ISSN 1725-5163

Úřední věstník

Evropské unie

C 147

European flag  

České vydání

Informace a oznámení

Svazek 50
30. června 2007


Oznámeníč.

Obsah

Strana

 

III   Přípravné akty

 

PODNĚTY ČLENSKÝCH STÁTŮ

2007/C 147/01

Podnět Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky k přijetí rámcového rozhodnutí Rady 2007/…/SVV ze dne … o uznávání podmíněných trestů, alternativních sankcí a podmíněných odsouzení a o dohledu nad nimi

1

CS

 


III Přípravné akty

PODNĚTY ČLENSKÝCH STÁTŮ

30.6.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 147/1


Podnět Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky k přijetí rámcového rozhodnutí Rady 2007/…/SVV ze dne … o uznávání podmíněných trestů, alternativních sankcí a podmíněných odsouzení a o dohledu nad nimi

(2007/C 147/01)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na čl. 31 odst. 1 písm. a) a c) a čl. 34 odst. 2 písm. b) této smlouvy,

s ohledem na podnět Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu (1),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Evropská unie si dala za cíl zachovávat a rozvíjet prostor svobody, bezpečnosti a práva. Jeho předpokladem je stejné chápání podstatných prvků svobody, bezpečnosti a práva ze strany všech členských států, které spočívá na zásadách svobody, demokracie, respektování lidských práv a základních svobod, jakož i právního státu.

(2)

Cílem policejní a justiční spolupráce v Evropské unii je vysoký stupeň bezpečnosti všech občanů. Jedním z jejích milníků je zásada vzájemného uznávání soudních rozhodnutí, stanovená v závěrech Evropské rady, jež zasedala v Tampere ve dnech 15. a 16. října 1999, a znovu potvrzená v Haagském programu na posílení svobody, bezpečnosti a práva v Evropské unii ze dnů 4. a 5. listopadu 2004 (2). V programu opatření ze dne 29. listopadu 2000 přijatém za účelem provádění zásady vzájemného uznávání soudních rozhodnutí ve věcech trestních se Rada vyslovila pro spolupráci v oblasti podmíněných trestů a podmíněných propuštění.

(3)

Všechny členské státy ratifikovaly Úmluvu Rady Evropy ze dne 21. března 1983 o předávání odsouzených osob. Tato úmluva umožňuje předávání odsouzených osob státu, jehož jsou státními příslušníky, za předpokladu, že dotyčný stát a odsouzená osoba s předáním souhlasí. Dodatkový protokol k uvedené úmluvě ze dne 18. prosince 1997, který stanoví předání dotčené osoby i bez jejího souhlasu, nebyl dosud ratifikován všemi členskými státy. Rámcovým rozhodnutím Rady 2007/…/SVV ze dne xx.xx.xxxx o provádění zásady vzájemného uznávání rozsudků ve věcech trestních, které ukládají trest odnětí svobody nebo opatření spojená se zbavením svobody, za účelem jejich výkonu v Evropské unii (3) byla zásada vzájemného uznávání rozšířena i na výkon trestů odnětí svobody.

(4)

Vztahy mezi členskými státy vyznačující se vzájemným uznáváním vnitrostátních právních systémů rovněž umožňují uznávání rozhodnutí jiného členského státu, učiněných v průběhu trestního řízení nebo výkonu trestu. Úmluva Rady Evropy o dohledu nad podmíněně odsouzenými nebo podmíněně propuštěnými osobami ze dne 30. listopadu 1964 byla ratifikována pouze 12 členskými státy, přičemž v některých případech byly uplatněny četné výhrady. Rámcové rozhodnutí Rady 2007/…/SVV je úmyslně omezeno na předávání odsouzených osob nacházejících se již ve vězení. Rozsáhlejší spolupráce členských států je však rovněž zapotřebí v případě, kdy proti určité osobě proběhlo trestní řízení a byl uložen podmíněný trest nebo alternativní sankce v jednom členském státě, avšak zákonné i obvyklé místo pobytu této osoby se nachází v jiném členském státě.

