(1)

Unie a fungování vnitřního trhu jsou založeny na celní unii. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 (3) sloučilo v zájmu hospodářských subjektů i celních orgánů Unie celní předpisy, které byly dříve obsaženy v několika různých právních aktech, do jediného aktu – celního kodexu Unie. Uvedené nařízení obsahuje obecná pravidla a postupy k zajištění provádění sazebních opatření a jiných opatření zavedených na úrovni Unie v souvislosti s obchodem se zbožím mezi Unií a zeměmi nebo územími mimo celní území Unie, jakož i ustanovení týkající se výběru dovozních cel. Celní orgány členských států jsou odpovědné za provádění těchto pravidel prostřednictvím operativních úkolů, jako je uplatňování celních režimů, provádění analýz rizik a kontrol a ukládání sankcí v případě porušení celních předpisů.

(2)

Provádění nařízení (EU) č. 952/2013 odhalilo nedostatky v několika oblastech. Mezi tyto nedostatky patří nedostatečná nebo neúčinná opatření k zajištění ochrany Unie a jejích občanů před nefinančními riziky, která se vztahují na zboží a která byla zavedena jinými politikami Unie než celními předpisy, omezená schopnost celních orgánů účinně zvládat rostoucí objem zboží dováženého ze třetích zemí prostřednictvím prodeje na dálku (transakce elektronického obchodu), omezená schopnost architektury informačních systémů vytvořené nařízením (EU) č. 952/2013 digitalizovat celní postupy s cílem držet krok s tempem technologického pokroku, a zejména s technologiemi založenými na využívání údajů, a neexistence účinných struktur pro správu celní unie, což vede k rozdílným postupům a nejednotnému provádění celních pravidel v členských státech. Tyto nedostatky vedou ke vzniku překážek pro řádné fungování celní unie, a tudíž i vnitřního trhu, a to v důsledku vnitřních i vnějších rizik a hrozeb.

(3)

Je vhodné, aby celní předpisy zohledňovaly rychlý vývoj globální struktury obchodu, technologií, obchodních modelů a potřeb zúčastněných stran, včetně podniků, spotřebitelů a osob pobývajících na území Unie. V nařízení (EU) č. 952/2013 je proto třeba provést řadu změn. V zájmu jasnosti by uvedené nařízení mělo být zrušeno a nahrazeno.

(4)

Za účelem zajištění účinných prostředků k dosažení cílů celní unie by měla být revidována, zjednodušena a harmonizována řada pravidel a postupů upravujících způsob, jakým zboží vstupuje na celní území Unie nebo je opouští. Měl by být vytvořen moderní, integrovaný soubor interoperabilních elektronických služeb pro sběr, zpracování a výměnu informací důležitých pro provádění celních předpisů – tzv. celní datové centrum Evropské unie (dále jen „celní datové centrum EU“). Je třeba zřídit Celní orgán Evropské unie (dále jen „Celní orgán EU“) jako centrální, operativní subjekt poskytující kapacitu pro koordinovanou správu celní unie ve specifických oblastech.

(5)

Od přijetí nařízení (EU) č. 952/2013 se úloha celních orgánů vyvíjela tak, že ve stále větší míře zahrnuje uplatňování práva Unie a vnitrostátního práva, jež stanoví požadavky na zboží podléhající celnímu dohledu, zejména nefinanční požadavky na zboží, jež jsou nezbytné pro vstup tohoto zboží na vnitřní trh a jeho oběh na něm. Tyto nefinanční požadavky v průběhu let exponenciálně rostly v souladu s rostoucími očekáváními podniků a osob pobývajících na území Unie, pokud jde o bezpečnost, zabezpečení, přístupnost pro osoby se zdravotním postižením, udržitelnost, zdraví a život lidí, zvířat a rostlin, životní prostředí, ochranu lidských práv a práv duševního vlastnictví a hodnoty Unie. Budou zavedeny nové nástroje, jako například digitální pas výrobku zavedený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1781 (4), aby se zajistilo, že jiné právní předpisy uplatňované celními orgány, jak jsou definovány tímto nařízením, v souvislosti s výrobky budou i nadále odpovídat těmto očekáváním. Je proto nezbytné zohlednit rostoucí počet a složitost nefinančních rizik tím, že se do poslání celních orgánů zahrne zvláštní odkaz na ochranu veřejných zájmů v rámci jejich pravomoci a případně v úzké spolupráci s jinými příslušnými orgány.

(6)

Vzhledem k vývoji úlohy celních orgánů a obchodních modelů, v nichž působí, a s cílem zajistit, aby celní orgány fungovaly „jako jeden celek“ a přispívaly k hladkému fungování vnitřního trhu, je nutné popsat důkladněji poslání, které musí celní orgány plnit, a přesněji uvést jejich cíle a úkoly. Rychlý technologický vývoj, zejména v oblasti umělé inteligence, navíc bude mít významný dopad na činnost celních orgánů, a to i v oblasti analýzy rizik v reálném čase.

(7)

Ve snaze plnit své poslání by celní orgány měly rovněž usilovat o nákladovou efektivnost tím, že zabrání zdvojování a podpoří účinnost celních postupů a efektivní využívání souvisejících zdrojů na úrovni Unie a na vnitrostátní úrovni. Měly by shromažďovat, analyzovat a vyměňovat si příslušné informace na podporu fakticky podloženého rozhodování. Pokud byl aktivován režim mimořádné situace na vnitřním trhu v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/2747 (5), mohou celní orgány přispět k toku krizově relevantního zboží.

(8)

Je vhodné zachovat v tomto nařízení právní rámec pro uplatňování některých ustanovení celních předpisů na obchod se zbožím Unie mezi částmi celního území, na něž se vztahuje směrnice Rady 2006/112/ES (6) nebo (EU) 2020/262 (7), a částmi tohoto území, na něž se uvedené směrnice nevztahují, nebo na obchod se zbožím Unie mezi částmi tohoto území, na něž se uvedené směrnice nevztahují. Vzhledem k tomu, že dotčeným obchodovaným zbožím je zboží Unie, a vzhledem k fiskální povaze příslušných opatření v rámci uvedeného obchodu uvnitř Unie je zavedení příslušných zjednodušení celních formalit, jež se na toto zboží použijí, odůvodněné.

(9)

Některé definice stanovené v nařízení (EU) č. 952/2013 by měly být přizpůsobeny tak, aby zohledňovaly širší oblast působnosti tohoto nařízení, byly sjednoceny s definicemi uvedenými v jiných právních aktech Unie a vyjasnily termíny, které mají v různých odvětvích různé významy. Do celních předpisů by měly být zahrnuty nové definice, aby se objasnily úlohy a povinnosti některých subjektů v rámci celních postupů. V případě dovozce a vývozce by nové definice měly tyto osoby činit odpovědnými vůči celním orgánům za soulad zboží, s nímž tyto osoby obchodují, s předpisy, včetně finančních a nefinančních rizik v souladu s právními předpisy týkajícími se konkrétních výrobků, aby se posílil celní dohled. Pokud jde o nový koncept „dovozce v rámci prodeje na dálku“, nové definice by měly zajistit, aby v některých případech byl v souvislosti s online prodejem ze zemí mimo Unii za dovozce považován hospodářský subjekt, a nikoli spotřebitel, a aby tento subjekt měl povinnost převzít příslušnou odpovědnost, a dále by měly zajistit, aby příslušný hospodářský subjekt byl povinen dodržovat příslušné právní předpisy a jiné právní předpisy uplatňované celními orgány v okamžiku, kdy zboží vstupuje na celní území Unie nebo je opouští, a poskytovat nebo zpřístupňovat a vést příslušné záznamy o tomto souladu. Měly by být rovněž zavedeny nové definice ve vztahu k širší oblasti působnosti ustanovení o celním dohledu, řízení rizik a celních kontrolách. Mělo by být rovněž vyjasněno, že pokud definice obsažené v celních předpisech Unie odkazují na celní ustanovení obsažená v mezinárodních dohodách, zahrnuje to příslušné mnohostranné dohody o životním prostředí, jichž jsou Unie a členské státy smluvní stranou, pokud tyto dohody upravují shodu zboží.

(10)

Vedle své tradiční úlohy spočívající ve výběru cel, DPH a spotřebních daní a v uplatňování celních předpisů mají celní orgány rovněž zásadní úlohu při prosazování jiných právních aktů Unie a případně jiných relevantních vnitrostátních právních předpisů. Měla by být zavedena definice „jiných právních předpisů uplatňovaných celními orgány“ s cílem vytvořit účinný rámec pro regulaci uplatňování zvláštních požadavků na zboží stanovených v těchto právních aktech a dohledu nad těmito zvláštními požadavky. Pojem „jiné právní předpisy uplatňované celními orgány“ by měl zahrnovat opatření odůvodněná veřejnými mravy, veřejným pořádkem nebo veřejnou bezpečností, ochranou zdraví a života lidí, zvířat nebo rostlin, ochranou životního prostředí, ochranou národních kulturních statků, jež mají uměleckou, historickou nebo archeologickou hodnotu, a ochranou průmyslového nebo obchodního vlastnictví a jiných veřejných zájmů, včetně kontrol zaměřených na prekurzory omamných látek, zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a na hotovost, jakož i obchodněpolitická opatření, opatření na zachování a řízení rybolovu a omezující opatření přijatá na základě článku 215 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“). Rozdíly ve vnitrostátních seznamech zákazů a omezení způsobují značné obtíže při dovozu do více členských států. V zájmu usnadnění obchodu a fungování celních orgánů je důležité, aby Unie pracovala na postupné harmonizaci vnitrostátních seznamů zákazů a omezení. Dále je důležité přijmout harmonizované definice právních pojmů používaných v případech, kdy jsou stanoveny zákazy a omezení, aby se zabránilo rozdílným výkladům ze strany členských států.

(11)

V zájmu větší právní jasnosti by měla být změněna některá pravidla týkající se rozhodnutí celních orgánů. Za prvé je vhodné objasnit, že příslušným celním orgánem pro přijímání rozhodnutí celních orgánů je příslušný celní orgán v místě, kde je žadatel usazen, neboť místo usazení je hlavní zásadou, podle níž mohou některé hospodářské subjekty za určitých podmínek a v předem stanoveném časovém rámci, s výhradou přezkumu, využít zjednodušení zavedená tímto nařízením a zaplatit clo v místě, kde jsou usazeny. Za druhé by v zájmu úplnosti a právní jasnosti měla být rovněž zavedena třicetidenní lhůta, v níž musí žadatel poskytnout celním orgánům doplňující informace, pokud se tyto orgány domnívají, že žádost o rozhodnutí celních orgánů neobsahuje všechny požadované údaje.

(12)

Měly by být objasněny důsledky toho, že celní orgán nepřijme rozhodnutí o žádosti ve stanovených lhůtách. Rovněž by měla být stanovena zásada, že v takových případech se žádost považuje za zamítnutou a že žadatel může podat opravný prostředek v souladu s obecnými pravidly týkajícími se rozhodování celních orgánů.

(13)

Jak bylo zdůrazněno ve zvláštní zprávě Účetního dvora č. 4/2021 s názvem „Celní kontroly: nedostatečná harmonizace brání ochraně finančních zájmů EU“ a v hodnocení provádění nařízení (EU) č. 952/2013, je rovněž žádoucí zabývat se neexistencí jednotného sledování plnění kritérií a dodržování povinností stanovených v rozhodnutích celních orgánů, a to posílením příslušných ustanovení. Na straně jedné by držitelé rozhodnutí celních orgánů měli plnit nejen povinnosti stanovené v příslušném rozhodnutí, nýbrž také průběžně sledovat jejich dodržování a zajistit vnitřní organizaci, jejímž prostřednictvím mohou tyto činnosti v oblasti vlastního sledování předcházet případným chybám v celních postupech, tyto chyby zmírňovat nebo je napravovat. Na straně druhé by celní orgány měly pravidelně sledovat, jak držitelé rozhodnutí celních orgánů tato rozhodnutí provádějí, zejména v případě, že jsou tito držitelé usazeni na celním území Unie po dobu kratší než tři roky, a proto s větší pravděpodobností představují riziko, aby se zajistilo, že daný držitel plní povinnosti stanovené v uvedeném rozhodnutí. Pokud celní orgány zjistí, že držitel rozhodnutí celních orgánů přestal splňovat kritéria nebo dodržovat povinnosti stanovené v uvedeném rozhodnutí, měly by bez zbytečného odkladu v souladu s platnými pravidly přijmout vhodná opatření. To je důležité zejména v případech, kdy se jedná o osoby se zvláštním postavením, jako je status oprávněného hospodářského subjektu nebo status spolehlivého a prověřeného obchodníka, které tudíž v rámci celních postupů využívají určitá usnadnění. K posílení řízení rizik na úrovni Unie by měly celní orgány kromě toho oznámit Celnímu orgánu EU veškerá rozhodnutí celních orgánů přijatá v návaznosti na žádost a informovat tento orgán o monitorovacích činnostech, aby mohly být tyto informace zohledněny pro účely řízení rizik.

(14)

Kromě rozhodnutí týkajících se závazných informací o sazebním zařazení zboží (dále jen „rozhodnutí o ZISZ“) a rozhodnutí týkajících se závazných informací o původu zboží (dále jen „rozhodnutí o ZIPZ“) přijatých celními orgány na základě žádosti a s výhradou určitých podmínek byla do celních předpisů zavedena rozhodnutí týkající se závazných informací o určování celní hodnoty (dále jen „rozhodnutí o ZIUCH“), a to prostřednictvím nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2024/1072 (8). V zájmu uživatelů celních předpisů je vhodné ve stejném právním aktu stanovit pravidla týkající se těchto tří typů rozhodnutí o závazných informacích.

(15)

Měly by být jednoznačněji vymezeny práva a povinnosti osob odpovědných za zboží, které vstupuje na celní území Unie a které je opouští. Osoby, které provádějí pravidelné celní operace, by měly být i nadále registrovány u celních orgánů příslušných v místě, kde jsou tyto osoby usazeny. Pro celou celní unii by měla platit jedna registrace, která by však měla být průběžně aktualizována. Hospodářské subjekty by proto měly mít povinnost informovat celní orgány o jakékoli změně svých registračních údajů. Osoby odpovědné za zboží vstupující na celní území Unie a opouštějící toto území by měly zajistit, aby zboží bylo v souladu s platnými právními předpisy, včetně pravidel na ochranu bezpečnosti a zabezpečení osob pobývajících na území Unie, jakož i s právními předpisy zaměřenými na předcházení rizikům pro zdraví a život lidí, zvířat nebo rostlin, životní prostředí nebo spotřebitele, jako je nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/988 (9) o obecné bezpečnosti výrobků, směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/2853 (10) o odpovědnosti za výrobky a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1020 (11) o dozoru nad trhem a souladu výrobků s předpisy. Rovněž by měly být stanoveny povinnosti dovozce, zejména povinnost být usazen na celním území Unie a výjimky z této povinnosti. Tyto povinnosti by se měly řídit stávajícími pravidly pro deklaranta, který má být usazen v Unii. Obdobně by měly být stanoveny povinnosti vývozce.

(16)

Pokud osoba dodávající zboží v rámci prodeje na dálku nebo usnadňující prodej zboží na dálku uvede, že jedná jako dovozce, měla by zajistit, aby zboží bylo v souladu s celními předpisy a jinými právními předpisy uplatňovanými celními orgány při uvádění výrobků na vnitřní trh Unie.

(17)

Hospodářským subjektům, které splňují určitá kritéria a podmínky pro to, aby je celní orgány považovaly za důvěryhodné obchodníky, kteří dodržují předpisy, může být udělen status oprávněného hospodářského subjektu, a mohou tak využívat usnadnění v celních postupech. Systém oprávněných hospodářských subjektů sice zajišťuje, že obchodníci, kteří uskutečňují většinu obchodu v Unii, jsou důvěryhodní, vykazuje však určité nedostatky, jež byly zdůrazněny v hodnocení nařízení (EU) č. 952/2013 a ve zjištěních Účetního dvora. K řešení těchto obav, zejména pokud jde o rozdílné vnitrostátní postupy a problémy týkající se sledování dodržování předpisů ze strany oprávněných hospodářských subjektů, by měla být příslušná pravidla změněna tak, aby zavedla povinnost celních orgánů sledovat dodržování předpisů nejméně jednou za tři roky.

(18)

Změny v celních postupech a ve způsobu fungování celních orgánů vyžadují nové partnerství mezi celními orgány a hospodářskými subjekty, konkrétně systém spolehlivých a prověřených obchodníků. Kritéria a podmínky pro to, aby se obchodník mohl stát spolehlivým a prověřeným obchodníkem, by měly vycházet z kritérií pro status oprávněného hospodářského subjektu, měly by však rovněž zajistit, aby byl obchodník pro celní orgány považován za transparentního. Je proto vhodné požadovat, aby spolehliví a prověření obchodníci poskytli celním orgánům přístup do svých elektronických systémů, v nichž budou uchovávat záznamy o dodržování předpisů a o pohybu svého zboží, za předpokladu, že je tento přístup přiměřený a nezbytně nutný. Transparentnost by měla být spojena s určitými výhodami, mezi něž může patřit možnost propustit zboží jménem celních orgánů bez nutnosti jejich aktivního zásahu, vyjma případů, kdy jiné právní předpisy uplatňované celními orgány vyžadují schválení zboží před propuštěním, a odložit zaplacení celního dluhu. Status spolehlivého a prověřeného obchodníka by neměl být přiznán osobám, které opakovaně nebo závažným způsobem porušily jiné právní předpisy uplatňované celními orgány.

(19)

Aby byla zajištěna integrita celní unie a jednotné uplatňování statusu spolehlivého a prověřeného obchodníka celními orgány členských států, je nezbytné zavést mechanismus, který Celnímu orgánu EU a Komisi umožní zasáhnout v případech, kdy existují náznaky nedodržení předpisů ze strany obchodníka se statusem spolehlivého a prověřeného obchodníka. Tento mechanismus by měl Celnímu orgánu EU umožnit ověřit ve spolupráci s příslušnými celními orgány soulad s požadavky statusu spolehlivého a prověřeného obchodníka, zejména pokud má jiný členský stát než ten, v němž je obchodník usazen, důvodné pochybnosti o souladu daného obchodníka s těmito požadavky. Uvedený mechanismus je nezbytný k tomu, aby se zabránilo protiprávnímu uplatňování statusu spolehlivého a prověřeného obchodníka a neoprávněnému vstupu na celní území Unie. Aby se zabránilo rozdílům při prosazování, měla by být Komise v případech, kdy členský stát usazení nejedná včas nebo vhodným způsobem, zmocněna zasáhnout prostřednictvím prováděcího aktu vyžadujícího, aby tento členský stát status spolehlivého a prověřeného obchodníka pozastavil nebo zrušil.

(20)

Možnost provozovat celní sklad pro prodej na dálku by ve spojení s dalšími ustanoveními o prodeji na dálku a dalšími zjednodušeními měla motivovat k využívání velkoobjemových zásilek spíše než jednotlivých zásilek, čímž by pak byl tok jednotlivých zásilek pro celní orgány zvládnutelnější. Celní sklad pro prodej na dálku by měl umožňovat propuštění zboží do volného oběhu v okamžiku prodeje a výstupu ze skladu, což znamená, že v okamžiku propuštění zboží do skladu musí zboží splňovat podmínky, které by se na ně vztahovaly, pokud by bylo v daném okamžiku uvedeno na trh Unie. Celní orgány by měly mít možnost kontrolovat, zda je zboží dovezené ve velkém množství v souladu s předpisy platnými na trhu Unie, v okamžiku jeho vstupu do celního skladu. Tento celní sklad pro prodej na dálku by měl být k dispozici pouze hospodářským subjektům, které splňují kritéria důvěryhodnosti v rámci statusu spolehlivého a prověřeného obchodníka, aby se zabránilo zneužití nedůvěryhodnými hospodářskými subjekty.

(21)

Změny v celních postupech rovněž vyžadují vyjasnění úlohy celních zástupců. I nadále by mělo být možné přímé i nepřímé zastoupení, je však třeba vyjasnit, že nepřímý zástupce dovozce nebo vývozce přebírá veškeré povinnosti daného dovozce nebo vývozce, to znamená nejen povinnost zaplatit celní dluh nebo poskytnout jistotu, nýbrž také dodržovat jiné právní předpisy uplatňované celními orgány. Z tohoto důvodu musí být celní zástupci osobami pobývajícími na celním území Unie, kde zastupují dovozce nebo vývozce, aby byla zajištěna náležitá odpovědnost za finanční i nefinanční aspekty povinností dovozců a vývozců. Využití služeb nepřímého celního zástupce usazeného v Unii je proto dostupnou a přiměřenou alternativou pro dovozce a vývozce, kteří v Unii nemají obchodní přítomnost. Celní zástupci usazení ve třetích zemích by navíc měli mít možnost nadále poskytovat své služby v Unii, jestliže zastupují osoby, u nichž se nepožaduje, aby byly usazeny na celním území Unie.

(22)

Mikropodniky a malé a střední podniky podle definice uvedené v doporučení Komise 2003/361/ES (12) hrají zásadní úlohu ve vnějším obchodu Unie, ale při plnění celních požadavků se často potýkají s úměrně vyšší administrativní zátěží a zátěží spojenou s dodržováním předpisů. Je proto důležité zohlednit jejich specifickou situaci a podporovat opatření, která jim usnadňují dodržování předpisů, mimo jiné prostřednictvím zjednodušených postupů, jasných pokynů a dostupného celního zastoupení. Měly by být přijaty pokyny s cílem podpořit mikropodniky a malé a střední podniky, uznat jedinečné výzvy, jimž tyto podniky čelí, a zároveň zachovat integritu a bezpečnost procesů zahraničního obchodu při uplatňování statusu oprávněného hospodářského subjektu a spolehlivého a prověřeného obchodníka. Je třeba soustavně usilovat o zjednodušení a zvýšení přístupnosti postupů pro mikropodniky a malé a střední podniky a zajistit, aby byla usnadněna a podporována jejich zásadní úloha ve vnějším obchodu Unie.

(23)

Aby byla zajištěna jednotná úroveň digitalizace a vytvořeny rovné podmínky pro hospodářské subjekty ve všech členských státech a zároveň aby se přispělo k hladkému fungování vnitřního trhu, mělo by být pro celní účely zřízeno celní datové centrum EU jako soubor centralizovaných, bezpečných a kyberneticky odolných elektronických služeb a systémů. Celní datové centrum EU by mělo umožňovat provádění celních předpisů, jako například: celní formality, celní kontroly, výpočet a oznámení celního dluhu, unijního manipulačního poplatku, spotřební daně a DPH, správu záruk a celní dozor nad zbožím. Celní datové centrum EU by mělo rovněž přispívat k provádění jiných právních předpisů uplatňovaných celními orgány. Mělo by zajišťovat kvalitu, integritu, sledovatelnost a nepopiratelnost údajů, které jsou v něm zpracovávány, aby odesílatel ani příjemce později nemohli existenci výměny údajů zpochybnit. Zpracování údajů v celním datovém centru EU by mělo být v souladu s příslušnými pravidly pro kybernetickou bezpečnost a zpracování osobních údajů. Koncepci celního datového centra EU by měly společně vypracovat Komise a Celní orgán EU ve spolupráci s členskými státy. Komise by rovněž měla být pověřena vývojem, provozem a údržbou celního datového centra EU a měla by mít možnost tento úkol svěřit Celnímu orgánu EU.

(24)

S ohledem na úlohu celního datového centra EU při zajišťování integrity a bezpečnosti údajů zpracovávaných v Unii pro celní účely, která představuje veřejný zájem a lze ji považovat za základní zájem společnosti, je nezbytné chránit údaje spravované v celním datovém centru EU, včetně osobních údajů a dalších citlivých údajů týkajících se toku zboží a provádění právních předpisů Unie a vnitrostátních právních předpisů, před neoprávněným přístupem a jakoukoli jinou hrozbou pro integritu a bezpečnost těchto údajů. Je proto nezbytné, aby infrastruktura a služby, jejichž prostřednictvím celní datové centrum EU funguje, podléhaly určitým podmínkám, aby byla v tomto ohledu zajištěna suverenita Unie. Dodržování těchto podmínek by se mělo prokazovat doklady a v případě kritických služeb je důležité, aby byly tyto doklady doplněny bezpečnostní prověrkou fyzických a právnických osob, jak je stanoveno v unijním nebo vnitrostátním právu. Kromě toho by mělo být celní datové centrum EU v co největší míře koncipováno tak, aby se zabránilo situacím vedoucím k proprietárnímu uzamčení.

(25)

Aby byla zajištěna spolehlivost, interoperabilita a dlouhodobá udržitelnost celního datového centra EU, je důležité, aby jeho vývoj a údržba byly v souladu s mezinárodně uznávanými normami a osvědčenými postupy v oblasti softwarového inženýrství, testování systémů, pilotních projektů a postupů převzetí. To zahrnuje komplexní funkční a jiné než funkční testování, strukturované pilotní fáze zahrnující reprezentativní zúčastněné strany a jasně definovaná přejímací kritéria pro ověřování výkonnosti, souladu a bezpečnosti. Tato opatření mají zajistit, aby systém mohl podporovat harmonizované celní formality v celé Unii a splňoval provozní požadavky členských států i hospodářských subjektů.

(26)

Součástí činností k realizaci celního datového centra EU by měla být opatření k zajištění jeho nepřetržité disponibility a provozu, a to i v případě vážné krize. Opatření k zajištění kontinuity činností by měla zahrnovat zejména redundance, mechanismy pro případ výpadku a protokoly pro obnovení údajů, jakož i postupy, jimiž je třeba se řídit v případě nedostupnosti nebo výpadku celního datového centra EU. Pokud celní datové centrum EU využívá fyzickou infrastrukturu, měla by být zvážena redundantní řešení v zeměpisně rozptýlených lokalitách, aby byla zajištěna kontinuita činností v případě výpadku jednoho objektu.

(27)

Celní datové centrum EU by mělo nahradit stávající elektronické systémy vyvinuté členskými státy a Komisí podle čl. 16 odst. 1 nařízení (EU) č. 952/2013, z nichž některé jsou v průběhu přechodu postupně ukončovány. V případě, že funkce celního datového centra EU nebudou ve stanovených lhůtách k dispozici, nebudou tyto stávající vnitrostátní elektronické systémy obnoveny. Proto by pro takový případ mělo být zajištěno dočasné řešení. V souladu s nedávnou judikaturou Soudního dvora Evropské unie (13) je vhodné objasnit, že automatizovaná výměna informací mezi hospodářskými subjekty, celními orgány a dalšími zúčastněnými stranami prostřednictvím celního datového centra EU nevylučuje odpovědnost těchto orgánů nebo těchto hospodářských subjektů v souvislosti s dotčenými celními postupy. I v případě, kdy je zapojení celního orgánu do přijetí určitého opatření omezeno na elektronickou komunikaci prostřednictvím celního datového centra EU, je třeba mít za to, že uvedený orgán dotčené opatření přijal, jako by celní datové centrum EU jednalo jeho jménem.

(28)

Celní datové centrum EU by mělo umožňovat výměnu údajů s jinými systémy, platformami nebo prostředími za účelem zvýšení kvality údajů, které celní orgány používají při plnění svých úkolů, a za účelem sdílení příslušných celních údajů s jinými orgány ke zvýšení účinnosti kontrol na vnitřním trhu. V souladu s přístupem stanoveným v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/903 (14) a ve sdělení Komise ze dne 23. března 2017 nazvaném „Evropský rámec interoperability – Strategie provádění“ by celní datové centrum EU mělo podporovat přeshraniční a meziodvětvovou interoperabilitu v Evropě. Mělo by využít potenciál stávajících zdrojů informací o rizicích dostupných na úrovni Unie, jako jsou systémy včasného varování pro potraviny a krmiva (RASFF) a pro nepotravinářské výrobky (Safety Gate), informační a komunikační systém pro dozor nad trhem (ICSMS) a portál pro prosazování práv duševního vlastnictví (IP Enforcement Portal). Mělo by podporovat rozvoj strategické a operativní spolupráce, včetně výměny informací a interoperability, mezi celními a jinými orgány, subjekty a útvary v rámci jejich příslušných pravomocí. Celní datové centrum EU by navíc mělo poskytovat širokou škálu metod pokročilé datové analýzy, a to i s využitím umělé inteligence. Tato analýza údajů by měla usnadňovat analýzu rizik, hospodářskou analýzu a prediktivní analýzu s cílem předvídat možná rizika u zásilek, které přicházejí do Unie nebo Unii opouštějí.

(29)

Aby byl zajištěn lepší dohled nad obchodními toky a zefektivnil se způsob spolupráce s jinými příslušnými orgány než celními, mělo by být celní datové centrum EU schopno využívat rámec pro spolupráci na základě jednotného portálu EU pro oblast celnictví a v případě, že tento rámec nelze využít, nabídnout těmto jiným příslušným orgánům zvláštní službu, jejímž prostřednictvím mohou získat příslušné údaje, poskytovat informace celním orgánům a sdílet s nimi informace a zajistit, aby byly splněny odvětvové požadavky. Tato zvláštní služba by byla nezbytná v případech, kdy jiné příslušné orgány nemají elektronický systém, který by mohl být spojen s celním datovým centrem EU.

(30)

Aby bylo možné vyzkoušet funkce celního datového centra EU před tím, než bude uvedeno do provozu pro všechny hospodářské subjekty bez ohledu na jejich status nebo dotčený celní postup, je vhodné umožnit Komisi rozhodnout o zavedení pilotní fáze na dobrovolném základě. V tomto pilotním projektu by se vyzkoušelo provádění některých postupů a funkcí na dobrovolném základě bez právní povinnosti. V zájmu transparentnosti a poskytování informací zúčastněným stranám je důležité, aby Komise zveřejnila plánování, organizaci a dobu trvání této pilotní fáze a funkce, které mají být uplatňovány a vyzkoušeny.

(31)

Orgány, podniky, spotřebitelé a osoby pobývající na území Unie by měli mít možnost nahlásit zboží, které má být dovezeno do Unie nebo vyvezeno z Unie a které není v souladu s příslušnými právními předpisy Unie uplatňovanými celními orgány. Nahlášené informace o tomto zboží by měly být k dispozici v celním datovém centru EU a mělo by být možné je použít pro účely řízení rizik.

(32)

Spolu s celním datovým centrem EU by měly mít členské státy i nadále možnost vyvíjet vlastní aplikace pro využívání údajů z celního datového centra EU. Členské státy mají zajistit, aby jejich aplikace byly v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2555 (15), zejména pokud jde o opatření k řízení kybernetických bezpečnostních rizik. Ke zkrácení doby potřebné pro uvedení na trh by členské státy měly mít možnost poskytnout Celnímu orgánu EU finanční prostředky a mandát k vývoji těchto aplikací. V takových případech by měl Celní orgán EU vyvinout aplikace ve prospěch všech členských států. To by bylo možné uskutečnit vytvořením aplikací s otevřeným zdrojovým kódem a bez proprietárního uzamčení podle rámce pro sdílení a opětovné použití IT řešení.

(33)

Celní datové centrum EU by mělo umožňovat tok údajů. Uživatelé by měli mít možnost předávat a zpracovávat v celním datovém centru EU všechny relevantní údaje potřebné ke splnění svých povinností podle celních předpisů. Tyto údaje by měly být zpracovávány na úrovni Unie a rozšířeny o celounijní analýzu rizik. Výsledné údaje by měly být zpřístupněny celním orgánům členských států, které je následně zpracují za účelem plnění svých povinností. Výsledky kontrol provedených po zpracování údajů z celního datového centra EU by pak měly být oznámeny tomuto datovému centru. Je důležité, aby celní datové centrum EU umožňovalo zpracování údajů, které jsou v něm k dispozici, s minimálním zpožděním.

(34)

Údaje předložené celnímu datovému centru EU představují z velké části neosobní údaje poskytnuté hospodářskými subjekty o zboží, s nímž obchodují. Tyto údaje by však mohly zahrnovat i osobní údaje, zejména jména osob jednajících za hospodářský subjekt nebo orgán. Aby byla zajištěna stejná ochrana osobních údajů i obchodních informací, měla by být stanovena zvláštní pravidla přístupu, pravidla pro důvěrnost a podmínky pro využívání celního datového centra EU. Zejména by mělo být stanoveno, které subjekty kromě dotčených osob, Komise, celních orgánů a Celního orgánu EU mají možnost přistupovat k údajům dostupným v celním datovém centru EU nebo je zpracovávat, přičemž je třeba vyvážit potřeby těchto subjektů s nutností zajistit, aby osobní a důvěrné údaje shromážděné pro celní účely byly použity pro další účely pouze v minimálním nezbytném rozsahu.

(35)

Členské státy by měly mít možnost po konzultaci s Komisí určit konkrétní údaje, jejichž zpřístupnění by poškodilo jejich podstatné bezpečnostní zájmy, které mají být v celním datovém centru EU technicky označeny tak, aby jakékoli další zpracování těchto údajů bylo omezeno na příslušné orgány dotčeného členského státu, pokud tyto orgány výslovně nepovolí další zpracování. Osoba, která předává údaje do celního datového centra EU, by měla jasně stanovit omezení zpracování těchto kategorií údajů, které lze propojit s konkrétními dodavatelskými řetězci nebo kategoriemi údajů. K využití této možnosti by měl dotčený členský stát informovat Komisi o konkrétních dotčených podstatných bezpečnostních zájmech a vysvětlit, proč se domnívá, že by tyto zájmy nemohly být dostatečně chráněny podle obecného rámce ustanovení týkajících se zpracování údajů v rámci celního datového centra EU.

(36)

S výhradou dodržování pravidel pro ochranu údajů, zejména pravidel týkajících se citlivých celních údajů a obchodně citlivých údajů, by mohly být souhrnné celní údaje, které nejsou důvěrné, osobní ani citlivé z obchodního hlediska, na řádně odůvodněnou žádost zpřístupněny třetím stranám pro konkrétní účely.

(37)

Aby mohl Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) vykonávat své vyšetřovací pravomoci v souvislosti s podvodnými činnostmi, které poškozují zájmy Unie, je vhodné, aby měl přístup k údajům z celního datového centra EU, který je velmi podobný přístupu Komise. OLAF by proto měl být oprávněn zpracovávat údaje v souladu s podmínkami ochrany údajů stanovenými v příslušných právních předpisech Unie, včetně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 (16) a nařízení Rady (ES) č. 515/97 (17).

(38)

Obdobně by měl mít možnost získat na požádání údaje dostupné v celním datovém centru EU i Úřad evropského veřejného žalobce (EPPO), aby mohl provádět svá vyšetřování v celních záležitostech.

(39)

Agentura Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol) by měla mít možnost získat na požádání údaje dostupné v celním datovém centru EU, aby mohla plnit své úkoly stanovené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/794 (18). Možnost získat na požádání jiné než osobní údaje dostupné v celním datovém centru EU by měla mít i Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž (Frontex).

(40)

K zachování funkcí, které plní vnitrostátní informační systémy členských států, by daňové orgány členských států měly mít možnost zpracovávat údaje přímo v rámci celního datového centra EU. Orgánům odpovědným za bezpečnost potravin v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625 (19) a orgánům odpovědným za dozor nad trhem v souladu s nařízením (EU) 2019/1020 by tak měly být v celním datovém centru EU poskytnuty vhodné služby a nástroje, které jim umožňují využívat příslušné celní údaje k tomu, aby přispěly k prosazování příslušných právních předpisů Unie, a ke spolupráci s celními orgány s cílem minimalizovat riziko vstupu nevyhovujících výrobků do Unie.

(41)

Podle článku 24 nařízení Rady (EU) 2017/1939 (20) mají Celní orgán EU a příslušné celní orgány bez zbytečného odkladu oznámit úřadu EPPO veškerou trestnou činnost, jež by v souladu s článkem 22 a čl. 25 odst. 2 a 3 uvedeného nařízení mohla spadat do výkonu jeho pravomoci. Celní orgán EU a příslušné celní orgány by se měly zdržet přijímání opatření, která by mohla ohrozit důvěrnost jakéhokoli trestního vyšetřování týchž skutečností prováděného příslušným vnitrostátním justičním nebo donucovacím orgánem nebo úřadem EPPO.

(42)

Pravidla a ustanovení týkající se přístupu do celního datového centra EU a výměny informací by neměla mít vliv na celní informační systém (CIS) zřízený nařízením Rady (ES) č. 515/97 a na povinnosti podávat zprávy v souvislosti se situační orientací podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1896 (21).

(43)

Komise by měla zavést prováděcí předpisy stanovící postupy pro přístup dotyčných orgánů k celnímu datovému centru EU, a to po posouzení stávajících záruk, které každý orgán nebo kategorie orgánů zavedly k zajištění správného zacházení s osobními a obchodně citlivými údaji.

(44)

Je vhodné, aby celní datové centrum EU uchovávalo osobní údaje po dobu nejvýše deseti let. Tato doba je odůvodněná s ohledem na možnost celních orgánů oznámit celní dluh ve lhůtě až deseti let poté, co obdržely nezbytné informace o zásilce, jakož i s cílem zajistit, aby Komise, Celní orgán EU, úřad OLAF, úřad EPPO, celní orgány a další příslušné orgány mohly porovnat informace uchovávané v celním datovém centru EU s informacemi, které jsou uloženy v jiných systémech a jsou vyměňovány s těmito systémy. Tato doba by navíc měla být sladěna s dobou uchovávání požadovanou jinými právními předpisy uplatňovanými celními orgány, pokud jsou tyto právní předpisy relevantní pro celní kontroly. Je rovněž vhodné, aby v případech, kdy jsou osobní údaje požadovány pro účely soudních a správních řízení, vyšetřování a kontrol po propuštění zboží, byl běh doby pro uchovávání údajů pozastaven, aby se zabránilo tomu, že by osobní údaje byly vymazány, a nemohly proto být pro tyto účely použity.

(45)

Ochrana osobních a jiných údajů v celním datovém centru EU by měla zahrnovat rovněž pravidla týkající se omezení práv subjektů údajů. Je proto vhodné, aby celní orgány, Komise nebo Celní orgán EU byly schopny v případě potřeby omezit právo subjektů údajů s cílem zajistit, aby nebyly ohroženy činnosti v oblasti prosazování práva, analýza rizik a celní kontroly. Tato omezení by navíc mohla být v případě nutnosti použita také za účelem ochrany soudního nebo správního řízení v návaznosti na činnosti v oblasti prosazování práva. Tato omezení by měla být řádně odůvodněna činnostmi a výsadami celních orgánů, Komise nebo Celního orgánu EU a měla by být omezena na dobu nezbytnou k zachování těchto výsad.

(46)

Zpracovávání osobních údajů podle tohoto nařízení by mělo být prováděno v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (22) nebo (EU) 2018/1725 (23) nebo směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 (24) v jejich příslušné oblasti působnosti. Každý orgán nebo subjekt jiný než celní orgány, Komise a Celní orgán EU, který zpracovává osobní údaje v celním datovém centru EU, se má považovat za správce v souladu s platnými pravidly.

(47)

Aby byla zajištěna interoperabilita a výměna údajů s některými dalšími necelními systémy Unie a s ohledem na celní formality uvedené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2399 (25), mělo by celní datové centrum EU začlenit jednotný celní portál Evropské unie pro výměnu certifikátů (EU CWS-CERTEX) zřízený uvedeným nařízením. Dokud celní datové centrum EU plně nezačlení portál EU CWS-CERTEX, mělo by provádět obchodní a technickou transformaci údajů s cílem umožnit výměnu údajů prostřednictvím portálu EU CWS-CERTEX.

(48)

Měly by být vymezeny požadavky na údaje, aby bylo možné poskytnout hospodářským subjektům společné pokyny ohledně údajů, které potřebují ke splnění jejich účelů, zejména v souvislosti s prováděním celních předpisů. Celní datové centrum EU bude pro tyto údaje jediným vstupním místem, a proto by pravidla pro formátování a kódování těchto údajů měla být stanovena v technických specifikacích celního datového centra EU, které jsou pružnějším nástrojem než právní normy. Je však nezbytný harmonizovaný model celních údajů se sémantickými požadavky na údaje.

(49)

Pro zajištění harmonizovaného uplatňování celních kontrol v členských státech má zásadní význam mechanismus řízení rizik v oblasti cel na úrovni Unie. V současnosti existuje společný rámec pro řízení rizik, který zahrnuje možnost určit společné prioritní oblasti kontroly a společná kritéria a normy týkající se rizik v oblasti finančních rizik pro provádění celních kontrol, má však významné nedostatky. K řešení nedostatečně harmonizovaného uplatňování celních kontrol a nedostatečně harmonizovaného řízení rizik, jež poškozují finanční i nefinanční zájmy Unie a členských států, je vhodné pravidla řízení rizik revidovat s cílem zavést důkladnější přístup k řízení rizik, který by se zabýval finančními i nefinančními riziky. To zahrnuje řešení strukturálních problémů v souvislosti s řízením finančních rizik, jež určil Účetní dvůr. Zejména je vhodné v cyklickém přístupu popsat, které činnosti jsou zahrnuty do řízení rizik v oblasti cel. Je rovněž důležité vymezit úlohy a povinnosti Komise, Celního orgánu EU a celních orgánů členských států. Je také nezbytné svěřit Komisi pravomoc stanovit společné prioritní oblasti kontroly a společná kritéria a normy týkající se rizik a určit konkrétní oblasti jiných právních předpisů uplatňovaných celními orgány, jež si zaslouží přednost s ohledem na společné řízení rizik a kontroly, aniž by byla ohrožena bezpečnost.

(50)

Je proto vhodné zavést na úrovni Unie činnosti a ustanovení týkající se řízení rizik, aby se na úrovni Unie zajistilo shromažďování komplexních údajů, které jsou důležité pro řízení rizik, včetně výsledků a hodnocení všech kontrol. Měly by být stanovena společná analýza rizik a vydávání odpovídajících kontrolních doporučení Unie celním orgánům. V souladu se zásadou „dodržuj, nebo vysvětli“ by tato kontrolní doporučení měla být následována, nebo by měly být uvedeny přesvědčivé důvody pro jejich nenásledování. Rovněž by měla být stanovena možnost vydat pokyn, že zboží určené pro Unii nemá být naloženo nebo přepraveno. Analýza rizik a hrozeb na úrovni Unie by měla být založena na průběžně aktualizovaných údajích na úrovni Unie a měla by určovat opatření a kontroly, jež mají být prováděny na hraničních přechodech, které jsou místem vstupu na území Unie a výstupu z něj.

(51)

Zejména v rámci spolupráce s donucovacími a bezpečnostními orgány by řízení rizik na úrovni Unie mělo pokud možno přispívat ke strategickým analýzám a posouzením hrozeb prováděným na úrovni Unie, včetně analýz a posouzení prováděných Europolem a agenturou Frontex, a tyto analýzy a posouzení hrozeb využívat k účinnému a účelnému předcházení trestné činnosti a k boji proti ní. Porušení celních předpisů a jiných právních předpisů uplatňovaných celními orgány by mělo mít dopad na rizikový profil dovozců, včetně dovozců v rámci prodeje na dálku, nebo vývozců.

(52)

Proces propuštění zboží do celního režimu je třeba přehodnotit, aby se zohlednily nové úlohy a povinnosti osob zapojených do daného režimu. Odpovědnost za poskytnutí informací celním orgánům tudíž přebírá osoba odpovědná za zboží, tedy dovozce, vývozce nebo držitel režimu tranzitu, a nikoli deklarant. Odpovědná osoba by měla údaje celním orgánům poskytnout nebo zpřístupnit, jakmile jsou k dispozici, v každém případě však před propuštěním zboží do celního režimu, aby mohly celní orgány provést analýzu rizik a přijmout vhodná opatření.

(53)

V případě elektronického obchodu a s ohledem na vyšší objem transakcí realizovaných prostřednictvím elektronického obchodu je však vhodné, aby osoby využívající zvláštní režim stanovený v hlavě XII kapitole 6 oddíle 4 směrnice 2006/112/ES (dále jen „režim jednoho správního místa pro dovoz“ nebo „režim IOSS“) poskytly údaje o svém prodeji zboží, které má být dovezeno, nejpozději v den následující po přijetí platby.

(54)

V řádně odůvodněných případech by celní orgány měly mít možnost povolit spolehlivým a prověřeným obchodníkům doplnit údaje o propuštěném zboží v pozdější fázi, neboť tito obchodníci nepřetržitě sdílejí údaje o svých transakcích s celními orgány a lze je považovat za spolehlivé. Tyto okolnosti by mohly souviset s podpůrnými doklady nebo s nemožností určit konečnou celní hodnotu zboží v okamžiku propuštění.

(55)

Ke zjednodušení celního postupu pro vstup zboží na celní území Unie a zajištění toho, aby za toto zboží odpovídala jediná osoba, by různé subjekty v dodavatelském řetězci měly poskytnout svou část příslušných informací o dotčeném zboží a propojit je s konkrétní zásilkou. Zboží by mělo vstoupit na celní území Unie pouze tehdy, existuje-li dovozce nebo nepřímý zástupce jednající jménem dovozce usazený v Unii, který za toto zboží přebírá odpovědnost. Dovozce nebo nepřímý zástupce jednající jménem dovozce by měl celním orgánům poskytnout informace o zboží a o celním režimu, do kterého by mělo být zboží propuštěno, a měl by tak učinit co nejdříve, pokud možno ještě před fyzickým příchodem zboží. Poskytovatel služeb nebo celní zástupce by měl být schopen poskytnout informace jménem dovozce a na jeho účet, dovozce by však měl zůstat odpovědný za zajištění souladu zboží s předpisy s ohledem na finanční i nefinanční rizika. Dopravci, kteří zboží skutečně přepravují, by rovněž měli poskytnout určité informace o zboží před jeho nakládkou nebo příchodem (dále jen „předběžné informace o nákladu“) a měli by své informace propojit s informacemi dovozce, pokud byly již dříve předloženy, aniž by museli mít přístup ke všem údajům, které dovozce poskytl. V případě komplexnějších dodavatelských řetězců a dopravních sítí by navíc mělo být možné vyžadovat, aby informace o zboží, které má vstoupit na celní území Unie, doplnily určité jiné osoby. Dovozce, dopravce nebo jakákoli jiná osoba předkládající informace celním orgánům by měli mít povinnost informace změnit, pokud se dozvědí, že informace již nejsou správné, avšak předtím, než celní orgány zjistí nesrovnalosti, které mají v úmyslu zkontrolovat.

(56)

Zboží, které není zbožím Unie a které vstupuje na celní území Unie, by mělo být považováno za zboží v dočasném uskladnění od okamžiku, kdy dopravce oznámí jeho příchod, do okamžiku, kdy je propuštěno do celního režimu, ledaže již bylo propuštěno do tranzitu. K zajištění náležitého celního dohledu by tato situace měla být časově omezená a až na výjimečné případy by neměla trvat déle než 90 dnů.

(57)

Je nezbytné zachovat pravidla, která určují, zda je zboží zbožím Unie nebo zbožím, které není zbožím Unie, a zda lze status zboží Unie předpokládat nebo je třeba jej prokázat, zejména pokud zboží dočasně opouští celní území Unie.

(58)

Jakmile budou mít celní orgány na základě analýzy rizik k dispozici informace nezbytné pro příslušný režim, měly by se rozhodnout, zda provedou další kontroly zboží, propustí je, odmítnou nebo pozastaví jeho propuštění nebo zda nechají uplynout lhůtu, v důsledku čehož se zboží považuje za propuštěné. Celní orgány by měly takové rozhodnutí v případě potřeby učinit ve spolupráci s dalšími příslušnými orgány. Celní orgány by tedy měly propuštění zboží odmítnout, mají-li důkazy o tom, že zboží není v souladu s platnými právními požadavky. Takovým důkazem by mělo být zjištění opakovaného systematického porušování předpisů v souvislosti s prodejem na dálku ze strany hospodářského subjektu po dobu nejméně šesti měsíců u veškerého zboží, jehož příchod tento hospodářský subjekt oznámil za účelem propuštění do volného oběhu. Pokud celní orgány potřebují konzultovat jiné příslušné orgány, aby zjistily, zda je zboží v souladu s platnými právními požadavky, měly by pozastavit propuštění tohoto zboží alespoň do doby, než se tyto konzultace uskuteční. V takových případech by mělo následné rozhodnutí celních orgánů o zboží záviset na odpovědi těchto jiných příslušných orgánů. Aby se zamezilo blokování obchodníků i orgánů v případech, kdy vyvození závěru ohledně souladu vyžaduje určitou dobu, měly by mít celní orgány možnost zboží propustit pod podmínkou, že je obchodník bude nadále informovat o místě, kde se zboží nachází.

(59)

Za účelem poskytnutí právní jistoty obchodníkům, kteří informace poskytli včas, aniž by celní orgány musely reagovat na každou zásilku, by mělo být zboží, které nebylo vybráno ke kontrole, po uplynutí přiměřené lhůty považováno za propuštěné. Komise by měla být oprávněna vymezit tuto lhůtu v aktech v přenesené pravomoci a případně ji přizpůsobit dotčenému druhu dopravy nebo typu hraničního přechodu.

(60)

Vzhledem k tomu, že spolehliví a prověření obchodníci jsou považováni za spolehlivé a poskytují celním orgánům v co nejbližším reálném čase, jak je technicky možné, údaje o pohybu zboží a o souladu s předpisy a plný přístup ke svým systémům, záznamům a operacím, měli by tito obchodníci mít možnost propustit své zboží pod dohledem celních orgánů, aniž by čekali na jejich zásah. V souladu s tím by spolehliví a prověření obchodníci měli mít možnost propustit zboží jménem celních orgánů při přijetí tohoto zboží v místě podnikání dovozce, vlastníka nebo příjemce nebo při jeho odeslání z místa podnikání vývozce, vlastníka nebo odesílatele. Vzhledem k tomu, že spolehliví a prověření obchodníci mají působit transparentním způsobem, měly by být všechny příchody a dodání zboží řádně zaznamenány v celním datovém centru EU. Spolehliví a prověření obchodníci by měli mít povinnost informovat celní orgány v případě, že nastanou problémy, aby tyto orgány mohly přijmout konečné rozhodnutí o propuštění zboží. Jsou-li systémy vnitřní kontroly spolehlivých a prověřených obchodníků dostatečně spolehlivé, měly by mít celní orgány možnost ve spolupráci s dalšími příslušnými orgány těmto obchodníkům povolit, aby určité kontroly prováděli sami. Celní orgány by však měly mít i nadále možnost zboží kdykoli zkontrolovat.

(61)

Je vhodné stanovit opatření pro regulaci přechodu ze systému založeného na celních prohlášeních na systém založený na poskytování nebo zpřístupňování informací celnímu datovému centru EU. Hospodářské subjekty by během přechodného období měly mít možnost podat celní prohlášení, v němž vyjádří svůj úmysl propustit zboží do celního režimu. Jakmile však budou k dispozici kapacity celního datového centra EU, měly by mít hospodářské subjekty rovněž možnost poskytovat nebo zpřístupňovat informace celním orgánům prostřednictvím celního datového centra EU a celní orgány by již neměly žádnému hospodářskému subjektu povolit, aby žádal o zjednodušení týkající se celního prohlášení. Na konci přechodného období by všechna povolení měla pozbýt platnosti, neboť celní prohlášení přestanou existovat. V souvislosti s prodejem zboží na dálku by mělo být přechodné období pro podávání celních prohlášení omezeno, dokud nebudou k dispozici kapacity celního datového centra EU pro zpracování příslušných údajů o prodeji na dálku.

(62)

Přesná identifikace osoby jednající jako „dovozce“ závisí na fázi a povaze dotyčného celního procesu. V každém jednotlivém okamžiku by měl existovat pouze jeden dovozce.

(63)

V případě prodeje na dálku se má za to, že osobou dodávající zboží v rámci prodeje na dálku nebo usnadňující prodej zboží na dálku je osoba, která rozhodne, že zboží ze třetí země má vstoupit na celní území Unie, neboť určuje dodavatelský řetězec a odpovídá za riziko ztráty, poškození nebo zpoždění dodání zboží spotřebiteli. K tomu, aby mohlo být zboží propuštěno do volného oběhu, tak v případě prodeje na dálku bude dovozcem buď osoba dodávající zboží v rámci prodeje na dálku, nebo osoba usnadňující prodej zboží na dálku, v závislosti na přijatých opatřeních, a takto určený dovozce by měl být jako takový označen.

(64)

Osoba dodávající zboží, které má být dovezeno ze třetích zemí na celní území Unie, v rámci prodeje na dálku nebo usnadňující jeho prodej na dálku, která je dovozcem, by měla být odpovědná za poskytnutí požadovaných informací o prodeji na dálku celním orgánům před propuštěním zboží. Takto určená osoba by měla plnit povinnosti dovozce.

(65)

Pokud osoba dodávající zboží, které má být dovezeno ze třetích zemí na celní území Unie, v rámci prodeje na dálku nebo usnadňující jeho prodej na dálku není usazena na celním území Unie, mělo by být možné zboží propustit do celního režimu, do něhož nepřímý zástupce, který má status oprávněného hospodářského subjektu, zboží uvede vlastním jménem a na účet dovozce v rámci prodeje na dálku a v tomto ohledu převezme povinnosti dovozce v rámci prodeje na dálku.

(66)

Ustanovení tohoto nařízení, včetně ustanovení týkajících se dovozce v rámci prodeje na dálku, nepředstavují de iure ani de facto pro poskytovatele zprostředkovatelských služeb obecnou povinnost dohledu.

(67)

Článek 29 Smlouvy o fungování EU vyžaduje, aby byly výrobky pocházející ze třetích zemí považovány za výrobky ve volném oběhu, pokud byly splněny dovozní náležitosti a byla zaplacena cla nebo poplatky s rovnocenným účinkem. Propuštění do volného oběhu by však nemělo být chápáno jako důkaz souladu s celními předpisy a jinými právními předpisy uplatňovanými celními orgány.

(68)

Postup při přepravě zboží z celního území Unie by měl být v souladu s postupem při vstupu zefektivněn a zjednodušen. Proto je vhodné požadovat, aby byla za zboží odpovědná osoba usazená v Unii, tedy vývozce. Vývozce by měl před přepravou zboží z Unie poskytnout nebo zpřístupnit celním orgánům příslušné informace, v nichž uvede, zda je zboží určené k vývozu zbožím Unie nebo zbožím, které není zbožím Unie, a v případě potřeby informace upravit.

(69)

Aby bylo zajištěno řádné řízení rizik u zboží, které opouští celní území Unie, měl by mít celní orgán odpovědný za vývoz povinnost provést analýzu rizik na základě informací o zboží a před výstupem zboží z celního území Unie přijmout vhodná opatření nebo požádat o jejich přijetí. Tato opatření by měla zahrnovat žádost o provedení kontrol celním orgánem odpovědným za místo odeslání zboží a celním orgánem v místě výstupu a v případě potřeby i jinými příslušnými orgány, a to vedle opatření stanovených v rámci propuštění zboží do celního režimu, která se použijí i v případě, má-li být zboží vyvezeno.

(70)

Aby bylo zajištěno, že režimy s podmíněným osvobozením od cla jsou rovněž transparentní, je vhodné zefektivnit ustanovení o požadavcích na povolení pro zvláštní režimy. V zájmu jasnosti a právní jistoty by podmínky pro rozhodnutí, zda je na úrovni Unie nezbytné stanovisko za účelem posouzení, zda by udělením povolení mohly být nepříznivě dotčeny zájmy výrobců v Unii, tzv. „přezkoumání hospodářských podmínek“, měly být spíše kodifikovány a upraveny v aktech v přenesené pravomoci. Vzhledem k tomu, že dopad na zájmy výrobců v Unii by mohl záviset na množství zboží, které je propuštěno do zvláštního režimu, měla by být stanovena určitá prahová hodnota, pod níž dle odhadu negativní dopad na tyto zájmy neexistuje.

(71)

Článek 9 Revidované úmluvy pro plavbu na Rýně odkazuje na přílohu (tzv. „Rýnský manifest“), která usnadnila pohyb zboží na Rýně a jeho přidružených přítocích tím, že jej považovala za celní tranzitní režim přes státní hranice čtyř členských států, konkrétně Belgie, Německa, Francie a Nizozemska, a dále Švýcarska. Podle informací celních správ se Rýnský manifest jako celní tranzitní režim v členských státech hraničících s Rýnem v praxi již nepoužívá. Namísto toho je zboží na Rýně a jeho přítocích nyní přepravováno s použitím tranzitního režimu Unie stanoveného v nařízení (EU) č. 952/2013, a to prostřednictvím nového informatizovaného tranzitního systému. Je proto vhodné odstranit odkaz na Rýnský manifest v případech, kdy je pohyb zboží považován za vnější nebo vnitřní tranzit.

(72)

Aby se zvýšila transparentnost, pokud jde o osobu odpovědnou za plnění povinností vyplývajících z tranzitního režimu Unie a za obsah a rizika spojená s danou zásilkou, je vhodné požadovat, aby držitel režimu tranzitu sdělil alespoň informace o dovozci nebo vývozci, jež jsou původci přepravy zboží, dopravním prostředku a identifikaci zboží, které bylo do tohoto režimu propuštěno. Tyto informace by celním orgánům umožnily účinněji dohlížet na dotčený tranzitní režim Unie a provádět analýzu rizik. Tranzitní režim Unie by měl být povinný, není-li zboží propuštěno do jiného celního režimu bezprostředně po vstupu na celní území Unie nebo výstupu z tohoto území. Není-li dovozce nebo vývozce dosud znám, měl by být za dovozce nebo vývozce zboží považován držitel zboží, který by měl odpovídat za zaplacení cel a jiných daní a poplatků. Tranzitní režim Unie by měl být nahrazen celním dohledem, pokud zboží dováží nebo vyváží spolehlivý a prověřený obchodník.

(73)

Změna přílohy 6 Celní úmluvy o mezinárodní přepravě zboží na podkladě karnetů TIR (dále jen „Úmluva TIR“) (26), která vstoupila v platnost dne 1. června 2021, změnila vysvětlivku 0.49 s cílem poskytnout hospodářským subjektům splňujícím určité požadavky možnost stát se „schváleným odesílatelem“, což odráží stávající usnadnění přiznaná hospodářským subjektům uznaným za „schváleného příjemce“. Je proto nezbytné zahrnout uvedenou novou možnost do tohoto nařízení, aby byl zajištěn soulad celních předpisů Unie s uvedenou mezinárodní dohodou.

(74)

Zrušení osvobození od cla při dovozu zboží, jehož hodnota nepřesahuje 150 EUR, znamená uplatnění ustanovení týkajících se určení celní hodnoty pro výběr valorického cla ve vztahu k dováženému zboží zakoupenému v rámci transakcí elektronického obchodu mezi podniky a spotřebiteli, jak je definováno ve směrnici 2006/112/ES. Tento prodej na dálku by měl být základem pro deklarování celní hodnoty podle metody převodní hodnoty. Tato zásada se uplatní i v situacích, kdy je zboží zakoupeno v rámci prodeje na dálku nikoli před vstupem na celní území Unie, ale až v době, kdy bylo propuštěno do režimu uskladnění v celním skladu.

(75)

Transakce v rámci prodeje na dálku se výrazně liší od tradičních transakcí mezi podniky, což vede k větší složitosti. Tyto rozdíly mají dopad na to, jakým způsobem celní orgány v praxi účinně uplatňují pravidla určení celní hodnoty. Problémem je obzvláště obrovský rozsah a rychlost uzavírání transakcí elektronického obchodu, velký počet zúčastněných kupujících a prodávajících a rozptýlení prodeje. S ohledem na specifičnost elektronického obchodu, jakož i na úlohu celních orgánů při přispívání k hladkému fungování vnitřního trhu, pokud v celních řízeních, jejichž cílem je ověřit správnost deklarované převodní hodnoty zboží zakoupeného v rámci prodeje na dálku, dovozce nerozptýlí důvodné pochybnosti o tom, že deklarovaná převodní hodnota odráží cenu, která byla nebo má být za toto zboží skutečně zaplacena, a v důsledku toho je původně deklarovaná převodní hodnota zamítnuta, měly by mít celní orgány možnost pružně určit vhodnou sekundární metodu určení celní hodnoty za účelem nového určení celní hodnoty tohoto zboží.

(76)

V současné době vybírá celní dluhy členský stát, ve kterém je podáno celní prohlášení. Obchodník se může rozhodnout, zda tak učiní v zemi prvního vstupu, nebo zda použije celní režim a zaplatí clo v jiném členském státě. V případě spolehlivých a prověřených obchodníků je vhodné použít odlišná pravidla pro určení místa vzniku celního dluhu, aby se dovozní clo platilo členskému státu, v němž je tento obchodník usazen. Je vhodné z toho důvodu, že se jedná o místo, kde má celní orgán nejúplnější znalosti o záznamech, operacích a obchodním chování příslušných hospodářských subjektů. Celní dluh hospodářských subjektů, které nejsou spolehlivými a prověřenými obchodníky, by však měl vzniknout v místě, kde se zboží fyzicky nachází, přinejmenším do doby, než bude vyhodnocen model dohledu.

(77)

V případě transakcí elektronického obchodu je osobou odpovědnou za celní dluh dovozce v rámci prodeje na dálku. Pokud se použije režim IOSS, měl by celní dluh vzniknout v okamžiku přijetí platby za online prodej. Pokud se tento režim nepoužije, měl by celní dluh vzniknout, jakmile je dostupnost zboží oznámena v členských státech, kam má být zboží dodáno.

(78)

Za účelem pokrytí rostoucích nákladů na vyřizování obrovského počtu žádostí o propuštění zboží prodaného v rámci prodeje na dálku do volného oběhu by měl být stanoven unijní manipulační poplatek úměrný přibližným nákladům na služby úzce spojené s celním dohledem nad tímto zbožím, neboť toto zboží je zasíláno přímo spotřebiteli, což jiným orgánům znemožňuje jeho kontrolu po celním odbavení. I když bude na rozhodnutí členských států, zda budou od hospodářských subjektů vymáhat náklady na mimořádná kontrolní opatření nebo náklady vzniklé jiným než celním orgánům v souvislosti s ověřením nebo zničením zboží, měl by unijní manipulační poplatek pokrývat zejména náklady na kontrolu údajů a provedení analýzy rizik a na příslušnou infrastrukturu a kontroly, včetně příslušných služeb poskytovaných Celním orgánem EU.

(79)

Pokud se zboží prodává v rámci prodeje na dálku z celního skladu pro prodej na dálku, měl by být stanoven nižší unijní manipulační poplatek, neboť pro celní orgány je snazší a účinnější dohlížet na velká množství zboží uloženého ve skladu než na zboží balené v jednotlivých zásilkách a dodávané přímo spotřebiteli.

(80)

Dlužníkem unijního manipulačního poplatku by měla být stejná osoba jako dlužník celního dluhu, což by měl být dovozce v rámci prodeje na dálku. Pokud dosud neplatí ustanovení o dovozcích v rámci prodeje na dálku, měl by být dlužníkem deklarant. V případě prodeje na dálku by deklarantem obvykle byla osoba oprávněná využívat režim IOSS nebo nepřímý celní zástupce. Dlužníkem unijního manipulačního poplatku by proto neměl být spotřebitel.

(81)

Je vhodné stanovit, aby první akt v přenesené pravomoci stanovující výši manipulačního poplatku vstoupil v platnost rychle, aby se umožnilo praktické uplatňování unijního manipulačního poplatku zavedeného tímto nařízením v reakci na rostoucí tlak na celní orgány z důvodu značného objemu zásilek vstupujících na celní území Unie.

(82)

Vzhledem k tomu, že se na jednu položku vztahuje několik opatření, jako jsou cla a poplatky, je vhodné zavést její definici. Položka by měla být vymezena jako jeden nebo více výrobků v zásilce, které sdílejí určité údaje, včetně sazebního zařazení a původu, v souladu s platnými požadavky na údaje. Tato definice by měla být použitelná jak ve vztahu k celním prohlášením ve stávajících vnitrostátních a unijních digitálních nástrojích, včetně případů, kdy je sazební zařazení dotčeného zboží v celním prohlášení pouze na úrovni podpoložek harmonizovaného systému, tak ve vztahu k příslušným požadavkům na údaje stanoveným za tímto účelem, jakmile bude k dispozici celní datové centrum EU.

(83)

Je vhodné posílit mechanismus zaměřený na dohled nad důsledným a účinným prováděním omezujících opatření týkajících se toku zboží, která může Rada přijmout v souladu s článkem 215 Smlouvy o fungování EU. Byla-li taková opatření přijata, měl by Celní orgán EU podporovat Komisi a členské státy s cílem zajistit, že tato opatření nebudou obcházena. Měl by celním orgánům poskytovat pokyny ve formě nezávazných doporučení, například propagováním jednotných celních postupů v rámci odpovědnosti členských států za provádění těchto opatření. Celní orgány by měly zajistit, aby podnikly veškeré nezbytné kroky v rámci své pravomoci k dosažení souladu s těmito opatřeními, a měly by o tom informovat Komisi a Celní orgán EU. Celní orgán EU by měl určit možné nesrovnalosti při uplatňování těchto opatření a sledovat jejich provádění a odpovídajícím způsobem o tom informovat Komisi.

(84)

Měl by být zaveden mechanismus řešení krizí, který by řešil možné krize v celní unii. Na neexistenci takového mechanismu na úrovni Unie poukázalo sdělení Komise ze dne 28. září 2020 s názvem „Posunutí celní unie na další úroveň: akční plán“. Měl by být proto vytvořen mechanismus, který bude zahrnovat Celní orgán EU jakožto klíčového aktéra při přípravě, koordinaci a sledování provádění praktických opatření a ujednání, jež se Komise rozhodne zavést v případě krize. Celní orgán EU by měl být připraven reagovat na krizi po celou dobu jejího trvání.

(85)

Stávající rámec správy celní unie postrádá jasnou strukturu operativního řízení a neodráží vývoj v celní oblasti, k němuž došlo od jeho vytvoření v roce 1968. Podle nařízení (EU) č. 952/2013 jsou za činnosti související s řízením rizik v obchodních tocích, jako je provádění kontrol na místě a rozhodování o těchto kontrolách, odpovědné vnitrostátní celní orgány. Intenzita přepravy zboží na vnějších hranicích není v celé Unii stejná. Navzdory spolupráci mezi vnitrostátními celními orgány, která existuje od vytvoření celní unie a která vedla k výměně osvědčených postupů a odborných znalostí a k vypracování společných pokynů, nedošlo k vypracování harmonizovaného přístupu a operačního rámce. Na ústřední úrovni neexistuje kapacita pro analýzu rizik ani společný pohled na stanovení priorit Unie v oblasti rizik, koordinovaná celní opatření a kontroly jsou omezené a není k dispozici rámec pro spolupráci různých orgánů, které slouží jednotnému trhu.

(86)

Tyto nedostatky by měl řešit centrální operativní mechanismus na úrovni Unie, který by sdružoval odborné znalosti a zdroje a pomáhal členským státům a Komisi při společném přijímání rozhodnutí. Měl by se zaměřit zejména na oblasti, jako je správa údajů a řízení rizik, a měl by vypracovat obsah odborné přípravy pro celní úředníky a celní odborníky v Unii s cílem doplnit a podpořit odbornou přípravu zajišťovanou členskými státy. Měl by rovněž přispět k vytvoření systému Unie pro uznávání excelence vzdělávacích institucí, které nabízejí odbornou přípravu a vzdělávání v celní oblasti, a to na základě iniciativy Komise nazvané „Celní osvědčení EU o uznání“, a dále by měl koordinovat a podporovat dobrovolné vytváření specializovaných středisek excelence členskými státy. Cílem je zajistit, aby celní unie fungovala jednotně, a zároveň uznat, že rozdílné postupy v členských státech by mohly vyplývat z objektivních specifik, například zeměpisných rozdílů, použitého druhu dopravy, druhu zboží nebo typu hranice. Zřízení tohoto nového orgánu – Celního orgánu EU – má zásadní význam pro zajištění účinného a přiměřeného fungování celní unie, pro centrální koordinaci celních opatření a pro podporu činností celních orgánů.

(87)

Celní orgán EU by měl být řízen a provozován s přihlédnutím k zásadám společného prohlášení a společného přístupu Evropského parlamentu, Rady a Komise k decentralizovaným agenturám ze dne 19. července 2012.

(88)

Při výběru sídla Celního orgánu EU musí Evropský parlament a Rada zajistit, aby jeho umístění s ohledem na jeho povahu tomuto orgánu umožňovalo plně vykonávat své úkoly a pravomoci, přijímat vysoce kvalifikované a specializované pracovníky a nabízet odpovídající možnosti odborné přípravy. Kromě toho musí Evropský parlament a Rada při výběru sídla Celního orgánu EU zohlednit tato kritéria: dostupnost vhodných kancelářských prostor a schopnost ubytovat příslušné zaměstnance v době před zprovozněním Celního orgánu EU, dostupnost lokality a existence vhodných vzdělávacích zařízení pro děti zaměstnanců, přiměřený přístup na trh práce, k sociálnímu zabezpečení a ke zdravotní péči pro děti a manžele a manželky zaměstnanců a zeměpisnou vyváženost. S ohledem na tato kritéria by měl Celní orgán EU sídlit v Lille ve Francii.

(89)

Členské státy by měly zajistit, aby celní orgány měly náležité zdroje, odbornou přípravu a vybavení, které jim umožní plnit jejich úkoly.

(90)

Je důležité, aby celní orgány investovaly do dostatečného počtu řádně vyškolených pracovníků s cílem zaručit fungování celních systémů Unie, které čelí exponenciálnímu nárůstu poptávky. Bez nezbytných investic do zaměstnanců nemohou digitální řešení dosáhnout svého plného potenciálu. Investice do digitálních systémů by proto měly zaručit dostatečné financování pro zaměstnance a jejich odbornou přípravu, aby bylo možné zajistit nezbytné dovednosti pro používání nejmodernějšího zařízení a technologií pro analýzu dat velkého objemu, odhalování a kontroly, a tím zaručit, že celní kontroly budou v celé Unii prováděny jednotně.

(91)

V zájmu zajištění účinného fungování Celního orgánu EU by ve správní radě měly být zastoupeny členské státy a Komise. Složení správní rady, včetně výběru jejího předsedy a místopředsedy, by mělo respektovat zásadu genderové vyváženosti a zohledňovat příslušné zkušenosti a kvalifikace. Vzhledem k výlučné pravomoci Unie v oblasti celní unie a k úzké vazbě mezi celními a jinými oblastmi politiky by předseda nebo místopředseda měli být voleni z řad členů správní rady jmenovaných Komisí. Aby se zajistilo účinné a efektivní fungování Celního orgánu EU, měla by správní rada zejména přijmout jednotný programový dokument, včetně ročního a víceletého programu, vykonávat své funkce související s rozpočtem Celního orgánu EU, přijmout a zveřejnit souhrnnou výroční zprávu o činnosti Celního orgánu EU, přičemž zajistí, aby nebyly zveřejňovány žádné citlivé informace, přijmout finanční pravidla platná pro Celní orgán EU, jmenovat výkonného ředitele a stanovit postupy, jimiž výkonný ředitel přijímá rozhodnutí týkající se operativních úkolů Celního orgánu EU. Správní radě by měla být nápomocna výkonná rada.

(92)

Celní orgán EU by měl zřídit celní poradní výbor, jehož úkolem bude poskytovat Celnímu orgánu EU poradenství ohledně provádění technických opatření a rozhodnutí, otázek týkajících se provádění a normalizace včetně harmonizačních činností, provozních aspektů jiných právních předpisů uplatňovaných celními orgány a veškerých dalších činností Celního orgánu EU. Celní poradní výbor by měl usilovat o zajištění vyváženého zastoupení zúčastněných stran mezi komerčními a nekomerčními zájmy a v rámci kategorie komerčních zájmů s ohledem na mikropodniky, malé a střední podniky a jiné podniky. Celní poradní výbor by měl být pravidelně konzultován a měl by mít možnost poskytovat Celnímu orgánu EU poradenství z vlastního podnětu.

(93)

Aby bylo zaručeno účinné fungování Celního orgánu EU, měl by tento orgán disponovat samostatným rozpočtem, jehož příjmy pocházejí ze souhrnného rozpočtu Unie a případných dobrovolných finančních příspěvků členských států. Za výjimečných a řádně odůvodněných okolností by měl mít Celní orgán EU možnost získat dodatečné příjmy prostřednictvím dohod o příspěvcích nebo grantech a prostřednictvím poplatků za publikace a další služby, které poskytuje.

(94)

Informace, které má k dispozici ohledně výzev v oblasti celních předpisů a jiných právních předpisů uplatňovaných celními orgány, by měl Celní orgán EU využívat k pravidelnému provádění posouzení hrozeb. Na základě tohoto posouzení hrozeb by měl Celní orgán EU vypracovat doporučení a předat je Komisi. Komise by pak na základě těchto doporučení měla určit oblasti, jimž je třeba se přednostně věnovat. Je důležité, aby Rada o oblastech, jimž je třeba se přednostně věnovat, vedla politickou strategickou diskusi a aby Celní orgán EU přijal vhodná navazující opatření, mimo jiné i při vypracování svého ročního a víceletého pracovního programu a při přípravě výroční zprávy o své činnosti.

(95)

Při plnění svého poslání by měly Celní orgán EU a celní orgány úzce a pravidelně spolupracovat s orgány dozoru nad trhem, sanitárními a fytosanitárními orgány, donucovacími subjekty a orgány, orgány odpovědnými za správu hranic, orgány pro ochranu životního prostředí, statistickými orgány a daňovými orgány, odborníky na kulturní statky a mnoha dalšími orgány odpovědnými za odvětvové politiky. Vzhledem k vývoji jednotného trhu a měnící se úloze celních orgánů, nárůstu zákazů a omezení a elektronického obchodu je nezbytné tuto spolupráci strukturovat a posílit na unijní, mezinárodní i vnitrostátní úrovni. Namísto spolupráce zaměřené na jednotlivé zásilky nebo konkrétní události v dodavatelském řetězci by měl Celní orgán EU vytvořit a pravidelně aktualizovat rámec na podporu spolupráce mezi celními orgány a dalšími orgány odpovědnými za příslušné oblasti politiky. Tato spolupráce by měla zahrnovat: vývoj právních předpisů a potřeb politiky v určité oblasti, výměnu a analýzu informací, vytvoření celkové strategie spolupráce ve formě společných strategií dohledu, spolupráci při operativním provádění, sledování a kontrolách, výměnu příslušných dovedností a osvědčených postupů a inovační a výzkumné činnosti v oblastech, která jsou pro cla relevantní.

(96)

Komise by měla rovněž usnadnit používání části jiných právních předpisů uplatňovaných celními orgány tím, že vypracuje a pravidelně aktualizuje seznam právních předpisů Unie, které ukládají požadavky na zboží podléhající celním kontrolám s cílem chránit veřejné zájmy, jako je zdraví a život lidí, zvířat nebo rostlin, spotřebitele a životní prostředí.

(97)

V zájmu posílení spolupráce mezi celními orgány by mělo být zintenzivněno společné operativní úsilí na podporu účinných celních kontrol na hranicích Unie. Celní orgán EU by měl koordinovat a podporovat operativní koordinaci v rámci celní spolupráce, a to i v oblasti řízení rizik. Ve spolupráci s členskými státy by měl plánovat, organizovat a koordinovat společné kontroly prováděné celními orgány v rámci Unie a se třetími zeměmi. V kontextu spolupráce mezi celními orgány v rámci Unie není tímto nařízením dotčena Úmluva o vzájemné pomoci a spolupráci mezi celními správami, vypracovaná na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii (27) (Neapolská úmluva II). Celní orgán EU by měl zachovávat nezbytnou spolupráci s příslušnými orgány Unie a vnitrostátními orgány provádějícími relevantní vyšetřování a činnosti v oblasti boje proti podvodům, včetně úřadu OLAF a úřadu EPPO. Je důležité, aby Celní orgán EU spolupracoval rovněž s inovačním centrem EU pro vnitřní bezpečnost, je-li to relevantní pro činnosti Celního orgánu EU.

(98)

Za účelem výměny osvědčených postupů a zvýšení operativní účinnosti by měly mít členské státy navíc možnost na žádost dočasně vyslat zaměstnance celních orgánů k výkonu činnosti v celních orgánech jiného členského státu. Podmínky takového dočasného vyslání by měly stanovit dotčené členské státy. Celní orgán EU by měl na požádání poskytovat podporu nebo koordinaci. Ve vhodných případech může vypracovat pokyny nebo vzorová ujednání, aby tuto formu spolupráce usnadnil.

(99)

Celní orgán EU a Europol by měly mít možnost vyměňovat si strategické a jiné neoperativní informace, například indikátory rizik, pokud je to potřebné k předcházení závažné trestné činnosti, která se dotýká dvou a více členských států, terorismu a těm formám trestné činnosti, které mají dopad na společný zájem, jenž je předmětem některé politiky Unie, a k boji proti nim. Tyto informace by Celní orgán EU mohl využívat pro analýzy rizik.

(100)

Aby byl rámec spolupráce mezi celními orgány a ostatními partnerskými orgány srozumitelnější a efektivnější, měl by seznam služeb nabízených celními orgány jasně vymezit možnou úlohu celních orgánů při uplatňování jiných příslušných politik na hranicích Unie. Uplatňování tohoto rámce pro spolupráci by měl navíc sledovat Celní orgán EU. Celní orgán EU by měl úzce spolupracovat s Komisí, úřadem OLAF, dalšími příslušnými institucemi a jinými subjekty Unie, jako jsou Europol, úřad EPPO a Frontex, jakož i se specializovanými agenturami a sítěmi v oblastech politiky, jež jsou relevantní pro činnost Celního orgánu EU, jako je Síť EU pro soulad výrobků s předpisy.

(101)

Ve stále propojenějším světě jsou při práci celních orgánů po celém světě důležitými aspekty celní diplomacie a mezinárodní spolupráce. Mělo by být možné, aby mezinárodní spolupráce zahrnovala možnost výměny celních údajů na základě mezinárodních dohod nebo autonomních právních předpisů Unie prostřednictvím vhodných, bezpečných a přísně kontrolovaných komunikačních prostředků, jako je celní datové centrum EU, s výhradou respektování důvěrných informací a ochrany osobních údajů.

(102)

Účinná spolupráce mezi sousedními zeměmi má zásadní význam pro zajištění hladkého fungování celních operací, usnadnění legálního obchodu a ochranu finančních zájmů a politik Unie. Tato spolupráce je obzvláště důležitá na sdílených celních hraničních přechodech, kde koordinované celní kontroly zvyšují efektivnost a právní jistotu. Členské státy by si proto měly zachovat možnost uzavírat nebo zachovávat dvoustranné dohody se sousedními třetími zeměmi týkající se celní spolupráce na sdílených hraničních přechodech, pokud jsou tyto dohody slučitelné s právem Unie. Tato možnost zahrnuje dohody týkající se sdílených hraničních přechodů nacházejících se buď na území členského státu, nebo na území sousední třetí země, na němž celní orgány uvedeného členského státu a uvedené sousední třetí země uplatňují své příslušné celní předpisy podle dvoustranné dohody.

(103)

V tomto nařízení by měl být stanoven společný rámec, kterým se stanoví minimální výčet porušení celních předpisů, jež podléhají sankcím, a určitá pravidla pro jiné než trestněprávní sankce, který by měly členské státy provést. Je na členských státech, aby si zvolily vhodný druh opatření k řešení těchto porušení. Je rovněž vhodné stanovit minimální výčet okolností, které by členské státy měly v souladu s vnitrostátním právem náležitě zohlednit při rozhodování o uložení sankce a při rozhodování o druhu nebo přísnosti této sankce. Komise by měla případně sledovat správné provádění těchto ustanovení. Sankce za porušení celních předpisů by měly být účinné, přiměřené a odrazující.

(104)

Toto nařízení neharmonizuje vnitrostátní procesní pravidla týkající se správních sankcí ani neupravuje, které orgány sankce ukládají, za předpokladu, že je zachována zásada, že sankce jsou účinné, přiměřené a odrazující. Pravidla týkající se sankcí mohou být například uplatňována tak, že sankce je uložena přímo příslušnými orgány nebo příslušným vnitrostátním soudem na žádost podanou příslušným správním orgánem nebo příslušnými celními orgány prostřednictvím postupu narovnání, přičemž má rovnocenný účinek.

(105)

Vzhledem k ústřední úloze dovozců v rámci prodeje na dálku při organizaci velkých objemů dovozu nízké hodnoty, mimo jiné i prostřednictvím online platforem a internetových stránek, je třeba vytvořit soudržný, přiměřený a odrazující rámec sankcí, které se použijí v případě, že dovozci v rámci prodeje na dálku nesplní své povinnosti. Zejména v situaci soustavného a systematického nedodržování celních předpisů v případě prodeje na dálku by sankce měly být odrazující a účinné. Rozsah, přeshraniční dosah a rozsáhlé dopady systematického nedodržování předpisů odůvodňují, aby byla v tomto nařízení stanovena přísná minimální a maximální výše peněžitých sankcí na základě celkové hodnoty zboží dovezeného do Unie hospodářským subjektem, který nedodržuje předpisy, přičemž by měla být zachována možnost, aby členské státy ve svých vnitrostátních právních předpisech stanovily další sankce. Cílem harmonizace sankcí za systematické nedodržování předpisů v celé Unii je zabránit spekulativnímu výběru hranice ze strany hospodářských subjektů zapojených do prodeje na dálku. Hospodářské subjekty, které systematicky nedodržují předpisy, by měly být klasifikovány jako vysoce rizikové hospodářské subjekty a měly by ztratit případný status důvěryhodného obchodu a veškerá usnadňující opatření.

(106)

Pokud systematické nedodržování předpisů přetrvává navzdory uložení postupně se zvyšujících peněžitých pokut, měly by být uloženy další sankce. To je nezbytné z důvodu pokračujícího nedodržování povinností podle tohoto nařízení, které narušuje integritu celní unie a vnitřního trhu, vytváří nespravedlivé konkurenční výhody pro hospodářské subjekty nedodržující předpisy a může poškodit spotřebitele. S ohledem na plnění poslání celních orgánů je tedy třeba zavést další úroveň přísných sankcí, které budou odrazovat od takového násobně systematického nedodržování předpisů. V reakci na takové jednání by celní orgány měly mít možnost pozastavit propuštění veškerého zboží dovezeného hospodářským subjektem v rámci prodeje na dálku do volného oběhu. Kromě toho by relevantní příslušné orgány měly mít v příslušných případech, a je-li to odůvodněno povahou tohoto dalšího systematického porušování předpisů, možnost dočasně pozastavit přístup k online rozhraní hospodářského subjektu porušujícího předpisy. Za tímto účelem by včasné předávání informací o porušení předpisů příslušným orgánům mělo těmto orgánům umožnit získat úplnou představu o situaci a zajistit koordinovanou reakci.

(107)

Aby se umožnilo účinné sledování a přiměřená míra transparentnosti, měly by být v celním datovém centru EU zpřístupněny záznamy o všech jiných než trestněprávních sankcích uložených celními orgány členských států. V těchto záznamech by měla být uvedena povaha porušení předpisů a výše uložené peněžité pokuty nebo identifikace případné další jiné než trestněprávní sankce. Tento centralizovaný systém by měl poskytovat údaje nezbytné pro posouzení postupů prosazování a identifikaci potenciálních narušení trhu nebo praktik spekulativního výběru hranice ze strany hospodářských subjektů.

(108)

Komise by měla přezkoumat ustanovení tohoto nařízení týkající se porušování předpisů a sankcí, aby bylo zajištěno jeho řádné fungování a uplatňování a zabránilo se možné roztříštěnosti vnitřního trhu nebo obcházení jurisdikce ze strany hospodářských subjektů. Tento přezkum by se měl uskutečnit po posouzení údajů o sankcích zaznamenaných v celním datovém centru EU, zejména pokud byla zjištěna rizika rozdílů nebo narušení na vnitřním trhu. Je důležité zajistit rovné podmínky a řešit veškeré mezery v právních předpisech nebo nesrovnalosti při uplatňování sankcí.

(109)

Dojde-li k porušení celních předpisů, které spadá do jurisdikce více než jednoho členského státu, je nezbytná spolupráce mezi těmito členskými státy. V takových případech by příslušné orgány členských států dotčených týmž porušením celních předpisů měly spolupracovat v souladu s platnými právními předpisy. Celní orgán EU by měl mít možnost tuto spolupráci podporovat a usnadňovat.

(110)

Alespoň jednou ročně by měla být hodnocena výkonnost celní unie, aby mohla Komise s pomocí členských států přijmout vhodné směry politiky. Komise může zveřejnit znění uvedené hodnotící zprávy bez důvěrných údajů. Shromažďování informací od celních orgánů by mělo být formalizováno a prohloubeno, neboť komplexnější podávání zpráv by zlepšilo referenční srovnávání a mohlo by pomoci sjednotit postupy a posoudit dopad rozhodnutí v oblasti celní politiky. Je proto vhodné zavést právní rámec pro hodnocení výkonnosti celní unie. K zajištění dostatečné podrobnosti analýzy by se měření výkonnosti celních činností mělo provádět nejen na vnitrostátní, ale i na místní úrovni.

(111)

Celní orgán EU by měl Komisi v procesu hodnocení podporovat shromažďováním a analýzou údajů v celním datovém centru EU a určováním toho, jak celní činnosti a operace podporují dosažení strategických cílů a priorit celní unie a přispívají k plnění poslání celních orgánů. Měl by především určit hlavní trendy, silné a slabé stránky, mezery a potenciální rizika a poskytnout Komisi doporučení ke zlepšení. Zejména v rámci spolupráce s donucovacími orgány by se Celní orgán EU měl z operativního hlediska účastnit rovněž strategických analýz a posuzování hrozeb prováděných na úrovni Unie, včetně analýz a posouzení prováděných Europolem a agenturou Frontex.

(112)

Nad spolehlivými a prověřenými obchodníky by měl vykonávat dohled členský stát, v němž jsou usazeni. Odchylně od tohoto pravidla a s výhradou přezkumu by měly hospodářské subjekty, které nejsou spolehlivými a prověřenými obchodníky, zůstat pod dohledem celního orgánu členského státu, v němž se zboží fyzicky nachází. Komise by měla do 31. prosince 2031 vyhodnotit oba modely dohledu, a to i pokud jde o jejich účinnost při odhalování podvodů a předcházení podvodům. Uvedené hodnocení by mělo zohlednit rovněž aspekty nepřímého zdanění. Na základě uvedeného hodnocení by měla být Komise oprávněna prostřednictvím aktu v přenesené pravomoci rozhodnout o tom, zda by tyto dva modely dohledu měly zůstat zachovány, nebo zda by měl ve všech případech zboží propustit celní orgán příslušný pro místo usazení spolehlivého a prověřeného obchodníka. Místo vzniku celního dluhu by mělo být rovněž upraveno v souladu s určením příslušného celního orgánu.

(113)

Aby se zajistilo, že celní předpisy Unie zůstanou přizpůsobeny hospodářskému, sociálnímu, politickému a technologickému vývoji a potřebám hospodářských subjektů a celní správy, měla by být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o:

(114)

Je obzvláště důležité, aby Komise vedla v rámci přípravné činnosti k přijetí aktů v přenesené pravomoci vhodné konzultace, a to i na odborné úrovni včetně kontaktní skupiny pro obchod, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (28).

(115)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci za účelem:

Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (29).

(116)

Poradní postup by se měl použít k přijetí:

(117)

Je-li to v závažných, naléhavých a řádně odůvodněných případech nezbytné, měla by Komise přijmout okamžitě použitelné prováděcí akty týkající se:

(118)

V souladu se zásadou proporcionality je pro dosažení základních cílů, které spočívají v umožnění účinného fungování celní unie a provádění společné obchodní politiky, nezbytné a vhodné stanovit pravidla a postupy vztahující se na zboží vstupující na celní území Unie nebo je opouštějící. V souladu s čl. 5 odst. 4 Smlouvy o Evropské unii nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je pro dosažení sledovaných cílů nezbytné.

(119)

Od 1. března 2031 by hospodářské subjekty měly mít možnost začít dobrovolně využívat kapacity celního datového centra EU. Celní datové centrum EU by mělo být plně vyvinuto do 1. března 2034, načež by je měly využívat všechny hospodářské subjekty.

(120)

Toto nařízení by mělo být uplatňováno podle ambiciózního časového harmonogramu, avšak postupně. Ustanovení tohoto nařízení, kterými se Komisi svěřují prováděcí a přenesené pravomoci, by se proto měla použít, jakmile toto nařízení vstoupí v platnost, aby měla Komise možnost revidovat stávající akty v přenesené pravomoci a prováděcí akty a případně na základě nového přenesení pravomocí a zmocnění přijmout nové akty v přenesené pravomoci a prováděcí akty, jakmile toto nařízení vstoupí v platnost. Aby se členské státy a hospodářské subjekty mohly novým pravidlům přizpůsobit, měla by se naopak převážná většina ustanovení tohoto nařízení použít 12 měsíců po jeho vstupu v platnost. To zahrnuje zrušení stávajícího celního kodexu Unie, které by mělo nabýt účinnosti až po uplynutí tohoto dvanáctiměsíčního adaptačního období. Ustanovení týkající se prodeje na dálku a Celního orgánu EU, s výjimkou ustanovení upravujících právní postavení Celního orgánu EU a zahájení jeho činnosti, by se měla použít ode dne 1. července 2028.

(121)

Komise by měla vyvinout úsilí o zajištění toho, aby tímto nařízením stanovené akty v přenesené pravomoci a prováděcí akty vstoupily v platnost v dostatečném předstihu před dnem použitelnosti příslušných ustanovení tohoto nařízení, aby se umožnilo jejich včasné provedení ze strany členských států.

(122)

Evropský inspektor ochrany údajů byl konzultován v souladu s čl. 42 odst. 1 nařízení (EU) 2018/1725 a vydal stanovisko dne 11. července 2023,