23.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 318/1

A.

V lednu 2003 přijal EHSV stanovisko z vlastní iniciativy s názvem Průmyslové změny: současný stav a výhledy do budoucna – celkový přehled. Cílem tohoto stanoviska nebylo pouze sestavení přehledu nejnaléhavějších otázek vyplývajících z průmyslových změn a trendů, ale také zdůraznění úlohy a budoucí práce CCMI. Mezi oblasti působnosti přidělené CCMI v této souvislosti patřily:

Uvedené stanovisko dále zdůraznilo potřebu „kombinovat konkurenceschopnost s udržitelným rozvojem a sociální a územní soudržností“ v souladu s Lisabonskou strategií. Dále přišlo s návrhem pracovního pojmu „průmyslové změny“, zahrnujícího jak vývoj ovlivňující podniky, tak interakci těchto podniků s okolním prostředím.

CCMI se dosud soustředila především na dopad průmyslových změn na odvětví, podniky, zaměstnance, území a životní prostředí. Cílem tohoto stanoviska z vlastní iniciativy je zjistit, jak se může udržitelný rozvoj stát katalyzátorem průmyslových změn.

B.

Závěrem téhož stanoviska bylo, že ke změnám v evropském průmyslu se často přistupuje z hlediska restrukturalizace, jedná se však o mnohem dynamičtější pojem. Svět podnikání je úzce propojen s evropským politickým a sociálním prostředím, ve kterém se vyvíjí, a to zase ovlivňuje proces průmyslových změn. Zásadní průmyslová změna probíhá dvěma způsoby: prostřednictvím radikálního opatření nebo postupným přizpůsobováním. Konkrétním cílem tohoto stanoviska z vlastní iniciativy je zjistit, jak se může udržitelný rozvoj dle Brundtlandovy definice (rozvoj, jenž naplňuje dnešní potřeby, aniž by ohrožoval naplňování potřeb budoucích generací) stát katalyzátorem postupných a proaktivních průmyslových změn.

C.

Ve stanovisku jsou uvedeny příklady z energetického odvětví a z odvětví příbuzných, zde popsané procesy však lze aplikovat i na další z nich. Důvodů pro tuto volbu odvětví je několik:

D.

Okamžik, kdy je určitá technologie připravena k využití, určuje výzkum a vývoj. Okamžik, kdy bude využita v praxi, však určuje trh. Mezeru mezi nimi pak může ovlivňovat také politika. Díky vyrovnané skladbě politických opatření – dotací, propagace, daní – podniky ve Švédsku a Japonsku včas zahájily technický rozvoj tepelných čerpadel, resp. solárních panelů. Také díky tomu si tyto země úspěšně vybudovaly vedoucí postavení na trhu.

E.

EHSV znovu zdůrazňuje, že všechny tři pilíře Lisabonské strategie mají stejný význam. Často se však zdůrazňuje, že environmentální a sociální hlediska lze řešit pouze za předpokladu zdravého, rostoucího hospodářství. Jde o velmi zjednodušené vysvětlení strategie, neboť totéž platí i opačně. Jistě není možno dosáhnout zdravého, rostoucího hospodářství ve zkaženém životním prostředí či ve společnosti, jíž zmítají sociální rozpory. Výbor vítá opatření přijatá v této oblasti, jež jsou popsána v Příloze 2 sdělení Komise Hodnocení strategie udržitelného rozvoje. Akční platforma (1).

F.

Udržitelnost není jen jednou z nabízejících se možností; jedná se spíše o jedinou cestu k zajištění životaschopné budoucnosti. „Udržitelnost“ je široký pojem, který se neomezuje na životní prostředí, ale zahrnuje též hlediska hospodářské a sociální udržitelnosti. Kontinuita určitého podniku je formou hospodářské udržitelnosti, jíž lze nejlépe dosáhnout zachováním ziskovosti. Evropa zde může přispět posílením konkurenceschopnosti pomocí inovací a podněcováním výzkumu a vývoje prostřednictvím aktivní politiky a skladby cílených opatření (viz např. Švédsko a Japonsko).

G.

Sociální udržitelnost znamená umožnit lidem vést zdravý život, vytvářet příjem a zaručit přiměřenou úroveň sociálního zabezpečení pro ty, kdo takový život vést nemohou. EHSV se domnívá, že Evropa může v této oblasti přispět úsilím o vybudování společnosti, jež dá lidem možnost udržet si profesní dovednosti, a tím, že jim nabídne slušnou práci v bezpečném a zdravém pracovním prostředí a podmínkách, kde mají své místo jak práva pracujících, tak plodný sociální dialog.

H.

Řadu příležitostí hospodářského růstu nabízí ekoprůmysl. Evropa má silnou pozici v několika sektorech tohoto odvětví. EHSV se domnívá, že Evropa musí pro zachování a rozvoj svých silných stránek a dosažení podobné pozice v jiných sektorech prokázat větší ambice.

I.

Průmyslová politika zaměřená na udržitelný rozvoj může přispět ke konkurenceschopnosti celého evropského hospodářství, a to nejen jeho rozvíjejících se nových, ale i tradičních průmyslových odvětví. EHSV si přeje, aby Evropská komise podporovala takovou politiku. Příklady uvedené v tomto stanovisku ukazují, že dobře promyšlené a realizované podpůrné programy (kombinované zdanění, garantované výkupní ceny za elektřinu, podpora a regulace) v průběhu zavádění nových environmentálních technologií mohou napomoci vytvořit trh pro tyto technologie, jež se dále budou moci rozvíjet již bez podpory. Každý podpůrný mechanismus musí být zřetelně degresivní, neboť náklady na státní podporu by neměly omezovat mezinárodní konkurenceschopnost jiných odvětví.

J.

EHSV poznamenává, že dotace a pobídky nejsou vždy účinné a při nesprávném použití mohou vyvolat vysoké finanční náklady s nízkým hospodářským účinkem. Dotace a regulace by měly napomoci nastartování trhu a jeho počátečnímu rozvoji, dokud technologie neuzraje do podoby, která přežije zcela bez podpory. Klíčovými faktory úspěchu podpory jsou:

K.

Udržitelný rozvoj by neměl být omezován pouze na Evropu – má globální rozměr. Evropská politika udržitelnosti by měla být vybavena nástroji proti přesouvání pracovních sil do jiných regionů. Pro zajištění rovných podmínek je nutný obousměrný přístup: na jedné straně směrem dovnitř EU, na straně druhé směrem z EU ven. V prvním případě by měly být zavedeny přiměřené nástroje, jež by zajistily internalizaci sociálních a environmentálních nákladů plynoucích z nedostatečně udržitelných výrobních metod v Evropské unii do ceny zboží, na znamení podpory ústředního tématu zprávy Světové komise pro sociální rozměr globalizace o soudržnosti politik ILO, WTO, MMF a Světové banky (viz CESE 252/2005). Ve druhém případě by EU na relevantních mezinárodních fórech (zejména WTO) měla učinit vše pro zahrnutí neobchodních faktorů, jako jsou základní sociální a environmentální standardy, do mezinárodních obchodních dohod s cílem usnadnit rozvoj politik na podporu udržitelnosti u konkurentů Evropy. Dokud nebudou země jako Spojené státy, Indie a Čína vázány cíli snížení CO2 dle Kjótského protokolu, budou mít proti Evropě nespravedlivou ekonomickou výhodu. Tyto dohody by měly být zaváděny celosvětově, neboť skutečně volný obchod může být realizován pouze tehdy, až bude také spravedlivý.

1.1

Naše hospodářství je v současné době založeno na dostupnosti levné energie a surovin. Jejich zásoby jsou však konečné, a mimo jiné také proto značně roste jejich cena. Strukturální a technické změny, jež je možno provést, jsou potřebné a Evropa musí k těmto změnám přispět s cílem pomoci evropskému průmyslu najít řešení. Odvětví s vysokou mírou spotřeby energie a surovin se musejí v budoucnu zaměřit na udržitelnější výrobu, aby snížily čerpání přírodních zdrojů. Tato odvětví totiž budeme potřebovat i v budoucnu, neboť výroba vstupních materiálů a polotovarů je základem průmyslové hodnoty.

1.2

Energeticky náročná odvětví evropského průmyslu s udržitelnou výrobou, jež působí v mezinárodní konkurenci, nesmějí být vytlačena z trhu konkurenty mimo EU, kteří používají méně udržitelné výrobní postupy. Tomu je třeba zabránit vytvořením rovných podmínek pro tato odvětví prostřednictvím spolupráce občanské společnosti a veřejného sektoru.

1.3

Největší výzvou, před níž stojíme, je rozvoj udržitelné společnosti, jež dokáže zachovat současnou úroveň prosperity a zároveň neutralizovat negativní vedlejší účinky současných spotřebních vzorců. Jedním z hlavních předpokladů je naučit se pokrýt naše energetické potřeby jinak a přeorientovat se na jinou formu průmyslové výroby.

1.4

O potřebě přejít postupně k udržitelnějšímu modelu společnosti nemůže být pochyb. Důvodů pro tento požadavek je několik. Odborníci se liší v názoru na délku období, po které budou fosilní paliva dostupná za přiměřené ceny, každý však souhlasí s tím, že budou čím dál vzácnější a dražší. Dále také vzhledem k našim spotřebním návykům čelíme jedné z nejvážnějších hrozeb naší doby, změně klimatu.

1.5

V ideálním případě bychom pro zastavení těchto procesů museli přestat spalovat fosilní paliva způsobem, jakým tak činíme dnes. V krátkodobém měřítku to však není politicky ani ekonomicky možné. Musíme zaujmout jiné přístupy, neboť něco se změnit musí – pokud ne tak rychle, jak bychom chtěli, tedy alespoň tak rychle, jak to bude možné.

1.6

V krátkodobém měřítku lze přechod k udržitelnější spotřebě a výrobě zahájit aplikací energetické triády  (2), což je model, na jehož základě lze účinnější využití energie stimulovat ve třech krocích. Těmito třemi kroky jsou:

1.7

K naplnění těchto tří cílů a příklonu k udržitelnější průmyslové výrobě je zapotřebí přijmout balíček opatření. Tato opatření musejí být založena na ekonomické a strategické kalkulaci. U podobných kalkulací dříve nebo později přijde chvíle, kdy je nutno volit mezi protichůdnými zájmy. Těmto střetům zájmů se nesmíme vyhýbat. Existují všestranně výhodná řešení, jež by vždy měla být cílem politik; v praxi však může být dosažení tohoto cíle velmi obtížné. V takovém případě je třeba volit mezi možnostmi udržitelné změny a ochranou stávajících zájmů, a to s ohledem na přirozený růst a pokles kteréhokoli odvětví vůči druhému. Takové existující a vzájemně protichůdné zájmy by měly být označeny a řešeny.

1.8

Udržitelnost znamená, že hospodářské, environmentální a sociální aspekty rozvoje evropské společnosti mají stejnou důležitost. Toto stanovisko:

2.1.1

Země pohltí každý rok 3 miliony exajoulů (EJ) sluneční energie. Celkové zásoby fosilních paliv dosahují výše 300 000 EJ, tj. 10 % celkového slunečního záření dopadajícího na povrch Země za rok. Celková roční spotřeba energie je 400 EJ. Ze tří milionů EJ přijaté energie je k dispozici 90 EJ ve formě hydroelektrické energie, 630 EJ ve formě větrné energie a 1250 EJ ve formě biomasy. Zbytek připadá na solární energii (3). Proto lze říci, že k pokrytí našich potřeb existuje dostatek udržitelné energie. Problémem zůstává, jak ji získat.

2.1.2

Jelikož vzhledem k nákladům a nedostatku vhodné technologie nebudou obnovitelné zdroje energie v krátkodobém horizontu schopny pokrýt rostoucí poptávku po energii, budeme potřebovat další zdroje. Potenciálně lze čistým způsobem využít fosilní paliva například tak, že se odstraní CO2 a poté se uloží, aby se zabránilo jeho uvolnění do ovzduší. Technologie pro zachytávání a skladování CO2 je na vrcholu rozvoje – desítka pilotních zařízení v Evropě, severní Americe nebo Číně je již ve fázi spuštění, nebo ve fázi budování. Pozitivní ekonomické bilance v souvislosti s touto technologií bude možné dosáhnout od roku 2015/2020.

2.1.3

Klíčová je zde doba trvání podpůrných programů pro obnovitelnou energii, neboť jejich předčasné ukončení by mohlo nové odvětví ohrozit; na druhou stranu není příliš dlouhá podpora účinná. Typicky lze podporu postupně tlumit, neboť VaV a úspory z rozsahu stlačí cenu technologií níže. Vysoce důležitá je také náležitá specifikace podpůrného programu. Konečně je též důležité včasné zveřejnění podpůrných programů, aby měly podniky čas připravit se na nové tržní podmínky.

2.1.4

Rostoucí význam má diskuse o jaderné energii, jak vyplývá ze Zelené knihy Evropská strategie pro udržitelnou, konkurenceschopnou a bezpečnou energii (4) a závěrů zasedání Evropské rady z března 2006 na toto téma. V některých zemích je většina obyvatel pro jadernou energii, v jiných je většina proti – zejména kvůli problému s ukládáním odpadu (5). Jaderná energie bude nicméně ještě poměrně dlouhou dobu nezbytná k uspokojení rostoucí poptávky po energii, neboť jde o bezemisní zdroj energie a objem odpadu je ve srovnání s množstvím vygenerované energie relativně malý. V dlouhodobém horizontu se řešením nedostatků jaderného štěpení může stát jaderná syntéza.

2.1.5

Je třeba poznamenat, že zde nevěnujeme zvláštní odstavec hydroelektrárnám, protože tato technologie (vyjma přílivových elektráren) se považuje za rozvinutou a plně funkční. To však nijak nesnižuje její význam v oblasti udržitelného rozvoje.

2.2.1

Biomasa je organická hmota získávaná z rostlin a stromů speciálně pěstovaných pro energetické účely. Používají se dřeviny a rychle rostoucí plodiny s velkým hektarovým výnosem. Jako biomasa se používá i zemědělský odpad, zejména z potravin. Jako příklad lze uvést slámu a zbytky cukrové třtiny. Biomasu lze též získávat ze zbytků, např. odpadu z výsadby a údržby či z domácností, podniků a průmyslu. Příkladem jsou zbytky ovoce a zeleniny, zahradní odpad, odpadní dřevo, hnůj, splašky, piliny a slupky kakaových bobů.

2.2.2

Biomasu lze využít k (částečnému) nahrazení fosilních paliv. Roční spotřeba energie z fosilních paliv je 400 EJ. Ročně je k dispozici 1 250 EJ energie z biomasy. To však neznamená, že je možná okamžitá změna. S využitím dostupných technologií je v současné době možno vyrobit 120 EJ energie z biomasy. Současná světová spotřeba energie z biomasy je 50 EJ (6). V krátkodobém horizontu je proto možný omezený nárůst využití biomasy jako paliva, k využití potenciálu však bude zapotřebí výraznějšího technologického pokroku.

2.2.3

Několik iniciativ již přineslo slibné výsledky. V Rakousku došlo k šestinásobnému nárůstu využití biomasy ve veřejném vytápění, ve Švédsku zase k osminásobnému nárůstu za posledních deset let. V USA je více než 8 000 MW instalované výrobní kapacity založeno na využití biomasy. Ve Francii pochází z biomasy 5 % energie využívané k vytápění. Ve Finsku zaujímá bioenergie již 18 % celkové výroby energie a cílem je nárůst tohoto podílu na 28 % do roku 2025. V Brazílii se ve velkém vyrábí etanol jako palivo do automobilů; v současné době tvoří etanol zhruba 40 procent nedieselových paliv v Brazílii (7).

2.2.4

Vývoj biomasy je důležitý z několika hledisek:

2.3.1

Teoretický potenciál větrné energie v celosvětovém měřítku více než dvakrát přesahuje odhad energetických potřeb v roce 2020. Tento potenciál a postupně čím dál lepší konkurenční postavení díky technickému pokroku činí z větrné energie jednu z klíčových náhrad za fosilní paliva. Větrná energie nebude vzhledem ke kolísavé dodávce nikdy moci pokrýt všechny potřeby.

2.3.2

Instalovaná výrobní kapacita využívající větrnou energii v posledních několika desetiletích znatelně vzrostla. Kapacita komerčních turbín se zvýšila z 10 kW (průměr rotoru 5 m) na více než 4 500 kW (průměr rotoru přes 120 m) (9). Během posledních osmi let zaznamenala instalovaná výrobní kapacita využívající větrnou energii růst o více než 30 % ročně (10). Podle odhadů Evropské asociace pro větrnou energii (European Wind Energy Association, EWEA) bude celková kapacita větrné energie v roce 2020 postačovat k pokrytí 12 % potřeb elektrické energie. To znamená nárůst kapacity větrné energie ze 31 GW na konci roku 2002 na 1 260 GW v roce 2020, což je roční nárůst o 23 %. Lídry na trhu a největším vývozci jsou Spojené království, Dánsko a Německo, hlavními exportními trhy jsou Čína, Indie a Brazílie. V Číně se situace změní, neboť strojírenský průmysl zaměřený na větrnou energii zde zaznamenává rychlý růst. Počet výrobců v Číně v roce 2005 vzrostl ve srovnání s rokem 2004 o 60 %. To znamená, že evropští výrobci zařízení pro větrnou energii se mohou setkat s týmž scénářem, jaký postihl odvětví solárních panelů, a přijít o obrovský podíl na trhu ve prospěch čínských konkurentů.

2.3.3

Odvětví větrné energie stále do jisté míry závisí na různých podpůrných opatřeních. Nejvýznamnějším z nich je cena, již výrobci dostávají za energii dodanou do sítě, a dále též jistota garantované úrovně cen na příštích deset až dvacet let. Díky těmto opatřením patří větrná energie v některých členských státech mezi rychle rostoucí odvětví. Nevýhodou je, že tato opatření vedou k budování rozsáhlých, centralizovaných větrných parků, jež přinášejí velký zisk, spíše než husté sítě malých a decentralizovaných větrných elektráren. Veřejné mínění se postupně obrací proti tomuto masovému jevu. Na konci pak samozřejmě i větrná energie musí být schopna přežít bez dotací a garantovaných výkupních cen.

2.3.4

Je třeba zvýšit úsilí v oblasti výzkumu a vývoje za účelem dalšího zlepšení konkurenčního postavení větrné energie. Je také nutno trvale věnovat pozornost právním pokynům a politickým cílům. Další velké výzvy souvisejí s rozvojem nových lokalit pro větrné parky na moři a eliminací nejistot vyplývajících ze zavádění větrné energie.

2.3.5

Vývoj větrné energie je důležitý z několika hledisek:

2.4.1

Existují dva způsoby využití sluneční energie: za účelem vytápění a ohřívání vody, a k výrobě elektřiny (12). Solární topné systémy jsou relativně jednoduché a levné a v řadě zemí se již používají.

2.4.2

Hlavním důvodem pro podporu masového využití sluneční energie je skutečnost, že se jedná o nevyčerpatelný zdroj. Má celosvětově obrovský potenciál a pokud bude řešení správně navrženo a realizováno, je sluneční energie také velmi příznivá pro životní prostředí.

2.4.3

Sluneční energii lze využít téměř kdekoli na světě, a to různými způsoby: od velmi malých systémů na odlehlých místech přes solární panely na střechách domů až po rozsáhlé solární elektrárny.

2.4.4

Široce využívány jsou solární topné systémy. Největším trhem pro tyto systémy je Čína, zejména z důvodu nedostatečné infrastruktury pro rozvod elektřiny a plynu ve venkovských oblastech. V těchto případech je sluneční energie nejúčinnějším řešením. Dalším velkým trhem je Turecko. V letech 2001 až 2004 rostl celosvětový prodej solárních panelů o 10 až 15 % ročně. Čína zaujímá 78 % celosvětové produkce, Turecko pak 5,5 %.

