ISSN 1725-5163

Úřední věstník

Evropské unie

C 267

European flag  

České vydání

Informace a oznámení

Svazek 48
27. října 2005


Oznámeníč.

Obsah

Strana

 

II   Přípravné akty

 

Evropský hospodářský a sociální výbor

 

417. Plenární zasedání ve dnech 11. a 12. května 2005

2005/C 267/1

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o léčivých přípravcích pro pediatrické použití a o změně nařízení (EHS) č. 1768/92, směrnice 2001/83/ES a nařízení (ES) č. 726/2004 KOM(2004) 599 v konečném znění – 2004/0217 (COD)

1

2005/C 267/2

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Průmyslová změna v odvětví strojírenství

9

2005/C 267/3

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2003/88/ES o některých aspektech úpravy pracovní doby KOM(2004) 607 v konečném znění – 2004/0209 COD

16

2005/C 267/4

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k Role trvale udržitelného rozvoje v rámci nejbližších finančních perspektiv

22

2005/C 267/5

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke směrnici Evropského parlamentu a Rady o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz, včetně financování terorismu KOM(2004) 448 v konečném znění

30

2005/C 267/6

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Vztahy mezi Indií a EU

36

2005/C 267/7

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice č. 77/388/EHS s cílem zjednodušit povinnosti týkající se DPH a k návrhu nařízení Rady, kterým se mění nařízení Rady č. 1798/2003/ES s ohledem na zavedení opatření správní spolupráce v oblasti zjednodušeného systému jednoho správního místa a postupu při vrácení daně z přidané hodnoty KOM(2004) 728 v konečném znění – 2004/0261 (CNS) – 2004/0262 (CNS)

45

2005/C 267/8

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Rady – Evropský rybářský fond KOM(2004) 497 v konečném znění – 2004/0169 (CNS)

50

2005/C 267/9

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu rozhodnutí Rady o systému vlastních zdrojů Evropského společenství KOM(2004) 501 v konečném znění – 2004/0170 (CNS)

57

CS

 


II Přípravné akty

Evropský hospodářský a sociální výbor

417. Plenární zasedání ve dnech 11. a 12. května 2005

27.10.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 267/1


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o léčivých přípravcích pro pediatrické použití a o změně nařízení (EHS) č. 1768/92, směrnice 2001/83/ES a nařízení (ES) č. 726/2004

KOM(2004) 599 v konečném znění – 2004/0217 (COD)

(2005/C 267/01)

Rada se dne 12. listopadu 2004 rozhodla v souladu s článkem 251 Smlouvy o založení Evropského společenství konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ohledně věci výše uvedené.

Specializovaná sekce „Jednotný trh, výroba a spotřeba“, která odpovídala za přípravu podkladů pro Výbor na uvedené téma, přijala své stanovisko dne 20. dubna 2005. Zpravodajem byl pan BRAGHIN.

Evropský hospodářský a sociální výbor přijal dne 11. května 2005 na svém 417. plenárním zasedání jednohlasně následující stanovisko:

1.   Shrnutí názorů Výboru

1.1

EHSV považuje péči o pediatrickou populaci za prioritu, a to vzhledem k její zranitelnosti podmíněné specifickými fyziologickými, psychologickými a vývojovými charakteristikami. Proto se domnívá, že rozhodnutí požádat o provádění pediatrických studií nebo o pokračování v nich musí být založeno na jasně formulovaných potřebách odůvodněných výzkumnými záměry. Zároveň musí být zaručeno respektování etickým podmínek vlastního pozorování.

1.2

EHSV souhlasí s možností založit v rámci EMEA (European Medicines Agency) pediatrický výbor a považuje tento za nástroj vhodný k zaručení kvalitního výzkumu založeného na vědeckých a etických principech. Navrhuje, aby byly výboru v širší míře přiřazeny specifické pravomoci na poli pediatrie, a to jak v oblasti vývoje, tak při používání pediatrických léků a aby byl zvýšen počet odborníků jmenovaných do výboru Komisí.

1.3

EHSV považuje za vhodné rozšířit zodpovědnosti pediatrického výboru již nyní. Navrhuje především, aby byla posílena role výboru v oblasti evropské sítě výzkumných pracovníků a center na pozorování pediatrické populace a aby mu bylo svěřeno vědecké zaměření programu pediatrických studií MICE (Medicines Investigation for the Children in Europe), které se Komise zavázala navrhnout v příslušné iniciativě.

1.4

EHSV souhlasí s navrženými registračními postupy a podporuje především novou proceduru PUMA (Paediatric Use Marketing Authorisation, Registrace pro pediatrické použití), určenou pro léky, které jsou již na trhu. Navrhuje, mimo jiné, vytvoření jediného zkráceného centralizovaného postupu, pokud toto bude podpořeno bezpečnostními daty, a to především těmi shromážděnými prostřednictvím periodických bezpečnostních zpráv. Kromě toho navrhuje specifikovat, aby se v případech, kdy jsou u specifické podskupiny pediatrické populace splněny podmínky pro zapojení postupu určeného pro léčivé přípravky pro vzácná onemocnění, mohl držitel registrace podle svého výběru rozhodnout pro jeden ze dvou uvedených postupů.

1.5

Vzhledem k času a k prostředkům vynaloženým na pediatrická studia, jakož i s nimi souvisejícím citlivým otázkám etiky a harmonie spojeným s pacienty v pediatrickém věku, EHSV souhlasí s možností vytvoření systému odměn a pobídek, jak je uvedeno v návrhu, ale doporučuje posílit je v některých specifických případech.

1.6

EHSV podporuje záměr poskytovat lékařům a dalším zdravotnickým pracovníkům obsáhlejší a obecnější informace o lécích a o pediatrických pozorováních, a to i s širším využitím databáze EudraCT (1). Kromě toho navrhuje rozsáhlejší komunikační strategii, která bude vhodná k podpoře bezpečného a účinného použití léčivých přípravků u dětí.

1.7

EHSV se domnívá, že je důležité provést podrobnou analýzu epidemiologické situace u dětí, léčebných metod a současných nedostatků v přísunu léků pro pediatrii, jakož i fenoménu předpisů na léky pro pediatrické použití mimo registrované indikace.

1.8

EHSV následně doporučuje, aby se Komise aktivně podílela na vytvoření sítě mezi odpovědnými orgány a specializovanými výzkumnými centry, za účelem prohloubení znalostí o mechanismu poptávky po lécích a o lepších léčebných postupech.

1.9

Konečně, EHSV doufá, že bude následně posílena spolupráce s WHO a dialog s příslušnými mezinárodními organizacemi, aby se urychlilo schvalování léků pro pediatrické použití tím, že se vyloučí duplicita a nebudou se zbytečně opakovat klinické studie.

2.   Úvod

2.1

Pediatrická populace je zranitelnou skupinou, která se od dospělé populace liší specifickými vývojovými, fyziologickými a psychologickými charakteristikami, a proto je výzkum léčiv s ohledem na věk a vývoj zvláště důležitý. Odhaduje se, že více než 50 % léčivých přípravků používaných k léčbě dětí v Evropě nebylo ani vyzkoušeno ani registrováno pro pediatrické použití a tento nedostatek zkoušek a registrací léčivých přípravků muže mít na zdraví a tím i kvalitu života dětí v Evropě nepříznivý vliv.

2.2

Ačkoliv mohou existovat obavy týkající se provádění klinických hodnocení u pediatrické populace, musí být tyto obavy v rovnováze s etickými otázkami týkajícími se podávání léčivých přípravků populaci, na které nebyly zkoušeny a jejichž účinky, ať již pozitivní nebo negativní, nejsou proto známy. Ostatně směrnice společenství týkající se provádění klinických hodnocení (2) určuje zvláštní požadavky na ochranu dětí, které se účastní klinických hodnocení v EU.

2.3

Cíle návrhu nařízení:

zvýšit rozvoj léčivých přípravků pro pediatrické použití

zaručit, aby léčivé přípravky využívané u pediatrické populace byly předmětem vysoce kvalitního výzkumu

zaručit, aby léčivé přípravky používané pro pediatrickou populaci byly registrované specificky pro pediatrické použití

zlepšit dostupnost informací o použití léčivých přípravků u dětí

dosáhnout těchto cílů, aniž by byly děti podrobeny nepotřebným klinickým hodnocením a za plného respektování opatření směrnice EU o klinickém hodnocení.

2.4

Návrh obsahuje řadu opatření na dosažení těchto cílů, z nichž nejdůležitější jsou:

2.4.1

Založení pediatrického výboru v rámci EMEA. Tento výbor by měl být zodpovědný za posuzování a schvalování plánů pediatrického výzkumu a s tím souvisejících žádostí o povolení výjimek a odkladů. Měl by mít rovněž zodpovědnost za posouzení shody spisů se schválenými plány pediatrického výzkumu a existujícími předpisy Společenství, za přijetí soupisu léčebných nároků pediatrické populace a za rozsáhlejší informovanost ohledně bezpečného a účinného používání léčebných přípravků v různých pediatrických obdobích, také za účelem vyloučení duplicity a realizace nepotřebných studií.

2.4.2

Studia pediatrické populace budou založena na plánu pediatrického výzkumu, který schválí pediatrický výbor, a budou dodržovat dva základní principy: budou se realizovat pouze pokud budou mít potenciální přínos pro léčbu za současného vyloučení duplicity a nezapříčiní zpoždění v registraci léčivých přípravků pro ostatní věkové skupiny.

2.4.3

Pokud pediatrický výbor neudělí výjimku nebo odklad, budou muset být všechny studie realizované v souladu s dokončeným a schváleným plánem pediatrického výzkumu předloženy při žádosti o registraci nových účinných látek nebo při žádosti o další indikace, nové lékové formy či způsoby podávání již registrovaných léčiv.

2.4.4

Pro vytvoření nástroje pro poskytování pobídek pro léčivé přípravky nechráněné patentem se navrhuje nový typ registrace, tzv. registrace pro pediatrické použití (PUMA). Ta bude využívat stávajících registračních postupů, ale je určena specificky pro léčivé přípravky vyvíjené výhradně pro pediatrické použití.

2.4.5

Aby se zvýšila dostupnost léčivých přípravků pro děti v rámci Společenství (navrhované požadavky jsou spojeny s odměnami uplatnitelnými v celém Společenství) a aby se zamezilo deformaci volného trhu ve Společenství, navrhuje se, aby žádost o registraci obsahující alespoň jednu pediatrickou indikaci na základě výsledků schváleného plánu pediatrického výzkumu byla způsobilá pro centralizovaný postup Společenství.

2.4.6

U nových léčivých přípravků a přípravků chráněných patentem nebo dodatkovým ochranným osvědčením bude za předpokladu, že jsou splněna všechna opatření obsažená ve schváleném plánu pediatrického výzkumu, že je přípravek registrován ve všech členských státech a že jsou příslušné informace o výsledcích studií obsaženy v informacích o přípravku, uděleno šestiměsíční prodloužení doby platnosti dodatkového ochranného osvědčení.

2.4.7

Podobné pobídky jsou navrženy pro léčivé přípravky pro vzácná onemocnění. Ty, pokud vyhoví předpisům pro pediatrické použití, získají k obvykle stanoveným 10 letům výhradního práva na trhu dva roky navíc.

2.4.8

Léky, které jsou již na trhu, budou mít prospěch z ochrany dat související s novým typem registrace PUMA.

2.5

Směrnice o klinických hodnoceních zřizuje evropskou databázi klinických hodnocení (EudraCT). Navrhuje se, aby tato databáze sloužila jako výchozí zdroj informací o všech probíhajících nebo ukončených pediatrických studiích jak ve Společenství, tak ve třetích zemích.

2.6

Komise má v úmyslu posoudit možnost vytvoření programu pediatrických studií nazvaného Výzkum léčivých přípravků pro děti Evropy (Medicines Investigation for the Children of Europe – MICE), přičemž zohlední stávající programy Společenství.

2.7

Rovněž se navrhuje vytvoření sítě na úrovni Společenství, která spojí národní sítě a střediska klinických hodnocení za účelem vybudování nezbytných kompetencí na evropské úrovni, usnadnění realizace studií, zlepšení spolupráce a vyloučení duplicity studií.

2.8

Návrh vychází z článku 95 Smlouvy o založení ES. Článek 95, kterým se předpisuje postup spolurozhodování popsaný v článku 251, je právním základem pro dosažení cílů stanovených v článku 14 Smlouvy, mezi které patří volný pohyb zboží (čl. 14 odst. 2), v tomto případě humánních léčivých přípravků.

3.   Obecné poznámky

3.1   Ochrana zdraví a klinická hodnocení v pediatrickém věku

3.1.1

EHSV považuje péči o pediatrickou populaci za prioritu, a to vzhledem k její zranitelnosti podmíněné specifickými fyziologickými, psychologickými a vývojovými charakteristikami. Aby mohlo být dosaženo takového základního cíle v oblasti léků v pediatrii, je třeba dodržovat několik podmínek:

klinická studia u dětí se mohou provádět pouze pokud jsou nutná, je třeba se vyhnout zbytečné duplicitě

klinická hodnocení musí být patřičně kontrolována a monitorována a prováděna v souladu s etickou zásadou na maximální ochranu pediatrického pacienta

patřičné informační a komunikační metody musí zajistit hlubší poznání léčebných přístupů vhodných pro tuto populační skupinu

mechanismy aktivní farmakovigilance musí umožnit neustálou a vědecky podloženou aktualizaci léčebných postupů v pediatrii

3.1.2

EHSV se tudíž domnívá, že rozhodnutí požádat o provádění pediatrických studií nebo o pokračování v nich musí být založeno na jasně formulovaných potřebách odůvodněných výzkumnými záměry. Proto by se mělo ověřit, zda:

momentálně dostupné informace o farmaceutickém výrobku skutečně postačují k zajištění bezpečného a účinného použití u dětí (3)

je potenciální rozsah použití u pediatrické populace (současný nebo předvídaný) významný (4)

lék zjevně přinese prospěch

dodatečné vědecké a lékařské znalosti získané v průběhu používání již prodávaného léku ukazují, že tento lék bude mít významný přínos pro použití v pediatrii.

3.1.3

Na základě uvedených úvah považuje EHSV za vhodné, aby etické normy a specifické předpisy na ochranu nezletilých, které jsou obsaženy v nařízení týkajícího se klinických hodnocení a uplatňování správných klinických postupů (5), byly zmíněny také ve vlastním textu návrhu nařízení (a ne pouze v bodech odůvodnění). Obecná kritéria, kterými se bude muset pediatrický výbor řídit při schvalování plánu pediatrického výzkumu, by měla brát v úvahu doporučení příslušné Mezinárodní konference o harmonizaci (6) a být v souladu se směrnicí 2001/20/ES o klinickém hodnocení, aby bylo zajištěno dodržování etických podmínek vlastního pozorování.

3.1.4

EHSV proto požaduje, aby středem pozornosti návrhu byl opravdu pediatrický pacient a jeho zdravotní potřeby a aby se z tohoto hlediska přistupovalo k problematice lékařského přístupu a tedy i informací o klinických a léčebných metodách, které musí mít k dispozici lékaři a v rámci svých kompetencí také další zdravotničtí pracovníci, aby mohli ošetřit každého pacienta, který potřebuje jejich péči.

3.2   Nedostatek základních informací pro používání léků

3.2.1

EHSV považuje analýzu současné situace, příčin a rizik za nedostačující. EIA (Extended Impact Assessment) se touto analýzou zabývá pouze na několika stranách a ve vztahu k návrhu nařízení není zmíněna vůbec.

3.2.1.1

Bylo by vhodné předem provést analýzu epidemiologické situace u dětí a nedostatků v současném „léčebném arsenálu“ a následně naznačit vhodné směry výzkumu tím, že se vymezí priority výzkumu, které budou finančně podporovány Společenstvím. Taková analýza by umožnila mimo jiné i zhodnocení dosavadní práce CHMP Paediatric Expert Group, která připravila seznam 65 nepatentovaných účinných látek, které by měly být prioritní pro výzkum a vývoj v oblasti pediatrie, a podporu a urychlení probíhajících prací na uskutečnění zmíněného programu pediatrických studií MICE.

3.2.1.2

Zatímco existence dostatečně velkého trhu pro léky na nemoci s velkým výskytem v pediatrickém věku a následně i pravděpodobný návrat investic motivují farmaceutický průmysl k vývoji nových pediatrických léčivých přípravků nebo nových složení vhodnějších pro pediatrickou populaci, náklady na vývoj léků na vzácná onemocnění nebo pro specifické věkové podskupiny jsou vzhledem k návratu investic příliš vysoké a farmaceutický průmysl (především malé a střední podniky) je nemůže pokrýt bez dostatečných pobídek nebo financování výzkumu. Zvláště pro vzácná onemocnění u specifických věkových podskupin je nezbytné vyčlenit vedlejší prostředky na kompenzaci zvýšených investic do lidských zdrojů, času a peněz, které vývoj v oblasti pediatrie vyžaduje.

3.2.2

Bylo by taktéž vhodné přikročit k důkladnější analýze fenoménu předpisování léků pro pediatrické použití mimo registrované indikace (takzvané off-label předpisování). To znamená snažit se jednak určit skutečný rozsah fenoménu, ale také jeho následky ve smyslu konkrétních poškození spojených s nevhodným používáním léků. Hlubší poznání této skutečnosti by umožnilo schválit důkladnější analýzu možných nápravných prostředků a systémů pobídek.

3.2.2.1

EHSV si uvědomuje, že náležité informace nejsou jednotné, protože byly v jednotlivých členských státech shromážděny různými institucemi, za různých okolností a neúplným a odlišným způsobem, a proto jsou možnosti jejich srovnávání a následného vyvozování vědecky podložených všeobecných tvrzení pochybné. Určitá studie týkající se předpisování a používání léků by i přes výše zmíněná omezení poskytla předběžný, i když jen schematický přehled o zjevných odlišnostech v rozsahu a vývoji skupin léčiv a používaných účinných látek, někdy i bez vědecky podloženého léčebného oprávnění.

3.2.2.2

Dalším nedostatkem je neexistence analýzy rozdílů v lékařské praxi mezi jednotlivými členskými státy, kterou by bylo vhodné provést na základě shromážděných dat o skupinách léků předepsaných na různá onemocnění. EHSV považuje provedení takové analýzy nejen za naléhavé, ale také za užitečné pro zaručení nejdůležitějšího zájmu, kterým je zdraví občanů. EHSV si uvědomuje, že odborná příprava profesionálů, způsoby lékařské pomoci a poskytování léčby a léků je v kompetenci jednotlivých členských států, a proto doufá, že se také pro používání léků co nejdříve zavede „způsob otevřené koordinace“. Dále doufá, že ve prospěch zdraví občanů by v rozumné době mohla být s aktivním přispěním asociací lékařů a pacientů vypracována podrobná a ucelená řada pokynů k nejlepším lékařským postupům v různých oblastech léčby a u různých skupin pacientů včetně pediatrické populace.

3.2.3

Současně měla být provedena analýza výsledků monitorovacího procesu a farmakovigilance, což je oblast, ve které jsou evropské právní normy v předstihu. Síť na farmakovigilanci již měla stanovit přítomnost či nepřítomnost nevhodného použití a nepřímo tak i nedostatků v léčbě, pro které by již orgány Společenství ve spolupráci s odpovědnými národními orgány bývaly mohly formulovat vhodnou informační politiku.

3.2.4

Vzhledem k rozsahu fenoménu předpisů off-label je třeba položit si otázku, zda je přístup založený na registračních postupech (tak jak je uvedený ve zvažovaném návrhu) postačující. EHSV je toho názoru, že by bývalo vhodné současně navrhnout činnosti na podporu správného používání pediatrických léků, a to jak lékaři a zdravotnickými pracovníky, tak rodiči, kteří v pochopitelné snaze eliminovat projevy nemoci a trápení dětí s ní spojené často nutí lékaře k předčasnému předepsání léků, které ne vždy odpovídají skutečným potřebám malého pacienta.

3.2.5

V úvahu nebyl vzat ani fakt, že je důležité, aby lékárník usměrňoval rozhodnutí na nákup léků a doporučoval jejich správné použití. Aktivní politika vzdělávání na jedné straně a přísná farmakovigilance na straně druhé by měly najít podporu ze strany této skupiny zdravotnických pracovníků.

3.2.6

Bylo by vhodné prohloubit analýzu dostupných dat o bezpečném používání, zvláště těch týkajících se farmakovigilance, aby bylo možno zhodnotit, zda odlišné normativní přístupy v jednotlivých členských státech EU a odlišnosti v klasifikaci léků mají různé důsledky co se týče nevhodného používání a nepříznivých reakcí.

3.2.7

EHSV si je vědom, že tyto záležitosti nespadají do prvořadého cíle zvažovaného návrhu, ale doporučuje, aby se Komise aktivně podílela na vytvoření sítě mezi odpovědnými orgány a specializovanými výzkumnými centry, za účelem lepšího poznání mechanismů, které ovlivňují poptávku po lécích a jejich racionální použití, lepší léčebné postupy a další podobné záležitosti. Komise tímto způsobem přispěje k harmonizaci vnitřního trhu také v oblasti farmacie.

3.3   Pediatrický výbor a klinická hodnocení

3.3.1

EHSV souhlasí s možností založit v rámci EMEA pediatrický výbor. Úkoly plánované pro tento výbor jsou velmi rozličné. Sahají od hodnocení obsahu a okolností jakéhokoliv plánu pediatrického výzkumu až po předběžné hodnocení potenciálních přínosů pro léčbu pediatrické populace, od vědecké podpory při vytváření těchto plánů po prověřování souladu se správnými klinickými metodami prováděných studií, od soupisu léčebných postupů po podporu a poradenství při vytváření evropské sítě výzkumných pracovníků a center se specifickými kompetencemi na provádění studií u pediatrické populace. Ke všem těmto úkolům se ještě připojuje zodpovědnost za vyloučení duplicity studií.

3.3.2

Vzhledem k širokému spektru zodpovědností, které bude pediatrický výbor mít, považuje EHSV za nepostačující pravomoci mu přidělované v čl. 4.1, zvláště ty, které se týkají metodologie předklinického a klinického vývoje (především odborníků ve farmakologii a toxikologii, farmakokinetice, biometrii a biostatistice), specialistů (včetně neonatologů) v pediatrických oblastech souvisejících s nejdůležitějšími indikačními skupinami a odborníků ve farmakoepidemiologii. Navrhuje rovněž, aby byl zvýšen počet odborníků jmenovaných do výboru Komisí a aby mezi nimi byli představitelé dětských léčebných zařízení.

3.3.3

EHSV bere na vědomí definici pediatrické populace jako „populace ve věku od 0 do 18 let“ (čl.2) a uvědomuje si, že k jednoznačné definici se nedospělo ani v rámci ICH. Přesto doufá, že při určování směrů studií specifických pro každou podskupinu pediatrický výbor vyloučí z nepotřebných zkoušek populaci, která díky své tělesné konstituci a věku není ohrožena.

3.3.4

EHSV považuje za správný princip, kdy jsou plány pediatrického výzkumu předkládány v průběhu vývoje nového léku, a pokládá za pozitivní možnost neustálého dialogu mezi navrhovatelem a pediatrickým výborem. Je však znepokojen požadavkem předkládat plány „až na výjimky nejpozději při ukončení farmakokinetických studií“ (čl.17, odst.1). V této fázi ještě nebyla provedena studia o bezpečnosti molekuly u populace dospělých pacientů a tudíž není ještě jasně stanoven bezpečnostní profil. Vzhledem k tomu není ještě možné sestavit úplný a podrobný plán pediatrického výzkumu (obzvláště pro různé podskupiny pediatrické populace). Existuje totiž nebezpečí zahájení nepotřebných studií nebo opakování studií s dávkami odlišnými od původně předvídaných.

3.3.5

EHSV se mimo jiné obává, že takový požadavek by mohl znamenat zpoždění ve vývoji nových léků pro dospělou populaci, kdežto v pokročilejší fázi vývoje by bylo možné lépe určit ohrožené skupiny (včetně dětí), zaměřit výzkumné snahy na důležité chybějící informace a navrhnout cílenější plány aktivní farmakovigilance.

3.3.6

EHSV vyjadřuje své znepokojení nad návrhem, podle kterého „jakékoli studie ukončené před přijetím tohoto návrhu právního předpisu nebudou způsobilé pro navrhované odměny a pobídky Společenství. Tyto studie však budou brány v úvahu v souvislosti s požadavky obsaženými v návrhu a společnosti budou mít povinnost předložit je zodpovědným orgánům po přijetí tohoto návrhu.“ (7) S takovým prohlášením je spojeno riziko zpomalení nebo omezení probíhajících nebo společnostmi plánovaných studií do té doby, než nařízení získá konečnou podobu a vejde v platnost v celé EU.

3.4   Systémy pobídek

3.4.1

EHSV souhlasí s potřebou najít vhodné způsoby pobídek, aby klinické studie byly prováděny podle nejlepších postupů a v souladu s etickými pravidly a aby „léčebný arsenál“ pediatrů, institutů klinického výzkumu a pediatrických nemocničních oddělení byl co nejdříve obohacen o bezpečné, účinné a kvalitní léky určené a vyvinuté pro pediatrickou populaci, ve smyslu ustanovení obsažených v rozhodnutí Rady ze 14. prosince 2000 a také s přihlédnutím ke zkušenostem nabytým v USA díky zde zavedenému právnímu předpisu (8)

3.4.2

Potřeba času a prostředků nutných pro pediatrická studia, jakož i s nimi související citlivé otázky etiky a harmonie spojené s pacienty v pediatrickém věku vysvětlují, proč samotné tržní síly nepřinesly vývoj léků, které by mohly být plně označeny jako „pediatrické“. EHSV si uvědomuje tuto situaci a proto si myslí, že pobídky a odměny navržené pro různé situace nejsou vždy dostatečné.

3.4.2.1

Zdá se, že především šestiměsíční prodloužení dodatkového ochranného opatření nepředstavuje dostatečný přínos ke kompenzaci vyšších nákladů (a také rizika zpoždění při vyplnění spisu a při registraci), které pro nový produkt mohou pediatrická studia znamenat. Pravdou však je, že se správně počítá s možností výjimky a odkladu. Nicméně vzhledem k tomu, že se pediatrický výzkum stává povinným, jeví jako obzvláště nákladný a časově náročný.

3.4.2.2

EHSV se dívá s obavami na probíhající proces koncentrace snah na výzkum a vývoj účinných látek s širokými tržními možnostmi, které pohlcují rostoucí část investic do výzkumu a vývoje, zatímco látky potenciálně určené pro omezené segmenty nebo mezery na trhu se dostávají do pozadí. Pokud by byl tento mechanismus použit pro nové pediatrické léky, nebylo by možné dosáhnout cíle na získání skutečně inovačního pediatrického „léčebného arsenálu“ dostatečně velkých rozměrů v rozumném časovém horizontu. EHSV doufá, že takové riziko bude pozorně monitorováno a specificky analyzováno v rámci předpokládané obecné zprávy o zkušenostech získaných při provádění nařízení.

3.4.3

Nová procedura PUMA uvedená v Hlavě III Kapitole 2, která je určena pro léky, které jsou již na trhu a nejsou chráněny patentem nebo dodatkovým ochranným opatřením představuje důležitou a opodstatněnou inovaci v registračních postupech pro pediatrické použití. Možnost řídit se centralizovanou procedurou představuje skutečnou příležitost, přestože počáteční registrace léku pro dospělé byla získána prostřednictvím národní procedury.

3.4.4

Ocenitelné jsou také počátky flexibility procedur, především možnost odkázat na existující data obsažená v dokumentaci o již registrovaném léku (Čl.31 odst.4) a použít již známou značku, v exponentu prostě doplněnou o písmeno „P“ (Čl.31 odst.5). Pro tento případ EHSV navrhuje, aby na obalu byla uvedena také léková forma a dávkování, pokud byly přizpůsobeny, což je pravděpodobné, pro pediatrické použití.

3.4.5

EHSV nicméně upozorňuje, že naproti této flexibilitě existuje také určitá strnulost, která může být překážkou pediatrického výzkumu. Tou je především povinnost získání registraci ve všech členských státech, aby mohlo být využito navrhované šestiměsíční prodloužení dodatkového ochranného osvědčení. Výbor považuje toto opatření za přehnané, obzvláště v rozšířené EU. Mohou ho využít pouze velké nadnárodní společnosti pro farmaceutické výrobky se zaručeným úspěchem.

3.4.6

Určité rozpaky vzbuzuje také tvrzení, že všechna data o vývoji by měla být zveřejněna, protože v podstatě upravuje platné právní předpisy o informacích a datech v registrační dokumentaci. Zdá se, že také toto ustanovení bude znamenat omezení v zahájení výzkumu lékových forem a dávkování vhodného pro pediatrické použití u těch léků, které jsou již na trhu a dobře zavedené.

3.5   Informace o používání léčivých přípravků v pediatrii

3.5.1

Jedním z cílů tohoto návrhu je zkvalitnění dostupných informací o používání léčivých přípravků v pediatrii. EHSV souhlasí s tvrzením, že zlepšením dostupnosti informací lze zvýšit bezpečné a účinné používání léčivých přípravků u dětí a tudíž zlepšit úroveň veřejného zdraví, a že dostupnost těchto informací může přispět k vyloučení duplicity a zbytečného provádění studií u dětí.

3.5.2

EHSV následně souhlasí s návrhem využít evropskou databázi klinických hodnocení (EudraCT), která byla zřízena směrnicí o klinických hodnoceních, jako výchozí zdroj informací o všech probíhajících nebo ukončených pediatrických studiích jak ve Společenství, tak ve třetích zemích.

3.5.2.1

Způsoby využití této databáze se však nezdají být dostatečně stanoveny. Není jasné, kdo k ní bude mít přístup, které informace budou veřejně dostupné a které naopak budou důvěrné v zájmu ochrany soukromí občanů a citlivých nebo důvěrných průmyslových informací.

3.5.2.2

Stejně tak se nezdá být jasně stanovena hranice mezi informacemi dostupnými v odborném popisu (určenými pro pracovníky ve zdravotnictví) a informacemi poskytnutými široké veřejnosti na příbalovém letáku. Pro tento segment trhu s pediatrickými léky je pochopitelnost a jasnost příbalového letáku obzvláště důležitá, aby se zamezilo chování potenciálně škodícímu pediatrickému pacientovi.

3.5.3

Hlava 6 „Komunikace a koordinace“ vytyčuje řadu činností a povinností (členské státy musí například shromáždit dostupná data týkající se všech stávajících použití léčivých prostředků u pediatrické populace a poskytnout je do dvou let od vstupu nařízení v platnost – čl.41), ale nezabývá se nejdůležitějším tématem, kterým je poznání správného použití léků u pediatrické populace a následná opatření stran zdravotnického personálu a populace všeobecně.

4.   Závěrečné poznámky

4.1

EHSV zdůrazňuje, že v základě souhlasí s daným návrhem nařízení, ale klade si otázku, zda právní základ, na kterém je nařízení založeno, a to především čl.95 Smlouvy o ES na realizaci cílů stanovených v čl.14 odst.2 (volný pohyb zboží), představuje ten nejvhodnější základ ve sféře implementace, která má značný dopad na veřejné zdraví. I když je pravda, že všechna legislativní opatření přijatá pro farmaceutický průmysl jsou založena na výše uvedeném článku, je třeba zvážit fakt, že základním cílem zvažovaného případu je zdraví a ochrana pediatrické populace.

4.2

EHSV doufá, že Komise co nejdříve přistoupí k dalšímu návrhu, který se bude týkat spíše nabídky než poptávky po lécích. Cílem je vytvořit operační nástroj, který umožní a podpoří shromažďování a šíření informací o dostupnosti a použití léků, vytvoření databází o epidemiologických aspektech a předepsaných způsobech použití a stanovení definice guidelines s využitím širšího zapojení zdravotnického personálu a asociací pacientů. Současně je třeba podporovat uplatňování „metody otevřené spolupráce“ také v tomto odvětví.

4.3

Proces komunikace a koordinace se tak, jak je uveden v hlavě 6, jeví jako poněkud omezující. EHSV doufá, že bude připravena a uskutečněna širší komunikační strategie, jejímž výsledkem bude racionálnější používání léků v pediatrii, a že lékařům a dalším zdravotnickým pracovníkům budou za tímto účelem poskytnuty všechny potřebné informační nástroje. V této souvislosti bude třeba znovu zvážit zda a jakých podmínek budou zpřístupněny také pro výzkumné pracovníky a lékaře informace týkající se klinických studií, které jsou v Evropské databázi klinických hodnocení (EudraCT).

4.4

EHSV si váží návrhu na zřízení programu pediatrických studií MICE (Medicines Investigation for the Children in Europe), určeného k financování výzkumu na pediatrické použití nepatentovaných léků prováděného skupinami, společnostmi a sítěmi dětských nemocnic nebo pozorování či skupinových studií v poregistrační fázi. EHSV by však býval upřednostnil určení orientačních směrů a přesnější definice role pediatrického výboru v tomto programu. To by omezilo riziko dlouhých diskusí o tom, kdo by měl stanovit oblasti léčby, ve kterých je prioritou získání informací ohledně použití v pediatrii, a také o hodnocení prioritních potřeb a specifických studií, které by měly být provedeny vzhledem k výrazným odlišnostem mezi léčebnými postupy v jednotlivých členských státech.

4.5

EHSV proto navrhuje, aby tyto úkoly byly v čl.7 nařízení přiděleny pediatrickému výboru, aby tak byla urychlena jejich implementace a zaručena lepší koordinace se všemi základními aktivitami samotného pediatrického výboru.

4.6

EHSV současně doufá, že při vytváření a uskutečňování evropské sítě výzkumných pracovníků a center se specifickými kompetencemi v oblasti provádění studií u pediatrické populace, jak je uvedeno v čl.43, nebude mít pediatrický výbor pouze úkol „podporovat agenturu a poskytovat jí poradenství“, ale že bude sehrávat aktivní roli, která bude podporována fórem odborníků ze všech členských zemí a to jak z akademické obce tak z různých pediatrických specializací. Pokud mají být stanoveny specifické protokoly o studiu, výbor navíc navrhuje zapojit také výzkumné pracovníky ze společností zapojených do protokolu se svými výrobky, protože jsou největšími zdroji informací o charakteristikách daných produktů.

4.7

Fakt, že základním úkolem pediatrického výboru, na který se soustředí celý návrh, je schválení plánů pediatrického výzkumu, budí obavy, že převládne logika vymezení pediatrických klinických studií nad dosažením výše uvedených cílů a to i těch s etickou hodnotou, jako je vyloučení duplicity nebo provádění prakticky nepotřebných pediatrických studií.

4.8

EHSV navrhuje, aby mezi úkoly pediatrického výboru byl výslovně uveden požadavek na přistoupení jak k analýze informací dostupných v databázi EudraCT, tak k přesnému hodnocení periodické bezpečnostní zprávy (plánované nejnovějšími normativními úpravami). V této zprávě jsou totiž zahrnuta epidemiologická data, výzkum předpisů a výsledky publikovaných studií a proto je možné, aby se snížil rozsah a doba trvání nových klinických studií, pokud nebudou v některých případech přímo označeny za nadbytečné.

4.9

Na procedurální úrovni by se mělo předpokládat, že pokud zmíněná dokumentace umožní u existujících léků vyhodnotit bezpečnostní data týkající se složení nebo dávkování pro pediatrickou populaci (a získaná prostřednictvím farmakovigilance, informačních zpráv a periodické bezpečnostní zprávy), bude možné využít nejen proceduru PUMA, která se jeví jako dlouhá a nákladná, ale spíše zkrácený a zjednodušený centralizovaný postup, který povede ke vhodným úpravám technického popisu a příbalového letáku (9).

4.10

EHSV považuje za nezbytné, aby na procedurální úrovni bylo také upřesněno, že v případech, kdy jsou splněny podmínky pro zapojení postupu určeného pro léčivé přípravky pro vzácná onemocnění u specifické podskupiny pediatrické populace, mohl držitel registrace podle svého výběru rozhodnout pro jeden ze dvou uvedených postupů.

4.11

EHSV zdůrazňuje, že je vhodné, aby výsledky proběhlých výzkumů a úpravy schválených příbalových letáků byly publikovány, a aby informace o pediatrickém použití byly přiloženy ke všem nepatentovaným lékům se stejným účinkem.

4.12

EU již představuje referenční řídící orgán pro registraci léků v rozvíjejících se zemích a WHO na ni odkazuje při hodnocení léků s možností registrace v těchto zemích. Je pravděpodobné, že rychlé zavedení uvedeného nařízení v EU bude mít pozitivní dopad na pediatrickou léčbu také v méně rozvinutých zemích. EHSV doufá, že bude ještě více posílena pozitivní spolupráce s WHO a že Komise bude zapojena do systematického dialogu se všemi mezinárodními organizacemi, aby se urychlilo schvalování nových látek nebo indikací, dávkování a složení pro pediatrické použití za současného vyloučení duplicity a zbytečného opakovaní klinických studií.

V Bruselu dne 11. května 2005.

Předsedkyně

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Anne-Marie SIGMUND


(1)  Evropská databáze klinických hodnocení (European Clinical Trials Database).

(2)  Úř. věstník L 121 z 1.5.2001.

(3)  V USA může FDA požádat o provedení zkoušek pro pediatrické použití, pokud léky dostupné na trhu mají „inadequate labelling“ (nepostačující označení), které by mohlo vystavit pacienty závažnému nebezpečí.

(4)  V USA definuje FDA jako „podstatné“ množství 50 tis. dětských pacientů, což představuje práh, při jehož překročení může FDA požádat společnost o provedení pediatrických klinických hodnocení.

(5)  Úř. věstník L 121 z 1.5.2001.

(6)  Zde se odkazuje především na obecné zásady E11 Mezinárodní konference o harmonizaci (ICH), ve kterých je uvedeno: „The ethical imperative to obtain knowledge of the effects of medicinal products in paediatric patients has to be balanced against the ethical imperative to protect each paediatric patient in clinical trials.“

(7)  Úvodní zpráva Informace o používání léčivých přípravků v pediatrii, str. 8.

(8)  Best Pharmaceuticals for Children Act (Zákon o nejlepších lécích pro děti) z 1. dubna 2002, Public Law č. 107-109.

(9)  Podobný zjednodušený mechanismus byl zaveden v USA a 33 produktů tak již zahrnuje pediatrické informace v příbalovém letáku v důsledku poregistračních klinických studií (v USA neexistuje nástroj typu periodické bezpečnostní zprávy, a proto tyto studie byly nezbytné). Dalších 53 produktů získalo výhradní právo na pediatrické použití na základě úplného plánu klinického výzkumu.


27.10.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 267/9


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu „Průmyslová změna v odvětví strojírenství“

(2005/C 267/02)

Dne 1. července 2004 se Evropský hospodářský a sociální výbor rozhodl, v souladu s článkem 29 odst. 2 Jednacího řádu, vypracovat stanovisko k tématu „Průmyslová změna v odvětví strojírenství“.

Poradní komise pro průmyslové změny, která byla pověřena prací Výboru k tomuto tématu, přijala své stanovisko dne 27. dubna 2005. Zpravodajem byl pan van Iersel a spoluzpravodajem byl pan Castañeda.

Na svém 417. plenárním zasedání, které se konalo dne 11. a 12. května 2005 (schůze dne 11. května), Evropský hospodářský a sociální výbor přijal následující stanovisko 211 hlasy pro, žádný z členů nebyl proti a 4 členové se zdrželi hlasování.

