(1)

Rámec Unie pro řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků (dále jen „instituce“) byl zřízen po globální finanční krizi z let 2008–2009 a na základě Klíčových atributů účinných režimů řešení krize pro finanční instituce zveřejněných poprvé Radou pro finanční stabilitu v říjnu 2011. Rámec Unie pro řešení krize sestává ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU (4) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 (5). Oba legislativní akty se vztahují na instituce a na další subjekty, které spadají do oblasti působnosti uvedené směrnice nebo uvedeného nařízení (společně dále jen „subjekty“). Cílem rámce Unie pro řešení krize je řádným způsobem řešit selhání subjektů tím, že se zachovají jejich zásadní funkce, zabrání se ohrožení finanční stability a zároveň se ochrání vkladatelé a veřejné finanční prostředky. Rámec Unie pro řešení krize má dále za cíl podpořit rozvoj vnitřního trhu v bankovnictví vytvořením harmonizovaného režimu pro koordinované řešení přeshraničních krizí a zamezením problémům v oblasti narušení hospodářské soutěže a rizikům nerovného zacházení.

(2)

Od zavedení rámce Unie pro řešení krize již uplynulo několik let a některých jeho cílů nebylo dosaženo tak, jak bylo zamýšleno. Přestože subjekty při zajišťování své způsobilosti k řešení krize učinily velký pokrok a vynaložily za tímto účelem značné zdroje, zejména prostřednictvím navyšování schopnosti absorbovat ztráty a schopnosti rekapitalizace a naplňování mechanismů financování k řešení krizí, rámec Unie pro řešení krize se využívá jen zřídka. Selhání některých menších a středních subjektů se obvykle řeší neharmonizovanými vnitrostátními opatřeními. Místo záchranných sítí financovaných odvětvím, jako jsou mechanismy financování k řešení krizí, se stále využívají peníze daňových poplatníků. Tato situace je zřejmě zapříčiněna nedostatečnou motivací. Tato nedostatečná motivace je výsledkem vzájemného působení rámce Unie pro řešení krize s vnitrostátními pravidly, kdy široký prostor pro uvážení, který orgány příslušné k řešení krize mají při posuzování veřejného zájmu, není vždy uplatňován způsobem odrážejícím zamýšlené uplatňování rámce Unie pro řešení krize. Rámec Unie pro řešení krize je využíván jen zřídka i kvůli riziku, že vkladatelé subjektů financovaných z vkladů budou muset nést ztráty s cílem zajistit, aby tyto subjekty měly v případě řešení krize přístup k vnějšímu financování, zejména při neexistenci jiných závazků použitelných k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů. Konečně skutečnost, že mimo režim řešení krize platí méně přísná pravidla pro přístup k financování než při řešení krize, odrazuje od uplatňování rámce Unie pro řešení krize ve prospěch jiných řešení, při kterých se často využívají peníze daňových poplatníků namísto vlastních zdrojů subjektů nebo záchranných sítí financovaných odvětvím. Z této situace však pramení rizika roztříštěnosti, rizika neoptimálních výsledků při zvládání selhání subjektů, zejména v případě menších a středních subjektů, a náklady příležitosti z nevyužitých finančních zdrojů. Je proto nezbytné zajistit účinnější a soudržnější uplatňování rámce Unie pro řešení krize a zajistit, aby jej bylo možné použít vždy, kdy je to ve veřejném zájmu, a to i v případě určitých menších a středních subjektů, které jsou financovány především z vkladů a jež nemají dostatek jiných závazků použitelných k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů.

(3)

Podle nařízení (EU) č. 806/2014 se členské státy, které navázaly úzkou spolupráci s Evropskou centrální bankou (ECB) a relevantními vnitrostátními příslušnými orgány, považují pro účely uvedeného nařízení za zúčastněné členské státy. Uvedené nařízení však nijak podrobně nestanoví postup přípravy na zahájení úzké spolupráce při plnění úkolů v oblasti řešení krize. Je proto vhodné tento postup podrobně stanovit.

(4)

Intenzita a úroveň podrobnosti potřebné činnosti v oblasti plánování řešení krize s ohledem na dceřiné podniky, které nebyly označeny za subjekty řešící krizi, se liší v závislosti na velikosti dotčených subjektů, jejich rizikovém profilu, jejich úloze při poskytování zásadních funkcí, jejich hlavních liniích podnikání, jejich významu pro kontinuitu provozu skupiny po řešení krize a na strategii řešení krize na úrovni skupiny a dále na významu dceřiného podniku v členském státě, v němž je usazen, včetně jeho potenciálního systémového významu a jeho možného dopadu na dostupné finanční prostředky systému pojištění vkladů v případě likvidace v běžném úpadkovém řízení. Jednotný výbor pro řešení krizí (dále jen „výbor“) by proto měl mít možnost tyto faktory při určování opatření, která mají být ve vztahu k těmto dceřiným podnikům přijata, zohlednit a v příslušných případech použít přiměřený přístup.

(5)

Subjekt, který je likvidován podle vnitrostátního práva na základě zjištění, že je v selhání nebo je jeho selhání pravděpodobné, a závěru výboru, že řešení jeho krize není ve veřejném zájmu, nakonec bude muset trh opustit. V těchto případech již není plán pro řešení krize uvedeného subjektu zapotřebí, a to bez ohledu na to, zda příslušný orgán uvedenému subjektu již odňal povolení, či nikoli. Totéž platí ve vztahu ke zbytkové části instituce v režimu řešení krize po převodu aktiv, práv a závazků v rámci strategie převodu. Je proto vhodné upřesnit, že v těchto situacích se přijetí plánů řešení krize nevyžaduje.

(6)

Výbor může v současné době rozhodnout o zákazu určitých rozdělení výnosů, nachází-li se subjekt, bez ohledu na to, zda se jedná o subjekt řešící krizi, v situaci, kdy nesplňuje požadavek kombinovaných kapitálových rezerv, je-li zvažován navíc k minimálnímu požadavku na kapitál a způsobilé závazky (dále jen „MREL“). Aby však byla zajištěna právní jistota a soulad se stávajícími postupy pro provádění rozhodnutí přijatých výborem, je třeba jasněji vymezit úlohy orgánů zapojených do procesu zákazu rozdělení těchto výnosů. Je proto vhodné stanovit, že by měl výbor dát pokyn k zákazu těchto rozdělení vnitrostátnímu orgánu příslušnému k řešení krize, který by měl pokyn výboru provést. V některých situacích lze navíc od subjektu vyžadovat, aby MREL splňoval na jiném základě, než na jakém je povinen splňovat požadavek kombinovaných kapitálových rezerv. Tato situace vyvolává nejistotu, pokud jde o podmínky pro výkon pravomocí výboru týkajících se zákazu rozdělení výnosů a pro výpočet nejvyšší rozdělitelné částky související s MREL. Proto by mělo být stanoveno, že v těchto případech by měl výbor vydat vnitrostátnímu orgánu příslušnému k řešení krize pokyn zakázat určitá rozdělení výnosů na základě odhadovaného požadavku kombinovaných kapitálových rezerv vyplývajícího z metodiky obsažené v aktu v přenesené pravomoci přijatém podle čl. 45c odst. 4 směrnice 2014/59/EU. Za účelem zajištění transparentnosti a právní jistoty by měl výbor sdělit odhadovaný požadavek kombinovaných kapitálových rezerv subjektu, který by pak měl tento odhadovaný požadavek kombinovaných kapitálových rezerv zveřejnit.

(7)

Směrnice 2014/59/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 (6) stanoví pravomoci, které mají vykonávat orgány příslušné k řešení krize, z nichž některé nejsou zahrnuty v nařízení (EU) č. 806/2014. V jednotném mechanismu pro řešení krizí může tato skutečnost vyvolat nejistotu ohledně toho, kdo a za jakých podmínek má tyto pravomoci vykonávat. Je proto nezbytné upřesnit, jak by měly vnitrostátní orgány příslušné k řešení krize vykonávat určité pravomoci stanovené pouze ve směrnici 2014/59/EU ve vztahu k subjektům a skupinám, které spadají do přímé odpovědnosti výboru. Výbor by tudíž měl mít možnost, pokud to považuje za nezbytné, vydat vnitrostátním orgánům příslušným k řešení krize pokyn k výkonu těchto pravomocí. Výbor by měl mít zejména možnost vydat vnitrostátním orgánům příslušným k řešení krize pokyn k tomu, aby po subjektu požadovaly vedení podrobných záznamů o finančních smlouvách, jejichž stranou je, aby vykonaly pravomoc pozastavit některé finanční povinnosti podle článku 33a směrnice 2014/59/EU a aby zajistily důvěrnost vnitřních informací podle článku 84b uvedené směrnice. Avšak vzhledem k tomu, že svolení ke snížení nástrojů způsobilých závazků udělovaná na základě nařízení (EU) č. 575/2013, která jsou použitelná i na subjekty a závazky, na něž se vztahuje MREL, nevyžadují použití vnitrostátních právních předpisů, měl by mít výbor možnost udělovat subjektům uvedená svolení přímo, aniž by musel vnitrostátním orgánům příslušným k řešení krize vydávat pokyn k výkonu této pravomoci.

(8)

Vklady, které splňují podmínky pro to, aby byly považovány za způsobilé závazky, lze použít ke splnění MREL. Vzhledem ke specifické povaze vkladů, jakož i k úloze, kterou hrají v reálné ekonomice a při udržování důvěry v bankovní systém, by však zahrnutí vkladů do závazků používaných ke splnění MREL mělo podléhat přísnějším požadavkům, protože by zdroje způsobilé pro MREL měly být použitelné v celém rozsahu, aby nesly ztráty a přispěly k rekapitalizaci úvěrové instituce v případě jejího selhání. Zaprvé by stejně jako podle stávajících pravidel nemělo být možné, aby vklady použité pro MREL držely fyzické osoby nebo mikropodniky a malé a střední podniky. Zadruhé by mělo být vyjasněno, že vklady, které dávají svému vlastníkovi právo na předčasné vyplacení, nemohou být způsobilé pro MREL, a to ani v případech, kdy smluvní ustanovení stanoví, že předčasné vyplacení je podmíněno zaplacením sankce. Zatřetí by za účelem zajištění transparentnosti a minimalizace rizik nevhodného umístění těchto vkladů příslušná smluvní ustanovení měla výslovně odkazovat na záměr úvěrové instituce použít tyto vklady pro účely splnění MREL, jakož i na skutečnost, že tyto vklady nelze považovat za způsobilé, a že tudíž systém pojištění vkladů v případě nedostupnosti žádnou část tohoto vkladu nevyplatí. Začtvrté by použití vkladů v rámci MREL zpravidla nemělo být povoleno, pokud výbor předem nepovolil jejich zahrnutí do zdrojů způsobilých pro MREL na základě posouzení toho, že tyto vklady by v případě řešení krize nemusely být chráněny před ztrátou a nezpůsobily by podstatnou překážku pro způsobilost k řešení krize. Výbor by měl mít možnost povolit použití vkladů ke splnění MREL na obecném základě pro každý subjekt řešící krizi bez individuálního posouzení každého vkladu, jakož i omezit zahrnutí vkladů ke splnění MREL na pevně stanovené částky. Pokud jsou splněny všechny ostatní podmínky, mohou být strukturované vklady, třebaže představují závazky s vloženými deriváty, rovněž považovány za způsobilé závazky úvěrové instituce.

(9)

S cílem zabránit vzniku lavinových efektů, je nezbytné zachovat právní účinky u stávajících vkladů považovaných za způsobilé závazky. U vkladů přijatých před 12. květnem 2028 by se od uplatňování nových kritérií způsobilosti mělo upustit. Zachování právních účinků by mělo skončit dnem 11. května 2029.

(10)

Nařízeními Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/876 (7) a (EU) 2019/877 (8) a směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/879 (9) byla v Unii pro globální systémově významné banky, v právu Unie označované jako globální systémově významné instituce (dále jen „G-SVI“), zavedena mezinárodní „specifikace celkové kapacity pro absorpci ztrát (TLAC)“, zveřejněná Radou pro finanční stabilitu dne 9. listopadu 2015 (dále jen „standard TLAC“). Nařízení (EU) 2019/877 a směrnice (EU) 2019/879 rovněž změnily MREL stanovený ve směrnici 2014/59/EU a v nařízení (EU) č. 806/2014. Je nezbytné sladit ustanovení týkající se MREL stanovená v nařízení (EU) č. 806/2014 s prováděním standardu TLAC pro G-SVI, pokud jde o některé závazky, které by mohly být použity ke splnění části MREL, jež by měla být splněna prostřednictvím kapitálu a jiných podřízených závazků. Zejména závazky, které jsou rovnocenné některým vyloučeným závazkům, by měly být zahrnuty do kapitálu a podřízených způsobilých nástrojů subjektů řešících krizi, pokud výše těchto vyloučených závazků v rozvaze subjektu řešícího krizi nepřesahuje 5 % výše kapitálu a způsobilých závazků subjektu řešícího krizi a pokud z tohoto zahrnutí nevyplývají žádná rizika související se zásadou, že se žádný věřitel nesmí dostat do méně výhodného postavení.

(11)

U některých subjektů řešících krizi se upřednostňovaná strategie řešení krize stanovená v plánu řešení krize nebo ve skupinovém plánu řešení krize opírá především o převod činnosti instituce v režimu řešení krize na soukromého kupujícího nebo na překlenovací instituci. V takových případech je možné, že by systém pojištění vkladů mohl být požádán o příspěvek na opatření k řešení krize, případně k zajištění ochrany některých vkladů, které nejsou systémem pojištění vkladů kryty. Za účelem minimalizace morálního hazardu by proto mělo být upřesněno, že pokud plán řešení krize předpokládá použití nástroje převodu činnosti nebo nástroje překlenovací instituce a odchod subjektu řešícího krizi z trhu, neměl by být MREL pro uvedený subjekt řešící krizi stanoven na úrovni nižší než určité prahové hodnoty. Pokud je výsledkem použití pravidel pro kalibraci MREL částka vyšší než tyto prahové hodnoty, měla by mít přednost tato vyšší částka. Uvedené prahové hodnoty by se neměly vztahovat na MREL stanovený pro ty subjekty řešící krizi, jejichž upřednostňovaná strategie řešení krize spočívá v použití nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů pro účely jejich rekapitalizace v rozsahu dostatečném k obnovení jejich schopnosti pokračovat v činnostech, pro něž mají povolení, a to i v případě, že upřednostňovaná strategie řešení krize předpokládá použití nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů v kombinaci s jinými nástroji k řešení krize, přičemž tyto jiné nástroje k řešení krize se používají doplňkově.

(12)

Nařízení (EU) č. 806/2014 neobsahuje zvláštní pravidla pro přechodná opatření a průběžné cílové úrovně pro splnění MREL po roce 2024. Existují však situace, kdy by od subjektů nemělo být splnění vyššího MREL stanoveného výborem vyžadováno okamžitě, včetně případů, kdy zvýšení MREL vyplývá z podstatných změn u subjektu, například v důsledku fúzí nebo akvizic, nebo ze změn upřednostňované strategie řešení krize. Zejména v případě, že se upřednostňovaná strategie řešení krize změní z likvidace v běžném úpadkovém řízení na uplatnění opatření k řešení krize, nemusí být subjekt schopen MREL stanovený výborem splnit okamžitě v plném rozsahu. Výbor by proto měl být oprávněn stanovit pro splnění MREL vhodná přechodná období. Kromě toho by výbor měl mít pravomoc určit pro tyto subjekty závazné průběžné cílové úrovně, aby bylo zajištěno, že své zdroje způsobilé pro MREL odpovídajícím způsobem navýší. Za účelem ochrany oprávněných očekávání by nová pravidla neměla mít vliv na přechodná období dříve stanovená výborem na základě pravidel použitelných k příslušnému datu.

(13)

Podle článku 4 nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 (10) má ECB pravomoc plnit úkoly týkající se dohledu v souvislosti s včasným zásahem. Je nezbytné snížit rizika plynoucí z rozdílného provedení opatření včasného zásahu stanovených ve směrnici 2014/59/EU ve vnitrostátním právu, a umožnit tak ECB, aby své pravomoci týkající opatření včasného zásahu uplatňovala účinně a jednotně. Uvedená opatření včasného zásahu byla zavedena z toho důvodu, aby příslušné orgány dokázaly napravit zhoršenou finanční a hospodářskou situaci subjektu a v co největší míře snížit riziko a dopad případného řešení krize. Vzhledem k tomu, že panuje nejistota ohledně aktivačních podmínek pro uplatnění těchto opatření včasného zásahu, a vzhledem k jejich částečnému překryvu s opatřeními dohledu jsou však opatření včasného zásahu využívána jen zřídka. Ustanovení směrnice 2014/59/EU týkající se opatření včasného zásahu by proto měla být promítnuta do nařízení (EU) č. 806/2014, díky čemuž by ECB získala jednotný a přímo použitelný právní nástroj, a podmínky pro uplatňování těchto opatření včasného zásahu by měly být zjednodušeny a dále upřesněny. S cílem rozptýlit nejasnosti ohledně podmínek a okamžiku odvolání vedoucího orgánu subjektu a jmenování dočasných správců by měla být tato opatření výslovně označena jako opatření včasného zásahu a jejich uplatnění by mělo podléhat stejným aktivačním podmínkám. Za určitých podmínek může být postupné ukončení činností nákladově efektivním řešením, které subjektu se slabým modelem podnikání umožní snadněji opustit trh, čímž se zabrání dlouhodobému upadání, které vyústí v selhání subjektu. ECB by měla mít pravomoc včasného zásahu, jež jí umožní požadovat předložení plánu, který má být proveden v případě dobrovolného ukončení činnosti subjektu, přičemž rozhodnutí o provedení tohoto plánu by mělo být ponecháno na dotčeném subjektu. Při uplatňování pravomocí včasného zásahu by ECB měla zároveň mít povinnost zvolit vhodná opatření k řešení konkrétní situace v souladu se zásadou proporcionality. Aby mohla ECB zohlednit rizika poškození pověsti nebo rizika spojená s praním peněz či informačními a komunikačními technologiemi, měla by posuzovat podmínky pro uplatnění opatření včasného zásahu nejen na základě kvantitativních ukazatelů, jako jsou požadavky na kapitál nebo likviditu, míra cizího financování, úvěry se selháním nebo koncentrace expozic, ale i na základě kvalitativních ukazatelů. Rozhodovací proces týkající se opatření včasného zásahu by měl umožňovat jejich rychlé zvážení a případně jejich uplatnění, s cílem zabránit dalšímu zhoršování situace subjektu.

(14)

Je nezbytné zajistit, aby se výbor mohl připravit na případné řešení krize subjektu. ECB nebo relevantní vnitrostátní příslušný orgán by proto měly informovat výbor o zhoršení situace určitého subjektu s dostatečným předstihem a výbor by měl mít nezbytné pravomoci k provedení přípravných opatření. Aby mohl výbor na zhoršenou situaci subjektu reagovat co nejrychleji, nemělo by být předchozí uplatnění opatření včasného zásahu podmínkou pro to, aby mohl přijmout opatření pro uvedení subjektu na trh nebo aby si mohl vyžádat informace k aktualizaci plánu řešení krize a vypracování ocenění. Je-li na trh uváděn subjekt, který je členem institucionálního systému ochrany, měl by výbor zvážit opatření, která by institucionální systém ochrany mohl přijmout před řešením krize, aby odvrátil podstatné riziko toho, že se subjekt ocitne v selhání nebo bude jeho selhání pravděpodobné. K zajištění konzistentní, koordinované, účinné a včasné reakce na zhoršení situace subjektu a k řádné přípravě na případné řešení krize je nezbytné, aby byla posílena součinnost a koordinace mezi ECB, vnitrostátními příslušnými orgány a výborem. Jakmile subjekt splní podmínky pro uplatnění opatření včasného zásahu, měly by ECB, vnitrostátní příslušné orgány a výbor zintenzivnit výměnu informací, včetně předběžných informací, a společně sledovat situaci subjektu.

(15)

Je nezbytné zajistit včasné přijetí opatření a včasnou koordinaci mezi výborem a ECB nebo relevantním vnitrostátním příslušným orgánem, pokud jde o méně významné přeshraniční skupiny v případech, kdy subjekt nadále vykonává svou činnost, avšak existuje podstatné riziko jeho selhání. ECB nebo relevantní vnitrostátní příslušný orgán by proto měly toto riziko výboru co nejdříve oznámit. Toto oznámení by mělo obsahovat důvody posouzení provedeného ECB nebo relevantním vnitrostátním příslušným orgánem a demonstrativní přehled alternativních opatření soukromého sektoru, opatření dohledu nebo opatření včasného zásahu, která mohou být v přiměřené lhůtě přijata, aby se selhání subjektu zabránilo. Toto včasné oznámení nemá vliv na žádná alternativní opatření soukromého sektoru, včetně opatření institucionálního systému ochrany, která by v přiměřené lhůtě selhání či pravděpodobnému selhání subjektu zabránila, ani jím nejsou dotčeny postupy pro určení toho, zda jsou splněny podmínky zahájení řešení krize. Předchozí oznámení výboru ze strany ECB nebo relevantního vnitrostátního příslušného orgánu o tom, že existuje podstatné riziko, že je určitý subjekt v selhání nebo je jeho selhání pravděpodobné, ani uplynutí stanovené lhůty k provedení opatření, jež mají toto podstatné riziko řešit, by neměly být podmínkou pro následné konstatování, že je určitý subjekt skutečně v selhání nebo je jeho selhání pravděpodobné, ani by z nich jinak takové konstatování nemělo nutně vyplývat. Pokud se navíc v pozdější fázi dospěje k závěru, že je určitý subjekt v selhání nebo je jeho selhání pravděpodobné, a neexistují žádná alternativní řešení, která by tomuto selhání v přiměřené lhůtě zabránila, musí výbor rozhodnout o tom, zda přijme opatření k řešení krize. Včasné přijetí rozhodnutí o uplatnění opatření k řešení krize na uvedený subjekt může mít v takovém případě zásadní význam pro úspěšné provedení strategie řešení krize, zejména proto, že včasný zásah v subjektu může přispět k zajištění dostatečné úrovně schopnosti absorbovat ztráty a likvidity k provedení této strategie. Je proto vhodné zajistit, aby mohl výbor v úzké spolupráci s ECB nebo relevantním vnitrostátním příslušným orgánem posoudit, co je přiměřená lhůta k provedení alternativních opatření, kterými se zabrání selhání subjektu. Aby byl zajištěn včasný výsledek a aby se mohl výbor řádně připravit na případné řešení krize určitého subjektu, měly by se výbor a ECB nebo relevantní vnitrostátní příslušný orgán pravidelně scházet, přičemž o četnosti těchto schůzek by měl s ohledem na okolnosti případu rozhodnout výbor.

(16)

S cílem pokrýt podstatná porušení obezřetnostních požadavků je nutné dále upřesnit podmínky pro určení skutečnosti, že mateřské podniky, včetně holdingových společností, jsou v selhání nebo je jejich selhání pravděpodobné. Porušení těchto požadavků ze strany mateřského podniku by mělo být podstatné, pokud je druh a rozsah tohoto porušení srovnatelný s porušením, které by v případě, že by se ho dopustila úvěrová instituce, bylo důvodem pro odnětí povolení příslušným orgánem v souladu s článkem 18 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU (11).

(17)

Rámec pro řešení krize má mít potenciál být uplatňován na jakýkoli subjekt bez ohledu na jeho velikost a model podnikání v případech, kdy nástroje dostupné podle vnitrostátního práva nejsou dostatečné pro zvládnutí jeho selhání. Některé cíle tohoto rámce je však třeba dále upřesnit s cílem zvýšit harmonizaci a podpořit konvergenci. Účelem řešení krize spočívajícím v zajištění kontinuity zásadních funkcí je chránit finanční stabilitu a reálnou ekonomiku. Je proto nezbytné zajistit, aby poskytování zásadních funkcí nebylo přerušeno. Zejména je nezbytné vyjasnit, že v závislosti na konkrétních okolnostech má výbor možnost učinit závěr, že určité funkce subjektu jsou považovány za zásadní, i kdyby jejich přerušení narušilo finanční stabilitu nebo služby, které jsou zásadní pro reálnou ekonomiku, pouze na regionální úrovni. Pokud jde o přijímání vkladů, má výbor věnovat náležitou pozornost riziku ztráty důvěry vkladatelů, kteří drží vklady, na něž se nevztahuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/49/EU (12). Veřejné finanční prostředky by měly být chráněny tím, že se minimalizuje spoléhání se na mimořádnou veřejnou finanční podporu, zejména pokud je poskytována z rozpočtu členského státu. Chráněni mají být rovněž vkladatelé, na něž se vztahuje směrnice 2014/49/EU, investoři, na něž se vztahuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/9/ES (13), a finanční prostředky a aktiva klientů.

(18)

Likvidace subjektu v běžném úpadkovém řízení by v některých případech mohla ohrozit finanční stabilitu a přerušit poskytování zásadních funkcí. Tak by tomu mohlo například být v případě, kdy by úpadek pravděpodobně vedl ke ztrátám u podstatné části vkladů nebo k významným obtížím v kontinuitě přístupu k vkladům a kdy má výbor za to, že by tyto ztráty nebo obtíže mohly mít významný dopad na poskytování zásadních funkcí, na finanční stabilitu nebo na reálnou ekonomiku. V těchto případech je vysoce pravděpodobné, že by existoval veřejný zájem na zahájení řešení krize subjektu, nikoli na jeho likvidaci v běžném úpadkovém řízení.

(19)

Během fáze plánování řešení krize by při rozhodování o tom, zda určitý subjekt vyhradit pro řešení krize, měl výbor skutečnost, že subjekt podléhá zjednodušeným povinnostem, obecně používat jako ukazatel toho, že v případě selhání by řešení jeho krize nebylo ve veřejném zájmu. Naopak skutečnost, že subjekt zjednodušeným povinnostem nepodléhá, by mohla naznačovat, že řešení jeho krize v případě selhání by ve veřejném zájmu bylo. Posouzení toho, zda je řešení krize subjektu ve veřejném zájmu, by mělo v co největší míře zohledňovat rovněž rozdíl mezi financováním poskytovaným prostřednictvím záchranných sítí financovaných odvětvím, konkrétně pomocí mechanismů financování k řešení krizí nebo systémů pojištění vkladů, na jedné straně a financováním poskytovaným členskými státy z peněz daňových poplatníků na straně druhé. Takovéto financování poskytované členskými státy s sebou nese vyšší riziko morálního hazardu a nižší motivaci k tržní disciplíně. Výbor by měl proto při posuzování účelu spočívajícího v minimalizaci spoléhání se na mimořádnou veřejnou finanční podporu upřednostňovat financování prostřednictvím Jednotného fondu pro řešení krizí (dále jen „fond“) nebo systému pojištění vkladů před financováním prostřednictvím stejného objemu zdrojů z rozpočtu členských států.

(20)

Při posuzování veřejného zájmu by výbor měl posoudit, zda by byl některý z účelů řešení krize ohrožen, pokud by subjekt v selhání byl likvidován v běžném úpadkovém řízení. Opatření k řešení krize by neměla být považována za opatření nezbytná ve veřejném zájmu, pokud v případě, že by subjekt byl likvidován v běžném úpadkovém řízení, žádný z účelů řešení krize ohrožen není. Pokud výbor vyhodnotí, že v případě likvidace v běžném úpadkovém řízení je alespoň jeden účel řešení krize ohrožen, měl by být výsledek posouzení veřejného zájmu nepříznivý pouze v případě, že by likvidace subjektu v selhání v běžném úpadkovém řízení dosáhla účelu řešení krize nejen ve stejné míře jako řešení krize, ale i účinněji.

(21)

S ohledem na zkušenosti získané při provádění nařízení (EU) č. 806/2014 a směrnic 2014/49/EU a 2014/59/EU je nezbytné dále upřesnit podmínky, za nichž lze výjimečně přijmout opatření preventivní povahy, která lze považovat za mimořádnou veřejnou finanční podporu. Mělo by být zajištěno, aby byla preventivní opatření přijata dostatečně včas. Jako účinná a efektivní při řešení příčin možných finančních potíží subjektů a při předcházení jejich selhání se mohou navíc ukázat opatření na úlevu od znehodnocených aktiv, včetně společností pro správu aktiv nebo systémů záruk za aktiva, a mohla by proto sloužit jako relevantní preventivní opatření. Mělo by být proto upřesněno, že preventivní opatření mohou mít podobu opatření týkajících se znehodnocených aktiv.

(22)

Za účelem zachování tržní disciplíny, ochrany veřejných prostředků a zamezení narušení hospodářské soutěže by preventivní opatření měla zůstat výjimkou a měla by být uplatňována pouze v případě vážného narušení trhu a k zachování finanční stability, zejména v případě systémové krize. Preventivní opatření by se navíc neměla používat k řešení vzniklých nebo pravděpodobných ztrát. Nejspolehlivějším nástrojem pro kvantifikaci vzniklých nebo pravděpodobných ztrát je přezkum kvality aktiv prováděný ECB, Evropským orgánem dohledu (Evropským orgánem pro bankovnictví – EBA) zřízeným nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 (14) nebo vnitrostátními příslušnými orgány. Lze-li takový přezkum nebo případně kontroly na místě provést v přiměřené lhůtě, měly by je ECB a vnitrostátní příslušné orgány ke kvantifikaci vzniklých nebo pravděpodobných ztrát využít. Pokud to možné není, měly by ECB a vnitrostátní příslušné orgány vzniklé nebo pravděpodobné ztráty kvantifikovat co nejspolehlivějším způsobem, který je za daných okolností možný, případně na základě rozvahy subjektu, za podmínky, že je rozvaha v souladu s příslušnými účetními pravidly a standardy, což potvrdil nezávislý externí auditor.Úvaha, že je určitý subjekt solventní, by pro účely podpůrných opatření v podobě preventivní rekapitalizace a státních záruk za nově vydané závazky měla vycházet z výhledového posouzení zaměřeného na to, zda subjekt může plnit kapitálové požadavky stanovené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 nebo (EU) 2019/2033 (15) a dodatečný kapitálový požadavek stanovený ve směrnici 2013/36/EU nebo směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2034 (16).

(23)

Cílem preventivní rekapitalizace je podpořit životaschopné subjekty, u nichž bylo zjištěno, že se v blízké budoucnosti pravděpodobně dostanou do dočasných potíží, a zabránit dalšímu zhoršování jejich situace. S cílem zabránit poskytování veřejných subvencí podnikům, které jsou již ztrátové, by preventivní opatření poskytovaná v podobě nabytí kapitálových nástrojů nebo jiných kapitálových nástrojů nebo prostřednictvím opatření týkajících se znehodnocených aktiv neměla přesáhnout částku nezbytnou k pokrytí nedostatku kapitálu zjištěného v nepříznivém scénáři zátěžového testu nebo podobného výkonu. S cílem zajistit, aby veřejné financování bylo nakonec ukončeno, by měla být tato preventivní opatření rovněž časově omezena a obsahovat jasný časový plán svého ukončení („strategie pro ukončení podpůrného opatření“). Trvalé nástroje, včetně kmenového kapitálu tier 1, by měly být používány pouze ve výjimečných případech a měla by se na ně vztahovat určitá kvantitativní omezení, protože ze své podstaty nejsou vhodné pro splnění podmínky, aby byly dočasné povahy. Od subjektů, které podmínky strategie pro ukončení podpůrného opatření nedodržují, by ECB nebo relevantní vnitrostátní příslušný orgán měly požadovat jednorázový plán nápravných opatření. V případě, že ECB nebo relevantní vnitrostátní příslušný orgán nejsou s plánem nápravných opatření spokojeny nebo že subjekt plán nápravných opatření neplní, měl by relevantní orgán určit, zda je subjekt v selhání nebo je jeho selhání pravděpodobné, s cílem zajistit, aby subjekty, které se ukážou být neživotaschopné, trh opustily.

(24)

Preventivní opatření by měla být omezena na částku, kterou by subjekt potřeboval k udržení své solventnosti v případě nepříznivého scénáře zátěžového testu nebo podobného výkonu. V případě preventivních opatření v podobě opatření týkajících se znehodnocených aktiv by přijímající subjekt měl mít možnost použít poskytnutou částku na pokrytí ztrát z převedených aktiv nebo v kombinaci se získáním kapitálových nástrojů za podmínky, že není překročena celková výše zjištěného nedostatku kapitálu. Je rovněž nezbytné zajistit, aby preventivní opatření v podobě opatření týkajících se znehodnocených aktiv byla v souladu se stávajícími pravidly státní podpory a osvědčenými postupy, aby obnovila dlouhodobou životaschopnost subjektu, aby byla státní podpora omezena na nezbytné minimum a aby nedocházelo k narušení hospodářské soutěže. Z těchto důvodů by dotčené orgány měly v případě preventivních opatření v podobě opatření týkajících se znehodnocených aktiv zohlednit zvláštní pokyny, včetně plánu Komise pro zřizování vnitrostátních společností pro správu aktiv a sdělení Komise ze dne 16. prosince 2020 o řešení úvěrů se selháním po pandemii COVID-19. Na preventivní opatření v podobě opatření týkajících se znehodnocených aktiv by se měla vždy vztahovat převažující podmínka, aby byly dočasné povahy. Veřejné záruky poskytnuté na určitou dobu ve vztahu ke znehodnoceným aktivům dotčeného subjektu by měly podle očekávání uvedenou podmínku splnit lépe než převody těchto aktiv na veřejně podporovaný subjekt.

(25)

Je důležité zajistit, aby výbor neprodleně a včas přijal opatření k řešení krize, pokud toto opatření zahrnuje poskytnutí státní podpory nebo podpory z fondu. Je proto nezbytné, aby výbor mohl přijmout příslušný program řešení krize dříve, než Komise posoudí, zda je tato podpora slučitelná s vnitřním trhem. Aby však bylo v takovém případě zajištěno řádné fungování vnitřního trhu, měly by být programy řešení krize zahrnující poskytnutí státní podpory nebo podpory z fondu v konečném důsledku i nadále schvalovány Komisí. Aby mohla Komise co nejdříve posoudit, zda je podpora z fondu slučitelná s vnitřním trhem, a aby byl zajištěn hladký tok informací, měly by výbor a Komise neprodleně sdílet veškeré nezbytné informace týkající se možného využití podpory z fondu. Měla by být stanovena zvláštní pravidla týkající se toho, kdy a jaké informace by měl výbor Komisi poskytovat pro účely posouzení slučitelnosti podpory z fondu ze strany Komise.

