21.8.2007

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 193/1

---

SPOLEČNÝ POSTOJ (ES) č. 9/2007

přijatý Radou dne 21. května 2007

k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. …/2007 ze dne …, kterým se zavádí společný rámec pro registry hospodářských subjektů pro statistické účely a zrušuje nařízení Rady (EHS) č. 2186/93

(2007/C 193 E/01)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 285 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (1),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Nařízením Rady (EHS) č. 2186/93 ze dne 22. července 1993 (2) se zavedl společný rámec pro registry hospodářských subjektů pro statistické účely s harmonizovanými definicemi, údaji, oblastí působnosti a postupy pro aktualizaci. S cílem udržet vývoj registrů hospodářských subjektů v harmonizovaném rámci by mělo být přijato nové nařízení.

(2)

Nařízení Rady (EHS) č. 696/93 ze dne 15. března 1993 o statistických jednotkách pro účely statistického zjišťování a analýzy hospodářství ve Společenství (3) obsahuje definice statistických jednotek pro zjišťování a analýzy. Vnitřní trh vyžaduje zdokonalení srovnatelnosti statistik pořizovaných pro potřeby Společenství. Při tomto zdokonalení je třeba společně vymezit a popsat okruh podniků a jiných jednotek, jejichž činnost je předmětem statistických zjišťování.

(3)

Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 58/97 ze dne 20. prosince 1996 o strukturální statistice podnikání (4) a nařízení Rady (ES) č. 1165/98 ze dne 19. května 1998 o konjunkturálních statistikách (5) stanovily společný rámec pro sběr údajů pro statistiky a vypracovávání, předávání a vyhodnocování statistik Společenství týkajících se struktury, činnosti, konkurenceschopnosti a výkonnosti podniků ve Společenství. Registry hospodářských subjektů pro statistické účely představují základní prvek tohoto společného rámce a umožňují organizovat a koordinovat statistická zjišťování, protože poskytují harmonizovaný rámec výběru.

(4)

Registry hospodářských subjektů jsou jednou z metod, které uvádějí v soulad protichůdné požadavky na zvyšování množství informací o podnicích na jedné straně a na snižování jejich administrativního zatížení na straně druhé, zejména prostřednictvím využití existujících informací obsažených ve správních a soudních spisech, obzvláště pokud jde o mikropodniky a malé a střední podniky ve smyslu doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 (6).

(5)	Nařízení Rady (ES) č. 322/97 ze dne 17. února 1997 o statistice Společenství (7) stanovilo rámec pro zřízení statistického programu Společenství a vytvořilo společný rámec pro důvěrnost statistických údajů.

(6)	Zvláštními pravidly pro zpracovávání údajů v rámci statistického programu Společenství není dotčena směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (8).

(7)

Registry hospodářských subjektů pro statistické účely jsou hlavním zdrojem pro demografii podniků, neboť obsahují záznamy o vzniku a zániku podniků a o strukturálních změnách v hospodářství na základě koncentrace či dekoncentrace, ke kterým došlo v důsledku takových operací, jakou jsou fúze, převzetí, rozdělení, vyčlenění a restrukturalizace.

(8)

Registry hospodářských subjektů poskytují základní informace, které jsou požadované z důvodu silného politického zájmu na rozvoji venkova, a to nejen pokud jde o zemědělství, ale také o jeho sílící propojení s jinými činnostmi, které nejsou zahrnuty do zemědělských statistik založených na produktech.

(9)

Veřejné podniky hrají důležitou roli v národních hospodářstvích členských států. Směrnice Komise 80/723/EHS ze dne 25. června 1980 o zprůhlednění finančních vztahů mezi členskými státy a veřejnými podniky (9) se vztahuje na určité druhy veřejných podniků. Veřejné podniky a veřejné korporace by proto měly být v registrech hospodářských subjektů označeny, což lze učinit pomocí klasifikace institucionálních sektorů.

(10)

Informace o kontrolních vazbách mezi právními jednotkami jsou nezbytné pro definování skupin podniků, pro správné vymezení podniků, pro analýzu velkých a komplexních jednotek a pro studium úrovně koncentrace na jednotlivých trzích. Informace o skupinách podniků přispívají ke zlepšení kvality registrů hospodářských subjektů a lze je použít s cílem omezit nebezpečí zveřejnění důvěrných údajů. Některé finanční údaje dávají větší smysl na úrovni skupiny nebo podskupiny podniků než na úrovni jednotlivých podniků; někdy jsou dokonce dostupné pouze na úrovni skupiny či podskupiny. Záznamy o skupinách podniků umožňují, aby byla v případě nutnosti prováděna zjišťování přímo o skupinách namísto o jednotlivých podnicích, které je tvoří, čímž se může značně snížit zatížení respondentů. Aby bylo možné v registrech zaznamenávat údaje o skupinách podniků, je třeba registry hospodářských subjektů dále harmonizovat.

(11)

Vzrůstající hospodářská globalizace je výzvou pro stávající způsob vypracovávání statistik. Tím, že obsahují záznamy o mezinárodních skupinách podniků, představují registry hospodářských subjektů základní nástroj pro zdokonalení mnoha statistik souvisejících s globalizací: mezinárodního obchodu se zbožím a službami, platební bilance, přímých zahraničních investic, zahraničních poboček podniků, výzkumu, vývoje a inovace a pracovního trhu. Většina těchto statistik se vztahuje na celé hospodářství, a vyžaduje proto, aby registry hospodářských subjektů pokrývaly všechna odvětví hospodářství.

(12)

Podle čl. 3 odst. 2 nařízení Rady (Euratom, EHS) č. 1588/90 ze dne 11. června 1990 o předávání údajů, na které se vztahuje statistická důvěrnost, Statistickému úřadu Evropských společenství (10) nemohou být předpisy jednotlivých států o statistické důvěrnosti uplatňovány proti předávání důvěrných statistických údajů Statistickému úřadu Evropských společenství (dále jen „Eurostat“), pokud je toto předání stanoveno v právním aktu Společenství upravujícím statistiku Společenství.

(13)

Aby bylo možné zaručit splnění povinností stanovených v tomto nařízení, mohou instituce členských států příslušné pro sběr údajů potřebovat přístup ke správním informačním zdrojům, jako jsou například rejstříky spravované daňovými úřady a správami sociálního zabezpečení, centrálními bankami a jinými veřejnými institucemi, a k jiným databázím obsahujícím informace o přeshraničních transakcích a pozicích, jsou-li tyto údaje nezbytné pro vypracování statistik Společenství.

(14)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 184/2005 ze dne 12. ledna 2005 o statistice Společenství týkající se platební bilance, mezinárodního obchodu službami a přímých zahraničních investic (11) vytvořilo společný rámec pro shromažďování, předávání a vyhodnocování příslušných statistik Společenství.

