ISSN 1725-5163

Úřední věstník

Evropské unie

C 65

European flag  

České vydání

Informace a oznámení

Svazek 49
17. března 2006


Oznámeníč.

Obsah

Strana

 

II   Přípravné akty

 

Evropský hospodářský a sociální výbor

 

422. plenární zasedání ve dnech 14. – 15. prosince 2005

2006/C 065/1

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Akční plán pro státní podpory – Cílenější státní podpory a jejich nižší počet: plán pro reformu státní podpory v letech 2005 – 2009KOM(2005) 107 v konečném znění – SEC(2005) 795

1

2006/C 065/2

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k Návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o sedmém rámcovém programu Evropského společenství pro výzkum, technický rozvoj a demonstrace (2007 až 2013) a k Návrhu rozhodnutí Rady o sedmém rámcovém programu Evropského společenství pro atomovou energii (Euratom) pro výzkum a odbornou přípravu v oblasti jaderné energie (2007 až 2011) KOM(2005) 119 v konečném znění/2 - 2005/0043 (COD) - 2005/0044 (CNS)

9

2006/C 065/3

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k Návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí rámcový program pro konkurenceschopnost a inovaci (2007 – 2013) KOM (2005) 121 v konečném znění – 2005/0050 (COD)

22

2006/C 065/4

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k Návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o přístupu subjektů odpovědných za vydávání osvědčení o registraci vozidel v členských státech k Schengenskému informačnímu systému druhé generace (SIS II) KOM(2005) 237 v konečném znění – 2005/0001 (COD)

27

2006/C 065/5

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice 69/169/EHS, pokud jde o dočasné množstevní omezení dovozu piva do Finska KOM(2005) 427 v konečném znění – 2005/0175 (CNS)

29

2006/C 065/6

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Dopravní bezpečnost

30

2006/C 065/7

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k Návrhu nařízení Rady, kterým se stanoví finanční opatření Společenství pro provádění rybářské politiky a pro oblast mořského práva KOM(2005) 117 v konečném znění – 2005/0045 (CNS)

38

2006/C 065/8

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke Sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Zlepšení mechanismu civilní ochrany Společenství KOM(2005) 137 v konečném znění

41

2006/C 065/9

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Společné podniky v odvětví rybolovu – současná situace a výhled do budoucnosti

46

2006/C 065/0

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k Návrhu nařízení Rady, kterým se stanoví klasifikační stupnice Společenství pro jatečně upravená těla dospělých kusů skotu KOM(2005) 402 v konečném znění – 2005/0171 (CNS)

50

2006/C 065/1

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru na téma Úloha technologických parků v průmyslové transformaci nových členských států EU

51

2006/C 065/2

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Restrukturalizace a zaměstnanost Předvídání restrukturalizací a doprovodná opatření pro rozvoj zaměstnanosti: úloha Evropské unie KOM(2005) 120 v konečném znění

58

2006/C 065/3

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu rozhodnutí Rady, kterým se v rámci obecného programu Bezpečnost a ochrana svobod stanoví specifický program Prevence, připravenost a zvládání následků teroristických útoků na roky 2007 – 2013 KOM(2005) 124 v konečném znění – 2005/0034 (CNS)

63

2006/C 065/4

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o Evropském roce rovných příležitostí pro všechny (2007) – směrem ke spravedlivé společnosti KOM(2005) 225 v konečném znění – 2005/0107 (COD)

70

2006/C 065/5

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Jak začlenit sociální rozměr do vyjednávání dohod o hospodářském partnerství (EPA)

73

2006/C 065/6

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise – Konzultační dokument o státní podpoře na inovace KOM(2005) 436 v konečném znění

86

2006/C 065/7

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Příspěvek Komise k období pro úvahu a poté: Plán D pro demokracii, dialog a diskusi KOM(2005) 494 v konečném znění

92

2006/C 065/8

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Směřování k evropské znalostní společnosti – příspěvek organizované občanské společnosti k Lisabonské strategii

94

2006/C 065/9

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k Návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice 77/388/EHS, pokud jde o některá opatření, která mají zjednodušit postup vyměřování daně z přidané hodnoty a napomoci zabránit daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem, a kterou se zrušují některá rozhodnutí o přiznání odchylek KOM(2005) 89 v konečném znění – 2005/0019 (CNS)

103

2006/C 065/0

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Obnovitelné zdroje energie

105

2006/C 065/1

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k Zelené knize: Hypoteční úvěr v EU KOM(2005) 327 v konečném znění

113

2006/C 065/2

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu – Haagský program: deset priorit pro nadcházejících pět let – Partnerství pro evropskou obnovu týkající se svobody, bezpečnosti a práva KOM(2005) 184 v konečném znění

120

2006/C 065/3

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k následujícím návrhům:

131

2006/C 065/4

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Zelená kniha o politice finančních služeb (2005 – 2010) KOM(2005) 177 v konečném znění

134

2006/C 065/5

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k Právním předpisům o hygieně a k řemeslným zpracovatelským podnikům

141

CS

 


II Přípravné akty

Evropský hospodářský a sociální výbor

422. plenární zasedání ve dnech 14. – 15. prosince 2005

17.3.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 65/1


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu „Akční plán pro státní podpory – Cílenější státní podpory a jejich nižší počet: plán pro reformu státní podpory v letech 2005 – 2009“

KOM(2005) 107 v konečném znění – SEC(2005) 795

(2006/C 65/01)

Komise se dne 8. června 2005 v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský sociální a hospodářský výbor ve věci výše uvedené.

Specializovaná sekce „Jednotný trh, výroba a spotřeba“, kterou Výbor pověřil přípravou prací na toto téma, přijala stanovisko dne 11. listopadu 2005. Zpravodajem byl pan Pezzini.

Na 422. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 14.-15. prosince 2005 (jednání ze dne 14. prosince 2005), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 117 hlasy pro, 2 hlasy proti a 5 členů se zdrželo hlasování.

1.   Úvod

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor neustále zdůrazňoval důležitost kontroly státní podpory jako klíčového faktoru pro:

politiku zdravé hospodářské soutěže, která je v neposlední řadě způsobem zvyšování konvergence mezi ekonomikami členských států;

posilování inovace a konkurenceschopnosti EU;

soudržnost a udržitelný rozvoj ve všech regionech Společenství.

1.2

Pravidla regulující státní podporu se zakládají na textech zakládajících Společenství – smlouvě o ESUO a smlouvě o EHS. Na rozdíl od smlouvy o ESUO, která nyní vypršela, smlouva o ES nestanovuje absolutní zákaz státní podpory: existují určitá omezení (1) a nějaké výjimky (2) ze zákazu, které poskytují Komisi - a výjimečně také Radě – širokou libovůli schválit podporu jako výjimku z obecného pravidla.

1.3

Navíc články 87, 88 a 89, které upravují tuto složitou záležitost, jsou zahrnuty v sekci II kapitoly VI stanovující obecná pravidla pro hospodářskou soutěž, daně a sbližování zákonů tak, aby byl zdůrazněn fakt, že je třeba se dívat na poskytnutí státní podpory z pohledu dopadu, který může mít na konkurenci na trhu.

1.3.1

V této souvislosti již EHSV zdůraznil, že každý nový akční plán pro státní podpory by měl být kompatibilní s cíli stanovenými v článku 2 Smlouvy o ES, aby bylo zajištěno mimo jiné řádné fungování vnitřního trhu, zavádění nediskriminujících pravidel, harmonický, vyrovnaný, trvale udržitelný rozvoj hospodářských činností, udržitelný a neinflační růst, vysoký stupeň konkurenceschopnosti a sbližování, lepší kvalita života, hospodářská a sociální soudržnost a solidarita mezi členskými státy.

1.4

Státní podpora, jak prohlašuje sama Komise, skutečně je: „forma intervence státu na podporu určité ekonomické činnosti. Znamená to, že určitá hospodářská odvětví nebo činnosti mají výhody, které jiné nemají, a tak je porušována hospodářská soutěž, protože existuje rozdíl mezi společnostmi, které dostávají podporu a těmi, které nedostávají“ (3).

1.4.1

Podle čl. 87 odst.1 Smlouvy, státní podpora nezahrnuje pouze pomoc poskytovanou veřejnými úřady a financovanou veřejnými fondy, ale také intervence ke snížení nákladů, které jsou normálně součástí podnikatelských nákladů.

1.5

Jednání Evropské rady v březnu 2005 znovu zdůraznilo cíl další práce směrem k snížení celkové úrovně státní podpory, při současném poskytování úlev za neúspěch na trhu. To je v souladu s doporučeními lisabonského summitu v roce 2000 a stockholmského summitu v roce 2001 a odpovídá to nutnosti směřovat podporu k horizontálním cílům obecného zájmu včetně cílů soudržnosti.

1.5.1

Dále se Komise zmínila ve svém nedávném sdělení o kontrole lisabonské strategie v polovině období o tomto cíli snížení státní podpory a přesměrovala ho tak, aby odpovídal neúspěchům na trhu, obzvláště v odvětvích s vysokým potenciálem růstu, a podpořila inovaci (4).

1.6

Evropský parlament také nedávno vyjádřil svůj názor na státní podpory (5) a zdůraznil, že musí být používány zodpovědně a poskytovat protihodnotu, protože:

se rovnají více než 50 % ročního rozpočtu EU,

mají důsledky pro veřejné finance, pro hospodářskou soutěž a pro schopnost soukromých podniků investovat v globalizovaném ekonomickém prostředí,

se vybírají od evropských daňových poplatníků.

1.6.1

EP navíc 12. května 2005 přijal usnesení o posílení evropské konkurenceschopnosti – účinky průmyslových změn na politiku a roli MSP (6), ve kterém podpořil cíl snížení celkového objemu podpor podnikům, ale vyzdvihl užitečnost určitého typu podpor vyrovnávajících nedostatky na trhu, jako například podpor na výzkum a vývoj a podpor školení a poradenských služeb.

1.6.2

EP konstatoval důležitost státních podpor pro MSP v členských státech a vyzval Komisi, aby zachovala ve strukturálních fondech všechny nástroje podpory pro hospodářskou a sociálně ekonomickou přeměnu regionů postižených přemístěním průmyslu; naléhal, aby se více braly v úvahu malé podniky a mikropodniky (7) v těchto regionech a obecněji ve všech politikách soudržnosti.

1.6.3

Jako součást plánu na reformu opatření týkajících se stáních podpor EP navrhl, aby byl stanoven jasně formulovaný přístup s ohledem na podporu inovací ve všech odvětvích pod hlavičkou lisabonských cílů.

1.7

Soudní dvůr po léta také vyjadřoval své názory na státní podpory při mnoha příležitostech a vytvořil opravdové precedenční právo stanovující konzistentní, velmi podrobné směrnice, v poslední době s posouzením služeb obecného zájmu a s posouzením firmy Altmark z 24. července 2003 (8).

1.8

Ve své zprávě z dubna 2005 o Přehledu státní pomoci (9) vykresluje Komise povzbuzující obraz reakcí členských států na lisabonskou strategii a zaznamenává mírný pokles úrovně státních podpor ve vztahu k HDP a dokonce ještě pozitivnější reakce týkající se přesměrování podpor v souladu s návrhy Evropské rady; nicméně zde je ještě mnoho práce.

1.8.1

V roce 2001 vytvořila Komise registr státních podpor a přehled státní pomoci jako základ pro diskusi o strategii ke snížení celkové úrovně státní pomoci a její přesměrování k horizontálním cílům; tyto nástroje byly dále rozvíjeny v roce 2002. EHSV již ocenil snahy Komise dosáhnout větší transparentnosti v oblasti státních podpor, což se zdá být obzvláště důležité v členských státech, které nedávno vstoupily do EU.

1.9

EHSV s potěšením konstatuje, že v roce 2003 celkové roční státní podpory klesly o 3,6 % od roku 1999 a téměř o 30 % od roku 1996; také však konstatuje, že částka 53 miliard EUR (10), z nichž přes 60 % je určeno pro průmysl a služby, je stále ještě vysoká. Také zdůrazňuje svůj zájem o potenciální narušování hospodářské soutěže, které by mohlo být způsobeno nerovnostmi ve státních podporách mezi členskými státy a mezi různými regiony v členských státech.

1.9.1

V dřívějším stanovisku (11) uvítal EHSV to, že Komise pokračuje ve vyjasňování a vylaďování pravidel se zvláštním zřetelem na předpisy pro blokové výjimky pro podporu zaměstnanosti určené na podporu iniciativ členských států na vytváření pracovních míst.

1.9.2

EHSV plně souhlasí s Komisí, že pravidla pro státní podpory musí být průběžně upravována, aby byl zohledněn politický, hospodářský a právní vývoj. Proto jsou nástroje hodnocení státní podpory periodicky posuzovány, a proto mají často omezené trvání (12).

1.10

EHSV vítá návrh Komise na všeobecnou reformu v této oblasti (13), založenou na integrovaném přístupu, který řádně zohledňuje „selhání na trhu“.

1.10.1

Je toho názoru, že přijetí nového rámce, který pohání politiku státních podpor k potřebám rozvoje, by měl být předmětem přezkoumání zahrnujícího usměrňování a vyčerpávající hodnocení vlivu podpory.

1.10.2

Přezkoumání by mělo být založeno na jasných cílech, konzultacích širokého rozsahu a na vyčerpávajících informacích. K jasnému systému kontroly by měl nový rámec navíc zajistit soudržnost mezi politikami, koncentrovaná opatření, větší usměrňování, transparentnost a právní jistotu.

1.10.3

Navrhovaný rámec by měl být v souladu s:

integrovaným přístupem ke konkurenceschopnosti, o kterém bylo rozhodnuto na zasedání Evropské rady v listopadu 2004 s ohledem na znovuoživení lisabonské agendy, co se týče hospodářského rozvoje, růstu zaměstnanosti a konsolidace podniků,

potřebou usměrňování politiky státní podpory Společenství, která se stává neustále komplikovanější kvůli postupným dodatkům, které také zvýšily administrativní zátěž jak pro členské státy, tak pro příjemce podpory,

potřebou zajistit právní jistotu a administrativní transparentnost s jasnými, jednoduchými, předem stanovenými pravidly, která podniky a jejich poradci mohou snadno pochopit a používat,

zásadou, že podpora by měla být ekonomicky hodnotná; jejím cílem by mělo být usměrňování selhání na trhu, zmenšování nejistoty a zajištění dostatečného stupně předvídatelnosti pro hospodářské pracovníky,

mechanismy a postupy k identifikaci a zaznamenání opatření, která jsou neslučitelná s jednotným trhem EU-25; musí zajistit praktické způsoby, jak aktivně zapojit zainteresované strany, justici, akademické a obchodní kruhy a občanskou společnost.

1.10.4

Je třeba důkladně zvážit následující body:

velikost a místo příjemců podpory a objem přidělené podpory (srovnej nařízení „De minimis“),

kompatibilita nového rámce s politikou životního prostředí Společenství (pravidla nového systému EU pro obchodování s emisemi),

inovační politika (vademecum z listopadu 2004 a nové sdělení z roku 2005) a politika výzkumu a technologického rozvoje (nový rámec pro rok 2006 na podporu výzkumu a vývoje),

odvětvová průmyslová politika,

politika soudržnosti (revize směrnic pro regionální podpory (RAG 2006)),

politika podnikání (nařízení „De minimis“ a revize pravidel o rizikovém kapitálu).

názory spotřebitelů a přínos pro evropskou veřejnost.

1.11

Podle názoru EHSV je však pro definování rámce společné politiky státní podpory nejdůležitější začít provádět moderní politiku, která získá jednomyslnou podporu všech členských států, protože všechny ekonomiky v EU podléhají procesům přeměny a restrukturalizace jako výsledku globalizace.

1.12

Jako konkurenti a příjemci státní podpory jsou podniky společně s veřejným sektorem v dobré pozici pro ohodnocení efektivnosti vytvořených nástrojů. Je třeba, aby přispěly prakticky k monitorování řešení vhodných pro moderní evropskou politiku státní podpory, a mohou předložit návrhy na vypracování nových směrnic.

1.12.1

Podniky jsou navíc přímo vystaveny jak právním nejistotám a dlouhým schvalovacím lhůtám systémů podpor, tak vážným důsledkům zpětného vymáhání podpor, které byly prohlášeny za neoprávněné. Patří proto mezi ty, které by měly největší prospěch z šíření jednotného chápání legislativy Společenství a zamezení těžkostí a nesourodostí v interpretaci a implementaci.

2.   Směrem k vyrovnanému rámci pro reformu státních podpor

2.1

EHSV pevně věří, že návrhy Komise na reformu by mohly být hodnotným tavícím kotlem pro dosažení vyrovnaného sladění:

rozvojových potřeb všech členských států – udržitelné ekonomiky založené na znalostech s více lepších pracovních míst a vysokou životní úrovní,

překážek globalizace, v neposlední řadě v rámci plného respektování pravidel WTO,

rovné podmínky na velkém jednotném trhu rozšířené Evropy pro podniky, spotřebitele, daňové poplatníky a občanskou společnost jako celek.

2.2

EHSV plně podporuje zásadu, která tvoří základ reformy „Cílenější státní podpory a jejich nižší počet“, která se snaží, aby podniky byly konkurenceschopnější na domácích a mezinárodních trzích a snaží se vytvořit správné podmínky pro to, aby nejefektivnější podniky byly odměněny.

2.3

EHSV plně schvaluje přístup navržený Komisí, který má za cíl zjednodušení pravidel tak, aby hospodářští pracovníci měli větší jistotu a byla zmenšena administrativní zátěž členských států. EHSV opravdu pevně věří, že nejistota ohledně toho, co tvoří právoplatné státní podpory a co ne, pravděpodobně zpochybní právoplatnost kontrolních postupů státních podpor Komise.

2.4

EHSV je přesvědčen, že navržená reforma pravidel pro státní podpory Společenství by měla znamenat:

větší zapojení institucí různých zúčastněných stran, zvláště podniků, do vytváření politiky a jejího provádění,

uvedení existujících pravidel do souladu s novými výzvami, aby se podpořily lisabonské cíle a zvýšil prospěch pro veřejnost,

vytvoření specifických nástrojů na podporu rozšiřování podnikání za poskytnutí vhodných stimulů,

přijetí nových pravidel pro státní podpory na inovaci a výzkum a vývoj,

jasnější podmínky pro poskytování fiskální podpory, přezkoumání rámců pro podpůrná opatření, aby mohly být zavedeny daňová zvýhodnění a poskytnut atraktivní jednoduchý nástroj s omezeným dopadem na hospodářskou soutěž, který zajistí rovné podmínky pro znevýhodněné oblasti,

zavedení mechanizmu ohodnocení ex-post a monitorování efektivnosti nákladů opatření, který přezkoumá jejich životaschopnost vzhledem k fungování vnitřního trhu,

větší mezinárodní spolupráce na koordinaci politiky Společenství s politikami třetích zemí, zvláště těch, jejichž legislativa nestanovuje žádná omezení státních podpor.

2.5

Politika státních podpor je nedílnou součástí politiky hospodářské soutěže a jako taková nejvíce ze všech politik Společenství ovlivňuje hospodářské trendy. EHSV je proto přesvědčen, že politika státních podpor by měla být používána více specificky, aby bylo dosaženo vysoce kvalitního rozvoje a souladu s lisabonskými cíli tak, aby mohla hrát řídící roli při zajišťování zdravých vývojových trendů hospodářství a zaměstnanosti.

2.6

Konkurenceschopnost je měřítkem schopnosti trhu efektivně vytvářet hodnotné zboží a služby v globalizovaném světě, a tím zvýšit životní standard a zajistit vysokou míru zaměstnanosti. Avšak je třeba připustit, že pokus EU podpořit růst obchodu a lidských zdrojů a dosáhnout vyšší úrovně technologického výzkumu, inovace, vzdělávání a internacionalizace, jak vyzývala lisabonská strategie, byl neúspěšný.

3.   Reforma a lisabonská strategie (Cílenější státní podpory a jejich nižší počet)

3.1

EHSV podporuje nový všeobecný rámec politiky státní podpory Společenství založený na politice státních podpor, která:

je cílenější a výběrová,

je v souladu a plně integrovaná s lisabonskou strategií, s dokončením jednotného trhu a s ostatními politickými směry Společenství,

je založena na zjednodušení, transparentnosti a právní určitosti postupů a pravidel,

dává podnikům a zaměstnancům více institucionální roli v procesech rozhodování a implementace a v hodnocení a monitorování efektivnosti podpor,

je založena na sdílení zodpovědnosti prostřednictvím národních koordinačních orgánů,

je spojena s politikami podpor mezinárodních orgánů a hlavních evropských partnerů na celosvětových trzích,

je v souladu s pravidly jednotného trhu,

by zaručila kompatibilitu státních podpor Evropské unie.

3.2

EHSV věří, že politika státní podpory Společenství má hrát aktivní roli ve snaze učinit Evropu atraktivnější pro investory a zaměstnavatele a posiluje konkurenční aspekt podnikání a sociální soudržnost, podporuje výzkum a inovační snahy a konečně podporuje zavádění a rozšiřování nových schopností a vzdělávání lidských zdrojů.

3.3

EHSV se domnívá, že by měly být zavedeny předpisy pro blokové výjimky, aby byl rozšířen a zjednodušen rámec Společenství pro výjimky na podporu vzdělávání a zaměstnanosti, který upřednostňuje podpůrná opatření, která jsou nejvíce transparentní a nejlépe odpovídají specifickým cílům, a mají být stanovena po konzultacích s podniky a sociálními partnery, kteří jako příjemci systému podpor mají nejlepší pozici pro ohodnocení efektivnosti navržených nástrojů.

3.4

Co se týká systému regionálních podpor, EHSV podporuje záměr v novém programovacím rámci na období 2007 – 2013 zvýšit rozvoj znevýhodněných regionů (NUTS II regiony „postižené statistickým účinkem“, NUTS II regiony „hospodářský rozvoj“ a NUTS III regiony „s nízkou hustotou obyvatelstva“) a odlehlých ostrovů a horských oblastí a tím překonat pocit závislosti na podporách, snížit intenzitu maximálních podpor, zabránit tomu, aby rozdíl v podporách mezi méně rozvinutými regiony překročil 10 % a potírat potenciální vlny přemístění z důvodu disproporčních rozdílů v podporách mezi pohraničními regiony (ne vyšší než 20 % pro regiony NUTS úrovně III).

3.4.1

EHSV podporuje přístup Komise k rozlišování intenzity regionální podpory pro různé typy podnikání, ale je přesvědčen, že by se mělo zabránit nebezpečí zpomalování rozvoje menších podniků a měl by se stanovit jednotný rozdíl 20 % jak pro malé, tak pro střední podniky. Navržené limity podpory investic velkých podniků v regionech, na něž se vztahují nové výjimky, by měly vzít v úvahu novou klasifikaci podniků stanovenou v doporučení Komise pro rok 2003 (14).

3.5

Co se týče podpor malého rozsahu, EHSV schvaluje zvýšení stropu pro podporu „de minimis“, v neposlední řadě s ohledem na zajištění cílenějších, usměrněných akcí Společenství.

3.6

EHSV je přesvědčen, že Komise by se měla spíše soustředit na státní podpory, které mají významný vliv na obchod, než plýtvat svými zdroji na analyzování velkého počtu případů převážně místního zájmu a měla by vyjasnit význam a interpretaci koncepce „místního zájmu“.

3.7

EHSV je toho názoru, že kontrola státní podpory by měla být přiměřená a efektivní a že by se neměly provádět složité oznamovací postupy v případech, které mají menší význam pro hospodářskou soutěž Společenství.

3.8

EHSV pevně podporuje návrh na státní podpory malého rozsahu předložený Komisí v únoru 2004 s ohledem na poskytnutí větší flexibility členským státům, jednodušší postupy a dostatečné příležitosti na zavedení podpůrných opatření podporujících dosažení lisabonských cílů, přičemž bude zachován přiměřený rozsah kontroly Komisí.

3.9

Tam, kde se jedná o odvětvové podpory, je třeba zajistit koherenci mezi odvětvovými politikami EU a režimy podpor v odvětvích dopravy, energetiky, informací a komunikací podle blokových výjimek doporučených Komisí. Lisabonská strategie stanovila specifické cíle pro kulturní, audiovisuální, filmový a sportovní sektor, kde je velký potenciál pro inovaci, růst a vytváření pracovních příležitostí.

3.10

Rámec Společenství pro státní podpory na ochranu životního prostředí zůstane v platnosti až do roku 2007. Také zde je důležité plnit lisabonské cíle, které usnadňují zavádění systému pro obchodování s emisemi CO2 (národní alokační plány ETS) jako cílů kjótského protokolu.

3.11

Podpora inovací (podle Zelené knihy (15)): EHSV je přesvědčen, že existující rámec by měl být rozšířen na typy podpor pro inovační činnosti, na které se nevztahují současné směrnice, a že by měla být definována jasná všeobecná kritéria kompatibility, která nechají členským státům větší prostor pro intervence bez oznamovací povinnosti.

3.11.1

Za účelem vyvolání zlepšení v této oblasti EHSV vyzývá Komisi, aby přesněji specifikovala za pomoci Eurostatu, které výrobní činnosti a které služby mohou být v současné době definovány jako inovační. Nějaké pokyny k této citlivé záležitosti by byly velice užitečné.

3.11.2

V této souvislosti EHSV vítá sdělení o státních podporách a inovacích vydané 21. září 2005, které poskytuje rámec Společenství pro toto klíčové odvětví a identifikuje jak nejzjevnější selhání na trhu, tak vhodná opatření pro případy, které by mohly být napraveny.

3.12

Je třeba navrhnout předem jasně stanovená kritéria pro měření, která selhání trhu pravděpodobně ohrozí inovační opatření a nástroje při provádění lisabonské strategie. Zároveň však členské státy a jejich regiony budou muset dostat dostatečný prostor pro manévrování, aby mohly obměňovat intervence tak, aby byly přiměřené a efektivní a mohly transformovat předkonkurenční výzkum na komerční a tržní inovaci.

3.13

Státní podpory usnadňující investování MSP do inovačních projektů potřebují povzbudit podniky, aby rostly také co do velikosti a zahrnovaly především:

podporu pro regionální a transregionální inovační sítě,

podporu průmyslových technologických parků a oblastní politiky,

zavádění tzv. business angels a zprostředkovatelů služeb, jako jsou inovativní technologové (venture technologists), dohodci a patentoví konzultanti,

zřízení center pro převod technologií a rizikový kapitál,

vyškolení a najímání kvalifikovaného technického personálu.

3.14

EHSV je přesvědčen, že nový rámec by také měl vzít v úvahu všechny vnější faktory, které ovlivňují inovační proces, zejména:

kulturu podniku založeného na inovacích,

síť vzájemných vztahů s ostatními podniky, organizacemi a veřejnými orgány, které jsou podstatné pro vytvoření a šíření znalostí a inovací,

referenční rámec zákonů a nařízení, zvláště v oblasti duševního vlastnictví,

přístup na kapitálový trh především s ohledem na rizikový a náběhový kapitál (revize sdělení k investičnímu kapitálu),

vzdělávací a školící služby a vztahy mezi akademickým a vědeckým světem a podniky,

struktury na podporu inovací (např. inkubátory, oblastní sítě, průmyslové technologické parky) a zprostředkovatelské služby.

3.14.1

Všeobecně je přesvědčen, že při hodnocení směrnic o horizontálních podporách, jako jsou podpory pro výzkum, inovace, životní prostředí a lidský kapitál:

v současnosti stanovená intenzita horizontálních podpor by měla být zvýšena,

regionální bonusy na zásahy v méně rozvinutých oblastech by měly být zachovány;

„bonus soudržnosti“ pro zásahy částečně financované strukturálními fondy by měl být zaveden pro nezpůsobilé oblasti nebo oblasti, které již nejsou způsobilé podle článku 83 písmeno c).

3.15

Co se týče podpory služeb všeobecného hospodářského zájmu, mělo by být zdůrazněno, že tyto služby jsou základním prvkem společenské a regionální soudržnosti. V souladu s kritérii stanovenými rozsudkem Altmark (16) a příslušným rozhodnutím Komise ze dne 13. července 2005 proto musí být vyjasněna koncepce „typického podniku, který je dobře řízen“. Je nutno také zajistit právní jistotu ohledně kompenzace poskytování veřejných služeb, což je forma státní podpory slučitelné se Smlouvou.

3.16

EHSV je přesvědčen, že budoucí legislativa by měla vzít v úvahu skutečnost, že zodpovědnost za definování služeb všeobecného hospodářského zájmu spočívá na národních, regionálních a místních institucích majících demokratickou oprávněnost v této oblasti (17).

4.   Zjednodušení a transparentnost postupů

4.1

EHSV je přesvědčen, že mohou být učiněny velké kroky k jednodušší, transparentnější politice podpor Společenství zakládající se na práci Komise zaměřující se na prvky, které mohou pravděpodobně způsobit vážné porušení hospodářské soutěže.

4.2

Je třeba zamezit zpoždění při zpracovávání případů tak, že budou zlepšeny a usměrněny administrativní postupy. Členské státy se musí ujmout svých zodpovědností tak, aby zajistily transparentnost a efektivitu.

4.3

EHSV naléhavě požaduje, aby byly vyvinuty praktické manuály za plného zapojení všech zúčastněných stran, především podniků jako příjemců podpůrných opatření.

5.   Reforma a EU-25

5.1

Situace bezprostředně po rozšíření volá po změnách v politice státních podpor, aby se všechny regiony EU staly stejně atraktivní pro investory jako nové lokality a aby se zajistila spravedlivá hospodářská soutěž mezi sousedícími regiony.

5.2

Deset nových členských států v současné době poskytuje podnikům mnohem vyšší částky státní podpory – jako procento z HDP – než členské státy EU-15, ačkoliv by se zdá, že se situace postupně vyrovnává. V období 2000-2003 státní podpory v nových členských státech tvořily v průměru 1,42 % HDP ve srovnání s průměrem 0,4 % v EU-15.

5.3

Lisabonská strategie stanovila, že podpory mají být používány pro dosažení horizontálních cílů. V roce 2002 bylo v EU-15 pro tento účel vyčleněno 73 % podpor oproti 22 % v nových členských státech (18).

5.4

Na druhé straně by mělo být uznáno, že nové členské státy se velmi dobře přizpůsobily tržnímu hospodářství, ačkoliv rozšířená EU stále potřebuje učinit velké kroky ke snížení celkové úrovně podpor a povzbudit konkurenceschopnost, trvale udržitelný a soudržný rozvoj a nové evropské hospodářství založené na znalostech.

6.   Zapojení zainteresovaných stran: podniky a občanská společnost

6.1

EHSV je přesvědčen, že je nutné lepší řízení praxe a postupů týkajících se státní podpory. Přímo zainteresované strany mají být více zapojeny, obzvláště podniky a občanská společnost, protože jsou přímo vystaveny jak právním nejistotám, tak dlouhým lhůtám odpovědí v systému schvalování podpor Společenství a závažným důsledkům zpětného vymáhání nepřípustných nebo neoprávněných podpor.

6.2

Jako příjemci státní podpory a zároveň konkurenti mají podniky nejlepší pozici pro to, aby:

odhadly účinnost zaváděných nástrojů, monitorovaly přijatá řešení a definovaly nejlepší možné praktické postupy díky získaným dovednostem a zkušenostem z první ruky,

podpořily lepší rozšiřování legislativy Společenství způsoby, které jsou jasné, transparentní a přímo přístupné uživatelům, ať už poskytovatelům nebo příjemcům podpory,

pomohly překonat obtíže a nejistoty, s kterými se setkávají při interpretaci a provádění pravidel, která jsou v nebezpečí, že zpochybní oprávněnost kontroly státních podpor,

zavedly formy soukromého uplatňování, napomáhajících souladu s evropskou legislativou a jejímu úplnému provádění.

6.3

Proto je EHSV přesvědčen, že:

instituce by měly více zapojit podniky do rozhodování a provádění politiky,

je třeba zavést mechanizmy pro hodnocení ex-post a monitorování rentability opatření, která mají být zavedena,

rozhodnutí Komise by měla být plně přístupná na internetu v jednom z pracovních jazyků Komise a v jazyce příslušného členského státu,

podniky musí být informovány o probíhajících oznamovacích postupech, aby mohly zjistit, zda úlevy udělené na národní nebo místní úrovni jsou v souladu s nejdůležitějšími pravidly a postupy EU, které se týkají podpor, a aby mohly pracovat s orgány na různých úrovních a dosáhnout efektivnějšího provádění politiky státních podpor EU,

by mělo být prováděno proaktivní monitorování provádění legislativy, které by zahrnovalo zástupce podniků a občanské společnosti do ekonomické analýzy selhání na trhu a deficitu výkonu v určitých sektorech nebo průmyslových odvětvích,

je třeba zavést systematické, společné mechanismy na sledování selhání trhu založené na jasně definovaných, transparentních kritériích a také podpůrná opatření, která nemají žádný významný dopad na hospodářskou soutěž na vnitřním trhu a jsou v souladu s lisabonskou strategií.

7.   Směrem k politice státních podpor, která je nástrojem růstu a součástí sdílené vize pro integrovaný, soudržný hospodářský rozvoj v EU 25-27, podporující nová pracovní místa a podniky

7.1

EHSV je přesvědčen, že je třeba vykreslit jasný obraz přidané hodnoty státních podpor pro budoucnost Evropské unie, pokud jde o cíle konkurenceschopného, udržitelného a soudržného rozvoje členských států, o kterém bylo rozhodnuto v Lisabonu a který byl znovu projednáván mnohokrát na různých evropských summitech od roku 2000.

7.1.1

Klíčové odvětví označená lisabonskou strategií vyžadují podstatný, cílený finanční vklad, který musí být plně zohledněn v rozpočtové a strukturální politice členských států: je nutný předem daný, koherentní a kompatibilní rámec, ke kterému se všechny politiky musí vztahovat a být s ním v souladu, včetně politiky konkurenceschopnosti Společenství.

7.2

EHSV je přesvědčen, že než bude moci být dosaženo jednotného evropského trhu, který bude moci konkurovat za stejných podmínek s ostatními hráči na celosvětovém trhu, je třeba provést podstatnou modernizaci jak formování, tak provádění evropské hospodářské a především státní politiky podpor. To je také předpokladem pro velké infrastrukturní projekty a velké investice do nehmotného majetku, které jsou nutné pro řádné fungování efektivního, technologicky vyspělého, konkurenceschopného trhu.

7.3

Výbor věří, že je potřeba definovat všeobecná kriteria kompatibility, aby členské státy a regiony dostaly pobídku provádět podpůrnou politiku s cílem dosažení konkurenceschopného hospodářství v souladu s pravidly volného trhu.

7.4

Tam, kde trh není schopen učinit evropské podniky konkurenceschopné a ukáže se být neschopný vytvořit kapacitu pro technologickou inovaci, školení a internacionalizaci, evropská politika státních podpor musí spíše podporovat než brzdit politiky a projekty na stimulaci růstu podniků a na zvýšení jejich schopnosti přilákat nové investice, odborné znalosti a kapitál do Evropy.

8.   Závěrečná doporučení

8.1

EHSV je pro modernizaci evropské politiky státních podpor založené na novém proaktivním přístupu a na novém celkovém rámci Společenství. V této souvislosti doporučuje hlavně:

politiku, která dokáže poskytnout odpovídající reakce a pomoc nebo eliminovat selhání trhu,

politiku, která podstatně přispívá k dokončení jednotného trhu, aniž by vedla k porušování hospodářské soutěže,

soudržnější, integrovanou politiku, která podporuje dosažení různých aspektů lisabonské strategie, aby se podniky staly konkurenceschopnější a inovativnější na světovém trhu, přičemž se také zlepší kvalita života a práce veřejnosti,

posílení struktury průmyslu a služeb podporováním podnikání a uvedením průmyslu a trhu práce do souladu s novými cíli průmyslové politiky a novými požadavky globalizace,

intenzivní podporu všech forem inovace produktů a procesů, (19)

proaktivní přístup, aby se Evropa stala atraktivnější pro investory a byla schopna lépe vytvářet pracovní příležitosti, aby se podniky staly konkurenceschopnější, aby byly podpořeny výzkumné a inovační projekty a konečně podpořit rozvoj a šíření nových dovedností a vzdělávání lidských zdrojů,

větší zaměření na faktory, které opravdu narušují hospodářskou soutěž na vnitřním a mezinárodním trhu, aniž by vytvořily zbytečnou a nákladnou byrokracii ve snaze zvládat omezené místní případy, které nezpůsobí žádné významné narušení,

přístup založený na jednoduchých, transparentních, jednoznačných postupech a pravidlech společně s opatřeními založenými na pevných, ne libovolných kriteriích, která jsou kompatibilní s lisabonskou agendou, co se týče harmonického, soudržného a konkurenceschopného rozvoje na celosvětové úrovni,

větší institucionální zapojení podniků do procesů rozhodování a provádění při hodnocení a monitorování efektivnosti a při prosazování,

užší vztah mezi evropskými nařízeními a legislativou a nařízeními a legislativou mezinárodních orgánů WTO a hlavních evropských hráčů na celosvětových trzích,

výhled do budoucna otevřený všem, kteří činí politická rozhodnutí, a sociálně ekonomickým hráčům s cílem vytvoření společné vize a stanovení způsobu intervence a její míry, která by byla skutečně kompatibilní s rozvojem.

V Bruselu dne 14. prosince 2005.

předsedkyně

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Anne-Marie SIGMUND


(1)  Článek 87 odstavec 2.

(2)  Článek 87 odstavec 3.

(3)  KOM(2005) 147 v konečném znění ze dne 12. dubna 2005.

(4)  Není vždy snadné pochopit informační společnost. Produkty informační společnosti obsahují značné množství informací. Schopnost produkovat stále více inovativní a inteligentní zboží a služby musí být stimulována a podporována, v neposlední řadě státními podporami.

(5)  Usnesení EP č. P6_TA(2005)0033 ze dne 22.2.2005.

(6)  Usnesení EP č. A6-0148/2005 ze dne 12.5.2005.

(7)  Viz doporučení 2003/361/ES (Úř. věst. L 124, 20.5.2003).

(8)  Věc C-280/00, Altmark Trans and Magdeburg – Nahverkehrsgesellschaft Altmark (2003) ECR I-7747.

(9)  Viz poznámka pod čarou č. 3.

(10)  Na úrovni EU.

(11)  Úř. věst. C 108, 30.4.2004.

(12)  SEC(2005) 795 z 7.6.2005.

(13)  KOM(2004) 293 v konečném znění ze dne 20. dubna 2005.

(14)  Úř. věst. L 124, 20.5.2003.

(15)  KOM(1995) 688.

(16)  Případ C-280/00, Altmark Trans and Magdeburg – Nahverkehrsgesellschaft Altmark (2003) ECR I-7747.

(17)  Výjimka o kompenzaci veřejných služeb (článek 86 odstavec 2) by měla být dosti podstatná, aby zajistila dostatečnou flexibilitu a dynamismus a minimální administrativní zátěž.

(18)  V celé EU bylo v roce 2002 poskytnuto okolo 73 % celkových podpor (bez zemědělství, rybářství a dopravy) na horizontální cíle včetně výzkumu a rozvoje, malých a středních podniků, životního prostředí a hospodářského rozvoje regionů. Zbývajících 27 % byly podpory směrované do specifických odvětví (hlavně výrobního, uhelného a finančních služeb) včetně podpory na záchranu a restrukturalizaci. Podíl podpor přidělených na horizontální cíle se zvýšil o 7 procentních bodů v obdobích 1998-2000 až 2000-2002. Byl to z větší části výsledek značného zvýšení podpory pro životní prostředí (+ 7 bodů) a výzkum a vývoj (+ 4 body). Tento pozitivní trend byl pozorován v rozdílné míře ve většině členských států. V některých členských státech – Belgie, Dánsko, Řecko, Itálie, Nizozemsko, Rakousko a Finsko – opravdu prakticky všechny podpory za rok 2002 byly přiděleny na horizontální cíle (KOM(2004) 256 v konečném znění).

(19)  Jak k tomu vyzvala Zelená kniha o inovaci (1995).


17.3.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 65/9


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k Návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o sedmém rámcovém programu Evropského společenství pro výzkum, technický rozvoj a demonstrace (2007 až 2013) a k Návrhu rozhodnutí Rady o sedmém rámcovém programu Evropského společenství pro atomovou energii (Euratom) pro výzkum a odbornou přípravu v oblasti jaderné energie (2007 až 2011)

KOM(2005) 119 v konečném znění/2 - 2005/0043 (COD) - 2005/0044 (CNS)

(2006/C 65/02)

Dne 25. dubna 2005 se Rada, v souladu s článkem 95 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci výše uvedené.

Specializovaná sekce „Jednotný trh, výroba a spotřeba“, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 11. listopadu 2005. Zpravodajem byl pan WOLF a spoluzpravodajem pan PEZZINI.

Na 422. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 14. a 15. prosince 2005 (jednání ze dne 14. prosince), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 123 hlasy pro a 4 členové se zdrželi hlasování.

Obsah:

1.

Shrnutí a doporučení

2.

Úvod

3.

Obsah návrhu Komise

4.

Obecné poznámky

5.

Zvláštní připomínky

6.

Program EURATOM

1.   Shrnutí a doporučení

1.1

Lisabonské cíle (1) se týkají postavení Evropy v globální konkurenci. Jejím základním znakem je globální závod rostoucích investic do výzkumu a vývoje, a to jak na straně již tradičních průmyslových států (např. USA, EU a Japonsko), tak i na straně rychle sílících hospodářských velmocí (např. Čína, Indie, Brazílie, Korea) s podstatně levnější pracovní silou.

1.2

Dostatečně podporovaný, účinný a špičkový výzkum a vývoj jsou totiž významným základem a předpokladem pro inovaci, konkurenceschopnost a blahobyt, a díky tomu také pro kulturní rozvoj a sociální služby. investování do výzkumu a vývoje vede - s velkým faktorem zesílení - k vyšší ekonomické síle. Tomu odpovídá i cíl 3 % stanovený v roce 2002 v Barceloně (2), který z hlediska globálního závodu představuje „pohyblivý cíl“ (moving target).

1.3

Výzkum a vývoj podporovaný Evropským společenstvím vytváří podstatnou evropskou přidanou hodnotu. Otevírá potenciály, jež výrazně překračují schopnosti jednotlivých členských států, a umožnil již evropský vývoj světového významu. Na nezbytné a obsáhlé národní výzkumné programy členských států má rozhodující a stimulační pákový a integrační účinek, což také vede ke slučování zdrojů. Spojuje elitu evropského výzkumu, evropský průmysl a evropské subjekty s rozhodovací pravomocí. Je katalyzátorem evropské integrace, soudržnosti a tvorby identity. Je jádrem evropského výzkumného prostoru.

1.4

Návrh Komise zvýšit dosavadní výdaje a věnovat nyní těmto cílům téměř 8 % souhrnného rozpočtu Společenství představuje vítaný a nezbytně nutný první krok tím správným směrem. Je minimálním vkladem (který by měl v dlouhodobějším horizontu ještě stoupat) do snah neriskovat pozici Evropy coby kolébky moderní vědy a techniky, ale naopak ji udržet a posílit. Lisabonské cíle nejsou bez tohoto předpokladu ani v delším časovém horizontu dosažitelné.

1.5

Avšak nejen konkurenceschopnost národního hospodářství, ale i kulturní a politický respekt a vliv, jakož i z nich vyplývající atraktivita pro investory, vědce a inženýry („brain-drain“!) závisí na vědeckotechnické výkonnosti. EU musí zůstat rozhodujícím, vyhledávaným kooperačním partnerem a nesmí ztratit svůj mezinárodněpolitický význam v globální síti.

1.6

V souvislosti s tím Výbor apeluje na Evropský parlament, Evropskou radu a zejména na hlavy států a vlád členských států, aby naléhavě nutné investice do výzkumu a vývoje navržené Komisí byly dány k dispozici v plném rozsahu a nestaly se horkou bramborou nebo obětí vyjednávání o budoucím souhrnném rozpočtu EU. Toto rozhodnutí bude významnou zkouškou výkonnosti evropské politiky, jak správně nastavit výhybku pro budoucnost.

1.7

Mimo to Výbor vyzývá hlavy států a vlád členských států a evropský průmysl, aby národními výzkumnými programy a výzkumem v oblasti průmyslu přispěly k co nejrychlejšímu dosažení cíle 3 %.

1.8

Výbor podporuje zásadní koncepci obou rámcových programů navržených Komisí (7. rámcového programu a 7. rámcového programu Euratom). Týká se to nejen jejího tematického obsahu a strukturního členění, ale většinou také vyváženosti mezi jednotlivými cíli a prvky programu.

1.9

Výbor vítá, že se podprogramy „Energetika“, „Bezpečnost“ a „Astronautika“ znovu stanou předmětem jednání. Zajištění dostatečného, cenově výhodného a udržitelného zásobování EU energií je jedním z nejdůležitějších problémů majících prioritu v napěťovém poli mezi udržitelností, nezávadností pro životní prostředí a konkurenceschopností, a jeho řešení spočívá v dostatečném výzkumu a vývoji. Vysoká závažnost tématu Bezpečnost je v poslední době ještě mnohem zřetelnější v souvislosti s opovrženíhodnými teroristickými útoky.

1.10

Mnohé z problémů, jež je třeba vyřešit, představují úkoly, jež se vzájemně překrývají, a zahrnují hned několik podprogramů – včetně humanitních věd a ekonomie. V těchto případech Výbor doporučuje postarat se o vyšší koordinaci i o nezbytná propojení. Současné přidělení rozpočtu jednotlivým podprogramům by tak ještě mohlo být ovlivněno. To se týká i části rozpočtu, jež je určena k ekonomickým šetřením a je možná příliš nízká.

1.11

Výbor vítá záměr Komise zjednodušit administrativní postupy, snížit náklady, jež jsou s nimi spojené, a zvýšit tak účinnost evropských výzkumných programů. Momentální množství vynakládané práce a nákladů na navrhovací a schvalovací řízení je příliš veliké a způsobuje problémy uživatelům z oblasti vědy a průmyslu. Účast na Evropském programu pro výzkum se účastníkům musí vyplatit, včetně rizika podání žádosti. To platí zejména také pro menší subjekty, jako jsou malé a střední podniky, nebo menší skupiny výzkumných pracovníků z univerzit a výzkumných center.

1.12

Podstatným aspektem je přitom dostatečná kontinuita návrhových a podpůrných modalit, jakož i kooperačních struktur a organizačních forem (nástrojů). Nové nástroje jako Společné technologické iniciativy by měly být zaváděny s velkou obezřelostí a zpočátku jen pro zkušební fázi.

1.13

Vzhledem k rozhodující roli malých a středních podniků v lisabonském procesu Výbor vítá záměr Komise ještě více zapojit malé a střední podniky do procesu výzkumu, vývoje a inovace. V souladu s tím doporučuje, aby byl rozpočet k tomu určený v případě potřeby ještě zvýšen, pokud by finanční prostředky vyčleněné pro rámcový program pro konkurenceschopnost a inovaci (2007 až 2013), jež není předmětem tohoto dokumentu, má však důležitou podpůrnou a zprostředkující roli, nebyly dostatečné.

1.14

Pro šanci na úspěch v případě těchto malých a středních podniků, které byly založeny za účelem rozvoje a uvádění nových technicky vyspělých výrobků na trh, je nezbytný především dostatečný počáteční kapitál a „rizikový kapitál“ (venture-capital), aby úspěšně přestály prvních 5 až 10 let své činnosti.

1.15

Výbor podporuje roli Společného výzkumného střediska a jeho důležité spektrum úkolů v mnoha oblastech, včetně analýzy budoucích trendů ve vědeckotechnické, ekonomické a společenské oblasti, a jejich význam pro politické konzultace.

1.16

Co se týče mnoha dalších, detailnějších poznámek a doporučení, odkazuje Výbor na podrobnější oddíly 2, 4 a 5 tohoto stanoviska.

2.   Úvod

2.1

Hospodářská, sociální a kulturní budoucnost Evropy. Budoucí rozvoj Evropy a její postavení v globální mocenské struktuře jsou určovány zejména konkurencí na světovém trhu s měnící se strukturou průmyslu a hospodářství, situací na trhu práce a situací v surovinách. Růst, úspěch a ekonomická síla - jakož i z nich živená schopnost sociálních služeb a kulturního rozvoje – rozhodující měrou závisí na dostupných znalostech, a tedy na investicích do výzkumu a technického rozvoje; investování do výzkumu a vývoje vede - s velkým faktorem zesílení - k vyšší ekonomické síle.

2.2

Globální konkurenční situace. Zde Evropa stojí na jedné straně v konkurenci s mezitím již tradičními průmyslovými státy, jako je USA, Japonsko nebo Rusko, přičemž zejména investice USA  (3) do všech odvětví spjatých s výzkumem a vývojem výrazně převyšují investice EU, a tak neustále zvyšují již existující náskok. Na druhé straně Evropa stojí v konkurenci s rychle sílícími hospodářskými velmocemi, jako je Čína, Indie, Brazílie, Korea atd.

2.3

Globální závod v oblasti výzkumu. Naposledy jmenované země však disponují vůči EU nejen mnohem levnější pracovní silou, ale začínají se vyznačovat i rychle rostoucími vysokými vědeckotechnickými standardy i značnými investicemi do vzdělávání, výzkumu a vývoje. Pro EU je tedy stále obtížnější zajistit své naopak mnohem vyšší platy i sociální a ekologické standardy pomocí dalšího vědeckotechnického náskoku a odpovídajících kvalitnějších výrobků a postupů. Evropa tedy musí všechno vsadit na to, aby neprohrála tento globální závod rostoucích investic do výzkumu a vývoje, jenž je pro její budoucnost klíčový.

