27.10.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/1

1.

EHSV důrazně podporuje svá stanoviska k ústavní smlouvě ze dne 24. září 2003 (1), ze dne 28. října 2004 (2) a ze dne 17. května 2006 (3), jakož i své rozhodnutí ze 14. března 2007 k 50. výročí podepsání Římských smluv (4). Ve všech těchto stanoviscích se EHSV bezvýhradně postavil za konvenční metodu i za příslušný výsledek.

2.

EHSV i nadále podporuje tuto ústavní smlouvu, která se zásadně a pozitivně liší od všech institucionálních dokumentů, jež byly doposud na nejrůznějších mezivládních konferencích sepsány pro účely revize Římských smluv: vznikla za účasti vnitrostátních i evropských poslanců, systematicky shrnuje v jednom textu veškeré politicko-institucionální úpravy od založení Evropských společenství, zahrnuje ustanovení o nezbytných institucionálních a procedurálních reformách rozhodovacího systému Evropské unie, popisuje cíle, které má unie sledovat, uvádí hodnoty, na kterých má stavět své politiky, a kodifikuje základní práva, která musí respektovat a bránit.

3.

To vše bylo důvodem toho, proč byl návrh konventu pojmenován Smlouva o ústavě pro Evropu. Na základě četných nedorozumění v některých členských státech však narazilo označení „ústava“ na odpor. EHSV nemá námitek, aby smlouva dostala jiný název. Obsah je důležitější než název.

4.

Pro EHSV jakožto institucionální zastoupení organizované občanské společnosti jsou směrodatné pro trvalou podporu ústavní smlouvy následující důvody, přispívající k posílení demokratické legitimity Unie:

5.

EHSV připomíná, že hlavy států nebo vlád všech členských států, sjednocení v Evropské radě, s ústavní smlouvou souhlasili a 29. října 2004 ho v Římě slavnostně podepsali. V mezičase ústavní smlouvu ratifikovala také dvoutřetinová většina členských států, jejíž počet obyvatel představuje výraznou většinu občanů Evropské unie. EHSV proto trvá na tom, aby ústavní smlouva zůstala základem pro další jednání o řešení současné krize.

6.

EHSV podporuje německé předsednictví v jeho záměru předložit u příležitosti zasedání Evropské rady ve dnech 21. a 22. června tohoto roku plán další činnosti k řešení krize a vítá, že v Berlínském prohlášení z 25. března 2007 jsou jako vstup nové smlouvy v platnost stanoveny evropské volby v roce 2009.

7.

To znamená, že do konce roku 2007 musí krátká mezivládní konference schválit změny tohoto návrhu, které jsou nezbytné pro nastolení konsensu. V souladu s tím bude muset mandát této mezivládní konference přesně uvést oněch několik ustanovení, o kterých lze znovu jednat. Výsledek by členské státy měly ratifikovat v průběhu roku 2008.

8.

Nové jednání o smlouvě musí mít za výsledek, že bude zachován základ toho, na čem se usnesl Evropský konvent a co bylo následně jednomyslně schváleno hlavami států a vlád. K tomu patří především institucionální a procedurální novinky jakož i nová ustanovení zavazující k dodržování Listiny základních práv. To znamená: části I (cíle, instituce, struktura Unie), II (charta základních práv Unie) a IV (obecná a závěrečná ustanovení) musí být zachovány. Část III v zásadě obsahuje ustanovení platných smluv vztahující se k politikám Evropské unie a nemusí být bezpodmínečně součástí nové smlouvy; institucionální a procedurální ustanovení části III by se měla zařadit do části I.

9.

EHSV se do práce mezivládní konference aktivně zapojí. Trvá ale také na tom, aby organizacím občanské společnosti byla nehledě na pravděpodobně krátké trvání mezivládní konference a její omezený mandát dána možnost poradní spoluúčasti. EHSV je ochoten organizovat ve spolupráci s předsednictvím Rady příslušná informační a konzultační setkání. Může se při tom opřít o pozitivní zkušenosti, které získal během práce Evropského konventu při spolupráci s jeho předsednictvem a s Evropským parlamentem.

10.

Rychlé ukončení současné krize prostřednictvím přijetí smlouvy, která splňuje požadavky Unie čítající 27 členských států, je nezbytně nutné. Nové výzvy totiž nutí, aby se Evropská unie dohodla na nové politice a učinila dalekosáhlá rozhodnutí, především s ohledem na další vývoj evropského modelu společnosti, jejímž základním prvkem jsou služby obecného zájmu (SOZ), a posílení sociálního rozměru evropské integrace; zvládání negativních dopadů, které vyplývají z globalizace všech hospodářských, sociálních a kulturních vztahů; podporu hospodářského růstu a posílení konkurenceschopnosti; zvládání klimatických změn; zajištění zásobování energií; zvládání problémů spojených s přistěhovalectvím; potírání chudoby a sociálního vyloučení.

27.10.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/3

1.1

Výbor bude nadále sledovat koordinované provádění směrnice z roku 2004 a tohoto pozměněného návrhu směrnice, a rovněž příslušných doplňujících rámcových rozhodnutí, aby mohl průběžně ověřovat účinnost boje proti padělání a mezinárodním padělatelským sítím, a to i mimo území Společenství.

1.2

Obecně podporuje navrhovaná ustanovení, přesto však Komisi vyzývá, aby zvážila poznámky uvedené v tomto stanovisku, v němž se navrhuje, aby se úsilí v oblasti postihu, celní spolupráce a spolupráce v trestních věcech soustředilo především na velké padělatelské podniky a na padělatelskou činnost provozovanou zločineckými organizacemi nebo na případy, kdy bylo spácháním trestného činu ohroženo zdraví či bezpečnost osob.

1.3

Výbor si především přeje, aby se směrnice týkala všech práv průmyslového vlastnictví a aby z ní nebyly vyloučeny patenty, které pro evropské podniky představují nejdůležitější oblast těchto práv.

1.4

EHSV zdůrazňuje nepřesnost jistých právních pojmů, jako jsou „obchodní úroveň“ či „obchodní povaha“ protiprávních jednání, které jsou součástí návrhu projednávané směrnice, neboť tato vágnost je v rozporu se základními zásadami trestního práva, jež usilují o to, aby byla podstata trestného činu objektivní a jasně a přesně stanovena. EHSV se rovněž staví proti způsobu vymezení trestů uvedených v článku 2 návrhu směrnice, neboť je toho názoru, že by bylo vhodné vymezit pouze obecný rámec trestního postihu (a omezit se na rozsudek znamenající uvěznění, peněžité tresty či pokuty), zatímco stanovení konkrétních trestů musí zůstat ve výlučné pravomoci státní legislativy.

2.1

V dokumentu MEMO/05/437 ze dne 23. listopadu 2005, shrnujícím sdělení Komise z téhož dne, vyjadřuje Komise uspokojení nad rozsudkem Soudního dvora, který uznal pravomoc Společenství přijmout odrazující a přiměřená trestní opatření, aby se zaručilo uplatňování norem vztahujících se k politikám Společenství zakotveným ve Smlouvě o ES.

2.2

Ve svém sdělení Komise uvádí svůj výklad rozsudku ze dne 13. září 2005, jímž Soudní dvůr zrušil rámcové rozhodnutí o trestněprávní ochraně životního prostředí. Podle Komise Soudní dvůr rozhodl, že Společenství má pravomoc přijmout opatření vztahující se k trestnímu právu, nezbytná k zajištění účinnosti práva Společenství. Dopad rozsudku podle Komise značně přesahuje oblast životního prostředí a týká se všech politik Společenství i základních svobod zakotvených ve Smlouvě. Začlenění trestních sankcí do práva Společenství musí být odůvodněno nutností a respektovat celkovou soudržnost systému trestního práva EU.

2.3

Tento široký výklad rozsudku týkajícího se životního prostředí nebyl jednoznačně přijat členskými státy ani právní teorií. Mnozí mají za to, že znaky skutkových podstat a odpovídající trestní sankce spadají především pod zásadu subsidiarity a jejich případná harmonizace na úrovni EU spadá do soudní spolupráce mezi členskými státy zakotvené ve Smlouvě o EU.

2.4

Je třeba poznamenat, že tento výklad do značné míry sdílí i Evropský parlament, neboť na oblasti, jež mohou spadat do trestněprávní pravomoci Společenství, se již nevztahuje pouze jednomyslné rozhodnutí členských států v Radě, ale kvalifikovaná většina při postupu spolurozhodování zahrnujícím i Parlament, čímž se rozšiřují jeho pravomoci spolutvůrce právních předpisů (1).

2.5

Jedná se však o značné rozšíření pravomocí Společenství založené na judikatuře, a hrozí, že z důvodu rozdílných výkladů ze strany institucí se může mimo jiné zpozdit přijímání právních předpisů obsahujících trestněprávní ustanovení nebo může zpětně dojít k omezení jejich rozsahu působnosti, např. z důvodu nových soudních žalob nebo dohod; v případě tohoto návrhu směrnice zůstává otázka zahrnutí patentů do oblasti trestněprávní ochrany otevřená, neboť Parlament má za to, že rozsudek Soudního dvora se týká pouze práva Společenství, zatímco Komise jej chápe tak, že se vztahuje na veškeré právo v oblasti duševního vlastnictví, tedy právo Společenství i právo vnitrostátní.

3.1

Pozměněný návrh směrnice KOM(2006) 168 v konečném znění stanovuje harmonizovaný horizontální trestněprávní rámec zajišťující dodržování práv průmyslového vlastnictví, práv literárního a uměleckého vlastnictví a dalších podobných nehmotných práv (společně označovaných jako duševní vlastnictví). Návrh se týká vnitřního trhu a je motivován naléhavou potřebou zásahu EU v této oblasti v souladu se zásadou subsidiarity a proporcionality. Právním základem je článek 95 Smlouvy o ES.

3.2

Návrh stanovuje obecný trestněprávní rámec vymezující „práva duševního vlastnictví“, která jsou chráněna, trestné činy porušení těchto práv a maximální trestní sankce, aby byl v rámci vnitřního trhu harmonizován trestní postih padělání zboží, služeb a duševních a uměleckých výtvorů chráněných evropským hmotným právem a právem jednotlivých členských států, a rovněž příslušnými mezinárodními dohodami, zvláště dohodou TRIPS (2), uzavřenou v roce 1994 v rámci WTO, která obsahuje ustanovení o trestních sankcích (3) za porušení některých práv, na něž se vztahuje ochrana.

3.3

Směrnice přijatá v roce 2004 již obsahuje rámec ochrany před kopírováním, pirátstvím a paděláním (4) ke komerčním účelům; podrobný seznam práv chráněných podle článku 2 této směrnice obsahuje prohlášení Komise (5). Jedná se o průmyslové vlastnictví (patenty a dodatková osvědčení, užitné vzory, ochranné známky, označení původu, (průmyslové) vzory, odrůdová práva), o autorské právo a práva příbuzná právu autorskému a o zvláštní práva vytvořená právem Společenství pro topografii elektronických okruhů a pro databáze. Jsou to výlučná práva považovaná právně za součást nehmotného majetkového práva. Část těchto práv je obsažena v acquis communautaire, případně jsou předmětem organizované fyzické ochrany Společenství ((průmyslové) vzory, ochranné známky, odrůdová práva) (6). Další práva, např. patentová, se řídí výlučně vnitrostátním právem, a očekává se vytvoření patentu Společenství, který žádají všechna průmyslová odvětví. Pod označením duševní vlastnictví se tak skrývá velmi heterogenní oblast nehmotných práv, jejichž povaha i právní režimy se výrazně liší.

3.4

Na členské státy se vztahují závazky vyplývající z dohody TRIPS, která vyžaduje zavedení odpovídajících vnitrostátních právních předpisů v oblasti trestního řízení a sankcí za padělání ke komerčním účelům; je jim však ponechán určitý prostor pro výklad, a kromě toho některé státy ještě nezavedly přiměřený trestní postih za porušení práv duševního vlastnictví na jejich území, včetně některých členských států EU. Směrnice z roku 2004 umožňuje poškozeným, jejichž práva byla porušena, získat náhradu, neboť ukládá členským státům povinnosti týkající se vyšetřování, řízení, konfiskace (7) a zajišťování náhrady za účelem harmonizace použitelného práva a boje proti organizovanému zločinu (8), který je v oblasti padělání velmi aktivní. Směrnice se však týká pouze občanského, obchodního a správního řízení a sankcí a upravuje především náhradu škody způsobené vlastníkům chráněných práv, kteří byli poškozeni paděláním, a navíc ji některé členské státy ještě neprovedly do vnitrostátních předpisů.

3.5

Ochrana „duševního vlastnictví“ je zakotvena ve Všeobecné deklaraci lidských práv i v Chartě základních práv Evropské unie, která byla slavnostně přijata v Nice v prosinci roku 2000. Mezinárodní ochranu upravují a zajišťují také dohody uzavřené v rámci příslušných specializovaných organizací OSN (WIPO, UNESCO) nebo v regionálním rámci (Mnichovská úmluva z roku 1973 zakládající Evropský patentový úřad a evropský patent). Minimální trestněprávní ustanovení v současnosti obsahuje pouze dohoda TRIPS. Návrh Komise má přinést určitý stupeň harmonizace na úrovni Společenství tím, že ukládá členským státům povinnost zavést ve vnitrostátním právu minimální trestní sankce se společnou definicí trestných činů a společnými modelovými sankcemi.

3.6

Pozměněný návrh směrnice má tedy za cíl sbližování výše trestů za porušení práv duševního vlastnictví, pokud jde o tresty odnětí svobody, pokuty a konfiskaci. Stanovuje pravidla pro soudní pravomoc, aby v případě, že k porušení dojde ve více členských státech, probíhalo trestní řízení pokud možno pouze v jednom členském státě a aby se usnadnilo vyšetřování; navrhuje se zde, aby do vyšetřování byli zapojováni i poškození nebo jejich zástupci.

3.7

Hlavní změnou oproti předchozím návrhům je stanovení výše a povahy trestních sankcí použitelných v případě porušení práv duševního vlastnictví, přičemž trestné činy jsou v návrhu definovány také.

3.8

Fyzické osoby, které se dopustí trestných činů uvedených v článku 3 směrnice, by měly být potrestány maximálním trestem odnětí svobody ve výši alespoň 4 let, pokud jednaly v rámci zločinecké organizace nebo pokud spácháním trestného činu bylo ohroženo zdraví či bezpečnost osob (čl. 2 odst. 1).

3.9

Na fyzické a právnické osoby, které se dopustí trestných činů uvedených v článku 3 směrnice, by měly být uplatněny účinné, přiměřené a odrazující sankce, včetně pokut trestní nebo jiné povahy v maximální výši minimálně 100 000 EUR (300 000 EUR v závažných případech podle čl. 2 odst. 1, přičemž nejsou vyloučeny vyšší tresty v případech, kdy hrozí smrt nebo trvalé poškození zdraví).

3.10

Vnitrostátní právo by mělo stanovit konfiskaci padělaných výrobků, majetku a nástrojů souvisejících s trestnou činností, a to alespoň v závažných případech (organizovaná trestná činnost, ohrožení zdraví a bezpečnosti osob) (článek 3).

3.11

Pozměněný návrh umožňuje členským státům překročit stanovenou výši trestů.

3.12

Vzhledem ke stažení návrhu rámcového rozhodnutí Rady, jež doplňovalo původní návrh, chce Komise použít horizontální přístup v rámci trestního řízení, který byl přijat dne 23.12.2005 a jehož cílem je podporovat soudní spolupráci a zavést srovnatelné výše trestů ve všech členských státech, aby bylo možné uplatnit Eurojust (9).

3.13

Zahájení vyšetřování a trestního řízení je věcí členských států, nemělo by záviset pouze na žalobě podané poškozeným.

4.1

Výbor konstatuje stále častější používání nejasného pojmu „duševního vlastnictví“, ve kterém se mísí odlišné právní pojmy, různé způsoby ochrany a používání; tento výraz byl však zahrnut do evropského i mezinárodního práva. Povaha, trvání a rozsah působnosti jednotlivých nehmotných práv se značně liší, každé vychází z vlastního právního režimu, mají různou územní platnost a vztahují se k nim různé instituce zajišťující evidenci a ochranu. Kromě toho se i výklad porušení těchto práv v různých zemích může lišit a v některých případech se rychle mění.

4.2

Analýza složení léčiv (bez zneužití či zveřejnění výsledku) nebo reverzní inženýrství počítačových programů či elektronických součástek kvůli zajištění interoperability, případně výkon zákonného práva, jako je právo na soukromou kopii, překonáním zabezpečovacího mechanismu (většinou málo účinného), se v některých zemích považuje za padělání nebo vytváření nedovolených kopií; navíc za tyto činy hrozí vysoké tresty, a to i tehdy, pokud nebyly motivovány komerčně nebo je neprováděla zločinecká organizace.

4.2.1

Výbor se již vyjádřil pro koordinovaný boj na úrovni Společenství s různými formami obchodního padělání, jež zasahuje evropské hospodářství, a pro potlačení různých přestupků poškozujících průmyslové vlastnictví a autorská práva (10), které představují pro evropské hospodářství velkou újmu; hromadné padělání je často činností zločinných spolčení nebo organizovaných skupin a může poškodit zdraví, bezpečnost či život lidí: co se týče těchto případů, musí se při stanovení trestních sankcí považovat za přitěžující okolnosti. V návrhu směrnice by měla být pro veškeré přitěžující okolnosti ponechána zásada vyššího trestu.

4.2.2

Výbor schvaluje, jako i v případě směrnice z roku 2004, skutečnost, že se zamýšlená harmonizace vztahuje pouze na trestné činy spáchané na obchodní úrovni, které jsou tedy takové povahy, že mají výrazný dopad na jednotný trh; bylo by rovněž užitečné lépe definovat tuto „obchodní“ povahu, například upřesněním, že jsou padělané výrobky nebo služby určeny k prodeji ve velkém, že svou povahou představují významnou hospodářskou újmu nebo že jsou nebezpečné pro lidi, a to nezávisle na prodaném množství, nebo že původci těchto trestných činů v každém případě jednají s cílem získat nezákonný finanční prospěch. Zavedení trestních sankcí předpokládá zřejmé narušení veřejného pořádku, přičemž se toto narušení může lišit intenzitou i závažností: stupnice přestupků a trestů musí být přiměřené narušení, avšak je možné se zamýšlet nad skutečností, zda odlišení „porušení práva na duševní vlastnictví na obchodní úrovni“ a „závažných porušení“ a zda přísnost navrhovaných nápravných opatření dostatečně odpovídají zásadě proporcionality, jež je nedílnou součástí trestního práva. V ostatních případech jsou výměny souborů po internetu pro soukromé účely nebo reprodukce (hudební „remix“) nebo představování hmotných či duševních děl v rámci rodiny či v soukromém rámci nebo za studijními a pokusnými účely implicitně vyloučeny z rozsahu platnosti navrhovaného právního předpisu; bylo by vhodné, kdyby toto vyloučení bylo výslovně uvedeno.

4.2.3

Výbor by rád připomněl, že nehmotná práva dotčená paděláním nejsou právy absolutními; každé z dotyčných práv má své zvláštnosti a každé v zásadě uděluje výlučnost a dočasný monopol podnikání, jehož trvání a zeměpisný rozsah platnosti se různí, to jest zavádí časově omezené ochranné opatření (výměnou za zveřejnění vynálezů v otázce patentů, v důsledku vytvoření díla v případě autorského práva); držitelé licencí a právoplatní či poctiví uživatelé výrobků a služeb nebo plodů duševní činnosti rovněž disponují právy, která jsou mnohdy v případě některých licencí dosti široká (11). Některá vnitrostátní práva však obsahují nelogické prvky a často jsou v nich ve vztahu k právům spotřebitelů jednostranně upřednostňována práva výrobců, distributorů a odvětví; zdá se, že se vůle mnoha zemí zavést do vnitrostátního práva těžké trestní sankce na tomto zaujetí podílí. Dostáváme se tak do paradoxního stavu, kdy by se maximální trest za porušení na obchodní úrovni v návrhu směrnice mohl ukázat jako totožný s existujícím trestem za porušení jednotlivce, nebo dokonce ještě nižší než tento trest!

4.2.4

Výbor by si přál, aby se z iniciativy Komise, například ve formě komplexní srovnávací studie vnitrostátního práva jednotlivých států po transpozici, uskutečnila opravdová revize vnitrostátního trestního práva ve vztahu k trestnímu právu Společenství, s cílem skutečné evropské harmonizace, zejména v oblasti autorského práva a souvisejících práv, jež jsou mnohdy předmětem zvyšování v trestních sankcích. Tím vznikají, aniž by to bylo skutečně nezbytné, nepřiměřené stupnice sankcí a trestů, protože obchodní modely šíření děl se rychle vyvíjejí, s programovým zrušením DRM (ochrana proti kopírování) v krátkodobém měřítku, a protože se mnohdy zdaněním nosičů výrazně kompenzují škody držitelů práv vzniklé v souvislosti s pirátskými kopiemi.

4.3.1

Výbor by si přál, aby byla stanovena jasnější definice o povaze morálního zavinění pro trestné činy padělání a napodobenin výrobků nebo služeb v oblasti duševního vlastnictví. Součástí trestného činu je úmysl původce nebo spolupachatelů se tohoto trestného činu dopustit: v dohodě TRIPS se uvádí „úmyslné činy padělání“ a ve směrnici se uvádí úmyslný, vědomý čin; trestný čin rovněž zahrnuje hmotný prvek, jímž je vykonání přestupku nebo alespoň pokus o jeho vykonání, srovnatelný se započetím jeho výkonu: tyto dva prvky jsou kumulativní, přičemž pouhý úmysl není dostatečný k tomu, aby byl klasifikován jako trestný čin (vyjma založení myšlenkové policie). Navádění ke spáchání přestupku obecně nemůže být vymezeno, pokud „podněcovatel“ neposkytuje (zpravidla ilegální) nástroje ke konkrétním účelům spáchání daného přestupku; z pohledu Výboru rovněž pouhé poskytnutí předmětů nebo vybavení běžného užívání, nebo přístupu k internetu, nelze ztotožňovat se spolupachatelstvím či přestupkem „návodu“ (který se obecně v trestním právu vztahuje pouze na velmi omezené situace, a v ostatních případech je obtížné jej dokázat), pokud padělatelé použijí tyto prostředky. Pojem „spolupachatelství“ by měl být v legislativě Společenství dostatečný a otázku spolupůvodců by mělo podrobně upravovat vnitrostátní právo jednotlivých států. V jiném případě by v důsledku toho mohlo dojít k obviněním bez přítomnosti prvků úmyslu, čímž by vznikla pro řadu poskytovatelů předmětů či služeb velká právní nejistota.

4.3.2

Nedovolená reprodukce děl, modelů, postupů či vynálezů chráněných dočasným monopolem zakládá přestupek padělání: u této definice by bylo vhodné zůstat a nerozšiřovat ji na pojem „pirátství“ (které obecně spočívá v podvodném vniknutí do informačních systémů s cílem převzít nad nimi kontrolu, ukrást z nich data či použít široké pásmo ke zpravidla ilegálním účelům). Pirátství se odlišuje od padělání v užším slova smyslu a trestní přestupky musí být nadále vykládány striktně. Vniknutí do informačních systémů bez povolení, krádež dat či širokého pásma a zásahy do soukromého života musí být ovšem předmětem náležitého trestněprávního postihu, avšak nespadají přímo do padělání. S potlačováním počítačového pirátství by se mělo nakládat zvláštním způsobem, třebaže se tyto pojmy používají nepřesně v mnoha politických prohlášeních, v nichž mají mluvčí tendenci je zaměňovat, a přispívat tak k určitému zmatení; počítačové pirátství se používá v rámci teroristických podniků, měla by mu být věnována zvláštní pozornost a mělo by být předmětem náležité mezinárodní spolupráce.

4.3.3

Označení „zločinné spolčení“ nebo „organizovaná trestná činnost“, jež jsou uvedena v důvodové zprávě, by měla být doplněna o pojem „organizovaná skupina“, který je již jako přitěžující okolnost součástí některých trestněprávních předpisů. Obchodní padělání v organizované skupině nebo v rámci organizované trestné činnosti by mělo představovat přitěžující okolnost, jež opravňuje k vyšším trestům a pokutám.

4.3.4

Komise poukazuje na to, že členské státy mohou volně přijímat závažnější tresty nebo udělovat tresty za další činy. To by mohlo být vykládáno jako povzbuzení k trestání činů s jiným než obchodním účelem, dokonce i k rozšíření přestupku padělání na činy, jež nepředstavují reprodukci nebo kopírování výrobku, postupu či díla v užším slova smyslu.

4.3.5

Výbor má pochybnosti o zařazení softwaru umožňujícímu výrobu kopií, který dokáže obejít či zrušit DRM (12) (hardwarové či softwarové protikopírovací mechanismy, nejčastěji málo účinné a nešifrované), mezi padělání mechanismů DRM v rámci práva Společenství a v některých zemích, neboť to, co je takto kvalifikováno jako „padělání“, nejsou kopie ani reprodukce původního obsahu. Nástroje DRM navíc nejsou standardní, neboť závisí na určité platformě či poskytovateli a někdy bývají použity proprietární formáty souborů, což představuje překážky interoperability nebo to vede ke vzniku uzavřených trhů a k odstranění konkurence; vytvoření a používání prostředků ke kopírování, aby spotřebitelé či podniky, již jsou držiteli programové licence, mohli uplatňovat svá práva (kopírování pro soukromé účely, za účelem zálohování, za použití různých standardních materiálů), by nemělo být trestáno samo o sobě, avšak pouze pokud existuje duševní prvek či hmotný prvek přestupku na obchodní úrovni.

4.3.6

Výbor podporuje ve vztahu ke všem stížnostem poškozených v rámci občanského i trestního práva zásadu nezávislosti trestního stíhání; v souvislosti s mafií by se totiž mohli poškození zdráhat zahájit jakoukoli činnost k ochraně svých práv. Obchodní padělání navíc, zejména co se týče skupin či organizací organizované trestné činnosti, nebo i terorismu, postihuje hospodářství a sociální blahobyt, a jeho potlačení je ve vlastní odpovědnosti každého státu.

4.3.7

Výbor doufá, že účinná spolupráce členských států umožní efektivní útok na mezinárodní sítě padělatelů, zejména těch, jež jsou spojeny se zločinnými spolčeními a s praním špinavých peněz, a zároveň připomíná, že řada těchto sítí provozuje činnost ze třetích zemí a že je nezbytné rozšířit činnost i za hranice Unie, a to za použití prostředků mezinárodního práva.

