížením emisí skleníkových plynů. Výbor se domnívá, že v oblasti dopravy je třeba zahájit činnost na základní úrovni tím, že se budou řešit tlaky, které vedly k trvalému růstu všech druhů dopravy během mnoha let. |
1.2 |
Výbor se dále domnívá, že stále existuje značný prostor pro zlepšení energetické účinnosti ve výkonnosti všech druhů dopravy. Výbor lituje, že Komise zjevně oslabila původní záměry týkající se účinnosti automobilových motorů, a tím odlehčila tlak na dosažení vyšších standardů v automobilovém průmyslu. |
1.3 |
Výbor v zásadě souhlasí s šířením biopaliv v Unii. Domnívá se však, že je třeba důkladně posoudit celkový dopad biopaliv na hladiny CO2 a že tempo a vyváženost jejich šíření musí být stále sledovány. |
1.4 |
Konkrétně by Evropská komise měla specifikovat, jak chce dosáhnout cíle 10 % používání biopaliv do roku 2020 vzhledem k podmínkám, které pro dosažení stanovila Rada, a měla by být připravena změnit svůj přístup, pokud se z hlediska snižování množství uhlíku ukáže být méně účinný, než se předpokládalo, nebo pokud bude mít nežádoucí dopad na strukturu světového zemědělství nebo na biodiverzitu. |
1.5 |
EHSV připouští, že je nicméně vhodné změnit pravidla pro specifikaci paliv, jak je navrženo v této směrnici, aby bylo možné vyrábět a uvádět na trh nový benzin s vysokým obsahem biopaliv, za podmínky, že budou vyloučeny obavy spojené s potenciálními dopady na znečištění. |
1.6 |
Výbor silně podporuje návrh požadovat po průmyslu paliv, aby sledoval emise skleníkových plynů z paliv, které uvede na trh, během jejich životního cyklu a podával o tom zprávy, a aby tyto emise v období 2010–2020 každoročně snižoval o 1 %. Výbor se domnívá, že je vhodné tuto činnost provádět na evropské úrovni, spíše než ji ponechat členským státům. |
1.7 |
Výbor podporuje navržené malé změny týkající se obsahu síry v palivech. Navrhuje, aby dvě fáze snížení emisí síry navrhované u vnitrozemské plavby byly spojeny do jedné fáze snížení s konečnou hodnotou (10 ppm obsahu síry) a vyhnulo se tak situaci, že by vlastníci plavidel museli na svých plavidlech učinit dvě samostatné úpravy. |
2. Úvod
2.1 |
Směrnice o jakosti paliv 98/70/ES (a směrnice, kterými byla následně změněna) obsahuje specifikace pro benzin a motorovou naftu ve Společenství a zaměřuje se především na omezení obsahu síry a snížení obsahu olova a aromátů v benzinu. Stanovuje mezní hodnotu pro obsah síry u plynových olejů určených pro nesilniční pojízdné stroje. |
2.2 |
Směrnice Rady 1999/32/ES, kterou se mění směrnice Rady 93/12/ES, stanoví mezní hodnoty pro obsah síry v některých kapalných palivech a konkrétně uvádí palivo používané v plavidlech vnitrozemské plavby. |
2.3 |
Tento návrh by změnil povolené specifikace tak, aby mohl být zaveden nový stupeň benzinu s vysokým obsahem biopaliv obsahující až 10 % etanolu. Stanovil by také určitá menší zpřísnění pro povolený obsah síry v palivech. |
3. Hlavní události v EU
3.1 |
Společenství se nedávno zavázalo dosáhnout cílů snížit do roku 2020 emise skleníkových plynů o 20 % oproti roku 1990. |
3.2 |
Vnitrozemská doprava představuje v dnešní době zhruba 20 % těchto emisí a musí se podílet na splnění těchto snížení. Komise vyřešila jeden aspekt emisí skleníkových plynů přijetím všeobecné strategie na snížení emisí oxidu uhličitého u nových osobních a nákladních vozidel prodávaných v Evropské unii. Tato strategie umožní EU dosáhnout dlouho stanovený cíl omezit do roku 2012 průměrnou hodnotu emisí CO2 z nových automobilů na 120 g/km. |
3.3 |
Co se týče paliv, směrnice EU o biopalivech (2003/30/ES) usiluje o další pokrok ve snížení emisí CO2 tím, že podporuje používání paliv z biomasy a dalších obnovitelných pohonných hmot v dopravě. Strategie Společenství v oblasti biopaliv byla dále podrobně zpracována ve sdělení Komise Strategie Evropské unie pro biopaliva, k němuž Výbor přijal stanovisko dne 24. října 2007. |
3.4 |
V březnu 2007 stanovila Rada závazný minimální cíl pro všechny členské státy, jímž je dosáhnout do roku 2020 10 % podílu biopaliv na celkové spotřebě benzinu a nafty v EU. Toto je třeba uskutečnit nákladově efektivním způsobem. |
3.5 |
Předložená směrnice má tuto strategii podpořit. Hlavní změnou je povolit mísení většího množství etanolu do nového stupně benzinu pro motoristy a tím umožnit rychlé šíření biopaliv stanovené Radou. |
4. Obecné připomínky
4.1 |
Evropská unie se oprávněně ujala vedoucí úlohy ve světě v otázce klimatické změny a přijala přísné cíle pro snížení emisí skleníkových plynů do roku 2012 a 2020. |
4.2 |
EHSV plně podporuje tyto cíle a celkový postoj Komise k vytvoření komplexního akčního programu. Domnívá se však, že v sektoru dopravy existuje určité nebezpečí, že bude stanoven nesprávný sled priorit. |
4.3 |
Výbor se domnívá, že v oblasti dopravy je třeba zahájit činnost na nejnižší úrovni tím, že se budou řešit tlaky, které vedly k trvalému růstu všech druhů dopravy v posledních dvou stoletích. Evropská strategie udržitelného rozvoje, kterou Rada přijala v roce 2006, zavázala Unii dosáhnout oddělení hospodářského růstu od růstu dopravy. Tento úkol by měl mít nejvyšší prioritu. Výbor opět nabádá Komisi, aby předložila zásadní integrovaný přezkum, jak tohoto úkolu dosáhnout. |
4.4 |
Další prioritou by měl být požadavek na zlepšení palivové účinnosti osobních automobilů a jiných vozidel. Návrh na stanovení mezní hodnoty emisí CO2 na 120 g/km je vhodným krokem. Výbor se domnívá, že by mělo být možné postupovat v této otázce dále a rychleji a že by bývalo lepší držet se původního návrhu a požadovat po výrobcích motorových vozidel, aby dodrželi tento cíl.Výbor očekává, že Komise bude v tomto směru důraznější. |
4.5 |
Co se týče biopaliv Výbor se domnívá, že by mohly sehrát důležitou úlohu. Je však toho názoru, že třeba brát více v úvahu dopady na životní prostředí, společnost, zemědělství a zaměstnanost, které se projeví jak v Evropě, tak na celém světě. Výbor v současnosti pracuje na zvláštním stanovisku, které se touto otázkou zabývá. |
4.6 |
Pěstování plodin pro výrobu biopaliv lze považovat za vhodný způsob využití půdy, pokud však nebude nahrazovat jiná využití půdy, která jsou z hlediska snižování emisí skleníkových plynů stejně účinná nebo lepší. Evropské zemědělské postupy splňují vysoké požadavky ochrany životního prostředí díky cross-compliance. Z tohoto režimu by v podstatě mohl být vyvinut nástroj, který by zajistil to, že plodiny pro výrobu biopaliv budou z hlediska uhlíkové účinnosti pěstovány optimálním způsobem. Bude však nutné přirovnat a zjistit rozdíly mezi dopravou a rafinací biopaliv a tradičních paliv. Je třeba důkladně posoudit celkový dopad biopaliv na hladiny CO2, jelikož tento dopad nemusí být ve všech případech kladný. |
4.7 |
Obecněji řečeno by hromadné šíření plodin na výrobu biopaliv v Evropě a jiných částech světa mohlo mít jiné závažné dopady na produkci potravin, ochranu lesů a biodiverzity a na další oblasti. Tyto dopady je nutné pečlivě posoudit. Také tento problém bude podrobně prošetřen ve zvláštním stanovisku. |
4.8 |
Výbor je toho názoru, že je zapotřebí trvale monitorovat optimální způsob rozvoje trhu s biomasou a biopalivy a že bude důležité, aby opatření na podporu rozvoje tohoto trhu, a to jak v předložené směrnici, tak v jiných opatřeních, umožnila trhu najít si optimální cestu k nejefektivnějším a z hlediska snižování uhlíku nejúčinnějším řešením. |
4.9 |
Vzhledem k těmto výhradám ohledně rozsahu a tempu rozvoje biopaliv se Výbor domnívá, že by Komise a Unie měly pečlivě sledovat cíl, kterým je 10 % využívání biopaliv do roku 2020, a být připraveny ho změnit, pokud to bude nezbytné. |
4.10 |
Výbor se k předložené směrnici staví z tohoto obecného hlediska. Výbor není v zásadě proti změně směrnice o jakosti paliv s cílem umožnit mísení vhodných biopaliv. Domnívá se však, že by se mělo velmi pečlivě zajistit, aby důsledkem mísení biopaliv do benzinu nebyly jiné nepříznivé dopady na životní prostředí, jako např. uvolnění škodlivějších těkavých organických sloučenin (VOC). Je také důležité pečlivě vypočítat očekávaný vliv na emise CO2 a vzít při tom případ od případu plně v úvahu analýzu celého životního cyklu s cílem optimalizovat objem emisí CO2. |
5. Konkrétní připomínky
5.1 Šíření biopaliv
5.1.1 |
Výbor uznává, že určité rozšíření biopaliv bude pravděpodobně potřebné. Je proto vhodné, aby byla změněna pravidla pro specifikaci paliv, jak je navrženo ve směrnici, aby bylo možné vyrábět a uvádět na trh nový benzin s vysokým obsahem biopaliv, to však za podmínky, že bude vyřešen problém potenciálně znečišťujících vedlejších účinků. |
5.1.2 |
Výbor žádá o další činnost týkající se návrhu zmírnit mezní hodnoty pro tlak par a umožnit tak vyšší tlak par v novém benzinu s vysokým obsahem biopaliv. Vyšší tlak povede k vyšší těkavosti benzinu a tak k vyššímu uvolňování nežádoucích těkavých organických sloučenin jak u benzinových čerpadel, tak při vypařování z nádrží a jiných částí vozidel a při jejich prostupování. Tento problém lze do velké míry omezit vhodnými technickými opatřeními. |
5.1.3 |
Výbor navrhuje, aby Komise tuto záležitost dále prozkoumala, než směrnici zavede. Některé zainteresované strany uvedly, že by mohlo být možné větší využití biopaliv bez požadavku na vyšší hodnoty tlaku. Případně by vyšší povolené hodnoty měly být spojeny s dalšími opatřeními týkajícími se benzínových čerpadel (čímž se již Komise zabývala) a omezení v používání permeabilních součástí při konstrukci motoru, aby se zajistilo, že neporostou čisté emise těkavých organických sloučenin, až budou biopaliva zaváděna v rozsáhlejší míře. |
5.2 Sledování emisí skleníkových plynů během jejich životního cyklu
5.2.1 |
Výbor silně podporuje návrh požadovat po průmyslu paliv, aby sledoval emise skleníkových plynů z paliv, které uvede na trh, během jejich životního cyklu a podával o tom zprávy, a aby tyto emise v období 2010–2020 každoročně snižoval o 1 %. Ačkoliv průmysl paliv v posledních letech zlepšil svoji výkonnost z hlediska energetické účinnosti, existuje stále prostor pro podstatné zlepšení. U ústí ropných vrtů hoří stále přespříliš mnoho ropy. Plýtvá se tak cenným zdrojem a vznikají milióny tun emisí uhlíku a dalšího znečištění. V rámci průmyslu paliv se svojí energetickou účinností a úrovní propouštění a množstvím odpadu také značně liší rafinerie, ropovody a doprava. Lze toho udělat hodně, aby standardy v rámci tohoto průmyslu dosáhly úrovně nejlepších provozovatelů. |
5.2.2 |
Požadavek na sledování navržený pro průmysl paliv je formulován takovým způsobem, aby postupné zavádění biopaliv do energetického mixu mohlo být považováno za příspěvek k celkovému cíli na snížení emisí z tohoto průmyslu. Výbor souhlasí se strategií, která využívá ekologický potenciál, technicko-tržní potenciál a potenciál politiky zaměstnanosti v souvislosti s biopalivy, a tím tak využívá co nejlepší celkový efekt úspor CO2, ale obává se, že současný návrh může společnosti vyrábějící paliva vést k tomu, že budou lhostejné k příležitostem na zlepšení energetické účinnosti svých provozů a spíše upřednostní překotné šíření biopaliv. |
5.2.3 |
Pokud bude návrh skutečně předložen, je třeba učinit několik opatření. Bude rozhodně důležité zajistit, aby byla důkladně provedena analýza životního cyklu biopaliv a ropných produktů a nebyla považována za pouhou formální záležitost. Různé druhy a zdroje biopaliv budou mít velmi odlišný dopad na celkovou bilanci CO2. Biopaliva by obecně mohla vykázat lepší výsledky než fosilní paliva co se týče emisí CO2 během svého životního cyklu. Evropská unie by měla přijmout opatření, která zajistí optimální řešení. |
5.2.4 |
Pokud má být řádně zajištěn přínos v oblasti emisí CO2, musí být každý použitý zdroj podroben zvláštní analýze a posouzení, protože použití různých biopaliv má různý dopad na hladiny uhlíku. |
5.2.5 |
V předloženém návrhu směrnice je právem pozitivně hodnoceno využití biomasy na výrobu biopaliv nebo na výrobu energie. To by mělo vést k dalšímu pozitivnímu rozvoji trhu s biomasou. |
5.2.6 |
Navržená směrnice neuvádí nic o kvalitě sledování a o tom, jak mají být požadavky sledovány a vymáhány. Vzhledem k tomu, že většina podniků, kterých se to týká, působí na celosvětové úrovni a bude potřebovat důsledný přístup k požadavkům, které jim ukládá Komise, se Výbor domnívá, že je důležité, aby kvalita, sledování a vymáhání byly stanoveny na evropské úrovni, spíše než aby jejich interpretace a vymáhání byly ponechány na členských státech a nebyly tak důsledné. |
5.3 Obsah síry v palivech
5.3.1 |
Výbor podporuje navržené potvrzení roku 2009 jako závazné lhůty pro dosažení maximálního obsahu síry 10 ppm v motorové naftě. Podporuje také navržená snížení maximálního obsahu síry v plynových olejích určených pro nesilniční pojízdné stroje a zemědělské a lesnické traktory. Požadavky na obsah síry jsou v těchto návrzích přizpůsobeny požadavkům, které byly přijaty pro silniční vozidla, což napomůže zajistit další snížení znečištění sírou a pevnými částicemi. |
5.3.2 |
V případě vnitrozemské plavby Komise navrhla dvoufázové snížení emisí síry. Výbor navrhuje, že mohlo být lepší zvážit jednorázové snížení na konečnou hodnotu, aby se zabránilo situaci, že majitelé plavidel budou nuceni provést na svých plavidlech dvě samostatné úpravy. Mohlo by také být vhodné uvážit určitou úlevu pro historická nebo tradiční plavidla, která nebudou schopná snadno podstoupit nezbytné úpravy. |
V Bruselu dne 24. října 2007
předseda
Evropského hospodářského a sociálního výboru
Dimitris DIMITRIADIS
16.2.2008 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/56 |
Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Vývoj vyrovnávacího příspěvku pro znevýhodněné oblasti od roku 2010
(2008/C 44/16)
Dne 16. února 2007 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 Jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k Vývoj vyrovnávacího příspěvku pro znevýhodněné oblasti od roku 2010.
Specializovaná sekce Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 1. října 2007. Zpravodajem byl pan KIENLE.
Na 439. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 24. a 25. října 2007 (jednání dne 24. října 2007), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 143 hlasy pro, 0 hlasů bylo proti a 3 členové se zdrželi hlasování.