2.4

Všeobecné uznání a atraktivita - mezinárodní spolupráce. Nejen konkurenceschopnost národního hospodářství a z ní vyplývající atraktivita pro investory, vědce a inženýry („brain-drain“!), ale i kulturní a politický respekt a vliv závisí na vědeckotechnické výkonnosti. EU musí zůstat rozhodujícím, vyhledávaným kooperačním partnerem a nesmí ztratit svůj mezinárodněpolitický význam v globální síti.

2.5

Lisabonská strategie. V tomto ohledu se Evropská rada v Lisabonu (v březnu 2000) rozhodla vytvořit z Unie nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější ekonomiku světa založenou na znalostech (4). Od té doby je uskutečnění Lisabonské strategie a v ní obsažené vytvoření silného evropského výzkumného prostoru nepochybnou nejdůležitější částí evropské politiky. Evropská rada v Barceloně (na jaře 2002) vymezila cíle podpory výzkumu mimo jiné kvantitativně: Je třeba zvýšit celkové výdaje v EU do roku 2010 na 3 % HDP, s 2/3 podílem soukromého sektoru. (Cíl 3 %). Výbor však poukazuje na to, že tento cíl představuje z hlediska závodu investic „pohyblivý cíl“ (moving target); kdo ho dosáhne příliš pozdě, bude i nadále zaostávat.

2.6

Nutnost silného výzkumného programu Společenství. Výzkum a vývoj podporovaný Evropským společenstvím nejen doplňuje výzkumné programy členských států, ale kromě toho vede k podstatné evropské přidané hodnotě. Otevírá potenciály, jež výrazně překračují schopnosti jednotlivých členských států, a umožnil již evropský vývoj světového významu (5). Na nezbytné a obsáhlé národní výzkumné programy členských států má rozhodující a stimulační pákový a integrační účinek. Odpovídá mezinárodnímu charakteru vědy, výzkumu a výroby, a mezinárodnímu trhu práce, jenž je pro ně nezbytný.

2.7

Katalyzátor evropské integrace a soudržnosti. Výzkum a vývoj na úrovni Společenství dále propojuje elitu evropského výzkumu, evropský průmysl a evropské subjekty s rozhodovací pravomocí. Je významným katalyzátorem evropské integrace, soudržnosti a tvorby identity.

2.8

Návrhy Komise. Návrhy Komise se týkají obsahových a finančních opatření, jež jsou pro podporu vědy a vývoje, a tím pro cíle Lisabonské strategie ze strany Společenství naléhavě nutné. Navzdory přírůstku zahrnují stále ještě jen relativně malou část, a sice momentálně stěží 8 % souhrnného rozpočtu EU navrženého pro období let 2007 až 2013.

2.9

Návrhy Komise navíc souvisejí s návrhem na zavedení rámcového programu pro konkurenceschopnost a inovaci (2007 2013), jež není předmětem tohoto dokumentu. Ten by mohl převzít roli prostředníka mezi zde předloženým rámcovým programem a žádoucími inovačními procesy mnoha malých a středních podniků.

2.10

Zkouška stanovení priorit. Je proto rozhodující zkouškou závažnosti, výkonnosti a důvěryhodnosti evropské politiky, jestli Parlament a Rada - z hlediska finančního výhledu – a zejména také členské státy vyjádří souhlas s navrhovaným opatřením a přidělí mu náležitou prioritu (viz také odstavce 4.2 až 4.6).

3.   Obsah návrhů Komise

3.1

Sedmý rámcový program Evropského společenství pro výzkum, technický rozvoj a demonstrace (2007 až 2013) – dále jen RP7 – se oproti svým předchůdcům vyznačuje následujícími vlastnostmi:

od počátku zahrnuje Evropu složenou z 25 států;

vztahuje se na období prodloužené o dva roky;

obsahuje výrazné zvýšení souhrnného rozpočtu a také ročních rozpočtů;

nabízí jasné a srozumitelné členění navržených programů a částí programů;

konkrétními novými částmi programu se stala témata energetický výzkum, výzkum v oblasti bezpečnosti a astronautika.

3.2

Zachováno zůstává naopak období pro sedmý rámcový program Evropského společenství pro atomovou energii (Euratom) pro výzkum a odbornou přípravu v oblasti jaderné energie (2007 až 2011) – dále jen RP7 Euratom - zahrnuje ale samozřejmě také Evropu složenou z 25 států.

3.3

RP7 se má skládat ze čtyř specifických programů, které odpovídají čtyřem hlavním cílům evropské výzkumné politiky:

Spolupráce

Tato část programu zabírá s asi 61 % rozpočtových prostředků největší část RP7. Z těchto prostředků má být podporována přeshraniční spolupráce výzkumných činností, včetně spolupráce EU s třetími zeměmi.

Myšlenky

V evropské konkurenci má být podporován „hraniční výzkum“, řízený samostatnou Evropskou radou pro výzkum. Může se vztahovat na všechny vědecké (včetně humanitních věd) a technické oblasti.

Lidé

Podpora vzdělávání a profesního rozvoje výzkumných pracovníků, které se označují jako tzv. akce „Marie Curie“, se má dál rozvíjet a rozšiřovat, včetně intenzivnějších propojení se systémy jednotlivých států.

Kapacity

Aspekty evropských kapacit pro výzkum a inovaci mají být podporovány v následujících oblastech: rozšiřování a vytváření výzkumných infrastruktur; výzkum prováděný ve prospěch malých a středních podniků; regionální uskupení zaměřená na výzkum; uvolnění celého výzkumného potenciálu v „konvergenčních“ regionech EU; otázky v oblasti „věda ve společnosti“; „horizontální“ činnosti v rámci mezinárodní spolupráce.

Společné výzkumné středisko

Navíc bude existovat zvláštní program pro nejaderné činnosti Společného výzkumného střediska.

3.4

Navržená celková částka finanční účasti Společenství na RP7 činí 72 726 milionů eur. Tato částka se procentuálně rozdělí mezi činnosti uvedené v čl. 2 odst. 2 až 6 takto:

Spolupráce

61,1 %

Myšlenky

16,3 %

Lidé

9,8 %

Kapacity

10,3 %

Nejaderné činnosti Společného výzkumného střediska

2,5 %

3.5

Program Spolupráce s navrženým celkovým rozpočtem ve výši 44 432 milionů eur se člení na tematické podprogramy mající prioritu. Přitom je třeba zajistit průchodnost mezi podprogramy a umožnit přístupy, jež přesahují jednotlivá témata. Program se skládá z následujících devíti témat pro výzkum, která by EU měla projednat v rámci spolupráce mezi jednotlivými zeměmi. Zde je ukázáno také navržené procentuální rozdělení rozpočtu.

Zdraví

18,7 %

Potraviny, zemědělství a biotechnologie

5,5

Informační a komunikační technologie

28,5 %

Nanovědy, nanotechnologie, materiály a nové výrobní technologie

10,9 %

Energetika

6,6 %

Životní prostředí (včetně změn klimatu)

5,7 %

Doprava (včetně letectví)

13,3 %

Sociální, ekonomické a humanitní vědy

1,8 %

Bezpečnost, vesmír

8,9 %

3.6

RP7 Euratom je rozdělen do dvou specifických programů.

3.6.1

Jeden z nich se zabývá těmito tématy:

výzkum v oblasti energie z jaderné syntézy: vývoj techniky pro bezpečný, udržitelný a hospodárný zdroj energie šetrný k životnímu prostředí a

jaderné štěpení a radiační ochrana: podpora bezpečného využívání jaderného štěpení a dalších možností využití radioaktivity v průmyslu a lékařství.

3.6.2

Druhý program zahrnuje činnosti Společného výzkumného střediska v oblasti jaderné energie.

3.6.3

Celkově má být na provádění RP7 Euratom v období 2007 až 2011 vyčleněno 3 092 milionů eur. Tato částka je procentuálně rozdělena následovně:

a)

Výzkum v oblasti energie z jaderné syntézy

69,8 %

b)

Jaderné štěpení a radiační ochrana

12,8 %

c)

Jaderné činnosti Společného výzkumného střediska

17,4 %

3.7

Sem patří podrobný výklad a vysvětlení navržených zásad a nástrojů podpory. Byly již uvedeny v jednom z předchozích sdělení Komise (6), ke kterému Výbor zaujal obšírné stanovisko (7).

4.   Obecné poznámky

4.1

Předložený návrh Komise je velmi rozsáhlý dokument, který zahrnuje významný program výzkumu a vývoje s mnoha detaily, fasetami a propojeními. Proto v rámci tohoto stanoviska není možné ani konkrétně vyložit všechny navržené prvky programu a postupy, ani je okomentovat. Podrobné poznámky se proto omezují na aspekty, jimž Výbor věnuje zvláštní pozornost. Poukazuje na svá dřívější doporučení (8) k příslušným specifickým tématům a zdůrazňuje jejich význam platný i pro 7. rámcový program. Další názory budou obsahovat pozdější stanoviska Výboru ke sdělením Komise v souvislosti se „specifickými programy“ (9) a „pravidly pro přístup“ (10).

4.2

Výbor pokládá oba navržené rozpočty za minimální vklad (který by se měl v dlouhodobějším horizontu ještě zvyšovat), aby se neriskovala pozice Evropy coby kolébky moderní vědy a techniky, ale naopak byla udržena a posílena. Vidí v tom vítaný a nezbytně nutný první krok a zřetelný signál k přiblížení se, alespoň na úrovni Společenství, politickému cíli 3 %  (11), jež byl vyhlášen na summitu v Barceloně evropskými hlavami států a vlád.

4.3

Bez přiměřených finančních prostředků nemohou RP7 a RP7 Euratom své úkoly v rámci Lisabonské strategie splnit. Hrozí dokonce nebezpečí, že Evropa bude v globálním závodě i nadále zaostávat. Výzkum a vývoj jsou výchozím bodem a motorem inovačního procesu směřujícího ke konkurenceschopným výrobkům a technikám. Jejich prostřednictvím může dojít k lavinovému efektu, jenž bude mít dopad na dynamiku hospodářství a míru zaměstnanosti.

4.4

Kromě toho je návrh Komise jasným signálem pro členské státy, aby následovaly tohoto příkladu a učinily všechno pro to, aby pomocí národních rozpočtů na výzkum umožnily co nejrychlejší dosažení cíle 3 %.

4.5

Výbor proto pokládá celkovou výši obou rozpočtů, na nichž je třeba se usnést, za rozhodující zkoušku evropské politiky, její důvěryhodnosti a schopnosti jednat. Přesně na tom se totiž ukáže, zda evropská politika skutečně stanovuje nezbytné priority a správně přehazuje výhybku, aby zabránila sklouznutí EU v globálním závodění a mohla splnit sliby Lisabonských cílů.

4.6

Výzva. V souvislosti s tím Výbor vyzývá Evropský parlament, Evropskou radu a zejména hlavy států a vlád členských států, aby Komisí navržené naléhavě nutné investice do výzkumu a vývoje byly dány k dispozici a nestaly se horkým bramborem nebo obětí vyjednávání o budoucím souhrnném rozpočtu EU. Jinak by vznikly nejen velké škody, ale nebyly by realizovány ani cíle Lisabonské strategie a prestiž i důvěryhodnost evropské politiky by utrpěla újmu.

4.7

Mimo to Výbor vyzývá hlavy států a vlád členských států a evropský průmysl, aby co do rozsahu významnějšími národními výzkumnými programy a výzkumem v oblasti průmyslu podstatným způsobem přispěly k co nejrychlejšímu dosažení cíle 3 %.

4.8

Výbor podporuje zásadní koncepci obou rámcových programů navržených Komisí (7. rámcového programu a 7. rámcového programu Euratom). To se týká nejen jejího tematického obsahu a strukturního členění, ale většinou také vyváženosti mezi jednotlivými cíli a prvky programu.

4.9

Výbor vítá, že se návrh Komise zabývá mnoha jeho doporučeními nebo že jim přikládá zvláštní význam. Pokud jde o témata výzkumu v rámci specifického programu „Spolupráce“, týká se to např. jeho stanovisek k tématům nanotechnologie  (12), biotechnologie  (13), výzkum zdraví  (14), informační technologie  (15), energetický výzkum  (16) (včetně výzkumu v oblasti energie z jaderné syntézy (17)), astronautika  (18) a výzkum v oblasti bezpečnosti  (19). Na tomto místě je třeba zopakovat, že Výbor všem těmto tématům přikládá velký význam a podle toho rozhodně podporuje jejich zpracovávání. Všechno, co Výbor vnímá ještě jako patrné nedostatky, nebo zvláštní aspekty, bude uvedeno později.

4.10

Co se týče astronautiky a výzkumu v oblasti bezpečnosti, Výbor sice doporučil a také zdůvodnil, že by jejich podporu a zpracování umístil mimo RP7. Vidí však i výhody jejich umístění v rámci RP7, např. jednodušší administrativu i lepší koherenci a synergie s jinými částmi programu. Proto se nyní přimlouvá za pokus umístit tyto části programu do RP7 a ze získaných zkušeností při hodnocení v polovině období nebo v RP8 v případě potřeby vyvodit důsledky.

4.10.1

Téma „Aplikace založené na vesmírných technologiích ve službách evropské společnosti“ umístěné v podprogramu astronautika spolupracuje jako typické překrývající se téma (viz oddíl 5) s tématy bezpečnost, životní prostředí a informační technologie.

4.10.2

V současné době bohužel velmi aktuální témata výzkumu v oblasti bezpečnosti jako „ochrana před terorismem a trestnou činností“, „bezpečnost infrastruktur a veřejných služeb“, „ochrana hranic“, „bezpečnost a společnost“ atd. jsou překrývající se témata a bylo by vhodné doplnit je v oblasti výzkumu humanitních a sociálních věd tématy jako „výzkum konfliktů a míru“ a „výzkum kultury“, a dozvědět se tak více o pozadí konfliktů a možnostech, jak konfliktům zabránit či předcházet. Zvláštní váhu je třeba přikládat boji proti terorismu a kontrole (viz také odst. 6.4.3) nad nebezpečnými zbraněmi hromadného ničení.

4.11

Co se týče specifického programu „Myšlenky“, Výbor vítá, že i jeho doporučení (20) jsou předmětem zájmu. Tato doporučení se týkala zejména nezávislého řízení tohoto programu Evropskou radou pro výzkum, kterou by měli tvořit vynikající mezinárodně uznávaní vědci; Výbor opakuje své doporučení, aby se zapojili i výborní vědci z oblasti výzkumu průmyslu. O to více Výbor doporučuje i Parlamentu a Radě, aby vyjádřili souhlas tomuto novému způsobu podpory výzkumu, s nímž by se mělo zacházet analogicky jako např. s Medical Research Council (Spojené království) nebo s Deutsche Forschungsgemeinschaft (Německo).

4.11.1

Tento program - zaměřený na podporu excelence ve všech oblastech vědy a techniky - povede k evropské přidané hodnotě a přispěje ke konkurenceschopnosti EU v globálním kontextu. Výbor poukazuje zejména na to, že (21) jen základní výzkum svobody a nezávislosti, výzkum bez pout – a přece ne bezmezný – je schopen dodat nejdůležitější surovinu budoucího blahobytu: nové znalosti (neoficiální překlad – pozn. překl.). I průmysl (22) podporuje význam základního výzkumu a jeho podporu.

4.11.2

To odpovídá i opakovanému doporučení Výboru v inovačním trojúhelníku základní výzkum, aplikovaný výzkum a vývoj (vývoj produktů a procesů) přičíst význam všem třem nezbytným pilířům, jenž jim náleží, a vytvořit tak optimální předpoklady pro úplný úspěch. Z jiného úhlu pohledu je to nezbytné i pro víceoborovost navrhovanou Komisí. Dále Výbor opětovně poukazuje na to, že hranice mezi pojmy základní výzkum, aplikovaný výzkum a vývoj byly vždy plynulé a nahodilé, neměly by tedy v žádném případě být pomocí administrativních opatření uměle zdůrazňovány.

4.12

Výbor rovněž vítá posílení opatření v oblasti Lidé a v ní umístěném programu Marie-Curie. Tento program se již osvědčil jako mimořádně úspěšný a důležitý nástroj pro vzdělávání a podporu „evropských vědců“ a posílení atraktivity evropského výzkumného prostoru pro výzkumné pracovníky z celého světa. Výbor opakuje, že výzkumní pracovníci nejsou jen tvůrci nových znalostí, ale i nejdůležitější (pře)nosnou silou těchto znalostí mezi zeměmi a kontinenty, jakož i mezi výzkumnými organizacemi a průmyslem, a tedy i mezi výzkumem a jeho uplatněním.

4.12.1

Jako část tohoto programu je dále třeba zdůraznit cíle celoživotní učení a profesní rozvoj, jakož i cesty a partnerství mezi průmyslem a univerzitami. Zatímco první cíl slouží ke kvalifikaci mladých výzkumných pracovníků a zvláště jejich dalšímu profesnímu rozvoji – včetně dalšího rozvoje již zkušených výzkumných pracovníků (viz také následující odstavec), platí pro druhý cíl důležitý úkol dlouhodobě zavádět a podporovat programy pro spolupráci mezi vysokoškolskými zařízeními a průmyslem, především malými a středními podniky, tedy podporovat výše uvedený inovační trojúhelník. Proto by měla být podporována především mobilita mezi veřejným a soukromým sektorem. Tato mobilita by měla zahrnovat i mobilitu např. do zemědělství nebo politických institucí a partnerství s nimi.

4.12.2

Tím se Výbor zároveň dotýká klíčové role univerzit coby institucí pro výzkum a vzdělávání. Aby mohly plnit své úkoly, musí však materiální/přístrojové vybavení univerzit, jejich personální rozpočet a jejich organizační struktura odpovídat tomuto cíli (viz také odstavec 4.15.4). Zde existují - zejména ve srovnání se špičkovými univerzitami např. v USA - velmi závažné nedostatky. Výbor tedy vítá, že Komise k této důležité otázce připravuje vlastní sdělení, ke kterému Výbor zaujme stanovisko. Na tomto místě je třeba předjímat hledisko důležité pouze pro RP7, a sice, že musí existovat podpůrné nástroje, jež jsou přizpůsobeny obvyklé velikosti projektů skupin výzkumných pracovníků působících na univerzitách.

4.13

Výbor kromě toho vítá snahu Komise vytvořit koherentní profesní obraz „evropského výzkumného pracovníka“, vybudovat pro něj spolehlivý kariérní postup a tomu přizpůsobit pravidla vnitřního trhu. Výbor již dříve poukázal na to (23), že lidský kapitál je nejcitlivějším a nejcennějším zdrojem pro výzkum a vývoj a že podporuje úsilí Komise o rozvoj a zachování lidských zdrojů. Výbor je s Komisí zajedno v tom, že potřeba zlepšení se týká jak podoby individuálních pracovních smluv pro výzkumné pracovníky, tak i pro všechny druhy mobility důležitého přizpůsobení/převoditelnosti všech prvků sociálního a důchodového zabezpečení.

4.13.1

Jestliže se nepodaří nabídnout schopným mladým vědcům atraktivní a plánovatelnou profesní dráhu (USA: tenure-track), budou provádět výzkum mimo Evropu nebo se budou věnovat jiné práci. Mobilita vědců není potřebná a žádoucí pouze uvnitř EU, nýbrž i mezi EU a mnoha dalšími státy. Nesmí to však vést k odlivu mozků („brain-drain“). Zvláštním aspektem je zde, ve smyslu důležité soudržnosti rodin, možnost zaměstnávat oba partnery – tzv. „kariéra ve dvou“.

4.13.2

Výbor zde odkazuje i na doporučení Komise z 11. března 2005 ohledně Evropské charty výzkumných pracovníků  (24) a na soubor pravidel chování pro přijímání výzkumných pracovníků, které mají posloužit výše jmenovaným cílům. Podporuje záměr, který je zde vyjádřen, a zejména množství specifických podrobností, které slouží k jeho dosažení. Proto lituje, že doporučená úprava zachází v některých bodech příliš daleko, a tím znesnadňuje svoji vlastní akceptaci a v zásadě dobrý úmysl ve vědecké komunitě. Některé ze zvolených formulací a doporučení považuje dokonce za zavádějící, přinejmenším však za nejasné nebo mylné (25). To může mj. ztížit zjednodušení postupů (viz následující odstavec) nebo vést k chybným rozhodnutím. Výbor proto doporučuje tuto důležitou úpravu příležitostně vhodným způsobem přepracovat.

4.14

Výbor v této souvislosti vítá i projevený záměr Komise zjednodušit mnohá opatření a předpisy o navrhovacích a rozhodovacích postupech pod heslem „zjednodušení“, a znatelně je tak usnadnit navrhovatelům. Momentální značné množství vynaložené práce a nákladů na navrhovací a schvalovací řízení přeci představuje jednu z hlavních překážek pro uživatele z oblasti vědy a průmyslu. Pokud jde o průmysl, týká se to zejména malých a středních podniků a jejich pozoruhodného inovačního potenciálu, avšak rovněž menších skupinek výzkumných pracovníků na univerzitách. Postupy příznivější pro výzkum by podstatným způsobem zvýšily účinnost podpory výzkumu v Evropě a navíc by přispěly ke zlepšení „bruselského image“ – který bohužel charakterizují zejména pojmy „byrokracie“ a „nadbytečná regulace“ – u evropských občanů. Výbor připomíná svá dřívější doporučení k této problematice a svoji podporu Marimonově zprávě (26). Účast na Evropském programu pro výzkum se účastníkům musí vyplatit, včetně náročnosti a rizika podání žádosti!

4.14.1

Výbor si uvědomuje, že tento záměr se dotýká napjatého stavu mezi nezbytnou transparentností, předpisy Evropského účetního dvora a odborným posouzením všech pracovníků s rozhodovací pravomocí. To může a musí vést k větší vlastní odpovědnosti zúčastněných subjektů (za tímto účelem však potom musí být přehodnoceno riziko jejich osobní odpovědnosti) na straně Komise nebo jí pověřených agentur. Z toho zároveň vyplývají velmi vysoké nároky na odborné znalosti zúčastněných subjektů v závislosti na oboru. Výbor proto opakuje svoje doporučení, že je zde třeba vždy zvláštních odborníků s dlouholetými zkušenostmi. Výbor připomíná svá dřívější doporučení v tomto ohledu (27).

4.14.2

Obzvláště důležitým hlediskem pro inovace a pro vymanění se z průměrnosti je při tom nezbytná připravenost přijmout i nejistotu a riziko neúspěchu. Proražení do nových vědeckotechnických oblastí a hledání neznámého nelze naplánovat nebo vyložit tak, že úspěch bude zaručen - naopak, je-li vše známo dopředu, nemohou vzniknout žádné nové poznatky. „Nezdar“ proto nesmí být hodnocen jako takový, ale jako užitečný poznatek v postupování způsobem „pokus-omyl“. Příležitost a riziko jsou dvě strany téže mince.

4.14.3

Zřízení externích agentur se doporučuje jen tehdy, pokud tím bude zajištěno podstatné zlepšení správních postupů a prokáže se jasná nákladová výhodnost. Potenciální dodatečné resp. externí správní náklady se v žádném případě nesmí odrazit ve snížení rozpočtu pro samotný výzkum!

4.15

Výbor obzvláště vítá i ty důležité části programu, které jsou zařazeny do zvláštního programu „Kapacity“ a které zahrnují otázky výzkumných infrastruktur, výzkumu ve prospěch malých a středních podniků, Regionů znalostí, výzkumného potenciálu, vědy ve společnosti a akcí mezinárodní spolupráce.

4.15.1

Je třeba zdůraznit důležitý cíl většího zapojení malých a středních podniků do procesu výzkumu a inovací a vytvořit pro to vhodné rámcové podmínky a nástroje.

4.15.2

Podpora prostřednictvím programu pro inovace se může rozvinout v další dobrý nástroj podpory malých a středních podniků  (28). Avšak i zde musí mít postupy realizovatelnou míru přiměřenou malým a středním podnikům. V závislosti na úspěchu tohoto programu pro inovace považuje Výbor za hodné zvážení, zda by rozsah explicitní podpory malých a středních podniků neměl být vyšší než současných 15 %, zejména také s ohledem na potřeby nových členských států. Výbor zde připomíná svá dřívější vyjádření, že šance na úspěch těchto malých a středních podniků, které byly kdysi založeny za účelem rozvoje a uvádění na trh nových technicky vyspělých výrobků, závisí na dostatečném vybavení počátečním kapitálem a „rizikovým kapitálem“ (venture-capital), aby úspěšně přestály prvních 5 až 10 let své činnosti. Hospodářský výzkum a hospodářská politika zde mohou mít významný přínos.

4.15.3

Stejně tak důležité jsou cíle optimalizace a rozvoje infrastruktur výzkumu, rozvoje regionálních uskupení zaměřených na výzkum a podporování a uvolnění výzkumného potenciálu v konvergenčních a nejvzdálenějších regionech EU. Zlepšení výzkumných infrastruktur a vybudování nových výzkumných infrastruktur usnadní a urychlí vytváření regionálních uskupení zaměřených na výzkum. I zde však o úspěchu spolurozhoduje především potřeba dostatečného „rizikového kapitálu“ (venture-capital).

4.15.4

Výbor zdůrazňuje zejména význam dostatečného množství infrastrukturních opatření k posílení univerzit (k tomu viz odstavec 4.12.2). V této souvislosti poukazuje Výbor na to, že na více místech v EU již vznikla úspěšná uskupení technicky vyspělých firem, která se seskupují okolo určitých univerzit a/nebo výzkumných center a vyvolávají růst a inovace i v okolním hospodářském prostoru (poles of economic growth). K tomu také viz odstavec 4.16.2.

4.15.5

Významem špičkových evropských výpočetních středisek jako dalšího velmi důležitého infrastrukturního opatření se ještě budou zabývat následující odstavce (viz odstavec 5.8).

4.15.6

Na druhé straně Výbor doporučuje vyčlenit tématickou oblast „věda ve společnosti“ z programu Kapacity (29) – pod podmínkou zmínění tohoto tématu rovněž v programu „Myšlenky“ – a přiřadit ji k prioritnímu podprogramu „Sociální, ekonomické a humanitní vědy“ v programu „Spolupráce“. Tímto způsobem by bylo možné lépe využít potenciální synergické účinky v rámci těchto témat a vytvořit nezbytná propojení. Navíc by bylo jasnější, že celkový rozpočet těchto překrývajících se tématických oblastí činí dohromady 3 % tématických prioritních programů.

4.15.7

Dobrá a plodná mezinárodní spolupráce v oblasti výzkumu a vzdělávání je základním stavebním kamenem globálního partnerství a odpovídá podstatě vědeckého výzkumu a vývoje. Akce mezinárodní spolupráce  (30) zařazené do podprogramu Kapacity slouží významnému záměru spolupracovat (viz rovněž odstavec 4.13.1) s kandidátskými zeměmi, zeměmi sousedícími s EU, rozvojovými zeměmi a rozvojovými zeměmi s rozvíjejícími se ekonomikami. Výbor vítá, že je umožněna přinejmenším stejně důležitá spolupráce s vědecky a technicky velmi rozvinutými zeměmi jako USA nebo Japonsko v podprogramech „Spolupráce“ nebo „Lidé“ a že je v jednotlivých případech dokonce institucionalizovaná zvláštními bilaterálními smlouvami. Výbor uznává, že se tato spolupráce musí zrodit z aktuálních odborných potřeb, přesto tato důležitá fakta doporučuje zviditelnit a zdůraznit.

4.16

Návaznost a nástroje na podporu výzkumu (režimy financování). Výbor již ve svém předchozím stanovisku předložil k oběma aspektům svá doporučení, která důrazně potvrzuje. Vzhledem k naléhavé potřebě větší návaznosti opětovně poukazuje na to, že zachování osvědčených nástrojů je významným přínosem a že by navrhovatelům při volbě nástrojů měla být poskytnuta větší volnost. Volba nástroje (nepodporovaného Komisí) pak však nesmí být v posudku penalizována resp. se v posudku nesmí vytvářet pořadí nástrojů. I v prodloužené době platnosti 7. rámcového programu – v takovém případě však pouze při adekvátním finančním pokrytí – vidí Výbor přínos k větší návaznosti.

4.16.1

Některé nástroje mají nové označení nebo jsou zcela nové. Na tomto místě Výbor i v tomto ohledu opakuje své obecné doporučení, totiž na jedné straně zacházet velmi opatrně se zaváděním nových nástrojů i s jejich přejmenováním (z důvodu požadované návaznosti), na druhé straně ale také dát při nezbytném vyzkoušení nových nástrojů najevo, že prozatím může jít o testovací fázi.

4.16.2

Kromě již dříve zmíněných technologických platforem jsou Společné technologické iniciativy novým nástrojem, který má sloužit k vytváření dlouhodobějších partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem. Přestože zde Výbor zatím postrádá jasnější představy Komise, m.j. rozdíl oproti technologickým platformám, průmysl a zejména malé a střední podniky do nich vkládají velké naděje. Mohly by mimo jiné vést k vytváření kooperativních sítí mezi velkými firmami a malými a středními podniky, ale také s univerzitami a výzkumnými centry, jakož i obecně k větším investicím do výzkumu a vývoje v soukromém sektoru. (viz rovněž odstavec 4.15.4) Proto by měly být nejen podrobněji rozpracovány rámcové podmínky a způsob fungování těchto Společných technologických iniciativ, nýbrž po uplynutí přiměřené doby by se mělo přezkoumat, zda byla splněna očekávání související s tímto nástrojem.

4.16.3

Komise by měla dbát na to, aby se při zavádění nových nástrojů neopakovaly stejné chyby jako při zavádění „sítí excelence“ v 6. rámcovém programu. Tam vedla chybná informační politika ke zmatkům a různému pochopení na straně všech zúčastněných a dokonce uvnitř Komise. Výbor vychází z toho, že mu bude dána příležitost zabývat se podrobnostmi tohoto tématu v některém z příštích stanovisek. Vítá návrh Komise zařadit mezi režimy financování rovněž články 169 a 171 Smlouvy o EU.

5.   Zvláštní připomínky

5.1

Zvláštní poznámky patří především tématickým podprogramům programu „Spolupráce“, které jsou jádrem rámcového programu. Zde je třeba zopakovat, že Výbor v zásadě vítá návrhy Komise a doporučuje je k provedení.

5.2

Výbor se přitom nejprve zabývá důležitým aspektem témat zasahujících do různých oborů a oblastí, která v závislosti na svém druhu vyžadují koordinaci či řízení shora a jako taková často zahrnují i podprogram „Sociální, ekonomické a humanitní vědy“ (viz též odstavec 5.8). Proto by se mělo zajistit, aby navzdory (i z administrativních důvodů) nevyhnutelné podrobné struktuře jednotlivých programů byla rozpoznána, zpracována a využita vyšší souvislost mnoha problémů, které je třeba řešit. V souladu s tím Výbor doporučuje postarat se o vyšší koordinaci i o nezbytná propojení.

5.2.1

Otázkou výzkumu v oblasti bezpečnosti a boje proti terorismu, která s tím souvisí, se zabýval již oddíl 4 tohoto stanoviska.

5.2.2

Dalším příkladem je demografický rozvoj  (31). Nezbytný výzkum v této oblasti sahá od sběru demografických údajů, příčin a trendů přes nízkou porodnost, která v mnoha členských státech budí znepokojení, až k dopadům tendenčně stále se prodlužující průměrné délky života. V souvislosti s průměrnou délkou života jde na jedné straně o nezbytný geriatrický/lékařský výzkum a techniku péče (32). Zvlášť důležitým aspektem jsou zde socioekonomické otázky spojené s celou komplexní problematikou.

5.2.3

I téma zdraví (viz odstavec 5.9) je konec konců tématem týkajícím se více oblastí, neboť je ovlivňováno způsobem života, pracovními podmínkami, vlivy životního prostředí, výživou, připraveností nechat se očkovat, závislostmi atd.

5.3

Samo sebou také některé podprogramy z velké části zasahují do více oblastí. Jejich výsledky mají totiž bezprostřední přínos nejen pro výkonnost evropského průmyslu, ale na základě svého tématického propojení i pro další podprogramy (k tomu opět viz též odstavec 5.2).

5.4

To platí zejména pro podprogramy Informační a komunikační technologie (IKT), jakož i Biotechnologie, Nanovědy, nanotechnologie, materiály a nové výrobní technologie. Avšak i podprogram Energetika je úzce spjat s podprogramem Životní prostředí a podprogramem Doprava. Proto lze vyváženost mezi jednotlivými podprogramy posuzovat v nejlepším možném případě jen po stránce kvality. Následující poznámky se tedy v této míře musí chápat pouze při zohlednění tohoto omezení.

5.5

Informační a komunikační technologie (IKT) jsou skutečně klíčovými technologiemi pro všechny oblasti průmyslu, hospodářství, služeb, vědy a techniky včetně bezpečnosti a obrany. Jsou určujícím prvkem celosvětové hospodářské soutěže. S ohledem na význam špičkových počítačů pro mnohé důležité otázky – od výzkumu klimatu, výzkumu v oblasti bezpečnosti, výzkumu materiálů až po např. syntézu nových lékařských účinných látek – existuje v Evropě i jasná potřeba dostihnout vývoj, zejména vůči Japonsku a USA. Tato potřeba se týká jednak zřízení špičkových evropských výpočetních středisek - což je spíš úkolem pro program „Kapacity“ resp. „Infrastruktury“ - a jednak vlastního vývoje příslušného technického (hardware) a programového (software) vybavení v Evropě.

5.5.1

Přesto je zarážející, že i nyní je - stejně jako v 6. rámcovém programu - zdaleka největší část rozpočtu určena na podprogram IKT. Vzhledem k důležitosti (i v rámci národního hospodářství) ostatních témat jako je energetika nebo např. zdraví vyvstává otázka, zda by zde ve smyslu provázanosti mezi podprogramy neměla být ještě zachována možnost určitých posunů důrazu. Odpověď na tuto otázku závisí mimo jiné na tom, v jakém rozsahu provádí program IKT přípravné práce pro ostatní programy, např. pro výzkum v oblasti bezpečnosti nebo průzkum vesmíru.

5.5.2

Z podnětu tohoto příkladu Výbor obecně doporučuje připustit při provádění 7. rámcového programu dostatečnou flexibilitu v přidělování prostředků z rozpočtu pro jednotlivé podprogramy resp. využít zamýšlenou provázanost např. prostřednictvím společných veřejných soutěží pro podprogramy. Poznámka Výboru na adresu IKT platí obdobně i pro podprogramy Doprava a Astronautika (např. letectví).

5.5.3

Výbor znovu vyjadřuje své uspokojení nad zahájením budování projektu Galileo, který je ukázkovým příkladem uplatňování zásady subsidiarity. Výbor v jeho technologii a zejména v jeho využití také vidí typické znaky multidisciplinárních úkolů, jež se vzájemně překrývají, současně s vysokou technickou inovační hodnotou.

5.6

Výbor opakuje, že velmi vítá vytvoření důležitého podprogramu Energetika v rámci 7. rámcového programu, konec konců je totiž v souladu s doporučením, které již několikrát vyslovil. Ale dokonce přes skutečnost, že i 7. rámcový program Euratom je silně zaměřen na energetický výzkum, zastává názor, že by se tomuto životně důležitému a vysoce aktuálnímu tématu měla přikládat ještě větší váha. Energie je „základní potravinou“ konkurenceschopné národní ekonomiky, na jejímž dovozu je EU v současné době nejen závislá, což vzbuzuje obavy, ale jejíž zdroje budou zřejmě ze střednědobého hlediska ubývat na celém světě. Klíč k řešení problémů s energií leží ve výzkumu a vývoji.

5.6.1

Výbor proto vítá, že se na rozvoj obnovitelných zdrojů energie klade tak velký důraz. Hrají hlavní roli v celé problematice energetiky a životního prostředí (globální oteplování). V tomto ohledu odkazuje Výbor na svá četná stanoviska (33), která pojímají celé spektrum potřeb výzkumu v oblasti obnovitelných zdrojů energie – od geotermie přes biomasu, solární a větrnou energii až po techniky akumulace. Díky financím ze 7. rámcového programu obdrží obnovitelné zdroje energie další důležitou podporu jako doplněk k nejrůznějším podpůrným opatřením na zavedení na trh (např. zákon o zásobování elektrickou energií), která má sloužit vývoji konkurenceschopných produktů. Doporučuje rovněž provést testy, které by podrobněji přezkoumaly energetickou bilanci obnovitelných systémů, protože nedávno se objevily pochybnosti např. o pozitivní energetické účinnosti některých biopaliv (34).

5.6.2

Výbor však poukazuje zejména také na to, že použití „klasických“ fosilních zdrojů energie - uhlí, ropy a zemního plynu  (35) je i nadále, tedy i pro několik příštích desítek let, páteří evropského i celosvětového zásobování energií. Proto mají veškeré výzkumné a vývojové činnosti, které při získávání, přepravě a využití těchto zdrojů energie přispívají ke zvýšení efektivnosti – a tím i přímo či nepřímo ke snižování emisí skleníkových plynů, ten nejvyšší význam pro národní hospodářství a politiku životního prostředí. Tyto aspekty jsou sice zahrnuty do podprogramu Energetika do části pojednávající o emisích CO2 (včetně zachycování a uchovávání CO 2) a o zvýšení efektivnosti. Mělo by se však zajistit, aby na ně byly poskytnuty nezbytné prostředky. Navíc zde existuje synergetické propojení na podprogramy Materiály a Doprava. Mimo to Výbor vítá s tím spjatý program pro výzkum uhlí a oceli (36).

5.6.3

Výbor proto kromě výzkumné a vývojové činnosti v oblasti obnovitelných zdrojů energie doporučuje klást důraz odpovídající významu i na energetické techniky zpracování fosilních zdrojů energie. To platí tím spíše, že v nadcházejících dvou desetiletích je třeba nahradit velkou část stávajících elektráren využívajících spalování fosilních zdrojů energie a doplnit je o další nové (v EU několik stovek!). Z ekonomického hlediska a z hlediska politiky životního prostředí je velmi důležité, aby byla v tomto směru nasazena nejmodernější technika. V neposlední řadě vyvstává v souvislosti s vysokými cenami ropy otázka, odkdy budou techniky získávání pohonných látek z uhlí moci představovat ekonomicky konkurenceschopnou alternativu.

5.6.4

Co se týče dalších podrobností, odkazuje Výbor na svá dřívější a současná stanoviska (37) k energetickému výzkumu a energetické problematice.

5.7

Zlepšení energetických technik je totiž také jedním z nejdůležitějších opatření proti změně klimatu a jiným nežádoucím vlivům životního prostředí (38).

5.7.1

Proto by toto obsahové propojení obou podprogramů mělo být využito i k jejich optimalizaci. Zatímco by měl výzkum v rámci podprogramu Životní prostředí (včetně změny klimatu) poskytnout především diagnózu, podprogram Energetika slouží zejména k terapii.

5.7.2

Avšak i uvnitř podprogramu Životní prostředí mají být vytvořena a využívána důležitá propojení a součinnosti mezi analýzou/diagnózou (např. „geologie mořského dna“) a možnou terapií (např. „ochrana mořského dna“).

5.8

Také podprogram Sociální, ekonomické a humanitní vědy doplněný o program Věda ve společnosti, připojený na základě doporučení v odstavci 4.15.5, by měl být chápán jako téma zasahující do více oblastí. Výbor mimo to připomíná své dřívější doporučení silnějšího propojení mezi přírodními a humanitními vědami (včetně sociálních věd), jejich protagonisty, ale rovněž jejich metodami a kritérii (39). Sociální a humanitní vědy by se měly podílet také na zjišťování příčin v rámci výzkumu v oblasti bezpečnosti.

5.8.1

V této souvislosti Výbor vítá zdůrazněnou důležitost průzkumů v rámci národního hospodářství za účelem rozvinutí těch nejlepších postupů pro vnitřní trh a pro Lisabonskou strategii vzhledem k celosvětovému rozměru hospodářské soutěže a dalším dopadům globalizace. Vyzdvihuje naléhavost výzkumu a politických konzultací (k tomu viz též program Společného výzkumného střediska, odstavec 5.10.1) ke zjišťování příčin nezaměstnanosti, silných a slabých stránek různých systémů hospodářství, jakož i ke zjišťování příčin, dopadů a potenciálních změn ve směřování demografického rozvoje. V neposlední řadě zdůrazňuje důležitost prohloubeného zkoumání kauzální souvislosti mezi výzkumem, inovacemi a blahobytem.

5.8.2

Spolu s právními vědami jde při tom konec konců i o vědecké základny pro všechny oblasti politiky EU jako např. sociální politiku, právní politiku, hospodářskou politiku (monetární politiku, fiskální politiku, inovační politiku atd.) a bezpečnostní politiku. Obzvláště se ale jedná o politicko-hospodářsko-právní otázky budoucího vnitřního rozvoje EU - vnitřní trh, soudržnost, integraci a správu nevyjímaje.

5.8.3

Výbor mimo to zdůrazňuje zvlášť aktuální otázku politického a kulturního sebepojetí Evropské unie a jejích hranic. K tomuto aspektu by se měla propracovat také otázka společných rysů evropské kultury v oblastech umění, vědy, architektury, techniky a módy, ale rovněž v dějinách vývoje ideí, právnictví, pořadí hodnot a řízení státu. Moderní myšlenka státu vznikla v Evropě (a byla poprvé uskutečněna v USA). To ale pak znamená také podrobnější studie o pojetí kultury, jeho fasetách, nejasnostech, hierarchiích hodnot a nedorozuměních.

5.8.4

Vzhledem k rozmanitosti důležitých podotázek by rozpočet určený na podprogram Sociální, ekonomické a humanitní vědy i přes navrhované zapojení rozpočtu na Vědu ve společnosti nemusel stačit. Konečné posouzení tohoto aspektu vyžaduje zapojení těch dílčích úkolů humanitních věd, které jsou vytyčeny v rámci jiných podprogramů, jako např. Energetiky.

5.8.5

V neposlední řadě Výbor vyzdvihuje všechny etické otázky plynoucí z napjaté pozice mezi poznatky, výzkumem a uplatněním, mezi riziky a příležitostmi. Důležitým aspektem, i s ohledem na Lisabonskou strategii, jsou souvislosti a protiklady mezi ideologicko-dogmatickými pozicemi, ochotou podstoupit riziko a pokrokem.

5.8.6

Tím se opět zabíhá do tématické oblasti Věda ve společnosti. K tomu již Výbor vypracoval velmi obsáhlé stanovisko (40). I ve smyslu tohoto dřívějšího stanoviska vítá spektrum témat navržené Komisí. Patří sem záměr přiblížit vědecký výzkum a poznatky občanům, posílit vzájemné porozumění a především motivovat mladé lidi ke vědecké kariéře. Naskýtá se zde také možnost zřízení fóra, které by občany a spotřebitele přiblížilo k vědě a výzkumu a zohledňovalo jejich názory.

5.8.6.1

V tomto směru považuje za důležité zejména ty činnosti, které umožňují bezprostřední kontakt, ne-li dokonce možnost „zkusit si to také“: kvalitní technická muzea, specializované laboratoře, akce typu „být jeden den u toho“ atd. Především je však třeba zajistit, aby dobrá a názorná výuka přírodních věd získala v učebních osnovách středních škol opět dostatečnou váhu. Tím se má hlavně podpořit zájem a pochopení pro přírodní vědy a techniku. Teprve dostatečné znalosti umožňují vytvořit si vlastní názor na věc.

5.8.6.2

Znalosti z oblasti přírodních věd jsou neodmyslitelné rovněž při procvičování myšlení a při vytváření si jasného obrazu světa.

5.8.6.3

Stejně tak důležité je však pomocí tohoto programu více zapojit do diskuse a do rozhodovacích procesů samotné výzkumné pracovníky a jejich úhel pohledu na věc.

5.9

Obzvláště důležitý podprogram se týká velmi širokého tématu zdraví, kterým se Výbor zabýval již několikrát. Zahrnuje veškeré činnosti výzkumu a vývoje týkající se témat diagnóza, terapie, zmírnění a prevence chorob.

5.9.1

Prioritou by zde měla být zpočátku léčba nebo prevence těch onemocnění, která se vyznačují velmi vysokou úmrtností a nemocností – u dětí, dospělých i starých lidí – nebo která by v případě nekontrolovatelných epidemií měla za následek zvlášť vysokou úmrtnost.

5.9.2

Za neustálé prodlužování průměrné délky života lze vděčit jak úspěchům dosavadního lékařského pokroku, tak i nabídce stále lepší a zdravější výživy. Tím však pořád více vystupují do popředí nemoci podmíněné nesprávnou životosprávou (např. obezita (41), kouření), jakož i zdravotní postižení a nemoci z povolání i nemoci dané věkem. O důležitosti tohoto tématu se již několikrát pojednávalo výše (42), nezahrnuje pouze lékařské/lidské aspekty, nýbrž i – s ohledem na schopnost pracovat či náklady na péči – aspekty důležité z hlediska národního hospodářství. Tato důležitost platí i pro celkovou problematiku organizace a financování systému zdravotnictví a využití lékařského pokroku. Analogicky platí i pro výzkum ke zmírnění zdravotních postižení, tedy ke zvýšení kvality života zdravotně postižených osob a jejich možnému začlenění do pracovního procesu.

5.9.3

Otázky zdravotních postižení a otázky zdraví se však ne vždy kryjí. Proto by se zdravotní postižení měla brát v úvahu ve všech relevantních oblastech programu.

5.9.4

Výbor navíc poukazuje na mezinárodní rozměr tématu Zdraví: na jedné straně na spolupráci se státy, kteří provádějí intenzivní a úspěšný výzkum, na druhé straně na aspekty zdravotnické pomoci rozvojovým zemím. To přidává spolupráci s WHO (World Health Organisation/Světová zdravotnická organizace) na zvláštním významu.

5.9.5

Také celosvětové šíření nových přenašečů nemocí je mezinárodním tématem, v jehož rámci je spolupráce s WHO rovněž velmi důležitá.

5.9.6

Mezinárodní spolupráce navíc poskytuje příležitost k vypracování podrobnějších klinických studií nejen o populaci obecně, ale také s ohledem na věk: o dětech, dospělých, starých lidech.

5.9.7

Pozoruhodné práce soukromého sektoru v oblasti výzkumu a vývoje (farmaceutického průmyslu a výrobců lékařských přístrojů) na poli zdravotnictví jsou dobrým příkladem uplatnění článku 169 na partnerství mezi soukromým sektorem a výzkumem podporovaným veřejnou správou (i členskými státy).

5.10

Společné výzkumné středisko (mimo jadernou oblast)

5.10.1

Společné výzkumné středisko se angažuje v oblastech schopných podporovat politiku EU po vědeckotechnické stránce. K těm se počítá např. oblast trvale udržitelného rozvoje, ochrany klimatu, potravin, energetiky, dopravy, chemických látek, metod nahrazujících pokusy na zvířatech, výzkumné politiky, informačních technologií, referenčních metod a materiálů, jakož i rizik, nebezpečí a sociálněekonomických dopadů biotechnologie, ale i technik ekonometrického modelování a analyzování. Dalším úkolem je rozvoj vědeckotechnických referenčních údajů pro různé oblasti monitorování životního prostředí a potravin. V tom také spočívá hodnotný přínos k vypracování právních předpisů Společenství.

5.10.2

Výbor vidí další úkol Společenství ve spolupráci národních ústavů pro metrologii (měření) s rozdělením úkolů a ve standardizaci při současném zapojení se do jejich programů. Ve smyslu vnitřního trhu a evropské integrace obecně by se mělo zvážit, zda by při zapojení příslušných stávajících národních institucí, příslušných průmyslových odvětví a Společného výzkumného střediska neměl být vytvořen Evropský standardizační úřad (European Bureau of Standards). Dosavadní rozmanitost by poskytovala příležitost realizace paralelních metod, srovnání metod i vývoje novinek při obzvlášť spolehlivém vybavení a spolupráci.

5.10.3

Výbor bere s uspokojením na vědomí, že aktivity Společného výzkumného střediska jsou integrovány do činností mezinárodní vědecké obce. Takovou integraci však považuje za velmi důležitou i s ohledem na sociální, ekonomické a humanitní vědy uvedené v odstavci 5.8.

6.   7. rámcový program Euratom

6.1

Kontrolovaná jaderná syntéza. Výbor opakuje své vyjádření z nedávného stanoviska (43) k energii z jaderné syntézy, totiž že mírové využití energie z jaderné syntézy skrývá potenciál pro velmi důležitý přínos k dlouhodobému řešení problémů zásobování energií ve smyslu trvalé udržitelnosti, nezávadnosti pro životní prostředí a konkurenceschopnosti. Stejně jako jaderné štěpení by ani jaderná syntéza neemitovala žádné plyny poškozující klima, zato by ale měla další důležité výhody.

6.1.1

Výbor blahopřeje Komisi i jiným zúčastněným subjektům k úspěchu jejich jednání, která i on sám doporučoval a jejichž prostřednictvím bylo umožněno přenést důležitý mezinárodní projekt ITER do Evropy. Za pomoci projektu ITER  (44) byl učiněn rozhodující krok směrem k pozdějšímu „demonstračnímu“ reaktoru DEMO. Ovšem je s tím rovněž spojen závazek financování ITERu podle smlouvy a nezbytných přípravných a doprovodných programů, jakož i přípravných programů pro DEMO.

6.1.2

V tomto ohledu Výbor apeluje také na členské státy, aby se samy rozhodujícím způsobem podílely na evropském programu jaderné syntézy a v souladu s tím podporovaly své laboratoře přidružené k programu. Výbor si je vědom skutečnosti, že program Syntéza tímto vkročil do fáze, jejíž realizace vyžaduje také značné – a oproti dřívějšku vyšší – vynaložení finančních prostředků. Vzhledem k potenciálu tohoto zdroje energie a závažnosti energetické otázky to však považuje za nezbytné a oprávněné.

6.1.3

Co se týče dalších podrobností, odkazuje Výbor na své nedávné stanovisko (45) k tomuto tématu. Přitom zdůrazňuje práce v oblasti vývoje za účelem přípravy DEMO (vývoj materiálů i vzorců, systematická koncepce atd.) i průzkumy lepších koncepcí zapojení.

6.2

Jaderné štěpení a radiační ochrana. Jaderná energie je nejvýznamnějším v současnosti dostupným zdrojem základní elektřiny vyrobené bez emisí uhlíku. U části obyvatelstva však přetrvávají obavy ohledně provozních rizik a bezpečného ukládání vyhořelého jaderného paliva. Výbor připomíná svá stanoviska k jaderné energii (46) (jadernému štěpení) a k tzv. nukleárnímu balíčku (47). Již ve stanovisku k nukleárnímu balíčku uvádí, že podporuje Komisi v jejím záměru aktivně stimulovat výzkum v oblasti bezpečnosti jaderných zařízení a nakládání s radioaktivním odpadem i v budoucnosti a koordinovat ho v rámci celého Společenství. Opatření navržená Komisí slouží k tomuto účelu a jsou z obsahového hlediska vítána.

6.2.1

Reaktorové systémy. Zde se jedná o výzkumné práce jednak k podpoře dalšího bezpečného provozu stávajících reaktorových systémů (včetně zařízení pro oběh paliv), jednak ke zhodnocení potenciálu a bezpečnostních aspektů budoucích reaktorových koncepcí.

6.2.1.1

Výbor považuje toto zhodnocení za velmi důležité, protože by mělo vést k vývoji inovačních reaktorových systémů. Dějiny techniky ukázaly, že největšího pokroku lze dosáhnout dalším inovačním rozvojem popř. generacemi systémů a koncepcí. Vzhledem k důležitosti jaderné energie z hlediska energetické politiky by zde měl být rozvíjen a využit stávající potenciál – nárůst bezpečnosti, snižování radioaktivního odpadu (zvláště dlouhodobého), extenze zdrojů a odhalení dalších zdrojů.

6.2.2

Radiační ochrana. Cílem je prohloubit vědeckou základnu pro ochranu obyvatelstva před ionizujícím zářením, které vzniká při využití radioaktivity nebo jiných zdrojů záření v lékařství, výzkumu a průmyslu (včetně výroby jaderné energie). Obzvlášť důležitým předmětem zkoumání jsou při tom účinky velmi malých dávek záření, které jsou statisticky obtížně přístupné a na které proto panují stále ještě rozporuplné názory.

6.2.3

Velmi důležitý je rovněž rozvoj, který slouží k technické kontrole a sledování veškerých opatření k nešíření materiálů či technologií na výrobu jaderných zbraní.

6.3

Jak pro rozvoj elektráren založených na jaderné syntéze, tak pro bezpečný provoz a další vývoj reaktorů, ve kterých probíhá štěpení jádra, je naléhavě nutné vychovat dostatečně kvalifikované nástupce a připravovat je v odpovídajících experimentálních zařízeních. To se podaří jen tehdy, bude-li jaderné technologii v Evropě opět přidělena vyšší priorita a vzroste tak zájem v řadách budoucích vědeckých pracovníků. Výzkum a vzdělávání musí i zde osvědčeným způsobem vytvořit symbiózu.

6.3.1

Co se týče dalších podrobností, odkazuje Výbor na svá nedávná stanoviska (48) k tomuto tématu.

6.4   Společné výzkumné středisko – program Euratom

6.4.1

Výbor vítá, že Společné výzkumné středisko podporuje proces tvorby politiky v oblasti jaderné energie, včetně provádění a sledování stávajících strategií a reagování na nové požadavky.

6.4.2

Výbor považuje za správné rovněž zaměření „jaderného“ programu Společného výzkumného střediska na stěžejní témata likvidace odpadu, bezpečnosti a sledování. Právě v nich spočívají jednak obavy občanů, jednak nutnost spolehlivých řešení. Výbor vychází z toho, že i tyto činnosti budou propojeny a koordinovány s činnostmi členských států.

6.4.3

Dle názoru Výboru je důležitým úkolem také (dále) rozvíjet postupy umožňující ještě lepší sledování nešíření materiálů či technologií na výrobu jaderných zbraní (viz též odstavec 4.10.2).

V Bruselu dne 14. prosince 2005.

předsedkyně

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Anne-Marie SIGMUND


(1)  To se týká i cílů obnovené Lisabonské strategie (Evropská rada ze dne 23. března 2005).

(2)  Do roku 2010 je třeba zvýšit celkové výdaje na výzkum a vývoj v EU na 3 % HDP, s 2/3 podílem soukromého sektoru. Viz rovněž Úř. věst. C 95, 23.4.2003.

(3)  Zvláště významným příspěvkem jsou přitom značné, a nejen k vojenskému výzkumu sloužící, náklady na výzkum a vývoj z rozpočtu ministerstva obrany USA.

(4)  Evropská rada tento cíl v březnu 2005 (v Bruselu) v rámci svých rozhodnutí o opětovném oživení Lisabonské strategie výslovně potvrdila a upřesnila.

(5)  Příklady úspěšné spolupráce na evropské úrovni: ARIANE, AIRBUS, CERN, ESO, GALILEO, JET/ITER.

(6)  Věda a technika: klíče k budoucnosti Evropy – obecné zásady pro podporu výzkumu v Evropské unii. KOM(2004) 353 v konečném znění

(7)  Úř. věst. C 157, 28.6.2005.

(8)  Viz poznámky pod čarou 14 až 21.

(9)  KOM(2005) 440 až 445 v konečném znění

(10)  Očekáváno zanedlouho.

(11)  Úř. věst. C 95, 23.4.2003.

(12)  Úř. věst. C 157, 28.6.2005.

(13)  Úř. věst. C 234, 30.9.2003. Úř. věst. C 61, 14.3.2003. Úř. věst. C 94, 18.4.2002.

(14)  Úř. věst. C 74, 23.3.2005. Úř. věst. C 133, 6.6.2003.

(15)  Úř. věst. C 302, 7.12.2004.

(16)  Úř. věst. C 241, 7.10.2002.

(17)  Úř. věst. C 302, 7.12.2004.

(18)  Úř. věst. C 220, 16.9.2003. Úř. věst. C 112, 30.4.2004.

(19)  Úř. věst. C 157, 28.6.2005.

(20)  Úř. věst. C 110, 30.4.2004.

(21)  Citát z proslovu tehdejšího německého spolkového kancléře Gerharda Schrödera při zahájení Einsteinova roku 2005. Je tam také: „Výzkum základů však zároveň musí mít jistotu, že bude moci probíhat bez tlaku bezprostřední využitelnosti a bez nutnosti neustálých důkazů užitečnosti.“ (neoficiální překlad – pozn. překl.).

(22)  Viz The Economic Returns to Basic Research and the Benefits of University-Industry Relationships. A literature review and update of findings. Report for the UK Office of Science and Technology*, autor: SPRU - Science and Technology Policy Research. Alister Scott, Grové Steyn, Aldo Geuna*, Stefano Brusoni, Ed Steinmueller, 2002.

(23)  Viz rovněž Úř. věst. C 110, 30.4.2004.

(24)  Úř. věst. L 75, 22.3.2005, s. 67.

(25)  Týká se to například nedocenění (a) skutečnosti, že hlavním úkolem výzkumu je vytvářet nové poznatky, zatímco otázka, co je prospěšné lidstvu nebo důležité pro společnost, nepředstavuje žádné kritérium aplikovatelné v jednotlivých případech (viz Úř. věst. C 221, 7.8.2001, část 4 a 6 (např. odstavec 6.7.1), jakož i poznámka pod čarou 14, nebo (b) důležitého významu dvojího výzkumu právě nejenom v zájmu zajištění nových poznatků, ale i jejich šíření, prohlubování a rozšiřování (viz např. Úř. věst. C 221, 7.8.2001, odstavce 4.7.5 a 4.7.6). Dobrý výzkum si nelze vynutit příliš úzkoprsými pravidly, nýbrž potřebuje volný prostor.

Nejúspěšnějším způsobem, jak prorazit v nových oblastech a dosáhnout dobrých výkonů, je jmenovat ty nejúspěšnější a obzvláště zkušené výzkumné pracovníky do řídicích funkcí, získat a podporovat nejlepší vědce a vybavit výzkumná pracoviště dostatkem spolehlivých přístrojů a finančních prostředků (kritické množství). Viz rovněž Úř. věst. C 204, 18.7.2000 a Úř. věst. C 110, 30.4.2004. Kvalifikaci výzkumného pracovníka nelze ani kvantifikovat ani objektivizovat – její posouzení nevyhnutelně závisí na uvážení jeho zkušenějších kolegů.

(26)  Report of an Expert Panel chaired by Prof. Marimon, 21 June 2004, Sixth Framework Programme [Zpráva z jednání expertů pod předsednictvím prof. Marimona z 21. června 2004, šestý rámcový program].

(27)  Úř. věst. C 204, 18.7.2000 (CES 595/2000, zde odstavec 9.8.4).

(28)  KOM (2005) 121 v konečném znění - 2005/0050 (COD).

(29)  Toto doporučení se týká pouze převážně sociologického zkoumání k tématu „věda ve společnosti“. Ta část rozpočtu, která je určena na opatření (výstavy, muzea, zasedání) ke zprostředkování vědy („Communicating Science“), tzn. jejích výsledků a způsobu práce, by naopak měla i nadále zůstat v rámci specifického programu „Kapacity“.

(30)  Viz též COM RTD info Special INCO, červenec 2005.

(31)  CESE 818/2005 fin.

(32)  Úř. věst. C 74, 23.3.2005.

(33)  např. Úř. věst. C 241, 7.10.2002. Úř. věst. C 221, 8.9.2005a Úř. věst. C 286, 17.11.2005.

(34)  David Pimentel a Ted. W. Patzek, Natural Resources Research, svazek 14, č. 1, 2005.

(35)  Úř. věst. C 120, 20.5.2005.

(36)  Úř. věst. C 294, 25.11.2005.

(37)  Úř. věst. C 241, 7.10.2002, Úř. věst. C 133, 6.6.2003, Úř. věst. C 108, 30.4.2004, Úř. věst. C 110, 30.4.2004, Úř. věst. C 302, 7.12.2004, Úř. věst. C 286, 17.11.2005, Úř. věst. C 120, 20.5.2005.

(38)  Viz též: Německá fyzikální společnost - září 2005 „Klimaschutz und Energieversorgung in Deutschland 1990 – 2020“ [Ochrana klimatu a zásobování energií v Německu v letech 1990 - 2020].

(39)  Zde se jedná o velmi komplexní otázku, kterou se částečně zabýval Úř. věst. C 221, 7.8.2001 v odstavci 3.9 a oddílu 6.

(40)  Úř. věst. C 221, 7.8.2001.

(41)  Úř. věst. C 24, 31.1.2006.

(42)  Viz poznámky pod čarou k odstavci 5.2.2.

(43)  Úř. věst. C 302, 7.12.2004.

(44)  ITER bude vyrábět 500 MW energie ze syntézy. Je to mezistupeň mezi dnešními pokusy plazmafyziky, JETu a „demonstrační“ elektrárnou DEMO vyrábějící elektřinu. Je to mezinárodní partnerský projekt na jedné straně mezi Čínou, EU a Švýcarskem a na druhé Japonskem, Koreou, Ruskem a USA, který je realizován v Cadarache (Francie).

(45)  Viz poznámka pod čarou č. 44.

(46)  Úř. věst. C 110, 30.4.2004.

(47)  Úř. věst. C 133, 6.6.2003.

(48)  Viz předcházející poznámky pod čarou.


17.3.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 65/22


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k Návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí rámcový program pro konkurenceschopnost a inovaci (2007 – 2013)

KOM (2005) 121 v konečném znění – 2005/0050 (COD)

(2006/C 65/03)

Dne 25. dubna 2005 se Rada, v souladu s článkem 56, čl. 157 odst. 3 a čl. 175 odst. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci výše uvedené.

Specializovaná sekce „Jednotný trh, výroba a spotřeba“, kterou Výbor pověřil přípravou prací na toto téma, přijala stanovisko dne 20. října 2005. Zpravodajem byl pan WELSCHKE, spoluzpravodajkou paní FUSCO.

Na 422. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 14. a 15. prosince 2005 (jednání ze dne 14. prosince 2005), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 125 hlasy pro, 2 hlasy proti a 1 člen se zdržel hlasování.

1.   Úvodní poznámky

1.1

Mnoho ukazatelů pro růst, zaměstnanost a inovaci nasvědčuje tomu, že Evropská unie se v posledních letech ve světové konkurenci propadla a že tento proces trvá. Největší ekonomickou a sociální výzvou pro EU se stává potírání nezaměstnanosti, vytváření nových pracovních míst a podporování nezbytného hospodářského růstu na trvale udržitelné úrovni.

1.2

Podniky mají při konfrontaci s těmito výzvami hlavní úlohu. 98 % podniků v Evropě představují malé a střední podniky (MSP). Poskytují 55 % pracovních míst v privátním sektoru. Potenciál MSP pro inovace ve výrobních procesech a produktech, jakož i službách, je značný.

1.3

Mnoho podniků využívá výhod jednotného evropského trhu. Často však nemohou z důvodu přetrvávajících omezení, omezených personálních a finančních kapacit, jakož i z důvodu chybějících informací, plně využít jeho potenciál. Zjednat nápravu zde může důsledné provádění lisabonské strategie, dokončení vnitřního trhu a další otevření trhu, lepší právní předpisy, jakož i podpůrné programy přinášející evropskou přidanou hodnotu.

1.4

Rovněž moderně strukturovaná jednání a efektivně pracující veřejné služby mohou mít významný přínos k podpoře konkurenceschopnosti a inovace v Evropě. Přeshraniční twinningová partnerství na všech úrovních mohou zlepšit stále potřebnější spolupráci mezi správními orgány, usnadnit výměnu zkušeností a všem poskytnout osvědčené postupy.

2.   Shrnutí návrhu Komise

2.1

„Rámcový program pro konkurenceschopnost a inovaci“ (dále jen Rámcový program) má v období let 2007 až 2013 přispět k provedení nově orientované lisabonské strategie, jakož i strategie Společenství pro trvale udržitelný rozvoj.

2.2

Rámcový program pokračuje v celé řadě stávajících podpůrných programů Společenství v různých politických oblastech a spojuje je na soudržném právním základě. Komise navrhuje referenční finanční částku ve výši EUR 4 212,6 mil.

2.3

Rámcový program se obrací na všechny členské státy EU, kandidátské země, země evropského hospodářského prostoru (EHP) a na země západního Balkánu. Další třetí země se ho mohou zúčastnit, pokud tak stanoví bilaterální dohody.

2.4

Cílem rámcového programu je podporovat konkurenceschopnost podniků, zejména MSP, povzbuzovat inovace a zajistit jejich konkurenceschopnost, urychlit rozvoj informační společnosti i energetické účinnosti a zlepšit využívání nových a obnovitelných zdrojů energie.

2.5

Na základě článku 156, čl. 157 odst. 3 a čl. 175 odst. 1 Smlouvy o ES má být vytvořen důležitý a soudržný právní základ pro specifické podpůrné programy Společenství a příslušné části jiných programů Společenství v oblastech, které jsou podstatné pro zvýšení produktivity, inovací a udržitelného růstu v Evropě. Současně má být věnována pozornost doplňkovým aspektům týkajícím se životního prostředí. Rámcový program se bude skládat ze tří specifických podprogramů.

2.6

Program pro podnikavost a inovaci vytvoří rámec opatření pro podnikavost, inovaci a konkurenceschopnost. Bude zaměřen na podniky ze všech hospodářských odvětví – ať již vysoce technologicky rozvinuté nebo tradiční. Přístup k finančním prostředkům pro zahájení podnikání MSP a jejich růst je třeba zlepšit. Důraz je rovněž kladen na spolupráci mezi podniky a podporu inovací a environmentálních technologií. Plánují se finanční prostředky ve výši EUR 2 631 mil.

2.7

Program na podporu politiky informačních a komunikačních technologií má podpořit zavedení informačních a komunikačních technologií v podnicích, správních orgánech a službách veřejného sektoru. Navržená opatření upřesňují a chrání novou evropskou iniciativu „i2010“, která bude v příštích letech tvořit rámec pro rozvoj jednotného evropského informačního prostoru a posílení vnitřního trhu pro informační produkty a služby. Program má mít k dispozici EUR 801,6 mil.

2.8

Program Inteligentní energie – Evropa se zaměřuje na podporu trvale udržitelného rozvoje v oblasti energetiky, zlepšení bezpečnosti zásobování a energetické účinnosti, snížení závislosti na vnějších zdrojích energie a zvýšení podílu obnovitelné energie na hrubé domácí spotřebě do roku 2010 na 12 %. Stěžejním úkolem jsou projekty podporování a šíření technologií pro trvale udržitelnou energii, lepší správní struktury a hustší propojení sítí, jakož i obecné povědomí o trvale udržitelném využívání energie. Komisí zřízená Výkonná agentura pro inteligentní energii má i nadále fungovat. Na program byly vyčleněny prostředky ve výši EUR 780 mil.

2.9

Rámcový program se bude provádět na základě ročních pracovních programů, jejichž provedení zajistí Komise. Řídící výbory zajistí monitorování opatření na úrovni členských států a soudržnost národních činností.

3.   Všeobecné poznámky

3.1

Návrh Rámcového programu je obsáhlý a pokrývá velké množství politik a programů. Poznámky se omezují na aspekty, kterým Výbor přikládá zvláštní význam a u kterých si chce být jist, že budou zohledněny i z dalších hledisek.

3.2

Výbor vítá Rámcový program jako důležitý krok k vytvoření synergií při podporování konkurenceschopnosti a inovačního potenciálu podniků a trvale udržitelného rozvoje. Navržená opatření a nástroje mohou být velkým přínosem k posílení sociální soudržnosti, podpoře trvale udržitelného ekonomického rozvoje a uskutečnění cílů růstu a zaměstnanosti vycházejících z lisabonské strategie. Komise správně vyzdvihuje Rámcový program jako důležitou součást politiky Společenství rovněž v navrženém akčním plánu pro oživení lisabonské strategie na úrovni Společenství (KOM(2005) 330).

3.3

Zpráva pana Koka z roku 2004 poukázala na zásadní podmínky, které jsou určující pro konkurenceschopnost evropského hospodářství. Plným právem doporučila další rozvíjení společnosti založené na znalostech, dokončení vnitřního trhu, zlepšení hospodářského klimatu, modernizaci trhu práce – i prostřednictvím strategií „celoživotního vzdělávání“ a „aktivního stárnutí“, jakož i podporování trvale udržitelného životního prostředí. Výbor je názoru, že odpovědnost za vynaložení veškerého možného úsilí ke zvýšení konkurenceschopnosti podniků vytvořením vhodných rámcových podmínek by měly nést především členské státy. Podpůrné programy EU považuje v tomto směru za důležitý a účinný doplňující prostředek. Kromě Rámcového programu je důležité zmínit rámcový program pro výzkum, strategii „celoživotního vzdělávání“ a strukturální fondy.

3.4

Podniky posilují svoji schopnost inovace nejen tím, že využívají technologický pokrok. K inovaci přispívá rovněž pevnější zakotvení podnikatelství ve společnosti a kultuře každé země, hlubší manažerské znalosti, zodpovědné vedení podniku a přeshraniční aktivity. Při stanovení cílů Rámcového programu se pojem inovace nesmí pojmout příliš úzce, aby tím nebyla zmařena příležitost většího růstu, zaměstnanosti a sociální soudržnosti. Podniky jsou hlavními aktéry v procesu inovace, na jehož provádění se mají přiměřeným způsobem zúčastnit sociální partneři.

3.5

Inovace se rodí v lidské hlavě. Vysoká úroveň všeobecného a odborného vzdělání je předpokladem trvale udržitelného zvyšování inovací v Evropské unii. Zaměstnavatelé, zaměstnanci, vlády, univerzity, školy, jakož i veškeré další relevantní instituce nesou rovnou měrou odpovědnost za pokračující zvyšování inovačního potenciálu našich společností. Přeshraniční projekty jsou pro doplnění národních snah o podporování společnosti založené na znalostech nejvhodnější. Výbor vítá, že EU cíleně podporuje vzdělání a odbornou přípravu i v rámci komunitárních programů „Sokrates“ (všeobecné vzdělání), „Tempus“ (vysoké školy) a „Leonardo da Vinci“ (odborné vzdělávání). Integrovaný akční program pro vzdělání, vzdělávání a celoživotní učení pro období 2007 – 2013 může také významně přispět k posílení inovace v podnicích a k úspěchu Rámcového programu.

3.6

Výbor vítá záměr Komise posilovat konkurenceschopnost a inovaci podniků tvorbou lepších právních předpisů a systematickou kontrolou stávající legislativy z hlediska neúměrného zatížení. Obzvláště důležité je účinné hodnocení dopadu nové úpravy. Na hodnocení dopadu by měla Komise intenzivně spolupracovat s Radou pro konkurenceschopnost a s Evropským parlamentem.

3.7

Výbor sdílí názor Komise, že horizontální a koordinující opatření na straně EU mohou přinést vysokou přidanou hodnotu. Bude velmi důležité poskytnout podnikům informace, které co možná nejvíce odrážejí situaci v praxi, a umožnit jim snadný přístup k opatřením a nástrojům Rámcového programu.

3.8

Výbor podporuje cíl Komise podpořit Rámcovým programem nejen technologicky velmi rozvinutá hospodářská odvětví, ale i odvětví tradiční. Právě tato mohou mít ještě větší přínos k vytváření zaměstnanosti a posilování sociální soudržnosti, pokud jim bude umožněno rozvíjet svoji konkurenceschopnost a inovaci. Rovněž oblasti služeb a logistiky skýtají značný inovační potenciál.

3.9

Výbor vyzývá Komisi, aby v zájmu vytvoření co nejvyšší a regionálně i sektorálně široce rozptýlené přidané hodnoty nepojímala definici cílových skupin Rámcového programu příliš úzce. Také družstevní podniky, sdružené podniky a vzájemné společnosti („mutuals“) a inovativní nové podniky a mikropodniky mohou přispět k posílení konkurenceschopnosti a inovace v EU. Prostřednictvím družstev mohou být například využity velikostní výhody, které mají pozitivní vliv na přístup na trh (včetně účasti na veřejných obchodních soutěžích s většími objemy), na pozici na trhu, na rozvoj potenciálu, na další vzdělávání a výzkumnou kapacitu. Pro přístup k projektům Rámcového programu by mělo být rozhodující, zda cílové skupiny vypracují akceptovatelné koncepty, které budou přínosem pro konkurenceschopnost a inovaci a budou ospravedlňovat podporu. Nadace, svazy a průmyslové a obchodní komory mají při zprostředkování Rámcového programu významnou roli.

3.10

Vzhledem k rozpočtovým tlakům v členských státech a na evropské úrovni má financování Rámcového programu určité hranice. Výbor očekává, že v rámci stále ještě otevřeného rozhodování o příštím finančním výhledu budou programu poskytnuty dostatečné prostředky. Zároveň je třeba zajistit co nejcílenější a nejefektivnější použití prostředků ve prospěch cílových skupin zaměřené na výsledek. Komise by měla přezkoumat, v jakém rozsahu mohou být finance, které jsou momentálně určeny na správu programu, použity na projekty.

3.11

Výbor vítá záměr Komise vyhodnotit své zkušenosti se stávajícími programy, opravit eventuální nedostatky a při provádění Rámcového programu spoléhat na osvědčené postupy. K úspěchu Rámcového programu přispěje srovnávání („benchmarking“) a sledování („monitoring“) rekonstruovatelné pro všechny strany. Poznatky přispívající k optimalizaci Rámcového programu by se při ročním plánování prací měly zohledňovat včas. Komise a odpovědná místa pověřená prováděním programů by měly kriticky přezkoumat, zda přezkum v polovině období upozorňuje na potřebu úprav. Při tom by měly být zohledněny zkušenosti podniků a dalších cílových skupin. Jistota plánování všech účastníků projektu však nesmí být nikdy omezena.

3.12

Výbor klade obzvláštní důraz na to, aby členské státy zohledňovaly myšlenku „dodatečnosti“. Důrazně je vyzývá, aby trvaly na svých národních požadavcích v zamýšleném rozsahu bez ohledu na evropské dotace. Výbor se domnívá, že členské státy by se měly držet ujednaného cíle vynakládat tři procenta HDP na výzkum a vývoj. Provádění Rámcového programu nesmí v žádném případě vést k tomu, že členské státy poleví ve svém úsilí dosáhnout tohoto cíle.

3.13

Komise právem poukazuje na nutnost úzké vazby nástrojů a opatření Rámcového programu na jiné programy a činnosti EU. Obzvlášť důležitá propojení existují ve vztahu k 7. rámcovému programu pro výzkum, ke strategii „celoživotního vzdělávání“ a k programům strukturální politiky. Komise by měla dbát na to, aby se vytyčené cíle všech zúčastněných generálních ředitelství shodovaly. Veškeré činnosti a závěry všech relevantních grémií musí být transparentní. Horizontální i vertikální synergie mezi EU a členskými státy a mezi ekonomikou, vědou a administrativou budou moci být dosaženy v plném rozsahu pouze tehdy, budou-li dobře sladěny obsahové a organizační priority těchto programů.

4.   Konkrétní poznámky

4.1

Při provádění Rámcového programu musí mít cílové skupiny snadný přístup k zamýšleným programům. Ten v minulosti nebyl vždy plně zajištěn. Přidělování prostředků musí být efektivní, musí odrážet situaci v praxi a musí být spojeno s co nejmenší byrokracií (m.j. i vzhledem k podávání zpráv a k dokumentaci).

4.2

Komise by ve smyslu sjednoceného přístupu měla spravovat Rámcový program efektivně a ve vztahu k uživatelům optimálně. Všechny zúčastněné strany, které se účastní provádění Rámcového programu, spoléhají na jistotu plánování a transparentnost. Externí agentura pověřená administrativním prováděním programů by měla smysl tehdy, pokud by se tak výrazně zjednodušily administrativní postupy a snížily náklady.

4.3

Provádění Rámcového programu by mělo být ještě intenzivněji monitorováno „Střediskem pro sledování MSP“ zřízeným Komisí. To může dále zlepšovat výměnu vědomostí a zkušeností mezi členskými státy, mezi podniky i mezi hospodářstvím, vědou a správou. Zprávy střediska pro sledování by se měly přezkoumat co do vhodnosti pro praxi a blízkosti cílovým skupinám. Užitečné by rovněž bylo vymezit rozsah povinností střediska pro sledování tak, aby byl přínos jednotlivých cílových skupin (ve smyslu odstavce 3.9) jednoznačný.

4.4   Program pro podnikavost a inovaci

4.4.1

Přístup ke kapitálu je pro MSP i pro inovativní mikropodniky stále silně omezen, i když se o tomto problému ví již léta. Zde je třeba okamžitě jednat. Nástroje financování stanovené v tomto programu mají pro úspěch evropské politiky pro podniky rozhodující význam. Výbor vychází z toho, že mohou mít značný mobilizační a pákový účinek.

4.4.2

Výbor podporuje přidělování financí vhodným finančním zprostředkovatelům, aby se snížily náklady na financování (včetně osobních a administrativních nákladů) a zmenšilo se riziko spojené s financováním. „Mechanismus pro inovativní MSP a MSP s vysokým růstem (GIF)“, „Záruční mechanismus MSP (SMEG)“ a „Program pro budování kapacit (CBS)“ mají přispět k usnadnění úvěrového financování a přístupu k rizikovému kapitálu pro podniky. Úvěrování MSP a mikropodniků založených na inovaci, zejména ve fázi zahájení činnosti a růstu, zvýší jejich potenciál růstu a zaměstnanosti. K dispozici by měly být rovněž drobné úvěry a mikroúvěry pro vhodné projekty.

4.4.3

Výbor doporučuje, aby se zahájení a rozšíření přeshraniční činnosti chápalo jako nedílná součást evropské politiky i jako důležitá strategie MSP ke zvýšení konkurenceschopnosti a inovace. Všechna opatření a nástroje stanovené programem by měly tento cíl zohlednit. Komise by v tomto ohledu měla podniky aktivně podporovat prostřednictvím kooperační burzy, informací odrážejících situaci v praxi a dalších vhodných opatření.

4.4.4

Komplexnost evropské palety podpor a právního rámce vyžaduje cílené informace a poradenství pro podniky i jiné cílové skupiny. To se nejlépe provede prostřednictvím sítě nosičů dat, která bude fungovat všude v Evropě a účinně spolupracovat. Občanům a podnikům tak bude ještě lépe zprostředkována přidaná hodnota evropských programů a projektů, i ve smyslu nové komunikační strategie EU.

4.4.5

Výbor klade důraz na to, aby plánovaná soutěž na „partnery pro účast na sítích za účelem poskytování podpůrných služeb ve prospěch podniků a inovace“ proběhla podle transparentních pravidel a účast na ní byla otevřená všem organizacím jednajícím v příslušném regionu a sektoru, které mohou svou strukturou a nabídkou zboží a služeb bezprostředně vyhovět požadavkům podniků. Komisi se doporučuje, aby přitom individuálně zohlednila doporučení stávajících evropských informačních center, center pro přenos inovací (IRC) a podnikatelských a inovační center(BIC).

4.5   Program na podporu politiky informačních a komunikačních technologií

4.5.1

Výbor vítá zaměření programu na podporu politiky informačních a komunikačních technologií. Tento sektor je hnací silou nezbytného zvyšování produktivity ve všech odvětvích ekonomiky. Vzhledem k navrženým opatřením lze očekávat značnou evropskou přidanou hodnotu.

4.5.2

Podporování evropské informační společnosti přispěje k posílení trvale udržitelného rozvoje v ekonomice, zesílení společenské a sociální integrace Evropy a zlepšení kvality života občanů. Při provádění tohoto programu je třeba obzvláště dbát na to, aby k němu všechny podniky, včetně podniků z tradičních odvětví ekonomiky, měly přístup.

4.5.3

Cílené projekty, navzájem propojené činnosti a zahájení a rozšíření přeshraničních sítí a svazků může podpořit přenos technologií a využití řešení založených na inovativních informačních a komunikačních technologiích blízkých trhu. Výbor je pro vypracování společných technických specifikací a akčních plánů, které usnadní zadávání zakázek v této oblasti.

4.5.4

Program na podporu politiky informačních a komunikačních technologií by měl být strukturálně a programově co nejvíce sladěn s iniciativou „i2010 – evropská informační společnost pro růst a zaměstnanost“ (KOM(2005) 229). K „i2010“ připravuje Výbor vlastní stanovisko.

4.6   Program Inteligentní energie – Evropa

4.6.1

Výbor vítá zaměření plánovaného programu. Energetická účinnost, podporování obnovitelných zdrojů energie a diverzifikace energie jsou podstatné pro trvale udržitelný hospodářský rozvoj a pro ochranu životního prostředí v Evropě. Program byl měl přispět k využití veškerého inovačního potenciálu v oblasti energie, po kterém je nutno pátrat i v systémové technice a přeměně energie.

4.6.2

Tržní technologie a konkurenceschopné produkty budou zásadní pro dosažení cílů programu. Výbor je proto pro podporu projektů, které usnadňují zavedení těchto produktů na trh. Odpovídající činnosti však mají smysl pouze v rané fázi inovačního procesu. Nejlepší technologie a konkurenceschopné produkty lze v zásadě rozvíjet pouze v konkurenčním prostředí.

4.6.3

Výbor vítá záměr Komise propagovat využívání energií šetrné ke zdrojům a šířit adekvátní informace. Tyto činnosti by se neměly obracet jen k odborným kruhům, ale také k široké veřejnosti. Probíhající kampaň „trvale udržitelná energie pro Evropu“ je v tomto ohledu významným přínosem. Má šířit osvědčené postupy a více podporovat povědomí občanů o energetické účinnosti a ochraně životního prostředí. Výbor vychází z toho, že kampaň a Program Inteligentní energie – Evropa se smysluplně doplňují.

5.   Závěrečná doporučení

5.1

Výbor vybízí Komisi k ještě přehlednějšímu znázornění cílů a struktury Rámcového programu. Příkladným je přehled prováděcích opatření v článku 6 Rámcového programu. Podobně systematickým způsobem by mohly být představeny i jednotlivé programy a nástroje. To by usnadnilo větší přiblížení Rámcového programu cílovým skupinám. Toho by se měly účastnit organizace občanské společnosti.

5.2

Výbor očekává, že provázáním velkého množství programů a jednotlivých opatření se dosáhne přidané hodnoty. To se podaří pouze v případě, že bude zajištěna optimální koordinace, soudržnost jednotlivých opatření a sladění s dalšími relevantními programy EU. Zde vznikají povinnosti především pro Komisi a správní grémia.

5.3

Výbor vítá zaměření Rámcového programu na hlavní hospodářské, sociální, ekologické a energetické cíle politik EU. Při provádění bude záležet na tom, aby byly roční pracovní programy vytvářeny s ohledem na reálnou situaci v praxi a jasnou závažností pro cílové skupiny, zejména pro inovativní podniky. To lze zajistit jen tehdy, pokud jsou cílové skupiny přiměřeným způsobem zapojeny již do fáze plánování.

5.4

Za účelem lepšího provádění programu a kontinuity politiky vyzývá Výbor Komisi, aby objasnila vazby mezi Rámcovým programem a jinými příbuznými existujícími a budoucími iniciativami. To platí zejména pro „Evropskou chartu pro malé a střední podniky“ z roku 2000, pro „Akční plán pro podnikání v Evropě“ z roku 2003 a pro sdělení o politice malých a středních podniků pro příští léta. To by bylo velmi přínosné pro představitele obchodu a tvůrce politiky na národní, regionální a místní úrovni.

5.5

Výbor bude provádění Rámcového programu pozorně sledovat. Vyhrazuje si právo na předložení nových doporučení ve světle daných zkušeností nebo v kontextu přezkumu v polovině období.

V Bruselu dne 14. prosince 2005.

předsedkyně

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Anne-Marie SIGMUND


17.3.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 65/27


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k Návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o přístupu subjektů odpovědných za vydávání osvědčení o registraci vozidel v členských státech k Schengenskému informačnímu systému druhé generace (SIS II)

KOM(2005) 237 v konečném znění – 2005/0001 (COD)

(2006/C 65/04)

Dne 16. září 2005 se Rada rozhodla, v souladu s článkem 95 Smlouvy o založení Evropského společenství, konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci výše uvedené.

Specializovaná sekce „Jednotný trh, výroba a spotřeba“, kterou Výbor pověřil přípravou prací na toto téma, přijala stanovisko dne 20. října 2005. Zpravodajem byl pan Ranocchiari.

Na 422. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 14. a 15. prosince 2005 (jednání ze dne 14. prosince), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 123 hlasy pro a 2 členové se zdrželi hlasování.

1.   Úvod

1.1

Schengenská úmluva, která umožňuje volný pohyb osob a zboží, byla podepsána v roce 1990 a začala fungovat v roce 1995. Schengenská úmluva stanoví, které orgány mají přístup k Schengenskému informačnímu systému (SIS) a za jakým účelem mohou být tyto údaje používány. První text úmluvy neumožňoval, aby měly k SIS přístup orgány příslušné pro registraci vozidel.

1.2

Dne 21. srpna 2003 Komise předložila návrh nařízení, kterým se mění Úmluva k provedení Schengenské dohody, pokud jde o přístup subjektů odpovědných za vydávání osvědčení o registraci vozidel v členských státech k Schengenskému informačnímu systému (SIS) (1). Jeho cílem bylo umožnit přístup k údajům SIS o odcizených vozidlech a přívěsech, odcizených nevyplněných úředních dokumentech a vydaných dokladech totožnosti (cestovní pasy, občanské průkazy, řidičské průkazy), aby bylo možné zjistit, zda vozidla předložená k druhé registraci nebyla odcizena, neoprávněně používána nebo pohřešována a rovněž zda osoby, které žádají o osvědčení o registraci za tímto účelem nepoužívají odcizené doklady totožnosti nebo doklady o registraci vozidla.

1.3

Evropský hospodářský a sociální výbor vydal své stanovisko k návrhu dne 25. února 2004 (2). EHSV souhlasil s Komisí, že přístup k SIS by měl být rozšířen tak, aby zahrnoval vnitrostátní orgány odpovědné za vydávání a kontrolu osvědčení o registraci vozidel. EHSV vyjádřil rovněž potěšení nad tím, že návrh, který zohledňuje skutečnost, že různé členské státy mají soukromé subjekty odpovědné za registraci vozidel, navrhuje, aby i tyto soukromé subjekty mohly získávat informace potřebné k řádnému provádění jejich práce nepřímo, prostřednictvím jednoho z veřejných orgánů s přístupem k SIS, a to za předpokladu, že bude zaručena ochrana údajů.

1.4

Následně po rozšíření bylo zřejmé, že je třeba vyvinout druhou generaci SIS (tj. SIS II), aby se nové členské státy mohly připojit k systému a aby se schengenský prostor mohl rozšířit na území těchto členských států.

1.5

Vzhledem k tomu, že SIS II vyžaduje příslušný právní rámec a že se jedná o různé oblasti politik, předložila Evropská komise tři návrhy: první návrh se týká volného pohybu osob, druhý návrh se vztahuje k policejní a soudní spolupráci v trestních věcech, naproti tomu třetí návrh doplňuje dva předchozí návrhy a jeho cílem je poskytnout přístup orgánům, které provádí registraci vozidel, k SIS II.

1.6

EHSV je nyní konzultován v souvislosti s tímto třetím návrhem, jenž je nutným pokračováním předchozího, výše uvedeného nařízení (3), které přijala Rada dne 6. července 2005.

2.   Obecné připomínky

2.1

Cílem nového návrhu Komise je zajistit konzistentnost s novými právními nástroji určenými ke zřízení, provozu a využívání druhé generace Schengenského informačního systému (SIS II). Komise uvádí, že hlavní cíl stávajícího návrhu je totožný s cílem návrhu předloženého v srpnu 2003, tj. posílení spolupráce mezi členskými státy založené na účinné výměně informací v rámci boje s podvody a nezákonným obchodováním s odcizenými vozidly. Komise dále uvádí, že účelem je zaručit, aby měly subjekty odpovědné za vydávání osvědčení o registraci vozidel přístup ke stejným údajům SIS v souladu s novým právním rámcem pro SIS II, jako mají od června 2005, kdy vstoupilo v platnost navržené nařízení.

2.2

Tato otázka je stále aktuální, protože v současnosti je každý rok v Evropské unii odcizeno asi 1,3 milionů vozidel a přibližně 500 000 vozidel zmizí navždy (4). Trestná činnost týkající se vozidel souvisí také s další trestnou činností, jako je nezákonné obchodování, pašování a terorismus (výbuchy bomb v autech).

2.3

EHSV znovu zdůrazňuje, že souhlasí s Komisí, aby byl přístup k SIS II rozšířen tak, aby zahrnoval vnitrostátní orgány odpovědné za vydávání a kontrolu výše uvedených dokumentů (viz bod 1.2). Navíc by také soukromé subjekty odpovědné za registraci vozidel mohly získávat informace nepřímo, prostřednictvím jednoho z veřejných orgánů s přístupem k SIS II, a to za předpokladu, že bude zaručena ochrana údajů. Je zejména důležité zajistit mechanismy sloužící k omezení přístupu k údajům v systému, které jsou vyhrazeny pro orgány uvedené v článku 101 Schengenské úmluvy.

2.4

Obecné připomínky a další připomínky, které EHSV uvádí ve svém stanovisku ze dne 25. února 2004, by měly být rovněž vzaty v úvahu. Některé připomínky lze opět uvést. EHSV se domnívá, že by návrh například posílil bezpečnost a urychlil soudní řízení. Tento návrh bude také působit na členské státy jako stimul pro to, aby umožnily volnější pohyb vozidel v rámci Unie. Je ovšem důležité, aby byl návrh v souladu s vnitrostátními právními předpisy a právní úpravou členských států. Je také důležité poskytnout přístup členským státům, které nejsou signatáři Schengenské úmluvy, a zvýšit spolupráci s Interpolem a Europolem, aby bylo možné bojovat proti nezákonnému obchodu s odcizenými nebo neoprávněně používanými vozidly v zemích, které nemají přístup k SIS II. EHSV rovněž zdůrazňuje význam shromažďování, zpracování a zveřejňování statistických údajů týkajících se tohoto typu trestné činnosti s cílem posílit přístup řešení tohoto problému.

3.   Konkrétní připomínky

3.1

Návrh Komise je souladu s rozhodnutím Rady ze dne 22. prosince 2004 o boji s trestnou činností s přeshraničním dopadem týkající se vozidel (2004/919/ES) (5). Rozhodnutí uvádí, že „zvlášť důležitá je spolupráce mezi orgány činnými v trestním řízení a orgány příslušnými pro registraci vozidel, stejně jako poskytování informací dotčeným osobám“. Článek 7 rozhodnutí uvádí, že orgány činné v trestním řízení informují vnitrostátní orgány odpovědné za registraci vozidel o tom, zda je vozidlo nacházející se v procesu registrace vedeno jako odcizené, a že přístup do databází za tímto účelem se uskutečňuje při řádném dodržení ustanovení práva Společenství. EHSV vyjadřuje potěšení na tím, že myšlenky uvedené v rozhodnutí Rady jsou nyní zapracovány do návrhu Komise.

3.2

I když se návrh Komise vztahuje pouze k přístupu orgánů odpovědným za registraci k určitým údajům v SIS II, EHSV by chtěl zdůraznit potřebu větší spolupráce, aby bylo možné bojovat s trestnou činností týkající se vozidel. Jak uvádí článek 4 rozhodnutí Rady „členské státy přijmou nezbytná opatření pro pořádání vhodných pravidelných konzultací mezi příslušnými vnitrostátními orgány v souladu s vnitrostátním právem a mohou do těchto konzultací zapojit zástupce soukromého sektoru (například majitele soukromých registrů pohřešovaných vozidel, pojistitele a zástupce obchodu s automobily) za účelem koordinace informací a zajištění vzájemného souladu činností v této oblasti“. EHSV se domnívá, že Komise musí tyto myšlenky zohlednit ve své budoucí práci v oblasti boje s trestnou činností týkající se vozidel.

3.3

Jako příklad výše uvedených názorů by EHSV chtěl uvést dřívější projekt Interpolu s názvem Stop Register Stolen Cars (StoreSto Car později nazvaný Vehicle Identification, Research and Analysis, VIRA 17). Cílem tohoto projektu bylo spojit všechny údaje o autech do jedné databáze, informace poskytované identifikačním číslem vozidla (VIN), jestliže bylo ohlášeno odcizení, registrace, vývoz nebo dovoz, výroba nebo sešrotování vozidla. Taková databáze je základem spolupráce mezi orgány činnými v trestním řízení, orgány odpovědnými za registraci, celními úřady, výrobci aut a pojišťovnictvím.

3.4

Co se týká stávajícího návrhu, EHSV si rovněž přeje zdůraznit, že obecně existuje málo možností, jak fyzicky prohlédnout vozidlo, aby bylo možné určit jeho totožnost a zjistit, zda bylo ohlášeno jeho odcizení. V mnoha zemích je registrace vozidla spojena s prohlídkou. Je proto možné při prohlídce vozidla zkontrolovat, zda bylo odcizeno. Je tudíž důležité, aby měly orgány odpovědné za registraci prostředky pro odhalování odcizených, neoprávněně používaných nebo pohřešovaných vozidel.

3.5

Jak již bylo uvedeno výše v bodě 3.2, je třeba větší spolupráce, aby bylo možné bojovat s trestnou činností týkající se vozidel. Další příležitostí k fyzické prohlídce vozidla je jeho dovoz nebo vývoz. EHSV doporučuje, aby celní úřady kontrolovaly údaje SIS II stejně jako orgány odpovědné za registraci, jak při dovozu, tak při vývozu vozidla.

3.6

Při kontrole, která má určit, zda bylo ohlášeno odcizení vozidla či nikoli, musí být rovněž možné zjistit totožnost vozidla. Totožnost vozidla lze zjistit za pomoci identifikačního čísla vozidla (VIN). Není neobvyklé, že je totožnost odcizeného vozidla zfalšovaná nebo zkopírovaná. EHSV zdůrazňuje, že je důležité, aby v budoucnosti existovalo více možností identifikace vozidel. Musí být podrobně prověřeny a zhodnoceny návrhy na elektronickou identifikaci vozidel (EVI) či lepší značení náhradních součástí.

3.7

Nakonec EHSV navrhuje, aby bylo v nejbližší budoucnosti přijato opatření k rozšíření působnosti tohoto nařízení. Stávající návrh Komise, jehož cílem je v podstatě určit, zda je vozidlo odcizené, neoprávněně používané nebo pohřešované, by měl být spojen s možností navrácení vozidla zpět. Tato možnost se značně liší stát od státu a závisí na odlišných ustanovení o dobré víře uplatňovaných v dané zemi. V některých zemích je možné získat vlastnické právo k odcizenému vozidlu, bylo-li takové vozidlo nabyto v dobré víře, kdežto v ostatních zemích to možné není. Kromě toho musí být v budoucnosti prozkoumány a zhodnoceny možnosti navrácení vozidel zpět, u kterých bylo zjištěno, že byla odcizena.

V Bruselu dne 14. prosince 2005.

předsedkyně

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Anne-Marie SIGMUND


(1)  KOM(200) 510 v konečném znění - COD 2003/0198.

(2)  Úř. věst. C 110, 30.4.2004.

(3)  Viz poznámka pod čarou č. 1.

(4)  Pramen: statistiky Europolu, Haag, 27. června 2005.

(5)  Úř. věst. C 389, 30.12.2004.


17.3.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 65/29


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice 69/169/EHS, pokud jde o dočasné množstevní omezení dovozu piva do Finska

KOM(2005) 427 v konečném znění – 2005/0175 (CNS)

(2006/C 65/05)

Dne 30. září 2005 se Rada, v souladu s článkem 93 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci výše uvedné.

Specializovaná sekce „Jednotný trh, výroba a spotřeba“, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 11. listopadu 2005. Zpravodajem byl pan Byrne.

Na 422. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 14. – 15. prosince 2005 (jednání dne 14. prosince 2005), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 115 hlasy pro, 3 hlasy proti a 14 členů se zdrželo hlasování.

1.   Shrnutí

1.1

Finsko požádalo o prodloužení stávajícího omezení dovozů piva cestujícími přijíždějícími ze zemí mimo Evropskou unii na období po 1. lednu 2006. Cílem žádosti je řešit problémy daňové, hospodářské, problémy v oblasti zdraví společnosti a veřejného pořádku.

1.2

Navrhovaná úprava umožňuje Finsku toto omezení prodloužit do 31. prosince 2006. Nejvyšší povolený objem šesti litrů se však zvyšuje na šestnáct, což odpovídá objemu, který nyní Finsko připouští.

1.3

EHSV tuto úpravu podporuje.

2.   Situace

2.1

V roce 2000 byla Finsku udělena výjimka platná do 31. prosince 2005, umožňující omezit individuální dovozy ze třetích zemí na nejvyšší přípustný objem šesti litrů. Jedná se zejména o situaci na hranicích s Ruskem, kde je alkohol mnohem levnější, takže podle běžných peněžních limitů by jednotlivec mohl dovézt zhruba 200 litrů piva.

2.2

Vzhledem k velkému cenovému rozdílu by neomezené dovozy měly závažné důsledky pro finské maloobchodníky, výběr daní státem i společenské a zdravotní poměry.

2.3

Finsko však v roce 2004 přistoupilo k významnému snížení daně a začalo uplatňovat vyšší maximum šestnácti litrů namísto šesti. Finsko tedy hledalo cesty, jak situaci řešit dlouhodobě.

3.   Obecné připomínky

3.1

Výbor bere na vědomí kroky, které Finsko učinilo, aby problému čelilo, a proto je toho názoru, že prodloužení výjimky do 31. prosince 2006 je správné.

V Bruselu dne 14. prosince 2005.

předsedkyně

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Anne-Marie SIGMUND


17.3.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 65/30


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu „Dopravní bezpečnost“

(2006/C 65/06)

Dne 2. června 2005 se, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, Komise rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci „Dopravní bezpečnost“

Specializovaná sekce Doprava, energetika, infrastruktura, informační společnost, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 24. listopadu 2005. Zpravodajem byl pan SIMONS.

Na 422 plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 14. a 15. prosince 2005 (jednání ze dne 14. prosince), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 124 hlasy pro, a 4 členové se zdrželi hlasování.

1.   Úvod

1.1

Po teroristických útocích 11. září 2001 v New Yorku, v listopadu 2003 v Istanbulu, 11. března 2004 v Madridu, 7. července 2005 v Londýně a ostatních spáchaných na dalších místech, značně vzrostl zájem o otázky bezpečnosti. Všichni se snaží přijmout opatření s cílem co nejlépe ochránit osoby, dopravní prostředky a majetky, jak ve smyslu preventivním, tak operačním. Na politické úrovni se bezpečnost stala žhavým tématem.