(5)

Toto rámcové rozhodnutí ctí základní práva a zachovává zásady uznané v článku 6 Smlouvy o Evropské unii, které jsou vyjádřeny i v Listině základních práv Evropské unie, zejména v kapitole VI této listiny. Žádné ustanovení tohoto rámcového rozhodnutí by nemělo být vykládáno tak, že zakazuje odmítnout uznání rozsudku nebo dohled nad podmínečným opatřením či nad alternativní sankcí, jestliže na základě objektivních skutečností existují důvody se domnívat, že podmínečné opatření nebo alternativní sankce byly uloženy za účelem potrestat určitou osobu z důvodu jejího pohlaví, rasy, náboženství, etnického původu, státní příslušnosti, jazyka, politického přesvědčení nebo sexuální orientace nebo že by této osobě mohla být z kteréhokoli z těchto důvodů způsobena újma.

(6)

Toto rámcové rozhodnutí by mělo ponechat každému členskému státu volnost uplatnit své ústavní zásady týkající se práva na spravedlivý proces, svobody sdružování, svobody tisku a svobody projevu v jiných sdělovacích prostředcích.

(7)

Ustanovení tohoto rámcového rozhodnutí by měla být uplatňována v souladu s právem občanů Unie svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, přiznaným článkem 18 Smlouvy o Evropském společenství.

(8)

Vzájemné uznávání podmíněných trestů, alternativních sankcí a podmíněných odsouzení a dohledu nad nimi ve vykonávajícím státě má zvýšit možnost společenského znovuzačlenění odsouzené osoby tím, že se jí umožní zachovat její rodinné, jazykové, kulturní a jiné vazby, avšak má také zlepšit kontrolu dodržování podmínečných opatření a alternativních sankcí, s cílem zamezit novým trestným činům, a náležitě zohlednit tak myšlenku ochrany obětí.

(9)

Za účelem zajištění účinné výměny informací o všech okolnostech týkajících se podmíněných trestů se členské státy vybízejí k tomu, aby do svých vnitrostátních právních předpisů zahrnuly ustanovení, jež jim umožní přijmout odpovědnost za dokumentaci dohledu nad podmínečnými opatřeními a nad alternativními sankcemi ve vnitrostátních rejstřících.

(10)

Jelikož všechny členské státy ratifikovaly úmluvu Rady Evropy o ze dne 28. ledna 1981 o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat, osobní údaje zpracované v rámci provádění tohoto rámcového rozhodnutí by měly být chráněny v souladu se zásadami uvedené úmluvy.

(11)

Jelikož cíle tohoto rámcového rozhodnutí, totiž stanovení pravidel, podle kterých má členský stát dohlížet nad podmínečnými opatřeními nebo nad alternativními sankcemi stanovenými rozsudkem jiného členského státu, nemůže být s ohledem na přeshraniční povahu dotyčných situací uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být vzhledem k rozsahu opatření lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o založení Evropského společenství a použitou v souladu s čl. 2 druhým pododstavcem Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v článku 5 Smlouvy o založení Evropského společenství nepřekračuje toto rámcové rozhodnutí rámec toho, co je pro dosažení tohoto cíle nezbytné,

PŘIJALA TOTO RÁMCOVÉ ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Předmět a oblast působnosti

1.   Cílem tohoto rámcového rozhodnutí je za účelem usnadnění společenského znovuzačlenění odsouzených osob a zlepšení ochrany obětí stanovit pravidla, podle kterých členský stát vykonává dohled nad podmínečnými opatřeními uloženými na základě rozsudku vydaného jiným členským státem nebo nad alternativními sankcemi v takovém rozsudku obsaženými a činí všechna další rozhodnutí související s výkonem tohoto rozsudku, pokud spadají do jeho pravomoci.

2.   Toto rámcové rozhodnutí se vztahuje pouze na uznávání rozsudků a přebírání odpovědnosti za dohled nad podmínečnými opatřeními a nad alternativními sankcemi a na všechna další soudní rozhodnutí ve smyslu tohoto rámcového rozhodnutí. Toto rámcové rozhodnutí se nepoužije pro výkon rozsudků ve věcech trestních, kterými se ukládá trest odnětí svobody nebo opatření spojené se zbavením svobody a které spadají do oblasti působnosti rámcového rozhodnutí Rady 2007/…/SVV. Uznávání a výkon pokut nebo peněžitých trestů a příkazů ke konfiskaci se řídí právními akty použitelnými mezi členskými státy, zejména rámcovým rozhodnutím Rady 2005/214/SVV ze dne 24. února 2005 o uplatňování zásady vzájemného uznávání peněžitých trestů a pokut (4) a rámcovým rozhodnutím Rady 2006/783/SVV ze dne 6. října 2006 o uplatňování zásady vzájemného uznávání příkazů ke konfiskaci (5).