(15)	Opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (12).

(16)

Zejména je potřeba zmocnit Komisi, aby aktualizovala seznam údajů zapisovaných do registrů uvedený v příloze, jejich definice a pravidla kontinuity a aby rozhodovala o pokrytí nejmenších podniků a plně rezidentních skupin podniků, přijímala pravidla pro aktualizaci registrů, jakož i zavedla společné normy kvality a stanovila obsah a periodicitu zpráv o kvalitě. Jelikož tato opatření mají obecnou působnost a jejich účelem je změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení nebo doplnit toto nařízení o nové jiné než podstatné prvky, měla by být přijata regulativním postupem s kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí Rady 1999/468/ES.

(17)	Nařízení (EHS) č. 2186/93 by proto mělo být zrušeno.

(18)	Byl konzultován Výbor pro statistické programy, zřízený rozhodnutím Rady 89/382/EHS, Euratom (13),

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Účel

Toto nařízení stanoví společný rámec pro registry hospodářských subjektů pro statistické účely ve Společenství.

Členské státy zřídí jeden či více harmonizovaných registrů pro statistické účely, jež budou sloužit jako nástroj pro přípravu a koordinaci zjišťování, jako zdroj informací pro statistickou analýzu statistického souboru podniků a jejich demografie, pro využití správních údajů a pro určování a tvorbu statistických jednotek.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se použijí tyto definice:

a)	„právní jednotka“, „podnik“, „místní jednotka“ a „skupina podniků“ jsou definovány v příloze nařízení (EHS) č. 696/93;

b)	„vnitrostátní orgány“ jsou definovány v článku 2 nařízení (ES) č. 322/97;

c)	„statistické účely“ jsou popsány v čl. 2 bodě 4 nařízení (EHS) č. 1588/90;

d)	„mezinárodní skupinou podniků“ se rozumí skupina podniků, která se skládá z alespoň dvou podniků nebo právních jednotek nacházejících se v různých zemích;

e)	„redukovanou skupinou podniků“ se rozumějí podniky a právní jednotky tvořící mezinárodní skupinu podniků, které jsou rezidenty v téže zemi. Může zahrnovat pouze jednu jednotku, pokud ostatní jednotky nejsou rezidenty v téže zemi. Podnik může být redukovanou skupinou podniků nebo její částí.

Článek 3

Oblast působnosti

1.   V souladu s definicemi uvedenými v článku 2 a s výhradou omezení v tomto článku se do registrů zapisují:

a)	všechny podniky, které vykonávají hospodářské činnosti přispívající k hrubému domácímu produktu (HDP), a jejich místní jednotky;

b)	právní jednotky, které tyto podniky tvoří;

c)	redukované skupiny podniků a mezinárodní skupiny podniků, a

d)	plně rezidentní skupiny podniků.

2.   Požadavek stanovený v odstavci 1 se však nevztahuje na domácnosti, pokud jsou zboží i služby, které produkují, určeny pro jejich vlastní spotřebu nebo zahrnují pronájem vlastních nemovitostí.

3.   Místní jednotky, jež nejsou samostatnými právnickými osobami (pobočky) a jež jsou závislé na zahraničních podnicích a klasifikují se jako kvazispolečnosti v souladu s Evropským systémem integrovaných hospodářských účtů z roku 1995 zřízeným nařízením Rady (ES) č. 2223/96 ze dne 25. června 1996 o Evropském systému národních a regionálních účtů ve Společenství (14) a Systémem národních účtů Organizace spojených národů z roku 1993, se pro účely registrů hospodářských subjektů považují za podniky.

4.   Skupinu podniků lze vysledovat na základě kontrolních vazeb mezi jejími právními jednotkami. Pro vymezení skupin podniků se použije definice kontroly stanovená v bodě 2.26 přílohy A nařízení (ES) č. 2223/96.

5.   Toto nařízení se vztahuje pouze na jednotky, které zcela nebo zčásti vykonávají hospodářskou činnost. Hospodářskou činností se rozumí jakákoli činnost spočívající v nabízení zboží a služeb na daném trhu. Za hospodářskou činnost se pro účely registrů hospodářských subjektů považují rovněž netržní služby, které přispívají k hrubému domácímu produktu, a přímá či nepřímá majetková účast v aktivních právních jednotkách. Právní jednotky, které nejsou hospodářsky aktivní, jsou součástí podniku pouze ve spojení s hospodářsky aktivními právními jednotkami.

6.   Regulativním postupem s kontrolou podle čl. 16 odst. 3 se rozhodne o opatřeních, jejichž účelem je měnit jiné než podstatné části tohoto nařízení, pokud jde o to, v jakém rozsahu se do registrů zapisují podniky zaměstnávající méně než půl osoby a plně rezidentní skupiny podniků, které nemají význam pro statistiky členských států, a jak se definují jednotky v souladu s definicemi používanými v zemědělských statistikách.

Článek 4

Zdroje údajů

1.   Splní-li podmínky týkající se kvality uvedené v článku 6, mohou členské státy při shromažďování informací požadovaných v tomto nařízení využít jakékoli zdroje, jež považují za vhodné. Vnitrostátní orgány jsou v rámci své působnosti oprávněny shromažďovat pro statistické účely informace, na něž se vztahuje toto nařízení a jež jsou obsaženy ve správních nebo soudních spisech.

2.   Nelze-li údaje shromáždit bez nepřiměřených nákladů, mohou vnitrostátní orgány použít postupy statistického odhadování, přičemž musí respektovat potřebnou správnost a kvalitu.

Článek 5

Údaje zapisované do registrů

1.   Jednotky uvedené v registrech jsou charakterizovány identifikačním číslem a sledovanými údaji uvedenými v příloze.

2.   Opatření, jejichž účelem je změnit a doplnit jiné než podstatné části tohoto nařízení a která se týkají seznamu údajů a jejich aktualizace, sledovaných údajů a pravidel kontinuity, se přijmou regulativním postupem s kontrolou podle čl. 16 odst. 3.

Článek 6

Normy kvality a zprávy o kvalitě

1.   Členské státy přijmou veškerá opatření nezbytná k zajištění kvality registrů hospodářských subjektů.

2.   Členské státy poskytují Komisi (Eurostatu) na její žádost zprávu o kvalitě registrů hospodářských subjektů (dále jen „zprávy o kvalitě“).

3.   Opatření týkající se společných norem kvality a obsahu a periodicity zpráv o kvalitě se přijmou regulativním postupem s kontrolou podle čl. 16 odst. 3, přičemž se přihlíží k nákladům na sestavování údajů.