2.4.5

V Evropě jsou hlavními trhy pro solární topné systémy Německo, Rakousko, Španělsko a Řecko. Vlády Německa a Rakouska nabízejí finanční pobídky k instalaci těchto systémů. V některých španělských regionech je povinná instalace těchto systémů do nových budov. Výsledkem těchto podpůrných opatření je skutečnost, že Německo a Rakousko jsou zdaleka největšími výrobci solárních topných systémů v Evropě a zaujímají 75 % evropské produkce. To však není nic ve srovnání s výrobou těchto systémů v Číně. Evropa vyrobila 0,8 milionu m2, Čína 12 milionů m2. Hlavní příčinou tohoto stavu je skutečnost, že čínská vláda včas rozpoznala význam solárního vytápění a podpořila výrobu těchto systémů pomocí různých opatření zahrnutých do pětiletých plánů.

2.4.6

Přes svoji nevyčerpatelnost energie vyrobená pomocí solárních panelů v současnosti pokrývá pouze malou část našich potřeb. Je to z toho důvodu, že náklady na výrobu jsou stále podstatně vyšší než u elektřiny vyrobené v plynových a uhelných elektrárnách. Tento začarovaný kruh malého využití a vysokých cen musíme překonat tím, že budeme sluneční energii využívat maximální možnou měrou, což povede k významným úsporám z rozsahu ve výrobě a instalacích. Pouze tehdy bude možno tuto technologii dále inovovat a zlepšovat.

2.4.7

Výroba energie pomocí relativně malých jednotek s proměnným výnosem (v závislosti na slunci) navíc vyžaduje odlišný přístup k energii než doposud. Přechod k solární energii je spíše střednědobým cílem, klíčová je však silná podpora rozvoje v tomto odvětví.

2.4.8

Trh s fotovoltaickými články (PV) rychle roste, ale ve skutečnosti existují pouze tři velké trhy tohoto typu: Japonsko, Německo a Kalifornie. Tyto tři trhy dohromady představují 80 % celosvětové výroby solárních systémů. Dosahují toho díky vysokým dotacím a dobrým cenám, které platí domácnostem za elektřinu vyrobenou tímto způsobem. Celosvětově solární články v roce 2004 vyrobily množství odpovídající kapacitě 1 150 MW. Přidáme-li tuto hodnotu k přibližně 3 000 MW již instalované výrobní kapacity ke konci roku 2003, dostaneme nárůst celkové kapacity na zhruba 4 500 MW v roce 2005.

2.4.9

Japonský trh byl vytvořen v roce 1994 pomocí programu pobídek s 50 % dotacemi. Dotace byla každý rok snížena o 5 % a program skončil rokem 2004, kdy bylo možno získat 5 % dotaci. Protože program vytvořil značnou poptávku, dosáhl japonský průmysl úspor z rozsahu. Ceny každý rok klesaly o 5 % a udržovaly tak na stejné hladině ceny pro spotřebitele. Přestože již není možno získat dotace, trh nadále roste tempem asi 20 % ročně. Tato stabilní poptávka umožnila japonským podnikům investovat do výzkumu a vývoje a do nových výrobních technologií. Výsledkem je současný 53 % podíl Japonska na světovém trhu.

2.4.10

Podobným procesem prošlo i Německo, pouze s pětiletým zpožděním od roku 1999. Jednalo se o kombinaci úvěrů s nízkými úroky, dotací a stabilních nákupních cen elektřiny, jež vedla k rychlému růstu trhu s PV. Již v roce 2001 Německo předstihlo Spojené státy v instalované kapacitě. Došlo k rozvoji místních výrobců a polovina evropské produkce (13 % světové produkce) dnes pochází z Německa. Dalším impulsem v tomto procesu bylo zahájení nového podpůrného programu v roce 2004, který garantuje stabilní nákupní ceny elektřiny na 20 let dopředu. Německý trh je dnes se 40 % růstem v letech 2004 a 2005 nejrychleji rostoucím trhem na světě. Tato domácí poptávka umožňuje německým výrobcům rozvíjet výrobu a přecházet k výrobě pro exportní trhy, jakmile bude nasycena poptávka na trhu domácím.

2.4.11

Rozvoj sluneční energie je důležitý z několika hledisek:

2.5.1

Geotermální energii lze využívat prostřednictvím tepelných čerpadel k vytápění a ochlazování budov. Tato čerpadla využívají pouze zlomek množství plynu nebo elektřiny, jež spotřebují konvenční topné/chladicí systémy. Energie potřebná k vytápění (nebo ochlazování) se získává z okolního prostředí (ze vzduchu, vody nebo země) (13).

2.5.2

Největší trhy pro tepelná čerpadla najdeme v USA, Japonsku a Švédsku, jež dohromady tvoří 76 % celkové instalované kapacity. Následují Čína, Francie, Německo, Švýcarsko a Rakousko. Evropský trh vzrostl ze 40 000 jednotek v roce 1997 na 123 000 jednotek v roce 2004. Celkový trh vzrostl v roce 2004 o 18 %. Výroba a instalace tepelných čerpadel se soustřeďuje v zemích, jejichž vlády nabídly silné finanční a jiné pobídky.

2.5.3

Dobrým příkladem je Švédsko. Švédská vláda od devadesátých let dvacátého století podporuje využití tepelných čerpadel prostřednictvím několika opatření, jako jsou přímé finanční dotace, daňové úlevy a propagační činnost. K nárůstu využití tepelných čerpadel však také přispěly nové stavební právní předpisy, kterými se stanovily podrobné tepelné požadavky na systémy vytápění.

2.5.4

Tímto způsobem byl ve Švédsku vytvořen trh pro výrobu tepelných čerpadel. V zemi je dnes etablováno odvětví tepelných čerpadel se třemi hlavními dodavateli na světový trh a 50 % evropské poptávky. Švédský trh s tepelnými čerpadly je dnes soběstačný. Počet používaných tepelných čerpadel plynule roste i bez vládních podpůrných opatření. Tepelným čerpadlem je dnes ve Švédsku vybaveno více než 90 % nových budov.

2.5.5

K podobnému vývoji došlo v Rakousku, kde lze získat regionální veřejné dotace rovnající se 30 % nákladů na pořízení a instalaci tepelných čerpadel. V Rakousku je dnes sedm výrobců tepelných čerpadel. V obou zemích šlo o kombinaci přímé finanční podpory, stavebních předpisů a propagačních kampaní, jež umožnily rozvoj odvětví tepelných čerpadel, schopného dnes fungovat bez podpory.

2.5.6

Rozvoj geotermální energie je důležitý z několika hledisek:

3.1

Konečná není jen energie z fosilních paliv, ale také zásoby kovových, nerostných a biologických surovin pro průmyslovou výrobu (15). Průmyslový svět využívá suroviny v rozsáhlém měřítku – 20 % světové populace spotřebovává přes 80 % všech surovin.

3.2

Tento spotřební vzorec je v rozporu s udržitelným využitím přírodních zdrojů, které máme k dispozici. Na základě předpokladu, že zásoby surovin jsou naším společným dědictvím a současné a budoucí právo přístupu k nim je všeobecné a nezcizitelné, bude muset Evropa snížit spotřebu surovin čtyřikrát do roku 2050 a desetkrát do roku 2080 (16). EHSV je spokojen s iniciativami v této oblasti, jako jsou např. dematerializace a Akční plán pro environmentální technologie (ETAP).

3.3

V podstatě se každý výrobek podílí na poškození životního prostředí, ať už při výrobě, použití nebo likvidaci na konci jeho životního cyklu. Tento cyklus má řadu fází: těžbu surovin, návrh, výrobu, montáž, marketing, distribuci, prodej, spotřebu a likvidaci. Do každé fáze jsou zapojeny různé subjekty: projektanti, výrobci, dealeři, spotřebitelé atd. Cílem integrované výrobní politiky je zlepšit koordinaci těchto fází (například zohledněním optimální recyklace ve fázi návrhu) s cílem zlepšit environmentální výkonnost výrobku během jeho životního cyklu.

3.4

Vzhledem k vysokému počtu různých výrobků a zúčastněných stran není možné sestavit jednotné opatření, jež by vyřešilo všechny problémy. Bude zapotřebí přijmout celou škálu politických nástrojů, jak dobrovolných, tak povinných. Tyto nástroje musejí být zavedeny v úzké spolupráci s veřejností, soukromým sektorem a občanskou společností.

3.5

Také spotřebitelské organizace by měly hrát podnětnější a podpůrnější roli než doposud. Do nynějška se řada těchto organizací zaměřovala především na získání co nejlepšího výrobku za nejnižší možnou cenu. V praxi to znamená, že výroba neprobíhá tím nejudržitelnějším způsobem.

3.6.1

Využití tepla, jež je produktem procesu výroby elektrické energie, znamená výrazné zlepšení účinnosti využití energie, a to navzdory technickým omezením vyplývajícím ze vzdálenosti mezi místem, kde teplo vzniká (průmyslové prostředí), a místem jeho spotřeby (v obydlích), což vede ke značným energetickým ztrátám. Jednotky mikro CHP lze primárně provozovat k uspokojení tepelných potřeb budovy, s elektřinou jako vedlejším produktem. Pro potřeby získávání elektřiny lze využít alternativní výrobky, kde je vedlejším produktem teplo. Mezi dosud prodanými převažují tepelné jednotky mikro CHP, i když potřeby elektrické energie jsou běžněji řešeny palivovými články.

3.6.2

Technologie CHP dokáže toto omezení obejít, a zároveň představuje hospodářskou výzvu pro evropský průmysl. CHP se hlavně využívá k vytápění obytných budov a obchodů a jako vedlejší produkt vzniká elektrická energie. Tato technologie byla představena v roce 1997 a do roku 2004 bylo instalováno zhruba 24 000 jednotek. CHP lze využít ve spojení s různými zdroji energie. Nejnadějnějším z nich je vodíková technologie (palivový článek), je však nejprve zapotřebí pokročit v jejím vývoji.

3.6.3

Díky dotacím pro koncové uživatele provozů CHP nejdále ve vývoji této technologie pokročilo Japonsko, mimo jiné díky tomu, že technologii palivových článků silně podporuje tamní automobilový průmysl. Japonská vláda si přeje, aby si japonský průmysl vybudoval vedoucí postavení v technologii palivových článků, jako se mu to již podařilo v případě sluneční energie. Za tím účelem Japonsko podporuje a financuje výzkum a vývoj a v raném stupni vývoje trhu dotuje nákup koncovými uživateli.

3.6.4

Vývoj CHP je důležitý z několika hledisek:

4.1.1

Odvětví dopravy je jedním z největších uživatelů fosilních paliv. Jak ukazují četná užitečná doporučení závěrečné zprávy CARS 21 (17), v tomto odvětví se nabízejí slibné příležitosti k udržitelnému využití energie. Lepší plánování územního rozvoje a infrastruktur a intenzivnější využití informačních a komunikačních technologií navíc otevírá možnosti zvýšení účinnosti dopravy. V kombinaci s dalším zlepšováním technologie spalovacího motoru bude možno dosáhnout značných energetických úspor. Existují také slibné krátkodobé příležitosti v podobě částečného přechodu na jiná paliva, jako jsou zemní plyn nebo palivo z biomasy (Biomass-To-Liquid, BTL). V dlouhodobém horizontu pak atraktivní příležitosti nabízí vodík. Slibným dočasným řešením by také mohla být v současné době vyvíjená hybridní technologie.

4.1.2

Maximální potenciální tržní podíl paliv z biomasy se odhaduje na 15 %. EU si stanovila cíl 6 % podílu na trhu do roku 2010. Za tímto účelem běží již na plné obrátky pilotní projekt výroby paliva z biomasy v širokém měřítku.

4.1.3

Zemní plyn produkuje méně emisí CO2 než benzín (-16 %) nebo nafta (-13 %) a za příznivých daňových podmínek by mohl pokrýt větší podíl trhu. Tímto způsobem by mohlo dojít k rozvoji stabilního trhu pro výrobce i uživatele. Technologie již existuje. Velké příležitosti se naskýtají zejména v oblasti městské veřejné dopravy, což by umožnilo optimální využití plynových čerpacích stanic. Do roku 2020 by bylo možno dosáhnout 10 % podílu na trhu (18).

4.1.4

Příklady z jiných zemí (zvláště Brazílie) ukazují, že takového podílu na trhu nelze dosáhnout pouhým zajištěním dostupnosti biopaliv. Budou zapotřebí doprovodná opatření, jež povzbudí spotřebitele k přechodu na tento systém, jako jsou daňové pobídky, cílené právní předpisy a regulace a propagace.

4.1.5

Druhou stranou mince je skutečnost, že zvýšené využití biopaliv pocházejících z environmentálně citlivých oblastí (jako v případě palmového oleje z jihovýchodní Asie) může vést k rozsáhlé devastaci deštných pralesů, jež jsou nahrazovány palmovými plantážemi. Podle nedávné studie Spojených národů je ve světě 23 velkých ekosystémů, přičemž 15 z nich je vyčerpaných nebo silně znečištěných.

4.2.1

Ve stavebnictví – např. obytných budov – mají udržitelnější techniky obrovský potenciál. Již dnes je možné stavět tzv. nulové domy (domy s nulovou spotřebou energie) s nízkými dodatečnými náklady, zvláště přihlédneme-li ke skutečnosti, že veškeré dodatečné náklady se rychle vracejí díky úsporám energie. Stavět tímto způsobem stojí průměrně o 8 % více než tradiční stavební postupy. Úspory z rozsahu by do deseti let mohly snížit tento rozdíl na 4 %. Jeden z nejslavnějších světových architektů Norman Foster jednou prohlásil, že pokud vezmeme celkové náklady na určitou budovu za 25 let, samotné stavební náklady činí pouze 5,5 %. Náklady na obydlení budovy (energie, velká a malá údržba, úrokové míry u hypoték/pronájmů) za totéž období dosahují výše 86 %. Proto platí, že i když může být udržitelné stavitelství krátkodobě nákladnější, je značně levnější ve střednědobém a dlouhodobém měřítku.

4.2.2

V Německu a Rakousku roste energeticky účinné stavebnictví rychleji než ve zbytku Evropy. Německý Passiv Haus Institut zadal k vypracování návrhy bydlení s velmi nízkou spotřebou energie, jež využívá sluneční energii v kombinaci s účinnou vzduchotěsnou izolací. V Německu dnes již stojí více než 4 000 domů tohoto typu a přes 1 000 jich najdeme také v Rakousku. Tento princip je také rostoucí měrou využíván u staveb komerčních budov.

4.2.3

Město Freiburg stanovilo nová pravidla pro energeticky účinné stavebnictví. Tato pravidla jsou nedílnou součástí každé nájemní či kupní smlouvy, kterou místní orgány podepisují se stavebními a developerskými podniky. Městský úřad tak optimálně využívá svých pravomocí k propagaci energetického řízení v širokém měřítku. Smlouvy stanoví, že veškeré stavby provedené na půdě zakoupené nebo pronajaté od městského úřadu musejí být realizovány v souladu s pokyny k energetické účinnosti; návrhy staveb musejí počítat s maximálním využitím sluneční energie a střechy musejí umožňovat instalaci solárních panelů. V oblastech, kde jsou budovy stavěny tímto způsobem, jsou realizovány 40 % úspory teplé vody.

4.3.1

Výbor vítá přístup Komise k průmyslové politice, který bere v úvahu hledisko udržitelnosti a který byl deklarován ve sdělení nazvaném Plnění lisabonského programu Společenství: Politický rámec k posílení zpracovatelského průmyslu EU – cesta k integrovanějšímu přístupu k průmyslové politice (19). Plnění lisabonských cílů vyžaduje konkurenceschopný evropský průmysl. EHSV proto vítá ustavení Skupiny na vysoké úrovni pro konkurenceschopnost, energetiku a životní prostředí, jež je jednou ze sedmi hlavních víceodvětvových politických iniciativ, jejichž cílem je posílení synergií mezi různými politickými oblastmi z hlediska konkurenceschopnosti. Výbor též vítá snahy samotného evropského průmyslu v této oblasti.

4.3.2

Průmysl je v současné době stále značně závislý na fosilních palivech. V řadě případů však volba elektrického procesu umožňuje využití všech typů primárních zdrojů energie, přičemž ve většině případů dochází zároveň k energetickým úsporám (20). Existují též způsoby, jak vyměňovat reziduální energii mezi průmyslovými komplexy a jinými sektory nebo rezidenčními komplexy. Zbytkové teplo pocházející z průmyslového komplexu Europoort je tak využíváno k vytápění největšího skleníkového komplexu v severozápadní Evropě v asi 20 km vzdáleném Westlandu.

4.3.3

Ropa je základem chemického průmyslu, v budoucnu jí však bude k dispozici menší množství. Alternativou je biosyntéza, tj. výroba základních chemikálií z biomasy prostřednictvím bakterií, což je velmi složitý, avšak slibný směr vývoje. V posledních letech došlo k významnému pokroku v našich znalostech genetické stavby mikroorganismů, jako jsou bakterie. Nové technologie umožňují genetickou úpravu těchto organismů tak, aby původní materiál přeměnily na konkrétní látky. Bakterie se staly určitým druhem programovatelného minireaktoru.

4.3.4

V současné době je tato technologie využívající mikroorganismy používána v potravinářském a farmaceutickém průmyslu, např. při výrobě sýra, piva a penicilinu. Možnosti biokonverze jsou v těchto odvětvích velké, o tuto technologii se však začíná zajímat také chemický průmysl. K získání látek z ropy a jejich rafinaci je zapotřebí celá řada reakcí. Tuto technologii je nutno rozvinout mnohem více, ale teoreticky je možné přejít k přímé konverzi biomasy na základní chemikálie a další produkty. To sníží potřebu využití ropy se všemi návaznými hospodářskými a environmentálními přínosy – snížením emisí, uzavřením kruhu a řízením řetězce.

4.3.5

Energeticky náročná odvětví se mohou setkat se zvláštními problémy při zajišťování postupného přechodu k obnovitelným zdrojům energie. Míra udržitelnosti výroby je přímou funkcí úrovně použité technologie; v blízké budoucnosti nelze očekávat výrazná zlepšení v této oblasti. Např. odvětví výroby oceli a hliníku v Evropě si však v této oblasti vedou dobře. Zatímco ocelářský průmysl výrazně investuje do nových technologií pro udržitelnější výrobu, a to zejména v rámci projektu ULCOS (Ultra Low CO2 Steelmaking – jde o největší evropský ocelářský projekt v historii), a očekává snížení emisí CO2 na polovinu zhruba do roku 2040, výroba primárního hliníku v Evropě vykazuje pozoruhodně vysokou míru využití obnovitelné energie (44,7 %). Vzhledem k tomu, že energie potřebná k výrobě sekundárního hliníku z hliníkového odpadu činí pouhých 10 % energie potřebné k výrobě primárního hliníku, má toto odvětví velký potenciál k energetických úsporám. Hliníkový odpad na evropském trhu však masově skupuje Čína prostřednictvím vládních pobídek zaměřených na úspory energie.

4.3.6

Evropský ocelářský průmysl postupuje dobře také v oblasti účinnosti surovin a recyklace. Polovina světové oceli se vyrábí z kovového odpadu. Optimálně se též zpracovává recyklovaný odpad. V podniku Corus v IJmuidenu se 99 % odpadu znovu využívá, a to buď přímo v závodě, nebo externě.

4.3.7

I když v dlouhodobém výhledu bude využití fosilních zdrojů energie jako surovin pro průmyslovou výrobu do značné míry nevyhnutelné, využití nově vyvinutých materiálů napomůže úsporám energie v oblasti aplikací, např. snížením hmotnosti v automobilové výrobě. Na podporu takových inovací si evropský průmysl musí udržet svoji mezinárodní konkurenceschopnost, a to již v odvětvích těžebního průmyslu, kde má řetězec tvorby hodnot svůj počátek.

5.1

Potřebě postupného přechodu k udržitelné výrobě se nelze vyhnout a není o ní pochyb. Deindustrializace, přesun výroby do jiných regionů a rostoucí konkurence z rozvíjejících se zemí přináší nejistotu a strach. V této atmosféře lidé tíhnou k domněnce, že přechod k udržitelnější výrobě bude mít negativní dopad na konkurenceschopnost Evropy, že se stane brzdou průmyslového růstu, povede k rušení pracovních míst a že je celkově špatný pro hospodářství a zaměstnanost.