1.2

Pod pojmem „bezpečnost“ je třeba si v této souvislosti představit opatření směřující k prevenci teroristických útoků a kriminality, zejména krádeží.

1.3

Výbor rovněž nezůstal nečinný. Přijal různá stanoviska k této problematice, mezi nimiž průzkumné stanovisko ze dne 24. října 2002 (1), jehož zpravodajkou byla paní BREDIMA-SAVOPOULOU, je velmi významné, neboť zkoumá do hloubky bezpečnost v námořní plavbě a civilním letectví.

1.4

Evropská komise vydala dne 23. prosince 2003 konzultační dokument týkající se bezpečnosti nákladní dopravy, ve kterém se obrací na zúčastěné strany s žádostí o poskytnutí svých stanovisek k tématu bezpečnosti. Ve svém sdělení Radě a Evropskému parlamentu (2), Komise rovněž navrhla vytvoření rámcového programu pro oblast bezpečnosti a dne 12. srpna 2005 byl v Úředním věstníku ES (3) zveřejněn pracovní program ochrany proti terorismu. Některé prvky uveřejněné v těchto dokumentech byly použity při zpracování tohoto průzkumného stanoviska.

1.5

Hlavním cílem tohoto průzkumného stanoviska je vyjasnění role a odpovědnosti různých subjektů operujících v oblasti bezpečnosti na vnitrostátní i mezinárodní úrovni, a sice:

osob (cestující a zaměstnanci dopravních řetězců);

dopravních prostředků, majetku a infrastruktury, s konečným cílem zvýšit bezpečnost osob, majetku, dopravních prostředků a infrastruktury.

1.6

Toto průzkumné stanovisko se týká výlučně dopravní bezpečnosti ve smyslu zabezpečení různých druhů dopravy, nikoliv bezpečnosti provozu. Skutečnost, že v některých zemích Evropské unie neexistuje rozdíl mezi těmito dvěma pojmy, je zdrojem obtíží.

1.7

Pokud jde o bezpečnostní režimy v oblasti infrastruktury pro pozemní dopravu, je třeba rozlišovat koridory transevropských sítí (RTE), včetně přechodů od infrastruktur vnitrostátních. Co se týče způsobů pozemní dopravy, není vždy jasné, kde začíná a končí subsidiarita.

V oblasti bezpečnostních opatření v pozemní dopravě je třeba být si vědom toho, že v logistickém řetězci existuje velmi silná vzájemná závislost všech druhů dopravy ať již pozemní nebo jiné a že tato skutečnost vyžaduje, aby se zúčastněné strany dohodly na opatřeních, která je třeba přijmout. V této oblasti je nezbytné postupovat koordinovaně, aby nedocházelo k narušování hospodářské soutěže mezi jednotlivými druhy dopravy. V tomto ohledu je třeba mít na paměti, že náklady spojené s bezpečností se mohou u jednotlivých druhů dopravy výrazně lišit.

Je rovněž třeba zdůrazňovat aspekty přímo vyplývající z posilování bezpečnostních opatření. Mohli bychom zejména zkoumat následující otázky:

Jaký dopad mají bezpečností opatření na pracovníky?

Mají studijní programy zaměřené na techniku řízení obsahovat také „krizové řízení“?

Kdo ponese náklady na bezpečnostní opatření?

Jaká bude úloha pojišťovacích společností?

Vzhledem k šíři problematiky nejprve upřesníme strukturu tohoto průzkumného stanoviska. Kapitola 2 – Obecné připomínky – bude věnována obecnějším otázkám bezpečnosti. Jejím obsahem bude rozdělení odpovědnosti a pravomocí mezi Evropskou unii, vnitrostátní orgány, různé druhy dopravy, cestující, zaměstnance a vedení podniků. Dále se budeme věnovat legislativním aspektům. Kapitola 3 – Specifické připomínky – uvede nejprve přehled iniciativ směřujících ke zvýšení bezpečnosti na různých úrovních. Podrobněji se budeme věnovat otázce bezpečnosti samotných druhů dopravy. Kapitola 4 se bude týkat nákladů na bezpečnost a bude zkoumat, kdo je bude hradit. Úloha pojišťovacích společností je také obsahem této kapitoly. Konečně kapitola 5 uvede souhrn předcházejících kapitol a závěry.

2.   Obecné připomínky

2.1   Bezpečnost – obecná odůvodnění

2.1.1

Zajištění bezpečnosti osob a majetku u všech druhů dopravy je v současné době pro politické a rozhodovací činitele a pro podniky prvořadým úkolem. Pod pojmem zajištění bezpečnosti je třeba rozumět zavedení bezpečnostních opatření proti terorismu a kriminalitě. Zdá se ovšem, a tuto poznámku si nelze odpustit, že nemůžeme ani zdaleka hovořit o koordinovaném přístupu. Koordinovaný postup je přesto naléhavou nezbytností, neboť celková pevnost řetězu závisí na odolnosti jeho nejslabšího článku.

2.1.2

Bezpečnost jednotlivých druhů dopravy je z důvodu své komplexnosti pojem, který nelze snadno a přesně definovat. V případě bezpečnosti druhů dopravy vyvstává v plné šíři otázka subsidiarity. Týká se to nejen vymezení pravomocí mezi Unií a vnitrostátními orgány v oblasti opatření, která je třeba přijmout a jejich financování, ale také – ve stejné míře – se to týká i odpovědnosti a pravomoci různých druhů dopravy, cestujících, pracovníků a řídících subjektů.

2.2   Bezpečnost v sektorech námořní plavby a letecké dopravy.

2.2.1

Od 11. září 2001 došlo k významnému pokroku v oblasti bezpečnosti námořní plavby a letecké dopravy. Evropská rada přijala opatření na základě zprávy EHSV ze dne 24. října 2002, jejíž návrhy v oblasti bezpečnosti se týkaly zejména sektoru námořní plavby a letecké dopravy. Jedná se o nařízení (ES) č. 2320/2002 o společných pravidlech v oblasti bezpečnosti civilního letectví, nařízení (ES) č. 725/2004 o posílení bezpečnosti plavidel a přístavních zařízení a o návrh směrnice o posílení bezpečnosti přístavů (KOM(2004) 76, konečné znění). Všechny tyto předpisy obsahují ustanovení o inspekcích na úrovni Společenství. Týkají se kontroly kvality v těchto sektorech. Pravidla týkající se námořní dopravy jsou obsažena ve směrnici, která byla přijata dne 10. května 2005.

2.3   Bezpečnost v pozemní dopravě

2.3.1

V oblasti pozemní dopravy je situace v členských zemích EU dosti rozdílná. Velkoměsta, jako Madrid, Londýn a také Paříž přijala bezpečnostní opatření částečně pod vlivem teroristických útoků provedených ve veřejné dopravě. V ostatních městech a zemích ještě k tomuto kroku nedošlo, ale dopad nedávných útoků vyvolal pocit uvědomění si nutnosti těchto bezpečnostních opatření (4).

2.3.2

Jako první vyvstává následující otázka: Kdo je kompetentní k přijetí bezpečnostních opatření týkajících se více než jednoho druhu pozemní dopravy, Evropská unie nebo vnitrostátní orgán, a pokud je to on, jaká je úloha Evropské unie?

2.3.3

Výbor se domnívá, že za „bezpečnost“ odpovídají společně členské státy i Evropská unie, a že je v zájmu členských států, aby byla přijata bezpečnostní opatření pro různé druhy pozemní dopravy. Za tímto účelem by členské státy měly vytvořit rámec zahrnující řadu minimálních norem, které by měly být pro všechny druhy pozemní dopravy považovány za prahové. Volný výklad nepřichází v úvahu. Jelikož se jedná o harmonizaci opatření v různých druzích pozemní dopravy, měly by vnitrostátní orgány vytvořit jeden specializovaný orgán, jehož posláním by byla koordinace opatření, které jednotlivé druhy pozemní dopravy a místní orgány chtějí zavést. Zároveň by dbal o to, aby každé toto opatření bylo skutečně účinně uplatňováno.

2.3.4

Výbor je toho názoru, že Evropská unie by měla mít úlohu koordinátora těchto opatření na mezinárodní úrovni. Unie by měla povzbuzovat členské státy k definování jednotného společného přístupu. Vzhledem k přeshraniční povaze osobní a nákladní dopravy a k nutnosti koordinovat vnitrostátní bezpečnostní opatření, je nezbytná intenzivní spolupráce mezi vnitrostátním orgány a Evropskou unií.

2.3.5

Vnitrostátní orgány si musí být vědomy toho, že je v oblasti bezpečnosti pozemní dopravy čeká ještě mnoho úkolů. Je třeba podporovat vznik „pocitu naléhavosti“. Vnitrostátní orgány musejí povzbuzovat různé druhy dopravy k přijímání a zavádění bezpečnostních opatření. První pobídkou by mohly být minimální normy bezpečnosti, které by stanovily základ pro sektor pozemní dopravy na evropské úrovni. Každý druh dopravy si musí být vědom své krajní zranitelnosti v případě neexistence bezpečnostních opatření.

2.3.6

Nezbytná spolupráce jednotlivých druhů dopravy musí být ostatně zanesena do povědomí. Bude například třeba sjednotit opatření pro vlaky, metro a autobusové společnosti. Informační akce určené cestujícím a zaměstnancům o chování v případě katastrofy musejí být rovněž sjednocené.

2.3.7

V nákladní dopravě bude třeba soustředit zvýšenou pozornost na zranitelné styčné body jako jsou terminály a seřazovací nádraží. Spolupráce vnitrostátních a místních orgánů a jednotlivých druhů dopravy a řídících pracovníků překladišť a terminálů je nezbytná.

2.4   Úloha jednotlivých subjektů

2.4.1

Výbor se domnívá, že ochrana fyzické infrastruktury je záležitostí vnitrostátních, regionálních nebo obecních orgánů.

2.4.2

Specializovaný orgán, uvedený v odstavci 2.3.3 bude pověřen koordinací. Měl by zabránit jakékoli roztříštěnosti na vnitrostátní úrovni a zároveň propagovat společnou politiku na úrovni mezinárodní, s cílem usnadnit koordinaci uvnitř EU.

2.4.3

Kromě koordinační úlohy v rámci EU, Výbor s radostí zaznamenává, že byla na podporu bezpečnosti v sektoru osobní a nákladní dopravy a přepravy energií uvolněna částka ve výši 3,5 milionů EUR v rámci šestého rámcového programu.

2.4.4

Vzhledem k tomu, že jednotlivé druhy dopravy jsou abstraktním pojmem a jejich fungování je zajištěno jen díky uživatelům (cestující a zákazníci) nebo díky těm, kteří v tomto sektoru pracují (zaměstnanci), je nezbytné vést cílenou akci na podporu těchto skupin. Pokud jde o cestující a zákazníky, měla by se tato podpora projevit stálou informovaností. Měli by přestat být pasivními uživateli dopravy a přijmout bdělý a uvědomělý postoj. Zaměstnanci určitého druhu dopravy mají klíčovou úlohu při vypracování a uplatňování bezpečnostních opatření. Výbor soudí, že proto, aby mohli co nejlépe plnit tuto úlohu, je důležité jim poskytnout specifické vzdělání zaměřené na jejich poslání v oblasti bezpečnosti.

2.4.5

Úloha podnikových řídících pracovníků spočívá v zahrnutí problematiky bezpečnosti do filosofie a kultury dotyčných podniků. Tito vedoucí pracovníci budou muset svým spolupracovníkům dát možnost specifického vzdělání v této oblasti. Pokud jde o vedoucí pracovníky, Výbor se domnívá, že výuka techniky řízení by měla obsahovat „krizové řízení“, aby mohli dostát svým úkolům v případě katastrofy.

2.5   Jaké mají být formy bezpečnostních opatření?

2.5.1

Na otázku, zda bezpečnostní opatření v pozemní dopravě mají být definována donucovacím způsobem, například prostřednictvím právní normy nebo méně formálním způsobem, například formou certifikace nebo značky kvality, Výbor odpovídá, že toto téma je natolik vážné, že k němu není možné přistupovat neformálním způsobem.

2.5.2

Výbor se domnívá, že v každém případě je nutné na vnitrostátní úrovni stanovit minimální normy pro bezpečnostní opatření s doporučením dalšího rozšíření. Rovněž bude třeba prosadit povinnost zajistit výměnu informací o přijatých nebo uvažovaných bezpečnostních opatřeních. Na mezinárodní úrovni by země měly mít povinnost opatření harmonizovat a předávat informace příslušným mezinárodním orgánům.

3.   Specifické připomínky

3.1

Dříve než se budeme věnovat otázce, zda byla nebo mají být přijata bezpečnostní opatření v různých druzích pozemní dopravy a jakého druhu mají být, je třeba sestavit přehled opatření přijatých příslušnými mezinárodními orgány.

3.1.1

Mezinárodní námořní organizace (IMO)

IMO přijala sérii opatření v sektoru námořní plavby, která mohou sloužit jako příklad pro pozemní dopravu.

a)

IMO přijala kodex ISPS (International Ship and Port Facility Security – Řád mezinárodní bezpečnosti lodí a přístavních zařízení). Tento kodex stanovil mezinárodní rámec pro spolupráci veřejných orgánů, místních správ, společností námořních dopravců a přístavních orgánů s cílem identifikovat bezpečnostní rizika a přijmout vhodná opatření. Jedná se o bezpečnostní nároky plavidel a přístavních zařízení. Tento kodex vstoupil v platnost 1. července 2004.

b)

Změny provedené v Úmluvě SOLAS (Safety of Life at Sea – Mezinárodní úmluva o bezpečnosti lidského života na moři) byly podnětem k provedení revize kodexu IMDG (International Maritime Dangerous Goods – Mezinárodní předpis o přepravě nebezpečných věcí). Obsahuje podrobná doporučení co se týče balení, označování a skladování nebezpečných materiálů.

Změny vstoupily v platnost 1. ledna 2004.

3.1.2

Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO)

Již od roku 1971 jsou v oblasti mezinárodní letecké dopravy uzavírány závazné dohody k potlačení kriminality a terorismu. Poté, co došlo koncem šedesátých let k sérii únosů letadel, ICAO přijalo rozhodnutí o rozšíření základní úmluvy o letecké dopravě. Příloha č. 17 Chicagské úmluvy byla tedy rozšířena o pravidla týkající se systematických prohlídek všech cestujících obchodních civilních letů. Toto opatření je uplatňováno od roku 1972 a těžko si umíme představit, že by v tomto ohledu došlo ke změně. Po útoku na dvojčata (Twin Towers) v roce 2001 byla příloha 17 zpřísněna. Byly zavedeny nové povinné normy, týkající se zejména přístupu do kabiny pilotů, zpevnění dveří a jejich zámků a také v oblasti nákladní letecké dopravy. Byly rovněž zpřísněny nároky na vzdělání a kvalitu kontroly.

3.1.3

Evropská konference pro civilní letectví (ECAC)

Na evropské úrovni je to rovněž Evropská konference pro civilní letectví (ECAC), která se zabývá vypracováním a zaváděním politiky bezpečnosti letecké dopravy, jež vychází samozřejmě z mezinárodních pravidel stanovených ICAO. Byl vypracován evropský manuál bezpečnosti v letecké dopravě pod názvem „Dokument 30“. Tento manuál obsahuje ustanovení týkající se bezpečnosti, které přes jejich autoritativnost nemají bohužel donucovací povahu, vzhledem ke statutu ECAC. Z tohoto důvodu rozhodla Rada Evropské unie dne 14. září 2001, tedy tři dny po útocích v New Yorku o působnosti EU v oblasti letecké bezpečnosti. Díky tomuto rozhodnutí bylo přijato nařízení č. 2320/2002 „o zavedení společných pravidel v oblasti bezpečnosti civilního letectví“, které vstoupilo v platnost dne 19. ledna 2003. Rada ministrů rovněž rozhodla dne 14. září 2001, že Komise bude mít možnost vykonávat přímou kontrolu kvality v členských státech.

3.1.4

Mezinárodní organizace práce (ILO)

Jedná se o revizi Úmluvy o průkazech totožnosti námořníků. Cílem této úmluvy je posílení bezpečnosti identifikace námořníků s cílem lépe zajisti bezpečnost cestujících a posádek a posílit bezpečnost plavidel. Svoboda pohybu není nijak omezena, volné vyloďování je zaručeno. Tato revidovaná Úmluva se týká zejména výroby a vydávání průkazů totožnosti námořníků. ILO a tato Úmluva mohou sloužit jako vzor pro pozemní dopravu. Z tohoto důvodu zde byly uvedeny.

3.1.5

Světová celní organizace (WCO)

a)

Kjótská dohoda revidovaná WCO

V červnu 1999, Rada WCO přijala revizi Úmluvy WCO z roku 1974, známé jako Kjótská dohoda, která zjednodušuje a harmonizuje celní režimy. Důležitým aspektem revidované úmluvy je zlepšení průhlednosti a předvídavosti v celní oblasti. Současná Úmluva má tyto klíčové prvky:

využití informací dostupných ještě před obdržením zboží k selekci,

zavádění techniky krizového řízení,

maximální využití informačních systémů,

plánování koordinovaného postupu s dalšími úřady,

zajištění nepřetržitého přístupu k informacím o celních podmínkách, právních předpisech a

obecných zásadách.

b)

Vzor celních údajů WCO

Tento vzor obsahuje sadu mezinárodních normalizovaných údajů podle požadavků orgánů veřejné moci v oblasti mezinárodní dopravy. Představuje první článek budoucí normalizované celní informační databáze pro potřeby bezpečnosti. Tento vzor byl vypracován tak, aby fungoval v plně automatizovaném prostředí.

c)

Jednotné značení zásilek WCO

Výhodou tohoto způsobu značení je přidělení jednotného čísla každé zásilce, což zjednodušuje její identifikaci a sběr informací, které se jí týkají.

d)

Hlavní směry CIS (ACIS: Advanced Cargo Information System – Informační systém CIS Cargo information) se zaměřují v souladu s revidovanou Kjótskou dohodou na shromažďování údajů z oblasti bezpečnosti a na jejich operativní poskytování celním orgánům.

e)

Celní úmluva o kontejnerech obsahuje technické předpisy pro kontejnery s celní pečetí používané v mezinárodní dopravě, jakož i postup při schvalování tohoto typu kontejnerů. V současné době se pracuje na revizi této úmluvy z roku 1972, aby odpovídala zvýšeným nárokům na bezpečnost.

Informace Světové celní organizace obsažené v tomto odstavci je třeba považovat za užitečné i pro pozemní druhy dopravy, které mohou některé prvky použít.

3.1.6

Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO)

V roce 2003 ISO přijala hlavní směry pro stanovení předpisů na mechanické pečetění kontejnerů určených pro nákladní dopravu.

Dále vytvořila normu pro použití rádiových identifikačních štítků na kontejnery určené pro přepravu zboží, jakož i společný protokol o používání digitálních pečetí.

3.1.7

Evropská unie (EU)

a)

Opatření přijatá EU se týkají zejména bezpečnosti námořní plavby, přístavů a leteckého sektoru. Několik příkladů je uvedeno v odstavci 2.3.

V oblasti kombinované dopravy vydala Evropská komise v prosinci 2003 studijní dokument o bezpečnosti nákladní dopravy. Uvádí v něm možná ohrožení a opatření, která jsou vhodná k ochraně dopravního řetězce.

Komise v tomto dokumentu uvádí, že všechna navrhovaná opatření by měla být v rovnováze s typem rizika pro každý druh dopravy jednotlivě a zároveň pro celý řetězec.

Dokument obsahuje tyto návrhy opatření:

zabezpečení infrastruktur evropského významu pomocí akcí členských států (vypracování plánu bezpečnosti, který bude každoročně aktualizován, identifikace rizik, určení kontaktního místa a výběr osob odpovědných za bezpečnost infrastruktur, určení orgánu veřejné moci, který bude pověřen auditem všech akcí);

vypracování bezpečnostních norem pro poskytovatele služeb (na úrovni Společenství, vypracování minimálních bezpečnostních norem pro poskytovatele mezinárodních služeb, zavedení pojmu „oprávněný subjekt“ a „známý odesilatel“ do dopravního řetězce);

zavedení pojmu „předběžné informace“ v elektronické podobě: tento pojem by mohl být v případě některých tras nebo zásilek používán povinně podle typu rizika;

používání speciálních pečetí a zámků pro zásilky citlivé z hlediska rizika a bezpečnosti;

dbát o to, aby členské státy nezaváděly jiné normy, které by byly překážkou ve fungování trhu. Za tímto účelem, Komise navrhuje ve svém dokumentu celou řadu opatření.

b)

Sdělení Komise ze dne 24. července 2003 a návrh nařízení stejného data, ve kterém Komise navrhuje upravit celní kodex Společenství. Tento návrh má znovu stanovit úlohy celních orgánů na vnějších hranicích EU vzhledem k posíleným bezpečnostním normám pro dovoz a vývoz zboží.

3.1.8

Evropská hospodářská komise OSN (EHK/OSN)

Pracovní skupina pro celní problematiku v oblasti dopravy (WP30) a administrativní výbor TIR (mezinárodní silniční doprava) se dohodly v únoru 2003 na postupném zavádění informační sítě TIR, která v současné době existuje pouze v papírové podobě. S karnetem TIR může být zboží dopravováno do nečlenských států Unie s minimální časovou ztrátou na hranicích, vzhledem k tomu, že karnet TIR je celní dokument uznávaný v mezinárodním měřítku.

Tyto informace se týkají bezpečnosti v silniční nákladní dopravě. Výbor doporučuje posoudit, zda tento typ opatření je použitelný pro jiný druh dopravy.

3.1.9

Opatření přijatá Spojenými státy

Je samozřejmé, že od útoků 11. září 2001 Spojené státy ukazují cestu, kterou je možné se dát v oblasti bezpečnostních opatření. Například zákon o bioterorismu (Bioterrorism Act) vstoupil v platnost v roce 2002. Tento zákon zavádí povinnost předem oznamovat některé informace o dovozu potravinářských produktů ještě pře jejich příchodem na půdu Spojených států. Potravinová produkce a skladovací zařízení musejí být zaregistrovány u Federálního úřadu pro potravinářské a farmaceutické produkty (Food and Drug Administration – FDA) a musí jmenovat svého zástupce ve Spojených státech.

3.1.10

Pro zachování čitelnosti tohoto průzkumného stanoviska jsou některá přijatá opatření uváděná bez důkladnějšího prozkoumání.

Je žádoucí, abychom se před přijetím opatření na úrovni Evropy seznámili se zkušenostmi získanými ve Spojených státech a využili je. Jde zejména o tato opatření:

a)

iniciativa v oblasti bezpečnosti kontejnerů (Container Security Initiative – CSI),

b)

partnerství cla a obchodu proti -terorismu (Customs-Trade Partnership against Terrorism – C-TPAT),

c)

24 Hour Advance Manifest,

d)

zákon o bioterorismu (Bioterrorism Act).

3.2

Iniciativy průmyslových odvětví přijaté jednotlivě nebo společně s orgány veřejné moci

a)

program Business Anti-Smuggling Coalition – BASC,

b)

Memorandum of Understanding on Electronic Business,

c)

usnesení Mezinárodního svazu silniční dopravy (IRU) o bezpečnosti v silniční dopravě,

d)

hlavní směry IRU pro oblast bezpečnosti,

e)

standardní plán bezpečnosti IRU (ve stádiu přípravy),

f)

program Operation Safe Commerce – OSC,

g)

iniciativa Smart and Secure Tradelanes.

3.3

Většina iniciativ uvedených v předcházejících odstavcích se týká bezpečnostních opatření v nákladní dopravě obecně a zvláště v případě kontejnerové dopravy. Výbor se domnívá, že některá z uvedených opatření jsou použitelná i pro dopravu osob.

3.4

Bezpečnostní opatření přijatá pro různé druhy dopravy jsou dosti různorodá. Jak již bylo řečeno, sektor námořní dopravy, včetně přístavů a letecké dopravy je nejpokročilejší v zavádění těchto opatření. Tento stav věci byl velmi dobře popsán ve stanovisku Výboru ze dne 24. října 2002 (5), jehož zpravodajkou byla paní REDIMA-SAVOPOULOU. Z tohoto důvodu průzkumné stanovisko nebude pokračovat v rozboru těchto druhů dopravy.

3.5

Zranitelnost pozemních terminálů a skladovacích a překládacích míst zasluhuje zvláštní pozornost. Ke specifickým druhům dopravy patří i doprava potrubím. I když je pravda, že majitelé terminálů věnují mnoho energie jejich zabezpečení, Výbor má dojem, že si v dostatečné míře neuvědomují velkou zranitelnost zejména skladovacích a překladových míst, ani naléhavou nutnost spolupráce s druhy dopravy, které překladišť využívají.

3.6

Výbor se také domnívá, že pocit naléhavé nutnosti v souvislosti s ohrožením potrubní dopravy a překládání není dostatečně vyvinut. Naléhavě žádá, aby si příslušné orgány rychle uvědomily hrozící nebezpečí a nutnost přijetí bezpečnostních opatření na ochranu zaměstnanců i infrastruktury.

3.7

Sektor železniční dopravy rozvíjí kulturu, která klade důraz na zajištění zaměstnanců, cestujících i zařízení. Doufáme, že tato kultura umožní ve stejné míře věnovat pozornost otázce bezpečnosti. Bude třeba věnovat zvýšenou pozornost citlivým místům, jako jsou nádraží a seřazovací zóny. Mezinárodní svaz železnic (UIC) bude muset formulovat doporučení s cílem zaručit nutnou koordinaci na mezinárodní úrovni.

Vnitrostátní železniční společnosti musí vypracovat informační návody pro cestující i zaměstnance, jak se zachovat v případě katastrofy. U zaměstnanců by tento pokyn měl být součástí jejich profesní přípravy.

3.8

Sektor vnitrozemské lodní dopravy využívá námořní přístavy zejména pro nakládku a vykládku zboží. V tomto případě je uplatňován kodex ISPS. Je třeba zamezit tomu,aby přísné dodržování tohoto kodexu mělo dopad na fungování logistického řetězce. Přístavy, společnosti dopravců a inspekční služby musí dbát na to, aby byl kodex ISPS dodržován. Pokud jde o profesní přípravu posádek plavidel, Výbor se domnívá, že by problematika bezpečnosti měla být její nedílnou součástí.

3.9

Teroristické útoky v Madridu a Londýně vynesly do popředí zranitelnost veřejné dopravy. Byla přijata opatření v oblasti dozoru a kontroly, aby se zvýšila úroveň bezpečnosti cestujících a zaměstnanců.

3.10

Sektor profesionální silniční dopravy je, vzhledem k počtu společností provozujících autobusové služby a nákladní dopravu, extrémně zranitelný – v sektoru působí několik set tisíc velmi mobilních společností. Tento sektor se již delší dobu potýká se značnou kriminalitou. Krádeže kamionů s nákladem nebo bez nákladu jsou běžnou událostí a často mají psychické následky pro řidiče. IRU dělá všechno proto, aby přiměla orgány veřejné moci a tržní subjekty přijmout bezpečnostní opatření. Jako příklad můžeme uvést výzvu ke zvýšení počtu hlídaných parkovišť. Vzhledem k tomu, že tento sektor velmi citlivý na rizika, IRU vypracovala, jak uvedeno v odstavci 3.2 obecné zásady pro oblast bezpečnosti obsahující sérii doporučení pro řídící pracovníky, řidiče i správce. Navíc je třeba uvést vytvoření rámce pro uzavírání dohod o spolupráci s celními orgány na dobrovolném základě.

3.11

Hlavní výchozí body pro stanovení obecných zásad uvedených v odstavci 3.10:

bezpečnostní opatření nesmí být natolik přísná aby byla překážkou dobrého fungování podniku;

nově připravovaná bezpečnostní opatření musí být v rovnováze s cíli, které sledují, s náklady a dopady na provoz;

jednostranná opatření států jsou nepřijatelná;

bezpečnostní opatření musejí být srozumitelná a přijatelná;

vzhledem k mezinárodní povaze dopravy, způsob uplatnění bezpečnostních opatření by měl být stejný, proporční a nediskriminující a nesmí narušovat nejvýkonnější obchodní výměny. Pokud k narušení dojde, musí být co nejmenší.

Je nezbytné, aby cílové skupiny byly ještě před přijetím bezpečnostního opatření přesvědčeny o jeho nezbytnosti. Žádné bezpečnostní opatření by nemělo být uplatněno, aniž by cílová skupina byla informována. Výbor žádá naléhavě, aby tato informace byla včas sdělena.

3.12

Pokud jde o sektor soukromé dopravy, Výbor doporučuje bez ohledu na druh dopravy, aby odpovědný pracovník podniku přijal odpovídající bezpečnostní opatření pro zaměstnance, dopravní prostředky i infrastrukturu.

3.13

Výbor konstatuje, že orgány veřejné moci a pozemní doprava si stále více uvědomují nutnost začlenění bezpečnostních opatření do každodenní činnosti. Zatím se však nedá mluvit o sladěném postupu. Po prozkoumání jednotlivých druhů dopravy lze říci, že nejvíce práce bylo vykonáno v sektoru námořní a letecké dopravy, z důvodu jejich mezinárodní povahy. Zatímco v sektoru veřejné dopravy nastala doba větší ostražitosti, iniciativy v nákladní dopravě se obvykle omezily na opatření specifické pro tento druh dopravy. Opatření týkající se celého logistické řetězce doposud nebyla přijata i když místa překládky z jednoho druhu dopravy na druhý jsou nejzranitelnějším článkem. Výbor vyzývá orgány veřejné moci k ustavení kontrolního orgánu na vnitrostátní úrovni pro celý logistický řetězec.

4.   Náklady bezpečnostních opatření

4.1

Nutnost posílení bezpečnosti cestujících, zaměstnanců, dopravních prostředků a nakládky je vzhledem k nárůstu kriminálních a teroristických činností zcela evidentní. Méně zřejmá je naopak odpověď na otázku, kdo má hradit náklady spojené s bezpečnostními opatřeními, které jsou, jak je všeobecně známo, značně vysoké. Například náklady na přepravu jednoho kontejneru jsou odhadovány na 30-40 USD.

4.2

Než budeme moci jasně stanovit, kdo má hradit náklady, je nutné prostudovat jednotlivé kategorie nákladů. Soupis jednotlivých nákladů:

a)

náklady na vypracování nařízení a kontrolu jeho plnění;

b)

náklady na zjištění a rozbor stupně nebezpečnosti a výdaje na pomoc nečlenským zemím EU dosáhnout stejné úrovně bezpečnosti, jako v členských státech;

c)

náklady investičního typu, vzniklé například výběrem a školením zaměstnanců v oblasti bezpečnosti a nákupu materiálu potřebného pro zajištění bezpečnosti;

d)

běžné výdaje na bezpečnost, jako například náklady na zaměstnance, výdaje na údržbu zařízení, náklady na informace v oblasti bezpečnosti, náklady na pojištění, náklady na opatření veřejného pořádku s cílem dosáhnout přijatelné míry dodržování legislativy.

Dále je třeba brát v úvahu náklady spojené s opatřeními přijatými před nebo následně po mimořádné události, jakou je příklad teroristický útok. Bude třeba najít vhodné řešení. Výbor se domnívá, že tyto náklady mají v prvním období nést orgány veřejné moci.

4.3

Na otázku, kdo nebo která instituce má v první fázi nést náklady, zdá se logické, pokud jde o první dvě kategorie, aby to byly vnitrostátní nebo místní orgány, zatímco u dvou následujících by to měly být spíše podniky.

4.4

Z ekonomického hlediska by náklady měly být nakonec hrazeny prostřednictvím těch činností, které je generují, aby se mohly promítnout do cen (například jízdenka v případě veřejné dopravy nebo tarif v sektoru nákladní dopravy). Ceny zboží a služeb musí totiž pokrýt co nejvíce mezní sociální náklady, včetně nákladů spojených s bezpečností. Bezpečnostní opatření mohou mít ovšem natolik obecnou povahu, že náklady musí nést celé společenství.

4.5

Kdybychom tuto inflexi vzali v úvahu, znamenalo by to, že náklady vynaložené na bezpečnost budou nakonec hrazeny spotřebitelem, který je uhradí zaplacením vyšší ceny za konečný produkt nebo občany, kteří je uhradí formou veřejných výdajů, které hradí daňový poplatník v případě, že orgány veřejné moci financují bezpečnostní opatření obecného zájmu.

4.6

Výbor se domnívá, že pojišťovací společnosti mají druhořadou úlohu. Pokud podmínky pojišťovacích smluv nepočítají s vyloučením pro teroristické útoky, eventuální dávky budou vždy placeny pojištěncem formou zvýšeného pojistného. Existuje samozřejmě příčinný vztah mezi stupněm bezpečnosti a výší pojistného. Čím vyšší úroveň budou mít opatření, tím nižší bude výše pojistného.

4.7

Vzhledem ke svým úkolům a pravomocím může Evropská unie mít pouze koordinační a kontrolní úlohu. Může ovšem financovat informační a komunikační kampaně. V rámci 6. rámcového programu byla na bezpečnost vyčleněna částka 3,5 milionů EUR.

5.   Shrnutí a doporučení

5.1

Výbor konstatuje, že teroristické útoky posledních let vyvolaly zvýšený zájem o bezpečnostní problematiku na všech úrovních.

5.2

Nutná opatření byla přijata zejména v sektorech námořní a letecké dopravy a stala se součástí mezinárodních pravidel. Kontrolou jejich provádění byla pověřena EU.

5.3

Pokud jde o bezpečnost pozemních druhů dopravy, Výbor zastává názor, že musejí být přijata nezbytná ustanovení, zejména z důvodu vysokého stupně vzájemné závislosti mezi jednotlivými druhy dopravy a zranitelnosti míst skladování a překládání nákladu z jednoho druhu dopravy na jiný. Je nutné co nejrychleji přijmout koordinovaný postup, poněvadž nejslabší článek určuje pevnost celého řetězu.

5.4

Výbor upozorňuje na skutečnost, že mnoho jazyků Evropské unie nerozlišuje mezi pojmy zabezpečení a bezpečnost. Tento nedostatek může být příčinou záměny. Výbor doporučuje užívat jednoznačnou terminologii.

5.5

Výbor zastává názor, že za přijetí bezpečnostních opatření odpovídají členské státy. Jejich úkolem je stanovit rámec minimálních norem, které mají jednotlivé druhy dopravy dodržovat, aby mohly stanovit práh nutných opatření. Orgány veřejné moci by měly vytvořit speciální instituci pověřenou zajištěním provádění těchto opatření.

5.6

Výbor se domnívá, že Evropská unie plní úlohu koordinátora opatření na úrovni Společenství a mezinárodní úrovni, zatímco úloha vnitrostátních a místních orgánů spočívá spíše v přijetí konkrétních ustanovení, v kontrole jejich uplatnění, v šíření informací o terorismu a kriminalitě na všech úrovních. Vnitrostátní a místní orgány musejí kromě jiného dbát o posílení spolupráce mezi jednotlivými druhy dopravy. Konečně, Výbor se domnívá, že dalším jeho úkolem je ochrana fyzické infrastruktury.

5.7

Uživatelé jednotlivých druhů dopravy hrají hlavní úlohu v bezpečnosti. Cestující a zákazníci musí být prostřednictvím informačních kampaní povzbuzeni k přijetí ostražitého a aktivního postoje a zaměstnanci jednotlivých druhů pozemní dopravy musí absolvovat specifické školení zaměřené na jejich úlohu v oblasti bezpečnosti. Výbor se domnívá, že úloha podnikového managementu spočívá zejména v začlenění problematiky bezpečnosti do podnikové filosofie a kultury a v nabídce možností školení v této problematice a zároveň musí dbát na to,aby vzdělání v oblasti řízení obsahovalo „krizové řízení“.

5.8

Výbor má pocit, že situace v jednotlivých druzích pozemní dopravy je dosti rozdílná. Orgány veřejné moci a jednotlivé druhy dopravy si více uvědomují naléhavost začlenění bezpečnostních opatření do běžné denní činnosti. Bohužel musíme konstatovat, že se prozatím nedá mluvit o soudržnosti. Situace v sektoru veřejné dopravy je lepší než v sektoru nákladní dopravy. Přijaté iniciativy v nákladní dopravě jsou omezeny na druh dopravy jako takový. Výbor doporučuje orgánům veřejné moci,aby určily příslušnou instituci, která bude zodpovědná za celý řetězec.

5.9

Pokud jde o sektor soukromé dopravy, Výbor doporučuje bez ohledu na druh dopravy, aby řídící podnikový management přijal nezbytná bezpečnostní opatření k ochraně dopravních prostředků a infrastruktury.

5.10

Výbor se domnívá, že náklady na bezpečnost se musí promítnout do ceny finálního produktu, aby byly hrazeny spotřebitelem a nakonec občanem prostřednicím státního rozpočtu, ve formě daně, v případě, že opatření jsou přijata veřejnými samosprávnými orgány.

5.11

Výbor je tohoto názoru, že pojišťovací společnosti mají druhořadou úlohu. Eventuální služby musí být hrazeny pojištěnci formou zvýšeného pojistného. Pojistné musí být tím nižší, čím vyšší je úroveň bezpečnostních opatření. Je třeba dbát na to, aby výše pojistného odrážela tržní rizika.

5.12

Evropská unie, jako kapitálový účastník, financuje výzkumné a informační programy zaměřené na tuto oblast.

V Bruselu dne 14. prosince 2005.

předsedkyně

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Anne-Marie SIGMUND


(1)  Úř. věst. C 61, 14.3.2003, s. 174.

(2)  KOM(2005) 124 v konečném znění z 6.4.2005.

(3)  Úř. věst. C 198, 12.8.2005, s. 1.

(4)  Téma bezpečnosti veřejné dopravy ve velkých městech bylo podrobně projednáno v předběžném stanovisku Výboru regionů týkajícího se „Bezpečnosti všech druhů dopravy, včetně otázky financování“. (CdR 209/2005 – zpravodaj: pan Robert NEIL, člen Londýnského zastupitelstva).

(5)  Úř. věst. C 61 ze dne 14.3.2003, s. 174.


17.3.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 65/38


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k Návrhu nařízení Rady, kterým se stanoví finanční opatření Společenství pro provádění rybářské politiky a pro oblast mořského práva

KOM(2005) 117 v konečném znění – 2005/0045 (CNS)

(2006/C 65/07)

Dne 19. května 2005 se Rada, v souladu s článkem 37 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální ve věci výše uvedené.

Specializovaná sekce „Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí“, kterou Výbor pověřil přípravou prací na toto téma, přijala stanovisko dne 9. listopadu 2005. Zpravodajem byl pan SARRÓ IPARRAGUIRRE.

Na 422. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 14. a 15. prosince 2005 (jednání ze dne 14. prosince 2005), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 122 hlasy pro, žádnými hlasy proti a 4 členové se zdrželi hlasování.

1.   Úvod

1.1

Evropská komise vyzvala EHSV k vypracování stanoviska k návrhu nařízení Rady, které vytváří rámec finančních zásahů nutných pro provádění společné rybářské politiky (SRP), tento je dotován 2 583 miliony eur a doplňuje návrh nařízení Rady o Evropském rybářském fondu (1) (EFF) s rozpočtem 4 963 milionů eur.

1.2

Jedním z cílů SRP je zefektivnění finančního zásahu. Cílem návrhu nařízení je přispět ke zlepšení podmínek při provádění finančních zásahů v konkrétních oblastech a stanovení specifických cílů pro každou z nich.

1.3

V současnosti by Výbor rád vyjádřil své hluboké znepokojení nad chybějícím rozhodnutím ohledně schválení rozpočtu na období 2007-2013. EHSV je názoru, že EU se nachází v těžké situaci, pro jejíž vyřešení je třeba vynaložit nejvyšší politické úsilí. Financování SRP by se nemohlo uskutečnit, pokud nebude dodržen rozpočet pro tento návrh nařízení a pro Evropský rybářský fond. Výbor vyzývá Radu, aby přijala taková politická rozhodnutí, která nezabrání financování SRP, tedy aby bylo zaručeno udržitelné využívání živých rybných zdrojů a akvakultury, které umožní trvale udržitelné podmínky v oblasti hospodářské, životního prostředí a sociální. V tomto smyslu EHSV také lituje, že Rada dodnes nerozhodla o návrhu nařízení o Evropském rybářském fondu.

1.4

Návrh nařízení uvádí čtyři oblasti, ve kterých budou prováděna finanční opatření Společenství:

kontrola a prosazování pravidel SRP;

opatření pro zachování zdrojů, shromažďování údajů a zlepšení vědeckého poradenství týkající se udržitelného řízení rybolovných zdrojů tak, jak to předpokládá SRP;

řízení SRP;

mezinárodní vztahy v oblasti SRP a mořského práva.

1.5

Výbor považuje tento návrh nařízení za důležitý a souhlasí s navrhovanými oblastmi působení.

2.   Finanční opatření Společenství v každé ze čtyř oblastí působnosti

2.1   Kontrola a prosazování pravidel SRP

2.1.1

Finanční opatření, která budou uplatňována v oblasti kontroly a provádění pravidel SRP, budou přispívat ke zlepšování kontroly rybolovných činností prováděných členskými státy a hodnocení a kontroly prováděné útvary Komise. Pro finanční opatření Společenství jsou způsobilé výdaje členských států, které souvisejí s novými kontrolními technologiemi, odborným vzděláváním, prováděním pilotních inspekcí a programů pro pozorovatele, s audity a s informačními semináři.

2.1.2

Financovány budou také výdaje Komise týkající se správních ujednání se Společným výzkumným střediskem, provozní výdaje týkající se inspekce prováděné Komisí a výdaje Agentury Společenství pro kontrolu rybolovu.

2.1.3

Výbor souhlasí s opatřeními navrhovanými v oblasti kontroly a prosazování pravidel.

2.2   Opatření pro zachování zdrojů, shromažďování údajů a zlepšení vědeckého poradenství týkající se udržitelného řízení rybolovných zdrojů tak, jak to předpokládá SRP

2.2.1

Návrh nařízení pojednává v druhé oblasti působení finanční pomoc členským státům s cílem posouzení stavu zdrojů, úrovně rybolovu a dopadu, který mají různé druhy rybolovu na zdroje a mořský ekosystém, výkonu odvětví rybolovu ve vodách Společenství a mimo ně, aby členské státy zřídily víceleté agregované soubory vědeckých údajů, které začleňují biologické, technické, environmentální a hospodářské informace.

2.2.2

Tyto informace budou získávány shromažďováním základních údajů členskými státy a dodatečných údajů Komisí.

2.2.3

S ohledem na to, že řízení rybolovu závisí na dostupnosti údajů týkajících se biologického stavu rybích populací a dopadu činnosti rybářského loďstva, EHSV souhlasí s navrženými finančními opatřeními v souvislosti se shromažďováním základních údajů ze strany členských států. Zároveň souhlasí s financováním shromažďování dodatečných údajů Komisí, s tím, že tyto slouží k optimalizaci a standardizaci shromažďování základních údajů členských států. Výbor se ovšem domnívá, že pro zlepšení řízení rybolovu by mělo být možné financovat – prostřednictvím členských států – výdaje vzniklé v odvětví rybolovu Společenství na provádění studií nutných k vyhodnocení dopadu rybolovných činností na životní prostředí a k vyhodnocení sociálně ekonomické situace v daném odvětví.

2.2.4

Výsledkem reformy SRP byly nové požadavky na vědecké poradenství, zejména ohledně přijetí systému zohledňujícího ekosystém a řízení smíšených lovišť. Výbor proto souhlasí s výdaji, které jsou způsobilé pro finanční opatření Společenství v oblasti vědeckého poradenství.

2.2.5

EHSV nicméně opakuje, jak již požadoval ve stanovisku k Evropskému rybářskému fondu (2), aby se finanční pomoc týkala také vědeckého poradenství v odvětví rybolovu. Ekonomické úsilí v této oblasti je zásadní pro splnění pravidel SRP.

2.3   Řízení SRP

2.3.1

Finanční opatření v souvislosti s třetí oblastí působení se zaměřují na zapojení zúčastněných subjektů na všech stupních SRP a na jejich informovanost o cílech SRP a opatřeních, která s nimi souvisejí. Řízení této finanční pomoci bude provádět Poradní výbor pro rybolov a akvakulturu a regionální poradní sbory, Evropská komise bude organizovat informační a vzdělávací semináře.

2.3.2

Výbor souhlasí s těmito opatřeními a je toho názoru, že Komise by měla zvážit prodloužení období financování provozních nákladů těchto regionálních poradních sborů, jak je zmiňováno v bodě 5.3 „Finančního zákonodárného prohlášení“ připojeného k návrhu nařízení.

2.4   Mezinárodní vztahy v oblasti SRP a mořského práva

2.4.1

V oblasti mezinárodních vztahů se finanční opatření budou vztahovat na výdaje plynoucí z dohod o rybolovu a dohod o partnerství v odvětví rybolovu, jako i na účast Evropského společenství v mezinárodních organizacích. EHSV je toho názoru, že v oblasti specifických cílů v rámci mezinárodních vztahů patří mezi nejdůležitější dlouhodobě zachovat a udržitelně využívat rybolovných zdrojů ve vodách třetích zemí a v mezinárodních vodách a zachovat zaměstnanost v oblastech závislých na rybolovu.

2.4.2

Výbor považuje pro politiky Společenství za zásadní, aby Evropská unie byla zastoupena ve všech mezinárodních organizacích souvisejících s činností rybářského loďstva a s mořským právem, neboť budoucnost mezinárodních rybolovných zdrojů záleží na zodpovědném řízení mezinárodních organizací. Proto EHSV souhlasí s navrhovanými finančními opatřeními Společenství v oblasti mezinárodních vztahů.

2.4.3

EHSV je toho názoru, že by z navrhovaných finančních opatření měla být na žádost členských států nebo Komise financována přítomnost zástupců odvětví rybolovu na schůzích mezinárodních organizací.

2.5   Technická pomoc

2.5.1

EHSV souhlasí s finančními opatřeními Společenství vynaloženými na výdaje spojené s přípravnými, návaznými, monitorovacími, auditními a hodnotícími činnostmi nezbytnými k dosažení cílů tohoto návrhu nařízení.

3.   Sazby spolufinancování, finanční postupy, přidělování finančních prostředků a kontrola a hodnocení

3.1

Návrh nařízení stanovuje pro jednotlivé členské státy sazbu spolufinancování finančních opatření různých výdajů v každé oblasti působení. EHSV nemá žádné námitky k navrhovaným sazbám.

3.2

Návrh nařízení zakazuje akumulace podpory Společenství a stanovuje, že akce financované na základě tohoto nařízení neobdrží pomoc z jiných finančních nástrojů Společenství. Výbor je názoru, že finanční nástroje jiných politik Společenství, jako jsou politiky rozvoje, výzkumu, zahraničního obchodu a životního prostředí, by měly také přispět na akce v oblasti mezinárodních vztahů navržených v tomto návrhu nařízení. Sama Evropská komise jasně konstatuje ve „Sdělení o integrovaném rámci pro uzavírání dohod o přidružení v oblasti rybolovu s třetími zeměmi“, že hlavním cílem Evropské unie je podpora udržitelného rybolovu pomocí SRP jako i podpora cílů dalších politik Společenství jako je evropská rozvojová politika, politika výzkumu, zahraničního obchodu a životního prostředí.

3.3

Návrh nařízení definuje finanční postupy v každé oblasti působení. Podrobně definuje, jak a kdy mají být předloženy Komisi žádosti členských států o finanční opatření Společenství jako i rozhodnutí Komise o těchto žádostech, které stanoví celkovou částku, výši finančního příspěvku členského státu a jakékoli podmínky pro finanční příspěvek. Vzhledem k tomu, že nařízení plánuje také ochranu finančních zájmů Společenství prostřednictvím používání preventivních opatření proti podvodům, korupci a jakýmkoli jiným nezákonným činnostem jako i kontroly a audity poskytnuté finanční pomoci, Výbor považuje systém financování a kontroly navrhovaný v nařízení za přiměřený.

4.   Závěry

4.1

EHSV souhlasí s návrhem nařízení Rady, kterým se stanoví finanční opatření Společenství pro provádění rybářské politiky a pro oblast mořského práva, a žádá Komisi, aby měla na zřeteli následující připomínky:

4.2

EHSV považuje tento návrh nařízení, kterým se stanoví finanční opatření Společenství pro provádění SRP a oblast mořského práva, za nutný doplněk návrhu nařízení Rady k Evropskému rybářskému fondu (EFF).

4.3

Výbor hluboce lituje, že až do nynějška, kdy je zpracováváno toto stanovisko, nebylo rozhodnuto o přijetí rozpočtu pro období 2007-2013, období, ve kterém mají být plně uplatněna finanční opatření navrhovaná v tomto stanovisku, jako i toho, že Rada nerozhodla o návrhu nařízení o Evropském rybářském fondu.

4.4

EHSV žádá Komisi o dohled, aby případné změny v rozpočtu v rámci finančního výhledu neovlivnily procentuelně rozpočet SRP, neboť by cíle vytyčené reformou SRP nebyly dosažitelné.

4.5

Navrhované oblasti působení jsou nutné a dostatečně obsáhlé, neboť návrh nařízení přiděluje členským státům a Komisi dostatečné prostředky pro zefektivnění finančního zásahu SRP.

4.6

EHSV by s ohledem na Komisi rád podpořil zásadní význam, který v rámci navrhovaných oblastí působení má vědecké poradenství. Udržitelné využívání rybolovných zdrojů a s tím související úspěšnost SRP záleží na vědeckých znalostech, jejich hloubce, pravdivosti a aktuálnosti o stavu různých druhů rybolovných ryb. Vysoké úsilí, které vyvíjejí rybolovné úřady na úrovni Společenství a členských států, jako i odvětví samo zavazují k tomu, aby Evropská unie měla co možná nejlepší vědecké poradenství o svých vlastních zdrojích a zdrojích mezinárodních vod.

4.7

Výbor se domnívá, že ve snaze zlepšit vědecké poradenství by mělo být možné financovat – prostřednictvím členských států – výdaje vzniklé v odvětví rybolovu Společenství na provádění studií nutných k vyhodnocení dopadu rybolovných činností na životní prostředí a k vyhodnocení sociální a ekonomické situace v daném odvětví. Dále si myslí, že finanční podpora by měla pokrývat také vědecké poradenství v odvětví rybolovu.

4.8

Výbor souhlasí s navrhovanými finančními opatřeními v oblasti řízení SRP, neboť pomohou podpořit zapojení zúčastněných subjektů na všech stupních SRP a jejich informovanost o cílech SRP a opatřeních, která s nimi souvisejí.

4.9

Co se týče regionálních poradních sborů, je Výbor toho názoru, že by mělo být prodlouženo období financování jejich provozních nákladů.

4.10

Přítomnost Evropské unie v mezinárodních organizacích, které souvisejí s činností rybářského loďstva a mořským právem, je podle EHSV velmi důležitá, a proto souhlasí s navrhovanou finanční pomocí pro tyto plány i pro rybářské dohody, včetně dohod o spolupráci v odvětví rybolovu s třetími zeměmi, neboť tyto dohody jsou zásadní pro zachování a udržitelné využívání rybolovných zdrojů ve vodách třetích zemí a ve vodách mezinárodních a rovněž pro zachování zaměstnanosti v oblastech závislých na rybolovu.

4.11

EHSV je nicméně názoru, že by z navrhovaných finančních opatření měla být na žádost členských států nebo Komise financována přítomnost zástupců odvětví rybolovu na schůzích mezinárodních organizací.

4.12

Výbor je názoru, že finanční nástroje jiných politik Společenství, jako jsou politiky rozvoje, výzkumu, zahraničního obchodu a životního prostředí, by měly také přispět na akce v oblasti mezinárodních vztahů SRP.

V Bruselu dne 14. prosince 2005.

předsedkyně

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Anne-Marie SIGMUND


(1)  Úř. věst. C 267, 27.10.2005.

(2)  Stejné jako pozn. 1, bod 3.5.3.6.


17.3.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 65/41


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke Sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Zlepšení mechanismu civilní ochrany Společenství

KOM(2005) 137 v konečném znění

(2006/C 65/08)

Dne 3. června 2005, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, se Komise rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci výše uvedené.

Specializovaná sekce „Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí“, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 9. listopadu 2005. Zpravodajkou byla paní SÁNCHEZ MIGUEL.

Na 422. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 14. a 15. prosince 2005 (jednání ze dne 14. prosince 2005), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor 133 hlasy pro a 1 proti následující stanovisko.

1.   Úvod

1.1

Čím dál častěji dochází na území EU a obecně po celém světě ke katastrofám; zčásti se jedná o katastrofy způsobené přírodními jevy: záplavy, zemětřesení, požáry, extrémní sucha, hurikány atd., zčásti o teroristické činy, které šíří hrůzu v řadách nevinného obyvatelstva. Můžeme konstatovat, že v obou případech je více či méně jejich příčinou lidská činnost, ačkoli co do úmyslnosti je nelze srovnávat. EU se zavázala k prevenci v souvislosti se změnou podnebí, a to nejen na základě Kyótského protokolu, nýbrž prostřednictvím četných opatření, jejichž účelem je chránit zemi, vodu a vzduch. Jedná se o závazek s preventivními účinky, který může vést k zachování a obnově stavu naší půdy, našich moří a atmosféry a současně přispět k tomu, aby se rozšířil po celém světě. Ostatně snaha čelit teroristickým činům (1) vedla ke vzniku mnoha koordinačních nástrojů, jak na úrovni policie, tak na úrovni soudů, jež umožnily zlepšit vztahy spolupráce mezi členskými státy.

1.2

Přesto musela EU vytvořit mechanismus Společenství pro poskytování pomoci, pokud na jejím území dojde ke katastrofě jakéhokoli typu. Tímto systémem je systém civilní ochrany, který podporuje a usnadňuje mobilizaci životně důležité pomoci na pokrytí okamžitých potřeb v oblastech zasažených katastrofami, a to i mimo území Společenství. Toto sdělení si klade za cíl zlepšit mechanismus civilní ochrany vytvořený v roce 2001 (2) a doplnit akční program na podporu civilní ochrany (3) prostřednictvím Návrhu nařízení Rady, kterým se vytváří nástroj pro rychlou reakci a připravenost na mimořádně vážné události (4).

1.3

Je vhodné připomenout potřebu definovat, co se míní civilní ochranou, jež je mnohdy zaměňována s humanitární pomocí. Komise zřetelně odlišuje, co je náplní každé z nich, přestože smyslem obou je „záchrana životů a zmírnění následků katastrofy během prvních dnů“. Kvůli tomu vyjmenovává rozdíly mezi nimi a na prvním místě uvádí, že civilní ochrana může zmírnit důsledky katastrofy i pro životní prostředí, a ne jen pro obyvatelstvo; dále se zmiňuje, že její účast a vybavení je hrazeno z prostředků členských států, nikoli humanitárních a nevládních organizací, a může působit jak na území EU, tak mimo ně, avšak pokud působí ve třetích zemích, její postupy jsou odlišné. (5)

1.4

Na území Společenství funguje mechanismus zvláštním způsobem, spouští se pouze na požádání členského státu, v němž dojde ke katastrofě. Nicméně je třeba poznamenat, že může působit na mezinárodní úrovni, v koordinaci s dalšími mezinárodními organizacemi, zvláště s Úřadem OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí (OCHA), s nímž zavedl některé operativní postupy, a za podpory Červeného kříže a nevládních organizací, jež působí v místě.

1.5

Způsob, jakým se zachovala EU při mimořádných událostech, k nimž došlo v poslední době a jež bohužel neberou konce, přivedl Radu pro obecné záležitosti a vnější vztahy na mimořádném zasedání 7. ledna 2005 k návrhu vylepšit mechanismus Společenství a vytvořit prostředky pro rychlou pomoc. Krátce nato, 13. ledna, přijal Evropský parlament „Prohlášení k nedávnému neštěstí způsobenému tsunami v Indickém oceáně“, v němž vyzývá k vypracování opatření ohledně personálních i materiálních záloh a výcviku, která by platila v případě jakékoli katastrofy.

1.6

Právní rámec, jímž se v současnosti řídí působení v oblasti civilní ochrany, je tvořen dvěma zmíněnými nástroji: mechanismem civilní ochrany Společenství a akčním programem civilní ochrany; předmětem tohoto sdělení je právě první z nich. Operačním jádrem mechanismu je Monitorovací a informační středisko (MIC), jež sídlí v Evropské komisi a funguje 24 hodin denně. Má k dispozici databázi služeb civilní ochrany každého státu i údaje pocházející z vojenských databází.

2.   Obsah návrhu Komise

2.1

Zdokonalení mechanismu civilní ochrany Společenství. Poslední události jasně ukázaly, že je nezbytné zdokonalit mechanismus civilní ochrany, zlepšit koordinaci mezi členskými státy a rovněž s dalšími organizacemi, které při takových událostech zasahují. Sdělení předkládá čtyři návrhy, jak situaci zlepšit:

2.1.1

Posílit připravenost prostřednictvím odborného výcviku jednotek a uskutečňováním modelových cvičení, na prvním místě je ovšem třeba vyhodnotit již existující zdroje; zavést modulární přístup, který by počítal s moduly rychlého nasazení, a uskutečnit výcvik a společná cvičení určená ke zvýšení interoperability a posílení společné zásahové politiky.

2.1.2

Analýza a hodnocení potřeb prostřednictvím systému včasného varování, který by využíval prostředky MIC a soustřeďoval veškeré informace a jež by usnadnil koordinaci s dalšími organizacemi, které poskytují pomoc, zejména s OSN. Posílení vyhodnocení potřeb přímo na místě neštěstí umožňuje poznat zvláštní potřeby každého případu pro to, aby byl zásah účinnější. Navrhuje se zvýšit stav personálu MIC a přezkoumat hodnotící metodiky a normy.

2.1.3

Zlepšení koordinace je jedno z nejdůležitějších zlepšení. Jde o zlepšení koordinace příspěvků jednotlivých států, jež by umožnilo koordinovat evropskou asistenční pomoc a zlepšilo komplementaritu a koordinaci s OSN a jinými organizacemi, které poskytují humanitární pomoc, či s vojenskými složkami. Tato koordinace by měla posílit operační plánovací schopnost na místě a měly by se do ní zahrnout i různé služby Komise.

2.1.4

Zlepšení pomoci občanům. Jak ukázala zkušenost s řešením kritické situace spojené s tsunami, ochrana evropských občanů je možná díky spolupráci mezi civilní ochranou a konzulárními orgány dotčených zemí a prostřednictvím posílení spolupráce mezi zeměmi postiženými katastrofou a členskými státy.

2.2

Tato opatření navržená Komisí, určená ke zlepšení situace, musí být provázena navýšením zdrojů, jež má k dispozici civilní ochrana. Rada proto vyzvala k předložení návrhů, jak současné zdroje posílit. V akčním plánu EU z 31. ledna 2005 již byly zmíněny důležité otázky, na něž je třeba se soustředit.

2.2.1

Především se navrhuje shromáždit zdroje civilní ochrany tak, aby v případě nedostatečného pokrytí situace pomocí vnitrostátních zdrojů a kompetencí bylo možné k dosažení větší účinnosti zásahu přijmout kroky na evropské úrovni.

2.2.2

Posílení vyhodnocovací schopnosti MIC předpokládá jeho proaktivnější přístup, zvláště pokud jde o informování třetích zemí. Je tedy důležité udržovat flexibilní vztahy, které by umožnily pružně využít zdrojů určených k zásahu na základě žádosti postižené země.

2.2.3

Pohotovostní moduly mají důležitou roli během zásahů při velkých neštěstích a při každé žádosti o pomoc ze strany členského státu či třetí země. Proto je důležité zavést systém navržený v tomto sdělení, aby bylo možné počítat se základními pohotovostními moduly neustále připravenými k zásahu na území EU či třetích zemí.

2.2.4

Posílení logistické základny a zdrojů, aby MIC mohl jednat rychle a efektivně. Náklady zásahových jednotek za pronájem vybavení budou financovány z evropských zdrojů (6), avšak bude třeba věnovat se součinnosti s OSN v této otázce pro případy, kdy se zásah provádí ve třetích zemích.

2.2.5

Mezinárodní koordinace je jedním z klíčových bodů pro okamžitou reakci na neštěstí. Mechanismus Společenství má k dispozici zdroje, jež v koordinaci se zdroji ostatních organizací mohou reagovat účinněji. Je třeba myslet jak na složky OSN, tak na nejrůznější humanitární organizace.

3.   Obecné připomínky

3.1

EHSV vítá obsah návrhu na zlepšení mechanismu civilní ochrany Společenství vzhledem k důležitosti posílit a vylepšit všechny prostředky, s nimiž se počítá pro zásah v případě katastrofy uvnitř i vně území EU. Zkušenosti získané během posledních let ukazují, že fungování civilní ochrany na úrovni Společenství lze v mnoha bodech zlepšit; v tomto směru cítíme, že je nejprve třeba přijít s připomínkami, aby byla navrhovaná opatření na zlepšení mechanismu Společenství účinná.

3.2

Nejprve je nezbytné posílit schopnost EU reagovat na různých úrovních prostřednictvím národních systémů civilní ochrany:

3.2.1   Oblastní informační a komunikační systémy

3.2.1.1

Bylo by vhodné posílit Systém CECIS (7) tak, že by přešel na systém založený na satelitních spojeních schopných přenosu obrazu, zvuku a dat, propojený prostřednictvím MIC (8) se základnami a odbornými středisky, aby měl k dispozici data, experty i modely (například předvídatelných následků) odpovídající okolnostem dané pohotovosti. Například Evropská vesmírná agentura a Společné výzkumné středisko mohou poskytovat kartografické údaje o třetích zemích a odhad škod či aktualizované kartografické údaje týkající se situace po neštěstí (například zemětřesení či povodni), jež může učinit infrastrukturní síť nepoužitelnou pro doručení pomoci. Zmíněná síť by byla založená na kontaktních místech v každém členském státě, jež by mohla přispět svým dílem k řešení situace.

3.2.1.2

Proud informací mezi jednotlivými asistenčními jednotkami EU a MIC musí být plynulý, bezpečný a nerušený:

spojení s oblastmi zasaženými katastrofou je obvykle zcela nedostačující, jednak kvůli zničení infrastruktury (běžné i bezdrátové sítě), jednak kvůli zahlcení sítí;

na druhé straně nelze vyloučit vládní zásahy, jež by se snažily kontrolovat informace unikající ze zasaženého území za hranice státu, podobně jako se kontroluje pohyb asistenčních jednotek.

3.2.1.3

Řešení, které se zcela jasně nabízí, je použít satelitní spojení. Zkušenosti ukázaly, že:

je dostatečně nezávislé na zdevastovaném okolí (k vysílání stačí kufřík a dostatečný samostatný zdroj elektrické energie);

je spolehlivé, pokud jde o případnou kontrolu informací a jejich sledování třetí stranou.

3.2.1.4

Avšak taktéž má omezenou přenosovou kapacitu dat a v určitých případech je zahlceno jinými potřebami či uživateli (mimo jiné sdělovacími prostředky). Proto je vhodné trvale vyhradit jistá frekvenční pásma satelitního přenosu, aby bylo možné dostatečně zajistit spojení zasažené oblasti či oblastí s MIC a současně mezi jednotlivými oblastmi, kde dochází k zásahu.

3.2.1.5

Pokud jde o pokrytí, mohlo by se uvažovat o nevelké geografické ploše (EU a přilehlé oblasti), ovšem ve skutečnosti by bylo třeba celosvětového pokrytí. Příklad nedávné tsunami jasně ukazuje, že toto řešení je nedostatečné; bylo by třeba pokrýt nejen spojení s MIC, ale i mezi tak vzdálenými zásahovými oblastmi, jako jsou Maledivy, Srí Lanka, Thajsko a Indonésie.

3.2.1.6

Pro účinnost spojení je tedy nezbytné, aby si EU vybudovala satelitní systém, který by k tomu byl (výhradně) určen a byl bezpečný (neproniknutelný), spolehlivý a měl globální dosah. Tento systém bude muset zvládat přenos zvuku, dat (faxy, zprávy, ale i snímky s vysokým rozlišením) a videokonferencí.

3.2.1.7

Společné výzkumné středisko, Evropská vesmírná agentura a Komise (generální ředitelství pro informační společnost) mají dostatečnou kapacitu k tomu, aby vyhověly potřebám vyjádřeným správním výborem pro akční plán a potřebám mechanismu, který závisí na generálním ředitelství pověřeným civilní ochranou (generální ředitelství pro životní prostředí).

3.2.2   Nezbytnost minimálních zásahových prostředků

3.2.2.1

Během zásahů asistenčních jednotek:

zásahové jednotky jsou členskými státy vybaveny prostředky, které jim zajišťují soběstačnost, a komunikačními systémy vhodnými pro danou oblast;

tyto jednotky jsou koordinovány koordinátorem Evropské unie, který má mimo jiné za úkol: koordinaci jednotek vyslaných členskými zeměmi, zprostředkovávání kontaktu s úřady postižené země, koordinaci s Úřadem OSN pro humanitární záležitosti atd.;

dosud Unie neposkytovala koordinátorovi prostředky; pouze jistý druh komunikačních prostředků. EU bude muset zajistit odpovídající prostředky a vybavení, aby koordinátorovi a jeho týmu usnadnila jeho úkol, od komunikačních technologií po stany, jednak proto, aby se usnadnila koordinace s dalšími jednotkami a úřady postižené země, jednak proto, aby byl zajištěn výkon práce koordinátora, která často probíhá v náročných podmínkách;

zmíněné vybavení, které by mělo nést jasně viditelné symboly EU, poslouží jakožto jednoznačný ukazatel přítomnosti EU a symbol její účasti po boku obyvatel postižené oblasti. Na území Unie to bude symbolem vnitroúzemní solidarity, mimo ně se tak upevní postavení EU na mezinárodní úrovni.

3.2.2.2

Pokud jde o pomoc členským státům v naléhavých případech:

v určitých případech členské státy nemohou poskytnout nezbytnou pomoc, buď proto, že ty státy, které mají nezbytné vybavení, je potřebují pro případ očekávané či vyhlášené pohotovosti, anebo protože se používá pouze ve zvláštních situacích, jež neopravňují k jeho získání;

lesní požáry představují typický příklad prvního případu, kdy jsou státy vybavené vzdušnými prostředky ve stejné situaci ve stejném časovém období a vzhledem k hrozícímu nebezpečí na vlastním území je obyčejně delikátní vyslat takové prostředky do zahraničí. Mezi středozemními státy Unie vládne velká solidarita a ve velmi vážných situacích se takové prostředky posílají z jedné oblasti do druhé podle potřeby;

velké záplavy, kdy je zapotřebí velké množství výkonných čerpadel, představují druhý případ, neboť zmíněná čerpadla obvykle netvoří součást vybavení zásahových jednotek ve většině zemí Unie;

v dalších typech situací, které souvisejí s terorismem nového typu, se rovněž žádají prostředky a vybavení, které umožňují čelit jistým případům, jež nejsou z důvodu své výjimečnosti o nic méně vážné;

na základě všeho, co zde bylo uvedeno, by Unie měla být schopná zajistit si prostředky a vybavení buď vlastní, nebo takové, jež prostřednictvím smluv umožní podpořit schopnost rychlé reakce členských států.

3.2.3   Centralizace operačních základen

3.2.3.1

Současné uspořádání mechanismu je založeno na poskytování určitých typů zásahových jednotek, prostředků a vyhodnocujících týmů na úrovni EU. Je to sice pokrok v porovnání s naprostým vakuem existujícím v dané oblasti dříve, ovšem neznamená to, že by situace již byla naprosto uspokojivá.

3.2.3.2

Sama geografická rozloha Unie a rozličná škála rizik, jimž je třeba čelit, vyzývají k úvaze – uvnitř vlastního mechanismu – o podpůrných strukturách na regionální úrovni, kam by byly přednostně umisťovány jisté typy vybavení a prostředků, které by tak byly rychleji k dispozici a byly by lépe uzpůsobeny specifičnosti rizik na regionální úrovni v rámci Unie.

3.2.3.3

Zmíněné prostředky by mohly být sezónní (případ letadel určených k boji s lesními požáry) či stálé.

3.2.3.4

Jinou možností zlepšení by mohlo být přerozdělení prostředků shromážděných sousedícími státy zemím postižené oblasti. Stejně by bylo možné uvažovat o tom, že by Unie podporovala hromadění prostředků sdílených středně velkými zeměmi nebo zeměmi, jež čelí společnému nebezpečí (záplavy v určitém povodí, zemětřesení atd.).

3.2.4   Vytvoření ústředního technického orgánu, který by byl v pohotovosti 24 h denně

3.2.4.1

Přestože MIC je v pohotovosti 24 hodin denně, v současnosti postrádá zdroje, ať už lidské či technické, stejně jako pohotovostní centra většiny členských států. Komise se musí zavázat k tomu, že tuto situaci změní.

3.2.4.2

Ovšem současný pohled Komise se omezuje na přidělení jistých prostředků v závislosti na druhu pohotovosti, o jaký se jedná. Je vhodné položit si otázku, zda je to dostatečně ambiciózní vzhledem k tomu, co si žádá situace.

3.2.4.3

MIC není ze své definice v případě pohotovosti ani střediskem pro rozhodování, ani střediskem pro operativní koordinaci, to se nijak nezpochybňuje. Pokud však jde o pomoc při přijímání jistých rozhodnutí či plánování pomoci, je třeba vyhnout se improvizování a mít stanoven postup, který se navíc bude lišit podle okolností pohotovosti. V případě záplavy, sesuvu půdy, zemětřesení či sopečného výbuchu se nepostupuje stejně. Liší se i prostředky.

3.2.4.4

Proto je nezbytné, aby MIC měl kromě spolehlivějších údajů v případě pohotovosti, za kterýmžto účelem počítá Komise s kontakty se specializovanými organizacemi uvnitř i mimo Unie, předem sestavené plány pomoci, v nichž by se v závislosti na typu naléhavé situace a její závažnosti, zemi, kde nastala, atp. nalezla rychlá a účinná odpověď. Tady by se mělo bezpochyby počítat s pohotovostními jednotkami, jež jsou k dispozici v každé zemi.

3.2.4.5

Plán, jejž je třeba vytvořit, by měl stanovit, zda by MIC kromě své monitorovací funkce mohl přijmout úlohu koordinátora mezinárodních organizací, organizacích zaměřených na humanitární pomoc, a zejména dobrovolníků, kteří se hlásí při jakémkoli neštěstí. Koordinace je úloha, kterou musí zastávat organizace, jež disponují všemi informacemi a cennými prostředky k tomu, aby ji vykonávaly.

3.2.5   Výcvik asistenčních jednotek

3.2.5.1

Není pochyb o tom, že členskými státy předem vybrané asistenční jednotky vědí, jak jednat v případě pohotovosti. Současný výcvikový program má dobré výsledky, pokud jde o schopnost společného zásahu. Je třeba zvýšit počet kurzů a snažit se poskytovat je i v jiných jazycích než v angličtině, neboť si lze představit zásahy v oblastech kulturně blízkých jiným jazykům, jako například francouzštině či španělštině.

3.2.5.2

Jakmile budou sestaveny plány pro případnou asistenci, bude třeba s nimi seznámit asistenční jednotky, takže je bude třeba zahrnout do výcvikových programů.

3.2.5.3

Pro poskytování těchto nových kurzů by se mělo počítat s využitím nových metod dálkového studia.

4.   Zvláštní připomínky k návrhu Komise

4.1

Návrh jde bezpochyby správným směrem, ale lze jej vylepšit, pokud si uvědomíme, že tento mechanismus je především nástrojem pro použití v rámci EU, a tedy v současnosti jedním z nástrojů (abychom netvrdili, že „nástrojem“ jediným) solidarity uvnitř EU.

4.2

Unie tedy nesmí šetřit prostředky, pokud chce zabezpečit co nejrychlejší a nejúčinnější reakci na různé typy případů nouze. Proto je zásadní, aby existovaly předem stanovené zásahové postupy či asistenční plány, které je třeba vyzkoušet v simulovaných situacích a pozměnit je na základě takto získaných zkušeností či zkušeností ze skutečných zásahů.

4.3

Tyto plány se musí opírat o spojení, aktualizované mapy a prostředky náležité k tomu, aby se dosáhlo uspokojivé míry koordinace. Zmíněné prostředky musí pocházet z vlastních zdrojů Unie. Evropské zásahové plány budou představovat vzor na mezinárodní scéně, který ještě vylepší obraz a vliv Unie na mezinárodní úrovni.

4.4

Na druhé straně by se mělo dbát pokynů vyhodnocující skupiny a koordinátorů Unie, pokud jde o obnovu postižené oblasti a možné návrhy činností pro období po neštěstí.

4.5

EHSV je toho názoru, že veškerá činnost prováděná v rámci mechanismu Společenství musí být z rozpočtu dostatečně finančně zajištěna, aby se tak zabezpečil nejen dostatečný počet technických sil, ale i prostředků samých, které posílí evropský zásah a jeho viditelnost, především při neštěstích v zahraničí. V rámci vlastních prostředků je třeba obzvláště zdůraznit otázku dopravy, neboť existence vlastní flotily by umožnila rychlou reakci, jež minimalizuje následky katastrof.

4.6

Pokud se jedná o zásah v třetích zemích, je důležité, aby se zásahy mechanismu považovaly za nedílnou součást zahraniční politiky Unie a aby se jim přiznávala důležitost, již si zaslouží jako důkaz okamžité solidarity Evropské unie se zeměmi zasaženými neštěstím.

5.   Závěry

5.1

EHSV podporuje obsah sdělení ke zlepšení mechanismu civilní ochrany Společenství. Avšak domnívá se, že je možné je v některých konkrétních otázkách vylepšit, a především se domnívá, že některé z našich připomínek jsou plodem hodnocení představitelů organizované občanské společnosti, zastoupených ve Výboru.

5.2

Ze všeho nejdříve by se měl zvolit vhodný právní nástroj, neboť je to nutné k tomu, aby se naplnění navrhovaných opatření stalo závazným. Domníváme se, že nařízení (9) představuje takový vhodný harmonizační a přinucovací nástroj pro všechny členské státy EU.

5.3

Dále je třeba zdůraznit otázku rozpočtových prostředků určených pro mechanismus, které by měly pokrýt náklady spojené s náborem personálu a nákupem vlastních prostředků. Také by se navzdory tomu, že sdělení nekonkretizuje finanční pomoc určenou členským státům, mělo v novém návrhu na Fond solidarity (10) počítat se všemi typy přírodních katastrof včetně extrémního sucha.

5.4

Ze zlepšení, která EHSV navrhuje ke zlepšení mechanismu a která jsou obsažena v připomínkách tohoto stanoviska, je třeba zdůraznit:

vytvoření satelitního komunikačního systému,

vytvoření asistenčních jednotek vlastních tomuto mechanismu,

určení osob a jednotek v EU, zvláště pro práci v zahraničí,

regionalizaci operačních základen a koordinace mezi nimi,

technický výcvik jednotek, přičemž je třeba mít na zřeteli otázku jazyků.

5.5

EHSV jakožto zástupce organizované občanské společnosti chce veřejně podpořit dobrovolnickou činnost při katastrofách. Často dlouhodobá a bezplatná práce dobrovolníků je nejen projevem solidarity, ale také nepostradatelnou činností při odstraňování jak materiálních, tak lidských škod v oblastech stižených katastrofami.

V Bruselu dne 14. prosince 2005.

předsedkyně

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Anne-Marie SIGMUND


(1)  Dne 6. dubna 2005 Komise představila – KOM(2005) 124 v konečném znění – následující nástroje: Sdělení, kterým se stanoví rámcový program „Bezpečnost a ochrana svobod“ pro období 2007–2013; Rozhodnutí Rady, kterým se stanoví specifický program „Prevence, připravenost a zvládání následků teroristických útoků“ na roky 2007–2013; Rozhodnutí Rady – Obecný program „Bezpečnost a ochrana svobod“ (SEK(2005) 436).

(2)  Rozhodnutí Rady č. 2001/792/ES, Euratom.

(3)  Rozhodnutí Rady č. 1999/847/ES z 9. prosince 1999.

(4)  KOM(2005)113 v konečném znění / 2005/0052 (CNS) z 6. dubna 2005.

(5)  Rozhodnutí č. 2001/792/ES, článek 6.

(6)  Již citovaný návrh nařízení Rady z 6.4.2005.

(7)  Komunikační systém mechanismu

(8)  Monitorovací a informační středisko („Monitoring and Information Centre“)

(9)  Byl vypracován například návrh nařízení, kterým se vytváří nástroj pro rychlou reakci a připravenost na mimořádně vážné události. KOM(2005) 113 v konečném znění ze 6. 4. 2005

(10)  KOM(2005) 108 v konečném znění, přijat 6. 4. 2005


17.3.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 65/46


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Společné podniky v odvětví rybolovu – současná situace a výhled do budoucnosti

(2006/C 65/09)

Dne 14. července 2005 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 Jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko ve věci: Společné podniky v odvětví rybolovu – současná situace a výhled do budoucnosti.

Specializovaná sekce „Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí“, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 9. listopadu 2005. Zpravodajem byl pan Sarró Iparraguirre.

Na 422. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 14. a 15. prosince 2005 (jednání ze dne 14. prosince 2005), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 122 hlasy pro, žádným proti a 10 členů se zdrželo hlasování.

1.   Úvod

1.1

Společná rybářská politika (SRP) poprvé charakterizovala společné podniky jako nástroj strukturální politiky v nařízení 3944/90, když je definovala jako „soukromou společnost sestávající z jednoho nebo více rejdařů Společenství a jednoho či více společníků z třetí země, s níž Společenství udržuje vztahy, kteří jsou propojeni smlouvou pro společné podniky a mají za cíl vytěžovat a využívat rybolovné zdroje, které se nacházejí ve vodách patřících pod svrchovanost a/nebo správu těchto třetích zemí, za účelem přednostního zásobování trhu Společenství“  (1). V devadesátých letech se SRP v porovnání s minulostí výrazně vyvinula a zažil se pojem „modrá Evropa“, který je dnes opět aktuální, dokonce v širších debatách, které mají za cíl vytvoření společné námořní politiky.

1.2

Koncepce společných podniků nebyla během vývoje SRP přezkoumána, a proto zůstaly výlučně alternativním nástrojem rybářské strukturální politiky k vyřazení nebo konečnému vývozu lodí, jak je definováno v odpovídajících článcích nařízení, které jsou citovány dále ve stanovisku v odstavci 2.1.2. Proto se platné nařízení uplatňovalo pouze jako finanční kontrola.

1.3

Společné podniky v odvětví rybolovu jsou ovšem daleko více než pouhé nástroje strukturální politiky rybolovu; představují prostředky k dosažení řady cílů, které jsou jasně stanoveny v různých textech a platných nařízeních Evropské unie týkajících se zásobování trhu, politiky spolupráce, politiky zaměstnanosti, politiky regionálního rozvoje, podpory zodpovědného rybářství, působení Evropské unie v různých regionálních rybářských organizacích a obecně podílu kapitálu a kvalifikovaných pracovníků členských států na udržitelných investičních projektech v různých zemích a na různých trzích.

1.4

Po reformě SRP nemají sice společné podniky již žádnou funkci jako nástroj strukturální politiky, ale je zároveň zřejmé (jak bude dále uvedeno), že v současnosti téměř neexistují nařízení, která by společným podnikům propůjčovala specifický rámec na základě vlastních pravomocí a politik EU.

1.5

Ve stanoviscích vyžádaných Komisí Výbor vždy upozorňoval na to, že je třeba přizpůsobit společné podniky v odvětví rybolovu nové společné politice rybolovu. Tak se vyjádřil během projednávání této politiky ve stanovisku, které EHSV vydal k návrhu nařízení Rady k zavedení reformy SRP (2). Opakoval to ve stanovisku o Evropském rybářském fondu (3) k návrhu nařízení Rady týkajícímu se zmíněného fondu (4) a toto bylo veřejně sděleno také komisaři pro rybolov během jeho návštěvy specializované sekce NAT EHSV dne 16. června 2005; komisař souhlasil se zvážením tohoto sdělení.

1.6

Cílem tohoto stanoviska je prohloubit postoj EHSV a poskytnout další argumenty ve prospěch změny v koncepci společných podniků a s tím souvisejících právních předpisů, vycházeje přitom z oficiálních dokumentů a faktů v nich obsažených.

1.7

Pokud bude změna koncepce přijata, bude zapotřebí vytvořit obsáhlý a specifický popis tohoto typu podniků, jelikož jsou výjimečným jevem v mezinárodním obchodu a otevírají Evropské unii specifické možnosti pro působení na poli mezinárodních vztahů.

2.   Obecné poznámky

2.1   Zavedení společných podniků do práva Evropské unie

2.1.1

Společné podniky v odvětví rybolovu byly zavedeny do zákonodárství Společenství na základě nařízení Rady č. 3944/90, které změnilo nařízení Rady č. 4028/86, jako nástroj pro snížení kapacity rybářské flotily Společenství a pro zásobování trhu Společenství s ohledem na omezenost zdrojů ve vodách Společenství a zákaz přístupu do výlučných ekonomických zón třetích zemí. Tento přístup má čtyři důvody: zamezení nadměrné kapacity, zaručení dodávek, udržení části pracovních míst a realizace politických a obchodních dohod s třetími zeměmi (5). S cílem zavést tato opatření bylo přijato nařízení Komise č. 1956/1991 (6).

2.1.2

Přijetím nařízení Rady (EHS) č. 2080/93 (7) a č. 3699/93 (8) bylo financování společných podniků v odvětví rybolovu integrováno do Finančního nástroje pro orientaci rybolovu (FNOR). V souladu s principem subsidiarity byly členské země zodpovědné za výběr, provedení a kontrolu projektů, jako i za platbu odměn. Tyto podpory byly původně shodné s odměnami, které se vyplácely za vyřazení nebo vývoz lodí, a nyní představují 80 % odměny, která je vyplácena za vyřazení lodi. Rejdař Společenství se tedy mohl oprávněně domnívat, že rozdíl mezi odměnou za vyřazení lodi a odměnou za vývoz lodi do společného podniku je zapříčiněn tím, že mezi EU a novým společným podnikem, který dostává loď či více lodí od rejdaře, dále existuje vztah podpory. Tyto principy byly dále platné v nařízení Rady č. 2468/98 ze dne 3. listopadu 1998 (9), které změnilo nařízení Rady č. 3699/93, jako i v nařízení Rady č. 2792/1999 ze dne 17. prosince 1999 (10), i když je třeba zdůraznit, že poslední jmenované nařízení definovalo společný podnik zjednodušeně jako „jakoukoliv obchodní společnost s jedním či více společníky z třetí země, ve které je loď registrována  (11)“.

2.2   Bezprostřední příčiny

2.2.1

„Zelená kniha o budoucnosti společné politiky rybolovu“ (12) uznala, že kapacita flotily Evropské unie je nadměrná, zároveň ovšem konstatovala globalizaci v rybářském odvětví a oprávněnou snahu řady rozvojových zemí o rozšíření jejich vlastního rybolovného průmyslu. S ohledem na vysoké kapitálové nároky na investice do rybolovu (flotila, přístavy, mrazáky, továrny etc.), které zelená kniha uznává, měly tyto tři body vést ke konkrétní debatě o důležitosti společných podniků, jež by měla být větší, než vyplývá z oficiálních dokumentů té doby (13).

2.2.1.1

Společné podniky v odvětví rybolovu jsou prostředkem, jak se může EU podílet a jak může investovat do rozvoje rybolovného odvětví v rozvojových zemích, čímž umožní vytvoření a růst plně rozvinutého odvětví. Dodávání rybářských plavidel těmto podnikům je prospěšné nejen pro rybářské aktivity, ale i pro různé jiné sektory, jako přístavy, služby (opravy, inženýrství, zásobování potravinami, úschova, překládání, nakládání a vykládání, služby pro posádku, cesty atd.), zachování mrazící sítě (které je vyžadováno směrnicemi EU pro bezpečnost v potravinářství prostřednictvím investic do nákladných mrazících zařízení), dodržování hygienických norem pro potraviny a konečně i vytvoření zpracovatelského průmyslu.

2.2.1.1.1

Společné podniky umožní nejen zachovat kvalitní pracovní místa v Evropě, vysoké a střední funkce v rámci hierarchie posádky, ale zároveň vytvořit mnoho pracovních míst na lodích a ve firmách v oblasti služeb, které vznikají v jejich okolí. Toto zaměstnání může být vhodnou alternativou pro místní rybáře (pokud jde o pracovní podmínky a příjem), kterým jinak zbývá jen tradiční rybolov, často nevýkonný a škodlivý pro vlastní zdroje, jelikož chybějí nebo jsou nedostačující mechanismy pro kontrolu, uskladnění či prodej atd.

2.2.1.2

Tvorba místního bohatství a vývoz úlovků (dále zpracovaných či nezpracovaných) umožňuje vytváření hodnotných mezinárodních řetězců, ve kterých jsou výnosy spravedlivěji rozděleny, a exponenciálně navýšit HDP a příjem na hlavu vytvářené v tomto odvětví v příslušné zemi, čímž se postupně vytváří industrializované odvětví tam, kde dříve existoval výlučně pobřežní rybolov s nedostatečnými hygienickými a obchodními standardy.

2.2.1.3

Společné podniky v odvětví rybolovu byly nuceny zavázat se k prioritnímu zásobování evropských trhů, což zaručuje a udržuje investice ze strany rejdařů, průmyslových partnerů, členských států a EU (pomocí podpor) a umožňuje zásobovat deficitní trh Společenství, ve kterém se zvyšuje spotřeba ryb na základě doporučení vědeckých a veřejných institucí evropským občanům ohledně zdravé a pestré výživy. Kromě toho musí zásobování přísně dodržovat potravinářské směrnice Evropské unie.

2.2.1.4

Aktivity společných podniků v oblastech závislých na rybolovu uvnitř Evropské unie umožňují udržení zaměstnanosti v odvětví tím, že zůstávají zachovány kanceláře, technická zařízení a dodavatelské pobočky podniků v Evropě a pracovní místa v pomocném průmyslu, ať již přímo, v případech, kdy se velké lodi vracejí do svých domovských přístavů v Evropě za účelem provedení pravidelné čtyřleté opravy, nebo nepřímo, vytvářením sítě služeb „know-how“ s místním sektorem služeb, který byl zmíněn výše.

2.2.1.5

Společné podniky v odvětví rybolovu dodávají Evropské unii potřebná data pro pozorování a kontrolu úlovků ve vodách třetích zemí a vodách mezinárodních, protože existují právní vazby s rybářskými společnostmi v zemích původu. To umožňuje EU zastávat vedoucí postavení v odpovídajících regionálních rybářských organizacích, které existují nebo jsou organizovány pod záštitou FAO (organizací OSN kompetentní v této oblasti) (14). Je tomu tak proto, že z důvodu finanční kontroly ze strany Komise, členských států a Účetního dvora musí společné podniky dodávat členským státům půlroční zprávy o úlovcích.

2.2.1.6

Společné podniky také umožňují udržovat zastoupení zájmů EU v odvětví rybolovu v mezinárodních vodách a rybolovných zónách, se standardy vyžadovanými evropskými, právně zakotvenými požadavky na udržitelný rybolov, zachování a obhospodařování zdrojů, bezpečnost na palubě lodí, kontrolu, potravinovou bezpečnost atd. Tím by bylo zabráněno, nebo by se tak minimalizoval negativní vliv zahraničních rybářských flotil, které nepřispívají k rybářskému a průmyslovému rozvoji třetí země a nezaručují kvalitu výrobků, jejichž cílovým odbytištěm je Evropská unie, a neumožňují vhodnou kontrolu zodpovědného obhospodařování zdrojů.

2.2.1.7

Pomocí společných podniků může Evropská unie účinně přispět k rozvoji místního rybářského průmyslu v zemích, se kterými uzavřela rybolovné dohody a ve kterých působí společné podniky nebo společnosti třetích zemí kontrolované evropskými podnikateli. Zmíněný rybolovný průmysl prospívá trvalým zásobováním trhů mořskými výrobky jak třetím zemím, tak Evropské unii.

2.2.2

Tato odůvodnění se ovšem neodrazila ani nepřímo ve jmenované zelené knize, ani v odstavci 3.9 o „mezinárodním rozměru SRP“ (15), ani v odstavci 5.8 o „mezinárodních vztazích“ (16). Společné podniky nejsou ani jednou zmíněny jako účinný nástroj k uplatňování zásad rybářské politiky definovaných v zelené knize, i když byly do roku 2002 předmětem četných právních předpisů Společenství, jak se uvádí v tomto stanovisku.

2.2.3

Prakticky úplné vypuštění společných podniků z nové SRP je doloženo tím, že poslední zpráva s obsáhlými údaji vyžádaná Komisí pochází z roku 2001 a lodi připadající společným podnikům v ní nejsou uváděny odděleně (17). Předtím byl proveden specifický průzkum k posouzení společných podniků v kontextu strukturálních opatření v odvětví rybolovu (Etude de bilan des sociétés mixtes dans le contexte des interventions structurelles dans le domaine de la pêche), který byl předložen 16. června 2000. Z tohoto dokladu vyplývá, že v současnosti existuje asi 300 společných podniků, které disponují více než 600 loďmi. Tyto podniky však nyní vypadly z právních předpisů Společenství v odvětví rybolovu a nacházejí se v právním vakuu. Nyní existují pouze jako zahraniční podniky, na kterých se podílejí partneři ze Společenství a které mají povinnost prioritně zásobovat a pravidelně informovat Evropskou unii, mají ovšem jen ochranu, kterou zaručují bilaterální dohody mezi zemí původu a zemí určení o vzájemné ochraně investic.

2.3   Současná situace

2.3.1

V průběhu prací na konečném znění citované zelené knihy byla schválena nařízení Rady (ES) č. 1263/1999 ze dne 21. června 1999 o finančním nástroji pro orientaci rybolovu (18) a nařízení Rady (ES) č. 2792/1999 ze dne 17. prosince 1999 ke stanovení modalit a podmínek pro strukturální opatření Společenství v odvětví rybolovu (19). Těmito nařízeními byla prodloužena právní existence společných podniků v odvětví rybolovu v rámci FNOR do vypršení jejich platnosti, tedy do 31. prosince 2006.

2.3.2

Nařízením Rady (ES) č. 2369/2002 ze dne 20. prosince 2002, které mění nařízení č. 2792/1999 ke stanovení modalit a podmínek pro strukturální opatření Společenství v odvětví rybolovu, byly společné podniky k 31. prosinci 2004 prakticky vyloučeny ze strukturální politiky Společenství v odvětví rybolovu (20). Společné podniky jsou však nadále součástí acquis, neboť jsou pro ně závazné předpisy, které platily v době jejich vzniku, ale chybí jim střednědobě a dlouhodobě platný specifický právní předpis.

2.3.3

Zásada, na jejímž základě byly zrušeny podpory pro společné podniky v odvětví rybolovu a odpadly veškeré odkazy na ně v právních předpisech, se nachází v bodě odůvodnění 5 posledně jmenovaného nařízení, podle kterého má být finanční odměna FNOR přidělována v první řadě za vyřazování rybářských lodí. Snížení rybolovné kapacity je pouze jedním z mnoha cílů politiky Společenství, k jejichž dosažení mohou společné podniky sloužit, jak bude vysvětleno dále v textu.

3.   Zvláštní připomínky

3.1

Smysl pokračování specifických opatření pro společné podniky v odvětví rybolovu v rámci FNOR

3.1.1

Proti vyloučení z platných právních předpisů hovoří to, že společné podniky v odvětví rybolovu se zakládají na hospodářském konceptu, který je velmi vhodný pro globalizovanou ekonomiku, neboť na jedné straně nabízí úsporu nákladů (které jsou v cílové zemi zpravidla nižší než v zemi původu, členském státě EU), na druhé straně se podporuje přenos technologií, tvorba a dělení přidané hodnoty, přístup ke zdrojům a zásobování trhů.

3.1.2

Společné podniky v odvětví rybolovu pomáhají na jedné straně k dílčímu zachování pracovních míst na pevnině i na moři v oblastech EU, které jsou odkázány na rybolov, na druhé straně vytváří nová pracovní místa pro kvalifikovanější pracovní sílu ve třetích zemích, kde podniky sídlí, k čemuž patří i vzdělávání zaměstnanců a navazující vzdělávací programy v cílové zemi.

3.1.3

Společné podniky v odvětví rybolovu byly začleněny do práva Společenství v rámci strukturální politiky v roce 1990, tedy před patnácti lety, a ukázalo se po celé toto období, že jsou účinným nástrojem. Nevhodným vyloučením společných podniků z nové SRP Komise a z právních předpisů platných od 1. ledna 2005 ztrácí Evropská unie účinný nástroj hospodářské spolupráce s třetími zeměmi – převážně rozvojovými –, a navíc to může narušit nezbytnou důvěru, která by měla být základem vztahů mezi evropskými podniky a institucemi Společenství.

3.1.4

Společné podniky v odvětví rybolovu mohou a musejí figurovat v multilaterálních a bilaterálních dohodách s třetími zeměmi o spolupráci jako zvláštní kapitola a v konkrétních ustanoveních by měla být zohledněna jejich specifická situace jak ve vztahu k vlastnímu rybolovu, tak co se týče podpory a ochrany evropských investic v zahraničí, cla, zaměstnanosti, daňového práva atd.

3.1.5

Společné podniky v odvětví rybolovu mohou sice podle platné právní normy spadat pod tzv. partnerské dohody, v praxi ovšem nebyly zaznamenány žádné výrazné výsledky, proto by byl třeba právní předpis, který by koordinoval kompetence různých pracovišť Komise (Generální ředitelství pro rozvoj, Generální ředitelství pro spolupráci a Generální ředitelství pro rybolov) a který by podnikatelům a jiným aktérům v odvětví vyjasnil, jak mají jednat v rámci těchto dohod nebo jiných stávajících nástrojů, aby se dosáhlo zmíněných výrazných výsledků.

4.   Závěry

4.1

Výbor považuje za vhodné, aby společné podniky v odvětví rybolovu, které již nepředstavují strukturální alternativu k vyřazování rybářských lodí v rámci řízení kapacity flotily, byly při probíhajícím přezkoumání společné politiky rybolovu a v souladu se závěry Rady z 19. července 2004 (21) uznány jako nástroj sloužící k zásobování trhů a k obsáhlému působení v tomto odvětví. Evropská unie může uplatňovat tento nástroj v rámci svých vlastních kompetencí a mezinárodních a regionálních závazků jako i bilaterálních dohod s cílem účinně provádět společnou rybářskou politiku v souladu se zásadami FAO a WTO; musí se však postarat o to, aby nedošlo ke zvýšení rybolovných kapacit, které by mohlo vést k nadměrnému využívání zdrojů.

4.2

Výbor považuje za nutné aby:

4.2.1

Komise provedla podrobnou studii a bilanci současné situace a potenciálu společných podniků v odvětví rybolovu a předala její závěry ostatním institucím Společenství a příslušným odvětvím;

4.2.2

do platného zákonodárství Společenství byla zavedena nutná opatření a mechanismy nezbytné k tomu, aby společné podniky v odvětví rybolovu dlouhodobě získaly právní jistotu a stabilitu pro činnost v rámci bilaterálních nebo multilaterálních dohod s třetími zeměmi a aby byla zohledněna specifičnost jejich činnosti a jejich význam pro obhospodařování rybolovných zdrojů, zásobování trhů, tvorbu pracovních míst v oblastech závislých na rybolovu, vytváření přidané hodnoty, pro spolupráci a mezinárodní obchod.

V Bruselu dne 14. prosince 2005.

předsedkyně

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Anne-Marie SIGMUND


(1)  Čl. 21 a) nař. 3944/90.

(2)  Úř. věst. C 85, 08.04.2003.

(3)  Úř. věst. C 267, 27.10.2005 (odstavce 3.5.1.1.2.1 a 5.5 druhá odrážka).

(4)  KOM(2004) 497 v konečném znění – 2004/0169 (CNS).

(5)  Etude de bilan des sociétés mixtes dans le contexte des interventions structurelles dans le domaine de la pęche, COFREPECHE 16.6.2000 (http://europa.eu.int/comm/fisheries/doc_et_publ/liste_publi/bilansm.pdf).

(6)  Nařízení Komise (EHS) č. 1956/91 ze dne 21.června 1991, které zavádí prováděcí opatření k nařízení Rady (EHS) č. 4028/86 ohledně opatření k podpoře zakládání společných podniků – Úř. věst. L 181,08.07.1991, s. 1– 28.

(7)  Úř. věstník L 193, 31.7.1993, s. 1..

(8)  Úř. věstník L 346, 31.12.1993, s. 1..

(9)  Úř. věstník L 312, 20.11.1998, s. 19..

(10)  Úř. věstník L 337, 30.12.1999, s. 10..

(11)  Článek 8.1, druhý odstavec nařízení Rady č. 2792/1999 ze dne 17. prosince 1999.

(12)  KOM(2001) 135 v konečném znění, 20.3.2001.

(13)  Sdělení Komise o integrovaném rámci pro partnerské dohody v oblasti rybolovu s třetími zeměmi KOM (2002)637 v konečném znění z 23.12.2002, s. 7 a pozn. 15 na stejné straně.

(14)  http://www.fao.org/fi/inicio.asp.

(15)  s. 19

(16)  s. 38 až 42

(17)  „European Distant Water Fishing Fleet“ some principles and some data, duben 2001, francouzská a anglická verze jsou na stránkách generálního ředitelství Komise pro rybolov.

(18)  Úř. věst. L 161, 26.6.1999.

(19)  Úř. věst. L 337, 30.12.1999, s. 10.

(20)  Úř. věst. L 258, 31.12.2002, s. 49.

(21)  Viz dokument 11234/2/04 rev. 2 (tisk 221) k dispozici na stránkách www.consilium.eu.int.


17.3.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 65/50


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k Návrhu nařízení Rady, kterým se stanoví klasifikační stupnice Společenství pro jatečně upravená těla dospělých kusů skotu

KOM(2005) 402 v konečném znění – 2005/0171 (CNS)

(2006/C 65/10)

Dne 7. října 2005 se Rada, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci výše uvedené.

Specializovaná sekce „Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí“, kterou Výbor pověřil přípravou prací na toto téma, přijala stanovisko dne 9. listopadu 2005. Zpravodajem byl pan Frank Allen.

Na 422. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 14. a 15. prosince 2005 (jednání ze dne 14. prosince), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 127 hlasy pro, 5 členů se zdrželo hlasování.

1.   Úvod

1.1

Účelem tohoto návrhu je provedení kodifikace nařízení Rady (EHS) č. 1208/81 ze dne 28. dubna 1981, kterým se stanoví klasifikační stupnice Společenství pro jatečně upravená těla dospělých kusů skotu (1). Nařízení nahradí různé akty, které jsou do něj začleněny (2), zcela zachovává jejich obsah, a omezuje se tak pouze na jejich spojení a zapracování pouze takových formálních změn, které vyžaduje samotná kodifikace.

2.   Obecné připomínky

2.1

Výbor považuje za velmi užitečné začlenit všechny texty do jedné směrnice. V kontextu lidové Evropy přikládá Výbor stejně jako Komise velký význam zjednodušování a vyjasňování práva Společenství, tak aby bylo jasnější a přístupnější řadovým občanům, tedy aby jim poskytlo nové příležitosti a možnosti využít zvláštních práv, která jim náležejí.

2.2

Bylo zajištěno, aby tato kompilace ustanovení neobsahovala žádné změny podstaty a sloužila pouze k prezentaci práva Společenství jasným a transparentním způsobem. Výbor vyjadřuje svou plnou podporu tomuto cíli a ve světle těchto záruk návrh vítá.

V Bruselu dne 14. prosince 2005.

předsedkyně

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Anne-Marie SIGMUND


(1)  Prováděno v souladu se sdělením Komise Evropskému parlamentu a Radě – Kodifikace acquis communautaire, KOM(2001) 645 v konečném znění.

(2)  Viz příloha III tohoto návrhu.


17.3.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 65/51


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru na téma „Úloha technologických parků v průmyslové transformaci nových členských států EU“

(2006/C 65/11)

Evropský hospodářský a sociální výbor se dne 10. února 2005 rozhodl vypracovat v souladu s článkem 29, odst. 2 Jednacího řádu stanovisko k tématu: „Úloha technologických parků v průmyslové transformaci nových členských států EU“

Poradní komise pro průmyslové změny, která byla pověřena přípravou prací Výboru na toto téma, přijala stanovisko dne 23. listopadu 2005 (zpravodaj: pan TÓTH, spoluzpravodaj: pan KUBÍČEK).

Na 422. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 14. a 15. prosince 2005 (jednání dne 14. prosince) přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 127 hlasy pro a 6 se zdrželo hlasování.

1.   Úvod

1.1

Na zasedání v březnu 2005 se Rada Evropské unie rozhodla znovu zahájit Lisabonskou strategii a soustředit se na růst a zaměstnanost.

1.2

V doporučení č. 10667/05 z července 2005 Evropská rada vyslovila návrhy v rámci integrovaných hlavních směrů ohledně hlavních směrů hospodářských politik (HSHP) na období 2005-2008).

1.3

Osmý směr HSHP se týká nezbytnosti usnadnit všechny druhy inovace v členských státech. Mezi prostředky navrženými za tímto účelem EHSV v tomto stanovisku poukazuje na to, že parky, o kterých pojednává, odpovídají všem podmínkám stanoveným Radou a mohou být považovány za „inovační střediska“, která jsou uvedena jako druhý způsob podpory inovace. Zdá se, že ve všech členských státech tyto parky na jedné straně spojují univerzity a výzkumné ústavy a na straně druhé podniky a zapojují orgány na místní a regionální úrovni, čímž přispívají k překonání technologických rozdílů mezi regiony.

1.4

EHSV dále zdůrazňuje, že parky, o kterých pojednává toto stanovisko, nyní v široké míře přispívají k plnění cíle desátého směru HSHP. Poskytují totiž základní prvky průmyslové síti, která je podle Rady v Evropě nezbytná, a díky své výjimečné konkurenceschopnosti posilují průmyslovou základnu Unie.

1.5

Parky v nových členských státech EU jsou strukturovány podle zásad parků obdobného druhu již existujících v evropské patnáctce či na mnoha místech světa. I když se názvy liší – názvy, které se nejčastěji objevují v právnických formulacích, jsou „průmyslový park“, „vědecký park“, „technologický park“, „vědecko-technologické centrum“, „výzkumný park“, „obchodní park“, „inovační centrum“ a „technologický inkubátor“ – účel je vždy stejný. Park je na jedné straně místem, kde spolupůsobí věda a technologie a na straně druhé ekonomický rozvoj. Soustřeďuje součinnost plynoucí ze spolupráce mezi institucemi a podniky s cílem zjednodušit přístup na trh a sdružuje vysoce odborné specializované služby, které usnadňují jeho využívání tím, že věnuje zvláštní pozornost vzniku podniků, podpoře zaměstnanců při vytváření vlastních podniků a vytváření sítí kontaktů.

1.6

Bulharsko a Rumunsko, oba budoucí členské státy, které s EU zahájily jednání o přístupu, vydaly v oblasti průmyslových a technologických parků zákony.

1.7

Parky poskytují globální rámec a nezbytné prostředky pro usnadnění inovace a podporu územního rozvoje. Jejich činnost obvykle zahrnuje zakládání podniků, podporu přenosu technologie a programy na podporu neformálních investorů („business angels“). Navíc poskytují jedinečnou příležitost k podporování a usnadňování transakcí rizikového kapitálu. Parky pozitivně přispívají k vytváření, zahajování a provádění shodných či podobných programů Společenství. Představují efektivní partnery, kteří jsou schopní vyvíjet činnost ve spolupráci s ostatními subjekty.

1.8

Zřízení a rozvoj parků v deseti nových členských státech obvykle proběhlo souběžně s převedením zásad ochrany životního prostředí do praxe. V rámci nových institucí bylo toto převedení do praxe od počátku zaručeno přísnými environmentálními normami, které vstoupily v platnost po harmonizaci, jež byla předběžnou podmínkou přistoupení. V rámci budování parků na základě reorganizace či průmyslových změn představuje otevření parku nejčastěji první krok pro zavedení řešení, jež respektují životní prostředí.

1.9

Průmyslové parky jsou výsledkem společného vlivu několika rozvojových trendů. Jsou regionální (místní) reakcí na globalizaci, odpovídají nezbytnosti překonat různé kulturní, národní a národnostní problémy, jakož i nutnosti vyrovnat hluboké rozdíly v oblasti hospodářského rozvoje.

1.10

Řešení, jež parky poskytly, měla jasně pozitivní dopad na zaměstnanost, protože vytvořila řadu nových pracovních míst (např. v Maďarsku bylo od r. 1997 vytvořeno více než 140 000 nových pracovních míst). Rozvoj parků měl též pozitivní vliv na usídlování podniků v daných regionech a umožnil předvídat desindustrializaci (od r. 1997 se více než 2 500 podniků usídlilo v maďarských průmyslových parcích). Takto vytvořená pracovní místa jsou obecně spojena se špičkovými technologiemi, vyžadují velmi hluboké specializované znalosti, aby bylo možné reagovat na výzvy průmyslové restrukturalizace.

1.11

V rozvinutějších evropských zemích a zvláště v případě evropské patnáctky se institucionální, právní a finanční systém regionalizace rozvíjel po desetiletí. Totéž platí i pro struktury průmyslového rozvoje a terminologie, které nejlépe reagují na měnící se podmínky hospodářského růstu a systému státních dotací a dotací Společenství. V nových členských státech se jedná zvláště o pokrok, který je třeba učinit, aby se v těchto oblastech dohnalo zpoždění a dosáhlo se úrovně ostatních států Unie, které zaujímají přední místo. V souvislosti s těmito snahami byla vždy průmyslovým parkům věnována zvláštní pozornost a bude tomu tak i v budoucnu. Tyto parky totiž napomáhají zlepšit konkurenceschopnost, vyrovnat rozdíly v územním rozvoji a nalézt řešení pro problém zaměstnanosti. Specifické je na této situaci to, že hospodářské a sociální vztahy, které převládaly při vstupu do Unie, mají vždy dva aspekty. Stále se vyskytují tradiční institucionální, řídící a finanční prvky, ačkoliv jsou z velké části na ústupu, a existují souběžně se stále více rozhodujícími prvky řízení a správy, které se začaly nedávno rozvíjet.

Ve vstupujících zemích svědčí vznik průmyslových parků o nových ambicích v hospodářské a průmyslové politice a v politice územního rozvoje.

1.12

Cílem tohoto stanoviska z vlastní iniciativy je poukázat na potenciál průmyslových parků a prvky, které je spojují, se zřetelem na úlohu, kterou má plnit Unie. Tyto infrastruktury, jež podporují hospodářskou a sociální soudržnost, si zaslouží zvláštní pozornost vzhledem k průmyslových změnám. Je třeba zdůraznit, že právě vytvoření interního právního řádu EU posílilo úlohu průmyslových parků v zemích Unie. Některé nové členské státy a země, jež vyjednávají o přistoupení, již před několika lety zareagovaly na tento vývoj. Navíc tyto strategie hospodářské politiky, které ve své komplexnosti berou v úvahu potenciál průmyslových parků a určují směr, kterým by se měly ubírat v souladu s požadavky mezinárodní integrace, nebyly všude stanoveny.

1.13

V dokumentu IP/05/1252 Komise evropský komisař pro podnikání a průmyslovou politiku uvádí spolu s evropským komisařem pro vědu a výzkum, že se inovace a výzkum nachází ve středu podnikání. V této souvislosti jsou důležitá inovační střediska a průmyslové klastry orientované na výzkum. Bod 3.2 doprovodného akčního plánu vyzývá k podpoře takových organizací a vyzývá členské státy, aby plně využívaly zdrojů strukturálních fondů (MEMO/05/366).

1.14

Průmyslové, technologické, vědecké parky a jiné struktury s obdobným názvem hrají úlohu inovačního střediska, čímž přispívají k realizaci priorit současné fáze provádění HSHP na období 2005-2008 a Lisabonské strategie. Prostřednictvím tohoto stanoviska z vlastní iniciativy si Evropský hospodářský a sociální výbor přeje na jedné straně podpořit spolupráci a rozvoj mezi strukturami stejného typu v evropské patnáctce a na straně druhé v deseti nových členských státech. Dále Výbor usiluje o zlepšení dostupnosti dotací přidělovaných Evropskou komisí a způsobů financování poskytovaných ostatními institucemi Unie průmyslovým, technologickým, vědeckým a jiným parkům ve všech členských zemí EU.

2.   Průmyslový park jako inovační středisko – druhy parků a jejich rozvoj ve světě

2.1   Druhy parků

Z mezinárodních zkušeností, jakož i z výše citovaných zdrojů vyplývá závěr, že vlastně neexistují dva totožné průmyslové parky. Na druhé straně je běžné, že v témž parku dochází k neustálým změnám. Rozvíjející se struktury svědčí o této rozmanitosti, jakož i o schopnosti průmyslových parků přizpůsobit se měnícím se potřebám. Z toho důvodu jsme se rozhodli pro globální výklad pojmu „inovační středisko“, který přesahuje činnost v parcích, jež by souvisela pouze s inovací v průmyslovém, technologickém a vědeckém sektoru a v dalších sektorech, a zvolili jsme význam široké řady činností vytvářejících určitou hodnotu.

Tento přístup je v souladu s termíny, jež používá Evropská komise pro označení středisek konkurenceschopnosti a inovace. Podle definice Komise se střediska vyznačují úzkou spoluprácí mezi státními či soukromými podniky, vzdělávacími institucemi a výzkumnými ústavy na určitém ohraničeném území. Středisko realizuje společné projekty inovačního charakteru a vytváří součinnost mezi různými místními subjekty. Tato spolupráce se soustředí na určité technologické či vědecké oblasti a musí poskytovat nezbytné prostředky, aby byla zaručena mezinárodní konkurenceschopnost a transparentnost.

2.2

Mezi parky, které lze řadit podle funkce (účelu), patří:

vědecké parky,

technologické parky,

inovační střediska,

obchodní parky.

Celkovou organizační strukturou se vyznačují:

vědecko-technologické centrum,

technologické středisko,

technologický distrikt,

podnikatelská oblast a metadistrikt.

Co se týče způsobu vybudování, lze jmenovat dva základní druhy parků, které se značně odlišují:

průmyslové parky typu „greenfield

parky vybudované v rekonstruovaných střediscích.

2.3

Parky se v jednotlivých fázích vývoje neustále mění. Místo obrovských průmyslových infrastruktur se objevují spíše zařízení, která jsou schopná poskytovat důmyslnější a vyšší přidanou hodnotu, v nichž hrají informační a komunikační technologie a široká řada inovačních služeb poskytovaných správou parku podnikům, které se zde usídlují, stále větší úlohu.

3.   Situace v nových členských státech Unie

3.1

V deseti členských státech, které vstoupily do Unie 1. května 2004, se převážně vyskytují průmyslové parky odpovídající některým druhům infrastruktur podrobně popsaným v odstavci 2.1. Na Kypru je několik struktur zvaných „inkubátory podniků“. Tyto soukromé struktury jsou částečně financované státem a spravují různé konkrétní projekty.

3.2

České republice bylo vytvořeno 82 průmyslových zón prostřednictvím CzechInvestu, vládní agentury pro investice a podporu podnikání, v rámci vládního programu na podporu rozvoje průmyslových zón. V r. 2001 byl tento program doplněn o nové podprogramy s názvy jako „Regenerace průmyslových zón“, „Budování a regenerace leasingového majetku“ a „Akreditace průmyslových zón“.

3.3

Estonsku existuje několik druhů průmyslových parků s různými charakteristikami a názvy. Část vznikla díky podpoře místních orgánů a dalších organizací. Zabývají se především výzkumem a vývojem a spolupracují s velkými universitami. V této zemi nyní existují dva parky tohoto typu: v Tartu a Tallinnu. Průmyslové parky vzniklé na základě soukromých iniciativ sestávají z výdělečných podniků, které působí zejména v sektoru logistiky, obchodu, průmyslu a služeb.

3.4

Polsku vznikla většina průmyslových parků v posledních letech. Ačkoli nyní nemají téměř žádný ekonomický význam, je to dáno především tím, že v současnosti přitahuje investory, zvláště ty zahraniční, hlavně 14 speciálních ekonomických zón (SEZ). Tyto zóny byly vytvořeny vládními výnosy přijatými na základě právních ustanovení mezi lety 1995-1997 na období 20 let. S cílem podpořit regionální rozvoj byly založeny v regionech s málo rozvinutým průmyslem či v těch, kde byla nezbytná průmyslová restrukturalizace. Původně bylo investorům zaručeno 100 % osvobození od podnikové daně během prvních deseti let a 50 % osvobození během dalších deseti let, jakož i úplně osvobození od majetkové daně. 1. ledna 2001 byl preferenční systém harmonizován s normami Společenství. Zvláštní status SEZ by měl vypršet nejpozději v prosinci 2017, a proto lze usuzovat, že v budoucnu význam, počet a rozloha průmyslových parků vzrostou.

3.5

Lotyšsku nesou parky název „obchodní parky“. Podniky se zde usazují kvůli infrastrukturám a dalším administrativním výhodám, kterých se jim dostává. V Lotyšsku je národní program pro výzkum a vývoj řízen zákonem o inovaci.

3.6

Litvě přispělo odhodlané úsilí vlády, jejímž cílem bylo podpořit rozvoj průmyslu s vysokým počtem pracovní síly a s dosti vysokou přidanou hodnotou, jako je elektronický průmysl a automobilová elektronika, či rozvoj průmyslových odvětví a sektorů služeb vyžadujících vysoký znalostní kapitál, jako jsou biotechnologie, informační technologie a laserová technologie, k vytvoření průmyslové struktury země. Program rozvoje průmyslového parku, který byl zahájen v druhé polovině devadesátých let, je zaměřený na okolí velkých měst a disponuje organizovanou infrastrukturou, představuje jeden z nástrojů hospodářského rozvoje v Litvě. Vzhledem k blízkosti kvalifikované pracovní síly se úsilí o průmyslový rozvoj soustřeďuje v bezprostředním sousedství velkých měst.

3.7

Maďarsku zahájila vláda v r. 1997 systém rozvoje průmyslových parků. Návrhy na dlouhodobý rozvoj všech projektů průmyslového parku musí z hlediska způsobilosti posoudit ministerstvo hospodářství. Pokud je jejich úroveň vyhovující, získají tyto struktury právo nazývat se průmyslový park. Cílem průmyslových parků je zvýšení konkurenceschopnosti a tvorby pracovních míst, jakož i vytváření podmínek umožňujících činnost v sektoru průmyslu, logistiky a služeb, která odpovídá normám Společenství a respektuje životní prostředí. Maďarské průmyslové parky sdružují přibližně 2 500 zahraničních mezinárodních firem a maďarských malých a středních podniků a zaměstnávají přes140 000 pracujících.

3.8

Na Maltě svědčí statistiky z minulého roky o poměrně vysokém významu průmyslové výroby v hospodářství. Malta Enterprise, agentura pro podporu investic, vytvořila „Inkubační centrum podniků“ se záměrem podpořit rozvoj inovačních projektů zvláště v sektoru informačních technologií, telekomunikací a vývoje v oblasti strojního inženýrství, elektroinženýrství, průmyslového designu, obnovitelných energií a biotechnologií. Inkubační centrum poskytuje podnikům působícím v těchto oblastech možnosti investic a financování, jakož i různé infrastruktury nezbytné pro jejich provoz.

3.9

Na Slovensku jsou podpory pro průmyslové parky řízeny zákonem o průmyslových parcích (193/2001) novelizovaným v letech 2003 a 2004. V souladu s tímto zákonem se za průmyslové parky pokládají ty oblasti vyznačené v územním plánu, v jejichž obvodu vyvíjí jeden nebo více podniků průmyslovou činnost. Místní a regionální orgány mohou založit průmyslový park na pozemku, jejž mají ve vlastnictví. Zákon také zaručuje, že dvě či více obcí mohou na základě smlouvy společně vytvořit průmyslový park.

3.10

Ve Slovinsku se průmyslové parky nazývají „technologické parky“. Jejich cílem je podporovat vznik a rozvoj firemních projektů vyžadujících použití vyspělých technologií a širokou vědeckou přípravu. Tyto technologické parky také vytvářejí fyzické a znalostní infrastruktury nezbytné k provádění těchto iniciativ a zvláštní pozornost věnují potřebám malých a středních podniků. Působí též jako prostředník mezi podniky a vysokoškolskými ústavy. V dokumentech ministerstva hospodářství se uvádí, že technologický park je právnická osoba, která se též podílí na konkretizování projektů, na rozdíl od inkubátoru, který také představuje právnickou osobu, ale pouze vytváří podmínky pro jejich zahájení.

4.   Strategické cíle, modely

4.1

Ať jsou mezi průmyslovými parky jakékoli rozdíly, postupně vytvářejí síť, která se v kontextu hospodářské, průmyslové a inovační politiky dané země orientuje na dané veřejné cíle. Když se zabýváme prioritami správních orgánů, povšimneme si snahy „soustředěné na úkoly“– s důrazem na vládní zdroje – a snahy „soustředěné na šíření“– zaměřené na výsledek a synergie, jakož i jejich kombinace.

4.2

Oba typy definované na základě společných cílů se od sebe úplně neliší, protože např. finanční podpora špičkových technologií prostřednictvím průmyslových parků zlepšuje nejen situaci regionu, ale napomáhá též celkově pokroku inovace. Jde pouze o to, jak se stanoví priority.

5.   Lisabonský proces a průmyslové parky

5.1

Lisabonský proces považuje za zvláště důležité úkoly rozvoj inovace jako prostředek podpory růstu, zaměstnanosti a udržitelnosti, podporu šíření technologie, jakož i využívání a uvedení výsledků výzkumu a vývoje na trh. Mezi jeho organizačními, finančními a právními podmínkami mají průmyslové parky a struktury, které s nimi souvisejí, zvláště důležitou roli.

5.2

Průmyslové parky mají velice specifickou úlohu v podpoře inovace. Z toho důvodu se nestačí při vytváření seskupení průmyslových parků zabývat aspekty, které se týkají v úzkém slova smyslu průmyslu a zemědělství. Přínos vědecké akademické a univerzitní základny je čím dál tím nezbytnější k nalezení řešení pro výzvy, kterým čelí hospodářství. Zlepšit konkurenceschopnost, dosáhnout větší ekonomické pružnosti, využít předností lidských zdrojů – tyto cíle mohou být dosaženy pouze s pomocí vědecké základny a zvýšením hospodářské inovace.

6.   Přenos znalostí, inovace

6.1   Inovační střediska a poradenské agentury

6.1.1

Činnost těchto institucí není omezena pouze na jednu vytýčenou oblast, jelikož propojují vědu s hospodářstvím prostřednictvím služeb, které poskytují (buď bez zisku či na obchodní bázi) podnikům v kraji či v zemi. Hlavní rozdíl mezi různými kategoriemi spočívá v tom, jestli se tyto instituce považují za organizaci poskytující služby („dárce“) či podnik „příjemce“. Střediska a agentury podporují podniky a pomáhají jim využít výsledky výzkumu, přičemž v tomto procesu prakticky zastávají úlohu prostředníka. Naopak organizace, které poskytují služby týkající se výzkumu a vývoje, mají své výzkumné ústavy a v jistých případech jsou tyto ústavy dokonce součástí stejného útvaru jako cílové podniky.

6.1.2

Hlavní služby poskytované středisky a agenturami jsou poradenství, zprostředkování technologií, správa databáze obchodních informací, pořádání obchodních schůzek a veletrhů, zprostředkování kontaktů se specialisty, dodávání infrastruktury nezbytné k provádění pokusů, podpora zaměstnanců při vytváření vlastních podniků, zprostředkování kontaktů s business angels a zapojení do sítě.

6.1.3

Tyto organizace se věnují hlavně poradenství podnikům. Například inovační střediska v Nizozemí a ústavy pro výzkum a vývoj v Norsku hrají úlohu prostředníka. Služby, které poskytují podnikům, prakticky spočívají v seznamování s výsledky výzkumu a v pomoci při jejich osvojování. V Německu provádějí transferová centra a agentury technologický transfer přímějším způsobem, prostřednictvím poskytování tohoto druhu služeb, stejně jako servisní centra zpracovatelského průmyslu, která existují ve Spojených státech. Mezi jejich služby patří půjčky pro financování výzkumu, které jsou udělovány v rámci státních programů. Podnikům poskytují finanční podporu, aby mohly zaměstnávat universitní odborníky a částečně financovat jejich platy.

6.1.4

Agentury tohoto typu obvykle vznikají na základě veřejných iniciativ (či jsou případně prostředníkem obchodní komory, jako je tomu v Německu) a zjištění, že technologický rozvoj může být pro ty, jimž jsou tyto programy určeny, efektivní pouze tehdy, je-li jim poskytnuta vnější pomoc (obvykle státní) a že zefektivnění těchto programů je v dlouhodobém zájmu hospodářství. V rámci financování jsou zřejmé velké rozdíly. Např. v nizozemských centrech je rozpočet financován nizozemským ministerstvem hospodářství a část služeb se v nich poskytuje zdarma (prvních 16 hodin poradenství). V Norsku je činnost poradců pro výzkum a vývoj také financována státem. Např. v Německu a ve Spojených státech však centra dostávají finanční podporu ze specifického fondu, která postupně klesá (v Německu během tří let a ve Spojených státech od 50 % během šesti let), část služeb se poskytuje bezplatně a část se platí.

6.2   Instituce poskytující služby v oblasti výzkumu a vývoje

6.2.1

Instituce s lepší organizací, které budují užší vztahy mezi vědou a průmyslem, se vyznačují tím, že propojují výzkum, zejména v oblasti průmyslu, s vývojovými ústavy a podniky a také poskytují služby v oblasti výzkumu a vývoje především malým a středním podnikům na základě smluv, jež odpovídají přesným úkolům, a to s pomocí státního financování. Jejich činnost úzce souvisí s činností univerzit, je však třeba se jimi zabývat odděleně a odlišit je od univerzitních agentur a univerzitních parků.

6.2.2

Tyto organizace také vznikají na základě veřejných iniciativ a ostatně částečně vykonávají své aktivity ve státním rámci. V rámci své činnosti šíří výsledky vědeckého výzkumu částečně prováděného na zakázku soukromého (průmyslového) sektoru a částečně veřejného sektoru (ministerského). Mezi nimi nicméně existují značné rozdíly ohledně financování. Rozdíly mohou v některých případech představovat 10 % až 100 %.

6.3   Terminologie průmyslově-univerzitních parků

6.3.1

Tyto parky vznikají hlavně v blízkosti center znalostí, jako jsou univerzity a výzkumné ústavy, se kterými mají uzavřenou smlouvu, nebo jsou jejich součástí (jako v Maďarsku InfoPark či INNOTECH, inovační park Technické univerzity v Budapešti). Materiální podmínky jejich provozu jsou však zajišťovány veřejnými finančními prostředky (na národní nebo místní úrovni). Tyto parky vytvářejí prostřednictvím špičkové technické infrastruktury stále lepší podmínky, které jsou nezbytné pro inovaci. S pomocí technologického transferu se provádí stále více etap inovačního procesu, může dojít k rozšíření činnosti v různých parcích, k uvedení prodejného výrobku na trh a dokonce k jeho výrobě ve velkém měřítku či k vytvoření nového průmyslového odvětví.

6.3.2

Mnoho výzkumných parků a vědeckých parků vzniklo v oblastech, kde se staly základem prosperity a vytvořily mnoho vědeckých příležitostí. Takové oblasti existují ve Francii (například Lyon). Co se týče ostatních francouzských parků, velký význam má též typ vědecko-technologického centra, které je považováno za nové pojetí města. Stejným způsobem, i když v rámci programu, vznikly první japonské parky, vytvořené podle modelu vědecko-technologického centra, blízkého francouzskému typu. Nejznámější z těchto japonských parků je park v Tsukale, městě, které bylo založeno jako nové město zcela zaměřené na vědu jako investice typu „greenfield“. V současnosti vznikají vědecko-technologického centra z místních iniciativ. Ve Spojených státech, kde byly založeny první inovační parky, došlo k jejich vzniku též na obdobných místech (jako např. Silicon Valley či okolí Route 128 v Bostonu).

6.3.3

V současné době existují inovační parky ve všech zemích Evropské unie, od Lisabonu až po Athény. Parky, kterými jsme se doposud zabývali, jsou z organizací zaměřených na inovaci nejsložitější a představují největší organizační snahy, protože v rámci podpory inovace poskytují veškeré (výše uvedené) výhody parků.

7.   Doporučení

7.1

EHSV považuje za nezbytné, aby Evropská unie hrála v členských zemích a jejich různých regionech aktivní roli ve zřizování a rozvoji průmyslových a technologických parků jako středisek inovace. Jedná se o to, aby byla zajištěna úplná integrace starých a nových členských států do rozšířeného vnitřního trhu, který představuje jeden ze základních prvků nového partnerství pro růst a rozvoj, plánovaného v rámci obnovené Lisabonské strategie. Tento přístup má za cíl:

posílit konkurenceschopnost nových členských států a zajistit lepší výsledky evropského hospodářství jako celku tím, že se sníží rozdíly mezi jednotlivými územími,

úspěšně čelit výzvě, kterou představuje rozvoj konkurenceschopnosti na místní a regionální úrovni tím, že se zajistí efektivnější řízení průmyslových restrukturací, znovuvyužití přírodních, finančních a lidských zdrojů a technologické a ekonomické strategie schopné řídit zároveň možnosti a závazky plynoucí z evropské integrace a globalizovaného trhu,

zaručit úplné využití možností, které poskytuje zřízení vnitřního trhu v rozšířené Evropě, v případě potřeby prostřednictvím zapojení průmyslových parků do transregionální úrovně na základě jejich globálních cílů,

zvýšit celkovou úroveň výzkumu a inovace a dbát na to, aby jejich výsledky byly lépe a úplněji přizpůsobeny trhu a uvedeny do prodeje, zejména tím, že budou navázány ještě užší styky mezi sektorem malých a středních podniků a vědou a výzkumem, přičemž bude zajištěna odborná příprava vysoce kvalifikovaných lidských zdrojů jak na operační, tak na organizační úrovni, bude modernizována veřejná správa a právní rámec, který s ní souvisí, a bude rozvíjen potenciál všech zúčastněných subjektů, kteří se podílejí na rozhodovacím procesu ohledně parků, což pomůže Evropské unii stát se nejdynamičtější ekonomikou na světě při vydání 3 % HDP na inovaci,

prostřednictvím evropské sítě průmyslových a technologických parků zlepšit spolupůsobení mezi průmyslem, sektorem služeb a finančním sektorem, jakož i kontakty v rámci technologie a schopnost šíření a osvojování nových poznatků s cílem zvýšit schopnost inovace a konkurenceschopnosti a zajistit soulad mezi různými cíli – růstem, konkurenceschopností, zaměstnaností, trvale udržitelným rozvojem a rovností příležitostí – zejména využíváním interakce a konsensu,

pravidelně kontrolovat a vyhodnocovat výsledky průmyslových a technologických parků, jejich skutečnou technickou kapacitu, reálné výsledky a další pozitivní účinky, jež vytvářejí, přičemž se bude vycházet především ze standardních kritérií, které byly předem stanoveny,

zajistit soulad s legislativním rámcem EU, včetně hospodářské soutěže a pravidel pro veřejnou podporu, a současně zohlednit trvalý vývoj těchto pravidel.

7.2.1

EHSV se domnívá, že je třeba provádět evropskou politiku na třech úrovních, evropské, národní a místní/regionální, jejímž cílem je efektivní rozvoj sítě průmyslových a technologických parků, aniž by byla zanedbána zásada subsidiarity, stanovená ve smlouvách, a právní předpisy EU, včetně práva hospodářské soutěže.

7.2.2

Výbor doporučuje zaujmout globální a integrovaný přístup, který zahrnuje sedmý rámcový program pro výzkum, technický rozvoj a demonstrace, Evropský investiční fond (EIF), Evropskou investiční banku (EIB), evropskou iniciativu pro růst, strukturální fondy, víceletý program pro podniky a podnikání, prostředky naplánované v rámci nové politiky partnerství, rámcový program pro inovaci a konkurenceschopnost (RPIK), jakož i vzdělávací programy a programy odborné přípravy Společenství, přičemž je třeba brát zřetel na hlavní směry HSHP 2005-2008. To umožní zajistit větší flexibilitu při výběru prostředků, jež mají být použity, a zaručí koordinaci, provázanost i větší zjednodušení alespoň v přístupu k programům a provádění téhož návrhu s různým názorem na věc. Cílem je na meziregionální a transregionální úrovni podpořit integrované programy spolupráce mezi průmyslovými a technologickými parky a průmyslovými distrikty s cílem rozvíjet transevropské sítě.

7.2.3

Co se týče mechanismů nového rámcového programu pro inovaci a konkurenceschopnost (viz INT/207, studijní skupina), EHSV doporučuje, aby program pro inovaci a podnikání a program strategické podpory informačních a komunikačních technologií (IKT) výslovně zmiňoval rozvoj sítí průmyslových technologických parků a průmyslových distriktů, zvláště co se týče financování v počáteční fázi, rozšíření prostřednictvím snazšího přístupu k rizikovému kapitálu a opatření pro účinnější zavádění a využívání IKT prostřednictvím iniciativ e-Evropa a i2010. Je důležité, aby nové mechanismy RPIK zahrnovaly podporu sítě průmyslových a technologických parků a distriktů, též s cílem podpořit účast malých a středních podniků v evropském sedmém rámcovém programu pro výzkum, technický rozvoj a demonstrace.

7.2.4

Co se týče individuálních programů uvedených v sedmém rámcovém programu a zvláště v programu „Schopnosti“, „Personál“ a „Společné výzkumné centrum“, EHSV doporučuje:

posílit podpůrná opatření pro malé a střední podniky, především ohledně výzkumu, organizací a seskupení podniků. Je třeba uznat plnou oprávněnost transevropských sítí průmyslových a technologických parků, klastrů či průmyslových distriktů při předkládání výzkumných návrhů,

posílit ustanovení, která mají zajistit plné využití znalostního a výzkumného potenciálu evropských regionů, podporovat rozvoj průmyslových a technologických parků a průmyslových klastrů, jakož i rozšíření jejich evropských a transevropských sítí a financovat prognózy ohledně technologické účasti s cílem umožnit rozvoj střednědobých a dlouhodobých projektů a strategií souběžně s prognostickou činností v tematické oblasti „Věda a společnost“ v rámci specifického programu „Schopnosti“,

zaručit dostupnost dostatečných finančních a lidských zdrojů pro partnerství a výměnu mezi podniky a univerzitami v rámci specifického programu „Personál“ s cílem reagovat na potřeby průmyslových a technologických parků a průmyslových klastrů. Je důležité, aby zainteresovaní výzkumní pracovníci znali specifické potřeby pro rozvoj malých a středních podniků,

dbát na to, aby odborné poznatky shromážděné Společným výzkumným centrem byly zcela přístupné průmyslovým a technologickým parkům a průmyslovým klastrům, zejména tím, že bude financován jejich nepřímý podíl na vytváření sítě kontaktů, na podpoře odborné přípravy a mobility a na vytváření technologických základen, přičemž bude využívána vysoká evropská přidaná hodnota soustředěná Společným výzkumným centrem a jeho institucemi, zvláště IPTS (Institute for Perspective Technological Studies) v Seville.

7.2.5

Co se týče EIF a EIB, iniciativy pro růst a strukturálních a kohezních fondů, je třeba v souladu s rozhodnutími Evropské rady na summitu v březnu 2005 zvýšit a zlepšit součinnost v oblasti výzkumu a inovace mezi fondy Společenství, EIF a EIB. Evropská rada též zdůraznila, že je důležité, aby si místní a regionální subjekty daleko lépe osvojily Lisabonskou strategii se všemi třemi rozměry (hospodářským, sociálním a environmentálním). EHSV doporučuje, aby se zvýšily snahy při revizi politiky soudržnosti, která usiluje o zajištění konvergence, konkurenceschopnosti a územní spolupráce, dále doporučuje, aby se zvýšily finanční prostředky na inovaci a rozvoj společnosti založené na znalostech za účelem anticipování a podpory ekonomických změn přispívajících k růstu konkurenceschopnosti a výhod plynoucích z konkurence a zvýšila se odborná kvalifikovanost pracovní síly, zvláště v nových členských státech. Z toho důvodu je třeba rozvíjet činnost průmyslových a technologických parků a průmyslových klastrů, jakož i jejich sítí, zvláště prostřednictvím zvýšené evropské územní spolupráce a spolupráce mezi veřejnými a soukromými subjekty (partnerství veřejného a soukromého sektoru), jakož i v rámci programů financování, jako je iniciativa „Inovace 2010“ EIF.

7.2.6

Pátý víceletý program pro podniky a podnikání, jakož i Evropská charta malých a středních podniků uvádějí, že je důležitá taková činnost, jako je rozvoj vzdělávání a odborného školení podnikatelů, vytváření opatření umožňujících levnější a rychlejší založení podniků, modernizace právního a zákonného rámce, vytváření větší kvalifikované pracovní síly, usnadnění přístupu ke službám na internetu, zlepšení finančních a daňových podmínek, posílení technologických kapacit malých a středních podniků, zlepšení přístupu k modelům a k praxi vyzkoušenými počítačovými službami (e-business). Výbor vždy rozhodně podporoval činnost Společenství, která je považována za obzvláště důležitou z hlediska průmyslových a technologických parků a průmyslových klastrů.

7.2.7

EHSV má za vhodné, aby nová evropská politika sousedství, zejména co se týče části, na níž se dříve vztahovaly oblasti činnosti 2 a 3 programu INTERREG, zahrnula do financované činnosti na podporu meziregionálních, transregionálních, evropských a transevropských sítí též činnost týkající se průmyslových a technologických parků a průmyslových klastrů.

7.2.8

EHSV klade důraz na spolupráci členských států s úřady práce a všemi insitucionálními subjekty na evropské úrovni, jenž mají zájem na vytváření pracovních míst, aby bylo zajištěno, že parky budou i nadále v pozici, kdy vytvářejí nova pracovní místa za současného využívání příležitostí, které nabízí vytváření sítí kontaktů. Zástupci podniku, odborů, místních úřadů a nevládních organizací musí být zapojeni, aby bylo zajištěno, že budou vytvářena pracovní místa, která vyžadují významné doplňkové znalosti vysoké kvality (mlčky). Zaměstnanci pracující v parcích musí mít možnost účastnit se průběžného školení a zaškolování, které bude přizpůsobené průmyslové restrukturalizaci. V souladu se stanoviskem EHSV …/2005 přijatém dne 28. – 29. září (CCMI/019) bychom měli zdůranit, že sociální dialog a účast zaměstnanců jsou rozhodující při přípravě průmyslové změny a směrování procesu správným směrem.

7.2.9

Výbor klade důraz na opatření ke zlepšení evropských systémů vzdělávání a odborné přípravy, které mohou podpořit rozvoj nových modelů výroby a spotřeby, jež respektují životní prostředí, zejména prostřednictvím vzdělávací a školicí činnosti pro transformaci průmyslových a technologických parků a průmyslových klastrů. Uskutečňování nových programů pro odbornou přípravu a vzdělávání v těchto průmyslových parcích a klastrech může přispět k tomu, že se pracovní místa v průmyslu a technologii, vyžadující vysokou kvalifikovanost, stanou atraktivnější pro evropskou mládež.

7.2.10

V souladu se svými předešlými postoji k této věci, především v souladu se svým stanoviskem 374/2005 z 12. dubna 2005 o evropských průmyslových distriktech EHSV zdůrazňuje, že je důležité zřídit evropskou základu parků a průmyslových distriktů coby inovačních středisek (evropská základna inovačních středisek) k vytvoření společných strategických postojů a společných akcí pro rozvoj kapacity a umožnit kulturní rozvoj odborů pracujících a profesních organizací v průmyslu ve spolupráci s příslušnými subjekty organizované občanské společnosti. V tomto rámci je třeba usilovat o využití všech nástrojů vhodných pro přenos znalostí a inovace: výměny vyzkoušených metod, stanovení základních harmonizovaných požadavků pro identifikaci, rozhodnutí o společných opatřeních pro odbornou přípravu, přímého přístupu k odborným poznatkům Společného výzkumného centra, rozvoje společné terminologie a klasifikace, využití potencionální součinnosti mezi průmyslovými parky a klastry z různých zemí a podpory využívání této součinnosti tím, že těmto strukturám bude poskytnuta možnost přímo se zúčastnit programů a iniciativ Společenství. Zároveň je třeba rozvíjet společné systémy hodnocení, kontroly a srovnání výsledků evropských průmyslových a technologických parků a průmyslových distriktů.

V Bruselu dne 14. prosince 2005.

předsedkyně

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Anne-Marie SIGMUND


17.3.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 65/58


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Restrukturalizace a zaměstnanost Předvídání restrukturalizací a doprovodná opatření pro rozvoj zaměstnanosti: úloha Evropské unie

KOM(2005) 120 v konečném znění

(2006/C 65/12)

Dne 28. dubna 2005 se Evropská komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci výše uvedené.

Poradní komise pro průmyslové změny, kterou Výbor pověřil přípravou prací na toto téma, přijala stanovisko dne 23. listopadu 2005 (zpravodaj: pan ZÖHRER, spoluzpravodaj: pan SOURY-LAVERGNE).

Na 422. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 14. a 15. prosince 2005 (jednání ze dne 14. prosince), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 121 hlasy pro, 1 hlasem proti a 9 členů se zdrželo hlasování.

Shrnutí

Evropský hospodářský a sociální výbor vítá obsáhlou mezioborovou iniciativu, kterou Komise vyvinula. Komise se zde zabývá otázkou, která je stejně tak důležitá pro podniky jako pro zaměstnance. Změny v průmyslu a schopnost zúčastněných na ně reagovat jsou důležitými faktory k udržení konkurenceschopnosti. Úspěch ovšem záleží na tom, jak se s důsledky změny vyrovnáme v sociální oblasti.

S analýzou jevu, který Komise popisuje, je Výbor v podstatě srozuměn, uvítal by ovšem podrobnější analýzu.

Restrukturalizace jsou vždy spojovány především ze strany zaměstnanců s obavami z jejich negativních dopadů. Dobře řízené restrukturalizace ovšem vedou i k novým výzvám a možnostem. V podstatě záleží na tom, jak se k takové situaci podnik postaví, jak jsou řízeny jednotlivé fáze, jestli spolupracují různí aktéři a jestli pracují ve společném duchu, který umožní využít příležitosti.

Výbor sdílí názor, že odpovědi na otázky v souvislosti s jevem restrukturalizací musí být součástí strategie rozvoje a zaměstnanosti.

Přesnější koordinace uvnitř Komise, spočívající ve vytvoření interní pracovní skupiny, a pravidelný dialog s Evropským parlamentem a Radou jsou vítány.

Výbor v zásadě souhlasí s prioritami, které Komise jmenuje v souvislosti s přezkoumáním strategie zaměstnanosti. Strategie zaměstnanosti nemůže být přitom zkoumána odděleně od makroekonomických rámcových podmínek a průmyslové politiky.

Co se týče finančních nástrojů, Výbor souhlasí s tím, že budou v posílené míře směřovány na anticipaci a management restrukturalizací.

Co se týče průmyslové politiky, jedná se podle Výboru především o to, aby bylo prohloubeno sektorové zaměření, které umožňuje, aby byly nalezeny přístupy podle potřeb jednotlivých sektorů. Zlepšení právních předpisů, které platí pro podniky, je významný bod, který ovšem vyžaduje konkrétnější zkoumání a upřesnění.

Technologické iniciativy, a především technologické platformy, považuje Výbor za jednu z nejdůležitějších možností, jak může být situace vylepšena. Je třeba dbát na to, aby bylo vytvořeno prostředí příznivé pro inovace.

Ohledně politiky konkurenceschopnosti vyvstává otázka, jestli jsou stávající instrumenty dostatečné. Výbor v souvislosti se státní pomocí zdůrazňuje, že je třeba dbát na to, jak tyto souvisejí s restrukturalizací a přesunem produkce.

Evropské středisko pro sledování změn v Dublinu musí přitom hrát dle názoru Výboru významnou roli.

Obzvláštní pozornost je třeba věnovat budování sektorového sociálního dialogu. Výbor sdílí názor Komise, že sociální partneři mohou na základě znalostí z oboru mít zvláštní alarmující funkci. Tento instrument by ovšem neměl být nasazován pouze v krizových situacích.

Ohlášené sdělení o sociální zodpovědnosti podniků očekává Výbor se zájmem.

Výbor principielně vítá vytvoření „Fóra pro restrukturalizace“. Cílem fóra musí být rozvíjení prezentace osvědčených postupů a analýza místních překážek při jejich uplatňování (právní předpisy).

Vedle modernizace a zjednodušení právních předpisů, které jsou již všeobecně obsaženy v lisabonském akčním programu a které Výbor vždy vítal, ohlásila Komise Zelenou knihu k vytvoření pracovního práva. Právě v kontextu s restrukturalizacemi musí být cílem při vytvoření pracovního práva vyvážený vztah mezi flexibilitou a bezpečností.

Pro podporu mobility v rámci Unie se zdá být jediný uvedený návrh na směrnici o přenositelnosti práv na penzijní připojištění poněkud nedostačující. Bude nutné zvážit řadu podnětů podporujících mobilitu, např. v oblasti kvalifikace, pracovního trhu, sociálního a daňového práva, včetně odstranění administrativních překážek volného pohybu pracovních sil.

Výbor by uvítal, kdyby sociální partneři pokračovali ve svých pracích k tématu restrukturalizace a konkretizovali je.

Evropské podnikové rady (EPR) mají při restrukturalizacích nezanedbatelnou roli. Slyšení k přepracování směrnice EPR je třeba zvážit z hlediska restrukturalizací, musí být ovšem projednáno v širším kontextu.

Výbor sdílí přesvědčení Komise, že restrukturalizace nesmí znamenat sociální úpadek a snížení hospodářské podstaty.

Není možné dosáhnout toho, aby negativní důsledky na zaměstnance byly zcela potlačeny. Opatření, která je nutno přijmout na evropské úrovni, musí tedy obsahovat vedle požadavků uvedených Komisí také takové, které umožní nutnou ochranu zaměstnancům v přechodných fázích.

1.   Úvod

1.1

Sociální agenda přijatá dne 9. února 2005, jakož i Sdělení o revizi strategie udržitelného rozvoje (1), stanoví, že Komise vypracuje strategii řízení restrukturalizací založenou na lepším vzájemném působení příslušných evropských politik, větším zapojení sociálních partnerů, větší součinnosti mezi politikami a finančními nástroji a úpravě právních a smluvních rámců.

1.2

Sdělení Komise Restrukturalizace a zaměstnanost (2) předložené dne 31. března 2005 uvádí opatření, která musí Unie rozpracovat nebo posílit, aby se mohl mobilizovat potenciál, který má k dispozici, a to z hlediska jednak horizontálního a jednak odvětvového, přičemž navržená opatření se budou týkat nejrůznějších politik Společenství.

1.3

Jelikož se jedná o sdělení Komise určené široké veřejnosti, uvádí text znovu obecné úvahy, zejména k existenci restrukturalizace ve fázích, s nimiž se mohou setkat všechny podniky potýkající se s potřebou přizpůsobení.

2.   Shrnutí dokumentu Komise

2.1

Komise je přesvědčena, že restrukturalizace nesmějí být synonymem sociálních kroků zpět a ztráty ekonomické podstaty. Mohou být naopak zárukou ekonomického a sociálního pokroku, avšak pod podmínkou, že jsou správně předvídány, že je podniky mohou rychle a účinně řídit a že opatření orgánů veřejné moci pomohou zajistit, aby proběhly za řádných podmínek.

2.2

Restrukturalizace podniků jsou zároveň často spojeny s náklady, které mohou být velmi vysoké nejen pro dotyčné pracovníky, ale také pro místní a regionální ekonomiku. Udržení sociální soudržnosti, kterou se vyznačuje evropský sociální model, vyžaduje vytvoření doprovodných politik, jejichž cílem by bylo snížit sociální náklady na nejnižší míru a podporovat vyhledávání alternativních zdrojů pracovních míst a příjmů.

2.3

Proto odpovědi, které mají být dány na úrovni Společenství, musejí klást důraz na čtyři požadavky:

Požadavek soudržnosti mezi dotyčnými politikami, aby růst a restrukturalizace, které s sebou nese, nezpůsobily znehodnocení lidského kapitálu.

Požadavek dlouhodobého výhledu, který musí zahrnovat různé politiky Společenství. Zúčastněné subjekty jak z ekonomické, tak sociální oblasti potřebují předvídatelnost, aby mohly jednat.

Požadavek účasti všech dotyčných zúčastněných stran a v první řadě sociálních partnerů.

Zohlednění územního rozměru, neboť předvídání změny je nejúčinnější na místní úrovni. Z tohoto hlediska musí hrát regionální politika a politika soudržnosti Evropské unie úlohu katalyzátoru.

2.4

Sdělení uvádí opatření, která mají být rozpracována nebo posílena v souvislosti s různými prostředky, které může Unie po této stránce zároveň mobilizovat z hlediska horizontálního i odvětvového. Během provádění těchto opatření je nezbytné co nejvíce omezit náklady, které ponesou podniky, a přitom zajistit zlepšení předvídání a řízení restrukturalizací.

2.5

Konkrétně se v příloze 1 sdělení navrhuje 12 opatření, mezi nimi zejména:

přezkoumání evropské strategie zaměstnanosti,

reforma finančních nástrojů a vytvoření fondu pro úpravu růstu,

vytvoření fóra „Restrukturalizace“,

posílené monitorování na úrovni odvětví, jež jsou v krátké době nejvíce vystavena restrukturalizacím

3.   Obecné poznámky

3.1

Výbor souhlasí s široce pojatým přístupem napříč různými politikami, který Komise zvolila. Komise tím otevírá otázku důležitou pro podniky i zaměstnance. Výbor se k tomuto tématu vyjádřil již v několika stanoviscích. Průmyslové změny a schopnost zainteresovaných stran se jim přizpůsobit jsou pokládány za hlavní faktory zachování konkurenceschopnosti. Úspěch však závisí na překonání sociálních dopadů průmyslových změn.

3.2

Jelikož se Komise ve svém sdělení zmiňuje o restrukturalizacích, vyvstává samozřejmě i otázka definice tohoto pojmu. EHSV rozlišoval v různých stanoviscích mezi „průmyslovými změnami“ jako nepřetržitým procesem rozvoje určitého podniku popř. odvětví a mezi „restrukturalizacemi“ jako zvláštní formou průmyslových změn – zpravidla bezprostředně nastalým procesem (často nuceného) přizpůsobení se podmínkám ekonomického prostředí usilujícím o znovuzískání konkurenceschopnosti.

3.2.1

Ačkoli Komise z důvodu snazšího pochopení nedělá rozdíl mezi oběma pojmy, Výbor doporučuje podrobnější vnímání této problematiky. Klíčem k řízení změn je bezpochyby předvídání a proaktivní řešení změn. Restrukturalizace v průmyslu jsou přece v globálním prostředí rostoucí a diferencovanou výzvou. Obojí vyžaduje odlišné způsoby přístupu a různá opatření.

3.2.2

Podpora změn nemůže být sama o sobě cílem. Jasně definovaná dlouhodobá a do budoucnosti orientovaná průmyslová politika může mít pozitivní vliv na tyto změny a ovlivnit důsledky tak, aby z toho vznikly nové příležitosti. Z tohoto hlediska bude Výbor zkoumat nové sdělení Komise „Nová průmyslová politika“ (KOM (2005)...).

3.3

Výbor v zásadě souhlasí s analýzou jevu, kterou Komise popisuje. Komise uvádí čtyři hlavní důvody pro restrukturalizace:

Vývoj evropského vnitřního tru a mezinárodní otevření národních hospodářství

Technologická inovace

Vývoj řídícího rámce

Změny ve spotřebitelské poptávce

3.3.1

Tím se Komise ve své analýze omezuje na všeobecně známé všeobecné faktory. Rozhodující je také, jestli jsou restrukturalizace dlouhodobě plánovány, aby mohlo být zabráněno určitým vývojovým tendencím, nebo jestli nastávají krátkodobě z důvodu vnějších tlaků příp. chyb v managementu. Příkladem pro to je vývoj poměru tržního potenciálu a výrobních kapacit: nebude-li to zohledněno, vzniknou nadměrné kapacity, které budou dříve či později důvodem pro restrukturalizace. Výbor by uvítal podrobnější analýzu, neboť z těchto situací vyplývají i rozdílné metody řešení.

3.3.2

Restrukturalizace jsou vždy spojovány především ze strany zaměstnanců s obavami z jejich negativních dopadů. Dobře řízené restrukturalizace ovšem vedou i k novým výzvám a možnostem. Existuje řada příkladů úspěšných a méně úspěšných restrukturalizací. V podstatě záleží na tom, jak se podnik k takové situaci postaví, jak jsou řízeny jednotlivé fáze, jestli spolupracují různí aktéři a jestli pracují ve společném duchu, který umožní využití možností.

3.4

Sdělení navrhuje málo konkrétních opatření, některá pouze oznamuje. Výbor si uvědomuje, že Komise nemůže za současného stavu učinit o mnoho více. Považuje nicméně sdělení za dobrý základ pro rozvoj politiky Společenství na toto téma, jež vyžaduje koordinaci zainteresovaných generálních ředitelství a členských států.

4.   Zvláštní poznámky

4.1

Výbor sdílí názor, že odpovědi na otázku restrukturalizací musí být součástí strategie pro růst a zaměstnanost. Řízení změny může významným způsobem přispět k dosažení cílů Lisabonské strategie.

4.1.1

V této souvislosti se EU musí ptát, jak může přispět k opatřením přijatým na místní, regionální a národní úrovni. Může sehrát klíčovou úlohu rozvinutím diskuse v členských státech a přispěním k podpoře informovanosti o tomto tématu. Může také využít všech nástrojů, jimiž disponuje, k předvídání změn a doplnění transformací.

4.2   Mobilizace horizontálních opatření Společenství

4.2.1

Vítaná je zejména přísnější koordinace v rámci Komise vytvořením interní pracovní skupiny, jakož i pravidelný dialog s Evropským parlamentem a Radou. Zapojení všech zainteresovaných generálních ředitelství může přispět k rozvoji synergie mezi různými výkonnými útvary, jejichž společným cílem je předvídat a řídit změny. Z pohledu Výboru však musí být zaručeno, že se interní pracovní skupina bude soustředit na koordinaci a že v Komisi zůstanou v platnosti jasné kompetence vzhledem k legislativě a realizaci opatření Společenství.

4.2.2

U přezkoumání strategie zaměstnanosti Výbor v zásadě souhlasí s prioritami stanovenými Komisí. Zvláštní pozornost je v této souvislosti nutno věnovat odborné přípravě, celoživotnímu vzdělávání a kvalitě organizace práce včetně kvalitního řízení lidských zdrojů. Strategie zaměstnanosti musí zohledňovat makroekonomický kontext a průmyslovou politiku. Koordinace ekonomických politik s průmyslovou politikou a strategií zaměstnanosti by umožnilo lepší řízení změn.

Stabilní, předvídatelné a vzájemně sladěné makroekonomické rámcové podmínky v Evropě jsou zásadním podkladem pro úspěšné řízení restrukturalizačních opatření.

Místní podmínky, za kterých restrukturalizace nastávají, jsou určující a musí být integrovány do globální politiky.

4.2.3

Co se týče přezkoumání finančních nástrojů, Výbor souhlasí s tím, aby tyto nástroje byly zaměřeny více na předvídání a řízení restrukturalizací a zdůrazňuje, že je nutno zachovat obecné cíle stávajících fondů.

4.2.4

Finanční nástroje navrhované Komisí pod názvem „schopnost pomoci Společenství v naléhavých případech“ byly zatím Radou spíše skepticky ohodnoceny. Přesto by podle EHSV neměla zůstat stranou základní diskuse o možnostech finanční pomoci s cílem usnadnit přechody v případě neočekávaných událostí, jež mají silné dopady na úrovni odvětví či regionů nebo sociální dopady. EHSV podporuje Komisi při její snaze takový nástroj vytvořit.

4.2.5

K průmyslové politice se Výbor vyjádřil již ve svém stanovisku z prosince (3). Z pohledu Výboru jde především o prohloubení odvětvového přístupu, jenž umožní nalezení na míru šitých přístupů pro jednotlivá odvětví. Při tom by se neměly pojmout pouze ty oblasti ekonomiky, které jsou v krizi, nýbrž analyzovat by se mělo pokud možno co nejvíce odvětví, která jsou pro Evropu důležitá, aby bylo možné včas zabránit změnám a proaktivně je řešit. Hlavní úlohu při tom musí hrát sociální dialog.

Vylepšení předpisového rámce vztahujícího se na podniky je sice důležité, vyžaduje však konkrétnější posouzení a upřesnění. To by mělo vést k úlevám pro podniky, aniž by tím byly oslabeny sociální a ekologické standardy.

4.2.6

Výbor považuje za jednu z nejdůležitějších cest ke zlepšení situace technologické iniciativy, především technologické platformy. Technologické inovace představují způsob, jak rozhýbat zdánlivě strnulé fáze, a to především v otázce energie, emisí odpadů nebo recyklace výrobků. Tyto inovace by takto umožnily technologický vývoj, jenž by příslušným průmyslovým odvětvím vrátil jejich konkurenceschopnost.

4.2.6.1

Při tom je rovněž třeba dbát na to, aby se vytvořilo prostředí příznivé pro inovace. Daňové pobídky a ochrana duševního vlastnictví jsou pro to zásadními podmínkami. Při řízení restrukturalizací by se také měla zohlednit i potřeba reorganizací a sociální inovace.

4.2.7

Vzhledem k politice hospodářské soutěže vyvstává otázka, zda jsou momentálně dostupné instrumenty dostačující. Klíčovou úlohu hraje čím dál více faktorů konkurenceschopnosti, jež nejsou řešeny v rámci politiky hospodářské soutěže; jedná se například o zdanění podniků.

Pokud se jedná o státní pomoci, jsme ještě daleko od vyhlášení reformy, jež by přesměrovala tyto pomoci do oblastí, jež nejvíce přispívají k růstu a zaměstnanosti. V této souvislosti Výbor zdůrazňuje, že je třeba věnovat více pozornosti vztahu mezi státní pomocí, restrukturalizacemi a přesuny výroby. Pravidla pro státní pomoc nesmí i nadále být diskriminující a sociální soudržnost musí být i nadále podporována. V této souvislosti poukazuje Výbor na to, že musí být věnována obzvláštní pozornost praktickým postupům mimo Evropskou unii.

4.2.8

K zahraniční politice se Výbor vyjadřoval již v několika stanoviscích.

4.2.9

Evropské středisko pro sledování změn v Dublinu musí podle názoru Výboru převzít hlavní roli při vývoji nezbytných analytických nástrojů kontroly restrukturalizací. Poradní komise pro průmyslovou změnu by měla nadále prohloubit spolupráci se střediskem pro sledování změn.

4.3   Posílení partnerství pro změnu

4.3.1

Je třeba brát zvláštní zřetel na posílení sociálního dialogu na úrovni odvětví. Výbor sdílí názor Komise, že sociální partneři mohou díky své znalosti odvětví vykonávat zvláštní varovací funkci. Po tomto nástroji by se však nemělo sahat jen v krizových situacích, ale vždy, když to sociální partneři považují za nutné, a nejen tehdy, když vidí „znepokojující vývoj“. To by více odpovídalo požadavkům na předvídání restrukturalizací a zajištění doprovodných opatření.

4.3.2

Výbor se zájmem očekává avizované sdělení Komise o sociální odpovědnosti podniků, které se bude týkat zejména pozitivních iniciativ, s nimiž přicházejí podniky spolu se zúčastněnými stranami v případě restrukturalizace. Jde přeci o podporu a zveřejnění nejenom dalšího rozvoje právních základů, ale i dalších příkladů dobré praxe v řízení změn. Výbor poukazuje především na to, že zohledněny musí být i ty zainteresované strany, které jsou restrukturalizacemi jednotlivých podniků ovlivněné nepřímo (např. subdodavatelské podniky, poskytovatelé služeb atd.).

Kromě toho se Výbor k sociální odpovědnosti podniků vyjádřil již ve svém dřívějším stanovisku.

4.3.3

Výbor principielně vítá zřízení fóra „Restrukturalizace“. Jeho cílem musí být rozvíjení prezentace osvědčených postupů a analyzovat místní překážky (právní předpisy) jejich transpozice. Pro posouzení výsledků je ovšem příliš brzy. Výbor je ale připraven přispět svými kompetencemi fóru a spolupracovat na tom, aby byla vytvořena přidaná hodnota pro evropskou politiku. Základním předpokladem pro to je pracovní způsob, který nevytváří žádnou novou byrokracii a soustředí se na ty otázky, které dosud nebyly projednány v dostatečném měřítku. Organizacím občanské společnosti, kterých se to týká, musí být umožněno podílet se na této činnosti.

4.4   Úprava předpisového a smluvního rámce

4.4.1

Kromě modernizace a zjednodušení právních předpisů obecně stanovených již v Lisabonském akčním programu, které Výbor vždy vítal, oznamuje Komise sepsání Zelené knihy o vývoji pracovního práva. Právě v kontextu restrukturalizace musí být cílem vývoje pracovního práva vyvážený vztah mezi pružností a zabezpečením.

4.4.2

Co do podpory mobility v rámci Unie se návrh směrnice o zlepšení přenositelnosti práv na penzijní připojištění, který je jediným návrhem, zdá poněkud skrovný. Mobilita pracovníků v souvislosti s restrukturalizací je podstatně mnohovrstevnější téma. Přeshraniční mobilita je pouze částečným aspektem. Pracovníci se musejí umět přizpůsobit novým podmínkám, které byly vytvořeny na základě restrukturalizací. V nejzazším případě to pro ně znamená novou pracovní orientaci nebo hledání nového pracovního místa. Proto by mělo být zjištěno, jaká opatření musejí být přijata na úrovni Společenství, národní nebo regionální, aby byl těmto pracovníkům přechod ulehčen. Bude se muset uvažovat spíše o balíčku pobídek, jejichž cílem bude usnadnit mobilitu,např. v oblasti kvalifikace, pracovního trhu, sociálního a daňového práva, včetně odstranění administrativních překážek volného pohybu pracovních sil.

4.5   Druhá fáze konzultací s evropskými sociálními partnery o restrukturalizacích podniků a evropských radách zaměstnanců

4.5.1

Komise zde ve sdělení určeném široké veřejnosti poprvé zahájila konzultace se sociálními partnery o dvou rozdílných tématech. Tato cesta se neobejde beze sporů a zbývá ověřit, zda byl zvolen správný postup pro konzultace se sociálními partnery.

4.5.2

Nezávisle na těchto formalitách by Výbor uvítal, kdyby sociální partneři pokračovali v práci na tématu restrukturalizací a zkonkretizovali ji.

4.5.3

Evropské rady zaměstnanců hrají při restrukturalizacích podniků ne právě nevýznamnou roli. Na konzultace o revizi směrnice o evropských radách zaměstnanců je proto třeba pohlížet s ohledem na restrukturalizace, musí však být pojednány v širším kontextu. Právo zaměstnanců na informace a konzultace zakotvené ve směrnici o evropských radách zaměstnanců není omezeno pouze na restrukturalizace.

4.6   Závěry Komise

4.6.1

Výbor sdílí přesvědčení Komise, že restrukturalizace nesmí znamenat sociální úpadek a snížení hospodářské podstaty. Restrukturalizace mohou významně přispět k hospodářskému a sociálnímu rozvoji. Jak Komise správně poznamenává, je velmi důležité, za jakých podmínek k restrukturalizacím dochází.

4.6.2

I přesto není možné dosáhnout toho, aby negativní důsledky na zaměstnance byly zcela potlačeny. Opatření, která je nutno přijmout na evropské úrovni, musí tedy obsahovat vedle požadavků uvedených Komisí také takové, které umožní nutnou ochranu zaměstnancům v přechodných fázích.

V Bruselu dne 14. prosince 2005.

předsedkyně

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Anne-Marie SIGMUND


(1)  Hodnocení strategie udržitelného rozvoje EU v roce 2005: výchozí rekapitulace a budoucí směry vývoje (KOM(2005) 37 v konečném znění), rovněž z 9. února 2005.

(2)  KOM(2005) 120 v konečném znění.

(3)  Úř. věst. C 157, 28.6.2005 – Podporování strukturální změny: průmyslová politika pro rozšířenou Evropu (KOM(2004) 274 v konečném znění).


17.3.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 65/63


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu rozhodnutí Rady, kterým se v rámci obecného programu „Bezpečnost a ochrana svobod“ stanoví specifický program „Prevence, připravenost a zvládání následků teroristických útoků“ na roky 2007 – 2013

KOM(2005) 124 v konečném znění – 2005/0034 (CNS)

(2006/C 65/13)

Dne 25. července 2005 se Rada, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci výše uvedené.

Specializovaná sekce „Zaměstnanost, sociální věci, občanství“, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 14. listopadu 2005. Zpravodajem byl pan Cabra de Luna.

Na. 422. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech14. a 15. prosince 2005 (jednání ze dne 14. prosince), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 126 hlasy pro, hlasy proti, 10 členů se zdrželo hlasování:

1.   Úvod

1.1

Komise předložila Radě a Evropskému parlamentu svůj návrh rozhodnutí Rady, kterým se stanoví obecný program „Bezpečnost a ochrana svobod“, obsahující dva nástroje: specifický program „Prevence, připravenost a zvládání následků teroristických útoků“ a druhý specifický program „Předcházení trestné činnosti a boj proti ní“, oba na roky 2007 – 2013. Rámcový program odpovídá záměru Komise podpořit rozvoj prostoru svobody, bezpečnosti a práva v rámci finančních výhledů na rok 2007 jeho rozšířením i na občanství, čímž má být tradiční pojem spravedlnosti a vnitřních věcí (SVV) zasazen do širšího kontextu, což odpovídá novému přístupu OSN k bezpečnosti lidstva, který obsahuje „širší, komplexnější pojem bezpečnosti“ (1). Tato inovace je velmi zajímavá, neboť představuje významný krok směrem k vytvoření takového pojmu bezpečnosti, který by byl sdílen všemi sociálními subjekty. Přidaná hodnota tohoto rámcového programu vyplývá z jeho evropského rozměru, který umožňuje dosáhnout synergie mezi opatřeními prováděnými na evropské a vnitrostátní úrovni.

1.2

Komise trvá na tom, že občanství, svoboda, bezpečnost a právo musí být v Evropě rozvíjeny souběžně a se stejnou intenzitou, při rovnováze mezi zásadami demokracie a dodržování lidských práv, základních svobod a právního státu. Unie postupně zvyšuje svoji aktivitu v této oblasti: počínaje Vídeňským akčním plánem (2) a směry stanovenými Evropskou radou z Tampere z roku 1999 Unie reaguje legislativními opatřeními a programy finanční podpory. Kromě toho byly tyto směry vyjasněny ve Smlouvě o Evropské unii a v tzv. Haagském programu, přijatém Evropskou radou v listopadu 2004. Výrazné prvky přístupu Unie k boji proti terorismu představují rovněž společná evropská bezpečnostní a obranná politika a Akční plán EU pro boj proti terorismu.

1.3

Pro zajištění svobod v souvislosti s politikami, které byly Evropskou unií navrhovány a schvalovány, je však třeba, aby se do těchto oblastí více zapojil také Evropský parlament a Soudní dvůr.

1.4

Zaměření Unie na rozvoj prostoru svobody, bezpečnosti a práva však bylo dosud soustředěno převážně na legislativní činnost při poměrně skromném financování. Úsilí Unie se proto nyní musí soustředit na prováděcí aspekty, zejména v oblasti boje proti terorismu, obzvláště zákeřné formě trestné činnosti, která vyžaduje naléhavá opatření (3).

1.5

Terorismus jako určitá forma trestné činnosti představuje jednu z největších hrozeb, před kterými dnes občané stojí. Rámcový program vychází z předpokladu, že trestné činy ohrožují jak individuální svobody a práva, tak i demokratickou společnost a právní stát; proto je svoboda možná pouze v rámci bezpečnosti a právních záruk. Veřejné orgány a občanská společnost musí disponovat prostředky k tomu, aby udržely tempo s rostoucí sofistikovaností teroristů a zločinců, kteří působí organizovaně a v mezinárodním měřítku; tímto způsobem bude možné spolufinancovat dvojstranné a vnitrostátní projekty zaměřené na podporu inovací a používat nabytých zkušeností na nadnárodní či evropské úrovni.

1.6

Organizovaný zločin představuje pro EU významnou hrozbu. Podle Europolu je přibližně polovina všech skupin organizovaného zločinu v Unii složena z občanů členských států, z nichž mnozí mají kontakty s třetími zeměmi spojenými s různými formami trestné činnosti, jako je obchodování s drogami, nelegální přistěhovalectví a obchodování s lidmi, finanční kriminalita, pašování a různé formy majetkové kriminality.

1.7

Boj proti terorismu a organizovanému zločinu nesmí ohrožovat osobní svobody a právní stát, ale naopak je musí chránit. Demokratické zřízení, vývoj pojmu osobních svobod a presumpce neviny musí nadále platit a nesmí být zpochybňovány politikami boje proti terorismu a organizovanému zločinu.

1.8

Skutečnost, že nadnárodní spolupráce mezi těmito skupinami roste, je důvodem ke znepokojení nejen proto, že tím vzniká pro zločince více příležitostí, ale také proto, že se tím ztěžuje práce policie a spravedlnosti. Není možné bojovat proti nadnárodnímu zločinu, nemohou-li policejní složky jednat za hranicemi svých zemí. Skupiny organizovaného zločinu těží z této slabosti tím, že jejich členové žijí v jednom státě a vyvíjejí svou činnost v jiném. Volný pohyb osob, zboží, kapitálu a služeb je v mnoha směrech přínosný, ale skupiny organizovaného zločinu vědí, jak těžit z těchto svobod a z pružnosti právního prostoru, který je k potlačování jejich aktivit nedostatečně vybaven.

1.9

Podle Europolu v současné době na území Unie aktivně působí cca 3000 skupin organizovaného zločinu s přibližně 30 tisíci identifikovanými členy. Tyto údaje, vycházející z informací členských států, jsou však jen ilustrativní, a skutečná čísla jsou mnohem vyšší. Velikost, struktura, organizace a další charakteristiky těchto skupin se liší jak uvnitř členských států, tak i mezi nimi. Skupiny organizovaného zločinu v EU jsou zapojeny do všech druhů trestné činnosti, zejména do obchodování s drogami, nelegálního přistěhovalectví, obchodování s lidmi, pašování, odcizování uměleckých předmětů z muzeí a kostelů, podvodů a finanční kriminality.

1.10

EHSV již dříve uvedl své názory na toto téma, a sice ve svém stanovisku (4) k pracovnímu dokumentu Komise „Vztah mezi zajištěním vnitřní bezpečnosti a dodržováním mezinárodních závazků a nástrojů ochrany“  (5). Závěry Výboru byly následující:

a)

Výbor, jenž plně podporuje koordinovanou činnost proti terorismu na úrovni Společenství a vyzdvihuje metodu otevřené koordinace doporučenou Komisí, nicméně vyzývá k velké opatrnosti a hluboké reflexi ohledně metod preventivního potírání a represe, nezávisle na hlubokých a oprávněných emocích, které vyvolaly strašné atentáty v USA 11. září 2001 a ostatní teroristické akce provedené v několika evropských zemích a jinde ve světě,

b)

Výbor potvrzuje prioritu dodržování lidských práv a mezinárodních nástrojů ochrany v porovnání s jakýmikoli jinými aspekty, avšak je si vědom, že je třeba zlepšit společnou politiku vnitřní bezpečnosti a boje proti terorismu, aniž by byly zpochybňovány tyto zásady a tato politická a humanistická etika, přičemž je třeba zaručit skutečnou ochranu osob a majetku. Proto je třeba usilovat o rovnováhu mezi různými požadavky souvisejícími s ochranou práv a svobod.

2.   Shrnutí dokumentu Komise

Zkvalitnit řízení bezpečnostních rizik, která dopadají na občany Unie, zajištěním jejich práv a svobod těmito prostředky:

1)

prosazováním a rozvíjením koordinace, spolupráce a vzájemného porozumění mezi donucovacími orgány, vnitrostátními orgány a jinými příslušnými orgány,

2)

posilováním, podporou a rozvíjením horizontálních metod a nástrojů, které jsou nezbytné ke strategickému boji proti terorismu a trestné činnosti, například spolupráce veřejného a soukromého sektoru, kodexy chování a správné postupy, statistické srovnávání a techniky odhalování zločinu,

3)

výměnou informací, znalostí a norem na ochranu životně důležité infrastruktury a pro zvládání následků terorismu a zločinu, pokud jde o civilní ochranu a ochranu obětí terorismu a svědků.

2.1   Navrhované druhy činností

evropské projekty vypracované a řízené Komisí, mezi jinými koordinační mechanismy a sítě, analytická opatření včetně studií a činností pro nalezení řešení spolu se specifickými politikami, odbornou přípravou a výměnou zaměstnanců;

nadnárodní projekty vypracované a řízené minimálně dvěma členskými státy (nebo jedním členským státem a jednou kandidátskou zemí);

vnitrostátní projekty v rámci členských států;

dotace pro nevládní organizace vykonávající úkoly s evropským rozměrem.

2.2   Zvláštní podporu obdrží

činnosti operační spolupráce a koordinace (posilování sítí – vazeb a vztahů, důvěry a vzájemného porozumění, výměny a šíření informací, zkušeností a správných postupů);

analytické činnosti, monitorování a hodnocení;

rozvoj a předávání technologií a metodologie;

školení a výměna zaměstnanců a odborníků;

informační a distribuční činnosti.

2.3   Dodržování zásad subsidiarity a proporcionality

Co se týče zásady subsidiarity, rámcový program nezasahuje do oblastí, které jsou pokryty programy vytvořenými vnitrostátními orgány každého členského státu, ale zaměřuje se na oblasti, ve kterých je možné vytvořit přidanou hodnotu na evropské úrovni. V tomto smyslu doplňuje vnitrostátní programy a dosahuje maximální synergie dvoustranných a mnohostranných opatření.

Co se týče zásady proporcionality, byla opatření vymezena co možná nejobecněji a administrativní a finanční požadavky, které týkají jejich provádění, jsou co možná nejjednodušší.

2.4   Zjednodušení a racionalizace

Rámcový program má za cíl zjednodušit právní formu a řízení navrhovaných nástrojů racionalizací financování, zvýšením pružnosti při označování priorit činnosti a zvýšením průhlednosti. Možní příjemci budou moci předkládat žádosti prostřednictvím standardizovaného systému.

2.5   Přidělení rozpočtových prostředků

Navrhovaný rozpočet rámcového programu činí celkem 735 mil. eur, z čehož bude 137,4 mil. eur na nástroj „Prevence, připravenost a zvládání následků teroristických útoků“ a 597,6 mil. eur na nástroj „Předcházení trestné činnosti a boj proti ní“.

2.6   Typy zásahů a způsoby provádění

dotace na základě výzev k předkládání návrhů;

veřejné zakázky na poskytování služeb.

3.   Obecné poznámky – dimenze ohrožení blaha občanů EU trestnou činností a terorismem

3.1

Podle Europolu skupiny organizovaného zločinu zneužívají politické a hospodářské nestability zemí vně Unie k usnadnění své protizákonné činnosti, zejména v zemích původu a zemích tranzitních. Lidé se mohou do trestné činnosti zapojovat, ať již aktivně, nebo pasivně, prostřednictvím korupce nebo na základě příslibu lepší budoucnosti. Tento růst trestné činnosti bude sloužit k udržování některých strukturálních nedostatků, které v první řadě přinášely příležitosti k trestné činnosti, tím, že bude zpomalovat zavádění demokratických nebo hospodářských reforem.

3.2

Terorismus představuje přímý útok na lidskou důstojnost a nejzákladnější zásady mezinárodního práva; je hrozbou pro všechny státy a národy; může se objevovat kdykoli a kdekoli a bezprostředně útočí na základní hodnoty společností, ze kterých je vytvořena Evropská unie a jiné mezinárodní organizace (6): právní stát, osobní bezpečnost, úcta a tolerance. Teroristické činy jsou zločiny proti lidskosti, demokracii a lidským právům; plodí nenávist a strach a živí nesváry mezi náboženskými, ideologickými a etnickými skupinami.

3.3

Tento jev postihuje lidi na celém světě již po několik desetiletí, neboť města z každého kontinentu nesou stopy útoků rozdílné síly se stejným cílem – zabíjet obyvatele nebo jim působit co nejtěžší zranění, ničit majetek a infrastrukturu, podlamovat prosperitu firem a ekonomik, zastrašovat obyvatelstvo nebo skupiny osob a vynucovat si určité jednání vlád a mezinárodních organizací.

3.4

Zničením Světového obchodního střediska v New Yorku dne 11. září 2001 vyvrcholil nový druh globálního terorismu, který započal dřívějším pokusem o zničení „dvojčat“ v roce 1993. Terorismus, kterému dnes čelíme, je bezprecedentní co do rozsahu, schopnosti vyprovokovat vážný konflikt (7) a odhodlanosti používat prostředky hromadného a necíleného zabíjení civilního obyvatelstva.. Civilní letectví, životně důležitá infrastruktura a počítačové systémy, na kterých závisí většina procesů, které našim životům propůjčují normálnost a modernost, jsou snadnými cíli teroristických skupin, vedených naprostým odhodláním způsobit našim společnostem co možná největší škody útokem na jejich nejzranitelnější součást – obyčejné lidi.

3.5

Evropa utrpěla vážné teroristické útoky, včetně posledního projevu vlny globálního teroru v Londýně dne 21. července 2005. Existuje reálná a neustálá možnost dalších útoků. Proto musíme být připraveni: za prvé k tomu, abychom těmto útokům předcházeli, a za druhé, abychom zvládali následky – v jakékoli formě – těch útoků, kterým nejsme schopni zabránit. Čím dál více si zvykáme na bombové útoky způsobující desítky či stovky úmrtí a chaos v městských centrech; teroristické skupiny zodpovědné za tyto útoky však mají odhodlání, trpělivost a prostředky potřebné k provedení útoků ve velkém měřítku, například ke zničení civilního letadla nebo k odpálení chemických, biologických či „špinavých“ bomb v hustě osídlených oblastech.

3.6

To není důvodem ke zpochybnění integrity právního státu a ústavních záruk, vztahujících se na všechny. Veřejné orgány, které nepřetržitě podléhají dozoru a právním sankcím, nesmějí žádným způsobem překročit svá práva při prevenci a potlačování terorismu.

3.7

Opatření sociální a hospodářské politiky mohou napomoci ke zmírnění vyloučení a resentimentu souvisejícího s důsledky rychlých společenských a hospodářských změn, z nichž teroristé často těží. Za tím účelem je zapotřebí:

přijímat takové dlouhodobé obchodní, dotační a investiční politiky, které by napomáhaly integraci marginalizovaných skupin a zvyšovaly jejich účast;

vyvíjet nové úsilí ohledně snižování strukturálně-sociální nerovnosti, které by vedlo k odstraňování diskriminace některých skupin;

zavádět programy zaměřené na podporu vzdělávání dětí a žen, zaměstnanosti a zastoupení sociálně vyloučených;

splnit Rozvojové cíle tisíciletí do roku 2015.

3.8

Předcházení teroristickým útokům hraje klíčovou úlohu v politikách EU v prostoru svobody, bezpečnosti a práva; podle šetření Eurobarometru se terorismu obává osm z deseti Evropanů a 83 % obyvatel Unie věří v přidanou hodnotu činnosti EU v boji proti terorismu, a tudíž ji také vyžaduje. Klíčovým dokumentem protiteroristické strategie Evropské unie je Akční plán EU pro boj proti terorismu  (8). Ten obsahuje následující hlavní oblasti činnosti:

1.

prohloubení mezinárodního konsensu a zvýšení mezinárodního úsilí v boji proti terorismu;

2.

zaměření akcí v oblasti vnějších vztahů EU na třetí země vyžadující zkvalitnění jejich schopnosti boje proti terorismu nebo jejich odhodlání k tomuto boji;

3.

zaměření na faktory přispívající k podpoře terorismu a náborům do teroristických skupin;

4.

omezení přístupu teroristů k finančním a dalším ekonomickým zdrojům;

5.

maximalizování schopnosti orgánů EU a členských států odhalovat, vyšetřovat a soudně stíhat teroristy a předcházet teroristickým útokům;

6.

ochranu bezpečnosti mezinárodní dopravy a zajištění účinných systémů hraničních kontrol;

7.

zvýšení schopnosti EU a členských států při zvládání následků teroristických útoků.

3.9

Jelikož je terorismus globálním jevem, musí být reakce na něj rovněž globální a v tomto smyslu je nutná nejen mezinárodní spolupráce mezi státy, mezinárodními organizacemi a institucemi, ale také zapojení všech složek společnosti: organizované občanské společnosti (včetně hospodářských a sociálních subjektů a organizací obecného zájmu či organizací vyvíjejících různé činnosti), všech druhů státních institucí a široké veřejnosti. V obecném rámci bezpečnosti a ochrany svobod by měl být odstartován proces politického a občanského dialogu.

3.10

Za tímto účelem je organizovaná občanská společnost schopna a povinna hrát ústřední roli v jednotné reakci vůči terorismu. Skutečnost, že je postavena na aktivním občanství, dává organizované občanské společnosti pružnější, kreativnější a širší pozici, z níž může vyvíjet preventivní opatření účinněji než administrativní orgány. Organizovaná občanská společnost může napomáhat šíření znalostí a porozumění, a to jak horizontálně, tak i zdola směrem vzhůru, neboť tyto prvky jsou nezbytně nutné pro budování inkluzivních společností, umožňujících účast všech lidí prostřednictvím občanské spolupráce, hospodářské činnosti a vzdělání.

Kromě toho by měly příslušné veřejné orgány brát v úvahu návrhy organizované občanské společnosti týkající se potřeby rovnováhy mezi bezpečnostními opatřeními a opatřeními na zajištění svobod.

3.11

Nestátní subjekty všeho druhu – hospodářská a sociální hnutí a subjekty, média, různé zájmové organizace, akademická obec, náboženští vůdci, svět umění a kultury, světové veřejné mínění – ti všichni musí v této oblasti sehrát aktivnější úlohu.

3.12

Dynamická občanská společnost se může chopit strategické úlohy při ochraně místních komunit tím, že bude čelit extrémistickým ideologiím a řešit otázky politického násilí. Občanská společnost představuje otevřený prostor, v němž mohou občané určovat svůj vlastní osud; je formou odporu a protestu, zdrojem informací, veřejné debaty a společenské reflexe, jakož i mechanismem zprostředkování, smiřování a tvorby kompromisů. Občanská společnost vytváří platformu pro různé společenské skupiny a kauzy, poskytuje menšinám a odpůrcům možnost projevu a díky své rozmanitosti podporuje kulturu tolerance a pluralismu. Občanská společnost zahrnuje radikály i umírněné, ty, jež jsou zapojeni do systému, ty, kteří jsou na jeho okrajích, odpůrce, i vyjednavače.

3.13

Občanská společnost může sehrát klíčovou úlohu při budování nového přístupu ke koordinované celosvětové akci, které dosud brání jednostranné postoje i aktuální mezinárodněpolitické neshody. Při prosazování globálních témat, jako je rovnost žen a mužů, mír a lidská práva, boj proti AIDS, životní prostředí, spravedlivý obchod, hnutí za globální spravedlnost apod., vytvořili různí zástupci občanské společnosti v posledních desetiletích dynamická mezinárodní partnerství, zahrnující lidi a skupiny z celého světa.

3.14

Podle čím dál více rozšířeného přesvědčení v boji proti terorismu nedosahuje činnost států dostatečných výsledků, nejde-li ruku v ruce s aktivním závazkem občanské společnosti a jejích subjektů. Výbor má jakožto fórum organizované občanské společnosti příležitost a povinnost působit v oblastech spadajících do jeho působnosti, přispět k protiteroristickým aktivitám v EU i na jiných významných fórech. Stejně tak by mělo podobné úsilí umožnit Výboru v souladu s jeho úlohou prevence, spolupráce a dialogu účastnit se v oblasti jeho působnosti určování protiteroristických politik. Návrhy rozhodnutí Rady na zřízení specifických programů „Prevence, připravenost a zvládání následků teroristických útoků“ a „Předcházení trestné činnosti a boj proti ní“ nabízejí široký a pružný rámec pro všechny druhy iniciativ.

3.15

Je třeba vzít v úvahu následující obecné poznámky:

3.15.1

EHSV zcela odsuzuje terorismus v jakékoli formě a staví se proti terorismu.

3.15.2

EHSV odhodlaně podporuje boj proti trestné činnosti a terorismu a zdůrazňuje význam jmenování koordinátora EU v boji proti terorismu, pana Gijse de VRIESE.

3.15.3

Je třeba posílit pokrok v boji proti terorismu a trestné činnosti v EU.

3.15.4

Kromě toho je zapotřebí účinná spolupráce a koordinace mezi členskými státy, pokud jde o prosazování práva, zpravodajství (s upřednostněním zásady dostupnosti relevantních informací) a soudnictví; rovněž spolupráce s třetími zeměmi by měla být účinná a soustavná.

3.15.5

Strategická partnerství veřejného a soukromého sektoru též hrají důležitou úlohu v návrhu Komise.

3.16

Organizovaná občanská společnost může hrát roli na dvou úrovních: v předcházení útoků a ve zvládání jejich následků, ať již fyzických, psychických nebo hospodářských. Podle druhů činností stanovených v návrzích a s využitím obecného charakteru formulací může Výbor v rámci své funkce propagovat různé druhy obecných iniciativ ve stejných oblastech, na jaké se zaměřila mezinárodní vrcholná schůzka na téma demokracie, terorismus a bezpečnost, ukončená v Madridu dne 11. března 2005. Na této schůzce byl vypracován akční plán, tzv. „madridská agenda“, poskytující rámec provádění jednotlivých doporučení (9).

4.   Specifické poznámky

4.1

Návrh rozhodnutí Rady 2005/0034 (CNS), kterým se stanoví specifický program „Prevence, připravenost a zvládání následků teroristických útoků“ na roky 2007 – 2013

4.1.1

EHSV souhlasí s obecnými cíli programu, které jsou Komisí stanoveny v článcích 3 a 4 návrhu.

4.1.2

Co se týče akcí, na něž může být poskytnuta finanční podpora a které jsou vyjmenovány v článku 5 návrhu, EHSV věří, že obzvláštní pozornost by měla být zaměřena na:

4.1.2.1

analytické, monitorovací, hodnotící činnosti, audit a inspekční činnosti“ (čl. 5 odst. 2 písm. b)) – zatímco základní výzkum v této oblasti by se měl řídit Sedmým rámcovým programem pro výzkum, ve kterém je na tento návrh v souladu se současným návrhem Komise vyčleněna jedna miliarda eur, tento program by měl podporovat aplikovaný výzkum týkající se diskuse a výměny informací vytvořených think tanky, akademickými institucemi, různými fóry a organizacemi, jež působí jako střediska diskuse a formulování politických návrhů, které by posilovaly formální i neformální vazby mezi výzkumníky, analytiky a intelektuály na jedné straně, a těmi, jež přijímají rozhodnutí, na straně druhé;

4.1.2.2

odbornou přípravu a výměnu zaměstnanců a odborníků“ (čl. 5 odst. 2 písm. d)), pokud je o výše uvedené činnosti, ale zejména ve vztahu k těm, které umožňují vytváření, vývoj a neustálou aktualizaci kvalitních školicích programů zaměřených na jazykovědce, překladatele a tlumočníky pracující s jazyky, na které v současné době není k dispozici mnoho odborníků a které jsou používány jak k šíření zpráv o páchání trestné činnosti a terorismu, tak i k šíření propagandy ospravedlňující tuto trestnou činnost a přitahující nové stoupence;

4.1.2.3

činnost pro zvýšení povědomí a šíření informací“ (čl. 5 odst. 2 písm. e)), včetně činností zmíněných pod bodem 4.2.2.1, se zvláštním důrazem na úlohu sdělovacích prostředků, které mohou přispět k tomu, aby bylo násilí diskreditováno, ale někdy také usnadňují neomezené šíření propagandy identifikovaných teroristických a zločineckých skupin; to znamená, že nezcizitelné právo poskytovat necenzurované zpravodajství vede zvráceným způsobem k tomu, že hlas dostávají zločinecké skupiny s teroristickými záměry – jsou vysílány živé záběry útoků, únosů a vražd rukojmí teroristů.

4.1.3

V článku 6 by bylo vhodné podrobně vyjasnit, komu má být program dostupný, jako tomu je v článku 5 druhého programu. Jelikož se činnost Komise týká velice citlivých oblastí, Komise vydá seznam těch, kdo čerpají roční dotace.

4.1.4

Čl. 14 odst. 3 stanoví, že Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě prozatímní hodnotící zprávy a sdělení o provádění programu. Do celého procesu hodnocení by měl být zapojen i EHSV.

4.2

Návrh rozhodnutí Rady, kterým se stanoví specifický program „Předcházení trestné činnosti a boj proti ní“ na roky 2007 – 2013

4.2.1

EHSV souhlasí s obecnými i konkrétními cíli programu (články 2 a 3).

4.2.2

I když program „Základní práva a spravedlnost“ poskytuje obětem sociální a právní pomoc, EHSV požaduje, aby byla v rámci policejních orgánů věnována zvláštní pozornost ochraně svědků a obětí a prosazování a rozvíjení správných postupů v této oblasti (čl. 3 odst. 1 písm. c) a čl. 3 odst. 2 písm. c)), jakož i aspektům předcházení trestné činnosti a kriminologie a rozvíjení horizontálních metod a nástrojů, které jsou nezbytné ke strategickému předcházení a potírání trestné činnosti (čl. 3 odst. 1 písm. b) a čl. 3 odst. 2 písm. b)). V této souvislosti EHSV podporuje práci Komise na pilotních projektech boje proti terorismu, obchodu s lidmi a finanční podpory obětí terorismu. Na základě hodnocení těchto pilotních projektů se EHSV domnívá, že jakmile budou prováděny, měly by vést ke zřízení stálého fondu pro odškodnění obětí terorismu.

4.2.2.1

Co se týče všech forem ochrany obětí terorismu, jejich rodin a dětí, nedílnou součástí strategie boje proti terorismu se musí stát lidský prvek boje proti terorismu, tj. ochrana obětí a podpora úlohy občanské společnosti. Na oběti dopadá násilí, které je zaměřeno proti celé společnosti a hodnotám, které představuje. Proto má společnost morální a politickou povinnost uznat toto násilí a reagovat na ně. Státy musí chránit své občany a zaručit jejich práva a svobody, počínaje právem na život a právem na život beze strachu a hrozeb. Oběti jsou realitou terorismu, jsou hlasem společnosti a její frontovou linií v boji proti terorismu. Zaměření pozornosti na svědectví obětí je nejúčinnější možností osvěty a způsobem, jak ve společnosti vytvářet potřebné odhodlání k boji proti terorismu a jak vyvolat aktivní občanskou odezvu. Je to také nejlepší způsob, jak lze teroristy politicky a mravně diskreditovat a izolovat. Za tím účelem je zapotřebí:

porozumění a solidarita mezinárodního společenství, jasné prohlášení, že v jádru boje proti terorismu tkví úcta k lidským právům,

mezinárodní opatření, mechanismy ochrany a pomoci obětem terorismu,

debata o obětech je úzce spojena s debatou o lidských právech; je třeba rozšířit debatu o lidských právech a základních svobodách jedinců v boji proti terorismu a jejím cílem by mělo být nalezení rovnováhy mezi povinností členských států dodržovat v boji proti terorismu lidská práva a jejich povinností přijmout tváří v tvář terorismu veškerá opatření potřebná k ochraně lidských práv občanů. V dokumentu Komise, o nějž se zde jedná, bohužel o takové debatě není zmínka,

prosazování opatření na podporu odhodlání občanské společnosti k boji proti terorismu se vkladem a aktivní účastí subjektů občanské společnosti, zejména obětí, na mezinárodní scéně.

4.2.2.2

Co se týče předcházení trestné činnosti, je nejrozšířenějším druhem nadnárodní trestné činnosti v EU obchodování s drogami a zločinecké skupiny etablované ve všech členských státech zajišťují širokou distribuci drog po celém území Unie. Kromě toho dále roste podíl nezákonného obchodování s více látkami současně.

Rostoucí problém představuje v Unii obchod s lidmi; ekonomický zisk z této činnosti je obrovský. EU musí posílit svoji operační schopnost zahajovat a podporovat vyšetřování obchodu s lidmi a s ním spojených forem trestné činnosti, jako je pohlavní zneužívání dětí a prostituce v širším slova smyslu. V této souvislosti považuje EHSV za nezbytné takové iniciativy, jako je Návrh směrnice Rady o povolení ke krátkodobému pobytu vydávanému obětem podpory ilegálního přistěhovalectví nebo obchodu s lidmi, které spolupracují s příslušnými orgány  (10), jenž posiluje nástroje pro potírání ilegálního přistěhovalectví tím, že vytvořil povolení ke krátkodobému pobytu pro oběti podpory ilegálního přistěhovalectví nebo obchodu s lidmi (11).

Důvody ke znepokojení zavdávají v Unii rovněž korupce, praní špinavých peněz, finanční kriminalita a padělání peněz. Praní špinavých peněz představuje klíčovou aktivitu skupin organizovaného zločinu působících na území Unie, neboť jim zajišťuje zdroje financování. Všechny tyto faktory (formy trestné činnosti a financování terorismu) pouze spoluvytvářejí synergie, které udržují v chodu vykořisťování a zneužívání lidí (12). Obzvlášť zapotřebí je:

povzbuzovat spolupráci a strategická partnerství mezi soukromým a veřejným sektorem, zejména při rozvíjení správných postupů, jakož i v boji proti praní špinavých peněz a financování terorismu, při dodržování zásad průhlednosti a profesní bezúhonnosti ve finančnictví a neziskových organizacích v souladu s doporučeními (13). Finanční akční skupiny (FATF – hlavní mezinárodní instituce zodpovědná za ochranu mezinárodního finančního systému proti praní špinavých peněz a financování terorismu) a s akčním plánem EU (14),

prosazovat srovnávací statistické ukazatele a poznatky aplikované kriminologie, jakož i jejich používání v rámci skutečných opatření a politik.

4.3

Co se týče čl. 4 odst. 2 (druhy činností, na které může být poskytnuta finanční podpora):

4.3.1

Zvlášť by mělo být poukázáno na význam dialogu mezi náboženskými vyznáními a mezi generacemi při odhalování fundamentalistických přesvědčení a při podpoře správných postupů pro posilování vzájemného porozumění, mírnosti a demokratické tolerance, což omezuje radikalizaci a nábor nových stoupenců. Boj proti terorismu vyžaduje, abychom zbavili tento jev jeho morální legitimity; toho lze dosáhnout jen dialogem a porozuměním „druhé straně“. Je třeba podporovat takové akce, které umožňují skupinám různých vyznání a jejich vůdcům budovat mosty pochopení a porozumění, prohlubovat soulad a toleranci a pomáhat při vytváření báze znalostí umožňující označit příčiny nenávisti a způsoby jejího překonávání. Jednotlivé náboženské obce se musí navzájem lépe poznat – a toho nelze dosáhnout účinněji než prostřednictvím opatření usnadňujících vytváření kontaktů mezi jejich příslušníky.

4.3.2

Aniž jsou dotčeny činnosti programu pro migrační toky týkající se společenského a profesního zařazení, zejména mládeže, která patří k etnickým, náboženským, kulturním nebo přistěhovaleckým menšinám, tento program by měl rovněž rozvíjet správné postupy získané úspěšnými metodikami použitými v této oblasti, zejména co se týče odborné přípravy a výměny zaměstnanců a odborníků (čl. 4 odst. 2).

4.3.3

Co se týče organizací občanské společnosti, je třeba se kriticky vyjádřit k nedávnému předběžnému návrhu Evropské komise, který se týká kodexu chování pro neziskové organizace s cílem podpořit jejich průhlednost a finanční zodpovědnost. Tento návrh by mohl mít negativní dopad na všechny nevládní organizace EU a tyto organizace diskreditovat, čímž by ohrozil jejich nejcennější společenský kapitál – důvěru veřejnosti a místních, národních a evropských institucí.

EHSV chápe úsilí o zamezení možného využití neziskových organizací k financování terorismu a jiných trestných činností. To se však musí provádět prostřednictvím obvyklých nástrojů prevence a potírání, kterými disponují orgány jednotlivých členských států. Zvláště by se mělo pokračovat v práci na přijetí statutu evropské asociace a evropské vzájemné společnosti, která byla bohužel přerušena.

4.3.4

Na tomto místě opakujeme, že důležité jsou rovněž činnosti vymezené v bodech 4.1.2.2 a 4.1.2.3 („odborná příprava a výměna zaměstnanců a odborníků“ a „činnost pro zvýšení povědomí a šíření informací“).

4.3.5

Umění a kultura by měly také zaujmout důležité místo při vytváření plánu občanské reakce na trestnou činnost a terorismus; kromě toho slouží k vyjadřování jiných názorů, odlišných od názorů široce zastávaných v našich zemích, a k porozumění takovýmto názorům.

4.4

Co se týče článku 14 (hodnocení), opakujeme poznámky uvedené v bodě 4.1.4.

5.   Závěr

5.1

EHSV věří, že oba návrhy rámcového programu jsou potřebné a že bude-li v průběhu prozatímního hodnocení zjištěno, že program dosáhl pokroků, mělo by být na návrhy vyčleněno více finančních prostředků.

5.2

Kromě toho musí být EHSV v rámci své kompetence zapojen do průběžného dialogu s Komisí a Evropským parlamentem při vytváření ročních plánů programu, jakož i při odpovídajících procesech hodnocení.

5.3

EHSV chce též připomenout, že prostředky mobilizované v rámci probíhajících evropských programů na ochranu svobod a bezpečnosti by měly být vyvážené z hlediska ochrany svobod, v souladu se zněním stanoviska k tématu „Haagský program: deset priorit pro nadcházejících pět let – Partnerství pro evropskou obnovu týkající se svobody, bezpečnosti a práva“, KOM(2005) 184 v konečném znění, SOC/209.

5.4

Ochrana základních práv, svobod a bezpečnosti je zodpovědností nás všech, počíná předáváním společných hodnot při vyučování od prvních tříd ve školách a musí být spojena s neustálým hledáním rovnováhy mezi třemi pilíři – svobodou, demokracií a bezpečností.

V Bruselu dne 14. prosince 2005.

předsedkyně

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Anne-Marie SIGMUND


(1)  Zpráva „Human Security Now“, OSN, http://www.humansecurity-chs.org.

(2)  Úř. věst. C 19, 23.1.1999, s. 1.

(3)  http://www.europol.eu.int/index.asp?page=publar2004#INTRODUCTION.

(4)  Stanovisko EHSV ze dne 24. dubna 2002 (jediný zpravodaj: pan Retureau) (Úř. věst. č. C 149, 21. 6. 2002).

(5)  Jedná se o pracovní dokument Komise „Vztah mezi zajištěním vnitřní bezpečnosti a dodržováním mezinárodních závazků a nástrojů ochrany“ (KOM(2001) 743 v konečném znění).

(6)  Projev generálního tajemníka OSN přednesený na vrcholné schůzce Madridského klubu na téma demokracie, terorismus a bezpečnost v Madridu dne 11. března 2005, http://www.safe-democracy.org.

(7)  Rohan Gunaratna. Al Qaeda, viaje al interior del terrorismo islamista. s. 27. Editorial Servi Doc., Barcelona, 2003.

(8)  Note to the European Council, 16-17 June 2005, submitted by the Presidency and the EU Counter-Terrorism Coordinator:

http://www.consilium.eu.int/uedocs/cmsUpload/newWEBre01.en05.pdf.

(9)  http://summit.clubmadrid.org/agenda/the-madrid-agenda.html.

(10)  Stanovisko EHSV ze dne 29.5.2005 (zpravodaj: pan PARIZA CASTANOS) (Úř. věst. C221, 17.9.2002)

(11)  KOM (2002) 71 v konečném znění ze dne 11.2.2002.

(12)  http://www.europol.eu.int/index.asp?page=publar2004#INTRODUCTION.

(13)  http://www.fatf-gafi.org/document/28/0,2340,en_32250379_32236930_33658140_1_1_1_1,00.html#Introduction.

(14)  Note to the European Council, 16-17 June 2005, submitted by the Presidency and the EU Counter-Terrorism Coordinator:

http://www.consilium.eu.int/uedocs/cmsUpload/newWEBre01.en05.pdf.


17.3.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 65/70


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o Evropském roce rovných příležitostí pro všechny (2007) – směrem ke spravedlivé společnosti

KOM(2005) 225 v konečném znění – 2005/0107 (COD)

(2006/C 65/14)

Evropský hospodářský a sociální výbor se dne 27. října 2005 rozhodl vypracovat v souladu s článkem 29, odst. 2 Jednacího řádu, stanovisko k tématu výše uvedenému.

Specializovaná sekce „Zaměstnanost, sociální věci, občanství“, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 8. prosince 2005. Zpravodajkou byla paní Mária Herczog.

Na 422. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 14. a 15. prosince 2005 (jednání ze dne 14. prosince 2005), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 123 hlasy pro; žádný člen nehlasoval proti a 7 členů se zdrželo hlasování.

1.   Shrnutí postoje EHSV

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor opakuje, že podporuje program Evropského roku rovných příležitostí pro všechny (2007). Aktivně se zapojil do problematiky rovných příležitostí a ve prospěch sociální soudržnosti v Evropě a základních práv pro všechny.

1.2

Ve všech předchozích stanoviscích k těmto otázkám EHSV zdůrazňoval, že k tomu, aby byly odstraněny všechny formy diskriminace v souladu s článkem 13 (1), je nutné uskutečnit pokrok mnohem konkrétnější než ten, jehož bylo až dosud dosaženo. Výbor uznává, že byla přijata četná nápravná opatření ve prospěch rovných příležitostí, je však ještě nutné podniknout některé neodkladné kroky. Z tohoto hlediska může být Evropský rok rovných příležitostí pro všechny (2007) vhodnou příležitostí k tomu, aby se vymezily skupiny dotčených osob a soustředila se na ně pozornost.

1.3

EHSV je přesvědčen, že by všem osobám sídlícím v EU mělo být zaručeno, že nebudou diskriminovány a budou mít rovné příležitosti při užívání lidských práv v plném rozsahu: občanských, politických, hospodářských, sociálních a kulturních. Proto by tento rok měl být využit k tomu, aby se pokročilo v odstranění všech typů diskriminace. Přestože je zvláštní pozornost věnována základům obsaženým v článku 13, měl by být tento rok považován za příležitost zvýšit povědomí o tom, s jakou diskriminací se setkávají specifické skupiny, které se běžně neberou v úvahu jako např. děti, a o otázkách diskriminace, které dosud nebyly řešeny.

1.4

EHSV souhlasí se Sociální agendou 2005-2010, která předkládá akční strategii pro oblasti rovnosti příležitostí a sociální soudržnosti a tím tuto problematiku staví do středu pozornosti. S výhradou doplňujících a pozměňujících úprav, navržených dále, EHSV přijímá a podporuje cíle Evropského roku rovných příležitostí pro všechny (2007), které se soustředí na práva, zastoupení, uznání, respekt a toleranci a rovněž integraci zmíněných oblastí do hlavních myšlenkových proudů.

2.   Odůvodnění stanoviska a poznámky

2.1   Shrnutí dokumentu Komise

2.1.1

Sdělení Komise k tématu Sociální agenda pro období 2005-2010 zdůraznilo, jak je důležité pracovat na rovnosti příležitostí pro všechny, pokud chceme dosáhnout solidárnější společnosti. Komise oznámila záměr (ve sdělení, které doprovází zkoumaný návrh (2)) vypracovat novou rámcovou strategii pro nediskriminaci a rovné příležitosti pro všechny. Jednou z hlavních iniciativ obsažených ve sdělení je návrh jmenovat rok 2007 Evropským rokem rovných příležitostí pro všechny. Evropský rok bude mít za celkový cíl seznámit veřejnost s výhodami spravedlivé a solidární společnosti, v níž jsou rovné příležitosti realitou pro všechny. V této souvislosti bude nutné překonat překážky, které brání účasti ve společnosti a usnadnit vytvoření prostředí, v němž bude rozmanitost Evropy považována za zdroj sociální a kulturní vitality. Evropský rok má tyto konkrétní cíle:

Práva – zvýšení informovanosti o právu na rovnost a nediskriminaci;

Zastoupení – povzbudit diskusi o prostředcích, jimiž lze posílit občanskou, politickou, hospodářskou, sociální a kulturní účast na dění ve společnosti;

Uznání – projev úcty a respektu k rozmanitosti;

Respektování a tolerance – zasadit se o solidárnější společnost.

Zkoumaný návrh obsahuje ustanovení týkající se Evropského roku rovných příležitostí pro všechny a určuje pro tuto činnost rozpočet. Návrh se opírá o článek 13 Smlouvy zakládající Evropské společenství (3).

2.2   Obecné a specifické poznámky

2.2.1

Nastolení rovných příležitostí je jednou z priorit evropské politiky a mělo by jí zůstat i nadále. Přestože v oblasti boje proti diskriminaci došlo na evropské i národní úrovni k významným legislativním změnám, zejména v oblasti diskriminací uvedených ve článku 13, jsou nezbytné doplňující akce, které zajistí důslednější uskutečňování rovných příležitostí a nediskriminace. Často je možné narazit na nepřímé formy diskriminace, které se však obtížně prokazují. Tím by se měl zabývat program Evropského roku 2007.

2.2.2

Další oblastí, kterou je nutné se zabývat, jsou rozdíly v úrovni a rozsahu ochrany proti diskriminaci z různých příčin. Výbor silně doporučuje, že by diskriminace z různých příčin – pohlaví, rasa nebo etnický původ, náboženství nebo víra, tělesné postižení, věk a sexuální orientace – měla být zakázána v oblastech zaměstnání, odborné přípravy, vzdělávání, sociální ochrany, sociálních výhod a přístupu ke zboží a službám. V opačném případě vzniká riziko vytvoření hierarchie mezi skupinami.

2.2.3

Od přijetí Evropské listiny základních práv není možné považovat EU pouze za mezistátní sdružení založené na hospodářské racionalitě. Odpovídající pozornost je proto třeba věnovat sociálním skupinám, které jsou postiženy různými formami exkluze jež jim brání vstupu na trh pracovních sil a účasti na hospodářském životě, nebo žijí v chudobě, přestože jsou na trhu pracovních sil aktivní.

2.2.4

Sociální a hospodářská hlediska hovoří ve prospěch rovnosti příležitostí zaručené každému jedinci, zejména všem, kteří jsou diskriminováni nebo znevýhodněni sociálními, ekonomickými, kulturními, zeměpisnými či jinými okolnostmi. Pokud by se jim dostalo odpovídající podpory, mohli by se plně účastnit života společnosti a přispět svým dílem společensky i hospodářsky.

2.2.5

EHSV se domnívá, že program Evropského roku rovných příležitostí pro všechny (2007) je příležitostí na zviditelnění těch, kteří mohou být přehlíženi, např. mladí lidé, včetně dětí, kteří jsou diskriminováni na základě věku, jedinci, kteří jsou diskriminováni vícenásobně z několika příčin a obyvatelé diskriminovaní životem v odlehlých nebo řídce osídlených oblastech a městech, kteří nemusí mít přístup k požadovaným službám.

2.2.6

Výbor je přesvědčen, že tento rok by měl také poskytnout příležitost prozkoumat klíčové otázky, jako je problém několikanásobné diskriminace, která se často vyskytuje u některých skupin (např. postižených dětí, starších migrantů, romských žen). A nakonec při všech iniciativách proti diskriminaci je třeba vzít v úvahu různou a heterogenní podstatu skupin, které se nejčastěji s diskriminací setkávají.

2.2.7

Evropský rok by měl být příležitostí zlepšit situaci více skupin. Při stanovování budoucích cílů, je třeba věnovat zvláštní pozornost mezinárodní úmluvě OSN o právech dítěte, dokumentu ratifikovanému všemi členskými státy EU, a která tedy může být považována za součást uznávaných principů společenství členských států; to rovněž umožní, aby uplatňování práv dítěte bylo v budoucnosti povýšeno na úroveň mezinárodního požadavku.

2.2.8

Bylo by předčasné vyjadřovat se k hlavním zkušenostem získaným z Evropského roku osob se zdravotním postižením (2003), jehož cílem bylo zlepšit rovnost příležitostí postižených osob a v rámci akčního plánu (2004-2010) (4) přijatého v roce 2003, naopak je možné jasně konstatovat (5), že se této skupině osob dostává díky vlivu Evropského roku v členských státech zvýšené pozornosti a že občané Unie jsou lépe informováni o svých postižených spoluobčanech. Avšak aby bylo dosaženo skutečných změn, je nutné řádné vyhodnocení dosaženého pokroku a opatření následujících po Evropských letech. EHSV v současné době připravuje stanovisko k vyhodnocení a k opatřením následujícím po Evropském roku osob se zdravotním postižením.

2.2.9

Vzhledem k nepřímým důsledkům, které rok 2007 může mít, je vhodné, aby už při přípravě legislativy nebylo v kapitole o dalším monitorování jako kritérium pouze zmíněno procento evropského obyvatelstva, které získalo více informací o skupinách jednotlivců, jež jsou systematicky diskriminovány. Je třeba rovněž přezkoumat, jaké konkrétní změny proběhly v každodenním životě a v administrativní praxi.

2.2.10

Mainstreaming různých důvodů diskriminace ve všech politikách a iniciativách EU i zohlednění zvláštních požadavků specifických důvodů při vyvíjení akcí vztahujících se k jiným důvodům (např. zohlednění otázek zdravotního postižení při současném zohlednění jiných důvodů) je klíčem k dalšímu pokroku při odstranění diskriminace a podpoře rovných příležitostí. Zkušenosti získané v této oblasti, které se vztahují na problematiku např. pohlaví, by bylo možné použít u jiných důvodů diskriminace.

2.2.11

Kromě nepřijatelného charakteru diskriminace, xenofobie a rasismu je nezbytné zdůraznit hodnotu multikulturální Evropy a důležitost zavádění nařízení, která v této oblasti byla dříve přijata v rámci evropské politiky boje proti diskriminaci.

2.2.12

EHSV již v několika stanoviscích (6) opakoval, jaký význam přisuzuje účasti nevládních organizací, uvedených menšinových skupin, zaměstnavatelů soukromého i veřejného sektoru, subjektů sociálního hospodářství, zaměstnanců a zástupců regionů. Na všech úrovních a ve všech fázích zavádění by se měly také podílet osoby, které jsou obětí diskriminace a skupiny a organizace, které je reprezentují. Během plánování, přidělování a kontroly příspěvků je nutné účinněji dohlížet (a pokud to bude třeba, i pomocí zpráv pocházejících také z jiných zdrojů) na to, zda opravdu existuje například přiměřená komunikace s nevládními organizacemi.

2.2.13

Zvláštní pozornost a uznání by mělo být věnováno roli nevládních organizací a organizací reprezentujících skupiny vystavené diskriminaci. Jejich zapojení do Evropského roku by mělo být zajištěno na všech úrovních (místní, regionální, národní a evropské) a ve všech oblastech (celkové plánování, implementace, prosazování, vyhodnocení a opatření následující po tomto roku). Zvláště úloha sociálně ekonomických společností a organizací (družstev, sdružení, nadací a vzájemných fondů) v boji proti diskriminaci by měla být zdůrazněna a zohledněna.

2.2.14

Výbor je potěšen, že Komise uznává význam práce se zaměstnavateli a zaměstnanci za účelem podpory rozvoje politiky rovného zacházení na pracovišti a politiky rozmanitosti. EHSV doporučuje, aby byl Evropský rok využit pro:

identifikaci a podporu výměny informací a příkladů osvědčených postupů;

zvýšení povědomí mezi firmami o přidané hodnotě, kterou přináší respektování rovných příležitostí a jejich začlenění do politiky přijímání zaměstnanců a profesního postupu;

vytvoření partnerství a udržitelných sítí mezi zaměstnavateli a dalšími zainteresovanými stranami včetně nevládních organizací a organizací, které pracují se skupinami setkávajícími se s diskriminací;

napojení na chystaný plán Komise o společenské odpovědnosti firem (má být vydán v lednu 2006) a jeho podporu.

2.2.15

Evropský rok rovných příležitostí pro všechny je třeba dobře připravit a využít přitom předchozích zkušeností. Bude nutné poskytnout informace v jazyce a prostřednictvím formulací, jež jsou srozumitelné pro všechny, zaručit příležitosti pro vzdělání a odbornou přípravu, zajistit patřičnou pozornost sdělovacích prostředků, podporu ostatních politik a nutnou technickou pomoc. V širším měřítku by se měly používat, šířit a přizpůsobovat stávající výsledky výzkumu, osvědčené postupy a účinné programy.

2.2.16

EHSV soudí, že plánovaný rozpočet je velmi omezený vzhledem k záměrům a potřebám. Bylo by vhodné věnovat pozornost rozdělení disponibilních zdrojů a zajistit, aby k nim měli přístup osoby zúčastněné od počátku.

2.2.17

Při příležitosti Evropského roku rovných příležitostí pro všechny by také bylo vhodné zdůraznit, že ve státech Unie je nutné zabezpečit každému, tedy nejen skupinám zmíněným ve článku 13 a v tomto stanovisku, možnosti, aby mohl rozvíjet své schopnosti a možnosti, především cestou sociální integrace a vzdělávání,čímž budou zajištěny rovné příležitosti.

V Bruselu dne 14. prosince 2005.

předsedkyně

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Anne-Marie SIGMUND


(1)  Stanovisko EHSV k tématu „Chudoba žen v Evropě“ (zpravodajka: paní Brenda King) - Úř. věst. C 24, 31.1.2006; stanovisko EHSV k tématu „Sociální agenda“ (zpravodajka: paní Ursula Engelen-Kefer) – Úř. věst. C 294, 25.11.2005; stanovisko EHSV k tématu „Evropský sociální fond“ (zpravodajka: paní Ursula Engelen-Kefer) – Úř. věst. C 234, 22.9.2005; stanovisko EHSV k „Programu Společenství pro zaměstnanost a sociální solidaritu - PROGRESS“ (zpravodaj: pan: Wolfgang Greif). - Úř. věst. C 234, 22.3.2006; SOC/167; stanovisko EHSV k iniciativě „EQUAL“ (zpravodaj: pan Sukhdev Sharma) – Úř. věst. C 241, 28.9.2004; stanovisko EHSV k tématu „Evropský rok zdravotně postižených“ (zpravodaj: pan Miguel Ángel Cabra de Luna) – Úř. věstník C 110, 30.4.2004.

(2)  Sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Rámcová strategie pro nediskriminaci a rovné příležitosti pro všechny (KOM(2005) 224 v konečném znění).

(3)  Článek 13 Smlouvy zakládající Evropské společenství: (1) Aniž jsou dotčena ostatní ustanovení této smlouvy a v rámci pravomocí svěřených Společenství touto smlouvou, může Rada na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem jednomyslně přijmout vhodná opatření k boji proti diskriminaci na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo světového názoru, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace. (2) Odchylně od odstavce 1 rozhoduje Rada postupem podle článku 251, pokud přijímá podpůrná opatření Společenství, s vyloučením harmonizace právních a správních předpisů členských států, jako základ pro činnosti, které přijímají členské státy, aby přispěly k naplnění cílů uvedených v odstavci 1.

(4)  Stanovisko EHSV, viz SOC 163 – Úř. věst. C 110, 30.4.2004.

(5)  Viz Eurobarometr.

(6)  Viz SOC/189 - Úř. věstník C 234, 22.9.2005.


17.3.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 65/73


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu „Jak začlenit sociální rozměr do vyjednávání dohod o hospodářském partnerství (EPA)“

(2006/C 65/15)

Komise v dopise komisařky Loyoly de PALACIO ze dne 2. července 2004, v souladu s ustanovením článku 262 Smlouvy zakládající Evropské společenství požádala Evropský hospodářský výbor o vypracování stanoviska k tématu „Jak začlenit sociální rozměr do vyjednávání dohod o hospodářském partnerství (EPA)“

Specializovaná sekce „Vnější vztahy“, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 10. listopadu 2005, na základě návrhu předloženého zpravodajem Antonellem Pezzinim a spoluzpravodajem Gérardem Dantinem.

Na 422. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 14. a 15. prosince 2005 (jednání ze dne14. prosince 2005), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 125 hlasy pro, 2 hlasy proti a 7 členů se zdrželo hlasování.

1.   Úvod

1.1   Kontext stanoviska

1.1.1

Toto stanovisko bylo vypracováno na žádost komisařky Loyoly de Palacio. V dopise z 2 července 2004, kterým se komisařka obrací na Výbor poté, co uvedla, že Komise si velice váží aktivní role, kterou vykonává Evropský hospodářský a sociální výbor na podporu otevřeného dialogu mezi nestátními subjekty zemí ACP a Evropské unie, s žádostí o vypracování průzkumného stanoviska k možnému způsobu zahrnout sociální aspekty do vyjednávání dohod o hospodářském partnerství, s důrazem na zaměstnanost, standardy na pracovišti, sociální zabezpečení a otázky spojené s pohlavím.

1.1.2

Dohody o hospodářském partnerství (EPA), zavedené článkem 37 Dohody z Cotonou, musí být sjednány do 31. prosince 2007. Tyto dohody mají „podpořit postupnou a harmonizovanou integraci zemí ACP do světového hospodářství, respektujíc jejich politická rozhodnutí a jejich priority rozvoje a tím pomoci prosadit udržitelný rozvoj a přispět k odstranění chudoby v zemích ACP“ (čl.34(1)). Obecněji vzato tyto dohody se podílí na provádění „strategie rozvoje“ uvedené ve článcích 19-27 (Hlava 1) Dohody z Cotonou.

1.1.3

Požadavek Komise o vypracování stanoviska odkazuje na článek 37 a na Hlavu I Dohody z Cotonou, která definuje rámec, do kterého spadá dané průzkumné stanovisko.

1.2

Tato žádost o vypracování stanoviska poukazuje na to, jak je pro Komisi otázka sociálního rozměru při vyjednávání dohod o hospodářském partnerství důležitá.

1.2.1

Výbor vítá tento zájem a postup Komise.

1.2.2

Skutečně nemůže dojít k optimálnímu hospodářskému rozvoji aniž by došlo současně k rozvoji sociální oblasti. Tyto dva koncepty musí jít ruku v ruce pokud mají být účinné a vést ke zlepšení způsobu života a blahobytu jednotlivých národů.

1.2.3

Ostatně zavedení dohod EPA povede nevyhnutelně k nezbytným strukturálním reformám, které výrazně změní mnohé skutečnosti současného života národů zemí ACP. Tyto strukturální reformy, jejichž aplikace bude často velice složitá, budou muset být zároveň provázeny pokrokem v sociální oblasti s tím rizikem, že dané národy tyto dohody o hospodářském partnerství odmítnou.

1.2.4

Z tohoto hlediska je účast občanské společnosti v různých fázích procesu, který je v pozadí dohod o hospodářském partnerství klíčová.

1.3

Z obecného hlediska počítá Dohoda z Cotonou s postupným zrušením omezení spojených s výměnami mezi oběma stranami a domnívá se, že doba určená pro vyjednávání bude dostatečná a prospěšná pro rozvoj veřejného a soukromého sektoru.

1.3.1

Cíle, které jsou v pozadí vyjednávání spojených s EPA – prvky naplňování dohody z Cotonou – se týkají zejména následujících aspektů: potírání chudoby, udržitelného rozvoje, skutečné účasti žen, sdružení nevládních činitelů a snahy o udržení dostatečné úrovně veřejných výdajů v sociálních sektorech (1).

1.3.2

Dohoda z Cotonou počítá s tím, že EPA pokryjí celou řadu oblastí: politiku hospodářské soutěže (2) práva na duševní vlastnictví (3) sanitární a fytosanitární opatření (4) obchodní a environmentální otázky (5) obchodní a pracovní standardy (6) ochranu spotřebitele (7) potravinářskou bezpečnost (8) a investice (9).

1.4

EPA – jejichž rámec zahrnuje více oblastí: (viz Příloha II) – jsou považovány za dohody o vzájemném volném obchodu a musí být sjednány na základě bilaterálních dohod mezi EU a zeměmi nebo regiony ACP. Z tohoto pohledu je tedy třeba zdůraznit princip, podle kterého musí být EPA v souladu s pravidly WTO.

1.4.1

Z tohoto důvodu jsou země ACP a EU přesvědčeny o nezbytnosti zavést v rámci WTO vyrovnanější a spravedlivější multilaterální obchodní systém, založený na jasné vazbě mezi obchodem a rozvojem, nabízející vhodný přístup ve prospěch rozvojových zemí – zejména nejméně rozvinutých zemí a zemí ostrovních – a konečně vyznačující se transparentností a jejich skutečným zapojením do rozhodovacího procesu.

1.5

Jednání vedená do této doby (viz Příloha II) odhalila jisté rozdíly v pojetí důležitých otázek mezi zeměmi ACP a Evropskou unií, jak zdůraznil člen parlamentu pro otázky ACP/EU.

1.5.1

Nesmíme zapomínat na fakt, že zahraniční dluh představuje pro mnohé země ACP nepřekonatelnou překážku na cestě k hospodářskému a sociálnímu rozvoji (10). Toto je ostatně jeden z důvodů, proč první fáze sjednávání EPA nevyústilo v závaznou rámcovou dohodu, jak si to přály země ACP.

2.   Obecné poznámky

2.1

Mnohé země ACP, zejména země jižní Afriky, se domnívají, že snahy o regionální integraci povedou v první řadě ke snížení příjmů, zejména v souvislosti se snížením celních poplatků. V této fázi se zdá tedy nezbytné počítat s větším finančním vkladem spočívajícím v různých kvótách příspěvku. Jelikož v mnohých afrických zemích představují příjmy z cel velkou část státních příjmů, bylo by vhodné vypracovat co nejdříve daňové systémy jako náhrada za tyto příjmy. Při vytváření účinných daňových systémů potřebují tyto země podporu. Kromě toho země ACP zaznamenaly pouze nepatrný posun ke konkrétním formám regionální obchodní spolupráce. Již existující nebo téměř uzavřené dohody kromě toho, že jsou zaměřené pouze na některé regiony většinou nedosáhly cíle většího posílení výměn mezi jednotlivými regiony. Skutečně dnes existuje málo integrovaných oblastí, které by vykazovaly významné obchodní styky na meziregionální úrovni.

2.1.1

V současné době se jednání probíhající ve všech šesti regionálních oblastech ukázala jako zdlouhavá a složitá. Předpokládané ukončení do roku 2007 jistě nebude dodrženo. Přechodné období bude delší a překročí rok 2008. Nejvíce problematické se jeví zejména země jižní a východní Afriky. Africké země projevují mnohem větší zájem o otázky spojené s infrastrukturou (silnice, nemocnice, vzdělávací střediska, zemědělský rozvoj atd.) než o otázky spojené s vývojem občanské společnosti (11).

2.1.2

Každý region disponuje pracovní skupinou, která pravidelně sleduje průběh obchodních jednání (12) Tyto pracovní skupiny musí povinně konzultovat organizace zastupující občanskou společnost, které jim poskytují analýzy a návrhy týkající se sociálních aspektů a obecně celé problematiky rozvoje. Za tímto účelem je třeba zajistit, aby zástupci občanské společnosti vytvořili společnou strukturu na regionální úrovni a aby se spojili a dokázali tak vytvářet společně vlastní pozice. Evropská unie musí přispět k praktické realizaci podobné iniciativy jak finančně, tak technicky.

2.1.3

Výbor již vyjádřil svou podporu zapojení občanské společnosti (13) v souvislosti se skutečností, že v Dohodě z Cotonou opatření týkající se účasti nestátních subjektů jsou obsažena ve více než třiceti článcích, v závěrečném prohlášení a v příloze IV týkající se postupů realizace a správy. Tvrzení, která lépe vyjadřují tento přístup jsou zanesena v „Základních principech“ (čl. 2) a v kapitole 2, která je celá věnována „zúčastněným stranám partnerství“.

2.1.4

EHSV považuje za důležité předat zkušenosti získané v Evropě, zejména v regionech spadajících do programu Cíl 1, s využitím strukturálních fondů (14) také zemím ACP.

2.2

Občanská společnost, její podíl na realizaci dohod o ekonomickém partnerství, je jednou ze základních podmínek zajišťujících účinnost jejích výsledků.

2.2.1

Dohoda z Cotonou tak ve článku 6 definuje „nestátní činitele“: soukromý sektor, ekonomické a sociální partnery, spolu s odborovými organizacemi, občanskou společnost (OS) ve všech svých podobách, podle národních charakteristik (15).

2.2.2

Odvolávání se na občanskou společnost se vyskytuje velice často v celé dohodě (16), zejména v článku 4, kde je definován způsob, jakým má být do procesu zapojena (17).

2.2.3

Ve většině zemí ACP je občanská společnost nedostatečně organizovaná. Proto vyjednávání dohod o hospodářském partnerství představuje příležitost, jak jejich přítomnost zvýšit a zároveň tím podpořit jejich schopnost podávat návrhy. Pouze za takovéto podmínky bude moci hrát významnou roli v dané oblasti, v uskutečňování přijatých rozhodnutí a přispět tak k podpoře růstu prostřednictvím zvýšení konkurenceschopnosti a zlepšení sociálních aspektů.

2.2.4

V této souvislosti je důležité stanovit některá závazná kritéria platná pro všechny země ACP, která by zahrnovala kromě integrace vedoucí ke světovému hospodářství také rozvoj obchodu a příslušných sociálních práv, snížení chudoby a dodržování práv pracujících  (18). Pomocí těchto kritérií by se mělo postupovat při regionálních vyjednávání.

2.2.5

Je třeba zdůraznit, že mnohé aspekty, které se vztahují k zaměstnanosti, sociálnímu zabezpečení a k otázkám týkajícím se pohlaví, stejně tak jako úzká vazba existující mezi rozvojem obchodu a pracovními standardy, jsou převzaty obecně a pouze v preambuli vyjednávacího mandátu, uděleného Komisi pro otázky EPA.

2.2.6

Dokumenty týkající se výsledků první fáze vyjednávání mezi EU a různými regiony ACP, které připravila Komise, pojednávají ne zcela do hloubky o rozvoji sociální tématiky a otázek spojených s rovnoprávností pohlaví.

2.2.7

To je však v rozporu s principem, podle kterého EPA představují ekonomický rozměr Dohody z Cotonou. Hodnoty, které se vztahují k člověku v celém jeho kontextu a jsou v této dohodě jasně zdůrazněny, by měly být převzaty a podpořeny při vyjednáváních o hospodářském partnerství.

2.3

Aby se zaručila účinnost výsledků dosažených při vyjednávání o hospodářském partnerství v sociální oblasti, je třeba vytvořit pro socio-profesionální činitele určitý rámec, který by byl jednotný v prostoru i čase.

2.3.1

Aby mohlo dojít k uspokojivým výsledkům, ať již při vyjednávání, tak při realizaci jejich obsahu, tento rámec podpoří vytvoření účinné participativní metodologie tím, že zapojí hospodářské a sociální činitele již do fáze vytváření jednotlivých příspěvků.

2.3.2

Nicméně zatím vyjednávání, která byla zahájena se zakládají na vážných nerovnostech, které se stále prohlubují mezi oběma stranami, ať již na úrovni rozvoje, kvality života a sociálních práv, tak i v oblasti výměn, a ještě zřetelněji ve vlastní schopnosti vypracovávání návrhů, spojených se správou a kontrolou. Tato nerovnost a nerovnováha je příčinou velice složitých a choulostivých jednáních o EPA. Nicméně tyto překážky nesmí zabránit nezbytnému zařazení sociálních aspektů do vyjednávání, ať již přímo či jako jisté jasně identifikované vyústění zvolených ekonomických a/nebo obchodních práv. Domníváme se, že je nutné se zaměřit zejména na zaměstnanost a podnikatelské iniciativy, na pracovní standardy, na sociální zabezpečení a na otázky týkající se pohlaví (19).

2.3.3

Na regionální úrovni některé orientační plány počítají s přítomností občanské společnosti ve fázích vyjednávání a v rámci národních či regionálních výborů. Nicméně míra zapojení a stupeň spokojenosti zástupců občanské společnosti v procesu partnerství ještě nejsou známy.

2.3.4

EHSV je díky pravidelným setkání se socio-ekonomickými zástupci zemí ACP schopen zhodnotit jejich stupeň zapojení do různých fází těchto procesů.

3.   Účast občanské společnosti

3.1

Ve většině zemí ACP je občanská společnost málo nebo špatně organizovaná. Sjednávání dohod o hospodářském partnerství může tedy představovat příležitost pro zvýšení její organizace a tím i její způsobilost k podávání návrhů. Toto je jedna z podmínek, která jí umožní hrát hlavní roli při realizaci přijatých směrů a tím přispět k růstu zvýšením konkurenceschopnosti a rozvojem sociálních otázek. Ke zlepšení organizace občanské společnosti a tedy i její schopnosti jednat nedojde bez rozhodnutí Komise a bez vůle daných zemí.

3.1.1

Pravidelné a stálé hodnocení účasti socio-ekonomických účastníků na všech fázích realizace EPA bude moci vytvořit pozitivní dynamiku vedoucí ke konstantnímu zlepšování. Toto hodnocení by mělo být prováděno vyjednavateli z jednotlivých institucí.

3.1.2

Konzultace a zapojení různých sektorů občanské společnosti do jednotlivých fází daného procesu umožní zejména poukázat na smysl a zviditelnit již dokončenou práci, která si klade prostřednictvím EPA a v souladu s principy stanovenými v Cotonou za cíl zlepšení kvality života celé populace.

Příklady osvědčených postupů by měly být přeloženy do všech místních jazyků a co nejvíce rozšířeny.

3.2

K realizaci a zhodnocení účinné participativní metodologie, jakožto nezbytné podmínky účinnosti a kvality přínosu občanské společnosti, je třeba spojit podmínky umožňující nestátním činitelům vzájemně se setkávat, diskutovat spolu, stanovovat si společně cíle, přicházet s nimi na vyjednávání EPA, sledovat a zajišťovat jejich vývoj a mapovat jejich provádění v praxi spolu s hodnocením jejich dopadu.

3.2.1

Spojení těchto podmínek vyplývá z potřeby vytvořit prostor určený socio-profesním činitelům, který by byl zároveň jednotný v prostoru a čase.

3.2.2

Za tímto účelem a v souladu s konečným prohlášením ze „24. setkání hospodářských a sociálních kruhů ACP-EU“, které se uskutečnilo koncem června v Bruselu, navrhl Evropský hospodářský a sociální výbor vytvoření Regionálních výborů sociálního dialogu, sdružující socio-profesní činitele, kteří by přispívali k vypracovávání, navrhování, realizaci a monitorování programů sociálního rozvoje.

3.2.3

Z obecného hlediska mandátu Regionálních výborů pro sociální dialog by se měly zaměřit zejména na:

uplatňování a kontrolou úmluv ILO, v první řadě úmluv týkajících se základních sociálních práv;

podporou důstojného zaměstnání a sociálního rozvoje;

hospodářský a sociální dopad v rámci regionů vyplývajících z EPA a z regionálních integrací.

3.2.3.1

Přesněji řečeno by Regionální výbory mohly zdůraznit, eventuelně pomocí specializovaných skupin, vypracování návrhů týkajících se:

podpory zaměstnanosti: cíle a metody. Důstojný charakter (platy, pracovní podmínky atd.;

vzdělání;

odborného a celoživotního vzdělávání;

opatření sociálního zabezpečení;

vývoje neformálních sektorů;

rovnoprávnosti pohlaví;

udržitelného rozvoje se zvláštním důrazem na životní prostředí;

infrastruktur a investic.

3.2.4

ILO by se mohla podílet z pohledu metodologie organizace a fungování na zavedení Regionálních výborů pro sociální dialog. ILO v rámci svého programu PRODIAF (Regionální program na podporu sociálního dialogu v oblasti frankofonní Afriky) dosáhlo značných zkušeností. Těchto zkušeností by se mohlo využít pro účinné fungování Výborů.

3.2.5

Jelikož se jedná o složení Regionálního výboru, mohla by se kritéria volitelnosti inspirovat dohodou uzavřenou mezi zeměmi ACP a Radou Evropské unie, co se týče přístupu ke zdrojům EFR (Evropského rozvojového fondu).

3.2.6

V případě, že by již v podobných regionech (Karibik…) existovaly platformy, fóra či jiná strukturovaná seskupení nestátních činitelů, vzniklých z důvodu nutnosti vypracování národních a regionálních orientačních programů, bylo by třeba přezkoumat změny, které by musely být provedeny, aby mohly být realizovány cíle připadlé Regionálním výborům pro sociální dialog.

3.2.7

Z obavy o účinnost regionálních výborů pro sociální dialog by tyto mohly být určitým způsobem zapojeny do práce „Pracovních skupin pro regionální přípravu“. Tyto skupiny hrají určující roli tím, že zaručují, aby plánování pomoci uspokojilo potřeby vyjádřené během různých fází vyjednávání.

3.2.7.1

Zapojení těchto výborů do daných aktivit by zajistilo organizované občanské společnosti větší váhu a možnost sledovat udržitelný rozvoj na regionální úrovni, jak v průběhu vlastních vyjednávání, tak v jednotlivých fázích konkrétních příspěvků.

3.2.7.2

Jak již bylo několikrát zdůrazněno, jsou problémy spojené se zemědělstvím a různými aspekty životního prostředí pro země ACP klíčové a je důležité, aby byly neustále součástí vyjednávání, také prostřednictvím přímé zkušenosti místních zástupců tohoto sektoru.

3.2.7.3

Regionální výbory pro sociální dialog budou moci prosadit mnohem konkrétněji svou iniciativní roli poté, co budou objasněny otázky spojené s finančními a organizačními prostředky, budou schopny spolupracovat s monitorovacím výborem ACP/EU a zároveň se obohatit výměnou zkušeností s Evropským hospodářským a sociálním výborem.

4.   Rozvoj zaměstnanosti

4.1

Důstojné zaměstnání je základním nástrojem v boji proti chudobě, jelikož:

vytváří zisky a tudíž kupní sílu a tím trhy,

osvobozuje jednotlivce a skupiny od potřeby podpory,

vytváří majetek a služby dostupné obyvatelstvu jednotlivých národů a nutné k zajištění jejich potřeb,

přispívá k financování sociálních výhod: vzdělání a odborné přípravy, důchodů, podpory v nezaměstnanosti, lékařské péče, otázek týkajících se „sociálního zabezpečení“.

4.1.1

Politika zaměstnanosti musí dodávat dynamiku tím, že spojí přínos veřejného a soukromého sektoru s realizací sociální a solidární ekonomiky.

4.1.2

Programy rozvoje zaměstnanosti by měly počítat s postupným a projednaným zaváděním neformálního hospodářství ve veřejném nebo soukromém sektoru také prosazováním mezinárodních pracovních norem (zejména základních práv); závazek ze strany podniků, které využívají prostředků pocházejících z veřejných zakázek (investice, různá díla) dodržovat mezinárodní pracovní standardy a zároveň pravidla ochrany životního prostředí (klima, biodiversita, Kjótský protokol, ochrana lesů atd.). Toto vše spadá částečně do oblasti sociální zodpovědnosti podniků.

4.1.3

Tyto programy by měly kromě jiného navrhnout směry týkající se nezbytných hospodářských, daňových a správních reforem, boje proti korupci, zavedení např. vracení daně a dalších služeb určených zejména malým a středním podnikům a řemeslným odvětvím.

4.1.4

Cíle tohoto partnerství jsou, jak je známo, podpora a urychlení hospodářského, kulturního a sociálního rozvoje zemí ACP. Hlavním cílem je snížení a postupné odstranění chudoby. EPA by měly toto partnerství obohatit tím, že pomohou k otevření jednotlivých hospodářství, zejména v prostoru jih/jih a k dosažení větší liberalizace s jasnými pravidly přitažlivými pro národní a zahraniční investory.

4.1.5

Aby se země ACP mohly kulturně a hospodářsky otevřít, bude muset být vynaloženo značné úsilí, zejména co se týče využití možností poskytovaných EPA, podporujících realizaci celní unie, která by uspokojila vzájemné požadavky a více podpořila regionální integraci.

4.2

Bohužel na začátku vyjednávání nebyla provedena dopadová studie, která by mapovala situaci zaměstnanosti od úplného počátku. Podobná studie by pomohla lépe vyhodnotit dosažené úspěchy.

4.2.1

Tato spolupráce má podpořit reformy a hospodářskou a instituční politiku, které jsou nezbytné pro vytvoření příznivého prostředí pro investice a rozvoj dynamického, účinného a konkurenceschopného soukromého sektoru. Zároveň s tím musí být posílen také veřejný sektor, mimo jiné s opatřeními na podporu vzdělání, zdravotnictví a obecných služeb, kterými lze podpořit soukromý sektor.

4.2.2

Dále má tato spolupráce za cíl podporovat:

dialog mezi veřejným a soukromým sektorem,

rozvoj podnikatelské způsobilosti a hospodářské kultury,

překonání neformální činnosti v souladu s právním státem.

4.2.3

Kroky uskutečněné v průběhu předchozích dohod (20) přinesly již určité výsledky, ale ne všechny byly žádoucí, zejména v oblasti podpory soukromého sektoru a jeho role jakožto hnací síly pro růst a rozmanitost hospodářství.

4.2.4

Socio-profesní činitelé, by měli v průběhu zahájení programu rozvoje přistoupit k přesné analýze problémů, se kterými se setkali při zavádění, ochraně a podpoře zákroků zaměřených na mikro, malé a střední podniky.

4.3

Hlavní tendence rozvoje jsou zejména v Africe zaměřené na zemědělství. Ty zůstanou ještě dlouho hlavní doménou, do které se budou soustřeďovat příspěvky, jež se mohou konkretizovat:

ve vývoji tradičních zemědělských postupů a jejich účinnosti,

v realizaci infrastruktur a rozšířených sociálních služeb,

v rozvoji řemeslné výroby a podnikání v malém měřítku, často spojeném se zemědělsko-potravinářským sektorem.

4.3.1

K zajištění rozvoje a konsolidace zemědělského systému je nezbytné, aby se obchod mezi zeměmi ACP a EU řídil zejména v příštích letech flexibilními pravidly, která by umožnila zavést vlastní sanitární a fytosanitární pravidla a dala příležitost vzniku, posílení a diverzifikaci nových malých podniků s tím, že jim bude zajištěna ochrana prostřednictvím vhodných ochranných klauzulí.

4.3.2

Zásahy v zemědělském sektoru by časem měly dosáhnout:

rozvoje bezpečnostních zemědělsko-potravinářských norem s cílem vyvážet,

zlepšení přístupu na zemědělský trh také díky marketingu,

odstranění byrokratických překážek a zlepšení logistiky,

podpory vzdělávání v oblasti služeb a výzkumu,

rozvoje zemědělských a družstevních úvěrových ústavů,

přijetí jistých a sdílených pravidel pro pozemkové vlastnictví,

podpory postupného přechodu od zaměstnanosti v zemědělství po rozvoj venkovských služeb.

4.3.2.1

Výše navrženého postupu by se mohlo dosáhnout spoluprací zčásti začleněné do EPA a zčásti do projektů pomoci, která se týká:

integrovanějších projektů udržitelného rozvoje venkova,

vzdělávání a posílení organizací zemědělců, zaměstnanců, žen pracujících v zemědělské oblasti, agro-průmyslu a v oblasti zemědělských úvěrů,

vytváření katastru zemědělských pozemků,

legislativy potravinářských osvědčení, doplněné o certifikační ústavy, o vytvoření fytosanitárních norem a o analýzy půd, ve prospěch ochrany životního prostředí,

opatření v oblasti zavlažovacích a pitných vod,

capacity building pro veřejné a soukromé organizace a instituce.

4.3.3

Mnohá zemědělská území se stále potýkají s vyprahlostí i přesto, že se nacházejí v blízkosti jezer nebo sladkovodních oblastí, a to z prostého důvodu nedostatku zavlažovacích infrastruktur, profesionálních činitelů, schopných zajistit pomocí čerpadel přepravu této vody.

4.3.4

Často hydraulické systémy, získané z prostředků spolupráce zůstávají nevyužité, jelikož chybí personál, který by byl schopný tyto systémy zprovoznit a co je ještě častější v případě potřeby opravit.

4.3.4.1

V ostatních případech omezuje rozvoj malých podniků pomalý průběh případných technologických restrukturalizací a existujících kulturních (21) a institučních závazků.

4.3.5

V jiných případech bylo dosažení výsledků zamezeno kvůli silné nerovnováze v rozdělování zdrojů vycházející ze špatných organizačních modelů, které by mohly ještě na dlouho držet mnohé národy v nejistotě a pod rostoucím tlakem migrace.

4.4

Jednotlivé fáze vyjednávání EPA by měly sloužit k rozvoji schopnosti analýzy situace soukromého sektoru. Ale rovněž mimo dané vyjednávání, skrze decentralizovanou spolupráci, by mohly být zvýšeny schopnosti jednat v soukromém sektoru, stále s přímým zapojením zástupců občanské společnosti.

4.4.1

Proces vytváření nových podnikatelských aktivit, vzniku podniků, zhodnocení otázek rovnosti pohlaví, kvalifikace a valorizace lidských zdrojů byl předmětem informačních zpráv a současných stanovisek EHSV.

4.5

V zemíc ACP je průmysl, a to zejména průmysl zpracovatelský, nedostatečně rozvinut, někde není dokonce rozvinut vůbec. 70 % pracovních míst ve výrobním odvětví pochází z neformálního sektoru a sektoru malých a středních řemeslných podniků. Vzhledem k jejich důležitosti vyžadují tyto sektory velice zvláštní pozornost a politiku, která by podporovala vhodné formy rozvoje a pomoci.

4.5.1

Mnohé z tradičních problémů, se kterými se malé a střední podniky potýkají – je třeba uvést nedostatek finančních prostředků, obtíže při využití technologií, omezené manažerské schopnosti, malá produktivita a normativní závazky – jsou ještě citelnější v globalizovaném systému ovládaném technologií, zejména pokud se nacházejí v kontextu jako je ten v zemích ACP, poznamenaném strukturálními a infrastrukturními nedostatky.

4.5.2

Cílem regionální integrace pomocí dohod o hospodářském partnerství by měla být podpora vzniku a upevnění některých struktur, které jsou klíčové pro umožnění přístupu mikro a malých podniků k finančním prostředkům, ke shromážděným informacím, k přístupu na trh, ke vzdělávání a technologické modernizaci. Avšak tyto struktury jsou spravovány s pomocí zástupců socio-profesních organizací. A tito zástupci musí mít oproti ostatním možnost se vzdělávat, rozvíjet, rozšiřovat své zkušenosti. Také k tomuto účelu slouží EPA.

4.5.3

Organizace jednotlivých kategorií představují jeden z hlavních prvků. Tak, jak roste produktivita práce s rostoucí kvalitou přítomných odborů, tak rovněž nemůže růst výkonnost mikro a malých podniků, pokud neporostou stejnou měrou organizace jejich zástupců.

4.5.4

Prostřednictvím asociací jednotlivých kategorií je možné hájit z vnějšku hodnoty podniků a kulturu podnikání a zevnitř posílit schopnosti řízení, modernizace a respektu všech, kteří se podílí na rozvoji daného podniku a dané společnosti.

4.5.5

Obecně vlastní hodnoty sociální zodpovědnosti podniků by mohly být přijaty v potřebné době i zeměmi ACP, pouze pokud budou do dohod o hospodářském partnerství vloženy body, které by z Evropy učinily příklad „sociálního tržního hospodářství“. Tento druh hospodářství předpokládá existenci silných a vyspělých organizací zaměstnanců a zaměstnavatelů.

4.6

Vzhledem k velikosti výše popsaných rozdílů mají některá témata vyjednávání EPA zvláštní strategický význam. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že obchod a hospodářská integrace, jakožto hnací síla konkurenceschopnosti a růstu musí podpořit zlepšení – a ne zhoršení – životní úrovně, pracovních podmínek a sociálních práv.

4.6.1

Z tohoto pohledu vyplývá nezbytná nutnost vypracovat studie hospodářského a sociálního dopadu (ex ante a ex post) za spoluúčasti socio-ekonomických činitelů daného regionu (22).

4.7

Prvenství lidských práv, zejména práv zaměstnanců. EPA musí zaručit na prvním místě lidská práva a zejména práva sociální, v duchu ILO, z jakéhokoliv obchodního nebo finančního hlediska. Tato práva musí být systematicky začleňována do všech dohod EPA na regionální úrovni.

4.7.1

Musí být vytvořena jasná vazba mezi snížením zahraničního dluhu a posílením důležitých investic určených k sociálnímu zabezpečení, a sice pomocí veřejných zdrojů uvolněných při snížení zadlužení.

4.7.2

Země, které jsou velice zadlužené mají skutečně pouze malý prostor pro opatření na potření chudoby (23). Je zapotřebí vynaložit nové úsilí na snížení dluhu ve většině zadlužených zemí. Toto opatření bude nicméně muset jít ruku v ruce se závazkem vlád realizovat národní cíle

4.7.3

Konkrétní plán sociálního rozvoje. Je třeba využít období vyjednávání k uskutečnění konkrétního programu sociálního rozvoje, který by využil již stanovených cílů rozvoje z Cotonou (24) a zároveň zapojil hospodářské a sociální síly. Tento program by měl být nedílnou součástí EPA ať již co se týče jednotlivých směrů a cílů, tak strategie provádění a vypracovávání dopadových studií. Měl by kromě toho představovat nejen výsledek, ale zároveň nezbytný doplněk, k pravděpodobnému zvýšení konkurenceschopnosti a růstu vyplývajícího z liberalizace obchodu.

4.8

Z tohoto pohledu by byl účinný vícerozměrný program širšího zaměření: mohl by zahrnovat zejména rekvalifikaci vzdělávacích a zdravotnických služeb, opatření na zaručení zisku malých zemědělských výrobců a drobných rybářů, politická opatření na podporu ochrany a rozvoje důstojných pracovních míst (25) a konečně skutečně participativní přístup organizované občanské společnosti.

4.8.1

Program zaměřený na lidské zdroje by mohl následovat příkladu a zkušeností, které EU získala správou Evropského sociálního fondu (ESF). Příspěvky určené ke kvalifikaci a rekvalifikaci vedoucí k otevřenější obchodní kultuře by měly být projednány se zástupci organizované občanské společnosti.

5.   Právo jednotlivce a sociální práva

5.1

V mnoha zemích ACP zůstává situace týkající se základních sociálních ukazatelů a hospodářských aktivit obtížnou. Současná vyjednávání o EPA tedy představují velkou příležitost pro země ACP a kvalita dohod bude určující pro jejich budoucí rozvoj.

5.1.1

V této fázi je též důležité připomenout, že vyjednávání EPA, stejně jako vyjednávání dohod o humanitární pomoci, má za hlavní cíl rozvoj zemí ACP a snížení chudoby. Obě dvě jednací strany musí jednat v souladu a ujistit se, že jejich příslušné pozice skutečně respektují dané priority. Z toho vyplývá nutnost nepřetržité koordinace.

5.2

Dějiny civilizace nám ukazují, že základem rozvoje je vzdělání a odborná příprava. První umožňuje lidem číst, rozumět a zařadit se do dějin, ta druhá zajistit si živobytí a přeměnit hmotu a tím přispět k neustálé činnosti zaměřené na nepřetržitou stavbu světa (26).

5.2.1

Zkušenost se spoluprácí poukázala na to, že mezi hlavními faktory neúspěchu jednotlivých iniciativ spadá často:

nedostatečné zdůraznění hlavního významu vzdělávání v politikách rozvoje,

problémy zemí čerpajících z podpor s uskutečňováním reforem, které by umožnily rozumně využívat jak státních zdrojů, tak zdrojů mezinárodních,

slabé zapojení přímých účastníků, zejména v přizpůsobování technologií, inovativních technik a podnikatelského ducha.

5.2.2

Formativní přístup ve fázích přípravy a zavádění EPA je nutný kvůli výsledku iniciativ spolupráce. Často je neúspěch projektů o spolupráci zapříčiněn nedostatečným přenosem praktických znalostí, technik řízení, řadou nezbytných prvků sloužících místním potenciálním operátorům k vyhodnocování, přijímání operativních rozhodnutí nebo k využívání možností zařadit se do regionálních trhů, které se neustále vyvíjí.

5.2.3

Výběr modernizace, upevnění trhu a konkurenceschopnosti, rozvoje formálních hospodářských struktur, rozvoje moderního zemědělství, integrace mezi zemědělstvím a průmyslem musel čelit nejdříve nedostatku lidských a kulturních zdrojů a teprve poté finančním problémům.

5.3

Je nezbytné cíleně podpořit slabší výrobní struktury plánovanými vzdělávacími akcemi dlouhodobého charakteru. Jedná se zejména o integraci tří oblastí: sektorové politiky (zejména zemědělství), zásahy do výrobního systému a činnosti směřující k distribuci.

5.3.1

Je třeba vynaložit velké úsilí na dynamizaci soukromého sektoru prostřednictvím:

investic do lidských zdrojů a do výzkumu, aby se mohlo využít znalostí, které by mohly posloužit ke spuštění transformačních procesů, společensky přijatelných a dlouhodobě udržitelných,

rozvoj organizačních a institučních kapacit, který v sobě zahrnuje opatření institution building centrální a podřízené veřejné správy, hospodářských subjektů, ale zejména asociací podnikatelů a zaměstnanců,

rozvoj a rozšíření „technologických balíčků“ (27),

praktické kurzy, které by přispěly k lepšímu fungování trhu prostřednictvím informací o skladování, dopravu a zpracování produktů. Důležitým příspěvkem v tomto směru může být zejména rozvoj asociačních forem, které využívají zkušenosti z evropského prostředí a opírají se o systém podpory soukromému sektoru, který umožňuje kromě zavádění nových procesů také snížení nákladů na dopravu a zpracování.

5.3.2

Investice do lidského kapitálu je nejdůležitější složkou v procesech rozvoje a musí se objevit jako referenční bod při plánovaných vyjednávání EPA. Základní vzdělání umožňuje přijímat a rozšiřovat vzdě