Exekutivní shrnutí

Strojírenství je odvětvím samo pro sebe, ale jako dodavatel výrobních statků a společných technologií, které využívají různá průmyslová odvětví, obohacuje také ostatní průmyslová odvětví, a tak ovlivňuje mnohem větší počet průmyslových odvětví v Evropě. Jako takové je strojírenství klíčovým inovačním průmyslovým odvětvím, a všechny evropské průmyslové politiky jej musí považovat za strategické odvětví. Odvětví přesně zapadá do konkrétního programu stanovených cílů na regionální, národní a evropské úrovni, jejichž cílem je implementace Lisabonské agendy. To vyžaduje jak horizontální politiky, tak politiky specifické pro jednotlivá odvětví, a rovněž přiměřenou kombinaci obou typů. Všechny tyto politiky musí tomuto odvětví pomoci, aby vynikalo nejen v Evropě, ale také na celém světě.

Existuje mnoho problémů, které se musí vyřešit v právě probíhajícím procesu konzultací a vytváření politik na úrovni EU (ohledně strojírenství) a které budou mít stimulující vliv na podobné procesy na národní a regionální úrovni v celé Evropě. Mezi konkrétní podmínky, které musí být na úrovni EU splněny, patří lepší zákonodárství, včetně regulatorního posuzování vlivů ještě před přijetím úpravy, a rovněž řádná implementace a vynucování stávajících právních předpisů EU; efektivní sledování trhu; zřízení technologických platforem, které by vytvořily propojení mezi výzkumnými centry, univerzitami a průmyslem; omezení rostoucích neshod mezi V&V financovaným z EU a potřebami tohoto odvětví průmyslu; politika hospodářské soutěže, která upřednostňuje vývoj a inovace v MSP; zlepšení přístupu na finanční trhy a obchodní politika, která zaručí svobodu přístupu k investicím na trzích třetích zemí. Důležité je také přizpůsobení dovedností současným standardům.

Dialog mezi Komisí a všemi zainteresovanými stranami na úrovni EU o důsledcích pro průmysl může vytvořit rámec, který bude prospěšný pro strojírenství v EU a který přispěje k podpoře a rozvoji silných regionálních seskupení. Tohle všechno vyžaduje aktivní nasazení evropských institucí, zejména Komise.

1.   Úvod

1.1

Evropská komise v současné době vytváří průmyslovou politiku „nového stylu“. Tato politika vychází ze tří pilířů: lepší právní úprava, specifický přístup k jednotlivým odvětvím a jednotný přístup na evropské úrovni. Přímo souvisí s Lisabonskou strategií a se současným přehodnocením příspěvku výrobního průmyslu evropské ekonomice.

1.2

Většina průmyslových odvětví toto oživení průmyslové politiky na úrovni EU příznivě vítá. EHSV zcela podporuje zásady politiky „nového stylu“ (1), jejíž úspěch bude především záviset na vhodné kombinaci akcí jak na horizontální, tak na úrovni sektoru, a to z následujících důvodů:

průmyslová odvětví se značně liší;

úroveň sektorů je v mnoha oblastech nejvhodnější pro setkávání zástupců průmyslu, včetně příslušných sociálních partnerů, vládních úředníků a politiků (Komise a vnitrostátní úřady), a dalších důležitých zainteresovaných stran, jako jsou odběratelé, vzdělávací a školící instituce, vědecké a technologické instituty a také banky.

1.3

Existuje obecná politická dohoda o tom, že Evropa musí splnit výzvy budoucnosti a stát se silným vůdcem v globalizovaném světě. Realizace Lisabonské agendy je dnes, více než kdy jindy, velmi důležitá. Evropa by proto neměla bojovat pouze se svými vlastními slabostmi (ve srovnání s jejími obchodními partnery), ale měla by také podporovat a rozvíjet své silné stránky. Odvětví strojírenských výrobků poskytuje základní technologické zdroje, protože disponuje technologiemi, které jsou přítomny nejen ve výrobcích, ale také v postupech odběratelů, což zahrnuje zbytek výrobního odvětví a základní veřejně prospěšné služby, jako je energie, voda, doprava a komunikace.

1.4

V souladu s oživením Lisabonské agendy a se současným zaměřením na růst a pracovní místa Komise správně zdůrazňuje ústřední roli výrobního průmyslu, a zejména MSP. Jakákoli evropská politika průmyslu by měla také považovat strojírenství za strategické odvětví, které v současnosti navíc prosperuje. Pozornost by se ve skutečnosti neměla soustředit pouze na odvětví, která čelí bezprostředním úkolům, ale měli bychom věnovat stejnou pozornost také úspěšným odvětvím.

1.4.1

Strojírenství není pouze odvětvím samo pro sebe, ale jako dodavatel výrobních statků a společných technologií, které využívají různá průmyslová odvětví, obohacuje také ostatní sektory, a tak ovlivňuje mnohem větší počet průmyslových odvětví v Evropě.

1.4.2

Odvětví strojírenství, jako poskytovatel tzv. umožňujících technologií všem dalším odvětvím ekonomiky, poskytuje základní průmyslovou infrastrukturu, která je oporou evropské ekonomiky.

1.4.3

Strojírenství je nadto jedním z hlavních exportních odvětví, které tvoří 15 % exportu vyrobeného zboží v EU.

1.5

Strojírenství těží z výhod vnitřního trhu, který poskytuje evropským výrobcům významnou domácí základnu. I když strojírenství potřebuje určitou úroveň koherentních mezinárodních standardů a evropskou právní úpravu, je velmi důležité udržet rovnováhu, a vyhnout se tak nadměrné regulaci, která by mohla bránit hospodářské soutěži. Současně je nutné zaměřit pozornost na implementaci a vynucování právních předpisů.

1.6

To vyžaduje jak horizontální politiky, tak politiky specifické pro jednotlivá odvětví, a rovněž přiměřenou kombinaci obou typů.

2.   Strategický význam

2.1

Odvětví strojírenství hraje z mnoha důvodů klíčovou roli v evropské ekonomice:

2.1.1

Strojírenství je strategický průmysl: je to odvětví s přidanou hodnotou a mnoha znalostmi, dodává dalším odvětvím ekonomiky stroje, systémy výroby, součásti a přidružené služby, a rovněž technologie a znalosti, které potřebují. Je také považováno za významný příspěvek k trvale udržitelnému rozvoji, protože může vyústit v efektivnější výrobu, a tak oddělit využívání zdrojů od hospodářského růstu. Strojírenství není homogenní, nýbrž velmi různorodé odvětví, pokrývající celou řadu pododvětví, včetně zvedací a manipulační techniky; obráběcích strojů; dřevařské techniky; firemní chladící a ventilační techniky; čerpadla a kompresory; důlní technika, zařízení kamenolomů a stavební technika; ložiska, pohony, poháněcí a hnací prvky; uzávěry a ventily, motory a turbíny; zemědělská a lesní technika; zařízení pro textilní, oděvnickou a kožedělnou výrobu; zařízení pro potravinářskou výrobu a výrobu nápojů a tabákových výrobků; zemědělské stroje; stroje na výrobu papíru a kartonu; průmyslové pece a topidla; hutnická zařízení, atd. Kromě toho existují společné technologie, jako například mechatronika, která spojuje mechanické a elektronické prvky.

2.1.2

Strojírenství neposkytuje pouze zařízení, nýbrž také znalosti a dovednosti pro zlepšování stávajících postupů a výrobků a pro vývoj nových výrobků ve všech pododvětvích strojírenství. Je to zejména důležité v kontextu hospodářského vývoje rozšířené Evropy a dalšího rozšiřování.

2.1.3

Evropské strojírenství stojí se svými 41 % celkové výroby v popředí světové produkce, Evropa je největším světovým výrobcem a vývozcem strojních zařízení (261 707 milionů EUR v roce 2002), včetně exportu celých továren. Bude velmi důležité zachovat si tuto vedoucí pozici, má-li se Evropa stát nejkonkurenceschopnější znalostní ekonomikou světa.

2.1.4

Strojírenství je hlavní průmyslové odvětví: není pouze jedním z největších průmyslových odvětví, jehož výroba činí 8 % z celkového objemu výroby, nýbrž také jedním z největších zaměstnavatelů, který se svými 140 000 společnostmi (z nichž má 21 600 společností více než 20 zaměstnanců) poskytuje vysoce kvalifikovaná pracovní místa asi 2,49 milionům lidí. Silný domácí evropský trh v odvětví strojírenství (2003: EU 15, 285 mld EUR; EU 25, 305 mld EUR) představuje 70 % výroby na vnitřním trhu a posiluje jak stránku konkurenceschopnosti odvětví, tak stabilitu zaměstnanosti v odvětví. Toto průmyslové odvětví je tudíž velmi důležité pro dosažení cílů Lisabonské strategie.

2.1.5

Strojírenství je klíčovým inovačním odvětvím: v Evropě je silné zejména v oblasti strojního zařízení na zakázku a vedlejších trhů, což je velmi důležité pro inovační výkonnost všech ostatních odvětví ekonomiky. Všechna průmyslová odvětví musí také z hlediska své výkonnosti poskytovat přidanou hodnotu, a získat tak konkurenční výhody, které vynahradí všechny nevýhody, kterým může Evropa čelit, například v oblasti mzdových nákladů. Strojírenství je hnacím kolem inovací a průkopnickým odvětvím, které používá a zapojuje inovace do svých vlastních výrobků a postupů. Neměli bychom zapomenout na to, že strojírenství je článkem – velmi často prvním článkem – v procesu vytváření hodnot: přestane-li fungovat jedna část tohoto řetězu, nebude dobře fungovat jako celek.

2.1.6

Strojírenství je podnikatelské odvětví, kterému dominují MSP (2), které jsou většinou rodinné podniky, se všemi předpokládanými problémy, kterým tyto podniky čelí, z nichž většina operuje po celém světě podniky. Strojírenství proto ztělesňuje podnikatelského ducha, který je zapotřebí ke splnění Lisabonských cílů.

2.1.7

Mezi další charakteristiky strojírenského odvětví patří:

strojírenství není kapitálově silné odvětví v porovnání s ostatními výrobními odvětvími, nicméně přesto zaměstnává vysoce kvalifikované pracovníky v projekci a výrobě na míru šitých strojů a průmyslových závodů;

jeho vývoj je během posledních desetiletí založený na větší adaptabilitě plynoucí z inovací, které umožňují začlenění různých konkurenčních složek a které jsou uváděny na trhy po celém světě;

vzhledem k univerzální roli strojního zařízení ve všech výrobních postupech, je v tomto odvětví nutná vysoká spolehlivost, jenž je neoddělitelná od obecně přijaté představy silné průmyslové tradice v Evropě.

2.2

Strojírenské společnosti mají velmi silné odběratelské vztahy, protože výroba zboží strojem je obecně složitý proces vyžadující vyspělé inženýrské dovednosti a nepřetržitou technickou pomoc a údržbu ze strany výrobce zařízení. Je důležitou součástí průmyslové struktury a základem pro úspěšná seskupení tam, kde existuje geografická blízkost výroby a koncových uživatelů, jako je tomu v Badensku-Württembergsku, Porýní-Falcku, Piemonte, Lombardii, Rhonských Alpách, v britských Midlands a Eindhovenu-Aachenu. Tyto příklady zdůrazňují často úspěšnou a nezanedbatelnou pomoc regionálních a místních orgánů.

2.3

Strojírenství hraje důležitou úlohu při zlepšování životního prostředí, protože vyrábí zařízení pro čištění a úpravu vody, půdy, vzduchu, odpadu a hnojiv. Přispívá také k usnadnění používání obnovitelných zdrojů energie.

2.4

Odvětví strojírenství stojí v popředí světové produkce, je základem evropské výroby a exportu, a tudíž i jednou ze silných stránek Evropy.

Zavedení opatření k rozvoji strojírenství by měla tomuto odvětví pomoci, aby vyniklo nejen v Evropě, ale také na celém světě.

2.5

Velmi dobrý argument pro větší podporu tohoto odvětví poskytla americká administrativa, která v poslední době na strojírenství klade zvýšený důraz. Země jako USA jsou si obecně vědomy významu, který má výroba, a zejména výroba v odvětví strojírenství, v souvislosti s ekonomikou a národní bezpečností. (3)

3.   Co se musí udělat na evropské úrovni

3.1   Průmyslová změna a inovace

3.1.1

V první řadě je nutná průmyslová změna a inovace ve výrobě a zpracování. Jednodušší výroba, která vyžaduje méně kvalifikovanou pracovní sílu, se stále více přesouvá do jiných částí světa. Abychom udrželi a posílili postavení strojírenství na domácím a zahraničním trhu, je nutná neustálá adaptace a inovace v daném odvětví. Mělo by to být v zájmu všech zainteresovaných stran na regionální, národní a evropské úrovni.

3.1.2

Strojírenské odvětví na sebe upoutalo pozornost evropských regulátorů už v roce 1994, když přijali sdělení (4), po němž následovalo usnesení Rady (5). Ani Evropská komise ani členské státy neměly chuť implementovat navržená následná opatření sdělení a usnesení Rady. Na takovou zdrženlivost můžeme jen stěží pohlížet jako na pozitivní implementaci politiky. Tento obecně váhavý postoj se změnil za minulé Komise, která kladla své priority na konkurenceschopnost výroby v rámci Lisabonské strategie. To by mohlo vést k příznivému klimatu pro opravdová partnerství na úrovni, což by, doufejme, podpořilo pozitivní interakci mezi příslušnými aktéry na národní nebo místní úrovni. Bohužel, Komise se dnes soustředí na omezený počet vlajkových odvětví, mezi něž strojírenství není v současné době zahrnuto.

3.1.3

„Nový styl“ průmyslové politiky má za cíl odstranit překážky, které byly tak dlouho charakteristické pro vztah mezi veřejnými a soukromými aktéry. Tito aktéři si musí uvědomit, že všichni sledují stejné cíle. Cílem této průmyslové politiky je spojit lidi a organizace a překlenout tak rozdíly, které dříve často znemožňovaly dostatečnou inovaci.

3.1.4

Široká rozmanitost specializovaných a často technicky vysoce vyspělých MSP v odvětví klade vysoké požadavky na organizaci a řízení výrobních procesů. Na rozdíl od určitých odvětví s relativně malým počtem velkých společností je nutné předvídat specifické nástroje a přístupy. Jedním z takových specifických přístupů by například mohlo být vytvoření technologické platformy pro výrobní průmysl, nebo zavedení zvláštního programu, který by v tomto ohledu hrál významnou roli (6). Je nutné provést významnou investici do V&V.

3.1.5

Technologická platforma, nebo specifický program by měl čerpat ze studnice dovedností, které se vyvinuly v důsledku dlouholeté tradice strojírenství v Evropě, a vytvořit svazek podpory evropských vědeckých programů, průmyslových vědomostí strojírenských seskupení a síly specializovaných evropských výzkumných institutů.

3.1.6

Programy pro strojírenství musí zohlednit rozmanitost pododvětví a interakci mezi nimi, což se týká především společných inovací, spojení technologií a následně potřeby rozvinout efektivní oběh znalostí ve výrobě a obchodních službách.

3.1.7

Rozdíly mezi výzkumnými centry a univerzitami na jedné straně a trhem na druhé straně musí být odstraněny. Evropské programy pro V&V by určitě neměly být pouze vědecky orientované a fungovat dlouhodobě, nýbrž by měly usilovat o dosažení rovnováhy tak, aby byly vyhrazeny finanční prostředky na aplikovaný výzkum, který povede k inovačním výrobkům.

3.1.8

Technologické platformy by měly značnou měrou přispět k lepšímu porozumění mezi výzkumnými centry a odvětvím strojírenské výroby, které bude mít pro změnu dobrý vliv na podobná fóra v členských zemích.

3.1.9

Existence tolika MSP a středně velkých společností v tomto odvětví zdůrazňuje potřebu menšího tlaku a méně administrativy a lepšího přístupu k programům EU.

3.1.10

Realizace velkých průmyslových projektů vyžaduje programy V&V, které by se zaměřily na nové technologie. To bude mít dominový efekt na hodnotu celého řetězce. Je však důležité dosáhnout správné rovnováhy finančních prostředků mezi takovými velkými projekty a MSP.

3.1.11

Realizace výše uvedených návrhů bude mít také pozitivní vliv na národní programy. V prostředí, kterému dominuje interakce a benchmarking, musí být zohledněny osvědčené postupy. Kvůli obrovskému množství MSP v této oblasti musí hrát aktivní roli národní pobočky organizací.

3.2   Průmyslová změna a dovednosti

3.2.1

Mezi průmyslovými politikami „nového stylu“, inovacemi, tvořivostí, produktivitou a dovednostmi existuje úzké propojení.

3.2.2

Dnes nejsou mladí lidé příliš nakloněni studiu a práci v technických oborech, což je fenomén, který částečně souvisí se zastaralou představou o průmyslu. Vyžaduje si to akci od průmyslu samotného, která se zaměří na nové technologie a kterou kulturně podpoří média na vnitrostátní úrovni i úrovni Společenství s cílem změnit vnímání veřejnosti. Dobrá komunikace mezi společnostmi a veřejností, zejména mládeží, je velmi důležitá. Je zapotřebí změnit mentalitu a přístup, aby došlo ke zvrácení nynějších trendů. Je zapotřebí lépe si uvědomit realitu strojírenství. Týká se to celkového procesu technologie, obchodních služeb, řetězů vzájemně propojených technologií, zpracování, marketingu, internacionalizace, atd. Čím lépe budou tyto vzájemné vztahy a povzbuzující procesy prezentovány, tím více podnítí zájem mezi všeobecnou veřejností, a zejména mladými lidmi.

3.2.3

Veškerá zlepšení začínají u inovačních a náročných systémů vzdělávání. Musí být vytvořeny moderní moduly, a to také v samotných společnostech. Podpora průmyslu musí být zaměřena na úzkou spolupráci se vzdělávacími institucemi, s institucemi vyššího vzdělávání a učňovskými středisky. Dále musí být podpora zaměřena na přímou účast manažerů v příslušných vzdělávacích programech a naopak pro učitele musí být vytvářeny příležitosti pro interakci s průmyslem. Podpora škol musí být zaměřena na to, aby se účastnily (mezinárodních) obchodních veletrhů.

3.2.4

Je třeba zakládat a aktivně rozvíjet obchodní a technologické parky u technických univerzit. Jako úspěšný příklad zde můžeme vyzdvihnout Cambridge University, Eindhoven, Aachen a další.

3.2.5

Kvůli rychle se rozvíjejícímu cyklu výrobků a služeb celoživotní učení, a následně flexibilita zaměstnanců vůči změně, se musí stát běžnou praxí ve společnostech.

3.2.6

Účinná koordinace mezi průmyslem (management, odbory, zaměstnanci) a vzdělávacími institucemi na všech úrovních posílí regionální zvláštnosti a následně podpoří tvorbu a rozvoj silných regionálních seskupení. Tato koordinace by měla být z velké části regionální, a to nejen kvůli obrovskému počtu zainteresovaných společností, nýbrž také kvůli vlivu regionálních zvláštností a rozmanitostí kultur.

3.2.7

Dialog mezi sociálními partnery o důsledcích v průmyslu na úrovni EU může vést k příznivým výsledkům. Názorné příklady, srovnání a benchmarking na úrovni EU mohou poskytnout vítaný rámec a mohou určit či posílit tendence národních a regionálních programů. Velmi dobrým, názorným příkladem dialogu, který vytvořil takový rámec, je dialog, který vedla pracovní skupina ad-hoc WEM-EMF v roce 2003 (7). Bylo by užitečné posoudit výsledky široké škály iniciativ a zhodnotit osvědčené postupy, což by mohlo podpořit dynamiku v ostatních regionech.

3.2.8

Tento proces lze prohloubit, zejména účastí nových členských států, a rozšířit tak, aby zahrnoval i vzdělávací instituce.

3.2.9

I když mobilita inženýrů a strojních techniků zdaleka není dokonalá, Boloňský proces a rostoucí konvergence mezi učebními osnovami strojních univerzit v Evropě, učňovskými středisky a odbornými inženýrskými organizacemi směřuje k evropskému trhu práce s inženýrskými dovednostmi.

3.3   Rámcové podmínky

Rámcové podmínky, v nichž fungují podniky, jsou nesmírně důležité. Zahrnují následující:

3.3.1   Vnitřní trh

Vnitřní trh by měl zaručit harmonizovaný přístup k trhu EU/EHP, a zvýšit tak evropskou konkurenceschopnost. Bohužel, vnitřní trh s výrobky ještě není úplně dokončen a musí být odstraněny zejména následující nedostatky:

3.3.1.1   Regulace

Lepší zákonodárství je nezbytnou podmínkou pro všechny společnosti, zejména pro MSP.

Právní předpisy by se měly používat pouze pokud to bude skutečně nutné, tj. na základě podrobného posouzení vlivů, včetně kompletní konzultace se zainteresovanými stranami.

Právní předpisy by měly být jednoduché, s co možná nejmenším množstvím administrativních překážek. Týká se to zejména MSP, které tvoří převážnou většinu evropských strojírenských společností (8). Bohužel, evropští regulátoři velice často, a to navzdory jejich dobrým úmyslům, přehlíží vysokou a zbytečnou administrativní zátěž vyplývající z právních úprav.

Je třeba provést regulatorní posouzení vlivů: všechny evropské i vnitrostátní instituce by měly posuzování vlivů využívat, a to nejen v souvislosti s původním návrhem, ale v průběhu celého legislativního procesu a poté, v rámci určitého období, které následuje po přijetí právního předpisu. Umožní to posoudit, jak úspěšný byl daný právní předpis při dosahování politických cílů.

Stávající evropská legislativa by měla být řádně implementována a vynucována: Komise by měla zlepšit monitorovací fázi a zajistit harmonizovanou implementaci. Všechny příslušné strany by měly být podporovány, aby se zapojily do monitorování implementace a řádného vynucování.

Všechny právní úpravy různých nařízení musí být zharmonizovány a všechny výrobní definice, v nich obsažené, musí být jednotné.

Měli bychom se také vyhnout přijímání doplňujících právních úprav vnitrostátního charakteru. Existuje mnohem větší divergence mezi členskými státy, co se týká požadavků na výrobky, což je dále ještě posíleno divergencí v transpozicích. Takové „zlacení“, jak se běžně nazývá, vede pouze k fragmentaci vnitřního trhu, a tudíž oslabuje konkurenceschopnost.

3.3.1.2   Tržní dozor

Je důležité zlepšit tržní dozor: v současné době je v Evropě nedostačující a vytváří nerovné podmínky (9). Celní orgány by tudíž měly zvýšit svou kontrolu a měly by mít k dispozici nezbytné způsoby a prostředky k tomu, aby zabezpečily, že výrobky nemohou být uvedeny na trh, dokud nejsou v souladu se všemi příslušnými pravidly.

Kontrola strojírenských výrobků na hranicích EU by měla být zostřena, abychom tak mohli bojovat proti padělání, což je vážný a rostoucí problém, který ovlivňuje až 5 % zařízení prodávaných v EU. Nestačí, aby členské státy jednaly pouze v případě, až k tomu dojde.

Vzhledem k tomu, že tržní kontrolu provádí národní úřady podle různých kritérií, je nutná harmonizace. Komise by mohla dosáhnout harmonizace tak, že vydá příručku tržní kontroly pro všechny členské státy.

3.3.2   Obchod

Hlavním cílem je dosáhnout toho, aby měly evropské společnosti přístup na trh, aniž by byly podkopány vlastní evropské standardy vnitřního trhu. Se svými 129 mld EUR exportovaných strojů a zařízení stojí EU v popředí světového trhu se strojním zařízením. Svobodný přístup k trhům třetích zemí a investování na nich je tudíž pro odvětví strojírenství velmi důležité.

Další důležitou otázkou je liberalizace celosvětového obchodu strojírenských výrobků a služeb (včetně těch na vnitřním trhu). Evropské strojírenství je průkopníkem z hlediska odbourávání celních i necelních bariér obchodu v Uruguayském a Dohském okruhu. Komise by měla pokračovat ve svých multilaterálních, regionálních a bilaterálních rozhovorech, aby dosáhla odstranění technických překážek obchodování, liberalizace vnějších investic a institucí, liberalizace obchodních služeb a postupného odstraňování dovozních cel na strojírenské výrobky podle podmínky reciprocity.

Co se týká obchodních služeb, hlavním cílem je zajistit, aby nebylo zasahováno do poskytování výrobků a přidružených služeb.

3.3.3   Politika hospodářské soutěže

Má-li se EU stát nejdynamičtější ekonomikou na světě, není důležité pouze vyvíjet nové technologie, nýbrž je důležité také podporovat jejich rychlé šíření. Je proto nutné vytvořit vhodný rámec podmínek v oblasti politiky hospodářské soutěže, který by usnadnil převod technologií na třetí strany. V oblastech, v nichž jsou vyvíjeny inovační technologie – a strojírenství v Evropě se často zaměřuje na vedlejší trhy – není vhodné používat tržní limity, které rády aplikují evropské úřady pro hospodářskou soutěž za účelem stanovení konkrétních antikonkurenčních účinků.

3.3.4   Daně a financování

V Evropské unii je zdanění obecně velmi vysoké. Kromě toho, že je snížení daně právnických osob velmi užitečné v prostředí výrobních statků, další opatření jako investiční daňové úvěry také poskytnou pozitivní pobídky.

3.3.5   Bankovnictví

Role finančních institucí je často přehlížena, avšak hrají významnou úlohu při plnění cílů průmyslové politiky, a to buď přijímáním, či odmítáním rizika, a prostřednictvím stupně jejich přístupnosti. V některých zemích, jako například v Německu nebo Francii, je praxe více stimulující než v ostatních zemích. EHSV obhajuje zavedení tohoto aspektu do oblasti průmyslové politiky, který je, zejména v tomto odvětví, důležitý pro MSP. Mohlo by to vést k lepší praxi v celé Evropě. Další aspekty jako ustanovení dohody Basel II stále větší měrou kladou překážky přístupu k financím požadovaným pro investice v oblasti výzkumu rozvoje inovačních výrobků nebo růstu obchodu obecně.

3.4.   Probíhající analýzy a dialog mezi všemi zainteresovanými stranami, zejména sociálními partnery, o důsledcích v průmyslu na úrovni EU (a rovněž na národní a regionální úrovni) zajisté poskytnou impuls těmto procesům.

4.   Doporučení

4.1

EHSV se domnívá, že při vytváření průmyslové politiky musí být slova následována činy. Cena za to, že strojírenství nebude posuzováno z hlediska celé Evropy, by mohla být obzvlášť vysoká, jestliže se domníváme, že toto odvětví, navzdory svému vedoucímu postavení a důležitým klíčovým kompetencím, čelí mnoha výzvám, které nejsou pouze cyklické, nýbrž také strukturální. To se musí vyřešit a v této souvislosti je důležité zvážit následující skutečnosti:

4.2

Odvětví přesně zapadá do konkrétního programu stanovených cílů na regionální, národní a evropské úrovni, jejichž cílem je implementace Lisabonské agendy.

4.3

Vzhledem k významu EHSV má EU dvojí závazek:

musí být stanovena celková agenda pro kvalitativní posílení výkonu strojírenství v Evropě a musí být splněny specifické podmínky na úrovni

EU týkající se právních úprav, V&V, obchodu, benchmarking, atd.

4.3.1

Odpovědnost v této oblasti ponese Komise spolu s Radou pro konkurenceschopnost v úzké spolupráci se zástupci odvětví. Pravidelná mezisektorová setkání, včetně příslušných sociálních partnerů, jsou nutností. Za tímto účelem by měla organizace infrastruktury podpory politiky EU, zejména Generální ředitelství pro podnikání a průmysl, řádně zohlednit požadavky odvětví strojírenství.

4.3.2

EHSV se také zasazuje o to, aby Komise měla dostatečné praktické a odborné znalosti v odvětví strojírenství.

4.4

EHSV se domnívá, že by se tomuto odvětví měla věnovat zvláštní pozornost na úrovni EU, protože v rámci tohoto odvětví se nachází drtivá většina MSP. V tomto ohledu si zaslouží zvláštní důraz následující aspekty:

4.4.1

Co se týká výzkumu a inovací, měly by být vyřešeny rostoucí nesrovnalosti mezi V&V, který je financován ze zdrojů EU, a potřebami strojírenského průmyslu a měla by se usnadnit účast společností na financování, aby se přizpůsobil ambiciózní cíl rostoucí konkurenceschopnosti stejně ambiciózním finančním prostředkům v odpovídajících položkách rozpočtu EU. Většina společností jsou MSP a středně velké podniky a v současnosti se na ně evropské projekty průmyslového výzkumu zaměřují nedostatečným způsobem a ztěžují jejich účast.

4.4.2

Regulační rámcové podmínky v EU se musí zlepšit v rámci konzultací s daným průmyslem, protože nadměrná regulace a rostoucí byrokratická zátěž ohrožují místo toho, aby stimulovaly dynamické podnikání.

4.4.3

Tržní kontrola by měla být zvýšena vzhledem k zajištění rovných podmínek pro evropské společnosti a také pro evropské výrobce a dovoz ze třetích zemí.

4.4.4

Musí se zlepšit také přístup evropských společností k finančním trhům.

4.4.5

Obchodní vztahy se třetími zeměmi musí zaručit svobodu přístupu na trhy třetích zemí a svobodné investování na nich.

4.4.6

Politika hospodářské soutěže by měla upřednostňovat vývoj, inovace a technologie v MSP.

4.4.7

Diskuse mezi sociálními partnery a Komisí ohledně zlepšování výsledků, dovedností a systémů odborného vzdělávání na úrovni EU může vytvořit užitečný rámec pro konkrétní realizaci podobného dialogu v členských státech, zejména na regionální úrovni.

4.5

Jako průmysl v přechodné fázi se strojírenství rychle vyvíjí od průmyslu zaměřeného na výrobky k „poskytovateli hodnoty/přístupu“, který integruje stále rostoucí obsah služeb a poskytuje úplná řešení svým odběratelům. Tento důležitý úkol, který je klíčem k udržení trvale udržitelného růstu a silného postavení na světových trzích, musí být splněn za pomoci příslušných politik EU.

EHSV doufá, že Komise zohlední jeho doporučení a že přijme i všechna příslušná opatření, která povedou Evropu, podle pana předsedy Barrosa, k tomu, co je jednou z hlavních priorit Komise – splnění Lisabonské strategie.

V Bruselu dne 11. května 2005.

Předseda

Evropský hospodářský a sociální výbor

Anne-Marie SIGMUND


(1)  Viz stanovisko EHSV Podpora strukturální změny: průmyslová politika pro rozšířenou Evropu (KOM(2004) 274 v konečném znění, 21.4.2004), přijaté dne 15.12.2004; Zpravodaj: pan van Iersel

(2)  Pouze 21 600 z nich zaměstnává 20 a více osob a pouze přibližně 4 500 z těchto podniků zaměstnává 100 nebo více lidí.

(3)  Viz. Výroba v Americe – Ministerstvo obchodu USA. Dalším konkrétním příkladem strategického významu strojírenství je ustanovení, které bylo v USA zahrnuto do zákona o udělování oprávnění v oblasti obrany pro finanční rok 2004 a které pobízí americké dodavatele v oblasti obrany, aby v zakázkách v oblasti obrany používali strojní zařízení vyrobené v USA. Je to především kvůli udržení si nezávislosti ve výrobě strojních zařízení z důvodů obranných, bezpečnostních a politických.

(4)  Sdělení Komise Radě, Parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru – posílení konkurenceschopnosti evropského průmyslu strojní výroby (KOM(94) 380 v konečném znění ze dne 25. října 1994).

(5)  Usnesení Rady o posílení konkurenceschopnosti evropského strojírenství ze dne 27. listopadu 1995 uveřejněné v Úř. věstníku C 341 ze dne 19. prosince 1995, str. 1-2.

(6)  Mimo jiné stanovisko EHSV k tématu věda a technologie, CESE 1647/2004, zpravodaj Prof. Wolf a doplňkové stanovisko k tématu věda a technologie, zpravodaj pan van Iersel.

(7)  Pracovní skupina ad-hoc organizace zaměstnavatelů obchodů s kovy v Evropě a evropské federace kovodělníků „Hlavní výsledky výměny národních příkladů“, leden 2003.

(8)  Příklad: návrh směrnice REACH o chemických výrobcích a navrhovaná směrnice o eco-designu výrobků využívajících energii, jež jsou ve své současné formě společnosti nezvládnutelné.

(9)  Například v kontextu stavebních strojů (a dalších zařízení) se objevilo hodně případů, které potvrzují existenci „šedého trhu“ se zařízením dováženým ze třetích zemí, které mají označení CE a prohlášení o shodě, avšak NEJSOU ve shodě s evropskou právní úpravou. Existuje také mnoho zařízení, které nemají označení CE, ani nejsou v souladu s evropskou právní úpravou a vyskytují se beztrestně na evropském trhu. Abychom zajistili stejné podmínky pro evropské výrobce a ostatní výrobce ze třetích zemí, měli bychom se tomu vyhnout.


27.10.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 267/16


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2003/88/ES o některých aspektech úpravy pracovní doby

KOM(2004) 607 v konečném znění – 2004/0209 COD

(2005/C 267/03)

Rada se 20. října 2004 rozhodla v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení ES požádat Evropský hospodářský a sociální výbor o stanovisko k věci výše uvedené.

Specializovaná sekce „Zaměstnanost, sociální věci, občanství“, která byla pověřena přípravnými prácemi, přijala své stanovisko dne 21. dubna 2005. Zpravodajkou byla paní Engelen-Kefer.

Výbor na svém 417. plenárním zasedání dne 11. a 12. května 2005 (jednání ze dne 11. května) schválil 160 hlasy, proti bylo 101 a 8 se zdrželo hlasování následující stanovisko:

1.   Úvod

1.1

22. září 2004 předložila Komise EU návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2003/88/ES o některých aspektech úpravy pracovní doby (1).

1.2

Komise opodstatňuje svůj pozměňovací návrh za prvé tím, že nutnost k přezkoumání vyplývá již ze samotné směrnice. Dvě ustanovení směrnice obsahují doložku o přezkumu do 23. listopadu 2003. Tyto ustanovení se týkají odchylky od referenční doby při aplikaci článku 6 (maximální týdenní pracovní doby) a možnost, článek 6 neaplikovat, když s tím dotyčný pracovník souhlasí (článek 22 individuální „opt-out“). Za druhé konstatuje, že výklad směrnice ze strany Evropského soudního dvora má dopad na pojem „pracovní doba“ a tím i na podstatná ustanovení směrnice, která musí být tudíž prozkoumána.

1.3

Smluvně zakotvená dvoustupňová konzultace sociálních partnerů ukázala, že sociální partneři neuposlechli výzvy Komise k započetí jednání o této otázce. Místo toho Komisi požádali, aby předložila návrh směrnice.

1.4

Komise dále poukazuje na to, že je potřeba najít vyvážené řešení, které by obsahovalo hlavní problémy předložené sociálním partnerům k projednání, a které zároveň musí odpovídat určitým kriteriím. „Musí:

zajistit vysokou úroveň ochrany zdraví a bezpečnosti pracovníků v pracovní době;

poskytnout podnikům a členským státům větší pružnost při tvorbě a úpravě pracovní doby;

umožnit vyšší slučitelnost pracovního a rodinného života;

zabránit tomu, aby byla podnikům, a to zejména malým a středním podnikům, ukládána nepoměrná zatížení“ (2).

1.5

Z pohledu Komise umožňuje tento návrh lepší plnění těchto kritérií.

2.   Zásadní obsah návrhu

2.1   Definice pojmů (článek 2) (3)

2.1.1

Definice pracovní doby zůstává nezměněna. Zavádí se dvě nové definice a sice „pracovní pohotovost“ a „neaktivní doba během pracovní pohotovosti“. Poslední se definuje jako doba, ve které má zaměstnanec pracovní pohotovost, „ale není vyzván zaměstnavatelem k vykonávání své činnosti nebo povinností“ (článek 2 číslo 1b).

2.1.2

Zároveň se stanovuje, že doba nečinnosti v průběhu pracovní pohotovosti „není považována za pracovní dobu, pokud však vnitrostátní zákony nebo kolektivní smlouva nebo dohoda mezi sociálními partnery nestanoví v souladu s vnitrostátními právními předpisy a/nebo zvyklostmi jinak“ (článek 2a).

2.2   Referenční období (článek 16 a 19), odchylky (článek 17)

2.2.1

Na základě této úpravy zůstává „standardním“ referenčním obdobím pro týdenní maximální pracovní dobu podle článku 6 období čtyř měsíců. Navrhuje se doplnění, které stanoví, že členské státy budou výše uvedené období „moci prodloužit na jeden rok prostřednictvím právních a správních předpisů z objektivních nebo technických důvodů, nebo z důvodů pracovní organizace […]“ (článek 16 písmeno b). Přitom je potřeba dodržet všeobecné zásady pro ochranu zdraví a bezpečnosti zaměstnanců, konzultovat to se sociálními partnery a podpořit sociální dialog.

2.2.2

Při odchylkách od referenčního období pro týdenní maximální pracovní dobu prostřednictvím kolektivních smluv se ruší současná hranice šesti měsíců. Členské státy mohou ovšem dovolit, aby z objektivních nebo technických důvodů, nebo z důvodů pracovní organizace „v kolektivních smlouvách nebo dohodách sociálních partnerů vzhledem k týdenní maximální pracovní době bylo stanoveno delší referenční období, které v žádném případě nesmí přesáhnout dvanáct měsíců.“ (článek 19). Musí být přitom zohledněny všeobecné zásady pro ochranu zdraví a bezpečnosti zaměstnanců.

2.2.3

V článcích 3 a 5 se vymezuje doba denního odpočinku, která činí 11 po sobě následujících hodin během 24 hodin, a doba týdenního odpočinku, která činí 24 hodin plus jedenáctihodinový denní odpočinek za každé období sedmi dnů. V případě odchylky musí být pracovníkovi poskytnut rovnocenný náhradní odpočinek. V souvislosti s těmito možnostmi odchylky od minimálních předpisů směrnice pro určité činnosti a skupiny zaměstnanců, m.j. ve zdravotnictví, je přiměřená lhůta pro poskytnutí rovnocenného náhradního odpočinku konkretizována tak, že „nesmí přesáhnout 72 hodin“ (článek 17 odstavec 2).

2.3   Individuální „opt-out“ (článek 22, rozhodnutí o neúčasti)

2.3.1

Členské státy mají podle platné směrnice možnost článek 6 o týdenní maximální pracovní době za určitých podmínek neaplikovat, pokud je s tím zaměstnanec srozuměn. Návrh na změnu zachovává tuto možnost, její aplikaci spojuje výslovně s tím, že bude zakotvena v kolektivní smlouvě. Pokud neexistuje žádná tarifní smlouva a žádné podnikové zastoupení zájmů, může být o neaplikaci článku 6 o týdenní maximální pracovní době rozhodnuto individuální dohodou se zaměstnancem. Musí být přitom zohledněny všeobecné zásady pro ochranu zdraví a bezpečnost zaměstnanců.

2.3.2

Vzhledem k platné směrnici jsou následující podmínky pro uplatnění individuálního „opt-out“ nové:

Nutný souhlas zaměstnance platí maximálně jeden rok a může být prodloužen. Pokud bude vydán během podpisu pracovní smlouvy nebo v průběhu zkušební doby, je neplatný.

Členské státy musí zajistit, aby žádný zaměstnanec nepracoval více než 65 hodin týdně, pokud však kolektivní smlouva nebo dohoda mezi sociálními partnery nestanoví jinak.

Záznamy, které je zaměstnavatel povinen si vést, musí vykazovat počet efektivně odpracovaných hodin, a zaměstnavatel musí tyto údaje na požádání předložit příslušným orgánům.

2.3.3

Návrh na změnu dále předpokládá, že Evropská Komise předloží nejpozději pět let poté, co tato směrnice vstoupí v platnost, zprávu o provádění, především o individuálním „opt-out“.

3.   Všeobecné hodnocení

3.1

Evropští sociální partneři nepoužili možnost uzavřít dohodu, která je stanovena v článku 138 Smlouvy o založení ES, jelikož se názory ohledně revize směrnice velmi rozcházejí. Rozdílné názory, tak jak vyplynuly z druhého slyšení, jsou vyloženy v odůvodnění k návrhu na změnu Evropské Komise. Zatímco Konfederace Evropských odborových svazů byla připravena zahájit jednání, „UNICE neviděla možnost uzavřít dohodu o revizi směrnice na základě jednání v sociálním dialogu.“ (4) EHSV lituje, že nedošlo k jednání mezi sociálními partnery. Nevidí ovšem svoji úlohu v nahrazování těchto jednání sociálních partnerů. Spíše ještě jednou poukazuje na skutečnost, že právě při otázce pracovní doby mají sociální partneři velmi důležitou roli. (5) Podle názoru EHSV je důležité, aby Komise a Rada hledaly s Evropským parlamentem kompromis, který by zohledňoval zájmy obou sociálních partnerů ve vyvážené míře. Výbor se tedy bude ve svém stanovisku soustředit na všeobecné úvahy a posouzení k pozměňovacímu návrhu Komise.

3.2

Globalizace trhů a výrobních vztahů a s tím spojené prohloubení mezinárodní dělby práce staví podniky a celkovou evropskou ekonomiku před nové výzvy. Globalizace vede bezpochyby k vyostření mezinárodní konkurence a k nutnosti přizpůsobení se novým tržním podmínkám. Tento vývoj vyvíjí tlak i na evropský sociální model, pro nějž je příznačný soulad ekonomické výkonnosti a sociálního pokroku. Evropský model pokroku, který je definován v Lisabonské strategii, se zakládá na integrované strategii podpory hospodářského výkonu, na investicích do lidí, sociální soudržnosti, kvalitě práce, vysoké úrovni sociální ochrany a uznání významu sociálního dialogu. Základní sociální standardy by měly jako významný instrument evropské sociální politiky přispět k zlepšení úrovně ochrany, a tím zároveň omezit konkurenci a vyvarovat se negativním dopadům konkurence. V této souvislosti je třeba přezkoumat, zda je revize směrnice o úpravě pracovní doby v souladu s tímto cílem.

3.3

Směrnice EU o úpravě pracovní doby představuje minimální předpis ve smyslu smlouvy k dosažení sociálních cílů Společenství. V sociálních předpisech smlouvy je jako cíl formulováno „zlepšení životních a pracovních podmínek, a tím cestou pokroku umožnit jejich vyrovnání“ (článek 136 Smlouvy o založení ES). Je přitom vysloveně poukazováno na Evropskou sociální chartu z roku 1961 a Chartu Společenství základních sociálních práv pracovníků z roku 1989, jejíž duch musí být při naplňování sociálních cílů Společenství zohledněn. Podle Charty Společenství základních sociálních práv pracovníků z roku 1989 musí mít každý pracovník „uspokojivé podmínky pro ochranu zdraví a bezpečnosti“, a musí být přijata opatření, která „dále harmonizují podmínky platící v této oblasti cestou pokroku“. (6) V Evropské sociální chartě Rady Evropy z roku 1961 (revidováno 1996), kterou uznaly všechny členské země EU, je formulováno sociální právo na spravedlivé pracovní podmínky. V tom je pro smluvní státy obsažena povinnost „zajistit přiměřenou denní a týdenní pracovní dobu a postupně zkracovat týdenní pracovní dobu“ tak jako „zajistit týdenní odpočinek“ (článek 2). Z duchu obou chart vyplývá, že omezení a postupné zkracování pracovní doby představuje základní sociální právo a že harmonizace díky základním předpisům na evropské úrovni musí vést k pokroku.

3.4

V Chartě základních práv a svobod EU, která je součástí budoucí Evropské ústavy, je právo na omezení maximální pracovní doby vymezeno jako pro Unii závazné sociální právo. Základní právo na spravedlivé a přiměřené pracovní podmínky je upřesněno následujícím způsobem: „Každý pracovník má právo na omezení maximální pracovní doby, na denní a týdenní odpočinek jako i na roční dovolenou.“ (7) EHSV je toho názoru, že posouzení návrhu na změnu Evropské komise na evropské úrovni musí vycházet z tohoto vývoje k základnímu sociálnímu právu. Vyvstává přitom otázka: Přispívá návrh k tomu, aby toto základní sociální právo bylo prosazeno celoevropskými minimálními předpisy, nebo se spíše rozšiřuje flexibilní prostor ve prospěch ekonomických zájmů, aniž by přitom byly zohledněny potřeby ochrany pracovníků? To by jistě nebyla vhodná reakce na požadavky společnosti založené na službách a na vědě, ve které se musí jít jinými cestami a brát ohled na flexibilitu podnikatelské činnosti a zajištění ochrany zaměstnanců. To platí pro všechny podniky, především ale pro malé a střední provozy a podniky sociální ekonomiky.

3.5

Kromě toho je návrh na změnu potřeba posuzovat podle toho, jak jsou naplňovány cíle stanovené Komisí. Tyto spočívají ve spojení zlepšení pracovní a zdravotní ochrany s větší flexibilitou v úpravě pracovní doby, především vzhledem k lepšímu skloubení zaměstnání a rodiny, aniž by tím vznikala nepřiměřená zátěž pro malé a střední podniky. EHSV se již těmito cíli ve svém stanovisku ke sdělení Komise „Přezkoumání směrnice úpravy pracovní doby EU“ (8) zabýval a zjistil, že „směrnice dovoluje flexibilní řešení na bázi jednání“ (9). Zároveň také zjistil, že se „legislativa jednotlivých členských zemí v oblasti pracovní doby […] všeobecně zakládá na společné zodpovědnosti zaměstnavatelů a pracovníků vedoucí k uspokojivé tvorbě pracovní doby. Řešení otázek úpravy pracovní doby, které vzniknou na pracovišti, podléhá sociálním partnerům členských zemí na různých úrovních, vycházeje přitom z ustanovení vztahujících se na pracovní dobu a rámec kolektivních smluv“ (10). EHSV je toho názoru, že péče o všeobecnou pracovní a zdravotní ochranu spočívá především na zodpovědnosti jednotlivých členských států toto vymezit příslušnými zákonnými omezeními maximální pracovní doby. Možná úloha pro strany kolektivní smlouvy spočívá naopak v dohodnutí flexibilních forem organizace pracovní doby, které musí spadat do rámce zákonem a kolektivní smlouvou stanovených limitů, a které musí zároveň odpovídat potřebám v jednotlivých oblastech a zároveň dodržují pracovní a zdravotní ochranu, aby tím byla sladěna flexibilita se sociální jistotou. Podle EHSV jde o vyvážený vztah mezi flexibilitou a sociální ochranou, což může být nejlépe zajištěno úpravami stanovenými kolektivní smlouvou.

3.6

Platná směrnice připouští prodloužení referenčního období při přesčasech o čtyři měsíce pouze na základě kolektivní smlouvy. Návrhem na změnu je členským státům poprvé umožněno prodloužit referenční období na dvanáct měsíců prostřednictvím právních a správních předpisů.

EHSV se tímto již zabýval ve svém dřívějším stanovisku a zjistil: „Jelikož je dvanáctiměsíční referenční období v řadě členských zemí již aplikováno pomocí kolektivních smluv, je EHSV toho názoru, že současná úprava s možností rozšířit referenční období pomocí kolektivních smluv již sociálním partnerům zajišťuje potřebnou flexibilitu, aby pracovní doba mohla být přizpůsobena dané situaci v členské zemi, sektoru a jednotlivých podnicích. Tato úprava by měla být proto zachována“ (11). Podle EHSV vycházejí flexibilní modely úpravy pracovní doby, které se uskutečňují v hranicích platných norem a kolektivních smluv, vstříc i zájmům pracovníků být časově nezávislejší a moci lépe spojit zaměstnání s rodinou. Kromě toho zajišťují dodržování ochrany zdraví zaměstnaných osob, což má podstatný význam.

3.7

Podle návrhu Komise EU nemá být tzv. neaktivní doba během pracovní pohotovosti uznána jako pracovní doba, přičemž jako kritérium bude brána výzva ze strany zaměstnavatele. Zavedení pojmu pracovní pohotovosti a především neaktivní doby během pracovní pohotovosti není v souladu s rozhodnutími Evropského soudního dvora v právních věcech Simap, Sergas, Jaeger a Pfeiffer, ve kterých se konstatuje, že „být k dispozici na pracovišti“ je samo o sobě pracovní výkon a musí být tedy počítáno jako pracovní doba (12). Tato jurisdikce se nezakládá pouze na slovním výkladu platné směrnice, nýbrž i na jejím smyslu a účelu, jako i na mezinárodních právních normách jako je Úmluva ILO 1 (Živnost) a 30 (Obchod a kanceláře) jakož i Evropské sociální chartě. To znamená, že členské státy měly ve svém národním pracovním právu dodržet tento výklad pojmu pracovní doba stanovený v platné směrnici Evropského soudního dvora.

3.7.1

Navázání na výzvu ze strany zaměstnavatele má za důsledek, že „být k dispozici“ na pracovním místě již neplatí jako pracovní doba. Tato představa přehlíží, že pracovníci v pracovní pohotovosti na jejich pracovištích nejsou volní a nemohou využít ani volného času ani odpočinku. V povaze pracovní pohotovosti je, že pracovník nedisponuje volně svým časem, nýbrž musí být připraven kdykoliv započít na pracovišti práci, musí tedy „být k dispozici“. Srovnávat tuto specifickou situaci s odpočinkem by vedlo k nadměrně dlouhé pracovní době, která by významně ohrozila pracovní a zdravotní ochranu pracovníků. Pokud není dána výslovné výzva, je v praxi téměř nemožné určit neaktivní dobu. Neboť započetí konkrétní činnosti je stanoveno aktuální potřebou na pracovišti a ne výzvou zaměstnavatele, jako je tomu při nasazení v nemocnici nebo u hasičské služby.

3.7.2

EHSV již konstatoval ve svém dřívějším stanovisku, že „vytvoření pravidel pro úpravu pracovní doby v kolektivních smlouvách leží v zásadním zájmu sociálních partnerů, kteří mají v těchto otázkách velkou odbornou znalost a zkušenost.“ (13). EHSV je názoru, že je tomu tak především i u řízení organizace pracovní doby při pracovní pohotovosti. Toto by mělo zůstat vyhrazené stranám kolektivní smlouvy, kteří by respektovali základní texty uvedené v bodě 3.7, jež jsou pro ně závazné.

3.7.3

EHSV si je vědom skutečnosti, že v různých oborech, profesích a podnicích existují různé podmínky při povolání do služby během pracovní pohotovosti. Návrh Komise k všeobecnému rozdělení na aktivní a neaktivní část pracovní pohotovosti nepřispívá podle názoru EHSV k řešení těchto praktických problémů. Pracovní pohotovost jako zvláštní forma pracovní doby vyžaduje specifické řízení podle branže či činnosti, které musí být vedeno stranami kolektivní smlouvy. V praxi kolektivních smluv na toto existuje řada dobrých příkladů.

3.8

Vzhledem k zachování stejných náhradních dob odpočinku při odchylkách od základních minimálních předpisů nestanoví platná směrnice žádnou lhůtu. Upřesnění uvedené v návrhu změny obsahuje vyjasnění, které ovšem není v souladu s příslušnou jurisdikcí Evropského soudního dvora. V rozsudku ve věci Jaeger Evropský soudní dvůr totiž rozhodl, že náhradní doby odpočinku musí být poskytnuty okamžitě. EHSV míní, že omezená míra flexibility při poskytování náhradních dob odpočinku, tak jak je zamýšleno v návrhu na změnu, může být v zájmu zároveň zaměstnavatele jako i pracovníka, pokud bude současně přihlédnuto k pracovní a zdravotní ochraně. I zde by mělo být řešení nalezeno mezi stranami kolektivní smlouvy, které bude přizpůsobeno jednotlivým potřebám podniku a bude v souladu s národními zvyklostmi.

3.9

Individuální „opt-out“ představuje všeobecnou výjimku od minimálního předpisu směrnice o týdenní maximální pracovní době. V návrhu jsou sice formulovány některé dodatečné podmínky, které mohou omezit zneužití. Skutečnost, že individuální „opt-out“ podléhá kolektivní smlouvě, by ovšem neměla vyvozovat pocit, že zodpovědnost za pracovní a zdravotní ochranu skrze zákonné omezení týdenní maximální pracovní doby přechází z členských zemí na strany kolektivní smlouvy. Dále může být tato výjimka aplikována pokud neexistuje kolektivní smlouva ani zastoupení zájmů v podniku či firmě.

3.9.1

EHSV se zabýval již ve svém dřívějším stanovisku možnými důsledky této výjimky a poukázal na to, že tato výjimka může být „výslovně aplikována pouze tehdy, pokud členská země respektuje nadřazené principy ochrany zdraví a bezpečnosti pracovníků“ (14). EHSV uznává, že Evropská komise se snaží svým návrhem zamezit zneužívání. Pochybuje ovšem, že navržené dodatečné podmínky jsou k tomu vhodné. EHSV si myslí, že zachování individuálního opt-out všeobecně odporuje cíli směrnice, i když má sloužit jako evropský minimální předpis k ochraně zdraví a bezpečnosti pracovníků. To, že i Komise sdílí tyto pochybnosti, vyplývá samo o sobě z jejího sdělení v rámci první fáze konzultací sociálních partnerů, ve které stojí: „V článku 18.1 b) i) obsažené ustanovení, které vytváří možnost pracovat na dobrovolné a individuální bázi více jak 48 hodin za týden v průměru jednoho referenčního období, by mohlo zpochybnit cíl směrnice k ochraně zdraví a bezpečnosti pracovníků“ (15). Dále: „Mimo to existuje další neúmyslný dopad: Je obtížné dodržet u pracovníků, kteří podepsali dohodu o opt-out, dodržování jiných ustanovení směrnice (nebo minimálně kontrolovat)“ (16). EHSV by rád vznesl otázku, proč Komise nepoužila možnost, kterou uvedla v konzultačním dokumentu v rámci druhé fáze slyšení sociálních partnerů, a sice uchopit návrh Evropského parlamentu a „individuální opt-out nechat co možná nejdříve vypršet a v mezidobí stanovit přísnější podmínky pro jeho uplatnění podle článku 18 odst. 1 písmeno b) i) k zajištění charakteru dobrovolnosti a zamezení zneužití v praxi“ (17).

3.10

Všeobecný cíl návrhu Komise na změnu je také přispět k lepšímu souladu mezi zaměstnáním a rodinou. Komise v této souvislosti poukazuje na navržené změny v článku 22 (1) (individuální opt-out) tak jako na bod odůvodnění 6, který obsahuje výzvu sociálních partnerů k uzavření odpovídajících dohod. EHSV je názoru, že si Komise těmito odkazy komplikuje situaci. Lepší soulad mezi zaměstnáním a rodinou vyžaduje od začátku plánovatelnou a vypočitatelnou pracovní dobu, tzn. flexibilitu, která se neorientuje jednostranně potřebami podniku, nýbrž nechává volný prostor pro rozdělení pracovní doby podle potřeb rodiny. Individuální opt-out k tomu zrovna nepřispívá, neboť umožňuje prodloužení denní a týdenní pracovní doby nad minimální předpis. EHSV konstatoval již ve svém dřívějším stanovisku: „Opt-out má zřejmě i negativní efekt na rovnost příležitostí mezi muži a ženami.“ (18) Podle EHSV obsahuje platná směrnice dostatečnou flexibilitu, aby byly zohledněny specifické potřeby rodin, přičemž individuální opt-out působí spíše obtíže než ulehčení.

4.   Závěr

4.1

Z úvah ke všeobecnému hodnocení návrhu na změnu vyplývají podle názoru EHSV oprávněné pochyby, jestli návrh Komise může pomoci dosáhnout vytyčeného cíle. Tyto pochybnosti se týkají především vyváženého poměru mezi flexibilitou a pracovní a zdravotní ochranou a tím i mezi zaměstnáním a rodinou. Pokud dospějeme k závěru, že návrh Komise tyto cíle nepřivádí do vyváženého poměru, zůstává potom jediným logickým řešením změna návrhu Komise. EHSV si myslí, že je nyní úkolem Evropského parlamentu podat potřebné pozměňovací návrhy v rámci legislativního procesu. V této souvislosti je EHSV názoru, že si je možné klást s určitým oprávněním otázku, jestli individuální opt-out, které připouští možnost zrušení platnosti centrálního minimálního předpisu směrnice o týdenní maximální pracovní době, je v souladu se základními právy nové Evropské ústavy.

4.2

EHSV chce ještě jednou zdůraznit, že je významným úkolem stran kolektivní smlouvy na národní úrovni, aby dohodly flexibilní modely pracovní doby, které zohledňují specifické požadavky každého sektoru a zároveň respektují základní práva. To platí především i pro úpravu pracovní pohotovosti jako zvláštní formy pracovní doby.

4.3

EHSV se proto obrací na Evropskou komisi, Evropský parlament a Radu s prosbou, aby se při revizi směrnice vzaly do úvahy následující body:

přednostní role stran kolektivní smlouvy při prověření referenčního období a dodržování týdenní maximální pracovní doby v rámci stávajících limitů směrnice;

zajištění formulace pracovní pohotovosti, která by byla v souladu s judikaturou Evropského soudního dvora, která upřednostňuje řešení dohodnutá v kolektivních smlouvách;

vhodná měřítka organizace pracovní doby k lepšímu souladu mezi zaměstnáním a rodinou;

přezkoumání individuálního opt-out z hlediska cíle samotné směrnice, jestli neodporuje duchu a jejímu směřování.

V Bruselu dne 11. května 2005.

Předsedkyně

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Anne-Marie SIGMUND


(1)  KOM(2004) 607 v konečném znění – 2004/209 (COD).

(2)  KOM(2004) 607 v konečném znění – 2004/209 (COD), str. 3-4.

(3)  Články uváděné v bodech 2.1, 2.2 a 2.3 se vztahují na směrnici 2003/88/ES.

(4)  Dopis UNICE komisaři Dimasovi ze dne 2.6.2004.

(5)  Stanovisko EHSV z 30.6.2004 k tématu „Sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, Výboru regionů a sociálním partnerům na úrovni Společenství ohledně přezkoumání směrnice 93/104/ES o určitých aspektech úpravy pracovní doby“ bod 2.2.5. (Úř. věstník C 302 ze dne 7.12.2004, str. 74).

(6)  Charta Společenství o základních sociálních právech pracovníků, odstavec 19.

(7)  Charta EU o základních lidských právech článek 31 v článku II-91 návrhu Ústavy.

(8)  Sdělení Komise ze dne 15.1.2004 (KOM(2003) 843 v konečném znění).

(9)  Viz stanovisko EHSV zmíněné v pozn. 5 (bod 2.2.8)

(10)  Tamtéž, bod 2.2.7.

(11)  Tamtéž, bod 3.1.7.

(12)  Tamtéž, bod 3.2.2.

(13)  Tamtéž, bod 2.2.6.

(14)  Tamtéž, bod 3.3.2.

(15)  KOM(2003) 843 v konečném znění ze dne 30.12.2003, str. 25 (korektura několika jazykových chyb v citátu).

(16)  Tamtéž, str. 25.

(17)  Konzultační studie EU: Druhá fáze slyšení evropských sociálních partnerů na úrovni Společenství o přepracování směrnice 93/104/ES o určitých aspektech úpravy pracovní doby, str.13 (citát se zakládá na anglické a francouzské verzi, německý překlad je nepřesný).

(18)  Viz v pozn. 5 zmíněné stanovisko EHSV (bod 3.3.6).


PŘÍLOHA

ke stanovisku Evropského hospodářského a sociálního výboru

Níže uvedený pozměňovací návrh byl zamítnut, avšak měl podporu více než jedné čtvrtiny odevzdaných hlasů:

(PROTISTANOVISKO)

Celé znění stanoviska bude nahrazeno takto:

Výbor celkově podporuje návrh Komise na změnu směrnice 2003/88/ES o některých aspektech úpravy pracovní doby.

Tento návrh vychází z článku 137 odst. 2 Smlouvy o založení Evropského společenství, podle kterého by přijaté směrnice měly „zlepšit především pracovní prostředí tak, aby bylo chráněno zdraví a bezpečnost pracovníků“, přičemž „by neměla ukládat žádná správní, finanční ani právní omezení bránící zakládání a rozvoji malých a středních podniků“. Výbor se domnívá, že tento návrh Komise zajistí vysokou úroveň ochrany zdraví a bezpečnosti pracovníků a zároveň poskytne společnostem flexibilitu při tvorbě a úpravě pracovní doby.

Výbor plně podporuje kritéria Komise, která musí být obsažena v jakémkoli budoucím návrhu:

zajistit vyšší úroveň ochrany zdraví a bezpečnosti pracovníků v souvislosti s pracovní dobou;

poskytnout podnikům a členským státům větší pružnost při tvorbě a úpravě pracovní doby;

umožnit vyšší slučitelnost pracovního a rodinného života;

zabránit tomu, aby byla podnikům, a to zejména malým a středním podnikům, ukládána neúměrná zatížení.

V souvislosti s tímto problémem Komise správně zdůraznila významnou roli členských států a sociálních partnerů na národní, odvětvové a podnikové úrovni.

Výbor zvláště upozorňuje na to, že dvanáctiměsíční referenční období se již používá v mnoha členských státech, a proto by stávající ustanovení měla podpořit prodloužení referenčního období na jeden rok.

Co se týká pracovní pohotovosti, Výbor poukazuje na to, že v několika členských státech existují vnitrostátní předpisy a postupy, které obsahují pravidla týkající se času stráveného v „pracovní pohotovosti“ v různých odvětvích, zejména v oblasti zdravotnictví. Tato pravidla nejsou jednotná, ale všechna mají společné to, že pracovní pohotovost se buď vůbec nepočítá jako pracovní doba, nebo se počítá pouze částečně.

Výbor se připojuje k názoru Komise v tom, aby neaktivní doba během pracovní pohotovosti nebyla považována za pracovní dobu. Je to rozhodující pro fungování všech podniků, zejména MSP, a pro další rozvoj sociální ekonomiky.

Výbor dále uvádí, že doba pracovní pohotovosti by neměla být považována za čas odpočinku, protože by to vedlo k příliš dlouhé pracovní době, což by mohlo vadit sladění pracovního a rodinného života a ohrozit zdraví a bezpečnost pracovníků.

Pokud by to bylo nutné, mohl by být stanoven průměrný počet hodin pro neaktivní dobu během pracovní pohotovosti, aby tak byly zohledněny různé potřeby v různých sektorech a podnicích.

Výbor se domnívá, že by měla být zachována možnost opt-out a že by měl být kolektivní opt-out postaven na stejnou úroveň jako individuální opt-out. Je to důležité zejména proto, že je možno vzít v úvahu různé vztahy mezi sociálními partnery v celé rozšířené EU a rovněž potřeby podniků a potřeby a přání pracovníků, kteří by si přáli pracovat déle v různých obdobích jejich života.

Nicméně musíme zajistit, aby tato možnost zůstala dobrovolná, aby nebyla zneužívána a aby pracovníci mohli zrušit svůj souhlas s delší pracovní dobou, změní-li se jejich životní situace. Výbor proto podporuje, aby Komise stanovila dodatečné podmínky související s možností opt-out, jak je uvedeno v jejím návrhu.

Výsledek hlasování:

Hlasů pro

:

109

Hlasů proti

:

156

Hlasování se zdrželo

:

7


27.10.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 267/22


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k „Role trvale udržitelného rozvoje v rámci nejbližších finančních perspektiv“

(2005/C 267/04)

Dne 29. listopadu 2004 se budoucí lucemburské předsednictví Rady Evropské unie rozhodlo konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor podle článku 262 Smlouvy o založení Evropského společenství ve věci„Role trvale udržitelného rozvoje v rámci nejbližších finančních perspektiv

Specializovaná sekce „Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí“, která odpovídala za přípravu práce Výboru v této věci, přijala své stanovisko dne 18. dubna 2005. Zpravodajkou byla paní Sirkeinen, spoluzpravodaji byli pan Ehnmark a pan Ribbe.

Evropský hospodářský a sociální výbor přijal na svém 417. plenárním zasedání 11. a 12. května 2005 (jednání dne 11. května 2005) následující stanovisko 151 hlasy pro, 1 hlasem proti; 8 členů se hlasování zdrželo.

1.   Úvod

1.1

EHSV již dříve přijal Stanoviska zabývající se zevrubně strategií trvale udržitelného rozvoje EU. V tomto průzkumném stanovisku EHSV pojednává, jak požaduje lucemburské předsednictví, o vztahu mezi trvale udržitelným rozvojem a finančními perspektivami; to znamená o tom, co lze a co je třeba udělat pomocí rozpočtové politiky pro integraci a posílení trvale udržitelného rozvoje. Toto Stanovisko je rozčleněno podle nadpisů – prioritních oblastí – Sdělení o finančních perspektivách.

1.2

Vztah mezi rozpočtem EU a záměry trvale udržitelného rozvoje je složitý. EHSV se snaží ve svém stanovisku tuto otázku osvětlit, ale nemůže v něm pokrýt všechny podrobnosti. Proto je důležité shromáždit a analyzovat širokou škálu poznatků a názorů k těmto otázkám.

1.3

EHSV je ochoten a připraven sehrát aktivní úlohu v další práci na trvale udržitelném rozvoji. K tomuto cíli může také významně přispět v rámci úkolu, kterým byl pověřen Evropskou radou, a sice implementací Lisabonské strategie do března 2005. Interaktivní síť vazeb na občanskou společnost a zúčastněné strany, kterou má vybudovat, představuje odpovídající platformu pro efektivní, víceúrovňové (ekonomické, sociální a ekologické) a transparentní hodnocení a zároveň posiluje přijetí politik Společenství ze strany aktérů v praxi.

2.   Sdělení Komise o finančních perspektivách na období 2007 – 2013

2.1

Ve svém sdělení „Budování naší společné budoucnosti – politické výzvy a rozpočtové prostředky rozšířené Unie 2007–2013“ (1) ze dne 10. února 2004 Komise představuje své priority v rozšířené Evropské unii a své návrhy na finanční požadavky, nástroje, kontrolu a nový finanční rámec a systém financování. Toto jsou tři priority pro nejbližší finanční perspektivy:

vytvoření vnitřního trhu, aby bylo dosaženo především širšího cíle trvale udržitelného rozvoje,

politická koncepce evropského občanství, která závisí na vytvoření prostoru svobody, bezpečnosti a spravedlnosti a přístupu k veřejným statkům a

Evropa jako celosvětový partner podporující trvale udržitelný rozvoj a přispívající k bezpečnosti.

2.1.1

Návrh na nový finanční rámec je rozdělen pod tyto nadpisy (tabulka jako příloha)

1.

Trvale udržitelný růst

1a.

Konkurenceschopnost pro růst a zaměstnanost

1b.

Soudržnost pro růst a zaměstnanost

2.

Zachování a správa přírodních zdrojů včetně zemědělství

3.

Občanství, svoboda, bezpečnost a spravedlnost

4.

EU jako celosvětový partner

5.

Správa

2.1.2

Komise navrhuje vyšší růst výdajů podle priority 1. Bylo navrženo, aby celkové finanční prostředky na závazky vzrostly z 120,7 miliónů EUR v roce 2006 na 158,4 miliónů EUR v roce 2013. To by mělo být pokryto zaplacením 1,24 % HND včetně rozpětí 0,10 %.

2.1.3

Ve svém stanovisku o finančních perspektivách 2007–2013 EHSV celkově potvrzuje sdělení, které je považováno za kohezní, má solidní, prozřetelné politické předpoklady, provádí jasnou a konzistentní praktickou politiku, dodržuje priority a je vyrovnané. Na úrovni vlastních zdrojů rozpočtu Společenství vychází EHSV z předpokladu, že je nezbytné „zvolit zvyšování vlastních zdrojů rozpočtu Společenství na nové programové období nad běžný rozpočtový rámec, až na maximální úroveň 1,30 % HDP.“

3.   Obecné připomínky

3.1

Je nanejvýš důležité, aby nové finanční perspektivy, rámec rozpočtu EU na 2007–2013, odrážely jasně priority Unie, především lisabonských záměrů a trvale udržitelného rozvoje. K tomuto cíli se musí uskutečnit významná restrukturalizace. Pokud finanční perspektivy, které mají dosti dlouhé termíny, nepovedou vývoj EU správným směrem, je malá naděje, že jiná politika nebo pozdější finanční úpravy to dokáží.

3.2

EHSV neprojednává ve svém stanovisku podrobně otázku úrovně vlastních zdrojů, protože to důkladně udělal ve svém předcházejícím stanovisku uvedeném v bodě 2.1. Je však důležité zdůraznit, že Evropa nemůže financovat své priority a vycházet vstříc potřebám a očekáváním občanů, aniž by měla silné finanční zdroje. Financování EU může mít značný multiplikační efekt na celkové zdroje věnované určitému záměru a tento potenciál by měl být plně využit. V současnosti existuje napětí za prvé mezi názory čistě přispívajících členských států, za druhé mezi názory současných hlavních příjemců, za třetí mezi politickými závazky vůči novým členským státům a jejich občanům a za čtvrté mezi potřebou přerozdělit zdroje podle nových priorit EU. Výbor zdůrazňuje, že k restrukturalizaci výdajů podle priorit Unie musí dojít bez ohledu na úroveň vlastních zdrojů, o kterých bude nakonec rozhodnuto.

4.   Koncepce trvale udržitelného rozvoje

4.1

Strategie EU pro trvale udržitelný rozvoj je založena na vzájemném prolínání, na vzájemné závislosti a koherenci mezi tak zvanými „třemi pilíři“ ekonomických, sociálních a ekologických hledisek. Trvale udržitelný rozvoj zahrnuje jak kvantitativní, tak kvalitativní aspekty. Politická rozhodnutí musí brát v úvahu zároveň všechny tři aspekty. Politické linie nasměrované převážně do jedné z těchto oblastí nebo jiných oblastí politiky musí být koherentní s cíli zbývajících oblastí.

4.2

Trvale udržitelný rozvoj má dlouhodobý a globální aspekt. Mezigenerační spravedlnost znamená, že současné generace by neměly žít na úkor budoucích generací. Globální spravedlnost rozdělování nám nedovoluje žít na úkor jiných společností nebo tlumit rozvoj jejich blahobytu nebo eliminaci celosvětové chudoby.

4.3

Strategie trvale udržitelného rozvoje se liší od standardní definice strategie, protože nedefinuje cíl a program opatření k jeho dosažení, nýbrž si za hlavní cíl stanovuje trvalou udržitelnost přístupu k rozvoji. U trvale udržitelného rozvoje neexistuje koncový bod. Trvale udržitelný rozvoj není totiž ani tak cílem jako spíše procesem. Důležité je zajistit, aby dlouhodobé vývoje – a zvláště ty dlouhodobé – byly skutečně souvislé a aby skutečně směřovaly ke splnění výše uvedených kriterií (body 4.1 a 4.2). To je skutečná výzva trvale udržitelného rozvoje – nemůže být uskutečněn pouze jednotlivými cíli nebo politikami, i když velké změny tendencí (například pokrok v dosažení cílů milénia) musí být měřitelné.

4.4

Trvale udržitelný rozvoj vyžaduje vysokou úroveň politické koherence na úrovni národní i EU. Celkové úsilí je do velké míry kombinací kroků velkého rozsahu a malého rozsahu, které společně vytváří proces, který působí proti neudržitelnému rozvoji a podporuje změny, které jsou v souladu s překlenovacími cíli. Jedním z nejobtížnějších úkolů v tomto přístupu je vyvinout ukazatele, které řádně odrážejí směry vývoje.

4.5

Strategie trvale udržitelného rozvoje EU se v současné době koncentruje na několik nejnaléhavějších neudržitelných trendů v naší společnosti – změna klimatu, doprava, zdravotní stav obyvatelstva a přírodní zdroje. Jiné, jako odstranění chudoby a stárnutí populace byly ponechány stranou a budou přidány později.

4.6

Ve svých dřívějších stanoviskách o trvale udržitelném rozvoji EHSV vyzýval k akci v některých oblastech politiky. Jsou to: podpora soukromých a veřejných investic do nových a čistých technologií, nové snahy o zvýšení kvality práce, stanovení cen pro použití přírodních zdrojů a také strategie k snížení závislosti na fosilních palivech.

4.7

Politické snahy v těchto oblastech, ať jsou jakkoli důležité, nejsou samy o sobě dostatečné pro dodržení záměrů trvale udržitelného rozvoje. Cíl a kritéria udržitelnosti by se měly odrážet ve všech politikách. Individuální politické linie EU musí mít více koherentní rámec.

4.8

Možná je načase znovu uvážit formu přístupu EU k trvale udržitelnému rozvoji. Blížící se revize strategie trvale udržitelného rozvoje bude muset zvážit nejlepší způsob implementace překlenovacího principu trvale udržitelného rozvoje.

5.   Finanční perspektivy a trvale udržitelný rozvoj

5.1

Struktura a podrobný obsah rozpočtu má zásadní vliv na směry vývoje EU. Změna struktury rozpočtu podle nových priorit se vyznačuje uznáním významu trvale udržitelného rozvoje. EHSV očekává, že se to odrazí v zavádění rozpočtu v reálných termínech a ne pouze tak, že stejné věci budou dělány stejným způsobem pod novými názvy.

5.2

EHSV sdílí názor Komise v tom, že je třeba dát prioritu růstu a zaměstnanosti, podle lisabonských perspektiv do roku 2010. Růst je třeba chápat jako ekonomický růst zahrnující klíčové evropské hodnoty jako je sociální integrace, zdraví a ochrana životního prostředí. Konkurenceschopnost a ekonomický růst nejsou konečným cílem samy o sobě, ale nástrojem podpory sociálních a ekologických cílů. Avšak problém je, že trvale pomalejší růst a slabší konkurenceschopnost uvnitř EU ve srovnání s ostatními hlavními ekonomickými oblastmi může ohrozit jak evropský sociální model, tak naše ekologické hodnoty.

5.3

Rozpočtová rozhodnutí by měla vzít v úvahu, že sociální a ekologický rozvoj svým způsobem také přispívá k ekonomickému růstu.

5.4

EU není monolitická v tom, čeho dosáhla tváří v tvář trvale udržitelnému rozvoji. Situace v členských státech je velmi odlišná. Málokteré jsou schopné úspěšně kombinovat relativně silný ekonomický růst s vysokou úrovní sociální a ekologické ochrany. Zdá se, že existuje pozitivní interakce mezi vývojem v různých oblastech. Některé jiné členské státy naopak bojují s opačnou situací, kombinací velmi pomalého růstu, problémy v řešení sociálních problémů a zaostávání v ekologickém vývoji. Nové členské státy jsou v jiné situaci než ty staré, charakterizované růstem a jasným vývojem od problematických počátků k jiným „pilířům“.

5.5

Rozšíření bylo nejdominantnějším faktorem změny EU v posledních letech, a zůstane jím pravděpodobně po celé období 2007 – 2013 zahrnující finanční perspektivy. Toto má zjevně značný vliv na rozpočet, obzvláště na výdaje na kohezi. EHSV projednával otázky rozšíření, koheze a financování v jiných kontextech. Co se týče trvale udržitelného rozvoje, je jasné, že připojení k EU znamená velkou výzvu ohledně rozvoje národních politických linií směrem k trvale udržitelnému rozvoji a ohledně účasti na akcích a úvahách celé EU. Po přistoupení řídí acquis communautaire vývoj v ekologických, zdravotnických, sociálních a jiných oblastech směrem k udržitelnosti, pokud acquis trvale udržitelný rozvoj (který nemusí být explicitně v acquis zahrnut) podporuje. Ale větší část úsilí k dosažení udržitelnosti musí být teprve vynaložena. Podpůrné programy poskytující pomoc ve formě jak finančních zdrojů, tak expertiz mohou a měly by pomoci těmto společnostem k trvale udržitelnému rozvoji.

5.6

Prioritní oblasti strategie trvale udržitelného rozvoje i jiné oblasti, ve kterých byly rozpoznány neudržitelné trendy – uvedené v odstavcích 4.4. a 4.5. – musí být také považovány za priority v rozpočtové politice.

5.7

Rozpočtový kurz jako takový není většinou ani „udržitelný“ ani „neudržitelný“. Účinky na trvale udržitelný rozvoj závisí na detailních návrzích programů, záměrů a kritérií financovaných projektů.

5.8

Klíčovým nástrojem k zajištění koherence politiky s cíli trvale udržitelného rozvoje je vyhodnocování dopadu. To uznávají všichni zúčastnění aktéři včetně Komise, ale kroky k systematickému, nezávislému a kompetentnímu vyhodnocování všech důležitých návrhů jsou pomalé. EHSV spatřuje v přípravě a implementaci nových finančních perspektiv příležitost zavést konečně systematické vyhodnocování v praxi.

5.9

Vyhodnocování dopadů je nutno provádět u každého jednotlivého rozpočtového programu a jeho cílů. V tomto kontextu by měla být zastavena podpora neudržitelných aktivit souvisejících s oblastmi určenými strategií trvale udržitelného rozvoje a ve stanoviskách EHSV. Vyhodnocování dopadů z hlediska účinků na trvale udržitelný rozvoj by mělo být zavedeno také do Lisabonské strategie v souladu s tím, co EHSV již dříve doporučil.

5.10

Měla by být používána jasná a transparentní kriteria pro výběr projektů na financování podle různých bodů a programů rozpočtu. Ty by měly obsahovat kriterium udržitelnosti, jako je dopad projektu na životní prostředí, zdraví, tvorbu nebo úbytek pracovních příležitostí a konkurenceschopnost EU.

5.11

Zvláštní pozornost by měla být věnována použití prostředků ze strukturálních fondů, kohezního fondu a výdajům na zemědělství a programy TEN (Trans-European Network, Trans-evropské sítě). Tyto oblasti činností EU, které představují převážnou většinu výdajů EU, mají být systematicky směřovány k řešením, která co největší měrou splňují kriteria udržitelnosti.

5.12

V těchto oblastech je nutno zlepšit kontrolu výsledků a účinek použitých peněz. Nestačí monitorovat, kolik peněz bylo použito a zda byla porušena administrativní pravidla. Aby se aktivity mohly rozvíjet správným směrem, jsou nutné zevrubné studie dopadů týkající se kriterií trvale udržitelného rozvoje.

5.13

Studie hodnocení dopadů navrhovaných politických linií nedávají samy o sobě vždy kompletní obraz, na jehož základě je možno provádět rozhodnutí. V některých případech je také možno studovat dopady neuskutečněných akcí a odhadnout výsledky ve srovnání s dopady nejrůznějších možných opatření.

6.   Poznámky k prioritním oblastem finančních perspektiv

6.1   A) Trvale udržitelný rozvoj – konkurenceschopnost pro růst a zaměstnanost

6.1.1

EHSV souhlasí s hlavními záměry návrhu Komise k otázce konkurenceschopnosti pro růst a zaměstnanost: podpora konkurenceschopnosti podniků na plně integrovaném jednotném trhu, posílení evropských snah v oblasti výzkumu, vývoje a testů (RD&T), propojení Evropy sítěmi EU, zvyšování kvality vzdělávání a školení, zlepšení sociálně politické agendy a pomoc evropské společnosti předvídat a zvládnout tyto změny.