5.2

Došlo k negativnímu vlivu na zaměstnanost v Evropě. Studie v Německu odhadují ztrátu 27 600 pracovních míst do roku 2010 z důvodu ETS (Emmission Trading Scheme), a dalších 34 300 do roku 2020 (21). Dalších 6 100 pracovních míst zmizí v Německu do roku 2010 vlivem provádění zákona o obnovitelné energii (22). Konečně 318 000 německých pracovních míst zruší do roku 2010 plnění Kjótského protokolu (23). Údaje, které je třeba porovnat s nově vytvořenými pracovními místy, ukazují, že pomocí politiky cíleně zaměřené na ochranu klimatu dochází ve skutečnosti k „průmyslovým změnám“: mimo jiné bylo v této oblasti vytvořeno 170 000 pracovních míst díky 16,4 mld. eur získaným v roce 2005 v Německu z obnovitelné energie (24). Ochrana životního prostředí a klimatu zajišťuje díky objemu výroby ve výši 55 mld. eur (2004) v současné době v Německu zhruba 1,5 milionů pracovních míst a svým podílem na vývozu Spolkové republiky (31 mld. eur v roce 2003) přispívá k zajištění mnoha dalších pracovních míst (25).

5.3

Tyto dopady však nejsou jen negativní. Jedna studie zrušených pracovních míst v Evropě ukázala, že přesun výroby do jiných regionů vedl ke ztrátě méně než 5 % pracovních míst (26). I přes metodologická omezení vyplývající z použitých postupů sběru dat zůstává tento průzkum užitečným zdrojem informací, zejména v kombinaci s dalšími relevantními ukazateli. Dále lze namítnout, že pouze malé procento tohoto snížení počtu pracovních míst je způsobeno environmentálními předpisy.

5.4

Dochází též k nárůstu počtu pracovních míst. Ekoprůmysl zapojený do výzkumu a vývoje v oblasti udržitelných technologií je dynamickým odvětvím, jež zvyšuje zaměstnanost o 5 % ročně. Toto odvětví s více než dvěma miliony přímých pracovních míst na plný pracovní úvazek dnes poskytuje stejný počet pracovních míst v Evropě jako farmaceutický nebo letecký průmysl (27).

5.5

Studie OECD (28) ukázala, že udržitelná výroba nevede principiálně ke zvýšení nákladů. V dlouhodobém měřítku může náklady dokonce do určité míry snížit. Proti těmto nákladům lze navíc postavit udržitelné výstupy. Jasné komerční výhody, environmentální právní předpisy a doplňující regulace vedou k investicím do udržitelných inovací, povzbuzují účinnější využití surovin, posilují obchodní značky, zlepšují image podniků a v důsledku vedou k vyšší rentabilitě a zaměstnanosti. Úspěšnost tohoto procesu závisí na společném přístupu založeném na sdílené odpovědnosti podniků, pracujících a státu.

5.6

Za každou cenu je třeba zabránit tomu, aby evropský průmysl trpěl výrazným konkurenčním znevýhodněním ve srovnání s regiony mimo EU v důsledku vyšších cen způsobených environmentálními a sociálními zákony a nařízeními. Pokud Evropa nastaví normy udržitelné výroby pro svůj vlastní průmysl, je nepřípustné a nesmyslné, aby zároveň umožňovala výrobcům mimo její území vstup na trh s výrobky, jež nejsou vyráběny v souladu s těmito normami. K povzbuzení udržitelné výroby je nutný obousměrný přístup: na jedné straně směrem dovnitř EU, na straně druhé směrem z EU ven.

5.6.1

V prvním případě by měly být zavedeny přiměřené nástroje, jež by zajistily internalizaci sociálních a environmentálních nákladů plynoucích z nedostatečně udržitelných výrobních metod v Evropské unii do ceny zboží, na znamení podpory ústředního tématu zprávy Světové komise pro sociální rozměr globalizace o soudržnosti politik ILO, WTO, MMF a Světové banky – jak bylo zdůrazněno ve stanovisku EHSV k tématu Sociální dimenze globalizace – přispění politiky EU k zajištění podpory všech obyvatel.

5.6.2

Ve druhém případě by EU na relevantních mezinárodních fórech (zejména WTO) měla učinit vše pro zahrnutí neobchodních faktorů, jako jsou základní sociální a environmentální standardy, do mezinárodních obchodních dohod s cílem usnadnit rozvoj politik na podporu udržitelnosti u konkurentů Evropy. Dokud nebudou země jako Spojené státy, Indie a Čína vázány cíli snížení CO2 dle Kjótského protokolu, budou mít proti Evropě nespravedlivou ekonomickou výhodu. Tyto dohody by měly být zaváděny celosvětově, neboť skutečně volný obchod může být realizován pouze tehdy, až bude také spravedlivý.

5.7

Evropský ekoprůmysl dnes zaujímá zhruba třetinu světového trhu a produkuje více než 600 milionů eur obchodního přebytku. V roce 2004 vzrostl export o 8 %, a tento trh bude i nadále růst, protože v budoucnu budou všechny země, včetně Číny a Indie, přecházet k udržitelným výrobkům a výrobním procesům.

5.8

Udržitelná, inovativní společnost, k níž musíme přejít, vyžaduje řádnou informační kampaň zaměřenou na občany a spotřebitele tak, aby zvýšila jejich informovanost a poskytla širokou sociální základnu. Zapotřebí jsou také řádě vyškolení pracující. Tomu Evropa v poslední době věnovala příliš málo pozornosti. Anglický text deseti evropských směrnic v této oblasti (udržitelnost, inovace) byl podroben vyhledávání slov „training“, „learning“, „skilling“ a „education“, přičemž nalezeno bylo pouze první z nich, a to jednou.

5.9

Potřebě školení se obsáhle věnovalo několik sdělení Komise, jež předcházela těmto směrnicím. Tento zájem však v těchto směrnicích zcela chybí. Sdělení jsou pouze slova, směrnice jsou činy. Politika nejsou slova, ale činy. EHSV vítá skutečnost, že v nové průmyslové politice EU je věnována velká pozornost důležitosti vzdělání, a vyzývá Komisi, aby pokračovala v nastoupené cestě.

5.10

Evropa si sama v Lisabonské strategii stanovila cíl stát se do roku 2010 nejkonkurenceschopnější znalostní ekonomikou na světě, s větším počtem pracovních míst, s lepšími pracovními místy a větší sociální soudržností. K vybudování a zachování tohoto typu společnosti je zapotřebí dobře vyškolená pracovní síla. Nebudeme-li dostatečně investovat do odborné přípravy našich pracujících, nejenže nesplníme lisabonské cíle do roku 2010. Nesplníme je nikdy.

23.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 318/12

1.1

Evropská rada se v březnu 2006 soustředila na oživení Lisabonské strategie pro růst a zaměstnanost a na integrovaný přístup řízení vzhledem k novým výzvám globalizace.

1.2

EU musí usilovat o zajištění inovačního vývoje schopného konkurence a udržitelného pro své občany, aby vytvářením a vývojem nových podniků, nových profesních profilů a vyšší a lepší zaměstnanosti při udržení evropského sociálního modelu zaměřeného na znalostní ekonomiku dosáhla silnější hospodářské a sociální soudržnosti na svém území.

1.2.1

Výbor je pevně přesvědčen, že bez „nového cyklu řízení založeného na partnerství a odpovědnosti“ (1) by celé úsilí na oživení Evropy v oblasti konkurenceschopnosti a zaměstnanosti bylo marné, a že je třeba přijmout nové modely řízení a začít je velmi rychle a všeobecně provádět.

1.2.2

Sedmý rámcový program pro výzkum, technický rozvoj a demonstrace a nový program pro konkurenceschopnost a inovaci podle Výboru stále ještě obsahují přílišnou orientaci odshora dolů a neumožňují ještě postihnout vhodné integrace a nutnost odpovědné účasti veřejných a soukromých aktérů místního a regionálního rozvoje a tak optimalizovat zásadní úlohu sociálních partnerů pro udržitelný a trvalý růst.

1.3

Evropská unie by také prostřednictvím dvou výše uvedených nástrojů měla podnítit tento nový typ partnerstvís hospodářskými orgány a aktéry na místní úrovni, a to především se sociálními partnery, a podpořit tak novou generaci „územních paktů na rozvoj v období globalizace“ (2).

1.4

EHSV je přesvědčen, že neexistují způsoby řízení, které mohou být platné pro všechny. Je na každé regionální/místní úrovni, aby si našla formy, které nejlépe odpovídají požadavkům územního řízení a jsou kompatibilní s národním, evropským a mezinárodním referenčním rámcem.

1.5

Výbor se domnívá, že pro tyto formy je však možné stanovit některá společná kritéria:

1.5.1

Je konečně nutné, aby nedílnou součást integrované politiky územního rozvoje tvořil strukturovaný sociální dialog se sociálními partnery a zástupci organizované občanské společnosti, uskutečněný také prostřednictvím zhodnocení existujících územních hospodářských a sociálních rad a vytvoření účinných forem hospodářského a sociálního partnerství (3).

1.5.2

Za tímto účelem je třeba sledovat směr udaný EHSV a zapojit evropské hospodářské a sociální rady (nebo podobné orgány) jednotlivých zemí do strukturovaného dialogu s EHSV.

1.6

Míra úspěchu nového řízení bude stále více záviset na schopnostech nalézt nejúčinnější a občanům co nejbližší úroveň pro řešení problémů a nalezení jejich řešení v souladu se zásadou subsidiarity, přičemž je třeba zachovat rámec koherence a společné vize s ostatními úrovněmi řízení (4).

1.7

Výbor je přesvědčen, že metoda spočívající ve zkoumání možných cest, činností a zásahů ve střednědobém až dlouhodobém horizontu, která je používána při provádění participativního prognózování, může být platným přínosem zdola nahoru ke kulturnímu růstu společnosti a přispět k obohacení možností osob, které přijímají politická a administrativní rozhodnutí, ale také, a to především, v rámci území vytvořit a posílit interakce mezi technologickými, hospodářskými, sociálními, politickými a kulturními sektory, které jsou zásadní pro řízení udržitelného a konkurenceschopného rozvoje.

1.8

To vyžaduje především zapojení sociálních partnerů a zástupců organizované občanské společnosti, aby byly jasně stanoveny silné a slabé stránky a mohla se stanovit nová postavení na domácím i mezinárodním trhu.

1.9

Globalizace na jedné straně vyvolává konkurenční tlak na modernizace, inovace a posun hodnotového řetězce na vyšší úroveň a umožňuje produkovat a distribuovat zboží a služby účinnějším a ekonomičtějším způsobem, na druhé straně však vyvolává riziko, že bez včasného zásahu dojde k dalšímu dělení a tříštění hospodářských a sociálních struktur, zejména na územní úrovni.

1.9.1

Výbor se domnívá, že z tohoto důvodu je nutné co nejdříve definovat nové pravomoci, které umožní seznámit občany se změnami. Měla by být pořádána společná školení pro manažery distriktů, řídící pracovníky podniků, finančních a úvěrových institucí, která by byla uskutečňována společně s politiky, řídícími pracovníky ve veřejném sektoru a vedoucích pracovníků orgánů místní a regionální správy.

1.10

Výbor je toho názoru, že pouze prostřednictvím integrovaného a participativního územního přístupu lze umožnit, aby znalosti získané díky investicím do výzkumu a vývoje, inovací a vzdělávání mohly vytvářet inovační kapacity a konkurenční výhody pro evropskou průmyslovou základnu tak, aby Evropa na své území přitahovala lidský i finanční kapitál.

1.10.1

V této souvislosti má prvořadý význam výzkum nových způsobů jak přitáhnout na území lidský kapitál, a to i díky lepší rovnováze mezi soukromým a profesním životem a zavedení pobídek, především pro povolání vyžadující duševní činnost a vysoce kvalifikovaných pracovníků, jako jsou manažeři, výzkumní pracovníci a odborní pracovníci v průmyslu, které jim v průběhu pracovního života zajistí dostatečně přitažlivé výhody.

1.11

Výbor se domnívá, že na nový CIP 2007-2013 nelze pohlížet odděleně od ostatních územních politik a akčních programů Společenství, neboť chce tyto problémy řešit pomocí tří opatření: v programu pro podnikání a inovaci, programu na podporu politik komunikačních a informačních technologií a v programu inteligentní energie.

1.12

Z tohoto hlediska Výbor podporuje nutnost silné koordinace CIP s opatřeními regionální politiky, politiky soudržnosti, politiky přeshraniční, nadnárodní a meziregionální spolupráce a se sedmým rámcovým programem pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace, který věnuje samostatnou část vlastního programu „Kapacity“ rozvoji výzkumu v MSP, regionům znalostí a podpoře inovací a inovačních služeb pro podniky a také nezbytných vztahů mezi systémy odborného školení a podnikateli.

1.13

Podle Výboru je zásadní, aby tyto iniciativy byly, kromě vysokého stupně koordinace nutné k zajištění synergie a zamezení duplicity a rozporů, přednostně přeformulovány a odpovídajícím způsobem začleněny do rámce priorit území v oblasti partnerství pro společný místní rozvoj.

1.14

Výbor opět připomíná to, co již bylo uvedeno v některých nedávných stanoviscích k moderní průmyslové politice: „Chybí zde však jasné propojení mezi snahami na úrovni EU a nezbytným zapojením vlád, průmyslu a zainteresovaných stran na národní a regionální úrovni.“

2.1

Řízení (governance): antropologická literatura rozlišuje tři způsoby řízení (governance) (5). Zdola, které na místní úrovni předpokládá koordinaci všech aktérů a je charakterizováno důrazným zaměření na všechny technologické činnosti. Síťové, založené na vysokém stupni koordinace sítě všech aktérů, především podniků, výzkumných a finančních institucí. Dirigizmus, který je založen na vysokém stupni koordinace a na centrálním řízení mnoha z obzvláště důležitých oblastí, jakými jsou financování a pravomoci v oblasti výzkumu.

—

brát v hospodářských rozhodnutích ohled na sociální a environmentální aspekty,

—

začlenit do rozhodovacích procesů hodnotový model a participativní metodiku,

—

podpořit osvědčené postupy a stálou výměnu názorů mezi zainteresovanými stranami s cílem zvýšit objem inovací a konkurenceschopnost.

—

stanovit charakter komunity, která ho obývá,

—

určit její hlavní hodnoty.

—

institucionální kapitál: jedná se o schopnost formálních institucí na určitém území zaměřit se na řešení problémů, o jejich schopnost jednat, o rychlost rozhodovacího procesu, o stupeň informovanosti organizací a jejich flexibilitu a o typ vztahů mezi různými organizacemi,

—

kulturní kapitál představuje dědictví tradic na daném území, jeho hodnoty a přesvědčení, bohatství jeho jazyka a jeho sociální vztahy a způsoby chování (7),

—

symbolický kapitál představuje schopnost území mobilizovat energii nutnou na zajištění své evoluce a také jeho schopnost fungovat jako referenční obraz pro podniky, které na něm provozují svoji činnost,

—

psychosociální kapitál: tento druh kapitálu se zakládá především na konceptu důvěry, na přesvědčení, že existuje komunita, která má potenciál k rozvoji, a konečně na vědomí, že existuje možnost vytvoření spolupráce se skupinami a sdruženími,

—

kognitivní kapitál: představuje společný know-how a nelze ho zaměňovat s lidským kapitálem jednotlivců. Kognitivní kapitál je uložen v organizacích, které tvoří znalostní infrastrukturu, tj. univerzity a výzkumná centra, a také v kulturních a profesních organizacích, v podnicích a v zastupitelských orgánech, které rozvíjejí sociální dialog (8).

2.4.1

S cílem podpořit hlavní směry stanovené Evropskou radou v Lisabonu vytvořila Komise podmínky pro zřízení Evropského výzkumného prostoru (10), jehož financování spadá do šestého rámcového programu. Zvláštní pozornost byla věnována územnímu prognózování (11) (foresight). Následně v roce 2001 Komise zřídila oddělení pro vědecké a technologické prognózování a vztahy s IPTS (12) s cílem šířit foresight jako model pro inovace.

2.5.1

Důležitým trendem posledních let se kromě potvrzení zásady subsidiarity stala rovněž otázka blízkosti občanům, tj. kulturní postoj, jehož prostřednictvím občan vyjadřuje své přání stát se protagonistou při rozhodnutích týkajících se sociální sféry. Díky novým technologiím se znalosti šíří takovou rychlostí a v takovém rozsahu, v jakém by to dříve bylo nemyslitelné.

3.1

Na počátku třetího tisíciletí stojí EU tváří v tvář závažným strukturálním změnám, které v průběhu několika let zásadním způsobem změnily celosvětové prostředí, ve kterém má fungovat a soutěžit evropská ekonomika. Mezi tyto změny patří především následující skutečnosti:

3.2

Zpráva pana Aho (13) znovu zdůraznila potřebu nových modelů řízení za účelem dosažení konkurenceschopné Evropy, která si bude vědomá výzev, které do systému přinášejí strukturální změny.

3.2.1

Přijetí nového modelu řízení představuje:

3.3

Výzkum a vývoj, design, výrobní systémy, logistické systémy (16), marketing a služby zákazníkům se stávají stále integrovanějšími systémy, které pracují sladěně jako jediný celek spojující zákazníky s tvůrci nových výrobků.

3.4

Nová firemní architektura je stále méně svázána s hmotným majetkem, naopak stále více se spojuje s nehmotnými aktivy. Vyžaduje „vybavené území“ disponující strukturami územního řízení schopnými podporovat výrobní a distribuční kapacitu zboží a služeb a co nejlépe zaručit poprodejní služby.

3.5

Rozvoj jasné územní identity, která se projevuje v sociálním kapitálu, se ukazuje být zásadním jak z hlediska odvrácení rizika přemisťování podniků, tak z toho důvodu, že od nových společností jsou vyžadována specifika a vysoké kvalitativní standardy služeb na daném území. Těchto standardů lze dosáhnout pouze s uvědomělým a připraveným personálem.

3.6

Vědomí regionální nebo místní identity mezi občany, tvůrci politik a sociálními partnery umožňuje integrovaný udržitelný přístup z hlediska životního prostředí a hlediska sociálního, který představuje další faktor pro získávání nových investic.

3.7

Zhodnocení územní identity se zakládá na spojení sounáležitosti, akceptování a empatie k soustavě společných hodnot v rámci sdílené vize budoucnosti. Podpora územní identity se opírá o:

4.1.1

Bohatství lidských zdrojů na určitém území lze zhodnotit pomocí prioritních opatření v následujících oblastech:

4.2.1

Integrovaný územní přístup může podpořit vytváření a rozvoj podniků, především MSP, a to pomocí vytvoření příznivého prostředí, což se týká:

4.3.1

Evropská rada v březnu 2006 stanovila priority, které je třeba sledovat v kontextu obnoveného partnerství pro růst a zaměstnanost:

4.4

Je to především rámcový program pro konkurenceschopnost a inovaci (CIP), který spojuje do provázané struktury mnoho činností zaměřených na řešení problematiky, která je zásadní pro konkurenceschopnost a inovaci hospodářské a sociální struktury EU, a orientuje vývoj na společensky prospěšnou inovační a výrobní činnost zohledňující životní prostředí a efektivní využívání zdrojů.

4.5

Záměrem zmíněného specifického programu „Kapacity“, který je součástí sedmého rámcového programu, je posílení výzkumných a inovačních kapacit, a to zejména:

4.5.1

Optimalizace účasti MSP v činnostech výzkumu a inovace se musí uskutečňovat také v ostatních specifických programech sedmého rámcového programu (tj. programy „Spolupráce“, „Myšlenky“, „Lidé“).

4.5.2

Další základní charakteristikou společnou všem programům je také povinnost podpořit zhodnocení výsledků výzkumu, což se rozhodujícím způsobem provádí na územní úrovni. Z tohoto hlediska považuje EHSV za nepostradatelnou vysokou úroveň koordinace, souladu a synergie s opatřeními regionální politiky, politiky soudržnosti a dalšími nástroji Společenství na podporu územní spolupráce a vzdělávání a školení.

4.5.3

Výše uvedené činnosti je třeba koordinovat s regionálními politikami přicházejícími v souvislosti s reformovanými evropskými strukturálními fondy.

