PŘÍLOHA I

Definice, funkční jednotka a hranice systému

1.   DEFINICE

Pro účely této přílohy a příloh II až VII se rozumí:

1)

„nejistotou“ parametr související s výsledkem určování množství, který charakterizuje rozptyl hodnot, jež by mohly být důvodně přiřazeny danému množství, včetně vlivů systematických i náhodných činitelů, vyjádřený v procentech a charakterizující interval spolehlivosti kolem střední hodnoty zahrnující 95 % z odvozených hodnot, s přihlédnutím k asymetrii rozptýlení hodnot;

2)	„emisemi ze spalování“ emise skleníkových plynů vznikající při exotermické reakci paliva s kyslíkem;

3)	„emisním faktorem“ průměrná míra emisí skleníkového plynu vzhledem k údajům o činnosti zdrojového toku za předpokladu úplné oxidace v případě spalování a kompletní konverze u všech ostatních chemických reakcí;

4)	„oxidačním faktorem“ zlomkem vyjádřený poměr uhlíku zoxidovaného na CO2 v důsledku spalování k celkovému uhlíku obsaženému v palivu, přičemž je oxid uhelnatý (CO) emitovaný do ovzduší považován za molární ekvivalent množství oxidu uhličitého (CO2);

5)	„konverzním faktorem“ zlomkem vyjádřený poměr uhlíku emitovaného jako CO2 k celkovému uhlíku obsaženému ve zdrojovém toku před zahájením procesu, při němž dochází k emisím, přičemž je oxid uhelnatý (CO) emitovaný do ovzduší považován za molární ekvivalent množství CO2;

6)	„přesností“ blízkost shody mezi výsledkem měření a skutečnou hodnotou měřené veličiny nebo referenční hodnotou stanovenou empiricky pomocí mezinárodně uznávaných a vysledovatelných kalibračních materiálů a standardních metod, s přihlédnutím jak k náhodným, tak i systematickým činitelům;

7)

„kalibrací“ soubor úkonů, kterými se za specifikovaných podmínek stanoví vztahy mezi hodnotami, které jsou indikovány měřicím přístrojem nebo měřicím systémem, nebo hodnotami reprezentovanými fyzickou mírou nebo referenčním materiálem a odpovídajícími hodnotami množství, které jsou realizovány pomocí referenční normy;

8)	výrazem „konzervativní“ skutečnost, že je definován soubor předpokladů sloužící k zajištění toho, že nedojde k podhodnocování vykazovaných emisí nebo nadhodnocování výroby tepla, elektřiny nebo zboží;

9)	„biomasou“ biomasa ve smyslu čl. 2 bodu 24 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001 (1); zahrnuje biokapaliny a biopaliva ve smyslu čl. 2 bodů 32 a 33, paliva z biomasy ve smyslu čl. 2 bodu 27 a bioplyn ve smyslu čl. 2 bodu 28 směrnice (EU) 2018/2001;

10)	„odpadem“ jakákoli látka nebo předmět, kterých se držitel zbavuje nebo má v úmyslu se zbavit, nebo se od něho požaduje, aby se jich zbavil, vyjma látek, jež byly záměrně upraveny nebo znehodnoceny tak, aby odpovídaly této definici;

11)	„zbytkem“ látka, která není konečným produktem, jenž má být přímo vyroben ve výrobním procesu; nejedná se o primární cíl výrobního procesu a proces nebyl záměrně upraven pro jeho výrobu;

12)	„zbytky ze zemědělství, akvakultury, rybolovu a lesnictví“ zbytky, které pocházejí přímo ze zemědělství, akvakultury, rybolovu a lesnictví a které nezahrnují zbytky ze souvisejících odvětví nebo zpracování;

13)

„zákonnou metrologickou kontrolou“ kontrola měření v oblasti použití měřicího přístroje provedená orgánem veřejné správy nebo regulátorem z důvodů veřejného zájmu, ochrany veřejného zdraví, bezpečnosti, veřejného pořádku, ochrany životního prostředí, vybírání daní a poplatků, ochrany spotřebitelů a poctivého obchodování;

14)	„činnostmi týkajícími se toku dat“ činnosti související se získáváním a zpracováním údajů a nakládáním s údaji, které jsou třeba k vytvoření výkazu emisí z údajů o primárním zdroji;

15)	„výhřevností“ určité množství energie uvolněné jako teplo v okamžiku, kdy dojde k úplnému spálení paliva nebo materiálu za přítomnosti kyslíku při standardních podmínkách, snížené o teplo vzniklé vypařováním vytvořené vody;

16)

„emisemi z procesů“ emise skleníkových plynů jiné než emise ze spalování vznikající v důsledku zamýšlených i nezamýšlených reakcí mezi látkami nebo jejich přeměny, jejichž hlavním účelem není výroba tepla, včetně těchto procesů: (a) chemická, elektrolytická nebo pyrometalurgická redukce sloučenin kovů v rudách, koncentrátech a druhotných surovinách; (b) odstraňování nečistot z kovů a sloučenin kovů; (c) rozklad uhličitanů včetně uhličitanů používaných k čištění spalin; (d) chemické syntézy produktů a meziproduktů, při nichž se na reakci podílí materiál obsahující uhlík; (e) použití přísad nebo surovin obsahujících uhlík; (f) chemická nebo elektrolytická redukce oxidů polokovů či oxidů nekovů, jako jsou oxidy křemíku a fosfáty;

17)	„dávkou“ množství paliva nebo materiálu podrobeného reprezentativnímu odběru vzorků a charakterizovaného a přemisťovaného v rámci jedné nakládky nebo kontinuálně po určitou dobu;

18)	„směsným materiálem“ materiál, který obsahuje biomasu i fosilní uhlík;

19)	„předběžným emisním faktorem“ předpokládaný celkový emisní faktor paliva nebo materiálu založený na obsahu uhlíku v podílu biomasy a fosilní části před jeho vynásobením fosilní částí tak, aby vznikl emisní faktor;

20)	„fosilní částí“ poměr fosilního uhlíku k celkovému obsahu uhlíku v palivu nebo materiálu vyjádřený zlomkem;

21)	„podílem biomasy“ poměr uhlíku pocházejícího z biomasy k celkovému obsahu uhlíku v palivu nebo materiálu, vyjádřený zlomkem;

22)

„kontinuálním měřením emisí“ soubor činností, které mají za cíl stanovit hodnotu množství pomocí pravidelného měření, přičemž se používají buď měření v komíně, nebo extrakční metody, při nichž je měřicí přístroj umístěn v blízkosti komína; nezahrnují se metodiky měření založené na shromažďování jednotlivých vzorků z komína;

23)	„vlastním CO2“ CO2, který je součástí zdrojového toku;

24)	„fosilním uhlíkem“ anorganický a organický uhlík, který není biomasou;

25)	„bodem měření“ zdroj emisí, u něhož se pro měření emisí používají systémy kontinuálního měření (CEMS), či průřez potrubním systémem, u něhož se tok CO2 stanoví pomocí systémů kontinuálního měření;

26)	„fugitivními emisemi“ nepravidelné nebo nezamýšlené emise z nelokalizovaných zdrojů nebo ze zdrojů, které jsou natolik různorodé či nepatrné, že je není možné jednotlivě monitorovat;

27)	„standardními podmínkami“ teplota 273,15 K a tlakové podmínky 101 325 Pa, jimiž se definují normální metry krychlové (Nm3);

28)	„zástupnými údaji“ roční hodnoty, které jsou prokázané empiricky nebo odvozené z uznávaných pramenů a které provozovatel používá místo údajů pro zajištění úplného vykazování;

29)	„měřitelným teplem“ čistý tok tepla dopravovaný prostřednictvím zjistitelných potrubí nebo vedení pomocí prostředku pro přenos tepla, jako je zejména pára, horký vzduch, voda, ropa, tekuté kovy a soli, pro něž je nebo by mohl být instalován měřič tepla;

30)	„měřičem tepla“ měřidlo tepla nebo jakékoliv jiné zařízení sloužící k měření a zaznamenávání množství vyrobené tepelné energie na základě objemových průtoků a teplot;

31)	„neměřitelným teplem“ jiné teplo než teplo měřitelné;

32)	„odpadním plynem“ plyn obsahující plynné skupenství částečně zoxidovaného uhlíku za standardních podmínek, který je výsledkem kteréhokoli z procesů uvedených v bodě 16;

33)	„multifunkčním procesem“ proces, který přináší více výstupů nebo jehož výstupy jsou součástí několika výrobních procesů;

34)	„druhotným produktem“ jakýkoli ze dvou nebo více produktů, které jsou výsledkem stejného výrobního procesu;

35)	„zbožím nepodléhajícím CBAM“ jakékoli zboží vyrobené v zařízení, které není uvedeno v příloze I nařízení (EU) 2023/956;

36)

„souborem údajů“ jeden druh údajů, buď na úrovni zařízení, nebo případně podle okolností na úrovni výrobního procesu, a sice některý z těchto: (a) množství paliva či materiálů spotřebovaných nebo vyrobených prostřednictvím určitého výrobního procesu, který je relevantní z hlediska metodiky založené na výpočtu, vyjádřené v terajoulech, případně jako hmotnost v tunách nebo v případě plynů včetně odpadních plynů jako objem v normálních metrech krychlových; (b) výpočtový faktor; (c) čisté množství měřitelného tepla a příslušné parametry nezbytné pro stanovení tohoto množství, a zejména: — hmotnostní tok prostředku pro přenos tepla a — entalpie přeneseného a vráceného prostředku pro přenos tepla stanovená na základě složení, teploty, tlaku a nasycení; (d) množství neměřitelného tepla stanovené na základě příslušného množství paliv použitých k výrobě tepla a na základě výhřevnosti palivové směsi; (e) množství elektřiny; (f) množství CO2 přemístěného mezi zařízeními; (g) množství prekurzorů získaných mimo výrobní proces a jejich příslušné parametry, jako je země původu, použitý výrobní postup, specifické přímé a nepřímé emise;

37)	„minimálními požadavky“ metody monitorování, v jejichž rámci se provádějí minimální úkony povolené pro stanovení údajů, na jejichž základě jsou získány údaje o emisích přijatelné pro účely nařízení (EU) 2023/956;

38)	„doporučenými zlepšeními“ metody monitorování, které prokazatelně zajišťují větší přesnost údajů nebo menší výskyt chybných údajů, než pokud se uplatňují pouze minimální požadavky;

39)	„kontrolním systémem“ posouzení rizik provozovatele a celý soubor kontrolních činností, včetně jejich průběžného řízení, které provozovatel zavedl, zdokumentoval, provedl a udržoval podle bodu A.2 přílohy II.

2.   ZAŘAZENÍ KÓDŮ KN DO SOUHRNNÝCH KATEGORIÍ ZBOŽÍ

V tabulce 1 v tomto bodě jsou vymezeny souhrnné kategorie zboží pro jednotlivé kódy KN uvedené v příloze I nařízení (EU) 2023/956. Tyto kategorie slouží k vymezení hranic systému procesů výroby zboží uvedeného v příloze I zmíněného nařízení.

Tabulka 1

Zařazení kódů KN do souhrnných kategorií zboží

Kód KN	Souhrnná kategorie zboží	Skleníkový plyn
Cement
2507 00 80 – Jiné kaolinitické jíly	Kalcinovaný jíl	Oxid uhličitý
2523 10 00 – Cementové slínky	Cementový slínek	Oxid uhličitý
2523 21 00 – Bílý portlandský cement, též uměle barvený 2523 29 00 – Ostatní portlandský cement 2523 90 00 – Ostatní hydraulické cementy	Cement	Oxid uhličitý
2523 30 00 – Hlinitanový cement	Hlinitanový cement	Oxid uhličitý
Elektřina
2716 00 00 – Elektrická energie	Elektřina	Oxid uhličitý
Hnojiva
2808 00 00 – Kyselina dusičná; směs kyseliny sírové a dusičné (nitrační směs)	Kyselina dusičná	Oxid uhličitý a oxid dusný
3102 10 – Močovina, též ve vodném roztoku	Močovina	Oxid uhličitý
2814 – Amoniak (čpavek) bezvodý nebo ve vodném roztoku	Amoniak (čpavek)	Oxid uhličitý
2834 21 00 – Dusičnany draslíku 3102 – Minerální nebo chemická hnojiva dusíkatá až na 3102 10 (močovina) 3105 – Minerální nebo chemická hnojiva obsahující dva nebo tři z hnojivých prvků: dusík, fosfor a draslík; ostatní hnojiva – až na: 3105 60 00 – Minerální nebo chemická hnojiva obsahující dva hnojivé prvky: fosfor a draslík	Smíšená hnojiva	Oxid uhličitý a oxid dusný
Železo a ocel
2601 12 00 – Aglomerované železné rudy a koncentráty, jiné než kyzové výpražky (výpalky)	Aglomerovaná ruda	Oxid uhličitý
7201 – Surové železo a vysokopecní zrcadlovina v houskách, ingotech nebo jiných primárních formách Do této kategorie mohou být zahrnuty některé produkty čísla 7205 (granule a prášky ze surového železa, vysokopecní zrcadloviny, železa nebo oceli).	Surové železo	Oxid uhličitý
7202 1 – Feromangan	FeMn	Oxid uhličitý
7202 4 – Ferochrom	FeCr	Oxid uhličitý
7202 6 – Feronikl	FeNi	Oxid uhličitý
7203 – Produkty ze železa získané přímou redukcí železné rudy a jiné houbovité železo	Přímo redukované železo (DRI)	Oxid uhličitý
7206 – Železo a nelegovaná ocel v ingotech nebo v jiných primárních formách (kromě železa čísla 7203 ) 7207 – Polotovary ze železa nebo nelegované oceli 7218 – Nerezavějící ocel v ingotech nebo v jiných primárních formách; polotovary z nerezavějící oceli 7224 – Ostatní legovaná ocel v ingotech nebo v jiných primárních formách; polotovary z ostatní legované oceli	Surová ocel	Oxid uhličitý
7205 – Granule a prášky ze surového železa, vysokopecní zrcadloviny, železa nebo oceli (pokud nejsou zahrnuty do kategorie „surové železo“) 7208 – Ploché válcované výrobky ze železa nebo nelegované oceli, o šířce 600 mm nebo větší, válcované za tepla, neplátované, nepokovené ani nepotažené 7209 – Ploché válcované výrobky ze železa nebo nelegované oceli, o šířce 600 mm nebo větší, válcované za studena (úběrem za studena), neplátované, nepokovené ani nepotažené 7210 – Ploché válcované výrobky ze železa nebo nelegované oceli, o šířce 600 mm nebo větší, plátované, pokovené nebo potažené 7211 – Ploché válcované výrobky ze železa nebo nelegované oceli, o šířce menší než 600 mm, neplátované, nepokovené ani nepotažené 7212 – Ploché válcované výrobky ze železa nebo nelegované oceli, o šířce menší než 600 mm, plátované, pokovené nebo potažené 7213 – Tyče a pruty, válcované za tepla, v nepravidelně navinutých svitcích, ze železa nebo nelegované oceli 7214 – Ostatní tyče a pruty ze železa nebo nelegované oceli, po kování, válcování, tažení nebo protlačování za tepla již dále neopracované, avšak včetně těch, které byly po válcování krouceny 7215 – Ostatní tyče a pruty ze železa nebo nelegované oceli 7216 – Úhelníky, tvarovky a profily ze železa nebo nelegované oceli 7217 – Dráty ze železa nebo nelegované oceli 7219 – Ploché válcované výrobky z nerezavějící oceli, o šířce 600 mm nebo větší 7220 – Ploché válcované výrobky z nerezavějící oceli, o šířce menší než 600 mm 7221 – Tyče a pruty, válcované za tepla, v nepravidelně navinutých svitcích, z nerezavějící oceli 7222 – Ostatní tyče a pruty z nerezavějící oceli; úhelníky, tvarovky a profily z nerezavějící oceli 7223 – Dráty z nerezavějící oceli 7225 – Ploché válcované výrobky z ostatní legované oceli, o šířce 600 mm nebo větší 7226 – Ploché válcované výrobky z ostatní legované oceli, o šířce menší než 600 mm 7227 – Tyče a pruty, válcované za tepla, v nepravidelně navinutých svitcích, z ostatní legované oceli 7228 – Ostatní tyče a pruty z ostatní legované oceli; úhelníky, tvarovky a profily z ostatní legované oceli; duté vrtné tyče a pruty z legované nebo nelegované oceli 7229 – Dráty z ostatní legované oceli 7301 – Štětovnice ze železa nebo oceli, též vrtané, ražené nebo vyrobené ze sestavených prvků; svařované úhelníky, tvarovky a profily ze železa nebo oceli 7302 – Konstrukční materiál pro stavbu železničních nebo tramvajových tratí ze železa nebo oceli: kolejnice, přídržné kolejnice a ozubnice, hrotovnice, srdcovky, přestavné tyče výměny a ostatní přejezdová zařízení, pražce (příčné pražce), kolejnicové spojky, kolejnicové stoličky, klíny kolejnicových stoliček, podkladnice (kořenové desky), kolejnicové přídržky, úložné desky výhybky, kleštiny (táhla) a jiný materiál speciálně přizpůsobený pro spojování nebo upevňování kolejnic 7303 – Trouby, trubky a duté profily z litiny 7304 – Trouby, trubky a duté profily, bezešvé, ze železa (jiného než litiny) nebo z oceli 7305 – Ostatní trouby a trubky (například svařované, nýtované nebo podobně uzavírané), s kruhovým příčným průřezem, s vnějším průměrem převyšujícím 406,4 mm, ze železa nebo oceli 7306 – Ostatní trouby, trubky a duté profily (například s netěsným švem nebo svařované, nýtované nebo podobně uzavírané), ze železa nebo oceli 7307 – Příslušenství (fitinky) pro trouby nebo trubky (například spojky, kolena, nátrubky), ze železa nebo oceli 7308 – Konstrukce (kromě montovaných staveb čísla 9406 ) a části a součásti konstrukcí (například mosty a části mostů, vrata plavebních komor a propustí, věže, příhradové sloupy, střechy, střešní rámové konstrukce, dveře a okna a jejich rámy, zárubně a prahy, okenice, sloupková zábradlí, pilíře a sloupky), ze železa nebo oceli; desky, tyče, úhelníky, tvarovky, profily, trubky a podobné výrobky ze železa nebo oceli, připravené pro použití v konstrukcích 7309 – Nádrže, cisterny, kádě a podobné nádoby pro jakékoliv materiály (jiné než stlačený nebo zkapalněný plyn), ze železa nebo oceli, o objemu převyšujícím 300 l, též vybavené vložkou nebo tepelnou izolací, avšak nevybavené mechanickým nebo tepelným zařízením 7310 – Cisterny, sudy, barely, plechovky, krabice a podobné nádoby, pro jakékoliv materiály (jiné než stlačený nebo zkapalněný plyn), ze železa nebo oceli, o objemu nepřesahujícím 300 l, též vybavené vložkou nebo tepelnou izolací, avšak nevybavené mechanickým nebo tepelným zařízením 7311 – Nádoby na stlačený nebo zkapalněný plyn, ze železa nebo oceli 7318 – Šrouby a vruty, svorníky (maticové šrouby), matice, vrtule (do pražců), háky se závitem, nýty, závlačky, příčné klíny, podložky (včetně pružných podložek) a podobné výrobky, ze železa nebo oceli 7326 – Ostatní výrobky ze železa nebo oceli	Výrobky ze železa nebo oceli	Oxid uhličitý
Hliník
7601 – Netvářený (surový) hliník	Netvářený (surový) hliník	Oxid uhličitý a zcela fluorované uhlovodíky
7603 – Hliníkový prášek a šupiny (vločky) 7604 – Hliníkové tyče, pruty a profily 7605 – Hliníkové dráty 7606 – Hliníkové desky, plechy a pásy, o tloušťce převyšující 0,2 mm 7607 – Hliníkové fólie (též potištěné nebo na podložce z papíru, kartónu, lepenky, plastů nebo na podobném podkladovém materiálu), o tloušťce (s výjimkou jakékoliv podložky) nepřesahující 0,2 mm 7608 – Hliníkové trouby a trubky 7609 00 00 – Hliníkové příslušenství (fitinky) pro trouby nebo trubky (například spojky, kolena a nátrubky) 7610 – Hliníkové konstrukce (kromě montovaných staveb čísla 9406 ) a části a součásti konstrukcí (například mosty a části mostů, věže, příhradové sloupy, střechy, střešní rámové konstrukce, dveře a okna a jejich rámy, zárubně a prahy, sloupková zábradlí, pilíře a sloupky); hliníkové desky, tyče, profily, trubky a podobné výrobky, připravené pro použití v konstrukcích 7611 00 00 – Hliníkové nádrže, cisterny, kádě a podobné nádoby pro jakékoliv materiály (jiné než stlačený nebo zkapalněný plyn), o objemu převyšujícím 300 l, též vybavené vložkou nebo tepelnou izolací, avšak nevybavené mechanickým nebo tepelným zařízením 7612 – Hliníkové sudy, barely, plechovky, krabice nebo podobné nádoby (včetně pevných nebo stlačitelných válcovitých (trubkovitých) zásobníků), pro jakékoliv materiály (jiné než stlačený nebo zkapalněný plyn), o objemu nepřesahujícím 300 l, též vybavené vložkou nebo tepelnou izolací, avšak nevybavené mechanickým nebo tepelným zařízením 7613 00 00 – Hliníkové nádoby na stlačený nebo zkapalněný plyn 7614 – Splétaná lanka, kabely, splétané pásy a podobné výrobky, z hliníku, elektricky neizolované 7616 – Ostatní výrobky z hliníku	Výrobky z hliníku	Oxid uhličitý a zcela fluorované uhlovodíky
Chemické látky
2804 10 00 – Vodík	Vodík	Oxid uhličitý

3.   FUNKČNÍ JEDNOTKA A HRANICE SYSTÉMU

3.1   Meziodvětvová pravidla

Specifické obsažené emise se vypočítají jako emise z výrobního procesu a v případě složeného zboží emise obsažené v prekurzorech pro výrobu funkční jednotky zboží během vykazovaného období.

Hranice systému jsou vymezeny podle souhrnných kategorií zboží a zahrnují přímé emise, nepřímé emise ze spotřeby elektřiny, pokud je to relevantní podle nařízení (EU) 2023/956, emitované všemi procesy přímo nebo nepřímo spojenými s výrobními procesy, a emise obsažené v prekurzorech bez ohledu na to, zda jsou tyto prekurzory vyráběny v zařízení nebo získávány z jiného zařízení. Kromě těchto obecných pravidel jsou v bodech 3.2 až 3.19 pro každou souhrnnou kategorii zboží uvedeny konkrétní podrobnosti. Jakékoli zboží podléhající CBAM vyrobené výrobním postupem, který není uveden v bodech 3.2 až 3.19, podléhá meziodvětvovým pravidlům popsaným v tomto bodě a pravidlům pro konkrétní odvětví, pokud je výrobní postup kombinací výrobních postupů uvedených v bodech 3.2 až 3.19.

Pořízení a údržba infrastruktury a zařízení jsou z hranic systému vyloučeny.

Pokud výrobní proces složeného zboží uvedeného v příloze II nařízení (EU) 2023/956 zahrnuje jeden nebo více prekurzorů, které nejsou uvedeny ve zmíněné příloze, budou nepřímé emise z těchto prekurzorů zahrnuty do výpočtu emisí obsažených ve složeném zboží. Pokud výrobní proces složeného zboží, které není uvedeno ve zmíněné příloze, zahrnuje jeden nebo více prekurzorů uvedených ve zmíněné příloze, nebudou nepřímé emise z těchto prekurzorů zahrnuty do výpočtu emisí obsažených ve složeném zboží.

3.2   Kalcinovaný jíl

3.2.1   Zvláštní ustanovení

Žádná

3.2.2   Hranice systému

Monitorování přímých emisí u kalcinovaného jílu zahrnuje:

—	všechny procesy přímo či nepřímo spojené s výrobními procesy, jako je příprava, mísení, sušení a kalcinování surovin a čištění spalin,

—	emise CO2 ze spalování paliv a v příslušných případech také ze surovin.

3.3   Cementový slínek

3.3.1   Zvláštní ustanovení

Nerozlišuje se mezi šedým a bílým cementovým slínkem.

3.3.2   Hranice systému

Monitorování přímých emisí u cementového slínku zohledňuje:

—

kalcinaci vápence a dalších uhličitanů obsažených v surovinách, konvenční fosilní paliva pecí, alternativní fosilní paliva pecí a suroviny, spalování biomasy (např. paliv vyrobených z odpadu), ostatní paliva, která nejsou používána k vytápění pece, obsah neuhličitanového uhlíku v surovinách nebo alternativní suroviny, jako je polétavý prach používaný v surové moučce v peci a suroviny používané k čištění spalin,

—	použijí se doplňující ustanovení bodu B.9.2 přílohy II.

3.4   Cement

3.4.1   Zvláštní ustanovení

Žádná.

3.4.2   Hranice systému

Monitorování přímých emisí u cementu zohledňuje:

—	všechny procesy přímo nebo nepřímo spojené s výrobními procesy, pokud je to relevantní pro sušení materiálu.

3.5   Hlinitanový cement

3.5.1   Zvláštní ustanovení

Žádná.

3.5.2   Hranice systému

Monitorování přímých emisí u hlinitanového cementu zohledňuje:

—	všechny procesy přímo nebo nepřímo spojené s výrobními procesy, při nichž se spaluje palivo,

—	emise z procesů případně pocházející z uhličitanů obsažených v surovinách a emise z procesů čištění spalin.

3.6   Vodík

3.6.1   Zvláštní ustanovení

Týká se pouze výroby čistého vodíku nebo směsí vodíku s dusíkem, které lze použít při výrobě amoniaku. Nevztahuje se na spotřebu syntetického plynu nebo vodíku jako prekurzoru v rafinériích nebo zařízeních na výrobu organických chemických látek, pokud se vodík používá výhradně v rámci těchto zařízení a nepoužívá se k výrobě zboží uvedeného v příloze I nařízení (EU) 2023/956.

3.6.2   Hranice systému

3.6.2.1   Parní reformování a částečná oxidace

Monitorování přímých emisí u těchto výrobních postupů zohledňuje:

—	všechny procesy přímo či nepřímo spojené s výrobou vodíku a se separací vodíku a oxidu uhelnatého a čištění spalin,

—	veškerá paliva používaná ve výrobním procesu vodíku bez ohledu na jejich energetické či jiné využití a paliva používaná pro jiné spalovací procesy, též za účelem produkce horké vody nebo páry.

3.6.2.2   Parní krakování

Monitorování přímých emisí u tohoto výrobního postupu zohledňuje:

—	všechny procesy přímo spojené s výrobou vodíku,

—	všechny procesy přímo či nepřímo spojené s výrobními procesy a čištění spalin.

3.7   Amoniak (čpavek)

3.7.1   Zvláštní ustanovení

Žádná

3.7.2   Hranice systému

3.7.2.1   Haberův–Boschův proces s parním reformováním zemního plynu nebo bioplynu

Monitorování přímých emisí u tohoto výrobního postupu zahrnuje:

—	všechny procesy přímo či nepřímo spojené s výrobními procesy a čištění spalin,

—	monitorují se všechna paliva bez ohledu na to, zda slouží jako energetický, nebo jiný vstup,

—	v případě použití bioplynu se uplatní ustanovení bodu B.3.3 přílohy II.

3.7.2.2   Haberův–Boschův proces se zplyňováním uhlí nebo jiných paliv

Tento výrobní postup se uplatňuje v případech, kdy se vodík vyrábí zplyňováním uhlí, těžkých rafinérských paliv či jiných fosilních surovin. Vstupním materiálem může být i biomasa, v jejímž případě se zohlední ustanovení bodu B.3.3 přílohy II.

Monitorování přímých emisí u tohoto výrobního postupu zahrnuje:

—	všechny procesy přímo či nepřímo spojené s výrobními procesy a čištění spalin,

—	každý palivový vstup se monitoruje jako jeden tok paliva bez ohledu na to, zda slouží jako energetický, nebo jiný vstup.

3.8   Kyselina dusičná

3.8.1   Zvláštní ustanovení

Žádná.

3.8.2   Hranice systému

Monitorování přímých emisí u kyseliny dusičné zohledňuje:

—	všechny procesy přímo či nepřímo spojené s výrobními procesy a čištění spalin,

—	všechny zdroje emitující N2O z výrobního procesu včetně nesnížených i snížených emisí. Z monitorování jsou vyloučeny emise N2O ze spalování paliv.

3.9   Močovina

3.9.1   Zvláštní ustanovení

Žádná.

3.9.2   Hranice systému

Monitorování přímých emisí u močoviny zohledňuje:

—	všechny procesy přímo či nepřímo spojené s výrobními procesy a čištění spalin,

—	pokud je CO2 přijat z jiného zařízení jako vstup do procesu, považuje se přijatý CO2 za emisi, jestliže již nebyl započítán jako emise ze zařízení, v němž byl vyprodukován.

3.10   Smíšená hnojiva

3.10.1   Zvláštní ustanovení

Tento bod se vztahuje na výrobu všech druhů hnojiv obsahujících dusík včetně dusičnanu amonného, dusičnanu amonno-vápenatého, síranu amonného, fosforečnanu amonného, roztoků dusičnanu amonného a močoviny, jakož i hnojiv na bázi dusíku a fosforu (NP), hnojiv na bázi dusíku a draslíku (NK) a hnojiv na bázi dusíku, fosforu a draslíku (NPK). Zahrnuty jsou všechny druhy operací, jako je mísení, neutralizace, granulace či prilování, bez ohledu na to, zda probíhá pouze fyzické mísení, nebo chemické reakce.

Množství různých sloučenin dusíku obsažených v konečném produktu se zaznamenává v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1009 (2):

—	obsah dusíku (N) ve formě amonia (NH4 +),

—	obsah dusíku (N) ve formě dusičnanu (NO3 –),

—	obsah dusíku (N) ve formě močoviny,

—	obsah N v jiných (organických) formách.

3.10.2   Hranice systému

Monitorování přímých emisí u smíšených hnojiv zahrnuje:

—	všechny procesy přímo či nepřímo spojené s výrobními procesy, jako jsou sušárny a ohřev vstupních materiálů, a čištění spalin.

3.11   Aglomerovaná ruda

3.11.1   Zvláštní ustanovení

Tato souhrnná kategorie zboží zahrnuje všechny typy výroby pelet ze železné rudy (za účelem prodeje pelet i přímého použití v tomtéž zařízení) a výroby aglomerátu. V rozsahu kódu KN 2601 12 00 mohou být zahrnuty také železné rudy používané jako prekurzory pro ferochrom (FeCr), feromangan (FeMn) nebo feronikl (FeNi).

3.11.2   Hranice systému

Monitorování přímých emisí u aglomerované rudy zahrnuje:

—	všechny procesy emitující CO2 z procesních materiálů, jako je vápenec a další uhličitany či rudy obsahující uhličitanové sloučeniny,

—	všechny procesy emitující CO2 z veškerých paliv včetně koksu a z odpadních plynů, jako je koksárenský plyn, vysokopecní plyn či konvertorový plyn, přímo či nepřímo spojených s daným výrobním procesem a z materiálů používaných k čištění spalin.

3.12   FeMn (feromangan), FeCr (ferochrom) a FeNi (feronikl)

3.12.1   Zvláštní ustanovení

Tento proces zahrnuje pouze výrobu slitin, které jsou označeny kódy KN 7202 1, 7202 4 a 7202 6. Ostatní železné materiály s významným obsahem slitin, jako je vysokopecní zrcadlovina, v něm zahrnuty nejsou. Niklové surové železo je zahrnuto, pokud je obsah niklu vyšší než 10 %.

Pokud jsou odpadní plyny nebo jiné spaliny emitovány bez snížení emisí, je oxid uhelnatý (CO) obsažený v odpadním plynu považován za molární ekvivalent emisí CO2.

3.12.2   Hranice systému

Monitorování přímých emisí u FeMn, FeCr a FeNi zahrnuje:

—	všechny procesy přímo nebo nepřímo spojené s výrobními procesy, které emitují emise CO2 způsobené palivovými vstupy bez ohledu na to, zda mají tyto vstupy energetické, nebo jiné využití,

—	všechny procesy přímo nebo nepřímo spojené s výrobními procesy, které emitují emise CO2 ze vstupů do procesu, jako je vápenec, a čištění spalin,

—	všechny procesy přímo nebo nepřímo spojené s výrobními procesy, které emitují emise CO2 ze spotřeby elektrod nebo elektrodových past,

—	uhlík, který zůstává v produktu nebo ve struskách či odpadech, se zohlední pomocí metody hmotnostní bilance v souladu s bodem B.3.2 přílohy II.

3.13   Surové železo

3.13.1   Zvláštní ustanovení

Tato souhrnná kategorie zboží zahrnuje nelegované surové železo z vysoké pece i legované surové železo (např. vysokopecní zrcadlovinu) bez ohledu na fyzickou formu (např. ingoty, granule). Niklové surové železo je zahrnuto, pokud je obsah niklu nižší než 10 %. V integrovaných ocelárnách představuje tekuté surové železo („tekutý kov“) přímo nalévané do kyslíkového konvertoru produkt, který odděluje výrobní proces surového železa od výrobního procesu surové oceli. Pokud zařízení surové železo neprodává ani nepřemisťuje do jiných zařízení, lze stanovit společný výrobní proces zahrnující surovou ocel, který podléhá pravidlům článku 4.

3.13.2   Hranice systému

3.13.2.1   Výroba ve vysoké peci

Monitorování přímých emisí u tohoto výrobního postupu zahrnuje:

—

všechny procesy přímo nebo nepřímo spojené s výrobními procesy emitujícími CO2 z paliv a redukčních činidel, jako je koks, koksový prach, uhlí, topné oleje, plastový odpad, zemní plyn, dřevný odpad či dřevěné uhlí, a z odpadních plynů, jako je koksárenský plyn, vysokopecní plyn či konvertorový plyn,

—	v případě použití biomasy se zohlední ustanovení bodu B.3.3 přílohy II,

—	všechny procesy přímo či nepřímo spojené s výrobními procesy emitujícími CO2 z procesních materiálů, jako je vápenec, magnezit a jiné uhličitany či rudy obsahující uhličitanové sloučeniny, materiály používané k čištění spalin,

—	uhlík, který zůstává v produktu nebo ve struskách či odpadech, se zohlední pomocí metody hmotnostní bilance v souladu s bodem B.3.2 přílohy II.

3.13.2.2   Redukční tavení

Monitorování přímých emisí u tohoto výrobního postupu zahrnuje:

—	všechny procesy přímo nebo nepřímo spojené s výrobními procesy emitujícími CO2 z paliv a redukčních činidel, jako je koks, koksový prach, uhlí, topné oleje, plastový odpad, zemní plyn, dřevný odpad, dřevěné uhlí, odpadní plyny z procesu či konvertorový plyn,

—	v případě použití biomasy se zohlední ustanovení bodu B.3.3 přílohy II,

—	všechny procesy přímo či nepřímo spojené s výrobními procesy emitujícími CO2 z procesních materiálů, jako je vápenec, magnezit a jiné uhličitany či rudy obsahující uhličitanové sloučeniny, materiály používané k čištění spalin,

—	uhlík, který zůstává v produktu nebo ve struskách či odpadech, se zohlední pomocí metody hmotnostní bilance v souladu s bodem B.3.2 přílohy II.

3.14   Přímo redukované železo (DRI)

3.14.1   Zvláštní ustanovení

Je definován pouze jeden výrobní postup, ačkoli v závislosti na technologii mohou být využívány rudy s různými vlastnostmi, které mohou vyžadovat peletizaci nebo slinování, a různá redukční činidla (zemní plyn, různá fosilní paliva nebo biomasa, vodík). Z tohoto důvodu mohou být příslušnými prekurzory aglomerovaná ruda nebo vodík. Příslušnými produkty mohou být železná houba, železo briketované za horka (HBI) nebo jiné formy přímo redukovaného železa, mimo jiné i přímo redukované železo, které se okamžitě dodává do elektrických obloukových pecí nebo jiných navazujících procesů.

Pokud zařízení přímo redukované železo neprodává ani nepřemisťuje do jiných zařízení, lze stanovit společný výrobní proces zahrnující ocel, který podléhá pravidlům článku 4.

3.14.2   Hranice systému

Monitorování přímých emisí u tohoto výrobního postupu zahrnuje:

—	všechny procesy přímo nebo nepřímo spojené s výrobními procesy emitujícími CO2 z paliv a redukčních činidel, jako je uhlí, zemní plyn, topné oleje, odpadní plyny z procesu nebo konvertorový plyn atd.,

—	v případě použití bioplynu nebo jiných forem biomasy se zohlední ustanovení bodu B.3.3 přílohy II,

—	všechny procesy přímo či nepřímo spojené s výrobními procesy emitujícími CO2 z procesních materiálů, jako je vápenec, magnezit a jiné uhličitany, rudy obsahující uhličitanové sloučeniny, materiály používané k čištění spalin,

—	uhlík, který zůstává v produktu nebo ve struskách či odpadech, se zohlední pomocí metody hmotnostní bilance v souladu s bodem B.3.2 přílohy III.

3.15   Surová ocel

3.15.1   Zvláštní ustanovení

Hranice systému zahrnují všechny činnosti a jednotky nezbytné pro získání surové oceli:

—

pokud je v procesu výchozím materiálem tekutý kov (tekuté surové železo), zahrnují hranice systému základní kyslíkový konvertor, vakuové odplynění, sekundární metalurgii, oduhličení argonem a kyslíkem / vakuové oduhličení kyslíkem, kontinuální lití nebo odlévání ingotů, v příslušných případech válcování za tepla nebo kování a všechny nezbytné pomocné činnosti, jako jsou přesuny, opětovný ohřev a čištění spalin,

—

pokud se v procesu používá elektrická oblouková pec, zahrnují hranice systému všechny příslušné činnosti a jednotky, jako je samotná elektrická oblouková pec, sekundární metalurgie, vakuové odplynění, oduhličení argonem a kyslíkem / vakuové oduhličení kyslíkem, kontinuální lití nebo odlévání ingotů, v příslušných případech válcování za tepla nebo kování a všechny nezbytné pomocné činnosti, jako jsou přesuny, ohřev surovin a zařízení, opětovný ohřev a čištění spalin,

—	k této souhrnné kategorii zboží náleží pouze primární válcování za tepla a hrubé tvarování kováním, kterými se získávají polotovary s kódy KN 7207 , 7218 a 7224 . Všechny ostatní procesy válcování a kování jsou přiřazeny k souhrnné kategorii zboží „výrobky ze železa nebo oceli“.

3.15.2   Hranice systému

3.15.2.1   Výroba oceli zásaditým kyslíkovým procesem

Monitorování přímých emisí u tohoto výrobního postupu zahrnuje:

—	všechny procesy přímo či nepřímo spojené s výrobními procesy emitujícími CO2 z paliv, jako je uhlí, zemní plyn, topné oleje, odpadní plyny, jako je vysokopecní plyn, koksárenský plyn nebo konvertorový plyn,

—	všechny procesy přímo či nepřímo spojené s výrobními procesy emitujícími CO2 z procesních materiálů, jako je vápenec, magnezit a jiné uhličitany či rudy obsahující uhličitanové sloučeniny, materiály používané k čištění spalin,

—	uhlík vstupující do procesu ve formě šrotu, slitin, grafitu atd. a uhlík, který zůstává v produktu nebo ve struskách či odpadech, se zohlední pomocí metody hmotnostní bilance v souladu s bodem B.3.2 přílohy III.

3.15.2.2   Elektrická oblouková pec

Monitorování přímých emisí u tohoto výrobního postupu zohledňuje:

—	všechny procesy přímo nebo nepřímo spojené s výrobními procesy emitujícími CO2 z paliv, jako je uhlí, zemní plyn a topné oleje, a z odpadních plynů, jako je vysokopecní plyn, koksárenský plyn či konvertorový plyn,

—	všechny procesy přímo či nepřímo spojené s výrobními procesy emitujícími CO2 ze spotřeby elektrod a elektrodových past,

—	všechny procesy přímo či nepřímo spojené s výrobními procesy emitujícími CO2 z procesních materiálů, jako je vápenec, magnezit a jiné uhličitany či rudy obsahující uhličitanové sloučeniny, materiály používané k čištění spalin,

—	uhlík vstupující do procesu například ve formě šrotu, slitin a grafitu a uhlík, který zůstává v produktu nebo ve struskách či odpadech, se zohlední pomocí metody hmotnostní bilance v souladu s bodem B.3.2 přílohy III.

3.16   Výrobky ze železa nebo oceli

3.16.1   Zvláštní ustanovení

Žádná

3.16.2   Hranice systému

Monitorování přímých emisí u výrobků ze železa nebo oceli zohledňuje:

—

všechny procesy přímo nebo nepřímo spojené s výrobními procesy emitujícími emise CO2 ze spalování paliv a emise z procesů čištění spalin, včetně opětovného ohřívání, přetavování, odlévání, válcování za tepla, válcování za studena, kování, žíhání, potahování, galvanizace, tažení drátu, moření, s výjimkou těchto procesů: pokovování, řezání, svařování a konečná úprava výrobků ze železa nebo oceli.

3.17   Netvářený (surový) hliník

3.17.1   Zvláštní ustanovení

Tato souhrnná kategorie zboží zahrnuje nelegovaný i legovaný hliník ve fyzických formách typických pro netvářené kovy, jako jsou ingoty, ploštiny, předvalky nebo granule. V případě integrovaných závodů na výrobu hliníku je zahrnut i tekutý hliník, který se přímo dodává do výroby výrobků z hliníku.

3.17.2   Hranice systému

3.17.2.1   Primární (elektrolytické) tavení

Monitorování přímých emisí u tohoto výrobního postupu zohledňuje:

—	všechny procesy přímo nebo nepřímo spojené s výrobními procesy, které emitují emise CO2 ze spotřeby elektrod nebo elektrodových past,

—	všechny procesy přímo nebo nepřímo spojené s výrobními procesy emitujícími emise CO2 z veškerých používaných paliv (používaných například k sušení a předehřívání surovin, zahřívání elektrolytických článků či k ohřevu potřebnému pro odlévání),

—	všechny procesy přímo nebo nepřímo spojené s výrobními procesy emitujícími emise CO2 z čištění spalin a, je-li to relevantní, z uhličitanu sodného nebo vápence,

—	emise zcela fluorovaných uhlovodíků způsobené anodovými efekty monitorované v souladu s bodem B.7 přílohy II.

3.17.2.2   Sekundární tavení (recyklace)

Při sekundárním tavení (recyklaci) hliníku se jako hlavní vstupní materiál používá hliníkový šrot. Pokud je však přidán netvářený hliník z jiných zdrojů, považuje se za prekurzor.

Monitorování přímých emisí u tohoto výrobního postupu zohledňuje:

—

všechny procesy přímo nebo nepřímo spojené s výrobními procesy emitujícími emise CO2 z veškerých paliv používaných při sušení a předehřívání surovin, v tavicích pecích, při přípravném zpracování šrotu, jako je odstraňování povlaků a odolejování, a při spalování souvisejících zbytků a z paliv potřebných k odlévání ingotů, předvalků nebo ploštin,

—	všechny procesy přímo nebo nepřímo spojené s výrobními procesy emitujícími emise CO2 z veškerých paliv používaných při souvisejících činnostech, jako je zpracování stěru a rekuperace strusky,

—	všechny procesy přímo nebo nepřímo spojené s výrobními procesy emitujícími emise CO2 z čištění spalin a v příslušných případech z uhličitanu sodného nebo vápence.

3.18   Výrobky z hliníku

3.18.1   Zvláštní ustanovení

Žádná

3.18.2   Hranice systému

Monitorování přímých emisí u výrobků z hliníku zohledňuje:

—	všechny procesy přímo nebo nepřímo spojené s výrobními procesy emitujícími emise CO2 ze spalování paliv a emise z procesů čištění spalin, s výjimkou těchto procesů: řezání, svařování a konečná úprava výrobků z hliníku.

3.19   Elektřina

3.19.1   Zvláštní ustanovení

Emisní faktor elektřiny se stanoví v souladu s bodem D.2 přílohy III.

3.19.2   Hranice systému

Monitorování přímých emisí u elektřiny zohledňuje:

—	všechny procesy přímo nebo nepřímo spojené s výrobními procesy, které emitují emise ze spalování a emise z procesu čištění spalin.

---

(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001 ze dne 11. prosince 2018 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (Úř. věst. L 328, 21.12.2018, s. 82, ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2018/2001/oj).

(2)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1009 ze dne 5. června 2019, kterým se stanoví pravidla pro dodávání hnojivých výrobků EU na trh a kterým se mění nařízení (ES) č. 1069/2009 a (ES) č. 1107/2009 a zrušuje nařízení (ES) č. 2003/2003 (Úř. věst. L 170, 25.6.2019, s. 1, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2019/1009/oj).

PŘÍLOHA II

Pravidla pro stanovení souboru údajů o výrobních procesech na úrovni zařízení

A.   ZÁSADY A OBECNÉ POŽADAVKY

A.1   Celkový přístup

1.

Pro účely stanovení emisí obsažených ve zboží se provádějí tyto činnosti: a) výrobní procesy týkající se funkčních jednotek vyráběných v zařízení jsou určeny s přihlédnutím k pravidlům pro stanovení hranic systému výrobních procesů podle bodu A.4 této přílohy; b) na úrovni zařízení, v němž se zboží vyrábí, jsou podle metod uvedených v bodě B této přílohy monitorovány přímé emise skleníkových plynů stanovených pro dané zboží v příloze II; c) pokud se do zařízení dováží měřitelné teplo nebo se v něm vyrábí, spotřebovává či se z něj vyváží, jsou podle metod uvedených v bodě C této přílohy monitorovány čisté toky tepla; d) pokud zařízení vyrábí zboží uvedené v příloze I nařízení (EU) 2023/956, nikoli však v příloze II zmíněného nařízení, monitoruje se podle metod uvedených v bodě D.1 této přílohy pro účely monitorování nepřímých emisí obsažených v tomto zboží spotřeba elektřiny v příslušných výrobních procesech. Pokud existuje přímá technická vazba nebo je s výrobcem elektřiny uzavřena smlouva o nákupu elektřiny podle bodu 6 přílohy IV uvedeného nařízení, monitorují se emise spojené s výrobou této elektřiny za účelem stanovení emisního faktoru pro tuto elektřinu. Monitoruje se rovněž jakékoli množství elektřiny přenášené mezi výrobními procesy nebo vyvážené ze zařízení; e) přímé emise v zařízeních, v nichž dochází k výrobě a spotřebě tepla, výrobě a spotřebě elektřiny a jakýmkoli příslušným tokům odpadních plynů, se přiřadí výrobním procesům, které jsou spojeny s vyráběným zbožím, podle pravidel uvedených v příloze III. Tyto přiřazené emise se poté použijí k výpočtu specifických přímých a v příslušných případech nepřímých emisí obsažených ve vyrobeném zboží podle bodu B přílohy III; f) u zboží, jehož výrobní procesy zahrnují prekurzory, a jedná se tedy o „složené zboží“, se emise obsažené v prekurzoru stanoví podle bodu E této přílohy a přičtou se k emisím obsaženým ve vyráběném složeném zboží podle pravidel uvedených v bodě B přílohy III. Jsou-li složeným zbožím i samotné prekurzory, uvedený postup se rekurzivně opakuje pro všechny dotyčné prekurzory.

2.

Provozovatel může buď určit skutečné hodnoty obsažených emisí, nebo využít standardní hodnoty zpřístupněné v souladu s přílohou IV nařízení (EU) 2023/956, nebo kombinovat skutečné a standardní hodnoty.

3.

Emise obsažené ve zboží se vypočítají jako průměr za zvolené vykazované období.

4.

U prekurzorů vyrobených mimo zařízení a pocházejících ze třetích zemí a území, jež nejsou vyňaty podle bodu 1 přílohy III nařízení (EU) 2023/956, se skutečné údaje získané od provozovatele zařízení vyrábějícího prekurzor použijí pouze tehdy, jsou-li splněny tyto podmínky: a) údaje musí být převzaty z ověřovací zprávy vydané ověřovatelem, který má akreditaci podle článku 18 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2025/2551 platnou v době vydání ověřovací zprávy a pro odvětvovou působnost vyžadovanou pro souhrnnou kategorii zboží u posuzovaného prekurzoru, a b) ověřovací zpráva musí pokrývat vykazované období, během něhož byl prekurzor vyroben.

5.

Pokud provozovatel nemá k dispozici ověřovací zprávu splňující podmínky uvedené v písmenech a) a b), použijí se pro prekurzor příslušné standardní hodnoty zpřístupněné v souladu s přílohou IV nařízení (EU) 2023/956.

6.

Údaje o emisích za celé vykazované období se vyjádří v tunách CO2 ekv. a zaokrouhlí se na celé tuny.

7.

Všechny parametry použité k výpočtu emisí se zaokrouhlí tak, aby obsahovaly všechny významné číslice pro účely výpočtu a vykazování emisí.

8.

Specifické přímé a nepřímé obsažené emise se vyjádří v tunách CO2 ekv. na tunu zboží a zaokrouhlí se tak, aby obsahovaly všechny významné číslice, nejvýše však pět číslic za desetinnou čárkou.

A.2   Zásady monitorování

Pro monitorování skutečných údajů na úrovni zařízení a pro soubory údajů nezbytné pro přiřazení emisí příslušnému zboží platí tyto zásady:

1.

Úplnost: metodika monitorování zahrnuje všechny parametry, které jsou nezbytné pro stanovení emisí obsažených ve zboží uvedeném v příloze I nařízení (EU) 2023/956 podle metod a vzorců uvedených v této příloze. Pro tyto účely platí následující hlavní zásady: a) přímé emise na úrovni zařízení zahrnují emise ze spalování a emise z procesů; b) přímé obsažené emise zahrnují emise přiřazené příslušnému výrobnímu procesu v souladu s článkem 4 a přílohou III na základě přímých emisí v zařízení, emisí souvisejících s příslušnými toky tepla a emisí souvisejících s materiálovými toky mezi hranicemi systému procesů, včetně případných odpadních plynů. Přímé obsažené emise dále zahrnují přímé emise obsažené v prekurzorech; c) v příslušných případech nepřímé emise na úrovni zařízení zahrnují emise související se spotřebou elektřiny v zařízení; d) v příslušných případech nepřímé obsažené emise zahrnují nepřímé emise vztahující se ke zboží vyráběnému v zařízení a nepřímé emise obsažené v prekurzorech; e) pro každý parametr se zvolí vhodná metoda v souladu s bodem A.3 této přílohy, přičemž se zajistí, aby nedocházelo k dvojímu započtení ani k nedostatkům v údajích.

2.

Konzistentnost a srovnatelnost: monitorování a vykazování musí být dlouhodobě konzistentní a srovnatelné. Za tímto účelem se zvolené metody zanesou do plánu monitorování, aby bylo zajištěno jejich konzistentní používání. Změny metodiky se provádějí pouze v objektivně odůvodněných případech. Mezi relevantní důvody patří: a) změny konfigurace zařízení, používané technologie, vstupních materiálů a paliv nebo vyráběného zboží; b) je třeba zavést nové zdroje údajů nebo metody monitorování, neboť došlo ke změně obchodních partnerů odpovědných za údaje, které jsou v rámci metodiky monitorování využívány; c) je možné dosáhnout větší přesnosti údajů, zjednodušení toků dat nebo vylepšení kontrolního systému.

3.

Transparentnost: Údaje, které jsou předmětem monitorování, včetně předpokladů, odkazů, údajů o činnosti, emisních faktorů, výpočtových faktorů, údajů o emisích obsažených v zakoupených prekurzorech, měřitelného tepla a elektřiny, standardních hodnot obsažených emisí a jakýchkoli dalších údajů relevantních pro účely této přílohy, se získávají, zaznamenávají, shromažďují, analyzují a dokumentují transparentním způsobem, který ověřovateli akreditovanému podle článku 18 nařízení (EU) 2023/956 umožní s přiměřenou jistotou ověřit, že údaje neobsahují závažné nepřesnosti. Dokumentace obsahuje záznam o všech změnách ve fungování zařízení, o metodice monitorování a použitém kontrolním systému, jak je zdokumentováno v plánu monitorování.

4.

Úplné a transparentní záznamy všech údajů relevantních pro stanovení emisí obsažených ve vyráběném zboží včetně nezbytných podkladů jsou v zařízení uchovávány alespoň po dobu šesti let po skončení vykazovaného období.

5.

Přesnost: zvolená metodika monitorování zajistí, aby stanovení emisí nebylo systematicky ani vědomě nepřesné. Jakýkoli případný zdroj nepřesností musí být identifikován a pokud možno co nejvíce omezen. Dále je nutné dbát na to, aby byla u výpočtů a měření emisí zajištěna co nejvyšší možná přesnost. Pokud se vyskytly nedostatky v údajích nebo se očekává, že jim nelze předejít, použijí se jako náhradní údaje konzervativní odhady. Údaje o emisích jsou založeny na konzervativních odhadech také v těchto případech: (a) množství oxidu uhelnatého (CO) emitovaného do ovzduší se vypočítá jako emise molárního ekvivalentu množství CO2; (b) se všemi emisemi z biomasy by se mělo zacházet jako s fosilními emisemi, pokud nejsou předloženy důkazy o splnění kritérií pro pokládání emisí za nulové v souladu s bodem B.3.3 této přílohy.

6.

Úplnost metodiky: zvolená metodika monitorování poskytuje přiměřenou záruku toho, že vykazované údaje o emisích jsou úplné. Emise se stanovují pomocí vhodných metodik monitorování uvedených v této příloze. Vykazované údaje o emisích nesmějí obsahovat závažné nepřesnosti, musí být nepředpojaté při výběru a předkládání informací a musí poskytovat důvěryhodný a vyvážený přehled o emisích obsažených ve zboží vyráběném v daném zařízení.

7.

Kvalita údajů: použije se kontrolní systém, který zajistí kvalitu vykazovaných údajů.

8.

Nákladová efektivnost: při výběru metodiky monitorování se porovnávají přínosy plynoucí z vyšší přesnosti a dodatečné náklady. Cílem monitorování a vykazování emisí je nejvyšší dosažitelná přesnost, pokud není technicky neproveditelná nebo není spojena s neúměrně vysokými náklady.

9.

Neustálé zlepšování: Provozovatelé pravidelně kontrolují, zda je možné plán monitorování a metodiky monitorování zlepšit. Pokud ověřovatel vydá v ověřovací zprávě doporučení ke zlepšení, provozovatel uváží jejich provedení v přiměřeném časovém rámci, pokud zlepšení není spojeno s neúměrně vysokými náklady nebo není technicky neproveditelné.

A.3   Metody představující nejlepší dostupný zdroj údajů

1.

Zastřešující zásadou ve vztahu ke stanovování emisí obsažených ve zboží i k souborům údajů, z nichž se při něm vychází, jako jsou například emise spojené s jednotlivými zdrojovými toky či zdroji emisí nebo množství měřitelného tepla a elektřiny, je to, že vždy musí být vybrán nejlepší dostupný zdroj údajů. Pro tyto účely platí následující hlavní zásady: a) pokud pro určitý soubor údajů neexistuje metoda monitorování uvedená v této příloze nebo pokud by to bylo spojeno s neúměrně vysokými náklady nebo to není technicky proveditelné, použijí se standardní hodnoty zpřístupněné v souladu s přílohou IV nařízení (EU) 2023/956; b) metody přímého i nepřímého stanovení se považují za vhodné, pokud je zajištěno, aby všechna měření, analýzy, odběry vzorků, kalibrace a ověření pro stanovení určitého souboru údajů byly prováděny pomocí metod definovaných v příslušných normách EN nebo ISO. Pokud nejsou takové normy k dispozici, mohou být použity vnitrostátní normy. Pokud neexistují žádné příslušné zveřejněné normy, použijí se vhodné návrhy norem, osvědčené postupy v odvětví nebo jiné vědecky doložené metodiky, které omezují chyby v odběru vzorků a měření; c) vyberou se takové měřicí přístroje, které při použití vykazují nejnižší nejistotu, aniž by vznikaly neúměrně vysoké náklady. Upřednostňovány jsou přístroje podléhající zákonné metrologické kontrole, avšak kromě případů, kdy jsou k dispozici jiné přístroje, které při použití poskytují významně nižší nejistotu. Přístroje se smějí používat pouze v prostředí, které odpovídá jejich specifikaci použití; d) pokud se využívají laboratorní analýzy nebo pokud laboratoře provádějí zpracování vzorků, kalibrace, ověření metod nebo činnosti související s kontinuálním měřením emisí, uplatní se požadavky uvedené v bodě B.5.4.3.

2.

Metody nepřímého stanovení: není-li pro požadovaný soubor údajů k dispozici žádná metoda přímého stanovení, zejména v případech, kdy je třeba stanovit čisté měřitelné teplo, jež jde do různých výrobních procesů, může být použita metoda nepřímého stanovení, například: a) výpočet založený na známém chemickém nebo fyzikálním procesu, s použitím vhodných uznávaných hodnot pro chemické a fyzikální vlastnosti příslušných látek získaných z literatury, případně příslušných stechiometrických faktorů a termodynamických vlastností, např. reakčních entalpií; b) výpočet založený na konstrukčních údajích daného zařízení, jako je energetická účinnost technických jednotek nebo vypočítaná spotřeba energie na jednotku produktu; c) korelace založené na empirických zkouškách ke stanovení odhadovaných hodnot pro požadovaný soubor údajů získaných z nekalibrovaného zařízení nebo založené na údajích zdokumentovaných ve výrobních protokolech. Pro účely písmena c) je třeba zajistit, aby tento korelační vztah splňoval podmínky správné technické praxe a aby se používal jen pro stanovení hodnot, pro něž byl zaveden. Platnost takových korelačních vztahů se vyhodnocuje alespoň jednou za rok. 3. K určení nejlepších dostupných zdrojů údajů se vybere ten zdroj údajů, který se nachází nejvýše v pořadí uvedeném v bodě 1 a který je již v zařízení dostupný. Je-li však technicky proveditelné použít zdroj údajů, který se v pořadí nachází výše, aniž by tím vznikly neúměrně vysoké náklady, použije se bez zbytečného odkladu tento lepší zdroj údajů. Pokud jsou pro tentýž soubor údajů dostupné různé zdroje údajů, které jsou v pořadí uvedeném v bodě 1 na stejné úrovni, vybere se ten zdroj údajů, který zajistí nejjasnější tok dat s nejnižším inherentním rizikem a kontrolním rizikem, pokud jde o nepřesnosti. 4. Zdroje údajů vybrané podle bodu 3 se vymezí v plánu monitorování pro použití při stanovování a vykazování obsažených emisí. 5. V rozsahu, v jakém je to proveditelné, aniž by vznikly neúměrně vysoké náklady, se pro účely kontrolního systému podle bodu A.5 určí další zdroje údajů nebo metody stanovování souborů údajů, které umožní potvrzení zdrojů údajů podle bodu 3. Případné zvolené zdroje údajů se zanesou do plánu monitorování. 6. Doporučená zlepšení: za účelem vylepšení metod monitorování je třeba pravidelně, avšak alespoň jednou za rok kontrolovat, zda nejsou k dispozici nové zdroje údajů. V případě, že jsou takové nové zdroje údajů považovány za přesnější v souladu s pořadím uvedeným v bodě 1, zanesou se do plánu monitorování a co nejdříve se začnou používat. 7. Technická proveditelnost: v případě tvrzení, že použití určité metodiky stanovení není technicky proveditelné, tato skutečnost je odůvodněna v plánu monitorování. Tato skutečnost je opětovně posuzována v rámci pravidelných kontrol podle bodu 6. Odůvodnění je založeno na skutečnosti, zda má zařízení technické zdroje schopné plnit potřeby navrhovaného zdroje údajů nebo metody monitorování, které lze pro účely této přílohy zavést v požadované době. Tyto technické zdroje zahrnují dostupnost požadovaných technik a technologií. 8. Neúměrně vysoké náklady: v případě tvrzení, že použití určité metodiky stanovení souboru údajů je spojeno s neúměrně vysokými náklady, je tato skutečnost odůvodněna v plánu monitorování. Tato skutečnost je opětovně posuzována v rámci pravidelných kontrol podle bodu 6. Nepřiměřená povaha nákladů se určí následujícím způsobem. a) Náklady na stanovení určitého souboru údajů se považují za neúměrně vysoké, pokud provozovatelův odhad nákladů převyšuje přínos určité metodiky stanovení. Za tímto účelem se přínos vypočítá vynásobením faktoru zlepšení a referenční ceny 80 EUR za tunu CO2 ekv., přičemž náklady v příslušných případech zahrnují příslušnou dobu amortizace založenou na ekonomické životnosti zařízení. b) Faktor zlepšení představuje: — zlepšení odhadované nejistoty měření, vyjádřené v procentech, vynásobené odhadovanými souvisejícími emisemi za vykazované období, — 1 % souvisejících emisí, pokud nedošlo ke zlepšení nejistoty měření, — souvisejícími emisemi se rozumí: — přímé emise způsobené dotčeným zdrojovým tokem nebo zdrojem emisí, — emise přiřazené množství měřitelného tepla, — nepřímé emise související s množstvím dotčené elektřiny, — emise obsažené ve vyrobeném materiálu nebo ve spotřebovaném prekurzoru. c) U měření souvisejícího se zlepšením metodiky zařízení v oblasti monitorování se nemá za to, že je spojeno s neúměrně vysokými náklady, až do souhrnné výše 4 000 EUR za rok.

A.4   Zvláštní ustanovení o dělení zařízení na výrobní procesy

Pro zboží v souhrnných kategoriích zboží surová ocel, železo a výrobky z oceli, netvářený (surový) hliník a výrobky z hliníku, kdy jsou různé funkční jednotky, které se liší pouze velikostí nebo tvarem, vyráběny ze stejných prekurzorů v druzích, množství a poměrech, se pro tuto skupinu zboží vymezí jediný multifunkční výrobní proces a použijí se pravidla přiřazování stanovená v bodě A.2 přílohy III.

Pro zboží v souhrnných kategoriích zboží hnojiva, kdy jsou různé funkční jednotky vyráběny ze stejných prekurzorů v druzích, množství a poměrech nebo jsou tvořeny stejnou látkou a liší se pouze v koncentracích, se pro tuto skupinu zboží vymezí jediný multifunkční výrobní proces a použijí se pravidla přiřazování stanovená v bodě A.2 přílohy III.

A.5   Plán monitorování

Šablona obsahující minimální prvky, které musí plán monitorování obsahovat:

1.

datum a číslo verze plánu monitorování;

2.

popis zařízení a výrobních procesů prováděných zařízením;

3.

seznam veškerého příslušného vyrobeného zboží podle kódu KN a funkční jednotky a případně specifické složení z hlediska obsahu slínku a dusíku, včetně prekurzorů, na něž se nevztahují samostatné výrobní postupy podle článku 4;

4.

seznam všech výrobních procesů a postupů podléhajících CBAM prováděných v zařízení a seznam dodaného zboží podle jednotlivých výrobních procesů;

5.

případně seznam zboží nepodléhajícího CBAM, které bylo vyrobeno v jednotlivých výrobních procesech, a vyrobené množství;

6.

seznam příslušných referenčních hodnot CBAM, které se použijí pro stanovení úpravy přidělování bezplatných povolenek pro veškeré příslušné vyrobené zboží;

7.

metody monitorování údajů pro každý výrobní proces, včetně: a) podrobného popisu metodiky založené na výpočtu, pokud je použita, včetně seznamu vstupních údajů a vzorců pro výpočet; b) popisu použitých měřicích systémů a přesného umístění měřicích přístrojů, jež mají být použity pro jednotlivé zdrojové toky, které mají být monitorovány;

8.

metody pro stanovení výpočtových faktorů a případně plán odběru vzorků pro každý zdrojový tok;

9.

seznam zdrojových toků a zdrojů emisí a jejich popis pro každý výrobní proces;

10.

seznam zdrojových toků, pro něž je použita standardní metoda založená na výpočtu nebo metoda hmotnostní bilance, a to včetně podrobného popisu stanovení jednotlivých příslušných parametrů uvedených v bodě B.3.4;

11.

seznam zdrojů emisí, pro něž je použita metodika založená na měření, včetně popisu všech příslušných prvků uvedených v bodě B.6;

12.

popis metodiky monitorování, pokud jde o sledování zcela fluorovaných uhlovodíků z výroby primárního hliníku;

13.

vhodné schéma a popis procesů zařízení, včetně hranic systému zařízení a různých výrobních procesů, které dokládají, že v emisích ze zařízení nedochází k dvojímu započtení ani se nevyskytují nedostatky v údajích;

14.

prekurzory použité v každém výrobním procesu, a pokud se vyrábějí v jiném zařízení, jméno nebo název a země původu jejich dodavatelů;

15.

zda se používají paliva s nulovým emisním faktorem a jak provozovatel prokazuje použitelnost nulového emisního faktoru u paliv;

16.

zda je měřitelné teplo dováženo z jiných zařízení nebo vyváženo do jiných zařízení, a identifikace těchto zařízení, podrobný popis metod stanovení emisí přiřazených tokům tepla pro každý výrobní proces;

17.

u nepřímých emisí, zda se elektřina vyrábí v zařízení; pokud ano, zda je elektřina: a) vyráběná prostřednictvím kogenerace; b) vyráběná samostatně; c) vyráběná z fosilních nebo obnovitelných zdrojů; d) vyvážená z hranic systému výrobního procesu;

18.

pokud jsou nepřímé emise stanoveny na základě skutečných emisí, informace potřebné k poskytnutí příslušných částí důkazů stanovených v bodě D.4.3;

19.

pokud se emise obsažené v elektřině dovážené na celní území Unie stanoví na základě skutečných emisí, informace potřebné k předložení prvků důkazů stanovených v bodě D.2.4, včetně způsobu, jakým je provozovatel plánuje získat, pokud tyto informace nemá přímo k dispozici;

20.

zda se v zařízení produkují a používají odpadní plyny, nebo zda se dovážejí z jiných zařízení nebo se do nich vyvážejí, a identifikace těchto zařízení;

21.

pokud se použije zachycování, ukládání a/nebo využívání CO2 v souladu s bodem B.8.2, totožnost a kontaktní údaje osoby odpovědné za přijímající zařízení nebo dopravní infrastruktury nebo subjektů, do nichž se přemísťuje, a metodika monitorování v souladu s bodem B.8.3;

22.

kontrolní systém pro zajištění kvality údajů, který případně zahrnuje: a) zabezpečení kvality příslušného měřicího zařízení, jež zajišťuje kalibraci všech příslušných měřicích zařízení, jejich nastavení a kontrolu v pravidelných intervalech i před použitím, včetně kontroly podle příslušných norem pro měření porovnatelných s mezinárodními normami pro měření, pokud jsou k dispozici, a přiměřených významu měřicího zařízení; b) posouzení rizik, při kterém se určují zdroje rizik chyb v toku dat od primárních údajů ke konečným údajům; c) zajištění kvality systémů informačních technologií zaručující, že příslušné systémy jsou navrženy, zdokumentovány, testovány, prováděny, kontrolovány a udržovány způsobem, který umožňuje spolehlivé, přesné a včasné zpracování dat na základě rizik zjištěných v rámci posouzení rizika; d) oddělení povinností při činnostech týkajících se toku dat a kontrolních činnostech a řízení nezbytných pravomocí; e) vnitřní přezkumy a ověřování údajů; f) opravy a nápravná opatření; g) řízení externě zajišťovaných procesů; h) vedení záznamů a dokumentace včetně správy verzí dokumentů.

B.   MONITOROVÁNÍ PŘÍMÝCH EMISÍ NA ÚROVNI ZAŘÍZENÍ

B.1   Úplnost zdrojových toků a zdrojů emisí

Provozovatel musí jasně znát hranice zařízení a výrobní procesy v zařízení, jež musí být vymezeny v plánu monitorování a musí zohledňovat požadavky pro konkrétní odvětví uvedené v bodě 3 přílohy I a v bodě B.9. Použijí se tyto zásady:

a)	zahrnuty jsou minimálně všechny příslušné zdroje emisí a zdrojové toky, z nichž jsou vypouštěny emise skleníkových plynů a které jsou přímo či nepřímo spojeny s výrobou zboží uvedeného v bodě 2 přílohy I;

b)	zahrnuty jsou veškeré emise z běžného provozu i neobvyklých událostí včetně nabíhání, odstavování a havarijních situací za vykazované období;

c)	vyloučeny jsou emise z pojízdných strojů používaných pro dopravní účely.

B.2   Volba metodiky monitorování

Použije se jedna z těchto metodik:

a)

metodika založená na výpočtu, která spočívá ve stanovování emisí ze zdrojových toků na základě údajů o činnosti získaných pomocí měřicích systémů a dalších parametrů z laboratorních analýz nebo standardních hodnot. Metodiku založenou na výpočtu lze provádět podle standardní metody nebo metody hmotnostní bilance;

b)	metodika založená na měření, která spočívá ve stanovování emisí ze zdrojů emisí pomocí kontinuálního měření koncentrace příslušného skleníkového plynu ve spalinách a měření toku spalin.

Zvolí se metodika monitorování, která poskytuje nejpřesnější a nejspolehlivější výsledky, pokud není v požadavcích pro konkrétní odvětví podle bodu B.9 stanoveno, že musí být použita jedna konkrétní metodika. Použitá metodika monitorování může být kombinací metodik, v jejímž rámci jsou různé části emisí ze zařízení monitorovány podle jiné ze dvou použitelných metodik.

Emise ze zařízení se stanoví takto:

(rovnice 4)

kde:

EmInst jsou (přímé) emise ze zařízení vyjádřené v tunách CO2 ekv.,

Emcalc,i jsou emise ze zdrojového toku i stanovené podle metodiky založené na výpočtu, vyjádřené v tunách CO2 ekv.,

Emmeas,j jsou emise ze zdroje emisí j stanovené podle metodiky založené na měření, vyjádřené v tunách CO2 ekv.

B.3   Vzorce a parametry pro účely metodiky založené na výpočtu pro oxid uhličitý (CO2)

B.3.1   Standardní metoda

Emise se vypočítají zvlášť pro každý zdrojový tok takto:

B.3.1.1   Emise ze spalování

Emise ze spalování se vypočítají standardní metodou takto:

(rovnice 5)

kde:

Emi jsou emise (t CO2) způsobené palivem i,

EFi je emisní faktor (t CO2/TJ) paliva i,

ADi jsou údaje o činnosti (TJ) paliva i vypočítané jako

(rovnice 6),

FQi je spotřebované množství (t nebo m3) paliva i,

NCVi je výhřevnost (TJ/t nebo TJ/m3) paliva i,

OFi je oxidační faktor (bezrozměrný) paliva i vypočítaný jako:

(rovnice 7),

Cash je uhlík obsažený v popílku a v prachu z čištění spalin a

Ctotal je celkový uhlík obsažený ve spáleném palivu.

Za účelem snížení náročnosti monitorování lze vždy použít konzervativní předpoklad, že OF = 1.

Pakliže to povede k vyšší přesnosti, může být standardní metoda pro emise ze spalování upravena takto:

a)	údaje o činnosti se vyjádří jako množství paliva (tj. v t nebo m3);

b)	emisní faktor EF se vyjádří v t CO2/t paliva nebo případně v t CO2/m3 paliva a

c)	z výpočtu lze vypustit výhřevnost NCV.

Pokud se má emisní faktor paliva i vypočítat na základě analýz obsahu uhlíku a výhřevnosti, použije se tato rovnice:

(rovnice 8)

kde:

CC i je obsah uhlíku v palivu i.

Pokud se má emisní faktor materiálu nebo paliva vyjádřený v t CO2/t vypočítat na základě analýzy obsahu uhlíku, použije se tato rovnice:

(rovnice 9)

kde:

f je poměr molárních hmotností CO2 a C: f = 3,664 t CO2/t C.

Jelikož emisní faktor biomasy je při splnění kritérií uvedených v bodě B.3.3 nula, může být tato skutečnost zohledněna u směsných paliv (tj. paliv, která obsahují fosilní složku i složku z biomasy) takto:

(rovnice 10)

kde:

EFpre,i je předběžný emisní faktor paliva i (tj. emisní faktor za předpokladu, že se jedná o čistě fosilní palivo) a

BFi je podíl biomasy (bezrozměrný) paliva i.

U fosilních paliv a v případě, že podíl biomasy není znám, se použije konzervativní hodnota BFi nula.

B.3.1.2   Emise z procesů

Emise z procesů se vypočítají standardní metodou takto:

(rovnice 11)

kde:

ADj jsou údaje o činnosti (t materiálu) materiálu j,

EFj je emisní faktor (t CO2/t) materiálu j a

CFj je konverzní faktor (bezrozměrný) materiálu j.

Za účelem snížení náročnosti monitorování lze vždy použít konzervativní předpoklad, že CFj = 1.

V případě směsných materiálů, které jsou použity jako vstup do procesu a které obsahují anorganické i organické formy uhlíku, může provozovatel:

—	buď stanovit celkový předběžný emisní faktor pro směsný materiál pomocí analýzy celkového obsahu uhlíku (CCj ) a konverzního faktoru a případně podílu biomasy a výhřevnosti souvisejících s celkovým obsahem uhlíku, nebo

—	stanovit organický a anorganický obsah odděleně a považovat je za dva samostatné zdrojové toky.

Pro emise z rozkladu uhličitanů se s ohledem na dostupné měřicí systémy pro údaje o činnosti a metody pro stanovení emisního faktoru zvolí pro každý zdrojový tok ta z následujících dvou metod, která poskytuje přesnější výsledky:

—	metoda A (založená na vstupu): emisní faktor, konverzní faktor a údaje o činnosti se vztahují k množství materiálu ve vstupu do procesu. Použijí se standardní emisní faktory čistých uhličitanů uvedené v tabulce 3 bodu G při zohlednění složení materiálu určeného v souladu s bodem B.5,

—	metoda B (založená na výstupu): emisní faktor, konverzní faktor a údaje o činnosti se vztahují k množství výstupů z procesu. Použijí se standardní emisní faktory oxidů kovů po dekarbonizaci uvedené v tabulce 4 bodu G při zohlednění složení příslušného materiálu určeného v souladu s bodem B.5.

Pro jiné emise CO2 z procesů, než jsou emise z uhličitanů, se použije metoda A.

B.3.2   Metoda hmotnostní bilance

Množství CO2 vztahující se k jednotlivým zdrojovým tokům se vypočítá na základě obsahu uhlíku v jednotlivých materiálech, přičemž se nerozlišuje mezi palivy a procesními materiály. Uhlík, který není emitován a opouští zařízení v produktech, se zohlední ve zdrojových tocích na výstupu, jejichž údaje o činnosti jsou tudíž záporné.

Emise odpovídající jednotlivým zdrojovým tokům se vypočítají takto:

(rovnice 12)

kde:

ADk jsou údaje o činnosti (t) materiálu k; u výstupů je hodnota ADk záporná,

f je poměr molárních hmotností CO2 a C: f = 3,664 t CO2/t C a

CCk je obsah uhlíku v materiálu k (bezrozměrný a kladný).

Pokud se obsah uhlíku v palivu k počítá pomocí emisního faktoru vyjádřeného v t CO2/TJ, použije se tato rovnice:

(rovnice 13)

Pokud se obsah uhlíku v materiálu nebo palivu k počítá pomocí emisního faktoru vyjádřeného v t CO2/t, použije se tato rovnice:

(rovnice 14)

U směsných paliv lze zohlednit podíl biomasy s nulovým emisním faktorem za předpokladu, že jsou splněna kritéria stanovená v bodě B.3.3, a to takto:

(rovnice 15)

kde:

CCpre,k je předběžný obsah uhlíku v palivu k (tj. emisní faktor za předpokladu, že se jedná o čistě fosilní palivo) a

BFk je podíl biomasy s nulovým emisním faktorem u paliva k (bezrozměrný).

U fosilních paliv nebo materiálů a v případě, že podíl biomasy není znám, se použije konzervativní hodnota BF nula. Je-li biomasa použita jako vstupní materiál nebo palivo a výstupní materiály obsahují uhlík, započítá se podíl biomasy do celkové hmotnostní bilance konzervativně, a sice tak, že celková hmotnost uhlíku odpovídající podílům uhlíku s nulovým emisním faktorem v uhlíku obsaženém ve všech příslušných výstupních materiálech není nižší než celková hmotnost podílů s nulovým emisním faktorem v uhlíku obsaženém ve vstupních materiálech a palivech, pokud provozovatel nedoloží nižší podíl biomasy ve výstupních materiálech pomocí metody „trace the atom“, tedy „sledování atomů“, (stechiometrická metoda) nebo pomocí analýzy uhlíku-14.

B.3.3   Kritéria, která musí být splněna, aby byla hodnota emisí z biomasy nula

1.

Pokud je biomasa použita jako palivo pro spalování, musí splňovat kritéria uvedená v tomto bodě. Pokud biomasa použitá pro spalování tato kritéria nesplňuje, je obsah uhlíku v této biomase považován za fosilní uhlík.

2.

Biomasa musí splňovat kritéria udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů stanovená v čl. 29 odst. 2 až 7 a 10 směrnice (EU) 2018/2001.

3.

Odchylně od bodu 2 musí biomasa obsažená v odpadech a zbytcích jiných, než jsou zbytky ze zemědělství, akvakultury, rybolovu a lesnictví, nebo vyrobená z těchto odpadů a zbytků splňovat pouze kritéria stanovená v čl. 29 odst. 10 směrnice (EU) 2018/2001. Tento bod se použije rovněž na odpady a zbytky, které jsou nejprve zpracovány na produkt, než jsou dále zpracovány na paliva.

4.

Elektřina, vytápění a chlazení vyrobené z tuhého komunálního odpadu nepodléhají kritériím stanoveným v čl. 29 odst. 10 směrnice (EU) 2018/2001.

5.

Kritéria stanovená v čl. 29 odst. 2 až 7 a 10 směrnice (EU) 2018/2001 se použijí bez ohledu na zeměpisný původ biomasy.

6.

Soulad s kritérii stanovenými v čl. 29 odst. 2 až 7 a 10 směrnice (EU) 2018/2001 se posoudí v souladu s článkem 30 a čl. 31 odst. 1 uvedené směrnice. Kritéria lze považovat za splněná, pokud provozovatel doloží nákup množství biopaliva, biokapaliny nebo bioplynu spojený se zrušením příslušného množství v databázi Unie zřízené podle článku 31a nebo poskytne důkaz o udržitelnosti z uznaného dobrovolného režimu.

B.3.4   Příslušné parametry

Pro každý zdrojový tok se v souladu s vzorci uvedenými v bodech B.3.1 až B.3.2 stanoví tyto parametry:

a)

standardní metoda – spalování: — minimální požadavek: množství paliva (t nebo m3), emisní faktor (t CO2/t nebo t CO2/m3), — doporučené zlepšení: množství paliva (t nebo m3), výhřevnost (TJ/t nebo TJ/m3), emisní faktor (t CO2/TJ), oxidační faktor, podíl biomasy, důkazy o tom, že kritéria podle bodu B.3.3 jsou splněna;

b)	standardní metoda – emise z procesů: — minimální požadavek: údaje o činnosti (t nebo m3), emisní faktor (t CO2/t nebo t CO2/m3), — doporučené zlepšení: údaje o činnosti (t nebo m3), emisní faktor (t CO2/t nebo t CO2/m3), konverzní faktor;

c)	hmotnostní bilance: — minimální požadavek: množství materiálu (t), obsah uhlíku (t C / t materiálu), — doporučené zlepšení: množství materiálu (t), obsah uhlíku (t C / t materiálu), výhřevnost (TJ/t), podíl biomasy, důkazy o tom, že kritéria podle bodu B.3.3 jsou splněna.

B.4   Požadavky na údaje o činnosti

B.4.1   Kontinuální měření nebo měření v dávkách

Pokud je nutné stanovit množství paliv nebo materiálů, včetně zboží nebo meziproduktů, za vykazované období, lze zvolit některou z následujících metod, která se zanese do plánu monitorování:

a)	metoda založená na kontinuálním měření u procesu, v němž se materiál spotřebovává nebo vyrábí;

b)

metoda založená na agregaci údajů z měření samostatně (v dávkách) dodaných nebo vyrobených množství s přihlédnutím k příslušné změně zásob. Pro tyto účely platí, že: — množství paliva nebo materiálu spotřebované během vykazovaného období se vypočítá jako množství paliva nebo materiálu dovezené během vykazovaného období, minus vyvezené množství paliva či materiálu, plus množství zásob paliva či materiálu na začátku vykazovaného období, minus množství zásob paliva či materiálu na konci vykazovaného období, — úrovně výroby zboží nebo meziproduktů se vypočítají jako množství vyvezené během vykazovaného období, minus dovezené množství, minus množství zásob produktu či materiálu na začátku vykazovaného období, plus množství zásob produktu či materiálu na konci vykazovaného období. Aby se zamezilo dvojímu započtení, odečtou se od úrovní výroby produkty výrobního procesu vrácené do téhož výrobního procesu.

Pokud by stanovení množství zásob přímým měřením nebylo technicky možné nebo by bylo spojeno s neúměrně vysokými náklady, může být proveden odhad těchto množství na základě jedné z následujících možností:

a)	údaje za předchozí roky korelované s příslušnými úrovněmi činnosti za vykazované období;

b)	zdokumentované postupy a příslušné údaje uvedené v auditovaných finančních výkazech za vykazované období.

Pokud by stanovení množství produktů, materiálů nebo paliv za celé vykazované období nebylo technicky proveditelné nebo by bylo spojeno s neúměrně vysokými náklady, může být zvolen další nejvhodnější den pro oddělení vykazovaného období od toho následujícího. Je nutné provést odpovídající sladění s požadovaným vykazovaným obdobím. Odchylky, které se vztahují na jednotlivé produkty, materiály nebo paliva, musí být řádně zaznamenány, aby mohly být základem hodnoty reprezentativní pro dané vykazované období a mohly být důsledně zváženy vzhledem k následujícímu roku.

B.4.2   Kontrola provozovatele nad měřicími systémy

Upřednostňovanou metodou stanovení množství produktů, materiálů nebo paliv je, že provozovatel zařízení použije měřicí systémy pod vlastní kontrolou. Měřicí systémy mimo vlastní kontrolu provozovatele, zejména jsou-li pod kontrolou dodavatele materiálu nebo paliva, mohou být použity v těchto případech:

—	provozovatel nedisponuje vlastním měřicím systémem pro stanovení příslušného souboru údajů,

—	stanovení souboru údajů vlastním měřicím systémem provozovatele není technicky proveditelné nebo by bylo spojeno s neúměrně vysokými náklady,

—	provozovatel má důkaz, že měřicí systém mimo jeho kontrolu poskytuje spolehlivější výsledky a je méně náchylný k riziku nepřesností.

Případné použití měřicích systémů mimo vlastní kontrolu provozovatele se vztahuje na tyto zdroje údajů:

—	množství uvedené na fakturách vydaných obchodním partnerem za předpokladu, že se mezi dvěma nezávislými obchodními partnery uskuteční obchodní transakce,

—	přímý odečet údajů z měřicích systémů.

B.4.3   Požadavky na měřicí systémy

Musí existovat důkladná znalost nejistoty spojené s měřením množství paliv a materiálů, včetně vlivu pracovního prostředí a v příslušných případech nejistoty stanovení zásob. Je třeba zvolit měřicí přístroje, které zajišťují co nejnižší nejistotu bez toho, aby vznikaly neúměrně vysoké náklady, a které jsou podle příslušných technických norem a požadavků vhodné pro prostředí, v němž se budou používat. Jsou-li dostupné, upřednostní se přístroje podléhající zákonné metrologické kontrole. V tom případě může být jako hodnota nejistoty použita maximální dovolená chyba v provozu, kterou připouští příslušné vnitrostátní právní předpisy ohledně zákonné metrologické kontroly pro příslušný úkol měření.

Je-li nutné měřicí přístroj nahradit kvůli závadě nebo kvůli tomu, že je při kalibraci zjištěno, že již nejsou splněny příslušné požadavky, nahradí se přístrojem, jenž ve srovnání se stávajícím přístrojem zajišťuje stejnou nebo lepší úroveň nejistoty.

B.4.4   Doporučené zlepšení

Za doporučené zlepšení se pokládá dosáhnout nejistoty měření, která je úměrná celkovým emisím ze zdrojového toku nebo zdroje emisí v tom smyslu, že nejnižší nejistota připadá na největší části emisí. Pro orientační účely by nejistota spojená s ročními emisemi vyššími než 500 000 t CO2 měla být za celé vykazované období s přihlédnutím k případné změně zásob 1,5 % nebo lepší. U ročních emisí do 10 000 t CO2 je přijatelná nejistota nižší než 7,5 %.

B.5   Požadavky na výpočtové faktory pro CO2

B.5.1   Metody stanovení výpočtových faktorů

Pro stanovení výpočtových faktorů, které vyžaduje metodika založená na výpočtu, lze zvolit některou z těchto metod:

a)	použití standardních hodnot;

b)	použití zástupných údajů vycházejících z empirických korelací mezi příslušným výpočtovým faktorem a jinými vlastnostmi, které jsou lépe přístupné pro účely měření;

c)	použití hodnot založených na laboratorní analýze.

Výpočtové faktory se stanoví v souladu se stavem použitým pro příslušné údaje o činnosti s uvedením stavu paliva či materiálu, v němž byly palivo či materiál zakoupeny nebo použity v procesu způsobujícím emise před tím, než jsou vysušeny nebo jinak zpracovány pro laboratorní analýzu. Pokud jsou s tím spojeny neúměrně vysoké náklady nebo pokud lze dosáhnout vyšší přesnosti, mohou být údaje o činnosti a výpočtové faktory důsledně vykazovány s uvedením stavu, v němž jsou prováděny laboratorní analýzy.

B.5.2   Příslušné standardní hodnoty

Standardní hodnoty typu I se použijí pouze tehdy, pokud pro daný parametr a materiál nebo palivo není dostupná žádná standardní hodnota typu II.

Standardními hodnotami typu I jsou:

—	standardní faktory uvedené v bodě G,

—	standardní faktory uvedené v nejnovějších pokynech IPCC pro inventury skleníkových plynů (1),

—	hodnoty, které jsou založeny na dříve provedených laboratorních analýzách a které nejsou starší než pět let a jsou považovány za reprezentativní pro dané palivo nebo daný materiál.

Standardními hodnotami typu II jsou:

—	standardní faktory použité zemí, v níž se zařízení nachází, pro podání poslední národní inventury sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu,

—	hodnoty zveřejněné vnitrostátními výzkumnými institucemi, orgány veřejné správy, normalizačními organizacemi, statistickými úřady atd. pro účely více rozčleněného vykazování emisí než podle písmene a),

—	hodnoty uvedené a zaručené dodavatelem paliva nebo materiálu, pokud existují důkazy, že obsah uhlíku vykazuje 95% interval spolehlivosti s odchylkou ne více než 1 %,

—	stechiometrické hodnoty pro obsah uhlíku a související hodnoty uváděné v literatuře pro výhřevnost čisté látky,

—	hodnoty, které jsou založeny na dříve provedených laboratorních analýzách a které nejsou starší než dva roky a jsou považovány za reprezentativní pro dané palivo nebo daný materiál.

Aby byla zajištěna dlouhodobá konzistentnost, zanesou se veškeré používané standardní hodnoty do plánu monitorování a změní se, pouze pokud existují důkazy, že nová hodnota je pro používané palivo nebo používaný materiál vhodnější a reprezentativnější než hodnota předchozí. Pokud dochází ke změně standardních hodnot každý rok, uvede se v plánu monitorování namísto dané hodnoty příslušný oficiální zdroj této hodnoty.

B.5.3   Zavedení korelací pro stanovení zástupných údajů

Zástupný údaj pro obsah uhlíku nebo emisní faktor může být odvozen na základě následujících parametrů v kombinaci s empirickou korelací stanovenou alespoň jednou za rok v souladu s požadavky na laboratorní analýzy uvedenými v bodě B.5.4:

—	měření hustoty daných kapalných či plynných paliv, včetně těch, která jsou běžná v rafinériích nebo při výrobě oceli,

—	výhřevnost daných typů uhlí.

Korelace musí splňovat požadavky správné průmyslové praxe a může se použít jen pro ty zástupné hodnoty, pro něž byla zavedena.

B.5.4   Požadavky na laboratorní analýzy

Pokud jsou vyžadovány laboratorní analýzy pro stanovení vlastností (např. obsahu vody, čistoty, koncentrace, obsahu uhlíku, podílu biomasy, výhřevnosti, hustoty) produktů, materiálů, paliv nebo odpadních plynů nebo pro zavedení korelací mezi parametry pro účely nepřímého stanovení požadovaných údajů, splňují tyto analýzy požadavky stanovené v tomto bodě.

Výsledek všech analýz se použije pouze pro dodací lhůtu nebo dávku paliva či materiálu, u nichž byl proveden odběr vzorků považovaných za reprezentativní. Ke stanovení určitého parametru se s ohledem na tento parametr použijí výsledky všech provedených analýz.

B.5.4.1   Použití norem

Všechny analýzy, odběry vzorků, kalibrace a ověření pro stanovení výpočtových faktorů jsou prováděny pomocí metod založených na příslušných normách ISO. Pokud nejsou tyto normy k dispozici, vycházejí dané metody z příslušných norem EN nebo vnitrostátních norem. Pokud neexistují žádné příslušné zveřejněné normy, mohou být použity vhodné návrhy norem, pokyny týkající se osvědčených postupů v odvětví nebo jiné vědecky doložené metodiky, které omezují chyby v odběru vzorků a měření.

B.5.4.2   Doporučení týkající se plánu odběru vzorků a minimální četnosti analýz

Doporučuje se provádět analýzy příslušných paliv a materiálů s minimální četností uvedenou v tabulce 1 tohoto bodu. S jinou četností lze analýzy provádět v těchto případech:

—	příslušná minimální četnost není v tabulce 1 uvedena,

—	minimální četnost uvedená v tabulce 1 by byla spojena s neúměrně vysokými náklady,

—

na základě historických údajů, včetně analytických hodnot pro příslušná paliva nebo příslušné materiály ve vykazovaném období, které bezprostředně předchází aktuálnímu vykazovanému období, lze prokázat, že jakákoliv odchylka v analytických hodnotách pro příslušné palivo či příslušný materiál nepřesahuje 1/3 nejistoty stanovení údajů o činnosti příslušného paliva či materiálu.

V případech, kdy je zařízení v provozu pouze po část roku nebo kdy jsou palivo či materiály dodávány v dávkách, jež se spotřebovávají po dobu delší než jedno vykazované období, lze zvolit přiměřenější harmonogram analýz, a to za předpokladu, že výsledná nejistota je srovnatelná s nejistotou uvedenou v písmenu c) prvního pododstavce.

Tabulka 1

Minimální četnost analýz

Palivo/materiál	Minimální četnost analýz
Zemní plyn	Nejméně jednou za týden
Ostatní plyny, zejména syntetický plyn a procesní plyny, jako například rafinérský směsný plyn, koksárenský plyn, vysokopecní plyn, konvertorový plyn a plyn z ložisek ropy a zemního plynu	Nejméně jednou za den – pomocí vhodných postupů v různých denních dobách
Topné oleje (například lehký, střední, těžký topný olej, bitumen)	Každých 20 000 tun paliva a nejméně šestkrát za rok
Uhlí, koksovatelné uhlí, koks, ropný koks, rašelina	Každých 20 000 tun paliva/materiálu a nejméně šestkrát za rok
Ostatní paliva	Každých 10 000 tun paliva a nejméně čtyřikrát za rok
Nezpracovaný tuhý odpad (čistě fosilní nebo směsný odpad fosilní a z biomasy)	Každých 5 000 tun odpadu a nejméně čtyřikrát za rok
Tekutý odpad, předzpracovaný tuhý odpad	Každých 10 000 tun odpadu a nejméně čtyřikrát za rok
Karbonátové nerosty (včetně vápence a dolomitu)	Každých 50 000 tun materiálu a nejméně čtyřikrát za rok
Jíly a břidlice	Množství materiálu odpovídající 50 000 tunám emisí CO2 a nejméně čtyřikrát za rok
Ostatní materiály (primární produkty, meziprodukty a konečné produkty)	V závislosti na druhu materiálu a variabilitě, množství materiálu odpovídající 50 000 tunám emisí CO2 a nejméně čtyřikrát za rok

Vzorky musí být reprezentativní pro celou dávku nebo dodací lhůtu, u nichž byl proveden jejich odběr. Aby byla zajištěna reprezentativnost, musí se vzít v úvahu heterogennost daného materiálu a všechny ostatní příslušné aspekty, jako je dostupné vybavení k odběru vzorků, možné oddělení fází nebo lokální distribuce velikostí částic, stálost vzorků atd. Doporučuje se stanovit metodu odběru vzorků v plánu monitorování.

Za doporučené zlepšení se pokládá použít pro každý příslušný materiál nebo každé příslušné palivo samostatný plán odběru vzorků, který odpovídá příslušným normám a obsahuje příslušné informace o metodikách přípravy vzorků, včetně údajů o vymezení odpovědnosti, místech, četnosti a množství, a metodikách uložení a přepravy vzorků.

B.5.4.3   Doporučení týkající se laboratoří

Doporučuje se akreditovat laboratoře využívané k provádění analýz pro stanovení výpočtových faktorů pro příslušné analytické metody podle normy ISO/IEC 17025. Neakreditované laboratoře mohou být ke stanovení výpočtových faktorů využity, pokud existují důkazy, že využití akreditovaných laboratoří není technicky proveditelné nebo by bylo spojeno s neúměrně vysokými náklady a že daná neakreditovaná laboratoř je dostatečně způsobilá. Laboratoř je považována za dostatečně způsobilou, splňuje-li všechny tyto podmínky:

—	je ekonomicky nezávislá na provozovateli,

—	při požadovaných analýzách uplatňuje příslušné normy,

—	zaměstnává zaměstnance způsobilé k provádění konkrétních přidělených úkolů,

—	náležitě řídí odběr vzorků a jejich přípravu, včetně kontroly jejich celistvosti,

—

pravidelně vhodnými metodami, mimo jiné pravidelnou účastí v programech zkoušení odborné způsobilosti, používáním analytických metod u certifikovaných referenčních materiálů nebo vzájemným porovnáváním výsledků s akreditovanou laboratoří, zajišťuje kvalitu kalibrace, odběrů vzorků a analytických metod,

—	náležitě spravuje vybavení mimo jiné tím, že udržuje a provádí postupy kalibrace, nastavení, údržby a oprav vybavení a vede o nich záznamy.

B.5.5   Doporučené metody stanovení výpočtových faktorů

Za doporučené zlepšení se pokládá používat standardní hodnoty pouze pro zdrojové toky, které odpovídají méně významnému množství emisí, a pro všechny významné zdrojové toky používat laboratorní analýzy. V následujícím přehledu jsou příslušné metody uvedeny v pořadí, v jakém se zvyšuje kvalita údajů:

—	standardní hodnoty typu I,

—	standardní hodnoty typu II,

—	korelace pro stanovení zástupných údajů,

—	analýzy, které jsou prováděny mimo kontrolu provozovatele například dodavatelem paliva nebo materiálu a které jsou uvedeny v dokladech o koupi bez dalších informací o použitých metodách,

—	analýzy prováděné v neakreditovaných laboratořích nebo prováděné v akreditovaných laboratořích, avšak za použití zjednodušených metod odběru vzorků,

—	analýzy prováděné v akreditovaných laboratořích za použití osvědčených postupů odběru vzorků.

B.6   Požadavky na metodiku založenou na měření v případě oxidu uhličitého (CO2) a oxidu dusného (N2O)

B.6.1   Obecná ustanovení

Metodika založená na měření vyžaduje použití systému kontinuálního měření emisí nainstalovaného ve vhodném bodě měření.

V případě monitorování emisí N2O musí být metodika založená na měření používána povinně. V případě CO2 se použije, pouze pokud existují důkazy, že vede k přesnějším údajům než metodika založená na výpočtu. Uplatní se požadavky týkající se nejistoty měřicích systémů podle bodu B.4.3 této přílohy.

Oxid uhelnatý (CO) emitovaný do ovzduší je považován za molární ekvivalent množství CO2.

Pokud je v jednom zařízení několik zdrojů emisí, které nelze měřit jako jeden zdroj, provozovatel měří emise z těchto zdrojů odděleně a sečtením výsledků tohoto měření získá celkové množství emisí daného plynu za vykazované období.

B.6.2   Metody a výpočty

B.6.2.1   Emise za vykazované období (roční emise)

Celkové emise ze zdroje emisí za vykazované období se stanoví na základě součtu všech hodinových hodnot naměřených koncentrací skleníkových plynů za vykazované období vynásobených hodinovými hodnotami toku spalin, přičemž tyto hodinové hodnoty představují průměr všech výsledků jednotlivých měření za příslušnou provozní hodinu; použije se tento vzorec:

(rovnice 16)

kde:

GHG Emtotal jsou celkové roční emise skleníkových plynů v tunách,

GHG conchourly,i jsou hodinové koncentrace emisí skleníkových plynů v g/Nm3 v toku spalin naměřené během provozu za hodinu nebo kratší referenční období i,

Vhourly,i je objem spalin v Nm3 za jednu hodinu nebo kratší referenční období i stanovený na základě integrovaného průtoku za dané referenční období a

HoursOp = je celkový počet hodin (nebo kratších referenčních období), po které se používá metodika založená na měření, včetně hodin, za které byly údaje nahrazeny v souladu s bodem B.6.2.6.

Index i se vztahuje k jednotlivé provozní hodině (nebo jednotlivým referenčním obdobím).

Hodinový průměr pro jednotlivé naměřené parametry se před dalším zpracováním vypočítá s využitím všech bodů měření dostupných pro danou hodinu. Pokud lze generovat údaje za kratší referenční období bez dalších nákladů, použijí se tato období ke stanovení ročních emisí.

B.6.2.2   Stanovení koncentrace skleníkových plynů

Koncentrace posuzovaného skleníkového plynu ve spalinách se stanoví kontinuálním měřením v reprezentativním bodě pomocí některého z následujících způsobů:

—	přímé měření koncentrace skleníkového plynu,

—	nepřímé měření: v případě vysoké koncentrace ve spalinách lze koncentraci skleníkového plynu vypočítat pomocí nepřímého měření koncentrace s přihlédnutím k naměřeným hodnotám koncentrace všech ostatních složek i toku plynu podle tohoto vzorce: (rovnice 17)

kde:

conci je koncentrace složky i plynu.

B.6.2.3   Emise CO2 z biomasy

Jakékoli množství CO2 pocházejícího z biomasy, které splňuje kritéria uvedená v bodě B.3.3, lze v příslušných případech odečíst od celkově naměřených emisí CO2, pokud je ke stanovení množství emisí CO2 z biomasy použita některá z těchto metod:

—	metodika založená na výpočtu, včetně metodik zahrnujících analýzy a odběr vzorků podle normy ISO 13833 (Stacionární zdroje emisí – Stanovení poměru oxidu uhličitého z biomasy (biogenní původ) a z fosilních paliv – Radiouhlíková metoda),

—	jiná metoda založená na relevantní normě, včetně ISO 18466 (Stacionární zdroje emisí – Bilanční určení podílu biogenního CO2 ve spalinách).

B.6.2.4   Stanovení emisí CO2 ekv. na základě N2O

V případě měření N2O se celkové roční emise N2O ze všech zdrojů emisí (měřeno v tunách na tři desetinná místa) převedou na roční emise CO2 ekv. (zaokrouhlené na tuny) pomocí následujícího vzorce a hodnot potenciálu globálního oteplování (GWP) uvedených v bodě G:

CO2 ekv. [t] = N2Oannual[t] × GWPN2O

(rovnice 18)

kde:

N2Oannual jsou celkové roční emise N2O vypočítané v souladu s bodem B.6.2.1.

B.6.2.5   Stanovení toku spalin

Tok spalin lze stanovit některou z těchto metod:

—

výpočet na základě vhodné hmotnostní bilance s přihlédnutím ke všem významným parametrům na vstupní straně, které u emisí CO2 zahrnují alespoň množství vstupního materiálu, tok vstupního vzduchu a účinnost procesu, a na výstupní straně, které zahrnují alespoň výstup produktu a koncentrace kyslíku (O2), oxidu siřičitého (SO2) a oxidů dusíku (NOx),

—	stanovení na základě kontinuálního měření toku v reprezentativním bodě.

B.6.2.6   Řešení nedostatků v měření

Je-li zařízení pro kontinuální měření určitého parametru mimo kontrolu, mimo rozsah nebo mimo provoz po určitou část hodiny nebo referenčního období, vypočítá se související hodinový průměr poměrným dílem ke zbývajícím bodům měření pro danou hodinu nebo kratší referenční období, je-li k dispozici alespoň 80 % maximálního počtu bodů měření určitého parametru.

Pokud je k dispozici méně než 80 % maximálního počtu bodů měření určitého parametru, použijí se následující metody.

V případě určitého parametru přímo naměřeného v podobě koncentrace se použije zástupná hodnota jako součet průměrné koncentrace a dvojnásobku její směrodatné odchylky podle této rovnice:

(rovnice 19)

kde:

je aritmetický průměr koncentrace konkrétního parametru za celé vykazované období nebo v případě, že jsou při ztrátě údajů použity zvláštní okolnosti, za příslušné období zohledňující tyto zvláštní okolnosti a

σ c je nejlepší odhad směrodatné odchylky koncentrace konkrétního parametru za celé vykazované období nebo v případě, že jsou při ztrátě údajů použity zvláštní okolnosti, za příslušné období zohledňující tyto zvláštní okolnosti.

Pokud nelze vykazované období použít ke stanovení těchto zástupných hodnot z důvodu podstatných technických změn v zařízení, zvolí se jiný dostatečně reprezentativní časový rámec pro stanovení průměrné a směrodatné odchylky, pokud možno v délce alespoň šesti měsíců.

V případě jiného parametru, než je koncentrace, se zástupné hodnoty stanoví pomocí vhodného modelu založeného na hmotnostní bilanci nebo energetické bilance procesu. Tento model se ověří pomocí zbývajících naměřených parametrů metodiky založené na měření a údajů získaných při běžných pracovních podmínkách, přičemž se vezme v úvahu stejná doba trvání jako při nedostatku v údajích.

B.6.3   Požadavky na kvalitu

Všechna měření jsou prováděna pomocí metod založených na těchto normách:

—	ISO 20181:2023 Stacionární zdroje emisí – Prokazování kvality automatizovaných měřicích systémů,

—	ISO 14164:1999 Stacionární zdroje emisí – Stanovení objemového průtoku toků plynu v potrubí – Automatizovaná metoda,

—	dalších příslušných normách ISO, zejména normě ISO 16911-2 (Stacionární zdroje emisí – Manuální a automatizované stanovení rychlosti proudění a průtoku plynu v potrubí).

Pokud neexistují žádné příslušné zveřejněné normy, použijí se vhodné návrhy norem, pokyny týkající se osvědčených postupů v odvětví nebo jiné vědecky doložené metodiky, které omezují chyby v odběru vzorků a měření.

Musí být zváženy všechny příslušné aspekty systému kontinuálního měření, včetně umístění vybavení, kalibrace, měření, zajištění kvality a kontroly kvality.

Laboratoře provádějící měření, kalibraci a příslušná hodnocení vybavení pro systémy kontinuálního měření musí být pro příslušné analytické metody nebo činnosti kalibrace akreditovány podle normy ISO/IEC 17025. Pokud laboratoř tuto akreditaci nemá, musí být zajištěna dostatečná způsobilost v souladu s bodem B.5.4.3.

B.6.4   Potvrzení výpočtů

Množství emisí CO2 stanovené pomocí metodiky založené na měření se potvrdí na základě výpočtu ročních emisí jednotlivých skleníkových plynů pro stejné zdroje emisí a zdrojové toky. Za tímto účelem mohou být požadavky stanovené v bodech B.4 až B.6 v příslušných případech zjednodušeny.

B.6.5   Minimální požadavky na kontinuální měření emisí

Minimálním požadavkem je, aby byla u emisí skleníkových plynů z konkrétního zdroje emisí dosažena nejistota 7,5 % za celé vykazované období. U méně významných zdrojů emisí nebo za výjimečných okolností lze připustit nejistotu 10 %. Doporučeným zlepšením je dosáhnout nejistoty 2,5 % alespoň u zdrojů emisí, které emitují více než 100 000 tun fosilního CO2 ekv. za vykazované období.

B.7   Doporučení týkající se stanovování emisí zcela fluorovaných uhlovodíků

Do monitorování se zahrnou emise zcela fluorovaných uhlovodíků (PFC), které pocházejí z anodových efektů, včetně fugitivních emisí zcela fluorovaných uhlovodíků. Emise, které nejsou spojeny s anodovými efekty, se stanoví na základě metod odhadu v souladu s osvědčenými postupy v odvětví, a zejména s pokyny, které zpřístupnil Mezinárodní institut pro hliník (International Aluminium Institute).

Emise PFC se vypočítají z emisí, které jsou měřitelné v potrubí nebo komíně („emise z bodových zdrojů“), a z fugitivních emisí pomocí účinnosti zachycování potrubí:

emise PFC (celkem) = emise PFC (potrubí) / účinnost zachycování

(rovnice 20)

Účinnost zachycování se měří, jsou-li stanoveny emisní faktory specifické pro dané zařízení.

Emise CF4 a C2F6 emitované potrubím nebo komínem se vypočítají pomocí některé z těchto metod:

—	metoda A, při níž je zaznamenáván počet minut anodového efektu na elektrolyzér a den,

—	metoda B, při níž je zaznamenáváno přepětí anodového efektu.

B.7.1   Výpočetní metoda A – metoda směrnice

Pro stanovení emisí PFC se použijí tyto rovnice:

emise CF4 (t) = AEM × (SEFCF4 /1 000) × PrAl	(rovnice 21)
emise C2F6 (t) = emise CF4 × FC2 F6	(rovnice 22)

kde:

AEM jsou minuty anodového efektu / elektrolyzér–den,

SEFCF4 je faktor směrnice emisí vyjádřený v (kg CF4 / t vyrobeného Al) / (minuty anodového efektu / elektrolyzér–den). Tam, kde se používají různé typy elektrolyzérů, je možné použít různé SEF,

PrAl je produkce primárního hliníku (t) ve vykazovaném období a

FC2 F6 je hmotnostní podíl C2F6 (t C2F6 / t CF4).

Hodnota minut anodového efektu na elektrolyzér–den vyjadřuje frekvenci anodových efektů (počet anodových efektů / elektrolyzér–den) vynásobenou průměrnou dobou trvání anodových efektů (minuty anodového efektu / výskyt):

AEM = frekvence × průměrná doba trvání

(rovnice 23)

Emisní faktor: emisní faktor pro CF4 (faktor směrnice emisí SEFCF4 ) vyjadřuje množství (kg) CF4 emitovaného na tunu hliníku vyrobeného na minutu anodového efektu na elektrolyzér–den. Emisní faktor (hmotnostní podíl FC2 F6 ) C2F6 vyjadřuje množství (kg) emitovaného C2F6 v poměru k množství (kg) emitovaného CF4.

Minimální požadavek: použijí se emisní faktory specifické pro jednotlivé technologie, které jsou uvedeny v tabulce 2 tohoto bodu.

Doporučené zlepšení: emisní faktory specifické pro dané zařízení se pro CF4 a C2F6 stanoví na základě kontinuálních nebo přerušovaných měření v terénu. Pro stanovení těchto emisních faktorů se použijí osvědčené postupy v odvětví, zejména nejnovější pokyny zpřístupněné Mezinárodním institutem pro hliník. Emisní faktor rovněž zohlední emise spojené s neanodovými efekty. Jednotlivé emisní faktory se stanoví s maximální nejistotou ±15 %. Emisní faktory se stanoví minimálně každé tři roky nebo dříve, pokud je to nezbytné vzhledem k příslušným změnám v zařízení. Příslušné změny zahrnují změnu rozložení doby trvání anodového efektu nebo změnu řídicího algoritmu ovlivňujícího kombinaci typů anodových efektů nebo povahu rutiny ukončení anodového efektu.

Tabulka 2

Emisní faktory specifické pro jednotlivé technologie vztažené k údajům o činnosti pro metodu směrnice

Technologie	Emisní faktor pro CF4 (SEFCF4 ) [(kg CF4 / t Al) / (minuty anodového efektu / elektrolyzér–den)]	Emisní faktor pro C2F6 (FC2 F6 ) (t C2F6 / t CF4)
Starší technologie PFPB (PFPB L)	0,122	0,097
Moderní technologie PFPB (PFPB M)	0,104	0,057
Moderní technologie PFPB bez plně automatizovaných strategií zhášení anodového efektu pro účely emisí PFC (PFPB MW)	– (2)	– (2)
Technologie CWPB	0,143	0,121
Technologie SWPB	0,233	0,280
Søderbergova technologie – VSS	0,058	0,086
Søderbergova technologie – HSS	0,165	0,077

B.7.2   Výpočetní metoda B – metoda přepětí

Pro metodu přepětí se použijí tyto rovnice:

emise CF4 (t) = OVC × (AEO/CE) × PrAl × 0,001	(rovnice 24)
emise C2F6 (t) = emise CF4 × FC2 F6	(rovnice 25)

kde:

OVC je koeficient přepětí („emisní faktor“) vyjádřený v kg CF4 na tunu vyrobeného hliníku na mV přepětí,

AEO je přepětí anodového efektu na elektrolyzér (mV) stanovené jako integrál (čas × napětí nad cílovým napětím) děleno čas (doba trvání) sběru údajů,

CE je průměrná proudová účinnost výroby hliníku (%),

PrAl je roční produkce primárního hliníku (t) a

FC2 F6 je hmotnostní podíl C2F6 (t C2F6 / t CF4).

AEO/CE (přepětí anodového efektu / proudová účinnost) vyjadřuje časově integrované průměrné přepětí anodového efektu (mV přepětí) na průměrnou proudovou účinnost (%).

Minimální požadavek: použijí se emisní faktory specifické pro jednotlivé technologie, které jsou uvedeny v tabulce 3 v této příloze.

Doporučené zlepšení: pro CF4 [(kg CF4 / t Al) / (mV)] a C2F6 (t C2F6 / t CF4) se použijí emisní faktory specifické pro dané zařízení stanovené na základě kontinuálních nebo přerušovaných měření v terénu. Pro stanovení těchto emisních faktorů se použijí osvědčené postupy v odvětví, zejména nejnovější pokyny zpřístupněné Mezinárodním institutem pro hliník. Jednotlivé emisní faktory se stanoví s maximální nejistotou ±15 %. Emisní faktory se stanoví minimálně každé tři roky nebo dříve, pokud je to nezbytné vzhledem k příslušným změnám v zařízení. Příslušné změny zahrnují změnu rozložení doby trvání anodového efektu nebo změnu řídicího algoritmu ovlivňujícího kombinaci typů anodových efektů nebo povahu rutiny ukončení anodového efektu.

Tabulka 3

Emisní faktory specifické pro jednotlivé technologie vztažené k údajům o činnosti přepětí

Technologie	Emisní faktor pro CF4 [(kg CF4 / t Al) / mV]	Emisní faktor pro C2F6 (t C2F6 / t CF4)
Technologie CWPB	1,16	0,121
Technologie SWPB	3,65	0,252

B.7.3   Stanovení emisí CO2 ekv.

Emise CO2 ekv. se vypočítají z emisí CF4 a C2F6 následujícím způsobem pomocí potenciálů globálního oteplování uvedených v bodě G této přílohy.

emise PFC (t CO2 ekv.) = emise CF4 (t) × GWPCF4 + emise C2F6 (t) × GWPC2 F6

(rovnice 26)

B.8   Požadavky na přemisťování CO2

B.8.1   CO2 obsažený v plynech („vlastní CO2 “)

Vlastní CO2, který je přemístěn do zařízení, a to i jako součást zemního plynu, odpadního plynu (včetně vysokopecního plynu nebo koksárenského plynu) či vstupů do procesu (včetně syntetického plynu), se zahrne do emisního faktoru pro tento zdrojový tok.

Pokud je vlastní přemístěný CO2 emitován (např. je vypuštěn nebo spálen), započítává se jako emise ze zařízení, z něhož pochází.

B.8.2   Způsobilost pro odečtení uloženého nebo použitého CO2

1)

Oxid uhličitý (CO2), který pochází z fosilního uhlíku a ze spalování či procesů vedoucích ke vzniku emisí z procesů nebo který je dovezen z jiných zařízení, a to i ve formě vlastního CO2, lze za splnění podmínek v bodě 2 v následujících případech vykázat jako CO2, který nebyl emitován: a) CO2 je použit v zařízení nebo je ze zařízení přemístěn do některé z těchto možností: — zařízení, v němž jsou monitorovány emise pro účely tohoto nařízení, za účelem zachycování CO2, — zařízení nebo přepravní sítě, v nichž jsou monitorovány emise pro účely tohoto nařízení, za účelem dlouhodobého geologického uložení CO2, — úložiště, v němž jsou monitorovány emise pro účely tohoto nařízení, za účelem dlouhodobého geologického uložení, a v němž jsou zajištěny podmínky rovnocenné podmínkám stanoveným v právu Unie; b) CO2 je použit v zařízení nebo je ze zařízení přemístěn do subjektu, který monitoruje emise pro účely tohoto nařízení, za účelem výroby produktů, v nichž je uhlík pocházející z CO2 trvale chemicky vázán a nemůže při běžném použití, včetně veškeré běžné činnosti, ke které dochází po skončení životnosti produktu, uniknout do atmosféry, jak je stanoveno v nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2024/2620 (3).

2)

CO2 přemístěný do jiného zařízení za účely uvedenými v podbodě 1 může být vykázán jako neemitovaný pouze v rozsahu, v jakém je v celém spotřebitelském řetězci dotčenému úložišti nebo zařízení, v němž je CO2 použit, i dopravcům doloženo, jaká část z celkového množství CO2 přemístěného z původního zařízení byla skutečně uložena nebo použita k výrobě chemicky stabilních produktů. Kromě toho musí provozovatelé zařízení dodržovat pravidla monitorování stanovená v bodě B.8.3.

B.8.3   Pravidla monitorování pro přemisťování CO2

V plánu monitorování musí být jasně uvedeny totožnost a kontaktní údaje osoby odpovědné za přijímající zařízení nebo subjekty. Množství CO2 považovaného za neemitovaný se uvede ve výkazu emisí podle přílohy IV.

V plánu monitorování musí být jasně uvedeny totožnost a kontaktní údaje osoby odpovědné za zařízení nebo subjekty, ze kterých byl CO2 přijat. Množství přijatého CO2 se uvede ve výkazu emisí podle přílohy IV.

Pro stanovení množství CO2 přemístěného z jednoho zařízení do druhého se použije metodika založená na měření.

Pro stanovení množství CO2 trvale chemicky vázaného v produktech se použije metodika založená na výpočtu nejlépe s využitím hmotnostní bilance. Použité chemické reakce a všechny příslušné stechiometrické faktory se zanesou do plánu monitorování.

Pokud je CO2 použit k účelům uvedeným v podbodě 1 bodu B.8.2, použijí se metody monitorování uvedené v bodech 21 až 23 přílohy IV prováděcího nařízení Komise (EU) 2018/2066 (4).

B.9   Požadavky pro konkrétní odvětví

B.9.1   Doplňující pravidla pro spalovací jednotky

Emise ze spalování zahrnují veškeré emise CO2 ze spalování paliv obsahujících uhlík, včetně odpadů, nezávisle na jakékoli jiné klasifikaci těchto emisí nebo paliv. Pokud není jasné, zda materiál slouží jako palivo, nebo jako vstup do procesu, např. při redukci kovových rud, jsou emise z tohoto materiálu monitorovány stejným způsobem jako emise ze spalování. V úvahu se vezmou všechny stacionární spalovací jednotky včetně kotlů, hořáků, turbín, topných těles, vysokých pecí, spalovacích zařízení, kalcinačních, vypalovacích a jiných pecí, sušiček, stacionárních motorů, palivových článků, spalovacích jednotek CLC (chemical looping combustion), flér a termických nebo katalytických dodatečných spalovačů.

Do monitorování jsou dále zahrnuty emise CO2 z procesů čištění spalin, zejména emise CO2 z vápence a jiných uhličitanů používaných k odsiřování a podobným způsobům čištění, a z močoviny používané v jednotkách pro odstraňování NOx.

B.9.1.1   Odsiřování a jiné druhy vypírky kyselého plynu

Emise CO2 z procesů použití uhličitanů pro vypírku kyselého plynu z proudu spalin se vypočítají na základě spotřebovaného uhličitanu (metoda A). V případě odsiřování může být výpočet založen i na množství vyrobeného sádrovce (metoda B). V tom případě je emisním faktorem stechiometrický poměr suchého sádrovce (CaSO4 × 2H2O) k emitovanému CO2: 0,2558 t CO2 / t sádrovce.

B.9.1.2   Odstraňování NOx

Pokud je močovina použita jako redukční činidlo v jednotce pro odstraňování NOx, vypočítají se emise CO2 z procesů jejího použití metodou A pomocí emisního faktoru založeného na stechiometrickém poměru 0,7328 t CO2 / t močoviny.

B.9.1.3   Monitorování flér

Do výpočtu emisí z flérování se zahrne běžný provoz i ostatní situace (odstavování, najíždění a ukončování provozu, jakož i nouzové stavy). Rovněž se zahrne vlastní CO2 ve flérovaných plynech.

Pokud přesnější monitorování není technicky proveditelné nebo by bylo spojeno s neúměrně vysokými náklady, použije se referenční emisní faktor 0,00393 t CO2/Nm3 odvozený ze spalování čistého ethanu použitého jako konzervativní zástupný indikátor flérovaných plynů.

Doporučeným zlepšením je stanovit emisní faktory specifické pro dané zařízení tak, že se odvodí z odhadu molekulové hmotnosti flérového toku pomocí modelování procesu založeného na standardních průmyslových modelech. Posouzením relativních poměrů a molekulové hmotnosti každého z přispívajících toků se odvodí vážená roční průměrná hodnota pro molekulovou hmotnost flérovaného plynu.

U údajů o činnosti je přípustná vyšší nejistota měření než v případě ostatních spalovaných paliv.

B.9.2   Doplňující pravidla pro emise z výroby cementového slínku

B.9.2.1   Doplňující pravidla pro metodu A (založenou na vstupu)

Pokud je ke stanovení emisí z procesů použita metoda A (založená na vstupu do pece), použijí se tato zvláštní pravidla:

—	pokud prach z cementářské pece (CKD) nebo prach z bypassu opustí pecní systém, nepovažuje se související množství surovin za vstup do procesu. Emise z CKD se vypočítají zvlášť v souladu s bodem B.9.2.3,

—

může být charakterizována buď surová moučka jako celek, nebo oddělené vstupní materiály, a to tak, aby nedošlo k dvojímu započtení nebo k vynechání v důsledku vrácených nebo vynechaných materiálů. Pokud jsou údaje o činnosti stanoveny na základě vyrobeného slínku, lze čisté množství surové moučky stanovit pomocí empirického poměru surové moučky / slínku specifického pro dané místo. Tento poměr se aktualizuje alespoň jednou za rok podle pokynů týkajících se osvědčených postupů v odvětví.

B.9.2.2   Doplňující pravidla pro metodu B (založenou na výstupu)

Pokud je ke stanovení emisí z procesů použita metoda B (založená na výstupu výroby slínku), použijí se následující zvláštní pravidla.

Údaje o činnosti se stanoví jako výroba slínku (t) během vykazovaného období jedním z těchto způsobů:

—	přímé vážení slínku,

—

na základě dodávek cementu, pomocí materiálové bilance, která bere v úvahu expedici slínku, dodávky slínku, jakož i změnu zásob slínku, podle tohoto vzorce: (rovnice 27) – kde: – Cliprod je množství vyrobeného slínku vyjádřené v tunách, – Cemdeliv je množství dodávek cementu vyjádřené v tunách, – CemSV je změna zásob cementu vyjádřená v tunách, – CCR je poměr slínku k cementu (počet tun slínku na jednu tunu cementu), – Clis je množství dodaného slínku vyjádřené v tunách, – Clid je množství expedovaného slínku vyjádřené v tunách a – CliSV je velikost změny zásob slínku vyjádřená v tunách.

Poměr slínku k cementu se buď odvodí zvlášť pro každý z různých produktů cementu na základě laboratorních analýz v souladu s ustanoveními bodu B.5.4, nebo se vypočítá z rozdílu dodávek cementu a změn zásob a všech materiálů použitých jako přísady do cementu, včetně prachu z bypassu a prachu z cementářské pece.

Jako minimální požadavek pro stanovení emisního faktoru se použije standardní hodnota 0,525 t CO2 / t slínku.

B.9.2.3   Emise vztahující se k odpadnímu prachu

K emisím se přičtou emise CO2 z procesů pocházející z prachu z bypassu nebo prachu z cementářské pece (CKD) opouštějícího pecní systém s korekcí o poměr částečné kalcinace CKD.

Minimální požadavek: použije se emisní faktor 0,525 t CO2 / t prachu.

Doporučené zlepšení: emisní faktor (EF) se stanoví alespoň jednou za rok v souladu s ustanoveními bodu B.5.4 a podle tohoto vzorce:

(rovnice 28)

kde:

EFCKD je emisní faktor částečně kalcinovaného prachu z cementářské pece (t CO2 / t CKD),

EFCli je emisní faktor slínku specifický pro dané zařízení (t CO2 / t slínku) a

d je stupeň kalcinace prachu z cementářské pece (uvolněný CO2 jako procento celkového množství uhličitanového CO2 obsaženého v materiálové směsi).

B.9.3   Doplňující pravidla pro emise z výroby kyseliny dusičné

B.9.3.1   Obecná pravidla měření N2O

Emise N2O se stanoví pomocí metodiky založené na měření. Koncentrace N2O ve spalinách z každého zdroje emisí se měří v reprezentativním bodě za zařízením na snižování emisí NOx/N2O, pokud se takové zařízení používá. Použijí se techniky, pomocí nichž je možné provádět měření koncentrací N2O ze všech zdrojů emisí za podmínek snižovaných i nesnižovaných emisí. Pokud je to nezbytné, jsou všechna měření přizpůsobena bázi suchého plynu a důsledně vykázána.

B.9.3.2   Stanovení toku spalin

Pro monitorování toku spalin se použije metoda hmotnostní bilance stanovená v bodě B.6.2.5, pokud to není technicky neproveditelné. V takovém případě lze použít alternativní metodu, včetně jiné metody hmotnostní bilance, která je založena na významných parametrech, jako je vstupní dávka čpavku, nebo stanovení toku na základě kontinuálního měření toku emisí.

Tok spalin se vypočítá podle tohoto vzorce:

Vflue gas flow [Nm3/h] = Vair × (1 – O2,air) / (1 – O2,flue gas)

(rovnice 29)

kde:

Vair je celkový tok vstupního vzduchu v Nm3/h za standardních podmínek,

O2, air je objem podílu O2 v suchém vzduchu (= 0,2095) a

O2, flue gas je objem podílu O2 ve spalinách.

Vair se vypočítá jako součet všech toků vzduchu, které vstupují do jednotky na výrobu kyseliny dusičné, zejména primárního a sekundárního vstupního vzduchu a případně vstupního vzduchu pro účely těsnění.

Všechna měření se přizpůsobí bázi suchého plynu a důsledně se vykážou.

B.9.3.3   Koncentrace kyslíku (O2)

Pokud je to nezbytné pro výpočet toku spalin v souladu s bodem B.9.3.2, je provedeno měření koncentrací kyslíku ve spalinách, přičemž musí být splněny požadavky stanovené v bodě B.6.2.2. Všechna měření se přizpůsobí bázi suchého plynu a důsledně se vykážou.

C.   TOKY TEPLA

C.1   Pravidla stanovení čistého měřitelného tepla

C.1.1   Zásady

Všechna specifikovaná množství měřitelného tepla se vždy vztahují k čistému množství měřitelného tepla stanoveného jako tepelný obsah (entalpie) toku tepla přenášeného do procesu spotřebovávajícího teplo nebo k externímu uživateli, od něhož se odečte tepelný obsah zpětného toku.

Procesy spotřebovávající teplo nezbytné pro fungování výroby a distribuce tepla, jako jsou odvzdušňovače, úprava přídavné vody a pravidelné vypouštění, se zohlední v účinnosti tepelného systému a zahrnou se do stanovení emisí obsažených ve zboží.

Je-li stejné tepelné médium používáno v několika po sobě následujících procesech a spotřeba tepla začíná na různých úrovních teploty, stanoví se množství tepla spotřebovaného v každém procesu spotřebovávajícím teplo zvlášť, pokud tyto procesy nepatří do celkového výrobního procesu téhož zboží. S opětovným ohřevem prostředku pro přenos tepla mezi po sobě následujícími procesy spotřebovávajícími teplo se nakládá jako s dodatečnou výrobou tepla.

Pokud se teplo používá k zajištění chlazení prostřednictvím procesu absorpčního chlazení, považuje se tento proces chlazení za proces spotřebovávající teplo.

C.1.2   Metodika stanovení čistého množství měřitelného tepla

Za účelem výběru zdrojů údajů pro vyčíslení energetických toků v souladu s článkem 4 se zváží následující metody pro stanovení čistého množství měřitelného tepla:

C.1.2.1   Metoda č. 1: Použití měření

Při této metodě jsou měřeny všechny příslušné parametry, zejména teplota, tlak a stav přenášeného i vraceného tepelného média. V případě páry se stav média vztahuje na její nasycení nebo stupeň přehřátí. Dále je měřen (objemový) průtok média pro přenos tepla. Na základě naměřených hodnot jsou stanoveny entalpie a měrný objem média pro přenos tepla s použitím vhodných parních tabulek nebo inženýrského softwaru.

Hmotnostní průtok média se vypočítá jako

(rovnice 30)

kde:

je hmotnostní průtok v kg/s,

je objemový průtok v m3/s a

v je měrný objem v m3/kg.

Jelikož se má za to, že hmotnostní průtok přenášeného a vraceného média je stejný, vypočítá se průtok tepla pomocí rozdílu entalpie přenášeného toku a zpětného toku takto:

(rovnice 31)

kde:

je průtok tepla v kJ/s,

hflow je entalpie přenášeného toku v kJ/kg,

hreturn je entalpie zpětného toku v kJ/kg a

je hmotnostní průtok v kg/s.

V případě, že je jako prostředek pro přenos tepla použita pára nebo horká voda a kondenzát se nevrací, nebo pokud není možné provést odhad entalpie vráceného kondenzátu, stanoví se hodnota hreturn na základě teploty 90 °C.

Je-li známo, že hmotnostní průtoky nejsou stejné, použije se tento postup:

—	pokud je doloženo, že kondenzát zůstává v produktu (např. při procesech se „vstřikováním páry“), příslušné množství entalpie kondenzátu se neodečítá;

—	pokud je známo, že médium pro přenos tepla se ztratilo (např. v důsledku úniků nebo odtoku kanalizací), odhad příslušného hmotnostního toku se odečte od hmotnostního toku přeneseného média pro přenos tepla.

Pro stanovení ročního čistého toku tepla z výše uvedených údajů se podle měřicího zařízení a zpracování údajů, jež jsou k dispozici, použije jeden z těchto způsobů:

—	stanovení ročních průměrných hodnot parametrů, jež stanoví roční průměrnou entalpii přeneseného a vráceného tepelného média, vynásobených celkovým ročním hmotnostním tokem s použitím rovnice 31;

—	stanovení hodinových hodnot toku tepla a sečtení těchto hodnot za roční celkovou dobu provozu tepelného systému. V závislosti na systému zpracování údajů lze hodinové hodnoty v příslušných případech nahradit jinými časovými intervaly.

C.1.2.2   Metoda č. 2: Výpočet náhradní hodnoty na základě naměřené účinnosti

Množství čistého měřitelného tepla se stanoví na základě palivových vstupů a naměřené účinnosti souvisejících s výrobou a přenosem tepla:

	(rovnice 32)
	(rovnice 33)

kde:

Q je množství tepla vyjádřené v TJ,

ηH je naměřená účinnost výroby a přenosu tepla,

EIn je energetický vstup z paliv,

ADi jsou roční údaje o činnosti (tj. spotřebovaná množství) paliv i a

NCVi je výhřevnost paliv i.

Hodnota ηH se buď změří za přiměřeně dlouhou dobu, jež dostatečně zohledňuje různé zátěžové stavy zařízení, nebo se převezme z dokumentace výrobce. V této souvislosti se následujícím způsobem zohlední konkrétní část křivky zatížení s použitím ročního faktoru zatížení:

(rovnice 34)

kde:

LF je faktor zatížení,

EIn je energetický vstup stanovený pomocí rovnice 33 za vykazované období a

EMax je maximální palivový vstup, pokud jednotka vyrábějící teplo běžela při 100% jmenovité zátěži po celý kalendářní rok.

Účinnost se stanoví na základě situace, v níž je vrácen všechen kondenzát. Pro vrácený kondenzát je předpokládána teplota 90 °C.

C.1.2.3   Metoda č. 3: Výpočet náhradní hodnoty na základě referenční účinnosti

Tato metoda je stejná jako metoda č. 3, avšak v rovnici 32 se používá referenční účinnost 70 % (ηRef,H = 0,7).

C.1.3   Zvláštní pravidla

Pokud zařízení spotřebovává měřitelné teplo vyrobené při jiných exotermických chemických procesech, než je spalování, například při výrobě amoniaku nebo kyseliny dusičné, stanoví se toto množství spotřebovaného tepla odděleně od jiného měřitelného tepla a této spotřebě tepla se přiřadí nulové emise CO2 ekv.

D.   ELEKTŘINA

D.1   Výpočet emisí souvisejících s elektřinou

Emise související s výrobou nebo spotřebou elektřiny se vypočítají podle této rovnice:

(rovnice 35)

kde:

Em el jsou emise související s vyrobenou nebo spotřebovanou elektřinou, vyjádřené v t CO2,

E el je vyrobená nebo spotřebovaná elektřina vyjádřená v MWh a

EF el je použitý emisní faktor pro elektřinu vyjádřený v t CO2/MWh.

D.2   Pravidla pro stanovení emisního faktoru elektřiny dovážené na celní území Unie

Pro stanovení specifických emisí obsažených v elektřině dovezené na celní území Unie se v souladu s bodem 2 přílohy IV nařízení (EU) 2023/956 použijí pouze přímé emise.

Emisní faktor pro výpočet specifických emisí obsažených v elektřině se stanoví takto:

—	použije se standardní hodnota specifická pro třetí zemi, skupinu třetích zemí nebo region ve třetí zemi stanovená jako příslušný emisní faktor CO2 podle bodu D.2.1,

—	pokud žádná specifická standardní hodnota podle písmena a) není k dispozici, použije se emisní faktor CO2 platný v EU podle bodu D.2.2,

—

pokud země nebo skupina třetích zemí na základě oficiálních a veřejných informací v dostatečné míře prokáže, že emisní faktor CO2 ve třetí zemi, skupině třetích zemí nebo regionu ve třetí zemi, odkud byla elektřina dovezena, je nižší než příslušné hodnoty podle písmen a) a b), a pokud jsou splněny podmínky stanovené v bodě D.2.3, použije se alternativní standardní hodnota stanovená na základě poskytnutých dostupných a spolehlivých údajů,

—

schválený deklarant pro CBAM může pro výpočet emisí obsažených v dovezené elektřině místo standardních hodnot použít skutečné obsažené emise, pokud lze pomocí prvků důkazů uvedených v bodě D.2.4 této přílohy prokázat, že jsou splněna kumulativní kritéria stanovená v bodě 5 písm. a) až d) přílohy IV nařízení (EU) 2023/956, přičemž je výpočet založen na údajích stanovených podle této přílohy výrobcem elektřiny a vypočítaných podle bodů D.4.1 nebo D.4.2 této přílohy.

D.2.1   Emisní faktor CO2 založený na specifických standardních hodnotách

Podle bodu 4.2.1 přílohy IV nařízení (EU) 2023/956 se použijí emisní faktory CO2 ve třetí zemi, skupině třetích zemí nebo regionu ve třetí zemi, a to na základě nejlepších údajů k dispozici.

D.2.2   Emisní faktor CO2 platný v EU

Použije se emisní faktor CO2 pro Unii podle bodu 4.2.2 přílohy IV nařízení (EU) 2023/956.

D.2.3   Emisní faktor CO2 založený na alternativních spolehlivých údajích

Pro účely bodu D.2 písm. c) lze pro elektřinu dovezenou z dané třetí země v daném roce použít alternativní standardní hodnoty, pokud třetí země nebo skupina třetích zemí poskytne Komisi do 30. června daného roku soubory údajů ze spolehlivých alternativních oficiálních zdrojů, včetně vnitrostátních statistik, které prokazují, že emisní faktor CO2 vypočtený na základě rovnic 36 a 37 je nižší než emisní faktor CO2 stanovený podle přílohy IV nařízení (EU) 2023/956. Pokud Komise považuje poskytnuté alternativní oficiální zdroje za spolehlivé, změní pokud možno do 30. června následujícího roku příslušné standardní hodnoty. Upravené standardní hodnoty se uplatní u elektřiny dovezené v roce, v němž byly poskytnuty soubory údajů z alternativních oficiálních zdrojů.

Pokud třetí země nebo skupina třetích zemí poskytne soubory údajů z alternativních oficiálních zdrojů po 30. červnu daného roku a pokud je Komise považuje za spolehlivé, změní příslušné standardní hodnoty pokud možno do 30. června druhého roku následujícího po roce, v němž byly soubory údajů z alternativních oficiálních zdrojů poskytnuty. Upravené standardní hodnoty se uplatní u elektřiny dovezené v roce následujícím po roce, v němž byly poskytnuty soubory údajů z alternativních oficiálních zdrojů. Pokud se Komisi podaří změnit příslušné standardní hodnoty v roce následujícím po roce, v němž byly poskytnuty soubory údajů z alternativních oficiálních zdrojů, a před uplynutím lhůty pro předložení prohlášení CBAM v souladu s článkem 6 nařízení (EU) 2023/956, uplatní se upravené standardní hodnoty u elektřiny dovezené v roce, v němž byly poskytnuty soubory údajů z alternativních oficiálních zdrojů.

Alternativní emisní faktor CO2 se vypočítá na základě průměru ročních emisních faktorů CO2 za poslední pětileté období, pro něž jsou k dispozici spolehlivé údaje.

Za tímto účelem se vypočítají roční emisní faktory CO2, a to podle této rovnice:

(rovnice 36)

kde:

Em el,y je roční emisní faktor CO2 pro všechny technologie využívající fosilní paliva v daném roce ve třetí zemi, skupině třetích zemí nebo regionu ve třetí zemi schopných vyvážet elektřinu do EU,

E el,y je celková hrubá výroba elektřiny všemi technologiemi využívajícími fosilní paliva v daném roce, EF i je emisní faktor CO2 pro každou technologii „i“ využívající fosilní paliva a

E el,i,y je hrubá roční výroba elektřiny každou technologií „i“ využívající fosilní paliva.

Emisní faktor CO2 se vypočítá jako klouzavý průměr za příslušné roky počínaje aktuálním rokem minus dva roky podle této rovnice:

(rovnice 37)

kde:

Em el je emisní faktor CO2 získaný jako klouzavý průměr ročních emisních faktorů CO2 za období předchozích pěti let, počínaje aktuálním rokem minus dva roky po aktuální rok minus šest let,

Em el,y je emisní faktor CO2 pro každý rok „i“,

i je index proměnné pro posuzované roky a

y je aktuální rok.

Jsou-li k dispozici novější spolehlivé údaje, může klouzavý průměr začínat od aktuálního roku minus jeden rok po aktuální rok minus pět let.

D.2.4   Prvky důkazů pro použití skutečných emisí obsažených v elektřině dovážené do Unie

Podle bodu 5 přílohy IV nařízení (EU) 2023/956 může schválený deklarant pro CBAM pro výpočet emisí obsažených v daném množství dovezené elektřiny místo standardních hodnot použít skutečné obsažené emise, pokud jsou splněna kumulativní kritéria stanovená v písmenech a) až d) uvedeného bodu.

K prokázání toho, že jsou splněna kritéria požadovaná k odůvodnění použití skutečných emisí podle bodu 5 přílohy IV nařízení (EU) 2023/956, se předkládají níže uvedené prvky důkazů.

—

Pro kritérium podle písmene a) v bodě 5 přílohy IV nařízení (EU) 2023/956: a) smluvní důkaz prokazující existenci smlouvy o nákupu elektřiny uzavřené přímo mezi schváleným deklarantem pro CBAM a výrobcem elektřiny nacházejícím se ve třetí zemi za účelem fyzické dodávky elektřiny. Smlouva o nákupu elektřiny se použije v době dovozu elektřiny, pro kterou se požaduje použití skutečných emisí, a musí pokrývat alespoň množství elektřiny, pro něž se požaduje použití skutečných emisí. Pokud byla smlouva o nákupu elektřiny uzavřena prostřednictvím zprostředkovatele, musí smluvní důkazy prokazovat, že mezi třemi smluvními stranami byla uzavřena pouze jedna smlouva.

—

Pro kritérium podle písmene b) v bodě 5 přílohy IV nařízení (EU) 2023/956 jedna z těchto možností: a) jednopólové schéma prokazující existenci přímého propojení mezi zařízením vyrábějícím elektřinu a přenosovou soustavou Unie; b) písemná dokumentace od provozovatele přenosové soustavy nebo od jiného subjektu s přístupem k příslušným informacím, která potvrzuje, že v době vývozu, stanovené na základě hodinových intervalů, nedošlo k fyzickému přetížení sítě v žádném bodě sítě mezi zařízením a přenosovou soustavou Unie.

—	Pro kritérium podle písmene c) v bodě 5 přílohy IV nařízení (EU) 2023/956: a) údaje prokazující, že zařízení vyrábějící elektřinu nevypouští více než 550 gramů CO2 pocházejících z fosilních paliv na kilowatthodinu elektřiny.

—

Pro kritérium podle písmene d) v bodě 5 přílohy IV nařízení (EU) 2023/956: a) písemná dokumentace od osoby, která nominovala příslušnou propojovací kapacitu, nebo od příslušného provozovatele přenosové soustavy, která prokazuje, že dané množství elektřiny bylo nominováno v zemi původu, v zemi určení a případně v každé tranzitní zemi, a udává časové období, na něž se nominace kapacity vztahuje, a b) údaje z inteligentního měřicího systému, které prokazují, že k výrobě odpovídajícího množství elektřiny zařízením došlo ve stejné periodě měření, jako byla nominována kapacita. Tato perioda nesmí přesáhnout jednu hodinu.

—	Pro kritérium podle písmene e) v bodě 5 přílohy IV nařízení (EU) 2023/956: a) měsíční průběžné zprávy obsahující prvky důkazů stanovené v tomto bodě, které prokazují, jak jsou splněna kritéria stanovená v písmenech a) až d) bodu 5 přílohy IV nařízení (EU) 2023/956.

D.3   Pravidla stanovení množství elektřiny použité při výrobě jiného zboží než elektřiny

Pro účely stanovení obsažených emisí se měření množství elektřiny vztahuje na činný výkon a nikoli na zdánlivý výkon (komplexní výkon). Je měřena pouze složka činný výkon a k jalovému výkonu se nepřihlíží.

U výroby elektřiny se úroveň činnosti vztahuje k čisté elektřině opouštějící hranice systému elektrárny nebo kogenerační jednotky po odečtení interně spotřebované elektřiny.

D.4   Pravidla stanovení nepřímých emisí obsažených v elektřině použité při výrobě jiného zboží než elektřiny

Emisní faktory pro elektřinu se stanoví na základě:

—	buď průměrného emisního faktoru elektrické rozvodné sítě země původu zpřístupněného v souladu s přílohou IV nařízení (EU) 2023/956, nebo

—

pokud jsou předloženy dostatečné důkazy založené na oficiálních a veřejných informacích, které prokazují, že průměrný emisní faktor rozvodné sítě třetí země nebo skupiny třetích zemí, v nichž byla elektřina vyrobena, je nižší než hodnoty stanovené v souladu s písmenem a), stanoví se alternativní standardní hodnota podle bodu D.4.4,

—	skutečné emisní faktory pro elektřinu lze použít v souladu s body D.4.1 až D.4.3.

D.4.1   Emisní faktor elektřiny vyrobené jiným způsobem než prostřednictvím kogenerace

Pokud jsou splněna kritéria pro použití skutečných emisí pro elektřinu nebo nepřímých emisí stanovená v příloze IV nařízení (EU) 2023/956, stanoví se pro elektřinu vyrobenou spalováním paliv (s výjimkou elektřiny vyrobené prostřednictvím kogenerace) emisní faktor elektřiny EFEl na základě příslušné palivové směsi a emise, které lze přiřadit výrobě elektřiny, se vypočítají jako:

EFEl = (Σ ADi × NCVi × EFi + EmFGC) / ElprodIs

(rovnice 38)

kde:

ADi jsou roční údaje o činnosti (tj. spotřebovaná množství) paliv i použitých k výrobě elektřiny vyjádřené v tunách nebo v Nm3,

NCVi je výhřevnost paliv i vyjádřená v TJ/t nebo v TJ/Nm3,

EFi jsou emisní faktory paliv i vyjádřené v t CO2/TJ,

EmFGC jsou emise z procesů čištění spalin vyjádřené v t CO2 a

Elprod je čisté množství vyrobené elektřiny vyjádřené v MWh. Může do něj být zahrnuto množství elektřiny vyrobené z jiných zdrojů, než je spalování paliv.

Pokud je součástí použité palivové směsi odpadní plyn a jeho emisní faktor je vyšší než standardní emisní faktor zemního plynu uvedený v tabulce 1 v bodě G, použije se při výpočtu EFEll místo emisního faktoru odpadního plynu tento standardní emisní faktor.

D.4.2   Emisní faktor elektřiny vyrobené prostřednictvím kogenerace

Pokud jsou splněna kritéria pro použití skutečných emisí pro nepřímé emise stanovená v příloze IV nařízení (EU) 2023/956, emisní faktor výroby elektřiny prostřednictvím kogenerace se stanoví podle bodu A.2.2 přílohy III.

D.4.3   Prvky důkazů pro použití skutečných nepřímých obsažených emisí

Podle bodu 6 přílohy IV nařízení (EU) 2023/956 může schválený deklarant pro CBAM pro výpočet nepřímých obsažených emisí místo standardních hodnot použít skutečné obsažené emise, jsou-li splněna požadovaná kritéria. Pokud jsou kritéria splněna, emisní faktor se stanoví podle bodů D.4.1 nebo D.4.2 této přílohy.

K prokázání toho, že jsou splněna kritéria potřebná k odůvodnění použití skutečných obsažených emisí pro nepřímé emise podle bodu 6 přílohy IV nařízení (EU) 2023/956, se předkládají níže uvedené prvky důkazů.

—

K prokázání přímé technické vazby: a) jednopólové schéma prokazující existenci přímé technické vazby mezi zařízením, v němž se dovezené zboží vyrábí, a zdrojem výroby elektřiny; b) údaje z inteligentního měřicího systému, které prokazují, že množství elektřiny, u něhož se požaduje použití skutečných emisí, bylo vyrobeno zařízením vyrábějícím elektřinu s přímou technickou vazbou, a ukazují dobu, během níž byla elektřina vyrobena, s odkazem na periodu měření nepřesahující jednu hodinu; c) údaje z inteligentního měřicího systému, které prokazují, že množství elektřiny, u něhož se požaduje použití skutečných emisí, bylo dodáno během stejné periody měření nepřesahující jednu hodinu do zařízení s přímou technickou vazbou vyrábějícího zboží uvedené v příloze I nařízení (EU) 2023/956; d) pokud přímá technická vazba spojuje více zařízení vyrábějících elektřinu s jedním nebo více zařízeními vyrábějícími zboží uvedené v příloze I nařízení (EU) 2023/956, smlouva mezi provozovateli obou zařízení, která vyžaduje dodávku alespoň takového množství elektřiny, u něhož se požaduje použití skutečných emisí, z jednoho zařízení do druhého. Pokud zařízení na výrobu elektřiny a zařízení vyrábějící zboží uvedené v příloze I nařízení (EU) 2023/956 vlastní stejný právní subjekt, musí být uzavřena vnitropodniková dohoda o odběru, která vyžaduje alespoň dodávku odpovídajícího množství elektřiny.

—

K prokázání smlouvy o nákupu elektřiny: a) smluvní důkaz prokazující existenci smlouvy o nákupu elektřiny uzavřené přímo mezi zařízením vyrábějícím zboží uvedené v příloze I nařízení (EU) 2023/956 a výrobcem elektřiny nacházejícím se ve třetí zemi na fyzickou dodávku elektřiny. Pokud byla smlouva o nákupu elektřiny uzavřena prostřednictvím zprostředkovatele, musí smluvní důkazy prokazovat, že mezi třemi smluvními stranami byla uzavřena pouze jedna smlouva; b) údaje z inteligentního měřicího systému, které prokazují, že zařízení vyrábějící elektřinu vyrobilo dané množství elektřiny, a ukazují dobu výroby; c) údaje z inteligentního měřicího systému, které prokazují, že do zařízení vyrábějícího zboží uvedené v příloze I nařízení (EU) 2023/956 bylo ve stejné periodě měření nepřesahující jednu hodinu dodáno odpovídající množství elektřiny; d) písemná dokumentace od provozovatelů přenosových soustav, orgánů veřejné správy nebo z jiných zdrojů relevantních veřejných a spolehlivých informací, která prokazuje fyzické propojení rozvodné sítě mezi zařízením vyrábějícím elektřinu a zařízením vyrábějícím zboží uvedené v příloze I nařízení (EU) 2023/956.

D.4.4   Emisní faktor založený na alternativních spolehlivých údajích

Pro účely bodu D.4 podbodu 2 lze pro elektřinu použitou při výrobě zboží dovezeného v daném roce použít alternativní standardní hodnoty, pokud třetí země nebo skupina třetích zemí do 30. června daného roku na základě souborů údajů ze spolehlivých alternativních oficiálních zdrojů, včetně vnitrostátních statistik, Komisi prokáže, že pětiletá průměrná intenzita emisí z elektrické rozvodné sítě třetí země vypočtená na základě rovnic 45 a 56 je nižší než intenzita stanovená podle přílohy IV nařízení (EU) 2023/956. Pokud Komise považuje poskytnuté alternativní oficiální zdroje za spolehlivé, změní pokud možno do 30. června následujícího roku standardní hodnotu elektřiny pro danou třetí zemi nebo skupinu třetích zemí. Upravená standardní hodnota se uplatní u elektřiny použité při výrobě zboží dovezeného v roce, v němž byly poskytnuty soubory údajů z alternativních oficiálních zdrojů.

Pokud třetí země nebo skupina třetích zemí poskytne soubory údajů z alternativních oficiálních zdrojů po 30. červnu daného roku a pokud je Komise považuje za spolehlivé, změní pokud možno do 30. června druhého roku následujícího po roce, v němž byly soubory údajů z alternativních oficiálních zdrojů poskytnuty, standardní hodnotu elektřiny pro danou třetí zemi nebo skupinu třetích zemí. Upravená standardní hodnota se uplatní u elektřiny použité při výrobě zboží dovezeného v roce následujícím po roce, v němž byly poskytnuty soubory údajů z alternativních oficiálních zdrojů. Pokud se Komisi podaří změnit příslušné standardní hodnoty v roce následujícím po roce, v němž byly poskytnuty soubory údajů z alternativních oficiálních zdrojů, a před uplynutím lhůty pro předložení prohlášení CBAM v souladu s článkem 6 nařízení (EU) 2023/956, uplatní se upravené standardní hodnoty u elektřiny použité při výrobě zboží dovezeného v roce, v němž byly poskytnuty soubory údajů z alternativních oficiálních zdrojů.

Emisní faktor se vypočítá na základě prostého průměru emisního faktoru za poslední pětileté období před vykazováním, pro něž jsou k dispozici spolehlivé údaje.

Pro účely výpočtu alternativních standardních hodnot vypočítá Komise roční emisní faktory a příslušnou hrubou výrobu elektřiny ve třetí zemi nebo skupině třetích zemí na základě této rovnice:

(rovnice 39)

kde:

Em el,y je roční emisní faktor pro všechny zdroje elektřiny v daném roce ve třetí zemi,

E el,y je celková hrubá výroba elektřiny ze všech zdrojů elektřiny v daném roce, EF i je emisní faktor pro každý zdroj elektřiny „i“ a

E el,i,y je hrubá roční výroba elektřiny pro každý zdroj elektřiny „i“.

Komise vypočítá emisní faktor jako klouzavý průměr za příslušné roky počínaje aktuálním rokem minus dva roky podle této rovnice:

(rovnice 40)

kde:

Em el je emisní faktor získaný jako klouzavý průměr emisních faktorů za pětileté období počínající aktuálním rokem minus dva roky,

Em el,y je emisní faktor pro každý rok „i“,

i je index proměnné pro posuzované roky a

y je aktuální rok.

Jsou-li k dispozici novější spolehlivé údaje, může klouzavý průměr začínat od aktuálního roku minus jeden rok po aktuální rok minus pět let.

E.   MONITOROVÁNÍ PREKURZORŮ

Množství každého prekurzoru spotřebovaného v každém výrobním procesu se stanoví za účelem výpočtu celkových emisí obsažených ve vyrobeném složeném zboží v souladu s bodem B přílohy III.

Pokud jsou prekurzory zahrnuty do stejného výrobního procesu podle čl. 4 odst. 9, stanoví se pouze množství dalšího použitého prekurzoru získaného z jiných zařízení nebo z jiných výrobních procesů.

Použité množství a vlastnosti emisí se stanoví zvlášť pro každý výrobní proces, z něhož byl prekurzor získán. Metody použité ke stanovení požadovaných údajů se zanesou do plánu monitorování zařízení, přičemž se použijí následující ustanovení:

1)

Pokud byl prekurzor vyroben v rámci daného zařízení, avšak v jiném výrobním procesu, jenž mu byl přiřazen podle článku 4, soubory údajů, které mají být stanoveny, obsahují: (a) průměr specifických přímých i nepřímých emisí obsažených v prekurzoru za vykazované období vyjádřený v tunách CO2 ekv. na tunu prekurzoru; (b) množství prekurzoru použitého v každém výrobním procesu zařízení;

2)

pokud byl prekurzor získán z jiného zařízení, soubory údajů, které mají být stanoveny, obsahují: (a) zemi původu dovezeného zboží; (b) tyto údaje o zařízení, v němž bylo zboží vyrobeno: — jedinečný identifikátor zařízení, je-li k dispozici, — kód OSN pro obchodní a dopravní lokality (UN/LOCODE) přidělený dané lokalitě, — celou adresu a její anglický přepis a — zeměpisné souřadnice zařízení; (c) pokud prekurzor pochází ze třetích zemí a území, které nejsou vyňaty podle bodu 1 přílohy III nařízení (EU) 2023/956, (d) použité výrobní postupy definované v příloze I; (e) hodnoty příslušných specifických parametrů uvedených v bodě 2 přílohy IV, které jsou vyžadovány pro stanovení obsažených emisí; (f) průměr specifických přímých i nepřímých emisí obsažených v prekurzoru za poslední dostupné vykazované období vyjádřený v tunách CO2 ekv. na tunu prekurzoru; (g) začátek a konec vykazovaného období používaného zařízením, z něhož byl prekurzor získán; (h) pokud prekurzor pochází ze třetích zemí a území, na něž se vztahuje výjimka podle přílohy III bodu 1 nařízení (EU) 2023/956, považují se specifické obsažené emise za nulové; (i) množství prekurzoru použitého v každém výrobním procesu zařízení.

3)	U každého množství prekurzoru, pro který byly obdrženy údaje podle bodu 2, jež jsou neúplné nebo neprůkazné, se použijí příslušné standardní hodnoty zpřístupněné podle přílohy IV nařízení (EU) 2023/956.

4)	Pokud se určitý typ prekurzoru vyrábí v různých výrobních procesech, vypočtou se specifické emise obsažené v tomto prekurzoru jako vážený průměr těchto různých výrobních procesů.

F.   MONITOROVÁNÍ ÚROVNĚ ČINNOSTI

Úroveň činnosti výrobního procesu se vypočítá jako celková hmotnost zboží, které opustilo výrobní proces během vykazovaného období, měřená ve funkčních jednotkách a v tunách zboží. Pokud jsou výrobní procesy definovány tak, že je do nich zahrnuta i výroba prekurzorů, zamezí se dvojímu započtení tím, že se započítají pouze konečné produkty daného výrobního procesu.

V úvahu se vezme pouze zboží, které lze prodat nebo přímo použít jako prekurzor v jiném výrobním procesu. Do stanovení úrovně činnosti se nezahrnou výrobky neodpovídající normě, vedlejší produkty, odpad a šrot vyrobené ve výrobním procesu, a to bez ohledu na to, zda jsou vráceny do výrobních procesů, dodány do jiných zařízení nebo odstraněny. Pokud tudíž vstoupí do jiného výrobního procesu, přiřadí se jim nulové obsažené emise.

Při stanovování úrovní činnosti musí být splněny požadavky na měření stanovené v bodě B.4.

G.   STANDARDNÍ FAKTORY POUŽÍVANÉ PŘI MONITOROVÁNÍ PŘÍMÝCH EMISÍ NA ÚROVNI ZAŘÍZENÍ

Standardní emisní faktory paliv vztahující se k hodnotám výhřevnosti

Tabulka 1

Emisní faktory paliv vztažené k výhřevnosti a výhřevnost na hmotnost paliva

Popis druhů paliva	Emisní faktor (t CO2/TJ)	Výhřevnost (TJ/Gg)	Zdroj
Ropa	73,3	42,3	pokyny IPCC 2006
Orimulsion	77,0	27,5	pokyny IPCC 2006
Kapalná paliva ze zemního plynu	64,2	44,2	pokyny IPCC 2006
Motorový benzin	69,3	44,3	pokyny IPCC 2006
Petrolej (jiný než letecký)	71,9	43,8	pokyny IPCC 2006
Ropa z břidlic	73,3	38,1	pokyny IPCC 2006
Plynový olej / motorová nafta	74,1	43,0	pokyny IPCC 2006
Zbytkový topný olej	77,4	40,4	pokyny IPCC 2006
Zkapalněný ropný plyn	63,1	47,3	pokyny IPCC 2006
Ethan	61,6	46,4	pokyny IPCC 2006
Nafta	73,3	44,5	pokyny IPCC 2006
Asfalt	80,7	40,2	pokyny IPCC 2006
Maziva	73,3	40,2	pokyny IPCC 2006
Ropný koks	97,5	32,5	pokyny IPCC 2006
Suroviny rafinérií	73,3	43,0	pokyny IPCC 2006
Rafinérský plyn	57,6	49,5	pokyny IPCC 2006
Parafínové vosky	73,3	40,2	pokyny IPCC 2006
Lakový benzin a sulfobromftalein	73,3	40,2	pokyny IPCC 2006
Ostatní ropné výrobky	73,3	40,2	pokyny IPCC 2006
Antracit	98,3	26,7	pokyny IPCC 2006
Koksovatelné uhlí	94,6	28,2	pokyny IPCC 2006
Ostatní bituminózní uhlí	94,6	25,8	pokyny IPCC 2006
Sub-bituminózní uhlí	96,1	18,9	pokyny IPCC 2006
Lignit	101,0	11,9	pokyny IPCC 2006
Ropné břidlice a dehtové písky	107,0	8,9	pokyny IPCC 2006
Brikety	97,5	20,7	pokyny IPCC 2006
Koksárenský a hnědouhelný koks	107,0	28,2	pokyny IPCC 2006
Plynárenský koks	107,0	28,2	pokyny IPCC 2006
Černouhelný dehet	80,7	28,0	pokyny IPCC 2006
Energoplyn	44,4	38,7	pokyny IPCC 2006
Koksárenský plyn	44,4	38,7	pokyny IPCC 2006
Vysokopecní plyn	260	2,47	pokyny IPCC 2006
Plyn z kyslíkových ocelářských pecí	182	7,06	pokyny IPCC 2006
Zemní plyn	56,1	48,0	pokyny IPCC 2006
Průmyslové odpady	143	nepoužije se	pokyny IPCC 2006
Odpadní oleje	73,3	40,2	pokyny IPCC 2006
Rašelina	106,0	9,76	pokyny IPCC 2006
Odpadní pneumatiky	85,0  (5)	nepoužije se	Světová podnikatelská rada pro udržitelný rozvoj – Iniciativa pro udržitelný rozvoj v cementářství (WBCSD CSI)
Oxid uhelnatý	155,2  (6)	10,1	J. Falbe a M. Regitz, Römpp Chemie Lexikon, Stuttgart, 1995
Methan	54,9  (7)	50,0	J. Falbe a M. Regitz, Römpp Chemie Lexikon, Stuttgart, 1995

Tabulka 2

Emisní faktory paliv vztažené k výhřevnosti a výhřevnost na hmotnost materiálu z biomasy

Materiál z biomasy	Předběžný emisní faktor [t CO2/TJ]	Výhřevnost [GJ/t]	Zdroj
Dřevo / dřevný odpad (vzduchosuché (8))	112	15,6	pokyny IPCC 2006
Sulfitové louhy (černý louh)	95,3	11,8	pokyny IPCC 2006
Ostatní primární tuhá biomasa	100	11,6	pokyny IPCC 2006
Dřevěné uhlí	112	29,5	pokyny IPCC 2006
Biobenzin	70,8	27,0	pokyny IPCC 2006
Bionafta	70,8	37,0	pokyny IPCC 2006 (9)
Ostatní kapalná biopaliva	79,6	27,4	pokyny IPCC 2006
Skládkový plyn (10)	54,6	50,4	pokyny IPCC 2006
Kalový plyn (11)	54,6	50,4	pokyny IPCC 2006
Ostatní bioplyn (11)	54,6	50,4	pokyny IPCC 2006
Komunální odpad (podíl biomasy) (12)	100	11,6	pokyny IPCC 2006

Emisní faktory vztahující se k emisím z procesů

Tabulka 3

Stechiometrický emisní faktor pro emise z procesů rozkladu uhličitanů (metoda A)

Uhličitan	Emisní faktor (t CO2 / t uhličitanu)
CaCO3	0,440
MgCO3	0,522
Na2CO3	0,415
BaCO3	0,223
Li2CO3	0,596
K2CO3	0,318
SrCO3	0,298
NaHCO3	0,524
FeCO3	0,380
Obecně	Emisní faktor = [M(CO2 )] / {Y × [M(x)] + Z × [M(CO3 2 -)]} X = kov M(x) = molekulová hmotnost prvku X v (g/mol) M(CO2 ) = molekulová hmotnost CO2 v (g/mol) M(CO3 2 -) = molekulová hmotnost CO3 2 - v (g/mol) Y = stechiometrické číslo prvku X Z = stechiometrické číslo CO3 2 -

Tabulka 4

Stechiometrický emisní faktor pro emise z procesů rozkladu uhličitanů založeného na oxidech kovů alkalických zemin (metoda B)

Oxid	Emisní faktor (t CO2 / t oxidu)
CaO	0,785
MgO	1,092
BaO	0,287
Obecně: XYOZ	Emisní faktor = [M(CO2 )] / {Y × [M(x)] + Z × [M(O)]} X = kov alkalické zeminy nebo alkalický kov M(x) = molekulová hmotnost prvku X v (g/mol) M(CO2 ) = molekulová hmotnost CO2 v (g/mol) M(O) = molekulová hmotnost O v (g/mol) Y = stechiometrické číslo prvku X = 1 (pro kovy alkalických zemin) = 2 (pro alkalické kovy) Z = stechiometrické číslo O = 1

Tabulka 5

Emisní faktory pro emise z procesů pocházející z jiných materiálů (výroba železa nebo oceli a zpracování železných kovů)  (13)

Vstupní nebo výstupní materiál	Obsah uhlíku (t C/t)	Emisní faktor (t CO2/t)
Přímo redukované železo (DRI)	0,0191	0,07
Elektrická oblouková pec – uhlíkové elektrody	0,8188	3,00
Elektrická oblouková pec – uhlík obsažený ve vsázce	0,8297	3,04
Železo briketované za horka	0,0191	0,07
Plyn z kyslíkových ocelářských pecí	0,3493	1,28
Ropný koks	0,8706	3,19
Surové železo	0,0409	0,15
Železo / železný šrot	0,0409	0,15
Ocel / ocelový šrot	0,0109	0,04

Potenciál globálního oteplování skleníkových plynů jiných než CO2

Tabulka 6

Potenciály globálního oteplování

Plyn	Potenciál globálního oteplování
N2O	265 t CO2 ekv. / t N2O
CF4	6 630  t CO2 ekv. / t CF4
C2F6	11 100  t CO2 ekv. / t C2F6

---

(1)  Mezivládní panel OSN pro změnu klimatu (IPCC): pokyny IPCC pro národní inventury skleníkových plynů.

(2)  Provozovatel zařízení musí faktor stanovit vlastním měřením. Pokud to není technicky proveditelné nebo by to bylo spojeno s neúměrně vysokými náklady, použijí se hodnoty uplatňované v rámci metodiky pro technologii CWPB.

(3)  Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2024/2620 ze dne 30. července 2024, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES, pokud jde o požadavky, na jejichž základě se skleníkové plyny považují za trvale chemicky vázané v produktu (Úř. věst. L, 2024/2620, 4.10.2024, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg_del/2024/2620/oj).

(4)  Prováděcí nařízení Komise (EU) 2018/2066 ze dne 19. prosince 2018 o monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES a o změně nařízení Komise (EU) č. 601/2012 (Úř. věst. L 334, 31.12.2018, s. 1, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg_impl/2018/2066/oj).

(5)  Tato hodnota je předběžným emisním faktorem, tj. před případným použitím podílu biomasy.

(6)  Založeno na výhřevnosti 10,12 TJ/t.

(7)  Založeno na výhřevnosti 50,01 TJ/t.

(8)  U uvedeného emisního faktoru se předpokládá obsah vody ve dřevě přibližně 15 %. Čerstvé dřevo může mít obsah vody až 50 %. Ke stanovení výhřevnosti (NCV) zcela suchého dřeva se použije tato rovnice:

kde NCVdry je výhřevnost absolutního suchého materiálu, w je obsah vody (hmotnostní podíl) a 

je entalpie odpařování vody. Pomocí téže rovnice lze z NCVdry zpětně vypočítat výhřevnost (NCV) pro daný obsah vody.

(9)  Hodnota výhřevnosti je převzata z přílohy III směrnice (EU) 2018/2001.

(10)  U skládkového plynu, kalového plynu a ostatního bioplynu: se standardní hodnoty vztahují k čistému biomethanu. K získání správných standardních hodnot je vyžadována korekce obsahu methanu v daném plynu.

(11)  Založeno na výhřevnosti 50,01 TJ/t.

(12)  V pokynech IPCC jsou uvedeny rovněž hodnoty pro fosilní část komunálního odpadu: emisní faktor = 91,7 t CO2/TJ, výhřevnost = 10 GJ/t.

(13)   Pokyny IPCC pro národní inventury skleníkových plynů z roku 2006.

PŘÍLOHA III

Pravidla pro přiřazování emisí zboží

A.   ZÁSADY PŘIŘAZOVÁNÍ ÚDAJŮ VÝROBNÍM PROCESŮM

A.1   Přiřazování, jsou-li k dispozici údaje

Metody monitorování údajů pro každý výrobní proces musí být stanoveny v plánu monitorování v souladu s přílohou II. Tyto metody se pravidelně přezkoumávají, aby tam, kde je to možné, byla zvýšena kvalita údajů v souladu s bodem A této přílohy.

Pokud k výsledkům měření přispívá řada měřicích přístrojů různé kvality a součet údajů o výrobních procesech se liší od údajů stanovených samostatně pro celé zařízení, použije se jednotný „slaďující faktor“ pro jednotnou opravu, aby se dosáhlo celkového údaje za zařízení, takto:

RecF = DInst /Σ DPP

(rovnice 41)

kde:

RecF je slaďující faktor,

DInst je hodnota údajů stanovených za zařízení jako celek a

DPP jsou hodnoty údajů za jednotlivé výrobní procesy.

Údaje za každý výrobní proces se pak opraví takto (DPP,corr je opravená hodnota DPP ):

DPP,corr = DPP × RecF

(rovnice 42)

Nejsou-li pro každý výrobní proces k dispozici údaje pro konkrétní soubor údajů, vstupy, výstupy a odpovídající emise se přiřadí podle pravidel stanovených v bodě A.2

A.2   Přiřazování v případě nedostatku údajů nebo multifunkčních procesů

V případě nedostatku údajů podle bodu A.1 nebo v případě multifunkčních procesů bude přiřazení založeno na příslušném základním fyzickém vztahu, tj. rozdělení vstupních a výstupních toků multifunkčního procesu nebo zařízení v souladu s příslušným, kvantifikovatelným fyzickým vztahem mezi vstupy do procesu a výstupy druhotných produktů.

S výjimkou pravidel uvedených v bodech A.2.1, A.2.2 a A.2.3 této přílohy se vstupy, výstupy a odpovídající emise přiřazují na základě funkční jednotky jednotlivých vyrobených výrobků.

Pro přiřazení emisí i zachycených a uložených emisí ke zboží se použije stejné pravidlo přiřazování.

Jestliže výrobní proces vyžaduje použití různých pravidel přiřazování, musí být použita v tomto pořadí:

1)	přiřazení emisí tokům tepla;

2)	přiřazení emisí odpadním plynům;

3)	přiřazení funkční jednotky nebo molárního poměru, podle toho, co je relevantní.

A.2.1   Chemikálie a hnojiva

Pokud je chemická látka v rámci souhrnných kategorií zboží chemikálie nebo hnojiva vyráběna jako druhotný produkt multifunkčního procesu, je přiřazení mezi chemické látky založeno na molárním poměru.

Emise z výrobního procesu se přiřadí vodíku na základě molárních podílů podle této rovnice:

(rovnice 43)

kde:

Em i jsou přímé nebo nepřímé emise přiřazené každému druhotnému produktu „i“ vyrobenému ve vykazovaném období vyjádřené v tunách CO2,

Em total jsou přímé nebo nepřímé emise z celého výrobního procesu za vykazované období vyjádřené v tunách CO2,

m i,prod je hmotnost každého druhotného produktu „i“ vyrobeného v zařízení ve vykazovaném období vyjádřená v tunách,

M i je molární hmotnost každého druhotného produktu „i“.

Není-li molární hmotnost jednoho z druhotných produktů známa, přiřadí se emise na základě hmotnosti druhotných produktů.

A.2.2   Toky tepla a kogenerace

Měřitelné teplo z jiných procesů než spalování nebo částečná oxidace paliv

Měřitelné teplo vznikající při exotermických chemických procesech jiných než spalování a částečná oxidace paliv, například při výrobě čpavku nebo kyseliny dusičné, má nulové emise CO2 ekv.

Měřitelné teplo vyrobené v zařízení jiným způsobem než prostřednictvím kogenerace

U měřitelného tepla vyrobeného spalováním paliv v rámci daného zařízení s výjimkou tepla vyrobeného prostřednictvím kogenerace se stanoví emisní faktor příslušné palivové směsi a emise, které lze přiřadit výrobnímu procesu, se vypočítají jako

EmHeat = EFmix × Qconsumed / η

(rovnice 44)

kde:

EmHeat jsou emise z výrobního procesu související s výrobou tepla vyjádřené v t CO2,

EFmix je emisní faktor příslušné palivové směsi vyjádřený v t CO2/TJ případně včetně emisí z čištění spalin,

Qconsumed je množství měřitelného tepla spotřebovaného ve výrobním procesu vyjádřené v TJ a

η je účinnost procesu výroby tepla.

EFmix se vypočítá jako

EFmix = (Σ ADi × NCVi × EFi + EmFGC) / (Σ ADi × NCVi)

(rovnice 45)

kde:

ADi jsou roční údaje o činnosti (tj. spotřebovaná množství) paliv i použitých k výrobě měřitelného tepla vyjádřené v tunách nebo v Nm3,

NCVi je výhřevnost paliv i vyjádřená v TJ/t nebo v TJ/Nm3,

EFi jsou emisní faktory paliv i vyjádřené v t CO2/TJ a

EmFGC jsou emise z procesů čištění spalin vyjádřené v t CO2.

Měřitelné teplo vyrobené v zařízení prostřednictvím kogenerace

Pokud se měřitelné teplo a elektřina vyrábějí prostřednictvím kogenerace (tj. kombinované výroby elektřiny a tepla (KVET)), stanoví se příslušné emise přiřazené měřitelnému teplu a elektřině podle tohoto bodu. Pravidla týkající se elektřiny se v příslušných případech použijí i na výrobu mechanické energie.

Emise z kogenerační jednotky se stanoví takto:

(rovnice 46)

kde:

EmCHP jsou emise z kogenerační jednotky za vykazované období vyjádřené v t CO2,

ADi jsou roční údaje o činnosti (tj. spotřebovaná množství) paliv i použitých pro jednotku KVET vyjádřené v tunách nebo v Nm3,

NCVi je výhřevnost paliv i vyjádřená v TJ/t nebo v TJ/Nm3,

EFi jsou emisní faktory paliv i vyjádřené v t CO2/TJ a

EmFGC jsou emise z procesů čištění spalin vyjádřené v t CO2.

Energetický vstup do jednotky KVET se vypočítá podle rovnice 33. Příslušná průměrná účinnost výroby tepla a výroby elektřiny (nebo v příslušných případech mechanické energie) za vykazované období se vypočítá takto:

	(rovnice 47)
	(rovnice 48)

kde:

ηheat je průměrná účinnost výroby tepla za vykazované období (bezrozměrná),

Qnet je čisté množství tepla vyrobeného kogenerační jednotkou ve vykazovaném období vyjádřené v TJ, stanovené v souladu s bodem C.1.2,

EIn je energetický vstup paliv vyjádřený v TJ,

ηel je průměrná účinnost výroby elektřiny za vykazované období (bezrozměrná) a

Eel je čistá výroba elektřiny kogenerační jednotkou ve vykazovaném období vyjádřená v TJ.

Pokud stanovení účinností ηheat a ηel není technicky proveditelné nebo by bylo spojeno s neúměrně vysokými náklady, použijí se hodnoty založené na technické dokumentaci (nominální hodnoty) zařízení. Pokud žádné takové hodnoty nejsou k dispozici, použijí se konzervativní standardní hodnoty ηheat = 0,55 a ηel = 0,25.

Faktory přiřazení pro teplo a elektřinu z jednotky KVET se vypočítají takto:

	(rovnice 49)
	(rovnice 50)

kde:

FCHP,Heat je faktor přiřazení pro teplo (bezrozměrný),

FCHP,El je faktor přiřazení pro elektřinu (nebo případně mechanickou energii) (bezrozměrný),

ηref, heat je referenční účinnost výroby tepla v samostatném ohřívači vody (bezrozměrná) a

ηref,el je referenční účinnost výroby elektřiny bez kogenerace (bezrozměrná).

Příslušné referenční hodnoty účinnosti pro jednotlivá paliva jsou uvedeny v bodě G přílohy II.

Konkrétní emisní faktor měřitelného tepla souvisejícího s KVET, který má být použit pro přiřazení emisí souvisejících s výrobou tepla výrobním procesům, se vypočítá jako:

EFCHP,Heat = EmCHP ×FCHP,Heat / Qnet

(rovnice 51)

kde:

EFCHP, heat je emisní faktor pro výrobu měřitelného tepla v kogenerační jednotce vyjádřený v t CO2/TJ a

Qnet je čisté teplo vyrobené kogenerační jednotkou vyjádřené v TJ.

Emise z tepla vyrobeného při kogeneraci, které lze přiřadit výrobnímu procesu, se vypočítají jako:

EmHeat = EFCHP, heat × Qconsumed

kde:

Qconsumed je množství měřitelného tepla spotřebovaného ve výrobním procesu vyjádřené v TJ.

Konkrétní emisní faktor elektřiny související s KVET, který má být použit pro přiřazení nepřímých emisí výrobním procesům, se vypočítá jako:

EFCHP,El = EmCHP × FCHP,El / EEl,prod

(rovnice 52)

kde:

EEl,prod je elektřina vyrobená jednotkou KVET.

Je-li součástí použité palivové směsi odpadní plyn a jeho emisní faktor je vyšší než standardní emisní faktor zemního plynu uvedený v tabulce 1 v bodě G přílohy II, použije se při výpočtu EFmix místo emisního faktoru odpadního plynu tento standardní emisní faktor.

Měřitelné teplo vyrobené mimo zařízení

Pokud se ve výrobním procesu spotřebovává měřitelné teplo vyrobené mimo zařízení, emise související s teplem se zahrnují nezávisle na tom, zda teplo pochází z procesu výroby zboží uvedeného v příloze I nařízení (EU) 2023/956, či nikoli. V tomto případě se emise související s teplem stanoví jednou z níže uvedených metod.

1)

Pokud zařízení vyrábějící teplo provádí monitorování emisí v souladu s tímto nařízením a ověřování zdrojů emisí a množství vyváženého měřitelného tepla v souladu s nařízením v přenesené pravomoci (EU) 2025/2551 stanoví se emisní faktor měřitelného tepla pomocí příslušných rovnic uvedených v předchozích bodech na základě údajů o emisích poskytnutých provozovatelem zařízení vyrábějícího měřitelné teplo.

2)	Pokud metoda podle bodu 1 není k dispozici, použije se standardní hodnota, která vychází ze standardního emisního faktoru paliva, které se v daném průmyslovém odvětví v dané zemi používá nejběžněji, a z předpokladu účinnosti kotle 90 %.

Další pravidla pro přiřazování emisí z měřitelného tepla

Pokud jsou ztráty měřitelného tepla stanoveny odděleně od množství použitých ve výrobních procesech, připočítají se emise související s těmito tepelnými ztrátami v poměru k emisím ze všech výrobních procesů, v nichž se měřitelné teplo vyrobené v daném zařízení používá, aby se zajistilo, že bude výrobním procesům přiřazeno 100 % množství čistého měřitelného tepla vyrobeného v daném zařízení nebo daným zařízeném dovezeného či vyvezeného, jakož i množství tepla přeneseného mezi výrobními procesy bez vynechání nebo dvojího započtení.

A.2.3   Odpadní plyny

Pokud se při výrobě zboží spotřebovávají odpadní plyny z jiného výrobního procesu, emise se přiřadí na základě rovnice 53.

×NCV WG ×EF NG (rovnice 53)

(rovnice 53)

kde:

VWG je objem dovezeného odpadního plynu,

NCVWG je výhřevnost dovezeného odpadního plynu a

EFNG je standardní emisní faktor zemního plynu uvedený v bodě G přílohy II.

Pokud jsou odpadní plyny z procesu výroby zboží spotřebovány v jiném výrobním procesu, emise se přiřadí podle rovnice 54, pokud provozovatel zařízení může poskytnout dostatečné důkazy pro ověření.

×NCV WG ×EF NG ×

(rovnice 54)

kde:

VWG,exported je objem odpadního plynu vyvezeného z výrobního procesu,

NCVWG je výhřevnost odpadního plynu,

EFNG je standardní emisní faktor zemního plynu uvedený v bodě G přílohy II.

Corrη je faktor vyjadřující rozdíl mezi účinností užití odpadního plynu a účinností užití referenčního paliva, kterým je zemní plyn. Standardní hodnota je Corrη = 0,667.

A.3   Metody výpočtu

Pro účely přiřazení emisí ze zařízení příslušnému zboží se emise, vstupy a výstupy přiřadí výrobním procesům definovaným v souladu s bodem A.4 v případě přímých emisí pomocí rovnice 55 a v případě nepřímých emisí pomocí rovnice 56, přičemž se pro parametry uvedené v příslušné rovnici použijí celkové hodnoty za celé vykazované období. Přiřazené přímé a nepřímé emise se poté převedou na specifické přímé a nepřímé emise obsažené ve zboží, které je výsledkem daného výrobního procesu, pomocí rovnic 57 a 58.

(rovnice 55)

Je-li vypočítaná hodnota AttrEm Dir záporná, použije se jako výsledná hodnota nula.

	(rovnice 56)
	(rovnice 57)
	(rovnice 58)

kde:

AttrEm Dir	jsou přímé emise přiřazené danému výrobnímu procesu za celé vykazované období vyjádřené v t CO2 ekv.,
AttrEm indir	jsou nepřímé emise přiřazené danému výrobnímu procesu za celé vykazované období vyjádřené v t CO2 ekv.,
DirEm *	jsou emise, které lze výrobnímu procesu přiřadit přímo, stanovené za vykazované období na základě pravidel uvedených v bodě B přílohy II a v bodě A této přílohy a těchto pravidel: Měřitelné teplo: Pokud jsou paliva spotřebovávána na výrobu měřitelného tepla, které se spotřebovává mimo posuzovaný výrobní proces nebo které se používá ve více než jednom výrobním procesu (např. v případech dovozu z jiných zařízení nebo vývozu do jiných zařízení), emise z těchto paliv se nezapočítají do emisí z daného výrobního procesu, které lze přiřadit přímo, ale přičtou se k parametru EmH,import, aby nedošlo k dvojímu započtení. Odpadní plyny: Do parametru DirEm* se započtou emise způsobené odpadními plyny, které byly vyprodukovány a zcela spotřebovány v rámci téhož výrobního procesu. Do parametru DirEm* se v celém rozsahu započtou emise ze spalování odpadních plynů, které byly vyvezeny z výrobního procesu, bez ohledu na to, kde byly tyto plyny spotřebovány. Pro vývoz odpadních plynů se však vypočítá parametr WGcorr,export. K emisím ze spalování odpadních plynů, které byly dovezeny z jiných výrobních procesů, se u parametru DirEm* nepřihlíží. Namísto toho se vypočítá parametr WGcorr,import,
Em H,imp	jsou emise odpovídající množství měřitelného tepla dovezeného do výrobního procesu stanovené za vykazované období na základě pravidel uvedených v bodě A.2 této přílohy a těchto pravidel: Emise související s měřitelným teplem dováženým do výrobního procesu zahrnují teplo dovážené z jiných zařízení, teplo dovážené z jiných výrobních procesů v rámci téhož zařízení a teplo přijímané z technické jednotky (např. elektrocentrály v zařízení nebo komplexnější parní sítě s několika jednotkami vyrábějícími teplo), která dodává teplo do více než jednoho výrobního procesu. Emise z měřitelného tepla se vypočítají podle tohoto vzorce: × EF heat (rovnice 52) kde: EFheat je emisní faktor pro výrobu měřitelného tepla stanovený v souladu s bodem A.2 této přílohy, vyjádřený v t CO2/TJ a Qimp je čisté teplo dovezené do výrobního procesu a spotřebované v tomto procesu vyjádřené v TJ,
Em H,exp	jsou emise odpovídající množství měřitelného tepla vyvezeného z výrobního procesu stanovené za vykazované období na základě pravidel uvedených v bodě A.2 této přílohy. U vyváženého tepla se použijí buď emise z dané známé palivové směsi v souladu s bodem A.2 této přílohy, nebo – pokud konkrétní palivová směs není známa – standardní emisní faktor paliva, které se v dané zemi a daném průmyslovém odvětví používá nejběžněji, za předpokladu účinnosti kotle 90 %. Teplo získávané zpět z procesů využívajících elektřinu a z výroby kyseliny dusičné se nezapočítá,
WG corr,imp	jsou přímé emise přiřazené výrobnímu procesu, v němž se spotřebovávají odpadní plyny dovezené z jiných výrobních procesů, s korekcí pro vykazované období,
WG corr,exp	jsou emise odpovídající množství odpadních plynů vyvezených z výrobního procesu, stanovené za vykazované období,
Em el,prod	jsou emise odpovídající množství elektřiny vyrobené v rámci hranic výrobního procesu stanovené za vykazované období na základě pravidel uvedených v bodě D přílohy II,
Em el,cons	jsou emise odpovídající množství elektřiny spotřebované v rámci hranic výrobního procesu stanovené za vykazované období na základě pravidel uvedených v bodě D přílohy II,
SEE g,Dir	jsou specifické přímé emise obsažené ve zboží g vyjádřené v t CO2 ekv. na funkční jednotku platné pro vykazované období,
SEE g,Indir	jsou specifické nepřímé emise obsažené ve zboží g vyjádřené v t CO2 ekv. na funkční jednotku platné pro vykazované období,
AL g	je úroveň činnosti zboží g, tj. množství zboží g vyrobeného ve vykazovaném období v daném zařízení, stanovená ve funkčních jednotkách v souladu s bodem F přílohy II.

B.   VÝPOČET SPECIFICKÝCH EMISÍ OBSAŽENÝCH VE SLOŽENÉM ZBOŽÍ

Specifické emise SEE g obsažené ve složeném zboží g se v souladu s přílohou IV nařízení (EU) 2023/956 vypočítají takto:

	(rovnice 59)
	(rovnice 60)

kde:

SEE g jsou specifické přímé nebo nepřímé emise obsažené ve (složeném) zboží g vyjádřené v t CO2 ekv. na funkční jednotku,

AttrEm g jsou přímé nebo nepřímé emise přiřazené výrobnímu procesu, jehož výsledkem je zboží g, stanovené v souladu s bodem A.3 této přílohy za vykazované období, vyjádřené v t CO2 ekv.,

AL g je úroveň činnosti výrobního procesu, jehož výsledkem je zboží g, za vykazované období stanovená v souladu s bodem F přílohy II, vyjádřená ve funkčních jednotkách,

EE InpMat jsou přímé nebo nepřímé emise obsažené ve všech prekurzorech spotřebovaných během vykazovaného období, vyjádřené v t CO2 ekv.,

M i je hmotnost prekurzoru i použitého ve výrobním procesu, jehož výsledkem je zboží g, během vykazovaného období vyjádřená ve funkčních jednotkách prekurzoru i a

SEE i jsou specifické přímé nebo nepřímé emise obsažené v prekurzoru i vyjádřené v t CO2 ekv. na funkční jednotku prekurzoru i.

Při tomto výpočtu se zohlední pouze prekurzory, které nejsou zahrnuty do stejného výrobního procesu jako zboží g. Pokud byl tentýž prekurzor získán z různých výrobních procesů, považuje se prekurzor pocházející z každého jednotlivého zařízení za samostatný prekurzor.

Pokud prekurzor i pochází z Unie nebo z jedné ze zemí či území, na něž se vztahuje výjimka podle bodu 1 přílohy III nařízení (EU) 2023/956, specifické přímé nebo nepřímé emise obsažené v tomto prekurzoru se započítávají jako nulové.

Má-li samotný prekurzor i prekurzory, zohlední se tyto prekurzory nejprve pomocí téže metody výpočtu za účelem výpočtu emisí obsažených v prekurzoru i a až poté se použijí k výpočtu emisí obsažených ve zboží g. Tato metoda se rekurzivně uplatní na všechny prekurzory, které jsou složeným zbožím.

Parametr Mi se vztahuje k celkové hmotnosti prekurzoru, který je potřeba k výrobě množství ALg . Zahrnuje i množství prekurzoru, která nejsou obsažena ve výsledném složeném zboží, ale v případě jejich úniku, oddělení, spálení, chemické úpravy apod. v rámci výrobního procesu tento proces opustí jako vedlejší produkty, šrot, zbytky, odpad nebo emise.

Za účelem poskytnutí údajů, které lze použít nezávisle na úrovních činnosti, se pro každý prekurzor i stanoví specifická hmotnostní spotřeba mi , která se uvede v hlášení podle přílohy IV:

(rovnice 61)

Specifické emise obsažené ve složeném zboží g lze tedy vyjádřit jako:

(rovnice 62)

kde:

ae g jsou specifické přímé nebo nepřímé emise přiřazené výrobnímu procesu, jehož výsledkem je zboží g, vyjádřené v t CO2 ekv. na tunu zboží g, což odpovídá specifickým obsaženým emisím bez emisí obsažených v prekurzorech:

(rovnice 63)

m i je specifická hmotnostní spotřeba prekurzoru i použitého ve výrobním procesu, jehož výsledkem je jedna funkční jednotka zboží g, vyjádřená ve funkční jednotce prekurzoru i na funkční jednotku zboží g (je tedy bezrozměrná) a

SEE i jsou specifické přímé nebo nepřímé emise obsažené v prekurzoru i vyjádřené v t CO2 ekv. na funkční jednotku prekurzoru i.

U zboží, jehož funkčními jednotkami jsou tuny obsahu slínku a které je uváděno na trh v různých rozsazích složení, vypočítá provozovatel specifické emise obsažené ve zboží podle průměrného obsahu slínku ve zboží pro každý rozsah složení pomocí rovnice 64.

SEEg(Cki ) = SEEg × CKi

(rovnice 64)

kde:

SEEg(Cki ) jsou specifické emise obsažené ve zboží s obsahem slínku Cki ,

SEE g jsou specifické obsažené emise vypočtené podle rovnice 59 nebo 62,

CK i je průměrný obsah slínku ve zboží v rámci rozsahu složení v tunách slínku na tunu zboží.

U zboží, jehož funkčními jednotkami jsou kilogramy obsahu dusíku a které je uváděno na trh v různých rozsazích složení, vypočítá provozovatel specifické emise obsažené ve zboží podle průměrného obsahu dusíku ve zboží pro každý rozsah složení pomocí rovnice 65.

(rovnice 65)

kde:

jsou specifické emise obsažené ve zboží s obsahem dusíku Ni,

SEE g jsou specifické obsažené emise vypočtené podle rovnice 59 nebo 62,

N i je průměrný obsah dusíku ve zboží v rámci rozsahu složení v kilogramech dusíku na tunu zboží.

U zboží, jehož funkčními jednotkami je doplňková jednotka kg obsahu dusíku a které je uváděno na trh v různých rozsazích složení, vypočítá provozovatel specifické emise obsažené ve zboží podle průměrného obsahu dusíku ve zboží pro každý rozsah složení pomocí rovnice 66.

(rovnice 66)

kde:

jsou specifické emise obsažené ve zboží s obsahem dusíku Ni,

SEE g jsou specifické obsažené emise vypočtené podle rovnice 59 nebo 62,

N i je průměrný obsah dusíku ve zboží v rámci rozsahu složení v kg dusíku na tunu zboží.

Rozsahy složení pro obsah slínku a obsah dusíku nesmí být větší než 10 %.

U zboží, jehož funkčními jednotkami jsou tuny obsahu slínku, kilogramy obsahu dusíku nebo doplňková jednotka kg obsahu dusíku a které je uváděno na trh ve složeních vyrobených na zakázku na žádost klienta, vydá provozovatel zařízení prohlášení o obsahu slínku nebo obsahu dusíku pro každou zásilku a s výpočtem specifických obsažených emisí podle odpovídajících rovnic 64, 65 nebo 66, přičemž Cki a Ni budou specifickým obsahem slínku nebo obsahem dusíku v zásilce.

C.   HARMONIZOVANÉ REFERENČNÍ HODNOTY ÚČINNOSTI PRO ODDĚLENOU VÝROBU ELEKTŘINY A TEPLA

Harmonizované referenční hodnoty účinnosti pro oddělenou výrobu elektřiny a tepla v níže uvedených tabulkách se zakládají na výhřevnosti a standardních atmosférických podmínkách ISO (teplota prostředí 15 °C, 1,013 baru, relativní vlhkost 60 %).

Tabulka 1

Referenční faktory účinnosti pro výrobu elektřiny

Kategorie		Druh paliva	Rok výstavby
			Před r. 2012	2012–2015	Od r. 2016
Pevné	S1	Černé uhlí včetně antracitu, bituminózní uhlí, subbituminózní uhlí, koks, polokoks a ropný koks	44,2	44,2	44,2
	S2	Lignit, lignitové brikety, ropa z břidlic	41,8	41,8	41,8
	S3	Rašelina, rašelinové brikety	39,0	39,0	39,0
	S4	Suchá biomasa včetně dřeva a jiné pevné biomasy včetně dřevěných pelet a briket, suché dřevní štěpky, čistého a suchého odpadního dřeva, ořechových skořápek a olivových či jiných pecek	33,0	33,0	37,0
	S5	Jiná pevná biomasa včetně veškerého dřeva nezahrnutého do kategorie S4 a černý a hnědý louh	25,0	25,0	30,0
	S6	Komunální a průmyslový odpad (neobnovitelný) a obnovitelný / biologicky rozložitelný odpad	25,0	25,0	25,0
Kapalné	L7	Těžký topný olej, plynový olej / motorová nafta, ostatní ropné produkty	44,2	44,2	44,2
	L8	Biokapaliny včetně biomethanolu, bioethanolu, biobutanolu, bionafty a jiných	44,2	44,2	44,2
	L9	Odpadní kapaliny včetně biologicky rozložitelného a neobnovitelného odpadu (včetně loje, tuku a mláta)	25,0	25,0	29,0
Plynné	G10	Zemní plyn, LPG, LNG a biomethan	52,5	52,5	53,0
	G11	Plyny z rafinace, vodíkový a syntetický plyn	44,2	44,2	44,2
	G12	Bioplyn z anaerobní digesce, skládkování a čištění odpadních vod	42,0	42,0	42,0
	G13	Koksárenský plyn, vysokopecní plyn, důlní plyn a jiné získávané plyny (mimo rafinérského plynu)	35,0	35,0	35,0
Jiné	O14	Odpadní teplo (včetně výfukových plynů z vysokoteplotních procesů, produktu exotermických chemických reakcí)			30,0

Tabulka 2

Referenční faktory účinnosti pro výrobu tepla

Kategorie		Druh paliva	Rok výstavby
			Před r. 2016			Od r. 2016
			Horká voda	Pára (1)	Přímé využití výfukových plynů (2)	Horká voda	Pára (1)	Přímé využití výfukových plynů (2)
Pevné	S1	Černé uhlí včetně antracitu, bituminózní uhlí, subbituminózní uhlí, koks, polokoks a ropný koks	88	83	80	88	83	80
	S2	Lignit, lignitové brikety, ropa z břidlic	86	81	78	86	81	78
	S3	Rašelina, rašelinové brikety	86	81	78	86	81	78
	S4	Suchá biomasa včetně dřeva a jiné pevné biomasy včetně dřevěných pelet a briket, suché dřevní štěpky, čistého a suchého odpadního dřeva, ořechových skořápek a olivových či jiných pecek	86	81	78	86	81	78
	S5	Jiná pevná biomasa včetně veškerého dřeva nezahrnutého do kategorie S4 a černý a hnědý louh	80	75	72	80	75	72
	S6	Komunální a průmyslový odpad (neobnovitelný) a obnovitelný / biologicky rozložitelný odpad	80	75	72	80	75	72
Kapalné	L7	Těžký topný olej, plynový olej / motorová nafta, ostatní ropné produkty	89	84	81	85	80	77
	L8	Biokapaliny včetně biomethanolu, bioethanolu, biobutanolu, bionafty a jiných	89	84	81	85	80	77
	L9	Odpadní kapaliny včetně biologicky rozložitelného a neobnovitelného odpadu (včetně loje, tuku a mláta)	80	75	72	75	70	67
Plynné	G10	Zemní plyn, LPG, LNG a biomethan	90	85	82	92	87	84
	G11	Plyny z rafinace, vodíkový a syntetický plyn	89	84	81	90	85	82
	G12	Bioplyn z anaerobní digesce, skládkování a čištění odpadních vod	70	65	62	80	75	72
	G13	Koksárenský plyn, vysokopecní plyn, důlní plyn a jiné získávané plyny (mimo rafinérského plynu)	80	75	72	80	75	72
Jiné	O14	Odpadní teplo (včetně výfukových plynů z vysokoteplotních procesů, produktu exotermických chemických reakcí)	—	—	—	92	87	—

---

(1)  Pokud parní zařízení nezohledňují ve výpočtu účinnosti tepla v rámci kogenerace návratnost kondenzátu, navýší se hodnoty účinnosti pro páru uvedené v tabulce o 5 procentních bodů.

(2)  Hodnoty pro přímé využití výfukových plynů se použijí při teplotě 250 °C nebo vyšší.