1. Závěry a doporučení
1.1 |
Evropský hospodářský a sociální výbor se domnívá, že oblasti s přírodním znevýhodněním vyžadují a zasluhují zvláštní pozornost jak z hlediska politického, tak pokud jde o veřejné mínění. To platí bez omezení i pro „jiné znevýhodněné oblasti“ (přechodné znevýhodněné oblasti), o kterých toto stanovisko pojednává. |
1.2 |
EHSV považuje vyrovnávací příspěvky, které jsou financovány společně EU a členskými státy, za jedinečný a nenahraditelný nástroj k zachování krajiny a zemědělství v ekonomicky, ekologicky a také sociálně obzvláště citlivých lokalitách. |
1.3 |
Účel vyrovnávacích příspěvků výrazně překračuje rámec zachování tradičních forem zemědělského využívání. I v budoucnosti by nejdůležitějším aspektem pro znevýhodněné oblasti měla být kompenzace ekonomického znevýhodnění zemědělců. |
1.4 |
S ohledem na budoucí úvahy Evropské komise o novém vymezení způsobilých oblastí EHSV doporučuje, aby EU stanovila rámcové podmínky a alternativní metody pro vymezování oblastí. Za volbu systému pro vymezování oblastí a za určování oblastí by měly být i nadále odpovědné členské státy a regiony. |
1.5 |
EHSV upozorňuje na to, že je nutné, aby se zemědělci mohli na poskytování příspěvků více spoléhat. Při eventuálních změnách způsobilých oblastí je nezbytné zabránit strukturálním zlomům. |
1.6 |
EHSV se domnívá, že je velmi těžké objasnit veřejnosti pojmy „znevýhodněné oblasti“ či „vyrovnávací příspěvek“, a je toho názoru, že by bylo žádoucí je nahradit. |
2. Odůvodnění a pozadí stanoviska
2.1 |
Rada vyzvala Evropskou komisi, aby v roce 2008 předložila návrh na revidované vymezení takzvaných „jiných znevýhodněných oblastí“ (přechodných znevýhodněných oblastí), které má být uplatňováno od roku 2010. |
2.2 |
Evropský hospodářský a sociální výbor již dne 13. září 2006 přijal stanovisko z vlastní iniciativy k tématu Vyhlídky na budoucnost zemědělství v oblastech se zvláštním přírodním znevýhodněním (1). Stanovisko se soustředilo na horské, ostrovní a nejvzdálenější regiony, ale nezabývalo se kategorií „jiných znevýhodněných oblastí (přechodných znevýhodněných oblastí)“ a „oblastí se zvláštními nevýhodami (malých oblastí)“. |
2.3 |
EHSV proto tehdy výslovně upozornil na to, že se bude těmito oblastmi zabývat v pozdějším stanovisku, tedy ve zde předkládaném stanovisku. Toto stanovisko z vlastní iniciativy je příspěvkem do diskuse o možném novém vymezení znevýhodněných oblastí. |
2.4 |
Nutnost přezkoumat vymezení těchto oblastí vyplývá ze zprávy Evropského účetního dvora (zvláštní zpráva č. 4/2003). Kritické připomínky ve zprávě se týkaly především těchto bodů: členské státy používají široké spektrum různých ukazatelů k určení, zda se jedná o znevýhodněnou oblast či ne, neexistuje dostatek spolehlivých informací o dopadech přijatých opatření, termín „osvědčené zemědělské postupy“ není používán jednotně. Hlavní závěry Účetního dvora se týkají vymezení „jiných znevýhodněných oblastí“ a otázek spojených s vyrovnávacím příspěvkem. |
2.5 |
V listopadu 2006 předložilo Generální ředitelství pro zemědělství a rozvoj venkova Evropské komise hodnotící zprávu vypracovanou Ústavem pro evropskou environmentální politiku (Institute for European Environmental Policy – IEEP) o vyrovnávacím příspěvku ve znevýhodněných oblastech. |
3. Obecné připomínky
3.1 |
Pro Evropský hospodářský a sociální výbor jsou oblasti s přírodním znevýhodněním takřka nedílnou součástí „evropského modelu zemědělství“. Oblasti s přírodním znevýhodněním vyžadují zvláštní pozornost jak z hlediska politického, tak pokud jde o veřejné mínění, aby mohla být přijata konkrétní opatření přizpůsobená jejich skutečným potřebám. |
3.2 |
Termínem „znevýhodněná oblast“ by měly být označeny takové oblasti, v nichž je využívání půdy pro zemědělské účely ohroženo kvůli znevýhodnění při zemědělském využívání způsobenému místními podmínkami. Za tím stojí poznatek, že udržitelné zemědělské využívání je důležitým předpokladem pro to, aby byla venkovská oblast přitažlivou. Zemědělská činnost je multifunkční, neboť zemědělec nevykonává pouze podnikatelskou činnost, ale prospívá rovněž společnosti tím, že zachovává a obhospodařuje krajinu. |
3.3 |
EHSV upozorňuje na to, že pojem „znevýhodněná oblast“ je ambivalentní, neboť se často jedná o regiony s obzvláště bohatou a rozmanitou přírodou a krajinou, jejichž obyvatelé mají specifické zkušenosti a tradice. Kvůli obzvlášť těžkým zeměpisným a místním podmínkám však tento potenciál často nelze ekonomicky využít. Ani zemědělci nemají mnohdy dostatek ekonomických alternativ, a to ani ve vlastním odvětví, ani v jiných. |
3.4 |
Pro EHSV představuje vyrovnávací příspěvek pro znevýhodněné oblasti jedinečný a nenahraditelný nástroj k zachování krajiny a zemědělství v ekonomicky, ekologicky a také sociálně obzvláště citlivých lokalitách. Cílem vyrovnávacího příspěvku je zhodnotit velký potenciál krásných evropských krajin podporováním aktivního tržně orientovaného zemědělství. Účel vyrovnávacích příspěvků tím výrazně překračuje rámec zachování tradičních forem zemědělského využívání. I v budoucnosti by nejdůležitějším aspektem vyrovnávacího příspěvku pro znevýhodněné oblasti měla být kompenzace ekonomického znevýhodnění zemědělců v oblastech se zvlášť obtížnými podmínkami pro zemědělské využívání. Vyrovnávací příspěvky jsou navíc od roku 2007 vázány na dodržování předpisů o bezpečnosti potravin a o ochraně životního prostředí a dobrých životních podmínkách zvířat (podmíněnost). |
3.5 |
Od roku 1975 byl vypracováván rozsáhlý evropský systém pro vymezování znevýhodněných oblastí, a to počínaje horskými oblastmi. Dnes existují tři druhy znevýhodněných oblastí: horské oblasti, jiné znevýhodněné oblasti (přechodné znevýhodněné oblasti) a oblasti se zvláštními nevýhodami (malé oblasti). U posledních dvou jmenovaných druhů existují mezi členskými státy velké rozdíly a odlišnosti jak při vymezování oblastí, tak pokud jde o výši poskytovaných plateb. Značné finanční prostředky, které byly uvolněny na vyrovnávací příspěvky, přispěly ve velké míře k tomu, že se právě i v citlivých venkovských oblastech podařilo zachovat zemědělskou činnost. |
3.6 |
EHSV považuje vyrovnávací příspěvek pro znevýhodněné oblasti za nedílnou součást programů rozvoje venkova (Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova – EZFRV, podle nařízení (ES) č. 1698/2005). Vyrovnávací příspěvky pro znevýhodněné oblasti jsou financovány společně EU a členskými státy, z čehož vyplývá potřeba najít rozumnou kombinaci jednotných cílů EU a flexibility na národní či regionální úrovni při vypracovávání konkrétních opatření. |
3.7 |
EHSV připomíná, že v roce 2005 pracovní dokument Komise Metodika nové definice „jiných znevýhodněných oblastí (přechodných znevýhodněných oblastí)“ v členských státech mnohde narazil na značné nepochopení a odmítavý postoj. Jádrem tehdejších úvah byl pokus o jednotnou centrální definici znevýhodněných oblastí podle kritérií podílu plochy luk a pastvin a výnosu obilovin, ale bez možnosti zohlednit regionální podmínky. Silné pochyby a protiargumenty k tehdejšímu přístupu musí být zohledněny v další diskusi. |
3.8 |
Hodnotící zpráva IEEP z listopadu 2006 upozorňuje na to, že je třeba podporu formou vyrovnávacích příspěvků nahlížet v kombinaci s režimem jednotné platby a s agro-environmentálními opatřeními. Zpráva současně doporučuje více konkretizovat vyrovnávací příspěvky jako prostředky ke kompenzování znevýhodnění při zemědělském využívání způsobených místními podmínkami. Výše poskytovaných vyrovnávacích příspěvků by měla být lépe přizpůsobena znevýhodněním, která mají kompenzovat. |
3.9 |
EHSV poukazuje na skutečnost, že hodnotící zpráva IEEP celkově nekonstatuje riziko „přílišné kompenzace“, kterého se obává Evropský účetní dvůr. Vyrovnávací příspěvek sice snižuje značný rozdíl v příjmech zemědělců ve znevýhodněných oblastech v porovnání s příjmy zemědělců v ostatních oblastech, přesto jej nevyrovnává úplně. Podle odhadu odborníků se podíl vyrovnávacích příspěvků na zemědělských příjmech pohybuje v jednotlivých členských státech mezi méně než 10 až 50 %. |
3.10 |
EHSV vidí ve vyrovnávacím příspěvku pro znevýhodněné oblasti velmi důležitý přínos k zachování zemědělské činnosti v lokalitách se slabým výnosem a v oblastech s nízkou hustotou osídlení. Životaschopnost zemědělských podniků závisí především na výnosech ze zemědělské produkce a z prodeje zemědělských výrobků na trhu, na příjmech z diverzifikace a rovněž na opatřeních společné zemědělské politiky. Dlouhodobá politická spolehlivost vyrovnávacího příspěvku jako nástroje je nutná k tomu, aby byly především mladým zemědělcům ve znevýhodněných oblastech, kteří přebírají zemědělské podniky, poskytnuty vyhlídky do budoucnosti. |
3.11 |
EHSV se domnívá, že za účelem jasné konkretizace by se vyrovnávací příspěvek pro znevýhodněné oblasti měl nadále vyvíjet odděleně od agro-environmentálních opatření. Ve střednědobém horizontu je rovněž nutné objasnit, jak by se měly vyvíjet kompenzace v oblastech se specifickým environmentálním omezením. EHSV se domnívá, že omezené uplatňování těchto opatření konstatované v hodnotící zprávě IEEP lze přičíst skutečnosti, že mnohé členské státy či regiony v těchto oblastech upřednostňují využívání agro-environmentálních opatření. |
Úvahy o novém vymezení způsobilých oblastí
3.12 |
EHSV je toho názoru, že při novém vymezení oblastí způsobilých k čerpání vyrovnávacího příspěvku pro znevýhodněné oblasti by se měly zohlednit následující aspekty: |
3.12.1 |
Vyrovnávací příspěvek pro znevýhodněné oblasti by měl být nadále zaměřen na zachování životaschopného zemědělství přizpůsobeného místním podmínkám i v oblastech s obtížnými podmínkami pro zemědělské využívání. |
3.12.2 |
Vzhledem k dosavadní diskusi by se zamýšlený přezkum měl omezit na „jiné znevýhodněné oblasti“ (přechodné znevýhodněné oblasti). Jelikož jsou zejména horské oblasti vymezeny objektivním způsobem, měla by Evropská komise ještě jednou podrobně vyjasnit, v jakém rozsahu má být přezkum znevýhodněných oblastí proveden, i proto, aby se zamezilo nejistotě zemědělců. |
3.12.3 |
Znevýhodněné oblasti by měly být vymezovány podle objektivních a jasných kritérií, ale jen v takovém rozsahu, aby mohly být plně zohledněny místní podmínky každého členského státu. |
3.12.4 |
Ze zkušeností získaných z pokusu o revizi vyrovnávacího příspěvku v roce 2005 jasně vyplývá, že centrální přístup k vymezování znevýhodněných oblastí je nevyhovující, především proto, že neexistuje jednotný evropský systém klasifikace výnosnosti zemědělských ploch. |
3.12.5 |
Proto Výbor doporučuje přístup založený na subsidiaritě: EU by měla stanovit rámcové podmínky a alternativní metody pro vymezení oblastí. Za volbu systému pro vymezování oblastí a za určování oblastí by měly být i nadále odpovědné členské státy či regiony. Doposud praktikovaná spolupráce mezi Evropskou komisí a členskými státy v těchto otázkách by měla nadále pokračovat. |
3.12.6 |
Pro vymezování oblastí by členské státy či regiony měly jako kritérium nejprve použít přírodní, zeměpisné a/nebo klimatické znevýhodnění při zemědělské produkci. To pak může být pod určitými podmínkami doplněno o socioekonomická kritéria, pokud budou odrážet sociální či strukturální problémy zemědělství v příslušném regionu (např. rozsáhlá migrace z regionu, značné stárnutí místního obyvatelstva či zemědělské pracovní síly, velmi obtížný přístup k veřejné infrastruktuře, nízká hustota osídlení). Navíc je třeba prověřit, do jaké míry jsou zohledněny oblasti v blízkosti letišť, ropných nádrží, skládek odpadu, vojenských objektů a v ochranných pásmech vysokonapěťových vedení. Uplatnění socioekonomických kritérií, např. v regionech s vyšší přidanou hodnotou vytvářenou cestovním ruchem, nesmí na druhé straně vést k tomu, že budou zemědělské plochy znevýhodněné při zemědělském využívání vyřazeny z kategorie znevýhodněných oblastí. |
3.12.7 |
Také a právě ve znevýhodněných oblastech je podpora a kvalifikace lidského kapitálu pro místní ekonomiku zásadní otázkou. Členské státy by proto měly při formulování své subvenční politiky dbát na to, aby efektivní součástí podpůrných opatření pro venkovské oblasti byla i vzdělávací opatření a poradenství. |
3.12.8 |
Evropská komise, členské státy a regiony jsou vyzývány, aby prokázaly lépe než v minulosti, jak vyrovnávací příspěvky pro znevýhodněné oblasti přispívají k dosažení cíle, tedy k zachování aktivního zemědělství v atraktivní krajině. Takovéto monitorování zatím chybí, a proto by mělo být zahájeno. |
3.12.9 |
Evropská komise by měla dále přezkoumat, do jaké míry má změna klimatu dopad na znevýhodněné oblasti. |
Úvahy o poskytování vyrovnávacího příspěvku pro znevýhodněné oblasti
3.13 |
Evropská komise dosud nedala jednoznačně najevo, zda kromě vymezení znevýhodněných oblastí hodlá při přezkumu vyrovnávacího příspěvku provést i další změny v poskytování vyrovnávacího příspěvku pro znevýhodněné regiony. Pokud tomu tak je, EHSV se domnívá, že musí být vzaty v úvahu následující aspekty: |
3.13.1 |
Poskytovat vyrovnávací příspěvky formou platby na plochu je v zásadě dobrou myšlenkou, mělo by však být možné v odůvodněných případech zavést pravidla pro chov zvířat, pokud se jedná o činnost typickou pro zachování zemědělské produkce v daném regionu (např. chov dobytka či ovcí v oblastech s pastvinami). |
3.13.2 |
Při poskytování vyrovnávacího příspěvku je třeba rovněž usilovat o rozumnou kombinaci evropského rámce a vnitrostátních či regionálních předpisů, aby mohly být dostatečně zohledněny místní podmínky. |
3.13.3 |
I když lze obecné obvinění z „přílišné kompenzace“ vyvrátit na základě výsledků účetnictví zemědělských podniků, přesto se interní rozlišování poskytovaných vyrovnávacích příspěvků jeví nutné. Pokud částka vyrovnávacího příspěvku poskytnutá na hektar půdy překročí určitou minimální hodnotu, měly by členské státy či regiony odstupňovat výši vyrovnávacího příspěvku podle míry znevýhodnění. |
3.13.4 |
K zajištění udržitelnosti zemědělských podniků je nutné, aby se zemědělci mohli na poskytování příspěvků více spoléhat. V některých členských státech platby rok od roku výrazně kolísají v závislosti na stavu národního rozpočtu. |
3.14 |
EHSV poukazuje na skutečnost, že možné změny způsobilých oblastí jsou spojeny se značným rizikem pro strukturu zemědělství a pro zachování krajiny. Mělo by být provedeno posouzení rizik a dopadu u oblastí, které by eventuálně mohly být vyloučeny z poskytování podpory. Obecně vzato se zemědělci ocitnou ve velmi tíživé situaci, pokud budou nuceni kompenzovat ztrátu vyrovnávacích příspěvků prostřednictvím jiných provozních opatření, např. zintenzívněním produkce. Proto by kromě dostatečných přechodných období měly být stanoveny také doložky vylučující tvrdost zákona, aby se zabránilo strukturálním zlomům v zemědělských podnicích. |
3.15 |
EHSV poukazuje na skutečnost, že je velmi těžké objasnit veřejnosti pojem „znevýhodněné oblasti“. „Znevýhodněné oblasti“ mohou být obzvláště cenné a krásné krajiny, které mají tu vlastnost, že jsou ze zemědělského hlediska nejneobhospodařovávatelnějšími oblastmi. Obyvatelé znevýhodněných oblastí jsou často velmi hrdí na historii, tradice a přírodní krásu „svého“ regionu, z čehož vyplývá i velký potenciál pro regionální rozvoj. Pojem „vyrovnávací příspěvek pro znevýhodněné oblasti“ nemůže bohužel vůbec přispět k tomu, aby se lidé identifikovali se „svým“ regionem. Je třeba uvážit, zda by pojem „znevýhodněné oblasti“ nebylo možné nahradit jiným, který by lépe odrážel jejich potenciál a specifika. Což by mohlo napomoci tomu, že budou vyrovnávací příspěvky pro znevýhodněné oblasti více akceptovány. |
V Bruselu dne 24. října 2007
předseda
Evropského hospodářského a sociálního výboru
Dimitris DIMITRIADIS
(1) Úř. věst. C 318, 23.12.2006, s. 93.
16.2.2008 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/60 |
Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Kontrola stavu a budoucnost SZP po roce 2013
(2008/C 44/17)
Dne 10. května 2007 Evropská komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, požádala v dopise panu DIMITRIADISOVI Evropský hospodářský a sociální výbor o vypracování stanoviska ve věci Kontrola stavu a budoucnost SZP po roce 2013.
Specializovaná sekce Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 1. října 2007. Zpravodajem byl pan KIENLE.
Na 439. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 24. a 25. října 2007 (jednání dne 25. října), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 116 hlasy pro, 2 hlasy byly proti a 6 členů se zdrželo hlasování.