4.6

Aby byly tyto iniciativy na daném území odpovídajícím způsobem přijaty, vyžadují kromě požadavku na vysokou úroveň koordinace nutnou k zajištění synergie a zamezení duplicity a rozporů především následující:

4.6.1

Sedmý rámcový program pro výzkum, technický rozvoj a demonstrace a nový program pro konkurenceschopnost a inovaci, ke kterým se EHSV již vyjádřil, podle Výboru stále ještě obsahují přílišnou orientaci odshora dolů a stále neumožňují postihnout nutnost odpovědné účasti veřejných a soukromých aktérů místního a regionálního rozvoje, jak by bylo žádoucí. Vzhledem k tomu, že místní aktéři jsou spoluzodpovědní za evropské řízení, není jim tímto způsobem skutečně udělena patřičná úloha.

4.6.2

Evropská unie by také prostřednictvím dvou výše uvedených nástrojů měla podnítit tento nový typ partnerství s hospodářskými orgány a aktéry na místní úrovni, a to především se sociálními partnery, a podpořit tak novou generaci „územních paktů na rozvoj v období globalizace“ (23). Do nich by měli být zapojeny všechny strany zainteresované do hospodářského rozvoje a rozvoje zaměstnanosti, aby bylo možné vhodně reagovat na výzvy trhů a hospodářské soutěže a překonat místní rozměr, který má stále tendenci být nebezpečně omezující ve vzájemně propojených světových podobách skutečnosti.

4.7.1

Odpovídající část činností směřujících k trvalé konkurenceschopnosti je v kompetenci místní a regionální úrovně. Pro ně se stávají prioritními systémy řízení a spolupráce mezi různými místními a regionálními uskupeními, různými orgány a institucemi, sociálními partnery, podniky a hospodářskými a sociálními aktéry občanské společnosti, kteří na sebe vzájemně působí na určitém území.

4.7.2

Ohledně pojetí řízení je třeba odkázat na to, co již Výbor v této záležitosti uvedl: „Také soukromé zainteresované subjekty by měly jednat a brát na sebe zodpovědnost prostřednictvím konkrétních příspěvků a akcí. Sociální a občanský dialog jsou důležitými nástroji“ (24).

4.7.3

Co se týče posílení sociálního dialogu „Výbor sdílí názor …, že sociální partneři mohou mít na základě znalostí svého oboru zvláštní alarmující funkci“.

4.7.4

Podle Výboru se jedná o schopnost vytvořit snadné, proaktivní a reaktivní systémy sociálního inženýrství a rozhodovací postupy založené na zapojení, které budou schopné udržovat vysokou kvalitativní úroveň politické, ekonomické a sociální demokracie bez toho, aby komplikovaly a zpomalovaly rozvoj činnosti a iniciativ.

4.7.5

Zásadním se stává rozvoj společné středně a dlouhodobé vize a stejně tak i stanovení a rozdělení odpovědností ohledně sdílených přechodných cílů a také využití pokročilých nástrojů ověřených na regionální úrovni, jakými jsou např. nástroje pro foresight.

4.8

ITA a strategie řízení pro rozvoj sociálně odpovědného území

4.8.1

V našem kontextu otevřeném celosvětové hospodářské soutěži musí strategie řízení rozvoje sociálně odpovědného území zajistit trvalou dynamiku hospodářského rozvoje vysoké sociální kvality. Tato strategie musí fungovat především prostřednictvím:

23.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 318/20

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor je přesvědčen, že používání elektronických médií při vyučování a odborném vzdělávání – (e-Learning – elektronické učení) (1) – by mělo Evropské unii pomoci realizovat činnosti, jejichž cílem je zvýšení efektivity a kvality vzdělání včetně vzdělání a odborné přípravy vztahující se ke konkrétní profesi. To, společně s jinými opatřeními, sníží náklady na odborné vzdělávání zaměstnanců, což výrazně zvýší konkurenceschopnost zejména malých a středních podniků.

1.2

Výbor se domnívá, že podpora informačních a komunikačních technologií (IKT) v oblasti učení a odborného vzdělávání je v EU stále nedůsledná. Je to způsobeno jazykovou a kulturní rozmanitostí a nezralostí příslušných trhů.

1.2.1

Aby se to změnilo, všechna vzdělávací zařízení, včetně těch, která působí v oblasti celoživotního učení (LL) (2), by měla být otevřenější vůči novým formám učení a měla by být ochotna používat je ve stále větší míře, a podpořit tak integraci znalostí a zkušeností s cílem dosáhnout součinnosti s plánovaným technickým a hospodářským rozvojem.

1.2.2

Výbor se domnívá, že Evropská komise je nejvhodnějším subjektem pro vytvoření nové politiky pro tuto problematiku. Otázka komunikace a koordinace je proto zvláště důležitá pro útvary Komise, zejména v oblasti vzdělávání a informační společnosti.

1.2.3

Je třeba říci, že elektronické učení se stalo běžným jevem, a potvrdit konsolidaci odborných poznatků v této oblasti. Bude tak zajištěno použití konsistentních přístupů a usnadní se realizace přidané hodnoty elektronického učení.

1.3

EHSV je přesvědčen o nutnosti lepšího povědomí o IKT v EU, zejména co se týče způsobů, jimiž tyto technologie mohou podpořit odborné vzdělávání v průmyslu a celoživotní učení např. prostřednictvím:

1.4

EHSV žádá instituce a členské státy EU, aby při provádění rozvojových programů souvisejících s vytvořením informační společnosti pamatovaly na to, že tyto procesy nesmějí vést k žádné formě vyloučení. Jinými slovy, neměly by existovat žádné sociální, ekonomické nebo regionální překážky bránící přístupu k elektronické infrastruktuře jako nástroji učení.

1.4.1

Výbor zdůrazňuje, že klíčovým předpokladem využití IKT v celoživotním učení, zvláště ve venkovských oblastech a malých městech Společenství, je podpora širokopásmového připojení k Internetu (3), umožňujícího přístup k systémům elektronického učení, ze strany EU a vlád členských států. Tento požadavek je obzvláště obtížně řešitelný v těchto oblastech v nových členských státech. Tím více platí argument, že nelze připustit jakékoli bariéry stojící v cestě širokopásmovému připojení.

1.4.2

V této souvislosti EHSV vyzývá Komisi, aby zařadila přístup k širokopásmovému připojení jako součást širší strategie zaměřené na zajištění statusu obecného zájmu pro eAccess.

1.5

Výbor se domnívá, že co se týče elektronického dálkového vzdělávání a odborné přípravy, je třeba věnovat zvláštní pozornost riziku vzniku generačních rozdílů zejména proto, že stále větší množství činností v oblasti celoživotního učení dospělých bude probíhat za použití IKT.

1.6

EHSV by dále také rád upozornil na skutečnost, že elektronické učení by mělo být navrženo tak, aby vyhovovalo potřebám nevidomých. Vzhledem k tomu, že technická řešení v této oblasti jsou obecně známa, by autoři učebnic pro elektronické učení měli používat jako základ seznam pravidel, připravený organizacemi zastupujícími nevidomé.

1.7

EHSV je přesvědčen, že elektronické učení by mělo být účinným nástrojem pro zvyšování konkurenceschopnosti podniků a pro zvýšení obchodního potenciálu především malých a středních podniků, které musejí hrát klíčovou úlohu při generování hospodářského růstu a vytváření pracovních míst.

1.8

Výbor se domnívá, že rozšíření rozsahu celoživotního učení využívajícího informačních technologií v EU bude mít významný vliv nejen na zvýšení konkurenceschopnosti podniků, ale také na posílení sociálního kapitálu jejich zaměstnanců, což by mělo zvýšit hodnotu evropského obchodního kapitálu.

1.9

EHSV konstatuje, že je nezbytně nutné definovat novou roli občanské společnosti a dialogu mezi sociálními partnery s ohledem na podporu a zavedení celoživotního učení využívajícího IT na trhy práce v EU. Příprava všech evropských společností na celoživotní učení využívající IKT pomůže vytvořit evropský prostor znalostí i znalostní společnost (4).

1.10

Výbor poznamenává, že v integraci IKT do učení a v profesionální konsolidaci elektronického učení bylo dosaženo menšího pokroku, než se očekávalo. Proto vyzývá příslušné orgány na úrovni EU a členských států, aby přijaly opatření, jež podstatně zvýší počet lidí využívajících elektronického učení. Takový vývoj skýtá potenciál značného přínosu ke konkurenceschopnosti a produktivitě průmyslu.

1.11

EHSV vyzývá instituce EU, aby věnovaly zvláštní pozornost potřebám malých a středních podniků, jejich sítí a zastupujících organizací s cílem zajistit, aby co nejlépe využily IKT pro účely odborného vzdělávání.

1.12

Výbor se domnívá, že učitelé moderních technologií a metodologie (IT vzdělání) by měli být dlouhodobě systematicky podporováni formou obsáhlých programů a podnětů.

1.13

EESC by rád zdůraznil, že Evropská komise by měla věnovat zvláštní pozornost také otázce práv duševního vlastnictví v oblasti IT vzdělávání.

1.14

V závěru svých návrhů a doporučení Výbor navrhuje dál užívat termíny, které se v EU již používají, jako elektronická Evropa, elektronické učení, elektronické dovednosti (e-Europe, e-learning, e-skills) atd., a podle jejich vzoru zavést symbolickou zkratku e-LL (e-lifelong learning), čímž se zdůrazní role této formy učení a potřeba jejího rozvoje a rozšíření v rámci akčního plánu eEurope a v následné iniciativě i2010.

2.1

Toto stanovisko bude zkoumat přínos celoživotního učení využívajícího informační a komunikační technologie pro konkurenceschopnost, průmyslové změny a rozvoj sociálního kapitálu v Evropské unii.

2.2

V souvislosti s prováděním Lisabonské strategie se celoživotní učení stává jednou z nejvýznamnějších koncepcí v politice vzdělávání EU a nových vzdělávacích programech pro období let 2007 až 2013 (5). Flexibilní a otevřené metody učení a odborné přípravy využívající IKT určitě sehrají klíčovou roli v rozvoji znalostní ekonomiky.

2.3

V návaznosti na průkopnický program e-Europe a opatření na zavedení elektronického učení, která již naznačila slibné výsledky, je nutné zvážit, jak těchto úspěchů využít pro změny v průmyslu, jak na tyto výsledky navázat dalšími příležitostmi a jak nastínit budoucí možnosti.

3.1

Evropský parlament a Rada Evropské unie uznaly význam informačních technologií pro rozvoj lidských zdrojů (6) a přijaly víceletý program (2004-2006) pro účinnou integraci informačních a komunikačních technologií do vzdělávacích systémů v Evropě. Základním cílem tohoto programu je využít informačních a komunikačních technologií, a umožnit tak velmi kvalitní vzdělávání a odbornou přípravu ve smyslu celoživotního učení.

3.2

V uplynulém desetiletí převládalo otevřené, pružné dálkové vzdělávání společně s elektronickým vzděláváním, nyní se však znovu posuzuje, tentokrát v širších souvislostech. Učení využívající IKT, neboli elektronické učení, umožňuje větší flexibilitu našeho života, vzdělání a práce a je považováno za jednu z hlavních cest k dosažení cílů Lisabonské strategie. Stále důležitějšími se stávají neformální (7) a informální (8) učení a odborné vzdělávání týkající se konkrétní profese.

3.3

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k lepšímu provádění Lisabonské strategie (9) z roku 2004 zdůraznilo potřebu prověřit nové příležitosti, které znalostní ekonomika nabízí, a význam většího rozšíření informačních technologií a inovačních procesů.

3.3.1

Zároveň upozornilo na nedostatky ve vzdělávacích systémech a na potřebu lepší integrace sociálního rozměru.

3.4

Některé iniciativy Unie v oblasti učení využívajícího IKT realizované v průběhu posledního desetiletí přinesly mimořádné výsledky, jiné vykázaly nedostatek důslednosti a nedosáhly plánovaného úspěchu, co se týče počtu a kvality.

3.4.1

První modely elektronického učení se zaměřovaly na jednotlivce a přenos předem určených znalostí. Jejich součástí nebyla prakticky žádná podpora učitele ani hodnocení a tyto modely byly trochu zklamáním pro ty, kteří se v této prvotní fázi snažili této formě učení přizpůsobit.

3.4.2

Rychlý technologický vývoj, zvýšený ekonomický tlak a odlišné tempo vládních opatření v průběhu posledních několika let, která měla zavést IKT do vzdělávání a odborné přípravy, nebyla dostačující pro podporu odborných dovedností.

3.5

Plánuje se, že v roce 2010 bude 12,5 % dospělých ve věku 25 až 64 let v EU zapojeno do různých forem celoživotního učení, zatímco dnes tento podíl činí v průměru 10 % (10). Těchto cílů lze dosáhnout jen prostřednictvím intenzivnějšího šíření vzdělávání a odborné přípravy využívající IKT.

3.5.1

Výzvy, jimž programy pro vzdělávání a odbornou přípravu Komise a členských států EU čelí, jsou o to větší, vezmeme-li v úvahu, že v horizontu následujících pěti let bude pouze 15 % nových pracovních míst určeno pro pracovníky bez zvláštní kvalifikace, zatímco 50 % pracovních příležitostí bude vyžadovat zaměstnance s vysokou kvalifikací (11).

3.6

Novou iniciativou EU v souvislosti se sdělením Komise i2010  (12) je iniciativa e-Inclusion. Pojem e-Inclusion odkazuje na zahrnutí IKT i na používání IKT jako prostředku k dosažení začlenění (13). Cílem politiky e-Inclusion je odstranit překážky v používání IKT a podporovat využívání IKT za účelem prevence sociálního vyloučení, zlepšení ekonomické produktivity a pracovních příležitostí.

3.6.1

Důležitým aspektem e-Inclusion je elektronické dálkové učení, které si klade za cíl v případě profesních skupin, které mají v důsledku své geografické pozice, sociální situace nebo zvláštních vzdělávacích potřeb omezený přístup k tradičním formám vzdělávání, zmírnit sociální vyloučení nebo mu zabránit.

3.6.2

Výhodou dálkové učení je: flexibilita co se týče místa pro učení, možnost přizpůsobení tempa učení individuálním vzdělávacím potřebám, příležitost k využívání moderních informačních technologií, možnost zlepšit si své dovednosti pro osoby ze znevýhodněných skupin atd.

3.6.3

V jednom ze svých nedávných stanovisek EHSV (14) vyzval zástupce vlád a podnikatelského sektoru k vytvoření a podpoře opatření k tématu vzdělávání a odborné přípravy využívajících IKT pro různé sociální skupiny ohrožené tzv. e-exclusion (15).

3.6.4

Provádění evropského programu e-Inclusion je rovněž spojeno s podporou digitální gramotnosti (16), která se stala synonymem moderní znalostní společnosti. Uznání digitální gramotnosti jako jedné z klíčových dovedností celoživotního učení v blízké budoucnosti – mimo jiné dle nedávného stanoviska EHSV (17) – se zdá být nejen nezbytné, ale také nesporné.

3.7

Podpora e-skills  (18) má zásadní vliv na různé aspekty průmyslových změn. Pojem e-skills zahrnuje odborníky na poli IKT, uživatele IKT a dovednosti v oblasti e-business. V rámci podpory rozsáhlého programu jednání k tématu e-skills Komise nedávno navrhla řadu opatření, z nichž mnohá se zabývala průmyslem a prudce rostoucími dovednostmi v používání elektronických přístrojů na trhu práce, jakož i rozvojem a podporou nových e-competences  (19).

3.7.1

Partnerství mezi zástupci zainteresovaných stran hraje klíčovou roli v opatřeních souvisejících s e-Skills i souborem otázek vztahujících se k zavedení celoživotního učení využívajícího IKT. Mezi tyto zainteresované strany patří:

3.8

Rozšíření širokopásmového internetového připojení má zásadní význam pro dosažení cílů strategie i2010 a cílů projektů e-Inclusion. Nemůže být omezeno výlučně na velká města, ale mělo by být k dispozici i obyvatelům méně rozvinutých regionů (20).

3.8.1

Stálo by za to zamyslet se nad tím, že v 15 starých členských státech EU má v městských oblastech přístup k širokopásmovému připojení asi 90 % podniků a domácností, ve venkovských a vzdálených oblastech však jen 60 %. Tyto rozdíly jsou ještě výraznější v nových členských státech.

3.8.2

Širokopásmové připojení je nesmírně důležité nejen pro posílení konkurenceschopnosti podniků a hospodářský růst regionů, ale rovněž pro odvětví vzdělávání a odborné přípravy, zejména tam, kde se v programech pro odbornou přípravu využívá elektronického učení.

3.9

Pokud máme zlepšit využívání celoživotního elektronického učení, a tím zvýšit efektivitu této formy odborného vzdělávání, byla by politická diskuse na toto téma v současné době velmi žádoucí. Nejvhodnější pro nastolení nového směru politiky v této oblasti je EU.

3.9.1

Současné politiky dávají de facto prioritu začlenění IKT do formálních vzdělávacích institucí, zejména škol a univerzit; mnohem méně pozornosti je však věnováno IKT a mnohem méně prostředků je vyčleněno na podporu využití IKT v celoživotním učení a neformálním/informálním vzdělávání dospělých.

4.1

V souladu s obecnou podstatou sdělení Komise z roku 2002 (21) a se stanoviskem EHSV k problematice školení a produktivity můžeme říci, že produktivita je klíčem ke zvýšení konkurenceschopnosti podniků a evropských ekonomik a také k hospodářskému růstu. Vyšší produktivita do značné míry závisí na pokroku v oblasti využití IKT v podnicích a na schopnosti pracovníků přizpůsobit se požadavkům moderního průmyslu.

4.1.1

Navzdory skutečnosti, že elektronické technologie nesplnily v počátečních stadiích vývoje přehnané naděje, jež do nich byly vkládány, vykazují elektronické sektory společnosti a hospodářství skutečně bezprecedentní rozvoj a stále disponují silným potenciálem.

4.1.2

V této souvislosti Evropská komise právem uznává a hodnotí význam moderních IKT pro podporu konkurenceschopnosti a inovace i pro znalostní ekonomiku, zejména malé a střední podniky.

4.2

Jednou z cest, jak zlepšit konkurenceschopnost evropského hospodářství, musí být odborné vzdělání ve formě programů a odborné přípravy, jež využívají IKT. Vytvoření soudržných, mobilních a flexibilních systémů vzdělávání a odborné přípravy pro osoby hledající práci, pro ty, kteří se na práci připravují a také pro osoby zaměstnané v průmyslu zvýší tempo růstu znalostí a povede k důležitým technologickým změnám a inovacím ve výrobních podnicích, čímž se zvýší konkurenceschopnost těchto podniků.

4.2.1

V této souvislosti by celoživotní učení s podporou IKT v podnicích a souvisejících oblastech mělo zvýšit jejich konkurenceschopnost a napomoci růstu sociálního kapitálu jejich zaměstnanců, a tak zvýšit hodnotu evropského obchodního kapitálu.

4.3

Kolem roku 1994 došlo k průlomu v provádění a využití elektronického učení, když tato metoda začala být využívána v širším měřítku v průmyslu – především ve velkých korporacích – jako prostředek podnikové odborné přípravy a rozvoje lidských zdrojů. Znamením „dospělosti“ bylo, když elektronické učení prokázalo schopnost dodávat konsolidovaná a udržitelná řešení a překonalo předchozí období zjednodušených propagačních a marketingových proklamací. Mezitím se z několika důvodů z MSP stala prakticky znevýhodněná skupina uživatelů elektronického učení, neboť použití této vzdělávací metody – a často též IKT – je zde omezené a většina zaměstnanců MSP riskuje vyloučení z příležitostí trvalého vzdělávání. Rozsáhlejší osvojení elektronického učení by mohlo výrazně zvýšit konkurenceschopnost MSP a jejich efektivitu. Kompetentní orgány na úrovni EU i členských států by měly zvyšovat informovanost o této problematice a zavádět opatření na podporu využití IKT pro účely odborné přípravy v sektoru MSP.

4.4

Sociální kapitál zahrnuje dovednosti, informace, kulturu, znalosti a kreativitu jednotlivců, jakož i vztahy mezi lidmi a organizacemi. Význam těchto zdrojů hospodářského růstu a průmyslových změn, které ho provázejí, by měl být posouzen na základě zkoumání vztahu mezi rozvojem, podporou a využitím těchto zdrojů a přidanou hodnotou, kterou přinášejí.

4.4.1

Vysoká míra sociálního kapitálu má bezprostřední vliv na schopnost utvářet znalostní společnost, která je kreativní, inovační, otevřená změnám a schopná vytvářet dlouhodobé ekonomické a sociální vazby. Jedním ze základních kamenů této společnosti jsou investice do výzkumu, vzdělání a odborné přípravy.

4.4.2

Sociální kapitál lze zvýšit prostřednictvím schopnosti příslušných zainteresovaných stran (viz odstavec 3.7.1) spolupracovat formou partnerství na všech programech a činnostech souvisejících se vzděláním a odbornou přípravou, které využívají IKT, a zejména celoživotním učením.

4.5

Elektronické dálkové vzdělávání a odborná příprava mohou umožnit systematické, rychlejší a levnější šíření znalostí, které má klíčový význam zejména pro průmysl, kde je důležitým prvkem lidského kapitálu a usnadňuje šíření znalostí z výzkumných ústavů do průmyslu.

4.5.1

Pracovníci s dobrým vzděláním, kteří si neustále zvyšují kvalifikaci, jsou důležitým faktorem rozhodujícím o hodnotě konkrétní firmy nebo podniku. Zvyšování kvalifikace pracovníků usnadňuje změny ve výrobní technologii a jejím profilu a schopnost adaptace na potřeby trhu práce.

4.6

Evropská komise zdůraznila (22), že v důsledku rychlého technologického rozvoje a měnících se ekonomických podmínek vzniká potřeba dlouhodobé investice do rozvoje lidských zdrojů, jež se týká soukromých osob, podniků, sociálních partnerů a státních orgánů. Státy EU bohužel nevykazují žádnou jasnou tendenci k vyšším veřejným výdajům na vzdělání, jež činí v průměru 5 % HDP a mezi jednotlivými státy se značně, někdy dokonce dramaticky, liší.

4.7

Investice do rozvoje lidských zdrojů přímo ovlivňují růst produktivity a jsou rovněž atraktivní formou investic na mikroekonomické i sociální úrovni. Studie (23) ukazují, že s každým rokem učení se přímo zvyšuje hospodářský růst o přibližně 5 % v krátkodobém a asi o 2,5 % v dlouhodobém horizontu. To potvrzují návrhy Evropské rady (24), ve kterých je zdůrazňován značný přínos investic do vzdělání a odborné přípravy, který zdaleka převáží náklady související s touto oblastí.

4.8

Rychlý technologický rozvoj vede ke vzniku moderních výrobních zařízení často založených na systémech IT, které mohou ovládat pouze zaměstnanci se znalostmi IKT. Ne vždy je možné takové zaměstnance přijmout okamžitě, ale díky rozsáhlému využívání ICT při výuce a v odborné přípravě, zejména v oblasti celoživotního učení, bude jistě snazší tyto zaměstnance na trhu práce najít.

4.9

Z výše uvedených důvodů a s ohledem na aktuální změny v průmyslu by bylo smysluplné učinit aktivní kroky k bezodkladnému zavádění IKT do celoživotního učení. Tento krok by měl zaměstnancům evropských výrobních firem a nezaměstnaným, již právě procházejí odbornou přípravou, umožnit rychleji získat nové znalosti a dovednosti. Zejména nezaměstnaní by měli mít zajištěn přístup ke školení v oblasti IKT financovanému státem (25).

4.9.1

Nezaměstnaní mají nízkou motivaci k samostatnému učení, neboť mají stále příliš málo příležitostí k využití nabytých poznatků. Nejlepší motivací je reálná šance na nové zaměstnání jako výsledek specifické formy odborné přípravy nebo rekvalifikace, v ideálním případě poskytované společností, jež nabízí příslušné pracovní místo.

4.9.2

To by mělo vytvořit příznivé podmínky pro celoživotní učení využívající IKT, avšak v oblastech, kde by to bylo nejvhodnější (zemědělské oblasti s výrobními podniky v úpadku, jak tomu je čím dál běžněji v nových členských státech), není k dispozici adekvátní infrastruktura.

4.9.3

Infrastruktura v těchto oblastech vyžaduje podporu vlád a Unie, neboť společnosti v oboru IT nejsou připraveny nést náklady na internetové připojení chudých oblastí (malých měst a venkova).

23.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 318/26

—

přímé a doplňkové aktivity k dokončení vnitřního trhu s podnikatelskými službami a zejména odstranění překážek bránících hladkému fungování celého odvětví (zábrany zpomalující tržní integraci, pracovní mobilitu a hospodářský růst);

—

naléhavé uznání podnikatelských služeb za nedílnou součást všech průmyslových politik; zohlednění této problematiky Evropskou komisí, která by měla zasáhnout a rozšířit záběr evropské průmyslové politiky a začlenit do ní podnikatelské služby;

—

vytvoření evropského střediska pro sledování podnikatelských služeb, které bude shromažďovat informace, povzbuzovat výzkum, podněcovat diskusi a navrhovat a sledovat provádění doporučení, navržených v dané politice;

—

posílení sociálního dialogu s cílem sledovat a hodnotit změny v pracovních podmínkách a v pracovních příležitostech, které jsou důsledkem strukturálních změn, z nichž vychází nové hospodářství podnikatelských služeb.

—

podpora podnikatelských služeb jako prostředku ke zlepšení podnikatelské a průmyslové produktivity a k získání výhod, jež jim umožní konkurovat se zeměmi s nízkými náklady a jinými konkurenčními zeměmi na světovém trhu;

—

podpora většího a efektivnějšího využívání podnikatelských služeb malými a středními podniky (MSP);

—

podpora zaměstnanosti a zlepšení pracovních podmínek v podnikatelských službách jako prostředek ke zvýšení produktivity, kvality služeb a životních podmínek;

—

cílené vzdělávací a přeškolovací programy ke zlepšení přizpůsobitelnosti a zvýšení zaměstnavatelnosti pracovníků dotčených strukturálními změnami.

—

Programy v oblasti výzkumu a vývoje (V&V) financované z veřejných zdrojů, by jak na národní úrovni, tak na úrovni EU měly upřednostňovat činnosti a projekty zaměřené na podporu produkce a na využívání inovativních podnikatelských služeb.

—

Zvláštní pozornost by měla být věnována konkrétním projektům v oblasti služeb náročných na vědomosti ve zpracovatelském průmyslu, které povedou k inovaci, k vysoké produktivitě a dávají vyhlídky na růst (např. služby v oblasti informačních a komunikačních technologií a V&V).

—

Podnikatelské služby jsou ve znalostní ekonomice zdrojem inovace. Měl by být podporován výzkum, zaměřený na další rozvoj „vědy služeb“, zejména na metodologické know-how, které lze uplatnit v podnikatelských procesech.

—

Ochrana práv duševního vlastnictví a další ochranné mechanismy by měly být posíleny přijetím dosud projednávaných právních předpisů o patentech, aby byly společnosti povzbuzovány k větším investicím do V&V a do inovace.

—

Úloha informačních a komunikačních technologií (IKT) v inovaci služeb by měla být uznána a podporována stanovením cílů jako např. zajistit poskytování služeb, především v MSP, prostřednictvím vysokorychlostního širokopásmového přístupu k Internetu kdekoli v Evropě, a přitom usilovat o vyřešení otázek bezpečnosti a soukromí, spojených s digitálními sítěmi elektronického podnikání. Důležitou úlohu hraje v tomto kontextu iniciativa Evropské komise „i2010“.

—

Inženýrství služeb je nová disciplína, která slouží za základ pro zlepšování výstupní kvality podnikatelských služeb prostřednictvím lepšího systematického plánování. Tento inovativní přístup si zaslouží, aby byl rozpracován do podoby specifické výzkumné a studijní disciplíny na univerzitách, obchodních školách a v dalších vzdělávacích zařízeních.

—

Normy mohou být užitečné pro vyšší kvalitu služeb a integrovanější trhy EU. Proto by měla být podporována dobrovolná normalizace služeb obecně a konkrétně pak podnikatelských služeb.

—

Nalézt řešení, jak posílit lidský kapitál v EU a zamezit narůstajícímu odlivu mozků z EU v oblasti výzkumu.

—

Vytvořit nové pobídky pro soukromý sektor s cílem zvýšit jeho podíl na činnostech V&V v souladu s Lisabonskou strategií.

—

Zlepšit údaje a informace o podnikatelských službách a o službách, poskytovaných průmyslovými společnostmi.

—

Zlepšit transparentnost trhů dodavatelů podnikatelských služeb.

—

Poskytovat více prostředků na lepší vzdělávání, odbornou přípravu, elektronické učení a získávání jazykových dovedností, které umožní rozvoj přeshraničních podnikatelských služeb.

1.1

Toto stanovisko zkoumá dopad podnikatelských služeb na zaměstnanost, konkurenceschopnost a produktivitu v evropském zpracovatelském průmyslu a to, jak se tento sektor může dále rozvíjet v souladu s lisabonským programem. Pozornost se věnuje změnám v nové disciplíně, jíž se říká „inženýrství služeb“ a dopadu externalizace/outsourcingu podnikatelských služeb.

1.2

Existují obavy ohledně vyhlídek evropského hospodářství a toho, jak bude čelit vzniku silné konkurence ze strany ekonomik s nízkými náklady. V Evropě došlo ve zpracovatelském průmyslu i ve službách ke ztrátě mnoha pracovních míst ve prospěch jiných zemí s komparativní výhodou, pokud jde o náklady a kvalifikace (např. Číny, pokud jde o zpracovatelský průmysl a Indie, pokud jde o podnikatelské služby). Navzdory tomuto vývoji hraje zpracovatelský průmysl v evropském hospodářství i nadále klíčovou úlohu. Podle posledních dostupných statistik za rok 2004 vede Evropa jako největší vývozce obchodu se zbožím s údajem více než 1 200 mld. USD (1).

1.3

Má se za to, že zpracovatelský průmysl zůstává hlavním zdrojem technologických změn a inovace v EU, ale objevují se i známky toho, že se mu v předcházejícím desetiletí nepodařilo zvýšit své aktivity v oblasti vyšších technologií a vyšší přidané hodnoty. Růst související s podnikatelskými službami, zejména využívání služeb náročných na vědomosti, je doplňkovým kanálem pro rozvoj nových technologií, pro nové pracovní příležitosti a získávání nových konkurenčních výhod. Podnikatelské služby jsou rovněž zdrojem inovace netechnologického charakteru (např. organizační), což vede ke zvýšení nehmotného majetku podniků a know-how pracovníků.

1.4

Výrazný posun ve spotřebě směrem ke službám ve vysoce rozvinutých ekonomikách nepředstavuje trend směrem k deindustrializaci, jak se někdy předpokládá. Tyto změny lze považovat za statistický odraz prohlubující se dělby práce v rozvinutých ekonomikách a rozpojování dříve propojených vertikálních hodnotových řetězců. Specializovaní poskytovatelé služeb nyní nabízejí služby, které zpracovatelské podniky dříve prováděly v rámci svých interních činností. Vznikly nové podniky poskytující služby, tyto podniky podporují úsilí evropského průmyslu zvýšit efektivnost a absorbovat nové technologie, jejichž výsledkem budou nové výrobky s vyšší přidanou hodnotou.

1.5

Nedávný výzkum ukázal, že v současnosti se rozvíjí ten typ ekonomiky, v němž jsou služby a zpracovatelský průmysl co do povahy sjednocené a vzájemně se doplňující. Poptávka po službách existuje všude, kde funguje silná průmyslová ekonomika, a rozvíjí se jako její důsledek. Nepředstavují výhradní alternativu (2).

1.6

Toto stanovisko neobhajuje speciální podporu služeb za cenu zanedbávání zpracovatelského průmyslu, ale zdůrazňuje vzájemnou závislost mezi zpracovatelským průmyslem a sektorem služeb (3). Zdůrazňuje pozitivní potenciál pro zlepšení a expanzi podnikatelských služeb. EHSV zdůrazňuje pozitivní přínos podnikatelských služeb k vyšší produktivitě a konkurenceschopnosti evropského zpracovatelského sektoru. Současně zlepšuje sektor podnikatelských služeb svou vlastní produktivitu pomocí inovací, včetně rychlého přijímání nových technologií, lákáním většího počtu vysoce kvalifikovaných pracovníků a zlepšováním pracovních podmínek (4).

1.7

Externalizace/outsourcing služeb využitím specializovaných poskytovatelů služeb, kteří mohou využívat úspor z rozsahu a nepřetržitou inovaci procesů, mají pozitivní dopad na náklady a produktivitu. Přesto se zdá, že nárůst vědomostí a inovačních podnikatelských služeb v malých a středních podnicích nestačí. Pomocí vhodných rekvalifikačních programů se musí usnadnit i schopnost zaměstnanců přecházet ze zpracovatelského průmyslu do sektoru podnikatelských služeb.

1.8

Většinu podnikatelských služeb dnes poskytují tuzemští dodavatelé. Není však zaručeno, že tomu tak bude i v budoucnosti. Celou řadu podnikatelských služeb lze na širší evropské úrovni zajišťovat podle nákladů a příležitostí („near-shoring a offshore outsourcing“) ze zahraničí včetně nových členských států a kandidátských zemí, nebo dokonce z celého světa. Poslední údaje ukazují, že v roce 2004 měla EU-25 v obchodu se službami kladnou bilanci ve výši 42,8 mld. eur (od roku 2003 nárůst o 5,8 mld. eur) (5).

1.9

Je třeba trvale a důkladně analyzovat podnikové struktury a procesy, aby bylo možné identifikovat funkce, jež mohou být svěřeny specializovaným dodavatelům podnikatelských služeb nebo sítím podniků (sdílené služby), které mohou tyto funkce plnit efektivněji tím, že budou pracovat v širším měřítku a že spojí své odborné zkušenosti. Ačkoli to může mít dopad na zaměstnanost ve zpracovatelském průmyslu, může to někdy částečně omezit potenciální negativní důsledky outsourcingu v zahraničí, udržet pracovní místa ve zpracovatelském průmyslu v Evropě a zvýšit poptávku po práci v sektoru podnikatelských služeb. Posilování kvalifikovaných pracovních míst ve službách v obchodních organizacích přinese nové konkurenční výhody.

2.1

Všechna odvětví evropského hospodářství pociťují účinky globalizace a potřebu změny, aby se mohla přizpůsobit novým okolnostem. Průmyslová politika může hrát v tomto kontextu pozitivní úlohu. Evropská komise ve sdělení Podporování strukturální změny: průmyslová politika pro rozšířenou Evropu  (6) uvedla, že má v úmyslu vypracovat vhodnou průmyslovou politiku, která by provázela průmyslovou změnu:

2.2

Evropská komise nedávno zveřejnila sdělení k tématu Plnění lisabonského programu Společenství: Politický rámec k posílení zpracovatelského průmyslu EU – cesta k integrovanějšímu přístupu k průmyslové politice  (7). V tomto rámci pro průmyslovou politiku identifikovala Komise sedm významných politických iniciativ napříč odvětvími:

Vážným nedostatkem tohoto sdělení je zanedbání služeb obecně a konkrétně pak podnikatelských služeb. EHSV vyzývá, aby podnikatelské služby tvořily nedílnou součást jakékoli průmyslové politiky a naléhavě žádá Evropskou komisi, aby rozšířila rozsah přístupů budoucí průmyslové politiky o podnikatelské služby. Účinná průmyslová politika bude muset rovněž vzít v úvahu sociální a zaměstnanecké důsledky politické změny. To znamená větší důraz na celoživotní vzdělávání a podporu zaměřenou na usnadnění mobility pracovníků.

2.3

Evropa potřebuje obsáhnout v širším a hlubším měřítku informační a komunikační technologie (IKT). Intenzifikace IKT a jejich začlenění do průmyslu jsou stejně důležité jako u podnikatelských služeb. Pokud jde o přijímání informačních technologií, zaostává Evropa za svými klíčovými konkurenty. Výdaje na informační technologie v roce 2004 na hlavu činily 732 EUR v západní Evropě, 1 161 EUR v USA a 1 012 EUR v Japonsku. Výdaje na informační technologie jako procentní podíl HDP činily 3,08 % v západní Evropě, 4,55 % v USA a 3,59 % v Japonsku (8). Důležitou úlohu hraje v tomto kontextu pracovní skupina Evropské komise pro konkurenceschopnost v oblasti IKT.

2.4

Propast v produktivitě evropského zpracovatelského průmyslu je často připisována nedostatku v přijímání technologií a nedostatečnému využívání potenciálu IKT, zejména malými a středními podniky. Zdá se, že problém není způsoben náklady na hardware. Problémem je nedostatek vědomostí a odborných zkušeností v oblasti IKT v malých a středních podnicích, díky čemuž je pro ně obtížné vypořádat se s rychlými změnami a s větší složitostí IKT. „Digitální předěl“, který odděluje malé podniky od těch středních, existuje s tím důsledkem, že ještě nebyl realizován plný potenciál IKT a modelů elektronického podnikání (9). Úloha podnikatelských služeb má velký význam pro to, aby se odvětví IKT stalo účinným a tedy vykazovalo trvalý nárůst produktivity.

2.5

Vnitřní trh služeb obecně a podnikatelských služeb zvlášť není dokončen a existuje mnoho překážek, které maří účinnost, konkurenceschopnost a vytváření nových pracovních příležitostí. Ve zprávě o stavu vnitřního trhu v oblasti služeb  (10) bylo identifikováno množství překážek, prováděním Lisabonské strategie však bylo dosaženo určitého pokroku. K zajištění nezbytné konkurenceschopnosti EU na světovém trhu a také sociálního a ekonomického pokroku je třeba doplnit regulační aspekty trhů s podnikatelskými službami o doplňkové politiky jako jsou popsány v tomto dokumentu.

3.2

Podnikatelské služby jsou skupinou velice různorodých aktivit, sahajících od profesních služeb (např. strojírenství, účetnictví, právní služby) po služby s vysokou přidanou hodnotou (např. služby IKT, poradenství v oblasti managementu), personální služby (např. výběr personálu, vysílání pracovníků, práce na dobu určitou) a služby pomáhající v činnosti podniku, včetně těch, které mají nízkou přidanou hodnotu (např. úklidové, bezpečností či stravovací služby) nebo rostoucí přidanou hodnotu (např. hospodaření s energií, zásobování vodou a jinými kapalinami a nakládání s nimi, úprava vzduchu a nakládání s odpady). Pracovní a sociální podmínky si v těchto skupinách aktivit zaslouží zvýšenou pozornost.

Tabulka 1.   Hlavní služby vyžadované pro výkony podniků (funkční přístup) (12)

3.4

Stále více zpracovatelských podniků dnes také poskytuje služby. Kromě poskytování poprodejních služeb postupně objevují přidanou hodnotu, kterou mohou získat prodáváním svých odborných znalostí v oblasti strojírenství, designu či inovace procesu jiným podnikům jako součást podnikatelské činnosti. Začíná se objevovat nový smíšený model podniku, který zahrnuje podniky se zpracovatelskými aktivitami poskytující služby. Zákazníci stále častěji hledají „řešení“ spíše než pouhé výrobky a často bývá právě schopnost poskytovat dodatečné služby faktorem, který přináší zpracovatelskému podniku konkurenční výhodu.

3.5

Nedostatek konkrétních statistických údajů o podnikatelských službách  (14). Panuje nedostatek statistických informací o poptávce po službách. Vzájemný vztah mezi různými odvětvími není dostatečně zdokumentován. Informace o činnosti služeb a jejich přínosu ekonomikám členských států EU by se snad měly zlepšit v důsledku revize systému klasifikace NACE, která se očekává v roce 2007. Zrevidovaná klasifikace nabídne lepší náhled do struktury a vývoje sektoru služeb (15). Rovněž chybí informace o tom, v jakém rozsahu poskytují průmyslové podniky služby.

3.6

Roztříštěnost a nedostatek informací a analýz v oblasti podnikatelských služeb. EHSV se domnívá, že je třeba vytvořit evropské středisko pro sledování podnikatelských služeb, které bude shromažďovat informace, povzbuzovat výzkum, podněcovat diskusi a navrhovat a sledovat provádění doporučení, uvedených v dané politice. Existence střediska pro sledování či podobná činnost by vedly k lepšímu porozumění nových prvků rychlého rozvoje v odvětví a poskytly styčný bod mezi tvůrci politiky a zainteresovanými stranami.

3.7

Normalizace služeb. Další urychlení dobrovolné normalizace služeb opírající se o potřeby trhu a spolehlivé důkazy zahrnuje zvyšování základní bezpečnosti, kvality a výkonů a podporu hospodářské soutěže a inovací v dodávkách služeb. Tohoto úkolu se musí ujmout CEN, ISO a vnitrostátní normalizační orgány. Rozvoj dobrovolně přijatých norem v sektoru služeb by jistě stimuloval přeshraniční obchod se službami a pomohl by rozvoji vnitřního trhu pro služby.

4.1

Velký význam podnikatelských služeb spočívá v tom, že pomáhají sektoru malých a středních podniků realizovat jejich potenciální přínos k inovaci a růstu. Existují důkazy, že nejdynamičtější malé a střední podniky využívají podnikatelské služby výraznou měrou. Vzhledem k tlakům internacionalizace se musí podporovat větší využívání těchto služeb širším okruhem malých a středních podniků.

4.2

Národní inovační schopnost.

Schopnost obyvatel státu produkovat nové nápady a komercializovat tok inovačních technologií po dlouhou dobu je ovlivněna celou řadou faktorů (17):

4.3

85 % výzkumu EU se soustředí na zpracovatelský průmysl (v USA 66 %) a nejsou k dispozici žádné spolehlivé analytické údaje o V&V v sektoru služeb. Z celkového výzkumu a vývoje ve zpracovatelském průmyslu je 87,5 % prováděno v osmi specifických oblastech (chemický průmysl, strojní inženýrství, kancelářské vybavení, elektroinženýrství, polo/vodičové komunikace, přístroje, motorová vozidla a letecký a kosmický průmysl).

4.4

Pokud jde o absolutní výdaje, nepodařilo se EU překonat propast mezi ní a USA v oblasti V&V, ale naopak se tato propast v minulém desetiletí ještě prohloubila.

4.5

Prvořadý význam pro konkurenceschopnost evropského průmyslu má větší zaměření na financování V&V ve službách, které jsou náročné na špičkové technologie a vědomosti (vysoká ziskovost). „Cíl 3 %“ (18) by byl snadněji splněn zvýšením finančních závazků ze strany vlád a povzbuzováním soukromého sektoru a napomáháním při realizaci větších investic v této oblasti, včetně podnikatelských služeb.

4.6

Evropský institut pro technologie, jehož zřízení navrhla v nedávném sdělení (19) Evropská komise je užitečný, technologie však musí být doprovázeny efektivními podnikatelskými a organizačními strategiemi.

4.7

Dopad inovačních funkcí podnikatelských služeb je znázorněn v následující tabulce:

Tabulka 2.   Inovační funkce podnikatelských služeb (20)

4.8

V sektoru podnikatelských služeb lze najít některé z nejvíce novátorských společností Evropy, ale celková míra výzkumu a vývoje v sektoru služeb je příliš nízká a nestrukturovaná. Nové služby a obchodní modely často vznikají z nákladných a časově náročných pokusů a chyb jednotlivých podniků. Je nutné, aby EU podporovala výzkum ve vybraných oblastech, aby mohla aktualizovat know-how společností v předních globálních špičkových technologiích.

4.9

Je důležité, aby se zlepšil přístup malých a středních podniků k výsledkům výzkumu a aby byly podpořeny při svém krátkodobém vývoji výrobků.

4.10

Pokud společnosti mají více investovat do inovací a V&V, musí Evropská komise zabezpečit vhodnou ochranu práv duševního vlastnictví a musí být podniknuty kroky s cílem uvést do praxe dosud projednávaný návrh o patentování počítačem implementovaných vynálezů.

4.11

Je nutná lepší legislativa a regulace.

5.1

Je zapotřebí radikální prošetření systému tvorby vědomostí EU. To zahrnuje:

6.1

Inovace služeb jsou od poloviny 90. let předmětem intenzivních diskusí a výzkumu hlavně v Německu. Inženýrství služeb mělo velký podíl na realizaci akademických a praktických činností v této oblasti. Stala se z něj technická disciplína, která se zabývá systematickým rozvojem a navrhováním produktů služeb pomocí vhodných modelů, metod a nástrojů. Ačkoli inženýrství služeb zahrnuje i aspekty řízení operací služeb, klíčovým zaměřením je vývoj nových produktů služeb. Inženýrství služeb se současně zabývá i navrhováním vývojových systémů, jinými slovy otázkami spojenými se službami v oblasti obecného výzkumu a vývoje a řízení inovací.

6.2

Základní výzkum nových podnikatelských modelů, metod a nástrojů inženýrství služeb hodnotně posílí. Integrované přístupy k inženýrství, zahrnující komplexní inženýrství fyzického zboží, software a služeb, se stanou zavedeným rysem. A konečně, rostoucí harmonizace norem ve službách bude podněcovat specializaci služeb a efektivní vývoj nových služeb (21).

6.3

Inženýrství služeb je jednou z mála oblastí v sektoru služeb, která je podstatně utvářena evropským výzkumem. Pro zachování vedoucí úlohy v této oblasti v budoucnosti je zásadní užší začleňování do mezinárodních sítí a systematický rozvoj nezávislé komunity inženýrství služeb (22).

7.1

Posun k intenzifikaci online dodávek. Stále větší pozornost je věnována růstu a dopadu mezinárodního využívání zdrojů služeb v oblasti informačních technologií a služeb podnikatelského procesu, umožněného IKT. Dochází ke změně orientace podnikatelských služeb díky používání IKT a k přesunu k intenzivnějším online dodávkám. Klade se důraz na digitální dodávky v oblastech, jako jsou softwarové služby, služby v oblasti V&V a technických zkoušek, poradenské služby a služby v oblasti rozvoje lidských zdrojů a nabídky pracovní síly. Vzhledem k trhu jsou hlavní hnací silou:

7.2

Průzkum potenciálního přínosu, který může hospodářství EU poskytnout offshoring. Nové celosvětové výzvy se objevují v souvislosti s pokračujícím poskytováním služeb z externích zdrojů z jakéhokoli místa na světě. Evropa by měla být připravena poskytovat a vyvážet vysoce kvalitní služby do zbývajících částí světa. Digitální dodávky a s nimi spojená podpora elektronického podnikání jsou na vzestupu. Mezinárodní offshoring služeb souvisejících s podnikáním se v současnosti soustředí na vnitřní funkce (např. IT služby, finanční a účetní služby, telefonní služby). Ve službách s vyšší přidanou hodnotou jako např. inženýrství IT, výzkum a analýza, si EU stále udržuje své postavení. Technologický vývoj, přístupnost dovedností a s nimi spojené náklady na světovém trhu však nepochybně do budoucna ve větší míře ovlivní rozhodování evropských podniků. To je pro evropský trh práce výzvou, aby nabízel více vysoce kvalifikovaných pracovních příležitostí a předcházel nezaměstnanosti (23).

7.3

Překážky pro všeobecné digitální dodávky služeb. Existují překážky pro rozvoj digitálních dodávek, které by se měly důkladně prošetřit a u nichž by se měla nalézt řešení, aby evropské firmy poskytující podnikatelské služby mohly být agresivnější a aby mohly více expandovat za hranice EU. K překážkám patří nedostatek norem a interoperability, důvěry v elektronické obchodování a jeho bezpečnost, nedostatečné investice do pevné a mobilní širokopásmové infrastruktury a stále ještě nízký stupeň přijímání IKT malými a středními podniky.

8.1

Zaměstnanost v sektoru podnikatelských služeb během několika posledních desetiletí pozoruhodně vzrostla. V období od roku 1979 do roku 2002 se roční míra růstu pohybovala kolem 4,5 %, což bylo daleko nad mírou jakéhokoli jiného hospodářského odvětví. Podíl zaměstnanosti v sektoru podnikatelských služeb na celkové zaměstnanosti byl v roce 2003 9 % v EU-15 a 8,6 % v EU-25. Sektor služeb obecně a konkrétně pak sektor podnikatelských služeb bude hrát klíčovou úlohu při poskytování nových pracovních míst v budoucnosti a bude kompenzovat klesající zaměstnanost ve zpracovatelských odvětvích.

8.2

Tabulka 3 ukazuje, jak zaměstnanost v sektoru podnikatelských služeb do roku 2002 rostla v porovnání s celkovým hospodářstvím.

Tabulka 3.   Roční míry růstu zaměstnanosti v sektoru podnikatelských služeb, 1979-2002 (24)

8.3

Charakteristickým rysem moderních ekonomik je dynamický růst zaměstnanosti ve službách a konkrétně pak v podnikatelských službách náročných na vědomosti. Ačkoli se míry zaměstnanosti v podnikatelských službách, jakož i míry růstu v jednotlivých zemích Evropy liší, lze konstatovat, že „neexistuje žádná chudá země s mnoha podnikatelskými službami a žádná bohatá země, kde jsou pracovní místa v sektoru podnikatelských služeb vzácná“ (25).

8.4

Lze očekávat, že růst zaměstnanosti ve službách a zejména v podnikatelských službách náročných na vědomosti bude pokračovat, i když poněkud pomaleji. Nicméně, jak ukazuje tabulka 4, tato rychlost bude vyšší, než se předpokládá v jiných hospodářských aktivitách. Očekává se, že míry růstu budou zásadně vyšší v nových členských státech, kde rozvoj služeb začíná na podstatně nižších absolutních úrovních.

Tabulka 4.   Trendy zaměstnanosti napříč západoevropskými odvětvími

Poznámka: Západní Evropa je definována jako EU15, Norsko a Švýcarsko.

Zdroj: Cambrigde Econometrics Press Release, Co se stalo s Lisabonskou agendou?, listopad 2005.

8.5

Zvláštním znakem zaměstnanosti v sektoru podnikatelských služeb jsou vysoké úrovně dosaženého vzdělání. Jak ukazuje průzkum týkající se pracovní síly v EU, byl v roce 2003 podíl „vysoce kvalifikovaných“ pracovních míst na zaměstnanosti 41 %, což představuje zvýšení z 38 % v roce 1998. Míra osob s nízkou kvalifikací byla 17 %, což je pokles z 25 % v roce 1998. Skutečnost, že většina pracovních míst v sektoru podnikatelských služeb vyžaduje vysokou a střední kvalifikaci, představuje též výzvu pro vzdělávací systémy v Evropě (a zejména pro politiky celoživotního vzdělávání), jelikož strukturální změna evropských odvětví bude vyžadovat, aby více lidí přecházelo z jiných oblastí zaměstnanosti do podnikatelských služeb. Důsledná realizace lisabonské agendy pro vzdělávání 2010 bude mít za těchto okolností zásadní význam. Tabulka 5 ukazuje míru dosaženého vzdělání v některých odvětvích.

Tabulka 5.   Úrovně dosaženého vzdělání podle významných ekonomických činností a podnikatelských služeb (PS), EU15 2003 (26)

23.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 318/38

1.1

EHSV vítá návrh Evropské komise na zřízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (dále jen EFG). EHSV souhlasí s cílem poskytnout prostřednictvím EFG pomoc v případech, kdy vznikají pracovníkům okamžité rozsáhlé sociální problémy způsobené vážným a nepředvídatelným narušením hospodářství.

1.2

EHSV souhlasí s tím, že prvořadou odpovědnost mají členské státy samy a EFG by měl poskytnout pomoc pouze na žádost členského státu a po příslušném rozhodnutí rozpočtového orgánu. Musejí existovat jasná pravidla.

1.3

V dobách vážného narušení je rozhodující prozíravá politika, dynamické podnikání, regionální odpovědnost a včasná opatření a spolupráce příslušných účastníků: podniků, sociálních partnerů, vlády, regionálních orgánů a dalších. EFG jako nástroj solidarity EU má doplňkovou funkci. K tomu, aby byl důvěryhodný, nesmějí být očekávání příliš velká.

1.4

Zvláštní opatření financovaná EFG musejí zapadat do celkového plánování všech zúčastněných subjektů. EFG by neměl poskytovat pomoc v oblastech, kde mají výlučnou působnost členské státy. Mělo by se jasně říci, že se fond zaměřuje na specifické možnosti zaměstnání pro lidi za naléhavých hospodářských okolností.

1.5

EHSV vyzývá Komisi, aby zajistila aktivní zapojení sociálních partnerů do procesů majících za cíl vytvoření zaměstnání pro propuštěné pracovníky. Dosažení cíle „rychlého opětovného profesního začlenění“ propuštěných zaměstnanců je obvykle těžká práce. Fakta ukazují, že takovéto procesy trvají velmi dlouho.

1.6

Měla by být zaručena přísná koordinace různých stávajících nástrojů, zejména EFG a strukturálních fondů, aby se zvýšila účinnost a provázanost.

2.1

V březnu 2006 Komise předložila návrh na Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci (1). Jeho cílem je poskytovat zvláštní jednorázovou podporu k usnadnění opětovného profesního začlenění pracovníků v oblastech nebo odvětvích, jež utrpěly otřes způsobený vážným narušením hospodářství.

2.2

Vážné narušení hospodářství může vyvolat hospodářské přesuny do třetích zemí, masivní zvýšení dovozů nebo postupný pokles podílu EU na trhu daného odvětví. Hlavní podmínkou pro EFG je propuštění více než 1000 zaměstnanců v jednom podniku nebo skupině podniků v regionech s nadprůměrnou mírou nezaměstnanosti.

2.3

Způsobilá opatření spadající pod EFG by měla vytvořit podmínky pro rychlé opětovné profesní začlenění osob, které ztratily své zaměstnání. Pomoc představuje doplněk vnitrostátních opatření a cílených regionálních programů. Má zahrnovat tato opatření: rekvalifikaci, pomoc při stěhování, pomoc při zahájení podnikání a doplňky příjmu z výdělečné činnosti.

2.4

EFG poskytne pomoc pouze na žádost členského státu. Částka vyplacená EU nesmí překročit 50 % celkových nákladů odhadnutých členským státem.

2.5

Ve finančním výhledu není pro fond stanovena žádná konkrétní finanční částka. Fond bude financován z nedočerpaných prostředků a ze zrušených závazkových položek. O každém přidělení pomoci rozhodne rozpočtový orgán, což znamená, že plná odpovědnost spočívá na Radě a EP.

2.6

Předpokládá se podrobný rozpočtový proces. Za řízení opatření podporovaných EFG přejímá odpovědnost členský stát. Komise má úlohu dohledu. V případě, že částka nebude vyčerpána, bude vrácena zpět.

2.7

Komise bude provádět průběžná hodnocení výsledků, podmínek a účinnosti nařízení a rovněž hodnocení ex post. Od roku 2008 bude Komise předkládat výroční zprávu o plnění cílů fondu včetně hodnocení.

3.1

Návrh, který má za cíl ukázat solidaritu EU s pracovníky propuštěnými v důsledku náhlých změn ve struktuře světového obchodu, vychází ze závěrů Evropské rady z prosince 2005. Představuje kompromisní součást dosažené dohody o finančním výhledu. Bylo provedeno posouzení dopadů (2) zahrnující příslušné informace o obsahu a oblasti působnosti EFG.

3.2

EFG je oddělen od strukturálních fondů a bude sloužit jako jeden z nástrojů EU potřebných k dalšímu přizpůsobení se a konkurenceschopnosti evropského hospodářství (3).

3.3

Strukturální fondy mají za cíl dlouhodobá prozíravá opatření založená na víceletém přístupu, zatímco s EFG se pro účely restrukturalizace nepočítá. Cílem EFG je konkrétně oslovovat jednotlivce v regionech postižených vážnými otřesy ve struktuře světového obchodu. Takovéto řídké, ale kritické situace mohou vyžadovat jednorázovou, časově omezenou individualizovanou podporu. Některé cíle EFG nejsou pokryty strukturálními fondy.

3.4

Jako příklad do jisté míry sloužil program Spojených států Pomoc při přizpůsobení se obchodu (Trade Adjustment Assistance, TAA) z roku 1962. Tento program má za cíl napravit nesouměrnost mezi nepříznivými účinky otevírání obchodu a mezinárodní liberalizace v jednotlivých konkrétních případech nebo regionech na jedné straně a celkovými výhodami otevírání obchodu a mezinárodní liberalizace na straně druhé. Srovnání TAA a EFG však není snadné vzhledem k rozdílům v kultuře USA a EU a odlišným uplatněným kritériím.

3.5

EFG by měl fungovat podle osvědčených postupů určených OECD, které specifikují nutnost jasného určení skupin pracovníků postižených ztrátou zaměstnání kvůli změnám v oblasti obchodu a poskytování pomoci po omezenou dobu podle zásad efektivnosti nákladů, průhlednosti a odpovědnosti.

3.6

EFG má za cíl přispívat v Unii k rozvoji přístupu „flexicurity“, rovnováhy mezi pružností a jistotou zaměstnání, a bude doplňovat víceleté strategické priority a politiky strukturálních fondů.

4.1

Nařízení nejdříve uvádí celkové kladné účinky globalizace na růst a zaměstnanost v EU. EHSV však poznamenává, že současně jsou na odvětvové a regionální úrovni docela možné také viditelné negativní účinky. EFG bude zvláštním nástrojem zaměřujícím se na zvýšení příležitostí návratu do zaměstnání pracovníků postižených vážným narušením hospodářství. Je škoda, že posouzení dopadu (4) neprovedlo analýzu konkrétních případů.

4.2

Vzhledem k tomu, že čtvrtý bod preambule nařízení vyžaduje, aby činnosti EFG byly „koherentní a slučitelné s dalšími politikami Společenství a byly v souladu s acquis Společenství“, měl by návrhy důkladně prostudovat okruh těch, kteří tvoří politiku Komise, zejména Generální ředitelství pro hospodářskou soutěž, aby se zabránilo jakémukoli neoprávněnému přidělení státních dotací.

4.3

EFG představuje konkrétní krok Evropské unie k řešení následků vážných otřesů v zahraničním obchodě a na globálním trhu. O podobném nástroji by se mohlo do budoucna uvažovat jako o nástroji ke zmírnění negativních dopadů vnitřního obchodu a jednotného trhu EU (např. relokace v rámci EU, daňová politika).

4.4.1

Vyžadují se přísné podmínky pomoci. Podmínka uvedená v článku 1, „poskytování podpory pracovníkům, kteří ztratili své zaměstnání z důvodu velkých změn ve struktuře světového obchodu v případech, kdy tato propouštění mají značný negativní dopad na regionální nebo místní ekonomiky“, je ovšem dosti mlhavá. Přímou odpovědnost za podávání žádostí o příspěvky fondu mají členské státy. Komise by měla zaručit rovné uplatnění podmínek ve všech případech a na všechny členské státy.

4.4.2

U žádostí spočívá důkazní břemeno na členských státech. Komise žádost prostuduje a důkladně ji posoudí na základě obecných zásad a rozpočtový orgán případ od případu přidělí finanční podporu. V Komisi, v členských státech i v rozpočtovém orgánu bude tento proces zahrnovat získávání znalostí z práce a z praktických zkušeností. Musí se zabránit nejednoznačnostem: v celé Unii musejí platit a uplatňovat se stejná pravidla a stejný přístup.

4.4.3

Pokud jde o minimální počet propuštěných v konkrétních regionech, jsou podmínky pomoci jednoznačně definovány v článku 2. Podmínka „1000 zaměstnanců“ není omezena jen na jeden podnik, ale zahrnuje i navazující výrobce – dodavatele a odběratele.

4.4.4

Logické zdůvodnění, proč se snižuje počet zaměstnanců, bude obvykle vycházet z celé řady faktorů, jako je modernizace, racionalizace, změna výrobních metod a skutečně i struktura mezinárodního obchodu. Zřídkakdy bude naprosto převažovat jeden specifický faktor.

