ISSN 1725-5163

Úřední věstník

Evropské unie

C 309

European flag  

České vydání

Informace a oznámení

Svazek 49
16. prosince 2006


Oznámeníč.

Obsah

Strana

 

II   Přípravné akty

 

Evropský hospodářský a sociální výbor

 

428. plenární zasedání ve dnech 5. a 6. července 2006

2006/C 309/1

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Regulace hospodářské soutěže a spotřebitelská politika

1

2006/C 309/2

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k Provádění lisabonského programu Společenství: sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Více výzkumu a inovací – investice ve prospěch růstu a zaměstnanosti: společný přístup KOM(2005) 488 v konečném znění

10

2006/C 309/3

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o léčivých přípravcích pro moderní terapii a o změně směrnice 2001/83/ES a nařízení (ES) č. 726/2004 KOM(2005) 567 v konečném znění – 2005/0227 (COD)

15

2006/C 309/4

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Provádění lisabonského programu Společenství: strategie pro zjednodušení právního prostředí KOM(2005) 535 v konečném znění

18

2006/C 309/5

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES), kterým se vydává celní kodex Společenství (Modernizovaný celní kodex) KOM(2005) 608 v konečném znění – 2005/0246 (COD)

22

2006/C 309/6

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Bílá kniha: Politika finančních služeb 2005-2010KOM(2005) 629 v konečném znění

26

2006/C 309/7

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu rozhodnutí Rady, kterým se schvaluje přistoupení Evropského společenství k Ženevskému aktu Haagské dohody o mezinárodním zápisu průmyslových vzorů, přijatému v Ženevě dne 2. července 1999KOM(2005) 687 v konečném znění – 2005/0273 (CNS) a návrhu nařízení Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 6/2002 a (ES) č. 40/94, aby nabylo účinku přistoupení Evropského společenství k Ženevskému aktu Haagské dohody o mezinárodním zápisu průmyslových vzorů KOM(2005) 689 v konečném znění – 2005/0274 (CNS)

33

2006/C 309/8

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady kterým se stanoví pravidla pro účast podniků, výzkumných středisek a vysokých škol na akcích v rámci sedmého rámcového programu a pro šíření výsledků výzkumu (2007 – 2013) KOM(2005) 705 v konečném znění -2005/0277 (COD)

35

2006/C 309/9

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Rady (Euratom) kterým se stanoví pravidla pro účast podniků, výzkumných středisek a vysokých škol na akcích v rámci sedmého rámcového programu Evropského společenství pro atomovou energii a pro šíření výsledků výzkumu (2007 – 2011) KOM(2006) 42 v konečném znění – 2006/0014 (CNS)

41

2006/C 309/0

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Rady, kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 4056/86, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článkům 85 a 86 Smlouvy v námořní dopravě, a mění nařízení (ES) č. 1/2003, pokud jde o rozšíření jeho rozsahu působnosti na kabotáž a trampovou dopravu KOM(2005) 651 v konečném znění – 2005/0264 (CNS)

46

2006/C 309/1

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Bezpečnost leteckého provozu

51

2006/C 309/2

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k Návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o odpadech KOM(2005) 667 v konečném znění – 2005/0281 (COD)

55

2006/C 309/3

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu Akční plán na zjednodušení a zlepšení společné rybářské politiky pro období 2006 – 2008 KOM(2005) 647 v konečném znění

60

2006/C 309/4

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Tematická strategie pro udržitelné využívání přírodních zdrojů KOM(2005) 670 v konečném znění – [SEK(2005) 1683 + SEK(2005) 1684]

67

2006/C 309/5

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Rady o ochraně proti štítence zhoubné KOM(2006) 123 v konečném znění – 2006/0040 (CNS)

71

2006/C 309/6

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Rizika a problémy spojené s dodávkou surovin pro evropský průmysl

72

2006/C 309/7

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském systému integrované statistiky sociální ochrany (ESISSO) KOM(2006) 11 v konečném znění – 2006/0004 (COD)

78

2006/C 309/8

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Vztahy mezi Evropskou unií a Andským společenstvím národů

81

2006/C 309/9

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Budoucnost politiky Severní dimenze

91

2006/C 309/0

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k Evropské politice sousedství

96

2006/C 309/1

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu rozhodnutí Rady o systému vlastních zdrojů Evropských společenství (//ES, Euratom) KOM(2006) 99 v konečném znění – 2006/0039 (CNS)

103

2006/C 309/2

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Rady o osvobození zboží dováženého osobami cestujícími z třetích zemí od daně z přidané hodnoty a spotřební daně KOM(2006) 76 v konečném znění – 2006/0021 (CNS)

107

2006/C 309/3

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Plnění lisabonského programu Společenství: Podpora podnikatelského smýšlení prostřednictvím vzdělávání a školství KOM (2006) 33 v konečném znění

110

2006/C 309/4

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k Bílé knize o evropské komunikační politice KOM(2006) 35 v konečném znění

115

2006/C 309/5

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Sociální soudržnost – naplnit evropský sociální model

119

2006/C 309/6

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Úloha organizací občanské společnosti při provádění politiky soudržnosti a územního rozvoje EU

126

2006/C 309/7

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Rady o založení společného podniku na vytvoření evropského systému nové generace pro řízení letového provozu (SESAR) KOM(2005) 602 v konečném znění – 2005/0235 (CNS)

133

2006/C 309/8

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Budoucnost služeb obecného zájmu

135

CS

 


II Přípravné akty

Evropský hospodářský a sociální výbor

428. plenární zasedání ve dnech 5. a 6. července 2006

16.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 309/1


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Regulace hospodářské soutěže a spotřebitelská politika

(2006/C 309/01)

Dne 14. července 2005 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 Jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko ve věci: Regulace hospodářské soutěže a spotřebitelská politika

Specializovaná sekce „Jednotný trh, výroba a spotřeba“, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 31. května 2006 Zpravodajkou byla paní SÁNCHEZ MIGUEL.

Na 428. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 5. a 6. července 2006 (jednání ze dne 5. července ), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 134 hlasy pro, 0 hlasy proti a 2 členové se zdrželi hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1

Volná obchodní soutěž je prospěšná pro všechny účastníky trhu, zvláště pak pro spotřebitele. Neplnění příslušných zákonných ustanovení však má zvláštní dopad na konkurující si podnikatele, tudíž pravidla musí obsahovat sankce, jež zmírňují hospodářské důsledky nedostatečné konkurence mezi nimi.

1.2

Pro spotřebitele dosud neexistovaly vhodné právní nástroje odvozené z předpisů pro hospodářskou soutěž, které by jim umožnily podat žalobu či požadovat náhradu škod způsobených nedovolenými konkurenčními postupy. Pouze na základě výrazných změn, k nimž dochází na vnitřním trhu, zvláště pokud jde o liberalizaci v ekonomických odvětvích všeobecného zájmu, se začíná diskutovat o potřebě nástrojů, které by spotřebitelům umožnily podílet se na politice hospodářské soutěže.

1.3

Prvním krokem v tomto směru bylo jmenování úředníka pro styk se spotřebiteli v rámci GŘ pro hospodářskou soutěž, který by měl představovat komunikační kanál mezi svým generálním ředitelstvím a organizacemi spotřebitelů pro ty otázky hospodářské soutěže, v nichž má názor spotřebitelů zvláštní závažnost. K dnešnímu dni, po třech letech činnosti, se ukazuje, že efektivita tohoto úředníka je omezená z důvodu nedostatku vhodných prostředků pro výkon takového úkolu.

1.4

Mezitím došlo v nejdůležitějších liberalizovaných sektorech ke skutečnému omezení volné hospodářské soutěže, k vyloučení spotřebitelů a jasnému omezení jejich hospodářských práv. Jedním z příčin tohoto negativního důsledku je, že většina členských států zaujala k liberalizaci národní přístup a vrátila se k národnímu protekcionismu vlastních podniků. Komise by měla mít potřebné prostředky k tomu, aby takovým důsledkům zamezila.

1.5

Článek 153 odst. 2 Smlouvy dává Komisi legislativní základ pro vytvoření horizontálního opatření na ochranu spotřebitelů v politikách Společenství, především v politice hospodářské soutěže, tak aby prováděcí předpisy k článkům č. 81 a 82 Smlouvy hájily jejich zájmy vedle zájmů konkurujících si podniků, dotčených nedodržováním předpisů pro hospodářskou soutěž. Členské státy by měly uzpůsobit své národní předpisy tomuto cíli.

1.6

V tomto směru je třeba vytvořit taková opatření, která zaručí náhradu škod způsobených zakázanými praktikami, zvláště pokud jde o hospodářská práva.

1.7

Dále je důležité posílit systémy pro informaci a konzultace spotřebitelů. Pokud GŘ zachová místo styčného úředníka, musí mu poskytnout prostředky pro jeho práci a GŘ pro ochranu zdraví a spotřebitele musí zapojit organizace,s nimiž spolupracuje, tak aby mohlo účinněji zasahovat v záležitostech hospodářské soutěže, jež přímo souvisejí se zájmy spotřebitelů. V této souvislosti se domníváme, že Evropská síť pro hospodářskou soutěž může přizpůsobit své aktivity tak, aby byl věnován prostor informacím a připomínkám, které by národní či evropské spotřebitelské organizace předložily s ohledem na lepší účinnost politiky hospodářské soutěže na trzích a na uznání svých ekonomických práv.

2.   Současné zaměření evropské politiky pro hospodářskou soutěž

2.1

Volná hospodářská soutěž je základním principem tržní ekonomiky, který předpokládá svobodné podnikání hospodářských činitelů a obecně všech soukromých osob, jež mají k trhu přístup. Potřeba pravidel, jež by uvedla do souladu volnou hospodářskou soutěž na trhu a práva všech subjektů, které se ho účastní, vedla ke vzniku ustanovení Smlouvy, jimiž se tato oblast řídí. Evropská komise poukázala (1) v době, kdy byla liberalizace v plném proudu, na potřebu vyvažovat zájmy podniků a spotřebitelů, přičemž brala do úvahy hospodářské situace, s nimiž pravidla pro hospodářskou soutěž nepočítala. Stejně tak se vyslovila ve prospěch účinných dobrovolných nástrojů a ve prospěch dialogu mezi spotřebiteli a podniky, tak aby se zvýšila důvěra spotřebitelů v trh, neboť sama hospodářská soutěž nepředstavuje postačující způsob, jak jí dosáhnout.

2.2

Současná situace obsahuje některé novinky. Souhrnně se objevily ve Zprávě Komise o politice hospodářské soutěže za rok 2004 (2) a ve vystoupení komisařky Kroes (3). V obou případech se zvýrazňuje potřeba zaměřit své působení na oblasti, jež jsou zásadní pro vnitřní trh a hospodářskou soutěž podle lisabonské agendy, avšak zvláště je třeba brát do úvahy zájmy spotřebitelů, především pokud jde o dopady, jež mají na jejich práva kartely a monopoly. Tento postoj lze považovat za první krok na cestě k zahrnutí ochrany spotřebitelů do opatření pro regulaci trhu z pohledu poptávky, a ne pouze nabídky, jak tomu bylo doposud.

2.3

Je třeba zdůraznit, že politika hospodářské soutěže musí být politikou Společenství ve spolupráci s členskými státy, a to nejen vzhledem k jejímu uplatňování na jednotném trhu a jako důsledek přeshraničních operací, ale protože jejím cílem je harmonizovat národní předpisy tak, aby se neuplatňovaly národní politiky protekcionistického typu, které by upřednostňovaly dotyčné trhy a diskriminovaly konkurenční subjekty. V tomto smyslu je tedy zásadní úloha, jakou hrají orgány Společenství, zejména Komise, jíž přísluší nejen sestavování legislativních návrhů pro regulaci hospodářské soutěže, ale též dohled nad sdružováním podniků a státními subvencemi, při nichž obecný zájem převažuje nad zájmem jednotlivých států.

2.4

Liberalizace odvětví všeobecného zájmu a regulace finančních služeb způsobila, že se hledá vztah mezi politikou hospodářské soutěže a jinými politikami Komise, zejména spotřebitelskou politikou. Takže ve zprávě o hospodářské soutěži za rok 2004 se uvádí jako cíl důsledného uplatňování této politiky posílení zájmů a důvěry spotřebitelů ve vnitřní trh.

2.5

Navzdory této definici zásad v rozboru jednotlivých opatření, která popisují evropskou politiku hospodářské soutěže, dochází jen k nevýrazné konkretizaci. Ve skutečnosti se tedy tento postoj v ničem neliší od těch dřívějších. V roce 2003 bylo u příležitosti Mezinárodního dne hospodářské soutěže (4) oznámeno, že na GŘ pro hospodářskou soutěž bude jmenován „úředník pro styk se spotřebiteli“, jenž bude mít pravomoc dohlížet na zájmy spotřebitelů ve všech kapitolách politiky hospodářské soutěže. Navíc vycházejí informační brožury (5), které spotřebitelům pomáhají vyznat se v obsahu politiky hospodářské soutěže, informují je o ní a též o tom, jak se může dotknout jejich zájmů.

2.6

Z úkolů, jež má úředník pro styk se spotřebiteli (6), je třeba zdůraznit následující:

sloužit jako kontakt pro organizace spotřebitelů a jednotlivé spotřebitele (7);

navázat pravidelné kontakty s uvedenými organizacemi, zejména s Evropskou poradní skupinou spotřebitelů „GCEC“;

seznamovat skupiny spotřebitelů s těmi záležitostmi hospodářské soutěže, ve kterých je jejich názor důležitý, a poradit jim, jakým způsobem se k nim vyjádřit;

udržovat kontakt s národními úřady pro hospodářskou soutěž v záležitostech, jež se týkají spotřebitelů.

2.7

Takovéto zaměření politiky pro hospodářskou soutěž na to, aby se braly do úvahy také zájmy spotřebitelů, by se mělo uskutečňovat horizontálním způsobem a bez přísného rozlišování pravomocí generálních ředitelství COMP a SANCO. K tomu by byla nutná soustavná koordinace jednotlivých politik nejen na evropské, ale i na národní úrovni, aby se dosáhlo volné hospodářské soutěže, která prospívá jak hospodářským a sociálním činitelům, tak spotřebitelům.

3.   Politiky EU pro hospodářskou soutěž, které se dotýkají spotřebitelů

3.1

Lze konstatovat, že politika pro hospodářskou soutěž se poslední dobou významně proměnila, nejen pod silným vlivem tak zvané hospodářské globalizace, ale taktéž kvůli nezbytnému uvedení liberalizace sektorů služeb do souladu s dalšími cíli veřejného zájmu, jako je například zajistit větší počet poskytovatelů takových služeb a jejich důvěryhodnost. Politika hospodářské soutěže se zavázala k důležité úloze v otázce konkurenceschopnosti, jak bylo stanoveno v lisabonské agendě; soustředí se na správné fungování tržní ekonomiky, především pokud jde o ekonomické sdružování podniků, což je zásadní pro úspěch evropského hospodářství vůči mezinárodním konkurentům, přičemž se ovšem nesmí omezit práva konkurentů, a zvláště evropských spotřebitelů.

3.2

Potřeba konkretizovat politiku hospodářské soutěže týkající se spotřebitelů poukazuje na nutnost přezkoumat ty části Smlouvy, které se hospodářské soutěže týkají, to znamená přezkoumat dotyčné články Smlouvy a jejích prováděcích předpisů. Prováděcí předpisy byly nedávno v několika případech novelizovány, v dalších se čeká na schválení změn.

3.3   Smlouvy a dohody omezující hospodářskou soutěž

3.3.1

Smlouvy mezi podniky patří mezi takové vztahy, jejichž účelem je usnadnit celkové fungování trhu. Ne vždy se jich však využívá s cílem podpořit hospodářskou soutěž, právě naopak; už ve chvíli, kdy vznikal společný trh, se považovalo za nutné zakázat takové smlouvy, z jejichž obsahu vyplýval cíl zabránit volné hospodářské soutěži, omezit či narušit ji. Totéž platí pro sdružování podniků, jehož nejjasnější podobou jsou kartely, které fungují na základě propojení podniků bez toho, že by mezi nimi existovala zřejmá koordinace. Pokud náplň jejich činnosti omezuje volnou hospodářskou soutěž nebo jí brání, podléhají zákazu.

3.3.2

Právní základ mezipodnikových smluv a dohod je smluvního původu a zavazuje obě strany. V obou případech je jejich platnost podmíněna plněním příslušných právních předpisů. Otázka, kterou se zde zabýváme, jsou následky, jež způsobují třetím stranám, obzvláště pak jejich dopad na předpisy, jimiž se řídí hospodářská soutěž na trhu.

3.3.3

Účelem právních úprav je definitivně zamezit těmto následkům, tedy omezení hospodářské soutěže; jde se však ještědál, neboť se zcela ruší dohody či rozhodnutí, což s sebou v praxi nese všechny důsledky ohledně náhrady škod způsobených subjektům na trhu a hospodářství obecně prostřednictvím narušení fungování trhu.

3.3.4

Složité situace, k nimž došlo při provádění ustanovení článku 81 Smlouvy, a to jak na národních trzích, tak na vnitřním evropském trhu, způsobily, že Komise přijala tak zvaný modernizační balíček (8), který umožňuje přizpůsobit ustanovení Smlouvy jurisdikční doktríně soudů a velkému množství situací, k nimž došlo při jejich provádění.

3.3.5

Taktéž předpisy týkající se výjimek pro určité kategorie se staly předmětem modernizace (9). Toto nařízení zavádí nová ustanovení pro výjimky v souladu se současnými potřebami trhu, zvláště v souvislosti se smlouvami o přenosu technologií. Je potřeba vypracovat jasnou normu, která by usnadnila uzavírání smluv mezi podniky bez nebezpečí, že budou zakázány; proto se musí stanovit hranice, v nichž se budou pohybovat, ovšem v žádném případě nesmí dojít k poškození spotřebitelů.

3.4   Zneužití dominantního postavení na trhu

3.4.1

Článek 82 Smlouvy zakazuje podniku či podnikům zneužívat dominantního postavení na společném trhu nebo v jedné jeho podstatné části. Nacházíme se v situaci, kdy se nezakazuje dominantní postavení samé (naopak, byla zde snaha podpořit hospodářské sdružování podniků, aby evropské firmy byly konkurenceschopné ve světovém měřítku), ale je snahou zakázat, aby získané dominantní postavení umožnilo vnutit konkurenci své vlastní podmínky, jež by vyloučily hospodářskou soutěž. Ustanovení tohoto článku se nezabývá vznikem dominantního postavení, naopak článek 81 v souvislosti s možností prohlásit smlouvu či rozhodnutí o spolupráci za neplatné bere do úvahy jejich původ.

3.4.2

Dominantní postavení na trhu má odlišné důsledky v porovnání s postupy založenými na smlouvách, neboť se nezdá, že by mělo negativní dopad na hospodářskou soutěž, alespoň vzhledem k tomu, že hospodářská soutěž již může být omezena z povahy situace – pokud neexistuje konkurence, nebo její postavení na trhu je zanedbatelné. Naopak se zdá, že dominantní postavení má vliv na spotřebitele, a je stanoveno zasáhnout v jeho prospěch, jinak by zůstal napospas opatřením dotyčného dominantního podniku (10).

3.4.3

V tomto smyslu Komise začala zasahovat v nejdůležitějších odvětvích, jež měla z důvodu pozdní liberalizace dominantní postavení na trhu ve většině zemí EU, což je případ telekomunikací (11), nebo v nich kvůli významné inovaci neexistovala skutečná konkurence, což je příklad Microsoftu (12). V obou případech byla situace vyhodnocena jako zneužívání dominantního postavení na trhu. V prvním z nich se to týkalo cen za poskytování telekomunikačních služeb (13). Toto rozhodnutí bylo důležité i proto, že se týkalo hospodářského odvětví, jež apriorně podléhalo regulaci státu; Komise dospěla k názoru, že je třeba zasáhnout, i když jsou ceny v odvětví regulovány.

3.4.4

V případě Microsoftu se jednalo o komplikovanější otázku, neboť jde o severoamerický podnik téměř s monopolním postavením v oblasti počítačových systémů. Přesto Komise dospěla k rozhodnutí, že se dopustil zneužití dominantního postavení na trhu v oblasti počítačových operačních systémů, když odmítl podat informaci o kompatibilitě s jinými systémy, a zejména společným, neoddělitelným prodejem Windows Media Player a Windows, čímž porušil článek 82. Nejenže Komise udělila vysoké pokuty za vážné porušení, ale dále si vyžádala sadu ucelených opatření pro šíření operačních systémů a prodej operačního systému Windows pro PC odděleně od jeho jednotlivých složek.

3.5   Kontrola sdružování podniků

3.5.1

Smlouva neobsahuje žádný konkrétní článek, kterým by se řídily předpisy vztahující se na sdružování podniků; nejprve tomu tak bylo proto, že tento typ hospodářské operace byl velmi vzácný, později proto, že samy úřady členských států sdružování podniků podporovaly, s úmyslem učinit své národní podniky konkurenceschopnými. Avšak pokud takovým sdružením podniků došlo ke vzniku dominantního postavení na trhu, příliš spontánně se uplatňovaly články 81 a 82, sdružování podniků se nekontrolovalo systematicky, ale jen když došlo ke zneužití dominantního postavení.

3.5.2

Proto, aby se zaplnilo toto vakuum a aby byl umožněn účinný dohled, přijala Rada na základě článků 83 a 308 Smlouvy, které jí dovolují rozšířit své pravomoci za účelem dosažení konkrétních cílů, v tomto případě volné obchodnísoutěže, několik nařízení, naposledy nařízení č. 139/2004 (14), jímž se upravuje a vylepšuje nařízení 1310/97/ES (15), a především je do něj zahrnuta jurisdikce odvozená z rozsudku v případu Gencor versus Komise (16).

3.5.3

Nové nařízení mezi jinými upravuje otázky příslušnosti; aby se výrazně odlehčilo úřadům Společenství pro hospodářskou soutěž, svěřuje do příslušnosti národních úřadů ty případy, jež Komise nebo přinejmenším tři členské státy uznají za relevantní. Domníváme se, že takto lze postupovat, pouze když se případy netýkají výrazné části společného trhu, jinak je totiž zabezpečení obchodní soutěže a ochrany zúčastněných stran před jejími důsledky, zejména spotřebitelů, snadnější.

3.5.4

Z úprav zásadních otázek je třeba zdůraznit, že se jasněji vymezují nejen kvantitativní vymezení článku 1, ale i konceptuální vymezení článku 2, takže je jasnější, při jaké situaci vzniká dominantní postavení, a především kdy dochází k výraznému omezení konkurence.

3.5.5

Další, neméně důležité úpravy se týkají procesních postupů. Zde je významná úprava týkající se prodloužení lhůt pro předání spisů členským státům, což umožňuje lepší zásah zúčastněných stran, který se ovšem nadále řídí stanovenými národními předpisy. Totéž se týká lhůt pro žadatele, jež lze v tomto případě považovat za příliš přísné; 15 pracovních dní na samém začátku postupu žadatelům neumožňuje zohlednit připomínky, které může k oznámené operaci obdržet Komise. V každém případě je třeba zdůraznit, že v žádné z fází postupu neexistuje předpis, který by umožnil zásah spotřebitelů, ba co víc, z právního předpisu se vytratila zmínka o zájmech pracujících dotyčných podniků, stejně jako zmínka o zaměstnanosti v části věnované hodnocení důsledků sdružování podniků.

3.6   Typické případy omezení hospodářské soutěže

3.6.1

V článcích 81 a 82 uvádí zákonodárce Společenství neúplný výčet případů zakázaných praktik. První z nich se týká nekalých praktik, druhý z nich zneužívání dominantního postavení. Hned na začátku je třeba jasně konstatovat, že se nejedná o uzavřené výčty, ale o ukázku častých praktik obou typů jednání, což znamená, že se mohou ukázat další, jež budou mít stejné účinky a budou následně podléhat stejnému zákazu.

3.6.2

Výčet praktik je v obou článcích velmi podobný:

stanovení cen,

omezování nebo řízení výroby, trhu, technického vývoje či investic,

dělba trhů či zásobovacích zdrojů,

uplatňování rozdílných podmínek za rovnocenné služby vůči obchodním partnerům,

uzavírání nových smluv pod podmínkou poskytování dalších služeb.

3.6.3

Celkově můžeme rozdělit typické případy takového jednání do dvou skupin, podle toho, které je pro danou situaci výstižnější:

a)

zneužívání obchodní soutěže, kam spadá velké množství metod zaměřených na narušení konkurenčního prostředí, jako například odmítnutí zakázek, stanovení cen, jež jsou nižší než ceny skutečné, věrnostní rabaty či cenová diskriminace; toto chování má hospodářské důsledky, neboť omezuje konkurenci na trhu či v jedné z jeho podstatných částí, nebo jí zabraňuje;

b)

zneužívání postavení či nekalé praktiky vůči podnikům, jež jsou závislé na dominantním postavení podniku jiného či jiných podniků při nákupu zboží a služeb, prostřednictvím nerovných cen, diskriminace, neefektivnosti či zanedbávání, nebo dokonce zneužíváním práva průmyslového vlastnictví.

3.6.4

Jedním z nejčastějších typů je stanovení cen v širším smyslu, což se týká slev, rabatů, platebních podmínek či výprodejů. Rovněž sem patří takové praktiky, jako nevypracování žádostí o předběžný odhad nákladů, nerespektování katalogových cen či prodej za jiné než zveřejněné ceny. Všechny tyto případy mají dopad na spotřebitele, kteří navzdory zvláštním předpisům na ochranu svých práv mají slabší pozici vůči podnikům s dominantním postavením na trhu, jež jsou často jedinými dodavateli pro dotyčný trh.

3.7   Vývoj obchodní soutěže v některých liberalizovaných odvětvích

Konkurenční politika zmíněná ve Smlouvě o ES se týká tradičních odvětví evropského hospodářství, takže vývoj, k němuž došlo na poli prováděcích předpisů, sledoval nové hospodářské skutečnosti, kde bylo třeba větší konkurence. Postupy, v rámci kterých proběhla liberalizace důležitých odvětví trhu měla negativní dopad na spotřebitele, neboť ve většině případů se z podniků veřejného sektoru staly podniky s dominantním postavením na daném trhu, kterým je těžké konkurovat.

3.7.1   Energetika

3.7.1.1

V posledních letech došlo k výraznému pokroku při liberalizaci evropského odvětví energetiky (elektřina a plyn), jež bylo donedávna součástí veřejného sektoru a jako takové bylo podřízeno regulaci podmínek a cen dodavatelských služeb. Komise navrhla, aby všichni podnikoví odběratelé měli přístup k volnému trhu do července roku 2004 a domácí odběratelé od počátku července roku 2007. První předpoklad se nenaplnil a vzhledem k současnému stavu to vypadá, že naprostá liberalizace trhu pro domácí spotřebitele je neuskutečnitelná.

3.7.1.2

Situace je složitá, dochází dokonce k poruchovosti privatizovaných sítí, zvláště elektrických, neboť na údržbu rozvodných sítí se vynakládá málo prostředků, což má pro spotřebitele výrazné důsledky, často v podobě výpadku dodávek.

3.7.1.3

Současné nařízení o elektřině (17), které se staví na podporu přeshraničního obchodu s elektřinou, může posílit obchodní soutěž na vnitřním trhu tím, že vznikne kompenzační mechanismus pro provozovatele dodavatelských systémů a budou nastaveny nediskriminační, průhledné ceny, které se nebudou odvíjet od vzdáleností.

3.7.1.4

Komise později vytvořila v rámci Evropské sítě pro hospodářskou soutěž podskupinu pro energetiku, která by měla prodiskutovat a vypracovat dohodu o uplatňování předpisů Společenství v obchodní soutěži na energetickém trhu.

3.7.2   Telekomunikační služby

3.7.2.1

V odvětví telekomunikací došlo k obnově legislativy v roce 2002 (18) s cílem modernizovat souhrn předpisů týkajících se elektronické komunikace, aby se používání sítí přizpůsobilo novým technologiím. Výsledky této změny nebyly v části členských států shodné. Proto se 9. zpráva Unie (19) o používání regulačních opatření v oblasti telekomunikací zaměřila na jejich zapracování do národního práva a na úkoly, jež náležejí národním úřadům pro regulaci.

3.7.2.2

Z 9. zprávy vyplývá, že počet operátorů byl zachován, ačkoli někteří z nich zůstali pouze na původním trhu. Na druhé straně, konkurenční tlak mezi operátory se přesunul z oblasti mezinárodních hovorů a dálkových hovorů do oblasti hovorů místních, přičemž se mírně snížil počet tradičních operátorů místních hovorů. Spotřebitelé z toho vytěžili na cenách hovorného. Ovšem jisté zneužívání původního postavení operátorů se projevilo při uzavírání nových smluv.

3.7.2.3

Dohled nad telekomunikačními trhy, jehož cílem je zjistit stav obchodní soutěže, umožňuje do jisté míry kontrolovat operátory s dominantním postavením. Umožňuje klást jim specifické povinnosti, které jim zabraňují zneužívat svého postavení při nastavování podmínek a cen pro spotřebitele. Komise v každém případě rozsáhle sledovala uplatnění směrnice 2002/77/ES ve všech členských státech (20), aby tak mohla napravit zjištěné nedostatky, jež nejen že omezovaly obchodní soutěž, ale zasahovaly i zájmy spotřebitelů.

3.7.3   Doprava

Odvětvím dopravy je třeba se zabývat podle jeho jednotlivých složek, zde se zaměříme především na leteckou, železniční a námořní dopravu, které byly předmětem výrazných úprav, zvláště pokud jde o ochranu cestujících v prvním případě a o námořní bezpečnost v případě třetím.

3.7.3.1   Letecká doprava

3.7.3.1.1

V roce 2003 Komise zahájila dialog s odvětvím osobní letecké dopravy; cílem dialogu je vypracovat společné stanovisko ke konkurenční politice v otázkách aliancí a fúzí, k nimž v tomto odvětví došlo. Ještě téhož roku se ukázala potřeba novelizovat nařízení (ES) č. 1/2003 a doplnit do něj ustanovení o letecké dopravě mezi Unií a třetími zeměmi, aby se tak vytvořilo „otevřené nebe“, kde by se mohly prosadit aliance evropských společností a společností ze třetích zemí, zvláště z USA. V témže období Komise projednala několik mezipodnikových dohod, některé z nich byly označeny za neslučitelné s předpisy pro obchodní soutěž (21), v jiných byl upraven jejich obsah či délka jejich trvání.

3.7.3.1.2

V témže období bylo přijato nařízení, jež obsahuje práva cestujících (22).

3.7.3.2   Železniční doprava

3.7.3.2.1

Nařízení (ES) č. 1/2003 svěřuje pravomoc týkající se uplatňování ochranných předpisů v železničním odvětví do působnosti národních úřadů pro ochranu hospodářské soutěže. Od této chvíle musí jak úřady Společenství, tak národní úřady určit vzhledem k liberalizaci železnic témata společného zájmu, ve spolupráci s GŘ pro energii a dopravu.

3.7.3.2.2

Cílem prvního balíčku nařízení týkajícího se železnic a jejich liberalizace bylo dosáhnout volného pohybu v příhraniční dopravě zboží po železnici a vytvořit referenční rámec jak pro nákladní, tak pro osobní dopravu a stanovit cesty, ceny atd.

3.7.3.2.3

Druhý balíček obsahuje opatření pro liberalizaci národních trhů nákladní dopravy a pro liberalizaci národních a mezinárodních trhů osobní dopravy.

3.7.3.2.4

Celkovým cílem je vypracovat společný plán na zavádění legislativy pro obchodní soutěž do oblasti železniční dopravy, aby se předešlo protichůdným rozhodnutím národních úřadů a Komise.

3.7.3.3   Námořní doprava

3.7.3.3.1

Oblast námořní dopravy je jednou z těch, kde existuje nejvíce výjimek pro jednotlivé kategorie, zvláště pokud jde o námořní konference a konsorcia, jež se uvádějí do souladu s obsahem právě novelizovaného nařízení (ES) č. 823/2000 (23) a jež rozvádějí čl. 81 odst. 3 Smlouvy, neboť jeho prostřednictvím se námořním konsorciím a konferencím umožňuje překročit omezení stanovené v předpisu, pokud bude vše oznámeno Komisi a pokud v oponentním řízení získají povolení.

3.7.3.3.2

V praxi některá konsorcia použila tento nástroj pro uskutečnění praktik, které nepodléhají výjimce, jako je například stanovení cen, což vedlo k zásahu Komise (24), jehož cílem bylo omezit obsah dohod. Podobně se vyslovil Soud prvního stupně (25) k dohodě mezi společnostmi námořní dopravy, že kvůli výdajům a dalším nákladům nebudou svým zákazníkům poskytovat slevy ze zveřejněných cen.

3.8   Dopady na spotřebitele ve zkoumaných liberalizovaných odvětvích

3.8.1

Pokud postupy, v rámci kterých proběhla liberalizace výše zmíněných odvětví, uskutečnily na národní úrovni, z pohledu vnitřního trhu měly negativní důsledky. Vytvořily se oligopoly, které připravily spotřebitele o účinnou hospodářskou soutěž, jež by napomohla ke snížení cen a podpoře konkurence mezi podniky. Komise by se měla dále zabývat důsledky, které dosud měla sdružování podniků v liberalizovaných odvětvích, zvláště ve vztahu ke spotřebitelům.

3.8.2

Obecně řečeno, nedostatek transparentnosti, vysoké a neodůvodněné ceny, kterými trpí průmysloví zákazníci a spotřebitelé, a vertikální sdružování podniků nevedly k účinné hospodářské soutěži na liberalizovaných trzích. Smluvní podmínky pro spotřebitele naopak v mnoha případech nesplňovaly předpisy ohledně sdružování stanovené pro standardní smlouvy hromadného typu.

3.8.3

Potíž vyvstává v otázce nástrojů, jež mají spotřebitelé k dispozici k tomu, aby uplatnili svá práva vůči podnikům, zvláště prostřednictvím právních úkonů založených na předpisech pro obchodní soutěž, zejména na článcích Smlouvy č. 81 a 82. Stížnosti, které dostávají úřady Komise a národní úřady pro hospodářskou soutěž, pocházejí většinou od podnikatelů, Soud prvního stupně neřešil žádnou stížnost jednotlivců.

3.8.4

Zelená kniha Komise „Žaloby o náhradu škody způsobené porušením antimonopolních pravidel ES“ (26) musí stanovit pro spotřebitele nástroj, jemuž se budeme věnovat ve stanovisku, které EHSV vypracuje k této otázce.

4.   Ochrana spotřebitelů před politikou hospodářské soutěže

4.1

Je jasné, že spotřebitelé mají zvláštní právní status, který vymezuje jejich práva a povinnosti (27). Čl. 153 odst. 2 Smlouvy o ES stanoví: „Požadavky na ochranu spotřebitelů jsou zohledňovány při vytváření a provádění ostatních politik a činností Společenství“. Jde o politiku horizontálního typu, kterou na základě její povahy musí zohlednit každá politika, jež se týká spotřebitelů. V případě politiky hospodářské soutěže není pochyb: součástí trhu, pro který je určena, jsou také spotřebitelé, kteří představují poptávku.

4.1.1

V tomto odstavci jde o to zdůraznit ta práva přiznaná spotřebitelům, kterých se dotýká politika obchodní soutěže, a jakým způsobem se jich dotýká, zvláště ve věci nedodržování předpisů na vnitřním trhu, a považovat za zúčastněnou stranu této politiky rovněž spotřebitele, aby se zohlednily jejich zájmy, pokud Komise musí v konkrétních případech zasáhnout s cílem nastolit tržní pravidla.

4.2   Hospodářská práva

4.2.1

Koncept hospodářských práv spotřebitelů odkazuje k neexistenci jakékoli ekonomicky vyčíslitelné újmy, v jejímž důsledku spotřebitel nemůže užívat statky a služby nabyté na základě smluvního vztahu s podnikatelským subjektem. Základní zásadou, jíž se celá tato otázka řídí, je dobrá víra a vyrovnanost mezi stranami. Jakýkoli akt či klauzuli, která by s ní byla v rozporu, lze považovat za nedovolené a v rozporu se zájmem spotřebitele.

4.2.2

Vztah mezi politikou na ochranu hospodářské soutěže a svobodnou volbou spotřebitele je jedním ze zásadních bodů, jímž se zabývá právní norma Společenství. To se uznává jednak v bývalém čl. 85 odst. 3, jednak v současném čl. 81 Smlouvy, který stanoví, že dohody omezující soutěž lze povolit, pokud navzdory omezení hospodářské soutěže přinášejí výhody spotřebitelům. Jedním z typických případů je geografické rozdělení oblastí mezi konkurenty, aby byl pokryt celý trh, třebaže to v některých oblastech nebude výnosné.

4.2.3

Dohled nad trhem z pohledu ochrany spotřebitele se vykonává prostřednictvím dozoru nad možnými horizontálními smlouvami, jako jsou dobrovolné dohody, cenové kartely, nákupní centrály, rozdělení trhu atd., vertikálními dohodami, smlouvami, které řídí vztahy mezi výrobci, dovozci atp. Kontroluje se též zneužívání dominantního postavení pomocí metod, které ztěžují přístup konkurentů nebo mu zabraňují, dále stanovování příliš vysokých či nízkých cen, exkluzivních cen či poskytování diskriminačních výhod některým zákazníků na úkor jiných.

4.2.4

Komise systematicky a každoročně uvádí ve výroční zprávě vysoký počet rozhodnutí týkajících se jak případů sdružování, tak zneužívání dominantního postavení a některé rozsudky ESD, jež v mnoha případech vedou k odlišnému výkladu předpisů, či dokonce ke změně legislativy.

4.2.5

Během posledních let Komise řeší stále nižší počet případů. Zejména díky neústupnému jednání národních úřadů pro obchodní soutěž na svých trzích, zvláště potom z důvodu definitivního zrušení povinného hlášení. GŘ pro obchodní soutěž vyřešilo 24 případů formálním rozhodnutím, což je minimální číslo, pokud to porovnáme s počtem sdružování podniků, které vedlo k vysokému počtu formálních rozhodnutí (231) (28), jež odpovídaly systému novelizovaného nařízení; napříště jich bude méně, neboť většina případů bude příslušet národním úřadům.

4.2.6

Z projednávaných případů se jich hned několik buď přímo týkalo spotřebitelů, nebo pro ně mělo zvláštní význam. V jednotlivých rozhodnutích šlo o mobilní telefony, rozhlasové vysílání a letecké linky (29), pokud jde o aktivity v jednotlivýchodvětvích, zasahovalo se v odvětví dopravy, svobodných povolání, motorových vozidel a sdělovacích prostředků (30). V obou zkoumaných případech šlo o nedovolené praktiky související s cenami a použití ustanovení článku 82 z důvodu vyřazujících a nepřiměřených cen za dodávky (31).

4.3   Právo na informace a účast

4.3.1

Účinnost spotřebitelské politiky se musí zakládat na zapojení do politik, jež se spotřebitelů týkají, aby bylo nezbytné zahrnout je do všech politik, kde se to až dosud odmítalo. Ve strategii pro spotřebitelskou politiku (32) již byl mimo jiné stanoven cíl, aby spotřebitelské organizace byly náležitě zapojeny do politik Společenství. Rok poté byl jmenován úředník pro styk se spotřebiteli na GŘ pro obchodní soutěž.

4.3.2

Spotřebitelské organizace mají k dispozici fórum – Výbor spotřebitelů, které představuje mechanismus pro zásah do politiky týkající se spotřebitelů, avšak chybí širší uplatnění, aby bylo zapojeno i do jiných politik. Současnou výzvou je získat možnost a schopnost přispívat k iniciativám Společenství ve všech fázích rozhodovacího procesu EU. Bude třeba hledat minimální požadavky, které umožní jejich účast v konzultačních orgánech, jak je tomu v zemědělství, a zejména v těch konzultačních orgánech, které se nově utvářejí, jako například pro oblasti dopravy, energetiky, telekomunikací či jakéhokoli dalšího, v budoucnu se utvářejícího fóra.

4.3.3

Pokud se týče tématu, jímž se zde zabýváme, neexistuje žádný formální způsob účasti, spotřebitelé nejsou konzultováni dokonce ani v oblastech, o nichž Smlouva konstatuje, že se dotýkají jejich zájmu. Máme tím na mysli výjimky ohledně jednání ve shodě, čl. 81 odst. 3, jakož i nedovolené metody, jež ohrožují výrobu, trh či technický rozvoj na úkor spotřebitelů, čl. 82 písm. b). GŘ pro obchodní soutěž i spotřebitelským organizacím tedy náleží vytvořit prostřednictvím společně vytvořených předpisů mechanismy pro účast a konzultaci, které budou mít vliv na vnitřní trh, jak se uvádí v Bílé knize o správě věcí veřejných (33).

4.3.4

Stejnou zodpovědnost na sebe musí přijmout GŘ pro ochranu zdraví a spotřebitele, prostřednictvím stálé konzultační skupiny by mohlo zasahovat v takových pravomocných záležitostech, které se týkají práv spotřebitelů.

4.3.5

Pokud jde o právo spotřebitelů na informace v oblasti hospodářské soutěže, díky jmenování úředníka pro styk se spotřebiteli došlo k posílení vzájemných kontaktů. Evropskéorganizace spotřebitelů jsou informovány obvyklým způsobem, národní organizace spotřebitelů a jednotliví spotřebitelé mají k dispozici webovou stránku (34), na níž je dokonce model pro reklamace (35) v souvislosti s újmou, kterou mohou podniky způsobit svým jednáním v rozporu s pravidly pro obchodní soutěž.

5.   Organizace

EHSV je názoru, že spotřebitelé mohou uplatnit své právo na informace a zapojení pouze tehdy, když je na jedné straně zajištěno jejich legitimní zastoupení prostřednictvím spotřebitelských organizací a na druhé straně stanovena organizace, prostřednictvím které je jejich zapojení opravdu uskutečňováno, jak je vysvětleno v následujících odstavcích.

5.1   Organizace spotřebitelů

5.1.1

Organizace spotřebitelů se řídí národními předpisy, jež stanovují minimální požadavky pro jejich uznání a legitimizaci, aby byly oprávněny vykonávat svá práva spotřebitelů, jakmile se spotřebitelů dotkne jakákoli zakázaná metoda.

5.1.2

Na evropské úrovni jsou plnoprávně uznávané všechny organizace, které jsou zaregistrovány na GŘ pro ochranu zdraví a spotřebitele. Tyto organizace jsou informovány a konzultovány a zároveň se účastní všech záležitostí, pro něž se dosud považovaly za příslušné.

5.1.3

Poněkud zvláštní potíž se může vyskytnout v souvislosti s uplatněním této legitimity pro otázky hospodářské soutěže, neboť se obvykle jedná o konkrétní porušení práv spotřebitelů, jež je mnohdy tematicky a územně vázáno. Bylo by vhodné obsáhle prodiskutovat takový způsob legitimizace, který by umožnil v této oblasti zasahovat.

5.2   Evropská síť pro hospodářskou soutěž

5.2.1

Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 (36) stejně jako takzvaný modernizační balíček stanovily prostředky spolupráce mezi Komisí a příslušnými úřady Evropské sítě pro hospodářskou soutěž (REC) (37). Začala působit v roce 2003 prostřednictvím pracovní skupiny, která se zabývala obecnějšími otázkami, jako je fungování a systém vzájemné komunikace. Nyní je plně funkční, tvoří ji 14 podskupin, které se zabývají otázkami jednotlivých odvětví (38).

5.2.2

Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 svěřuje REC prostředky ke vzájemné pomoci a jednání podle instrukcí příslušného úřadu a celkově ke shromažďování veškerých informací, jež jsou nezbytné k umožnění řešení případů. Taktéž má na starost inspekce vyžádané národními úřady. Jejich výsledky se předávají podle stanoveného postupu, aby k nim měly přístup všechny zúčastněné strany.

5.2.3

Velký význam má působení REC v rámci politiky shovívavosti, neboť členské státy podepsaly prohlášení, v němž se zavazují respektovat obsah dohod stanovených v uvedeném sdělení. Tímto způsobem slouží jako praktický nástroj národním soudům příslušným v otázce hospodářské soutěže, současně mají na starost udržovat v aktuální podobě jurisdikci Soudního dvora ES (39).

5.2.4

Komunikace, která musí existovat mezi REC, úřady pro hospodářskou soutěž a soudy, umožňuje poznat stížnosti týkající se smluv a zneužívání dominantního postavení, jakož i použitelný postup; tímto způsobem se také mnohem rychleji, než tomu bylo donedávna, rozhodne, kdo by měl vykonat předmětné šetření v dané záležitosti.

5.2.5

Činnost REC rovněž slouží pro odhalování přestupků, přičemž takřka preventivní způsob činnosti snižuje negativní dopady na konkurenty i spotřebitele. Úkolem, jejž je třeba zdůraznit, je zásah do jednání o výjimkách, kdy se musí vyhodnotit, zda je účinek výjimky příznivý pro spotřebitele, a dokonce zda by nějaká část smlouvy měla konkrétně zmiňovat přínos, který se pro ně očekává.

V Bruselu dne 5. července 2006.

předsedkyně

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Anne-Marie SIGMUND


(1)  Akční plán ke spotřebitelské politice na období 1999 – 2001.

(2)  SEC(2005) 805 v konečném znění, 17.6.2005. Stanovisko EHSV, Úř. věst. C 110, 9.5.2006, s. 8.

(3)  V Londýně dne 15. září 2005 během Dnů evropského spotřebitele a hospodářské soutěže (European Consumer and Competition Day).

(4)  V Římě dne 6. prosince 2003 oznámil komisař Monti jmenování pana Rivièra Martího.

(5)  Politika EU pro hospodářskou soutěž a spotřebitelé. Úřad pro úřední tisky, Lucemburk.

(6)  Viz „XXXIII. zpráva o politice hospodářské soutěže – 2003“, s. 6 a následující, SEC(2004) 658 final, 4.6.2004. [české znění není k dispozici; XXXIIIrd Report on Competition Policy – 2003]. Stanovisko CESE – Úř. věst. C 221, 8.9.2005.

(7)  Ten je možný prostřednictvím e-mailu: comp-consumer-officer@cec.eu.int.

(8)  Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy o ES, později pozměněné nařízením Rady (ES) č. 411/2004 (Úř. věst. L 68, 6.3.2004); nařízení Komise (ES) č. 773/2004 ze dne 7. dubna 2004 o vedení řízení Komise podle článků 81 a 82 Smlouvy o ES (Úř. věst. L 123, 27.4.2004, s. 18). Dále vyšla řada sdělení a hlavních směrů, jejichž cílem bylo vytvořit postupy pro vztahy mezi úřady pro hospodářskou soutěž a Komisí a vztahy Komise se soudními orgány.

(9)  Nařízení příslušné komise Rady (ES) č. 772/2004 ze dne 27. dubna 2004 o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na určité kategorie dohod o převodu technologií (Úř. věst. L 123, 27.4.2004, s. 11).

(10)  Jurisdikce ESD musela stanovit definici dominantního postavení, neboť tu Smlouva neobsahuje. Vymezila ji v tom smyslu, že se jedná o hospodářské postavení jednoho či více podniků na trhu, které umožňuje zabránit účinné konkurenci na trhu jednáním nezávislým na jednání konkurentů, zákazníků a spotřebitelů.

(11)  Případ Deutsche Telekom AG, COMP/C-1/37.451, Úř. věst. L 263, 14.10.2003, s. 9.

(12)  Případ Microsoft COMP/37/792.

(13)  Ve své síti pevných linek Deutsche Telekom výrazně snížil sdílené tarify pro linky, jež umožňují připojit se k širokopásmovému internetu.

(14)  Nařízení Rady (ES) č. 139/2004 ze dne 20. ledna 2004 o kontrole sdružování podniků, Úř. věst. L 24, 29.1.2004; nařízení Komise (ES) č. 802/2004 ze dne 7. dubna 2004 o provádění nařízení Rady (ES) č. 139/2004 (Úř. věst. L 133, 30.04.2004, s. 1).

(15)  Nařízení 4064/89/EHS (Úř. věst. L 395, 30.12.1989, s. 1) a jeho úpravy, stanovené v Aktu o přistoupení Rakouska, Finska a Švédska, byly upraveny uvedeným nařízením. Nové nařízení je tedy v tomto smyslu konsolidovaným zněním všech právních textů. Zároveň pozměňuje ustanovení, jež jsou předmětem soudního výkladu.

(16)  Soudní rozhodnutí T-102/96, v němž ESD stanovil pojem dominantní postavení a pojem významného omezení obchodní soutěže. Tímto způsobem se mezi tyto pojmy řadí i ty situace, v nichž nebylo jisté, zda spadají do této kategorie, jako například oligopoly.

(17)  Nařízení (ES) č. 1228/2003 o podmínkách přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou, Úř. věst. L 176, 15.7.2003, s. 1.

(18)  Směrnice 2002/77/ES (Úř. věst. L 249, 17.9.2002, s. 21).

(19)  KOM(2003) 715 v konečném znění.

(20)  Viz obsáhlé shrnutí opatření ve XXXIII. Zprávě Komise o politice hospodářské soutěže – 2003, s. 41 a následující.

(21)  Komise odmítla dát souhlas s prvním zněním smlouvy mezi Air France a Alitalia a vyžádala si, aby další dotčené strany vznesly své připomínky. S odkazem na British Airways a Iberii omezila Komise platnost dohody na šest let.

(22)  Nařízení (ES) č. 261/2004 (Úř. věst. L 46, 17.2.2004, s. 1).

(23)  Úř. věst. C 233, 30.9.2003, s. 8.

(24)  Případ Wallenius/Wilhelmsen/Hyundai, 2002.

(25)  Případ IV/34.018, Úř. věst. L 268, 20.10.2000, s. 1.

(26)  KOM(2005) 672 v konečném znění, 19.12.2005.

(27)  Viz stanovisko EHSV – INT/263 – AC594/2006, zpravodaj: pan Pegado Liz.

(28)  Viz výroční zprávu (pro rok 2003 viz s. 191 a následující).

(29)  Viz výroční zprávu za rok 2003, tabulka č. 3, s. 29, týkající se nedovolených praktik v odvětví telekomunikací; výroční zpráva za rok 2004, tabulka č. 2, s. 28; Používání sítí k vysílání a prodej sportovních práv, výroční zpráva za rok 2004, s. 43.

(30)  Viz výroční zprávu za rok 2004, doprava, s. 52; svobodná povolání, výroční zpráva za rok 2003, s. 60; prodej motorových vozidel, výroční zpráva za rok 2004, s. 44.

(31)  Případ British Telecomunications (Úř. věst. L 360) byl zvláště významný, protože navíc ještě šlo o státní monopol.

(32)  Sdělení Komise k tématu „Strategie pro spotřebitelskou politiku na období 2002–2006“. KOM(2002) 208 v konečném znění.

(33)  KOM(2001) 248 v konečném znění.

(34)  Internetová stránka:

http://europa.eu.int/comm/consumers/redress/compl/index_en.htm.

(35)  Naleznete jej v příloze.

(36)  Nařízení ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy, později pozměněné nařízením Rady (ES) č. 411/2004 (Úř. věst. L 68, 6.3.2004, s. 1).

(37)  Sdělení Komise o spolupráci v rámci Sítě úřadů pro obchodní soutěž, Úř. věst. C 101, 27.4.2004 [není k dispozici v českém znění].

(38)  V roce 2004 se zabývaly 298 případy, z nichž 99 bylo vráceno Komisí a 199 národními úřady pro hospodářskou soutěž.

(39)  Sdělení Komise o spolupráci mezi ní a národními soudy při uplatňování článku 81 a 82 Smlouvy, Úř. věst. C 101, 27.4.2004, s. 54 [není k dispozici v českém znění].


16.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 309/10


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k Provádění lisabonského programu Společenství: sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Více výzkumu a inovací – investice ve prospěch růstu a zaměstnanosti: společný přístup

KOM(2005) 488 v konečném znění

(2006/C 309/02)

Dne 12. října 2005 se Evropská komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci výše uvedené.

Specializovaná sekce „Jednotný trh, výroba a spotřeba“, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 31. května 2006. Zpravodajkou byla paní FUSCO.

Na 428. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 5. a 6. července 2006 (jednání ze dne 5. července 2006), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 152 hlasy pro a 3 členové se zdrželi hlasování.

1.   Předchozí vývoj a souhrn sdělení Komise

1.1

Sdělení Komise si klade za cíl předložit společný přístup  (1) k výzkumu a inovacím v rámci provádění lisabonského programu Společenství, který je součástí rozhodnutí Evropské rady v Lisabonu z března 2000, tedy učinit z EU do roku 2010 „ekonomiku založenou na znalostech, nejvíce konkurenceschopnou a nejdynamičtější na světě, schopnou trvalého ekonomického růstu doprovázeného kvantitativním a kvalitativním zlepšením zaměstnanosti a větší sociální soudržnosti“. Rada potvrdila návrh předložený Komisí ve sdělení „Směrem k evropskému prostoru výzkumu“ (2).

1.2

Evropská rada v Barceloně ve svém usnesení z března 2002 stanovila cíl zvýšit investice EU do výzkumu a vývoje (V&V) na 3 % do roku 2010 a rovněž zvýšit podíl soukromého financování na 2/3, zatímco Evropská rada v Bruselu v březnu 2003 požadovala konkrétní činnosti.

1.3

Komise ve svém sdělení z 30. dubna 2003„Investovat do výzkumu: akční plán pro Evropu“ určuje činnosti potřebné na státní a evropské úrovni v souladu s prvním sdělením ze září 2002 „Více výzkumu pro Evropu – směrem k 3 % HDP“ (3). První oficiální údaje o V&V ukazují, že v roce 2003 „intenzita V&V téměř stagnovala na 1,93 % HDP EU-25“. Stanoveného cíle dosáhly pouze Švédsko a Finsko.

1.4

Evropská rada se angažovala v revidované Lisabonské strategii (4) v březnu 2005. Tato společná politická vůle byla znovu potvrzena v říjnu 2005 v Hampton Court na neformálním setkání evropských hlav států a předsedů vlád, se záměrem vyhovět výrazné potřebě silnější konkurenceschopnosti v globalizované hospodářské soutěži.

1.5

Jedná se o první iniciativu Komise od okamžiku, kdy se připojila k obnovené Lisabonské strategii pro evropskou informační společnost 2010 (5) a žádá v ní členské státy, aby do poloviny října 2005 určily národní priority pro informační společnost ve svých Národních programech reforem a tak přispěly k cílům stanoveným ve sdělení o i2010.

1.6

Oprávněnost možností a navrhovaných činností se zakládá na kontrastu mezi vnějším a vnitřním kontextem: na jedné straně nelítostná hospodářská soutěž; nepružnost a roztříštěnost národních trhů oproti potřebě vytvořit jednotný evropský prostor a umožnit mobilitu vysoce kvalifikovaných pracovníků na straně druhé. Komise uznává, že její pravomoci v dané oblasti jsou omezené a usiluje především o úlohu „katalyzátoru“.

1.7

Záměrem sdělení je posílit propojení mezi výzkumem a inovacemi, prostřednictvím politiky výzkumu orientované na získávání nových znalostí a jejich použití a také na rámcové podmínky výzkumu, a politikou inovací, která se zabývá přeměnou znalostí na ekonomickou hodnotu a v komerční úspěch. Ve snaze o lepší právní úpravy budou všechna opatření s potenciálním vlivem na konkurenceschopnost podrobena posouzení dopadu.

1.8

Hodnocení připojené ke sdělení zvažuje tři možnosti politické cesty a volí třetí možnost: (6)

nedělat nic,

integrační politika,

společný přístup.

1.9

Akční plán navržený ve sdělení se skládá ze 4 částí:

výzkum a inovace jádrem politik EU,

výzkum a inovace jádrem financování EU,

výzkum a inovace jádrem podnikání,

lepší politika výzkumu a inovací.

1.10

19 činností se zaměřuje na tři hlavní oblasti: veřejnou politiku a právní úpravu, finance a daně (7) a úlohu soukromých aktérů (8).

1.11

I když se zdá, že toto sdělení pokračuje ve stejném směru jako předchozí sdělení z roku 2003, Komise dodává, že národní programy reforem (NPR) se rozhodně staví na stranu výzkumu a inovací. Tyto NPR tedy budou podporovány financemi Společenství, zaměřenými na činnosti v evropském zájmu, radami pro koordinovaný rozvoj politik a rovněž zlepšenými platformami pro vzájemné výměny zkušeností, ve všech regionech, kde přeshraniční spolupráce dodává silnou přidanou hodnotu. Snahám v oblasti V&V je přiznán význam v Paktu stability, kde je u těchto výdajů povoleno přesáhnout 3 % deficitu.

1.12

EHSV má také na paměti zprávu Esko Aho, i když ta není předmětem této konzultace a konstatuje, že v odstavci 3.1. nazvaném „více investovat do znalostí a inovací“ sdělení Evropské radě na jaře roku 2006 se Komise neodvolává na dokument KOM(2005) 488 v konečném znění, ale na zprávu Esko Aho. EHSV lituje, že tato zpráva nebyla předmětem konzultace ani předběžného posouzení a zahrnuje ji tedy do současné diskuse.

1.13

V říjnu 2005 byla v Hampton Court jmenována skupina složená ze 4 osob, jejím koordinátorem byl určen pan Esko Aho. Zpráva z ledna 2006, zaslaná Komisi před jarním zasedáním Evropské rady 2006, obsahuje doporučení, jak zrychlit provádění iniciativ pro výzkum a inovace, organizovaných na evropské a národní úrovni. Zpráva vychází ze současného sdělení, ale navrhuje více integrace (možnost 2, SEC(2005) 1289). V březnu 2006 byla zpráva předložena Radě pro hospodářskou soutěž a Evropské radě v Bruselu. Ta zdůraznila význam zprávy Aho a požádala Komisi, aby do září 2006 provedla její posouzení (9).

2.   Obecné poznámky

2.1

EHSV vítá toto sdělení, jehož výchozím bodem je Partnerství pro růst a zaměstnanost, neboť usiluje o pokrytí celého spektra výzkumu a inovací, včetně inovací netechnologických. Navrhuje činnosti, které by přesáhly 3 % z Barcelony (10), popisuje v hlavních rysech závazky přijaté Společenstvím a podrobně pojednává o probíhajících či plánovaných podpůrných opatřeních pro výzkum a inovace (11).

2.2

Jak sdělení zmiňuje, celosvětový konkurenční tlak pro přilákání investic do výzkumu a inovací neustále roste, včetně rozvojových zemí jako Čína, Indie a Brazílie. „Rozdíl v objemu investic do výzkumu mezi Evropskou unií (EU) a Spojenými státy již přesahuje 120 miliard eur ročně a rychle se prohlubuje“  (12) . Co se týče Evropy, žádný členský stát nemůže dosáhnout izolovaně konkurenceschopnosti v potřebném měřítku. Nadnárodní spolupráce je jediným způsobem, jak podpořit výzkum a inovace a zužitkovat je v oblasti růstu a zaměstnanosti. Navíc jsou výzkum a inovace nutné k tomu, aby bylo hospodářství EU učiněno udržitelnějším, nacházením řešení po hospodářský růst, sociální rozvoj a ochranu životního prostředí.

2.3

S akčním plánem začala většina členských států zavádět národní opatření pro podporu V&V v soukromém sektoru a cíle, které by měly vést k nárůstu investic do výzkumu na 2,6 % HDP v roce 2010. Daňová zvýhodnění zde nabývají zvláštního významu (13). Přesto však intenzita výzkumu v EU více méně stagnuje, a to i v soukromém sektoru. Situace je naléhavá.

2.4

Ospravedlnění činnosti vede k diskusi o srovnání produktivity mezi státy EU a dalšími zeměmi.

2.4.1

V prvé řadě existuje několik definic produktivity (poměr mezi vyrobeným množstvím produktu nebo služby a počtem jednotek použitého výrobního faktoru). Nejčastěji používaný způsob měření je jednofaktorový – práce, kde za ukazatele slouží hodinová produkce pracovníka v průmyslovém sektoru. Tento údaj lze snadno získat, avšak má pouze dílčí výpovědní hodnotu a kapitál je v tomto pojetí chápán jako faktor mimo výrobní proces.

2.4.2

Zadruhé je třeba nezobecňovat srovnání mezi Evropou a Spojenými státy, ale rozlišovat podstatné rozdíly podle sektorů a států, a to i uvnitř země jako jsou Spojené státy. V Evropě existují konkurenceschopné sektory a země, jejichž produktivita vykazuje výrazný pokrok. Podle údajů O'Mahonyho a van Arka (2003) platí pro EU jako celek, že výpočty nákladů na jednotku práce ve zpracovatelských odvětvích ukazují, že EU není vůči Spojeným státům konkurenceschopná v odvětvích vyspělé technologie, ale v jiných sektorech konkurenceschopná je. Nicméně, hlavním zdrojem konkurence v tradičních odvětvích průmyslu nejsou Spojené státy, ale nízké platy ve třetích zemích, což na EU vyvíjí značný tlak. Dosi, Llerena et Labini (2005) jsou kritičtějšího názoru a mají za to, že potřeba evropské průmyslové politiky by neměla být považována za tabu.

2.4.3

Za třetí, multifaktorová produkce či total factor productivity (TFP) by byla nejlepším měřítkem, „získaná přizpůsobením HDP, do nějž budou zahrnuty rozdíly ve všech použitých vstupních datech“ (Calderon, 2001), a umožnila by lepší srovnání mezi zeměmi. K objasnění rozdílu v produktivitě mezi zeměmi rozčlenily empirické studie determinanty růstu produktivity práce a/nebo celkového faktoru do tří skupin. Avšak, s ohledem na vzájemnou závislost mezi zeměmi Calderon potvrzuje, že rozdíly v TFP mezi zeměmi se zdají být důsledkem rychlosti šíření technologie (prostřednictvím obchodu, přímých zahraničních investic nebo migrací) (14).

2.4.4

Pokud je rozdíl způsoben zajištěním rychlosti šíření, pak by inovativní MSP byly pro šíření nezastupitelné a současně vytvářely nové trhy. Ze stejného důvodu by volba strategických priorit pro výzkum a inovace mohla podpořit rychlejší šíření znalostí.

2.4.5

Zajištění kvalifikovaného personálu a lokalizace investic podniků jsou v centru pozornosti jak ve Spojených státech, tak v Evropě, především v porovnání s Čínou, která sama musí čelit realitě chybějících 75 000 vysoce kvalifikovaných pracovníků, aby mohla přejít k hospodářství založenému na službách.

2.5

Existují tedy dva celkové přístupy, které ovlivňují volbu politik. Na jedné straně stojí naléhavé potřeby organizační inovace, nutné jako předpoklad pro technickou inovaci (Lam 2005 a OECD 2005), což platí také pro evropské instituce (Sachwald 2005, Sapir a kol. 2003, Esko Aho 2006); na druhé straně lze za důvod, kvůli kterému podniky v Evropě nedostatečně investují do V&V a inovací, označit chybějící trh otevřený inovacím („innovation-friendly“), na který je možné nové výrobky a služby uvést (Esko Aho 2006). EHSV nicméně konstatuje, že podnikatelský duch a ochota brát na sebe rizika jsou i nadále nezbytné.

2.6

Neschopnost trhu podněcovat inovace je v literatuře běžně uznávaným jevem, který popsali Arrow (1962), Dasgupta a Stiglitz (1980). Rámcové programy Komise se do značné míry zakládaly na účelnosti aktivní podpory mikroúrovně ve V&V podniků, formou smíšené podpory V&V a podpory spolupráce při překonávání nejhůře odstranitelných překážek (usnadnění hledání partnerů a podpora společných dynamik, vedoucích mimo jiné k výhodám jako market entry, downstreaming a úspory z rozsahu). Tyto iniciativy se však ukázaly jako nepostačující k rozproudění udržitelné inovační dynamiky v celé EU.

2.7

EHSV tedy vítá důraz, který Komise klade na střední, sektorovou a přeshraniční úroveň. Nástroje partnerství, sítě, uskupení, aglomerace, fóra a diskuse mají významnou úlohu ve vytváření vazeb, vnějších kontaktů a vedlejších efektů mezi podniky a organizacemi a rovněž geografických kontaktů pro usnadnění inovací. Tento druh koordinace povede ke snazšímu určení faktorů ovlivňujících úroveň investic a inovací a také kritických bodů.

2.8

Nicméně, navrhovaný přístup a činnosti nejsou doplněny o rozpočtové údaje, přestože k jejich úspěšnému uplatňování budou potřeba značné zdroje a koordinační kapacity. Navíc, na stejné straně, kde Komise činí jedinou zmínku o tomto sdělení ve svém sdělení jarní Evropské radě 2006, rovněž připomíná, že „legislativní návrhy budou mít očekávaný účinek až poté, co je schválí Rada a Parlament. Kromě toho značná část činností financování podléhá konečnému upřesnění a provádění finančních výhledů na období 2007-2013“. Navrhované činnosti „jsou tedy pouze informativní povahy“.

2.9

EHSV vyzývá Komisi, aby co nejdříve udala rozpočtové dopady a zároveň vytvořila jasný systém monitorování a posouzení tohoto sdělení s přesným datem, např. v roce 2008. Kromě toho považuje EHSV za nutné, aby Komise vydala zprávu, zahrnující všechny zprávy skupin expertů v přímé souvislosti se sdělením, a také hodnocení vyslovených doporučení. Tyto údaje by měly být logicky spjaty se zvolenou možností a vybranými činnostmi. Konečně, ve snaze o překonání existující roztříštěnosti by bylo vhodné mít k dispozici přehled osob, odpovědných za koordinaci činností navržených v dokumentu KOM(2005) 488 na všech úrovních, v regionech, členských státech a evropských institucích. Komise vyvinula pozoruhodné úsilí v podobě Trendcharts pro každou zemi, v nichž jsou instituce zabývající se výzkumem a inovacemi popsány, což by mohlo sloužit jako výchozí bod k sestavení zmíněného přehledu. Bylo by rovněž zajímavé zvážit zkušenosti „virtuální agentury“ pro výzkum a inovace ve Spojených státech.

2.10

EHSV navíc konstatuje, že hlavní pojmy (výzkum, inovace, znalosti a technologie) nejsou ve sdělení definovány. K vyslovení podobných definic však Komise podporovala transevropský výzkum, Eurostat a OCDE definovaly inovace. Poslední „European Innovation Scorebord“ věnovaný poměru mezi vstupními a výstupními daty o inovacích rozvíjí myšlenku „inovační účinnosti“ (innovation efficiency) a považuje V&V za vklad do inovací. Navíc by bylo třeba lépe rozlišovat mezi činnostmi zaměřenými na výzkum a inovace jako takové a politikami pro podporu podmínek k vytváření inovací (např. odborná příprava, přijímání a začleňování pohyblivých lidských zdrojů, podpora MSP a znevýhodněných regionů při zavádění IKT, kde jsou náklady proporcionálně vyšší než pro ostatní aktéry). Tedy mezi inovací chápanou jako nové výrobky a služby na trhu a inovací jako procesem. První z nich je nezbytnou podmínkou, avšak nestačí k zajištění dynamického endogenního růstu.

2.11

EHSV celou problematiku velmi aktivně sleduje, prostřednictvím několika stanovisek přijatých v rozsáhlé oblasti, kterou dokument KOM 488 pokrývá. Z nedostatku místa EHSV pouze stručně připomíná svá stanoviska, zejména k evropskému prostoru výzkumu, ve kterých již byla zmíněna všechna témata obsažená v KOM 488 (CESE 595/2000), a zejména v bodě 7 o „výzkumu a technologické inovaci“ a v bodě 8 o potřebě „výměn pracovníků mezi výzkumnými středisky a průmyslem“.

2.12

Stanovisko EHSV 724/2001 o vědě a společnosti upozorňovalo na úlohu základního výzkumu ve většině velkých objevů. Stanovisko EHSV o základním výzkumu v Evropě (15) a jeho provázanosti s aplikovaným výzkumem zdůrazňuje v bodě 2.5 problematiku patentů, kde EHSV konstatuje naléhavost vytvoření „evropského“ systému pro patenty, který by podobně jako v USA uznával dodatečné období mezi vědeckým zveřejněním objevu a patentem pro jeho využití. Patent Evropské unie musí být rychle získatelný a náklady na jeho udělení nízké. EHSV lituje jeho opoždění způsobené jazykovými otázkami.

2.13

Stanovisko EHSV o výzkumných pracovnících v evropském prostoru výzkumu podporuje Evropskou chartu vědeckého pracovníka (16) a v bodě 5.4 také nezbytnost výměn mezi akademickým a průmyslovým světem. Doporučuje lépe zhodnotit experty s dlouholetou zkušeností, spolu s kompatibilitou a uznáním několika složek sociálního zabezpečení a bydlení a přitom zajištění rodinné soudržnosti v bodě 5.5.5. Stanovisko EHSV k vědě a technologii (17); k 7. rámcovému programu pro výzkum, u kterého Výbor konstatoval jeho význam, financování a rozčlenění do podprogramů a 9 námětů pro výzkum, k nimž EHSV (18) vydal zvláštní stanoviska (19).

2.14

Ve svém stanovisku ke konkurenceschopnosti a inovaci 2007-2013 (20) konstatuje EHSV význam zapojení MSP a sociálních partnerů do inovace (21). Aby mohly úspěšně inovovat, musí být důkladně zapojeny. Připravované stanovisko o politickém rámci k posílení zpracovatelského průmyslu EU oceňuje důraz kladený na odvětví, avšak připomíná, že koordinace vyžaduje zdroje a přitom není v rozpočtu zahrnuta a doufá, že bude věnována nutná pozornost kvalifikaci pracovníků, jež zůstává meziodvětvovou otázkou. Tato integrovanější průmyslová politika je velmi důležitá: „zaměstnává více než 34 milionů osob a představuje více než 80 % výdajů do výzkumu a vývoje v soukromém sektoru v Evropské unii“.

3.   Konkrétní připomínky

3.1

EHSV schvaluje zejména snahy Komise o evropský konkurenceschopný systém duševního vlastnictví a o pravidla pro šíření výsledků výzkumu (2007-2013) a doporučuje věnovat zvýšenou pozornost řízení inovačních patentů nástroji zmíněnými v bodě 2.7.

3.2

Lepší systém šíření znalostí je pro konkurenceschopnost otázkou zásadní důležitosti. Je třeba zaznamenat iniciativu Centra pro přenos informací (Innovation Relay Centres) nápad Komise využít kupónů pro MSP v rámcovém programu pro konkurenceschopnost a inovace (CIP) pro poradenské služby v jejich inovativních strategiích. Přeshraniční uskupení by toto šíření usnadnily a jejich význam bude uznán v příštím sdělení o uskupeních v Evropě. Od roku 2006 budou uskupení zanášena do databáze.

3.3

EHSV trvá na významu sociálního rozměru inovací a na zhodnocení lidského a sociálního kapitálu jako hnací síly výzkumu a inovace a doufá, že se v příští verzi příručky z Osla (OECD-Eurostat) objeví odpovídající statistiky, včetně ukazatelů pro kvalifikované lidské zdroje a pro ostatní místa – univerzity a další vzdělávací instituty a smíšené platformy průmysl/státní organizace/univerzity jako hnací síly inovace.

3.4

Pokud jde o státní podpory pro inovaci, jež by měly podstatný povzbudivý účinek na výdaje podniků do výzkumu, EHSV vítá pozornost věnovanou MSP a žádá Komisi, aby chápala vytváření pracovních míst jako investici do výzkumu a inovace, pokud je tato pracovní místa mají za přesně stanovený cíl. EHSV rovněž zdůrazňuje potřebu podporovat začátky inovativních MSP s využitím nástrojů jako jsou fondy rizikového kapitálu a zapojením Evropského investičního fondu.

3.5

Vzhledem k celosvětové hospodářské soutěži zmíněné v bodě 2.4.5 je dostatek odpovídajících lidských zdrojů na všech úrovních důležitým faktorem pro inovaci. Sdělení se zaměřuje na vědecké zdroje. Avšak bylo by třeba pojednat rovněž o kvalifikovaných nevědeckých místech. Je třeba rovněž vyvážit nabídku a poptávku specifických kvalit a znalostí podle potřeb odvětví. K dosažení účinných a rychlých řešení by však bylo třeba zapojit všechny sociální partnery a zainteresované subjekty. EHSV vyzývá Komisi, aby na toto téma zahájila diskusi.

3.6

Podobně by k dosažení mobility bylo nutné učinit pokrok v oblasti společných evropských listin kompetencí, potřebných pro každý sektor či téma a neopomenout kvalitativní rozměr vzdělávání (hodnoty, rovné příležitosti). Vzhledem k tomu, že se generální ředitelství pro zaměstnanost a pro vzdělávání a kulturu zabývají rovněž otázkou „lidských zdrojů“, bude třeba zahrnout jejich iniciativy pro výzkum a inovaci do současného sdělení, s cílem pokrýt celé spektrum problematiky.

3.7

EHSV vybízí Komisi k podpoře výzkumu a inovací ve všech možných odvětvích; problémy spojené s konkurenceschopností neexistují jen v odvětví vyspělých technologií. Strategické řízení změn, jež je důsledkem rozsáhlého zavádění nových technologií v MSP by mohlo být zapojeno do navrhovaných činností. Účast sociálních partnerů a dalších zainteresovaných subjektů by pro něj byla zásadní.

3.8

EHSV souhlasí se zprávou Esko Aho v konstatování, že se podnikům s více než 250 zaměstnanci nedostává přiměřené pozornosti. Jedním z důvodů je pravděpodobně příliš úzce vymezená definice MSP oproti jejímu vymezení ve Spojených státech a Japonsku. EHSV se domnívá, že zvýšená pozornost financování inovativních MSP je nezbytnou podmínkou k vytvoření evropské inovační ekonomiky zahrnující sociální soudržnost. Není žádným překvapením, že se region Paxis Emilia Romagna objevuje mezi nejaktivnějšími, i když jiné ukazatele inovace v Itálii byly méně příznivé. Služby na podporu podnikání musí být rovněž specializovány, aby vyhovovaly zvláštním charakteristikám MSP v jejich nejrůznějších formách (kooperativy, další podniky sociální ekonomiky, atd. )

3.9

EHSV by si přál, aby Komise zmínila činnosti pro výzkum a inovace s jinými regiony. Komise již zaujala globální přístup v TrendCharts a několika iniciativách. Po sdělení 346 z 25. června 2001 o „Mezinárodní dimenzi evropského regionu výzkumu“ (European Research Area-ERA), sekce INCO FP6 výslovně povzbudila zapojení třetích zemí, a tento trend bude zřejmě pokračovat i v FP7. Tyto činnosti by mohly být zhodnoceny ve zvláštním programu. Rovněž úloha městských prostředí a hlavních měst v inovaci si zasluhuje další studie.

3.10

EHSV doporučuje Komisi uvážit načasování mezi technologickými investicemi, liberalizací a restrukturalizací, neboť podniky, především ty větší, musí promyslet změny v kontrole souběžně s potřebou investic do výzkumu a inovace (např. v otázkách energetiky, dopravy a síťových průmyslů).

3.11

EHSV navíc varuje, že by mohlo být nutné nalézt potřebnou rovnováhu mezi podporou inovace zaměřené společně na marketinglicensing nových výrobků a služeb podniky a mezi právem hospodářské soutěže.

3.12

EHSV považuje inovaci za vklad do konkurenceschopného hospodářství se sociální soudržností a nikoli za výsledek sám o sobě. Dobře si vědom skutečnosti, že se jedná o výzvu, Výbor žádá Komisi, aby sestavila statistiky a podporovala studie s cílem lépe změřit vazby mezi inovací, konkurenceschopností a sociální soudržností a tak jasným a účinným způsobem ohodnotit výsledky a přesvědčivě je sdělit evropským občanům. Jak již bylo řečeno jinde: vytvořte ambiciózní konstrukci, technologicky odvážné úkoly, ospravedlnitelné pro jejich vnitřní sociální a politickou hodnotu (Dosi a kol., 2005).

3.13

Vzhledem k tomu, že chápeme inovaci jako systém, EHSV žádá Komisi, aby koordinovala svou činnost s Evropskou investiční bankou (EIB) a tak zajistila spolupráci mezi programy EIB, Evropským investičním fondem, sedmým rámcovým programem pro výzkum a rámcovým programem pro konkurenceschopnost a inovace (CIP), aby byla inovace dynamickým a dobře strukturovaným systémem.

V Bruselu dne 5. července 2006.

předsedkyně

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Anne-Marie SIGMUND


(1)  SEC (2005) 1289, příloha k dokumentu KOM (2005) 488 v konečném znění; hodnocení dopadu, ve kterém Komise zvolila 3. možnost společného přístupu.

(2)  Úř. věst. C 204, 18.7.2000.

(3)  KOM(2002) 499 v konečném znění.

(4)  „Společně k růstu a zaměstnanosti. Nový začátek lisabonské strategie“. [KOM(2005) 24 v konečném znění] z 2.2. 2005 a „Společné akce pro růst a zaměstnanost: Lisabonský program Společenství“, (KOM(2005) 330 v konečném znění) z 20.7.2005.

(5)  KOM(2005) 229 v konečném znění a SEC(2005) 717 z 1. června 2005„i2010 – evropská informační společnost pro růst a zaměstnanost“ pro podporu růstu a zaměstnanosti v průmyslech informační společnosti a sdělovacích prostředcích.. Tento sektor hospodářství EU přinesl 40 % zvýšení produktivity a 25 % zvýšení HDP v EU.

(6)  SEC (2005) 1289, posouzení dopadu.

(7)  Mobilizace veřejných a soukromých zdrojů, daňové úlevy, evropské strukturální fondy, přístup MSP k financování.

(8)  Partnerství mezi univerzitním a průmyslovým světem, póly a uskupení, proaktivní služby na podporu podnikání a inovační služby.

(9)  Závěry předsednictví Evropské rady v Bruselu ve dnech 23. a 23. března 2006.

(10)  INI/2006/2005: 12.10.2005, podle analýzy KOM(2005) 488 provedené Evropským parlamentem.

(11)  SEC(2005) 1253 příloha k dokumentu KOM(2005) 488 v konečném znění, „Kroky k provádění“.

(12)  KOM(2003) 226 v konečném znění, bod 2.

(13)  Osm členských států je již zavedlo a představují 13 % přímých investic do výzkumu v těchto zemích.

(14)  Tamtéž, Calderon 2001, str. 19.

(15)  Úř. věst. C 110, 30.4.2004.

(16)  Úř. věst. C 110, 30.4.2004.

(17)  Úř. věst. C 157, 26.6.2005.

(18)  Úř. věst. C 65, 17.3.2006.

(19)  Nanotechnologie, biotechnologie, výzkum zdraví, informační technologie, výzkum energie (včetně výzkumu nukleární energie), kosmický a bezpečnostní výzkum.

(20)  Úř. věst. C 65, 17.3.2006.

(21)  „V Evropě spadá 98 % podniků do kategorie malých a středních podniků (MSP). Zajišťují 55 % pracovních míst v soukromém sektoru a disponují značným inovačním potenciálem co se týče výrobních postupů, výrobků a také služeb“.


16.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 309/15


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o léčivých přípravcích pro moderní terapii a o změně směrnice 2001/83/ES a nařízení (ES) č. 726/2004

KOM(2005) 567 v konečném znění – 2005/0227 (COD)

(2006/C 309/03)

Dne 10. ledna 2006 se Rada Evropské unie, v souladu s článkem 95 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci výše uvedené.

Specializovaná sekce „Jednotný trh, výroba a spotřeba“, kterou výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 31. května 2006. Zpravodajem byl pan BEDOSSA.

Na 428. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 5. a 6. července 2006 (jednání ze dne 5. července), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 150 hlasy pro a 1 člen se zdržel hlasování.

1.   Shrnutí

1.1

Tento návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o léčivých přípravcích pro moderní terapii a o změně směrnice 2001/93/ES a nařízení (ES) č. 726/2004 vítáme.

1.2

V situaci, kdy se zrychluje vědecký pokrok, zejména v oblasti biotechnologií, je totiž důležité zajistit jasnost, přesnost a kompetentnost.

1.3

Cílem tohoto návrhu je umožnit vytvoření souvislého celku moderních terapií, zaplnit současnou mezeru v právních předpisech a posílit specifické hodnocení Evropské agentury pro léčivé přípravky v těchto nových oborech. Tak budeme moci:

náležitě reagovat na požadavky pacientů a očekávání výrobců zainteresovaných na výzkumu a vývoji regenerativního lékařství,

garantovat vysokou úroveň ochrany zdraví evropských pacientů,

zajistit celkovou právní jistotu, přičemž je však nutno zohlednit dostatečnou flexibilitu na technické úrovni, umožňující přizpůsobit se realitě v oblasti vědeckotechnického rozvoje.

1.4

Vzhledem ke zvláštnostem léčivých přípravků pro moderní terapii musí být zajištěn silný a úplný rámec právních předpisů, přímo použitelný ve všech členských státech.

1.5

Proto bylo zvoleno nařízení, jež je považováno za nejvhodnější právní nástroj; tím spíše, že dokud nebude nastolen specifický legislativní systém, nebude možné vyřešit problémy veřejného zdraví týkající se léčivých přípravků pro moderní terapii, které v Evropské unii dosud přetrvávají.

1.6

Návrh nařízení však obsahuje některé aspekty, které mohou způsobit potíže při používání z důvodu definice uvedené v souvislosti s návrhem směrnice o zdravotnických prostředcích. V konečném znění je nutno vyjasnit četné otázky a případné pochybnosti:

Jaký je cíl této nové právní úpravy, vzhledem k tomu, že léčivé přípravky pro moderní terapii – genovou a somatickou buněčnou terapii – jsou již regulovány specifickými směrnicemi o zdravotnických prostředcích,

Definice uvedené zejména v čl. 2 odst. 1 písm. b) působí komplikovaně a mají spíše vedlejší funkci,

Je rovněž zjevné, že vnitrostátní farmaceutický právní předpis může zabránit použití předpisu evropského,

V tomto případě by bývalo bylo vhodnější použít pružnější přístup a zvolit způsob vzájemného uznávání,

Otázka autologních přípravků v nemocničním odvětví a neprůmyslového původu vyvolává také otázku „hraničních“ přípravků jiného původu a určených k použití v Evropě.

2.   Obecné poznámky

2.1

Přezkum návrhu nařízení článek po článku vyvolává určité komentáře, dotazy či doporučení. Konkrétně k článku 2 „Definice“ (1):

2.2

Definice genové terapie a somato-buněčné terapie nejsou obecně problematické, neboť s odstupem času a díky větším zkušenostem bylo možné dospět ke konsensu; tyto výrobky již jsou zařazeny mezi léčivé přípravky, a tak se s nimi též zachází v právních předpisech Společenství.

2.2.1

Definice výrobku tkáňového inženýrství už se jeví jako složitější. Současné znění čl. 2 odst. 1 písm. b), který v první odrážce uvádí, že výrobek tkáňového inženýrství „je na bázi upravených buněk nebo tkání nebo se z nich skládá“, bez upřesnění „jako nedílné součásti“, ve skutečnosti přičleňuje mezi léčivé přípravky pro moderní terapii i zdravotnické prostředky obsahující výrobky tkáňového inženýrství „s doplňujícím účinkem“, a zbavuje tak významu ustanovení návrhu směrnice o zdravotnických prostředcích, o níž se v současné době diskutuje.

2.2.2

I druhá odrážka čl. 2 odst. 1 písm. b) je formulována tak, že vyvstává problém s jeho použitím a obzvláště s tím, že se překrývá se směrnicí o zdravotnických prostředcích: protože výrobky tkáňového inženýrství spadají do pravidel o léčivých přípravcích, bylo by žádoucí upozornit na jejich primární účel, tj. léčbu, prevenci a změnu fyziologických funkcí prostřednictvím farmakologického, imunologického nebo metabolického zásahu, a neomezovat se jen na vlastnosti jako jsou „regenerace, oprava nebo výměna lidských tkání“, protože tyto vlastnosti mají i některé zdravotnické prostředky.

2.3

Je třeba zdůraznit snahu co možná nejpřesněji stanovit, co je „upravená buňka“. Rozdíl ve vztahu k buněčné terapii (transplantace kostní dřeně, transplantace kmenových buněk, transplantace pupečníkové krve, dospělé či embryonální kmenové buňky...) však není zřejmý.

2.4

Výbor navrhuje upřesnit tuto definici na základě příkladů výrobků, jež jsou v současné době považovány za výrobky tkáňového inženýrství. Tak by se mohlo usnadnit porozumění, neboť snad nikomu z nás se nevyhnuly diskuse plné kontroverzí zvláště o embryonálních kmenových buňkách.

2.5

Pokud se nejedná o lidské embryonální kmenové buňky, tato oblast již nepředstavuje žádný etický problém.

2.6

Zdrojem zásadních rozporů je neshoda ohledně způsobu výroby kmenových buněk. Především výroba buněk přenosem jader (neboli klonováním) vyvolává závažné etické otázky a v Evropské unii dodnes nebylo v této věci dosaženo skutečného konsensu. Momentálně panující zdrženlivost souvisí s obavami z reprodukčního klonování, obchodu s ovocyty a s obavami z obchodování s částmi lidského těla.

2.7

To vše je výslovně zakázáno evropskou úmluvou o bioetice (Oviedská úmluva, 1998) i Mezinárodním výborem pro bioetiku (UNESCO, 1997).

2.8

Vzhledem k tomu, že mezi členskými státy Evropské unie nevládne shoda, podléhá využití lidských embryonálních kmenových buněk odpovědnosti na národní úrovni.

2.9

Zásadní je proto preciznost bodů odůvodnění (2), neboť jasně zohledňuje probíhající diskuse a připomíná, že tento text o regulaci léčivých přípravků pro moderní terapii na úrovni Společenství by si neměl „odporovat s rozhodnutími členských států týkajících se povolení používat specifické typy lidských buněk, jako například embryonálních kmenových buněk nebo živočišných buněk“.

2.10

Dotčeno by nemělo být ani „uplatňování vnitrostátních právních předpisů zakazujících nebo omezujících prodej, dodání nebo použití léčivých přípravků obsahujících tyto buňky, složených z těchto buněk nebo odvozených z těchto buněk“.

3.   Zvláštní poznámky

3.1

Harmonizace regulačních zásad pro všechny další léčivé přípravky pro moderní biotechnologie, v současné době regulované na úrovni Společenství, podléhá centralizovanému registračnímu procesu, tj. výhradně vědeckému hodnocení jakosti, bezpečnosti a účinnosti léčivého přípravku pro moderní terapii.

3.2

Tyto moderní terapie však ze své povahy vyžadují předběžné klinické postupy a specifické klinické postupy, jež se liší od terapií klasické medicíny, a to především v oblasti odbornosti, plánování a řízení rizik a farmakovigilance po registraci.

3.3

Návrh nařízení předložený ke stanovisku správně zdůrazňuje nutnost zajistit ve výborech pro hodnocení humánních léčivých přípravků (CHMP (3)) specifickou expertizu jakožto součást hodnocení těchto přípravků, na němž by se měly v rámci hodnoticích skupin podílet i asociace pacientů.

3.4

Rozhodující je návrh na vytvoření Výboru pro moderní terapie (CAT) (4), se kterým bude Výbor pro hodnocení humánních léčivých přípravků Evropské agentury pro léčivé přípravky konzultovat vše, co se týče posouzení údajů týkajících se léčivých přípravků pro moderní terapii, než bude vyneseno konečné vědecké stanovisko.

3.5

Vytvoření Výboru pro moderní terapie totiž umožní v tak výjimečné situaci shromáždit nejlepší odborníky, již jsou v současnosti na úrovni Společenství k dispozici v oblasti léčivých přípravků pro moderní terapii, a dále vybrané zástupce zúčastněných stran.

3.6

Vytvoření výboru je zcela oprávněné, neboť kromě vědeckých postupů umožní definovat také osvědčené klinické a výrobní postupy a sledovat jejich vývoj až k registraci i v době po jejím udělení.

3.7

Důležitá je připomínka, že „lidské buňky nebo tkáně obsažené v léčivých přípravcích pro moderní terapii by měly být zásadně získány dobrovolným a bezplatným dárcovstvím“; jedná se o prostředek, jak přispět k trvalému požadavku na vysoké bezpečnostní standardy pro tkáně a buňky, vyloučit nebezpečí, že se s částmi lidského těla bude obchodovat, a podpořit ochranu lidského zdraví.

3.8

Role rady Evropské agentury pro léčivé přípravky je potvrzena a tato role bude určující na všech úrovních, ať už se jedná o výrobu léčivých přípravků pro moderní terapii, správné výrobní postupy, nebo pravidla pro souhrn údajů o přípravku, označení na obalu a příbalové informace, nebo pokud jde o stanovení hranic s jinými oblastmi (např. kosmetickými nebo určitými zdravotnickými prostředky), které se mohou během vědeckého vývoje objevit.

3.8.1

Někteří lidé konstatují, že použité postupy mohou vyvolat vysoké náklady, kdežto registrace na úrovni členského státu je úspornější, a upozorňují na problém delších přechodných období na úrovni členských států (5 let) (zatímco na úrovni Evropské unie je stanoveno pouze dvouleté přechodné období). Toto politické riziko decentralizovaného postupu na úrovni členského státu může bránit přístupu k léčivým přípravkům pro moderní terapii. Některé státy tento přístup mají, jiné nikoli.

3.9

Užitečný je i způsob, jakým tento návrh zachází s ekonomickým hlediskem (5). Je nutné, aby Evropská unie ve světové konkurenci v oblasti zdravotnických odvětví zaujímala místo, jež jí náleží jak na vnitřním trhu, tak za hranicemi Společenství.

3.10

Ekonomická rizika vyplývající z nejistot či rychlého rozvoje vědy a značných nákladů na výzkum způsobují výrazná zpoždění vysokých a trvalých investic do oblasti léčivých přípravků, konkrétně pak léčivých přípravků pro moderní terapii.

3.11

Tyto studie nezbytné k prokázání jakosti a neklinické bezpečnosti léčivých přípravků pro moderní terapii navíc často provádějí malé a střední podniky, které často nemají předchozí zkušenosti v oblasti farmakologie (většinou se jedná o tzv. „spin-off“podniky – biotechnologické laboratoře nebo výrobce zdravotnických prostředků).

3.12

Návrh vytvořit „systém hodnocení a ověření výsledných dat agenturou nezávisle na žádosti o registraci“ za účelem podpory a pobídky k vypracování takových studií se jeví jako správný.

3.12.1

Tkáňové inženýrství umožňuje získat výrobky MSP, začínajících společností („start-up“, „spin-off“), tedy nikoli farmaceutického průmyslu. Z toho vyplývá několik poznámek:

Co spadá do působnosti tohoto nařízení, aby bylo funkční? Nevyvolá rozsáhlé diskuse, přestože používané technologie jsou slibné?

Složení CAT vyvolává také otázku závislosti na CHMP, třebaže zahrnuje jednoho zástupce každého členského státu;

Použitý právní rámec není adekvátní, neboť se jedná o netradiční léčiva, jež vyžadují úpravu dalších textů;

Ochranná opatření upravující využití kmenových buněk může vyvolat veto v zainteresovaných státech, neboť formulace musejí „být adekvátní“ – protože o detaily tu jde především!

3.13

Je třeba podpořit, ba dokonce povzbudit snahu o usnadnění posuzování všech dalších žádostí o registraci založených na stejných údajích.

3.14

Bude však vhodné zachovat opatrnost a v případě nutnosti upravit toto ustanovení tak, aby zohlednilo rychlý vývoj vědeckých údajů (např. dobu platnosti údajů, podmínky jejich držení), trvale chránilo zdraví pacientů a zajišťovalo dodržování etických pravidel obecně.

3.15

Předpokládaná zpráva o „provádění tohoto nařízení po získání zkušeností“ by se mohla stát příležitostí k diskusi dotčených instancí (zejména Výboru pro moderní terapie (CAT) a Výboru pro hodnocení humánních léčivých přípravků (CPMP)).

3.15.1

Podřízenost CAT jako originálního spolku expertů vůči CHMP velmi zatěžuje postupy a může vyvolat možná zbytečné rozpory.

3.16

Obecněji řečeno, předpokládané zveřejnění této zprávy (kap. 8 čl. 25) by mohlo zahrnovat nejen „obsáhlé informace o různých typech léčivých přípravků pro moderní terapii registrovaných podle tohoto nařízení“, ale také informace a výsledky týkající se pobídkových opatření dle kapitoly 6 (články 17, 18 a 19): „Vědecké stanovisko“, „Vědecké doporučení o klasifikaci moderní terapie“ a „Osvědčování jakosti a neklinická data“.

4.   Závěry

4.1

Celkově lze říci, že tento návrh nařízení je správný a užitečný. V zájmu pacientů umožňuje sledovat vědecký rozvoj a stanovit definice a podmínky využití léčivých přípravků pro moderní terapii.

4.1.1

Lze-li z pohledu pacientů díky těmto novým technologiím doufat ve výrazný pokrok při odstraňování lidského utrpení, je nutné, aby odpověď na legitimní očekávání zejména pomocí regenerativní medicíny doprovázelo pečlivé testování a aby příslušné protokoly poskytovaly absolutní záruku bezpečnosti pro pacienty; pominout nelze také otázku nevyužitého odpadu, jež patří mezi velmi sledované environmentální aspekty. V souladu s tím by vedle vysoké úrovně ochrany zdraví mělo být jedním z hlavních specifických cílů (bod 2.1 Důvodové zprávy) rovněž zajištění kvality lékařské péče.

4.2

Jedná se o důležitý text především v oblasti genové terapie a somato-buněčné terapie. Opatrnost, kterou se vyznačují jak zvolené definice, tak popis využívání produktů tkáňového inženýrství, dobře dokládá skutečnost, že vzhledem k neuzavřené diskusi o etických otázkách a vzhledem k tomu, že v podstatě jde o jistou úvahu nad otázkami humanismu, tento návrh nařízení neusiluje o to, aby vše jednoznačně rozhodl, nebo aby k tomuto tématu přispěl nad rámec rozhodnutí náležejících jednotlivým státům.

4.2.1

Tento návrh nařízení vytváří předpoklady k tomu, aby se zamezilo regulační mezeře, jež existuje jak v návrhu směrnice o zdravotnických prostředcích, tak v tomto návrhu nařízení. Hodnocení rizik jako obecná zásada se týká oblasti působnosti léčivých přípravků pro moderní terapii i zdravotnických prostředků. Komplikace může nastat u kombinovaných produktů (zdravotnických prostředků obsahujících prvky tkáňového inženýrství) – v tom případě je nutno zajistit kvalitu a bezpečnost. V rámci hodnocení se musí zkoumat také účinnost použití léčivého přípravku pro moderní terapii ve specifickém zdravotnickém výrobku.

4.3

Výbor vyjadřuje svůj souhlas s návrhem nařízení Evropského parlamentu a Rady o léčivých přípravcích pro moderní terapii a o změně směrnice 2001/83/ES a nařízení (ES) č. 726/2004, přičemž poukazuje na kritické body, pro které musí být nalezena jasná řešení, a mohlo tak být zaručeno správné použití směrnice.

V Bruselu dne 5. července 2006.

předsedkyně

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Anne-Marie SIGMUND


(1)  KOM(2005) 567 v konečném znění.

(2)  KOM(2005) 567 v konečném znění, bod odůvodnění 6.

(3)  CHMP: Committee for Medicinal Products for Human Use.

(4)  CAT: Committee for Advanced Therapies.

(5)  Viz KOM(2005) 567 v konečném znění, bod odůvodnění 23.


16.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 309/18


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Provádění lisabonského programu Společenství: strategie pro zjednodušení právního prostředí

KOM(2005) 535 v konečném znění

(2006/C 309/04)

Dne 9. prosince 2005 se Evropská komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský sociální a hospodářský výbor ve věci výše uvedené.

Specializovaná sekce „Jednotný trh, výroba a spotřeba“, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 31. května 2006. Zpravodajem byl pan Cassidy.

Na 428. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 5. a 6. července 2006 (jednání ze dne 5. července 2006), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 146 hlasy pro a 6 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení Evropského hospodářského a sociálního výboru

1.1

Stanovisko bylo vyžádáno Komisí a je součástí sledování situace po jejím sdělení Zlepšení právní úpravy v oblasti růstu a pracovních míst v Evropské unii  (1) března 2005.

1.2

Výsledkem zjednodušení by měl být vysoce kvalitní právní rámec, snáze pochopitelný a „uživatelsky přátelštější“.

1.3

Zjednodušení by mělo zvýšit respekt k legislativě EU a zároveň tak posílit její legitimitu.

1.4

Komise je toho názoru, že na členských státech leží významná zodpovědnost za zajištění vhodné transpozice opatření Evropské unie do jejich národního práva a za jejich prosazování. Komise považuje Interinstitucionální dohodu o lepší tvorbě právních předpisů (2) za „kodex chování“ členských států při lepší transpozici a uplatnění směrnic ES. Podstatné je, aby vznikající rámec právní úpravy na národní úrovni byl pro hospodářské subjekty, zaměstnance, spotřebitele a veškeré subjekty občanské společnosti co nejvíce obsahově vyvážený a zároveň co nejjednodušší.

1.5

Výbor si přeje, aby socio-profesní činitelé byli propojeni s postupy „komitologie“ při zjednodušování právních předpisů podobným způsobem, jako je tomu u výborů SLIM (Simpler Legislation for the Internal Market); mělo by se tak ale dít systematičtějším způsobem a od počátku tohoto procesu, nikoliv tedy a posteriori, jak tomu bylo u pokusů v oblasti SLIM.

1.6

Výbor by uvítal obsáhlejší konzultace mezi Komisí a zúčastněnými stranami, obdobné jako ty, které vedly k projednávanému sdělení. Výbor věří, že by to bylo konkrétním přínosem ke „společné regulaci“ (3), o které se zmiňuje odstavec 3 d. sdělení. Lituje však, že se sdělení nezmiňuje o „autoregulaci“ (4), konceptu, po kterém EHSV již jistou dobu volá (5).

1.6.1

V souvislosti s autoregulací ale Výbor uznává i nebezpečí, že nebudou přijata ustanovení, která zavazují zúčastněné subjekty, ale že tyto subjekty samy uzavřou dobrovolné dohody, jichž se mohou nebo také nemohou držet.

1.7

Evropský soudní dvůr hraje rostoucí úlohu ve výkladu směrnic Evropského společenství a nachází se v situaci, kdy musí vykládat někdy nejednoznačné formulace směrnic, které vznikly spolurozhodovacím postupem. ESD je také stále častěji žádán o vodítko pro národní soudy v případech, kde má jejich činnost doplňkovou úlohu. Výbor zaznamenal pokrok Evropského soudního dvora, kde se o 12 % snížil stávající počet projednávaných případů, týkajících se nesplnění oznamovací povinnosti členskými státy, nesprávné aplikace a nesouladu se směrnicemi ES.

1.8

Výbor uznává význam tohoto sdělení Komise pro uskutečňování lisabonského programu, jehož postup je politováníhodně pomalý vinou otálení členských států při plnění povinností, ke kterým se zavázaly v Lisabonu.

1.9

EHSV zejména vítá úsilí Komise o širší používání informačních technologií a doufá, že Komise zajistí kompatibilitu jakýchkoliv opatření ke zlepšení informačních technologií s národními opatřeními (nebo že národní opatření budou muset být kompatibilní s opatřeními EU!).

1.10

EHSV vždy podporoval prohlášení šesti předsednictví Postup reformy právní úpravy v Evropě ze 7. prosince 2004 (6) a doufá, že následující předsednictví toto prohlášení podpoří (7).

1.11

EHSV si je vědom zpráv Evropského parlamentu o lepší právní úpravě, především Garganiho zprávy Strategie zjednodušení právního prostředí  (8).

1.12

Výbor uznává, že stávající Komise vyvíjí odhodlané úsilí k výstavbě odvětvových iniciativ SLIM a BEST. Rámcová akce (únor 2003 až prosinec 2004) překontrolovala zhruba 40 odvětví politik a vyústila v přijetí 40 zjednodušujících návrhů Komisí. K dnešnímu dni je dosud rozpracováno 9 zjednodušujících návrhů ve vztahu k tomuto programu.

1.13

Výbor uznává, že rozšíření Evropské unie na 25 členských států rovněž zvýšilo regulativní zátěž, kterou nesou služby Komise a úřady nových členských států.

1.14

Zjednodušení a lepší tvorba právních norem jsou doplňkové aktivity zahrnující Radu, Parlament i Komisi, v případě potřeby i konzultační činnost EHSV a VR.

1.15

Výbor opětovně vyslovuje svou v předchozích stanoviscích vyjádřenou podporu významnému požadavku snížení regulatorního a finančního břemene neseného podniky, zejména SMP.

2.   Úvod

2.1

V uplynulých letech Výbor přijal k tématu zjednodušování řadu stanovisek, která mají počátek v požadavku zasedání Evropské rady v roce 1995, kdy byla ustavena pracovní skupina ke zkoumání způsobů zjednodušení pravidel EU.

V této řadě stanovisek dospěl EHSV k těmto závěrům:

je potřebný dialog mezi EHSV a Výborem regionů, stejně jako s Hospodářskými a sociálními radami členských států,

proces zjednodušování nepotřebuje nové myšlenky, potřebuje účinné uskutečnění koncepcí, které již byly podrobně objasněny evropskými institucemi a zasedáním Evropské rady v Lisabonu,

legislativní návrhy by měly odpovídat těmto kritériím:

jsou ustanovení pochopitelná a uživatelsky přátelská?

jsou ustanovení jednoznačná, pokud se jedná o jejich záměr?

jsou ustanovení slučitelná se stávající legislativou?

musí být rozsah působnosti ustanovení tak široký, jak návrh předpokládá?

je harmonogram zavedení realistický a umožňuje adaptaci obchodním subjektům a dalším zúčastněným stranám?

jaké kontrolní postupy byly zavedeny pro kontrolu jednotného uplatňování a kontrolu účinnosti a nákladů?

myšlenka většího využití autoregulace a společné regulace má velkou podporu zúčastněných stran;

nebyly dostatečně prozkoumány možnosti regulace, která by byla méně podrobná a méně náročná v detailech a ponechávala prostor společné regulaci a autoregulaci (9).

2.2

Je nutné vzájemné propojení zjednodušování, lepšího provádění a uplatňování právní úpravy. Stávající sdělení Komise jeví známky toho, že přihlíží k některým závěrům předchozích zpráv EHSV, protože uvádí, že „zjednodušování není novou záležitostí“. Řada sdělení Komise má počátek v roce 1997, tedy dva roky po první výzvě, ve které Evropský hospodářský a sociální výbor vyzýval ke zjednodušení.

3.   Shrnutí sdělení Komise

3.1

Sdělení uznává význam požadavku zjednodušení nejen na úrovni Společenství, ale i na úrovni národní, má-li se občanům a podnikatelským subjektům situace ulehčit a má-li se zvýšit nákladová účinnost jejich činností.

3.2

Významnou součástí nové strategie zjednodušení na úrovni EU je přehodnocení acquis. Strategie formuluje náročný tříletý klouzavý program pro léta 2005-2008 založený na praktických zkušenostech zúčastněných subjektů, jehož přístup vychází z průběžného hloubkového odvětvového hodnocení.

3.3

Komise založila svůj přístup na pěti nástrojích (10):

a)

zrušení – vyřazení nepřípadné nebo zastaralé legislativy,

b)

kodifikace – konsolidace právního aktu a všech jeho úprav do nového nástroje, aniž by se měnila jeho podstata,

c)

přepracování – konsolidace jako v předchozím bodě, ale s jistou změnou podstaty,

d)

změna regulačního přístupu – nalezení přístupu právně účinnějšího než je stávající, např. nahrazení směrnice nařízením,

e)

posílení využívání informačních technologií  (11) – podpora používání IT ke zvýšení účinnosti.

3.4

Komise ve svém sdělení uznává, že jeho úspěch je závislý na podpoře dalších institucí EU a především na podpoře členských států. Podstatný význam bude mít pochopení ze strany členských států, že je zapotřebí provádět legislativu EU co nejvěrnějším způsobem ve shodě s původními směrnicemi, nad kterými bylo dosaženo dohody procedurou spolurozhodování, nikoliv je doplňovat (nebo používat „gold-plating“).

3.5

Sdělení bere v úvahu výsledky rozsáhlého procesu konzultací s členskými státy a zúčastněnými subjekty. Závěry těchto konzultací doporučují, aby návrhy EU

vyjasnily legislativu a zlepšily její srozumitelnost,

aktualizovaly a modernizovaly regulační rámec,

snížily administrativní náklady,

posílily konzistenci acquis,

zlepšily proporcionalitu  (12) acquis .

Poslední požadavek je pravděpodobně pro zúčastněné subjekty nejvýznamnější otázkou.

V příloze 2 sdělení Komise se uvádějí 222 opatření v zájmu zjednodušení. Program zjednodušování formulovaný Komisí pokrývá období 2005 – 2008.

3.6

První směrnice o právu obchodních společností (68/151/EHS) byla zjednodušena, aktualizována a modernizována roku 2003 tak, aby co nejvíce využila potenciál moderních informačních nástrojů a technologií a přispěla k transparentnosti veřejných společností s ručením omezeným. Upravená směrnice by se přesto mohla stát předmětem možného přepracování nebo kodifikace. Koncem minulého roku byly zahájeny veřejné konzultace, aby mohly být shromážděny názory zúčastněných subjektů na taková řešení.

4.   Obecné připomínky

4.1

„Zjednodušení“ rozhodně nesmí být chybně vnímáno jako prostředek k dosažení deregulace „zadními vrátky“. Administrativní zjednodušení nesmí vést k oslabení, resp. narušení stávajících předpisů pro sociální ochranu, zvláště pro ochranu zaměstnanců, spotřebitelů a životního prostředí.

4.2

Výbor vítá toto sdělení a podporuje upozornění Komise na to, že úspěch zjednodušování právního prostředí záleží na členských státech a jejich regulačních agenturách stejně jako na evropských institucích.

4.2.1

Bylo by přínosné navrhnout kodex chování, jak dříve navrhoval EHSV ve svých stanoviscích (13) (viz též Příloha I).

4.2.2

EHSV připomíná skutečnost, že úspěch programu zjednodušování nebude záviset pouze na schopnosti Komise ho připravit, ale také na kapacitě legislativně se podílejících partnerů přijmout v rozumném časovém rámci zjednodušující návrhy předložené Komisí.

4.2.3

Je třeba připomenout, že interinstitucionální dohoda o „zlepšení tvorby právních předpisů ‚stanoví ve svém § 36, že ‘ve lhůtě šesti měsíců od vstupu této dohody v platnost Evropský parlament a Rada, jejichž úkolem jako legislativních orgánů bude v konečné fázi přijmout návrhy zjednodušených právních aktů, upraví své pracovní metody zavedením např. ad hoc struktury se specifickým úkolem zjednodušit tvorbu právních předpisů“.

4.3

Sdělení uznává význam iniciativy v oblasti zjednodušování pro MSP a spotřebitele. Nevhodně navržené právní akty EU nebo členských států ponechávají spotřebitele v nejistotě ohledně jejich práv a možností jejich uplatnění.