4.   Členské státy uvědomí Komisi (Eurostat) o závažných změnách metod či jiných změnách, které by mohly mít vliv na kvalitu registrů hospodářských subjektů, jakmile takové změny zjistí, avšak nejpozději šest měsíců po dni vstupu těchto změn v platnost.

5.   Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o provádění tohoto nařízení, v níž uvede zejména, jaké náklady vznikají statistického systému v důsledku této úpravy, jak jsou zatíženy podniky a jaký je přínos této úpravy.

Článek 7

Příručka s doporučeními

Komise zveřejní příručku s doporučeními týkající se registrů hospodářských subjektů. Tato příručka bude aktualizována v úzké spolupráci se členskými státy.

Článek 8

Časový plán a periodicita

1.   Zápisy do registrů a výmazy z registrů se aktualizují alespoň jednou ročně.

2.   Četnost aktualizace závisí na druhu jednotky, dotyčné proměnné, velikosti jednotky a zdroji obecně používaném pro aktualizaci.

3.   Opatření týkající se pravidel pro aktualizaci se přijmou regulativním postupem s kontrolou podle čl. 16 odst. 3.

4.   Členské státy pořizují každoročně kopii registrů, která zachycuje jejich stav na konci roku, a uchovávají ji pro analytické účely po dobu nejméně 30 let.

Článek 9

Předávání zpráv

1.   Členské státy provádějí statistické analýzy registrů a předávají tyto informace Komisi (Eurostatu), přičemž dodržují formát a postup stanovený Komisí regulativním postupem podle čl. 16 odst. 2.

2.   Členské státy předávají Komisi (Eurostatu) na její žádost veškeré informace o provádění tohoto nařízení v členských státech.

Článek 10

Výměna důvěrných údajů mezi členskými státy

Příslušné vnitrostátní orgány různých členských států si mohou vyměňovat důvěrné údaje výlučně ke statistickým účelům v souladu s vnitrostáními právními předpisy, je-li účelem výměny zajištění kvality informací o mezinárodních skupinách podniků v Evropské unii. Výměny se mohou v souladu s vnitrostátním právem účastnit i národní centrální banky.

Článek 11

Výměna důvěrných údajů mezi Komisí (Eurostatem) a členskými státy

1.   Vnitrostátní orgány předávají Komisi (Eurostatu) údaje o mezinárodních skupinách podniků a o jednotkách, které je tvoří, jak jsou vymezeny v příloze, s cílem poskytnout výlučně pro statistické účely informace o mezinárodních skupinách v Evropské unii.

2.   K zajištění konzistentnosti zaznamenávaných údajů výlučně pro statistické účely předá Komise (Eurostat) příslušným vnitrostátním orgánům údaje o mezinárodní skupině podniků, včetně jednotek, které ji tvoří, pokud se alespoň jedna právní jednotka této skupiny nachází na území daného členského státu.

3.   Účel, rozsah, formát, opatření pro zajištění bezpečnosti a důvěrnosti a postup pro předávání údajů o jednotlivých jednotkách Komisi (Eurostatu) a pro předávání údajů o mezinárodních skupinách podniků příslušným vnitrostátním orgánům se přijímají regulativním postupem podle čl. 16 odst. 2, aby bylo zaručeno, že se údaje předané podle tohoto článku použijí výlučně pro statistické účely.

Článek 12

Výměna důvěrných údajů mezi Komisí (Eurostatem) a centrálními bankami

1.   Pro účely tohoto nařízení může probíhat výměna důvěrných údajů výlučně pro statistické účely mezi Komisí (Eurostatem) a národními centrálními bankami a mezi Komisí (Eurostatem) a Evropskou centrální bankou, pokud je jejím cílem zajištění kvality informací o mezinárodních skupinách podniků v Evropské unii a tuto výměnu výslovně povolil příslušný vnitrostátní orgán.

2.   Účel, rozsah, formát, opatření pro zajištění bezpečnosti a důvěrnosti a postup pro předávání údajů o mezinárodních skupinách podniků národním centrálním bankám a Evropské centrální bance se přijímají regulativním postupem podle čl. 16 odst. 2, aby bylo zaručeno, že se údaje předané podle tohoto článku použijí výlučně pro statistické účely.

Článek 13

Důvěrnost a přístup k identifikovatelným údajům

1.   Dostávají-li Komise (Eurostat), vnitrostátní orgány, národní centrální banky a Evropská centrální banka důvěrné údaje podle článků 10, 11 a 12, zacházejí s těmito informacemi jako s důvěrnými podle nařízení (ES) č. 322/97.

2.   Pro účely tohoto nařízení a bez ohledu na článek 14 nařízení (ES) č. 322/97 je předávání důvěrných údajů mezi vnitrostátními orgány a Komisí (Eurostatem) přípustné, je-li to nezbytné pro vypracování specifických statistik Společenství. Jakékoli jiné předání musí výslovně schválit vnitrostátní orgán, který údaje shromáždil.

Článek 14

Přechodné období a výjimky

Pokud je třeba v registrech hospodářských subjektů provést významnou změnu, může Komise na žádost členského státu udělit výjimku na přechodné období nejdéle do … (15).

V oblasti zemědělství, lesnictví a rybářství, veřejné správy, obrany a povinného sociálního zabezpečení a pro dodatečné údaje týkající se skupin podniků může Komise (Eurostat) na žádost členského státu udělit výjimky na přechodné období nejdéle do … (16).

Článek 15

Prováděcí opatření

1.   Dále uvedená opatření, jejichž účelem je změnit jiné než podstatné části tohoto nařízení, mj. jeho doplněním, se přijmou regulativním postupem s kontrolou podle čl. 16 odst. 3:

a)	rozhodování o pokrytí nejmenších podniků a plně rezidentních skupin podniků v souladu s čl. 3 odst. 6;

b)

aktualizace seznamu údajů zapisovaných do registrů uvedeného v příloze, jejich definic a pravidel kontinuity v souladu s článkem 5, při zohlednění zásady, že přínos aktualizace musí převyšovat náklady, a zásady, že dodatečné zdroje, které členské státy nebo podniky použijí, zůstávají v přiměřených mezích;

c)	stanovení společných norem kvality, jakož i obsahu a periodicity zpráv o kvalitě, v souladu s čl. 6 odst. 3;

d)	pravidla pro aktualizaci registrů v souladu s čl. 8 odst. 3.

2.   Regulativním postupem podle čl. 16 odst. 2 se přijmou opatření, která se týkají:

a)	předávání informací vyplývajících ze statistických analýz registrů v souladu s článkem 9;

b)	předávání údajů o jednotlivých jednotkách mezinárodních skupin podniků mezi Komisí (Eurostatem) a členskými státy v souladu s článkem 11, a

c)	předávání údajů o mezinárodních skupinách podniků mezi Komisí (Eurostatem) a centrálními bankami v souladu s článkem 12.