1. Závěry a doporučení
1.1 |
Evropský hospodářský a sociální výbor vítá, že jej Evropská komise včas vyzvala k vypracování průzkumného stanoviska k tématu Kontrola stavu a budoucnost Společné zemědělské politiky po roce 2013. |
1.2 |
V důsledku reformy Společné zemědělské politiky v roce 2003 proběhla rozsáhlá změna paradigmat. Regulativní zásahy do zemědělských trhů byly silně omezeny, vazba přímých plateb na produkci je od té doby spíše výjimkou, navzdory rozšíření EU byly sníženy také náklady na SZP. EU tak pro další liberalizaci mezinárodního zemědělského obchodu v počáteční fázi učinila více než kterýkoli jiný její konkurent. |
1.3 |
Zemědělci, ale také podniky ve zpracovatelském průmyslu nyní musejí překonat obtížnou fázi přizpůsobování. EHSV se domnívá, že je velká ochota reagovat na nové rámcové podmínky podnikatelsky a tržně, pokud budou dodrženy sliby učiněné v rámci reforem a bude poskytnuta dostatečná právní jistota a jistota plánování. To platí tím spíše, že po potravinách a obnovitelných energiích je celosvětově obrovská poptávka a zabezpečení zásobování získává opět na významu. |
1.4 |
EHSV považuje za správné, že zjednodušení správních předpisů upravujících administrativu podpor a provádění zásady vzájemné podmíněnosti, ale i prověření případné potřeby přizpůsobení stávajících předpisů budoucím výzvám (viz odstavec 6.3) je v rámci kontroly stavu pokládáno za naléhavý úkol. |
1.5 |
V souvislosti s diskusí o budoucnosti Společné zemědělské politiky po roce 2013 považuje EHSV za nutné přizpůsobit cíle SZP (článek 33 Smlouvy o ES) dnešní situaci a aktuálním výzvám. |
1.6 |
EU se hlásí k evropskému modelu zemědělství, příp. k multifunkčnosti. EHSV upozorňuje, že soulad se stále větší liberalizací není možný zejména proto, že evropská společnost od zemědělství očekává a nadále bude očekávat mnoho. |
1.7 |
V důsledku liberalizace zemědělského obchodu lze počítat s výraznější volatilitou a nestabilitou zemědělských trhů. Změna klimatu má podobný účinek. EU musí mít proto i v budoucnu k dispozici nástroje zaměřené na stabilizaci zemědělských trhů. EHSV podporuje rovněž projednání a vytvoření alternativních systémů. |
1.8 |
Ukončení regulace kvót pro mléko se očekává obecně k 31. březnu 2015. EHSV však poukazuje na to, že mnohé regiony znevýhodněné přírodními podmínkami jsou na výrobu mléka odkázány, proto je třeba včas vypracovat návrhy na zajištění produkce v těchto oblastech. |
1.9 |
Kromě toho EHSV odkazuje na své aktuální stanovisko k tématu Vývoj vyrovnávacího příspěvku pro znevýhodněné oblasti od roku 2010 (1), jehož předmětem je nutnost cílené podpory pro oblasti s přírodním znevýhodněním. |
1.10 |
EHSV je přesvědčen, že přímé platby pro zemědělské provozy jsou i do budoucna nepostradatelné. Má-li veřejnost tyto platby přijmout, musí být jejich funkce odůvodnitelná. |
1.11 |
Z hlediska zajištění multifunkčnosti zemědělství získává 2. pilíř (politika venkova) ještě větší význam. EHSV proto podporuje navýšení finančních prostředků pro 2. pilíř. Příklady dokládají, že prostřednictvím cílené podpory lze v zemědělství a na venkově dosáhnout zachování pracovních míst i vytváření míst nových. |
2. Úvod
2.1 |
EU se může v roce 2007 s hrdostí ohlížet za 50 lety úspěšné evropské integrace. Společná zemědělská politika (SZP) je od 1. ledna 1958, kdy vstoupily v platnost Římské smlouvy, důležitou součástí tohoto příkladného rozvoje. Zemědělská politika je dodnes jedinou oblastí plně přijatou Společenstvím. |
2.2 |
Proto je potěšitelné, že mají občané EU většinou pozitivní vztah k zemědělství a SZP. Vyplývá to jednoznačně z reprezentativního průzkumu (2). Tohoto celkového pozitivního smýšlení by se mělo využít k přesvědčení obyvatelstva, že prostředky, které dává k dispozici SZP, jsou ze společenského i politického hlediska dobře investovány. Politici musí prostřednictvím odpovídajících opatření a programů poskytnout přesvědčivé argumenty. |
2.3 |
Agrární reforma v roce 2003 (od té doby doplněná o reformy v dalších oblastech trhu) změnila SZP v rozsahu, který značně překračuje všechny předcházející reformy. |
2.3.1 |
Reforma byla odůvodněna nutností silnější tržní orientace a zlepšení konkurenceschopnosti zemědělství. Zároveň se jednalo o to snadněji obhájit SZP v rámci jednání s WTO a o to, aby SZP lépe odpovídala změněným očekáváním společnosti v oblasti zemědělské produkce. |
2.4 |
Politikové opakovaně ujišťovali, že po dokončení agrární reformy budou zemědělci a navazující podniky (zpracování a uvádění na trh) opět moci spoléhat na plánování nástrojů SZP. EHSV na tento požadavek několikrát důrazně poukázal. |
2.5 |
Evropská rada vyzvala Evropskou komisi v prosinci 2005, když bylo dosaženo dohody o rozpočtu EU na období 2007–2013, aby v roce 2008/2009 provedla kontrolu příjmů a výdajů zahrnující všechny aspekty politik Společenství. |
2.5.1 |
Již dříve bylo naplánováno přezkoumání opatření reformy SZP nazvané „kontrola stavu“ (health-check). Komise tvrdí, že by se nemělo jednat o žádnou novou reformu. Spíše má být přezkoumáno, do jaké míry je dosahováno cílů reformy SZP a do jaké míry jsou nutné úpravy. |
2.6 |
Již na podzim 2007 má být zahájena široká diskuse. 20. listopadu 2007 se očekává sdělení Komise s konkrétními návrhy. Odpovídající legislativní návrhy jsou plánovány na 1. pololetí roku 2008 (3). Nezávisle na kontrole stavu by se mělo zvážit, v jaké formě by se SZP měla po roce 2013 dále rozvíjet. |
3. Reforma SZP 2003 – dalekosáhlá změna paradigmat
3.1 |
Po změnách SZP dohodnutých v rámci Agendy 2000 následovala dalekosáhlá změna paradigmat vyplývající z agrární reformy v červnu 2003: |
3.1.1 |
Platby jednotlivým provozům jsou oddělovány od vazeb na produkci. Toto „oddělení“ je jádrem reformy. V současné době je odděleno asi 85 %. |
3.1.2 |
Přímé platby („režim jednotné platby“) byly spojeny s dodržováním určitých norem v oblasti ochrany životního prostředí, bezpečnosti potravin, zdraví zvířat a rostlin a dobrých životních podmínek zvířat (vzájemná podmíněnost). |
3.1.3 |
Regulační zásahy na zemědělských trzích ve formě intervencí, skladování nebo refundace při vývozu byly značně omezeny. |
3.1.4 |
Stále ještě přetrvávající nástroje pro řízení množství (např. výrobní kvóty) se mají postupně rušit. |
3.1.5 |
Finanční výdaje na SZP se přes rozšíření a nové úkoly v období 2007–2013 ve srovnání s rokem 2006 snižují o 7,8 %. |
3.2 |
EHSV poukazuje na to, že v roce 2008 tak podíl výdajů na SZP tvořící 43,6 % souhrnného rozpočtu EU (předběžný návrh rozpočtu Komise) už poprvé nebude největší položkou rozpočtu. Je třeba také připomenout, že výdaje na opatření na podporu trhu v roce 1997 činily ještě 35 miliard eur, což bylo 85 % rozpočtu určeného na zemědělství. V roce 2007 je na tuto oblast plánováno pouze 5,7 miliard (13 %). Výdaje na refundace při vývozu jsou na rok 2007 omezeny na maximálně 1 miliardu eur, zatímco v roce 1997 se vynaložilo ještě 6 miliard eur (4). |
3.3 |
Snížení výdajů na SZP a zároveň rozšíření počtu oprávněných žadatelů (hlavně v důsledku rozšíření EU) znamená, že při různých opatřeních může dojít ke krácení. |
3.4 |
Posílení postavení EU při obhajobě evropského zemědělského modelu v rámci jednání WTO bylo z pohledu Komise zásadním důvodem reformy SZP. Reforma SZP byla pro EU prvním obrovským krokem. Komise zdůrazňuje, že dosavadní nabídky pro jednání v Dohá v rámci WTO jsou v souladu s reformou SZP z roku 2003. Na to existují různé názory. |
3.5 |
EHSV s obavami konstatuje, že SZP se vyvíjí ve stále větší míře odlišně. Rozdíly v provádění SZP v jednotlivých státech se reformou z roku 2003 podstatně zvětšily. To má ale také význam pro hospodářskou soutěž na vnitřním trhu. |
4. Evropské zemědělství se přizpůsobuje novým rámcovým podmínkám
4.1 |
SZP je podle rozhodnutí Evropské rady z roku 2003 a 2005 o rozpočtu EU začleněna do celkového finančního rámce EU. Existují jasná politická ustanovení, která mají platnost do roku 2013. Zemědělci nyní potřebují čas nezbytný k tomu, aby se přizpůsobili změněným rámcovým podmínkám. |
4.2 |
V důsledku snížení institucionálních cen, omezení opatření na podporu trhu a dalšího otevření trhů pro dovoz výše výrobních cen v EU-15 od roku 2000 do roku 2005 (5) dále reálně klesla. |
4.3 |
Oddělení plateb od produkce spojila Komise s očekáváním, že tím bude dosaženo nejen stabilizace příjmů (6), ale může to také přispět ke zlepšení příjmů v zemědělství (7). Z vývoje příjmů v letech 2005 a 2006 ještě nelze vyvodit žádné závěry. V roce 2007 však lze očekávat nárůst příjmů, v neposlední řadě v důsledku stávajícího nárůstu cen zemědělských surovin na světových trzích. |
4.4 |
EHSV ve svém stanovisku k přezkumu SZP 2003 (8) jasně ukázal, že prokazování norem vzájemné podmíněnosti značně zvýší náklady na dokumentaci a vlastní náklady provozů. Často jsou nutné také drahé investice, např. do chovu dobytka. Zkušenosti již ukazují, že zemědělci s menšími a ekonomicky slabšími provozy mají zčásti pocit, že nejsou schopni pokrýt nezbytné náklady, a proto to vzdávají. |
4.5 |
Oddělení přímých plateb by zemědělcům mělo umožnit optimálně využít tržních příležitostí. Přizpůsobení se trhu vyžaduje často investice, které mohou být částečně velmi kapitálově náročné, ale které rovněž z části vyžadují pouze minimální finanční investice, naproti tomu však intenzivní podporu ve formě poradenství. Pro podnikovou restrukturalizaci a investice je stanovena podpora ve 2. pilíři. Připravenost zemědělství – a především těch, kteří zemědělské provozy v budoucnu převezmou – přizpůsobit se změněným podmínkám a provést nezbytné investice je významně spoluurčována spolehlivostí politiky. |
5. Evropské zemědělství musí využít svůj potenciál
5.1 |
Již několik měsíců probíhají na světových zemědělských trzích velké změny, které jsou důsledkem celosvětové vysoké poptávky po potravinách, ale i po obnovitelných surovinách (ze zemědělství a lesního hospodářství) a obnovitelných zdrojích energie. Zemědělci tak mají obecně více alternativ pěstování a odbytu na trhu. Evropské zemědělství – a také zemědělství v rozvojových zemích – z toho bude mít značný prospěch. EHSV však zdůrazňuje zejména to, že větší využívání výrobních potenciálů v zemědělství a lesním hospodářství by mělo zohledňovat udržitelnost a požadavky na životní prostředí. Zároveň upozorňuje na to, že se očekává mnohem vyšší volatilita trhů a z ní vyplývají také značná rizika. |
5.2 |
Využívání stávajících potenciálů má u důležitého zboží denní potřeby za následek menší závislost. Mimoto tím lze významným způsobem přispět ke zvýšení přidané hodnoty ve venkovských oblastech a k zaměstnanosti na všech stupních výroby, zpracování a uvádění na trh. |
5.3 |
Zásobování levnými fosilními zdroji energie bylo dlouhá léta považováno za výhodu. Enormní závislost i prudké zdražení vedly mezitím ke kritickému zamyšlení, co to může znamenat u důležitých produktů denní potřeby. Zabezpečení zásobování – jak energií, tak potravinami – získá nové uznání a význam. Toto uznání a význam ještě poroste se zjištěním, že zásobování nelze zajistit pouze dovozem. |
5.4 |
Zpráva OSN o světovém klimatu potvrzuje varovná zjištění o účincích globálního oteplování, která vědci již konstatovali. I kdyby bylo možno udržet globální oteplování na nižší úrovni, je třeba počítat se závažnými účinky: se stále častějšími extrémními povětrnostními podmínkami, suchem, nedostatkem vody atd. Zemědělství a lesní hospodářství tím bude v mnoha zemích postiženo v obrovském rozsahu. |
5.5 |
EHSV vítá zvýšení povědomí o tomto problému v EU, na který bylo mimo jiné upozorněno v deklaraci při příležitosti 50. výročí podpisu Římských smluv (Berlínská deklarace). V této deklaraci hlavy států a vlád vyjádřily vůli ujmout se vedoucí úlohy při potírání chudoby a hladu a postupovat společně při ochraně klimatu, což EHSV hodlá všemi prostředky podporovat. Zemědělství v EU-15 snížilo v období let 1990–2004 svůj podíl na emisích ovlivňujících klima o 16 % (9), ale zároveň se od něj požaduje, aby usilovalo o další snižování. |
5.6 |
Nutnost značně snížit emise CO2 musí vést také ke změně způsobu myšlení při zásobování takovým zbožím, jako jsou zemědělské produkty. Velké rozšíření dopravy je jednou ze základních příčin zvýšení emisí CO2. Z ekologického hlediska sporné přepravy (např. jablka a chřest dovážené letadlem z Jižní Ameriky) se pod ekonomický tlak i při rychle stoupajících cenách energie dostanou pouze podmíněně. Je nezbytně nutné věnovat více pozornosti zlepšení zásobování potravinami a energií bez dlouhých přepravních tras. Mnoho úspěšných příkladů dokládá, že to je možné v zájmu životního prostředí i zaměstnanosti právě ve venkovských oblastech. |
5.7 |
Usnesení hlav států a vlád v Bruselu v březnu 2007, že do roku 2020 musí být 20 % spotřeby energie v EU pokryto z obnovitelných zdrojů energie, významně přispělo ke snížení emisí CO2. Tohoto cíle lze dosáhnout pouze intenzivnějším využíváním biomasy. EHSV opakovaně poukázal na to, že zemědělci a lesníci jsou odhodláni a schopni dodávat biomasu ve značně vyšším objemu. Jak ukazují různé průzkumy, zvýšení produktivity a využití neobdělávaných ploch poskytne značný potenciál (10). |
5.7.1 |
Vynětí půdy z produkce se osvědčilo jako nástroj k odlehčení trhů s obilím. Reformou 2003 a potřebou zemědělských surovin pro výrobu biopaliv se však podmínky změnily. EHSV proto podporuje plány na zrušení vyjímání půdy z produkce. Musí však být zajištěno, že nedojde k žádným ekologicky negativním dopadům, resp. že tyto dopady budou vyrovnány. Komise by měla pokud možno neprodleně předložit příslušné studie a návrhy. |
6. Kontrola stavu
6.1 |
Rozhodnutími o reformě SZP v roce 2003 a dohodou o rozpočtu EU na období 2007–2013 (finanční výhled) byly vytvořeny také cíle pro přezkum. Plánovaný přezkum reformy SZP je označován jako „kontrola stavu“. Příslušné sdělení se očekává 20. listopadu 2007 a odpovídající právní návrhy na jaře 2008. EHSV se jimi bude zabývat. |
6.2 |
EHSV upozorňuje na to, že Evropská rada v prosinci 2002 i v rozhodnutích o finančním výhledu 2005 stanovila, že rozpočet EU vyčleněný na zemědělství i opatření zemědělské politiky mají platnost do roku 2013. Bylo to jistě i reakcí na to, že postup použitý při předcházejícím hodnocení v polovině období byl mnohdy vnímán jako porušení důvěry – ohlášen byl totiž přezkum, ve skutečnosti však byla schválena nejrozsáhlejší reforma od počátku existence SZP. |
6.3 |
Kontrola stavu má představovat přezkum, do jaké míry bylo dosaženo cílů reformy SZP. Především se má přezkoumat, kde je zapotřebí přizpůsobit stávající předpisy, aby:
Podle názoru EHSV musí být zohledněn celý hodnotový řetězec, tzn. výroba, zpracování a uvádění na trh. |
6.4 |