4.3.8

Výbor se domnívá, že na úrovni Společenství by společné policejní vyšetřovací skupiny měly spolupracovat rovněž s celními skupinami, ale i s oběťmi padělání či jejich pověřenými znalci. Vítá začlenění poškozených do vyšetřovacích postupů, avšak navrhuje omezit jejich úlohu ve vztahu k orgánům veřejné moci na čistě informační. Bylo by přehnané, kdyby se v návaznosti na obvinění z padělání na obchodní úrovni podnik mohl například podílet na kontrolách a konfiskacích u konkurenta, jenž je považován za nevinného až do konečného právního důkazu o opaku pravomocným rozhodnutím v této věci. Cílem Výboru je bránit odchylkám soukromého soudnictví, vměšování či protiprávního vniknutí osob, které nejsou pověřeny veřejným orgánem v trestním řízení.

4.3.9

Výbor je rovněž znepokojen rostoucí tendencí k obchodní činnosti v souvislosti s internetovými sítěmi a k žádostem o rozšíření trestních sankcí v tomto oboru činnosti stanovených v dohodě TRIPS, jak je jasně vyjádřeno ve zprávě ministerstva obchodu Spojených států z roku 2006 o kapitolách 301 a „super 301“ (13), přičemž se použijí smlouvy WIPO o duševním vlastnictví na internetu, svobodném nástroji veřejného sektoru a světovém společném jmění.

27.10.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/8

1.1

Závěry předsednictví ze zasedání Evropské rady ve dnech 23.-24. března 2006 obsahují žádost, aby Evropský hospodářský a sociální výbor počátkem roku 2008 předložil souhrnnou zprávu na podporu partnerství pro růst a zaměstnanost.

1.2

Evropská rada dále navrhla konkrétní oblasti pro prioritní opatření na období 2005–2008:

2.1

Přestože Lisabonská strategie přinesla kladné výsledky, stále ještě zcela neuspěla především v oblasti hospodářského a průmyslového růstu a ve vytváření více lepších pracovních míst. Pokud jde o celosvětovou konkurenci, Evropa čelí výzvám tradičních a novějších konkurentů, se kterými se nemůže náležitě vypořádat.

2.2

Evropské podniky fungují v nedokončeném jednotném trhu, zejména co se týče harmonizace daňových pravidel, příliš pomalého provádění směrnic členskými státy, zbývajících administrativních překážek a nedostatečné mobility pracovních sil. Při překonávání těchto překážek mají potíže zejména malé a střední podniky.

2.3

Dále je třeba překonat problémy, které přináší nedostatečné podnikání, stárnutí obyvatelstva a důsledky pro podnikání, nabídka pracovních sil a větší potřeba zaměřit se na převod podniků, přístup k financím při založení a růstu podniků, přístup k výsledkům výzkumu, a tak k inovačním příležitostem.

2.4

Malé a střední podniky hrají klíčovou úlohu při dosahování lisabonských cílů. Jejich nezbytný přínos však byl v prvních letech provádění opomíjen. Více rozvinout by se mělo zejména zapojení organizací malých a středních podniků do hodnocení pokroku, ale i jejich role při podpoře malých a středních podniků na všech úrovních politiky. Při příležitosti příští revize integrovaných hlavních směrů pro růst a zaměstnanost na období let 2008–2010 EHSV požaduje lépe zaměřené a modernější integrované směry týkající se malých a středních podniků, zvlášť v části o mikroekonomických reformách. Aby je mezitím bylo možné podrobně realizovat, EHSV vybízí Radu, aby Chartu pro malé podniky postavila na právní základ, jak požadoval Parlament, s cílem posílit základ dalších činností. Následující politické směry a činnosti jsou považovány za rozhodující pro rozvoj obchodního potenciálu malých a středních podniků.

2.4.1

EHSV vybízí Komisi a Radu, aby se vynasnažily přispět k tomu, aby se zásadou „mysli nejdříve na malé“ řídily všechny příslušné právní předpisy.

2.4.2

EHSV žádá, aby byl rok 2009 vyhlášen „Rokem podnikatelů“, a tak se zdůraznila klíčová role, kterou mají podnikatelé v oblasti růstu a sociální péče a povzbudila se mládež a ostatní ke zvážení kariéry v podnikání.

2.4.3

EHSV požaduje, aby se vynaložilo úsilí k zajištění účinnosti programu pro konkurenceschopnost a inovaci, který by vhodně podporoval malé a střední podniky a byl by pro ně snadno dostupný, a k tomu, aby malé a střední podniky měly snadnější přístup k 7. rámcovému programu pro výzkum a rozvoj a strukturálním fondům. Účinnost a dostupnost těchto programů a nástroje JEREMIE by měly být pozorně kontrolovány.

2.4.4

Nejcennější hodnotou podniku je jeho lidský kapitál. Odpovídající podpůrné struktury, nabídky odborné přípravy přizpůsobené konkrétním potřebám i vhodně navržené finanční pobídky by měly malým a středním podnikům pomoci zvýšit kvalifikace a dovednosti jak zaměstnanců, tak podnikatelů pomocí dalšího investování do stálé odborné přípravy.

2.4.5

EHSV požaduje, aby Komise provedla analýzu zapojení malých a středních podniků do programů Společenství. Nebude-li účast považována za dostatečnou, měl by být zaveden povinný minimální procentní podíl.

2.4.6

Veřejné zakázky jsou důležitým nástrojem, který malým a středním podnikům pomáhá rozvíjet jejich činnosti. Účast malých a středních podniků by měla být pozorně sledována a měla by být připravena opatření, která by usnadnila jejich přístup k veřejným zakázkám. Měla by se podněcovat výměna osvědčených postupů.

2.4.7

Na úrovni Komise by měla být vytvořena koordinační struktura pro skutečnou, účinnou a efektivní politiku pro malé a střední podniky ve všech programech, činnostech a legislativních opatřeních.

2.4.8

Je třeba podniknout specifické kroky na podporu a využívání osvědčených metod v oblasti MSP a co se týká konkurenceschopnosti, zejména v regionech, které se nacházejí na nízké úrovni rozvoje v Evropě. Iniciativy tohoto typu by měly být prováděny prostřednictvím organizací MSP.

3.1

Lisabonská strategie je nejznámější ve zjednodušené podobě jako závazek učinit z Evropy do roku 2010 nejdynamičtější a nejkonkurenceschopnější znalostní ekonomiku na světě. Rada kromě obecného přehledu přijala v červnu 2000 v Santa Maria de Feira Chartu pro malé podniky.

3.2

Výbor připomíná, že lisabonský mandát ze dne 24. března 2000 hned na počátku:

3.3

Rada na jarním zasedání Evropské rady v březnu 2005 přistoupila k hodnocení Lisabonské strategie v polovině období a rozhodla se jí dát nový impuls tím, že se nově zaměří na růst a zaměstnanost jako nejdůležitější evropské politické priority. Bylo dosaženo dohody o integrovaných hlavních směrech pro růst a zaměstnanost (1), jež by měly být příznivé pro ucelenost reformních opatření a být plánem pro uspořádání národních programů reforem.

3.4

Ve vývoji Lisabonské strategie je při zvyšování hospodářského blahobytu, tvorbě pracovních příležitostí, ochraně kvality životního stylu a jeho zlepšování rozhodujícím znakem úsilí o konkurenceschopnost a růst. Naopak, vyšší kvalita života, zlepšování sociální situace a udržitelnost životního prostředí mohou růst zároveň vytvářet. Lisabonská strategie stále ještě neuspěla především v oblasti hospodářského a průmyslového růstu a ve vytváření více lepších pracovních míst. Pokud jde o celosvětovou hospodářskou soutěž, Evropa se potýká s problémy. EU prošla od zahájení lisabonského procesu podstatným rozšířením nejprve z 15 na 25 a pak na 27 členských států.

3.5

Výbor chce nejdříve poznamenat, že Lisabonská strategie již umožnila řadu pozitivních vývojových trendů, včetně:

3.6

Navzdory těmto pozitivním momentům je hlavním postřehem to, že Evropa, jež uvízla mezi svými největšími industrializovanými konkurenty a novými ekonomikami s nízkými výrobními náklady, které více využívají nových technologií, čelí stále náročnějším konkurenčním výzvám. Důvodem ke znepokojení je několik ukazatelů, např.:

3.7

Lisabonské reformy zároveň zaostávají:

3.7.1

Na evropské úrovni se členské státy zavázaly dokončit jednotný trh v několika oblastech (energie, služby, veřejné zakázky, transevropské sítě, přizpůsobení veřejných služeb), ale odmítají provést ve stanoveném časovém rámci nezbytná opatření.

3.7.1.1

Na evropské úrovni Komise od devadesátých let minulého století podnikla mnoho iniciativ s cílem jednak lépe porozumět potřebám a fungování malých a středních podniků, jednak podpořit jejich rozvoj a pomoci jim lépe využít jejich potenciál vytváření pracovních míst. Tyto činnosti byly v několika uplynulých letech posíleny jmenováním zmocněnce pro malé a střední podniky, akčním plánem pro oblast podnikání přijatým v roce 2004 a usilováním o lepší právní předpisy, lepší přístup k finančním prostředkům (EIF a EIB) a program pro konkurenceschopnost a inovace (CIP).

3.7.2

Na národní úrovni se výsledky liší, přičemž nedostatky se týkají většinou:

3.7.3

Nové členské státy musí často překonávat další znevýhodnění v důsledku rozdílů v rozvoji, např. v oblasti zaměstnanosti, technologií nebo životního prostředí, i když tato znevýhodnění jsou někdy také kompenzována opatřeními k obnově, která jsou radikálnější než v EU-15.

3.8

Je zde zmíněna zpráva, již Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) vypracoval na žádost Evropské rady z března 2005, shrnující výsledky konzultací na téma plnění cílů Lisabonské strategie a úlohy sociálních partnerů a ostatních složek organizované občanské společnosti, o něž EHSV požádal své partnery ve všech členských státech i na evropské úrovni (2). Výbor v uplynulých letech zveřejnil několik zpráv o Lisabonské strategii a jejích konkrétních aspektech (3).

4.1.1

Naprostá většina podniků v Evropě (99,8 %) jsou malé a střední podniky. Typická evropská firma je mikrofirma (91 %), 7 % jsou malé podniky. Nejen, že je většina podniků v Evropě malá, ale také na ně připadá značná část evropské pracovní zkušenosti (dvě třetiny zaměstnanosti v soukromém sektoru) a hospodářské aktivity (57 % HNP) (4).

4.1.2

S cílem zlepšit sledování hospodářské výkonnosti MSP EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby opět zahájila činnost Evropského střediska pro sledování MSP.

4.1.3

Především MSP vytvářejí pracovní místa, představují jeden z hlavních zdrojů příjmů pro státní rozpočet (daně, DPH atd.), značné části populace poskytují možnost profesně a společensky se realizovat, zvláště té nejaktivnější a nejvíce inovující vrstvě obyvatelstva, která je tažnou silou ekonomiky. Dále tvoří hlavní součást hospodářského prostředí vhodného pro tržní ekonomiku, jež se vyznačuje flexibilitou, inovací a dynamikou a jež je líhní budoucích velkých podniků, zvláště v nových oblastech hospodářství založených na složitých technologiích.

4.2.1

Důraz na konkurenceschopnost potvrzuje potřebu dosáhnout udržitelné konkurenceschopnosti v otevřeném a globálním hospodářství tím, že zvýšíme využívání nových technologií, určíme účinnější odbornou přípravu, zajistíme, aby zaměstnanci měli správnou kvalifikaci, a zvýšíme produktivitu. Pro tuto strategii je nejdůležitější pojetí kvality (kvalita zboží, služeb, právních předpisů, správy, pracovních míst, sociálních vztahů a životního prostředí).

4.2.2

Členské státy by měly udržovat své střednědobé rozpočtové cíle v průběhu celého hospodářského cyklu, případně přijmout veškerá nezbytná opravná opatření, aby tak zajistily hospodářskou stabilitu. V souladu s tím by se členské státy měly vyvarovat procyklické fiskální politiky. Členské státy zveřejňující schodky běžného účtu, které s sebou nesou riziko, že se stanou neudržitelnými, by měly usilovat o jejich nápravu zaváděním strukturálních reforem, které by posílily vnější konkurenceschopnost a také přispěly k jejich nápravě prostřednictvím fiskálních politik. Tato opatření jsou z důvodu stárnutí evropské populace naprosto minimálním předpokladem.

4.2.3

EHSV se domnívá, že pouze změnou základní tendence hospodářských politik, zejména makroekonomických politik, bude v Evropě možné odstranit překážky, které maří trvalé a dalekosáhlejší hospodářské oživení. EU musí jednat zevnitř, má-li nasměrovat evropské hospodářství zpět na cestu růstu a plné zaměstnanosti. Bude to vyžadovat vyváženou makroekonomickou politiku, jejímž výslovným cílem bude dosažení cílů Lisabonské strategie, zejména plné zaměstnanosti, posílení konkurenceschopnosti a skutečné zvážení závazku usilovat o udržitelný rozvoj v souladu se závěry summitu v Göteborgu.

4.2.4

EHSV připomíná, že cílem monetární politiky by mělo být nalezení kompromisu mezi cenovou stabilitou, hospodářským růstem a zaměstnaností. Bylo by rozumné požadovat, aby se ECB zaměřila na stabilitu v širším smyslu, tj. nejen cenovou stabilitu, ale i stabilitu růstu, plné zaměstnanosti a sociální soudržnosti (5). Pro dosažení výsledků je důležité, aby národní rozpočty byly v souladu s politikami ECB a respektovaly Pakt o stabilitě a růstu.

4.2.5

EHSV navíc poukazuje na zvláštní význam služeb souvisejících s podnikáním jako součásti malých a středních podniků pro úspěch lisabonského procesu a konkurenceschopnosti EU. EHSV, v návaznosti na odpovídající sdělení Komise (6), zdůrazňuje, že je nezbytné vytvořit právní prostředí, v němž jsou dotyčné malé a střední podniky schopny plnit požadavky společnosti, před něž jsou postaveny.

4.2.6

EHSV také podporuje širokou analýzu nezbytných podpůrných opatření provedenou ve 27 odvětvích zpracovatelského průmyslu zmíněnou v dokumentu Komise o integrované průmyslové politice, trvá však na skutečném provádění této politiky v součinnosti s členskými státy (7).

4.3.1

EHSV plně podporuje nedávný návrh Evropské komise do roku 2012 snížit administrativní zatížení pro společnosti o 25 % (9). To může vést ke zvýšení HDP Evropské unie o 1,5 %. EHSV žádá Komisi, aby v plném rozsahu předložila jasnou Strategii pro zjednodušení právního prostředí, a tak zabránila neúspěchu při provádění (10).

4.3.2

Nižší administrativní zátěž může podpořit hospodářskou dynamiku. Omezení břemene právních závazků a závazků vyplývajících z předpisů vyžaduje globální přístup místních a vnitrostátních orgánů i Evropské unie. Je nezbytné, aby právní předpisy byly dobře navržené a přiměřené.

4.3.3

EHSV podporuje vytvoření výboru pro posouzení dopadu (na podniky), jež Komise oznámila ve strategickém přezkumu Lepší právní předpisy (11) a jehož cílem je zvýšení kvality a účinnosti posuzování dopadu. Rozsah jeho činnosti však nesmí být omezen na pouhou koordinaci, ale musí též vzít v úvahu kvalitu práce, pokud jde o malé a střední podniky, a analýzu hospodářských a sociálních důsledků návrhů právních předpisů. Měl by být zkoumán dopad nových předpisů přijímaných na vnitrostátní úrovni a na úrovni Společenství na MSP.

4.3.4

Hospodářský a sociální dopad nových nebo revidovaných právních předpisů a jejich dopad na životní prostředí musí být pečlivě posouzen, aby se zjistily možné kompromisy a společné působení různých cílů politik. Stávající právní předpisy jsou kromě toho prozkoumávány z hlediska možnosti jejich zjednodušení a je posuzován jejich dopad na konkurenceschopnost. Zvláštní pozornost by se měla věnovat nezávislému posouzení dopadu na podniky, včetně konkrétního zaměření na malé podniky, všech legislativních a právních návrhů Evropské komise. Vytváří se společný přístup k měření administrativních nákladů nových a stávajících právních předpisů. Řídící zásadou při přezkumu stávajících právních předpisů a vytváření nových by měla být zásada „mysli nejdříve v malém“. To znamená, že právní předpisy by měly brát v úvahu zvláštnosti malých a středních podniků.

4.3.5

EHSV poukazuje na to, že zlepšení je zvlášť důležité pro malé a střední podniky, které mají obvykle k dispozici pouze omezené zdroje k tomu, aby se vypořádaly s administrativou stanovenou jak právními předpisy Společenství, tak vnitrostátními právními předpisy.

4.3.6

Měly by se učinit nezbytné kroky k tomu, aby se zajistilo, že všechny členské státy provedou všechny směrnice včas a prostřednictvím vysoce kvalitních právních předpisů, a aby národní a regionální vlády a zákonodárci byli přesvědčeni o zahájení vlastních projektů na zjednodušení právních předpisů tam, kde při provádění evropského práva došlo k „pozlacování“ („gold-plating“).

4.3.7

Většina politických subjektů na regionální, vnitrostátní a evropské úrovni není dostatečně informována o realitě malých podniků a jejich skutečných potřebách. Předpokladem zlepšení kvality politiky pro malé a střední podniky v Evropě je lepší zapojení zástupců sdružení malých a středních podniků (12) na všech úrovních. Posilování sdružení malých podniků je také jedním z klíčových prvků Evropské charty pro malé podniky z roku 2000. Reprezentativní sdružení malých a středních podniků by měla být zapojena jako důležité zainteresované strany do rozhodovacího procesu na všech úrovních.

4.3.8

EHSV rozhodně podporuje Evropskou chartu pro malé podniky, která se ukázala jako výtečný nástroj sledování dosaženého pokroku a identifikace problémů, s nimiž se potýkají MSP, a dále též jako nástroj rozhodování o členských státech, jež mají jednat s cílem zlepšit koordinaci podnikatelských politik v celé Evropě. Je třeba zachovat stálý rytmus procesu integrace zpráv o provádění charty do ročních zpráv o lisabonské agendě. Je nutno ji aktualizovat a doplňovat ve vztahu k revidované Lisabonské strategii a k procesu velkého rozšíření.

4.4.1

Podnikání je komplexní jev, jenž zahrnuje prvky smyslu pro iniciativu, podstupování rizika a inovace. Malé a nové podniky vytvářejí inovace, vyplňují mezery na trhu, vytvářejí pracovní místa a zvyšují konkurenci, čímž podporují ekonomickou účinnost.

4.4.2

Evropská unie jako celek je sužována malou podnikatelskou aktivitou v rané fázi. Nejnovější zpráva Global Entrepreneurship Monitor nezařazuje žádný členský stát EU mezi prvních deset zemí (14). Naopak osm členských států se objevuje mezi deseti nejnižšími úrovněmi účasti (15).

4.4.3

Podnikání má význam pro společnost jako celek. Výbor navrhuje, aby byl rok 2009 vyhlášen Evropským rokem podnikání, s cílem podpořit a zvýšit povědomí o kultuře podnikatelského myšlení a pochopení významu podnikání pro celkový rozvoj každé země. Výbor v této souvislosti poznamenává, že v roce 2010 proběhne hodnocení v polovině období několika důležitých programů Společenství. Je třeba vytvořit kladné postoje společnosti k podnikání. Evropský rok podnikání by také poskytl příležitost k upevnění a posílení stávající výměny osvědčených postupů.

4.4.4

V rámci EU je velmi nutné změnit osnovy vzdělávání a odborné přípravy, zejména ve vyšším vzdělávání tak, aby kladly větší důraz na pokročilé vzdělávání k podnikání, na strategický význam řízení informací, IKT a sítí. Úloha škol a univerzit je nezbytným faktorem podpory podnikatelského smýšlení mezi mladými lidmi. Doporučuje se například aktivní účast zástupců společností na vzdělávání i angažovanost obchodních organizací. Významná je činnost médií a jimi vzbuzovaný image obchodu.

4.4.5

Mělo by dojít k posílení politik zaměřených na pomoc podnikům při zahájení činnosti a rozvoji, a to včetně rychlejšího a méně nákladného založení podniku, opatření ke zlepšení přístupu k rizikovému kapitálu, rozšíření programů přípravy na podnikání, opatření pro podporu vytváření a rozvoje malých a středních podniků, programů určených pro usnadnění přístupu k sítím a k veřejně prospěšným službám a hustší sítě podpůrných služeb pro malé podniky. Kromě toho jsou nutná politická rozhodnutí s ohledem na reformu daňových systémů, právní předpisy, přístup na trh, kroky k záchraně a restrukturalizaci a dědické právo. Je také nutná osvěta, aby se změnil přístup k bankrotům.

4.4.6

Rozhodující je dostupnost finančních prostředků v rané fázi. Belgická vláda podnikla kroky k překlenutí nedostatku vlastního kapitálu. Příkladem může být fond Arkimedes, jenž získal 110 milionů eur v podobě akcií nebo dluhopisů, za které se zaručila vlámská regionální vláda.

4.4.7

Stejně nezbytné je poskytování informací a služeb na podporu podnikání, zvlášť mladým podnikatelům. Ve vlámské části Belgie se osvědčily programy odborného dohledu.

4.4.8

Obavy z neúspěchu mají značný negativní dopad na možné zakládání nových podniků. Pro samostatně výdělečně činné osoby musí být přijat odpovídající sociální rámec. Samostatně výdělečně činní by také měli snadněji dostat druhou šanci.

4.5.1

Měl by se uvolnit potenciál jednotného trhu. Evropská unie by nyní měla disponovat výhodami trhu, který je větší než trh USA nebo Číny, avšak:

4.5.2

Atraktivita Evropské unie jako místa pro investování závisí na velikosti a otevřenosti jejích trhů, jejím právním prostředí a kvalitě infrastruktury. Evropa se díky vyšším investicím stane produktivnější, protože úroveň produktivity práce závisí na investicích do hmotného a lidského kapitálu i do znalostí a infrastruktury.

4.5.3

Schopnost evropských výrobců konkurovat a přežít na vnitřním trhu je důležitá pro jejich konkurenceschopnost na světových trzích. Zatímco vnitřní trh zboží je poměrně dobře sjednocený, trh služeb je stále právně i fakticky dost roztříštěný. Vnitřní trh služeb musí být plně funkční a zároveň musí být zachován evropský sociální model, aby se podpořil růst a zaměstnanost a posílila konkurenceschopnost. Odstranění daňových překážek přeshraničních aktivit a zbývajících překážek mobility pracovníků také významně zvýší účinnost. Úplná integrace finančních trhů by rovněž zvýšila produkci a zaměstnanost tím, že by umožnila účinnější přidělování kapitálu a vytvořila lepší podmínky pro financování podnikatelské činnosti.

4.5.4

Vnitřní trh pro malé a střední podniky, zejména v odvětví služeb, stále není plně uskutečněn. Vysoká administrativní zátěž spojená s přeshraničními operacemi a nepřizpůsobenými evropskými normami brání malým podnikům, aby měly prospěch z většího trhu.

4.5.5

Normy mají pro přístup na trhy značný význam. Stávající postupy normalizace dostatečně nezohledňují zvláštnosti řemesel a malých a středních podniků. Malé podniky musí být lépe zapojeny do vypracování evropských a mezinárodních norem. Přestože Komise důrazně podporuje struktury jako je NORMAPME (17), je nutné vynaložit větší úsilí ve prospěch malých a středních podniků, zejména pro malovýrobu a výrobu na zakázku, nižší náklady na normy, vyváženější zastoupení v technických výborech, zjednodušení systémů certifikace.

4.5.6

V praxi veřejných zakázek je značný prostor pro další zlepšování. Podobné zlepšení by se odrazilo ve zvýšení podílu veřejně oznamovaných veřejných zakázek. Bylo by vhodné se soustředit na možnosti účasti malých a středních podniků na postupech zadávání veřejných zakázek. EHSV podporuje Komisi ve vypracování přehledu osvědčených postupů, zaznamenaných v této oblasti členskými státy EU ale též Spojenými státy a Japonskem, jejichž důsledkem bylo rozšíření přístupu malých a středních podniků k veřejným zakázkám.

4.5.7

Malé a střední podniky v Evropě jsou konfrontovány s 27 rozdílnými daňovými systémy, což způsobuje neúměrné náklady na plnění požadavků a vytváří značné překážky vnitřnímu trhu. Náklady na plnění požadavků jsou pro malé podniky mnohem vyšší než pro velké podniky (18). Očekává se, že dojde ke zjednodušení, které by bylo prospěšné především malým a středním podnikům.

4.6.1

Podniky se v kontextu globalizované znalostní ekonomiky musejí neustále přizpůsobovat změnám. Úspěšní podnikatelé potřebují víc než jindy pevný základ znalostí a kvalifikací, aby byli schopni čelit větší konkurenci a vyhrát závody v inovacích. Technologický vývoj navíc vyžaduje stálé rozvíjení nových schopností, zejména v oblasti IKT, a získávání nových dovedností jak u podnikatelů, tak zaměstnanců (19).

4.6.2

Od schválení Lisabonské strategie v roce 2000 byly v Evropě zřetelně posíleny cíle odborné přípravy a strategie celoživotního učení, stále však musejí být dále zlepšovány, jak se uvádí v hodnotící zprávě rámce akcí pro celoživotní rozvoj schopností a kvalifikací za rok 2006, na kterém se v roce 2002 dohodli evropští sociální partneři (EKOS, Business Europe, CEEP, UEAPME). V této souvislosti by se na tomto úsilí měl také plně podílet nový integrovaný akční program Společenství v oblasti celoživotního vzdělávání, protože jeho oficiálním cílem je přispět k uskutečnění lisabonských cílů, konkrétně „rozvoji Evropské unie jako vyspělé společnosti založené na znalostech s udržitelným hospodářským rozvojem, větším počtem a vyšší kvalitou pracovních míst a větší sociální soudržností“.

4.6.3

Jak EHSV správně poukázal (20), „vzdělávací programy Unie se řadí k několika málo akcím Společenství, jež se obracejí přímo k jeho občanům. Proto by cílem nového programu měla být podpora demokracie vycházející z účasti a aktivního občanství a také podpora zaměstnanosti a univerzálního trhu práce“. Vzhledem k tomu, že také spojuje hlavní evropské programy mobility, konkrétně program Leonardo da Vinci pro učně a mladé žáky v počáteční odborné přípravě a mladé zaměstnance, i program Erasmus pro studenty, měly by být tyto programy pro mobilitu jednotlivců dostupnější. Vzdělávání a práce v cizině po určitou dobu nejen rozšiřuje dovednosti a znalosti jednotlivce, ale také zvyšuje pochopení Evropy a evropského občanství. Navíc to jednotlivci pomůže, aby byl aktivnější a přístupnější k převzetí odpovědnosti za svoji zaměstnatelnost v pracovním životě.

4.6.4

EHSV kromě toho zdůraznil„zvláštní význam toho, aby malé a střední podniky měly přístup k postupům programu“ a „v případě malých a středních podniků navrhuje specifický přístup, při němž se relevantní postupy zjednoduší, aby účast těchto podniků na programech byla schůdná a efektivní“. V hospodářství, jehož hnací silou jsou služby, je nejcennější hodnotou podniku jeho lidský kapitál. Mají-li podniky, zejména malé a střední podniky, uskutečňovat strategii rozvoje schopností, měly by být navrženy uzpůsobené iniciativy podpory, například na míru připravené nabídky odborné přípravy, finanční podpora a daňové pobídky, které by jim pomohly investovat do nepřetržité odborné přípravy.

4.6.5

Sociální dialog je důležitým nástrojem překonání hospodářských a sociálních problémů. Jedním z jeho hlavních úspěchů je zlepšení fungování trhu práce a předvídání změn. Sociální dialog kromě toho v podnicích přispívá k vytváření ovzduší důvěry. Malým podnikům může také dát individuální odpovědi, pokud vezme v úvahu specifičnost a kvalitu pracovního prostředí a pracovních vztahů i konkrétní situaci, ve které řemeslné a malé podniky pracují a rozvíjejí se.

4.7.1

Cílem lisabonské agendy bylo dosažení 3 % na výzkum a vývoj z celkového HDP, z čehož musí dvě třetiny pocházet ze soukromého sektoru. Nyní jeho podíl činí pouze 56 %. Bohužel musíme poznamenat, že Evropa na výzkum a vývoj vydává mnohem nižší podíl svého HDP než USA a Japonsko (1,93 % v porovnání s 2,59 % v USA a 3,15 % v Japonsku). Nadto se intenzitě výzkumu v EU začíná přibližovat Čína, která stejných hodnot dosáhne do roku 2010. Výzkum a vývoj: soukromý sektor v USA v roce 2002 utratil na výzkum a vývoj o sto miliard eur více než soukromý sektor v Evropě.

4.7.2

Budoucí Evropský technologický institut (ETI), jehož cílem je dosažení co největší integrace vzdělávání, výzkumu a inovací na špičkové úrovni, by měl uznat a výrazně zhodnotit potenciál malých a středních podniků. Měla by být posílena spolupráce mezi univerzitami, výzkumnými středisky a podniky, zejména malými podniky. Pracovníci ve výzkumu by měli být podporováni v navazování kontaktů s podniky. Nelze podceňovat důležitost podpory transferů technologií prostřednictvím středisek a inkubátorů pro technologie. V novém rámci pro státní podpory na výzkum, vývoj a inovace by měla být také stanovena opatření na podporu poskytovatelů služeb podpory inovací, a dále uskupení a sítí pro inovaci. Evropští pracovníci ve výzkumu by měli mít více příležitostí v každém z 27 členských států EU. Je důležitá větší podpora a šíření výsledků výzkumu, aby bylo možné k nim zlepšit přístup pro podniky a jejich ekonomický dopad.

4.7.3

Evropa by měla v celé EU zajistit harmonizované právní prostředí, které by bylo příznivé inovacím. K ochraně inovací a řešení potřeb evropských podniků jsou nutné nové iniciativy směřující k patentu Evropského společenství. Tento systém by měl stanovit snížené poplatky pro malé a střední podniky a vhodnou strukturu pojištění patentoprávních soudních sporů.

4.7.4

Evropská komise ve svém nejnovějším sdělení uznala, že je nutné rozšířit definici inovace, aby byla orientovaná na malé a střední podniky a vzala v úvahu netechnické inovace ve všech odvětvích hospodářství. Tento nový přístup nyní musí být zaveden ve všech oblastech politiky, aby byl pro malé podniky užitečný.

4.7.5

Podstatné pro malé a střední podniky je, aby zlepšily svůj současný lidský kapitál a uvedly akademické pracovníky do výroby a inovace. 7. rámcový program by měl podpořit malé a střední podniky při zavádění zdokonalených technologických výzkumných a výrobních postupů, ale i při dalších formách inovací, které jsou pro strukturu malých a středních podniků důležité.

4.7.6

Nezbytné zdroje mají na úrovni EU pocházet z rámcového programu pro konkurenceschopnost a inovace, rámcového programu pro výzkum, strukturálních fondů a vzdělávacích programů, abychom zmínili jen ty nejdůležitější. Koordinace politik, včetně zdrojů, bude náročným a citlivým úkolem, zvlášť protože dostupné evropské finanční zdroje jsou s ohledem na potřeby a požadavky poměrně omezené. Bude třeba přijmout vhodná opatření na úrovni členských států a měla by být monitorována jejich efektivita a přístupnost, aby se zajistilo využití finančních prostředků ze strukturálních fondů ke spolufinancování programů pro inovační malé a střední podniky, nově založené podniky a převody podniků (tj. prostřednictvím evropských investičních fondů – JEREMIE).

4.7.7

Pro zavádění pokročilých nových výrobních postupů a strojů, zejména v malých a středních podnicích, budou zapotřebí úvěry za výhodných podmínek. Do práce odvětvových a meziodvětvových plánovacích skupin by měly být úzce zapojeny EIB a EIF.

4.7.8

Malé a střední podniky musí být více směrovány k použití informačních a komunikačních technologií, jež mohou snížit jejich náklady a zvýšit produktivitu a konkurenceschopnost.

4.8.1

Evropské studie uvádějí, že přibližně jedna třetina evropských podnikatelů, hlavně vlastníků rodinných podniků, během nadcházejících deseti let přestane podnikat. Odhaduje se, že se to dotkne asi 690 000 podniků, které poskytují 2,8 milionu pracovních míst. Převody by se měly podporovat jako hodnotná alternativa k založení nového podniku.

4.8.2

Na rozdíl od minulosti je stále více podniků převáděno mimo rodinu, na třetí strany. Roste také zájem o převzetí zavedené firmy místo založení zcela nového podniku. Podle výzkumů přežije prvních pět let 96 % převedených podniků, zatímco u nově založených podniků to je 75 %.

4.8.3

Prvním obtížným úkolem tedy je vytvoření programu, jenž by usnadnil, aby potenciální kupující a prodávající podniků navázali kontakt. Toto kontaktní místo by mělo být transparentní, aby se zvýšila možnost navazování kontaktů a zajistila se kontinuita existujících životaschopných podniků. Je nezbytné, aby služby zahrnující navazování kontaktů, poradenství a diskrétnost byly velmi kvalitní. Ve většině evropských zemí existuje vládní nebo vládou podporovaný trh pro převod podniků (22). Tyto iniciativy by měly být vytvořeny ve všech členských státech EU.

4.9.1

Malé a střední podniky a zejména nově založené, převedené a inovační podniky by měly mít lepší přístup k finančním prostředkům, aby plně uskutečnily svůj potenciál a vytvořily hospodářský růst a větší zaměstnanost v Evropě. Modely sdílení rizik jako například vzájemné a veřejné záruční režimy se ukázaly jako velice účinný nástroj, a proto je třeba tyto modely ještě více podporovat jak na úrovni EU, tak na úrovni členských států.

4.9.2

Pro to, aby byl kapitál pro nové podniky, malé a střední podniky a rychle rostoucí podniky dostupný s rozumnými náklady, je potřeba udržovat úrokové míry a rizikové prémie na přijatelné úrovni a také zhospodárnit programy vládní pomoci.

4.9.3

Mělo by se posílit a podporovat poradenství poskytované malým a středním podnikům organizacemi těchto podniků. Dále je nezbytné, aby byly zavedeny finanční nástroje přizpůsobené potřebám a prostředkům malých podniků. EHSV vyzývá Komisi a EIB/EIF, aby financovaly inovace v malých podnicích v podobě rizikového kapitálu a záručních režimů.

4.9.4

Držitelé rizikového kapitálu a tzv. „business angels“ představují pro malé a střední podniky důležitý způsob přístupu k finančním prostředkům. Pro zmírňování problému s nedostatkem vlastního kapitálu je důležité povzbuzovat navazování kontaktů mezi držiteli rizikového kapitálu a „business angels“ na jedné straně a (začínajícími) podnikateli na druhé straně.

4.9.5

Záruční systémy jsou velmi účinný a z hlediska zdrojů hospodárný způsob jak podpořit malé podniky. Caisse Mutuelle de Garantie de la Mécanique (CMGM) ve Francii má v této oblasti více než 45 letou zkušenost. CMGM nabízí bankovní záruky na téměř všechny úvěry (investiční úvěry, převody podniků, bankovní opční poukázky, úvěry v hotovosti), které podnikům poskytují. Podniky přispívají na kapitálový a záruční fond této společnosti. Tento systém umožňuje omezit soukromé poukázky požadované po podnikatelích, zpřístupňuje větší úvěry a poskytuje podnikatelům záchrannou síť ve vztahu k jejich bance. Bylo by vhodné podporovat výměny osvědčených postupů mezi členskými státy EU na téma přístup k finančním prostředkům a záručním fondům určeným pro MSP.

4.10.1

EU musí využít příležitosti, které skýtá otevření rychle rostoucích trhů v Asii, jako jsou Čína nebo Indie. EU se současně musí zabývat z toho vyplývající novou mezinárodní dělbou práce, zvlášť když se Čína začíná více specializovat na zboží s vysokou přidanou hodnotou a Indie se rozvíjí jako celosvětové centrum pro outsourcing. EHSV zdůrazňuje, že je nezbytné mít společný přístup k jednání s třetími zeměmi, aby se zlepšily podmínky přístupu podniků z EU na trh.

4.10.2

Přestože jednotný trh funguje již více než 14 let, mnoho firem stále působí pouze ve své zemi. Hlavními překážkami jsou jazykové bariéry, zbývající legislativní a právní rozdíly a nedostatečná znalost jiných trhů. EHSV vítá vytvoření podpůrných služeb, které jsou blíže podnikatelům, srovnatelných s Passport to Export ve Spojeném království (23). Měl by být také podpořen přístup malých a středních podniků k trhům veřejných zakázek.

4.10.3

Měly by být vytvořeny odpovídající systémy podpory, které by také povzbudily přeshraniční činnosti v Evropské unii a na jiných trzích.

4.10.4

EHSV zdůrazňuje, že dokumenty Komise o obchodní politice (strategie přístupu, nástroje ochrany, globální Evropa) by se měly zaměřit zvláště na malé a střední podniky.

Úř. věst. C 24, 31.1.2006, Zlepšení tvorby právních předpisů, průzkumné stanovisko vyžádané předsednictvím Spojeného království, zpravodaj: pan Retureau.

Úř. věst. C 24, 31.1.2006, Jak zlepšit provádění a vymáhání právních předpisů EU, stanovisko z vlastní iniciativy, zpravodaj: pan van Iersel.

Úř. věst. C 112, 30.4.2004, stanovisko k tématu Aktualizace a zjednodušení acquis communautaire (KOM(2003) 71 v konečném znění), zpravodaj: pan Retureau.

27.10.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/17

1.

2.

3.

4.

5.

6.

7.

1.1

V rámci tématu ZNOVUOŽIVENÍ LISABONSKÉ STRATEGIE PRO RŮST A ZAMĚSTNANOST uvítala Evropská rada v závěrech předsednictví Rady ze dne 23. a 24. března 2006 (odstavec 12) iniciativu Evropského hospodářského a sociálního výboru, která má vést k posílení vlastní zodpovědnosti za Lisabonskou strategii na úrovni Společenství. Rada vyzvala Evropský hospodářský a sociální výbor, aby pokračoval v práci a požádala ho, aby do začátku roku 2008 vypracoval souhrnnou zprávu k podpoře partnerství pro růst a zaměstnanost.

1.2

Výbor k tomu již 15. února 2007 schválil rozhodnutí o provádění přepracované Lisabonské strategie, určené pro letošní jarní zasedání Evropské rady.

1.3

Jako podklady pro přípravu souhrnné zprávy, kterou si vyžádala Evropská rada, slouží čtyři informační zprávy na následující témata:

Tyto informační zprávy budou podstatnou součástí souhrnné zprávy.

1.4

Následující text, který vznikl ve spolupráci se zástupci národních hospodářských a sociálních výborů několika členských států,se zabývá výlučně tématem Investice do znalostí a inovace.

2.1

Síla Evropy spočívá ve výkonnosti jejích občanů.

2.2

Volná interakce řemeslné vynalézavosti a podnikatelské iniciativy s vědeckou metodikou a systematikou, stejně jako z ní vyvinuté technologie a průmyslové procesy, byly evropským receptem na úspěch pro pokrok vedoucí k dosažení naší současné životní úrovně, který šel ruku v ruce s historickým společenským vývojem směrem k svobodnému občanovi v moderním státě s rozdělením moci, demokracií a základními právy.

2.3

Rozhodujícím způsobem k tomu přispěl vývoj a intenzivní využívání průmyslových postupů, strojů a dopravních prostředků, které spotřebovávají energii. Energie osvobodila lidstvo od břemene těžké fyzické práce, znásobila jeho produktivitu, vytvořila teplo a světlo a také umožnila netušenou mobilitu a komunikaci. Energie se stala „živinou“ a hnacím motorem moderních ekonomik.

2.3.1

Vzhledem k tomu, že zásoby fosilních zdrojů energie nejsou nevyčerpatelné, potřeba energie globálně silně stoupá a očekávají se dopady spotřeby energie na budoucí změnu klimatu, stojí téma zabezpečení udržitelného a klimaticky únosného zásobování energií v popředí politické debaty. Důležitým předpokladem řešení tohoto velmi obtížného úkolu je významný, obsáhlý a účinný program pro výzkum a rozvoj energie.

2.4

Kromě toho existuje ovšem ještě řada jiných problémů a úkolů, které mohou být řešeny pouze prostřednictvím výzkumu, rozvoje a inovací. Tyto se týkají např. boje proti fyzickým a duševním chorobám, usnadňování života a umožnění účasti na společenském životě zdravotně postiženým osobám, dopadů demografických změn včetně výzkumu stárnutí, ochrany životního prostředí a obecně zajištění našich životních základů, našeho evropského systému hodnot a sociálního modelu. Výzkum a rozvoj slouží ale mimo jiné i základnímu cíli zajistit další a nové poznatky. Více poznatků pomáhá nejen při řešení problémů, nýbrž rozšiřuje i naši informovanost o světě, přináší fakta do konfliktních situací a obohacuje naši kulturu.

2.5

Evropské společenství stojí mimoto před výzvou zostřující se globální hospodářské soutěže, ve které jde o udržení evropských pracovních míst, úrovně příjmů a sociálního a ekologického standardu. To platí nejen ve vztahu k ekonomikám USA a Japonska, nýbrž především v souvislosti se stále významnějšími výsledky dosaženými v průmyslu a výzkumu v zemích jako Čína, Indie a Brazílie a vzhledem ke mzdám a sociálním i ekologickým standardům, které jsou v těchto zemích podstatně nižší.

2.6

Tomu lze čelit pouze i v budoucnu existujícím náskokem ve výzkumu, technologickém rozvoji a inovacích zakotvených do společenského a kulturního prostředí demokracie, státní právnosti, politické stability, podnikatelské svobody, zabezpečeného plánování, pracovní angažovanosti, oceněných výkonů a sociálních jistot.

2.7

Nejlepší vědecké a technické výsledky a jejich podnikatelská přeměna v konkurenceschopnou ekonomickou sílu jsou proto rozhodujícími předpoklady pro zajištění naší budoucnosti (zvláště také v souvislosti s problematikou energetiky a klimatu), pro udržení a zlepšení naší současné pozice v globálním prostředí a pro neohrožení evropského sociálního modelu, nýbrž jeho rozvíjení.

2.8

Základním předpokladem je společenské prostředí, které bude otevřené vůči pokroku a ve kterém se toto vědomí bude plně rozvíjet, aby byly na všech úrovních politiky vytvořeny nezbytné rámcové podmínky, aby byla učiněna odpovídající směrodatná rozhodnutí, tak aby hospodářství vzbudilo dostatečnou důvěru a optimismus v souvislosti s investicemi nezbytnými v Evropě a také aby vznikala nová pracovní místa. K tomu ale patří i ještě větší zdůraznění významu základního výzkumu, neboť je nutným základem pro budoucí inovace. Obzvláště nezbytná je podnikavost, inovace, ochota riskovat, stejně jako politická vůdčí síla, spolehlivost a smysl pro realitu.

2.9

Zvláště cíl z Barcelony, formulovaný pro účel uskutečnění Lisabonské strategie, musejí všichni aktéři, které cíl zmiňuje, brát velmi vážně, aby Evropa dále neztrácela v globální hospodářské soutěži o investice do výzkumu a vývoje. Tento cíl říká, že celkové výdaje Unie na výzkum a vývoj se mají zvýšit, aby v roce 2010 dosáhly úrovně necelých 3 % HDP. Investice, které jsou k tomu zapotřebí, má ze dvou třetin pokrýt soukromý sektor.

2.10

V prosinci 2006 přijala Rada sedmý rámcový program pro výzkum a vývoj (7RP) 2007-2013 s rozpočtem ca. 50 miliard EUR, který je významně vyšší než rozpočet předchozího programu. Tento je dalším významným úspěchem evropské politiky, který byl Výborem rozhodným způsobem podpořen. Ovšem Společenství se tak bude podílet pouze zhruba 2 % (tedy pouze padesátinou!) na investicích do výzkumu a vývoje, o které celkově usiluje cíl z Barcelony. Jak Výbor několikrát zdůraznil, nestačí to k tomu, aby byl zamýšlený pákový a integrační účinek podpory Společenství na politiku členských států v oblasti poskytování podpor a na ochotu průmyslu k investicím plně účinný.

2.11

Proto stvrzuje Výbor své dřívější doporučení zvýšit podíl podpory Společenství v rámci nadcházející revize rozpočtu EU v roce 2008 nejprve o polovinu, tedy na zhruba 3 % investic, o které celkově usiluje cíl z Barcelony. To platí především i s ohledem na Evropský technologický institut, který má být založen, a na naléhavost prací ve výzkumu a vývoji zaměřených na klimaticky únosné a udržitelné zásobování energiemi.

2.12

Stejně tak je ovšem třeba podporovat a více propagovat a odměňovat ochotu průmyslu k investicím do výzkumu a vývoje, zejména také malých a středních podniků, k investicím do výzkumu a vývoje, a to prostřednictvím vytvoření vhodných právních (týkajících se rovněž zákonné odpovědnosti), administrativních, daňových a finančních rámcových podmínek. Důležitou roli hraje i právní úprava podpory Společenství, která musí členským státům umožnit účinnější a nebyrokratické podporování projektů výzkumu a vývoje na univerzitách, ve výzkumných ústavech a v průmyslu a jejich nezbytné propojení, než doposud. Proto by mělo být pečlivě zkoumáno, zda rámec Společenství pro poskytování státní podpory na výzkum, vývoj a inovace tyto cíle skutečně podporuje.

2.13

Znalosti jsou založeny na dvou stejně významných pilířích: vzdělání a výzkum. Nové znalosti je nutno získat prostřednictvím výzkumu a vývoje. Základem jsou dostupné znalosti. Ty musí být vštěpovány a dále předávány vzděláním, vzděláváním, školením a odbornou přípravou. K tomu je nutno přezkoumávat jak metody, tak obsah, zda tyto slouží uvedeným cílům. Oba pilíře potřebují kromě toho výrazně více finančních investic a vhodné rámcové podmínky.

2.14

Síla Evropy spočívá ve výkonnosti jejích občanů. Proto je zásadní, aby tato výkonnost byla ještě více podporována a rozvíjena. Z toho důvodu vyzývá Výbor členské státy, aby posílily a zlepšily svá vzdělávací zařízení a aby pro to vynaložily nezbytné významné investice. Fundované vzdělání širokých vrstev obyvatelstva je stejně důležité jako vzdělání vědeckých elit. V tomto smyslu je zapotřebí široká a dostatečná nabídka řádných a kvalifikovaných vzdělávacích zařízení, od základních škol po univerzity. Jen takto vznikne evropská společnost celkově nakloněná vzdělání a vědě.

2.15

Výbor dále zdůrazňuje své doporučení, že by se měl prostřednictvím intenzivnější nadnárodní spolupráce vytvořit v oblasti vzdělávání, inovace a výzkumu společný evropský znalostní prostor, který by doplnil evropský výzkumný prostor. Důležitou roli přitom mají všechny podněty a opatření pro celoživotní vzdělávání: celoživotní vzdělávání je klíčem ke znalostní společnosti. Proto je nutno co nejrychleji odstranit překážky na vnitřním trhu, které brání v přechodu k evropské znalostní společnosti.

2.16

K tomu patří ještě intenzivnější podporování osobní mobility ze strany členských států, jakož i posílení příslušně účinných komunitárních programů (Erasmus, Marie Curie). Mobilita podporuje získávání a předávání kompetencí. Musí být zajištěn volný pohyb zaměstnanců, výzkumných pracovníků a studentů na evropské úrovni a odměněn prostřednictvím podnětů a doprovázen přijatelnými příjmy, pracovními podmínkami a podporováním rodin. K tomu je nutno zlepšit v celé Evropě přístup k informacím o volných místech ve všech členských státech.

2.17

Ohledně významu a podpory inovací neodkazuje Výbor pouze na svá níže uvedená podrobná doporučení, nýbrž především také na skvělou Ahovu zprávu, kterou podporuje. To se týká především právních a společenských rámcových podmínek pro podnikatelské prostředí příznivé pro inovace a pro trh nakloněný inovacím. Výbor odkazuje mimoto na své podrobné stanovisko „Uvolnění a posílení evropského potenciálu pro výzkum, vývoj a inovace“.

2.18

Pokrok a inovace spočívají v promítnutí nových poznatků do nových, lepších postupů a produktů (včetně již existující neustálé inovace), do nových obchodních modelů a do vhodných metod řízení; jde tedy o inovační podnikavost a podnikatelské iniciativy. Pokrok a inovace spočívají ale rovněž v nových službách, dalším vývoji zdravotnictví a obecně v lepším řešení sociálních otázek v napjatých vztazích s hospodářskými požadavky.

2.19

Inovace tedy znamená koncipování a realizace nových technik, postupů, způsobů organizace, obchodních modelů, vzdělávacích modelů atd., které dříve nebyly nebo nemohly být brány v úvahu. Z tohoto důvodu je důležité, aby příslušné zákonné předpisy poskytovaly dostatečnou podnikatelskou svobodu, aby byla dána možnost realizovat také nové myšlenky, které nebyly doposud zváženy a nenechat je předem upadnout v zapomnění, neboť se nehodí do struktury příliš podrobných předpisů. Přemíra omezujících předpisů je překážkou pro inovace. Proto Výbor podporuje veškeré snahy o zjednodušení předpisů a o jejich přezkum z hlediska nadbytečnosti, přílišné podrobnosti a/nebo přílišného omezování.

2.20

Inovace rovněž znamená přijetí určité ho rizika neúspěchu a ztrát; neboť obvykle lze účinnost, nevýhody či vedlejší účinky nového přístupu nebo koncepce poznat teprve jejich prověřením v praxi a v hospodářské soutěži s konkurenčními postupy. Také neúspěch je získáním poznatku. Možnost a riziko jsou dvě strany téže mince. V zásadě by měl očekávaný užitek inovace převážit nad případnými riziky, která jsou s ní spojená. Možná rizika pro společnost vyžadují zvláštní zhodnocení. Dále by se mělo zvážit, zda by zde alespoň pro malé a střední podniky – např. u EIB – měl být zřízen fond pro rizika, který by podnikům umožnil pokrýt případné škody nebo ztráty.

2.21

Výbor již několikrát poukázal na to, že lidské schopnosti a výkonnost jsou nejcitlivějším a nejcennějším zdrojem pro znalosti a inovace. Proto je dostatečný počet, vybavení a kvalita potřebných vzdělávacích zařízení rozhodujícím předpokladem pro pokrytí počtu dobrých vědeckých pracovníků, inženýrů a učitelů.

2.22

S investicemi do získání rozsáhlých a náročných základních a vysoce odborných znalostí jak ze strany společnosti, tak i ze strany jednotlivých výzkumných pracovníků, přebírá společnost – zastoupená politikou – odpovědnost za co nejlepší využití těchto investic. Tato odpovědnost se musí projevovat v péči o přiměřené pracovní příležitosti a možnosti rozvoje kvalifikovaných výzkumných pracovníků a inženýrů, o možnosti založit rodinu, a je třeba zdůraznit adekvátní profesní dráhu s atraktivními možnostmi přestupu do jiných oblastí, aniž by byli vystaveni riziku profesního vyloučení či stagnace. Nezaměstnanost, nízké platy nebo nevhodná zaměstnanost (způsobená i nadměrnou administrativou a prací v grémiích) kvalifikovaných vědeckých pracovníků a inženýrů znamená mrhání investicemi do národního hospodářství a odstrašování budoucí výkonnostní elity, výsledkem čehož je rozhodnutí ve prospěch jiných než vědeckých a technických profesních profilů nebo odchod z Evropy!

2.23

To není v rozporu s požadavkem, aby zkušení odborníci a vědeckotechničtí pracovníci byli zapojováni více než tomu bylo dodnes významným způsobem do výzkumných, podnikatelských a inovačních rozhodovacích procesů a správních činností. Založení Evropské výzkumné rady ERC je v tomto velmi povzbudivým prvním krokem. Ale i pro podporu výzkumu a inovací Společenství (včetně Komise!) a členských států musí být vloženy a udrženy dostatečné odborné znalosti. Administrativa sama o sobě nestačí.

2.24

Uplatnění výzkumu a inovací u průmyslových výrobků a procesů představuje specifickou problematiku. Není bezdůvodné, že lisabonský cíl požaduje, aby dvě třetiny investic v oblasti výzkumu a vývoje pokrýval průmysl. Obzvláště jde proto také o to, zhodnotit profesní profil podnikatele a lépe ho zakotvit ve společnosti, vzhledem k jeho rozhodujícímu významu pro inovace, hospodářský pokrok a blahobyt. Proto Výbor ve své funkci mostu k organizované občanské společnosti umístil téma Podnikání s lidskou tváří mezi hlavní body svého nadcházejícího pracovního programu. Pouze prostřednictvím zodpovědného, výkonného a nápaditého podnikatelství, která se může co nejvhodnějším způsobem rozvíjet, se konečně podaří naplnit lisabonské cíle.

2.25

Ohledně řady dalších hledisek a podrobností je odkazováno na následující podrobné výklady, jakož i především na stanoviska Výboru Směřování k evropské znalostní společnosti – příspěvek občanské společnosti k Lisabonské strategii (1) a Uvolnění a posílení evropského potenciálu pro výzkum, vývoj a inovace (2).

3.1

Vývoj vědy a techniky. Kolébkou průběžně se vyvíjející moderní vědy a moderního výzkumu je Evropa. To platí včetně řecko-egyptské kultury a dočasného vzájemného ovlivňování s indicko-arabskou (3) kulturou i pro kolébku vědy obecně. Věda a výzkum byly navzdory dobovým výkyvům a válkou zapříčiněným přerušením propojeny v celé Evropě, bez ohledu na hranice zemí. Jejich metodika a myšlenkové postupy byly rozhodujícími průkopníky naší dnešní evropské společnosti, jejích hodnot, jejího životního stylu a její životní úrovně. Byly charakteristickou známkou evropského kulturního prostoru (4). Receptem na úspěch dosažených vymožeností byla volná interakce řemeslné vynalézavosti a podnikatelské iniciativy s vědeckou metodikou a systematikou a z toho vyvinuté technologie a průmyslových procesů.