Článek 16

Výbor

1.   Komisi je nápomocen Výbor pro statistické programy.

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je tři měsíce.

3.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5a odst. 1 až 4 a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES, s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

Článek 17

Zrušující ustanovení

Zrušuje se nařízení (EHS) č. 2186/93.

Odkazy na zrušené nařízení se považují za odkazy na toto nařízení.

Článek 18

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

---

(1)  Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 1. června 2006 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku), společný postoj Rady ze dne 21. května 2007 a postoj Evropského parlamentu ze dne … (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku). Rozhodnutí Rady ze dne … (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).

(2)  Úř. věst. L 196, 5.8.1993, s. 1. Nařízení ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1882/2003 (Úř. věst. L 284, 31.10.2003, s. 1).

(3)  Úř. věst. L 76, 30.3.1993, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1882/2003.

(4)  Úř. věst. L 14, 17.1.1997, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1893/2006 (Úř. věst. L 393, 30.12.2006, s. 1).

(5)  Úř. věst. L 162, 5.6.1998, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1893/2006.

(6)  Úř. věst. L 124, 20.5.2003, s. 36.

(7)  Úř. věst. L 52, 22.2.1997, s. 1. Nařízení ve znění nařízení (ES) č. 1882/2003.

(8)  Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31. Směrnice ve znění nařízení (ES) č. 1882/2003.

(9)  Úř. věst. L 195, 29.7.1980, s. 35. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2005/81/ES (Úř. věst. L 312, 29.11.2005, s. 47).

(10)  Úř. věst. L 151, 15.6.1990, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1882/2003.

(11)  Úř. věst. L 35, 8.2.2005, s. 23. Nařízení ve znění nařízení Komise (ES) č. 602/2006 (Úř. věst. L 106, 19.4.2006, s. 10).

(12)  Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23. Rozhodnutí ve znění rozhodnutí 2006/512/ES (Úř. věst. L 200, 22.7.2006, s. 11).

(13)  Úř. věst. L 181, 28.6.1989, s. 47.

(14)  Úř. věst. L 310, 30.11.1996, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1267/2003 (Úř. věst. L 180, 18.7.2003, s. 1).

(15)  Dva roky od vstupu tohoto nařízení v platnost.

(16)  Pět let od vstupu tohoto nařízení v platnost.

---

---

---

21.8.2007

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 193/13

---

SPOLEČNÝ POSTOJ (ES) č. 10/2007

přijatý Radou dne 28. června 2007

k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. …/2007 ze dne … o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech („doručování písemností“) a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1348/2000

(2007/C 193 E/02)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 61 písm. c) a čl. 67 odst. 5 druhou odrážku této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Unie si stanovila cíl podporovat a rozvíjet prostor svobody, bezpečnosti a práva, ve kterém je zajištěn volný pohyb osob. K postupnému vytvoření takového prostoru musí Společenství mimo jiné přijmout opatření týkající se soudní spolupráce v občanských věcech, která jsou nezbytná pro řádné fungování vnitřního trhu.

(2)	Řádné fungování vnitřního trhu vyžaduje zdokonalení a urychlení zasílání soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech.

(3)

Rada vypracovala na základě aktu ze dne 26. května 1997 (3) Úmluvu o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech a doporučila ji členským státům k přijetí v souladu s jejich ústavními pravidly. Tato úmluva nevstoupila v platnost. Měla by být však zajištěna návaznost na výsledky jednání o uzavření úmluvy.

(4)	Dne 29. května 2000 přijala Rada nařízení (ES) č. 1348/2000 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech (4). Podstatný obsah uvedeného nařízení vychází z uvedené úmluvy.

(5)

Dne 1. října 2004 přijala Komise zprávu o uplatňování nařízení (ES) č. 1348/2000. Tato zpráva uvádí, že od svého vstupu v platnost v roce 2001 se uplatňování nařízení (ES) č. 1348/2000 obecně zlepšilo a urychlilo předávání a doručování písemností mezi členskými státy, ale že provádění určitých ustanovení nicméně není plně uspokojivé.

(6)

Účinnost a rychlost soudního řízení v občanských věcech vyžaduje, aby zasílání soudních a mimosoudních písemností mezi místními subjekty určenými členskými státy probíhalo přímo a rychle. Členské státy však mohou vyjádřit svůj záměr určit pouze jeden odesílající nebo přijímající subjekt, nebo subjekt, který bude obě funkce vykonávat, a to na dobu pěti let. Toto určení však může být každých pět let obnovováno.

(7)

Rychlost zasílání vyžaduje použití veškerých vhodných prostředků, které zajistí, že budou dodrženy určité podmínky týkající se čitelnosti a spolehlivosti přijaté písemnosti. Bezpečnost zasílání vyžaduje, aby byl k doručované písemnosti přiložen jednotný formulář vyplněný v úředním jazyce nebo v jednom z úředních jazyků místa doručení nebo v jiném jazyce, který dožádaný členský stát označí za přijatelný.

(8)	Toto nařízení by se nemělo vztahovat na doručení písemnosti zplnomocněnému zástupci strany v členském státě, kde se koná řízení, a to bez ohledu na místo bydliště této strany.

(9)	Doručení písemnosti by se mělo provést co nejdříve, nejpozději však do jednoho měsíce od data, kdy ji obdržel přijímající subjekt.

(10)	K zajištění účinnosti tohoto nařízení by měla být možnost odmítnout doručení písemnosti omezena na výjimečné situace.

(11)	K usnadnění předávání a doručování písemností mezi členskými státy by měly být používány jednotné formuláře, které jsou uvedeny v přílohách tohoto nařízení.

(12)

Přijímající subjekt by měl adresáta pomocí jednotného formuláře písemně vyrozumět o tom, že může odmítnout přijetí doručované písemnosti v okamžiku jejího doručení, nebo že může zaslat písemnost přijímajícímu subjektu zpět do jednoho týdne od doručení, pokud není v jazyce, kterému rozumí, nebo v úředním jazyce nebo v jednom z úředních jazyků místa doručení. Toto pravidlo by se mělo vztahovat i na následné doručení, jakmile adresát využil svého práva na odmítnutí. Tato pravidla pro odmítnutí by se měla vztahovat i na doručení prostřednictvím diplomatických nebo konzulárních zástupců, poštovních služeb a na přímé doručení. Mělo by být stanoveno, že opravné doručení odmítnutého dokumentu lze provést tak, že se adresátovi doručí překlad písemnosti.

(13)

Rychlost zasílání vyžaduje, aby po obdržení písemnosti následovalo bezodkladně její doručení. Pokud k doručení nedojde do jednoho měsíce, uvědomí o tom přijímající subjekt odesílající subjekt. Uplynutí této lhůty by nemělo mít za následek vrácení žádosti odesílajícímu subjektu, pokud je zřejmé, že je doručení proveditelné v přiměřené lhůtě.