Podle názoru EHSV by prioritu při kontrole stavu mělo mít obsáhlé přezkoumání správních předpisů upravujících režim platby, jakož i provádění zásady vzájemné podmíněnosti. Dosavadní náznaky Komise poukazují na existenci konkrétních zjednodušení. Nemá-li však být zásada vzájemné podmíněnosti stálým zdrojem neklidu, pokládá EHSV za důležité, aby ji zemědělci podporovali. |
6.5 |
Zemědělci vyjadřují obavy, zda kontrola stavu nepředstavuje také úsilí o zásadní reformy, např. v systému oddělených přímých plateb nebo v organizacích trhu, které již reformou prošly. EHSV může pouze poradit, že tyto obavy lze odstranit jasným prohlášením Komise. |
6.6 |
Na základě reformy SZP z roku 2003 bylo zemědělcům přislíbeno, že na rámcové podmínky pozměněné touto reformou lze až do roku 2013 (včetně) spoléhat. To musí v zásadě platit pro všechna opatření v rámci reformy. |
6.7 |
EHSV ale podporuje záměr Komise dospět včas k rozsáhlému postoji k nezbytným opatřením v souvislosti se „SZP po roce 2013“. To se týká například ukončení regulace kvót pro mléko k 31. březnu 2015 nebo také nutných důsledků zrušení refundace při vývozu. Stejně tak je nezbytné ještě před zahájením jednání o příštím finančním výhledu důvěryhodně objasnit, proč je i po roce 2013 nutná funkční SZP s odpovídajícím finančním vybavením v zájmu EU jako celku. |
6.8 |
EHSV kromě toho poukazuje na očekávání v nových členských státech, že po roce 2013 budou nástroje SZP plně uplatňovány i tam. Kontrola stavu nabízí příležitost zjistit, zda je v tomto ohledu zapotřebí ještě něco učinit. |
7. Úvahy o budoucnosti SZP
7.1 |
Základem SZP jsou cíle stanovené v článku 33 Smlouvy o ES: zajistit zemědělskému obyvatelstvu přiměřenou životní úroveň, stabilizovat trhy, zajistit pravidelné zásobování a dodávky pro spotřebitele za přiměřené ceny a zvýšit produktivitu zemědělství. |
7.1.1 |
Pro směřování SZP jsou navíc důležitá dodatečně stanovená ustanovení Smlouvy o ochraně životního prostředí, o ochraně spotřebitele nebo o soudržnosti. |
7.1.2 |
EHSV zastává názor, že cíle stanovené ve Smlouvě o ES by se měly přizpůsobit dnešní změněné realitě. Zásadní je, aby cíle SZP byly v souladu s multifunkční úlohou evropského zemědělství a aby se vypořádaly s novými výzvami. |
7.1.3 |
SZP dosud plnila v úspěšném evropském integračním procesu rozhodující a nepostradatelnou funkci. Úvahy o renacionalizaci důležitých prvků SZP nejsou vhodným přístupem ke zvládnutí výzev, které očekávají evropské zemědělství. Pokračující globalizace a pravděpodobné následky změny klimatu vyžadují ještě více společných činů. |
7.1.4 |
Probíhající konflikt cílů, ve kterém se nachází evropské zemědělství (viz stanovisko EHSV Budoucnost SZP) (11), se bude přiostřovat: na jedné straně vysoké nároky na výrobu, na druhé straně očekávání, že zemědělské provozy budou konkurenceschopné v mezinárodním měřítku. |
7.1.5 |
Další liberalizace zemědělských trhů (WTO, bilaterální dohody) znamená ještě větší konkurenci. Častější extrémní povětrnostní podmínky vnášejí do zemědělské výroby více nejistoty. Společnost však nadále očekává zabezpečení dodávek velmi kvalitních a bezpečných potravin, starostlivé zacházení s přírodními zdroji, citlivost při zacházení se zvířaty a zachování krásné krajiny. Zajištění všech těchto aspektů znamená pro SZP stálou výzvu, neboť trh je ocení jen zčásti, pokud vůbec. |
7.2 Evropský model zemědělství – závazek a realita
7.2.1 |
Evropský model zemědělství je součástí samostatné evropské cesty ve společenské a hospodářské politice. Zemědělci mají být i při měnících se hospodářských rámcových podmínkách schopni trvale podávat multifunkční výkony, které od nich společnost očekává. |
7.2.2 |
EHSV ve svém stanovisku „Politika s cílem konsolidovat evropský zemědělský model“ (12) zdůraznil, že zachování evropského modelu zemědělství a nutnost přizpůsobit evropské zemědělství měnícím se hospodářským rámcovým podmínkám nejsou v protikladu. Dále zdůraznil, že EU musí mít i po jednáních WTO nadále zaručeno nezbytné pole působnosti v zemědělské politice. |
7.2.3 |
Závazek spojený s evropským modelem zemědělství platí i nadále. Zvláště působivé bylo jednomyslné prohlášení ministrů zemědělství v roce 1997 v Lucemburku, že evropské zemědělství:
Stejně důležitý je odkaz na zasedání Evropské rady, které se konalo v témže roce v Lucemburku, kde bylo stanoveno, že evropské zemědělství musí být multifunkčním, udržitelným a konkurenceschopným hospodářským odvětvím na celém území Unie, včetně regionů se specifickými problémy. |
7.2.4 |
EHSV však kriticky konstatuje, že rozpor mezi závazkem k evropskému modelu zemědělství, příp. multifunkčností evropského zemědělství a každodenní realitou zemědělských provozů se spíše zvětšuje. |
7.2.5 |
V důsledku rozšíření v letech 2004 a 2007 se provozní struktury a výrobní podmínky v zemědělství EU ještě více rozrůznily. Jedna jediná forma zemědělství je stále méně častá, naopak panuje stále větší rozmanitost. Evropský model zemědělství jako nezbytný základ pro zajištění multifunkčnosti evropského zemědělství tím podle názoru EHSV není nijak zpochybněn. |
7.2.6 |
Evropský model zemědělství bude mít podle názoru EHSV dobrou budoucnost pouze tehdy, když bude možné zajistit rovnováhu mezi ekonomickými, sociálními a ekologickými zájmy. Jak již bylo uvedeno ve stanovisku EHSV „Budoucnost SZP“, není možné chtít zemědělství,
|
7.2.7 |
Pro EHSV je jasné, že dalekosáhlá liberalizační opatření prostřednictvím WTO a bilaterálních obchodních dohod zesilují konkurenční tlak. Přísná pravidla a normy pro zemědělskou výrobu i zpracovatelský průmysl v EU jsou většinou spojené s náklady, které konkurenti z třetích zemí nemají, a kteří mají naopak další výhody v oblasti nákladů. Tato fakta jsou v jednoznačně napjatém vztahu k multifunkční úloze evropského zemědělství a jsou to klíčové otázky pro směřování, příp. stanovení nástrojů i budoucí SZP. |
7.3 Důležité nástroje SZP jsou nutné i v budoucnosti
7.3.1 |
Cíle stanovené v článku 33 Smlouvy o ES zavazují k jednání. Jak se jasně ukázalo již v minulých letech, je na celém světě nutno počítat se stále častějšími extrémními povětrnostními podmínkami. Tento vývoj má velký vliv na zemědělskou výrobu a pravděpodobně způsobí výraznější nestabilitu trhů. Tím důležitější je pečlivě zvážit, které nástroje by měly být zachovány, popř. dále rozvíjeny. |
7.3.2 |
EHSV zdůrazňuje, že záměrem reformy SZP z roku 2003 v žádném případě nebylo odstranit po několika letech důležité prvky SZP. Je nepravděpodobné, že se konkurenční situace evropského zemědělství nebo požadavky společnosti na zemědělskou výrobu v příštích pěti letech zásadně změní do té míry, že důvody pro SZP, příp. pro nástroje SZP ztratí svůj význam. Naopak, na SZP budou kladeny nové požadavky. |
7.3.3 |
To platí zejména také pro politiku na podporu venkova (2. pilíř). EHSV se opakovaně rozhodně vyslovil pro dostatečné financování. Opatření 2. pilíře však nebudou moci nahradit opatření 1. pilíře zabývající se stabilizací trhu a přímými platbami. Tato opatření budou mít pro SZP důležitou funkci i po roce 2013. Podobně by EHSV byl i proti využívání prostředků z fondu pro rozvoj venkova (2. pilíř) na opatření zaměřená na řízení rizik a řešení krizí (viz KOM(2005) 74). |
7.3.4 |
EHSV potvrzuje svůj názor, že pro splnění úkolů Společenství musejí být k dispozici nezbytné finanční prostředky. O to důležitější je v rámci přípravy na jednání o budoucím rozpočtu EU, která jsou plánována na rok 2009, veřejnosti objasnit budoucí požadavky na účinnou Společnou zemědělskou politiku. |
7.3.5 |
EHSV se opakovaně důrazně vyslovil pro fungující SZP. Požadavky na odstranění SZP budou i nadále míněním outsiderů. Je však důležité působit proti tendencím, jež jsou zaměřeny na renacionalizaci důležitých částí SZP, oprávněně jsou však vnímány výhradně jako úkol Společenství. |
7.4 Společné organizace trhu
7.4.1 |
Zkušenosti ukazují, že zemědělské trhy jsou zvláště náchylné na cenové výkyvy. Velké cenové výkyvy vysílají často falešné signály, které mohou vést k velkým ztrátám, které ale nejsou ani pro spotřebitele v dlouhodobějším horizontu výhodné. |
7.4.2 |
Podle názoru EHSV bude v budoucnu více platit to, co jako důvody pro stabilizaci zemědělského trhu uvedli v roce 1997 známí ekonomové zabývající se zemědělstvím ve studii Směrem ke společné zemědělské politice a politice venkova pro Evropu (Towards a common agricultural and rural policy for Europe) (13), jež byla vypracována z pověření Evropské komise:
|
7.4.3 |
Tyto důvody pro opatření zaměřená na stabilizaci trhu nezastaraly z důvodu mezitímního vývoje na mezinárodních zemědělských trzích. Je spíše třeba počítat s novými výzvami. EHSV proto doporučuje, aby byl do budoucna každý krok k liberalizaci nebo odstranění existujících nástrojů pro stabilizaci trhu přesně přezkoumán a možné účinky byly dostatečně analyzovány. |
7.4.4 |
Agrárními reformami v letech 1999 a 2003 byly učiněny zásadní kroky směrem k liberalizaci společných organizací trhu: snížení institucionálních cen (např. intervenční nebo doporučené ceny), odstranění intervenčních nařízení, snížení příspěvků spojených s náklady na skladování a oddělení přímých plateb od produkce. Tento proces reforem pokračoval v roce 2004 u tabáku, oliv, bavlny, chmelu, v roce 2005 u cukru a v roce 2007 u ovoce a zeleniny. O organizaci trhu pro víno se diskutuje. |
7.4.5 |
Po dokončení jednání WTO v Dohá nastane nová situace pro zemědělské trhy v EU. Bude tomu tak i v případě, když k dohodě dojde na základě dosavadních ústupků: např. odstranění refundace při vývozu do roku 2013, snížení stávajících celních sazeb ve výši 35 % až 60 %. Tím evropské zemědělství podle výpočtů Komise přijde přibližně o 20 miliard eur. |
7.4.6 |
Závazek multifunkčnosti a závazky podle článku 33 Smlouvy o ES vyžadují podle názoru EHSV i v budoucnosti opatření,
|
7.4.7 |
EHSV poukazuje na to, že trhy EU již léta patří mezi nejotevřenější na celém světě. Také pro rozvojové a nově se rozvíjející země je EU zdaleka nejotevřenější odbytový trh. Tyto země dodávají bez cla nebo za nízké celní sazby více zemědělských produktů do EU než do USA a Kanady, Japonska, Austrálie a Nového Zélandu dohromady. Je třeba diskutovat o tom, že se dovážejí zemědělské produkty, příp. potraviny, které jsou vyráběny a zpracovávány za podmínek, jež by evropská společnost neakceptovala. |
7.4.8 |
Podle mínění EHSV musejí být preference Společenství a fungující nástroje pro opatření k odlehčení trhu, například ve formě skladování, k dispozici i v budoucnosti, pokud to vývoj trhu bude vyžadovat. Skladování má také funkci opatření pro případ krize. Zatím nebylo poukázáno na žádné přesvědčivé alternativy, které by zemědělcům pomohly chránit se proti nestabilitě zemědělských trhů. EHSV se vyslovuje pro projednání možných modelů na základě zkušeností získaných v některých zemích, jako je USA a Kanada, přičemž tyto modely by byly šité na míru evropským poměrům. Musíme zajistit, aby EU pokračovala ve výrobě vysoce kvalitních a bezpečných potravin pro své občany, což bude možné pouze tehdy, budou-li mít zemědělci příjem, jenž jim umožní pokračovat v této profesi a bude je k pokračování motivovat. |
7.4.9 |
EU dosud nedosáhla toho, aby se na jednání WTO v Dohá vyjednávalo o neobchodních záležitostech (normy životního prostředí a sociální normy, dobré životní podmínky zvířat). EHSV očekává, že to Komise bude při jednáních WTO, která v současnosti probíhají, důrazněji požadovat. Přímé platby samotné nebudou stačit k tomu, aby byla dlouhodobě zaručena výroba s dodržováním přísných norem. Dokud výrobní podmínky a normy vykazují v celosvětové konkurenci velké rozdíly, je přiměřená vnější ochrana i nadále nevyhnutelná. Ta nesmí být podrývána krátkodobou politikou, jak je možno se obávat na základě nejnovější nabídky EU státům AKT (bezcelní dovoz). Další usnadnění obchodu se zemědělskými produkty, zejména v rámci bilaterálních dohod, by EU měla v budoucnosti podmínit dodržováním minimálních standardů. |
7.4.10 |
Mezitím velmi restriktivní používání nástroje organizace trhu, „refundací při vývozu“, jasně ukazuje, co může navrhované odstranění v budoucnosti v kritických tržních situacích znamenat. EHSV očekává, že Komise konečně předloží obsáhlou analýzu důsledků pro systém zemědělství v EU, se kterými je třeba počítat po odstranění refundací při vývozu. |
7.4.11 |
Větší povědomí o přísných normách výroby potravin na všech stupních může pomoci zvýšit tržby. To bude pro evropské zemědělství v budoucnosti stále důležitější. EHSV se vyslovuje pro účinnou podporu informačních a reklamních kampaní z prostředků EU. Je rovněž důležité, aby se Komise při jednáních WTO důrazně zasazovala o dostatečnou ochranu zeměpisných označení při označování výrobků. |
7.4.12 |
EHSV se ve svém stanovisku „Budoucnost SZP“ podrobně zabýval tematickým okruhem řízení nabídek. Konstatoval, že regulace množství může hrát důležitou roli. Systém kvót pro mléko však byl v posledních letech nesporně stále více podrýván. |
7.4.13 |
Komise v jedné studii v roce 2002 (14) konstatovala, že by nedodržování kvót pro mléko ze strany zemědělců v EU (15) vedlo k poklesu příjmů o více než 7 mld. eur. Množství mléka by vzrostlo o 12 %, ceny by poklesly o více než 35 %. Došlo by k provozním a regionálním změnám v produkci mléka. Dokud nebude jasno v tom, jak by bylo možné tento vývoj kompenzovat, neměla by být činěna žádná konečná rozhodnutí o systému řízení množství mléka. |
7.4.14 |
Podle usnesení Rady ve složení pro zemědělství, jež se týká reformy SZP z roku 2003, skončí v roce 2015 regulace kvót pro mléko. Podle Komise nebude toto usnesení v žádném případě změněno. V Radě ve složení pro zemědělství ovšem také není patrné, že by se o prodloužení zasazovala kvalifikovaná většina. Z důvodu velkého významu produkce mléka, a také pro zachování hospodaření v mnoha znevýhodněných regionech, by mělo být jasno ohledně dopadů a nezbytných důsledků ukončení regulace kvót. EHSV proto považuje za naléhavě nutné vypracovat speciální program zaměřený na budoucnost regionů znevýhodněných ukončením regulace kvót pro mléko s cílem zajistit v těchto regionech produkci. |
7.4.15 |
Bez zemědělství a živočišné výroby mnohé regiony znevýhodněné přírodními podmínkami riskují, že ztratí svou hospodářskou udržitelnost. EHSV se proto domnívá, že bude nutné provést hloubkovou analýzu budoucnosti zemědělského odvětví po roce 2013, zaměřenou na regiony a na sektory, aby se našla řešení problémů a změn, kterým bude muset odvětví čelit. |
7.5 Přímé platby zemědělským provozům
7.5.1 |
Přímé platby se od reformy SZP v roce 1992 vyvinuly v ústřední a nepostradatelný nástroj SZP, tím spíše, že tržby samy často nestačí k zajištění přiměřené životní úrovně a k hospodaření. Tím se také zohlednilo to, že zemědělské podniky
|
7.5.2 |
