8.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 185/1

1.1

EHSV ve svém předcházejícím stanovisku (1) k tématu nanověd a nanotechnologií uznal za vhodné podat úvodem jednoduchý výklad, ve kterém by souhrnně formuloval nejčastěji použité pojmy, neboť stanovisko se týkalo částečně nového předmětu, jehož terminologie je málo známá nebo je zřídkakdy používána. Zdá se nám tedy vhodné uvést tyto definice na úvod tohoto stanoviska.

1.1.1

Vzhledem k tomu, že v roce 2006 je kromě šestého rámcového programu v platnosti mnoho jiných evropských programů, které vznikly po roce 2000 a ještě platí, zdálo se účelné v poznámkách uvést nejdůležitější programy, které souvisejí s nanovědami a nanotechnologiemi, a to zejména ty, které mají zvláštní význam pro nové členské státy, jež před rokem 2004 neměly příležitost sledovat jejich zrod a diskusi o jejich cílech.

1.2.1

Nano. Předpona nano- označuje miliardtinu celku. V našem případě se jedná o nanometry, tj. o miliardtinu metru.

1.2.2

Mikro. Předpona mikro- označuje miliontinu celku. V našem případě se jedná o mikrometry, tj. o miliontiny metru (čili tisícinu milimetru).

1.2.3

Nanovědy. Pojmem nanovědy se rozumí nový přístup k tradičním vědám (chemii, fyzice, elektronické biologii atd.) a vědám, kdy je předmětem zájmu základní struktura a chování materiálů na úrovni atomů a molekul. Tyto vědy studují potenciál atomů v různých vědních oborech (3).

1.2.4

Nanotechnologie. Pojmem nanotechnologie se rozumí technologie umožňující manipulovat s atomy a molekulami tak, že jsou vytvářeny nové povrchy a objekty s odlišným charakterem nebo uspořádáním atomů, které lze využívat v každodenním životě (4). Jedná se o technologie, které umožňují manipulace v oblasti miliardtin metru.

1.2.5

K výše uvedené definici je navíc účelné přidat ještě jinou definici, která je z vědeckého hlediska výstižnější. Pojem nanotechnologie definuje víceoborový přístup k vytváření materiálů, mechanizmů a systémů, s využitím zásahů do materiálů v měřítku nanometru. V zájmu této víceoborovosti a za účelem vytvoření kvalifikace nanotechnologií je nezbytné mít k dispozici širokou základnu znalostí v oblasti elektroniky, fyziky a chemie.

1.2.6

Nanomechanika. Rozměry objektů začínají být při zjišťování jejich vlastností důležité, pokud se (tyto rozměry) dostanou do oblasti jednoho až několika málo desítek (tuctů) nanometrů (ty pak představují objekty složené z několika málo desítek až několika málo tisíc atomů). V tomto rozsahu rozměrů má např. určitý objekt složený ze 100 atomů železa zcela odlišné chemické a fyzikální vlastnosti od objektu složeného z 200 atomů železa, a to i když jsou oba objekty složené z týchž atomů. Analogicky se mechanické a elektromagnetické vlastnosti tuhých látek složených z nanočástic radikálně liší od vlastností tradičních tuhých látek se stejným chemickým složením, a jsou ovlivněny vlastnostmi jednotlivých jednotek, z nichž jsou složeny.

1.2.7

Mikroelektronika. Pod pojmem mikroelektronika se rozumí odvětví elektroniky zabývající se vývojem integrovaných obvodů, vestavěných mezi jednotlivé polovodičové oblasti, s nepatrnými rozměry. Mikroelektronika je v současné době schopna vytvářet jednotlivé komponenty o rozměrech 0,1 mikrometru (tj. 100 nanometrů) (5).

1.2.8

Nanoelektronika. Pojmem nanoelektronika se rozumí věda, která se zabývá studiem a výrobou elektrických obvodů, které jsou z jiných materiálů než je křemík, a které pracují na podstatně odlišném souboru principů (6) než doposud.

1.2.9

Nanoelektronika se stává jednou ze základních disciplín nanotechnologií, stejně jako je elektronika v současnosti prvkem řady vědních oborů i průmyslových procesů (7).

1.2.10

Biomimetika  (8). Biomimetika je vědní obor studující zákony stavby přírodních molekulárních struktur. Znalost těchto zákonů by mohla umožnit vytvoření umělých nanomotorů, založených na stejných principech, jak se vyskytují v přírodě (9).

1.3.1

Výbor je potěšen návrhem Komise na provedení akčního plánu k nanovědám a nanotechnologiím na období do roku 2009, zejména pokud se týče:

1.3.1.1

Jednotlivé složky tohoto evropského pólu budou muset mít rozsáhlou a doloženou odbornost v oblasti vědy a řízení a také vysokou úroveň vnímání obecných souvislostí, ve kterých se pohybuje rozvoj nanověd a nanotechnologií.

1.3.1.2

I na poli nanověd a nanotechnologií vytváří „výzkum a vývoj podporovaný Evropským společenstvím vytváří podstatnou evropskou přidanou hodnotu. Otevírá potenciály, jež výrazně překračují schopnosti jednotlivých členských států, a umožnil již evropský vývoj světového významu“ (10). Odtud plyne důležitost evropského pólu, který by toto odvětví řídil a měl jasně vymezené odpovědnosti.

1.3.2

Tváří v tvář revoluci, kterou představují nanovědy a nanotechnologie, je Výbor přesvědčen, že příležitost pro Evropu stát v čele světového trhu, který se vyznačuje agresivním vystupováním stále nových subjektů závisí na schopnosti koordinovat a na vytvoření evropského kritického množství nanotechnologií na bezpečných základech.

1.3.3

Pro Výbor je nejdůležitější, aby Evropská unie dokázala vypracovat akční plán pro nanovědy a nanotechnologie, z kterého by vycházely podněty pro komunitární správu a který by integroval komunitární, národní a regionální úroveň při dodržování zásady subsidiarity. Akční plán musí zároveň zajistit:

1.3.4

Výbor žádá, aby byl akční plán Společenství spojen s národními akčními plány, které zajistí koordinaci a stálý benchmarking sbližování a soudržnosti v oblastech infrastruktury, odborné přípravy a vzdělání, hodnocení rizik, odborné přípravy v oblasti ochrany bezpečnosti práce, standardizace norem a patentů, a konečně i dialogu s občanskou společností a zejména se spotřebiteli.

1.3.5

Výbor se domnívá, že evropský průmysl by měl znásobit a urychlit výzkumnou činnost a uplatňování nanověd a nanotechnologií, a dostat se tak na úroveň investování přinejmenším srovnatelnou se svými nejrozvinutějšími konkurenty. To lze uskutečnit následujícími činnostmi: rozvojem evropských technologických platforem, pobídkami průmyslu k ochraně a využití nanověd a nanotechnologií, podporou zakládání menších podniků, rozvojem evropských sítí inovace a uplatňování nanověd a nanotechnologií, podporou víceoborové kvalifikace zaměstnanců a řídících pracovníků v oblasti techniky, „podnikových nanotechnologů“ a laboratoří pro vývoj prototypů a pro certifikaci, vytvořením společného rámce pro technickou normalizaci a pro průmyslové a duševní vlastnictví.

1.3.6

Dvouletá zpráva o sledování a o dohledu nad prováděním akčního plánu Společenství a jeho souladem a soudržností s ostatními souvisejícími politikami EU by podle názoru Výboru měla obsahovat rámec pro roční hodnocení dodržování přijatého harmonogramu a být včleněna do zpráv členských států o provádění národních akčních plánů.

1.3.7

Tato dvouletá zpráva by měla být předložena nejen EP a Radě, nýbrž i Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru.

2.1

Nanovědy a nanotechnologie představují velmi rychle se rozvíjející oblast, která je velmi slibná pro přeměnu základního výzkumu v úspěšné inovace. Jedná se o velmi významný sektor nejen pro posílení konkurenceschopnosti celého evropského průmyslu, ale také pro vytváření nových výrobků a služeb schopných zvýšit blahobyt a kvalitu života občanů i společnosti.

2.2

Analytici jsou obecně přesvědčeni, že materiály, výrobky a služby založené na nanovědách a nanotechnologiích vytvoří do roku 2015 globální trh ve výši stovek miliard eur ročně (11), za předpokladu, že se podaří přenést vědeckou excelenci do konkurenceschopných výrobků, postupů a služeb a vyloučit – jak zdůrazňuje sama Komise (12) – „evropský paradox, jehož jsme svědky u jiných technologií“.

2.3

Proto je podle názoru Výboru nutné:

2.4

Výbor měl již příležitost se k tomuto tématu vyjádřit (13) a doporučil mezi jiným následující:

2.5.1

V průběhu posledních pěti let podporovala Evropská komise ze zdrojů Společenství přibližně 30 středisek excelence v souvislosti s různými tématickými prioritami rámcového programu EU pro výzkum: hodně těchto středisek (14), která působí v oblasti nanověd a nanotechnologií, je napojeno na univerzity, výzkumná střediska a podniky v nových členských státech.

2.5.2

Výbor považuje za důležité, aby evropské Společné výzkumné středisko pokračovalo v podporování a stimulování středisek vysoké úrovně v nových členských státech a v kandidátských zemích zejména v oblasti nanověd a nanotechnologií tím, že tuto tématiku explicitně začlení do svých pracovních plánů.

2.5.3

Výbor je toho názoru, že Komise by měla podpořit také rozvoj evropských sítí pro inovace, aplikace a vývoj prototypů v oblasti nanověd a nanotechnologií, a to především pro malé podniky, které představují převážnou většinu evropského průmyslu.

2.5.4

Zejména je nutné připravit balíčky konkrétních služeb na pomoc podnikatelům při rozpoznávání výhod a překážek u aplikací nanověd a nanotechnologií a při znásobování počtu úspěšných iniciativ jako jsou Gate2Growth  (15) a Minaret  (16). Proto by se měly určit nové zdroje a způsoby financování rizik, jakož i systémy ochrany přesahující rámec dosavadních systémů.

2.5.5

Výbor se domnívá, že i iniciativa Společenství Phantoms, což je síť vysoké kvality pro nanotechnologie vytvořená v rámci programu Společenství IST-FET pro účely technologií informační společnosti, by měla být dále rozvíjena a více zviditelněna.

2.5.6

Výbor dále zastává názor, že se zvláštním zřetelem na potřebu větších podnětů pro činnosti v oblasti výzkumu a inovací v nových členských státech a v kandidátských zemích by bylo třeba vytvořit lepší součinnost s iniciativami Eureka a COST tam, kde již hodně těchto zemí vyvíjí aktivitu na poli nanověd a nanotechnologií.

2.6.1

Celkové celosvětové výdaje za výzkum a vývoj v oblasti nanověd a nanotechnologií vynaložené vládami, podniky a finančním světem byly v lednu 2005 odhadnuty na zhruba 7 mld. eur ročně (17) (více než polovina připadá na veřejné zdroje). Přibližně 35 % těchto výdajů vzniklo v Severní Americe, 35 % v Asii, 28 % v Evropě a 2 % v ostatních částech světa.

2.6.1.1

Pokud jde o výdaje na obyvatele, v roce 2005 vynaložily USA 5 eur, Japonsko 6,5 eur a EU 3,5 eur na obyvatele, zatímco na konci devadesátých let byly rozdíly ve veřejných investic zanedbatelné (přibližně 1 euro v USA a v Japonsku, v EU polovina). Výhled do roku 2011 předpokládá více než 9 eur na obyvatele v USA a Japonsku a 6,5 eur na obyvatele v EU (18).

2.6.2

Celosvětové výdaje průmyslu činí více než 3 mld. eur ročně, z toho 46 % připadá na americké podniky, 36 % na asijské, 17 % na evropské a méně než 1 % na podniky v ostatních zemích světa. Přibližně 1 500 společností oznámilo, že se bude důrazně zasazovat o výzkum a vývoj v oblasti nanověd a nanotechnologií, z nich 80 % byly nově založené podniky z více než poloviny americké. Počet mediálních zpráv o nanovědách a nanotechnologiích stoupl z asi 7 000 článků ročně na současných 12 000 (19).

2.6.3

Vláda USA investovala do nanotechnologií během posledních pěti let, od konce roku 2000 dodnes, více než 4 mld. dolarů. Jen pro rok 2006 požaduje Bushova vláda 1 miliardu dolarů na výzkum v oblasti nanověd a nanotechnologií pro 11 federálních agentur pro výzkum. Zpráva 5-Years Assessment on Nanotechnology Initiative 2005 uvádí, že se uznává vedoucí pozice Spojených států ve výzkumu a vývoji nanověd a nanotechnologií, jejichž celkové roční veřejné i soukromé investice dosahují 3 mld. dolarů, což odpovídá zhruba třetině těchto výdajů na světě.

2.6.3.1

USA jsou na prvním místě i co do počtu nově vznikajících podniků, publikací a patentů. Výdaje celé federace za nové znalosti a nové infrastruktury v oblasti nanověd a nanotechnologií jsou prý dostatečně přiměřené a rozsáhlé na to, aby z dlouhodobého hlediska umožnily značnou ekonomickou rentabilitu.

2.6.4

V Japonsku činily v roce 2003 roční výdaje přibližně 630 mil. eur, z nichž 73 % vynaložilo ministerstvo školství a 21 % ministerstvo hospodářství, obchodu a průmyslu. Výzkum se soustředí především na nanomateriály. Co se týče rizikového kapitálu vloženého do nanotechnologií, společnost Mitsui se rozhodla investovat téměř 700 mil. eur během příštích čtyř let, zatímco Fond pro rozhodující technologie bude výzkumu v oblasti nanověd a nanotechnologií věnovat asi 30 mil. eur (20).

2.6.5

Pokud jde dále o Asii, také Taiwan plánuje investovat až do roku 2008 více než 600 mil. eur, má 800 podniků zabývajících se nanovědami a nanotechnologiemi, a počítá se, že do roku 2006 bude investovat téměř 7,5 mld. eur do výrobků a že do roku 2012 vzroste počet podniků až na 1 500 a vývoj nových výrobků bude vyžadovat až 25 mld. eur, zvláště v určitých oblastech nanoelektroniky.

2.6.5.1

Neodmyslitelným předpokladem pro dosažení tohoto rozmachu je, že bude právně upravena problematika duševního a průmyslového vlastnictví.

2.6.6

Jižní Korea představuje jednu z prvních zemí, jejíž podniky úspěšně uvedly na trh výrobky založené na nanovědách a nanotechnologiích (21). Jižní Korea, kde se potenciál domácího trhu nanotechnologií odhaduje na 2 mld. eur, zahájila program pro nanovědy a nanotechnologie s názvem Next Generation Core Development Program, na který bylo vynaloženo 168 mil. eur a jehož prioritami jsou nanomateriály, nanokompozitní materiály a bionanotechnologie.

2.6.7

V Austrálii vzniklo v minulých letech více než 30 společností v oblasti nanověd a nanotechnologií a jejich počet roste o 50 % ročně. Veřejné i soukromé výdaje za výzkum v oblasti nanověd a nanotechnologií činí zhruba 60 mil. eur ročně. Tento výzkum se zaměřuje hlavně na nové materiály, bionanotechnologii a na aplikace v lékařské a terapeutické oblasti.

2.6.8

V případě Číny byla nedávno v Pekingu publikována studie o vývoji nanotechnologií v Číně v období od roku 2005 do 2010 s výhledem až do roku 2015 (22), která popisuje přední pozici Číny v počtu nově registrovaných nanotechnologických podniků, publikací a patentů souvisejících s nanovědami a nanotechnologiemi a její domácí trh výrobků a systémů v oblasti nanověd a nanotechnologií odhadovaný na více než 4,5 mld. eur, jenž by měl v roce 2010 přesáhnout 27 mld. eur a v roce 2015 dosáhnout více než 120 mld. eur (23).

2.6.9

Podle názoru EHSV mezinárodní souvislosti ukazují, jak je důležité zajistit ve všech členských státech EU proaktivní prostředí příznivé pro výzkum a inovace, aby se EU mohla úspěšně podílet na investicích do výzkumu a vývoje v tomto odvětví.

3.1

Výbor vždy tvrdil, že je nezbytné vyvinout větší úsilí o všeobecné zvýšení investic do výzkumu a vývoje v Evropě v rámci uskutečňování barcelonského cíle 3 %, a domnívá se, že toto úsilí má vzhledem k mezinárodním trendům prioritu především v oblasti nanověd a nanotechnologií.

3.1.1

Výbor je toho názoru, že takové úsilí by ztratilo na síle, nebude-li zúročeno v intenzivním procesu koordinace národních a regionálních programů výzkumu v oblasti nanověd a nanotechnologií na evropské úrovni, mezi jiným rovněž prostřednictvím programů ERA-NET a ERA-NET PLUS (24). K tomuto úsilí by se mělo připojit zvyšování informovanosti a podpory pro výzkumná střediska, průmyslová odvětví a univerzity prostřednictvím programů COST (25), FES (26) či programu Eureka (27) a využíváním úvěrů od EIB.

3.1.2

Výbor se domnívá, že tato koordinace na evropské úrovni a tato spolupráce by se měly týkat rovněž opatření členských států zaměřených na rozvíjení mezioborových infrastruktur a „pólů excelence“ v oblasti nanověd a nanotechnologií za účelem jejich zapojení do panevropské sítě, což by rozšířilo jejich součinnost a vyloučilo zbytečné duplicity.

3.2.1

Výbor je přesvědčen, že aby byl takový akční plán Společenství proveditelný a spolehlivý, musel by obsahovat harmonogram a kalendář lhůt, které umožní přezkoumání a zprůhlednění pokroků dosažených v následujících oblastech:

3.2.2

Výbor rozhodně podporuje podstatné zvýšení investic do výzkumu, inovací a odborné přípravy v oblasti nanověd a nanotechnologií na úrovni Společenství, zároveň a za úzké koordinace s členskými státy a jejich regiony.

3.2.2.1

Výbor v této souvislosti zdůrazňuje, že na rozdíl od jiných oblastí výzkumu se podíl finančních prostředků Společenství určených nanovědám a nanotechnologiím rovná podílu členských států (zatímco rozpočet pro „obecný výzkum“ představuje 4 – 5 % celkových výdajů na výzkum na straně EU, oproti 87 % výdajů na výzkum ze strany členských států).

3.2.3

Podle Výboru by výše rozpočtu na tématickou prioritu nanověd a nanotechnologií v rámci sedmého rámcového programu pro období let 2007 až 2013 neměla být nižší než 10 % zdrojů vyčleněných na zvláštní program „Spolupráce“.

3.2.3.1

V rámci programu „Kapacity“ by se malým a středním podnikům měl vyhradit odpovídající prostor pro výzkum a inovace nanověd a nanotechnologií, zejména pro nanotechnologická uskupení, pro sítě excelence a pro prognózy v oblasti nanověd a nanotechnologií.

3.2.3.2

V rámci zvláštního programu „Lidé“ by se měla náležitě podporovat odborná příprava a mobilita výzkumných pracovníků v oblasti nanověd a nanotechnologií. To by mělo platit i pro činnost Společného výzkumného střediska pokud jde o bezpečnost, metronomii i technologické perspektivy.

3.2.4

Rámcový program pro konkurenceschopnost a inovaci by měl být od roku 2007 i přes omezenou výši prostředků, které má k dispozici, schopen zaměřit některá svoje opatření na utváření kultury podnikání v souvislosti s organizační aplikaci výsledků výzkumu v oblasti nanověd a nanotechnologií.

3.2.5

Výbor důrazně podporuje vytváření evropských technologických platforem na podkladě již existujících platforem pro nanoelektroniku a nanomedicínu: tyto platformy totiž představují nástroj, který se pro svou vizi sdíleného a společného předvídání obzvláště hodí k mobilizaci všech veřejných i soukromých aktérů z různých oblastí (vědy, vzdělávání, technologie, průmyslu, finančnictví) souvisejících s projekty a iniciativami Společenství, jednotlivých členských států/regionů či společných.

3.2.6

Výbor považuje za nezbytné investovat do nejmodernějšího vzdělání a odborné přípravy. V nových programech Společenství na období po roce 2006 by měla být výslovně stanovena opatření a víceoborová podpora pro nanovědy a nanotechnologie.

3.2.7

Komise by měla usnadnit průmyslové využití provedením následujících opatření v rámci pracovního programu pro nanovědy a nanotechnologie v rámci 7RP do roku 2007:

3.2.8

Komise by již nyní měla zvýšit opatření na etický dohled za účelem zajištění systematické evidence etických problémů, které by mohly nastat v souvislosti s nanovědami a nanotechnologiemi, zejména v oblasti lékařství, v zemědělsko-potravinářském odvětví, ve výrobě kosmetických přípravků.

3.3.1

Výbor zdůrazňuje, že je důležité, aby akčnímu plánu Společenství odpovídaly národní akční plány, které je třeba do poloviny roku 2006 předložit Evropskému parlamentu, Radě a Komisi, aby byl zajištěn soulad a součinnost v oblasti infrastruktury, odborné přípravy a vzdělání, právních norem a patentových předpisů, hodnocení rizik, dialogu s občanskou společností, se spotřebiteli a s médii.

3.3.2

Podle mínění Výboru by členské státy měly na nanovědy a nanotechnologie vyčlenit určitou pevnou část veřejných a soukromých investičních prostředků, kterými disponují, a měly by EP a Radě předkládat pravidelné zprávy o pokrocích zaznamenaných při investování a při provádění národních plánů.

3.3.3

Tyto zprávy by měly být zařazeny do dvouleté zprávy Společenství, zejména ve vztahu k:

3.3.4

Podle názoru Výboru je nezbytné, aby členské státy přijaly cílená opatření k zabezpečení správné rovnováhy mezi dvěma potřebami: nutností spolupráce a šíření vědy a aplikací zaměřených na ochranu zdraví a životního prostředí na jedné straně a potřebou ochrany vynálezů, duševního a průmyslového vlastnictví na straně druhé.

3.3.5

Výbor se domnívá, že neexistence patentu Společenství a jednotného patentového práva Společenství se i zde opět projevuje jako nevýhoda. To se týká jak např. otázky, jaké vynálezy v oblasti bionanotechnologií lze v členských státech patentovat, tak i snadného přístupu zainteresovaných stran k informacím o nových vynálezech a patentech.

3.4.1

Výbor plně podporuje hlavní směry rozvoje strukturované spolupráce a dialogu na mezinárodní úrovni navržené v akčním plánu. Kromě toho je navrhuje doplnit o následující návrhy:

3.5.1

Podle Výboru mohou podniky, a zejména MSP, ve velké míře těžit z výzkumné činnosti v oblasti nanověd a nanotechnologií a jejího šíření za účelem přenosu technologií zejména díky integraci a přejímání technologií energetické a environmentální účinnosti, nanotechnologií v oblasti informatiky, nových materiálů pro postupy, výrobky a služby a konvergentních technologií (nanotechnologií, biotechnologií a informačních technologií).

3.5.2

Výbor se domnívá, že evropský průmysl by měl znásobit a urychlit výzkumnou činnost a uplatňování nanověd a nanotechnologií, a dostat se tak na úroveň investování přinejmenším srovnatelnou s jeho nejrozvinutějšími konkurenty, a dále se domnívá, že pro podporu tohoto úsilí by měl být vytvořen příznivý právní a legislativní rámec jak na úrovni Společenství, tak na národní/regionální úrovni.

3.5.3

Výbor je přesvědčen, že tento přístup, který předpokládá intenzivní zapojení podniků, je směrodatný pro výzkum a vývoj a pro aplikace v oblasti nanověd a nanotechnologií, za podmínky, že budou stanovena podpůrná opatření na evropské, národní/regionální a především společné úrovni zaměřená na:

3.5.4

Výbor zdůrazňuje, že zejména v oblasti nanověd a nanotechnologií jsou zaměstnanci a řídící pracovníci v oblasti techniky a vědy opěrným bodem evropských podniků nesoucích sociální odpovědnost a musí jím být i nadále.