(14)

Přijímací subjekt by měl i nadále provádět všechny kroky nezbytné k doručení písemnosti rovněž v případech, kdy písemnost nebylo možné doručit ve lhůtě jednoho měsíce, například proto, že se žalovaná strana zdržovala mimo místo bydliště z důvodu dovolené nebo nebyla z pracovních důvodů přítomna na svém pracovišti. Aby se však navíc předešlo tomu, že by přijímací subjekt měl časově neomezenou povinnost podnikat kroky k doručení písemnosti, odesílající subjekt by měl být schopen uvést v jednotném formuláři lhůtu, po jejímž uplynutí se již doručení nevyžaduje.

(15)

Vzhledem k odlišnostem procesních pravidel v členských státech se v jednotlivých členských státech rovněž liší datum rozhodné pro doručení zásilky. S ohledem na tuto situaci a na obtíže, které z ní mohou vyplynout, by mělo toto nařízení stanovit systém, v jehož rámci jsou pro datum doručení určující právní předpisy přijímajícího členského státu. Má-li však být podle právních předpisů členského státu písemnost doručena v určité lhůtě, mělo by být datum, které je třeba vzít s ohledem na žadatele v úvahu, stanoveno právními předpisy tohoto členského státu. Tento systém dvou dat se vyskytuje pouze v omezeném počtu členských států. Členské státy, které uplatňují tento systém, by to měly sdělit Komisi, jež tuto informaci zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie a zpřístupní ji prostřednictvím Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci vytvořené rozhodnutím Rady 2001/470/ES (5).

(16)

Za účelem usnadnění přístupu k soudu by měly náklady vzniklé v souvislosti s činností soudního úředníka nebo na příslušnou osobu podle právních předpisů přijímacího členského státu odpovídat jedinému pevnému poplatku, který daný členský stát stanoví předem a který dodržuje zásadu proporcionality a nediskriminace. Požadavkem jediného pevného poplatku by neměla být dotčena možnost členských států stanovit různé poplatky za různé druhy doručení, pokud dodrží uvedené zásady.

(17)	Každý členský stát by měl mít možnost doručovat písemnosti osobám s bydlištěm v jiném členském státě přímo prostřednictvím poštovních služeb, a to doporučeným dopisem s potvrzením o přijetí nebo rovnocenným dokladem.

(18)	Každá osoba zúčastněná na soudním řízení by měla mít možnost doručit písemnosti přímo prostřednictvím soudních úředníků, úředníků nebo jiných příslušných osob přijímajícího členského státu, umožňují-li takovéto přímé doručení právní předpisy daného členského státu.

(19)

Komise by měla vypracovat příručku obsahující informace ohledně řádného uplatňování tohoto nařízení, jež by měla být zpřístupněna prostřednictvím Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci. Komise a členské státy by měly vyvinout co největší úsilí, aby zajistily, že tyto informace jsou aktualizované a úplné, zejména pokud jde o kontaktní údaje přijímacích a odesílajících subjektů.

(20)	Při počítání lhůt a termínů stanovených v tomto nařízení by se mělo použít nařízení Rady (EHS, Euratom) č. 1182/71 ze dne 3. června 1971, kterým se určují pravidla pro lhůty, data a termíny (6).

(21)	Opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (7).

(22)

Zejména je třeba zmocnit Komisi k provádění aktualizace nebo technických úprav jednotných formulářů obsažených v přílohách. Jelikož tato opatření mají obecný význam a jejich účelem je změnit, případně vypustit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení, musí být přijata regulativním postupem s kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES.

(23)

Toto nařízení má ve vztazích mezi členskými státy přednost před ustanoveními dvoustranných nebo mnohostranných dohod nebo ujednání týkajících se stejné oblasti, které byly členskými státy uzavřeny, zejména před protokolem k Bruselské úmluvě ze dne 27. září 1968 (8) a před Haagskou úmluvou ze dne 15. listopadu 1965 (9). Toto nařízení nebrání členským státům, aby zachovávaly nebo uzavíraly dohody nebo ujednání týkající se urychlení nebo zjednodušení zasílání písemností za předpokladu, že jsou s tímto nařízením slučitelné.

(24)

Informacím zasílaným na základě tohoto nařízení by se mělo dostat přiměřené ochrany. Tyto záležitosti spadají do oblasti působnosti směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (10) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (Směrnice o soukromí a elektronických komunikacích) (11).

(25)	Do 1. června 2011 a poté každých pět let by měla Komise posoudit uplatňování tohoto nařízení a navrhnout případné nezbytné změny.

(26)

Jelikož cílů tohoto nařízení nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být z důvodu rozsahu nebo účinků této akce lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku toto nařízení nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů.

(27)	K zajištění lepší přístupnosti a srozumitelnosti této právní úpravy by mělo být nařízení (ES) č. 1348/2000 zrušeno a nahrazeno tímto nařízením.

(28)	V souladu s článkem 3 Protokolu o postavení Spojeného království a Irska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, se Spojené království a Irsko účastní přijímání a používání tohoto nařízení.

(29)	V souladu s články 1 a 2 protokolu o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení, a proto pro ně není závazné ani použitelné,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Oblast působnosti

1.   Toto nařízení se použije na občanské a obchodní věci, kdy musí být soudní nebo mimosoudní písemnost zaslána z jednoho členského státu do druhého za účelem doručení v druhém členském státě. Nevztahuje se zejména na daňové, celní či správní věci ani na odpovědnost státu za jednání nebo opomenutí při výkonu státní moci (acta iure imperii).

2.   Toto nařízení se nepoužije, pokud není známa adresa osoby, jíž má být písemnost doručena.

3.   Pro účely tohoto nařízení se „členským státem“ rozumějí členské státy s výjimkou Dánska.

Článek 2

Odesílající a přijímající subjekty

1.   Každý členský stát určí úřední osoby, orgány nebo jiné osoby (dále jen „odesílající subjekty“) příslušné k zasílání soudních nebo mimosoudních písemností, které mají být doručeny v jiném členském státě.

2.   Každý členský stát určí úřední osoby, orgány nebo jiné osoby (dále jen „přijímající subjekty“) příslušné k přijímání soudních nebo mimosoudních písemností z jiného členského státu.

3.   Členský stát může určit buď jeden odesílající subjekt a jeden přijímající subjekt, nebo jeden subjekt, který bude vykonávat obě funkce. Federativní státy, státy, ve kterých se používá více právních systémů, nebo státy s autonomními územními celky mohou určit více než jeden subjekt. Toto určení platí po dobu pěti let a může být každých pět let obnovováno.

4.   Každý členský stát poskytne Komisi tyto údaje:

a)	názvy a adresy přijímajících subjektů uvedených v odstavcích 2 a 3;

b)	jejich místní příslušnost;

c)	způsoby přijímání písemností, které mají k dispozici; a

d)	jazyky, které mohou být použity pro vyplnění jednotného formuláře uvedeného v příloze I.

Členské státy sdělí Komisi veškeré pozdější změny těchto údajů.

Článek 3

Ústřední orgán

Každý členský stát určí ústřední orgán pověřený

a)	poskytováním informací odesílajícím subjektům;

b)	hledáním řešení veškerých obtíží, které mohou vzniknout při zasílání písemností určených k doručení;

c)	předáváním žádosti o doručení příslušnému přijímajícímu subjektu, a to ve výjimečných případech a na žádost odesílajícího subjektu.

Federativní státy, státy, ve kterých se používá více právních systémů, nebo státy s autonomními územními celky mohou určit více než jeden ústřední orgán.

KAPITOLA II

SOUDNÍ PÍSEMNOSTI

ODDÍL 1

Zasílání a doručování soudních písemností

Článek 4

Zasílání písemností

1.   Soudní písemnosti jsou zasílány přímo a nejrychlejším možným způsobem mezi subjekty určenými podle článku 2.

2.   Zasílání písemností, žádostí, potvrzení, stvrzenek, osvědčení a všech dalších dokumentů mezi odesílajícími subjekty a přijímajícími subjekty se může provádět jakýmkoliv vhodným způsobem za předpokladu, že obdržená písemnost po obsahové stránce věrně odpovídá odeslané písemnosti a všechny informace v ní uvedené jsou snadno čitelné.

3.   K zasílané písemnosti se přikládá žádost vyhotovená podle jednotného formuláře uvedeného v příloze I. Formulář se vyplňuje v úředním jazyce přijímajícího členského státu, nebo je-li v daném členském státě více úředních jazyků, v úředním jazyce nebo v jednom z úředních jazyků místa doručení, nebo v jiném jazyce, který dožádaný členský stát označí za jazyk, který může přijmout. Každý členský stát uvede úřední jazyk nebo jazyky orgánů Evropské unie kromě svých vlastních, které jsou pro něj přijatelné pro vyplňování formulářů.

4.   Zasílané písemnosti a dokumenty nepodléhají úřednímu ověření ani jiné rovnocenné formální náležitosti.

5.   Pokud si odesílající subjekt přeje, aby mu byla spolu s potvrzením uvedeným v článku 10 vrácena kopie dané písemnosti, odešle písemnost ve dvojím vyhotovení.

Článek 5

Překlad písemností

1.   Odesílající subjekt, kterému žadatel odešle písemnost k zaslání, upozorní žadatele na to, že adresát může odmítnout písemnost přijmout, pokud není vyhotovena v jednom z jazyků stanovených v článku 8.

2.   Žadatel nese veškeré náklady na překlad před zasláním písemnosti, aniž je dotčeno jakékoliv případné následné rozhodnutí soudu nebo příslušného orgánu o hrazení těchto nákladů.

Článek 6

Příjem písemností přijímajícím subjektem

1.   Přijímající subjekt co nejdříve po obdržení písemnosti, v každém případě do sedmi dnů od jejího obdržení, odešle nejrychlejším možným způsobem potvrzení o přijetí odesílajícímu subjektu, přičemž použije jednotný formulář uvedený v příloze I.

2.   Pokud není možné vyhovět žádosti o doručení na základě zaslaných informací nebo písemností, spojí se přijímající subjekt nejrychlejším možným způsobem s odesílajícím subjektem k získání chybějících informací nebo písemností.

3.   Pokud žádost o doručení zjevně spadá mimo oblast působnosti tohoto nařízení nebo pokud doručení není možné vzhledem k nesplnění formálních podmínek, jsou žádost a zaslané písemnosti po obdržení vráceny odesílajícímu subjektu spolu s oznámením o vrácení na jednotném formuláři uvedeném v příloze I.

4.   Přijímající subjekt, který obdrží písemnost, k jejímuž doručení není místně příslušný, odešle písemnost spolu se žádostí příslušnému přijímajícímu subjektu ve stejném členském státě, pokud žádost splňuje podmínky stanovené v čl. 4 odst. 3, a uvědomí o tom odesílající subjekt prostřednictvím jednotného formuláře uvedeného v příloze I. Místně příslušný přijímající subjekt o obdržení písemnosti uvědomí odesílající subjekt způsobem stanoveným v odstavci 1.

Článek 7

Doručování písemností

1.   Přijímající subjekt doručí písemnost sám nebo ji nechá doručit v souladu s právními předpisy přijímajícího členského státu nebo zvláštním způsobem vyžádaným odesílajícím subjektem, pokud tento způsob není neslučitelný s právními předpisy tohoto členského státu.

2.   Přijímající subjekt učiní veškeré nezbytné kroky, aby byla písemnost doručena co nejrychleji, v každém případě do jednoho měsíce od jejího přijetí. Pokud není možné provést doručení do jednoho měsíce od přijetí, přijímající subjekt

a)	o tom neprodleně uvědomí odesílající subjekt prostřednictvím potvrzení na jednotném formuláři uvedeném v příloze I, které se vystaví za podmínek uvedených v čl. 10 odst. 2, a

b)	i nadále činí veškeré nezbytné kroky k doručení písemnosti, neurčí-li odesílací subjekt jinak, pokud lze předpokládat, že doručení je možné provést v přiměřené lhůtě.

Článek 8

Odmítnutí přijmout písemnost

1.   Přijímající subjekt vyrozumí adresáta pomocí jednotného formuláře uvedeného v příloze II o tom, že může odmítnout přijetí doručované písemnosti v okamžiku jejího doručení nebo že může vrátit písemnost přijímajícímu subjektu do jednoho týdne od doručení, pokud není vyhotovena v jednom z následujících jazyků nebo k ní není připojen překlad do některého z těchto jazyků:

a)	jazyk, kterému adresát rozumí, nebo

b)	úřední jazyk přijímajícího členského státu nebo v případě, že v daném členském státě je několik úředních jazyků, úřední jazyk nebo jeden z úředních jazyků místa doručení.

2.   Pokud je přijímající subjekt uvědoměn o tom, že adresát odmítá písemnost přijmout podle odstavce 1, neprodleně o tom uvědomí odesílající subjekt prostřednictvím potvrzení uvedeného v článku 10 a vrátí žádost a písemnosti, jejichž překlad se vyžaduje.

3.   Pokud adresát odmítne přijmout písemnost podle odstavce 1, lze provést opravné doručení písemnosti tak, že se adresátovi v souladu s ustanoveními tohoto nařízení doručí dotyčná písemnost spolu s překladem do jednoho z jazyků stanovených v odstavci 1. V takovém případě je datem doručení písemnosti datum, kdy je v souladu s právními předpisy přijímajícího členského státu doručena písemnost spolu s překladem. Má-li však být podle právních předpisů členského státu písemnost doručena v určité lhůtě, je datem, které je třeba vzít ve vztahu k žadateli v úvahu, datum doručení původní písemnosti určené podle čl. 9 odst. 2.

4.   Odstavce 1, 2 a 3 se použijí též na způsoby zasílání a doručování soudních písemností uvedených v oddíle 2.

5.   Pro účely odstavce 1 uvědomí diplomatičtí nebo konzulární zástupci, je-li doručování prováděno v souladu s článkem 13, nebo orgány či osoby, je-li doručování prováděno v souladu s článkem 14, adresáta o tom, že může odmítnout přijetí písemnosti a že jakákoliv odmítnutá písemnost musí být zaslána uvedeným zástupcům, orgánům nebo osobám.

Článek 9

Datum doručení

1.   Datum doručení písemnosti podle článku 7 je datum, ve kterém je písemnost doručena podle právních předpisů přijímajícího členského státu, aniž je tím dotčen článek 8.

2.   Je-li však podle právních předpisů členského státu nutno doručit písemnost v určité lhůtě, je datum, které je třeba vzít ve vztahu k žadateli v úvahu, stanoveno právními předpisy tohoto členského státu.

3.   Odstavce 1 a 2 se použijí též na způsoby zasílání a doručování soudních písemností uvedených v oddíle 2.

Článek 10

Potvrzení o doručení a kopie doručené písemnosti

1.   Po provedení formálních náležitostí týkajících se doručení písemnosti se vydá potvrzení o provedení těchto formálních náležitostí podle jednotného formuláře uvedeného v příloze I a odešle se odesílajícímu subjektu; pokud byl použit čl. 4 odst. 5, připojí se k potvrzení kopie doručené písemnosti.

2.   Potvrzení se vydává v úředním jazyce nebo v jednom z úředních jazyků odesílajícího členského státu nebo v jiném jazyce, který odesílající členský stát označí za jazyk pro něj přijatelný. Každý členský stát uvede úřední jazyk nebo jazyky orgánů Evropské unie jiné než své vlastní, které jsou pro něho přijatelné pro účely vyplňování formulářů.

Článek 11

Náklady na doručení

1.   Doručení soudních písemností pocházejících z jiného členského státu nepodléhá platbě ani úhradě poplatků nebo nákladů na služby poskytnuté přijímajícím členským státem.

2.   Žadatel však platí nebo uhradí náklady vzniklé:

a)	činností soudního úředníka nebo osoby příslušné podle právních předpisů přijímajícího členského státu;

b)	použitím zvláštního způsobu doručení.

Nákladům vzniklým při činnosti soudního úředníka nebo osoby příslušné podle právních předpisů přijímacího členského státu odpovídá jediný pevný poplatek, který dotyčný členský stát stanoví předem a který dodržuje zásadu proporcionality a nediskriminace. Členské státy sdělí Komisi výši těchto pevných poplatků.

ODDÍL 2

Jiné způsoby zasílání a doručování soudních písemností

Článek 12

Zasílání konzulární nebo diplomatickou cestou

Každý členský stát může za výjimečných okolností využívat konzulární nebo diplomatickou cestu k odesílání soudních písemností za účelem jejich doručení subjektům v jiném členském státě, které byly určeny podle článku 2 nebo 3.

Článek 13

Doručování diplomatickými nebo konzulárními zástupci

1.   Každý členský stát může přímo a bez použití donucení doručovat soudní písemnosti osobám s bydlištěm v jiném členském státě prostřednictvím svých diplomatických nebo konzulárních zástupců.

2.   Každý členský stát může podle čl. 23 odst. 1 prohlásit, že je proti takovému doručování na svém území, ledaže mají být písemnosti doručeny státnímu příslušníku odesílajícího členského státu.

Článek 14

Doručování prostřednictvím poštovních služeb

Každý členský stát může doručovat soudní písemnosti osobám s bydlištěm v jiném členském státě přímo prostřednictvím poštovních služeb, a to doporučeným dopisem s potvrzením o přijetí nebo rovnocenným dokladem.

Článek 15

Přímé doručení

Každá osoba zúčastněná na soudním řízení může nechat doručit soudní písemnosti přímo prostřednictvím soudních úředníků, úředníků nebo jiných příslušných osob přijímajícího členského státu, pokud takovéto přímé doručení povolují právní předpisy daného členského státu.

KAPITOLA III

MIMOSOUDNÍ PÍSEMNOSTI

Článek 16

Zasílání

Mimosoudní písemnosti mohou být zasílány za účelem doručení v jiném členském státě v souladu s tímto nařízením.

KAPITOLA IV

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 17

Prováděcí pravidla

Opatření, která mají za účel změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení a která se týkají aktualizace nebo technických úprav jednotných formulářů obsažených v přílohách I a II, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 18 odst. 2.

Článek 18

Výbor

1.   Komisi je nápomocen výbor.

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se čl. 5a odst. 1 až 4 a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

Článek 19

Nedostavení se žalované strany k soudu

1.   Pokud mělo být do jiného členského státu za účelem doručení zasláno soudní předvolání nebo obdobná písemnost podle tohoto nařízení a žalovaná strana se nedostavila, přeruší soud řízení, dokud nebude zjištěno,

a)	že písemnost byla doručena způsobem předepsaným vnitrostátními právními předpisy přijímajícího členského státu pro doručení písemností v soudním řízení v daném státě osobám, které se nacházejí na jeho území, nebo

b)	že písemnost byla skutečně doručena žalované straně nebo do místa jejího bydliště jiným způsobem, který stanoví toto nařízení,

a že v obou těchto případech byla písemnost doručena nebo dodána s dostatečným předstihem k tomu, aby se žalovaná strana mohla obhajovat.

2.   Každý členský stát může v souladu s čl. 23 odst. 1 sdělit, že soudce bez ohledu na odstavec 1 může vydat rozhodnutí, i když nebylo obdrženo potvrzení o doručení nebo dodání, pokud jsou splněny všechny níže uvedené podmínky:

a)	písemnost byla zaslána jedním ze způsobů stanovených tímto nařízením;

b)	ode dne zaslání písemnosti uplynulo období nejméně šesti měsíců, které soudce v daném případě považuje za dostačující;

c)	nebylo obdrženo potvrzení žádného druhu, přestože bylo vynaloženo veškeré úsilí k jeho získání prostřednictvím příslušných orgánů přijímajícího členského státu.

3.   Odstavce 1 a 2 nebrání tomu, aby soudce v naléhavém případě nařídil jakákoli předběžná nebo ochranná opatření.

4.   Pokud mělo být do jiného členského státu za účelem doručení zasláno soudní předvolání nebo obdobná písemnost podle tohoto nařízení a bylo vydáno rozhodnutí proti žalované straně, která se nedostavila, je soudce oprávněn prominout žalovanému zmeškání lhůty pro podání opravného prostředku proti tomuto rozhodnutí, pokud jsou splněny tyto podmínky:

a)	žalovaná strana se bez vlastního zavinění nedozvěděla o písemnosti v dostatečném předstihu, aby se mohla obhajovat, nebo se nedozvěděla o rozhodnutí v dostatečném předstihu, aby mohla podat opravný prostředek, a

b)	žalovaná strana se zjevně hájí ve věci samé.

Žádost o prominutí zmeškání lhůty může být podána pouze v přiměřené lhůtě od doby, kdy se žalovaný o rozhodnutí dozví.

Každý členský stát může v souladu s čl. 23 odst. 1 sdělit, že žádosti nebude vyhověno, pokud je podána po uplynutí lhůty stanovené v tomto sdělení, která však v žádném případě není kratší než jeden rok ode dne vynesení rozhodnutí.

5.   Odstavec 4 se nevztahuje na rozhodnutí týkající se osobního stavu nebo právní způsobilosti osob.

Článek 20

Vztah k dohodám nebo ujednáním, jejichž stranami jsou členské státy

1.   Toto nařízení má přednost, pokud jde o věci, na které se vztahuje, před jinými ustanoveními dvoustranných nebo vícestranných dohod nebo ujednání, které byly členskými státy uzavřeny, zejména před článkem IV protokolu připojeného k Bruselské úmluvě z roku 1968 a před Haagskou úmluvou ze dne 15. listopadu 1965.

2.   Toto nařízení nebrání členským státům v zachování nebo uzavírání dohod nebo ujednání týkajících se urychlení nebo zjednodušení zasílání písemností za předpokladu, že jsou s tímto nařízením slučitelné.

3.   Členské státy zašlou Komisi

a)	kopii dohod nebo ujednání uvedených v odstavci 2 sjednaných mezi členskými státy, jakož i návrhy dohod nebo ujednání, které zamýšlejí sjednat, a

b)	veškerá oznámení o vypovězení nebo změně těchto dohod nebo ujednání.

Článek 21

Právní pomoc

Tímto nařízením není dotčeno uplatňování článku 23 Úmluvy o civilním řízení soudním ze dne 17. července 1905, článku 24 Úmluvy o civilním řízení soudním ze dne 1. března 1954 ani článku 13 Úmluvy o mezinárodním přístupu k soudům ze dne 25. října 1980 mezi členskými státy, které jsou stranami těchto úmluv.

Článek 22

Ochrana zasílaných informací

1.   Informace zasílané podle tohoto nařízení, včetně osobních údajů, smí přijímající subjekt použít pouze pro účely, pro které byly zaslány.

2.   Přijímající subjekty zajistí zachování důvěrnosti těchto informací v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy.

3.   Odstavci 1 a 2 nejsou dotčeny vnitrostátní právní předpisy umožňující subjektům, jichž se údaje týkají, získat informace o využití informací zaslaných podle tohoto nařízení.

4.   Tímto nařízením nejsou dotčeny směrnice 95/46/ES a 2002/58/ES.

Článek 23

Sdělení a zveřejnění

1.   Členské státy Komisi sdělí informace uvedené v článcích 2, 3, 4, 10, 11, 13, 15 a 19. Členské státy sdělí Komisi, má-li být podle jejich právních předpisů písemnost doručena v určité lhůtě, jak je uvedeno v čl. 8 odst. 3 a čl. 9 odst. 2.

2.   Komise zveřejní informace uvedené v odstavci 1 v Úředním věstníku Evropské unie s výjimkou adres a jiných kontaktních údajů subjektů a ústředních orgánů a jejich místní příslušnosti.

3.   Komise vypracuje a pravidelně aktualizuje příručku obsahující informace, na něž odkazuje odstavec 1, která je k dispozici v elektronické podobě, zejména prostřednictvím Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci.

Článek 24

Přezkum

Do 1. června 2011, a dále každých pět let, předloží Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu o používání tohoto nařízení, přičemž věnuje zvláštní pozornost efektivitě subjektů určených podle článku 2 a praktickému používání čl. 3 písm. c) a článku 9. V případě potřeby jsou ke zprávě přiloženy návrhy na změny tohoto nařízení ve shodě s vývojem oznamovacího systému.

Článek 25

Zrušení

1.   Nařízení (ES) č. 1348/2000 se zrušuje ode dne použitelnosti tohoto nařízení.

2.   Odkazy na zrušené nařízení se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze III.

Článek 26

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne … (12), s výjimkou článku 23, který se použije ode dne … (13).

---

(1)  Úř. věst. C 88, 11.4.2006, s. 7.

(2)  Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 4. července 2006 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku), společný postoj Rady ze dne 28. června 2007 a postoj Evropského parlamentu ze dne … (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku).

(3)  Úř. věst. C 261, 27.8.1997, s. 1. Téhož dne, kdy byla úmluva vypracována, vzala Rada na vědomí vysvětlující zprávu o úmluvě, která je uvedena na straně 26 výše uvedeného Úředního věstníku.

(4)  Úř. věst. L 160, 30.6.2000, s. 37.

(5)  Úř. věst. L 174, 27.6.2001, s. 25.

(6)  Úř. věst. L 124, 8.6.1971, s. 1.

(7)  Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23. Rozhodnutí ve znění rozhodnutí 2006/512/ES (Úř. věst. L 200, 22.7.2006, s. 11).

(8)  Bruselská úmluva ze dne 27. září 1968 o soudní příslušnosti a o výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. L 299, 13.12.1972, s. 32; konsolidované znění v Úř. věst. C 27, 26.1.1998, s. 1).

(9)  Haagská úmluva ze dne 15. listopadu 1965 o doručování soudních a mimosoudních písemností v cizině ve věcech občanských a obchodních.

(10)  Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31. Směrnice ve znění nařízení (ES) č. 1882/2003 (Úř. věst. L 284, 31.10.2003, s. 1).

(11)  Úř. věst. L 201, 31.7.2002, s. 37. Směrnice ve znění směrnice 2006/24/ES (Úř. věst. L 105, 13.4.2006, s. 54).

(12)  Dvanáct měsíců po přijetí tohoto nařízení.

(13)  Devět měsíců po přijetí tohoto nařízení.

---

---

---

---

---