(26)

Postup, který upravuje zahájení řešení krize, a postup, na jehož základě se přijímá rozhodnutí o uplatnění pravomocí k odpisu a konverzi, jsou podobné. Je proto vhodné sladit příslušné úkoly výboru a úkoly ECB nebo v příslušných případech vnitrostátního příslušného orgánu, když na jedné straně posuzují, zda jsou dány podmínky pro uplatnění pravomocí k odpisu a konverzi, a na druhé straně, když posuzují podmínky pro přijetí programu řešení krize.

(27)

Může nastat situace, kdy se opatření k řešení krize uplatní na subjekt řešící krizi, který je součástí skupiny řešící krizi, zatímco pravomoci k odpisu a konverzi se uplatní na jiný subjekt patřící do téže skupiny. Vzájemná propojenost těchto subjektů, včetně existence konsolidovaných kapitálových požadavků, které mají být obnoveny, a potřeby aktivovat mechanismy pro absorpci ztrát a následnou rekapitalizaci, může ztěžovat posouzení potřeb absorpce ztrát a rekapitalizace pro každý subjekt zvlášť, a tedy i stanovení nezbytných částek k odpisu a konverzi pro každý subjekt. Proto by měl být stanoven postup, podle něhož by výbor měl tyto vzájemné závislosti v těchto situacích zohlednit při uplatňování pravomoci k odpisu a konverzi kapitálových nástrojů a způsobilých závazků. Pokud za tímto účelem jeden subjekt splňuje podmínky pro uplatnění pravomocí k odpisu a konverzi a jiný subjekt v rámci téže skupiny splňuje současně podmínky zahájení řešení krize, měl by výbor přijmout jediný program řešení krize, který se vztahuje na oba subjekty.

(28)

Za účelem zvýšení právní jistoty a s ohledem na potenciální význam závazků vznikajících v důsledku budoucích nejistých událostí, včetně výsledku soudních sporů probíhajících v době řešení krize, je nezbytné stanovit, jak by se s těmito závazky mělo zacházet pro účely uplatnění nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů. Výbor by měl rozlišovat mezi závazky založenými na současných povinnostech, které vznikly jako důsledek události v minulosti a které způsobí ztrátu, jejíž časový rozvrh nebo výše jsou nejisté, a závazky, které by mohly vzniknout v budoucnu, ale nepovedou ke ztrátě, nebo které by mohly v budoucnu vzniknout, pouze pokud nastane určitá nejistá událost.

(29)

Mělo by být rovněž upřesněno, že se závazky s nejistým časovým rozvrhem nebo výší, kdy jsou tyto závazky založeny na současných povinnostech, které vznikly jako důsledek události v minulosti a které způsobí ztrátu, se má zacházet stejně jako s jinými závazky. Takové závazky by měly být použitelné k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů, pokud nesplňují jedno ze specifických kritérií pro vyloučení z působnosti nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů. Vzhledem k potenciálnímu významu těchto závazků při řešení krize a za účelem zajištění jistoty při uplatňování nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů by mělo být upřesněno, že jsou součástí závazků použitelných k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů, a že by se u nich v důsledku toho mohl nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů uplatnit. S cílem zajistit účinné uplatňování nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů u závazků s nejistým časovým rozvrhem nebo výší by měl mít výbor pravomoc snížit, a to i až na nulu, jistinu splatnou ve vztahu k těmto závazkům a konvertovat tyto závazky na akcie nebo jiné nástroje vlastnictví. Snížení nebo konverze však mohou nabýt účinku, pouze pokud a až budou u závazku s nejistým časovým rozvrhem nebo výší časový rozvrh a výše s konečnou platností určeny.

(30)

Je nutné zajistit, aby závazek, který by mohl vzniknout v budoucnu v důsledku nejisté události, nebo závazek s nejistým časovým rozvrhem nebo výší, jenž je založen na současné povinnosti v době řešení krize, nenarušil účinnost strategie řešení krize, a zejména nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů. K dosažení tohoto cíle by měl odhadce v rámci ocenění pro účely řešení krize takové závazky posoudit a podle svých nejlepších schopností vyčíslit jejich potenciální hodnotu. S cílem zajistit, aby si subjekt po ukončení procesu řešení krize udržel dostatečnou důvěru trhu po přiměřenou dobu, by měl odhadce tuto potenciální hodnotu zohlednit při stanovení částky, o kterou je třeba odepsat nebo konvertovat závazky použitelné k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů, s cílem obnovit kapitálové poměry instituce v režimu řešení krize. Výbor by měl zejména uplatnit své pravomoci ke konverzi na závazky použitelné k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů v rozsahu nezbytném k zajištění toho, aby rekapitalizace instituce v režimu řešení krize byla dostatečná k pokrytí potenciálních ztrát, které by mohly být způsobeny závazkem, jenž by mohl vzniknout v budoucnu v důsledku nejisté události nebo jenž je založen na současné povinnosti, avšak má nejistý časový rozvrh nebo výši. Při posuzování částky, která má být odepsána nebo konvertována, by měl výbor pečlivě zvážit dopad potenciální ztráty na instituci v režimu řešení krize na základě řady faktorů, včetně pravděpodobnosti vzniku uvedené události, časového rámce jejího průběhu a výše závazku.

(31)

Za určitých okolností má výbor poté, co byl z fondu poskytnut příspěvek až do maximální výše 5 % celkových závazků subjektu včetně kapitálu, možnost využít další zdroje financování na další podporu svých opatření k řešení krize. Mělo by být jasněji stanoveno, za jakých okolností by fond mohl poskytnout další podporu v případě, že všechny závazky použitelné k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů, které nejsou způsobilými vklady, s nižším stupněm priority než nepojištěné vklady fyzických osob a mikropodniků a malých a středních podniků a které nejsou z rekapitalizace z vnitřních zdrojů podle vlastního uvážení vyloučeny, byly odepsány nebo konvertovány v plné výši.

(32)

Úspěch řešení krize závisí na včasném přístupu výboru k relevantním informacím poskytovaným subjekty, které spadají do odpovědnosti výboru, a veřejnými institucemi a orgány. V této souvislosti by měl mít výbor přístup nejen k informacím, které má ECB k dispozici jakožto orgán dohledu podle nařízení (EU) č. 1024/2013, ale navíc i k informacím statistické povahy, které ECB shromáždila v rámci své funkce centrální banky. Podle nařízení Rady (ES) č. 2533/98 (17) by měl výbor zajistit fyzickou a logickou ochranu důvěrných statistických informací a vyžadovat od ECB povolení k jejich dalšímu předávání, které by mohlo být nezbytné pro plnění úkolů výboru. Vzhledem k tomu, že poskytování informací týkajících se souhrnného počtu klientů, pro něž je určitý subjekt jediným nebo hlavním bankovním partnerem, které jsou v držení centralizovaných automatizovaných mechanismů zřízených podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 (18), může být nezbytné a přiměřené k provedení posouzení veřejného zájmu, mělo by být výboru umožněno tyto informace v jednotlivých případech obdržet. Mělo by být rovněž stanoveno, kdy přesně má mít výbor nepřímý přístup k informacím. Kromě toho, pokud mají veřejná instituce nebo orgán, které jsou povinny s výborem spolupracovat, k dispozici informace, které výbor potřebuje k plnění svých úkolů, měly by tyto informace výboru na jeho žádost poskytnout. Pokud však v daném okamžiku nejsou informace k dispozici, měl by mít výbor bez ohledu na důvod možnost obdržet tyto informace od fyzické nebo právnické osoby, která je má k dispozici, prostřednictvím vnitrostátních orgánů příslušných k řešení krize nebo přímo, a to po předchozím informování těchto vnitrostátních orgánů příslušných k řešení krize o této skutečnosti. Výbor by měl mít rovněž možnost určit postup a formu, v jaké by měl informace od subjektů obdržet, s cílem zajistit, aby tyto informace co nejlépe vyhovovaly jeho potřebám, mimo jiné v souvislosti s virtuálními datovými místnostmi. Nadto s cílem zajistit co nejširší spolupráci se všemi veřejnými institucemi a orgány, které by mohly mít údaje, jež jsou pro výbor a pro plnění jemu svěřených úkolů nezbytné, a s cílem zamezit duplicitním žádostem by měly veřejné instituce a orgány, s nimiž by výbor měl mít možnost spolupracovat, ověřovat dostupnost informací a vyměňovat si informace, zahrnovat členy Evropského systému centrálních bank, příslušné systémy pojištění vkladů, Evropskou radu pro systémová rizika, evropské orgány dohledu a Evropský mechanismus stability. Konečně zajistit v případě potřeby včasný zásah finančních mechanismů smluvně zajištěných pro fond by měl výbor informovat Komisi a ECB, jakmile se domnívá, že by mohlo být nezbytné tyto finanční mechanismy aktivovat, a poskytnout Komisi a ECB veškeré informace nezbytné pro plnění jejich úkolů týkajících se těchto finančních mechanismů.

(33)

V čl. 86 odst. 1 směrnice 2014/59/EU se stanoví, že běžná úpadková řízení se subjekty v oblasti působnosti uvedené směrnice je možné zahájit pouze z podnětu orgánu příslušného k řešení krize a že rozhodnutí zahajující běžné úpadkové řízení se subjektem je možné učinit pouze se souhlasem orgánu příslušného k řešení krize. Toto ustanovení není v nařízení (EU) č. 806/2014 zohledněno. V souladu s rozdělením úkolů uvedeným v nařízení (EU) č. 806/2014 by měly vnitrostátní orgány příslušné k řešení krize konzultovat výbor předtím, než začnou postupovat v souladu s čl. 86 odst. 1 směrnice 2014/59/EU ve vztahu k subjektům, které spadají do přímé odpovědnosti výboru.

(34)

Kritéria pro výběr místopředsedy výboru jsou stejná jako kritéria pro výběr předsedy a dalších stálých členů výboru. Je proto vhodné udělit místopředsedovi výboru stejná hlasovací práva, jaká mají předseda a stálí členové výboru.

(35)

Aby mohl výbor na svém plenárním zasedání předběžně posoudit předběžný návrh rozpočtu předtím, než předseda předloží konečný návrh, měla by být prodloužena lhůta, během níž může předseda předložit počáteční návrh ročního rozpočtu výboru.

(36)

Za účelem dalšího posílení spolupráce v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí mezi výborem a vnitrostátními orgány příslušnými k řešení krize by měl výbor na svém výkonném zasedání konzultovat s výborem na jeho plenárním zasedání obecné směry, obecné pokyny a veškeré další nástroje s obecnou působností v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí, které stanoví, jaká očekávání má výbor ohledně provádění nařízení (EU) č. 806/2014.

(37)

Postup pro vedení konzultací týkajících se obecných směrů, obecných pokynů a veškerých dalších nástrojů s obecnou působností v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí by měl být chápán s ohledem na stávající postupy pro vedení konzultací v souladu s rámcem uvedeným v čl. 31 odst. 1 nařízení (EU) č. 806/2014. Pokud uvedený rámec již stanoví zvláštní opatření týkající se obecných směrů a obecných pokynů, měly by se tyto stávající postupy případně použít spolu s novým konzultačním postupem.

(38)

Po počátečním období navyšování prostředků fondu stanovených v nařízení (EU) č. 806/2014 by mohly jeho dostupné finanční prostředky mírně klesnout pod cílovou úroveň, zejména v důsledku nárůstu pojištěných vkladů. Výše příspěvků předem, které budou za těchto okolností pravděpodobně požadovány, bude tedy pravděpodobně nízká. Je tedy možné, že v některých letech výše těchto příspěvků předem již nebude přiměřená z hlediska nákladů na jejich výběr. Výbor by proto měl mít možnost odložit výběr příspěvků předem až o tři roky, dokud částka, která má být vybrána, nedosáhne výše, která je přiměřená z hlediska nákladů na proces výběru, za podmínky, že tento odklad nemá podstatný vliv na schopnost výboru používat fond.

(39)

Neodvolatelné platební přísliby jsou jednou ze složek dostupných finančních prostředků fondu. Je proto nezbytné upřesnit okolnosti, za nichž lze plnění z těchto platebních příslibů požadovat. V případě, že se na určitý subjekt v návaznosti na jeho rozhodnutí vzdát se svého povolení přestane vztahovat povinnost platit příspěvky do fondu, měl by být neodvolatelný platební příslib zrušen. S cílem zajistit, aby zrušení neodvolatelného platebního příslibu nevedlo k situaci, kdy dostupné finanční prostředky ve fondu klesnou pod úroveň, kterou výbor považuje za přiměřenou, by měl mít výbor pravomoc stanovit příspěvek, který by měl být příslušný subjekt povinen uhradit. Výbor by měl ve svém rozhodnutí řádně zvážit potřebu zachovat rovné podmínky mezi všemi zúčastněnými subjekty, včetně subjektu, který již nespadá do působnosti článku 2 nařízení (EU) č. 806/2014. Výbor má své rozhodnutí podrobně odůvodnit a toto rozhodnutí včetně odůvodnění zveřejnit ve své výroční zprávě. Kromě toho by za účelem větší transparentnosti a jistoty, pokud jde o podíl neodvolatelných platebních příslibů na celkové výši příspěvků předem, které mají být získány, měl výbor tento podíl určovat každoročně, přičemž musí dodržovat příslušné limity. ECB nebo relevantní vnitrostátní příslušný orgán by měly usilovat o zajištění toho, aby byl zmírněn jakýkoli procyklický účinek neodvolatelných platebních příslibů v závislosti na účetním zacházení s nimi.

(40)

Maximální roční výše mimořádných následných příspěvků do fondu, které je možné požadovat, je v současné době omezena na trojnásobek výše příspěvků předem. Po uplynutí počátečního období navyšování prostředků stanoveného v nařízení (EU) č. 806/2014 budou tyto příspěvky předem v situacích jiných, než je použití fondu, záviset pouze na změnách úrovně pojištěných vkladů, a budou proto pravděpodobně nízké. Stanovení maximální výše mimořádných následných příspěvků na základě příspěvků předem by proto mohlo mít za následek drastické omezení možnosti fondu získat následné příspěvky, čímž by se snížila jeho akceschopnost. S cílem předejít takovému scénáři by měl být stanoven jiný limit a maximální částka mimořádných následných příspěvků, kterou lze požadovat, by měla být stanovena na trojnásobek jedné osminy cílové úrovně fondu.

(41)

I v případě řešení krize by měla být zachována přiměřená vazba mezi odměnou a výkonností, zejména pokud je pravděpodobné, že ztráty budou přeneseny na fond. V takových případech by jakákoli pohyblivá složka odměny členů vedoucího orgánu a vrcholného vedení instituce v režimu řešení krize, která nebyla vyplacena nebo udělena, měla být zrušena. Pokud člen vedoucího orgánu nebo vrcholného vedení neprokáže, že se neúčastnil jednání, které vedlo k selhání instituce v režimu řešení krize nebo k němu přispělo, ani za ně nebyl odpovědný, měla by být pohyblivá složka odměny, která mu byla udělena nebo vyplacena během 24 měsíců předcházejících rozhodnutí o přijetí opatření k řešení krize, vrácena.

(42)

Fond lze použít na podporu uplatnění nástroje převodu činnosti nebo nástroje překlenovací instituce, kdy je soubor aktiv, práv a závazků instituce v režimu řešení krize převeden na příjemce. V takovém případě by výbor mohl mít pohledávku vůči zbytkové části subjektu při jeho následné likvidaci v běžném úpadkovém řízení. K tomu může dojít v případě, že se fond použije v souvislosti se ztrátami, které by jinak nesli věřitelé, a to i formou záruk za aktiva a závazky nebo krytí rozdílu mezi převedenými aktivy a závazky. S cílem zajistit, aby akcionáři a věřitelé, kteří zůstali ve zbytkové části subjektu, účinně absorbovali ztráty instituce v režimu řešení krize a aby se zlepšila možnost výplat v případě úpadku ve prospěch výboru, by měly mít pohledávky výboru vůči zbytkové části subjektu a pohledávky, které vyplývají z přiměřených nákladů řádně vynaložených výborem, v případě úpadku stejný stupeň priority jako pohledávky vnitrostátních mechanismů financování k řešení krizí v každém zúčastněném členském státě, které by měly mít vyšší stupeň priority než vklady a systémy pojištění vkladů. Vzhledem k tomu, že cílem náhrad vyplacených akcionářům a věřitelům z fondu v důsledku porušení zásady, že se žádný věřitel nesmí dostat do méně výhodného postavení, je kompenzovat výsledky opatření k řešení krize, neměly by tyto náhrady vést ke vzniku pohledávek výboru.

(43)

Za účelem zajištění dostatečné flexibility a usnadnění zásahů systémů pojištění vkladů na podporu použití nástrojů k řešení krize, pokud vedou k odchodu instituce v režimu řešení krize z trhu, by měly být upřesněny některé aspekty použití systémů pojištění vkladů při řešení krize. Zejména je třeba upřesnit, že prostředky systému pojištění vkladů lze v určitých případech a za jasně stanovených podmínek použít k podpoře transakcí převodu, které zahrnují vklady, včetně způsobilých vkladů přesahujících limit pojištění stanovený dotčeným systémem pojištění vkladů a rovněž nezpůsobilých vkladů zahrnutých do obecného přednostního postavení vkladatelů. Příspěvek systému pojištění vkladů by měl být zaměřen na pokrytí schodku hodnoty aktiv převedených na kupujícího nebo překlenovací instituci ve srovnání s hodnotou převedených vkladů. Pokud kupující v rámci transakce požaduje příspěvek, aby byla zajištěna kapitálová neutralita a zachován soulad s kapitálovými požadavky kupujícího, měl by k tomuto účelu přispět i systém pojištění vkladů. Podpora opatření k řešení krize poskytovaná systémem pojištění vkladů by měla mít podobu peněžních prostředků nebo jiných nástrojů, jako jsou záruky nebo dohody o sdílení ztrát, které mohou minimalizovat dopad podpory na dostupné finanční prostředky systému pojištění vkladů a zároveň umožnit, aby příspěvek systému pojištění vkladů plnil svůj účel.

(44)

Příspěvek systému pojištění vkladů při řešení krize by měl podléhat určitým omezením. Zaprvé by celková výše příspěvku systému pojištění vkladů v žádném z případů řešení krize neměla překročit výši pojištěných vkladů v dotčené úvěrové instituci. Zadruhé by mělo být zajištěno, aby jakýkoli zásah systému pojištění vkladů do opatření k řešení krize, které se opírá především o nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů za účelem rekapitalizace instituce v režimu řešení krize a pokračování jejích činností, nepřekročil ztrátu, kterou by systém pojištění vkladů nesl v případě úpadku, pokud by vyplatil pojištěné vkladatele a převzal jejich pohledávky za aktivy instituce. Zatřetí, pokud je systém pojištění vkladů využíván na podporu opatření k řešení krize, která spočívají především v převodu činnosti na kupujícího nebo na překlenovací instituci, neměla by výše příspěvku systému pojištění vkladů překročit 62,5 % jeho cílové úrovně, pokud se určený orgán podle směrnice 2014/49/EU nerozhodne tento limit neuplatnit, s cílem zabránit nepříznivým dopadům na finanční stabilitu nebo zachovat přístup vkladatelů k jejich vkladům. Začtvrté by výše příspěvku ze systému pojištění vkladů neměla přesáhnout rozdíl mezi převedenými aktivy a převedenými vklady a závazky se stejným nebo vyšším stupněm priority v úpadkovém řízení než tyto vklady. Tím by se zajistilo, aby byl příspěvek ze systému pojištění vkladů v příslušných případech používán pouze pro účely zamezení ztrátám vkladatelů, a nikoliv pro ochranu věřitelů, kteří mají v úpadkovém řízení nižší prioritu než vklady. Tento příspěvek by však mohl případně zahrnovat i částku nezbytnou k zajištění kapitálové neutrality přijímajícího subjektu.

(45)

Mělo by být upřesněno, že by systém pojištění vkladů měl mít možnost přispět k převodu jiných závazků než pojištěných vkladů v souvislosti s řešením krize pouze tehdy, pokud výbor v jednotlivých případech dospěje k závěru, že vklady zahrnuté do obecného přednostního postavení vkladatelů, jež nejsou pojištěnými vklady, nemohou být použity k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů ani ponechány ve zbytkové části instituce v režimu řešení krize, která bude likvidována, a pokud podmínky pro použití fondu nejsou splněny prostřednictvím příspěvků akcionářů a věřitelů. Výbor by měl mít zejména možnost vyhnout se přidělení ztrát těmto vkladům v případě, kdy je vyloučení nezbytně nutné a přiměřené k zachování kontinuity zásadních funkcí a hlavních linií podnikání nebo kdy je nutné zabránit rozsáhlému šíření krize a finanční nestabilitě, která by mohla závažně narušit ekonomiku Unie nebo členského státu. Stejné důvody by se měly uplatnit i u zahrnutí jiných závazků použitelných k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů s nižším stupněm priority, než mají kryté vklady, do převodu na kupujícího nebo na překlenovací instituci. V takovém případě by převod těchto závazků použitelných k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů neměl být podpořen příspěvkem ze systému pojištění vkladů. Pokud je k převodu těchto závazků použitelných k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů nutná jakákoli externí finanční podpora, měla by být tato podpora poskytnuta fondem.

(46)

Vzhledem k možnosti použít systém pojištění vkladů při řešení krize je třeba dále upřesnit podmínky, za nichž se příspěvek ze systému pojištění vkladů může započítávat pro účely splnění požadavků pro přístup k fondu. Tato možnost by měla být k dispozici pouze pro úvěrové instituce s celkovou hodnotou aktiv 80 miliard EUR nebo nižší a v souvislosti s opatřením k řešení krize, které se primárně opírá o uplatnění nástroje převodu činnosti nebo nástroje překlenovací instituce. S cílem zajistit, aby řešení krize bylo i nadále financováno především z vnitřních zdrojů úvěrové instituce, a minimalizovat narušení hospodářské soutěže by mělo být využití příspěvku ze systému pojištění vkladů k zajištění přístupu k fondu možné pouze u úvěrových institucí, u nichž během 24 měsíců před podniknutím opatření k řešení krize plán řešení krize nebo skupinový plán řešení krize nestanovil jejich řádnou likvidaci v případě selhání, a to za předpokladu, že MREL stanovený výborem pro tyto úvěrové instituce byl stanoven na úrovni, která zahrnuje jak částku k absorpci ztrát, tak i rekapitalizační částku. MREL stanovený výborem by měl splňovat minimální úrovně MREL pro subjekty s upřednostňovanými strategiemi řešení krize, které při řešení krize předpokládají především použití nástrojů převodu, třebaže příslušný plán řešení krize nebo skupinový plán řešení krize stanovil odlišná opatření, a na MREL uvedených úvěrových institucí se proto uvedené minimální úrovně nevztahovaly. Kromě toho by příspěvkům ze systému pojištění vkladů měly v maximální možné míře předcházet příspěvky z kapitálu a způsobilých závazků na absorpci ztrát a rekapitalizaci. Instituce v režimu řešení krize rovněž nesmí porušit svůj MREL, včetně závazných průběžných cílů, během určitého období předcházejícího opatření k řešení krize, aniž jsou dotčena krátkodobá technická porušení MREL.

(47)

Pokud příspěvek akcionářů a věřitelů instituce v režimu řešení krize prostřednictvím snížení, odpisu nebo konverze jejich závazků nebo prostřednictvím ztrát, u nichž se očekává, že je ponesou při likvidaci zbytkové části subjektu, v součtu s příspěvkem ze systému pojištění vkladů činí alespoň 8 % celkových závazků instituce včetně kapitálu, měl by mít výbor možnost využít fond, aby poskytl další financování, je-li to nezbytné k zajištění účinného řešení krize v souladu s účelem řešení krize. V takových případech by měl být příspěvek ze systému pojištění vkladů omezen na částku nezbytnou pro umožnění přístupu k fondu. V případě úvěrové instituce s celkovou hodnotou aktiv mezi 30 a 80 miliardami EUR na individuálním základě by příspěvek systému pojištění vkladů navíc neměl překročit 2,5 % celkových závazků včetně kapitálu úvěrové instituce na individuálním základě.

(48)

Za mimořádných okolností může dojít k tomu, že příspěvek fondu ve výši 5 % celkových závazků, včetně kapitálu, nepostačuje k pokrytí finančních potřeb daného opatření k řešení krize. V takových případech, a pokud byl uvedený příspěvek umožněn zásahem systému pojištění vkladů, by systém pojištění vkladů měl za určitých podmínek poskytnout dodatečný příspěvek rovnající se výši ztrát, které by pojištěné vklady utrpěly, kdyby nebyly chráněny. Náklady na tento dodatečný příspěvek by neměly překročit ztráty, které by systém pojištění vkladů nesl v hypotetickém scénáři likvidace v běžném úpadkovém řízení a vyplacení pojištěných vkladů. Dále by součet počátečního a dodatečného příspěvku systému pojištění vkladů neměl překročit výši pojištěných vkladů v dotčené úvěrové instituci. Spolu s dodatečným příspěvkem systému pojištění vkladů by měl mít výbor možnost požádat o další financování z alternativních zdrojů, pokud jsou podmínky pro toto financování splněny.

(49)

S ohledem na vzájemnou povahu fondu je vhodné stanovit zvláštní postup, který se použije, jakmile čistá souhrnná částka použitých prostředků fondu, pokud to umožnil předchozí příspěvek ze systému pojištění vkladů, dosáhne určitých prahových hodnot. Tento postup by neměl vést k nemožnosti použít prostředky fondu v následném opatření k řešení krize. Pokud čistá částka použitých prostředků fondu během tří let dosáhne prahové hodnoty odpovídající 10 % jeho cílové úrovně, musí plenární zasedání poskytnout pokyny pro budoucí použití fondu usnadněné příspěvkem ze systému pojištění vkladů, a to až do úplného doplnění. Pokud čistá částka použitých prostředků fondu během tří let dosáhne 20 % jeho cílové úrovně, musí o tom výbor informovat Radu a Komisi. Tehdy by Komise měla přezkoumat pravidla pro příspěvky ze systémů pojištění vkladů při řešení krize, která umožňují následné použití fondu, a posoudit, zda jsou příslušná opatření pro výběr příspěvků k doplnění fondu v těchto případech vhodná. Kromě toho by měla být lhůta pro opětovné dosažení cílové úrovně prodloužena na 10 let.

(50)

Pokud jsou finanční prostředky systému pojištění vkladů použity při použití nástroje převodu činnosti nebo nástroje překlenovací instituce, a to samostatně nebo společně s příspěvky z fondu, měla by být zbytková část subjektu zbývající po převodu aktiv, práv a závazků řádně zlikvidována v souladu s příslušnými vnitrostátními právními předpisy podle čl. 22 odst. 5 nařízení (EU) č. 806/2014. Dále pokud jsou finanční prostředky systému pojištění vkladů použity na podporu nástroje překlenovací instituce, měl by být provoz překlenovací instituce ukončen v souladu s čl. 41 odst. 3, 5 a 6 směrnice 2014/59/EU.

(51)

Transparentnost je klíčem k zajištění integrity trhu, tržní disciplíny a ochrany investorů. S cílem zajistit, aby výbor mohl podporovat úsilí o větší transparentnost a podílet se na něm, by měl mít možnost zveřejňovat informace, které vyplývají z jeho vlastních analýz, hodnocení a zjištění, včetně posuzování způsobilosti k řešení krize, pokud zveřejnění těchto informací neohrozí ochranu veřejného zájmu z hlediska finanční, měnové nebo hospodářské politiky a pokud existuje převažující veřejný zájem na zveřejnění těchto informací.

(52)

Za účelem zajištění soudržnosti by se změny nařízení (EU) č. 806/2014 zavedené tímto nařízením, které jsou podobné změnám zavedeným ve směrnici 2014/59/EU směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2026/806 (19), měly použít od stejného data jako je datum provedení směrnice (EU) 2026/806, tj. od 11. května 2028. Není však důvod pro odklad použití změn nařízení (EU) č. 806/2014 zavedených tímto nařízením, které se týkají výhradně fungování jednotného mechanismu pro řešení krizí. Uvedené změny by se proto měly použít od 11. června 2026.

(53)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž zlepšení účinnosti a efektivnosti rámce pro ozdravné postupy a řešení krize subjektů, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy z důvodu rizik, která by mohla pro integritu vnitřního trhu představovat rozdílné vnitrostátní přístupy, ale spíše jej může být lépe dosaženo na úrovni Unie změnou pravidel, která jsou již na úrovni Unie stanovena, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(54)

Nařízení (EU) č. 806/2014 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

1)

V článku 3 se odstavec 1 mění takto:

2)

V článku 4 se vkládá nový odstavec, který zní:

3)

V článku 5 se vkládá nový odstavec, který zní:

(*1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/1 ze dne 27. listopadu 2024, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize pojišťoven a zajišťoven a kterou se mění směrnice 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2007/36/ES, 2014/59/EU a (EU) 2017/1132 a nařízení (EU) č. 1094/2010, (EU) č. 648/2012, (EU) č. 806/2014 a (EU) 2017/1129 (Úř. věst. L, 2025/1, 8.1.2025, ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2025/1/oj).“"

4)

Článek 7 se mění takto:

5)

Článek 8 se mění takto:

6)

Článek 10 se mění takto:

7)

Článek 10a se mění takto:

8)

V článku 12 se doplňuje nový odstavec, který zní:

9)

V článku 12a se odstavec 1 nahrazuje tímto:

10)

Článek 12c se mění takto:

11)

Článek 12d se mění takto:

12)

V čl. 12e odst. 1 se návětí nahrazuje tímto:

„Požadavek podle čl. 12a odst. 1 pro subjekt řešící krizi, který je subjektem G-SVI, zahrnuje:“.

13)

Článek 12 g se mění takto:

14)

Článek 12i se nahrazuje tímto:

15)

Článek 12k se mění takto:

16)

Článek 13 se nahrazuje tímto:

(*2)  Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 600/2014 ze dne 15. května 2014 o trzích finančních nástrojů a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 84, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2014/600/oj).“"

17)

V kapitole 2 se vkládají nové články, které znějí:

18)

V čl. 14 odst. 2 se písmeno c) nahrazuje tímto:

19)

V článku 16 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

20)

Článek 18 se mění takto:

21)

Vkládá se nový článek, který zní:

22)

Článek 19 se mění takto:

23)

Článek 20 se mění takto:

24)

Článek 21 se mění takto:

25)

V článku 22 se odstavec 5 nahrazuje tímto:

26)

Článek 27 se mění takto:

27)

Článek 30 se mění takto:

28)

Vkládá se nový článek, který zní:

(*3)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES a směrnice Komise 2006/70/ES (Úř. věst. L 141, 5.6.2015, s. 73, ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2015/849/oj).“"

29)

V článku 31 se doplňuje nový odstavec, který zní:

30)

V čl. 32 odst. 1 se první pododstavec nahrazuje tímto:

„Pokud jsou součástí skupiny subjekty usazené v zúčastněných členských státech zároveň se subjekty usazenými v nezúčastněných členských státech nebo ve třetích zemích, zastupuje výbor, aniž je tím dotčeno jakékoli schválení Radou nebo Komisí vyžadované podle tohoto nařízení, vnitrostátní orgány příslušné k řešení krize ze zúčastněných členských států pro účely konzultací a spolupráce s nezúčastněnými členskými státy nebo třetími zeměmi podle článků 7, 8, 12, 13, 16, 18, 45h, 55 a 88 až 92 směrnice 2014/59/EU.“

31)

Článek 34 se mění takto:

32)

Vkládá se nový článek, který zní:

33)

Článek 43 se mění takto:

34)

Článek 45 se mění takto:

35)

V čl. 50 odst. 1 se písmeno n) nahrazuje tímto:

36)

Článek 53 se mění takto:

37)

Článek 54 se mění takto:

38)

V článku 55 se odstavce 1 a 2 nahrazují tímto:

39)

Článek 56 se mění takto:

40)

Článek 61 se nahrazuje tímto:

41)

V článku 62 se odstavec 3 nahrazuje tímto:

42)

V článku 69 se odstavec 4 nahrazuje tímto:

43)

Článek 70 se mění takto:

44)

V čl. 71 odst. 1 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:

„Celková výše mimořádných následných příspěvků za rok nepřesáhne trojnásobek 12,5 % cílové úrovně stanovené v článku 69.“

45)

V článku 74 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„Výbor informuje Komisi a ECB, jakmile dospěje k závěru, že by mohlo být nezbytné aktivovat finanční mechanismy smluvně sjednané pro fond v souladu s tímto článkem, a poskytne Komisi a ECB veškeré informace nezbytné pro plnění jejich úkolů v souvislosti s uvedenými finančními mechanismy.“

46)

Článek 76 se mění takto:

47)

Článek 79 se nahrazuje tímto:

48)

Vkládají se nové články, které znějí:

49)

V čl. 85 odst. 3 se první pododstavec nahrazuje tímto:

„Jakákoli fyzická nebo právnická osoba, včetně orgánů příslušných k řešení krize, se může odvolat proti rozhodnutí výboru přijatému podle čl. 10 odst. 10, článku 11, čl. 12 odst. 1, článků 38 až 41, čl. 65 odst. 3, článku 71 a čl. 90 odst. 3, které je této osobě určeno nebo které se jí přímo a individuálně týká.“

50)

Článek 88 se mění takto:

51)

Vkládá se nový článek, který zní:

(*4)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2026/808 ze dne 30. března 2026, kterým se mění nařízení (EU) č. 806/2014, pokud jde o opatření včasného zásahu, podmínky zahájení řešení krize a financování opatření k řešení krize (Úř. věst. L, 2026/808, 20.4.2026, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2026/808/oj).“"