BELGICKÉ KRÁLOVSTVÍ,

BULHARSKÁ REPUBLIKA,

ČESKÁ REPUBLIKA,

DÁNSKÉ KRÁLOVSTVÍ,

SPOLKOVÁ REPUBLIKA NĚMECKO,

ESTONSKÁ REPUBLIKA,

IRSKO,

ŘECKÁ REPUBLIKA,

ŠPANĚLSKÉ KRÁLOVSTVÍ,

FRANCOUZSKÁ REPUBLIKA,

CHORVATSKÁ REPUBLIKA,

ITALSKÁ REPUBLIKA,

KYPERSKÁ REPUBLIKA,

LOTYŠSKÁ REPUBLIKA,

LITEVSKÁ REPUBLIKA,

LUCEMBURSKÉ VELKOVÉVODSTVÍ,

REPUBLIKA MALTA,

NIZOZEMSKÉ KRÁLOVSTVÍ,

RAKOUSKÁ REPUBLIKA,

POLSKÁ REPUBLIKA,

PORTUGALSKÁ REPUBLIKA,

RUMUNSKO,

REPUBLIKA SLOVINSKO,

SLOVENSKÁ REPUBLIKA,

FINSKÁ REPUBLIKA,

ŠVÉDSKÉ KRÁLOVSTVÍ a

EVROPSKÁ UNIE,

společně dále jen „strany“,

S OHLEDEM na Smlouvu o energetické chartě, podepsanou v Lisabonu dne 17. prosince 1994  (1) a schválenou jménem Evropských společenství rozhodnutím Rady a Komise 98/181/ES, ESUO, Euratom ze dne 23. září 1997  (2), v platném znění,

S OHLEDEM na pravidla mezinárodního obyčejového práva kodifikovaná ve Vídeňské úmluvě o smluvním právu, podepsané ve Vídni dne 23. května 1969,

MAJÍCE NA PAMĚTI, že členové organizace pro regionální hospodářskou integraci ve smyslu čl. 1 odst. 3 Smlouvy o energetické chartě tímto vyjadřují obecnou shodu týkající se výkladu a provádění smlouvy ve svých vzájemných vztazích,

PŘIPOMÍNAJÍCE, že odstoupením od Smlouvy o energetické chartě není ovlivněno složení organizace pro regionální hospodářskou integraci uvedené v dané smlouvě ani se tím nevylučuje zájem na vyjádření obecné shody o výkladu a provádění uvedené smlouvy, dokud lze mít za to, že má ve vztahu ke straně, která odstoupila, právní účinky, a zejména s ohledem na čl. 47 odst. 3 Smlouvy o energetické chartě,

S OHLEDEM NA Smlouvu o Evropské unii, Smlouvu o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) a obecné zásady práva Evropské unie,

MAJÍCE NA PAMĚTI, že odkazy na Evropskou unii se v této dohodě rozumí rovněž odkazy na její předchůdce, Evropské hospodářské společenství a následně Evropské společenství, do doby, než je Evropská unie nahradila,

PŘIPOMÍNAJÍCE, že v souladu s judikaturou Stálého dvora mezinárodní spravedlnosti (3) a Mezinárodního soudního dvora (4) právo podat směrodatný výklad právní normy náleží stranám mezinárodní dohody v souvislosti s uvedenou dohodou,

PŘIPOMÍNAJÍCE, že členské státy Evropské unie (dále jen „členské státy“) svěřily právo poskytovat směrodatný výklad práva Unie Soudnímu dvoru Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“), jak vysvětlil Soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 30. května 2006 ve věci C-459/03, Komise v. Irsko (Mox Plant) (5), v němž rozhodl, že výlučná pravomoc vykládat a provádět právo Unie se vztahuje na výklad a provádění mezinárodních dohod, jejichž stranami jsou Evropská unie a její členské státy, v případě sporu mezi dvěma členskými státy nebo mezi Evropskou unií a členským státem,

PŘIPOMÍNAJÍCE, že podle článku 344 Smlouvy o fungování EU se členské státy zavazují, že spory o výklad nebo provádění Smluv nebudou řešit jinak, než jak Smlouvy stanoví,

PŘIPOMÍNAJÍCE, že ve svém rozsudku ze dne 6. března 2018 ve věci C-284/16, Achmea  (6), Soudní dvůr rozhodl, že články 267 a 344 Smlouvy o fungování EU musí být vykládány v tom smyslu, že brání ustanovení mezinárodní dohody uzavřené mezi členskými státy, podle něhož může investor z jednoho z těchto členských států v případě sporu týkajícího se investic v druhém členském státě zahájit řízení proti tomuto druhému členskému státu před rozhodčím soudem, jehož pravomoc je tento členský stát povinen uznat,

PŘIPOMÍNAJÍCE důsledně opakovaný postoj Evropské unie, že Smlouva o energetické chartě nebyla zamýšlena k použití ve vztazích uvnitř EU a že záměrem Evropské unie, Evropského společenství pro atomovou energii a jejich členských států nebylo a ani nemohlo být, aby Smlouva o energetické chartě mezi nimi vytvořila povinnosti, neboť byla sjednána jako nástroj vnější energetické politiky Evropské unie s cílem vytvořit rámec pro spolupráci v oblasti energetiky se třetími zeměmi, zatímco vnitřní energetická politika Evropské unie je naopak tvořena propracovaným systémem pravidel určených k vytvoření vnitřního trhu v oblasti energetiky, který upravuje výlučně vztahy mezi členskými státy v této oblasti,

PŘIPOMÍNAJÍCE, že Soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 2. září 2021 ve věci C-741/19, Moldavská republika v Komstroy  (7), (dále jen „rozsudek Komstroy“), který potvrdil ve svém posudku ze dne 16. června 2022, 1/20 (8), rozhodl, že čl. 26 odst. 2 písm. c) Smlouvy o energetické chartě musí být vykládán v tom smyslu, že se nepoužije na spory mezi členským státem a investorem z jiného členského státu ve věci investice uskutečněné tímto investorem v prvním členském státě,

PŘIPOMÍNAJÍCE, že výklad Smlouvy o energetické chartě v rozsudku Komstroy ze strany příslušného soudu a odrážející obecnou zásadu mezinárodního práva veřejného se použije od schválení Smlouvy o energetické chartě Evropskými společenstvími a jejich členskými státy,

MAJÍCE NA PAMĚTI, že články 267 a 344 Smlouvy o fungování EU musí být vykládány v tom smyslu, že brání výkladu článku 26 Smlouvy o energetické chartě, který umožňuje rozhodovat spory mezi investorem z jednoho členského státu na jedné straně a jiným členským státem nebo Evropskou unií na straně druhé před rozhodčím soudem (dále jen „rozhodčí řízení uvnitř EU“),

MAJÍCE NA PAMĚTI, že nelze-li spor mezi investorem z jednoho členského státu na jedné straně a jiným členským státem nebo Evropskou unií na straně druhé vyřešit smírně, může se strana tohoto sporu v každém případě rozhodnout předložit v souladu s vnitrostátním právem spor k řešení příslušným soudům nebo správním tribunálům, jak je zaručeno obecnými právními zásadami a dodržováním základních práv zakotvených mimo jiné v Listině základních práv Evropské unie,

SDÍLEJÍCE obecnou shodu vyjádřenou v této dohodě, že v důsledku toho nemohlo v minulosti a nemůže ani nyní či v budoucnosti sloužit ustanovení, jakým je článek 26 Smlouvy o energetické chartě, jako právní základ pro rozhodčí řízení zahájená investorem z jednoho členského státu ohledně investic v jiném členském státě,

OPĚTOVNĚ ZDŮRAZŇUJÍCE prohlášení č. 17 o přednosti práva, připojené k závěrečnému aktu mezivládní konference, která přijala Lisabonskou smlouvu, v němž se připomíná, že Smlouvy a právo přijímané Unií na základě Smluv mají přednost před právem členských států a že zásada přednosti představuje kolizní normu v jejich vzájemných vztazích,

PŘIPOMÍNAJÍCE proto, že mezinárodní dohoda uzavřená členskými státy podle mezinárodního práva se za účelem vyřešení jakékoliv kolize norem může použít ve vztazích uvnitř EU pouze v rozsahu, v jakém jsou její ustanovení slučitelná se Smlouvami EU,

MAJÍCE NA PAMĚTI, že v důsledku nepoužitelnosti článku 26 Smlouvy o energetické chartě jako právního základu pro rozhodčí řízení uvnitř EU se na tato řízení nemůže vztahovat čl. 47 odst. 3 Smlouvy o energetické chartě a ani nebyl zamýšlen, aby se na ně vztahoval,

MAJÍCE NA PAMĚTI, že v důsledku nepoužitelnosti článku 26 Smlouvy o energetické chartě jako právního základu pro rozhodčí řízení uvnitř EU by strany, jejichž rozhodčí řízení uvnitř EU právě probíhá, ať už na straně žalované strany nebo členského státu investora, měly vzájemně spolupracovat, aby zajistily, že na existenci této dohody bude upozorněn dotčený rozhodčí soud, aby mohl učinit příslušný závěr ohledně neexistence své pravomoci,

MAJÍCE NA PAMĚTI navíc, že by již neměla být zaregistrována žádná nová rozhodčí řízení uvnitř EU, a SOUHLASÍCE s tím, že je-li přesto doručeno oznámení o zahájení rozhodčího řízení, strany, jichž se toto řízení týká, ať už jako žalované strany, nebo jako členského státu investora, by měly vzájemně spolupracovat, aby zajistily, že na existenci této dohody bude upozorněn dotčený rozhodčí soud, aby mohl učinit příslušný závěr ohledně toho, že článek 26 Smlouvy o energetické chartě nemůže sloužit jako právní základ pro takové řízení,

MAJÍCE NA PAMĚTI nicméně, že urovnání a nálezy v rozhodčích řízeních uvnitř EU týkajících se investic, které již nelze zrušit nebo zneplatnit a které byly dobrovolně splněny nebo s konečnou platností vykonány, by neměly být napadeny,

VYJADŘUJÍCE POLITOVÁNÍ nad tím, že rozhodčí soudy v rozhodčích řízeních uvnitř EU zahájených s odkazem na článek 26 Smlouvy o energetické chartě již vydaly, vydávají či stále mohou vydávat rozhodčí nálezy způsobem, který je v rozporu s právem Evropské unie, včetně judikatury Soudního dvora,

rovněž VYJADŘUJÍCE POLITOVÁNÍ nad tím, že tyto rozhodčí nálezy jsou předmětem vykonávacího řízení, a to i ve třetích zemích, že v probíhajících rozhodčích řízeních uvnitř EU údajně založených na článku 26 Smlouvy o energetické chartě rozhodčí soudy neodmítají svou pravomoc a příslušnost a že rozhodčí instituce nadále registrují nová rozhodčí řízení a neodmítají je jako zjevně nepřípustná z důvodu neexistence souhlasu s předložením sporu k vyřešení v rozhodčím řízení,

MAJÍCE NA PAMĚTI, že je proto nezbytné výslovně a jednoznačně zopakovat jednotný postoj stran prostřednictvím dohody, která znovu potvrdí jejich obecnou shodu o výkladu a provádění Smlouvy o energetické chartě, jak ji vykládá Soudní dvůr, v rozsahu, v jakém se týká rozhodčích řízení uvnitř EU,

MAJÍCE NA PAMĚTI, že v souladu s rozsudkem Mezinárodního soudního dvora ze dne 5. února 1970, Barcelona Traction, Light and Power Company Limited  (9) a podle vysvětlení Soudního dvora v rozsudku Komstroy mají některá ustanovení Smlouvy o energetické chartě upravovat dvoustranné vztahy,

MAJÍCE PROTO NA PAMĚTI, že se tato dohoda týká pouze dvoustranných vztahů mezi stranami a potažmo také investorů z těchto členských států jako smluvních stran Smlouvy o energetické chartě, a že v důsledku toho se tato dohoda týká pouze těch smluvních stran Smlouvy o energetické chartě, které se řídí právem Evropské unie jako organizace pro regionální hospodářskou integraci ve smyslu čl. 1 odst. 3 Smlouvy o energetické chartě, a nemá vliv na požívání práv vyplývajících ze Smlouvy o energetické chartě ostatními smluvními stranami uvedené smlouvy ani na plnění jejich povinností,

PŘIPOMÍNAJÍCE, že strany informovaly smluvní strany Smlouvy o energetické chartě o svém záměru uzavřít tuto dohodu,

MAJÍCE NA PAMĚTI, že strany uzavřením této dohody a v souladu se svými právními závazky podle práva Evropské unie, aniž je dotčeno jejich právo uplatnit takové nároky, které považují za vhodné ve vztahu k nákladům, které jim vznikly jako žalovaným stranám v souvislosti s rozhodčími řízeními uvnitř EU, zajišťují úplné a účinné dodržování rozsudku Komstroy a zdůrazňují nevymahatelnost stávajících rozhodčích nálezů a povinnost rozhodčích soudů okamžitě ukončit probíhající rozhodčí řízení uvnitř EU, povinnost rozhodčích institucí neregistrovat žádná budoucí rozhodčí řízení uvnitř EU v souladu s jejich příslušnými pravomocemi podle čl. 36 odst. 3 Úmluvy o řešení sporů z investic mezi státy a občany jiných států uzavřené ve Washingtonu dne 18. března 1965 (dále jen „úmluva ICSID“) a článku 12 rozhodčích pravidel Stockholmské obchodní komory a povinnost rozhodčích soudů prohlásit, že jakékoli rozhodčí řízení uvnitř EU, které u nich má být registrováno, postrádá právní základ,

CHÁPAJÍCE, že se tato dohoda vztahuje na rozhodčí řízení mezi investory a státy týkající se stran ve sporech uvnitř EU na základě článku 26 Smlouvy o energetické chartě podle jakékoli úmluvy o rozhodčím řízení nebo souboru rozhodčích pravidel, včetně úmluvy ICSID a rozhodčích pravidel ICSID, rozhodčích pravidel Rozhodčího institutu Stockholmské obchodní komory, rozhodčích pravidel Komise OSN pro mezinárodní obchodní právo, i podle rozhodčího řízení ad hoc, a

PŘIHLÍŽEJÍCE k tomu, že ustanoveními této dohody není dotčeno právo Evropské komise nebo jakéhokoli členského státu předložit věc na základě článků 258, 259 a 260 Smlouvy o fungování EU Soudnímu dvoru,

SE DOHODLY TAKTO: