21.9.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 227/1

21.9.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 227/2

21.9.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 227/6

(1)

V roce 2003 a 2004 nové členské státy v souladu s postupem stanoveným v příloze IV, kapitole 3, odst. 1 písm. c) (podle článku 22) Smlouvy o přistoupení České republiky, Estonska, Kypru, Lotyšska, Litvy, Maďarska, Malty, Polska, Slovinska a Slovenska k Evropské unii („přístupová smlouva“) oznámily Komisi opatření, která by měla být považována za stávající podporu ve smyslu čl. 88 odst. 1 Smlouvy o ES, ale která nebyla výslovně uvedena v přístupové smlouvě.

(2)

Tento postup zahrnoval podpůrná opatření ve všech odvětvích s výjimkou dopravy a zemědělských činností spojených s výrobou, zpracováním a uváděním na trh produktů uvedených v příloze I Smlouvy o ES, na která se uplatňovala zvláštní ustanovení.

(3)

Komise nyní zveřejnila úplný seznam opatření, která ve smyslu čl. 88 odst. 1 a podle postupu uvedeného v bodě 1 výše považuje za stávající podporu, na této internetové adrese: http://ec.europa.eu/comm/competition/state_aid/register/.

Opatření v odvětví rybolovu jsou zveřejněna zde: http://ec.europa.eu/fisheries/legislation/state_aid_en.htm.

(4)

Zveřejnění uvedené v bodě 3 se týká výhradně opatření, která se považovala za stávající podporu podle prozatímního postupu pro stávající podporu (1). Některá opatření byla Komisí schválena jako stávající podpora a byla již zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie (2). Tato opatření jsou také zahrnuta v tomto zveřejnění.

(5)

Dotčené nové členské státy byly informovány o příslušných rozhodnutích Komise prostřednictvím dopisů od příslušných komisařů.

21.9.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 227/7

1.

Evropská komise zaevidovala pod č. 2006/4524 SG(06)A/4107 stížnost týkající se postupu při vzniku smíšeného podniku ve Valencii, Španělsko.

2.

Komise obdržela několik stovek exemplářů této stížnosti. S cílem průběžně informovat zúčastněné osoby a zároveň hospodárně využít své administrativní zdroje zveřejňuje Komise toto potvrzení o přijetí v Úředním věstníku Evropských společenství a na internetových stránkách Europa (http://ec.europa.eu/community_law/complaints/receipt/index_en.htm).

3.

Komise tuto stížnost přezkoumá z hlediska příslušných právních předpisů Společenství. Stěžovatelé budou stejným způsobem informováni o výsledcích tohoto přezkoumání a o jakémkoli následném opatření, jež se Komise rozhodne přijmout.

4.

Komise bude usilovat o přijetí rozhodnutí o případu do dvanácti měsíců od data zaevidování stížnosti (buď zahájí řízení pro porušení povinností či ukončí případ bez dalších kroků).

5.

Komise bude chránit práva stěžovatelů a v případě, že se bude muset obrátit na úřady členského státu, proti němuž je stížnost namířena, učiní tak bez uvedení totožnosti stěžovatelů. Stěžovatelé však v případě takovéto komunikace s úřady mohou Komisi zmocnit, aby jejich totožnost uvedla.

21.9.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 227/8

1.

Aubagne a Marseille, zveřejněné v Úředním věstníku Evropských společenství C 350, 30.12.1995.

2.

Carcassonne a Paříží, zveřejněné v Úředním věstníku Evropských společenství C 227, 1.9.1995, změněné dne 29. prosince 1995 (Úřední věstník Evropských společenství C 349), dne 14. června 1997 (Úřední věstník Evropských společenství C 180) a dne 20. listopadu 2003 (Úřední věstník Evropské unie C 279).

3.

La Rochelle a Paříží, zveřejněné v Úředním věstníku Evropských společenství C 18, 22.1.2002.

4.

Montbéliard a Paříží, zveřejněné v Úředním věstníku Evropských společenství C 350, 30.12.1995.

5.

Montpellier a Nantes, zveřejněné v Úředním věstníku Evropských společenství C 123, 26.4.1996.

6.

Pau a Madridem, zveřejněné v Úředním věstníku Evropských společenství C 240, 15.9.1995.

7.

Pau a Nantes, zveřejněné v Úředním věstníku Evropských společenství C 188, 28.6.1996.

8.

Remeší a Clermont-Ferrand, zveřejněné v Úředním věstníku Evropských společenství C 72, 6.3.2001.

9.

Rennes a Lille, zveřejněné v Úředním věstníku Evropských společenství C 151, 25.5.1996.

10.

Toulon a Lyon, zveřejněné v Úředním věstníku Evropské unie C 22, 27.1.2004.

21.9.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 227/9

—

na webové stránce Europa – hospodářská soutěž (http://ec.europa.eu/comm/competition/mergers/cases/). Tato webová stránka umožňuje vyhledat jednotlivá rozhodnutí o spojení, a to včetně společnosti, čísla případu, data a indexu odvětví hospodářství.

—

v elektronické podobě na webové stránce EUR-Lex, pod dokumentem č. 32006M4333. EUR-Lex umožňuje přístup k Evropskému právu přes Internet. (http://ec.europa.eu/eur-lex/lex)

21.9.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 227/10

A.

Toto sdělení se přijímá podle pravidel vyplývajících z Dohody o Evropském hospodářském prostoru (dále jen „Dohoda o EHP“) a z Dohody mezi státy ESVO o zřízení Kontrolního úřadu a Soudního dvora (dále jen „Dohoda o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru“).

B.

Evropská Komise (dále jen „Komise“) vydala sdělení o spolupráci se sítí orgánů pro hospodářskou soutěž (1). Tento nezávazný právní akt obsahuje zásady a pravidla, kterými se Komise řídí v oblasti hospodářské soutěže. Také vysvětluje, jakým způsobem se má uskutečňovat spolupráce mezi sítí orgánů pro hospodářskou soutěž v rámci EU.

C.

Kontrolní úřad ESVO má za to, že výše zmíněný dokument má význam pro EHP. Aby bylo možno zachovat rovné podmínky hospodářské soutěže a zajistit jednotné uplatňování pravidel hospodářské soutěže EHP v celém Evropském hospodářském prostoru, vydal Kontrolní úřad na základě zmocnění podle čl. 5 odst. 2 písm. b) Dohody o kontrolním úřadu a Soudním dvoru toto sdělení. Při uplatňování příslušných právních předpisů EHP na konkrétní případy se Kontrolní úřad hodlá řídit zásadami a pravidly stanovenými v tomto sdělení (2).

D.

Účelem tohoto sdělení je zejména přesně určit, jakým způsobem hodlá Kontrolní úřad spolupracovat s orgány pro hospodářskou soutěž států ESVO (3) ohledně ustanovení článků 53 a 54 Dohody o ESVO v konkrétních případech a jakým způsobem by měla probíhat spolupráce v rámci sítě orgánů pro hospodářskou soutěž ESVO.

E.

Toto sdělení nahrazuje sdělení Kontrolního úřadu ESVO o spolupráci mezi vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž a Kontrolním úřadem ESVO při řešení případů spadajících do působnosti článků 53 a 54 Dohody o EHP (4).

F.

Toto sdělení se týká případů, v nichž je Kontrolní úřad příslušným kontrolním orgánem podle článku 56 Dohody o EHP.

1.

Kapitola II protokolu 4 k Dohodě o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru o všeobecných procesních pravidlech k provádění článků 53 a 54 Dohody o EHP (dále jen „kapitola II“) (5) zavádí systém, ve kterém Kontrolní úřad ESVO a orgány členských států ESVO pro hospodářskou soutěž (6) mohou používat článek 53 a článek 54 Dohody o EHP. Vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž a Kontrolní úřad společně vytvářejí síť veřejných orgánů. Jednají ve veřejném zájmu a úzce spolupracují při ochraně hospodářské soutěže. Síť představuje fórum pro diskusi a spolupráci při uplatňování a prosazování politiky hospodářské soutěže EHP. Poskytuje rámec pro spolupráci orgánů pro hospodářskou soutěž ESVO v případech, kdy se používají články 53 a 54 Dohody o EHP, a je základem pro vytváření a udržování společné kultury hospodářské soutěže ve státech ESVO. Tato síť se nazývá „sítí pro hospodářskou soutěž ESVO“.

2.

Struktura vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž se v jednotlivých státech ESVO liší. V jednom státě ESVO šetří případy a přijímá všechny druhy rozhodnutí jeden subjekt. V jiných státech ESVO jsou funkce rozděleny mezi dva subjekty, z nichž jeden je pověřen šetřením případu a druhý, kolegiální orgán, odpovídá za přijetí rozhodnutí v daném případě. V jednom vnitrostátním systémů mohou být některé druhy sankcí ukládány pouze soudem. S výhradou obecné zásady efektivity článek 40 kapitoly II státům ESVO umožňuje, aby určily subjekt nebo subjekty, které budou jmenovány vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž, a přidělily jim úkoly. Podle obecných zásad práva EHP, zejména podle článku 3 Dohody o EHP jsou státy ESVO povinny vytvořit sankční systém, který obsahuje sankce, jež jsou účinné, přiměřené a které odrazují od jednání v rozporu s právem EHP (7)  (8). Systémy provádění pravidel hospodářské soutěže států ESVO se liší, avšak podepsáním prohlášení ve formě přílohy k tomuto sdělení vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž ESVO vzájemně uznávají příslušné normy systémů ostatních členských států jako základ pro spolupráci.

3.

Síť, kterou tvoří orgány pro hospodářskou soutěž, by měla zajistit jak účinnou dělbu práce, tak i efektivní a jednotné uplatňování pravidel hospodářské soutěže EHP. Hlavní zásady fungování sítě stanoví kapitola II. Toto sdělení představuje podrobnosti systému.

4.

Konzultace a výměny v rámci sítě patří k záležitostem mezi donucovacími orgány a nemění práva nebo povinnosti plynoucí pro podniky z práva EHP nebo vnitrostátních právních předpisů. Každý orgán pro hospodářskou soutěž zůstává plně odpovědný za zajištění řádného průběhu řízení v případech, kterými se zabývá.

5.

Kapitola II je založena na systému, v jehož rámci jsou všechny orgány pro hospodářskou soutěž zmocněny používat článek 53 nebo 54 Dohody o EHP a odpovídají za účinnou dělbu práce v rámci pilíře ESVO s ohledem na případy, ve kterých se šetření považuje za nezbytné. Zároveň může každý člen sítě podle vlastního uvážení rozhodnout, zda má být v daném případě zahájeno šetření. V rámci tohoto systému se případy bude zabývat:

6.

Ve většině případů bude případem pověřen orgán, který obdrží stížnost nebo zahájí řízení z moci úřední (9). Nové přidělení případu se zváží pouze na začátku řízení (viz bod 18 níže), pokud se dotčený orgán domnívá, že se případu nemůže ujmout, nebo pokud se ostatní orgány rovněž domnívají, že mohou jednat (viz body 8 až 14 níže).

7.

Považuje-li se nové přidělení případu kvůli účinné ochraně hospodářské soutěže a zájmu EHP za nezbytné, členové sítě usilují o nové přidělení případů pokud možno jedinému orgánu pro hospodářskou soutěž, který může jednat (10). V každém případě by měl být proces nového přidělování případu rychlý a účinný a neměl by zdržovat probíhající šetření.

8.

Orgán lze považovat za způsobilý jednat v daném případě, pokud jsou splněny všechny tři podmínky:

9.

Z výše uvedených kritérií vyplývá, že mezi protiprávním jednáním a územím státu ESVO musí existovat věcná spojitost, aby mohl být orgán pro hospodářskou soutěž tohoto státu ESVO považován za způsobilý k jednání. Lze očekávat, že ve většině případů budou způsobilé k jednání orgány těch států ESVO, v nichž je protiprávním jednáním hospodářská soutěž nejvíce dotčena, pokud jsou schopny samostatným nebo souběžným postupem účinně ukončit protiprávní jednání, ledaže by Kontrolní úřad ESVO mohl jednat lépe (viz bod 15 níže).

10.

Z toho vyplývá, že dohodami nebo jednáním, které významným způsobem nepříznivě ovlivňují hospodářskou soutěž, se obvykle zabývá jeden vnitrostátní orgán, a to zejména na svém území.

11.

Samostatný postup jediného vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž může být vhodný přesto, že způsobilých orgánů k jednání je více, pokud je postup jednoho vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž dostatečný k ukončení veškerého protiprávního jednání.

12.

Souběžný postup několika vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž může být na místě, pokud dohoda nebo jednání zásadním způsobem negativně ovlivňuje hospodářskou soutěž zejména na územích dotčených členských států a postup jediného vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž by nepostačoval k ukončení veškerého protiprávního jednání a/nebo k uložení přiměřených sankcí.

13.

Orgány, které se zabývají případem souběžně v co nejvyšší míře zkoordinují svou činnost. Přitom může být užitečné, aby jeden z nich byl jmenován jako vedoucí orgán, a aby na tento vedoucí orgán převzal úkoly jako např. koordinace opatření v rámci šetření, přičemž každý orgán odpovídá za provádění vlastního postupu.

14.

Kontrolní úřad ESVO je také způsobilý k jednání, pokud jedna nebo více dohod anebo jednání, včetně sítí obdobných dohod nebo jednání, ovlivňují hospodářskou soutěž ve dvou a více státech ESVO (přeshraničních trzích zahrnujících dva a více státy ESVO nebo několika vnitrostátních trzích).

15.

Kontrolní úřad je kromě toho způsobilý zabývat se zejména případy, které jsou úzce provázány s jinými předpisy EHP, které mohou být výlučně nebo účinnějším způsobem uplatněny Kontrolním úřadem, a sice pokud zájem EHP vyžaduje přijetí rozhodnutí Kontrolního úřadu za účelem rozvoje EHP v oblasti hospodářské soutěže a objeví-li se nový problém týkající se oblasti hospodářské soutěže nebo k zajištění účinného prosazování pravidel hospodářské soutěže.

16.

Aby se odhalila vícenásobná řízení a aby se zajistilo, že se případem zabývá vždy příslušný orgán pro hospodářskou soutěž, musí být členové sítě informováni v počáteční fázi případů, které byly zahájeny u různých orgánů pro hospodářskou soutěž (11). Pokud musí být případ přidělen znovu, je v nejlepším zájmu sítě i dotčených podniků, aby k novému přidělení došlo rychle.

17.

Na základě kapitoly II se zřizuje mechanismus k vzájemnému informování orgánů pro hospodářskou soutěž s cílem zajistit účinné a rychlé nové přidělení případů. V čl. 11 odst. 3 kapitoly II je stanoveno, že vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž jsou povinny informovat Kontrolní úřad ESVO, pokud jednají na základě článků 53 nebo 54 Dohody o EHP, před nebo neprodleně po zahájení prvního formálního vyšetřovacího opatření (12). Uvádí se v něm rovněž, že informace mohou být dány k dispozici také orgánům pro hospodářskou soutěž ostatních členských států. Orgány pro hospodářskou soutěž mají také v úmyslu dát informace vyměněné podle článku 11 k dispozici a zajistit jejich snadnou dostupnost pro všechny členy sítě. Principem čl. 11 odst. 3 kapitoly II je umožnit síti odhalování vícenásobných řízení a řešení možných záležitostí souvisejících s novým přidělením případů, jakmile orgán pro hospodářskou soutěž zahájí šetření případu. Informace by proto měly být poskytnuty vnitrostátním orgánům pro hospodářskou soutěž a Kontrolnímu úřadu před nebo ihned po opatření podobném vyšetřovacím opatřením, které může uskutečnit Kontrolní úřad podle článků 18 až 21 kapitoly II. II. Kontrolní úřad musí podobně informovat orgány pro hospodářskou soutěž podle čl. 11 odst. 2 kapitoly II. Členové sítě se budou vzájemně informovat o dosud nerozhodnutých případech pomocí standardního formuláře, který obsahuje určité podrobné údaje o případu, např. orgán, který se případem zabývá, dotčený výrobek, území a strany, údajné protiprávní jednání, domnělou dobu trvání protiprávního jednání a původ případu. Informují se rovněž o příslušných změnách, k nimž v případu dojde.

18.

Vyvstane-li otázka nového přidělení případu, měla by být vyřešena rychle, obvykle ve lhůtě dvou měsíců počínaje dnem, kdy byly síti zaslány první informace podle článku 11 kapitoly II. Během této lhůty budou orgány pro hospodářskou soutěž usilovat o to, aby dosáhly dohody o možném novém přidělení případu a popřípadě o úpravách týkajících se souběžného postupu.

19.

Obecně by měl orgán nebo orgány pro hospodářskou soutěž, které se případem zabývají na konci lhůty pro nové přidělení případu, pokračovat v řešení případu až do doby ukončení řízení. K novému přidělení případu po uplynutí počáteční lhůty pro přidělení případu v délce dvou měsíců by mělo dojít pouze tehdy, pokud se v průběhu řízení významně změní známé skutečnosti případu.

20.

Pokud je stejná dohoda nebo jednání předloženo několika orgánům pro hospodářskou soutěž, ať už obdržely stížnost, nebo zahájily řízení z vlastního podnětu, stanoví článek 13 kapitoly II právní základ pro přerušení řízení nebo zamítnutí stížnosti z důvodu, že se stejným případem zabývá nebo zabýval jiný orgán. V článku 13 kapitoly II neznamená „zabývání se případem“ pouze to, že byla stížnost podána u jiného orgánu. Znamená to, že jiný orgán šetří nebo šetřil případ vlastním jménem.

21.

Článek 13 kapitoly II se použije, pokud se záležitostí týkající se hospodářské soutěže, kterou předložil stěžovatel, zabýval nebo zabývá jiný orgán, i když dotyčný orgán jednal nebo jedná na základě stížnosti podané jiným stěžovatelem nebo v důsledku postupu zahájeného z moci úřední. To znamená, že článek 13 kapitoly II lze použít, pokud se dohoda nebo jednání týká stejného protiprávního jednání na stejném příslušném zeměpisném nebo výrobkovém trhu.

22.

Vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutìž může pøerušit nebo ukončit řízení, není však povinen tak učinit. Článek 13 kapitoly II ponechává prostor pro posouzení zvláštností každého jednotlivého případu. Tato flexibilita je důležitá: pokud jeden orgán pro šetření podstaty případu stížnost zamítl, jiný orgán nemusí chtít případ znovu zkoumat. Na druhé straně, pokud byla stížnost zamítnuta z jiných důvodů (např. orgán nebyl schopen shromáždit důkazy nezbytné k prokázání protiprávního jednání), jiný orgán může chtít provést vlastní šetření a případem se zabývat. Tato flexibilita se odráží i v případě dosud nerozhodnutých případů v tom, že si každý vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž může zvolit, zda řízení ukončí nebo přeruší. Jeden orgán možná nebude chtít uzavřít případ dříve, než bude znám výsledek řízení jiného orgánu. Možnost přerušit řízení znamená, že se orgán může rozhodnout později, zda řízení ukončí či neukončí. Tato flexibilita tedy usnadňuje jednotné uplatňování pravidel.

23.

Pokud orgán řízení přeruší nebo ukončí, poněvadž se případem zabývá jiný orgán, může předat – v souladu s článkem 12 kapitoly II – informace poskytnuté stěžovatelem orgánu, který se má případem zabývat.

24.

Článek 13 kapitoly II lze použít rovněž na část stížnosti nebo část řízení v daném případě. Může se stát, že se pouze část stížnosti nebo řízení z moci úřední překrývá s případem, který již byl řešen nebo který je řešen jiným orgánem pro hospodářskou soutěž. V tomto případě orgán pro hospodářskou soutěž, kterému byla stížnost předložena, má právo zamítnout část stížnosti na základě článku 13 kapitoly II a zabývat se odpovídajícím způsobem zbytkem stížnosti. Tatáž zásada platí pro ukončení řízení.

25.

Článek 13 kapitoly II není pouze právním základem pro přerušení nebo ukončení řízení z moci úřední nebo pro zamítnutí stížnosti. Vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž tak mohou učinit rovněž podle svého vnitrostátního procesního práva. Kontrolní úřad ESVO může zamítnout stížnost také kvůli neexistenci zájmu podle Dohody o EHP nebo z důvodů týkajících se povahy stížnosti (13).

26.

Hlavním prvkem fungování sítě je pravomoc všech orgánů pro hospodářskou soutěž sdělovat si a užívat informace (včetně dokumentů, prohlášení a digitálních informací), které byly shromážděny pro účely použití článku 53 nebo 54 Dohody o EHP. Tato pravomoc je předpokladem pro účinné a efektivní přidělování a vyřizování případů.

27.

V článku 12 kapitoly II se uvádí, že pro účely použití článků 53 a 54 Dohody o EHP jsou Kontrolní úřad ESVO a orgány pro hospodářskou soutěž států ESVO oprávněny vzájemně si sdělovat a užívat jako důkazy jakékoli skutkové nebo právní skutečnosti, včetně důvěrných informací. To znamená, že k výměně informací může dojít nejen mezi vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž a Kontrolním úřadem, ale také mezi jednotlivými vnitrostátními orgány. Článek 12 kapitoly II má přednost před případnými právními předpisy státu ESVO, které jsou s ním v rozporu. Otázka, zda předávající orgán informace získal zákonným způsobem, je upravena na základě práva, které platí pro tento orgán. Při předávání informací může předávající orgán informovat přijímající orgán, zda bylo získání těchto informací napadeno, popř. zda může být napadeno.

28.

Výměna a užití informací obsahuje pro podniky a fyzické osoby zejména tyto záruky.

29.

Kapitola II stanoví, že orgán pro hospodářskou soutěž může požádat jiný orgán pro hospodářskou soutěž o pomoc, aby získal informace jeho jménem. Vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž může požádat jiný vnitrostátní orgán, aby jeho jménem provedl vyšetřovací opatření. Článek 12 kapitoly II zmocňuje vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž, který poskytuje pomoc, aby předal informace, které shromáždil, dožadujícímu orgánu. Případná výměna mezi jednotlivými vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž a užití informací dožadujícím vnitrostátním orgánem se provádí podle článku 12 kapitoly II.Pokud vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž jedná jménem jiného orgánu, jedná podle vlastních postupů a v rámci vlastních pravomocí k šetření.

30.

Podle čl. 22 odst. 2 kapitoly II může Kontrolní úřad ESVO požádat vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž, aby provedl kontrolu svým jménem. Kontrolní úřad může buď přijmout rozhodnutí podle čl. 20 odst. 4 kapitoly II, nebo jednoduše zaslat žádost vnitrostátnímu orgánu pro hospodářskou soutěž. Úředníci vnitrostátního orgánu vykonávají své pravomoci v souladu s vnitrostátními právními předpisy. Během šetření mohou být vnitrostátnímu orgánu pro hospodářskou soutěž nápomocni úředníci Kontrolního úřadu.

31.

Všichni členové sítě usilují o rychlé a účinné přidělování případů. Vzhledem k tomu, že kapitola II vytváří systém, v němž mají Kontrolní úřad ESVO a vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž států ESVO pravomoc používat články 53 a 54 Dohody o EHP, představuje přidělování případů členům sítě pouhou dělbu práce, kdy se některé orgány zdrží jednání. Přidělování případů proto nezakládá individuální práva pro společnosti podílející se na protiprávním jednání nebo tímto jednáním dotčené, aby se daným případem zabýval konkrétní orgán.

32.

Pokud je případ nově přidělen určitému orgánu pro hospodářskou soutěž, je tomu tak proto, že uplatnění výše uvedených kritérií přidělování vedlo k závěru, že tento orgán je způsobilý, aby se případem zabýval buď sám, nebo souběžně s jiným orgánem. Orgán pro hospodářskou soutěž, kterému je případ přidělen nově, by měl být schopen zahájit v každém případě proti protiprávnímu jednání postup z moci úřední.

33.

Všechny orgány pro hospodářskou soutěž uplatňují právo EHP pro hospodářskou soutěž a kapitola II stanoví mechanismy, kterými se zajistí, aby byla pravidla dodržována jednotně.

34.

Pokud dojde k novému přidělení případu v rámci sítě, dotčené podniky a stěžovatel(é) jsou orgány pro hospodářskou soutěž informováni co nejdříve.

35.

Pokud je stížnost předložena Kontrolnímu orgánu ESVO podle článku 7 kapitoly II a pokud Kontrolní úřad stížnost nešetří nebo nezakáže dohodu nebo jednání, proti němuž byla stížnost vznesena, má stěžovatel právo obdržet rozhodnutí, kterým se jeho stížnost zamítá. Tímto není dotčen čl. 7 odst. 3 kapitoly III protokolu 4 k Dohodě o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru (17). Práva stěžovatelů, kteří podávají stížnost u vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž, jsou upravena příslušnými vnitrostátními předpisy.

36.

Kromě toho článek 13 kapitoly II poskytuje všem vnitrostátním orgánům pro hospodářskou soutěž možnost, aby přerušily řízení nebo zamítly stížnost z důvodu, že se stejným případem zabývá nebo zabýval jiný orgán pro hospodářskou soutěž. Toto ustanovení umožňuje rovněž Kontrolnímu orgánu ESVO, aby zamítl stížnost z důvodu, že se případem zabývá nebo zabýval orgán pro hospodářskou soutěž některého státu ESVO. Článek 12 kapitoly II umožňuje předávání informací mezi orgány pro hospodářskou soutěž v rámci sítě, pokud budou splněny záruky uvedené ve zmíněném článku (viz bod 27).

37.

Kontrolní úřad ESVO se domnívá (18), že je v zájmu EHP poskytnout příznivé zacházení podnikům, které spolupracují při šetření týkajícím se protiprávního jednání, pokud jde o kartely. Dva státy ESVO přijaly rovněž programy (19) shovívavosti týkající se šetření v případě kartelů. Cílem programů shovívavosti je usnadnit odhalování činnosti kartelu ze strany orgánů pro hospodářskou soutěž a rovněž působit jako odrazující prostředek, pokud jde o účast v nezákonných kartelech.

38.

Jelikož ve státech ESVO neexistuje systém harmonizovaných programů shovívavosti, nelze žádost o shovívavost podanou u jednoho orgánu považovat za žádost o shovívavost u jiného orgánu. Proto je v zájmu žadatele, aby požádal o shovívavost u všech orgánů pro hospodářskou soutěž, které mají pravomoc používat článek 53 Dohody o ESVO na území, kterého se dotýká protiprávní jednání, a které mohou být považovány za způsobilé jednat proti dotyčnému protiprávnímu jednání (20). Vzhledem k významu, jaký má ve většině současných programů shovívavosti doba podání žádosti, musí žadatelé rovněž zvážit, zda by bylo vhodné podat žádosti o shovívavost u příslušných orgánů současně. Je na žadateli, aby učinil kroky, které považuje za vhodné na ochranu svého postavení, pokud jde o možné řízení u těchto orgánů.

39.

Používání a předávání informací získaných v rámci programu shovívavosti upravuje článek 11 B kapitoly II. Členové sítě budou podněcovat žadatele o shovívavost, aby poskytli souhlas s předáváním informací, které žadatelé o shovívavost dobrovolně poskytli a ostatních informací uvedených v čl. 11 B odst. 2 kapitoly II, zejména pokud jde sdělení těchto informací orgánům, u nichž může žadatel získat zacházení v rámci programu shovívavosti.a ostatních informací.

40.

Cílem kapitoly II je, aby články 53 a 54 Dohody o EHP byly používány v celém EHP jednotně. V tomto ohledu budou vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž dodržovat pravidlo konvergence uvedené v čl. 3 odst. 2 kapitoly II.V souladu s čl. 16 odst. 2 nemohou při rozhodování o dohodách, rozhodnutích nebo jednáních podle článků 53 nebo 54 Dohody o EHP, které jsou již předmětem rozhodnutí Kontrolního úřadu ESVO, rozhodnout v rozporu s rozhodnutím přijatým Kontrolním úřadem. Kontrolní úřad má konečnou (22), ne však výhradní odpovědnost za rozvoj politiky a zajištění soudržnosti, pokud jde o uplatňování práva EHP pro hospodářskou soutěž.

41.

Podle čl. 11 odst. 4 kapitoly II informují orgány pro hospodářskou soutěž členských států Kontrolní úřad ESVO nejpozději třicet dnů před přijetím rozhodnutí uplatňujícího články 53 nebo 54 Dohody o EHP, které nařizuje ukončení protiprávního jednání, přijímá závazky nebo odnímá výhodu plynoucí z nařízení o blokové výjimce. Nejpozději třicet dnů před přijetím rozhodnutí sdělí Kontrolnímu úřadu orgánu vylíčení případu, předpokládané rozhodnutí, nebo pokud neexistuje, jiný dokument naznačující navrhovaný postup.

42.

Podle čl. 11 odst. 3 kapitoly II existuje povinnost informovat Kontrolní úřad ESVO, ale informace může vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž informující Kontrolní úřad předat i jiným členům sítě.

43.

Pokud vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž informoval Kontrolní úřad ESVO podle čl. 11 odst. 4 kapitoly II a uplynula 30denní lhůta, rozhodnutí lze přijmout, pokud Kontrolní úřad nezahájil řízení. Kontrolní úřad může k případu podat písemné připomínky před přijetím rozhodnutí vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž. Vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž a Kontrolní úřad vyvinou přiměřené úsilí, aby zajistily jednotné uplatňování práva EHP (srov. bod 3 výše).

44.

Pokud zvláštní okolnosti vyžadují, aby vnitrostátní rozhodnutí bylo přijato ve lhůtě kratší než třicet dnů po předání informací podle čl. 11 odst. 4 kapitoly II, může dotčený vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž požádat Kontrolní úřad ESVO o rychlejší odpověď. Kontrolní úřad se snaží reagovat co nejrychleji.

45.

Z hlediska politiky hospodářské soutěže mohou být důležité také ostatní druhy rozhodnutí, tj. rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, rozhodnutí o ukončení řízení z moci úřední nebo rozhodnutí nařizující předběžná opatření, a členové sítě mohou mít zájem na vzájemném informování se o těchto rozhodnutích a případně na jejich projednání. Vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž proto mohou na základě čl. 11 odst. 5 kapitoly II informovat Kontrolní úřad ESVO, a tím i síť, o jakémkoli jiném případu, v němž se uplatňuje právo EHP pro hospodářskou soutěž.

46.

Všichni členové sítě by se měli vzájemně informovat o ukončení svých řízení, která byla síti oznámena podle čl. 11 odst. 2 a 3 kapitoly II.

47.

Kontrolní úřad ESVO je pověřen čl. 55 odst. 1 Dohody o EHP úkolem zajistit uplatňování zásad stanovených v článcích 53 a 54 Dohody o EHP a odpovídá za stanovení a provedení orientace politiky EHP pro hospodářskou soutěž (23)  (24). Podle článku 56 Dohody o EHP může kdykoli přijmout jednotlivá rozhodnutí podle článků 53 a 54 Dohody o EHP.

48.

V čl. 11 odst. 6 kapitoly II se uvádí, že zahájením řízení ze strany Kontrolního úřadu ESVO za účelem přijetí rozhodnutí podle kapitoly II ztrácejí všechny orgány pro hospodářskou soutěž členských států příslušnost používat články 53 a 54 Dohody o EHP. To znamená, že jakmile Kontrolní úřad zahájil řízení, vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž nemohou jednat ve stejném právním rámci proti stejné(ým) dohodě(ám) nebo jednání téhož (týchž) podniku(ů) na stejném příslušném zeměpisném nebo výrobkovém trhu.

49.

Zahájení řízení ze strany Kontrolního úřadu ESVO je formální akt (25), kterým Kontrolní úřad vyjadřuje svůj úmysl přijmout rozhodnutí podle oddílu III kapitoly II. Může k němu dojít v kterékoli fázi šetření případu ze strany Kontrolního úřadu ESVO. Pouhá skutečnost, že Kontrolní úřad obdržel stížnost, sama o sobě nepostačuje k tomu, aby vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž ztratily svou příslušnost.

50.

Mohou nastat dvě situace. Za prvé, pokud je Kontrolní úřad ESVO prvním orgánem pro hospodářskou soutěž, který zahajuje řízení v daném případě za účelem přijetí rozhodnutí podle kapitoly II, vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž se případem již nesmějí zabývat. Ustanovení čl. 11 odst. 6 kapitoly II stanoví, že jakmile Kontrolní úřad zahájí řízení, orgány pro hospodářskou soutěž členských států již nemohou zahájit vlastní řízení za účelem použití článků 53 a 54 Dohody o EHP u stejné(ých) dohody(dohod) nebo jednání téhož(týchž) podnik(ů) na stejném zeměpisném nebo výrobkovém trhu.

51.

Druhá situace nastane tehdy, pokud jeden nebo více orgánů pro hospodářskou soutěž členských států informovalo síť podle čl. 11 odst. 3 kapitoly II, že jednají v daném případě. Během počáteční lhůty pro přidělení případu (orientační lhůta v délce dvou měsíců, viz bod 18) Kontrolní úřad ESVO může zahájit řízení s účinky čl. 11 odst. 6 kapitoly II poté, co konzultoval dotčené orgány. Po fázi přidělování případu Kontrolní úřad může v zásadě použít čl. 11 odst. 6 kapitoly II pouze tehdy, nastane-li některá z těchto situací:

52.

Pokud již některý vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž v daném případě jedná, Kontrolní úřad ESVO vysvětlí důvody použití čl. 11 odst. 6 kapitoly II dotčenému vnitrostátnímu orgánu pro hospodářskou soutěž a ostatním členům sítě písemně.

53.

Kontrolní úřad ESVO oznámí síti svůj úmysl použít čl. 11 odst. 6 kapitoly II včas, aby členové sítě měli možnost požádat o zasedání poradního výboru v dané záležitosti dříve, než Kontrolní úřad zahájí řízení.

54.

Kontrolní úřad ESVO obvykle nepřijme (pokud není ohrožen zájem EHP) rozhodnutí, které je v rozporu s rozhodnutím vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž poté, co došlo k řádnému informování podle čl. 11 odst. 3 a 4 kapitoly II a Kontrolní úřad neuplatnil čl. 11 odst. 6 kapitoly II.

55.

Poradní výbor představuje fórum, v jehož rámci mohou odborníci z různých orgánů pro hospodářskou soutěž projednat jednotlivé případy a obecné záležitosti týkající se práva EHP pro hospodářskou soutěž (27).

56.

Poradní výbor je konzultován před přijetím jakéhokoliv rozhodnutí Kontrolního úřadu ESVO podle článků 7, 8, 9, 10, 23, čl. 24 odst. 2 nebo čl. 29 odst. 1 kapitoly II.Kontrolní úřad přihlíží co nejvíce ke stanovisku poradního výboru a sdělí výboru způsob, jakým vzala toto stanovisko na vědomí.

57.

U rozhodnutí o přijetí předběžných opatření je poradní výbor konzultován po rychlém a jednoduchém postupu na základě stručného zdůvodnění a vlastní části rozhodnutí.

58.

Je v zájmu sítě, aby důležité případy, kterými se zabývají orgány pro hospodářskou soutěž členských států podle článků 53 a 54 Dohody o EHP, mohly být projednány v poradním výboru. Kapitola II Kontrolnímu úřadu ESVO umožňuje, aby na pořad jednání poradního výboru dala určitý případ, kterým se zabývá některý vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž. O projednání může požádat Kontrolní úřad nebo kterýkoliv stát ESVO. Kontrolní úřad dá v každém případě na pořad jednání daný případ poté, co informovala dotčený(é) orgán(y) pro hospodářskou soutěž členských států. Toto projednání v poradním výboru nevede k formálnímu stanovisku.

59.

V důležitých případech může poradní výbor sloužit také jako fórum pro projednání přidělení případu. Zejména pokud Kontrolní úřad ESVO zvažuje použití čl. 11 odst. 6 kapitoly II po počáteční lhůtě pro přidělení případu, může být případ projednán v poradním výboru dříve, než Kontrolní úřad zahájí řízení. Poradní výbor může vydat v této záležitosti neformální prohlášení.

60.

Poradní výbor bude konzultován ohledně předloh doporučení Kontrolního úřadu ESVO, které se týkají nepoužívání aktů pro používání čl.53 odst. 3 Dohody o EHP, jak je uvedeno v příloze XIV k Dohodě o EHP (28).

61.

Kromě nařízení může Kontrolní úřad ESVO přijmout rovněž sdělení a obecné zásady. Tyto pružnější nástroje jsou velmi užitečné, pokud jde o vyložení a sdělení politiky Kontrolního úřadu a vysvětlení jejího výkladu pravidel hospodářské soutěže. Poradní výbor bude konzultován rovněž v případě těchto sděleních a obecných zásad.

62.

Ke konzultacím k předběžným návrhům rozhodnutí Kontrolního úřadu ESVO se zasedání poradního výboru koná nejdříve čtrnáct dnů po odeslání sdělení Kontrolnímu úřadu. Kontrolní úřad připojí k pozvánce na zasedání vylíčení případu, seznam nejdůležitějších dokumentů, tj. dokumentů, které je nutné posoudit v daném případě, a předběžný návrh rozhodnutí. Poradní výbor zaujme k předběžnému návrhu rozhodnutí Kontrolního úřadu stanovisko. Na žádost jednoho nebo několika členů musí být stanovisko zdůvodněno.

63.

Kapitola II umožňuje, aby se státy ESVO dohodly na kratší lhůtě mezi odesláním pozvánky a zasedáním.

64.

Kapitola II stanoví možnost písemného postupu konzultací. Pokud žádný stát ESVO nevznese námitku, Kontrolní úřad ESVO může konzultovat státy ESVO zasláním dokumentů a stanovením lhůty, v níž se mají k předběžnému návrhu vyjádřit. Tato lhůta nebude obvykle kratší než čtrnáct dnů s výjimkou rozhodnutí o předběžných opatřeních podle článku 8 kapitoly II. Pokud některý stát ESVO požaduje, aby se konalo zasedání, Kontrolní úřad ESVO zařídí jeho konání.

65.

Poradní výbor může doporučit zveřejnění svého stanoviska. V tomto případě Kontrolní úřad ESVO zveřejní stanovisko současně s rozhodnutím, přičemž přihlédne k oprávněnému zájmu podniků o ochranu jejich obchodního tajemství.

66.

Tímto sdělením není dotčen výklad příslušných ustanovení Dohody o EHP a právních předpisů soudů Společenství a Soudního dvora ESVO.

67.

Toto sdělení podléhá pravidelnému přezkumu, který provádějí společně vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž a Kontrolnímu úřadu ESVO. Na základě získaných zkušeností bude sdělení přezkoumáno nejpozději na konci třetího roku od jeho přijetí.

68.

Toto sdělení nahrazuje sdělení Kontrolního úřadu ESVO o spolupráci mezi vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž a Kontrolním úřadem ESVO při řešení případů spadajících do působnosti článků 53 a 54 Dohody o EHP zveřejněné v roce 2000 (29).

69.

Zásady uvedené v tomto sdělení budou dodržovány i těmi orgány pro hospodářskou soutěž států ESVO, které podepsaly prohlášení ve formě uvedené v příloze tohoto sdělení. V tomto prohlášení uznávají zásady tohoto sdělení a prohlašují, že je budou dodržovat. Seznam těchto orgánů je zveřejněn na internetové stránce Kontrolního úřadu. V případě potřeby bude aktualizován.