1.

V oddílu C se část 6.1 nahrazuje tímto:

„6.1.    Přímé zahraniční investice

Přímé zahraniční investice jsou spojeny se situací, kdy rezident v jedné ekonomice ovládá či má významný vliv na řízení podniku, který je rezidentem v jiné ekonomice. Podle mezinárodních standardů (a zejména BPM6) je důkazem existence takového vztahu, pokud investor, který je rezidentem v jedné ekonomice, přímo či nepřímo vlastní podíl na hlasovacích právech podniku, který je rezidentem v jiné ekonomice, ve výši nejméně 10 %. Podle tohoto kritéria může vztah přímé zahraniční investice existovat mezi řadou spřízněných podniků bez ohledu na to, zda spojení zahrnuje jeden řetězec či několik řetězců. Může se rozšířit na dceřiné společnosti podniků, které jsou příjemci přímé investice, dceřiné společnosti těchto společností a přidružené společnosti. Jakmile k přímé zahraniční investici dojde, zaznamenávají se všechny následné finanční toky či pozice mezi spřízněnými podniky či vůči nim jako transakce či pozice přímých zahraničních investic.

Vlastní kapitál zahrnuje účasti v pobočkách, jakož i všechny podíly v dceřiných a přidružených společnostech. Reinvestovaný zisk představuje souvztažnou položku pro podíl přímého investora na zisku, který nebyl dceřinými nebo přidruženými společnostmi rozdělen ve formě dividend, a pro zisk poboček, který nebyl přímému investorovi vyplacen a který se vykazuje v položce ‚důchody z investic‘ (viz část 3.2.3 oddílu A).

Účasti a dluhové nástroje v rámci přímých zahraničních investic se dále dělí podle druhu vztahu mezi subjekty a podle směru investice. Lze rozlišit tři druhy vztahů ze přímých zahraničních investic:

Pokud se týká oceňování pozic přímých zahraničních investic, stavy majetkových účastí kotovaných na burze se oceňují v tržních cenách. U společností, které jsou příjemci přímé investice a které na burze kotovány nejsou, se stavy majetkových účastí oceňují podle účetní hodnoty s použitím jednotné definice obsahující tyto účetní položky:

V případě majetkových účastí společností, které nejsou kótovány na burze, se transakce zaznamenávané na finančním účtu mohou lišit od kapitálu, který se v účetní hodnotě zaznamenává v investiční pozici vůči zahraničí. Tyto rozdíly se zaznamenávají jako přecenění v důsledku jiných cenových změn.

V zájmu zvýšení konzistentnosti při oceňování aktiv a pasiv v případech, kdy výše uvedená metoda oceňování může vést ke zkreslení čisté investiční pozice členských států vůči zahraničí, mohou členské státy stavy majetkových účastí v nekotovaných společnostech přímé investice alternativně oceňovat některou z jiných metod oceňování uvedených v odstavci 7.16 manuálu BMP6, pokud nastane alespoň jeden z těchto případů:

Používá-li se k ocenění stavů majetkových účastí v nekotovaných společnostech přímé investice alternativní metoda, doporučuje se, aby sestavitel investiční pozice vůči zahraničí o této alternativní metodě informoval sestavitele v zemi protistrany a aby s ním spolupracoval s cílem minimalizovat riziko dvoustranného asymetrického zaznamenávání. Tyto informace by měly být v rámci ESCB předávány na základě stávajících ujednání a zveřejněny v dokumentu ECB nazvaném ‚European Union balance of payments and international investment position statistical sources and methods‘ (‚Statistické zdroje a metody vykazování platební bilance a investiční pozice vůči zahraničí v Evropské unii‘) (jak je uvedeno v příloze V).

Jako osvědčený postup se doporučuje, aby všechny členské státy začaly sestavovat stavy majetkových účastí a reinvestovaného zisku ze zahraničních přímých investic na základě průzkumů o zahraničních přímých investicích, které by měly být shromažďovány alespoň jednou ročně (*1).

(*1)  Měly by se přestat používat tyto nepřípustné postupy: i) ponechání výběru kritéria pro oceňování na zpravodajských jednotkách (tržní či účetní hodnoty); ii) používání metody permanentní inventury/akumulace toků platební bilance pro sestavování stavů.“ "