3.5.4.1

Výbor v této souvislosti zdůrazňuje význam akcí zaměřených na zajištění bezpečných prostředí a výrobních postupů, odpovídajících opatření na odbornou přípravu zúčastněných lidských zdrojů, zejména v oblastech diagnostiky a lékařské terapeutiky a se zvláštním zřetelem na aspekty prevence a posuzování rizik ex ante. Pro tento účel jsou k dispozici technické příručky chování přezkoumané na evropské úrovni.

3.5.4.2

Dopad nové organizace práce na pracovníky, která je nezbytná pro uplatnění nanověd a nanotechnologií v průmyslové výrobě, jakož i nároky na odbornou přípravu a na ochranu a bezpečnost jejich zdraví by měly být předmětem podrobnějších hodnocení a studií prováděných Evropskou nadací pro zlepšení životních a pracovních podmínek v Dublinu.

3.5.5

Evropský dialog o nanovědách a nanotechnologiích se všemi zainteresovanými stranami by měl být strukturován do roku 2007, a to za pomoci poradního orgánu nebo fóra, které by mělo nezbytnou viditelnost a transparentnost, aby se mohlo stát kompetentním a uznávaným partnerem pro média a občanskou společnost.

3.5.6

Úspěšné pilotní iniciativy ke zvýšení informovanosti občanů by měly být zavedeny do roku 2007, od samého počátku zpřístupněny na internetovém portálu „Evropa“ a propagovány u ostatních institucí, zejména u EP a Rady. Jejich mezinárodní ohlas by měl být zajištěn u příležitosti „Evropského týdne nanověd a nanotechnologií“, který bude poprvé vyhlášen v roce 2008 a v jehož rámci bude každoročně udělována „mezioborová cena za nanovědy a nanotechnologie“.

3.5.7

Do roku 2007 by Komise měla určit závazné postupy ke zjišťování rizik aplikace a/nebo využití nanověd a nanotechnologií a do poloviny roku 2008 navrhnout příslušné evropské hlavní směry.

8.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 185/10

1.1

Návrhy Komise se týkají obsahu výzkumu resp. oblastí výzkumu v návrzích Komise, k nimž se Výbor již vyjádřil a které se vztahují k sedmému rámcovému programu pro výzkum a vývoj (2007-2013) a k sedmému rámcovému programu Euratom (2007-2011). Předkládané stanovisko Výboru je tedy doplněním již předloženého stanoviska k oběma rámcovým programům.

1.2

Tam Výbor doporučil, aby naléhavě nutné investice do výzkumu a vývoje navržené Komisí byly dány k dispozici v plném rozsahu a nestaly se horkou bramborou nebo obětí vyjednávání o budoucím souhrnném rozpočtu EU.

1.3

Cíl stanovený v Lisabonské strategii, aby se z Evropy stala přední hospodářská základna, vyžaduje totiž významné posílení investic do výzkumu a vývoje. Zde Evropa soutěží nejen se zeměmi jako USA, Japonsko a Korea, ale také s Čínou, Indií a Brazílií. USA a Japonsko nedávno stanovily investice do výzkumu a vývoje svou národní prioritou k posílení mezinárodní konkurenceschopnosti a poskytly odpovídající prostředky. Cíl investovat 3 % HNP EU do výzkumu a vývoje, který v zájmu podpory Lisabonské strategie schválila Rada na svém zasedání v Barceloně a kterého ještě nebylo dosaženo, je tedy vzhledem k pokračujícímu globálnímu vývoji „pohyblivým cílem“ (moving target). Kdo ho dosáhne příliš pozdě, nemusí být mezi prvními.

1.4

V souvislosti s celkovým rozpočtem EU, který Rada mezitím přijala, a s jeho dopadem na rozpočet pro výzkum, zdůrazňuje Výbor své doporučení přidělit oblasti výzkumu a vývoje značně vyšší podíl – přibližně 8 % – a začít dříve s navýšením, jež Rada naplánovala ve svém rozhodnutí, a v žádném případě jej neuskutečňovat až za sedm let.

1.5

Jádrem návrhů Komise je specifický program Spolupráce. Výbor je pro podporu důležitých oblastí výzkumu, jež program obsahuje, jako je energetika, zdraví, informační technologie, nanotechnologie, životní prostředí, doprava, sociální, ekonomické a humanitní vědy i nová témata vesmír a bezpečnost. Podrobněji je to komentováno v kapitole 4, přičemž v určitých případech je doporučováno relativní posílení.

1.6

Výbor obecně doporučuje nepřidělovat k různým oblastem pevné rozpočtové prostředky, ale umožnit co největší flexibilitu. To by mělo zajistit, že Komise bude moci během provádění programů rychle a bez dalších politických kroků reagovat na posun významu, k němuž by v mezidobí mohlo dojít, na nově vyvstávající otázky nebo na restrukturalizace, jež se z důvodu průřezového charakteru mnoha programů budou jevit jako nutné.

1.7

Výbor znovu vyjadřuje svou podporu specifickému programu Myšlenky. Jeho výzvu vidí – kromě přiměřených prostředků – v první řadě ve výběrovém řízení pro žádosti o podporu a v řízení programu. Vítá skutečnost, že tento náročný úkol má převzít samostatná Evropská výzkumná rada (European Research Council, ERC).

1.8

Výbor několikrát zdůraznil, že klíč k úspěšnějšímu a konkurenceschopnějšímu evropskému výzkumu a vývoji spočívá – vedle kvalitního přístrojového vybavení, finanční podpory a přiměřených rámcových podmínek – v dostatečném počtu vysoce kvalifikovaných, kreativních vědců. Specifický program Lidé se týká těch opatření, s nimiž by se Komise tomuto cíli chtěla přiblížit. Tato opatření jsou Výborem důrazně podporována. Výbor navíc odkazuje na své dřívější poznámky k Evropské chartě pro výzkumné pracovníky, již zveřejnila Komise.

1.9

Specifický program Kapacity je velmi dobrým příkladem pro subsidiární úkoly Společenství. Týká se zejména těch infrastruktur výzkumu (velké přístroje, vědecké nástroje, počítače atd.), u nichž náklady a využitelnost přesahují schopnosti jednotlivého členského státu. Také podprogram Výzkum ve prospěch MSP, jež je zde zařazen, odpovídá dřívějším doporučením Výboru zapojit malé a střední podniky do inovačního procesu větší měrou.

1.10

Výbor závěrem odkazuje na své dřívější doporučení značně snížit administrativní zatížení žadatele, zjednodušit postupy a zároveň poskytnout nejvyšší míru kontinuity, co se týče nástrojů podpory a postupů při přidělování.

2.1

Návrhy, které Komise předložila a které se nacházejí v sedmi samostatných dokumentech, doplňují návrh Komise (1) k sedmému rámcovému programu pro výzkum a vývoj (2007-2013) a k sedmému rámcovému programu Euratom (2007-2011) a poskytují podrobné informace o obsahu výzkumu resp. oblastech výzkumu plánovaných podpůrných opatření.

2.1.1

U zde předkládaného stanoviska Výboru se tedy jedná o doplňující, kompaktní úpravu již předloženého stanoviska  (2) pro přijetí usnesení o sedmém rámcovém programu pro výzkum a vývoj (2007-2013) a k programu Euratom (2007-2011) i s jejich poznámkami a doporučeními.

2.1.2

Ve zdejším stanovisku jde tedy v první řadě o obsah výzkumu, ne o struktury a nástroje. Proto se např. znovu nezabývá otázkou optimalizace inovačního trojúhelníku „základní výzkum, aplikovaný výzkum a vývoj“, ani doporučením, aby zaměstnanci Komise, kteří mají program na starosti, byli i v budoucnosti odborníky, kteří mají s výzkumem zkušenosti a s příslušným odborným tématem jsou velmi dobře obeznámeni, což vyžaduje dostatečnou personální kontinuitu. Těmito hledisky se podrobně zabývala předešlá stanoviska (3).

2.1.3

Mělo by se však hned v úvodu upozornit na důležité hledisko, které se týká přidělování rozpočtu jednotlivým prvkům programů resp. jejich členění. V tomto ohledu již Výbor doporučil uplatnit co největší flexibilitu, aby Komise mohla během provádění programů rychle a bez dalších politických kroků reagovat na posun významu, k němuž by v mezidobí mohlo dojít, na nově vyvstávající otázky nebo na restrukturalizace, jež se z důvodu průřezového charakteru mnoha programů budou jevit jako nutné.

2.2

Pro rozpočty na oba rámcové programy navrhla Komise navýšení na celkovou částku 72,7 (4) miliard eur. To by však stále bylo pod osmiprocentní hranicí celkového rozpočtu EU na období 2007-2013, která činí 1 025 miliard eur. Ve svém výše uvedeném stanovisku k sedmému rámcovému programu pro výzkum a technický rozvoj Výbor doporučil, aby naléhavě nutné investice do výzkumu a vývoje navržené Komisí byly dány k dispozici v plném rozsahu a nestaly se horkou bramborou nebo obětí vyjednávání o budoucím souhrnném rozpočtu EU.

2.2.1

Evropská rada se však dne 19. prosince 2005 dohodla na celkovém rozpočtu EU ve výši pouze 862,4 (5) miliard eur. Z toho důvodu by také rozpočet EU na výzkum mohl být (6) značně nižší, než jak navrhla Komise, „podle názoru Evropské rady  (7) by však prostředky EU na výzkum měly být navýšeny tak, aby dostupné prostředky v roce 2013 byly reálně o 75 % vyšší než v roce 2006.“ K tomu Komise vypracuje revidovaný návrh odpovídající tomuto úkolu. Politický rozhodovací proces o těchto obou rámcových programech není tedy ještě uzavřen.

2.2.2

Cíl stanovený v Lisabonské strategii, aby se z Evropy stala přední hospodářská základna, vyžaduje totiž významné posílení investic do výzkumu a vývoje. Zde Evropa soutěží nejen se zeměmi jako USA, Japonsko a Korea, ale také s Čínou, Indií a Brazílií. USA a Japonsko nedávno stanovily investice do výzkumu a vývoje svou národní prioritou k posílení mezinárodní konkurenceschopnosti a poskytly odpovídající prostředky. Cíl investovat 3 % HNP EU do výzkumu a vývoje, který v zájmu podpory Lisabonské strategie schválila Rada na svém zasedání v Barceloně a kterého ještě nebylo dosaženo, je tedy vzhledem k pokračujícímu globálnímu vývoji „pohyblivým cílem“ (moving target). Kdo ho dosáhne příliš pozdě, nemusí být mezi prvními.

2.3

S ohledem na současnou situaci považuje Výbor za nutné ještě jednou citovat ze svého výše uvedeného stanoviska a znovu upozornit na to, že (1.) dostatečně podporovaný, účinný a špičkový výzkum a vývoj jsou významným základem a předpokladem pro inovaci, konkurenceschopnost a blahobyt, a díky tomu také pro kulturní rozvoj a sociální služby, že (2.) návrh Komise (…) je minimálním vkladem (který by měl v dlouhodobějším horizontu ještě stoupat) do snah neriskovat pozici Evropy coby kolébky moderní vědy a techniky, ale naopak ji udržet a posílit a že (3.) lisabonské cíle nejsou bez tohoto předpokladu ani v delším časovém horizontu dosažitelné.

2.4

Výbor opakuje své upozornění, že evropská spolupráce v oblasti výzkumu a vývoje je účinným katalyzátorem evropské integrace a soudržnosti. Ve fázi, kdy Evropská unie bojuje o přijetí své ústavy ze strany občanů, je to obzvláště důležité hledisko. V neposlední řadě má dostatečný výzkum a vývoj zásadní význam nejen pro lisabonské cíle, ale také pro řešení otázek a problémů, jež vyvstávají např. v oblasti zdraví, zásobování energií, životního prostředí atd.

2.5

Výbor tedy znovu zdůrazňuje své doporučení přidělit z dohodnutého celkového rozpočtu EU oblasti výzkumu a vývoje značně vyšší podíl – přibližně 8 % – a začít dříve s navýšením, jež Rada naplánovala ve svém rozhodnutí, a v žádném případě jej neuskutečňovat až za sedm let.

2.6

Výbor vzal na vědomí návrh Komise (8) zřídit Evropský technologický institut (ETI). Aniž bychom se zde již vyjadřovali k obsahu tohoto návrhu, je třeba poznamenat, že potřebné výdaje by v žádném případě neměly být vynakládány na úkor rozpočtu zde uváděných specifických programů.

2.7

Výbor zároveň odkazuje na své dřívější doporučení značně snížit administrativní zatížení žadatele, zjednodušit postupy a zároveň poskytnout nejvyšší míru kontinuity, co se týče nástrojů podpory a postupů při přidělování. Výbor se k tomuto bodu ještě vyjádří podrobněji, až se bude zabývat návrhy Komise k „pravidlům pro účast“ (9).

3.1

Návrhy Komise obsahují a specifikují celkovou oblast toho, co má být v sedmém rámcovém programu a programu Euratom zkoumáno a rozvíjeno – tedy souhrn oblastí, obsahů, metod a pomocných prostředků výzkumu. K tomu se navrhuje, jak má přispět Společné výzkumné středisko. Předkládají se opatření na získání a posílení potřebného lidského potenciálu. Jedná se celkem o sedm dokumentů Komise, jež obsáhle objasňují i jednotlivé příslušné podprogramy.

3.2

Souhrnně je možné tyto dokumenty rozdělit následovně, uvedená procenta udávají příslušný podíl z celkového rozpočtu.

A – k rámcovému programu VaV (celkový rozpočet 72 726 milionů eur) 2007 – 2013

B – k rámcovému programu Euratom (celkový rozpočet 3 092 milionů eur) 2007 – 2011

3.3

Podrobné objasnění návrhů Komise se nachází v kapitole 3 stanoviska k sedmému rámcovému programu pro výzkum a technický rozvoj (CESE 1484/2005).

4.1

Následující poznámky se zakládají na obsahu kapitol 4 – 6 výše uvedeného stanoviska k sedmému rámcovému programu pro výzkum a technický rozvoj a bez jejich znalosti jsou těžko srozumitelné.

4.1.1

Výbor podporuje Komisi v jejím záměru zohledňovat průřezový charakter mnoha prvků programu a podporovat víceoborovost pomocí přístupů, jež přesahují jednotlivá témata.

4.1.2

Navíc se Výbor zabýval otázkou, zda by dílčí oblasti výzkumných prací, jež k těmto průřezovým tématům patří, např. IKT v lékařství, měly být svázány spíše s IKT nebo by měly místo toho být zařazeny do podprogramu zdraví. Doporučuje tedy vlastně, aby u IKT byla část plánovaných aktivit přiřazena spíše k odborně zaměřeným podprogramům jako např. zdraví, energetika, doprava nebo popř. také sociální vědy, neboť se tak do popředí dostanou odborné problémy.

4.1.3

Tato otázka nemůže být zodpovězena všeobecně, ale v jednotlivých případech by se mělo vycházet z toho, kde je na jedné straně možné očekávat nejvíce metodických synergií a kde na straně druhé může být zaručeno nejlepší spojení s příslušnou konkrétní problematikou. Výbor opakuje své doporučení v každém případě „se postarat se o vyšší koordinaci i o nezbytná propojení.“

4.1.4

Výbor vítá také záměr Komise přistupovat flexibilně k rýsujícím se potřebám, novým poznatkům a návrhům i nepředvídaným politickým požadavkům. Podpora a koordinace výzkumu a vývoje v předkonkurenčním stádiu ze strany Komise přispějí k posílení pozice EU v oblasti konkurence.

4.2.1

Zdraví. Výbor zdůrazňuje nutný široký přístup od přípravy na epidemie a pandemie popř. ochrany před nimi až po zohlednění demografického vývoje se všemi sociálními a zdravotními průvodními jevy a dlouhodobými důsledky včetně výzkumu jevů stárnutí a výzkumu zdravotně postižených osob – tato oblast má také samostatné např. sociální nebo technické nároky, jež přesahují otázky zdraví. Výbor podporuje záměr Komise nezanedbávat přitom ani výzkum vzácných nemocí. Program by měl zahrnovat všechny příslušné vědeckotechnické oblasti – včetně biotechnologie, genomiky, výzkumu kmenových buněk a jiných víceoborových přístupů i otázky potřebné kvalitativní a sociální úrovně. To se týká i biologicko-lékařského výzkumu na univerzitách, klinikách a veřejně financovaných výzkumných zařízeních a také posílení konkurenceschopnosti evropského lékařsko-farmaceutického průmyslu. Výbor proto doporučuje s navrhovaným programovým rámcem souhlasit. Výzkum a vývoj v oblasti zdraví je evropským, dokonce světovým, prioritním zájmem.

4.2.2

Potraviny, zemědělství a biotechnologie (biotechnologie je i důležitou metodou pro téma zdraví, odstavec 4.2.1). Výbor v tomto programu vidí správnou snahu o vybudování popř. udržení evropského znalostního biologického hospodářství. Cílem je použití věd o živé přírodě a technologií pro poskytnutí ekologických a konkurenceschopných produktů a procesů v zemědělství, rybolovu, akvakultuře, potravinářském, zdravotnickém a lesnickém průmyslu i příbuzných průmyslových odvětvích. S ohledem na obzvláště silnou zemědělskou konkurenci se zeměmi jako např. Brazílie jde rovněž o velmi důležitou oblast. Novou možnou oblastí rozvoje by mohlo být pěstování rostlin, jež přispívají k čištění kontaminované půdy tím, že přijímají škodlivé látky, anebo alternativně rostlin, které z kontaminované půdy žádné škodlivé látky nepřijímají, a proto mohou být bez rizika použity.

4.2.3

Informační a komunikační technologie IKT. Produkty a služby v oblasti IKT obohatily a změnily revolučním způsobem vědu, techniku, správu a dokonce každodenní život občanů. Téma IKT představuje z hlediska poměrných rozpočtových prostředků i rozmanitosti úkolů nejobsáhlejší část programu Spolupráce, která zasahuje nebo může zasahovat do všech ostatních oblastí. Cílem je poskytnout inovační produkty a služby s podporou IKT ve vědě, technice, správě a logistice. Program IKT sahá tedy od vývoje nového hardwaru (přičemž např. vývoj čipů vykazuje jasné krytí s programem nanotechnologie), hardwarových systémů a sítí až po nové nástroje programování, přičemž by se důraz měl klást na dostupnost služeb IKT pro všechny skupiny obyvatel. Výbor zároveň odkazuje na své poznámky v odstavci 4.1.2. V této souvislosti záleží přímo na plnění těchto služeb, totiž nakolik program IKT přispěje k dalším programům i v budoucnosti a zda může skutečně zdůvodnit svůj mimořádný rozsah.

4.2.4

Nanovědy, nanotechnologie, materiály a nové výrobní technologie. I zde se jedná o novou, obzvláště inovační oblast (11), která na křižovatce mezi základním výzkumem a aplikací vyšla z mnoha kořenů a rozvětvení fyzikálního a chemického výzkumu a technologie. Má potenciál vytvářet v mnoha oblastech techniky nové nebo vylepšené produkty a postupy. Je to však zároveň tak rozmanitá a rozvětvená oblast, že je potřeba mít velký přehled, aby bylo možno rozeznat a využít společné rysy a propojení této disciplíny, která sahá od atomové fyziky až po plazmovou technologii, od nanomechaniky až po zušlechťování textilu. Protože se nanoprocesy odehrávají v mikroskopickém rozměru, který je jen těžko přístupný představivosti občanů, vyžaduje toto téma od počátku konstruktivní dialog se spotřebiteli, aby se poznalo a vyloučilo ohrožení, ale na druhé straně také rozptýlily neopodstatněné obavy. Proto velmi vítáme a podporujeme velké nasazení Komise, které zahrnuje i snahy o zprostředkování znalostí.

4.2.5

Energetika. Výbor opakovaně poukázal na klíčové téma energetiky a vyjádřil se k němu v mnoha specifických stanoviscích, přičemž zdůraznil i značnou nutnost výzkumu (12). Ze střednědobého až dlouhodobého hlediska hrozí velmi vážný energetický problém (13). To se týká jak očekávaného úbytku zdrojů, zdražování u „klasických“ zdrojů energie – ropy a zemního plynu – a kritické jistoty zásobování Evropy těmito zdroji energie, tak většinou globálních dopadů využívání energie na životní prostředí, zejména na podnebí. Řešení energetického problému může vzejít pouze z vylepšených nebo nových, a zároveň cenově co nejvýhodnějších, technologií. Klíčem je energetický výzkum. Ten musí zahrnovat všechna témata (14) od lepšího zpřístupnění – a uchovávání! – ekologických zdrojů energie až po techniky energetických úspor a účinnějšího využívání energie včetně postupů směřujících k částečnému nebo úplnému zachytávání a uchovávání klimatických plynů. Obzvláště důležitý je také přechod k vysoce účinným elektrárnám na výrobu elektrického proudu. Výbor považuje návrhy Komise k tomuto tématu za správné a vyvážené, je však velmi znepokojen tím, že plánovaný podíl rozpočtu je vzhledem k životně důležitému významu tohoto úkolu příliš nízký. Výbor zde doručuje přiměřený nárůst.

4.2.6

Životní prostředí (včetně změny klimatu). Pro kvalitu života a předpoklady k životu dnešní a budoucí generace má ochrana životního prostředí klíčový význam. Rozeznat a vyřešit problémy s tím spojené – ať už jsou dány člověkem nebo přírodou – je obzvláště ambiciózní a možná i životně důležitý cíl. Tento úkol je těsně spojen s otázkami nejrůznějších výzkumných a politických oblastí: hospodářská politika, energetická politika, zdravotní politika, zemědělská politika včetně kontrolní úlohy a z důvodu globálního aspektu i včetně mezinárodních dohod. Zatímco environmentální výzkum je zaměřen spíše na to, aby rozpoznal resp. dokázal rozpoznat různé problémy a jejich příčiny, hledání řešení se odehrává spíše v jiných tématických oblastech, zejména v oblasti energetiky. To by se mělo zohlednit pomocí rozpočtové flexibility.

4.2.7

Doprava (včetně letectví). Evropské dopravní systémy jsou důležitým prvkem hospodářské a sociální prosperity v Evropě a její soudržnosti. Podprogram Doprava slouží k rozvoji integrovaných, ekologických, inteligentních a bezpečných celoevropských dopravních systémů a dopravních prostředků. Proto se zabývá konkrétními technickými a logistickými rozvojovými cíli různých dopravních prostředků a dopravních systémů. Rozvoj/další rozvoj energeticky úsporných a nízkoemisních dopravních prostředků (letadla, automobily atd.) je vědecko-technický úkol, jež je spojen s podprogramem Energetika a životní prostředí a do něhož by mohly být zapojeny i MSP. Významným nástrojem jsou příslušné technologické platformy (ACARE pro letectví a leteckou dopravu, ERRAC pro železniční dopravu, ERTRAC pro silniční dopravu, WATERBORNE pro lodní dopravu, vodíkové a palivové články). Vzhledem k důležitosti (i pro nové členské státy) funkční evropské dopravní sítě a stále narůstajícímu celkovému objemu dopravy – zde je aktuálním a významným úkolem také předcházení dopravním zácpám – i vzhledem k jeho významu pro evropskou konkurenceschopnost (a jeho dopadu na životní prostředí) je cíl tohoto podprogramu rovněž důležitý a podle toho je i podporován.

4.2.8.1

Výbor se domnívá, že cílem tohoto programu by mělo být přispění k úplnému pochopení komplexních, navzájem propojených socioekonomických, právních a kulturních výzev Evropy, včetně otázky týkající se historických kořenů a společných rysů Evropy i jejích hranic a sousedů. Obzvláště významným úkolem pro duchovní základ a tvorbu identity Společenství, který se týká i vzájemného chování členských států a evropských občanů, by bylo dojít ke společnému, tedy pro všechny členské státy stejnému, popisu a hodnocení evropské historie a tento výsledek učinit základem učiva v hodinách dějepisu v členských státech popř. posílit stávající tendence.

4.2.8.2

Tato tematická oblast však zahrnuje i aspekty, jako je hospodářská, finanční a daňová politika, vědecká politika, růst, zaměstnanost a konkurenceschopnost, sociální soudržnost a udržitelnost, kvalita života, vzdělávání, kulturní a právně politické otázky i globální propojení. Jsou zde obsaženy i speciální výzvy moderní společnosti, např. demografický vývoj (fakta, důsledky, opatření), migrace, sociální vyloučení, kulturní rozdělení i vývoj směrem ke znalostní společnosti. Za účelem posílení a profilování soudržnosti tohoto podprogramu Výbor doporučuje vyjmout z programu Kapacity program Věda ve společnosti a zařadit jej do podprogramu Sociálně-ekonomické a humanitní vědy, který neslouží zprostředkování vědy a lepšímu porozumění mezi vědou a společností (viz také odstavec 4.5.3), nýbrž výzkumu vztahů mezi vědou a společností. Všeobecně považuje Výbor podprogram Sociálně-ekonomické a humanitní vědy za velmi důležitý zejména proto, že hraje rozhodující roli i pro politické konzultace; měl by být doplněn o některá výše uvedená témata, a bude-li třeba, také relativně posílen.

4.2.9.1

Občané západního světa si otázku dostatečné bezpečnosti z důvodu teroristických útoků v posledních letech uvědomili ještě více; tato otázka vyžaduje široký právní, sociální, kulturní, ale i technicko-vědecký přístup. Téma bezpečnosti a výzkumu v této oblasti se však neomezuje pouze na společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, ale týká se i oblastí jako doprava, zdraví (např. EU programy zdravotního zabezpečení), ochrana před katastrofami (např. přírodní katastrofy a průmyslové nehody), energetika a životní prostředí.

4.2.9.2

Ohromné pokroky v oblasti průzkumu vesmíru a vesmírné technologie se do povědomí občanů dostaly dosud jen částečně. Mají geostrategický význam i význam pro pochopení světa; pozorování oblohy a z něj vzešlé pochopení např. pohybu planet bylo konec konců rozhodujícím výchozím bodem moderní přírodní vědy. Průzkum vesmíru a vesmírná technologie jsou navíc průkopnickou oblastí pro rozvoj inovačních technik. U průzkumu vesmíru považuje Výbor za nutnou vyváženou spolupráci plánovaného programu s již existujícími evropskými organizacemi jako ESA a ESO.

4.3

Myšlenky. Zde Komise se svou podporou výzkumu vstupuje na úrodnou panenskou půdu. I toto Výbor několikrát uvítal (15). Pomocí podpory návrhů na výzkum, jež v evropské konkurenci vynikají, a při odbourání dosud obvyklé podmínky přeshraniční spolupráce je excelence možná, viditelná a tím i přitažlivá pro přední evropské a mezinárodní vědce. Vytváří se tak obzvláště úrodná půda pro inovace. V této souvislosti Výbor znovu zdůrazňuje, že za účelem překonání průměru je třeba brát v potaz i riziko neúspěchu. Problém tedy spočívá – vedle přiměřené finanční podpory programu – v první řadě ve výběrovém řízení a správě tohoto programu. Výbor tedy považuje za správné, aby tento náročný úkol převzalo samostatné grémium složené z obzvláště úspěšných a vážených, osobně pověřených vědců: Evropská výzkumná rada (European Research Council, ERC).

4.4

Lidé. Výbor několikrát zdůraznil (16), že klíč k úspěšnějšímu a konkurenceschopnějšímu evropskému výzkumu a vývoji leží – vedle kvalitního přístrojového vybavení, finanční podpory – v dostatečném počtu vysoce kvalifikovaných, kreativních vědců. Zájem o vědu a techniku se musí probouzet již u dětí a mladistvých, aby nadaní jedinci započali v dostatečném počtu odpovídající, velmi těžké a namáhavé, studium a také je dokončili.

4.4.1

Na klíčovou funkci univerzit jako výzkumných a vzdělávacích institucí a na jejich neuspokojivou situaci v Evropě poukázal Výbor již ve svém stanovisku k sedmému rámcovému programu pro výzkum a technický rozvoj (17). Musí být mj. zajištěno i to, aby doktorandská práce, jež je pro kariéru v oblasti výzkumu důležitá, mohla být vypracována za přiměřených odborných a osobních rámcových podmínek (18). Po ukončení vynikajícího vzdělání je pak zapotřebí mezinárodní zkušenosti, atraktivního zázemí pro výzkum s dostatečně volným polem působnosti a mezinárodně konkurenceschopné smlouvy a plánování kariéry. (K příslušné Evropské chartě pro výzkumné pracovníky se Výbor již částečně pozitivně a částečně kriticky vyjádřil (19)).

4.4.2

V souvislosti s mezinárodní mobilitou výzkumných pracovníků, jež je pro vědu a výzkum důležitá a jež se odehrává zejména mezi státy na tomto poli obzvláště výkonnými, je třeba se postarat o to, aby nedošlo k jednostrannému odlivu mozků; i osobní příjmy musejí být tedy mj. nastaveny tak, aby např. také přední američtí vědci mohli být přiváděni do Evropy, což je v současnosti stěží možné. Výbor proto podporuje tento opakovaně zdůrazňovaný cíl Komise zavádět nutné nástroje a rámcové podmínky a také u členských států ovlivňovat to, aby používaly nástroje, jež byly navrženy v programu Lidé a jež jsou už dnes částečně k dispozici. Pro evropský výzkumný prostor je navíc obzvláště důležité vytvářet atraktivní podmínky mobility a odstraňovat překážky. Je třeba uvítat, že Komise tento cíl důrazně sleduje.

4.5

Kapacity. Tento program je dobrým příkladem pro subsidiární úkoly Společenství.

4.5.1

Týká se zejména cíle, který spočívá ve vývoji/instalaci, využití a optimalizaci – na úrovni Společenství – těch infrastruktur výzkumu (velké přístroje, vědecké nástroje, počítače atd.), u nichž náklady a využitelnost přesahují schopnosti jednotlivého členského státu. Výbor přitom vítá skutečnost, že podle jeho dřívějšího doporučení bude u návrhu odpovídajících projektů dána přednost postupu „bottom-up“.

4.5.2

I další úkoly uvedené v programu Kapacity, např. Výzkum ve prospěch malých a středních podniků, Sdružení malých a středních podniků nebo Regiony znalostí a Uvolnění a rozvíjení výzkumného potenciálu v „konvergenčních“ a nejvzdálenějších regionech EU, jsou velmi důležitými úkoly, které mají význam zejména pro nové členské státy a MSP.

4.5.3

Podprogram Věda ve společnosti má podnítit harmonickou integraci vědeckých a technologických snah a s nimi spojených výzkumných politik do evropské sociální sítě. Jedná se přitom o schopnost vytvářet vědomosti, využívat je, rozšiřovat a vytvářet inovace. Na jedné straně je cílem tohoto podprogramu zprostředkovat občanům obraz vědy, vědců a jejich výsledků. Výbor tyto cíle vítá; a především v šíření vědomostí vidí důležitou kulturní úlohu, jež podporuje inovaci. Na druhé straně je třeba zjistit, proč někteří občané k vědě (nebo jejím částem), její metodice a možným důsledkům přistupují skepticky. Podle názoru Výboru by toto téma mělo být v první řadě začleněno do sociologické výzkumné práce ve speciálním programu Spolupráce a v jeho rámci do podprogramu Socioekonomické a humanitní vědy, a tedy projednáváno v širším kontextu evropské spolupráce, který je programem stanoven.

4.6.1

Ve výzkumu v oblasti energie z jaderné syntézy  (20) nyní platí: (i) připravit a provést výstavbu ITER, (ii) podniknout veškeré přípravy na jeho využití – včetně vzdělání a odborné přípravy vědeckého personálu, začlenění a mobilizace výzkumného potenciálu tzv. přidružených laboratoří členských států a mezinárodní dělby práce, (iii) urychlit technologický rozvoj (zejména materiál a jaderný palivový cyklus) ve směru DEMO a (iv) prozkoumat a optimalizovat různé (magnetické) systémy uzavření. ITER a další vývoj musí mít své místo ve výzkumných střediscích členských států a musí být jimi podporován. Návrhy Komise odpovídají těmto úkolům a přijatým mezinárodním závazkům; Výbor je plně podporuje.

4.6.2

U jaderného štěpení  (21) nyní platí: (i) dále zkoumat a zvyšovat bezpečnost stávajících jaderných elektráren (je to převážně úloha průmyslových výrobců a provozovatelů) a (ii) vytvářet nové reaktorové koncepce s ještě lepšími bezpečnostními vlastnostmi, lepším využitím paliva a lepší likvidací odpadu. To zahrnuje i výzkum za účelem přeměny spotřebovaného paliva (transmutace, recyklace). Dále je třeba (iii) vyřešit a na politické úrovni přijmout otázku konečného uskladnění, (iv) podporovat snahy o nešíření materiálu na výrobu jaderných zbraní a (v) dosáhnout dalšího objasnění o biologickém účinku (nízkých) dávek záření (22) a vyvinout odpovídající měřicí techniky (zejména osobní dozimetrie). Za tímto účelem je důležitým dílčím úkolem vzdělávání příslušných odborníků, tedy dostatečného počtu nástupců. Výbor je znepokojen nedostatkem nástupců v některých členských státech a mizejícími odbornými znalostmi a dává na zváženou, zda by se s ohledem na předvídatelné dlouhodobé a globální využívání jaderné energie těmto důležitým otázkám neměla věnovat větší pozornost.

4.7.1

SVS se oprávněně zapojuje do činností sedmého rámcového programu pro výzkum a vývoj (2007-2013) i sedmého rámcového programu Euratom (2007-2011). Právě proto, že SVS je přiřazeno přímo Komisi a proto, že právě v tom spočívá jeho síla pro politické konzultace a flexibilní použitelnost, je třeba zajistit, aby středisko podléhalo vysokým a transparentním standardům, jež jsou požadovány pro všechna výzkumná zařízení členských států, co se týče mezinárodního odborného posuzování, konkurence, odvolacího řízení/personální politiky a monitorování, a že bude začleněno do mezinárodní vědecké obce. Výbor takové začlenění považuje za velmi důležité i s ohledem na sociální, ekonomické a humanitní vědy uvedené výše.

4.7.2

K jeho úkolům v rámci sedmého rámcového programu pro výzkum a vývoj (2007-2013) patří pro Společenství významné všeobecné téma udržitelného rozvoje (např. ochrana klimatu, výživa, energetika, doprava, chemikálie, dekontaminace). To zahrnuje vypracování vědeckotechnických referenčních údajů pro různé oblasti monitorování životního prostředí a potravin; v tom také spočívá hodnotný přínos k vypracování právních předpisů Společenství. Dalším úkolem Společenství je tvorba a šíření mezinárodně uznávaných referenčních podkladů a podpora společného evropského měřicího systému. To by mohlo zahrnovat koordinaci národních ústavů pro metrologii (nauka o měření) s rozdělením úkolů a standardizaci při současném zapojení se do jejich programů. Ve smyslu evropského vnitřního trhu a evropské integrace obecně by se mohlo zvážit, zda by při zapojení příslušných národních laboratoří a institucí jako CEN nebo CELENEC a příslušných průmyslových odvětví a Společného výzkumného střediska neměl být vytvořen Evropský standardizační úřad (European Bureau of Standards).

4.7.3

Je správné, že SVS v rámci sedmého rámcového programu Euratom (2007-2011) podporuje proces tvorby politiky v oblasti jaderné energie, včetně provádění a sledování stávajících strategií a reagování na nové požadavky. Výbor považuje za správné rovněž zaměření „jaderného“ programu SVS na témata likvidace odpadu, bezpečnosti a sledování (přičemž i tyto činnosti jsou propojeny a koordinovány s příslušnými činnostmi členských států); právě v nich spočívají jednak obavy občanů, jednak nutnost spolehlivých řešení. Dle názoru Výboru je obzvláště důležité (dále) rozvíjet postupy umožňující ještě lepší sledování nešíření materiálů či technologií na výrobu jaderných zbraní.

8.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 185/17

1.1

Členským státům by mělo být umožněno uplatňovat na základě hodnocení rizika přísnější opatření, než jsou ta, která budou stanovena, a to pod podmínkou, že je budou financovat ze státních rozpočtů.

1.2

Každý členský stát by měl určit jeden orgán odpovídající za koordinaci a kontrolu provádění norem ochrany.

1.3

Každý členský stát by měl vypracovat národní program ochrany civilního letectví.

1.4

Ke kontrole uplatňování nového právního předpisu ze strany členských států a rovněž ke zjištění slabin v ochraně letectví by Komise měla provádět inspekce, včetně neoznámených inspekcí.

1.5

Aby nemuseli být transferoví cestující a transferová zavazadla podrobováni při příletu letem z třetí země detekční kontrole, což je známo jako zásada jednorázové bezpečnostní kontroly („one-stop security“), a aby mohli cestující přilétající takovým letem přicházet do styku s odletovými cestujícími podrobenými detekční kontrole, je vhodné podpořit harmonizované dohody mezi Společenstvím a třetími zeměmi, které uznají, že normy ochrany uplatňované ve třetí zemi jsou rovnocenné normám Společenství.

1.6

Výbor vítá iniciativu Komise a plně podporuje základní principy návrhu.

1.7

Vítá rovněž zavedení společných pravidel pro bezpečnost letišť, protože postupy se v rámci Evropy značně liší a je důležité je standardizovat.

1.8

Pokud jde o přílohu, část 1 1.2 bod 5 a část 11, s ohledem na svobodu pohybu pracovníků ve Společenství a dostupnost pracovníků ze třetích zemí by Komise mohla nabídnout národním úřadům, letištím, leteckým společnostem atd. pomoc při ověřování osobních údajů potenciálních zaměstnanců, aby byly splněny požadavky na ověření spolehlivosti.

1.9

Cíl uvedený v prvním odstavci článku 1 návrhu nařízení by měl být upraven tak, aby jasně vyjadřoval, že příslušná ochranná opatření mají chránit civilní letectví před nezákonnými zásahy ohrožujícími bezpečnost civilního letectví. Tato opatření se nezabývají jinými druhy nezákonných zásahů, jako je krádež nebo pašování.

1.10

Evropská komise by měla vypracovat a provádět komplexní politiku na financování opatření pro ochranu letectví, která tvoří část národní bezpečnostní povinnosti členských států chránit občany před hrozbou terorismu.

1.11

K nařízení by měl být připojen mechanismus na posouzení dopadu, který bude mít každý budoucí návrh opatření pro ochranu letectví na toto odvětví. Tak bude zajištěno, že náklady na opatření a jeho dopad v porovnání s jeho účinností neúměrně vysoké.

2.1

Cílem legislativního návrhu Evropské komise je vyjasnit právní rámec Evropské unie (stanovený platným nařízením 2320/2002), poskytnout základ společného výkladu mezinárodních požadavků stanovených Mezinárodní organizací pro civilní letectví, odstranit z veřejně dostupných oblastí citlivé informace a dále zdůraznit rozvoj požadavků na ochranu civilního letectví prováděním nařízení, tj. s využitím rozhodnutí 1999/468/ES o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi, které stanoví legislativní rozhodovací proces za účasti představitelů členských států EU a Evropské komise.

2.2

Cílem návrhu je nahradit platné nařízení za účelem vytvoření lepšího právního předpisu na základě čtyř zásad: zjednodušení, harmonizace, větší jasnosti a zvýšení úrovně ochrany.

3.1

Cílem tohoto návrhu je vyjasnit, zjednodušit a dále harmonizovat právní požadavky, s cílem posílit celkovou ochranu civilního letectví.

3.2

Postupem času se ukázalo, že nařízení je příliš podrobné a že je třeba jej zjednodušit

3.3

Komise uznává zásadu subsidiarity, domnívá se však, že je vhodná větší míra harmonizace opatření a postupů k zajištění ochrany, než jaká v současnosti existuje.

3.4

V důsledku toho existuje 25 systémů jednotlivých členských států a z toho plyne i možné narušení hospodářské soutěže a neschopnost průmyslu využívat svobod jednotného trhu.

3.5

Zvýšená harmonizace je rovněž zásadním prvkem jednorázové bezpečnostní kontroly („one-stop security“) – zásady, podle níž transferové a tranzitní cestující, zavazadla a náklad není třeba podrobovat opětovné detekční kontrole, jelikož je možné důvěřovat tomu, že na výchozím letišti odletu byly dodrženy základní úrovně ochrany. Tento prvek je opět výhodou pro provozovatele působící na vysoce konkurenčním trhu, a stejně tak i pro cestující.

3.6

Komise zastává názor, že schopnost rychle jednat a reagovat na rizika, která se v průběhu času neustále mění, má zásadní význam pro zlepšení celkové úrovně ochrany.

3.7

Podle Komise není vhodné, aby byly podrobná opatření a postupy k zajištění ochrany zveřejňovány. Tento problém je možné vyřešit zahrnutím provozních podrobností do prováděcích předpisů. Výbor by chtěl zdůraznit důležitost toho, aby tato nová pravidla přihlížela ke specifickým potřebám osob se sníženou pohyblivostí v souladu s doporučeními, která uvedla Komise ve svém nedávném stanovisku k této věci. Bezpečnostní kontroly a jiná bezpečnostní opatření, jakkoli jsou oprávněná a nezbytná, mohou vytvořit další bariéry a omezit práva osob se sníženou pohyblivostí, což by bylo v rozporu s nedávnými snahami Komise zaručit zdravotně postiženým osobám a osobám se sníženou pohyblivostí rovné příležitosti v letecké dopravě v porovnání s ostatními lidmi.

3.8

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2320/2002 stanoví společná pravidla v oblasti ochrany civilního letectví. Cílem tohoto návrhu je tento právní předpis nahradit.

3.9

Nařízení (ES) č. 2320/2002 by tak bylo nahrazeno zjednodušeným, jasnějším nařízením, které stanoví obecné zásady.

3.10

Jediná dodatečná pravomoc, o niž Komise usiluje, se týká pravidel pro opatření k zajištění ochrany za letu. Ta zahrnují široké spektrum témat, jakými jsou například přístup do pilotní kabiny, neukáznění cestující a členové bezpečnostního doprovodu (tzv. „sky marshals“). Výbor by s výjimkou mimořádných okolností nedoporučoval využití bezpečnostního doprovodu.

3.11

Požadavek programů ochrany odráží stávající osvědčené postupy v odvětví letectví, a nepředstavuje tedy pro průmysl nebo správní orgány významnou zátěž. Pro dopravce ze Společenství by měly být schváleny vnitrostátním orgánem ze státu dopravce a vzájemně uznány ostatními členskými státy a řídícími orgány.

3.12

Článek 13 stanoví pro každý členský stát povinnost kontrolovat dodržování prostřednictvím národního programu kontroly kvality.

3.13

Článek 14 umožňuje provádění inspekcí Komise mimo jiné na letištích Společenství.

3.14

Článek 17 nahrazuje platný článek 10 týkající se ochrany letů z třetích zemí. Počítá s uzavíráním dohod mezi Společenstvím a třetími zeměmi, které by umožňovaly, aby transferové cestující, zavazadla a náklad nebylo třeba na letištích Společenství podrobovat opětovné detekční kontrole a/nebo dodatečným bezpečnostním kontrolám.

3.15

Tohoto cíle má být dosaženo stanovením společných pravidel a společných norem v oblasti ochrany letectví, jakož i mechanismů pro kontrolu jejich dodržování.

3.16

Obsah nařízení (ES) č. 2320/2002 je nutné přezkoumat s ohledem na získané zkušenosti a uvedené nařízení je třeba nahradit novým právním předpisem, jehož cílem je zjednodušit, harmonizovat a vyjasnit stávající pravidla a zlepšit úrovně ochrany.

3.17

Vzhledem k potřebě větší pružnosti při přijímání opatření a postupů k zajištění ochrany, s cílem zohlednit měnící se hodnocení rizik a umožnit zavádění nových technologií, by měl nový právní předpis stanovit základní zásady toho, co je třeba učinit k zabezpečení civilního letectví před protiprávními činy.

3.18

Nový právní předpis by měl zahrnovat opatření k zajištění ochrany, která platí na palubě letadel leteckých dopravců Společenství nebo během jejich letů.

4.1

Je důležité, aby byly stanoveny společné normy týkající se zakázaných předmětů tak, aby se předešlo nejasnostem a sporům při bezpečnostních prohlídkách.

4.2

Příloha navrhovaného nařízení používá pojem „stálá namátková“, který však není definován. Je nezbytné vložit definici pojmu „stálá namátková“, aby byl zajištěn jednotný výklad této zásady v celé Evropě při jejím uplatnění na bezpečnostní kontroly.

4.3

Přísnější opatření by měla být zavedena jen jako reakce na specifické teroristické hrozby zjištěné členským státem při posuzování rizik. Zavedení přísnějších opatření je v protikladu k plánované harmonizaci bezpečnostních opatření v letectví v celé Evropské unii a vybudování oblasti jednorázové bezpečnostní kontroly. Veškerá další zastrašující nebo preventivní bezpečnostní opatření vyžadovaná členským státem musí být zavedena po podrobném projednání s provozovatelem letiště a dotčený členský stát musí dodatečná bezpečnostní opatření zaplatit v rámci své státní národní bezpečnostní povinnosti chránit občany před terorismem.

4.4

Některé letecké společnosti nepovolují kovové příbory, např. nože a vidličky, zatímco jiné ano. Je třeba podpořit sjednocení všech leteckých přepravců.

4.5

Zatímco nůžky, pilníky na nehty atd. jsou zakázány, skleněné láhve jsou povoleny. Jedná se o smrtící zbraně, zejména pokud jsou rozbité. Navrhuje se, aby byly všechny lahve prodávané bez cla (duty free) a veškeré láhve na palubě letadla plastové. Jinak by měly být uloženy v nákladovém prostoru letadla s ostatními zavazadly. Před prováděním je třeba toto schválit na mezinárodní úrovni.

4.6

Je důležité, aby byla záchranné vybavení, např. hasicí přístroj a bezpečnostní sekyra bylo zajištěno ve skříňce posádky, a aby k nim cestující neměli bezprostřední přístup.

4.7

Letecké společnosti by měly pokud možno používat zesílené kontejnery na zavazadla chránící proti výbuchu bomby, jako letecká společnost El Al.

4.8

V zájmu bezpečnosti by měly národní úřady pečlivě sledovat množství alkoholických nápojů, které lze cestujícím podávat, a bezpečnostní incidenty související s alkoholickými nápoji.

4.9

Zatímco přístup do kabiny pilota je chráněn zesílenými dveřmi, únosce by mohl dosáhnout přístupu slabou stěnou toalety, která je často umístěna těsně vedle kabiny pilota. Tuto stěnu bude nutné zesílit.

4.10

Článek 11 by měl zahrnovat leteckého a manipulačního agenta, který často zajišťuje bezpečnost.

4.11

Pokud jde o přílohu, část 11, měli by být všichni bezpečnostní instruktoři školeni ve schválených školících zařízeních, např. v Evropském institutu pro bezpečnostní školení (European Security Training Institute; EASTI), aby byla standardizována prezentace modulů bezpečnostního školení ICAO. Národní úřady by měly být povinny vypracovat národní školicí programy pro instruktory kvalifikované podle EASTI.

4.12

Pokud jde o přílohu, část 4 4.3 (se zvýšeným počtem deportovaných osob atd.) by měly být národní úřady povinny stanovit minimální oznamovací lhůtu pro přepravce/letiště/letové posádky k přípravě na navrhovanou přepravu potenciálně nebezpečných cestujících, pokud se taková přeprava bude týkat řádného komerčního letu.

8.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 185/20

1.1

EHSV oceňuje návrh směrnice, který je součástí tematické strategie na ochranu a zachování evropského mořského prostředí, jež může zahrnout a koordinovat nějaké již existující právní opatření, především co se týče postupu v životním prostředí, podobně jako je stanoveno v RSV (Rámcová směrnice o vodě).

1.2

Výbor je ovšem kritický v tom smyslu, že návrh směrnice je sice důležitý, ale nedostatečný, neboť stav moří je natolik špatný, že by bylo zapotřebí přísnějších opatření, aby bylo dosaženo uplatnění a kontroly stávajících předpisů. Návrhem se částečně zasahuje do stavu mořského životního prostředí, proto si Výbor myslí, že rámcová směrnice by lépe splňovala účel, co se týče následného zapojení a rozvoje aspektů, které zde nebyly v dostatečné míře a hloubce zahrnuty.

1.3

Jelikož nejsou vytvářeny nové právní či správní nástroje, nýbrž se pouze využívá již existujících, nevznikají pro členské státy další finanční náklady a především žádný nárůst administrativy, zároveň jsou integrovány stanovené systémy pro účast a konzultace veřejnosti a zainteresovaných stran, což je zásadní pro silnější zapojení občanů do témat životního prostředí.

1.4

EHSV chce předložit několik návrhů, které považuje za důležité pro zlepšení obsahu návrhu směrnice, Komise může hodnotit tyto návrhy jako příspěvek občanské společnosti, které se to týká.

1.4.1

Za prvé musí být upřesněno a stanoveno, jaké koordinační a kontrolní funkce má Komise vůči regionálním samosprávným celkům, jejichž úlohou je hodnocení a stanovení cílů a prováděcích opatření pro mořské prostředí, které spadá do jejich kompetencí. Tím by měly být vytvořeny ve všech mořských regionech jednotné a vyvážené postupy, neboť v této souvislosti musí být zohledněn přeshraniční charakter našich moří a oceánů a centralizovaná koordinace by dokonce umožnila jednat v třetích zemích, ve kterých je možné provádět opatření Společenství, a především v těch, se kterými nás vážou mezinárodní dohody.

1.4.2

S ohledem na existující definice, především na definici o dobrém ekologickém stavu na základě generických kvalitativních deskriptorů, považuje EHSV za nutné zahrnutí kvantitativních deskriptorů, jako např. u RSV pro vnitřní toky, neboť dobrý stav moří z velké části závisí na kvantitě. Jako minimální cíle pro životní prostředí by měl být stanoven obsah sdělení, jak je objasněno v odstavci 5.5, neboť zachování generického postupu obsaženého v návrhu směrnice může narušit celkovou účinnost směrnice.

1.4.3

Výběr specifických oblastí, které jsou tak definované neboť v nich nelze dosáhnout ekologických cílů, by mohl na základě nejednoznačných definicí vést v praxi k zneužití a proto EHSV navrhuje, aby byly důvody a postup schválení jejich výjimečnosti Komisí jednoznačně a přesně definovány.

1.5

Nakonec je třeba poukázat na dvě témata, která jsou velmi důležitá pro provádění zde navržených cílů. První se vztahuje na neprodlené použití všech dříve ustanovených opatření, které jsou obsaženy v balíčcích ERIKA I, II a III, především ty, které se vztahují na přístavy zodpovědné za příjem lodí, transevropské sítě pro dohled na provoz na mořích, zřízení systému auditu států pro registraci lodí, prozkoumání a inventarizace odpadových výrobků (včetně bomb, nádrží s radioaktivními výrobky) atd.

1.5.1

Za druhé je třeba připomenout a provádět výzkum v mořském prostředí, aby na základě obsáhlých a podložených znalostí mohly být konkretizovány cíle a stanoveny programy opatření pro opětovné nastolení dobrého stavu životního prostředí. V tomto ohledu by bylo nutné širší zapojení do evropského rámcového programu pro výzkum.

2.1

V roce 2002 (1) Komise předložila sdělení, ze kterého vychází tento návrh směrnice, který stanovuje strategii na ochranu a zachování mořského prostředí z environmentálního pohledu, jejímž cílem je podporovat udržitelné využívání moří a zachovat mořské ekosystémy. V Šestém akčním programu pro životní prostředí se již odkazovalo na nutnost vytvořit opatření pro ochranu a zachování mořského prostředí, a bylo vyjasněno, že cíl udržitelného využívání moří a oceánů nemůže být dosažen prostřednictvím jednotlivých opatření. Ukázalo se, že je nutné rychle jednat, neboť mnoho nebezpečí, která byla konstatována v šestém akčním programu, se staly realitou, která překonává nejhorší očekávání (2).

2.2

Strategie navržená v uvedeném sdělení Komise vychází ze situace evropského mořského prostředí, která se v důsledku dopadu klimatických změn, znečištění moří nebezpečnými látkami, obchodního rybolovu, eutrofizace moří, a dále díky nebezpečnému nasazování exogenních druhů výrazně zhoršila. S ohledem na další překážky institucionálního charakteru, např. výlučná zodpovědnost členských států za své mořské vody, existence mezinárodních smluv s účinkem na třetí země a řada těžko proveditelných a kontrolovatelných globálních dohod (3) je zřejmé, že tato strategie musí být i přes zjištěné překážky vypracována.

2.3

Nedávno a ve stejné době jako tento návrh směrnice bylo předloženo jiné sdělení (4), které nebylo konzultováno s EHSV, v němž je zmíněno brzké vypracování zelené knihy o strategii pro mořské prostředí. Domníváme se, že Komise by měla brát v potaz obsah a připomínky ze stanovisek EHSV, a proto by bylo nejlepší vyžádat si novou konzultaci, do které by byly začleněny naše poznatky a stanoviska o politikách týkajících se mořského prostředí (rybolov, doprava, uhlovodíky atd.). EHSV jako zástupce občanské společnosti chce vyslovit svůj názor.

3.1

Návrh směrnice, kterým se zabýváme, je nástroj k provádění strategie na ochranu a zachování mořského prostředí. Dále jsou zohledněny mezinárodní úmluvy, především ty, které v rámci Spojených národů (5) podepsala Komise a členské státy, a regionální dohody (6), jejichž cíle mají být dosaženy pomocí této směrnice.

3.2

Návrh směrnice je rozdělen do pěti kapitol. V první se stanoví obecná ustanovení, ve kterých se definují předmět (článek 1), oblast působnosti (článek 2), mořské regiony a subregiony (článek 3), mořské strategie (článek 4), koordinace a spolupráce (článek 5) a příslušné orgány (článek 6).

3.3

Z této první části třeba poukázat na obsah článku 4 o mořské strategii, kterou mají vypracovat členské státy pro dotčený mořský region, která bude minimálně obsahovat následující:

Dále by měl nejpozději do roku 2016 být vypracován program opatření určený k dosažení dobrého environmentálního stavu moří a oceánů.

3.4

V druhé a třetí kapitole jsou vypracovány mořské strategie, v druhé jsou obsaženy předpisy pro vypracování strategií, ve třetí programy opatření.

3.4.1

Výchozím bodem pro vypracování mořských strategií je pro členské státy počáteční posouzení jejich evropských mořských vod (článek 7), do kterého zahrnují různé prvky, přičemž kladou důraz na hospodářskou a sociální analýzu jejich využívání a nákladů souvisejících se zhoršením mořského prostředí. Dále je určen dobrý environmentální stav (článek 8 a příloha II) a stanoveny environmentální cíle (článek 9 a příloha III), nakonec jsou stanoveny způsoby programů sledování (článek 10 a příloha II a IV) a způsoby schválení (článek 11).

3.4.2

Ve třetí kapitole jsou určeny programy opatření, které mají být provedeny členskými státy v dotčených mořských prostředích (článek 12 a příloha V), aby bylo dosaženo dobrého environmentálního stavu, Komise musí být na základě počátečních posouzení informovaná o programech opatření (článek 14), aby je mohla poté schválit (článek 15). Jsou stanoveny také ad-hoc opatření pro zvláštní oblasti (článek 13).

3.5

Kapitola IV obsahuje předpisy ohledně aktualizace strategií pro dotčené mořské regiony (článek 16) a požadavek na předložení průběžné zprávy každé tři roky (článek 17). Zvláštní zmínku si zaslouží článek 18, kterým se zavádí předpisy pro veřejné konzultace a informace v souladu se směrnicí 2003/35/ES. Také je zmíněna povinnost Komise vypracovat hodnotící zprávu o provádění této směrnice (článek 19), a provést přezkum obsahu směrnice patnáct let po vstupu v platnost.

3.6

V poslední, páté kapitole, se stanoví technická přizpůsobení, s obzvláštním důrazem na přílohy směrnice (článek 21) a Výbor, který bude Komisi v této činnosti nápomocen (článek 22).

4.1

Současný návrh směrnice musí být projednán v souvislosti s již zmiňovaným sdělením Komise Radě a Evropskému parlamentu „Směrem ke strategii ochrany a zachování mořského životního prostředí“ (viz stanovisko CESE 578/2003 ke sdělení). Sdělení obsahuje následující klíčové body:

4.2

Ve stanovisku EHSV jsou uvedeny následující aspekty:

4.3

V tomto ohledu jsou do návrhu směrnice určitým způsobem integrovány důležité příspěvky stanoviska EHSV a je stanoven podobný postup pro aktivity jako v RSV, s velkým rozdílem v úloze Komise, členských států a organizace různých jejích prvků, aniž by pro to byly dostatečně vysvětleny důvody a využití, a především jsou ve směrnici obsaženy závažné protiklady. Např:

4.4

EHSV chápe, že stávající návrh směrnice je:

4.5

Provádění směrnice spočívá téměř výlučně na členských státech, Komise řídí aktivity, je informována členskými státy a smysluplně schvaluje či odmítá definice o environmentálním stavu, cíle a indikátory životního prostředí, plán sledování a program opatření pro zvláštní oblasti.

4.6

Nejsou vytvářeny nové legislativní ani řídící nástroje, využívá se stávajících nástrojů na úrovni Společenství a takových, které jsou stanoveny v mezinárodních dohodách podepsaných Evropskou unií.

4.7

Je vyjasněna forma podílu veřejnosti a zájmových stran prostřednictvím členských států.

5.1

Zkušenosti získané z uplatňování ambiciózních evropských ustanovení v členských státech (RSV, IPPC) ukazují, že Komise musí mít důležitou roli nejen při dohledu, nýbrž také za dodržení zásady subsidiarity i ohledně koordinace a centralizace opatření k podpoře států. Za tímto účelem by měla Komise pod jejím vedením zřídit fórum úřadů zodpovědných za regiony a mořské oblasti, za účasti zájmových stran z vědeckých institucí, které se průkazně specializují v této oblasti, jakož i úřadů zodpovědných za rybolov a radionuklidy.

5.2

V návrhu směrnice by proto neměly být zahrnuty jen povinnost informovat a schvalovat s ohledem na navrhované počáteční vyhodnocení, dobrý environmentální stav, environmentální cíle, program sledování a program opatření, včetně ad-hoc opatření pro zvláštní oblasti, nýbrž i stanovit postup a lhůtu na zpracování možných odmítnutí. Tento postup by měl počítat s účastí zainteresovaných stran a všeobecně s veřejností a obsahovat prvky s dostatkem podnětů.

5.3

Obsah počátečního hodnocení je popsán v příloze II. V tabulce k „tlakům a dopadům“ je třeba v souladu se sdělením, které předcházelo návrhu směrnice, definovat antropogení příčiny a jejich souvislost s zatížením a dopadem a s prvky a cíly ochrany mořského prostředí, aby mohly v této souvislosti být stanoveny vhodné aktivity a politické opatření strategie.

5.4

Definice „dobrého environmentálního stavu“ a „environmentálního stavu mořského prostředí“ je prováděna na základě „kvalitativních generických deskriptorů a kritérií a norem“. Kvantitativní deskriptory by měly být rovněž zahrnuty, neboť některé proměnné veličiny vztahující se jak na počáteční hodnocení tak na dobrý environmentální stav, vyžadují tuto charakteristiku ve svých deskriptorech. Pro sledování proměnných veličin zahrnutých do programů sledování jsou vyžadovány referenční kvantitativní údaje (např. hustota fytoplanktonu).

5.5

V článku 9 a příloze III se environmentální cíle definují na základě příliš obecných kritérií. Bylo by přínosné, kdyby byly stanoveny minimální prvky a cíle, přičemž by měl být zohledněn přinejmenším obsah sdělení z roku 2002:

5.6

Program opatření (článek 12, příloha IV) musí obsahovat minimálně opatření, která jsou podle evropské legislativy povinná, především to, které se vztahuje na pobřežní vody a jehož akční program má za cíl zamezit škodám způsobeným různými zdroji znečištění, které jsou vyjmenovány v předchozím odstavci. Dále by byly zahrnuta i opatření, která jsou povinná podle mezinárodních dohod a úmluv, jakož i ad hoc opatření zaměřená na snížení dopadu zhoršení mořského prostředí ve „zvláštních oblastech“. Výhoda spočívá v tom, že všechny opatření a aktivity, které jsou rozděleny do různých ustanovení a právních předpisů, tak mohou být obsaženy v jednom celku a jejich dodržování tak bude usnadněno.

5.6.1

Na druhou stranu nesmí zůstat pouze u soupisu opatření, neboť se již ukázalo, že to nedokázalo zamezit zhoršování životního prostředí, a tak budou stěží stačit k tomu, aby se dosáhlo uspokojivého ekologického stavu mořských oblastí. V tomto smyslu by bylo důležité pravidelně šířit v pobřežních státech osvědčené postupy v oblasti ekotechnologie (ekologické záchody, čisticí prostředky bez fosfátů, nárazníkové zóny a omezení v pobřežních oblastech atd.).

5.7

Návrh směrnice umožňuje, aby členské státy vybraly zvláštní oblasti, ve kterých nebude možno dosáhnout environmentálních cílů z následujících příčin:

5.7.1

Toto znění je natolik nejednoznačné, že při provádění může dojít ke zneužití, a proto je nutná:

5.8

S ohledem na aspekty koordinace a spolupráce je vhodné mít na paměti třetí země, s nimiž EU sdílí oceány a moře, a ne pouze ty, se kterými má mezinárodní dohody, aby tak byla podpořena jejich spolupráce za účelem dosažení dobrých výsledků v oblasti životního prostředí.

5.9

Účast zainteresovaných stran a veřejnosti je v návrhu směrnice řízena pomocí stávajících státních systémů. Tyto jsou ale v řadě zemí zpochybňovány, v některých případech kvůli chybějící transparentnosti, v jiných kvůli pozdnímu zodpovídání otázek, a někdy na základě nejasností v souvislosti s organizacemi, které jsou považovány za „zainteresované strany“ atd. Proto by měla Komise stanovit jednoduchý a účinný postup pro shromažďování a zpracovávání stížností nebo obvinění ze strany zainteresovaných stran a veřejnosti, kterým by bylo zaručeno právo na informace, konzultace a účast veřejnosti. V tomto smyslu by mělo být odstraněno kritérium „smysluplnosti“ ze schvalovacího postupu, jak již bylo zmíněno.

8.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 185/24

1.1

Krátce před převzetím předsednictví EU rakouská vláda formálně požádala Poradní komisi pro průmyslové změny (CCMI) o vypracování průzkumného stanoviska ve věci Průmyslové změny a rozšíření EU: zkoumání následků v hraničních regionech. Průzkumné stanovisko je samozřejmě uveřejněno před přijetím návrhu nebo politického rozhodnutí rozhodovacího orgánu EU.

1.2

Přechod k tržnímu hospodářství a provedení pravidel Společenství pro vnitřní trh a hospodářskou soutěž vytvořily novou dynamiku v mnoha regionech střední a východní Evropy. Přistoupení nových členských států ze střední a východní Evropy přiblížilo vzájemně hraniční regiony a v řadě případů oživilo dřívější obchodní a podnikatelské svazky. Tato nová dynamika však také způsobila problémy související především s politikou trhu práce a odhalila deficity infrastruktury spolupracujících přeshraničních regionů.

1.3

CCMI a Evropské středisko pro sledování změn (European Monitoring Centre on Change, EMCC) pořádali v Bratislavě ve dnech 17. a 18. října 2005 workshopy za účelem bližšího poznání probíhajících průmyslových změn v přeshraničních regionech rozšířené EU a shromáždění dat na přípravu stanoviska. Akce se konala v přeshraničním regionu CENTROPE a zúčastnili se jí členové CCMI, zástupci sociálních partnerů z Rakouska, Slovenska a Maďarska a experti.

2.1

V hraničních regionech dnes žije okolo 33 % obyvatelstva EU a jejich rozloha představuje přibližně 40 % celkové rozlohy Evropy (1).

2.2

Hranice EU se od podpisu Pařížské smlouvy o založení ESUO neustále mění. Tento proces bude dále pokračovat ve střednědobém časovém horizontu. Vzhledem ke stálým změnám, které s tím souvisejí , je nutné, aby EU systematicky aktualizovala svoji politiku pro hraniční regiony.

2.2.1

Regiony přistupujících zemí, které hraničí s EU, začínají vytvářet vazby s okrajovějšími sousedícími regiony EU již před přistoupením, jako součást harmonizace své legislativy a socio-ekonomických systémů.

2.2.2

„Železná opona“ byla dosti zvláštním typem hranice. Velká část této hranice dnes leží uvnitř hranic EU-25. Když byla v roce 1989 stržena berlínská zeď, devět let po hnutí Solidarita v roce 1980, neměly regiony blízko hranice, která kdysi dělila země bývalého sovětského bloku od zbytku světa, především oblasti „země nikoho“, prakticky žádnou infrastrukturu. I přes značný pokrok, který byl učiněn při odstraňování následků politických rozhodnutí, která vedla k této situaci, je to stále problém, který není zdaleka vyřešen.

2.2.3

Další zvláštní hranici přestavuje pro EU Středozemní moře. Ačkoliv politika spolupráce mezi EU a středomořskými zeměmi funguje již mnoho let, není vzhledem k současnému vývoji na mezinárodním poli v posledních letech pro EU prioritou.

2.3

Řada přeshraničních iniciativ (např. Euroregiony) byla založena v hraničních regionech nových členských států již před jejich přistoupením jako nová forma přeshraniční spolupráce založená na dohodách dosažených mezi sousedícími hraničními oblastmi. Nebylo nutné řídit fungování Euroregionů mezivládními dohodami. Tyto iniciativy byly založeny na svobodných rozhodnutích orgánů místní samosprávy a zainteresovaných stran. Spolupráce v rámci Euroregionů byla zaměřena na společné řešení problémů bez ohledu na politické hranice a na zahájení ekonomické spolupráce v oblasti komunikací a činností na ochranu životního prostředí.

2.4

V praxi se meziregionální spolupráce v EU uskutečňuje od 90. let 20. století v rámci za sebou jdoucích programů INTERREG. EHSV je určitým způsobem zapojen do této spolupráce a vypracoval stanoviska týkající se meziregionální spolupráce, založená na zkušenostech mimo jiné v oblasti Středomoří (stanovisko REG/95, 1995) a v Pobaltí (2)  (3)  (4).

2.4.1

EHSV stanovil, že meziregionální spolupráci podporovanou Společenstvím je možné vymezit podle následujících hledisek:

2.4.2

Výbor ve svých stanoviscích k iniciativě INTERREG uvedl, že vazby mezi různými kategoriemi spolupráce byly v 90. letech 20. století určitým způsobem selektivní. Spolupráce například fungovala pouze na určitých úrovních a byla omezena na určité prostorové kategorie a geografické oblasti.

2.4.3

Významným úspěchem EU v přeshraničních regionech Francie, Belgie, Německa a Lucemburska, které všechny prošly intenzivní restrukturalizací, bylo použití metod na zabránění vylidňování těchto oblastí a jejich přeměně na opravdové „postindustriální pouště“. Prostředky a opatření dle smlouvy ESUO významně ovlivnily procesy restrukturalizace.

2.5

V současnosti existuje v Evropě okolo 180 přeshraničních iniciativ. Většina z nich jsou nástroje na zmírnění negativních vlivů hranic. Na území nových členských států se nachází 32 Euroregionů. Je tudíž jasné, že nové členské státy EU jsou ve své podpoře zásady přeshraniční spolupráce velmi aktivní.

2.6

Většina ze 32 přeshraničních regionů, které pokrývají „nové“ a „staré“ členské státy, ještě čeká na společné iniciativy týkající se přímo průmyslové politiky, přestože mnoho společných podniků s touto oblastí politiky nepřímo souvisí.

2.7

Nové iniciativy v oblasti průmyslové politiky se objevily v těch přeshraničních regionech, které se nacházejí v blízkosti metropolitních oblastí (např. uvnitř trojúhelníku Vídeň-Budapešť-Bratislava), nebo které jsou oblastmi, ve kterých se nacházejí průmyslová centra nebo skupina velkých měst, která nemají metropolitní charakter (region Katovic a Ostravy podél česko-polských hranic).

2.7.1

Zajímavým novým příkladem průmyslové změny je region Friuli-Venezia Giulia na hranici Itálie a Slovinska, ve kterém došlo k obnově zpracovatelské činnosti jak před rozšířením EU, tak po něm, především v nábytkářském průmyslu.

3.1.1

Znaky přeshraničních regionů s rozvíjející se průmyslovou politikou, které jsou uvedeny v tomto stanovisku, byly určeny především na základě pozorování uskutečněném v regionu CENTROPE (5).

3.1.1.1

Tento region zahrnuje území ze třech nových a jednoho z patnácti starých členských států (v Rakousku se jedná o spolkové země Vídeň, Dolní Rakousko a Burgenland, v České republice o Jihomoravský kraj, na Slovensku o Bratislavský a Trnavský kraj, v Maďarsku o župy Győr-Moson-Sopron a Vas). Celý region sdružuje oblasti s problémy typickými pro okrajové regiony a s nimi sousedící hospodářsky dynamická centrální městská území.

3.1.1.2

V 90. letech 20. století prošla tato oblast rozsáhlou restrukturalizací, jejímž přímým důsledkem byly investice do části tohoto regionu. To vedlo taktéž k posunům na trzích práce, z nichž odešla značná část zejména starších pracovníků a kde souběžně s investicemi – ne vždy na stejném místě – později vznikla poptávka po pracovní síle.

3.1.1.3

Díky rozšíření EU došlo na území, kde hraničí čtyři státy (Rakousko, Česká republika, Slovensko a Maďarsko), ke spojení rozmanitých regionálních trhů práce, jejichž integrace představuje výzvu. Přesídlení podniků a pracovních sil do měst i nedostatečná (dopravní) infrastruktura nadále zatěžují strukturu trhu práce, stejně jako výrazné mzdové rozdíly mezi Rakouskem a novými členskými státy EU a očekávaný nedostatek odborných pracovníků.

3.1.1.4

Nyní zaznamenáváme první známky vzniku přeshraničních výrobních sítí. Rozvoj dopravní infrastruktury, který vyžaduje velké investice, sehrál v tomto procesu svoji úlohu. To na oplátku vedlo k zaplnění prázdných míst a k obnovení starých svazků.

3.1.2

Zahraniční a domácí investice jsou hlavním podnětem průmyslových změn v těchto regionech a také v malých a středních podnicích. V zemích, kde byly vytvořeny zvláštní ekonomické zóny nebo průmyslové zóny ještě před přistoupením, byla většina investic „přitahována“ do oblastí, které se jen zřídka, pokud vůbec, kryly s přeshraničními regiony (viz stanovisko Výboru CCMI/025). To pomáhá vysvětlit malý počet regionů s přeshraniční spoluprací, ve kterých byla rozvinuta nová průmyslová politika.

3.1.2.1

Hlavní hnací silou růstu jsou investice do rozvoje nezastavěných ploch („greenfield“) a ekonomicky již nevyužívaných lokalit („brownfield“) a přemístění podniků. Stimulem těchto investic byla mimo jiné identifikace nových trhů, rozdíly ve zdanění podniků, značné mzdové rozdíly a státní podpory. Tyto faktory podpořily proces restrukturalizace a přispěly k hospodářskému růstu.

3.1.2.2

Pomohly přilákat vysoce a středně kvalifikované zaměstnance a snížit náklady na pracovní sílu a další náklady. Významně vzrostla poptávka po dělnících obsluhujících stroje, montérech, strojních technicích, svářečích, strojních inženýrech a specialistech na informační technologie, a to se stále více projevuje v odvětvích zpracovatelského průmyslu v EU.

3.1.2.3

Výsledkem této činnosti je zlepšení řídících schopností a vytvoření politiky lidských zdrojů a fungujících průmyslových vztahů. Umožnila též získat finanční prostředky na investice a pomohla posílit vazby s dodavateli a zákaznickým trhem.

3.1.2.4

Tyto investice se netýkaly pouze velkých firem v EU, ale také malých a středních podniků a firem mimo EU. Tyto firmy shromáždily investice, vytvořily multiplikační účinky, vazby s místními podniky a svazky s domácími podniky a zahraničními pobočkami.

3.1.3

Analýza strukturálních změn v průmyslu probíhajících ve zkoumaných přeshraničních regionech ukazuje, že metoda obecně používaná v těchto oblastech je metoda „krok za krokem“.

3.1.3.1

Jako první krok byla prováděná výrobní činnost náročná na pracovní sílu a spoléhala na nekvalifikované pracovníky. Jako druhý krok byli využíváni lépe kvalifikovaní pracovníci a dokonalejší služby. V případech, kdy byl první krok úspěšný, byly za účelem snížení nákladů na pracovní sílu učiněny pokusy o zadání určitých činností mimo firmy (ale uvnitř regionu).

3.1.3.2

Dvousměrná strukturální sloučení měla výrazný dopad na strukturální otázky týkající se těchto průmyslových změn. Sloučení dělíme na sloučení směrem nahoru (zahraniční společnosti v rámci regionu a mimo něj) a na sloučení směrem dolů (v rámci místní oblasti) a jejich cílem je získat konkurenční výhodu v rámci sítě nebo regionu.

3.1.3.3

Používaly se také přístupy s vyšším rizikem (založené na principu „sněhové koule“), které vedly k vytvoření silnějších pout. „Enklávy“ rozrůstající se společnosti, které vznikaly v důsledku tohoto procesu, byly snadno „transplantovány“ do jiných společností.

3.1.3.4

Stále běžnějším jevem v přeshraničních regionech, také v nových členských státech, je zakládání nových poboček společností dynamickými investory, kteří přecházejí do druhého kroku vývoje v daném regionu. Průmyslovou politiku stimulují v těchto regionech sítě společností často mezinárodní povahy, které se zabývají například interaktivním přeshraničním řízením lidských zdrojů.

3.2.1

Jednou z takových výzev pro průmyslovou politiku je využívání přímých pobídek a zavedení asymetrie mezi společnostmi. Větší problémy při používání této asymetrie mají společnosti, v jejichž síti jsou začleněny malé a střední podniky.

3.2.1.1

Jak popisuje R. Pedersini ve své prezentaci (viz pozn. 5), může nastat v blízké budoucnosti také zkrácení činností společností do střednědobého časového horizontu, jež bude mít přirozeně sociální důsledky a je nutné ho provést s využitím vhodných záručních mechanismů, které tvoří součást sociálního a hospodářského dialogu.

3.2.2

Jednou z velmi důležitých výzev pro rozvoj celé EU a pro budoucí průmyslovou politiku na jejím území, především v přeshraničních regionech, jsou rozdíly ve zdaňování podniků, zejména u daně z příjmu právnických osob (6).

3.2.2.1

Je zcela zásadní, aby bylo stanoveno, zda by daň z příjmu právnických osob měla být harmonizována a jak by měl být určen daňový základ – tzn. měl by být založen na registrovaném sídlu společnosti (zdanění v domovském státě – Home State Taxation, HST) nebo na společném konsolidovaném základu pro daň z příjmu právnických osob (common corporate consolidated tax base, CCCTB)?

3.2.2.2

Systém HST vylučuje potřebu použít několik různých právních nařízení v EU na vyměření daně z příjmu. Tento systém však zahrnuje více rizik (7).

3.2.2.3

Používání CCCTB bude znamenat, že všechny podniky fungující přeshraničně budou používat jednotné principy na výpočet svého zdanitelného příjmu (8), bez ohledu na to, ve které zemi má společnost sídlo. Metoda CCCTB dále nebude vyžadovat žádné změny v současných vnitrostátních nařízeních, pouze schválení vytvoření nových dodatečných nařízení platících v celé EU pro podniky, které jsou činné v několika zemích.

3.2.2.4

Jednou nevýhodou CCCTB je riziko, že dva podniky z jedné země budou používat různé způsoby na vyměření svého zdanitelného příjmu.

3.2.3

Jedním z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících rozvoj průmyslové politiky v těchto regionech je současný stav a tempo rozvoje dopravní infrastruktury v regionu a v jeho vstupních koridorech. Z tohoto důvodu je navíc k intenzivním investicím do výstavby a modernizace dopravní sítě v regionu nutné koncipovat projekty v oblasti dopravy a řídit je moderním způsobem prostřednictvím inovací a vědeckého výzkumu.

4.1

Koncept přeshraničního regionu s novou, fungující průmyslovou politikou je velmi komplexní povahy, a to jak z obecného hlediska, tak z hlediska specifických případů a polohy. Z tohoto důvodu Výbor považuje za důležité v průběhu příštího předsednictví stanovit přesnou a jasnou definici toho, co znamená výraz „region“ v přeshraničním a průmyslovém kontextu. Tato definice by měla odlišit regiony ležící podél nečlenských států EU a vzít v úvahu, zda je daná sousední země přistupující zemí či nikoliv.

4.1.1

Co se týče regionů ležících v nových členských státech na hranicích se „starými“ členskými státy EU je důležité odpovědět na otázku, jak stanovit hranici mezi vlivy změn, které se v těchto regionech objevily na počátku na 90. let 20. století, a těch, které souvisejí se vstupem do EU, a určit do jaké míry byly v těchto oblastech použity nástroje Společenství před vstupem a po něm.

4.1.2

Práce nového předsednictví by ve spolupráci s EHSV měla poskytnout odpovědi na tyto otázky:

4.2

Vzhledem k přístupu, který je typický pro přeshraniční regiony v rozšířené EU a který je charakterizován:

považuje EHSV za velmi důležité zajistit sociální soudržnost a zabránit konkurenci, která vede ke znehodnocování pracovně-právních a sociálních norem. Proto je nezbytné, aby tyto procesy probíhaly s využitím nástrojů moderních průmyslových vztahů zavedených v EU, především v oblasti sociálního dialogu nebo dialogu zainteresovaných stran.

4.2.1

Vzhledem k potížím na trhu práce typickým pro přeshraniční regiony, způsobeným zanedbáváním v minulosti, restrukturalizací a dynamickými změnami z důvodu provádění zvláštní průmyslové politiky v těchto regionech, navrhuje EHSV používat jako pobídku k vytváření pracovních míst a zvyšování kvalifikace dočasné mechanismy na podporu zaměstnanosti, které byly dříve často v EU používány a kterými jsou subvencovány podniky vytvářející trvalá pracovní místa.

4.2.2

Tento přístup by měl být formálně zajištěn proti zneužití veřejných peněz a mělo by být zaručeno, že takto vytvořená místa jsou opravdu nová a trvalá. Podrobnosti těchto zajišťovacích mechanizmů byly stanoveny v revidovaných směrnicích EU o veřejných zakázkách.

4.2.3

Státní podporu nebo prostředky ze strukturálních fondů by neměly dostávat zejména ty podniky, které v rozporu s národními nebo mezinárodními právními předpisy po obdržení předchozí podpory přemístily pracovní místa nebo v rámci přemísťování propustily pracovníky v původním sídle podniku.

4.3

Výbor konstatuje, že velmi důležitým a možná rozhodujícím faktorem, který v současnosti i v minulosti ovlivnil řízení a rozvoj průmyslové politiky v přeshraničních regionech v rozšířené Evropě, je možnost zainteresovaných stran v těchto regionech využívat finančních prostředků ze strukturálních fondů EU. Zvýšení úlohy strukturálních fondů v těchto regionech je zcela zásadní jak pro zmírnění následků intenzivního přechodu, tak pro přizpůsobení se dynamické povaze používaných politik.

4.3.1

Na základě tohoto Výbor v návaznosti na své stanovisko (9) k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském sdružení pro přeshraniční spolupráci (ESPS) obzvláště zdůrazňuje potřebu rozšířit ta ustanovení nařízení, která se týkají cíle a složení ESPS, o následující znění: „a hospodářských a sociálních subjektů a jiných zainteresovaných organizací občanské společnosti...“.

4.3.1.1

Právnické osoby založené jak v rámci ESPS tak v rámci jiných strukturálních fondů by měly být zodpovědné za koordinaci různých zdrojů financování a za zajištění přípravy a realizace projektů fondů podporujících průmyslovou politiku v daném regionu. Toto financování by bylo dostupné zástupcům různých zainteresovaných stran v regionu. Založení takových právnických osob by mohlo pomoci zlepšit motivaci k přeshraniční spolupráci a poskytnout regionům větší pocit sebedůvěry a zvýšit jejich snahu harmonizovat svá nařízení.

4.3.2

Při tvorbě a realizaci projektů podporovaných ze strukturálních fondů by se mělo využít existující výhody kombinovat zdroje z veřejných fondů s finančními zdroji od soukromých investorů, aniž by veřejný podíl byl považován za zakázanou podporu. Z tohoto kritéria by netěžily společnosti, ale region – vytváření pracovních míst, rozvoj infrastruktury a produktivita hospodářství.

4.4

Výbor se domnívá, že rozvoj trhů práce v těchto regionech představuje významný faktor průmyslových změn. V současnosti nadále trvají dočasné překážky mobility zaměstnanců v rámci EU. Výbor vyzývá členské státy, aby seriózně přezkoumaly, zda by bylo možné ukončit přechodná období dříve. Přitom je nutno příslušně zapojit a konzultovat sociální partnery na všech relevantních úrovních.

4.4.1

Při podpoře lepších podmínek pro mobilitu pracovníků v přeshraničních regionech se nesmí zapomínat na možné národnostní a etnické napětí, které se může objevit. Specifická situace a zkušenosti regionů, ve kterých se vzájemně setkávají různé kultury a národnosti, znamenají, že tyto obtížné otázky je třeba překonat a zmírnit efektivněji než v jiných oblastech. Sociální dialog a občanská společnost mohou také sehrát obzvláště důležitou úlohu při překonávání problémů ve vzájemných vztazích mezi různými národnostmi a etnickými a kulturními skupinami (10).

4.5

Činnost související s dynamickými strukturálními změnami v přeshraničních regionech by měla být doprovázena rozhodnutími na základě expertiz a měření, vědeckým výzkumem prováděným pod záštitou po sobě jdoucích předsednictví EU, protože spontánní iniciativy by se mohly ukázat nejen jako neúčinné, ale také jako destabilizující.

8.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 185/31

1.1

V roce 1999 vstoupila v platnost Amsterodamská smlouva. Jedním z cílů této smlouvy je zachovávat a rozvíjet „…Unii jako prostor svobody, bezpečnosti a práva, ve kterém je zaručen volný pohyb osob ve spojení s vhodnými opatřeními týkajícími se kontroly na vnějších hranicích, práva azylu, přistěhovalectví a předcházení a potírání zločinnosti.“ (1)

1.2

To byl převratný milník, protože migrační politika tak byla přesunuta ze třetího pilíře Evropské unie založeného na mezivládní spolupráci do prvního pilíře, jehož politiky zahajuje Evropská komise. 1. květen 2004 je také počátkem nové fáze v oblasti migrační politiky v 25 členských státech, protože došlo k dalšímu rozšíření této postupné změny od vnitrostátní politiky ke společné politice.

1.3

Britskému předsednictví se povedlo 17. prosince 2005 úspěšně uzavřít dohodu o finančním výhledu na období let 2007-2013, jenž představuje rámec financí Unie pro následující období (2).

1.4

Pod hlavičkou „občanství, svoboda, bezpečnost a spravedlnost“ je postaráno o bezpečnost občanů 25 členských států EU prostřednictvím očekávaných výdajů na různé iniciativy v oblastech jako je ochrana hranic. Očekává se, že v následujících osmi letech se výdaje spadající pod tuto hlavičku značně zvýší. Existují ale také iniciativy v oblasti sociálních politik, které se odrážejí v sociálních projektech jako Evropský fond pro uprchlíky a fond integrace, jejichž cílem je zlepšit poskytování služeb populacím přistěhovalců v členských státech.

1.5

Zasedání Evropské rady v Soluni v roce 2003 také vybídlo, aby byly prozkoumány „legální prostředky, které by umožnily státním příslušníkům třetích zemí migrovat do Unie, s přihlédnutím k přijímací kapacitě členských států“ (3).

1.6

Debata v tomto ohledu, zejména zhodnocení přijímací kapacity jednotlivých členských států, musí vzít v úvahu nejen počet obyvatel, rozlohu a velikost ekonomiky jednotlivých států, ale také existující populaci migrantů a současné migrační toky. Ty zase nebudou moci být správně zhodnoceny bez sladění statistických metadat (pravidel pro sběr dat) ve všech členských státech, aby byla zajištěna vnitřní shoda statistických údajů v rámci EU.

1.7

Absence harmonizace statistik je částečně výsledkem rozdílných definic migrace, které zase mohou souviset s rozdíly v legislativě týkající se migrace. Sběr dat je také neúčinný a má nedostatky, které brání vytvoření a rozvoji postupné harmonizace.

1.8

Nelegální přistěhovalectví a nehlášená práce jsou navíc běžné a jsou na vzestupu, což je částečně způsobeno omezeními legálních cest legální migrace. Tato neregistrovaná migrace je oblastí, ve které je pravděpodobnější, že statistické měření bude nepřesné. Zejména v tomto případě se rozsah a postup statistických výpočtů bude lišit mezi různými národními statistickými úřady, a proto je tím důležitější, aby došlo k harmonizaci metadat mezi členskými státy. Otázka vykazování nižšího než skutečného počtu nelegálních přistěhovalců se například v USA objevila v podobě diskuse týkající se toho, jestli mají být údaje ze sčítání lidu opraveny použitím údajů o neregistrovaných obyvatelích, které byly získány pomocí technik výběru. Kromě technik výběru existují i další metody, které mohou být využity pro sběr statistických údajů. Například ve Francii jsou do sběru údajů zapojeny místní orgány.

1.9

Návrh Ústavní smlouvy uznává „právo členských států stanovit objem vstupů státních příslušníků třetích zemí přicházejících z třetích zemí na jejich území s cílem hledat tam práci jako zaměstnanci nebo osoby samostatně výdělečně činné“ (4). EHSV je názoru, že toto ústavní omezení nebrání Unii, aby dosáhla vysoké úrovně legislativní harmonizace přijímání migrantů. EHSV zdůraznil nutnost aktivní politiky EU v oblasti ekonomické migrace a nutnost harmonizovaných právních předpisů. (5)

1.10

Další rozvoj právního rámce pro přistěhovalectví je zčásti oprávněn demografickou realitou a plněním Lisabonské strategie. EHSV konstatoval, že „demografický vývoj v Unii a Lisabonská strategie ukazují, že bude nutné, aby Evropa disponovala aktivní politikou v oblasti příjímání ekonomických imigrantů. I když má každá země své vlastní potřeby a svá specifika, všechny se shodnou na potřebě otevřít se ekonomické imigraci.“ (6) Evropská unie a členské státy požadují právní předpisy, které umožní pracovní migraci legální a transparentní cestou. Výbor uznává, že ačkoliv důraz se zde klade na ekonomická hlediska migrace, je to sám o sobě zjednodušující přístup, a uznává, že členské státy také potřebují přijmout aktivní politiky týkající se vstupu neekonomických migrantů.

1.11

Velké migrační toky také způsobují problémy s přizpůsobením v hostitelských zemích následkem vzniklého tlaku na veřejné služby a rovněž možné důsledky na podmínky na trhu práce. Tyto důsledky se liší podle absorpční kapacity hostitelských zemí. Má-li být veřejné mínění poučeno o průvodních jevech migračních toků, je nezbytné, aby byly k dispozici přesné statistické informace, které se shodují ve všech členských státech. Statistická přesnost může také přispět k vzepření se xenofobním náladám, které mohou být přítomny jako součást veřejného mínění, například postoje jako „přistěhovalci berou práci místním“ a „je to invaze“.

1.12

Spolehlivé statistické informace mohou podpořit společný právní rámec, který by přispěl k ochraně práv migrantů. Výbor vyzývá Komisi, aby položila důraz na význam přesného shromažďování, třídění a výkladu statistických informací a tak se vyhnula chybnému výkladu údajů.

1.13

Vzhledem k tomu, že migrující pracovníci tvoří tak důležitou část pracovní síly, musí se při plnění cíle mobility trhu práce v rámci EU vzít v úvahu důsledky omezení pohybu a stěhování migrujících pracovníků, kteří pocházejí ze zemí mimo EU, mezi členskými státy. Tyto toky uvnitř EU by navíc zmírnily problémy s přizpůsobením, jimž čelí obce přijímající migranty, a které mají nižší absorpční kapacitu.

1.14

Výbor vychází z postoje, že aby byla zajištěna vážnost lidských práv a ochrana lidské důstojnosti každého jednotlivce, každý proces sběru nebo zpracování osobních údajů pro statistické účely anebo jiné oficiální použití osobních údajů, které byly tímto způsobem získány, by měly být důkladně zabezpečeny proti jakémukoliv zneužití postupu nebo jiným nepovoleným aktivitám.

2.1

Statistické informace odrážející politické, sociální a ekonomické postoje a národní přístup zemí EU, pokud jde o otázku migrace, mohou ovlivnit stanovení, analýzu a přezkum migrační politiky v těchto zemích a zároveň k ní přispět.

2.2

Přesné statistické údaje jsou velmi důležité pro zmapování populací migrantů v zemích EU, včetně, mimo jiné, velikosti a dalších demografických charakteristik. Výbor naléhá na Komisi, aby zdůraznila potřebu přesných statistických údajů v této oblasti, aby členské státy uznaly význam tohoto tématu a umístily sem více prostředků.

3.1

Nesmí se zapomínat na rysy tohoto migračního scénáře. Za prvé, východo-západní směr migrace ve snaze najít lepší životní podmínky převládá. Za druhé, v nových zemích EU je více přistěhovalců ze zemí mimo Evropskou unii, které zjevně lákají možné výhody vyplývající z členství těchto zemí v EU, při čemž je zde prémie v podobě využití těchto zemí jako odrazového můstku k pohybu dále na západ. Statistické informace o trendech migrace jsou pro členské státy velmi důležité, aby mohly analyzovat minulé a současné migrační toky a předvídat ty příští a analyzovat dopad na demografická, sociální a ekonomická hlediska a jejich potenciál, což pak ovlivní politiku v těchto oblastech.

4.1

Většina členských států EU vytvořila důkladné statistiky o zemích původu žadatelů o azyl. Přesto jsou pro budoucí nadnárodní srovnávání stále velmi potřebné podrobnější statistiky založené na kritériích shodných v členských státech.

4.2

Navržené nařízení pro společný rámec pro shromažďování a sestavování statistik je nezbytné zejména v zemích, v nichž se nevede ani centrální databáze o migraci a azylu a v nichž si jednotlivé orgány vedou své vlastní databáze.

4.3

Jedna ze zásadně důležitých rolí, kterou statistika hraje, je vliv na rozvoj a přezkum politik. Například tam, kde statistiky ukázaly, že mezi populací osob přicházejících v rámci neřízeného přistěhovalectví jsou děti, nezletilí bez doprovodu, těhotné ženy a osoby se zdravotním postižením, to vedlo k vytvoření vnitrostátních politik týkajících se propouštění „zranitelných skupin“ ze záchytné vazby a „nezletilých bez doprovodu“. Z toho důvodu má další selhání statistik při sběru více demografických a sociálně ekonomických informací, včetně toho, jakým jazykem mluví, kromě pouhého počtu příchozích dopad na politické linie. To může mít zároveň důsledky pro integraci migrantů na trhu práce.

4.4

Přesnější a úplné vedení statistik umožňuje vytváření lepších odhadů a tak poskytuje základ, na kterém lze stavět například budoucí plánování prostředků. Statistiky také poskytují hodnotný nástroj na podporu rozdělení prostředků. Ukáží-li roční statistiky například, že do země přichází rovnoměrný počet nezletilých bez doprovodu jako nelegální přistěhovalci, pak je potřeba, aby se naplánovaly nebo rozšířily prostředky za účelem poskytnutí zvláštních ubytovacích zařízení a podpůrných služeb pro tuto skupinu.

4.5

Kvalitní vedení statistik přispěje k zajištění toho, že poskytované služby budou uživatelům vyhovovat a že rozdělení prostředků mezi členské státy může být provedeno spravedlivě a poměrně.

4.6

Také srovnávací průzkum všech imigračních zákonů uplatňovaných v EU-25 by Evropské komisi rozhodně pomohl s lepší koordinací politiky přistěhovalectví na úrovni EU. Přestože přistěhovalectví spadá do pilíře Justice a vnitřní věci, evropští občané, zejména ze zemí, které jsou tímto lidským fenoménem postiženy, vyvíjejí stále větší nátlak, aby tato otázka byla vyřízena na úrovni EU. Cílem tohoto průzkumu by bylo usilovat o harmonizaci statistik a tak napomoci imigračním politikám EU, aby byly soudržnější.

4.7

Spolehlivé statistické informace a průzkumy týkající se charakteristických rysů nelegálních přistěhovalců by členským státům EU pomohly s analýzou základních příčin neřízeného přistěhovalectví. Tyto údaje by mohly zahrnovat sociálně-ekonomické prostředí těchto přistěhovalců, jejich základní dovednosti, touhy a důvody k emigraci. Tyto průzkumy by mohly vést k lepšímu standardu informací, které jsou o přistěhovalcích udržovány, a k organizaci prostředků pro ně, jako například vzdělávacích programů a programů odborné přípravy. Sběr statistických údajů o počtu přistěhovalců, kteří byli informováni o žádostech o mezinárodní ochranu, o počtu podaných žádostí, počtu přijetí a zamítnutí různých druhů statusu (článek 4) je také velmi důležitý pro stanovení politik, které se týkají ochrany přistěhovalců. Shromažďování a zpracování údajů by mělo spadat pod kontrolu veřejných orgánů členských států, jimž by měly být poskytnuty lidské síly, know-how a nástroje. Staraly by se o důvěrnost osobních požadovaných údajů a o sestavování výročních zpráv svým parlamentům. Shromažďování a třídění těchto informací a statistických údajů vyžaduje společné úsilí členských států při náboru kvalifikovaných tlumočníků, kteří by mohli s přistěhovalci komunikovat s cílem získat všechny údaje potřebné pro úspěšný průzkum. Podobné shromažďování údajů by členským státům také pomohlo při provádění odpovídajících politik. Shora uvedené programy přispívají k integraci přistěhovalců do společností členských států, a jsou k dispozici fondy pro sběr údajů o sociálním prostředí přistěhovalců, kromě dalších kritérií. Tyto statistické nástroje by také pomohly dalším subjektům, například evropskému středisku, při ochraně lidských práv.

4.8

Statistiky o záchytných a otevřených centrech, která přijímají nelegální přistěhovalce, jsou také nezbytné, aby Evropská komise mohla přijít s návrhem společné politiky na toto téma.

4.9

Členské státy by měly spolupracovat také na shromažďování a třídění údajů o práci (legální i nelegální) a ubytování přistěhovalců. Tyto údaje poskytnou 25 zemím EU informace o směrech vývoje, což by mohlo vést k vytvoření politik zaměřených na zlepšení života a podmínek přistěhovalců za prací. Členské státy by tedy měly utajovat požadované osobní údaje a zodpovědné služby by měly vypracovávat výroční zprávy pro své parlamenty.

4.10

Statistiky mohou být využity také v informačních a integračních kampaních. Statistické údaje, zejména o sociálním prostředí a dosavadním vzdělání přistěhovalců, by občanům EU mohly dále pomoci, aby tyto přistěhovalce pomohli integrovat. Z toho důvodu Výbor vyzývá Komisi, aby přijala význam sociálních údajů a údajů o vzdělání.

4.11

Statistiky o výdajích, které má hostitelská země na kontrolu, zadržení, repatriaci a integraci přistěhovalců, jsou také nanejvýš důležité, aby 25 zemím EU pomohly při sestavování nějaké podoby na solidaritě založeného společného fondu a politiky týkající se přistěhovalectví. Statistiky mohou také přispět k lepšímu zhodnocení potřeby financování.

4.12

Výbor vyzývá Komisi, aby zavedla nové kritérium příjezdů a zahrnula vstupy vzduchem, po souši a po moři, aby se vytvořily úplnější statistiky o prevenci nedovoleného vstupu a pobytu (článek 5) a zlepšení zdrojů údajů a norem (článek 9).

5.1

Evropa byla v posledních letech svědkem přílivu osob přicházejících v rámci neřízeného přistěhovalectví ze zemí subsaharské Afriky a dalších afrických zemí. Osoby přicházející v rámci neřízeného přistěhovalectví a s úmyslem požádat o azyl jsou často osoby, které uprchly ze svých zemí před pronásledováním, mimo jiné, z náboženských, rasových a politických důvodů a také kvůli občanské válce, hladomoru, chudobě, přírodním katastrofám a ekonomickým důvodům. Mnoho jich bylo svědky zabíjení, mučení či jiného utrpení svých rodinných příslušníků anebo od nich byli odloučeni. Jejich zkušenosti během cesty způsobí, že jsou traumatizovaní, zranitelní a potřebují ochranu. Kvalitní statistické informace o důvodech k emigraci mohou určit příčiny přistěhovalectví a pomoci při dalším rozvoji a vyhodnocování politik týkajících se azylu a obchodování s lidmi.

5.2

Země přijímající osoby, které přicházejí v rámci neřízeného přistěhovalectví, a všechny osoby, které s nimi budou pracovat, musí respektovat závazky vyplývající z mezinárodních lidských práv a vnitřních zákonů o přistěhovalectví a uprchlících, aby mohly přistěhovalcům poskytnout ochranu. Bezpečnostní složky (vojsko a policie) hostitelské země jsou povinny poskytnout počáteční záchranné akce a minimální normy EU pro přijetí. Během tohoto přijetí je poskytnuto lékařské ošetření, pokud je třeba, a zároveň se co nejpřesněji určuje země původu osob přicházejících v rámci neřízeného přistěhovalectví a další demografické údaje. Přistěhovalec má také základní právo na informaci o tom, jak požádat o azyl. Sběr statistických údajů o počtu přistěhovalců, kteří byli informováni o žádostech o mezinárodní ochranu, o počtu podaných žádostí, počtu přijetí a zamítnutí různých druhů statusu (článek 4) je také velmi důležitý pro stanovení politik, které se týkají ochrany přistěhovalců.

5.3

Hostitelské země musí dodržovat závazky vyplývající z mezinárodních lidských práv, které přijaly, když podepsaly mezinárodní anebo regionální úmluvy, prohlášení nebo smlouvy. Evropská unie vyžaduje, aby členské státy v rámci základních požadavků acquis přistoupily k Úmluvě o uprchlících z roku 1951, Protokolu z roku 1967 a Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (ECHR). Zásadní dokument, který je oporou těchto úmluv, je Všeobecná deklarace lidských práv z roku 1948, která obsahuje právo žádat o azyl. Úmluva o uprchlících je podstatnou složkou rámce mezinárodních lidských práv. Ostatní úmluvy následovaly později, včetně Úmluvy proti mučení z roku 1984 a Úmluvy o právech dítěte (7). Členské státy musí také dodržovat směrnice EU, zejména 2003/9/ES o minimálních normách pro přijímání (8), 2004/83/ES o minimálních normách pro podmínky pro získání postavení uprchlíka (9) a 2005/85/ES o minimálních normách pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka (10).

5.4

Je proto nezbytné, aby se hostitelské země držely těchto úmluv především s cílem zajistit, aby žadatelům o azyl byla poskytnuta základní ochrana a aby nebyli násilně vráceni před posouzením jejich žádosti o azyl a určením postavení uprchlíka, či humanitárního nebo jiného statusu.

5.5

Srovnávací průzkumy, jak členské státy uplatňují definice týkající se přistěhovalectví, které jsou uvedeny v článku 2, a uplatnění článku 4, jak bylo uvedeno výše (oba články jsou z výše citovaného zdroje), velmi přispějí k zajištění mezinárodní ochrany přistěhovalců.

8.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 185/35

1.1

Návrh nařízení se týká problematiky, jež spadá pod článek 65 Smlouvy o založení Evropského společenství, a jeho právním základem je čl. 61 písm. c) této smlouvy; vzhledem ke specifikům pohledávek výživného a jejich přeshraničního vymáhání řeší náležitým způsobem zásady proporcionality a subsidiarity jak vůči soudním institucím a vnitrostátním právním předpisům, tak vůči osobám podléhajícím jejich pravomocím.

1.2

Tato problematika se dotýká rodinného práva a vymáhání pohledávek výživného, z hlediska sociálního je pak rovněž nutno vzít v potaz riziko chudoby.

1.3

Návrh také řeší požadavky na jednoznačnost a právní jistotu pro zúčastněné strany, třetí strany, jež jsou účastníky řízení, i dotčených úřadů; dále chrání osobní údaje před jakýmkoli použitím mimo účely řešení příslušného sporu a splnění povinnosti plátce výživného.

1.4

Výbor přes několik zvláštních poznámek schvaluje tuto legislativní iniciativu Komise a vyjadřuje potěšení nad úsilím věnovaným přípravě tohoto dobrého předpisu, zejména formou předběžných konzultací a předběžné studie o dopadech, které přispěly ke kvalitnímu právnímu zpracování textu; dále schvaluje zvolenou formu nařízení i právního základu, nejvhodnější pro harmonizaci problematiky s evropským rozměrem, navzdory rozdílům, jež přetrvají mezi národními právními systémy.

1.5

Haagskou úmluvu o právu použitelném na vyživovací povinnost ratifikoval jen malý počet členských států, většina však (17 z 25) ratifikovala úmluvu o výkonu rozhodnutí v této oblasti. Nicméně vzhledem k existujícím výhradám a možnosti a priori postavit ustanovení veřejného pořádku proti rozhodnutí jiného státu může dojít k tomu, že bude nemožné užití takového rozhodnutí, i když pochází z jiného státu. Tato situace vytváří překážky volnému pohybu soudních rozhodnutí v prostoru Společenství, jež je nutno odstranit.

1.6

Výbor proto vyzývá Radu, aby schválila navrhované nařízení, jež přinese právní jistotu a nabídne praktická prováděcí opatření ve prospěch příjemců výživného v přeshraničním kontextu a v zájmu Evropanů (Evropanek).

1.7

Výbor dále vyzývá vlády Spojeného království a Irska, aby zvážily svoji možnost účasti na opatřeních (opt in), a vládu Dánska, aby usnadnila výkon rozhodnutí v oblasti úhrad výživného, a to v souladu s Haagskou úmluvou o výkonu rozhodnutí o vyživovací povinnosti, již tato země ratifikovala, a aby zvážila zapojení do spolupráce ad hoc s ostatními členskými státy za tímto účelem, bude-li o to požádána.

2.1.1

Program opatření pro provádění zásady vzájemného uznávání rozhodnutí ve věcech občanských a obchodních přijatý dne 30. listopadu 2000 požaduje odstranění postupu exequatur prospívající příjemcům výživného, jejichž práva jsou již chráněna „nařízením Brusel I“ (1) o soudní příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Tento program také předpokládá, že může být nutné vytvořit určité společné procesní předpisy v rámci harmonizace procesu a zlepšit účinnost výkonu rozhodnutí cizozemských soudů v dožádaném členském státě, zejména zjištěním majetkových hodnot povinného.

2.1.2

Vzájemné uznávání musí probíhat v rámci spolupráce mezi soudními orgány členských států a předpokládá harmonizaci kolizních norem.

2.1.3

Haagská konference o mezinárodním právu soukromém připravuje aktualizaci stávajících úmluv a podle Komise se mezinárodní postup a postup Společenství doplňují; Haagská iniciativa umožní další rozvoj spolupráce s třetími zeměmi a mohla by přinést výsledky, jichž bude možno později využít v EU.

2.2.1

Návrh by měl odstranit všechny překážky, které stojí v cestě vymáhání pohledávek výživného v jednom z členských států Unie příjemcem výživného s bydlištěm v jiném členském státě.

2.2.2

Příjemcům musí být dána možnost získat bezplatně exekuční titul, který lze přímo uplatnit v evropském právním prostoru a který jim umožní vymoci dlužné pravidelné výživné.

2.2.3

Absence jednotného systému nezbytně vyžaduje zavedení jediného právního nástroje, jenž pokryje všechny oblasti, které se dotýkají soudní spolupráce v občanskoprávních věcech. Pojem vyživovací povinnosti a pojem příjemce výživného se stát od státu liší a možné uplatnění výhrad proti výkonu určitého rozhodnutí vyplývá z Haagské úmluvy z roku 1973 (článek 26), jež je v současnosti nadřazena právním předpisům Společenství; již bylo navrženo zrušení této výjimky – viz článek 71 nařízení „Brusel I“ – pomocí nástroje ad hoc k vymáhání pohledávek výživného.

2.3.1

Harmonizace kolizních norem; je-li rozhodné právo stanoveno harmonizovanými předpisy, usnadní se pohyb rozhodnutí, jež bude vydáno podle práva, jež vykazuje dostatečný a nesporný vztah k rodinné situaci příjemce a plátce.

2.3.2

Uznávání a přímá použitelnost rozhodnutí na celém území Evropské unie.

2.3.3

Přijetí konkrétních prováděcích opatření státem, v němž má plátce bydliště, včetně přístupu k informacím o ekonomické situaci plátce a zavedení právních nástrojů umožňujících přímý výkon srážkami ze mzdy, popřípadě přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu.

2.3.4

Zlepšení pořadí pohledávek výživného; posílení soudní spolupráce v občanskoprávních věcech – příslušné sjednocené modely listin jsou přílohou nařízení.

3.1

Výbor uznává naléhavost a přiměřenost návrhu specifického nařízení o přeshraničním vymáhání výživného. Jako lex specialis je toto nařízení nadřazeno ostatním obecným ustanovením o spolupráci v občanskoprávních věcech; obnovuje přednost právních předpisů Společenství v oblasti, jež byla dosud vyňata na základě vůle států, aniž by však měnilo vnitrostátní předpisy členských států.

3.2

Navrhovaný způsob stanovení majetku plátce a srážek zaručuje respektování práva na soukromí a důvěrnost osobních údajů. Plátce je povinen informovat příjemce výživného o jakékoliv změně zaměstnavatele nebo účtu u peněžního ústavu.

3.3

Nařízení je řešením pro příjemce výživného, aniž by bylo dotčeno právo plátce pohledávku výživného napadnout nebo požádat o přezkum částky u původního soudu; žádost o přezkum má odkladný účinek na prováděcí opatření.

3.4

Vykonávací řízení určuje stát, v němž se provádí výkon rozhodnutí, nezávisle na tom, ve kterém státě bylo rozhodnutí vydáno.

3.5

Předcházející vydání zelené knihy (2), organizace konzultací a schůzí expertů i studie o situaci v každém z členských států umožnily dospět k soudržnému, jasnému a z praktického hlediska dobře strukturovanému návrhu, jenž by měl umožnit odstranění překážek, jež dosud stojí v cestě přeshraničnímu vymáhání pohledávek výživného.

8.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 185/37

1.1

EHSV hodnotí pozitivně cíle navržené Komisí a podporuje je, i když jsou opatření k dosažení těchto cílů hodnoceny různě.

1.2

Existují především pochybnosti, zda jsou úpravy o odchylkách a výjimkách vzhledem ke skutečnému dosažení cíle účelná. To se týká jednak úpravy o výjimkách při převoditelnosti a jednak dlouhých přechodných období pro zkrácení tzv. zkušební doby.

1.3

Cíle usnadnit mobilitu a zajistit účinné doplňkové zajištění příjmu ve stáří může být ale dosaženo pouze tehdy, jestliže budou upraveny také odlišné daňové systémy v členských státech.

1.4

Při dalším zpracování návrhu směrnice by se proto měla vzít v úvahu následující hlediska:

2.1

Komise uvádí překážky, které je potřeba odstranit:

Kromě toho lze podle názoru Komise mobilitu zvýšit tehdy, když jsou pracovníci (lépe) informováni o důsledcích změny zaměstnavatele na nároky na penzijní připojištění.

2.2

Komise považuje návrh za výsledek dlouholeté výměny informací a zkušeností na evropské úrovni. Jednání o dohodě mezi sociálními partnery nebyla zahájena z důvodu rozdílných představ o účelu a prostředcích akce Společenství.

2.3

Na základě článků 42 a 94 Smlouvy o ES chce Komise tímto návrhem vytvořit společné zásady pro vypracování příslušných právních předpisů v členských státech. Tím by se mělo také dosáhnout toho, aby usazení podniku v jiném členské státě nezabraňovalo to, že je těžké sehnat kvalifikovaný personál, protože tento personál je vázán úpravami o penzijním připojištění na jiné podniky.

2.4

Komise odůvodňuje volbu směrnice jako nástroje tím, že jen tak může být vytvořen vyvážený vztah mezi nutnými právy zaměstnanců na volný pohyb a nezbytnou flexibilitou národních zákonodárců při provádění za současného zohlednění národních zvláštností systémů penzijního připojištění.

3.1

Směrnice definuje v souladu s definicemi směrnice 98/49/ES pojmy používané v oblasti této úpravy.

3.2

Návrh stanovuje zásadu, že příspěvky penzijního připojištění, které byly vloženy do systému penzijního připojištění zaměstnancem, resp. zaměstnavatelem jménem zaměstnance, se při ukončení pracovního poměru nesmějí ztratit, i když na základě těchto příspěvků ještě nedošlo k nabytí žádných nároků na pozdější výplatu důchodu. Musí být tedy zajištěno, aby vložené příspěvky mohly být buď vyplaceny nebo převedeny.

3.3

K dosažení toho, aby právě mladí zaměstnanci nepřišli o své nároky při změně zaměstnavatele, by podle názoru Komise minimální věk, od kterého mohou vzniknout nároky na penzijní připojištění, neměl překročit v členských státech 21 let.

Kromě toho by čekací doba, tj. doba, která musí uplynout od vzniku pracovního poměru, než se zaměstnanec může stát členem systému penzijního připojištění, měla činit maximálně jeden rok.

Také tzv. zkušební doba, tedy doba, která musí uplynout od začátku platby příspěvků, než příspěvky vedou k nároku na důchod, nesmí být delší než dva roky.

3.4

Podle mínění Komise je nutné stanovit přiměřenou úpravu odložených nároků na důchod, přičemž rozhodnutí, v jaké formě a jakými prostředky to provést, je přenecháno členským státům. Jestliže jsou nároky systému penzijního připojištění nízké, může existovat při změně zaměstnavatele vedle možnosti převodu také možnost úhrady nároků, pokud nároky nepřekročí určitou mez (stanovenou členskými státy).

3.5

Aby byla podporována mobilita a odstraněny nevýhody při změně zaměstnavatele, mělo by být usnadněno převedení nabytých nároků v systému penzijního připojištění jednoho zaměstnavatele do systému penzijního připojištění nového zaměstnavatele. Tento převod rovněž nesmí vést k finančním újmám třeba v důsledku rozdílných výpočtů nebo uložení nadměrných nákladů.

3.6

Zaměstnanec má mít vždy vyhrazeno právo rozhodnout se, jestli chce své nároky převést nebo je ponechat u staré instituce s důchodovým připojištěním.

3.7

Zaměstnanci by měli podle návrhu být na požádání a v přiměřené lhůtě informováni o tom, jaké důsledky má změna pracoviště na nároky ze systémů doplňkového zabezpečení ve stáří.

3.9

Kromě toho mohou být podpůrné pokladny, podniky, které vytvářejí rezervy na důchodové zabezpečení a systémy penzijního připojištění fungující na základě průběžného financování neomezeně dlouho vyjmuty z možností převodů. Je nutno informovat Komisi o konkrétních důvodech. Příslušný členský stát musí oznámit, jaká opatření učinil nebo plánuje, aby byla zajištěna převoditelnost. Nejpozději do roku 2018 má být přezkoumáno, zda jsou nutná další opatření, aby se také pro tyto systémy zlepšila převoditelnost.

4.1

Vzhledem k tomu, že se názory sociálních partnerů na dosah a obsah evropské úpravy velice liší, nebyla využita možnost dohody mezi sociálními partnery, která je stanovena v článku 139 Smlouvy o ES.

4.2

EKOS, UNICE a CEEP však v preambuli rámcové dohody o pracovních smlouvách na dobu určitou uznaly, že „inovace v podnikových sociálních systémech jsou nutné, aby byly přizpůsobeny dnešním podmínkám a především umožnily převoditelnost nároků“.

4.3

Z toho je zřejmý shodný záměr podrobně se zabývat nutností harmonizace právních základů pro nabytí a zachování nároků na penzijní připojištění. I když je kontext pracovních poměrů na dobu určitou jiný než volný pohyb pracovníků, uznávají strany dohodu, že se podmínky zaměstnání mění, a to podmiňuje potřebu úprav podnikových sociálních systémů.

4.4

To ostatně odpovídá i důležité roli, kterou mají sociální partneři ve většině členských států při vytváření systémů penzijního připojištění. Jelikož se opatření sociálních partnerů omezují (musí omezovat) na národní oblast, je záměr Komise vytvořit směrnici smysluplný.

4.4.1

Přesné předpisy pro systémy penzijního připojištění by měly být stanovovány na úrovni členských států i pomocí kolektivních smluv mezi sociálními partnery. Předpisy vydané na evropské úrovni o podmínkách nabytí nároků by se proto měly omezit na zásadní otázky a stanovovat pouze zásady pro opatření prováděná na úrovni jednotlivých států, přičemž je nutno poskytnout sociálním partnerům dostatečný prostor pro kolektivní vyjednávání.

4.4.2

Článek 4 směrnice by měl být nahrazen takto: „Pokud jsou stanoveny podmínky pro nabytí nároku jako např. minimální věk, čekací doby a/nebo tzv. zkušební doby, musí být tyto podmínky spravedlivé a musí být založeny na objektivních (a nediskriminačních) důvodech.“

4.5

Změna zaměstnavatele se může negativně projevit na nabytí a výši nároků na penzijní připojištění.

To ovlivňuje rozhodnutí pracovníků, zda zaměstnavatele změnit či ne, i když toto rozhodnutí závisí na celé řadě faktorů.

4.6

Především v důsledku demografického vývoje nebude plnění ze zákonného důchodového pojištění ani v členských státech, ve kterých je zákonné důchodové pojištění nejdůležitějším zdrojem příjmu ve stáří, v budoucnu dostačovat k zajištění životní úrovně. Proto získávají systémy penzijního připojištění stále větší význam, i když mohou být taktéž negativně ovlivněny demografickým vývojem.

4.7

Z hlediska uznání základního cíle evropského jednotného trhu zaručit volný pohyb osob, ale také s ohledem na nutnost zlepšit rámcové podmínky pro systémy penzijního připojištění, je proto třeba pozitivně hodnotit přístup Komise a její úsilí pracovat na odstranění překážek mobility u systémů penzijního připojištění.

4.8

Navíc smlouva o ES zavazuje Radu v článku 40 následovně: „Rada vydá … směrnice nebo nařízení vymezující opatření potřebná k zavedení volného pohybu pracovníků“. Zde je základ návrhu z článku 42 ještě posílen článkem 40.

4.9

I pro dosažení zásadního cíle Lisabonské strategie posílit evropský hospodářský prostor vytvořením znalostní společnosti má odstranění překážek mobility velký význam. Znalostní společnost je předpokladem pro vývoj společnosti a zároveň nejdůležitější produktivní síla. Je založena na inovaci a ideovém bohatství občanů. Aby došlo k jejímu posílení, musí probíhat stálá výměna znalostí a zkušeností. Mobilita pracovníků zde může být velkým přínosem. Kromě toho je i zajištění sociální soudržnosti součástí Lisabonské strategie. Proto může být stanovení cílů v návrhu směrnice Komise podporováno i z tohoto hlediska.

4.10

Jinak je třeba uvést, že již nařízení Rady č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství se zabývalo otázkou zamezení nevýhod (také) pro zajištění ve stáří. Jako jeden z prvních nástrojů sociální politiky by měly být odstraněny překážky, resp. negativní následky volného pohybu. V tom smyslu je návrh Komise důsledným pokračováním této politiky především také s ohledem na to, že u doplňkových systémů zajištění ve stáří je v nařízeních mezera, která musí být uzavřena z důvodu rostoucího významu pro zajištění životní úrovně ve stáří.

4.11

„Evropský rok mobility pracovníků“, jímž byl Evropskou komisí vyhlášen rok 2006, nyní v pravý čas přinese činnosti, jež by měly vést k odstranění překážek mobility.

4.12

V členských státech existují rozdílné systémy penzijního připojištění, je tedy dáno povahou věci samotné, že k postupné harmonizaci těchto rozdílných systémů může dojít pouze pomocí evropského rámce, jehož cílem je usnadnit přechod z jednoho systému penzijního připojištění do druhého.

4.13

Pokud by bylo možné toto konstatovat na evropské úrovni, pak by bylo s ohledem na homogenitu životních a pracovních podmínek málo účelné, aby se na jedné straně zlepšila harmonizace pro odchod do zahraničí, na druhé straně změna zaměstnání v rámci členského státu zůstala bez povšimnutí. Zdá se proto správné následovat přístup Komise a odstranit jak přeshraniční překážky, tak i překážky mobility pracovníků v rámci jednoho státu.

4.14

Návrh směrnice však nepokrývá jednu důležitou oblast úpravy, a sice otázku harmonizace zdanění systémů penzijního připojištění. Rozdílné daňové ošetření v členských státech ale představuje závažnou překážku mobility, jelikož zaměstnanci mohou být zdaněni dvakrát (z příspěvků a ze zisku). Zahrnutí zdanění by totiž vyžadovalo jednomyslné schválení Radou, přičemž hrozí nebezpečí, že směrnice by mohla být zablokována. Komise se proto snažila zabývat se zdaněním ve svém sdělení z 19. dubna 2001 a v současné době zahájila řízení pro nesplnění povinnosti s několika členskými státy. Výbor je toho názoru, že bez tohoto kroku Komise nemůže být cíle zlepšení přenositelnosti nároků na penzijní připojištění dosaženo.

5.1

Mnohé hovoří pro to, že dlouhé čekací doby, dlouhá lhůta pro nabytí nepropadnutelných nároků a vysoké minimální stáří mohou skutečně negativně ovlivnit rozhodnutí změnit pracoviště.

Proto se návrh Komise snížit jak čekací dobu, tak věk pro vstup do systému a zkušební dobu ubírá správným směrem. Bylo by tedy možné považovat zvolená opatření za první krok k cíli úplného odstranění těchto překážek vstupu do systému.

5.2

Je však třeba zohlednit i důsledky, jež by navržené úpravy mohly mít zejména na dobrovolné systémy penzijního připojištění financované zaměstnavatelem. Musí být totiž přihlédnuto také k tomu, že tato opatření mohou vést k vyšším finančním nákladům. To by mohlo ohrozit ochotu dále tyto systémy zachovávat.

5.3

Dobrovolné přísliby příspěvků financovaných zaměstnavatelem jsou ale na druhé straně také důležitým nástrojem personální politiky. Co se týče „soutěžení o nejlepší mozky“ by proto vzhledem k měnícím se demografickým poměrům a vzrůstající potřebě odborníků mohlo být také zcela v zájmu zaměstnavatelů dát příslib brzy po krátké době zaměstnání. Navíc je doplňkový systém zabezpečení jen jedním z nástrojů personální politiky, u něhož stojí vždy v popředí zabezpečovací charakter. Delší čekací a zkušební doby naproti tomu stimulují věrnost zaměstnance vůči podniku a zvyšují tak dobu jeho setrvání v podniku.

5.4

Celkově musí být brán ohled také na to, že poměr mezi systémy penzijního připojištění, které jsou financovány (pouze) zaměstnavatelem, a těmi, které si zaměstnanec financuje z vlastních příspěvků, je v členských státech různý. Pro zohlednění těchto rozdílů by bylo možné pro členské státy stanovit možnosti rozlišování podle financování systémů.

5.5

Je třeba jasně zdůraznit přístup Komise, jehož cílem je odstranit překážky týkající se konkurence u podniků, které chtějí zakládat pobočky v jiných státech EU. Dlouhé lhůty a vysoký vstupní věk totiž personál zavazují, a brání tak mobilitě.

5.6

Komise přihlíží k potřebě postupné úpravy tím, že pro provádění předpisu o lhůtách právních nároků může být požadována prodloužená lhůta provádění.

5.7

Co se týče ochrany odložených nároků na důchod, nelze popřít, že by závazek úpravy mohl zvýšit finanční náklady v systémech penzijního připojištění.

Na druhé straně je to především závislé na formě daného příslibu. Pokud se jedná o příslib příspěvků, je úprava odložených nároků málo smysluplná, neboť hodnota vzniklého kapitálu závisí na vývoji kapitálových trhů a výnosů. To by ovšem potom mohlo mít možný negativní dopad na příslib plnění, protože již nebudou žádné přísliby poskytovány.

5.8

Úprava se vzhledem k funkci doplňkového zabezpečení, jež spočívá v přiměřeném doplnění nároků ze zákonných důchodových systémů ve stáří, zdá být nutná. Formulace obsažená v návrhu je však pouze málo závazná pro příslušná opatření členských států a příklady v bodu odůvodnění 7 je nutno také hodnotit pouze jako návrhy. Dále není jasné, jestli hodnocení věrnosti vůči podniku jako důvod pro rozdílnou úpravu nebo jako povinnost úpravy výplat, nikoli nároků, odpovídá představám Komise o spravedlivé úpravě.

5.9

Možnost právní nároky do určité mezní hodnoty, která bude stanovena podle zvyků příslušného státu nepřevádět, nýbrž je vyplatit, se zdá být správná.

5.10

Rozhodnutí, zda budou nároky vyplaceny nebo zachovány je však pouze na systémech penzijního připojištění. I právní nárok ohodnocený podle obecných předpisů jako málo významný ale může být pro pracovníka jako pravidelný doplňkový příjem ve stáří zajímavý. Vyplacení nároku, ke kterému by došlo proti jeho vůli, by mu případně mohlo bránit ve změně zaměstnavatele.

5.11

EHSV podporuje cíle návrhu Komise o převoditelnosti nároků na penzijní připojištění. EHSV obzvláště vítá, že se Komise neomezuje pouze na předkládání návrhů na zlepšení převoditelnosti nároků na penzijní připojištění, nýbrž že chce rozsáhlým úsilím odstranit překážky mobility u systému doplňkového zabezpečení.

5.12

U úpravy o převodu je zvláště nutné vyzdvihnout to, že podle představ Komise nemá zaměstnanci vzniknout při převodu žádná finanční újma. To slouží účelu, který směrnice sleduje. Neboť pouze jestliže převod může být proveden bez finanční újmy pro zaměstnance, rozhodne se při pochybnostech pro převod, a tím pro změnu zaměstnavatele.

5.13

Také vzhledem k povinnosti lépe informovat lze konstatovat, že konkrétní návrhy mohou být pro cíl směrnice užitečné, i když je třeba zohlednit, že tyto povinnosti je třeba stanovit podle konkrétních možností především menších podniků.

5.14

Je však třeba kriticky poznamenat, že čl. 6 odst. 1 by mohl být v souvislosti s definicí v článku 3 f vykládán tak, že nárok na převod nároků na penzijní připojištění mají pouze ti zaměstnanci, kteří změní pracoviště na základě vlastního rozhodnutí. Zaměstnanci, kteří dostanou výpověď, by tím byli ale značně znevýhodněni. Zdá se proto užitečné, také vzhledem k nutnému cíli zabránit chudobě ve stáří, zahrnout všechny formy změny zaměstnavatele do oblasti působnosti čl. 3 odst. 1.

5.15

Kromě toho by proti zásadnímu cíli směrnice mohlo působit to, že některé systémy penzijního připojištění mohou být v podstatě z převoditelnosti vyjmuty. Členské státy sice mají Komisi informovat o tom, jaká opatření učiní pro to, aby zapojily také tyto systémy, vzhledem k diskusi probíhající již mnoho let a naléhavé nutnosti vybudovat stabilní druhý pilíř zabezpečení ve stáří, se však zdá, že to možná nebude stačit. Jinak lze počítat s přijetím návrhů Komise jen při uplatnění odpovídajících přechodných období kvůli rozdílnosti systémů v členských zemích. Proto by mohly být stanoveny konkrétní lhůty a cíle.

8.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 185/42

—

Je třeba podporovat mezikulturní dialog jako nástroj, který umožňuje evropským občanům a všem těm, kteří dočasně či trvale sídlí v Evropské unii, aby získali vědomosti, kvalifikaci a schopnosti, které jim umožní přizpůsobit se otevřenějšímu, avšak také složitějšímu prostředí, a překonat překážky, které jim brání využívat možností, jež jim nabízí dynamická a pluralitní společnost v Evropě a všude ve světě.

—

Též je třeba upozornit evropské občany a všechny jednotlivce žijící v Unii na význam budování aktivního evropského občanství, otevřeného světu, které respektuje kulturní rozdíly a je založeno na společných hodnotách EU, kterými jsou lidská důstojnost, svoboda, rovnost, nediskriminace, solidarita, demokratické principy a právní stát, jakož i respektování lidských práv včetně práv osob náležejících k menšinám.

—

ve zviditelnění všech programů a činností Společenství, které podporují mezikulturní dialog;

—

ve zdůraznění přínosu, který mají jednotlivá kulturní dědictví pro nás způsob života; ve vysvětlení evropským občanům a obyvatelům Evropské unie, zvláště mladým lidem, že je důležité najít prostředky, které díky mezikulturnímu dialogu umožní vytvořit aktivní evropské občanství, které je otevřené světu, respektuje kulturní rozmanitost a je založeno na společných hodnotách Evropské unie;

—

v podpoře inovace a horizontálního a mezisektorového rozměru iniciativ, jež jsou zaměřeny na podporu mezikulturního dialogu zvláště u mladých lidí.

2.1

Výbor vítá, že v návrhu rozhodnutí se pojem „aktivní evropské občanství“ nevztahuje pouze na občany Evropské unie uvedené v článku 17 Smlouvy zakládající Evropské společenství, ale na všechny osoby, které jsou trvale či dočasně usídleny v Evropské unii.

2.2

Výbor je potěšen, že návrh rozhodnutí hodlá též prostřednictvím mezikulturního dialogu posílit spolupráci se třetími zeměmi.

2.3

Výbor pozitivně hodnotí skutečnost, že mezikulturní dialog je považován za nástroj spolupráce vhodný pro podporu stability a demokracie navázáním partnerských vztahů jak v Unii, tak mimo ni.

2.4

Výbor oceňuje, že návrh rozhodnutí podporuje a dokonce posiluje harmonizaci a koordinaci činností a programů určených k provádění společných strategií evropských institucí. V důsledku kulturních rozdílů se totiž činnost a spolupráce různých institucí na úrovni Společenství a na národní, regionální a místní úrovni vyznačuje nedostatečnou jednotností, odchylkami a rozdíly v efektivitě a výsledcích. Kdyby evropské kultury skutečně udržovaly stálý dialog, který by jim umožnil vyjádřit jejich identitu, přineslo by to zlepšení a nový impuls fungování, účinnosti a výsledkům různých institucí Společenství na národní, regionální a místní úrovni.

2.5

Výbor je potěšen, že evropské kulturní dědictví může být nejen uznáno, ale také využíváno a přijímáno každým jednotlivcem, a to díky rozvoji vzdělání, inovace a rovných příležitostí pro všechny, podpoře mezikulturního dialogu na úrovni Společenství a koordinaci tohoto dialogu na úrovni členských států.

2.6

Výbor vítá, že v rámci Evropského roku mezikulturního dialogu spolupráce mezi členskými státy přispívá k provádění cílů Společenství, a proto podporuje vyhlášení roku 2008 Evropským rokem mezikulturního dialogu.

2.7

EHSV navrhuje, aby byl Evropský rok mezikulturního dialogu využit nikoli k posílení „menšinových“ či „typicky kulturních“ rozdílů, nerovností, rozporů a sporů, které mohou mít hospodářské, sociální, environmentální a politické příčiny, ale pro předcházení konfliktů určením příčin, které je vyvolávají, obeznámením s kulturními rozdíly, jejich akceptováním a tím, že bude mezikulturní dialog používán jako nástroj.

2.8

Za tímto účelem a v souladu se stanoviskem a doplňujícím stanoviskem k sociálnímu rozměru kultury „EHSV klade důraz na to (…), aby Evropská unie byla prostorem pro autoreflexi a pro vzájemné tázání týkající se kulturních politik všech členských států. Aby byla vhodným prostředím pro nové kulturní zamýšlení nad kulturou. Příprava roku mezikulturního dialogu (2008) by měla být příležitostí pro Komisi, aby předložila podrobnou zprávu o skutečném rozsahu tohoto dialogu, o přetrvávajících překážkách a o překážkách nových, se kterými se setkává, o nových hypotézách, které by mohly být formulovány s ohledem na skutečné prohloubení dialogu. EHSV je vypracováním této zprávy připraven přispět k ‚sociálnímu rozměru kultury‘ (…).“  (1)

3.1

Díky tomu, že je EHSV poradním orgánem Evropského parlamentu, Rady a Komise, navázal specifické vztahy mezi evropskými kulturami. Jeho členové jsou skutečnými Evropany, jelikož respektují hodnoty a kulturu jednotlivých sociálních partnerů, berou zřetel na jejich rovnováhu při vypracovávání stanovisek a přijímají konsensuální rozhodnutí v zájmu evropských občanů. (2)

3.2

Prostřednictvím aktivní spolupráce a jejich činnosti na úrovni Společenství, ale také na národní, regionální a místní úrovni členové EHSV reprezentují, podporují a realizují mezikulturní dialog v občanské společnosti.

3.3

EHSV upozorňuje Evropský parlament, Radu a Komisi na to, že text Společenství jasně neuvádí respektování kultur třetích zemí a jejich rozmanitosti, jelikož návrh Komise se odvolává na článek 151 smlouvy (povinnost vzájemného respektování členských států) při určování svých cílů. Ačkoliv je třeba vyloučit jakýkoli regulační zásah ze strany Evropské unie, Evropská komise a ostatní instituce musí vyzvat členské státy, aby podporovaly respektování kulturních rozdílů a napomáhaly mírumilovnému dialogu mezi jednotlivými kulturami.

3.4

Pro naši dobu je naneštěstí čím dál více typické napětí plynoucí z konfliktů mezi různými kulturami a náboženstvími, což vyvolává otázku, zda by Evropská unie neměla zvážit nezbytnost začlenit do smluv vzájemné respektování různých kultur. Tyto konflikty a napětí ukazují, že si Evropská unie musí důsledně stanovit za cíl vzájemně respektovat různé kultury. V tomto období „krize evropského vědomí“ a mezikulturních konfliktů může podpora evropských kulturních hodnot svědčit o jistém optimismu a důvěře v budoucnost Unie. Proto by se Evropská unie měla zasadit o rozvíjení kulturního a náboženského dialogu s ostatními národy, například podporou kulturního cestovního ruchu (3).

3.5

Mezikulturní dialog musí být založen především na podpoře respektování různých kultur, zvyků a tradic občanů žijících na území Unie.

3.6

Stoupající mobilita občanů EU a stále větší počet migrujících pracovníků, kteří jsou často následováni svými rodinnými příslušníky či příbuznými, naznačují, že je třeba přijmout opatření k podpoře respektování kultur a tradic, jež se v Evropě nevyskytují. Tuto úlohu by měly vykonávat evropské instituce a členské státy v rámci svých koordinačních funkcí.

3.7

EHSV na základě výše uvedených dokumentů Unesco navrhuje posílit Evropské středisko pro sledování rasismu a xenofobie a učinit z něj koordinační orgán na úrovni Společenství, aby byla podpořena kulturní integrace desítek miliónů občanů přistěhovaleckého původu v zájmu vzájemného uznání a respektování různých kultur.

3.8

EHSV lituje, že mezi nástroji k provádění stanovených cílů návrh neuvažuje o vytvoření sdělovacího prostředku pro celé Společenství, rádiové stanice či televizního programu, který by vysílal v jazyce evropských občanů. Komise však mezitím vydala Bílou knihu o evropské komunikační politice, navazující na akční plán o komunikaci a na Plán D jako demokracie, dialog a diskuse. Tyto dokumenty kladou důraz na dialog s evropskými občany. Soukromé sdělovací prostředky, ať na internetu či v tištěné podobě, nemohou samy o sobě plně realizovat cíle Společenství.

3.9

EHSV již v několika stanoviscích vyjádřil obavy ohledně financování projektů, dalšího plnění stanovených cílů v rámci velice užitečného konceptu Evropského roku či jejich vyvážené udržitelnosti. (4)

Samotný projekt evropských roků ostatně vyžaduje hodnocení, aby bylo možné určit, jak vzbudit a zajistit pozornost veřejnosti a jak nastolit a zajistit rovnováhu požadavků na trvalou udržitelnost. Není totiž možné zajistit monitorování těchto programů, které se každoročně stanovují, jelikož nejsou zaručeny příslušné finanční prostředky na příští roky a provádění cílů je nerovnovážné. Jde tedy o to, zjistit, jak může projednávané rozhodnutí zaručit všem občanům a jejich institucím vzájemné uznání a akceptování jejich kultur s cíli, které jsou stanoveny na rok.

3.10

Je nepochybné, že cíle Evropského roku rovných příležitosti pro všechny a Evropského roku mezikulturního dialogu, jakož i aktivní občanství a participativní demokracie, na něž se zaměřuje komunikační strategie Evropské komise, nemohou být realizovány prostřednictvím jednotlivých jednoletých programů. Proto je třeba harmonizovat programy a využití finančních zdrojů, aby bylo možné tyto cíle plnit dlouhodoběji či dokonce trvale.

3.11

EHSV pochybuje o tom, že bude možné provádět prioritní cíle v rámci navrhovaného rozpočtu. Tento rozpočet je především určen na podporu činnosti v celém Společenství a proto je namístě otázka, zda 8 plánovaných akcí není nepoměrné vzhledem k provádění stanovených cílů. Z toho důvodu je podpora místních iniciativ občanů také nejistá.

3.12

EHSV navrhuje, aby Komise vypracovala nejen kvantitativní, ale též kvalitativní ukazatele, aby zhodnotila provádění cílů Evropského roku vzhledem k četným formám mezikulturního dialogu. EHSV se zavazuje, že se na těchto pracích bude podílet jako zástupce organizované společnosti.

3.13

EHSV navrhuje, aby byla vypracována encyklopedie evropské kultury na základě akcí a činností během Evropského roku mezikulturního dialogu 2008, ze které by pak vycházela příručka evropských kultur, jež by mohla být základem pro rozvoj evropského občanství. Soubor osvědčených metod a příručka by byly nezbytné v rámci pomoci při integraci migrujících pracovníků a jejich rodinných příslušníků.

4.1

EHSV podporuje Všeobecnou deklaraci Unesco o kulturní rozmanitosti („Rozmanitost dialogu je kulturním bohatstvím světa“) (5) a cíle stanovené v Úmluvě o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů (6), zvláště cíl zaměřený na „podporu interkulturality za účelem rozvíjení kulturní interakce v duchu budování mostů mezi národy“.

4.2

Jeden z cílů Evropského roku mezikulturního dialogu, vyjádření humánního cítění v různých uměleckých pojetích, patří mezi největší hodnoty evropského kulturního dědictví. Znalosti o jiných kulturách a jejich přijetí úzce souvisí se znalostmi týkajícími se cítění a hodnot ostatních osob, jejich uznání a přijímání. Pokud je hlavní cílovou skupinou mládež, je zvláště důležité brát zřetel na zdravý citový vývoj, a to je důvod, proč musíme podporovat iniciativy přispívající k rozvoji mezikulturní uvědomělosti.

4.3

EHSV souhlasí s návrhem, že by bylo vhodné ustanovit Den mezikulturního dialogu, jehož datum by mohlo odpovídat datu 21. května, který dříve stanovilo Unesco pro Světový den kulturní rozmanitosti pro dialog a rozvoj. Při této příležitosti by mohly instituce Společenství udělit symbolickou cenu vzdělávacím ústavům a organizacím občanské společnosti, které se vyznamenaly při vytváření a uskutečňování mezikulturního dialogu. Tento den by mohly být pořádány slavnostní akce.

4.4

Zapojení organizací občanské společnosti, vzdělávacích ústavů a evropských občanů hraje v podpoře mezikulturního dialogu rozhodující úlohu. Proto by EHSV velice uvítal vytvoření ceny, i pouze symbolické (výherci by měli možnost používat logo Evropského dne mezikulturního dialogu), jako odměny pro evropské občany, organizace občanské společnosti a vzdělávací ústavy, které se vyznamenaly v podporování mezikulturního dialogu, zejména prostřednictvím iniciativ, jejichž cílem je ozřejmit mládeži, že je důležité, aby členové společnosti vzájemně respektovali tradice a kulturní hodnoty ostatních, a to nejen na místní, regionální a národní úrovni, ale též na úrovni Společenství.

4.5

EHSV sdílí názor Komise a Evropského parlamentu, že mládež musí být hlavním cílem iniciativ podporujících mezikulturní dialog. EHSV však upozorňuje evropské instituce na to, že je třeba neopomíjet starší generace.

5.1

Aby bylo možné co nejúčinněji plnit cíle stanovené v návrhu rozhodnutí, EHSV klade důraz na účelnost harmonizace a sjednocení cílů a všech nástrojů Evropského roku rovných příležitostí pro všechny (2007) a plánu D jako demokracie, dialog a diskuse.

5.2

Vzhledem k rozmanitosti iniciativ určených na podporu dialogu mezi všemi kulturami, které zahájily jednotlivé členské státy, EHSV soudí, že evropské instituce by měly zřídit koordinační orgán, pověřený harmonizací, podporou a šířením těchto iniciativ.

5.3

Mezi úspěšnými mezikulturními iniciativami je třeba mimo jiné zmínit program Leonardo, který podporuje evropský rozměr vzdělávání tím, že přispívá k rozvíjení inovačních iniciativ v této oblasti a projektů realizovaných v rámci mezinárodních partnerství (7), dále nadaci Anny Lindh (8), jakož i EuromedCafé (9), který podporuje mezikulturní dialog mezi středomořskými zeměmi.

5.4

Návrh rozhodnutí bere zřetel na globalizaci v hospodářském životě, ale zároveň je jeho cílem podporovat soulad a koordinovat kulturní rozmanitost, a tak hodlá vytvořit přidanou hodnotu a dynamiku nezbytnou pro dosažení cílů obnovené Lisabonské strategie.

5.5

EHSV by se rád zapojil do následujících činností v rámci spolupráce s nevládními organizacemi:

Na základě výše uvedeného EHSV učiní návrh ve svém stanovisku z vlastní iniciativy.

8.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 185/46

1.1

EHSV podporuje opatření navržená Evropskou komisí v Evropském akčním plánu (DAP) 2006-2007.

1.2

EHSV je toho názoru, že monitorování směrnice o rovném zacházení v zaměstnání a povolání by mělo být i nadále prioritou v období, na které se vztahuje DAP.

1.3

EHSV vyzývá Komisi, aby předložila návrh zvláštní směrnice zohledňující zdravotní postižení po vypracování studie proveditelnosti týkající se rozvoje nediskriminační legislativy na evropské úrovni.

1.4

Viditelný nedostatek konkrétních akcí v evropské strategii zaměstnanosti (ESZ) je hlavním znakem nedostatečného zapojení EU. ESZ byla jedním z hlavních mezníků pro ověření závazků EU a členských států vůči DAP. V tomto testu nikdo neuspěl. Revidované cíle evropské strategie zaměstnanosti by měly posílit mainstreaming zdravotního postižení v Hlavních směrech zaměstnanosti a národních programech reforem.

1.5

EU se musí zavázat k zásadě mainstreamingu těchto iniciativ:

1.6

EHVS lituje, že členské státy EU vyvíjejí nedostatečné úsilí při prosazování otázek zdravotního postižení při vytváření národní politiky. Síla DAP závisí na zájmu jednotlivých států přijmout zásady akčního plánu.

1.7

EHSV vyzývá evropské instituce, aby projednávaly a přijímaly cíle DAP na evropské úrovni. Úsilí při interní komunikaci a zvyšování povědomí by mělo vést k lepší viditelnosti zdravotního postižení při vytváření evropské politiky.

1.8

Organizace na evropské úrovni, například Evropské fórum zdravotně postižených a další reprezentující nevládní organizace, by měly být dále podporovány ve své práci v rámci nového programu Progress.

1.9

EHSV nabádá Komisi, aby v  budoucím programu jednání věnovala pozornost těmto specifickým otázkám:

2.1

EHSV s velkým zájmem přijal toto sdělení. (2)

2.2

Evropský akční plán (DAP) (3) přijatý v roce 2003 jako víceletý akční plán na období od roku 2004 do roku 2010 má za cíl zohlednění zdravotního postižení ve všech příslušných politikách Evropské unie a vypracování konkrétních činností na podporu zapojení zdravotně postižených do evropských společností.

2.2.1

Priority první fáze DAP byly zaměřeny na přístup tělesně postižených lidí na trh práce, používání IKT a na přístupnost veřejných budov.

2.2.2

Prioritní činnosti druhé fáze DAP se zaměřily na aktivní účast postižených lidí ve společnosti, přístup ke kvalitní pomoci, pečovatelským a zdravotním službám, podporu přístupnosti zboží a služeb a na posílení kapacity analýzy.

2.3

DAP předpokládá vypracování dvouleté zprávy o postavení zdravotně postižených lidí, ve které bude provedena revize cílů i analýza postavení postižených v příslušném období.

2.4

EHSV lituje, že dvouletá zpráva byla nakonec změněna na krátké sdělení; první částí sdělení je dvouletá zpráva za období 2004-2005 a druhou částí je akční plán pro druhou fázi 2006-2007.

2.4.1

Informace obsažené v přílohách sdělení jsou velmi zajímavé pro vyhodnocení. EHSV však lituje, že poskytnuté informace jsou omezené, protože analýza nebere v úvahu všechny iniciativy konané v EU. Členské státy měly poskytnout více informací v dotazníku, který Komise pro zprávu sestavila.

2.4.2

EHSV lituje, že informace v přílohách nebyly dosud přeloženy do všech úředních jazyků Evropské unie kromě angličtiny.

2.5

Zdravotně postižené osoby tvoří 10 % obyvatelstva a toto procento se zvyšuje se stárnutím společnosti. To znamená, že v rozšířené Evropské unii je více než 50 milionů postižených. (4)

2.6

Zdravotně postižení lidé – muži a ženy, chlapci a dívky – představují rozmanitou a různorodou skupinu. Tato rozmanitost by měla být zohledněna na všech úrovních rozvíjení politik.

2.7

EHSV pravidelně vyjadřuje velkou podporu plné integraci zdravotně postižených osob a vyzývá k vypracování zvláštní směrnice zohledňující zdravotní postižení. (5)

2.8

EHSV uvedl některá zvláštní doporučení ve stanovisku k akčnímu plánu 2004-2005. (6) EHSV bere na vědomí, že některá vydaná doporučení byla přijata, ale bohužel mnoho dalších nebylo, zvláště výzva na vypracování zvláštní směrnice zohledňující zdravotní postižení a jeho zahrnutí do evropské strategie zaměstnanosti.

2.9

EHSV analyzuje tento akční plán z hlediska současných jednání o Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením. (7)

3.1

EHSV souhlasí s tím, že cíle vybrané pro druhou fázi DAP jsou velmi důležité.

3.2

EHSV se domnívá, že Evropská komise by měla aplikovat sociální přístup, když se zabývá tímto problémem v různých dokumentech, což by umožnilo zvýšit používání neutrálnějšího a všeobecnějšího jazyka pro širší oblast zdravotního postižení. Překlady některých dokumentů z angličtiny provedené Komisí používají jazyk, který není plně v souladu se sociálním přístupem k oblasti zdravotního postižení.

3.3

EHSV sdílí obavy Evropské komise ohledně nedostatku příslušných statistických údajů o osobách se zdravotním postižením, které jsou nezbytné pro budoucí rozvoj politiky v této oblasti. Současný výzkum se nyní zabývá pouze zdravotně postiženými osobami, které jsou aktivní/zaměstnané a většinu postižených občanů (osoby žijící v ústavech, děti) nezahrnuje.

3.4

EHSV je znepokojen tím, že je velký rozdíl mezi mírou zaměstnanosti zdravých a zdravotně postižených osob. Eurostat v roce 2003 potvrdil, že „účast postižených v pracovním procesu je skutečně mnohem nižší: 78 % těžce postižených ve věku od 16 do 64 let je mimo pracovní proces ve srovnání s 27 % lidí bez zdravotního postižení. Dokonce u osob v pracovním procesu je míra nezaměstnanosti téměř dvakrát vyšší u těžce postižených ve srovnání se zdravými osobami. Pouze 16 % osob, které mají pracovní omezení, je poskytována pomoc při práci“. (8)

3.5

V určitých aspektech má EHSV tendenci nesouhlasit plně s některými důvody uvedenými ve zprávě Komise, které vysvětlují dvakrát vyšší míru nečinnosti u osob se zdravotním postižením ve srovnání se zbývajícím obyvatelstvem. Argument tzv. „lákavých podpor“ (9) je nedostatečný důvod, který přesouvá veškerou zodpovědnost na stranu postižených.

3.5.1

Za negativními statistikami se skrývají složitější překážky jako neochota zaměstnavatelů, nepřizpůsobená pracoviště, nerovný přístup na trh práce, chybějící pomoc k samostatnému bydlení (buď osobní asistence nebo pomocné přístroje), diskriminace v dopravě, vzdělání, přístupu ke zboží a službám, IKT atd. Přestože 43,7 % dotazovaných postižených osob je přesvědčeno, že by mohly s odpovídající pomocí pracovat, ve skutečnosti pouze 15,9 % z nich skutečně takovou pomoc dostává. (10)

3.5.2

V důsledku toho je EHSV přesvědčen, že každá revize systému sociálního zabezpečení i systémy zaměstnanosti by měly vzít v úvahu komplexnost důvodů, pro které zdravotně postižená osoba nemá přístup na trh práce nebo se na něm nemůže udržet. (11)

3.6.1

EHSV vítá, že Evropská komise učinila vážné kroky k monitorování transpozice a provádění směrnice o zaměstnanosti (12). Monitorování by mělo být prováděno ve spolupráci se sociálními partnery a zástupci nevládních organizací. EHSV je přesvědčen, že směrnice o zaměstnanosti, která zakazuje diskriminaci při zaměstnávání z mnoha důvodů, včetně zdravotního postižení, je právně závazná a neposkytuje pouze právo na protest, a že Komise má klíčovou úlohu jako strážce efektivního provádění směrnice.

3.6.2

EHSV nesdílí stanovisko Evropské komise, pokud jde o obsažení zdravotního postižení v Evropské strategii zaměstnanosti (ESZ). (13) Zohlednění problematiky zdravotního postižení v ESZ bylo značně zredukováno a je tomu tak od té doby, co byla tato dimenze opomenuta v národních programech reforem.

3.6.3

Výbor podpořil nařízení Komise o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na státní podpory zaměstnanosti (14) a výjimky týkající se státní podpory na zapojení osob se zdravotním postižením do hlavního trhu práce.

3.6.4

EHSV důrazně vyzývá sociální partnery k tomu, aby podnikli další kroky týkající se zaměstnávání osob se zdravotním postižením. V roce 2004 podali sociální partneři zprávu o iniciativách, které podnikli v této oblasti. (15)

3.6.5

EHSV také podporuje iniciativy Evropského sociálního fondu vedoucí k integraci postižených na trhu práce. Iniciativa EQUAL byla velmi prospěšná pro podporu rovnosti osob se zdravotním postižením. Nový rámec Evropských sociálních fondů by měl vzít v úvahu některé zásady, které byly opomenuty v současných právních předpisech, jako je zásada přístupnosti a designu pro všechny u projektů financovaných ESF.

3.6.6

EHSV bere s uspokojením na vědomí, že Evropská komise zahájila akční plán Společenství pro potírání diskriminace (16).

3.6.7

EHSV je toho názoru, že na ostatní iniciativy, jako je vrcholná schůzka o rovném postavení a Evropský rok rovných příležitostí pro všechny 2007, by měla navazovat významná politická rozhodnutí nebo politiky a legislativa.

3.6.8

EHSV lituje, že organizace osob se zdravotním postižením na národní úrovni byly celkově vyloučeny z vytváření národních programů reforem. Revidovaná lisabonská agenda by měla posílit účast občanské společnosti tak, aby byly lépe dosaženy její cíle.

3.6.9

EHSV je přesvědčen, že dialog s občanskou společností – sociálními partnery a příslušnými nevládními organizacemi – jak na evropské, tak na národní úrovni – je důležitý pro zajištění účinnosti strategií zaměstnanosti. Zapojení zástupců nevládních organizací zdravotně postižených je velmi důležité.

3.7.1

EHSV nedávno vyjádřil svůj názor na Evropský rok osob se zdravotním postižením (EYPD) a vyzval Evropskou komisi, aby ve své příští dvouleté zprávě o situaci osob se zdravotním postižením zhodnotila plnění politických závazků přijatých v průběhu evropského roku, zejména provádění usnesení Rady o zaměstnanosti, vzdělání, přístupnosti elektronických technologií a kultuře a vyslovila doporučení integrovat problematiku zdravotního postižení do otevřené metody koordinace v rámci Lisabonské strategie. (17)

3.7.2

EHSV vítá ověřené postupy v nařízení o právech cestujících v letecké dopravě, ve kterém jsou mainstreamingové procesy jasné.

3.7.3

Výbor vítá úspěchy (18) dosažené v oblasti přístupnosti IKT pro osoby se zdravotním postižením a další iniciativy (19). Jsou i další oblasti, ve kterých by mohl být učiněn pokrok, jako telekomunikace s regulačním rámcem a televizní vysílání.

3.7.4

EHSV zastává názor, že evropské strukturální fondy jsou nástrojem Evropské unie na podporu jejích zásad a legislativa a programování fondů by měly obsahovat nediskriminaci a přístupnost. Zdravotní postižení by mělo být průřezovou otázkou fondů.

3.7.5

EHSV vyjadřuje znepokojení nad různými úrovněmi ochrany práv postižených osob v EU. Rozsah ochrany a práv jednotlivce závisí na místě jeho bydliště.

3.7.6

Výbor tedy má obavy, že některé aspekty diskriminace postižených byly ve zprávě o první fázi DAP opomíjeny nebo nebyly účinně zpracovány, například: dopad diskriminace na osoby se zdravotním postižením by měl být analyzován z mnoha aspektů, jako je pohlaví, rasový a etnický původ, náboženství nebo víra, věk nebo sexuální orientace; (20) právo zdravotně postižených na nezávislý život.

EHSV je přesvědčen, že zdravotní postižení není výhradním určujícím faktorem osob se zdravotním postižením a že i jiné okolnosti mohou ovlivnit kvalitu jejich každodenního života.

4.1

Evropská komise přijala nový soubor cílů pro druhou fázi. EHSV je rád, že cíle se i nadále týkají hlavních problémů, se kterými se setkávají postižení lidé.

4.2

EHSV nesouhlasí s výrokem, že „všeobecné zohledňování zdravotního postižení bylo v některých oblastech úspěšné, zvláště v oblasti zaměstnanosti, informačních a komunikačních technologiích a vzdělávání“. To je v rozporu s některými tvrzeními společné zprávy o sociálním začleňování, kde se tvrdí, že „… ale na pozadí hospodářské výkonnosti, která je přinejlepším smíšená, není vidět žádné výrazné zlepšení situace. Plány jasně potvrzují závěry z přepracované Lisabonské strategie, tedy rozdíly mezi tím, k čemu se členské státy zavazují ve společných cílech, a snahou politiky těchto cílů dosáhnout“. (21)

4.3

EHSV je přesvědčen, že skupina na vysoké úrovni zabývající se zdravotním postižením je velmi důležitá pro provádění DAP a měla by být posílena; skupina by měla předložit konkrétní výsledky a doporučení, které by měly být přijaty Radou Evropské unie.

4.3.1

EHSV intenzivně podporuje zapojení Evropského fóra zdravotně postižených a jiných specifických evropských organizací postižených do diskuse skupiny na vysoké úrovni, aby se zajistila účast hnutí zdravotně postižených na definování politik týkajících se evropských občanů se zdravotním postižením.

4.4

EHSV je potěšen, že Evropská komise podniká kroky k zahájení řízení pro porušení předpisů proti státům, které dosud netransponovaly směrnici, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání 2000/78 do svých národních systémů nebo ji řádně neprovádějí. (22)

4.5.1

Druhá fáze DAP se zaměřuje na aktivní zapojení osob se zdravotním postižením a staví na občanské koncepci zdravotního postižení. (23) To znamená, že postižení lidé se mohou individuálně rozhodovat a řídit svůj každodenní život stejně jako lidé bez postižení.

4.6.1

EHSV konstatoval ve svém předcházejícím stanovisku, že osoby se zdravotním postižením nejsou uvedeny v nové modernizované verzi Lisabonské strategie. (24)

4.6.2

EHSV varuje, že zvýšení míry zaměstnanosti a činnosti osob se zdravotním postižením není možné bez zlepšení pracovních podmínek a boje proti diskriminaci v oblastech jako je vzdělání, doprava, IKT, přístup ke zboží a službám atd.

4.6.3

EHSV je toho názoru, že revize cílů Evropské strategie zaměstnanosti musí vzít v úvahu mainstreaming zdravotního postižení. Pokud tomu tak není, ochrana osob se zdravotním postižením bude stále více redukována.

4.6.4

Evropské strukturální fondy budou významně napomáhat integraci, co se týče zásady nediskriminace a přístupnosti pro osoby se zdravotním postižením. Nové programové období strukturálních fondů musí zabránit vytváření nových překážek prostředí a podporovat komplexnější použití fondů.

4.6.5

Nové nařízení Evropské komise o blokových výjimkách pro podpory na vzdělávání a zaměstnanost musí vytvořit spravedlivý systém podpory účasti osob se zdravotním postižením na pracovním trhu. Nová revize by měla zjednodušit postupy s cílem ulehčit přístup zaměstnavatelů k podpoře pro jejich zdravotně postižené zaměstnance.

4.6.6

Podniky sociálního hospodářství mohou cenným způsobem přispět k integraci osob se zdravotním postižením na pracovním trhu.

4.7.1

EHSV souhlasí s Evropskou komisí v tom, že tato otázka je významná.

4.7.2

EHSV se domnívá, že jakékoliv činnosti podporující život lidí se zdravotním postižením v evropských společnostech by měly být založeny na základních lidských právech, mezi která patří:

4.7.3

EHSV proto vítá ujištění Komise, že bude podporovat nezávislý život, desinstitucionalizaci a desegregaci zdravotně postižených osob umístěných ve velkých pobytových zařízeních.

4.7.3.1

EHSV vyzývá Komisi, aby zajistila, že se všechny zúčastněné strany koncepce nezávislého života, jako jsou veřejné orgány na národní úrovni, organizace zastupující osoby se zdravotním postižením a EU, budou aktivně účastnit tohoto procesu.

4.7.3.2

Nezávislý život to není pouze žít skutečně ve společnosti, ale také být rovnoprávnou součástí společnosti. Nezávislý život znamená plnou účast na všech aspektech společnosti.

4.7.3.3

EHSV se domnívá, že všechna opatření k revizi pečovatelských služeb by měla podporovat nezávislý život osob se zdravotním postižením. Součástí nové strategie dlouhodobé péče i součástí nové strategie sociální ochrany by měl být specifický cíl deinstitucionalizace a rozvoje alternativ založených na životě v komunitách. Alternativy by měly také obsahovat iniciativy jako osobní asistenty, asistenční zařízení, pomocné služby, informovanost, odbornou přípravu, zapojení postižených osob do jejich vlastní péče atd.

4.7.4

EHSV vyzývá ke zlepšení norem pro kvalitu služeb poskytovaných osobám se zdravotním postižením. Tyto normy by měly být vypracovány ve spolupráci s organizacemi osob se zdravotním postižením. Každý model podpůrných a pečovatelských služeb by se měl zakládat na kvalitě, kontinuitě, přístupnosti a finanční udržitelnosti.

4.7.5

Otevřená metoda koordinace pro zdraví by také měla zohlednit potřeby osob se zdravotním postižením a jejich základní práva při přístupu ke službám.

4.8.1

EHSV vítá nařízení o právech osob s omezenou pohyblivostí v letecké dopravě a iniciativy v širším rámci dopravy (železniční, autobusová a námořní doprava) a turistiky, které umožní volný pohyb lidem se zdravotním postižením.

4.8.2

Pro překonání rozdílů v digitální oblasti v evropských společnostech je nezbytný přístup k novým technologiím. EU musí zabezpečit, aby projekty 7. rámcového programu zlepšily výzkum nových technologií, asistenčních zařízení a designu všech výrobků a služeb.

4.8.3

EHSV je přesvědčen, že při současných jednáních o směrnici o službách na vnitřním trhu by měly být rozhovorech o přístupu ke zboží a službám v EU projednány potřeby zdravotně postižených spotřebitelů.

4.8.4

EHSV doporučuje Evropské komisi, aby připravované sdělení o sociálních službách obecného zájmu vzalo v úvahu zásadu kontinuity, přístupnosti a evropských norem kvality i finanční udržitelnosti.

4.9.1

Evropská unie musí být schopna měřit situaci osob se zdravotním postižením.

4.9.2

EHSV se domnívá, že by měly být poskytnuty spolehlivější a srovnatelnější údaje pro osoby se zdravotním postižením. Současné statistiky EU obsahují analýzu založenou na pohlaví a věku. Pro analýzu statutu osob se zdravotním postižením a pro budoucí rozvoj politiky je velmi důležité, aby byl proveden podrobný rozpis statistik na úrovni EU.

4.9.3

Je nutný další akademický výzkum se zvláštní pozorností zaměřenou na potřeby osob se zdravotním postižením a zároveň lepší analýza vícenásobné diskriminace.

8.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 185/52

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor lituje, že strategické obecné zásady politiky soudržnosti pro období 2007–2013 byly Komisí předloženy jeden rok po návrzích rozpočtového programování a nastavení strukturálních fondů pro toto období, namísto aby byly předloženy současně nebo v předstihu. Za těchto podmínek se obecné zásady více přibližují dodatečným opatřením než skutečným hlavním směrům, kterými by měly být.

1.2

Tento rozpor je o to více politováníhodný, že potřeba takových hlavních směrů je v kontextu četných a komplexních problematik soudržnosti období 2007–2013 naléhavá: doplňková opatření rozšíření, konsolidace eura, dohánění zpoždění Lisabonské strategie konfrontované se zrychlováním globalizačních tlaků. V kontextu negativních dopadů vyvolaných nedostatečným hospodářským růstem, velkými rozdíly mezi členskými státy a příliš omezeným rozpočtem Společenství existují k jejich řešení silné stránky Unie, ale jejich využití je spíše potenciální než skutečně zajištěné (konsolidace rozšířeného jednotného trhu, infrastruktura budoucnosti, reformy přizpůsobení se).

1.3

EHSV se domnívá, že vazby mezi prioritami strategických obecných zásad a cíli strukturálních fondů nejsou explicitně vyjmenovány a že podmínky jejich realizace by měly být upřesněny. První priorita zaměřená na zatraktivnění a podporu investic tak nastoluje základní otázku nutnosti posílit víru v sám rozvoj Unie. Druhá priorita podpory inovací a podnikání vyvolává otázku trvalé nepřizpůsobivosti komunitárních prostředků (blokování patentu Společenství, mezery v právním statutu evropského podniku, zásahy fondů omezené příliš na dotace). Třetí priorita podporující vytváření nových pracovních míst znovu poukazuje na dohánění zpoždění Lisabonské strategie a stále vzdálené optimalizace fungování hospodářského a sociálního aspektu jednotného trhu v konfrontaci s globalizačními tlaky.

1.4

EHSV sdílí znepokojení Evropského parlamentu, že rozpočet Společenství stanovený Evropskou radou v prosinci roku 2005 na období 2007–2013 je příliš nízký: jeho přetrvávající horní hranice 1,045 % hrubého národního důchodu (tedy 0,36 % pro rozpočet politiky soudržnosti) znamená, že je dokonce nižší než před rozšířením z 15 na 25 členských států, přitom výzvy spojené s rozdílností uvnitř EU a mezinárodní konkurencí jsou výrazně silnější. Zásadní otázka, na niž tedy nyní musí dát strategické obecné zásady 2007–2013 pro politiku soudržnosti, zní: Jak pracovat lépe za méně prostředků? EHSV navrhuje jako odpověď diverzifikaci prostředků na politiku soudržnosti, větší posílení zásahů a modernizaci způsobů řízení.

1.5

EHSV doporučuje diverzifikovat prostředky politiky soudržnosti prostřednictvím nově promyšlených finančních zásahů Unie.

1.5.1

Strukturální fondy musí mít možnost využívat i jiné nástroje než subvence, poskytovat – v úzké spolupráci s Evropskou investiční bankou a Evropským investičním fondem – půjčky, snížení úroků, zajišťování úvěrů a podporovat investiční a rizikový kapitál.

1.5.2

Takové rozložení, v mnohem větším měřítku než navrhuje pouze sám program Jeremie, by vytvořilo násobící efekt zásahů fondů, umožnilo by lepší komplementaritu s investicemi veřejných a soukromých investičních fondů a kompenzovalo směšně nízký rozpočet.

1.5.3

Za tímto účelem se EHSV vyjadřuje kladně k podstatnému růstu úvěrových kapacit a zajišťovacích kapacit Unie, k posílení spolupráce s bankovním a finančním sektorem a k nutnosti odpovídajícím způsobem upravit nová nařízení tykající se strukturálních fondů. Tyto tři podmínky by naléhavě vyžadovaly, aby Evropská komise předložila návrhy vedoucí k takovým změnám.

1.6

EHSV doporučuje posílit zásahy strukturálních fondů ve shodě s evropskými prioritami.

1.6.1

Kromě přímé podpory státům a regionům, které ji nejvíce potřebují a se kterou je třeba pokračovat a zesílit ji, to znamená posílit financování transevropských infrastrukturních sítí za přispění partnerství veřejného a soukromého sektoru a pomoci příhraničním regionům.

1.6.2

Za tímto účelem EHSV žádá výrazné přehodnocení rozpočtu pro transevropské sítě, který byl nechán programem v prosinci 2005 stranou navzdory cílům Lisabonské strategie.

1.6.3

Současně je nutným předpokladem, že komunitární podpory budou více využívány k tomu, aby pomohly členským státům lépe provádět obecné zásady, komunitární rozhodnutí a závazky, ať už se jedná o transponování směrnic, či provádění Lisabonské strategie. Přehodnocen by měl být zejména objem rozpočtových prostředků na podporu vzdělávání, rovněž snížený v prosinci roku 2005 na minimum.

1.7

EHSV navrhuje modernizovat způsoby řízení politiky soudržnosti a posílit transparentnost a interaktivitu.

1.7.1

Takové opatření vyžaduje, aby komunitární podpory, po vzoru státních podpor, dokazovaly, že jsou plně slučitelné s evropskou politikou hospodářské soutěže.

1.7.2

Rovněž to vyžaduje lepší zapojení činitelů organizované občanské společnosti, především sociálních partnerů, při sestavení, vedení a následného monitorování evropské politiky soudržnosti.

1.7.3

Za tímto účelem EHSV žádá, aby zapojení socioprofesních činitelů bylo explicitně ošetřeno opatřeními v rámci strategických obecných zásad. Podmínky jejich realizace v každém členském státě by měly být upřesněny v přílohách programových a revizních dokumentů.

2.1

Sdělení Komise přijaté dne 5. července 2005 o strategických obecných zásadách politiky soudržnosti 2007–2013 doplňuje řadu předchozích návrhů.

2.1.1

Rozpočtové zásady Společenství pro období 2007–2013, předložené dne 17. února 2004, byly vypočítány na základě míry 1,14 % hrubého národního důchodu (HND).

2.1.2

Návrhy právních předpisů upravujících nástroje strukturálních fondů (FEDER, ESF, Kohezní fond) pro období 2007–2013 byly předloženy dne 14. července 2004 (1); Komise navrhla stanovit fondům tři cíle:

2.1.2.1

cíl konvergence, navazující na současný cíl 1, ve prospěch méně rozvinutých regionů Unie, zejména těch, jejichž HDP je nižší než 75 % průměru EU; k těmto účelům bude využito 78,54 % zdrojů fondů,

2.1.2.2

cíl podpořit konkurenceschopnost a zaměstnanost na regionální úrovni, navazující na současný cíl 2, ve prospěch ostatních regionů EU, určený zejména na podporu regionů při realizaci Lisabonské strategie a zvyšování míry zaměstnanosti; k těmto účelům bude využito 17,22 % zdrojů fondů,

2.1.2.3

cíl evropské územní spolupráce, navazující na současný program INTERREG; k těmto účelům bude využito 3,94 % zdrojů fondů.

2.1.3

Komise dále představila dne 14. července 2004 návrh statutu evropského uskupení přeshraniční spolupráce, který by měl ulehčit takové aktivity v rámci Společenství (2).

2.2

Dne 5. července 2005 představila Komise strategické obecné zásady politiky soudržnosti pro období 2007–2013 a zdůraznila tři priority, které byly formulovány jinak než výše zmíněné cíle zásahů strukturálních fondů, i když se s nimi částečně shodují:

2.2.1

první priorita strategických obecných zásad je zaměřena na zvýšení investiční přitažlivosti,

2.2.2

druhá priorita strategických obecných zásad se týká podpory inovací a podnikání,

2.2.3

třetí priorita strategických obecných zásad podporuje vytváření nových pracovních míst.

2.3

Tyto strategie obecných zásad by měly být prováděny skrze strategické národní referenční rámce, které budou následovně stanoveny Komisí, členskými státy a regiony.

2.4

Představení strategických obecných zásad bylo posledním dílcem, který ještě chyběl v diskusi o uceleném souboru politiky soudržnosti pro období 2007–2013. Nadále by bylo více logické, aby Komise zahájila diskusi o politice soudržnosti spíše představením těchto strategických obecných zásad, které mají definovat globální politický rámec, než plány na právní úpravu fondů, která by měla být jejich prováděcími předpisy. Pokud se nezlepší vzájemné uspořádání, jež by mělo zajistit strategickým obecným zásadám jasnou vedoucí úlohu a ne úlohu doprovodnou, existuje riziko, že se přidaná hodnota evropské politiky soudržnosti rozmělní a znovu se podpoří návrat ke strategiím rozvoje na národních úrovních, což by mělo zcela jasně škodlivý dopad na soudržnost, konkurenceschopnost a hospodářskou a sociální účinnost Unie.

2.5

Debata o obecných rozpočtových zásadách pro období 2007–2013 a právních předpisech upravujících fondy pro toto období byla zahájena za složitých okolností odrážejících do značné míry výrazně odlišné náhledy 25 členských států na výše a způsoby intervencí. Po prvním neúspěchu v červnu roku 2005 navrhla Evropská rada 17. prosince 2005 dohodu o rozpočtu založenou na výrazných ústupcích: stanovila strop rozpočtu na léta 2007–2013 na 1,045 % HND, tedy 252 miliard eur, z nichž 82 % je určeno pro cíl konvergence, 48,5 miliardy, tedy 15,5 %, na cíl dosáhnout konkurenceschopnosti a vyšší zaměstnanosti a 7,5 miliardy eur, tedy méně než 2,5 %, je určeno pro cíl evropské územní spolupráce.

2.6

Evropský parlament takové složení rozpočtu, velmi vzdálené jeho očekávání, 18. ledna 2006 odmítl. Rada a Evropský parlament tedy znovu zahájily jednání, aby se pokusily najít řešení, na němž by se shodly, jež dne 4. dubna 2006 vyústilo v dohodu, podle níž by se měl celkový objem rozpočtu navýšit o 4 miliardy eur (z nichž dvě by měly tvořit rezervu). Tuto dohodu musí ještě obě strany ratifikovat.

3.1

Období 2007–2013, pro něž jsou určeny strategické obecné zásady politiky soudržnosti, bude obsahovat velmi důležité výzvy:

3.1.1