3.2

Vývoj společnosti. Téměř ruku v ruce s vědeckotechnickým pokrokem probíhal rozhodující společenský vývoj směrem ke svobodnému občanovi v moderním státě s rozdělením moci, demokracií, základními právy a sociálními zákony.

3.3

Vývoj životních podmínek. Výsledkem těchto společných procesů bylo, že životní podmínky lidí ve městech a regionech, které se těchto procesů účastnily, se změnily a zlepšily tak, jako nikdy předtím v dějinách lidstva. Během uplynulých 135 let se průměrný věk obyvatelstva (5) více než zdvojnásobil (6). Během uplynulých 50 let se vzhledem k ploše téměř ztrojnásobila zemědělská úroda. V úspěšných průmyslových zemích se namísto o podvýživě diskutuje o nadváze, namísto nedostatku informací o záplavě informací, namísto úmrtnosti dětí o stárnutí. Schopnosti a výkony, ke kterým se moderní mobilní průmyslová společnost dopracovala díky výzkumu, vývoji a inovacím, zahrnují veškeré oblasti lidské evoluce a kvality života.

3.4

Využívání energie. Rozhodujícím způsobem k tomu přispěl vývoj a intenzivní využívání průmyslových postupů, strojů a dopravních prostředků, které spotřebovávají energii. Energie osvobodila lidstvo od břemene těžké fyzické práce, znásobila jeho produktivitu, vytvořila teplo a světlo a umožnila netušenou mobilitu, komunikaci a kulturní rozvoj. Energie se stala „živinou“ a hnacím motorem moderních ekonomik.

3.5

Problematika klimatu a zásobování energií. Tento významný rozvoj vede ovšem i k novým problémům a výzvám. Globální oteplení, jeho možné následky, jakož i strategie k jeho omezení jsou předmětem dalekosáhlých politických rozhodnutí (7) a početných analýz (8) s částečně protichůdnými názory. STERN REVIEW (9): „The Economics of Climate Change“, uveřejněný na konci října 2006, konstatuje, že jen ke zmírnění globálního oteplování způsobeného plyny poškozujícími klima bude zapotřebí výdajů ve výši přibližně 1 % HDP, které budou především zahrnovat i další související nezbytné činnosti vývoje a výzkumu. Ale i bez problematiky klimatu je otázka bezpečného udržitelného zásobování Evropy (a světa!) energií jednou z hlavních politických výzev, při jejichž naplnění má rozhodující roli významně intenzivnější výzkum a vývoj (10).

3.6

Další problémy a výzvy  (11) . Změna klimatu a zásobování energií však nejsou jediným okruhem problémů. Boj proti fyzickým a duševním chorobám, usnadňování života zdravotně postiženým a jinak znevýhodněným osobám s cílem lepší účasti na profesním rozvoji a na znalostní společnosti, dopady demografické změny včetně výzkumu stárnutí, lepší chápání komplexních hospodářských, sociálních a kulturních souvislostí a mechanizmů působení, ochrana životního prostředí a zajištění a další rozvoj našich životních základů a našeho evropského systému hodnot a sociálního modelu obecně jsou rovněž příklady významných výzkumných témat, ke kterým Výbor ve svých dřívějších stanoviscích, např. ve stanovisku k sedmému rámcovému programu pro výzkum a vývoj (12) a k jeho „specifickým programům“ (13), vypracoval podrobná doporučení.

3.7

Globální hospodářská soutěž. Evropské společenství stojí před velmi závažnou výzvou zostřující se globální hospodářské soutěže, ve které jde především o udržení evropských pracovních míst, úrovně příjmů a sociálního a ekologického standardu. To platí nejen ve vztahu k ekonomikám USA a Japonska, nýbrž především v souvislosti s pozoruhodnou a stále posilující výkonností průmyslu a výzkumu v zemích jako Čína (do roku 2050 by Čína chtěla vystřídat USA jako celosvětově vůdčí technologický národ! (14)), Indie a Brazílie a vzhledem ke mzdám a sociálním i ekologickým standardům, které jsou v těchto zemích podstatně nižší. Právě na tomto pozadí celosvětové hospodářské soutěže a s tím souvisejícího globálního závodění o stále větší investice do výzkumu a vývoje, včetně celosvětové soutěže o nejlepší vědecké pracovníky a inženýry, musí Evropské společenství optimalizovat příslušnou politiku. Jde tedy v první řadě o globální soutěž, ne o soutěž v rámci Evropy!

3.8

Náskok ve výzkumu, vývoji a inovacích. Evropa tedy může své konkurenceschopné postavení i v budoucnu udržet pouze náskokem ve výzkumu, technologickém rozvoji a inovacích zakotvených do společenského a kulturního prostředí demokracie, státní právnosti, politické stability a zodpovědnosti, podnikatelské svobody, zabezpečeného plánování, pracovní angažovanosti a oceněných výkonů. Evropský výzkumný prostor musí být posílen a rozvíjen. Tento cíl se sice v mezičase stal společným znakem politických prohlášeních o záměru, ale ve skutečnosti a při provádění do opravdových priorit (např. rozpočty na výzkum) a do příslušných předpisů (např. struktura platů dojednaných v kolektivní smlouvě (15), daňové právo (16)) ještě existují výrazné a politováníhodné nedostatky, jak na úrovni Společenství, tak i na úrovni většiny členských států. Naléhavost této skutečnosti by neměla být podceněna, i když je potěšující, že v některých členských státech lze pozorovat směr k nápravě (17).

3.9

Nejlepší vědecké a technické výsledky. Nejlepší vědecké a technické výsledky a jejich podnikatelská přeměna v inovaci a konkurenceschopnou ekonomickou sílu jsou proto rozhodujícími předpoklady pro zajištění naší budoucnosti – např. v souvislosti s problematikou energetiky a klimatu – pro udržení a zlepšení naší současné pozice v globálním prostředí a pro to, aby nebyl evropský sociální model ohrožen, ba naopak rozvinut. Výzkum a rozvoj slouží ale mimo jiné i základnímu cíli zajistit další a nové poznatky. Více poznatků pomáhá ale nejen při řešení problémů, nýbrž rozšiřuje i naši informovanost o světe, přináší fakta do konfliktních situací a obohacuje naši kulturu.

3.10

Znovuoživení tradice. Evropa si tedy nyní musí být vědoma své tradice jakožto vůdce výzkumu a inovací a musí ji znovu oživit. Síla Evropy spočívá ve výkonnosti jejích občanů. Proto je nutné podporovat tuto výkonnost ještě silněji než tomu bylo dodnes. Proto je ale také nutné, aby bylo podstatně více investováno do výzkumu a vývoje a aby byla zvýšena účinnost výzkumu a vývoje, posíleny inovační schopnosti a ochoty k inovacím ze strany průmyslu, obchodu a správy, aby byla podporována a uznávána výkonnost a aby byly odstraněny překážky, které tomu brání.

3.11

Zvýšení investic. Toto znamená především dále zřetelně zvýšit investice do výzkumu a vývoje, do odpovídajícího vzdělání občanů a do vzdělávání potřebných vědců a inženýrů (obou pohlaví!) ze strany Společenství a členských států. Znamená to ale především podporovat a více propagovat a odměňovat připravenost průmyslu, zejména také malých a středních podniků, k investicím do výzkumu a vývoje, a to prostřednictvím vytvoření vhodných právních, administrativních, daňových (18) a finančních rámcových podmínek.

3.12

Společenské klima nakloněné pokroku. Nejdůležitějším předpokladem toho je společenské prostředí, které bude otevřené vůči pokroku, inovacím a podnikavosti a ve kterém se toto vědomí bude plně rozvíjet, aby byly na všech úrovních politiky vytvořeny nezbytné rámcové podmínky, aby byla učiněna odpovídající směrodatná rozhodnutí, ale také aby vznikala pracovní místa a aby průmysl vzbudil dostatečnou důvěru a optimismus pro nutné investice. Rovněž je třeba seznamovat občany s vymoženostmi a významem vědy a techniky a průkopnickými podnikatelskými pracemi více, než doposud. K tomu patří i poznání, že zejména základní výzkum (19) je nutnou bází pro budoucí znalosti a budoucí inovace.

3.13

Uznání vymožeností. Společnost si musí uvědomit rozhodující úlohu těchto vymožeností pro náš dnešní způsob života, za jakých předpokladů vznikly, jakož i vědeckotechnické podnikatelské a kulturní výkony, které s ním souvisí, a musí je učit ve školách a ocenit jejich existenciální význam.

3.14

Další předpoklady. Pokrok a neustálé inovace však nespočívají pouze ve vědě a technice, nýbrž i v motivaci, schopnostech a vůli k podání výkonu všech zúčastněných subjektů, jakož i v nových obchodních modelech, ve správných metodách řízení a v příznivých právních rámcových podmínkách.

3.15

Přijetí rizika. V zájmu podpory nových přístupů výzkumu, inovačních technologií, činností řízení nebo obchodních modelů je třeba přijmout určité riziko úspěchu; neboť obvykle lze výhody a účinnost, ale i nevýhody, rizika a vedlejší následky nového přístupu poznat teprve jejich prověřením v praxi a v hospodářské soutěži s konkurenčními postupy. Také neúspěch je získáním poznatku. Možnost a riziko jsou dvě strany téže mince. V zásadě by měl užitek inovace převážit případná rizika, která jsou s ní spojené. Možná rizika pro společnost vyžadují zvláštní zhodnocení. Dále by se mělo zvážit, zda by zde alespoň pro malé a střední podniky – např. u EIB – neměl být zřízen fond pro rizika, který by podnikům umožnil pokrýt škody nebo ztráty nad určitou hranicí.

4.1

Znalostní základna. Znalosti jsou založeny na dvou stejně významných pilířích: Nové znalosti lze získat pouze prostřednictvím výzkumu a vývoje. Tyto znalosti musí být vštěpovány a dále předávány vzděláním, vzděláváním, školením a odbornou přípravou. Zde se jedná o tyto cíle:

4.1.1

Základní znalosti. Na jednu stranu je nutno naplánovat do učebních osnov solidní základní znalosti o vědě, technice a hospodářství, o jejich způsobu fungování a jejich podstatných základních zákonech. Jen tak budou občané schopni např. posoudit často ne zcela jednoduché souvislosti, jejichž znalost je rovněž potřebná pro vytváření kvalifikovaného politického názoru. V souladu s tím musí být učební osnovy a dostupné vyučovací doby na všech stupních škol zaměřeny na to, aby byly děti a mládež na základě názorných příkladů a motivujících výkladů a učebních látek postupně seznamovány se způsobem myšlení vědy a techniky i s existující zásobou znalostí (20), a abychom si uvědomili rozhodující význam vědecké práce, technického vývoje inovačních hospodářských a sociálních způsobů jednání, jakož i znalostní společnosti vůbec pro její budoucnost a životní šance. Z toho důvodu je nutno této části učebních osnov věnovat zřetelně větší váhu. Výbor vítá a podporuje doporučení zprávy Rocard, která slouží tomuto cíli (21).

4.1.2

Podněty pro volbu povolání. Na druhé straně je třeba nadchnout nadané jedince pro odpovídající volbu povolání a náročné studium, jak známo, a vybavit je pro to řádnými základními znalostmi. Také proto musí být učební osnovy škol a zejména gymnázií vybaveny rozšířenou a kvalitní studijní nabídkou.

4.1.3

Potřeba důsledného zlepšení. Existuje tedy výrazná potřeba zlepšení výukové nabídky v přírodovědně-technické oblasti, bez ohledu na to, že veškeré nadání musí být široce podporováno, a to také v oblasti sociálních a hospodářských věd a v humanitních oborech. Fundované vzdělání širokých vrstev společnosti – k nimž je nutná i ochota podat výkon a disciplína ze strany žáků – má stejný význam jako vzdělávání vědeckých výkonnostních elit. Vysoce kvalitní vzdělávací zařízení, od škol až po univerzity, jsou základním předpokladem ke vzniku společnosti celkově nakloněné vzdělání a vědě.

4.1.4

Evropský prostor znalostí. Výbor zdůrazňuje své doporučení, že by se měl prostřednictvím intenzivnější nadnárodní spolupráce vytvořit v oblasti vzdělávání, inovace a výzkumu společný evropský znalostní prostor, který by doplnil evropský výzkumný prostor. Proto je nutno co nejrychleji odstranit překážky na vnitřním trhu, které brání v přechodu k evropské znalostní společnosti. Výbor odkazuje také na své stanovisko Směřování k evropské znalostní společnosti – příspěvek občanské společnosti k Lisabonské strategii (22).

4.1.5

Celoživotní vzdělávání a mobilita. Důležitou úlohu zde hrají podněty a opatření pro celoživotní vzdělávání: celoživotní vzdělávání je klíčem ke znalostní společnosti. K tomu patří ještě intenzivnější podporování osobní mobility ze strany členských států, jakož i posílení příslušně účinných komunitárních programů (Erasmus, Marie Curie). Mobilita propojuje Evropu a slouží získávání a předávání kompetencí. Musí být zajištěn současně volný pohyb zaměstnanců, výzkumných pracovníků a studentů a přijatelné příjmy, pracovní podmínky a podporování rodin. K tomu je nutno zlepšit v celé Evropě přístup k informacím o volných místech ve všech členských státech.

4.2

Standard odborného vzdělání. K tomu navíc patří, že na univerzitách a vysokých školách technického zaměření musí být zajištěno odborné vědeckotechnické vzdělání, které bude přinejmenším rovnocenné s nejlepším mezinárodním standardem. Nejdůležitějším kapitálem pro výzkum a inovace jsou co nejvíce kvalifikovaní a motivovaní vědečtí pracovníci a inženýři obou pohlaví, kteří svoji vědeckou odbornost získávají a rozvíjejí celoživotním učením po celý svůj pracovní život a mezi nimiž je dostatečný počet těch, kteří jsou způsobilí převzít vedoucí úlohy a podávat průkopnické výkony v nejtěžší oblasti.

4.3

Příležitosti pro každého. Pokrok a úspěch budou v budoucnosti čím dál víc výsledky strukturované týmové práce založené na specializaci, při které je nutno všem účastníkům nabídnout co nejlepší příležitosti rozvoje a vlastní iniciativy podle jejich nadání, schopností a kreativity. To také vyžaduje, aby byly školské systémy dostatečně pružné a byla nabídnuta optimální možnost vzdělání všem nadaným, např. i těm, jejichž talent se projeví později. Bezpodmínečně nezbytná jsou také příslušná vysoce hodnotná vzdělávací zařízení pro celé spektrum kvalifikací specialistů a odborníků, kterých je dnes i v budoucnu zapotřebí pro širokou škálu úkolů v technice, vědě a hospodářství.

4.4

Propojení. Zejména také pro školení a další vzdělávání je potřebné ještě silnější propojení pilířů vzdělání, výzkumu a průmyslového využití, přičemž existuje zřejmý vztah k tématu celoživotního vzdělávání a mobility (viz 4.1.5). Nezbytné je také silnější přeshraniční propojení univerzit a technických vysokých škol. Také z tohoto hlediska Výbor vítá plán na vytvoření Evropského technologického institutu (23) (ETI), který má přispět k dalšímu rozvoji inovačních kapacit Společenství a členských států tím, že navzájem propojí vzdělávací, výzkumné a inovační činnosti na nejvyšší úrovni. Tento plán se ale týká také – kromě vzdělání a odborná příprava – společného výzkumu a vývoje (24) průmyslových podniků ve fázi předcházející soutěživosti, jako je např. společný vývoj zlepšených technologií motorů v automobilovém průmyslu.

5.1

Investice je úkolem všech zúčastněných. Společenství, členské státy a soukromý sektor musí podle svých maximálních možností, což znamená více než dosud, přinášet investice nezbytné pro vzdělávání, výzkum a vývoj.

5.2

Cíl z Barcelony. Cíl z Barcelony, který byl formulován pro účely uskutečnění Lisabonské strategie, musejí všechny v něm uvedené subjekty brát velmi vážně a snažit se o jeho dosažení, aby se neprohrála globální soutěž o investice do výzkumu a vývoje. Tento cíl říká, že celkové výdaje Unie na výzkum a vývoj se mají zvýšit tak, aby v roce 2010 dosáhly úrovně necelých 3 % HDP. Investice, které jsou k tomu zapotřebí, má ze dvou třetin financovat soukromý sektor.

5.3

Pákový účinek sedmého rámcového programu pro výzkum a vývoj. V prosinci 2006 přijala Rada sedmý rámcový program pro výzkum a vývoj (7RP) 2007-2013 s rozpočtem 50 mld. EUR, který je výrazně vyšší než rozpočet předcházejícího programu. Tento program je dalším významným úspěchem evropské politiky, který byl Výborem výrazně podpořen. Ovšem Společenství by se podílelo na plánovaném rozpočtu cca 50 mld. EUR pouze zhruba 2 %, tedy padesátinou (!), na investice do výzkumu a vývoje, o které celkově usiluje cíl z Barcelony. Jak Výbor několikrát zdůraznil, nestačí to ale k tomu, aby byl pákový a integrační účinek podpory Společenství na politiku členských států v oblasti poskytování podpor a na ochotu průmyslu k investicím plně účinný a vyvolal tam výrazný nárůst, který je potřebný k dosažení cíle z Barcelony.

5.4

Opětovné doporučení. Proto Výbor potvrzuje – především i s ohledem na Evropský technologický institut, který má být založen, a na naléhavost prací ve výzkumu a vývoji zaměřených na klimaticky únosné a udržitelné zásobování energiemi – své doporučení (25), zvýšit podíl podpory Společenství v rámci nadcházející revize rozpočtu EU v roce 2008 nejprve o polovinu, tj. na zhruba 3 % investic, o něž usiluje cíl z Barcelony. To by ze strany Společenství představovalo obzvlášť účinné opatření, aby bylo možné dosáhnout čím dál důležitějších cílů z Lisabonu a Barcelony rychleji, než v současnosti, a také proto, aby se výše uvedené problémy účinněji a rychleji vyřešily.

5.4.1

Soutěžení s Čínou. Příslušné snahy Číny v oblasti výzkumu rychle rostou a Evropa se musí všemožně snažit, aby v nezbytných technologiích neztratila trh ve prospěch mezinárodní konkurence. Nicméně o nezbytné investice soukromého hospodářství lze politicky věrohodně stěží požadovat, jestliže Společenství a členské státy ještě nepřispěly svým dílem k financování cílů z Barcelony, které samy formulovaly.

5.4.2

Základní financování členskými státy. Členské státy by měly přinejmenším zajistit, aby jejich univerzity a výzkumná zařízení měla dostatečné základní financování a mohly se tak v očekávané míře chopit příležitosti spolufinancování ze sedmého rámcového programu pro výzkum a technický rozvoj.

5.5

Právní rámec Společenství pro státní podporu. Pravidla státní podpory Společenství (E state aid) by měla být koncipována tak, aby členské státy povzbuzovala a umožnila jim podporovat projekty výzkumu a vývoje na univerzitách, ve výzkumných ústavech a v průmyslu a jejich nezbytné propojení účinněji, nebyrokratickým způsobem a výrazněji než doposud. Proto by mělo být pečlivě zkoumáno, zda rámec Společenství pro poskytování státní podpory na výzkum, vývoj a inovace  (26) tyto cíle skutečně podporuje.

5.6

Rozpočtové právo členských států. Rozpočtové právo jednotlivých členských států by při podporování opatření v oblasti výzkumu a vývoje mělo umožnit pružnější uvolňování a čerpání zdrojů přizpůsobené příslušnému projektu, např. převoditelností přidělených prostředků do následujícího kalendářního roku nebo rozpočtového roku.

5.7

Rozvoj vědeckých infrastruktur. Výbor navíc opakovaně (27) doporučoval použít výrazně větší část prostředků ze strukturálních fondů Společenství na rozvoj vědeckých infrastruktur. K tomu by mohly být úspěšně využity i prostředky Evropské investiční banky.

5.8

Potenciál malých a středních podniků (MSP). Zde je rovněž třeba dále posilovat inovační potenciál MSP a zejména nově založených podniků, a vytvořit obecně silnější pobídky k většímu množství příslušných investic v průmyslu. Výbor navíc odkazuje na svá doporučení (28) k programu EU Víceletý program pro podniky a podnikavost, zejména pro malé a střední podniky (MSP) a na podporu v oblasti znalostní ekonomiky, která je v této souvislosti obzvláště důležitá. Ze skutečnosti, že 98 % všech podniků v EU jsou MSP, je zřejmé, jaký význam má posílení inovační schopnosti tohoto druhu podniků (Výbor proto vítá, že je v sedmém rámcovém programu pro výzkum a vývoj vyčleněno malými a středními podniky a pro ně 1,3 mld. EUR). Stávající zatěžující předpisy pro MSP by měly být přezkoumány a v rámci možností zjednodušeny po byrokratické stránce; kromě toho by mohly úřady prostřednictvím „business angels“ pomoci při přístupu k finančním podporám. Rovněž z politiky podpory jiných států k tomu se vztahující může Evropa získat podněty.

6.1

Odkaz na další a předchozí zprávy. V této souvislosti Výbor odkazuje nejprve na obě nedávno zveřejněná sdělení (29) Komise na téma inovace a na vynikající Ahovu zprávu (30). Odkazuje mimoto na své vlastní stanovisko (31). Uvolnění a posílení evropského potenciálu pro výzkum, vývoj a inovace, které ve svých výpovědích vykazuje velké překrývání s tímto textem, zároveň se však několika zde uvedeným tématům věnuje mnohem podrobněji.

6.2

Inovace znamená víc. Výbor potvrzuje a doplňuje výše uvedené zprávy a opakuje, že pokrok a inovace nespočívají pouze ve vědě a technice, nýbrž také v promítnutí těchto poznatků do nových, lepších postupů a produktů, do nových obchodních modelů a do správných metod řízení; jde tedy také o inovační podnikavost a podnikatelské iniciativy. Pokrok a inovace spočívají rovněž v nových službách, dalším vývoji zdravotnictví a obecně v lepším řešení sociálních otázek – příkladem je Výborem projednávaná koncepce „Flexicurity“ (32).

6.3

Inovace, krok do neznáma. Inovace tedy znamená koncipování a realizace nových technik, postupů, řízení, způsobů organizace, obchodních modelů, vzdělávacích modelů atd., které dříve nebyly brány v úvahu. Proto lze doložit jejich výkonnost většinou až zpětně, když se osvědčí v praxi v konkurenci.

6.4

Vytvářet otevřeně právní předpisy. Předpisy jsou ale vytvářeny na základě stávajících znalostí. Z tohoto důvodu je velmi důležité, aby tyto předpisy poskytovaly dostatečný prostor, tj. s připuštěním plurality a variability, k realizaci nových dosud nezvážených myšlenek a nenechat je zaniknout a priori již v zárodku nebo je pomalu nechat upadnout v zapomnění, protože se nehodí do struktury stávajících předpisů. U všech předpisů je tedy třeba dbát na to, aby sice byly základní otázky zachyceny a regulovány, ale aby nevznikl žádný předpis, který by zacházel příliš do podrobností; jakákoli nadměrná regulace a přílišné množství omezujících předpisů, ať už jsou vydány se sebelepším úmyslem, jsou překážkou pro inovaci. Proto Výbor podporuje veškeré snahy o zjednodušení předpisů a o jejich přezkum z hlediska nadbytečnosti, přílišné podrobnosti a/nebo přílišného omezování. To navíc také umožňuje odborníkům (viz níže) zbavit se zbytečné byrokracie. Dále nesmí vést chyby jedinců k přehnaným předpisům pro všechny ostatní.

6.5

Svoboda výzkumu. Je nutno opakovat, že inovace vyžadují dostatečnou podnikatelskou svobodu. Svoboda výzkumu – i osvobození se od nepřiměřených, omezujících (33) či dokonce ideologických cílů – je základním předpokladem kreativní vědy jakož i nových objevů a vynálezů, nehledě na její hranice vymezené zákonnou úpravou etické problematiky a nehledě na adekvátní použití přidělených finančních prostředků.

6.6

Opětovné potvrzení CESE 1566/2006. Pro další důležité aspekty se odkazuje na stanovisko (34) uvedené výše pod bodem 5.1 a jeho výpověď se výrazně potvrzuje. Stanovisko v bodech 4.7 až 4.11 dává doporučení k následujícím zde relevantním tématům: Od poznání přírody k inovačnímu výrobku, inovačnímu postupu a inovačním službám. Mobilita mezi akademickým světem a průmyslem. Veřejně přístupné informační systémy. „Regionální uskupení“. Nově založené podniky. Základní výzkum. Inovační výrobek. Zadávání veřejných zakázek. Duševní vlastnictví a nezbytný patent Společenství. Lhůta pro předběžné zveřejnění neohrožující noviny. Jazykový problém. Zvláštní situace nových členských států.

6.6.1

Ochrana duševního vlastnictví – Evropský.patent Společenství Dostatečná ochrana duševního vlastnictví (35) je ještě jednou obzvláště zdůrazněna: podnikatelské investice do výzkumu, vývoje a inovací se musejí vyplatit, jak finanční tak i právní a administrativní zátěž v souvislosti se získáním a udržením ochranných práv nesmí evropské hospodářství ve srovnání s globálními konkurenty zatěžovat. Toto poukazuje také na naléhavou potřebu patentu Společenství (včetně v něm zakotvené „doby odkladu“).

7.1

Nejcennější zdroj. Nejprve Výbor odkazuje na své stanovisko (36), které věnoval konkrétně tomuto tematickému okruhu a jehož výroky ještě jednou stvrzuje a vyzdvihuje. Jako již dříve, Výbor v něm poukázal na to, že lidský kapitál je nejcitlivějším a nejcennějším zdrojem pro znalosti a inovace. Nejdůležitějším úkolem je tedy motivovat mladé lidi k vědeckému nebo technickému vzdělání a to pak také co nejlépe poskytovat.

7.2

Kvalita vzdělávacích zařízení (viz kapitola 4). Proto je počet, vybavení a kvalita potřebných vzdělávacích zařízení rozhodujícím předpokladem pro pokrytí potřeby dobrých vědeckých pracovníků, inženýrů a podnikatelů. Z toho důvodu je nutné – jakožto spojení výzkumu a výuky (37) – zřídit resp. udržovat dostatečný počet dostatečně vybavených nejlepších a atraktivních univerzit, a obzvláště vysokých škol technického zaměření, s vynikajícími profesory. Ty musí být schopny obstát v konkurenci s nejlepšími univerzitami v USA či jiných zemích mimo Evropu a být i dostatečně přitažlivé pro nejlepší studenty z jiných světadílů.

7.3

Odpovědnost společnosti. S investicemi do získání žádoucích rozsáhlých a náročných základních a vysoce odborných znalostí jak ze strany společnosti, tak i ze strany jednotlivých výzkumných pracovníků, přebírá společnost – zastoupená politikou – odpovědnost za co nejlepší využití těchto investic. Tato odpovědnost se musí projevovat v péči o přiměřené pracovní příležitosti a možnosti rozvoje jakož i adekvátní profesní dráhu vyškolených výzkumných pracovníků a také s atraktivními možnostmi přestupu do jiných oblastí, aniž by byli vystaveni riziku profesního vyloučení nebo stagnace. Nezaměstnanost, příliš nízké platy nebo špatné umístění kvalifikovaných vědeckých pracovníků a inženýrů znamená mrhání investicemi do národního hospodářství a odstrašují budoucí výkonnostní elitu, výsledkem čehož je rozhodnutí proti vědeckým a technickým profesním profilům nebo odchod z Evropy! I překypující byrokracie (viz 7.7) je špatné umístění pracovních sil.

7.4

Rozvíjení nadání. Jde o to, aby lidé – tedy i všichni pracovníci v podnicích, na univerzitách a ve výzkumných ústavech – dostali ty nejlepší možné příležitosti k rozvíjení se a k vlastní iniciativě v závislosti na svém nadání, na způsobilosti a kreativitě, a aby pro ně bylo vytvořeno sociální prostředí, které umožní vybudování rodiny a bude sloužit jejich tvořivosti a podporovat ji. To ale také znamená, že mladí lidé, kteří získají takovou podporu a vzdělání, udělají vše, aby co nejlépe, svědomitě a s nasazením uplatnili nadání a získané znalosti. To jsou velmi důležité aspekty sociální politiky, rodinné politiky, ekonomiky výroby a kultury řízení obecně. Zde byl v mezičase rozpoznán i význam přiměřené rovnováhy pracovního a rodinného života pro kreativitu a produktivitu (38).

7.5

Určení a zhodnocení špičkových odborníků  (39) . Vynikající znalosti a výkon lze stěží zjišťovat pomocí formálních hodnotících schémat, u nichž navíc existuje možnost zneužití. Problematické je např. chování vědeckých autorů, kteří se v publikacích pokud možno vzájemně uvádějí, čímž vytvářejí „uváděcí kartely“ a získávají tak výhody při schematickém hodnocení. Ani počet publikací ani odkazy či patenty nebo jiné podobné veličiny nejsou samy o sobě dostatečnými nebo zatížitelnými hodnotícími kritérii; důležitější je kvalita, inovace a význam. Kromě toho to byly někdy právě obzvláště průkopnické poznatky nebo vynálezy, které byly známy, uznány nebo uváděny s určitým zpožděním. Proto je zapotřebí k hodnocení osobnosti a výkonu s jejich veškerými charakteristikami a specifikami hluboké zkušenosti a osobní schopnost úsudku (s tím, že ani pak nelze zcela vyloučit chybná zhodnocení) rozhodujícího představitele příslušného vědeckého oboru, v němž byl výkon podán nebo očekáván.

7.6

Účast v rozhodovacích procesech. Dále je nezbytné, aby se zkušení odborníci a vědeckotechničtí pracovníci podíleli větší měrou než doposud na důležitých výzkumně-politických, podnikatelských a inovačně-politických rozhodovacích procesech a správních aktech. Založení Evropské výzkumné rady ERC je v tomto ohledu velmi povzbudivým prvním krokem, který Výbor výrazně podporuje (40). Ale i pro administrativu v souvislosti s podporou výzkumu a inovací Společenství (včetně Komise!) a členských států musí být vloženy a udrženy dostatečné odborné znalosti. Přitom by měli být zapojeni i úspěšní mladší inženýři a výzkumní pracovníci. Podpora výzkumu a inovací musí jít dál než pouhá administrativa.

7.7

Osvobození od nadměrného počtu administrativních úkolů. Zkoumání, vyvíjení, objevování, ale i příprava a předávání vědomostí je časově náročná duševní a laboratorní práce, která vyžaduje také období nerušeného soustředění se a rozvahy. Výbor od roku 2000 opakovaně poukazoval na to (41), že neustále se zvyšující množství práce v grémiích, v činnostech spojených s posuzováním a žádostmi, psaním zpráv, tj. obecně byrokracií atd. mezitím vyžaduje od mnoha expertů většinu jejich pracovní doby a znemožňuje tak jejich vlastní práci, čímž škodí inovační síle a výkonnosti právě těchto vynikajících vědeckých odborníků. Tento chybný vývoj je kritizován čím dál víc i v médiích (42). Výbor vítá prohlášení Komise, že se hodlá ujmout tohoto tématu a hledat řešení společně s členskými státy. Požadavek, aby se výzkumně-politických rozhodovacích procesů zúčastnili odborníci, není v žádném rozporu k nezbytnému zmírnění byrokratických podmínek; tomuto cíli může být dokonce prospět. Konkrétním cílem by mělo být sjednocení a sloučení četných žádostí, zpráv a monitorovacích postupů pro různé poskytovatele zdrojů, partnerských institucí, sítí jakož i kontrolních a hodnotících grémií. Kromě toho by se výrazně získalo na transparentnosti.

7.8

Odliv mozků a mobilita. Povolání inženýra nebo vědce vyžaduje z oprávněného důvodu (viz také 4.1.5) mobilitu a flexibilitu. To se ovšem nesmí odehrávat na úkor osobních a rodinných životních podmínek a sociálního zajištění (43). Kromě toho nesmí docházet k odchodu nejlepších pryč z Evropy. Pracovní podmínky musejí být tedy v Evropě dostatečně atraktivní, aby tomu bylo zabráněno a aby to celkově vedlo k alespoň vyvážené bilanci globální mobility vysoce kvalifikovaných zkušených odborníků. V některých členských státech existuje obava, že v rámci EU by mohlo docházet k jednostrannému odlivu mozků. Jak již Výbor několikrát doporučoval (viz též 5.7), měla by se proto používat značně větší část prostředků strukturálních fondů Společenství na rozvoj vědecké infrastruktury, aby ve všech členských státech vznikla atraktivní výzkumná pracoviště, která by se stala přitažlivými pro ty, kteří by byli ochotní se vrátit a zároveň by byla partnery v sítích.

7.9

Profesní profil podnikatele. Uplatnění výzkumu a inovací u průmyslových výrobků a procesů představuje specifickou problematiku. Není bezdůvodné, že lisabonský cíl požaduje, aby dvě třetiny finančních prostředků v oblasti výzkumu a vývoje dodával průmysl. Obzvláště jde proto také o to, zhodnotit profesní profil podnikatele a lépe ho zakotvit ve společnosti, vzhledem k jeho rozhodujícímu významu pro inovace, hospodářský pokrok a blahobyt. Proto Výbor ve své funkci mostu k organizované občanské společnosti umístil téma podnikání s lidskou tváří mezi hlavní body svého nadcházejícího pracovního programu. Pouze prostřednictvím zodpovědného a výkonného podnikatelství, které se může co nejvhodnějším způsobem rozvíjet, se konečně podaří naplnit lisabonské cíle.

Např.

27.10.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/27

1.1

EHSV bere zelenou knihu na vědomí, má však pochybnosti, zda by navržený přístup mohl vést k vysoké a jednotné úrovni ochrany spotřebitele v celé EU. Zajištění této ochrany prostřednictvím zjednodušeného, sladěného a prosazovaného spotřebitelského acquis bylo opakovaně předmětem stanovisek EHSV zabývajících se zárukami pro spotřebitele, v průběhu procesu tohoto přezkumu se však vyskytly náznaky, že může být obtížné toho dosáhnout. Přezkum acquis tudíž představuje skutečný pokus o provádění iniciativy „zlepšení tvorby právních předpisů“. Musí mít jasný základ a cíle, jež budou předem dohodnuty mezi zúčastněnými stranami.

1.2

Spolu s jasným právním a koncepčním základem je nezbytná skutečná demokratická oprávněnost revidovaného spotřebitelského acquis.

1.3

EHSV by uvítal uplatňování zásad acquis zejména v rychle rostoucím digitálním prostředí s nedostatečnou regulací.

1.4

EHSV považuje spotřebitelskou politiku nejen za nedílnou součást strategie vnitřního trhu EU, ale rovněž za důležitou a potvrzující složku občanství. EHSV podporuje provádění zásad lepší regulace ve spotřebitelských právních předpisech. Všechny návrhy harmonizovaných předpisů v této oblasti by se měly opírat o řádné hodnocení dopadů a měly by usilovat o zjednodušení a vyjasnění stávajících předpisů.

1.5

Lepší opatření pro prosazování předpisů a posílení či zavedení jasných a jednoduchých postupů pro dosažení nápravy by měla být zdůrazňována jako priorita.

1.6

Výbor vybízí Komisi, aby přihlédla ke stanovisku Evropského hospodářského a sociálního výboru z dubna 2006 k tématu Právní rámec pro spotřebitelskou politiku (1), které navrhovalo umožnění přijetí opatření spotřebitelské politiky z důvodu jejich významu, nikoli pouze jako vedlejší produkt vytvoření vnitřního trhu.

1.7

Základní zásadou harmonizace spotřebitelských právních předpisů v celé EU musí být přijetí nejlepší a nejvyšší úrovně ochrany spotřebitele, jakou lze v členských státech najít. Každý „horizontální nástroj“ by se měl opírat o nejvyšší standardy, zatímco nezbytná „vertikální integrace“ by se zaměřovala na vyjasnění technických otázek. Horizontální nástroj by ale mohl zahrnovat plně harmonizované předpisy pro specifické oblasti, jako je například právo na odstoupení od smlouvy a definice spotřebitele, zneužívajících klauzuli, dodání či práva spotřebitele na nápravu, zatímco všude jinde by platila minimální harmonizace. Musíme doufat, že tento přístup by upřednostnila jak Komise, tak i všechny členské státy.

2.1

Na začátku února 2007 Komise schválila dlouho očekávanou Zelenou knihu o přezkumu spotřebitelského acquis (právní předpisy o právech spotřebitele). Tato zelená kniha uzavřela tzv. diagnostickou fázi přezkumu. Snažila se zjistit názory na možnosti zjednodušení, modernizace a harmonizace stávajících právních předpisů Společenství o ochraně spotřebitele. Argumentovalo se tím, že analýza silných a slabých stránek stávajících právních předpisů a odpovídající revize mohou být přínosem jak pro spotřebitele, tak pro podniky. Komise považuje tento přezkum také za příležitost k dosažení konzistentnosti mezi členskými státy, za současného dodržování zásady subsidiarity, a k obecnému zlepšení právních předpisů EU na ochranu spotřebitele, z nichž některé existují již 20 let. Předmětem přezkumu bylo zjistit, kde se vyskytují rozdíly v regulaci a zda vytvářejí překážky vnitřního trhu pro spotřebitele a podniky. Toto stanovisko se proto zaměřuje na to, jak jsou chápány a prezentovány základní myšlenky spotřebitelského acquis. Zatím byly předloženy pouze možnosti změn.

2.2

Výdaje spotřebitelů představují 58 % HDP EU, jsou však stále do značné míry roztříštěny na 27 vnitrostátních trhů. Vnitřní trh by mohl být největším trhem na světě a Komise svou strategii popsala jako probouzení spícího obra, maloobchodní stránky jednotného trhu (2). Komise v současné době definuje svou spotřebitelskou politiku jako politiku, jejímž předmětem je „zajistit společnou vysokou úroveň ochrany pro všechny spotřebitele EU bez ohledu na to, kde žijí, kam cestují nebo kde v EU nakupují – a to ochrany před riziky a ohroženími, pokud jde o jejich bezpečnost a hospodářské zájmy; a zvýšit schopnost spotřebitelů hájit své vlastní zájmy“  (3).

2.3

Cíl zajistit důsledné uplatňování společného rámce práv spotřebitele v EU je obecně podporován. Tento rámec by poskytoval jasná a spravedlivá práva a ochranu pro všechny spotřebitele a zároveň by vytvářel rovné podmínky pro poskytovatele zboží a služeb. Zelená kniha o právech spotřebitele výslovně uznává, že pokrok vedoucí k tomuto cíli je pomalý, nestálý a v cestě mu stojí celá řada různých priorit a výjimek na úrovni jednotlivých států. Přistoupení nových členských států, které je vítáno, ještě více zkomplikovalo chápání pojmu ochrana spotřebitele. Tento přezkum spotřebitelského acquis představuje názor Komise na postup, který by mohl vést k větší jasnosti, konzistentnosti a uplatňování stávajících směrnic. Mnohé spotřebitelské organizace ale tvrdí, že rovněž vybízí k otázkám o směrování spotřebitelské politiky jako celku.

2.4

Směrnice, které jsou součástí tohoto přezkumu, zahrnují celou řadu témat v oblasti práva upravujícího spotřebitelské smlouvy, např. téma podomního prodeje, užívání nemovitosti na časový úsek, souborných služeb pro cesty, prodeje na dálku, prodeje zboží a nepřiměřených podmínek. Ne všechny směrnice zabývající se ochranou spotřebitele jsou však v přezkumu posuzovány, neboť některé jsou považovány za příliš nové na to, aby byly do přezkumu zahrnuty, nebo spadají do oblastí, které Komise zkoumá jinde. Zelená kniha upozorňuje na to, že směrnice o užívání nemovitostí na časový úsek naléhavě vyžaduje revizi a revidovaná směrnice je očekávána v brzké době. Významnou specifickou novou oblastí, která vyžaduje začlenění do zásad acquis, je digitální „prostředí“, které představuje globální výzvy elektronického obchodu.

2.5

Komise přezkoumávala směrnice na základě:

2.6

Zavedená terminologie, kterou používají subjekty zabývající se otázkami ochrany spotřebitele, by mohla vést k nedorozumění, proto zde již nyní uvádíme vysvětlení některých klíčových pojmů. „Minimální harmonizaci“ najdeme tam, kde směrnice členskému státu ukládá soubor minimálních požadavků, které příslušný stát musí uplatňovat. Stále však existuje možnost, aby si tento členský stát stanovil přísnější požadavky, než jsou požadavky upravené směrnicí. „Maximální“ (nebo „úplná“) harmonizace znamená, že členské státy musejí uplatňovat pravidla stanovená směrnicí a nesmějí jít dál („nejnižší a nejvyšší úroveň harmonizace“). Mnohé spotřebitelské organizace tak úplnou harmonizaci považují za synonymum k minimální úrovni ochrany spotřebitele a minimální harmonizaci jako stav nabízející možnost mnohem větší úrovně ochrany.

2.7

Zveřejnění zelené knihy ukončilo průzkumnou fázi přezkumu prováděného Komisí. Komise požádala o vyjádření názorů na zelenou knihu do 15. května 2007. Komise nyní analyzuje reakce na konzultace, poté vypracuje přehled názorů a rozhodne, zda je třeba legislativního nástroje, ačkoli to bude trvat několik měsíců. Každý takový návrh bude doprovázen posouzením dopadů. „V ideálním případě by mělo být možné na konci přezkumu říci spotřebitelům z EU: ‚Nezáleží na tom, kde se v EU nacházíte nebo kde v EU nakupujete, vaše základní práva jsou stejná.‘“  (4).

3.1

Tato zelená kniha stanoví souvislosti pro shromažďování názorů zainteresovaných stran na možnosti politiky z hlediska spotřebitelského acquis stejně jako na některá jiná specifická témata. Hlavní témata definuje následovně:

3.2

Na základě předchozí činnosti pak Komise nastíní dvě pozitivní strategie revize spotřebitelského acquis.

3.3

Třetí strategie, tj. strategie „žádné legislativní akce“, je zmíněna pouze stručně, je však poukázáno na to, že by se nevyřešily stávající problémy a rozdíly mezi jednotlivými členskými státy by se mohly zvětšit.

3.4

Zelená kniha se dále zabývá možnou oblastí působnosti horizontálního nástroje. Navrhuje tři možnosti.

3.5

Další téma zelené knihy – stupeň harmonizace – budou mnozí považovat za klíčovou otázku revize spotřebitelského acquis. Členské státy mohou v současné době poskytovat vyšší úroveň ochrany spotřebitele, než je ta, kterou stanoví směrnice. Tento jev je znám jako „minimální harmonizace“. Zaměření a priorita otázek zabývajících se ochranou spotřebitele se mezi jednotlivými členskými státy značně liší, což u spotřebitelů někdy vyvolává nejistotu a podniky odrazuje od přeshraničního marketingu. Ke zvážení jsou předloženy dvě možnosti.

—

Obecný legislativní přístup

—

Oblast působnosti horizontálního nástroje

—

Stupeň harmonizace

4.1

EHSV svou činností a stanovisky již mnoho let podporuje primární cíl spotřebitelské politiky EU – cíl vysoké, jednotné a sladěné úrovně ochrany pro všechny. Výbor podporuje také druhý cíl – umožnit spotřebitelům stát se informovanými účastníky trhu, v němž se nevyskytují překážky, s možností informované volby. V souvislosti se strukturou zelené knihy se na povrch nutně vynořuje napětí doprovázející úplné dosažení těchto dvou cílů.

4.2

Již nyní je jasné, že další existence spotřebitelského acquis v dnešní podobě by neměla být považována za dlouhodobé řešení. Rozdíly v právu mezi jednotlivými členskými státy, nejednotnost definic, značné odchylky ve způsobu uplatňování a prosazování stávajících spotřebitelských právních předpisů a nedostatek jasnosti v postupech týkajících se stížností a nápravy – či dokonce jejich neexistence – to vše má určitý vliv na vytváření překážek vnitřního trhu.

4.3

Zároveň je patrné, že Komise považuje přezkum za příležitost zabývat se některými aspekty spotřebitelské politiky, které byly dosud pokládány za základní, a zkoumat, zda jsou v souladu s dynamickým jednotným trhem, zejména takovým jednotným trhem, který je konkurenceschopný z hlediska globalizace. V tomto ohledu najdeme určitou podobnost s jinými přezkumy, k nimž došlo v důsledku provádění lisabonské agendy. Vysoká jednotná úroveň ochrany spotřebitele, kterou někteří považují za nedílnou součást evropského sociálního modelu a za posun v zaměření na „novou definici spotřebitelské politiky EU tak, aby co nejúčinněji přispívala ke dvěma hlavním cílům EU – k vytváření hospodářského růstu a zaměstnanosti a k opětovnému propojení Evropy s občany“, by mohla být pokládána za zpochybnění tohoto pojetí (6).

4.4

Ačkoli to bude obtížný úkol, EHSV přezkum spotřebitelského acquis vítá a podporuje Komisi v uvedených cílech, tj. omezit překážky vnitřního trhu za současného zachování vysoké úrovně ochrany spotřebitele. Soudí však, že se toto úsilí nesmí omezit pouze na 8 projednávaných směrnic, ale musí obsáhnout přinejmenším 22 směrnic uvedených v seznamu, který Komise sestavila v květnu 2003.

4.5

EHSV by se do této diskuse rád aktivně zapojil, přičemž si klade za cíl posílit vnitřní trh ve prospěch všech zainteresovaných stran – spotřebitelů, profesionálů, společností a občanů.

5.1

Zelená kniha se zabývá komplexními otázkami politiky, zásad a práva. Členské státy samy vytvořily korpus spotřebitelského práva, které sice je, co se týče obecných zásad, často v souladu s právem v jiných zemích, liší se však v podrobnostech a uplatňování. Systematický obsáhlý proces konzultace připojený k tomuto dokumentu tuto komplexnost dokládá. Tento podrobný rámec se snaží získat odpovědi od mnoha stovek zainteresovaných organizací, jež mají zájem o zveřejnění svých názorů. EHSV se však v tomto stanovisku omezuje pouze na připomínky k základním otázkám politiky a soudí, že se bude muset jednotlivě vyslovit ke každé směrnici, která bude projednávána, tak, jak to již učinil ve svém stanovisku ke směrnici o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku (stanovisko INT/334 ke sdělení Komise KOM(2006) 514 v konečném znění ze dne 21. září 2006).

5.2

Hlavní prioritou by mělo být odstranění nedostatků ve stávajících směrnicích a jejich vzájemné sladění.

5.3

„Minimální harmonizace“ v kombinaci s pozitivním přístupem členských států k důslednému přijetí vyšších standardů ochrany spotřebitele bude pravděpodobně v dlouhodobém výhledu základem hlavní části spotřebitelského acquis. Z různých (a lišících se) sociálních a ekonomických důvodů členské státy buď budou chtít zachovat stávající úroveň ochrany spotřebitele nebo postupně změnit tuto úroveň ochrany na jinou tempem, které si samy zvolí. Je mnohem snazší sladit tento postoj se zásadou subsidiarity, kterou respektuje. Tento postoj však zároveň uznává názor, že různé kategorie spotřebitelů v celé EU jsou z hlediska stávající úrovně ochrany nebo možnosti požadovat nápravu znevýhodněny a na úrovni EU i na úrovni členských států je zapotřebí učinit příslušné kroky.

5.3.1

To ovšem neznamená, že v rámci projednávání jednotlivých případů ve velmi specifických oblastech, v nichž je realizace vnitřního trhu hlavním zájmem, není možné zamýšlet možnost maximální harmonizace za předpokladu, že bude zaručena ochrana spotřebitelů na vyšší úrovni, případně i vytvořením předpisů.

5.4

Uvedený cíl, tj. zajistit, aby měl spotřebitel situaci pod kontrolou, co se týče znalosti svých práv, možnosti učinit příslušné kroky proti dodavatelům a dosáhnout nápravy, by neměl být považován za alternativu k jasné a aktivně prosazované ochraně prostřednictvím kombinace práva EU a vnitrostátního práva. Informovanost je něco úplně jiného než ochrana. Ve skutečnosti má ve většině tržních transakcí obvykle větší moc dodavatel, většina spotřebitelského práva je však upravena tak, aby zachovávala práva kupujícího.

27.10.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/31

27.10.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/31

1.1

Energetika se stala ústřední politickou otázkou, která má silnou vazbu na Lisabonskou strategii pro růst a zaměstnanost.

1.2

Podstatou Lisabonské strategie je tvorba více lepších pracovních míst. Se změnou tržních podmínek zaniknou některá pracovní místa v odvětví energetiky. Nová energetická řešení však mohou zároveň být silnou hnací silou pro tvorbu pracovních míst vysoké kvality. Klíčovými faktory pro usnadnění tohoto procesu jsou vzdělávání a odborná příprava.

1.2.1

Kromě zaměstnanosti jsou v kontextu Lisabonské strategie důležité také další sociální aspekty energetiky. Sem patří především cenově dostupné veřejné služby vysoké kvality. Občanská společnost včetně sociálních partnerů se musí aktivně podílet na rozvoji energetické politiky.

1.3

EHSV předkládá společně s národními hospodářskými a sociálními radami následující doporučení pro energetickou politiku v rámci Lisabonské strategie s názvem Energetická politika pro znalostní společnost:

1.4

Aby bylo dosaženo naléhavě nutné transformace odvětví energetiky, je třeba zvýšit tempo inovací. Výbor vyzývá, aby byla věnována zvláštní pozornost:

2.1

EHSV má ve spolupráci s národními hospodářskými a sociálními radami na počátku roku 2008 vypracovat souhrnnou zprávu o prioritách Lisabonské strategie pro růst a zaměstnanost. Toto stanovisko k energetické politice je součástí této souhrnné zprávy. Bylo připraveno ve spolupráci s národními hospodářskými a sociálními radami za aktivního přispění francouzské, italské a maltské rady.

2.2

Toto stanovisko se vztahuje na oddíl B – Mikroekonomické reformy směřující ke zvýšení růstového potenciálu Evropy Integrovaných hlavních směrů pro růst a zaměstnanost (2005-2008). Týká se především integrovaných hlavních směrů č. 8 (posílení konkurenceschopnosti), 12 (výzkum a vývoj), 13 (inovace a IKT) a 14 (udržitelné využívání zdrojů) (1).

2.3

Evropská rada v závěrech ze svého zasedání v Bruselu ve dnech 23.–24. března 2007 uvítala „iniciativy Evropského parlamentu, Výboru regionů a Evropského hospodářského a sociálního výboru usilující o zvýšení odpovědnosti (za obnovenou Lisabonskou strategii pro růst a zaměstnanost) na úrovni Společenství. Vyzývá Evropský hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů, aby pokračovaly ve své práci, a žádá je, aby počátkem roku 2008 předložily souhrnnou zprávu na podporu partnerství pro růst a zaměstnanost“ (bod 12, Závěry předsednictví).

2.4

Evropská rada poznamenává, že „situace v Evropě se vyznačuje zesílenou konkurencí ze zahraničí, stárnutím obyvatelstva, vyššími cenami energie a potřebou zajistit energetickou bezpečnost“ (bod 7, Závěry předsednictví). Evropská rada dále „potvrzuje, že integrované hlavní směry 2005-2008 pro zaměstnanost a růst zůstávají v platnosti. V uvedeném rámci se dohodla na konkrétních oblastech pro prioritní opatření, pokud jde o investice do znalostí a inovací, potenciál podnikatelů, zejména malých a středních podniků, a zaměstnanost prioritních skupin; jakož i na vymezení energetické politiky pro Evropu“ (bod 16).

2.5

„Evropská rada bere na vědomí, že Evropa čelí řadě výzev v oblasti energetiky: pokračující obtížné situaci na trzích s ropou a plynem, rostoucí závislosti na dovozu a skutečnosti, že bylo dosud dosaženo jen malé diverzifikace, vysokým a kolísavým cenám energií, rostoucí celosvětové poptávce po energii, bezpečnostním rizikům majícím dopad na producentské země, tranzitní země a přepravní trasy, rostoucí hrozbě klimatické změny, pomalému pokroku v oblasti energetické účinnosti a využití obnovitelných zdrojů energie, nezbytnosti větší transparentnosti trhů s energiemi a další integrace a propojení vnitrostátních trhů s energiemi v souvislosti s blížícím se dokončením liberalizace trhů s energiemi (červenec 2007) a omezené koordinaci mezi stranami působícími v odvětví energetiky, přičemž jsou nutné značné investice do energetické infrastruktury“ (bod 43).

2.6

„V reakci na tyto výzvy a na základě jasného sdělení zelené knihy Komise pod názvem Evropská strategie pro udržitelnou, konkurenceschopnou a bezpečnou energii a příspěvku Rady“ žádala „Evropská rada energetickou politiku pro Evropu s cílem zajistit účinnost politiky Společenství, soudržnost mezi členskými státy, soulad mezi opatřeními v různých oblastech politiky a vyváženého splnění tří cílů – bezpečnosti dodávek, konkurenceschopnosti a environmentální udržitelnosti“ (bod 44).