EHSV pokládá zásadu funkčně orientované koncepce přímých plateb a udržitelného zajištění těchto nástrojů SZP za nepostradatelnou pro budoucnost. Každý druh přímých plateb musí být v zájmu všeobecného přijetí dostatečně odůvodněn. |
7.5.3 |
Proto by EHSV chtěl, aby byly jasně rozlišovány různé druhy přímých plateb. Přímé platby, které byly zavedeny v roce 1992 v důsledku snížení cen, mají do budoucna funkci náhrady za výkony, které nejsou pokryty v tržních cenách. Mají jinou funkci než přímé platby v rámci specifických ekologických programů, jimiž budou i v budoucnu hrazeny zvláštní ekologické akce prostřednictvím pobídek 2. pilíře, nebo ty, které mají vyrovnávat přírodní znevýhodnění (vyrovnávací příplatky). |
7.5.4 |
Tyto přímé platby, které jsou od reformy SZP z roku 2003 do velké míry odděleny, hrají v současnosti – a podle EHSV budou hrát zejména v budoucnosti – klíčovou roli při zajišťování multifunkční úlohy evropského zemědělství. Dodržování přísných požadavků na produkci, například z důvodu ochrany životního prostředí, dobrých životních podmínek zvířat a bezpečnosti potravin, je spojeno s náklady, které konkurenti z třetích zemí často nenesou. Jsou však spojené s výkony, které společnost očekává, ale které trh za daných podmínek hospodářské soutěže ocení jen nedostatečně. Vyrovnávání pomocí cílených přímých plateb, nyní ve formě režimu jednotné platby, musí z pohledu EHSV zůstat nepopiratelným úkolem 1. pilíře. |
7.5.5 |
Podpory dříve vázané na produkci jsou již ve formě „režimu jednotné platby“ z 85 % odděleny. Vyplácení je vázáno na dodržování požadavků v rámci vzájemné podmíněnosti. EHSV vítá, že Komise předložila návrhy na zvládání obtíží, které se vyskytují v praxi. |
7.5.6 |
Pro budoucnost je rozhodující, aby nebyla zpochybněna ani základní koncepce těchto plateb, ani jejich rozsah a aby byl i nadále zajištěn dostatečný finanční základ. Důležité je, aby tyto platby byly ve společnosti řádně a dostatečně zdůvodněny. Jen tak bude možné zachovat stávající objem zemědělských plateb i po roce 2013. |
7.6 Politika rozvoje venkova
7.6.1 |
Venkovské oblasti zabírají 90 % rozlohy EU. Největší část využívání půdy připadá na zemědělství a lesnictví. Potravinový řetězec s podílem na tvorbě hodnot v EU ve výši téměř 15 % je podle Eurostatu třetí největší oblastí zaměstnanosti. |
7.6.2 |
Ve zpravodaji Komise „Rozvoj venkova může podpořit vznik nových pracovních příležitostí a další růst“ (březen 2006) se konstatuje, že bez SZP by mnoho venkovských oblastí v EU mělo velké hospodářské, sociální a ekologické problémy. Je zdůrazňováno, že především opatření pro rozvoj venkova mohou hrát důležitou úlohu při podpoře a udržení prosperity ve venkovských oblastech. EHSV odkazuje na své stanovisko „Rozvoj venkova – EZFRV“ (15), ve kterém se mimo jiné uvádí toto: „… Chceme-li zajistit trvalý hospodářský a sociální charakter těchto území, bude nutné vzít v potaz přínos Společné zemědělské politiky a jejích dvou pilířů pro vytváření pracovních míst na celém území Evropské unie, především díky rozvoji konkurenceschopných zemědělských i nezemědělských činností založených na inovaci“. |
7.6.3 |
Z pověření Komise byl proveden průzkum a vypracována Studie o zaměstnanosti ve venkovských oblastech (Study on Employment in Rural Areas, květen 2006), jejíž výsledky EHSV považuje za velmi znepokojivé. Ve studii je uveden předpoklad, že v období od roku 2000 od roku 2014 se v EU-15 počet lidí zaměstnaných v zemědělství sníží o 4–5 mil., v nových členských státech (včetně Rumunska a Bulharska) o další 3–6 mil. |
7.6.4 |
EHSV zdůrazňuje, že rozsáhlá politika pro venkovské oblasti vyžaduje přístup přesahující tento sektor. Podpora rozvoje venkova koncipovaná jako 2. pilíř SZP má na základě tematického programování plnit samostatnou úlohu, a nemůže proto nahradit jiné nástroje pro rozvoj a posilování venkovských regionů. Strategie zaměstnanosti EU je nedělitelná a musí zahrnovat zachování a zvyšování počtu pracovních míst v zemědělství a lesním hospodářství. |
7.6.5 |
EHSV odkazuje na novou studii nadace pro životní prostředí Euronatur „Práce a příjmy v zemědělství a díky zemědělství“ (Arbeit und Einkommen in und durch die Landwirtschaft). Příklad regionu Hohenlohe dokládá, že i přes internacionalizaci zemědělských trhů, intenzivnější hospodářskou soutěž a koncentraci zpracovatelského průmyslu je možné pracovní příležitosti v zemědělství nejen zachovat, ale i vytvořit nové prostřednictvím diverzifikace produkce a odbytu. Cíleným použitím podpůrných prostředků lze dosáhnout velkého ekonomického a strukturálního působení na zaměstnanost na venkově. |
7.6.6 |
Politika EU na podporu rozvoje venkova má bezprostřední vztah k SZP a je považována za nástroj pro zemědělství a lesní hospodářství. EHSV spatřuje v udržitelnosti této koncepce a v koherentním provádění obou pilířů SZP důležitý cíl. Posilování konkurenceschopnosti, oceňování ekologických postupů v zemědělství a lesním hospodářství a spojovací funkce pro zlepšování struktur venkova jsou strategické prvky, které jsou nepostradatelné při doplňování nástrojů 1. pilíře SZP. |
7.6.7 |
Financování podpory rozvoje venkova se od 1. pilíře formálně odlišuje tím, že má vlastní fond, což má zdůraznit význam této politiky, která má díky reformě nové zaměření. Výsledky jednání o finančním výhledu na období 2007–2013 vedly k neuspokojivému finančnímu vybavení 2. pilíře, což EHSV kritizoval v několika stanoviscích. Podle názoru EHSV musejí být různé funkce SZP zachovány. Další kroky modulace přímých plateb 1. pilíře musejí být s tímto požadavkem v souladu. Budou-li následně finanční prostředky převáděny z 1. pilíře na 2., pak pouze pod podmínkou, že budou použity na podporu opatření sloužících k zajištění multifunkční úlohy zemědělství. To významně přispěje k zaměstnanosti na venkově. |
7.6.8 |
EHSV se zasazuje o to, aby byly finanční prostředky na opatření 2. pilíře po roce 2013 citelně navýšeny. Vyslovuje se také pro to, aby prostředky, které EU v současnosti ušetří v důsledku tržní situace na refundacích při vývozu a jiných opatřeních na odlehčení trhu, byly již nyní cíleně vyčleňovány na projekty podpory venkovských oblastí. |
7.6.9 |
EHSV vyzývá Komisi, aby zjednala větší jasno v tom, v čem konkrétně spočívá rozlišení mezi Evropským zemědělským fondem pro rozvoj venkova (EZFRV) a Evropským fondem pro regionální rozvoj (EFRR). EHSV má obavy, že 2. pilíř je stále více považován za studnu všech možných investic. |
7.6.10 |
EHSV velmi vítá, že osa 3 nařízení o EZFRV umožňuje financování i těch opatření, která nespadají do oblasti zemědělství a lesnictví, domnívá se však, že by tato opatření měla mít zjevnou, nikoli pouze teoretickou souvislost s primární výrobou. EHSV odmítá úvahy o financování např. širokopásmové sítě nebo projektu GALILEO. Ty by mohly být financovány z klasických fondů regionálního rozvoje. |
7.6.11 |
Při provádění opatření zaměřených na rozvoj venkova je podle názoru EHSV nutné zohlednit následující: Z důvodu rozdílných požadavků v členských státech musí v souladu se zásadou subsidiarity existovat určitá volnost. Národní spolufinancování programů, které s tím souvisí, je důležitým prvkem spoluodpovědnosti za cílené provádění jednotlivých opatření. |
V Bruselu dne 25. října 2007
předseda
Evropského hospodářského a sociálního výboru
Dimitris DIMITRIADIS
(1) NAT/356.
(2) Eurobarometer 276, Evropané, zemědělství a Společná zemědělská politika – 2006
(http://ec.europa.eu/agriculture/survey/index_de.htm).
88 % dotazovaných odpovědělo, že zemědělství a venkov jsou pro budoucnost Evropy důležité, 49 % se vyjádřilo pozitivně o oddělení plateb od produkce, více dotazovaných se domnívá, že část rozpočtu určená pro SZP je přiměřená (45 %), že je příliš vysoká (16 %), příliš malá (15 %). 58 % dotazovaných je toho názoru, že prostředky vynakládané na zemědělství by měly zůstat nezměněny (32 %) nebo by měly být zvýšeny (26 %).
(3) Projev komisařky Mariann Fischlerové Boelové dne 7. května 2007 v Evropském parlamentu (SPEECH/07/288).
(4) Zdroj: Komise EU, rozpočty.
(5) Eurostat: Indexy výrobních cen: rostlinné produkty – 9,3 %, živočišné výrobky – 15,8 %.
(6) Generální ředitelství pro zemědělství a rozvoj venkova, Memo/03/10.
(7) Hodnocení společné zemědělské politiky v polovině období, KOM(2002) 394.
(8) Úř. věst. C 208, 3.9.2003, s. 64 – NAT/178.
(9) Zpráva Evropské agentury pro životní prostředí č. 9/2006: Greenhouse gas emission trends and projektions in Europe 2006 [Trendy a vyhlídky v oblasti emisí skleníkových plynů v Evropě v roce 2006].
(10) Sdělení Komise Strategie Evropské unie pro biopaliva, SEK(2006)142;
Nachhaltige Biomassenutzungsstrategien im europäischen Kontext (Udržitelné strategie využívání biomasy v evropském kontextu), Institut für Energetik und Umwelt (Institut pro energetiku a životní prostředí), Lipsko;
How much bionergy can Europe produce without harming the environment? [Kolik bioenergie může Evropa vyrobit, aniž by poškodila životní prostředí?] (Evropská agentura pro životní prostředí, zpráva č. 7/2006).
(11) Úř. věst. C 125, 27.5.2002, s. 87–99 – NAT/122.
(12) Úř. věst. C 368, 20.12.1999, s. 76–86 – NAT/028.
(13) European Economy č. 5/97.
(14) SEK(2002) 789, pracovní dokument Komise Zpráva o kvótách pro mléko.
(15) Úř. věst. C 234, 22.9.2005, s. 32–40 – NAT/256.
16.2.2008 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/69 |
Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Změna klimatu a Lisabonská strategie
(2008/C 44/18)
Ve dnech 25. a 26. dubna 2007 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 Jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko k Změna klimatu a Lisabonská strategie.
Specializovaná sekce Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí (Středisko pro sledování udržitelného rozvoje), kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 1. října 2007. Zpravodajem byl pan EHNMARK.
Na 439. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 24. a 25. října 2007 (jednání dne 24. října), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko jednomyslně.
1. Závěry
1.1 |
Změna klimatu se nám stala setkáním s vlastním osudem. Nepředstavuje jen ohrožení našeho blahobytu, ale i holého přežití. Je hrozbou opravdu globálního rozsahu, jež se s pokračujícím růstem emisí dále zvětšuje. |
1.2 |
Od vědců se dozvídáme, že nám na zastavení růstu emisí zbývá ještě tak 10–15 let. Závěr je jasný: na nečinnost není čas. |
1.3 |
Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) naléhavě žádá Evropskou komisi, aby zahájila programy a opatření zaměřené na realizaci ambiciózních cílů, jež stanovila Evropská rada v březnu tohoto roku. Občané očekávají jasné signály ohledně priorit a opatření. Evropa by měla hrát vedoucí úlohu nejen v plánování, ale především v realizaci. |
1.4 |
Ke zmírnění změny klimatu je nutné mimořádně trvalé úsilí širokého záběru. Vzhledem k tomu, že změna klimatu zasáhne fakticky všechny složky společnosti, bude muset převzít odpovědnost soukromý i veřejný sektor. |
1.5 |
EHSV zdůrazňuje potřebu transparentních opatření, které občanům poskytnou inspiraci i motivaci pro následování. Opatření se musejí plánovat i realizovat postupem zdola nahoru. |
1.6 |
EHSV zdůrazňuje potřebu trvalého úsilí při komunikaci a konzultacích s občany a místními společenstvími. |
1.7 |
EHSV důrazně doporučuje, aby Lisabonská strategie pro konkurenceschopnost a zaměstnanost zahrnovala i výraznější úsilí proti změně klimatu. Lisabonská strategie již obsahuje závazek podporovat udržitelný rozvoj. Nyní je čas do ní začlenit i boj proti změnám klimatu. |
1.8 |
Když Lisabonskou strategii použijeme jako nástroj a učiníme ji „ekologičtější“, bude to znamenat, že EU může využít již existujícího systému se zavedenou metodikou a dobře fungujícím systémem koordinace. EU musí maximalizovat svoji výkonnost a využít stávající součinnosti, kdykoli to jen bude možné. |
1.9 |
EHSV předkládá plán začlenění otázek změny klimatu do Lisabonské strategie. Zvláštní význam má schopnost Lisabonské strategie dosahovat široké shody na společných cílech a opatřeních. |
1.10 |
EHSV zdůrazňuje potřebu vypracovat sérii integrovaných hlavních směrů pro boj se změnou klimatu, které by se začlenily do Lisabonské strategie. Podobně jako u dalších hlavních směrů této strategie, budou tyto integrované hlavní směry podléhat stejným hodnotícím a porovnávacím postupům, včetně otevřené metody koordinace. |
1.11 |
Změna klimatu může zvýšit stávající sociální nerovnováhu a rozdíly v EU i jinde. Změny klimatu jsou velmi praktickou a významnou zkouškou naší schopnosti solidarity. Cílem musí být řídit přizpůsobení se změně klimatu a snižování jejího dopadu tak, aby to nezpůsobovalo nezaměstnanost a sociální nerovnováhu. Boj se změnou klimatu nesmí vést ke zvyšování počtu obyvatel žijících v chudobě. EHSV podtrhuje význam pokračování Lisabonské strategie, která by kombinovala konkurenceschopnost, sociální soudržnost a opatření proti změnám klimatu. |
1.12 |
Financování boje proti změně klimatu musí být založeno na kombinaci soukromých i veřejných zdrojů. V tomto ohledu hraje klíčovou roli Evropská investiční banka. V samotném rozpočtu EU by se měly jasně vyznačit zdroje určené na opatření proti změně klimatu. EHSV důrazně doporučuje, aby Komise vytvořila nástroje k tvorbě „ekologického“ HDP. |
1.13 |
Boj se změnou klimatu může vytvářet pozitivní konkurenční tlak. Světové trhy hledají nová řešení úspory energie, například v dopravě. Mělo by dojít k modernizaci investic do oblasti výzkumu a vývoje. Celoživotní vzdělávání je důležitější, než kdykoli předtím. |
1.14 |
Práci, která je před námi, lze označit za zkoušku naší participativní demokracie. Občané očekávají, že se s nimi o tom bude hovořit. Sociální partneři v tom hrají mimořádně důležitou roli jako prostředníci mezi občany a vládami. Klíčovým nástrojem je sociální dialog na všech úrovních. Hlavní roli zde bude mít organizovaná občanská společnost, zejména v oblasti sociální ekonomiky. |
1.15 |
EHSV bude i nadále boj se změnou klimatu považovat za jeden ze svých hlavních závazků. EHSV je připraven poskytnout konkrétní příspěvky, jak to již provádí nyní v případě Lisabonské strategie. EHSV bude pracovat v duchu solidarity mezi národy i generacemi jak v rámci EU, tak i v rámci vnějších vztahů s okolním světem. |
1.16 |
Boj, který nás čeká, bude vyžadovat odhodlané a vnímavé politické vedení. |
2. Dynamický program EU pro změnu klimatu
2.1 |
Summit Evropské rady v březnu tohoto roku přijal energický a ambiciózní program pro boj proti změně klimatu. Akční plán obsahuje cíl dosáhnout 20 % obnovitelných zdrojů v energetickém mixu EU, 20 % snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 (a za určitých podmínek snížení až o 30 %), jakož i dlouhodobý cíl snížení emisí skleníkových plynů v EU o 60–80 % do roku 2050. Navíc se EU rozhodla, že do roku 2020 zvýší energetickou účinnost v EU o 20 %. V rámci tohoto akčního plánu se EU obecně řečeno ujala vedení v úsilí o boj proti změně klimatu. |
2.2 |
Evropská rada se nevyjádřila příliš jasně ohledně nástrojů pro provádění těchto cílů. Evropská komise byla vyzvána, aby předložila návrhy pro budoucí rozhodnutí. Komise navíc zahájila veřejnou konzultaci o tom, jak se přizpůsobit změně klimatu. |
2.3 |
V celé řadě prohlášení se zdůrazňovala naléhavost tohoto problému. Předseda Komise José Manuel Barroso se na začátku tohoto roku například vyjádřil, že EU musí i nadále hrát vedoucí roli v boji proti změně klimatu a motivovat ostatní, aby ji následovali: „Vedoucí postavení vyplývá ze závazku EU snížit emise do roku 2020 nejméně o 20 %; motivace spočívá v tom, že se jasně vyjádříme, že v tomto směru pokročíme, pokud se k nám ostatní přidají. Jedná se přece o globální a nikoli evropské oteplování“. |
2.4 |
Pan Barroso prohlásil, že „návrh Komise týkající se energetiky a změny klimatu představuje ústřední část lisabonské agendy pro růst a zaměstnanost“. Lisabonská strategie, o níž bylo rozhodnuto v roce 2000, stanovila cíl učinit z EU „nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomiku světa, schopnou udržitelného růstu, s většími počtem pracovních míst a lepšími pracovními místy a větší sociální soudržností“. Energetická politika byla definována v roce 2006 Evropskou radou jako jedna ze čtyř prioritních oblastí Lisabonské strategie. Číslo 11 integrovaných hlavních směrů pro růst a zaměstnanost pro současné tříleté období také členským státům doporučuje využívat potenciál obnovitelných energií a energetickou účinnost pro růst, zaměstnanost a konkurenceschopnost. |
2.5 |
EU musí najít rovnováhu mezi konkurenceschopností, soudržností a rychle rostoucími hrozbami, které přináší změna klimatu. Účelem tohoto stanoviska je prozkoumat, kde existují (nebo by mohly existovat) synergie a konflikty v boji proti změně klimatu. |
2.6 |
Náklady na to, aby emise skleníkových plynů v roce 2030 byly sníženy na současný stav, byly před nedávnem odhadnuty na částku přesahující 200 miliard USD (1). Ve zprávě, kterou nedávno zveřejnila Rámcová úmluva Organizace spojených národů o změně klimatu, jsou náklady rozloženy takto: — průmysl: 38 miliard USD — výstavba, hlavně izolace: 50 miliard USD — doprava: 90 miliard USD — odpady: 1 miliarda USD — zemědělství: 30 miliard USD — lesnictví: 20 miliard USD — technologický výzkum: 35–45 miliard USD. Z těchto čísel vyplývá nutnost účinného řízení a koordinace. K tomu musíme připočíst vysoké náklady na nečinnost (na což vloni upozornila Sternova zpráva). Dá se říci, že čím déle budeme čekat, tím bude celková práce dražší. |
2.7 |
Financování práce, jež nás čeká, je velkou výzvou. EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby zahájila konzultace s veřejnými a soukromými zainteresovanými stranami a stanovila priority. Při financování řešení má klíčovou roli Evropská investiční banka i strukturální fondy. |
2.8 |
Příští revize Lisabonské strategie proběhne na summitu Evropské rady v březnu 2008 s novým plánovacím obdobím až do roku 2011. Tato revize představuje příležitost zdůraznit synergie. |
3. Klíčová výzva – provádění možné spolupráce
3.1 |
Lisabonská strategie je klíčovým nástrojem pro podporu společných cílů 27 členských států. To už je sám o sobě úspěch. Vlivem změny klimatu se do evropské agendy dostává řada nových politických témat. Spolupráce může přinést významné výsledky. |
3.2 |
Od samého počátku byla znalostní společnost považována za klíčový základ Lisabonské strategie. |
3.3 |
Inovační politiky, podpora inovačních center a nové iniciativy na podporu přenosu znalostí z výzkumu k výrobkům jsou součástí Lisabonské strategie a programu EU pro změnu klimatu. Na rychle rostoucím trhu s energeticky účinnějšími výrobky je Evropa v mnoha oblastech na vedoucím místě. V odvětví zpracovatelského průmyslu však Evropa může být ohrožená v konkurenci zahraničních výrobců s důrazem na malé automobily s nízkou spotřebou. Důležité bude další rozšíření odvětví služeb, jež bude odpovídat míře zavedení ambiciózních opatření proti změnám klimatu. |
3.4 |
Při ochraně klimatu jde také o energetickou politiku. Evropa musí být jednotná, pokud se jedná o její zahraniční energetickou politiku. Tím, že státy budou jednat společně, Evropa získá větší váhu při vyjednávání a její zájmy – ochrana klimatu, energetická bezpečnost, dostupná energie – nemohou být přehlíženy. |
3.5 |
Změna klimatu může zvýšit stávající sociální nerovnováhu a rozdíly. Těmto tendencím pomohou zabránit politiky vzdělávání s vysokými cíli. |
3.6 |
Jednou z klíčových otázek bude dopad politik týkajících se změny klimatu na zaměstnanost. Cílem musí být řídit přizpůsobení se změně klimatu a snižování jejího dopadu, aniž by došlo k rozšíření nezaměstnanosti. Měnící se situace v průmyslu vytvoří vyšší poptávku po celoživotním vzdělávání a nutně vyvolá změny v organizaci práce, zaměstnání a příjmech. |
3.7 |
V úspěšném boji proti změně klimatu je nezbytná silná podpora místních orgánů. Velký zájem vyvolal návrh vytvořit obce neutrální z hlediska produkce uhlíku. Existuje značná potřeba výměny zkušeností. Poptávka po nízkoenergetických domech bude stoupat a stejně tak i poptávka po renovaci a izolaci domů. |
3.8 |
Zemědělství také bude hrát určitou roli v rámci změny klimatu a Lisabonské strategie jednak jako činnost, která se mění z důvodu změny klimatu, a jednak jako odvětví, které může přispět ke zmírnění dopadů. Více než kdy jindy by bylo vhodné podporovat zemědělský výzkum, aby pokračoval ve své činnosti směrem k menšímu využití výrobních faktorů nebo k přizpůsobení technik obdělávání půdy, a přitom zaručil optimální výnos nebo dbal o to, aby v budoucnosti byly k dispozici nové varianty lépe přizpůsobené změně klimatu. Nesmí se zapomínat na celou oblast výroby zemědělských surovin, které nejsou určeny k potravinářským účelům. Je třeba mít na zřeteli stálé vzdělávání uzpůsobené tomuto odvětví. |
3.9 |
Využívání strukturálních fondů bude ovlivněno klimatickými problémy, jako je rozšiřování pouští a zvýšení hladiny moří. Dalším faktorem jsou obyvatelé žijící v okrajových oblastech, kde mohou zvýšené ceny energie způsobit velmi vážné problémy. Zachování životních podmínek je otázkou, k níž mohou poskytnout cenný příspěvek sítě vytvořené v rámci Lisabonské strategie, a to formou výměny zkušeností. |
3.10 |
Všechny uvedené příklady ilustrují rozsah a naléhavost využití příležitostí koordinovaných opatření mezi Lisabonskou strategií a Evropským programem pro změnu klimatu. |
4. Nová definice růstu
4.1 |
Je důležité jak z hospodářského hlediska, tak z hlediska změny klimatu, aby byla přijata opatření Lisabonské strategie s cílem „udržitelného rozvoje“. Nový tříletý program Lisabonské strategie by měl proto důkladně posoudit definici „růstu“. Měl by být podporován růst neutrální z hlediska produkce uhlíku nebo dokonce s pozitivní bilancí uhlíku. |
4.2 |
Výbor vyzdvihl při několika příležitostech, že růst nemůže být již dále posuzován pouze z čistě kvantitativních hledisek; spíše je nutná nová koncepce růstu, která upřednostňuje kvalitativní cíle založené na kritériích udržitelnosti. Tato kritéria udržitelnosti samozřejmě zahrnují oddělení růstu od emisí skleníkových plynů. Proto opakovaně vyzývá Komisi a Radu:
|
5. Doprava – oblast střetů?
5.1 |
Střet cílů je zvláště kritický v odvětví dopravy. Lisabonská strategie zdůrazňuje význam vhodných dopravních koridorů a sítí dopravních prostředků. Výsledkem je, že značná část činnosti se zaměřila na rozšíření silniční dopravy. To je však v naprostém rozporu s omezením změny klimatu. |
5.2 |
V kontextu současného hospodářského růstu v zemích EU se objem silniční dopravy rychle zvyšuje; některé odhady uvádějí růst až o 40 % v období do r. 2020. K tomu přispívá i narůstající objem letecké dopravy. Dosud nebyl oddělen růst dopravy od zvyšování emisí skleníkových plynů a řešení mávnutím kouzelného proutku není v dohledu. Biopaliva nebudou moci v blízké budoucnosti nahradit fosilní paliva a pravděpodobná technická zlepšení účinnosti paliv a motorů nebudou nejspíše samotná stačit vykompenzovat předpokládaný nárůst objemu dopravy. |
5.3 |
Nový tříletý plán pro Lisabonskou strategii by se měl zabývat otázkou dopravy též z hlediska změny klimatu. Cílem by mělo být, aby EU měla odpovídající dopravní systém, ale tento dopravní systém bude muset více zohlednit dopad na klima. Skutečnost, že doprava zboží po železnici narůstá jen okrajově, je velice závažným varovným signálem. To bylo dále zdůrazněno vloni v bílé knize o dopravě, ve které byl kladen důraz na silniční a leteckou dopravu a nikoli na železniční a vnitrozemskou vodní dopravu. Při pohledu na strukturální fondy je zřejmé, že značné prostředky jsou použity způsobem, který nevede ke snižování emisí skleníkových plynů, ale spíše naopak. |
5.4 |
V horizontu příštích 20 až 50 let (časové rozpětí uváděné Evropskou radou v souvislosti s otázkami změny klimatu) bude muset Evropa vytvořit dopravní struktury, které by byly účinné a současně podporovaly klima. Proč například neexistují žádná ustanovení pro to, aby více zboží, pro něž je nutná urgentní přeprava, bylo přepravováno ve vysokorychlostních vlacích? |
5.5 |
Zvýšení objemu silniční dopravy také znamená, že stará nákladní vozidla – se znečišťujícími motory – jsou udržována v provozu, přestože vypouštějí velké množství skleníkových plynů. Komise by měla zahájit konzultace o metodách modernizace starých vozových parků, která by nakonec vedla k postupnému vyřazení zastaralých a neefektivních vozidel. Navíc musí být provedena opatření na straně poptávky. Je třeba zavést pobídky ke snížení celkového objemu dopravy a k přechodu na udržitelnější způsoby dopravy. |
6. Plán integrace otázek změny klimatu a Lisabonské strategie
6.1 |
Cíle stanovené pro činnost EU týkající se změny klimatu budou vyžadovat značný přínos ze strany mnoha institucí a zainteresovaných subjektů. Měly by být samozřejmě používány pracovní metody a zkušenosti Lisabonské strategie. |
6.2 |
Především bude zásadně důležité, aby Lisabonská strategie se svým pracovním přístupem opírajícím se o tři pilíře zařadila cíle týkající se změny klimatu do svého operačního programu za účelem urychlení pokroku v prioritních oblastech. |
6.3 |
Plán integrovaného úsilí EU o zmírnění změny klimatu a o přizpůsobení se jí by zahrnoval tyto body: |
6.4 |
Evropská komise by měla přezkoumat současné programy za účelem zdůraznění otázek změny klimatu v současném rozpočtu. V příštím rozpočtovém období budou muset být přiděleny značné prostředky na boj proti změně klimatu. Je však pravděpodobné, že určité prostředky budou muset být převedeny již v současném rozpočtovém období. Je nutno zdůraznit, že klíčová zodpovědnost za zmírnění změny klimatu a za přizpůsobení se této změně spočívá na vnitrostátní úrovni. |
6.5 |
Evropská komise předloží do začátku prosince legislativní návrhy týkající se obnovitelných zdrojů a emisí. To umožní Evropské radě přijmout v březnu 2008 nezbytná rozhodnutí v souvislosti s určováním hlavních směrů pro příští tříleté období Lisabonské strategie. Bude to významná příležitost, která podpoří společné provádění. |
6.6 |
Obzvlášť důležité je, aby Evropská komise dokázala vytvořit nezbytnou koordinaci mezi svými odděleními a službami. EHSV již dříve při řadě příležitostí zdůraznil, že vnitřní koordinace v Komisi je nanejvýš důležitá. |
6.7 |
Na základě návrhů Komise a rozhodnutí Rady by měla být zahájena velká informační a komunikační kampaň s cílem zvýšit povědomí občanů a podpořit iniciativy na místní a regionální úrovni. |
6.8 |
Na základě nadcházejících návrhů týkajících se obnovitelných zdrojů a snížení emisí zdůrazňuje EHSV význam úzkého a nepřetržitého dialogu se sociálními partnery a organizovanou občanskou společností. EHSV doporučuje, aby sociální dialog byl využíván jako jedno z mnoha fór pro informování a konzultace. Je zcela nezbytné, aby do této diskuse byla zapojena i organizovaná občanská společnost. |
6.9 |
Jako shrnutí jednotlivých návrhů budoucího plánu je třeba uvést tyto body:
|
6.10 |
Možné příklady benchmarkingu otázek klimatu v Lisabonské strategii:
|
7. Úloha sociálních partnerů a organizované občanské společnosti
7.1 |
Jak změna klimatu, tak Lisabonská strategie jsou pro Unii hlavními výzvami. Je naprosto nezbytné navrhovat činnost a programy a přijímat rozhodnutí odzdola nahoru a nikoli naopak. Do této činnosti musí být zapojeni sociální partneři a organizovaná občanská společnost. |
7.2 |
EHSV bude ochoten přispět se svou sítí zainteresovaných subjektů. |
8. Potřeba politického vedení
8.1 |
Evropská rada učinila striktní rozhodnutí ohledně cílů pro snížení emisí skleníkových plynů. |
8.2 |
Jedna z důležitých otázek do budoucna spočívá v tom, co to s sebou konkrétně přinese pro naši společnost a pro každodenní život občanů. Jakou společnost chceme mít? Jak se může evropský sociální model přizpůsobit četným výzvám, které s sebou přinese změna klimatu? Jak dokáže tento model zvládnout paralelní požadavky na konkurenceschopnost, sociální soudržnost a udržitelný rozvoj v globalizovaném prostředí? To by měla být témata pokračující diskuse o tom, jaký druh společnosti občané chtějí. |
8.3 |
V řadě stanovisek z posledních let EHSV zdůraznil potřebu politického vedení v činnosti týkající se změny klimatu a udržitelného rozvoje. Tento požadavek v současné době nijak neztratil na důležitosti. |
8.4 |
Změna klimatu se rychle blíží. Občané mají určité obavy. To, co nyní potřebujeme, je konstruktivní politické vedení nejen na evropské a národní úrovni, ale především také na obecní a místní úrovni. |
V Bruselu dne 24. října 2007
předseda
Evropského hospodářského a sociálního výboru
Dimitris DIMITRIADIS
(1) Rámcová úmluva Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC): Analýza existujících a plánovaných investic a finančních toků relevantních pro vývoj účinné a odpovídající mezinárodní reakce na změnu klimatu.
16.2.2008 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/74 |
Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Úvěr a sociální vyloučení ve společnosti blahobytu
(2008/C 44/19)
Dne 16. února 2007 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s článkem 29 odst. 2 Jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko k Úvěr a sociální vyloučení ve společnosti blahobytu.
Specializovaná sekce Zaměstnanost, sociální věci, občanství, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 2. října 2007. Zpravodajem byl pan PEGADO LIZ.
Na 439. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 24. a 25. října 2007 (jednání dne 25. října), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 59 hlasy pro, žádný hlas nebyl proti a 1 člen se zdržel hlasování.
1. Závěry a doporučení
1.1 |
Vzhledem k tomu, že neexistuje žádný nástroj Společenství, vypracovaly si jednotlivé členské státy své vlastní vnitrostátní právní systémy, které zabraňují jednotlivcům a rodinám, aby se dostali do předlužení, zabývají se těmito případy, pomáhají lidem se z této situace dostat a monitorují následné události. |
1.2 |
Vzhledem ke zvyšujícímu se a znepokojujícímu nárůstu tohoto fenoménu v posledních desetiletích a zejména s ohledem na rozšíření Evropské unie a nedávné zhoršení situace v celosvětovém měřítku, EHSV, který již dlouhou dobu úzce sleduje vývoj této situace a také její sociální důsledky, jako jsou vyloučení, sociální nespravedlnost a překážky v dokončení vnitřního trhu, se rozhodl znovu zahájit veřejnou diskusi k tomuto tématu s občanskou společností a ostatními institucemi Společenství. Výbor má v úmyslu zajistit, aby byla určena a prováděna opatření Společenství, jejichž cílem je přesné definování, monitorování a řešení tohoto problému ve všech jeho různých aspektech (sociálním, hospodářském a právním). |
1.3 |
Různorodost systémů vytvořených v zemích, které je rozvinuly nejen v Evropě, ale také ve zbývajících částech světa, spolu se skutečností, že podobné systémy v jiných zemích neexistují, podporují situaci nerovných příležitostí, která jednak vytváří sociální nespravedlnost a brání dokončení vnitřního trhu, a jednak vyžaduje přiměřenou akci Evropské unie, pro kterou bude existovat nutný právní základ v primárním právu. |
1.4 |
Toto stanovisko přezkoumává hlavní problematiky, které způsobil fenomén předlužení, hodnotí řešení předložená na národní úrovni, popisuje vyskytnuté potíže a zjištěné chyby, hodnotí celkovou závažnost problému a upozorňuje na nedostatky ve znalostech a metodách. Stanovisko rovněž usiluje o určení přístupů a nalezení oblastí případné činnosti na úrovni Společenství. |
1.5 |
Stanovisko rovněž navrhuje, aby bylo vytvořeno Evropské středisko pro sledování zadluženosti, které by monitorovalo vývoj tohoto fenoménu na evropské úrovni, poskytovalo fórum pro dialog mezi všemi zainteresovanými stranami a navrhovalo, koordinovalo a hodnotilo dopad opatření na prevenci a potlačení tohoto fenoménu. |
1.6 |
Výbor si je však vědom toho, že přiblížení tohoto charakteru a tohoto rozsahu může proběhnout pouze tehdy, jestliže Komise, Evropský parlament a Rada, v rámci úzkého dialogu s organizovanou občanskou společností, která zastupuje hlavní strany zainteresované do této záležitosti (rodiny, pracovníci, spotřebitelé, finanční instituce atd.), rozhodnou, že tato problematika bude prioritou jejich činnosti. |
1.7 |
Zájem o tuto problematiku, který Komise v nedávné době projevila, by proto měl být vítán a důrazně se doporučuje, aby proběhlo nezbytné monitorování, pokud jde o studie proveditelnosti, konzultace a legislativní a jiné relevantní návrhy, počínaje vydáním zelené knihy, která bude definovat a určovat oblasti problematiky a prostřednictvím rozsáhlých veřejných konzultací umožní všem zainteresovaným stranám, aby se vyjádřily. |
1.8 |
EHSV dále vyzývá Evropský parlament a Radu, aby se zabývaly hlavními problémy, které se toto stanovisko snaží řešit jménem občanské společnosti, a učinily je prioritou jejich příslušných politických programů. |
2. Úvod
2.1 |
Úvěr nepochybně umožnil lidem v Evropě zlepšit jejich kvalitu života a zpřístupnil jim důležité zboží a služby, které by jinak byly mimo jejich dosah nebo by si je mohli dovolit až po značně dlouhé době, jako jsou např. jejich vlastní domovy či dopravní prostředky. Jestliže však podmínky, za nichž je úvěr poskytován, nejsou udržitelné, objeví-li se vážný problém související se zaměstnáním, překročí-li měsíční zátěž dluhu rozumnou část měsíčního příjmu, je-li mnoho půjček odebráno nebo neexistují úspory, které by pomohli lidem překonat období, kdy nemají žádný příjem, může úvěr vést k situacím předlužení. |
2.2 |
Problém předluženosti a jeho sociálních důsledků v podstatě není nový. Jeho kořeny sahají až do klasického starověku, konkrétně k agrární krizi, kterou bylo sužováno Řecko v 6. stol. př.n.l., a k Solónovým reformám (594/593 př.n.l.), které spočívaly v tom, že nejprve byly odepsány dluhy drobných rolníků, kteří byli zotročeni a prodáni, a posléze osvobozeni a začleněni do aténské společnosti a produktivního života jako svobodní občané (1). |
2.3 |
Tento fenomén je však dnes bezpochyby stále rozšířenější a nabývá znepokojivých rozměrů. Lidé si jej stále více uvědomují jako sociální problém ve společnosti poznamenané ostrými rozdíly, kde rozpory stále rostou a solidarita je méně zřejmá. |
2.4 |
Z tohoto úhlu pohledu se proto musíme zabývat také otázkou bankovního vyloučení, a musíme poukázat na opomíjení těch, kdo z různých důvodů nemají přístup k základním finančním službám (2). |
2.5 |
Stanovisko se pokouší určit hlavní příčiny této situace, rozsah problému, často používané prostředky k nápravě a uvést důvody k tomu, aby bylo vypracováno řešení na úrovni Společenství. |
3. Rozsah problému
3.1 Sociální vyloučení a bankovní vyloučení
3.1.1 |
Podle zprávy Eurobarometeru z února 2007 (3) se okolo 25 % Evropanů domnívá, že riskují sklouznutí do chudoby, a 62 % Evropanů se domnívá, že je to něco, co se může stát komukoli v jakémkoli období života. |
3.1.2 |
Údaje uvedené ve Společné zprávě Evropské komise o sociální ochraně a sociálním začlenění z roku 2007 ukazují, že v roce 2004 žilo pod hranicí chudoby 16 % občanů EU-15, přičemž za hranici chudoby se považuje 60 % průměrného příjmu každé země (4). |
3.1.3 |
Z kvalitativního hlediska chudoba odpovídá nedostatku či nepřiměřenosti materiálních zdrojů k uspokojení životně důležitých potřeb jedince; je to nejviditelnější aspekt sociálního vyloučení, který jedince vytlačuje na okraj společnosti, a vyvolává tak pocity odmítnutí a vyloučení. |
3.1.4 |
Rozsah a forma sociálního vyloučení závisí v každé zemi na mnoha faktorech, jako je systém sociálního zabezpečení, způsob, jakým funguje trh práce, systém soudnictví a neformální sítě solidarity. Nejvíce náchylní k chudobě a sociálnímu vyloučení jsou přistěhovalci, etnické menšiny, senioři, děti, které nedosáhly věku 15 let, lidé s nízkými příjmy a nedostatečnou kvalifikací, zdravotně postižení a nezaměstnaní. |
3.1.5 |
Ve většině evropských zemí spotřebitelské trendy naznačují relativní pokles výdajů za potraviny, nápoje, tabák, oděvy a boty a relativní nárůst výdajů za bydlení, dopravu a komunikaci, zdravotnické služby, kulturu a jiné zboží a služby jako zdravotní péče, cestovní ruch a hotelové a stravovací služby (5). |
3.1.5.1 |
Nové rozložení výdajů za domácnost má tendenci se odrážet ve využívání úvěrů. Spotřebitelský úvěr v širším slova smyslu, zahrnující nákup jak spotřebitelského zboží, tak bydlení, dnes úzce souvisí s novými spotřebními vzorci a přesně kopíruje křivku jejich vývoje. Vyšší podíl výdajů za domácí pohodlí (6), dopravu a cestování proto často vyžaduje platbu úvěrem. |
3.1.5.2 |
Dalším faktorem podporujícím nárůst spotřebitelských úvěrů je skutečnost, že a) spotřebitelský úvěr ztratil negativní konotaci chudoby a odpovědnosti za to, jakým způsobem vedou lidé život či řídí podnik, především v zemích, kde mají lidé většinou katolickou výchovu v porovnání s protestantskou výchovou, a b) spotřebitelský úvěr se stal zejména ve velkých městech poměrně běžnou záležitostí. Vtíravá systematická reklama finančních institucí určená k získání nových klientů povzbuzuje více lidí, aby si sjednávali půjčky. Spotřebitelský úvěr navíc propůjčuje společenský status a usnadňuje maskování sociálního postavení, čímž umožňuje lidem přijmout životní styl, který je charakteristický pro třídu vyšší, než je jejich vlastní třída. Pro mnoho rodin představuje úvěr běžný způsob hospodaření s rozpočtem domácnosti (zejména využívání kreditních karet), kde jsou rizika známa; málo se však ví o těchto rizicích nebo účinných řešeních problému, a nebyl ani stanoven přesný rozsah těchto rizik. |
3.1.6 |
Tyto určující sociální a kulturní faktory jsou podepřeny také ekonomickými a sociálními faktory, jako je prudký pokles úrokových sazeb za posledních deset let, což znamená, že lidé mají sklon méně spořit, a trvale nízká míra nezaměstnanosti spojená s hospodářským růstem (navzdory krizi z konce devadesátých let, která však nenabyla takových rozměrů jako předchozí krize). Kromě toho přišla deregulace, která byla od konce sedmdesátých a začátku osmdesátých let (7) zaměřena na celý úvěrový trh a která odstartovala rychlý rozvoj poskytovatelů úvěru, pokud jde o jejich rozsah a počet, včetně těch, kteří nebyli podrobeni monitorování a finančnímu dohledu, spolu s nárůstem konkurence mezi nimi, což vedlo k odosobnění vztahu mezi bankou a zákazníkem. |
3.1.7 |
Všechny tyto faktory dohromady znamenají, že evropská společnost je stále více závislá na poskytování úvěrů k uspokojení základních lidských potřeb. Tuto skutečnost jasně ilustruje rostoucí míra zadluženosti v členských státech (8). |
3.1.8 |
Je-li uzavřen na udržitelném základě, tj. nevyskytují-li se žádné větší pracovní problémy, podíl měsíční splátky dluhu jako části čistého měsíčního příjmu není nepřiměřený, počet uzavřených půjček není vysoký a existují úspory k pokrytí příležitostných období ztráty příjmu, může úvěr lidem pomoci zlepšit kvalitu jejich života a umožnit jim přístup k základnímu zboží a službám, které by si jinak nemohli dovolit, nebo by si je mohli dovolit po dlouhé době, např. bydlení nebo soukromá auta. |
3.1.9 |
Každý, kdo podepíše úvěrovou smlouvu, však nese riziko, že v soukromém nebo rodinném životě přestane něco fungovat, a v důsledku toho nebudou splněny v určitém okamžiku finanční závazky. Takto se z běžné, kontrolované zadluženosti může z různých důvodů stát nekontrolovatelná předluženost. |
3.2 Pojem a míra předluženosti
3.2.1 |
Předluženost odkazuje na situace, kdy dlužník není dlouhodobě schopen splácet všechny své závazky, nebo kdy existuje vážné nebezpečí, že by k tomu mohlo dojít, až budou závazky splatné (9). Přesný obsah tohoto pojmu se však stát od státu v EU značně liší, a jeho definice na evropské úrovni musí být teprve vytvořena (10). Nedávná iniciativa Evropské komise zadat studii tohoto problému je proto vítána (11). |
3.2.2 |
Nejenže je tento pojem sám o sobě dvojznačný a jeho definice nejasná, existuje také několik různých způsobů, kterými lze předluženost měřit. Ve studii zadané Evropskou komisí (12) tudíž existovaly tři různé vzorce či modely navrhované pro měření předluženosti: správní model (13), subjektivní model (14) a objektivní model (15). |
3.2.3 |
Jeden z hlavních problémů při hodnocení úrovně předluženosti v Evropě se vztahuje k neexistenci spolehlivých statistik a skutečnosti, že je nemožné provést srovnání existujících údajů kvůli odlišně uplatňovaným metodám, pojmům a časovým obdobím Je to jedna z oblastí, které by Komise měla věnovat větší pozornost, vypracovat nezbytné studie s cílem získat spolehlivé a porovnatelné údaje a zpracovat je. |
4. Hlavní příčiny předluženosti
4.1 |
Četné sociologické studie provedené v různých členských státech určily níže uvedené příčiny předluženosti:
Sociologická analýza fenoménu tedy naznačuje, že převažují pasivní příčiny, i když bychom měli zdůraznit, že v některých zemích je kořenem problému také špatné finanční hospodaření (16). Z toho vyplývá, že fyzické osoby se setkávají s problémy při opatrném a udržitelném hospodaření se svými rozpočty (17). |
4.2 |
Finanční vyloučení se běžně projevuje problémy v přístupu či odepřením přístupu na trh se základními finančními službami, konkrétně se jedná o otevření běžného účtu, využívání prostředků elektronických plateb, schopností provádět bankovní převody a sjednávání úvěrového pojištění. |
4.3 |
Finanční vyloučení se dále týká omezení přístupu k levným půjčkám umožňujícím nákup základního zboží a služeb pro domácnost (dům, domácí přístroje, doprava a vzdělání), zahájení činnosti jako samostatně výdělečná osoba nebo vedení malého vlastního nebo rodinného podniku. |
4.4 |
V dnešní době je přístup k bankovnímu účtu, k některým formám úvěru a elektronickým převodům z účtu na účet základní podmínkou pro přístup ke klíčovému zboží a službám. Zaměstnání, malý podnik, dům k bydlení, jeho vybavení, doprava, informace, dokonce i jídlo, oblečení a volný čas, vše vyžaduje přístup k úvěrům a bankám, ty proto přebírají zvláštní společenskou odpovědnost za poskytování něčeho, co se téměř podobá veřejné službě. |
4.5 |
Právě tady, mezi rostoucí a stále chudší střední třídou a těmi, kdo jsou definitivně vyloučeni, tj. bezdomovci, žebráky a lidmi závislými na dobročinnosti, je hranice nejasná. Přesně na tomto prahu chudoby má prevence proti předluženosti význam, spolu se způsoby, jak ji řešit a jak napomoci lidem, aby se s tímto problémem vypořádali, chránit lidi, kteří sociálně a ekonomicky přežívají anebo se zotavují, aby se nedostali do nenapravitelného cyklu chudoby a sociálního vyloučení. |
5. Prevence předluženosti a způsoby jejího řešení
5.1 Prevence
V národních systémech je tendence klást důraz na opatření k prevenci proti předluženosti. Tato opatření jsou:
a) |
úplnější a široce dostupné informace o finančních službách obecně, jejich nákladech a způsobech, jakými fungují. |
b) |
finanční výchova, která je od nejnižších ročníků začleněna do školních osnov a do dalších oblastí vzdělávání a školení, jako je proces celoživotního učení odrážející potřeby a dovednosti jednotlivců, kterým se snaží pomoci, a která může být různá ve všech obdobích života a může být v souladu s kulturou, hodnotovým systémem, sociodemografickými a ekonomickými charakteristikami, spotřebitelskými standardy a zadlužením příslušných osob. Je třeba zdůraznit skutečnost, že v některých členských státech mají sdělovací prostředky, a zejména televize, jako zprostředkovatel veřejných služeb ve spolupráci se spotřebitelskými sdruženími a finančními institucemi, vysílací programy, které zvyšují informovanost, pokud jde o otázku úvěru a zadluženosti, často v hlavním vysílacím čase. Kromě toho by měly být využívány struktury vzdělávání dospělých, které v některých zemích poskytují centra rodinného vzdělávání. |
c) |
vytváření a rozšiřování sítí finančního poradenství, které pomáhají lidem vyrovnaně hospodařit s jejich rozpočtem, vybrat nejlepší možnosti pro financování jejich nákupů, s cílem zabezpečit, aby informace nebyly zkreslovány ve prospěch finančních institucí, a sestavit udržitelný splátkový kalendář prostřednictvím modelování před poskytnutím úvěru. |
d) |
podněty ke spoření (jako jsou daňové úlevy a sociální a vzdělávací podněty), které by mohlo být první linií obrany rodiny, která se ocitne ve finančních nesnázích. Takové podněty by také mohly fungovat jako protiváha reklamy na neomezené nabídky úvěru. |
e) |
používání systémů úvěrového bodování, ať už jsou to vlastní systémy úvěrových institucí nebo systémy poskytované specializovanými společnostmi, aby bylo možné posoudit úvěrové riziko klienta. Hodnocení celé řady proměnných a stanovení objektivních hranic dluhu jednotlivce a rodiny umožní věřiteli odhadnout riziko nesolventnosti (18). |
f) |
zaručení řádných důchodů, které budou začleněny do efektivních systémů sociálního zabezpečení, předčasných důchodů a jiných sociálních dávek pro ty, kteří jsou vyloučeni z trhu práce, jako základní podmínka pro zajištění toho, aby lidé, kteří nejsou schopni dosáhnout na soukromé penzijní fondy, nebyli vyloučeni ze společnosti (19). |
g) |
přístup k základnímu pojištění pro zajištění úvěru jako prostředku ochrany proti finančnímu riziku (20). |
h) |
sociální úvěry, mikroúvěry a dostupné úvěry V členských státech se vedle ostatních programů nyní začínají zavádět programy jako např. mikroúvěry, kampeličky, spořitelny, německé a holandské sociální fondy, poštovní banky a sociální úvěry: jsou to příklady, na něž bychom měli pamatovat v souvislosti s lidmi, kteří riskují, že budou vyloučeni, a kteří hledají dostupný úvěr. Mikroúvěr například pomáhá financovat malé firmy a samostatně výdělečnou činnost, což některým nezaměstnaným umožňuje, aby se vrátili na pracovní trh a k výdělečné činnosti. Doporučuje se, aby finanční instituce poskytující zvláštní asistenci (v managementu, účetnictví, řízení podniků atd.) pomáhaly příjemcům mikroúvěru řídit jejich činnost, což je praxe osvědčená již v mnoha případech (21). |
i) |
odpovědné poskytování úvěrů, což vyžaduje, aby úvěrové instituce věnovaly větší pozornost potřebám a situaci jednotlivých dlužníků a aby našly nástroj, který nejvíce vyhovuje situaci dané osoby, nebo aby odmítly poskytnout úvěr, existuje-li bezprostřední nebezpečí předlužení (22). |
j) |
evidence předchozích úvěrů Využívání databází obsahujících celou finanční historii zákazníků (evidence pozitivních předchozích úvěrů), nebo pouze problémy se splácením (evidence negativních předchozích úvěrů), pomůže úvěrovým institucím zhodnotit výši zadlužení zákazníka a poskytnout spolehlivější základ pro poskytnutí půjčky, a to navzdory zjištěným rizikům, zejména v případě evidence pozitivních předchozích úvěrů, která mají kvůli ochraně osobních údajů a skutečnosti, že jsou neefektivní v situacích pasivní zadluženosti, jelikož je nemožné předvídat, co může tato situace v budoucnosti způsobit, a jelikož neberou v úvahu jiné, nefinanční dluhy (například dluhy související se základními službami a placením daní). |
k) |
autoregulace a koregulace, která vyžaduje, aby finanční instituce vypracovaly kodexy chování, především ve spolupráci s organizacemi na ochranu spotřebitelů, může pomoci zabránit některým podezřelým praktikám a vybudovat větší sociální povědomí ze strany úvěrových institucí. Tento druh opatření je také užitečný pro lepší sledování činnosti agentur vymáhajících dluhy, pomáhá usměrňovat způsob, jakým se nakládá s dlužníky, jako doplněk přísného a efektivně prováděného legislativního rámce. |
l) |
předcházení podezřelým úvěrovým praktikám Některé vnitrostátní orgány, organizace na ochranu spotřebitelů a další nevládní organizace a úvěrové instituce samy schválily pravidla a postupy pro zamezení používání řady bezohledných a lichvářských praktik, které ohrožují nejvíce znevýhodněné členy společnosti. Tyto praktiky zahrnují například extrémně vysoké úrokové sazby z úvěrů poskytovaných po telefonu nebo mobilním telefonu, úvěrové smlouvy vázané na kupní smlouvy s konkrétním předmětem koupě nebo prodeje nebo úvěrové smlouvy vázané na smlouvy o poskytování služeb, čehož si zákazník není vědom, poskytování úvěru za účelem získání akcií na burze cenných papírů, což se někdy týká akcií vydaných stejnou bankou, drakonická sankční ustanovení, kreditní karty a kreditní karty obchodů poskytující jednoduchý přístup k úvěru, požadavek na ručení nemovitostí za současného ručení osobním majetkem (majetková záruka) u spotřebitelských úvěrových smluv s nízkou hodnotou, nepřesné nebo ne zcela úplné informace a reklamu zaměřenou na mládež. Kromě příznivých aspektů odpovědného poskytování úvěrů pomáhají opatření této povahy omezit narušování hospodářské soutěže na trhu a podporovat sociální odpovědnost úvěrových institucí. |
m) |
sledování reklam nabízejících úvěr Ačkoliv je reklama legitimní strategií na propagaci finančních produktů, způsoby, jakými jsou tyto produkty propagovány, si žádají pečlivé sledování státními orgány. Obsah, prostředky a techniky reklamy by měly být předmětem striktní a harmonizované disciplíny, jež neumožní, aby spotřebitelé nabyli dojmu, že úvěr je bezrizikový, snadno přístupný a bez nákladů. V tomto ohledu je třeba podporovat programy autoregulace a koregulace a dobré podnikatelské praktiky. Tyto iniciativy musí lidem, kteří si berou úvěr, zajistit úplnou jasnost úvěrových podmínek a poskytovateli úvěru uložit zodpovědnost za ty osoby, které nejsou z důvodu psychických poškození schopny dohlédnout důsledky dohody o dluhu. |
5.2 Jednání s dlužníky a vymáhání pohledávek
Dva nejběžnější modely jednání s insolventními dlužníky a vymáhání pohledávek jsou:
5.2.1 |
Model nového začátku, který má svůj původ v Severní Americe a který převzaly některé evropské země, vychází ze zásady okamžité likvidace majetku dlužníka, který lze z právního hlediska zlikvidovat, a odepsání nesplacených dluhů, s výjimkou těch, které nelze z právního hlediska odepsat. Model je založen na koncepci omezené odpovědnosti dlužníka, na sdílení rizika s věřiteli, na potřebě začlenit dlužníka co nejdříve do ekonomické činnosti a spotřeby, a nikoli na stigmatizaci insolventního jedince (23). |
5.2.2 |
Model převýchovy, systém používaný v některých evropských zemích, vychází z myšlenky, že dlužník selhal a mělo by se mu pomoci, ale neměl by být jednoduše zproštěn povinnosti plnit své závazky (pacta sunt servanda). Tento model, založený na pojmu „zavinění“ insolventního jedince bez ohledu na to, zda bylo jeho selhání důsledkem nedostatečné prozíravosti nebo čisté nedbalosti, se zaměřuje na projednání dluhů s věřiteli, s cílem dosáhnout obecné dohody o splátkovém režimu. Na režimu se lze dohodnout soudně nebo mimosoudně; důležitá je role poradenských služeb pro dlužníky a mediační služby (24). |
6. Proč potřebujeme přístup na úrovni Společenství
6.1 Situace
6.1.1 |
Není to poprvé, kdy se problémem předlužení zabýváme na úrovni Společenství nebo z hlediska Společenství, v rámci institucí EU. Rada poprvé zařadila studium problému předlužení mezi priority dne 13. července 1992 ve svém usnesení o budoucích prioritách vývoje politiky na ochranu spotřebitele. Od té doby ovšem otázka řešení tohoto problému na úrovni Společenství upadla v zapomnění, ačkoli tento fenomén zřetelně získal na vážnosti v různých členských státech, což mělo v mnoha z nich za následek přijetí zvláštních právních předpisů a správních opatření za účelem jeho řešení. V květnu 1999 se EHSV rozhodl znovu otevřít diskusi na toto téma, přičemž nejprve vypracoval informační zprávu s názvem „Předlužení domácností“, po níž v roce 2002 následovalo stanovisko z vlastní iniciativy na stejné téma, na jehož připomínky a závěry odkazujeme čtenáře (25). |
6.1.2 |
Během vypracování těchto dokumentů se Rada pro spotřebitelské záležitosti, konaná dne 13. dubna 2000 v Lucemburku, nově podívala na tento problém a upozornila Komisi a členské státy na potřebu harmonizace v této oblasti na úrovni Společenství. Poté Rada přijala usnesení o spotřebitelských úvěrech a zadluženosti (26), v němž vzhledem k rychlému nárůstu tohoto fenoménu žádala Komisi, aby podnikla kroky k vyplnění informačních mezer o skutečném rozsahu předlužení v Evropě a pečlivě prozkoumala možnosti harmonizace opatření určených pro prevenci předluženosti a jejího řešení (27). |
6.1.3 |
Měli bychom zdůraznit, že Komise do dnešního dne nesplnila mandát Rady, jelikož předložila pouze svůj původní návrh na revizi směrnice o spotřebitelských úvěrech (2002) (28), která se jen příležitostně zmiňuje o otázce odpovědného poskytování úvěrů (29). Tyto odkazy se však z konečného znění návrhu směrnice vytratily (2005) (30), zřejmě se souhlasem německého předsednictví (31). Tato situace svědčí o tom, že v oblasti spotřebitelského úvěru Komise usiluje o přijetí jakýchkoli nových opatření k prevenci situací předlužení, či k jejich řešení (32). |
6.1.4 |
Zdá se však, že nedávné zmínky v dokumentech Komise, i když ojedinělé, a dokonce i v prohlášeních předsedy Komise ukazují možný posun k větší pozornosti věnované tomuto fenoménu (33). |
6.1.5 |
Měli bychom, vzhledem k jeho významu, zejména zmínit usnesení Rady Evropy, které přijali evropští ministři spravedlnosti dne 8. dubna 2005, o „hledání právních řešení problémů zadlužení v úvěrové společnosti“ (34), v němž byla vyjádřena obava ohledně „snadného přístupu k úvěru, což může v některých případech vyústit v předlužení domácností, a způsobit tak sociální vyloučení jednotlivců a jejich rodin“, a jež jasně otevírá cestu k přípravě „vhodného nástroje, jenž definuje legislativní a správní opatření a navrhne praktické prostředky k nápravě“ (35). |
6.1.6 |
Kromě toho se zdá se, že obnovené povědomí o tomto problému podnítily nedávné akademické studie (36) a další studie zvlášť vyžádané Komisí (37), které se staly tématem nedávných veřejných komentářů některých hlav států a ministrů z některých členských států (38). |
6.2 Možnosti, potřeba a příležitost pro opatření na úrovni Společenství
6.2.1 |
EHSV již dlouho podporuje a nyní opět potvrzuje, že opatření v této oblasti na úrovni Společenství je nejen možné a vhodné, ale v současné době je i nutné, a to dokonce velmi naléhavé. |
6.2.2 |
EHSV si uvědomuje, že v souladu s podmínkami Smlouvy a dokud nebude přijata ústava (39), nespadají čistě sociální aspekty předlužení jako příčina sociálního vyloučení do zvláštních kompetencí EU. |
6.2.2.1 |
Různá ustanovení Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o založení Evropského společenství však stanoví jak sdílené pravomoci, tak akce a opatření, která navazují a podporují politiky členských států v této oblasti (40), což musí Komise zabezpečit a dále rozvíjet. |
6.2.2.2 |
Měli bychom dodat, že některé oblasti akcí na úrovni Společenství dnes spadají do třetího pilíře, který zahrnuje spolupráci v soudních věcech (41). |
6.2.2.3 |
A konečně, je to samotné dokončení vnitřního trhu, nyní zcela jasně nasměrované k veřejnosti a spotřebitelům (42), jež vyžaduje a zaručuje harmonizaci určitých aspektů souvisejících s předlužením, jeho sociálními následky a prevencí a řízením na úrovni Společenství, jako prostředku předcházení narušování hospodářské soutěže a překážkám hladkého fungování trhu. |
6.3 Hlavní oblasti činnosti na úrovni Společenství
6.3.1 Jednotný pojem předluženosti
6.3.1.1 |
Kroky k dosažení harmonizace by měly primárně zahrnovat definici pojmu a kvalitativní a kvantitativní parametry tohoto fenoménu, aby bylo možné zajistit plnou informovanost a řádné dodržování základních sociálních poměrů za stejných podmínek všude v Evropě – ideálně na celém světě – vycházející ze shromažďování a zpracování statisticky srovnatelných údajů, které by mohly pomoci stanovit ekonomický rámec pro svou kvantifikaci. |
6.3.1.2 |
Na základě této konceptuální a metodologické definice by měla Komise sponzorovat studii, která bude pokrývat celou oblast Společenství a přispívat k hodnocení hospodářských a sociálních aspektů předlužení (43). |
6.3.2 Prevence a kontrola
6.3.2.1 |
Komise by měla také vypracovat nezávislou a harmonizovanou legislativu pro opatření, jejichž cílem je prevence a kontrola dopadu tohoto fenoménu. Měly by existovat právní předpisy týkající se zejména:
Dále by v dlouhodobějším časovém horizontu měly být vypracovány zákony upravující níže uvedené oblasti:
|
6.3.2.2 |
Současně by Komise měla povzbuzovat osvědčené postupy v této oblasti tím, že podpoří v rámci systému autoregulace nebo koregulace přijetí Evropského kodexu chování jako součásti jasně definovaného a účinně provedeného donucovacího právního systému. |
6.3.2.3 |
Komise by měla také ze své vlastní iniciativy nebo ve spolupráci s členskými státy připravit specifické informační programy, vzdělávací opatření zaměřená na praktické aspekty využívání úvěru a projekty pro sledování a poskytování poradenství v této oblasti, přičemž může využít nástrojů „pilotního projektu“, které přinesly tolik pozitivních výsledků v jiných oblastech (45). |
6.3.2.4 |
EHSV rovněž navrhuje, aby bylo vytvořeno Evropské středisko pro sledování zadluženosti, které by spolupracovalo se stávajícími vnitrostátními a ostatními orgány vytvořenými v členských státech, aby bylo možné vytvořit fórum pro dialog mezi všemi zainteresovanými stranami a zanalyzovat vývoj tohoto fenoménu na evropské úrovni a navrhnout nejvhodnější iniciativy na prevenci proti tomuto fenoménu, jakmile dojde k zhodnocení jejich dopadu. EHSV okamžitě nabízí, že toto středisko bude moci mít sídlo podle institucionálního rámce Výboru, alespoň do doby, než se stane nezávislým orgánem. |
6.3.3 Jednání s dlužníky a uhrazení dluhu
6.3.3.1 |
Vzhledem k rozmanitosti systémů na vnitrostátní úrovni, které mají různý původ, zásady a metody (46), by se úsilí Komise nemělo primárně zaměřit na snahu o zajištění harmonizace, ale spíše na stanovení referenčního rámce a souboru základních zásad, které by měly zabezpečit všechny systémy procesního práva stanovující trestní stíhání za nesplácení dluhu nebo úhradu pohledávky jedince, a na podporu přijetí těchto zásad a prosazení jejich uznání. |
6.3.3.2 |
Nejvýznamnějšími z těchto základních zásad jsou:
|
6.3.3.3 |
Tyto práce by ovšem měly být otevřené tak, aby zapojily zainteresované strany a jejich zástupce. Proto navrhujeme, aby se především uskutečnila veřejná konzultace prostřednictvím publikace zelené knihy, která definuje tuto záležitost, určí její rozsah na evropské úrovni, analyzuje různé prostředky a systémy prevence, bude kontrolovat situace předluženosti a předloží návrhy na jejich nápravu spolu s návrhem na integrovanou akci na úrovni Společenství, do které budou zapojena různá generální ředitelství a rovněž orgány a organizace občanské společnosti v různých členských státech a na úrovni Společenství (47). |
7. Veřejné slyšení
7.1 |
Dne 25. července 2007 EHSV uspořádal veřejné slyšení na téma tohoto stanoviska, jehož se zúčastnila řada hostů, kteří jsou specialisty v této oblasti. |
7.2 |
Na základě názorů vyjádřených na setkání s velmi vysokou návštěvností, kde bylo vypracováno mnoho velmi důležitých dokumentů, byla vyslovena jednoznačná podpora cílům tohoto stanoviska, které se týkají mnoha návrhů vznesených na této akci. |
V Bruselu dne 25. října 2007
předseda
Evropského hospodářského a sociálního výboru
Dimitris DIMITRIADIS
(1) Jak uvádí Aristoteles ve svém pojednání o aténské ústavě (zejména v části 6, která zní: „jakmile stanul v čele státu, Solón osvobodil lid jednou pro vždy tím, že zakázal všechny půjčky na zabezpečení osoby dlužníka; kromě toho zavedl zákony, kterými zrušil všechny dluhy, veřejné i soukromé. Toto opatření se běžně nazývá Seisachtheia, jelikož tímto způsobem zbavili břemena“, a jehož „identita“ situací ovlivnila fascinující příspěvek Uda REIFNERA s názvem „Renting a slave – European Contract Law in the Credit Society“, který přednesl na konferenci o soukromém právu a různých kulturách Evropy na Helsinské univerzitě dne 27. srpna 2006. Upozorňujeme na to, že trest odnětí svobody pro dlužníky byl uplatňován ve většině evropských zemí až do XX. stol.
(2) Na toto téma viz nedávný příspěvek Georgese GLOUKOVIEZOFFA s názvem „From Financial Exclusion to Overindebtedness: The Paradox of Difficulties for People on Low Incomes?“ v „New Frontiers in Banking Services“, Luisa ANFERLONI, Maria Debora BRAGA a Emanuele Maria CARLUCCIO, Springer.
(3) Viz Special Eurobarometer 273, European Social Reality, 2007.
(4) Návrh Společné zprávy o sociální ochraně a sociálním začlenění 2007, který Rada přijala dne 22.2.2007, (KOM(2007) 13 v konečném znění ze dne 19.1.2007).
(5) Viz Eurostat – Les nouveaux consommateurs (The new consumers), Larrousse 1998.
(6) Je však nebytné nepřehlédnout rozdíly v jejich charakteru, dokonce i v rámci základních práv.
(7) To se vyskytuje pouze u nových přistupujících zemích v devadesátých letech.
(8) Srov. údaje uvedené ve věstníku Francouzské národní banky č. 144, prosinec 2005.
URL: http://www.banque-france.fr/fr/publications/telechar/bulletin/etu144_1.pdf.
(9) Ukázková definice Udo REIFNERA uvádí, že „předluženost znamená objektivní neschopnost splácet; přesněji řečeno, příslušný příjem po odečtu životních nákladů již nedostačuje k placení splatných závazků“ (v „Consumer Lending and Over Indebtedness among German Households“).
(10) Pojem předluženosti, který tvoří základ velmi odlišných legislativních návrhů, se odvozuje především od právních norem, které stanovují podmínky pro přístup k soudnímu nebo mimosoudnímu řízení restrukturalizace dluhů. Francouzský zákon například umožňuje přístup dlužníkům jednajícím v dobré víře, kteří nejsou evidentně schopni uspokojit celý svůj nesplacený závazek nebo závazek, který bude splatný (čl. L. 331-2 do Spotřebitelského zákoníku). Podobně finský zákon (1993) považuje dlužníky za předlužené nebo neschopné splácet, když nejsou schopni platit své dluhy, které mají být splaceny, jestliže je to stálá situace, a nikoli pouze náhodná či dočasná situace. Jiné země však omezují svou definici na řadu procesních a osobních požadavků pro přístup k plánům řešícím předlužení, aniž by se vystavovaly riziku vytváření definice předluženosti. To je případ belgického práva (zákon z 5. července 1998, ve znění zákona z 19. dubna 2002) a severoamerického práva (Federální zákon o úpadku, novelizovaný v roce 2005).
(11) „Common operational European definition of over-indebtedness (Contract n.ș VC/2006/0308, of 19.12.2006)“, studie financovaná Evropskou komisí, GŘ pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti, a provedená Evropským střediskem pro sledování úspor.
(12) „Study of the Problem of Consumer Indebtedness: Statistical Aspects“ (contract n.ș B5-1000/00/000197), studie vypracovaná OCR Macro pro GŘ pro zdraví a ochranu spotřebitele.
(13) Správní model: míra předluženosti je dána úřední statistikou, která vychází z formálních postupů řešení těchto případů. Tato možnost opomíjí část toho, k čemu ve skutečnosti dochází, protože ne všichni dlužníci, kteří mají potíže, využívají oficiálních právních postupů. Kromě toho rozmanitost zavedených právních řešení v zemích Evropy znemožňuje vypracovat jejich přesné srovnání.
(14) Subjektivní model je založený na vnímání platební schopnosti jednotlivců a rodin. Rodiny považují samy sebe za předlužené, jestliže tvrdí, že mají velké potíže s placením svých dluhů nebo toho již nejsou schopny. Kvůli obtížnosti srovnání údajů je také obtížné uvést kritérium tohoto modelu do praxe. Rostoucí počet lidí poukazuje na skutečnost, že při hodnocení finanční udržitelnosti a rozhodování o tom, zda využít či nevyužít úvěru při placení, bývá úsudek lidí často zastíněn přílišným optimismem, podceňováním rizika a nadsazenou slevou.
(15) Objektivní model, který využívá ekonomické a finanční situace domácností jako míry neschopnosti splácet, tj. vztah mezi celkovým dluhem a čistým platem nebo vztah mezi celkovým dluhem a čistým platem a majetkem dohromady. Tento vzorec obvykle využívají finanční instituce a také některé vnitrostátní právní systémy. Ani tento model není bez problémů, které se týkají informací o tom, do jaké míry by chování, čestnost a dobrá víra dlužníka mohly ovlivnit přístup k systému pro vyrovnání a odepsání dluhů, což je kritériem, které umožňuje provést srovnání a které může poskytnout základ pro vypracování společného právního pojmu předlužení.
(16) Údaje Francouzské národní banky za rok 2004 odhadují, že 73 % případů předlužení, které byly předloženy komisi pro předluženost, mají původ v pasivních příčinách.