ISSN 1725-5163

Úřední věstník

Evropské unie

C 233

European flag  

České vydání

Informace a oznámení

Svazek 48
22. září2005


Oznámeníč.

Obsah

Strana

 

I   Informace

 

Komise

2005/C 233/1

Směnné kurzy vůči euro

1

2005/C 233/2

Potvrzení o přijetí stížnosti č. 2005/4313 – SG(2005)A/1204

2

2005/C 233/3

Předběžné oznámení o spojení podniků (Případ č. j. COMP/M.3784 – Tridonicatco/Toyoda Gosei/LED JV) — Případ, který může být posouzen ve zjednodušeném řízení ( 1 )

3

2005/C 233/4

Předběžné oznámení o spojení podniků (Případ č. j. COMP/M.3868 – DONG/Elsam/Energi E2) ( 1 )

4

2005/C 233/5

Státní podpory – Itálie — Státní podpora C 27/2005 (ex NN 69/2004) – Podpora na nákup pícnin v oblasti Frioul Vénétie Julienne (článek 6 regionálního zákona č. 14 ze dne 20. srpna 2003 a výzva k projevení zájmu vyhlášená obchodní komorou v Terstu) — Výzva k předložení připomínek podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES

5

2005/C 233/6

Zveřejnění žádosti o zápis podle čl. 6 odst. 2 nařízení (EHS) č. 2081/92 o ochraně zeměpisných označení a označení původu

9

2005/C 233/7

Oznámení o zahájení přezkumu před pozbytím platnosti antidumpingových opatření použitelných na dovoz roztoků močoviny a dusičnanu amonného pocházejících z Alžírska, Běloruska, Ruska a Ukrajiny

14

2005/C 233/8

Sdělení zveřejněné na základě čl. 27 odst. 4 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 v případu COMP 37.749 Austrian Airlines/SAS – dohoda o spolupráci ( 1 )

18

2005/C 233/9

Státní podpory – Francie — Státní podpora C 27/2005 (ex NN 69/2004) – Roční hospodářské plány v odvětví ovoce a zeleniny — Výzva k předložení připomínek podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES

21

2005/C 233/0

Státní podpory – Dánsko — Státní podpora C 10/2005 (ex NN 127/2000) – Road Combus A/S passenger transport — Výzva k předložení připomínek podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES ( 1 )

28

2005/C 233/1

Státní podpora – Slovensko — Státní podpora č. C 25/2005 (ex NN 21/2005) – Opatření ve prospěch společnosti Frucona Košice — Výzva k předložení připomínek podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES ( 1 )

47

 

III   Oznámení

 

Komise

2005/C 233/2

Výzvy k předkládání návrhů na nepřímé akce v oblasti výzkumu a technického rozvoje v rámci specifického programu pro výzkum, technický rozvoj a demonstrace s názvem Integrace a posílení Evropského výzkumného prostoru — Prioritní tematická oblast: Udržitelné energetické systémy — Identifikátor výzvy: FP6-2005-Energy-4

53

 


 

(1)   Text s významem pro EHP

CS

 


I Informace

Komise

22.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 233/1


Směnné kurzy vůči euro (1)

21. září 2005

(2005/C 233/01)

1 euro=

 

měna

směnný kurz

USD

americký dolar

1,2225

JPY

japonský jen

135,95

DKK

dánská koruna

7,4591

GBP

britská libra

0,67505

SEK

švédská koruna

9,3345

CHF

švýcarský frank

1,5519

ISK

islandská koruna

75,08

NOK

norská koruna

7,7925

BGN

bulharský lev

1,9557

CYP

kyperská libra

0,5730

CZK

česká koruna

29,393

EEK

estonská koruna

15,6466

HUF

maďarský forint

246,29

LTL

litevský litas

3,4528

LVL

lotyšský latas

0,6960

MTL

maltská lira

0,4293

PLN

polský zlotý

3,8954

RON

rumunský lei

3,4873

SIT

slovinský tolar

239,48

SKK

slovenská koruna

38,445

TRY

turecká lira

1,6340

AUD

australský dolar

1,5834

CAD

kanadský dolar

1,4264

HKD

hongkongský dolar

9,4884

NZD

novozélandský dolar

1,7449

SGD

singapurský dolar

2,0526

KRW

jihokorejský won

1 257,95

ZAR

jihoafrický rand

7,7809

CNY

čínský juan

9,8914

HRK

chorvatská kuna

7,4435

IDR

indonéská rupie

12 487,84

MYR

malajsijský ringgit

4,608

PHP

filipínské peso

68,796

RUB

ruský rubl

34,6640

THB

thajský baht

50,171


(1)  

Zdroj: referenční směnné kurzy jsou publikovány ECB.


22.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 233/2


Potvrzení o přijetí stížnosti č. 2005/4313 – SG(2005)A/1204

(2005/C 233/02)

1.

Evropská komise zaevidovala stížnost týkající se překročení 24-hodinového limitu hodnoty drobných částic (PM 10) ve výši 50 μg/m3 v oblasti „Höhenstraße“ ve Frankfurtu nad Mohanem v Německu po více než 35 dní v roce 2005 jako stížnost pod číslem jednacím 2005/4313.

2.

Komise obdržela více než 30 stížností tohoto typu. Proto s cílem rychle odpovědět a informovat zúčastněné strany a zároveň hospodárně využít své správní zdroje zveřejňuje toto potvrzení o přijetí stížnosti v Úředním věstníku Evropské unie a na internetové stránce:

http://europa.eu.int/comm/secretariat_general/sg1/receipt/

3.

Stížnost bude přezkoumána Komisí z hlediska platných právních předpisů Společenství. Stěžovatelé budou informováni všemi prostředky, včetně případného zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie a/nebo na internetové stránce, o výsledcích tohoto přezkoumání a o jakémkoli následném opatření, jež se Komise případně rozhodne přijmout.

4.

Komise bude usilovat o to, aby ve věci rozhodla (zahájila řízení o porušení povinnosti, anebo případ uzavřela) do dvanácti měsíců od data zaevidování stížnosti na generálním sekretariátu.

5.

Bude-li třeba, aby Komise kontaktovala německé úřady, učiní tak, aniž uvede totožnost stěžovatelů, s cílem chránit jejich práva. Stěžovatelé však mohou Komisi zmocnit k uvedení své totožnosti v jakékoli komunikaci s německými orgány.


22.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 233/3


Předběžné oznámení o spojení podniků

(Případ č. j. COMP/M.3784 – Tridonicatco/Toyoda Gosei/LED JV)

Případ, který může být posouzen ve zjednodušeném řízení

(2005/C 233/03)

(Text s významem pro EHP)

1.

Komise obdržela dne 14. září 2005 oznámení o navrhovaném spojení podle článku 4 nařízení Rady (ES) č. 139/2004 (1), kterým podnik TridonicAtco Gmbh & Co KG („Tridonic“, Rakousko), patřící do skupiny Zumtobel a skutečně kontrolované KKR, a Toyoda Gosei (Japonsko), část Toyota Motor Company ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení Rady získávají společnou kontrolu nad podnikem NewCo, nově založenou společností vytvářející společný podnik.

2.

Předmět podnikání příslušných podniků je:

podniku Tridonic: součástky pro osvětlení;

podniku Zumtobel: osvětlovací zařízení;

podniku KKR: soukromý akciový investor;

podniku Toyoda Gosei: výroba a prodej automobilových součástí a optoelektroniky;

podniku Toyota Motor Company: výrobce automobilů;

podniku NewCo: vývoj, výroba a prodej velmi jasně svítivých diod (HB-LEDs):

3.

Komise po předběžném přezkoumání zjistila, že se na oznamovanou transakci vztahuje nařízení (ES) č. 139/2004. Konečné rozhodnutí v tomto ohledu však zůstává vyhrazeno. Podle oznámení Komise o zjednodušeném řízení pro posuzování některých spojení podle nařízení Rady (ES) č. 139/2004 (2) je třeba uvést, že tento případ může být posouzen v řízení dle tohoto oznámení.

4.

Komise vyzývá dotčené třetí strany, aby Komisi předložily své případné připomínky k navrhované transakci.

Připomínky musí být Komisi doručeny nejpozději do deseti dnů od zveřejnění tohoto oznámení. Připomínky lze Komisi zaslat faxem (č. faxu (32-2) 296 43 01 nebo 296 72 44) či poštou, s uvedením čísla jednacího COMP/M.3784 – Tridonicatco/Toyoda Gosei/LED JV, na následující adresu:

Evropská komise

Generální ředitelství pro hospodářskou soutěž

Evidence fúzí

J-70

B-1049 Bruxelles/Brussel


(1)  Úř. věst. L 24, 29.1.2004, s. 1.

(2)  Úř. věst. C 56, 5.3.2005, s. 32.


22.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 233/4


Předběžné oznámení o spojení podniků

(Případ č. j. COMP/M.3868 – DONG/Elsam/Energi E2)

(2005/C 233/04)

(Text s významem pro EHP)

1.

Komise obdržela dne 13. září 2005 oznámení o navrhovaném spojení podle článku 4 nařízení Rady (ES) č. 139/2004 (1), kterým podnik DONG A/S („DONG“, Dánsko) ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení Rady získává kontrolu nad celým podnikem Elsam A/S („Elsam“, Dánsko), Energi E2 („E2“, Dánsko), Københavns Energi Holding A/S („KE“, Dánsko) and Frederiksberg Elnet A/S („FE“, Dánsko) na základě nákupu akcií a majetku.

2.

Předmět podnikání příslušných podniků je:

podniku DONG: těžba, výroba, off-shore přeprava a prodeje ropy a zemního plynu, skladování a distribuce zemního plynu, využití obnovitelných zdrojů pro výrobu elektrické energie a tepla a prodej elektrické energie;

podniku Elsam: výroba a obchodování elektřinou (finanční i fyzické) na velkoobchodním trhu a vůči spotřebitelům, výroba lokálního tepla;

podniku E2: výroba, velkoobchodní prodej a obchodování (finanční i fyzické) elektřinou, výroba lokálního tepla;

podniku KE: dodávky elektrické energie domácnostem a firmám;

podniku FE: dodávky elektrické energie domácnostem a firmám.

3.

Komise po předběžném přezkoumání zjistila, že se na oznamovanou transakci vztahuje nařízení (ES) č. 139/2004. Konečné rozhodnutí v tomto ohledu však zůstává vyhrazeno.

4.

Komise vyzývá dotčené třetí strany, aby Komisi předložily své případné připomínky k navrhované transakci.

Připomínky musí být Komisi doručeny nejpozději do deseti dnů od zveřejnění tohoto oznámení. Připomínky lze Komisi zaslat faxem (č. faxu (32-2) 296 43 01 nebo 296 72 44) či poštou, s uvedením čísla jednacího COMP/M.3868 – DONG/Elsam/Energi E2, na následující adresu:

Evropská komise

Generální ředitelství pro hospodářskou soutěž

Evidence fúzí

J-70

B-1049 Bruxelles/Brussel


(1)  Úř. věst. L 24, 29.1.2004, s. 1.


22.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 233/5


STÁTNÍ PODPORY – ITÁLIE

Státní podpora C 27/2005 (ex NN 69/2004) – Podpora na nákup pícnin v oblasti Frioul Vénétie Julienne (článek 6 regionálního zákona č. 14 ze dne 20. srpna 2003 a výzva k projevení zájmu vyhlášená obchodní komorou v Terstu)

Výzva k předložení připomínek podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES

(2005/C 233/05)

Dopisem ze dne 20. července 2005 v závazné jazykovém znění, uvedeným na stránkách, které následují po tomto shrnutí, oznámila Komise Itálii rozhodnutí zahájit řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES týkající se výše uvedené podpory.

Zúčastněné strany mohou podat své připomínky k podporám, vůči nimž Komise zahájí řízení, do jednoho měsíce ode dne zveřejnění tohoto shrnutí a dopisu, který za ním následuje, na následující adresu Evropské komise, generálního ředitelství pro zemědělství a rozvoj venkova:

Commission européenne

Direction générale de l'Agriculture et du Développement rural

Direction H. Législation agricole

Unité: H.2. Concurrence

Bureau: Loi 130 5/128

B-1049 Bruxelles

Fax: (32-2) 296 76 72

Tyto připomínky budou sděleny Itálii. O důvěrné zpracování totožnosti zúčastněné strany, která podává připomínky, lze požádat písemně s uvedením důvodů této žádosti.

SHRNUTÍ

Uvedené opatření má za cíl poskytnout vyrovnávací podporu zemědělcům regionu Frioul Vénétie Julienne, kteří utrpěli ztráty při produkci pícnin kvůli suchu v roce 2003 a museli nakoupit pícniny na trhu, aby mohli nakrmit svá hospodářská zvířata.

Hodnocení

Vzhledem k informacím, které má Komise k dispozici, pochybuje v tomto stadiu o slučitelnosti těchto podpor se společným trhem, neboť způsob výpočtu prahů ztrát, které umožňují nárok na podporu, a způsob výpočtu podpory neodpovídají způsobům předepsaným pokyny Společenství týkajícími se státní podpory v odvětví zemědělství, a proto nelze vyloučit, že za utrpěné ztráty byla vyplacena nadměrná náhrada.

ZNĚNÍ DOPISU

«1.

Con la presente, ho l'onore di informarLa che la Commissione, dopo aver esaminato le informazioni fornite dalle autorità italiane, ha deciso di avviare il procedimento di cui all'articolo 88, paragrafo 2, del trattato CE, nei confronti della misura in oggetto.

Procedimento

2.

Con lettera del 2 aprile 2004, i servizi della Commissione, avendo appreso che la legge regionale 20 agosto 2003, n. 14 della Regione Friuli-Venezia Giulia conterrebbe disposizioni per la concessione di fondi alle Camere di commercio di Trieste e Gorizia per far fronte al fabbisogno di foraggio degli allevamenti colpiti dalla siccità del 2003, hanno chiesto alle autorità italiane una serie di delucidazioni al riguardo.

3.

Non essendo pervenuta alcuna risposta nel termine di quattro settimane concesso alle autorità italiane per comunicare le informazioni richieste, con lettera del 26 maggio 2004 i servizi della Commissione hanno inviato loro un sollecito.

4.

Con lettera del 10 giugno 2004, protocollata il 15 giugno 2004, la Rappresentanza permanente d'Italia presso l'Unione europea ha trasmesso ai servizi della Commissione una lettera delle autorità italiane nella quale queste ultime affermano di aver inviato alle Camere di commercio di Trieste e di Gorizia due note, datate rispettivamente 30 settembre 2003 e 12 marzo 2004, per richiamare la loro attenzione sulla necessità di pubblicare un invito a manifestare interesse per gli aiuti previsti dall'articolo 6 della summenzionata legge e di notificarlo alla Commissione.

5.

In base a tali informazioni, con lettera del 28 giugno 2004, i servizi della Commissione hanno chiesto alle autorità italiane, di comunicare loro i testi delle note specificate e degli inviti a manifestare interesse preparati dalle due Camere di commercio. Inoltre, essi hanno chiesto se fossero stati concessi aiuti e, in caso affermativo, di specificare gli importi e le modalità di concessione.

6.

Con lettera del 27 settembre 2004, protocollata il 29 settembre 2004, la Rappresentanza permanente d'Italia presso l'Unione europea ha comunicato alla Commissione i testi e le informazioni richiesti nella lettera del 28 giugno 2004.

7.

Poiché risultava chiaramente dalle suddette informazioni che l'invito a manifestare interesse della Camera di commercio di Trieste era già stato pubblicato e seguito da effetti e che, inoltre, gli aiuti che le Camere di commercio potevano versare o che avevano versato non erano contemplati dalle disposizioni del regime generale degli aiuti delle Camere di commercio, approvato dalla Commissione nell'ambito del fascicolo di aiuto N 241/01, i servizi della Commissione hanno deciso di aprire un fascicolo di aiuto non notificato con il numero NN 69/04.

8.

Con lettera del 12 novembre 2004, i servizi della Commissione hanno chiesto informazioni complementari sugli aiuti in oggetto alle autorità italiane.

9.

Lo stesso giorno, la Commissione ha ricevuto una lettera delle autorità italiane contenente informazioni che completavano quelle chieste nella lettera del 28 giugno 2004 (cfr. punto 5).

10.

Con lettera del 6 gennaio 2005, protocollata l'11 gennaio 2005, la Rappresentanza permanente d'Italia presso l'Unione europea ha trasmesso alla Commissione una lettera delle autorità italiane nella quale queste ultime chiedevano una proroga del termine che era stato loro concesso per fornire informazioni complementari sugli aiuti in oggetto, allo scopo di riesaminare la normativa regionale in materia.

11.

Con lettera del 25 gennaio 2005 i servizi della Commissione hanno concesso una proroga di un mese.

12.

Con lettera del 21 febbraio 2005, protocollata il 22 febbraio 2005, la Rappresentanza permanente d'Italia presso l'Unione europea ha trasmesso alla Commissione una lettera delle autorità italiane nella quale queste ultime precisavano che la Camera di commercio di Gorizia non aveva dato attuazione agli aiuti previsti e rinunciava a farlo (questa lettera è accompagnata da una delibera della stessa Camera di commercio che conferma tale informazione).

13.

Con lettere del 28 febbraio 2005, protocollata il 1o marzo 2005, e del 30 marzo 2005, protocollata il 31 marzo 2005, la Rappresentanza permanente d'Italia presso l'Unione europea ha trasmesso alla Commissione informazioni complementari in merito agli aiuti concessi dalla Camera di commercio di Trieste.

14.

Tenuto conto di quanto figura al punto 12, la decisione riguarderà unicamente gli aiuti concessi dalla Camera di commercio di Trieste.

Descrizione

15.

L'articolo 6 della legge regionale del Friuli-Venezia Giulia 20 agosto 2003, n. 14, stabilisce che l'amministrazione regionale è autorizzata a concedere un finanziamento straordinario di 170 000 EUR alla Camera di commercio, industria, artigianato e agricoltura di Trieste e di 80 000 EUR alla Camera di commercio, industria, artigianato e agricoltura di Gorizia, per far fronte alle eccezionali esigenze connesse all'alimentazione del bestiame delle aziende con allevamenti zootecnici colpite dalla siccità del 2003 e ricadenti in aree non servite da sistemi irrigui consortili.

16.

L'invito a manifestare interesse pubblicato dalla Camera di commercio di Trieste prevede un sostegno finanziario agli allevamenti della provincia di Trieste che sono stati colpiti dalla siccità del 2003 e che, non avendo potuto irrigare le loro superfici non servite da un sistema di irrigazione consortile, hanno subito una perdita di produzione di almeno il 20 % (nelle zone svantaggiate) o del 30 % (nelle altre zone). Tale sostegno si traduce in un aiuto all'acquisto di foraggi necessari all'alimentazione del bestiame.

17.

L'aiuto è versato dietro presentazione delle fatture relative agli acquisti di foraggi effettuati fra il 1o maggio e il 20 novembre 2003 e copre il quantitativo di foraggio necessario a soddisfare il fabbisogno nutrizionale calcolato per unità di bestiame (UB) presente nell'azienda e appartenente al conduttore. Le UB rappresentano i bovini, ovini, caprini ed equini da macello o utilizzati per il lavoro; nel caso degli animali da macello, sono interessati solo quelli allevati da conduttori a titolo principale o da coltivatori diretti iscritti presso la previdenza sociale dell'INPS (Istituto nazionale per la previdenza sociale) per il settore agricolo. Il termine ‚foraggio‘ designa qualsiasi tipo di fieno essiccato.

18.

Gli aiuti possono essere versati fino ad esaurimento del fondo creato a questo scopo e concessi a qualsiasi azienda ne faccia richiesta stabilita nella provincia di Trieste.

19.

Il quantitativo massimo di foraggio rimborsabile per UB è fissato a 15 quintali. Il prezzo di riferimento utilizzato per il calcolo dell'aiuto è fissato a 20 EUR, IVA esclusa. Qualora il numero di domande superi le previsioni, l'aiuto individuale sarà ridotto proporzionalmente per UB.

20.

Nel caso in cui gli allevamenti beneficiari chiedano e ottengano altri aiuti per le perdite dovute alla siccità del 2003, l'importo dell'aiuto previsto nell'invito a manifestare interesse sarà ridotto di conseguenza.

Valutazione

21.

Ai sensi dell'articolo 87, paragrafo 1, del trattato sono incompatibili con il mercato comune, nella misura in cui incidano sugli scambi tra Stati membri, gli aiuti concessi dagli Stati, ovvero mediante risorse statali, sotto qualsiasi forma che, favorendo talune imprese o talune produzioni, falsino o minaccino di falsare la concorrenza. In questa fase, gli aiuti previsti dalla legge regionale in oggetto sembrano corrispondere a questa definizione nel senso che favoriscono talune produzioni (le produzioni animali, in quanto l'aiuto all'acquisto di foraggi serve a permettere l'alimentazione degli animali) e possono incidere sugli scambi grazie alla posizione dell'Italia nelle suddette produzioni (a titolo di esempio, nel 2003 l'Italia ha realizzato il 15,3 % della produzione comunitaria di carne bovina, risultando così il terzo produttore di carne bovina dell'Unione).

22.

Tuttavia, nei casi previsti dall'articolo 87, paragrafi 2 e 3, del trattato, alcune misure possono, in via derogatoria, essere considerate compatibili con il mercato comune.

23.

Nella fattispecie, tenendo conto della natura degli aiuti sopra descritti, l'unica deroga che potrebbe essere invocata è quella prevista dall'articolo 87, paragrafo 3, lettera c), del trattato, in base alla quale possono essere ritenuti compatibili con il mercato comune gli aiuti destinati ad agevolare lo sviluppo di talune attività o di talune regioni economiche, sempre che non alterino le condizioni degli scambi in misura contraria al comune interesse (1).

24.

Perché questa deroga sia applicabile, la misura oggetto di esame, conseguente alla siccità del 2003, deve essere conforme alle disposizioni del punto 11.3 degli Orientamenti comunitari per gli aiuti di Stato nel settore agricolo (in appresso ‚gli orientamenti‘) (2), relativo agli aiuti destinati ad indennizzare gli agricoltori delle perdite causate da avverse condizioni atmosferiche.

25.

Per quanto riguarda il rispetto delle suddette disposizioni (riprodotte in corsivo nel testo), la Commissione osserva quanto segue:

La Commissione autorizza la concessione di indennizzi quando il danno raggiunge una determinata soglia, fissata al 20 % della produzione normale nelle zone svantaggiate e al 30 % nelle altre zone. Qualora siano state danneggiate le colture annuali, la soglia di perdita pertinente va determinata sulla base del confronto tra la produzione lorda della coltura di cui trattasi nell'anno in questione e la produzione lorda media nelle tre campagne precedenti, escludendo gli anni in cui è stato pagato un compenso in seguito ad avverse condizioni atmosferiche (punto 11.3.2 degli orientamenti).

26.

Alla luce delle disposizioni del punto 16 supra, la Commissione constata che l'invito a manifestare interesse pubblicato dalla Camera di commercio di Trieste limita l'ambito dei potenziali beneficiari a quanti hanno subito una perdita di almeno il 20 % nelle zone svantaggiate e del 30 % nelle altre zone. Tuttavia, nel suddetto invito non figura alcun elemento che indichi su quale base le soglie di perdita in questione siano state calcolate.

27.

In questa fase e sulla base delle informazioni disponibili, la Commissione non può ritenere che le soglie di perdita siano state stabilite nel rigoroso rispetto delle disposizioni del punto 11.3 degli orientamenti e non può quindi escludere che siano stati ammessi al beneficio dell'aiuto alcuni agricoltori che non avrebbero potuto esserlo se le soglie di perdita fossero state calcolate come indicato al suddetto punto. Per il momento, quindi, essa non può che esprimere dei dubbi circa l'ammissibilità del metodo di determinazione delle soglie di perdita per la definizione dell'ambito dei beneficiari (a questo proposito, cfr. anche il punto 31).

Per evitare compensazioni eccessive, l'importo dell'aiuto pagabile non deve superare il livello medio della produzione durante il periodo normale moltiplicato per il prezzo medio nello stesso periodo, da cui si sottrae la produzione effettiva nell'anno in cui si è verificato l'evento moltiplicata per il prezzo medio in quell'anno. Dall'importo dell'aiuto vanno inoltre detratti eventuali pagamenti diretti (punto 11.3.2. degli orientamenti).

28.

In questa fase e alla luce delle disposizioni dei punti 17 e 19 supra, la Commissione constata che il metodo di calcolo dell'aiuto descritto nell'invito a manifestare interesse, pubblicato dalla Camera di commercio di Trieste, non corrisponde affatto a quello preconizzato dal punto 11.3 degli orientamenti, in quanto esso si basa semplicemente su un parametro di prezzi per unità di peso acquistato. Sulla base delle informazioni di cui può disporre, essa non è nemmeno in grado di stabilire se gli importi ottenuti attraverso l'applicazione del suddetto parametro sarebbero stati inferiori o superiori a quelli che avrebbe comportato l'applicazione della formula indicata al punto 11.3 degli orientamenti.

29.

In tali circostanze, la Commissione non può che dubitare, per il momento, dell'adeguatezza del metodo utilizzato per il calcolo dell'aiuto.

30.

Un secondo elemento che rafforza i dubbi espressi dalla Commissione risiede nella circostanza che l'invito a manifestare interesse indica che l'aiuto sarà versato sulla base delle fatture di acquisto del foraggio, ma non precisa che gli acquisti devono limitarsi al quantitativo di foraggio effettivamente perso a causa della siccità (esso specifica semplicemente che sarà preso in considerazione il fabbisogno alimentare per unità di bestiame mentre il quantitativo massimo di foraggio ammesso al rimborso viene indicato senza stabilire alcun nesso con il suddetto fabbisogno, elemento che consentirebbe di impedire che un allevatore possa approfittare della misura per acquistare quantitativi eccessivi di foraggio sapendo che, in ogni caso, verrebbe rimborsato).

31.

Un terzo elemento che rafforza i dubbi espressi dalla Commissione risiede nella circostanza che, nella lettera del 28 febbraio 2005, le autorità italiane hanno fornito una tabella contenente un elenco degli importi di aiuto che sono stati versati ad ogni beneficiario, nonché un elenco degli importi che avrebbero potuto essere versati a ciascuno di essi se fossero state applicate le disposizioni della legge italiana sulle calamità naturali (legge 185/92, che era ancora in vigore al momento in cui è stata adottata la misura d'aiuto). Oltre al fatto che la Commissione non dispone di alcuna indicazione precisa sui calcoli che sono stati effettuati sulla base della legge n. 185/92, da un raffronto fra i due elenchi in questione risulta chiaramente che alcuni agricoltori hanno ricevuto aiuti eccessivi e che altri non avrebbero potuto nemmeno essere ammessi all'aiuto. Quest'ultimo punto conferma i dubbi della Commissione non solo sul metodo di calcolo, ma anche per quanto riguarda il metodo seguito per determinare le soglie di perdita.

32.

È inoltre interessante osservare che la tabella summenzionata contiene una colonna che riporta l'importo che ciascun agricoltore potrebbe ricevere ai sensi del regolamento (CE) n. 1860/2004 della Commissione, del 6 ottobre 2004, relativo all'applicazione degli articoli 87 e 88 del trattato CE agli aiuti de minimis nei settori dell'agricoltura e della pesca (3) e che, pur tenendo conto di tale importo, alcuni agricoltori avrebbero sempre ricevuto aiuti eccessivi.

33.

Infine, per quanto riguarda la detrazione di eventuali aiuti diretti, la Commissione non ha ricevuto alcuna informazione in materia da parte delle autorità italiane (il punto 20 menziona gli altri aiuti eventualmente ottenuti in seguito alla siccità, ma non eventuali aiuti ottenuti nell'ambito della PAC). Essa non può quindi escludere, ancora una volta, che gli aiuti versati siano stati eccessivi.

Al fine di evitare compensazioni eccessive, vanno detratte dall'importo dell'aiuto eventuali somme percepite a titolo di regimi assicurativi. Occorre inoltre tener conto delle spese ordinarie non sostenute dall'agricoltore, come nel caso in cui non sia necessario effettuare il raccolto.

34.

La Commissione osserva che il punto 20 non fa alcun riferimento né a eventuali interventi di compagnie assicuratrici, né alle spese per il raccolto eventualmente non sostenute. Essa non può quindi che dubitare, in questa fase, dell'assenza di rischi di compensazione eccessiva delle perdite subite.

35.

Sulla base delle considerazioni che precedono, la Commissione, in questa fase, non è in grado di ritenere che i contributi versati agli agricoltori del Friuli, colpiti dalla siccità nel 2003, possano beneficiare della deroga prevista all'articolo 87, paragrafo 3, lettera c), del trattato, in quanto aiuti destinati ad agevolare lo sviluppo di alcune attività o regioni economiche senza alterare gli scambi in misura contraria al comune interesse.