2.7

Evropská rada zdůraznila, že „pro dosažení tohoto souladu jak ve vnitřních, tak ve vnějších politikách EU musí energetická politika splňovat požadavky mnoha oblastí politik. Jako součást růstové strategie a prostřednictvím otevřených a konkurenceschopných trhů podněcuje investice, technologický rozvoj, vnitřní a zahraniční obchod. Je silně spojena s politikou životního prostředí a úzce souvisí s politikou zaměstnanosti, regionální politikou a zejména dopravní politikou. Kromě toho se zvyšuje význam aspektů zahraniční a rozvojové politiky pro prosazování cílů energetické politiky u jiných zemí“ (bod 45).

2.8

„Energetická politika pro Evropu (EPE) měla být založena na společných výhledech v oblasti dlouhodobé nabídky a poptávky a na objektivním a transparentním posouzení výhod a nevýhod všech energetických zdrojů a měla by vyváženým způsobem přispívat ke svým třem hlavním cílům:

2.9

„Při plnění těchto hlavních cílů by EPE měla:

2.10

Počínaje rokem 2007 Komise pravidelně předkládá strategický přezkum energetiky. První přezkum předložila Komise dne 10. ledna 2007 společně se sdělením Evropské radě a Evropskému parlamentu – Energetická politika pro Evropu („energetický balíček“).

2.11

Základem evropské energetické politiky jsou pro Komisi tyto tři pilíře: boj proti klimatické změně, podpora zaměstnanosti a růstu a snížení vnější zranitelnosti EU, související s dovozem zemního plynu a ropy.

2.12

Jako jeden z hlavních cílů pro Evropu uvádí Komise snížení emisí skleníkových plynů o 20 % do roku 2020. Na cíl EU je třeba pohlížet v kontextu nezbytné mezinárodní činnosti průmyslových zemí v oblasti klimatické změny. Pokud budou takové závazky existovat, bude muset EU udělat více. Cílem by proto mělo být snížení o 30 % do roku 2020 a o 60-80 % do roku 2050.

2.13

Obavy nesouvisejí pouze s klimatickou změnou, ale také se zabezpečením dodávek energie pro Evropu, evropským hospodářstvím a blahobytem evropských občanů. Komise se domnívá, že dosažením uvedeného cíle lze také omezit rostoucí vliv zvýšené fluktuace cen ropy a zemního plynu na EU, zvýšit konkurenceschopnost trhu s energií v EU a podporovat rozvoj technologií a tvorbu pracovních míst.

2.14

Konkrétně v energetice bude pro splnění tohoto celkového cíle na snížení emisí skleníkových plynů nutné snížit v EU během následujících 13 let množství CO2 pocházejícího ze spotřeby energie nejméně o 20 % (a pravděpodobně víc). To bude znamenat, že se EU ujme vedoucí úlohy při zahájení nové průmyslové revoluce.

2.15

Pro dosažení tohoto cíle Komise také navrhuje zaměřit se na řadu opatření v energetice: zlepšení energetické účinnosti, zvýšení podílu obnovitelné energie v celkové skladbě energie, nová opatření na zajištění toho, aby z vnitřního trhu s energií měli prospěch všichni občané, posílení solidárnosti mezi členskými státy, vytvoření dlouhodobého výhledu pro rozvoj energetických technologií, obnovený důraz na jadernou bezpečnost a ochranu a odhodlání EU zastávat jednotné stanovisko při jednání s mezinárodními partnery, včetně výrobců energie, dovozců energie a rozvojových zemí.

2.16

Přezkum zahrnuje akční plán pro energetiku, který se skládá z deseti bodů a obsahuje časový plán pro opatření. Tento akční plán předkládá první balíček konkrétních opatření. Ta zahrnují:

2.17

Součástí tohoto akčního plánu je také Akční plán pro energetickou účinnost, který Komise přijala dne 19. října 2006. Sdělení Komise Omezení světové změny klimatu na dva stupně Celsia – Politické možnosti EU a světa do roku 2020 a na další období a strategický přezkum se vzájemně doplňují a posilují.

2.18

Evropská rada plně podpořila návrhy Komise na svém zasedání ve dnech 8.–9. března 2007. V souladu se závěry zasedání přistupuje Komise k návrhu podrobných legislativních a jiných odpovídajících návrhů. Druhý strategický přezkum energetiky bude za dva roky informovat o pokroku, jelikož vedoucí představitelé států a vlád se zavázali k pravidelně projednávat energetické otázky.

2.19

EHSV vypracoval během svého mandátu 2002-2006 několik stanovisek k energetickým otázkám, především k rysům a úloze zdrojů energie a technologií její výroby. Na plenárním zasedání v září 2006 EHSV konečně přijal průzkumné stanovisko k tématu Zásobování EU energií: strategie pro optimální energetický mix  (2), které je do velké míry založeno na předchozích stanoviscích. Stanovisko se zabývalo mnoha otázkami, které byly nadneseny na zasedání Evropské rady v březnu 2006. Toto byly hlavní závěry stanoviska:

2.20

EHSV shledal, že Evropa potřebuje stanovit strategický cíl diversifikovaného energetického mixu, který bude optimálně odpovídat hospodářským cílům, cílům zabezpečení zásobování a politiky ochrany klimatu. Všechny zdroje energie a technologie mají, pokud jde o tyto cíle, výhody a nevýhody, které je nutné otevřeně a objektivně zvážit.

2.21

Zvýšené využívání obnovitelných zdrojů energie má potenciál, který je třeba využít. Ale dokonce i při eventuálním dosažení cíle 20 % podílu obnovitelných zdrojů v roce 2020 by pravděpodobně nemohly obnovitelné zdroje v dohledné budoucnosti zcela nahradit fosilní paliva a jadernou energii.

2.22

Všechny možnosti musí zůstat otevřené. Scénáře pro EU o dvaceti pěti členských státech uvedené ve stanovisku tento závěr jasně podporují. Dokonce ani scénář založený na předpokladech nejintenzivnějšího rozvoje energetické účinnosti a zvýšení obnovitelných zdrojů neprohlásil žádnou energetickou technologii za zastaralou, pokud nemá negativní dopady buď na životní prostředí nebo ekonomiku.

2.23

Politické strategie by měly současný mix rozvíjet směrem k menší externí závislosti a většímu počtu zdrojů dostupných v Evropě, které nevypouštějí škodliviny, přičemž je třeba mít na paměti, že subjekty trhu rozhodují o investicích do různých technologií.

2.24

EHSV doporučil vytvořit strategii pro optimální energetický mix. V této souvislosti je důležité vyjasnit role EU, členských států, nezávislých úřadů a subjektů trhu.

Bylo navrženo, aby strategie pro optimální energetický mix sestávala z těchto prvků:

3.1

Energie je v moderní společnosti nezbytná. Pro naplnění našich potřeb týkajících se potravy, vytápění v chladných klimatických podmínkách, osvětlení, dopravy, surovin, spotřebního zboží a (v současnosti stále více) telekomunikací a zpracování informací potřebujeme zabezpečené dodávky energie. Způsob, kterým naplňujeme tyto potřeby, je však možné a nutné změnit. Vzhledem k současným výzvám, především výzvě klimatické změny, naléhavě potřebujeme posun paradigmatu směrem k vysoce účinné ekonomice využívající energii při jejíž výrobě se uvolňuje malé množství uhlíku.

3.2

Energetika má silnou vazbu na Lisabonskou strategii pro růst a zaměstnanost. K dosažení lisabonských cílů potřebujeme dostatečné množství energie za dostupné a konkurenceschopné ceny. Energetická řešení zároveň mohou být silnou hnací silou pro evropskou konkurenceschopnost a pro tvorbu pracovních míst vysoké kvality, především pokud budou mít úspěch na globálních trzích.

3.3

Obecné cíle energetické politiky, tj. konkurenceschopnost, zabezpečení dodávek a udržitelnost, jsou a zůstávají platné. Vážná výzva klimatické změny vyžaduje omezení růstu poptávky po energii zvýšením energetické účinnosti a velkým nárůstem podílu obnovitelných zdrojů energie a dalších nízkouhlíkových technologií, v budoucnu potenciálně např. zachycování a ukládání uhlíku. Zabezpečení dodávek lze také usnadnit lepší energetickou účinností, a stejně tak i diverzifikací zdrojů a jednotným hlasem EU ve vnějších vztazích. Konkurenceschopnost je třeba posílit vytvořením otevřeného trhu s dobře fungující a spravedlivou hospodářskou soutěží, zahrnující přístup do sítí a zaručující veřejnou službu vysoké kvality.

3.4

Tvorba většího počtu lepších pracovních míst je nejdůležitějším cílem Lisabonské strategie. Jelikož konkurence na trzích si obecně žádá lepší produktivitu, budou i podniky na trhu s energií nuceny být výkonnější. Pokud se snižují počty pracovních míst v energetice, je nutné náležitě podpořit pracovníky, kterých se to týká. Zároveň mohou převládat pracovní místa v odvětvích využívajících energii a jejich počet může růst. Přechod k lepší energetické účinnosti, k obnovitelné energii a dalším rozvíjejícím se technologiím vytvoří velký počet pracovních míst většinou vysoké kvality.

3.4.1

Patřičnou pozornost si v rámci Lisabonské strategie zaslouží sociální rozměr energetické politiky. Ten se týká otázek zaměstnanosti a pracovních míst a také dostupnosti energie pro všechny a za dostupné ceny (veřejná služba vysoké kvality). Občanská společnost včetně sociálních partnerů se musí aktivně podílet na rozvoji energetické politiky.

3.5

EHSV předložil své podrobné názory na výše uvedené klíčové otázky energetické politiky v nedávných stanoviscích a v patřičnou dobu vypracuje stanoviska k legislativním a dalším detailním návrhům, které má Komise předložit na základě závěrů Evropské rady týkajících se „energetického balíčku“.

3.6

Z důvodů zamezení zdvojení práce a poskytnutí optimální přidané hodnoty do diskuse o energetické politice se EHSV v tomto stanovisku zaměří na vztah mezi energetickou politikou a základní vizí Lisabonské strategie, kterou je Evropa jako znalostní společnost. V tomto stanovisku se vyjadřujeme k otázkám, kterými se „energetický balíček“ zabývá v souvislosti s inovacemi.

3.7

Politické cíle a politická opatření představují rámec, technologie a jiné inovace, včetně změny chování, jsou klíčem k pokroku. To platí pro lepší energetickou účinnost jak v přeměně, tak ve využívání. Inovace mohou hrát důležitou úlohu při snižování závislosti na vnějších zdrojích energie tím, že umožní diverzifikovat skladbu druhů energie. Inovace jsou rozhodně nutné pro snížení emisí skleníkových plynů prostřednictvím rozvoje a používání obnovitelných zdrojů energie, čistého uhlí a jiných čistých fosilních paliv a bezpečné jaderné energie.

3.8

Inovace znamenají obnovu v širším slova smyslu. Jde o rozvoj nových myšlenek, jejich široké používání, a tak i jejich zhodnocení z ekonomického hlediska. Zahrnují technologické inovace a také nová řešení v oblasti řízení a organizační struktury. Probíhají v průmyslu, ale také ve službách a ve veřejném sektoru. Zdrojem inovací je často (ale zajisté ne vždy) výzkum. Zde by chtěl Výbor odkázat také na své stanovisko k tématu Nezbytnost výzkumu pro bezpečné a udržitelné zásobování energií (3).

3.8.1

Středem pozornosti jsou energetické technologie, jako účinnější spalování, větrné elektrárny, solární kolektory či budoucí palivové články, vodíkové technologie nebo jaderná syntéza. Stejně důležité jsou doprovodné technologie, jako vývoj materiálů nebo meteorologie, která pomocí lepších předpovědí počasí umožňuje účinnou optimalizaci.

3.8.2

K dosažení lepší energetické účinnosti lze využít téměř neomezenou řadu vhodných technologií: lepší izolaci, elektrospotřebiče s nižší spotřebou, lehčí materiály, lepší plánování průmyslové výroby a průmyslových postupů, výkonnější stroje. V této souvislosti mají význam energeticky náročná průmyslová odvětví: pokud nebudou reagovat na poptávku investicemi a odborností, budou potlačeny inovace v EU ve velké části průmyslových technologií účinného využívání energie.

3.8.3

Velký potenciál nabízejí informační a komunikační technologie. IKT mohou, stejně jako v jakémkoliv jiném procesu, zajistit vyšší účinnost a produktivitu i ve výrobě, přeměně a distribuci energie. To samé platí i pro bezpečný a spolehlivý provoz, především včetně rozvodných sítí. IKT mohou uživatelům a spotřebitelům energie pomoci zvládnout využívání energie. Jedním příkladem několikanásobného přínosu by mohlo být omezení dodávek ve špičce pomocí okamžité reakce uživatelů na cenové signály. V širším kontextu by IKT mohly nahradit potřeby spojené s dopravou, např. pomocí práce na dálku nebo telekonferencí.

3.8.4

Potřebujeme také nové způsoby (inovace) fungování a řízení energetiky a energetických systémů. Zde je cílem zajistit služby vysoké kvality za dostupné ceny. Příkladem je řízení bezpečného provozu výrobních a distribučních systémů a údržby a také řízení trhu (směn), řízení ve špičce a přizpůsobení dennímu světlu. V neposlední řadě k řízení poptávky po energii a k lepšímu řízení využívání paliv může pomoci i účinná logistika.

3.8.5

Také jsou potřebné inovace v chování. Spotřebitel je klíčovým činitelem: chytřejší využívání energie záleží na každém z nás a je k němu zapotřebí nových myšlenek a více znalostí. Velkou výzvu představuje větší povědomí a odpovídající informovanost spotřebitelů, které budou moci řídit jejich volby. Regionální a městské plánování, stejně tak jako architektonická řešení a požadavky na budovy, může značně podpořit rozhodování občanů v souvislosti s energií. Za tímto účelem je třeba podporovat oficiální informační kampaně na podporu energetické účinnosti.

3.9

Je třeba navrhnout radikálně nová řešení problémů a změna je naléhavě nutná. Radikální změna si žádá čas, a proto je třeba začít s rozdělováním zdrojů okamžitě. Zároveň je třeba široce využívat současné nejlepší technologie např. s cílem snížit používání energie v domácnostech.

3.10

Pro zajištění nákladové efektivity inovací a investic by se měla kvantitativně posoudit nákladová efektivita návazných technologií. Jedním důležitým příkladem je cena různých technologií na snížení emisí CO2: větrné elektrárny jsou například nákladnější než izolace domů.

3.11

Tvorba a využití inovací vyžadují určité podmínky a konkrétní politická opatření na místní, regionální, národní a evropské úrovni. Vzhledem k ambicím EU, ujmout se vedoucího postavení ve světě v oblasti energetické účinnosti a nízkouhlíkových technologií má zásadní význam prozkoumání energetické politiky a jiných souvisejících rámcových podmínek na pozadí tohoto cíle.

3.12

Prvním předpokladem pro úspěšné inovace je zajistit vysoce kvalitní vzdělávací systém, a tím i kvalifikovanou a dobře motivovanou pracovní sílu. Požadavkem pro rozvoj nových technologií je dostatečný výzkum a vývoj a dostupnost rizikového kapitálu ve fázi rozvoje a v počáteční fázi MSP. Zdravá konkurence a otevřená hospodářská soutěž nutí podniky inovovat. Nezbytný je přístup na trh, včetně globálního. V případě sítě obnovitelné energie může být zásadní přístup k úspěšným inovacím. Regulační rámec je třeba stanovit tak, aby podporoval inovace, např. konkrétním oceňováním tvůrců inovací (např. evropský systém pro obchodování s emisemi neodměňuje ty, kteří brzy zahájili činnost na snižování emisí). Nadměrná regulace potlačuje inovace.

3.12.1

Je třeba investovat do zahájení používání nových technologií. Společnosti musejí být ziskové, aby mohly investovat. To je také důvod proč investovat do lepší energetické účinnosti, i přesto, že doba návratnosti může být krátká. Obchod s energií je v posledních několika letech velmi výnosný, investice jsou nicméně stále malé. Je známo, že plánování a požadavky na schválení zpomalují investice a dokonce jim i brání. Pro snížení rizik pro investice je nutný předvídatelný a stabilní regulační rámec. Investice do energetické infrastruktury mají často dlouhou dobu návratnosti, a tak by bylo prospěšné využít některé formy dlouhodobých smluv.

3.12.2

Aby společnost investovala do rozvoje nebo používání nové technologie, musí mít možnost návratnosti investic z dostatečně velkých trhů. Národní trhy nejsou ve většině případů dost velké, aby toto umožnily, a přístup na globální trhy je proto stále důležitějším předpokladem pro investování. Stejně tak je důležitá globální poptávka a rovné podmínky. Jednostranná opatření v EU nevytvářejí poptávku jinde, ačkoliv k tomu může během času dojít. Významným podnětem může být např. cena CO2, ale musela by být globální.

3.12.3

Je třeba dále rozvinout a posílit silné postavení EU na globálních trzích s technologiemi účinného využívání energie a technologiemi výroby energie z obnovitelných zdrojů. Ambice EU, zaujmout vůdčí postavení v politikách týkajících se klimatu stanovením ambiciózních cílů v energetické účinnosti a ve využívání obnovitelné energie, mohou tento cíl podpořit. Nefunguje to však automaticky. Cíle a termíny jejich dosažení je třeba pečlivě stanovit tak, aby byly reálně dosažitelné, jinak mohou být jejich výsledkem pouze dodatečné náklady, případně zánik pracovních míst. Je například nutné, aby proces rozvíjení vhodných technologií probíhal tak, aby tyto technologie byly včas připravené pro cílové termíny. V úvahu je třeba také vzít investiční cykly v různých odvětvích.

3.12.4

Zdá se, že EU klade důraz na provádění zásahů na trhu jako na prostředek podpory inovací, což nemusí být dostatečně účinné. USA a některé jiné země se spoléhají spíše na financování výzkumu a vývoje z veřejných zdrojů. Evropa musí zvýšit financování výzkumu a vývoje v energetice jak z veřejných, tak ze soukromých zdrojů. Měla by být rozvinuta spolupráce v oblasti vývoje technologií s dalšími významnými aktéry a je třeba systematicky monitorovat jejich politická opatření. Je také nutná větší spolupráce mezi členskými státy a je třeba koordinovat úsilí jednotlivých států a EU, aniž by byla omezena hospodářská soutěž. Aby výzkumné úsilí vedlo k inovacím, je třeba zahájit užší spolupráci mezi veřejným výzkumem a podniky, a to jak při plánování výzkumných programů, tak při jejich provádění. Navrhovaný EIT by zde mohl sehrát svoji úlohu.

3.13

K aktivní podpoře inovací je obvykle zapotřebí kombinace nástrojů. V různých fázích vývoje a v různých tržních situacích jsou zapotřebí různá opatření, aby mohla být účinná. Technologie lze rozdělit např. do tří kategorií, podle opatření nutných na jejich uvedení na trh jako úspěšných inovací:

3.14

Na úrovni EU, na národní a regionální úrovni je k dispozici široký výběr opatření a nástrojů. Výběr opatření pro stanovené cíle je třeba provést velmi pečlivě s cílem dosáhnout výsledků hospodárně. Je třeba kriticky posoudit rychlost činnosti, aby se zabránilo plýtvání zdrojů a neplánovaným důsledkům. Měla by být co nejdříve zavedena opatření, která jasně vedou k přímým i nepřímým cílům (opatření, kterých nebude třeba litovat). Komplikovanější a často nové druhy opatření, např. způsoby stanovení tržní ceny CO2, je třeba nejdříve pečlivě prozkoumat. Aby se zabránilo komplikacím, je třeba se vyhnout také násobným opatřením pro jeden cíl, která mají vedlejší účinky a jejichž řešení nejsou optimální. Při výběru vhodných opatření je také důležité vzít v úvahu účinné fungování vnitřního trhu, což dosud vždy neplatilo.

3.14.1

Financování výzkumu a vývoje: Zde Výbor poukazuje zejména na své stanovisko Investice do znalostí a inovace (Lisabonská strategie) – INT/325. EU jako celek jasně zaostává za USA a některými dalšími hlavními konkurenty. Sedmý rámcový program pro výzkum a vývoj vyčleňuje na energetiku okolo 4 miliard eur na sedm let (kromě zřízení ITER), zatímco americký návrh zákona o energetice navrhuje vyčlenit z federálního rozpočtu 4,4 miliardy dolarů pouze na rok 2007 s pozdějším zvýšením. Kromě nárůstu financování výzkumu a vývoje v energetice z veřejných zdrojů je třeba také podnítit nárůst jeho financování ze soukromých zdrojů a podporovat spolupráci mezi státy EU.

3.14.2

Vzdělávání a odborná příprava: Kromě snah o zvýšení kvality vzdělávání a odborné přípravy v Evropě je třeba učinit energetiku atraktivnější z hlediska kladných vyhlídek pro kariéru mladých lidí. Vzhledem ke stále rychlejší změně technologií je zásadní celoživotní učení.

3.14.3

Veřejné povědomí: Velkou výzvu představuje taková změna chování každého z nás, která bude směřovat k inteligentnímu využívání energie. Svoji roli mohou sehrát školy a kampaně. Výchova budoucích občanů v této problematice by mohla začít od základní školy, neboť děti jsou velmi vnímavé pokud jde o budoucnost planety a chtějí jednat. Dobré výsledky v profesionální sféře a ve společnostech vykázal např. audit energetiky založený na dobrovolných dohodách.

3.14.4

Cenový mechanismus, zdanění: Pokud jsou cenové signály dobře uzpůsobené, mohou účinně podpořit inovace tím, že nasměrují volby uživatelů. Vyšší ceny nejsou velmi účinné jako nástroj na všeobecné snížení využívání energie – je velmi dobře známo, že cenová pružnost je v energetice obecně nízká.

3.14.5

Dotace: Dobře stanovené dotace mohou účinně ovlivnit volby. Dotací je často zapotřebí v raných fázích učení, aby snižovaly jinak příliš vysoká rizika. Aby nedošlo k narušení hospodářské soutěže, lze dotací použít podle stávajících pravidel EU k řešení selhání trhu. Dotace je třeba časově omezit a postupně je rušit. Na podporu energetické účinnosti je třeba rozvinout vhodné pobídky, které pomohou překonat počáteční dodatečné náklady na energeticky účinná zařízení, která mají často krátkou dobu návratnosti.

3.14.6

Politické cíle a politická opatření: Naznačují požadovaný směr vývoje. Stejně důležité jsou pro rozhodnutí týkající se investic také stávající politické nástroje používané k dosahování cílů. Při stanovení cílů je třeba mít na paměti, že některá odvětví hospodářství obvykle získávají a jiná ztrácejí a příliš ambiciózní cíle mohou více uškodit než prospět. V současnosti je tendence stanovovat celkové cíle a navíc také dílčí cíle související se stejným záměrem, např. cíle pro snížení emisí CO2 a pro jejich dosažení také cíle pro nárůst využívání obnovitelné energie. To může vést k ne zcela optimálním řešením pro dosažení celkového cíle. Je nutné provést posouzení dopadů jak u cílů, tak u konkrétních nástrojů na jejich dosažení. Příkladem jsou dohody s průmyslem v Německu a Finsku.

3.14.7

Obchodování s emisemi, zelené/bílé certifikáty: Toto jsou účinné nástroje, a pokud jsou správně navrženy, vedou k dosažení stanovených cílů. Je však těžké dopředu odhadnout náklady, které se mohou velmi lišit. Čím větší trh a počet subjektů na trhu s povolenkami nebo certifikáty, tím lépe. Pokud by byl použit i pro podniky vstupující na globální trh, musel by být systém globální, aby nedošlo k narušení hospodářské soutěže.

3.14.8

Předpisy a závazné normy: Pečlivě navržené předpisy mohou podpořit inovace. Předpisy mohou být především účinným způsobem na vyřazení zastaralé technologie. Mohou také stimulovat inovace související s energetickou účinností produktů, a to tak, že stanoví ambiciózní střednědobé cíle pro zvýšení norem pro účinnost. Vždy však existuje riziko potlačení inovací. V každém případě je třeba zajistit, aby předpisy nevytvářely překážky na trhu.

3.14.9

Dobrovolné standardy, dobrovolné dohody, certifikace: Toto jsou politické nástroje příznivé pro inovace. Nemusí vždy vést k dosažení konkrétních cílů nebo záměrů, ale usnadňují velký pokrok v inovacích, prakticky bez rizika negativních vedlejších účinků.

3.14.10

Veřejné zakázky: Zadávání veřejných zakázek může hrát důležitou úlohu při inovacích v energetice. Je třeba rozvinout a obecně šířit metody k tomuto účelu. Ekologičtější veřejné zakázky obvykle vyžadují provedení analýzy životního cyklu a z tohoto důvodu a kvůli jiným novým metodám potřebují veřejné orgány často další vzdělávání. Pravidla EU pro zadávání veřejných zakázek, která je třeba respektovat, stanoví zvyšování ekologičnosti veřejných zakázek tím, že požadují řešení v oblasti nejnovější techniky.

3.14.11

Aby bylo dosaženo naléhavě nutné transformace odvětví energetiky, je třeba zvýšit tempo inovací. Výbor vyzývá, aby byla věnována zvláštní pozornost:

27.10.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/39

—

návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o interoperabilitě železničního systému Společenství (kodifikované znění)

—

návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 881/2004 o zřízení Evropské agentury pro železnice

—

návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2004/49/ES o bezpečnosti železnic Společenství

1.1

Návrh:

se jeví být v souladu s úsilím usnadnit přístup přepravců do evropského železničního systému.

Tyto návrhy:

1.2

EHSV souhlasí s cílem zjednodušit postup na uvedení do provozu.

1.3

EHSV se domnívá, že toto zjednodušení povede k většímu využití evropského železničního systému a přesune část poptávky z ostatních druhů dopravy, přispěje ke zlepšení životního prostředí a využije zdroje energie prosazované energetickými plány EU.

1.4

EHSV doporučuje, aby proces dalšího zavádění evropských norem pro interoperabilitu a rozdělení kontroly vydávání osvědčení mezi vnitrostátní orgány a orgány Společenství nepředstavoval riziko pro bezpečnost.

1.5

EHSV především doporučuje, aby byly pozorně určeny hranice pravomocí mezi orgány, které jsou zaváděny novým systémem.

1.6

EHSV se domnívá, že v případě nákladních vozů a vozů pro osobní dopravu uvedených do provozu po vstupu této směrnice v platnost bude dostačující jediné povolení k uvedení do provozu, které vydá jeden členský stát Společenství. Nové nařízení o evropské agentuře umožní železničním podnikům, provozovatelům infrastruktur, provozovatelům kolejových vozidel, ale především orgánům vydávajícím vnitrostátní osvědčení:

1.7

Výbor bere na vědomí, že díky své budoucí činnosti se agentura stane řídícím orgánem pro vytvoření evropského železničního systému (který tvoří síť vysokorychlostních koridorů, koridory TEN a v budoucnu také zbytek vnitrostátních sítí) prostřednictvím koordinace a rozšíření systému ERTMS (European Railway Traffic Management System – evropský systém řízení železniční dopravy), zveřejnění systému pro srovnání vnitrostátních předpisů a technické podpory vnitrostátním orgánům vydávajícím osvědčení.

