(1)

Evropská centrální banka (ECB) odpovídá za účinné a konzistentní fungování jednotného mechanismu dohledu. Dohlíží na fungování systému a zajišťuje důsledné uplatňování vysokých standardů dohledu a konzistentnost výsledků dohledu ve všech zúčastněných členských státech. ECB může vydávat obecné pokyny určené vnitrostátním příslušným orgánům, jimiž se tyto orgány mají při výkonu úkolů a přijímání rozhodnutí v oblasti dohledu řídit.

(2)

V souladu s nařízením (EU) č. 1024/2013 a nařízením Evropské centrální banky (EU) č. 468/2014 (ECB/2014/17) (2) ECB zajišťuje konzistentní uplatňování obezřetnostních požadavků na úvěrové instituce v zúčastněných členských státech.

(3)

Zatímco vnitrostátní příslušné orgány jsou primárně odpovědné za přezkum systémů, postupů, mechanismů a strategií, jež úvěrové instituce, které jsou klasifikovány jako méně významné, zavedly pro zajištění řádného řízení a krytí rizik – včetně zásad tvorby rezerv a zacházení s aktivy z hlediska požadavků na kapitál – ECB by při plnění své úlohy dozoru v rámci jednotného mechanismu dohledu měla v rámci těchto přezkumů podporovat důsledné uplatňování vysokých standardů dohledu. V této souvislosti důsledné uplatňování vysokých standardů dohledu na přezkum řízení a krytí nevýkonných expozic u méně významných dohlížených subjektů v rámci celého jednotného mechanismu dohledu přispívá k širším cílům, jež spočívají v zajištění, že: a) ve vztahu ke všem úvěrovým institucím v zúčastněných členských státech je uplatňován soudržný a účinný přístup obezřetnostního dohledu; b) na všechny úvěrové instituce v zúčastněných členských státech je důsledně uplatňován jednotný soubor pravidel pro finanční služby a c) všechny úvěrové instituce v zúčastněných členských státech podléhají dohledu nejvyšší kvality.

(4)

Již od vzniku jednotného mechanismu dohledu je zajišťování odpovídajícího řízení a krytí nevýkonných expozic důležitou prioritou tohoto mechanismu. ECB postupuje v oblasti dohledu nad nevýkonnými expozicemi na základě rámce navrženého normotvůrcem Unie a s přihlédnutím k pokynům pro výklad přijatým Evropským orgánem pro bankovnictví. V rámci tohoto přístupu v oblasti dohledu již ECB sdělila svá očekávání ohledně krytí nevýkonných expozic v držení významných dohlížených subjektů. Tato očekávání se týkají nevýkonných expozic, u nichž expozice vznikla před 26. dubnem 2019 a na které se proto nevztahuje požadavek na odpočet podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 (3). U méně významných dohlížených subjektů zatím krytí těchto nevýkonných expozic nepodléhá jednotným postupům v rámci jednotného mechanismu dohledu. Na krytí nevýkonných expozic se uplatňují přístupy vymezené vnitrostátními příslušnými orgány pro jejich příslušné činnosti v oblasti dohledu.

(5)

Zkušenosti, které ECB doposud získala v souvislosti s přístupem, jejž uplatňuje v oblasti dohledu nad významnými dohlíženými subjekty, ukazují, že dostatečné a včasné krytí nevýkonných expozic podporuje jejich proaktivní řízení, snižování jejich objemu a tvorbu rezerv na úrovni, která je úměrná rizikům spojeným se stářím těchto expozic a vývojem zpětně získatelných částek.

(6)

Součástí přístupu, který vnitrostátní příslušné orgány uplatňují v oblasti dohledu, pokud jde o krytí nevýkonných expozic v držení méně významných dohlížených subjektů, by proto měl být přezkum zásad tvorby rezerv těchto dohlížených subjektů a jejich zacházení s aktivy z hlediska požadavků na kapitál.

(7)

Takový přístup ke krytí nevýkonných expozic je považován za účinný nástroj ke zmírnění dvou klíčových rizik. Prvním z nich je přetrvávání významného objemu dlouhodobě nevýkonných expozic (označovaných také jako starší nevýkonné expozice) a omezená tvorba rezerv, což představuje trvalé zdroje potenciálních dalších ztrát a omezuje schopnost bank poskytovat nové úvěry. Druhým je možnost vzniku nejednotnosti v obezřetnostním zacházení s těmi nevýkonnými expozicemi, na které se vztahuje požadavek na odpočet podle nařízení (EU) č. 575/2013, na straně jedné, a s nevýkonnými expozicemi, které tomuto požadavku nepodléhají, na straně druhé, přičemž taková nejednotnost není odůvodněna zvláštními okolnostmi.

(8)

Tato dvě klíčová rizika jsou významná. Souhrnné podíly nevýkonných expozic jak u významných, tak u méně významných dohlížených subjektů obecně vykazují od vzniku jednotného mechanismu dohledu trvale sestupný trend. Tento trend byl výraznější u významných dohlížených subjektů a skončil v roce 2024. S ohledem na možný opětovný nárůst podílů nevýkonných expozic se má za to, že vzhledem k uspokojivým celkovým úrovním kapitálu a vzhledem k tomu, že méně významné dohlížené subjekty měly v poslední době dostatek času, aby dosáhly z vlastní iniciativy pokroku ve snižování a krytí starších nevýkonných expozic, je harmonizovaný přístup vnitrostátních příslušných orgánů v oblasti dohledu, pokud jde o krytí nevýkonných expozic v držení méně významných institucí, přiměřený cíli dohledu, kterým je řešit zmíněná dvě klíčová rizika spojená s těmito nevýkonnými expozicemi, a posílit tak odolnost méně významných dohlížených subjektů vůči potenciálnímu nepříznivému vývoji v makroekonomickém prostředí a souvisejícímu zhoršení úvěrové kvality.

(9)

Aby vnitrostátní příslušné orgány mohly posoudit krytí nevýkonných expozic spadajících do oblasti působnosti těchto obecných zásad méně významnými dohlíženými subjekty, potřebují podrobné údaje týkající se krytí těchto expozic. Tyto údaje nejsou v současné době zahrnuty do informací, které jsou instituce povinny vykazovat podle prováděcího nařízení Komise (EU) 2021/451 (4), a vnitrostátní příslušné orgány by proto měly vyžadovat, aby je méně významné dohlížené subjekty vykazovaly pro každé příslušné referenční datum vykazování,

1)

„referenčním datem vykazování“ se rozumí 31. prosinec daného kalendářního roku;

2)

„nevýkonnou expozicí v oblasti působnosti těchto obecných zásad“ se rozumí expozice, která splňuje podmínky pro výjimku z ustanovení čl. 36 odst. 1 písm. m) nařízení (EU) č. 575/2013, jak je stanoveno v článku 469a uvedeného nařízení;

3)

„technickou zárukou“ se v souvislosti s expozicí rozumí záruka, která garantuje schopnost dlužníka plnit smluvní nehospodářské závazky, jako je dodání zboží nebo provedení prací, vůči třetí osobě a která nemá povahu úvěrového substitutu.