36.

Per questa ragione, la Commissione ha quindi deciso, a questo riguardo, di avviare il procedimento previsto dall'articolo 88, paragrafo 2, del trattato.

37.

Nell'ambito di tale procedimento la Commissione invita l'Italia a presentare le proprie osservazioni e a fornire ogni altro complemento d'informazione utile per la valutazione degli aiuti in oggetto nel termine di un mese a decorrere dalla data di ricevimento della presente. Essa invita inoltre le autorità italiane a trasmettere immediatamente copia della presente lettera ai beneficiari potenziali dell'aiuto.

38.

La Commissione desidera richiamare l'attenzione dell'Italia sul fatto che l'articolo 88, paragrafo 3, del trattato CE, ha effetto sospensivo e che, in forza dell'articolo 14 del regolamento (CE) n. 659/1999 del Consiglio, essa può imporre allo Stato membro interessato di recuperare presso il beneficiario eventuali aiuti illegalmente concessi.»


(1)  La deroga prevista dall'articolo 87, paragrafo 2, lettera b), riguarda le vere calamità naturali e non gli eventi assimilabili ad esse (la normativa comunitaria in materia di aiuti di Stato nel settore agricolo precisa che la Commissione ha sempre considerato che la siccità non poteva essere considerata in quanto tale una calamità naturale ai sensi dell'articolo 87, paragrafo 2, lettera b), del trattato).

(2)  GU C 232 del 12.8.2000, pag. 17.

(3)  GU L 325 del 28.10.2004, pag. 4.


22.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 233/9


Zveřejnění žádosti o zápis podle čl. 6 odst. 2 nařízení (EHS) č. 2081/92 o ochraně zeměpisných označení a označení původu

(2005/C 233/06)

Toto zveřejnění zakládá právo podávat námitky podle článků 7 a 12d uvedeného nařízení. Jakákoli námitka proti této žádosti musí být podána do 6 měsíců ode dne tohoto zveřejnění prostřednictvím příslušného orgánu členského státu, členského státu Světové obchodní organizace (WTO) nebo třetí země uznané podle čl. 12 odst. 3. Zveřejnění je odůvodněno následujícími skutečnostmi, uvedenými zejména pod bodem 4.6, díky kterým se žádost považuje za odůvodněnou podle nařízení (EHS) č. 2081/92.

SUMÁŘ

NAŘÍZENÍ RADY (EHS) č. 2081/92

„HUILE D'OLIVE DE CORSE“ NEBO „HUILE D'OLIVE DE CORSE – OLIU DI CORSICA“

č. ES: FR/00428/11.11.2004

CHOP (X) CHZO ( )

Tento přehled byl vypracován pouze pro informační účely. Veškeré údaje, zejména o producentech produktů s dotyčným CHOP a CHZO, naleznete v úplném znění specifikace, které je možné získat na vnitrostátní úrovni nebo od útvarů Evropské komise. (1)

1.   Příslušný orgán členského státu

Název:

Institut National des Appellations d'Origine

Adresa:

138, Champs Elysées – F-75008 Paris

Od 1. ledna 2005: 51 rue d'Anjou – F-75008 Paris

Tel.:

01 53 89 80 00

Fax:

01 42 25 57 97

2.   Skupina

2.1   Název: Syndicat AOC Oliu di Corsica – Huile d'olive de Corse.

2.2   Adresa:

Cutaghjolu. 20240 GHISONACCIA

Tel.: 04 95 56 64 97

E-mail: oliudicorsica@free.fr

2.3   Složení: producenti/zpracovatelé (X) ostatní ( )

3.   Druh výrobku

třída 1-5 Olivový olej

4.   Specifikace

(přehled požadavků podle čl. 4 odst. 2)

4.1   Název: „Huile d'olive De Corse“ nebo „Huile d'olive de Corse – Oliu di Corsica“

4.2   Popis: „Huile d'olive de Corse“ nebo „Huile d'olive de Corse – Oliu di Corsica“ je olivový olej, který se vyznačuje jemnou chutí v ústech téměř bez palčivosti a hořkosti. Má jemné aroma, které připomíná sušené ovoce, cukroví a středomořský porost.

Barva oleje je slámově žlutá až světle žlutá s případnými zelenými odlesky.

4.3   Zeměpisná oblast: Zeměpisná oblast se rozkládá na území těchto 297 obcí:

Departement Corse du sud: Afa; Ajaccio; Alata; Albitreccia; Altagene; Ambiegna; Appietto; Arbellara; Arbori; Argiusta-Moriccio; Arro; Azilone-Ampaza; Azzana; Balogna; Bastelicaccia; Belvedere-Campomoro; Bilia; Bonifacio; Calcatoggio; Campo; Cannelle; Carbini; Carbuccia; Cardo-Torgia; Cargese; Cargiaca; Casaglione; Casalabriva; Cauro; Coggia; Cognocoli-Monticchi; Conca; Corrano; Coti-Chiavari; Cuttoli-Corticchiato; Eccica-Suarella; Figari; Foce; Forciolo; Fozzano; Frasseto; Giuncheto; Granace; Grossa; Grosseto-Prugna; Guarguale; Lecci; Letia; Levie; Lopigna; Loreto-Di-Tallano; Marignana; Mela; Moca-Croce; Monacia-D'aullene; Murzo; Ocana; Olivese; Olmeto; Olmiccia; Osani; Ota; Partinello; Peri; Petreto-Bicchisano; Piana; Pianottoli-Caldarello; Pietrosella; Pila-Canale; Porto-Vecchio; Propriano; Rosazia; Salice; Sari-Solenzara; Sari-D'orcino; Sarrola-Carcopino; Sartene; Serra-Di-Ferro; Serra-Di-Scopamene; Serriera; Sollacaro; Sorbollano; Sotta; Sant'andrea-D'orcino; San-Gavino-Di-Carbini; Sainte-Lucie-De-Tallano; Santa-Maria-Figaniella; Santa-Maria-Siche; Tavaco; Ucciani; Urbalacone; Valle-Di-Mezzana; Vero; Vico; Viggianello; Villanova; Ze rubia; Zevaco; Zigliara; Zonza; Zoza.

Departement Haute Corse: Aghione; Aland; Aleria; Algajola; Altiani; Ampriani; Antisanti; Aregno; Avapessa; Barbaggio; Barrettali; Bastia; Belgodere; Bigorno; Biguglia; Bisinchi; Borgo; Brando;Cagnano; Calenzana; Calvi; Campi; Campile; Campitello; Canale-Di-Verde; Canari; Canavaggia; Casabianca; Casalta; Casevecchie; Castellare-di-Casinca; Castellare-di-Mercurio; Castello-di-Rostino; Castifao; Castiglione; Castineta; Castirla; Cateri; Centuri; Cervione; Chiatra; Chisa; Corbara; Costa; Croce; Crocicchia; Erbajolo; Ersa; Farinole; Favalello; Feliceto; Ficaja; Focicchia; Furiani; Galeria; Gavignano; Ghisonaccia; Giocatojo; Giuncaggio; Ile-Rousse; Isolaccio-Di-Fiumorbo; Lama; Lavatoggio; Lento; Linguizzetta; Loreto-Di-Casinca; Lucciana; Lugo-Di-Nazza; Lumio; Luri; Manso; Matra; Meria; Moita; Moltifao; Monacia-D'orezza; Moncale; Monte; Montegrosso; Monticello; Morosaglia; Morsiglia; Murato; Muro; Nessa; Nocario; Noceta; Nonza; Novella; Occhiatana; Ogliastro; Olcani; Oletta; Olmeta-Di-Capocorso; Olmeta-Di-Tuda; Olmo; Omessa; Ortiporio; Palasca; Pancheraccia; Parata; Patrimonio; Penta-Acquatella; Penta-Di-Casinca; Pero-Casevecchie; Piano; Piazzole; Piedicorte-Di-Gaggio; Piedicroce; Piedigriggio; Pietralba; Pietracorbara; Pietra-Di-Verde; Pietraserena; Pietroso; Pieve; Pigna; Pino; Poggio-Di-Nazza; Poggio-Di-Venaco; Poggio-D'oletta; Poggio-Marinaccio; Poggio-Mezzana; Polveroso; Popolasca; Porri; Porta; Prato-Di-Giovellina; Prunelli-Di-Casacconi; Prunelli-Di-Fiumorbo; Pruno; Quercitello; Rapaggio; Rapale; Riventosa; Rogliano; Rospigliani; Rutali; Scata; Scolca; Sermano; Serra-Di-Fiumorbo; Silvareccio; Sisco; Solaro; Sorbo-Ocagnano; Sorio; Soveria; Speloncato; Stazzona; Sant'andrea-Di-Bozio; Sant'andrea-Di-Cotone; Sant'antonino; San-Damiano; Saint-Florent; San-Gavino-D'ampugnani; San-Gavino-Di-Fiumorbo; San-Gavino-Di-Tenda; San-Giovanni-Di-Moriani; San-Giuliano; San-Martino-Di-Lota; Santa-Lucia-Di-Mercurio; Santa-Lucia-Di-Moriani; Santa-Maria-Di-Lota; Santa-Maria-Poggio; San-Nicolao; Santo-Pietro-Di-Tenda; Santo-Pietro-Di-Venaco; Santa-Reparata-Di-Balagna; Santa-Reparata-Di-Moriani; Taglio-Isolaccio; Talasani; Tallone; Tomino; Tox; Tralonca; Urtaca; Vallecalle; Valle-Di-Campoloro; Valle-Di-Rostino; Valle-D'orezza; Velone-Orneto; Ventiseri; Venzolasca; Verdese; Vescovato; Vezzani; Vignale; Ville-Di-Paraso; Ville-Di-Pietrabugno; Volpajola; Zalana; Zilia; Zuani.

Z části sem spadají obce: Corte; Venaco.

Tato oblast je tvořena velkým počtem produkčních kotlin, které jsou od sebe oddělené v důsledku velmi nepravidelného povrchu s malým množstvím rovin a částí oblasti s nadmořskou výškou více než 1 000 metrů s obtížným spojením.

Podloží, které je převážně složeno z břidlice a ze žuly a z několika vápencových ložisek, umožnilo vytvořit krajinu s prudkými svahy.

Půdy osázené olivovníky vznikly především rozpadem dvou hlavních hornin. Společným znakem takto získaných půd je nízký povrchový půdní horizont, což znamená, že jsou spíše chudé a neúrodné.

Korsika má středomořské podnebí, které se vyznačuje zhruba pětiměsíčním letním suchem, teplotami příznivými pro olivovník (mírné zimy, teplá léta, oblasti osázené olivovníky prakticky bez mrazů), prudké sluneční záření, ale i mořské vlivy, které zajišťují vysokou vlhkost.

4.4   Důkaz původu: Olivové oleje nemohou být uváděny na trh s chráněným označením původu „Huile d'olive de Corse“ nebo „Huile d'olive de Corse – Oliu di Corsica“ bez osvědčení o schválení vydaném ústavem „l'Institut national des appellations d'origine“ pro chráněná označení za podmínek stanovených ve vnitrostátních předpisech o schvalování výrobků získaných pěstováním oliv, které jsou nositeli chráněného označení původu.

Veškeré činnosti, které se týkají produkce suroviny a olivového oleje, musí být provedeny uvnitř vymezené zeměpisné oblasti.

Pokud jde o produkci suroviny, postup stanoví:

označení parcel prostřednictvím seznamu parcel schopných produkovat označení „Huile d'olive de Corse“ nebo „Huile d'olive de Corse – Oliu di Corsica“, které dodržují požadavky týkající se umístění olivovníků a podmínek produkce (odrůda, způsob ošetřování olivového háje),

prohlášení o sklizni, které pěstitel oliv každoročně vyhotoví, a v němž uvede pěstovanou plochu, množství oliv vyprodukovaných při dodržení stanoveného výnosu, místo určení oliv (lisovna, místo zpracování).

Pokud jde o zpracování, postup stanoví:

prohlášení o produkci, které vyhotoví pěstitel, a v němž každoročně uvede celkové množství vyprodukovaného výrobku,

žádost o osvědčení o schválení pro určení místa skladování výrobků a všech nádob obsahujících požadované výrobky.

Celkový postup se doplní analytickou a organoleptickou zkouškou, kterou se ověří jakost a typické vlastnosti výrobků.

Každý hospodářský subjekt, který obdržel osvědčení o schválení, je povinen každoročně vyhotovit prohlášení o zásobách.

4.5   Způsob produkce: Olivy musí být vyprodukovány a zpracovány v oblasti produkce vymezené v bodě 4.3.

Odrůdy

Olivový olej pochází z těchto odrůd: Sabine (rovněž nazývaná Aliva Bianca, Biancaghja), Ghjermana, Capannace, Raspulada, Zinzala, Aliva Néra (jinak nazývaná Ghjermanane du Sud), Curtinese.

Olivové háje, které byly vysázené před datem zveřejnění vnitrostátního právního předpisu definujícího označení, které nedodržují ustanovení o odrůdách, budou pro svou sklizeň však i nadále využívat práva na označení „Huile d'olive de Corse“ nebo „Huile d'olive de Corse – Oliu di Corsica“ pod podmínkou, že dotčená hospodářství podepíší u útvarů pro chráněná označení ústavu l'Institut national individuální plán na přeměnu hospodářství. Tento individuální plán musí stanovit, že olivovníky pocházející z odrůd z výše uvedeného seznamu představují nejméně 30 % olivových hájů z hospodářství v roce 2010, 40 % v roce 2015, 50 % v roce 2020 a 70 % v roce 2025. Od sklizně v roce 2010 se k přípravě chráněných olejů povolí používání oliv pocházejících z těchto olivových hájů za podmínky, že tyto olivy budou smíchané nejméně s jednou z výše uvedených odrůd.

Uvnitř každého olivového háje se povoluje výsadba olivovníků, které patří k opylovačům, pokud jsou stejnoměrně rozmístěné a jejich počet nepřesahuje 5 % z celkového počtu stromů v daném olivovém háji. Použití oliv z těchto odrůd pro produkci oleje se povoluje za předpokladu, že podíl těchto oliv nepřesáhne 5 % celkového množství použitých oliv.

Způsob ošetřování olivového háje:

Každý kmen musí mít k dispozici plochu o rozloze nejméně 24 m2 s minimální čtyřmetrovou vzdáleností mezi stromy.

Prořezávka spočívá v omezení rozpětí stromu odstraněním starého dřeva.

Olivové háje se musí udržovat pěstováním plodin nebo se musí osít trávou a každý rok sekat.

Zavlažování během vegetačního období olivovníku je povoleno až do dozrávání plodů.

Produkce olivového háje nesmí překročit 8 tun oliv na hektar. V případě výjimečných klimatických podmínek však může být u určité sklizně výnos snížen nebo zvýšen. V žádném případě však nesmí přesáhnout 10 tun oliv na hektar.

Oleje se připravují pouze z oliv, které pocházejí z nejméně pětiletých stromů.

Úroda:

Začátek sklizně se stanoví vyhláškou prefektury na základě návrhu útvarů pro chráněná označení ústavu l'Institut national. V případě mimořádných klimatických podmínek však mohou útvary pro chráněná označení ústavu l'Institut national stanovit odchylky.

Oleje pocházejí z dostatečně zralých oliv. Všechny dodávky zpracované v lisovně během hospodářského roku musí pro každé hospodářství obsahovat maximálně 20 % zelených oliv a minimálně 50 % černých oliv.

Olivy musejí být trhány přímo ze stromu bez pomocných trháčků nebo tradičním třesením, přirozeným opadáním nebo mechanickými postupy, přičemž plody se zachytávájí do sítí nebo jiných sběrných prostředků pod stromem.

Olivy sesbírané ze země nebo olivy, které přirozeně opadaly a pocházejí z prvního nebo posledního vyprázdnění sítí nebo jiných sběrných prostředků, musejí být skladovány odděleně od oliv, které by mohly sloužit k výrobě olivového oleje s označením původu.

Olivy se skladují a přepravují v laťkových bednách nebo přepravkách.

Podmínky přípravy:

Doba uchování oliv od jejich sklizně až do zpracování nesmí přesáhnout 9 dní, z čehož maximálně 2 dny připadají na dobu mezi dopravou do lisovny a rozemletím.

Postup vlastní extrakce probíhá pouze mechanicky, olivová pasta se nesmí zahřát na teplotu vyšší než 27 °Celsia.

Jedinými povolenými úkony jsou praní, dekantace, odstředění a filtrace.

S výjimkou vody se nepovoluje použití žádných jiných přísad pro usnadnění extrakce oleje.

Získaným olejem musí být panenský olivový olej, jehož podíl volných kyselin vyjádřený v kyselině olejové nesmí přesáhnout 1,5 gramů na 100 gramů.

4.6   Souvislost: Olivovník má na ostrově dlouhou historii, která se stala základem pro pěstování olivovníků.

Divoký olivovník je na Korsice domorodou rostlinou a jeho pěstování bylo zřejmě rozvinuto řeckou a římskou civilizací.

Přítomnost četných staletých olivovníků v křovinném porostu svědčí o významné minulosti pěstování olivovníku, jehož vrcholným obdobím byl konec 19. století. Je to výsledkem půdně-klimatických podmínek, které jsou obzvláště příznivé pro pěstování olivovníku.

Podnebí středomořského rázu je v tradičních oblastech pěstování oliv, kam nepatří horské oblasti s nadmořskou výškou nad 800 metrů, mírné (bez mrazů). Výjimečnost pěstování oliv na Korsice spočívá rovněž v rozmanitosti tradičních a místních odrůd určených výlučně k produkci oleje.

Nezávisle na vlastnostech typických pro různé odrůdy se stromy ošetřují stejným způsobem v závislosti na půdně-klimatických podmínkách: přirozené opadávání oliv do sítí ve vztahu zejména k velkému vzrůstu stromů, pozdní sklizeň spojená s nepřítomností mrazu a pomalým dozráváním suroviny.

Způsoby zpracování se vyznačují rozemletím zralých oliv, což dodává korsickému olivovému oleji jeho typické vlastosti, zejména velkou jemnost.

Zlepšení výkonnosti při sklizni a při práci v lisovnách umožnilo zvýšit jakost olejů při zachování jejich typických vlastností.

Vzájemná závislost lidských a přírodních faktorů, stejně jako faktorů místních a specifických, dodává olivovému oleji s chráněným označením „Huile d'olive de Corse – Oliu di Corsica“ osobité vlastnosti společné pro produkci oliv celého ostrova.

4.7   Kontrolní subjekt:

Název:

I.N.A.O.

Adresa:

138, Champs Elysées F-75008 Paris

Od 1. ledna 2005: 51 rue d'Anjou – F-75008 Paris

Název:

D.G.C.C.R.F.

Adresa:

59, Bd V. Auriol F-75703 Paris CEDEX 13 

4.8   Označování: Mimo povinných údajů stanovených právními předpisy v oblasti označování potravin a jejich obchodní úpravy, jsou na označení olejů s kontrolované označením původu „Huile d'olives de Corse“ nebo „Huile d'olive de Corse – Oliu di Corsica“ uvedeny tyto údaje:

název označení „Huile d'olive de Corse“ nebo „Huile d'olive de Corse – Oliu di Corsica“

poznámka: „appellation d'origine contrôlée“ nebo „AOC“. Pokud se na štítku uvede kromě adresy i název hospodářství nebo značky, opakuje se název označení mezi slovy: „appelation“ a „contrôlée“.

Tyto údaje se shromáždí ve stejném optickém poli a na stejném štítku.

Jsou napsány viditelným, čitelným, nesmazatelným a dostatečně velkým písmem, které jasně vystupuje z rámečku, ve kterém je natištěno, aby se tyto údaje mohly jasně rozlišovat od ostatních psaných údajů a obrázků.

4.9   Vnitrostátní požadavky: Vyhláška týkající se chráněného označení původu „Huile d'olive de Corse“ nebo „Huile d'olive de Corse – Oliu di Corsica“


(1)  Evropská komise – Generální ředitelství pro zemědělství – Oddělení pro politiku jakosti zemědělských produktů – B-1049 Brusel


22.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 233/14


Oznámení o zahájení přezkumu před pozbytím platnosti antidumpingových opatření použitelných na dovoz roztoků močoviny a dusičnanu amonného pocházejících z Alžírska, Běloruska, Ruska a Ukrajiny

(2005/C 233/07)

Po zveřejnění oznámení o nadcházejícím pozbytí platnosti (1) platných antidumpingových opatření v případě dovozu roztoků močoviny a dusičnanu amonného pocházejících z Alžírska, Běloruska, Ruska a Ukrajiny (dále jen „dotčené země“) obdržela Komise žádost o přezkum podle čl. 11 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 384/96 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (dále jen „základní nařízení“) (2).

1.   Žádost o přezkum

Žádost podalo dne 20. června 2005 Evropské sdružení výrobců hnojiv (EFMA) (dále jen „žadatel“) jménem výrobců představujících významný podíl, v tomto případě více než 50 %, celkové výroby roztoků močoviny a dusičnanu amonného ve Společenství.

2.   Výrobek

Přezkoumávaným výrobkem jsou směsi močoviny a dusičnanu amonného ve vodném nebo amoniakálním roztoku pocházející z Alžírska, Běloruska, Ruska a Ukrajiny (dále jen „dotčený výrobek“), který se v současnosti zařazuje do kódu KN 3102 80 00. Tento kód KN je uveden pouze pro informaci.

3.   Stávající opatření

V současné době je platným opatřením konečné antidumpingové clo uložené nařízením Rady (ES) č. 1995/2000 (3), naposledy pozměněným nařízením Rady (ES) č. 1675/2003 (4).

4.   Odůvodnění přezkumu

Žádost je odůvodněna tím, že pozbytí platnosti opatření by mělo pravděpodobně za následek pokračování nebo opakovaný výskyt dumpingu a újmy způsobené výrobnímu odvětví Společenství.

Tvrzení o pokračování dumpingu ze strany Alžírska vychází ze srovnání početně zjištěné běžné hodnoty s vývozními cenami dotčeného výrobku při jeho prodeji na vývoz do Společenství.

Na základě toho je vypočítané dumpingové rozpětí značné.

Při prokazování pravděpodobnosti opakovaného výskytu dumpingu ze strany Běloruska, Ukrajiny a Ruska použil žadatel vývozní ceny při prodeji výrobku do Spojených států amerických, neboť v současné době není dotčený výrobek dovážen z těchto tří zemí do Společenství ve významných množstvích.

S ohledem na ustanovení čl. 2 odst. 7 základního nařízení stanovil žadatel běžnou hodnotu pro Bělorusko a Ukrajinu na základě ceny ve vhodné třetí zemi s tržním hospodářstvím uvedené v odst. 5.1 písm. d) tohoto oznámení. Tvrzení o opakovaném výskytu dumpingu vychází ze srovnání běžné hodnoty, jak je uvedeno v předchozí větě, s vývozními cenami dotčeného výrobku z těchto dvou zemí při jeho prodeji na vývoz do Spojených států amerických.

Tvrzení o opakovaném výskytu dumpingu ze strany Běloruska a Ukrajiny vychází ze srovnání početně zjištěné běžné hodnoty s vývozními cenami dotčeného výrobku při jeho prodeji na vývoz do Spojených států amerických.

Na základě výše zmíněných srovnání běžných hodnot a vývozních cen, která ukazují dumping ze strany Běloruska, Ukrajiny a Ruska, žadatel tvrdí, že existuje pravděpodobnost opakovaného výskytu dumpingu.

Žadatel dále tvrdí, že další dumping působící újmu je pravděpodobný. V této souvislosti žadatel předkládá důkaz, že pokud by opatření zanikla, současná úroveň dovozu dotčeného výrobku by pravděpodobně stoupla, a to díky nevyužité kapacitě a možnosti výrobních zařízení vyvážejících výrobců v dotčených zemích přejít z výroby jiných výrobků na výrobu dotčeného výrobku.

Žadatel dále tvrdí, že k odstranění újmy došlo hlavně díky opatřením a že jakýkoliv opakovaný výskyt značného objemu dovozů za dumpingové ceny z dotčených zemí by pravděpodobně vedl k opakovanému výskytu další újmy způsobené výrobnímu odvětví Společenství, pokud by platnost těchto opatření zanikla.

5.   Postup

Po konzultaci s poradním výborem Komise uznala, že existují dostatečné důkazy pro odůvodnění zahájení přezkumu před pozbytím platnosti, a zahajuje přezkum podle čl. 11 odst. 2 základního nařízení.

5.1   Postup pro stanovení pravděpodobnosti dumpingu a újmy

Šetřením se zjistí, zda je či není pravděpodobné, že pozbytí platnosti opatření povede k pokračování nebo opakovanému výskytu dumpingu a újmy.

a)   Odběr vzorků

S ohledem na zjevně velký počet stran účastnících se šetření může Komise rozhodnout, že v souladu s článkem 17 základního nařízení použije výběr vzorku.

i)   Výběr vzorku dovozců

S cílem umožnit Komisi rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, žádají se tímto všichni dovozci nebo zástupci jednající jejich jménem, aby se Komisi přihlásili a poskytli o své společnosti nebo společnostech ve lhůtě stanovené v odst. 6 písm. b) bodě i) a ve formátu uvedeném v odstavci 7 tyto údaje:

název, adresu, e-mailovou adresu, telefonní a faxová čísla a jméno kontaktní osoby,

celkový obrat společnosti vyjádřený v eurech za období od 1. července 2004 do 30. června 2005;

celkový počet zaměstnanců;

podrobnosti o činnostech společnosti týkající se dotčeného výrobku;

objem vyjádřený v tunách a hodnotu vyjádřenou v eurech dovozů dotčeného výrobku pocházejícího z Alžírska, Běloruska, Ruska a Ukrajiny na trh Společenství a jeho dalšího prodeje na trhu Společenství za období od 1. července 2004 do 30. června 2005,

názvy a podrobnosti o činnostech veškerých společností ve spojení (5), jež se podílejí na výrobě a/nebo prodeji dotčeného výrobku,

jakékoli další podstatné informace, jež by Komisi napomohly ve výběru vzorku;

poskytnutím výše uvedených informací souhlasí společnost se svým případným zařazením do vzorku. Je-li společnost vybrána jako součást vzorku, znamená to, že vyplní dotazník a že souhlasí s přešetřením svých odpovědí přímo na místě. Pokud společnost uvede, že se svým případným zařazením do vzorku nesouhlasí, má se za to, že při šetření nespolupracovala. Důsledky nedostatečné spolupráce jsou uvedeny níže v odstavci 8.

S cílem získat informace, které považuje pro výběr vzorku dovozců za nezbytné, se Komise kromě toho obrátí na jakákoli známá sdružení dovozců.

ii)   Výběr vzorku výrobců ve Společenství

S ohledem na vysoký počet výrobců ve Společenství, kteří podporují uvedenou žádost, hodlá Komise provést šetření újmy způsobené výrobnímu odvětví Společenství výběrem vzorku.

S cílem umožnit Komisi vybrat vzorek se žádají všichni výrobci ve Společenství, aby ve lhůtě stanovené v odst. 6 písm. b) bodě i) poskytli o své společnosti nebo společnostech tyto údaje:

název, adresu, e-mailovou adresu, telefonní a faxová čísla a jméno kontaktní osoby,

celkový obrat společnosti vyjádřený v eurech za období od 1. července 2004 do 30. června 2005;

podrobnosti o činnostech společnosti týkajících se výroby dotčeného výrobku a objemu dotčeného výrobku vyjádřeného v tunách za období od 1. července 2004 do 30. června 2005,

hodnotu prodejů dotčeného výrobku na trhu Společenství vyjádřenou v eurech za období od 1. července 2004 do 30. června 2005;

objem prodejů dotčeného výrobku na trhu Společenství vyjádřený v tunách za období od 1. července 2004 do 30. června 2005,

objem výroby dotčeného výrobku vyjádřený v tunách za období od 1. července 2004 do 30. června 2005,

názvy a podrobnosti o činnostech veškerých společností ve spojení (5), jež se podílejí na výrobě a/nebo prodeji dotčeného výrobku,

jakékoli další podstatné informace, jež by Komisi napomohly ve výběru vzorku;

poskytnutím výše uvedených informací souhlasí společnost se svým případným zařazením do vzorku. Je-li společnost vybrána jako součást vzorku, znamená to, že vyplní dotazník a že souhlasí s přešetřením svých odpovědí přímo na místě. Pokud společnost uvede, že se svým případným zařazením do vzorku nesouhlasí, má se za to, že při šetření nespolupracovala. Důsledky nedostatečné spolupráce jsou uvedeny níže v odstavci 8.

iii)   Závěrečný výběr vzorků

Všechny zúčastněné strany, jež chtějí předložit jakékoli podstatné informace týkající se výběru vzorků, tak musejí učinit ve lhůtě stanovené v odst. 6 písm. b) bodě ii).

Komise hodlá provést závěrečný výběr vzorků po konzultaci s dotčenými stranami, jež vyjádřily souhlas se zařazením do vzorku.

Společnosti zařazené do vzorků musejí ve lhůtě stanovené v odst. 6 písm. b) bodě iii) vyplnit dotazník a musejí při šetření spolupracovat.

Nedojde-li k dostatečné spolupráci, může Komise podle čl. 17 odst. 4 a článku 18 základního nařízení při svých zjištěních vycházet z dostupných údajů. Zjištění vycházející z dostupných údajů může být pro dotčenou stranu méně příznivé, jak je vysvětleno v odstavci 8.

b)   Dotazníky

S cílem získat informace, které pro své šetření považuje za nezbytné, zašle Komise dotazníky podnikům výrobního odvětví Společenství zařazeným do vzorku, všem sdružením výrobců ve Společenství, vývozcům/výrobcům v Alžírsku, Bělorusku, Rusku a Ukrajině, všem sdružením vývozců/výrobců, dovozcům zařazeným do vzorku a všem sdružením dovozců, jež jsou uvedeni v žádosti nebo jež spolupracovali při šetření, které vedlo k zavedení opatření, jež jsou předmětem tohoto přezkumu, a orgánům dotčených zemí vývozu.

c)   Shromažďování informací a pořádání slyšení

Všechny zúčastněné strany se vyzývají, aby oznámily svá stanoviska, předložily vedle odpovědí na dotazník další informace a poskytly podkladovou dokumentaci. Komise musí tyto informace a podkladovou dokumentaci obdržet ve lhůtě stanovené v odst. 6 písm. a) bodě ii) tohoto oznámení.

Komise může kromě toho zúčastněné strany vyslechnout, pokud o to požádají a doloží konkrétní důvody takového slyšení. Tato žádost musí být učiněna ve lhůtě stanovené v odst. 6 písm. a) bodě iii) tohoto oznámení.

d)   Výběr země s tržním hospodářstvím

V předchozím šetření byla pro účely stanovení běžné hodnoty v souvislosti s Běloruskem a Ukrajinou jako vhodná země s tržním hospodářstvím použita Litva. Žadatel nyní navrhl, aby byly za tímto účelem použity Spojené státy americké. Zúčastněné strany se vyzývají, aby ve zvláštní lhůtě stanovené v odst. 6 písm. c) tohoto oznámení vyjádřily své připomínky ke vhodnosti této volby.

5.2   Postup pro posouzení zájmu Společenství

V souladu s článkem 21 základního nařízení a v případě, že se potvrdí pravděpodobnost pokračování či opakovaného výskytu dumpingu a újmy, bude stanoveno, zda by zachování platnosti či zrušení antidumpingových opatření nebylo v rozporu se zájmem Společenství. Z tohoto důvodu se mohou výrobní odvětví Společenství, dovozci, jejich zájmové svazy, zástupci uživatelů a zájmové organizace spotřebitelů, pokud prokáží, že mezi jejich činností a dotčeným výrobkem existuje objektivní souvislost, v obecných lhůtách stanovených v odst. 6 písm. a) bodě ii) přihlásit a sdělit Komisi příslušné informace. Zúčastněné strany, které již jednaly v souladu s předchozí větou, mohou ve lhůtě stanovené v odst. 6 písm. a) bodě iii) požádat o slyšení, přičemž musejí udat konkrétní důvody, proč by měly být vyslyšeny. Je třeba zdůraznit, že informace předložené podle článku 21 budou zohledněny pouze tehdy, budou-li v době předložení doloženy věcnými důkazy.

6.   Lhůty

a)   Obecné lhůty

i)   Pro zúčastněné strany za účelem vyžádání dotazníku

Všechny zúčastněné strany, které nespolupracovaly při šetření, které vedlo k zavedení opatření, jež jsou předmětem tohoto přezkumu, by si měly dotazník vyžádat co nejdříve, avšak nejpozději do 15 dnů ode dne zveřejnění tohoto oznámení v Úředním věstníku Evropské unie.

ii)   Pro zúčastněné strany za účelem přihlášení se a předložení odpovědí na dotazník a jiných informací

Všechny zúčastněné strany, mají-li být jejich stanoviska při šetření zohledněna, se musejí přihlásit, a to tak, že se obrátí na Komisi, a musejí předložit svá stanoviska a odpovědi na dotazník nebo jakékoli jiné informace do 40 dnů ode dne zveřejnění tohoto oznámení v Úředním věstníku Evropské unie, není-li stanoveno jinak. Je třeba věnovat pozornost skutečnosti, že výkon většiny procesních práv uvedených v základním nařízení závisí na tom, zda se zúčastněná strana přihlásí ve výše uvedené lhůtě.

iii)   Slyšení

Všechny zúčastněné strany mohou Komisi v téže lhůtě 40 dnů rovněž požádat o slyšení.

b)   Zvláštní lhůta v souvislosti s výběrem vzorku

i)

Informace uvedené v odst. 5.1 písm. a) bodech i) a ii) by Komise měla obdržet do 15 dnů ode dne zveřejnění tohoto oznámení v Úředním věstníku Evropské unie s ohledem na její úmysl konzultovat dotčené strany, jež vyjádřily souhlas se zařazením do vzorku v jeho konečném výběru, ve lhůtě 21 dnů ode dne zveřejnění tohoto oznámení v Úředním věstníku Evropské unie.

ii)

Veškeré další informace podstatné pro výběr vzorku uvedené v odst. 5.1 písm. a) bodě iii) musí Komise obdržet do 21 dnů ode dne zveřejnění tohoto oznámení v Úředním věstníku Evropské unie.

iii)

Odpovědi na dotazník od zúčastněných stran, jež byly vybrány do vzorku, musí Komise obdržet do 37 dnů ode dne, kdy jim bylo oznámeno, že byly zařazeny do vzorku.

c)   Zvláštní lhůta pro výběr země s tržním hospodářstvím

Strany, které jsou předmětem šetření, mohou chtít vyjádřit své připomínky ke vhodnosti Spojených států amerických, které budou, jak bylo uvedeno v odst. 5.1 písm. d) tohoto oznámení, pravděpodobně zvoleny zemí s tržním hospodářstvím pro účely stanovení běžné hodnoty v souvislosti s Běloruskem a Ukrajinou. Komise musí tyto připomínky obdržet do 10 dnů ode dne zveřejnění tohoto oznámení v Úředním věstníku Evropské unie.

7.   Písemná podání, odpovědi na dotazník a korespondence

Veškeré informace a žádosti zúčastněných stran musejí být předloženy písemně (nikoli v elektronické podobě, není-li stanoveno jinak) a musí v nich být uveden název, poštovní a e-mailová adresa a telefonní a faxová čísla zúčastněné strany. Veškeré písemně předložené informace, včetně informací vyžadovaných tímto oznámením, odpovědí na dotazník a korespondence, jež zúčastněné strany poskytují jako důvěrné, se označí poznámkou „Limited  (6)“ a v souladu s čl. 19 odst. 2 základního nařízení je doprovází verze, která není důvěrná a je označena poznámkou „FOR INSPECTION BY INTERESTED PARTIES“.

Korespondenční adresa Evropské komise, generálního ředitelství pro obchod, ředitelství B:

European Commission

Directorate General for Trade

Directorate B

Office: J-79 5/16

B-1049 Brussels

Fax (32-2) 295 65 05

8.   Nedostatečná spolupráce

Pokud účastník řízení odmítne umožnit přístup k nezbytným informacím nebo je neposkytne v příslušné lhůtě nebo pokud klade závažným způsobem překážky šetření, mohou podle článku 18 základního nařízení prozatímní nebo konečná pozitivní nebo negativní zjištění vycházet z dostupných údajů.

Pokud se zjistí, že účastník řízení předložil nepravdivé či zavádějící informace, nepřihlédne se k nim a bude se vycházet z dostupných údajů. Nespolupracuje-li účastník řízení vůbec nebo jen částečně, a zjištění se proto podle článku 18 základního nařízení zakládají na dostupných údajích, může to vést k výsledku, který pro něj bude méně příznivý, než kdyby při šetření spolupracoval.

9.   Časový rozvrh šetření

Podle čl. 11 odst. 5 základního nařízení bude šetření uzavřeno do 15 měsíců ode dne zveřejnění tohoto oznámení v Úředním věstníku Evropské unie.


(1)  Úř. věst. C 312, 17.12.2004, s. 5.

(2)  Úř. věst. L 56, 6.3.1996, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 461/2004 (Úř. věst. L 77, 13.3.2004, s. 12).

(3)  Úř. věst. L 238, 22.9.2000, s. 15.

(4)  Úř. věst. L 238, 25.9.2003, s. 4.

(5)  Pro informace o významu termínu společnosti ve spojení viz článek 143 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 253, 11.10.1993, s. 1).

(6)  Rozumí se tím, že dokument je určen pouze pro interní použití. Je chráněn podle článku 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43). Jde o důvěrný dokument podle článku 19 základního nařízení a článku 6 Dohody WTO o provádění článku VI GATT 1994 (antidumpingová dohoda).


22.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 233/18


Sdělení zveřejněné na základě čl. 27 odst. 4 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 v případu COMP 37.749 Austrian Airlines/SAS – dohoda o spolupráci

(2005/C 233/08)

(Text s významem pro EHP)

1.   Úvod

Podle článku 9 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 (1) může Komise, pokud zamýšlí přijmout rozhodnutí, které nařizuje ukončení protiprávního jednání, a dotyčné podniky nabídnou Komisi závazky takové povahy, že reagují na její výhrady, svým rozhodnutím prohlásit tyto nabídky pro dotyčné podniky za závazné. Takové rozhodnutí může být přijato na dobu určitou a musí konstatovat, že pominuly důvody pro zásah Komise. Podle čl. 27 odst. 4 stejného nařízení zveřejní Komise stručné vylíčení případu a hlavní obsah závazků nebo navrhovaný postup. Zúčastněné strany mohou předložit svá vyjádření ve lhůtě, kterou stanoví Komise.

2.   Shrnutí případu

30. prosince 1999 uvědomily společnosti Scandinavian Airlines System (SAS) a Austrian Airlines (AuA) Komisi o dohodě o spolupráci s cílem získat individuální výjimku podle čl. 5 odst. 1 nařízení EHS/3975/87, čl. 81 odst. 3 a čl. 53 odst. 3 Dohody o EHP. Podle této dohody strany spolupracovaly na všech světových leteckých linkách v oblasti časového plánování letů, koordinace cenové politiky, plánování tras a kapacit. Nejužší spolupráce se týkala dopravy mezi Rakouskem a severskými státy (Norsko, Švédsko a Dánsko), kde byl na všechny služby v letecké dopravě uplatňován výlučně společný systém dopravy (Joint Traffic System – JTS) a kdy strany sdílely náklady i příjmy. Podle čl. 5 odst. 3 nařízení 3975/87 zveřejnila Komise dne 11. července 2000 oznámení, ve kterém vyzvala třetí strany, aby předložily svá vyjádření k této dohodě.

4. října 2000 sepsala Komise dopis o vážných pochybnostech týkajících se dopadu této dohody na hospodářskou soutěž. Společný systém dopravy pravděpodobně vyloučil hospodářskou soutěž ve významné části trhu letecké dopravy mezi Rakouskem a severskými státy, takže zvláště pro linky Vídeň-Kodaň a Vídeň – Stockholm by nebylo možné použít čl. 81 odst. 3 Smlouvy ES.

Na základě tohoto dopisu se strany dohodly, že vyloučí pochybnosti Komise týkající dvoustranné dopravy, změní dohodu o spolupráci a nahradí ji „omezenou dohodou o spolupráci“ a dohodou o marketingu a prodeji ze dne 31. prosince 2001. Z nové dohody byla vyňata veškerá dvoustranná spolupráce v oblasti dopravy mezi Rakouskem a severskými státy. To byla reakce na vážné pochybnosti týkající se hospodářské soutěže uvedené v dopise. Toto řešení však nebylo možné uvést do praxe.

Po dalších jednáních s útvary Komise strany ustoupily od vyjmutí uvedených linek a dne 24. října 2002 uzavřely „pozměněnou dohodu o spolupráci“. Tato nová dohoda počítá znovu s dvoustrannou spoluprácí v oblasti dopravy mezi Rakouskem a severskými státy. Na rozdíl od spolupráce původně oznámené nevede „pozměněná dohoda o spolupráci“ ke vzniku společného podniku v oblasti dvoustranné dopravy. Dohoda obsahuje následující hlavní body:

a)   Obecně použitelné normy služeb

Cestujícím na linkách se stejným letovým číslem jsou poskytovány stejné služby.

b)   Sdílení kódů a spolupráce v oblasti sítí

Dohoda o sdílení kódů se týká všech světových letů, které patří do této dohody tak, jak je strany společně vyberou. Strany se budou snažit lépe koordinovat spojení a kapacity sítě leteckých linek tak, aby zajistily lepší spojení v rámci svého domácího trhu a zkrátily dobu čekání cestujících na další spoje pomocí kombinované sítě. Bude možné stanovit zásady a pravidla přestupů nad rámec středisek zúčastněných stran.

c)   Koordinace cen a zvláštních tarifů

Strany vyvinou jednotnou cenovou politiku, budou koordinovat plánování linek a kapacity. Ceny za leteckou dopravu se vypočítají a rozdělí mezi strany podle prováděcí dohody.

d)   Marketing a prodej

Koordinaci prodeje na základě jednotné politiky prodeje a marketingu převezme příslušný domácí dopravce. Strany se dohodly na vzájemné integraci svých plánů prodeje na domácím trhu příslušné strany. Kromě toho se strany budou snažit nabídnout druhé straně služby zprostředkovatelských středisek po telefonu.

e)   Frequent flyer programs-FFP (věrnostní programy)

Strany uzavřely dohody o FFP, která umožňuje účastníkům FFP jedné strany sbírat a použít body při cestování s druhou stranou.

Dle mínění stran by jim pozměněná dohoda umožnila dosáhnout významného zlepšení úrovně poskytovaných služeb, což by vedlo i ke značnému snížení nákladů. Strany dále uvádějí, že díky efektivnosti došlo v letech 2002 až 2004 ke snížení ceny letů mezi Kodaní a Vídní. Také spotřebitel by mohl využívat výhody aliance, to znamená koordinované plány letů, zvýšený počet přímých letů a návazných letů, jedno odbavení aj.

I když byl původní společný podnik nahrazen dohodou o velmi úzké spolupráci, dává pozměněná dohoda o spolupráci stále důvod ke stejným obavám týkajícím se hospodářské soutěže, pokud jde o linky Vídeň – Kodaň a Vídeň – Stockholm. Jelikož značná část cestujících je závislá na využití přímých letů a pro přímé lety mezi Rakouskem a severskými státy není jiná alternativa, může spolupráce mezi AuA a SAS vést k omezení hospodářské soutěže, zejména k újmě cestujících, kteří jsou časově závislí na přímých linkách. Linka Vídeň – Kodaň patří mezi jediné trasy, které obě strany provozovaly již před jejich spoluprácí, takže tato spolupráce odstranila skutečnou hospodářskou soutěž mezi těmito stranami. Pokud jde o zbývající linky, spolupráce odstranila pouze potencionální hospodářskou soutěž. Také z předchozího průzkumu trhu nebylo zřejmé, že by měl některý dopravce zájem o provoz letů mezi těmito páry měst.

3.   Hlavní obsah nabídnutých závazků

K pochybnostem Komise týkajícím se hospodářské soutěže, nabídly strany účastnící se tohoto řízení závazky, mezi něž patří:

—   Závazky týkající se volných časů, tzv. slotů

Strany dají novým zájemcům pro odlety a přistání k dispozici následujících počet slotů:

pro lety mezi Vídní a Kodaní: až dva (2) zpáteční lety denně;

pro lety mezi Vídní a Stockholmem: až dva (2) zpáteční lety denně;

—   Závazky týkající se mezilinkových dohod:

Strany se dohodly, že v případě, že nový zájemce neuzavřel žádnou mezilinkovou dohodu, uzavřou s ním v rámci IATA smlouvu MITA (Multilateral Interline Traffic Agreement – Mnohostranná dohoda o mezilinkové dopravě). Základem této mezilinkové dohody budou zásady IATA.

—   Zvláštní dohoda pro-rata:

Na žádost nového zájemce s ním bude uzavřena zvláštní dohoda pro-rata, pokud část letu zahrnuje jednu z dotčených linek. Podmínky budou srovnatelné s podmínkami uzavřenými v souvislosti s touto linkou s třetími dopravci/jinými dopravci, kteří nejsou členy aliance.

—   Závazky týkající se Frequent flyer programu

Na žádost umožní strany novému zájemci účast v jednom ze svých Frequent Flyer programů.

—   Snížení četnosti letů:

Strany jsou ochotny na omezenou dobu zmrazit četnost svých denních letů.

—   Závazek k usnadnění intermodálních pasažérských leteckodopravních služeb

Na žádost společnosti provozující železniční nebo jinou povrchovou dopravu mezi Rakouskem a Dánskem/Švédskem/Norskem s ní strany uzavřou intermodální dohodu, přičemž poskytnou cestujícímu jako součást trasy, která zahrnuje povrchovou dopravu poskytovanou intermodálním partnerem, své letecké služby na určených linkách evropských párů měst.

4.   Výzva k předložení stanovisek

S výhradou přezkoumání situace na trhu má Komise v úmyslu vydat rozhodnutí podle čl. 9 odst. 1 nařízení (ES) č. 1/2003, kterým výše shrnuté závazky, které jsou v plném rozsahu zveřejněny na Internetu na webové stránce generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž, prohlásí za závazné. Podle čl. 27 odst. 4 nařízení č. 1/2003 vyzývá Komise zúčastněné třetí strany, aby předložily svá vyjádření k navrhovaným závazkům. Vyjádření musí být Komisi doručena nejpozději do jednoho měsíce od zveřejnění tohoto oznámení.

Vyjádření lze také zaslat Komisi elektronickou poštou na adresu: Maria-Jose.Bicho@cec.eu.int nebo Fabrizia.Benini@cec.eu.int nebo faxem na č. (32-2) 296 29 11 nebo poštou s uvedením jednacího čísla COMP/37.749 Austrian Airlines/SAS co-operation agreement na tuto adresu:

Directorate-General for Competition,

Antitrust Registry

J-70

B-1049 Bruxelles/Brussel

V dalším průběhu řízení může být po zveřejnění dokumentu o průzkumu trhu nezbytné nebo vhodné poskytnout souhrn vyjádření stranám, které závazky nabízejí. S ohledem na to vás žádáme, abyste označili všechny důvěrné informace nebo obchodní tajemství. Oprávněné požadavky budou vzaty v úvahu.


(1)  Nařízení Rady (ES) ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. L 1, 4.1.2003, s. 1).


22.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 233/21


STÁTNÍ PODPORY – FRANCIE

Státní podpora C 27/2005 (ex NN 69/2004) – Roční hospodářské plány v odvětví ovoce a zeleniny

Výzva k předložení připomínek podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES

(2005/C 233/09)

Dopisem ze dne 20. července 2005 v závazné jazykovém znění, uvedeným na stránkách, které následují po tomto shrnutí, oznámila Komise Francii své rozhodnutí zahájit řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES týkající se výše uvedené podpory.

Zúčastněné strany mohou podat své připomínky k podporám, vůči nimž Komise zahájí řízení, do jednoho měsíce ode dne zveřejnění tohoto shrnutí a dopisu, který za ním následuje, na následující adresu Evropské komise, generálního ředitelství pro zemědělství:

Commission européenne

Direction générale de l'Agriculture et du Développement rural

Direction H. Législation agricole

Unité: H.2. Concurrence

Bureau: Loi 130 5/128

B-1049 Bruxelles

Fax: (32-2) 296 76 72

Tyto připomínky budou sděleny Francii. O důvěrné zpracování totožnosti zúčastněné strany, která podává připomínky, lze požádat písemně s uvedením důvodů této žádosti. .

SHRNUTÍ

Komise zjistila, že v průběhu několika let byly ve Francii poskytovány státní podpory v odvětví ovoce a zeleniny. Tyto podpory, které se pohybovaly od 15 do 30 milionů EUR ročně, byly vypláceny až do roku 2002.

Cílem financovaných opatření bylo v případě krize zmírnit účinky převýšení nabídky nad poptávkou působením na třech úrovních: vnější trhy, vnitřní trhy a zpracování.

Cílem bylo snížit vývozní ceny (vývozní subvence) na vnějších trzích, aby byly zachovány tržní podíly francouzských produktů.

Činnosti financované na vnitřním trhu měly za cíl snížit prodejní ceny, dočasně skladovat (popřípadě zničit) část sklizně nebo podpořit zpracování.

Hodnocení

V tomto stadiu Komise pochybuje o slučitelnosti podpor se společným trhem, neboť se nezdají být opodstatněné žádným právním předpisem Společenství v oblasti státních podpor v odvětví zemědělství a mohly by proto představovat pouhé provozní podpory, které by navíc mohly narušit fungování mechanismů společné organizace trhu v odvětví ovoce a zeleniny.

ZNĚNÍ DOPISU

«Par la présente, la Commission a l'honneur d'informer la France qu'après avoir examiné les informations fournies par vos autorités sur la mesure citée en objet, elle a décidé d'ouvrir la procédure prévue à l'article 88, paragraphe 2, du traité CE.

I.   PROCÉDURE

(1)

Suite à une plainte, la Commission a adressé, le 31 juillet 2002, une lettre à la France pour demander des renseignements sur des aides nationales non notifiées dans le secteur des fruits et légumes que la France serait en train de payer depuis plusieurs années dans le contexte de dispositifs dénommés ‚plans de campagne‘, ‚plans stratégiques‘ ou ‚plans conjoncturels‘.

(2)

Une réunion a eu lieu entre les autorités françaises et les services de la Commission le 21 octobre 2002.

(3)

Par lettre du 26 décembre 2002, enregistrée le 2 janvier 2003, la France a fourni des informations confirmant que de telles aides avaient été octroyées jusqu'à l'année 2002.

(4)

Par lettre du 16 avril 2003, la Commission a demandé à la France de lui fournir un inventaire complet des aides octroyées au titre des plans de campagne, ventilé par mesure et par production, comprenant le montant d'aide destinée à chaque mesure et la durée précise des régimes.

(5)

Par lettre du 30 avril 2003, les autorités françaises ont demandé une extension du délai de réponse à la demande de renseignements de la Commission.

(6)

Par lettre du 22 juillet 2003, enregistrée le 25 juillet 2003, la France a transmis des informations concernant la nature des actions financées ainsi que des tableaux reprenant la répartition des crédits publiques affectés aux différentes productions pour la période 1998-2002.

(7)

La mesure a ensuite été incluse dans le registre des aides non notifiées sous le numéro NN 57/05.

II.   DESCRIPTION

(8)

Suite à une plainte anonyme, la Commission est entrée en possession de nombreux documents attestant de l'existence d'aides étatiques octroyées dans le secteur des fruits et légumes. Les fonds publics auraient été attribués aux Comités Économiques Agricoles pour la réalisation d'actions de soutien du marché des fruits et légumes.

II.1.   Les Comités Économiques Agricoles — composition, mission et financement

(9)

La loi française (1) fait obligation aux groupements de producteurs agricoles d'adhérer aux Comités Économiques Agricoles, organisations régies par les dispositions de l'article 552-1 et suivants du Code Rurale. La mission des Comités Économiques est d'édicter des règles communes à leurs membres afin d'harmoniser les disciplines de production, de commercialisation, de prix et de mise sur le marché des produits (2). Les règles édictées ne sont applicables qu'après approbation du ministre de l'agriculture.

(10)

Les comités économiques agrées sont habilités à percevoir, auprès de chacun de leurs membres (les groupements de producteurs), un droit d'inscription et, à titre de cotisation, une fraction des cotisations perçues par les groupements eux-mêmes (3). Ces cotisations sont rendues obligatoires par les pouvoirs publics.

(11)

Sur la base des documents en possession de la Commission, huit Comités Économiques Agricoles (Rhône-Méditerranée, Grand Sud-Ouest, Corse, Val de Loire, Nord, Nord-Est, Bretagne et Normandie) auraient bénéficié pendant de nombreuses années de fonds publics, fournis notamment par l'Office National Interprofessionnel des Fruits, des Légumes et de l'Horticulture (ONIFLHOR). Ces fonds publics apparaissent dans les comptes des Comités sous la dénomination de ‚Fonds de développement‘, à côté des cotisations obligatoires, dénommées ‚Parts professionnelles‘. Selon les plaignants, avant la réforme de l'OCM fruits et légumes en 1996 (4), de fonds publics alimentaient déjà une caisse nationale gérée par l'Association Française des Comités Économiques Agricoles Fruits et Légumes, basée sur les mêmes principes de fonctionnement.

II.2.   Les plans de campagne

(12)

Les fonds à la disposition des Comités Économiques ont été utilisés pour le financement de ‚plans de campagne‘, comportant des actions sur les marchés intra- et extra-communautaires visant à faciliter la commercialisation de produits agricoles récoltés en France. Selon les informations fournies par la France, depuis le 1er janvier 2003, aucune action n'a été financée dans le cadre de ces dispositifs.

(13)

En ce qui concerne la nature exacte des actions, dans leur lettre du 26 décembre 2002, les autorités françaises ont expliqué qu'elles visaient à prévenir ou, en cas de crises, à atténuer les effets d'excédents momentanés de l'offre par rapport à la demande en agissant à trois niveaux: marchés extérieurs, marché intérieur et transformation.

(14)

Sur les marchés extérieurs, l'objectif était de maintenir les parts de marché des produits français en permettant aux exportateurs de se positionner sur les marchés stratégiques et de faire face à la concurrence sur les prix. Sur le marché intérieur, les actions financées visaient à dégager le marché soit en proposant des prix plus attractifs, soit en détruisant une partie de la récolte en surnombre ou en l'orientant vers la transformation. Les autorités françaises mentionnent aussi des actions de stockage temporaire de produits en cas de saturation du marché, ainsi qu'un soutien permettant aux entreprises de transformation d'assainir le marché du frais.

(15)

La lettre des autorités françaises du 22 juillet 2003 fournit des tableaux chiffrés qui indiquent les montants affectés aux mesures de ‚transformation‘, ‚dégagement‘, ‚qualité‘, ‚contractualisation‘, ‚marchés extérieurs‘, ‚stockage‘.

(16)

Les documents et informations dont la Commission dispose fournissent des indications plus précises, quoique limitées à certains produits, sur la nature des actions susceptibles d'avoir été financées dans le cadre des plans de campagne.

(17)

Par exemple, pour ce qui est de la production de pommes, une lettre parvenue à la Commission en avril 2002 fait référence à un soutien à l'exportation en dehors de la Communauté qui aurait été octroyé sous couvert d'une aide à la promotion. La mesure consisterait en réalité en l'octroi de rabais à l'acheteur, payés par les autorités françaises par caisse de pommes achetée.

(18)

De plus, d'après d'autres documents, le Comité Économique fruits et légumes du bassin Rhône Méditerranée (BRM) aurait financé en 2000 des actions telles que ‚coûts de production‘, ‚prix de vente‘, ‚politique de transformation‘, ‚export structurel‘, ‚valorisation export‘, ‚export lors d'un pic de production‘, ‚marchés émergents‘, ‚valorisation marché intérieur‘. Dans les secteurs de la pêche et de la nectarine, ces aides semblent avoir été accordées sur base de la quantité produite.

(19)

Certains documents en possession de la Commission indiquent que les autorités françaises étaient informées de la nature douteuse de ces actions au regard du droit communautaire. Elles mêmes qualifiaient ces actions de ‚largement anti-communautaires‘ et signalaient la ‚menace d'une obligation de faire rembourser par les producteurs les sommes indûment versées‘ (5). Un compte-rendu du BRM rappelle aussi ‚le caractère confidentiel des plans stratégiques et le besoin de discrétion nécessaire compte tenu du principe anti-communautaire de ceux-ci‘ (6).

II.3.   Montant des aides

(20)

Dans leur lettre du 26 décembre 2002 les autorités françaises ont expliqué que le financement des actions a été assuré par les secteurs concernés en raison de 30 % ou 50 %, la part restante étant financée par les pouvoirs publics. Dans leur lettre du 22 juillet 2003, les autorités françaises ont transmis des tableaux indiquant la répartition des crédits versés au titre de plans de campagne de 1998 à 2002 pour les différents produits et actions. Le tableau ci-dessous reprend les chiffres plus significatifs fournis. Toutefois, il ne ressort pas clairement des informations transmises si les montants indiqués intègrent les cotisations obligatoires des membres des Comités Économiques, ou s'ils se réfèrent uniquement aux fonds ONIFLHOR.

(21)

Pour les plans de campagne antérieurs à 1998, les autorités françaises n'ont pas fourni de chiffres.

Montants affectés aux plans au titre des campagnes 1998-2002, ventilés par action

 

Transformation

Dégagement

Qualité

Contractualisation

Marchés extérieurs

Stockage

Total

(EUR)

1998

5 108 340

10 714 420

3 225 580

235 250

8 060 840

221 905

27 566 400

1999

13 025 110

11 885 470

5 496 140

193 160

18 580 900

1 211 970

50 392 880

2000

9 472 910

8 748 330

5 601 920

648 250

11 496 650

787 110

36 755 100

2001

7 889 590

0

6 557 590

1 121 840

3 254 140

287 500

19 110 680

2002

6 023 660

0

5 294 320

0

3 283 770

731 630

15 333 390

III.   APPRÉCIATION

III.1.   Présence d'aide au titre de l'article 87, paragraphe 1, du Traité

(22)

Selon l'article 87, paragraphe 1, du traité, sauf dérogations prévues par ce traité, sont incompatibles avec le marché commun dans la mesure où elles affectent les échanges entre États membres, les aides accordées par les États ou au moyen de ressources d'État sous quelque forme que ce soit, qui faussent ou qui menacent de fausser la concurrence en favorisant certaines entreprises ou certaines productions.

(23)

L'article 43 du règlement (CEE) no 2200 du Conseil du 28 octobre 1996 portant organisation commune des marchés dans le secteur des fruits et légumes (7) (OCM), applicable au moment de l'octroi des aides, prévoyait que, sauf dispositions contraires dudit règlement, les articles 92, 93 et 94 du traité (devenus les articles 87, 88 et 89) étaient applicables à la production et au commerce des fruits et légumes.

(24)

Pour que une mesure tombe dans le champ d'application de l'article 87, paragraphe 1, du Traité, les quatre conditions suivantes doivent être cumulativement remplies: (1) la mesure doit être financée par l'État ou par le biais de ressources d'État, (2) elle doit concerner de façon sélective certaines entreprises ou secteurs de production, (3) elle doit comporter un avantage économique pour les entreprises bénéficiaires, (4) elle doit affecter les échanges intra-communautaires et fausser ou menacer de fausser la concurrence.

(25)

À ce stade, les conditions de l'article 87, paragraphe 1, du Traité semblent être réunies.

(26)

En premier lieu, le critère du financement par le biais de ressources d'État est rempli. Les aides sont financées en partie par de ressources tirées du budget général d'État, versées sur le compte de l'ONIFLHOR et distribuées par celui-ci aux différents Comités Économiques, et en partie par des contributions professionnelles rendues obligatoires, perçues par les Comités Économiques.

(27)

En ce qui concerne les contributions professionnelles, elles semblent constituer aussi, prima facie, et à ce stade, des ressources d'État, à la lumière de la jurisprudence récente de la Cour, notamment l'arrêt Pearle (8). Il ressort de cet arrêt que, pour que une mesure financée par des cotisations professionnelles transitant par un organisme public ne tombe pas dans le champ d'application de l'articles 87, paragraphe 1, les conditions suivantes doivent être cumulativement remplies:

(a)

Les cotisations doivent être affectées obligatoirement au financement de la mesure;

(b)

L'organisme public ne doit avoir eu, à aucun moment, le pouvoir de disposer librement de ces ressources;

(c)

La mesure doit être imputable exclusivement aux membres de l'organisme professionnel en objet, et non pas faire partie d'une politique étatique.

(d)

Les coûts encourus par l'organisme en question doivent être compensés pleinement par les contributions imposées aux entreprises bénéficiaires (absence d'avantage).

(28)

Dans les documents en possession de la Commission, rien ne semble indiquer, que les contributions étaient affectées obligatoirement aux plans de campagne, ni que les Comités Économiques n'avaient eu, à moment donné, la possibilité de disposer librement de ces ressources. Par contre, le fait que l'État ait apporté une contribution de 50 %, voire de 70 % au financement des plans de campagne semble indiquer clairement que ces dispositifs faisaient partie d'une politique étatique, et dès lors, que les ressources y affectées étaient, dans leur totalité, imputables à l'État. Au vu de ce qui précède, les contributions professionnelles rendues obligatoires doivent aussi, à ce stade, être considérées comme des ressources d'État au sens de l'article 87 du Traite CE.

(29)

En deuxième lieu, les mesures bénéficient exclusivement aux producteurs de fruits et légumes des départements concernés, et sont donc sélectives.

(30)

En troisième lieu, les producteurs en question reçoivent un avantage économique sous forme de financement de différentes actions de soutien au marché (voir paragraphes 13-18 de la décision supra). Cet avantage améliore leur position concurrentielle. Selon une jurisprudence établie de la Cour de justice, l'amélioration de la position concurrentielle d'une entreprise résultante d'une aide d'État indique, en règle générale, une distorsion de concurrence vis-à-vis d'autres entreprises qui ne reçoivent pas le même soutien (arrêt 730/79 du 17 septembre 1980, Philipe Morris/Commission, Réc. 1980, p. 2671, paragraphes 11 et 12).

(31)

Il convient de rappeler que, compte tenu de l'interdépendance entre les marchés sur lesquels opèrent les opérateurs communautaires, il n' est pas exclu qu' une aide puisse fausser la concurrence intracommunautaire par renforcement de la position concurrentielle des opérateurs (Arrêt de la Cour du 10 décembre 1969. — Commission/République française, Affaires jointes 6 et 11-69, paragraphe 20), même si l'aide bénéficie des produits pour l'exportation en dehors de la Communauté (Arrêt de la Cour du 21 mars 1990, affaire C-142/87 — Belgique/Commission, paragraphe 35)

(32)

En quatrième lieu, le secteur des fruits et légumes est pleinement ouvert à la concurrence intra-communautaire. Par exemple, en 2003 les échanges intra-communautaires de légumes s'élevaient à 8 373 000 tonnes, ceux de fruits à 6 560 000 tonnes. La France est un pays producteur de fruits et légumes parmi les plus importants de l'UE, avec 4 159 000 tonnes de fruits et 6 007 000 tonnes de légumes produits en 2003 (9). L'existence d'une OCM dans le secteur souligne d'ailleurs l'importance des échanges intracommunautaires et la sensibilité du marché à toute mesure en faveur de la production dans l'un ou l'autre État membre.

(33)

À ce stade, les actions réalisées dans le cadre des ‚plans de campagne‘ semblent, dès lors, constituer des aides d'État au terme de l'article 87, paragraphe 1, du Traité, d'un montant global qui inclut les ressources transférées par l'ONIFHLOR, plus les cotisations obligatoires.

(34)

Ces aides ne peuvent être déclarées compatibles avec le marché commun que si elles peuvent bénéficier d'une des dérogations prévues par ledit traité.

III.2.   Compatibilité de l'aide

(35)

D'après les informations dont dispose la Commission, les plans de campagne prévoyaient des mesures destinées à faire face à de crises causées par un excès d'offre de produits français sur le marché communautaire, notamment par le biais d'un subventionnement des prix de vente, de subventions pour le stockage ou la destruction d'une partie de la récolte, ainsi que d'incitations financières à la transformation du produit frais. Sur les marchés hors Union Européenne, de subventions à l'exportation auraient également contribué à l'écoulement des produits français excédentaires et pouvait renforcer la position concurrentielle des opérateurs. Ces aides semblent avoir été octroyées sur la base du prix et de la quantité produite.

(36)

À ce stade, la Commission nourrit des sérieuses doutes quant à la compatibilité de ces aides avec le marché commun et estime qu'elle constituent de pures aides au fonctionnement. Comme l'a jugé la Cour de Justice et le Tribunal de Première Instance, les aides au fonctionnement, c'est-à dire les aides qui visent à soulager les entreprises de coûts qu'elles devraient normalement assumer dans la gestion ordinaire de leurs activités, faussent, en principe, la concurrence dans la mesure ou d' une part, elles ne facilitent le ‚développement‘ d'aucun secteur économique et, d'autre part, elles procurent au bénéficiaire un support financier artificiel qui fausse de façon durable le jeu de la concurrence et affecte les échanges dans une mesure contraire à l'intérêt commun. (Arrêt du Tribunal du 8 juin 1995, affaire T-459/93, Siemens/Commission, Recueil II-1675, paragraphes 48 et 77).

(37)

Il convient aussi de rappeler que les marchés agricoles dans l'Union Européenne sont réglementés de façon exhaustive par le biais d'organisations communes de marché (OCM). Les OCM ont pour tâche, inter alia, d'assurer une concurrence loyale entre les opérateurs du secteur concerné à l'intérieur de l'Union Européenne. Des mesures de soutien au marché telles que celles introduites et financées par la France, basées sur les prix et les quantités produites, semblent être en contradiction avec les buts de l'OCM des fruits et légumes, et de nature à interférer gravement avec son fonctionnement.

(38)

Tel que la Cour de Justice l'a souligné à maintes reprises (voir, par exemple, ‚Pigs marketing board‘ — affaire 83/78 du 29 novembre 1978, Recueil 1978, p. 02347, paragraphe 60) toute intervention d'un État membre dans les mécanismes de marché, à l'exclusion de celles qui sont spécifiquement prévues par un règlement communautaire, risquent d'interférer avec le fonctionnement des organisations communes de marché et de créer des avantages injustifiés pour certains groupes économiques dans la Communauté.

(39)

En particulier, dans sa jurisprudence récente, (voir arrêt C-283/03 Kuipers du 26 mai 2005, paragraphes 42, 49 et 53) la Cour a encore une fois rappelé que, dans les domaines couverts par une organisation commune, à plus forte raison lorsque cette organisation est fondée sur un régime commun des prix, les États membres ne peuvent plus intervenir, par des dispositions nationales prises unilatéralement, dans le mécanisme de la formation des prix régis, au même stade de production, par l'organisation commune.

(40)

Au cas où les mesures en question constitueraient des aides a l'exportation dans les échanges intracommunautaires, la Commission rappelle que celles-ci faussent directement les jeu de la concurrence et que la Commission les a toujours condamnées fermement (10).

(41)

À la lumière des considérations exposées ci-dessus, la Commission considère, à ce stade, que les mesures d'aides décrites risquent de ne pas pouvoir bénéficier d'aucune dérogation prévue par le traité, en ce qu'elles semblent fausser la concurrence et ne pas être justifiées au regard de l'intérêt commun.

IV.   CONCLUSION

La Commission, après avoir examiné les informations fournies par les autorités françaises, a dès lors décidé d'ouvrir la procédure prévue à l'article 88, paragraphe 2, du traité CE en ce qui concerne l'existence et la compatibilité des aides traitées dans la présente décision.

Compte tenu des considérations qui précèdent, la Commission invite la France, dans le cadre de la procédure de l'article 88, paragraphe 2, du traité CE, à présenter ses observations et à fournir toute information utile pour l'évaluation des mesures en question dans un délai d'un mois à compter de la date de réception de la présente.

En particulier, la Commission invite la France à bien vouloir lui fournir:

(a)

une description détaillée et chiffrée de toutes les mesures financées dans le cadre des plans de campagne, ventilées par départements, à partir de l'année 1992;

(b)

une description, le cas échéant, d'autres mesures qui auraient pu être financées par le biais des contributions professionnelles perçues par les Comités Économiques pendant la même période 1992-2002.

Elle invite vos autorités à transmettre immédiatement une copie de cette lettre aux bénéficiaires des aides.

La Commission rappelle à la France l'effet suspensif de l'article 88, paragraphe 3, du traité CE et se réfère à l'article 14 du règlement (CE) no 659/1999 du Conseil qui prévoit que toute aide illégale pourra faire l'objet d'une récupération auprès de son bénéficiaire.»


(1)  Notamment la loi du 6 octobre 1982, puis la loi no 2001-6 du 4 janvier 2001.

(2)  Loi no 99-574 du 9 juillet 1999 art. 59 III, IV Journal Officiel du 10 juillet 1999.

(3)  Décret no 90-879 du 28 septembre 1990, art. 4 Journal Officiel du 30 septembre 1990.

(4)  Règlement (CE) no 220/96.

(5)  Compte-rendu de la réunion Fruits et Légumes du 11 avril 2001, éléments de langage du Ministre de l'Agriculture, pièce annexe no 19.

(6)  Compte-rendu de l'Assemblée Générale de l'OP Pêches du 31 août 2000 à Nîmes, Pièce annexe no 20.

(7)  JO L 297 du 21.11.1996, p. 1-28.

(8)  Le dispositif de l'arrêt ‚Pearle‘ (Affaire C-345/02, arrêt du 15 juillet 2004) est le suivant: Les articles 92, paragraphe 1, du traité CE et 93, paragraphe 2, du traité CE (devenus 87, paragraphe 1 et 88, paragraphe 3) doivent être interprétés en ce sens que des règlements adoptés par un organisme professionnel de droit public aux fins du financement d'une campagne publicitaire organisée en faveur de ses membre et décidée par eux, au moyen de ressources prélevées auprès desdits membres et affectées obligatoirement au financement de ladite campagne, ne constituent pas une partie intégrante d'une mesure d'aide au sens de ces dispositions et n'avaient pas à être notifiés préalablement à la Commission dès lors qu'il est établi que ce financement a été réalisé au moyen de ressources dont cet organisme professionnel de droit public n'a eu, à aucun moment, le pouvoir de disposer librement.

(9)  Source: Eurostat.

(10)  Cinquième rapport sur les aides d'État dans la Communauté européenne, 1997, p. 20.


22.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 233/28


STÁTNÍ PODPORY – DÁNSKO

Státní podpora C 10/2005 (ex NN 127/2000) – Road Combus A/S passenger transport

Výzva k předložení připomínek podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES

(2005/C 233/10)

(Text s významem pro EHP)

Dopisem ze dne 2. května 2005, přepsaném v závazné jazykové verzi na stránkách, které následují po tomto stručném výkazu, sdělila Komise Dánsku své rozhodnutí zahájit řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES týkající se výše uvedené podpory/výše uvedeného opatření.

Komise rozhodla, že proti některým dalším podporám/opatřením, které jsou popsány v dopise následujícím po tomto stručném výkazu, nebude vznášet námitky.

Zúčastněné strany mohou předložit na adresu Generálního ředitelství pro dopravu a energii své připomínky k opatřením, ohledně kterých zahájí Komise řízení do jednoho měsíce od data zveřejnění tohoto stručného výkazu a k němu připojeného dopisu:

Commission européenne

Direction générale des Transports et de l'Energie

Direction A Affaires générales et Ressources

Bâtiment DM 28, Bureau 6/100

B-1049 Bruxelles

Fax: (32-2) 296 41 04

Tyto připomínky budou oznámeny Dánsku. Zúčastněná strana, která předloží připomínky, může za předpokladu uvedení důvodů písemně požádat o to, aby nebyla zveřejněna její totožnost.

TEXT STRUČNÉHO VÝKAZU

1.

Řízení

Rozhodnutím SG(2001) D/287297 ze dne 28. března 2001 (dále jen původní rozhodnutí) se Komise rozhodla nevznést námitky vůči opatřením. Rozsudkem ze dne 16. března 2004 zrušil Soud prvního stupně původní rozhodnutí „v tom smyslu, že vyhlašuje pomoc poskytnutou dánskými orgány společnosti Combus A/S ve formě kapitálových injekcí […] za slučitelné se společným trhem“. (1)

2.

Popis opatření, vůči kterému Komise zahajuje řízení

—   vnitrostátní právní základ: Danish act No. 1046 of December 23, 1998.

—   orgán členského státu, který podporu udělil: dánská vláda

—   forma podpory: navýšení kapitálu, udělení půjčky, různé záruky

—   doba trvání: neurčena

—   příjemce(příjemci): společnost Combus SA

—   cíl/účel: podpora restrukturalizace za účelem privatizace

—   rozpočet, původ prostředků použitých na financování podpor a částky (ročně): opatření ad hoc skládající se ze dvou částí: 300 milionů dánských korun v roce 1999 a 240 milionů dánských korun v roce 2001; záruky obsažené ve smlouvě o prodeji v hodnotě nejvýše 51 milionů dánských korun.

3.

Hodnocení opatření

Společnost Combus obdržela v letech 1999 a 2001 v rámci procesu privatizace finanční podporu od dánského státu. Nabízí se proto otázka, zda tyto dva příspěvky představují státní podporu, či nikoli, a zda jsou součástí jediného opatření, nebo představují dvě samostatná opatření. Podle Soudu prvního stupně (SPS) je pro vyhodnocení této otázky významná „především časová posloupnost těchto příspěvků, jejich účel a situace dceřinné společnosti v době, kdy byla učiněna rozhodnutí o udělení jednotlivých příspěvků“. (2) Informace, které má Komise k dispozici, neumožňují zjistit, zda tyto dva příspěvky představují dvě fáze jednoho financování, nebo nikoli.

Tato financování nepředstavují podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES, jestliže dánský stát jednal jako soukromý investor v tržní ekonomice. Dánská vláda se domnívá, že „priniíp rozumného investora na trhu platí také pro situaci, kdy je injekce nového kapitálu založená na zvážení ochrany důvěryhodnosti vlády (mateřské společnosti) na trhu, viz rozsudek ze dne 21. března 1991 ve věci C-303/88, Itálie/Komise, Sb. 1991, I, s. 1433 odst. 21“, a že úpadek společnosti Combus, který by byl v případě neudělení plateb neodvratný, by poškodil pověst dánského státu jakožto profesionálního investora. Vyvozuje z toho, že soukromý investor by na jejím místě postupoval stejně.

Komise pochybuje o tom, zda by soukromý investor postupoval ve stejných situacích obdobným způsobem. Upozorňuje dánské orgány na skutečnost, že obavy o reputaci státu akceptuje soud jako důvod pro navýšení kapitálu pouze tehdy, pokud má příslušný podnik zároveň alespoň v dlouhodobém horizontu vyhlídky na životaschopnost a výnosnost, což nebylo přesvědčivě prokázáno. Proto Komise nemůže vyloučit, že alespoň jedna z plateb, ne-li dokonce obě, ať už se jedná o součásti jednoho opatření nebo o dvě samostatná opatření, představují státní podporu podle čl. 87 odst. 1.

Takováto podpora by mohla být slučitelná se společným trhem podle nařízení 1191/69 nebo podle čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy o ES, jak to uvádějí hlavní směry pro podpory za účelem záchrany nebo restrukturalizace podniků. (3)

1.   Slučitelnost podle nařízení 1191/69

Nařízení 1191/69 dává členským státům v případě organizace veřejné služby v odvětví dopravy na výběr ze dvou možností:

buď použijí smlouvy o veřejné službě, tak jak jsou definovány v čl. 1 odst. 4 a v oddíle V uvedeného nařízení,

nebo uloží závazky veřejné služby dopravním podnikům v rámci režimu definovaného v čl. 1 odst. 5 a v oddílech II, III a IV nařízení.

Dánsko se v odvětví autobusové dopravy rozhodlo pro smlouvy o veřejné službě.

Podle SPS není v případě uzavření smlouvy o veřejné službě již možné poskytnout náhrady za uložení závazku veřejné služby. (4)

Jestliže se ukáže, že cena dohodnutá mezi dvěma stranami smlouvy o veřejné službě je příliš nízká, má podnik povinný ze smlouvy podle odstavců 4 až 6 čl. 14 nařízení 1191/69 možnost smlouvu s tříměsíční výpovědní lhůtou ukončit. Příslušné orgány mohou podniku uložit, aby pokračoval v plnění smlouvy po dobu jednoho roku za odměnu, která se vypočítává způsoby stanovenými v oddílech II, III a IV nařízení. Pouze za tohoto předpokladu lze v rámci režimu smluv o veřejné službě udělit náhradu za uložení závazku veřejné služby. Společnost Combus své smlouvy o veřejné službě neukončila, a proto není možné uplatnit oddíly II, III a IV nařízení 1191/69 k tomu, aby finanční příspěvky obdržené společností Combus byly považovány za slučitelné se společným trhem.

Komise tudíž vylučuje, že tyto finanční příspěvky jsou slučitelné se společným trhem podle nařízení 1191/69.

2.   Slučitelnost na zákl. čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy o ES, jak to uvádějí hlavní směry pro podpory za účelem záchrany nebo restrukturalizace podniků

Bod 3.2 hlavních směrů stanoví, že k povolení podpory za účelem restrukturalizace musejí být splněny následující podmínky:

Podnik musí být možné považovat za podnik v nesnázích (a)

Plán restrukturalizace musí v přiměřené lhůtě umožnit obnovení dlouhodobé životaschopnosti podniku (b)

Musejí být přijata opatření pro nejvyšší možné zmírnění nepříznivých dopadů podpory na konkurenty (c)

Podpora musí být přísně omezena na minimum nezbytné pro restrukturalizaci (d)

Komise musí mít možnost přesvědčit se o dobrém průběhu restrukturalizačního plánu, a to prostřednictvím pravidelných a podrobných zpráv (e)

Podpora za účelem restrukturalizace může být udělena pouze jednou (f)

Společnost Combus představuje podnik v nesnázích ve smyslu hlavních směrů (a). Dánská vláda předložila plán restrukturalizace společnosti Combus.

Podle SPS „je třeba uvažování Komise [v jejím počátečním rozhodnutí] považovat za výraz závažných pochyb ohledně životaschopnosti společnosti Combus ve smyslu [článku 87 Smlouvy o ES] a hlavních směrů, přičemž ovšem Komise nepovažovala za nutné tyto pochyby vyjasnit, neboť článek 73 Smlouvy o ES jí připadal jako dostatečný právní základ pro povolení dotčené podpory. Vzhledem k tomu, že se na toto ustanovení za tímto účelem odvolávat nelze […], není již možné považovat napadené rozhodnutí za platné povolení pro dotčený finanční příspěvek ve výši [X] dánských korun. […] Životaschopnost společnosti Combus by proto v žádném případě neměla být považována za jistou. (5) S ohledem na tento závěr SPS Komisi nezbývá než konstatovat, že pochybuje o ekonomické životaschopnosti společnosti Combus po plánované restrukturalizaci. (b)

Dánské orgány se domnívají, že opatření na nejvyšší možné zmírnění nepříznivých dopadů podpory na konkurenty nejsou výjimečně v tomto případě nezbytná, protože platnost smluv se společností Combus postupně končí (na konci roku 2003 vypršela platnost přibližně 50 % smluv; poslední smlouva skončí v roce 2006) a společnost Arriva, které byla společnost Combus po restrukturalizaci prodána, si nehodlá udržet podíl na trhu odpovídající součtu podílů na trhu společností Arriva a Combus v okamžiku prodeje (přibližně 50 %). Komise pochybuje o tom, zda zvláštní okolnosti tohoto případu opravňují k upuštění od opatření na nejvyšší možné zmírnění nepříznivých dopadů podpory na konkurenty, zejména vzhledem k tomu, že konkurenti společnosti Combus, zastupovaní společností Danske Busvognmaend, se rozhodli rozhodnutí Komise, které podporu povolilo, napadnout (c).

Komise rovněž pochybuje, zda opatření je/jsou přísně omezeno/omezena na minimum nezbytné pro restrukturalizaci. Podle dánských orgánů umožní podpora společnosti Arriva dosáhnout návratnosti investovaného kapitálu ve výši 10 %, což by bylo minimum přijatelné pro investici tohoto druhu. Komise konstatuje, že v tomto stádiu nemá k dispozici dostatečné informace, aby si ověřila, zda jsou veřejné příspěvky přísně omezeny na minimum nezbytné pro restrukturalizaci společnosti Combus (d).

Dánská vláda souhlasila s tím, že Komisi dodá výroční zprávu, na jejímž základě bude Komise moci vyhodnotit, zda je plán uskutečňován v souladu se závazky, které přijaly dánské orgány. Komise obdržela tyto zprávy za rok 2001 a 2002 a je z nich patrné, že plán restrukturalizace byl dodržen (e).

Společnost Combus dříve žádnou podporu na restrukturalizaci nečerpala. Jestliže zmíněné dva příspěvky představují dvě části jedné podpory nebo jestli v okamžiku první nebo druhé platby jednal dánský stát tak, jak by jednal soukromý investor v tržní ekonomice, pak Komise konstatuje, že byla dodržena zásada „One time, last time“. Jestliže je tyto dva příspěvky nutno chápat jako dvě samostatná opatření a jestliže dánský stát nejednal tak, jak by jednal soukromý investor v tržní ekonomice, a to v případě jedné ani druhé platby, pak zásada „One time, last time“ dodržena nebyla. (f)

ZNĚNÍ DOPISU

»Kommissionen skal herved meddele Danmark, at den efter at have undersøgt de oplysninger, som myndighederne har fremsendt om den omhandlede støtte/foranstaltning, har besluttet at indlede proceduren efter EF-traktatens artikel 88, stk. 2.

1.   SAGSFORLØB

1.

de havde til hensigt at yde økonomisk støtte til det statsejede busselskab Combus A/S i forbindelse med Arriva Danmarks overtagelse af det. Som anført i brevet og drøftet på et uformelt møde den 30. juni 1999 havde den danske stat allerede i 1999 foretaget en ikke anmeldt kapitaltilførsel til Combus A/S.

2.

Forud for denne meddelelse havde Kommissionen modtaget et brev af 25. juni 1999 og en klage af 11. november 1999 fra brancheorganisationen Danske Busvognmænd (6), hvori den rejste indsigelse mod den økonomiske støtte, som Combus havde fået tidligere, og en økonomisk støtte, som muligvis ville blive ydet i nær fremtid.

3.

Kommissionen anmodede om yderligere oplysninger ved brev af 15. december 2000, og fik svar fra de danske myndigheder den 18. december 2000. Myndighederne fremsendte flere oplysninger ved brev af 8. januar 2001. Kommissionen anmodede om yderligere oplysninger den 9. januar 2001 og fik svar fra myndighederne samme dag. De danske myndigheder fremsendte flere oplysninger ved brev af 23. januar 2001 og 26. februar 2001. Den danske Konkurrencestyrelse fremsendte også oplysninger ved brev af 20. december 2000.

4.

De danske myndigheder og Kommissionens tjenestegrene afholdt møder i Bruxelles den 23. november og 19. december 2000 og i København den 4. og 15. januar 2001.

5.

Ved beslutning SG(2001) D/287297 af 28. marts 2001, i det følgende benævnt ‚den oprindelige beslutning‘, besluttede Kommissionen efter en indledende undersøgelse ikke at gøre indsigelse mod de anmeldte foranstaltninger, fordi den mente,

at der ikke var tale om statsstøtte (godtgørelse for udgifter til pensionsbidrag), eller

at de var forenelige med fællesmarkedet enten i henhold til EF-traktatens artikel 73 eller i henhold til artikel 87, stk. 3, litra c), kombineret med Fællesskabets rammebestemmelser for statsstøtte til redning og omstrukturering af kriseramte virksomheder, i det følgende benævnte ‚rammebestemmelserne‘, eller (7)

at de var forenelige med fællesmarkedet i henhold forordning (EØF) nr. 1191/69.

6.

Beslutningen blev offentliggjort i EF-Tidende den 5. maj 2001 (8). Ved brev af 8. maj 2001, modtaget den 15. maj 2001, underrettede Kommissionen Danske Busvognmænd om beslutningen.

7.

Ved brev af 6. november 2002, modtaget af Kommissionen den 12. november 2002, og brev af 19. januar 2004, modtaget af Kommissionen den 20. januar 2004, underrettede de danske myndigheder Kommissionen om, hvordan omstruktureringsplanen for Combus var gennemført.

8.

Den 11. juli 2001 anlagde Danske Busvognmænd sag ved Retten i Første Instans med påstand om annullering af Kommissionens beslutning af 28. marts 2001. Ved dom af 16. marts 2004 annullerede Retten i Første Instans den oprindelige beslutning, ‚i det omfang den fastslår, at den støtte, som de danske myndigheder ydede Combus A/S i form af kapitalindskud på 300 mio. DKK og 240 mio. DKK, er forenelig med fællesmarkedet (9).

9.

Hvad angår kapitalindskuddet på 300 mio. DKK, fandt Retten, at den oprindelige beslutning ‚er behæftet med en fejl, i det omfang det antages, at udbetalingen af beløbet på 300 mio. DKK udgør en kompensation for forpligtelser til offentlig tjeneste i den forstand, hvori dette udtryk anvendes i artikel 2 og artikel 10-13 i forordning nr. 1191/69. […] Den anfægtede beslutning må derfor annulleres, i det omfang den godkender, at der udbetales et beløb på 300 mio. DKK på grundlag af denne forordning, uden at det er nødvendigt at tage stilling til de øvrige anbringender, som er fremført vedrørende dette punkt.‘ (10).

10.

Hvad angår kapitalindskuddet på 300 mio. DKK, fandt Retten for så vidt angår artikel 73, at ‚medlemsstaterne ikke længere er berettiget til at påberåbe sig artikel 73 EF uden for de tilfælde, som er omhandlet i den afledte fællesskabsret. For så vidt forordning nr. 1191/69 ikke finder anvendelse, og udbetalingen af beløbet på 300 mio. DKK er omfattet af artikel 87, stk. 1, EF, er det således Rådets forordning (EØF) nr. 1107/70 af 4. juni 1970 om støtte, som ydes inden for sektoren for transport med jernbane, ad landeveje og sejlbare vandveje (EFT 1970 II, s. 309), der udtømmende opregner de betingelser, hvorunder medlemsstaternes myndigheder kan tildele støtte i henhold til artikel 73 EF  (11) . Herefter må nærværende anbringende tages til følge, i det omfang det er rettet imod Kommissionens godkendelse af udbetalingen af 300 mio. DKK på grundlag af artikel 73 EF (12).

11.

Hvad angår anvendelsen af EF-traktatens artikel 87, stk. 3, litra c), kombineret med rammebestemmelserne, fandt Retten, ‚at den anfægtede beslutning ikke kan fortolkes således, at Kommissionens medlemmer som kollegium har givet en klar, ubetinget og endelig godkendelse af betalingen af beløbet på 240 mio. DKK i henhold til artikel 87, stk. 3, litra c), EF og rammebestemmelserne. Kommissionens argumentation må derimod forstås som udtryk for en alvorlig tvivl om, hvorvidt Combus var rentabel ifølge nævnte traktatbestemmelse og rammebestemmelserne, hvilken tvivl Kommissionen imidlertid ikke anså sig for forpligtet til at afklare, når den fandt, at artikel 73 EF udgjorde et tilstrækkeligt retsgrundlag til at godkende støtten. Da den sidstnævnte bestemmelse imidlertid ikke kan påberåbes i denne forbindelse (jf. ovenfor i præmis 100 og 101), indeholder den anfægtede beslutning ikke noget gyldigt grundlag for at godkende udbetalingen af beløbet på 300 mio. DKK. Af det anførte følger, at godkendelsen af betalingen på 240 mio. DKK i det hele må annulleres, uden at det er nødvendigt at tage stilling til de øvrige anbringender, der er fremført på dette punkt (13).

12.

Den 11. januar 2005 mødtes Kommissionens tjenestegrene med de danske myndigheder for at få yderligere oplysninger om udviklingen i Arriva/Combus-sagen, siden den oprindelige beslutning blev vedtaget.

2.   BESKRIVELSE AF STØTTEN

2.1.   Det danske busmarked

13.

Det danske marked for kollektiv bustransport er opdelt i to områder, hovedstadsområdet og resten af landet uden for hovedstadsområdet.

14.

I hovedstadsområdet har Hovedstadens Udviklingsråd, hvori amtsrådene og Københavns og Frederiksbergs Kommunalbestyrelser alle er repræsenteret, ansvaret for at forestå ruteplanlægning, fastlægge kørselsomfang, linjeføring, køreplanlægning, busterminaler, busmateriel og sørge for udførelsen af den kollektive personbefordring. Buskørslen udbydes normalt i licitation. Alternativt kan Hovedstadens Udviklingsråd beslutte at lade den udføre med egne busser.

15.

Uden for hovedstadsområdet varetages busdriften af amtsrådene og kommunalbestyrelserne. I nogle tilfælde har de oprettet amts- eller fælleskommunale trafikvirksomheder, som har pligt til at sørge for, at buskørslen bliver udført i overensstemmelse med planen. Disse transportvirksomheder eller også de respektive amtsråd og kommunalbestyrelser overlader efter udbud normalt busdriften til private og offentlige busvirksomheder. Alternativt kan de beslutte at udføre kørslen med egne busser.

16.

De lokale myndigheder har udliciteret hovedparten af den regionale bustrafik. Liberaliseringen af busmarkedet indledtes i 1990 for Hovedstadsområdet (HT) og i 1994 for resten af landet. Tabel 1 viser, hvor stor en procentdel af markedet, der var udliciteret i de enkelte amter i 1999, som var det år, hvor den danske stat iværksatte første del af de finansielle foranstaltninger til fordel for Combus.

Tabel 1. Udlicitering af amternes bustrafik (i procent) og antal operatører pr. amt i 1999

Amt/Trafikselskab

Udliciteret

Antal operatører

Hovedstadsområdet (HT)

96

8

Nordjylland

100

27

Fyn

100

1

Viborg

21

5

Bornholm

100

6

Ringkøbing

100

10

Storstrøm

100

6

Vestsjælland

100

7

Vejle

100

9

Ribe

35

1

Århus

100

15

Sønderjylland

100

13

Kilde: Konkurrencestyrelsen.

Bustrafik, som visse kommuner udfører inhouse, er ikke medtaget i beregningen.

17.

Det danske busmarked er præget af nogle få store selskaber og mange små lokale selskaber. Da de foranstaltninger, der er omhandlet i denne beslutning, blev gennemført, var Combus det eneste landsdækkende busselskab. Arriva Danmark var det næststørste selskab. Skønt det kun er repræsenteret i nogle få amter, er det den største operatør i Hovedstadsområdet, hvilket forklarer dets store markedsandel.

18.

Som det fremgår af tabel 2, havde Combus i 2000 en markedsandel på 33 % mod 40 % i 1999 (målt i procent af et selskabs antal køreplantimer), mens Arrivas markedsandel i 2000 var på 23 % (14).

Tabel 2. Markedsandele i Danmark i 2000 målt i procent af antal køreplantimer

Operatør

Markedsandel

Combus

33 %

Arriva Danmark A/S

23 %

Connex A/S

13 %

City Trafik A/S

8 %

Andre operatører

23 %

Kilde: Trafikministeriet.

Alle andre operatører har en markedsandel på under 5 %.

19.

Kontrakterne løber normalt i en periode på op til fem år, efter at busdriften er indledt. Amterne kan kræve nogle af kontrakterne forlænget med op til 3 år på samme vilkår. Der er derfor en ganske hurtig udskiftning af operatører, og der er mulighed for regelmæssige ændringer af markedsandele.

20.

Ifølge kontrakterne fastsætter de lokale myndigheder taksterne og modtager provenuet fra billetsalget. Operatørerne får udbetalt et fast beløb pr. køretime, som er identisk for alle kontakter, plus et tillæg, som er forskelligt for de enkelte kontrakter, og som fastsættes ved udbud. I 1999 og 2000 androg provenuet fra billetsalget lidt over 50 % af det beløb, som amtsrådene skulle betale busselskaberne som vederlag for busdriften. De lokale myndigheder finansierer differencen over skatterne.

21.

Det gennemsnitlige tillæg, som de lokale myndigheder udbetalte pr. køretime, faldt betydeligt i perioden 1994-2000. I gennemsnit faldt det med 18 %. Derfor faldt prisen pr. køretime (dvs. summen af grundbeløbet og tillægget) fra 383 DKK til 315 DKK (i 1994-priser), jf. tabel 3.

Tabel 3. Licitationer og gennemsnitspriser 1994-2000

År

Gennemsnitlig timebetaling til busoperatøren

(DKK)

Antal ruter — hele markedet

(Danmark)

Antal udliciterede ruter pr. år

1994

383

2 791

345

1995

368

2 786

448

1996

352

2 799

761

1997

337

2 777

237

1998

322

2 803

792

1999

322

2 799

718

2000

315

2 800

839

22.

Diagram 1 viser udviklingen i udbudspriserne (i DKK) fra 1997 til 2002 (seneste foreliggende data), som var stabil fra 2000 til 2002 efter privatiseringen af Combus.

Diagram 1: Gennemsnitlige udbudspriser i det storkøbenhavnske område og i resten af landet i 1997-2002

Image

Den øverste linje viser priserne i det storkøbenhavnske område, og den nederste linje viser priserne i resten af landet. Kilde: Trafikministeriet.

2.2.   Selskaberne

2.2.1.   Arriva plc

23.

ARRIVA PLC ER ET PRIVAT SELSKAB INDEN FOR BUSTRANSPORT, SOM HAR SÆDE I DET FORENEDE KONGERIGE OG ER BØRSNOTERET I LONDON. I 1999 HAVDE ARRIVA PLC EN ÅRSOMSÆTNING PÅ 1,5 MIA. GBP OG KNAP 31 000 ANSATTE. HOVEDAKTIVITETEN ER BUSTRAFIK I OG MELLEM BYER, LOKALTRANSPORT I LANDDISTRIKTER, EFTERSPØRGSELSBESTEMT TRANSITKØRSEL, NÆRTRAFIK SAMT EKSPRESBUSKØRSEL I ENGLAND, SKOTLAND OG WALES. DESUDEN HAR VIRKSOMHEDEN RUTEBUS-, TURISTBUS- OG EFTERSPØRGSELSBESTEMT BUSDRIFT OG HANDICAPTRANSPORT I DANMARK, NEDERLANDENE, SPANIEN OG SVERIGE. AKTIVITETERNE UDEN FOR DET FORENEDE KONGERIGE TEGNER SIG FOR 30 % AF OMSÆTNINGEN FRA BUSDRIFT, OG ARRIVA PLC ER EUROPAS TREDJESTØRSTE PRIVATE BUSOPERATØR. DERUDOVER HAR ARRIVA PLC BETYDELIGE AKTIVITETER INDEN FOR BILUDLEJNING I DET FORENEDE KONGERIGE MED 38 UDLEJNINGSSTEDER OG EN UDLEJNINGSBILPARK PÅ CA. 8 500 KØRETØJER.

24.

Med købet af Unibus i 1997 kom Arriva plc ind på det danske marked. Unibus havde da en markedsandel på ca. 8 % af de udliciterede busruter i København og var desuden den største private leverandør af specialiseret handicaptransport i København. Endvidere havde Unibus aktiviteter på Sjælland og i Jylland.

25.

I marts 1999 købte Arriva plc Bus Danmark, som blev fusioneret med Unibus og fik navnet Arriva Danmark, i det følgende benævnt ‚Arriva‘. Arriva deltager også i et joint venture om drift af Københavns metro, som blev sat i drift i oktober 2002.

2.2.2.   Combus A/S

26.

Combus A/S, i det følgende benævnt ‚Combus‘, var et 100 % statsejet aktieselskab, indtil det blev købt af Arriva plc i 2000. Selskabet drev en række regionale og lokale busruter i Danmark og var oprindeligt en del af DSB. Ved lov nr. 232 af 4. april 1995 (‚Lov om DSB Busser A/S‘) (15) blev det oprettet som aktieselskab med DSB som ejer. Det nye selskab fik navnet DSB Busser A/S. Selskabets startkapital var på 65 mio. DKK, som blev tegnet ved, at DSB Busser A/S overtog DSB's busvirksomhed omfattende DSB's busmateriel og alle andre DSB-aktiver, der alene anvendtes i forbindelse med buskørsel.

27.

DSB ejede alle selskabets aktier indtil udgangen af 1996, hvor det ved en lov blev overdraget til Trafikministeriet (16). I 1997 ændrede selskabet navn til Combus A/S. I 1998 vedtog Folketinget en lov om bemyndigelse af staten til at afhænde alle sine aktier i Combus med henblik på privatisering.

28.

Pr. 31. december 1999 havde Combus en buspark på 1 270 busser mod 810 i 1995. Det gennemsnitlige antal ansatte voksede fra 1 932 i 1995 til 3 132 i 1999. I starten af 2001 havde Combus 41 kontrakter med amtsrådene om at udføre buskørsel. De fleste af disse kontakter udløber efter 2002, jf. tabel 4.

Tabel 4. Combus' kontrakter i starten af 2001

Udløbsdato

Antal kontrakter

Antal busser i kontrakterne

Gennemsnitlig kontraktpris

(løbende priser)

Samlet kontraktværdi

(i mio. DKK)

2001

4

127

344

117,9

2002

14

308

354

694,2

2003

5

128

374

542,3

2004

10

154

345

592,8,

2005

3

82

326

414,1

2006

5

104

375

628,0

I alt

41

903

2 989,2

29.

Combus har en række datterselskaber:

Combus Ejendomme ApS, som har ansvaret for ejendommene

9 selskaber med ansvar for intern leasing.

2.3.   Den danske stats økonomiske støtte til Combus

30.

Formålet med den økonomiske støtte til Combus var at løse to forskellige problemer. For det første havde Combus fra sin tid som en del af DSB overtaget et stort antal ansatte, der havde tjenestemandsstatus (2.3.1.). For det andet begyndte Combus at lide store tab mod slutningen af 1990'erne, primært på grund af en dårligt ledet ekspandering af selskabets ruter. De statslige myndigheder besluttede at løse det andet problem ved at omstrukturere selskabet med henblik på i sidste ende at sælge det til en privat investor (2.3.2).

2.3.1.   Støtte til dækning af øgede driftsomkostninger som følge af forpligtelsen til at beskæftige tjenestemænd

31.

De fleste Combus-chauffører var tidligere DSB-ansatte med tjenestemandsstatus. Ifølge dansk lov indebærer det en god pensionsordning og ret til løn i 3 år i tilfælde af opsigelse. Disse betingelser var meget mere fordelagtige end betingelserne i overenskomsterne mellem chaufførernes fagforeninger og Danske Busvognmænd. Det var derfor meget dyrere for Combus at beskæftige chauffører med tjenestemandsstatus end overenskomstansatte chauffører.

32.

Da Combus blev oprettet i 1995, havde det 1 600 ansatte, hvoraf 750 var overenskomstansatte og 850 tjenestemænd. Da det var dyrere at have de pågældende beskæftiget som tjenestemænd end som overenskomstansatte, udviste Combus' åbningsbalance et beløb på 140 mio. DKK, som blev hensat af den danske stat til dækning af selskabets merudgifter til de tjenestemandsansatte.

33.

Ved lov nr. 1046 af 23. december 1998, der bemyndigede staten til at sælge sine aktier i Combus, fik staten også hjemmel til at afholde udgiften til et engangsvederlag til de tjenestemænd, som var ansat hos Combus, og som ville opgive deres tjenestemandsrettigheder og overgå til overenskomstansættelse i selskabet. I september 1998 indgik staten en aftale med Dansk Jernbaneforbund om vilkårene for overgangen fra tjenestemandsansættelse til overenskomstansættelse. Ifølge aftalen fik tjenestemændene valget mellem at overgå til overenskomstansættelse i Combus pr. 1. april 1999 eller at vende tilbage til anden passende ansættelse i DSB. Tjenestemændene ville som kompensation for at fraskrive sig deres tjenestemandsrettigheder modtage et engangsvederlag. Ca. 550 af tjenestemændene valgte at tage mod dette tilbud, og den danske stat udbetalte 100 mio. DKK som kompensation i april 1999.

2.3.2.   Økonomisk støtte til Combus med henblik på privatisering

34.

Efter at Combus var blevet adskilt fra DSB, indledte selskabet en aggressiv ekspansionspolitik. I løbet af tre år øgedes omsætningen med over 40 % (jf. tabel 5). De kontrakter, som selskabet havde vundet ved udbud i de år, og som dannede grundlaget for ekspansionspolitikken, viste sig dog at være urentable og resulterede i store underskud. I 1998 fik selskabet et underskud på 141 mio. DKK, og i 1999 blev situationen forværret yderligere, jf. tabel 5.

Tabel 5. Overskud/underskud: Combus A/S 1995 — 2000

Mio. DKK

1995

1996

1997

1998

1999

2000

(skøn)

Omsætning

625

686

763

1 050

1 098

1 089 (17)

Overskud/underskud

32

30

5

– 141

– 175

– 118 (17)

35.

Som en reaktion på Combus' økonomiske problemer besluttede den danske stat at sælge selskabet til en privat investor. I betragtning af Combus' alvorlige økonomiske situation var Folketinget og regeringen klar over, at Combus måtte omstruktureres, før det kunne sælges, hvilket krævede, at staten tilførte Combus økonomisk støtte.

36.

Som et første skridt på vej mod denne omstrukturering og privatisering vedtog Folketinget i december 1998 en lov, der bemyndigede staten til at sælge alle sine aktier i Combus. (18). De statslige myndigheder begyndte i starten af 1999 at udarbejde en omstruktureringsplan for Combus og begyndte samtidig at se sig om efter potentielle investorer.

2.3.2.1.   Salget til Arriva

37.

Med henblik på efter omstruktureringen af Combus at sælge selskabet til en privat investor udpegede myndighederne Alfred Berg Corporate Finance (København), et datterselskab af den hollandske bank ABN AMRO Bank NV, til sin rådgiver i forbindelse med salget af hele statens aktiepost i Combus på de bedst mulige vilkår. Der blev foretaget en screening af markedet efter potentielle købere ud fra følgende fem kriterier: en eventuel køber skulle

have aktiviteter inden for offentlig transport

have en stærk økonomisk stilling

have en vis størrelse (fastsat som mere end 1 000 busser i drift)

have en betydelig omsætning (fastsat til over 1 mia. DKK)

have aktiviteter på tilsvarende markeder.

38.

Ved screeningen fandt man frem til 14 mulige købere, og disse blev opfordret til at undersøge muligheden for et eventuelt køb. Syv udviste interesse og deltog i bestyrelsens præsentationer af Combus, hvor de fik udleveret et brev, der beskrev det videre forløb. I brevet anførtes det, at de potentielle købere ville få adgang til oplysninger om selskabet samt yderligere møder med bestyrelsen, hvis de indsendte en interessetilkendegivelse inden starten af september 2000.

39.

To selskaber, Arriva og Metroline, fremsendte en sådan interessetilkendegivelse, og et konsortium af to andre selskaber, VIA GTI/Connexxion, meddelte en mere forbeholden interesse. Alle de interesserede selskaber meddelte, da de havde undersøgt Combus' situation nærmere, at en kontraktunderskrivelse ville være betinget af, at staten tilførte selskabet yderligere kapital.

40.

Ifølge et memo fra ABN AMRO Alfred Berg til de danske myndigheder var Arrivas tilbud, som gik ud på at købe Combus for den symbolske sum af 100 DKK, efter at selskabets gæld var nedskrevet med 340 mio. DKK, bedre end det eneste andet tilbud, der blev modtaget fra Metroline, som var parat til at erhverve Combus mod et vederlag på 500 mio. DKK. Efter råd fra ABN AMRO Alfred Berg konkluderede de danske myndigheder, at Arriva tilbød de bedste vilkår for at købe Combus. I november 2000 blev der indgået en hensigtserklæring om salg af Combus til Arriva Danmark mellem Trafikministeriet som sælger og Arriva Danmark som køber og Combus' kreditorer. Aftalens vilkår var som følger:

41.

Hvad angår Combus' gæld, så påtog den danske stat og Combus' kreditorer sig følgende forpligtelser:

Det ansvarlige statslån på 100 mio. DKK fra 1999 blev eftergivet.

Combus' nettogæld blev nedskrevet med yderligere 240 mio. DKK, og med henblik herpå accepterede selskabets lånekreditorer at eftergive gæld på 100 mio. DKK, og den danske stat skulle dermed indskyde yderligere 140 mio. DKK.

Den danske stat garanterede at ville betale eventuelle miljøudgifter (dog maksimalt 22,5 mio. DKK), der måtte opstå i fremtiden, men som vedrørte perioden inden salget.

Den danske stat gav ubegrænsede garantier for perioden inden salget for eventuelle tab eller krav fra tidligere tjenestemænd, skattekrav og eventuelle omkostninger i forbindelse med de forskellige kulegravninger af selskabet.

Den danske stat garanterede at ville dække de forventede tab på op til 8 mio. DKK i forbindelse med frasalg af Combus International.

42.

Endvidere skulle staten justere købesummen (dog maksimalt 35 mio. DKK), hvis selskabets balance pr. 31. december 2000 viste, at kapitalreserverne udgjorde under 31,8 mio. DKK. Det svarer til bestyrelsens forventning, da hensigtserklæringen mellem staten og Arriva blev underskrevet. Det viste sig, at selskabets kapitalreserver pr. 31. december 2000 kun udgjorde ca. 10.3 mio. DKK, hvilket indebar en ekstra udbetaling under garantien på 20,5 mio. DKK.

43.

Arriva Danmark overtog Combus' resterende gældsforpligtelser, som androg 460 mio. DKK. Arriva Danmark tilbagebetalte denne gæld umiddelbart efter købet af Combus.

44.

Ifølge salgsaftalen skulle Combus først være datterselskab af Arriva Danmark. Arriva Danmark havde dog ladet forstå, at man ville fusionere Combus og Arriva Danmark A/S med virkning fra den 1. januar 2001, og Arriva Danmark A/S blev den fortsættende juridiske person. Fusionen skulle gennemføres senest den 30. juni 2001, og Combus ville derefter ophøre med at eksistere som juridisk person.

45.

Aftalen afhang imidlertid af, at Kommissionen godkendte statsstøtten. Den 28. marts 2001 besluttede Kommissionen ikke at rejse indsigelse mod den meddelte støtte. Den 2. april 2001 underskrev parterne kontrakten, som blev indgået med tilbagevirkende kraft den 1. januar 2001.

2.3.2.2.   Omstruktureringen af Combus

46.

Efter at Folketinget i december 1998 havde besluttet at omstrukturere Combus for at sælge det til en privat investor, begyndte myndighederne at forberede omstruktureringen. De udpegede en ny bestyrelse, som begyndte at indføre omkostningsbesparende foranstaltninger.

47.

Til trods for disse foranstaltninger blev den danske stat i maj 1999 nødt til at indskyde kapital i Combus A/S, for at selskabet kunne fortsætte driften efter at have lidt alvorlige tab. Kapitaltilførslen var på 200 mio. DKK i aktiekapital og 100 mio. DKK som ansvarligt lån, dvs. i alt 300 mio. DKK.

48.

På grundlag af omstruktureringsplanen og kapitaltilførslen forventede Combus' bestyrelse, at selskabet ville få et lille underskud på ca. 25 mio. DKK i 1999 og et nulresultat i 2000. Combus kunne dog ikke leve op til budgettet for 1999. Årsregnskabet for 1999 udviste et underskud på 175 mio. DKK i stedet for som forventet 25 mio. DKK (jf. tabel 5).

49.

Der blev aftalt yderligere omstruktureringsforanstaltninger mellem Combus' fremtidige ejer, Arriva Danmark, og de danske myndigheder. Den omstruktureringsplan, som Arriva og de danske myndigheder fremlagde, indeholder følgende elementer:

a)

en markedsanalyse

b)

en beskrivelse af de omstændigheder, der førte til virksomhedens vanskeligheder, hvilket giver mulighed for at vurdere, om de foreslåede foranstaltninger kan gøre virksomheden rentabel igen

c)

en beskrivelse af de planlagte ændringer, der skal til, for at virksomheden efter omstruktureringen kan dække alle omkostninger, herunder afskrivninger og finansieringsomkostninger, og kan klare sig i konkurrencen ved egen hjælp.

50.

Markedsanalysen (a) viser, at det danske marked for kollektiv bustransport efter liberaliseringen har stabiliseret sig på ca. 2800 busruter, hvoraf ca. 88 % blev udliciteret i 2000. Markedet bliver fuldstændig liberaliseret i 2002. De priser, der blev opnået i forbindelse med udbud, faldt til stadighed fra 1990 til 1997, hvorefter de begyndte at stige lidt. I begyndelsen af 2001 forventede markedsanalytikerne en prisstigning på 5-10 % indtil 2003. Markedet domineres af fire store operatører, der tilsammen tegner sig for to tredjedele af kontrakterne (19).

51.

Ifølge en analyse fra Konkurrencestyrelsen fra 2000 er markedet ikke præget af overkapacitet. Da de regionale og lokale myndigheders tilskud til busruterne udgør 50 %, tilbyder en operatør kun at udføre buskørsel, hvis vedkommende vinder et udbud. Operatøren indgår derfor først aftaler om de busser og chauffører, der er nødvendige for at busdriften, efter at have vundet den pågældende kontrakt. Under disse forhold er der ikke stor risiko for, at der bliver overkapacitet. Derfor mener de danske myndigheder ikke, at omstruktureringen af Combus vil få negative følger for Combus' konkurrenter.

52.

Ifølge samme analyse er barriererne for markedsadgang meget lave, fordi kontrakterne udliciteres hvert femte år og busser og arbejdskraft let kan findes til konkurrencedygtige priser på markedet. Derfor mener Konkurrencestyrelsen, at køberne af busdrift har en stærk position, hvilket prisudviklingen efter liberaliseringen af markedet vidner om (kraftigt fald fra 1990-1997, derefter let stigende priser).

53.

Af beskrivelsen af de omstændigheder, der førte til Combus' vanskeligheder (b), fremgår det, at selskabets økonomiske problemer i det væsentlige skyldes en aggressiv ekspansionspolitik, hvor der blev givet meget lave tilbud i forbindelse med licitationer. Med ét stod Combus med et meget stort antal underskudsgivende busruter. Retten i Første Instans er i sin dom i Combus-sagen enig i denne analyse (20).

54.

I beskrivelsen af de planlagte ændringer (c) nævnes seks foranstaltninger, der vil kunne reducere Combus' omkostninger efter Arrivas køb af selskabet. Samtidig forventes der ifølge omstruktureringsplanen også øgede vedligeholdelses- og brændstofomkostninger samt ekstraordinære omkostninger i forbindelse med gennemførelsen af omstruktureringen.

55.

Der kan skelnes mellem ændringer i driftsomkostningerne, ændringer i finansieringsomkostningerne og ændringer i de ekstraordinære omkostninger i forbindelse med omstruktureringen. Tabel 6 indeholder en oversigt over forventede stigninger og fald i driftsomkostningerne .

Tabel 6: Forventede stigninger og fald i driftsomkostningerne (i DKK om året)

 

mio. DKK

Øgede omkostninger

Busvedligeholdelse

– 28,0

Brændstof

– 3,0

 

– 31,0

Lavere omkostninger

Sygefravær

3,5

Skader

7,0

Forsikring

2,0

Nedlæggelse af garageanlæg

3,0

Sammenlægning af hovedkontorer

39,0

 

+ 54,5

Nettoeffekt pr. år

+ 23,5

Kilde: Arriva

56.

Faldet i driftsomkostningerne opnås ved et faldende sygefravær hos de ansatte, lavere omkostninger i forbindelse med skader på busser, lavere forsikringsomkostninger, lavere administrationsomkostninger og salg af overflødig infrastruktur.

57.

Ifølge omstruktureringsplanen er Combus' ansatte hyppigere syge end Arrivas. Ved at indføre Arrivas metoder, hvor der sættes ind over for ansatte med højt sygefravær, regner Arriva med at opnå besparelser på 3,5 mio. DKK om året.

58.

For at reducere skades- og forsikringsomkostningerne regner Arriva også med at indføre sine egne metoder og forsikringskontrakter. Der forventes besparelser på 2 mio. DKK til forsikring af de ansatte og på 7 mio. DKK til forsikring af køretøjer.

59.

Sammenlægningen af de to virksomheders hovedkontorer vil ifølge Arrivas skøn medføre, at administrationsomkostningerne falder med 39 mio. DKK fra 2002.

60.

Endelig påtænker Arriva at sælge fire garageanlæg, der bliver overflødige på grund af fusionen, hvorved de årlige omkostninger kan reduceres med 3 mio. DKK. Omkostningerne forventes altså nedbragt med i alt 23,5 mio. DKK om året.

61.

Arriva forventer en stigning i vedligeholdelsesomkostningerne, der ifølge Combus' oplysninger var på 70 000 DKK pr. bus i 2000. Arriva forventer, at omkostningerne bliver på 120 000 DKK pr. bybus og på 80 000 DKK pr. regionalbus, hvilket svarer til en samlet omkostningsstigning på 28 mio. DKK. Endvidere forventer Arriva, at brændstofomkostningerne stiger med 3 mio. DKK om året.

62.

Hvad angår nedbringelsen af finansieringsomkostningerne , så har Arriva i kontrakten om køb af Combus forpligtet sig til at afvikle og refinansiere hele Combus' gæld. Da den danske stat og de private banker ifølge købekontrakten eftergiver en del af Combus' gæld, reduceres de årlige renteudgifter med 13,5 mio. DKK.

63.

Arriva anslår de ekstraordinære omstruktureringsomkostninger til 35,6 mio. DKK for perioden 2001/02. Heraf vedrører ca. 15 mio. DKK de afskedigelser, som er nødvendige for at reducere de indirekte omkostninger. Resten skal gå til integration af de to selskabers IT-systemer (5 mio. DKK), køb af nye chaufføruniformer (7,2 mio. DKK), juridisk og økonomisk rådgivning i forbindelse med fusionen og omstruktureringen (7 mio. DKK) og til dækning af andre mindre udgifter (2,5 mio. DKK).

64.

Arriva agter også at reducere omkostningerne, efterhånden som Combus' underskudsgivende kontrakter udløber. Arriva har endvidere til hensigt at foretage hensættelser med henblik på, at kontrakterne i København og Ålborg udløber, da der er risiko for, at disse bybusser ikke vil kunne anvendes på andre ruter bagefter, fordi de er forældede (for København en hensættelse på 45 mio. DKK) eller for specielle til at kunne anvendes i en anden by (for Ålborg en hensættelse på 18 mio. DKK).

65.

Ifølge omstruktureringsplanen skulle Combus blive rentabel igen fra 2006. Tabel 10 indeholder et overslag over Combus' omsætning og overskud/underskud for perioden 2000-2007.

Tabel 7. Overslag over omsætning og overskud/underskud for perioden 2000-2007

Mio. DKK

2000

2001

2002

2001

2004

2005

2006

2007

Omsætning

1 089

1 055

934

824

696

440

206

60

Overskud/underskud

– 118

– 66

– 59

– 53

– 43

– 21

+ 6

+ 2

2.4.   Arrivas/Combus' udvikling efter privatiseringen

66.

Kontrakten om salget af Combus blev underskrevet af de involverede parter, dvs. Arriva, den danske stat og Combus' private långivere, den 2. april 2001. Den blev indgået med tilbagevirkende kraft den 1. januar 2001. Arriva integrerede hurtigt Combus i sit skandinaviske datterselskab. I maj 2001 solgte Arriva ca. halvdelen af Combus' ruter og busser til Connex, der er den næststørste private operatør på det danske busmarked, for 223 mio. DKK.

67.

Arriva og Connex har drevet ruterne og busserne siden da. I 2004 havde de hver en markedsandel på omkring 33 % af det danske busmarked. De underskudsgivende kontrakter, som de overtog fra Combus, viste sig at give de underskud, som man havde forventet ved privatiseringen.

2.5.   Oversigt over den danske stats støtte til Combus

68.

Tabel 8 indeholder en oversigt over den danske stats støtte til Combus.

Støttetype

År

Beløb

Hensættelse i åbningsbalancen til tjenestemænd

1995

140 mio. DKK

Engangsvederlag til tjenestemænd for at overgå til overenskomstansættelse

1999

100 mio. DKK

Kapitalforhøjelse

1999

200 mio. DKK

Ansvarligt lån

1999

100 mio. DKK

Eftergivelse af ansvarligt lån

2001

100 mio. DKK

Kapitalforhøjelse

2001

140 mio. DKK

Garanti for kapitalreserve

2001

20,5 mio. DKK

Garanti for miljøomkostninger

2001 og følgende år

Indtil 22,5 mio. DKK

Garanti for salg af Combus International

2001 og følgende år

Indtil 8 mio. DKK

3.   RETLIG VURDERING

69.

Ifølge traktatens artikel 87, stk. 1 ‚er statsstøtte eller støtte, som ydes ved hjælp af statsmidler under enhver tænkelig form, og som fordrejer eller truer med at fordreje konkurrencevilkårene ved at begunstige visse virksomheder eller visse produktioner, uforenelig med fællesmarkedet i det omfang, den påvirker samhandelen mellem medlemsstaterne‘.

70.

Ved den retlige vurdering skal der skelnes mellem den støtte, som Combus fik udbetalt som godtgørelse for selskabets øgede driftsomkostninger som følge af forpligtelsen til at beskæftige buschauffører med tjenestemandsstatus, og den støtte, der blev udbetalt til omstrukturering af Combus i forbindelse med privatiseringen. Hvad angår den førstnævnte, noterer Kommissionen sig, at Retten i Første Instans ikke annullerede den oprindelige beslutning fra 2001 for så vidt angår denne del af støtten. Den retlige vurdering begrænser sig derfor til den sidstnævnte.

3.1.   Finansiering til omstrukturering af Combus med henblik på privatisering

71.

Som led i privatiseringen modtog Combus som allerede nævnt økonomisk støtte fra den danske stat i 1999 (21) og i 2001 (22). Spørgsmålet er nu, om de to betalinger skal betragtes som én finansiering eller som to forskellige finansieringer.

72.

Retten finder, at der blandt de elementer, der har relevans for bedømmelsen af, om to betalinger skal betragtes som to selvstændige investeringer eller som to trancher af samme investering, kan nævnes ‚bl.a. den tidsmæssige rækkefølge af kapitalindskuddene (a), disses formål (b) samt datterselskabets situation på det tidspunkt, hvor beslutningerne om de enkelte indskud blev truffet (c. (23).

73.

Hvad angår den tidsmæssige rækkefølge (a), kan det på grundlag af oplysningerne fra den danske stat ikke afgøres, om de to finansieringer blev givet som led i et samlet forløb, eller om de derimod skal betragtes som to finansieringer, der ikke hænger tidsmæssigt sammen.

74.

Hvad angår formålet (b) kan det på grundlag af oplysningerne fra den danske stat ikke afgøres, om der var en fælles logisk baggrund for de to finansieringer, eller om der var forskellige formål med dem.

75.

Hvad angår Combus' situation på det tidspunkt, hvor den danske stat besluttede at udbetale første og anden tranche (c), må det fastslås, at virksomheden i 1999 og 2001 var i alvorlige økonomiske vanskeligheder, som hovedsagelig skyldtes, at den årene forinden havde indgået underskudsgivende kontrakter om bustransport.

76.

Konklusionen er, at Kommissionen ikke mener at have de nødvendige oplysninger til med sikkerhed at kunne afgøre, om de to betalinger skal betragtes som to trancher, der indgår i samme omstruktureringsforanstaltning, eller om de skal betragtes som to separate betalinger.

77.

Det er nu nødvendigt først at analysere, om disse betalinger skal betragtes som støtte. I bekræftende fald må det dernæst undersøges, om den er forenelig med fællesmarkedet.

3.1.1.   Er der tale om støtte efter EF-traktatens artikel 87, stk. 1?

78.

I det foreliggende tilfælde har den danske stat tilført finansiering i form af en kapitalforhøjelse (i 1999 og 2001), et ansvarligt lån (i 1999), eftergivelse af gæld (i 2001) og garantier til køberen (i 2001). Da der er virksomheder med sæde i andre medlemsstater, som er aktive på det danske bustransportmarked, påvirker støtten samhandelen mellem medlemsstaterne.

79.

Det skal undersøges, om finansieringen begunstiger Combus. I den forbindelse er to forhold af betydning. For det første betragtes finansieringen ikke som en fordel, hvis formålet kun er at kompensere Combus for forpligtelserne til offentlig tjeneste. For det andet, hvis støtten ikke skal kompensere Combus for forpligtelserne til offentlig tjeneste, betragtes støtten heller ikke som en fordel for Combus i forhold til konkurrenterne, hvis den danske stat har opført sig som en privat markedsøkonomisk investor.

3.1.1.1.   Kompensation for forpligtelser til offentlig tjeneste

80.

Domstolen fandt i Altmark-dommen, at offentlige tilskud, som har til formål at muliggøre virksomhed med rutetransport i byer, forstæder eller regioner, dog ikke falder ind under denne bestemmelse [EF-traktatens artikel 87], for så vidt som sådanne tilskud skal anses for at være en kompensation, der er et vederlag for de af de begunstigede virksomheder leverede ydelser til opfyldelse af forpligtelser til offentlig tjeneste  (24). Domstolen opstillede dernæst fire betingelser, som alle skal være opfyldt, for at et offentligt tilskud kan betragtes som vederlag for udførelse af offentlig tjeneste.

81.

I Combus-dommen fandt Retten i Første Instans, at mindst to af disse betingelser ikke var opfyldt. Der var ikke pålagt Combus nogen forpligtelser til offentlig tjeneste, og grundlaget for beregningen af den omtvistede kompensation blev ikke fastlagt på forhånd og var ikke objektiv og gennemsigtig (25). Den danske stats støtte til Combus må derfor nødvendigvis betegnes som statsstøtte i henhold til ‚Altmark‘-dommen.

3.1.1.2.   Overholdelse af det markedsøkonomiske investorprincip

82.

I to meddelelser fra 1984 (26) og 1993 (27) har Kommissionen redegjort for, hvordan den anvender det markedsøkonomiske investorprincip. Ifølge Domstolens retspraksis skal der ‚foretages en vurdering af, om en privat investor af en størrelse, der kan sammenlignes med organer, som forestår forvaltningen af den offentlige sektor, under tilsvarende omstændigheder kunne tænkes at ville have indskudt en kapital af den omhandlede størrelse, navnlig under hensyn til de oplysninger, som var tilgængelige, og den forventede udvikling på datoen for kapitalindskudde.‘ (28). Stadig ifølge Domstolens retspraksis ‚kan en privat virksomhed rimeligvis fremskaffe den nødvendige kapital til at sikre sig, at en virksomhed, der er kommet i forbigående vanskeligheder, kan overleve og på ny kan blive rentabel, efter omstændighederne efter en rekonstruktion (29). Domstolen præciserede endvidere, ‚at der vel skal foretages en sammenligning mellem de indgreb, som iværksættes af en offentlig investor, når denne forfølger visse formål mht. økonomisk politik, og den fremgangsmåde, der følges af en privat investor, men denne sidste behøver ikke nødvendigvis være en almindelig investor, som placerer kapital til forrentning på kortere eller længere sigt, men skal dog i det mindste være et privat holdingselskab eller en privat koncern af virksomheder, som følger en global eller sektorbestemt strukturpolitik, og som lader sig lede af mere langsigtede rentablilitetsudsigter. (30).

83.

På baggrund af de to meddelelser og Domstolens retspraksis skal det undersøges, om en privat investor, der er ejer af en virksomhed, som kan sammenlignes med Combus, ville have handlet på samme måde som den danske stat, da den tilførte finansiering i 1999 og 2001.

84.

Hvad angår finansieringen i 1999, er de danske myndigheder af den opfattelse, at ‚the principle of the rational market investor would lead to the result that the capital injection was a proper commercial decision‘. Til støtte for den analyse bemærker de danske myndigheder, at Combus' bestyrelse forventede et underskud på 25 mio. DKK i 1999, balancerende regnskaber i 2000 og overskud fra 2001.

85.

Kommissionen noterer sig, at bestyrelsens forventninger forekom optimistiske i betragtning af de underskud, Combus havde haft siden 1997, og betingelserne i de kontrakter, som var indgået siden da med de regionale og lokale myndigheder. En privat investor ville ikke have baseret sin beslutning om at investere udelukkende på bestyrelsens forventninger. De oplysninger, som de danske myndigheder har udleveret, indeholder ikke andre elementer, der dokumenterer, at en privat investor ville have handlet på samme måde som de danske myndigheder. Kommissionen tvivler derfor på, at de danske myndigheder opførte sig som en privat markedsøkonomisk investor.

86.

Hvad angår finansieringen i 1999 og i 2001 mener de danske myndigheder endvidere, at ‚the principle of the rational market investor also applies to a situation, where injection of fresh capital is based upon considerations of protecting the credibility of the Government (parent company) in the market, cf. judgement of March 21, 1991 in case C-303/88, Italy v. Commission, Rep. 1991 I, page 1433, para. 21.‘ I den dom, som de danske myndigheder nævner, anerkender Domstolen, at en privat markedsøkonomisk investors beslutning kan ‚være begrundet ikke blot i muligheden for herved at opnå en indirekte økonomisk gevinst, men også i andre overvejelser, f.eks. ønsket om at bevare koncernens image eller omlægge dens virksomhed.‘ Men Domstolen præciserer dernæst: ‚når en offentlig investors kapitalindskud foretages uden skelen overhovedet til selv langsigtede rentabilitetsmuligheder, må der imidlertid antages at være tale om støtte efter betydningen i traktatens artikel 92.‘

87.

De danske myndigheder forklarer i deres anmeldelse, at Combus' konkurs ikke kunne have været afværget uden finansieringen, hvilket ville have skadet statens omdømme som markedsinvestor. Ifølge myndighederne ville et moderselskab ikke acceptere, at et datterselskab, der havde lidt store tab, blev erklæret for konkurs, især ikke hvis datterselskabet allerede var blevet omorganiseret flere gange og kreditorerne var gået med til at reducere deres fordringer. De konkluderer derfor, at en privat investor i deres sted ville have opført sig på samme måde.

88.

Kommissionen har sine tvivl med hensyn til, om en privat investor ville have opført sig på den måde i en tilsvarende situation. Den gør de danske myndigheder opmærksom på, at Domstolen kun accepterer hensynet til statens omdømme som begrundelse for en kapitaltilførsel, hvis der samtidig er udsigt til, at virksomheden bliver rentabel nok til at overbevise en privat investor i samme situation om at påtage sig risikoen ved forehavendet, hvilket der indtil nu overhovedet ikke er blevet fremlagt dokumentation for.

89.

Kommissionen mener dog, at en privat investor kunne have opført sig som den danske stat gjorde, hvis det viste sig, at det ville være mindre bekosteligt at omstrukturere virksomheden med henblik på salg end at lade den gå konkurs. Denne beregning skal foretages udelukkende med udgangspunkt i, at virksomheden er statsejet, og i omkostningerne og fordelene i forbindelse med de to scenarier — det vil altså sige uden at medregne omkostningerne forbundet med det offentliges forpligtelser — som ville skulle afholdes af staten, også selv om virksomheden var privat. De danske myndigheder har imidlertid endnu ikke givet tilstrækkelige oplysninger til, at dette kan påvises.

90.

Kommissionen har således sine tvivl med hensyn til, om den danske stat opførte sig som en fornuftig investor i forbindelse med kapitalindskuddene i 1999 og/eller 2001. Kommissionen kan derfor ikke udelukke, at den danske stats finansieringer af Combus helt eller delvis må betragtes som statsstøtte efter artikel 87, stk. 1.

3.1.2.   Er støtten forenelig med fællesmarkedet?

91.

Hvis den danske stats finansieringer skal betragtes som statsstøtte efter artikel 87, stk. 1, vil støtten kunne være forenelig med fællesmarkedet i henhold til forordning (EØF) nr. 1191/69 eller i henhold til EF-traktatens artikel 87, stk. 3, litra c), som specificeret i rammebestemmelserne for statsstøtte til redning og omstrukturering af kriseramte virksomheder.

3.1.2.1.   Er støtten forenelig i henhold til EF-traktatens artikel 73 som specificeret i forordning (EØF) nr. 1191/69?

92.

I henhold til EF-traktatens artikel 73 ‚er støtteforanstaltninger, som modsvarer behovet for en samordning af transportvæsenet, eller som udgør godtgørelse for visse forpligtelser, der har sammenhæng med begrebet offentlig tjenesteydelse, forenelige med denne traktat.‘

93.

I ‚Altmark‘-dommen fastslog Domstolen, ‚at medlemsstaterne ikke længere er berettigede til at påberåbe sig traktatens artikel 77 [nu artikel 73] uden for de tilfælde, som omhandles i den afledte fællesskabsret (31). Retten i Første Instans bekræftede denne argumentation i Combus-dommen. På grundlag af EF-traktatens artikel 73 vedtog Rådet forordning (EØF) nr. 1191/69, 1192/69 og 1107/70. Forordning (EØF) nr. 1191/69 giver medlemsstaternes myndigheder mulighed for inden for området for transport med jernbane, ad landeveje og sejlbare vandveje at vedtage alle de foranstaltninger, der er omfattet af forordningen, herunder de hertil nødvendige finansieringsforanstaltninger.

94.

I henhold forordning (EØF) nr. 1191/69 kan medlemsstaterne vælge mellem to metoder til at organisere offentlig tjeneste på transportområdet: enten kan de indgå kontrakter om offentlig tjeneste, jf. forordningens artikel 1, stk. 4, og afdeling V, eller de kan pålægge transportvirksomheder forpligtelser til offentlig tjeneste, jf. forordningens artikel 1, stk. 5, og afdeling II, III og IV. Ifølge Retten indeholder de nævnte bestemmelser ‚en sektorbestemt undtagelse fra det principielle forbud mod statsstøtte […] og overlader ikke Kommissionen noget skøn med hensyn til godkendelse af de støtteforanstaltninger, som omfattes af denne undtagelse (32).

95.

De danske myndigheder har på bustransportområdet valgt at indgå kontrakter om offentlig tjeneste. Ifølge Retten i Første Instans ‚medfører de kontraktlige forbindelser, der opstår mellem transportvirksomheden og den kompetente myndighed efter en licitation, i medfør af artikel 14, stk. 1 og 2, i forordning nr. 1191/69 en særlig finansieringsordning, som ikke giver plads for nogen kompensation efter de i forordningens afdeling II, III og IV fastsatte metoder (33) Indgåelsen af en kontrakt om offentlig tjeneste udelukker altså muligheden for at yde kompensation for pålæggelsen af en forpligtelse til offentlig tjeneste.

96.

Viser det sig, at den pris, der er aftalt mellem de to parter i en kontrakt om offentlig tjeneste, er for lav, har den virksomhed, der har indgået kontrakten, i henhold til artikel 14, stk. 4-6, i forordning (EØF) nr. 1191/69 mulighed for at afbryde kontrakten. Myndighederne kan pålægge virksomheden at opretholde den pågældende tjenesteydelse i endnu et år mod et vederlag, som beregnes efter de metoder, som er fastsat i forordningens afdeling II, III og IV. Kun i denne situation må der ydes kompensation for, at der pålægges en forpligtelse til offentlig tjeneste under kontraktordningen.

97.

Combus afbrød ikke kontrakterne om offentlig tjeneste, som selskabet havde indgået med de forskellige regionale og lokale myndigheder. Derfor kan artikel 73 ikke anvendes sammen med afdeling II, III og IV i forordning (EØF) nr. 1191/69 til at erklære støtten til Combus forenelig med fællesmarkedet.

3.1.2.2.   Er støtten forenelig i henhold til EF-traktatens artikel 87, stk. 3, litra c), som specificeret i rammebestemmelserne for statsstøtte til redning og omstrukturering af kriseramte virksomheder?

98.

I EF-traktatens artikel 87, stk. 3, litra c), hedder det: ‚Som forenelig med fællesmarkedet kan betragtes støtte til fremme af udviklingen af visse erhvervsgrene eller økonomiske regioner, når den ikke ændrer samfundsvilkårene på en måde, der strider mod den fælles interesse.‘ Med henblik på anvendelsen af denne artikel har Kommissionen bl.a. vedtaget rammebestemmelserne for statsstøtte til redning og omstrukturering af kriseramte virksomheder.

99.

Kommissionen vedtog en første udgave af disse rammebestemmelser i 1994 (34) De blev afløst første gang i 1999 (35) og anden gang i 2004 af nye rammebestemmelser på området (36). Med hensyn til, hvornår disse rammebestemmelser skal anvendes, er der fastsat følgende i punkt 103 og 104 i rammebestemmelserne fra 2004:

Hvad angår anmeldt støtte: ‚Anmeldelser, der indgår til Kommissionen før den 10. oktober 2004, vil blive vurderet på grundlag af de på anmeldelsestidspunktet gældende kriterier.

Hvad angår ikke anmeldt støtte: ‚Kommissionen vil undersøge, om rednings- eller omstruktureringsstøtte, der er ydet uden Kommissionens forudgående godkendelse og derfor er i strid med traktatens artikel 88, stk. 3, er i overensstemmelse med fællesmarkedet på grundlag af disse rammebestemmelser, hvis al støtten eller en del heraf er blevet ydet efter rammebestemmelsernes offentliggørelse i Den Europæiske Unions Tidende. I alle andre tilfælde vil den foretage undersøgelsen på grundlag af de rammebestemmelser, der anvendes på det tidspunkt, hvor støtten blev ydet.

Punkt 100 og 101 i rammebestemmelserne fra 1999 er affattet på samme måde.

100.

Støtten til Combus må betragtes som ikke anmeldte foranstaltninger, fordi den første finansiering blev givet i maj 1999 uden Kommissionens forudgående godkendelse. Hele finansieringen kom til udbetaling, før rammebestemmelserne fra 2004 trådte i kraft. Da den anden finansiering først kom til udbetaling, efter at rammebestemmelserne fra 1999 var trådt i kraft, nemlig i 2001, er det rammebestemmelserne fra 1999, der skal anvendes og ikke dem fra 1994. Hvis de to betalinger skal betragtes som to separate trancher, skal rammebestemmelserne fra 1994 anvendes på den første tranche, mens rammebestemmelserne fra 1999 skal anvendes på den anden tranche.

101.

I afsnit 3.2 i rammebestemmelserne fra 1999 fastsættes følgende betingelser for, at en omstruktureringsstøtte kan godkendes:

Virksomheden skal kunne anses for at være kriseramt.

Omstruktureringsplanen skal inden for en rimelig tidshorisont kunne gøre virksomheden rentabel på længere sigt.

Der bør træffes foranstaltninger for mest muligt at afbøde støttens skadelige virkninger for konkurrenterne.

Støtten skal begrænses til det strengt nødvendige minimum, så omstruktureringen kan gennemføres.

Kommissionen skal på grundlag af regelmæssige og detaljerede rapporter være i stand til at sikre sig, at omstruktureringsplanen gennemføres tilfredsstillende.

Der må kun ydes omstruktureringsstøtte én gang.

102.

Hvad den første betingelse angår, så findes der ingen fællesskabsdefinition på en kriseramt virksomhed . Ifølge punkt 5 i rammebestemmelserne betragtes et selskab med begrænset ansvar, hvilket Combus er, under alle omstændigheder som kriseramt, når over halvdelen af den tegnede kapital er forsvundet og over en fjerdedel af denne kapital er gået tabt i løbet af de sidste 12 måneder. Ifølge årsregnskabet for 1997 var den tegnede kapital på 65 mio. DKK og aktiekapitalen på 186 mio. DKK. Ifølge årsregnskabet for 1998 var den tegnede kapital på 65 mio. DKK og aktiekapitalen på 47 mio. DKK. I 1999 havde Combus et månedligt underskud på 14 mio. DKK. Derfor var aktiekapitalen forsvundet, da de danske myndigheder i maj 1999 besluttede at tilføre ny kapital i form af en kapitalforhøjelse på 200 mio. DKK og et ansvarligt lån på 100 mio. DKK. Eftersom over halvdelen af den tegnede kapital var forsvundet, da den første støttetranche til omstrukturering blev udbetalt, og over en fjerdedel af denne kapital var gået tabt i løbet af de sidste 12 måneder, må Combus betragtes som en kriseramt virksomhed efter rammebestemmelserne.

103.

For at der kan ydes omstruktureringsstøtte, skal der iværksættes en omstruktureringsplan , der inden for en rimelig tidshorisont og på basis af en realistisk vurdering skal kunne gøre virksomheden rentabel på længere sigt.

104.

Punkt 32-34 i rammebestemmelserne indeholder minimumsbetingelserne for, at Kommissionen kan godkende en omstruktureringsplan. Planen skal bl.a. indeholde følgende elementer:

en markedsanalyse

en beskrivelse af de omstændigheder, der førte til virksomhedens vanskeligheder, hvilket giver mulighed for at vurdere, om de foreslåede foranstaltninger kan gøre virksomheden rentabel igen

en beskrivelse af de planlagte ændringer, der skal til, for at virksomheden efter omstruktureringen kan dække alle omkostninger, herunder afskrivninger og finansieringsomkostninger, og kan klare sig i konkurrencen ved egen hjælp.

105.

De danske myndigheder fremlagde en omstruktureringsplan for Combus, der indeholder disse elementer, som er beskrevet i afsnit 2 i denne beslutning.

106.

Hvad angår Combus' rentabilitet fastslog Retten i Første Instans i Combus-dommen, at ‚Kommissionens argumentation [i den oprindelige beslutning] må forstås som udtryk for en alvorlig tvivl om, hvorvidt Combus var rentabel ifølge [EF-traktatens artikel 87] og rammebestemmelserne, hvilken tvivl Kommissionen imidlertid ikke anså sig for forpligtet til at afklare, når den fandt, at artikel 73 EF udgjorde et tilstrækkeligt retsgrundlag til at godkende støtten. Da den sidstnævnte bestemmelse imidlertid ikke kan påberåbes i denne forbindelse […], indeholder den anfægtede beslutning ikke noget gyldigt grundlag for at godkende udbetalingen af beløbet på 300 mio. DKK. Det kan derfor ikke under nogen omstændigheder anses for godtgjort, at Combus var rentabel (37).

107.

Kommissionen noterer sig, at de kontrakter om offentlig tjeneste, som Combus vandt i forbindelse med licitationer, samtidig var hovedårsagen til selskabets økonomiske vanskeligheder på grund af de unormalt lave tilbud. Det ville altså have været en udvej at afbryde disse kontrakter for at gøre virksomheden rentabel igen. De danske myndigheder forklarer i den forbindelse, at der ifølge dansk lovgivning ikke var mulighed herfor. Kommissionen gør dog de danske myndigheder opmærksom på, at der ifølge artikel 14 i forordning (EØF) nr. 1191/69, som gælder umiddelbart og har forrang for national lovgivning, er mulighed herfor.

108.

Endelig bemærker Kommissionen, at Combus ifølge de danske myndigheders skøn (jf. tabel 7) uden støtte vil få et akkumuleret underskud på 360 mio. DKK i perioden 2000-2005, mens støtten i 2001 kun var på 291 mio. DKK.

Tabel 7. Overslag over overskud/underskud på Combus-ruter for perioden 2000-2007

Mio. DKK

2000

2001

2002

2001

2004

2005

2006

2007

Omsætning

1089

1055

934

824

696

440

206

60

Overskud/underskud uden statsstøtte

– 118

– 66

– 59

– 53

– 43

– 21

+ 6

+ 2

Kilde: De danske myndigheder.

109.

På grundlag af ovenstående kan Kommissionen kun bekræfte, at den nærer tvivl om, hvorvidt Combus bliver rentabelt efter omstruktureringen.

110.

Hvad angår den tredje betingelse, som går ud på, at der skal træffes foranstaltninger for mest muligt at afbøde støttens skadelige virkninger for konkurrenterne , så mener de danske myndigheder, at det i det foreliggende tilfælde undtagelsesvis ikke er nødvendigt med sådanne foranstaltninger af følgende to årsager:

Combus' kontrakter udløber efterhånden: Ved udgangen af 2003 udløber ca. 50 % af kontrakterne, målt i kontraktværdi. Den sidste kontrakt udløber i 2006.

Arriva regner ikke med at bevare en markedsandel svarende til Arriva Danmarks og Combus' markedsandele tilsammen på købstidspunktet (ca. 50 %), men påtænker at sælge en del af Combus til Connex.

111.

Ifølge Kommissionen ville det have været mest logisk at afbryde alle eller i hvert fald en stor del af de underskudsgivende kontrakter om offentlig tjeneste, som Combus havde indgået, for at reducere støttens skadelige virkninger for konkurrenterne. I så fald ville de øvrige busselskaber have kunnet overtage Combus' markedsandele, hvilket ville være sket, hvis Combus var gået konkurs.

112.

Kommissionen bemærker, at Combus ikke afbrød kontrakterne om offentlig tjeneste, som selskabet havde indgået med de forskellige regionale og lokale myndigheder. De danske myndigheder forklarer i den forbindelse, at der ifølge dansk lovgivning ikke var mulighed herfor. Kommissionen gør dog de danske myndigheder opmærksom på, at der ifølge artikel 14 i forordning (EØF) nr. 1191/69, som gælder umiddelbart og har forrang for national lovgivning, er mulighed herfor.

113.

Kommissionen bemærker endvidere, at det planlagte salg af en del af Combus til Connex fandt sted i maj 2001. Ifølge de oplysninger, som Kommissionen ligger inde med, drejede det sig om salg af aktiver, herunder kontrakter om offentlig tjeneste, ansatte, busser og infrastrukturer, til en positiv pris, der naturligvis tilfaldt Combus. Endvidere blev salgsaftalen indgået direkte med Connex, og konkurrenterne havde derfor ikke mulighed for at byde. På grundlag af de foreliggende oplysninger kan Kommissionen på nuværende tidspunkt ikke se, hvordan dette salg kan betragtes som en modydelse, der skal begrænse de skadelige virkninger for Combus'/Arrivas konkurrenter.

114.

Endelig synes det i forbindelse med argumentet om, at kontrakterne udløber efterhånden, at være blevet overset, at det er situationen på tidspunktet for støttens indførelse, som er afgørende. Man ville endvidere kunne forstille sig salg af et antal kontrakter svarende til dem, som støttemodtageren har for øjeblikket.

115.

Derfor tvivler Kommissionen på, om de danske myndigheder med udgangspunkt i sagens særlige omstændigheder havde grundlag for at undlade at træffe foranstaltninger for mest muligt at afbøde støttens skadelige virkninger for konkurrenterne, således som det ellers kræves i rammebestemmelserne.

116.

Hvad angår den fjerde betingelse, som går ud på, at støtten skal begrænses til det strengt nødvendige minimum , vil støtten ifølge de danske myndigheders omstruktureringsplan give Arriva mulighed for at opnå et afkast af den investerede kapital på 10 %. Ifølge Arriva er dette det absolutte minimum for en sådan investering.

117.

På grundlag af de oplysninger, som de danske myndigheder har givet, kan Kommissionen ikke på nuværende tidspunkt kontrollere, om støtten er begrænset til det strengt nødvendige minimum, og udtrykker derfor sin tvivl på dette område.

118.

Kommissionen bemærker, at Combus blev solgt til Arriva efter en forhåndsudvælgelse og forhandlinger om omstrukturering, hvilket ville kunne have bidraget til at dokumentere, at støtten blev begrænset til et minimum, hvis forhåndsudvælgelsen havde været transparent og åben for alle konkurrenterne, således at der mellem den danske stat og Arriva kunne havet været aftalt en pris, som afspejlede Combus' reelle markedsværdi. For øjeblikket har Kommissionen ikke tilstrækkelige oplysninger herom. For at kunne analysere udbuddet har Kommissionen især brug for følgende oplysninger:

De selskaber, der tilkendegav at være interesseret i at byde på Combus, hvilke betingelser fik de helt præcist oplyst, og hvor stor en offentlig støtte fik de helt præcist lovning på?

Hvordan så Arrivas og Metrolines tilbud ud i detaljer?

Hvilke former for offentlig støtte blev der forhandlet alene med Arriva?

Kommissionen bemærker i øvrigt, at en vigtig forudsætning for at kunne vurdere, om den pris, som Arriva betalte, var markedsprisen, er at vide, hvad salgsaftalen, der blev indgået mellem Arriva og Connex, helt præcist indeholder. Dette salg, der fandt sted i maj 2001, omfattede 50 % af Combus' aktiver som allerede nævnt. Salgsprisen var på 223 mio. DKK, mens Arriva, hvis man medregner de finansielle forpligtelser, som den danske stat påtog sig, da Combus blev solgt til Arriva, betalte en negativ pris på 291 mio. DKK for Combus. I den forbindelse bemærker Kommissionen også, at salgsaftalen medfører salg af halvdelen af Combus' kontrakter om offentlig tjeneste. Kommissionen undrer sig over, at dette salg er tilladt i henhold til dansk lovgivning, når lovgivningen ifølge de danske myndigheder ikke tillader, at kontrakterne ophæves.

119.

Kommissionen henleder de danske myndigheders opmærksomhed på, at støttemodtagerne ifølge punkt 40 i rammebestemmelserne selv skal yde et bidrag til omstruktureringsplanen. Den bemærker, at Arriva overtog en del af Combus' gæld. Den opfordrer de danske myndigheder til at oplyse, hvilke andre bidrag Combus og/eller Arriva eventuelt har ydet.

120.

Hvad angår den femte betingelse, har de danske myndigheder indvilliget i at udarbejde en årlig rapport til Kommissionen, så den kan vurdere, om omstruktureringsplanen gennemføres i overensstemmelse med de danske myndigheders tilsagn. Kommissionen har modtaget en sådan rapport for 2001 og 2002, der viser, at omstruktureringsplanen er blevet overholdt.

121.

Endelig hvad den sjette betingelse angår, skal det kontrolleres, om omstruktureringsstøtten overholder princippet om ‚ engangsstøtte ‘ (‚one time, last time‘). Ifølge de oplysninger, som de danske myndigheder har givet, har Combus ikke tidligere modtaget omstruktureringsstøtte. For at kunne kontrollere, om denne betingelse er overholdt, er det nødvendigt at undersøge (jf. punkt 72 til 78), om de foranstaltninger, der blev truffet til fordel for Combus i 1999 og 2001, skal betragtes som separate foranstaltninger eller kun én foranstaltning, og om foranstaltningerne skal betragtes som støtte eller investering.

3.2.   Opsummering af de forhold, med hensyn til hvilke Kommissionen nærer tvivl

122.

Af ovennævnte årsager nærer Kommissionen alvorlig tvivl med hensyn til følgende forhold:

(a)

den danske stats overholdelse af det markedsøkonomiske investorprincip i betragtning af Combus' økonomiske situation og udsigter på det tidspunkt, hvor støtten blev ydet,

(b)

muligheden for at gøre Combus rentabel igen på længere sigt

(c)

begrundelsen for at undlade at træffe foranstaltninger for mest muligt at afbøde støttens skadelige virkninger for konkurrenterne

(d)

begrænsningen af støtten til et minimum

(e)

overholdelsen af ‚engangsstøtte‘-princippet.

123.

På baggrund af ovenstående opfordrer Kommissionen efter proceduren i EF-traktatens artikel 88, stk. 2, Danmark til senest en måned efter modtagelsen af dette brev at fremsætte sine bemærkninger og fremlægge alle de oplysninger, der er nødvendige for at vurdere støttens/foranstaltningens forenelighed med fællesmarkedet. Kommissionen opfordrer de danske myndigheder til straks at fremsende kopi af dette brev til den potentielle støttemodtager.

124.

Kommissionen meddeler herved Danmark, at interesserede parter vil blive underrettet ved offentliggørelse af dette brev og et fyldestgørende resumé heraf i Den Europæiske Unions Tidende. Kommissionen underretter ligeledes interesserede parter i de EFTA-lande, der har undertegnet EØS-aftalen, ved offentliggørelse af en meddelelse i EØS-tillægget i Den Europæiske Unions Tidende, samt EFTA-Tilsynsmyndigheden ved fremsendelse af kopi af nærværende brev. Alle interesserede parter vil blive opfordret til at fremsætte deres bemærkninger senest en måned efter datoen for offentliggørelsen.«


(1)  Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 16. března 2004, Danske Busvognmaend, věc T-157/01, bod odůvodnění 119 (dále jen: rozsudek Combus).

(2)  Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 15. září 1998, věc T-11/95 „BP Chemicals Limited vs. Komise Evropských společenství“, zveřejněno ve Sbírce 1998 II-3235; bod odůvodnění 171.

(3)  Úř. věst. C 288, 9.10.1999, s. 2. Verze z roku 1999 je pro tento případ použitelná na základě přechodných ustanovení hlavních směrů z roku 2004, Úř. věst. 244, 1.10.2004, s. 1, odstavec 103 a 104.

(4)  Výše uvedený rozsudek „Combus“, bod odůvodnění 79.

(5)  Výše uvedený rozsudek „Combus“, bod odůvodnění 114 a 115.

(6)  Denne brancheorganisation repræsenterer over 90 % af det antal virksomheder, der udfører regional kollektiv bustransport i Danmark.

(7)  EFT C 288 af 9.10.1999, s. 2.

(8)  EFT C 133 af 5.5.2001, s. 21.

(9)  Dom af 16. marts 2004 afsagt af Retten i Første Instans, Danske Busvognmænd, sag T-157/01, dommens konklusion (i det følgende benævnt ‚Combus-dommen‘).

(10)  Combus-dommen, præmis 83 og 99.

(11)  Dom i sagen Altmark Trans mod Regierungspräsidium Magdeburg, præmis 107 og 108.

(12)  Combus-dommen, præmis 100 og 101.

(13)  Combus-dommen, præmis 114 ff.

(14)  I 2004 efter salget af Combus til Arriva og det efterfølgende salg af en del af Combus til Connex havde både Connex og Arriva hver en markedsandel på ca. 33 % afdet danske busmarked, mens ca. 100 offentlige og private små operatører måtte deles om de resterende 34 %.

(15)  Lov nr. 232 af 4. april 1995.

(16)  Lov nr. 1232 af 27. december 1996.

(17)  Arrivas skøn.

(18)  Lov nr. 1046 af 23. december 1998.

(19)  Combus 28 %, Arriva 25 %, City-Trafik 7 %, Linjebus 10 %.

(20)  Dommens præmis 87.

(21)  Støtten bestod som allerede nævnt i en kapitalforhøjelse på 200 mio. DKK og et ansvarligt lån på 100 mio. DKK.

(22)  Støtten bestod som allerede nævnt i en eftergivelse af det ansvarlige lån på 100 mio. DKK og en kapitalforhøjelse på 140 mio. DKK og i garantier i aftalen om salg af selskabet for mindst 51 mio. DKK.

(23)  Dom af 15. september 1998 afsagt af Retten i Første Instans i sag T-11/95 ‚BP Chemicals Ltd mod Kommissionen for De Europæiske Fællesskaber,‘ offentliggjort i Sml. 1998 II, s. 3235; præmis 171.

(24)  Domstolens dom C-280/00, præmis 95.

(25)  Dommens præmis 98.

(26)  Anvendelse af EØF-traktatens artikel 92 og 93 på offentlige andele, EF-Bulletin 91984.

(27)  Meddelelse til medlemsstaterne fra Kommissionen, EFT C 307 af 13. november 1993, s. 3.

(28)  Domstolens dom af 16. maj 2002, C-482/99, præmis 56.

(29)  Domstolens dom af 10. juli 1986, 40/85, Belgien mod Kommissionen, præmis 14.

(30)  Domstolens dom af 21. marts 1991, C-305/89, Italien mod Kommissionen, ‚Alfa Romeo‘-sagen, præmis 20.

(31)  Dom C-280/00, præmis 107.

(32)  Combus-dommen, præmis 85.

(33)  Combus-dommen, præmis 79.

(34)  EFT C 368 af 23.12.1994, s. 12.

(35)  EFT C 288 af 9.10.1999, s. 2.

(36)  EFT C 244 af 1.10.2004, s. 2.

(37)  Combus-dommen, præmis 114 og 115.


22.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 233/47


STÁTNÍ PODPORA – SLOVENSKO

Státní podpora č. C 25/2005 (ex NN 21/2005) – Opatření ve prospěch společnosti Frucona Košice

Výzva k předložení připomínek podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES

(2005/C 233/11)

(Text s významem pro EHP)

Dopisem ze dne 5. července 2005 uvedeném v závazném znění na stránkách následujících po tomto shrnutí oznámila Komise Slovensku své rozhodnutí zahájit řízení stanovené v čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES ve věci výše uvedeného opatření.

Účastníci řízení mohou zaslat své připomínky k opatření, ohledně něhož Komise zahajuje řízení, do jednoho měsíce ode dne zveřejnění tohoto shrnutí a dopisu, který za ním následuje, na adresu generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž Evropské komise:

European Commission

Directorate-General for Competition

State aid Greffe

SPA 3, 6/5

B-1049 Brussels

Fax: (32-2) 296 12 42

Tyto připomínky budou sděleny Slovensku. Zúčastněné strany podávající připomínky mohou písemně s uvedením důvodů požádat o zachování důvěrnosti ohledně své totožnosti.

SHRNUTÍ

POSTUP

Komisi byla písemně doručena stížnost ze dne 15. října 2004 týkající se údajné státní podpory ve prospěch slovenské společnosti Frucona Košice, a.s. Dopisem ze dne 4. ledna 2005, který Komise zaevidovala dne 17. ledna 2005, Slovenská republika informovala Komisi o možné protiprávní státní podpoře a požádala ji o schválení podpory na záchranu společnosti ve finančních nesnázích.

POPIS PŘÍJEMCŮ A OPATŘENÍ TÝKAJÍCÍCH SE PODPORY

Příjemcem sporného opatření je společnost Frucona Košice, a.s., působící v oblasti výroby lihovin a alkoholických nápojů, nealkoholických nápojů, konzervovaného ovoce a zeleniny a octa. Společnost vyhovuje definici malých a středních podniků.

Sporným opatřením je odepsání daňového dluhu příslušným finančním úřadem v rámci takzvané dohody s věřiteli podle zákona 328/91 o úpadku a dohodách s věřiteli. Tento postup je druhem kolektivního řízení při úpadku, který je prováděn pod dohledem soudu. Spočívá v dohodě mezi zadluženou společností a jejími věřiteli, na jejímž základě jsou věřitelé dlužníkem částečně uspokojeni a zbytek pohledávek odepíší.

V rámci tohoto postupu zahájeného společností Frucona v březnu 2004 finanční úřad souhlasil s odepsáním 65 % svých pohledávek. Pohledávky celkem dosáhly výše 640 793 831 SKK (přibližně 16 milionů EUR), odepsané pohledávky byly ve výši 416 515 990 SKK (10,4 milionu EUR). Soukromí věřitelé účastnící se dohody souhlasili s odepsáním pohledávek za stejných podmínek. Soud vykonávající dohled potvrdil tuto dohodu rozhodnutím dne 14. července 2004.

Stěžovatel tvrdí, že finanční úřad měl možnost dosáhnout uspokojení svých pohledávek v rozsahu vyšším než 35 %, se kterými finanční úřad souhlasil v uvedené dohodě. Stěžovatel zvláště zdůrazňuje, že daňová exekuce a úpadkové řízení by pro finanční úřad byly výhodnější. V souladu s tím stěžovatel argumentuje, že finanční úřad neprošel testem soukromého věřitele, a sporný odpis tudíž představuje protiprávní státní podporu, která kromě toho není slučitelná se Smlouvou o ES.

Slovensko nevyvrací závěr že sporné opatření představuje státní podporu, ale žádá, aby tato podpora byla schválena jako podpora na záchranu společnosti v nesnázích.

POSOUZENÍ

Státní podpora

Komise uvádí, že finanční úřad a soukromí věřitelé schválili dohodu se společností Frucona za stejných podmínek. Komise však také poznamenává, že finanční úřad měl jiné právní nástroje, jejichž prostřednictvím se mohl domoci svého práva věřitele. Především finanční úřad mohl zahájit daňovou exekuci, případně úpadkové řízení. V úpadkovém řízení by finanční úřad byl samostatným věřitelem, neboť jeho pohledávky byly zajištěny. Výnosy z prodeje zajištěného majetku v úpadkovém řízení by byly použity výhradně na pokrytí pohledávek finančního úřadu. Jako samostatný věřitel hlasující v samostatné skupině by měl finanční úřad možnost vetovat návrh společnosti Frucona na dohodu a mohl iniciovat buď daňovou exekuci, nebo úpadkové řízení.

Na základě informací, které jsou v současné době k dispozici, Komise pochybuje o tom, že finanční úřad postupoval jako soukromý věřitel. Komise má tedy pochybnosti o tom, že sporné opatření nenarušilo hospodářskou soutěž tím, že společnosti Frucona byla udělena výhoda, kterou by nebyla schopna získat na soukromém trhu. Komise má pochybnosti, zda sporné opatření nepředstavuje státní podporu.

Odchylka podle čl. 87 odst. 2 a odst. 3 Smlouvy o ES

Komise stanovila, že uvedené opatření je podporou pro společnost v nesnázích v souladu s pokyny Společenství o státní podpoře na záchranu a restrukturalizaci podniků v nesnázích z roku 1999 (Úř. věst. C 288, 9.10.1999, s. 2). Komise má pochybnosti, zda sporné opatření splňuje podmínky podpory na záchranu, neboť se nejedná o dočasnou pomoc, ale o nenávratnou dotaci. Komise má dále pochybnosti, zda uvedené opatření splňuje podmínky podpory na restrukturalizaci. Komise má zvláště pochybnosti, zda společnost Frucona předložila plán na restrukturalizaci, který by byl schopen společnost vést k obnovení dlouhodobé životaschopnosti, a zda je podpora omezena na nezbytné minimum.

ZNĚNÍ DOPISU

„Komisia oznamuje Slovensku, že po preskúmaní informácií poskytnutých vašimi orgánmi o vyššie uvedenom opatrení sa rozhodla začať konanie stanovené v článku 88 ods. 2 Zmluvy o ES.

I.   KONANIE

1)

Listom z 15. októbra 2004 zaevidovanom 25. októbra 2004 dostala Komisia sťažnosť týkajúcu sa údajnej nezákonnej štátnej pomoci v prospech Frucony Košice, a. s.. Sťažovateľ zaslal dodatočné informácie 3. februára 2005. Stretnutie so sťažovateľom sa konalo 24. mája 2005.

2)

Komisia na základe informácií poskytnutých sťažovateľom požiadala Slovensko listom zo 6. decembra 2004, aby ju informovalo o spornom opatrení. Slovensko odpovedalo listom zo 4. januára 2005 zaevidovaným 17. januára 2005, v ktorom informovalo Komisiu o možnej nezákonnej pomoci poskytnutej Frucone a požiadalo Komisiu o schválenie pomoci ako pomoci na záchranu pre spoločnosť vo finančných ťažkostiach. Slovensko predložilo dodatočné informácie listom z 24. januára 2005 zaevidovaným 28. januára 2005.

3)

Komisia požiadala o doplňujúce informácie listom z 9. februára 2005, na ktorý dostala odpovede listom zo 4. marca 2005 zaevidovaným 10. marca 2005.

4)

Stretnutie so slovenskými orgánmi sa konalo 12. mája 2005.

II.   OPIS

1.   Príslušný podnik

5)

Príjemcom finančnej pomoci je Frucona Košice, a. s., ktorá pôsobí vo výrobe alkoholu, nápojov na báze liehu, nealkoholických nápojov, konzervovaného ovocia a zeleniny a octu. Spoločnosť sa nachádza v regióne oprávnenom na regionálnu pomoc podľa článku 87 ods. 3 písm. a) Zmluvy o ES.

6)

Frucona zamestnáva [menej než 200] (1) osôb a v roku 2003 dosiahla obrat 360 miliónov Sk (9 miliónov EUR) a v roku 2004 720 miliónov Sk (18 miliónov EUR). Obrat v rôznych segmentoch výroby Frucony je uvedený v tabuľke č. 1. Podľa slovenských orgánov Frucona spĺňa kritériá malého a stredného podniku.

Tab. 1: Obrat v rôznych segmentoch výroby [v tisícoch Sk]

 

2002

2003

2004

Zelenina

 61 869

53 287

29 000

Nealkoholické nápoje

 63 702

65 134

44 994

Alkoholické nápoje

167 852

203 610

72 645

Jablčné víno

1 224

90

0

Ostatné produkty/služby

39 080

37 856

572 938

Spolu

333 727

359 977

719 577

2.   Uplatňované vnútroštátne právne predpisy

7)

Sporným opatrením je odpísanie daňového dlhu príslušným Daňovým úradom Košice IV (ďalej len ‚daňový úrad‘) v rámci tzv. vyrovnania s veriteľmi. Tento postup upravuje zákon č. 328/91 o konkurze a vyrovnaní (ďalej len ‚zákon o konkurze‘).

8)

Vyrovnanie s veriteľmi (ďalej ‚vyrovnacie konanie‘) je konanie, ktoré spolu s konkurzným konaním má za cieľ usporiadať finančnú situáciu spoločností v úpadku. Spoločnosť je v úpadku vtedy, keď má niekoľkých veriteľov a nie je schopná vyrovnať svoje záväzky do 30 dní od dátumu splatnosti. V konkurznom konaní spoločnosť zanikne a jej aktíva sa buď predajú novému majiteľovi, alebo sa spoločnosť zlikviduje. Oproti tomu vo vyrovnacom konaní spoločnosť v úpadku pokračuje v činnosti bezo zmeny majiteľa. Súd uznesením povolí vyrovnanie, ak sú splnené všetky procesné a materiálne predpoklady. Zároveň súd vyzve veriteľov, aby prihlásili svoje pohľadávky v predpísanej lehote.

9)

Na základe dohody medzi veriteľmi a spoločnosťou v úpadku (ďalej len ‚vyrovnanie‘) potvrdenej súdom zaplatí spoločnosť časť svojho dlhu a zvyšok sa odpíše.

10)

Tzv. oddelení veritelia, ktorých pohľadávky sú zabezpečené, a to napríklad záložným právom, majú privilegované postavenie v hlasovaní o návrhu spoločnosti v úpadku na vyrovnanie. Podľa zákona o konkurze, na prijatie návrhu vyrovnania musia všetci oddelení veritelia hlasovať v jeho prospech, zatiaľ čo hlas ostatných veriteľov sa pokladá za rozhodujúci, ak súhlasí kvalifikovaná väčšina veriteľov. Oddelení veritelia hlasujú zvlášť v prvej skupine veriteľov a majú právo vetovať návrh.

11)

Z dostupných informácií vyplýva, že keď vyrovnanie nadobudne právoplatnosť, nasleduje realizačná fáza, v ktorej dlžník musí zaplatiť časť dlhu tak, ako sa dohodol s veriteľmi, a prípadní verejní veritelia musia podniknúť ďalšie procesné kroky na uskutočnenie odpisov.

12)

Tak isto sa ukazuje, že spoločnosť musí v návrhu na vyrovnanie opísať opatrenia určené na jej reorganizáciu a na zabezpečenie plynulého financovania jej činnosti po vyrovnaní.

13)

Dostupné informácie naznačujú, že oddelení veritelia majú privilegované postavenie aj v konkurznom konaní. Výnosy z predaja zabezpečených aktív v konkurznom konaní by sa mali použiť výhradne na splatenie pohľadávok oddelených veriteľov. Ak z tohto predaja nemožno pokryť všetky pohľadávky oddeleného veriteľa, tieto sa spoja v druhej skupine s pohľadávkami ostatných veriteľov. V druhej skupine sa veritelia uspokojujú pomerne.

14)

Podľa zákona č. 511/92 o správe daní a poplatkov a o zmenách v sústave územných finančných orgánov (ďalej len ‚zákon o správe daní‘) má spoločnosť možnosť požiadať daňové orgány o odklad platenia daní. Na odloženú sumu sa účtuje úrok a odložený dlh musí byť zabezpečený.

15)

Zákon o správe daní upravuje daňové exekučné konanie, účelom ktorého je vymôcť daňové pohľadávky štátu prostredníctvom napríklad predaja nehnuteľnosti, hnuteľných aktív alebo podniku ako celku.

3.   Sporné opatrenie

16)

Frucona v roku 2003 využila inštitút odkladu platenia spotrebnej dane z alkoholu v zmysle zákona o správe daní.

17)

Podľa informácií poskytnutých slovenskými orgánmi odsúhlasil daňový úrad rôznymi správnymi rozhodnutiami odklad platby dane splatnej mesačne za obdobie od novembra 2002 do novembra 2003. Celkový odložený dlh predstavoval 477 015 759 Sk (11 miliónov EUR). Pred odsúhlasením odkladu týchto platieb daňový úrad v súlade so zákonom zabezpečil každú zo svojich pohľadávok záložným právom v celkovej výške 397 476 726 Sk (10 miliónov EUR).

18)

Keď Frucona nezaplatila spotrebnú daň za mesiac január 2004 splatnú 25. februára 2004, prišla v dôsledku toho o licenciu na výrobu a spracovanie liehu.

19)

Frucona 8. marca 2004 podala na príslušný krajský súd návrh na vyrovnanie. Krajský súd povolil vyrovnacie konanie uznesením z 29. apríla 2004, keďže všetky potrebné právne požiadavky boli splnené. Veritelia hlasovali v prospech návrhu na vyrovnanie predloženého Fruconou na pojednávaní dňa 9. júla 2004. Vyrovnanie bolo potvrdené 14. júla 2004 uznesením dohliadajúceho krajského súdu.

20)

Daňový úrad napadol toto potvrdzujúce uznesenie súdu. Najvyšší súd uznesením z 25. októbra 2004 rozhodol, že odvolanie nebolo prípustné, a vyhlásil, že uznesenie súdu potvrdzujúce vyrovnanie sa stalo právoplatným a vykonateľným 23. júla 2004.

Veritelia sa s Fruconou dohodli na tomto vyrovnaní: 35 % dlhu splatí Frucona do jedného mesiaca od nadobudnutia právoplatnosti vyrovnania a zvyšných 65 % dlhu jej veritelia odpustia. Všetci veritelia boli teda uspokojení za rovnakých podmienok. Daňový úrad ako jediný verejný veriteľ súhlasil s odpísaním 416 515 900 Sk (10,6 miliónov EUR). Konkrétne sumy pre jednotlivých veriteľov sú uvedené v nasledujúcej tabuľke.

Tab. 2: Stav dlhov Frucony Košice pred a po vyrovnacom konaní [v Sk]

Veriteľ

Dlh pred vyrovnaním

Dlh po vyrovnaní (2)

Odpísaná suma

Verejný

Daňový úrad

640 793 831

224 277 841

416 515 990

Súkromný

Tetra Pak, a. s.

[…] (2)

[…]

[…]

MTM-obaly, s.r.o.

[…]

[…]

[…]

Merkant družstvo

[…]

[…]

[…]

Vetropack, s.r.o.

[…]

[…]

[…]

SPOLU

 

644 591 511

225 607 029

418 984 482

21)

Vo vyrovnacom konaní vystupoval daňový úrad ako oddelený veriteľ a ako taký hlasoval v prospech vyrovnania zvlášť. Daňový úrad mal privilegované postavenie vďaka skutočnosti, že jeho pohľadávky boli zabezpečené v súvislosti s odkladom daňového dlhu Frucony v roku 2003 (pozri odsek 17). Všetci ostatní veritelia hlasovali v prospech navrhovaného vyrovnania. Ich pohľadávky boli bežné obchodné pohľadávky nezabezpečené žiadnym spôsobom.

22)

Frucona vo svojom návrhu na vyrovnanie v súlade s požiadavkami zákona o konkurze opísala reorganizačné opatrenia týkajúce sa výroby, distribúcie a personálu (vrátane prepúšťania). V organizačnej a personálnej oblasti Frucona plánovala nasledujúce opatrenia: vytvorenie univerzálnej výrobnej skupiny pre všetky výrobné činnosti, reorganizácia svojich dopravných zariadení vylúčením vozidiel s najnižšou zostatkovou hodnotou a reorganizácia obchodných činností. Tieto opatrenia malo sprevádzať prepustenie [do 50] (3) zamestnancov od marca do mája 2004. Ďalších 50 zamestnancov malo v tomto období pracovať na 60 %.

23)

Vo výrobnej a technickej oblasti sa v návrhu Frucony uvádzalo, že keďže spoločnosť prišla o licenciu na výrobu liehu, príslušné výrobné zariadenia sa od apríla 2004 prenajmú. Spoločnosť plánuje znížiť resp. zrušiť výrobu niektorých nerentabilných nealkoholických nápojov a akémukoľvek zavedeniu nového produktu v tejto kategórii bude predchádzať analýza ziskovosti tejto výroby.

24)

Frucona navyše spomína nasledujúce opatrenia: reštrukturalizácia nákladov, ktorá by mala vyplývať z nižších výrobných nákladov po zrušení výroby liehu a zo zrušenia časti vlastnej dopravy spoločnosti; predaj starého zariadenia do šrotu. Frucona plánovala predať aj administratívnu budovu, obchod a rekreačné zariadenie za 8 miliónov Sk (200 000 EUR) a spomenula možnosť predať alebo prenajať zariadenie na výrobu octu.

25)

Frucona plánovala intenzívny predaj svojich zásob hotových produktov (4).

26)

Podľa návrhu na vyrovnanie mala Frucona dostať od súkromnej banky pôžičku na financovanie časti dlhu, ktorý navrhla splatiť veriteľom vo vyrovnacom konaní. Celková výška vlastných prostriedkov spoločnosti na financovanie vyrovnania predstavovala 210 miliónov Sk (5,25 miliónov EUR).

III.   ARGUMENTY STRÁN

1.   Sťažovateľ

27)

Sťažovateľ tvrdí, že správanie daňového úradu v tomto prípade, mimo i v rámci vyrovnacieho konania, nezodpovedá správaniu súkromného veriteľa, a preto odpis daňovej pohľadávky predstavuje štátnu pomoc, ktorá nie je kompatibilná so spoločným trhom, a to ani ako pomoc na záchranu, ani ako pomoc na reštrukturalizáciu.

28)

Sťažovateľ informoval Komisiu o rôznych právnych nástrojoch, ktoré podľa jeho názoru mohol daňový úrad využiť s cieľom dosiahnuť čo najvyššie uspokojenie svojich pohľadávok, ale tak neurobil. Sťažovateľ tvrdí, že predtým ako Frucona navrhla vyrovnanie, daňový úrad mohol začať konkurzné konanie, v ktorom by boli jeho pohľadávky uspokojené osobitne a prednostne z predaja zabezpečených aktív (privilégium oddeleného veriteľa). Alternatívne mohol daňový úrad začať daňové exekučné konanie, ktoré by mu umožnilo predať aktíva Frucony.

29)

Okrem toho mohol daňový úrad podľa sťažovateľa odmietnuť navrhované vyrovnanie. Keďže mal právo samostatného hlasu, jeho postavenie bolo teda rozhodujúce. Ak by daňový úrad nesúhlasil s návrhom Frucony, vyrovnacie konanie by sa ukončilo a daňový úrad by mohol iniciovať konkurz alebo daňovú exekúciu.

2.   Slovenské orgány

30)

Slovensko nepopiera, že sporné opatrenie predstavuje štátnu pomoc, a žiada jeho schválenie ako pomoc na záchranu pre spoločnosť vo finančných ťažkostiach.

31)

Slovenské orgány však objasnili, že daňový úrad podnikol úvodné procesné kroky podľa zákona o správe daní s cieľom začať daňové exekučné konanie. Podanie návrhu na vyrovnanie na krajský súd 8. marca 2004 však začatiu exekučného konania zabránilo.

IV.   HODNOTENIE

1.   Štátna pomoc v zmysle článku 87 ods. 1 Zmluvy o ES

32)

Článok 87 ods. 1 Zmluvy o ES vyhlasuje akúkoľvek pomoc poskytnutú členským štátom alebo zo štátnych prostriedkov v akejkoľvek forme, ktorá narušuje alebo hrozí narušením hospodárskej súťaže tým, že zvýhodňuje určité podniky alebo výrobu určitých tovarov za nezlúčiteľnú so spoločným trhom, pokiaľ ovplyvňuje obchod medzi členskými štátmi.

33)

Odpis verejného dlhu predstavuje použitie štátnych prostriedkov. Spoločnosť je činná hlavne v oblasti výroby nápojov, v ktorej sa medzi členskými štátmi obchoduje.

34)

Zostáva určiť, či sporné opatrenie narúša hospodársku súťaž tým, že príjemcovi poskytuje podporu, ktorú by na súkromnom trhu nedostal. Inými slovami, Komisia musí určiť, či sa štát vo vyrovnacom konaní správal ako súkromný veriteľ.

35)

V tomto kontexte Komisia poznamenáva, že Slovensko nepopiera, že predmetné opatrenie predstavuje štátnu pomoc.

36)

Z dostupných informácií je jasné, že predmetné vyrovnanie obsahuje rovnaké podmienky vyrovnania pre súkromných veriteľov i daňový úrad: 35 % pohľadávok sa má splatiť veriteľom do jedného mesiaca a 65 % pohľadávok sa odpíše.

37)

Zdá sa však, že právna situácia daňového úradu a ostatných veriteľov nebola rovnaká. Po prvé, daňový úrad mal na rozdiel od súkromných veriteľov právo na vlastný návrh začať špeciálne daňové exekučné konanie, a tým uspokojiť svoje pohľadávky v maximálnom rozsahu prostredníctvom, napríklad, predaja nehnuteľnosti, strojného zariadenia, alebo predaja podniku ako celku. V tejto súvislosti Komisia poznamenáva, že hodnota zabezpečených aktív predstavovala 397 476 726 Sk (10 miliónov EUR), pričom daňový úrad vyrovnal svoje pohľadávky vo výške 224 277 841 Sk (5,6 milióna EUR).

38)

Po druhé, pohľadávky daňového úradu za obdobie od novembra 2002 do novembra 2003 boli zabezpečené záložným právom na aktívach Frucony vytvoreným v súvislosti s odkladom platby dlhu Frucony na toto obdobie. Výnos z predaja zabezpečených aktív v konkurznom konaní by sa použil výlučne na splatenie pohľadávok daňového úradu ako jediného oddeleného veriteľa. Pohľadávky daňového úradu nepokryté v prvej skupine by sa zaplatili spolu s pohľadávkami súkromných veriteľov z toho, čo by zostalo z aktív spoločnosti po predaji zabezpečených aktív. Veritelia v druhej skupine sú uspokojení pomerne. V tejto súvislosti Komisia pozoruje, že zatiaľ čo pohľadávky daňového úradu predstavovali 640 miliónov Sk (16 miliónov EUR), súhrn pohľadávok štyroch súkromných veriteľov predstavoval 3,8 milióna Sk (95 000 EUR), čo zodpovedá 0,6 % celkových pohľadávok. Vzhľadom na tento pomer sa zdá, že keďže výnosy z ďalšieho predaja by sa rozdelili pomerne, daňový úrad by profitoval najviac aj v druhej skupine. Uspokojenie súkromných veriteľov v druhej skupine by bolo minimálne.

39)

Po tretie, daňový úrad po začatí vyrovnacieho konania mohol zabrániť vyrovnaniu odmietnutím hlasovať v jeho prospech.

40)

Z uvedeného sa zdá, že zatiaľ čo súkromní veritelia mali záujem hlasovať pre navrhované vyrovnanie, lebo im zabezpečovalo vyšší výnos (pokrytie 35 % ich pohľadávok), daňový úrad by dosiahol vyšší výnos, ak by použil konkurzné konanie alebo daňovú exekúciu.

41)

Na základe informácií dostupných v tomto štádiu Komisia pochybuje, že daňový úrad konal ako súkromný veriteľ. Komisia preto pochybuje, že sporné opatrenie nenarušilo hospodársku súťaž, a to udelením výhody, ktorú by Frucona nemohla získať na trhu.

2.   Výnimka podľa článku 87 ods. 2 a ods. 3 Zmluvy o ES

42)

Primárnym cieľom sporného opatrenia je pomôcť spoločnosti v ťažkostiach. V takýchto prípadoch možno uplatniť výnimku článku 87 ods. 3 písm. c) Zmluvy o ES, ktorá umožňuje povoliť štátnu pomoc na podporu rozvoja niektorých hospodárskych sektorov, ak táto pomoc negatívne neovplyvňuje podmienky obchodovania do takej miery, ktorá by bola v rozpore so spoločným záujmom, a ak sú splnené príslušné podmienky.

43)

Vzhľadom na výrobné portfólio príjemcu Komisia hodnotila, či sa v tomto prípade uplatňujú špeciálne pravidlá vzťahujúce sa na sektor poľnohospodárstva. Po porovnaní obratu spoločnosti za roky 2002 – 2004 v rôznych segmentoch jej výrobného sortimentu (pozri tab. 1) Komisia došla k záveru, že väčšina produktov Frucony nie sú produkty spadajúce pod prílohu I Zmluvy o ES. Preto sa uplatňujú všeobecné pravidlá štátnej pomoci.

44)

Pomoc na záchranu a reštrukturalizáciu spoločností v ťažkostiach sa v súčasnosti upravuje usmernením Spoločenstva o štátnej pomoci na záchranu a reštrukturalizáciu firiem v ťažkostiach (5) (ďalej len ‚nové usmernenie‘), ktoré nahrádza predchádzajúce znenie prijaté v roku 1999 (6) (ďalej len ‚usmernenie z roku 1999‘).

45)

Prechodné ustanovenia nového usmernenia stanovujú, že nové usmernenie sa uplatňuje na hodnotenie akejkoľvek pomoci na záchranu alebo reštrukturalizáciu poskytnutej bez povolenia Komisie (nezákonná pomoc), ak je niektorá časť pomoci alebo celá pomoc poskytnutá po 1. októbri 2004, teda po dni uverejnenia nového usmernenia v Úradnom vestníku Európskej únie (bod 104, prvý pododsek). Ak však bola pomoc nezákonne poskytnutá pred 1. októbrom 2004, zisťovanie sa vedie na základe usmernenia platného v čase, keď bola pomoc poskytnutá (bod 104, druhý pododsek).

46)

Komisia poznamenáva, že schválenie vyrovnania daňovým úradom nadobudlo právoplatnosť 23. júla 2004 (7). Pomoc bola teda nezákonne poskytnutá pred 1. októbrom 2004. Preto sa uplatňuje usmernenie z roku 1999, ktoré platilo v čase poskytnutia pomoci.

2.1.   Oprávnenosť podniku

47)

Podľa bodu 5 písm. c) usmernenia z roku 1999 sa podnik pokladá za podnik v ťažkostiach, ak podľa domáceho práva spĺňa kritériá na to, aby sa stal predmetom konania vo veci kolektívnej platobnej neschopnosti.

48)

Frucona bola predmetom vyrovnacieho konania, ktoré je prístupné platobne neschopným spoločnostiam v súlade s definíciou zákona o konkurze. Frucona je preto oprávnená na pomoc na záchranu alebo reštrukturalizáciu.

2.2.   Pomoc na záchranu

49)

Pomoc na záchranu je svojím charakterom dočasná pomoc, ktorá by mala umožniť udržať podnik v ťažkostiach nad vodou na čas potrebný na vypracovanie plánu reštrukturalizácie alebo likvidácie. Tato pomoc pozostáva z podpory likvidity vo forme úverových záruk alebo pôžičiek (bod 23 písm. a) usmernenia z roku 1999). Komisia poznamenáva, že sporným opatrením je v tomto prípade odpísanie dlhu, čo zodpovedá nenávratnému grantu.

50)

Podľa bodu 23 písm. d) sa k pomoci musí najneskôr šesť mesiacov od povolenia opatrenia na záchranu priložiť plán reštrukturalizácie alebo plán likvidácie, alebo dôkaz, že celá pomoc bola splatená.

51)

Komisia poznamenáva, že Frucona vo svojom návrhu na vyrovnanie adresovanom krajskému súdu opísala niektoré opatrenia, ktoré plánuje vykonať na svoju reorganizáciu a na zabezpečenie plynulého financovania svojej činnosti po vyrovnaní. Tieto opatrenia sú opísané v odseku 23 a nasl.

52)

Komisia má pochybnosti, či tieto opatrenia možno pokladať za plán reštrukturalizácie, a to z nižšie uvedených dôvodov.

53)

Na základe uvedeného Komisia pochybuje, či sporné opatrenie je zlučiteľné so spoločným trhom ako pomoc na záchranu.

2.3.   Pomoc na reštrukturalizáciu

Životaschopný plán reštrukturalizácie

54)

Ako je uvedené vyššie, Frucona by bola oprávnená aj na pomoc na reštrukturalizáciu. Podľa bodu 31 usmernenia z roku 1999 je takáto pomoc podmienená realizáciou plánu reštrukturalizácie, ktorý Komisia musí schváliť v prípade všetkých opatrení individuálnej pomoci.

55)

Zdá sa, že opis reorganizačných opatrení je zákonnou požiadavkou pre začatie vyrovnacieho konania súdom. Komisia má však pochybnosti, či schválenie vyrovnania daňovým úradom bolo podmienené realizáciou opatrení navrhovaných Fruconou. Inými slovami, nič v spise nenaznačuje existenciu príčinného spojenia medzi poskytnutím pomoci daňovým úradom a opatreniami navrhovanými príjemcom.

56)

Navyše sú navrhované opatrenia formulované len veľmi všeobecne a žiadnym spôsobom neanalyzujú okolnosti, ktoré doviedli spoločnosť do ťažkostí, ani finančnú situáciu spoločnosti a jej finančné perspektívy. Niektoré opatrenia nie sú skutočné reštrukturalizačné opatrenia, lebo súvisia len s tým, že spoločnosť musela po strate potrebnej výrobnej licencie prestať vyrábať lieh a súvisiace produkty (predaj zásob, prenájom výrobných zariadení tretej osobe). Iné opatrenia predstavujú skôr činnosti súvisiace s normálnym chodom podniku než racionalizačné opatrenia (predaj starého zariadenia). Štrukturálne opatrenia ako predaj nehnuteľností alebo ukončenie niektorých neziskových činností sú opísané len veľmi stručne, bez akéhokoľvek náznaku časového harmonogramu.

57)

Slovenské orgány netvrdia, že tieto opatrenia predstavujú plán reštrukturalizácie. Listom z 20. októbra 2004 informoval daňový úrad Fruconu, že daňový odpis sa pokladá za formu štátnej pomoci, a požiadal Fruconu o predloženie ‚investičného projektu‘. Frucona odmietla poskytnúť taký plán s odôvodnením, že požiadala o vyrovnanie so svojimi veriteľmi a nie o štátnu pomoc. Je preto sporné, že daňový úrad v čase, keď súhlasil s navrhovaným vyrovnaním (9. júla 2004), pokladal opatrenia navrhnuté Fruconou za plán reštrukturalizácie, ktorého realizácia by bola nevyhnutnou podmienkou poskytnutia pomoci.

58)

Podľa bodu 11 usmernenia z roku 1999 finančná reštrukturalizácia musí zvyčajne sprevádzať fyzickú reštrukturalizáciu. Reštrukturalizácia sa však nemôže obmedzovať na úhradu dlhu alebo pokrytie minulých strát. Jediným konkrétnym opatrením, ktoré Frucona navrhuje, je reštrukturalizácia dlhu.

59)

Komisia pochybuje, že opatrenia opísané v návrhu Frucony na vyrovnanie predstavujú skutočné reštrukturalizačné opatrenia, ktoré v primeranej lehote a na základe reálnych predpokladov týkajúcich sa budúcich prevádzkových podmienok povedú k dlhodobej životaschopnosti spoločnosti.

Pomoc obmedzená na minimum

60)

Podľa bodu 40 usmernení z roku 1999 musí byť výška a intenzita pomoci prísne obmedzená na minimum potrebné na uskutočnenie plánovanej reštrukturalizácie. Od príjemcov sa očakáva značný príspevok na reštrukturalizáciu z vlastných zdrojov.

61)

Keďže Komisia nemá žiadne iné informácie, je toho názoru, že celkové náklady na reštrukturalizáciu predstavujú 644 591 511 Sk (16 miliónov EUR), čo je celková suma dlhu Frucony. Komisia poznamenáva, že Frucona navrhuje pokryť 35 % svojho dlhu, čo činí 225 607 029 Sk (5,6 milióna EUR), z vlastných prostriedkov a z pôžičky od súkromnej banky, spolu vo výške 210 miliónov Sk (5,25 miliónov EUR). Rozdiel medzi potrebami a vlastnými prostriedkami financovania budú musieť slovenské orgány vysvetliť.

62)

Komisia má pochybnosti, či je vlastný príspevok príjemcu na reštrukturalizačné náklady značný.

2.4.   Záver

63)

Na základe uvedeného a informácií dostupných v toto štádiu Komisia pochybuje, či je sporné opatrenie zlučiteľné so spoločným trhom ako pomoc na záchranu alebo reštrukturalizáciu. Okrem toho sa zdá, že nie je možné uplatniť žiadnu inú výnimku predpokladanú Zmluvou o ES.

V.   ROZHODNUTIE

64)

Vzhľadom na uvedené sa Komisia rozhodla začať konanie podľa článku 88 ods. 2 Zmluvy o ES vo veci sporného opatrenia z dôvodu pochybností, či predstavuje štátnu pomoc, a ak áno, či je kompatibilné so spoločným trhom.

65)

Vzhľadom na uvedené dôvody Komisia v rámci konania stanoveného v článku 88 ods. 2 Zmluvy o založení ES vyzýva Slovensko, aby v lehote jedného mesiaca odo dňa prijatia tohto listu predložila svoje pripomienky a poskytla všetky informácie, ktoré sú potrebné na zhodnotenie pomoci. Žiada tiež Vaše úrady, aby čo najrýchlejšie doručili kópiu tohto listu potenciálnemu príjemcovi pomoci.

66)

Komisia pripomína Slovensku, že článok 88 ods. 3 Zmluvy o ES má odkladný účinok a odkazuje na článok 14 nariadenia Rady (ES) č. 659/1999, ktorý stanovuje, že vo všetkých prípadoch protiprávnej pomoci môže byť táto od príjemcu vymáhaná. V tejto súvislosti Komisia žiada Slovensko, aby sa zdržalo výkonu ďalších procesných krokov, ktoré by boli právne potrebné podľa vnútroštátnych právnych predpisov na zrealizovanie odpisu (pozri odsek 11).“


(1)  Dôverná informácia.

(2)  Suma, ktorú je Frucona Košice povinná splatiť svojim veriteľom.

(3)  Dôverná informácia.

(4)  Vzhľadom na stratu licencie na výrobu liehu a nápojov na báze liehu a podľa informácií poskytnutých sťažovateľom sa tento predaj zrejme týkal hlavne liehu.

(5)  Ú. v. EÚ C 244, 1.10.2004, s. 2.

(6)  Ú. v. ES C 288, 9.10.1999, s. 2.

(7)  Posledný dátum, kedy možno pomoc pokladať za poskytnutú. Možné sú aj iné skoršie dátumy (pozri odsek 19).


III Oznámení

Komise

22.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 233/53


Výzvy k předkládání návrhů na nepřímé akce v oblasti výzkumu a technického rozvoje v rámci specifického programu pro výzkum, technický rozvoj a demonstrace s názvem „Integrace a posílení Evropského výzkumného prostoru“

Prioritní tematická oblast: „Udržitelné energetické systémy“

Identifikátor výzvy: FP6-2005-Energy-4

(2005/C 233/12)

1.

V souladu s rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 1513/2002/ES ze dne 27. června 2002 o šestém rámcovém programu Evropského společenství pro výzkum, technický rozvoj a demonstrace přispívajícím k vytvoření Evropského výzkumného prostoru a k inovacím (2002 – 2006) (1) přijala Rada dne 30. září 2002 specifický program pro výzkum, technický rozvoj a demonstrace: „Integrace a posílení Evropského výzkumného prostoru“ (2002 – 2006) (2) (dále jen „specifický program“).

V souladu s čl. 5 odst. 1 specifického programu přijala Komise Evropských Společenství (dále jen „Komise“) dne 9. prosince 2002 pracovní program (3) (dále jen „pracovní program“), který podrobněji stanoví cíle a vědecké a technické priority uvedeného specifického programu a časový plán pro jeho provádění.

V souladu s čl. 9 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 16. prosince 2002 o pravidlech pro účast podniků, výzkumných středisek a vysokých škol a pro šíření výsledků výzkumu k provádění šestého rámcového programu Evropského společenství (2002 – 2006) (4) (dále jen „pravidla pro účast“) se návrhy na nepřímé akce v oblasti výzkumu a technického rozvoje předkládají v režimu výzev k předkládání návrhů.

2.

Tato výzva k předkládání návrhů na nepřímé akce v oblasti výzkumu a technického rozvoje (dále jen „výzva“) zahrnuje tuto obecnou část a zvláštní podmínky popsané v příloze. Příloha stanoví zejména datum uzávěrky pro předkládání návrhů na nepřímé akce v oblasti výzkumu a technického rozvoje, předběžné datum uzavření hodnocení, předběžný rozpočet, dotčené nástroje a oblasti, kritéria pro hodnocení návrhů na nepřímé akce v oblasti výzkumu a technického rozvoje, minimální počet účastníků a jakákoli případná omezení.

3.

Fyzické a právnické osoby, které splňují podmínky uvedené v pravidlech pro účast a jichž se netýká žádný z důvodů pro vyloučení uvedených v pravidlech pro účast nebo v čl. 114 odst. 2 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (5) (dále jen „předkladatelé“) se vyzývají, aby Komisi předložily návrhy na nepřímé akce v oblasti výzkumu a technického rozvoje podle podmínek stanovených v pravidlech pro účast a v příslušné výzvě.

Podmínky pro účast předkladatelů se ověří v rámci jednání o nepřímé akci v oblasti výzkumu a technického rozvoje. Předtím však předkladatelé podepíší prohlášení o tom, že se jich netýká žádná ze situací uvedených v čl. 93 odst. 1 finančního nařízení. Rovněž poskytnou Komisi údaje uvedené v čl. 173 odst. 2 nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2342/2002 ze dne 23. prosince 2002 o prováděcích pravidlech k nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (6).

Evropské společenství se řídí politikou rovných příležitostí a z tohoto důvodu se vyzývají zejména ženy, aby buď předložily návrhy na nepřímé akce v oblasti výzkumu a technického rozvoje, nebo se na jejich předkládání podílely.

4.

Komise dává předkladatelům k dispozici příručky pro předkladatele související s výzvou, které obsahují informace k přípravě a předkládání návrhů na nepřímou akci v oblasti výzkumu a technického rozvoje. Komise rovněž dává k dispozici Pravidla pro hodnocení návrhů a výběrové postupy (7). Tyto příručky a pravidla, jakož i pracovní program a další informace související s výzvou, lze získat od Evropské komise, informační kanceláře FP6 generálního ředitelství pro výzkum a technický rozvoj na těchto adresách:

European Commission

The FP6 Information Desk

Directorate General RTD

B-1049 Brussels, Belgie

Internetová adresa: www.cordis.lu/fp6

5.

Návrhy na nepřímé akce v oblasti výzkumu a technického rozvoje se mají předkládat pouze jako elektronický návrh prostřednictvím on-line systému pro předkládání elektronických návrhů (EPSS (8)). Ve výjimečných případech však může koordinátor požádat Komisi o povolení předložit návrh před ukončením lhůty pro překládání návrhů v tištěné podobě. V takovém případě musí napsat na jednu z následujících adres:

European Commission

The Priority 6.1.ii Information Desk

Directorate General RTD

CDMA 5/186

B-1049 Brussels, Belgie

Elektronická adresa: rtd-energy@cec.eu.int

Žádost o udělení výjimky musí být odůvodněna. Předkladatelé, kteří si přejí předložit návrh v tištěné podobě, přebírají odpovědnost za to, že žádosti o udělení výjimky a související kroky budou ukončeny včas, aby byla dodržena lhůta pro předkládání návrhů stanovená ve výzvě.

Všechny návrhy na nepřímé akce v oblasti výzkumu a technického rozvoje musí sestávat ze dvou částí: tiskopisu (Část A) a obsahu (Část B).

Návrhy na nepřímé akce v oblasti výzkumu a technického rozvoje lze vypracovat off-line i on-line a následně předložit on-line. Část B návrhů na nepřímé akce v oblasti výzkumu a technického rozvoje se musí předkládat ve formátu PDF („portable document format“, kompatibilním s Adobe, verze 3 a vyšší, s vloženými fonty). Komprimované („zazipované“) soubory budou vyloučeny.

Softwarový nástroj EPSS (pro použití off-line i on-line) lze získat na internetových stránkách Cordis www.cordis.lu.

Návrhy na nepřímé akce v oblasti výzkumu a technického rozvoje předkládané on-line, které jsou neúplné, nečitelné nebo obsahují viry, budou vyloučeny.

Verze návrhů na nepřímé akce v oblasti výzkumu a technického rozvoje předkládané na přenosných elektronických médiích (např. na CD, disketě), elektronickou poštou nebo faxem budou vyloučeny.

Návrh na nepřímé akce v oblasti výzkumu a technického rozvoje, u něhož bylo povoleno předložení v tištěné podobě a který je neúplný, bude vyloučen.

Další podrobnosti k různým způsobům předkládání návrhů najdete v příloze J publikace Pravidla pro hodnocení návrhů a výběrové postupy.

6.

Návrhy na nepřímé akce v oblasti výzkumu a technického rozvoje musí být Komisi doručeny nejpozději v den uzávěrky a v hodinu stanovenou v příslušné výzvě. Návrhy na nepřímé akce v oblasti výzkumu a technického rozvoje, které budou doručeny po tomto dni a hodině, budou vyloučeny.

Návrhy na nepřímé akce v oblasti výzkumu a technického rozvoje, které nesplňují podmínky ohledně minimálního počtu účastníků stanoveného v příslušné výzvě, budou vyloučeny.

To se týká i dalších kritérií způsobilosti uvedených v pracovním programu.

7.

V případě opakovaného předložení stejného návrhu na nepřímou akci v oblasti výzkumu a technického rozvoje bude Komise posuzovat poslední verzi přijatou před datem a hodinou uzávěrky stanovené v příslušné výzvě.

8.

Stanoví-li tak příslušná výzva, lze návrhy na nepřímé akce v oblasti výzkumu a technického rozvoje zařadit do příštího hodnocení.

9.

Předkladatelé se vyzývají, aby ve veškeré korespondenci související s výzvou (např. v žádostech o poskytnutí informací či při předložení návrhu na nepřímou akci v oblasti výzkumu a technického rozvoje) uváděli příslušný identifikátor výzvy.


(1)  Úř. věst. L 232, 29.8.2002, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 294, 29.10.2002, s. 1.

(3)  Rozhodnutí Komise K(2002)4789 pozměněné rozhodnutími K(2003)577, K(2003)955, K(2003)1952, K(2003)3543, K(2003)3555, K(2003)4609, K(2003)5183, K(2004)433, K(2004)2002, K(2004)3324, K(2004)4178, K(2004)5286, K(2005)27, K(2005)961, K(2005)2076, K(2005) 2747, K (2005) 3244 a K(2005) 3390, žádné rozhodnutí nebylo zveřejněno.

(4)  Úř. věst. L 355, 30.12.2002, s. 23.

(5)  Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.

(6)  Úř. věst. L 357, 31.12.2002, s. 1.

(7)  K(2003)883 ze dne 27. března 2004, naposledy pozměněno K(2003)1855 ze dne 18. května 2004.

(8)  EPSS je nástroj, který předkladatelům pomáhá vypracovat a předložit návrhy elektronickou cestou.


PŘÍLOHA

1.   Specifický program: Integrace a posílení Evropského výzkumného prostoru.

2.   Tematická priorita/doména: Prioritní tématická oblast výzkumu „Udržitelný rozvoj, globální změna a ekosystémy, 1) Udržitelné energetické systémy, ii) Výzkumné činnosti se střednědobým a dlouhodobým dopadem“.

3.   Název výzvy: Tematická výzva v oblasti „Udržitelný rozvoj, globální změna a ekosystémy, 1) Udržitelné energetické systémy, ii) Výzkumné činnosti se střednědobým a dlouhodobým dopadem“.

4.   Identifikátor výzvy: FP6-2005-Energy-4

5   Datum zveřejnění:

6.   Datum uzávěrky: 10. ledna 2006 v 17.00 hod. (bruselský místní čas)

7.   Celkový předběžný rozpočet: 20 milionů EUR

Návrhy v souvislosti s touto výzvou spolu budou soutěžit, a to jak v rámci různých tematických výzkumných oblastí, tak i mimo ně, takže se může stát, že některá témata nebudou podpořena. Ačkoli hlavním faktorem výběru návrhů bude kvalita, očekává se, že rozpočet bude stejným dílem rozdělen mezi oblast „Technologie obnovitelných zdrojů energie“ a ostatní střednědobé nebo dlouhodobé činnosti programu „Udržitelné energetické systémy“.

8.   Oblasti výzvy a nástroje:

Oddíl pracovního programu

Nástroj (1)

Pro podrobnosti ohledně témat a oblastí otevřených pro tuto výzvu viz oddíl 6.1.3.2.6 pracovního programu.

IP, STREP, CA a SSA, je uvedeno v oddíle 6.1.3.2.6 pracovního programu.

9.   Minimální počet účastníků (2):

Nástroj

Minimální počet účastníků

IP, STREP a CA

3 nezávislé právnické osoby ze 3 různých ČS nebo PS, z nichž nejméně 2 jsou z ČS nebo PKZ.

SSA

Jedna právnická osoba z ČS nebo PS.

10.   Omezení účasti: žádné

11.   Dohoda o založení konsorcia:

Účastníci akcí IP musí uzavřít dohodu o založení konsorcia.

Účastníci akcí STREP, CA a SSA nemusejí uzavírat dohodu o založení konsorcia, nicméně tato dohoda se doporučuje.

12.   Hodnocení:

Hodnocení proběhne jednostupňově.

V rámci této výzvy se může být použito i dálkové hodnocení.

Návrhy nebudou hodnoceny anonymně.

13.   Kritéria hodnocení: Příslušná kritéria k jednotlivým nástrojům jsou uvedena v příloze B pracovního programu (včetně jejich váhy, limitních hodnot a celkové limitní hodnoty).

14.   Předběžný harmonogram hodnocení a uzavírání smluv:

Výsledky hodnocení: měly by být známy do čtyř měsíců po datu uzávěrky.

Uzavření prvních smluv: odhaduje se, že smlouvy vztahující se k této výzvě vstoupí v platnost do konce roku 2006.


(1)  IP = integrovaný projekt; STREP = specifické cílené výzkumné projekty; CA = koordinační akce; SSA = specifická podpůrná akce.

(2)  ČS = členský stát EU; PS (včetně pkz) = přidružený stát; PKZ = přidružená kandidátská země.

Účastníkem nepřímé akce může být pouze právnická osoba se sídlem v členském státu nebo v přidruženém státu, kterou tvoří požadovaný počet účastníků.