4.4

Výbor rovněž vítá úsilí Komise o zlepšení postupu vyhodnocení dopadu, nejen v souvislostech zátěže pro společnosti, ale také v dopadu na spotřebitele, na znevýhodněné skupiny (jako jsou zdravotně postižení) a na prostředí. Ve smyslu cíle vytvořit „větší růst a zaměstnanost“, jenž byl stanoven v rámci lisabonského procesu, by vyhodnocení dopadu na zaměstnance i na zaměstnanost obecně byla velmi vítána. Zvláště vítaný je návrh, aby se více využívala koncepce jediného kontaktního místa („one-stop-shop“) a zmínka o „virtuálním testování“ nebo „vlastním testování“ v určitých směrnicích týkajících se motorových vozidel.

4.5

Bylo by přínosné, kdyby Komise mohla provést hodnocení dopadu, aby zdůvodnila jeho stažení z návrhů, jak to nyní dělá u nových návrhů.

5.   Specifické připomínky

5.1

Sdělení říká, že postup přizpůsobení směrnic technickému pokroku („komitologie“) by měl být transparentnější; což je požadavek, na jehož splnění často naléhal Evropský parlament. Za to však nesou zodpovědnost členské státy. Ve výborech pracují „národní experti“ a existují podstatné skutečnosti ukazující, že tito „experti“ neberou při komitologických činnostech v potaz názory své vlády (příkladem je směrnice o ptácích z roku 1979, ke které „experti“ doplnili přílohy až po schválení směrnice ministry členských států v Evropské radě).

5.2

Je třeba zdůraznit význam zjednodušení pro spotřebitele, sociální partnery a další zúčastněné strany. Rozpory mezi národními prováděcími právními akty a původními směrnicemi ES, na kterých se zakládají, podstatně zvyšují pracovní zatížení Evropského soudního dvora, jehož úlohou je „výklad“ práva, který však stále častěji musí doplňovat podrobnosti, které byly přehlédnuty nebo u nich požadavek na jednomyslnost v Radě nedovolil přijmout uspokojivý text, např. v záležitostech zdanění. Je to však problematické, když Evropskému soudnímu dvoru přísluší stále větší rozhodovací role. Zároveň má nedostatek jasných politických podkladů a překračuje to rovněž jeho mandát. A tak rozhoduje, ačkoli by tato rozhodnutí měly učinit demokraticky volené instance.

5.3

EHSV uznává, že sama Komise vyvinula úsilí a došlo k několika stům prohlášení aktů za neplatné nebo zastaralé, což mělo významně přispět ke snížení objemu acquis, nikoliv nezbytně však ke snížení zátěže obchodních subjektů, spotřebitelů a dalších zúčastněných stran. Výbor uznává, že stále ještě existují oblasti, kde je potřebná další legislativní činnost na úrovni EU, aby bylo chráněno životní prostředí, práva zaměstnanců, spotřebitelů a znevýhodněných skupin (jako jsou lidé zdravotně postižení a jiné menšiny) a aby jim byl zajištěn plný přístup k výhodám jednotného trhu.

5.3.1

Na druhé straně je nyní nejobvyklejším užívaným systémem aktualizace. Tento systém umožňuje zavedení některých nezbytných změn k aktualizaci právního aktu; ne vždy je však dosaženo zamýšleného zjednodušení, opatření se naopak někdy překrývají tak, že v některých státech starý a nový právní akt existují souběžně a působí tak zmatek mezi zúčastněnými subjekty. Výkonné složky ve členských státech tak mohou být na pochybách, zda jednají v souladu s jejich legislativními institucemi.

5.3.2

Zjednodušující prvky by měly být v každém návrhu zjednodušení v klouzavém programu jasně vysvětlené v odpovídající průzkumné zprávě a v případě potřeby v přiloženém vyhodnocení dopadů. Složky Komise by měly tyto návrhy bedlivě sledovat v průběhu interinstitucionálního rozhodovacího procesu, aby bylo zajištěno, že zůstane zachován zjednodušující rozměr, jak to vyžadují interinstitucionální dohody (o „technice kodifikace“ (14), „technice přepracování“ (15) a „zlepšení tvorby právních předpisů“ (16)).

5.4

Výbor znovu upozorňuje na dlouhou řadu svých stanovisek o potřebě lepší tvorby právních předpisů a zjednodušování, zejména na své poslední stanovisko „Zlepšení tvorby právních předpisů“, které je odpovědí na žádost předsednictví UK o průzkumné stanovisko.

5.5

Výbor opakuje své často vyjadřované přání, aby proces lepší tvorby právních předpisů a jejich zjednodušování pokračoval i po prohlášení šesti předsednictví (17).

V Bruselu dne 5. července 2006.

předsedkyně

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Anne-Marie SIGMUND


(1)  KOM(2005) 97 ze dne 16.3.2005.

(2)  Úř. věst C 321, 31.12.2003.

(3)  Úř. věst. C 321, 31.12.2003.

(4)  Úř. věst. C 321, 31.12.2003.

(5)  Informační zpráva o současnému stavu koregulace a autoregulace na jednotném trhu, CESE 1182/2004 fin, 11.1.2005, zpravodaj pan Vever.

(6)  Společné prohlášení irského, nizozemského a lucemburského předsednictví, předsednictví Spojeného království a finského předsednictví EU.

(7)  2007: Německo leden až červen, Portugalsko červenec až prosinec; 2008: Slovinsko leden až červen, Francie červenec až prosinec.

(8)  A6-0080/2006, přij. 16.5.2006.

(9)  Informační zpráva o současnému stavu koregulace a autoregulace na jednotném trhu, CESE 1182/2004 fin, 11.1.2005, zpravodaj pan Vever.

(10)  Akční plán Zjednodušení a zlepšení právního prostředí KOM(2002) 278 v konečném znění a kodifikace Acquis communautaire, KOM(2001) 645 v konečném znění.

(11)  Komise navrhuje pokračování iniciativy v oblasti elektronické veřejné správy spuštěním akčního plánu zaměřeného na e-government v roce 2006.

(12)  Nařízení musí být přiměřená záměrům, kterých má být dosaženo.

(13)  Úř. věst. C 125, 27.5.2002 a

Úř. věst. C 14, 16.01.2001.

(14)  Úř. věst C 102, 4.4.1996.

(15)  Úř. věst C 77, 28.3.2002.

(16)  Úř. věst C 321, 31.12.2003.

(17)  Pokrok při reformě právní úpravy v Evropě – společné prohlášení irského, nizozemského a lucemburského předsednictví, předsednictví Spojeného království a finského předsednictví EU.


16.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 309/22


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES), kterým se vydává celní kodex Společenství (Modernizovaný celní kodex)

KOM(2005) 608 v konečném znění – 2005/0246 (COD)

(2006/C 309/05)

Dne 17. ledna 2006 se Rada, v souladu s článkem 95 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci výše uvedené.

Specializovaná sekce „Jednotný trh, výroba a spotřeba“, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 31. května 2006. Zpravodajem byl pan BURANI.

Na 428. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 5. a 6. července 2006 (jednání ze dne 5. července), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 152 hlasy pro, 1 hlasem proti a 3 členové se zdrželi hlasování.

1.   Úvod: základní principy nového kodexu

1.1

Akční program pro oblast cel ve Společenství (Clo 2007) schválený Radou v roce 2002 předpokládal v rámci svých hlavních akcí zásadní přepracování stávajícího celního kodexu Společenství (nařízení Rady (EHS) č. 2913/92), který zastaral v důsledku vývoje trhů a technologií, přijetí nejrůznějších smluv a zejména následných rozšíření Unie.

1.2

Myšlenka navrhnout úplně nový kodex vzešla z úvahy, že starý – a dosud platný – kodex „neudržel krok ani s pronikavými změnami prostředí, v němž se uskutečňuje mezinárodní obchod …. ani se změnou oblasti činnosti celních orgánů“. Tento návrh je v souladu s politikami Společenství – zejména se zásadami vnitřního trhu a ochrany spotřebitele a s Lisabonskou strategií – a představuje základ pro další činnost směřující k racionalizaci celních režimů a postupů a k úpravě předpisů na vytvoření společných norem pro systémy informačních technologií jednotlivých členských států.

1.2.1

Komise se domnívá, že tento soubor činností umožní přijmout hlavní směry Rady týkající se elektronické veřejné správy a iniciativy na „zlepšení právní úpravy“ a sledovat celou řadu konkrétních cílů jako je větší zabezpečení vnějších hranic, snížení rizika podvodů a větší soudržnost s ostatními politikami Společenství, zejména s fiskální politikou.

1.3

Nový kodex byl koncipován v souvislosti s Lisabonskou strategií, jejímž cílem je, aby byla Evropa „atraktivnějším místem pro investice i k práci“. Mimoto je v souladu s návrhy na vytvoření jednoduchého elektronického prostředí předloženými Komisí a v prosinci 2003 schválenými Radou. Hlavní směr Rady se ostatně uplatňuje i v návrhu rozhodnutí o „bezpapírovém prostředí pro clo a obchod“ (KOM(2005) 609 ze dne 30. listopadu 2005), ke kterému EHSV vypracuje zvláštní stanovisko.

1.4

Změny uvedené v novém kodexu nejsou pouze formální či modernizující povahy. Daleko významnější jsou změny, které kodex provádí v hlavních směrech celní politiky. Během uplynulých dvaceti let zaznamenala úloha celních orgánů při vybírání cel výrazný pokles, avšak i související a podstatný nárůst odpovědnosti za provádění nesazebních opatření zejména v oblasti bezpečnosti, kontroly nelegálního přistěhovalectví, boje proti padělanému zboží, praní špinavých peněz, drog, hygieny, zdraví, životního prostředí a ochrany spotřebitele a rovněž výběru DPH a spotřebních daní. Dokument Komise však v bodě „bezpečnost“ výslovně nezmiňuje další úlohu, kterou celnictví zcela jistě plní, totiž cennou pomoc při kontrole obchodu se zbraněmi a v boji proti terorismu. Toto opomenutí se odráží v nedostatku koncepce systémů informačních technologií, který EHSV komentuje níže v odstavci 3.1.3.1.

1.5

Další inovace se týká uplatňování elektronických postupů. Stávající kodex tyto postupy stanoví a téměř všechny členské státy je v širokém měřítku uplatňují, mají však dobrovolný charakter jak pro vnitrostátní celnictví, tak pro uživatele. Nový kodex je stanoví povinně, což je nezbytný krok k odstranění „papírového“ prostředí, který je předmětem iniciativy uvedené v odstavci 1.3.

1.6

Vypracování nového kodexu je v souladu s politikami Komise a respektuje stanovené postupy týkající se proveditelnosti, transparentnosti a hodnocení dopadu. EHSV s uspokojením konstatuje, že zainteresované oblasti občanské společnosti byly konzultovány a zaujaly většinou kladné stanovisko. Souhlasí s Komisí co se týče respektování právních základů a zásad subsidiarity a proporcionality, avšak vyhrazuje si další připomínky k posouzení dopadu.

1.7

Komise přezkoumala čtyři různé přístupy k dané problematice a nakonec zvolila řešení, které předpokládá užší spolupráci národních celních systémů informačních technologií. Tato volba je podle Komise opodstatněna nutností respektovat zásadu subsidiarity a zjištěnou nízkou ochotou členských států přijmout řešení založené na centralizovaném evropském systému. EHSV bere tuto nutnou volbu na vědomí, přesto konstatuje, že naposledy jmenovaná možnost by pro uživatele představovala spolehlivější, jednodušší a méně nákladné řešení. Zásada subsidiarity by se pak přizpůsobila spíše evropské než národní úrovni.

2.   Obecné připomínky

2.1

V únoru loňského roku EHSV připomínkoval návrh nařízení Parlamentu a Rady o změně celního kodexu (1), ve kterém již byly navrženy inovace v oblasti odstraňování „papírového“ prostředí a integrovaného řízení vnějších hranic. Výbor s uspokojením podotýká, že zásady vyhlášené v tomto návrhu, ke kterým se vyjádřil celkově pozitivně, byly zachovány i v návrhu nařízení, jenž je předmětem tohoto stanoviska, a byly přeměněny v konkrétní ustanovení, která Výbor přijímá opět v zásadě příznivě.

2.2

Soubor nových ustanovení věnuje výraznější pozornost právům a potřebám hospodářských subjektů, což se mezi jiným odráží v řadě opatření zohledňujících případné možné škody, které mohou postupy způsobit. Důkazem tohoto zájmu je jednak zjednodušení právních předpisů a jednak sdružování celních režimů, jejichž počet klesl ze současných třinácti na tři: režim dovozu, režim vývozu a zvláštní režim. Díky úpravám se dále mění dvě třetiny článků platného kodexu nebo se začleňují či přesouvají do prováděcích předpisů a jejich počet se tak snižuje z původních 258 na 200.

2.2.1

EHSV uznává, že Komise úspěšně dokončila citlivou a obtížnou práci a respektovala přitom obecné zásady jednotného trhu i práva a potřeby hospodářských subjektů. Zdůrazňuje však mimo jiné, že neexistence prováděcího nařízení – jehož vypracování spadá do pravomoci samotné Komise – v tuto chvíli zanechává prostor pro určité pochybnosti vůči různým předpisům. Doufá tedy, že nové prováděcí nařízení bude co nejdříve připraveno a schváleno.

3.   Konkrétní připomínky

3.1   Hlava I: obecná ustanovení

3.1.1

Článek 3 vyjmenovává území jednotlivých států, které tvoří celní území Společenství. Článek neuvádí zvláštní připomínky, s výjimkou nejistoty vyvolané formulací v odstavci 3, kde se říká: „Některá ustanovení celních předpisů lze použít mimo celní území Společenství v rámci zvláštních předpisů nebo v rámci mezinárodních smluv.“ V zájmu právní jistoty není možné, aby se v zákoně hovořilo o „některých ustanoveních“ bez upřesnění v textu samém nebo v příloze, o „jakých“ ustanoveních je řeč. Z právního hlediska – a rovněž i z důvodu transparentnosti – je nezbytné výslovně a podrobně uvést, na jaká území a jaké předpisy se odkazuje. Občanům i odborníkům příliš často unikají nejrůznější osvobození a odchylky pro různé případy. Tyto osvobození a odchylky často představují vyložené narušení hospodářské soutěže, které vždy není pouze dočasné.

3.1.2

Výměna a ochrana údajů a informací (články 5, 6 a 7) v zásadě nevyžaduje zvláštní komentář, neboť navržený předpis spadá do běžné ochrany, kterou veřejná správa poskytuje soukromému životu občana a důvěrným podnikovým informacím. EHSV obzvlášť kladně hodnotí ustanovení článku 8, podle kterého jsou celní orgány povinny podávat informace o používání celních předpisů a podporovat transparentnost tím, že dají hospodářským subjektům prostřednictvím internetu zdarma k dispozici předpisy, správní rozhodnutí a formuláře žádostí.

3.1.2.1

Zvláštní pozornost nicméně zasluhuje první odstavec článku 5, který ukládá povinnost uplatňovat technologie elektronického zpracování dat při veškerých výměnách údajů, doprovodných dokladů, rozhodnutí a oznámení mezi hospodářskými subjekty a celními orgány. Toto ustanovení – plně správné, pokud jde o podniky či odborné subjekty – může způsobit obtíže, pokud je dovozce (či méně často vývozce) soukromou osobou a ne nezbytně „hospodářským subjektem“. Ve fázi, kdy v zemích mimo Unii roste objem nákupů zboží uskutečňovaných přes internet či na dobírku, není tento problém vůbec podružný. EHSV zmiňuje skutečnost, že toto téma se právě přezkoumává postupem projednávání ve výborech, a doporučuje výslovně zahrnout soukromé osoby do projednávání podle článku 93, aby mohly podat souhrnné prohlášení. Bylo by rovněž třeba změnit ustanovení článku 94, která celním orgánům poskytují možnost přijmout souhrnná dovozní prohlášení v listinné podobě, avšak pouze za mimořádných okolností. Alternativou nebo doplňkem by bylo přezkoumat možnost rozšířit oprávnění podávat příležitostné zjednodušené celní prohlášení (rovněž v listinné podobě) stanovené v článku 127 i na soukromé osoby.

3.1.2.2

V obecnější souvislosti s technologií elektronického zpracování dat EHSV rovněž upozorňuje na vysoké náklady nové integrované technologie elektronického zpracování dat. Tyto náklady je třeba uhradit během krátké doby, zatímco podstatná část přínosů (především přínos z hlediska kvality) se projeví teprve ze střednědobého hlediska. Některé členské státy se již nyní zdají být znepokojeny jak poplatky, které bude třeba uhradit, tak povinností splnit lhůty pro zavedení nových systémů. Jiné členské státy – zejména státy s nejrozvinutější elektronizací – se domnívají, že výměna jejich nedávno zavedených systémů za účelem přizpůsobení se společnému systému je finančně nákladná. EHSV si všímá těchto pochybností, které Komise nebude moci nezohlednit. Nicméně upozorňuje, že zájem Evropy na účinném a moderním celním systému stojí za několik individuálních obětí, jež by bylo nutné vyvážit finanční pomocí v konkrétních případech s přesně doloženými potřebami.

3.1.3

Článek 10 stanoví, že členské státy spolupracují s Komisí „s cílem vyvinout, udržovat a využívat elektronický systém pro společnou registraci a vedení záznamů“ o všech hospodářských subjektech a o jakýchkoli souvisejících povoleních. Pochybnosti o povaze a fungování systému jsou vyjasněny článkem 194: každý členský stát si zachová svůj informační systém a zajistí jeho interoperabilitu se systémy ostatních členských států podle pravidel a norem určených Komisí, které je nápomocen Výbor pro celní kodex. Datum vstupu systému v platnost je stanoveno na 30. červen 2009. EHSV se domnívá. že systém založený na národních databázích, které si (po zajištění interoperability) navzájem vyměňují informace a aktualizovaná data, podstupuje riziko, že se projeví jako administrativně obtížný a nákladný. Zejména je málo pravděpodobné, že by mohl skutečně začít fungovat ve stanovené lhůtě. V posouzení dopadu Komise ohodnotila dodatečné náklady na zavedení systému na 40 – 50 mil. eur, což je částka, kterou nejrůznější odborníci považují za optimistickou.

3.1.3.1

Kromě toho se v návrhu tohoto systému (nebo přinejmenším v přehledu o něm) vyskytuje očividný a velmi závažný nedostatek, kterým je absence jakékoli zmínky o strukturované možnosti přístupu do informačních systémů pro orgány odpovědné za boj proti terorismu a organizovanému zločinu, přirozeně při dodržování předpisů o ochraně soukromého života a výrobních činností. Na tento aspekt EHSV při různých příležitostech opakovaně poukazoval. Rada již několik let hovoří o potřebě spolupráce mezi různými orgány (kriminální a finanční policií, celními úřady, tajnými službami, OLAF, Europolem), dosud avšak bohužel bez zřejmých výsledků.

3.1.4

Zvláštní pozornost si zaslouží článek 11 o osobě zástupce v celním řízení. Článek stanoví, že zástupce může „provádět úkony a formality stanovené celními předpisy“ z pověření hospodářského subjektu a jeho jménem a na jeho účet (přímý zástupce) nebo na účet vlastní (nepřímý zástupce). Odstavec 2 bez dalších upřesnění stanoví, že zástupce v celním řízení musí být usazen na celním území Společenství. EHSV však zdůrazňuje, že Komise v úvodní důvodové zprávě tvrdí, že se „změnila … pravidla o zástupcích a předcházející omezení byla zrušena“, jelikož nebyla slučitelná s elektronickým prostředím a se zásadami jednotného trhu. Z toho by mělo vyplynout, že zástupce v celním řízení požívá výhod jednotného povolení (pas Společenství), které mu umožňuje jednat na celém území Společenství a jménem jakéhokoli hospodářského subjektu, ať již je usazen kdekoli. Tento článek by měl být formulován jasněji a odkazovat možná i na právní předpisy o způsobech vytvoření rejstříku či seznamu či jiného, podle vzoru stanoveného pro schválený hospodářský subjekt a uvedeného v následujícím odstavci.

3.1.5

Další osobou, která je předmětem zájmu, je schválený hospodářský subjekt (články 4 a 13 až 16), což je ve skutečnosti podnik (méně často i jednotlivec) poskytující takové konkrétní záruky solidnosti, platební schopnosti a profesionality, kterými si získá důvěru celních orgánů členských států a následně právo na určité úlevy při kontrolách a postupech. Komise si vyhrazuje právo upřesnit podle již zmíněného článku 196 způsob udělení statusu schváleného hospodářského subjektu. EHSV bere tato ustanovení na vědomí, neboť mají nepochybně za cíl usnadnit mezinárodní obchod a vytvoření příznivého prostředí pro obchod. Kromě toho podotýká, že zamezení případnému zneužití bude hodně záviset na podmínkách pro udělení uvedeného statusu a na předpisech. Dále není jasné, zda osoba schváleného hospodářského subjektu získá či nezíská „evropský pas“.

3.1.6

Rozhodný krok směrem k harmonizaci celních režimů představují opatření v článku 22, která členským státům – i když poněkud „pružným“ způsobem – ukládají povinnost uplatnit správní a trestní sankce za porušení celních předpisů Společenství. EHSV plně souhlasí s nutností harmonizace právních předpisů k tomuto citlivému tématu. Je nutno vyčkat, jak členské státy přijmou pokusy o stanovení pravidel či obecných zásad v oblasti trestního práva, jelikož je v tomto ohledu nutno očekávat odpor nebo přinejmenším výhrady.

3.1.7

Články 24, 25 a 26 pojednávají o podávání opravných prostředků správní cestou (článek 23 vylučuje oblast trestního práva), pro něž stanovují dvoustupňový postup: v prvním stupni u celních orgánů a ve druhém stupni u vyššího orgánu, tedy soudu či rovnocenného orgánu. U sankcí platí obecná zásada „solve et repete“, s výjimkou případů, kdy se celní orgány domnívají, že uložené opatření by osobě, která podala opravný prostředek, mohlo způsobit „nenahraditelnou škodu“. To je výrazem zohlednění potřeb občana a EHSV ho s uspokojením bere na vědomí.

3.1.8

Článek 27 stanoví přirozenou zásadu, že celní orgány mohou provádět veškeré fyzické, administrativní, účetní či statistické kontroly. Dále stanoví, že je třeba zavést elektronický systém pro řízení rizik za účelem „zjištění a vyhodnocení rizik a vypracování nezbytných opatření, pomocí nichž lze rizikům čelit“. I tento systém, který by členské státy ve spolupráci s Komisí měly vytvořit nejpozději do 30. června 2009, bude upraven pravidly, která stanoví Komise na základě článku 196. EHSV je v každém případě touto iniciativou potěšen a doufá, že Komise důkladně prozkoumala ochotu všech členských států k zavedení systému, který bude pravděpodobně nákladný a citlivý z hlediska řízení.

3.1.9

Podle článku 30 se celní kontroly a formality neprovádějí u příručních a zapsaných zavazadel cestujících v letecké a námořní dopravě uvnitř Společenství, aniž jsou však dotčeny kontroly bezpečnosti a kontroly spojené se zákazy nebo omezeními členských států. Tím se v podstatě říká, že výjimky platí pouze v zemích, které nestanovily zákaz nebo omezení. Jelikož omezení existují vždy a všude, alespoň pro zboží podléhající spotřební dani, obecný předpis je v praxi nepoužitelný a pravomoc celních orgánů, pokud jde o neustálé provádění kontroly příručních i zapsaných zavazadel, tedy zůstává neomezena.

4.   Hlavy II až VIII: celní formality a postupy

4.1

Hlavy II až VIII pojednávají o celních formalitách a postupech a z velké části přebírají znění v současnosti platného kodexu. EHSV nemá v úmyslu tyto záležitosti podrobně zkoumat, neboť již byly široce diskutovány v průběhu konzultací zúčastněných stran v době před vypracováním dokumentu. Omezí se proto na komentář k některým obzvláště zajímavým článkům.

4.2

Článek 55 stanoví, že celní dluh vzniká i v případech pašeráctví či nezákonných obchodů (definované jako dovoz nebo vývoz zboží, na které se „vztahují jakékoli zákazy nebo omezení dovozu nebo vývozu“). Cla tedy představují dluh, aniž je dotčeno použití dalších trestních nebo správních opatření. Z koncepce celního dluhu jsou naopak vyňaty padělané peníze a omamné látky, které nevstupují do povoleného hospodářského oběhu. Na tyto obchody se přirozeně pohlíží výlučně z trestního hlediska, kromě případů, kdy je clo podle právních předpisů členského státu základem pro stanovení peněžitých sankcí. I přes protikladné stanovisko Evropského soudního dvora nemá EHSV za to, že by celní správy neměly přijít o zákonné příjmy tím, že nestanoví celní dluh – bez ohledu na správní a trestní sankce – alespoň u omamných látek, jehož hodnotu určí podle příslušné ceny na trhu. Skutečnost, že dovážet drogy je trestné, ještě neznamená, že se nejedná o dovoz (i když je nezákonný). Přirozeně s výjimkou padělaných peněz, avšak ne omamných látek.

4.3

Na základě článku 61 mohou celní orgány hospodářskému subjektu povolit, aby poskytl soubornou jistotu k zajištění platby svého celního dluhu. Článek 64 pak stanoví, že jedním z přípustných způsobů poskytnutí této jistoty je záruka, a článek 66 upřesňuje, že ji může poskytnout „banka nebo jiná úředně uznaná finanční instituce akreditovaná ve Společenství“. Toto ustanovení je důležité, neboť uznává, že jakákoli banka nebo finanční instituce z jakékoli evropské země může poskytnout platnou záruku celnímu úřadu v jiné zemi. Jedná se o významnou a již platnou zásadu, které však celní úřady v různých zemích často kladou překážky. Přesto je třeba porozumět významu pojmu „úředně uznaná finanční instituce akreditovaná ve Společenství“, který je podle EHSV pleonastický a zavádějící: banky a finanční instituce usazené ve Společenství již mají „evropský pas“, čímž odpadá potřeba dalšího upřesnění.

4.4

Rovněž v souvislosti se zárukami stanoví článek 83, že Komise může postupem podle „článku 196“ rovněž přijmout opatření týkající se zajišťovaní plateb v rámci „zvláštního režimu“ prostřednictvím ručitelů. Chybějí však informace o obsahu a dosahu tohoto zvláštního režimu. Odkazuje-li se tím na požadavek žalovat věřitele „po první výzvě“, nejedná se o nic nového, neboť tento typ záruky již existuje a stanovují ho rovněž jiné právní předpisy (například finanční nařízení EU). Pokud se tím však myslí jiné formulace, bylo by dobré je upřesnit, neboť náklady na záruku se liší podle rizika a způsobu žalování věřitele.

4.5

Článek 83 kromě toho stanoví, že celní dluhy budou po dobu mezi dnem uplynutí stanovené lhůty a dnem skutečného zaplacení zatíženy úroky. Článek 84 upravuje opačný případ, kdy má celní orgán dlužné závazky vůči dovozci nebo vývozci. Pro takové případy předpis výslovně stanoví, že během prvních třech měsíců se neplatí žádný úrok. EHSV zdůrazňuje očividný a nepřijatelný rozdíl v zacházení s orgány veřejné moci a s občany.

5.   Hlava IX: Výbor pro celní kodex a závěrečná ustanovení

5.1

Ustanovení této hlavy jsou zásadní pro pochopení struktury kodexu a jeho dosahu. Základem je článek 196, který stanoví, že při provádění právních předpisů je „Komisi nápomocen Výbor pro celní kodex“ (zkráceně: „výbor“), který jedná z moci „článků 4 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 uvedeného rozhodnutí“. V praxi to znamená, že Komise je oprávněna vypracovat – třeba i za pomoci výboru – celé znění celního kodexu, což spadá do běžných postupů Společenství. EHSV nemá v tomto ohledu žádné námitky. Doufá však, že předpisy, které budou přijaty, budou zohledňovat potřeby uživatelů a budou dostatečně pružné, aby mohly být včas přizpůsobovány vývoji technik, technologií a obchodních zvyklostí.

5.2

Komise (článek 194) může na základě pravomocí, které jí propůjčuje zmíněný článek 196, přijmout opatření ke stanovení:

„pravidel a norem pro interoperabilitu celních systémů“,

„případů, ve kterých Komise může vydat rozhodnutí, ve kterém bude požadovat, aby členské státy odvolaly nebo změnily určité rozhodnutí, a související podmínky“,

„jakýchkoli jiných případně nezbytných prováděcích opatření, včetně případů, kdy Společenství přijme závazky a povinnosti v souvislosti s mezinárodními dohodami, které vyžadují úpravu ustanovení kodexu“.

5.2.1

Pravomoci Komise jsou tedy poměrně rozsáhlé a zahrnují rovněž možnost určit (druhá odrážka) případy a související podmínky, při kterých Komise může od členských států požadovat odvolání nebo změnu určitého rozhodnutí. EHSV podotýká, že zatímco v souvislosti s aspekty uvedenými v první a třetí odrážce vykonává Komise svoji institucionální funkci koordinace a výkonu rozhodnutí vydaných či stvrzených Radou, v případě druhé odrážky se jedná o výkon neobvyklých pravomocí – i když je vesměs odůvodněný okolnostmi a EHSV ho zcela jistě nezpochybňuje.

5.2.2

Obecně EHSV konstatuje, že rozhodnutí provádět veškeré kontroly operací uskutečňovaných občany, včetně obchodních a celních operací, ovlivňuje volný obchod a je výsledkem politické volby učiněné společně mezi EU a členskými státy v závislosti na oblasti působnosti. Tato rozhodnutí provádí přirozeně Komise.

5.2.3

EHSV doufá, že reforma celních předpisů neohrozí potřebnou rovnováhu mezi volným obchodem a bezpečností uživatelů i konečných spotřebitelů a že zohlední profesionalitu zaměstnanců celních správ a osob zaměstnaných u dovozců/vývozců.

V Bruselu dne 5. července 2006.

předsedkyně

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Anne-Marie SIGMUND


(1)  Úř. věst. C 110, 30.4.2004.


16.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 309/26


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Bílá kniha: „Politika finančních služeb 2005-2010“

KOM(2005) 629 v konečném znění

(2006/C 309/06)

Dne 1. prosince 2005 se Evropská komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci Bílá kniha: Politika finančních služeb 2005 – 2010

Specializovaná sekce „Jednotný trh, výroba a spotřeba“, kterou Výbor pověřil přípravou prací na toto téma, přijala stanovisko dne 31. května 2006. Zpravodajem byl pan IOZIA.

Na 428. plenárním zasedání, které se konalo které se konalo ve dnech 5. a 6. července 2006 (jednání ze dne 5. července 2006), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 152 hlasy pro, 1 hlas byl proti a 9 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a navrhovaná opatření

1.1

EHSV souhlasí s návrhem Komise věnovat příštích pět let „dynamické konsolidaci“ finančního průmyslu, provádět a posilovat platné právní předpisy a zároveň předcházet přidávání příliš mnoha regulativních zásahů (tzv. gold-plating, „pozlacování“), v duchu Lisabonské strategie a zohlednění zvláštností evropského sociálního modelu.

1.2

Je nutné, i podle názoru EHSV, pozorně hodnotit úlohu a činnost dozorčích orgánů a podnítit co nejlepší koordinaci v souladu s tím, co se očekává od výborů na třetí úrovni Lamfalussyho procesu.

1.2.1

EHSV se domnívá, že jediný evropský dozorčí orgán, který by mohl v budoucnosti přispět k usnadnění integrace trhů, je za současné situace předčasný, ale pokládá dnes za vhodné navrhnout evropským orgánům stanovení hlavního dozorčího orgánu podle státu příslušnosti mateřského podniku, jemuž by byl svěřen úkol dohlížet také na činnosti vykonávané dceřinými společnostmi a závislými společnostmi v jiných zemích EU. Výhody pro podniky evropského rozměru a pro spotřebitele by byly zjevné.

1.3

Zvýšení efektivity finančních transakcí je základem rostoucího významu finančních aktivit v ekonomice (jde o tzv. „zfinančňování“ ekonomiky). Zfinančňování ekonomiky přináší významné možnosti hospodářského rozvoje a rozvoje zaměstnanosti ve finančním sektoru, může mít také negativní dopady na ekonomiku jako celek.. Vliv akciových trhů stimulovaných „shareholder value“ může také jít proti průmyslovým strategiím. Zfinančňování ekonomiky vede také ke zrodu trhu vnější kontroly podniků prostřednictvím veřejných nabídek k nákupu akcií, u nichž se odborníci shodují, že třetina až polovina těchto operací vede ke snižování majetkové podstaty.

1.3.1

Nelze však zapomínat, že v důsledku konsolidačních procesů se přispívá, přinejmenším v krátkodobém až střednědobém horizontu, ke snížení zaměstnanosti ve finančnictví, což přispívá k rostoucí nejistotě mezi zaměstnanci. EHSV zdůrazňuje, že je nutné brát v úvahu sociální dopady konsolidačních procesů, a doufá, že členské státy přijmou odpovídající opatření ke zmírnění těchto dopadů a podpoří plány na odborné vzdělávání a rekvalifikaci, které jsou nezbytné pro uskutečnění cílů Lisabonské strategie.

1.4

EHSV souhlasí s cíly zjednodušení, kodifikace a úsilí o jasnost, aby se dosáhlo „lepší tvorby právních předpisů“, a v této souvislosti vítá závazek Komise udržovat trvalé, časté a otevřené konzultace se všemi zainteresovanými stranami a závazek, aby každému návrhu předcházelo seriózní posouzení dopadu, které by zahrnovalo i sociální a environmentální rozměr externality z hlediska hospodářského systému jako celku.

1.4.1

EHSV žádá, aby činnost kolem FSAP byla viditelnější a aby byla předmětem širší diskuse i mimo odborné kruhy.

1.5

EHSV souhlasí s iniciativou, ve které Komise navrhuje vydat sdělení či doporučení ke SKIPCP s cílem pokusit se překonat současné překážky týkající se volného pohybu těchto finančních nástrojů.

1.6

Bude nutné posílit informovanost, finanční kulturu a povědomí spotřebitelů. Záměr Komise zahájit konkrétní činnosti s evropskými spotřebitelskými asociacemi je tedy vhodný, ale Komise by měla být aktivnější vůči členským státům, aby je přiměla k uplatnění přesvědčivějších forem zapojení zainteresovaných subjektů na národní úrovni. EHSV bude k těmto iniciativám ochotně přispívat prostřednictvím vlastního konkrétního zprostředkování u spotřebitelských sdružení a národních hospodářských a sociálních rad.

1.7

Současná pravidla dozoru, která se liší mezi členskými státy, si na podnicích vynucují významné povinnosti při sestavování rozpočtů a informování o podniku. Přijetí IFRS (Mezinárodních standardů účetního výkaznictví) může být vhodnou příležitostí k vzájemnému vyrovnání těchto informačních povinností na evropské úrovni. EHSV zdůrazňuje, že IASB, orgán pro mezinárodní účetní standardy soukromé povahy, neodráží úplně světovou hospodářskou skutečnost a uvítal by, kdyby se otevřel mezinárodní spolupráci s jinými subjekty, např. s Evropskou komisí.

1.8

EHSV, pokud se týče směrnice navržené pro maloobchodní trh, zaujme příslušný postoj ke směrnici o spotřebitelském úvěru, která by měla být schválena co nejdříve, a ke směrnici o platebních službách, k níž právě vypracovává stanovisko. Pokud jde o návrh směrnice o hypotečních půjčkách, EHSV, i když souhlasí s jejími cíli, naopak vyjadřuje odůvodněné pochybnosti nad skutečnou možností vytvořit v krátké době integrovaný trh půjček. Konečně co se týče systémů vypořádání a zúčtování, EHSV by uvítal přijetí rámcové směrnice.

1.9

Komise vyjádřila pochybnost v souvislosti s přijetím tzv. 26. režimu v oblasti finančních služeb. EHSV to bere na vědomí a vyjadřuje připravenost zhodnotit, poté, co je navrhovatelé předloží, podmínky účinné použitelnosti, která musí vždy dbát na zájmy spotřebitelů a jim plynoucí skutečné výhody.

1.10

Pokud jde o budoucí iniciativy, EHSV ukazuje

prospěšnost intervence v oblasti SKIPCP zaměřené na vyrovnání legislativních standardů pojistek spojujících pojistnou ochranu s investičním fondem a ostatních finančních produktů,

na význam zaručení přístupu k bankovnímu účtu,

na nutnost odstranění překážek mobility přeshraničních bankovních účtů.

1.11

EHSV je přesvědčen, že kvalita evropských standardů v oblasti regulace finančních služeb je velmi vysoká a že EU může usilovat o to stát se referenčním zdrojem pro všechny ostatní země. Evropa by měla zahájit dialog jak s nově industrializovanými zeměmi (například s Indií, Brazílií a Čínou), jak navrhuje Komise, tak s rozvojovými zeměmi, které potřebují značnou pomoc při rozvoji svého trhu finančních služeb.

1.12

EHSV podporuje všechny evropské a národní instituce při potírání kriminality a terorismu. EHSV i při této příležitosti, kdy Komise zdůrazňuje potřebu toho, aby finanční systém poskytoval úplnou a stálou spolupráci s odpovědnými orgány, podporuje a stvrzuje tuto výzvu finančním institucím, ale i odpovědným orgánům, které by měly zveřejnit reakce na informace získané od finančních makléřů.

2.   Úvod

2.1

Bílá kniha o politice finančních služeb na období 2005 – 2010 určuje několik cílů, které je třeba uskutečnit, aby se podpořila dynamická konsolidace průmyslu těchto služeb vzhledem k tomu, že účinný finanční trh je nezbytným prvkem pro uskutečňování strategie rozvoje a hospodářského růstu. Heslem bílé knihy je „dynamická konsolidace“, která jako cíl určuje odstranění stále existujících překážek volného pohybu finančních služeb a kapitálu, i přes důležité výsledky, kterých již bylo dosaženo s FSAP (akční plán finančních služeb) 1999 – 2005.

2.2

Základní úloha, kterou hrají předpisy ve fungování finančních trhů, opravňuje pozornost a důraz, které bílá kniha klade na nutnost provádění a posilování existujících právních předpisů, a současně se snaží předcházet přidávání příliš mnoha regulativních zásahů, zejména ze strany členských států (tzv. gold-plating, „pozlacování“).

2.3

Analýza právního rámce nemůže nepřihlédnout k úvaze o omezeních, úkolech a odpovědnosti za koordinaci dozorčích orgánů v EU. Za současné situace může zachování národní základny pro dozor představovat stále nejlepší podobu ochrany a záruky pro spotřebitele a investory, ale nelze opomenout dvě důležité otázky, které tato základní formulace klade.

2.3.1

Výkon dozoru nezačleněného do nadnárodní úrovně výrazně omezuje integraci trhů. Je proto třeba povzbudit a upevnit úzkou spolupráci mezi orgány členských států. Řízení rizik ve velkých evropských bankách, které svoji činnost provozují ve více členských státech, se provádí na úrovni skupiny na konsolidovaném základě. Je třeba, aby orgány dozoru byly schopny správně zhodnotit rizikový profil těchto velkých evropských skupin.

2.3.2

Zachování silných výsad na úrovni vnitrostátního dozoru nesmí být příležitostí ke zvýšení překážek „dynamické konsolidace“ na úrovni EU, u kterých bílá kniha doufá, že budou postupně odstraněny.

3.   Obecné připomínky

3.1

EHSV v nedávném stanovisku vyjádřil vlastní připomínky k Zelené knize o politice finančních služeb (2005 – 2010). Protože bílá kniha z ní přebírá mnoho předložených návrhů, EHSV znovu potvrzuje již vyjádřená hodnocení a krátce je zopakuje v tomto stanovisku (1).

3.1.1

Bílá kniha zdůrazňuje možnosti hospodářského rozvoje a rozvoje zaměstnanosti v sektoru finančních služeb. Výbor se přesto domnívá, že o tomto hlavním názoru zmíněného dokumentu by se mělo pozorně a realisticky přemýšlet, s ohledem na různé již dobře doložené skutečnosti.

3.2

Proces konsolidace finančního sektoru může podpořit větší výkonnost a úspory z rozsahu, které v podstatě mohou zvýhodnit držitele podílů rizikového kapitálu makléřů (zvýšením výnosnosti investovaného kapitálu) a uživatele finančních služeb (snížením ceny těchto služeb).

3.3

Současně jsou však k dispozici obsáhlé empirické důkazy, které prokazují snížení zaměstnanosti ve finančnictví v důsledku konsolidačních procesů, což přispívá k rostoucímu pocitu nejistoty mezi zaměstnanci. Nelze zamlčovat, že průmyslové plány předložené při fúzích a akvizicích zdůrazňují především úspory výdajů, které vyplývají z nižších nákladů na zaměstnance. Konsolidační procesy budou v nejbližší době znamenat čistý úbytek pracovních míst; je nicméně nezbytné uznat, že se tím otevírá prostor pro rozvoj služeb a oblastí inovativních činností, které budou mít následně pozitivní dopad na zaměstnanost. Snížením překážek, které brání poskytovatelům finančních služeb, aby plně využili výhod přeshraničních fúzí, by se bankám umožnilo poskytovat služby za nižší ceny, čímž by mohly mít cenovou politiku výhodnější pro klienty, a podpořilo by se tak zvýšení poptávky. To by podnítilo investice ze strany finančních makléřů s pozitivními dopady i na zaměstnanost. Tato nová pracovní místa, s výjimkou konkrétních odvětví jako jsou call centra a back office, všeobecně přitahují odborné síly, které jsou kvalifikovanější a lépe placené.

3.4

I když tedy připustíme, že konsolidace sektoru nebude mít čisté negativní dopady na zaměstnanost, Výbor klade značný důraz na to, že nelze přehlížet časový rozdíl a rozdíl v odlišných odborných kvalifikacích, které jsou mezi ztrátou existujících pracovních míst a vytvořením nových. Ve chvíli, kdy se přesouvá důraz z udržení pracovního místa na možnost najít práci, by členské státy měly přednostně zdůraznit nejen dosažitelnost odpovídajících opatření ke zmírnění sociálních dopadů, ale také podporu plánům na odborné vzdělávání a rekvalifikaci.

3.5

Uvědomí-li si pracovníci, že jejich kvalifikace a schopnosti jsou snadno využitelné i v rychle se vyvíjející ekonomice, ochotněji přijmou menší stabilitu pracovního místa, kterou s sebou nese „dynamická konsolidace“ sektoru. Tento postřeh má být inspirací k tomu, že se na odborné vzdělávání bude nahlížet nejen jako na nástroj potlačení sociální nestability, ale i jako na hlavní a nezbytnou součást dlouhodobého úspěchu plánu „dynamické konsolidace“ a v obecnější rovině Lisabonské strategie, jejímž cílem je přeměna evropského hospodářství na významnější světové „hospodářství založené na znalostech“. Je však třeba vytvořit odpovídající sociální síť, která by přispěla ke zmírnění často vážných následků těchto období přechodu.

4.   Konkrétní připomínky

4.1   Zlepšení právních norem

4.1.1

Tři řídící principy procesu zlepšení právních norem jsou zjednodušení, kodifikace a úsilí o jasnost. Je důležité postupovat tímto směrem, aby byl zajištěn nezbytný soulad mezi opatřeními, jejich snadné uplatňování a jednotné přejímání.

4.1.2

EHSV schvaluje návrhy Komise k „lepší regulaci“ a souhlasí zejména se závazkem pokračovat v častých a otevřených konzultacích se všemi zainteresovanými stranami a závazkem k tomu, aby každému návrhu vždy předcházelo posouzení dopadu zaměřené na ekonomické náklady a užitek v širokém smyslu a zahrnující tedy i sociální a environmentální rozměr. Rovněž významný je závazek zlepšit spolu s Radou a Parlamentem kvalitu právních předpisů a externality z hlediska hospodářského systému jako celku.

4.1.3

EHSV sdílí názor Komise na výzvu vyplývající jednak z přesného a včasného přejímání a jednak z následného správného uplatňování evropských právních předpisů v 25 členských státech, i vzhledem k dalšímu rozšiřování, a také souhlasí s požadavkem zamezit „pozlacování“, tedy jednostrannému zavádění dalších předpisů, které jsou v rozporu se zásadou jednotného trhu. Neodůvodněná rozmanitost vnitrostátních předpisů na ochranu spotřebitelů ve skutečnosti představuje jednu z hlavních překážek integrace finančních služeb v EU.

4.1.4

I EHSV se domnívá, že je nezbytné dodatečně (ex post) ověřit, zda předpisy měly zamýšlené účinky a zda je vývoj trhů v souladu s tím, co předpokládal tzv. „Lamfalussyho proces“, a to alespoň v těch sektorech, které jsou do tohoto procesu zahrnuty.

4.1.5

Ověřování soudržnosti mezi právními předpisy EU a vnitrostátními právními předpisy musí začít v nejvýznamnějších odvětvích nebo v těch, ve kterých mohou být největší problémy s harmonizací a konsolidací právních předpisů, jako v případě distribuce a propagace SKIPCP (subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů). Zvýšení konkurence a efektivity v tomto odvětví nutně probíhá i prostřednictvím většího manévrovacího prostoru na distribuční a obchodní úrovni, který je značně omezen právním rámcem, jenž zatím není dobře vymezen. Iniciativa Komise připravit v roce 2006 sdělení či doporučení a v listopadu bílou knihu o řízení aktiv je proto zvlášť vhodná.

4.1.6

Komise navrhne, aby se v jednotné směrnici shrnulo 16 směrnic platných v sektoru pojištění. EHSV podporuje tento návrh kodifikace a považuje ho za výborný příklad hodný následování také v dalších oblastech, a to prostřednictvím zavedení právních aktů, které shrnují, zjednodušují a reorganizují různé otázky, jimiž se zabývá více směrnic.

4.1.7

EHSV se také domnívá, že je prospěšné použít postupy při porušení předpisů, bylo-li zjištěno nesprávné přejímání nebo provádění evropských právních předpisů. Musí však poznamenat, že Komise byla v poslední době značně ovlivněna Radou a k těmto postupům se uchylovala stále méně.

4.1.8

Zlepšení a racionalizace odvětví finančních služeb pro soukromé osoby nemohou přehlížet problémy s informovaností, vzděláním a povědomím spotřebitelů: jde totiž o základní složky účinnosti jakéhokoli právního rámce. Záměr zahájit na evropské úrovni specifické činnosti s asociacemi reprezentujícími spotřebitele a se zástupci finančnictví proto přichází ve velmi vhodné chvíli, i když Komise by se měla víc angažovat, aby se tato praxe na národní úrovni stala ne-li závaznou, pak alespoň důrazně doporučenou. Evropský věstník pro spotřebitele je v zásadě vynikajícím podnětem, ale je nutné, abychom si byli vědomi, že informační nástroje se musejí vyznačovat svou skutečnou blízkostí spotřebiteli. EHSV žádá Komisi, aby se vůči Radě a Parlamentu zasadila o prostudování přesvědčivějších forem zapojení zainteresovaných subjektů na národní úrovni na základě toho, co se bude realizovat na evropské úrovni. Rozvoj sítě FIN-NET, nástroje, který je zatím naprosté většině spotřebitelů neznámý, se ubírá správným směrem. S ohledem na revizi role tohoto nástroje EHSV doporučuje, aby byly zapojeny organizace spotřebitelů a občanské společnosti, a také sociální aktéři, a prohlašuje, že tuto iniciativu podpoří například prostřednictvím vlastního konkrétního zprostředkování u národních spotřebitelských sdružení a národních hospodářských a sociálních rad.

4.1.9

EHSV se domnívá, že ve chvíli, kdy Komise podporuje význam šíření informací, především mezi spotřebiteli, investory a zaměstnanci ve finančnictví, nelze podceňovat problém jazyka, ve kterém jsou dokumenty sepsány. Komise musí tomuto problému věnovat pozornost a vynaložit veškeré nezbytné úsilí na to, aby alespoň hlavní dokumenty byly k dispozici v co největším počtu jazyků.

4.1.10

EHSV oceňuje pozornost zaměřenou na spotřebitele a na zaměstnance bankovních a finančních ústavů a závazek pravidelně je konzultovat o tématech, které se jich týkají. Přidaná hodnota integrace trhů spočívá ve spokojenosti spotřebitelů, při čemž nezbytná pozornost musí být i nadále věnována sociálním dopadům přijatých rozhodnutí. Směrnice k finančním otázkám se ale v minulosti tímto přístupem ne vždy řídily. Účelem připomínek předložených v části „Obecné připomínky“ je zdůraznit toto hledisko analýzy.

4.1.11

Pokud jde o vzájemnou součinnost s dalšími oblastmi evropské hospodářské politiky, EHSV již zdůraznil, že systém HDP pro velké evropské skupiny (2) může být překážkou posílení finančních služeb, a je potěšen, že Komise vyjádřila záměr předložit v tomto smyslu legislativní návrh. Bude nicméně nutné zvlášť pozorně posoudit hospodářský a sociální dopad a dopad na životní prostředí, který může z procesu harmonizace systému HDP, jakkoli žádoucího, vzejít. EHSV již přesto upozornil na to, jak by se současná situace mohla stát překážkou úplné integrace a úplného rozvoje finančního trhu. Výbor dále upozorňuje na problém outsourcingu, jenž by mohl být nadměrně stimulován neharmonizovaným daňovým rámcem, s negativními dopady na zaměstnanost, kvalitu služeb a celkovou spolehlivost systému. EHSV doufá, že se přistoupí k pečlivému zvážení této otázky i vzhledem k často neuspokojivým výsledkům této praxe.

4.2   Zajištění vhodné struktury právních norem a dozoru

4.2.1

Cíl prosadit zvýšenou koordinaci mezi orgány zajišťujícími dozor na trhu lze bezpochyby sdílet. Tento cíl by mohl být usnadněn postupně stále výraznější rolí výborů úrovně 3 v rámci „Lamfalussyho procesu“ a harmonizací pravomocí jejich členů za účelem dokončení evropského legislativního rámce. To by umožnilo jednak ulehčit práci Komise, jednak snížit nebezpečí „pozlacování“ ze strany členských států nebo orgánů zajišťujících dozor.

4.2.2

EHSV se domnívá, že za současné situace je předčasné uvažovat o jediném evropském dozorčím orgánu, který by byl zodpovědný za koordinaci kontrolní činnosti. Výbor se přesto domnívá, že národní dozorčí orgány musí aktivně a nepřetržitě spolupracovat a snažit se o stanovení společných protokolů o chování podniků a standardních postupech. Větší vzájemná důvěra, která by z toho vyplývala, by byla prvním krokem k zahájení procesu, který by v budoucnu vedl k ustavení evropského orgánu zajišťujícího dohled pro velké finanční, bankovní a pojišťovací skupiny, které jsou činné ve více členských státech. První důležité rozhodnutí by se mělo týkat stanovení hlavního dozorčího orgánu v zemi, ve které sídlí mateřský podnik, jemuž by byla svěřena odpovědnost za dozor nad dceřinými společnostmi a závislými společnostmi umístěnými v jiných evropských zemích. Nadnárodní společnosti a orgány zajišťující dozor by tak mohly mít prospěch z jednotného trhu a vyhnuly by se nutnosti opakovaně předkládat účetní závěrky, informační dokumenty a nutnosti zohledňovat různé vnitrostátní předpisy.

4.2.3

Metoda použitá například ve směrnici o zneužívání trhu by měla být podpořena. Předložení velmi podrobného návrhu směrnice umožnilo velmi jednotné přejímání předpisů, umožnilo, aby regulačním orgánům byla ponechána významná odpovědnost, jež je rovněž sdílena na evropské úrovni a určuje konkrétní činnosti, které budou přesunuty mezi různými orgány zajišťujícími dozor.

4.2.4

Přijetí IFRS (Mezinárodních standardů účetního výkaznictví – International Financing Reporting Standards) bylo významnou příležitostí k přizpůsobení účetních výkazů vedení podniku a jejich přibližování se moderním standardům. Může to být také příležitost k přizpůsobení typu údajů, které zprostředkovatelé musí poskytovat příslušným dozorčím orgánům, na evropskou úroveň. EHSV se domnívá, že přijetí IFRS již neomlouvá odklady nebo zpoždění při realizaci tohoto cíle, který je nezbytným předpokladem účinné a efektivní koordinace a spolupráce v dozorčí činnosti na evropské úrovni. Měly by být nicméně přizpůsobeny odpovídajícím cílům evropského projektu „Solvency II“. Podniky, které ještě nezharmonizovaly své účetní závěrky a konsolidované účetní závěrky s IFRS, by neměly být znevýhodněny ve srovnání s těmi podniky, ve kterých tato povinnost je.

4.3   Probíhající a budoucí zákonodárné iniciativy

4.3.1   Probíhající zákonodárné iniciativy

4.3.1.1

Retail banking (poskytování služeb soukromým zákazníkům) je předmětem tří velmi důležitých iniciativ. Pokud jde o iniciativu týkající se hypotečních půjček, EHSV (3) již vyjádřil některé podložené pochybnosti o konkrétní možnosti integrace trhu vzhledem k právním důsledkům a zásadním potížím, které byly vyjádřeny v nedávném stanovisku. EHSV očekává, že se dozví základní směry politik Komise a její odpovědi na vznesené námitky.

4.3.1.2

Změny, které Komise navrhuje ke směrnici o spotřebitelském úvěru, které byly předloženy Parlamentu k prověření, zlepšují předchozí návrh, přestože spotřebitele plně neuspokojují. EHSV očekává výsledky této prověrky a doufá, že bude směrnice brzy schválena.