1.8

Postupné rozšiřování úlohy evropské agentury jako orgánu řízení a kontroly interoperability železničního systému a technického rozvoje současně přinese částečnou změnu funkcí orgánů vydávajících vnitrostátní osvědčení.

1.9

Žádáme Komisi, aby v zájmu vytvoření znalostní základny pro stanovení společných parametrů zvážila možnost vytvoření společného evropského registru překážek bezpečnosti provozu, na kterém by se členské státy dohodly.

1.10

Očekávaným výsledkem je vytvoření evropského trhu s kolejovými vozidly, se službami na údržbu železničních systémů a kolejových vozidel a s lidskými zdroji na řízení dopravních služeb.

1.11

To přinese jedinečnou příležitost pro evropské výrobce kolejových vozidel, především pokud bude v technických specifikacích TSI zajištěna možnost zachovat vhodný počet výrobců, který zaručí konkurenceschopnost na evropském trhu s kolejovými vozidly (a s jejich údržbou).

1.12

EHSV doporučuje, aby v případě kolejových vozidel, která byla uvedena do provozu před vstupem této směrnice v platnost a která nemají prohlášení ES o ověření, nebylo zavedení směrnice o bezpečnosti železnic pro železniční podniky z administrativního hlediska znevýhodňující.

1.13

EHSV se domnívá, že je třeba vytvořit vnitrostátní orgány pro vydávání osvědčení v zemích, které jsou součástí evropského statistického systému.

1.14

Je třeba stanovit, aby v analýze výjimek z TSI byl z hlediska ekonomické rovnováhy projektu konkrétně analyzován dopad spolufinancování Společenství na ekonomickou proveditelnost samotného projektu.

1.15

Výbor se domnívá, že analýzu výjimek nelze provést pro každou jednotlivou TSI, nýbrž pro celý soubor TSI.

1.16

Výbor doporučuje agentuře použít při zveřejnění TSI stávající jazykovou úpravu.

Domnívá se, že ke každému projektu výstavby nebo obnovy (i když je nebude financovat Společenství) by měly být vyžádány posudky a stanoviska agentury, aby vnitrostátní projekty i projekty Společenství splňovaly požadavky evropského systému bezpečnosti.

1.17

Domnívá se, že všechny zainteresované subjekty by měly mít možnost vyžádat si stanovisko evropské agentury, i když toto stanovisko bude v rozporu s posudky vnitrostátních orgánů vydávajících osvědčení. Domnívá se, že přístup je třeba zajistit zejména železničním podnikům Společenství a organizacím pracovníků v odvětví.

2.1.1

S postupným vytvářením evropského železničního prostoru bez hranic je třeba stanovit technické předpisy, které budou upravovat otázky bezpečnosti, řízení a postupy pro vstup do systému.

2.1.2

Směrnice Rady 91/440/EHS ze dne 29. července 1991, směrnice Rady 95/18/ES ze dne 19. června 1995 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/14/ES ze dne 26. února 2001, které se týkají rozvoje železnic Společenství, stanovují postupné otevírání práv na přístup do infrastruktury Společenství všem železničním podnikům Společenství vlastnícím licenci vydanou některým členským státem, které chtějí provozovat nákladní dopravní služby v novém referenčním rámci.

2.1.3

Současné plnění cílů bezpečnosti a interoperability vyžaduje technickou činnost, kterou je třeba svěřit do řízení specializovaného orgánu. Z tohoto důvodu byla vytvořena Evropská agentura pro železnice, která se zabývá bezpečností a interoperabilitou.

2.1.4

Hlavními cíly činnosti agentury jsou:

2.1.5

Vnitrostátní postupy schvalování typu lokomotiv jsou v současné době považovány za jednu z nejzávažnějších překážek vytváření nových železničních podniků v oblasti nákladní dopravy i za velkou brzdu interoperability evropského železničního systému.

2.1.6

Žádný členský stát nemůže sám o sobě rozhodnout, že udělí povolení k uvedení do provozu, jež bude platné i na území ostatních členských států. Proto je při harmonizaci vnitrostátních postupů, jejich zjednodušení a při častějším používání zásady vzájemného uznávání nutná iniciativa ze strany Společenství.

2.1.7

Komise navíc hodlá v rámci programu zjednodušování právních předpisů konsolidovat a sloučit směrnice o interoperabilitě železnic s cílem vytvořit jednotný systém pravidel pro evropský železniční systém.

2.1.8

Předložené návrhy umožňují zvýšit konkurenceschopnost železniční dopravy snížením nákladů tohoto odvětví.

2.2.1

Agentura zjednoduší vydávání osvědčení pro stávající kolejová vozidla prostřednictvím vytvoření referenčního nástroje, který umožní stanovit, do jaké míry si jednotlivé vnitrostátní předpisy odpovídají.

2.2.2

Agentura posoudí žádosti o financování ze strany Společenství na projekty infrastruktury a kolejových vozidel, za účelem ověření jejich interoperability.

2.2.3

Agentura posoudí vztahy mezi provozovateli kolejových vozidel a železničními podniky (bývalá dohoda RIV, dohoda železničních podniků o výměně a používání kolejových vozidel), především v oblasti údržby, a předloží Komisi doporučení na jejich regulaci.

2.2.4

Agentura vypracuje doporučení ohledně společných kritérií pro definici odborné způsobilosti a hodnocení zaměstnanců podílejících se na provozu a údržbě.

2.2.5

Agentura má úlohu odpovědného orgánu pro projekt ERTMS.

2.3.1

Cílem návrhu je zjednodušit a zmodernizovat evropský regulační rámec. V této souvislosti opět navrhuje kodifikovat a sloučit platné směrnice o železniční interoperabilitě.

2.3.2

S ohledem na desetiletou zkušenost s prováděním směrnic o interoperabilitě Komise navrhne několik zlepšení v technické části regulačního rámce.

2.4.1

Změna článku 14 směrnice o bezpečnosti železnic umožňuje upřesnit část povolení, kterou je třeba vzájemně uznávat, a tu část, jež těsně navazuje na slučitelnost vozidla s konkrétní infrastrukturou.

2.4.2

Podle změn tohoto právního předpisu:

3.1.1

Charakteristikou, která je vlastní železničnímu systému, je to, že všechny jeho prvky přispívají k jeho bezpečnosti.

3.1.2

Pokud se pojetí agentury rozšíří ze systému interoperability na systém bezpečnosti, rozšíří se během času její pravomoc na všechny prvky systému.

3.1.3

Je možné se domnívat, že na konci tohoto procesu bude existovat pouze jeden systém společenství a jedna agentura pro železnice.

3.1.4

Fázi porovnávání vnitrostátních předpisů je třeba považovat za jeden z nezbytných kroků tímto směrem.

3.1.5

Je nezbytné posoudit, jak se bude lišit dopad, který bude mít volba TSI a nových postupů vydávání osvědčení na různé členské státy, provozovatele infrastruktur, železniční podniky, provozovatele kolejových vozidel a na konečné zákazníky.

3.1.6

Je třeba mít na paměti zachování ekonomické rovnováhy různých vnitrostátních sítí a různých subjektů působících na trhu, a to především ve fázi harmonizace technických předpisů a postupů vydávání osvědčení.

3.1.7

Agenturu je třeba pověřit úkolem udávat směr volbám technologií pro současnou i budoucí interoperabilní síť, a to i bez použití finanční podpory.

3.1.8

Je třeba zvážit rozšíření pravomoci agentury na celou železniční síť Společenství, jak je stanoveno v návrhu směrnice o interoperabilitě.

3.2.1

Návrh směrnice stanoví zjednodušení TSI týkajících se systému vysokorychlostních koridorů a normálního systému tam, kde jsou srovnatelné.

3.2.2

Návrh směrnice až na výjimky stanoví rozšíření platnosti TSI ze systému vysokorychlostních koridorů a koridorů TEN (Trans-European Network – transevropská síť) i na všechny vnitrostátní sítě.

3.2.3

Toto rozšíření znamená obrat v politice technického vývoje evropského železničního systému směrem k jednotné evropské síti. Ekonomické a strategické dopady, které to vyvolá, jsou větší, než je uvedeno v úvodu návrhu.

3.2.4

Za rozhodnutí týkající se typologie TSI, které budou uplatněny na novou výstavbu infrastruktury a na důležité změny stávající infrastruktury, bude do velké míry zodpovídat Společenství.

3.2.5

Rozhodnutí Společenství ohledně definice TSI a jejich vývoje v porovnání se současnou situací v jednotlivých členských státech budou mít silný ekonomický dopad na plánování investic do technologií a infrastruktur v různých členských státech.

3.2.6

Jako potřebné se jeví ekonomické posouzení dopadu nových TSI na každý členský stát, které bude základem pro posouzení vhodnosti jejich přijetí.

3.2.7

Toto posouzení je třeba provést odlišně pro TSI, které mají dopad na veřejné investice členských států, a pro TSI, které mají dopad na investice železničních podniků a soukromých provozovatelů.

3.2.8

Rozšíření oblasti působnosti TSI na celou železniční síť (až na výjimky) vede k myšlenkám také na nový systém vztahů mezi Evropskou agenturou pro železnice a orgány jednotlivých členských států vydávajícími osvědčení.

3.2.9

Co se týče těchto orgánů, je možné stanovit, že se budou výhledově soustředit na vydávání osvědčení podnikům a provozovatelům spíše než na řízení vývoje technických standardů.

3.2.10

Změna směrnice o bezpečnosti je jednou ze změn formálního charakteru zaměřených na dosažení cíle usnadnit pohyb interoperabilních kolejových vozidel.

3.2.11

Současně se zavádí nový pojem „provozovatel“ kolejových vozidel.

3.2.12

Postup vydávání osvědčení pro kolejová vozidla je stanoven tak, že různé technické aspekty těchto vozidel budou posuzovat odlišné orgány.

3.2.13

Pro aspekty zahrnuté do TSI bude vydávat osvědčení jeden z vnitrostátních orgánů vydávajících osvědčení.

3.2.14

Doplňkové vnitrostátní aspekty bude kontrolovat vnitrostátní orgán příslušné sítě. Vnitrostátní orgán vydávající osvědčení bere na vědomí osvědčení Společenství, ověřuje vnitrostátní specifikace a vydává dokument o bezpečnosti. Tento orgán má pravomoc zamítnout žádost o vydání osvědčení a z tohoto důvodu je zodpovědný za soulad všech prvků, pro které se osvědčení vydává.

3.2.15

Evropská agentura pro železnice je nezávislým odvolacím orgánem, pokud jde o výsledek žádosti o vydání osvědčení.

3.2.16

Kromě výše uvedených obecných připomínek vztahujících se na interoperabilitu a agenturu Výbor nehodlá uvést další připomínky.

4.1.1

Článek 8a: Agentura jednak vypracuje a aktualizuje dokument, který porovnává vnitrostátní předpisy pro každý parametr (odstavec 2), a také poskytuje odborné rady týkající se:

Činnost agentury by byla účinnější, pokud by její rady byly závazné a mohly být vyžadovány také od zainteresovaných subjektů – provozovatelů infrastruktury, železničních podniků a provozovatelů kolejových vozidel.

4.1.2

Článek 15: Úloha agentury se rozšiřuje na všechny projekty obnovy, modernizace nebo výstavby, které se týkají částí infrastruktury podléhajících stávajícím či budoucím TSI.

4.1.3

Článek 16a: Agentuře je nutné dodat kritéria pro posouzení výběru mezi dobrovolným nebo povinným systémem vydávání osvědčení na základě:

Je třeba uvést, zda bude mít systém vydávání osvědčování dopady – a jaké – na železniční podniky vlastnící kolejová vozidla.

4.1.4

Článek 18: Je třeba zdůraznit, že agentura si při vypracování vzorového formuláře žádosti o registraci bude počínat tak, aby co nejvíce omezila specifikace, které nejsou zahrnuty do společných částí.

4.1.5

Článek 21b: Zplnomocnění se z hlediska účelu agentury jeví jako úplné. Zásada subsidiarity není zachována.

4.2.1

Článek 1: Jelikož je stanoveno rozšíření TSI na Evropský hospodářský prostor, je třeba současně schválit vnitrostátní orgány vydávající osvědčení.

4.2.2

Článek 6: Svoboda, která je agentuře ponechána ohledně jazykové úpravy zveřejňovaných technických příloh k TSI, nevede ke snadnému sdílenému přístupu k právním předpisům Společenství o interoperabilitě.

4.2.3

Článek 7: Pojetí výjimek se jeví jako obzvláště široké, především co se týče ekonomických důvodů, vzhledem k tomu, že není brán v úvahu vliv financování ze strany Společenství na analýzu ekonomické proveditelnosti. Bylo by lepší použít systém výjimek na celý systém TSI týkající se řešeného projektu, spíše než uplatnit výjimky na jednotlivé TSI.

27.10.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/44

1.1

Výbor vítá návrh Komise týkající se směrnice o pozemní přepravě nebezpečných věcí, jehož strategickým cílem je sjednocení příslušných právních předpisů EU v oblasti pozemní přepravy nebezpečných věcí. Díky tomu má dojít ke zlepšení podmínek bezpečnosti v pozemní přepravě nebezpečných věcí.

1.2

Navrhovaná nová směrnice aktualizuje stávající čtyři směrnice a čtyři rozhodnutí Komise o přepravě nebezpečných věcí, přičemž je spojuje do jediného právního předpisu a rozšiřuje oblast působnosti pravidel EU tak, aby kromě silniční a železniční přepravy zahrnovala i přepravu po vnitrozemských vodních cestách.

1.3

Výbor sdílí názor Komise, že bez jednotných právních předpisů Společenství pro všechny druhy přepravy (silniční, železniční a vnitrozemské vodní) lze těžko hovořit o vytvoření co nejlepších bezpečnostních podmínek pro přepravu nebezpečných věcí.

1.4

Výbor souhlasí s tvrzením Komise, že sjednocení právních předpisů v oblasti silniční a železniční přepravy nebezpečných věcí – přičemž stávající předpisy Společenství nebudou v zásadě pozměněny, ale jejich oblast platnosti bude rozšířena na přepravu po vnitrozemských vodních cestách – je značným zjednodušením právních předpisů a správních postupů jak pro orgány veřejné moci, tak i pro soukromé subjekty.

1.5

Zahrnutí všech tří druhů pozemní přepravy do jednoho právního aktu a vytvoření možnosti pouhého odkazování na mezinárodní smlouvy a dohody týkající se přepravy nebezpečných věcí v přílohách směrnice (které by nebyly začleněny do směrnice jako doposud) znamená značné snížení objemu příslušného práva Společenství.

1.6

Výbor se domnívá, že navržená právní forma nových předpisů, kterou má být směrnice, je dobré řešení. Protože byly členským státům v této oblasti uděleny četné výjimky a volnost, Výbor vyzývá všechny členské státy, aby v této oblasti spolupracovaly s Komisí co nejtěsněji, aby se skutečně dosáhlo sjednocení právních předpisů.

1.7

Výbor chce zdůraznit, že vzhledem k tomu, jak podrobné jsou v návrhu technické podmínky přepravy nebezpečných věcí a jejich rozdílných vlastností, může se zabývat pouze obecnějšími otázkami návrhu.

1.8

Výbor vítá informaci Komise o tom, že zásadní vliv na obsah návrhu měly názory členských států a zainteresovaných stran, jako např. průmyslových sdružení, která zastupují podniky podílející se na přepravě nebezpečných věcí, a že se v průběhu celého procesu konzultace v maximální míře usilovalo o dosažení společných postojů.

1.9

Výbor bere s uspokojením na vědomí, že Komisi bude i nadále asistovat speciální regulativní výbor pro přepravu nebezpečných věcí, který bude nápomocen při postupech projednávání ve výborech.

1.10

Dále s uspokojením konstatuje, že díky možnosti účastnit se schůzí regulativního výboru mohla průmyslová sdružení průběžně vnášet své názory do vypracování návrhu a že byly provedeny konzultace také se státy ESVO a průběžně byl informován i Evropský parlament.

1.11

Výbor vítá skutečnost, že byla také konzultována Ústřední komise pro plavbu na Rýně, vzhledem k tomu, že podíl na přepravě nebezpečných věcí po Rýně tvoří 80 % přepravy tohoto druhu věcí v Evropě.

1.12

Výbor také vzal na vědomí informaci Komise, že externí konzultanti provedli v letech 2004-05 hodnocení zmíněné oblasti politiky „Hodnocení politiky EU v oblasti přepravy nebezpečných věcí od roku 1994“ a že hodnocení potvrdilo správnost koncepce předložené v návrhu a že se při veřejných konzultacích vyslovila rozhodující většina pro politiku, kterou navrhuje Komise.

1.13

Výbor považuje za velmi žádoucí, aby Komise v souvislosti s případným přesunutím nezbytného překladu a zveřejnění technických příloh směrnice ze Společenství na členské státy finančně podporovala překlady na vnitrostátní úrovni.

1.14

V souvislosti s výše uvedeným je Výbor přesvědčen, že předložený návrh by měl být podpořen, neboť byl vypracován vysoce kvalifikovanými odborníky v oblasti vnitrozemské přepravy nebezpečných věcí z různých členských států.

1.15

Výbor chce nicméně upozornit na některé otázky, které, jak se domnívá, vyžadují upřesnění nebo vyjasnění: jedná se o chybějící definici samotného pojmu „nebezpečné věci“ pro účel směrnice; právo členských států zakázat přepravu nebezpečných věcí na svém území výlučně z jiných důvodů než z důvodu bezpečnosti; nedostatek jakýchkoliv informací v příloze III.2. a III.3.

Postoje Výboru k těmto otázkám jsou uvedeny v kapitole Konkrétní připomínky.

2.1

Pozemní přeprava nebezpečných věcí (chemické látky, čistidla, benzín, výbušné látky, náboje do ručních zbraní, aerosoly, radioaktivní látky, pesticidy atd.) představuje značné riziko nehod. To platí pro všechny druhy přepravy, jak silniční, železniční, tak vnitrozemskou vodní plavbu. Je ohroženo zdraví a život nejen osob, které pracují při přepravě těchto věcí, ale také mnoha obyvatelů měst a venkova.

2.2

Opatření k zajištění co nejlepších bezpečnostních podmínek pro přepravu nebezpečných věcí již byla učiněna. V současné době je mezinárodní přeprava nebezpečných věcí upravena mezinárodními smlouvami a dohodami, které spočívají na doporučeních Organizace spojených národů (OSN). S cílem zajistit bezpečnost přepravy nebezpečných věcí a rovněž volný a multimodální pohyb mezinárodních dopravních služeb OSN vytvořila a aktualizovala dokument Doporučení pro přepravu nebezpečných věcí, Vzorové předpisy.

2.3

Význam pravidel pro přepravu nebezpečných věcí vyplývá nejen ze specifičnosti nebezpečných věcí, ale také z jejich množství. Celkový objem přepravy nebezpečných věcí v Evropské unii je 110 miliard tunokilometrů ročně, což představuje kolem 8 % veškeré nákladní přepravy v EU. Z toho připadá na silniční přepravu 58 %, na železniční přepravu 25 % a na vnitrozemskou vodní přepravu 17 %. Lze pozorovat rostoucí trend, s výjimkou přepravy železniční.

2.4

V Evropě se mezinárodní dohody v oblasti přepravy nebezpečných věcí provádějí prostřednictvím tří nástrojů:

2.5

Právní předpisy Evropské unie v oblasti pozemní přepravy nebezpečných věcí však zahrnují pouze přepravu silniční a železniční. Pro tyto druhy dopravy zajišťují právní předpisy vysokou úroveň bezpečnosti přepravy, volné poskytování přepravních služeb a volný pohyb dopravních prostředků na území EU. Právní předpisy Společenství zahrnují v této oblasti čtyři právní akty. Jsou to:

2.6

Pro přepravu nebezpečných věcí po vnitrozemských vodních cestách však žádná evropská pravidla neexistují. Pro přepravu nebezpečných věcí po vnitrozemských vodních cestách sice existují dva systémy pravidel upravujících přepravu v povodí Rýnu a Dunaje (ADN-R a ADN-D), nicméně to jsou pravidla regionální. Pro vnitrostátní dopravu existují navíc i vnitrostátní pravidla. Nedostatek právních předpisů v této oblasti je mimo jiné způsoben tím, že nebyla podepsána ADN. Předložený návrh Komise z roku 1997 týkající se směrnice Evropského parlamentu a Rady o sbližování právních předpisů členských států v oblasti přepravy nebezpečných věcí loděmi po vnitrozemských vodních cestách nebyl přijat a v roce 2004 byl stažen.

2.7

Nicméně proces ratifikace dohody o přepravě po vnitrozemských vodních cestách právě probíhá a očekává se, že vejde v platnost nejpozději v roce 2009. S ohledem na tuto skutečnost Výbor souhlasí s tvrzením Komise, že již z důvodů harmonizace je logické, že je nutno přepravu po vnitrozemských vodních cestách upravit i na úrovni Společenství. V této souvislosti se tedy objevila možnost aktualizovat a harmonizovat stávající právní předpisy. Dále nelze dopustit, aby byly vypracovány dva různé právní systémy: jeden pro mezinárodní přepravu a jeden pro vnitrostátní přepravu. Dalším důvodem pro novelizaci je skutečnost, že stávající právní předpisy EU pro přepravu nebezpečných věcí jsou dost komplikované. Právní akty pro jednotlivé způsoby dopravy obsahují zbytečné rozpory a některé z předpisů jsou buď zastaralé nebo brzy budou. Dvě směrnice lze například považovat za nadbytečné, protože jejich ustanovení jsou začleněna do ADR, RID a ADN. Objevil se i technický problém, který souvisí se současnou strukturou stávajících směrnic. Pokaždé, když se ve dvouletých intervalech revidují mezinárodní dohody, vyžadují směrnice úplné překlady objemných technických příloh. Ukázalo se to jako nesmírně obtížné k provedení a finančně nákladné.

2.8

Pokud se v této věci nic nepodnikne, problém bude podle informací Komise přetrvávat a může se i zhoršit. Současná složitá pravidla budou s dalšími změnami mezinárodních dohod patrně ještě složitější; bezpředmětná pravidla zůstanou a budou uživatele mást; vzroste riziko, že nebudou dodrženy závazné předpisy. Pravidla EU budou uživatelsky spíše méně praktická, než je tomu dosud. S rostoucím využíváním multimodálních koncepcí budou rozdílná pravidla pro různé druhy dopravy působit při multimodálních operacích ještě větší každodenní praktické problémy a náklady nezbytně narostou. Rozdílná pravidla pro mezinárodní a vnitrostátní přepravu budou brzdit rozvoj dopravy po vnitrozemských vodních cestách, což by podle statistického výzkumu byl v opačném případě často preferovaný způsob přepravy.

2.9

Proto se navrhuje přijetí nové směrnice, která aktualizuje stávající čtyři směrnice a čtyři rozhodnutí Komise o silniční a železniční přepravě nebezpečných věcí, přičemž je spojuje do jediného právního předpisu a rozšiřuje oblast působnosti pravidel EU tak, aby kromě silniční a železniční přepravy zahrnovala i přepravu po vnitrozemských vodních cestách.

2.10

Nová směrnice by zrušila stávající směrnice 94/55/ES a 96/49/ES, ve znění pozdějších předpisů, o přepravě nebezpečných věcí, směrnice 96/35/ES a 2000/18/ES o poradcích pro přepravu nebezpečných věcí, rozhodnutí 2005/263/ES a 2005/180/ES, ve znění pozdějších přepisů, o vnitrostátních odchylkách od směrnic Rady 94/55/ES a 96/49/ES. Zde je nutno dodat, že ustanovení směrnic 96/35/ES a 2000/18/ES jsou v současnosti začleněna do příloh směrnic 94/55/ES, 96/49/ES, čímž se směrnice 96/35/ES a 2000/18/ES staly pro silniční a železniční přepravu nadbytečné.

2.11

Návrh přenáší do práva Společenství stávající pravidla pro mezinárodní přepravu a rovněž rozšiřuje uplatnění mezinárodních pravidel na vnitrostátní přepravu. Návrh představuje zásadní zjednodušení práva Společenství v oblasti přepravy nebezpečných věcí, přestože oblast působnosti právních předpisů se rozšíří.

2.12

Záměrem návrhu směrnice je případně přesunout nezbytný překlad a zveřejnění technických příloh směrnice ze Společenství, ve skutečnosti z Komise, do členských států. Jedním z hlavních důvodů je skutečnost, že překlady vypracované na úrovni Společenství nebyly vždy ty nejkvalitnější a členské státy byly i tak donuceny vypracovat si vlastní překlady, případně udělat opravy. Tyto přílohy se aktualizují každé dva roky. V souvislosti s tím by měla Komise finančně podpořit překlady na úrovni států. Komise je nicméně přesvědčena, že úspory Společenství v souvislosti s náklady na překlad a zveřejnění budou vyšší než finanční podpora členským státům.

2.13

Prostřednictvím návrhu má být vytvořen systém, ve kterém by se na mezinárodní dohody o přepravě nebezpečných věcí v přílohách směrnice pouze odkazovalo, nebyly by však do ní začleněny, jako tomu bylo dosud. Předpokládá se, že se tím sníží objem práva Společenství o přibližně 2000 stran.

2.14

Zjednodušené právní předpisy Společenství by zjednodušily provedení práva Společenství do vnitrostátního práva. Harmonizací pravidel pro přepravu nebezpečných věcí by byla jednodušší a efektivnější i práce donucovacích orgánů, včetně podávání zpráv.

2.15

Se zjednodušenými a harmonizovanými pravidly by byly jednodušší i správní postupy pro všechny účastníky přepravy nebezpečných věcí, od odesílatele k příjemci.

2.16

I dokumentace přepravních operací a vozidel by byla s harmonizovanými pravidly jednodušší, stejně jako školení osob a práce bezpečnostních poradců pro nebezpečné věci.

2.17

Tento návrh je uveden v klouzavém programu Komise na aktualizaci a zjednodušení acquis communautaire a v pracovním a legislativním programu Komise.

3.1

Za prvé: předložený návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o pozemní přepravě nebezpečných věcí v části věnované definicím informuje o tom, co jednotlivá slova nebo jednotlivé zkratky (např. ADR, RID, ADN, vozidlo, vagon, plavidlo) znamenají pro účely stávající směrnice. Neuvádí ale, co znamená sám výraz „nebezpečné věci“. Bez pochyby to není snadný úkol vzhledem k množství existujících věcí a technickému pokroku, díky němuž je seznam věcí čím dál delší. Nicméně se Výbor domnívá, že by měla být informace o tom, co se pro účely předložené směrnice chápe pod pojmem „nebezpečné věci“.

3.2

Za druhé: návrh směrnice ponechává členským státům právo upravit nebo zakázat přepravu nebezpečných věcí na svém území výlučně z jiných důvodů, než je bezpečnost během přepravy. I když Výbor chápe, proč bylo členským státům vyhrazeno právo upravit nebo zakázat přepravu nebezpečných věcí, nechápe, proč jim to má být umožněno „výlučně z jiných důvodů, než je bezpečnost během přepravy“. Výbor se domnívá, že v případě tohoto návrhu, jehož účelem je zvýšení bezpečnosti během přepravy nebezpečných věcí, navržená formulace znamená, že členský stát nebude moci zakázat přepravu nebezpečných věcí právě s ohledem na bezpečnost během přepravy, což se jeví jako nelogické. Dále Výboru není jasné, jakým způsobem by byla zaručena koordinace těchto zákazů vzhledem k přeshraniční dopravě, jestliže by členské státy přijaly rozdílné zákazy.

3.3

Za třetí: v příloze III (Doprava po vnitrozemských vodních cestách) odst. III.2. a III.3. nejsou žádné informace na téma případných doplňkových přechodných ustanovení nebo doplňkových vnitrostátních ustanovení. V souvislosti s tím žádá Výbor o upřesnění, zda se skutečně tyto předpisy neplánují, nebo zda se na nich teprve pracuje.

27.10.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/47

1.1

Galileo je vlajkovou lodí evropské vesmírné politiky. Obsáhlost projektu a jeho strategická povaha vedly Evropskou kosmickou agenturu (ESA) ke spolupráci s Evropskou unií. Mezivládní kultura a kultura Společenství by tak měly přispět k úspěchu tohoto podniku. Ve stejném duchu spolupráce by měl být projekt realizován v podobě partnerství veřejného a soukromého sektoru.

1.2

První zkušební družice, předchůdce budoucích družic konstelace, která jich bude zahrnovat třicet, byla vypuštěna na oběžnou dráhu koncem roku 2005. Projekt se tak dále rozvíjí, ne však bez potíží a zpoždění.

1.3

Galileo představuje globální družicový navigační systém, který poskytne soubor služeb pro určování polohy, navigace a času.

1.4

Se svými třiceti družicemi a pozemními stanicemi bude moci Galileo poskytnout informace o jejich geografické poloze uživatelům mnoha odvětví hospodářského života, jako je doprava (lokalizace dopravních prostředků, lodí, letadel, naváděcích systémů, vyhledávání itinerářů atd.), spravedlnost, policie a celnice (hraniční kontrola), veřejné práce (topografie, geodézie a lokalizační systém), rekreace (orientace na moři a v horách), sociální služby (například pomoc handicapovaným nebo starším osobám), státní bezpečnostní služby a konečně díky službě lokalizace nouzových zařízení i záchrana osob na moři nebo v odlehlých oblastech naší zeměkoule.

1.5

Odhaduje se, že trh s produkty a službami družicové navigace dosáhne v roce 2025 objemu 400 miliard EUR.

1.6

Jednání o licenční smlouvě jsou dnes na mrtvém bodě, neboť existuje velký spor mezi různými partnery, co se týče hospodářského modelu Galilea a správy průmyslového konsorcia. Situace je taková, že nahromaděná zpoždění a nedostatečný vývoj jednání ohrožují projekt sám.

1.7

Jako odpověď na tyto problémy požádala Rada ministrů pro dopravu na svém březnovém zasedání Evropskou komisi, aby zhodnotila stav jednání o licenční smlouvě a projednala případná alternativní řešení. Vzhledem k této situaci žádá Evropská komise ve svém sdělení „Galileo na křižovatce“, aby Rada a Evropský parlament vzaly na vědomí neúspěch současných jednání o licenční smlouvě a ukončily je. Zároveň je však žádá, aby znovu potvrdily svou vůli zavést program Galileo a pokračovat v něm. Navrhuje zavést alternativní řešení, ve kterém by fáze vývoje a rozmístění byly podpořeny a financovány silou veřejných prostředků, zatímco licenční smlouva by se zabývala pouze provozem. Evropská kosmická agentura by byla zprostředkovatelem a přidělujícím orgánem ve jménu Evropské unie.

2.1

Text Komise obsahuje na jedné straně stručný popis zavedeného systému a jeho předvídatelného vývoje a na straně druhé inovaci možných aplikací. Připomíná zároveň, že bude navrženo pět druhů služeb (otevřená služba, komerční služba, služba se zárukou bezpečnosti, služba hledání a záchrany a veřejná řízená služba PRS). Zelená kniha se nezabývá aplikacemi, které patří do poslední zmíněné služby a o kterých rozhodují členské státy, zda je použijí či ne. Komise se tedy obrací s tímto tématem přímo na všechny členské státy, jejichž odpovědi shrne a bude analyzovat.

2.2

Komise uvádí seznam následujících odvětví, které se systému týkají:

2.3

Upovídaný seznam možných aplikací zdůrazňuje jejich rozsah a velkou rozmanitost.

2.4

Zelená kniha je jako obvykle zakončena seznamem otázek kladených zúčastněným stranám. EHSV nepřísluší, aby na ně odpověděl přesně, ale spíše aby zdůraznil ty otázky, které jsou pro něj zvláště důležité, a zmínil se o těch, které by měly být položeny, ale nebyly.

2.5

Komise pracuje na analýze odpovědí na zelenou knihu, které obdržela od zúčastněných stran. Odpovědí je však málo a někdy jsou příliš všeobecné na to, aby se z nich dalo čerpat. Komise tedy doplní tuto diskusi o další hlubší konzultace, aby tak mohla vydat akční plán v říjnu roku 2007. Žádný velký hospodářský sektor dosud neprojevil skutečný zájem o placené služby. Je zde možné pozorovat, jak obtížné je konkurovat bezplatné službě pro občany, a to i v případě, že není zaručena. Vzniká tedy otázka hospodářské a finanční rovnováhy evropského systému, služby civilní povahy, která nedisponuje stejnou podporou (vojenské) veřejnosti jako americký globální systém GPS.

3.1

Otázka č. 2 (1) týkající se ochrany soukromí nabývá zvláštního významu, kterému se EHSV již věnoval, když současně požadoval, aby byla přísně chráněna zásada úcty k soukromí. Objevuje se zde problém rovnováhy mezi právem na ochranu soukromí a možnostmi, které nabízí technika. Je však třeba zdůraznit, že systémy pro určování polohy a navigace umožňují uživatelům určit jejich polohu, avšak tato poloha je známa pouze jim a není k dispozici nikomu jinému. Uživatel má však možnost svou polohu sdělit například prostřednictvím mobilní telekomunikace typu GSM. Vzhledem k tomu, že tyto systémy fungují jednosměrně, operátor navigačního systému, ať už je to GPS, Galileo nebo ruský GLONASS, nezná uživatele a nemá žádnou možnost znát toho, kdo používá navigační signály, a tím méně jejich geografickou polohu. Otázka ochrany soukromí by proto měla být prostudována na úrovni individuálních služeb aplikace, které budou uživatelům nabídnuty. Spousta těchto služeb vyžaduje, aby okamžitá geografická poloha uživatele byla zaslána na server, který může požadovanou informaci sdělit (například informaci o silniční dopravě).

3.2

Otázka č. 5 (2) týkající se mezinárodní spolupráce vyvolává reakce. Evropská unie podepsala dohody o spolupráci s Čínou, Izraelem, Jižní Koreou, Marokem a Ukrajinou. Předpokládá se podepsání dalších dohod s Indií, Brazílií, Argentinou a Austrálií. Je evidentní, že tyto mezinárodní dohody mají zásadní význam pro posílení mezinárodní stability Galilea, zejména co se týče otázek standardizace, otevření trhů, certifikace a frekvencí, jakož i práv na duševní vlastnictví. Je však třeba zůstat na pozoru, neboť hlavní motivací některých partnerů je získání evropských znalostí a zkušeností s cílem získat čas na vývoj vlastní technologie, která by konkurovala Galileu. Dnes je jasné, že taková byla motivace Číny při podpisu dohody o spolupráci na Galileu s Evropskou unií v roce 2003. Kromě toho je překvapující, že ani Norsko, ani Švýcarsko ještě neuzavřely dohodu s Evropskou unií o spolupráci na Galileu, zatímco financují fázi vývoje a schválení programu prostřednictvím účasti v Evropské kosmické agentuře. Z tohoto důvodu ještě nebyl vyřešen jejich případný přístup ke službě Galilea PRS.

3.3

V každém případě dosavadní spolupráce se všeobecně řečeno netýkala veřejné řízené služby. Jednání o mezinárodních dohodách navíc zpomalila, neboť hlavní prioritou se stala účinná realizace evropského projektu družicové navigace, která odhalila jisté potíže.

3.4

Otázky č. 6 a č. 7 (3) o standardech a certifikaci vyvolávají problém certifikace zařízení a systému samého a certifikace palubních navigačních terminálů. Tato otázka je velmi citlivá jak pro leteckou dopravu, tak pro železniční dopravu. V těchto dvou odvětvích jsou bezpečnostní a signalizační zařízení podrobena přísnému certifikačnímu řízení, jehož výsledek se uznává na mezinárodní úrovni. Certifikace samotného systému Galileo má smysl pouze v rámci konkrétního odvětví aplikace, například civilního letectví, které určuje použitelné normy a certifikační postupy. Certifikace terminálů a vybavení na palubě letadel, která používají služby Galilea, se týká nejen polohovacího terminálu, ale i všech ostatních zařízení, která využívají informaci o poloze a poskytují ji pilotovi nebo kapitánovi. Používají se běžné certifikační postupy vlastní jednotlivým aplikacím. Tato otázka se tedy musí řešit pro každou aplikaci zvlášť.

3.5

Dalším stránkou otázky je odpovědnost, která byla pouze naznačena, i když je velmi důležitá. Je třeba uznat, že je velice komplexní. Je nutné zabývat se otázkami smluvní odpovědnosti, které jsou relativně jednoduché, ale i otázkami mimosmluvní odpovědnosti, o kterých se obtížně jedná. Kromě toho je třeba uvážit, že míra zodpovědnosti se může lišit podle toho, zda se nacházíme v rámci otevřené služby, komerční služby, nebo služby veřejné. Evropská komise uvažuje o plánu, který by byl blízký civilnímu letectví, což znamená pokrytí do určité částky pojišťovnami a poté veřejnými orgány. Zásadní otázkou v tomto případě je stanovení hranice, od které riziko pokrývá stát. Dnešní limit je vysoký, kolem jedné miliardy eur.

3.6

Do jaké míry ručí poskytovatel signálu za výkon? Tato otázka je mimořádně důležitá v oblasti letecké dopravy, železniční dopravy nebo dopravy námořní.

3.7

Pokud by například špatná kvalita signálu způsobila leteckou havárii nebo ztroskotání lodi, kdy by ropná skvrna zasáhla pobřeží, kdo by měl nést zodpovědnost a do jaké míry? Je třeba zde rozlišit smluvní odpovědnost a mimosmluvní odpovědnost.

3.8

Nese operátor systému Galileo veškerou zodpovědnost, nebo ji sdílí se státy? A s kterými státy? Se státem, který družici vypustil, s Evropskou unií, nebo se státy účastnícími se projektu Galileo? Tyto otázky je třeba projednat a řešit, aby se komerční aplikace Galilea mohly vyvíjet v uspokojujícím a bezpečném právním rámci.

3.9

Existují precedenty. Například ARIANE. ARIANESPACE nese zodpovědnost za riziko škody, která by vznikla vypuštěním družice, a to až do výše 100 milionů EUR. Nad rámec této částky hradí škody Francie. Podobné dohody o sdílení rizika existují mezi obchodními operátory a státy v odvětví civilního letectví, možná by se mohly použít na Galileo. Nicméně choulostivým bodem zůstává shoda ohledně nastavení prahu. Jak vhodně rozdělit riziko mezi stát a operátora, zejména pokud se jedná o novou službu?

3.10

Použití podobného systému pro program Galileo vyžaduje samozřejmě jasnou definici veřejného orgánu, který by sdílel zodpovědnost s operátorem Galilea.

3.11

Otázka č. 9 (4) týkající se duševního vlastnictví je důležitá. I když státní instituce financují počáteční výzkum, je důležité, aby duševní vlastnictví vývoje získaly podniky, zejména malé a střední podniky, které jej realizují a zavádějí do praxe.

3.12

Je třeba se konečně zmínit o aspektu vojenského využití Galilea. Na rozdíl od vojenského systému GPS, který byl otevřen k volnému používání občanům, Galileo je civilní systém. Stejně jako v případě civilního signálu GPS, nic nebrání vojenským silám jakékoliv země použít otevřenou službu Galileo pro vojenské použití. Veřejná řízená služba, která je přesně upravena členskými státy Evropské unie, nabízí větší výhody než Galileo, neboť je odolnější vůči rušení a je nezávislá na ostatních službách, jež poskytuje Galileo (použitá frekvenční pásma nejsou stejná).

3.13

Aniž by se chtěl Výbor pouštět do diskuse o různých typech vojenského využití signálu Galilea PRS, která by široce přesahovala rámec tohoto stanoviska a není součástí zelené knihy, hospodářská rovnováha využití Galilea na něm částečně závisí. V novém utváření projektu Galileo navrženém Komisí je jisté, že se o tomto tématu bude ještě diskutovat. Ve svém sdělení Komise dodává: „… aniž bychom chtěli zpochybnit civilní charakter systému, je třeba připustit, že podstatné příjmy mohou pocházet od vojenských uživatelů.“

4.1

Zelená kniha o aplikacích družicové navigace poskytuje přehled mnoha odvětví, pro která je družicová navigace opravdu významná. Je zapotřebí, aby byla doplněna o velmi důležité otázky, jako jsou duševní vlastnictví postupů, které by mohly otevřít nová pole aplikací, certifikace a režim zodpovědnosti.

4.2

Otázka státního, či dokonce vojenského použití Galilea členskými státy Evropské unie, o které se jedná prostřednictvím přímého dialogu Komise s členskými státy a mezi členskými státy samými v rámci bezpečnostní rady Galilea, je důležitá, neboť má významný dopad na hospodářský model Galilea. Je jisté, že touto otázkou se budeme muset znovu zabývat, a to tím spíše, že příspěvek z veřejných zdrojů by se měl citelně zvýšit vzhledem k neúspěchu prvotního schématu partnerství veřejného a soukromého sektoru.

4.3

Zabývat se aplikacemi družicové navigace je velice užitečné a zajímavé, ale je třeba mít jistotu, že dojde ke konečnému vytvoření konstelace Galileo. Nové návrhy Komise jsou pro projekt Galileo poslední šancí. EHSV si je dobře vědom, že to představuje pro členské státy finanční zátěž, ale v období, kdy Evropská unie naráží na určitý skepticismus ze strany evropských občanů, na jakousi nelibost projevující se v diskusích o návrhu ústavní smlouvy, zřeknutí se programu Galileo by mělo katastrofální důsledky v Evropě i mimo ni. Takový neúspěch by světu dal najevo neschopnost Evropské unie mobilizovat se pro projekt velkého vědeckého, technického a hospodářského dosahu. Je podstatné Galileo dokončit a dokázat tak schopnost Evropské unie znovu se odrazit a její způsobilost dovést velké projekty budoucnosti do konce.

4.4

Skutečností je, že z těchto důvodů prochází projekt Galileo těžkým obdobím. EHSV může pouze potvrdit, že případný neúspěch tohoto stěžejního projektu Evropské unie by znamenal vážný krok směrem ke ztrátě důvěry občanů vůči budování Evropy, a je tedy třeba učinit vše pro to, aby k tomu nedošlo.

27.10.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/51

1.1

EHSV v roce 2004 ve svém stanovisku k tématu Otázky spojené s využíváním jaderné energie při výrobě elektrické energie doporučil, že by se mělo usilovat o poskytnutí informací o skutečných otázkách jaderné energetiky: zabezpečení dodávek, odstranění emisí CO2, konkurenčních cenách a bezpečnosti a nakládání s vyhořelým palivem, aby organizovaná občanská společnost mohla kriticky analyzovat diskuse o těchto otázkách. Nový jaderný ukázkový program (PINC) tyto informace poskytuje. EHSV všeobecně souhlasí s analýzou a popisem, jež Komise předkládá ve svém sdělení. Sdělení se zabývá většinou podstatných aspektů týkajících se jaderné energie a z našeho pohledu je správně popisuje. Výbor kromě toho poukazuje na některé aspekty jaderné energie, které je třeba vzít v úvahu.

1.2

Jaderná energie, která se v roce 2004 podílela 31 % na výrobě elektřiny a 15 % na celkové spotřebě primární energie v EU, hraje velmi důležitou úlohu na trhu s energií. Jaderná energie také zcela vyhovuje cílům energetické politiky EU. Náklady na jadernou energii jsou nyní nepochybně konkurenceschopné. Vnější závislost je malá a zdroje paliva jsou diversifikované a spolehlivé, což splňuje požadavky na zabezpečení dodávek. Jaderná energie je v Evropě v současné době největším zdrojem energie, která v podstatě neobsahuje oxid uhličitý.

1.3

Je zřejmé, že po rozhodnutí Evropské rady o cílech stanovených pro emise skleníkových plynů pro rok 2020 a dále by veškeré další kapacity pro výrobu elektrické energie s nízkými emisemi sloučenin uhlíku, ať už jde o obnovitelné zdroje, jadernou energii, nebo případně čisté uhlí, měly nahradit výrobní kapacity vypouštějící CO2, a tak zvýšit celkové množství elektrické energie s nízkými emisemi sloučenin uhlíku. Prakticky to znamená, že klimatické a jiné cíle energetické politiky nebudou moci být splněny, pokud nebude udržen alespoň současný podíl jaderné energie do té doby, než snad budou k dispozici zcela nová řešení na základě čisté energie.

1.4

EHSV zdůrazňuje trvale důležitou úlohu EU při dalším rozvoji nejrozvinutějšího rámce pro jadernou energii v členských státech, které si zvolí jadernou energii, a to v souladu s nejvyššími standardy bezpečnosti, zabezpečení a nešíření, jak vyžaduje Smlouva o Euratomu.

1.5

Nejdůležitějším úkolem je řešení otázky radioaktivního odpadu, zejména konečného odstranění vyhořelého jaderného paliva; technologie k tomuto účelu existují, ale chybějí politická rozhodnutí. EHSV souhlasí s Komisí i v dalších otázkách, jež stále vyžadují pozornost na úrovni EU: jaderná bezpečnost a radiační ochrana, které v Evropě mají velmi dobrou pověst, a zajištěné dlouhodobé financování pro vyřazování z provozu.

1.6

EHSV poukazuje na některé dodatečné aspekty jaderné energie, jimiž se návrh jaderného ukázkového programu nezabýval. Jde o hrozbu terorismu a v některých elektrárnách o otázku dostatečné dosažitelnosti chladicí vody.

1.7

V členských státech, které chtějí nadále využívat jadernou energii, může být problémem atraktivita odvětví jako zaměstnavatele a tématu pro výzkum. EHSV souhlasí s názorem Komise, že odborné kapacity v oblasti radiační ochrany a jaderné technologie mají pro EU zásadní význam, a proto je nutné věnovat pozornost vzdělávání, odborné přípravě a výzkumu v těchto oblastech.

1.8

EHSV závěrem zdůrazňuje, že každý členský stát má právo zvolit si vlastní skladbu zdrojů energie, včetně využití jaderné energie, jak uvádí jaderný ukázkový program.

2.1

Podle článku 40 Smlouvy o Euratomu Komise „pravidelně zveřejňuje programy informativní povahy, které se týkají zejména cílů výroby jaderné energie a investic jakékoli povahy nezbytných pro jejich dosažení. Komise si vyžádá stanovisko Hospodářského a sociálního výboru k těmto programům před jejich zveřejněním.“ Od roku 1958 byly zveřejněny čtyři takové ukázkové programy a jeden aktualizovaný ukázkový program, naposledy v roce 1997.

2.2

Dne 10. ledna 2007 Komise vydala tento návrh jaderného ukázkového programu v rámci balíčku Energetická politika pro Evropu zabývajícího se energií a klimatem. Konečné znění bude připraveno a vydáno, jakmile Komise obdrží stanovisko EHSV.

2.3

Další části balíčku se věnují nejprve návrhu cílů v oblasti změny klimatu, konkrétně snížení skleníkových plynů ve vyspělých zemích o 30 % do roku 2020 z hodnot v roce 1990, či v každém případě o 20 % v samotné EU. Balíček se dále zabývá vnitřním trhem s plynem a elektřinou, vzájemným propojením elektrické a plynárenské sítě, návrhy na podporu udržitelné výroby energie z fosilních paliv, plánem podpory obnovitelných zdrojů včetně závazného cíle 20 % podílu obnovitelných zdrojů v celkové skladbě zdrojů energie EU do roku 2020, úsporami energie s cílem zvýšit účinnost do roku 2020 o 20 % a budoucím Evropským strategickým plánem pro energetické technologie. Dne 9. března 2007 Evropská rada podpořila tyto cíle i hlavní politický obsah balíčku.

2.4

EHSV připravil stanoviska ke každému PINC, jak požaduje Smlouva. Výbor se o jaderné energii také letmo zmínil ve svých několika dalších stanoviscích, zejména nedávno ve stanovisku z vlastní iniciativy k úloze jaderné energie v roce 2004, v jehož závěrech uvedl, že EHSV se domnívá, že jaderná energie by měla být jednou ze základních částí diversifikované, vyvážené, hospodárné a udržitelné energetické politiky pro EU. Vzhledem k otázkám, které vyvolává, není možné uvažovat o tom, že se vše vsadí na jadernou energii. EHSV se na druhou stranu domnívá, že částečné nebo úplné opuštění jaderné energie by ohrozilo šance EU na zachování svých závazků v otázce klimatu.

3.1

Dokument Komise přezkoumává investice do jaderné energie v uplynulých deseti letech, popisuje ekonomickou stránku výroby jaderné energie, její vliv na skladbu zdrojů energie a podmínky pro její přijetí společností. Podrobnější obsah je následující.

3.2

Je na každém členském státu, aby se rozhodl, zda bude při výrobě elektřiny spoléhat na jadernou energii či nikoli. Rozhodnutí o rozšíření jaderné energie nedávno učinili ve Finsku a Francii. Nizozemsko, Polsko, Švédsko, Česká republika, Litva, Estonsko, Lotyšsko, Slovensko, Spojené království, Bulharsko a Rumunsko obnovily diskusi o jaderné politice. Německo, Španělsko a Belgie – navzdory probíhajícím diskusím – pokračují v politice útlumu jaderné energetiky. 12 z 27 členských států EU jadernou energii nevyrábí.

3.3

V rámci EU-27 je 152 reaktorů a jaderná energie se tak podílí 30 % na současné výrobě elektřiny v Evropě. Pokud však bude koncepce postupného útlumu v některých členských státech EU pokračovat, bude tento podíl výrazně nižší. V zájmu pokrytí očekávané poptávky po energii a snížení evropské závislosti na dovozech by mohla být učiněna rozhodnutí o nových investicích nebo prodloužení životnosti některých elektráren.

3.4

Posílení výroby jaderné energie by podle Komise mohlo být možností vedoucí ke snížení emisí CO2 a mít významnou úlohu při řešení celosvětové změny klimatu. S jadernou energií nejsou v podstatě spojeny emise sloučenin uhlíku a tvoří součást scénáře Komise pro snižování emisí sloučenin uhlíku, včetně cíle snížení emisí CO2. Mohlo by také jít o významnou okolnost při diskusích o budoucím systému obchodování s emisemi.

3.5

Nejzásadnější faktor ovlivňující vyhlídku růstu jaderné energie je její výchozí ekonomická stránka, jelikož jaderná elektrárna představuje počáteční investice v rozmezí 2 až 3,5 miliardy eur. Výroba jaderné energie přináší vyšší stavební náklady, než je tomu u fosilních paliv, po těchto počátečních nákladech však jsou provozní náklady výrazně nižší. Komise konkrétně uvádí:

3.5.1

„Hospodářská rizika jaderné elektrárny souvisejí s velkou počáteční kapitálovou investicí a vyžadují téměř bezporuchový provoz během počátečních 15 až 20 let její životnosti (40 až 60 let), aby se počáteční investice vrátila. Také vyřazení jaderné elektrárny z provozu a nakládání s odpady vyžadují dostupnost finančních aktiv v trvání 50 až 100 let po odstavení reaktoru.“

3.5.2

„V rámci EU-27 (1) je v provozu celkem 152 jaderných reaktorů v 15 členských státech. Průměrné stáří jaderných elektráren (dále jen ‚JE‘) se blíží 25 letům (2). Ve Francii s největším počtem jaderných reaktorů (59) a s podílem téměř 80 % na výrobě elektřiny a v Litvě pouze s jednou JE, která se však na výrobě elektřiny podílí ze 70 %, je průměrné stáří přibližně 20 let. Ve Spojeném království, které má 23 JE, je průměrné stáří téměř 30 let, zatímco v Německu, které má v provozu 17 JE, je průměrné stáří 25 let.“

3.5.3

„Jaderná elektřina je tradičně charakterizována spojením vysokých nákladů na výstavbu a nízkých provozních nákladů ve srovnání s výrobou energie z fosilních paliv, která vykazuje nižší investiční náklady, avšak vyšší a potenciálně kolísavé náklady na palivo, a tudíž i náklady provozní.“

3.6

Výroba jaderné energie je převážně imunní proti změnám cen surovin, protože malé množství uranu, který pochází převážně ze stabilních regionů ve světě, může pohánět reaktor po celá desetiletí. Přiměřeně zajištěné a vytěžitelné známé zdroje uranu při konkurenčních cenách mohou při současné úrovni spotřeby pokrýt poptávku jaderného průmyslu na dalších nejméně 85 let. Ve většině průmyslových zemí proto nové jaderné elektrárny nabízejí hospodárný způsob výroby elektrické energie v pásmu základního zatížení.

3.7

Jaderný průmysl od roku 1997 značně investoval. Komise uznává, že je důležité udržovat technologický náskok v oblasti jaderné energie, a podporuje další rozvoj nejrozvinutějšího rámce pro jadernou energii, včetně nešíření, nakládání s odpady a vyřazování jaderných elektráren z provozu. Od ustavení Smlouvy o Euratomu byly hlavním zájmem Evropského společenství jaderná bezpečnost a radiační ochrana veřejnosti; tyto otázky získaly na významu s ohledem na poslední dvě rozšíření EU.

3.8

Úlohou EU by měl být další rozvoj nejrozvinutějšího rámce pro jadernou energii v členských státech, které si zvolí jadernou energii, a to v souladu s nejvyššími standardy bezpečnosti, zabezpečení a nešíření, jak vyžaduje Smlouva o Euratomu. Měla by zahrnovat i nakládání s jaderným odpadem a vyřazování jaderných elektráren z provozu.

3.9

Komise navrhuje, že diskuse o dalších krocích by se měla hlavně zaměřit na: