22.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 234/1

1.1

„Družstevní společnost je nezávislé sdružení osob, které se dobrovolně spojily, aby naplnily své společné ekonomické, sociální a kulturní potřeby a ambice prostřednictvím demokraticky řízené organizace ve společném vlastnictví“. (1) Přestože právní definice družstevní společnosti může mít v jednotlivých členských státech různé praktické naplnění, právníci se shodují na tom, že družstevní společnosti mají povahu „intuitu personae“ (což znamená, že berou ohled na jednotlivce, pozn. př.).

1.2

Identita družstevní společnosti je posílena takovými hodnotami jako je demokracie, rovnost, spravedlnost, solidarita, otevřenost a společenská odpovědnost, ale rovněž principy dobrovolného členství, demokratického rozdělení pravomocí mezi členy družstva, ekonomické účasti členů na majetku družstva a závazků vůči celku (2).

1.3

Dále se družstevní společnost od kapitálových společností liší rovněž proměnlivostí kapitálu, který je rozdělen do podílů znějících na jméno, jež nelze převést na třetí sobu, která není členem družstevní společnosti.

1.4

Mezi občany Evropské unie je přibližně 140 000 miliónů občanů členy družstevních společností. V rámci Evropské unie funguje přibližně 300 000 družstevních společností, které zaměstnávají 2,3 milionů osob.

1.5

Družstevní forma podnikání je charakteristická společným využitím kupního nebo prodejního potenciálu či pracovní síly za účelem uspokojení ekonomických potřeb členů družstevní společnosti. S touto formou podnikání se setkáme ve většině oborů podnikatelské činnosti, ale je vhodná i pro naplňování sociálních, environmentálních a kulturních cílů.

1.6

Družstevní společnosti jsou rovněž zvlášť vhodné k tomu, aby se podílely na plnění cílů stanovených Lisabonskou strategií, protože se snaží uvést do souladu ekonomickou výkonnost, spolupráci a osobní rozvoj jednotlivce.

1.7

Přestože mezi družstevními společnostmi existují značné rozdíly co do velikosti a rozvoje, pro většinu je příznačná zakotvenost v místě působení. Družstevní společnosti se tak podílejí na utváření a posilování sociálně-ekonomické struktury daného regionu a rovněž na udržení společenské soudržnosti v oblastech, které se musejí vyrovnávat se zaostalostí nebo s velkou potřebou restrukturalizace (3). Místní zakotvenost však těmto společnostem v žádném případě nezabraňuje v podnikání za hranicemi Evropské unie. Družstevní společnosti se proto nezanedbatelným způsobem podílejí na mezinárodní obchodní výměně a světové hospodářské dynamice (4).

1.8

V tomto ohledu jsou ostatně úloha a význam družstevních společností uznány jak na národní, tak na světové úrovni. Mezinárodní organizace práce (WTO) v této souvislosti v červnu roku 2002 přijala doporučení o podpoře družstevních společností (5), kde se zdůrazňuje, že „různé formy družstevních společností podporují plnou účast na hospodářském a sociálním rozvoji celé společnosti“. Toto doporučení bylo přijato všemi 25 členskými státy EU a je předmětem ratifikačního procesu.

1.9

Na úrovni Evropské unie jsou družstevní společnosti uznána článkem 48 Smlouvy zakládající Evropské společenství (6). Komise věnovala tomuto typu společností zvláštní pozornost v rámci svého oddělení pro „živnosti, malé podniky, družstevní společnosti a vzájemné organizace“. Rada nedávno přijala statut evropské družstevní společnosti a rovněž směrnici doplňující tento statut s ohledem na zapojení zaměstnanců (7). Přijetí tohoto sdělení svědčí o přetrvávajícím zájmu Evropské komise o tuto formu společnosti.

1.10

Tento zájem rovněž naplňuje očekávání družstevních společností, které jsou nyní nuceny přijímat stále náročnější výzvy, protože v opačném případě hrozí zpomalení jejich rozvoje a zpochybňování smyslu jejich existence. V některých nových členských zemích EU byla totiž družstevní forma podnikání zdiskreditována bývalými režimy. Proto musí četné družstevní společnosti podnikající v prostředí neustále sílící konkurence vynaložit značné prostředky na to, aby udržely svou konkurenceschopnost a zároveň uchránily svůj charakter a identitu.

2.1

Jedním z významných přínosů sdělení přijatého dne 23. února 2004 je skutečnost, že Komise v něm zdůrazňuje „rostoucí význam a pozitivní úlohu družstevních společností jako prostředku pro naplnění značného počtu cílů EUR“.

2.2

Dále se ve sdělení konstatuje, že potenciál družstevních společností není dostatečně využíván. Aby se tato situace vyřešila, Komise navrhuje stanovit tři hlavní principy rozvržené do série dvanácti opatření, které je třeba realizovat:

3.1

Výbor věnoval problematice společností jednotlivců a sociální ekonomice obecně vždy velkou pozornost (8). Stejně jako Výbor regionů se domnívá, že je vhodné spravedlivým způsobem rozvíjet a podporovat všechny formy podnikání (9). Aby měl k dispozici reakce organizací a družstevních společností na sdělení, zorganizoval Výbor 11. října na základě dotazníku veřejné slyšení. Toto slyšení umožnilo konfrontovat návrh Komise s očekáváním a prioritami družstevního sektoru.

3.2

Výbor přijal sdělení Komise o podpoře družstevních společností v EU příznivě. Provedení tohoto sdělení by mělo zajistit výraznější podporu družstevního podnikání, zejména díky výraznějšímu ocenění a uznání jeho podílu na naplňování cílů Lisabonské strategie.

3.3

Výbor však ve sdělení rovněž zkonstatoval, že velké množství opatření plánovaných za účelem výraznější podpory družstevních společností je formulováno velmi opatrně v tom smyslu, že se v nich často objevují výrazy jako „přezkoumat a analyzovat možnosti“ nebo „věnovat zvláštní pozornost“. Bylo by tedy žádoucí formulovat cíle konkrétněji a stanovit vhodný časový plán jejich naplňování.

3.4

Výbor podobně jako Komise věnuje velkou pozornost novým členským státům a kandidátským zemím. V některých z těchto zemí vedlo provozování družstevní formy podnikání za bývalých režimů k tomu, že družstevní společnosti jsou označovány za nástroj těchto režimů.

3.4.1

Z tohoto důvodu se Výbor domnívá, že je zvlášť potřebné upozornit podnikatele z těchto zemí na potenciál družstevních společností, které umožňují rozvoj podnikatelské činnosti na základě vzájemného sdílení zdrojů, funkcí a podnikatelského rizika, což přispívá k větší životaschopnosti a trvalosti podnikatelských projektů (10).

3.4.2

Výbor se rovněž domnívá, že je v nových členských státech třeba podporovat nová dynamická hnutí, která též vycházejí z družstevního modelu podnikání, v boji proti vyloučení ze společnosti a v oblasti životního prostředí a dohlížet na to, aby svazové struktury vytvořené některými družstevními společnostmi nebyly narušeny změnami, které mají dopad na tento typ podnikání.

3.5

Výbor chápe přístup Komise, která zdůrazňuje zařazení družstevních společností mezi malé a střední podniky, ale připomíná, že značný počet družstevních společností a uskupení přesahuje limity, kterými EU definuje malé a střední podniky. Z tohoto důvodu Výbor doporučuje neomezovat návrhy sdělení pouze na malé a střední formy podnikání. Týká se to především odkazů na některá opatření EU jako jsou například služby podnikům nebo přístup k financování.

4.1.1

Ve sdělení Komise přikládá velký význam družstevnímu právu a zejména jednotlivým národním statutům, kterými se toto právo řídí. Výbor tento přístup podporuje, protože je velmi důležité, aby družstevní společnosti měly pro rozvoj svých aktivit k dispozici co nejkvalitnější právní rámec, a to jak na úrovni jednotlivých států, tak na úrovni EU.

4.1.2

Kromě jiného podléhají družstevní společnosti souboru zákonných předpisů z oblasti práva společností (účetní právo, sociální právo, soutěžní právo, daňové právo …). Vzhledem k tomu, že tyto zákony nezohledňují některá specifika družstevních společností, je zcela oprávněné se domnívat, že i s optimalizovaným družstevním zákonem hrozí, že rozvoj družstevního podnikání bude omezován.

4.1.2.1

Například výchozí návrh účetní normy IAS 32 stanovil, že společenské podíly v družstvech spadají do kategorie závazků a nikoliv vlastního kapitálu, protože může být požadováno jejich vyplacení. Vzhledem k důsledkům tohoto ustanovení pro družstevní společnosti byl uvedený princip předmětem interpretace, která umožňuje udělit výjimku z tohoto pravidla. Udělení výjimky je podmíněno splněním dvou doplňkových podmínek (11). Skutečnost, že předpis nebyl revidován, ale byla k němu pouze připojena interpretace pro družstevní společnosti, dává za pravdu tvrzení, že tato forma společnosti je všeobecně vnímána jako výjimka v porovnání s kapitálovými společnostmi. Jak již bylo řečeno (srov. 3-1), Výbor se domnívá, že družstevní společnosti by neměly být považovány za výjimku, ale že je naopak nutné v případě potřeby upravit legislativní rámec tak, aby zohledňoval specifika družstevních společností.

4.1.2.2

V souvislosti s tím Výbor vyzývá Komisi, aby zohlednila a konkrétními opatřeními zajistila soulad mezi družstevním právem na straně jedné a ostatními konstitutivními prvky právního prostředí na straně druhé.

4.1.2.3

Ve této souvislosti rovněž Výbor doporučuje, aby skupiny expertů, které byly Komisí vyzvány k vypracování stanoviska k připravovaným zákonům pro tuto oblast, vždy zohledňovaly podstatné vlastnosti družstevních společností a využili kompetencí a znalostí organizací, které je zastupují (12).

4.2.1

Co se týče soutěžního práva, Výbor zdůrazňuje, že podobně jako jiné formy společností podléhají i družstevní společnosti článkům 81, 82 a 86 až 88 Smlouvy o ES. Nicméně se domnívá, že formulace odstavce sdělení, který odkazuje na článek 81 Smlouvy o dohodách není jednoznačná. Komise zde zdůrazňuje, že „přestože družstevní organizace není vždy nutně v rozporu s článkem 81 Smlouvy o ES, postupy nebo pravidla přijatá později by mohly být považovány za překážku pro hospodářskou soutěž“  (13). Komise proto doporučuje zajistit kvalitnější informovanost jednotlivých družstevních sektorů o pravidlech hospodářské soutěže.

4.2.1.1

Na základě veřejného slyšení zástupců družstevních sektorů dne 11. října 2004 se Výbor domnívá, že problém nespočívá v neznalosti pravidel hospodářské soutěže, ale spíše ve skutečnosti, že tato pravidla vždy nezohledňují specifika družstevních společností. Výbor proto Komisi vyzval k tomu, aby se zaměřila na oddělení, která se zabývají politikou hospodářské soutěže za účelem jejich kvalitnější informovanosti o různých formách organizace družstevních společností.

4.2.1.2

Výbor zdůrazňuje, že přítomnost rozmanitých forem podnikání na trhu je jedním z klíčových prvků zdravého konkurenčního prostředí a domnívá se, že takový přístup by mohl zamezit jakékoliv formě diskriminace družstevních společností založené na způsobu jejich organizace.

4.2.2

Výbor dále upozorňuje, že v některých zemích je v určitých odvětvích zakázána družstevní forma podnikání (14). To je jasná překážka pro svobodu podnikání. Situace je tím politováníhodnější, že nařízení o statutu evropské družstevní společnosti tento zákaz potvrzuje. (15) Výbor v této souvislosti vyzývá Komisi, aby provedla analýzu rozsahu a dopadu těchto zákazů.

4.2.3

Co se týče daňového ošetření družstevních společností, zastává Výbor zásadu, podle které musí být výhody poskytované určitému typu společnosti úměrné právním omezením nebo přidané hodnotě společnosti (16). V této souvislosti navrhl Výbor Komisi, aby vyzvala členské státy k analýze možnosti poskytování daňových pobídek družstevním společnostem na základě jejich společenské užitečnosti a v závislosti na jejich podílu na regionálním rozvoji. Poskytnutí těchto pobídek je podmíněno respektováním přísných kontrol. Předmětem kontrol je dodržování družstevních principů a hodnot (17).

4.3.1.1

Globalizace ekonomiky zvyšuje nároky na výnosnost firem, někdy na úkor ostatních společenských aspektů. SOP, tj. „dobrovolné integrování sociálních a ekologických hledisek do obchodní činnosti a vztahů s příjemci“  (18) , není pro družstevní společnosti neznámým pojmem. Skutečnost, že současně slučují ekonomické a sociální cíle a že jejich fungování je založeno na jednotlivci a na principech vnitřní demokracie, jasně naznačuje, že tyto společnosti již svou podstatou integrují principy SOP a věnují se této tématice (19).

4.3.1.2

Výbor s politováním konstatuje, že toto hledisko není ve sdělení zmíněno, a doporučuje, aby byla v této souvislosti přijata zvláštní opatření za účelem aplikace zkušeností družstevních společností v této oblasti (20).

4.3.2.1

Výbor se již několik let zajímá o problematiku řízení podniku (21). Je však nutné zkonstatovat, že většina úvah v této oblasti jen zřídka odkazuje na družstevní společnosti. Je to svým způsobem paradoxní, protože četné zákonné předpisy upravující samotnou organizaci družstevních společností přiměly družstevní společnosti k tomu, aby zavedly do praxe specifické modely řízení (22). Služby družstevních auditorských asociací mohou také zásadním způsobem přispět k úspěchu družstevních činností; tyto asociace fungují v mnoha členských státech, z nichž některé mají neporušenou tradici družstevních společností po dobu delší než 100 let. Proto je důležité, aby směrnice Evropského společenství o povinných auditech uznala a zahrnula tuto instituci družstevního práva.

4.3.2.2

Výbor se v této souvislosti domnívá, že by bylo užitečné integrovat tyto zkušenosti do debaty o řízení podniků tak, aby se tato diskuse obohatila o poznatky a doporučení, které lze aplikovat na různé formy podnikání.

4.4.1

Výbor rovněž Komisi upozorňuje na existenci uskupení, která sdružují družstevní společnosti. Jedná se o podnikatelské koncepty, které jednoznačně upřednostňují strategii partnerství a spolupráce mezi družstevními společnostmi spíše než strategii slučování a akvizicí. Díky tomu mohou tyto firmy čelit výzvám globalizace a v souvislosti s tím i zvyšujícím se nárokům na konkurenceschopnost a zároveň zachovat a proklamovat identitu družstevních společností.

4.4.2

Výbor považuje za vhodné podporovat při dodržování pravidel hospodářské soutěže rozvoj takových uskupení, která družstevním společnostem umožní vyvinout společnou značku nebo řadu zboží a služeb, a přispějí tak ke stabilizaci postavení družstevních společností a to jak v nadnárodním, tak ve světovém měřítku. Výbor dále navrhuje, aby byl tento rozměr ve sdělení výrazněji zohledněn.

5.1.1

Výbor podporuje Komisi v uskutečňování opatření, která povedou k lepšímu pochopení a zohlednění specifických vlastností družstevních společností. Špatná znalost těchto specifik je totiž hlavním důvodem nedostatečného využití potenciálu družstevních společností. V souvislosti s tím se Výbor domnívá, že je třeba více podporovat určování, ověřování a šíření dobrých zkušeností z této oblasti podnikání.

5.1.2

Konkrétně navrhuje, aby Komise oficiálně uznala doporučení Mezinárodní organizace práce (WLO) č. 193, které představuje první evropský konsensus v oblasti norem a podpory družstevních společností, protože bylo přijato 25 členskými státy EU. Výbor rovněž doporučuje připravit a provést konkrétní opatření jako je například informační kampaň o specifických vlastnostech a podnikatelském aspektu družstevních společností, která by byla podpořena různými videoprojekcemi, webovými stránkami Generálního ředitelství pro podnikání atd. Tato kampaň by byla směřována na partnery z ekonomické a sociální sféry a na národní úřady veřejné správy.

5.1.3

Dále Výbor doporučuje, aby tato kampaň na podporu družstevních společností byla rozvíjena rovněž v rámci všech Generálních ředitelství (GŘ) Komise. V této souvislosti je třeba věnovat zvláštní pozornost oddělením, které organizují iniciativy, jež se přímo vztahují na společenská a podnikatelská hlediska družstevních společností (GŘ pro vnitřní trh, GŘ pro zaměstnanost a sociální věci, GŘ pro hospodářskou soutěž, GŘ pro zdraví a ochranu spotřebitelů, …).

5.2.1

Výbor podporuje Komisi v její snaze zkvalitnit statistické údaje o družstevních společnostech. Ve většině členských států EU jsou tyto údaje, pokud existují, jen velmi zřídka pravidelně aktualizovány. Kromě toho jsou jen vzácně stanoveny jednotné postupy pro sběr údajů, což představuje zásadní překážku v dalším rozvoji a zkvalitnění informovanosti o družstevních společnostech.

5.2.2

Komise proto plánuje využití technologie satelitních účtů. Rámec aplikace této technologie, který není v případě družstevních společností dosud definován, byl až dosud testován na organizacích, které nespadají do oblasti obchodních společností, a na neziskových organizacích (23). Proto Výbor trvá na tom, aby případné schválené postupy a prostředky nepotlačovaly ekonomický a obchodní rozměr družstevních společností. Je třeba poznamenat, že veřejné slyšení doplněné dotazníkem odhalilo, že tyto obavy sdílejí rovněž družstevní organizace.

5.2.3

V zájmu co nejrychlejšího uspokojení poptávky po údajích o družstevních společnostech Výbor doporučuje ihned, jakmile to bude možné, zajistit spolupráci mezi úřadem Eurostat a národními úřady pověřenými shromažďováním statistických údajů o podnicích tak, aby bylo možné rozřadit údaje o společnostech v závislosti na jejich právním statutu.

5.3.1

Výbor se domnívá, že je důležité, aby programy zaměřené na výchovu, vzdělávání, podporu podnikání a průběžné vzdělávání (24) zohledňovaly družstevní specifika. Výbor připomíná, že tato tematika je rovněž analyzována v doporučení Mezinárodní organizace práce (WLO) č. 193 a s potěšením konstatuje, že i Výbor regionů tento bod zmiňuje ve svém stanovisku (25). Výbor tedy Komisi podporuje ve snaze šířit a zprostředkovávat stávající zkušenosti.

5.3.2

Výbor dále doporučuje provést analýzu aktuálního stavu, co se týče zařazení družstevního podnikání do vzdělávacích programů na školách a univerzitách. Díky této analýze a vypracování a distribuci speciálních pedagogických materiálů by Komise mohla naplnit dva cíle: šíření existujících zkušeností na straně jedné a zařazení družstevního podnikání do vzdělávacích programů na straně druhé.

5.4.1

Výbor a Komise sdílejí společné přání vyzvat tradiční organizace zaměřené na podporu podnikání, aby se výrazněji zabývaly družstevními formami podnikání, a současně připomínají, že již existují speciální organizace poskytující tento typ služeb. Těmto organizacím by mělo být umožněno, na základě opatření provedených Komisí, více rozvinout a rozšířit svou nabídku služeb.

5.4.2

V této souvislosti Výbor připomněl, že nový víceletý program pro podniky a podnikání 2006-2010 (26) neobsahuje žádnou vůdčí osu nebo specifickou linii zaměřenou na družstevní společnosti. Dále upozorňuje, že akční plán na podporu podnikání (27) neobsahuje téměř žádnou zmínku o družstevních společnostech. Výjimkou je pojetí z hlediska „sociální ekonomiky“, které je však v dokumentu formulováno velmi nejasně.

5.5.1

Výbor vyzývá Komisi, aby urychleně provedla plánovanou analýzu možnosti zařadit specifický odkaz na družstevní společnosti do nástrojů Evropského investičního fondu. V této souvislosti byl však Výbor informován o tom, že tento odkaz byl v nedávné době zamítnut z důvodu rovného zacházení s jednotlivými právními formami společností. Výbor proto Komisi vyzval, aby upřesnila, jaká konkrétní nová opatření by mohla uskutečnit v oblasti financování, protože jiné opatření, konkrétně dohled na to, aby mohly být družstevní společnosti zařazeny do jiných programů EU, na současné situaci nic nemění. Dále by Výbor přivítal, kdyby Evropský investiční fond z finančních pomoci určené malým a středním podnikům vyčlenil větší část družstevním společnostem, které ve finanční oblasti nedisponují významnými zárukami.

5.5.2

V této souvislosti Výbor rovněž upozorňuje Komisi na skutečnost, že nová dohoda o vlastních kapitálech, tzv. Basilejská dohoda II, nutí bankovní ústavy, aby při financování firem více zohledňovaly jejich rizikový profil, zejména v závislosti na jejich platební způsobilosti a způsobu řízení. Pro některé družstevní společnosti to může znamenat znesnadnění (a zdražení) přístupu k úvěrovému financování (28).

5.5.3

Vzhledem ke specifické povaze kapitálu (podíly nejsou kótované na burze, vyplácení podílů v jejich nominální hodnotě apod.) mají družstevní společnosti někdy problémy získat finanční prostředky na svůj rozvoj. Výbor v této souvislosti podporuje Komisi, která vyzývá členské státy se specifickou družstevní legislativou, aby v rámci této legislativy umožnili družstevním společnostem vydávat obchodovatelné podíly pro investory, kteří nejsou členy, za podmínky, že účast těchto investorů neohrozí družstevní identitu společnosti a členům družstva zůstane možnost kontroly (29).

5.6.1

Výbor sdílí názor Komise, která se domnívá, že družstevní společnost je díky svému modelu řízení zvlášť vhodná pro případy, kdy podnik převezmou zaměstnanci. Výbor navrhuje, aby tomuto modelu byla věnována větší pozornost v programech a opatřeních, které Komise v této oblasti zamýšlí uskutečnit.

5.6.2

Komise navrhuje provést studii o družstevních společnostech, jejichž hlavním cílem je zohlednit sociální potřeby. Tato studie může upozornit na přínos družstevních společností při plnění těchto cílů. Výbor přesto doporučuje, aby studie zdůraznila specifické vlastnosti sociálních družstev ve srovnání se „sociálními podniky“ (30).

5.7.1

Výbor připomíná, že právní prostředí, ve kterém družstevní společnosti podnikají, je stejně důležité jako organizační modely, které tyto společnosti používají při plnění svých cílů, a zároveň souhlasí s prioritou, kterou Komise uděluje právnímu statutu družstevních společností jak na evropské, tak na národní úrovni.

5.7.2

Výbor schvaluje organizování setkání s národními úřady, jejichž cílem je projednat provádění nařízení o evropské družstevní společnosti a směrnice, která s ním souvisí. Výbor dále doporučuje pravidelné sledování přípravných prací. Pro srovnání je třeba uvést, že statut evropské společnosti, který nedávno vstoupil v platnost, byl integrován do národní legislativy pouze v šesti členských zemích.

5.7.3

Co se týče vypracování modelových zákonů, Výbor by chtěl zdůraznit dvojznačnost formulace tohoto odstavce. Komise totiž nedoporučuje harmonizaci práva družstevních společností, ale zároveň vyzdvihuje závěry prací skupin evropských expertů na právo společností, kteří naopak souhlasí s harmonizací statutů družstevních společností.

5.7.4

Výbor si je vědom, že četné články nařízení o evropské družstevní společnosti odkazují na národní legislativy. Vzhledem k tomu, že pět let poté, co nařízení vstoupilo v platnost, bude provádění nařízení o evropské družstevní společnosti předmětem zprávy, se Výbor domnívá, že v případě, kdy je třeba vypracovat modelové zákony za účelem harmonizace družstevních zákonů a/nebo navrhnout přijetí společných předpisů na evropské úrovni, je nezbytně nutné, aby při těchto diskusích a pracích již od počátku asistovaly profesní organizace zastupující družstevní společnosti.

5.7.5

V této souvislosti Výbor považuje za vhodné zdůraznit, že na základě veřejného slyšení bylo zjištěno, že značný počet družstevních organizací je spíše pro konsolidaci a posílení současných národních družstevních legislativ než pro jejich přepracování za účelem harmonizace (31). Podle těchto společností by takový přístup zajistil lepší reakci na problém přeměny některých družstevních společností (tzv. demutualizace) (32).

5.7.6

Z tohoto hlediska Výbor Komisi rovněž navrhuje provést srovnávací studii o dopadu a rozsahu integrování zákonných ustanovení, které až dosud byly vlastní kapitálovým společnostem, do některých národních družstevních legislativ (33).

5.8.1

Výbor podporuje záměr Komise vyzdvihnout přínos družstevních společností k naplňování cílů Společenství prostřednictvím programů Společenství. Klade si však otázku, jak toho dosáhnout, protože v současnosti nejsou pro tento účel vyčleněny žádné rozpočty.

5.8.2

Ve sdělení je věnována zvláštní pozornost oblasti „zemědělské politiky v kontextu rozšíření“, která je předmětem opatření. Výbor tento aspekt podporuje, ale zároveň se domnívá, že je třeba naplnit konkrétními činy i odkazy k jiným zmiňovaným oblastem jako je například rozvoj venkova, regionální rozvoj a vytváření pracovních příležitostí.

5.8.3

Při definování opatření na podporu a rozvoj Výbor v zásadě považuje za vhodnější přijmout koncept centra rozvoje družstevního podnikání. To umožní rozšíření družstevní formy podnikání ze specifické oblasti i do dalších oborů činnosti.

6.1

Výbor s potěšením přijal zveřejnění tohoto sdělení o podpoře družstevních společností v Evropě. Sdělení navazuje na přijetí nařízení o statutu evropské družstevní společnosti a dokazuje tak zájem Komise o družstevní společnosti s důrazem na ekonomická a sociální hlediska tohoto typu podniku a rovněž na potenciál těchto podniků pro naplňování cílů Lisabonské strategie.

6.2

Výbor zejména klade důraz na prioritu, která byla udělena podpoře družstevní formy podnikání. Nedostatečná znalost této formy podnikání je totiž hlavní překážkou rozvoje družstevních společností v Evropě.

6.3

Ačkoli Výbor souhlasí s hlavními liniemi tohoto sdělení, domnívá se, že by bylo žádoucí převést některá opatření v konkrétní činy na základě předem stanoveného časového plánu. Proto Výbor doporučuje, aby byl proces kontroly plánovaných opatření zaveden co nejdříve a nečekalo se na vyhodnocení po roce 2008, jak navrhuje Komise. V rámci tohoto procesu je třeba úzce spolupracovat s profesními družstevními organizacemi a to jak v národním, tak v evropském měřítku.

22.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 234/8

1.1

Dne 14. července 2004 zveřejnila Evropská Komise návrh směrnice (1) doplňující druhou směrnici o kapitálové přiměřenosti (č. 93/6/EHS) a konsolidovanou směrnici o bankovnictví (č. 2000/12/ES). Touto směrnicí bude uplatněna nová Basilejská dohoda (Mezinárodní konvergence kapitálových opatření a kapitálových standardů) v Evropské unii. Uvedená doplňující směrnice se v tomto dokumentu dále nazývá směrnice o kapitálových požadavcích.

1.2

Směrnice o kapitálových požadavcích se bude vztahovat na veškeré úvěrové instituce a investiční firmy působící v Evropské unii. Jejím cílem je zavést vysoce citlivý rizikový bankovní systém v Evropě, který podpoří bankovní sektor, aby se během určité doby přiblížil k vysoce citlivým rizikovým měřícím technikám prostřednictvím pokroku v technologiích a investováním do zaškolování pracovníků. Dojde tak ke zvýšení ochrany spotřebitelů, posílení finanční stability, bude podpořena konkurenceschopnost evropského průmyslu ve světě a zabezpečen solidní základ pro rozšiřování a inovaci podniků prostřednictvím přesunu kapitálu.

1.3

Směrnice o kapitálových požadavcích je legislativním nástrojem, jehož prostřednictvím bude v EU uplatněna nová Basilejská dohoda vypracovaná Basilejským výborem pro bankovní dohled. Basilejský výbor byl vytvořen roku 1974 guvernéry centrálních bank zemí skupiny G10. Dohody zveřejňované Basilejským výborem nejsou právně závazné, jsou určeny jako společný rámec pro bankovní dohled s cílem podpořit konvergenci směrem ke společným metodám, a k vytvoření shodných konkurenčních podmínek pro banky působící na mezinárodní úrovni.

1.4

Basilejská kapitálová dohoda (Basilej I) byla zveřejněna v roce 1988 a v roce 1999 byly zahájeny práce na její aktualizaci, která odrážela rychlý vývoj strategií řízení rizik v devadesátých letech 20. století. Výsledkem této činnosti byla dohoda nazvaná Mezinárodní konvergence kapitálových opatření a kapitálových standardů, (2) zveřejněná v červnu 2004 (dále jen „nová Basilejská dohoda“).

1.5

Nová Basilejská dohoda je rozdělena do tří částí, obecně nazývaných 3 pilíře. V pilíři 1 jsou stanoveny minimální regulatorní kapitálové požadavky pro úvěrové, tržní a operační riziko. V rámci tohoto pilíře se institucím nabízí řada různě propracovaných řešení. Pilíř 2 upravuje proces hodnocení institucí dohlížitelem: mezi institucí a příslušným dohlížitelem funguje aktivní dialog, který má zajistit, aby byly uplatňovány spolehlivé interní postupy pro posouzení kapitálových požadavků týkajících se rizikového profilu skupiny. Pilíř 3 stanoví povinnost institucí zveřejňovat na trhu své kapitálové výdaje. Tento pilíř je často označován jako tržní disciplína, neboť zveřejňování relevantních údajů podpoří dobrou praxi a posílí důvěru investorů.

1.6

Banky a investiční firmy si mohou zvolit z několika možností měření úvěrových a operačních rizik a snižování úvěrových rizik. Cílem tohoto postupu je zajistit přiměřenost právního rámce a podnítit menší instituce, aby přešly k pokročilejším metodám. Uplatnění těchto pokročilejších metod je nákladnější, neboť jsou založeny na interních modelech vytvořených danými institucemi. Jsou však citlivější k rizikům a výsledkem jejich použití je tudíž snížení kapitálových výdajů.

2.1

Směrnice o kapitálových požadavcích je legislativním dokumentem, jehož prostřednictvím se uplatňuje nová Basilejská dohoda v EU. Komise vypracovala návrh směrnice, jež je všeobecně v souladu s předpisy stanovenými v Basilejské dohodě a zároveň zohledňuje specifika EU. Je velmi důležité zajistit co největší soulad Basilejské dohody s předpisy EU, aby byly pro evropské banky zajištěny shodné podmínky jako má jejich konkurence z jiných států, jež uvedenou dohodu uplatňují.

2.2

Klíčový rozdíl mezi směrnicí o kapitálových požadavcích a Basilejskou dohodou spočívá ve skutečnosti, že stanovené předpisy se budou vztahovat na veškeré úvěrové instituce a investiční firmy z EU. Basilejská dohoda je určena pro banky působící na mezinárodní úrovni. Rozšířená působnost vymezená Komisí je v zájmu vkladatelů i dlužníků z EU. Dobře řízený bankovní systém s dostatečným kapitálem umožní bankám poskytovat půjčky v celém ekonomickém cyklu. Tím dojde k zajištění větší stabilita bankovního sektoru.

2.3

Výhody pro evropský bankovní průmysl, podniky a spotřebitele budou udržitelné pouze tehdy, bude-li předmětná směrnice natolik flexibilní, aby dokázala zohledňovat vývoj bankovní praxe, trhů a potřeb bankovního dohledu. Splnění této podmínky je nezbytné pro ochranu zájmů vkladatelů i dlužníků, a také proto, aby si EU udržela svou pověst trhu s nejlepšími postupy.

2.4

Komise zvolila metodu, při níž jsou v jednotlivých článcích v hlavní části doplňující směrnice definovány základní zásady a cíle, a technická opatření jsou uvedena v přílohách, jež je možné měnit prostřednictvím komitologie. Tato metoda představuje účinný prostředek k zajištění nezbytné flexibility.

3.1.1

Výbor se domnívá, že ve vztahu k zajištění výhod pro všechny spotřebitele a podniky v EU je působnost návrhu směrnice předloženého Komisí správná. Navíc podle názoru Výboru mohou z revidovaného režimu regulatorního kapitálu těžit úvěrové instituce všech velikostí. Ve svém návrhu Komise docílila citlivé rovnováhy mezi poskytováním pobídek pro malé instituce, aby časem začaly používat propracovanější metody, a zavedením přiměřeného rámce zohledňujícího omezené zdroje menších úvěrových institucí.

3.1.2

Do návrhu předloženého Komisí jsou též začleněny kroky přijaté Basilejským výborem s cílem omezit regulatorní zátěž ve vztahu k půjčkám malým a středním podnikům. Tyto změny (popsané níže v kapitole nazvané „Dopad směrnice na malé a střední podniky“) Výbor přivítal, neboť by se jinak obával, že by v důsledku nového správního rámce došlo k rostoucí konsolidaci evropského bankovního průmyslu a snížila by se nabídka pro spotřebitele. V tomto ohledu též Výbor s potěšením přijal závěry studie dopadu vypracované společností PWC z dubna 2003 (3), v níž se uvádí, že bude-li předmětná směrnice uplatňována jednotně v celé EU, není pravděpodobné, že by jakýmkoli významným způsobem ovlivnila konkurenci v daném průmyslu.

3.3.1

Výbor vítá změny Basilejské dohody řešící dopad na poskytování půjček malým a středním podnikům a skutečnost, že Komise začlenila tyto změny do právního rámce EU. Zejména Výbor uvádí, že:

3.3.2

V tomto ohledu Výbor vítá závěry Třetí kvantitativní studie dopadu (QIS3). Ty ukázaly, že kapitálové výdaje bank na pohledávky vůči malým a středním podnikům zahrnuté do portfolia společnosti zůstanou v případě bank používajících standardizované metody měření úvěrových rizik většinou na stejné úrovni, zatímco v případě bank používajících metody interního ratingu se v průměru o 3 % až 11 %sníží. Kapitálové výdaje na půjčky malým a středním podnikům, které lze spravovat v rámci retailového portfolia, se sníží v průměru o 12-13 % při použití standardizované metody a až o 31 % v případě metody interního ratingu.

3.4.1.1

Článek 68 směrnice stanoví povinnost každé úvěrové instituce v rámci dané skupiny splňovat stanovené požadavky na výši vlastní finanční hotovosti na individuální úrovni. Čl. 69 odst. 1 dále stanoví možnost členských států tento požadavek nepoužít a uplatnit pro úvěrovou instituci a její dceřiné společnosti působící v tomtéž členském státě předpisy na konsolidovaném základě, pokud příslušná skupina splní přísné podmínky. Tato možnost neuplatnění předmětného požadavku by mohla v jednotlivých členských státech vést k nerovným podmínkám pro bankovní skupiny působící na mezinárodní úrovni. Výbor se domnívá, že takový postup je v rozporu s pravidly jednotného trhu.

3.4.1.2

Navíc, rozhodne-li se členský stát uplatnit příslušné požadavky na úrovni jednotlivých úvěrových institucí, dojde k omezení schopnosti dohlížitele posoudit rizikový profil celé bankovní skupiny. Omezení konsolidovaného dohledu nad dceřinými společnostmi působícími ve stejném členském státě jako mateřská instituce by mělo stejné důsledky. Proto by měl být v EU zásadně uplatňován dohled na konsolidovaném základu, úvěrové instituce by však musely splňovat podmínky, které zaručí odpovídající rozdělení vlastních finančních prostředků mezi mateřskou společnost a její společnosti dceřiné.

3.4.2.1

Členské státy si mohou určit rizikovou váhu pohledávek v rámci skupiny. V tomto případě mohou uplatnit 0 % rizikovou váhu u pohledávek mezi úvěrovou institucí a její mateřskou společností a mezi úvěrovou institucí a její dceřinou společností nebo dceřinou společností její mateřské společnosti. Aby mohla být použita 0 % riziková váha, musí být druhá strana založena v tomtéž členském státě jako daná úvěrová instituce. Výbor se domnívá, že 0 % riziková váha správně odráží míru rizika spojenou s pohledávkami v rámci skupiny. Metoda diskrece by mohla vést k tomu, že by v některých členských státech byly úvěrové instituce povinny držet kapitál ke krytí pohledávek v rámci skupiny, aniž by pro to existoval pádný důvod.

3.4.2.2

Omezení možnosti stanovit 0 % rizikovou váhu pouze na smluvní partnery působící v rámci jednoho členského státu by nebylo v souladu s pravidly vnitřního trhu. Pohledávky v rámci skupiny vůči smluvním partnerům působícím v jiném členském státě mají stejný rizikový profil jako pohledávky vůči smluvním partnerům působícím ve stejném členském státě. Tato 0 % riziková váha by měla být zásadně uplatněna pro všechny pohledávky v rámci skupiny vůči smluvním partnerům působícím v EU.

3.4.3.1

Basilejský výbor pro bankovní dohled definuje operační riziko jako „riziko přímých či nepřímých ztrát způsobených nevhodným či neúspěšným interním procesem, pracovníky a systémy nebo vnějšími událostmi.“ Kapitálový požadavek pro operační riziko je v nové Basilejské dohodě zaveden poprvé, finanční instituce tudíž budou nuceny vypracovat zcela nové systémy měření operačního rizika. Jak bylo podrobně popsáno výše, nabízí se několik možností měření operačního rizika. Pokročilá metoda měření (AMA) vyžaduje, aby banky vypracovaly modely interního měření, jež musí být schváleny příslušnými orgány. Evropské finanční instituce investovaly velké množství prostředků do vývoje těchto systému v rámci celých skupin, přičemž musely sladit metodu měření operačních rizik s používanými obchodními strategiemi.

3.4.3.2

Čl. 105 odst. 4 upravuje diskreci členských států, jež mohou povolit úvěrovým institucím splnit stanovená kritéria pro pokročilou metodu měření operačního rizika na nejvyšší úrovni v rámci skupiny působící v EU. Použití pokročilé metody měření na konsolidovaném základu v rámci EU je v souladu s metodou obchodních strategií řízení operačního rizika, uplatňovanou v evropském bankovním průmyslu. Pokud by banky nebyly schopny plnit stanovené požadavky na úrovni skupiny působící v EU, nebylo by možné odpovídajícím způsobem zohlednit profil operačního rizika této skupiny. Příslušné požadavky by měla splňovat taková mateřská společnost se svými dceřinými společnostmi, které jako skupina mohou prokázat, že kapitál na krytí operačního rizika je v jejím rámci odpovídajícím způsobem rozdělen.

3.5.1

Výbor souhlasí s názorem Komise, že s rostoucím objemem přeshraničního podnikání v EU a centralizací řízení rizik v rámci přeshraničních skupin sílí potřeba zvýšené koordinace a spolupráce mezi vnitrostátními orgány bankovního dohledu v EU. Další úprava zavedené funkce orgánu konsolidovaného dohledu v návrhu směrnice respektuje působnost příslušných vnitrostátních orgánů a zároveň poskytuje institucím jednotný bod pro vyřizování žádostí (např. o schválení metody interních ratingů pro určování úvěrového rizika a pokročilé metody měření pro operační riziko).

3.5.2

Výbor se domnívá, že model orgánu konsolidovaného dohledu by měl být rozšířen o hodno- cení institucí dohlížitelem v rámci pilíře 2 a rovněž o požadavky na zveřejňování relevantních údajů v rámci pilíře 3. Oba pilíře by měly být uplatňovány na nejvyšší konsolidované úrovni v každé skupině působící v EU. Budou-li pilíře 2 a 3 uplatňovány na individuální úrovni, nebudou odrážet rizikový profil skupiny jako celku. V případě hodnocení finančních institucí dohlížitelem v rámci pilíře 2 by to vedlo k nejednotnému výkonu dohledu nad jednotlivými dceřinými společnostmi v rámci EU a bylo by ohroženo splnění cíle posílit schopnost posoudit rizikový profil skupiny. Taková situace by nebyla v zájmu vkladatelů ani dlužníků. Nebude-li pilíř 3 uplatňován na úrovni skupiny, nebudou moci investoři těžit ze zveřejňovaných informací ve smyslu schopnosti posoudit finanční zdraví skupiny jako celku.

3.11.1

Účetnictví vedené podle mezinárodních standardů finančního výkaznictví poskytuje vysoce kvalitní údaje, jež jsou všeobecně důvěryhodné. Uvedené standardy by tudíž měly být použity jako základ pro definici regulatorního kapitálu. Použití mezinárodních standardů finančního výkaznictví jako základu pro řízení kapitálové přiměřeností též přispívá k vytvoření shodných konkurenčních podmínek mezi jednotlivými institucemi a zvyšuje jejich srovnatelnost. Navíc vysoká úroveň souladu mezi mezinárodními standardy finančního výkaznictví a předpisy pro kapitálovou přiměřenost pravděpodobně zamezí nejasnostem mezi účastníky trhu a umožní používat jednodušší a nákladově efektivnější interní postupy.

3.11.2

Výbor se domnívá, že konvergence mezi oběma soubory předpisů by v ideálním případě měla umožnit bankám, aby uchovávaly pouze jeden soubor údajů a podkladů ke splnění veškerých finančních a regulatorních požadavků na výkaznictví. Regulátoři však mohou za určitých okolností zaujmout odlišný postoj, například pokud účetní standardy odpovídajícím způsobem nezohledňují míru rizika. V takovém případě budou muset provést určité úpravy účetních výsledků. Pokud by byl jeden či několik cílů nového právního rámce kapitálové přiměřenosti ohrožen postupem subjektů, které určují příslušné účetní standardy, bylo by nutné použít při posuzování regulatorního kapitálu pečlivě zvolené filtry. Z provozních důvodů by měly být tyto úpravy, tzv. uznávané regulatorní účetní zásady, omezeny pouze na významné položky.

3.11.3

Vzhledem k těmto skutečnostem Výbor vítá filtr, jejž Komise zařadila do čl. 64 odst. 4 návrhu směrnice v souladu se stanoviskem Basilejského výboru. Výbor též vítá pokračující práce Výboru evropských bankovních dohlížitelů na vytváření pečlivě zvolených filtrů.

4.1

Návrh směrnice je v současné době ve fázi prvního čtení v Radě ministrů a v Evropském parlamentu. Výbor se domnívá, že by se měl nyní klást důraz na přijetí flexibilní směrnice, jež bude v souladu s Basilejskou dohodou a již bude možné použít jednotně v celé EU.

4.2

Je důležité, aby směrnice byla přijata poměrně rychle, a mohly tak být zhodnoceny investice ve výši 20 až maximálně 30 miliard eur vložené bankovním sektorem do systémů kvalitnějšího řízení rizik. Opožděné uplatnění směrnice by vedlo ke konkurenční nevýhodě evropského bankovního průmyslu na světovém trhu. Takový důsledek by byl v rozporu se zájmy vkladatelů a dlužníků v Evropské unii. Přednost však musí mít kvalita předmětného právního předpisu a společní zákonodárci musí též zohlednit názory všech zainteresovaných stran.

22.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 234/14

1.1

Četní poradci z nových členských států, které vstoupily do EU v roce 2004, neměli možnost zblízka sledovat politiku ve prospěch podniků a zejména MSP, která se v minulých desetiletích rozvíjela ve Společenství. Toto stanovisko, které je samo o sobě velice prosté, ale vzhledem k důležitým návrhům Komise významné, umožňuje krátce připomenout některé fáze této politiky.

2.1

Od druhé poloviny osmdesátých let se v Komisi podnikovou politikou zabývala především dvě generální ředitelství, GŘ pro průmysl a GŘ XXIII, jež se zaměřilo zvláště na řemeslná odvětví a MSP. Celá devadesátá léta GŘ XXIII spolu se sektorovými organizacemi členských tátů každoročně pořádalo desítky setkání, jejichž účelem bylo zjištění potřeb mikropodniků a malých podniků.

2.2

Zejména díky podnětu GŘ XXIII založila Komise v roce 1994 Evropský investiční fond (EIF) a pověřila ho dvěma úkoly:

V současnosti se činnost EIF zaměřuje pouze na druhý cíl.

2.3

Informace získané na mnohých výše uvedených setkáních byly v EU podnětem úvah na třech konferencích, které se postupně konaly v roce 1990 v Avignonu, v roce 1994 v Berlíně a v roce 1997 v Miláně. Těchto konferencí se zúčastnily tisíce podnikatelů z členských států.

2.4

V těchto letech navrhovalo programy pro podniky GŘ pro podniky nebo GŘ XXIII. Pokud iniciativa vycházela z GŘ XXIII, byly programy zaměřeny především na řemeslná odvětví a malé a střední podniky.

2.5

V roce 1997 byl schválen třetí víceletý program pro malé a střední podniky (na období 1997-2000) poté, co byl předem prodiskutován se sektorovými organizacemi. Následně jej provedlo GŘ XXIII.

2.6

20. a 21. listopadu 1997 zahájil mimořádný summit Evropské rady v Lucemburku, který se zabýval pouze otázkou zaměstnanosti, mimo jiné tři konkrétní iniciativy na pomoc podnikům, aby si udržely konkurenceschopnost na trhu. Na tomto summitu byla vyzvána Komise, aby předložila návrhy na to, jak posílit hospodářské aktéry a zvýšit zaměstnanost. Těmito třemi konkrétními iniciativami byly ETF-Start Up Facility, program Společné evropské podnikání (Joint European Venture) a Guarantee Facility pro malé a střední podniky.

2.7

V roce 1998 zahájila Komise s přímou pomocí Evropské investiční banky a Evropského investičního fondu program „Iniciativa pro růst a zaměstnanost (Growth and Employment Initiative) (1998-2000)“, který se soustředil na akce, o nichž se rozhodlo v Lucemburku.

2.8

V roce 1999 Rada spolu s rozhodnutími, které byly přijaty na summitu Evropské rady v Cardiffu, předložila zprávu, v níž vyzývá k integraci konceptu trvale udržitelného rozvoje do podnikových politik.

2.9

V roce 2000, kdy již byly úvahy v souvislosti se čtvrtým víceletým programem v pokročilé fázi, byly schváleny dva zásadní texty týkající se MSP:

2.10

Ještě v roce 2000 zahájila Evropská rada na zasedání v Lisabonu známý stejnojmenný proces, opírající se o společnost a ekonomiku založenou na vědomostech, do něhož by se měla dlouhodobě zapojit Komise spolu s členskými státy.

2.11

Čtvrtý víceletý program pro podniky a podnikavost (2001-2005), který byl zveřejněn v roce 2000, představuje syntézu předchozích programů a kulturního vývoje za devadesátá léta.

3.1

Čtvrtý víceletý program pro podniky a podnikavost, zejména pro malé a střední podniky (MSP) (2001-2005) byl přijat 20. prosince 2000. Běžně se nazývá MAP (Multi annual programme) a vztahuje se na období od 1. ledna 2001 do 31. prosince 2005. Jeho rozpočet je ve výši 450 miliónů EUR.

3.2

Cílem tohoto programu je zlepšení podnikatelského prostředí v Evropě. Tento program je koordinován GŘ pro podniky a jeho činnost je rozdělena do tří pilířů:

3.3

Program sleduje tyto cíle

3.4

Program se provádí pomocí tří typů nástrojů

3.5

S výhledem na nový program na období 2006-2010 Komise provedla jak externí, tak interní pravidelná hodnocení prostřednictvím nezávislých odborníků. S cílem obdržet co největší množství návrhů Komise vypracovala dokument, v němž poukazuje na body, z nichž by měl vycházet nový program.

4.1

Navrhuje se pozměnění rozhodnutí Rady 2000/819/CE jediným článkem, který by prodloužil období platnosti současného víceletého programu do 31. prosince 2006, a následné zvýšení finanční referenční částky o 81,5 miliónů EUR, čímž rozpočet stoupne z 450 na 531,5 miliónů EUR. (1)

5.1

Veřejná konzultace a návrhy uvedené ve zprávě nezávislých expertů poukázaly na silnou podporu pro širší základnu pro analýzu, rozvoj a koordinaci veřejných politik, jakož i pro zvláštní opatření na pomoc podnikům, aby se staly konkurenceschopnými a inovačními.

5.2

Až v letech 2003 a 2004 byly do současného víceletého programu (MAP) jednoznačně zahrnuty specifické body uvedené v Evropské chartě pro malé podniky jako součást ročních pracovních programů. Návrhy Charty však mají ještě daleko do uskutečnění.

5.3

Ve víceletém programu jsou samozřejmě uvedeny různé akce, které mají posílit podnikovou politiku, ale není podpořena inovace a spolupráce mezi podniky.

5.4

Akce uvedené v rámci MAP se týkají požadavků a potřeb podniků v patnáctičlenné Evropě, ale nelze je dostatečně přizpůsobit požadavkům podniků v nových členských státech.

6.1

EHSV plně souhlasí s tímto návrhem a považuje za nezbytné, aby Komise vypracovala návrh rámcového programu, který by vycházel zejména z případných podnětů Výboru a ostatních aktérů organizované občanské společnosti. Tento program by měl zahrnovat:

6.2

Nyní probíhá hloubková diskuse o obsahu 6. rámcového programu pro výzkum a inovaci, který vyprší koncem roce 2006. Současný víceletý program věnuje značnou pozornost otázkám výzkumu, které mají nepochybně podstatný význam pro velké podniky, avšak málo se věnuje inovaci a konkurenceschopnosti, které jsou pro MSP zásadní. Delší období úvah by umožnilo naplánovat novou dynamickou koordinaci mezi příštím rámcovým programem pro výzkum a inovaci a budoucím rámcovým programem pro podniky a podnikavost.

6.3

Jisté nástroje, uvedené v současném víceletém programu, nepřinesly očekávané výsledky (2): To je pravděpodobně dáno tím, že byly vytvořeny v rámci iniciativ zahájených po Lisabonském summitu a nebyly konkrétně porovnány s potřebami mikropodniků a malých a středních podniků.

7.1

Státy, které vstoupily do Evropské unie v roce 2004, neměly na rozdíl od starých členských států možnost vzájemně se porovnávat ani přispívat k vypracování politiky pro podniky a podnikání, která by spočívala na pevné a konsenzuální bázi.

7.2

EHSV je toho názoru, že by bylo velice vhodné, aby GŘ pro podniky během tohoto roku a období pauzy odpovídající prodloužení (t.j. v letech 2005 a 2006) podpořilo řadu schůzek v nových členských státech se zástupci organizací MSP všech států s cílem prodiskutovat osvědčené postupy a identifikovat specifické problémy v nových členských státech. To by umožnilo zviditelnit řadu aspektů, které by byly nadále rozvíjeny v souvislosti s novým rámcovým programem.

7.3

EHSV se domnívá, že zejména díky informacím získaným na těchto přípravných schůzkách by se mohla konat čtvrtá evropská konference o mikropodnicích a malých a středních podnicích v roce 2006 v jednom ze států, které nedávno vstoupily do Unie, za účelem globálního zkoumání řešení problémů, které nejdůrazněji vyzdvihly nové státy v podnikové politice.

7.4

Komise musí v co nejkratší době projednat s EHSV záležitosti, které se vyskytly v souvislosti s externím ohodnocením, které zadala, a zanalyzovat výsledky získané prostřednictvím současného víceletého programu. EHSV by též díky svému pragmatickému a angažovanému přístupu mohl již nyní poskytnout užitečný příspěvek, neboť jsou v něm široce zastoupeni poradci z podnikového prostředí.

7.5

Dlouholeté úvahy EHSV a interní diskuse, které doprovázejí vypracování stanovisek, umožnily Výboru získat jistotu, že pro zhodnocování a konkretizaci politik pro rozvoj je na jedné straně třeba pořádat více debat mezi aktéry, kteří se přímo setkávají s problémy podnikání (podnikatelé a zaměstnanci) a na straně druhé uznat skutečnost, že problémy mikropodniků a malých podniků jsou buď odlišné od problémů velkých podniků, nebo obdobné, avšak mají jiné aspekty, protože jsou řešeny prostředky a nástroji, které nelze srovnávat s těmi, jež mají velké podniky. Z toho důvodu je zásadní, aby byl v rámci hledání nových prostředků a nástrojů pro rozvoj byly stále více zohledňovány tyto úvahy.

7.6

EHSV tedy souhlasí s návrhem na prodloužení, ale vyzývá Komisi k implementaci iniciativ navrhovaných v tomto stanovisku a k předložení příslušné zprávy jak jemu, tak Evropskému parlamentu.

22.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 234/17

1.1

Evropský vzdušný prostor zůstává jednou z nejhustěji zaplněných dopravních oblastí na světě. Za hlavní překážku stojící v cestě výraznému pokroku v tomto odvětví označila Skupina na vysoké úrovni pro Jednotné evropské nebe fragmentaci systému řízení letového provozu na národní ostrůvky předpisů, postupů, trhů a výkonnostních tříd. Balíček pro jednotné evropské nebe se prostřednictvím několika iniciativ zabývá různými formami této fragmentace.

2.1

Přijetí čtyř nařízení dohromady tvořících Jednotné evropské nebe zásadně změní charakter řízení letového provozu. Tento doplňující návrh na jednotnou licenci řídících letového provozu v rámci celého Společenství je důležitý z několika důvodů.

Licence přispívá k harmonizaci různých prvků balíčku pro Jednotné evropské nebe, díky níž budou brány v potaz nejen institucionální, hospodářské a technické aspekty, ale také aspekty sociální.

2.2

V rámci přípravy na tuto legislativní iniciativu nechala Komise vypracovat studii současného stavu licencování v jednotlivých členských státech. Studie odhalila, že navzdory četným mezinárodním předpisům vydaným ICAO či Eurocontrol je licencování v členských státech nadále vysoce fragmentováno. Studie doporučila, aby legislativa Společenství pokrývala následující oblasti:

2.3

Přípravná studie odhalila, že navzdory stávajícím mezinárodním předpisům jsou národní tradice stále silné a vykazují různorodé úrovně kvality a způsobilostí, jež je obtížné vzájemně porovnat. Tato fragmentace není v kontextu Společenství nadále možná, neboť by mohla vést k vyššímu bezpečnostnímu riziku v přehuštěném evropském vzdušném prostoru. Harmonizace licencování řídících letového provozu přispěje k bezpečnosti, neboť úrovně způsobilosti budou harmonizovány interně u každého poskytovatele služeb i mezi nimi navzájem, což přispěje k účinnější a bezpečnější spolupráci mezi nimi. To povede k účinnější organizaci trhu pracovních sil pro řídící letového provozu, zvýší jejich dostupnost a usnadní zřízení funkčních bloků vzdušného prostoru. Licence zefektivní svobodu pohybu tím, že potlačí současnou rezervovanost některých členských států ve vzájemném uznávání licencí.

2.4

Vzhledem k tomu, že většina členských států již má zavedenu legislativu založenou na principech ICAO a že tyto státy již v současné době zavádějí legislativu pro Jednotné evropské nebe a ESARR5, je nesmírně důležité zajistit plný soulad s touto směrnicí.

2.5

Výcvikové kursy a programy budou moci nabízet pouze certifikovaní školitelé a jejich nábor bude podléhat schválení národních dozorčích orgánů.

2.6

Směrnice svou působností přesahuje současné licence pilotů civilní letecké dopravy (91/670/EHS). Spíše by bylo možno ji přirovnat k licencím pro námořní a železniční sektor (návrh v rámci COM(2004)142), kde jsou předpisy a způsobilosti stanoveny na evropské úrovni a nejsou ponechány na rozhodnutí členských států. Je zřejmé, že Směrnice upravující řízení letového provozu bude mít platnost přesahující hranice Společenství.

2.7

Náklady budou záviset na současné úrovni kvality výcviku. Směrnice zvyšuje kvalitu výstupu výcviku na úroveň nutnou pro splnění bezpečnostních požadavků plynoucích z hustoty a složitosti dopravního systému v Evropě.

2.8

Zavedením přísných norem pro úvodní výcvik a prosazením vyšších záruk neutrálních a objektivních zkoušejících během specializovaného výcviku by mělo dojít ke zvýšení procentuálních úspěšnosti těchto kursů.

2.9

Náklady na návaznost různých prvků postupu udělování licencí by měly mírně vzrůst, částečně vlivem nutné archivace dokumentace pro účely auditu.

2.10

Celkové možné zvýšení nákladů by mělo být krátkodobě vyrovnáno úsporami nákladů prostřednictvím dlouhodobého racionálnějšího využití pracovních sil. V neposlední řadě Směrnice zvýší bezpečnost létání pro veřejnost.

2.11

Tento návrh nezahrnuje finanční kalkulaci.

2.12

Zavedení legislativy Jednotného evropského nebe vyžaduje zřízení podrobnější legislativy, zejména co se týče dohod o licencování řídících letového provozu, s cílem zvýšit jejich dostupnost a zlepšit vzájemné uznávání licencí, jak stanoví čl. 5 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 550/2004 o poskytování letových navigačních služeb v Jednotném evropském nebi ze dne 10. března 2004 (Nařízení o poskytování služeb) (1).

2.13

Zavedení jednotné licence v rámci Společenství je prostředkem uznání specifické role, již řídící letového provozu hrají v bezpečném poskytování řízení letového provozu. Zřízení jednotné normy pro způsobilost v rámci Společenství rovněž sníží fragmentaci v této oblasti a zavede účinnější organizaci práce v rámci rostoucí regionální spolupráce mezi poskytovateli letových navigačních služeb. Tato Směrnice je tak nedílnou součástí legislativy Jednotného evropského nebe.

2.14

Cílem této Směrnice je zvýšit bezpečnost a zlepšit provoz systémů řízení letového provozu v rámci Společenství prostřednictvím jednotné licence Společenství pro řízení letového provozu.

2.15

Držitelé kvalifikace, již neposkytovali služby řízení letového provozu v rámci specializace spadající do této kvalifikace nejméně po dobu pěti let bez přerušení, nemohou požívat výhod této kvalifikace, aniž by splnili požadavky na hodnocení a výcvik.

2.16

Pro zajištění úrovně způsobilostí nezbytných pro řídící letového provozu a výkon jejich práce dle přísných bezpečnostních norem mají členské státy za úkol zajistit kontrolu a sledování výcviků prostřednictvím národních dozorčích orgánů.

2.17

Každý členský stát uzná v souladu s ustanoveními této Směrnice licence a příslušné kvalifikace a specializace vydané národním dozorčím orgánem jiného členského státu.

3.1

Evropský hospodářský a sociální výbor vítá tento návrh Komise na zavedení nových předpisů pro řízení letového provozu. Jsou nezbytné a přicházejí v pravý čas vzhledem k očekávanému vysokému nárůstu hustoty letového provozu v příštích 10 letech. Pro zajištění bezpečnosti cestujících je rovněž nutné zavést stejné normy a kvalifikace napříč celou EU. Růst letecké dopravy rovněž vyvolá celosvětově rostoucí poptávku po řídících letového provozu. Svoboda pohybu je zde proto klíčovým požadavkem.

3.2

EHSV zvažuje, jsou-li 4 roky realistickým odhadem pro zavedení těchto předpisů.

3.3

Komise musí zajistit, aby Směrnice nepřipustila monopolizaci výcviku na národní úrovni.

3.4

Specializace uvedené v licencích by měly zahrnovat jazykovou způsobilost, jako je např. ENGLISH Level 4.

3.5

Všechny úvodní kursy pro řídící letového provozu by měly vyhovovat minimálně pokynům organizace ECAC pro standardní výcvik (Common Core Content).

3.6

Výbor by rovněž uvítal zavedení náhodných testů na alkohol a drogy pro všechny aktivní řídící letového provozu, jež jsou stejně jako psychologické testy studentů programu pro řídící letového provozu plně v souladu s ESARR5.

3.7

Otázka věku nadále zůstává citlivým problémem. Statistiky poukazují na riziko závažných onemocnění a náhlých úmrtí rostoucí s věkem. Národní hranice podle všeho nemají vliv na požadavek věkového omezení pro piloty.

3.8

Zvláště vzhledem k čl. 4 EHSV navrhuje:

22.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 234/19

1.1

Komise předkládá svůj návrh nařízení k programu „Marco Polo II“ a připomíná důvody, které vyžadují rozvoj infrastruktury nákladní dopravy:

1.2

Komise znovu potvrzuje, že „větší použití intermodality je nezbytné“, jelikož se jedná o řešení, které pomůže zajistit lepší využití již existujících infrastruktur tím, že zařadí námořní dopravu na krátké vzdálenosti, železnice a říční dopravu do logistického řetězce. Politika intermodality již byla předmětem programu „Marco Polo I“ (2003/2006), který měl za cíl převod průměrného ročního nárůstu v mezinárodní silniční dopravě na výše zmíněné další tři způsoby dopravy.

1.3

Komise navrhuje program „Marco Polo II“, aby se mohlo pokračovat v této politice během období 2007/2013. Původní program bude rozšířen do všech sousedních států Evropské unie a přibudou k němu dva nové typy aktivit:

1.4

Komise navrhuje celkový rozpočtový příděl 740 milionů EUR na období 2007/2013, který by měl:

2.1.1

Výbor několikrát, i přes zdůrazňování nedostatku ambicí nebo uvolněných prostředků, potvrdil svou podporu politiky Komise, která chce převést část předpokládaného nárůstu silniční nákladní dopravy na jiné způsoby dopravy.

2.1.2

Dále ve svém Stanovisku CES 842/2002 ze 17.-18. července 2002 k návrhu nařízení „Marco Polo I“, naznačil, že tento program sám o sobě nedovoluje dosáhnout cílů převodu, tak jak jej představila Komise a navrhuje doplnit toto nařízení o deset konkrétních iniciativních opatření, která uvádí zde:

2.1.3

Výbor v tom samém Stanovisku 842/2002 dodává, že pouze globální politika dopravy, která změní některé praktiky a která se bude opírat o pevné závazky k vytvoření nové nebo doplňující dopravní infrastruktury, může dosáhnout daného cíle.

2.1.4

Zvláště v případě velkého objemu zboží na dlouhých trasách, jejichž dodávka není urgentní, nicméně musí být dodána do určitého data, Výbor navrhoval, aby Komise začala uvažovat o postupném přechodu z praxe „Nulové zásoby“ k valorizačnímu pojmu „Zásoba v oběhu“. Tato perspektiva by umožnila relativizovat nutnost dodávek a zajistit alternativnímu způsobu dopravy skutečný stupeň konkurenceschopnosti v oblasti nákladů a termínů dodávek. Tím by se zaručilo přesné datum dodávek. Tato ekonomická logika, která povzbudila rozvoj praxe „Nulová zásoba“ a která zkrátila dodací lhůty na minimum tím, že zajištění urgentních dodávek se stalo její prioritou v zajištění obchodu, je evidentní. Dlouhodobě udržitelný vývoj poukazuje dnes na to, že tato praxe a její důsledky zvyšují náklady, co se znečištění a nadměrného používání energie týče, což vede k zamyšlení a Výbor opět žádá Komisi, aby se i ona v tomto směru angažovala. Má za to, že pokud je silniční přeprava na krátké vzdálenosti a v konečných úsecích nenahraditelná, je to právě praxe nulové zásoby, dovedená do extrému a považována za absolutní princip, která je příčinou problémů při převodu části silniční nákladní dopravy na jiné alternativní způsoby dopravy, které by byly kompatibilní s cílem dlouhodobě udržitelného rozvoje.

2.1.5

Aniž by Výbor dospěl k závěrům v této problematice, má za to, že k tomu, aby se dosáhlo změny chování ekonomických činitelů bude zapotřebí zpochybnit tyto praktiky, které byly jistě účinné v minulosti, ale dnes se již neslučují s novými představami a cíli.

2.1.6

Výbor konstatuje, že pouze část iniciativních opatření, která navrhl, byla vzata v potaz. Vezmeme-li v úvahu, že v zásadě se situace v roce 2004 nezměnila v porovnání s rokem 2002, Výbor ve svém Stanovisku uvádí stejné návrhy, pozměněné pouze v některých bodech.

2.2.1

Komise se domnívá, že program „Marco Polo I“, dotovaný rozpočtem 100 milionů EUR, přináší své první pozitivní výsledky. Výbor poznamenává, že první výběr programů byl zahájen v říjnu 2003, což je před necelým rokem, a proto zde není dostatečný odstup k posouzení skutečné efektivnosti započatých intermodálních akcí. Navíc Výbor poznamenává, že:

2.2.2

Výbor se podivuje nad tímto následným snižováním rozpočtu a klade si otázku, jak velká je důvěryhodnost předpovědí, pokud žádosti budou neustále vzrůstat a finanční prostředky se budou neustále snižovat.

2.2.3

Za těchto podmínek, kvůli nedostatku informací, Výbor nechápe poznámku Komise, ve které se uvádí: „Můžeme shrnout, že rozpočtové prostředky jsou skutečně nedostatečné, aby zabezpečily financování všech dobrých návrhů…“ a proč v rozpočtovém plánování nebylo využito 20 milionů EUR.

2.3.1

V kapitole III odůvodnění, bod 12, je odkaz na důležitý finanční dokument, který dokládá, že návrh nařízení plně počítá s hodnocením a s doporučeními nezávislých expertů, která budou následovat po již provedeném hodnocení ex-ante, týkajícím se programu Marco Polo na období 2007 – 2013. Tento 19-stránkový dokument vypracovaný v angličtině nebyl přeložen. Je předmětem 15-řádkového resumé, bod 13, kapitola III výše zmíněného dokumentu, který představuje závěry, které byly vyvozeny z hodnocení expertů.

2.3.2

Výbor připomíná, že dokumenty, aby mohly být dostupné všem, musí být přeloženy a že z nedostatku celkového překladu expertní zprávy, je třeba, aby vypracovali syntézu jejich zprávy, jejíž překlad by umožnil všem zainteresovaným stranám okamžitý přístup k jejich závěrům, které vyplynuly ze závažných argumentů.

2.3.3

Výbor ve svém stanovisku 842/2002, týkajícího se nařízení „Marco Polo I“, vyjádřil uspokojení nad tím, že Komise „konzultuje zainteresované strany, před tím, než představí svůj návrh“, ale zároveň „vyjádřil politování nad tím, že byl k těmto konzultacím přizván až příliš pozdě“. (Čl. 2.5)

2.3.4

Výbor není schopný posoudit závěry tohoto hodnocení, pouze připomíná, že Komise očekává velké zvýšení předloženého rozpočtu, který je determinující pro účinnost programu.

2.3.5

Výbor zaznamenává, že mu Komise vrátila tři rozpočty na realizované projekty:

2.3.6

Tyto tři projekty poukazují na možnosti, které přináší monitorovací mechanismus zavedený v EU. Výbor dále poznamenává, že tyto projekty byly realizovány v rámci Pilotních akcí pro kombinovanou dopravu, což byl program, který předcházel programu „Marco Polo I“.

2.3.7.

Tyto projekty jsou zvláště zajímavé, jelikož posilují již zahájené aktivity a Výbor si přeje, aby včas dostal konkrétní a zhodnocené výsledky týkající se programu „Marco Polo I“.

2.4.1

Návrh programu „Marco Polo II“ nemění současné 3 typy akcí:

2.4.2

Tento návrh připojuje širší geografické pokrytí, tím, že zahrnuje již celou Evropu 25, další kandidátské země, ale také země EFTA (Evropské asociace volného obchodu) a země EEA (Evropské ekonomické zóny). Výbor souhlasí s tímto postupem a sdílí výrok Komise, že: „Výroba a charakteristiky zásobovacího řetězce nekončí na hranicích EU 25“, nicméně si přeje, aby Komise přidala na začátek této věty po slově „výroba“ slovo „obchod“.

2.4.3

Výbor navrhuje, aby Komise uvedla příklad Dunajského koridoru VII, který je charakteristický pro tuto „velkou Evropu“, díky výjimečným rozměrům dopravní intermodální infrastruktury, která využívá všechny způsoby dopravy, mezi nimiž:

2.4.4

Návrh programu „Marco Polo II“ počítá se dvěma novými typy akcí:

Výbor se staví pozitivně ke zkušenostem a k projektům, které jdou tímto směrem.

2.4.5

Komise by ráda dospěla k lepší součinnosti v železniční dopravě a doporučuje na příklad využívat některé dráhy pomocí rychlíků k převozu nákladů a expresní pošty. Výbor s tímto projektem souhlasí, i když co se týče „expresní pošty“ uvádí, že ta je již v současné době zajišťována elektronickou poštou a takovýto přenos informací bude do budoucna ještě stoupat.

2.4.6

Nicméně je třeba spolu s vytvořením vysokorychlostních nákladních drah zajistit univerzálnost materiálů, vybavení a železničních pravidel. Kromě toho, dříve než budou takovéto dráhy vystavěny, je třeba zhodnotit již existující sítě a udělat studii o možnostech používání opuštěných nebo nedostatečně využívaných drah a převodu osobní dopravy na jiné druhy dopravy, zejména na vysokorychlostní vlaky.

2.4.7

Výbor tedy požaduje, aby Komise opět vyzvala státy, aby vypracovaly seznam všech možností již existujících sítí, opuštěných nebo s menším vytížením, aby mohly být tyto sítě použity k nákladní přepravě. Tento požadavek se týká zejména sítě železničních drah, ale může se zároveň vztahovat na vodní dopravní trasy, aby se pokaždé, když je to možné zvolilo rychlejší a výhodnější řešení než jsou silnice v duchu dlouhodobě udržitelného rozvoje.

2.4.8

Na závěr, aby se dodalo důvěryhodnosti nákladní železniční dopravě, jakož i jiným způsobům alternativ k dopravě silniční, Výbor opět upozorňuje na to, že je nutné zanést tyto cíle do legislativy s tím, že by se ponechal nebo udělil větší prostor železniční, námořní a říční dopravě, i v rámci financování projektů TEN-T (Trans european network for Transport) a udělování dotací novým členským státům a balkánským zemím.

2.4.9

Výbor s uspokojením konstatuje, že Komise zdůrazňuje „významnou“ poptávku průmyslu po financování nejdůležitějších infrastruktur, potřebných k dokončení cílů spojených s aktivitami vytyčenými v programu „Marco Polo“. Co se týče financování vedlejších infrastruktur, Výbor připomíná, že se jedná o doporučení, které je vyjádřeno v jeho stanovisku 842/2002 k programu „Marco Polo I“.

3.1.1

Výbor poznamenává, že Komise předložila v roce 2004 svůj návrh nařízení na období 2007/2013. Toto nařízení by mělo umožnit zajištění kontinuity programu Marco Polo a vyhnout se zpoždění, ke kterému došlo v období 2001/2002 při spuštění programu „Marco Polo I“. Dnes tedy Komise nemá dostatečný odstup při zadávání programu „Marco Polo I“ a toto předčasné opatření umožní vytvořit „Řídící výbor, který bude mít za úkol nepřetržitou kontrolu započatých aktivit, aby se v polovině programu Marco Polo I“ mohl program „Marco Polo II“ užitečně přizpůsobit, tak jak to Výbor žádal ve stanovisku 842/2002.

3.2.1

Výbor upozorňuje na to, že se v definici „konsorcia“ vyžaduje minimální účast dvou podniků. Výbor opakuje svůj předchozí požadavek, aby „konsorcium“ bylo „seskupením dvou nebo více podniků, které nejsou ze stejné skupiny nebo nejsou jeden druhému dceřiným podnikem, které uzavřely dohodu na společnou činnost…“.

3.3.1

Výbor se opět vrací k požadavku, který vyjádřil ve svém stanovisku 842/2002, protože považuje stanovená pravidla za příliš restriktivní, jelikož předpokládají, že se akcí musí účastnit minimálně dva státy nebo jeden stát a jedna oblast blízké třetí země. Výbor se domnívá, že existují aktivity lokalizované v jednom jediném státě, které mají pozitivní dopad na všechny uživatele využívající tyto způsoby dopravy při průjezdu daným územím takového státu. (Příklad: aktivity zaměřené na využívání nebo rozvoj multimodálních základen v jednom uzlu infrastruktury uvnitř území).

3.3.2

Výbor je rád, že se pole působnosti otevřelo i třetím zemím (kandidátským i nekandidátským) a poznamenává, že náklady na aktivity, které vzniknou na těchto územích nejsou zahrnuty v programu, až na výjimečné případy, které jsou uvedeny v odstavci 3 a 4 tohoto článku.

3.3.3

Ve snaze zabezpečit koherentnost si Výbor přeje, aby nařízení upřesnilo, že v případě financování aktivit ve třetích zemích, se budou upřednostňovat aktivity zaměřené na rozvoj alternativních druhů dopravy k dopravě silniční, které by podporovaly intermodalitu.

3.4.1

Výbor souhlasí s článkem 4 pod podmínkou, že se zohlední připomínka o složení „konsorcia“, ale upřesňuje, stejně jako to udělal ve stanovisku 842/2002, že ve výjimečných případech aktivit v jedné zemi se nebude uplatňovat povinnost pro podniky mít sídlo nejméně ve dvou členských státech nebo v jednom členském státě a ve třetí zemi.

3.5.1

Již ve svém stanovisku 842/2002 k programu Marco Polo I Článek 3.5, 3.6 a 3.7 Výbor zdůraznil, že minimální hranice na podporu aktivit jsou příliš vysoké. Žádal, aby se minimální hranice podpory navržené Komisí pohybovaly:

3.5.2

Výbor konstatuje, že na program Marco Polo II, Komise (v příloze upřesňující finanční podmínky týkající se článku 5 jejího návrhu), stanovila určující hranice minimální podpory pro dané aktivity stále moc vysoko, s výjimkou všeobecných vzdělávacích akcí, jejichž strop byl určen na 250 000 EUR jak si Výbor přál. Výbor je toho názoru, že je nevyhnutelně nutné stanovit nižší hranice, tedy více podnětné k tomu, aby se upřednostnily projekty, které jsou bezpochyby skromnější, ale lokálně často užitečnější.

3.5.3

V důsledku toho Výbor požaduje, aby

3.5.4

Pro různé akce budou stanoveny časové limity, ve kterých musí být akce dokončena, aby jí byla přidělena podpora. Pro akce k přeložení dopravy je k dispozici podstatně kratší lhůta – nanejvýš 36 měsíců, zatímco všechny ostatní akce mohou trvat nanejvýš 60 měsíců. Také akcím na přeložení dopravy by měla být přiznána delší lhůta 60 měsíců

3.6.1

Výbor již dříve poukázal na to, že nemá k dispozici dostatek informací potřebných k vyhodnocení částky 740 milionů EUR, kterou navrhuje Komise přidělit programu „Marco Polo II“. Pouze poukazuje na to, že se Komise domnívá, že tento rozpočtový balík ve výši 740 milionů EUR pomůže ušetřit 5 miliard EUR na zlepšení životního prostředí a na úlevy v sociální sféře, uvedené ve článku 1.4.

3.6.2

Výbor si přeje, aby Komise v průběhu roku 2005 zveřejnila v polovině období programu „Marco Polo I“, zhodnocení úspěšných projektů a vzniklých úspor.

3.6.3

Jak již Výbor uvedl ve stanovisku 842/2002, Komise by měla navrhnout v průběhu programu revizi stoupajícího rozpočtu, aby zajistila dodatečné finanční zdroje, v případě že by bylo více návrhů na vhodné aktivity.

3.7.1

Výbor s uspokojením konstatoval, že jeho požadavky, zformulované ve stanovisku 842/2002, budou vyslyšeny a že Komise představí tomuto Výboru, Parlamentu a Výboru regionů zprávu hodnotící výsledky dosažených v rámci programu „Marco Polo I“ za období 2003/2006, nejpozději do 30. června 2007.

3.7.2

Výbor si přeje mít k dispozici dostatek informací k vydání stanoviska a eventuelních návrhů, aby bylo možno v případě potřeby upravit program „Marco Polo II“, který bude spuštěn 1. ledna 2007 a bude se tedy nacházet v prvním stádiu zavedení.

4.1

Výbor podporuje program „Marco Polo II“ stejně jako podporoval programy PACT a „Marco Polo I“. Tyto tři programy umožňují zavádět iniciativy, které přispívají k lepšímu sladění systémů nákladní dopravy a tím ulehčení životnímu prostředí. Zvýšení plánované finanční podpory na program „Marco Polo I“ ze 100 milionů EUR na 740 milionů EUR na „Marco Polo II“ poukáže na snahu EU co nejrychleji zajistit dlouhodobě udržitelné řízení nákladní dopravy.

4.2

Aby se dosáhlo cílů pro nákladní přepravu, stanovených Komisí, Výbor by rád připomenul některá opatření, která již dříve navrhl ve svém stanovisku CES 842/2002 ze 17. a 18. července 2002 k programu „Marco Polo I“:

4.3

Aby mohla říční a říční-námořní doprava těžit z programu Marco Polo, Výbor požaduje vytvoření zvláštní kategorie se sníženou minimální hranicí ve výšce 500 000 EUR. Konečně říční přepravu nelze porovnávat s námořní dopravou, kde je potřeba, aby investice odpovídaly množství plavidel.

4.4

Výbor si přeje zahájit spolu s Komisí diskusi na téma změny způsobu „Nulové zásoby“ tak, aby se přeměnila na „Zásobu v oběhu“, v případě, že se nejedná o urgentní dodávky (u některých těžkých nákladů se musí dodržovat datum dodávky).

22.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 234/25

1.1

Cílem návrhu nařízení je přidělení kvóty na hospodářské období 2005/2006 a 2006/2007 členským státům, jenž vyrábí bramborový škrob, na základě zprávy Komise Radě o režimu kvót pro výrobu bramborového škrobu, kterým se takto mění nařízení (ES) č. 1868/94.

1.2

Komise navrhuje, aby byly stávající kvóty zachovány po dobu dalších dvou let.

1.3

Komise navrhuje zachování stávajících kvót pro výrobu bramborového škrobu po dobu dalších dvou let, protože je příliš brzy na to, aby mohla posoudit účinky reformy SZP (tj. oddělení plateb od produkce) a rozšíření EU na odvětví škrobu. Ve většině členských států, jenž vyrábí bramborový škrob, bude reforma SZP zavedena až v roce 2006 (tj. hospodářské období 2006-2007).

1.4

Komise proto předloží do 30. září 2006 novou zprávu doplněnou novým návrhem.

2.1

Podle zprávy Komise se výroba bramborového škrobu v EU blíží stanovené kvótě a celkový vývoz obilného škrobu a bramborového škrobu zůstává relativně stálý. Podíl bramborového škrobu v celkové výrobě bramborového škrobu se snižuje asi o 20 %. Jak už bylo uvedeno výše, Komise navrhuje prodloužení platnost kvót stanovených na období 2004/2005. Většina evropských výrobců bramborového škrobu (kromě polských, litevských a českých zemědělců) návrh Komise podporují, ačkoli by dali přednost normálnímu prodloužení období pro režim kvót (tři roky).

2.2

I když EHSV podporuje návrh Komise, sdílí obavy výrobců bramborového škrobu, že není dostatek času pro diskusi a přijetí návrhu Komise zejména s ohledem na to, že zemědělci začnou sázet sadbové brambory v březnu 2005. Komise proto vyzývá Evropský parlament a Radu, aby toto časové omezení při projednávání návrhu zohlednila.

3.1

EHSV podporuje návrh Komise na prodloužení platnosti stávajících kvót na hospodářské období 2005/2006 a 2006/2007 a doporučuje, aby byl přesně dodržen termín pro posouzení kvůli vypracování nového návrhu.

22.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 234/26

1.1

Hlavními navrhovanými změnami nařízení o prevenci, kontrole a potírání některých TSE (přenosných spongiformních encefalopatií) jsou:

2.1

Přestože EHSV již dříve vyjádřil výhrady vůči opakovaným prodloužením (2), bere na vědomí potřebu mezinárodní harmonizace na úrovni Mezinárodního úřadu pro nákazy zvířat (OIE) podle kritérií definovaných Komisí k hodnocení rizika.

2.2

Praktická zkušenost na evropské úrovni ukázala, že stávající klasifikace do pěti kategorií, založená spíše na zaznamenaných případech než na riziku, zvýhodňuje země provádějící méně přísné kontroly a znevýhodňuje země s přísnými kontrolami, v jejichž důsledku dochází k odhalování případů onemocnění. Případy zjištěné v poslední době v Japonsku, Kanadě a Spojených státech přispějí k urychlenému uzavření dohod o zlepšení metodologie v rámci OIE, pravděpodobně v květnu roku 2005.

2.3

Výbor nicméně musí opakovat své dřívější doporučení: pokud by bylo nemožné dojít na mezinárodní úrovni k jednomyslnému souhlasu ohledně společných pravidel řízení rizik, musela by z toho Evropská unie vyvodit závěry a sama zavést nezbytná nařízení bez ohledu na obtíže, které to může přivodit v WTO při obchodování se třetími zeměmi. Nedostatek mezinárodní podpory a časová náročnost jednání nesmějí vést k odkladům při zavádění opatření, která jsou považována za nezbytná v rámci spolupráce EU.

2.4

Výbor podporuje skutečnost, že Komise využila příležitost, kterou nabízí toto prodloužení, k provedení úprav, jejichž smyslem je posílit preventivní opatření, podpořit výběrové programy a rozšířit omezení pohybu a kontroly, zejména vzhledem ke třetím zemím.

3.1

Zařazení jelenovitých je zcela příhodné.

3.2

Sjednocení právního základu harmonizovaného chovnému programu, který již poskytuje nadějné výsledky, umožní vyvinout výběr resistentních ovčích plemen.

3.3

Dosažení shody s nařízením 1774/2002 je nezbytné z hlediska právní konsistence.

3.4

Vhánění plynu do lebeční dutiny, již zakázané u dovážených zvířat, je nyní výslovně zakázáno při porážkách prováděných v EU, což zjevně přispívá k lepší ochraně proti nebezpečí kontaminace.

3.5

Nařízení upravující omezení pohybu hovězího dobytku bylo správně rozšířeno na zvířata zasažená svědivkou.

3.6

Výbor vítá rozšíření pole působnosti u opatření týkajících se uvádění na trh a vývozu hovězího dobytka, ovcí a koz, jejich spermatu, embrií a vajíček na další živočišné druhy a dále omezení surovin k výrobě dikalcium fosfátu ve shodě s doporučeními vědeckého řídícího výboru.

3.7

Výbor považuje za nezbytné sjednotit z právního hlediska možnosti inspekcí ve třetích zemích, aby bylo možné zhodnotit zkušenosti získané v této oblasti na evropské úrovni, doporučuje však zároveň uvolnění finančních a lidských zdrojů, které jsou pro tento účel nezbytné.

22.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 234/27

1.1

Evropská komise schválila dne 14. července 2004 své návrhy reformy politiky soudržnosti pro období 2007 až 2013. Tyto návrhy mají nahradit nařízení o Strukturálních fondech platných do 31. prosince 2006. Ve svém odůvodnění návrhu nařízení poukazuje Komise na značně zesílené disparity v rozšířené Unii a na nové úkoly, které s sebou přináší globalizace, změna hospodářských struktur a demografický vývoj.

1.2

S ohledem na tyto skutečnosti navrhuje Komise navýšení finančních prostředků Strukturálních fondů a současné soustředění se na prioritní cíle. S celkovým objemem prostředků 336,1 miliard eur, což odpovídá zhruba třetině rozpočtu Společenství, by budoucí strukturální podpora měla být

1.3

Těchto bodů má být dosaženo novým nadefinováním cílů, kterými jsou „sbližování“, „regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost“ a „teritoriální spolupráce“.

Balíček nařízení obsahuje

1.4

Toto stanovisko se zabývá především rolí Evropského sociálního fondu v rámci evropské strukturální podpory. Protože podstatné zásady fungování a zaměření podpůrných opatření Evropského sociálního fondu jsou zakotveny ve všeobecném nařízení, je toto nařízení zařazeno do hodnocení.

2.1

Podle návrhu by měla strukturální podpora EU od roku 2007 sledovat tři cíle: sbližování, regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost a evropská teritoriální spolupráce.

2.2.1

Tento cíl se podobá současnému cíli 1 a má podporovat hospodářské sbližování nejméně rozvinutých regionů, a to pomocí investic do kapitálu a lidských zdrojů, podpory inovací a vývoje vzdělanosti společnosti, podpory strukturálních změn, ochrany a zlepšení životního prostředí jako i pomocí účinnější administrativy. Nově orientovaná regionální podpora představuje se svým celkovým objemem prostředků 264 miliard eur (cca 78,5 % celkového objemu prostředků) stěžejní bod strukturální podpory EU. K dosažení tohoto cíle mají přispět Evropský fond pro regionální rozvoj, Evropský sociální fond a Fond soudržnosti.

2.3.1

Tento cíl sloučí současné cíle 2 a 3. Je namířen na podporu regionální konkurenceschopnosti a zaměstnanosti mimo nejméně rozvinuté regiony a členské státy. Přitom jsou sledovány dva cíle: Na jednu stranu má být prostřednictvím regionálních rozvojový plánů (EFRR) podporována nová orientace průmyslových, městských a venkovských oblastí, které jsou strukturálními změnami nejvíce postiženy, a to pomocí podpory inovací, vzdělanosti společnosti, podnikání a ochrany životního prostředí. Na druhou stranu má být prostřednictvím národních a regionálních programů financovaných z prostředků Evropského sociálního fondu podporována integrace zaměstnanců a zaměstnankyň, kterých se strukturální změny týkají, na trhu práce a všeobecně zaměstnatelnost pomocí kvalifikace a opatření politiky trhu práce usnadňujících začlenění na trh práce. Tato opatření mají sloužit k dosažení plné zaměstnanosti, ke zlepšení kvality a produktivity práce, k sociální integraci a celkově k realizaci evropské strategie zaměstnanosti. Celkový objem prostředků má činit 57,9 miliard eur (cca 17,2 % celkového objemu prostředků), přičemž prostředky budou rozděleny půl na půl mezi EFRR a ESF.

2.4.1

Tento cíl staví na zkušenostech současné iniciativy Společenství INTERREG a má pomocí společných programů, vytváření sítí a výměny zkušeností (EFRR) podporovat spolupráci příhraničních regionů včetně vnitřních vodních hranic Společenství a na některých vnějších hranicích Unie. Celkový objem prostředků má činit 13,2 miliard EUR (cca 3,9 % celkového objemu prostředků).

3.1

Evropský sociální fond bude podle návrhu aktivní u cílů „Sbližování“ a „Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost“, přičemž již na základě samotného navrženého objemu prostředků je zdaleka největší význam přikládán podpoře v nejméně rozvinutých regionech. Politický rámec intervencí Evropského sociálního fondu tvoří Evropské směrnice zaměstnanosti a doporučení, přičemž stěžejní body podpory ESF tvoří čtyři ústřední oblasti:

3.2

Evropský sociální fond má především v nejméně rozvinutých regionech spadajících pod cíl „Sbližování“ podporovat zlepšení vzdělávacích systémů a systémů dalšího vzdělávání, rozvoj institučních kapacit a zlepšení účinnosti veřejných správ na národní, regionální a lokální úrovni s cílem prosadit acquis Společenství. Inovativní opatření a nadnárodní spolupráce, které byly doposud podporovány v rámci iniciativy Společenství EQUAL, mají být zaintegrovány do pravidelné podpory. Zvláštní pozornost má být věnována podpoře rovnosti příležitostí ve smyslu přístupu „gender main-streaming“ se specifickými opatřeními ke zvýšení podílu žen na zaměstnanosti a ke zlepšení možností jejich rozvoje v zaměstnání.

3.3

Evropský sociální fond je nástrojem k financování uplatňování směrnic zaměstnanosti EU, tzn. že podporuje politiky trhu práce a sociální integrační politiky členských zemí především pomocí cíleného začlenění na trh práce, pomocí zlepšení kvality a organizace práce a pomocí opatření týkajících se kvalifikace za účelem uchování zaměstnatelnosti.

3.3.1

V intervenční oblasti „Zvýšení schopnosti zaměstnanců a podniků přizpůsobit se“ podporuje ESF opatření určená k

3.3.2

V intervenční oblasti „Zlepšení přístupu na trh práce a preventivní politika trhu práce“ podporuje ESF

3.3.3

V intervenční oblasti „Začlenění znevýhodněných skupin na trh práce a potírání diskriminací“ má stát v popředí podpora zaměstnatelnosti znevýhodněných a ze společnosti vyčleněných osob pomocí vhodných začleňovacích opatření, především také pomocí sociálních pomocných a pečovatelských služeb a senzibilizace vůči diskriminacím v přístupu na trh práce.

3.3.4

Evropský sociální fond podporuje kromě toho v rámci cíle „Sbližování“ opatření vedoucí k

3.4

Vzhledem k plánování programů navrhuje Komise některé změny, které vyplývají ze všeobecných ustanovení pro Evropské strukturální fondy. Nová forma programování, v níž jsou zahrnuty intervence ESF, má v podstatě obsahovat:

4.1

Rozšíření EU je pro Unii velkou hospodářskou a sociální výzvou, kterou musí strukturální politika EU zvládnout. Evropský hospodářský a sociální výbor podporuje Komisí navržené soustředění prostředků na ekonomicky nejslabší regiony, z čehož by měly profitovat především nové členské státy, kde je koncentrace nejméně vyvinutých regionů největší. Navržené navýšení prostředků Strukturálních fondů z cca 276 miliard eur na 336,1 miliard eur pro období 2007-2013, což odpovídá 0.41 % hrubého národního produktu (HNP) Unie, se EHSV jeví jako přiměřené, když si uvědomíme, že tyto prostředky musí být nyní rozděleny mezi 25 členských států. EHSV ovšem zastává názor, strukturální intervence by měly i nadále plynout, i když v menším rozsahu, do starých členských zemí, alespoň do těch oblastí, které jsou obzvláště postiženy strukturálními změnami v průmyslu a které mají nejvyšší míru nezaměstnanosti. Zároveň musí být zajištěno, aby pro dosavadní oblasti cíle 1, které v důsledku tzv. statistického efektu již nebudou mít nárok na podporu, byla přijata spravedlivá přechodná nařízení. EHSV víta záměr Komise integrovat inciativu Společenství EQUAL plně do ESF, aby mohly být plně využity její nesporné výhody, mezi jiným inovativní charakter podporovaných projektů, podpora výměny zkušeností a osvědčených praktik v rámci EU i posílení principu partnerského zapojení všech zúčastněných na realizaci projektů. Po integraci iniciativy EQUAL by mohla Evropská komise vyzvat členské státy, aby přijaly do svých národních operačních programů opatření podle vzoru inciativy EQUAL.

4.2

Podle EHSV je nové rozčlenění cílů smysluplné, především začlenění cílů týkajících se politiky trhu práce a strukturální politiky do nového cíle „Konkurenceschopnost a zaměstnanost“, přičemž těmto cílům musí být přikládána stejná míra vážnosti. Právě v oblastech, které jsou nejvíce postiženy strukturálními změnami v hospodářství, mají prioritu opatření vedoucí k podpoře investic a inovací (EFRR) a ke zvládnutí sociální následků strukturálních změn (ESF). Nová struktura cílů skýtá různé možnosti, pokud bude zajištěno, že do ní bude také začleněno plánování programů. Ačkoli začlenění opatření prostřednictvím strategického rámcového plánu jednotlivých členských států je předpokládáno, další plánování programů bude ale probíhat odděleně podle jednotlivých fondů. Z pohledu EHSV musí být zaručeno, aby se operační programy v cílech „Sbližování“ a „Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost“ vztahovaly jeden na druhý, čímž by se efektivně doplňovaly. Pro intervence politiky trhu práce ESF je navíc nutné stanovit v závislosti na struktuře nezaměstnanosti regionální priority. Regiony s velmi vysokou nezaměstnaností musí mít přednost, přičemž musí být podporovány především také místní iniciativy a územní balíčky opatření týkající se zaměstnanosti.

4.3

Stěžejní body předpokládané pro intervenční oblasti ESF odpovídají v podstatě strategii zaměstnanosti EU popř. platným směrnicím zaměstnanosti. EHSV zastává názor, že k dosažení Lisabonských cílů je nutné klást v politice trhu práce důraz na aktivní, preventivní opatření vedoucí k prevenci nezaměstnanosti a k začlenění znevýhodněných skupin na trh práce. V souladu s návrhy expertní skupiny „Budoucnost sociální politiky EU“ má být věnována zvláštní pozornost brzké a aktivní integraci mladistvých, zvýšení podílu žen na zaměstnanosti a začlenění starších osob do výdělečně činného života. Poslední bod vyžaduje především silnější účast na opatřeních vedoucích k dalšímu vzdělávání a zlepšení kvality práce pomocí vhodných opatření týkajících se formy a organizace práce. Inovativní charakter opatření v rámci Národních akčních plánů pro zaměstnanost musí přitom stát v popředí. To je také zdůrazněno ve stanovisku Výboru ESF. (1)

4.4

Na ESF spolu s jinými Strukturálními fondy EU je nutno nahlížet také jako na nástroj, který má podporovat horizontální cíl potírání diskriminací, jenž je prostřednictvím různých opatření sledován na evropské úrovni. Vedle mladistvých, žen a starších osob patří postižené osoby, migranti a etnické menšiny ke skupinám, které jsou na trhu práce obzvláště znevýhodňovány. Stejně tak mohou být osoby diskriminovány na základě sexuálního zaměření. Integraci těchto znevýhodněných skupin je třeba proto věnovat zvláštní pozornost prostřednictvím opatření týkajících se sociální podpory, kvalifikace a formy práce, např. pomocí zřízení pracovních míst, která jsou vhodná pro postižené osoby. především pro migranty je nutné zajistit příslušná informační opatření, týkající se jejich práv, m.j. jejich pracovních práv. Intervence ESF se tedy musí vztahovat také na Národní akční plány k sociální integraci a musí předpokládat opatření, která šance těchto skupin na trhu práce zlepší. I v tomto bodu souhlasí EHSV s názorem Výboru ESF. Členské státy a provádějící úřady musí kromě toho zajistit, aby podpůrná opatření financovaná ze Strukturálních fondů nevytvářela nechtěně bariéry, které by těmto znevýhodněným skupinám ztěžovaly přístup na trh práce.

4.5

ESF musí v rámci cíle „Sbližování“ podporovat také opatření, která jsou zaměřena na reformu systémů všeobecného a profesního vzdělávání, a to s ohledem na potřeby společnosti založené na vzdělanosti a na zvýšení relevance zprostředkovaných znalostí a schopností na trhu práce. Stejně tak musí být podporováno zodpovědné jednání ve veřejné správě, které zlepší kapacitu a účinnost veřejných správ a služeb na národní, regionální a místní úrovni. Protože se cíl „Sbližování“ týká nejméně rozvinutých oblastí, jsou tyto intervence namířeny především na nové členské státy. EHSV upozorňuje, že poskytnutí moderních vzdělávacích systémů a zajištění účinných správ je úkolem státu. Směrnice zaměstnanosti EU předpokládají sice také cíle týkající se reformy všeobecného a profesního vzdělávání. Jejich realizace je ovšem prvořadým úkolem politiky státu, v některých členských státech, jako například v Německu, leží tyto kompetence dokonce v rukou jednotlivých spolkových zemí. ESF je především nástrojem k doplňování národních politik trhu práce prostřednictvím inovativních opatření, vedoucích mj. ke kvalifikaci, a podle názoru EHSV by se měly jeho intervence soustředit na tyto úkoly.

4.6

Změny v programování navržené Komisí naznačují záměr přistupovat k plánování programů strategičtěji. Prostřednictvím evropských strategických směrnic pro politiku soudržnosti celkově a prostřednictvím odpovídajícího rámcového plánování na národní úrovni má být posíleno propojení mezi všeobecnými politickými cíli z Lisabonu a Göteborgu, zásadami hospodářské politiky a směrnicemi zaměstnanosti. V případě politiky zaměstnanosti EU a intervencí ESF tato souvislost již existuje díky vypracování Národních akčních plánů, které staví na zvláštním příspěvku ESF k realizaci strategie zaměstnanosti EU. Kromě toho bude pro oblast sociální integrace sestaven v dvouročním cyklu Národní akční plán, který bude rovněž obsahovat opatření týkající se politiky trhu práce. EHSV chce tudíž položit otázku, zda oprávněnému zájmu Komise na kontrole využívání prostředků skutečně slouží, když požaduje roční prováděcí zprávy jak ke strategickému rámcovému plánu jednotlivých států, tak k operačním programům, pokud jsou nad rámec doložení a využití vydaných prostředků. EHSV doporučuje s ohledem na ESF spíše se zamyslet nad tím, zda Národní akční plán k realizaci směrnic zaměstnanosti EU nelze spojit s požadavky na programování intervencí ESF. Tento krok by přispíval ke zjednodušení plánování programů, o které se usiluje. Podobné pochybnosti týkající se další byrokratizace místo zjednodušení vyslovuje Výbor ESF. EHSV proto v zájmu účinnosti intervencí ESF žádá, aby byly tyto pochybnosti důkladně prozkoumány.

4.7

EHSV vítá, že dosavadní principy strukturální podpory EU koncentrace, plánování programů, adicionalita a partnerství mají zůstat zachovány. Z pohledu EHSV by však bylo žádoucí více zdůraznit zvláštní roli sociálních partnerů při intervencích ESF týkajících se politiky trhu práce a nutnost jejich účasti jak na centrální, tak na regionální úrovni. Sociální partneři nesou svou část odpovědnosti jak v institučních strukturách, tak při praktickém uplatňování politik trhu práce ve členských státech. Dodatečné intervence ESF musí být plánovány a realizovány ve spojení s národními strategiemi politiky trhu práce. To vyžaduje účast sociálních partnerů při plánování a realizaci programů jak na centrální, tak na regionální úrovni. EHSV podporuje v souladu s výborem ESF návrh poskytnout v oblastech sbližování určitou část finančních prostředků na podporu sociálních partnerů při realizování strategie zaměstnanosti EU.

4.8

EHSV vítá, že členské státy a správní instituce daného operačního plánu mají při plánování, realizaci a monitorování podpory ESF dbát na přiměřenou konzultaci s neziskovými organizacemi. Považuje ovšem za nutné objasnit v článku 5 odstavec 2 návrhu nařízení, že tyto konzultace budou probíhat na centrální a regionální úrovni. Dále vítá, že vedle sociálních partnerů je přístup k financovaným opatřením umožněn také neziskovým organizacím. V rámci předvídaného partnerství je nutno mít na zřeteli význam neziskových sociálních poskytovatelů služeb v oblasti politiky trhu práce. Proto EHSV doporučuje, aby se více podíleli na plánování, realizaci a doprovázení podpory ESF.

4.9

EHSV doporučuje více využívat Technickou pomoc ESF pro financování vzdělávacích, školicích a informačních aktivit všech nestátních aktérů, kteří se podílejí na realizaci cílů ESF.

22.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 234/32

1.1

Akční program Agenda 2000, přijatý Evropskou radou v březnu 1999 v Berlíně, ustanovuje politiku rozvoje venkova jako 2. pilíř společné zemědělské politiky. Jejím cílem je doprovázet reformy politik trhů na celém území Evropské unie. Nová reforma, přijatá v červnu 2003, tak potvrdila úlohu druhého pilíře společné zemědělské politiky (SZP), především zavedením nových opatření týkajících se propagace výrobků, bezpečnosti potravin a životních podmínek zvířat. Tato orientace se v praxi projeví navýšením finančních prostředků určených na rozvoj venkova.

1.2

Dle závěrů Konference v Salcburku (listopad 2003) předložila Komise ve svém sdělení k finančním perspektivám a v návrhu nařízení, jenž je předmětem tohoto stanoviska, tři hlavní cíle své budoucí politiky rozvoje venkova, a sice:

1.3

Evropský hospodářský a sociální výbor přisuzuje těmto návrhům zvláštní pozornost. Stanovisko z vlastní iniciativy „2. pilíř SZP: perspektivy úpravy politiky rozvoje venkovských území“ (1) upřesňuje, že otázka rozvoje venkova souvisí s dalšími problematikami na vyšší úrovni, jimiž jsou:

1.4

Ve snaze o lepší pochopení a pojednání všech otázek upřesnil Výbor ve svém výše zmíněném stanovisku základní principy, na nichž je třeba založit budoucí politiku rozvoje venkova:

V logické návaznosti na svoji činnost hodlá Výbor předložit ostatním institucím vlastní stanovisko k návrhu Komise, podrobněji pojednávající o rozvoji venkova.

1.5

Evropská komise se podrobně poradila se zúčastněnými subjekty a Výbor měl několikrát možnost zúčastnit se tvorby různých návrhů, zejména formou poradních výborů. Tato široká diskuse dokazuje otevřenost Komise a Výbor tak vyjadřuje přání, aby daným návrhům dala zaznít v rámci již probíhajícího legislativního procesu.

1.6

Výbor zformuluje stanovisko k novému právnímu základu pro financování různých opatření týkajících se fondů EZFRV a EZOZF (KOM(2004) 489 v konečném znění – 2004/0164 (CNS) (2)). Administrativní aspekty provádění programů rozvoje venkova budou proto projednány v tomto stanovisku.

2.1

Návrh Komise je součástí cíle dosáhnout lepší čitelnosti a transparentnosti politiky Společenství pro rozvoj venkova. Proto také navrhuje založení speciálního fondu (FEADER – Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova, EZFRV), jenž bude přispívat na podporu trvalého rozvoje venkova v celém Společenství jako doplněk k politikám trhu a podpory příjmů prováděných v rámci SZP, politiky soudržnosti a společné politiky pro rybolov.

2.2

Pro dosažení vyšší ucelenosti mezi cíli stanovenými na evropské úrovni a prováděním programů rozvoje venkova navrhuje Evropská komise založit strategický plán Společenství pro rozvoj venkova. Tento plán by byl schválen Radou. Členské státy by měly za úkol vypracovat své národní strategické plány s ohledem na tato témata. Vypracování těchto plánů a programů rozvoje venkova by mělo proběhnout v rámci úzké spolupráce mezi Komisí, členským státem a orgány určenými členským státem (orgány regionálních a místních samospráv, sociální a hospodářští partneři a všichni ostatní partneři zastupující občanskou společnost).

2.3

Navíc k harmonogramu programu Komise navrhuje, aby každý členský stát vypracoval souhrnné výroční hodnocení na základě uplynulých akcí v rámci programů rozvoje venkova za použití ukazatelů definovaných v národních strategických plánech a na základě výsledků průběžného hodnocení provedeného zvlášť pro každý program. Komise vypracuje a předloží výroční zprávu Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů.

2.4

Komise navrhuje nově uspořádat 26 stávajících opatření s novými návrhy opatření, jako jsou financování programu NATURA 2000, lesnicko-environmentální opatření nebo školení volených zástupců na místních úrovních v přípravě územního plánu, to vše na třech osách s jasně stanovenými cíli a za následujících minimálních finančních podpor pro každou osu:

2.4.1

Osa I je zaměřena na zvýšení konkurenceschopnosti zemědělského a lesnického sektoru. Předpokládá se rozdělení opatření do čtyř kategorií:

2.4.2

Osa II „životní prostředí a územní plánování“ se týká trvalého využití zemědělské a lesní půdy. U opatření „znevýhodněná zóna“ je přepracováno vymezení přechodných zón (výhradně pomocí přírodních kritérií). Kromě toho je obecná podmínka respektovat předpisy upravující zemědělství a lesnictví na místní i národní úrovni (podmínky pro udělení přímé podpory v rámci 1. pilíře SZP) uvalena na příjemce podpory.

2.4.3

Osa III „zvýšení kvality života a diverzifikace ekonomiky venkova“ se týká opatření upravujících diverzifikaci ekonomiky venkova prostřednictvím podpory pro vytváření nezemědělských činností provozovaných zemědělci či nezemědělci a zvyšování kvality života ve venkovském prostředí (nezbytné služby, infrastruktura) a opatření na podporu osvojení dovedností a aktivního přístupu místních volených zástupců, již mají za úkol vypracovávat a provádět místní rozvojové strategie.

2.5

Iniciativa LEADER se rozšiřuje na všechny tři osy a musí pokrýt minimálně 7 % celkového programu fondů rozvoje venkova. Komise navrhuje, aby k tomuto programu byla vyčleněna výkonnostní rezerva (3 % EZFRV).

2.6

Z finančního hlediska Komise navrhuje vyčlenit pro tuto politiku na období 2007-2013 částku 88,75 miliard eur. Každý rok se fond zvýší o modulaci, a to u všech tří os (zhruba 8 miliard eur za stejné období).

3.1

Výbor vyjadřuje potěšení nad návrhem Komise, jenž na jedné straně zahrnuje vytvoření speciálního fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) a na druhé fondu pro politiku trhů se zemědělskými výrobky a přímé platby (FEAGA). Výbor si dále všímá, že tento legislativní návrh je v souladu se závěry konference v Salcburku o rozvoji venkova v rozšířené Evropské unii. Přesto by rád upozornil Evropský parlament a Radu na nutné úpravy, jež bude nutno učinit vzhledem k principům politiky rozvoje venkova, jež Výbor připomněl ve svém stanovisku z vlastní iniciativy.

3.2

Návrh na zvláštní fond pro rozvoj venkova především nelze realizovat bez napojení na jednu ze stávajících politik Evropské unie. Závěry konference v Salcburku, deklarace ze zasedání Rady v Lucemburku v červnu 2003 a doporučení EHSV (3) zdůrazňují, že politika rozvoje venkova (2. pilíř SZP) musí jít ruku v ruce s úpravou zemědělství (1. pilíř SZP). Proto EHSV vyjadřuje přání znovu zavést do článku 3 návrhu odkaz na článek 33 smlouvy, kde se definují obecné cíle Společné zemědělské politiky.

1.

Fond přispívá k podpoře udržitelného rozvoje venkova prostřednictvím Společenství způsobem doplňujícím a doplňuje další nástroje společné zemědělské politiky (podpora trhu a příjmů v rámci společné zemědělské politiky politiky soudržnosti a společné rybářské politiky). Dále přispívá k naplňování cílů uvedených v článku 33 smlouvy.

2.

3.3

Výbor se domnívá, že hospodářský rozvoj venkovských oblastí závisí rovněž na vzájemné spolupráci zemědělských a nezemědělských subjektů. S potěšením zaznamenává návrhy opatření ve prospěch nezemědělských činností a podpory malých a středních podniků, a to v souladu s Evropskou chartou pro malé podniky, jež má skutečně velký význam pro vytváření pracovních míst ve venkovských oblastech.

3.4

Procesy hodnocení a úpravy cílů tohoto fondu nezohledňují harmonogram provádění Společné zemědělské politiky. Komise totiž zdůraznila, že reforma SZP schválená v červnu 2003 bude mít různé účinky na různých územích a že období 2008-2009 bude na jedné straně znamenat upuštění od zjednodušeného režimu pro nové členské státy a hodnocení Komise aplikace různých systémů odpojování na straně druhé. Zdá se tedy, že bude nutné, aby se strategický průběh Politiky rozvoje venkova na evropské úrovni řídil harmonogramem 1. pilíře SZP.

1.

Poprvé v roce 2009 a na počátku každého roku předloží Komise výroční zprávu, ve které shrne hlavní úspěchy, trendy a úkoly týkající se uskutečňování národních strategických plánů a strategických pokynů Společenství, stejně jako v oblasti dopadů SZP a hlavních tendencí mezinárodních trhů se zemědělskými výrobky na venkově.“

3.5

Výbor ve svém stanovisku z vlastní iniciativy ze dne 1. července 2004 (4) posoudil finanční návrh Komise jako skromný ve světle vyhlášených cílů. Globální rozpočet na rozvoj venkova by totiž měl představovat téměř 96 miliard eur pro evropskou pětadvacítku na období 2007-2013, oproti 65 miliardám eur pro současných patnáct zemí EU. I když Komise v preambuli k dokumentu COM(2004) 490 píše, že více než 50 % obyvatel Evropské unie žije ve venkovských oblastech, bude rozpočet přiznaný fondu EZFRV odpovídat 28 % výdajů vyčleněných na regionální politiku a 32,5 % výdajů na 1. pilíř SZP (včetně modulace). Je proto třeba zabránit tomu, aby se EZFRV stal jediným finančním nástrojem na podporu venkovských oblastí. To by totiž vedlo k ghetoizaci venkovských oblastí.

3.5.1

Z výše uvedeného vyplývá nutnost posílit vzájemné propojení této politiky s regionální politikou a s politikou rozvoje lidských zdrojů (Evropský sociální fond). Proto Výbor vyjadřuje pochybnost nad nutností financování malých venkovských infrastruktur pouze prostřednictvím politiky rozvoje venkova a zřizovat sekci pro školení místních úředníků, jež spadá do působnosti ESF.

3.5.2

Výbor velice vítá zřízení minimálního rozpočtu vyhrazeného pro strukturálně méně rozvinuté oblasti (31 miliard eur). Tato suma bude vyšší než současná, tedy 21 miliard eur.

3.5.3

Rozpočet pro LEADER se zvýší ze 2,2 miliard eur na 8,8 miliard eur (7 % z EZFRV +3 % výkonnostní rezervy), což představuje nejvyšší procentuální nárůst. Výbor vyjadřuje potěšení nad integrací iniciativy LEADER jako plnohodnotné osy politiky rozvoje venkova, což napomůže účasti občanské společnosti na rozvoji venkovských oblastí. Třebaže je metoda stejně důležitá jako cíle, Výbor nicméně vyjadřuje politování nad skutečností, že prioritu již nemá cíl provádět inovační nebo pilotní činnosti. Konečně Výbor upozorňuje Komisi na reálné riziko spojené s případným příliš vysokým finančním závazkem. Je politováníhodné, že v napjaté rozpočtové situaci se osa Leader nemůže těšit plné realizaci z administrativních důvodů a z důvodu omezených veřejných financí na místních úrovních. Výbor proto navrhuje, aby byla snížena minimální sazba pro všechny členské státy (minimální sazba 4 % by byla pro současné plánování vhodnější). Tato minimální sazba nijak nebrání možnosti kteréhokoli členského státu rozvinout iniciativu Leader ve vyšší míře.

3.5.4

Zůstalo by tak zhruba 50 miliard eur na financování klasických činností z fondu pro rozvoj venkova. Tato suma se zvýší o pouhých 8 miliard eur finančním přesunem z 1. do 2. pilíře SZP. Výbor proto žádá, aby byly fondy vytvořené modulací byly vyčleněny pouze pro osy I a II, jež tak budou moci naplnit průběžný cíl adaptace zemědělství. Tato alokace rovněž nijak neohrozí částky, jež bude každý členský stát moci vyčlenit na různé osy v okamžiku přijetí programu rozvoje venkova. Fondy vytvořené modulací by navíc měly logicky vyhovět principu podmíněnosti definovanému v čl. 10 nařízení 1782/2003. Podmíněnost může být uplatněna u činností spadajících do os I a II.

6.

Kromě částek uvedených v odstavci 5 musí členské státy brát v úvahu účel programování částek vycházejících z modulace, jak je uvedeno v čl. 12 odst. 2 nařízení (ES) …/… [financování SZP]. Tyto částky budou přesunuty na osy I a II nařízení (ES) č. .../.. [EZFRV].“

3.5.5

Komise navrhuje aplikovat systém sankcí vůči zemědělcům na základě podmíněnosti podpor 1. pilíře SZP opatřeními osy II. Jelikož tato podmíněnost platí pouze pro zemědělce, nemůže Výbor podpořit tento návrh, jenž předpokládá rozlišování pouze podle profese. Výbor připomíná, že podporuje princip rovnosti přístupu k příjemcům veřejné podpory.

3.5.6

Finanční odhady předložené Komisí předpokládají roční náklady ve výši 6,1 miliardy eur na provedení sítě NATURA 2000, z nichž velkou část poskytne EU v rámci spolufinancování. Příspěvek Společenství by mohl být financován z Fondu pro rozvoj venkova, jako např. výdaje na odškodnění, jež budou vyplácena majitelům a uživatelům půd. K návrhu Komise o financování programu NATURA 2000 vydal Výbor zvláštní stanovisko. (5) V něm říká, že financování programu NATURA 2000 představuje nový a dodatečný úkol, pro nějž je naplánován vlastní finanční nástroj, jehož dotace se vzdor politickým slibům téměř nezvýšila. Výbor dává proto jasně najevo, že návrh Komise bude považovat za přijatelný, pouze pokud:

3.5.6.1

Proto Výbor navrhuje zachovat opatření dle článků 36 a 43 o kompenzaci ušlých příjmů v důsledku nevýhod v příslušných oblastech prostřednictvím programu NATURA 2000, doporučuje však odstranit z opatření 53 část týkající se financování provozu sítě NATURA 2000, jež musí spadat do zvláštního programu.

3.6

Ačkoli Výbor vítá, že Komise uznává nutnost kompenzovat přirozené znevýhodnění horských oblastí, vyjadřuje svoji pochybnost nad Komisí navrhovaným řešením pro oblasti se značným znevýhodněním. Toto řešení znamená jednak menší počet takových oblastí a za druhé snižuje intenzitu podpory ze strany Společenství. Proto Výbor připomíná, že v rozdělení do oblastí se značným přírodním znevýhodněním musejí být zahrnuty přírodní faktory (agronomické, klimatické, hydrické). Shluk mírných přírodních znevýhodnění totiž představuje skutečné překážky rozvoje venkovských oblastí. Výbor navíc pro oblasti, jež by nespadaly do kategorie oblastí se značným přírodním znevýhodněním, navrhuje sestupnou míru podpory ze strany Společenství, stejně jako je tomu u regionální politiky. Tento „phasing out“ program by umožnil zeslabit ekonomické výkyvy v zemědělských provozech.

5.

3.7

Záměr Komise nezařadit předpisy pro provádění do nařízení „rozvoj venkova“ a aplikovat pružnější předpisy finančního plánování by mělo přinést skutečné zlepšení provádění nového nařízení „rozvoj venkova“. Jestliže Výbor podporuje princip zavést minimální sazby na osu, domnívá se, že návrh Komise neodpovídá jeho pohledu na toto téma. Existuje studie, jejíž výsledky ukázaly, že současné využití fondu Nařízení o rozvoji venkova úzce souvisí se specifiky zemědělských oblastí, venkovské krajiny zemí a regionů EU. Komise také zdůraznila, že reforma SZP přijatá v červnu 2003 bude mít různé dopady v různých venkovských oblastech. Proto je nutno zachovat součet minimálních sazeb na osu pod hranicí 50 %, aby zůstal zachován princip subsidiarity a bylo možno se přizpůsobit různým situacím na venkově v zemích Evropy.

3.8

Proces hodnocení programů rozvoje venkova umožňuje zajistit dobré využití a vyšší účinnost komunitárních úvěrů. Výbor připomíná, že cíle veřejné politiky se vytyčují na základě budoucích potřeb a nikoli pouze na výsledcích plánování různých programů rozvoje venkova. Proto je zjednodušení administrativy navrhované Komisí méně účinné vzhledem k nadřazenému procesu hodnocení a bude mít málo přímých účinků ve prospěch konečného příjemce.

3.9

Výbor dále připomíná, že téma zjednodušení administrativy není v návrhu Komise dotaženo až ke konečnému příjemci. I když je tato otázka řešena především ve stanovisku k „Financování SZP“ (6), upřesňuje Výbor své znepokojení nad nepříliš výrazným zjednodušením postupů na straně konečného příjemce. Komise například v čl. 25 navrhuje zjednodušit podmínky modernizace zemědělských provozů tím, že již nepodmiňuje podporu na investice do zemědělských provozů existencí běžných odbytišť na trhu (druh výrobků, druh investice a předpokládané kapacity). Čl. 73 ovšem stanoví pevnou sedmiletou lhůtu splatnosti, dojde-li u investice k výrazné modifikaci. Toto nové pravidlo zesiluje kontroly, a tím pádem uvalí nová kritéria ekonomické proveditelnosti na již rozplánované projekty. Předpokládaná lhůta se konečně jeví jako příliš dlouhá vzhledem k povaze a rozsahu financovaných projektů.

3.10

Výbor vítá skutečnost, že vypracování, řízení a hodnocení programů rozvoje venkova musejí být realizovány dle principu partnerství (čl. 6), zahrnujícího konzultaci s hospodářskými a sociálními partnery. Výbor žádá, aby opatření byla povinně uplatňována a aby všichni zástupci hospodářských a sociálních oblastí venkova měli plné právo stát se účastníky sítě rozvoje venkova na evropské, národní a regionální úrovni. Výbor by se dále rád zúčastnil v roli pozorovatele výboru „rozvoje venkova“, jehož existenci předpokládá čl. 95, aby též dle čl. 7 rozhodnutí Rady (1999/468/ES) využil možnosti občanské společnosti účastnit se všech etap provádění politik Společenství.

4.1

Výbor zdůrazňuje úsilí o vyjasnění, představované novým uspořádáním 26 opatření ve prospěch rozvoje venkova na třech zvláštních osách. Zdá se, že některá opatření by našla své opodstatnění spíše na ose III, neboť jejich uvedení do praxe čím dál více souvisí s celou oblastí územního plánování ve všech dílčích aspektech. Výbor proto navrhuje, aby opatření uvedená v čl. 28 (infrastruktura ve vztahu k vývoji zemědělských a lesnických sektorů), čl. 38 (nevýrobní investice do zemědělství) a čl. 46 (nevýrobní investice do lesnictví) byla převedena na osu III.

4.2

Výbor již připomněl význam podpory pro začínající mladé zemědělce a jejich setrvání v tomto sektoru, a to v rámci své zprávy o mladých zemědělcích vypracované v roce 2001. (7) Proto by toto téma mělo mít také prioritu v budoucím strategickém plánu pro rozvoj venkova a podmínky pro zahájení činnosti by se neměly omezit na jedinou formu podpory, jak navrhuje Komise v čl. 21 v návrhu nařízení. Je třeba také dohlédnout na to, aby příslušné částky nebyly snižovány.

2.

Podpora se poskytuje ve formě:

c)

4.3

Výbor upozorňuje na to, že ve více nových členských státech probíhá složitý proces transformace hospodaření na půdě, který ještě není beze zbytku ukončený. Proto je podmínka 10 let výkonu zemědělské činnosti pro poskytnutí podpory pro dřívější odchod do důchodu v těchto případech nepřiměřeně přísná. EHSV navrhuje přechodné období, během kterého by stačilo kratší vykonávání zemědělské činnosti s dodatečnou podmínkou práce v zemědělství po většinu produktivního života.“

4.4

Komise navrhuje, aby podpora investic umožnila zvýšení konkurenceschopnosti zemědělských činností nebo jejich diverzifikaci. Výbor by rád upřesnil, že podpora investic nesmí být chápána pouze jako fyzická investice. Nehmotné investice do technologického pokroku nebo získání poznatků o kvalitě, ochraně životního prostředí a/nebo jiným zlepšením by rovněž měly být zahrnuty do příslušných opatření (čl. 25, čl. 27, čl. 31, čl. 50).

4.4.1

Zemědělský sektor se vyznačuje malým počtem žen, jak potvrzují následující údaje Evropské komise. Z přímých a strukturálních podpor tak těží především muži. To dokazuje, že je zapotřebí, aby se v rámci rozhodovacího procesu kladl větší důraz na podporu žen. Evropská unie musí vyvinout opatření, která by tomuto problému čelila a která by přispěla k zakládání podniků řízených ženami. Výbor doporučuje, aby se tento aspekt stal zvláštním bodem v rámci strategického programu Společenství.

4.5

Čl. 27 se týká investic umožňujících zvýšení přidané hodnoty u primární zemědělské a lesnické výroby. Omezuje tak možnost získat podporu na základě velikosti podniku. Výbor připomíná, že v rámci konsolidace hospodářských činností ve venkovském prostředí je navrhované omezení příliš limitující a nebude moci nabídnout skutečnou příležitost rozvíjet hospodářské činnosti ve venkovském prostředí. Podniky typu zemědělských družstev či zemědělsko-potravinářské podniky s obratem převyšujícím 10 miliónů eur a s více než 50 zaměstnanci nemusejí nutně mít snazší přístup k úvěrům než malé podniky a představují nezanedbatelný zdroj zaměstnanosti.

4.5.1

Přesto musí být podpora v rámci EZFRV a žádané přidané hodnoty pro primární zemědělskou výrobu vyhrazena pro transformační činnosti, jež skutečně přinášejí přidanou hodnotu pro primární zemědělskou výrobu v místním a územním měřítku a zhodnocují praxi, půdu, místní tradice a inovace. V tomto duchu musí být součástí poslání EZFRV také podpora spolupráce a dohod mezi různými aktéry zemědělsko-potravinářského a lesnického sektoru na místní úrovni.

2.

Podpora podle odstavce 1 je omezena na mikropodniky, a malé a střední podniky ve smyslu doporučení Komise 2003/361/ES a rovněž sdružení složená z výrobců. V případě lesnické produkce se podpora omezuje na mikropodniky.“

4.6

Znění čl. 28 podle všeho zcela nepokrývá činnosti, jež vyhovují současnému nařízení o rozvoji venkova. Proto Výbor navrhuje, aby bylo v tomto článku výslovně zmíněno scelování pozemků. Provádění scelování musí respektovat krajinu a musí se týkat pouze zemědělství.

4.7

Výbor připomíná, že ze znění článku, obzvláště ve francouzské verzi, jasně nevyplývá, jsou-li tato opatření povinná, či nikoli. Proto Výbor navrhuje upravit znění čl. 37 o agroenvironmentálních opatřeních a zajištění dobrých životních podmínek zvířat tak, aby bylo zřejmé, která z těchto opatření zůstávají povinnými v souladu se současným platným nařízením.

1.

Členské státy musejí poskytnout dostupnou podporu uvedenou v čl. 34 písm. a) bodě iv) pro svá území podle konkrétních potřeb.“

4.8

Jak se zdůrazňuje v odst. 3.4, fond EZFRV nesmí být jediným finančním nástrojem na podporu venkovských oblastí bez použití dalších. Proto Výbor navrhuje vypustit z čl. 57 „Osvojování dovedností a oživení“ písmena c) a d). Evropský sociální fond musí mít možnost zasáhnout do školení řídicích pracovníků a volených místních zástupců zodpovědných za místní rozvoj. Navíc pokud daný projekt probíhá v souladu s iniciativou Leader, bude možno částečně financovat místní reklamní akce.

4.9

Výbor není příznivcem návrhu zřídit výkonnostní rezervu, jako je tomu u regionální politiky, a přidělit její čerpání k ose Leader. Zkušenost členských států se zavedením výkonnostní rezervy v rámci regionální politiky totiž ukázala, že toto opatření je častěji spíše zdrojem frustrace, než „reklamy“. I když definice kritérií hodnocení v čl. 92 zůstane záměrně široká, nevysvětluje Komise, jak tato rezerva souvisí se strategickými cíli stanovenými na úrovni Společenství. Rozhodnutí vyčlenit tuto rezervu konečně nebude mít až do roku 2011 žádný účinek na úrovni Místních akčních skupin. Zbudou tak pouhé dva roky na hledání nových projektů financovaných nezanedbatelnou částí rozpočtu (2,6 miliardy eur) a nových národních programů spolufinancování, jež v době plánování nejsou garantovány. Proto Výbor doporučuje vypustit čl. 92 a žádá Komisi, aby věnovala zvláštní pozornost iniciativě Leader v rámci strategického plánu Společenství a schvalovací fáze programů rozvoje venkova.

4.10

Výbor vyjadřuje potěšení nad návrhem Komise ve prospěch vybudování služeb na pomoc zemědělským podnikům. Toto opatření v minulosti prokázalo, že přispívá k atraktivitě venkovského prostředí a vytváření pracovních míst. Maximální doba pro vybudování služeb se však jeví jako příliš krátká na to, aby byla zajištěna trvalá funkčnost tohoto typu služeb.

4.11

Podpora podnikání a posílení ekonomické sítě dle článku 49 nemůže být vyhrazena pouze pro případy zakládání a rozvoje mikropodniků, ale také pro oživení podniků existujících a musí zahrnovat podporu pro přechod. V souladu s různými stanovisky Výboru k politice podnikání žádá Výbor o doplnění článku 49 písm. a) ii) následovně: „...podporu zakládaní, oživení a rozvoje mikropodniků ...“.

4.12

Program pro zemědělství a životní prostředí přispívá z ekologického hlediska k vytváření pozitivních vnějších rámcových podmínek (m.j. snížení eroze a dezertifikace, zlepšení kvality vody a úsporám spotřeby vody, udržení biodiverzity prostřednictvím ochrany jednotlivých živočišných a rostlinných druhů), proto je nutné, aby s ohledem na tyto vnější podmínky byla zachována motivační opatření.

4.13

Pro zajištění podpory a povzbuzení zakládání a oživení malých podniků a mikropodniků ve venkovském prostředí a v souladu s body odůvodnění rozhodnutí Rady a Parlamentu o víceletém programu ze dne 12. července 2004 žádá Výbor Komisi a Evropský investiční fond o provedení nových opatření zaměřených na podporu a rozvoj využití finančních nástrojů, především záruky malého a středního podnikání, ze strany podniků ve venkovském prostředí. Kromě toho žádá EIF a Komisi o prostudování možnosti komplementarity nebo doplnění mezi fondy EZFRV, ESF a ERDF a nástroji EIF s cílem zvýšit a zjednodušit podporu investic do zakládání a oživování podniků ve venkovském prostředí.

4.14

Komise ve svém návrhu zdůrazňuje, že opatření osy „Územní plánování“ musejí motivovat především zemědělce a lesníky, aby své pozemky spravovali s využitím metod vyhovujících nutné ochraně krajiny. Výbor podotýká, že Komise nenavrhuje přehodnocení maximálních výší podpor pro agro-environmentální opatření oproti návrhu z roku 1999.

4.15

Výbor očekává v nařízení ustanovení skutečnosti, že mohou být na základě programu EZFRV podporována, obzvláště v „On-Farming“, i opatření členských států k udržení a využití genetických zdrojů.

5.1

Legislativní návrh Komise týkající se podpory rozvoje venkova významnou měrou souzní se závěry konference v Salcburku. Výbor tomuto tématu věnuje velkou pozornost a děkuje Komisi za vysokou úroveň spolupráce se členy Výboru. Výbor na prvním místě připomíná, že fond EZFRV nemůže sám o sobě řešit veškerou problematiku rozvoje venkova. Měly by proto být prozkoumány možnosti začlenit do řešení problému také fondy FEDER (Evropský fond pro regionální rozvoj) a FSE (Evropský sociální fond, ESF).

5.2

Rozvoj venkovských oblastí samozřejmě podléhá principu územní soudržnosti. Výbor nicméně připomíná, že chceme-li zajistit trvalý hospodářský a sociální charakter těchto území, bude nutné vzít v potaz přínos Společné zemědělské politiky a jejích dvou pilířů pro vytváření pracovních míst na celém území Evropské unie, především díky rozvoji konkurenceschopných zemědělských i nezemědělských činností založených na inovaci. Proto Výbor žádá Komisi a Radu, aby do průběžného hodnocení Lisabonské strategie byly integrovány nové směry Společné zemědělské politiky.

5.3

Ústředním bodem zde zůstává otázka rozpočtu. Výbor považuje rozpočtové návrhy Komise za skromné a stabilní (1,24 % HND). To vede Výbor ke kritickému pohledu na celkovou integraci iniciativy Natura 2000 do fondu EZFRV, neboť ta by pak představovala téměř polovinu rozpočtu fondu EZFRV. Za daného vývoje národních programů spolufinancování je paradoxní ztrojnásobení částky vyčleněné na Leader. Výbor také připomíná, že finanční návrh Komise představuje minimální základ pro diskusi, bez nějž by budoucí politika rozvoje venkova nemohla konkrétně sledovat strategii trvalého rozvoje ani Lisabonskou strategii konkurenceschopné Evropy s plnou zaměstnaností.

5.4

Výbor se tím spíše obává reakcí na diskuse o rozpočtu při provádění budoucí politiky rozvoje venkova. Komise totiž ve svém termínovém kalendáři předpokládá přijetí programů rozvoje venkova před koncem roku 2006, pro členské státy však bude obtížné dosáhnout rychlé interinstitucionální dohody o finančních perspektivách. Výbor proto vyjadřuje přání, aby Komise co nejdříve předložila hlavní body budoucího strategického plánu Společenství, třebaže příslušná nařízení budou přijata teprve později.

5.5

Výbor také Komisi, Evropskému parlamentu a Radě předkládá další návrhy na úpravu dle politických směrů přijatých na konferenci v Salcburku, jako jsou zachování vazby mezi 1. a 2. pilířem SZP, princip subsidiarity plánování opatření a další zjednodušení pro konečné příjemce. Proto Výbor vyzývá Komisi, aby věnovala zvláštní pozornost tomuto tématu, zejména během schvalovací fáze programů rozvoje venkova, a dotázala se členských států, jak přispěly k úsilí o zjednodušení postupů pro konečné příjemce.

5.6

Výbor vyjadřuje přání, aby v budoucnu a během prováděcí fáze této politiky byl úzkým spolupracovníkem v rozhodovacím procesu, a mohl tak vyjádřit své stanovisko k strategickému plánu Společenství a dohlížet na náležité konzultace se zástupci organizované občanské společnosti při přípravě programů rozvoje venkova.

22.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 234/41

1.1

vítá Sdělení Komise o sociální dimenzi globalizace – přispění politiky EU k rozšíření přínosů na všechny (COM (2004) 383 final), které rozvádí osobitou úlohu, jíž může Evropská unie přispět k tomu, aby se globalizace stala procesem spravedlivým ke všem lidem;

1.2

věří, že Evropská unie může díky své vlastní historii a zkušenostem z rozsáhlé a úspěšné regionální integrace významným způsobem přispět k formování sociální dimenze globalizace, i když netvrdí, že EU představuje model, který lze využít po celém světě do všech detailů;

1.3

bere na vědomí výsledky zvláštního slyšení, které se uskutečnilo dne 17. prosince 2004. Tohoto slyšení se zúčastnili experti z MOP, Světové banky a MMF, aby prezentovali své představy o budoucí úloze svých organizací, pokud jde o sociální dimenzi globalizace. (1) EHSV zveřejní zprávu z tohoto zvláštního zasedání i příspěvky jednotlivých řečníků;

1.4

podtrhuje význam hodnotového přístupu ke globalizaci, pokud jde o ty koncepce, které tvoří podstatu sociální tržní ekonomiky. Jde o takové pojmy, jako jsou osobní odpovědnost, respektování právního řádu, respektování jednotlivce a majetku, průhlednost, poctivost, lidská důstojnost, rovnost a svoboda, základní práva odborů a pracujících, zdravé pracovní vztahy, obecný přístup ke vzdělání a odborné přípravě bez rozdílu pohlaví a vysoká úroveň sociální ochrany. O tyto pojmy se opírají klíčové prvky přístupu EU ke globalizaci:

1.5

souhlasí s Evropskou komisí, že globální tržní ekonomika přinesla řadu významných výhod a má velký přínos, pokud jde o hospodářský, politický a sociální rozvoj, a že vytváří nové a lepší pracovní příležitosti; uznává též závěry Světové komise pro sociální dimenzi globalizace (WCSDG), že doposud převládala taková opatření o otevření trhu a finanční a ekonomické aspekty, které nehleděly na své sociální důsledky, a že tyto předpisy a politiky jsou výsledkem systému globální správy, který není dostatečně vnímavý k zájmům a potřebám slabších aktérů;

1.6

odkazuje se na nedávnou studii Světové banky, (2) která ukazuje, že otevření trhů a ekonomická integrace přispěly ke značnému ekonomickému pokroku v rozvojových zemích, kterým se tak podařilo vstoupit na celosvětové výrobní trhy a trhy služeb. Spolu s další studií Světové banky z února 2003, která se zabývá snižováním mzdových nerovností a mzdové diskriminace a též vlivem míry sdružování dělníků do odborů na výkon hospodářství a zdravými pracovními vztahy, (3) tato studie podtrhuje význam rovnováhy mezi ekonomickými a sociálními hodnotami jako koncepce, již WCSDG prosazuje ve vztahu k problematice chudoby v globalizujícím se světě;

1.7

konstatuje, že i když globalizace přinesla mnohá pozitiva, ve světě stále zůstává jedním z nejvážnějších problémů chudoba, kterou lze dát do přímé souvislosti s nárůstem neformální ekonomiky jako příčinu i důsledek;

1.8

konstatuje, že problémy týkající se chudoby přetrvávají zejména v zemích, které jsou z globalizace vyloučeny: dvě miliardy lidí na světě žijících pod hranicí chudoby žije zejména v zemích, které nejsou přímo zapojeny do globalizace a riskují, že zůstanou vytěsněny ze světové ekonomiky;

1.9

potvrzuje, že i rozvojové země, které lze zařadit mezi nově vznikající tržní ekonomiky s vysokou mírou růstu, mají problémy a že se chudobu podaří potlačit pouze tehdy, podaří-li se snížit nerovnosti a zavést konkurenceschopnou formální ekonomiku a účinné sociální politiky;

1.10

souhlasí s jedním z klíčových závěrů zprávy WCSDG, že výchozím místem pro změnu jsou jednotlivé země: sociální rozvoj musí vyjít zespodu a všechny instituce – národní i místní – mají nesmírně důležitou roli v usnadňování integrace a zajištění, aby více lidí mohlo profitovat z výhod globalizace a zároveň být chráněno před jejími negativními důsledky. Pro spravedlivé rozdělení zisku z globalizace je rozhodující, aby se ve všech zemích a regionech rozvinul sociální a občanský dialog opřený o silné, reprezentativní, nezávislé a odpovědné aktéry;

1.11

kvalitní místní, národní, regionální, a globální správa na bázi Všeobecné deklarace lidských práv a Deklarací MOP o základních pracovních principech jsou důležitým základem liberalizace obchodu a podpory celosvětového růstu a rozvoje. EHSV podporuje EU v podpoře mezinárodní diskuse o vytvoření základů pro celosvětové ekologické standardy.

2.1

EHSV se domnívá, že EU může sehrát klíčovou úlohu v podpoře a propagaci sociální dimenze globalizace. Může aktivně a trvale provádět politiku, která může přesvědčit vlády o nutnosti spravedlivého právního a soudního rámce, respektování vlastnických práv, efektivního řešení sporů a prosazování smluvních práv, přístupu ke vzdělání a odborné přípravě, regulovaných finančních institucí a přístupu k nim, spravedlivého daňového systému a uznání klíčového významu rozvoje lidských zdrojů. Sledování těchto cílů by však nemělo vést k rozmachu obchodu bez vlivu (nebo dokonce s negativním dopadem) na udržitelný rozvoj, k liberalizaci finančních trhů bez vyvážené fiskální a sociální regulace, k nespravedlivým podmínkám řízení strukturálních změn a restrukturalizací v zaměstnanosti, školství a zdravotnictví a k prohloubení nerovností ve všech zemích, včetně průmyslově vyspělých. Chce-li EU sehrát tuto úlohu efektivně, budou se muset Komise i členské státy pečlivě zamyslet nad logickou návazností a koncepčností svých vlastních politik v příslušných oblastech.

2.2

Evropská komise vypracovala řadu nástrojů, které jsou podle názoru EHSV vhodné pro dosažení pokroku v sociální dimenzi globalizace. Mezi tyto nástroje patří bilaterální a regionální dohody, rozvoj a vnější spolupráce, obchodní politika, přístup rozvojových zemí na trh, podpora soukromých iniciativ zaměřených na sociální rozvoj a podpora správy na celosvětové úrovni. Výbor odkazuje na svá poslední stanoviska ke všem těmto nástrojům (viz příloha 2). I když výbor sdílí názor Komise na potenciální možnosti těchto nástrojů, rád by zdůraznil, že dává přednost multilaterálním dohodám. EHSV zdůrazňuje, že by EU měla i nadále přicházet s podněty zaměřenými na další podporu obchodní spolupráce mezi rozvojovými zeměmi navzájem.

2.3

Bilaterální a regionální dohody mohou napomoci rozvoji v oblasti kvalitní správy, právního řádu, lidských práv a demokratizace. EHSV podporuje uzavírání bilaterálních/regionálních dohod mezi EU a jejími obchodními partnery, respektují-li tyto dohody politická, ekonomická, sociální a ekologická hlediska a jsou-li vystavěny na systému multilaterálního obchodování nebo jej doplňují. Měly by být upřednostňovány proveditelné dohody, které slibují velký objem obchodu a významné přínosy, pokud jde o přístup k trhu (zboží, služby a investice). Všechny takové dohody by měly plně vyhovovat ustanovením WTO. EHSV zdůrazňuje důležitost zkoumání a sledování těchto dohod a jejich dopadu na sociální dimenzi a vítá myšlenku přizvat organizace, jako je MOP, k účasti na tomto procesu.

2.3.1

V této souvislosti výbor se zájmem sleduje snahu Komise zavést do bilaterálních dohod nové společné mechanismy týkající se projednávání a monitorování hledisek důležitých pro sociální dimenzi globalizace, ke kterým by mohly být přizvány i další mezinárodní organizace („společné bilaterální observatoře“). Nástroje jako tyto mohou demonstrovat v praxi odpovědnou úlohu svobodných a nezávislých sociálních partnerů a též dalších vhodných organizací občanské společnosti, jako jsou organizace zemědělců, spotřebitelské organizace, ekologická sdružení apod., a EHSV, který je zastupuje, v nich po zkušenostech s organizací nadnárodních partnerství zástupců občanské společnosti včetně těch, již pocházejí z rozvojových zemí, a zejména pak s Mercosurem, ACP a Euromed, spatřuje svou úlohu i pro sebe. (4)

2.4

EHSV se domnívá, že zvláštní důraz by měl být položen na „Evropskou politiku sousedství“ – domnívá se, že tento přístup ke zlepšení vztahů se zeměmi sousedícími s EU na východě a na jihu může významně přispět k sociálnímu rozvoji v těchto zemích, budou-li do této spolupráce zahrnuty regionální rozvoj, zaměstnanost a sociální politika. Zkušenosti ze spolupráce s kandidátskými členskými státy v období před rozšířením EU ukázaly v přistupujících zemích určité příznivé výsledky.

2.5

Podpora lidských práv (včetně práv zaměstnavatelů a též zaměstnanců a odborů, jak byla stanovena v úmluvách MOP 87 a 98) a demokratizace ve třetích zemích jsou klíčovými předpoklady rozvoje a demokracie. Existuje silná vazba mezi dobrou správou, včetně boje proti korupci, právním řádem, ochranou lidských práv a základních svobod a kvalitou soudnictví. V této souvislosti EHSV připomíná, že úmluvy o lidských právech jsou dohodami mezi státy. Závazky, které tyto úmluvy vytvářejí, leží v první řadě na bedrech států. Evropská komise by měla vést členské státy k tomu, aby tyto závazky plně respektovaly, a zapojit se do mezinárodního dialogu, aby prohloubila povědomí států o jejich povinnostech a připomněla jim jejich odpovědnost za sociální rozvoj. Jakmile jsou mezinárodní standardy transponovány do právních nebo jiných platných národních předpisů, stávají se závaznými pro soukromé právní subjekty, tj. pro občany a firmy.

2.6

Tyto priority by měly platit i pro vnější spolupráci a rozvojovou pomoc: to, že změna začíná na úrovni jednotlivých států, je jedním z hlavních poselství WCSDG. EHSV se domnívá, že je důležité soustředit se v rámci ucelené rozvojové politiky na samostatná témata.

2.6.1

Mezi tato témata by mohla patřit slušná práce, (5) která by měla zahrnovat vypracování integrované politiky zaměstnanosti umožňující vytvořit produktivní, udržitelnou zaměstnanost, sladit kvalifikace lidí s aktuální a nově vznikající poptávkou po kvalifikacích, zlepšit pracovní podmínky a zvýšit životní úroveň. Takovéto politiky by měly vést k produktivnějším a lepším pracovním příležitostem v ekonomice, měly by zaměstnat nezaměstnané, zaměřit veřejné a soukromé investice a též mezinárodní pomoc do nejproduktivnějších oblastí.

2.6.2

Další prioritní sférou by mělo být vzdělávání: sladit odborné přípravy s potřebami trhu práce a vybavit lidi nezbytnými základními vědomostmi a dovednostmi. Rozhodující úlohu v utváření politik v prostředí, které zahrnuje sociální partnery a vlády, a v porozumění pravděpodobným kvalifikacím, které budou v ekonomice potřeba v krátkém, středně dlouhém i dlouhém horizontu, hrají podniky.

2.6.3

V neposlední řadě by prioritou při spolupráci s rozvojovými zeměmi a pomoci těmto zemím měla být ochrana sociální ekonomiky, tj. organizací, které v sobě spojují tržní přístup se sociálními hledisky a které produkují nejen ekonomický, ale i sociální prospěch, jako jsou například družstva.

2.7

Je zapotřebí vypracovat migrační politiky schopné reagovat na měnící se modely a aktuální realitu na trhu práce, a to v multilaterálním rámci respektujícím příslušná práva, s přihlédnutím k Mezinárodní úmluvě OSN o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin a vazbám mezi hospodářskou, sociální a obchodní politikou, politikou zaměstnanosti, zdravotnickou, kulturní, bezpečnostní a zahraniční politikou a rozvojovými hledisky. EHSV sdílí stanovisko generálního tajemníka Organizace spojených národů, který prohlásil na setkání v Evropském parlamentu v lednu 2004: „pouze dvoustranná, regionální a celosvětová spolupráce umožní vytvořit mezi zeměmi přijímání a zeměmi původu partnerství, které bude mít užitek pro obě strany, nalézt prostředky jak dosáhnout toho, aby se migrace stala hnací silou rozvoje, bojovat proti převaděčům přes hranice a překupníkům a osvojit společné normy, pokud jde o zacházení s imigranty a kontrolu migrace“.

2.8

Mezinárodní obchod je stále důležitější pro všechny ekonomiky a může být klíčem ke zmírnění chudoby. Zkušenosti z některých rozvojových zemí, které se staly konkurenceschopnými ve výrobě, ukazují, že pro vybudování nových exportních možností je zapotřebí aktivní proexportní strategie usilující o vybudování komparativních výhod na základě kvality, nikoli na základě nízké ceny práce. Pro úspěch je však nutná souběžná strategická integrace do světové ekonomiky, orientovaná na podporu národních priorit, včetně místních rozvojových iniciativ, které jsou obzvláště důležité, a měly by proto být prosazovány. Tento proces musí mít sociální dimenzi. V této souvislosti by měla být věnována zvláštní pozornost případům zneužívání pracovníků (zejména žen) ve většině exportních výrobních zón (EPZ). EHSV se domnívá, že by příslušné mezinárodní organizace měly společně usilovat o skoncování s porušováním práv pracovníků v těchto EPZ. Tyto snahy by měla aktivně podpořit Evropská komise i členské státy EU.

2.9

Obchodní, investiční a rozvojová politika EU by měly plně podporovat globální politické cíle EU a měly by být do nich včleněny. EHSV souhlasí s cíli všeobecného systému preferencí EU (GSP), ale táže se, zda pobídková opatření v něm obsažená (ochrana životního prostředí, sociální oblast, boj proti drogám) nezavalují dovozce přílišnou byrokracií a nejsou proto těmi chudšími zeměmi a malými společnostmi, které by z nich měly těžit především a které by měly být především jejich příjemci, nedostatečně využívána. EHSV vybízí Evropskou komisi, aby se zaměřila na prosazování ratifikace hlavních pracovních standardů MOP a jejich uplatňování v právních normách i praxi v cílových zemích a aby zahrnula do přezkumu v roce 2005 opatření, jak maximalizovat přínosy pro příjemce. Do přezkumu by měli být plně zapojeni sociální partneři a jiné příslušné organizace občanské společnosti.

2.10

Pokud jde o směrnice OECD pro nadnárodní společnosti, EHSV doporučuje, aby Evropská komise zahájila osvětovou kampaň, která s tímto důležitým a užitečným aktem lépe obeznámí společnosti a jejich evropské podnikové rady. Nezávazný charakter směrnic OECD by měl být zachován, avšak státy, které je ratifikovaly, by se měly snažit tyto směrnice a jejich dodržování nadnárodními podniky prosazovat. Mělo by se zabránit tomu, aby vazby na obchodní dohody se třetími státy byly vykládány jako určitá nová forma protekcionismu. Komise by měla napomoci OECD v jejích snahách prosadit dodržování směrnic nečlenskými zeměmi OECD. Stejné úvahy platí i o Tripartitní deklaraci MOP o principech jednání nadnárodních společností a sociální politice.

2.11

Pokud jde o podporu soukromých a dobrovolných iniciativ zaměřených na sociální rozvoj, EHSV se domnívá, že podnikání může napomoci k dosažení sociálního pokroku. Koncepce společenské odpovědnosti podniků (Corporate Social Responsibility, CSR) je koncepce, pomocí níž národní a nadnárodní společnosti začleňují koncepci udržitelnosti do svých podnikatelských činností. EHSV v této souvislosti odkazuje na své stanovisko k Zelené knize o podpoře Evropského rámce pro společenskou odpovědnost podniků (CES 355/2002). V koncepci společenské odpovědnosti subjektů nejde jen o vytvoření a zabezpečení zaměstnanosti; jde v ní o vytváření lepších pracovních míst s odpovídající zárukou bezpečnosti a zdraví při práci, o zohlednění potřeb postižených lidí a o prosazování kultury celoživotního učení. Společensky odpovědným chováním se rozumí to, že společnosti důsledně dodržují platná společenská pravidla a snaží se pěstovat dobré vztahy se svými partnery.

2.12

Dalším klíčovým poselstvím zprávy WCSDG je zlepšení správy na národní a celosvětové úrovni. Pokud jde o celosvětovou úroveň, EHSV souhlasí, že je hlavně důležité posílit multilaterální systém mezinárodních organizací. Klíčem ke správě na celosvětové úrovni je rozsáhlejší a více politicky orientovaná koordinace mezi organizacemi. Koordinace musí být efektivnější, lépe zabezpečená zdroji, aktivnější a vnímavější, musí předcházet duplicitám a špatnému vedení. Členské státy EU by měly v rozhodovacích orgánech mezinárodních organizací naléhavě trvat na řešení této záležitosti. Je třeba říci, že pokud jde o koordinaci a koncepční soulad, hrají členské státy téměř stejně důležitou úlohu jako Komise. EHSV by byl uvítal ve sdělení Komise více doporučení v tomto směru. Souhře Komise a členských států by se mělo dostat přiměřené pozornosti při přípravě politik v příslušných mezinárodních fórech. Je rozhodující, aby EU vložila do mezinárodní správy celou svou váhu. Členské státy musí posílit spolupráci, zlepšit přípravu svých návrhů a činností v mezinárodních institucích a musí koordinovat své postoje.

3.1

EHSV se domnívá, že to, jak může EU pozvednout sociální dimenzi globalizace, má svůj interní a externí rozměr.

3.2

Interní rozměr tkví ve schopnosti EU zvládat strukturální reformy: EHSV je přesvědčen, že klíčem k úspěšnému politickému přispění EU k sociální dimenzi globalizace je úspěch Lisabonské strategie. Pouze tehdy, až členské státy úspěšně zavedou potřebné strukturální reformy prostřednictvím společného posílení hospodářského rozvoje, zaměstnanosti a sociální politiky a též dosáhnou ekonomické a sociální soudržnosti, může Evropská unie sloužit jako měřítko pro globální úroveň. EU musí pokračovat v úsilí překonat protekcionistické tendence v dnešní obchodní politice EU zejména, avšak nikoli pouze v oblasti zemědělství – především v zpracovatelském sektoru – a měla by obecně řečeno připravit cestu pro obchodní politiku bez vývozních dotací. Kromě toho musí Evropská unie a její členské státy zaujmout aktivní přístup k rozhodujícím reformám ve světle výzev, kterými jsou stárnutí populace a přetrvávající vysoká míra nezaměstnanosti. Pro podnícení udržitelného růstu míry zaměstnanosti jsou zapotřebí reformy systémů sociální ochrany a sociálního pojištění, které zvýší motivaci k práci a sníží nemzdové náklady práce. Flexibilní pracovní podmínky jsou pro zaměstnance stejně tak důležité jako dostatečná ochrana a investice do lidského kapitálu.Je též třeba vypracovat nové aktivní politiky v oblasti ekonomické imigrace, jak bylo zdůrazněno na summitu Evropské rady v Soluni. V této souvislosti byla předložena Komisi a EHSV řada návrhů. Všechny tyto reformy musejí být vypracovány velmi pečlivě a ve spolupráci se zaměstnavateli a odbory.

3.3

EHSV se odkazuje na poslední zprávu Světového hospodářského fóra o globální konkurenceschopnosti (Global Competitiveness Report 2003–2004), která konstatuje pozoruhodné výsledky skandinávských zemí. Tyto země mají na jedné straně silnou tradici sociálně tržní ekonomiky, ale zároveň se jim podařilo zavést strukturální reformy, které jsou životně důležité pro udržení základních principů této ekonomiky. To dokazuje, že evropský sociální model může poskytnout základ pro úspěšné strukturální reformy.

3.4

Externí rozměr tkví v tom, že by EU měla jít příkladem a zdůraznit význam multilaterality a globální správy. Hlavní věcí je posílit soustavu mezinárodních organizací v rámci systému OSN a vyvinout tlak na větší sladění politik těchto organizací, brettonwoodských institucí a WTO. EU by se měla snažit zejména upevnit současné standardy pro sociální rozvoj, jako jsou stěžejní pracovní standardy MOP, vytvořit ze slušné práce celosvětový cíl, podpořit úmluvy OSN o lidských právech a pracovat na zavádění těchto standardů do práva i praxe v členských zemích OSN. Měla by zajistit lepší začlenění sociální dimenze a slušné práce do svých programů pro vnější spolupráci. Členské státy EU by měly zvýšit svou rozvojovou pomoc.

3.5

V této souvislosti EU sehraje úlohu při podpoře různých forem formálního zastupování a konzultace organizací zaměstnavatelů, odborů a jiných příslušných organizací občanské společnosti v mezinárodních finančních a obchodních organizacích, jako jsou MMF, Světová banka a WTO. OECD může dát těmto institucím příklad, který dokazuje svou prospěšnost již po mnoho let.

3.6

Komise a členské státy by měly v úzké spolupráci důkladně zvážit návrh WCSDG na zřízení Rady pro hospodářskou a sociální bezpečnost (Economic and Social Security Council). Jde o jeden z nejvýznamnějších návrhů, kterými se WCSDG snaží zajistit řádné vedení na celosvětové úrovni, protože shledává, že pro dosažení dohodnutých cílů je zapotřebí koncepčním způsobem vyvážit hospodářské a sociální politiky. Měly by též věnovat náležitou pozornost případným vážným snahám o reformu a posílení postavení Hospodářské a sociální rady OSN (ECOSOC) a její dosud nenaplněné úloze v celosvětové koordinaci politik v ekonomické a sociální oblasti. Pokud by skutečně mělo být posíleno postavení ECOSOC, EHSV prozkoumá způsoby a prostředky, jak s pomocí ECOSOC dosáhnout lepšího vyslyšení hlasů evropské organizované občanské společnosti v systému OSN.

3.7

Evropská komise a Rada ministrů by měly přijmout za svou myšlenku WCSDG, že slušná práce je hlavním nástrojem k vymýcení chudoby. Měly by prosazovat slušnou práci jako celosvětový cíl, k němuž by měla přihlédnout OSN při svém přezkumu Miléniové deklarace a miléniových rozvojových cílů.

3.8

Jedním z nejvýraznějších poselství WCSDG je naléhavá výzva vládám států, aby koordinovaly a vytvářely koncepčně jednotné politiky v mezinárodních finančních institucích, WTO a MOP a mezi těmito institucemi. Nezbytným předpokladem pro takovouto spolupráci a koncepční jednotnost je totožný postup na národní úrovni. Měly by skoncovat se současnou praxí, kdy zástupci v MMF dostávají pokyny převážně od ministerstev financí, ve WTO od ministerstev obchodu nebo hospodářství a v MOP od ministerstev práce a sociálních věcí. EHSV důrazně doporučuje, aby Komise a Rada ministrů zvážily myšlenku, že by si vlády členských států, které mají hospodářskou a sociální radu, vyžádaly její stanovisko k tomu, jakými způsoby a prostředky realizovat tuto spolupráci a koncepční jednotnost na národní úrovni. Vlády členských států, které nemají hospodářskou a sociální radu, by si mohly vyžádat stanoviska nejreprezentativnějších organizací zaměstnavatelů a odborů ve svých zemích nebo by mohly využít existující konzultační aparát, v jehož rámci byla občanská společnost zapojena do přípravy sociálního summitu OSN a do přípravy pětiletého přezkumu plnění jeho závěrů.

3.9

Komise by mohla v úzké spolupráci s členskými státy zajít ještě o krok dále v prosazování účinnějšího dialogu mezi MOP a WTO (a ostatně také mezi MOP a MMF a mezi MOP a Světovou bankou), než navrhuje v oddílu 5.5 svého Sdělení. WTO (která se zatím stavěla důrazně proti myšlence zohlednění sociální dimenze politik spadajících do její působnosti), MMF a Světová banka by mohly na základě pověření svých členských států zřídit spolu s MOP koordinační orgány, jejichž prostřednictvím by mohlo být zabezpečeno začlenění sociální dimenze do jejich práce a též sledování vývoje. Kupříkladu se skončením Dohody WTO o textilu a oděvech (ATC) ke konci roku 2004 čelí řada zemí vyvážejících textil naléhavým problémům s přizpůsobením a velkým ztrátám pracovních příležitostí. Tento problém skýtá vzhledem ke svému rozsahu zřejmý prostor pro iniciativu zaměřenou na koncepční sladění politik (Policy Coherence Initiative), která by měla umožnit všem zúčastněným stranám – WTO, Světové bance, MMF, MOP a dalším příslušným agenturám OSN – předvídat sociální a ekonomické důsledky a doporučovat opatření pro příslušné státy, to vše s mezinárodní pomocí.

3.10

EU by měla i nadále prosazovat zařazení stěžejních pracovních standardů do pravidelných přezkumů obchodní politiky členských států WTO, na základě jejího vlastního příkladu z října 2004. EHSV se domnívá, že by bylo vhodné získat na základě pověření Komise zastoupení při tomto budoucím přezkumu obchodní politiky. Komise by též měla vybídnout své hlavní obchodní partnery, aby se do tohoto typu přezkumů obchodní politiky zapojili.

3.11

Myšlenka WCSDG vytvořit fórum OSN pro politiku globalizace, které by svedlo dohromady agentury multilaterálního systému a jiné organizace, skupinami a jednotlivci majícími zájem na sociální dimenzi globalizace, je sice zajímavá, ale EHSV se domnívá, že za současných podmínek by mohl být příliš ambiciózní. Čas na vážné zamyšlení nad tímto návrhem uzraje teprve tehdy, až vlády skutečně začnou koordinovat své politiky a zvýší koncepční jednotnost svých politik v mezinárodních finančních institucích, WTO a MOP a až na základě toho spolu začnou tyto mezinárodní instituce lépe spolupracovat.

—

Pan Gerry Rodgers, Ředitel pro integraci, MOP

—

Pan Dominique Peccoud, Zvláštní poradce, Oddělení vnějších vztahů a partnerství, MOP

—

Paní Haleh Bridi, Zvláštní představitelka pro evropské instituce, Světová banka Brusel

—

Pan Pierre Dhonte, Zvláštní představitel pro EU, MMF

22.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 234/46

1.1

Od roku 1988 postupnými fázemi programu Mládež pro Evropu, programu Evropská dobrovolnická služba pro mladé a stávajícího programu YOUTH (který zahrnuje akce jeho předchůdců), podnikla Evropská unie řadu kroků k uskutečnění článku 149 odst. 2 Smlouvy, který stanoví, že „Akce Společenství se zaměřují na podporu výměn mládeže a výměny instruktorů sociálního vzdělávání“.

1.2

Různé specifické programy zaměřené na mládež, které byly přijaty, byly a jsou nadále velmi oceňovány a jejich akce se těšily vysokému stupni účasti cílových skupin populace. Tyto programy umožnily členským státům zaměřit své úsilí na iniciativy, které mladým občanům umožňují posílení vztahů a získání zkušeností a znalostí výměnami mezi různými účastnickými zeměmi. Tyto výměny nejsou spojeny s pracovními záležitostmi nebo záležitostmi výuky.

1.3

Důležitost, které se dostává občanství EU ve článcích 17 až 22 Smlouvy, podporuje úlohu, kterou tento program musí hrát v blízké budoucnosti. Tato úloha se soustředí na podporu aktivního občanství mladých lidí a posílení jejich sounáležitosti s Evropou.

1.4

První dvě období programu Mládež pro Evropu se zabývalo hlavně dvěma základními typy akcí: přímou podporou projektů mládeže, včetně výměn a mobility mladých lidí mezi zúčastněnými zeměmi, a studijními a pracovně-výukovými návštěvami pracovníků s mládeží.

Třetí fáze, která proběhla od r. 1995 do r. 1999, rozšířila opatření k výměně a mobilitě i na třetí země a pokračovala v akcích zaměřených na pracovníky s mládeží. Zahrnula rovněž akce na podporu aktivit zaměřených na mládež, prohloubení spolupráce členských států v oblasti politik mládeže a informačních kampaní zaměřených na mladé a povzbuzení výzkumu otázek týkajících se mládeže.

1.5

Program Evropská dobrovolnická služba pro mladé (který proběhl v letech 1998 až 2002) otevřel iniciativy pro mládež i specifickým dobrovolnickým a solidárním činnostem, které se staly součástí politiky spolupráce na poli mládeže. Účelem bylo podpořit účast mladých lidí a povzbudit podnikatelství, iniciativu a podpořit Evropskou myšlenku.

1.6

Konečně program YOUTH, který bude probíhat do roku 2006, zahrnuje předchozí programy na poli mládeže, oživuje je a modernizuje ve světle nových výzev. Kromě pokračujících iniciativ spolupráce a mobility zahrnuje další konkrétní akce podporující inovační a tvůrčí projekty sestavené mladými lidmi.

1.7

V nedávné době Rada ministrů a Evropská rada při několika příležitostech jasně zdůraznily potřebu zajištění kontinuity stávajícího programu. Aktivně vystoupil Evropský parlament, vyzývající Komisi k návrhu programu, který by nahradil stávající a sloužil rostoucím nárokům na poli politiky mládeže.

Obdobně Smlouva o ústavě pro Evropu staví na formulaci článku 149 a stanoví, že akce Společenství mají být zaměřené na povzbuzení účasti mladých lidí na demokratickém životě v Evropě.

1.8

Kromě důvodů uvedených výše (které samy o sobě zdůvodňují rozšíření opatření zaměřených na mladé lidi), ukazuje zatímní hodnocení stávajícího programu i veřejné konzultace vyvolané Komisí potřebu zachování specifického programu, který podpoří akce a prosazení evropské identity mladých lidí a aktivního občanství.

1.9

Společně vedla tato hlediska k představení programu Mládež v akci pro léta 2007-2013. K tomuto programu je podle článku 149 odst. 4 Smlouvy Výbor požádán o stanovisko.

2.1

Program má tuto úlohu:

2.2

Obecné cíle programu, kterým odpovídají jeho akce, jsou tyto:

2.3

Akce programu (které se zřetelně vztahují ke každému obecnému cíli uvedenému výše) a opatření, která obsahují, jsou tyto:

2.4

Program, naplánovaný na léta 2007-2013 s rozpočtem 915 milionů euro, je zaměřený na mladé lidi od 13 do 30 let.

3.1

Výbor soustavně podporoval předchozí programy zaměřené na mládež. Vítá proto stávající návrh rozhodnutí celkově a těší ho skutečnost, že komunitární akce v této oblasti bude pokračovat.

Od roku 1986 Výbor podporuje tento typ akce a předkládá názory a zjištění, zaměřená ke zlepšení náplně takových akcí. Výbor zaujal tato stanoviska:

3.2

Výbor je povzbuzen skutečností, že text návrhu zahrnuje doporučení vyjádřené v jeho stanovisku z vlastní iniciativy k Bílé knize: politika mládeže  (7) . Výbor, integrální součást evropské občanské společnosti, působí jako komunikační kanál mezi občanskou společností a evropskými institucemi, přináší své zkušenosti a znalosti, aby se podílel na všech akcích přinášejících prospěch občanům Evropské unie.

3.3

Fakt, že akce založené předchozími programy pro mládež mají nadále pokračovat, ukazuje, že nezávisle na cílích vytýčených těmito programy jsou tyto akce přínosné a hodné pokračování.

Výbor uznává potřebu návrhu a všechny jeho pozitivní body, shledává nicméně, že celkem vzato návrh představuje spíše prodloužení akcí stávajícího programu než iniciativu zahrnující inovativní opatření k podpoře hlavního cíle, tj. posílení aktivního občanství mladých lidí a jejich sounáležitosti s Evropou. Výbor zastává názor, že je třeba podpořit nová opatření v některých akcích programu, například podporovat projekty participativní demokracie (obsažené v akci 1) a specificky opatření pro organizování dialogu mezi osobnostmi rozhodovací sféry a mladými lidmi, zřizování parlamentů mládeže nebo projektů upevňujících vědomí aktivního občanství.

Přestože výše uvedený hlavní cíl zůstává v platnosti, je důležité, aby byl program konsistentní s koncepcí celoživotního učení včetně poznávání získaného zkušeností. Neformální vzdělání získané mladými lidmi v tomto programu bude doplňkem jiných forem vzdělávání a učení, podporovaného v jiných programech Evropské unie.

3.4

Výbor si přeje doplnit nové opatření k akci nazvané podpora pro spolupráci nad politikami:

Tématické semináře, konference, studijní cesty a návštěvy ověřující proveditelnost projektů připravené organizacemi mládeže, zaměřené na mladé lidi a různé oblasti evropského zájmu.

3.5

Rozpočet pro akce, které program obsahuje, činí 915 milionů euro v období sedmi let. Tato částka se blíží sumě jedné miliardy eur, které Výbor považuje za potřebné pro program YOUTH na období 2000-2006. Je skutečností, že rozpočet se zvyšuje ze zhruba 657 milionů euro určených na program YOUTH na 915 milionů euro na program Mládež v akci.

Tato pozitivní skutečnost si zaslouží dvě připomínky. Zaprvé, rozpočet programu YOUTH pokrývá období pěti let, zatímco program Mládež v akci období sedmi let. Zadruhé, populační skupina, na kterou se stávající program zaměřuje, se skládá z 50 milionů mladých lidí, zatímco budoucí program se zaměří na 75 milionů.

To znamená, že se nadále na mladého člověka přiděluje 12 euro, což nedosahuje částky 20 euro, navrhované Výborem v jeho stanovisku k programu YOUTH (8). Rozpočtové krytí je tedy nadále jasně nedostatečné.

3.6

Výbor si přeje zdůraznit jedno z doporučení uvedených v návrhu vycházejícím ze zatímního vyhodnocení programu YOUTH. Specificky je Výbor rozhodně v souhlase, že by se nový program zaměřený na všechny složky mládeže měl soustředit zejména na mladé lidi s nedostatečnými příležitostmi v nejširším slova smyslu. V tomto ohledu je rovněž důležité dohlížet na to, aby byly prostředky spravedlivě rozděleny mezi mladé ženy a mladé muže. Výbor znovu zdůrazňuje podporu, kterou těmto skupinám mladých vyjadřuje již od svých prvních stanovisek, zaujatých k oblasti mládeže. Rovněž si přeje mít přesné informace o skutečné účasti na tomto programu mládeže, která nemá dostatek příležitostí.

3.7

Rovněž v důsledku doporučení vyslovených na základě zatímního vyhodnocení programu YOUTH, je Výbor názoru, že profil nového programu Mládež v akci by měl být zvýšen tak, aby se účinné informování o programu a jeho akcích dostalo k co největšímu počtu mladých lidí a asociací. Výbor je toho názoru, že tyto informace by měly být pohotově dostupné ve všech vzdělávacích zařízeních, personálních agenturách, sportovních klubech a federacích a v jakýchkoliv jiných institucích nebo organizacích, kde se obvykle schází větší množství mladých lidí.

3.8

Prosazování koncepce evropského občanství a podněcování smyslu pro příslušnost k Evropské unii, stále nabývající na významu, jsou cíle, které všichni podporujeme. Akce Společenství se orientují na dosažení těchto cílů a jednu z oblastí jeho působnosti pokrývá zkoumaný návrh.

Ve svém sdělení nazvaném Uplatňování občanství: podpora evropské kultury a rozlišnosti cestou programů pro mládež, kulturu, audiovizuální a občanskou participaci  (9) Komise zdůraznila, že je třeba, aby se evropským občanům dostalo příležitosti pociťovat příslušnost k EU, konstatuje však, že ve skutečnosti mnozí občané pociťují unii jako vzdálenou a odtažitou politickou a hospodářskou entitu.

Výbor věří, že akce tohoto druhu jsou potřebné k povzbuzení smyslu pro občanství a příslušnost k Evropské unii. Je nicméně toho názoru, že instituce i členské státy musí zhodnotit vlastní zodpovědnost za to, že tyto cíle nejsou plně dosahovány, a za to, že v očích mnoha občanů je Evropská unie souhrnem vládních ekonomických zájmů, které je občas třeba dojednat.

3.9

Prosazování hodnot založených na toleranci, solidaritě, vzájemném pochopení a dialogu s jinými kulturami a mezi generacemi je cílem, který musí mít pevnou a bezvýhradnou podporu. Tyto hodnoty jsou v návrhu výslovně uvedeny a Výbor podporuje snahu o jejich naplnění.

Vzhledem k tomu, že program je specificky zaměřený na mladé lidi a určité věkové skupiny (dospívající), stejně jako na mladé dospělé, kterým nejsou poskytnuty dostatečné příležitosti, shledává Výbor, že by měl návrh pokládat zvláštní důraz na některé stejně významné hodnoty, které však stávající text neobsahuje. Tyto hodnoty jsou základem, mají-li mladí lidé sehrát integrální a aktivní úlohu ve společnosti, souvisejí se zodpovědností, uspokojením z dobře vykonané práce, souladem se společenskými normami atd. Ve vyspělé společnosti, kde jsou občané jasně informováni o svých právech, je rovněž důležité využívat každé příležitosti ke sdělování těchto hodnot občanům, zejména mladým lidem. Program Mládež v akci by mohl být nástrojem prosazování těchto hodnot.

3.10

Výrazná jazyková rozlišnost Evropské unie je dalším důkazem jejího kulturního bohatství. Výbor pravidelně zdůrazňuje důležitost jazykové výuky, aby se zvýšilo vědomí a porozumění mezi občany Evropské unie.

Výbor je názoru, že program Mládí v akci by měl také napomoci prosazování jazykové výuky, protože odkaz na ni je součástí všeobecných i specifických cílů.

Výbor navrhuje, aby byla jazyková rozlišnost zmíněna v článku 2, odst. 3 návrhu, společně s Evropskou kulturní a multikulturní rozlišností.

Cíl 1 c) článku 3 by tedy měl být formulován takto: „prosazování interkulturního a jazykového vzdělávání mezi mladými lidmi“.

3.11

Jedním z nejdůležitějších aspektů programu ve vztahu ke sdělování hodnot mladým lidem je iniciativa Evropské dobrovolnické služby. Založená zvláštním programem v roce 1998, stala se cenným nástrojem podporování solidarity mezi mladými lidmi a obohacení osobního rozvoje. Výbor tedy podporuje široké možnosti pole působnosti akce, které tato iniciativa pokrývá. Opět s potěšením zaznamenává citlivost Komise ke dřívějším doporučením Výboru v této záležitosti.

3.12

Výboru se zdá že plánovaný rozpočet na tuto akci je dostatečně vysoký, (částka přidělená akci ve finanční části návrhu) protože je poměrně malý počet mladých lidí, kteří na ní participují. Na druhé straně přicházejí informace z jednotlivých členských států o tom, že nelze uspokojit zájem mladých o účast na dobrovolných akcích. Možná je toto způsobeno podmínkami žádosti a efektivitou těchto akcí. Výbor je toho názoru, že akce 1, Mládež pro Evropu, má větší naději vytvoření participace a dosažení většího účinku na mladé lidi s omezenými příležitostmi. Z pohledu Výboru by tedy mělo být přezkoumáno, zda přidělování prostředků z rozpočtu na jednotlivé akce odpovídá potřebám a důležitosti. Při tom je třeba vzít v úvahu možnost zvýšení efektivity jednotlivých akcí.

3.13

„Politika mládeže by měla usilovat o zapojení mladých lidí na všech úrovních rozhodovacího procesu, aby jednak získali bezprostřední zkušenosti a rovněž aby byli motivování k činnému a odpovědnému občanství.“ Tato věta, která tvoří část doporučení stanoviska z vlastní iniciativy k Bílé knize: politika mládeže  (10) , definuje záměr, který by mohl sloužit jako referenční rámec tohoto programu. Pokud bude program sledovat tento základní směr, spojí dva hlavní principy vytčené v jeho záměrech: občanství a participaci.

3.14

Velký podíl externího zajišťování činností programu znamená, že bude potřebné další úsilí k zajištění konsistence a transparentnosti. Výbor oceňuje požadavek udržet řízení v dosahu prostých lidí, ale je názoru, že by se Komise měla účastnit rozhodovacího procesu, když se budou vybírat organizace, které budou z programu čerpat.

3.15

Zavádění programu, z velké části delegované na národní, regionální a místní úroveň, s rozsáhlou účastí organizací i jednotlivců, bude vyžadovat nejvyšší míru finanční kázně, transparentnosti a viditelnosti, aby bylo zajištěno řádné využití veřejných zdrojů.

3.16

V průběhu procesu výběru organizací a přidělování zdrojů navrhovaným projektům je nezbytná bdělost institucí Společenství i příslušných institucí účastnících se zemí, aby bylo zaručeno, že prostředky z programu Mládí v akci nebudou zneužity k financování asociace nebo organizace, která by tolerovala nebo zaštiťovala – ať již ze své podstaty nebo z nedbalosti – jakékoliv netolerantní, násilnické, rasistické nebo xenofobní postoje. Je proto třeba, aby organizace zodpovědné za výběr a schvalování projektů na úrovni Společenství i v rámci členských států takové případy identifikovaly a vyloučily je z jakéhokoliv výběrového řízení.

Při výběru organizací s možností získat prostředky Společenství musí být rovněž zajištěno, že takové organizace budou skutečně reprezentativní a budou sdružovat určitý počet členů.

3.17

Výbor se ztotožňuje s formulací v textu návrhu, že jeho evropská přidaná hodnota je přímo provázána s povahou akcí, tedy s posilováním spolupráce států, umožňující mladým lidem pohyb mezi různými zeměmi. Toho státy nemohou dosáhnout vlastními silami. Proto je vrcholně důležité, aby účastnící se země braly v úvahu ustanovení článku 6, odst. 5 návrhu a podnikly všechny možné kroky k vyloučení jakýchkoliv přetrvávajících překážek mobilitě.

Výbor vyslovil opakovaně k tomuto hledisku připomínky ve stanoviscích k jiným fázím tohoto programu a problémům, které se mobility týkají (11).

V těchto stanoviscích Výbor naléhavě zdůraznil potřebu urychlení iniciativ, které by umožnily občanům, zejména mladým lidem, účastnit se tohoto programu, aniž by jim bránily byrokratické překážky, omezující jeho dostupnost. Tyto překážky by měly členské státy odstranit.

3.18

Rozšíření věkového rozpětí účastníků snížením dolní meze na 13 a zvýšením horní meze na 30 je pozoruhodným zlepšením, které odpovídá předchozím doporučením Výboru. Program se tím otevírá širší části populace a může se na něm tedy podílet 75 milionů účastníků. Výbor je toho názoru, že by bylo vhodné uskutečnit studii, která by poskytla jasnější obraz o této věkové skupině (byla by to studie historicky bezprecedentní z hlediska diversity i jednotnosti) a podpořit tak program pro mládež Evropské unie, zejména pokud by měla v úmyslu řídit se doporučeními skupiny na vysoké úrovni o budoucnosti sociální politiky, která usiluje o změnu generačního paktu.

Výbor nicméně opakuje své doporučení snížit minimální věk účastníků výměn na 11 let. Přestože tato věková skupina může být chápána jako preadolescentní, je zřejmé, že učení a předávání hodnot, ke kterému dochází v raném věku, umožňuje dosáhnout specifických způsobů osvojení. Účast by měla vždy mít formu řádně organizovaného plánu, nikdy by neměla probíhat na individuálním základě.

3.19

Článek 15 návrhu směrnice vyžaduje povinné vyhodnocení programu v jeho průběhu a po jeho ukončení. Pokud se týká vyhodnocení během průběhu, je Výbor názoru, že jedním z důležitých hledisek, které je třeba vyhodnotit, je dopad programu v různých účastnických zemích. Vyhodnocením jeho dopadu získáme možnost se soustředit na zvyšování povědomosti o programu v zemích, kde je nízká účast na iniciativách Mládí v akci. Tak bychom se mohli pokusit o vážené rozdělování prostředků, aby se nesoustředily ve strukturálně silných oblastech s rozsáhlými zkušenostmi s tímto typem akcí. Napomohlo by to předání těchto zkušeností do oblastí s nižšími úrovněmi participace na akcích programu.

3.20

Jak již bylo ve stanovisku uvedeno, program Mládež v akci staví na základech položených akcemi předchozích programů pro oblast mládeže. Sociální partneři se tedy musí účastnit na prvotních přípravách a následné hodnotící práci a organizace mládeže musí být zapojeny do implementace některých akcí programu, zejména těch, které zahrnují neplacenou práci. To napomůže vyloučit případná narušení pracovního trhu a zabrání to situacím, kdy by se dobrovolnická práce používala jako náhrada za placenou práci, zejména práci kvalifikovanou.

3.21

Dále Výbor zdůrazňuje potřebu užší spolupráce mezi sociálními partnery a mládeží, případně organizacemi orientovanými na mládež, pokud se týká opatření podporujících mládežnické iniciativy v rámci programu Mládež pro Evropu. Zkušenosti našich organizací mohou posloužit jako silný stimul pro iniciativu, podnikavost a tvořivost mladých Evropanů.

3.22

Výbor vítá zařazení opatření k podpoře asociací mládeže mezi prostředky povzbuzení mladých lidí k účasti v občanské společnosti. Je tudíž toho názoru, že zvláštní důraz by měl být položen na podporování takových asociací v místech a mezi skupinami mladých lidí, které stávající organizace nedostatečně pokrývají.

Ve vztahu k finančním opatřením v příloze doprovázející návrh vyjadřuje Výbor nespokojenost se snížením části rozpočtu vyhrazené organizacím aktivním na poli mládeže v Evropském měřítku. Výbor je názoru, že pro zachování konsistence s cíli nového programu nesmí podíl určený pro tuto akci poklesnout pod úroveň programu YOUTH.

3.23

Výbor vítá novou iniciativu představitelů států a vlád Francie, Německa, Španělska a Švédska podepsat Pakt evropské mládeže jako součást Lisabonské strategie, aby se rozvíjely nové způsoby účasti mladých lidí na politickém životě.

Výbor je názoru, že tento pakt by měl být chápán jako prostředek dosažení výsledků v oblastech jako je zaměstnanost, sociální inkluze a vzdělávání v rámci politiky mládeže Evropské unie a programu Mládež v akci a jako nové téma agendy politiky Evropská mládež.

22.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 234/52

1.1

Toto stanovisko přebírá značné pasáže informační zprávy, kterou vypracovala EIB v červenci r. 2004 (1) pro EHSV.

1.2

Systém soukromých investic ve veřejném sektoru (koncese a jiné formy smluv) je v současné době využíván v evropských zemích rozličnými způsoby. Termín PPP („partenariats publics et privés“, „public private-partnership“) zahrnuje velmi rozmanité situace a podle EIB „hlavní charakteristika takového partnerství spočívá ve skutečnosti, že předpokládá vztah sdílení rizik mezi veřejnými a soukromými developery na základě společného závazku ohledně plnění jistého cíle veřejného zájmu“.

2.1.1

Před 2000 lety měl samotnou přepravu poštovních zásilek v římské říši na starosti císař, tj. z hlediska „vehiculatio“, přičemž místní samosprávné úřady („municipes“) zodpovídaly za „stationes“, tj. poštovní stanice.

Po zadávacím řízení městské úřady podepsaly smlouvu se správci těchto velkých poštovních domů; podle této smlouvy měli správci za úkol postavit, provádět údržbu prostor a provozovat budovu po dobu pěti let; toto pětileté období bylo v římském právu relativně obvyklé a často se s ním setkáváme v oblasti pozemkového vlastnictví (zejména smlouvy o dočasné držbě). Uplynulo dalších dvanáct století, než tato smlouva opět spatřila světlo světa.

Koncesní smlouvy nesloužily pouze pro poštovní úřady císaře Augusta – používaly se rovněž pro stavbu přístavů, lázní, tržišť, a dokonce i cest.

2.1.2

V 19. století byla evropská železniční síť vybudována zcela pomocí koncesních smluv; tímto způsobem se postupovalo nejenom při stavbě železničních tratí nebo železničních staveb, ale také při poskytování veřejných městských služeb – dodávka vody, plynu, elektřiny, odvoz domovního odpadu, telefon aj.

2.1.3

Ostatně ve většině členských zemích je právo řídící veřejné zakázky z podstatné míry odvozeno od koncesního práva.

2.1.4

Ve 20. století koncesní smlouva umožnila nejen realizaci dálnic a parkovišť, ale také sítí pro rozvod vody, muzeí, letišť, tramvajové dopravy, metra, veřejných staveb v městských čtvrtích, úplné rekonstrukce škol, nemocnic aj.

2.1.5

Systém PPP přijaly četné země a EHSV o nich vypracoval stručné shrnutí ve svém stanovisku (2) k „Zelené knize o PPP a právu Společenství týkajícím se veřejných zakázek a koncesí“ přijatém dne 27.10.2004.

2.2.1

„Evropská rada z října r. 2003 vyzvala Komisi a EIB, aby prozkoumaly možnosti co možná nejlepšího zajištění finanční podpory veřejného a soukromého sektoru ve prospěch Iniciativy růstu a aby více přihlížely k některým iniciativám, které by měly přispívat k rozvoji PPP.

2.2.2

Komise proto s pomocí Banky připravila sérii opatření, jež byla zapracována do Iniciativy růstu přijaté Evropskou radou v Bruselu v prosinci r. 2003. Návrhy byly zaměřeny na zavedení legislativního, finančního a administrativního rámce k podpoře soukromých investic a na mobilizaci finančních zdrojů Společenství; členské státy byly dále vyzvány, aby dále zaměřovaly své veřejné výdaje na oblasti podporující hospodářský růst, aniž by přitom navýšily veřejné rozpočty.

2.2.3

Návrhy EIB předložené Radě se týkaly především poskytnutí značných doplňkových zdrojů jednak pro transevropské sítě, a jednak pro iniciativu i2i (3), což jsou dvě hlavní součásti Iniciativy růstu (4). EIB se zavázala (…):

2.2.4

Závazky přijaté EIB v rámci Iniciativy růstu odpovídaly přirozenému vývoji a posílení opatření, které Banka přijala již v průběhu předcházejících deseti let, aby pobídla soukromý sektor k větší účasti na financování veřejných infrastruktur (…)“.

2.2.5

Ve svém „Stanovisku k Zelené knize o partnerstvích veřejného a soukromého sektoru a právu Společenství týkajícím se veřejných zakázek a koncesí“ (5) EHSV upozornil na velké rozdíly ve využívání PPP v jednotlivých členských státech. Výbor také poznamenává, že místní orgány nebo samosprávné celky jsou často pragmatičtější než samotný stát při realizaci společných projektů pomocí PPP.

3.1.1

Pojem „partnerství veřejného a soukromého sektoru“ (PPP) je běžně používán od 90. let; jednotný evropský model PPP (…) však neexistuje.

3.1.2

V Evropě jsou nové investice do infrastruktur stále častěji realizovány v rámci různých modelů PPP založených na principu účasti soukromého sektoru se společným sdílením rizik při dodávce veřejných infrastruktur a financování uživatelem nebo z veřejných prostředků v poměru podle dodaných služeb a odpovídajícím riziku převedenému na soukromý sektor. Tyto veřejné infrastruktury zahrnují například letiště, železnice, silnice, mosty, tunely, zařízení pro životní prostředí (např. spalovny odpadu a čističky odpadních vod) a veřejné budovy, zejména administrativní budovy, školy, nemocnice a vězení (…).

Příloha č. 2 ilustruje stadium rozvoje ke konci r. 2003 v oblasti „programů PPP, souvisejících právních systémů a příslušných veřejných institucí v evropské pětadvacítce (…)“.

3.1.3

„Z hlediska veřejného sektoru je hlavním cílem příslušného programu PPP využít kompetencí soukromého sektoru ke zlepšení služeb poskytovaných veřejným sektorem“. (…) Kromě toho „veřejný sektor na PPP často klade následující požadavky nebo vyžaduje provedení těchto opatření:

3.2.1

„Postupy založené na PPP (…) mohou hrát určitou roli při budování infrastruktur v celé Evropě (…). Za předpokladu, že spolupráce mezi veřejným a soukromým sektorem bude plně využívat výhod obou sektorů a synergického potenciálu jejich spolupráce, mohou PPP přispět ke zlepšení veřejných služeb z hlediska kvantitativního i kvalitativního.

3.2.2

Partnerství veřejného a soukromého sektoru umožňují využít účinnosti soukromého sektoru a zavést mechanismy sdílení příslušných rizik mezi veřejným a soukromým sektorem. Bohužel tomu tak vždy nebylo, zejména v případě velkých projektů informační technologie. Ukázalo se, že možnost přenést a později vyrovnat riziko a odměnu za něj v rámci jisté projektové struktury je zcela zásadní, neboť těmto partnerstvím umožňuje optimalizovat vztah mezi náklady a výsledky u příslušné akce veřejného sektoru (…).

3.2.3

Tento vývoj, který byl doprovázen reformami pravidel pro zadávání veřejných zakázek, umožnil soukromému sektoru v řadě zemí EU pozitivně reagovat na tyto nové možnosti podílení se na dodávce a provozování veřejných infrastruktur (…).

3.2.4

Kromě toho menší soukromé společnosti, zejména malé a střední podniky, tak mají rovněž možnost zúčastnit se rozsáhlých projektů (a získat možnost dlouhodobých půjček) při použití postupů, které by v rámci klasických veřejných zakázek v soukromém sektoru –“ financovaných prostřednictvím bilance podniku – byly problematické (…).

3.2.5

Následkem problémů finančního rázu, s nimiž se veřejný sektor potýká, a které jsou způsobeny politikou, která celé roky opomíjela nutné investice do veřejných služeb, je ke zlepšení veřejných služeb potřeba zvýšit objem investic a urychlit provádění projektů, které by bylo stěží možné financovat v rámci klasických veřejných zakázek. Nicméně, pokud by veřejný sektor zaujal novátorský postoj k financování investičních projektů, mohl by dospět k lepšímu poměru mezi náklady a výsledky než PPP.

3.2.6

EIB zdůrazňuje: „Vzhledem k tomu, že velký počet těchto projektů spadá do operací, které jsou zahrnovány do rozvahy pro zúčtování veřejných schodků, v souladu s řídícími směry evropského účetního systému SEC 95 (6) je otázka jejich zpracování ve státním účetnictví pouze jen jedním z mnoha faktorů, ke kterým může veřejná správa přihlížet při rozhodování o povolení příslušného globálního programu PPP, a jistě není tím nejdůležitějším hlediskem.“ Výbor připomíná, že EUROSTAT (7) stanovil pravidla pro zapisování projektů PPP do státního účetnictví členských států. Tato pravidla přihlížejí:

3.2.7

EHSV uznává pokrok dosažený vývojem PPP, přesto však přetrvávají početné překážky, které bude třeba překonat, než veřejné orgány členských států začnou tato partnerství pravidelně využívat.

3.3.1

Veřejné orgány, které se chystají realizovat jistý program PPP, se musejí zamyslet nad zásadní otázkou, kterou je optimalizace vztahu mezi náklady a výsledky. (…) Princip „žádná odměna bez dodané služby“ by měl umožnit, že soukromý partner má zájem na tom, aby investiční celek dodal a provozoval v řádných termínech. (…) V některých zemích tradiční veřejné zakázky trpí někdy zpožděními ve stavbě a vysokým překročením nákladů, některé PPP se však s tímto problémem také setkaly. V tomto případě pak jestliže soukromý sektor dostane na starost údržbu díla po celou dobu jeho životnosti, provozovatelé jsou nuceni optimalizovat investiční výdaje a výdaje na údržbu po celou dobu trvání projektu (…). Máme ale k dispozici zároveň příklady toho, že provozovatelé stále využívali svých kontraktů, zatímco došlo k neočekávaným změnám okolností nebo se zjistily nepřesné údaje v plánovaných nákladech.

3.3.2

Přínos pro veřejný sektor v souvislosti s přenesením rizik je potřeba prokázat případ od případu, pro každý projekt, v souladu se společně přijatou metodologií, která se obecně označuje termínem „Public Sector Comparator“ (komparátor veřejného sektoru) nebo „PSC“. (…) Velmi užitečné mohou být i různé postupy umožňující předávání osvědčených postupů, například vytvoření pracovních skupin PPP a specializovaných jednotek, a používání referenčních, obecně přijatých nástrojů sloužících ke změření vztahu mezi náklady a výsledky. EHSV poznamenává, že některé členské státy vytvořily expertní jednotky pro zavádění smluv PPP a pro výběr osvědčených postupů. Výbor také doporučuje, aby bylo plošně prováděno systematické srovnávání projektů realizovaných veřejnými orgány a soukromými podniky (náklady, výkon atd.) a aby došlo k evropské spolupráci prostřednictvím expertní skupiny na vysoké úrovni.

4.1.1

„Banka v první řadě vyžaduje, aby všechny projekty PPP, které podporuje, byly finančně silné, životaschopné z hlediska ekonomického a technického, aby byly v souladu s normami pro životní prostředí a aby byly předmětem výběrových řízení v souladu s pravidly pro zadávání veřejných zakázek v EU (…).

4.1.2

V rámci možností EIB působí v raném stadiu projektů, před samotným zahájením zadávání veřejných zakázek, a spolupracuje na základě neexkluzivity se všemi kandidáty (…) během fáze výběrového řízení. Tento postup umožňuje zajistit, že kandidáti jsou vybráni zejména s přihlédnutím k rozsahu, v jakém přenášejí finanční výhody vyplývající z účasti EIB na veřejný sektor.

4.1.3

Princip, kdy Banka působí jako doplňující prvek k ostatním poskytovatelům finančních prostředků (…), je zachován i v jednotlivých systémech financování (…)“.

4.1.4

Proto „četné půjčky EIB na projekty typu PPP jsou doprovázeny bankovními zárukami nebo jednosektorovým pojištěním buď až do lhůty splatnosti, nebo do doby, než se projekt osvědčí z hlediska provozního (…)“.

4.1.5

„Úvěrová kvalita portfolia Banky týkající se PPP je posílena podporou, kterou veřejný sektor poskytuje platebním tokům určeným pro četné projekty PPP. U mnoha projektů typu PPP (například projekty týkající se nemocnic nebo škol ve Spojeném království) totiž povinnost platby leží výhradně na veřejném sektoru a koncesionáři nejsou žádným způsobem vystaveni rizikům spojeným s touto poptávkou. Kromě toho obecně platí, že PPP jsou ošetřeny silným legislativním a smluvním rámcem. A konečně, i když objem činností týkajících se PPP se zvýšil (příloha č. 3), výše příslušných půjček vzhledem k celkové výši půjček zůstává relativně nízká (…)“.

4.1.6.

EHSV konstatuje, že EIB financuje projekty PPP v rozmezí od jedné šestiny do jedné poloviny celkové výše investice.

5.2.1

„Jednou z klíčových podmínek úspěchu PPP je, aby veřejné zakázky byly zadávány v náležitém konkurenčním prostředí. Proces vyhlašování výběrových řízení se může ukázat jako složitý, a bude tudíž vyžadovat velmi kompetentní osoby jak ve veřejném, tak v soukromém sektoru. V některých případech může být vytvoření PPP spojeno s dlouhými a finančně náročnými jednáními; v jiných případech (zejména v zemích, které mají zkušenosti s koncesemi) však bude možné proces zadávání zakázek zjednodušit při současném zachování konkurenčních tlaků. Zkoumání procesu zadávání veřejných zakázek je hlavním prvkem, na který se zaměřují práce EIB prováděné s rozvahou a pílí ohledně projektů PPP (…)“.

5.2.2.

Podle Evropského hospodářského a sociálního výbor je vhodné, aby v rámci zdravé konkurence projekty, na kterých se EIB účastní, respektovaly evropské právo řídící konkurenci, zejména na úrovni veřejných státních podpor. V tomto smyslu EHSV připomíná svůj názor vyjádřený ve výše uvedeném stanovisku k Zelené knize (10).

5.3.1

„Národní instance pro provádění auditu věnovaly zvláštní pozornost výkonům mnoha projektů PPP financovaných v jejich vlastních oblastech kompetencí, a dále jejich vztahu mezi náklady a výsledky (…).

Pro hodnocení výkonu PPP Výbor navrhuje využívat všech dostupných studií, které byly provedeny ve všech zemích realizujících PPP projekty. Ačkoli je tento nástroj k financování veřejných služeb využíván nejvíce ve Spojeném království, také jiné země s ním mají zkušenosti. Kromě toho by měly být pro komplexní hodnocení využívány studie ze všech dostupných zdrojů, zejména co se týká zkušeností sociálních partnerů, a to především odborů, trendů v pracovních podmínkách a spotřebitelů v souvislosti s kvalitou služeb.

5.3.2

Příloha č. 5 obsahuje výtahy zpráv, které zveřejnil National Audit Office  (11) ve Spojeném království. Tyto zprávy uvádějí, že výkony projektů PPP realizovaných ve Spojeném království byly obecně dobré, zejména z hlediska nákladů a termínů dodávek velkých infrastruktur, a to i přes některé nedostatky, jež se vyskytly u prvních projektů týkajících se stavby škol; tyto zprávy také vhodně upozornily na vzniklé potíže nebo na omyly, ke kterým došlo, zejména v oblasti informačních technologií, u nichž se obecně ukázalo, že PPP jsou zde v současné době nevhodná. Podobné zprávy (12) rovněž vydaly auditní instance v jiných zemích; jako příklad můžeme uvést kritickou zprávu, kterou vydal nedávno portugalský Tribunal de Contas o programu SCUT (13).

5.3.3

Vzhledem ke svým zkušenostem se EIB celkově domnívá, že projekty, na kterých finančně participovala, vykázaly dobré výkony. Co se týká stavebních operací, projekty byly obecně dokončeny v předpokládaných termínech stanovených ve smlouvách. Z celého portfolia došlo k významnému zpoždění pouze u jednoho projektu (…).

5.3.4

Obecně lze říci, že projekty dosahují předpokládaných úrovní provozního výkonu do šesti až dvanácti měsíců po zahájení provozu. (…) Kontroly vztahující se na projekty EIB ohledně poskytnutí záruk a refinancování se v příslušných termínech obecně ukázaly jako pozitivní.“

5.4.1

„Jak již bylo uvedeno výše, u většiny zemí bylo neměně konstatováno, že zakázky typu PPP jsou zadávány nejdříve v sektoru dopravy. Poté jednotlivé země často postupně rozšiřují pole působnosti i na jiné sektory (např. vzdělání, zdravotnictví, energie, voda a zpracování odpadu), u kterých se metody zadávání veřejných zakázek PPP rovněž jeví jako velmi výhodné (…).

5.4.2

Například Spojené království jasně zdůraznilo význam společných projektů typu PPP ve společenských sektorech vzdělání a zdravotnictví – jednalo se o největší impuls v dějinách státní zdravotní péče (National Health Service). Poté, co ministr zdravotnictví Spojeného království povolil zahájení řízení zadávání zakázek, od r. 1997 získalo jeho podporu celkem 64 projektů typu PPP pro stavbu nemocnic, s celkovou výší kapitálu 11,1 miliard GBP (15,7 miliard EUR). Z celkového počtu těchto projektů ve výši 3 miliard GBP (4,3 miliard EUR) jich bylo již 27 dokončeno a jsou v provozu, nebo se právě staví (…).

5.4.3

V současné době uvažují nejméně tři další evropské země (Portugalsko, Španělsko a Itálie) o zahájení rozsáhlých projektů PPP v sektoru zdravotnictví.

5.4.4

Také můžeme pozorovat, že národní programy PPP často začínají relativně rozsáhlými projekty, podporovanými centrální mocí, a že na ně následně navazují projekty menší (často se pravidelně opakující) na úrovni místních samospráv nebo regionálních úřadů.“

5.4.5

Výbor upozorňuje na potřebu komplexní pozornosti výzkumu, vývoji a inovacím v hospodářské politice Evropské unie. Výbor je toho názoru, že se v této oblasti nedostatečně realizují potenciální možnosti Evropské investiční banky. Proto ji chce vybídnout k nasměrování nemalé části jejích finančních zdrojů do této oblasti, hlavně do aplikovaného výzkumu a inovací. K tomu je zapotřebí kreativního uplatňování veškerých nástrojů EIB, vrácených PPP v oblasti výzkumu, který je možno považovat ve většině případů za veřejnou službu.

6.1

Jednotlivé systémy finančního zajištění projektů PPP zahrnutých do portfolia EIB se vyznačují značnou rozmanitostí, která odráží rozmanitost finančních systémů typu PPP realizovaných v Evropě (…).

6.2

Veřejné platby hrají zásadní roli. „V některých případech byli koncesionáři přímo motivováni ke zlepšení bezpečnosti (díky účinné údržbě, lepšímu osvětlení apod.) prostřednictvím plateb odstupňovaných podle míry úrazů.

6.3

V případě PPP působících v oblasti dopravy Banka zaznamenala v praxi obecnou tendenci veřejného sektoru přecházet od mýtného k platbám založeným na disponibilitě. Nicméně hlavním znakem a silnou stránkou PPP je možnost využívat jednotlivých systémů plateb pro zajištění financování typu PPP, aby mohly být splněny různé cíle veřejného zájmu a došlo k optimálnímu rozložení rizik (…).

6.4

Kromě toho, jelikož Komise (…) má v úmyslu využívat strukturálních fondů soudržnosti k částečnému financování případného příspěvku veřejného sektoru v nových členských státech, je nanejvýš vhodné, aby byla vytvořena spolupráce mezi národními pracovními skupinami a Generálním ředitelstvím pro regionální politiku a ostatními službami Komise (…)“.

7.1

„EIB přinesla značnou přidanou hodnotu v oblasti partnerství veřejného a soukromého sektoru, které financovala. Z finančního hlediska jsou dlouhé doby půjček a období s odloženou platbou navrhované Bankou obzvláště vhodné pro velké infrastruktury, přihlédneme-li k dlouhé ekonomické životnosti financovaných investičních celků a k vývoji, který obvykle následuje po poskytnutí cash-flow v průběhu projektu (…).

7.2

Navíc náklady na poskytnutí prostředků EIB veřejnému sektoru umožňují, aby z těchto operací vytěžil slušný zisk. Tato charakteristika, která posiluje ekonomickou stránku projektů, je rovněž výhodná i pro ostatní zúčastněné finanční partnery (…).

7.3

V tomto ohledu přísná pravidla EIB z hlediska rozumné píle a svého závazku ponechat si pohledávku týkající se projektů až do doby splatnosti (žádné postoupení pohledávky nebo její sdružování, jak bývá zvykem u ostatních předních bankovních institucí) přinášejí veřejnému sektoru značnou stabilitu, pevnost a zkušenosti, jakož i významnou přidanou hodnotu.

7.4

Subjekty veřejného sektoru, které doposud využily služeb Banky, velmi ocenily její schopnost poradit veřejným subjektům, ať už přímo nebo nepřímo, ještě před vypracováním programů PPP nebo jejich individuálních prioritních hlavních projektů (…).

7.5

Z tohoto hlediska může účast Banky na daném projektu hrát důležitou roli, přihlédneme-li k jejímu jedinečnému statutu ‚nestranného‘ poskytovatele finančních prostředků, který nesleduje lukrativní cíl, ale který je pověřen úkolem veřejného zájmu a má značné odborné zkušenosti, díky čemuž může nastolit důvěru mezi veřejnými a soukromými stranami dané transakce. Jako příklad můžeme uvést, že tato role Banky jakožto katalyzátora byla obzvláště oceněna v rámci projektu týkajícího se mostu přes řeku Tajo, což byl hlavní projekt portugalského programu PPP.

7.6

A konečně, EIB tím pádem mohla realizovat pružné a inovační programy finančního zajištění pro projekty PPP. (…) Jak je uvedeno v rámci Iniciativy růstu, Banka rovněž pracuje na rozvoji široké škály finančních nástrojů jakými jsou půjčky, druhořadý dluh nebo podřízený dluh, Fond pro infrastruktury, a na větším využívání sekuritizace v návaznosti na potřebách, aby podpořila větší účast soukromého sektoru na realizaci veřejných infrastruktur. Tyto inovace a zájem, které vzbudily normy rozumné píle Banky u ostatních poskytovatelů finančních prostředků, posilují roli Banky jakožto katalyzátoru pro jiné zdroje financování (…)“.

7.7.

EHSV poznamenává, že Banka může pomoci podporovat veřejné úřady při snižování nákladů a při aplikaci přísné politiky vyhodnocování projektů a přenášení rizik při realizaci projektů v rámci PPP v členských státech.

8.1

EHSV vítá přínos EIB v rozvoji partnerství veřejného a soukromého sektoru, jakož i její podíl na růstu a zlepšování veřejných služeb v členských státech, a to díky finančním částkám poskytnutým pro realizaci projektů v následujících oblastech:

EHSV nicméně doporučuje EIB zahrnout další oblast, financování aplikovaného výzkumu a inovací, včetně patentů, aby se Evropská unie mohla prosadit na světovém trhu“.

8.2

Ve svém „Stanovisku k Zelené knize o partnerstvích veřejného a soukromého sektoru a právu Společenství týkajícího se veřejných zakázek a koncesí“ (14) EHSV zdůraznil nutnost:

8.3

EHSV se domnívá, že veškeré subjekty veřejných expertů v oblasti PPP v členských státech musí spolupracovat mezi sebou a s EIB, aby mohly Komisi předat zkušenosti získané z osvědčené praxe a umožnily tak otevřít diskusi ke zlepšení evropského legislativního rámce.

8.4

Vzhledem k významu pohledávek EIB a jejím zkušenostem v oblasti PPP, navrhuje EHSV, aby jednou ročně bylo součástí programu jednání Rady v sestavě Ecofin a Rady v sestavě konkurenceschopnost projednání zprávy o PPP předložené společně EIB a Komisí.

22.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 234/60

1.1

V tomto stanovisku se novými členskými státy rozumí deset zemí, které se dne 1. května 2004 připojily k Evropské unii: Česká republika, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko.

1.2

Jak již samotný název naznačuje, sdělení Komise o Širších zásadách hospodářské politiky [Broad Economic Policy Guidelines – BEPG] pokaždé nabídne komplexní analýzu cílů hospodářské politiky a strategií. Analýza se spíše zaměřuje na vnitřní fungování Unie než na dění v okolním světě. To platí zejména o problémech týkajících se nových členských států, které se před jejich přistoupením k EU řešily jen zřídka.

1.3

Pokud jde o stanoviska k BEPG, Evropský hospodářský a sociální výbor se o budoucnosti nových členských států vůbec poprvé zmínil v závěrech svého stanoviska přijatého již v březnu 2002. Při této příležitosti Výbor upozornil, že „blížící se rozšíření EU vede k naléhavé potřebě znovu zvážit postupy ke koordinaci hospodářské politiky“.

1.4

Několik odkazů na blížící se rozšíření nalezneme ve stanovisku Výboru, přijatém v březnu 2003. V příslušném souhrnu Výbor zdůraznil, že jedním z nejdůležitějších požadavků příštích let je „skutečně efektivní podpora přistoupení nových členských států“. Ekonomické indikátory, obsažené v tabulkách připojených ke stanovisku, zahrnovaly jak tehdejší členské státy, tak přistupující země.

1.5

Ve svém stanovisku přijatém v prosinci 2003 Výbor uvedl, že „se zdá překvapující, že i když se zásady vztahují k období tří let, není v nich jediná zmínka o skutečnosti, že za několik měsíců přistoupí k EU deset nových členských států“. Uvádělo se v nich pouze, že se tyto země žádají, aby svou politiku uplatňovaly v souladu se zásadami. Podle EHSV nebyl tento přístup prozíravý.

1.6

Uvedené stanovisko rovněž poukazovalo na dopady rozšíření takto: „Především koordinace hospodářské politiky, která je již nyní nedostatečná, se rozšířením do značné míry znesnadní. To proto, že důsledkem rozšíření bude nová potřeba koordinace ve dvou oblastech: za prvé v individuálních oblastech tvorby koncepcí (například vnitřní koordinace mzdové politiky), a za druhé mezi třemi hlavními makroekonomickými politikami, kde se v důsledku rozšíření znatelně prohloubí rozdíly“.

1.7

Stanovisko rovněž obsahovalo varování před možnými důsledky v případě, že se „nové členské státy pokusí splnit kritéria členství v Evropské měnové unii co možná nejdříve a přitom budou přísně dodržovat kritéria, jimiž se řídí Pakt stability a růstu“.

1.8

Ve svém posledním stanovisku (2004) k Širším zásadám hospodářské politiky, nazvaném „Lepší řízení ekonomiky v EU“  (1), Výbor poukazuje na to, že rozšíření znamená pro EU počátek nové fáze. Ve shodě se svým názvem se stanovisko soustřeďuje na řízení, které je pro důvěryhodnost a efektivnost Unie podstatné: „Pociťuje se naléhavá potřeba důvěru vzbuzujícího institucionálního rámce.“

1.9

Stanovisko rovněž odkazuje na názor Komise v Nejnovějších informacích 2004, že „nové členské státy trpí problémy srovnatelnými s těmi, s nimiž se potýká EU-15, pokud jde o rozpočtovou situaci, zadluženost a zaměstnanost“. To však neznamená, že potíže nových členských států a patnáctky jsou totožné. Naopak, v mnoha ohledech existují mezi zeměmi značné rozdíly. Srovnání je možné pouze do určité míry. Ve stanovisku se dále poznamenává, že proces přizpůsobování legislativy a sociální a hospodářské praxe v nových členských státech vysoce vyspělé úrovni v EU-15 by mohly provázet šoky.

1.10

Ve svých předchozích stanoviscích k širším zásadám se tedy EHSV do určité míry zabýval základními problémy, jimž nové členské státy čelí, i když tak činil jenom zběžným způsobem. Ovšem okolnost, že ve sděleních Komise by se asi sotva našlo hodnocení nebo analýza dopadu rozšíření, ovlivnila obsah stanovisek EHSV.

2.1

V Širších zásadách hospodářské politiky na období let 2003 – 2005 byly stanoveny nejdůležitější prvky střednědobé hospodářské strategie EU, jmenovitě:

2.2

Hospodářský růst v EU-15 v první polovině roku 2003 stagnoval. Hospodářské reformy sice probíhaly, ne však v rozsahu, nezbytném k dosažení lisabonských cílů. Růst produktivity práce nebyl dostatečně rychlý a vytváření vnitřního trhu postupovalo pomalu. Určitého, ne však postačujícího pokroku bylo dosaženo v oblasti trvale udržitelného rozvoje. Například emise skleníkových plynů se téměř nesnížily, a to přes příznivý vývoj zaznamenaný koncem devadesátých let minulého století.

2.3