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto rámcového rozhodnutí se rozumí:

a)

„rozsudkem“ pravomocné rozhodnutí nebo soudní příkaz vydávajícího státu ukládající fyzické osobě:

i)

podmíněný trest,

ii)

alternativní sankci, nebo

iii)

podmíněné odsouzení;

b)

„podmíněným trestem“ trest odnětí svobody nebo jakékoli opatření spojené se zbavením svobody, jejichž výkon se zcela nebo částečně podmíněně odkládá

i)

při vynesení rozsudku, nebo

ii)

po odpykání části trestu odnětí svobody nebo opatření spojeného se zbavením svobody (podmíněné propuštění či podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu);

c)

„alternativní sankcí“ povinnost nebo pokyn uložené jako samostatný trest, přičemž se však nejedná o trest odnětí svobody, o opatření spojené se zbavením svobody nebo o peněžitý trest či pokutu;

d)

„podmíněným odsouzením“ rozhodnutí soudu, kterým se podmíněně odkládá uložení trestu za současného uložení jednoho či více podmínečných opatření;

e)

„podmínečnými opatřeními“ povinnosti a pokyny uložené fyzické osobě v souladu s vnitrostátními právními předpisy vydávajícího státu v souvislosti s podmíněným trestem nebo podmíněným odsouzením;

f)

„vydávajícím státem“ členský stát, ve kterém byl vydán rozsudek ve smyslu písmene a);

g)

„vykonávajícím státem“ členský stát, ve kterém se provádí dohled nad podmínečnými opatřeními a nad alternativními sankcemi a ve kterém se činí všechna další rozhodnutí související s výkonem rozsudku, pokud je převzal do své pravomoci.

Článek 3

Základní práva

Toto rámcové rozhodnutí nemění povinnost ctít základní práva a zachovávat základní právní zásady zakotvené v článku 6 Smlouvy o Evropské unii.

Článek 4

Určení příslušných orgánů

1.   Každý členský stát uvědomí Generální sekretariát Rady, který justiční orgán nebo které justiční orgány jsou podle jeho vnitrostátních právních předpisů příslušné jednat v souladu s tímto rámcovým rozhodnutím v situaci, kdy je tento členský stát vydávajícím nebo vykonávajícím státem.

2.   Generální sekretariát Rady zpřístupní obdržené informace všem členským státům a Komisi.

Článek 5

Druhy podmínečných opatření a alternativních sankcí

1.   Rozsudek, jenž obsahuje jedno či více z následujících podmínečných opatření či alternativních sankcí, může být převeden do jiného členského státu, ve kterém má odsouzená osoba svůj zákonný a obvyklý pobyt, za účelem uznání těchto opatření a sankcí a převzetí dohledu nad nimi:

a)

povinnost odsouzené osoby informovat příslušné orgány vykonávajícího státu o každé změně bydliště;

b)

povinnost neopouštět a nenavštěvovat bez povolení určitá místa ve vydávajícím a ve vykonávajícím státě, jakož i další příkazy týkající se životního stylu, bydliště, vzdělávání a výcviku, práce nebo trávení volného času;

c)

povinnost hlásit se v určitou dobu u příslušného orgánu nebo jiného orgánu vykonávajícího státu;

d)

povinnost vyhýbat se osobám a předmětům, které by mohly svádět k další trestné činnosti;

e)

povinnost nahradit škodu způsobenou trestným činem;

f)

povinnost vykonávat obecně prospěšnou práci;

g)

povinnost spolupracovat probačním úředníkem;

h)

povinnost podrobit se léčení nebo odvykací léčbě.

2.   Každý členský stát při provádění tohoto rámcového rozhodnutí oznámí Generálnímu sekretariátu Rady, nad kterými podmínečnými opatřeními a alternativními sankcemi kromě těch, jež jsou uvedeny v odstavci 1, je připraven vykonávat dohled. Generální sekretariát Rady zpřístupní obdržené informace všem členským státům a Komisi.

3.   Kromě opatření a sankcí uvedených v odstavci 1 obsahuje osvědčení uvedené v článku 6 jen taková opatření či sankce, která dotyčný vykonávající stát oznámil v souladu s odstavcem 2.

Článek 6

Postup pro postoupení rozsudku a osvědčení

1.   Rozsudek nebo jeho ověřený opis předává společně s osvědčením, pro něž je jednotný formulář uveden v příloze I, příslušný justiční orgán vydávajícího státu přímo příslušnému justičnímu orgánu vykonávajícího státu, a to jakýmkoli způsobem umožňujícím písemný doklad, který vykonávajícímu státu umožní ověřit jejich pravost. Prvopis rozsudku nebo jeho ověřený opis a prvopis osvědčení se na požádání zašlou vykonávajícímu státu. Veškerá úřední sdělení rovněž probíhají přímo mezi uvedenými příslušnými justičními orgány.

2.   Osvědčení podepíše příslušný justiční orgán vydávajícího státu a potvrdí správnost obsahu tohoto osvědčení.

3.   Příslušný justiční orgán vydávajícího státu postoupí rozsudek společně s osvědčením vždy jen jednomu vykonávajícímu státu.

4.   Není-li příslušnému justičnímu orgánu vydávajícího státu znám příslušný justiční orgán vykonávajícího státu, provede tento orgán veškerá nezbytná šetření, včetně šetření prostřednictvím kontaktních míst Evropské soudní sítě vytvořené společnou akcí Rady 98/428/SVV ze dne 29. června 1998 o vytvoření Evropské soudní sítě (6), aby od vykonávajícího státu získal informaci o příslušném justičním orgánu.

5.   Není-li justiční orgán vykonávajícího státu, který obdrží rozsudek společně s osvědčením, příslušný pro jeho uznání, postoupí tento rozsudek společně s osvědčením z moci úřední příslušnému justičnímu orgánu. Příslušný justiční orgán vykonávajícího státu uvědomí neprodleně příslušný justiční orgán vydávajícího státu jakýmkoli způsobem umožňujícím písemný doklad, že mu rozsudek a osvědčení byly postoupeny.

Článek 7

Rozhodnutí vykonávajícího státu

1.   Příslušný justiční orgán vykonávajícího státu uzná rozsudek postoupený podle článku 6 a neprodleně přijme veškerá opatření nezbytná pro dohled nad podmínečnými opatřeními a alternativními sankcemi, nerozhodne-li se uplatnit některý z důvodů pro odmítnutí uznání a převzetí dohledu stanovených v článku 9.

2.   Nejsou-li podmínečná opatření či alternativní sankce slučitelné s právními předpisy vykonávajícího státu z hlediska své povahy či délky, může je příslušný justiční orgán tohoto státu přizpůsobit podmínečným opatřením nebo alternativním sankcím, jež jsou stanoveny pro činy stejné povahy v právních předpisech vykonávajícího státu. Přijaté podmínečné opatření nebo alternativní sankce musí v nejvyšší možné míře odpovídat podmínečnému opatření nebo alternativní sankci uloženým ve vydávajícím státě.

3.   Přizpůsobené podmínečné opatření nebo alternativní sankce nesmí být přísnější než původně uložené podmínečné opatření nebo původní alternativní sankce.

Článek 8

Oboustranná trestnost

1.   Za podmínek stanovených tímto rámcovým rozhodnutím se i bez ověření oboustranné trestnosti uzná rozsudek a dohled nad podmínečnými opatřeními nebo alternativními sankcemi v souvislosti s těmito trestnými činy, jak jsou vymezeny právem vydávajícího státu, lze li za ně ve vydávajícím státě uložit trest odnětí svobody nebo opatření spojené se zbavením svobody s horní hranicí trestní sazby v délce nejméně tří let:

účast na zločinném spolčení,

terorismus,

obchod s lidmi,

sexuální vykořisťování dětí a dětská pornografie,

nedovolený obchod s omamnými a psychotropními látkami,

nedovolený obchod se zbraněmi, střelivem a výbušninami,

korupce,

podvody, včetně podvodů postihujících finanční zájmy Evropských společenství ve smyslu Úmluvy ze dne 26. července 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství (7),

praní výnosů z trestné činnosti,

padělání měny včetně eura,

počítačová trestná činnost,

trestné činy proti životnímu prostředí, včetně nedovoleného obchodu s ohroženými druhy živočichů a ohroženými druhy a odrůdami rostlin,

napomáhání při nedovoleném překročení státní hranice a při nedovoleném pobytu,

vražda, těžké ublížení na zdraví,

nedovolený obchod s lidskými orgány a tkáněmi,

únos, omezování osobní svobody a braní rukojmí,

rasismus a xenofobie,

organizovaná nebo ozbrojená loupež,

nedovolený obchod s kulturními statky, včetně starožitností a uměleckých děl,

podvod,

vydírání a vymáhání peněz za ochranu,

výroba padělků a nedovolených napodobenin,

padělání veřejných listin a obchodování s nimi,

padělání platebních prostředků,

nedovolený obchod s hormony a jinými růstovými stimulátory,

nedovolený obchod s jadernými nebo radioaktivními materiály,

obchod s odcizenými vozidly,

znásilnění,

žhářství,

trestné činy, jejichž stíhání je v pravomoci Mezinárodního trestního soudu,

únos letadla nebo plavidla,

sabotáž.

2.   Rada může kdykoli jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem podle čl. 39 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii jednomyslně rozhodnout o přidání dalších kategorií trestných činů na seznam uvedený v odstavci 1. S přihlédnutím ke zprávě, která jí bude předložena podle čl. 21 odst. 3 tohoto rámcového rozhodnutí, Rada přezkoumá, zda by měl být tento seznam rozšířen nebo pozměněn.

3.   U jiných trestných činů než uvedených v odstavci 1 může vykonávající stát podmínit uznání rozsudku a dohled nad podmínečnými opatřeními a nad alternativními sankcemi tím, že se rozsudek musí týkat činů, které jsou trestnými činy i podle právních předpisů vykonávajícího státu, nezávisle na znacích skutkové podstaty nebo na popisu trestného činu.

Článek 9

Důvody k odmítnutí uznání a výkonu dohledu

1.   Příslušný justiční orgán vykonávajícího státu může odmítnout uznat rozsudek a převzít odpovědnost za dohled nad podmínečnými opatřeními a nad alternativními sankcemi, pokud:

a)

osvědčení uvedené v článku 6 není úplné nebo zjevně neodpovídá rozsudku a nebylo doplněno nebo opraveno v přiměřené lhůtě stanovené příslušným justičním orgánem vykonávajícího státu;

b)

nejsou splněna kritéria stanovená v článku 5;

c)

uznání rozsudku a převzetí odpovědnosti za dohled nad podmínečnými opatřeními a nad alternativními sankcemi by byly v rozporu se zásadou překážky věci pravomocně rozhodnuté;

d)

se rozsudek v případech podle čl. 8 odst. 3 týká jednání, které by podle právních předpisů vykonávajícího státu nebylo trestným činem; pokud se však rozsudek týká daňových, celních a devizových věcí, nesmí být jeho výkon odmítnut z toho důvodu, že právní předpisy vykonávajícího státu neukládají stejný druh daně ani neobsahují stejná daňová, celní a devizová ustanovení jako právní předpisy vydávajícího státu;

e)

jsou trestní stíhání nebo výkon trestu podle právních předpisů vykonávajícího státu promlčeny a týkají se jednání spadajícího podle vnitrostátních právních předpisů vykonávajícího státu do jeho pravomoci;

f)

podle právních předpisů vykonávajícího státu existuje imunita, která znemožňuje dohled nad podmínečnými opatřeními a nad alternativními sankcemi;

g)

odsouzená osoba nemůže být podle právních předpisů vykonávajícího státu z důvodu svého věku trestně odpovědná za jednání, pro nějž byl rozsudek vynesen,

h)

byl rozsudek vynesen v nepřítomnosti, pokud se v osvědčení neuvádí, že dotyčná osoba byla obeslána osobně nebo vyrozuměna prostřednictvím příslušného zástupce v souladu s vnitrostátními právními předpisy vydávajícího státu o době a místu konání řízení, které vedlo k vynesení rozsudku v nepřítomnosti, anebo že dotyčná osoba dala příslušnému orgánu najevo, že rozsudek nenapadne;

i)

rozsudek obsahuje zdravotně-terapeutické opatření, nad kterým, aniž je dotčen čl. 7 odst. 2, nemůže být vykonávajícím státem v souladu s jeho právním či zdravotnickým systémem vykonán dohled, nebo

j)

v případě uvedeném v čl. 13 odst. 1 nemůže být dosaženo dohody o přizpůsobení podmínečných opatření a o přizpůsobení alternativních sankcí.

2.   Než se příslušný justiční orgán vykonávajícího státu rozhodne v případech uvedených v odstavci 1 odmítnout uznání rozsudku a převzetí odpovědnosti za dohled nad podmínečnými opatřeními a alternativními sankcemi, konzultuje vhodným způsobem příslušný justiční orgán vydávajícího státu a v případě potřeby ho požádá o neprodlené poskytnutí dalších nezbytných doplňujících informací.

Článek 10

Lhůty

1.   Příslušný justiční orgán vykonávajícího státu rozhodne ve lhůtě deseti dnů po obdržení rozsudku a osvědčení, zda uzná rozsudek a převezme odpovědnost za dohled nad podmínečnými opatřeními a alternativními sankcemi. O svém rozhodnutí neprodleně vyrozumí příslušný justiční orgán vydávajícího státu jakýmkoli způsobem umožňujícím písemný doklad. Odmítnutí uznání a odmítnutí převzetí odpovědnosti za dohled musí být odůvodněna.

2.   Pokud v konkrétním případě není pro příslušný justiční orgán vykonávajícího státu možné, aby dodržel lhůtu stanovenou v odstavci 1, neprodleně o tom informuje jakýmkoli způsobem, který si zvolí, příslušný justiční orgán vydávajícího státu a uvede důvody k odkladu a dobu, jíž bude pravděpodobně k přijetí konečného rozhodnutí zapotřebí.

Článek 11

Právo rozhodné pro dohled

Dohled nad podmínečnými opatřeními a nad alternativními sankcemi se řídí právními předpisy vykonávajícího státu.

Článek 12

Příslušnost pro všechna další rozhodnutí a rozhodné právo

1.   Příslušný justiční orgán vykonávajícího státu má pravomoc vydávat všechna další rozhodnutí související s podmíněným trestem, alternativní sankcí nebo podmíněným odsouzením, jako je změna podmínečných opatření, odvolání přerušení trestu, stanovení trestu v případě podmíněného odsouzení nebo prominutí trestu. Výše uvedená rozhodnutí a všechny další následky rozsudku se řídí právními předpisy vykonávajícího státu.

2.   Příslušný justiční orgán vydávajícího státu si může vyhradit příslušnost vydávat všechna další rozhodnutí týkající se podmíněných odsouzení. V tomto případě se všechny další následky rozsudku řídí právními předpisy vydávajícího státu.

3.   Při provádění tohoto rámcového rozhodnutí může každý členský stát uvést, že jako vykonávající stát může v jednotlivých případech případně odmítnout převzetí pravomoci podle odstavce 1. V těchto případech se při rozhodnutí a vyrozumění uplatní postup podle článku 10. Povinnost stanovená v čl. 7 odst. 1 tím není dotčena.

Článek 13

Konzultace mezi příslušnými justičními orgány

1.   Zamýšlí-li příslušný justiční orgán vykonávajícího státu provést přizpůsobení podle čl. 7 odst. 2 a 3, konzultuje o přizpůsobených podmínečných opatřeních a o alternativních sankcích nejprve příslušný justiční orgán vydávajícího státu.

2.   Příslušný justiční orgán vydávajícího státu se může při postoupení rozsudku a osvědčení podle článku 6 vzdát konzultace uvedené v odstavci 1. V takovém případě jsou všechna přizpůsobení provedená příslušným justičním orgánem vykonávajícího státu podle čl. 7 odst. 2 a 3 oznámena příslušnému justičnímu orgánu vydávajícího státu dodatečně.

Článek 14

Povinnosti zúčastněných orgánů v případě příslušnosti vykonávajícího státu pro všechna další rozhodnutí

1.   Příslušný justiční orgán vykonávajícího státu uvědomí neprodleně příslušný justiční orgán vydávajícího státu jakýmkoli způsobem umožňujícím písemný doklad o všech rozhodnutích s okamžitým nebo odkladným účinkem, která se týkají:

a)

změny podmínečných opatření nebo alternativní sankce;

b)

odvolání odkladu výkonu trestu;

c)

stanovení trestu v případě podmíněného odsouzení;

d)

skončení podmínečných opatření nebo skončení alternativní sankce.

2.   Příslušný justiční orgán vydávajícího státu uvědomí neprodleně příslušný justiční orgán vykonávajícího státu jakýmkoli způsobem umožňujícím písemný doklad o všech okolnostech nebo poznatcích, které podle jeho názoru mohou vést k odvolání odkladu výkonu trestu nebo ke změně podmínečných opatření nebo ke změně alternativní sankce.

Článek 15

Povinnosti zúčastněných orgánů v případě příslušnosti vydávajícího státu pro všechna další rozhodnutí

1.   Je-li příslušný justiční orgán vydávajícího státu příslušný pro všechna další rozhodnutí podle čl. 12 odst. 2 a 3, vyrozumí jej příslušný justiční orgán vykonávajícího státu neprodleně:

a)

o každém porušení podmínečného opatření nebo porušení alternativní sankce, a

b)

o každém poznatku, který

i)

může vést ke změně podmínečných opatření nebo alternativní sankce,

ii)

je důležitý pro stanovení trestu v případě podmíněného odsouzení, nebo

iii)

by mohl mít za následek odvolání podmíněného odkladu výkonu trestu.

2.   Pro vyrozumění se použije formulář uvedený v příloze II.

3.   Před rozhodnutím o stanovení trestu v případě podmíněného odsouzení nebo o odvolání odkladu výkonu trestu se odsouzené osobě poskytne právní slyšení. Tento požadavek lze případně splnit podle postupu uvedeného v článku 10 Úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních mezi členskými státy Evropské unie ze dne 29. května 2000 (8).

4.   Příslušný justiční orgán vydávajícího státu uvědomí neprodleně příslušný justiční orgán vykonávajícího státu o každém rozhodnutí s okamžitým nebo odkladným účinkem, které se týká:

a)

změny podmínečných opatření nebo alternativní sankce,

b)

odvolání odkladu výkonu trestu;

c)

stanovení trestu v případě podmíněného odsouzení;

d)

skončení podmínečných opatření nebo skončení alternativní sankce.

5.   V případě stanovení trestu nebo odvolání odkladu výkonu trestu uvědomí příslušný justiční orgán vydávajícího státu příslušný justiční orgán vykonávajícího státu zároveň o tom, zda případně zamýšlí postoupit vykonávajícímu státu:

a)

rozsudek a osvědčení podle rámcového rozhodnutí 2007/…/SVV za účelem převzetí odpovědnosti za výkon opatření spojeného se zbavením svobody, nebo

b)

evropský zatýkací rozkaz za účelem předání odsouzené osoby podle rámcového rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (9).

6.   Zanikne-li povinnost výkonu podmínečných opatření nebo alternativních sankcí, ukončí příslušný orgán vykonávajícího státu nařízená opatření, jakmile je o této skutečnosti informován příslušným orgánem vydávajícího státu.

Článek 16

Amnestie a milost

Amnestii nebo milost může udělit vydávající stát i vykonávající stát.

Článek 17

Konec příslušnosti vykonávajícího státu

Opustí-li odsouzená osoba vykonávající stát a zvolí-li svůj zákonný a obvyklý pobyt v jiném členském státě, přenese příslušný justiční orgán vykonávajícího státu příslušnost pro dohled nad podmínečnými opatřeními a nad alternativními sankcemi jakož i nad všemi dalšími rozhodnutími souvisejícími s výkonem rozsudku opět na příslušný justiční orgán vydávajícího státu.

