3.2.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 28/1

1.1

V souladu s haagským programem (2001) Komise předkládá Zelenou knihu, jež se týká závětí a dědictví v mezinárodním měřítku a jež zpracovává celou problematiku souhrnně:

1.2

Pro oprávněné osoby skýtá nadnárodní dědictví řadu obtíží a zvláštních překážek, neboť naráží na odlišnosti v otázkách hmotného práva, procedurálních předpisů a pravidel pro kolizi právních norem platných v jednotlivých členských státech.

1.3

Zelená kniha proto navrhuje uvažovat na úrovni Unie o případném přijetí nařízení hmotného práva, nařízení ohledně právní příslušnosti a o uznávání nejen právních rozhodnutí, ale také správních aktů a rozhodnutí, jež se týkají závětí a dědictví, a to včetně případů, kdy je do dědického řízení zapojena ještě třetí země.

2.1

Na mezinárodní úrovni se toto téma stalo předmětem tří úmluv z Haagu o dědictví a závětích a jedné úmluvy týkající se trustů:

2.2

Úmluva (UNIDROIT) o formě mezinárodní závěti byla uzavřena ve Washingtonu dne 26. října 1973 a vstoupila v platnost 9. února 1978. Podílely se na ní tyto členské státy: Belgie, Kypr, (Československo), Francie, (Svatý stolec), Itálie, Spojené království, Slovinsko a několik třetích zemí, mezi nimiž Spojené státy a Ruská federace. Tato úmluva zavádí mezinárodní evidenční systém a jednotný evidenční formulář.

2.2.1

Členskými zeměmi zapojenými do Basilejské úmluvy z roku 1972 o zavedení evidenčního systému závětí, jež byla uzavřena pod záštitou Evropské rady a k níž mohou přistoupit třetí země, jsou Belgie, Kypr, Španělsko, Estonsko, Francie, Itálie, Litva, Lucembursko, Nizozemsko a Portugalsko.

2.3

Haagské úmluvy se týkají právní příslušnosti a rozhodného práva, úmluvy UNIDROIT se týkají hmotného práva pro případy, do nichž je zahrnuta nadnárodní složka. Pouze k mezinárodním ustanovením o formě závětí a jejich zápisu do mezinárodního rejstříku přistoupil dostatečně výrazný počet zemí či tato ustanovení jimi byla ratifikována.

2.4

Předmětem stanoviska je specifický způsob předání vlastnického práva (základního lidského práva) z důvodu úmrtí. Legislativní opatření Společenství by pro otázky právní příslušnosti, rozhodného práva a vzájemného uznávání dědického řízení s mezinárodním prvkem mělo mít formu nařízení.

2.5

Vzhledem k tomu, že se jedná o komplexní záležitost, cíle a návrhy Komise jsou ambiciózní, ale relevantní a nezbytně nutné pro vnitřní trh, který zahrnuje mnoho soukromých osob. Aby se posílila účinnost nařízení a vyloučilo, že by si zákonná ustanovení či nesouhlasná rozhodnutí mezi jednotlivými státy jakkoli protiřečila, bylo by třeba zpracovat co největší počet možných otázek v rámci pravidel pro kolizi právních norem a vždy je podřídit – funkčně i ve své podstatě – otázce dědického řízení (snažit se například vyloučit body, jež v podstatě spadají do právního režimu věcných práv).

2.6

O důležitosti právní normy Společenství z ekonomického hlediska není pochyb, především pokud jde o předávání malých a středních podniků v Evropě, aby se tím zajistila jejich kontinuita po úmrtí podnikatele, neboť se jedná o otázku, která je rovněž důležitá pro zaměstnanost a hospodářskou soutěž v Evropě.

2.7

V některých zemích, kde se zakazují dohody o budoucích dědicích či o vyčlenění části pozůstalosti na soukromé účely, by se mělo uvažovat o změně takových právních norem a podpoře těchto změn na úrovni Společenství v zájmu lepší harmonizace hmotného práva a také proto, aby byla zajištěna kontinuita firem či zemědělských podniků, jímž by jinak dělbou mezi vícero dědiců hrozil zánik.

2.8

Z důvodu velkých rozdílů mezi současnými právními řády jednotlivých zemí – navzdory jistým pokrokům v nedávné době – a vzhledem k nízkému počtu ratifikací patřičných mezinárodních úmluv Výbor sdílí názor Komise, že v současné době není možné vytvořit jednotné hmotné právo, které by platilo ve všech zemích Unie pro mezinárodní dědictví a závěti; navržené okruhy pro práci a priority mu vyhovují, neboť pokrok v těchto oblastech by vyřešil mnoho praktických potíží, kterým čelí ti, jichž se dotýkají: oprávněné osoby, notáři, správní úřady, soudci a právničtí odborníci.

2.8.1

Lze prozkoumat i jiné cesty s přihlédnutím k mezinárodnímu právu, jež by členské státy mohly být vyzvány vzít do úvahy vzhledem k možné ratifikaci některých dohod či vzhledem k možnému přistoupení k nim (formy závětí, rozhodné právo, mezinárodní závěť, vnitrostátní a mezinárodní evidence).

2.8.2

Právo týkající se dědictví a závětí se v zemích s římsko-germánskou právní tradicí dlouho řídilo koncepcí dědictví, která je z mnoha úhlů pohledu zastaralá. Dědictví „de cujus“ mělo představovat určitý typ následnictví po zemřelé osobě v podobě osob jejích dědiců; vývoj dědického práva směřuje čím dál tím více k uzavírání smluv; po Německu nebo Švýcarsku nyní probíhá reforma dědického práva ve Francii, což umožní, aby vůle osoby „de cujus“ i vůle jejích dědiců hrála mnohem důležitější roli při vypořádání dědictví, a to včetně možnosti lépe zabezpečit kontinuitu podniků.

2.8.3

Proti velmi svobodným režimům, které umožňují zůstaviteli vydědit bez odůvodnění některé z jeho dědiců, jsou čím dál častěji vznášeny námitky, o čemž svědčí výrazný nárůst sporných věcí.

2.8.4

Bez toho, že by se odstranily některé historické a sociologické zvláštnosti různých právních systémů, je možné uvažovat pouze dlouhodobě o větší harmonizaci nebo o tom, že by v Evropě alespoň k jakémusi sbližování, jež by mohlo být urychleno vytvořením evropské závěti a dostatečně otevřeného a liberálního nástroje o rozhodném právu, mohlo dojít, čímž by se usnadnilo vypořádávání dědictví a dědictví s mezinárodním prvkem. Taktéž by se mohla prozkoumat úvaha o komunitárních opatřeních hmotného práva v souvislosti s přijetím „professio juris“  (1) jakožto alternativy k jednomu či vícero národním rozhodným právům.

2.9

Výbor zdůrazňuje, že nařízení Rady ze dne 27. listopadu 2003 č. 2201/2003/ES o právní příslušnosti, uznávání a vykonávání rozhodnutí týkajících se manželství a rodičovské odpovědnosti, kterým se ruší nařízení č. 1347/2000/ES, je zdrojem inspirace, zejména články 21(3) a 46 nařízení č. 2201(2003) představují vhodné zdroje, a přinejmenším se stávají precedentem v oblasti rodinného práva pro stanovení obsahu některých zamýšlených legislativních opatření (2).

2.10

Výbor tedy Zelenou knihu vítá a považuje vznesené otázky za zásadní a naléhavé. Pokusí se na ně přinést odpovědi, přičemž bude vycházet ze zájmů a potřeb evropských občanů a brát zřetel na jejich rostoucí pohyb a také výrazné migrační toky, k nimž došlo již v minulosti.

2.11

Bylo by vhodné začít otázkami týkajícími se formy závětí, mezinárodní soudní příslušnosti a řešení kolizí právních norem ohledně rozhodného práva, dále otázkami evidence závětí a také vzájemného uznávání rozhodnutí právních institucí a jiných pravomocných úřadů, a zabývat se okrajově i věcmi, k nimž v evropském a mezinárodním právu existuje precedens.

2.12

Výbor se domnívá, že sjednocující soubor předpisů (jednotný zákon o dědickém řízení a jednotné pojímání dědičné pozůstalosti) je náležitější než různorodost dědického práva; nicméně z praktických důvodů by tato zásada měla v některých případech umožňovat výjimky, zejména pokud jde o budovy nebo o některé druhy soukromého movitého majetku (lodě, letadla, obchodní prostory atd.) nacházející se v zahraničí.

2.13

Některé otázky, jako například dědické dohody nebo trusty, zůstávají v kompetenci jednotlivých států (3); ovšem ty, které se týkají uznávání bez exequatur ve věcech dědického práva, zbytkové pravomoci, uznávání mimosoudních rozhodnutí a listin vydaných státními či nestátními úřady nebo zápisu do národních pozemkových knih na základě evropského osvědčení o dědictví, musí být součástí zamýšlených evropských právních předpisů.

3.1

Nařízení podobné tomu, jaké je uvedeno výše – č. 2201(2003) –, ovšem vztahující se na věci dědictví, by k vyřešení problémů spojených s dědictvím na mezinárodní úrovni nestačilo. Ve skutečnosti je většina dědictví bezesporná, a je třeba vyřešit rovněž problémy, jež postrádají jakékoli věci sporné; zásah soudce je navíc někdy v některých zemích nezbytný, nebo alespoň v některých otázkách, kdy se bez toho považuje případ za sporný.

3.2

Pokud má ovšem komunitární nástroj vyřešit výše uvedené problémy týkající se určení příslušného soudu a uznávání soudních rozhodnutí, je třeba pro něj rovněž počítat s možnostmi stanovit:

3.3

Výbor podporuje haagský program Společenství, co se týče vytvoření „evropského osvědčení dědice“ a vytvoření evidenčního systému závětí. Členské státy by měly určit úřad pro vydávání takového osvědčení a zajistit vytvoření ústředního archivu závětí, pokud ještě neexistuje; měl by vzniknout ústřední rejstřík Společenství (nebo evropský, ve smyslu Rady Evropy, pokud členské státy, které tak ještě neučinily, byly vyzvány k ratifikaci Basilejské úmluvy) a soudci, notáři a jiní pravomocní činitelé určení národním zákonem, jejž je možné uplatnit, by měli mít přístup k informacím obsaženým v tomto ústředním rejstříku (měli by moci zjistit přinejmenším podle jména osoby „de cujus“ a data jejího narození, v jakém členském státě, případně třetí zemi, kdy a u jakého úřadu byla závěť uložena, aby bylo možné vyžádat si její kopii od daného národního úřadu).

3.3.1

Evropský evidenční systém by měl být v každém případě kompatibilní se systémem stanoveným Basilejskou úmluvou a systémem stanoveným Washingtonskou úmluvou vzhledem ke skutečnosti, že vícero členských států se na těchto dohodách již podílí a že návrh komunitární legislativy se bude týkat rovněž dědických nároků, jež se mohou dotýkat nějaké třetí země.

3.4

Jakmile je dědic uznán způsobilým a vypořádání dědictví a jeho dělba jsou vykonány, administrativní opatření by měla být v maximální možné míře zjednodušena; Výbor podporuje vzájemné uznávání listin a dokladů vyhotovených orgány, jež k tomu byly právně stanoveny zákony dané země, a přímé zapisování vlastnického práva, věcných břemen, hypoték nebo případného vymezení věcných práv, jimiž může být dotyčná nemovitost zatížena, do pozemkových knih (nebo u jiného úřadu právně příslušného pro zápis práv v oblasti nemovitostí) podle práva, které se na daný případ uplatňuje.

3.5

Výbor by rád soustředil pozornost Komise na problémy s daněmi, které mohou mít dědicové v souvislosti s dědictvím, jež se nachází ve dvou či vícero zemích; bylo by vhodné vyhnout se případným problémům s dvojím zdaněním celého dědictví nebo každé z jeho částí, jež by v některých případech mohlo vést ke konfiskaci nebo ke vzniku nerovností mezi dědici v závislosti na druhu nemovitostí přidělených každému z nich. Bylo by vhodné zjistit, jaká daňová opatření se vztahují na mezinárodní dědictví v jednotlivých členských zemích, aby se upozornilo na ta, jež se snaží zpoplatnit nemovitosti a hodnotný majetek nenacházející se na jejich území, porovnat sazby a navrhnout spravedlivá řešení, jež by se mohla předložit zemím, kterých se to týká. Komise by případně mohla uvažovat o návrhu vzoru úmluvy o zamezení dvojího zdanění mezinárodních dědictví mezi členskými státy.

3.6

Je třeba uvažovat o zavedení „evropské závěti“ po vzoru „mezinárodní závěti“ stanovené Washingtonskou úmluvou a počítat kromě evropské evidence stanovené Basilejskou úmluvou také s mezinárodní evidencí? Mohlo by to posílit proces ratifikace Washingtonské a Basilejské úmluvy a snáze zajistit oprávněným osobám dědictví ze závěti na mezinárodní úrovni, jež by se týkalo nejen členských států, ale také třetích zemí. Výbor doporučuje složkám Komise pro další práci tuto cestu, zmíněné tyto úmluvy jsou v členských státech již známy, buď proto, že už je ratifikovaly, nebo protože státní úředníci a soudci se již setkali se závěťmi a evidencemi, jež vyplývají z těchto právních režimů.

3.7

Pokud by se tento předpoklad stal skutečností, evropská závěť by odpovídala tak, jak je navržena, právním normám všech jednotlivých zemí; evropské právo musí ve skutečnosti v rámci možností, jež skýtá rozhodné právo, zabránit, aby pouhé formální otázky zmařily všeobecně uznávanou zásadu respektování zůstavitelovy vůle („favor testamenti“).

3.8

Zvláštní komunitární opatření je nezbytné proto, aby se tato právní norma uplatňovala na všechny případy dědictví, v nichž figurují dva či více členských států, nebo dokonce třetí země, a to včetně zemí, které podepsaly mezinárodní úmluvy, aby bylo za všech okolností zaručeno uplatnění komunitárního práva („zvláštní zákon“ Společenství právně předchází mezinárodnímu zákonu).

4.1

Zelená kniha pokládá 39 hlavních otázek obsahujících podotázky. Výbor nedokáže na všechny odpovědět v této předběžné fázi, ale doporučuje Komisi, aby postupně konzultovala jednotlivé organizace zastupující právnické profese, jichž se témata obsažená v Zelené knize týkají.

4.2

Výbor se spokojí s návrhem několika možných odpovědí na některé otázky, které jsou podle jeho názoru důležitější; celkový duch textu bude v zásadě vycházet z kompatibility Haagské, Basilejské a Washingtonské úmluvy, tak aby evropské normy byly co možná nejvíce sladěny vzhledem k perspektivě budoucího právního konsensu široce přijatelného co největším možným počtem členských států a také třetích zemí.

4.3

Kolizní kritéria stanovená Haagskou úmluvou z roku 1961 o kolizích právních norem týkajících se dědického řízení by se měla přinejmenším zachovat, neboť jsou dostatečně obsáhlá k tomu, aby bylo možné stanovit v naprosté většině případů, jaké právo se na závěť vztahuje.

4.4

V duchu některých reforem, k nimž došlo poslední dobou anebo které se právě provádějí v zemích kontinentální Evropy, by se měly obzvlášť hájit zájmy nezpůsobilých dědiců (nezletilých či zletilých osob) nebo těžce postižených, pokud by možnosti rozšířit ve větší míře dědické smlouvy nebo možnost dědiců zvolit si právo, které se bude na dědictví vztahovat, vedly k úpravě režimu povinného dědického dílu nebo by způsobily mezi dědici nerovnost; větší pružnost umožněná zůstaviteli i oprávněným osobám by neměla zpochybnit nejsilnější existující ochranná opatření obsažená v jednom z rozhodných práv týkajících se takových dědiců (viz otázky 5 a 10 v Zelené knize).

4.5

Jednání dědice nebo jeho právního zástupce v souvislosti se správou pozůstalosti nesmí být v zemích, kde není správce závěti povinně určen, považováno za přijetí dědictví bez smlouvy o vypořádání dědictví.

4.6

Pro dědice by se mělo počítat s možností přijmout pozůstalost pod podmínkou, že její hodnota není nižší než součet břemen, jimiž je zatížena, dále by se mělo počítat s dohodami mezi dědici nebo s dědickou smlouvou, která by stanovila nerovnou dělbu z oprávněných důvodů (kontinuita podniku, výhody ve prospěch nezpůsobilého nebo postiženého dědice), a také s možností rovné dělby mezi děti z různých loží či nemanželské děti, pokud rozhodné právo nenastoluje tuto rovnost, anebo – vzhledem k rostoucímu průměrnému věku – s možností dědice přímo převést dědické právo na své vlastní potomky.

4.7

Rovněž by bylo vhodné umožnit zůstaviteli – za současného vymezení všech možností – aby si vybral právo, jež se bude na vypořádání jeho pozůstalosti vztahovat, například pokud se jedná o právo uplatnitelné v zemi, jejíž má občanství (nebo v jedné ze zemí, jichž je státním příslušníkem), či platné v zemi jeho trvalého pobytu.

4.8

Výbor se též domnívá, že by bylo vhodné dále pokračovat ve vynikající komparatistické práci, kterou již vedou oddělení Komise, nadále ji rozvíjet a její výsledky pravidelně aktualizovat na webových stránkách Společenství a přeložit do dostatečného množství jazyků, aby byla užitečná odborníkům v různých právnických profesích, státním úředníkům, správcům a soudcům zabývajícím se mezinárodním dědictvím a aby byla strukturována po kapitolách, jejichž shrnutí by umožnilo pochopit občanům Společenství, kteří zamýšlejí sestavit závěť s mezinárodním prvkem, či jejich dědicům obecné zásady.

4.9

Výbor se zájmem očekává výsledky konzultací, které Komise již zahájila, nebo které připravuje; doufá, že hlavní směry i konkrétní legislativní návrhy mu budou moci být následně předloženy k vyjádření stanoviska, a nabízí se k jejich detailnímu prostudování, neboť otázku závětí a dědictví považuje za otázku vyššího zájmu pro občany Společenství; zjednodušení formalit stejně jako co nejsilnější právní a daňovou jistotu a co největší rychlost při vypořádání mezinárodních dědictví, jež očekávají od iniciativy Společenství, nesmějí být zklamány, ať se jedná o soukromé osoby či firmy, zemědělské podniky nebo jiné hospodářské aktivity, jejichž provozovatelé či vlastníci by rádi zajistili kontinuitu po svém úmrtí.

3.2.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 28/5

1.

2.

3.

4.

5.

6.

7.

8.

9.

1.1

Využitelná energie je základem našeho dnešního způsobu života a kultury. Teprve její dostatečná dostupnost umožnila současnou životní úroveň. Aby bylo možné uskutečnit lisabonskou strategii a také závěry zasedání Rady z Göteborgu a Barcelony, je zajištěné, cenově výhodné, ekologické a trvalé zásobování užitnou energií nevyhnutným předpokladem.

1.2

Fosilní paliva – uhlí (2), ropa a zemní plyn – tvoří v současné době páteř evropského a světového zásobování energií. Tento význam neztratí ani v příštích desetiletích a zůstávají proto nepostradatelnými.

1.3

Jejich získávání a užití je však spojeno s různými formami zatěžování životního prostředí, především s emisí skleníkových plynů – zejména CO2 a metanu. Jedná se o vyčerpávání omezených zdrojů.

1.4

Jejich užití vedlo ke značné závislosti Evropy na dovozu této životně důležité suroviny, tato závislost v budoucnosti možná ještě stoupne, zejména co se týče ropy a později také zemního plynu.

1.5

Předpokládaný objem světových zdrojů a rezerv (3) uhlí, ropy a plynu závisí na několika faktorech (hospodářský růst, výzkum, technický rozvoj). Tento objem bude stačit ještě po mnoho desetiletí (u uhlí možná dokonce staletí), ačkoli především u ropy by už před polovinou tohoto století mohlo dojít k úbytku rezerv a snížení nabídky. Současný vývoj na trzích s ropou dokazuje, že už za velmi krátkou dobu může dojít k těžko předvídatelným cenovým posunům, které budou mít značné důsledky pro národní hospodářství (4).

1.6

Na jedné straně musí energetická politika EU učinit veškerá opatření, aby tuto závislost dlouhodobě zmírnila, a to zejména pomocí úsporných opatření a efektivnějšího využití všech zdrojů energie a také pomocí většího využití alternativních energetických systémů, jako je obnovitelná a jaderná energie. Tím získává na zvláštním významu další rozvoj alternativních energetických systémů.

1.7

Energetická politika EU musí tedy na druhé straně vynaložit veškeré úsilí na to, aby zajistila zásobování a zásobovací cesty u fosilních paliv; zvláštní problém přitom představuje otázka politické stability některých hlavních dodavatelů. V této souvislosti získává na zvláštním významu spolupráce s ruskou federací, státy SNS a se zeměmi Blízkého a Středního východu a také s regiony sousedícími s EU (např. Alžírsko a Libye).

1.8

Tuto závislost může zmírnit také větší využití značných evropských zdrojů uhlí.

1.9

Ve fungujícím evropském vnitřním trhu, a v rámci vhodných opatřeních v zájmu ochrany klimatu, by se fosilní paliva využívala v takových oblastech, které jsou přizpůsobeny jejich specifickým vlastnostem, příslušné cenové úrovni a úrovni nákladů. Z toho také automaticky vyplývá hospodářsky a energeticky obzvláště efektivní využití těchto paliv.

1.10

To vedlo k tomu, že v ocelářském průmyslu a elektrárnách převažuje využití uhlí, zatímco ropa a plyn jsou používány zejména k topení a v neenergetických oblastech. V dopravě dominují produkty, které jsou získávány z ropy.

1.11

V energetickém systému by se proto mělo využití méně dostačujících a mnohostranněji použitelných surovin – zemní plyn a ropa – soustředit na onu upotřebitelnost (např. pohonné látky v dopravě, suroviny v chemii), kde se uhlí dá využít jen s dalšími výdaji, spotřebou energie a emisemi CO2.

1.12

Emise CO2 na produktovou jednotku (např. kg CO2/kWh, t CO2/t oceli, g CO2/kilometr u osobního auta) musejí být za použití technického pokroku soustavně dále snižovány. To vyžaduje zlepšení energetické efektivnosti ve všech oblastech přeměny a využití energie.

1.13

Energetická a hospodářská politika musí tedy nabídnout spolehlivý rámec pro investice, které povedou k lepší technice v průmyslu, podnikání a soukromé spotřebě.

1.14

V Evropě se v nadcházejících desetiletích výkon elektráren zvýší přibližně o 400 Gwel (5). Za účelem omezení/snížení emisí CO2 a spotřeby paliv musejí být tyto nové stavby vybaveny nejlepší dostupnou technikou.

1.15

V dopravě se musí vyvinout veškerá snaha za účelem snížení specifické spotřeby pohonných látek (spotřeba na kilometr u osobního auta) a dalšího nezvyšování celkové spotřeby. K tomu je zapotřebí jak technického pokroku v mnoha oblastech automobilového rozvoje a rozvoje pohonných látek, tak opatření k zabránění dopravním zácpám (výstavba silnic a tunelů, návodných systémů) a omezení dopravy (6). Také zvýšené používání vozidel s elektrickým pohonem, např. elektrické železnice, snižuje závislost na ropě, protože umožňuje použití širšího spektra primárních zdrojů energie (uhlí, plyn, obnovitelné zdroje energie, jaderná energie)

1.16

Předpokladem pro pokrok v efektivnosti v energetické oblasti je zesílený výzkum a vývoj, především také u elektráren, které využívají fosilní paliva – a to jak v průmyslu, tak u veřejně podporovaných opatření.

1.17

Výbor proto vítá tématickou oblast „energie“ v návrhu 7. rámcového programu pro výzkum a vývoj. Program by měl být vybaven dostatečnými prostředky a zahrnovat všechny možnosti energetických technik. Měla by v něm být zahrnuta především ta opatření, která zvyšují efektivnost při použití fosilních paliv, neboť tak se může dosáhnout velkého společného prospěchu.

1.18

Také při výrobě elektřiny prostřednictvím fosilních zdrojů energie existuje možnost emise CO2 u přeměny energie dlouhodobě značně snížit, zejména kdyby se použilo postupů zachycování a trvalého uchovávání CO2 (Clean Coal Technology). Proto získává vývoj a testování takových postupů v 7. rámcovém programu pro výzkum a vývoj na zvláštní důležitosti.

2.1

Využitelná energie (7) je základem našeho dnešního způsobu života a kultury. Teprve její dostatečná dostupnost umožnila současnou životní úroveň. Nutnost zajištěného, cenově výhodného, ekologického a trvale udržitelného zásobování užitnou energií stojí v centru závěrů Rady z Lisabonu, Göteborgu a Barcelony.

2.2

Výbor několikrát konstatoval, že poskytování a využití energie je spojeno se zatěžováním životního prostředí, riziky a také mimopolitickou závislostí a nepředvídatelností. Žádná z variant nebo metod, které mohou přispět k budoucímu zásobování energií, není technicky dokonalá, zcela oproštěná od rušivých vlivů na životní prostředí, vyhovující všem požadavkům a v rámci cenového vývoje a dostupnosti dostatečně dlouhodobě přehledná. K tomu se přidávají aspekty úbytku rezerv a zdrojů se všemi jeho důsledky. Stav problémů se bude podle očekávání s rostoucím počtem obyvatel na světě, s rostoucím hladem po energii v rozvojových zemích a zejména s rychle stoupající poptávkou po energii ve velkých nových průmyslových zemích jako Čína, Indie a Brazílie výrazně zostřovat.

2.3

Dlouhodobě dostupné, ekologické a konkurenceschopné zásobování energií musí tedy zůstat důležitým cílem budoucí evropské energetické politiky. Vzhledem ke zmíněným důvodům se tato politika nemůže omezovat na využívání menšího množství zdrojů energie. Nedostatek energie a jiná rizika se spíše vyřeší energetickým systémem, který bude odlišný v metodách i původu a který využije všechny dostupné zdroje energie a techniky a bude je (dále) rozvíjet tak, aby si nakonec mohly v rámci přijatých ekologických podmínek a za měnících se okolností vzájemně konkurovat.

3.1

V současnosti závisejí přibližně čtyři pětiny světového zásobování energií – a také zásobování energií v EU-25 – na využití fosilních zdrojů energie – ropy, zemního plynu a uhlí.

3.2

Všeobecně souvisejí všechny prognózy o budoucím vývoji – a proto jsou mezi nimi také rozdíly podle úhlu pohledu a někdy podle zájmů – na hypotézách o budoucím demografickém a hospodářském vývoji, o rozvoji dalších výzkumných metod a metod na odkrývání ložisek a také současných, v jednotlivých státech převládajících, politických rámcových podmínkách. To platí především pro jadernou energii a také pro rozsah podpůrných opatření pro obnovitelné zdroje energie.

3.2.1

Podle referenčních prognóz (8), které roku 2004 předložila Mezinárodní energetická agentura (IEA), Paříž, a Úřad pro energetické informace (EIA) amerického ministerstva energetiky, pokryjí uvedené fosilní energie i za 25 let 80 % světové spotřeby energie.

3.2.2

Přínos obnovitelných energií bude sice růst, ale podle odhadů IEA a EIA ne více než celková spotřeba energie; podíl obnovitelných energií zůstane tedy konstantní. U jaderné energie se podle současného trendu sice také očekává v absolutních hodnotách mírně rostoucí podíl v zásobování, ten však zaostane za celkovým vývojem spotřeby, pokud se politické rámcové podmínky v Evropě významně nezmění. Jako důsledek nyní IEA a EIA předpokládají dokonce klesající podíl jaderné energie v pokrytí světové spotřeby energie.

3.2.3

Základní scénář, který pro EU-25 zveřejnila (9) v září 2004 Evropská komise, vychází – odlišně od celosvětového trendu, jak ho vidí IEA a EIA – z nárůstu podílu obnovitelných energií na celkové spotřebě energie v EU-25 z dnešních 6 % na 9 % v roce 2030. Protože se však na druhou stranu podíl jaderné energie v EU-25 podle tohoto odhadu sníží, dochází základní scénář Evropské komise také k závěru, že fosilní energie budou v roce 2030 krýt přes 80 % celkové spotřeby energie v EU-25.

3.3

Fosilní zdroje energie jsou vyčerpatelné suroviny. Aby bylo možné odhadnout, jak dlouho si ropa, zemní plyn a uhlí mohou udržet vedoucí roli, je nutné posoudit potenciál fosilních zdrojů energie.

3.4

K tomu je zapotřebí vymezit pojmy a měrné veličiny. Jako pojmy se používají rezervy, zdroje a potenciály. Jako měrné veličiny se pro zdroje energie používají odlišné jednotky (10), např. tuny nebo barely pro ropu, metrické tuny nebo tuny uhelného ekvivalentu pro uhlí, kubické metry nebo kubické stopy pro zemní plyn. Pro srovnatelnost se používá jejich energetický obsah, např. jouly nebo wattsekundy (Ws).

3.5

Celkový potenciál (Estimated Ultimate Recovery, zkr. EUR) zahrnuje celkové těžitelné množství energetické suroviny v zemské kůře tak, jak byla k dispozici před začátkem těžby. Jde zde o odhad, při kterém mohou různí experti dojít k odlišným výsledkům. Čím je však zemská kůra prozkoumanější a čím jemnější jsou posuzovací metody, tím více se prognózy shodují.

3.6

Do celkového potenciálu patří jen těžitelný podíl nalezišť. Ten však závisí na dostupných metodách a jejich ekonomické efektivnosti, může se proto s dalším vývojem zvětšit. Pokud od celkového potenciálu odečteme už vytěžené množství, dospějeme ke zbývajícímu potenciálu.

3.7

Zbývající potenciál se skládá z rezerv a zdrojů. Rezervy zahrnují to množství energetické suroviny, které se dá s jistotou doložit a které se dá s nynějšími technickými možnostmi hospodárně těžit. Zdroji chápeme to množství energetické suroviny, které se dá doložit, ale v současné době jej není možné hospodárně a/nebo technicky vytěžit, a také to množství, které se sice nedá s jistotou doložit, ale jeho existence se na základě geologických ukazatelů dá očekávat.

3.8

Ve veřejné diskusi stojí rezervy v popředí, protože od nich se odvozuje zásoba zdrojů energie. Pokud se rezervy dají do vztahu s aktuální roční těžbou, dostaneme takzvaný statický dosah (životnost). Při použití tohoto postupu dojdeme ke statickému dosahu světových rezerv, který činí u ropy asi 40 let, u plynu asi 60 let a u uhlí asi 200 let.

3.9

Tyto rezervy a jejich statický dosah nejsou však v žádném případě pevnými hodnotami. Pokles statického dosahu rezerv vede spíše k zesílenému výzkumu, následkem čehož jsou zdroje – také z důvodu technického pokroku – převáděny na rezervy. (V 70. letech minulého století byl například statický dosah u ropy vypočítán na 30 let.)

3.10

Statisticky vykazované zdroje jsou u ropy dvakrát větší než rezervy, u zemního plynu a u černého uhlí až desetkrát větší než rezervy.

3.11

Dalším ukazatelem budoucí dostupnosti fosilních energetických surovin je už vytěžený podíl celkového potenciálu. Pokud tento podíl překročí 50 % a dosáhne tak „Depletion Mid Point“ (střední bod vyčerpání), bude těžké těžbu dále zvyšovat nebo ji vůbec udržet na stejné úrovni.

3.12

Ropa: Už je vytěžena více než třetina celkového potenciálu „standardní“ ropy (380 miliard tun ropného ekvivalentu). Při stejném objemu těžby by za deset let byla spotřebována polovina standardního potenciálu. Aby bylo možné těžbu dále zvyšovat, musela by se stále víc přidávat nestandardní ložiska (mazut, ropné písky, živičná břidlice). Tím by se „Depletion Mid Point“ dočasně odsunul. V opačném případě by mohlo už před polovinou tohoto století dojít k úbytku rezerv a k drastickému snížení nabídky (11).

3.13

Zemní plyn a uhlí: u zemního plynu panuje srovnatelný stav, zbývající potenciál se s ohledem na nestandardní ložiska, např. hydráty plynu, taktéž zvětšuje. U uhlí jsou z celkového potenciálu odhadovaného na 3 400 miliard tun ropných jednotek vytěžena dosud asi jen 3 %.

3.14

Výzkum hydrátů plynu (metanu) a technologie jejich těžby se však nacházejí ještě ve stádiu zkoumání, proto teď nejsou možné žádné spolehlivé výroky o tom, jak velký by jejich přínos k zásobování energií mohl být. Na jedné straně existují odhady, že obsah energie jejich potenciálních zásob překročí všechny dosud známé zásoby fosilních zdrojů energie, na druhé straně panuje s ohledem na jejich těžitelnost (v zásadě, technika, náklady) ještě naprostá nejasnost. Jejich uvolnění představuje kromě toho značnou nejistotu, popř. značné riziko – z důvodu klimatických nebo lidských vlivů – protože by jím mohlo v atmosféře vzniknout obzvláště klimaticky nebezpečné nahromadění silného skleníkového plynu metanu.

3.15

Náklady na těžbu fosilních energií se velmi liší. U ropy v současné době činí – podle ložiska – 2 až 20 USD na barel. Za nepříznivějších geologických a geografických podmínek musejí být otvírána i menší ložiska. Toto zvyšování nákladů může být však vyrovnáno, nebo dokonce víc než vyrovnáno, prostřednictvím zisků v produktivitě, které se většinou zakládají na technických inovacích. Také u zemního plynu se vyskytují odpovídající odlišné náklady na těžbu. U uhlí tyto náklady silně závisejí na hloubce ložiska, mocnosti sloje a také na tom, zda je těžba možná v povrchovém nebo hlubinném dole. Rozpětí nákladů je značné. Pohybuje se od několika USD/t (např. v Powder River Basin v USA) do 200 USD/t při těžbě černého uhlí v jednotlivých evropských revírech.

3.16

Také regionální rozmístění fosilních rezerv je velice nerovnoměrné. To platí především pro ropu. 65 procent rezerv ropy připadá na Blízký východ. Rozmístění zemního plynu s oběma hlavními regiony na Blízkém východě (34 procent) a v nástupnických státech SSSR (39 procent) není o nic rovnoměrnější. Rezervy uhlí jsou naopak rozmístěny rovnoměrněji. Největší rezervy uhlí se nacházejí v Severní Americe. Kromě toho existují velká naleziště uhlí v Číně, Indii, Austrálii, Jižní Africe a Evropě.

3.17

Z koncentrace strategicky důležitých fosilních zdrojů energie – zejména ropy, ale také zemního plynu – v geopoliticky rizikových regionech Blízkého a Středního východu vyplývají obzvláštní problémy spojené se zajištěním zásobování energií.

4.1

Primární spotřeba energie v EU-25 činila v roce 2004 asi 2,5 miliard tun uhelného ekvivalentu, resp. 75 exajoulů (75×1018 joulů). To odpovídá 16 procentům světové spotřeby energie, která činila 15,3 miliard tun uhelného ekvivalentu. Spotřeba energie na jednoho člověka je v EU-25 s 5,5 tunami uhelného ekvivalentu víc než dvakrát vyšší než světová průměrná hodnota, na druhé straně je však jen z poloviny tak vysoká jako v Severní Americe. S ohledem na podaný hospodářský výkon je spotřeba energie v Evropě jen asi z poloviny tak vysoká jako je průměr všech mimoevropských regionů, neboť energie je zde využívána mnohem efektivněji než v mnoha jiných částech světa.

4.2

V EU-25 byly v roce 2004 nejdůležitější zdroje energie – měřeno podle celkové primární spotřeby – minerální olej s 39 %, zemní plyn s 24 % a uhlí se 17 %. Další významné opory zásobování energií pro EU jsou jaderná energie s 14 % a také obnovitelné a jiné energie se 6 %. Rozpětí v podílech jednotlivých fosilních zdrojů energie se v 25 členských státech značně liší. U zemního plynu je to od 1 % ve Švédsku do téměř 50 % v Nizozemsku, u minerálního oleje od méně než 30 % v Maďarsku do dvou třetin v Portugalsku a u uhlí od 5 % ve Francii do 60 % v Polsku. Hlavním důvodem pro tyto rozdíly je odlišné vybavení jednotlivých členských států rezervami fosilních zdrojů energie.

4.3

Celkové energetické rezervy v EU-25 jsou srovnatelně malé. Činí zhruba 38 miliard tun uhelného ekvivalentu. Jsou to asi 3 % světových rezerv, včetně nestandardních uhlovodíků. Naleziště uhlí (hnědé a černé uhlí) přitom s 31 miliardami tun uhelného ekvivalentu představují největší podíl; tato naleziště jsou na oba typy uhlí rozmístěna přibližně rovnoměrně. Rezervy zemního plynu činí 4 miliardy tun uhelného ekvivalentu a rezervy ropy 2 miliardy tun uhelného ekvivalentu. EU-25 zůstane v dohledné době největším netto dovozcem energie na světě. Podle odhadů Evropské komise vzroste tato závislost do roku 2030 na více než dvě třetiny.

4.4

Rozmístění energetických rezerv je v jednotlivých státech EU-25 velmi odlišné. Naleziště ropy jsou koncentrována především v britském a také dánském Severním moři. Jsou značně vyčerpaná, takže těžba se bude snižovat. Těžištěm rezerv plynu je Nizozemsko a Velká Británie. Rezervy uhlí se nacházejí především v Německu, Polsku, České republice, Maďarsku, Řecku a Velké Británii. Důležitou roli hrají také norské rezervy ropy a plynu, neboť Norsko není sice členem EU, je však členem Evropského hospodářského prostoru (EHP).

4.5

Vzhledem k celkově malým rezervám fosilních energií musí EU-25 už dnes pokrývat polovinu celkové poptávky po energii dovozem. Tato procentní sazba stoupne podle zelené knihy Evropské komise do roku 2030 na 70 %. Obzvlášť vysoká je závislost na dovozu minerálního oleje. U tohoto zdroje energie musejí tedy být více než tři čtvrtiny poptávky pokryty dovozem z třetích zemí. U zemního plynu činí dovozní kvóta asi 55 procent. U uhlí činí jednu třetinu.

4.6

To vedlo ke značné závislosti Evropy na dovozu této životně důležité suroviny „energie“; tato závislost v budoucnosti možná ještě stoupne, zejména co se týče ropy a později také zemního plynu. EU je dokonce největším netto dovozcem zdrojů energií na světě.

4.7

Energetická politika EU musí tedy na jedné straně vynaložit veškeré úsilí na to, aby zajistila zásobování a zásobovací cesty u fosilních paliv. Zvláštní problém přitom představuje otázka politické stability některých hlavních dodavatelů. V této souvislosti získává na zvláštním významu spolupráce s ruskou federací a státy SNS a se zeměmi Blízkého a Středního východu a také s regiony sousedícími s EU (např. Alžírsko a Libye).

4.8

Na druhé straně musí energetická politika EU učinit veškerá opatření, aby tuto závislost dlouhodobě zmírnila, a to zejména pomocí efektivnějšího využití všech zdrojů energie a také pomocí většího využití alternativních energetických systémů, jako je obnovitelná energie – včetně jejího vývoje a uvedení na trh – a jaderná energie. Tím získává na zvláštním významu další rozvoj alternativních energetických systémů.

4.9

S ohledem na tuto skutečnost může tuto závislost zmírnit také větší využití značných evropských zdrojů uhlí, zvláště když v evropské těžbě uhlí už dnes platí mnohem přísnější standardy pro ochranu životního prostředí než v jiných regionech světa.

5.1

Vývoj spotřeby energie v EU-25 by měl sledovat základní scénář uvedený v dokumentu Komise „European Energy and Transport Scenarios on Key Drivers (13)“, který předpokládá pokračování aktuálních trendů a politik. Uvádí následující prognózu:

5.2

Primární spotřeba energie se do roku 2040 zvýší na 2,9 miliard tun uhelného ekvivalentu, tj. o 0,6 % ročně. Naproti tomu se očekává, že hrubý domácí produkt se do roku 2030 v ročním průměru zvýší o 2,4 %. Potřebného snížení energetické intenzity (spotřeba energie v poměru k HDP) o více než 1,7 % za rok (!) by se mělo dosáhnout strukturálními změnami, lepší energetickou efektivitou a využitím pokrokových technologií.

5.3

Podíl fosilních energií na pokrytí primární energetické spotřeby stoupne do roku 2030 dokonce o 2 procentní body, a to na 82 %.

5.4

Uhlí: Po počátečním poklesu se očekává, že asi od roku 2015 dojde k opětovnému růstu spotřeby uhlí – jako důsledek lepší konkurenční situace tohoto zdroje energie při výrobě elektřiny. Stoupající ceny za zemní plyn a očekávaná možnost využití pokročilé technologie pro přeměnu uhlí na elektřinu jsou pro tento vývoj hlavními důvody. Podle tohoto odhadu dosáhne spotřeba uhlí v roce 2030 opět úrovně zaznamenané v roce 2000. Podíl uhlí na primární spotřebě energie v EU-25 bude tedy činit – stejně jako v roce 2005 – asi 15 %. Protože se v časovém období 2005 až 2030 v rámci EU počítá s ústupem těžby uhlí asi o 40 % při současném zvýšení dovozu uhlí o 125 %, zvýší se dovozový podíl na pokrytí spotřeby uhlí v EU-25 z jedné třetiny v roce 2005 na téměř dvě třetiny v roce 2030.

5.5

Ropa: Jelikož se nárůst o 0,2 % za rok bude v budoucnu pravděpodobně vyvíjet podprůměrně, sníží se podíl ropy na primární energetické spotřebě v roce 2030 na 34 %, tedy o 5 procentních bodů méně než dnes.

5.6

Zemní plyn: Spotřeba zemního plynu bude nejprve s 2,7 % za rok do roku 2015 nadprůměrně silně stoupat. Poté bude tento vývoj oslaben. Důvody jsou mimo jiné snížená konkurenceschopnost ve srovnání s uhlím při výrobě elektřiny. Přesto se u plynu očekává v rámci celého časového období do roku 2030 nejsilnější nárůst spotřeby mezi všemi fosilními zdroji energie. Podíl zemního plynu na primární spotřebě energie v EU-25 bude stoupat z 26 % v roce 2005 na 32 % v roce 2030. Kapalný zemní plyn (liquified natural gas – LNG) umožňuje širší spektrum zásobování zemním plynem, neboť je možné provádět dodávky přes moře. V současnosti připadá okolo 25 % obchodu se zemním plynem na LNG. Největší exportní zemí LNG je Indonésie, následována Alžírem, Malajsií a Katarem.

5.7

Těžba fosilních zdrojů energie se do roku 2030 v rámci EU-25 sníží asi o 2 % ročně. Tím se zvyšuje závislost na dovozu všech fosilních zdrojů energie do roku 2030 na více než dvě třetiny. Dovozní kvóta 2030 u uhlí činí – jak již bylo zmíněno – téměř dvě třetiny, u zemního plynu více jak 80 % a u ropy téměř 90 %. Obzvláště kritická je stoupající závislost na dovozu zemního plynu od omezeného počtu prodejců.

5.8

Spotřeba energie poroste do roku 2030 průměrně o 1,4 % ročně. Tím stoupá nutnost výkonu elektrárny z dnešních 700 GW (maximální elektrický výkon) o 400 GW na 1100 GW v roce 2030. Dále je nutné nahrazovat staré elektrárny novými. Podle odhadu Evropské komise v základním scénáři bude očekávaný nárůst kapacity dosažen zvýšením výkonu o cca. 300 GW v oblasti fosilních energií a o cca. 130 GW u větrných, vodních a slunečných zdrojů, zatímco u jaderných elektráren je v období 2005 až 2030 očekáváno snížení kapacity řádově o 30 GW, pokud nedojde k žádné trvalé změně politických rámcových podmínek.

5.9

Zásobování EU energií stojí tedy v budoucích 25 letech před velkými výzvami a úkoly, se kterými mohou být ovšem spojeny i hospodářské příležitosti. K tomu patří zajištění zásobování včetně snížení závislosti na dovozu, splnění dále narůstajících ekologických nároků, zaručení konkurenceschopných cen energie a provedení nutných investicí.

6.1

Uhlí, ropa a zemní plyn jsou přirozené uhlovodíky, které vznikly během miliónů let přeměnou biomasy z biologických substancí; jedná se tedy o nahromaděnou sluneční energii. Podle různých geologických podmínek vzniku (např. tlak, teplota, stáří) vznikly různé produkty. Výrazným rozdílem je obsah vodíku v palivu. Obsah vodíku a uhlíku je v poměru 4:1 u zemního plynu nejvyšší, u ropy činí asi 1,8:1 a u uhlí 0,7:1; což významně určuje užití fosilních surovin v různých oblastech použití.

6.2

Do dneška je užití uhlí, ropy a zemního plynu jako zdrojů energie, jako surovin pro výrobu mnoha produktů (od léků po umělé látky) a jako redukčního prostředku obsahujícího uhlík při výrobě železa a oceli nenahraditelné. Jejich specifické fyzikálně-chemické vlastnosti (např. skupenství, obsah vodíku, obsah uhlíku, obsah popelovin) ovlivňují ovšem to, že se pro některé účely použití hodí lépe a pro některé hůře. Volba použitelného uhlovodíku probíhá podle hospodářských, technických a ekologických kritérií.

6.3

Asi 7 % fosilních zdrojů energie, které se používají v EU, slouží takzvané neenergetické spotřebě, tzn. především výrobě chemických produktů. Na začátku minulého století byly cenné suroviny, které se ze začátku získávaly z uhlí, základem pro nově se rozvíjející výrobní odvětví. Nyní jsou již cenné suroviny bohaté na uhlík téměř zcela nahrazeny zemním plynem a ropnými výrobky. V tomto tržním sektoru budou i v budoucnosti dominovat zemní plyn a ropa, pokud to bude možné z hlediska zásobování. Zásoba rezerv ropy a zemního plynu by vydržela podstatně déle, pokud by tyto zdroje energie byly používány méně pro účely výroby energie a tepla.

6.4

Pro výrobu kyslíkové oceli byla zavedena na uhlíku založená metoda vysokopecního konvertoru. Proces vysoké pece vyžaduje použití koksu z černého uhlí jako redukčního prostředku pro výrobu surového železa, který se zároveň používá jako podpůrná struktura a plynovací systém. U moderních evropských zařízení se průměrná spotřeba redukčního prostředku pohybuje okolo 475 kg na tunu surového železa, což je blízko provozně technického minima.

6.5

Dopravní sektor vykazuje vysoké přírůstky. Na tento sektor připadá asi 25 % spotřeby energie, silniční doprava je téměř stoprocentně závislá na produkci ropy. Tekutá paliva mají vysoký obsah energie na objemovou či hmotnostní jednotku. Toto je předpoklad pro hospodárné a efektivní využití v oblasti dopravy. Tekuté pohonné látky a jejich infrastruktura se tedy prosadily v oblasti silniční dopravy. Větší využití elektricky poháněných dopravních prostředků, např. elektrického vlaku, umožňuje větší rozmanitost využití primárních zdrojů energie (uhlí, plyn, obnovitelné zdroje energie, atomová energie) a může tedy přispět ke snížení závislosti na ropě.

6.6

Tekutým pohonným látkám na základě ropy konkuruje přímé využití zemního plynu a kapalného zemního plynu (LNG) jako paliva. Je nutné vyčkat, jestli tyto produkty získají větší podíl na trhu (14).

6.7

Domácnosti a malospotřebitelé potřebují asi 30 % energie. Volba zdroje energie probíhá podle hospodářských kritérií a je určována čím dál více hledisky komfortu a životního prostředí. V tomto sektoru si konkurují topný olej, zemní plyn, elektřina a v hustě obydlených oblastech také dálková energie z elektráren.

6.8

40 % spotřeby energie v EU je v elektrárnách přeměňováno na proud a teplo. Uhlí, ropa, zemní plyn i atomová energie jsou technicky stejně dobře vhodné pro přeměnu na energii. V technicky vysoce efektivních elektrárnách se při použití zemního plynu dosahují stupně účinnosti (u přeměny z primární energie na elektrickou energii) až téměř 60 %. Při použití černého uhlí se stupeň účinnosti pohybuje mezi 45 % a 50 %, u hnědého uhlí se dosahuje 43 %.

6.9

Celosvětově se vyrábí 40 % elektřiny z uhlí, v EU je to okolo 30 %. Z celosvětové produkce uhlí se asi 63 % používá pro výrobu elektřiny: uhlí je při výrobě elektřiny cenově výhodnější než ropa či zemní plyn a je celosvětově z různých oblastí produkce bezpečně dostupné.

6.10

Při cíleném použití uhlí při výrobě oceli a elektřiny může být dosaženo fosilního energetického systému, který bude spojovat hospodářské výhody, ochranu životního prostředí, zásobovací jistotu a ochranu zdrojů. Celosvětové zásoby uhlí jsou podstatně větší než zásoby ropy či zemního plynu.

6.11

Politické rámcové podmínky by měly stimulovat přednostní využívání omezenějších a flexibilněji použitelných surovin (ropy a zemního plynu) – především v dopravě a chemickém průmyslu – v oblastech, ve kterých je uhlí (a také atomová energie a částečně také obnovitelná energie) využitelné jen za využití dalších nákladů, techniky a energie – tedy i další produkce CO2! Tímto způsobem by mohlo být oddáleno vyčerpání rezerv ve prospěch dalších generací.

6.12

To znamená také zároveň stimulovat výrobu elektřiny v elektrárnách tak, aby používaly uhlí (stejně jako obnovitelnou a atomovou energii) místo ropy a zemního plynu (viz bod 8.12). Evropa má ve své střední a východní části značné zásoby černého a hnědého uhlí. Použití těchto rezerv může zabránit tomu, aby se závislost EU na dovozu energie dále zvyšovala.

7.1

Ekologické analýzy a srovnání fosilních zdrojů energie musí zahrnovat celkový výrobní a uživatelský řetězec: získávání/těžba surovin, transport, přeměna energie a využití konečné podoby energie. Všechny kroky jsou spojeny s více méně většími vlivy na životní prostředí a ztrátami energie. U dovážených zdrojů energie je třeba vzít v úvahu také ty vlivy na životní prostředí, které se projevují mimo hranice EU.

7.2

Při těžbě/produkci uhlí, ropy a zemního plynu je třeba vzít v úvahu různé vlivy na životní prostředí. Při těžbě uhlí je třeba omezit plochu využívané krajiny a emise prachu. Při zemních vrtech a těžbě ropy musí být zabráněno úniku ropy a zemního plynu i vedlejších produktů; toto platí analogicky pro těžbu zemního plynu i pro následný transport ropy a zemního plynu ropovodem nebo lodí. Zvláštní opatření jsou nutná při těžbě na otevřeném moři (off-shore). Metan vznikající při těžbě ropy by neměl být spalován, ale musí být odváděn k průmyslovému využití. Podobná opatření platí pro důlní plyn vznikající při těžbě uhlí, který může obsahovat velký podíl metanu.

7.3

Evropská směrnice pro velká spalovací zařízení stanovuje přísná ekologická měřítka pro zřizování a provoz elektráren s výkonem ≥ 50 MWth. Koncentrace škodlivých látek v odpadním plynech plynových, ropných a uhelných elektráren musí být omezeny podle stavu techniky stanoveného v této směrnici. Starší zařízení je třeba dodatečně vybavit. Tím má být zajištěno, aby emise prachu (i jemného prachu, viz 7.6), kysličník siřičitý, kysličníky dusnaté a zvláště škodlivé těžké kovy i toxické příp. rakovinotvorné organické látky, byly zredukovány na tolerovatelnou míru. Emise hluku musejí být pečlivě zredukovány do té míry, aby bylo co nejvíce zabráněno obtěžování hlukem.

7.4

Uhlí obsahuje nehořlavé látky, které po spálení v elektrárně zůstávají jako popel (v elektrofiltrech nebo tkaninových filtrech). Obsah popela v černém uhlí činí obvykle až 10 % (v některých případech až 15 %). Podle svého složení je popel používán jako přísada v cementárnách a při stavbě silnic nebo k zasypávání dolů a prohlubní.

7.5

Také ropa obsahuje malý podíl popela. Při zpracování ropy v rafineriích zůstává popel, který obsahuje mimo jiné částečky vanadia a niklu jako pevná usazenina, tzv. ropný koks. Ten se spaluje za účelem využití zbytkové energie v elektrárnách a spalovacích zařízeních, která mají k dispozici nezbytná čistící zařízení k zachycení všech škodlivých látek.

7.6

Již několik let se vede zesílená diskuse o tzv. emisích jemného prachu (15). Jedná se přitom o částečky polétavého prachu usazující se v plicích, které jsou menší než 10 μm a mohou být příčinou onemocnění dýchacích cest. Takové částice jsou emitované i při spalování ropy a uhlí, protože úplné zachycení nejjemnějších částic prachu ve filtrech není možné. Nejdůležitějším zdrojem emisí jemného prachu jsou však vozidla s dieselovým motorem, pokud nejsou vybavena filtrem na zachytávání těchto částic. U uhelných a ropných elektráren jsou emise prachu limitovány mezní hodnotou evropské směrnice pro velká spalovací zařízení na 20 mg/m. U velkých elektráren jsou emise jemného prachu dodatečně snižovány mokrou metodou odsíření spalin. Aby byly emise jemného prachu dále sníženy a dodrženy plošné mezní hodnoty imisí v Evropě, vydala EU zpřísněná ustanovení pro vozidla s dieselovým motorem, která od roku 2008 předepisují u osobních automobilů filtr na zachytávání těchto částic.

7.7

Odsíření odpadních plynů velkých uhelných elektráren a průmyslových spalovacích zařízení bylo v některých členských státech EU závazně předepsáno již v 80. letech 20. století. Tehdy zaznamenané okyselení půdy a jezer tak mohlo být zastaveno. Nejnovější verze evropského nařízení pro velká spalovací zařízení předepisuje pro zařízení > 300 MW maximální limit SO2 v plynných spalinách ve výši 200 mg/m3. Zachycování částic síry z více než 90 % odpovídá dnešnímu stavu techniky. Pro produkty získané zachycováním síry, především sádru, byly otevřeny nové trhy a omezeno využívání přírodních zdrojů.

7.8

Při spalování fosilních paliv se při vysokých teplotách spalování vytvářejí z dusíku obsaženého v samotných palivech příp. ve spalovaném vzduchu a ze spalovaného kyslíku tzv. kysličníky dusnaté. Tyto kysličníky dusnaté mohou při zvýšené koncentraci vyvolat onemocnění dýchacích cest a jsou také výchozím produktem pro ekologicky škodlivý ozón. Evropské nařízení pro velká spalovací zařízení požaduje, aby emise kysličníků dusnatých v elektrárnách > 300 MW nepřekračovaly limit 200 mg/ na m3 spalin.

7.9

Věda vychází z příčinné souvislosti mezi emisemi CO2 způsobenými činností člověka a ostatními tak zvanými „skleníkovými plyny“ a zvýšenou teplotou povrchu Země (skleníkový efekt). O rozsahu tohoto efektu panuje zatím nejistota. Ročně vznikají díky procesům spalování uhlí, ropy a zemního plynu emise CO2 ve výši okolo 20 mld. tun; toto je hlavní zdroj emisí CO2 způsobených činností člověka. Vedle zvýšení efektivity a opatření k šetření energií jsou to technické postupy k zachycování CO2, které musí být vyvíjeny a které mohou dlouhodobě přinést znatelné odlehčení.

7.10

Zvýšení efektivity při přeměně energie a jejím využití je předpokladem pro úspěšnou a rozsáhlou ochranu ovzduší. Opatření k tomu nezbytná by se měla začít důrazně realizovat. Strategie nahrazování paliv naopak nevedou v takové míře k cíli, protože směřují jednostranně k použití určitých zdrojů energie, např. plynu, a tím by zpochybnily hospodárnost a bezpečnost zásobování EU energií. Navíc je plyn příliš důležitá surovina pro chemii a sektor dopravy na to, aby byla používána pro výrobu elektřiny.

7.11

Při porovnání na jednotku energie se při spalování zemního plynu oproti spalování uhlí vyprodukuje pouze 50 – 60 % CO2 poškozujícího ovzduší, protože vedle uhlíku obsaženého v zemním plynu je energeticky využit (spalován) také v něm obsažený vodík. Ovšem samotný metan – jako hlavní součást zemního plynu – je z klimatického hlediska mnohem účinnější skleníkový plyn než CO2 (asi faktor 30). Při výrobě a používání fosilních zdrojů energie se musí udělat všechno pro to, aby se zabránilo emisím metanu. Metan, který se uvolňuje při těžbě ropy a černého uhlí, musí být zachytáván a využit. I při transportu zemního plynu se musí bezpodmínečně zabránit úniku metanu. Už při sebemenších ztrátách při transportu ropovodem ztrácí zemní plyn tuto svou přednost oproti uhlí.

7.12

Rychlých úspěchů při ochraně ovzduší a životního prostředí při využívání uhlí, ropy a plynu – jak ukazují zkušenosti z minulosti – je možno dosáhnout tehdy, jestliže jsou zastaralá zařízení a elektrárny nahrazeny nejmodernější technikou s nejvyšší efektivností. Politické rámcové podmínky, které podporují investice do nových technologií, jsou zvláště vhodné pro dosažení ambiciózních cílů na ochranu životního prostředí.

7.13

Evropské právní předpisy v oblasti životního prostředí dosáhly během posledních 20 let harmonizace ekologických standardů ve státech Evropského společenství. Evropská směrnice pro velká spalovací zařízení a evropská směrnice o čistotě ovzduší stejně jako politiky a opatření k významně přispěly ke zvýšení energetické efektivity a snížení emisí skleníkových plynů.

8.1

V evropské pětadvacítce představují uhelné, ropné a plynové elektrárny podíl více než 60 % celkového výkonu instalovaných elektráren a tvoří tak páteř výroby elektřiny v Evropě. Z důvodu nezbytného nahrazení starých elektráren a mimoto uspokojení zvýšené potřeby výkonnosti elektráren (viz odstavec 5.8) bude muset být během příštích 25 letech postaveno značné množství nových elektráren. Dokonce i se zřetelem na zesílené použití regenerativních energií a další výstavby jaderných elektráren budou muset uhelné a plynové elektrárny vyplnit podstatnou část této potřeby. Čím lepší bude stupeň účinnosti a zachycování škodlivin těchto elektráren, tím snáze budou splnitelné požadavky na ochranu životního prostředí a ovzduší.

8.2

Proto je nutné zesílené úsilí v oblasti výzkumu a vývoje i v oblasti vývoje elektráren na fosilní paliva. V 90. letech bylo toto úsilí opomíjeno a veřejné prostředky na výzkum drasticky sníženy téměř ve všech členských státech.

8.3

Výbor vítá skutečnost, že bylo vyhověno jeho opakovanému doporučení a v 7. rámcovém programu výzkumu a vývoje byl vytvořen samostatný tématický okruh „energie“. Musely by být ovšem také odpovídajícím způsobem upraveny příslušné výzkumné programy členských států. Tím by mohl být započat důležitý obrat v trendu. To se týká také dalšího vývoje technologie elektráren k využití fosilních zdrojů energie, které by prospělo konkurenceschopnosti evropské výstavby na celosvětově expandujícím elektrárenském trhu.

8.4

Moderní uhelné elektrárny dosahují dnes při použití černého uhlí stupeň účinnosti vyšší než 45 %, při použití hnědého uhlí více než 43 %. Jsou známé nezbytné vývojové kroky k tomu, aby bylo do roku 2020 v uhelných elektrárnách dosaženo stupně účinnosti 50 %. Dlouhodobým cílem je zvýšit tlak a teplotu při cirkulaci páry v elektrárnách na 700 °C/350 bar, k čemuž musí být vyvinuty potřebné materiály. Pro novou generaci elektráren na hnědé uhlí je třeba vyzkoušet předřazená zařízení na sušení hnědého uhlí. Takové náročné vývojové cíle vyžadují mezinárodní spolupráci, jaká existuje např. u projektů EU pod názvem AD 700 a Comtes 700 na vývoj elektrárny s 700 °C. Demonstrace nových konceptů elektráren vyžaduje investice až ve výši 1 mld. EUR. Protože jednotlivé podniky nejsou samy schopny nést náklady a rizika, je třeba se snažit o spolupráci evropských podniků.

8.5

Vývoj vysokovýkonných plynových turbín umožnil v posledních desetiletích značné zlepšení účinnosti u plynových elektráren. Stupeň účinnosti nových elektráren na zemní plyn dosáhl téměř 60 %. Díky drastickému nárůstu cen na trhu s plynem panuje však nejistota ohledně dlouhodobé konkurenceschopnosti plynových elektráren, a tím i ohledně výstavby nových elektráren na zemní plyn.

8.6

Aby se využil pokrok v technologii plynových turbín na výrobu elektřiny z uhlí, je nutno nejprve přeměnit uhlí na plyn. V 80. a 90. letech svými prostředky na vývoj EU značně přispěla k vývoji technologie zplyňování a podpořila stavbu demonstračních elektráren s integrovaným zplyňováním uhlí (IGCC). Tento vývoj by neměl dále pokračovat pouze s ohledem na zvýšení efektivnosti uhelných elektráren, ale měly by být technickou základnou pro další vývoj tzv. uhelné elektrárny bez CO2.

8.7

Zvýšení efektivnosti a snížení CO2 se však nesmí omezit pouze na oblast průmyslu a výrobu elektřiny. Potenciál pro úspory je dnes zvláště velký u konečných spotřebitelů v domácnostech a u podnikatelů, protože tam dosud často neexistovala nákladová motivace (úspory při spotřebě/náklady na pořízení nových zařízení nebo přestavby).

8.8

Stále stoupající spotřebu energie v EU má sektor dopravy, což lze přičíst vzrůstající mobilitě po rozšíření. Nárůst emisí škodlivých látek ovlivňujících zdraví a skleníkových plynů musí být nejprve omezen vývojem účinnějších motorů a vozidel, která budou vypouštět méně škodlivých látek, a později by měly tyto emise být zcela zredukovány. Technologie čištění spalin se musí neustále dále vyvíjet. Tento cíl může být dosažen pouze za předpokladu úspěšného vývoje a plošného zavedení celého souboru pokrokových technologií. K tomu patří zlepšení spalovacích motorů, dieselové technologie, hybridního pohonu, pohonných látek, účinnosti pohonu vozidel, vývoj palivových článků a příp. i vodíkové technologie.

8.9

Palivové články jsou v zásadě vhodné ke zvýšení účinnosti kombinované výroby elektřiny a tepla v motorových vozidlech a stejně tak i při stacionárním využívaní v domácnostech, malých podnicích a v průmyslu, a to možná až o 20 %. Pro tento účel je potřeba palivo v plynném skupenství – zemní plyn, syntetický plyn nebo čistý vodík, který může být získán např. z metanolu pomocí speciálního přístroje zařazeného před článkem. Palivová buňka ovšem – ačkoliv je známa již 150 let – nedosáhla dosud hospodářko-ekonomické uplatnění jako (konkurenceschopný) automobilový pohon nebo decentralizovaný agregát na výrobu elektřiny a tepla Výzkum a vývoj by však měl pokračovat i s podporou veřejných prostředků, aby se tento potenciál přezkoumal, a pokud to bude možné, využil.

8.10

Žádná energetická alternativa nevyvolala v posledních letech tolik pozornosti jako alternativa „vodík“, mluví se často dokonce o budoucí vodíkové společnosti. Veřejnost však často podléhá nedorozumění, že vodík je podobně jako ropa nebo uhlí zdrojem primární energie. Je to však jinak: vodík se musí získávat buď z fosilních uhlovodíků nebo z vody – v tom případě s použitím elektrické energie; jako je CO2 shořelý uhlík, tak voda (H2O) je shořelý vodík.

8.11

Kromě toho má přeprava vodíku z technického, energetického a nákladového hlediska víc nevýhod než přeprava elektřiny nebo kapalných uhlovodíků. To znamená, že vodík by měl být využit pouze tam, kde není smysluplné nebo možné použití elektřiny. Je nutná nepředpojatá analýza této koncepce, aby se výzkum soustředil na realistické cíle.

8.12

Z důvodu rozhodujícího významu dobře přepravovatelných uhlovodíků (pohonných hmot) pro sektor dopravy by měly být rezervy/zdroje maximálně šetřeny, t.j. ropa by neměla být využívaná tam, kde je možno úspěšně využít také uhlí, jaderná paliva anebo obnovitelné zdroje energie.

9.1

Významné snížení celosvětových emisí skleníkových plynů do poloviny tohoto století, které by dokonce přesahovalo požadavky z Kjóta a které si EU stanovila jako cíl, je možno dosáhnout pouze tehdy, jestliže v následujících desetiletích budou elektrárny a jiné velké průmyslové podniky koncipovány, vybudovány a provozovány jako výrobní provozy bez emisí CO2 nebo s nízkými emisemi CO2. Nukleární energie a regenerativní zdroje energie nebudou ani v případě intenzivního rozvoje schopny převzít tento úkol výlučně na sebe a nahradit po dobu několika desetiletí fosilní paliva.

9.2

Bylo navrženo více postupů, jak provozovat uhelné elektrárny bez vzniku CO2. Tyto postupy – s modifikacemi – jsou použitelné i u spalování ropy a plynu. V zásadě je možné postupovat třemi cestami: (i) zachytáváním CO2 ze spalin běžných elektráren, (ii) vývojem kyslíkového spalování a (iii) kombinovaná zplynovací elektrárna se zachytáváním CO2 z palivového plynu; vývoj poslední koncepce pokročil nejdále.

9.3

Odstraněním CO2 z palivového plynu při zplyňování uhlí vzniká čistý vodík, který může být využit ve vodíkových turbínách na výrobu elektřiny. Jako odpadní plyn zůstává neškodná vodní pára. Pokud by se tato technologie osvědčila, bylo by již velice blízko k součinnosti s vodíkovou technologií v jiných oblastech použití.

9.4

Už více než 20 let jsou intenzivně zkoumány a vyvíjeny koncepce elektráren s integrovaným zplyňováním uhlí (Integrated Gasification Combined Cycle – IGCC). Postup při přípravě plynu je v zásadě znám, musí být však přizpůsoben uhelné technologii. Náklady na výrobu elektřiny v elektrárně této koncepce se ale proti tradičním elektrárnám bez zachytávání CO2 téměř zdvojnásobí a spotřeba zdrojů vzroste zhruba o třetinu. Přesto bude tato technologie na většině míst výhodnější, co se týče nákladů, než jiné technologie na výrobu elektřiny bez emisí CO2, jako např. větrná energie, solární energie nebo výroba elektřiny z biomasy.

9.5

V 80. letech byly v Evropě vyvinuty různé koncepce IGCC – samozřejmě ještě bez zachycování CO2 – které byly částečně podporovány EU. Ve Španělsku a Nizozemsku byla vybudována a provozována 300 megawattová demonstrační zařízení na černé uhlí. Pro použití hnědého uhlí bylo vyvinuto, vybudováno a provozováno demonstrační zařízení – též s podporou EU – na výrobu syntetického plynu za účelem následné syntézy metanolu. Tím má Evropa vynikající technologické výchozí podmínky pro vývoj uhelných elektráren bez emisí CO2 a pro jejich přezkoušení v demonstračních zařízeních.

9.6

Nejen elektrárny, ale i jiné průmyslové procesy, při kterých vzniká velký objem emisí CO2, např. při výrobě H2, při různých procesech v chemickém průmyslu a při zpracování minerálních olejů či výrobě cementu a oceli, by měly být přezkoumány s cílem, zda by bylo možno CO2 zachytávat. U mnohých z těchto procesů může být zachycování pravděpodobně realizováno levněji a jednodušším technickým postupem než u elektráren.

9.7

Výzkum je více potřeba v oblasti bezpečného, ekologického a cenově výhodného konečného skladování CO2. Uvažuje se o ukládání ve vytěžených ložiscích ropy a plynu, v akviférních geologických vrstvách, v uhelných ložiscích a také v oceánu. Zatímco skladování ve vytěžených ložiscích ropy a plynu, pokud existují, je zřejmě cenově nejvýhodnější alternativou, v případe velkých objemů je dávána přednost ukládání v akviférních geologických vrstvách i z toho důvodu, že takové geologické podmínky se nacházejí po celém světě. Přitom je důležité prokázat, že v těchto ložiscích je možno CO2 skladovat bezpečně, dlouhodobě a bez negativních vlivů na životní prostředí. EU podporuje řadu výzkumných projektů, které slouží tomuto cíli. Dosud dosažené výsledky jsou povzbuzující, přesto zůstává např. při ukládání v oceánu nejistota, zda by eventuálním vzestupem teploty mořské vody nemohlo dojít k opětovnému uvolnění (viz rovněž odstavec 3.14).

9.8

Pro rozsáhlé použití bude technologie zachytávání CO2 a jeho skladování k dispozici až po roce 2020, a to jen za předpokladu, že požadované práce v oblasti výzkumu a vývoje proběhnou včas a úspěšně. Studie odhadují náklady na každou tunu CO2, které se zabrání, na 30 – 60 EUR při zachycování, transportu a konečném skladování CO2, což je výhodnější než většina postupů výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů.

3.2.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 28/16

1.1

S přijetím nařízení č. 724/2004 (ES) ze dne 31. března, kterým se mění nařízení č. 1406/2002 (ES), kterým se zřizuje Evropská agentura pro námořní bezpečnost (European Maritime Safety Agency – EMSA), byly Evropské agentuře pro námořní bezpečnost (dále jen „agentura“) svěřeny nové úkoly v oblasti odstranění následků znečištění ropou.

1.2

Tento návrh stanoví postupy Společenství na financování nových úkolů agentury, na základě víceletých závazků rozložených na sedmileté období 2007 – 2013. Komise navrhuje k pokrytí nutného financování na období sedmi let částku 154 milionů EUR.

1.3

Následkem přidělení nových úkolů přijala správní rada agentury v říjnu 2004 akční plán týkající se připravenosti na znečištění a odstraňování jeho následků. Akční plán označuje činnosti, které agentura hodlá vykonávat v rámci stanoveném nařízením, a to jak pokud jde o zásahy pomocí speciálních plavidel na odstraňování znečištění při únicích ropy, tak pokud jde o připravenost, která má zvýšit účinnost zásahových operací.

1.4

Agentura určila čtyři hlavní oblasti pro svou činnost: Baltské moře, západní přístupové cesty k průlivu La Manche, pobřeží Atlantského oceánu a Středozemní moře (zejména oblast obchodních tras tankerů, které vedou od Černého moře), kde agentura rozmístí pronajatá zásahová plavidla připravená k akci na žádost jednoho nebo více členských států. Je třeba zdůraznit, že úkolem agentury v těchto oblastech bude doplnit (nikoli nahradit) národní mechanismy pro odstranění znečištění. Akční plán dále zahrnuje posílení zásahové kapacity při znečištění spojeném s nebezpečnými a škodlivými látkami (hazardous and noxious substances-HNS).

1.5

Upravené nařízení z roku 2004 vyžaduje, aby agentura poskytovala Komisi a členským státům technickou a vědeckou pomoc v oblasti odstranění znečištění, kterou lze rozdělit do tří kategorií: informace, spolupráce a koordinace a operační pomoc.

1.6

Operační pomoc si vyžádá největší objem finančních investic, vzhledem k tomu, že akční plán počítá s vytvořením sítě pohotovostních plavidel na odstraňování následků znečištění ropou a Střediska služeb satelitního snímkování. Agentura uzavře potřebné smlouvy a zajistí, že pomoc s odstraňováním ropného znečištění pokryje veškeré činnosti a jejich finanční důsledky až do okamžiku spuštění zásahu na odstranění ropné skvrny. Náklady na zásah pohotovostních plavidel na odstraňování následků znečištění ropou ponese žádající členský stát.

1.7

Vzhledem k tomu, že tyto nové úkoly jsou dlouhodobého charakteru, navrhuje Komise víceletý rozpočet, který umožní pokrýt nutné dlouhodobé investice a zajistí přiměřené finanční zabezpečení tím, že sníží náklady na vyjednávání dlouhodobých smluv.

2.1

Ve svém stanovisku k návrhu, kterým se Evropské agentuře pro námořní bezpečnost ukládají nové úkoly v oblasti odstranění znečištění (1), EHSV uvítal návrh Komise a zdůraznil klíčovou úlohu agentury ve zlepšení námořní bezpečnosti členských států. Výbor nicméně s politováním konstatoval skutečnost, že několik členských států nebylo stále ještě patřičně připraveno zareagovat na havárie velkého rozsahu, jakými byly Erika a Prestige.

2.2

Navzdory učiněnému pokroku má v některých případech současná situace stále ještě mezery. Spolu s akčním plánem zveřejnila agentura přehled členských států a jejich zásahové kapacity při ropném znečištění, z přehledu vyplývá, že v některých regionech je třeba zvýšit zásahovou kapacitu dalšími plavidly a vybavením na odstraňování následků znečištění ropou.

2.3

Není možné očekávat od všech přímořských států; aby byly samy trvale vybaveny všemi nutnými prostředky k reakci na mořské havárie, především ropné skvrny velkého rozsahu. Nicméně má současný nedostatek prostředků za následek poškození životního prostředí s dlouhodobými následky.

2.4

EHSV tedy podporuje návrh poskytnout agentuře nutné prostředky, kterými bude moci na požádání doplnit mechanismy členských států na prevenci a odstraňování znečištění. EHSV však zdůrazňuje, že tyto prostředky mohou mít pouze doplňkovou funkci. V žádném případě by tyto finanční prostředky neměly sloužit k tomu, aby nahrazovaly opatření pro prevenci znečištění, které by členské státy měly mít zavedeny.

2.5

EHSV zejména zdůrazňuje nutnost víceletého finančního plánu k pokrytí těchto mechanismů. Je to jediný způsob, jak lze agentuře umožnit soustavné plánování svých aktivit v dané oblasti a optimálně využít zdroje k uzavření smluv na dobu nejméně tří let o dodání plavidel rychlé pomoci (2).

2.6

EHSV opakuje poznámku, obsaženou v bodě 2.1 svého stanoviska, týkající se potřeby zajistit, aby majitel(é) lodi pronajaté k vykonání těchto úkolů respektoval(i) příslušné právní předpisy Společenství a mezinárodní legislativu, zejména co se týče bezpečnostních podmínek na lodi a životních a pracovních podmínek členů posádky

2.7

Akční plán, který agentura přijala, stanovuje priority na základě omezených finančních zdrojů, se kterými agentura počítá; EHSV je znepokojen, neboť vzhledem k tomu, jak je v současnosti obtížné dohodnout se na rozpočtu Společenství, se může stát, že množství finančních zdrojů, které bude agentuře nakonec poskytnuto, bude nižší než rozpočet navrhoval. Což by s sebou neslo nutnost realizovat pouze některá opatření a ostatní odložit, nebo dosáhnout pokroku v některých oblastech na úkor jiných. EHSV nemůže tento přístup podpořit, neboť rozhodnutí členských států uložit agentuře další úkoly s sebou nese nutnost zajistit nutné finanční prostředky k tomu, aby mohla svých cílů v oblasti prevence námořního znečištění dosáhnout. Je nezbytné, aby byl přiznán význam prevenci námořního znečištění a jeho odstraňování také na úrovni Společenství a aby nebyly chápány pouze z ekonomického hlediska.

2.8

EHSV je znepokojen pomalou reakcí některých členských států v zavádění určitých opatření, zejména když jde o to určit útočiště a chráněné oblasti, poskytnout sběrná zařízení, nebo posílit prostředky pro účinnou státní kontrolu přístavů. Zmíněné pomalé tempo může vyvolat pochyby o tom, zda se tyto státy skutečně snaží předcházet a odstraňovat námořní znečištění, a to navzdory jejich často hlásaným ušlechtilým záměrům, jež lze slyšet zejména po každé nové velké námořní havárii.

2.9

Je třeba rovněž investovat do prostředků na letecký dohled a do vybavení, které pomáhá znečištění zjistit, bojovat proti němu a zabránit porušování nařízení na ochranu před znečištěním.

2.10

Dohled a sledování je možné také doplnit satelitním snímkováním. EHSV souhlasí s plánem Komise vytvořit Středisko služeb satelitního snímkování, které členským státům pomůže odhalovat, sledovat a kontrolovat protiprávní vypouštění a úniky ropy způsobené haváriemi.

2.11

Vzhledem k vysokým nákladům (3), které služby satelitního snímkování vyžadují, má EHSV za to, že využití prostředků musí být optimalizováno a především, že je nutno snímků využívat koordinovaným způsobem mezi členskými státy, což by mohlo vést ke značné redukci nákladů. Současně lze konstatovat, že ve všech evropských přímořských oblastech je možné investovat do lepšího shromažďování snímků, neboť v současnosti není pokrytí satelitními snímky úplné, zejména ve středomořské oblasti.

2.12

EHSV rovněž považuje plánovaná opatření pro informovanost, spolupráci a koordinaci za velmi důležitá. Opatření umožní racionálnější využití stávajících zdrojů, ve kterém hraje agentura zásadní roli.

3.1

EHSV podporuje návrh poskytnout Evropské agentuře pro námořní bezpečnost prostředky nutné k tomu, aby mohla na požádání doplnit mechanismy členských států na prevenci a odstraňování znečištění.

3.2

Výbor nicméně s politováním konstatuje, že několik členských států ještě nevyčlenilo patřičné prostředky či nevytvořilo své vlastní mechanismy a žádá Komisi, aby je vybídla k urychlení tohoto procesu.

3.3

EHSV je znepokojen, neboť vzhledem k tomu, jak je v současnosti obtížné dohodnout se na rozpočtu Společenství, se může stát, že množství finančních zdrojů, které bude agentuře nakonec poskytnuto, bude nižší než rozpočet navrhoval. Rozhodnutí členských států uložit agentuře další úkoly s sebou nese nutnost zajistit nutné finanční prostředky k tomu, aby mohla stanovené cíle v oblasti prevence námořního znečištění naplnit. Je nezbytné, aby byl přiznán význam prevenci námořního znečištění a jeho odstraňování také na úrovni Společenství a aby nebyly chápány pouze z ekonomického hlediska.

3.4

Úlohou agentury je podporovat spolupráci a koordinaci zdrojů a činnosti jednotlivých členských států, což je zásadní pro vytvoření racionální a vzhledem k vynaloženým nákladům efektivní strategie.

3.2.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 28/18

1.1

Toto sdělení Evropské komise navazuje na celou řadu aktivit realizovaných na evropské úrovni, jako je analýza Komise o řízení rizik z ledna 2001, diskuse Rady za švédského předsednictví na jaře roku 2001, memorandum španělského předsednictví a mezinárodní konference v Madridu na začátku roku 2002 o zemědělském pojištění a zárukách příjmů, memorandum řeckého předsednictví a seminář o přírodních katastrofách v Soluni roku 2003 a konference organizovaná nizozemským předsednictvím v prosinci 2004 o materiálních a nemateriálních nákladech na eradikaci chorob zvířat.

1.2

Přesněji řečeno, sdělení reaguje na závazek, který si Komise předsevzala v rámci reformy SZP v červnu 2003 v Lucemburku, v podobě následujícího prohlášení:

„Komise prověří specifická opatření k řešení rizik, krizí a státních katastrof v zemědělství. Do konce roku 2004 předloží Radě zprávu doplněnou o příslušné návrhy. Komise zejména prověří, zda by tato opatření měla být financována pomocí jednoho procentního bodu odlišení přímo přerozdělovaného členským státům a rovněž zda by měl být do každé společné organizace trhu zahrnut článek, kterým se Komise opravňuje jednat v případě krize v celém Společenství na základě postupu stanoveného pro tyto případy ve společné organizaci trhu s hovězím masem.“

1.3

Reaguje rovněž na závěry Rady z prosince 2003, které vybízejí k dalšímu vedení diskuse a k sestavení seznamu dostupných nástrojů řízení rizik, k prověření variant řízení rizik a možných nových nástrojů (společná organizace trhu, finanční závazky, pravidla hospodářské soutěže) a konečně k posouzení a přizpůsobení Pokynů Společenství pro státní podporu v odvětví zemědělství.

1.4

SZP v minulosti poskytovala ochranu prostřednictvím politik tržní a cenové podpory. V návaznosti na poslední reformu jsou ale zemědělci více přímo vystaveni celé řadě rizik. Komise si proto přeje vyvíjet nové nástroje v rámci SZP, které mají za cíl pomoci zemědělcům při zefektivňování řízení rizik a řešení krizí.

1.5

Ve svých pracovních dokumentech Komise vyjmenovala rizika specifická pro zemědělství: lidské a osobní riziko, majetkové riziko (budovy, atd.), finanční riziko, odpovědnostní riziko (biotechnologie...), rizika zatěžující produkci (klimatické vlivy...) a cenové riziko. Dále sestavila seznam nástrojů řízení současných rizik: zadluženost a investice (úspory osvobozené od zdanění), přizpůsobení výrobních technik, diverzifikace, marketingové techniky (smlouvy, integrace), obchody s futures, vzájemné fondy a pojištění.

1.6

Tento velmi široce pojatý přístup k dané problematice je nutné prohloubit, aby mohly jeho výsledky co nejlépe odpovídat požadavkům na ně kladeným a odstraňovat negativní dopady krizí v zemědělství.

2.1

Na prvních třech stranách sdělení Komise uvádí problematiku řízení rizik a řešení krizí do příslušného kontextu. V pracovních dokumentech, které jsou připojeny ke sdělení, je obsaženo velké množství námětů. Ve svých návrzích Komise reaguje na požadavky explicitně vyjádřené v závěrech Rady, jako je zevšeobecnění ustanovení o záchranné síti, dále financování opatření k řízení rizik a řešení krizí prostřednictvím odlišení za použití tří variant: pojištění proti přírodním katastrofám, podpora vzájemných fondů a poskytnutí základní ochrany proti příjmovým krizím.

2.2

Použití prostředků uvolněných odlišením zahrnuje nástroje založené na opatřeních pro rozvoj venkova. V důsledku toho by tato nová opatření měla zlepšit konkurenceschopnost zemědělských podniků (osa 1), respektovat zásady ročního rozpočtu, respektovat pravidla státních podpor a být v souladu s kritérii green box WTO.

2.3

První varianta spočívá v pojištění proti přírodním katastrofám. Podle názoru Komise toto opatření může vést ke snížení plateb ad hoc, které jsou placeny členskými státy. Pojistné placené zemědělci může být subvencováno do výše 50 %. Platba bude uskutečněna v případě, že výpadky produkce převyšují 30 % průměrné produkce posledních tří let nebo průměrnou hodnotu produkce posledních pěti let (do výpočtu se nezapočítávají nejvyšší a nejnižší hodnoty produkce daných pěti let). Odškodnění nesmí přesáhnout 100 % ztrát. Odškodnění nesmí rozhodovat o budoucí produkci, nebo o jejím objemu. Alternativním řešením subvencí pojistného je zajištění soukromých pojišťovacích ústavů.

2.4

Druhá varianta se týká vzájemných fondů. Tento nástroj má za cíl podporovat zemědělce v tom, aby svá rizika nesli společně. Dočasným a degresivním nástrojem může být úhrada administrativních nákladů. Podpora je vypočítána na základě počtu zemědělců, kteří se opatření účastní. Fond musí být uznán členským státem. Kompatibilita s kritérii green box WTO musí být vyhodnocována u každého případu zvlášť.

2.5

Třetí variantou je základní ochrana příjmů. Inspiruje se kanadským modelem a požadavky green box. Nástroj funguje na bázi navýšení cash – flow v případě příjmové krize (podpora příjmů). Systém musí být přístupný všem zemědělcům. Náhrada se vyplácí, pokud je ztráta převyšuje 30 % produkce referenčního časového období (viz varianta 1). Ukazatel příjmů bude stanoven. Podpora nesmí přesáhnout 70 % ztrát a nesmí rozhodovat o budoucí produkci nebo o jejím objemu.

3.1

Výbor vítá návrh Komise otevírající diskusi k tématu, které je pro budoucnost zemědělství klíčové. Komise předkládá toto sdělení jako odpověď na přesně definované požadavky v závazném rámci. Výbor předpokládá, že se jedná pouze o první náměty, které bude nezbytné prohloubit tak, aby odpovídaly rizikům a krizím popsaným v úvodu.

3.2

V kapitole 1 (Úvod) a v kapitole 2 (Souvislosti) svého sdělení Komise stručně předkládá nové podmínky platné od reformy SZP v roce 2003 (zavádění režimu jednotné platby) a upozorňuje na jednotlivá realizovaná opatření a úkoly týkající se řízení rizik a krizí v zemědělství, které si Rada předsevzala. Ani sdělení Komise ani pracovní dokument GŘ pro zemědělství v sobě explicitně neodráží změny, ke kterým došlo v oblasti rizik ohrožujících evropské zemědělství.

3.3

Výbor připomíná, že reforma z června 2003 vede k vysokému nárůstu kolísání cen zemědělských produktů, které spolu s již existujícím kolísáním cen vstupů vedou k větší pravděpodobnosti vzniku ekonomických krizí poškozujících zemědělské výrobce. Podle mnohých vědců navíc dále roste počet klimatických výkyvů. V případě krize jsou zemědělci vždy tím nejslabším článkem ve výrobních a distribučních řetězcích. Z tohoto důvodu potřebují výkonné nástroje, aby mohli rizikům a krizím čelit. Výbor si proto přeje vyjádřit se k mnoha bodům nastíněným Komisí.

3.4

Evropská komise učinila pozitivní krok tím, že navrhla tři varianty. Tyto tři varianty budou na úrovni členských států dobrovolné a doplňkové. Všechny jsou samy o sobě zajímavé a žádná by neměla být a priori zamítnuta. Je nutné naopak prohloubit analýzu každé z nich.

3.5

Komise uvažovala pro financování těchto opatření o využití jednoho procentního bodu odlišení. Komise by ale nejprve musela vyhodnotit finanční náročnost navrhovaných opatření. Výbor zdůrazňuje, že návrh Komise je rozpočtově neutrální, ale vyjadřuje pochyby o tom, že výše plánovaných finančních prostředků bude dostatečná v porovnání s potřebami čerpání.

3.6

Finanční prostředky prvního pilíře zajišťují stabilizaci trhů a příjmů, která byla zemědělcům zaručena do roku 2013. Tyto prostředky jsou nezbytné pro zachování existence mnoha zemědělských podniků, a proto je nutné nezvyšovat odlišení pro přímé podpory.

3.7

Částky uvolněné odlišením dosahují u jednotlivých členských států různé výše, v případě nových členských států jsou nulové. Výbor proto navrhuje jako alternativu jednomu procentnímu bodu odlišení následující opatření: každý členský stát by mohl na řízení rizik a řešení krizí použít část své národní obálky Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) až do výše 0,1 % národní zemědělské produkce.

3.8

Z důvodu použití prostředků uvolněných odlišením Komise pracovala v rámci rozvoje venkova. Výbor má za to, že je nutné aplikovat širší přístup a že by mělo být uvažováno o dalších prostředcích, především na úrovni společných organizací trhu (SOT), politiky hospodářské soutěže, obchodních vztahů atd.

3.9

Určitý počet rizik a krizí musí být analyzován, i když jejich řízení vždy nevychází ze Společné zemědělské politiky. Rizika spojená s přírodními katastrofami, která jsou nepředvídatelná, a proto je nelze pojistit, epidemie, jako například slintavka a kulhavka, nemohou spadat do resortu SZP. V těchto specifických situacích musí být využitelné jiné již existující nástroje jako Veterinární fond nebo Fond solidarity. Navíc je v současné době v přípravné fázi (1) evropský systém ochrany proti přírodním katastrofám, který by měl pro oblast zemědělství tato rizika pokrývat.

3.10

Výbor zdůrazňuje, že tyto nástroje budou využitelné pouze jako doplněk současných mechanismů řízení trhů v rámci SOT, které obsahují nejúčinnější nástroje přizpůsobené různým odvětvím. Na obchodní úrovni je navíc nezbytné, aby v rámci cyklu obchodních jednání z Doha EU chránila priority Společenství.

3.11.1.1

Výbor se odvolává na své stanovisko (2) k tématu „Režim Společenství v oblasti zemědělského pojištění“. Některé požadavky vznesené v tomto stanovisku jsou stále aktuální. Zemědělská pojištění jsou vhodným nástrojem pro pokrytí určitého počtu specifických rizik. Tyto nástroje nesmí být zaměňovány s veřejnými prostředky určenými pro řízení výjimečných rizik.

3.11.1.2

V současné době je možné podle Pokynů Společenství pro státní podporu v odvětví zemědělství udělit podporu až do výše 80 % nákladů na pojistné pokrývající ztráty způsobené přírodními katastrofami, jako je zemětřesení a jiné mimořádné přírodní jevy. Ztráty způsobené špatnými klimatickými podmínkami nebo chorobami zvířat či plodin jsou zahrnuty do přírodních katastrof pouze v případě, kdy ztráty dosáhnout prahové hodnoty, která je stanovena na 20 % běžné produkce v znevýhodněných oblastech a na 30 % běžné produkce v ostatních oblastech.

3.11.1.3

U pojištění, která kromě přírodních katastrof pokrývají i ztráty způsobené špatnými klimatickými podmínkami nebo chorobami zvířat či plodin a nedosahují dané prahové hodnoty, může státní podpora dosáhnout maximální výše 50 % nákladů na pojistné.

3.11.1.4

Návrhy Komise týkající se tohoto opatření tedy zaostávají za již schválenými nástroji státních podpor. Pokud mají být opravdovým stimulem k využívání těchto nástrojů co nejvyšším počtem zemědělců, pak je nezbytné, aby byl vytvořen nástroj, který bude pro příjemce podpor lákavější.

3.11.1.5

V některých členských státech jsou již využívány mechanismy, které se osvědčily v určitých oblastech prevence rizik (například vícerizikové pojištění). EHSV podporuje přístup Komise, který je zaměřen na vytvoření doplňkových nástrojů zemědělského pojištění. Zavedení nových nástrojů na komunitární úrovni nesmí negativně ovlivnit využívání současných režimů, které se na národních úrovních ukázaly jako efektivní.

3.11.1.6

I když bude zemědělské pojištění v oblasti rozvoje venkova horizontálním tržním nástrojem, musí být aplikovatelné i na sektorové úrovni tak, aby mohlo být přizpůsobeno specifickým požadavkům různých regionů Evropské unie.

3.11.1.7

Možnosti zajištění byly analyzovány v mnoha nepublikovaných studiích. Soukromé pojišťovny a vzájemné pojišťovny by solidárně a ve spolupráci mohly vytvořit Zajišťovací fond. Zavedení nástroje zajištění v evropském měřítku by mohlo vést k vytvoření skutečné přidané hodnoty na úrovni Společenství.

3.11.2.1

Podpora navrhovaná Komisí není dostatečně podnětná. Aby tyto fondy v období, ve kterém budou zaváděny, začaly fungovat, je třeba počítat minimálně s kapitálovou investicí. Aby byla tato varianta funkční, musí se opírat o organizace producentů.

3.11.2.2

Ve svých jednáních týkajících se vytvoření fondu na podporu produkce vepřového masa Rada nedosáhla dohody, což jen dokazuje, jak je složité tuto variantu realizovat. Pokud se v některém odvětví vyskytne závažná krize, pak jsou podpory jednotlivým producentům nedostatečné. Přesto v mnoha případech vzájemné fondy při vypuknutí krize umožňují ekonomicky životaschopným zemědělským podnikům přežít.

3.11.2.3

Zásadní pobídkou pro seskupení producentů a všech zainteresovaných stran v daném odvětví by bylo přímé řízení vzájemných fondů, jako je podpora prodeje, řízení výrobních procesů, skladování nebo prodej třetím zemím. Přeneslo by to odpovědnost na členy jednotlivých odvětví, kteří by pak hráli na trzích důležitější roli a naplňovali tak zásady reformy roku 2003. Je nutné dodat, že pokud jsou nástroje zaváděny na úrovni hospodářských subjektů, je taková implementace často funkčnější a lépe přizpůsobena jednotlivým nástrojům, než když je realizována z pozice státní správy.

3.11.2.4

Pokud byl nástroj vzájemných fondů již zaveden, neměl by být tímto novým nástrojem ovlivněn negativně, ale jeho vytvoření by na něj mělo mít pozitivní dopad.

3.11.3.1

Tuto variantu je nutné posoudit a dále na ní pracovat. V rámci Evropské unie je politika podpory příjmů u mnoha odvětví zajištěna přímými podporami. V současné době navrhovaný nástroj proto také v žádném případě nemůže nahradit přímé platby zemědělcům. Tento fakt ale nesmí Komisi bránit v hledání nových možností využitelných v dlouhodobém časovém horizontu.

Analýza zavedení tohoto systému v Kanadě (3) ukázala, že by se v případě Evropské unie mohlo jednat o zajímavý nástroj ve střednědobém až dlouhodobém časovém horizontu. Jedná se o nástroj, který hraje u některých našich obchodních partnerů, jako je Kanada a Spojené státy, významnou roli. Tento mechanismus je nicméně tak, jak je implementován v Kanadě, jedním z hlavních nástrojů kanadské politiky na podporu zemědělských příjmů, jenž vyžaduje dostatečný veřejný rozpočet, který v Evropské unii v současné době není k dispozici.

3.11.4.1

Výbor sdílí názor Komise, že je nezbytné podporovat rozvoj nástrojů pro řízení rizik založených na tržním principu (pojištění, trh s futures, pěstování na základě smlouvy).

3.11.4.2

Výbor se odvolává na své stanovisko k rozvoji venkova (4) a požaduje, aby opatření pro vzdělávání a dostupnost informací byla zahrnuta pod Evropský sociální fond, nikoli do oblasti rozvoje venkova, která je zaměřena na dosahování jiných cílů.

3.11.5.1

Politika rozvoje venkova je prováděna na úrovni členských států v souladu se zásadou subsidiarity. Jedinými závaznými opatřeními jsou tedy zemědělská opatření a opatření v oblasti životního prostředí. Výbor souhlasí s tím, že tento přístup je vhodné aplikovat proto, aby tato politika vyhovovala skutečným potřebám regionů Evropské unie. V celé EU však došlo k nárůstu nebezpečí vzniku rizik a krizí. Z tohoto důvodu je nezbytné do určité míry politiku rozvoje venkova harmonizovat, aby bylo zemědělcům v celé Evropské unii zajištěno rovné zacházení a rovný přístup k nástrojům pro řízení rizik a řešení krizí.

3.12.1.1

Na úrovni EU mohou být aktivity na podporu prodeje financovány v rámci různých opatření, jako jsou například rozvoj venkova, vnitřní trh nebo trhy třetích zemí. Jak již bylo v tomto dokumentu uvedeno, velmi účinným nástrojem pro zabránění prohloubení krizí je podpora prodeje v ranné fázi. Komise by měla v jednotlivých nařízeních zjednodušit aplikaci tohoto nástroje, a tak zabezpečit schopnost rychle reagovat a nástroj efektivně využít.

3.12.2.1

V případě sektorových krizí se osvědčilo v některých SOT použití nástrojů na podporu skladování, které v podstatě umožňují zamezit konjunkturálním krizím nadprodukce tím, že rozloží prodej výrobků do delšího období. Evropská unie by měla umožňovat organizacím producentů použít tohoto nástroje v rámci vzájemných fondů. Navíc se jedná o nástroj, který by mohl vést ke zvýhodňování organizací producentů.

3.12.3.1

V případě vzniku závažných krizí na úrovni Společenství na společně organizovaném trhu s hovězím masem může Komise jednat na právním základě článku 38 nařízení (5), který upravuje společnou organizaci trhu s hovězím masem a uvádí následující: „Pokud je na trhu Společenství zjištěn podstatný nárůst nebo pokles cen a je pravděpodobné, že tato situace bude pokračovat, a je-li tím trh narušen nebo hrozí-li, že bude narušen, mohou být přijata nezbytná opatření“.

3.12.3.2

K lítosti EHSV Komise vyjádřila svůj názor, že obecné formulace daného článku není opodstatněné, jelikož z něho žádný jiný SOT netěží. Rada ministrů sdílí tento přístup Komise.

3.12.3.3

Výbor připomíná, že od reformy roku 2003 došlo ke změně situace. Některé SOT navíc nemají systém záchranných sítí. Krize způsobená ztrátou důvěry spotřebitelů v odvětví chovu vepřů a drůbeže, která by vedla k podstatnému poklesu spotřeby, by vyústila v krach mnoha zemědělských podniků.

3.12.3.4

Aby byl zajištěn rovný přístup všem odvětvím a s vědomím, že se nejedná pouze o vytvoření právního základu umožňujícího Komisi zasáhnout v případech, ve kterých uzná za vhodné, žádá Výbor o zevšeobecnění ustanovení o záchranné síti pro všechny SOT, a z tohoto důvodu dále žádá Komisi o přehodnocení její pozice.

3.12.4.1

V odvětvích, ve kterých mohou být produkty spotřebovávány čerstvé i zpracované, mohou nástroje sloužící k podpoře zpracování zabránit vzniku krize způsobené přebytkem čerstvých výrobků tím, že dočasně podpoří produkci zpracovaných výrobků, jejichž trh není tak elastický a nereaguje tudíž tak citlivě na změny vyrobeného množství. Nástroje omezování by mohly být použity členskými státy nebo organizacemi producentů.

3.12.5.1

Nástroje omezování výroby náleží mezi jedny z nejúčinnějších opatření, která existují. Pokud se z předpovědí o vývoji trhu dá usuzovat na vznik převisu nabídky nad poptávkou, umožňují dobrovolně nebo povinně prováděná omezování výroby před sklizní vyhnout se krizi. Nástroje omezování by mohly být použity členskými státy nebo organizacemi producenty.

4.1.1

Evropská komise definuje krize jako „nepředvídaná situace, která ohrožuje životaschopnost zemědělských podniků na místní úrovni nebo v celém odvětví produkce (6)“ Výbor se domnívá, že je nutné jasně rozlišit ekonomické krize od ostatních krizí a definovat ekonomické krize pomocí objektivních a transparentních kritérií.

4.1.2

V oblasti ekonomických krizí musí Komise přesně definovat „regionální krize“, „národní krize“ a „krize Společenství“. Tyto definice by se měly opírat o dobrou znalost trhů, aby mohly určit průměrnou cenu posledních tří let nebo průměrnou cenu posledních pěti let při nezapočítání dat nejlepšího a nejhoršího roku. V případě poklesu cen o X % po dobu Y dnů by měl být trh prohlášen za trh v krizi. X a Y musí být definována podle odvětví, podle členských států a podle regionu, kde je realizována výroba. Termíny prohlášení a ukončení krize by pak měly být určeny orgány státní správy.

4.1.3

Pro případ jiných typů krizí přijal každý členský stát definice dostačující pro řešení existujících situací v pro ně specifickém kontextu.

4.2.1

V případě, že dojde ke krizi se pokles výkupní ceny vždy nepřenáší na spotřebitele (7), což zabraňuje optimálnímu fungování trhů. Rada musí revidovat nařízení z roku 1962 o aplikaci určitých pravidel hospodářské soutěže na výrobu a na obchodování se zemědělskými produkty (8), aby byly rozšířeny úlohy GŘ pro hospodářskou soutěž, který tak bude nucen zabezpečit správné fungování trhu v případu krize odklonem od obvyklých principů.

4.2.2

K tomuto účelu mohou být použity specifické nástroje, zejména pro ovoce a zeleninu. Takový zásah veřejných orgánů do fungování trhů musí být schválen Komisí v rámci výjimečných předpisů, které jsou platné pro určitá odvětví jako je pojišťovnictví. Taková výjimka z pravidel hospodářské soutěže by byla dočasná a během krize by na ni dohlížely veřejné orgány.

4.2.3

V úvahu přicházejí mezipodnikové dohody o cenách obdobné těm, které mohou uskutečňovat podniky, které ovládly celý výrobní či distribuční řetězec, nebo distributoři prostřednictvím nákupních centrál.

4.2.4

V úvahu přichází stanovení limitů pro cenové rozdíly u nezpracovaných výrobků vzniklé mezi výkupní cenou a spotřebitelskou cenou .

4.3.1

Součástí rámcové dohody ze srpna 2004 o liberalizaci trhu se zemědělskými produkty v rámci WTO byla úmluva o úplném zrušení exportních subvencí pod podmínkou, že stejně tak budou zrušeny všechny ostatní používané nástroje. O termínu a postupu jejich zrušení bude rozhodnuto.

4.3.2

Čím více je trh Evropské unie otevřen, tím více jsou producenti vystaveni rizikům krizí. Během probíhajících jednání je proto nutné chránit priority Společenství. Sociální, cenové a ekologické standardy v EU nesmí být narušovány sociálním a ekologickým dumpingem levných dovozních výrobků. Kritéria vyživovací suverenity musí být zohledněna. Ze zmíněných důvodů je třeba zavést a rozvíjet systém kvalifikované vnější ochrany příp. přístupu na trh.

4.3.3

V období krize by Evropská unie měla omezovat dovozy a využívat během období příprav budoucích smluv s WTO celé škály dostupných opatření pro podporu a zvýhodnění vývozů.

4.3.4

Komise by mohla zvážit zachování části práv vyhlášených v Ženevě, aby vytvořila nový nástroj pro řízení obchodních toků.

4.3.5

Toto právo udržované WTO nebude použito pro odvětvové subvence, ale například jako společný mechanismus se třetími zeměmi (jak tomu je například v případě Egypta), který bude využíván v případě krizí Společenství pro zpřístupnění a podporu exportu, aniž by byla vyvážena zároveň i krize.

4.3.6

Spolupráce s kompetentními úřady třetích zemí by v zásadě umožnila pevně stanovit cenu pro zemi příjemce, která by nenarušila rovnováhu na jeho vlastním trhu. Evropská podpora by se mohla vztahovat na dopravní náklady, administrativní náklady nebo cenu zboží (v případě potravinové pomoci).

4.4.1

V rámci současného rozpočtu, který je založen na vlastních zdrojích Evropské unie a na ročních výdajích, není v současné době možné od tohoto principu ustoupit. Tento princip však vede k závažným důsledkům a měl by být v konečném důsledku přehodnocen, aby se zlepšilo fungování Evropské unie.

4.4.2

V krátkém časovém horizontu je možné vyhnout se tomuto omezení. Možné řešení by mohlo spočívat v tom, že na částky investované prostřednictvím stabilizačních fondů bude pohlíženo jako na výdaje. Tyto fondy by byly využívány pouze v tom roce, ve kterém by to bylo z důvodu krize nezbytné.

4.5.1

Vytváření organizací producentů, které jim umožní při obchodních jednáních vystupovat jako silný partner, je dobrým nástrojem v řízení obchodních rizik. Je žádoucí, aby Evropská komise pokračovala v podpoře těchto aktivit a podněcovala pomocí pobídek ekonomické organizování producentů.

4.5.2

Výbor si přeje s ohledem na řízení krizí seskupování organizací producentů a zainteresovaných subjektů v daném odvětví na úrovni přiměřené úlohám, kterými by mohly být organizace pověřovány.

5.1

Návrhy Komise jsou prvním krokem, který jde správným směrem v otázce řešení problematiky řízení rizik a řešení krizí. Jedná se však pouze o první krok.

5.2

Tyto návrhy jsou pouze doplňkem k řízení zemědělských trhů realizovaných na evropské úrovni STO a k regulaci obchodních vztahů. V žádném případě nesmí dojít ke zpochybnění těchto opatření, která již prokázala svou efektivnost.

5.3

Je nutné zabezpečit koordinaci nástrojů, které již existují a jsou relevantní pro pokrytí určitých rizik a krizí. Veterinární fond a Fond solidarity Evropské unie proto musí být zachovány a jejich aktivita musí být podporována, aby mohly reagovat na rizika a krize v zemědělství způsobem, který doplňuje návrhy popsané v této zprávě.

5.4

Reforma společné zemědělské politiky z roku 2003 a růst počtu klimatických výkyvů budou mít významné dopady na řízení zemědělských podniků, jejichž citlivost na rizika a krize se zvýší. Proto je nezbytné, aby probíhající liberalizace obchodu v rámci cyklu obchodních jednání z Doha ochraňovala priority Společenství.

5.5

Tři varianty, které předkládá Komise, musí být prohloubeny a realizovány v krátkodobém, nebo střednědobém časovém horizontu. Tyto návrhy však nepostačují k tomu, aby se dalo čelit předpokládanému vývoji situace následujících let. Z tohoto důvodu je nezbytné i nadále pokračovat v aktivitách v této oblasti v rámci budoucích reforem STO na úrovni odvětví, ale také na úrovni meziodvětvové.

5.6

V oblasti financování je bezpochyby pozitivní jednoprocentní odlišení. Je ale nutné zajistit rovný přístup ke všem zemědělcům v Evropské unii, a to například uvolněním 0,1 % národní zemědělské produkce. V budoucnu bude muset být určen jiný zdroj financování.

5.7

EHSV důrazně požaduje, aby byly realizovány hodnotící studie ex – ante a ex – post, které by jednak vyhodnotily nové úrovně zemědělských rizik a potřebných rozpočtových prostředků, zejména v závislosti na reformě SZP, nárůstu klimatických výkyvů a jednání s WTO, a dále analyzovaly, zda jsou navržená řešení pro tyto situace vhodná.

5.8

Organizace producentů a odvětvové organizace jsou budoucí perspektivou evropského zemědělství. Komise by se měla výrazně zaměřit na podporu takového organizování.

5.9

Evropská komise učinila pozitivní krok tím, že navrhla tři varianty. Není nutné jednu z nich vybrat jako definitivní, ale je nutné zabezpečit, aby v budoucnu byly všechny využitelné a aby byla prohlubovány.

5.10

Oblast řízení rizik a řešení krizí je pro EHSV klíčová. Na základě dřívějších aktivit zaměřených na řízení rizik a řešení krizí je žádoucí, aby Komise v blízké budoucnosti připravila legislativní návrh, který by jednotlivá opatření umožnil realizovat. EHSV žádá o možnost vyjádření svého stanoviska k takovému návrhu.

3.2.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 28/25

1.1

Intenzivní produkce kuřat chovaných na maso je provázena závažnými zdravotními problémy zvířat a problémy týkajícími se jejich dobrých životních podmínek. Vědecký výbor pro otázky zdraví a řádného zacházení se zvířaty vztahuje většinu zdravotních problémů k výběru plemene, jehož cílem je optimalizace velké rychlosti růstu a zhodnocení krmiva, který však nedbá na zdraví a dobré životní podmínky zvířat. Genetická selekce proto vedla ke změnám chování a poruchám látkové výměny, které pro změnu vyvolávají problémy s běháky, ascites, syndrom náhlého úhynu a jiné zdravotní problémy. Vědecký výbor ostatně dospívá k závěru, že negativní dopady vysoké hustoty osazení v budovách, kde lze udržet dobré vnitřní klima, nejsou tak vážné (1).

1.2

Doposud existovala jen obecná pravidla EU k ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely (2). Některé členské státy však již mají předpisy o ochraně kuřat chovaných na maso a existují dobrovolné systémy na zajištění jakosti, které zohledňují aspekt ochrany zvířat. Podle Komise jsou plánované harmonizované minimální normy pro ochranu zvířat prospěšné a zajišťují jednotné podmínky hospodářské soutěže a lepší fungování vnitřního trhu. Odpovídají rovněž rostoucímu pochopení občanské společnosti, že přiměřené předpisy o ochraně zvířat jsou nezbytné, a mají být součástí evropského akčního plánu na ochranu zvířat, který Komise vypracovala.

1.3

Jako maximální osazení kuřat na čtvereční metr použitelné plochy („hustota osazení“) je navrhována hodnota 30 kg/m2 živé váhy. V zařízeních nebo jednotlivých jednotkách mohou členské státy povolit až 38 kg/m2, pokud vlastník nebo držitel splňuje určité podmínky m.j. pro kontroly, jakož i pro opatření na sledování a zaznamenávání, jejichž dodržování prověřuje příslušný orgán členského státu. Návrh dále obsahuje řadu detailních minimálních norem platných pro všechna zařízení, která se vztahují na inspekci a sledování v rámci zařízení, napáječky, krmivo, podestýlku, hluk, světlo, čištění, dezinfekci, účetnictví, chirurgické zákroky, školení a pokyny pro osoby, které zacházejí s kuřaty. Zařízení s vyšší hustotou osazení musí splňovat dodatečné podmínky ve vztahu k zaznamenávání a souborné dokumentaci, koncentracím NH3 a CO2, teplotě a vlhkosti vzduchu, a koncipování a technickým kontrolám větracího, vytápěcího a chladicího systému. Mimoto se provádí hodnocení pomocí ukazatelů dobrých životních podmínek zvířat při veterinární prohlídce po porážce a uplatňuje se postup v případě nesouladu. Navrhuje se společné provedení a stálá úprava ustanovení uvedených v přílohách regulační metodou za účasti Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat.

1.4

Východiskem takzvaného „integrovaného přístupu“ pro zařízení a jednotlivé jednotky s vyšší hustotou osazení je intenzivnější komunikace mezi producenty, úřady a jatkami na základě prohlídek po porážce. Sběr informací o parametrech produkce pro komerční účely a dozor nad dodržováním právních předpisů týkajících se potravin a krmiv a hygienických požadavků (3) slouží podle Komise i ke zlepšení ochrany zvířat. Integrovaný přístup je mimo jiné základem nových právních předpisů o hygieně potravin a veterinárních kontrolách (4).

1.5

Nejpozději do dvou let po přijetí směrnice a na základě zkušeností s uplatňováním dobrovolných režimů štítkování má Komise v úmyslu předložit zprávu o možném zavedení zvláštního povinného režimu štítkování pro kuřecí maso, masné výrobky a masné polotovary harmonizovaného na úrovni Společenství, s jehož pomocí by se mělo potvrdit dodržování norem pro dobré životní podmínky zvířat. Zároveň se Komise chce zabývat slučitelností tohoto režimu štítkování s pravidly Světové obchodní organizace. Kromě toho vypracuje zprávu podepřenou novými vědeckými poznatky a v případě potřeby předloží příslušné právní předpisy o genetických parametrech, které způsobují špatné životní podmínky u kuřat.

2.1

Komise poukazuje na to, že veřejnost v celé Unii sleduje se stále větší pozorností otázky dobrých životních podmínek v systémech intenzivního chovu. To jasně vyplývá mimo jiné z průzkumu Eurobarometr v roce 2005 (5). Proto by bylo žádoucí pojmout problematiku ochrany zvířat stejným způsobem jako jiné důležité aspekty, tedy jako součást „evropského modelu společnosti“, aby bylo možno odrazit negativní dopady volného obchodu a hospodářské soutěže, která je čím dál tím ostřejší nejen uvnitř EU, ale i v mezinárodním měřítku.

2.2

Odpovědnost za otázky dobrého zdravotního stavu zvířat nemůže být uložena jednotlivým článkům výrobního a distribučního řetězce kuřat chovaných na maso v EU, který zahrnuje genetickou selekci v mezinárodních chovných střediscích, vytváření rodičovských hejn, líhně, producenty, jatka, prodejce a spotřebitele. Kromě toho mají tito účastníci rozdílné názory na otázky ochrany zvířat i na ekonomické a konkurenční aspekty. Z titulu zástupce občanské společnosti a z moci svého vyváženého složení proto Evropský hospodářský a sociální výbor pokládá své spolupůsobení na stanovení opodstatněných a přijatelných minimálních norem řádného zacházení se zvířaty za svůj úkol.

2.3

Evropský hospodářský a sociální výbor oceňuje důkladnost přípravných prací Komise a navrhovaný postup pro uchopení tohoto problému. Obecné předpisy platné pro všechna hejna jsou evidentními požadavky, které musí být splněny na základě větší samočinné provozní kontroly, v čemž povětšinou není spatřován problém. Výbor navíc souhlasí s většinou ambicióznějších požadavků, které tvoří část integrovaného přístupu k hejnům s vyšší hustotou osazení. V rámci tohoto přístupu se navrhuje bodovací systém u lézí na polštářcích běháků, u úmrtnosti a dalších možných známek špatných životních podmínek zvířat, který bude výchozím bodem pro případné zakročení a pro zlepšení podmínek v zařízení.

2.4

Klíčovým problémem je hustota osazení. Právní předpisy zde musí vycházet z těch nejlepších možných vědeckých poznatků a ze zvážení různých ukazatelů fyziologického stavu, chování a zdraví. Na základě zprávy vědeckého výboru považuje EHSV zavedení maximální hustoty osazení 30 kg/m2 pro hejna obecně a 38 kg/m2 u hejn, kde jsou negativní dopady této hustoty zmírněny díky dodržování zvláštních požadavků na klima v místnosti, za odůvodnitelné a přijatelné.

2.5

Zároveň je nutno uznat, že se hustota osazení výrazným způsobem odráží ve výrobních nákladech a v konkurenceschopnosti. Nizozemské propočty z března 2005 ukazují, že navrhovaná maximální hustota osazení by měla důsledky téměř pro všechna zařízení v zemi. Po odečtení variabilních a fixních nákladů zůstane běžné nizozemské drůbežárně v průměru jen částka 1,89 centů za kuře chované na maso (6) jako odměna za vynaloženou práci. To objasňuje velmi malou výnosovou marži v zařízeních. K dosažení stejného výnosu u hustoty osazení 30 resp. 38 kg/m2 by producent na tomto kalkulačním základě musel cenu za kuře chované na maso zvýšit o cca 8,0 resp. o 2,5 centu, což by pro spotřebitele znamenalo jen nepatrné zvýšení ceny. V kruzích z oboru na evropské úrovni se však namítá, že maximální hustota osazení pod 42 kg/m2 by nevyhnutelně vedla k postupnému vytlačení produkce EU z evropských i mezinárodních trhů konkurencí z velkých exportních zemí mimo EU.

2.6

Proto by požadované nízké hustoty osazení v EU musely být bezpodmínečně provázeny úpravou mezinárodních obchodních pravidel, tak aby pro dovozy z třetích zemí platily tytéž nebo adekvátní požadavky. EHSV připouští, že projednání tohoto problému během současného kola jednání Světové obchodní organizace (WTO) se zdá nereálné. Rozhodne-li se však EU pro přijatelnou a oprávněnou úroveň ochrany zvířat v této oblasti i v oblastech jiných, měla by být z pozice jednoho z vedoucích obchodních bloků na světě také schopna na mezinárodní úrovni uplatnit svůj vliv na zavedení určité klauzule, která by umožnila udržení této úrovně (7).

2.7

Třetí země, které mohou doložit srovnatelné výhody při akceptovatelné úrovni ochrany zvířat, mají přirozeně šanci na větší podíl na trhu EU, a proto zřejmě budou podporovat zavedení mezinárodně platných právních předpisů. Absurdní a nepřijatelné by však bylo, kdyby třetí státy s nižšími standardy postupně vytlačily evropskou produkci kvůli jejím vyšším standardům a ovládly odbyt na evropských trzích i na trzích ve třetích zemích, nebo kdyby EU kvůli špatným poměrům u významných obchodních partnerů a nebezpečí, že se výroba přesune do těchto zemí, nemohla pro ochranu zvířat nic podniknout.

2.8

Z tohoto důvodu je nezbytné, aby EU při dovozu ze všech třetích zemí – na základě předchozí mezinárodní úmluvy nebo bez ní – požadovala dodržování odpovídajících předpisů. Tento nediplomatický postup by se tak v případě, že by nedošlo k mezinárodní úmluvě, mohl ukázat jako nezbytný v zájmu upoutání pozornosti a akceptace potřeby změny právního stavu. Komise by měla za všech okolností za dva roky po provedení směrnice v členských státech analyzovat konkurenční situaci z ekonomického hlediska a poskytnout nezbytný přehled o vývoji.

2.9

Světová organizace pro zdraví zvířat (OIE) nedávno vyslovila doporučení k řadě jiných aspektů zdraví zvířat, ze kterých je znát zvětšující se mezinárodní pochopení pro potřebu mezinárodních minimálních norem. Základy pro doporučení Světové organizace pro zdraví zvířat byly položeny na konferenci v roce 2004, na které se vedl konstruktivní dialog mezi institucemi, vědci, zájmovými skupinami a nevládními organizacemi ze všech částí světa, mezi nimiž byla i řada rozvojových zemí. Na této konferenci bylo zdůrazněno, že je nezbytné, aby mezinárodní právní předpisy o zdraví zvířat spočívaly na vědeckých základech. Z pohledu Výboru by Světová obchodní organizace měla v této oblasti podniknout kroky, neboť minimální normy přijaté pod vedením OIE musí být provedeny i na úrovni WTO.

2.10

S ohledem na negativní zkušenosti s nedostatečným prováděním přísnějších opatření na národní úrovni, resp. s prováděním narušujícím konkurenční prostředí, požaduje toto odvětví, aby tyto předpisy na úrovni EU byly stanoveny formou nařízení. EHSV si je vědom výhod nařízení, dává však ke zvážení, zda by členské státy nedaly přednost směrnici, aby bylo možné upravit prováděcí předpisy a zohlednit přitom příslušná národní specifika. K zavedení navrhovaného integrovaného přístupu se navíc směrnice jeví vhodnější; úprava technických specifik způsobu chovu na úrovni Společenství by vzhledem k použitým postupům nemusela být dostatečně flexibilní a mohla by bránit technickému pokroku směřujícímu k efektivnějším způsobům chovu šetrnějším ke zvířatům. Je nicméně nutno Komisi důrazně upozornit, že neuskutečněné nebo chybné provedení předpisů nebude trpěno.

2.11

Zatím je však nezbytné označit za absurdní, že Komise svůj návrh i potřebu harmonizovat předpisy odůvodňuje mezi jiným narušením hospodářské soutěže v důsledku momentální divergence národních předpisů, zatímco svým návrhem zároveň dává prostor přísnějším národním předpisům v jednotlivých členských státech. Základním předpokladem útoku EU na jednotné mezinárodní předpisy je harmonizovaná právní úprava v rámci EU. Pokud jde o neuskutečněné nebo nedostatečné provedení směrnic, měla by Komise příště důsledněji plnit své smluvní závazky a trvat na konkrétním provedení předpisů během lhůt, na jejichž určování se podílely i samy členské státy.

2.12

Ambicióznější dobrovolná opatření formou „kodexu chování“ Výbor plně podporuje. Na evropské úrovni by se však přimlouval za jejich nahrazení harmonizovanou úpravou, srovnatelnou s předpisy pro ekologické výrobky. Spotřebitelé by tak měli možnost volby a trh by sám ukázal, jak velký je zájem o ochranu zvířat překračující platné minimální normy. Výbor navíc obhajuje povinný režim štítkování u výrobků z EU, pokud to bude slučitelné s pravidly WTO. Dodržování platných právních předpisů EU by zcela určitě mělo být samozřejmé, takže by se tato skutečnost neměla explicitně uvádět na štítcích. Kromě toho by se mělo zvážit, zda by na baleném kuřecím mase neměl být uveden způsob jeho produkce, jako je tomu na obalech vajec.

2.13

Komise by, jak bylo oznámeno, měla předložit zprávu podepřenou vědeckými poznatky (včetně hloubkového výzkumu a praktických zkušeností) a dále tak zlepšovat ochranu kuřat chovaných na maso, což zahrnuje pátrání po významu genetických parametrů pro konstatované špatné životní podmínky. V rámci tohoto návrhu je třeba mít již nyní na zřeteli dopady genetické selekce; dále je zde pak potřeba úpravy pokud jde o rodičovská hejna. Proto by práce měly být zahájeny co nejdříve a později, pokud to bude nutné, ve světle prohlídek po porážce přezkoumány. V opačném případě by Komise s těmito pracemi mohla začít teprve až budou výsledky prohlídek po porážce k dispozici pět let po přijetí směrnice.

2.14

Výbor si je jistý, že z vědeckého hlediska se jedná o dlouhodobý záměr, v jehož průběhu musí být předpisy na pozadí nových poznatků a technologického vývoje průběžně upravovány. Zároveň je třeba zintenzivnit výzkum v této i v dalších oblastech, kde ještě nebyly položeny dostatečně pevné základy, a dosáhnout tak lepšího stavu znalostí. To platí mezi jiným pro vztah mezi hustotou osazení a klimatickými a ekologickými podmínkami (8). Konečně, na pozadí úzké spojitosti mezi otázkami zdraví a řádného zacházení se zvířaty a životním prostředím, by se měla – mimo jiné i ve spojení s influenzou ptáků – přikládat mnohem větší váha i biologické bezpečnosti (9).

3.1

Nehledě na výrobní systém, hustotu osazení, technické vybavení aj. má řízení hejn („stockmanship“), správa a osvědčené zemědělské postupy zcela zásadní význam pro dobré životní a zdravotní podmínky zvířat. Je zcela přirozené, že se tyto aspekty – včetně svého významu pro denní kontakt se zvířaty a pro péči – vymknou zákonodárství a kontrole. Ustanovení návrhu o návodech a pokynech, vzdělávacích kurzech a školeních, jakož i kontrolách, které musí být prováděny nejméně dvakrát denně, by v této souvislosti měla být samozřejmostí. Za problematickou však EHSV považuje okolnost, že v návrhu se nekladou žádné požadavky na kvalifikaci a že vzdělání může být nahrazeno profesní zkušeností jakéhokoli druhu.

3.2

Musí se zajistit, aby hodnocení životních podmínek zvířat bylo nezávislé a prováděly jej osoby s dostatečným vzděláním a zkušenostmi, má-li být zaručena odbornost. Mimo to by se písemné zprávy v jednotlivých členských státech měly provádět jednotně.

3.3

Pro srozumitelnost by rovněž bylo účelné upřesnit, že kuřecí hejna s nízkou hustotou osazení se kontrolují výhradně v rámci „hygienického balíčku“. Od určité velikosti by od všech zařízení měly být požadovány schválené plány vzdělávání a zdokumentované odborné kurzy.

3.4

Maximální přípustné hodnoty koncentrací NH3 a CO2 musí být stanoveny tak, aby za normálních podmínek nebyly překračovány. Při atypických klimatických podmínkách nemůže většina optimálně seřízených systémů produkce tyto limity dodržet.

3.5

Návrh stanoví, že světlo musí mít „intenzitu alespoň 20 luxů během období světla, měřeno na úrovni oka zvířete“. Světlo má „odpovídat čtyřiadvacetihodinovému rytmu a zahrnovat období tmy s celkovou dobou trvání alespoň 8 hodin, přičemž musí být zajištěno alespoň jedno nepřetržité období tmy s dobou trvání alespoň 4 hodiny“. To odpovídá doporučením Rady Evropy (10). Na pozadí vědeckých zpráv a zkušeností z praxe však toto odvětví zastává názor, že postačí nejméně 15 luxů během prvních 14 dnů, pak nejméně 5 luxů a nepřetržité období tmy s dobou trvání 4 hodiny. Podle tohoto odvětví vedly pokusy s vyšší intenzitou světla a delšími obdobími tmy ke zvýšenému výskytu lézí na polštářcích běháků a nepoužitelnosti zvířat z důvodu kožních lézí. Postoj Výboru je takový, že je nutno navzájem porovnat více aspektů a při konkrétním vytváření požadavků se musí brát za základ nejdůležitější vědecké poznatky a zkušenosti z praxe. V případě pochybností a chybějící dokumentace by mělo být provedeno hloubkové zkoumání za účelem úpravy pravidel, tak aby vždy odpovídala nejnovějším poznatkům v příslušné oblasti.

3.6

V zařízeních s vyšší hustotou osazení by se v souladu s návrhem mělo zakročit, pokud úmrtnost v příslušném zařízení činí 1 % plus 0,06 % vynásobeno věkem poraženého hejna vyčísleným ve dnech, tedy cca 3,5 %. V kruzích z oboru je za reálnou považována úmrtnost 0,12 % za den, dobré životní podmínky zvířat a úmrtnost spolu v prvních 7 dnech nesouvisejí, ale limit by zde v případě potřeby mohl být beze všeho stanoven na 1,5 %. EHSV zastává názor, že by limit v této i jiných oblastech měl být stanoven na úroveň odpovídající reálným možnostem dobře vedeného zařízení. U hejn, kde byly zjištěny závažné nedostatky, by se dále mělo zvážit, zda by registrace úmrtnosti a dermatitidy polštářků běháků neměla být rozšířena například o registraci slabosti nohou a ascites.

3.7

Komise by pro účely standardizování klasifikace měla vydat podrobné písemné popisy opatřené ilustracemi lézí na polštářcích běháků nejrůznějšího druhu.

4.1

S výhradou výše uvedeného Výbor sdílí úhel pohledu Komise na danou problematiku a podporuje konkrétní ustanovení návrhu. Stanovení limitů pro intenzitu světla, maximální koncentrace NH3 a CO2, míru úmrtnosti, léze na polštářcích běháků atd. by se mělo řídit tím, co je v praxi v dobře vedeném zařízení proveditelné.

4.2

Při snížení hustoty osazení ve srovnání s běžnou praxí musí být do mezinárodních obchodních pravidel bezpodmínečně zahrnuta klauzule o ochraně zvířat, která EU poskytne nástroj pro stanovení odpovídajících požadavků na dovozy z třetích zemí, aby špatné poměry ve významných exportních zemích mimo EU nepodrývaly přiměřený a oprávněný standard v EU. Pro nedostatek mezinárodního uznání se bude EU muset chopit jednostranné iniciativy, aby vzbudila nezbytnou pozornost a pochopení pro potřebu úpravy právního rámce. V opačném případě lze očekávat, že se výroba přesune do zemí, kde panují horší poměry. Mimo to by Komise za dva roky po provedení směrnice v členských státech měla vypracovat podrobnou ekonomickou analýzu vývoje.

4.3

Z vědeckého hlediska se jedná o dlouhodobý záměr, v jehož průběhu musí být předpisy na pozadí nových poznatků a technologického vývoje průběžně upravovány. Zároveň je třeba zintenzivnit výzkum, aby byla vylepšena úroveň znalostí v oblastech, které mají v tomto směru ještě hodně co dohánět.

3.2.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 28/29

1.1

Cílem tohoto programu je povzbudit spolupráci mezi občany a občanskými organizacemi v různých zemích, aby se setkávali, jednali společně a utvářeli své vlastní názory v evropském prostředí, které jde nad rámec čistě národního úhlu pohledu a respektuje národní specifika. Vzájemné porozumění, solidarita a pocit příslušnosti k Evropě jsou základy pro účast občanů.

1.2

Zabezpečuje návaznost na probíhající program občanské účasti a otevírá cestu novým aktivitám, přičemž je dostatečně pružný na to, aby se mohl přizpůsobit následujícímu vývoji.

1.3

Řečeno slovy návrhu, globálním cílem navrhovaného programu je:

1.4

S ohledem na současnou situaci a na zjištěné potřeby jsou nejvhodnějšími konkrétními cíli, které by měly být uskutečněny na nadnárodní úrovni, tyto cíle:

1.5

Pro uskutečnění uvedených cílů se předběžně počítá se třemi typy činností: Činnost 1: Aktivní občané pro Evropu (twinningová partnerství měst, projekty občanů a podpůrná opatření); Činnost 2: Aktivní občanská společnost v Evropě (strukturální podpora evropských organizací zabývajících se výzkumem v oblasti veřejné politiky, strukturální podpora organizacím občanské společnosti na evropské úrovni, podpora projektů uskutečňovaných z podnětu organizací občanské společnosti); Činnost 3: Spolu pro Evropu (viditelné akce, studie, nástroje pro šíření informací a pro propagaci).

2.1

Komise navrhuje označit rozvoj evropského občanství za hlavní prioritu činnosti Unie (1). Toto „zásadní upřednostnění“ se jeví EHSV nejen jako vhodné, ale naléhavé, dokonce rozhodující pro pokračování budování Evropy. Slabá účast při posledních volbách do Evropského parlamentu, kterou zdůrazňuje odůvodnění programu, není jediným ukazatelem této naléhavosti. Potíže s ratifikací Smlouvy o Ústavě pro Evropu ukazují, že nedostatek zapojení a účasti Evropanů na budování Unie má za následek nedůvěru k jejím institucím a může vést i k jejímu odmítání.

2.2

Tato situace je společná – samozřejmě na různém stupni – všem členským státům a týká se nebo bude se týkat i zemí kandidátských. Z tohoto pohledu je pozitivní, že program je ve stejné míře určen jak členským, tak kandidátským zemím.

2.3

Neboť jestliže se tato situace nedostatečného sžití s „již existující“ evropskou realitou neprojevuje naprosto shodně v každé členské zemi, a to především z důvodu různých způsobů ratifikace v každé ze zemí, a jestliže proto nemůže být pozorována se stejnou intenzitou všude, zdá se přesto být v různé míře přítomna ve všech členských státech.

2.4

I když probíhá evropská diskuse – mnohdy velmi intenzivní, zvláště v zemích, které měly v úmyslu nebo mohly k ratifikaci Smlouvy o Ústavě pro Evropu využít referenda –, tato diskuse se týká spíše národní identity a státní příslušnosti (a jejich zachování způsobem často defenzivním, dokonce „nacionalistickým“) než komunitárních acquis a progresivních myšlenek navrhovaných ve Smlouvě o Ústavě pro Evropu, zvláště pokud jde o sociální politiku (což je téma, které je právem považováno za hlavní ukazatel občanství) a demokratickou politiku („ocejchovanou“ téměř zobecněným, a přece zcela nezaslouženým předsudkem o Evropě nedemokratické, technokratické, vzdalující takřka záměrně občany od účasti na rozhodování).

2.5

Ať již se v letech 2007–2013, v období, kdy všechny členské státy budou mít rozhodování o ratifikaci Smlouvy o Ústavě pro Evropu za sebou, odehraje cokoliv, navrhovaný program, diskuse, jež se jej týká, a jeho schválení v současné situaci nemohou neovlivnit klíčovou otázku evropského občanství, jež se rozehrává „tady a teď“. Avšak program, který pokrývá období 2007/2013, se bohužel příliš drží rozhodnutí Rady z roku 2004 (2). Má k dispozici pouze omezené množství prostředků a metody, které zhodnocuje, sice v minulosti přinesly své výsledky, ale jsou nedostatečně přizpůsobeny výzvám, jež dnes ještě mnohem jasněji ukazuje současnost. A přitom problém je aktuální již nyní – vždyť dětem, které se rodí dnes, bude v roce 2013 osm let a jejich rozumová centra budoucích občanů již budou částečně vytvořena.

2.6

EHSV je přesvědčen, že současná situace a diskuse v této souvislosti ohledně nového programu „Občané pro Evropu“ na období 2007–2013 jsou paradoxně velmi příznivé k tomu, aby byla konečně nahlas položena otázka týkající se evropského občanství. Abychom mohli opustit již poněkud konvenční dialog o jednotě v různosti, při němž hrozí, že nebudeme-li se mít na pozoru, dostane se do popředí pouze otázka různosti. Schvaluje tedy návrh na prodloužení programu 2004–2006, bez toho, že by měl k dispozici externí hodnotící zprávu, která se očekává nejpozději do konce roku 2006 (vyhodnocení je však přesto třeba provést). EHSV si přeje aktivně se na programu podílet a zastávat též roli prostředníka. Zcela chápe, že program tohoto druhu musí zaručit návaznost na probíhající program občanské účasti, ale naprosto sdílí kritický postoj Parlamentu a některých organizací občanské společnosti poukazující na nedostatečnou ambicióznost probíhajícího programu občanské účasti. Návrhy EHSV si tedy kladou za cíl, aby program na léta 2007–2013 nebyl jen úpravou probíhajícího programu.

2.7

Je zřejmé, že tento program při své nesmírně skromné finanční náročnosti nepokrývá celou problematiku evropského občanství, jak by se možná mohlo zdát vzhledem k mnohostrannosti jeho cílů a navrhovaných činností. Tvoří však její nezbytný článek, přesněji řečeno součást „aktivního evropského občanství“, definovaného jako schopnost občanů svobodně a nezávisle se organizovat pro vykonávání pravomocí a přijímání zodpovědnosti ve veřejné politice, aby se tak zabezpečila ochrana a rozvoj společných statků (3). EHSV důrazně žádá, aby byl navržený rozpočet (235 milionů EUR na 7 let!) schválen, bez ohledu na konečné závěry diskuse o finančních perspektivách Evropské unie.

2.8

Současný kontext nejen vyžaduje, ale zároveň umožňuje kvalitativní posun. Pod tímto úhlem pohledu by si EHSV přál, aby byla vypracována kontextová studie týkající se současného pocitu příslušnosti občanů k Evropské unii nebo aby alespoň byly aktualizovány již vypracované studie, z čehož by bylo možno dostatečně přesně poznat stav věcí.

2.9

EHSV se jeví „určitý odstup vůči orgánům a institucím EU“ a fakt, že evropští občané „se s procesem evropské integrace obtížně ztotožňují“ (4), jako paradoxní výsledek – vedle neuznávání a skutečného nepochopení „mechanismu“ Společenství a jeho vlastní logiky, vedle nepopiratelného národnostního a protekcionistického uzavření spojeného s nejrůznějšími reálnými či subjektivními riziky a obavami, jež vyplývají z globalizačních procesů – nedostatečného uznání evropského občanství v podobě, v jaké již existuje, a zvláště jeho nejaktivnějších a organizovaných podob.

2.10

Z tohoto pohledu je možno udělat závěr, že se dostatečně nemluví o významných sblíženích, mobilitách všeho druhu (přestože zaostávají daleko za hranicemi možností, jež skýtá evropská integrace), o odstraňování fyzických i materiálních hranic, společné měně, jednotném trhu: „Společná identita Evropanů není vnímána, protože se o ní nemluví“ (5). Ještě jasněji se evropský způsob života („european way of life“), všude známý a pro všechny přitažlivý, ukazuje při pohledu na Evropu zvenčí, pokud cestujeme nebo žijeme mimo Evropu.

2.11

Současné křečovité soustředění na národní identitu by nemělo překrýt již dosaženou úroveň sjednocení a kvality evropského způsobu života, jeho demokratických a participačních forem. Ambicióznější program „aktivního evropského občanství“ může omezit, zklidnit a změnit tuto křečovitost.

2.12

V každém případě, nezávisle na momentálních obtížích, či dokonce bezvýchodných situacích, jež mohou být důsledkem probíhajících diskusí o ratifikaci Smlouvy o Ústavě pro Evropu, a jakkoli rušné může být následující období budování Evropy, EHSV soudí, že okolnosti jsou pro problematiku aktivního evropského občanství mimořádně příznivé. Program 2007–2013, který se jí týká, musí být nahlížen, a pokud možno prohlouben, s vědomím toho, že se občané nezávisle na svém postoji znovu zabývají Evropou a svými možnostmi přímo i prostřednictvím svých záměrně založených organizací zasahovat do evropského rozhodování.

2.13

EHSV tedy navrhuje uspořádat otevřené sympozium, které by umožnilo zabývat se v celé šíři problematikou evropského občanství v těchto nových souvislostech, skutečně promyslet hloubku tohoto pojmu a ne jen rozdrobit odpověď do množství nejrůznějších nedostatečně čitelných a použitelných programů. Pořadatelem tohoto sympozia by mohl být EHSV. Těší jej, že Komise se k této iniciativě staví kladně (6).

3.1

EHSV, evropská instituce organizované občanské společnosti, jmenovitě uvedená ve smlouvách na stejné úrovni jako ostatní evropské instituce, sice oceňuje, že jí byl tento program předložen, aby k němu vypracoval stanovisko, jež nebylo formálně povinné, ovšem soudí, že kdyby o ně byl požádán mnohem dříve, návrh předložený Radě Evropské unie a Evropskému parlamentu by tím jenom získal. Jistě, tento program byl mezi prosincem 2004 a únorem 2005 konzultován on-line za výrazné odezvy (tisíc odpovědí) a ve dnech 3. a 4. února 2005 byl předložen fóru zainteresovaných stran (jež shromáždilo 350 účastníků). Avšak posílit poradní úlohu Evropského hospodářského a sociálního výboru hned na začátku a nežádat jej o vypracování stanoviska až „ex post“ by bylo jednou z cest, jak čelit různým příčinám pocitu evropských občanů, že se jim vzdalují z dosahu jejich skutečné možnosti ovlivňovat prostřednictvím svých schopností, individuálně či organizovaně, rozhodování v Unii.

3.2

EHSV mrzí, že program, který se odvolává na tři Komisí rozpoznané typy řešení problému pocitu rostoucí vzdálenosti občanů od evropských institucí, neumožňuje přehodnotit jej v souladu s tímto novým globálním kontextem. Přestože by rád dostal zvláštní odpověď na každý z těchto tří problémů, navrhuje, aby tyto tři typy odpovědí byly shrnuty do zastřešujícího programu. Zastřešující program by umožnil zabývat se všemi dílčími body dané problematiky, zabývat se jejich společnými cíli, soudržností a komplementárností.

3.3

Informovanost občanů o evropských institucích, komunikace o evropských tématech, uvědomění si práv vyplývajících z evropského občanství a pocit příslušnosti, tedy evropská identita – to vše tvoří jeden celek. I když program předložený Komisí hovoří o komplementárnosti s ostatními programy a nástroji Společenství, zůstává nejasný v této základní otázce a neříká nic o způsobech, které by umožnily zajistit soudržnost cílů a jednotlivých činností. Přístup, který nebere v úvahu tyto tři aspekty v jejich jednotě, může stěží ovlivnit velmi špatnou současnou situaci týkající se pocitu příslušnosti a evropské identity.

3.4

EHSV by byl rád ujištěn, že i během současného specifického programu bude zároveň zásadně posílena informovanost a komunikace o evropských institucích a právech evropských občanů. Toto posílení musí zahrnovat rovněž informování o existenci a roli EHSV, která není v evropské komunikaci ostatními evropskými institucemi dostatečně doceněna. Přestože i EHSV by měl důkladně přehodnotit svůj způsob komunikace, který zaostává za rolí, jakou by chtěl hrát při budování aktivního evropského občanství jakožto jedna z jeho předních institucí.

3.5

I když to vypadá, že se bere do úvahy odstup občana vůči evropským institucím a jeho problém nalézt své místo v procesu evropské integrace, zdá se, že předkládaný program z toho nevyvozuje všechny důsledky. To se projevuje již na slovech a formulacích, které používá, přestože je známo, že i způsob pojmenování této krize ztotožňování a účasti může hrát důležitou roli pro její překonání. Rovněž se jeví málo věrohodné prezentovat vzhledem k cílům, které si klade, tak finančně nenáročný program jako ukazatel, jenž v procesu evropské integrace „klade na první místo občana“. Kdo tomu může věřit? Stejně tak – znovu vzhledem k důležitosti toho, co je v sázce (a co bylo správně popsáno v odůvodnění programu) – jaksi nemůžeme nalézt vedle nezanedbatelných novinek (dlouhodobé projekty, sdílení společných zkušeností, větší počet partnerů, zmírnění požadavků na příjemce, podpora rozsáhlých veřejných akcí, zvláště v souvislosti s mezikulturním dialogem) zásadní inovace, které by mohly reálně přispět ke změně současného stavu.

3.6

Celkově vzniká dojem, že se příliš navazuje na program 2004-2006. Strukturální podpora znovu poskytnutá celé řadě organizací jmenovitě uvedených v programu jakožto organizace, jež si kladou za svůj prioritní cíl evropský obecný zájem, by se měla zrušit a nahradit otevřeným přístupem k fondům založeným na bázi jasných a transparentních kritérií. Aby jej bylo možné používat, sám pojem „obecný evropský zájem“ se musí upřesnit.

3.7

EHSV si je samozřejmě vědom, že tento program je otevřený zejména asociacím a nevládním organizacím, které nemají na rozdíl od jiných organizací občanské společnosti, zvláště sociálních partnerů, přístup k jiným programům a způsobům, jež by jim umožnily významně přispívat k šíření aktivního evropského občanství.

Jestliže chce program správně zohlednit výslovnou vůli sociálních partnerů a jiných organizací občanské společnosti, podpůrných spolků a družstev konkrétně a viditelně se podílet na tomto šíření, musí jim být formálně i prakticky otevřen. Na druhou stranu, v případě jiných rozpočtových řádků, by měli sociální partneři dbát na větší promíšenost s asociacemi a nevládními organizacemi.

3.8

EHSV jako již mnohokrát znovu zdůrazňuje naléhavou potřebu definovat otevřené evropské občanství a z něj plynoucí práva pro všechny osoby, které trvale a pravidelně nebo dlouhodobě žijí v zemích Evropské unie (7). Zahrnutí Listiny základních práv do Smlouvy o Ústavě pro Evropu a přistoupení Evropské unie k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod předpokládá uznání „občanské“ příslušnosti, relativně nezávislé na evropském občanství nabývaném v současné době výhradně prostřednictvím státního občanství některého z členských států. Jestliže chceme skutečně dospět k nějaké identitě, k vlastnímu evropskému občanství, pokud opravdu chceme, aby se tímto občanstvím nemínilo jen překrývání abstraktního evropského občanství a státní příslušnosti jednotlivých členských států, tento první krok k participativnímu občanství pro všechny, kdo trvale žijí na území Evropské unie, by měl být uzákoněn.

3.9

Z pohledu EHSV je a bude obtížné skutečně pokročit v této zásadní oblasti, jestliže postupně neroste konkrétní hmatatelná podpora evropskému občanství, které by nebylo redukovatelné pouze na národní občanství, a pokud nebudou s právy plynoucími z unikátního, souhrnného evropského občanství spojeny i jisté povinnosti. Z toho plyne, že použití nějakého legislativního nástroje na podporu účasti občanů – pokud je vůbec možné takovou účast si představit, když chybí jakýkoli hmatatelný projev evropského občanství –, je sporné, jestliže se bude, byť jen pozvolně směřovat k zavedení práv a povinností konkrétně spojených s tímto občanstvím. EHSV je toho názoru, že je třeba v těchto oblastech pokročit vpřed, nezávisle na tom, jaká forma projevu, ať hmatatelná či symbolická, se zvolí; kromě Komisí navrženého zavedení evropské občanské služby pro mládež to může být třeba osobní podíl na evropském rozpočtu – přestože se jedná o citlivé téma – a/nebo konání voleb národních zástupců do Parlamentu EU ve stejný den ve všech zemích Unie.

4.2.1

EHSV se domnívá, že této části programu by se měla přikládat větší důležitost. Setkávání a společná jednání na nadnárodní úrovni jsou samým základem evropského občanství. EHSV se v této souvislosti domnívá, že možnost s konečnou platností upravit otázku statutu evropského sdružení a evropského vzájemného pojištění (Mutualité européenne) na statut evropských nadací by měla tento konkrétní program provázet, přestože s ním přímo nesouvisí, aby se tak dostalo patřičného místa solidaritě a spolupráci zejména na poli dobrovolnické činnosti.

4.2.2

Z pohledu EHSV a v souladu s tímto programem je posílení evropských sítí rozhodujícím prvkem. EHSV znovu zdůrazňuje, že všechna evropská sdružení musí mít stejné možnosti dostat se ke strukturálním podporám, aniž by některé organizace byly financovány automaticky, a to navzdory kontrolám Komise, zda nemají „volnou jízdenku“, ale že se naopak jedná o projekty, jejichž výsledky lze vyhodnotit. Financování projektů – i těch malých – je zásadní, neboť umožňuje státním či lokálním organizacím, jež jsou v přímém kontaktu s občany, narůst do evropského rozměru a překonaly tak vzdálenost mezi občany a evropskými institucemi. EHSV ostatně těší, že program umožňuje prostřednictvím financování malých projektů podpořit nadnárodní iniciativy založené na národních sítích, i když nezahrnují všechny členské státy.

4.2.3

EHSV je velmi znepokojen každým návrhem Komise, který by – podobně jako návrh Generálního ředitelství Evropské komise pro spravedlnost, svobodu a bezpečnost (8) – vedl ve jménu bezpečnosti a boje proti terorismu k celkovému podezírání nevládních organizací a asociací, jež jsou ze své povahy přirozeně náchylné k průniku takových jevů. Vzhledem ke složitosti byrokratických předpisů by břemeno dokazování spočívalo právě na asociacích. Pokud by mělo k něčemu podobnému došlo, bylo by to věcně i koncepčně v rozporu s tímto programem.

4.2.4

EHSV se domnívá, že spolu s Výborem regionů, v souladu se stanoviskem Evropského parlamentu, by mu měla být výslovně přidělena kompetence koordinovat konzultace se sociálními organizacemi a s místními samosprávami. Jednalo by se o shrnutí jejich názorů a jejich postoupení dalším institucím Společenství a o korektní šíření informací i dále. Je na místě doporučit, aby Evropský parlament v tomto ohledu pravidelně a předepsaným způsobem konzultoval EHSV a Výbor regionů.

4.2.5

Formální partnerství (9) – a ne jen příležitostné – mezi Parlamentem a organizovanou občanskou společností, strukturovanou jejími evropskými institucemi, založené na rovnosti v různorodosti funkcí, je rozhodující, i když momentálně na jeho uskutečnění nelze ani pomyslet. Program aktivního evropského občanství by se měl zasadit o vymýcení jakýchkoli náznaků hierarchizujícího pohledu na evropské instituce, neboť evropská kultura je mimo jiné kulturou dělby moci a funkcí.

4.3.1

Z pohledu EHSV by mělo pro tento program představovat hlavní cíl zaměření na interkulturní, vnitroevropský dialog. Právě probíhající diskuse o Smlouvě o Ústavě pro Evropu ukazuje, že se podcenila neznalost vnitroevropských kulturních odlišností, velká setrvačnost stereotypů, nebo též protichůdnost nejzákladnějších zdrojů – to se týká zejména práva a ústavy, které jsou určující pro představivost každého z členských států. Stejně jako se podceňují podobné trendy ve způsobu života, podobné hodnoty, podobné znázorňování světa a jistota, že „homo europeus“ odlišuje dost výrazně, pokud jde o občanství, Evropana od jakéhokoli jiného světového občana. Tento „homo europeus“ je výsledkem konkretizace duševního a morálního dědictví Unie, která se zakládá na nedělitelných a univerzálních hodnotách lidské důstojnosti, svobodě, rovnosti a solidaritě; spočívá na principu demokracie a principu právního státu. Prostřednictvím vytvoření občanství Unie a vytvoření prostoru pro svobodu, bezpečnost a spravedlnost umísťuje člověka do centra svého působení. Je třeba silně podporovat viditelné události, prostředky pro tvorbu a šíření informací a studie, které se zabývají nejen skutečnými odlišnostmi (nikoliv pouze stereotypy), ale také, a to především, evropským způsobem života („european way of life“). Evropská kultura nespočívá jen na zděděných hodnotách, ale také na těch, jež souvisejí s budováním Evropské unie samé, s jejím společným trhem, společnou měnou, se sjednocením Evropy s ní samou (rozšíření o země východní Evropy). Aby však tyto dobře viditelné události podporovaly pocit příslušnosti a skutečně posílily evropskou identitu, je zásadní, aby občané a jejich organizace byli úzce spjati s utvářenými představami a jejich uskutečněním, nebo ještě lépe, aby stáli u jejich zrodu, neboť jsou to oni, kdo mohou nejlépe rozpoznat nezbytné prvky a symboly identity, kterou denně prožívají již nyní.

4.3.2

Pokud jde o kompetence, jež vyplývají z jeho funkce, EHSV se domnívá, že jeho přínos pro posílení sociálního a kulturního rozměru a navození trvalého partnerství s Evropským parlamentem v této oblasti spolu vytvářejí základní podmínku pro rozpoznání a soustavné utváření společné kulturní identity občanů Evropy. Kulturní identity, kterou nemůžeme získat jen ochranou kulturního dědictví, jež je často méně společné, než si dokážeme přiznat. Společné evropské občanství má velmi silný aktuální rozměr. Upevňuje se rozhodnutím stále hlouběji sjednotit evropské státy z celé Evropy, obtížnou, ale nezbytnou prací směřující k dělbě svrchovanosti. Jak praví Claude Lévi-Strauss: „Zažil jsem období, kdy národní identita byla jediným představitelným principem mezistátních vztahů. Je známo, k jakým katastrofám to vedlo.“ Kultura sdílené svrchovanosti – a ne vzdání se svrchovanosti – to je kultura a identita dnešního evropského občana, a tím spíše občana budoucího.

5.1

Evropské občanství je v samém jádru krize, k níž došlo následkem odmítnutí Smlouvy o Ústavě pro Evropu některými zeměmi. Sblížení občanů s institucemi unie musí být více než kdy jindy v centru pozornosti Komise a být předmětem její politiky, a to zejména prostřednictvím posilování aktivního evropského občanství. Je tedy nezbytné do hloubky se tomuto tématu věnovat a zapojit do diskuse všechny aktéry v této oblasti ještě dříve, než bude schválen nový program pro období 2007 – 2013.

K této reflexi by mohlo dojít v rámci sympozia popsaného v bodě 2.11 tohoto návrhu, jehož uspořádáním by mohl být pověřen EHSV.

5.2

Sympozium by mělo otevřeně rokovat o aktivním evropském občanství, vymezit práva a povinnosti evropských občanů odlišné od těch, která souvisejí se státní příslušností k jednotlivým členským státům.

Definice a naplňování ekonomických, sociálních, politických práv atd. a práv souvisejících s životním prostředím, jež jsou vlastní aktivnímu evropskému občanství, zejména pokud jde o solidaritu a bezpečnost (ihned nás může napadnout bezpečnost občanů), by měla být předložena ke schválení ve všeobecném a jednotném evropském hlasování.

5.3

EHSV se domnívá, že pokud chceme aktivnímu evropskému občanství poskytnout náležitý rámec, který by překračoval pouhý diskutabilní „pojistný“ kodex, musíme konkretizovat současný evropský statut sdružení, přestože v tomto směru budeme mít asi velké potíže.

5.4

V každém případě, ať je výsledek jednání o evropském rozpočtu jakýkoliv, EHSV žádá, aby byl rozpočet předloženého programu schválen, poněvadž tvoří beztak minimální částku pro klíčový prvek pro rozvoj evropského občanství, z nějž Komise oprávněně učinila „zásadní prioritu“ Unie. EHSV navrhuje nedržet se předpokládaného rozpočtu 0,55 EUR na občana pro období 6 let, ale snažit se vhodnou synergií mezi různými generálními ředitelstvími Komise sjednotit cíle a prostředky k tomuto tématu, jež se týká všech evropských institucí svou zásadní důležitostí a závažností pro budoucnost. Z tohoto důvodu by měla být politika aktivního občanství Evropské unie vypracována stálou interinstitucionální komorou, která by spojila všechna generální ředitelství Komise zabývající se touto otázkou a zástupce všech ostatních institucí Unie.

5.5

EHSV navrhuje, aby se základní školy, a ne jen programy celoživotního vzdělávání, staly místem a obdobím, kdy se vytváří pocit evropského občanství, jež by se mohlo stát samostatným předmětem a už nadále nebylo jen „kosmetickou“ záležitostí (barvy, samolepky, čepice, svátky...). Občanství se netýká jen obyvatel v produktivním věku.

Komise by tedy mohla navrhnout členským státům, aby do školních osnov zavedly znalosti o Unii a otázky týkající se evropského občanství samého. Mělo by se uvažovat o zavedení programu „Erasmus“ pro základní školy, který by byl přizpůsoben této věkové kategorii a šel nad rámec dosavadních tradičních jazykových výměn.

Je třeba využít všech možností nových informačních a komunikačních technologií (NTIC), zejména hravosti, interaktivity a zapojení se (pro každou novou formu podpory občanství by se třeba mohlo vytvořit hodnotící psychologické oddělení) a překonat statický a neatraktivní charakter současných evropských internetových stránek. Takový návrh a jemu podobné jsou v souladu s programem Comenius, jehož cíle jsou:

5.6

Pokud jde o konkrétní činnosti, je nutno podpořit je současně na všech úrovních a nedovolit, aby podpora mikroprojektů, do nichž jsou zapojeni občané a které se podílejí na podpoře rozvoje evropské identity na místní a národní úrovni, byla nahrazena podporou evropských sdružení. Prostředky určené na různé typy činností musí být přidělovány podle jednoho zásadního kritéria, jímž je dopad na aktivní evropské občanství a účast občanů na procesu budování Evropské unie, a na vymezení a zavedení této politiky.

5.7

EHSV plně podporuje návrhy Komise, jejichž cílem je po technické stránce podstatně zjednodušit postupy v oblasti (přímá a aktivní účast samého občana), která zatím méně než jiné trpí byrokratickými překážkami.

5.8

EHSV je přesvědčena o tom, že „vymýšlení“ atributů vlastních evropskému občanství, jež by nebyly pouze součtem jednotlivých státních příslušností, (ať již jsou povahy symbolické, ekonomické, sociálněpolitické, kulturní či právní), od nynějška představuje absolutní prioritu Evropské unie a že podpora aktivního občanství mu může napomoci výraznou měrou. EHSV je připraven podílet se na tomto hledání tím, že bude koordinovat konzultace organizací organizované občanské společnosti, bude usilovat o zvýraznění jejich poznatků a snažit se, aby ostatní instituce Společenství braly více do úvahy jejich názory.

3.2.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 28/35

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor oceňuje Evropský pakt pro mládež a jeho rozpracování, jak uvádí toto sdělení Komise o evropských politikách týkajících se mládeže. Toto sdělení poskytuje rámec, jenž může sloužit jako základ pro budoucí rozvoj politiky v oblastech týkajících se mladých lidí v Evropské unii.

1.2

Osud Evropy stále více závisí na její schopnosti podporovat společnosti přívětivé k dětem a mladým lidem. Přijetí Evropského paktu pro mládež na jarním zasedání Evropské rady v roce 2005, v rámci přepracované lisabonské strategie zaměřující se na růst a zaměstnanost, je uznáním, že začleňování mladých lidí do společnosti a pracovního života společně s lepším využíváním jejich potenciálu je nezbytným předpokladem pro to, aby se zajistil návrat k trvalému a udržitelnému růstu v Evropě.

1.3

EHSV si uvědomuje množství problémů, s nimiž se mladí lidé v dnešní společnosti setkávají, a proto víc než deset let pravidelně přispívá k rozvoji politiky mládeže na úrovni Společenství (1). Podnítil důležité debaty o klíčových oblastech, jako je zaměstnanost mládeže, sociální začlenění, vzdělání, mobilita, účast a role nevládních organizací. EHSV si je mezitím také vědom problémů, kterým v současné době Evropská unie čelí, a potřeby znovu získat důvěru občanů.

1.4

EHSV doporučuje, aby mladí lidé byli umístěni do středu tohoto rámce, aby jim bylo umožněno aktivně se účastnit na rozvoji politik a aby v tomto byli podporováni. Hlavní motivací pro mladé lidi, aby se zapojili, je přispívat ke změně. Členské státy a instituce musejí poskytnout potřebné zdroje, podporu a mechanismy, aby mladým lidem na všech úrovních pomohly zapojit se do rozhodnutí a činností, které ovlivňují jejich život. Pouze skutečný vliv povede ke skutečné odpovědnosti.

1.5

Více než kdy jindy v minulosti je v zájmu Evropy, aby se mladí lidé zapojili a podíleli se na utváření Evropy, která bude sjednocená, konkurenceschopná, bezpečná a přístupná pro všechny. Pokud má Evropská unie pro mladé lidi něco znamenat, musí být v jejich životě důležitá a musí se výslovně zabývat jejich potřebami a řešit je viditelným a kreativním způsobem. Úspěch této iniciativy rovněž závisí na účasti všech dotčených stran, především na organizacích mládeže, jakož i regionálních a místních orgánech a sociálních partnerech. EHSV přijímá „myšlenku, která vyplývá“ ze zprávy skupiny na vysoké úrovni o budoucnosti sociální politiky v rozšířené Evropské unii: „nový mezigenerační pakt“, aby se přešlo od „paktu zaměřeného na starší osoby a založeného na strachu…k novému paktu zaměřenému na mládež a založenému na důvěře … převést všechny tyto obavy do principu vítěz-vítěz spočívajícího na pozitivním vnímání budoucnosti a na nové mezigenerační rovnováze.“

1.6

EHSV tedy doufá, že toto sdělení položí základ většímu partnerství mezi těmi, kteří rozhodují, a mladými lidmi, a to jak na evropské, tak na národní úrovni. Skutečné a trvalé zapojení mladých lidí a organizací mládeže do rozvoje a provádění politik zajistí, že se budou řešit skutečné potřeby mladých lidí a že se mladí lidé budou cítit součástí lisabonského procesu.

2.1

Na jarním zasedání Evropské rady ve dnech 22.-23. března přijaly hlavy států a předsedové vlád zemí EU „Evropský pakt pro mládež“ (2). Při předložení návrhu tohoto paktu označily hlavy států a předsedové vlád Francie, Německa, Španělska a Švédska čtyři základní problematické oblasti: ohrožení mladých lidí; potřebu rozvíjet solidaritu napříč generacemi ve stárnoucí společnosti; potřebu připravit mladé lidi na život prostřednictvím vzdělávání a odborné přípravy; potřebu lepší soudržnosti všech oblastí politiky, které se týkají mladých lidí.

2.2

Sdělení se zabývá řadou otázek a oblastí politiky, které se mladých lidí v Evropě velmi týkají a které za takové byly označeny i v Bílé knize Komise Nový podnět pro evropskou mládež a následném rozhodnutí Rady ze dne 27. června 2002, kterým se stanovil rámec pro politiku mládeže v Evropě.

2.3

V reakci na závěry jarního zasedání Rady přijala Evropská komise dne 12. dubna integrované hlavní směry (3). Tento souhrn hlavních směrů, zahrnující na jedné straně doporučení pro hlavní směry hospodářské politiky a na druhé straně přijatý návrh rozhodnutí Rady o hlavních směrech zaměstnanosti, by měl po dobu příštích tří let sloužit jako základ pro programy národních reforem, které mají být sestaveny členskými státy.

2.4

V úvodu hlavních směrů se zdůrazňuje význam zapojení příslušných zainteresovaných stran do lisabonské strategie a uvádí se, že členské státy i EU by měly využít každé příležitosti k zapojení regionálních a místních samospráv, sociálních partnerů a občanské společnosti do provádění integrovaných hlavních směrů.

2.5

Zatímco se hlavní směry hospodářské politiky soustředí na přispění ekonomických politik k dosažení lisabonských cílů, hlavní směry zaměstnanosti se vztahují především k evropské strategii zaměstnanosti a snaží se o koordinaci politik zaměstnanosti členských států. V hlavních směrech zaměstnanosti se uvádí, se zvláštním odkazem na Evropský pakt pro mládež, že některé klíčové cíle paktu jsou zahrnuty do integrovaných hlavních směrů. Zejména dva hlavní směry odrážejí obsah Evropského paktu pro mládež: hlavní směr č. 18 zahrnuje budování cest k zaměstnanosti pro mladé lidi a snižování nezaměstnanosti mládeže, větší soulad mezi pracovním a soukromým životem a zařízení péče o děti; hlavní směr č. 23 zahrnuje snižování počtu žáků, kteří předčasně opouštějí školu, zlepšení přístupnosti odborného, středoškolského a vysokoškolského vzdělávání, včetně učňovského vzdělávání a odborné přípravy pro podnikání. Hlavní směr č. 24 také zahrnuje rozšíření nabídky nástrojů vzdělávání a odborné přípravy, rozvíjení rámců na podporu transparentnosti a účinného uznávání kvalifikací a uznávání neformálního a informálního učení. Na konci hlavních směrů zaměstnanosti se znovu uvádí, že členské státy by měly založit rozsáhlé partnerství pro změnu, na kterém by se podílely parlamentní subjekty a zainteresované strany, včetně subjektů na regionální a místní úrovni.

2.6

Tato iniciativa zdůrazňuje úlohu mládeže v ústředních oblastech lisabonského partnerství pro růst a zaměstnanost, zejména prostřednictvím evropské strategie zaměstnanosti a strategie sociálního začlenění a rovněž pracovního programu „Vzdělávání a odborná příprava 2010“, a vyzývá k tomu, aby iniciativy v těchto oblastech byly sladěné.

2.7

Přijetí paktu probíhá současně s dokončením prvního cyklu provádění Bílé knihy „Nový podnět pro evropskou mládež“ z roku 2001, na kterou navázalo usnesení Rady z června 2002. Tím byl zřízen rámec evropské spolupráce v oblasti mládeže pro zvyšování aktivního občanství mladých lidí prostřednictvím otevřené metody koordinace a zavedením dimenze mládeže do jiných oblastí politiky.

2.8

Evropský pakt pro mládež tak, jak byl konečně přijat na jarním zasedání Evropské rady, zdůrazňuje, že je nutné, aby mladí Evropané měli prospěch ze souhrnu politik a opatření, které tvoří plně integrovanou součást lisabonské strategie, a snaží se zlepšit vzdělání, odbornou přípravu, mobilitu, profesní integraci a sociální začlenění mladých lidí a podpořit soulad mezi pracovním a osobním životem. Evropský pakt pro mládež chce také zajistit celkový soulad iniciativ v těchto oblastech a stát se východiskem pro silnou a trvalou mobilizaci ve prospěch mladých lidí. Poznamenává také, že jeho úspěch závisí na zapojení všech dotyčných stran, v první řadě národních, regionálních a místních organizací mládeže, jakož i evropských, regionálních a místních orgánů a sociálních partnerů. Pro členské státy jsou navrženy iniciativy ve třech oblastech: 1) zaměstnanost, začlenění a sociální pokrok; 2) vzdělávání, odborná příprava a mobilita; a 3) soulad mezi pracovním a rodinným životem.

3.1

Během vypracovávání tohoto stanoviska zorganizoval EHSV 6. září 2005 konzultaci se zástupci organizací zapojujících mladé lidi. Výsledky této konzultace jsou zahrnuty do stanoviska.

3.2

Zapojení mladých lidí musí být výchozím bodem pro všechny oblasti. Jakákoli politika zaměřená na mladé lidi se musí vyznačovat základním principem účasti mládeže: principem, který se znovu objevuje na evropské a mezinárodní úrovni (4). Zatímco EHSV vítá opatření pro konzultace s mladými lidmi na evropské úrovni, zejména prostřednictvím zorganizování schůze mládeže „États Généraux“ v roce 2005, s politováním konstatuje, že sdělení dostatečně nezmiňuje konkrétní doporučení týkající se toho, jak mladí lidé a organizace mládeže budou zapojeny a jak se budou účastnit na úrovni členských států. EHSV vyzývá Komisi a členské státy, aby využily kreativnějších metod pro přiblížení se mladým lidem a interakci s nimi.

3.3

EHSV zdůrazňuje význam aktivní účasti a samostatnosti mladých lidí nejen na trhu práce, ale ve společnosti všeobecně. Aktivní účast mladých lidí ve společnosti a jejich samostatnost by měly být cílem i metodou, která přispívá k osobnímu rozvoji mladých lidí, k jejich smyslu pro iniciativu, jejich sociálnímu začlenění a k sociální soudržnosti všeobecně.

3.4

EHSV s lítostí konstatuje, že mechanismy, které mají sloužit skutečnému zapojení mladých lidí a jejich organizací, nejsou v tomto sdělení jasně definovány. Během konzultace dne 6. září. 2005 zmíněné v odstavci 3.1 bylo zdůrazněno, například studentskými organizacemi, jak skutečnost, že mládež bude řídit svými zástupci organizace obecného zájmu – v tomto případě systém povinného sociálního zabezpečení studentů – umožní mládeži jako celku, nikoli pouze její organizované části, nést odpovědnost a zastupovat své skupinové zájmy. EHSV vyzývá Komisi a členské státy, aby vyvíjely a prováděly své politiky ve spolupráci s mladými lidmi a organizacemi mládeže a nadále je zapojovaly do všech kroků. S mladými lidmi, organizacemi mládeže a sociálními partnery musí probíhat konzultace o rozvoji opatření pro tuto iniciativu s vnitrostátními lisabonskými reformními programy a o následujícím provádění.

3.5

EHSV se těší na obdržení shrnující zprávy (5) Komise dokumentující dosavadní práci členských států v oblasti zapojení mládeže jako součásti procesu OMK (6). EHSV doufá, že tato shrnující zpráva poskytne příklady osvědčených postupů, které by mohly být obdobně použity v dalších členských státech.

3.6

EHSV žádá o objasnění role organizací občanské společnosti, zejména organizací mládeže, v cyklu otevřené metody koordinace. Mělo by se připomenout, že roli nevládních organizací v otevřené metodě koordinace popisuje odstavec 38 závěrů Evropské rady v Lisabonu (7). Výbor se svými odbornými znalostmi a svojí zkušeností může v této oblasti hrát aktivní úlohu a přispět ve své sféře k vytvoření a také spuštění mechanismu pro zapojení mladých lidí a organizací mládeže.

4.1

EHSV vítá zvláštní pozornost, kterou pakt věnuje otázce zaměstnanosti mládeže. Pakt pro mládež by však měl být rozvíjen a prováděn z perspektivy, která ho vidí jako důležitý cíl sám o sobě, a nejen jako součást lisabonské strategie. A navíc, zatímco úspěch lisabonské strategie je důležitý pro mladé lidi, mladí lidé jsou také důležití pro úspěch lisabonské strategie. Investování do mladých lidí je nezbytné pro dosažení vyššího růstu a míry zaměstnanosti, trvalé inovace a větší podnikavosti. Jejich zapojení do strategie a pocit osvojení si jejích cílů a angažovanosti v těchto cílech je nutný, aby strategie fungovala.

4.2

Otázka zaměstnanosti je také ve středu zájmu evropských občanů a na boj proti nezaměstnanosti, jejíž nepřijatelná míra představuje skutečné riziko pro soudržnost našich společností, musí být vyvinuto veškeré úsilí (8). Míra nezaměstnanosti mládeže v Evropě je stále víc než dvakrát vyšší než průměrná míra nezaměstnanosti. Mnoho mladých lidí čelí velmi reálné možnosti, že budou nezaměstnaní nebo že budou živořit s nízkým příjmem. Pro mladé lidi ze znevýhodněného prostředí, pro etnické menšiny, imigranty, tělesně postižené a ženy jsou rizika sociálního vyloučení ještě větší. Obecněji se jedná o mládež jako celek, která je zasažena fenomény nejistoty, chudoby a závislosti, což představuje historicky bezprecedentní tragédii, ale i novou příležitost k vytváření solidarity mezi mládeží jako celkem a příležitost pro společnost, jak se vymanit z této v Evropě dosud nepoznané situace.

4.3

Mladí lidé jsou více ohroženi nezaměstnaností a, pokud pracují, nízkým příjmem (9). Cílem lisabonské strategie je vytvořit nejen více pracovních míst, ale lepší pracovní místa. Aby se přístup na trh práce stal reálnou možností pro každého mladého člověka, je třeba klást větší důraz na vhodnou odbornou přípravu, vhodné vzdělávání, učňovské vzdělání a příležitosti pro mladé lidi, které jim umožní získat dovednosti nezbytné pro jejich osobní a profesní realizaci a pro jejich život. Kromě toho je důležité, aby jim průprava, kterou jim poskytne školský systém, umožnila řídit pracovní život a úspěšně využívat mechanismy celoživotního vzdělávání.

4.4

EHSV zdůrazňuje uznání demografických změn v Evropě a návaznost na Zelenou knihu Komise týkající se odpovědi na demografické změny (10). Například počet osob ve věku 0–14 let klesne od roku 2000 do roku 2015 o 11 % a tento vývoj bude pokračovat až do roku 2030 poklesem o 6 %. Spolu s touto změnou EHSV zdůrazňuje sociální, kulturní a politickou změnu v Evropě. Demografické změny neznamenají pouze statistiku a čísla; při zvažování vhodných politik a činností je nutné tyto změny pojmout ze širší perspektivy. Jak již skupina na vysoké úrovni o budoucnosti sociální politiky v rozšířené Evropské unii oznámila, tato demografická situace, která výrazně sníží poměrný vliv mládeže jako skupiny minimálně v horizontu do roku 2025 může představovat, jestliže se jí chopíme, příležitost, protože v sobě zahrnuje „nižší požadavek na sociální zdroje“ a možnost dosáhnout výrazných zlepšení v této oblasti za stejné náklady.

4.5

EHSV je proto názoru, že Evropský pakt pro mladé lidi a s nimi by mohl značně zlepšit životní podmínky a vyhlídky mladých lidí v Evropě a zároveň by mohl posílit účinné provádění lisabonské strategie.

5.1

EHSV vítá závěry Evropské rady, že pro mladé lidi by měl být přínosem soubor politik a opatření, který je plně integrován do přepracované lisabonské strategie.

5.2

Následující aspekty integrovaných hlavních směrů byly ve sdělení označeny jako vhodné pro maximalizaci dopadu Paktu pro mládež:

5.3

EHSV se zklamáním konstatuje, že zatímco činnosti pro každé výše uvedené opatření byly určeny, sdělení neuvádí explicitní a měřitelné cíle ani pro členské státy, ani pro Komisi. V době, kdy občané pochybují o hodnotě Evropské unie, je nezbytné, aby Evropa byla vnímána jako subjekt, který jedná účinně. Pro tento účel je nezbytné, aby cíle byly jednoznačné a usilovaly o výsledek.

5.4

Národní vlády musejí být podporovány v tom, aby ve svých vnitrostátních reformních programech kvantitativně určily plány a jasné cíle. Tyto plány a cíle se musejí zabývat nejen problémy, kterým mladí lidé čelí v daných oblastech, ale musejí se také zabývat také tématy, které mají významný, byť nepřímý vliv na dosahování těchto cílů. Mezi těmito tématy má výjimečné postavení otázka bydlení a ubytování a potřeba rodinné politiky zaměřené na mladé rodiče. Je také důležité, aby byly zavedeny účinné koordinační mechanismy jak na evropské, tak na národní úrovni za účelem dosažení jednotného přístupu ve všech oblastech.

5.5

EHSV požaduje, aby se zvážilo začlenění následujících cílů do vnitrostátních lisabonských reformních programů členských států:

5.6

EHSV podporuje Komisi, aby pokračovala ve své práci týkající se uznávání práce mládeže, a těší se na zavedení iniciativ včetně„pasu mládeže“ (Youthpass). EHSV je nicméně toho názoru, že samotný Youthpass není akcí dostatečnou k posílení uznání práce mládeže. Doporučuje tedy, aby se Komise spojila se zaměstnavatelskými a zaměstnaneckými organizacemi, zástupci formálního vzdělávacího systému a příslušnými nevládními organizacemi a vyvinula s nimi všestrannou metodologii ke zvýšení povědomí o tom,že práce mládeže přispívá k rozvoji mládeže a schopnostem, hodnotám a postojům, které mládež získává aktivní účastí v organizacích a pracovních aktivitách mládeže. EHSV by mohl tento proces podpořit.

5.7

Evropské země, které v mezinárodní klasifikaci Světového ekonomického fóra obstály v oblasti konkurenceschopnosti nejlépe, uskutečňují vysoké investice do sociální politiky a systémů sociálního zabezpečení a vykazují zároveň vysokou míru zaměstnanosti a nízkou míru chudoby po sociálních transferech (12). Udržitelné systémy sociálního zabezpečení spočívající na principu solidarity poskytující ochranu proti významným rizikům, se kterými se jednotlivec ve svém životě setká, jsou základem úspěchu.

5.8

EHSV vyzývá k tomu, aby větší pozornost byla věnována mladým lidem ve venkovských a chudých městských oblastech. Mladí lidé jsou často znevýhodněni z důvodu oblasti, ve které žijí. V mnoha venkovských a chudých městských oblastech nemají mladí lidé přístup k vysoce kvalitnímu vzdělání, odborné přípravě, mobilitě, zdravotnickým službám, zařízením pro volný čas, pracovním příležitostem nebo nemají možnost začlenit se do občanské společnosti. Měla by být zavedena specifická opatření, která by zajistila, že mladí lidé v určitých geografických oblastech budou moci plně využívat příležitostí a činit ve svém životě rozhodnutí. Odlehlost mnoha venkovských oblastí znamená, že mladí lidé nemají dobrý přístup k informacím, zejména co se týče příležitostí.

5.9

EHSV vítá návrh zahájit v roce 2005 studii o sociálním začlenění velmi znevýhodněných mladých lidí. Členské státy však musejí přikročit k problému odstranění dětské chudoby a určit okamžité cíle. Řešení tohoto problému bude vyžadovat komplexní, trvalý a finančně dostatečně zabezpečený akční program, který se bude zabývat vícedimenzionální povahou problému dětské chudoby. Dětská chudoba má na děti značný dopad v mnoha oblastech, jako je zdraví, vzdělání, a dokonce „životní šance“ dětí dostat se někdy v budoucnu z pasti chudoby. Členské státy musejí okamžitě provést politiky, které budou řešit celé spektrum těchto problémů.

5.10

Komise je zavázána zohlednit zdravotní postižení, což výslovně potvrzuje v evropském akčním plánu – Rovné příležitosti pro zdravotně postižené osoby z roku 2003 (13). Komise je proto povinna bojovat proti diskriminaci v rámci všech svých činností. Zohlednění zdravotního postižení je nutné, aby byla zajištěna plná účast a plné začlenění zdravotně postižených osob do společnosti. EHSV zdůrazňuje, že aby zdravotně postižená mládež byla plně začleněna do politiky mládeže, musejí být do sdělení zahrnuty následující body: rovnoprávná účast na aktivitách programu pro mládež, rovnoprávný přístup k informacím o politice mládeže, projektech pro mládež a opatření pro zvyšování povědomí.

5.11

Mladí lidé netvoří homogenní skupinu. EHSV proto doporučuje, aby politiky vytvářené na úrovni národních států byly dostatečně diferenciované a respektovaly jak potřeby trhů práce, tak individuální potřeby. Výbor současně doporučuje, aby Evropská komise vypracovala analýzu o situaci a potřebách mladých lidí v Evropě.

6.1

EHSV chválí Komisi za zahrnutí aktivního občanství mladých lidí do této iniciativy, ačkoli z Evropského paktu pro mládež bylo vyňato. EHSV souhlasí s návrhem Komise zachovat a konsolidovat čtyři současné cíle: účast, informování, dobrovolné činnosti mládeže a znalosti problémů mládeže. EHSV však zdůrazňuje význam zajištění toho, aby hlavním zaměřením otevřené metody koordinace nyní bylo vykazovat konkrétní výsledky. Proto tam, kde budou nalezeny nedostatky v systému a procesu OMK, musejí být zaznamenány a řešeny.

6.2

EHSV bere na vědomí, že členské státy předloží do konce roku 2005 zprávu o společných cílech v oblasti účasti a informování mládeže a že v roce 2006 budou následovat zprávy o dobrovolných činnostech a lepší znalosti prostředí mládeže. EHSV však vyzývá k většímu partnerství a zdůrazňuje hodnotu, která spočívá v zahrnutí všech zainteresovaných stran, zejména mladých lidí a organizací mládeže, do vypracovávání zpráv o pokroku v jednotlivých zemích. V zájmu transparentnosti je také důležité, aby tyto zprávy byly vypracovávány veřejně a/nebo byly alespoň po předložení přístupné veřejnosti. Také nevládní organizace by měly být podporovány, i finančně, aby vypracovaly své vlastní hodnocení procesu OMK.

6.3

Organizace občanské společnosti a sociální partneři jsou nedílnou součástí jakékoli pluralistické demokracie. Z tohoto hlediska hrají organizace mládeže hodnotnou roli při podpoře aktivního občanství a aktivní účasti. Činí tak prostřednictvím práce přímo s mladými lidmi a pro ně, což spočívá v budování osobních dovedností a sebevědomí mladých lidí, takže mohou dosáhnout svého potenciálu, optimální životní úrovně a kvality života. Tyto organizace pracují na místní a regionální úrovni a řeší místní problémy s pomocí osob a skupin v jejich vlastní oblasti. Pracují také na podpoře a budování schopnosti mladých lidí hájit sami sebe. Nevládní organizace mládeže by měly být adekvátně finančně podporovány a mělo by se jim dostat nezbytného uznání a prostředků, aby byly schopny zapojit se jako skutečné subjekty do rozhodování a do společnosti na všech úrovních.

6.4

V diskusi o reprezentativnosti evropských organizací občanské společnosti v občanském dialogu EHSV několikrát zdůraznil (14), že pouze jasně stanovená reprezentativnost může subjektům občanské společnosti dát právo efektivně se účastnit procesu tvoření a přípravy rozhodnutí Společenství tak, jak tomu je u sociálních partnerů v evropském sociálním dialogu.

6.5

EHSV se zklamáním konstatuje, že hlavní přínos dobrovolníků pro společnost, který Komise zdůrazňovala, se týkal jejich role při přírodních katastrofách. Tato role je sice hodnotná, ale EHSV se domnívá, že Komise a členské státy by měly uznat a zdůraznit trvalou a pokračující roli, kterou dobrovolníci hrají v mnoha nevládních organizacích na místní, regionální, národní a evropské úrovni. Výbor zejména vybízí členské státy, aby podporovaly dobrovolnické činnosti i vhodnými fiskálními politikami s vědomím, že tyto dobrovolnické činnosti nejen uspokojují psychologické a etické potřeby mladých lidí, ale také umožňují rozvinout nespočetné sociální služby nebo snížit jejich náklady.

6.6

EHSV lituje, že navržené akce jsou minimální a nemají žádné cíle nebo konkrétní plány. Je to promarněná příležitost pro pokrok v této důležité oblasti.

6.7

Evropské programy hrají důležitou roli při přispívání k cílům otevřené metody koordinace a Evropského paktu pro mládež a také při posilování zapojení mladých lidí do dalších politik, které se jich týkají. EHSV podporuje názor Komise, že projekty, které podporují mladé lidi, aby byli aktivními, angažovanými občany, a které mají za cíl pomoci jim rozvíjet jejich schopnosti, by měly být vytvářeny na místní, regionální, národní a evropské úrovni v rámci různých evropských programů. Ačkoli by mnoho programů opravdu mohlo být využito s tímto cílem, je třeba podporovat tyto programy, které mladí lidé a organizace mládeže využívají a které jsou pro ně tvořeny, a zasloužit se o to, aby tyto programy byly mládeži vstřícnější. Využití různých programů, zejména Evropského sociálního fondu a strukturálních fondů, je velkou příležitostí, jak změnit politiku mládeže od slov k činům. Různé projekty, vytvořené pro zlepšení životních podmínek nebo zaměstnanosti mladých lidí, jsou často příliš malé na to, aby byly z těchto fondů podporovány. Komise a členské státy by proto měly spolupracovat s organizacemi mládeže, aby usnadnily využití financování programů ze strany EU ve prospěch mladých lidí v Evropě.

6.8

EHSV je názoru, že program s největším potenciálem pro podporu osobního a sociálního rozvoje mladých lidí a pro podporu aktivního občanství, je Evropský program pro mládež. Vítáme iniciativu týkající se nového programu Mládež v akci pro období let 2007-2013 a budeme se nadále aktivně podílet na přípravném procesu. S ohledem na rozšíření programu a narůstající vůli mladých lidí využívat ho důrazně požadujeme, aby Rada podpořila návrh na mírné navýšení financování tohoto programu na částku 1 200 miliónů EUR. Dále jsme názoru, že o provádění programu musejí s mladými lidmi, evropskými organizacemi mládeže a Evropským fórem mládeže probíhat pravidelné konzultace. EHSV vyzývá národní hospodářské a sociální rady, aby se zapojily do novátorských experimentů k usnadnění účasti mladých v národních konzultačních procedurách a vyměnily si osvědčené postupy týkající se role mladých lidí v jejich organizacích.

7.1

EHSV podporuje návrh Komise zaměřit se v první řadě na oblasti politiky, kterými se zabývá Evropský pakt pro mládež. EHSV nicméně zdůrazňuje význam integrované a průřezové politiky mládeže při vytváření politik v oblasti mládeže.

7.2

Horizontální přístup k vytváření politiky zajistí koordinovanější a efektivnější strategii. Členské státy se při vytváření politik, jako jsou např. hlavní směry zaměstnanosti, pravidelně radí se zaměstnavatelskými a odborovými organizacemi. Stejně tak se členské státy musejí radit s mladými lidmi a jejich organizacemi o politikách, které se týkají jich.

7.3

EHSV ve svém stanovisku z vlastní iniciativy „Obezita v Evropě – role a povinnosti partnerů občanské společnosti“ (15) uvádí, že více než 14 miliónů dětí v Evropě trpí nadváhou a 3 milióny z nich jsou obézní. Ale mnohem více varující je fakt, že tento počet roste každý rok o 400 000. EHSV vyzývá ke společnému zapojení všech zainteresovaných stran včetně mladých lidí.

7.4

Výbor sdílí prioritní zájem Komise o akce týkající se zdraví dětí a mládeže a zejména zdravého životního stylu. Je přesvědčen, že tyto akce jsou občany zvlášť vnímány a že jsou opravdu potřebné .Požaduje proto, aby iniciativa na podporu akcí tohoto druhu s předpokládaným zahájením v roce 2006 byla přesunuta na rok 2005 také s ohledem na konzultace a iniciativy, které už byly zahájeny.

7.5

EHSV podporuje sedmý rámcový program pro výzkum, aby uskutečnil výzkum vlivu účasti mladých lidí na reprezentativní demokracii a dobrovolných činnostech. Tato zpráva by teoreticky mohla poskytnout pochopení vlivu účasti.

3.2.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 28/42

1.1

Logika a analýzy, které vedly EHSV k přijetí stanoviska ve prospěch Ústavní smlouvy naprostou většinou (28. října 2004), se nezměnily a tudíž se nezměnily ani argumenty a připravená doporučení. Podle názoru Výboru rozmary ratifikačního procesu Ústavní smlouvy skutečně potvrzují oprávněnost pozicí, které Výbor zaujal.

1.2

Například výsledky referenda ve Francii a Nizozemsku kromě toho, že členské státy a evropské instituce nebyly schopnyinformovat o Evropě takové, jaká je, a o tom, jak vytváří kompromisy, svědčí také o propasti mezi občany a projektem sjednocené Evropy. Tato propast se jistě netýká jen těchto dvou zemí a není pouze komunikační a konjunkturální povahy, naopak vytváří pochybnost o povaze kompromisu samotného a následně i o způsobu, jak k němu dospět.

1.3

Je užitečné připomenout „jasné vzkazy“, které podle stanoviska Výboru z října 2004 měly být předány občanské společnosti:

1.4

Navzdory některým nedostatkům v Ústavní smlouvě, které Výbor rovněž zdůraznil, Výbor důrazně naléhal, aby se evropská občanská společnost spojila ve prospěch úspěšných částí Ústavní smlouvy za účelem překonání těchto nedostatků.

1.5

Mezi nedostatky, které Výbor označil, patří následující:

1.6

Podle názoru Výboru jsou všechny tyto postřehy stále trefné a platné. Ve svém stanovisku z října 2004 Výbor výrazně argumentoval nejen ve prospěch ratifikace Ústavní smlouvy, ale také upozornil, že si občané EU musí být vědomi demokratického pokroku dosaženého návrhem Ústavy a jeho výhodami.

1.7

Diskuse, které probíhaly kolem ratifikačního procesu, opět dokázaly, že jednou z hlavních výzev, kterým Evropská unie čelí, je otázka, jak zachovat a zabezpečit růst, pracovní místa a prosperitu pro současnou generaci a pro generace budoucí. Jak ukazuje poslední průzkum Eurobarometru (Eurobarometr 63, září 2005), tato otázka je podstatou obav evropských občanů.

1.8

Důležitou část odpovědi na tuto výzvu je možné najít v cílech stanovených v Lisabonské strategii, jak bylo dohodnuto vrchními představiteli států a vlád v roce 2000, strategii, která nabízí konkrétní vizi budoucí evropské společnosti.

1.9

Je však nutné uznat, že navzdory pěti letům intenzivních diskusí a aktivit na evropské úrovni, jsou zatím výsledky zklamáním a provádění strategie je nedostačující.

1.10

„Vedle nesporného pokroku jsou zde nedostatky a zřejmá prodlení“, informovala Evropská rada v březnu 2005. Existuje řada důvodů pro tyto nedostatky a prodlení, avšak většina se shodne na následujících dvou připomínkách:

1.11

Evropská rada na svém zasedání v březnu 2005 tedy zejména zdůraznila potřebu, aby občanská společnost učinila příslušné kroky a aktivně se účastnila plnění cílů Lisabonské strategie.

1.12

V tomto ohledu je zejména jasné, že budoucnost evropského modelu společnosti, včetně jejího sociálního modelu, který je základní součástí společné identity evropských občanů, s níž se velmi ztotožňují, bude záviset na uskutečňování cílů Lisabonské strategie. Výzva se tedy příliš netýká budoucnosti Ústavní smlouvy, ačkoli je také důležitá, ale vytváření podmínek, které umožní evropským občanům si znovu přisvojit evropský projekt na základě celkově sdílené vize o typu společnosti, který si přejí.

1.13

Z tohoto důvodu také Výbor ve svém stanovisku z října 2004 naznačil souvislost mezi Ústavní smlouvou a Lisabonskou strategií a argumentoval, že:

„Lisabonská strategie by měla být prezentována během diskusí, poněvadž přináší představy o budoucnosti pro každého evropského občana: konkurenceschopnost, úplná zaměstnanost, sdílení znalostí; investice do lidského kapitálu; zvyšování, ale také udržování rámce a kvality života prostřednictvím trvale udržitelného rozvoje …“

2.1

Za účelem zvládnutí výzev, kterým čelí Evropská unie, musí být evropský integrační proces „znovu uzákoněn“ a musí vycházet z nového konceptu demokratické činnosti, jež uděluje rozhodující roli občanské společnosti a jejím zastupitelským institucím.

2.2

Z tohoto důvodu je účast občanské společnosti na veřejném rozhodovacím procesu důležitým nástrojem na posílení demokratické legitimity evropských institucí a evropské činnosti. Je to ještě důležitější nástroj při podporování vzniku společného názoru na účel a směřování „Evropy“, čili nového konsensu, na základě kterého bude možné pokračovat v evropském integračním procesu a definovat a provádět projekt pro Evropu zítřka, který by více reagoval na očekávání občanů.

2.3

Instituce Evropské unie a vlády členských států musí podporovat skutečnou kulturu subsidiarity, která bude zahrnovat různé úrovně orgánů, ale také různé složky společnosti, aby bylo možné ukázat evropským občanům, že EU bude působit pouze tam, kde bude jasná přidaná hodnota, a při respektování zásady zlepšování tvorby právních předpisů.

2.4

Podle posledních průzkumů Eurobarometru se 53 % dotázaných domnívá, že jejich hlas nemá v Evropské unii žádnou hodnotu. Pouze 38 % si myslelo opak.

2.5

Takovéto průzkumy ukazují potřebu vytvořit a používat nástroje, které umožní evropským občanům, aby skutečně cítili, že jsou podstatnou součástí prací na definování projektu rozšířené Evropy, projektu, který by měl mít pravdivý obsah a který by je podnítil k podpoře evropského integračního procesu a ztotožnění se s ním.

2.6

V této souvislosti by mělo být zdůrazněno, že demokratická legitimita Evropské unie nespočívá pouze v jasné definici pravomocí a odpovědností jejích institucí. Zahrnuje rovněž, aby:

2.7

Podle názoru Výboru je v současné době pozastavený či odložený proces ratifikace Ústavní smlouvy velkou ironií: neexistující Ústava, a zejména ustanovení hlavy VI o demokratickém životě Evropské unie, dále zdůrazňuje nezbytnost Ústavy. Základní výzvou, které Unie čelí, je, jak předat tento základní vzkaz.

2.8

Podle názoru Výboru zůstává logika pro ustanovení Ústavy týkající se účastnické demokracie a občanského dialogu zcela platná. Evropské instituce musí proto plně investovat do logiky Ústavní smlouvy a vytvořit věrohodnou účastnickou demokracii.

2.9

Potřeba zvýšit účast je stále naléhavější vzhledem k tomu, že navzdory všemu, co se nedávno stalo, občané EU od ní mnoho očekávají. Stejný průzkum Eurobarometru, citovaný výše, naznačil, že přibližně 60 % občanů Evropské unie je zastáncem zvýšené integrace v rámci Unie (řada jiných průzkumů veřejného mínění dospěla k podobným závěrům). Výsledky rovněž ukázaly, že tváří v tvář naléhavým výzvám, jako je boj proti nezaměstnanosti, chudobě a sociální exkluzi, by evropští občané rádi viděli posílenou roli Unie.

2.10

Již v říjnu 2004 Výbor tvrdil, že za účelem překonání nedostatků Ústavy a za účelem zajištění její ratifikace prostřednictvím spojení občanské společnosti by mohlo být přijato několik opatření, která by stavěla na navrhovaném institucionálním rámci a zlepšila ho prostřednictvím provozních opatření. Výbor je zejména toho názoru, že:

2.11

Tímto způsobem se Výbor snažil přesvědčit vlády a instituce EU o důležité potřebě co nejvíce spojit občanskou společnost a organizace občanské společnosti v duchu Ústavy.

2.12

Výbor si všímá, že v současnosti nedochází k „rozsáhlé diskusi“ zamýšlené vrchními představiteli států a vlád v jejich červnovém prohlášení. Výbor se domnívá, že takováto rozsáhlá diskuse by měla být co nejdříve znovu zahájena. Výbor se však také domnívá, že takováto diskuse by byla kontraproduktivní, jestliže by veřejné mínění nebylo nějakým způsobem ujištěno o charakteru evropského integračního procesu a zejména demokratických aspektů tohoto procesu.

2.13

Období reflexe dohodnuté vrchními představiteli států a vlád členských států v červnu by mělo být pochopitelně využito ke zvážení možností překonání politické a institucionální situace, která nastala kvůli výsledkům referenda ve Francii a Nizozemsku.

2.14

Podle názoru Výboru by však období reflexe mělo být především využito k pomoci při vytváření základů společné vize občanů o budoucnosti Evropy, o nové sociální dohodě mezi Unií a jejími občany a o novém konsensu, který by rovněž vytvořil rámec, v němž by se nacházely politiky potřebné pro zajištění růstu, zaměstnanosti a prosperity. V této souvislosti by vlády členských států měly „přinést EU domů“.

2.15

Je důležité ukázat, že „účastnická demokracie“ a „občanský dialog“ nejsou prázdné pojmy, ale naopak základní principy, na kterých závisí úspěch politik Evropské unie a tudíž její budoucnost.

2.16

Je proto nezbytné co nejvíce zapojit občanskou společnost na národní, regionální a místní úrovni do všech diskusí a debat, povzbudit občany Unie, aby vyjádřili svá konkrétní očekávání, a za tímto účelem vytvořit skutečnou strategii naslouchání a dialogu o politikách Unie a o vizi, kterou mají o společné budoucnosti.

2.17

V této souvislosti Výbor pozorně přezkoumá „plán D“ Evropské komise, a to tím pozorněji, čím více je přesvědčen o tom, že dosud nebyla zahájena žádná skutečná diskuse a že rozhodujícími prvky budou metodika, harmonogram a prostředky vybrané pro spuštění této diskuse v každém členském státě, ale také na úrovni Společenství. EHSV vítá opakovaně vyslovené názory místopředsedkyně Margot Wallström, že komunikace je dvoustranný proces a že „Evropa“ musí více naslouchat. Podle názoru Výboru „naslouchat“ neznamená nutně „sledovat“, avšak znamená to „zapojit“ a mělo by to znamenat „porozumět“.

3.1

Výbor obecněji uvítal objevující se myšlenky, že by se Evropská unie měla vybavit skutečnou komunikační strategií a že by měla upravit a zlepšit své komunikační nástroje. Výbor uvítal zprávu Evropského parlamentu z 26. dubna 2005 o provádění informační a komunikační strategie Evropské unie a dále uvítal přijetí akčního plánu Evropskou komisí dne 20. července 2005 na zlepšení informování o Evropě prostřednictvím Evropské komise.

3.2

Výbor sám přijal a pravidelně revidoval strategický komunikační plán. Dále předsednictvo Výboru v prosinci 2004 schválilo celkový strategický přístup k výzvě „Informování o Evropě“. V obou kontextech Výbor usiloval o zvýšení přemosťovací funkce svých členů a organizací, které zastupují. Výbor byl aktivní účastník v tzv. „iniciativě z Wicklow“ z roku 2004, zejména předložil na neformální ministerské schůzce v Amsterdamu strategický dokument „překlenutí propasti“ o tom, jak by organizovaná občanská společnost obecně a Výbor konkrétně měly být plněji zapojeny do komunikačního procesu.

3.3

Výbor uvítal žádost Evropské rady z listopadu 2004 adresovanou Evropské komisi o vypracování souvislé komunikační strategie pro Unii. Výbor, v úzké spolupráci s Evropskou komisí, organizuje forum zainteresovaných subjektů o komunikační výzvě navržený, aby bylo umožněno organizacím občanské společnosti přenést své představy do procesu reflexe, který v současnosti probíhá a o kterém by Evropská unie mohla rovněž uvažovat při vypracovávání své očekávané konzultační bílé knihy o komunikační výzvě.

3.4

Výbor, který v dubnu 2005 zorganizoval podobné forum zainteresovaných subjektů, aby se zabýval politickými otázkami trvale udržitelného rozvoje, je připraven a ochoten zorganizovat podobná konzultační a poslechová cvičení o hlavních politických otázkách, čímž se zvýší hlas organizované občanské společnosti a napomůže se „Bruselu“ lépe naslouchat.

3.5

V této souvislosti Výbor zdůrazňuje ústřední roli, kterou, jak doufá, bude Evropský parlament hrát i nadále, jakožto první, nejdůležitější prvek demokratického přemosťovacího cvičení. Výbor je připraven působit jako partner Evropského parlamentu, jak tomu bylo během období práce Konventu, organizovat slyšení a fora ze své vlastní iniciativy či o těch otázkách, které si Parlament přeje konkrétně konzultovat s organizovanou občanskou společností.

3.6

Tyto úvahy vedly Výbor k tomu, aby zdůraznil dvě základní úvahy. Zaprvé, třebaže Výbor vítá zvýšený důraz na komunikační strategie a komunikační nástroje, je třeba připomenout, že každý komunikační přístup může být pouze tak kvalitní jako obsah vzkazu, který obsahuje. Komunikace je tudíž doplňkový mechanismus a nikoli cíl jako takový. Zadruhé, třebaže je Výbor plně zaměřen na dvojitý proces vytváření komunikační strategie na evropské úrovni a rozšiřování komunikačních nástrojů, činnost na úrovni Unie musí být viděna jako doplňková ke komunikačním procesům probíhajícím v rámci členských států. Tato strategie na evropské úrovni je tudíž životně důležitá, ale má daleko k tomu, aby byla dostačující.

3.7

V této souvislosti je třeba vyzdvihnout úlohu zastupitelských a poradních institucí na úrovni členských států (zejména národních parlamentů a národních hospodářských a sociálních rad), jakož i na regionální a místní úrovni.

4.1

Důvody a logika, které vedly Výbor, aby hlasoval ve prospěch Ústavní smlouvy takovouto naprostou většinou, zejména její ustanovení o demokratickém životě Unie, zůstávají stejné. Výbor i nadále pevně věří, že nejlepším způsobem pro zajištění demokratického života Unie je zakotvit tato ustanovení v pevné ústavní dohodě. Současné období nejistoty by však nemělo bránit zainteresovaným subjektům Evropské unie přijímat opatření již nyní a začít realizovat účastnickou demokracii. Všechny instituce Unie by proto měly aktivně uvažovat, jak mohou:

Evropská komise by dále měla uvažovat o předvídání ustanovení článku I-47 (4) Ústavní smlouvy tím, že bude konzultovat občanskou společnost o obsahu evropských právních předpisů definujících postupy pro provádění iniciativy práva občanů (EHSV by mohl být požádán, aby předložil průzkumné stanovisko k tomuto tématu).

4.2

Evropský hospodářský a sociální výbor za sebe znovu potvrzuje své odhodlání hrát důležitou, i když doplňující, roli při zlepšování občanského dialogu nejen prostřednictvím tradičních konzultačních mechanismů, ale také prostřednictvím své přemosťovací funkce mezi Evropou a organizovanou občanskou společností. Výbor v tomto ohledu upozorňuje na potřebu svěžího myšlení o způsobech vzájemného působení na organizovanou občanskou společnost. Výbor je připraven, ochoten a schopen působit jako plnoprávný partner ve všech činnostech určených na zlepšování občanského dialogu.

4.3

Evropské hospodářské podmínky jsou klíčovým faktorem při určování postoje občanů vůči evropskému integračnímu procesu. Evropský hospodářský a sociální výbor znovu potvrzuje svou podporu Lisabonské strategii, avšak trvá na tom, že Unie a její členské státy se musí snažit dostát svým závazkům. Výbor je přesvědčen, že Lisabonská strategie je nejlepší možnou zárukou budoucí hospodářské prosperity Unie a sociálního, environmentálního a kulturního blahobytu, avšak jednoduše nedokázala zachytit představivost veřejnosti způsobem, kterým to například dokázala kampaň z roku 1992 na vytvoření jednotného trhu. Členské státy musí v této souvislosti přijmout a dodržet své povinnosti. Tato strategie musí být podána méně abstraktně a její cíle (pokud ne její název) se musí stát součástí domácího politického jazyka. Je třeba zapojit občanskou společnost a organizace občanské společnosti.

4.4

Evropský hospodářský a sociální výbor bude sám pokračovat v pracích v rámci mandátu, který mu byl přidělen na zasedání Evropské rady ve dnech 22. a 23. března, „vytvořit s hospodářskými a sociálními výbory členských států a jinými partnerskými organizacemi interaktivní síť občanských iniciativ, jejímž cílem je podporovat provádění strategie.“ (Doc. 7619/1/05/ rev. 1 Rada, odstavec 9).

4.5

Výbor důsledně zastává potřebu na zlepšení komunikace mezi Evropskou unií a jejími občany, jejichž jménem má v úmyslu pracovat. Výbor uznává, že v poslední době bylo provedeno mnoho práce na úrovni institucí EU, a to jak jednotlivě, tak kolektivně. Jmenujme alespoň dva nedávné příklady: celkové přepracování internetové stránky Evropského parlamentu a služba „Europe Direct“ Evropské komise. Výbor je nakloněn úzké interinstitucionální spolupráci v oblasti komunikace. Bere na vědomí „plán D“ Komise a také její záměr vydat v blízké budoucnosti bílou knihu. Je plně odhodlán hrát podpůrnou roli, kdekoli bude moci, při překlenování propasti, jak dosvědčuje 7. – 8. listopadu na foru zainteresovaných subjektů na toto téma.

4.6

Výbor se však domnívá, že komunikace může být pouze tak dobrá jako vzkaz, který nese. Výbor se domnívá, při odvolání se na své názory k Lisabonské strategii, že evropské instituce, ale především členské státy, musí dále uvažovat o tom, jak budou informovat o Evropě. Mnohé již bylo řečeno o skončení „hry na viníka“, avšak je jasné, že „Evropa“ je příliš často vnímána jako negativní či defenzivní a že nebylo vynaloženo dostatečné úsilí na „prodání“ pozitivních aspektů integračního procesu.

4.7

V souvislosti se zlepšenou koordinací Výbor požaduje, aby byla znovu spuštěna tzv. „iniciativa z Wicklow“ (neformální setkání ministrů pro evropské záležitosti), ale aby jí byl přidělen zvláštní a trvalý mandát na prozkoumání způsobů, jakými bude Evropa moci být lépe informována a na poskytnutí neformálního kontextu členským státům, ve kterém si bude možné udělat přehled o veřejném mínění a vyměňovat nejlepší praktiky. Na interinstitucionální úrovni Výbor požaduje, aby byl Interinstitucionální skupině přidělen podobný mandát, aby mohla v pravidelnějších a častějších intervalech projednávat otázky komunikace. Tyto mechanismy jsou obzvláště důležité z důvodů rychlého technologického rozvoje (například mobilní telefony, širokopásmová komunikace) a rychlého rozvoje nových komunikačních technik na jejich využití.

4.8

Výbor zdůrazňuje své přesvědčení, že komunikace musí být trvalou problematikou a nikoli předmětem příležitostné kampaně na specifické téma.

4.9

Instituce Evropské unie musí chránit před špatným, i když dobře myšleným přesvědčením, že současné „přerušení“ může být vyřešeno z centrální úrovně z „Bruselu“. Ve skutečnosti činnost evropských institucí v oblasti komunikací může být pouze doplňková. Hlavní odpovědnost leží jinde. Výsledek voleb do Evropského parlamentu a výsledky francouzského a nizozemského referenda k Ústavní smlouvě jasně ukazují, že mnoho evropských občanů se na Evropu dívá skepticky. To se především týká dopadů evropské legislativy na jejich životní a pracovní podmínky. Je na členských státech, aby vysvětlily svým občanům význam EU a potřebu specifické evropské legislativy a informovaly o výsledných dopadech na každou příslušnou národní sféru.

4.10

Veřejné mínění, včetně občanské společnosti, bude přesvědčeno o legitimnosti a společné budoucnosti Evropské unie pouze bude-li existovat jednoznačná spolehlivost, důvěra, transparentní legislativní proces a dobře fungující právní normy. To musí být v prvé řadě zabezpečeno vládami členských států. Vlády musí působit jako skuteční spoluvlastníci Unie a musí se zdržet modelu „my-oni“ a neustálých dvojsmyslných řečí, které tento model obsahuje.

4.11

Jak ukázala role irského národního fora o Evropě, organizace občanské společnosti někdy mohou mít rozhodující příspěvky. Je důležité zlepšit komunikaci na příslušné úrovni (místní, profesionální atd.) a poukázat na úspěchy evropské politiky a legislativního procesu v náležitém a dostupném smyslu na této úrovni. Organizace občanské společnosti jsou pro tento úkol vhodné. EHSV je tudíž odhodlán pomáhat organizacím občanské společnosti v členských státech a podporovat je, zejména prostřednictvím přemosťovací funkce svých členů. Jestliže bude rovněž zahájena široká diskuse o evropském projektu a o evropských politikách, musí začít na nižších úrovních občanské společnosti v rámci členských států. Celoevropské forum bude mít smysl pouze tehdy, jestliže bude brát v úvahu vyjádření těchto názorů, podané směrem nahoru a také dolů. Co je skutečně zapotřebí není přístup seshora dolů či zdola nahoru, ale přístup zezdola dolů.

4.12

Toto stanovisko se záměrně zdrželo přílišné diskuse o budoucnosti Ústavní smlouvy a možnostech, které se otvírají pro Evropskou unii. Je jednoznačné, že trvalý návrat ke statu quo ante Niceské smlouvy nemůže být volbou. Rozsáhlá diskuse zamýšlená vrchními představiteli států a vlád by však možná mohla pomoci osvětlit nejlepší cestu vpřed. Výbor však s určitou obavou upozorňuje, že takováto rozsáhlá diskuse z velké části ve většině členských států chybí. Chybí-li takováto diskuse, je obtížné vidět, jak je možné dosáhnout skutečného pokroku.

3.2.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 28/47

1.1

V horizontu let 2020/2030 bude Evropská unie, která dnes zahrnuje 25 členských států, jistě rozšířena přistoupením nových členských států počínaje Rumunskem, Tureckem, Bulharskem, Chorvatskem atd.. Aniž bychom předjímali další možná přistoupení, je pravděpodobné, že pokud jde o spolupráci a obchod, budou do bezprostřední sféry vlivu EU patřit okolní země, jako jsou Ukrajina, Gruzie a Rusko.

1.2

Na tomto rozsáhlém území o velikosti celého kontinentu, které tvoří obdélník o délce 6 000 km od východu na západ a 4 000 km od severu k jihu, vzniknou nové požadavky na dopravu osob tak, aby byl zaručen volný pohyb při dodržení zásady svobody, aby byla rozvinuta určitá forma evropské demokracie založená na kulturní výměně a aby byl podpořen hospodářský rozvoj.

1.3

Rozvoj dopravních prostředků, které by vyhovovaly pravděpodobným požadavkům na mobilitu v průběhu příštích dvou nebo tří desetiletí, musí probíhat tak, aby splnil cíle stanovené na lisabonském summitu v roce 2000:

„Evropa se musí stát nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou na světě schopnou udržitelného hospodářského růstu s větším počtem pracovních míst, s lepšími pracovními místy a větší sociální soudržností.“

1.4

Všechny návrhy zaměřené na rozvoj hromadných i individuálních dopravních prostředků musí tedy brát v úvahu:

1.5

Každé hodnocení a opatření týkající se vývoje prostředků osobní dopravy musí v zájmu začleňování a rovných příležitostí brát v úvahu cestující se sníženou pohyblivostí (CSP), jako jsou osoby postižené, starší a malé děti. Pro zajištění nezávislé mobility CSP bez bariér, je třeba zavést opatření, která zaručí, že budoucí dopravní prostředky a na ně napojená infrastruktura pro ně budou přístupné tak jako v letecké dopravě, pro niž Komise navrhuje nařízení, kterým se stanoví práva CSP (1).

1.6

Výbor konstatuje, že Evropská unie se již několik desetiletí aktivně zabývá nákladní dopravou a že znásobila iniciativy vedoucí ke zvýšení kapacity nákladní dopravy, aby tak podpořila evropský obchod, a tedy i hospodářský rozvoj. Realizovalo se mnoho projektů dopravní infrastruktury zejména v silniční dopravě, méně již v železniční dopravě a výjimečně v dopravě říční.

1.7

Na konci roku 2005 předloží Komise sdělení o střednědobých výsledcích návrhů uvedených v Bílé knize „Evropská dopravní politika do roku 2010: Čas rozhodnout“. Bude tedy možno ověřit vývoj postavení uživatelů v rámci dopravní politiky a otázku, zda se pozornost věnovaná udržitelnému rozvoji promítla přímo do reálného odklonu růstu nákladní dopravy k jiným než silničním, alternativním dopravním prostředkům (železnice, říční a námořní plavba, …). Výbor na základě této zprávy předloží v pravý okamžik obvyklou formou stanovisko, které zde není možno předjímat.

1.8

Do předložení této zprávy Výbor konstatuje, že i když existují výhledy Mezinárodní unie železnic (UIC) uvádějící celkový objem osobokilometrů v západní Evropě pro období 2010/2020 (2), chybí celkové hodnocení osobní dopravy. Již několik desetiletí se podle všeho má za to, že uspokojí-li se požadavky a potřeby nákladní dopravy, vyřeší se tím dostatečně i osobní doprava. Toto konstatování vysvětluje rozvoj silniční infrastruktury, které se využívá bez rozdílu pro nákladní dopravu i pro individuální nebo hromadnou dopravu osob (automobily, autobusy). Silnice měly vždy tuto dvojí funkci. Dnešní rozvoj dopravy znesnadňuje nebo činí koexistenci nákladní a osobní dopravy na mnoha silnicích přímo nebezpečnou. Tato prioritní potřeba výhradně ve prospěch nákladní dopravy vedla k upřednostňování silniční infrastruktury před ostatními způsoby dopravy, neboť silnice lze používat jak pro nákladní, tak pro osobní dopravu.

1.9

Výbor se domnívá, že tento stav věcí je:

1.10

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Výbor, jehož posláním není provádět studie, vyzývá Komisi, aby co nejdříve provedla celkové hodnocení s cílem:

2.1.1

Výbor vyzývá Komisi, aby podnikla kroky k tomu, aby si evropští tvůrci politiky a občané uvědomili zeměpisné dimenze evropského prostoru v dnešní podobě a v podobě, v jaké bude v blízké budoucnosti. Dnešní EU zahrnující 25 členských států totiž za jednu generaci, tedy v horizontu let 2020/2030, bezpochyby přijme nové státy, rozšíří svou sféru vlivu díky zeměpisné blízkosti (nebo vzhledem ke spolupráci se sousedícími státy), a pokryje tak celý evropský kontinent, na němž bude třeba pojímat problematiku osobní dopravy, ale i nákladní dopravy, v odlišném měřítku.

2.1.2

V současné době si jen velmi málo obyvatel Evropy uvědomuje, že EU a její sféra vlivu pokryje území od východu k západu, od Atlantského oceánu do středu Ruska přes Černé moře a Volhu či Baltské moře a od severu k jihu až na pobřeží Středozemního moře, a tedy až k Africe.

2.1.3

V tomto novém prostoru nebude vzhledem k technologickým omezením a rychlostem předvídatelným ve střednědobém horizontu možno nahlížet na vzdálenosti a na čas potřebný k dopravě jako na pouhé prodloužení nebo pokračování stavu, který jsme znali dříve.

2.1.4

Kromě toho globalizace a požadované a pravděpodobné zvýšení životní úrovně v některých lidnatých zemích povede ke zvýšené potřebě přepravovat stovky milionů osob žijících mimo EU, které budou každý rok chtít nebo potřebovat vstoupit do evropského prostoru a pohybovat se v něm formou relativně krátkých po sobě následujících cest. Výbor je proto přesvědčen, že je třeba vzít v úvahu nové dimenze Evropy jak z hlediska vzdáleností (v rámci evropského prostoru samého, v oblasti sféry přímého vlivu a v oblasti mezinárodních vztahů), tak z hlediska časového (doba dopravy, rychlost dopravních prostředků, optimalizace času věnovaného dopravě podle přání a omezení uživatelů).

2.2.1

Hlavní důvody potřeby cestovat:

2.2.2

Výbor navrhuje prozkoumat následující důvody, i když jejich výčet není vyčerpávající:

2.2.3

Výbor navrhuje, aby se celkové hodnocení, jehož zahájení požaduje, omezilo na cestování, které způsobuje opakované nebo stálé toky určitého značného počtu osob.

—

Individuální cestování nebo cestování ve velmi malých skupinách (několik osob, manželský pár,…).

Pozn.: Jako definice malé skupiny by mohl posloužit například počet osob, které mohou podle pravidel silničního provozu cestovat ve vozidle řízeném soukromou osobou.

—

Cestování ve skupinách různé velikosti (pracující, turisté, důchodci, lidé na dovolené, atd.).

2.2.6

Z tohoto důvodu tedy výbor navrhuje rozdělit vzdálenosti na následující kategorie:

2.2.7

Do této kapitoly věnované vzdálenostem bude konečně nutno zařadit mezinárodní a mezikontinentální cesty, aby byl zohledněn i příliv osob do evropského prostoru a odliv osob směrem ven.

2.2.8

Výbor pochopitelně vyjadřuje přání, aby se celkové hodnocení, které požaduje, týkalo dopravních prostředků a infrastruktury, jichž lze využívat pro osobní dopravu. V této oblasti je nutno nejen identifikovat, vyhodnotit a optimalizovat stávající dopravní prostředky, které jsou již obecně známé, ale také je zapotřebí bez předpojatosti zkoumat nové možnosti, jež budou moci rychle integrovat nové metody a technologie, které se v této oblasti objeví v průběhu nadcházejících desetiletí. To předpokládá, aby Komise podala návrhy, které budou podporovat, organizovat a koordinovat výzkumné programy rozvoje dopravních prostředků, a dále budou předvídat budoucí potřeby a umožňovat zavádění nových řešení.

2.2.9

Stávající prostředky osobní dopravy by mohly být rozděleny v rámci této celkové úvahy takto:

2.3.1

Výbor při hledání dostupných číselných údajů o prognózách v oblasti osobní dopravy v příštích desetiletích zjistil v této oblasti vážné nedostatky. Zjištění týkajících se minulosti je poměrně mnoho, neumožňují však vytvořit dostatečně spolehlivé předpovědi pro budoucnost. Neberou v úvahu poslední vývoj, jako je rozšíření EU na 25 členských států, ani střednědobé výhledy předpokládaných nových přistoupení či vývoj v zemích, které patří do bezprostřední sféry vlivu EU.

2.3.2

EHSV neví o žádných dostupných průzkumech na téma možných důsledků a dopadu rozvoje životní úrovně v rozvojových zemích na EU, jenž umožní podle souběžných předpovědí z různých zdrojů cestovat několika stovkám milionů občanů z těchto zemí každoročně za hranice, a to od roku 2020 z Číny a od roku 2030 z Indie. Vysoké a často citované číslo 100 milionů Číňanů, kteří budou moci každoročně cestovat jako turisté za hranice od roku 2020, se dnes zdá nereálné. Představuje však pouze 8 % čínské populace. Je to nižší procento než podíl Japonců, kteří dnes cestují za hranice (přibližně 12 milionů osob). Nedávná studie potvrzuje, že 4 % čínské populace dosáhla již dnes životní úrovně rovnající se evropskému průměru. 4 % nejsou mnoho, avšak při velikosti Číny to představuje více než 50 milionů osob!

2.3.3

Pro srovnání, předpokládáme-li, že pouze 50 milionů Číňanů se rozhodne přijet do Evropy jako turisté, a tudíž pro návštěvu několika zemí EU na poměrně krátké pobyty (průměrně deset dnů) použijí letadlo, doporučuje Výbor, aby si EU po ověření teoretických prognóz položila otázku týkající se nezbytného rozvoje kapacit. Výbor vybízí členské státy, aby zavedly odpovídající opatření umožňující EU využívat hospodářský přínos takového rozmachu turistického ruchu. Pokud tak EU neučiní a neposkytne návštěvníkům z Číny a z Indie očekávané možnosti pohybu, půjdou tito návštěvníci v danou chvíli tam, kde je budou schopni přijmout.

2.3.4

Výbor se se zájmem seznámil s dokumentem zveřejněným Komisí v září 2004 a nazvaným „Evropská energie a doprava: Scénář o klíčových hráčích“. Tento referenční dokument přináší výsledky výhledové studie v mnoha oblastech v trojím horizontu let 2010/2020/2030. Hlavním cílem dokumentu je studovat energetické potřeby a možnosti využití méně znečišťujících a/nebo obnovitelných energií. Kapitola VI je z tohoto hlediska věnována dopravě a umožňuje určité projekce do budoucnosti, které bude vhodné opětovně posoudit a izolovat z nich údaje o osobní dopravě, prezentované v současné době společně s údaji o nákladní dopravě, která má v těchto statistikách dominantní postavení.

2.3.5

Příloha k této zprávě (3) přináší několik údajů o předpokládaném vývoji.

Všimněme si, že tyto projekce se týkají 30 zemí (25 členských států, k nimž Komise přidala Rumunsko, Bulharsko, Švýcarsko, Norsko a Turecko). Obecně lze říci, že za období čtyřiceti let v těchto zemích osobní doprava vzroste. (Gpkm = miliarda osobokilometrů).

2.3.6

Výbor se zájmem zaznamenal, že předpovědi pro příští desetiletí předvídají nižší růst než pro období 1990/2000. Lze tedy předpokládat, že mobilita osob již není kritériem hospodářské životaschopnosti.

2.3.7

Udává se, že silniční osobní doprava osobními automobily vzroste v období 2000/2030 o 45 %, zatímco železniční doprava pouze o 30 %. V témže období vzroste letecká doprava o 300 %. Výbor není schopen vyhodnotit konzistentnost těchto předpovědí, avšak uvádí, že se musí stát předmětem hloubkové analýzy s cílem získat celkový pohled na situaci ve střednědobém a dlouhodobém horizontu.

2.3.8

Výbor tedy žádá Komisi, aby zahájila práci na obsáhlé a cílené studii s cílem vyhodnotit co nejúplněji kvantitativní a kvalitativní potřeby vyplývající z potřeb osobní dopravy, které bude třeba splnit v horizontu let 2020 a 2030.

2.3.9

Tento průzkum by se měl zaměřit nejen na 30 zemí stanovených Komisí ve výše uvedeném dokumentu, ale také na země ležící ve sféře bezprostředního vlivu EU (Chorvatsko, Albánie, Ukrajina, Rusko, severní Afrika, …), které budou mít v příštích 25 letech nějaký typ užších vztahů s EU.

2.3.10

Průzkum by měl rovněž umožnit vyhodnotit dopad mezinárodního cestování, zejména turistiky z rozvojových zemí (Čína, Indie, …), na pohyb osob do evropského prostoru a směrem ven a na pohyb uvnitř tohoto prostoru.

3.1

se domnívá, že mobilita osob v rozšířené Evropě musí být rozhodně zajištěna, aby byla posílena demokracie a podpořena soudržnost EU;

3.2

konstatuje, že existuje nemnoho výhledových studií mobility osob v horizontu roku 2030, které by umožňovaly vyhodnotit dopad na množství potřebných dopravních prostředků a příslušné infrastruktury;

3.3

zdůrazňuje, že každá realizace infrastruktur v měřítku evropského kontinentu vyžaduje dlouhé období (v řádu dvou desetiletí) před jejich uvedením do provozu;

3.4

se domnívá na základě dostupných informací, které předvídají silný rozvoj potřeb osobní dopravy, že Komise by měla zahájit studie a poté celkové a cílené hodnocení na toto téma, a to současně se studiemi a hodnoceními vývoje nákladní dopravy.

3.5

navrhuje, aby se tato hodnocení stala v roce 2010 předmětem nové bílé knihy „Dopravní politika“, jež by více než v roce 2001 uspokojovala potřeby osobní dopravy v horizontu let 2020/2030. Hodnocení by se mělo soustředit na tato kritéria:

3.6

navrhuje Komisi zavést společně s příslušnými státy nezbytná opatření zajišťující mobilitu osob za optimálních podmínek a v souladu se zásadami udržitelného rozvoje, zejména s přihlédnutím k:

3.7

závěrem zdůrazňuje, že sjednocená Evropa musí zajistit, aby členské státy nabízely vyvážené dopravní služby jak v nákladní, tak v osobní dopravě, a vyjadřuje svůj zájem být informován o zahájení prací na tomto celkovém hodnocení, účastnit se jeho průběhu a konzultovat jeho závěry.

3.2.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 28/52

—

Návrhu nařízení Rady o společné organizaci trhů v odvětví cukru,

—

Návrhu nařízení Rady o změně nařízení (ES) 1782/2003,kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce,

—

Návrhu nařízení Rady, kterým se zavádí dočasný režim restrukturalizace cukrovarnického průmyslu v Evropském společenství a kterým se mění nařízení (ES) č. 258/1999 o financování společné zemědělské politiky.

1.1

Dvacet jedna zemí Evropské unie produkuje řepný cukr. Francouzské zámořské departementy a Španělsko produkují v malé míře třtinový cukr (280 000 tun). Celková evropská produkce cukru se pohybuje v rozmezí 17 až 20 milionů tun za rok, evropská roční spotřeba cukru se odhaduje na 16 milionů tun.

1.2

Cukrovou řepu, která je součástí osevního postupu, pěstuje na 2,2 milionu hektarů 320 000 zemědělců (v průměru necelých 7 ha cukrové řepy na jednoho pěstitele). Cukrová řepa je zpracovávána v 236 cukrovarnických závodech, které přímo zaměstnávají téměř 75 000 stálých a sezónních pracovníků,. Odvětví cukrová řepa-cukr poskytuje v evropském měřítku 500 000 přímých či nepřímých pracovních míst.

1.3

V Evropské unii se rovněž vyrábí 500 000 tun izoglukózy a 250 000 tun inulinového sirupu a průmysl rafinace zpracovává surový třtinový cukr (většina suroviny – 1,6 milionu tun – se dováží ze zemí AKT (1)).

1.4

Režim kvót pro odvětví cukru, izoglukózy a inulinového sirupu byl naposledy prodloužen v roce 2001.

1.5

Dne 14. července 2004 předložila Komise sdělení o reformě v odvětví cukru (2), ke kterému EHSV přijal stanovisko dne 15.12.2004 (3).

1.6

Dne 22.června 2005 předložila Komise tři návrhy právních předpisů (4), které jsou předmětem tohoto stanoviska.

Souběžně s nimi Komise předložila návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanovují doprovodná opatření ve prospěch zemí, které podepsaly Protokol o cukru dotčených reformou cukerného pořádku Evropské unie (5).

1.7

Návrh právního předpisu Komise se liší od sdělení ze dne 14. července 2004 v těchto bodech:

2.1

EHSV se domnívá, že reforma společné organizace trhu s cukrem je nutná. V této souvislosti by chtěl připomenout své stanovisko ze dne 15.12.2004 (6) a zejména body 2.1, 2.4, 2.6, 2.7, 2.8, 2.9, 2.10.

2.2

EHSV nicméně konstatuje, že návrh reformy zachází mnohem dále, než bylo oznámeno ve sdělení ze dne 14. července 2004. Snížení cen a výroby jsou mnohem výraznější a vývozy jsou rychle rušeny. Návrh je tedy pro naše konkurenty při jednáních ve Světové obchodní organizaci (WTO) nesprávným signálem. Mimoto návrh nechrání záměr zachovat evropskou výrobu cukru, která by byla schopná zaručit pokrytí trhu dodávkami, zejména v regionech, kde je konverze hospodářství obtížnou záležitostí.

2.3

EHSV je znepokojen dopadem, jaký bude mít navrhované snížení cen a výroby na zemědělské příjmy a na zaměstnanost. V této souvislosti zdůrazňuje významnou roli odvětví cukru v hospodářství četných regionů. EHSV se domnívá, že návrh nerespektuje evropský zemědělský model ani mnohokrát vyjádřenou vůli RADY podpořit tradiční zemědělskou výrobu také v nejméně rozvinutých regionech či členských státech, multifunkčnost, trvalý rozvoj a Lisabonskou strategii. Navrhovaná reforma povede ve skutečnosti ke ztrátě 150 000 přímých či nepřímých pracovních míst.

2.4

EHSV si nemyslí, že by Komisí zvolený způsob reformy, tedy snaha o znovunastolení rovnováhy trhu snížením cen, mohl dosáhnout svého cíle dlouhodobě udržet solidní evropské pěstitelství cukrové řepy a cukrovarnický průmysl a respektovat rozvojové země dovážející preferenční cukr. EHSV má za to, že je třeba udělat vše proti tomu, aby prostřednictvím swapového obchodu s cukrem, který nijak neprospěje rozvoji NRZ, došlo k otevření světových trhů pro Brazílii. V tomto kontextu Výbor zdůrazňuje, že výroba cukru v Brazílii, značně podporovaná politikou bioetanolu a měnovou politikou, se provádí v sociálních podmínkách, podmínkách životního prostředí a vlastnictví půdy, jež jsou nepřijatelné, avšak vysvětlují extrémně nízké výrobní náklady, růst výroby v posledních letech, která zvyšuje světové zásoby a způsobuje nízké ceny cukru na světovém trhu. EHSV se domnívá, že přístup na trh Společenství by měl být podmíněn respektováním určitých sociálních norem, jako například těch, jež obsahuje prohlášení z konference Mezinárodní organizace práce z roku 1998.

2.5

EHSV (7)„se domnívá, že navrhovaná snížení cen jsou závažným krokem k úplné liberalizaci trhu s cukrem. Nemohou tedy pěstitelům cukrové řepy, zaměstnancům cukrovarnického průmyslu a spotřebitelům z evropských zemí nabídnout trvalou perspektivu.“

2.6

EHSV (8)„nechápe, proč Komise opustila myšlenku na sjednání výše celních kvót pro preferenční dovoz s NRZ, což ostatně tyto země požadují. To by umožnilo cílenějším způsobem uspokojit zájmy nejchudších rozvojových zemí a dosáhnout vyrovnaného zásobování trhu na cenové úrovni v Evropě udržitelné. EHSV by chtěl Komisi upozornit na to, že si zásadně protiřečí, když na jedné straně ospravedlňuje radikální reformu společné organizace trhů s cukrem iniciativou“ Vše kromě zbraní „a na druhé straně odmítá vyhovět explicitně vyjádřenému přání NRZ sjednat systém preferenčních kvót.“

2.7

EHSV (9) si nemyslí, že by z výrazného snížení cen cukru měli spotřebitelé prospěch 70 % cukru se konzumuje v hotových výrobcích, u nichž je velmi obtížné dosáhnout poklesu spotřebitelských cen. K tomu je třeba dodat, že v zemích, kde k liberalizaci trhu s cukrem došlo, žádný pokles spotřebitelských cen nenastal.

2.8

EHSV nechápe záměr Komise, která navrhuje rychle zrušit vývoz surového cukru. Přesto, že Evropská unie prohrála před arbitrážním panelem ve WTO, má ještě právo vyvézt 1 273 000 tun subvencovaného surového cukru, ať už se jedná o cukr v rámci kvót s náhradami či o cukr nad rámec kvót bez náhrad. Pěstitelství cukrové řepy navíc vykazuje jisté kolísání ve výnosech a trh bude muset čelit kolísání dovozu. Je tedy vhodné si prostřednictvím vývozu zachovat jistou pružnost pro vyrovnávání odchylek v množství volných fondů cukru v rámci kvót nebo mimo něj. Tato pružnost je nezbytná k zajištění trvalosti výroby a racionálního využití pracovníků a zařízení.

2.9

EHSV podporuje návrh Komise co se týče plánu dobrovolné restrukturalizace, který zřetelně zlepšuje podmínky provádění restrukturalizace. Přesto by si přál, aby byl plán doplněn tak, aby zohlednil zájmy pěstitelů cukrové řepy a pracovníků cukrovarnického průmyslu.

2.10

EHSV (10) se celkově domnívá, že Komise dobře nezvážila, jaký dopad bude mít její návrh, jehož realizace povede k obrovskému přesunu zdrojů z venkovských oblastí (zemědělství a prvotní zpracování) Evropy a rozvojových zemí do velkých mezinárodních potravinářských a distribučních společností a který současně likviduje značnou část cukrovarnického průmyslu Evropy a zemí AKT ve prospěch cukrovarnické výroby brazilské, a to prospěch téměř výhradní (11).

3.1

EHSV s radostí vítá, že v souladu s jeho žádostí navrhuje Komise nařízení na období od 1.7.2006 do 30.9.2015.

3.2

EHSV se domnívá, že navrhovaná snížení cen jsou přehnaná a že navíc nebudou mít žádný účinek na dovozy cukru, uskutečňované v rámci třístranného obchodu (světový trh, NRZ, EU), jehož objem se bude pohybovat v závislosti na kolísání světové ceny a směnných kurzů. EHSV tedy žádá, aby snížení cen bylo omezeno na nezbytnou míru s ohledem na jednání ve WTO, a aby bylo rozloženo na určité časové období, stejně jako bude rozloženo snížení tarifu, zejména proto, aby byl novým členským státům poskytnut čas nutný k adaptaci.

EHSV navíc žádá Radu, aby věnovala zvýšenou pozornost otázkám zemědělců v problematických regionech nebo v oblastech, kde se nabízí jen málo výnosných alternativ k pěstitelství cukrové řepy.

3.3

EHSV se pozastavuje nad skutečností, že návrh počítá s daní z produkce, kterou budou platit pěstitelé a výrobci, zatímco hladina kvót bude jednoznačně nižší než spotřeba a že návrh Komise sleduje logiku konkurence evropské výroby s dovezeným cukrem. Zmíněná daň je v tomto směru vůči pěstitelům a výrobcům cukru z EU diskriminující. EHSV tedy požaduje zrušení této daně, nebo její rozšíření na všechen dovážený cukr.

3.4

EHSV se domnívá, že není možné vytvořit účinnou společnou organizaci trhů s cukrem bez nějaké formy kontroly dovozu. Doporučuje tedy začlenit do návrhu ustanovení, která by zakázala swapový obchod s cukrem s nejméně rozvinutými zeměmi, a v případě, že se Komise rozhodne stáhnout z trhu tonáž cukru v rámci kvóty (postup stažení) nebo v případě, že bude uplatněno opatření podpory soukromého skladování (tržní cena nižší než referenční cena), by automaticky umožnila uplatnění kvantitativní ochranné doložky na dovoz z NRZ.

3.5

EHSV má za to, že návrh nařízení je v otázkách vývozu příliš restriktivní. Domnívá se, že nařízení by mělo povolit veškeré možnosti vývozu povolené ve WTO a zejména vývoz doplňkového objemu cukru nad rámec kvóty v případě, že kvantitativní a rozpočtová omezení povolená ve WTO pro subvencovaný vývoz nebyla naplněna vývozem cukru v rámci kvóty s náhradou.

Nařízení by navíc mělo povolit vývoz bez náhrad cukru v rámci kvót.

3.6

EHSV poukazuje na to, že nástroje, které Komise navrhuje pro řízení trhu a které mají nahradit režim intervencí, jsou slabé. Dá se totiž předpokládat, že nepravidelnost a nepředvídatelnost dovozů povede k trvalým tržním tlakům a soukromé skladování a povinné stažení neumožní zajistit, aby tržní cena respektovala referenční cenu. EHSV tedy požaduje, aby byl režim intervencí zachován.

3.7

EHSV bere na vědomí návrh Komise nahradit 60 % ztrát na příjmech z cukrové řepy, které jsou důsledkem snížení cen. Domnívá se, že kompenzace by měly být spravedlivé a jejich procentuální sazba by měla být na podobné úrovni jako kompenzace v jiných pěstitelských odvětvích. Výbor konstatuje, že skutečné snížení ceny cukrové řepy, vzhledem k příspěvkům na výrobu a k riziku dodatečného snížení o 10 %, by mohlo dosáhnout 50 %. Za těchto podmínek by kompenzace činila pouze 51 %. EHSV tedy doporučuje menší snížení cen a vyšší sazbu kompenzací při respektování navrhovaných rozpočtových stropů. EHSV zdůrazňuje skutečnost, že pokud se chceme vyhnout zhroucení trhu a zaručit zemědělcům příjmy, tak poskytování kompenzačních dotací za snížení ceny nemůže nahradit trvalou potřebu účinných řídících nástrojů.

3.8

EHSV shledává, že návrh kompenzací počítá s oddělenými dotacemi, přidělenými na každý hektar cukrové řepy nebo čekanky, který byl předmětem smlouvy na výrobu cukru A a B nebo inulinového sirupu. EHSV se domnívá, že členské státy musí prostřednictvím přiměřených ustanoveni mít k úplnou volnost k tomu, aby mohli pěstitelům cukrové řepy a čekanky přidělit celý objem dotací v rámci vnitrostátních stropů stanovených v návrhu. EHSV doporučuje Komisi, aby zvážila dlouhodobé následky oddělení dotací.

3.9

EHSV považuje za nenormální, že návrh počítá s bezplatným zvýšením kvót pro izoglukózu o 300 000 tun, zatímco na druhé straně zavádí rozsáhlý program restrukturalizace s cílem znatelně snížit kvóty cukru a že se bude platit za dodatečný milion tun kvóty pro cukr, který je možno přidělit.

3.10

EHSV bere na vědomí, že Komise se přiklonila k jeho návrhu realizovat program dobrovolné restrukturalizace s počáteční náhradou namísto navrhovaného mechanismu povinného snížení kvót a možnosti přenášet kvóty na evropské úrovni.

EHSV požaduje spolurozhodování pěstitelů a výrobců ve věcech týkajících se restrukturalizace a rovněž přidělení vhodné náhrady na restrukturalizaci pěstitelům, které restrukturalizace zasáhne.

EHSV v této souvislosti konstatuje, že dodatečná náhrada ve výši 4,68 EUR za tunu cukrové řepy A a B poskytnutá v hospodářském roce 2006/2007 pěstitelům, které restrukturalizace postihla, je pouze očekávaným udělením kompenzačních plateb těmto pěstitelům za snížení ceny s platností od hospodářského roku 2007/2008. Nejedná se tedy o náhradu za restrukturalizaci.

3.11

EHSV se domnívá, že Rada by měla by měla věnovat velkou pozornost návrhu Komise a jeho vlivu na zaměstnanost v různých regionech postižených restrukturalizací odvětví. Výbor vyzývá členské státy a Komisi, aby usnadnily přístup k evropským strukturálním fondům a k evropskému sociálnímu fondu, zejména v regionech nejvíce postižených restrukturalizací a v nových členských státech, a tak přispěly k odlehčení negativních následků reformy na zaměstnanost prostřednictvím sociálních plánů značně přesahujících povinný právní rámec. Je tedy potřeba usnadnit vytváření nových pracovních míst, diverzifikaci a konverzi.

3.12

EHSV považuje v tomto směru za nutné, aby Komise a členské státy naléhavě podporovaly přiměřenými právními a finančními prostředky proaktivní politiku využívání biopaliv, ve které by cukrová řepa měla hrát významnou roli. Podle EHSV je nezbytně nutné dále vyvíjet postup na využití cukru, který je vyroben nad kvótu, v oblasti mimo potravinářství.

3.13

EHSV upozorňuje Komisi a Radu na to, jaký silně destabilizující vliv má vývoz cukru z Balkánu na trh sousedních zemí. Doporučuje, aby byla určena a zavedena nezbytná ochranná opatření (zejména co se týče respektování intervenční ceny nebo referenční ceny) a navíc trvá na tom, aby byly neprodleně stanoveny kvóty pro Chorvatsko.

4.1

EHSV uznává potřebnost změn společné organizace trhu s cukrem, ale domnívá se, že navrhovaná reforma zachází příliš daleko v oblasti snížení výroby a cen.

Uskutečnění takto navrhované reformy by mělo pro evropské odvětví cukru značné následky, zejména ztrátu nejméně 150 000 pracovních míst v často již oslabených regionech, které postrádají zisková řešení jiného druhu.

4.2

EHSV žádá Radu, aby měla vyšší ambice než Komise v oblasti pěstitelství cukrové řepy a výroby cukru v Evropě, tedy umožnila kvantitativní kontrolu dovozu a využití všech možností vývozu povolených WTO. Je totiž možné stanovit výrobní cíl o 2 až 3 miliony tun vyšší než navrhuje Komise, zejména kontrolou dovozu. To by umožnilo zachovat 50 000 až 75 000 pracovních míst a přibližně 50 000 hospodářství pěstujících cukrovou řepu, která se nacházejí v mnohých regionech Společenství.

4.3

EHSV se obává, že cíle iniciativy „Vše kromě zbraní“ a reformy společné organizace trhu s cukrem v oblasti rozvojové politiky nebudou naplněny, a proto podporuje žádost NRZ sjednat s Unií kvóty pro dovoz cukru. V každém případě je na místě zakázat praktikování swapových obchodů a vytvořit automatické ochranné doložky a kodex chování pro přístup na trh Společenství, založený na hlediscích sociální a ekologické udržitelnosti a také na respektování potravinové soběstačnosti.

4.4

EHSV doporučuje zachovat vývozy cukru v rámci kvót nebo nad rámec kvót v souladu s tonáží povolenou ve WTO, a tak dále sloužit našim nejbližším tradičním zákazníkům.

4.5

EHSV trvá na tom, aby snížení cen bylo rozloženo v čase a přísně omezeno na mezinárodní závazky a aby byl při jednáních v rámci rozvojové agendy z Dohá cukr chápán jako citlivý výrobek, pokud to bude nutné.

4.6

Doporučuje zachovat režim intervencí a trvalé uplatňování účinných nástrojů pro řízení trhu.

4.7

EHSV žádá, aby částečné kompenzace pro pěstitele za ztráty na příjmech, které jsou následkem snížení cen cukrové řepy, byly v rámci možností zvýšeny a poskytnuty v celkovém objemu. Výbor trvá na tom, že je nutné zajistit trvalost těchto podpor a zachovat rozpočet pro cukr.

4.8

Výbor podporuje návrh Komise co se týče programu restrukturalizace, ale požaduje, aby bylo pěstitelům přiznáno právo spolurozhodovat a aby byla poskytnuta podpora pěstitelům, kteří jsou postiženi zavíráním továren a bylo jim tak umožněno restrukturalizovat své pěstitelské podniky.

4.9

EHSV trvá na tom, aby byly pracovníkům postiženým restrukturalizací evropského cukrovarnického průmyslu poskytnuty co nejlepší šance na přeškolení využitím strukturálních fondů a evropského sociálního fondu, a to přidělením vyšších než nutných částek.

4.10

EHSV považuje za nezbytné a naléhavé, aby bylo odvětví cukru zapojeno do diskuse o energetice (politika biopaliv) jako prostředku, kterým lze přispět ke kompenzaci negativních dopadů reformy.

4.11

Výbor trvá na tom, aby destabilizující vliv dovozu cukru z Balkánu byl neprodleně korigován.

4.12

EHSV žádá Radu, aby věnovala pozornost situaci v problematických regionech a v regionech, které mají nedostatek výnosných zemědělských alternativ.

3.2.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 28/57

1.1

Smlouva o založení Evropského společenství ani návrh nové Ústavní smlouvy nestanovují společnou politiku v oblasti lesního hospodářství.

1.2

Evropská komise uveřejnila sdělení ke strategii EU v oblasti lesního hospodářství dne 18. listopadu 1998. Dne 15. prosince 1998 přijala Rada ministrů EU usnesení o strategii EU v oblasti lesního hospodářství založené na sdělení Komise.

1.3

Za klíčové prvky společné strategie v oblasti lesního hospodářství sloužící jako všeobecný základ pro činnost stanovila Rada udržitelné hospodaření s lesy a jejich udržitelné využívání (jak bylo stanoveno na ministerské konferenci o lesním hospodářství, která se konala v roce 1993 v Helsinkách) a mnohostrannou úlohu lesů.

1.4

Dalšími klíčovými zásadami strategie v oblasti lesního hospodářství jsou subsidiarita, podle níž nesou členské státy zodpovědnost za politiku v oblasti lesního hospodářství, a možnost Společenství přispívat k dosažení udržitelného hospodaření s lesy a jejich udržitelného využívání a k mnohostranné úloze lesů, kdykoliv může činnost na úrovni Společenství poskytnout přidanou hodnotu.

1.5

Evropský hospodářský a sociální výbor předložil dodatečné stanovisko z vlastní iniciativy k politice EU v oblasti lesního hospodářství dne 9. prosince 1999.

1.6

Ve svém usnesení vyzvala Rada Komisi, aby jí do pěti let předložila zprávu o provádění strategie EU v oblasti lesního hospodářství.

1.7

Evropská komise uveřejnila sdělení o provádění strategie EU v oblasti lesního hospodářství dne 10. března 2005. Pracovní dokument zaměstnanců Komise, který je přiložen k tomuto sdělení, obsahuje podrobný popis opatření a činností provedených v kontextu strategie EU v oblasti lesního hospodářství v letech 1999-2004.

1.8

Výbor schvaluje obecnou podstatu sdělení Komise, zvláště co se týče podpory provádění strategie a lepší koordinace. Výbor věří, že je důležité provádět bez odkladu akční plán pro udržitelné hospodaření s lesy, který navrhla Komise.

2.1.1

Výzvy stojící před lesnickým sektorem v EU a politikou EU v oblasti lesního hospodářství byly od roku 1998 zasaženy mnoha změnami politických souvislostí. Komise ve svém sdělení zdůrazňuje rozšíření EU, přijetí strategických politických cílů EU a události v rámci mezinárodní politiky v oblasti lesního hospodářství a životního prostředí.

2.1.2

S rozšířením EU vzrostla její lesní plocha přibližně o 20 %, lesní zdroje přibližně o 30 % a počet majitelů lesů z 12 milionů na 16 milionů. Je nezbytné zvýšit institucionální kapacitu na podporu udržitelného lesního hospodářství v nových členských státech. Výzvu představuje především rozvoj forem soukromého vlastnictví a institucionálních struktur.

2.1.3

Význam udržitelného lesního hospodářství byl na summitu o udržitelném rozvoji v Johannesburgu v roce 2002 zdůrazněn jako zdroj udržitelného rozvoje a způsob jak napomoci dosáhnout rozvojových cílů tisíciletí. Na summitu byl schválen akční plán, který je závazný pro vlády a který zahrnuje několik rozhodnutí týkající se lesů.

2.1.4

Lesnický sektor EU musí čelit stále se zvyšující globalizaci trhu s lesnickými produkty a vysoké koncentraci v lesním hospodářství, která vyžaduje efektivnější produkci dřeva než dříve.

2.1.5

Lesy mají významnou úlohu a poskytují společnosti mnoho výhod. Udržitelné využívání lesů a environmentální služby, které lesy poskytují, se zároveň staly ještě významnějšími. Nové výzvy pro lesní hospodářství přinesly především mezinárodní dohody v oblasti životního prostředí, které podepsala EU a její členské země.

2.1.6

Lisabonská Evropská rada schválila v březnu 2000 nový strategický cíl pro EU, a sice stát se nejdynamičtější a nejkonkurenceschopnější znalostní ekonomikou světa, schopnou udržitelného hospodářského růstu s větším počtem lepších pracovních míst a větší sociální soudržností. Göteborgská Evropská rada schválila v červnu 2001 strategii trvale udržitelného rozvoje EU, která doplňuje lisabonskou strategii a žádá, aby se hospodářská, sociální a environmentální politika EU vzájemně posilovaly.

2.1.7

Mnoho politik, zákonů a opatření EU má přímý vliv na lesní hospodářství. Jejich kompatibilita a komplementarita se strategií EU v oblasti lesního hospodářství ani provádění této strategie dosud nebyly posouzeny.

2.2.1

V souvislosti se strategií v oblasti lesního hospodářství Rada ve svém usnesení uvedla, že Společenství by mělo být aktivně zapojeno do provádění usnesení ministerské konference o lesním hospodářství a proaktivně se účastnit mezinárodních debat a jednání týkajících se otázek spojených s lesním hospodářstvím, především Mezivládního fóra o lesích v OSN.

2.2.2

Ve svém stanovisku z roku 1999 Evropský hospodářský a sociální výbor uvedl, že EU by měla poskytnout silnou podporu na vytvoření celosvětového, právně závazného nástroje na řízení, ochranu a udržitelný rozvoj všech druhů lesa, který by odpovídal zásadám o lesním hospodářství schváleným v Riu. Tento cíl je stále významný z hlediska internacionalizace obchodu s lesními produkty, globalizace lesního hospodářství, pokračujícímu úbytku lesů a potřebě chránit práva místního obyvatelstva, které je na lesích závislé.

2.2.3

Pro předcházení nezákonné těžbě dřeva a jeho prodeje přijala Komise akční plán FLEGT (Akční plán EU na zavedení lesního práva, způsobu vládnutí a licenčního schématu obchodu – Forest Law Enforcement, Governance and Trade) a legislativní návrh na vytvoření povolovacího systému FLEGT. Výbor považuje předcházení nezákonné těžbě dřeva a jeho nezákonnému prodeji za otázku zásadního významu. Nezákonná těžba dřeva způsobuje environmentální, hospodářské a sociální škody a nezákonně těžené dřevo narušuje obchod s řezivem. Co se týče předcházení nezákonné těžbě dřeva, důraz by měl být nicméně kladen v prvé řadě na opatření, která je možné přijmout ve spolupráci se zeměmi těžícími dřevo, aby se zpřísnily administrativní postupy a posílila vymahatelnost práva. To je nejlepší způsob jak vzít v úvahu například národní sociální faktory a vlivy na životní podmínky a blahobyt komunit závislých na lesích. Zvláštní pozornost by měla být věnována původním přirozeným lesům a jejich diverzitě. Vyjasnění práv na využívání půdy je základní součástí snah o omezení nezákonné těžby dřeva. Navržený povolovací systém se nevyhýbá potřebě zpřísnit tato opatření.

2.2.4

Vzrostl vliv mezinárodní hospodářské, sociální a environmentální politiky a dohod OSN v oblasti životního prostředí na lesy v EU a rámec činnosti v oblasti lesního hospodářství. V rámci úmluvy OSN o biologické rozmanitosti byl v roce 2002 přijat širší pracovní program pro lesní biologickou rozmanitost. V rámci úmluvy OSN o klimatické změně byla uznána úloha lesů pro absorpci uhlíku při předcházení klimatické změně. Především Kjótský protokol představuje pro lesní hospodářství jak nové výzvy, tak nové příležitosti. Udržitelné lesní hospodářství může výrazně ovlivnit plnění závazků stanovených v mezinárodních dohodách o životním prostředí. Je žádoucí, aby EU zvolila koordinovaný a konvergentní přístup v mezinárodní environmentální, hospodářské a sociální politice a ve svých vlastních politikách, který by vytvořil rovnováhu mezi různými rozměry udržitelného lesního hospodářství a respektoval různé využití lesů.

2.2.5

Ministerská konference o ochraně lesů v Evropě (Ministerial Conference on the Protection of Forests in Europe, MCPFE) je na celoevropské úrovni nejdůležitějším fórem pro projednávání politiky v oblasti lesního hospodářství a podařilo se jí vytvořit účinný rámec na podporu hospodaření s lesy a jejich vyžívání, udržitelné z hlediska hospodářského, ekologického, sociálního a kulturního.

2.3.1

Na 4. ministerské konferenci o ochraně lesů v Evropě, která se konala ve Vídni ve dnech 28.-30. dubna 2003), byl zdůrazněn význam národních programů v oblasti lesního hospodářství pro rozvoj spolupráce mezi lesnickým sektorem a ostatními sektory. Ministerská konference uznala národní program v oblasti lesního hospodářství za participativní, holistický, meziodvětvový a opakující se postup vytváření politiky, jejího provádění, monitorování a hodnocení na národní a/nebo subnárodní úrovni, jehož účelem je přikročit k dalšímu pokroku v udržitelném hospodaření s lesy, jak bylo stanoveno v Helsinkách, a přispět k udržitelnému rozvoji.

2.3.2

Národní programy pro lesy jsou v souladu se zásadou subsidiarity klíčovým způsobem provádění cílů strategie EU v oblasti lesního hospodářství. Národní programy pro lesy jsou holistické a víceodvětvové rámcové programy, které berou v úvahu dopad lesnického sektoru na ostatní odvětví a dopad ostatních odvětví na lesnický sektor. Národní programy pro lesy mohou uvážit a vyvážit víceúčelové využití lesů a očekávání společnosti tím, že přihlédnou ke specifickým národním rysům. Národní programy pro lesy tvoří soudržnost a důslednost mezi národními politikami a s mezinárodními závazky. Mělo by se provést hodnocení těchto programů, aby se ukázalo, zda plní stanovené cíle.

2.3.3

Mezinárodní závazky týkající se politiky v oblasti životního prostředí a lesního hospodářství, do kterých EU a její členské státy vstoupily, mohou být v lesnickém sektoru prováděny nejlépe pokud budou začleněny do národních programů pro lesy.

2.3.4

Na doporučení MCPFE by EU měla podpořit vytvoření návrhu národních programů pro lesy a podpořit tak udržitelné lesní hospodářství a holistický přístup k jeho rozvoji a politice v členských státech a ve Společenství.

2.4.1

Hlavním nástrojem provádění strategie v oblasti lesního hospodářství na úrovni Společenství je politika rozvoje venkova. Během období let 2000-2006 bylo v rámci politiky rozvoje venkova přiděleno 4,8 mld. EUR na opatření v lesním hospodářství. Polovina byla použita na zalesnění zemědělské půdy a polovina na ostatní opatření.

2.4.2

Zvláštní zpráva Evropského účetního dvora č. 9/2004 týkající se opatření v lesním hospodářství v rámci politiky rozvoje venkova uvedla, že Komise ani členské státy nepřijímají zodpovědnost za posouzení přínosu projektů k plnění strategie EU v oblasti lesního hospodářství.

2.4.3

Obecné nařízení o podpoře pro rozvoj venkova (č. 1257/1999, čl. 29) stanoví, že podpora pro lesní hospodářství, kterou poskytují členské státy v rámci politiky rozvoje venkova, musí být založena na národních nebo subnárodních programech pro lesní hospodářství nebo na nástrojích jim odpovídajících. V některých členských státech jsou národní programy teprve vytvářeny a fungují teprve v několika zemích.

2.4.4

Hodnocení lesnických opatření prováděných v rámci politiky rozvoje venkova je omezeno nedostatkem dat, které má Komise o lesnických opatřeních ve členských státech. Neexistuje žádný účinný systém na monitorování lesnických opatření v členských státech financovaných ze zdrojů EU.

2.4.5

Ačkoliv se výrazný podíl financování využívá na opatření pro zalesňování, nebyly stanoveny žádné operační cíle týkající se způsobu využití opatření pro zalesňování v rámci strategie v oblasti lesního hospodářství, především pokud vezmeme v úvahu environmentální cíle.

2.4.6

Mnoho generálních ředitelství a oddělení Komise je zapojeno do postupu schvalování plánů a operačních programů rozvoje venkova i do schvalování lesnických opatření. Složitost rozhodování omezila rozsah, ve kterém je politika rozvoje venkova využívána při provádění strategie EU v oblasti lesního hospodářství.

2.4.7

Je nutné objasnit zda by místo podpory zalesňování nebylo účinnější soustředit prostředky EU na podporu trhu se dřevem, na systém odměňování ekologických služeb, na výzkum, školení a informovanost a na opatření na rozvoj venkova, aby se zajistilo dlouhodobé zlepšení podmínek a zaměstnanosti v lesnickém sektoru a v ekologických službách, které lesy poskytují.

2.4.8

Dále je třeba mít na paměti, že lesní hospodářství a produkce dřeva je odvětví založené na trhu a že tvoří součást otevřeného sektoru hospodářství. Vnitřní trh EU bude účinně fungovat pouze pokud nebude konkurenceschopnost na trhu se dřevem narušena podpůrnou politikou.

2.5.1

Činnosti v lesním hospodářství by měly být ekonomicky, ekologicky, sociálně a kulturně udržitelné. Ochrana lesů, monitorování jejich stavu, náprava škod a ochrana ekologických služeb, které poskytují, jsou důležitými aspekty udržitelného lesního hospodářství. Je třeba chránit udržitelné využívání lesů tím, že se zajistí jejich obnova.

2.5.2

Klíčovým cílem pro lesy v EU je udržet jejich zdraví a vitalitu tím, že budou chráněny před látkami znečišťujícími ovzduší, lesními požáry a dalšími škodlivými činiteli organické (choroby, hmyz) či neorganické povahy (eroze).

2.5.3

Okolo 0,4 mil. ha lesa v EU je každoročně zasaženo požárem. Lesní požáry představují závažný problém především v členských státech na jihu. Kromě prevence lesních požárů shromáždilo Společenství data o požárech a sledovalo jejich velikost a příčiny. Společenství stanovilo rámec pro systematický sběr dat o rozsahu a původu lesních požárů. Tento systém se používá na hodnocení a monitorování opatření přijatých členskými státy a Komisí na prevenci lesních požárů. Ochrana lesů a životního prostředí v EU nemůže být úspěšná pokud nebude stanoven účinný postup pro monitorování lesních požárů a jejich prevenci.

2.5.4

Hlavními právní předpisy, které se týkají udržování zdraví a vitality lesů, jsou směrnice o ochraně rostlin, směrnice o uvádění reprodukčního materiálu lesních dřevin na trh a rámcové nařízení o monitorování lesů a environmentálních interakcí (Forest Focus).

2.5.5

Nařízení Forest Focus stanoví rámec programu Společenství na stálé monitorování zdraví lesů a programů na prevenci lesních požárů a na rozvoj a diverzifikaci monitorovacích systémů. Cílem je poskytovat spolehlivá a porovnatelná data o stavu lesů a o škodlivých faktorech ovlivňujících lesní ekosystémy v EU.

2.5.6

Data týkající se lesní biologické rozmanitosti, lesních zdrojů, sekvestrace uhlíku, uhlíkového cyklu a lesnických produktů a ochranných účinků jsou již shromažďována v rámci mezinárodních dohod, ve FAO (Organizace pro potraviny a zemědělství – Food and Agricultural Organisation), ve výboru pro lesní hospodářství Hospodářské komise OSN pro Evropu, v EUROSTATu a v MCPFE. Při vytváření monitorovacích systémů Společenství je důležité čerpat z národních, celoevropských a celosvětových monitorovacích systémů, které již existují nebo jsou připravovány, a zajistit ochranu soukromí vlastníků půdy při využívání dat a jejich zveřejňování.

2.5.7

Směrnice Společenství o ochraně rostlin obsahuje opatření na ochranu rostlin nebo produktů rostlinného původu před škodlivými látkami a opatření na hubení škůdců. Směrnice o ochraně rostlin také stanoví standardy pro mezinárodní trh s výrobky ze dřeva a výsadbovým materiálem. Klimatická změna zvyšuje riziko šíření a rozmnožování rostlinných škůdců. Pro ochranu zdraví lesa a prevenci šíření hlavních lesních škůdců na území EU je nezbytné zajistit dostatečně přísná pravidla na ochranu rostlin a účinnou kontrolu. Taková opatření by však neměla vést k opatřením narušujícím trh plynoucím z využití směrnice jako bezcelní bariéry obchodu.

2.5.8

Lesy a jejich biologická rozmanitost tvoří důležitou součást evropského přírodního prostředí. Ochrana lesní biologické rozmanitosti je klíčovým aspektem environmentální politiky Společenství. Strategie v oblasti lesního hospodářství uvádí, že zachování lesní biologické rozmanitosti může být v Unii dosaženo do velké míry prostřednictvím vhodných opatření na hospodaření s lesy. Biologickou rozmanitost je také možné chránit prostřednictvím udržitelného lesního hospodářství zakládáním lesních chráněných území. V souladu se zásadou subsidiarity jsou členské státy zodpovědné za přiměřené začleňování otázek spojených s biologickou rozmanitostí do národních programů pro lesy nebo odpovídajících nástrojů.

2.5.9

Nejdůležitějšími právními předpisy týkajícími se lesní biologické rozmanitosti jsou směrnice o stanovištích (92/43/EHS) a směrnice o ptácích (79/409/EHS). Ochrana ohrožených druhů a stanovišť byla na úrovni Společenství dosažena vytvořením soustavy zvláštních chráněných lokalit Natura 2000. Při správě a řízení území soustavy Natura 2000 je třeba bát v úvahu společenské, hospodářské a informační předpoklady, finanční důsledky i specifické místní a regionální rysy.