6.1.2

Pod touto hlavičkou chce EHSV obzvláště zdůraznit klíčovou roli znalostí, výzkumu a vývoje a nových technologií. Pokud Evropa bude na toto klást opravdový důraz a poskytne odpovídající prostředky, má jedinečnou šanci zvýšit produktivitu, konkurenceschopnost, růst a zaměstnanost tváří v tvář tvrdé konkurenci ostatních částí zeměkoule a také zmírnit tlak na životní prostředí a přírodní zdroje používáním ekologicky účinnějších technologických řešení, která odpovídají potřebám občanů a chrání jejich zdraví a bezpečnost.

6.1.3

Jak bylo zdůrazněno na nedávném Poradním fóru o trvalém rozvoji v EU uspořádaném EHSV dne 14. a 15. dubna ve spolupráci s Komisí, trvale udržitelný rozvoj jako překlenovací cíl pro Evropskou unii vyžaduje systematické a dlouhodobé úsilí v oblasti výzkumu a vývoje, které zahrnuje všechny tři pilíře hospodářského, sociálního a ekologického pokroku. Velký počet univerzit a vědeckých institucí v EU vytvořil sítě za účelem koordinovaného výzkumu v oblasti trvale udržitelného rozvoje. Finanční perspektivy nabízejí hodnotnou příležitost pro podporu této i dalších iniciativ.

6.1.4

Růst celosvětového soupeření o nerostné suroviny a ropu – abychom uvedli pouze dva příklady – a jeho důsledky na náklady ilustruje nutnost vývoje nových materiálů, nových výrobních postupů a obecně technologie šetrnější vůči zdrojům.

6.1.4.1

EHSV i nadále podporuje návrhy Komise týkající se evropského výzkumu tím, že zdvojnásobil finanční příspěvek na 7. rámcový program a spustil Akční plán pro ekologické technologie. EHSV zahrne do svých příštích stanovisek k 7. rámcovému programu a specifickým programům také aspekt trvale udržitelného rozvoje.

6.1.5

V této části finančních perspektiv, které kromě výzkumu a vývoje a inovace zahrnují TEN, je třeba věnovat zvláštní pozornost energii a transportu. Podpora rozvoje technologií, zavedení obnovitelných energií na trh, účinnost energie a použití čistých energií musí mít velkou prioritu. Projekty TEN-T, které pouze zvyšují objem dopravy neodpovídají principu udržitelnosti.

6.1.6

EHSV v několika stanoviskách zdůraznil, že zvláště v oblasti transportu a energie je potřeba nasměrovat rozvoj směrem k udržitelnosti. Také Výbor navrhl politické linie směřující k tomuto cíli. Sdělení o finančních perspektivách neuvádí jasně, zda existuje záměr uvolnit dostatečné prostředky pro tento záměr.

6.1.7

Při přípravě EU na intenzivně konkurenceschopnou světovou společnost se budou muset finanční perspektivy vyrovnat s dvěma diametrálně opačnými skutečnostmi: zaprvé je to vysoká úroveň nezaměstnanosti ve většině členských států EU, zadruhé to v blízké budoucnosti bude potřeba většího množství lidí na trhu práce. Výbor již předložil svá doporučení v několika ze svých nedávných stanovisek k tématům: „Politika zaměstnanosti: úloha EHSV po rozšíření EU a z hlediska Lisabonského procesu“, „Konkurenceschopnost v obchodě“ a „Zlepšení implementace Lisabonské strategie“.

6.1.8

EHSV by obzvláště uvítal nový přístup k celoživotnímu vzdělávání, protože to je nástroj jak ke zlepšení zaměstnanosti, tak pro vytváření vyššího uvědomění aktuálních problémů z pohledu trvale udržitelného rozvoje. Celoživotní vzdělávání se jeví jako jeden z chybějících klíčových spojovacích článků v úsilí o zavádění Lisabonské strategie. Vážný zájem o trvale udržitelný rozvoj vyžaduje v této oblasti spolupráci mezi sociálními partnery i dodatečné finanční příspěvky členských států.

6.2   B) Soudržnost pro růst a zaměstnanost

6.2.1

Soudržnost je nezbytná pro prohloubení procesu integrace. EHSV oceňuje pokus Komise znovu soustředit opatření pro soudržnost na cíle trvale udržitelného rozvoje.

6.2.2

Politika soudržnosti by měla vést k zvýšení ekonomických výsledků a vytvoření více a lepších pracovních míst mobilizací nevyužitých zdrojů. Fondy EU by neměly být využívány na podporu zkrachovalých podniků tak, aby to zdeformovalo konkurenci nebo pouze přesunulo pracovní příležitosti z jedné části EU do druhé. Opatření by se měla přednostně soustředit na podporu nových udržitelných pracovních příležitostí, vyšší konkurenceschopnost, lidský a fyzický kapitál, konsolidaci vnitřního trhu a zlepšení pracovní mobility.

6.2.3

Měla by být podporována koncentrace prostředků do zaostávajících regionů (záměr 1) za účelem většího souladu s obecnými strategickými cíli EU v rámci trvale udržitelného rozvoje. Pro integraci vnitřního trhu je také nezbytný větší důraz na přeshraniční spolupráci.

6.2.4

Pro regiony, ve kterých je HDP na hlavu vyšší než 75 % průměru Společenství v důsledku statistického efektu rozšíření, je nutné přechodné období. Avšak dotace by měly být progresivně sníženy.

6.2.5

Zde by bylo zapotřebí jasných kvalitativních testů. Díky tomu, že dotace „z Bruselu“ jsou k dispozici, značná část prostředků, které mohly být použity efektivněji, byla použita na plánování. Ne vždy regionální plánování vytvořilo v Evropě nové pracovní příležitosti.

6.2.6

Pro určité akce pro trvale udržitelný rozvoj na místní a regionální úrovni je nutný vyšší stupeň vlastnictví. EHSV doporučuje, aby byly projekty pro soudržnost určovány ne jenom z hlediska ekonomického růstu a zaměstnanosti, ale také z hlediska jejich účinků na dlouhodobý trvale udržitelný rozvoj regionu.

6.3   Udržení přirozených zdrojů a hospodaření s nimi

Společná zemědělská politika (SZP)

6.3.1

Ve svém Stanovisku „Budoucnost SZP (2) Výbor podrobně popsal a komentoval různé reformní kroky EU v rámci agrární politiky a poukázal na obtížnou situaci trvale udržitelného zemědělství v Evropě v souvislosti s globalizovanými trhy. Přitom zjistil, že před všemi reformami předcházejí vždy kritické poznámky a debaty o sociální spravedlnosti a vyrovnanosti agrárních výdajů, jakož i o jejich následné ekologické účinky. Tyto debaty však reformou z Lucemburku ještě nejsou uzavřeny.

6.3.2

To přimělo Komisi k tomu, aby stále předkládala další návrhy na novou orientaci agrárních výdajů směrem k posilování trvale udržitelného rozvoje. Tak například navrhl tehdejší komisař pro zemědělství Fischler nejprve horní hranici a později degresivní odstupňování plateb, aby tak zajistil „spravedlivější“ rozdělení prostředků podpory. Také závazné propojení přímých dotací na ekologické výdaje, které mají přednost před platnými zákony, bylo již mnohokrát diskutováno komisaři McSharrym a Fischlerem, aby převáděné finanční prostředky byly kvalifikovány také ekologicky. Návrhy však nebyly schváleny většinou v Radě.

6.3.3

Agrární reforma odsouhlasená v roce 2003 nabízí členským státům v postatě dvě možnosti pro vytvoření podnikové prémie, kterou jsou nové přímé platby realizovány: je to buď podniková prémie, jejíž výše se orientuje podle dosavadních provozních plateb, nebo podniková prémie, která se vypočítává podle plochy závodu nebo ji alespoň bere v úvahu (tak zvaná regionalizace).

6.3.4

Závislost budoucích plateb na udržení a/nebo vytváření pracovních míst nebylo ani tentokrát závazně předepsáno pro žádné ze stanovených řešení. Tato skutečnost by měla vyvolat nové společenské diskuse v rámci diskuse o udržitelnosti tak, jako otázka ekologických komponentů, která je spojena s platbami.

6.3.5

Neboť tak zvané „Cross-Compliance Standards“ (respektování standardů na úrovni farmy, které se týkají kvality a bezpečnosti potravin, pohody zvířat a agroenvironmentálních opatření), které musí zemědělské podniky plnit, které přesahují dodržování stávajících zákonů, což vedlo v některých členských státech v průběhu realizace reformy do národní politiky k prudkým střetům.

6.3.6

Pro EHSV je jednoznačné, že státní transfer peněz, musí být vždy propojen s obecných prospěchem. Platby musí být odůvodněné, oprávněné, akceptované společností. Byla by potřebná jasně prokazatelná souvislost SZP s cíli udržitelnosti v rámci Göteborgské strategie a Lisabonské strategie (vytvářet pracovní příležitosti, podporovat sociální spravedlnost, zachovávat životní prostředí), v současné době ještě není takováto souvislost zjevná alespoň ve větší části společnosti. To by mělo vyvolat další diskuse o všeobecném smyslu plateb i o roli zemědělců při uskutečňování těchto cílů. Při průběžném hodnocení reformy SZP, která byla provedena proti vůli většiny zástupců zemědělců a chovatelů dobytka, by jako základ pro jejich sociální oprávněnost mělo být v centru pozornosti opět posílení trvale udržitelných zemědělských rodinných podniků v Evropě.

6.3.7

Finanční prostředky z 1. pilíře SZP, především přímé platby, mají nepochybně existenční význam pro mnoho zemědělců. Přerušením přímých plateb se však nesleduje politické řízení směrem k udržitelné produkci, představují spíše politiku zajištění příjmů, která navíc neprospívá všem zemědělcům stejně.

6.3.8

Z 2. pilíře, podpory rozvoje venkova, jsou peníze vypláceny pouze na základě jasně definovaných „protislužeb“, které byly vyvinuty v programech stanovených Společenstvím. Je třeba zde jmenovat mimo jiné: zemědělské ekologické programy, podpora ekologického obdělávání půdy, diversifikace v zemědělských provozech (např. posílení zpracování surových výrobků a jejich odbytu na trhu), nejmenší a malé podniky na venkově.

6.3.9

V této souvislosti je významný výrok nové komisařky pro zemědělství Fischer-Boel, která při příležitosti zahájení Zeleného týdne v Berlíně 20. ledna 2005 požadovala, aby „se rozvoj venkova stal klíčovým bodem Lisabonské strategie“. V tomto kontextu jsou zajímavé i další výroky z kabinetu komisařky, podle kterých se v prvním pilíři nepočítá s tím, že budou vytvořena pracovní místa ve větším rozsahu, naopak vidíme ale velký potenciál v politice rozvoje venkova. EHSV by velmi uvítal, kdyby Komise očekávané účinky obou agrárně politických pilířů na práci, životní prostředí a sociální záležitosti podložila co nejdříve studiemi.

6.3.10

V návrhu nového nařízení o rozvoji venkova, o kterém se v současné době diskutuje, mají být rozvoji venkova přiřazeny další úkoly (mimo jiné financování oblastí z programu NATURA 2000, realizace Rámcové směrnice o vodě). Rozvoj venkova se tak stává stále důležitějším politickým řídícím prvkem směrem k udržitelnému rozvoji, což EHSV vítá.

6.3.11

Podle plánů Komise má ovšem v období 2007–2013 rozpočet pro rozvoj venkova zůstat pouze na dosavadní úrovni. Pro EHSV to znamená, že už ve finančním výhledu EU je rozvoj venkova nedostatečně financován měřeno na základě jemu svěřených úkolů.

6.3.12

Z hlediska toho, že opatření pro rozvoj venkova mají zásadní význam pro debatu o trvale udržitelném rozvoji, je pro EHSV zcela nepochopitelná debata o možných extrémních škrtech v této rozpočtové linii, která nyní probíhá v Radě a byla iniciována šesti čistými přispěvateli.

6.4   Občanství, svoboda, bezpečnost a spravedlnost

6.4.1

Aby byl pro Evropany zajištěn opravdový prostor svobody, bezpečnosti a spravedlnosti jsou nutná opatření na úrovni EU, jak z důvodu dosažení efektivity, tak z důvodu rozdělení finančního břemene. Úspěšná integrace imigrantů je záležitostí jak sociální soudržnosti, tak nezbytnou podmínkou ekonomické efektivity. EHSV podporuje založení Evropské hraniční agentury, společnou azylovou a imigrační politiku, opatření týkající se legálních residentů nebo příslušníků třetích zemí, kteří právě přijeli do členských států EU a prevenci návratu ilegálních residentů.

6.4.2

Prevence a potírání trestné činnosti je pro Unii klíčovým úkolem. Dostatek finančních prostředků pro potřeby bezpečnosti je nezbytnou podmínkou administrativní, sociální a ekonomické udržitelnosti pro naši společnost.

6.4.3

Evropané kladou vysokou prioritu na bezpečnost a jistoty každodenního života, včetně denních potřeb. Občané očekávají od Unie vysokou úroveň ochrany proti nebezpečím přírodních katastrof, zdravotních a ekologických krizí a jiných katastrof velkého rozsahu. Ohrožení zdraví škodlivými látkami v životním prostředí nebo potravinách a stejně tak normy bezpečnosti a jistot především energií a transportu vyžadují neustálou pozornost a opatření na úrovni Unie.

6.4.4

Je třeba zajistit odpovídající úroveň základních služeb všeobecného zájmu, jako je zdravotnictví a vzdělávání, energetika, transport a komunikace. Fyzické zajištění dodávek v některých těchto případech, například energie a dopravy, je důležitým aspektem při rozvoji vnitřního trhu i multilaterálních a bilaterálních obchodních a jiných vnějších vztahů.

6.4.5

Trvale udržitelný rozvoj se díky vědomí, postoji a jednání jednotlivých občanů a skupin pozvolna prosazuje. Tyto faktory nemohou být již nikdy nahrazeny pouze opatřeními „seshora“, na základě rozhodnutí našich systémů, organizací a institucí. Evropa může být hrdá na to, že má dobře organizovanou a fungující společnost, včetně vzdělaných a aktivně se účastnících občanů a vysoce rozvinutou strukturu organizací občanské společnosti. Tyto faktory jsou možná tím nejlepším možným kulturním východiskem pro další pokračování trvale udržitelného rozvoje.

6.4.6

Rozšíření EU zvýšilo různorodost kultur v Evropě. To může obohatit život každého člověka, ale zároveň je třeba vyvinout úsilí na podporu vzájemného porozumění. Také je nutno podporovat předávání znalostí a zkušeností ekonomického, politického a každodenního života včetně toho, jak postupovat k trvale udržitelnému rozvoji. Prospěch z toho budou mít nejenom nové členské státy, ale celá Evropa a její občané.

6.5   EU jako celosvětový partner

6.5.1

Na Světovém summitu OSN o trvale udržitelném rozvoji v Johannesburgu, se EU profilovala jako dynamický a cílevědomý účastník. Započetí nových záměrů jako například iniciativy týkající se vody a energie (partnerství ochotných se zúčastnit) získalo EU mnoho dobré vůle.

6.5.2

Na úrovni OSN probíhá implementace 52-stránkového akčního plánu z Johannesburgu. Je to pomalý proces a žít podle těchto slibů a plánů přináší zúčastněným zemím značné těžkosti.

6.5.3

EU musí dodržovat svoje závazky a vedoucí úlohu, kterou přijala na Světovém summitu. Toto musí být zohledněno v přidělování prostředků ve finančních perspektivách.

6.5.4

EU bude muset vynaložit více energie obzvláště na opatření v nejméně rozvinutých zemích (NRZ), s důrazem na základní potřeby jako je voda, energie, zdravotní péče, bezpečnost potravin, základní vzdělání a školení a také rozvoj zemědělství.

6.5.5

Jednotlivé země EU vyvinuly ambiciózní programy podpory pro NRZ, obzvláště v Africe. Je nutná lepší koordinace mezi úrovní EU a národní úrovní, co se týče vytváření a zavádění těchto rozvojových programů. Specifický program, který nese jméno Cotonou, se ukázal být hodnotným nástrojem zapojení také sociálních partnerů a organizované občanské společnosti v zemích ACP (Africa, Caribbean, Pacific).

6.5.6

Trvale udržitelný rozvoj je v těchto rozvojových programech do určité míry integrován. V souladu s akčním plánem přijatým v Johannesburgu mu musí být přidělena ústřední pozice.

6.5.7

Za účelem zlepšení koordinace úsilí a posílení rozsahu trvale udržitelného rozvoje doporučuje EHSV další iniciativy ze strany EU především ve formě vytvoření „koalicí připravených“ pro specifické položky rozvoje, jako je voda, energie, bezpečné potraviny a zdravotní péče.

7.   Závěry

7.1

Změna struktury rozpočtu podle nových titulků priorit se vyznačuje uznáním významu trvale udržitelného rozvoje. EHSV očekává, že se to odrazí v zavádění rozpočtu v reálných termínech a ne pouze tak, že stejné věci budou dělány stejným způsobem pod novými názvy. Výbor zdůrazňuje, že k restrukturalizaci výdajů podle priorit Unie musí dojít bez ohledu na úroveň vlastních zdrojů, o kterých bude nakonec rozhodnuto.

7.2

Je nanejvýš důležité, aby nové finanční perspektivy, rámec rozpočtu EU na 2007–2013, odrážely jasně priority Unie, především lisabonských záměrů a trvale udržitelného rozvoje. K tomuto cíli se musí uskutečnit významná restrukturalizace. Pokud finanční perspektivy, které mají dosti dlouhé termíny, nepovedou vývoj EU správným směrem, je malá naděje, že jiná politika nebo pozdější finanční úpravy to dokáží.

7.3

EHSV sdílí názor Komise v tom, že je třeba dát prioritu růstu a zaměstnanosti podle lisabonských perspektiv do roku 2010. Růst je třeba chápat jako ekonomický růst zahrnující klíčové evropské hodnoty jako je sociální integrace, zdraví a ochrana životního prostředí. Konkurenceschopnost a ekonomický růst nejsou konečným cílem samy o sobě, ale nástrojem podpory sociálních a ekologických cílů. Avšak problém je, že trvale pomalejší růst a slabší konkurenceschopnost v EU ve srovnání s ostatními hlavními ekonomickými oblastmi může ohrozit jak evropský sociální model, tak naše ekologické hodnoty.

7.4

Prioritní oblasti strategie trvale udržitelného rozvoje i jiné oblasti, ve kterých byly rozpoznány neudržitelné trendy – změna klimatu, transport, zdravotní stav obyvatelstva, přírodní zdroje, odstranění chudoby, stárnutí populace a závislost na fosilních palivech – musí být také považovány za priority v rozpočtové politice.

7.5

Rozpočtový kurz jako takový není většinou ani „udržitelný“ ani „neudržitelný“. Účinky na trvale udržitelný rozvoj závisí na detailních návrzích programů, záměrů a kritérií financovaných projektů.

7.6

Klíčovým nástrojem k zajištění koherence politiky s cíli trvale udržitelného rozvoje je vyhodnocení dopadu. Vyhodnocování dopadu je nutno provádět u každého jednotlivého rozpočtového programu a jeho cílů. V tomto kontextu by měla být zastavena především podpora činností vedoucích k neudržitelnému rozvoji.

7.7

Měla by být používána jasná a transparentní kritéria pro výběr projektů na financování podle různých bodů rozpočtu a rozpočtových programů. Ty by měly obsahovat kritérium udržitelnosti, jako je dopad projektu na životní prostředí, zdraví, tvorbu nebo úbytek pracovních příležitostí a konkurenceschopnost EU.

7.8

Zvláštní pozornost by měla být věnována použití prostředků ze strukturálních fondů, kohezního fondu a výdajům na zemědělství a programy TEN. Tyto oblasti činnosti EU, které představují převážnou většinu výdajů EU, mají systematicky směřovat k řešením, která co největší měrou splňují kritéria udržitelnosti.

7.9

EHSV chce obzvláště zdůraznit klíčovou roli znalostí, výzkumu a vývoje a nových technologií. Pokud Evropa bude na toto klást opravdový důraz a poskytne odpovídající prostředky, má jedinečnou šanci zvýšit produktivitu, konkurenceschopnost, růst a zaměstnanost tváří v tvář tvrdé konkurenci ostatních částí zeměkoule a také zmírnit tlak na životní prostředí a přírodní zdroje používáním ekologicky účinnějších technologických řešení, která odpovídají potřebám občanů a chrání jejich zdraví a bezpečnost.

V Bruselu dne 11. května 2005.

Předsedkyně

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Anne-Marie SIGMUND


(1)  KOM(2004) 101 v konečném znění

(2)  Úř. věstník C 125 ze dne 27.5.2002, str. 87-99.


PŘÍLOHA 1

ke stanovisku Evropského hospodářského a sociálního výboru

Následující pozměňovací návrh byl na plenárním zasedání zamítnut, získal však podporu více než jedné čtvrtiny odevzdaných hlasů:

Odstavec 4.5

Pozměnit text následovně:

„Strategie EU pro trvale udržitelný rozvoj se v současné době zaměřuje na několik zjevně nejnaléhavějších neudržitelných trendů společenských problémů: v naší společnosti klimatické změny, doprava, zdravotnictví jejich vliv na zdravotní stav obyvatelstva a ubývání přírodních zdrojů. Jiné, jako o Současně se však musíme zabývat odstraněním velké chudoby a bídy a stárnutí populace byly ponechány stranou a budou přidány později. Současně je však nutno se zabývat potíráním chudoby a bídy a přestárnutím populace. Jedna z hlavních změn, kterou strategie pro trvale udržitelný rozvoj vyžaduje a umožňuje, spočívá právě v tom, že se vymaníme z tohoto vědomí priorit, aniž bychom však přitom ztratili ze zřetele nutnost jednat v každé jednotlivé oblasti.“

Odůvodnění

Jedná se o návrhy se stejným cílem – pokusit se o ještě větší ujasnění, než to umožňuje průzkumné stanovisko, hlavních kulturních změn vyžadovaných a vyvolávaných strategií a pojmem trvale udržitelného rozvoje.

Je třeba dát najevo, že příslušné kulturní změny už existují jak ve společnosti tak na úrovni jedinců a pokud se jim dostane příslušné podpory (tedy finanční perspektivy), strategie trvale udržitelného rozvoje se stane operativní. Jinak by se mohly naplnit nejhorší obavy o budoucnost.

Výsledek hlasování:

Hlasy pro

:

51

Hlasy proti

:

54

Zdrželo se hlasování

:

26


27.10.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 267/30


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke směrnici Evropského parlamentu a Rady o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz, včetně financování terorismu

KOM(2004) 448 v konečném znění

(2005/C 267/05)

Dne 21. října 2004 se Evropská rada rozhodla požádat Evropský hospodářský a sociální výbor o konzultaci na základě čl. 262 Smlouvy o založení Evropského společenství ve věci výše uvedené.

Specializovaná sekce „Hospodářská a měnová unie, hospodářská a sociální soudržnost“, která byla pověřena přípravou aktivit výboru v této věci, schválila své stanovisko dne 15. dubna 2005. Zpravodajem byl pan Simpson.

Na svém 417. plenárním zasedání 11. a 12. května 2005 (jednání dne 11. května 2005) přijal Hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 107 hlasy pro a jeden člen se zdržel hlasování.

1.   Shrnutí

1.1

Tento návrh směrnice je již třetí v souvislosti s předcházením praní peněz a následuje po první z roku 1991 (91/308/EHS) a druhé z roku 2001 (2001/97/ES).

1.2

Klíčové důvody pro přijetí této směrnice jsou: 1) zahrnutí výslovné zmínky financování terorismu, ačkoliv na základě dohody členských států v rámci předchozí směrnice to mělo být zahrnuto do koncepce závažných trestných činů a 2) zohlednění zrevidovaných Čtyřiceti doporučení Finančního akčního výboru proti praní peněz (FATF) (1) zveřejněných v červnu 2003.

2.   Všeobecné připomínky

2.1

Klíčovými skupinami, kterých se budou týkat povinnosti vyplývající z navrhované směrnice, patří:

a)

firmy v těch odvětvích, která musí dosáhnout souladu s ustanoveními směrnice („regulované odvětví“);

b)

uživatelé služeb poskytovaných regulovaným odvětvím (tzn. jejich zákazníci a klienti);

c)

osoby podávající oznámení o praní peněz nebo podezření z praní peněz;

d)

donucovací orgány a útvary finančního zpravodajství („FIU“), které dostávají a využívají informace obsažené v oznámeních o praní peněz; a

e)

složky pachatelů trestné činnosti páchající „závažné trestné činy“ (definované v čl. 3, odst. 7 návrhu směrnice) v případech, kdy jsou výsledkem těchto trestných činů výnosy nebo je jejich součástí nakládání s prostředky souvisejícími s trestnou činností.

2.2

Cílem návrhu směrnice je nahradit stávající směrnice, které budou zrušeny.

2.3

Mezi klíčové změny oproti první a druhé směrnici patří:

i)

Zahrnutí výslovné zmínky financování terorismu a další podrobnosti s ohledem na „závažné trestné činy“.

ii)

Důkladnější zahrnutí s ohledem na poskytovatele svěřenských služeb a služeb pro obchodní společnosti a obchodníky se zbožím a službami vysoké hodnoty.

iii)

Významné rozšíření podrobností týkajících se hloubkové kontroly klienta a ověřování totožnosti, včetně skutečného vlastnictví.

iv)

Ustanovení týkající se ochrany zaměstnanců podávajících oznámení o praní peněz.

v)

Zakazuje se sdělit klientovi, že bylo podáno oznámení.

vi)

Požadavek uplatňovat normy EU v pobočkách a dceřiných společnostech mimo EU.

2.4

Návrh směrnice umožňuje další konvergenci se zeměmi, které uplatňují nebo budou uplatňovat doporučení Finančního akčního výboru proti praní peněz (FATF) Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).

2.5

Sloučení požadavků první a druhé směrnice do nové směrnice také zvýší jednoznačnost.

2.6

Třetí směrnice nicméně jde ve šlépějích druhé směrnice, která sama o sobě do velké míry rozšířila rozsah působnosti ustanovení proti praní peněz a rozsah dotčených odvětví. Na vyhodnocení dopadu směrnice z roku 2001 zatím uplynula jen krátká doba a výbor upozorňuje, že zatím nebyla vypracována žádná komplexní studie účinnosti stávajícího režimu ani jeho proporcionality včetně toho, zda jsou investice realizované vládami členských zemí v rovnováze vůči investicím realizovaným regulovaným odvětvím.

2.7

EHSV vítá opatření, která ztíží praní peněz a financování terorismu. Na podporu uplatňování preventivních opatření napříč Evropskou unií EHSV uznává, že osoby peroucí peníze se pokusí zneužít slabých míst systémů sledování a že peníze budou přesunuty do nejslabších bodů systému dohledu. Z toho důvodu je nutné, aby členské státy zavedly přísné normy napříč Evropskou unií a podporovaly jejich zavedení i v jiných zemích.

2.8

Toto stanovisko obsahuje podrobnější připomínky ke konkrétním aspektům návrhu směrnice.

3.   Připomínky ke konkrétním oblastem klíčových změn

3.1   Terorismus a závažné trestné činy

3.1.1

EHSV podporuje začlenění financování terorismu do návrhu směrnice.

3.1.2

Pokud se týká definice závažných trestných činů a praní peněz, další vyjasnění by pomohlo dotčeným stranám lépe pochopit přesné záměry směrnice, a tedy také lépe zajistit důsledné a účinné uplatňování zákona.

3.1.3

Je důležité vyjasnit úroveň znalosti trestního práva, která je skutečně vyžadována od osob pracujících v regulovaném odvětví, z nichž většina nemá žádnou nebo má jen malou kvalifikaci v této oblasti. Čl. 3, odst. 7 návrhu směrnice obsahuje definici „závažných trestných činů“, ale my doporučujeme, aby tato definice dokázala jasně uvést, že při rozhodování o tom, zda oznámit praní peněz, je od osoby z regulovaného odvětví vyžadována jen taková znalost a dovednost týkající se trestního práva, která by se od osoby plnící takovou funkci dala očekávat. V opačném případě by to znamenalo nepřiměřené zatížení regulovaného odvětví (s ohledem na vzdělávání zaměstnanců i kontrolu jejich činnosti) se všemi riziky zvýšených nákladů a s tím souvisejícím zbytečným obtěžováním zákazníků a klientů. Dále by to mohlo znamenat nadbytečné riziko pro osoby pracující v regulovaném odvětví.

3.1.4

„Závažný trestný čin“ (definovaný tak, aby zahrnoval „přinejmenším“ činnosti uvedené v čl. 3, odst. 7) je zřejmě rámcovým minimálním standardem. Dosavadní provádění stávajících směrnic ukazuje, že členské státy použily různé přístupy, jejichž výsledkem jsou buď režimy zahrnující všechny trestné činy nebo režimy zahrnující jen závažné trestné činy.

3.1.5

Zvážit by se v tomto ohledu mělo omezení možnosti volby členských států s cílem podpořit rovnoměrné uplatňování předpisu proti praní peněz, a tak poskytnout rovné podmínky regulovanému odvětví napříč EU. Pokud si členské státy přejí uplatňovat návrh směrnice na širším základě, doporučuje EHSV zvážit režim, v němž je oznamování povinné jen pokud jde o závažné trestné činy (minimální standard), ale s možností činit dobrovolná oznámení se stejnou zákonnou ochranou jako u povinných oznámení, pokud jde o jiné trestné činy.

3.1.6

Povinný režim pro „všechny trestné činy“ a především takový, který by byl spojen s exteritoriálním požadavkem oznamování, zahrnuje riziko odklonu cenných zdrojů soukromého sektoru a donucovacích orgánů bez jakéhokoliv výsledku. Potřeba britského systému podávání oznámení „omezené zpravodajské hodnoty“, který byl vytvořen ve snaze minimalizovat úsilí ze strany regulovaného odvětví i donucovacích orgánů při řešení záležitostí s žádnou nebo jen velmi malou hodnotou pro prosazování zákona (a těch záležitostí, které již byly oznámeny příslušnému orgánu), dobře ilustruje některé nástrahy povinného režimu pro „všechny trestné činy“.

3.1.7.

Výbor je toho názoru, že pevný peněžní minimální limit stanovený čl. 6, písm. b (15 000 EUR) je přiměřený vzhledem k tomu, že tohoto limitu lze dosáhnout jednou nebo několika transakcemi, které se jeví jako vzájemně nějakým způsobem provázané.

3.1.8

Další užitečné vyjasnění, které by zvýšilo konzistentnost, by spočívalo ve výslovném vyjádření toho, že definice praní peněz od čl. 1.1, písm. c druhé směrnice (opakovaná v čl. 1.2, písm. c návrhu směrnice) zahrnuje držení výnosů trestného činu spáchaného daným zločincem bez toho, aby byla nutná jakákoliv další transakce.

3.1.9

Čl. 2.1, odst. 3, písm. b stanovuje pět kategorií transakcí realizovaných nezávislými právníky, na něž by se směrnice vztahovala. Výbor doporučuje připojení šesté kategorie: (vi) daňové poradenství.

3.2   Poskytovatelé svěřenských služeb a služeb pro obchodní společnosti a obchodníci s transakcemi vysoké hodnoty

3.2.1

Čl. 3, odst. 9 definuje „poskytovatele svěřenských služeb a služeb pro obchodní společnosti“ a čl. 2.1, odst. 3, písm. f definuje „obchodníky s transakcemi vysoké hodnoty“. Vyjasnění definic je vítáno a obzvlášť to platí pro zahrnutí „služeb“ do čl. 2.1, odst. 3, písm. f. Praní peněz lze provádět manipulací velkých transakcí se službami v hotovosti, stejně jako je lze provádět manipulací velkých transakcí se zbožím v hotovosti.

3.3   Hloubková kontrola a ověření totožnosti klienta, včetně skutečného vlastnictví

3.3.1

Články týkající se těchto témat musí být jasné a uplatnitelné v systému založeném na posouzení rizika. Řešení těchto aspektů předpisu proti praní peněz zásadně přispívá k nákladům na dodržování, a dále má přímý dopad na zákazníky a klienty.

3.3.2   Definice skutečného vlastníka

3.3.2.1

Čl. 3, odst. 8 odkazuje na skutečného vlastníka jako na fyzickou osobu, která nakonec, přímo nebo nepřímo, vlastní nebo ovládá 10 % nebo více akcií nebo hlasovacích práv právnické osoby nebo majetku nadace, svěřenectví či podobného právního uspořádání nebo která jinak vykonává srovnatelný vliv, například na vedení. Výbor považuje tento práh za příliš nízký, pokud o něm uvažujeme společně s čl. 7.1, odst. b a zmínkou o opatřeních na základě posouzení rizika v čl. 7.2.

3.3.2.2

Návrh směrnice by měl zmínit zásady s ohledem na požadavky na ověření totožnosti a uložit členských státům povinnost poskytovat pokyny, ať už přímo nebo tak, že je umožní vytvářet zastupujícím profesním orgánům, týkající se systému ověření totožnosti na základě posouzení rizika umožňujícího různé úrovně ověření totožnosti skutečných vlastníků v závislosti na okolnostech.

3.3.2.3

I když dokážeme pochopit motivy pro přísné požadavky, v praxi jejich všeobecné uplatňování bez ohledu na riziko směřuje k penalizování zákonných zákazníků a klientů dodatečnými náklady, úsilím a potenciální ztrátou obchodní důvěry s ohledem na zamýšlené transakce, zatímco účinek na nezákonné aktivity je malý nebo není žádný.

3.3.2.4

Výbor doporučuje, aby byl minimální požadavek na zjištění vlastnictví nebo ovládání stanoven na 25 % buď ze strany jednotlivce nebo skupiny jednající „v souladu“.

3.3.3   Politicky exponované osoby

3.3.3.1

Výbor se domnívá, že navrhovaná definice politicky exponovaných osob tak, jak je uvedena v čl. 3, odst. 10, je zbytečně široká a měla by být změněna tak, že slovní spojení „které nejsou občany EU“ bude vloženo za slovní spojení „fyzické osoby“. Politicky exponované osoby v rámci Evropské unie (ačkoliv nejsou nezbytně imunní vůči pokušení korupce) jsou předmětem zaručené demokratické kontroly, která činí zesílené požadavky na hloubkovou kontrolu předpokládané v čl. 11.1 nadbytečnými.

3.3.4   Hloubková kontrola a ověření totožnosti zákazníka

3.3.4.1

„Hloubková kontrola zákazníka“ je v návrhu směrnice oblastí, kde je za účelem jasnosti nezbytná přesnější definice pojmů. Pojmy jako je „hloubková kontrola“, „přezkoumávání“ a „ověření“ lze vykládat rozdílnými způsoby napříč různými částmi regulovaného odvětví i napříč různými členskými státy, a proto je za účelem společného chápání nezbytné definovat je přesněji.

3.3.4.2

S ohledem na ověření totožnosti výbor doporučuje, aby návrh směrnice stanovil pro členské státy povinnost poskytovat jasné pokyny na základě posouzení rizika v rámci jejich území.

3.3.4.3

Čl. 6 odst. c vyžaduje uplatňování postupů pro hloubkovou kontrolu zákazníka v případě, že existuje podezření na praní peněz, nehledě na jakoukoliv odchylku, výjimku nebo práh. To nemusí být proveditelné, protože provedení takových postupů na základě podezření může vzbudit pozornost podezřelé osoby. Ustanovení čl. 6, písm. c by mělo dokázat indikovat, že tyto postupy mají být prováděny jen v takovém rozsahu, aby nevzbudily pozornost podezřelých osob.

3.3.4.4

Pokud jde o zjednodušenou hloubkovou kontrolu zákazníků podle čl. 10.3, písm. c, výbor doporučuje upravit jeho druhou část následovně vložením slov v kurzívě: „systém sociálního, starobního nebo podobného zabezpečení, který poskytuje zaměstnancům důchod, pokud se přispívá prostřednictvím odpočtu ze mzdy nebo od zaměstnavatelů …“.

3.3.4.4.1

Čl. 11.2 navrhuje zakázat úvěrovým institucím, aby vstupovaly do vztahu s korespondenční bankou, která dovoluje, aby její účty používaly banky nevykonávající žádnou činnost. Pro úvěrovou instituci nemusí být vždy snadné odhalit, zda tak korespondenční banka činí. Mělo by být jasné, že od institucí se ve vztahu k jejich korespondenčním bankám očekává jen přiměřená obezřetnost s cílem posoudit politiku těchto bank vůči bankám nevykonávajícím žádnou činnost.

3.3.4.5

V čl. 11.1, písm. a není nutné, aby byla zmínka o listinných důkazech podmíněna slovem „dalšími“, které lze odstranit.

3.3.4.6

Čl. 12 umožňuje spolehnout se při provádění postupů pro hloubkovou kontrolu zákazníků na třetí osobu, ale je patrné, že konečná odpovědnost za takové postupy zůstává na institucích nebo osobách, na které se navrhovaná směrnice vztahuje. Výbor doporučuje odstranit druhou část čl. 12 související s tím, že „konečná odpovědnost však musí zůstat na instituci nebo osobě, na kterou se vztahuje tato směrnice a která se spoléhá na příslušnou třetí osobu“, a nahradit ji zásadou uvedenou v bodu odůvodnění (20) na straně 11 navrhované směrnice (zdvojování práce se lze vyhnout na základě spolehnutí se na postupy pro ověření totožnosti zákazníků provedené třetími osobami, které jsou regulované). Jestliže nebude možné se spolehnout poté, co došlo k přijetí přiměřených opatření s cílem v dobré víře určit povahu třetí osoby, toto ustanovení nezabrání zdvojování práce.

3.3.4.7

Čl. 13.2, jehož cílem je oznámení podezření, by mohlo být užitečné rozšířit o jednu větu: „Komise taková oznámení prošetří a informuje členské státy o učiněných závěrech“.

3.3.4.8

Za účelem vyloučení pochybností o slučitelnosti ustanovení čl. 14 s předpisy na ochranu soukromí v určitých členských státech by mělo být slovo „okamžitě“ z čl. 14 odstraněno, a třetí osobě musí být umožněno usilovat o souhlas osob, jejichž informace jsou sdělovány. Slovo „okamžitě“ lze nahradit slovem „urychleně“.

3.4   Zákaz sdělování informací

3.4.1

Co se týče první části čl. 25, doporučuje výbor pečlivěji definovat význam „zákazu“. V některých členských státech mají totiž zaměstnanci v regulovaném odvětví oznamovací povinnost vůči určitým regulačním orgánům nebo složkám soudní moci a také útvaru finančního zpravodajství, a v praxi v boji proti praní peněz často pomáhá pečlivá výměna informací mezi osobami, které se na praní peněz.nepodílejí. S cílem umožnit takové pozitivní sdělování informací doporučujeme změnit článek tak, aby výslovně uvedl, že sdělování informací je zakázané pouze v případech, kdy by to mohlo vzbudit pozornost podezřelého nebo by mohlo být ohroženo vyšetřování praní peněz.

3.5   Korektní hospodářská soutěž v zahraničních podnicích

3.5.1

V bodu odůvodnění (23) na straně 11 stejně jako v čl. 27 se navrhuje, aby byly normy Společenství uplatňovány ve třetích zemích, kde mají úvěrové a finanční instituce Společenství pobočky a většinově vlastněné dceřiné společnosti a kde jsou právní předpisy v oblasti praní peněz a financování terorismu považovány za nedostatečné.

3.5.2

Výbor se obává, že uplatňování výše uvedeného by v důsledku mohlo učinit pobočky úvěrových a finanční instituce Společenství a většinově vlastněné dceřiné společnosti nezpůsobilé pro účinné a konkurenceschopné fungování v zemích, kde standard právních předpisů proti praní peněz není na úrovni srovnatelné s právními předpisy v EU. Z toho důvodu je vhodné uplatňování norem EU nebo srovnatelných norem podporovat, avšak bezpodmínečný požadavek na uplatňování v zahraničí je možná předčasný. V takových situacích by bylo pro instituce lepší informovat příslušné orgány v jiných zemích s cílem poskytnout jim pomoc za účelem zlepšení jejich kontroly v souvislosti praním peněz a financováním terorismu.

3.5.3

Pro EU by bylo vhodnější posílit uplatňování dobrých a náležitých celosvětově uznávaných norem nahrazením zmínek o uplatňování požadavků EU uplatňováním 40 doporučení FATF. Tím by se odstranily jakékoliv závěry v tom smyslu, že EU se snaží vymáhat své požadavky s exteritoriálním účinkem, když existují celosvětové normy s obecně shodnou účinností.

3.6   Ochrana zaměstnanců

3.6.1

Výbor vítá zahrnutí této ochrany do čl. 24 a vyzývá Komisi, aby ji dále rozšířila tak, aby zahrnovala i zmínku o soudních procesech a roli policejních orgánů při poskytování ochrany. Jasnost s ohledem na ochranu důvěrnosti zdroje oznámení o praní peněz je zásadní pro plynulé a úplné fungování systémů podávání oznámení. Čl. 24 by se neměl vztahovat pouze na zaměstnance, ale také na jejich zaměstnanecké organizace, a dále by měl konkrétně zmínit povinnost členských států zachovat úřední tajemství o totožnosti oznamovatelů v nejširším rozsahu povoleném trestním a občanským právem členského státu. Směrnice by konkrétně měla umožnit, aby byla totožnost oznamovatelů přísně důvěrná, pokud ovšem nedali souhlas k jejímu odhalení nebo to není nezbytné pro spravedlivý soudní proces v rámci trestního řízení.

3.6.2

Čl. 24 by měl být pozměněn tak, aby zajistil, že se ochranná ustanovení budou vztahovat i na samostatné odborníky a malé podniky.

3.7   Další připomínky

3.7.1   Odvětvové uplatňování navrhované směrnice

3.7.1.1

Pokud není definováno jinak, všechny systémové požadavky zahrnuté do návrhu směrnice se vztahují na všechny instituce a osoby podle definice v čl. 2. Protože je dnes regulované odvětví rozmanité, je nutné zvážit situaci institucí či povolání, na jejichž aktivity se návrh směrnice vztahuje jen zčásti, neboť potřebují objasnit způsob, jímž mají uplatňovat daná ustanovení na příslušné části jejich podnikání a nikoliv na ostatní části.

3.7.1.2

Není jasné, proč čl. 2 omezuje platnost návrhu směrnice pro notáře a jiné nezávislé právníky jen na provádění určitých aktivit, zatímco u ostatních svobodných povolání se srovnatelně vysokou úrovní etických a kvalifikačních standardů uplatňovanou na jejich členy jsou zahrnuty všechny jejich služby. Výbor chápe, že notářům a jiným právníkům jsou v některých členských státech vyhrazeny určité aktivity (obvykle v souvislosti s jejich rolí advokátů ve formálním právním řízení) a že v rámci takových oblastí je možné právníky přesvědčivě odlišit od členů jiných svobodných povolání, a že tudíž existuje důvod pro jejich vyčlenění z rozsahu působnosti směrnice. Výbor se však domnívá, že by měli být do rozsahu působnosti směrnice zahrnuti vždy, když nejsou jimi prováděné aktivity vyhrazeny právníkům, a takové služby by byly zahrnuty do rozsahu působnosti směrnice v případě, že by je prováděla jakákoliv jiná patřičně regulovaná odborná firma.

3.7.2   Oznamovací povinnosti

3.7.2.1

Čl. 17 vyžaduje, aby instituce a osoby, na které se návrh směrnice vztahuje, přezkoumaly se zvláštní pozorností jakoukoliv činnost, která pravděpodobně souvisí s praním peněz.

3.7.2.2

Tento požadavek by mohl mít za následek provádění podstatných dodatečných postupů ze strany institucí a osob, na které se návrh směrnice vztahuje, a dále zvýšit riziko, že realizace zvláštních postupů vzbudí pozornost daného subjektu.

3.7.2.3

Výbor se domnívá, že úkolem regulovaného odvětví by nemělo být provádět vyšetřování ve smyslu, který je patrný ze čl. 17, ale zachovávat bdělost s ohledem na potřebu pojmout podezření na základě informací získaných v průběhu obvyklého podnikání a oznámit všechny takové informace donucovacím orgánům k prošetření.

3.7.3   Možnost členských států přijmout přísnější ustanovení

3.7.3.1

Čl. 4 umožňuje členským státům přijmout nebo ponechat v platnosti přísnější ustanovení, než jaká jsou obsažena v návrhu směrnice.

3.7.3.2

Podstatné rozdíly v přísnosti ustanovení mezi jednotlivými členskými státy mohou oslabit zásadu jednotného trhu, mít za následek narušení korektní hospodářské soutěže, a mohou přimět zločince, aby přenesli své aktivity v oblasti praní peněz do méně přísných členských států.

3.7.3.3

Výbor doporučuje, aby se ustanovení umožňující místní odchylku omezilo na oblasti, kde je taková odchylka (pokud má být členskými státy zavedena na základě povinnosti a nikoliv dobrovolnosti) nezbytná pro zohlednění konkrétních místních podmínek.

3.7.4   Připomínky ke konkrétním odstavcům

3.7.4.1

Výbor vítá, že se členským státům dostalo povinnosti poskytovat zpětnou vazbu (čl. 31.3), a doporučuje, aby se tato povinnost specificky vztahovala na útvar finančního zpravodajství. Zpětná vazba je užitečná, protože podporuje lepší a účinnější budoucí soulad při uplatňování právního předpisu.

3.7.4.2

Čl. 19.1, písm. b vyžaduje, aby instituce a osoby, na které se vztahuje navrhovaná směrnice, poskytovaly útvaru finančního zpravodajství všechny potřebné další informace v souladu s příslušnou legislativou. Výbor by rád upozornil, že vnímání „všech potřebných dalších informací“ ze strany donucovacích orgánů může být velmi široké, a pro regulované odvětví nemusí být ve skutečnosti možné tento požadavek splnit. Doporučujeme nahradit výraz „všechny potřebné“ formulací, která umožní členským státům potvrdit s jejich regulovanými odvětvími dodatečné informace, jejichž poskytnutí může být požadováno aniž by to bylo nadbytečně zatěžující, a dále ochranná opatření s cílem zajistit, aby toto nebylo překračováno ze strany útvaru finančního zpravodajství.

3.7.4.3

Čl. 20.2 by měl zajistit, aby byla podezření vzniklá v průběhu poskytování právního poradenství (notáři, nezávislými právníky, auditory, externími účetními nebo daňovými poradci) vyjmuta z požadavku na oznámení podezření. Stávající znění tohoto odstavce je více restriktivní, jelikož naznačuje, že výjimka se může omezit jen na rady poskytované při stanovení právního postavení jejich klienta před právním řízením. To by bylo neospravedlnitelným omezením lidských práv klientů na důvěrné právní poradenství.

3.7.4.4

Ustanovení čl. 23, že sdělení informací v souladu s návrhem směrnice nebude považováno za porušení jakéhokoliv omezení týkajícího se sdělování informací, opomíjí to, že pokud se má na sdělení tato ochrana vztahovat, musí být učiněno „v dobré víře“. Tak to stanovovala druhá směrnice. Tuto výhradu je nutné opět zavést s cílem zdůraznit, že regulované odvětví je povinno jednat odpovědně a v dobré víře, aby se mohlo těšit z této nutně rozsáhlé zákonné ochrany. Jiné vymezení znamená riziko zkreslení vyváženosti práv osob a jejich přístupu ke spravedlnosti.

4.   Závěry

4.1

Ačkoliv výbor podporuje dvojí cíl zajištění komplexního uplatňování celosvětových standardů ze strany EU tak, jak jsou stanoveny ve 40 doporučeních FATF, a jasného zahrnutí financování terorismu, výbor lituje, že tato třetí směrnice proti praní peněz byla vypracována ještě předtím, než byla příležitost plně posoudit přínosy druhé směrnice schválené v roce 2001. Zahájení přípravy třetí směrnice tak brzy po druhé a bez podstatného období na zvážení poznatků z uplatňování druhé směrnice může být poněkud unáhlené.

4.1.1

Pro zdůvodnění vypracování třetí směrnice v tuto dobu je nezbytné, aby byla zároveň využita k překonání druhé směrnice a jejího uplatňování v dalších ohledech. Zvlášť a souhlasně poukazujeme na některá ustanovení, která byla zahrnuta:

vynětí určitých nadměrně zatěžujících aspektů druhé směrnice, kde se stanovené povinnosti neodrážejí ve srovnatelných výhodách z hlediska prosazování zákona a boje proti trestné činnosti;

redukování nesouladu mezi požadavky zaměřenými proti praní peněz a praxí jak v rámci EU (z hlediska různých členských států i různých částí regulovaného odvětví nebo jiných odvětví zranitelných praním peněz), tak mezi EU a třetími zeměmi (to nutně implikuje redukování možností členských států v rámci směrnice vzhledem k odchylkám, které jsou na jejich uvážení); a

zavedení zřetelnější ochrany pro zaměstnance oznamujících institucí.

4.2

Záměrem návrhů předložených v tomto stanovisku je zlepšení směrnice způsoby, jimiž by se přispělo k uvedeným doplňujícím, ale konzistentním cílům. Jakékoliv další změny předložené během posledních fází vyjednávání o této směrnici by měly tyto prvořadé zásady zohledňovat.

4.3

Vzhledem ke krátké době, která uplynula od vstupu druhé směrnice v platnost v mnoha členských státech, by mělo být na provedení třetí směrnice vymezeno relativně velkorysé časové období.

4.4

S tím, jak budou získávány zkušenosti se správou směrnic o předcházení praní peněz a financování terorismu, bude Evropská unie pravděpodobně nucena zvážit určité spojitosti a politické synergie s jinými aspekty trestné činnosti a její prevence. Výbor poukázal na návrhy na:

srovnání návrhu směrnice s aktivitami Rady Evropy souvisejícími s trestním právem;

vyjasnění opatření, která se týkají zabavení prostředků pocházejících z trestné činnosti;

více pomoci třetím zemím s problémy organizovaného zločinu;

konkrétní zranitelné oblasti jako například přeshraniční daňové úniky.

4.5

Výbor vítá další rozvoj pravidel pro předcházení praní peněz a financování terorismu jako symbol Evropské unie, která zajišťuje vysoké standardy bezúhonnosti a jednání ve veřejném i soukromém chování. Směrnice je nejen praktickým krokem v řízení finančních záležitostí, ale rovněž prostředkem posílení Evropské unie.

V Bruselu dne 11. května 2005.

Předsedkyně

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Anne-Marie SIGMUND


(1)  FATF je mezivládní orgán, který stanoví standardy a vyvíjí a prosazuje politiky boje proti praní peněz a financování terorismu. Webové stránky www.fatf-gafi.org


27.10.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 267/36


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu „Vztahy mezi Indií a EU“

(2005/C 267/06)

Na svém plenárním zasedání dne 27. ledna 2004 se Evropský hospodářský a sociální výbor rozhodl v souladu s čl. 29 odst. 2 Jednacího řádu vypracovat stanovisko k tématu„Vztahy mezi Indií a EU“

Specializovaná sekce „Vnější vztahy“, která odpovídala za přípravu podkladů pro výbor na uvedené téma, přijala své stanovisko dne 14. března 2005. Zpravodajem byl pan Sukhdev Sharma.

Výbor přijal toto stanovisko na svém 417. plenárním zasedání (jednání dne 12. května 2005), 145 hlasy; 2 členové se zdrželi hlasování.

1.   Úvod

1.1

První Informační zpráva o vztazích mezi Indií a EU (CES 947/2000) byla přijata specializovanou sekcí „Vnější vztahy“ v prosinci 2000 jako předehra k prvnímu shromáždění představitelů Indie a EU konaného u kulatého stolu v Dillí v lednu 2001. Členové kulatého stolu zastupující EU jsou vybíráni z EHSV, jeho indičtí členové reprezentují typický vzorek organizované občanské společnosti. (viz příloha 1).

1.2

Kulatý stůl představuje již od svého počátku v roce 2001 významnou instituci pro další rozvoj vztahů mezi Indií a EU. Jeho sedmé zasedání se konalo v červnu 2004 v kašmírském Srinagaru, osmé pak v prosinci 2004 v Londýně. Tam se otevřeně, avšak konstruktivním způsobem, projednávala některá citlivá témata jako např. dětská práce nebo rovnost mezi pohlavími na pracovišti. (viz. část 5: Dosavadní dialog EU a Indie na úrovni občanské společnosti.)

1.3

Toto stanovisko z vlastní iniciativy týkající se vztahů mezi Indií a EU bylo připraveno vzhledem k rostoucímu významu těchto vztahů od roku 2000. Tento význam se jasně odráží v mnoha momentech vývoje roku 2004.

1.4

Toto stanovisko z vlastní iniciativy se proto neomezuje jen na aktualizaci Informační zprávy o vztazích mezi Indií a EU z roku 2000. Zdůrazňuje, že je třeba, aby EHSV plně využil politické podpory na užší spolupráci mezi evropskou a indickou občanskou společností, kterou má jak ze strany institucí EU tak ze strany indické vlády. Proto si toto stanovisko z vlastní iniciativy všímá, jak již EHSV přispěl ke sblížení indické a evropské občanské společnosti ve smysluplném dialogu. Vytyčuje způsoby, jakými může EHSV dále přispět především k přípravě Společného akčního plánu na strategické partnerství mezi EU a Indií, obzvláště prostřednictvím kulatého stolu.

1.5

Jako reakci na skutečnost, že vztahy mezi Indií a EU „vzrostly v posledních letech rapidně rozsahem i intenzitou“, zaslala v červnu 2004 Evropská komise Radě, Parlamentu a EHSV rozsáhlé návrhy na strategické partnerství s Indií. Komise požádala o podepsání Akčního plánu na šestém summitu Indie-EU v roce 2005.

1.6

V srpnu odpověděla Indická vláda příznivě na sdělení Komise. Pro vytvoření návrhu Akčního plánu, který má být přijat na šestém summitu, doporučila sestavení Výboru na ministerské úrovni.

1.7

Rada EU ve svých Závěrech přijatých v říjnu „uvítala důkladné a komplexní“ Doporučení Komise. Plně podpořila všeobecné záměry těchto Závěrů a zavázala se „pracovat společně s Komisí na jejich uskutečnění“.

1.8

V říjnu doporučil Evropský parlament Radě, aby „přijala rozhodnutí, které povýší Indicko-Evropské vztahy na strategické partnerství“, a aby „učinila nezbytné kroky“ k naplnění tohoto rozhodnutí..

1.9

5. summit Indie-EU, který se konal v listopadu v Haagu, vyzval obě strany, aby pro schválení na šestém summitu „společně vypracovaly komplexní Akční plán na strategické partnerství mezi Indií a EU a nové společné politické prohlášení založené na Doporučení Komise, Závěrech Rady a indické odpovědi“.

1.10

V doporučeních pro šestý summit Indie-EU kulatý stůl na svém prosincovém zasedání v Londýně „uznal, že strategické partnerství mezi Indií a EU poskytuje možnosti ke posílení a rozšíření role občanské společnosti v tomto partnerství, a to právě prostřednictvím fóra u kulatého stolu“. Zdůraznil dále, že „občanská společnost musí tvořit nedílnou součást tohoto nového partnerství“ a vyjádřil své „nadšení aktivně přispět ke Společnému akčnímu plánu“.

1.11

Vzhledem k délce studie Evropské komise a odpovědi indické vlády je možné předpokládat, že pro posílení a prohloubení vztahů mezi Indií a EU zbývá udělat ještě mnoho. Faktem ovšem je, že obě strany se již navázaly blízké vztahy, a to podle prohlášení summitu v rámci „partnerství založeném na pevném základě sdílených hodnot a přesvědčení“. Však i tři výše zmíněné dokumenty jasně ukazují, čeho již bylo doposud dosaženo.

1.12

Partnerství mezi Indií a EU se během let vyvinulo z hospodářské a rozvojové spolupráce k dosažení vyšších politických a strategických dimenzí, vzhledem k tomu, že jak Indie tak EU jsou významnými aktéry na celosvětové scéně a mají společný pohled na uspořádání světa založený na multilateralismu. Součástí jejich politického dialogu je nyní pravidelný summit, který se v minulosti konal jednou ročně, výroční schůze na ministerské úrovni (tzv. „trojka“) a od přijetí Společné deklarace Indie a EU o terorismu v roce 2001 také schůze politické pracovní skupiny pro boj proti terorismu, tzv. trojka COTER, které se konají dvakrát do roka. Od roku 2000 je součástí institucionálního aparátu i pracovní skupina pro konzulární záležitosti, zasedání vyšších úředníků EU a Indie konané dvakrát do roka a také zasedání u kulatého stolu, která se konají jednou za půl roku.

1.13

Obchod a investice zůstávají základním kamenem vztahu mezi Indií a EU. EU je největším indickým obchodním partnerem a hlavním zdrojem zahraničních investic. Ačkoliv jak obchod tak investice jsou zjevně pod hranicí možností, indičtí a evropští hospodářští činitelé vydali doporučení pro činnost v osmi odvětvích v rámci společné iniciativy pro zvýšení obchodu a investic. Na těchto doporučeních bude založen program na rozvoj obchodu a investic ve výši 13, 4 mil. EUR. EU a Indie prozatím uzavřely dohodu o celní spolupráci, která má zlepšit obchodní toky, a projednávají námořní dohodu na podporu rozvoje činnosti indických a evropských lodních společností.

1.14

Export indické informační technologie do EU vzrostl v roce 2003 na více než 2 mld. EUR a představoval 20 % celkového indického exportu softwaru. Okolo 900 indických a evropských společností a organizací se zúčastnilo evropsko-indického fóra o spolupráci v oblasti informační společnosti, které se konalo v Dillí v březnu 2004. Prozatím byl otevřen dialog o informační společnosti, a to na základě Prohlášení o společné vizi Indie a EU o vývoji informační společnosti a informačních a komunikačních technologií. Toto prohlášení počítá s výzkumem v šesti prioritních oblastech a důkladným dialogem o regulačním rámci pro informační společnost a elektronické komunikace.

1.15

Spolupráce v oblasti vědy a technologie, která začala v polovině 80. let 20. století, se ukázala být jednou z nejperspektivnějších oblastí spolupráce mezi Indií a EU. Dohoda o spolupráci v oblasti vědy a technologie z roku 2001 poskytuje právní rámec umožňující indickým a evropským vědcům zúčastnit se programů druhé strany, ačkoli je Indie „cílovou zemí“ pro spolupráci v mezinárodním rámci šestého Rámcového výzkumného programu EU.

1.16

Indie a EU pracují na návrhu dohody o spolupráci na Evropském satelitním a navigačním programu Galileo. Vzhledem ke schopnostem, které má Indie v činnostech souvisejících se satelity a navigací, bude dohoda podporovat průmyslovou spolupráci v mnoha oblastech vyspělé technologie. Indie a EU mají za sebou dlouhou historii spolupráce na mírovém výzkumu kosmického prostoru prostřednictvím svých kosmických agentur ESA a ISRO. EU již projevila zájem o indickou bezposádkovou průzkumnou misi na Měsíci Chandrayaan-1.

1.17

Existují nové přístupy k rozvojové spolupráci. Indie se s rozvíjející se rozvojovou politikou, ve které je jak příjemcem tak dárcem, stává jejich atypickým účastníkem. Tento posun byl zřejmý během devastace následkem tsunami, která 26. prosince 2004 postihla země omývané Indickým oceánem. Indie odmítla mimořádnou zahraniční pomoc, a naproti tomu sama poskytovala rozsáhlou mimořádnou pomoc Srí Lance. Jako příjemce dnes Indie přijímá rozvojovou pomoc od vybrané skupiny bilaterálních dárců, která po nedávném rozšíření zahrnuje EU, země G-8 a malé bilaterální dárcovské země, které nejsou součástí G-8, ale jejichž pomoc je akceptována, pokud její výše přesahuje 25 mil. USD ročně. EU poskytne Indii v období 2001 – 2006 granty ve výši 225 mil. EUR, jejichž čtyři pětiny jsou určené na snížení chudoby. Rozvojová spolupráce se bude zaměřovat na svazové státy Rádžasthán a Čatisgarh a bude do velké míry věnována na vzdělávací a zdravotní programy.

1.18

EHSV musí účinně reagovat na tento příval politicky významných událostí v období šesti měsíců první poloviny roku 2005. Evropská komise ve svém červnovém sdělení v podstatě navrhla, aby byl kulatý stůl plně začleněn do Indicko-evropského institucionálního aparátu a aby jeho spolupředsedové byli vyzváni k předložení nezávazných politických doporučení pro summit. Rada podpořila návrhy Komise na zvýšení vzájemného porozumění prostřednictvím „zvýšené spolupráce mezi politickými stranami, odborovými svazy, obchodními společnostmi, univerzitami a občanskými společnostmi“. Summit v Haagu schválil „podporu spolupráce mezi politickými stranami, odborovými svazy, obchodními společnostmi, univerzitami a občanskými společnostmi“.

1.19

Toto stanovisko z vlastní iniciativy se také zabývá způsoby, kterými by mohl být kulatý stůl zefektivněn a kterými by mohla být jeho webová stránka Internetové fórum indicko-evropské občanské společnosti využita jednak k tomuto zefektivnění, a dále k zasažení mnohem širšího okruhu indických a evropských organizací občanské společnosti.

2.   Způsoby přispívání ke strategickému partnerství mezi Indií a EU

2.1

Na londýnském zasedání v prosinci 2004 kulatý stůl přivítal zahájení strategického partnerství mezi Indií a EU a zavázal se přispět k sepsání Společného akčního plánu ještě před šestým summitem Indie-EU konaným v roce 2005. Vyhlásil svůj záměr „předkládat návrhy v oblastech, ve kterých může být občanská společnost skutečným přínosem, především s ohledem na dosažení Rozvojových cílů tisíciletí, podporu trvale udržitelného rozvoje a zvládnutí výzev globalizace“. Kulatý stůl se dále zavázal zjistit, jak může občanská společnost pomoci v uskutečňování Společné deklarace o kulturních vztazích.

2.2

Kulatý stůl je stejně jako EHSV v dobré pozici přispívat ke strategickému partnerství mezi Indií a EU. Od svého inauguračního zasedání v Dillí v lednu 2001 kulatý stůl (1) projednal mnoho témat, kterými se zabývá sdělení Komise ze 16. června (2) vydal doporučení týkající se těchto témat pro summit Indie-EU. Na svém londýnském zasedání uznal, že vznikající strategické partnerství „poskytuje možnosti na zvýšení a rozšíření role občanské společnosti v tomto partnerství, a to právě prostřednictvím fóra u kulatého stolu“. Kulatý stůl již projednal řadu otázek a následně k nim vydal doporučení. Na svém druhém zasedání v Bruselu v červnu 2001 se zabýval otázkami globalizace, obchodu a investic, WTO, duševního vlastnictví a médií a kultury. Na dalších zasedáních se k těmto tématům nejen vrátil, ale svůj program jednání rozšířil o spolupráci v oblasti výživy a obchodu se zemědělskými produkty, lidských práv na pracovišti, trvale udržitelného rozvoje a cestovního ruchu. Na svém dalším zasedání, kde bude projednávat otázku kulturního a náboženského pluralismu v demokratických společnostech, rozvine předchozí diskusi o kulturních vztazích.

2.3

Na svém londýnském zasedáni se kulatý stůl rozhodl omezit se na oblasti, ke kterým může občanská společnost učinit skutečný přínos, namísto toho, aby se zabýval všemi otázkami vznesenými Evropskou komisí v rámci strategického partnerství. Mohl proto opravdu zvážit svůj přínos v následujících oblastech, které Komise považuje za významné elementy vznikajícího strategického partnerství.

2.3.1

Prevence konfliktu a pokonfliktní obnova: Jak poukázala Komise, toto jsou oblasti, ve kterých hraje Indie významnou roli a to jak v rámci OSN tak bilaterálně, jako např. v Afghánistánu. Z tohoto důvodu navrhla, aby EU a Indie hledaly způsoby formalizace pravidelné spolupráce v těchto oblastech. Komise dále navrhuje, aby obě strany měly společnou záštitu nad konferencí OSN na téma prevence konfliktu a pokonfliktní správa a zahájily dialog o přínosu regionální integrace k prevenci konfliktu.

2.3.2

Migrace: Komise pozoruje, že tváří tvář globalizaci vzrostla mezinárodní migrace. To vedlo jednak ke zvýšení odsunu migrantů, ale také k problémům s ilegální migrací a obchodu s lidmi. Komise se přiklání k obsáhlému dialogu zabývajícímu se nejen legální migrací, zahrnující migraci za prací a pohyb pracovních sil a otázkou víz, ale také bojem proti pašerákům a překupníkům, návratem a opětovnému přijetí ilegálních migrantů a dalšími příbuznými tématy.

2.3.3

Demokracie a lidská práva: Komise se přiklání k rozšíření současného dialogu o témata zrušení trestu smrti, diskriminace na základě pohlaví, dětské práce a pracovního práva, společné sociální odpovědnosti a náboženské svobody. Komise je připravena financovat v Indii projekty v rámci Evropské iniciativy pro demokracii a lidská práva. EHSV cítí, že je třeba zabývat se diskriminací na základě kast.

2.3.4

Environmentální otázky: Indie a EU by měly spolupracovat na podpoře spolupráce v oblasti globálních environmentálních výzev jakými jsou např. konvence OSN o biologické diverzitě a kde by se mohl rozvíjet konstruktivní dialog o Sdílení přístupu a zisku („Access and Benefit Sharing“, ABS). Indie by byla vyzvána k organizaci Indicko-Evropského environmentálního fóra zahrnujícího občanskou společnost a obchod a sloužícího k výměně názorů, know-how a informací z oblasti vědy a techniky. Výbor zastává názor, že kulatý stůl Indie-EU by se měl v blízké budoucnosti zabývat otázkami energetické politiky a energetické bezpečnosti.

2.3.5

Trvale udržitelný rozvoj: Podle Evropské komise je třeba, aby byl podporován formou dialogu o otázkách podpory obchodních toků zboží vyráběného způsobem trvalé udržitelnosti, opatřování etiketami a hodnocení dopadu trvalé udržitelnosti. Komise dále podporuje vyšší využití Centra pro trvale udržitelný obchod a inovaci (STIC).

2.3.6

Rozvojová spolupráce: Indie snížila počet bilaterálních dárců na šest (EU, UK, Německo, USA, Japonsko a Rusko). Země se vlastně stala jak příjemcem tak i poskytovatelem rozvojové pomoci. I přesto Komise chce, aby EU pomohla Indii k dosažení Rozvojových cílů tisíciletí. Sociální a hospodářská soudržnost by se mohla stát prioritou založenou na zkušenostech získaných v rámci podpůrných programů EU v Indii v oblasti základního školství a základní zdravotní péče. Komise je toho názoru, že rozvojová spolupráce EU by se měla ve zvýšené míře zaměřit na pomoc okrajovým skupinám a podporovat propagaci stěžejních konvencí Mezinárodní organizace práce (ILO). EHSV se domnívá, že Indie by měla ratifikovat tři základní konvence ILO, které ještě neratifikovala.

2.3.7

Kulturní spolupráce: Komise chce posílit spolupráci zvláště v oblasti filmu a hudby. V době politických a obchodních summitů by se konal Kulturní týden. Výbor si myslí, že rok 2006, který je rokem pro mezikulturní dialog, by mohl kulatému stolu nabídnout vhodnou příležitost zabývat se také tímto tématem.

2.3.8

Zviditelnění: Komise zastává názor, že indické veřejné mínění musí být informováno nejen o obchodních vztazích EU, ale o všech jejích aspektech. Komise zahájí výzkumný program na identifikaci cílových skupin, klíčových poselství, hlavních nástrojů a jejich nejlepšího umístění. Vyzývá členské státy i Evropský parlament, aby přispívali k činnosti na vyzdvihnutí profilu EU v Indii. Od Dillí se očekává vytvoření vlastní komunikační strategie.

2.3.9

Obchod a investice: Komise ve svém sdělení zdůraznila, že obchod a investice tvoří „základní kámen vztahu mezi Indií a EU“. Několik návrhů tohoto sdělení se tudíž zabývá těmito dvěma tématy a to jak na multilaterální, tak na bilaterální úrovni. Komise chce, aby EU dosáhla většího sblížení s Indií v klíčových otázkách na kole obchodních jednání Rozvojové agendy z Dohá ve WTO. Je také nakloněna bilaterálnímu dialogu o právech k duševnímu vlastnictví (IPR), a to např. za účelem dosažení vzájemného porozumění ohledně Dohody TRIPS.

2.4

V části sdělení věnované posílení B2B spolupráce mezi podniky žádá Komise EU o pomoc při založení kulatého stolu složeného z hlavních obchodních představitelů. Tento návrh získal podporu haagského summitu. Společná iniciativa Indie a EU na podporu obchodu a investic prozatím umožnila přímý dialog mezi podnikateli a politiky. Indické obchodní a průmyslové společnosti již pořádají v době politických summitů také obchodní summit EU-Indie a předkládají závěry hlavních obchodních představitelů svým hlavním politickým představitelům.

2.5

Vzhledem k tomu, že členové kulatého stolu jsou vybíráni také z obchodních a zaměstnavatelských organizací, mohl by kulatý stůl potřebně zvážit, jak se nejlépe zapojit do činností, které společně organizují indické a evropské podnikatelské komunity. I když jasnou úlohou kulatého stolu je posilovat hospodářské partnerství mezi Indií a EU, jak je podporuje Komise, měly by se příspěvky Kulatého stolu ke Společnému akčnímu plánu dle rozhodnutí ze zasedání v Londýně zaměřit na podporu udržitelného rozvoje a řízení globalizace.

2.6

Členové kulatého stolu pocházejí také z akademické obce. Kulatý stůl by proto mohl zvážit svůj přínos k akademickým programům, které Evropská komise již vytvořila nebo k těm, které připravuje a o kterých se zmiňuje ve svém sdělení. K těmto programům patří program evropských studií na univerzitě Jawaharlal Nehru v Dillí. V akademickém roce 2005/2006 by měl být otevřen stipendijní program s rozpočtem 33 mil. EUR. Bude napojen na program EU Erasmus Mundus a bude se zaměřovat na postgraduální studium indických studentů na univerzitách v EU.

3.   Občanská společnost v Indii a v Evropě

Co rozumíme pod pojmem „občanská společnost“? EHSV se domnívá, že „ji můžeme definovat jen volně jako společnost, která hájí demokracii. Občanská společnost je souhrnný název pro všechny typy sociální akce jedinců nebo skupin, které nevycházejí od státu a nejsou jím organizované.“ (1) Její stoupenci v Indii by souhlasili s tím, že občanská společnost hájí demokracii a že může skutečně fungovat pouze v podmínkách demokracie. Někteří lidé působící v organizacích občanské společnosti v Indii se inspirovali úspěchy občanské společnosti v Evropě a ve Spojených státech, jiní pak tradicí sociálního a politického aktivismu založeného Mahátmá Gándhím.

3.1   Občanská společnost v Indii

3.1.1

Rostoucí význam indické občanské společnosti je zřejmý z rozšiřování všech druhů dobrovolných organizací (v Indii upřednostňovaný termín; název „nevládní organizace“ (NGO) se rozšířil až v posledních 20 letech). Zhruba před 10 lety se jejich počet odhadoval na 50 000 až 100 000 a od té doby téměř jistě vzrostl. Organizace občanské společnosti jsou zapojeny do širokého spektra činností po celé Indii. Patří k nim obchodní a profesní organizace a odbory.

3.1.2

Organizace indické občanské společnosti:

jsou zapojeny do tradičních rozvojových aktivit spojených s NGO, jako jsou organizace programů na podporu gramotnosti, provozování ošetřoven o klinik, pomoc řemeslníkům (např. tkalcům) v odbytu jejich výrobků atp. Obvykle působí na lokální úrovni a mohou tak pomoci vládním agenturám v uskutečňování veřejné politiky decentralizovaným způsobem.

provádí důkladný výzkum za účelem lobování u centrální vlády a u vlád jednotlivých svazových států a/nebo v průmyslu.

snaží se zvýšit politické vědomí různých sociálních skupin tím, že je podporují v dožadování se svých práv.

zastupují zvláštní zájmové skupiny jako například tělesně postižené, staří občany nebo uprchlíky

vystupují jako novátoři, protože zkouší nové přístupy k řešení sociálních problémů

zastupují organizace zaměstnavatelů, odborové svazy, vzájemné organizace a družstva

zahrnují organizace zastupující zemědělce

zahrnují organizace účastnící se boje proti šíření HIV/AIDS

a v neposlední řadě jsou tu aktivisté. Od 70. let 20. století zakládají sociální hnutí se širokou základnou – hnutí zemědělců, ženská hnutí vymezující a podporující ženská práva, environmentální hnutí, která se snaží přimět vládu, aby věnovala více pozornosti otázkám týkajícím se životního prostředí, hnutí hájící práva spotřebitele a další.

3.1.3

Nevládní organizace i vláda cítí, že především na otázkách vývoje musí pracovat jako partneři. Indická plánovací komise proto již několikrát financovala dobrovolné organizace.Poslední desátý pětiletý plán upozorňuje, že:

„Plány by měly odrážet skutečné požadavky lidí a být ekonomicky a sociálně citlivé k étosu lidí, kterým jsou určeny. Lidé musí mít pocit, že tyto plány vlastní, a musí přispívat k tomuto cíli. Trend, který očekává, že vláda udělá pro lidi vše, musí skončit. Je známo, že programy a plány, na kterých se lidé sami podílejí, jsou mnohem účinnější.“

3.1.4

Plánovací komise má buňku pro dobrovolnou činnost, která představuje její styčný bod s dobrovolným sektorem. Nyní rozhodla o „vytvoření poradních skupin … skládajících se z lidí, kteří pocházejí z různých částí země a kteří vědí, co se v dané oblasti odehrává, co je potřeba změnit a jakým způsobem“ jak uvedla paní Sayeeda Hameed, členka Plánovací komise. (2)

3.1.5

Strana Indický národní kongres vždy podporovala občanskou společnost a koaliční vláda vedená touto stranou bude s velkou pravděpodobností klást větší důležitost na její činnost než její předchůdkyně. Krátce po svém ustavení provedla nová vláda konzultace s organizacemi občanské společnosti, aby získala jejich názor na svůj Společný minimální program (Common Minimum Programme, CMP). Ustavila Národní poradní shromáždění (National Advisory Council, NAC), kterému předsedá paní Sonia Gándhí, předsedkyně strany Indický národní kongres, o kterém je třeba se zmínit v tomto kontextu. Jeden z vedoucích představitelů Kongresu, který je spojen se vznikem NAC, uvedl, že NAC „bude styčným bodem vlády Jednotné pokrokové aliance (United Progressive Alliance, UPA) a občanské společnosti. Do plánování přinese nové myšlení, které jinak není s vládou spojováno“ (3). Od NAC, jejíchž 12 členů bylo jmenováno ministerským předsedou Manmohanem Singhem, se očekává, že bude vystupovat jako jeho poradce v oblasti realizace CMP. Přestože vládními poradci obvykle bývají vysloužilí státní úředníci nebo diplomaté, polovinu členů NAC tvoří pomocní veřejní činitelé z nevládního sektoru (4). Paní Sonia Gándhí by zpočátku chtěla dát přednost zemědělství, školství, zdravotnictví a zaměstnanosti.

3.2   Občanská společnost v Evropské Unii (5)

3.2.1

Občanská společnost v EU je stejně dynamická jako v ta indická. Funguje v ní mnoho organizací působících jak na lokální a národní úrovni, tak na úrovni EU. Organizovaná občanská společnost v EU má však oproti té indické jednu výhodu, a tou je existence vlastního „vrcholného orgánu“ (v Indii nazývaného „apex body“), kterým je Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) se sídlem v Bruselu. EHSV je navíc nedílnou součástí institucionálního systému ustaveného Římskou smlouvou, kterou bylo v roce 1957 založeno tehdy šestičlenné Evropské hospodářské společenství, dnešní EU s 25 členy (6). EHSV má dnes 317 členů, kteří pocházejí z 25 členských států. Jsou jmenováni Radou ministrů EU na základě návrhu jednotlivých států a patří do jedné z následujících tří skupin: zaměstnavatelé, pracující a zájmové skupiny. Podle Římské smlouvy zastupují členové posledně zmíněné skupiny zemědělce, subjekty malého a středního podnikání, řemeslníky, svobodná povolání, družstva, spotřebitelské organizace, spolky na ochranu životního prostředí, rodinná sdružení, ženská hnutí, vědce a učitele, nevládní organizace (NGO), atd.

3.2.2

EHSV je nepolitický poradní orgán s poradními pravomocemi. Jeho účelem je informovat instituce EU zodpovědné za rozhodování o názorech svých členů. Ve 14 politických oblastech může Rada a Komise přijmout rozhodnutí pouze po konzultaci s EHSV. Mezi tyto oblasti patří zemědělství, volný pohyb osob a služeb, sociální politika, školství, odborná příprava a mládež, veřejné zdraví, ochrana spotřebitele, průmyslová politika, výzkum a technologický rozvoj a životní prostředí. Rada, Komise a Evropský parlament mohou dále konzultovat ESHV v jakýchkoli dalších záležitostech, pokud to považují za vhodné. EHSV může za sebe vydat stanovisko k jakýmkoliv dalším otázkám, které považuje za důležité projednat. Z tohoto důvodu vydává toto „stanovisko z vlastní iniciativy“ k tématu vztahů mezi EU a Indií.

3.2.3

Role EHSV jako prostředníka dialogu s občanskou společností sahá až za hranice Evropské unie. Aktivně se účastní probíhajícího dialogu se zeměmi partnerství Euromed a se zeměmi Afriky, Karibské oblasti a Pacifiku (AKP), se kterými je EU vázána dohodou z Cotonou. Dále je zapojen do dialogu s občanskou společností v zemích Latinské Ameriky, včetně států Mercosuru, a v neposlední řadě také s Indií – prostřednictvím kulatého stolu Indie – EU a s Čínou.

4.   Poslední vývoj v Indii a v EU

4.1

Úplný výčet dramatických změn odehrávajících se v EU a Indii by obsáhl několik stovek stran. Tato zpráva se zaměřuje na klíčové momenty vývoje, které umožní EHSV účinněji přispívat k posílení vztahů mezi Indií a EU. Klíčové momenty ve vývoji EU představuje její rozšíření na 25 členských států, kroky k vytvoření širší Evropy prostřednictvím Evropské politiky sousedství (European Neighbourhood Policy, ENP) a realizace „Lisabonské strategie“, kterou v březnu 2000 schválila Evropská rada v Lisabonu. Tato strategie klade důraz na trvale udržitelný rozvoj a EU se podle ní má do roku 2010 stát nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou na světě. Dalším významným mezníkem se stala Smlouva o Evropské ústavě, která teď čeká na ratifikaci všemi 25 členskými státy.

4.2

Politická i ekonomická tvář Evropy se dramaticky změnila po rozšíření EU 1. května 2004. Politické následky rozšíření se jeví jako významnější než ty ekonomické a to už jen proto, že proces integrace ekonomik 10 nových členských států začal dostatečně v předstihu před jejich vstupem 1. května 2004. Následkem rozšíření EU vzrostl počet jejích obyvatel z 380 mil. na 455 mil., což dnes představuje 7,3, % světové populace. Hrubý domácí produkt (HDP) vzrostl z 9,3 bilionů EUR na 9,7 bilionů (28,7 % celosvětového HDP). Důsledkem rozšíření naopak poklesl HDP na hlavu z 24 100 EUR na 21 000 EUR a následkem začlenění trhu 10 nových členů do vnitřního trhu EU také poklesl obchod s nečlenskými zeměmi z 2 bilionů EUR na 1,8 bilionů.

4.3

S rozšířením EU se rozšířily také její hranice. EU však začala uskutečňovat politiku, která je zaměřena na vytváření „okruhu přátel“, již před rozšířením. K tomuto záměru vytvořila koncept Evropské politiku sousedství, která se týká šesti východoevropských zemí (Ukrajiny, Moldávie, Gruzie, Arménie, Ázerbajdžánu a Běloruska) a devíti zemí jižního a východního Středomoří (Alžírska, Egypta, Izraele, Jordánska, Libanonu, Libye, Maroka, Sýrie a Tuniska a oblasti Palestinské samosprávy). Rada EU potvrdila v dubnu 2004, že cílem Evropské politiky sousedství bude „podělit se o přínos a výhody rozšířené EU se sousedními zeměmi a přispět tak k větší stabilitě, bezpečnosti a prosperitě EU a jejích sousedů“ (7). Podle Rady v sobě ENP obsahuje „významný stupeň hospodářské integrace a prohlubování politické spolupráce s cílem předcházet výskytu nových dělicích linií mezi rozšířenou EU a jejími sousedy“

4.4

Klíčovým momentem vývoje v Indii byl zcela neočekávaný výsledek květnových všeobecných voleb, po kterých koalice vedená Indickým národním kongresem v čele s ministerským předsedou Manmohanem Singhem nahradila vládní koalici vedenou Indickou lidovou stranou (BJP) v čele s ministerským předsedou Atalem Behari Vajpayeem. Vysoká účast ve všeobecných volbách, úspěšné využití elektronických hlasovacích zařízení po celé zemi a poklidné předání moci v Dillí, to vše i přes pozdvižení na politické scéně vyvolané výsledky elektronických voleb, právem činní z Indie největší světovou demokracii.

4.5

Překvapivé vítězství strany Indického národního kongresu rozvířilo spekulace, že jakákoliv vládní koalice vedená Kongresem nemůže dlouho vydržet a nebo že bude přinucena svými „vnějšími“ podporovateli, především Komunistickou stranou, aby zastavila reformy. Je však třeba si uvědomit, že tyto reformy, které se týkají odbourání dovozních kontrol a otevření kapitálových trhů, byly spuštěny v roce 1991 právě za vlády Kongresu, a že jejich hlavními tvůrci byli nový ministerský předseda Manmohan Singh a nový ministr financí Palaniappan Chidambaram. Ten sám sebe v podstatě považuje za „ministra investicí“ v koalici vedené Kongresem. Jinými slovy organizace občanské společnosti zastupující obchod a finance, jako jsou ty zastoupené u kulatého stolu EU a Indie, s ním budou pracovat na rozvoji znalostních hospodářských odvětví země.

4.6

Vláda však chce, aby její hospodářská strategie měla „lidskou tvář“ a pomohla z chudoby okolo 300 mil. Indům přežívajících s méně než 0,75 EURA (1USD) na den. Proto se snaží dosáhnout meziročního tempa růstu 7 % až 8 %, pomáhat zemědělcům, zlepšit postavení žen a zvýšit výdaje na zdravotnictví a školství.

4.7

Výzvy, které stojí před indickou občanskou společností, by daly příležitost organizacím občanské společnosti v EU ke spolupráci s indickými protějšky a to k jejich vzájemnému prospěchu. Tento proces by se zpočátku uskutečňoval prostřednictvím kulatého stolu, ale mohl by se záhy týkat organizací, se kterými mají evropští a indičtí členové kulatého stolu úzké vztahy a stejně tak i dalších členů EHSV s odbornými znalostmi např. v oblasti rozvoje venkova, zdravotnictví a školství. Taková spolupráce v dané oblasti mezi evropskou a indickou občanskou společností by zaručila, že doporučení kulatého stolu pro výroční summit EU-Indie by byla založena na zkušenostech a tudíž i účelná.

5.   Dosavadní dialog EU a Indie na úrovni občanské společnosti

5.1

Pro vytyčení budoucí cesty si musíme nejdříve uvědomit z čeho vycházíme. Výchozím bodem pro posílený dialog o občanské společnosti se tedy musí stát již existující institucionální aparát určený k vedení tohoto dialogu a jeho dosavadní úspěchy. Pro EHSV to znamená zhodnotit dosavadní práci kulatého stolu Indie-EU a dohodnout se na tom, jak nejlépe podporovat jeho cíle, a zároveň mít na paměti s tím spojené momenty vývoje jako je rozhodnutí haagského summitu podporovat spolupráci nejen mezi občanskými společnostmi, ale také mezi politickými stranami, odborovými svazy, organizacemi zaměstnavatelů a univerzitami.

5.2

Zmínili jsme se o otázkách, které projednával kulatý stůl na různých zasedáních od svého počátku v roce 2001, abychom prokázali jeho důvěryhodnost jako klíčového partnera při přípravě Společného akčního plánu. Určitou představu o kontinuitě práce kulatého stolu, okruhu projednávaných témat a atmosféře důvěry, ve které se tato jednání nesla, si můžeme udělat, když se podíváme na výsledek posledních střetnutí.

5.3

Tak například na svém šestém zasedání v Římě předložil kulatý stůl celou řadu doporučení od iniciativ na podporu Společné sociální odpovědnosti (Corporate Social Responsibility, CSR) a zvláštní podpory SME až po racionalizaci předpisů o dočasném pohybu vzdělaných pracovníků z Indie v rámci EU a podporu, kterou prokazuje EU průmyslovým seskupením v několika vybraných odvětvích, která mají vývozní potenciál a podporují rozvoj. Zároveň kulatý stůl jmenoval dva zpravodaje, kteří mají posoudit, jak je možno lépe integrovat perspektivy organizací občanské společnosti do podpory obchodu a trvale udržitelného rozvoje.

5.4

Toto téma bylo předmětem diskuse na sedmém zasedání kulatého stolu, které se konalo v červnu 2004 v Srinagaru. Bylo na něm dohodnuto, že za účelem prohloubení společného pochopení trvale udržitelného rozvoje je třeba, aby praktické příklady z Indie a EU tvořily základ závěrečné zprávy, která bude předložena na 9. zasedání kulatého stolu. Zasedání ve Srinagaru dále projednalo spolupráci Indie a EU v oblasti rozvoje cestovního ruchu a to na základě prezentace EHSV a indických delegátů kulatého stolu. Kulatý stůl se shodl na tom, že organizace občanské společnosti mohou sehrát významnou úlohu při podpoře trvale udržitelné formy cestovního ruchu, která podpoří hospodářský a sociální vývoj a prospěje obyvatelstvu jako celku.

5.5

Na zasedání v Římě, Srinagaru a Londýně bylo projednáno zřízení internetového fóra občanské společnosti, které v březnu 2003 doporučilo zasedání v Bangalore. Tato zasedání zdůraznila potenciál fóra jako stálého diskusního fóra mezi indickými a evropskými členy kulatého stolu a jako nástroje na posílení dialogu mezi organizacemi občanské společnosti všeobecně.

5.6

Římské zasedání také posoudilo hlavní předchozí úspěchy kulatého stolu. Došlo k závěru, že hodnocení těchto úspěchů se nesmí omezit na numerickou analýzu počtu doporučení, která byla uskutečněna, a to v neposlední míře proto, že občanská společnost v EU a Indii nemá oprávnění nebo příkaz část těchto doporučení realizovat. Faktem zůstává, že kulatý stůl skutečně schválil doporučení a společné přístupy k různým tématům, včetně těch, která mohou být považována za citlivá, ne-li kontroverzní. Zdůraznil také specifické formy spolupráce, jako například vytvoření internetového fóra, během svých zasedání zorganizoval slyšení s místními organizacemi občanské společnosti a podpořil ad hoc spolupráci mezi EHSV a Indií, jako například pomoc, kterou poskytla indická delegace EHSV v jeho práci na Všeobecném systému preferencí (Generalised System of Preferences).

5.7

Vzhledem k tomu, že 60-70 % pracujících obyvatel je formálně nebo neformálně zapojeno do zemědělství, jsou jednání u kulatého stolu Indie-EU týkající se zemědělství a rozvoje venkova omezena z důvodu nepřítomnosti zástupců zemědělců v indické delegaci.

5.8

Setkání u kulatého stolu projednalo mechanismy vztahů mezi zaměstnavateli a zaměstnanci i sociální dialog v Evropské unii. Vzalo na vědomí praxi, která existuje v Unii ohledně partnerů sociálního dialogu, otázky související s určením a reprezentativitou těchto účastníků i různá fóra k tomuto dialogu. Kulatý stůl analyzoval současné postavení zaměstnavatelů a zaměstnanců v Indii, mimo jiné strukturu a složení odborů a vyjednávání o kolektivních smlouvách, právní formu pracovního práva a postoj Indie k návrhům, aby pracovní normy navazovaly na mezinárodní obchod. Při tom bylo zjištěno, že převážná část indických zaměstnanců je činná v takzvaném „neformálním“ sektoru (malé a střední podniky, činnost na volné noze, příležitostná práce) a že je třeba vyvinout úsilí ke zlepšení postavení zaměstnanců. Dále bylo požadováno, aby byly zesíleny snahy o potvrzení základních pracovních norem MOP (International Labour Organisation, Mezinárodní organizace práce) a jejich zavedení do právního systému a praxe.

6.   Posílený dialog na úrovni občanské společnosti: cesta vpřed

6.1

Uzrál čas pro exponenciální růst ve vzájemné pomoci a spolupráci mezi organizovanou občanskou společností v EU složené z 25 států a Indii. Summit EU-Indie již uznal, jak důležitá je práce kulatého stolu. Indická vláda učinila řadu rozhodnutí zaměřených na posílení spolupráce s indickou občanskou společností. Evropská komise ve svém sdělení z 16. června požádala, aby byl kulatý stůl „plně začleněn do institucionálního systému“, a jeho dva spolupředsedové budou pozváni na zasedání summitu Indie-EU.

6.2

Indická vláda ve své úvodní odpovědi na sdělení Komise ze 16. června poznamenala, že i přes snahy na „oficiální úrovni udržet tempo změn, kterými Indie a EU procházejí …, je stále třeba posílit úroveň styků na jiných úrovních, včetně těch mezi našimi občanskými společnostmi.“

6.3

Nevyhnutelně vyvstává otázka jakým způsobem se může kulatý stůl stát účinnějším v procesu formování a přijímání rozhodnutí, zvláště pak když má výsostné právo na přímý přístup k nejvyšším politickým autoritám, indickému ministerskému předsedovi a ministerskému předsedovi země předsedající Radě EU a to na jejich výročním summitu. Část 2 tohoto stanoviska z vlastní iniciativy pojednávající o „Způsobech přispívání ke strategickému partnerství mezi Indií a EU“ naznačila, jak může kulatý stůl účinně přispět k přípravě Společného akčního plánu na strategické partnerství. Tato příprava bude probíhat pouze do šestého summitu Indie-EU, od kterého se očekává, že na svém zasedání v druhé polovině roku 2005 akční plán schválí.

6.4

Mnohá z doporučení kulatého stolu pro summity Indie-EU budou obsahovat střednědobé až dlouhodobé závazky. Zkušenost naznačuje, že tato doporučení by se měla vztahovat také na projekty uskutečňované společně organizacemi evropské a indické občanské společnosti. Politická podpora by usnadnila zajištění potřebných fondů a umožnila by organizované indické a evropské občanské společnosti spolupracovat na široké škále projektů. (8)

6.5

Pokud má být kulatý stůl účinný v procesu formování a přijímání rozhodnutí, musí jeho program jednání obsahovat témata, která se projednávají na oficiální úrovni jako například v rámci WTO a obchodních jednání Rozvojové agendy z Dohá. Kulatý stůl by mohl zvýšit svoji efektivitu tím, že bude spolupracovat s obchodním summitem EU-Indie, který organizují dva jeho členové z Federace indických obchodních a průmyslových komor (Federation of Indian Chambers of Commerce and Industry, FICCI) a z Indického svazu průmyslových odvětví (Confederation of Indian Industries, CII). Měl by dále žádat o zapojení do plánovaného kulatého stolu obchodních představitelů, který navrhla Evropská komise.

6.6

Protože mezi členy kulatého stolu jsou také členové akademické obce, mohl by kulatý stůl užitečně přispívat k úspěšnému fungování stipendijního programu pro Indii dotovaného 33 mil. EUR, který Komise zahájila v roce 2005. Samotný EHSV by mohl rozšířit svoje iniciativy týkající se Indie. Jedním z příkladů takové iniciativy je jeho dřívější rozhodnutí požádat indického spolupředsedu kulatého stolu, aby se zúčastnil semináře na téma WTO po Cancúnu.

6.7

Skutečnost, že mezi úředníky a obchodními představiteli dochází ke znásobení komunikačních toků týkající se ekonomických otázek, neznamená, že by kulatý stůl měl omezit jednání týkající se těchto otázek. Právě naopak. Spíše než na jejich ekonomickými aspekty by se však měl zabývat jejich neekonomickými důsledky, zvláště pak těmi sociálními. Kulatý stůl se na svém zasedání ve Srinagaru dohodl, že za součást konceptu trvale udržitelného rozvoje bude považovat nejen ekonomické aspekty rozvojové strategie, ale také její sociální a environmentální aspekty. Outsourcing je dalším tématem, které se nabízí k takovému přístupu. Otázky, které vyvolal outsourcing v EU jsou velmi odlišné do těch, které vyvolal v Indii, ale mají jednu věc společnou. V obou případech je nejtěžší vyřešit sociální otázky. Jinými slovy, když kulatý stůl využije holistický přístup, bude schopen zajistit, aby i neekonomickým aspektům témat považovaných především za témata ekonomická byla přikládána stejná důležitost.

6.8

Tento posun středu zájmu umožní kulatému stolu, aby uspořádal konferenci EU-Indie na téma sociálních otázek. Témata pro tuto konferenci mohu být vybrána z těch, které kulatý stůl již projednal, jako například rovnost mezi pohlavími. Další témata se mohou týkat například sociálních dopadů outsourcingu a emigrace. Důležitost takových konferencí pro vyvážený rozvoj evropské i indické společnosti nemůže být nadsazená.

6.9

Kulatý stůl se bude muset pozorněji zabývat kulturními otázkami. Mohlo by to přispět k naplnění Společné deklarace EU a Indie o kulturních vztazích. Kulatý stůl by se však mohl prospěšně zabývat doporučením pro „dialog civilizací, dialog mezi vírami a kulturami“, které předložili zástupci asijské občanské společnosti na asijsko-evropském zasedání (známější jako summit ASEM) v červnu 2004 v Barceloně (9). Hlavní představitelé ASEMu již otevřeli dialog civilizací, kterého se zúčastnili hlavy států nebo vlád členských zemí EU, ale Indie, protože není členem ASEMu, zastoupena nebyla. Indie ve své odpovědi na sdělení Komise uvedla, že je připravena se zapojit s EU do dialogu o problémech, které představuje náboženský extremismus a fundamentalismus.

6.10

Pro dosažení úspěchu v těchto pokusech bude nutné, aby kulatý stůl zasáhl mnohem více organizací občanské společnosti než kolik může fyzicky pojmout během svých zasedání. Pro tento účel má již k dispozici výborný nástroj – internetové fórum. Otevřením tohoto fóra dalším organizacím občanské společnosti v EU a Indii může kulatý stůl zapojit do svých diskusí i tyto organizace. Jelikož je počet těchto organizací značný, je zpočátku přístup omezen jen na organizace, které členové kulatého stolu znají. Na doplnění výměny názorů v kybernetické prostoru bude kulatý stůl i nadále zvát místní organizace občanské společnosti na svá pravidelná zasedání.

6.11

V období mezi zasedáními kulatého stolu, která se konají dvakrát za rok, slouží internetové fórum svým členům jako pohotový komunikační kanál, především s když uvážíme, že členové jsou roztroušeni po celém subkontinentu. Návrhy zpráv je možné zveřejnit na stránkách fóra, aby k nim ostatní členové mohli přidat komentáře ještě před zasedáním. Diskuse na vlastních zasedáních by se tak obohatily a doporučení pro summity EU-Indie by byla mnohem konkrétnější. Členové kulatého stolu se mohou navzájem informovat o svých aktivitách a lépe se tak poznat, přinejmenším na profesionální úrovni. Počet evropských a indických organizací využívajících fóra roste, a tak ho organizace se stejnými zájmy mohou využít k zahájení bližší spolupráce tak, že na začátku se budou dělit o své zkušenosti, a později mohou přikročit k rozvíjení společných projektů.

6.12

Dvě další otázky, kterými se kulatý stůl zevrubně zabýval, jsou úloha médií v posílení občanské společnosti a kulturní spolupráce. Může proto výrazně přispět (1) ke snahám členských států, Evropského parlamentu a Evropské komise o vyzdvihnutí profilu EU v Indii, zvláště mezi organizacemi občanské společnosti, a (2) k vypracování zvláštní kapitoly o kulturní spolupráci v Akčním plánu na strategické partnerství, a to na základě Společné deklarace Indie a EU o kulturních vztazích ze dne 8. listopadu 2004.

7.   Závěry

7.1

EU a Indie jsou více než kdy dříve odhodlány rozšířit a prohloubit svoji spolupráci. Za poslední důkaz můžeme považovat rychlost, se kterou Evropská komise a Indická diplomatická mise v EU začaly pracovat na Akčním plánu strategického partnerství mezi Indií a EU. Obě strany chtějí, aby se jejich občanské společnosti podílely na tomto procesu. EHSV již napomáhá sblížení evropské a indické občanské společnosti tím, že se aktivně účastní kulatého stolu Indie-EU, finančně podporuje internetové fórum Indie-EU a vyzývá indického spolupředsedu kulatého stolu, N. N. Vohru, aby se zapojil do činností týkajících se vztahů mezi Indií a EU.

7.2

Poté co EHSV přivítal sdělení Evropské komise týkající se strategického partnerství mezi Indií a EU, musí nyní aktivně přispívat k vypracování odpovídajícího Akčního plánu. Londýnské zasedání kulatého stolu se zavázalo „vytvářet návrhy pro Evropské instituce a indickou vládu v oblastech, do kterých může občanská společnost vnést opravdový přínos, především s ohledem na Rozvojové cíle tisíciletí, podporu trvale udržitelného rozvoje a kontrolu vývoje globalizace.“

7.3

Indická vláda přivítala rozšíření EU. Ve společném tiskovém prohlášení, které bylo vydáno 8. listopadu 2004 po skončení haagského summitu, Indie zdůraznila svůj názor, že „prohloubení a rozšíření EU by mělo přispět k dalšímu posílení našich vztahů“. EHSV, jako poradní orgán zastupující evropskou občanskou společnost, tedy musí zajistit, aby 25 členná EU byla přiměřeně zastoupena u kulatého stolu a aby byl vyzdvihnut profil vztahů mezi Indií a EU v jeho vlastní činnosti. Kulatý stůl Indie-EU se tak může stát vzorem pro vztahy EHSV s ostatními rozvojovými zeměmi a regiony světa.

V Bruselu dne 12. května 2005.

Předsedkyně

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Anne-Marie SIGMUND


(1)  Hospodářský a sociální výbor, „Stanovisko k úloze a přínosu občanské společnosti k utváření Evropy“, bod 5.1., přijato dne 22. září 1999. Úř. věstník C 239 ze dne 17.11.1999

(2)  Rajashri Dasgupta: „Otevření plánovací komise lidem: Sayeeda Hameed“. InfoChange News and Features, září 2004.

(3)  „The Hindu“, 26. června 2004. Velmi podobné názory vyjádřil Jaswant Singh, ministr zahraničních věcí v koaliční vládě vedené BJP, když v roce 2001 zahajoval kulatý stůl EU a Indie společně s komisařem Chrisem Pattenem.

(4)  Patří mezi ně Prof. Jean Dreze, indický občan belgického původu, který je spojen s Dr. Amartya Senem; dva bývalí členové Plánovací komise - pánové C.H. Hanumantha Rao a D. Swaminathan. Mezi členy z organizací občanské společnosti patří paní Aruna Roy - sociální aktivistka; Jayaprakash Narayan (zdravotnictví a životní prostředí); paní Mirai Chatterjee (SEWA) a Madhav Chavan (základní vzdělání).

(5)  Odkaz na evropskou občanskou společnost se může zdát zbytečný, zvláště pokud se omezuje na EHSV. Organizace indické občanské společnosti se však se zájmem dozvědí, že jejich evropské protějšky mají to, co se v indickém žargonu nazývá „vrcholný orgán“ („apex body“).

(6)  Článek 193 Smlouvy určuje, že „Výbor je složen z představitelů různých oblastí hospodářského a sociálního života, zejména výrobců, zemědělců, dopravců, zaměstnanců, řemeslníků, příslušníků svobodných povolání a veřejnosti“.

(7)  Zasedání Rady ve složení pro obecné záležitosti a vnější vztahy ze dne 14. června 2004. Evropská politika sousedství – závěry Rady.

(8)  To dokládá rozhodnutí ministerstva zahraničních věcí v Dillí o poskytnutí potřebných finančních zdrojů na pokrytí provozních nákladů internetového fóra EU a Indie vytvořeného kulatým stolem.

(9)  Barcelonská zpráva. Doporučení občanské společnosti k asijsko-evropským vztahům adresovaná čelním představitelům ASEMu. Propojování občanské společnosti v Asii a Evropě: neformální konzultace. 16. – 18. června 2004, Barcelona, Španělsko.


27.10.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 267/45


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice č. 77/388/EHS s cílem zjednodušit povinnosti týkající se DPH a k návrhu nařízení Rady, kterým se mění nařízení Rady č. 1798/2003/ES s ohledem na zavedení opatření správní spolupráce v oblasti zjednodušeného systému jednoho správního místa a postupu při vrácení daně z přidané hodnoty

KOM(2004) 728 v konečném znění – 2004/0261 (CNS) – 2004/0262 (CNS)

(2005/C 267/07)

Dne 24. ledna 2005 se Rada na svém zasedání usnesla v souladu s článkem 262 Smlouvy zakládající Evropské společenství požádat Evropský hospodářský a sociální výbor o vypracování stanoviska k věci výše uvedené.

Specializovaná sekce „Hospodářská a měnová unie, hospodářská a sociální soudržnost“, která byla pověřená přípravou prací Výboru, formulovala své stanovisko dne 15. dubna 2005 na základě návrhu podaného zpravodajem panem BURANI.

Evropský hospodářský a sociální výbor přijal na svém 417. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 11. – 12. května (jednání dne 12. května 2005) 90. hlasy pro, 0 hlasy proti, 1 člen se zdržel hlasování následující stanovisko:

1.   Úvod: dokument Komise

1.1

V říjnu 2003 představila Komise dokument (1), který shrnoval strategie pro oblast DPH, vytyčené již v červnu 2000 a zároveň navrhla celou řadu nových iniciativ týkajících se této oblasti. Tato strategie si stanovila čtyři hlavní cíle: zjednodušení, modernizaci, jednotnější aplikaci již existujících opatření a posílení administrativní spolupráce.

1.2

Tento dokument (2), který byl předložen EHSV k přezkoumání, se skládá ze tří částí:

a)

návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice č. 77/388/EHS s cílem zjednodušit povinnosti týkající se DPH;

b)

návrhu směrnice Rady, kterou se stanoví pravidla pro vrácení daně z přidané hodnoty stanovené směrnicí 77/388/EHS osobám povinným k dani neusazeným v tuzemsku, ale v jiném členském státě;

c)

návrhu nařízení Rady, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1798/2003 s ohledem na zavedení opatření správní spolupráce v oblasti zjednodušeného systému jednoho správního místa a postupu při vrácení daně z přidané hodnoty.

1.2.1

Pouze dokumenty uvedené v bodě a) a c) vyžadují stanovisko EHSV. Obecný komentář se nicméně týká obou bodů, jelikož jsou považovány za součást jediné strategie.

1.3

Zjednodušení plnění podniků, které je již dlouho přezkoumáváno, bylo předmětem rozhodnutí Evropské rady, která zasedala 26. března 2004, požádat Radu pro Hospodářskou soutěž o uvedení sektorů, pro než by toto zjednodušení bylo vhodné. Dané rozhodnutí bylo přijato v červnu 2004 a Komise vypracovala v říjnu na základě tohoto stanoviska dokument. Mezitím holandské předsednictví na neformálním zasedání Rady Ecofin, které se konalo v září 2004, představilo snahu prosazování růstu snížením administrativní zátěže. Komise se domnívá, že dokument, který vypracovala plně odpovídá tomuto cíli.

1.4

Studie (3) provedené Komisí, zveřejněné ve druhé polovině roku 2003, poukázaly jasně na to, že jedním z hlavních cílů musí být zjednodušení režimu pro osoby povinné k DPH ve členském státě, na jehož území nejsou usazené (prakticky pro vývozce zboží a služeb – poznámka EHSV). Pro tyto hospodářské subjekty je administrativní zátěž natolik veliká a komplikovaná, že odmítají vykonávat jakoukoliv aktivitu podléhající DPH v jiném členském státě. Na druhou stranu stávající postup vrácení daně je tak komplikovaný a náročný, že kolem 54 % velkých společností nežádá vůbec o vrácení daně, na kterou jim vznikl nárok.

1.5

Návrhy uvedené v bodě 1.2 se proto zaměřují na ulehčení daňové zátěže výše zmíněným subjektům přijetím šesti konkrétních opatření:

1)

zavedení zjednodušeného systému jednoho správního místa platného pro neusazené osoby povinné k dani;

2)

zavedení zjednodušeného systému jednoho správního místa, kterým by došlo k „modernizaci“ postupu vrácení daně;

3)

sjednocení zboží a služeb, u kterých mohou členské státy omezit nárok na odpočet;

4)

rozšíření využití postupu zpětného vyúčtování;

5)

zavedení zvláštního režimu aplikovatelného na malé a střední podniky;

6)

zjednodušení smluv uzavíraných na dálku.

1.6

Jako premisu k realizaci těchto cílů navrhla Komise tři legislativní iniciativy:

úprava Šesté směrnice Rady o DPH (4);

nahrazení Osmé směrnice Rady o DPH;

úprava nařízení Rady (ES) č. 1798/2003 o správní spolupráci v oblasti DPH (5).

1.6.1

O této iniciativě se již rozsáhle diskutovalo se členskými státy i na otevřené internetové konferenci.

A.   ČÁST I: NÁVRH SMĚRNICE

2.   Návrh zavedení systému jednoho správního místa

2.1

Koncept „jednoho správního místa“ není novinkou. Byl poprvé navržen již společně se Směrnicí Rady 2002/38/EHS, která ostatně omezovala jeho dopad na provozovatele elektronického obchodu (6) poskytující přeshraniční služby osobám osvobozeným od daňové povinnosti. V zásadě zjednodušeně řečeno, navrhovaný systém jednoho správního místa (JSM) by rozšířil na všechny vývozce zboží a služeb možnost zapsat se do elektronického registru v zemi usazení, platné pro všechny země EU, tím se vyhnou povinnosti zapsat se do registru DPH v každém členském státě, kam vyváží a zároveň si ponechá vlastní číslo národní identifikace.

2.2

Se zavedením JSM by situace byla následující:

buď si DPH bude účtovat spotřebitel postupem zpětného vyúčtování a neusazený podnikatel nebude mít oznamovací povinnost;

nebo bude neusazený podnikatel plátcem DPH a svou oznamovací povinnost bude moci splnit v rámci zjednodušeného systému jednoho správního místa a ne, jak tomu je v současné době, přihlásit se k DPH v členském státě spotřeby. Samozřejmě sazba daně bude ta, která je platná ve státě spotřeby.

2.2.1

Komise je přesvědčena, že by JSM mohl zjednodušit daňové plnění pro vyšší počet operací než tomu bylo dosud: kromě operací jako je prodej na dálku, se kterými již počítají platná ustanovení, by se toto opatření mělo týkat každého prodeje zaměřeného na spotřebitele dalších členských států. Ale ještě důležitější změnou je zahrnutí systému operací probíhajících mezi osobami povinnými k dani, na které se neuplatňuje režim účetní inverze, do tohoto režimu.

2.2.1.1

Podle předpovědí zjednodušený systém JSM by mohlo přijmout přibližně 200 000 hospodářských subjektů. Nicméně se počítá s tím, že zejména velké exportní společnosti již zapsané v registru DPH, jiné než vlastní země, budou nadále využívat již existujícího systému. Použití JSM je dobrovolné a nikoli povinné.

2.3

Tento zjednodušený systém jednoho správního místa nicméně neřeší všechny problémy. Zaprvé zůstávají nadále v platnosti všechny národní normy týkající se období daňového prohlášení, pravidel odvodů a vrácení daně a způsobu provádění; Komise jasně připouští, že tento nový systém nemá za cíl úplnou harmonizace národních norem, kterou v současné době „nepovažuje ani za realistickou ani za nezbytně nutnou“.

2.3.1

Nicméně zůstává otevřen stále problém finančních převodů, které budou muset být vykonány přímo mezi osobami povinnými k dani a členským státem, který je věřitelem. Komise zdůrazňuje, že dosavadní zkušenost s tímto zjednodušeným systémem v elektronickém obchodu (systém, do kterého je zapsáno méně než 1 000 podniků ze třetích zemí), ukázala, že redistribuce získaných položek představuje pro členský stát „velice náročný“ úkol. Komise se domnívá, že by nebylo „realistické“ zamýšlet rozšíření tohoto systému na velký počet provozovatelů a operací: v takovém případě by bylo nutné vytvořit rozsáhlý systém pokladny, která by spravovala finanční toky, tento úkol by mohl být vykonáván finančními zprostředkovateli, kteří by mohli nabídnout provozovatelům služby zajišťující úhrady a vyúčtování jednotlivých operací. Takové služby –, které jsou poskytované pouze na dobrovolné bázi a mohou být zajímavé zejména pro malé provozovatele, – „by měly brát v úvahu danou ekonomickou situaci“, což znamená měly by být poskytovány za přijatelných podmínek.

2.3.2

Na závěr lze říci, že zjednodušený systém JSM nemění již existující podmínky v oblasti odvodů a vrácení daně. V platnosti zůstává také speciální režim pro poskytování služeb elektronickou cestou, který počítá s jediným odvodem členskému státu vývozci, který má za úkol přerozdělit danou částku do států, pro které je tato služba určená. Tyto podmínky by měly být přezkoumány do 30. června 2006 a při této příležitosti bude prověřena i možnost společného začlenění do zjednodušeného systému jednoho správního místa všech operací poskytování služeb elektronickou cestou.

3.   Další aspekty tohoto návrhu

3.1

Jeden z návrhů Komise z roku 1998, jehož hlavním cílem byla reforma systému odvodů, zahrnoval také některé reformy týkající se neodečitatelných výdajů nebo jen částečně odečitatelných za účelem stanovení výměru DPH. Cílem bylo „sblížení“, pokud ne přímo harmonizace, národních norem, které byly a jsou stále velice rozlišné. Tento návrh nezískal dostatečnou podporu zejména kvůli obavám některých členských států z vlastních příjmů.

3.1.1

Současný návrh se k tomuto tématu vrací a navrhuje harmonizaci kategorií nákladů, na které se vztahuje vyjmutí z nároku na odpočet (nezdanitelné položky). Všeobecně (s několika výjimkami a omezeními) by se toto vyjmutí aplikovalo na:

motorová silniční vozidla, lodě a letadla;

cestování, ubytování, potraviny a nápoje;

luxusní zboží, zábavu, náklady na reprezentativní účely.

Všechny ostatní položky, které nejsou zahrnuty do výše uvedených kategorií, by byly podřízeny existujícím pravidlům zdanění.

3.2

U plnění typu B2B (business to business) zodpovídá za DPH spotřebitel v cílovém členském státě a může mu být tato daň vrácena pomocí postupu zpětného vyúčtování ( reverse charge mechanism) , který je povinný pro určitý typ plnění, zatímco u jiných typů mají členské státy možnost si toto plnění určit. Komise nyní navrhuje rozšířit povinný postup zpětného vyúčtování i na případy, kdy neusazená osoba povinná k dani dodává zboží, které je instalováno nebo montováno dodavatelem nebo na účet dodavatele, poskytování služeb, které se týkají nemovitostí, a služby vyjmenované v čl. 9 odst. 2 písm. c) Šesté směrnice.

3.3

V oblasti osvobození od odvádění DPH, jsou podle Komise současná pravidla „příliš přísná a nekoherentní“. Je to výsledek osvobození od daně udělené jednotlivým členským státům v době jejich přistoupení k EU nebo při jiných příležitostech. V této oblasti existují v jednotlivých členských státech stále velké rozdíly v postupech: místo toho, aby se tyto rozdíly zmenšily, zvýšil se jejich počet v důsledku odkladu dočasných zplnomocnění nebo dokonce rozšířením jejich rozsahu. Návrh počítá s větší flexibilitou ve stanovování meze pod níž budou udělována zproštění povinnosti DPH: navrhovaná mez by byla 100 000 EUR, ale každý členský stát by měl dostatečný manévrovací prostor pro stanovení vnitřních mezí, možná různých podle toho, zda se by se jednalo o dodávky zboží nebo služeb.

3.4

V oblasti prodeje na dálku počítají současná opatření se stanovením dvojí meze – do výše 35 000 EUR nebo 100 000 EUR ročně, podle volby každého cílového členského státu: dostane-li se nad tuto mez, musí dodavatel účtovat DPH nákupci podle výše platné v cílovém členském státě. S cílem usnadnit obchodníkům podnikání, Komise navrhuje přijmout jednotnou mez 150 000 EUR, která by představovala celkový objem prodeje do všech zemí Unie.

4.   Zjednodušený systém jednoho správního místa: připomínky

4.1

EHSV v zásadě souhlasí s vytvořením zjednodušeného systému jednoho správního místa, ale považuje za vhodné uvést několik připomínek, za účelem přispět k větší efektivnosti mechanismu přeshraniční DPH. Tyto připomínky a návrhy mají sloužit jako pomůcka pro budoucí vývoj a další kroky: v současné době je třeba připustit, že Komise udělala maximum pro to, aby navrhla realistický a zároveň minimalistický program, který by byl uskutečnitelný.

4.2

V oblasti daňové harmonizace všeobecně a u systému DPH zvláště, není situace vždy optimistická: pokrok je pomalý a překážek je mnoho, mechanismy jsou nejasné a ne vždy zcela účinné, normy jsou komplikované a jejich výklad nejednoduchý. Tato situace jde na úkor občanů a podniků a s konečnou platností i celé ekonomiky; ačkoliv paradoxem je, že mezi první oběti patří samy členské státy, které často vytvářejí pocit, který je potvrzen skutky, že chtějí za každou cenu z nejrůznějších důvodů udržet daný stav a zachovat komplikované a nákladné systémy v obavě ze změny: byrokracie, která se tak stává obětí sebe samé.

4.3

První výsledky zjednodušeného systému JSM, již zavedeného a fungujícího v oblasti poskytování elektronických přeshraničních služeb, již ukazují nepatrný zájem podnikatelů: ve skutečnosti jich je méně než 1 000 (neusazených v tuzemsku), kteří jej přijali, jedná se zejména o „velké“ podnikatele, ačkoliv je ještě brzy na vyvozování konečných závěrů. Nové zavedení zjednodušeného systému JSM by mělo podle Komise získat větší podporu: z přibližně 250 000 potenciálních přeshraničních podnikatelů usazených v tuzemsku by jej mělo využívat asi 200 000. Pokud se tato hypotéza potvrdí, tento zjednodušený systém JSM se bude potýkat s obtížemi: Komise zdůrazňuje, že tento systém, uplatňovaný v elektronickém obchodě vykazuje již nyní administrativní problémy a velké náklady na jeho spravování. Navrhované řešení je odebrat systému JSM funkci přidělovat a přerozdělovat úvěry (podle Komise „náročný úkol“) a spravování vrácení daně a předat tyto úkoly finančnímu sektoru: možná nezbytně nutné řešení, nicméně jasně nedostačující.

4.4

EHSV se domnívá, že úkol spravovat finanční prostředky je „náročný“ pro daňové orgány, stejně tak jako pro finanční sektor, i přesto, že ten je připraven takovéto služby poskytovat: nicméně spravování těchto prostředků bude spojeno s výdaji, které budou muset uhradit daňoví poplatníci nebo daňové orgány. Není jasně řečeno, kdo by měl nést zátěž tohoto plánovaného systému, ačkoliv dané orgány počítají s tím, že to budou obchodníci. Komise se na základě provedených studií domnívá, že nový systém, založený na JSM a na systému kompenzace/úhrada dlužných částek, bude ostatně méně nákladný než systém stávající.

4.5

Výbor nemá dostatečné zdroje k tomu, aby ověřil, zda a do jaké míry by celý projekt zjednodušeného systému JSM a převod této služby na finanční sektor s sebou přinesl další náklady nebo naopak důležité zisky. Vedle těchto nákladů bude třeba posoudit z finančního hlediska všechny výhody, jako je zpružnění a urychlení postupů pro provozovatele i národní administrativy. Intuitivně se předpokládá, že výhody pro provozovatele by mohly být značné, avšak omezené: zavedením JSM by se odstranila povinnost registrace v různých cílových zemích a výměna papírových dokumentů, ale v platnosti by nicméně zůstala národní pravidla (období podání daňového přiznání, pravidla týkající se odvodů a vrácení daně) a kvůli nedostatečnému sladění zůstává nezměněná i rozdílná sazba daně v jednotlivých zemích.

4.6

EHSV vyslovil svůj souhlas s daným návrhem Komise, ale přichází s jednou zásadní připomínkou: pokud by měl být systém JSM jediným zástupcem mezi provozovateli a různými národními správami, musí být skutečně jediným v postupech a při správě dlužných a vymahatelných položek. Nicméně tento proces nebude nikdy zcela funkční, dokud nedojde ke sladění daňových sazeb a národních norem, které jsou také základem pro realizaci jednotného trhu. Další aspekt, který by měl být přezkoumán je aspekt jazykový: přesto, že se výměna informací se systémem JSM odehrává na základě kódů, může se ukázat, že je nezbytný opravdový dialog, v některých případech možná i s používáním nestandardních formulí.

5.   Další aspekty návrhu směrnice: připomínky

5.1

Výbor plně souhlasí s návrhem Komise (bod 3.1.1) „sjednotitkategorie výdajů vyjmuté z nároku na odpočet DPH. Pokud by byl tento návrh přijat, spustil by se konečně proces sjednocování daňových systémů i přesto, že jeho realizace se zdá stále velice vzdálená.

5.2

Zároveň velkou podporu má také návrh na rozšíření pole působnosti zpětného vyúčtování (bod 3.2), ale rozhodující krok by přineslo jeho zavedení na všechna plnění B2B uvnitř Unie.

5.3

Osvobození od DPH (bod 3.3) vyžaduje jiný druh připomínek. Výbor se již zabýval touto otázkou v jednom ze svých stanovisek, ve kterém vyjádřil nesouhlas se způsobem upřednostňování určitých kategorií podnikatelů nejen u příležitosti vstupu nových členských států v různých fázích rozšiřování, ale také jako dědictví dřívější situace v zemích, které přistoupily již v minulosti. EHSV zdůrazňoval, a dodnes si za tím stojí, že osvobození některých kategorií obchodníků od DPH vyvolává porušení rovnováhy v hospodářské soutěži nejen při přeshraničních operacích, ale také, a možná s větším dopadem, uvnitř jednotlivých členských států.

5.3.1

Je třeba poznamenat, že Komise mluví o „malých a středních podnicích“, zatímco v oficiálních dokumentech, a zejména v protokolech o přistoupení, se mluví obecně pouze o „malých“ podnicích: jasný znak snahy minimalizovat důležitost daňového zvýhodnění a rozšířit ho na podniky jiného objemu. Návrh směrnice se vyhýbá hlubšímu rozboru klasifikace: omezuje se na uvedení „subjekty“ s  intrakomunitárním obratem menším než 100 000 EUR: je tedy patrná snaha rozšířit výhodu z osvobození od daně na všechny podniky jakéhokoliv rozměru.

5.3.2

Důvodem není osvobodit od DPH určitou kategorii podniků, ale naopak kategorii operací, které nemají značnou hodnotu, s čímž Výbor souhlasí. Je třeba nadále objasnit, zda podniky osvobozené od DPH v daném státě, na základě všeobecných opatření, budou spadat pod hranici 100 000 EUR pro intrakomunitární operace. Pokud by k tomu došlo, vznikla by paradoxní situace v tom, že podniky osvobozené od daně „podle zákona“ by musely platit daň v případě, že by překročily výše uvedenou hranici.

5.3.3

EHSV je z principu méně nakloněn návrhu udělit každému členskému státu možnost zvolit si nižší mez než daných 100 000 EUR, nebo stanovit si rozdílné meze podle toho, zda se jedná o zboží nebo služby: existuje tak nadále nepříznivá rozdílnost mezi platnými pravidly, která komplikují práci obchodníků, zvyšují administrativní náklady a definitivně jsou zjevně v rozporu s principy usilujícími o rozvoj vnitřního trhu. Na druhou stranu si Výbor uvědomuje, že určité situace na úrovni jednotlivých států si mohou vyžádat udělení výjimky z obecné normy a z tohoto důvodu harmonizace „mezí“ osvobození od daně by nemělo velký účinek, zatímco rozdílů by ještě přibylo.

5.4

Co se týče obchodů na dálku (bod 3.4) Výbor oceňuje každou snahu Komise – jako i v případě tohoto návrhu – která vede k odstranění svazující povinnosti uvalené na podnikatele následkem velkého množství národních daňových norem. V kombinaci se zavedením zjednodušeného systému JSM by stanovení jednotné a všeobecné horní meze mělo představovat skutečný pokrok.

B.   ČÁST II: NÁVRH NAŘÍZENÍ RADY

6.   Dokument Komise

6.1

V případě přijetí směrnice bude návrh, kterým se mění nařízení (ES) č. 1798/2003, nezbytné přijmout. Tento návrh obsahuje uplatňovatelná opatření, která nevyvolávají zvláštní připomínky, jelikož se z velké části jedná o podmínky spojené s komunikací mezi členskými státy, se zveřejněním norem a se způsoby spojení s Komisí. Nejdůležitější část je obsažena ve článku 34 g týkajícího se kontrol osob povinných k DPH a jejich daňových prohlášení.

6.2

Tento princip kontrol je založen na principu spolupráce mezi členskými státy: kontroly pomocí zjednodušeného systému JSM mohou být vykonávány buď členským státem JSM, nebo jakýmkoliv cílovým členským státem. Každá strana má pak povinnost předem informovat ostatní zainteresované strany; ty mají právo účastnit se těchto kontrol, pokud si to budou přát. Pravidla, která musí být schválena k vytvoření spolupráce jsou stanovena články 11 a 12 základního nařízení.

6.3

Jelikož se jedná o oblast v zásadě procedurální, EHSV nemá zvláštní připomínky; nicméně si klade otázku, zda způsob spolupráce počítá se všemi možnostmi pro oblast, která ačkoliv není zcela nová (JSM pro obchod na dálku již existuje), představuje velice důležité prvky. V první řadě je systém jednoho správního místa virtuální , a tedy nepočítá s osobním kontaktem mezi představiteli národních správ; kromě toho, již několikrát zmíněný problém s jazykovou různorodostí jistě účinnou spolupráci neusnadní.

6.3.1

Je třeba připomenout, že kontroly ne vždy a ne ve všech případech mohou být provedeny pouze za použití kódů nebo standardizovaných formulářů. Ačkoliv je ze známých důvodů problém kontaktů mezi administrativou a uživateli považován za druhořadý nebo dokonce neexistující, obchodníci z tohoto sektoru neskrývají to, že se potýkají s problémy a mají obavy z budoucnosti.

6.4

Poslední připomínka se týká návrhu směrnice, který neřeší otázku ochrany dat, která má pro podnikatele zásadní význam. Rozumí se samo sebou, že sdělení podnikatelů jiným orgánům jsou chráněna proti nebezpečí úniku informací třetí straně existujícími normami o ochraně soukromého života. Nicméně není zmíněno skutečné nebezpečí: proniknutí třetích osob do databáze veřejné správy. V tomto případě údaje, týkající se podílu na trhu a informací o klientech, mohou být předmětem průmyslové špionáže, která může vést k vážným poškozením. Dříve než jsou informace svěřeny veřejné správě, mají občané a podniky právo vědět, jaké technické a organizační prostředky jsou používány k jejich ochraně před hackery.

V Bruselu dne 12. května 2005.

Předsedkyně

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Anne-Marie SIGMUND


(1)  KOM(2003) 614 v konečném znění.

(2)  KOM(2004) 728 v konečném znění ze dne 29.10.2004.

(3)  SEK(2004) 1128.

(4)  Viz směrnice Rady 2004/66/ES ze dne 26.4.2004.

(5)  Viz nařízení (ES) č. 885/2004 ze dne 26.4.2004.

(6)  Viz stanovisko EHSV, Úř. věstník C 116 ze dne 20. 4. 2001, str. 59.


27.10.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 267/50


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Rady – Evropský rybářský fond

KOM(2004) 497 v konečném znění – 2004/0169 (CNS)

(2005/C 267/08)

Dne 1. prosince 2004 se Rada rozhodla v souladu s článkem 37 Smlouvy o založení Evropského společenství prokonzultovat s Evropským hospodářským a sociálním výborem věc výše uvedenou.

Specializovaná sekce „Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí“, která odpovídala za vypracování stanoviska Výboru v této věci, schválila své stanovisko dne 18. dubna 2005. Zpravodajem byl pan Sarró Iparraguirre.

Na svém 417. plenárním zasedání ve dnech 11. a 12. května 2005 (zasedání ze dne 11. května) přijal Evropský hospodářský a sociální výbor toto stanovisko počtem 84 hlasů pro, 1 hlas proti a 5 členů se zdrželo hlasování.

1.   Úvod

1.1

1. ledna 2003 vstoupila v platnost reforma společné rybářské politiky (CFP). Klade si za cíl „trvalé využívání živých rybných zdrojů a akvakultury v rámci trvale udržitelného rozvoje, s odpovídajícím zřetelem na životní prostředí, hospodářské a sociální aspekty.“

1.1.1

Do tohoto data přijala Rada Evropské unie dne 20. prosince 2002 Nařízení Rady (ES) 2371/2002 o ochraně a trvalém využívání rybných zdrojů v rámci společné rybářské politiky (1).

1.2

Část II Smlouvy o založení Evropského společenství, zejména článek 37, tvoří právní základ pro činnost Společenství v oblasti společné rybářské politiky. Od samého začátku obsahovala veškerá tato činnost významnou strukturální složku, která za posledních 20 let přispěla k modernizaci celého sektoru rybolovu.

1.3

Při plnění konkrétních cílů společné rybářské politiky musí Společenství zajistit dlouhodobou budoucnost rybolovných činností v souladu s udržitelným využíváním zdrojů a omezením dopadu na životní prostředí, což znamená provést základní strukturální úpravy pro dosažení rovnováhy mezi zdroji a rybolovnou kapacitou.

1.4

Tyto strukturální úpravy způsobují v rybářském sektoru velké změny. Bude nutné podniknout kroky k zachování lidského kapitálu v rybářském průmyslu, umožnit mu přístup k veškerým novým znalostem, nutným pro přispění k trvalému využívání rybných zdrojů a rozvoji akvakultury, a rovněž ochraňovat socioekonomické vazby v pobřežních oblastech přijetím doprovodných opatření pro obnovu oblastí ovlivněných restrukturalizací sektoru rybolovu.

1.5

Společná rybářská politika a finanční podpora strukturální reformy této politiky byly zahrnuty do víceletých orientačních programů (Multi-annual Guidance Programmes – MAGP) až do 31. prosince 2002 a pak do Finančního nástroje pro orientaci rybolovu (FNOR; Financial Instrument for Fisheries Guidance – FIFG), který bude probíhat až do prosince 2006.

1.5.1

Navrhované nařízení značně zjednodušuje tento stávající regulační systém. Nahrazuje či upravuje současná nařízení (ES) č. 1260/1999 (2), (ES) č. 1263/1999 (3), (ES) č. 2792/1999 (4) a (ES) č. 366/2001 (5).

2.   Obecné připomínky

2.1

S ohledem na výše zmíněná fakta se EHSV domnívá, že navrhované nařízení o Evropském rybářském fondu (EFF) je nutné, protože navazuje na Finanční nástroj pro orientaci rybolovu (FNOR), jež za současného stavu Nařízení (ES) přestává platit k 31.12.2006 a nařízení vytvoří nový systém finanční podpory na období od 1.1.2007 do 31.12.2013.

2.2

Dalo by se říci, že navrhované nařízení prokáže Evropskému rybářskému fondu dvojí službu. Za prvé jako finanční nástroj, tvořící nedílnou součást společné rybářské politiky (SRP), má za cíl doprovázet opatření zaměřená na řízení zdrojů a pomáhat přizpůsobit výrobní struktury a tím zajistit trvalé využívání rybných zdrojů a vytvořit udržitelné podmínky nutné z hlediska hospodářského, environmentálního a sociálního. Za druhé je výrazem solidarity s obcemi a oblastmi provozujícími rybářské aktivity.

2.3

EHSV se domnívá, že Evropský rybářský fond musí rovněž patřičně trvat na dosažení hospodářské soudržnosti a jmenovitě na podpoře růstu a strukturální adaptace v nejméně rozvinutých regionech, založených na harmonickém, vyrovnaném a trvalém rozvoji hospodářských aktivit, zaměstnání a lidských zdrojů, jakož i na ochraně a snaze o zlepšení životního prostředí.

2.4

Výbor se domnívá, že by Komisi měly být předány různé připomínky a doporučení týkající se obsahu navrhovaného nařízení.

3.   Konkrétní připomínky

3.1

Evropský rybářský fond se zakládá na zjednodušeném nástroji sestávajícím z jednoho nařízení a jednoho fondu, v nichž je zahrnuta celá pomoc Společenství.EHSV věří, že jde o správný přístup, protože zcela jistě zlepší účinnost fondu.

3.2

Se zřetelem na tuto účinnost soustředí návrh nařízení operační programy do pěti prioritních cílů a nechává stranou veškeré technické detaily, které by mohly zbrzdit monitorování a realizaci těchto programů. Zkracuje programovací postup, odstraňuje dodatečné programy, detailně uvádějící všechna opatření. Zjednodušuje systém plateb, čímž umožňuje členským státům převzít odpovědnost za provádění rozpočtu Společenství. Až na několik výjimek mají být pravidla stanovující způsobilost definována na národní úrovni.

3.2.1

Jak již bylo řečeno, ze samotného faktu, že navrhované nařízení nahradí či upraví čtyři nařízení v současnosti platná, je možné si udělat představu o přinášeném zjednodušení pro celý řídící systém.

3.2.2

Výbor souhlasí s těmito řídícími předpisy, protože chápe zjednodušení činnosti jako pozitivní krok, za předpokladu, že bude správně aplikována zásada subsidiarity a členským státům tak bude umožněno rozhodovat, na která konkrétní opatření by mělo být soustředěno jejich ekonomické úsilí.

3.2.3

Navrhované nařízení vytyčuje pět prioritních cílů:

a)

Opatření pro adaptaci rybářské flotily Společenství.

b)

Akvakultura, zpracování a marketing rybných a akvakulturních výrobků.

c)

Opatření společného zájmu.

d)

Trvale udržitelný rozvoj pobřežních rybářských oblastí.

e)

Technická pomoc.

3.3

Část I pomoci návrhu nařízení stanoví cíle a obecná pravidla. Ačkoli Výbor vcelku souhlasí se zdůvodněním Komise v části I, přeje si vyslovit následující připomínky:

3.3.1

EHSV má za to, že ve článku 3 by mělo být jasně rozlišováno mezi „rybářem vlastnícím plavidlo“ a „zaměstnaným rybářem“.

3.3.2

Výbor navrhuje přidat ke jmenovaným cílům, na které se soustředí pomoc fondu, dodatečný cíl „zachovat kvalitní pracovní prostředí a zlepšit životní podmínky, bezpečnost a hygienu na pracovišti“.

3.3.3

EHSV souhlasí se zásadami subsidiarity, sdíleného řízení a rovnosti mezi muži a ženami vyjádřenými v návrhu nařízení a klade důraz na nutnost správného aplikování těchto principů, jež umožní členským státům rozhodnout o patřičných konkrétních opatřeních.

3.3.4

Co se týče finančních zdrojů, navrhuje Komise přidělení 4,963 milionů EUR v cenách roku 2004, na období od 2007 do 2013. 0,8 % z tohoto rozpočtu má být věnováno na technickou pomoc přímo řízenou Komisí, která bude určena na sérii zásahů vytyčených v návrhu nařízení.

3.3.4.1

75 % z přidělených položek závazků poskytnutých SRP bude vyhrazeno pro regiony spadající pod cíl konvergence a 25 % ostatním regionům. Jak je uvedeno v příloze č. 1 návrhu nařízení, z tohoto objemu 75 % bude částka 1 702 milionů EUR rozdělena mezi regiony těch nových členských států, jež spadají do cíle konvergence a 2 015 milionů EUR mezi ostatní regiony, jež tam rovněž spadají. Zbývající částka 1 246 milionů EUR bude přidělena ostatním regionům EU. (6)

3.3.4.2

EHSV si klade otázku, zda tento rozpočet postačí na krytí všech závazků stanovených v návrhu nařízení.

3.3.5

Výbor považuje kritéria proporčního rozdělování finančních zdrojů, uvedená v článku 13 návrhu nařízení, za přiměřená, protože se v nich vychází z principu přidělovat volné položky závazků podle velikosti rybářského sektoru členského státu, nutné míry přizpůsobení rybářské činnosti, úrovně zaměstnanosti v sektoru a kontinuity probíhajících opatření Nicméně si EHSV přeje zdůraznit, že „kontinuita probíhajících opatření“ by měla brát v úvahu situaci v členských státech, které dodržují legislativu Společenství, zejména co se týče víceletých orientačních programů.

3.4

Část II „Strategické orientace“ a část III „Programování“ vycházejí z toho, že budou nejprve přijaty strategické orientace Společenství, následně každý členský stát vypracuje národní strategický plán pro svůj sektor rybolovu, v souladu se strategiemi Společenství a poté, v souladu s tímto národním strategickým plánem, operační program na období od 1. ledna 2007 do 31. prosince 2013. Tyto operační programy, jež musí odpovídat strategii Společenství, specifickým cílům společné rybářské politiky a dalších společných politik, musí být vypracovány v souladu s orientačními programy, stanovenými v návrhu nařízení a předloženy Komisi ke schválení.

3.4.1

Po schválení Komisí budou operační programy realizovány a mohou být přezkoumány v případě, že by se vyskytly potíže s jejich uplatňováním, významné strategické změny nebo za účelem rozumného řízení.

3.4.2

V každém případě nařízení stanovuje, že nejpozději 30. dubna 2011 má každý členský stát Komisi předložit zprávu o realizaci národního strategického plánu a že nejpozději 31. října 2011 předloží Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů zprávu o realizaci národních strategických plánů a orientačních programů Společenství.

3.4.3

EHSV považuje pořadí navrhovaných strategických orientačních programů za logické: tedy strategické orientační programy Společenství, po nich národní orientační programy a nakonec odpovídající operační orientační programy. Nicméně by Výbor rád vyjádřil své pochyby o tom, zda tři měsíce představují dostatečné období k tomu, aby byl vypracován národní strategický plán vzhledem k jeho rozsahu, obtížím spojeným s účastí nějakého „partnera“ a vzhledem k počtu regionů v některých pobřežních zemích.

3.5

Část IV navrhuje spolufinancování evropským rybářským fondem podle pěti prioritních cílů uvedených v odstavci 3.2.

3.5.1

V prioritním cíli č. 1 „Opatření pro adaptaci rybářské flotily Společenství“ navrhuje Evropská komise v souladu s nařízením (ES) č. 2371/2002 tři hlavní akční linie založené na finančním příspěvku pro tyto oblasti:

a)

Veřejná pomoc majitelům plavidel a posádkám, zahrnutým do národních plánů o přizpůsobení rybářské aktivity, v patřičných případech.

b)

Investice do palubových rybářských plavidel starých 5 či více let, určené na modernizaci nad hlavní palubou za účelem zlepšení bezpečnosti na palubě, pracovních podmínek a kvality výrobku, pod podmínkou že tato modernizace nezvyšuje schopnost plavidla lovit ryby.

c)

Socioekonomické náhrady na podporu správy loďstva, např. podpora praxe, když má rybář více zaměstnání, odborná příprava na jiná zaměstnání a časný odchod do důchodu.

Tato akční linie může také přispět na financování opatření pro odbornou přípravu a pobídek pro mladé námořníky, kteří se poprvé chtějí stát vlastníky rybářských plavidel.

3.5.1.1

První akční linie (odstavec 3.5.1), pro kterou Komise navrhuje finanční přispění, je veřejná pomoc pro vlastníky plavidel a posádky, jichž se týkají národní plány pro přizpůsobení rybářské aktivity, a které tvoří součást následujícího:

plány na obnovu;

opatření pro případ nouze;

dohody s třetími zeměmi o neobnovení rybolovu;

zavedení řídících plánů;

národní plány pro opuštění flotily s maximálním trváním dvou let.

3.5.1.1.1

Návrh nařízení uvádí v článku 24, že období přizpůsobování národní rybářské flotily nesmí přesáhnout dva roky.

3.5.1.1.1.1

Nařízení (ES) č. 2371/2002 stanovuje, že plány na obnovu a řídící plány musí být víceleté.

3.5.1.1.1.2

EHSV se domnívá, že pokud budou plány na přizpůsobení rybářských aktivit omezeny na dva roky, může to vést k závažným problémům v členských státech, protože se jedná o vyvinutí značného úsilí v krátkém časovém úseku přesto, že plány na obnovu mají víceletý charakter. Výbor je toho názoru, že pomoc národním plánům pro přizpůsobení rybářských aktivit, zmíněných v článku 23(a) návrhu nařízení, by měla trvat nejméně čtyři roky.

3.5.1.1.2

V prioritním cíli č. 1 navrhuje Komise, aby národní plány pro přizpůsobení rybářských aktivit zahrnovaly opatření pro trvalé a dočasné přerušení rybářských aktivit.

3.5.1.1.2.1

Návrh nařízení stanovuje, že trvalého odstavení plavidla z rybolovné činnosti může být dosaženo pouze vrakováním plavidla nebo jeho převedením na činnost pro neziskové účely. EHSV má za to, že by mělo být možné uskutečnit toto převedení na alternativní činnost bez ohledu na možný zisk vzhledem k tomu, že Komise sama podporuje převedení na určité ziskové činnosti, například na turistický rybolov. Dále se Výbor domnívá, že by princip převedení mohl rovněž počítat s konečným vývozem rybářských plavidel do třetích zemí a do společných podniků, pod podmínkou že vědecké zprávy prokáží existenci nadbytkových zásob ryb, které umožňují rozvoj trvale udržitelného rybolovu ve vodách třetích zemí.

3.5.1.1.2.2

Výbor trvá na svém názoru, vysloveném ve stanovisku k reformě společné rybářské politiky (7): „EHSV je toho názoru, že společné podniky jsou jedním z možných nástrojů pro přeorientování rybářských flotil a pro spolupráci s třetími zeměmi v rámci politiky pro spolupráci a rozvoj.“

3.5.1.1.2.3

Výbor se pozastavuje nad kritérii, navrženými Evropskou komisí v článku 25 pro stanovení úrovně veřejné pomoci, kterou mají obdržet majitelé lodí v případě, že by se rozhodli vrakovat své plavidlo, a to proto, že Komise zavádí variabilní hodnoty prémií, určovaných podle hodnoty lodi na národním trhu, její pojistné hodnoty, obratu plavidla, jeho věku a tonáži. Výbor zastává názor, že by tato kritéria mohla způsobit problémy v sektoru rybolovu a možná i diskriminaci, v závislosti na tom, jakou hodnotu která země přikládá plavidlům. Výbor tedy vyzývá Komisi, aby hledala alternativní kritéria, jež jsou spravedlivější ke všem členským státům.

3.5.1.1.3

Kromě toho, že fond poskytuje finanční příspěvek na dočasné zastavení rybolovné činnosti v souvislosti s plány pro přizpůsobení rybolovné činnosti, návrh nařízení předkládaný Komisí stanovuje, že ERF může přispět k financování dávek na dočasné pozastavení činnosti rybářům a majitelům plavidel, maximálně na období šesti měsíců, v případě přírodní katastrofy nebo jiných výjimečných okolností, jež nejsou výsledkem opatření pro zachování rybných zdrojů.

3.5.1.1.3.1

EHSV se domnívá, že je toto opatření nezbytné pro nelezení řešení v případě přírodní katastrofy či za jiných výjimečných okolností.

3.5.1.2

Co se týče rybářských plavidel starších pěti let, investice na palubě jsou omezeny na modernizaci zařízení nad hlavní palubou, s cílem zlepšení bezpečnosti na palubě.

3.5.1.2.1

Návrh nařízení vylučuje spolufinancování výměny hlavního motoru plavidla.

3.5.1.2.2

EHSV má za to, že, s výjimkou záchranných a komunikačních systémů, které se normálně nacházejí nad hlavní palubou, se bezpečnost plavidla zakládá především na vybavení, jež se nachází pod hlavní palubou.

3.5.1.2.3

Vzhledem k tomu, že potřeba vyměnit hlavní motor zřetelně ovlivňuje bezpečnost plavidla, a že tato výměna nemusí nutně zvýšit výkon jeho motoru a tedy ani nemusí nutně zvětšit jeho lovnou kapacitu, navrhuje Výbor, aby Komise zvážila možnost zahrnout výměnu hlavního motoru do politiky investic do palubových rybářských plavidel, čistě jako věc bezpečnosti, a to přesto, že nařízení (ES) č. 2371/2002 omezuje modernizaci na vybavení, jež se nachází na hlavní palubě.

3.5.1.2.4

Výbor tím, že takto vyzývá Komisi, má na mysli dlouhodobou údržbu rybářské flotily jako následek realizace reformy společné rybářské politiky.

3.5.1.2.5

Kromě zmíněných investic do bezpečnosti na palubě počítá návrh nařízení také s financováním vybavení, jež umožňuje skladování odpadu z úlovku na palubě, nebo které je součástí určitých pilotních projektů, nebo které redukuje dopad rybolovu na vodní prostředí a mořské dno. EHSV s těmito návrhy souhlasí.

3.5.1.3

Návrh nařízení stanovuje, a Výbor souhlasí, aby toto spolufinancování vybavení bylo zvýšeno o 20 % v případech plavidel, provozujících „pobřežní rybolov v malém měřítku“.

3.5.1.4

Konečně EHSV vítá socioekonomická opatření, která návrh nařízení přináší. Tato opatření mají zásadní důležitost pro rybáře, kteří jsou nuceni opustit sektor rybolovu jako důsledek reformy společné rybářské politiky. Nicméně je Výbor toho názoru, že by tato socioekonomická opatření měla zahrnovat pomoc pro další odbornou přípravu a přeškolování rybářů, kteří v sektoru rybolovu zůstávají. (8)

3.5.1.4.1

Výbor se domnívá, že nejenom rybáři, ale i jejich rybářská sdružení by měla být způsobilá pro získání těchto socioekonomických kompenzací.

3.5.1.4.2

Výbor lituje toho, že mladí námořníci, kteří si přejí stát se poprvé majiteli plavidla, mají nárok pouze na finanční příspěvky pro svou odbornou přípravu na mořský rybolov a ne na konstrukci jejich rybářského plavidla. Tato pomoc by mohla být patřičně omezena, jakož i její rozsah. EHSV vyzývá komisi, aby tuto možnost zvážila.

3.5.1.5

EHSV si je vědom toho, že udělování těchto finančních příspěvků se striktně řídí nařízením (ES) č. 2371/2002. Nicméně si je Výbor rovněž vědom své povinnosti vůči členským státům a následně evropským občanům zajistit socioekonomickou kvalitu návrhů Komise. Musí tedy poukázat na skutečnost, že následkem opatření navrhovaných Komisí se rybáři EU rychle přemístí do jiných typů zaměstnání, rybářská flotila Společenství bude oslabena a následkem toho bude Evropská unie čím dál tím více závislá na dovozu ryb ze třetích zemí.

3.5.1.6

Když k tomu přičteme, že rybolov je jedním z nejnebezpečnějších zaměstnání v Evropě a ve světě, má nejvyšší počet pracovních úrazů, Výbor znovu vyslovuje svůj názor, obsažený v předchozích stanoviscích (9) k „Zelené knize o budoucnosti společné rybářské politiky“ a ke „sdělení Komise o reformě společné rybářské politiky“, který zní takto: „opatření pro snižování stavu flotil by neměla ztrácet ze zřetele potřebu dále obnovovat a modernizovat flotilu Společenství. Mělo by zde jít o skutečný závazek dosáhnout vysoké úrovně podmínek pro zpracování surového materiálu, zvýšení životního standardu na palubě a zlepšení bezpečnosti posádky.“ EHSV vyzývá Komisi, aby zvážila jeho žádost, jež byla učiněna v důsledku zmíněného stanoviska o reformě společné rybářské politiky, v němž se zdůrazňovalo, že „veřejné příspěvky by nadále měly být přidělovány na obnovu a modernizaci rybářské flotily“ tak dlouho, dokud to zdroje přidělené na rybolov umožní.

3.5.2

Prioritní cíl č. 2 se týká možnosti financovat z fondu „Akvakulturu, zpracování a marketing rybných a akvakulturních výrobků“. Návrh nařízení nejprve jasně vysvětluje, které typy investic do akvakultury, zpracování a marketingu jsou způsobilé, pak v rámci těchto typů investic objasňuje, která opatření jsou způsobilá, a nakonec omezuje či vyhrazuje tuto pomoc na investice do mikropodniků a malých podniků.

3.5.2.1

Jediný důvod, který Komise uvádí na ospravedlnění tohoto omezení je ten, že mikropodniky a malé podniky představují 90 % produkce akvakulturního průmyslu. EHSV je toho názoru, že by na tento cíl měl být jasně uplatněn princip subsidiarity. Jediným omezujícím kritériem pro financování těchto projektů by mělo být zda jsou ekonomicky a obchodně životaschopné. Tím by se zlepšila konkurenceschopnost podniků. Patřičná rozhodnutí by měla být učiněna členskými státy ve fázi sestavování národního strategického plánu a určování svých specifických cílů. Výbor má za to, že spolufinancování evropským rybářským fondem by mělo být zaměřeno na podniky, jež se vykazují efektivností vzhledem k vynaloženým nákladům, zejména na mikropodniky a malé podniky, které mají přísný podnikatelský plán. Pouze tyto podniky dokáží zajistit další existenci hospodářské a sociální sítě, nutné pro zlepšení životních podmínek a zachování životního prostředí. Ačkoli je tedy upřednostňováno spolufinancování mikropodniků a malých podniků, požaduje Výbor, aby i další typy podniků, jejichž efektivnost odpovídá vynaloženým prostředkům, byly považovány za způsobilé.

3.5.2.2

Vzhledem k tomu, ze provozem pomocných rybářských plavidel využívaných pro akvakulturu nedochází ke zhoršení dopadu rybolovu na lovné zdroje ryb, je Výbor toho názoru, že by návrh nařízení měl zahrnout do spolufinancování z fondu také konstrukci nových lodí tohoto typu.

3.5.2.3

EHSV věří, že, v rámci opatření o způsobilosti, by měl návrh nařízení poskytovat možnost přidělení pomoci na financování investic, jejichž účelem je zlepšit biologickou a ekonomickou účinnost současných výrobních systémů, s cílem usnadnit používání nových technologií, jež jsou ohleduplnější k životnímu prostředí a jejichž efektivnost odpovídá vynaloženým prostředkům.

3.5.2.4

Návrh nařízení přináší jednu novinku v oblasti akvakultury, kterou EHSV považuje za velmi důležitou. Jedná se o poskytování vyrovnání, jež podléhá sérii podmínek, za využití akvakulturních výrobních metod, které pomáhají zlepšovat životní prostředí a zachovat přírodu, za účelem splnění cílů Společenství týkajících se rybolovu a životního prostředí.

3.5.2.5

Nicméně se EHSV domnívá, že je prakticky nemožné uplatnit v praxi článek 31(4) návrhu nařízení. Členský stát není schopen, ve stádiu sestavování operačního programu na rok 2006, předpovědět výši ztrát na příjmech, dodatečných nákladů či nutnost poskytnout finanční podporu pro uskutečnění projektů na každý z příštích sedmi roků. EHSV tedy žádá a zrušení článku 31(4).

3.5.2.6

EHSV považuje příspěvky z fondu na opatření pro veřejné zdraví a zdraví zvířat za přiměřené vzhledem k tomu, že počítají s poskytováním náhrad chovatelům měkkýšů a korýšů za dočasné přerušení sběru chovaných měkkýšů v důsledku kontaminace a s financováním odstraňování rizika patologií v akvakultuře.

3.5.2.7

V podobném duchu se Výbor domnívá, že v návrhu nařízení obsažená opatření o způsobilosti pro investice do zpracování a marketingu jsou dostatečná za předpokladu, že nebudou, jak již bylo řečeno, vyhrazena pro mikropodniky a malé podniky.

3.5.2.8

EHSV má za to, že tento prioritní cíl by měl také jasně stanovit finanční pomoc pro rybolov ve vnitrozemí a v kontinentálních vodách, které pro některé členské státy Evropské unie představují klíčové lovné oblasti.

3.5.3

Prioritní cíl č. 3 návrhu nařízení zahrnuje „opatření společného zájmu“. Praví se v něm, že fond může přispět na kolektivní akce omezeného trvání, které jsou realizovány za aktivní podpory samotných operátorů, nebo organizacemi zastupujícími výrobce, nebo jinými organizacemi, které řídící orgán uznává a které pomáhají splnit cíle společné rybářské politiky. Nicméně přesto, že pravidla pro poskytnutí podpory určují, že akce mohou být realizovány „samotnými operátory“, stanovují rovněž, že fond může podpořit kolektivní akce omezeného trvání, „jež by normálně nebyly podpořeny soukromými podniky“. Navíc v příloze č. II návrhu nařízení není zmíněna finanční účast soukromých oprávněných osob na investicích zaměřených jinak než produktivně, zahrnutých do skupiny I, což pokrývá veškeré investice patřící do prioritního cíle 3. Výbor tedy požaduje, aby fond napomáhal kolektivním akcím omezeného trvání, jejichž iniciátory jsou soukromé podniky.

3.5.3.1

Výbor oceňuje fakt, že fond podporuje „kolektivní akce“ navrhované v článku 36 evropského rybářského fondu. Čtyři rozsáhlé akční linie poskytují prostor pro volbu důležitých cílů pro sektor rybolovu a akvakultury.

3.5.3.2

Co se týče „opatření zaměřených na ochranu a rozvoj volně žijících vodních živočichů“ v článku 37, EHSV se obává, že jsou čistě technického charakteru, jako je instalace statických či mobilních zařízení, určených k ochraně a rozvoji volně žijících vodních živočichů, nebo k obnově vnitrozemských vodních cest včetně míst pro tření ryb a migračních tras pro stěhovavé druhy ryb. Vůbec není zmíněna nutnost vědeckého sledování a přímého doplňování populací. EHSV požaduje podporu z fondu zajišťující, že tento typ činnosti bude specificky vyžadovat vědecké monitorování a brát v úvahu nutnost podporovat doplňování populací určitých stěhovavých druhů. Dále pak požaduje, aby zainteresované soukromé subjekty, schopné splnit stanovené cíle, byly zahrnuty do seznamu organizací, jež mohou realizovat tento typ činnosti.

3.5.3.3

Spolufinancování investic do „rybářských přístavů“ je jasně popsáno. EHSV se domnívá, že by k současným pěti vytyčeným akčním liniím měla být přidána další, jejímž cílem bude vytváření a údržba nocleháren pro rybáře EU vracejících se z moře a nemajících bydliště v místě přístavního doku.

3.5.3.4

EHSV souhlasí s přístupem k „podpoře a rozvoji nových trhů“, jelikož pomoc evropského rybářského fondu se soustřeďuje zejména na kolektivní akce zaměřené, mimo jiné, na využití nadbytkových nebo nedostatečně využívaných druhů, zlepšení kvality výrobků, podporu výrobků vytvořených využitím metod se slabým dopadem na životní prostředí a zlepšení image celého sektoru rybolovu cestou kampaní.

3.5.3.5

Co se týče „pilotních projektů“ zmíněných v článku 40, je EHSV názoru, že by bylo dobré přidat odstavec určující podmínky, za jakých by bylo možné v oblasti rybolovu dotovat průzkumné pilotní projekty, pod podmínkou, že jejich cílem je zachování rybných zdrojů a zahrnují selektivnější techniku, jak je stanoveno v nyní platném Finančním nástroji pro orientaci rybolovu (FNOR).

3.5.3.6

EHSV se domnívá, že by Evropská komise měla do tohoto směru zahrnout opatření nutná pro zlepšení vědeckého poradenství, jak navrhuje ve svém sdělení o „Zlepšení vědeckého a technického poradenství pro řízení rybolovu Společenství“ (10). V tomto duchu Výbor věří, že by rovněž měly být dotovány výzkumné mořské plavby, socioekonomické studie o dopadu drastických opatření zaměřených na doplnění populací, vědecká hodnocení sektoru a práce regionálních poradních rad. Vědcům by měly být udělovány finanční příspěvky stejně jako členům rad.

3.5.3.7

Dále se Výbor domnívá, že by mělo být pokračováno v pomoci pro zřizování a fungování organizací výrobců jako v nynějším Finančním nástroji pro orientaci rybolovu.

3.5.4

Rozsah pomoci určené pro prioritní cíl č. 4 „trvale udržitelný rozvoj pobřežních rybářských oblastí“. Jako doplněk dalších nástrojů Společenství bude fond poskytovat pomoc trvale udržitelnému rozvoji a zlepšení životních podmínek způsobilým pobřežním rybářským oblastem. Dále se pak vysvětluje, že tato pomoc je součástí celkové strategie, jejímž cílem je podpořit realizaci záměrů společné rybářské politiky, a to především tím, že bude brán ohled na socioekonomické důsledky.

3.5.4.1

Většina opatření v tomto prioritním cíli se zaměřuje na obnovu pobřežních oblastí závislých na rybolovu, v souladu s předpokladem, že jejich rozvoj nemůže být nadále spojován s rybolovem. EHSV je toho názoru, že opatřením pro trvale udržitelný rozvoj těchto oblastí, určeným na podporu alternativní činnosti k rybolovu, by měl předcházet důkladný vědecký rozbor, uskutečněný za spolupráce jak vědců tak zástupců sektoru rybolovu v dotyčné oblasti.

3.5.4.2

Návrh nařízení stanovuje, že každý členský stát zahrne do svého operačního programu seznam oblastí, které mají nárok na podporu z fondu v rámci programu podpory udržitelného rozvoje pobřežních oblastí.

3.5.4.3

Tento přístup je vcelku v souladu s pravidlem subsidiarity, které Komise neustále zdůrazňuje jako základní prvek správného uplatňování návrhu nařízení. Komise nicméně sama toto tvrzení oslabuje prohlášením, že členské státy musí určit své způsobilé oblasti podle různých parametrů, z nichž některé naprosto neodpovídají realitě, zejména parametr požadující, aby oblast měla méně než 100 000 obyvatel. Výbor tedy žádá, aby byl tento požadavek vyškrtnut z parametrů určujících způsobilé oblasti.

3.5.4.4

V této souvislosti se Výbor domnívá, že jakmile Komise stanoví opatření pro určení způsobilosti, bude uplatňování principu subsidiarity věcí zásadní důležitosti. EHSV žádá Komisi, aby v návrhu nařízení udělila členským státům právo sestavit seznam způsobilých pobřežních oblastí podle svých vlastních kritérií.

3.5.4.5

Konečně, tento prioritní cíl stanovuje, že činnost na pomoc trvale udržitelnému rozvoji pobřežních rybolovných oblastí má být prováděna na daném území skupinou místních veřejných nebo soukromých partnerů nazvanou „pobřežní akční skupina“(PAS).

3.5.4.6

Pobřežní akční skupiny budou spravovat pomoc, v souladu s různými operačními pravidly, jež zajistí administrativní a finanční kapacitu, a tak zaručí úspěšné završení plánovaných akcí a jejich úplnou transparentnost.

3.5.4.7

EHSV doporučuje, aby složení pobřežních akčních skupin bylo nejdříve schváleno sociálními partnery.

3.5.5

Předpisy určující pomoc z evropského rybářského fondu jsou zahrnuty do prioritního cíle č. 5 „technická pomoc“. Tento prioritní cíl, na popud Evropské komise a jejím jménem, má financovat opatření prováděná Komisí v oblastech přípravy, monitorování, správní a technické pomoci, hodnocení, auditu a inspekcí evropského rybářského fondu, a tato opatření mohou být navržena členskými státy v jejich operačních programech za stejným účelem.

3.5.5.1

Návrh nařízení omezuje rozpočet určený technické asistenci na 0,8 % z roční částky a podporu členským státům na 5 % částky každého operačního programu.

3.5.5.2

Výbor schvaluje navrhované způsobilé činnosti a omezení dotací.

4.   Obecné připomínky

4.1

Návrh nařízení přináší sadu obecných předpisů o „účinnosti a veřejnosti pomoci“, „finančním přispívání z fondu“, „řízení, monitorování a kontrolách“, „finančním řízení“ a „výboru pro evropský rybářský fond“.

4.1.1

Výbor souhlasí se všemi těmito předpisy, protože zaručují řádné fungování, řízení, monitorování a transparentnost fondu.

5.   Závěry

5.1

Návrh nařízení o evropském rybářském fondu tvoří finanční nástroj, jež bude doprovázet opatření pro řízení zdrojů a přizpůsobí výrobní struktury sektoru tak, aby byly v souladu se společnou rybářskou politikou. Dá se říct, že Evropský hospodářský a sociální výbor v zásadě podporuje návrh předložený Komisí.

5.2

Výbor souhlasí s délkou období pro uplatnění nařízení od 1. ledna 2007 do 31. prosince 2013 s tím, že jej Rada před skončením tohoto období zreviduje.

5.3

Dále se Výbor domnívá, že celkové cíle a obecná pravidla pro podporu jsou zcela přiměřená, ačkoli naléhá na Komisi, aby co nejvíce uplatnila princip subsidiarity tak, že poskytne členským státům pravomoc rozhodovat o konkrétních opatřeních, na která by se mělo soustředit jejich ekonomické úsilí. Výbor také navrhuje přidat ke jmenovaným cílům, na které se soustředí pomoc fondu, dodatečný cíl „zachovat kvalitní pracovní prostředí a zlepšit životní podmínky, bezpečnost a hygienu na pracovišti“.

5.4

Výbor je toho názoru, že tříměsíční období poskytnuté na sestavení národního strategického plánu je příliš krátké vzhledem k rozsahu tohoto plánu, obtížím spojeným s účastí nějakého „partnera“ a počtem regionů v některých pobřežních zemích.

5.5

Co se týče prioritního cíle č. 1 „opatření pro adaptaci rybářské flotily Společenství“, přijímá fond opatření, jež jsou obsažena v textu schváleném Radou ohledně reformy společné rybářské politiky. Nicméně se Výbor domnívá, že by si Evropská unie měla nadále udržet funkční a konkurenceschopnou rybářskou flotilu jak uvnitř tak vně exkluzivní hospodářské zóny a že za to Komise nese odpovědnost. Výbor tedy žádá Komisi, aby zvážila tyto zlepšovací návrhy pro prioritní cíl č. 1:

Dotace národním plánům pro přizpůsobení rybolovné činnosti by měly být udělovány po dobu nejméně čtyř let.

Pomoc v případě trvalého zastavení rybolovné činnosti by měla být určena nejenom na vrakování plavidla, ale rovněž na jeho převedení na jiné účely, na jeho vývoz do třetí země a na společné podniky.

Aplikování spravedlivějších kritérií pro stanovení míry veřejné pomoci poskytnuté na vrakování.

Z bezpečnostních důvodů zahrnout výměnu hlavního motoru mezi investice do palubových rybářských plavidel, mající nárok na dotace z fondu.

Tato socioekonomická opatření by měla zahrnovat pomoc pro další odbornou přípravu a přeškolování rybářů, kteří v sektoru rybolovu zůstávají. (11)

Udržení funkční rybářské flotily cestou obnovy a modernizace rybářských plavidel tak dlouho, jak to zdroje přidělené na rybolov umožní.

5.6

Co se týče prioritního cíle č. 2 „Akvakultura, zpracování a marketing rybných a akvakulturních výrobků“, má EHSV za to, že by na uplatňování tohoto cíle mělo být použito kritérium subsidiarity, což by dalo členským státům pravomoc rozhodovat o nejvhodnějším použití finančních příspěvků z fondu a možnost upřednostnit investice předkládané mikropodniky a malými podniky. Jediným omezením v této věci by mělo být kritérium, zda jsou prezentované projekty ekonomicky a obchodně životaschopné a zlepšují konkurenceschopnost podniků.

5.7

Co se týče prioritního cíle č. 3 „opatření kolektivního zájmu“, Výbor žádá, aby byly z fondu financovány kolektivní akce omezeného trvání pořádané soukromými podniky a rovněž investice nutné ke zlepšení vědeckého a technického poradenství v řízení rybolovu Společenství.

5.8

Prioritní cíl č. 4 „trvale udržitelný rozvoj pobřežních rybolovných oblastí“ omezuje způsobilé oblasti na ty, jež mají méně než 100 000 obyvatel. Výbor je toho názoru, že tento požadavek by měl být zrušen a místo něj aplikován princip subsidiarity, přiznávající každému členskému státu pravomoc sestavit seznam způsobilých pobřežních oblastí dle svých vlastních kritérií.

5.9

Výbor vítá prioritní cíl č. 5 „technická asistence“ a považuje navrhovanou způsobilou činnost a rozsah dotací za přiměřené.

5.10

EHSV má za to, že tento prioritní cíl by měl také jasně stanovit poskytování finanční pomoci pro rybolov ve vnitrozemí a v kontinentálních vodách, které pro některé členské státy Evropské unie představují klíčové lovné oblasti.Výbor doporučuje, aby v návrhu nařízení Rady, kapitole II, článku 4, bodě e), a ve všech ostatních článcích, bylo slovo „jezerech“ nahrazeno slovy „vnitrozemských vodách“.

5.11

EHSV plně podporuje řízení fondu, kontrolní a monitorovací systém a považuje je za zcela odpovídající a nutné pro efektivnost evropského rybářského fondu.

5.12

Vzhledem ke všem výše zmíněným důvodům podporuje Evropský hospodářský a sociální výbor návrh nařízení předkládaný Komisí, avšak vyzývá Komisi, aby vzala na vědomí komentáře, obsažené v tomto dokumentu.

V Bruselu dne 11. května 2005.

Předsedkyně

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Anne-Marie SIGMUND


(1)  Úř. věstník L 358, 31.12.2002

(2)  Úř. věstník L 161, 26.6.1999

(3)  Úř. věstník L 161, 26.6.1999

(4)  Úř. věstník L 337, 30.12.1999

(5)  Úř. věstník L 55, 24.2.2001

(6)  Netýká se české verze.

(7)  Úř. věstník C 85, 8.4.2003.

(8)  Netýká se české verze.

(9)  CESE 1369/2002 (Úř. věstník C 85, 8.4.2004) a CESE 1315/2001 (Úř. věstník C 36, 8.2.2002).

(10)  Úř. věst. C 47 ze dne 27.2.2003.

(11)  Netýká se české verze.


27.10.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 267/57


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu rozhodnutí Rady o systému vlastních zdrojů Evropského společenství

KOM(2004) 501 v konečném znění – 2004/0170 (CNS)

(2005/C 267/09)

Dne 22. října 2004 se Rada Evropské unie v souladu s článkem 262 Smlouvy zakládající Evropské společenství rozhodla prokonzultovat s Evropským hospodářským a sociálním výborem věc výše uvedenou.

Specializovaná sekce „Hospodářská a měnová unie, hospodářská a sociální soudržnost“, jež byla pověřena přípravnými pracemi k tomuto tématu, přijala své stanovisko dne 15. dubna 2005 (zpravodaj: pan BURANI).

Evropský hospodářský a sociální výbor schválil následující stanovisko na svém 417. plenárním zasedání dne 12. května 118 hlasy pro, 2 hlasy proti a 15 se zdrželo hlasování.

1.   Úvod

1.1

Článek 9 usnesení Rady o finančních prostředcích Unie (1) předpokládá, že Komise provede do 1. ledna 2006všeobecnou revizi systému vlastních finančních prostředků plánovaného pro období 2007 – 2013 a v případě potřeby předloží vhodné návrhy. Evropský parlament výslovně žádal o přepracování kritérií pro přidělování příspěvků. V rámci svého pověření a se souhlasem Rady vypracovala Komise návrh, který předkládá k posouzení. Díky své čistě technické povaze tohoto tématu lze považovat úkol, který Komise dostala, za obtížný; obtížný je ale i obzvláště kvůli choulostivým politickým aspektům, které charakterizují jak vzájemné vztahy členských států mezi sebou, tak i vztahy mezi vládami států a jejich občany.

1.2

Technická část dokumentu není jednoduchá k porozumění ani pro ty, kteří se v oblasti financování veřejného sektoru vyznají. Je ale nutno uznat, že se Komise snažila o takové zpracování problematiky, aby ji mohli projednat a pochopit odborníci a ti, kteří o ní rozhodují. K návrhu je připojena zpráva (2), která vysvětluje stávající systém a výhody i nevýhody různých možností jakož i technický dodatek o ekonometrických aspektech, který obsahuje účetní, matematické a hospodářské detaily (3).

1.3

Výbor se proto chce soustředit na aspekty, které jsou v přímé souvislosti se spravedlností příspěvků a na mechanismy jejich rozdělování jakož i příjmových a výdajových toků mezi členskými státy. Je si ale vědom skutečnosti, že na základě vysloveně odborné a velmi těžce srozumitelné povahy této tematiky se částečně těžko zjišťuje hospodářský či politický význam jejich dopadu. Dále je velmi obtížné jednoznačně definovat pojem „spravedlnosti“ systému vlastních prostředků, protože obsahuje jak subjektivní tak objektivní aspekty. Zatímco lze například měřit úroveň blahobytu, je hodnocení nepřímých výhod plynoucích z členství v EU nepoměrně těžší. Konečný výsledek záleží víceméně na tom, zda se během projednávání této otázky v Radě, které zcela zřejmě nebude snadné, podaří dosáhnout rozumné vyváženosti.

1.3.1

Kvalita dosaženého řešení bude záviset na tom, zda se podaří nalézt stabilní rovnováhu mezi oběma následujícími zásadami: jedná se zaprvé o zásadu odpovídající návratnosti (juste retour),, přičemž každý členský stát vychází z toho, že jeho příspěvek je závislý na součtu všech výhod plynoucích z členství v EU, které nelze ale vždy kvantifikovat. Druhá zásada se týká solidarity, která od členských států vyžaduje jistou míru flexibility, aby dělaly na základě potřeb Společenství větší ústupky nebo méně požadovaly. Dále je třeba zohlednit, že jsou tyto zásady všeobecně akceptovány, ale každý stát je na základě vlastních výpočtů interpretuje rozdílně. Každá vláda zajišťuje vlastní finanční prostředky a ví, že veřejné mínění hraje v rozhodovacím procesu rozhodující roli. Dohodu, která by všechny uspokojila lze dosáhnout jen tehdy, jsou-li přijata řešení v duchu skutečného „finančního federalismu“.

2.   Současná situace

2.1

Existence vlastních zdrojů je specifickou vlastností Evropské unie a je jedním z prvků, které charakterizují autonomní právní subjektivitu Unie. Znamená to, že musí mít k dispozici vlastní finanční prostředky aniž by byla závislá na členských státech. V této souvislosti mohou být vlastní zdroje definovány jako vlastní příjmy Společenství určené na financování jeho rozpočtu, na které má právní nárok, a o kterých nemusí rozhodovat vlády členských států.

2.2

Podle zásad, které Evropská rada definovala v rámci zasedání v Berlíně ve dnech 24. až 25. března 1999 musí být systém vlastních zdrojů EU „spravedlivý, průhledný, hospodárný, jednoduchý a měl by být založený na kritériích (...), která nejlépe vystihují schopnost každého členského státu přispívat“. Tato jasná zásada byla různým způsobem několikrát porušena.

2.3

Rozhodnutí Rady k vytvoření sytému vlastních zdrojů z 21. dubna 1970 bylo na základě rozhodnutí z 24. června 1988 doplněno a pozměněno, k poslední změně došlo roku 1999 na zasedání Evropské rady v Berlíně. Zjednodušeně vyjádřeno rozlišujeme tři rozdílné kategorie zdrojů:

tradiční vlastní zdroje (TVZ): zde se jedná především o celní poplatky a zemědělské odvody;

vlastní zdroje z DPH: jedná se o původně na 1 % určený a posléze pozměněný odvod z národních příjmů z DPH, které vyplývají ze statisticky zjištěného „teoretického“ jednotného vyměřovacího základu DPH. Vyměřovací základ nesmí přesahovat 50 % hrubého národního důchodu (HND);

vlastní zdroje z HND: jedná se o poplatek v závislosti na HND členských států. V zásadě neexistuje žádný horní limit, ale musí být nižší než horní limit vlastních zdrojů, který celkovou položku všech zdrojů Společenství vymezuje na 1,24 % HND celé Evropské unie.

2.3.1

Jestliže se v roce 1996 skládalo 70 % všech příjmů EU ze součtu všech TVZ a z vlastních zdrojů z DPH, klesl podíl obou kategorií v roce 2003 na 38 %. Podle výpočtů Komise se tento podíl v roce 2004 a v tomto roce sníží na přibližně 26 %, což je znamením všeobecné tendence dalšího snížení tohoto podílu, z čehož je vidět příslušný růst zdrojů z HND (tzv. „čtvrtého zdroje příjmů“).

2.4

Mechanismus „čtvrtého zdroje příjmů“ byl změněn na základě rozhodnutí Rady ze 7. května 1985. Vzhledem ke skutečnosti, že by Spojené království muselo přispět prostředky, které převyšují jeho možnosti bylo dohodnuto, že se této zemi vrátí dvě třetiny jejich čistých příspěvků. Toto rozhodnutí bylo následovně předmětem změn a Komise se domnívá, že následné změny udělaly tento mechanismus vracení příspěvků „stále komplikovanější a neprůhlednější“.

2.4.1

O tom, že bude nutné mechanismus opravit bylo rozhodnuto již v roce 1984 na zasedání Evropské rady ve Fontainebleau, ale její pojetí, přestože formulováno jen obecně, obsahuje obecně platnou zásadu:každý členský stát, který by – měřen dle svého relativního blahobytu – nesl příliš velkou rozpočtovou zátěž, může v jistém okamžiku využít opravné opatření.“ Spojené království jako jediný členský stát z této „opravy“ v následujícím roce (v souvislosti s rozhodnutím ve Fontainebleau) těžilo a k dnešnímu dni se na tom nic nezměnilo: každý rok dostane zpět 4,6 miliard eur (roční průměr za období let 1997-2003). Výbor se ptá na význam slov „v jistém okamžiku“, které vyvolávají domněnku, že se jedná o časově omezené opatření, které se má pravidelně prověřovat (což se ale nikdy nedělalo); dále se Výbor ptá, zda by tehdy měly nárok na tento druh opatření i jiné členské státy.

2.4.2

Pojem „přílišné zátěže“ lze částečně vysvětlit skutečností, že Spojené království bylo s uvedenou hodnotou 90,6 % evropského průměru až na samém na konci přehledu (4) HND, za Itálií s hodnotou 92,6 %, za Francií se 104 % a za Německem se 109,6 %. Dnes je toto pořadí obrácené (na základě údajů z roku 2003): Spojené království je spolu s Dánskem s hodnotou HND 111,2 % evropského průměru před Francií (104,2 %), Německem (98,6 %) a Itálií (97,3 %). Dalším zohledněným bodem byla skutečnost, že Spojené království muselo přispět velmi vysokým příspěvkem z DPH, zatímco obdrželo v poměrně malém měřítku pomoc v oblasti zemědělství a regionální politiky. Na závěr se Spojené království jevilo jako země platící největší čisté příspěvky na rozpočet Společenství: je to nevyrovnaná situace vyžadující opravu, ke které také nakonec došlo.

2.4.3

Zpětná úhrada ve prospěch Spojeného království byla a bude převedena na ostatní členské státy v poměru k jejich HND, přičemž bude Spojené království z příslušného výpočtu samozřejmě vyňato. Pravidlo vztahu k HND bylo v roce 1999 významně pozměněno, když byla čtyřem ( v relativních číslech) z největších přispěvatelů do rozpočtu Společenství (Německo, Nizozemsko, Rakousko a Švédsko) uděleno 75 % snížení jejich příspěvku na opravné opatření. Výsledkem tohoto nového příspěvkového systému je, že Francie a Itálie společně financují 52 % oprav ve prospěch Spojeného království.

2.4.4

Jestliže by současný systém zůstal v platnosti, finanční výhled na období let 2007-2013 by vedl k paradoxní situaci, tj. ke zvýšení britské opravy v průměru o 50 %; výsledkem by bylo, že by se stalo Spojené království nejmenším čistým přispěvatelem  (5), za současného podstatného zatížení ostatních států včetně nových členských států bez ohledu na to, že by – podle názoru EHSV- vyžadovalo plánované rozšíření mechanismu na další země (srov. odstavec 3.6) úpravu pravidel. Proto by měl být opravný mechanismus – pakliže by byl vůbec nutný (srov. odstavec 3.6.4) – přinejmenším revidován, tak jak je v záměru Komise, a nahrazen mechanismem jiným, který by zohlednil kritéria z Fontainebleau a který by vedl ke spravedlivému a transparentnímu řešení.

3.   Návrh Komise – poznámky k nejdůležitějším článkům

3.1

Článek 2: vlastní zdroje. Odstavec 1 písmeno a se věnuje současnému systému, který byl v několika bodech změněn. Vlastní zdroje první kategorie (TVZ, viz odstavec 2.3) sestávají především z odvodů, odměn, dodatečných a vyrovnávacích plateb, celních poplatků z pohybu zboží s třetími státy a z příspěvků a poplatků v sektoru cukru. Členské státy si ponechají 25 % dlužných příspěvků jako vyrovnání za inkasní náklady: odvod tohoto objemu vyžaduje objasnění. Původně se jednalo o 10 %, v roce 1999 byly zvýšeny na 25 % a poprvé byly definovány jako „inkasní náklady“. Jednalo se zjevně o netypické opravné opatření, z něhož těžilo především Nizozemsko a Spojené království a je příkladem nedostatečné transparentnosti postupu.

3.1.1

Procentuální podíl příjmů z TVZ na celkových příjmech EU neustále klesá (údaje k tomuto bodu pochází ze zprávy Komise o financování Evropské unie (6): z 19 % v roce 1996 klesl na 13 % v roce 2003. Výpočty a statistické postupy, které jsou nutné pro určení dlužných příspěvků obnášejí použití zdrojů a výdajů relevantních i po snížení celních poplatků.

3.1.1.1

EHSV se ptá, zda se opravdu vyplatí si tento příspěvkový systém ponechat nebo zda by nebylo na místě význam tohoto systému drasticky snížit a nahradit ho úpravou sazby HND. Výbor nicméně zaznamenává, že Komise zvolila zcela opačný přístup, který vychází z toho, že daňové prameny jsou pro Unii přirozené a vůbec nepomýšlí na to, aby tuto daňovou sazbu ještě změnila, tím spíš že tento přístup zjevně sdílí i většina států.

3.2

Odstavec 1 písmeno b předpokládá, že všechny členské státy budou používat jednotnou sazbu na základě harmonizovaného vyměřovacího základu DPH. Použitý vyměřovací základ nesmí překročit 50 % HND každého členského státu. V odstavci 4 je jednotná sazba stanovena na 0,30 %. Snížení relativní důležitosti tohoto příjmu do rozpočtu Společenství je významné: z 51,3 % v roce 1996 se přešlo na 14 % (předpoklad) pro rok 2004 a 2005.

3.2.1

EHSV opakovaně kritizoval systém DPH, který způsobil vysoké inkasní, administrativní a kontrolní náklady v ještě větší míře než TVZ. Podle OLAF je DPH „daň, která se nejvíce obchází“, což způsobuje Společenství příslušné škody (které se pak vyrovnávají zvýšením příspěvku z HND).

3.2.2

EHSV se i v tomto případě ptá, zda má smysl tyto dávky, které Komise zjevně upřednostňuje ponechat, přestože dle původního záměru zvažuje vytvořit z nich skutečný daňový zdroj. Nejvyšší sazba vlastních zdrojů z HND by měla být upravitelná tak, aby vlastní zdroje z DPH byly nahrazeny vlastními zdroji z HND. Pokud jsou příjmy z odvodu DPH řádově stejné jako příjmy z procentuálního podílu na HND, neměla by být potřeba významná přerozdělení s ohledem na zatížení členských států, ale statistický výpočet a vybírání podílu DPH na vlastních zdrojích EU by bylo zbytečné. Ve zmíněné zprávě o financování Unie (viz odstavec 3.1.1) sice Komise skutečně zvažovala možnost odstranění vlastních zdrojů z DPH, ale dospěla k opačnému závěru.

3.2.2.1

EHSV si je vědom komplexnosti této otázky a domnívá se, že by se měly před konečným rozhodnutím pečlivě prověřit povaha a četné nevýhody tohoto druhu daní. S touto otázkou se již víckrát zabýval. Kromě toho, co je uvedeno v předchozím odstavci by se mělo zvážit, že je DPH již desítky let v „provizorním režimu“.

3.3

Článek 2 odstavec 1 písmeno c obsahuje nejdůležitější prvek návrhu Komise: navrhuje se v něm, aby se stanovil odvod ze součtu HND všech členských států prostřednictvím „sazby, která se určí v rámci rozpočtového procesu“. Rozpočtový proces je zvláštní tematická oblast, ke kterému by se Výbor nechtěl vyjádřit. Poukazuje ale na to, že podíl tohoto odvodu se neustále zvyšuje a má tu výhodu, že má ze všech druhů finančních zdrojů nejnižší administrativní náklady. V dodatku ke své zprávě Komise připomíná, že administrativní náklady představují pouze jedno kritérium z mnoha zohledněných, a ne bezpodmínečně to nejdůležitější. EHSV to bere na vědomí a zdůrazňuje, že pokud jde o příspěvky do rozpočtu, často dodržování zásad pokulhává za nutností šetřit.

3.4

Tři výše uvedené zdroje příjmů (odstavec 1 písmena a,b, a c) vytváří „mix“, který je jak se uvádí v odstavci 2 doplněn „dalšími zavedenými odvody“ a může být každý rok značně rozdílný. Již delší dobu Rada i Komise zvažují, zda má být tento systém ponechán. Ve výše uvedené zprávě o financování Unie (7) se Komise zabývá otázkou optimální struktury a vychází přitom ze tří možností: ponechání současného systému, zavedení systému financování spočívajícího pouze na HND nebo zavedení systému, založeném mnohem víc na daňových příjmech. Je pravděpodobné, že tato otázka bude v průběhu příštího roku projednána, aby se dospělo k definitivnímu rozhodnutí. Výbor doufá, že bude informován o dalším vývoji, ale varuje před tendencí, kterou lze již nyní pozorovat a která vyplývá z provedených studií, volit pouze technický a účetní přístup, který nezohlední aspekty politické.

3.4.1

Bylo navrženo, aby se v rámci „dalších zavedených odvodů“ – o kterých se píše v předchozím odstavci – nebo dokonce místo vlastních zdrojů DPH zavedla daň z neekologických energetických výrobků ve prospěch Společenství, přičemž by se tyto prostředky musely využít na ochranu životního prostředí. Výbor je proti tomuto řešení, protože žádné pravidlo nepovoluje, aby se určité části příspěvků účelově vázaly. Kromě toho mezinárodní politická situace nedovoluje přijímat rozhodnutí, která by mohla negativně ovlivnit budoucí vývoj.

3.5

Článek 3: zdroje a závazky. V tomto článku se stanoví strop pro příjmy a výdaje: celková výše vlastních zdrojů činí 1,24 % celkového HND členských států, položky závazků nesmí překročit 1,31 % celkového HND. K vyrovnání by mělo dojít prostřednictvím příjmů jiného druhu. Pokud jde o výdaje, zjistilo se na základě dialogu mezi členskými státy, že existují různé metody výpočtu stropu v souvislosti s předpokládaným finančním výhledem. Výsledek této otázky bude záviset na rovnováze, která bude nalezena mezi oběma následujícími pozicemi: pozicí zastánců silnější role Komise a náročných programů ve smyslu socioekonomického pokroku, které vyžadují nové a širší zdroje na jedné straně, a na straně druhé pozicí zastánců větší volnosti členských států a konsolidační politiky, která by znamenala, že by se udržel status quo nebo by se současné příjmy dokonce snížily (což je nepravděpodobné). Zvláštní pozornost by měla být věnována problematice nových členských států: budoucí směry budou záviset na akceptaci dvou pojmů, které se označují jako „globální solidarita“ a „globální rozvoj“. Tyto pojmy prohlašovat je velmi snadné, obtížnější je interpretovat je v rozpočtu.

3.6

Článek 4 odstavec 1: všeobecný opravný mechanismus. Rozhodnutí z Fontainebleau v souvislosti se Spojeným královstvím platí jako všeobecné pravidlo: bylo ustanoveno, že se bude všeobecný opravný mechanismus uplatňovat pro všechny členské státy, které budou mít negativní rozpočtovou nevyváženost, která nepřekročí určitý procentní podíl svého HND. Práh v návrhu rozhodnutí není upřesněn, v úvodu důvodové zprávy se ale uvádí hodnota -0,35 % HND. Celková výše oprav ale nesmí překročitnejvyšší přípustný objem úhrad“. Rada vypočítá opravy a jejich financování na základě procedury podle článku 279 odstavec 2 Smlouvy zakládající ES. Opravy pro příslušné členské státy sestávají z rozdílu mezi celkovými platbami a obdrženými finančními prostředky, který se násobí dělitelnými celkovými výdaji. Je-li výsledek pozitivní, násobí se sazbou úhrad, která činí maximálně 0,66 % celkových plateb a která se v případě nutnosti přiměřeně sníží, aby se dodržel nejvyšší přípustný objem úhrad. Koneckonců je procedura hůře srozumitelná a výsledky lze těžko kontrolovat. Představuje tak další příklad nedostatečné transparence a měla by být bezpodmínečně zjednodušena.

3.6.1

EHSV konstatuje, že otázky, které kladl v odstavci 2.4.1 a návrhy uvedené v odstavci 2.4.4 byly skutečně dostatečně zohledněny do takové míry, že časově neomezená procedura, která byla přístupna pouze jednomu státu, ač odůvodněně, je nyní přístupna všem. Výbor dále zaznamenává, že pojem „přílišná zátěž“ byl převeden na přístup matematicko-účetní. Lze se tak sice vyhnout subjektivnímu hodnocení, ale nezohledňují se tak aspekty „téměř kvalitativní povahy“: kromě příjmu na hlavu např. konkurenceschopnost, úroveň sociální ochrany a stínového hospodářství. Na druhé straně je-li je pravda, že nelze vyjádřit skutečnou situaci země pouze v číslech, hrozilo by, že zavedením všeobecné normy by se zavedly subjektivní hlediska, která by odporovala zásadě transparentnosti. Proto nezbývá nic jiného než přijmout VOM tak jak je, být si vědom, že jeho provádění nevede vždy k optimálním výsledkům.

3.6.2

Výhoda řešení, které je navrženo v článku 4 odstavec 1 spočívá v tom, že by se odstranily přímé platby členských států na financování opravného mechanismu, který by pak byl financován víceméně z rozpočtu Společenství. Tím by se odstranil systém, který odporuje logice a není transparentní. Důvodová zpráva Komise obsahuje četné výpočty a úvahy, které nejsou vždy snadno porozumitelné a které svědčí o významu návrhu rozhodnutí. Zavedení sazby -0,35 % HND bude znamenat pravděpodobně celkový objem hrubých oprav v průměrné výši 7 miliard eur. Tato informace usnadňuje hodnocení všeobecného opravného mechanismu. Podle vyjádření Komise provádění VOM v kombinaci se změnou finančních předpisů znamená, že „srovnání objemu opravy v rámci současného systému není úplně jasné“. Simulace kvantitativních dopadů různých možných systémů a parametrů je uvedena v tabulce, kterou budou hodnotit členské státy v rámci svých rozhodnutí. EHSV nemá dostačující údaje, které by mu umožnily tuto komplexní problematiku projednat.

3.6.3

Výbor by nicméně rád upozornil na dva aspekty, které by mohly celkově otázku všeobecného opravného mechanismu zpochybnět. Zaprvé je tento mechanismus strnulý a není časově omezen. Mohlo by být nebezpečné stanovit pravidla na základě momentální situace, která se může v budoucnu projevit zcela jinak, o čemž svědčí zcela zřejmě příklad stability a paktu růstu. Za druhé by zřejmě nedávalo smysl stanovit příspěvky, které jsou potom změněny na základě „oprav“ a které by se ve smyslu transparentnosti musely označit jako „úhrady“.

3.6.4

EHSV poukazuje konečně i na to, že upozornil na značné výhrady proti institucionalizaci všeobecného opravného mechanismu ve svém nedávno předloženém stanovisku (8) a ptá se, zda by spíš neměla být zásada oprav od základu pozměněna a zda by neměl všeobecně opravný mechanismus být pevnou součástí kritérií pro stanovení příspěvků. To znamená, že by parametry, které byly navrženy v rámci všeobecného opravného mechanismu musely být uplatněny pro výpočet příspěvkových plateb členských států, což již Komise v praxi provádí. Tato procedura by měla být spolu s ustanoveními institucionalizovaná a podléhat pravidelným revizím, např. vždy po sedmi letech.

3.7

Článek 4 odstavec 2 písmeno a: oprava Spojeného království. Tento odstavec obsahuje přechodné opatření, na jehož základě zůstávají Spojenému království kromě nároku na opravu, o které se píše v předešlém odstavci i práva, která Spojené království obdrželo ve Fontainebleau. Tyto platby mají být nicméně do roku 2011 postupně snižovány a činí pro rok 2008 2,0 miliardy eur, pro rok 2009 1,5 miliard eur, pro rok 2010 1 miliardu eur a pro rok 2011 0,5 miliard eur. Tyto doplňkové platby by nebyly ve všeobecném opravném mechanismu zohledněny a byly by prakticky financovány podle stávajících pravidel financování: Spojené království se v tomto smyslu nebude podílet na financování a podíl Německa, Nizozemska, Rakouska a Švédska bude omezen na 25 % jejich obvyklého příspěvku (viz odstavec 2.4.3 a 2.4.4). Podle Komise by nová pravidla měla ve čtyřech postupných krocích zmírnit finanční dopad, který bude mít zavedení všeobecného opravného mechanismu na Spojené království. Spojené království obdrželo v období 1997-2003 průměrnou roční opravu 4,5 miliard eur, v rámci všeobecného opravného mechanismu by mu ale náleželo 2,1 miliardy eur. Navržené přechodné opatření zvýší průměrné roční platby (Fontainebleau plus všeobecný opravný mechanismus) na 3,1 miliard eur.

3.7.1

Návrh Komise je zcela zjevně výsledkem spojení různých prvků se zvláštním zohledněním předchozí situace, potřebné transparentnosti a politické oportunity. Není to jistě poprvé, že se zavádějí výjimky k všeobecným ustanovením; dokazují to staré i nové přístupové smlouvy. Pro externí a ne přímo zúčastněné pozorovatele může být přijetí uvedených pravidel obtížné, ale realita, kterou je nutno zohlednit, může rozhodující činitele přimět k tomu, aby předložili vyvážené a především transparentní a dobře odůvodněné návrhy řešení. V tomto případě musí být nalezena nejen rovnováha mezi „juste retour“ a solidaritou, jak se uvádí v odstavci 1.4, ale rozhodující činitelé musí mít i zvláště vyvinutý politický cit, aby zohlednili veřejné mínění v Evropě a zvláště v zemích, které teprve nedávno přistoupily.

3.8

Článek 4 odstavec 2 písmeno b: postupné zavedení všeobecného opravného mechanismu. Podle ustanovení má být všeobecný opravný mechanismus zaveden postupně: maximální sazba zpětné úhrady ve výši 66 % podle článku 4 odstavec 1 (bod 3.6) má být uplatněna až od roku 2011. Po jeho zavedení v roce 2008 bude sazba činit 33 %, v roce 2009 a 2010 bude zvýšena na 50 % a v následujícím roce dosáhne svého vrcholu. Komise toto rozhodnutí odůvodňuje tím, že je toto opatření nutné, „aby se vyrovnalo zvýšení nákladů, které s sebou přinesou navrhované doplňkové platby Spojenému království, a aby se omezily celkové náklady na financování v průběhu přechodného období“. Jednoznačně to charakterizuje obtížnou situaci, ve které se Evropa nachází a kterou nelze před občany tajit. EHSV musí ještě jednou důrazně opakovat své poznámky, které jsou již uvedeny v odstavci 3.7.1.

3.9

Článek 5: postup výpočtu oprav. Na financování oprav se podílí všechny členské státy podle míry svého podílu na celkovém HND EU. Oprava, na kterou má členský stát nárok, bude poskytnuta tím, že se sníží jeho platby, a finanční zátěž, kterou ponesou všechny členské státy bude připočtena každému členskému státu k sazbě, která se určuje z celkové položky HND všech členských států. EHSV se zdržuje jakéhokoliv komentáře: jakmile bude tento mechanismus zaveden, bude těžko ho provádět jinak.

3.10

Článek 6, 7 a 8: neúčetní procedury vlastních zdrojů. Ani k těmto procedurám nejsou nutné zvláštní poznámky, protože odpovídají všeobecným zásadám pro veřejné účetnictví: zákazu vázání příjmů na zvláštní výdaje, převádění případných rozpočtových nadbytků na následující rok, procedura vybírání vlastních zdrojů.

3.11

Článek 9: změna struktury vlastních zdrojů. Podle tohoto článku – jestliže bude schválen – musí Komise předložit návrh na vlastní zdroj, založený výlučně na dani, který by se začal používat od 1. ledna 2014.

3.11.1

Výše jmenovaná zpráva o financování Unie (9) se tímto problémem detailně zabývá. Stručně vyjádřeno se Komise přiklání k tomu, aby se příjmy z HND drasticky snížily a byly nahrazeny vlastními zdroji založenými na daních. Velmi zjednodušeně vyjádřeno lze zvážit tři možnosti: energetickou daň, skutečný, nikoliv statistický odvod na základě DPH nebo vlastní zdroj z daní společností. Částečné nahrazení čtvrtého zdroje příjmů systémem založeným na daních by mělo podle Komise (odstavec 4.1. (3) zprávy) tu výhodu, že by se pro občany Evropa víc zviditelnila a vytvořilo se tak mezi nimi a Evropou přímé pojítko. V současné době, kdy se klade hlavní důraz na čtvrtý zdroj, mají členské státy a zvláště čistí přispěvatelé tendenci posuzovat opatření a iniciativy Společenství pouze z hlediska vlastních národních položek a nevěnují dostatečnou pozornost podstatě těchto opatření a jejich dodatečnému užitku.

3.11.2

EHSV opakuje již výše uvedené úvahy k této zprávě, která si zasluhuje zvláštní pozornost. Výbor se domnívá, že dokument poskytuje pouze počáteční přehled a zaslouží si, aby byl dále prohlouben. Aniž by se chtěl Výbor zastat třech různých možností sytému zdrojů založenému na daních, o nichž byla zmínka v předešlém odstavci a z nichž první, jak se zdá, nepřichází v úvahu (10), rád by zdůraznil opakované vyjádření Komise, o němž je zmínka v předchozím odstavci a které objasňují pohnutky uvedené v článku 9: zatímco je Komise přesvědčena, že „evropské zdanění“ občany s Unií více spojuje a Evropu zviditelňuje zastává Výbor názor, že by mohlo mít naopak přesně opačný dopad. Kritika Komise o postoji členských států, kterou Výbor sdílí, by se mohla stejným způsobem aplikovat na postoj unijních občanů.

3.11.3

EHSV zaznamenává, že Komise nezamýšlí zvýšit daně, ale že by chtěla přispěvateli spíš objasnit, jaký podíl daňové sazby je určen pro národní daňové úřady a jaký podíl je určen pro financování EU. I přes toto upřesnění Výbor o navrhovaném řešení pochybuje. Jasné označení „evropské daně“ by sice na jedné straně mohlo – bez zvýšení celkové zátěže přispěvatelů – přispět ke zlepšení transparentnosti, ale nelze na druhé straně nevidět, že je „evropský“ ideál ještě občany v různých zemích odmítán nebo přinejmenším není chápán jako ideální; „evropská daň“ by mohla dodat, byť neopodstatněně, další argumenty v jeho neprospěch.

3.12

Předchozí odstavec uzavírá poznámky EHSV k dokumentu Komise, rozhodovacím orgánům by ale měla být předložena ještě další rozvaha, která by měla sloužit jako příspěvek k další analýze této problematiky. Podle názoru EHSV by mohl přístup k transparentnímu a snadno proveditelnému řešení vypadat následovně:

hrubý příspěvek založený na HND na hlavu: EHSV již na tento aspekt upozornil ve svém stanovisku ke „Sdělení Radě a Evropskému parlamentu – budování naší společné budoucnosti: politická výzva a finanční prostředky v rozšířené Unii – 2007-2013 (11)“;

čistý příspěvek založený na hrubém příspěvku opraveným na základě VOM, který tak byl přímou součástí příspěvkového mechanismu bez nutnosti pozdějších úhrad a úprav.

Tento přístup by mohl být později jistě ještě upřesněn a opraven a měl by mimo jiné tu výhodu, že by trvale odrážel aktuální situaci každého státu aniž by musela být revidována struktura příspěvků.

4.   Závěrečné poznámky

4.1

EHSV si je vědom skutečnosti, že definitivní rozhodnutí učiní členské státy a že toto rozhodnutí bude jistě politicky ovlivněno. Předkládá předchozí úvahy a návrhy jako zástupce občanské společnosti, která je koneckonců za rozpočtové příspěvky zodpovědná a přeje si, aby tyto úvahy a návrhy byly zohledněny.

4.2

Občanská společnost – a koneckonců občan Evropské unie – konstatuje, že nejenže je systém příspěvkových plateb do vlastních zdrojů Unie málo známý, ale že je především nedostatečně transparentní. Ještě méně transparentní se zdá být všeobecný opravný mechanismus, chápaný jako úhrada již poskytnutých příspěvků, kterými není zatížen rozpočet Společenství, ale členské státy. Jestliže se má Evropa skutečně „přiblížit občanům“, musí si členské státy uvědomit, jakou mají zodpovědnost v souvislosti s tímto opakovaně proklamovaným cílem. Komunikace s občany musí být založena na jasném poselství a srozumitelném jazyku. Toto není úlohou Komise, ale vlád členských států, které jsou jako jediné schopné komunikovat se svými občany, protože znají jejich mentalitu a potřeby. Za věrohodnost Evropy nesou koneckonců jednoznačně odpovědnost jednotlivé národní vlády.

4.3

Pouze za splnění tohoto předpokladu by bylo rozumné vytvořit příspěvkový systém založený na „evropské dani“. V opačném případě lze navržený systém označit přinejmenším za předčasný.

V Bruselu dne 12. května 2005.

Předsedkyně

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Anne-Marie SIGMUND


(1)  Úř. věstník L 253 ze dne 7.10. 2000, str. 42.

(2)  KOM(2004) 505 v konečném znění.

(3)  KOM(2004) 505 v konečném znění, svazek II.

(4)  Viz tabulka 1, str. 3 dokumentu Komise (KOM(2004) 501 v konečném znění).

(5)  Viz tabulka č. 4 výše uvedeného dokumentu.

(6)  KOM (2004) 505 v konečném znění.

(7)  KOM (2004) 505 v konečném znění.

(8)  Stanovisko EHSV ke „Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu – budování naší společné budoucnosti: politické výzvy a finanční prostředky rozšířené Unie - 2007-2013“Úř. věstník C 74 ze dne 23.3. 2005, str. 32, odstavec 5.5.1.

(9)  KOM (2004) 505 v konečném znění ze dne 14.7.2004.

(10)  Energetická daň je v současné situaci a v budoucnosti anachronická (viz stanovisko EHSV k tématu „Daňová politika v Evropské unii - priority pro příští léta“, Úř. věstník C 48 ze dne 21.2. 2002, odstavec 3.1.2.1). Ohledně energetické daně pro ekologické účely EHSV vícekrát opakoval, že „zavedení daně pro ekologické účely nesmí vést k ohrožení konkurenceschopnosti evropských podniků a ke snižování počtu pracovních míst obzvláště v odvětvích, které jsou energeticky náročné.“

(11)  Úř. věstník C 74 ze dne 23.3.2005, str. 32, odstavec 5.5.


PŘÍLOHA

Následující pozměňovací návrh byl v rámci diskuze zamítnut:

Odstavec 3.1.1.1

Odstavec vyjmout

Odůvodnění

Výpočet výnosu z celních poplatků musí být přesto proveden a náklady spojené se systémem jejich vybírání vzniknou v každém případě, i tehdy, jestliže tyto výnosy nebudou součástí systému vlastních zdrojů EU. Protože obchodní politika spadá do příslušnosti EU, je též logické, že veškeré součásti této oblasti včetně vybírání cla a příjmů z celních poplatků jsou obsaženy v politice EU.

Výsledek hlasování:

pro: 38

proti: 51

hlasování se zdrželo: 18