4.3.1.3

Také směrnice o platebních službách hraje důležitou roli. Přeshraniční platební služby jsou stále šedou zónou. Finanční systém by se měl podřídit pravidlům hospodářské soutěže, transparentnosti a srovnatelnosti, jež jsou dílem GŘ pro hospodářskou soutěž. Vytvoření jednotného evropského platebního prostoru (SEPA) do roku 2010 je ambiciózní a společný cíl, který zajistí větší účinnost přeshraničních plateb a poskytne spotřebitelům záruku. Přesto je třeba vzít v úvahu, že účinné a levné systémy (například systém bezhotovostního odúčtování) již v některých členských státech existují. Až se SEPA uskuteční, bude potřeba vzít v úvahu zájmy uživatelů a nabídnout přidanou hodnotu. EHSV právě pracuje na zvláštním stanovisku k tématu platebních služeb, ve kterém bude jeho postoj souhrnně znázorněn.

4.3.1.4

Revize pojmu kvalifikované účasti prostřednictvím zásahu do článku 16 směrnice o bankách a článku 15 směrnice o pojištění je zásadní iniciativou pro to, aby se zabránilo některým dozorčím orgánům brzdit rozvoj vnitřního trhu tím, že se vymlouvají na obezřetné řízení finančních systémů. EHSV se domnívá, že větší záruka stability systému spočívá ve zlepšení jeho účinnosti, spíše než v omezeních přesunu kontroly nad podniky.

4.3.1.5

Co se týče systémů vypořádání a zúčtování, chybějící referenční rámec předpisů přispěl k zachování vážných ekonomických ztrát a skutečných zneužití. Přeshraniční zúčtování a vypořádání je dražší a méně účinné než vnitrostátní. EHSV by uvítal přijetí rámcové směrnice, jejímž cílem je zvýšit konkurenční schopnost evropských subjektů i vůči mezinárodním konkurentům. Účinný a organizovaný trh přitahuje investice, což Evropa potřebuje, chce-li skutečně realizovat cíle hospodářského růstu a zaměstnanosti.

4.3.2   Probíhající úvahy

4.3.2.1

EHSV souhlasí s hodnoceními Komise, které se týkají neoprávněných překážek úplného uskutečnění volného pohybu kapitálu a přeshraničních investic.

4.3.2.2

Komise vyjádřila pochybnosti, pokud jde o tzv. 26. režim v oblasti finančních služeb. Zásada minimální harmonizace ostatně přinesla příliš mnoho rozdílů. Zásada země původu je vynikajícím nástrojem liberalizace a hospodářské soutěže v EU. Tato zásada bude členskými státy tím plněji přijímána, čím pevnější je vzájemná důvěra ohledně kvality vnitřního právního řádu každého z nich. V této souvislosti je cíl plné harmonizace předpisů důležitým katalyzátorem, který udržuje a upevňuje zmíněné vztahy důvěry, jež jsou základem postupného zavádění společné kultury. To by mělo vést k harmonizaci hlavních doložek smluv o finančních službách. EHSV připomíná, že na druhé straně dosud nebyl uveden žádný důkaz (účinné) použitelnosti 26. režimu a že Komise by měla v každém případě zahájit podrobné šetření jeho použití. EHSV v nedávném stanovisku prohlásil: „(26. režim) by mohl představovat skutečnou opci až tehdy, až by se na základě hlubší studie legislativ a smluv 25 členských států zjistilo, že ‚paralelní‘ nástroj není v protikladu k jejich předpisům a legislativním ustanovením. V každém případě je třeba, aby pravidla standardizace nezabraňovala nabídce nových produktů a nestala se tak brzdou inovace (4).

4.3.3   Další kroky

4.3.3.1

EHSV ve svém nedávném stanovisku k zelené knize z července 2005 ukázal užitečnost zásahu v oblasti SKIPCP  (5). „Investiční fondy soupeří s finančními produkty jako jsou pojistky spojující pojistnou ochranu s investičním fondem, které investoři chápou jako srovnatelné, i přestože jsou upraveny dost odlišným právním rámcem. To může mít za následek narušení volby investorů a negativní důsledky v oblasti nákladů a rizik uskutečněných investic. Výbor se domnívá, že problém malé konkurence nelze řešit snižováním omezení a záruk požadovaných při investování do fondů. Naopak je žádoucí přizpůsobit se co nejvyššímu legislativnímu standardu, na jehož základě se finanční produkty, které jsou vnímány jako přímá alternativa k investicím do fondů, podrobují legislativním požadavkům srovnatelným s požadavky na investice do fondů.“ Některými ze zaznamenaných problémů jsou asymetrie mezi fondy a pojistkami spojujícími pojistnou ochranu s investičním fondem, pouze částečný rozvoj evropského pasu způsobený překážkami, které mu některé dozorčí orgány kladou do cesty, nedostatečná transparentnost nákladů, zejména na odchod, roztříštěnost trhu a relativně vysoké náklady. EHSV nicméně se znepokojením sleduje rozvoj fondů krytého kapitálu v několika členských státech bez jakékoliv záruky odpovídajících vlastních peněžních prostředků na straně správcovské společnosti, takže v případě zvlášť nepříznivého vývoje na trhu by spotřebitelé mohli být nedostatečně chráněni. EHSV žádá Komisi, aby tento nedostatek odstranila a stanovila odpovídající majetkoprávní záruky pro společnosti nabízející fondy krytého kapitálu a specifickou a přiměřenou úroveň kontroly. EHSV zejména vnímá směřování k vyšší účinnosti SKIPCP, a to i vzhledem k tomu, že mohou, jakožto významná složka osnov důchodových fondů, významně přispět k řešení problému, jenž byl správně připomenut v úvodu bílé knihy, totiž k financování závažného schodku důchodového systému, který postihuje převážnou část evropských ekonomik.

4.3.3.2

EHSV souhlasí s Komisí, že přístup k bankovnímu účtu je důležitý nejen z ekonomického hlediska. V moderní ekonomice vlastnictví bankovního účtu fakticky znamená jistý druh ekonomického občanství jednotlivců. V některých zemích EU je toto občanské právo uznáno právně, a tak zavazuje finanční systém, aby zaručil využití základních služeb za minimální ceny a zajistil k nim přístup. V dalších státech se podniky začínají o toto téma vážně zajímat a za několik eur měsíčně nabízejí v souvislosti s běžným účtem „balíček“ služeb.

4.3.3.3

Záměr zrušit překážky mobility přeshraničních účtů stojí za zmínku a mohl by přispět ke snížení cen, které banky uplatňují. Možnost otevřít účty on-line by mohla skutečně přiblížit cíl týkající se zajištění vnitroevropské mobility účtů. Je však třeba mít na paměti, že ne všichni spotřebitelé mohou využívat informační technologie. Komise by měla navrhnout uspokojivé řešení i pro tyto osoby, které obvykle patří mezi slabší sociální skupiny. Je nutné zdůraznit, že pouze upevnění opravdové a konstruktivní spolupráce mezi dozorčími orgány může tento předpoklad učinit skutečně proveditelným. Dne 16. května 2006 (6) Komise rozhodla pověřit skupinu odborníků analýzou týkající se mobility klientů ve vztahu k bankovním účtům a navázat tak na návrhy obsažené v bílé knize.

4.4   Vnější rozměr

4.4.1

Výbor nepochybně sdílí ambiciózní cíl Komise, aby Evropa byla na vedoucí pozici ohledně stanovení standardů na světové úrovni. EHSV kromě toho doufá, že Evropa, v souladu s doporučeními kola jednání z Dohá, povede rozvinuté země v úsilí poskytnout méně rozvinutým zemím odpovídající technickou a finanční pomoc jak v oblasti předpisů, tak při provádění přijatých dohod a standardů. Pokračování mezinárodní integrace musí vzít v úvahu také potřeby slabších ekonomik, které potřebují přilákat investice. EHSV doufá, že Komise bude mít tyto potřeby na paměti při jednáních a dialogu s ostatními rozvinutými ekonomikami.

4.4.2

EHSV se aktivně angažuje v boji proti využívání finančních systémů k trestné činnosti a podporuje Komisi a další evropské instituce při potírání každé formy trestné činnosti, která ostatně často souvisí s mezinárodním terorismem. Hospodářská trestná činnost se projevuje mnoha způsoby: akciové a obchodní podvody, praní špinavých peněz, daňové úniky, korupce. Tato činnost často využívá kanálů finančních služeb k dokončení trestné činnosti. EHSV vybízí finanční instituce, aby příslušným orgánům poskytly důslednou pomoc. Tyto orgány by na druhé straně měly dostatečně reagovat na oznámení, které jim finanční instituce předají. Pokud budou tyto instituce dostatečně informovány o tom, jak je naloženo s informacemi týkajícími se podezřelých transakcí, které předaly příslušným orgánům, budou více stimulovány k tomu, aby pokračovaly v nezbytném úsilí a zvyšovaly ho.

V Bruselu dne 5. července 2006.

předsedkyně

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Anne-Marie SIGMUND


(1)  Úř. věst. C 65, 17.3.2006.

(2)  Úř. věst. C 65, 17.3.2006.

(3)  Úř. věst. C 65, 17.3.2006.

(4)  Úř. věst. C 65, 17.3.2006.

(5)  Úř. věst. C 110, 17.5.2006.

(6)  Rozhodnutí Komise 2006/355/ES ze dne 16. května 2006, kterým se zřizuje skupina odborníků v oblasti mobility klientů v souvislosti s bankovními účty (Úř. věst. L 132, 19.5.2006).


16.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 309/33


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu rozhodnutí Rady, kterým se schvaluje přistoupení Evropského společenství k Ženevskému aktu Haagské dohody o mezinárodním zápisu průmyslových vzorů, přijatému v Ženevě dne 2. července 1999

KOM(2005) 687 v konečném znění – 2005/0273 (CNS)

a

návrhu nařízení Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 6/2002 a (ES) č. 40/94, aby nabylo účinku přistoupení Evropského společenství k Ženevskému aktu Haagské dohody o mezinárodním zápisu průmyslových vzorů

KOM(2005) 689 v konečném znění – 2005/0274 (CNS)

(2006/C 309/07)

Dne 17. února 2006 se Rada, v souladu s články 308 a 300 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci výše uvedené.

Dne 14. února 2006 se Rada, v souladu s článkem 308 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci výše uvedené.

návrhu nařízení Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 6/2002 a (ES) č. 40/94, aby nabylo účinku přistoupení Evropského společenství k Ženevskému aktu Haagské dohody o mezinárodním zápisu průmyslových vzorů

KOM(2005) 689 v konečném znění – 2005/0274 (CNS).

Specializovaná sekce „Jednotný trh, výroba a spotřeba“, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 31. května 2006. Zpravodajem byl pan Bryan CASSIDY.

Na 428. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 5. a 6. července 2006 (jednání ze dne 5. července), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 155 hlasy pro, 3 hlasy proti a 2 členové se zdrželi hlasování.

1.   Exekutivní shrnutí závěrů a doporučení EHSV

Vzhledem k tomu, že uvedené dva návrhy Komise spolu souvisí, bude se jimi EHSV zabývat v jednom dokumentu.

EHSV plně podporuje návrhy Komise.

2.   Hlavní prvky návrhů Komise

2.1

Návrhy se snaží vytvořit vazbu mezi systémem zápisu průmyslových vzorů Společenství a Haagským systémem mezinárodního zápisu průmyslových vzorů přistoupením ES k Ženevskému aktu Haagské dohody. Prvním návrhem je přistoupení k Ženevskému aktu. Druhým je úprava příslušného prováděcího řádu, která to umožní.

2.2

Haagský systém je založen na Haagské dohodě o mezinárodním zápisu průmyslových vzorů. Tuto dohodu tvoří tři různé akty: Londýnský akt z roku 1934, Haagský akt z roku 1960 a Ženevský akt z roku 1999. Tyto tři akty jsou nezávislé, a pokud jde o jejich ustanovení v uvedené věci, působí současně. Smluvní strany se mohou rozhodnout stát se stranou pouze jednoho, dvou nebo všech tří aktů. Tím se automaticky stávají členem Haagské unie, která má v současné době 42 smluvních stran, z nichž 12 jsou členské státy EU (1)

2.3

Přistoupení by umožnilo původcům průmyslových vzorů v ES chránit nové původní průmyslové vzory v kterékoliv smluvní zemi Ženevského aktu pomocí jediné přihlášky. Vytvořilo by další způsob, jakým mohou přihlašovatelé chránit své průmyslové vzory. Ochrana tak bude dostupná na vnitrostátní úrovni, na úrovni Společenství prostřednictvím jeho systému zápisu průmyslových vzorů a na mezinárodní úrovni prostřednictvím Haagského systému.

2.4

Výsledkem by byl jednodušší, ekonomicky účinný a hospodárný systém. Podle Haagského systému se po přihlašovatelích nepožaduje překlad dokumentů, nemusejí platit zvláštní poplatky úřadům a zástupcům v různých zemích, ani sledovat lhůty pro obnovení národních přihlášek. Namísto toho se ukládá pouze jedna přihláška na jednom místě a s jediným poplatkem. Z ní plynou vícenásobná mezinárodní práva k průmyslovému vzoru v uvedených smluvních zemích Ženevského aktu.

2.5

Systém průmyslových vzorů Společenství umožňuje jejich původcům chránit nové původní průmyslové vzory, které jsou charakteristické svým vzhledem, a to udělením jednotlivých výhradních práv na zapsané vzory, která jsou ve své povaze jednotná a platná v celém ES. Práva k zapsanému průmyslovému vzoru existují také v každém členském státě, ale průmyslový vzor Společenství představuje hospodárný a vhodný způsob, jak jakýkoliv podnik fungující na evropském trhu získá jednotnou ochranu v celém Společenství.

2.6

Haagská dohoda o mezinárodním zápisu průmyslových vzorů stanoví systém, který spravuje Světová organizace duševního vlastnictví (WIPO) a podle kterého z vyplnění jediné přihlášky průmyslového vzoru a zaplacení jediného poplatku vyplývá celá řada zapsaných vzorů v uvedených smluvních státech. Haagský systém mohou využít všichni občané s trvalým pobytem v jednom ze smluvních států dohody, státní příslušníci těchto států a podniky v těchto státech založené. WIPO v současnosti nepřijímá přihlášky podané prostřednictvím státních úřadů. Přímým podáním u WIPO je možné se vyhnout záměnám a možnému přeplatku u Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (OHIM).

2.7

Jednou z výhod Haagského systému je to, že usnadňuje změnu ochrany průmyslových vzorů a prodloužení její lhůty.

2.8

Ženevský akt Haagské dohody vstoupil v platnost 23. prosince 2003. Mezi jinými změnami, které činí systém dostupnějším, umožňuje přistoupení mezivládních organizací, jako je ES, k Haagskému systému. V současnosti je smluvními stranami Ženevského aktu 19 států včetně Švýcarska, Singapuru a Turecka. Řada zemí má ještě připojit svůj podpis a/nebo akt ratifikovat.

2.9

Ženevský akt umožňuje podávat přihlášky pouze v jednom ze dvou úředních jazyků – angličtině a francouzštině.

2.10

Spojené státy mají k aktu přistoupit v listopadu 2006 a přistoupení EU a USA by mělo přimět další hlavní obchodní partnery (Čínu, Japonsko, Koreu), aby přistoupili a umožnili tak zápis v několika důležitých zemích.

2.11

Návrh vytváří vazbu mezi ES, které je pro účely Ženevského aktu považováno za jednu zemi, a Haagským systémem a tak zvyšuje jeho prospěšnost.

3.   Konkrétní připomínky

3.1

Návrh na rozhodnutí Rady (KOM(2005) 687 v konečném znění) umožňuje ES vystupovat v Haagské unii jako jedna země, co se týče systému průmyslových vzorů Společenství. Změna nařízení (ES) č. 6/2002 (nařízení o průmyslových vzorech Společenství) provádí přistoupení k Ženevskému aktu.

3.2

Změna nařízení (ES) č. 40/94 (nařízení o ochranné známce Společenství) umožňuje Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (OHIM) v Alicante přijímat poplatky za průmyslové vzory zapsané podle Ženevského aktu.

3.3

Právní základ návrhu, kterým se mění tato dvě nařízení Společenství, tvoří čl. 308 Smlouvy o ES.

3.4

Evropský parlament je konzultován. Tyto dva návrhy nepodléhají postupu spolurozhodování.

3.5

Rada hlasuje jednomyslně.

4.   Náklady

4.1

Neočekává se, že tento návrh způsobí další výdaje, co se týče změny nařízení, která jsou přímo aplikovatelná v členských státech.

4.2

Zápisy průmyslových vzorů jsou v současnosti podmíněny poplatky v době podání a při obnovení v každé zemi, ve které jsou podány. Běžné vnitrostátní poplatky při podání jsou odhadem zpravidla nižší než 100 EUR, ale připojuje se zde navíc nepříjemnost převodu měny při mezinárodním podání.

V Bruselu dne 5. července 2006.

předsedkyně

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Anne-Marie SIGMUND


(1)  Jsou to Belgie, Estonsko, Francie, Itálie, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Německo, Nizozemsko, Řecko, Slovinsko a Španělsko. Samotná EU v současnosti není členem Haagského systému.


16.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 309/35


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady kterým se stanoví pravidla pro účast podniků, výzkumných středisek a vysokých škol na akcích v rámci sedmého rámcového programu a pro šíření výsledků výzkumu (2007 – 2013)

KOM(2005) 705 v konečném znění -2005/0277 (COD)

(2006/C 309/08)

Dne 1. března 2006 se Rada, v souladu s čl. 167 a 172 odst. 2 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci výše uvedené.

Specializovaná sekce „Jednotný trh, výroba a spotřeba“, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 31. května 2006. Zpravodajem byl pan WOLF.

Na 428. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 5. a 6. července 2006 (jednání ze dne 5. července), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 152 hlasy pro, 1 hlasem proti a 3 členové se zdrželi hlasování.

1.   Shrnutí

1.1

Návrh Komise zahrnuje požadavky, pravidla a postupy, pomocí kterých podniky, univerzity, výzkumná střediska nebo jiné právní subjekty mohou využít podpory sedmého rámcového programu pro výzkum a technický rozvoj (VTR).

1.2

Výbor vítá většinu navržených předpisů a vidí v nich zlepšení i potenciál pro značné zjednodušení administrativních postupů. Co se týče dosud nepředložených interních prováděcích ustanovení Komise, doporučuje Výbor ve smyslu požadovaného zjednodušení i zde dbát na intenzivnější sjednocení a konzistentní provádění – např. u kriterií, která je třeba použít.

1.3

Protože interní prováděcí ustanovení Komise ještě nejsou k dispozici, není možno ještě posoudit některé speciální účinky navrhovaných předpisů. V takových případech (např. náhrada dodatečných nákladů) doporučuje Výbor alespoň zpočátku dodržovat dosavadní předpisy, aby se zabránilo případnému zhoršení postavení příjemců grantů, kterých se to týká.

1.4

Výbor vítá nové hranice podpor určené pro jednotlivé oblasti úkolů a příjemce grantů. Vítá především také to, že toto vede ke zlepšení podpory MSP.

1.5

Výbor doporučuje stejné postavení všech výzkumných zařízení, jejichž základní financování pochází z veřejných zdrojů, nezávisle na jejich právní formě.

1.6

Výbor doporučuje budoucím smluvním partnerům poskytnout větší volnost při vytváření smluv, ale i při volbě nástrojů. To se týká především přístupových práv k novým podkladům a výstupům („foreground“) a/nebo existujícím podkladům a výstupům („background“) smluvních partnerů. Zde by měla být přístupová práva nabídnuta sice jako možnost, ale ne – jak je pro určité případy navrženo – předepsána bez výjimky.

1.7

Další podrobnosti jsou uvedeny v kapitole 4.

2.   Úvod

2.1

Svým návrhem k sedmému rámcovému programu pro výzkum a technický rozvoj (VTR) (2007-2013) (1), zkráceně 7. RP, Komise představila cíle, obsahy, témata a rozpočtový rámec plánované podpory výzkumu, technického rozvoje a demonstrací v tomto období. K němu i k přípravným a doplňujícím návrhům Komise především k tzv. specifickým programům (2) Výbor již stanoviska (3) přijal.

2.2

Návrh Komise, kterým je zapotřebí se zde zabývat, zahrnuje tedy požadavky, pravidla a postupy, jejichž prostřednictvím se podniky, univerzity, výzkumná střediska nebo jiné právnické osoby mohou zapojit do akcí sedmého rámcového programu pro VTR, a využívat tak podporu z tohoto programu.

2.3

Významným aspektem je přitom záměr Komise zjednodušit administrativní postupy spojené s podporou výzkumu. Tento záměr Výbor uvítal a podpořil již v předchozích stanoviscích; opět doporučil zjednodušit administrativní postupy, snížit náklady, jež jsou s nimi spojené, a zvýšit tak účinnost evropských výzkumných programů. Momentální množství vynakládané práce a nákladů na navrhovací a schvalovací řízení je příliš veliké a způsobuje problémy uživatelům z oblasti vědy a průmyslu. Účast na Evropském programu pro výzkum se účastníkům musí vyplatit, včetně rizika podání žádosti. To platí zejména také pro menší subjekty, jako jsou malé a střední podniky, nebo menší skupiny výzkumných pracovníků z univerzit a výzkumných center  (4). Navržená pravidla účasti mají tedy zjevně vést také k zamýšlenému zjednodušení.

2.4

Návrh Komise, kterým je zapotřebí se zde zabývat, popisuje určující právní předpisy pro cíl použít prostředky, které Společenství vyčlenilo na výzkum a vývoj (7. RP) tak efektivně, úspěšně a spravedlivě, jak je to jen možné.

2.5

Navržená pravidla účasti podniků, výzkumných středisek a vysokých škol mají tedy všem účastníkům zaručit koherentní a transparentní rámec pro účinné provádění sedmého rámcového programu a snadný přístup k němu. Tím se má podpořit široké spektrum podniků, výzkumných středisek a univerzit a umožnit účast subjektům z nejvzdálenějších oblastí Společenství.

3.   Obsah návrhu Komise

3.1

Pravidla účasti subjektů na sedmém rámcovém programu navržená Komisí mají realizovat mnohé aspekty tohoto zjednodušení a přitom se opírat o zásady, jež byly stanoveny v šestém rámcovém programu (6. RP). Některé důležité body budou v této kapitole stručně shrnuty.

3.2

Návrh Komise obsahuje: úvodní ustanovení, podmínky účasti na nepřímých akcích a související postupy, finanční příspěvek Společenství, pravidla šíření a využití výsledků, přístupová práva k podkladům a výstupům, a Evropskou investiční banku.

3.3   Podmínky účasti na nepřímých akcích

3.3.1

Nepřímé akce se musí zúčastnit nejméně tři právní subjekty, z nichž každý je usazen v členském státu nebo přidružené zemi a z nichž žádné dva nejsou usazeny ve stejném členském státu nebo přidružené zemi.

3.3.2

Pro koordinační a podpůrné akce, jakož i akce na podporu vzdělání, odborné přípravy a profesního rozvoje výzkumných pracovníků je minimální podmínkou účast jednoho právního subjektu.

3.3.3

U nepřímých akcí na podporu hraničního výzkumu, jež jsou podporovány v rámci Evropské rady pro výzkum, je minimální podmínkou účast jednoho právního subjektu, který je usazen v členském státu nebo přidružené zemi.

3.4   Finanční příspěvek Společenství

3.4.1

V případě činností výzkumu a technického rozvoje může finanční příspěvek Společenství dosáhnout maximálně 50 % celkových způsobilých nákladů.

3.4.1.1

V případě veřejných orgánů, institucí středního nebo vyššího vzdělávání, výzkumných organizací (5) a malých a středních podniků však může příslušný finanční příspěvek dosáhnout maximálně 75 % celkových způsobilých nákladů.

3.4.2

U demonstračních činností může finanční příspěvek Společenství dosáhnout maximálně 50 % celkových způsobilých nákladů.

3.4.3

U činností souvisejících s akcemi hraničního výzkumu, koordinačními a podpůrnými akcemi a akcemi na podporu vzdělávání a profesního rozvoje výzkumných pracovníků může finanční příspěvek Společenství dosáhnout maximálně 100 % celkových způsobilých nákladů.

3.4.4

V případě správy a osvědčení o auditu a dalších činností, které nejsou uvedeny v odstavcích 1, 2 a 3 článku 33, může finanční příspěvek Společenství dosáhnout maximálně 100 % celkových způsobilých nákladů.

3.4.5

U sítí excelence je navrhována zvláštní paušální částka. Pravidla pro účast definují paušální částku jako pevně stanovenou částku, která se odvíjí od počtu výzkumných pracovníků, jež je třeba do sítě excelence integrovat, a od délky této akce.

3.5   Další pravidla

Pravidla určují postupy pro zveřejňování výzev k podávání návrhů, a také postupy pro podávání, hodnocení, výběr a udělování návrhů.

Postup hodnocení vyvinutý během předcházejících rámcových programů neprojde výraznými změnami. Komise vypracuje vzorovou grantovou dohodu, která stanoví práva a povinnosti účastníků vůči sobě navzájem a vůči Komisi.

Jsou navrhovány tři formy grantů: náhrada způsobilých nákladů, paušální částky a financování pevnou sazbou. V případě akcí hraničního výzkumu navrhne vědecká rada Evropské rady pro výzkum vhodné metody financování.

3.6

Co se týče šíření, využívání a přístupových práv (vlastnictví, ochrana, zveřejnění, šíření a využívání, přístupová práva k existujícím výstupům a podkladům), měla by být zachována co největší možná kontinuita. Změny by účastníkům měly během realizace projektu poskytnout větší flexibilitu. Možnost vyloučit existující podklady a definovat podmínky jinak, než jak je uvedeno v ustanoveních týkajících se pravidel pro účast, existuje i nadále. Zvýšila se koherence požadavků na šíření a zveřejňování výsledků.

3.7

Stejně jako již v případě šestého rámcového programu pro VTR (6. RP) bude povinností účastníků konsorcia zcela splnit úkoly, které jim byly svěřeny, i kdyby jeden z účastníků svěřené úkoly nesplnil. Zásada kolektivní finanční odpovědnosti zavedená v šestém rámcovém programu pro většinu akcí však už nemá být dále uplatňována. Na základě vyhodnocení rizik, která financování evropského výzkumu pro rozpočet Společenství představuje, může být zaveden mechanismus, který pokryje finanční riziko v případech, kdy některý z účastníků nesplatí částku, kterou dluží Společenství. Bankovní záruky budou tedy požadovány pouze ve výjimečných případech, kdy předběžné financování představuje více než 80 % grantu.

4.   Poznámky Výboru

4.1

Zjednodušení. Výbor podporuje mimořádně důležitý cíl zjednodušení všech těch procesů, které byly doposud Komisí použity nebo které Komise požadovala od subjektů provádějících výzkum a technický rozvoj. Výbor své další poznámky považuje za konstruktivní příspěvek k této otázce a je si vědom, že splnění tohoto cíle z hlediska obecných rozpočtových pravidel a požadavku transparentnosti, který podporuje i Výbor, není snadný úkol. Zvláště žádoucí by bylo vyzkoušet pomocí vybraných pilotních projektů v rámci právních možností ještě více zjednodušené administrativní postupy; získané zkušenosti by mohly sloužit jako pomoc při rozhodování pro budoucí opatření.

4.1.1

Zlepšení. Výbor uznává snahu Komise o dosažení tohoto cíle i o poskytnutí co nejlepší podpory výzkumu ze strany Společenství. Z toho důvodu vidí v mnoha bodech předložených návrhů značné zlepšení oproti dosavadním postupům, například v oblasti náhrady nákladů (článek 30 a 31) a forem grantů, nebo i v grantových dohodách, smlouvách a jmenovacích listinách (článek 18 a 19); u těchto však pouze tehdy, pokud se zjednoduší i způsob placení a zejména způsoby podávání zpráv. V této souvislosti poukazuje Výbor také na svá dřívější doporučení na zjednodušení (6), která se týkají také obsahového a termínového sladění postupů požadovaných Komisí s postupy jiných financujících a dozorčích orgánů (7).

4.1.2

Sjednocení. Cíli zjednodušení navíc slouží úsilí o větší sjednocení postupů používaných nebo požadovaných Komisí (např. u evidence nákladů nebo kontroly bonity). S tímto může Výbor s ohledem na vnitřní trh Společenství a také na zlepšenou právní jistotu zcela souhlasit (8). Bohužel se neuskuteční úplné sjednocení, dokud různí příjemci grantů v různých členských státech – např. univerzity – sami nezačnou uplatňovat jednotný nebo tomu odpovídající systém zúčtování.

4.2

Další pravidla a opatření. Zjednodušení a sjednocení však vyžadují ještě další opatření ze strany Komise, která byla v předloženém návrhu teprve oznámena, jako např. v článku 16.4 „Komise přijme a zveřejní pravidla zajišťující konzistentní ověřování existence a právního statusu účastníků nepřímých akcí a jejich finanční způsobilosti.“ Protože tato další pravidla, nazývaná dále jako „interní prováděcí ustanovení Komise“, nejsou ještě k dispozici, nemůže být v současné době v některých případech posouzeno, jaké účinky budou mít na nich založené návrhy Komise.

4.2.1

Jednotný výklad a kritéria. Výbor vyjadřuje své očekávání, že bude zaručen jednotný výklad interních prováděcích ustanovení Komise, především právních a finančních předpisů týkajících se projektů na všech příslušných pracovištích Komise, takže tato pravidla budou dalším důležitým krokem směrem k zjednodušení a sjednocení, a nepovede to ke zhoršení postavení příslušných subjektů provádějících výzkum a technický rozvoj ve srovnání s dosavadními postupy. Tam, kde je u předloženého návrhu Komise ještě prostor pro další výklad, Výbor v zájmu právní jistoty obecně doporučuje tento prostor dalším upřesněním interních prováděcích ustanovení Komise uzavřít.

4.2.2

Podpůrná opatření. Asistenční služby (helpdesks) a informační střediska (clearing houses), která již Komise nabídla nebo navrhla, musí zajistit, aby informace poskytované Komisí byly konzistentní a jednotné. Výbor to vnímá jako důležité a užitečné opatření. Je nutné dbát ale rovněž na to, aby byl zaručen jednotný postup i u interních postupů Komise a u příslušných požadavků a rozhodnutí projektového manažera (project officer).

4.2.3

Výkaznictví. Je nutné také zabránit např. tomu, aby projektoví manažeři – s výjimkou odůvodněných případů – vedle zpráv stanovených v pravidlech požadovali ještě dodatečné průběžné zprávy a aby se tytéž informace musely uvádět ve více zprávách vždy v jiné formě (9). Sjednocení výkaznictví je také důležité; jedná se totiž o obsahy a ne o formality.

4.2.4

Hodnocení v polovině období (Midterm-Assessment). Výbor také doporučuje z důvodu sedmiletého trvání sedmého rámcového programu provést v polovině období hodnocení jak programu, tak pravidel pro účast, aby mohly být provedeny nezbytné úpravy.

4.2.5

Projektoví manažeři. Samozřejmým předpokladem pro zjednodušení, sjednocení a všeobecně pro efektivní administrativní postupy je, aby projektoví manažeři i pro udržení nezbytné kontinuity (viz následující odstavec) měli vynikající odborné znalosti a znali také zúčastněné subjekty; bylo by nedostatečné, kdyby se projektoví manažeři omezili pouze na čistě administrativní funkci bez hlubokých odborných znalostí a znalosti prostředí. Výbor odkazuje na svá opakovaná doporučení (10) v této věci (11).

4.3

Kontinuita. Vzhledem k tomu, že každá nová úprava má za následek přerušení kontinuity s dalšími ztrátami (nedostatečně hladký průběh), je třeba pečlivě zvážit, zda změny navrhované Komisí skutečně povedou k dosažení výrazně lepšího účinku, oproti němuž uvedené ztráty nestojí za řeč, nebo zda by se neměla zachovat dosavadní úprava. Výbor uznává, že by v návrhu Komise měla být zachována mnohá z pravidel, která se osvědčila. U některých návrhů změn ale není patrné, zda lze díky nim skutečně dosáhnout zlepšení oproti dosud platným pravidlům. Zde Výbor doporučuje jednat ve smyslu kontinuity.

4.4

Finanční příspěvek Společenství –náhrada nákladů a formy podpory. Pod podmínkou uspokojivého vyjasnění dosud otevřených otázek (např. v odstavci 4.5) vidí Výbor v odpovídajících návrzích Komise značná zlepšení, která podporuje.

4.4.1

MSP. Výbor vítá zejména to, že by se hranice podpor např. pro malé a střední podniky (12) měly zvýšit z 50 % na 75 % (článek 33-1, druhá věta). Vidí v tom úspěch svých dřívějších doporučení vytvořit více lepších podnětů pro intenzivnější zapojení malých a středních podniků do 7. rámcového programu pro VTR, a tím dosáhnout většího propojení mezi malými a středními podniky a výzkumnými ústavy (13).

4.4.2

Vysoké školy atd. Výbor také vítá, že hranice podpor pro veřejná zařízení, vysoké a střední školy a výzkumné organizace by měly být také okolo 75 % (též článek 33-1, druhá věta). Doporučuje zde jasnější strukturování článku 33, aby bylo možno lépe rozlišovat mezi ziskovými smluvními partnery a organizacemi obecně prospěšného zájmu.

4.4.3

Průměrné sazby personálních nákladů. Možnost účastníků určovat průměrné sazby personálních nákladů (článek 31-3 (a)) považuje Výbor za výhodu vzhledem k zjednodušování.

4.4.4

Náklady na řízení. Rovněž je vítána náhrada nákladů na řízení ve stejné výši jako dříve, tedy 100 %, i z důvodu nezbytné kontinuity. Návrh zrušit bez omezení dosavadní horní hranici 7 % pro tento druh nákladů se ovšem jeví jako problematický, pokud na příslušné nezbytné náklady na řízení nebudou uplatňována jiná velmi přísná měřítka. Je sice správné, že se dosavadní hranice 7 % právě v důsledku vysokých dosud požadovaných nákladů na administrativu, koordinaci atd. projevila jako příliš nízká, a proto by měla být zvýšena. Na druhé straně je však třeba zabránit tomu, že náhrady všech administrativních nákladů v neomezené výši povedou k nežádoucímu nárůstu nákladů na řízení místo k jejich snížení.

4.5

Dodatečné náklady na univerzitách. Podle návrhu Komise by měla být zrušena dosud existující možnost připočítat u univerzit a podobných výzkumných organizací 100 % tzv. dodatečných nákladů nebo vícenákladů (additional cost) (14). Ačkoliv jsou místo toho nabízeny jiné modely zúčtování, považuje Výbor navrhované zrušení za problematické. Tyto instituce zpravidla nemají vhodné analytické účetnictví pro zjištění úplných nákladů (Full Cost) (15). Navíc nelze u paušální sazby (flat-rate) navrhované Komisí jako možnou alternativu ještě posoudit, zda z toho vyplyne jasné zhoršení postavení, protože ještě neexistují plánovaná interní prováděcí ustanovení Komise (viz výše). Výbor proto těmto zařízením doporučuje, aby, pokud nemají zúčtování úplných nákladů, zachovala dosavadní úpravu 100 % náhrady dodatečných nákladů – alespoň dokud nebude zaručeno, že jiné modely zúčtování (16) nepovedou ke zhoršení postavení oproti stávající úpravě.

4.6

Právní forma výzkumných organizací. Podle názoru Výboru se ke všem výzkumným organizacím, jejichž základní financování nese stát, musí bez ohledu na jejich právní formu přistupovat v každém směru (a ve všech článcích jako např. článku 33-1 a článku 38-2) stejně. To například znamená, že také obecně prospěšné výzkumné organizace nebo výzkumná střediska zřízená podle soukromého práva, jejichž základní financování nese stát (17), by měly být na stejné úrovni s organizacemi zřízenými podle veřejného práva. Volba nejvhodnější právní formy těchto výzkumných institucí – z pohledu členských států – je konec konců výsadou členských států vydávat právní předpisy a v žádném případě by neměla vést k rozdílům v podpoře výzkumu ze strany Společenství.

4.7

Duševní vlastnictví. U navrhovaných úprav (článek 39 až 43) je třeba zajistit, aby práva duševního vlastnictví, která se opírají o výsledky výzkumu financované z daní EU, nebylo možné bez kontroly převést na firmy mimo Evropu.

4.7.1

„Open Source“ Software. Software, který je vyvíjen v rámci výzkumných projektů podporovaných Společenstvím, má v současnosti obecně šanci na rozšíření a široké používání, a tím potenciál pro navazující komerční verze nebo služby pouze tehdy, pokud je nabízen jako „Open Source“. Pro tyto účely by měl být konsorciu přiznán co největší prostor pro vytváření licenčních podmínek.

4.8

Přístupová práva. V případě přístupových práv (článek 48 až 52) (18) k novým podkladům a výstupům („foreground“) a/nebo existujícím podkladům a výstupům („background“) smluvních partnerů se nejedná o přístupová práva ke všem podkladům a výstupům jednoho smluvního partnera (např. univerzity nebo výzkumného střediska), ale pouze k těm podkladům a výstupům, které se opírají o práci nebo přípravnou práci organizační jednotky/jednotek nebo skupiny/skupin zapojených do příslušného společného projektu a jež jsou pro ostatní účastníky z hlediska vykonání jejich práce v rámci nepřímých akcí nezbytné. Výbor proto vítá článek 48, který umožní tuto skutečnost u každého projektu zvlášť vyjasnit a pomocí pozitivního a/nebo negativního soupisu  (19) stanovit všemi smluvními partnery. Díky pozitivním soupisům se lze navíc vyhnout tomu, že se odhalí existence takového pozadí, jehož důvěryhodnost je třeba zajistit. Aby se zbytečně neodkládalo zahájení projektu, bylo by dobré povolit pro vypracování těchto soupisů lhůtu např. až 6 měsíců od začátku projektu.

4.9

Přístupová práva k podkladům bez poplatků. Výbor má pochybnosti o nařízeních, která mají bez výjimky vyhradit přístup k podkladům bez poplatků. Všeobecně doporučuje poskytnout projektovým partnerům co nejvíce prostoru pro příslušné nejvhodnější dohody. Tak může být např. vhodné vyhradit subjektům provádějícím výzkum a technický rozvoj přístupová práva bez poplatků.

4.9.1

Existující podklady k provádění opatření. Návrh poskytnout subjektům provádějícím výzkum a technický rozvoj přístupová práva k již existujícím podkladům a výstupům vždy bez poplatku, pokud jsou nezbytná k provedení nepřímých opatření, je v zásadě vítán. Přesto může výlučné nařízení tohoto druhu v jednotlivých případech přivést příslušné subjekty do potíží. Výbor proto doporučuje, modifikovat poslední větu článku 50-2 (20).

4.9.2

Existující podkladyvyužití nových podkladů a výstupů. Návrh poskytnout subjektům provádějícím výzkum a technický rozvoj přístupová práva k již existujícím podkladům a výstupům vždy bez poplatku, pokud jsou nezbytná k využití nových podkladů a výstupů, je však velmi problematický. Již existující podklady a výstupy byly získány vlastními prostředky subjektů provádějících výzkum a technický rozvoj nebo prostředky dřívějších poskytovatelů grantů příp. veřejnými prostředky jednotlivých členských států a podléhají s tím souvisejícím závazkům a podmínkám (21). Pokud by Komisí navrhované nařízení bylo uplatněno, bylo by nebezpečí, že se právě zvláště schopné subjekty provádějící výzkum a technický rozvoj s vysokým potenciálem know-how nebudou moci nebo nebudou chtít zúčastnit, a tím by byli z účasti vyloučeni. Proto Výbor doporučuje článek 51-5 bez náhrady vyškrtnout nebo modifikovat (22).

4.9.3

Hraniční výzkum. Ačkoli se při hraničním výzkumu většinou bude jednat o práce VaV v oblasti základního výzkumu, Výbor již vícekrát poukázal na to, že v mnoha případech (23) jsou hranice mezi základním výzkumem a aplikací plynulé. Proto je možné zde očekávat stejné, výše uvedené negativní dopady. Této situaci je nutné zabránit a zohlednit ji v právních předpisech. Proto Výbor doporučuje článek 52-1 bez náhrady vyškrtnout nebo odpovídajícím způsobem modifikovat (24).

4.9.4

Konkrétní skupiny. V návrhu Komise chybí definice prací pro konkrétní skupiny. Tato otázka by v žádném případě neměla být směšována nebo dokonce ztotožňována s otázkou hraničního výzkumu.

4.10

Svobodná volba nástrojů. Výbor opakuje své doporučení (25), že by projekty neměly být od počátku vázány na určité nástroje, ale „že žadatelé musí mít možnost přizpůsobit nástroje nezbytné optimální struktuře a šíři projektů. Pouze takto bude možné zamezit vzniku projektů, jejichž šíře a struktura jsou cíleně přizpůsobené předepsaným nástrojům a nikoli nejvyšším vědeckým a technickým požadavkům. Nástroje musí sloužit pracovním podmínkám a cílům výzkumu a nikoli naopak.“ V tomto smyslu by měly být i nadále dány k dispozici zejména také Specific Targeted Research Projects (STREPs), neboť jsou velmi vhodné zejména pro účast malých a středních podniků a menších skupin výzkumných pracovníků.

4.11

Zrušení kolektivní finanční odpovědnosti. Výbor vítá, že má dojít ke zrušení zásady kolektivní finanční odpovědnosti; připomíná, že již v příslušných doporučeních (26) k 6. rámcovému programu poukázal na problematiku kolektivní finanční odpovědnosti.

4.11.1

Fond pro rizika. Výbor proto podporuje také fond pro rizika, který byl zřízen, aby pokryl riziko v případě nesplacení případných dlužných částek a kam (článek 38-1) má být vkládáno malé procento z prostředků vyčleněných na podporu nepřímých akcí. Bylo by však žádoucí, aby Komise oznámila plánovaný procentuální rozsah, který je nutno stanovit na základě odhadnutí rizika, při zveřejnění výběrového řízení. Výbor rovněž vítá, že se případné přebytky plánované rezervy zase vrátí do rámcového programu ve formě účelového příjmu.

4.11.2

Osvobození. Výbor však doporučuje, aby všechny výzkumné instituce, jejichž základní financování nese stát (27), byly od tohoto příspěvku (podle článku 382) osvobozeny bez ohledu na svou právní formu.

4.11.3

Přerušení projektu. Výbor zároveň poukazuje na (v článku 18 – 4) navrhovanou technickou kolektivní finanční odpovědnost projektových partnerů. Podle názoru Výboru musí mít také konsorcium právo rozhodnout o možném přerušení projektu v případě, že z vědeckotechnických důvodů nebo kvůli neočekávaným finančním nákladům již pokračování projektu není smysluplné nebo přijatelné. Články 18 – 418 – 5 by měly být v tomto smyslu upraveny.

4.12

Programové výbory. Podle návrhu komise mají být programové výbory osvobozeny od úkolu schvalovat projekty navržené na získání podpory. To by ovšem podle názoru Výboru mělo nastat pouze tehdy, když se Komise při výběru projektů bude řídit hlasováním znalců. Jinak by podobně jako při schvalování pracovních programů a přidělování rozpočtu měly příslušné programové výbory i nadále vyjadřovat svůj souhlas. Kompromisním řešením by mohlo být to, že by se po ukončení hodnocení předložil programovému výboru „plán provádění výběrového řízení“ („call implementation plan“), který programový výbor projedná a formálně o něm rozhodne. To by nevedlo k žádné časové prodlevě, protože programový výbor by již nerozhodoval o jednotlivých projektech.

4.13

Grantová dohoda. Příslušný článek 19-8 se vztahuje na chartu pro výzkumné pracovníky a na Kodex chování pro přijímání výzkumných pracovníků. Výbor poukazuje na to, že tato charta má pouze charakter doporučení a proto nesmí být závazná. Dále připomíná, že sice mnohé prvky charty vítá, ale zároveň doporučil ji přepracovat zvláště z důvodu nadměrné regulace a některých nejasných kriterií (28).

4.14

Evropská investiční banka. Výbor vítá návrh (i související navržená pravidla) přidělit Evropské investiční bance grant na pokrytí rizika úvěrů, které slouží výzkumným cílům 7. rámcového programu VTR. Tyto úvěry by měly být použity zejména pro účely demonstrace (např. v oblasti energetického výzkumu a výzkumu v oblasti bezpečnosti).

V Bruselu dne 5. července 2006.

předsedkyně

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Anne-Marie SIGMUND


(1)  KOM(2005) 119 v konečném znění.

(2)  KOM(2005) 439, 440, 441, 442, 443, 444, 445 v konečném znění.

(3)  Úř. věst. C 65, 17.3.2006, a CESE 583/2006.

(4)  Úř. věst. C 65, 17.3.2006.

(5)  V návrhu Komise je pojem „výzkumná organizace“ definována v článku 2.3, na jiném místě jsou také synonymně používány pojmy „výzkumná instituce“, příp.„výzkumné středisko“.

(6)  Úř. věst. C 110, 30.4.2004.

Úř. věst. C 157, 28.6.2005.

Úř. věst. C 65, 17.3.2006.

(7)  Úř. věst. C 157, 28.6.2005. Zamezování překrývání a duplicity.

(8)  Nad rámec tohoto návrhu Komise by bylo dokonce žádoucí více sjednotit platební postupy všech podpůrných opatření Společenství – včetně programu CIP nebo strukturálních fondů.

(9)  Viz také dvě předešlé poznámky pod čarou.

(10)  Např. odstavec9. 8.4, Úř. věst. C 204, 18.7.2000.

(11)  Viz poznámka pod čarou 6.

(12)  Také pro veřejná zařízení, vysoké a střední školy a výzkumné organizace.

(13)  V této souvislosti Výbor odkazuje na své doporučení znovu zavést v patentovém právu „dobu odkladu“ (grace period), přičemž by však nebylo žádoucí spojovat s vědeckým zveřejněním prioritní nároky. Viz CESE 319/2004 odst. 2.5 a další, Úř. věst. C 110, 30.4.2004.

(14)  Nákladový model AC: zúčtování způsobilých přímých vícenákladů smluvních partnerů včetně paušálu pro nepřímé náklady podle modelu dodatečných nákladů (AC). V šestém rámcovém programu VTR (6. RP) odpovídá paušál 20 % přímých vícenákladů mínus náklady na subdodávky.

(15)  Nákladový model FC: zúčtování způsobilých přímých a nepřímých nákladů smluvních partnerů podle modelu úplných nákladů (Full Cost -FC); se zvláštním případem modelu FCF: zúčtování způsobilých přímých nákladů smluvních partnerů včetně paušálu pro nepřímé náklady podle modelu úplných nákladů s paušálem (Full Cost Flat rate model, FCF). Paušál činí 20 % všech přímých nákladů mínus náklady na subdodávky. Celkové náklady se vypočítají u všech třech nákladových modelů v 6. RP (FC, FCF a AC) jednoduše jako suma přímých nákladů a nepřímých nákladů.

(16)  Možná paušální částka (flat rate) k pokrytí nepřímých nákladů (overhead) v článku 32 by měla být rozhodně stanovena při činnostech VTR na minimálně 20 % způsobilých přímých nákladů mínus subdodávky. Toto nařízení platilo již v šestém rámcovém programu pro zúčtovatele FCF a AC a mělo by být zachováno, aby se vyhovělo kontinuitě a především také různě rozvinutým účetním systémům zúčastněných organizací.

(17)  V Německu jsou to např. tyto výzkumné organizace: Helmholtzova společnost, Fraunhoferova společnost, Leibnizova společnost nebo Max-Planckova společnost. V Nizozemsku např. Nederlandse Organisatie voor Wetenschappelijk Onderzoek (Nizozemská organizace pro vědecký výzkum).

(18)  Výbor poukazuje na to, že v německé verzi návrhu Komise u článků 50-1 a 51-1 jsou chyby v překladu oproti anglické verzi. Toto stanovisko Výboru se vztahuje na správnou anglickou verzi!

(19)  Pozitivní soupis: seznam všech znalostí nebo oblastí, které mají být zpřístupněny. Negativní soupis: seznam všech znalostí nebo oblastí, které NEMAJÍ být zpřístupněny.

(20)  Možný návrh formulace poslední věty článku 50-2 by byl: „However, RTD Performers shall grant access rights to background on a royalty-free basis, unless for justified exceptions otherwise agreed by all participants before their accession to the grant agreement“.

(21)  Např. v Německu také zákonu o vynálezech zaměstnanců.

(22)  Možný návrh by byl: „RTD-Performers shall grant access rights to background needed to use the foreground generated in the indirect action on a royalty-free basis unless otherwise agreed by all participants before their accession to the grant agreement“.

(23)  Např. mikrobiologie, laser, IKT.

(24)  Článek 52-1 by mohl znít např. takto: „In the case of frontier research actions, access rights to foreground for the implementation of the project shall be granted royalty-free. Access rights to foreground for use shall be under fair and reasonable conditions or royalty-free as agreed by all participants before their accession to the grant agreement.“

(25)  Odstavec 3.4, Úř. věst. C 157, 28.6.2005.

(26)  Úř. věst. C 94, 18.4.2002.

(27)  Viz výše: rovné zacházení pro všechny výzkumné instituce, jejichž základní financování pochází z veřejných zdrojů.

(28)  Úř. věst. C 65, 17.3 2006.


16.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 309/41


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Rady (Euratom) kterým se stanoví pravidla pro účast podniků, výzkumných středisek a vysokých škol na akcích v rámci sedmého rámcového programu Evropského společenství pro atomovou energii a pro šíření výsledků výzkumu (2007 – 2011)

KOM(2006) 42 v konečném znění – 2006/0014 (CNS)

(2006/C 309/09)

Dne 8. března 2006 se Rada, v souladu s články 7 a 10 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci výše uvedené.

Specializovaná sekce „Jednotný trh, výroba a spotřeba“, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 31. května 2006. Zpravodajem byl pan PEZZINI.

Na 428. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 5. a 6. července 2006 (jednání ze dne 5. července 2006), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 156 hlasy pro, 3 hlasy proti a 4 členové se zdrželi hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1

EHSV vítá návrhy Komise k novým pravidlům pro účast podniků, výzkumných středisek a vysokých škol na provádění Sedmého rámcového programu Evropského společenství pro atomovou energii pro výzkum a odbornou přípravu v oblasti jaderné energie (2007 – 2011) a pro šíření jeho výsledků.

1.2

Cílem návrhů je zjednodušit a zracionalizovat postupy a metody, aby bylo možné konkrétně uskutečňovat Lisabonskou strategii, jak ji přehodnotila Evropská rada v roce 2005 a v březnu 2006, a reagovat na potřeby různých subjektů z oblasti výzkumu a konečných uživatelů. Závěrečné hodnocení úspěchu těchto opatření lze učinit až po stanovení prováděcích pravidel.

1.3

Až do kapitoly III včetně jsou návrhy Komise téměř totožné s návrhy, které byly předloženy pro 7. rámcový program pro výzkum, vývoj a vzdělávání v nenukleární oblasti (1), i když s rozdílným číslováním (2). Výbor odkazuje na příslušné přijaté stanovisko a znovu upozorňuje a zdůrazňuje připomínky, které tam jsou obsaženy (3), a které platí i pro předložený návrh až po kapitolu III včetně.

1.4

Výbor se zejména domnívá, že evropský program jaderné syntézy je třeba považovat za model skutečné integrace úsilí Společenství a úplné koordinace opatření v rámci Evropské dohody o rozvoji v oblasti jaderné syntézy (EFDA) a ve smlouvách o přidružení.

1.4.1

Tento program hraje v oblasti výzkumu energie z jaderné syntézy EU hlavní roli, je uskutečňován díky stálé podpoře ze strany Společenství ve formě finančních prostředků a lidského kapitálu a díky projektu ITER/DEMO (4) je obohacen o značnou environmentální udržitelnost.

1.5

Výbor je přesvědčen, že jaderná energie (5), která se dnes podílí zhruba jednou třetinou na výrobě elektrické energie v Unii (6), přispěje k nezávislosti a k bezpečnosti zásobování energií (7) i k udržitelnosti hospodářské rozvoje v Evropě při dodržení Kjótského protokolu, avšak pouze za předpokladu, že budou uplatňovány stále dokonalejší a účinnější normy o bezpečnosti zpracování odpadů, a že bude možné rozvíjet výzkum a konkurenceschopný evropský průmysl v oblasti jaderné technologie a služeb.

1.6

Výbor považuje úroveň financování Společenství v oblastech výzkumu, odborné přípravy a demonstrace, koordinace a podpory, jakož i sítí excelence a úroveň finančního režimu stanoveného pro výzkum v oblasti jaderné syntézy za adekvátní.

1.6.1

Výbor zdůrazňuje potřebu podporovat výzkum a používání čistých a bezpečných technologií podle požadavků a charakteristik jednotlivých států a doporučuje respektovat rozhodnutí některých členských států, které nepovažují jadernou energii za řešení pro pokrytí jejich budoucí energetické spotřeby a které toto zohledňují ve svých výzkumných programech.

1.7

EHSV vyzdvihuje úlohu akcí na podporu odborné přípravy a stanovených postupů pro profesní rozvoj výzkumných pracovníků a zdůrazňuje, že tyto akce jsou obzvláště důležité pro soukromý sektor, občanskou společnost a pro občany.

1.8

Pro účast na 7. rámcovém programu EURATOM a jeho specifických programech považuje EHSV za důležité zajistit předpisový rámec, který by byl jednoduchý, čitelný, srozumitelný, jasný a průhledný a který by především poskytl jistotu potenciálním účastníkům (zejména menšího rozměru) ohledně zásad a kritérií, kterými se řídí přístup, hodnocení, výběr a znění smluv a řízení projektů.

1.8.1

EHSV lituje, že návrh nařízení tomu ne vždy odpovídá, a v každém případě se domnívá, že účinnost těchto předpisů je třeba kontrolovat nezávislými experty po přiměřeném období, a že monitorovací zpráva má být předložena Radě a Výboru.

1.9

Výbor se domnívá, že využívání a šíření výsledků výzkumu je nezbytné, aby byla dodržena zásada „value for money“ uplatňovaná na daňové poplatníky v EU. Připomíná zde, že je vždy třeba nalézt vhodnou rovnováhu mezi ochranou zájmů Společenství, vnímání i obranných zájmů členských států, práv duševního a průmyslového vlastnictví na jedné straně a neméně důležitými riziky, která by mohla začít hrozit v případě nedostatečného šíření vědeckých a technických informací v tomto odvětví, na straně druhé.

1.9.1

Výbor se dále domnívá, že je nezbytné posílit IPR-HELPDESK za účelem přesné a aktivní podpory pro potenciální účastníky grantových dohod a na podporu odborné přípravy a profesního rozvoje výzkumných pracovníků, jakož i pro přípravu a uzavírání dohod o založení konsorcia.

2.   Odůvodnění

2.1

EHSV je potěšen, že žádost o vypracování stanoviska obdržel včas, a je si dobře vědom svých výlučných pravomocí v poradních činnostech týkajících se smlouvy EURATOM. EHSV těmto pravomocím přikládá velký význam kvůli mimořádně citlivé povaze jaderné energie pro společnost a kvůli nutnosti informací a odpovídající konzultace.

2.2

Atomová energie totiž představuje mimořádně složitou problematiku, co se týče zapojení občanů, z důvodu značných rizik a problémů při zpracování odpadů, které jsou s ní spojené.

2.2.1

EHSV doufá, že bude zaznamenána snaha o posílení modelů hodnocení služeb a bezpečnosti/spolehlivosti v tomto odvětví prostřednictvím zavedení stálých režimů pro informace, konzultace a odbornou přípravu.

2.2.2

Jedná se o lepší organizování procesu řízení s cílem určit nejvhodnější strategie a reagovat na obavy občanů z atomové energie a jejích dlouhodobých následků.

2.3

Výbor již měl možnost vyjádřit se (8) k řešením předloženým Komisí v oblasti zjednodušení (9) administrativních postupů a snížení souvisejících nákladů v rámci návrhů rozhodnutí o sedmém rámcovém programu EU a sedmém rámcovém programu EURATOM přijatých dne 6. dubna 2005.

2.3.1

Za „rozhodující faktory pro úspěch“ stanovila Komise deset hlavních opatření, jež mají být provedena v zájmu zjednodušení postupů přístupu, účasti a řízení sedmého rámcového programu. K tomuto tématu EHSV uvedl, že „momentální množství vynakládané práce a nákladů na navrhovací a schvalovací řízení je příliš veliké a způsobuje problémy uživatelům z oblasti vědy a průmyslu. Účast na Evropském programu pro výzkum se účastníkům musí vyplatit“ (10) a musí vyvažovat rizika spojená s podáním žádosti.

2.3.2

EHSV rovněž zdůraznil význam záměru „ještě více zapojit malé a střední podniky do procesu výzkumu, vývoje a inovace“ a zdůraznil, že „šance na úspěch těchto malých a středních podniků, které byly kdysi založeny za účelem rozvoje a uvádění na trh nových technicky vyspělých výrobků, závisí na dostatečném vybavení počátečním kapitálem a ‚rizikovým kapitálem‘ (venture-capital)“. „Avšak i zde musí mít postupy realizovatelnou míru přiměřenou malým a středním podnikům.“ (11)

2.3.3

Body uvedené příslušnými útvary Komise v oblasti zjednodušení právních předpisů se týkají:

nižšího počtu režimů financování, které zajistí návaznost na nástroje šestého rámcového programu a větší volnost jejich použití,

velmi fundovaného úplného a včasného sdělování a jednoznačného a jednotného výkladu cílů a prováděcích předpisů jak pro sedmý rámcový program EU, tak i pro sedmý rámcový program EURATOM,

racionalizace údajů požadovaných od účastníků, s rozšířením na dvoustupňový postup podávání návrhů, a systematické využívání elektronického podávání návrhů,

ochrany finančních zájmů EU, avšak bez nadměrných nákladů pro účastníky, hlavně snížením kontroly na minimum a založením této kontroly na jediném seznamu předem stanovených kritérií,

operační nezávislosti konsorcií na základě dohod obsahujících vysokou flexibilitu a rozšířeném využívání paušálních záloh na základě pevně stanovené výše vzniklých nákladů a nezávislých externích auditů,

rychlejších postupů výběru nahrazením postupu projednávání ve výborech jiným jednodušším postupem založeným na postupu informování,

účinnějšího využívání rozpočtových zdrojů určených na výzkum a vývoj s lepším sladěním se zdroji, které byly Lisabonskou strategií stanoveny pro jiné oblasti politik, a snížením výdajů na správu/řízení projektů ze strany Společenství stanovených pro oblast výzkumu a vývoje,

většího využití financování pevnou sazbou ve zjednodušeném rámci pravidel financování ze strany Společenství,

zrušení současných modelů vykazování nákladů projektu, které se ukázaly být příliš složitými, provázeného jasnými definicemi způsobilých nákladů,

definice finančního příspěvku Společenství podle druhu činnosti (výzkum, vývoj, demonstrace, odborná příprava, šíření a využití výsledků, přenos znalostí…) souvisejícího jen s určitými jednotlivými činnostmi, s uvedením maximální výše – podle druhu činnosti – pro konsorcia a ne pro jednotlivé účastníky.

2.4

Toto nařízení navíc obsahuje nejrůznější změny oproti předchozímu nařízení (12), zejména pokud jde o: cíl návrhu, definice, důvěrnost, hodnocení, výběr a udělování návrhů, formy grantů, náhradu způsobilých nákladů, hranici finančního příspěvku Společenství, rizika konsorcia, šíření, využívání a přístupová práva, specifická pravidla, Evropskou dohodu o rozvoji v oblasti jaderné syntézy, dohodu o mobilitě zaměstnanců.

2.4.1

Pokud jde o části tohoto návrhu, které obsahuje i obdobný návrh k sedmému rámcovému programu Evropského společenství (návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví pravidla pro účast podniků, výzkumných středisek a vysokých škol na akcích v rámci sedmého rámcového programu a pro šíření výsledků výzkumu (2007-2013) (13)), odkazuje Výbor na své stanovisko k němu, které se nachází ve fázi přípravy (14).

2.5

Výbor souhlasí se stanoveným maximálním podílem na financování jaderného výzkumu a na odbornou přípravu. Zejména je potěšen možností přejít od maximálního finančního příspěvku ve výši 50 % k příspěvku ve výši 75 % v případě malých a středních podniků, veřejných orgánů, škol a univerzit a výzkumných organizací (15), jakož i skutečností, že koordinační a podpůrné akce a akce na podporu odborné přípravy a profesního rozvoje výzkumných pracovníků mohou dosáhnout 100 % celkových způsobilých nákladů.

2.5.1

Výbor ostatně doporučuje shrnout do tabulky přiložené k návrhu nejrůznější typologie činností a příslušný maximální podíl finančního příspěvku, jakož i eventuální možnosti kumulace (zejména u výzkumných infrastruktur) s jinými typologiemi podpory Společenství (strukturální fondy atd.).

3.   Obecné připomínky k pravidlům účasti na sedmém rámcovém programu EURATOM

3.1

EHSV považuje za důležité zajistit předpisový rámec pro účast na sedmém rámcovém programu EURATOM a jeho specifických programech, který by byl jednoduchý, čitelný, srozumitelný, jasný a průhledný a byl by přístupný ve všech jazycích Společenství. Tento rámec by měl především poskytnout jistotu potenciálním účastníkům (zejména menšího rozměru) ohledně zásad a kritérií, kterými se řídí dostupnost, podmínky účasti, podávání a hodnocení návrhů projektů, typologie a smluvní závazky, sazby a systémy rozdělení spolufinancování ze strany Společenství, ochrana průmyslového a duševního vlastnictví a využívání a šíření výstupů, s výhradou zvláštních ustanovení o tematické prioritě energie z jaderné syntézy.

3.1.1

Výbor obzvláště doporučuje, aby se v případě nepřímých akcí podle čl. 14 znovu zohlednila výběrová a zadávací kritéria, kromě případných zvláštních kritérií. Všeobecnými kritérii jsou:

vědecká a technologická excelence a stupeň inovace,

schopnost uskutečnit nepřímou akci a účinně řídit zdroje a schopnosti,

vhodnost vzhledem k cílům specifického a pracovního programu;

evropská přidaná hodnota, kritické množství aktivovaných zdrojů a příspěvek k politikám Společenství,

kvalita plánu využívání a šíření znalostí, potenciál podpory inovace a plánovací jasnost řízení duševního vlastnictví,

respektování etických zásad a rovnosti pohlaví.

3.2

Výbor již zaujal stanovisko k obecným tématům zjednodušení a racionalizace rámcových programů o jaderném výzkumu Společenství, a to ve svých stanoviscích k sedmému rámcovému programu EURATOM a ke dvěma specifickým programům týkajících se jaderné energie (se zvláštním odkazem na výzkum v oblasti energie z jaderné syntézy) a jaderného výzkumu Společného výzkumného střediska. Ve fázi vypracovávání se taktéž nachází stanovisko Výboru k návrhu pravidel pro účast na sedmém rámcovém programu pro nejaderný výzkum Společenství. (16)

3.3

S ohledem na předpisy související s programem EURATOM by Výbor rád trval zejména na potřebě radikálnějšího zjednodušení náležitostí týkajících se podávání návrhů.

3.3.1

Je však potěšen, že společná odpovědnost, kterou svého času stanovoval devátý rámcový program EURATOM a která mohla představovat značnou překážku účasti subjektů malých a středních rozměrů (podniků, univerzit, …), byla z tohoto návrhu odstraněna a nahrazena předběžnou částkou, která by se měla pohybovat kolem 1 % příspěvku Společenství (17) ke krytí nepokrytých rizik konsorcií (článek 37). V oblasti EURATOM může být totiž významná část výzkumných činností svěřena i subjektům malých a středních rozměrů, pro něž tato norma mohla představovat závažnou překážku účasti.

3.4

EHSV vznáší výhrady vůči velkému množství možných výjimek z pravidel pro účast stanovených ve více než 50 navržených článcích i vůči širokým možnostem různých kritérií a nařízení, která by bylo nutno stanovit v pracovních programech, ve specifických programech a ve výzvách k podávání návrhů. Tyto výjimky se týkají především: počtu účastníků a dodatečných podmínek přístupu (článek 11), zásad pro hodnocení a kritérií pro výběr a udělování (čl. 14 odst. 1), výjimek ze zveřejnění výběrového řízení (článek 13), zásad pro hodnocení s možností stanovení zvláštních dodatečných kritérií (čl. 14 odst. 2), finančního příspěvku Společenství pro sítě excelence (čl. 34 odst. 1 a 3).

3.4.1

Obzvláště pokud se týče sítí excelence, Výbor zdůrazňuje svou obavu v souvislosti se stanovením příspěvku formou celkové sumy, protože se může zdát fiktivní a odtažená od reality. Taková situace by mohla škodit rozvoji sítí excelence, které jsou potřebné k dosažení konkrétních cílů programu.

3.5

Výbor zdůrazňuje, že nezbytná flexibilita řízení a definice potřeb jednotlivých akcí by neměla být na úkor srozumitelnosti, jistoty a transparentnosti požadovaných náležitostí účasti, předem stanovených zásad pro hodnocení a kritérií pro výběr a jednoznačného rámce pro navržené financování a spolufinancování.

3.6

Výbor se domnívá, že umožňuje-li grantová dohoda výzkumným konsorciím účastnit se výběrového řízení za účelem provádění určitých prací nebo rozšíření určitých činností, měla by být tato výběrová řízení vypisována v souladu s pravidly určenými Komisí, aby byla zaručena maximální transparentnost a přístup k informacím.

3.7

EHSV vyzdvihuje důležitost ustanovení o sledování programů a nepřímých akcí výzkumu, demonstrace, koordinace a odborné přípravy v oblasti jaderné energie. Pro tyto činnosti a pro řízení veřejných soutěží, hodnocení, výběru a následných smluv a auditu projektů určených k financování rovněž doporučuje určit maximální výši výdajů, jež by souhrnně a celkově neměly přesahovat částku 7 až 10 % veškerých prostředků Společenství určených na sedmý rámcový program EURATOM. To vše má za cíl vyčlenit maximální výši zdrojů pro skutečné primární činnosti v oblasti výzkumu, demonstrace a odborné přípravy a pro dosažení konkrétních výsledků převoditelných na tržní aplikace, což je vlastním cílem rámcového programu Společenství pro výzkum.

3.7.1

V tomto ohledu EHSV doporučuje aby evidování, archivace a správa dat z příslušného sledování byly vloženy do integrované databáze v rámci IDAbc (18).

3.8

Výbor vítá návrhy Komise v souvislosti s formami grantů pro náhradu způsobilých nákladů: paušální částka a financování pevnou sazbou. Doporučuje však vypracovat vhodnější metodologii, i pokud jde o zjednodušení způsobilých nákladů, a přiložit k návrhu nařízení přehled různých možností tak, aby bylo zajištěno jejich snazší porozumění ze strany potenciálních uživatelů.

3.9

Co se týče různých typologií finančního příspěvku Společenství popsaných v článcích 32 a 34, Výbor je doporučuje shrnout do tabulky, která bude tvořit přílohu k návrhu, spolu s příslušným stanoveným maximálním podílem finančního příspěvku a eventuálními možnostmi kumulace (zejména u výzkumných infrastruktur) s podporami ze strukturálních fondů a z Fondu soudržnosti, od Evropské investiční banky a z Evropského investičního fondu, aniž by se však opomíjela opatření stanovená v iniciativě Jeremie (19) na usnadnění účasti menších subjektů na sedmém rámcovém programu EURATOM.

3.10

Pokud jde o navržená pravidla pro šíření a využívání a přístupová práva k podkladům a výstupům, Výbor považuje za nezbytné – kromě rozlišování mezi podklady a výstupy a kromě výjimek ve vojenské oblasti a v oblasti bezpečnosti – posílit patentovou poradnu (IPR-HELPDESK), aby byla zaručena včasná a aktivní podpora pro potenciální účastníky grantových dohod (viz čl. 18 odst. 5 a 6, jakož i články 19 a 21) a pro nepřímé akce na podporu odborné přípravy a profesního rozvoje výzkumných pracovníků, jakož i pro přípravu a uzavírání dohod o založení konsorcia, které stanovují dodatečná pravidla (článek 23) pro šíření a využívání výstupu a pro práva duševního vlastnictví.

3.11

Konečně, co se týče tematické oblasti „výzkum v oblasti energie z jaderné syntézy“, Výbor ve dvou zmíněných stanoviscích široce zdůrazňoval význam kontrolované jaderné syntézy, projektu ITER, přípravného programu DEMO a studií o zapojení (20).

3.12

Výbor bere na vědomí, že roční základní výše finančního příspěvku Společenství navržená pro citovanou tematickou oblast po celou dobu trvání sedmého rámcového programu EURATOM by neměla překročit 20 %. EHSV považuje základní roční příspěvek Společenství navržený pro tuto oblast v maximální výši 20 % pro celé období 7. rámcového programu EURATOM za přiměřený. Výbor se domnívá, že je to žádoucí podnět pro to, aby členské státy přispívaly podstatným dílem k dobře koordinovanému programu (viz odstavec 1.4) Společenství, a zajistily tak tento nepostradatelný základ, zakotvení a účast na společném záměru ITER a DEMO. Tento příspěvek je pravděpodobně dostačující pro začátek, ale vyvstává otázka, zda bude dostačující po celé období trvání programu jako podnět pro uspokojující a nezbytný finanční příspěvek ze strany členských států. Výbor proto doporučuje jako preventivní opatření, aby tato sazba byla zvýšena na 25 %, což by ještě stále představovalo polovinu nebo třetinu (s ohledem na čl. 32, odstavec1) částky, kterou by muselo přispívat Společenství. Výbor se dále domnívá, že tento horní limit by měl být používán pravidelně.

3.11.2

Pokud se týče navrhovaného maximálního příspěvku 40 % pro specifické kooperační projekty v rámci dohod o přidružení, s tím, že prioritní podporu obdrží iniciativy ITER/DEMO a iniciativy v souvislosti s dohodou o mobilitě zaměstnanců, se Výbor táže, zda tento příspěvek dlouhodobě postačí, aby byl zaručen žádoucí příspěvek členských států k financování projektů nebo opatření. Výbor odkazuje na článek 52, odstavec 2.

4.   Konkrétní připomínky

4.1

Výbor si klade otázku, proč bylo v oddíle 2 v pododdíle 1 „Výzvy k podávání návrhů“ zrušeno ustanovení o možnosti, aby těmto výzvám předcházely výzvy k prohlášení zájmu, které by umožnily přesně určit a hodnotit cíle a potřeby akce a zamezit tak zbytečným administrativním nákladům, ať již pro vypracování žádostí, které vůbec nelze zohlednit, nebo pro výběr a žádostí, které hodnotí Komise a nezávislí experti.

4.2

Výzvy k prohlášení zájmu by mohly být zveřejňovány v rámci „proposers information days“ organizovaných za účelem přiblížení a zapojení potenciálních uživatelů z oblasti vědy a průmyslu do definování akce politiky Společenství v oblasti jaderného výzkumu.

4.3

Výbor vyzdvihuje rizika, která by mohla začít hrozit v případě nedostatečného šíření vědeckých a technických informací v odvětví. Výbor uznává, že v tomto ohledu je třeba vyslovit několik výhrad, avšak domnívá se, že není nutné zavírat dveře. To by bylo možné uskutečnit prostřednictvím podrobného technického popisu obsahů a způsobů šíření, který by zohlednil požadavky na bezpečnost a spolehlivost, avšak zaručoval maximální transparentnost.

4.4

Podle EHSV by bylo důležité rozsáhle informovat a šířit pravidla, která upravují jak ověřování existence předpokladů, tak i právního statusu účastníků. Stejně tak by pro všechny subjekty z oblasti výzkumu měla být předem určena některá jasná a srozumitelná pravidla pro zjednodušený postup u dvoustupňového podávání návrhů, kritérií a náležitostí dvou stupňů hodnocení.

4.4.1

Tato pravidla by měla být zpřístupněna nejen hodnotícím odborníkům, nýbrž i navrhovatelům, v souladu s jednoznačnými a jednotnými kritérii a hodnoceními.

4.5

EHSV by kromě toho rád zdůraznil, že je důležité organizovat akce na podporu odborné přípravy a informovanosti o bezpečnosti/spolehlivosti jaderné energie, a to nejen pro výzkumné pracovníky, ale i pro zástupce občanské společnosti a pro všechny občany, jakož i posilovat nástroje a postupy pro vývoj spolehlivých a nezpochybnitelných modelů pro hodnocení spolehlivosti a bezpečnosti atomové energie.

4.6

Pokud jde o využívání výsledků výzkumu, jejich šíření a ochrany průmyslového a duševního vlastnictví, bylo by podle názoru Výboru třeba, aby kromě pravidel a ochranných ustanovení stanovených v návrhu nařízení, v grantových dohodách, v dohodách o založení konsorcia, v článku 24 a v dalších ustanoveních smlouvy EURATOM  (21) , ve smlouvách o přidružení, v Evropské dohodě o rozvoji v oblasti jaderné syntézy, ve Společném evropském podniku pro ITER a příslušných mezinárodních dohodách, jakož i konečně ve vícestranných dohodách jako je dohoda o mobilitě zaměstnanců bylo stanoveno co největší šíření přepracované „příručky pro navrhovatele IPR-EURATOM“, která by jasným a transparentním způsobem shrnula závazky a příležitosti pro potenciální účastníky činností výzkumu, demonstrace, odborné přípravy a vývoje sedmého rámcového programu EURATOM.

V Bruselu dne 5. července 2006.

předsedkyně

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Anne-Marie SIGMUND


(1)  KOM(2005) 705 v konečném znění.

(2)  Jsou zde ovšem některé výjimky: např. ustanovení k tématu hraničního výzkumu.

(3)  Např. poznámky k právní formě výzkumných subjektů, k právům k přístupu ke znalostem, k právům duševního vlastnictví, k náhradě nákladů, k formám financování a zjednodušení, ke koncepcím podpor, k obecným zásadám Evropské charty výzkumných pracovníků a charakteristika právního statutu výzkumných ústavů.

(4)  Viz též odstavec 3.11.

(5)  Viz stanovisko CESE 317/2004, zpravodaj: Cambus, Úř. věst. C 110, 30.4.2004 (není k dispozici v češtině).

(6)  Energie vyrobená v evropské pětadvacítce v roce 2004: jaderná energie 31,2 %, zemní plyn 24,3 %, ropa 17,1 %, černé uhlí 13,1 %, lignit 10,2 %, primární energie 4,1 %. Spotřebovaná energie ve stejném období: ropa 39,2 %, zemní plyn 25,4 %, jaderná energie 14,8 %, černé uhlí 13,7 %, lignit 4,9 %, primární energie 2,0 % (Eurostat, Energie, 5/2006).

(7)  V roce 2004 činil dovoz brutto ( míra energetické závislosti) v evropské pětadvacítce 53,8 %, z toho ropa a ropné produkty 33,2 %. Energetická závislost čtyř největších států EU: Itálie 87,7 %, Německo 64,6 %, Francie 54,3 %, Spojené království 5,2 %. Jediný stát v EU, který není závislý na dovozu energie, je Dánsko, které má aktivní bilanci ve výši 53,5 %. (Eurostat, Energie, 5/2006).

(8)  Viz Úř. věst. C 65, 17.3.2006 – zpravodaj: Wolf.

(9)  KOM(2005) 119 – SEK (2005) 430/431 ze dne 6. dubna 2005.

(10)  Viz Úř. věst. C 65 ze 17.3.2006, odstavec 1.11 – zpravodaj: Wolf.

(11)  Viz Úř. věst. C 65 ze 17.3.2006, odstavec 1.13 a 4.15.2 – zpravodaj: Wolf.

(12)  Nařízení Rady EURATOM 2322/2002.

(13)  KOM(2005) 705 v konečném znění ze dne 23. prosince 2005.

(14)  Viz R/CESE 557/2006 (INT/309) – zpravodaj: Wolf.

(15)  Viz CESE 557/2006, odstavec 4.6 (INT/309) – zpravodaj: Wolf.

(16)  Tamtéž, poznámka pod čarou č. 9.

(17)  Viz CESE 557/2006, odstavec 4.11.2 (INT/309) – zpravodaj: Wolf.

(18)  Viz Úř. věst. C 80 ze dne 30.3.2004 k tématu IDABC (Interoperable Delivery od European eGovernment Services to Public Administrations, Business and Citizens).

(19)  Viz Úř. věst. C 110 ze dne 9.5.2006 – zpravodaj: PEZZINI.

(20)  CESE 1484/2005, zpravodaj: Wolf, odstavce 6.1 a následující.

(21)  Viz poznámka pod čarou č. 10.


16.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 309/46


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Rady, kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 4056/86, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článkům 85 a 86 Smlouvy v námořní dopravě, a mění nařízení (ES) č. 1/2003, pokud jde o rozšíření jeho rozsahu působnosti na kabotáž a trampovou dopravu

KOM(2005) 651 v konečném znění – 2005/0264 (CNS)

(2006/C 309/10)

Dne 10. února 2006 se Rada Evropské unie, v souladu s článkem 83 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci výše uvedené.

Specializovaná sekce „Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost“, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 30. května 2006. Zpravodajkou byla paní BREDIMA-SAVOPOULOU.

Na 428. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 5. a 6. července 2006 (jednání ze dne 5. července 2006), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 156 hlasy pro, 1 člen byl proti a 7 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1

Co se týče odvětví trampové dopravy a kabotáže, EHSV schvaluje navrhované rozšíření procesních pravidel týkajících se hospodářské soutěže v nařízení č. 1/2003 (1) o odvětví trampové dopravy a kabotáže. Oceňuje pokračující diskuse mezi Komisí a odvětvím námořní dopravy na téma použití článků 81 a 82 na trampovou dopravu. Nebudou-li v odvětví trampové dopravy zaznamenány stížnosti a právní precedenty, budou požadovány další informace o jeho fungování a dohodách. EHSV proto vítá iniciativu Komise zahájit studii o hospodářské a právní povaze odvětví trampové dopravy. Z důvodu zajištění právní jistoty EHSV naléhavě vybízí Komisi, aby poskytla pokyny (před zrušením vynětí z působnosti nařízení č. 1/2003) k vlastnímu hodnocení slučitelnosti různých forem dohod o spolupráci v odvětví trampové dopravy s právem Společenství upravujícím podmínky hospodářské soutěže.

1.2

Pokud se jedná o liniovou dopravu, EHSV bere na vědomí návrh Komise na zrušení blokové výjimky z pravidel hospodářské soutěže podle Smlouvy o založení ES pro konference liniové dopravy s tím, že již nejsou naplněny čtyři kumulativní podmínky podle čl. 81 odst. 3 Smlouvy. Komise se domnívá, že zrušení povede ke snížení nákladů na dopravu a zachování spolehlivosti služeb ve všech oblastech obchodu. EHSV nadále klade otázku, zda bude navrhované zrušení mít udržitelný účinek.

1.3

EHSV doporučuje Komisi, aby před zrušením blokové výjimky pro konference pravidelné námořní dopravy vzala kromě faktorů ryze spjatých s hospodářskou soutěží v potaz také aspekt bezpečnosti (ztráta kvalitního zasilatelství jako výsledek rušení registrace pod vlajkou EU).

1.4

EHSV doporučuje Komisi, aby před zrušením blokové výjimky pro konference pravidelné námořní dopravy vzala kromě faktorů úzce spjatých s hospodářskou soutěží v potaz také otázku lidských zdrojů (dopad na zaměstnanost evropských námořníků).

1.5

EHSV bere na vědomí záměr Komise vydat příslušné pokyny k hospodářské soutěži v námořním odvětví s cílem usnadnit přechod na plně soutěžní režim. Komise hodlá vyhlásit tyto pokyny koncem roku 2007. Před tímto vyhlášením Komise v září roku 2006 – jakožto přechodné opatření v rámci přípravy pokynů – zveřejní dokument o liniové dopravě. EHSV vyzývá Komisi, aby pokyny vypracovala v úzké spolupráci se zúčastněnými stranami a o průběhu informovala příslušné instituce EU.

1.6

Návrh Komise je výsledkem přezkumu, jenž byl zahájen v roce 2003 a do nějž se zapojily všechny příslušné instituce EU a zúčastněné strany. Komise uzavřela smlouvy na vypracování tří studií nezávislými poradci o otázkách spojených se zrušením režimu blokové výjimky pro konference, jejichž závěry jsou zveřejněny na internetových stránkách generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž.

1.7

EHSV rovněž vzal na vědomí skutečnost, že návrh Komise na zrušení blokové výjimky pro liniovou dopravu je založen pouze na článku 83 Smlouvy (pravidla hospodářské soutěže), zatímco právním základem nařízení č. 4056/86 byly článek 83 (pravidla hospodářské soutěže) v kombinaci s čl. 80 odst. 2 (dopravní politika) Smlouvy. EHSV by dále ocenil informace právního oddělení Evropského parlamentu o tom, zda jsou ustanovení týkající se dopravy doplňkovými ustanoveními k ustanovením týkajícím se hospodářské soutěže a zda právní oddělení EP nadále zastává svůj názor na tento dvojí právní základ jako ve svém předchozím stanovisku (2).

1.8

EHSV se do budoucna obává možných kolizí práva v důsledku právních nástrojů jiných jurisdikcí, a proto naléhavě vyzývá Komisi k navržení takového ustanovení v rámci pokynů, jež by řešilo tyto problémy. Toto ustanovení o konzultacích sníží neshody na minimum a přinese vzájemně přijatelná mezinárodní řešení.

1.9

EHSV bere na vědomí, že Komise uznává, že právo hospodářské soutěže se neuplatňuje stejným způsobem ve všech právních řádech stejně na světě a že existují rozdílnosti. Komise též uznává rostoucí význam mezinárodní spolupráce mezi donucovacími orgány působícími v oblasti hospodářské soutěže.

1.10

EHSV vítá skutečnost, že Komise sleduje duální politiku rozvoje posílené bilaterální spolupráce s hlavními obchodními partnery EU a průzkumu způsobů, jak rozšířit multilaterální spolupráci v oblasti hospodářské soutěže. EHSV proto vyzývá Komisi ke zrychlení úsilí zabezpečit, aby taková spolupráce a dialog napomohly identifikaci potenciálních problémů vyplývajících ze zrušení nařízení č. 4056/86 v EU a konstruktivnímu řešení těchto problémů, čímž budou respektovány vzájemné odlišnosti právních systémů. Konsistence přístupu ke službám liniové přepravy mezi různými zeměmi je totiž nezbytným předpokladem mezinárodního obchodu.

1.11

EHSV vyzývá Komisi, aby při přípravě pokynů pro hospodářskou soutěž v odvětví námořní dopravy zohlednila výsledky dialogu a spolupráce mezi Komisí a jejími hlavními obchodními partnery.

1.12

EHSV uznává, že následující prvky jsou uvedeny v důvodové zprávě návrhu Komise, a trvá na tom, aby byly zohledněny při přípravě pokynů pro hospodářskou soutěž v odvětví námořní dopravy:

Důvodová zpráva uznává, že námořní doprava je klíčová v rozvoji hospodářství EU, neboť námořní doprava převáží 90 % jejího zahraničního obchodu a 43 % obchodu uvnitř Společenství.

Pokračující trend využívat při dopravě kontejnery zásadně změnil liniovou dopravu od přijetí nařízení č. 4056/86. Výsledkem bylo zvýšení počtu a velikosti celolodních kontejnerových plavidel a růst významu světových sítí námořních tras. To přispělo k popularitě nových provozních ujednání a poklesu důležitosti liniových konferencí.

Systém konferencí – který je v provozu 150 let – je stále předmětem multilaterálních a bilaterálních dohod, v nichž jsou členské státy a Společenství smluvními stranami. EHSV poukazuje na skutečnost, že Komise uznává, že v důsledku těchto dohod by mělo být odloženo datum zrušení následujících ustanovení nařízení č. 4056/86 (tj. čl. 1 odst. 3 písm. b) a c), článků 3 až 8 a článku 26) o dva roky s cílem ukončit či revidovat tyto dohody s třetími zeměmi.

1.13

EHSV se domnívá, že Komise by před zrušením nařízení č. 4056/86 měla zohlednit také zájmy malých a středních podniků. Malé a střední podniky jsou páteří hospodářství EU a hrají významnou roli v kontextu revidované Lisabonské strategie. Trhy by měly zůstat otevřené současné i potenciální hospodářské soutěži včetně malých a středních provozovatelů lodní dopravy.

1.14

EHSV trvá na tom, že přes možné pozitivní dopady konsolidace na průmysl EU (zvýšení účinnosti, úspory z rozsahu, snížení nákladů) je třeba zachovávat opatrnost, aby konsolidace – jež může následovat po zrušení nařízení č. 4056/86 – nevedla ke snížení počtu hráčů na příslušných trzích, tj. k menší konkurenci.

1.15

Pro tento nový režim vyzývá EHSV dvě zúčastněné strany na evropské úrovni – dopravce a zasilatele – k účasti na diskusích o otázkách společného zájmu a významu.

2.   Úvod

2.1   Současné trendy a právní předpisy

2.1.1

Námořní doprava je klíčová v rozvoji hospodářství EU, neboť námořní doprava převáží 90 % jejího zahraničního obchodu a 43 % obchodu uvnitř EU. Námořní doprava je už od starověku mezinárodní a globalizovanou činností. V podstatě je poskytována na základě dvou typů služeb: liniové a trampové, jež se podobají autobusové dopravě a taxislužbě na mořích. Flotila EU představuje 25 % světové flotily, přičemž majitelé lodí v EU kontrolují více než 40 % světové flotily. Dalších 40 % patří zemím Tichomořské pánve. Námořní doprava EU a její zákazníci (pronajímatelé/zasilatelé) provozují své služby ve vysoce konkurenčním prostředí na zámořských a evropských trzích.

2.1.2

Nařízením č. 4056/86 se stanoví prováděcí pravidla hospodářské soutěže (uvedená v článcích 81 a 82 Smlouvy) pro odvětví pravidelné námořní dopravy s počátkem či cílem v přístavech Společenství. Trampová doprava však byla z působnosti nařízení č. 4056/86 vyloučena. Nařízení původně plnilo dvě funkce. Obsahovalo procesní ustanovení k uplatnění pravidel ES týkajících se hospodářské soutěže v odvětví námořní dopravy. Tato funkce je po dni 1. května 2004 nadbytečná, protože pro liniovou dopravu začala platit obecná prováděcí pravidla hospodářské soutěže obsažená v nařízení č. 1/2003. Nařízení č. 1/2003 se však nepoužívá pro kabotáž a mezinárodní trampovou dopravu. Zadruhé, nařízení č. 4056/86 vymezuje určitá konkrétní hmotněprávní soutěžní ustanovení v námořním odvětví a především stanoví blokovou výjimku pro konference pravidelné námořní dopravy, která konferencím za určitých podmínek dovoluje určovat ceny a regulovat kapacitu.

2.2   Odvětví pravidelné námořní dopravy

2.2.1

Trh v odvětví pravidelné námořní dopravy se od přijetí nařízení č. 4056/86 změnil zásadním způsobem. Pokračující trend využívat při dopravě kontejnery vedl ke zvýšení počtu a velikosti celolodních kontejnerových plavidel a k růstu významu světových sítí námořních tras jako reakci na změny v globálních obchodních vzorcích. To přispělo k popularitě nových provozních ujednání, poklesu důležitosti liniových konferencí a ke značnému nárůstu silných členů jiných konferencí. V jiných částech světa změnilo zavedení zákona o reformě oceánského zasilatelství (Ocean Shipping Reform Act – OSRA) z r. 1999 pravidla pro konference provozující své služby v oblastech obchodu USA povolením smluv o poskytování služeb. Dnes působí globální linioví dopravci hlavně v oblastech obchodu mezi východem a západem i na ose sever-jih, zatímco malí a střední dopravci operují především v oblastech obchodu mezi severem a jihem a v rámci evropských krátkých námořních cest.

2.2.2

Cílem Úmluvy OSN o Kodexu jednání liniových konferencí přijaté Konferencí OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD) byla původně regulace systému liniových konferencí v oblastech obchodu mezi rozvinutými a rozvíjejícími se zeměmi (3). Třináct členských států EU spolu s Norskem Liniový kodex ratifikovalo nebo schválilo nebo k němu tyto státy přistoupily, Malta jej podepsala, avšak neratifikovala. Odkazuje se na něj (4) v několika dohodách EU s třetími zeměmi a v acquis communautaire (nařízení č. 954/79, 4055/86, 4056/86, 4058/86). Navzdory své praktické právní nadbytečnosti pro hlubinné liniové oblasti obchodu kodex UNCTAD nadále existuje.

2.2.3

Uživatelé dopravy (zasilatelé a odesilatelé nákladu) systematicky přezkoumali systém konferencí a dospěli k názoru, že neposkytuje přiměřené, účinné a spolehlivé služby vyhovující jejich potřebám. Zvláště ESC (5) se domnívá, že zrušení blokové výjimky pro konference umožní lepší partnerství mezi zákazníky a poskytovateli zaměřená na logistická řešení, jež podnikům v EU napomohou obstát v mezinárodní konkurenci. Podobně zákazníci získají výhodu o něco nižších cen, až poklesnou sazby za výrobky směřující do EU. Majitelé lodí jsou naopak toho názoru, že liniové konference přispěly ke stabilitě služeb a že režim konferencí jim napomohl – jak v globálním, tak v regionálním měřítku – vyrovnat se s výkyvy (ať už sezónními či zeměpisnými nebo v důsledku klimatických podmínek) ve většině oblastí obchodu. Globální dopravci (členové ELAA (6)) a ESC mezitím zahájili mezitím dialog s Komisí a nabídli svoji asistenci při vývoji alternativního systému, jenž je v souladu s pravidly EU týkajícími se hospodářské soutěže.

2.2.4

V roce 2003 Komise zahájila přezkum nařízení č. 4056/86 s cílem určit, zda by bylo možné dosáhnout spolehlivých námořních služeb méně omezujícími prostředky, než jakými jsou průřezové určovaní cen a regulace kapacity. Za tím účelem Komise v březnu 2003 vydala konzultační dokument a v prosinci 2003 uspořádala veřejné slyšení s příslušnými zúčastněnými stranami. Komise dále vydala konzultační dokument v červnu 2004 a bílou knihu v říjnu roku 2004, po nichž následovaly rozsáhlé konzultace se zainteresovanými zúčastněnými stranami. Evropský parlament (1. prosince 2005) (7) a EHSV (16. prosince 2004) (8) vydaly svá stanoviska k bílé knize a shodly se, že přezkum bude vhodnější cestou než zrušení. V prosinci 2005 Komise nakonec vydala návrh nařízení, kterým se zrušuje nařízení č. 4056/86.

2.3   Odvětví trampové dopravy

2.3.1

Ačkoli téměř 80 % veškeré světové námořní dopravy suchých a kapalných hromadných komodit je provozováno trampovým způsobem, pro většinu lidí je toto rozsáhlé odvětví terra incognita. Základními rysy trampové dopravy jsou: celosvětový konkurenční trh, téměř dokonalý model hospodářské soutěže, proměnlivá a nepředvídatelná poptávka, množství malých podnikajících společností, globální obchodní vzorce, snadný vstup na trh a jeho opuštění, vysoká nákladová účinnost, schopnost pružné reakce na rozvoj trhů a potřeb zasilatelů. Trh s trampovými službami je velmi roztříštěný a celkově funguje ke spokojenosti pronajímatelů a zasilatelů bez vážnějších problémů s pravidly hospodářské soutěže, ať už v mezinárodním měřítku, nebo v rámci EU. Nedostatek stížností v tomto odvětví je dalším důkazem o jeho vysoce konkurenční a uspokojivé povaze. Vzhledem k výše uvedenému nařízení č. 4056/86 stanoví, že trampová námořní doprava je činností vyňatou z jeho rozsahu působnosti. Pro toto odvětví platí přímo články 81-82 Smlouvy. Nařízení č. 1/2003 (procesní pravidla týkající se hospodářské soutěže) se navíc nepoužívá pro kabotáž a mezinárodní trampovou dopravu.

2.4   Návrh Komise

2.4.1

Vzhledem ke změnám struktury trhu a průmyslu od roku 1986 došla Evropská komise k závěru, že již nejsou naplněny čtyři kumulativní podmínky pro udělení blokové výjimky pro liniové konference podle čl. 81 odst. 3 Smlouvy o ES. Z tohoto důvodu Komise navrhla zrušit nařízení č. 4056/86 v celém rozsahu a zrušit především blokovou výjimku pro liniové konference (články 3 až 8, 13 a 26). V souladu s celkovou politikou ES snížit množství právních předpisů Společenství se zároveň zrušují některá ustanovení, jež jsou považována za nadbytečná (články 2 a 9). Komise se domnívá, že takové zrušení povede ke snížení nákladů na dopravu a zachování spolehlivosti služeb ve všech oblastech obchodu.

2.4.2

Před zrušením blokové výjimky pro liniové konference hodlá Komise vydat pokyny k hospodářské soutěži v námořním odvětví s cílem usnadnit přechod na plně soutěžní režim. Komise hodlá vyhlásit tyto pokyny koncem roku 2007. Před tímto vyhlášením Komise v září roku 2006 – jakožto přechodné opatření v rámci přípravy pokynů – zveřejní dokument o liniové dopravě.

2.4.3

Návrh Komise na zrušení nařízení Rady č. 4056/86 také zahrnuje návrh na změnu nařízení č. 1/2003 s cílem zahrnout do jeho působnosti kabotáž a mezinárodní trampovou dopravu.

3.   Obecné poznámky

3.1

EHSV se domnívá, že tato problematika zasluhuje vyrovnaný přístup, v němž budou zohledněny následující faktory: přínosy hospodářské soutěže ke konkurenceschopnosti průmyslu EU, měnící se vzorce světového obchodu a jejich účinky na poskytování dopravních služeb, dopady na mezinárodní dopravu pro hlavní obchodní partnery EU i pro rozvíjející se země, názory globálních zasilatelů a dopravců a názory malých a středních dopravců a zasilatelů.

3.2   Odvětví trampové dopravy a kabotáže

3.2.1

Odvětví trampové dopravy působí na globálním trhu za podmínek dokonalé hospodářské soutěže. Jedinečnou povahu odvětví trampové dopravy, na níž se shodují profesionální provozovatelé i akademikové, uznala také EU ve svém nařízení č. 4056/86. EHSV chápe potřebu zahrnout toto odvětví do působnosti procesních pravidel hospodářské soutěže dle nařízení č. 1/2003, a proto schvaluje navrhovaný přístup. EHSV vítá iniciativu Komise zahájit studii o hospodářské a právní povaze odvětví trampové dopravy. Z důvodu zajištění právní jistoty EHSV naléhavě vybízí Komisi, aby poskytla pokyny (před zrušením vynětí z působnosti nařízení č. 1/2003) k vlastnímu hodnocení slučitelnosti různých forem dohod o spolupráci v odvětví trampové dopravy s právem Společenství upravujícím podmínky hospodářské soutěže. Absence stížností a právních precedentů v odvětví trampové dopravy jsou důkazem o jeho fungování v podmínkách dokonalé hospodářské soutěže. Vzhledem k potřebě právních měřítek pro vlastní hodnocení slučitelnosti s pravidly ES pro hospodářskou soutěž budou požadovány další informace o fungování tohoto odvětví a jeho dohodách. EHSV dále oceňuje pokračující diskuse mezi Komisí a odvětvím námořní dopravy na téma použití článků 81 a 82 na trampovou dopravu.

3.2.2

Co se týče námořní kabotáže, souhlasí EHSV s navrhovaným přístupem, tj. zahrnutím kabotáže do rozsahu působnosti procesních pravidel dle nařízení č. 1/2003. Převážná většina dohod uzavřených v tomto odvětví neovlivní vnitřní obchod v EU ani nezpůsobí omezení hospodářské soutěže.

3.2.3

Vzhledem k výše uvedenému EHSV souhlasí s navrhovaným budoucím přístupem Komise k odvětví trampové dopravy a kabotáže.

3.3   Odvětví pravidelné námořní dopravy

3.3.1

Pokud se jedná o liniovou dopravu, EHSV bere na vědomí návrh Komise na zrušení blokové výjimky z pravidel hospodářské soutěže podle Smlouvy o založení ES pro konference liniové dopravy s tím, že již nejsou naplněny čtyři kumulativní podmínky podle čl. 81 odst. 3 Smlouvy. Komise se domnívá, že takové zrušení povede ke snížení nákladů na dopravu a zachová spolehlivost služeb ve všech oblastech obchodu. EHSV nadále klade otázku, zda bude navrhované zrušení mít udržitelný účinek.

3.3.2

EHSV bere na vědomí záměr Komise vydat příslušné pokyny k hospodářské soutěži v námořním odvětví s cílem usnadnit přechod na plně soutěžní režim. EHSV vyzývá Komisi, aby pokyny vypracovala v úzké spolupráci se zúčastněnými stranami a o průběhu informovala příslušné instituce EU.

3.3.3

Návrh Komise je výsledkem přezkumu, jenž byl zahájen v roce 2003 a do nějž se zapojily všechny příslušné instituce EU a zúčastněné strany. Komise uzavřela smlouvy na vypracování tří studií nezávislými poradci o otázkách spojených se zrušením režimu blokové výjimky pro konference, jejichž závěry jsou zveřejněny na internetových stránkách generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž.

3.3.4

EHSV rovněž vzal na vědomí skutečnost, že návrh Komise na zrušení blokové výjimky pro liniovou dopravu je založen pouze na článku 83 Smlouvy (pravidla hospodářské soutěže), zatímco právním základem nařízení č. 4056/86 byly článek 83 (pravidla hospodářské soutěže) v kombinaci s čl. 80 odst. 2 (dopravní politika) Smlouvy.

3.3.5

EHSV bere na vědomí, že Komise uznává, že právo hospodářské soutěže se neuplatňuje stejným způsobem ve všech právních řádech stejně na světě a že existují rozdílnosti. Komise též uznává rostoucí význam mezinárodní spolupráce mezi donucovacími orgány působícími v oblasti hospodářské soutěže.

3.3.6

EHSV vítá skutečnost, že Komise sleduje duální politiku rozvoje posílené bilaterální spolupráce s hlavními obchodními partnery EU a průzkumu způsobů, jak rozšířit multilaterální spolupráci v oblasti hospodářské soutěže. EHSV proto vyzývá Komisi ke zrychlení úsilí zabezpečit, aby taková spolupráce a dialog napomohly identifikaci potenciálních problémů vyplývajících ze zrušení nařízení č. 4056/86 v EU a konstruktivnímu řešení těchto problémů, čímž budou respektovány vzájemné odlišnosti systémů/pravomocí. Konsistence přístupu ke službám liniové přepravy mezi různými zeměmi je totiž nezbytným předpokladem mezinárodního obchodu.

3.3.7

EHSV vyzývá Komisi, aby při přípravě pokynů pro hospodářskou soutěž v odvětví námořní dopravy zohlednila výsledky dialogu a spolupráce mezi Komisí a jejími hlavními obchodními partnery.

3.3.8

EHSV uznává, že následující prvky jsou uvedeny v důvodové zprávě návrhu Komise, a trvá na tom, aby byly zohledněny při přípravě pokynů pro hospodářskou soutěž v odvětví námořní dopravy:

Důvodová zpráva uznává, že námořní doprava je klíčová v rozvoji hospodářství EU, neboť námořní doprava převáží 90 % jejího zahraničního obchodu a 43 % obchodu uvnitř Společenství.

Pokračující trend využívat při dopravě kontejnery zásadně změnil liniovou dopravu od přijetí nařízení č. 4056/86. Výsledkem bylo zvýšení počtu a velikosti celolodních kontejnerových plavidel a růst významu světových sítí námořních tras. To přispělo k popularitě nových provozních ujednání a poklesu důležitosti liniových konferencí.

Systém konferencí – který je v provozu 150 let – je stále předmětem multilaterálních a bilaterálních dohod, v nichž jsou členské státy a/nebo Společenství smluvními stranami. EHSV poukazuje na skutečnost, že Komise uznává, že v důsledku těchto dohod by mělo být odloženo datum zrušení následujících ustanovení nařízení č. 4056/86 (tj. čl. 1 odst. 3 písm. b) a c), článků 3 až 8 a článku 26) o dva roky s cílem ukončit či revidovat tyto dohody s třetími zeměmi.

3.3.9

EHSV doporučuje komisi, aby před zrušením blokové výjimky pro konference pravidelné námořní dopravy vzala kromě faktorů úzce spjatých s hospodářskou soutěží v potaz také otázku lidského prvku (dopad na zaměstnanost evropských námořníků). EHSV dále žádá Komisi, aby zhodnotila rozsah tohoto dopadu, zejména formou konzultace Výboru pro odvětvový sociální dialog o námořní dopravě.

3.3.10

EHSV doporučuje Komisi, aby před zrušením blokové výjimky pro konference pravidelné námořní dopravy vzala kromě faktorů ryze spjatých s hospodářskou soutěží v potaz také aspekt bezpečnosti (ztráta kvalitního zasilatelství jako výsledek rušení registrace pod vlajkou EU).

3.3.11

EHSV se domnívá, že Komise by před zrušením nařízení č. 4056/86 měla zohlednit také zájmy malých a středních podniků. Malé a střední podniky „jsou páteří hospodářství EU“ a hrají významnou roli v kontextu revidované Lisabonské strategie. Trhy by měly zůstat otevřené současné i potenciální hospodářské soutěži včetně malých a středních provozovatelů lodní dopravy a zasilatelů.

3.3.12

EHSV trvá na tom, že přes možné pozitivní dopady konsolidace na průmysl EU (zvýšení účinnosti, úspory z rozsahu, snížení nákladů) je třeba zachovávat opatrnost, aby konsolidace – jež může následovat po zrušení nařízení č. 4056/86 – nevedla ke snížení počtu hráčů na příslušných trzích, tj. k menší konkurenci.

3.3.13

Pro tento nový režim vyzývá EHSV dvě zúčastněné strany na evropské úrovni – dopravce a zasilatele – k účasti na diskusích o otázkách společného zájmu a významu.

4.   Zvláštní poznámky

4.1   Právní základ

4.1.1

EHSV poznamenává, že nařízení č. 4056/86 má dvojí právní základ (čl. 80 odst. 2, články 81 až 82 o dopravních politikách a článek 83 a hospodářské soutěži), zatímco v návrhu je uveden pouze jeden (články 81 až 82). EHSV dále bere na vědomí, že jediný právní základ má podporu právního oddělení Rady. EHSV by rád od právního oddělení Evropského parlamentu získal informaci o tom, zda jsou ustanovení týkající se dopravy doplňkovými ustanoveními k ustanovením týkajícím se hospodářské soutěže a zda právní oddělení EP nadále zastává svůj názor na tento dvojí právní základ jako ve svém předchozím stanovisku (z prosince 2005).

4.2   Kolize práva

4.2.1

Komise navrhuje zrušit článek 9 nařízení č. 4056/86, neboť nezastává názor, že by zrušením blokové výjimky pro liniové konference vzniklo nebezpečí mezinárodní kolize práva. Komise argumentuje, že ke kolizi právních předpisů by došlo pouze tehdy, pokud by jedna pravomoc zakazovala něco, co by druhá pravomoc vyžadovala. Komisi není známa žádná jurisdikce, která by takový závazek ukládala provozovatelům námořní dopravy.

4.2.2

EHSV se do budoucna obává možných kolizí práva v důsledku právních nástrojů jiných jurisdikcí, a proto naléhavě vyzývá Komisi k navržení takového ustanovení v rámci pokynů, jež by řešilo tyto problémy. Toto ustanovení o konzultacích sníží neshody na minimum a přinese vzájemně přijatelná mezinárodní řešení.

V Bruselu dne 5. července 2006.

předsedkyně

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Anne-Marie SIGMUND


(1)  Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. L 001, 4.1.2003, s. 1). Stanovisko EHSV: Úř. věst. C 155/2001, s. 73.

(2)  A6-0314/2005 ze dne 1.12.2005.

(3)  Další informace o Liniovém kodexu UNCTAD a nařízení č. 954/79 viz stanovisko EHSV, Úř. věst. C 157, 28.6.2005, s.130.

(4)  viz dokument o Stavu vícestranných smluv zveřejněný sekretariátem UNCTAD na internetové adrese

http://www.unctad.org/en/docs/tbinf192.en.pdf (s. 4).

(5)  ESC = European Shippers' Council (Rada evropských zasilatelů).

(6)  ELAA = European Liner Affairs Association (Evropské sdružení pro záležitosti liniových přepravců).

(7)  A6-0314/2005 ze dne 1.12.2005.

(8)  Stanovisko EHSV: Úř. věst. C 157, 28.6.2005, s. 130.


16.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 309/51


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Bezpečnost leteckého provozu

(2006/C 309/11)

Dne 19. ledna 2006 se Evropský hospodářský a sociální výbor v souladu s článkem 29 odst. 2 Jednacího řádu rozhodl vypracovat stanovisko k tématu: Bezpečnost leteckého provozu

Specializovaná sekce „Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost“, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 30. května 2006. Zpravodajem byl pan McDONOGH.

Na 428. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 5. a 6. července (jednání ze dne 5. července 2006), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 155 hlasy pro, 2 hlasy proti a 3 členové se zdrželi hlasování.

1.   Doporučení

1.1

Palubním průvodčím by měla být vydávána osvědčení nebo licence příslušným úřadem, aby bylo zajištěno správné plnění jejich funkce (bezpečnost, ochrana, zdravotnická hlediska, zacházení s cestujícími atd.) i technická kvalifikace pro každý typ letadla, na kterém mají pracovat.

1.2

Evropská agentura pro bezpečnost letectví (EASA) by měla důkladně zvážit situaci, než dodavatelům vybavení poskytne nezávislost ve schvalování konstrukce součástí vybavení nezávisle na agentuře EASA a výrobcích letadel.

1.3

Aby mohly létat do vzdušného prostoru EU nebo jím prolétávat, musí mimoevropské letecké společnosti získat osvědčení EASA.

1.4

Je zapotřebí, aby jediný úřad stanovoval pravidla, a tímto úřadem musí být EASA. To umožní budoucí harmonizaci letištních nařízení a mělo by to co nejúčinněji zabránit narušení hospodářské soutěže letišť v EU a mimo ni. EASA musí být posílena a musí získat širší pravomoci, obdobné jako má Evropská konference civilního letectví (ECAC).

1.5

EASA musí zvážit, jak nejlépe z hlediska letectví chránit před hackery bezpečnost a integritu spojení, datových spojů a palubních elektronických systémů jako je elektronická letová aktovka (electronic flight bag, EFB).

1.6

EASA musí zajistit, aby byl regulován budoucí vývoj letadel jako jsou stroje kategorie lehkých obchodních tryskových letounů (Light Business Jets, LBJ), aby bylo zajištěno, že jejich majitelé a provozovatelé budou mít dostatečný nálet letových hodin předtím, než jim bude povoleno zahájení komerčního provozu. Letouny kategorie LBJ budou mít dostup přesahující 25 000 ft (cca 7 500 m) a je třeba u nich vyžadovat plnění stejných norem v oblasti údržby i provozu jako u větších obchodních tryskových letadel.

1.7

EASA musí zavést nezbytné protokoly, než bude zvažovat schválení letů bezpilotních létajících prostředků (unmanned aerial vehicle, UAV) mimo vymezený vzdušný prostor.

1.8

Je nutné namátkově testovat příslušníky letových posádek a palubní průvodčí, zda nejsou pod vlivem drog nebo alkoholu.

1.9

EASA musí také zajistit, aby místní regulativní orgány měly řádnou kvalifikaci a dostatečné personální a finanční zdroje.

1.10

EASA musí provést podrobnou vědeckou studii, která zjistí, jak na letovou posádku a palubní průvodčí působí únava, stres a trombóza hlubokých žil.

1.11

Je třeba přehodnotit politiku a postupy vydávání pilotních průkazů a osvědčování letadel ve všeobecném letectví.

1.12

EASA musí zajistit zavedení evropského průkazu pro všeobecné letectví obsahujícího záznamy a třídu kvalifikace pro letadla, na která se osvědčení vztahuje.

1.13

Při zákazu používání evropského vzdušného prostoru některými leteckými přepravci musí před politickými hledisky dostat přednost bezpečnost posádek, cestujících a obyvatelstva oblastí ležících pod letovými cestami.

2.   Úvod

2.1

Ve spolupráci s členskými státy a jejich odborníky byla zveřejněna černá listina 96 leteckých přepravců. Z tohoto počtu byl v 93 případech vydán zákaz, ve 3 případech byla stanovena provozní omezení. Nezávisle na tom Francie zvažuje zavedení nového systému známek bezpečnosti, který by se mohl používat v inzerci.

2.2

Od počátku roku 2004 byla Evropa pod tlakem, aby zlepšila legislativu v oblasti bezpečnosti letectví, když se letoun společnosti Flash Airlines používaný k charterové přepravě zřítil do Rudého moře a při neštěstí zahynulo 148 lidí, většinou francouzských turistů. Toto neštěstí odhalilo nedostatek koordinace mezi vládami v oblasti sdílení bezpečnostních informací, neboť tehdy vyšlo najevo, že společnosti Flash byl předtím švýcarskými leteckými úřady zakázán přístup.

2.3

Pokud má mít černá listina požadovaný účinek, je velmi důležitá konzistence provozních norem členských států pro letecké přepravce a jejich harmonizace. Členské státy musejí předejít situaci, kdy by se jeden stát z hospodářských a sociálních důvodů rozhodl, že některý letecký přepravce uvedený v listině je „ještě přijatelný“ a může užívat jeho letiště, zatímco ostatní členské státy by úroveň tohoto přepravce považovaly za nepřijatelnou.

2.4

Brusel byl však v některých rozepřích požádán o intervenci, výrazným případem byla pohněvaná reakce Turecka na rozhodnutí některých evropských vlád v čele s Nizozemskem o dočasném odejmutí přistávacích práv nízkonákladovému přepravci Onur Air z bezpečnostních důvodů. Dále je pod tlakem Řecko, po kterém se žádá, aby postoupilo při vyšetřování příčin katastrofy letounu společnosti Helios Airways, k níž došlo během letu z Larnaky na Kypru.

2.5

Oblastmi zájmu jsou všeobecné normy údržby, výcvik posádek, letové hodiny posádek, doba vyhrazená odpočinku, postupy zaměřené na úsporu paliva, řešení hlučnosti a rovněž řízení letového provozu.

2.6

Vzhledem ke zvýšené konkurenci v letectví a nejisté finanční situaci mnoha leteckých přepravců dochází ke zvyšování tlaku na posádky, aby vzlétaly za povětrnostní situace, které by se za běžných podmínek vyhnuly, a také aby používaly letadla, která nejsou zcela letuschopná. Posádky jsou pod rostoucím tlakem, aby se vzlet uskutečnil, protože jinak letečtí přepravci podle nařízení EU musejí cestujícím zajistit nocleh nebo je odškodnit za zpoždění. To vše má na bezpečnost značný vliv. Dalším problémem je i to, že mnohé národní letecké úřady mají sklon přimhouřit oči nad nedodržováním mnoha ustanovení, když se jedná o domácího přepravce.

2.7

Jistý letecký přepravce, přes zákaz z bezpečnostních důvodů v mnoha evropských zemích, stále provozuje spoj do Bruselu a Paříže. Švýcarsko, známé svou přísnou tradicí důvěrnosti v obchodních záležitostech, zakázalo 23 letadlům vstup do svého vzdušného prostoru; jména společností a dokonce ani jejich počet však nebyly zveřejněny.

3.   Účinky únavy a bezpečnost provedení letu

3.1

Únava hrála roli při četných leteckých nehodách v minulosti a i nyní zůstává trvalým problémem, kterému posádky čelí bez ohledu na velikost letadla, které řídí. Jak však může pilot rozeznat, že je příliš unaven, než aby mohl letět? Jakou úlohu mají spánkové cykly, dehydratace, výživa nebo nemoc při rozpoznání únavy a reakci na ni?

3.2

Piloti prolétávající různá časová pásma nezbytně zakoušejí únavu a zhoršení úsudku. Během dlouhých letů by měli mít možnost využít určité doby k odpočinku, k tomu však jsou nutná odpovídající zařízení včetně lůžek atd.

3.3

Existuje mnoho důkazů o tom, že únava je faktorem ovlivňujícím bezpečnost. V nedávné zprávě Národní komise pro bezpečnost v dopravě o katastrofě u Kirksville v Missouri 19. října 2004 se uvádí, že „vzhledem ke kratší než optimální době k nočnímu odpočinku, časné hodině nástupu do služby, denní délce služby, počtu letových úseků, náročným podmínkám – nepřesným ručně řízeným přiblížením za nízké oblačnosti a snížené dohlednosti – faktorům, se kterými se piloti potýkali během dlouhých dnů služby, je pravděpodobné, že se na snížené výkonnosti a rozhodovací schopnosti pilotů podílela únava.“

3.4

Ať je tomu jakkoliv, žádný pilot, byť by měl jen skromné zkušenosti, nemůže popřít, že v některých okamžicích musel bojovat s únavou nebo že únava nějak ovlivnila jeho výkonnost. Kvalita spánku během období odpočinku je velmi důležitá.

3.5

Důležitou úlohu hraje také strava a její složení. Každý pilot, od čerstvého pilotního žáka po kapitána před důchodem, vám například řekne, že oblíbeným nápojem mezi piloty je káva. Káva je sice stimulantem a působí dočasné zvýšení bdělosti, ale pro odeznění jejího účinku je příznačná únava. Kromě toho je káva diuretikum, což znamená, že tělo uvolňuje více tekutiny než přijímá, a dochází tak k dehydrataci, která rovněž může působit únavu.

3.6

Závažným problémem je ve spojení s únavou i nuda při dálkových letech, kde jsou letadla téměř zcela automatická. Aby si posádka zachovala bdělost, vyžadují někteří přepravci, zejména při transsibiřských letech, aby byl autopilot po každé hodině znovu aktivován.

3.7

K velkému počtu nehod v letectví dochází chybou pilota; závažnou příčinou těchto chyb je únava.

3.8

Plánuje se, že agentura EASA převezme proces osvědčování a nahradí v této oblasti stávající funkci Sdružených leteckých úřadů (Joint Aviation Authorities, JAA), užívání osvědčení Mezinárodní organizace pro civilní letectví (International Civil Aviation Organisation, ICAO) získaných v USA a využívaných piloty v Evropě se však tato změna nemusí týkat.

4.   Palubní průvodčí

4.1

Všechna zlepšení vztahující se k požadavkům na odpočinek letové posádky se musejí podle možností vztahovat i na palubní průvodčí, u nichž se požaduje naprostá připravenost k zabránění incidentů v oblasti bezpečnosti a ochrany i k provedení nouzových postupů.

4.2

Palubní průvodčí musí být odpovídajícím způsobem vycvičen(a) v resuscitaci a kromě mateřského jazyka ovládat angličtinu alespoň na úrovni ICAO4 a musí umět zprostředkovat komunikaci s cestujícími v případě nouzové situace.

5.   Řízení letového provozu

5.1

EHSV již vyjádřil své názory na řízení letového provozu a s ním spojenou problematiku (1) Navrhovaný systém SESAR, bude-li zaveden, přinese zvýšení bezpečnosti. Tento systém je předmětem dalšího dokumentu EHSV (2), což ale nic nemění na skutečnosti, že Evropa potřebuje jednotný systém řízení letového provozu překračující hranice všech zemí, kde bude Eurocontrol uznávaným „federálním regulačním orgánem“ odpovídajícím např. Federálnímu úřadu pro letectví (Federal Aviation Administration, FAA) v USA. Vítanou skutečností je udělení prvního kontraktu v programu organizace Eurocontrol TMA2010+.

5.2

V zájmu bezpečnosti je naléhavě zapotřebí v celé Evropě uplatnit standardizaci a integrované systémy.

5.3

Bylo by též žádoucí zavést odpovídající postup osvědčování pracovníků v oboru zabezpečovacích elektronických zařízení v letovém provozu (Air Traffic Safety Electronics Personnel, ATSEP).

6.   Údržba letadel

6.1

Zdá se, že některé členské státy mají obtíže při převedení národních pravidel na normy přílohy PART 66. Osvědčení pro údržbu vydávaná členskými státy jsou založena na požadavcích Sdružených leteckých úřadů (JAA) a byla uzpůsobena národním zákonům, aby měla právní účinnost. V systému EASA jsou však pravidla pro vydávání osvědčení předmětem práva Evropské unie. Jejich prosazení se jeví jako zdlouhavý proces a může být předmětem odvolání.

6.2

Roku 2005 všech 25 členských států EU využilo možnost odchylky, podle níž bylo možné splnit požadavky PART 66 v termínu do září 2005. Je třeba vyžadovat dodržení lhůt stanovených členským státům agenturou EASA ke splnění bezpečnostních pravidel; přinejmenším by se termíny měly dohodnout se všemi stranami tak, aby nebylo nutné lhůty posunovat nebo prodlužovat přechodné období.

6.3

EHSV se táže, zda existuje opatření, které agentuře EASA v případě potřeby umožňuje monitorovat externalizování údržby nízkonákladovými přepravci do opravárenských zařízení ve třetích zemích.

6.4

Předletové prohlídce je zapotřebí vyhradit odpovídající čas, zejména při přistání mimo domovské letiště s okamžitým návratem. V žádném případě není možné považovat za přiměřenou dobu 25 minut, což je obvyklý čas u letů na krátké vzdálenosti.

6.5

Je zde také třeba přidělit odpovídající zdroje i kvalifikovaný personál, používající při údržbě součásti, na které bylo vydáno osvědčení.

6.6

Národní letecký úřad musí provádět namátkové kontroly a audity, aby se přesvědčil o dodržování norem.

7.   Letecké společnosti

7.1

Letecké společnosti musejí být finančně zdravé a správně financované, aby jim mohlo být uděleno osvědčení k zahájení činnosti; po státech je třeba vyžadovat pravidelné monitorování finančního stavu, aby se předešlo úsporám za každou cenu.

7.2

Musí mít zkušenosti a musí disponovat kompetentním vedením.

8.   Pravomoci Evropské agentury pro bezpečnost letectví

8.1

Stávajícím záměrem Evropské komise je další rozšíření pravomoci agentury EASA v oblasti regulace (včetně bezpečnosti a interoperability) letišť, řízení letového provozu a leteckých navigačních služeb.

8.2

Podporujeme agenturu EASA, tak jak byla založena nařízeními 1592/2002/ES a věříme, že evropský rámec pro postupy a osvědčování letadel a zařízení vydaný jediným úřadem v každém případě zlepší bezpečnost a účinnost letectví v Evropě.

8.3

EASA má příležitost, aby pojednala oblast norem a doporučených postupů (SARPS) a odstranila anomálie, vzniklé uvedením „doporučené praxe“ a „standardních postupů“ v příloze dokumentace ICAO.

9.   Osvědčování ve všeobecném letectví

9.1

Držitelé osvědčení způsobilosti soukromého pilota (PPL) užívající osvědčení FAA v evropském vzdušném prostoru musí mít své osvědčení potvrzeno agenturou EASA.

9.2

Všechna letadla pro všeobecné letectví musejí odpovídat normám EU stanoveným agenturou EASA, aby jim mohl být povolen vstup do evropského vzdušného prostoru.

10.   Bezpečnost palubní elektroniky

10.1

EASA by měla vydat obecná pravidla pro ochranu specifického zařízení a sítí proti „činům nezákonného vměšování“, jak je definuje ICAO.

10.2

Kromě rostoucího využívání Ethernetu (LAN) a IP mohou být dalšími zranitelnými oblastmi:

zvýšené používání komunikačních technologií datových spojů mezi letadlem a zemí cestujícími, přepravci a řízením letového provozu;

rozšířenější využívání přenosu dat a programů pomocí sítí v letadle a sítí spojujících pozemní zařízení pro účely pořízení, dodávky, údržby nebo aktualizace;

šíření softwarových virů a útoky hackerů, vyhledávání důvěrných údajů pomocí vzájemně propojených sítí.

11.   Bezpilotní létající prostředky

11.1

Agentura EASA musí mít potřebné pravomoci, aby mohla regulovat tuto oblast odvětví nejen v oblasti letuschopnosti a konstrukce, ale také v osvědčování pozemních obsluh, vypouštěcích systémů atd.

11.2

Všechna nařízení vztahující se ke konvenčním letadlům musejí být závazná pro bezpilotní létající prostředky a všichni uživatelé vzdušného prostoru musejí být konzultováni v případech, kdy tyto prostředky mohou ovlivnit jejich činnost.

12.   EASA

12.1

Agentura EASA je všeobecným regulativním orgánem EU. Stanoví principy a pravidla zajištění bezpečnosti leteckého provozu v EU. Je nedostatečně financována, nedostatečně personálně vybavena a její rozhodnutí nejsou vymahatelná.

12.2

Uplatnění pravidel a nařízení spočívá na různých národních regulativních orgánech.

12.3

To vede až k samoregulaci. Od žádného národního regulativního orgánu nelze očekávat, že by energicky zasáhnul proti leteckému přepravci ve své působnosti, pokud by se nejednalo o výjimečně závažný problém.

12.4

Národní regulativní orgány jsou rovněž zodpovědné za všechna letadla zapsaná v rejstříku dané země a za letadla společností, které v ní mají sídlo. Tato letadla a posádky působí často ze základen v jiných státech EU. To dále znesnadňuje potřebnou regulaci.

12.5

Požadavek agentury EASA, aby národní regulativní orgány prováděly její rozhodnutí, může vést k nerovnoměrnému zavádění těchto pravidel a nařízení v EU vzhledem k odlišnému výkladu. To by mohlo v oblasti letecké dopravy vést k „plavbě pod cizí vlajkou“ tam, kde se určitá země jeví méně důsledná ve výkladu nařízení než ostatní.

12.6

Regulativní orgán v oblasti ochrany letišť, ECAC, má však pravomoc provádět audit shody s nařízeními na místní úrovni. Tuto pravomoc by měla mít EASA.

12.7

V současnosti je EASA financována z příjmů za osvědčování, což ji přivádí do předpokládané ztráty 15 milionů eur v roce 2006, je tedy zcela nezbytné, aby se jí dostalo potřebného financování z centrální úrovně, aby byla zajištěna její budoucnost.

V Bruselu dne 30. května 2006.

předsedkyně

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Anne-Marie SIGMUND


(1)  Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o licencích řídících letového provozu (zpravodaj pan McDonogh), Úř. věst. C 234, 22.9.2005, s. 17-19.

(2)  Společný podnik – SESAR, CESE 379/2006, zpravodaj pan McDonogh.


16.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 309/55


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k Návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o odpadech

KOM(2005) 667 v konečném znění – 2005/0281 (COD)

(2006/C 309/12)

Dne 24. února 2006 se Rada, v souladu s článkem 175 Smlouvy zakládající Evropské společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci výše uvedené.

Specializovaná sekce „Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí“, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 24. května 2006. Zpravodajem byl pan Buffetaut.

Na 428. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 5. a 6. července 2006 (jednání ze dne 5. července), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 114 hlasy pro a 4 členové se zdrželi hlasování.

1.   Závěry

1.1

EHSV schvaluje odhodlání Komise modernizovat, zjednodušit a upravit právní předpisy týkající se odpadů. Souhlasí zejména s užitým postupem a pojetím strategie pro předcházení vzniku odpadů a jejich recyklaci. Měla by být podpořena snaha o dosažení všeobecného a rovnoměrného dodržování těchto předpisů, aby se tak předešlo narušování životního prostředí, veřejného zdraví a hospodářské soutěže v oblasti trhu s odpady. Zdůrazňuje význam jasných a přesných definic a vypracování příloh, jež mohou zabránit správnímu odvolání a soudnímu řízení. Vyjadřuje však politování nad nedostatkem ambicí textu v oblasti předcházení vzniku odpadů. EHSV upozorňuje, že pokud chceme dojít ke skutečně udržitelnému rozvoji, je třeba klást důraz na předcházení vzniku odpadů a jejich účinnou recyklaci v souvislosti s nedostatkem a zdražováním základních surovin, ale zároveň také doporučuje, aby byly vyvinuty nástroje na evropské úrovni za účelem dosažení vytyčených cílů, jak na kvalitativní, tak na kvantitativní úrovni. Toto je skutečná slabina textu. Kromě toho se Komise zřejmě domnívá, že usnadněním postupů pro získání povolení k využití zařízení na úpravu odpadů bude podporována recyklace. Tento přístup je chybný a projeví se negativními dopady na životní prostředí a zdravotním rizikem. Navíc není v souladu se zásadami Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, pokud jde o odpady. Povolení v podstatě zahrnuje technické prvky spojené s ochranou životního prostředí; je veřejné a je doprovázeno opatřeními týkajícími se povinné informovanosti a kontroly. V žádném případě nebrzdí rozvoj úpravy a recyklace odpadů, ale naopak přináší potřebné záruky v podobě kontroly správného dodržování norem a provádění nejlepších technik, které mají administrativy k dispozici.

1.2

Podle EHSV je zavedení koncepce životního cyklu do odpadové politiky skutečně relevantní, stejně tak jako přístup ke snížení množství odpadů na skládkách, využití kompostu a energie, čisté recyklace a předcházení vzniku odpadů.

1.3

Co se týká návrhu směrnice, EHSV shledává, že příliš absolutně formulovaná snaha o uplatnění subsidiarity může být v rozporu se snahou o uplatnění obecných a sjednocených právních předpisů v celé Evropské unii.

1.4

Naléhavě žádá, aby sloučení/zrušení směrnice o nebezpečných odpadech nezapříčinilo omezení rámcových podmínek a snížení ochrany veřejného zdraví a shledává, že stávající formulace textu neobsahuje dostatečné záruky. Přinejmenším by bylo třeba upřesnit, že směsi nebezpečných odpadů a udělování výjimek nebudou povoleny pro tento druh odpadů. Rozhodujícím faktorem, který ovlivňuje specifická opatření a povinnosti v oblasti dopravy a zpracování odpadů, je zařazení do kategorie „nebezpečný“ či „není nebezpečný“. Jakoukoli standardizaci v této oblasti nelze považovat za pokrok v oblasti ochrany životního prostředí.

1.5

Zdůrazňuje, že je třeba podporovat takovou recyklaci, která nemá negativní dopad na životní prostředí a umožňuje efektivní využití materiálů.

1.6

Vážně pochybuje o tom, že proces projednávání ve výborech je relevantní pro stanovení některých specifických kritérií, která definují, kdy odpad přestává být odpadem.

1.7

EHSV zastává názor, že některé definice jsou stále nejisté (zejména definice původce odpadů a využití odpadů). Na jedné straně by bylo vhodné definovat využití „materiálů“ vedoucí k „recyklaci materiálů“ (s možností, že v případě některých toků odpad přestane být odpadem) a na straně druhé energetické využívání (bez možnosti, aby odpad přestal být odpadem). To by mohlo vést k tomu, že směrnice o spalování odpadů bude jednotně uplatněna na všechny odpady využívané spalováním a nebo společným spalováním (koincinerací). V případě spalování odpadů by bylo vhodné podporovat vysokou účinnost energetického využívání, aby toto využívání bylo vymezeno. Je však překvapující, že takové opatření se vztahuje pouze na spalování, a nikoli na jiné druhy energetického využívání. V takovém případě by spalování odpadů nemělo být považováno za využívání, pokud by se tak nedělo za dosahování vysoké úrovně energetické účinnosti.

1.8

EHSV hluboce lituje, že v rámci celé Unie nebyly nabídnuty žádné sjednocené finanční nástroje.

1.9

S politováním konstatuje, že text neobsahuje žádnou povinnost v oblasti pracovních a zdravotních podmínek zaměstnanců pracujících v tomto sektoru.

2.   Úvod

2.1

Odpadová politika představuje jednu z nejstarších politik životního prostředí Evropské unie, neboť současná rámcová směrnice byla přijata v roce 1975. V posledních třiceti letech však došlo k podstatným změnám – všeobecné hospodářské a sociální souvislosti jsou odlišné, stejně jako praxe, technologie, místní a národní politiky a kolektivní uvědomění o odpadové problematice. Utváření evropských právních předpisů v oblasti odpadů, které probíhalo od roku 1975 stejným tempem, bylo v devadesátých letech zrychleno. V roce 1991 proběhla změna rámcové směrnice, jíž následovalo přijetí několika směrnic o postupech při zpracování odpadů a řízení některých toků odpadů.

2.2

Zub času se podepsal na současných právních předpisech; objevily se v nich mezery a nepřesnosti, spory a judikatura podtrhly problémy s jejich výkladem a spletitostí, jež je zapříčiněna roztříštěností těchto předpisů v různých textech, které na sebe navzájem odkazují.

2.3

Ve stejnou dobu se také rozvinulo skutečné odpadové hospodářství. Činnost v oblasti recyklace a nakládání s odpady se stala novým hospodářským odvětvím, jež se těší vysokému růstu a vysokému obratu, který se odhaduje na více než 100 miliard eur ve všech 25 členských státech.

2.4

Nakonec lze připomenout, že Evropská unie se rozšířila a v budoucnu se ještě rozšíří. Pro nové členské státy je však situace v této oblasti dosti obtížná, především kvůli významu skládkování. Je tedy přirozené, že Evropská komise si přeje řešit otázku o odpadech z nového hlediska, aniž by zavrhovala pojetí platných právních předpisů a jejich strukturu.

2.5

Z tohoto důvodu také vydala sdělení o tematické strategii pro předcházení vzniku odpadů a jejich recyklaci (1) a navrhla novou směrnici vztahující se na odpady (2); sdělení se zabývá politickými směry a celkovým náhledem Komise a směrnice představuje spíše konkrétní legislativní vyjádření.

3.   Obnovená politika

3.1

Úvaha Komise, na níž je založena tematické strategie, se zakládá na zjištění, že i přes třicet let znatelného pokroku v oblasti odpadů objem odpadů neustále roste, úroveň recyklace a využití jsou nedostačující a odpovídající trhy se příliš nerozvíjejí. Kromě specifických textů týkajících se odpadů hrály jistě kladnou úlohu také směrnice z oblasti integrované prevence a omezování znečištění (IPPC).

3.2

Zpracování odpadů navíc do určité míry přispívá k environmentálním problémům a vede k hospodářským výdajům.

3.3

Nakonec také evropské právní předpisy nejsou v některých případech úplně přesné, což způsobuje spory a odchylky při jejich uplatňování v jednotlivých zemích.

3.4

Jak se s komunálním odpadem zachází v současnosti? Nejlepší statistiky popisují komunální odpad, jenž představuje zhruba 14 % všech vytvářených odpadů, z čehož 49 % je ukládaných na skládku, 18 % spálených a 33 % se recykluje nebo kompostuje. Situace je však velice odlišná v jednotlivých členských státech, přičemž v některých je 90 % odpadů ukládaných na skládku, a v jiných tento způsob představuje pouze 10 %. Podobné rozdíly se objevují i u ostatních kategorií odpadů.

3.5

Celkově lze tedy říci, že i když bylo v této oblasti dosaženo jistého pokroku, Evropská unie se nachází v situaci, kdy celkový objem odpadů stoupá a celkové množství odpadů ukládaných na skládku se nesnižuje, nebo pouze velice mírně, a to i přes pokroky dosažené v oblasti recyklace a spalování odpadů. Co se týká předcházení vzniku odpadů, lze prohlásit, že uplatňované politiky nevedly k hmatatelným výsledkům.

3.6

Je tedy jasné, že cíle současné politiky Společenství (omezování odpadů, podpora jejich opětovného použití, recyklace a využití, za účelem omezení jejich negativního vlivu na životní prostředí a přispívání k lepšímu využití zdrojů) zůstávají i nadále platné, ale zároveň je třeba dosáhnout lepší účinnosti jednotlivých opatření.

3.7

Komise tak nabízí cesty k řešení, které se zakládají jak na legislativní technice, tak na úvaze a pojetí představy o tom, jak by měla vypadat odpadová politika, na zlepšení informovanosti a na definici společných standardů. Doporučuje tak, aby byla vytvořena strategie v oblasti předcházení vzniku odpadů a jejich recyklaci, která:

bude směřovat k recyklační společnosti, jež se bude vyhýbat vytváření odpadů v případech, kdy to bude možné, a která bude plně využívat hmotných a energetických zdrojů obsažených v odpadech,

bude klást důraz na všeobecnou působnost právních předpisů, aby tak zabránila rozdílům při výkladu a uplatňování právních předpisů a zajistila, že členské státy splní včas cíle současných právních předpisů,

zjednoduší a zmodernizuje současné právní předpisy,

zavede pojem životního cyklu do odpadové politiky tak, aby byl brán ohled na jeho potenciální přínos ke snížení environmentálního dopadu při využívaní zdrojů,

zavede ambicióznější a účinnější politiku pro předcházení vzniku odpadů,

vylepší informovanost a šíření znalostí v oblasti předcházení vzniku odpadů,

rozvine společné referenční standardy za účelem vytvoření rámce pro evropský trh recyklace,

obohatí politiku recyklace.

3.8

Komise očekává, že tyto změny právních předpisů a pojetí odpadové politiky přispějí ke snížení objemu odpadu, který se vyváží na skládky, k lepšímu využití kompostu a energie, které jsou vytvářeny z odpadů, a ke zlepšení procesu recyklace jak na kvalitativní, tak na kvantitativní úrovni. Mělo by tak dojít k lepšímu využití odpadů, tím pádem také k postupu na žebříčku tzv. „hierarchie odpadů“ a k tomu, že odpadová politika přispěje k lepšímu využití zdrojů.

Jaké je první legislativní vyjádření cílů tématické strategie?

4.   Návrh směrnice o odpadech – jistá, nikoli však převratná změna

4.1

První článek návrhu stanovuje dva vzájemně závislé cíle Komise:

„stanovit opatření zaměřená na snížení celkových environmentálních vlivů, které jsou v rámci využívání zdrojů důsledkem vzniku odpadů a nakládáním s nimi“ na jedné straně,

a na straně druhé stanovit k témuž účelu prioritní cíl pro každý členský stát, který se bude týkat předcházení nebo snížení vzniku odpadu a snížení jeho škodlivosti, a za druhé přijmout opatření k využití odpadů pomocí „opětovného použití, recyklace a dalších způsobů“.

4.2

Komise se domnívá, že k dosažení tohoto cíle není potřeba přepracovat do hloubky platnou legislativu, ale spíše navrhnout změny vylepšující současný právní rámec a vyplnit existující mezery. Návrh směrnice představuje pouze jednu stránku procesu provádění této strategie a další na ni navazující návrhy budou vypracovány později. Evropská odpadová politika se v každém případě zakládá na subsidiaritě. Aby byla účinná, je třeba podniknout řadu kroků od úrovně Evropské unie až k úrovni jednotlivých měst, kde velká část této politiky probíhá v praxi. Komise je toho názoru, že respektováním zásady subsidiarity se v žádném případě nevyjadřuje pokles ambicí v oblasti životního prostředí.

4.3

Návrh tedy představuje spíše revizi směrnice (75/442/CEE). Spojuje směrnici o nebezpečných odpadech (91/689/CEE) a rámcovou směrnici, kterou také tímto ruší. Ruší rovněž směrnici o nakládání s odpadními oleji (75/439/CEE), ale do rámcové směrnice naopak zařazuje povinnost jejich sběru.

4.4

Hlavní změny se týkají:

zavedení environmentálního cíle,

vysvětlení pojmů využití a odstraňování,

vysvětlení podmínek pro směšování nebezpečných odpadů,

zavedení postupu pro upřesnění, kdy v případě vybraných toků odpadů přestává být odpad odpadem,

zavedení minimálních norem nebo postupů pro stanovení minimálních norem platných pro řadu operací při nakládání s odpadem,

zavedení povinnosti vypracovat vnitrostátní programy předcházení vzniku odpadů.

4.5

Proto je tedy vhodné položit si otázku, zda návrhy legislativních úprav umožní dosáhnout celkových cílů stanovených touto strategií a napravit současné nedostatky a nepřesnosti.

5.   Obecné připomínky k návrhu směrnice o odpadech

5.1

Tento nový návrh byl již dlouhou dobu očekáván a pro všechny zainteresované strany (členské státy, nevládní organizace, občany a odborníky) se měl stát základem evropské politiky životního prostředí pro nakládání s odpady. V těchto souvislostech byl rovněž předložen EHSV k posouzení. Od nového textu se očekávalo, že vylepší stávající situaci díky zkušenostem získaným od roku 1991, vyřeší slabiny starého textu a pro Evropu nalezne takovou strategii udržitelného rozvoje, jež bude vyžadovat politiku nakládání s odpadem, jeho využití a recyklace v souvislosti s nedostatkem základních surovin a energetických zdrojů.

5.2

Často se platným právním předpisům vytýká, že nejsou dostatečně přesné a jasné (obzvláště přílohy a definice). Je rovněž politováníhodné, že často neodchází k jednotnému provádění směrnic a nařízení v rámci Unie a členské státy volí odlišné metody. Revize nařízení o přeshraniční přepravě odpadu nedávno poukázala na některé problémy spojené s touto situací.

5.3

Jaké poučení a analýzu může EHSV nalézt v textu navrhovaném pro rámcovou směrnici? Může si dovolit položit otázku, zda nejsou ambice Komise utlumenější v porovnání se sdělením z roku 2003 k tematické strategii pro předcházení vzniku odpadů a jejich recyklaci (3). Zvolený přístup k zásadě subsidiarity se zdá být poněkud minimalistický a může vést k rozporům při provádění právních předpisů. Kromě toho byla činnost, kterou mohou v této oblasti vykonávat zainteresované hospodářské a sociální subjekty, ignorována.

5.4   O zjednodušení právních předpisů

5.4.1

Navrhuje se, aby směrnice o nebezpečných odpadech byla sloučena s rámcovou směrnicí. V tomto směru je tedy třeba zajistit, aby nebezpečné odpady podléhaly ještě přísnějším opatřením než ostatní odpady, zejména z toho důvodu, že návrh REACH se má zároveň vztahovat na všechny látky uvedené na trh. Směrnice o nakládání s odpadními oleji je jednoduše zrušena, neboť environmentální výhody tohoto textu v rámci zpracování olejů nebyly v praxi prokázány. Ustanovení vztahující se na jejich sběr jsou naopak zachována.

5.4.2

Lze si rovněž povšimnout, že Komise od stanovení kritérií nebezpečnosti odpadů stále nepředložila nezbytné průvodní dokumenty, jimiž jsou standardizované testy, mezní hodnoty koncentrací pro správné využívání seznamu odpadů.

5.4.3

Návrhy odchylek v textu týkající se způsobů využití odpadů se zdají být nahodilé a v některých odvětvích by měly být přehodnoceny. Každý si totiž vzpomene na nehody při směšování nebezpečných odpadů s přírodními látkami k přípravě potravy pro zvířata, které by se mohly všeobecně rozšířit, pokud upustíme od sledovatelnosti a kontrol, jež jsou nezbytné pro správné nakládání s odpady. Nakonec by bylo rovněž vhodné, aby se Komise zamyslela nad otázkou, zda navržené výjimky (pododdíl 2 – výjimky) nejsou v rozporu s ustanoveními Aarhuské úmluvy v otázkách informovanosti veřejnosti a její účasti při nakládání s odpady.

6.   Konkrétní připomínky

6.1   Lepší definice

6.1.1

Současné směrnici chybí náležité definice některých bodů. Počet odvolání podaných u Evropského soudního dvora mluví sám za sebe. Je nový text v tomto ohledu lepší? Máme právo o tom částečně pochybovat.

6.1.2

Definice „původce“ převzatá ze starého textu (4) musí být změněna. Jak lze připustit, že ten, kdo změní povahu odpadu se stane jeho novým „původcem“? Je spíše „zpracovatelem“ a z tohoto důvodu se musí stát součástí řetězce sledovatelnosti. V opačném případě otevřeme cestu k „deklasifikaci“ odpadů a k rozptýlení odpovědnosti skutečného původce odpadu. Navíc by měla být zmíněna alespoň rozšířená odpovědnost původce (jenž uvedl daný výrobek na trh).

6.1.3

V rámci nařízení o přeshraniční přepravě (5), jehož cílem je udržení vývozu, Komise prosazuje termíny „zprostředkující operace“ a „obchodníci a zprostředkovatelé“, které však nejsou definovány.

6.1.4

Pojem recyklace je definován, ale definice využití není jasně stanovena. Na jedné straně by bylo vhodné definovat zpětné využití „materiálů“ vedoucí k „recyklaci materiálů“ a na straně druhé energetické využívání. V prvním případě totiž ukončení procesu zpracování může vést k tomu, že odpad přestane být odpadem, což se netýká energetického využívání. Co se týká ochrany životního prostředí, tak energetické využívání odpadů spadá pod směrnici o spalování odpadů. Pokud odpad přestane být odpadem, ztratí-li statut odpadu, tak se na něj pravidla o ochraně životního prostředí dále nevztahují.

6.2   Předmět úpravy

6.2.1

Ochrana životního prostředí a zdraví je předmětem směrnice a měla by jím rovněž zůstat.

6.2.2

Komise obecně přikládá význam otevření trhu, jež představuje pouze jeden z prvků odpadové politiky.

6.2.3

EHSV se domnívá, že by měla být nalezeno jasné východisko v diskusi, jež hledá vhodnou definici pro normativní rámec, který by umožnil tržním mechanizmům směřovat nakládání s odpady ke zlepšení životního prostředí tak, že pro naše výrobní činnosti a služby vyvine koncepty ekologické účinnosti a ekologického nakládání. Nakládání s odpady je totiž regulovaným trhem, jehož prvotním cílem je ochrana životního prostředí, zdraví a zdrojů s ohledem na hospodářské, sociální a environmentální dopady. Ochrana životního prostředí je zásadním prvkem, jenž podporuje vytváření nových pracovních míst a konkurenceschopnost a zároveň přináší nové možnosti a nové trhy. Je tedy vhodné položit otázku, zda subsidiarita představuje skutečně ideální přístup k této problematice. Svědčí to rovněž o tom, že Komise sama ve svém sdělení o tématické strategii uznává, že recyklace může škodit životnímu prostředí, přesto však nabízí, aby členské státy zajistily, že všechny odpady budou procházet procesem využití. Je tedy třeba upřesnit, že je vhodné podporovat čistou recyklaci za pomoci společných požadavků rozvinutých na evropské úrovni.

6.2.4

Komise v „hierarchii“ rovněž „opomněla“ ponechat fakt, tak jak tomu bylo v bývalém textu, že odstraňování odpadů ve vhodných podmínkách může být příznivé pro životní prostředí, i když zachovala operativní ustanovení v této oblasti. Z toho vyplývá, že nový text je v tomto bodě méně jasný než text předcházející.

6.2.4.1

Rámcová směrnice musí zůstat základem pro účinné a vhodné nakládání s odpady ve všech odvětvích. Její provádění a tím pádem i prostředky pro posílení strategie recyklace je třeba teprve stanovit.

6.2.5

Navrhla uvažovat nad zavedením finančních nástrojů pro podporu účinného nakládání s odpady, jejich recyklace a využití. Zavedení takových nástrojů na evropské úrovni by mohlo být skutečně podpořeno, pod podmínkou zajištění jejich homogenity. V této oblasti však nebyl předložen žádný návrh, neboť by jen velice těžko získal jednomyslnou podporu v Radě. Volba nepředložit žádný návrh v této oblasti je bezpochyby realistická, ale zároveň také svědčí o jisté nesmělosti Komise, jež mohla navrhnout, aby byla rozvinuta otevřená metoda koordinace.

6.3   Nebezpečné odpady

6.3.1

Otázka sloučení/zrušení této směrnice, s ohledem na její podstatu, byla zmíněna v obecných připomínkách.

6.3.2

Je zvláštní, že v článku o třídění těchto odpadů se hovoří pouze o směšování.

6.3.3

Nebezpečné odpady by o to více než odpady ostatní měly podléhat přísným právním předpisům a jasné sledovatelnosti. Tyto předpisy by tedy měly jednoznačně znemožnit šíření ředěných nebezpečných odpadů do okolního prostředí. Kromě toho je rovněž třeba dbát na to, aby sloučení/zrušení směrnice o nebezpečných odpadech nezapříčinilo snížení ochrany veřejného zdraví. Mělo by být alespoň jasně stanoveno, že jakákoli „směs obsahující nebezpečné odpady“ bude také považována za nebezpečnou, vyjma případů, kdy je výsledkem skutečná chemická detoxikace. Jakékoli ředění musí být zakázáno.

6.4   Síť zařízení sloužících k odstraňování odpadů

6.4.1

Text navrhuje, aby členské státy ve vzájemné spolupráci zavedly síť zařízení sloužících k odstraňování odpadů. Jak žádat, aby do této oblasti bylo investováno, když členské státy nemohou zavést nástroje nezbytné k tomu, aby tato zařízení nezůstala nevyužitá. Daný subjekt by tak mohl „vyvážet“ odpady za účelem jejich využití do jiné země. Je tedy nezbytné, aby pravidla v této oblasti byla obzvláště přesná a neměla zvrácené účinky.

6.4.2

Zásada blízkosti by měla být prostudována a vysvětlena podle zásady soběstačnosti. Pokud chceme dosáhnout udržitelného nakládání s odpady, tak jsou tyto dvě zásady neoddělitelné.

6.5   Předcházení vzniku odpadů

6.5.1

Ze směrnice nevyplývají pro členské státy žádné povinnosti, které by se týkaly sociálního hlediska předcházení vzniku odpadů. V takovém případě by bylo třeba brát ohled na případné dopady na pracovní a zdravotní podmínky zaměstnanců a byly by zavedeny skutečné informační kampaně. Předcházení vzniku odpadů je rovněž záležitostí občanského přístupu. Bylo by také vhodné směřovat úvahu dvěma směry: ke kvalitativnímu a kvantitativnímu pohledu, neboť z hospodářského hlediska je kvalitativní pohled jistě méně dogmatický než pohled kvantitativní, ale přispívá k pokroku a výkonnosti.

6.6   Přílohy

6.6.1

Bylo navrženo pouze několik změn, s výjimkou řešení energetické účinnosti spaloven domácího odpadu. Je zvláštní, že o povinnostech zařízení pro společné spalování (koincineraci) není ani zmínka. Nelze souhlasit s myšlenkou, že spalování komunálních odpadů je procesem využívání, pokud se tak neděje za dosahování vysoké energetické účinnosti. Pokud nemohou být určité odpady využity materiálně, je třeba zamezit situaci, ve které by mohly primitivní a neúčinné spalovny těžit z ustanovení, která se týkají využívání. Spalování by se tak mohlo stát snadným řešením, které by k exportu odpadů přispívalo, místo aby mu bránilo.

V Bruselu dne 5. července 2006.

předsedkyně

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Anne-Marie SIGMUND


(1)  KOM(2005) 666 v konečném znění.

(2)  KOM(2005) 667 v konečném znění.

(3)  KOM(2003) 301 v konečném znění.

(4)  Směrnice Rady 91/156/EHS ze dne 18. března 1991, kterou se mění směrnice 75/442/EHS o odpadech.

(5)  Nařízení Rady (EHS) č. 259/93 ze dne 1. února 1993 o dozoru nad přepravou odpadů v rámci Evropského společenství, do něj a z něj a o její kontrole.


16.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 309/60


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu Akční plán na zjednodušení a zlepšení společné rybářské politiky pro období 2006 – 2008

KOM(2005) 647 v konečném znění

(2006/C 309/13)

Dne 23. ledna 2006, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, se Komise rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci výše uvedené.

Specializovaná sekce „Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí“, kterou Výbor pověřil přípravou prací na toto téma, přijala stanovisko dne 24. května 2006. Zpravodajem byl pan SARRÓ IPARRAGUIRRE.

Na 428. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 5. a 6. července 2006 (jednání ze dne 5. července 2006), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 164 hlasy pro, 0 hlasy proti a 1 člen se zdržel hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1

EHSV podporuje proces zjednodušení právních předpisů Společenství, jak již vyjádřil v předchozích stanoviscích pro Komisi, a vítá zveřejnění akčního plánu na zjednodušení a zlepšení společné rybářské politiky pro období 2006 – 2008. Cílem tohoto stanoviska je přispět k výjimečné práci, kterou si vytyčila Komise a která má velký význam pro zlepšení právních předpisů Společenství pro rybolov.

1.2

Aby proces zjednodušení mohl být úspěšný, považuje Výbor za důležité, aby se pokračovalo v úzké spolupráci s odvětvím rybolovu prostřednictvím podpory vztahů s konzultačními orgány Komise, tzn. s regionálními poradními sbory (RPS), s Poradním výborem pro rybolov a akvakulturu Evropské unie (PVRA) a Výborem pro sociální dialog v odvětví rybolovu.

1.3

EHSV je toho názoru, že prvním úkolem, který by měla Evropská komise provést, je konsolidovat platné předpisy. Poté by se dle názoru EHSV měla Komise pokusit dosáhnout cílů oznámených ve sdělení, se kterými se EHSV plně identifikuje:

a)

zpřehlednit stávající texty, zjednodušit je a učinit je přístupnějšími;

b)

snížit administrativní zátěž a náklady veřejné správy;

c)

snížit administrativní zátěž a jiné povinnosti pro profesionály.

1.4

EHSV dále považuje za vhodnou volbu dvou oblastí, na které se soustředí akční plán: zachování a řízení rybolovných zdrojů a kontrolu rybolovných činností. Posléze bude muset Komise pokračovat v procesu zjednodušení a zlepšení ve zbývajících oblastech SRP.

1.5

V souvislosti s přehledem 1, který se týká celkového přípustného odlovu TAC a kvót a intenzity rybolovu, považuje Výbor navržená opatření za vhodná, přičemž se k jednotlivým otázkám politiky zachování zdrojů, jejich úpravě a k jejich rozpracování na řídicí víceleté plány přistupuje odděleně. Nicméně si myslí, že období mezi odevzdáním vědeckých stanovisek a termínem konání Rady v prosinci, kdy se stanovuje celkový přípustný odlov TAC a kvóty jako i jiná důležitá řídicí opatření, je příliš krátké a nedostatečné pro to, aby mohly být realizovány všechny nutné konzultace a dohody. Z tohoto důvodu Výbor žádá, aby období mezi zveřejněním odborných stanovisek a přijetím konečných rozhodnutí bylo delší.

1.6

V souvislosti s přehledem 2, ve kterém se navrhuje zjednodušení technických opatření, je EHSV znepokojen tím, že by Evropská komise získala pravomoci, které v současné době příslušejí Radě ministrů,

1.7

EHSV je dále názoru, že v souvislosti s možností, která je zmíněna v přehledu 2 o umožnění členským státům přijímat místní technická opatření, by Rada měla schválit také žádosti členských států tak, aby bylo zamezeno nerovnostem a diskriminačním situacím mezi rybáři těchto zemí.

1.8

Výbor souhlasí s Komisí ohledně opatření uvedených v přehledu 3, 4 a 5, která se týkají zjednodušení procesu shromažďování a správy údajů a zefektivnění opatření v oblasti kontroly. Pro vypracování opatření v oblasti kontroly považuje za velmi důležitou koordinaci mezi Komisí a Agenturou pro kontrolu rybolovu. Co se týče použití informačních technologií je EHSV názoru, že je zapotřebí přechodného období pro jejich zavádění, nutné pro vytyčení procesu ve shodě s techniky, experty a členskými státy, je nutné dodat všechny záruky obchodní důvěryhodnosti, získat důvěru a zapojení zainteresovaných stran, vyzkoušet proces v běžném chodu, přispět k dodatečným finančním nákladům vzniklým použitím nových materiálů, a tím zajistit úspěch této zjednodušující reformy.

1.9

EHSV vítá návrh Komise uvedený v přehledu 6, aby byly odstraněny všechny povinnosti předkládat málo užitečné nebo neužitečné zprávy s cílem snížit administrativní zátěž rybářů a členských států.

1.10

Výbor považuje za nutné zjednodušení uvedené v přehledu 7 a navrhuje Komisi, aby zvážila vypracování standardní smlouvy, která by byla základem pro vyjednávání dohod o rybolovu s jakoukoliv třetí zemí, nakládání s licencemi k rybolovu a jejich vydávání elektronickou cestou.

1.11

EHSV je názoru, že boj proti nelegálnímu, neregulovanému a nehlášenému rybolovu, který je jedním z cílů SRP, by si také zasloužil zmínku v akčním plánu v podobě cíle zaměřeného na stanovení co nejjednoduššího a nejefektivnějšího procesu boje proti nelegálnímu, neregulovanému a nehlášenému rybolovu. EHSV je názoru, že tento proces by se měl zaměřit na přístup na spotřební trhy, na posílení pravomocí státu odpovídajícího přístavu a na zákaz překládky na širém moři.

1.12

EHSV je názoru, že činnost stanovená akčním plánem 2006 – 2008 je velmi rozsáhlá a může se stát, že nebude dodržena tříletá lhůta pro její dokončení. Doporučuje proto Komisi, aby provedla revizi plánu před koncem roku 2007.

2.   Odůvodnění

2.1

Evropská unie spustila na začátku 21. století významný proces, jehož cílem je zlepšit právní prostředí tak, aby se stalo účinnějším a transparentnějším.

2.2

Vývoj Evropské unie během druhé poloviny minulého století způsobil, že právní rámec se rozrostl do obsáhlého korpusu právních předpisů Společenství, který představuje„acquis communautaire“.

2.3

Toto „acquis communautaire“ se nadále rozrůstalo, neboť přibývaly právní předpisy pro různé politiky Společenství, jež ve svém celku utvářejí právní prostředí politiky Společenství.

2.4

V současné době Komise v souladu s mandátem, který jí byl udělen Evropskou radou, jedná koordinovaně s institucemi Společenství ve snaze zjednodušit a zlepšit právní rámec legislativy Společenství.

2.5

Tato činnost zaměřená na zjednodušení a zlepšení legislativy Evropské unie je součástí revidované Lisabonské strategie pro růst a zaměstnanost v Evropě, a proto se soustředí na prvky acquis communautaire, které ovlivňují konkurenceschopnost podniků Evropské unie.

2.6

Vzhledem k tomu, že malé a střední podniky (MSP) tvoří v Evropě 99 % všech podniků v EU a dvě třetiny pracovních míst, je zjednodušení a zlepšení legislativy pro tyto podniky velmi důležité, neboť sníží legislativní a administrativní zátěž, kterou v současné době musí nést.

2.7

Komise chce v rámci strategie zjednodušení a zlepšení legislativy Společenství vytvořit trvalý a průběžný program pro zjednodušení v oblastech zemědělství, životního prostředí, zdraví a bezpečnosti na pracovišti, rybolovu, daní, cel, statistik a pracovního práva.

2.8

Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu „Akční plán na zjednodušení a zlepšení společné rybářské politiky pro období 2006 – 2008“, které je předmětem tohoto stanoviska, uplatňuje tento víceletý trvalý a průběžný program na roky 2006 až 2008 na oblast rybolovu s cílem zjednodušit a zlepšit SRP.

2.9

EHSV jako instituce, která zastupuje organizovanou občanskou společnost, vyjádřila již v jiných stanoviscích Komisi podporu při zjednodušení evropského legislativního procesu, vítá zveřejnění tohoto akčního plánu a vydává toto stanovisko se snahou přispět k výjimečné práci Komise a podpořit ji, aby ji rozpracovala ve víceletý plán.

3.   Souvislosti

3.1

Na zasedání Evropské rady, které se konalo v Lisabonu ve dnech 23. a 24. března 2000, byla Komise pověřena vypracováním akčního plánu „ve prospěch strategie pro koordinovanější jednání zaměřené na zjednodušení právního rámce“. Tento mandát byl později potvrzen Evropskou radou konanou ve Stockholmu (23. a 24. března 2001), v Laekenu (8. a 9. prosince 2001) a v Barceloně (15. a 16. března 2002).

3.2

V rámci tohoto postupu předložila Komise Bílou knihu o evropské správě věcí veřejných, která byla schválena v červenci 2001 (1). Obsahovala část věnovanou zlepšení kvality právních předpisů. Tento dokument prošel obsáhlým konzultačním procesem, který byl uzavřen 31. března 2002.

3.3

Ve stanovisku, které vypracoval Evropský hospodářský a sociální výbor o tomto sdělení, se konstatuje, že „Výbor podporuje návrhy obsažené v Bílé knize, jež jsou zaměřené na zjednodušení a urychlení evropského legislativního procesu, jelikož předpisy Společenství jsou čím dál složitější a někdy existují vedle stávajících národních předpisů, místo aby je zjednodušovaly a harmonizovaly“ (2).

3.4

V této souvislosti navrhla Komise v červnu 2002 akční plán pro zjednodušení a zlepšení právních předpisů, který zapojil do debaty ostatní instituce Společenství (3).

3.5

Akční plán směřuje jasně k tomu, aby v případě, že budou splněny tři hlavní fáze legislativního cyklu – předložení legislativního návrhu Komisí, projednání návrhu v Evropském parlamentu a Radě a uplatnění regulačního nástroje ze strany členských států – byla uzavřena interinstitucionální dohoda zaměřená na zlepšení legislativy Společenství.

3.6

Zjednodušení legislativy EU, které bylo započato před lety, našlo novou podporu od února 2003 v podobě sdělení Komise „Modernizace a zjednodušení acquis communautaire“ (4). Komise zahájila na základě tohoto sdělení rozsáhlý program na určení legislativních dokumentů, které mohou být zjednodušeny, konsolidovány a kodifikovány, jenž probíhá do dneška.

3.7

Sdělení Komise „Zlepšení právní úpravy v oblasti růstu a pracovních míst v Evropské unii“ (5), která byla vydána v březnu 2005, podpořila interinstitucionální dohodu „Zlepšení právní úpravy“, kterou podepsaly 16. prosince 2003 Evropský parlament, Rada a Komise. Jejím hlavním cílem je zlepšení kvality právních předpisů Společenství a jejich transpozice do národních právních předpisů (6).

3.8

V říjnu 2005 Komise vydala sdělení zaměřené na provádění Lisabonského programu „Strategie pro zjednodušení právního prostředí“ (7), které zavedlo akční plány pro různé politiky Společenství prostřednictvím stálých programů pro zjednodušení.

3.9

Současně s náročnou prací zaměřenou na řízení zjednodušování a zlepšení celého acquis communautaire a jeho právního prostředí zaslala Komise Radě a Evropskému parlamentu sdělení Perspektivy zjednodušení a zlepšení právního prostředí společné rybářské politiky (8).

3.10

Posledně zmíněné sdělení a sdělení, která Komise předkládá jako „Akční plán na zjednodušení a zlepšení společné rybářské politiky pro období 2006 – 2008“, jsou základem pro vypracování tohoto stanoviska.

3.11

EHSV chápe, že zjednodušení a zlepšení všech právních předpisů Společenství je složitá záležitost, a proto podporuje Komisi, aby pokračovala v započaté práci, a vyzývá ji, aby dodržela stanovené termíny bez prodlevy, aby tak bylo dosaženo stanovených cílů.

4.   Všeobecné připomínky

4.1   Právní předpisy Společenství pro rybolov 1983 – 2002

4.1.1

Právní předpisy Společenství pro rybolov byly obsaženy ve společné rybářské politice z roku 1983. Předpisy stanovené touto politikou byly nedostatečné, obsahovaly řídící předpisy v oblasti rybolovu, které vznikaly přeměnou vědeckých závěrů v právní ustanovení, přičemž neexistovala téměř žádná komunikace s odvětvím rybolovu Společenství a spolu s těžkopádným rozhodovacím postupem Komise – Rada – Evropský parlament se právní předpisy dále zatěžovaly tak, že pro oblast rybolovu vznikla velmi složitá legislativa.

4.1.2

Při minulých i současných hodnoceních je třeba zohlednit, že právní předpisy pro rybolov obsahují na jedné straně různorodé typy rybolovu a na druhé straně různé složky: struktury, zachování zdrojů a životní prostředí, vnější zdroje, trhy a kontrola. Tato pestrost vyvolává potřebu mnoha předpisů či případně velmi rozsáhlých předpisů, kterým je těžké rozumět.

4.1.3

Postup rozhodování Rady na konci každého roku, který je vázán na každoroční stanovení celkového přípustného odlovu TAC a kvót, ztěžuje provádění všech potřebných konzultací a dodržení vhodných termínů mezi rozhodnutími a datem provádění, jež často způsobují řadu změn v již vydaných nařízeních.

4.1.4

Logické nashromáždění změn v různých závazných předpisech společné rybářské politiky ztěžuje průměrnému občanovi, jakým je rybář, četbu textů, které byly vypracovány vědeckými experty a jejichž srozumitelnost je obtížná.

4.1.5

V jiných případech jsou jednání v Radě a v Evropském parlamentu uzavřena textem, který je ještě komplexnější než původní návrhy.

4.1.6

Některá ustanovení byla zapracována do nařízení, která mají vyšší právní a politickou úroveň, než by bylo nezbytně nutné, a tato skutečnost ztěžuje jejich změnu a zjednodušení.

4.1.7

EHSV chápe, že ačkoliv zdroje příčin mnoha takových situací dodnes nadále existují, Komise je zná a přijímá nutná ustanovení pro jejich změnu, jak to udělala v roce 1992 při změně SRP z roku 1983 a s akčním plánem 2006 – 2008, který nyní předkládá po reformě SRP 31. prosince roku 2002.

4.2   Současné právní předpisy Společenství pro rybolov

4.2.1

Reforma společné rybářské politiky z 31. prosince 2002 (9) přirozeně zahrnuje zjednodušení SRP, přičemž již byla zahájena různá opatření navrhující stažení či regulaci, opatření o prohlášení opotřebovanosti a systematická revize právního prostředí SRP.

4.2.2

Návrh nařízení na vytvoření nového Evropského rybářského fondu (10), ke kterému již Výbor zaujal pozitivní stanovisko, je dobrým příkladem, jak plánovat tuto snahu o zjednodušení, neboť jedním nařízením nahrazuje či pozměňuje ustanovení čtyř nařízení, která byla obsahem víceletých orientačních programů (MAGP) a Finančního nástroje pro orientaci rybolovu (FNOR).

4.2.3

Během let 2004 a 2005 Komise vytvářela řadu právních předpisů, které využije při provedení reformy a zjednodušení SRP. K nim patří:

Evropský rybářský fond

Agentura pro kontrolu rybolovu

Zřízení regionálních poradních sborů

Finanční opatření Společenství pro provádění společné rybářské politiky a pro oblast mořského práva.

Dále proběhla obsáhlá reflexe, která zahrnovala četné kontakty a debaty, které vyústily předložením výše zmíněného sdělení „Perspektivy zjednodušení a zlepšení právního prostředí společné rybářské politiky“.

4.2.4

Z tohoto sdělení vyplývá, že pro zlepšení právního prostředí společné rybářské politiky nestačí pouze snížit počet nařízení SRP, nýbrž je třeba zároveň:

zpřehlednit stávající texty, zjednodušit je a učinit je přístupnějšími,

snížit administrativní zátěž a náklady veřejné správy,

snížit administrativní zátěž a jiné povinnosti pro profesionály.

4.2.5

EHSV je názoru, že Komise musí vynaložit zvláštní úsilí na konsolidaci textů ještě předtím, než přikročí k jakékoliv aktivitě směřující k jejich zpřehlednění. Obzvláště neustálé odkazování na jiná nařízení z dřívějších let ztěžuje srozumitelnost textů.

4.2.6

Dle textu posledního sdělení je zřejmé, že některé části společné rybářské politiky je obzvláště obtížné sledovat: kontrolu rybářských aktivit z důvodu rozmanitosti, která existuje v jejich provádění mezi různými členskými státy, a opatření pro zachování zdrojů z důvodu současného uplatňování různých řídicích opatření.

4.2.7

Z analýzy je celkově zřejmé, že stávající právní předpisy se postupně staly nadmíru složitými, aniž bychom tím chtěli popírat, že řízení společného rybolovu složité je.

4.2.8

EHSV je toho názoru, že Komise by měla při zlepšování a zjednodušování právních předpisů v oblasti společné rybářské politiky obzvláště dbát na kontrolu rybářských aktivit a na opatření pro zachování zdrojů. V tomto smyslu by měla být posílena nedávno zřízená Agentura pro kontrolu rybolovu.

4.3   Akční plán na zjednodušení a zlepšení společné rybářské politiky pro období 2006 – 2008

4.3.1

V důsledku všech prací, které byly provedeny na základě různých výše zmíněných sdělení, vyzvala Rada Komisi k předložení víceletého akčního plánu, který by splňoval všechny požadavky směřující ke zjednodušení a zlepšení SRP. Jako odpověď na tento požadavek předložila Komise v prosinci 2005 sdělení „Akční plán na zjednodušení a zlepšení společné rybářské politiky pro období 2006 – 2008“ (11).

4.3.2

Součástí akčního plánu 2006 – 2008, který předkládá Komise, je:

metodika zjednodušení a zlepšení SRP,

stanovení iniciativ, které se mají prioritně zjednodušit a zlepšit.

4.3.3

Záměr akčního plánu je jednoduchý. Určuje oblasti (kontroly, intenzita rybolovu, financování…), ve kterých bude probíhat zjednodušování a zlepšování právních textů. Pro každou z nich určuje potřebná opatření, která by měla být provedena v rámci zjednodušování, a v jakých termínech by v průběhu období 2006 – 2008 měla proběhnout. Stanovuje také pro každou oblast tři kategorie příslušných právních aktů:

právní akty, jejichž revize již byla zahájena,

nové právní akty, které budou vytvořeny v příštích letech,

některé platné právní akty, které však musejí být zjednodušeny přednostně.

4.3.4

Na tyto platné právní akty se v období let 2006 – 2008 prioritně soustředí zahájení plánu na zjednodušení SRP. Ve všech případech se jedná o právní ustanovení vztahující se na opatření správy a kontroly rybolovných činností.

4.3.5

EHSV považuje volbu těchto dvou oblastí, prioritních pro činnost v rámci akčního plánu, za vhodnou, neboť s nimi souvisí většina komplexních platných právních předpisů. Posléze bude muset Komise pokračovat v procesu zjednodušení a zlepšení ve zbývajících oblastech SRP.

4.3.6

Právní akty, jejichž revize již byla zahájena a na něž byly zásady pro zjednodušení již uplatněny, budou dále zpracovávány podle plánu pro zlepšení právních předpisů. Tak je tomu v případě Evropského rybářského fondu či obecných ustanovení týkajících se oprávnění k rybolovu ve vodách třetí země v rámci dohody o rybolovu. Oba právní akty, které již byly Komisí zjednodušeny, byly ve stanovisku tohoto Výboru pozitivně hodnoceny.

4.3.7

Akční plán stanoví, že v nových právních aktech, které budou v příštích letech vypracovány, budou systematicky zohledněny cíle týkající se zjednodušení.

4.3.8

Výbor považuje akční plán 2006 – 2008 ve svých základních rysech za správný, a proto jej EHSV podporuje. Provádění plánu předloženého v příloze k akčnímu plánu však bude vyžadovat velké úsilí v oblasti zjednodušení, aby byl plán dokončen v zamýšleném termínu. Zásadní je sloučit úsilí a porozumění členských států, Evropského parlamentu, rybářského odvětví prostřednictvím jeho regionálních poradních sborů RPS,Poradního výboru pro rybolov a akvakulturu (PVRA) a Výboru pro sociální dialog v odvětví rybolovu.

4.3.9

Provádění akčního plánu se soustředí především na následující oblasti a právní akty:

Zachování rybolovných zdrojů:

celkový přípustný odlov TAC/kvóty, intenzita rybolovu

technická opatření na ochranu nedospělých mořských živočichů

shromažďování a správa údajů pro SRP

Kontrola rybolovných činností:

kontrola – soubor právních předpisů

kontrola – použití výpočetní techniky

povinnost předkládat zprávy

oprávnění k rybolovu mimo vody Společenství.

4.3.10

Každý z těchto sedmi právních aktů je rozpracován v příloze k akčnímu plánu v přehledu, který obsahuje zjednodušující opatření pro zlepšení platného právního prostředí a pro odpovídající administrativní oblasti. Pro každé opatření jsou stanoveny různé subjekty, které se na příslušném opatření budou podílet, a seznam právních nástrojů, které je třeba zjednodušit, a referenčních dokumentů, které bude vhodné zjednodušit.

4.3.11

EHSV si přeje dát Komisi najevo, že po individuální analýze všech sedmi příloh bude považovat proces reformy a zjednodušení za správný, a že pokud budou uvedeny do praxe v daném termínu všechny kroky stanovené v jednotlivých přehledech, bude akční plán 2006 – 2008 významným přínosem ke zlepšení právních předpisů Společenství pro rybolov.

4.3.12

Akční plán navrhuje v Přehledu 1 činnosti vedoucí ke zjednodušení v celkovém přípustném odlovu TAC/kvótách a intenzitě rybolovu. V zásadě se týká zjednodušení ročních nařízení Rady, kterými se na následující rok stanovují rybolovná práva, a organizuje strukturu ustanovení týkajících se podmínek pro využívání rybolovných zdrojů; rozhodnutí se vztahují na homogenní skupiny a zavádějí se víceleté plány pro správu těchto skupin.

4.3.13

EHSV považuje návrhy opatření na zjednodušení obsažené v Přehledu 1 za správné, přičemž je zásadní, aby se k jednotlivým otázkám politiky zachování zdrojů, jejich úpravě a k jejich rozpracování na řídicí víceleté plány přistupovalo odděleně.

4.3.13.1

Výbor se nicméně domnívá, že nedostatek času mezi odevzdáním odborných stanovisek a termínem konání Rady v prosinci, kdy se stanovuje celkový přípustný odlov TAC a kvóty jako i jiná velmi důležitá řídicí opatření jako omezení intenzity rybolovu, je překážkou pro provedení všech nutných konzultací a úprav. Právní předpisy, které vzniknou v tomto ukvapeném a obsáhlém rozhodovacím procesu, mohou vykazovat technické či právní nepřesnosti, které budou vyžadovat pozměňovací předpisy, jež pouze přispějí k nárůstu objemu právních předpisů a obtížnosti jejich uplatnění. Nedostatečná konzultace expertů a jiných zainteresovaných stran vážně podkopává porozumění, přijetí a provádění právních předpisů a tím i jejich účinnost.

4.3.13.2

EHSV si dále myslí, že rozhodovací proces o řídicích opatřeních regionálních rybolovných organizací rovněž vykazuje nedostatečnou dobu mezi předložením odborných stanovisek a termínem schůze rozhodovacího orgánu. Tento nedostatek času vede ke stejným následkům, jež byly uvedeny v předchozím bodě.

4.3.13.3

Zaměření na homogenní skupiny, které navrhla Komise, je dle EHSV vhodné, především pokud to znamená, jak Výbor doufá, zaměření na „homogenní rybolov“ a normy na dvou úrovních: rámcové horizontální nařízení a prováděcí nařízení podle loviště.

4.3.13.4

Výbor si na druhou stranu myslí, že zkušenost prokázala, že víceleté plány obnovy a řídicí plány umožňují obsáhlé konzultace a důležité dohody. Tyto plány po jejich přijetí zjednodušují rozhodovací proces v letech provádění. EHSV si nicméně myslí, že by mělo být dodrženo současné rozdělení pravomocí mezi Radou a Komisí a měly by existovat možnosti revize, neboť je třeba přihlédnout k vývoji kritérií, které umožňují vyhodnotit stav zásob ryb, o které se jedná.

4.3.14

Reforma rozhodovacího procesu řídicích opatření o zdrojích, záruka zjednodušení předpisů a zlepšení jejich účinnosti vyžaduje podle EHSV urychlení předávání odborných stanovisek a doporučení (od ICES-ACFM pro vody Společenství a od vědeckých výborů regionálních rybolovných organizací pro vody mimo Společenství), tak aby byla umožněna skutečná konzultace mezi RPS a PVRA. Může také vyžadovat rozdělení „balíčku TAC a kvóty“ na různé Rady i změnu roku řízení, aby se přiblížil roku biologickému a zohlednilo se tak lepší přizpůsobení se trhu. Tento proces je globální a není omezen pouze na „front loading“. EHSV je názoru, že reformu bude třeba podrobně vyhodnotit ve všech jejích aspektech a umožnit co nejširší shodu mezi členskými státy, experty a ostatními zainteresovanými stranami.

4.3.15

Přehled 2 si klade za cíl reformu stávajících právních předpisů o ochraně nedospělých mořských živočichů postupným uspořádáním technických opatření podle loviště. Přestože EHSV vítá toto zaměření podle loviště u všech řídicích opatření, myslí si, že toto zaměření by mělo být uplatněno prioritně na technická opatření. Systém navrhovaný Komisí je založen na změně právní struktury norem, které je řídí, a navrhuje se, aby Rada vydala stručné nařízení o obecných směrech a Komise se pak podrobněji věnovala technickým otázkám. EHSV je znepokojen zjednodušením, jehož následkem by Komise získala pravomoci, které v současné době příslušejí Radě ministrů. Proto je EHSV názoru, že i když budou vypracovány odpovídající právní předpisy a navrženo zjednodušení, konečné rozhodnutí by mělo příslušet Radě.

4.3.16

EHSV je toho názoru, že pokud bude umožněno členským státům přijímat technická opatření s místní působností, zmíněná v Přehledu 2, může to vést k nerovnosti a diskriminaci mezi rybáři různých členských států EU v případě, že dojde ke zneužití opatření nebo kontrola nebude dostatečná; tím by se narušila nutná harmonizace norem společné rybářské politiky. Návrhy členských států v tomto smyslu by také měla schválit Rada.

4.3.17

Aby navrhovaná opatření mohla být uplatněna v praxi, Komise se domnívá, že je třeba posílit předběžné konzultace s tímto odvětvím, vyhodnotit výsledky zavedených technických opatření, lépe vymezit určité technické pojmy, vyhotovit informační materiály, využít informační technologie a omezit povinnost rybářů předkládat zprávy. EHSV považuje všechny tyto činnosti za důležité a chce před Komisí zdůraznit, že použití výpočetní techniky při zadávání a správě dat logicky vyžaduje období pro přizpůsobení a finanční podporu, aby se lodě mohly těmito novými technologiemi vybavit. Je proto názoru, že by se mělo stanovit přechodné období rozumné délky, které je nutné pro vytyčení procesu ve shodě s techniky, experty a členskými státy, je nutné dodat všechny záruky obchodní důvěry, získat důvěru a zapojení zainteresovaných stran, vyzkoušet proces v běžném chodu, přispět k dodatečným finančním nákladům vzniklým použitím nových materiálů, a tím zajistit úspěch této zjednodušující reformy.

4.3.18

Přehled 3 navrhuje omezit počet právních textů týkajících se shromažďování a správy údajů pro SRP. Toto zjednodušení v zásadě usiluje podobně jako Přehled 2 o změnu současné právní struktury tak, aby existovalo jedno obecně zaměřené nařízení Rady a prováděcí předpisy Komise věnované technickým a správním otázkám. EHSV opakuje své obavy vyjádřené v odstavci 4.3.15 týkající se pravomocí, které si Komise navrhuje připsat.

4.3.19

V rámci plánu na zjednodušení navrhuje Komise v Přehledu 3, aby se vypracoval víceletý program pro shromažďování a správu údajů, jehož cílem by bylo snížit administrativní zátěž členských států. EHSV považuje návrh Komise za vhodný a nutný, kromě připomínek uvedených v odstavci 4.3.17.

4.3.20

Přehled 4 navrhuje reformu platných právních předpisů v oblasti kontroly provedením revize současných nařízení Rady a jejich přizpůsobením reformě SRP. EHSV považuje revizi nařízení v oblasti kontroly za velmi důležitou, neboť je třeba harmonizovat různé normy, aby nedocházelo k rozdílným výkladům. Všechna ustanovení týkající se inspekce a kontroly musí být velmi jasná z hlediska pojetí inspekce, její metodiky a praktického provádění. Výbor v každém případě vyzývá Komisi, aby při zjednodušování právních předpisů v oblasti kontroly vždy brala do úvahy, že existuje Agentura pro kontrolu rybolovu.

4.3.21

V Přehledu 5 Komise navrhuje revizi všech příslušných ustanovení v oblasti kontroly a použití výpočetní techniky. Počítá s vypracováním nařízení, jakmile Rada rozhodne o návrhu Komise týkajícím se elektronického zaznamenávání a hlášení rybolovných činností a zařízení pro dálkové snímání (12). Dále předpokládá správu dohod o rybolovu se třetími zeměmi pomocí výpočetní techniky, pokud jde o příslušné licence k rybolovu, jakož i údaje o úlovcích a úsilí spojeném s těmito dohodami. EHSV považuje použití výpočetní techniky u systémů kontroly za nutné a znovu připomíná již zmíněné konstatování v odstavci 4.3.17 o potřebě přechodného období pro zavádění informačních technologií.

4.3.22

Přehled 6 navrhuje zjednodušit celý soubor právních předpisů SRP, aby se vyloučila ustanovení, která zakládají povinnost předkládat zprávy, jež jsou pro řádné provádění SRP málo užitečné nebo neužitečné. EHSV považuje za důležité, aby v rámci zjednodušování byly odstraněny všechny povinnosti předkládat málo užitečné nebo neužitečné zprávy, neboť by to snížilo administrativní zátěž zúčastněných stran i členských států.

4.3.23

Přehled 7 se zabývá zjednodušením opravňování k rybolovu ve vodách třetí země podle změny současné právní struktury týkající se správ dohod o rybolovu se třetími zeměmi. Zjednodušení bere v úvahu změnu současné právní struktury v tom smyslu, že Rada rozhoduje o základních zásadách a Komise o technických a správních otázkách. Výbor považuje zjednodušení za nutné a navrhuje Komisi, aby zvážila vypracování standardní smlouvy, která by byla základem pro vyjednávání dohod o rybolovu s jakoukoliv třetí zemí, jako i nakládání s licencemi k rybolovu a jejich vydávání elektronickou cestou.

4.3.24

EHSV je názoru, že zjednodušení a zlepšení SRP pro loďstva, která provozují činnost mimo vody Společenství, vyžaduje zaměření podle loviště a naprosto specifický přístup na všech úrovních: loďstva, autorizací, licencí, povolení, prohlášení atd. EHSV je tedy názoru, že plavidla plující pod vlajkou členských států Evropské unie a provozující činnost mimo vody Společenství by měla mít práva a povinnosti přizpůsobené lovu, který provádějí a oblasti, ve které se pohybují. EHSV žádá Komisi, aby zahrnula tento cíl do akčního plánu, který by se neměl omezit pouze na kapitolu „dohody o rybolovu“ (či dohody o partnerství). V tomto ohledu Výbor podtrhuje nutnost dodržení Sociální klauzule, která byla přijata sociálními partnery Společenství.

4.3.25

EHSV je názoru, že boj proti nelegálnímu, neregulovanému a nehlášenému rybolovu, který je jedním z cílů SRP (především v jejím vnějším rozměru), by si také zasloužil zmínku v akčním plánu v podobě cíle zaměřeného na stanovení co nejjednoduššího a nejefektivnějšího procesu boje proti nelegálnímu, neregulovanému a nehlášenému rybolovu. EHSV je názoru, že tento proces by se měl zaměřit na přístup na spotřební trhy, na posílení pravomocí státu odpovídajícího přístavu a na zákaz překládky na širém moři.

5.   Zvláštní poznámky

5.1

Akční plán 2006 – 2008 má v podobě, v jaké tvoří součást sdělení Komise, velký význam pro zlepšení právních předpisů Společenství pro rybolov. V oblasti kontroly a řízení rybolovných zdrojů nebyly nalezeny další důležité doplňující právní akty, které by měly být doplněny k těm, jež navrhla Komise. Výbor proto vybízí Komisi, aby bez odkladu přistoupila k jejich přijetí.

5.2

Výbor je názoru, že mezi všemi právními akty, jejichž zlepšení a zjednodušení se navrhuje, má pro rozvoj víceletých plánů řízení obzvláštní význam akt týkající se TAC/kvót a intenzity rybolovu.

5.3

V průběhu akčního plánu 2006 – 2008 může být Komise nucena vypracovat nové prováděcí předpisy. EHSV je názoru, že tento nárůst by neměl klást potíže. Je důležité, aby navzdory nárůstu objemu acquis communautaire byla nařízení jednodušší, aby byla zaměřena na příslušná loviště, lehce čitelná a co nejvíce konsolidovaná.

5.4

Vzhledem k poslednímu bodu by Výbor Komisi rád upozornil na obtížnost výkladu, kterou se vyznačují současné právní předpisy pro rybolov obsahující odkazy na jiná nařízení, směrnice a sdělení. Konsolidace textů je pro jejich snadnou četbu a pochopení velmi důležitá.

5.5

Koordinace mezi Komisí a Agenturou pro kontrolu rybolovu při uplatňování předpisů týkajících se kontroly, je velmi důležitá. Pro vyřešení otázky rozdílnosti výkladu právních předpisů Společenství pro kontrolu rybolovu jednotlivými členskými státy, na což si rybáři často stěžují, je zapotřebí, aby Agentura pro kontrolu rybolovu podnikla kroky ke sjednocení kritérií.

5.6

Výbor je názoru, že používání výpočetní techniky v oblasti právních předpisů pro rybolov Společenství je důležité proto, aby byl umožněn přístup k textům elektronickou cestou. K zavedení nových informačních technologií na rybářských lodích by však mělo dojít pomalu a postupně a bez nákladů pro rybáře, neboť některé návrhy související s informatikou mohou být pro lodě nevhodné.

5.7

Výbor vyjadřuje Komisi svou podporu, aby dokázala překonat všechny obtíže, na něž bude v souvislosti s tímto akčním plánem pro období 2006 – 2008 narážet, neboť je přesvědčen, že se jedná o velmi potřebnou a prospěšnou záležitost pro odvětví rybolovu Společenství.

V Bruselu dne 5. července 2006.

předsedkyně

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Anne-Marie SIGMUND


(1)  KOM(2001) 428 v konečném znění, 30.7.2001.

(2)  Úř. věst. C 125, 27.5.2002, s. 61 (KOM (2001) 428 v konečném znění, „Bílá kniha o evropské správě věcí veřejných“; české znění není k dispozici).

(3)  KOM (2002) 278 v konečném znění, 5.6.2002, Akční plán „Zjednodušení a zlepšení právního prostředí“.

(4)  KOM(2003) 71, únor 2003.

(5)  KOM(2005) 97, březen 2005.

(6)  Úř. věst. C 321, 31.12.2003 a oprava Úř. věst. C, 8.1.2004.

(7)  KOM (2005) 535, říjen 2005, „Provádění lisabonského programu Společenství – Strategie pro zjednodušení právního prostředí“.

(8)  KOM(2004) 820, 15. 12. 2004.

(9)  Rozhodnutí Rady č. 2371/2002/ES.

(10)  KOM(2004) 497 v konečném znění.

(11)  KOM(2005) 647 v konečném znění, 8.12.2005.

(12)  KOM(2004) 724 v konečném znění.


16.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 309/67


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Tematická strategie pro udržitelné využívání přírodních zdrojů

KOM(2005) 670 v konečném znění – [SEK(2005) 1683 + SEK(2005) 1684]

(2006/C 309/14)

Dne 21. prosince 2005 se Evropská komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci výše uvedené.

Specializovaná sekce „Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí“, kterou Výbor pověřil přípravou prací na toto téma, přijala stanovisko dne 24. května 2006. Zpravodajem byl pan RIBBE.

Na 428. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 5. a 6. července 2006 (jednání ze dne 5. července 2006), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 157 hlasy pro, 2 hlasy proti a 6 členů se zdrželo hlasování.

1.   Shrnutí závěrů a doporučení Výboru

1.1

EHSV v zásadě vítá předlohu sdělení Komise „Tematická strategie pro udržitelné využívání přírodních zdrojů“ a podporuje cíl, který je v ní popsán, zlepšit produktivitu a účinnost zdrojů, tj. dále oddělit hospodářský růst od spotřeby zdrojů za současného snížení dopadů použitých zdrojů na životní prostředí.

1.2

EHSV znovu upozorňuje na svůj názor, který Komisi zprostředkoval již před dvěma lety, že příslušná strategie Komise se musí věnovat také otázce neobnovitelných zdrojů. Ústředním bodem kritiky EHSV je, že dokument Komise tak nečiní.

1.3

Z pohledu EHSV by bylo ve strategii nezbytné také jednoznačné vyjádření k neobnovitelným zdrojům, které by muselo určitě přesáhnout plánovaný časový výhled (25 let). EHSV proto považuje doplnění strategie a prodloužení období na 50 až 100 let za vhodné, přičemž by samozřejmě musely být formulovány mezikroky.

1.4

Na druhé straně je nutno vidět, že pro zachování určitých přírodních zdrojů (např. zásob ryb) se rozhodně nesmí otálet a že je zapotřebí okamžitých konkrétních akcí.

1.5

Aby byla skutečná strategie úspěšná, je nutné definovat nejdříve jasné a dosažitelné cíle, které pak mají být dosaženy jasně definovanými nástroji (což představuje vlastní strategii). V dokumentu Komise ovšem nelze najít ani jasné cíle ani konkrétní nástroje, což jistě spočívá také v tom, že pro velký počet přírodních zdrojů vůbec nemůže existovat jediná a vše obsahující strategie. Proto je zapotřebí, aby měl každý sektor vlastní strategie, na čemž již Komise částečně pracuje.

1.6

EHSV proto nemůže považovat sdělení Komise za skutečnou strategii, ale spíše za žádoucí a správnou základní filosofii, kterou nebude možno provést prostřednictvím navržených databází a nasazením grémií expertů.

2.   Hlavní body a pozadí stanoviska

2.1

Dne 1. 10. 2003 zveřejnila Evropská komise sdělení Radě a Evropskému parlamentu s názvem „Rozvoj tematické strategie pro udržitelný rozvoj přírodních zdrojů“ (1). V něm byly projednány základy příslušné strategie a iniciován první konzultační proces s příslušnými resp. zainteresovanými stranami.

2.2

EHSV tehdy svým stanoviskem k trvale udržitelnému využívání přírodních zdrojů (2) z 28. dubna 2004 v zásadě uvítal návrh Komise vypracovat příslušnou strategii.

2.3

Dne 21. 12. 2005 Komise tuto „Tematickou strategii pro trvale udržitelné využívání přírodních zdrojů“ předložila Radě, Evropskému parlamentu, EHSV a VR. Příslušný dokument Komise (3) je předmětem tohoto stanoviska.

2.4

EHSV vítá samozřejmě i tentokrát předlohu „strategie“, na niž nahlíží i v souvislosti se strategií trvale udržitelného rozvoje. Evropská strategie k zachování různých obnovitelných a neobnovitelných přírodních zdrojů je z hlediska EHSV bezpodmínečně nutná pro trvalou konfrontaci s vyskytujícími se výzvami. Sdělení se ubírá jednoznačně správným směrem, popsané iniciativy a akce ale EHSV nestačí.

3.   Připomínky k obsahu sdělení Komise

3.1

V analýze, kterou udělala Komise k vyřešení problematiky, se obě sdělení Komise od sebe vzájemně samozřejmě neliší. Je znázorněno, že

fungování našeho hospodářství je závislé na existenci a disponibilitě jak obnovitelných tak i neobnovitelných přírodních zdrojů,

přírodní zdroje jsou důležité pro kvalitu našeho života,

stávající modely využívání zdrojů v jejich nynější formě nelze zachovat, přestože „Evropa významně zvýšila efektivnost materiální spotřeby“

tudíž je nutno ještě více oddělit hospodářský růst a využívání resp. spotřebu zdrojů a

neúčinné využívání zdrojů a přílišné využívání obnovitelných zdrojů dlouhodobě brzdí růst.

3.2

Podstatně více je ale v předloženém dokumentu zdůrazněno, že se nejedná jen o oddělení růstu hospodářství od použití zdrojů, ale že se jedná navíc i o snížení dopadů na životní prostředí v důsledku nižšího využívání zdrojů; jedná se tedy o určitý druh dvojí strategie, kterou Komise popsala prostřednictvím „koncepce faktoru deseti“ již před lety, před ustanovením strategie trvale udržitelného rozvoje.

3.3

Uveďme jeden příklad: na základě vyššího stupně účinnosti dnes vyrábějí moderní uhelné elektrárny jednu kilowatthodinu elektřiny s nižším použitím zdrojů. Aby byly negativní dopady na životní prostředí dále sníženy, vyvíjí se další úsilí, jako např. dále snížit dopad na klima, který způsobí každá použitá tuna uhlí, např. prostřednictvím rozvoje tzv. „klimaticky neutrálních“ elektráren, ve kterých je vznikající CO2 vázán a nakonec skladován v podzemí.

3.4

Zde předložená „strategie“ popisuje, že by účinnost měla být povýšena na zásadu při využívání všech přírodních zdrojů, což EHSV velmi vítá.

Kritické připomínky EHSV

3.5

Přestože EHSV plně souhlasí s přístupem Komise, musí k předložené „strategii“ přece jen uvést několik velmi kritických připomínek:

3.6

Komise ve svém sdělení uvádí, že je nutno rozlišovat mezi obnovitelnými a neobnovitelnými zdroji a že přednostní problémy je nutno hledat spíš v oblasti obnovitelných energií (např. zásoby ryb, sladká voda).

3.7

Upozorňuje na to, že využívání zdrojů již bylo v posledních třiceti letech (a ještě stále je) ústředním tématem evropských diskusí v souvislosti s politikou životního prostředí a že „Největším problémem 70. let, vyplývajícím z první ropné krize, byla omezenost zdrojů přírodního bohatství a hranice růstu“. Ale „ukázalo se, že omezenost zdrojů není až takovým ekologickým problémem, jak se předpokládalo. Svět nevyčerpal zásoby fosilních paliv a trh si pomocí cenových mechanismů poradil s nedostatkem.“

3.8

Ve skutečnosti nespočívá ekologický problém v tom, zda např. neobnovitelný zdroj ubývá, ještě ho je dost nebo již vůbec není k dispozici. Ekologický problém vyplývá – a právě přesně zde navazuje Komise – z dopadů využívání nebo přílišného využívání zdrojů (např. na klima). Ekologicky nelze považovat za problém, jestliže dojde sluneční energie, uložená ve formě ropy, uhlí nebo plynu. EHSV ale upozorňuje, že skutečnost, že již nebudou k dispozici neobnovitelné zdroje, se projeví jako dramatický problém pro naše hospodářství, a tím také jako problém sociální s významným dopadem na životní úroveň lidí. Nejedná se tudíž jen o otázku ekologických důsledků využívaní zdrojů, ale musí se docela jednoduše jednat i o potenciální přístup dnešní i budoucí generace k přírodním zdrojům. Proto je v rámci diskuse o trvale udržitelném rozvoji jednou z ústředních výzev příštích desetiletí zajištění dostatku zdrojů i pro budoucí generace. Otázka úbytku zdrojů proto podle názoru EHSV není jen výlučně otázkou ekologickou, ale také otázkou trvale udržitelného rozvoje, který jak známo obsahuje ekologická, sociální a ekonomická kritéria.

3.9

Upozornění Komise na „trh“, který na nedostatečnou nabídku reaguje vyššími cenami, je zcela na místě. Částečně dramatické zvýšení cen ropy v posledních měsících, které těžce postihlo i evropské hospodářství, nelze samozřejmě vysvětlovat jen dlouhodobě dohledným vyčerpáním příslušných neobnovitelných surovin, ale má co do činění s částečně monopolními poskytovateli, kteří ovládají trh, a s politickou nestabilitou v zemích, ve kterých se převážně tyto zdroje nacházejí.

3.10

EHSV by rád poukázal na své připomínky, které již formuloval před dvěma lety ve stanovisku k návrhu dokumentu. Je nesprávným politickým signálem pro společnost předložit nyní strategii, která je vypracovaná pouze na 25 let a která se nevěnuje, resp. věnuje pouze nedostatečně, dlouhodobějšímu blížícímu se úbytku resp. vyčerpání určitých, důležitých, neobnovitelných energií (např. fosilní paliva). Z hlediska EHSV představuje disponibilita neobnovitelných zdrojů rozhodující kritérium převzetí zodpovědnosti v souvislosti s požadovanými kritérii udržitelnosti.

3.11

EHSV v této souvislosti připomíná, že mnohá hospodářská odvětví jsou závislá nejen na všeobecné disponibilitě fosilních energií, ale také na jejich nízké ceně. Národní ekonomiky, které jsou takto vybudovány, budou v budoucnu čelit velkým problémům při přizpůsobování se. V tomto smyslu EHSV znovu souhlasí s výpovědí Komise, že „neefektivní využívání a plenění obnovitelných zdrojů je ….. brzdou rozvoje.

3.12

Stoupající ceny surovin lze nejprve do určité míry vyrovnat prostřednictvím opatření týkajících se efektivnosti. V mnoha sektorech, např. v oblasti dopravy a energetiky, může ale nedostatek resp. příliš vysoké ceny případně vést k nutným větším strukturálním změnám. Protože to může být spojeno s příliš vysokými investicemi, měla by se „dát výhybka“ pokud možno co nejdříve, aby bylo možno zamezit chybným alokacím.

3.13

Příkladem strategicky dlouhodobého myšlení je oznámení švédské vlády, že uvažuje o zastavení používání atomové energie a o nevyužívání ropy. Samozřejmě je tato cesta myslitelná pouze dlouhodobě, ale musí se s ní včas začít, jestliže se má zamezit pozdějším poruchám v hospodářství a ve společnosti.

3.14

EHSV se proto domnívá, že by se strategie EU měla příslušným problematikám aktivně věnovat. Bohužel tak nečiní. Výbor si klade otázku, zda je to proto, že časové období 25 let, které si Komise pro tuto strategii vymezila, přeci jen není (příliš) krátké. EHSV nemůže akceptovat, že Komise poukazuje na to, že během tohoto období pravděpodobně nelze počítat se závažným úbytkem neobnovitelných zdrojů, pročež je otázka obnovitelných energií téměř vyloučena. Je zapotřebí, aby Komise podala jasné výpovědi k neobnovitelným energiím přesahující nynější časovou hranici strategie. Proto by bylo nutné již od počátku prodloužit období strategie např. na 50 nebo na 100 let, což je s ohledem na využívání zdrojů relativně krátké období. Samozřejmě pak musí být u tak dlouhého období pro dlouhodobé cíle formulovány mezikroky. EHSV upozorňuje na to, že Komise tento postup oznámila v roce 2005 v jednom sdělení (4).

3.15

Jako nadřazený cíl této strategie uvádí pak Komise v dokumentu „snížení negativních dopadů na životní prostředí způsobených využíváním přírodního bohatství v rozvíjejícím se hospodářství“. Jistě v Evropě není nikdo, kdo by takto všeobecným a nekonkrétním cílům odporoval.

3.16

Komise vědomě nestanovuje „v tomto počátečním stadiu strategie ….kvantitativní cíle“. EHSV to považuje za zásadně nesprávné. Za prvé nejsme v počátečním stadiu, problémy jsou známy léta, částečně desítky let. Za druhé již EHSV na mnoha jiných místech upozorňoval na to, že pro opravdu úspěšnou strategii je nezbytné formulovat jasné cíle. Strategie je plán k dosažení stanovených cílů! Jestliže cíle chybí, jsou zcela nezávazně formulovány nebo všeobecně určeny, chybí politice také orientace, jaké politické nástroje řízení a kde mají být uplatněny.

3.17

Z hlediska EHSV se proto u předložené „Tematické strategie pro udržitelné využívání přírodních zdrojů“ nejedná o opravdovou strategii, ale spíš – a to je nutno výslovně zdůraznit – o zásadní filosofii, pro kterou teprve musí být pro příslušné přírodní zdroje vypracovány oddělené prováděcí strategie.

3.18

EHSV rád připomíná, že se sotva může podařit věnovat se obsáhle a vyčerpávajícím způsobem všem přírodním zdrojům v jediné strategii. Problematika je příliš komplexní. Proto je integrace této správné zásadní filosofie do oddělených strategií resp. do všeobecné politiky bezpodmínečně nutná. Právě proto Komise téměř ve stejnou dobu k této „strategii“ předložila Tematickou strategii pro předcházení vzniku odpadů a jejich recyklaci (5) (nepřímo také přírodní zdroj) a ohlásila Tematickou strategii pro ochranu půdy. Strategická rozhodnutí vedoucí k cíli musí být v příslušných sektorových politikách rozhodně zakotvena.

3.19

Tak by mohly všechny zúčastněné strany jasněji rozeznat, kde která strategie působí. Prostřednictvím konkrétních příkladů by bylo možno navázat průřezové vazby k jiným strategiím a oblastem politik na úrovni EU a členských států, a tím jednoznačněji určit zodpovědnost, čímž by bylo lépe zajištěno provádění strategických cílů.

3.20   Čtyři iniciativy k dosažení cílů

Komise jmenuje ve svém sdělení celkem čtyři nové iniciativy, jejichž prostřednictvím by mělo být dosaženo vytvoření základů pro strategii příštích 25 let:

„budování vědomostní základny“, které obsahuje „Datové centrum pro politické činitele“;

„vyhodnocování pokroku“, čímž se rozumí vytvoření různých ukazatelů až do roku 2008;

„vnitřní dimenze“, kde Komise navrhuje, aby si každý členský stát EU pro dosažení cílů strategie vytvořil opatření a programy na podporu udržitelného využívání přírodního bohatství na vnitrostátní úrovni, a plánuje „fórum na vysoké úrovni, sestávající z vedoucích úředníků“, které by bylo „zodpovědné za koncepci politiky v oblasti přírodního bohatství“; toto fórum se má skládat ze zástupců Komise a „podle potřeby“ (ať již to znamená cokoliv) ze spotřebitelských organizací, ekologických nevládních organizací, průmyslu, akademické obce atd.;

„celosvětová dimenze“, u níž je plánováno vytvořit „mezinárodní panel“.

3.21

EHSV nepochybuje o smyslu a užitečnosti příslušných datových center, resp. nových grémií. Čím víc víme a čím více lidí, obzvláště politicky odpovědných lidí, se zabývá touto problematikou, tím lépe.

3.22

Přesto se EHSV táže Komise, zda se domnívá, že tímto způsobem opravdu vypracovala „strategii“ se skutečným vlivem na politiku. Prostřednictvím popsaných opatření totiž uvedené problémy nelze vůbec vyřešit.

3.23

Tyto výroky spíš budí dojem, že je nejprve nutno rozšířit vědomostní základnu a vytvořit tak základ pro politickou akci. EHSV zde vidí spíš než strategii důsledného jednání strategii odsunování politických rozhodnutí. Komise by měla učinit vše, aby tento dojem nemohl vzniknout.

3.24

Již léta je například známo, že přírodní zdroj „ryba“ se přespříliš využívá. Na tuto povážlivou situaci reaguje Komise každý rok naprosto oprávněným požadavkem naplánovat nižší rybolovné kvóty, aby se zabránilo přílišnému odlovu tresek (6). Bezvýsledně. Tento problém nelze do budoucnosti vyřešit ani novou vědomostní základnou, ani novými grémii!

3.25

EHSV proto očekává, že se v případě určitých přírodních zdrojů již nebude jen diskutovat, ale že konečně budou následovat činy, např. pro zachování zásob ryb.

3.26

EHSV by chtěl touto výpovědí ještě jednou zdůraznit, že nepovažuje tzv. „nástroje“, které Komise navrhla v rámci uvedené strategie, v žádném případě za dostatečné.

3.27

Ve svém stanovisku k připravovanému dokumentu Komise a v dalších jiných stanoviscích Výboru, např. k otázkám udržitelného rozvoje nebo k politice energetiky a dopravy EHSV Komisi žádal,

aby jmenovala na jedné straně jasné, tj. kvantifikovatelné cíle, kterých chce politika dosáhnout,

na druhé straně aby zřetelně jmenovala nástroje, jejichž prostřednictvím mají být tyto cíle dosaženy – i ty, které mají fiskální dopad. Výbor již např. opakovaně Komisi žádal, aby znázornila, jak chce dosáhnout často diskutované internalizace vnějších nákladů.

3.28

Doposud se k tomu Komise nevyjádřila ani náznakem. Konkrétní cíle, jako např. „koncepce faktoru deseti“ (7), byly odsunuty stejně tak jako popis a projednání nástrojů.

3.29

EHSV proto považuje za nezbytné, aby Komise jasně vyložila s jakými politickými řídícími nástroji a nutnými opatřeními chce dosáhnout jasně stanovené cíle, když hovoří o „strategii“.

3.30

EHSV odkazuje v této souvislosti na své stanovisko k tématu „Hodnocení strategie udržitelného rozvoje – Akční platforma“ (8) přijatém v květnu 2006, kde se o této otázce rovněž zmiňuje.

V Bruselu dne 5. července 2006.

předsedkyně

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Anne-Marie SIGMUND


(1)  KOM(2003) 572 v konečném znění, 1.10.2003.

(2)  Úř. věst. C 117, 30.4.2004.

(3)  KOM(2005) 670 v konečném znění, 21.12.05.

(4)  KOM(2005) v konečném znění, viz příslušné stanovisko EHSV ke „Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu – Hodnocení strategie udržitelného rozvoje – Akční platforma“ (CESE 361/2006).

(5)  KOM(2005) 666 v konečném znění

(6)  Což ale nevedlo k tomu, aby ohrožená treska zmizela z jídelníčku jídelen evropských institucí.

(7)  viz KOM(1999) 543 ze dne 24.11.1999, str.16, odstavec 4.4: Účinné využívání a hospodaření s přírodním bohatstvím a stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise „Životní prostředí Evropy: určení směru pro budoucnost – celkové hodnocení programu Evropského společenství pro politiku životního prostředí a opatření s ohledem na trvalý a udržitelný rozvoj – za trvalý a udržitelný rozvoj“, Úř. věst. C 204, 18.7.2000, str. 59-67. (Nebylo přeloženo do češtiny)

(8)  KOM(2005) 658, NAT/304 – Návrh stanoviska ke „Sdělení Komise, Radě a Evropskému parlamentu – Hodnocení strategie udržitelného rozvoje – Akční platforma“ (CESE 361/2006).


16.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 309/71


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Rady o ochraně proti štítence zhoubné

KOM(2006) 123 v konečném znění – 2006/0040 (CNS)

(2006/C 309/15)

Dne 2. května 2006 se Rada, v souladu s články 37 a 94 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci výše uvedené.

Specializovaná sekce „Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí“, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 24. května 2006. Zpravodajem byl pan Siecker.

Na 428. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 5. a 6. července 2006 (jednání ze dne 5. července 2006), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 166 hlasy pro, a 2 členové se zdrželi hlasování.

1.   Úvod

1.1

Účelem tohoto návrhu je provedení kodifikace směrnice Rady 69/466/EHS ze dne 8. prosince 1969, o ochraně proti štítence zhoubné. Směrnice nahradí různé akty, které jsou do ní začleněny; zcela zachovává jejich obsah, a omezuje se tak pouze na jejich spojení a zapracování pouze takových formálních změn, které vyžaduje samotná kodifikace.

2.   Obecné poznámky

2.1

Výbor považuje za velmi užitečné začlenit všechny texty do jedné směrnice. V souvislosti s konceptem „Evropa občanů“ přikládá Výbor, stejně jako Komise, značnou důležitost zjednodušení a přehlednějšímu uspořádání práva Společenství, aby se stalo srozumitelnějším a přístupnějším pro řadové občany, kteří tak získají nové příležitosti a možnost uplatňovat jednotlivá práva, která jim přiznává.

2.2

Bylo zajištěno, aby tato kompilace ustanovení neobsahovala žádné změny podstaty a sloužila pouze k účelu jasné a transparentní prezentace práva Společenství. Výbor vyjadřuje svou plnou podporu tomuto cíli a ve světle těchto záruk návrh vítá.

V Bruselu dne 5. července 2006.

předsedkyně

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Anne-Marie SIGMUND


16.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 309/72


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Rizika a problémy spojené s dodávkou surovin pro evropský průmysl

(2006/C 309/16)

Dne 14. července 2005 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29, odst. 2 Jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko k: Rizika a problémy spojené s dodávkou surovin pro evropský průmysl.

Poradní komise pro průmyslové změny pověřená přípravou podkladů přijala stanovisko dne 22. května 2006. Zpravodajem byl pan VOSS, spoluzpravodajem pan GIBELLIERI.

Na 428. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 5. a 6. července 2006 (jednání ze dne 5. července 2006), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 157 hlasy pro, nikdo nebyl proti a 7 členů se zdrželo hlasování:

1.   Shrnutí a doporučení

1.1

Doporučení je třeba chápat jako pokyny pro politická rozhodnutí k realizaci progresivní politiky týkající se zdrojů, výzkumu a vývoje a vnější politiky, a to na úrovni EU a na úrovni členských států. Uskutečnění lisabonských cílů, podle kterých se má Evropská unie stát do konce desetiletí nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější ekonomikou, bude vyžadovat inovační průmyslovou politiku v souladu se sociálními a ekologickými úkoly, které podmiňují připravenost ke strukturálním změnám. Nezbytné průmyslové změny musí být utvářeny proaktivně a jako integrační strategie udržitelného rozvoje. To znamená jak materiálově účinněji utvářet proces tvorby hodnot a se všemi zdroji zacházet šetrně, tak i postupně nahrazovat konečné zdroje obnovitelnými zdroji. V průběhu obou strategií se vyvíjí nová průmyslová perspektiva, která se zakládá na technologických inovacích. Kvalitní a jistá pracovní místa a služby v průmyslu budou následovat.

1.2

Za zajištění zásobování surovinami je v tržním hospodářství zodpovědné především hospodářství. Nicméně na politiku připadá úkol spoluutvářet rámcové podmínky pro vysoké zabezpečení zásobování a působit v politických oblastech, jako je politika průmyslu, výzkumu, pracovního trhu a životního prostředí, na trvalé zásobování surovinami. Neboť díky intenzivnější podpoře nových technologií bude pozitivně ovlivňována nejenom konkurenceschopnost a stav pracovních míst, ale bude podporován i přechod k udržitelnému hospodářství.

1.3

Analýzy životního cyklu jako základ udržitelné surovinové politiky přispívají k tomu, aby minerální a kovové suroviny byly účinně těženy a zpracovávány s minimálním vlivem na životní prostředí, aby recyklační procesy byly dále vyvíjeny a používání surovin, jejichž výskyt je omezen a které zvyšují skleníkový efekt, bylo postupně nahrazováno (tam, kde to technologie umožňují) intenzivnějším používáním obnovitelných a klimaticky neutrálních surovin chudých na uhlík nebo používáním účinných technologií s nízkými emisemi uhlíku,které šetří životní prostředí. Toho je možno dosáhnout pomocí cílené politiky EU a vlád členských států. Výbor je toho názoru, že obě strategie – strategie zvyšování účinnosti a nahrazování – nabízí šanci snížit závislost na dovozu při zásobování surovinami.

1.4

Z důvodu značného růstu celosvětové spotřeby surovin mohou v budoucnu nastat výpadky dodávek přinejmenším u některých surovin. Změny na světovém trhu vyžadují proaktivní politiku od hospodářství Evropské unie a jejích členských států. K zajištění zásobování surovinami, za které má hlavní zodpovědnost průmysl, mohou přispět instituce EU aktivní obchodní, výzkumnou a zahraniční politikou a členské státy svou vnitrostátní surovinovou a energetickou politikou, aby zabránily přesunutí výroby do zahraničí. Evropský hospodářský a sociální výbor vyzývá členské státy EU, aby formulovaly hlavní směry evropské surovinové a energetické politiky a uvědomily si svou odpovědnost za udržitelnou surovinovou politiku v Evropě.

1.5

Evropský hospodářský a sociální výbor zastává názor, že v úzké spolupráci s členskými státy a všemi zainteresovanými skupinami se EU musí starat o to, aby dodávky surovin pro evropský průmysl nebyly ohroženy a suroviny byly na světovém trhu k dispozici za přiměřené ceny. Aby bylo těchto cílů dosaženo, měla by Evropská unie podniknout kroky, aby se vypořádala s praktikami nečestné konkurence a snahami o protekci, a to jak prostřednictvím mezinárodních organizací, např. WTO, OECD a ILO, tak bilaterálně. Hlavním nástrojem k prosazení cílů je intenzivní dialog s politickými a průmyslovými subjekty, které mají vliv na surovinové trhy.

1.6

Výbor je přesvědčen o tom, že evropský průmysl má všechny předpoklady pro to, aby dokázal ofenzivně čelit všem aktuálním i budoucím výzvám, které vyvstanou díky strukturálním změnám ve světové hospodářské soutěži. Evropa je a zůstane konkurenceschopným průmyslovým prostorem a bude se zároveň vyvíjet v udržitelný hospodářský prostor, pokud bude prováděna jednotná inovační politika, která bude dbát o hospodářskou prosperitu za současného zohlednění sociálních a ekologických dopadů.

1.7

Na závěr je nutno zdůraznit, že z důvodu vysokého stupně industrializace Evropy hrají dodávky surovin významnou roli při naplňování lisabonských cílů. Relativně vysoká závislost Evropy na dovozu fosilních, kovových a minerálních surovin skrývá rizika, která spočívají nejen v zabezpečení zásobování, ale také ve vývoji cen surovin z pohledu celosvětové spotřeby. Prevence může být v ekonomice a politice uskutečněna tak, že jsou aktivně prováděna opatření ke zvýšení účinnosti rezerv, podpory technologických inovací v oblasti surovin a recyklace, nahrazování neobnovitelných surovin obnovitelnými a diverzifikace nabídky surovin při podporování zdrojů surovin v Evropě. U uhlí se bude jednat také o to, zda bude možno realizovat klimaticky neutrální perspektivu „clean coal“. Samotné zajištění potřebného množství za konkurenceschopné ceny by naopak nebylo dostačující. Co se týče vnější dimenze, výrazné omezení rostoucí spotřeby fosilních paliv se musí stát globálním politickým cílem. Role Evropské unie v tomto procesu bude muset být v příštích měsících stanovena.

2.   Popis problému

2.1

Suroviny stojí na začátku rozvětveného řetězce tvorby hodnot. V době rostoucí globalizace jsou předpokladem pro fungování a možnosti rozvoje a růstu národního hospodářství. To platí pro zdroje energie a mnoho kovových, minerálních a biologických surovin, které představují nezbytné prvotní zdroje pro průmysl. Evropa vykazuje u mnoha surovin závislost na dovozu, které bylo dosud věnováno málo pozornosti, ale kterou si při stoupajících cenách surovin lidé více uvědomují. Nejnovější cenové exploze u fosilních zdrojů energie a u koksu a oceli jsou názorným příkladem.

2.2

Často existuje pouze vágní představa o významu jednotlivých surovin. Možná proto, že suroviny ve vztahu k celkovému přiřazení faktorů mají pouze podřadný význam, ačkoliv suroviny narozdíl od jiných výrobních faktorů nejsou většinou krátkodobě nahraditelné. Deficity zásobování nebo dokonce výpadky dodávek vedou proto často k odpovídajícímu krácení výroby. Pohyby cen na trzích se surovinami se téměř nezadržitelně odrážejí v nákladech následných oblastí výroby, a ovlivňují tím celé hospodářství. Zde nesmí být zanedbány také sociální aspekty.

2.3

Díky prudkému růstu hospodářství v jiných oblastech světa (Čína, Indie atd.) se spotřeba zdrojů energie a průmyslových surovin v posledním desetiletí drasticky zvýšila.

2.4

Je třeba uvést také regionální rozdělení surovin a nesrovnalosti mezi místem zásob a místem spotřeby. Zvláště Evropa je v této souvislosti regionem, který již dnes vykazuje vysokou potřebu dovozu surovin a fosilních zdrojů energie a jehož závislost na dovozu v budoucnosti ještě dále stoupne.

2.5

Motorem evropského hospodářství je zásobování energií. Z důvodu vyčerpání mnoha zdrojů, dramatického nárůstu cen, vlivu válečných nebo politických událostí na zabezpečení zásobování a národních „energetických politik“, které jsou v celosvětovém kontextu často neúčinné, žije Evropa s velmi vysokým rizikem ohrožení zásobování.

3.   Celosvětová situace

3.1

Ačkoliv to, co bylo řečeno se týká mnoha surovin, má být v následujícím textu exemplárně analyzována především situace zdrojů energie, neboť u nich jsou kritické vývojové tendence velmi aktuální (výkyvy cen ropy, zastavení dodávek ruského zemního plynu), protože existují zvláště dobré údaje a již se diskutuje o politických opatřeních.

3.2

Světová těžba ropy stoupla v roce 2004 na 3 847 megatun. Do konce roku 2004 bylo na celém světě od začátku průmyslové těžby ropy získáno celkem cca 139 gigatun ropy, z toho polovina během posledních 22 let. Tím bylo vytěženo již přes 46 % dosud zjištěných zásob konvenční ropy.

3.3

V této souvislosti je třeba zvlášť zmínit roli Číny, protože Čína se za posledních 20 let stala z čistého (netto) vývozce ropy čistým dovozcem a v budoucnosti v důsledku razantního hospodářského růstu častěji sáhne na celosvětově dostupné zdroje.

3.4

Také jiné události, jako válka v Iráku, vichřice v Americe, stagnace investic, které vedly k nedostatkům v těžebních a transportních kapacitách, dočasné výpadky dodávek podmíněné stávkami i spekulace, přispěly k tomu, že se ceny ropy a později i zemního plynu značně zvýšily. Přesto jsou reálné ceny – očištěné o míru inflace – stále ještě nižší než na začátku osmdesátých let.

3.5

Vedle těchto výkyvů cen je třeba také položit otázku dostupnosti fosilních zdrojů energie. Na konci roku 2004 byl celkový potenciál konvenční ropy cca 381 gigatun. Regionálně připadá na země Blízkého východu cca 62 % světových zásob, cca 13 % na Ameriku a necelých 10 % na SNS. Je třeba uvážit, že v Severní Americe jsou již vytěženy téměř dvě třetiny očekávaných celkových zásob, zatímco v SNS tento podíl tvoří jednu třetinu a na Blízkém východě necelou čtvrtinu.

3.6

U zemního plynu situace nevypadá jinak. Světový celkový potenciál konvenčního zemního plynu činí asi 461 biliónů kubických metrů, což odpovídá obsahem energie přibližně celkovému potenciálu ropy. Více než polovina zásob zemního plynu je soustředěná ve třech zemích (Rusko, Írán a Katar). Dodatečné zdroje zemního plynu se očekávají cca ve výši 207 biliónů kubických metrů. Dosud bylo vytěženo necelých 18 % známých zásob zemního plynu. Spotřeba zemního plynu dosáhla v roce 2004 cca 2,8 biliónů kubických metrů, což je historicky nejvyšší hodnota. Největší spotřebitelé zemního plynu byly USA, následovalo Rusko, Německo, Velká Británie, Kanada, Írán a Itálie.

3.7

Uhlí jsou ještě největší zásoby. Měřeno celosvětovou spotřebou uhlí v roce 2004, vydrží zásoby černého uhlí od začátku roku 2005 ještě 172 let a hnědého uhlí ještě 218 let. V roce 2004 mělo uhlí 27 % podíl na celosvětové spotřebě primární energie. Pouze spotřeba ropy byla ještě vyšší. Přitom připadá 24 % na černé uhlí a 3 % na hnědé uhlí. Při výrobě elektřiny v roce 2004 bylo uhlí díky 37 % podílu celosvětově nejdůležitější energetickou surovinou.

3.8

Rozmístění nalezišť kamenného uhlí je vyrovnanější než rozmístění nalezišť ropy a zemního plynu. Rusko disponuje i zde značnou částí celosvětových zásob, zároveň mají ale regiony Severní Ameriky, Asie, Austrálie a jižní Afriky, které mají značně méně ropy a zemního plynu, významná naleziště černého uhlí. Koncentrace světových zásob uhlí je značná. Téměř tři čtvrtiny zásob připadají pouze na 4 země, a sice USA, Rusko, Čínu a Indii. Také EU – narozdíl od ropy a plynu – má značné zásoby uhlí. Je však nutno upozornit na velké rozdíly v kvalitě. U koksovatelného uhlí, které dodává pouze málo regionů a po němž existuje na světě relativně rovnoměrná poptávka, je cca 35 % celkové produkce mezinárodně obchodováno. Celkově je však v současnosti celosvětově obchodováno pouze 16 % světové produkce uhlí. U nabídky exportu je také značná koncentrace do jednotlivých zemí a také koncentrace podniků se stále více zvětšuje. Speciálně nabídka exportu koksovatelného uhlí pochází z více než 60 % pouze z Austrálie, u koksu je 50 % všech vývozů z Číny.

3.9

Cenový vývoj uhlí byl za poslední desetiletí srovnatelný s ropou a zemním plynem, ale na mnohem nižší úrovni vůči obsahu energie. Právě z hlediska surovin nelze opominout, že uhlí lze využít nejenom jako zdroj energie a nezbytný redukční prostředek pro výrobu surového železa, ale je možno ho použít velmi všestranně pro pohonné hmoty, pro různá chemická použití nebo v odvětví stavebních hmot. Je však třeba brát v úvahu, že z důvodu ochrany životního prostředí by mělo být uhlí pokud možno používáno spolu s moderními, čistými a účinnými technologiemi, k nimž patří také technologie k odlučování a ukládání CO2 z důvodu velmi vysokého faktoru emisí skleníkových plynů.

3.10

Aby byla ještě více zvýrazněna brizance zabezpečení zásobování, je třeba zvážit údaje uvedené v listopadu 2005 ve výhledu World Energy Outlook Mezinárodní energetickou agenturou (IEA) o stále stoupající celosvětové spotřebě energie. Pokud se chování spotřebitelů nezmění, zvýšila by se světová poptávka po energii do roku 2030 o více než polovinu na 16,3 miliard tun ropných jednotek. Případy na počátku roku 2006, kdy došlo k snížení dodávek plynu do střední a západní Evropy díky tomu, že Rusko zastavilo dodávky plynu na Ukrajinu, by mohly být prvním upozorněním na možné scénáře zásobování v budoucnosti, pokud závislost Evropy na dovozu energie ještě dále stoupne. Proto je nutno považovat realizaci obou Zelených knih Komise „Zabezpečení zásobování“ a „Energetická účinnost“ i širokou a konstruktivní diskusi o nové Zelené knize o evropské energetické strategii za prvořadý cíl.

3.11

V této souvislosti je nutno poukázat na to, že tento předběžný odhad IEA stojí v protikladu k ochraně klimatu. Místo nezbytného snížení emisí skleníkových plynů z důvodu ochrany klimatu by znamenala projekce IEA do roku 2030 zvýšení emisí CO2 o nejméně 52 %. Proto musí být jedním z celosvětových politických úkolů výrazně omezit emise uhlíku z důvodu stoupajícího používání fosilních zdrojů energie. Role Evropské unie v tomto procesu bude muset být v příštích měsících stanovena.

3.12

Jako možné řešení problému skleníkových plynů je z nejrůznějších stran uváděna jaderná energie. Vedle otázky rizika je třeba se také zabývat zabezpečením zásobování. Zásoby uranu jsou ve světě rozděleny do několika zemí. Nejdůležitější oblasti těžby uranu leží dnes v Austrálii, Severní Americe, v některých afrických státech a ve státech SNS. Spekulativní naleziště se navíc očekávají v Číně a v Mongolsku. Rozšíření mírově vyžívané atomové energie, zvláště v Číně, by mohlo vést do 30 let k nedostatku uranu.

3.13

Okolo 12 % ropy je používáno k výrobě petrochemických výrobků. Důležitou skupinu petrochemických produktů představují umělé hmoty. V roce 2004 bylo vyrobeno na světě 224 miliónů tun umělých hmot. Z toho pochází 23,6 % ze západní Evropy. Podle aktuálních prognóz bude spotřeba umělých hmot dále stoupat: do roku 2010 se počítá se zvýšením spotřeby na osobu o 4,5 % ročně. Nejdůležitější trhy růstu jsou východní Evropa a jižní Asie.

3.14

Vedle fosilních zdrojů energie jsou také rudy pro evropské hospodářství důležitými surovinami. Zvláště je třeba vyzdvihnout železnou rudu. V roce 2004 byla ve světě vyrobena více než jedna miliarda tun oceli. Ve srovnání s jinými materiály se oceli vyrábí mnohem více. Vzhledem k rudám se ukazuje, že v roce 2004 se spotřebovalo 1,25 miliard tun železné rudy, naproti tomu další největší spotřebované množství rudy bylo o jednu nebo dvě řádové hodnoty menší: 146 mil. tun bauxitu, 15,5 mil. tun chromové rudy, 9 mil. tun zinkové rudy a 8,2 mil. tun manganové rudy.

3.15

Zásoby železné rudy hodnocené jako hospodářsky vytěžitelné byly v roce 2005 odhadovány americkou geologickou společností na 80 miliard tun železa, což je více než stonásobek současné potřeby. Pokud zahrneme i zásoby ohodnocené jako hospodářsky nevyužitelné, zvýší se celkový objem zásob na cca 180 miliard tun železa. Přes tyto velké rezervy se předpokládá, že ceny železné rudy budou i v budoucnu na vysoké úrovni. Jeden důvod spočívá jistě v tom, že trh ovládají tři velké firmy (CVRD, BHP a Rio Tinto) s podílem na trhu ve výši téměř 75 % celosvětové produkce železné rudy. Dále je potřeba počítat s nedostatky v námořní dopravě, což vede ke zvýšeným přepravním nákladům, a tím k vyšším garantovaným cenám rudy pro evropský ocelářský průmysl.

3.16

Při zajišťování evropské výroby železa a oceli je také nutno zohlednit dostupnost koksu a koksovatelného uhlí. Export koksovatelného uhlí z USA se bude snižovat, což posílí postavení Kanady a Austrálie na trhu. Aby se však zajistilo celosvětové zásobování, je nutná nepřetržitá výstavba kapacit v těchto zemích. Čína bude intenzivněji vystupovat jako dodavatel koksu v důsledku výstavby koksáren, ačkoliv i v jiných zemích dochází k výstavbě nových koksovacích kapacit pro domácí trh.

3.17

Zrovna tak důležitou surovinou pro výrobu oceli je šrot. Celosvětový obchod se šrotem se v posledních letech značně rozšířil. Díky dlouhé životnosti ocelových výrobků nemůže poptávka po šrotu držet krok s nabídkou, přičemž se již dnes značně napjatá situace na trhu se šrotem bude ještě stupňovat. Vychází se z toho, že přestože v posledních měsících bylo možno zaznamenat uvolnění, budou se ceny šrotu, které se od roku 2002 do roku 2004 zvětšily o faktor 3, opět dlouhodobě zvyšovat.

3.18

Jiné kovové suroviny, jako mangan, chróm, nikl, měď, titan a vanadium jsou důležité slitinové materiály, které významně ovlivňují vlastnosti základního materiálu. Tyto kovy musí být do Evropy dováženy stejně jako paladium, důležitý kov pro oblast High-Tech.

3.19

Pro uvedené suroviny, ale i pro mnoho jiných platí, že nyní jsou suroviny dostupné v dostatečném množství, zvyšování cen zaznamenané v současnosti nesignalizuje žádné střednědobé vyčerpání zásob. To však neznamená, že jsou vyloučeny výkyvy v nabídce a poptávce a že pohyby cen jsou náhodné. Neboť krátkodobě je nabídka surovin málo pružná z důvodu dlouhé doby realizace výzkumných projektů s vysokým podílem kapitálu. V situacích vyšší poptávky po surovinách je jejich dočasný nedostatek a zvýšení cen docela dobře možné. Podobné je to také u přepravních kapacit, které také limitují dostupnost (dovozních) surovin. Globálně dostačující zásoby a zdroje sice omezují rizika množstevních přerušení zásobování, nenabízejí však žádnou ochranu před krátkodobými a střednědobými zvýšeními cen. Politické intervence i monopolní nebo oligopolní chování podniků se silnou pozicí na trhu se nesmí pustit ze zřetele při obsáhlých hodnoceních dodacích a cenových rizik na mezinárodních trzích se surovinami.

3.20

To platí tím více, že se velká část těžby nejen důležitých zdrojů energie, ale také kovových surovin soustřeďuje do určitých regionů světa a podniků a toto soustřeďování se od začátku devadesátých let značně zvýšilo alespoň u kovů. Tak mohlo Chile téměř ztrojnásobit svůj podíl na produkci měděné rudy ve srovnání s rokem 1990, a bauxit se těží téměř ze 40 % v Austrálii. Také Brazílie dokázala značně zvýšit svůj význam jako dodavatel bauxitu, takže se mezitím stala zemí s druhou největší těžbou bauxitu, a tím podtrhla významné postavení Jižní Ameriky v těžbě kovových rud. To platí také pro železnou rudu, která se z cca 30 % těží v Brazílii. Pouze Švédsko jako jediný členský stát EU vykazuje významnější těžbu železných rud, která však tvoří pouhých cca 1,6 % celkové světové produkce.

4.   Evropský průmysl

4.1

Průmysl má díky svému přínosu pro zaměstnanost a tvorbu hodnot stále velký význam pro hospodářství v EU. Je to nejdůležitější část řetězce tvorby hodnot při vytváření hmotných statků. Bez existence průmyslově vyrobeného zboží by mnoho služeb nemělo smysl. Průmyslová výroba proto neztratí svůj význam jako zdroj blahobytu. Zajištění zásobování průmyslu surovinami je proto nevyhnutelné. U fosilních a mnoha kovových surovin existuje nerovnoměrné rozdělení mezi výskytem a spotřebou. To může vést díky oligopolním strukturám u dodávajících zemí k narušení trhu i v Evropě. Aby byla budoucí závislost Evropy na dovozu snížena, musí být zavedena odpovídající opatření pro všechny suroviny, jak je požadováno v Zelené knize o zabezpečení zásobování energií.

4.2

Statistiky vykazují, že v evropských průmyslových závodech existují značné rozdíly jak v surovinové, tak v energetické účinnosti. Proto lze říci, že v celé Evropě existují potenciály úspor, které by měly být přednostně realizovány, aby se snížila celková závislost a posílila rozvojová činnost.

4.3

Jedno odvětví vidí budoucnost přes závislost na dovozu své suroviny pozitivně. Evropský ocelářský průmysl je na světovém trhu konkurenceschopný, protože již zvládl strukturální změnu a vzal si z ní správné ponaučení. Díky procesu konsolidace bylo dosaženo struktury, která umožňuje podnikům i v ekonomicky těžkých dobách realizovat přiměřené zisky. Nezbytná změna struktury ještě některé země čeká, např. Čínu a Indii.

4.4

Právě v EU disponuje ocelářský průmysl neporušenými, výkonnými řetězci tvorby hodnot, v nichž hraje ocel hlavní úlohu. K tomu patří výhody v oblasti infrastruktury a logistiky. Na relativně úzkém prostoru s dobrým dopravně technickým připojením na mezinárodní železniční, vodní a silniční síť se setkávají na evropském trhu s ocelí dodavatelé a zákazníci, což přináší odpovídající konkurenční výhody.

4.5

Navíc evropské ocelářské podniky vyvinuly rozsáhlé úsilí a investovaly velké sumy do ochrany životního prostředí a energetické účinnosti. Mají po USA nejvyšší procento recyklace, používají při výrobě mnoho šrotu, a tím šetří zdroje. Také spotřeba redukčního prostředku ve vysokých pecích je značně nižší než v mnoha mimoevropských zemích.

4.6

Přes tyto pozitivní nálady v evropském ocelářském průmyslu je třeba uvážit to, že z důvodu závislosti na dovozu surovin i vysokých cen energie a intenzivnějších opatření na ochranu životního prostředí není zvláště oblast kapalné fáze ve střednědobém horizontu realizována v Evropě, ale mohla by být přesunuta do regionů, které mohou nabídnout jisté zásobování surovinami a výhodné ceny energií. Jelikož toto lze konstatovat nejen u železa, ale i u hliníku a jiných kovů, může v Evropě dojít ke značným ztrátám pracovních míst, které mohou být kompenzovány pouze výzkumem a vývojem v oblasti účinnosti zdrojů a energie i pomocí inovačního vývoje produktů a průmyslových služeb. Přesunutí kapalné fáze do zemí s nižšími ekologickými standardy a nižšími cenami energie nepřispívá totiž celosvětově k „udržitelnému rozvoji“, ale zhoršuje postavení Evropy.

5.   Alternativní scénáře pro suroviny a technologické trendy

5.1

Pokud světové hospodářství poroste jako dosud především díky využívání fosilních surovin, pak je nutno vycházet z toho, že před vyčerpáním zdrojů surovin je možno očekávat větší problémy s ochranou klimatu z důvodu zvýšeného vypouštění skleníkových plynů. IEA (Mezinárodní agentura pro energii) tedy počítá ve své studii „Světový energetický výhled pro rok 2006“ s tím, že se celosvětové emise CO2 zvýší do roku 2030 o více než 52 % oproti roku 2004. Proti tomu stojí odhady, že emise CO2 v průmyslových zemích na světě se budou muset do roku 2050 snížit o 80 %, aby změny klimatu bylo možno udržet trvale na míře snesitelné pro člověka a životní prostředí. Jsou tedy nutné technologie, které umožní výrazně snížit emise skleníkových plynů.

5.2

Často je větší použití obnovitelné energie považováno za první možnost, jak snížit výskyt skleníkových plynů. EU funguje v této souvislosti jako průkopník, když v Bílé knize o obnovitelné energii (1) na rok 2010 prohlašuje za cíl dosáhnout 12 % podílu zdrojů primární energie z obnovitelných zdrojů. Aby však bylo dosaženo tohoto cíle, jsou potřeba nejenom nová zařízení v oblasti biomasy, větrné a solární energie. Musí jít především také o to, aby se značně snížil růst spotřeby energie. Potenciály úspor je třeba využít na všech úrovních tvorby hodnot a spotřeby i likvidace odpadu. Cílená podpora technického pokroku nabízí šanci, že v budoucnu budou emise skleníkových plynů nižší a bude zvýšena také konkurenceschopnost evropského průmyslu.

5.3

Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) došla v roce 2005 k výsledku, že v roce 2030 bude možno dát k dispozici 230 až 300 Mt biomasy za rok (to odpovídá 9,6 příp. 12,6 × 1019 joulů) bez negativního vlivu na životní prostředí a na vysokou soběstačnost EU u agrárních produktů. To by bylo asi 20 % současného nasazení primární energie v EU-25. Přitom by bylo získáno ročně 100 Mt z odpadů, 40 až 60 Mt z lesnických produktů a 90 až 140 Mt ze zemědělských produktů. Kromě toho, že je možno z biogenních surovin získávat energii, mohla by z nich být vyrobena široká paleta produktů, které v současné době mají z cenových důvodů vedlejší význam. Inteligentní kombinace surovin a zpracování a nové strategie zhodnocování by mohly zaručit, aby např. bioplasty byly již brzy konkurenceschopné.

5.4

Rostoucí využívání obnovitelných surovin je nezbytné na celém světě. Dosud byly při podpoře výzkumu a technologie málo zohledňovány regenerativní zdroje energie a surovin. Za současných cenových a nákladových podmínek musí být zajištěn široký rozvoj trhu a technik pomocí různých opatření k uvedení na trh.

5.5

U potenciálu zemědělské biomasy je nutno uvážit, že se plocha orné půdy na jednoho obyvatele zeměkoule dramaticky vyvíjí. Dnes je pro pěstování obilí k dispozici asi stejná plocha jako v roce 1970 – avšak tehdy bylo téměř o tři miliardy lidí méně, což znamená, že v roce 1970 bylo obděláváno 0,18 hektaru orné půdy na osobu, dnes je to 0,11 ha. Tento trend bude zesilovat, protože erozí, zasolením nebo vyschnutím se ztrácí každoročně přibližně sedm miliónů hektarů zemědělsky využitelné plochy a více než jedna čtvrtina veškeré užívané půdy je považována za ohroženou.

5.6

Podle odhadů FAO budou muset rozvojové země v následujících 20 letech zdvojnásobit dovoz obilí. Proto bude obilí v budoucnu nedostatek a bude dražší. Potřeba krmiva pro užitková zvířata i poptávka po obnovitelných surovinách bude v industriálních zemích ještě více konkurovat potřebám výživy rozvojových zemí. Potřeba krmiva pro užitková zvířata by mohla být snížena redukcí vysoké spotřeby masa, což by poskytlo více kalorií pro výživu, protože při zkrmování dochází ke ztrátě cca 90 % obsahu energie. Půjde tedy především o to, podpořit lepší využívání lignocelulózních rostlin a jejich součástí i vedlejších produktů (klasické jsou dřevo, sláma, trávy). Z důvodu existující vysoké potřeby vývoje a výzkumu je nezbytně nutná také v rámcovém programu pro výzkum EU změna paradigmat směrem k obnovitelné energetické a surovinové základně a efektivnosti.

5.7

Z tohoto je pochopitelné, že přechod na obnovitelné zdroje energie a průmyslové suroviny je pouze jednou částí zvládnutí problému. Bude záležet na tom, aby byly použity technologie, které spotřebovávají znatelně méně energie a surovin než dnes, aby byly poskytnuty srovnatelné služby. Za poslední čtyři desetiletí se podařilo v ocelářském průmyslu zredukovat spotřebu energie i emise CO2 přibližně o 50 %. Aby umožnilo další potenciály úspor, plánuje konsorcium ULCOS (Ultra Low CO2 Steelmaking – výroba oceli s velmi nízkým CO2) iniciované evropským ocelářským průmyslem společně s výzkumnými organizacemi značné snížení emisí, čímž chce docílit průlom směrem k energeticky účinnějšímu procesu výroby oceli. Již dnes umožňuje redukční postup vyvinutý v 80-tých letech klást nižší nároky na kvalitu uhlí a snížení emisí CO2 až o 30 % oproti procesu ve vysoké peci.

5.8

Zvýšení účinnosti je strategie slibující úspěch ke snížení nákladů, k ochraně zdrojů a zajištění pracovních míst. Neboť ve zpracovatelském průmyslu představují materiálové náklady v průměru 40 procent celkových nákladů, což je největší nákladová položka. Efektivní použití surovin přispívá při stejném hospodářském výkonu jak ke snížení nákladů, tak k ochraně životního prostředí díky menší spotřebě zdrojů. Podniky mohou pomocí státních iniciativ a programů nabídnout podněty pro zlepšení efektivnosti, například výzkumné projekty a soutěže mohou motivovat podniky k využití tohoto potenciálu. Právě v malých a středních podnicích je třeba probudit povědomí o možných potenciálech efektivity a úspor při používání materiálu, a sice podporováním vhodných řídících metod, jako jsou EMAS a ISO 14001.

5.9

Využívání zásob surovin v Evropské unii především zásob uhlí se musí uskutečňovat na vysoké technické úrovni. Další výstavbu kapacit lze také z důvodu ochrany klimatu doporučit pouze tehdy, jestliže při ní bude realizována perspektiva „clean coal“ (čisté uhlí).

5.10

Technologické inovace při vývoji nových materiálů s lepšími vlastnostmi ve výrobě, zpracování a používání i zvyšující se kvóta recyklace poskytují široké východisko ze závislosti na dovozu surovin. V této oblasti je třeba kombinovat podstatné zvýšení účinnosti surovin s inovačním vývojem produktů. Tato perspektiva vede ke změnám poptávky na trhu u různých surovin. Tak může vzniknout potenciál průmyslového růstu vyvolaný výzkumnými iniciativami, který nabízí jak průmyslové výhody, tak výhody pro politiku zaměstnanosti a životního prostředí oproti tradičnímu postupu.

5.11

Vedle přímých úspor v průmyslu je třeba vzít v úvahu to, že velké potenciální úspory existují v oblasti domácností a dopravy. Nízkoenergetické a pasivně energetické domy umožňují velké úspory primární energie jak při vytápění, tak při chlazení. V kombinaci s účinnými technologiemi dodávek energie, jako jsou vyhřívací kotle nebo tepelná čerpadla, může být přitom dosaženo potenciálu až 90 % oproti současnému průměru. I u individuální dopravy nejsou úspory o faktor 4 díky optimalizaci pohonných technologií i chování uživatelů žádnou iluzí.

V Bruselu dne 5. července 2006.

předsedkyně

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Anne-Marie SIGMUND


(1)  Sdělení Komise – Energie pro budoucnost: obnovitelné zdroje energie – Bílá kniha pro strategii a akční plán Společenství.


16.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 309/78


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském systému integrované statistiky sociální ochrany (ESISSO)

KOM(2006) 11 v konečném znění – 2006/0004 (COD)

(2006/C 309/17)

Dne 10. února 2006 se Rada, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci výše uvedené.

Specializovaná sekce „Zaměstnanost, sociální věci, občanství“, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 2. června 2006. Zpravodajkou byla paní Sciberras.

Na 428. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 5. – 6. července 2006 (jednání ze dne 5. července 2006), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 162 hlasy pro, 5 členů se zdrželo hlasování.

1.   Doporučení

1.1

EHSV zdůrazňuje, že pro posílení sociálního rozměru Lisabonské strategie by členské státy měly prostřednictvím nového rámce propůjčit větší politickou váhu cíli modernizace a zlepšení sociální ochrany. Sociální rozměr je nezbytný k tomu, aby bylo možné čelit výzvám souvisejícím s globalizací a stárnoucí populací. Různé cíle Lisabonské strategie, a sice udržitelný hospodářský růst, větší počet lepších pracovních míst a větší sociální soudržnost, musí být posilovány a podporovány stejnou měrou. (1)

1.2

EHSV se domnívá, že Evropský systém integrované statistiky sociální ochrany (ESISSO) je důležitý v souvislosti s otevřenou metodou koordinace v oblasti sociálního začlenění a důchodů.

1.3

Vzniká potřeba analytického přístupu, který by se opíral o spolehlivé a srovnatelné ukazatele. Je to nezbytné pro vytvoření hodnověrné představy o pokroku nebo jiném vývoji v dosažení cílů. EHSV zastává názor, že kromě racionalizace statistik je nutné vytvořit i kvalitativní ukazatele.

1.4

Pro členský stát může být financování sběru nezbytných statistik obtížné. Proto je třeba zohlednit schopnost všech členských států získávat informace. Navíc by náklady každého členského státu spojené s tímto neplaceným mandátem, byť jsou minimální, měly být odhadnuty předem. EHSV vítá, že Komise plánuje finanční pomoc pro členské státy, jež by vedla k rozvoji stávajícího systému.

1.5

Rovněž je důležité, aby se kritéria, která se netýkají měny a jsou založená na potřebách lidí, odrážela ve výběru ukazatelů, jako je například přístup, kvalita a účast. (2)

1.6

Pro vlády členských států je také důležité přesné shromažďování statistik, aby mohly přizpůsobit současné systémy sociálního zabezpečení potřebám svých společností a mohly řešit potřeby těch společenských skupin, které nespadají pod současné systémy sociální ochrany.

1.7

Přispívá rovněž k vytvoření a zvyšování povědomí o programech pro ohrožené a vyloučené sociální skupiny, přičemž cílem těchto programů je především boj proti chudobě dětí.

1.8

Spolupráce v oblasti politiky sociální ochrany ve všech členských státech v posledních letech významně pokročila. Cíle navrhované činnosti harmonizovat statistická data týkající se sociální ochrany Společenství lze dosáhnout jen prostřednictvím Společenství, nikoli samostatně jednajících členských států.

1.9

Výsledky Lisabonské strategie lze posoudit prostřednictvím ukazatelů a hodnocením hospodářské výkonnosti a programu pro růst a zaměstnanost. Vzniká potřeba propojit tyto ukazatele s ukazateli sociální ochrany. Jedná se o nejlepší způsob hodnocení výsledků celé Lisabonské strategie.

2.   Úvod

2.1

Pro dosažení cílů stanovených v Lisabonské strategii je zapotřebí analyzovat rozměr sociální ochrany, zviditelnit její různé cíle a prvky a umožnit jejich srovnání. Nový rámec Komise pro otevřenou koordinaci politiky sociální ochrany je nástrojem pro členské státy a EU v tomto procesu. Jak Výbor uvedl ve svém stanovisku o strategii pro otevřenou koordinaci sociální ochrany (3), je nutné pro tento nástroj vytvořit odpovídající ukazatele.

2.2

Systémy sociálního zabezpečení se ve všech členských státech vyvíjí v závislosti na historii příslušného státu a všech zvláštních okolnostech, což vedlo ke vzniku různých systémů v různých státech.

2.3

Sociální ochrana zahrnuje všechny činnosti veřejných či soukromých orgánů, jejichž záměrem je zbavit společnost, ať už se jedná o domácnosti či jednotlivce, břemene konkrétních rizik nebo potřeb. (4)

2.4

Sociální ochrana se od počátku devadesátých let minulého století, kdy došlo k určitým nedorozuměním v souvislosti se dvěma doporučeními Rady, hodně rozvinula. Cílem prvního doporučení (92/442) byla harmonizace cílů a politik sociální ochrany, druhé doporučení (92/441) si kladlo za cíl stanovení společných kritérií, která by zaručila dostatečné zdroje v systémech všech členských států EU. (5)

2.5

Další sdělení o sociální ochraně posunula otázku sociální ochrany v programech jednání EU výš „a pozitivně přispěla ke společnému chápání evropské sociální ochrany“ (de la Porte 1999a)). (6)

2.6

To vede k potřebě účinného benchmarkingu, jenž by byl založen na (již probíhající) spolupráci a na koordinaci spočívající převážně ve výměně názorů a doporučení opírajících se o osvědčené postupy.

2.7

Nejcitlivější otázkou zůstalo zavedení společně dohodnutých ukazatelů. Stávající systémy srovnávacích statistik musely být revidovány. Bylo nutné vypracovat analýzu rysů, příčin a vývoje sociálního vyloučení a kvalita dat se zlepšila.

2.8

Výsledky Lisabonské strategie lze posoudit prostřednictvím ukazatelů a hodnocením hospodářské výkonnosti a programu pro růst a zaměstnanost Vzniká potřeba propojit tyto ukazatele s ukazateli sociální ochrany. Jedná se o nejlepší způsob hodnocení výsledků celé Lisabonské strategie.

3.   Stručný obsah dokumentu Komise

3.1

Systémy sociální ochrany jsou v EU velmi vyspělé. Za organizaci a financování těchto systémů nesou odpovědnost členské státy.

3.2

EU má jasnou roli při zajišťování ochrany občanů v každém členském státě a občanů stěhujících se přes hranice, a to na základě právních předpisů EU, jež koordinují národní systémy sociálního zabezpečení.

3.3

Proto je nutné zavést dohodnutý soubor společných ukazatelů, což vyžaduje závazek ze strany členských států vytvořit klíčové nástroje jako ESISSO. Jak je uvedeno v návrhu Komise, právní rámec pro ESISSO „zvýší užitečnost současného shromažďování dat, co se týče včasnosti, rozsahu a srovnatelnosti“.

3.4

Na zasedání Evropské rady v říjnu 2003 (7) bylo dohodnuto, že výroční společná zpráva o sociálním začleňování a sociální ochraně se stane hlavním nástrojem vykazování racionalizace otevřené metody koordinace (8).

3.5

Sdělení Komise týkající se nového rámce pro otevřenou koordinaci politiky sociální ochrany a začlenění v Evropské unii vyjádřilo potřebu stanovit nový rámec, který by přispěl ke zviditelnění a posílení procesu otevřené metody koordinace (9).

3.6

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o ESISSO (předložený Komisí) zdůrazňuje význam sociálního rozměru jako jednoho z pilířů Lisabonské strategie.

3.7

Nařízení si klade za cíl vytvořit rámec pro shromažďování dat o sociální ochraně členskými státy, což v současné době probíhá za použití různých metod, přičemž se definice stát od státu liší, což znemožňuje srovnání dat. Taková srovnatelnost snižuje užitečnost těchto dat v případě analýzy systémů sociální ochrany v EU.

3.8

Cílů stanovených v návrhu Komise bude možné snáze dosáhnout tehdy, pokud bude jejich statistika a analýza probíhat na úrovni EU na základě harmonizovaného sběru dat v členských státech.

3.9

EHSV souhlasí, že právní rámec ESISSO přispěje k dosažení cílů konkurenceschopnosti, zaměstnanosti a sociálního začlenění stanovených v Lisabonské strategii a následně napomůže ke zlepšení systémů sociální ochrany v členských státech.

3.10

Otevřená metoda koordinace, která usnadní práci související se sociální ochranou, rovněž předpokládá nutnost srovnatelných a spolehlivých statistik v oblasti sociální politiky* (10).

3.11

Hlavní prvky nařízení Komise:

Hlavní systém ESISSO, jenž pokrývá finanční toky týkající se výdajů a příjmů spojených se sociální ochranou.

Nehledě na tyto hlavní systémy bude přidán modul o příjemcích důchodů a modul o příjemcích čistých dávek sociální ochrany.

4.   Metodika ESISSO

4.1

Metodika ESISSO, jež byla vyvinuta koncem sedmdesátých let minulého století, byla reakcí na potřebu konkrétního nástroje pro statistické monitorování sociální ochrany v členských státech EU (11).

4.2

Příručka ESISSO z roku 1996 zavedla nesmírně podrobný systém klasifikace sociálních dávek.

4.3

Revidovaná metodologie v příručce ESISSO zvyšuje flexibilitu, která v souboru statistik Eurostatu do určité míry chybí.

4.4

Jednou z možností pro zvýšení této flexibility je přechod k hlavnímu systému a modulům (12).

4.5

Hlavní systém odpovídá standardním informacím o příjmech a výdajích v souvislosti se sociální ochranou, jež Eurostat každoročně zveřejňuje.

4.6

Moduly obsahují doplňkové statistické informace o zvláštních aspektech sociální ochrany. Komise a členské státy (13) stanovují požadavky na témata, která budou moduly pokrývat.

4.7

Ačkoli cíle ESISSO podávají vyčerpávající popis sociální ochrany v členských státech EU, nezahrnuje metodika ESISSO statistiky týkající se důležitých otázek, k nimž patří zdravotnické služby, bydlení, chudoba, sociální vyloučení a přistěhovalectví. Eurostat disponuje významným souborem těchto statistik a na základě Vzájemného informačního systému sociálního zabezpečení (VISSZ) (14) probíhá mezi členskými státy a Evropskou unií rozsáhlá výměna informací o sociální ochraně. Právní rámec pro ESISSO by však zajistil komplexnější a realističtější popis sociální ochrany v členských státech.

5.   Vývoj v oblasti sociální ochrany

5.1   Bydlení

5.1.1

Dostupnost bydlení je oblastí, jež vyžaduje posouzení. Měření skutečné dostupnosti bydlení musí být dost komplexní.

5.1.2

Tyto otázky ještě více zdůrazňují význam shromažďování sociálních a ekonomických statistik v členských státech ve prospěch veřejnosti. Ukazatele udržitelnosti by měly být zachovány jako varování.

5.2   Důchody

5.2.1

Shromažďování statistik v této oblasti probíhá v mnoha zemích EU.

5.2.2

Měření předpokládaných populačních změn je však komplikováno potížemi při odhadování počtu přistěhovalců. Zahrnutí předpokládaného počtu přistěhovalců a pravděpodobného dopadu na udržitelnost veřejně financovaných penzijních fondů však může být důležité. Čím přesnější tedy budou data o imigračních tocích, tím větší bude přínos statistik pro řádný proces rozhodování.

V Bruselu dne 5. července 2006.

předsedkyně

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Anne-Marie SIGMUND


(1)  Stanovisko EHSV ze dne 20.4.2006 ke sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Pracujme společně, pracujme lépe: nový rámec pro otevřenou koordinaci politiky sociální ochrany a začlenění v Evropské unii. Zpravodaj: pan Olsson. Úř. věst. C 185, 8.8.2006.

(2)  Viz poznámka pod čarou č. 1.

(3)  Stanovisko EHSV ze dne 20.4.2006 ke sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Pracujme společně, pracujme lépe: nový rámec pro otevřenou koordinaci politiky sociální ochrany a začlenění v Evropské unii. Zpravodaj: pan Olsson. Úř. věst. C 185, 8.8.2006

(4)  Social Benchmarking policy making (Tvorba politiky sociálního benchmarkingu), Caroline de la Porte.

(5)  Definice z příručky ESISSO (1996).

(6)  Social Benchmarking policy making (Tvorba politiky sociálního benchmarkingu), Caroline de la Porte.

(7)  Zasedání Evropské rady v Bruselu ve dnech 16. a 17. října 2003, závěry předsednictví.

(8)  KOM(2006) 11 v konečném znění 2006/2004 (COD).

(9)  KOM (2005) 706 v konečném znění.

(10)  KOM (2003) 261 v konečném znění.

(11)  KOM (2003) 261 v konečném znění.

(12)  Příručka ESISSO 1996.

(13)  Příručka ESISSO 1996.

(14)  Příručka VISSZ 2004.


16.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 309/81


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Vztahy mezi Evropskou unií a Andským společenstvím národů

(2006/C 309/18)

Dne 14. července 2005 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s článkem 29 odstavce 2 Jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko k: Vztahy mezi Evropskou unií a Andským společenstvím národů.

Specializovaná sekce „Vnější vztahy“, kterou Výbor pověřil přípravou prací na toto téma, přijala stanovisko dne 1. června 2006. Zpravodajem byl pan MORENO PRECIADO.

Na 428. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 5. a 6. července 2006 (jednání ze dne 5. července), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 156 hlasy pro, 2 hlasy proti a 10 členů se zdrželo hlasování.

1.   Úvod

1.1

Závěrečné prohlášení 3. setkání občanské společnosti Evropské unie (EU) a Latinské Ameriky a karibské oblasti (LAKO) uvádí „vytvoření skutečného partnerství, které by se zakládalo na souboru dohod mezi Evropskou unií (EU) a různými subjekty oblasti“, a ve stejném prohlášení se požaduje zahájení vyjednávání s Andským společenstvím (CAN) (1).

1.2

V „prohlášení z Guadalajary“, které bylo schváleno 3. vrcholným setkáním nejvyšších představitelů států a vlád EU-LAKO (2), se uvádí, že „naším společným strategickým cílem“ je uzavření Dohody o partnerství EU-CAN (podobné stávající dohodě s Mexikem a Chile a dohodě, která se vyjednává s Mercosurem), která by zahrnovala zónu volného obchodu.

1.3

Na tomto vrcholném setkání EU-LAKO se také rozhodlo, že bude provedeno společné hodnocení, jehož cílem je zjistit stav ekonomické integrace v Andském společenství. S tímto hodnocením se započalo v lednu 2005.

1.4

Státy Evropské unie do dnešní doby nevyužily ekonomické a obchodní možnosti v Andském společenství a i přesto, že je EU druhým největším obchodním partnerem po USA, je míra hospodářské výměny spíše nízká. Snaha institucí Andského společenství o prohloubení integrace (i přes obtíže a omezení uvedená v tomto dokumentu) příznivě ovlivňuje možnost vzniku dohody o partnerství, která může významně přispět k nárůstu obchodní výměny mezi EU a Andským společenstvím, jak již bylo zřejmé v jiných odvětvích.

1.5

EHSV udržuje v oblasti vztahů s andskou občanskou společností pravidelné vztahy s institucemi, které v současné době zastupují sociální partnery z celé oblasti: Poradní rada pracujících Andského společenství (CCLA) a Poradní rada zaměstnavatelů Andského společenství (CCEA).

1.6

EHSV pořádal ve spolupráci s generálním sekretariátem CAN ve dnech 6. – 7. 2. 2006 v Limě slyšení, kterého se zúčastnily jak Poradní rada zaměstnavatelů a Poradní rada pracujících, tak i jiná andská sdružení občanské společnosti, jejichž hodnotné příspěvky byly zapracovány do tohoto dokumentu. Účastníci souhlasili se započetím vyjednávání s EU, poukázali ovšem na to, že partnerství s EU by mělo zohlednit rozdíly mezi oběma oblastmi, nepřipustit modely rozvoje, které vytvářejí závislost, přispět ke snížení sociálního dluhu oblasti a podpořit účinnou sociální soudržnost.

1.7

Toto stanovisko má institucím zprostředkovat názor organizované občanské společnosti na vztahy s Andským společenstvím, který je v souladu s návrhy závěrečného prohlášení 4. setkání občanské společnosti EU-LAKO (které se konalo ve Vídni v dubnu 2006 a ve kterém bylo opakovaně zdůrazněno, že je třeba, aby EU přispěla k posílení integračních procesů v Latinské Americe) a se závěrečnými doporučeními vrcholného setkání nejvyšších představitelů států a vlád EU-LAKO (které se konalo v květnu 2006) v souvislosti s případnou Dohodou o partnerství EU-LAKO, která jsou shrnuta v závěrečném prohlášení:

„S ohledem na společný strategický cíl stanovený v prohlášení z Guadalajary, vítáme rozhodnutí přijaté Evropskou unií a Andským společenstvím zahájit během roku 2006 proces, který by vedl k vyjednávání Dohody o partnerství, která by zahrnovala politický dialog, programy spolupráce a obchodní dohodu.“

2.   Situace v pěti státech Andského společenství

2.1

Není jednoduché stručně shrnout situaci v pěti státech, které sice leží ve stejné geografické oblasti – v oblasti And –, ale jsou tak rozdílné z pohledu ekonomické a demografické situace, politického vývoje atd. Proto budou ve stanovisku uvedeny pouze některé nejdůležitější aspekty ze současnosti každé z těchto zemí.

2.2

Bolívie je nejchudší z pěti andských zemí a jednou z nejméně rozvinutých v celé Latinské Americe. Částečně je to odůvodněno tím, že země nemá přímý přístup k moři, dalšími důvody jsou nízký počet obyvatel, kteří stále častěji emigrují, nedostatek půdy vhodné pro konkurenceschopné zemědělství, historicky podmíněná závislost na několika málo přírodních zdrojích, vytěsňování indiánských národů, které tvoří více než polovinu obyvatelstva, a rostoucí napětí mezi tradičním centrem politické moci v náhorní plošině a mezi posilujícími hospodářskými oblastmi v nížinách ve východní části země. Zemi se sice podařilo najít řešení v demokratickém rámci, ale dlouhodobá nejistota negativně ovlivnila její ekonomický rozvoj. Nová vláda, která vykonává svou funkci od ledna 2006, provádí obsáhlé reformy, které mají vést k rozvoji a zároveň udržet právní jistotu investic a dodržování mezinárodních závazků a platných bilaterálních dohod.

2.3

Situace v Ekvádoru je velmi podobná situaci v Bolívii, významná část populace je indiánského původu a existují značné politické a kulturní rozdíly mezi pobřežní nížinou a náhorní plošinou. I když v posledních letech bylo otevřených sociálních konfliktů méně, politická nestabilita dokonce ještě stoupla. 49 % (3) obyvatelstva žije pod hranicí chudoby. Hospodářské krize posledního desetiletí společně s „dolarizací“ ekonomiky přispěly k tomu, že míra chudoby vzrostla a že 10 % aktivního obyvatelstva emigrovalo. Finanční zásilky emigrantů se vyšplhaly v roce 2004 na 1 740 milionů dolarů a byly tak po ropě druhým nejsilnějším zdrojem devizových příjmů.

2.4

V Peru probíhal vývoj jinak, neboť země nejprve prošla fází terorismu (v 80. a na začátku 90. let) a poté měla autoritativní a korupční vládu (za prezidenta Fujimoriho). I přes vysokou míru hospodářského růstu se současné vládě nepodařilo provést politické a sociální reformy a vláda nemá téměř žádnou podporu u obyvatelstva. V souvislosti s CAN mělo Peru námitky k různým aspektům subregionální integrace, i když se sídlo generálního sekretariátu nachází v Limě.

2.5

Případ Venezuely (4) je sledovaný v celé oblasti stejně jako v jiných částech světa, neboť země v posledních letech prošla značným politickým a sociálním napětím, které bylo vyvoláno zapřisáhlou rivalitou mezi příznivci a odpůrci prezidenta Cháveze. Hospodářství Venezuely závisí stále více na vývozu ropy, jejíž vysoká cena na mezinárodních trzích umožňuje vládě vést aktivní mezinárodní politiku a disponovat dostatečným rozpočtem pro provádění domácí politiky.

2.6

I když je v Kolumbii vysoká míra politického a sociálního násilí a situaci ještě zhoršuje obchod s drogami, podařilo se v zemi zachovat demokratický institucionální rámec, což je v Latinské Americe spíše nezvyklé a vedle politického úsilí byl také výkon hospodářství významný. Přestože násilí v Kolumbii relativně ubylo, i nadále dochází k zabíjení a únosů odborářů, novinářů, podnikatelů a členů dalších organizací zaměřených na lidská práva.

3.   Andská integrace

3.1   Vývoj institucí

3.1.1

Andské společenství je nejstarší systém integrace v Latinské Americe. Zakladatelské státy – Bolívie, Kolumbie, Chile, Ekvádor a Peru – podepsaly v roce 1969 Dohodu z Cartageny, kterou tenkrát vznikl tzv. Andský pakt. Po třech letech přistoupila Venezuela a v roce 1976 vystoupilo Chile. Stávajících pět členů (Bolívie, Kolumbie, Ekvádor, Peru a Venezuela) má 120 milionů obyvatel a celkový HDP asi 265 milionů dolarů. Vnitřní trh čítá asi 8,6 miliard dolarů.

3.1.2

Tato integrační skupina přešla za svých 35 let existence od protekcionisticky zaměřeného systému (náhrada dovozu), který byl velmi obvyklý v 60. a 70. letech, k jinému systému, se zaměřením na „otevřený regionalismus“. Dále proběhlo několik institučních reforem, které měly za cíl prohloubení integrace, jež vyvrcholila v roce 1997 vytvořením Andského společenství. Proto má CAN velmi rozvinutou strukturu institucí a skutečně obsáhlá pravidla společenství.

3.1.3

Cílem Systému andské integrace (SAI) (5), který byl v roce 1996 vytvořen Protokolem z Trujilla, je koordinace mezi orgány, aby tak byla prohloubena a posílena andská integrace. Systém je tvořen mezivládními organizacemi a organizacemi společenství a má výkonnou, legislativní, zákonodárnou, poradní a kontrolní funkci.

3.1.4

Hlavní rozhodovací orgány systému, Andská rada ministrů zahraničních věcí a Komise andského společenství, mají mezivládní charakter. Komisi náleží legislativní činnost v oblasti ekonomiky, obchodu a investic. Andská rada ministrů zahraničních věcí se zabývá všemi ostatními záležitostmi, které nespadají do působnosti Komise, především tématy politickými, ekonomickými, ekologickými, politiky migrace a volného pohybu osob a také koordinací zahraničněpolitických aktivit různých orgánů společenství.

3.1.5

Nejvyšší politický orgán SAI je Rada prezidentů Andského společenství, která je tvořena nejvyššími představiteli členských států. Svými prohlášeními a nařízeními určuje konání ostatních orgánů a institucí SAI. Předsednictví v Radě prezidentů Andského společenství se střídá každého půl roku podle abecedního pořádku a tento rotační systém se týká také dalších mezivládních orgánů.

3.1.6

Významnou roli mezi orgány a institucemi společenství SAI má generální sekretariát Andského společenství (SG-CAN) se sídlem v Limě (Peru) (6). SG-CAN poskytuje mezivládním institucím odbornou podporu. V některých specifických oblastech má legislativní pravomoci (přijímání rozhodnutí), právo předkládat návrhy zákonů a jiné specifické pravomoci.

3.1.7

Orgány společenství jsou také Soudní dvůr Andského společenství a Andský parlament, uznanými doplňkovými institucemi jsou Poradní rada zaměstnavatelů a Poradní rada pracujících, Andská finanční korporace (Corporación Andina de Fomento, CAF), Latinskoamerický rezervní fond (Fondo Latinoamericano de Reservas, FLAR), Úmluva Simón Rodríguez a Úmluva Hipólito Unanue a Andská univerzita Simona Bolívara.

3.2   Současný stav andské integrace

3.2.1

Při hodnocení andské integrace je dobré zohlednit dvě věci. Na jedné straně, i když CAN funguje více než 30 let, je to sdružení pěti rozvojových zemí (s průměrným příjmem na obyvatele 2 364 EUR oproti průměrným 20 420 EUR ve stávající EU-25), se vším, co to znamená z hlediska institucí a ekonomické kapacity.

3.2.2

Na straně druhé s tím souvisí, že zatímco na poli rysů charakteristických pro integraci – tzn. vše, co souvisí s vytvořením společného trhu – bylo v CAN dosaženo jen malého pokroku, v jiných oblastech byl zaznamenán značný rozvoj. Oblast obchodní integrace se potýkala s obtížemi, jiné rozměry CAN– kulturní, sociální, finanční atd. – byly naopak posíleny.

3.2.3

Pro pochopení, jak CAN funguje ve skutečnosti, je obvyklým východiskem ekonomická integrace. Zde lze říci, že CAN se vyvíjela nepravidelně. Až v roce 1993 se podařilo vytvořit oblast volného obchodu, které se Peru zpočátku neúčastnilo. K plánovanému zavedení společného zahraničního cla (Arancel Externo Común AEC) pro všechny členy dosud nedošlo, třebaže v oblasti harmonizace obchodu bylo dosaženo pokroku. V této souvislosti a v zájmu dosažení co největšího prospěchu pro obě strany je v rámci budoucí dohody o partnerství EU-CAN zásadní, aby země CAN vytvořily skutečnou celní unii.

3.2.4

Důsledkem tohoto omezeného pokroku ve struktuře právních předpisů bylo, že obchod uvnitř společenství zůstal na nízké úrovni a mezi jednotlivými roky byly zaznamenány silné výkyvy. V 90. letech obchod mezi členskými státy Andského společenství významně narostl, z 4,1 % v roce 1990 na 14,2 % v roce 1998 (7) I tak je to ovšem nízké číslo ve srovnání s obchodem uvnitř skupiny v 70. letech, který je současně pod latinskoamerickým průměrem (20,2 %). Od roku 1998 obchod uvnitř CAN klesal (10,4 % v roce 2004), i když v roce 2005 zaznamenal nárůst.

3.2.5

Objem vnitřního obchodu Andského společenství byl nižší než obchod s USA (46,6 % celkového obchodu v roce 2004) a téměř stejný jako obchod s Evropskou unií (11 % v roce 2004). Tři z pěti stávajících členů CAN směřují méně než 12 % vývozu na subregionální trh.

3.2.6

V oblasti integrace bylo dosaženo dílčích pokroků, i když existovaly četné obtíže, částečně z důvodu chybějící politické vůle, bezpochyby ale i z jiných důvodů, kterými jsou struktura trhů, rozdíly v přijatých ekonomických modelech, rozdílná úroveň hospodářského rozvoje, geografická situace, která ztěžuje obchod uvnitř společenství a interní politické problémy. Je však třeba zdůraznit, že CAN dokázalo pokračovat v integraci po více než 30 let. Nedostatek moderní infrastruktury v oblasti komunikace a dopravy mezi pěti andskými zeměmi je jednou z hlavních překážek při uskutečňování vnitřního trhu společenství a pro celkový rozvoj CAN.

3.2.7

Dále je třeba zdůraznit, že andské země CAN mají jen vlažný vztah k praktické koordinaci svých zahraničních vztahů. Bolívie a Venezuela se přiblížily Mercosuru, zatímco Peru a Kolumbie podepsaly smlouvy o volném obchodu s USA.

3.2.8

Tyto rozdíly se prohloubily poté, co Venezuela dne 22. dubna 2006 oznámila své vystoupení z Andského společenství. Tato skutečnost a podpis Smlouvy o volném obchodu uvrhly CAN do hluboké politické krize, která se bude řešit na mimořádném vrcholném setkání.

3.3   Výzvy sociální soudržnosti

3.3.1

Jak již bylo řečeno výše, CAN se neomezuje pouze na ekonomickou integraci. Od začátku byla snaha začlenit do procesu andské integrace také politický a sociální rozměr. Toto přání je výsledkem boje za demokracii, který nedávno prodělaly některé země subregionu, a také potřeby dodat hlasu Andského společenství větší síly nejen v Latinské Americe, ale i v ostatních částech světa. CAN je vlastně výsledkem sociální a hospodářské reality v Andách.

3.3.2

Údaje o nedostatečné sociální soudržnosti jsou stísňující: 50 % obyvatelstva And, tedy asi 60 milionů osob, žije pod hranicí chudoby. Pět zemí CAN patří k zemím, ve kterých je celosvětově nejvyšší nerovnost (měřeno indexem Gini); to se týká nejen příjmu, nýbrž i jiných forem vyloučení na základě etnické příslušnosti, rasy, původu atd.

3.3.3

V této souvislosti je třeba poukázat na vysoké procento neformální práce, imigraci z jiných zemí společenství a z třetích zemí (vysoké procento tvoří ženy) a jiné jevy, jako vyloučení indiánských obyvatel, kteří představují většinu (Bolívie), či významné menšiny (Ekvádor a Peru) v této oblasti. Skutečnost, že se v této oblasti vyrábí většina celosvětové spotřeby kokainu, podporuje stínovou ekonomiku a vysoké procento zavlečených osob, násilí a korupce, což v případě Kolumbie vedlo k dlouhotrvajícímu ozbrojenému konfliktu.

3.3.4

Vzhledem k této situaci nemůže být liberalizace obchodu jediným nástrojem na podporu soudržnosti mezi andskými zeměmi. Proto je v rámci nových strategických směrů („Nuevo Diseño Estratégico“) generálního sekretariátu CAN (8) připisován zrušení cla pouze menší význam, zato jsou upřednostněna jiná témata, jako např. zlepšení konkurenceschopnosti, duševní vlastnictví, odstranění netarifních překážek, infrastruktura, volný pohyb osob, energetika, životní prostředí a bezpečnost.

3.3.5

Jedním z hlavních bodů této nové strategie, která je zaměřena na integraci v zájmu rozvoje a globalizace, je sociální rozvoj. Proto je jednou z nejvýznamnějších iniciativ, které byly v poslední době vyvinuty v Andském společenství, integrovaný plán sociálního rozvoje (PIDS) (9), který byl schválen v září 2004 a je zaměřen na boj proti chudobě, vyloučení a sociální nerovnosti v oblasti. PIDS by mohl střednědobě sloužit jako základ pro globální strategii sociální (a ekonomické) soudržnosti. Pro CAN je metoda otevřené koordinace, kterou EU používá v sociální oblasti, zajímavá. Příznivě přijímá také myšlenku sociálního fondu, který by byl srovnatelný se strukturálními fondy EU. CAN se tak stává prvním subregionem, který se pokouší přijmout rysy evropského sociálního modelu.

3.3.6

Sociální rozměr je každopádně tématem, které se od roku 1999 (10) stále častěji objevuje v politických prohlášeních a rozhodnutích Andského společenství, v posledních pěti letech byly poprvé vyvinuty konkrétní iniciativy.

3.3.7

Při dialogu prezidentů Andského společenství o integraci, rozvoji a sociální soudržnosti bylo uznáno, že ekonomiky andských států musí pro získání mezinárodnějšího charakteru spustit proces diverzifikace výroby a zvýšení konkurenceschopnosti, který by se týkal jak mikropodniků, tak malých a středních podniků, podporoval by spolupráci i práci v rámci společenství a vytvořil vhodné podmínky pro místní rozvoj a regionalizaci prostřednictvím koncepce územního rozvoje.

3.3.8

V současné době jsou dle generálního sekretariátu CAN výraznými cíli Andského společenství globalizace a integrace, rozvoj a konkurenceschopnost, sociální integrace a sociální soudržnost a současně posílení demokratického vytváření politiky. Sociální agenda, jež s tím souvisí, obsahuje všechna tato témat