Článek 18

Jazyky

Osvědčení musí být přeložena do úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků vykonávajícího státu. Každý členský stát může v okamžiku přijetí tohoto rámcového rozhodnutí nebo později uvést v prohlášení, které bude uloženo v Generálním sekretariátu Rady, že bude přijímat překlad do jednoho nebo více dalších úředních jazyků orgánů Evropské unie.

Článek 19

Náklady

Náklady vyplývající z uplatňování tohoto rámcového rozhodnutí, s výjimkou nákladů vzniklých výlučně na území vydávajícího státu, nese vykonávající stát.

Článek 20

Vztahy k jiným dohodám a ujednáním

1.   Toto rámcové rozhodnutí nahrazuje pro vztahy mezi členskými státy od … odpovídající ustanovení Úmluvy Rady Evropy o dohledu nad podmíněně odsouzenými nebo podmíněně propuštěnými osobami.

2.   Členské státy mohou nadále uplatňovat dvoustranné nebo mnohostranné dohody nebo ujednání platné v době přijetí tohoto rámcového rozhodnutí, pokud tyto dohody nebo ujednání umožňují překročit či rozšířit cíle tohoto rámcového rozhodnutí a pomáhají dále zjednodušit nebo usnadnit postupy při dohledu nad podmínečnými opatřeními a alternativními sankcemi.

3.   Členské státy mohou po vstupu tohoto rámcového rozhodnutí v platnost uzavírat dvoustranné nebo mnohostranné dohody nebo ujednání, pokud tyto dohody nebo ujednání umožňují překročit či rozšířit cíle tohoto rámcového rozhodnutí a pomáhají dále zjednodušit nebo usnadnit postupy při dohledu nad podmínečnými opatřeními a alternativními sankcemi.

4.   Do tří měsíců od vstupu tohoto rámcového rozhodnutí v platnost oznámí členské státy Radě a Komisi stávající dohody a ujednání uvedené v odstavci 1, které si přejí nadále uplatňovat. Členské státy rovněž oznámí Radě a Komisi jakoukoli novou dohodu nebo ujednání podle odstavce 2, a to do tří měsíců od jejich podpisu.

Článek 21

Provádění

1.   Členské státy přijmou opatření nezbytná pro dosažení souladu s tímto rámcovým rozhodnutím do ….

2.   Členské státy předají Generálnímu sekretariátu Rady a Komisi znění předpisů, kterými ve svém vnitrostátním právu provádějí povinnosti, jež pro ně vyplývají z tohoto rámcového rozhodnutí. Na základě zprávy vypracované s ohledem na takto poskytnuté informace Komisí vyhodnotí Rada nejpozději do …, do jaké míry dosáhly členské státy souladu s tímto rámcovým rozhodnutím.

3.   Vyhodnocení ustanovení tohoto rámcového rozhodnutí, zejména jejich používání v praxi, se provede do dne ….

Článek 22

Vstup v platnost

Toto rámcové rozhodnutí vstupuje v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

V … dne …

Za Radu

předseda


(1)  Stanovisko ze dne … (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).

(2)  Úř. věst. C 53, 3.3.2005, s. 1.

(3)  Úř. věst. L xx, xx.xx.xxxx, s. x.

(4)  Úř. věst. L 76, 22.3.2005, s. 16.

(5)  Úř. věst. L 328, 24.11.2006, s. 59.

(6)  Úř. věst. L 191, 7.7.1998, s. 4.

(7)  Úř. věst. C 316, 27.11.1995, s. 49.

(8)  Úř. věst. C 197, 12.7.2000, s. 3.

(9)  Úř. věst. L 190, 18.7.2002, s. 1.


PŘÍLOHA I

OSVĚDČENÍ

podle článku 6 rámcového rozhodnutí Rady 2007/…./SVV ze dne … o uznávání podmíněných trestů, alternativních sankcí a podmíněných odsouzení a o dohledu nad nimi

Image

Image

Image

Image

Image

Image


PŘÍLOHA II

FORMULÁŘ

podle článku 15 rámcového rozhodnutí Rady 2007/…/SVV ze dne … o uznávání podmíněných trestů, alternativních sankcí a podmíněných odsouzení a o dohledu nad nimi

Image

Image