4.4.5

Za vzor byl vzat americký program TAA. V popisu Komise, jak TAA funguje, je však vazba mezi změnou ve struktuře obchodu a vládními opatřeními ke zmírnění jejího dopadu na propouštění dosti neurčitá. Navíc jsou podmínky a historie uplatňování TAA zcela odlišné od toho, co se předpokládá v EU.

4.4.6

Finanční pomoc EFG bude vyhledávána při hospodářských otřesech a nepředvídatelných okolnostech. Obvykle jsou však tendence ke změně patrné dříve, než je cítit skutečný dopad této změny. K dobrému řízení podniku patří včasné provedení preventivních opatření.

4.4.7

To znamená, že jakákoli plánovaná podpůrná opatření členských států a EU budou muset brát v potaz, jak podniky a partneři sami předvídali změnu. Například do jaké míry jsou přípustná podpůrná opatření, jestliže podnik a sociální partneři zanedbali včasné zhodnocení vývoje událostí, které by mohly ohrozit trhy a/nebo zaměstnanost?

4.5.1

Rozdíl mezi strukturálními fondy a EFG je trojí: a) rozdíl v rozsahu – 44 miliard eur proti 500 milionům eur ročně v příštím programovém období 2007-2013, b) rozdíl v přístupu – dlouhodobý a prozíravý přístup k širokým otázkám modernizace proti krátkodobému a cílenému přístupu k rychlému opětovnému profesnímu začlenění pracovníků, a c) vzhledem ke svému objemu a rozsahu mají strukturální fondy sklon k tomu být byrokratické, kdežto cílem EFG je nebyrokratický přístup.

4.5.2

Musí být zajištěno přísné rozlišování mezi strukturálními fondy a EFG. EFG je zásadně krátkodobý a časově omezený a je zaměřený na zvláštní případy. Dlouhodoběji lze v širších regionálních souvislostech předpokládat další závazky strukturálních fondů. V případech, kdy se opatření doplňují, musí být respektována odlišná filozofie a struktura každého fondu.

4.5.3

Nebude snadné vytvořit podmínky pro „rychlé“ opětovné profesní začlenění propuštěných zaměstnanců, jestliže souvislosti a okolnosti nejsou příznivé, jako je tomu v regionech, kde původně převládala jedna průmyslová činnost, v zaostalých regionech nebo tam, kde je bezprostřední nedostatek vzdělávacích a rekvalifikačních zařízení atd. Zvláštní pozornost by se měla věnovat střední úrovni řízení a vyššímu vedení, aby se zabránilo úniku mozků. V těchto konkrétních případech je pravděpodobně nutná jak kombinace EFG a strukturálních fondů, tak co nejlepší využití sítě EURES k podpoře příležitostí mobility po celé Evropě. Problémy by mohl způsobit nedostatek účinné koordinace. V této souvislosti vyžaduje zvláštní pozornost ustanovení čl. 5 odst. 3.

4.5.4

Způsobilá opatření stanovená v čl. 3 musejí být chápána společně s ustanovením čl. 5 a 6, zejména pokud jde o vzájemné vztahy a interakci mezi opatřeními regionů, členských států a EU. Vzhledem k tomu, že opatření EU doplňují opatření regionů a členských států, mohly by zkušenosti získané v minulosti v EU, například z iniciativ RESIDER, RECHAR a RETEX, a v jiných situacích být užitečné s ohledem na to, že EFG nebyla svěřena žádná role při restrukturalizaci.

4.5.5

Ve zvláštních případech může být užitečné uplatnit odvětvový přístup používaný v moderní průmyslové politice, při prověřování analýz a při určování, jaké nástroje se mají použít.

4.5.6

Pro řadu členských států je zvlášť důležité a znepokojivé, že politiky související s pracovními příjmy a s trhem práce zůstávají odpovědností členských států a že je Komisi znemožněno zasahovat do vnitrostátní působnosti. V důsledku toho se v rámci úplného souboru opatření vypracovaných členským státem k řešení konkrétní krize musí příspěvek EU výslovně zaměřit na osoby a na péči o opětovné profesní začlenění propuštěných zaměstnanců. V tomto bodě EHSV odkazuje na podmínky žádostí v původní sociální kapitole Společenství uhlí a oceli, které mohou pomoci předejít institucionálnímu překrývání a střetům.

4.6

Klíčovou roli má rozpočtový orgán. Vítáme, že nařízení náležitě a podrobně předepisuje finanční postupy, které se mají dodržovat.

4.7

Nařízení je navrženo pro zvláštní případy nouze, které zpravidla vyžadují rychlé a účinné opatření. To znamená, že při uplatňování pravidel musí být samozřejmě minimalizována byrokracie, ale současně se vyžaduje náležitá obezřetnost. Cílem by mělo zůstat poskytnutí účinné podpory v nejkratší možné době.

4.8

V (nedávné) minulosti byla v řadě případů provedena úspěšná restrukturalizace, dokonce i když to byly případy složité. Konkrétní případy jsou sice vždy jedinečné, avšak široké spektrum restrukturalizací ukazuje, že o úspěch se postaralo soustředěné regionální úsilí všech zúčastněných, často podporované jejich vládami, s jasným zaměřením na vytvoření podmínek pro nové nebo nově posílené podnikání a nové rozmístění pracovníků v průmyslu a službách.

4.9

Hospodářské a sociální plány byly většinou vypracovány v těsné spolupráci vlád členských států, regionálních orgánů a sociálních partnerů, kteří obvykle organizovali v regionu kulaté stoly a zapojovali všechny zainteresované subjekty.

4.10

K tomu, aby byl nový EFG úspěšný, je třeba předvídat a zavádět podobné postupy. Za tímto účelem se takových shromáždění a schůzí na regionální a místní úrovni musejí přímo účastnit zástupci Komise.

5.1

Přestože Komise pro EFG stanovila prostřednictvím statistických simulací založených na konkrétních případech rozpočtové prostředky ve výši 500 milionů eur, tato částka by měla být každý rok posouzena a případně upravena podle vývoje situace a skutečné odezvy žádostí o prostředky z fondu.

5.2

Článek 2 jako spouštěcí faktor pro pomoc EFG uvádí vážné narušení hospodářství. EHSV vyzývá Radu, aby projednala definice jevů zmíněných v úvodním odstavci tohoto článku, než toto nařízení vstoupí v platnost. Přespříliš široké definice mohou později bránit účinnému rozhodování rozpočtového orgánu. Stejný účinek mohou mít i příliš úzké definice. Jednání Rady může pomoci při těžkém rozhodování a může vytvořit rovnováhu. Takové jednání může být rovněž užitečným vkladem do obecných pokynů Komise.

5.3

Důvody takové pomoci musejí být jasně uvedeny. Přihlížet by se mělo k opatřením, která předem provedl sám podnik i sociální partneři a další zainteresovaní. To by také mohlo být zařazeno mezi obecné pokyny Komise.

5.4

V rámci výročního hodnocení a rovněž vzhledem k možné úpravě podle článku 20 by se mělo uvážit posouzení podmínek pomoci stanovených v článku 2 (počet dotčených pracovníků, územní rozměr a ukazatele zaměstnanosti), aby se zajistilo, že podmínky pomoci budou také dostatečně pružné, aby vyhověly odlišnostem zvláštních regionů, což se týká zejména malých zemí s převažujícími malými a středními podniky.

5.5

Článek 3 v bodu a) a b) stanoví opatření způsobilá pro finanční pomoc EFG. EHSV poznamenává, že v oblastech spojených s příjmem, jako jsou důchodová práva a sociální výhody, mají výlučnou působnost členské státy. EFG by se měl omezit na financování různých druhů vzdělávacích a školících zařízení a rámcových podmínek. Za zvláštních okolností může pomoc zahrnovat mzdovou podporu pro osoby, které mají zaměstnání nebo zaměstnání hledají.

5.6

Článek 10 odstavec 1 stanoví maximální příspěvek EFG na 50 % celkových nákladů odhadnutých členským státem. EHSV nechce vyjadřovat pochybnosti o výši tohoto procenta. Zdůrazňuje však, že existuje vztah mezi výší finančního příspěvku EFG a počtem a rozměrem případů, které se budou řešit.

5.7

U článku 12 EHSV navrhuje, aby odst. 1 písm. b) zněl: „důkazy, že podmínky stanovené v článku 2 a požadavky článku 6 jsou splněny“.

5.8

EHSV soudí, že do každé etapy procesu EFG musejí být zapojeni sociální partneři a další zainteresované strany v regionech. Komise by měla informovat také EHSV a Výbor regionů.

5.9

Komise bude od roku 2008 překládat výroční zprávy o EFG. Takové hodnocení ex post může podléhat projednání Radou. Článek 20 požaduje formální přezkum nařízení do prosince 2013. EHSV doporučuje, aby Komise zařadila posouzení EFG také do své bílé knihy, než začne předběžné jednání o rozpočtu EU, které má proběhnout do roku 2009.

23.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 318/42

1.1

EHSV vítá návrh Komise, protože překážky přeshraničního hlasování vyvolávají deformace jednotného trhu.

1.2

V některých zemích EU stále existuje zastavení akcií, tj. povinnost na několik dní před konáním valné hromady uložit nebo zastavit akcie, aby akcionář mohl hlasovat. Tato praxe je v některých zemích závazná. Jde o nákladnou praxi, která akcionářům brání převádět akcie před konáním valné hromady. Většina institucionálních investorů ji také považuje za jednu z největších překážek hlasování. Článek 7 navrhované směrnice vylučuje jakýkoliv návrh na „zastavení“ akcií vyžadující, aby byly před konáním valné hromady zastaveny vkladem. EHSV to obzvlášť vítá, ačkoliv si je vědom, že počet zemí, kde je to stále přípustné, je omezený.

1.3

EHSV se domnívá, že směrnice by měla potvrdit úsilí o lepší právní předpisy, a upozorňuje zejména na odstavec 34 interinstitucionální dohody o zlepšení tvorby právních předpisů z prosince 2003 (1), který vybízí členské státy, aby ve svém vlastním zájmu a v zájmu Společenství vypracovaly a zveřejnily vlastní tabulky, které by co nejúplněji popisovaly vzájemný vztah mezi touto směrnicí a jejich opatřeními pro její provedení.

1.4

EHSV by uvítal větší využití elektronického hlasování, aby se zlepšila transparentnost a povzbudila účast akcionářů, ale domnívá se, že by to mělo být ponecháno na zainteresovaných společnostech. Přeje si však, aby se členské státy vyvarovaly kladení překážek širší účasti na valných hromadách prostřednictvím elektronických prostředků.

1.5

EHSV na základě předchozího odstavce očekává širší užití bezpečného hlasování přes internet, možná včetně použití SMS. Směrnice Evropské komise by to měla povzbudit, ale nikoliv uložit jako povinnost.

1.6

EHSV vítá zejména návrhy na hlasování na základě plné moci stanovené v článku 10. Zvlášť vítá odstranění omezení hlasování na základě plné moci, podle kterých jsou zmocněnci v některých členských státech omezeni na příbuzné akcionáře.

1.7

EHSV podporuje myšlenku, že členské státy mohou stanovit jediné datum s odkazem na konkrétní počet dní před valnou hromadou a mohou určit, že společnost nemá povinnost odpovědět na dotazy, které jsou předloženy po tomto datu.

1.8

EHSV by přivítal posílení článku 5 týkajícího se poskytnutí informací akcionářům před konáním valné hromady.

2.1

Vzhledem k nedávné záplavě skandálů spojených se špatným řízením podniků v EU a USA je nutné povzbudit akcionáře, aby hráli aktivnější úlohu tím, že budou hlasovat na valných hromadách. Posuzovaný návrh je zaměřen na ochranu práv akcionářů nejen v EU, ale také kdekoliv na světě.

2.2

Cílem tohoto návrhu je zlepšit řízení podniků ve společnostech kótovaných v EU posílením práv, která mají akcionáři možnost vykonávat v souvislosti s valnými hromadami společností. Snaží se toho dosáhnout především zajištěním toho, aby akcionáři vlastnící akcie ve společnostech registrovaných a kótovaných v jiném členském státě mohli bez potíží hlasovat na jejich valných hromadách.

2.3

Návrh směrnice se zabývá těmito čtyřmi důležitými otázkami:

2.4

Tento návrh je jedním z krátkodobých opatření navržených ve sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu ze dne 21. května 2003 (2) s názvem „Modernizace práva společností a efektivnějšího řízení podniků – plán postupu“.

2.5

Komise konstatuje, že proces hlasování na valných hromadách společností se mezi členskými státy značně liší a často jde o složitý postup. Situace se dále komplikuje, když jsou akcie drženy v různých státech EU.

2.6

Komise se domnívá, že stávající předpisy na úrovni EU se problémem přeshraničního hlasování nezabývají dostatečně. Po společnostech se v současnosti podle článku 17 směrnice o transparentnosti (2004/109/ES) požaduje, aby v souvislosti s valnými hromadami zpřístupnili určité množství informací. Směrnice o transparentnosti se ale nezabývá procesem hlasování akcionářů.

2.7

Hlasování může být složitý proces. Akcie často drží prostředníci jménem investorů. V takovém případě hlasování může být řetězcem událostí, který zahrnuje společnosti, registrátory, uschovatelské banky, investiční manažery, centrální depozitáře cenných papírů a agentury zplnomocněné pro hlasování.

3.1

Není zaručeno, že trh bude reagovat dostatečně rychle ve prospěch zlepšení práv akcionářů, ani že v členských státech dojde k odpovídající změně v předpisech, která by se zabývala problémem složitosti hlasovacího procesu.

3.2

Doporučení Komise nemá žádnou právní moc, ale členským státům by poskytlo pružnost při jeho zavádění do národních systémů na základě hlavních směrů Společenství.

Doporučení by nezaručilo zavedení minimálních norem v klíčových oblastech, které jsou zdrojem problémů v přeshraničním hlasování a zvýšených nákladů, jako například zastavení akcií, v jehož případě investory odrazuje možnost, že takovýto požadavek by existoval na národní úrovni.

3.3

Nařízení by zavedlo jednotné zacházení bez ohledu na zákony členských států. Mohlo by také zaručit zavedení pevného společného rámce pro otázky týkající se přeshraničních problémů. Další výhodou by bylo, že by se zabránilo tzv. „pozlacování“ (přidávání požadavků, které nejsou ve směrnici obsaženy) směrnice ze strany členských států.

Komise se domnívá, že náklady nařízení by mohly být značné, protože by nebylo možné poskytnout pružnost pro rozdíly, které jsou charakteristické pro právní tradice v členských státech EU.

3.4

Směrnice by umožnila rozdíly v praxi členských států, předešla by nevyváženosti mezi různými třídami akcií a akcionářů a podpořila by základní, minimální normy.

4.1.1

Návrh krátkodobě přinese největší výhody institucionálním investorům, kteří v současné době mají ve svých portfoliích přeshraniční akcie. Přítomnost nákladů spojených s překážkami pro přeshraniční hlasování znamená, že investoři se nemohou zapojit do řízení společností tak aktivně, jak by chtěli.

4.1.2

Návrh může v delším období povzbudit menší investory, které nyní od držení přeshraničních akcií odrazují vysoké náklady spojené s hlasováním, aby takových akcí drželi více. To jim umožní dále rozložit investice ve svém portfoliu, a tím snížit riziko. Návrh by měl celkově v delším období vést k větší likviditě na evropských kapitálových trzích.

4.1.3

V současnosti existuje několik překážek pro přeshraniční hlasování. V některých zemích přetrvává zastavování akcií a mnoho investorů ho považuje za vážnou překážku pro hlasování. V tomto ohledu představuje překážku pro účinné fungování přeshraničních kapitálových trhů. Mezi investory panují rozpaky, pokud jde o přesnou povahu opatření pro zastavení akcií v členských státech EU. I to představuje značné náklady pro investory, které by byly návrhem směrnice sníženy.

4.1.4

Mezi domácími a přeshraničními akcionáři existuje nespravedlivý rozdíl, pokud jde o informace zpřístupněné přeshraničním akcionářům v souvislosti s valnou hromadou. Návrh Komise zajišťuje, že odpovídající a včasné informace budou poskytnuty na všech trzích, a proto by měl pomoci zmírnit tento problém.

4.1.5

Jurisprudence Evropského soudního dvora zdůrazňuje, že je nutné, aby členské státy zabránily poškozování akcionářů některou jejich skupinou.

4.1.6

Hlasování na základě plné moci a požadavky na opětovnou registraci jsou často nákladné; některá fakta opírající se o posouzení dopadu provedené Komisí naznačují, že výše těchto nákladů fakticky odrazuje malé fondy od hlasování. Návrh Komise by měl zjednodušit proces jmenování zmocněnců, ujasnit, kdo může být jmenován jako zmocněnec, a posílit jejich práva v některých zemích.

4.1.7

V případě, že předsedající valné hromady je zmocněncem akcionářů, měl by být povinen hlasovat přísně podle přání těchto akcionářů.

4.2.1

Jednotná lhůta pro oznámení konání valné hromady tak, jak je navržena, by zavedla prvek nepružnosti pro členské státy, které vyžadují pouze 14denní lhůtu pro svolání mimořádné valné hromady.

4.2.2

Požadavek, aby akcionáři na své písemné dotazy obdrželi písemné odpovědi, je nezbytný.

4.2.3

Články 5 a 7 návrhu směrnice zavedly dobu 30 dnů mezi dnem záznamu a dnem konání valné hromady s cílem pomoci akcionářům, aby mohli o svých akciích hlasovat.

5.1

EHSV vítá návrh Komise, protože překážky přeshraničního hlasování vyvolávají deformace jednotného trhu.

5.2

Finanční sektor významně ovlivňuje hospodářství a růst zaměstnanosti, proto by se mělo zabránit všemu, co potlačuje účast akcionářů. Návrh Komise se na to zaměřuje.

5.3

V současné době je přeshraniční hlasování a priori dražší pro akcionáře nerezidenty než pro akcionáře s trvalým pobytem v zemi, v níž má dotyčná společnost své akcie kótované; jde o příklad deformace trhu.

5.4

Výbor se domnívá, že nyní existuje příliš mnoho omezení, kvůli nimž je hlasování na základě plné moci v některých členských státech nadměrně těžkopádné.

5.5

V některých zemích EU stále existuje zastavení akcií, tj. povinnost na několik dní před konáním valné hromady uložit nebo zastavit akcie, aby akcionář mohl hlasovat. Tato praxe je v některých zemích závazná. Jde o nákladnou praxi, která akcionářům brání převádět akcie až několik týdnů před konáním valné hromady. Většina institucionálních investorů ji také považuje za jednu z největších překážek hlasování.

5.6

EHSV sdílí názor Komise, že pozdní dostupnost informací důležitých pro valnou hromadu nebo jejich neúplnost, zkrácené verze usnesení či pozdě oznámené konání valné hromady jsou největšími překážkami pro akcionáře nerezidenty, když se snaží vykonávat svá práva jako akcionáři. Všechny důležité dokumenty, včetně zprávy auditora, odpovědí na dotazy akcionářů, oznámení o svolání valné hromady a návrhů, které mají být na těchto valných hromadách předloženy, by měly být dostupné jak v elektronické, tak ve fyzické podobě.

5.7

Článek 8 se týká účasti na valné hromadě prostřednictvím elektronických prostředků. Protože technologie se rychle vyvíjí, návrh Komise uvádí, že „členské státy nezakazují akcionářům účast na valné hromadě prostřednictvím elektronických prostředků“.

5.8

Text Komise se konkrétně nezabývá problémem akcií na doručitele, s nimiž nyní komunikace probíhá převážně prostřednictvím inzerátů v novinách. EHSV se domnívá, že elektronická komunikace je modernější, rychlejší a rozhodně levnější.

5.9

Článek 10 ujasňuje úpravy pro hlasování na základě plné moci a odstraňuje úpravy, podle kterých některé společnosti zavádějí omezení, pokud jde o osobu, které může být svěřena plná moc.

5.10

EHSV nedoporučuje možnost nic nedělat, jinými slovy zachovat současnou situaci. Kvůli překážkám je přeshraniční hlasování pro malé akcionáře cenově nedosažitelné a pro institucionální investory velmi nákladné.

23.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 318/45

1.1

EHSV vítá návrh nařízení, kterým se vytváří právní základ pro zavedení PPP (Purchasing Power Parities, parity kupní síly), jež by mělo vést ke zlepšení transparentnosti, včasnosti a kvality celého postupu stanovení PPP, a to jak na úrovni Společenství, tak na úrovni národní.

1.2

Vzhledem k významu tématu, které tento návrh zpracovává, potřebě závazných pravidel definujících pravomoci Komise a členských států a stanovujících jednotný základ pro výpočet a zveřejňování informací o paritě kupní síly, doporučuje Výbor bezodkladné přijetí tohoto návrhu nařízení.

1.3

EHSV nicméně poznamenává, že s ohledem na náklady Komise (Eurostat) nyní počítá PPP za státy, nikoliv za regiony (1). Tyto výpočty však mimo jiné slouží i k hodnocení hospodářské výkonnosti regionů. Dostupné informace ukazují, že v rámci jednotlivých členských států existují značné rozdíly cen zboží a služeb v jednotlivých regionech. Přestože statistické ústavy shromažďující prvotní informace na ně uplatňují prostorové opravné koeficienty, má zásadní význam, aby tyto koeficienty přiměřeně bránily zkreslení výpočtu PPP. Členským státům se proto doporučuje, aby vyvinuly veškeré úsilí, ekonomicky i technicky, aby prostorové opravné koeficienty co nejpřesněji odrážely možné územní cenové rozdíly.

1.4

Z výše uvedených důvodů se jeví šestileté minimální období pro revizi prostorových koeficientů příliš dlouhé a mělo by být zkráceno. Obdobně by bylo vhodné, vzhledem k tomu, že periodicita poskytování základních informací stanovená návrhem nařízení má charakter minimální periodicity (2), aby se informace o cenách podávaly každé dva roky (3) (návrh uvádí minimální periodicitu tří let).

1.5

Všeobecně je třeba zdůraznit, že je nezbytné usilovat o zvýšení účinnosti statistického aparátu EU, jak z hlediska technických a lidských zdrojů, tak z hlediska koordinace Eurostatu s národními statistickými úřady, které mají při výpočtu PPP významnou odpovědnost.

2.1

Program PPP Eurostatu a organizace OECD byl založen na počátku osmdesátých let, aby umožnil pravidelné a aktuální porovnání HDP členských států Evropské unie a OECD (4). Parity kupní síly jsou v podstatě měnové přepočítací koeficienty, pomocí kterých se hospodářské ukazatele vyjádřené v národních měnách převádí na uměle vytvořenou společnou měnovou jednotku nazývanou standard kupní síly (Purchasing Power Standard, PPS), která vyrovnává kupní sílu jednotlivých národních měn.

2.2

Hospodářské objemové souhrnné ukazatele v PPS se získají vydělením jejich původní hodnoty v národní měně příslušnou paritou kupní síly. Hrubé domácí produkty vyjádřené v PPS za použití parit kupní síly jako měnového přepočítacího koeficientu proto představují čistě objemové srovnání, neboť eliminují složku cenových hladin.

2.3

Parity kupní síly jsou zároveň cenovými deflátory a měnovými přepočítacími koeficienty. Díky zavedení eura v členských státech eurozóny je poprvé možné srovnávat ceny v těchto zemích přímo, ačkoli euro má v jednotlivých zemích jinou kupní sílu v závislosti na cenové hladině. Pro země mimo eurozónu jsou tedy PPS měnovými přepočítacími koeficienty a vylučují účinky rozdílných cenových hladin, zatímco pro země eurozóny plní pouze druhou uvedenou funkci, funkci cenových deflátorů.

2.4

Parity kupní síly se vypočítávají na základě koše srovnatelného zboží a služeb vybraných mimo jiné na základě Classification of Individual Consumption by Purpose (COICOP (5)) a Classification of Products by Activity (CPA). Sběr dat se provádí v jednom či více městech dané ekonomické oblasti (obecně jen v hlavních městech členských států). Většina členských států používá prostorové opravné koeficienty, které zohledňují územní rozdíly, některé členské státy však přihlížejí pouze k údajům z hlavního města, protože jejich malá zeměpisná rozloha vylučuje územní rozdíly.

3.1

Hrubý domácí produkt představuje výsledky veškeré činnosti hospodářských subjektů v určitém ekonomickém území za určité období, kterým je obvykle rok. Výpočet HDP se provádí v souladu se systémem národních účtů, kterým je pro EU Evropský systém integrovaných hospodářských účtů 1995 (ESA-95). HDP lze měřit z hlediska produkce, výdajů nebo příjmů. Pro účely parity kupní síly je obzvlášť důležité měření z hlediska výdajů. Ukazuje, do jaké míry se zboží a služby vyrobené v hospodářství určité země nebo dovezené do tohoto hospodářství využívají pro soukromou spotřebu, spotřebu veřejného sektoru, tvorbu kapitálu nebo vývoz.

3.2

Chceme-li provést reálné srovnání, je nezbytně nutné používat přepočítací koeficienty (prostorové deflátory), které odrážejí rozdíly v cenové hladině mezi zeměmi. Nelze používat směnné kurzy, protože ty obvykle odrážejí i jiné prvky než cenové rozdíly.

3.3

Parity kupní síly mezi měnami různých zemí byly proto vypočteny speciálně pro použití jako prostorové přepočítací koeficienty.

4.1

Zpočátku byli hlavními uživateli PPP mezinárodní organizace jako Eurostat, MMF, OECD, Světová banka nebo Spojené národy. Používání statistik PPP se však postupně rozšířilo mezi mnohé další uživatele: vládní úřady, university, výzkumné ústavy i veřejné a soukromé podniky. Banky používají PPP ke svým ekonomickým rozborům a sledování směnných kursů, jednotlivci a jejich zaměstnavatelé je využívají k výpočtu mezd při přesídlení z jedné země do druhé.

Parity kupní síly lze také využít při nadnárodním kolektivním vyjednávání o mzdových otázkách.

4.2

Parity kupní síly jsou pro EU nepostradatelné ukazatele z hospodářského i politického hlediska. Pravidla jednak stanoví jejich používání ve strukturálních fondech (6), jednak jsou závazným ukazatelem ve Fondu soudržnosti (7). Je však třeba poukázat na to, že v prvním případě (strukturálních fondů) je výpočet založen na hrubém domácím produktu (HDP) na hlavu, zatímco ve druhém případě (Fondu soudržnosti) se vychází z hrubého národního produktu (HNP) na hlavu. V návrhu nařízení se však hovoří pouze o HDP (8).

4.3

Parity kupní síly se rovněž používají ke stanovení opravných koeficientů pro odměny a důchody úředníků a ostatních zaměstnanců Evropských společenství (9).

5.1

Cílem návrhu nařízení je zaplnit mezeru v zákonných předpisech stanovením právního rámce pro výpočet parit kupní síly. Mělo by se tak dospět ke zvýšení transparentnosti a zlepšení kvality údajů, jež členské státy poskytují v souladu se společnými pravidly pro poskytování základních informací (článek 1). Zamýšlený cíl by tedy měl být přínosem nejen pro Eurostat, který koordinuje výsledky, ale i pro statistické úřady jednotlivých zemí.

5.2

Definice zodpovědnosti a pravomoci. Komise je prostřednictvím Eurostatu odpovědná za koordinaci základních informací, výpočet a zveřejňování parit kupní síly, vypracování metodiky za konzultace členských států (čl. 4 odst. 1); členské státy by pak měly poskytovat tyto základní informace, písemně souhlasit s výsledky šetření a kontrolovat hodnověrnost údajů (čl. 4 odst. 2).

5.3

Statistické úřady členských států předají Eurostatu základní informace vypracované podle společných parametrů a v požadovaném technickém formátu (čl. 5 a příloha I).

5.4

Za statistické jednotky se pokládají ty, které vymezuje nařízení Rady (ES) č. 696/1993, nebo jiné jednotky, které teprve vzniknou (článek 6); Komise a členské státy vybudují systém na kontrolu kvality (článek 7).

5.5

Eurostat vypočítá parity kupní síly za každý kalendářní rok (článek 8) a bude pověřen zveřejněním výsledků na agregované úrovni za každý členský stát (článek 9).

5.6

Návrh nařízení neukládá členským státům povinnost provádět šetření jen kvůli výpočtu opravných koeficientů, které se používají při aktualizaci odměn a důchodů úředníků a ostatních zaměstnanců Evropských společenství (článek 10).

5.7

Časové a prostorové opravné koeficienty. Parity kupní síly se vypočítávají z celostátních ročních průměrných cen (článek 2, odstavec 2). Vzhledem k tomu, že se „sběr údajů může omezit na jedno nebo více míst v rámci ekonomického území“, mají členské státy použít časový opravný koeficient (ne starší než jeden rok) a prostorové opravné koeficienty (ne starší než šest let) (příloha I, Metodika, části 2 až 4).

23.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 318/47

1.1

Návrh Komise se týká nového projektu elektronického celnictví, který by měl umožnit úplnou automatizaci evropského celního systému, jeho interoperabilitu, bezpečnost, přístupnost a úplnou elektronickou funkčnost v bezpapírovém prostředí. Představuje nezbytný doplněk k realizaci nového celního kodexu Společenství, který navrhla Komise (1), a k němuž se EHSV vyjádřil ve zvláštním stanovisku.

1.2

Přijetí navrhovaného elektronického systému předpokládá spojené a koordinované úsilí všech členských států, nejen pokud se týče celních orgánů, ale též s ohledem na další subjekty zodpovědné za hranice, jiné než celní, které budou muset užívat v praxi koncepty jednotného portálu a jednoho správního místa: tyto dva cíle umožní příslušným subjektům zjednodušený, rychlejší a hospodárnější postup při vyřizování celních záležitostí a celním orgánům umožní efektivnější kontroly řízení rizik.

1.3

Členské státy již významně investovaly do realizace elektronických celních systémů: nicméně mezi nimi jsou značné rozdíly, jak pokud se týče otázky padělání, tak pokud jde o předpisy a použití údajů. Dosud dosažená harmonizace je tudíž nedostatečná a k tomu se řadí ještě další doposud nedořešený problém, a sice chybějící interoperabilita systémů.

1.4

Interoperabilita umožní výměnu informací mezi správami různých zemí; důkazem pozornosti vůči občanům je plánovaná možnost rozhraní pro obchodní subjekty, nejen proto, aby bylo umožněno uskutečnění jednoho správního místa, ale i pro zaručení výměny informací. Až bude nový elektronický systém plně v provozu, bude to znamenat výrazný pokrok – přinejmenším z hlediska čistě celního – směrem k realizaci vnitřního sjednoceného trhu, jehož jedinými hranicemi budou pouze hranice vnější. Dále je nutno nezapomínat, že globální rozměr trhů vyžaduje zohlednění vztahů s třetími zeměmi: tento aspekt dokument Komise nezmiňuje.

2.1

Komise upozorňuje, že cíle elektronického systému založeného na interoperabilitě by bylo možno dosáhnout také na základě vypracování centrálního celního systému; nicméně zaznamenává, že toto řešení není možné z různých důvodů, např. protože je obtížné přenést operativní odpovědnost členských států na samotnou Komisi, s odvoláním se na zásadu proporcionality a subsidiarity. Skutečný důvod této nemožnosti ovšem spočívá v odporu členských států postoupit svá přednostní práva s vědomím, že část příjmů z cel je v přímé zodpovědnosti rozpočtu Společenství. EHSV se tudíž domnívá, že řízení cel ze strany Společenství by mělo patřit k dlouhodobým cílům Unie: řízení tohoto druhu představuje výhody z hlediska jednoduchosti, spolehlivosti a nákladů jakož i možnosti propojení s dalšími systémy EU a třetích zemí. Kvůli případným prodlevám při provádění základních systémů rozvinutých každým z 25 členských států je třeba zvážit, zda-li by nebylo vhodnější provádět plně automatizované systémy, jako např. automatizovaný systém dovozu a automatizovaný systém vývozu, propojené s evropským jednotným přístupovým místem.

2.2

Iniciativa Komise představuje v první řadě „povinnou činnost“, vzhledem k tomu, že provedení nového celního kodexu vyžaduje, aby byly postupy v souladu s novými normami. Kromě toho je součástí řady dalších iniciativ přijatých v různých dalších sektorech v oblasti eEurope a eGovernment  (2), a je vlastně pokračováním závazků přijatých v roce 2003 vyplývajících ze sdělení Komise Radě Bezpapírové prostředí pro clo a obchod  (3). Tyto závazky byly na druhé straně již vytyčeny – přinejmenším pro část týkající se odstranění papírového prostředí – v programu Clo 2007  (4) a potvrzeny u příležitosti pozměnění nařízení celního kodexu (5) v roce 2004.

2.3

EHSV s potěšením komentuje hlavní inovační prvky, které zavedl systém navržený Komisí: vzájemné propojení národních systémů, vytvoření portálu pro subjekty prostřednictvím jednoho správního místa, možnost podání žádosti o proclení elektronickou cestou a integrované řízení rizik představují nepopiratelné základy pokroku za podmínky, že náklady zůstanou pro společnost a subjekty udržitelné. Za tímto účelem by bylo užitečné zvážit následky těchto převratných změn pro celní zaměstnance (prostředky, školení, pracovní místa, přizpůsobení).

2.4

EHSV nicméně musí formulovat některé připomínky, pokud se týče integrace elektronických systémů a jejich komplementarity. Komise zamýšlí dosáhnout plné interoperability celních systémů: celní správy tedy budou schopny vyměňovat si informace jak mezi sebou, tak s „jinými orgány zapojenými do mezinárodního pohybu zboží“. V této definici jistě nejsou obsaženy správy pověřené vybíráním DPH; přitom by mohlo být propojení celních úřadů a správy DPH užitečné pro kontrolu napodobování značek původu, přinejmenším v některých případech a pro některé druhy zboží. Nejedná se o nový fakt, ale o stále častější zjev: často přijde zboží dovezené ze třetích zemí (po zaplacení DPH) do oběhu v rámci Společenství, se značkami evropského původu nebo s „evropskými“ padělanými značkami.

2.5

EHSV by rád upozornil na druhý bod odůvodnění: „Celoevropská akce elektronické správy vyžaduje opatření vedoucí k účinnějšímu boji proti podvodům, organizované kriminalitě a terorismu“. Prohlášení záměru je jasné; méně jasné je, jak mohou opatření obsažená v návrhu dosáhnout splnění tohoto záměru.. Sběr údajů pro celní účely nemůže skutečně sloužit k jiným účelům bez předchozího vytvoření systému, který by byl interoperabilní s jinými systémy.

2.5.1

V prosinci 2004 Rada na základě hodnocení Komise (6) a doporučení EP ze dne 14. října 2004 přijala „Haagský program“. Tento program stanovil řadu opatření a akcí k posílení bezpečnosti v EU, a zejména k „zajištění policejní, celní a justiční spolupráce“. V následujícím dokumentu z 10. června 2005 byl vypracován akční plán k provádění Haagského programu, který připomínal prohlášení Rady (ve složení pro spravedlnost a vnitřní věci) ze 30.3.2004 týkající se celní spolupráce, a sdělení k boji proti nezákonnému přeshraničnímu obchodování se zbožím, na které se vztahuje omezení nebo zákaz. V ještě pozdějším dokumentu (7) byla celní spolupráce opět zmíněna mezi prioritami. Všechny projekty naplánované v uvedených dokumentech jsou založeny na dostupnosti informací co se týče trestního řízení, což je prvek, který se vyskytuje i v Haagském programu. Vzhledem k celkovému kontextu a povaze probíhajících projektů EHSV považuje za samozřejmé, že v navrhování elektronického celního systému, který by měl nějakou dobu vydržet, se musí naplánovat, aby v době zprovoznění nebo později byla celní databáze interoperabilní s jinými systémy, především se systémem vnitřní bezpečnosti evropských i třetích zemí. Samozřejmě vždy s důrazem na respektování soukromého života, profesního tajemství a ochrany osobních údajů.

2.5.2

Žádná zmínka na toto téma není v dokumentu Komise, s výjimkou citace v odstavci 2.5.1. Na druhé straně ani úvodní zpráva Komise nikde nepřipomíná Haagský program: pod názvem Soulad s ostatními politikami a cíli Unie jsou pouze citovány Lisabonská strategie a iniciativy pro eEurope a eGovernment. Ani s ohledem na článek 3, bod d) – ke kterému se vrátíme později – takto závažné opomenutí nemůže být náhodné a Komise by to měla jasně zdůvodnit; v každém případě zůstává skutečností, že je nepřijatelné jednoduše posunout do budoucna iniciativu, která by měla být přijata bez prodlení.

2.5.3

V přípravné fázi dokumentu Komise zorganizovala šest seminářů během dvou let, konzultovala uživatele, diskutovala v rámci výboru celního kodexu, skupiny pro celní politiku, skupiny Clo 2007 pro elektronický systém celnic a kontaktní skupiny pro obchod; nikde ale není zmínka o kontaktech s Europolem, OLAF nebo s jinými ředitelstvími Komise. Systém nelze plánovat pouze s ohledem na požadavky přímých uživatelů; jestliže má být strukturován pro napojení na další systémy, je nutné mít znalosti o jejich vlastnostech a potřebách. EHSV se domnívá, že se teď potvrzují výhrady, které již byly uvedené ve stanovisku k celnímu kodexu Společenství co se týče nedostatku uvědomění si vzájemné závislosti různých veřejných správ v boji proti kriminalitě.

2.5.4

Celková změna přístupu, jak je popsána v předchozím odstavci, je pravděpodobně obtížná vzhledem k tomu, že program předpokládá krátkou dobu provedení; nicméně se nezdá být nemožné naplánovat okamžitě bezpečnostní opatření týkající se „citlivého zboží“ (zbraně, výbušniny, jaderné látky, průmyslové stroje a zařízení pro chemický, jaderný nebo zbrojní průmysl, narkotika, alkohol, tabák). Tato opatření by mohla sloužit pro sběr dat, která lze předat automaticky nebo na požádání příslušným úřadům.

2.6

Pro zajištění interoperability systémů, jednotného portálu a celních portálů je nutné, aby byly náklady financované z rozpočtu Společenství na základě zásady subsidiarity. Tyto náklady se odhadují na 180 milionů eur, rozdělené na roční dotace, jejichž výše bude růst od 4 milionů v roce 2006 až po 111 milionů počínaje rokem 2011. EHSV souhlasí, ale diví se rozhodnutí zatížit rozpočet Společenství náklady v souvislosti s národními portály: i když je pravda, že jsou portály v zásadě k užitku všech subjektů, ať již jsou národní či jiných zemí Unie, mělo by se zajistit, aby byl každý z nich používán velkou většinou národními subjekty. Zdá se tedy správnější, aby náklady na tyto portály spíš než Společenství nesl každý členský stát sám. Podmínky by samozřejmě byly jiné, kdyby Komise narážela na evropské portály, o nichž se explicitně nehovoří.

2.7

Co se týče doby provádění, Komise vypracovala časový plán se lhůtami, které jsou pro členské státy závazné, a které začínají datem zveřejnění rozhodnutí v Úředním věstníku: tři roky na přijetí automatizovaných a interoperabilních systémů celního řízení, systémů registrace hospodářských subjektů a informačních portálů; pět let na vytvoření sítě jednotných přístupových míst a integrovaného celního prostředí v souladu s normami Společenství; šest let na zajištění služeb jednotného portálu. EHSV se domnívá, že tyto lhůty, především ta první, byly stanoveny s jistým optimismem: tři roky nejsou moc, jestliže se zohlední, že musí obsahovat několik měsíců na ověření programů a vzájemné výměny s ostatními účastníky. Dále nejsou všechny členské státy na stejné úrovni výpočetní techniky a dosažitelných lidských a finančních zdrojů. Funkčnosti systému a ještě více jeho věrohodnosti by uškodilo, kdyby nedodržení lhůt ze strany jednoho nebo více členských států donutilo Komisi povolit odklad. Proto musí být stávající víceletý strategický plán revidován, aby bral v potaz: