(1)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 (4) představuje hlavní právní nástroj pro předcházení využívání finančního systému Unie k praní peněz a financování terorismu. Uvedená směrnice stanoví komplexní právní rámec, který směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/843 (5) dále posílila o řešení nově vznikajících rizik praní peněz a financování terorismu a zvýšení transparentnosti ohledně skutečných majitelů. Bez ohledu na úspěchy tohoto právního rámce zkušenosti ukázaly, že by měla být zavedena další vylepšení s cílem přiměřeně zmírnit rizika praní peněz a financování terorismu a účinně odhalovat trestné pokusy o zneužití finančního systému Unie k trestné činnosti.

(2)

Hlavní výzvou, která byla identifikována v souvislosti s uplatňováním ustanovení směrnice (EU) 2015/849, jimiž se stanoví povinnosti pro povinné osoby, je absence přímé použitelnosti pravidel obsažených v těchto ustanoveních a roztříštěnost přístupu mezi členskými státy. Ačkoli tato pravidla existují a vyvíjejí se po dobu tří desetiletí, jsou stále prováděna způsobem, který není plně v souladu s požadavky integrovaného vnitřního trhu. Je tedy k dosažení požadované jednotnosti jejich uplatňování nezbytné, aby pravidla týkající se záležitostí v současné době pokrytých směrnicí (EU) 2015/849, která by mohla být dotčenými povinnými osobami přímo použitelná, byla stanovena v  tomto nařízení.

(3)

Tento nový nástroj je součástí komplexního balíčku zaměřeného na posílení rámce Unie pro boj proti praní peněz a financování terorismu. Toto nařízení, směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1640 (6), nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1113 (7) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1620 (8) dohromady vytvoří právní rámec upravující požadavky v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu, které podporují institucionální rámec Unie pro boj proti praní peněz a financování terorismu, včetně zřízení Orgánu pro boj proti praní peněz a financování terorismu (dále jen „AMLA“).

(4)

Praní peněz a financování terorismu se často uskutečňuje v mezinárodním kontextu. Účinky opatření přijatých na úrovni Unie by bez mezinárodní koordinace a spolupráce byly velmi omezené. Opatření přijatá v této oblasti Unií by proto měla být slučitelná s opatřeními přijatými na mezinárodní úrovni a přinejmenším stejně přísná. Opatření Unie by měla i nadále brát v úvahu zejména doporučení Finančního akčního výboru a nástroje dalších mezinárodních orgánů činných v boji proti praní peněz a financování terorismu. V zájmu posílení účinného boje proti praní peněz a financování terorismu by měly být příslušné právní akty Unie tam, kde je to vhodné, sladěny s mezinárodními standardy pro boj proti praní peněz a financování terorismu a šíření zbraní hromadného ničení, které v únoru 2012 přijal Finanční akční výbor (dále jen „revidovaná doporučení Finančního akčního výboru“), a jejich následnými změnami.

(5)

Od přijetí směrnice (EU) 2015/849 přispěl nedávný vývoj v rámci trestního práva Unie k posílení předcházení praní peněz, souvisejícím predikativním trestným činům a financování terorismu a boje proti nim. Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1673 (9) vedla ke společné definici trestné činnosti praní peněz a souvisejících predikativních trestných činů. Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1371 (10) definovala finanční trestné činy poškozující nebo ohrožující finanční zájem Unie, které by měly být rovněž považovány za predikativní trestné činy praní peněz. Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/541 (11) dosáhla společného chápání trestného činu financování terorismu. Jelikož tyto pojmy jsou nyní v trestním právu Unie objasněny, není již v unijních pravidlech boje proti praní peněz a financování terorismu nezbytné stanovit definice pro praní peněz, související predikativní trestné činy nebo financování terorismu. Místo toho by měl být rámec Unie pro boj proti praní peněz a financování terorismu plně v souladu s trestněprávním rámcem Unie.

(6)

Harmonizace v příslušných oblastech trestního práva umožňuje, aby byl na úrovni Unie zaujat striktní a soudržný přístup k předcházení praní peněz a souvisejícím predikativním trestným činům, včetně korupce, a k boji proti nim. Tento přístup zároveň zajišťuje, aby členské státy, které přijaly širší definici trestné činnosti, jež představuje predikativní trestné činy pro praní peněz, mohly tento přístup uplatňovat i nadále. V souladu se směrnicí (EU) 2018/1673 by proto za trestnou činnost měla být pro účely uvedené směrnice a tohoto nařízení považována jakákoli protiprávní účast na spáchání predikativního trestného činu praní peněz, která je trestná podle vnitrostátního práva.

(7)

Technologie se neustále vyvíjí a nabízí soukromému sektoru příležitosti k vývoji nových produktů a systémů pro výměnu finančních prostředků nebo hodnoty. I když se jedná o pozitivní jev, může vést ke vzniku nových rizik praní peněz a financování terorismu, protože pachatelům trestných činů se neustále daří hledat způsoby, jak zneužít zranitelná místa a skrývat a přesouvat finanční prostředky získané nezákonným způsobem po celém světě. Poskytovatelé služeb souvisejících s kryptoaktivy a platformy skupinového financování jsou vystaveny zneužívání nových kanálů pro pohyb peněz získaných nezákonným způsobem a mají dobré předpoklady tyto pohyby detekovat a snižovat rizika. Oblast působnosti právních předpisů Unie by proto měla být rozšířena tak, aby v souladu s nedávným vývojem standardů Finančního akčního výboru ve vztahu ke kryptoaktivům tyto subjekty zahrnovala. Pokrok v oblasti inovací, jako je rozvoj metaverza, zároveň poskytuje nové možnosti pro páchání trestných činů a legalizaci jejich výnosů. Je tudíž důležité zachovat obezřetnost vůči rizikům spojeným s poskytováním inovativních produktů nebo služeb, ať už na unijní či vnitrostátní úrovni, nebo na úrovni povinných osob.

(8)

Instituce a osoby, na které se toto nařízení vztahuje, hrají klíčovou úlohu strážců přístupu k finančnímu systému Unie, a proto by měly přijmout veškerá nezbytná opatření k provedení požadavků tohoto nařízení s cílem zabránit pachatelům trestných činů v praní výnosů ze svých nezákonných činností nebo ve financování terorismu. Rovněž by měla být zavedena opatření ke zmírnění jakéhokoli rizika neuplatňování nebo vyhýbání se cíleným finančním sankcím.

(9)

Definice zprostředkovatele pojištění podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/97 (12) zahrnuje širokou škálu fyzických nebo právnických osob, které přistupují k činnosti distribuce pojištění nebo tuto činnost vykonávají. Někteří zprostředkovatelé pojištění zahájí distribuci pojištění tak, že za ně nesou plnou odpovědnost pojišťovny nebo zprostředkovatelé pojištění, podle jejichž politik a postupů vykonávají činnost. Pokud tito zprostředkovatelé nevybírají pojistné ani nenakládají s částkami určenými pro klienta, pojistníka či příjemce plnění z pojistné smlouvy, nemohou provádět smysluplnou hloubkovou kontrolu nebo odhalovat a oznamovat podezřelé transakce. Vzhledem k této omezené úloze a ke skutečnosti, že plné uplatňování požadavků v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu zajišťují pojišťovny nebo zprostředkovatelé, v rámci jejichž odpovědnosti zprostředkovatelé poskytují služby, by zprostředkovatelé, kteří nenakládají s peněžními prostředky ve smyslu čl. 4 bodu 25 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 (13), pro účely tohoto nařízení neměli být považováni za povinné osoby.

(10)

Holdingové společnosti, které vykonávají smíšené činnosti a jejichž alespoň jedna dceřiná společnost je povinnou osobou, by měly být samy zahrnuty do oblasti působnosti tohoto nařízení jako povinné osoby. V zájmu zajištění jednotného dohledu ze strany finančních orgánů dozoru by se v případě, že dceřiné společnosti holdingové společnosti se smíšenou činností zahrnují alespoň jednu úvěrovou nebo finanční instituci, měla za finanční instituci považovat i sama holdingová společnost.

(11)

Finanční transakce mohou také probíhat ve stejné skupině jako způsob správy skupinových financí. Takové transakce však nesměřují vůči klientům a nevyžadují použití opatření proti praní peněz a financování terorismu. V zájmu zajištění právní jistoty je nutné uvést, že toto nařízení se nevztahuje na finanční činnosti nebo jiné finanční služby, které jsou členy skupiny poskytovány jiným členům stejné skupiny.

(12)

Nezávislé právnické profese by tomuto nařízení měly podléhat, jestliže se podílejí na finančních nebo podnikových transakcích, včetně poskytování daňového poradenství, neboť existuje riziko, že služby poskytované těmito příslušníky právnických profesí mohou být zneužity k praní výnosů z trestné činnosti nebo k financování terorismu. Měly by však existovat výjimky z povinnosti oznamovat informace získané před zahájením soudního řízení, v jeho průběhu či po jeho skončení nebo v průběhu zjišťování právního postavení klienta, jelikož se na tyto informace vztahuje povinnost mlčenlivosti. Právní poradenství by mělo i nadále podléhat profesní mlčenlivosti, s výjimkou případů, kdy se příslušník právnické profese podílí na praní peněz či financování terorismu, právní poradenství je poskytováno za účelem praní peněz či financování terorismu nebo si je příslušník právnické profese vědom toho, že klient vyhledal právní poradenství za účelem praní peněz či financování terorismu. Toto povědomí i tento účel mohou být vyvozeny z objektivních skutkových okolností. Vzhledem k tomu, že o právní poradenství lze žádat již ve fázi páchání trestné činnosti, z níž plynou výnosy, je důležité, aby případy vyloučené z povinnosti mlčenlivosti zahrnovaly i situace, kdy je právní poradenství poskytováno v souvislosti s predikativními trestnými činy. Právní poradenství vyžádané v souvislosti s probíhajícím soudním řízením by nemělo být považováno za právní poradenství pro účely praní peněz nebo financování terorismu.

(13)

Aby bylo zajištěno dodržování práv zaručených Listinou základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), neměly by oznamovacím povinnostem podléhat informace, které získají auditoři, externí účetní a daňoví poradci, kteří jsou v některých členských státech oprávněni obhajovat nebo zastupovat klienta v soudním řízení nebo zjišťovat právní postavení klienta, při plnění těchto úkolů. Stejné výjimky, které se vztahují na notáře a právníky, by se však měly vztahovat i na právní odborníky, pokud vykonávají právo na obhajobu nebo zjišťující právní postavení klienta.

(14)

Směrnice (EU) 2018/843 byla prvním právním nástrojem, který řešil rizika praní peněz a financování terorismu, jež v Unii souvisejí s kryptoaktivy. Rozšířila oblast působnosti rámce pro boj proti praní peněz a financování terorismu na dva typy poskytovatelů služeb souvisejících s kryptoaktivy: poskytovatele směnárenských služeb mezi virtuálními měnami a měnami s nuceným oběhem a správce virtuálních peněženek. Vzhledem k rychlému technologickému vývoji a pokroku ve standardech Finančního akčního výboru je nutné tento přístup revidovat. Prvního kroku k dokončení a aktualizaci právního rámce Unie bylo dosaženo nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1114 (14), které stanoví požadavky na poskytovatele služeb souvisejících s kryptoaktivy, kteří chtějí požádat o povolení poskytovat své služby na vnitřním trhu. Nařízením byla rovněž zavedena definice kryptoaktiv a poskytovatelů služeb souvisejících s kryptoaktivy, zahrnující širší škálu činností. Kromě toho rozšířilo nařízení (EU) 2023/1113 požadavky týkající se dohledatelnosti převodů prováděných poskytovateli služeb souvisejících s kryptoaktivy, na něž se vztahuje nařízení (EU) 2023/1114 a pozměnilo směrnici (EU) 2015/849 tak, že je od členských států vyžadováno, aby z poskytovatelů služeb souvisejících s kryptoaktivy učinily povinné osoby. Aby se zmírnila jakákoli rizika zneužití kryptoaktiv k praní peněz nebo financování terorismu, mělo by se toto nařízení vztahovat i na poskytovatele služeb souvisejících s kryptoaktivy.

(15)

Trhy s jedinečnými a nezastupitelnými kryptoaktivy byly vytvořeny teprve nedávno a dosud nebyly přijaty právní předpisy, které by upravovaly jejich fungování. Vývoj těchto trhů je monitorován a je důležité, aby nevedl ke vzniku nových rizik praní peněz a financování terorismu, která by nebyla náležitě zmírňována. Do 30. prosince 2024 má Komise Evropskému parlamentu a Radě předložit zprávu o nejnovějším vývoji v oblasti kryptoaktiv, v níž posoudí vývoj trhů s jedinečnými a nezastupitelnými kryptoaktivy a vhodné regulační zacházení s těmito kryptoaktivy, včetně posouzení nezbytnosti a proveditelnosti regulace poskytovatelů služeb souvisejících s jedinečnými a nezastupitelnými kryptoaktivy. V případě potřeby má Komise k této zprávě připojit legislativní návrh.

(16)

Zranitelnost platforem skupinového financování vůči rizikům praní peněz a financování terorismu je horizontální a ovlivňuje vnitřní trh jako celek. Dosud se k řízení těchto rizik v členských státech objevily odlišné přístupy. Ačkoli nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1503 (15) harmonizuje regulační přístup k podnikatelským investičním platformám a platformám pro skupinové úvěrování v celé Unii a v souvislosti s řešením potenciálního rizika praní peněz a financování terorismu zavádí několik záruk, jako je například hloubková kontrola platforem skupinového financování ve vztahu k vlastníkům projektů a v rámci povolovacích postupů, absence harmonizovaného právního rámce stanovujícího jasné povinnosti v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu pro platformy skupinového financování vytváří mezery a oslabuje záruky Unie v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu. Je proto nutné zajistit, aby se na všechny platformy skupinového financování, včetně těch, kterým již bylo uděleno povolení podle nařízení (EU) 2020/1503, vztahovaly unijní právní předpisy v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu.

(17)

Zprostředkovatelé skupinového financování provozující digitální platformu za účelem párování nebo usnadnění párování poskytovatelů finančních prostředků s vlastníky projektů, jako jsou sdružení nebo jednotlivci hledající financování, jsou vystaveni rizikům praní peněz a financování terorismu. Podniky, které nemají povolení podle nařízení (EU) 2020/1503, jsou v současné době ponechány buď neregulované, nebo podléhají odlišným regulačním přístupům v členských státech, a to i ve vztahu k pravidlům a postupům pro řešení rizik praní peněz a financování terorismu. Tito zprostředkovatelé by proto měli podléhat povinnostem stanoveným v tomto nařízení, zejména s cílem zabránit zneužití peněžních prostředků ve smyslu čl. 4 bodu 25 směrnice (EU) 2015/2366 nebo kryptoaktiv získaných pachateli trestných činů pro nezákonné účely. Za účelem snížení těchto rizik se tyto povinnosti vztahují na širokou škálu projektů, včetně mimo jiné vzdělávacích nebo kulturních projektů či shromažďování výše uvedených peněžních prostředků nebo kryptoaktiv na podporu obecnějších cílů, například v humanitární oblasti, nebo na uspořádání či oslavu rodinné nebo společenské události.

(18)

Směrnice (EU) 2015/849 zmírnila rizika praní peněz a financování terorismu, která představují velké hotovostní platby, tím, že zahrnula osoby obchodující se zbožím mezi povinné osoby, provádějí-li nebo přijímají hotovostní platby přesahující 10 000 EUR, přičemž členské státy mohou zavést přísnější opatření. Tento přístup se vlivem nesprávného porozumění požadavkům v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu a jejich špatného uplatňování, nedostatečného dohledu a omezeného počtu podezřelých transakcí oznámených finanční zpravodajské jednotce ukázal být neúčinný. Aby se odpovídajícím způsobem snížila rizika plynoucí ze zneužití vysokých částek hotovosti, měl by být stanoven celounijní limit pro velké platby v hotovosti přesahující 10 000 EUR. V důsledku toho osoby obchodující se zbožím již dále nemusí povinnostem v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu podléhat, s výjimkou osob obchodujících s drahými kovy, drahými kameny, jiným zbožím vysoké hodnoty a kulturními statky.

(19)

Některé kategorie osob obchodujících se zbožím jsou s ohledem na vysokou hodnotu, kterou jimi obchodované často malé a snadno přepravitelné zboží má, rizikům praní peněz a financování terorismu obzvláště vystaveny. Z tohoto důvodu by osoby obchodující s drahými kovy, drahými kameny a jiným zbožím vysoké hodnoty měly požadavkům v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu podléhat, je-li takové obchodování buď pravidelnou, nebo hlavní profesní činností.

(20)

Motorová vozidla, plavidla a letadla ve vyšších segmentech trhu jsou vzhledem ke své vysoké hodnotě a přepravitelnosti vystavena riziku zneužití k praní peněz a financování terorismu. Osoby obchodující s takovým zbožím by proto měli podléhat požadavkům v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu. Přepravitelnost tohoto zboží je pro účely praní peněz a financování terorismu obzvláště atraktivní, ať už vzhledem k tomu, jak snadno lze toto zboží převážet přes hranice Unie i za jejími hranicemi, nebo ke skutečnosti, že příslušné orgány nemusí mít snadný přístup k informacím o tomto zboží, je-li registrováno ve třetích zemích. S cílem zmírnit riziko toho, že zboží vysoké hodnoty z Unie může být zneužito pro účely trestné činnosti, a k zajištění viditelnosti vlastnictví tohoto zboží je nezbytné požadovat, aby osoby obchodující se zbožím vysoké hodnoty oznamovali transakce týkající se prodeje motorových vozidel, plavidel a letadel. Úvěrové instituce a finanční instituce poskytují služby, které jsou pro uzavření prodeje nebo převod vlastnictví tohoto zboží nezbytné, a měly by mít rovněž povinnost oznamovat tyto transakce finanční zpravodajské jednotce. Přestože zboží určené výhradně k výkonu obchodní činnosti by předmětem tohoto sdělování informací být nemělo, prodeje pro soukromé nekomerční účely by se neměly omezit na případy, kdy je klient fyzickou osobou, ale měly by zahrnovat i prodeje právnickým osobám a uspořádáním, zejména pokud jsou zřízeny za účelem správy jmění jejich skutečného majitele.

(21)

Provozovatelé investiční migrace jsou soukromé společnosti, subjekty nebo osoby, které jménem státních příslušníků třetích zemí jednají nebo interagují přímo s vnitrostátními orgány příslušnými pro udělování pobytových práv nebo které poskytují zprostředkovatelské služby státním příslušníkům třetích zemí, jež usilují o získání práv k pobytu v členském státě výměnou za jakýkoli druh investic, včetně kapitálových převodů, nákupu nebo pronájmu majetku, investic do státních dluhopisů, investic do společností, darů nebo dotací činnosti přispívajících k veřejnému blahu, a příspěvků do státního rozpočtu. Režimy pobytu pro investory představují v souvislosti s praním peněz, korupcí a daňovými úniky rizika a zranitelná místa. Tato rizika jsou umocněna přeshraničními právy, která jsou s pobytem v členském státě spojena. Proto je nutné, aby se na provozovatele investiční migrace vztahovaly povinnosti v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu. Toto nařízení by se nemělo vztahovat na režimy občanství pro investory, jejichž výsledkem je získání státní příslušnosti výměnou za tyto investice, jelikož takové režimy je třeba považovat za narušování základního statusu občanství Unie a loajální spolupráce mezi členskými státy.

(22)

Přestože věřiteli hypotečních a spotřebitelských úvěrů jsou zpravidla úvěrové nebo finanční instituce, existují zprostředkovatelé spotřebitelských a hypotečních úvěrů, které jako úvěrové nebo finanční instituce nelze klasifikovat a kteří nepodléhají unijním požadavkům v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu, byli však takovým povinnostem podrobeni v některých členských státech z důvodu své expozice rizikům praní peněz a financování terorismu. V závislosti na svém obchodním modelu mohou být tito zprostředkovatelé spotřebitelských a hypotečních úvěrů vystaveni značnému riziku praní peněz a financování terorismu. Je důležité zajistit, aby se na osoby provádějící podobné činnosti, které jsou takovým rizikům vystaveny, požadavky v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu vztahovaly bez ohledu na to, zda se kvalifikují jako úvěrové nebo finanční instituce, či nikoli. Proto je vhodné zprostředkovatele spotřebitelských a hypotečních úvěrů, kteří nejsou úvěrovými nebo finančními institucemi, ale jsou v důsledku své činnosti vystaveni riziku praní peněz a financování terorismu, zahrnout. V mnoha případech však zprostředkovatel úvěru jedná jménem úvěrové instituce nebo finanční instituce, která úvěr poskytuje a zpracovává. V těchto případech by se požadavky v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu neměly vztahovat na zprostředkovatele spotřebitelských a hypotečních úvěrů, ale pouze na úvěrové instituce nebo finanční instituce.

(23)

V zájmu zajištění konzistentního přístupu je nutné objasnit, na které osoby v investičním sektoru se požadavky v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu vztahují. Ačkoli subjekty kolektivního investování již spadají do působnosti směrnice (EU) 2015/849, je nutné příslušnou terminologii sladit se stávajícími unijními právními předpisy v oblasti investičních fondů, konkrétně se směrnicemi Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES (16) a 2011/61/EU (17). Vzhledem k tomu, že fondy mohou být zřízeny bez právní subjektivity, je nezbytné do oblasti působnosti tohoto nařízení zahrnout i jejich správce. Požadavky v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu by se měly uplatňovat bez ohledu na formu, v jaké jsou podílové jednotky nebo akcie fondu v Unii zpřístupněny ke koupi, včetně případů, kdy jsou podílové jednotky nebo akcie přímo či nepřímo nabízeny investorům usazeným v Unii nebo u těchto investorů umístěny z podnětu nebo jménem správce. Jelikož fondy i správci fondů spadají do oblasti působnosti požadavků v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu, je na místě vyjasnit, že je třeba zabránit zdvojování úsilí. Za tímto účelem by opatření v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu přijatá na úrovni fondu a na úrovni jeho správce neměla být stejná, ale měla by odrážet rozdělení úkolů mezi fond a jeho správce.

(24)

Činnost profesionálních fotbalových klubů a fotbalových agentů je vystavena riziku praní peněz a souvisejících predikativních trestných činů z důvodu několika faktorů, jež jsou odvětví fotbalu vlastní a mezi které patří například celosvětová popularita fotbalu, značné částky, peněžní toky i finanční zájmy s tímto odvětvím spojené, častý výskyt přeshraničních transakcí a někdy neprůhledné vlastnické struktury. Všechny tyto faktory vystavují fotbal možnému zneužití pachateli trestných činů k legitimizaci finančních prostředků získaných nezákonným způsobem, čímž se sport stává z hlediska praní peněz a souvisejících predikativních trestných činů snadným terčem. Mezi klíčové rizikové oblasti patří například transakce s investory a sponzory, včetně inzerentů, či přestup hráčů. Profesionální fotbalové kluby a fotbaloví agenti by proto měli zavést důrazná opatření proti praní peněz, jejichž součástí bude provádění hloubkové kontroly investorů, sponzorů, včetně inzerentů, a dalších partnerů a protistran, s nimiž obchodují. Aby se zabránilo nepřiměřené zátěži pro menší kluby, které jsou riziku zneužití pro účely trestné činnosti vystaveny méně, měly by mít členské státy možnost některé profesionální fotbalové kluby z požadavků tohoto nařízení na základě prokázaného nižšího rizika praní peněz, souvisejících predikativních trestných činů a financování terorismu zcela nebo zčásti vyjmout.

(25)

Profesionální fotbalové kluby, které soutěží v nejvyšších divizích svých národních fotbalových lig, jsou vlivem své činnosti vystaveny vyššímu riziku praní peněz a souvisejících predikativních trestných činů než fotbalové kluby v nižších divizích. Vrcholové fotbalové kluby například provádějí významnější finanční transakce, jako jsou nákladné přestupy hráčů a sponzorské obchody, mohou mít složitější podnikové struktury s více úrovněmi vlastnictví a existuje větší pravděpodobnost, že se budou účastnit přeshraničních transakcí. Uvedené faktory zvyšují atraktivitu těchto vrcholových klubů pro pachatele trestných činů a poskytují více příležitostí k utajování finančních prostředků získaných nezákonným způsobem. Členské státy by proto měly mít možnost z požadavků tohoto nařízení vyjmout profesionální fotbalové kluby, které soutěží v nejvyšších divizích, pouze v případě prokázaného nízkého rizika a za předpokladu, že obrat těchto klubů byl v každém z předchozích dvou let nižší než 5 000 000 EUR nebo ekvivalentní částka v národní měně. Riziko praní špinavých peněz se však neurčuje pouze na základě divize, v níž fotbalový klub soutěží. Rovněž kluby v nižších divizích mohou být vystaveny značným rizikům praní peněz a souvisejících predikativních trestných činů. Členské státy by proto měly mít možnost vyjmout z požadavků tohoto nařízení pouze takové fotbalové kluby v nižších divizích, u nichž je prokázáno nízké riziko praní peněz, souvisejících predikativních trestných činů nebo financování terorismu.

(26)

Toto nařízení harmonizuje opatření, která mají být zavedena na úrovni Unie za účelem předcházení praní peněz, souvisejícím predikativním trestným činům a financování terorismu. V souladu s přístupem založeným na posouzení rizik by členské státy zároveň měly mít možnost uložit v omezených případech, kdy čelí specifickým rizikům, další požadavky. K zajištění toho, aby byla tato rizika odpovídajícím způsobem zmírněna, by povinné osoby, jejichž ústředí je usazeno v jiném členském státě, měly tyto další požadavky uplatňovat, mají-li v tomto jiném členském státě určitou infrastrukturu, bez ohledu na to, zda v něm působí na základě svobody usazování nebo volného pohybu služeb. Kromě toho je za účelem vyjasnění vztahu mezi těmito svobodami vnitřního trhu důležité upřesnit, které činnosti lze klasifikovat jako provozovnu.

(27)

V souladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie a není-li výslovně stanoveno v odvětvových právních předpisech, provozovna nemusí mít formu dceřiné společnosti, pobočky nebo zastoupení, ale může ji představovat kancelář spravovaná vlastními pracovníky povinné osoby nebo osobou, která je nezávislá, avšak má oprávnění trvale jednat jménem povinné osoby. Podle této definice, která vyžaduje skutečný výkon hospodářské činnosti v místě provozovny poskytovatele, se za provozovnu nepovažuje pouhá poštovní schránka. Stejně tak provozovnu nepředstavují ani kanceláře nebo jiná infrastruktura, jež jsou využívány pro podpůrné činnosti, jako jsou čistě provozní činnosti, centra informačních technologií nebo datová centra provozovaná povinnými osobami. Provozovnu naopak představují činnosti, jako je poskytování služeb souvisejících s kryptoaktivy prostřednictvím samoobslužných technických zařízení, a to vzhledem k omezenému fyzickému vybavení, které potřebují provozovatelé poskytující služby svým klientům především prostřednictvím internetu, jak tomu je v případě poskytovatelů služeb souvisejících s kryptoaktivy.

(28)

Je důležité, aby požadavky v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu byly uplatňovány přiměřeným způsobem a aby uložení jakéhokoli požadavku bylo přiměřené úloze, jakou mohou povinné osoby v oblasti předcházení praní peněz a financování terorismu hrát. Za tímto účelem by členským státům v souladu s přístupem založeným na posouzení rizik podle tohoto nařízení mělo být umožněno některé provozovatele od požadavků v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu osvobodit, jestliže činnosti, které vykonávají, představují nízké riziko praní peněz a financování terorismu a jsou svou povahou omezené. Aby bylo zajištěno transparentní a jednotné uplatňování těchto výjimek v celé Unii, měl by být zaveden mechanismus, který by Komisi umožnil ověřit nezbytnost výjimek, jež mají být uděleny. Komise by tyto výjimky rovněž měla každoročně uveřejnit v Úředním věstníku Evropské unie.

(29)

Konzistentní soubor pravidel pro vnitřní systémy a kontroly, který se vztahuje na všechny povinné osoby působící na vnitřním trhu posílí dodržování pravidel boje proti praní peněz a financování terorismu a zvýší účinnost dohledu. Aby se zajistilo přiměřené zmírnění rizik praní peněz a financování terorismu, jakož i rizik neuplatňování cílených finančních sankcí a vyhýbání se těmto sankcím, měly by mít povinné osoby zaveden rámec vnitřní kontroly sestávající ze strategií, postupů a kontrol založených na riziku a v rámci organizace by měly mít jasně rozděleny odpovědnosti. V souladu s přístupem založeným na posouzení rizik podle tohoto nařízení by tyto strategie, postupy a kontroly měly být přiměřené povaze podnikání, včetně jeho rizik a složitosti, a velikosti povinné osoby a měly by reagovat na rizika praní peněz a financování terorismu, kterým je osoba vystavena, a to včetně transakcí s nehostovanými peněženkami v případě poskytovatelů služeb souvisejících s kryptoaktivy.

(30)

Vhodný přístup založený na posouzení rizik vyžaduje, aby povinné osoby identifikovaly inherentní rizika praní peněz a financování terorismu, jakož i rizika neuplatňování cílených finančních sankcí nebo vyhýbání se těmto sankcím, se kterými se v důsledku své činnosti setkávají, s cílem je co nejúčinněji zmírnit a zajistit, aby jejich strategie, postupy a vnitřní kontroly byly k řešení těchto inherentních rizik vhodné. Při tom by povinné osoby měly přihlížet k vlastnostem svých klientů, nabízeným produktům, službám nebo transakcím, včetně transakcí s nehostovanými peněženkami v případě poskytovatelů služeb souvisejících s kryptoaktivy, k dotčeným zemím nebo zeměpisným oblastem a použitým distribučním kanálům. S ohledem na vyvíjející se povahu rizik by takové hodnocení rizik mělo být pravidelně aktualizováno.

(31)

S cílem podpořit jednotný a účinný přístup k identifikaci rizik ovlivňujících podnikání povinných osob by měl AMLA vydat obecné pokyny týkající se minimálních požadavků na obsah posouzení rizik v rámci celého podniku a dalších zdrojů informací, které je třeba zohlednit. Tyto zdroje by mohly zahrnovat informace od mezinárodních tvůrců standardů v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu, jako jsou zprávy Finančního akčního výboru o vzájemném hodnocení, a další důvěryhodné a spolehlivé zdroje poskytující informace o typologiích, nově vznikajících rizicích a trestné činnosti, včetně korupce, jako jsou zprávy organizací občanské společnosti, médií a akademické obce.

(32)

Je vhodné vzít v úvahu charakteristiky a potřeby menších povinných osob a zajistit vhodné zacházení, jež odpovídá jejich zvláštním potřebám a povaze jejich podnikání. To může zahrnovat osvobození určitých povinných osob od nutnosti provádět posouzení rizik, pokud je rizikům spojeným se sektorem, ve kterém daná osoba působí, dobře porozuměno.

(33)

Finanční akční výbor vytvořil pro jurisdikce standardy pro identifikaci a posouzení rizik případného neuplatňování cílených finančních sankcí souvisejících s financováním šíření zbraní nebo vyhýbání se těmto sankcím a pro přijetí opatření ke zmírnění těchto rizik. Těmito novými standardy zavedenými Finančním akčním výborem se nenahrazují ani neoslabují stávající přísné požadavky na to, aby země zavedly cílené finanční sankce zaměřené na dodržování příslušných rezolucí Rady bezpečnosti OSN v oblasti předcházení, potlačování a znemožňování šíření zbraní hromadného ničení a jeho financování. Tyto stávající povinnosti, jak jsou na úrovni Unie provedeny rozhodnutími Rady 2010/413/SZBP (18) a (SZBP) 2016/849 (19), jakož i nařízeními Rady (EU) č. 267/2012 (20) a (EU) 2017/1509 (21), jsou i nadále závazné pro všechny fyzické a právnické osoby v Unii. Vzhledem k tomu, že Unie je vystavena specifickým rizikům neuplatňování cílených finančních sankcí a vyhýbání se těmto sankcím, je vhodné rozšířit posouzení rizik tak, aby zahrnovalo všechny cílené finanční sankce přijaté na úrovni Unie. Povaha opatření proti praní peněz a šíření terorismu souvisejících s cílenými finančními sankcemi, která zohledňuje míru rizika, nezbavuje žádné fyzické či právnické osoby v Unii povinnosti založené na pravidlech zmrazit finanční prostředky nebo jiná aktiva a nezpřístupnit je přímo či nepřímo označeným osobám nebo subjektům.

(34)

Aby se zajistilo, že rizika neuplatňování cílených finančních sankcí nebo vyhýbání se těmto sankcím budou náležitě zmírněna, je důležité stanovit opatření, která povinné osoby musí zavést, včetně opatření, která mají za cíl prověřit jejich klientskou základnu s ohledem na seznamy označených osob nebo subjektů, na něž se vztahují cílené finanční sankce. Požadavky kladenými na povinné osoby podle tohoto nařízení nezaniká povinnost založená na pravidlech, která se vztahuje na všechny fyzické nebo právnické osoby v Unii, aby zmrazily finanční prostředky a jiná aktiva a neposkytovaly je přímo či nepřímo fyzickým osobám nebo subjektům, na něž jsou uvaleny cílené finanční sankce. Požadavky tohoto nařízení navíc nemají být nahrazeny povinnosti týkající se prověřování klientů za účelem provádění cílených finančních sankcí podle jiných právních aktů Unie nebo podle vnitrostátního práva.

(35)

Ve snaze zohlednit nejnovější vývoj na mezinárodní úrovni má být tímto nařízením zaveden požadavek identifikovat, pochopit, řídit a zmírňovat rizika případného neuplatňování cílených finančních sankcí nebo vyhýbání se těmto sankcím na úrovni povinné osoby.

(36)

Zařazení na seznam nebo označení fyzických osob nebo subjektů Radou bezpečnosti OSN či Výborem OSN pro sankce je začleněno do práva Unie prostřednictvím rozhodnutí a nařízení přijatých podle článku 29 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) a článku 215 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), která těmto osobám a subjektům ukládají cílené finanční sankce. Proces přijímání těchto aktů na úrovni Unie vyžaduje ověření souladu každého označení nebo zařazení na seznam se základními právy přiznanými Listinou. Aby bylo možné účinně uplatňovat cílené finanční sankce, měly by povinné osoby v období mezi okamžikem zveřejnění Organizací spojených národů a okamžikem použitelnosti aktů Unie, kterými se provádí zařazení na seznam nebo označení OSN, vést záznamy o finančních prostředcích nebo jiných aktivech, které drží pro klienty zařazené na seznam nebo označené v rámci finančních sankcí OSN nebo pro klienty vlastněné nebo ovládané fyzickými osobami nebo subjekty zařazenými na seznam nebo označenými fyzickými osobami nebo subjekty, o všech pokusech o transakci a o transakcích provedených pro dotčeného klienta, například za účelem uspokojení jeho základních potřeb.

(37)

Při posuzování toho, zda je klient, jenž je právnickou osobou, vlastněn nebo ovládán osobami označenými v rámci cílených finančních sankcí, by povinné osoby měly zohlednit pokyny Rady k provádění a vyhodnocování omezujících opatření (sankcí) v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky Unie a osvědčené postupy pro účinné provádění omezujících opatření.

(38)

Je důležité, aby povinné osoby na úrovni svého vedení přijaly veškerá opatření k provedení vnitřních strategií, postupů a kontrol a k provedení požadavků v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu. Přestože by měl být určen člen vedoucího orgánu odpovědný za provedení vnitřních strategií, postupů a kontrol povinné osoby, odpovědnost za soulad s požadavky v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu by měl v konečném důsledku nést vedoucí orgán této osoby. Tímto určením odpovědnosti nejsou dotčeny vnitrostátní předpisy o společné občanskoprávní nebo trestní odpovědnosti vedoucích orgánů. Úkoly týkající se každodenního provádění vnitřních strategií, postupů a kontrol povinné osoby v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu by měly být svěřeny pracovníkovi pro dodržování předpisů.

(39)

Každý členský stát by měl mít možnost ve svém vnitrostátním právu stanovit, že povinná osoba, na kterou se vztahují obezřetnostní pravidla vyžadující jmenování pracovníka pro dodržování předpisů nebo vedoucího útvaru interního auditu, může pro účely boje proti praní peněz a financování terorismu pověřit uvedené osoby funkcemi a povinnostmi pracovníka pro dodržování předpisů v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu a útvaru interního auditu. V případech vyššího rizika nebo v případech, kdy to odůvodňuje velikost povinné osoby, mohou odpovědnost za kontroly dodržování předpisů a za každodenní uplatňování zásad a postupů povinné osoby v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu nést dvě různé osoby.

(40)

Pro účinné provedení opatření v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu je rovněž zásadní, aby zaměstnanci povinných osob, jakož i jejich zástupci a distributoři, kteří se podílejí na jejich provádění, požadavkům a vnitřním strategiím, postupům a kontrolám zavedeným v rámci subjektu porozuměli. Za tím účelem by povinné osoby měly zavést opatření, včetně programů odborné přípravy. V případě potřeby by povinné osoby měly poskytnout základní odbornou přípravu zaměřenou na opatření v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu všem, kdo se podílí na provádění těchto opatření. To znamená nejen svým zaměstnancům, ale také svým zástupcům a distributorům.

(41)

Jedinci pověření úkoly souvisejícími s dodržováním požadavků v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu ze strany povinné osoby by měli podstoupit posouzení svých dovedností, znalostí, odbornosti, bezúhonnosti a chování. Plnění úkolů zaměstnanci v souvislosti s dodržováním rámce pro boj proti praní peněz a financování terorismu ze strany povinné osoby ve vztahu ke klientům, se kterými mají blízký soukromý nebo profesní vztah, může vést ke střetu zájmů a narušit integritu systému. Takové vztahy mohou vzniknout již v okamžiku navázání obchodního vztahu, ale také později. Povinné osoby by proto měly mít zavedeny postupy pro řešení střetů zájmů. Tyto postupy by měly zajistit, aby zaměstnanci nemohli ve vztahu k těmto klientům provádět jakékoli úkoly související s dodržováním rámce pro boj proti praní peněz a financování terorismu ze strany povinné osoby.

(42)

Mohou nastat situace, kdy fyzické osoby, které by byly považovány za povinné osoby, poskytují své služby interně podnikům, jejichž činnosti nespadají do oblasti působnosti tohoto nařízení. Vzhledem k tomu, že tyto podniky nepůsobí jako strážci přístupu k finančnímu systému Unie, je důležité vyjasnit, že se na tyto zaměstnance, jako jsou například interní právníci, požadavky tohoto nařízení nevztahují. Obdobně by fyzické osoby vykonávající činnosti, které spadají do oblasti působnosti tohoto nařízení, neměly být samy o sobě považovány za povinné osoby, jsou-li tyto činnosti vykonávány v rámci jejich zaměstnání u povinné osoby, přičemž se jedná například o právníky nebo účetní zaměstnané u právní nebo účetní firmy.

(43)

Důsledné provádění strategií a postupů v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu na úrovni skupiny je pro robustní a účinné řízení rizik praní peněz a financování terorismu v rámci skupiny klíčové. Za tímto účelem by mateřský podnik měl přijmout a provést strategie, postupy a kontroly na úrovni skupiny. Subjekty ve skupině by měly mít povinnost vyměňovat si informace, je-li takové sdílení pro předcházení praní peněz a financování terorismu důležité. Sdílení informací by mělo podléhat dostatečným zárukám, pokud jde o důvěrnost, ochranu údajů a využívání informací. AMLA by měl mít za úkol vypracovat návrhy regulačních norem stanovujících minimální požadavky na postupy a strategie na úrovni skupiny, včetně minimálních standardů pro sdílení informací v rámci skupiny a kritérií pro určení mateřského podniku v případě skupin, jejichž ústředí se nachází mimo Unii.

(44)

Aby bylo zajištěno účinné uplatňování požadavků v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu v situacích, kdy je několik povinných osob vzájemně přímo či nepřímo propojeno a tvoří skupinu subjektů, nebo je součástí této skupiny subjektů, je nezbytné zvážit co nejširší definici skupiny. Za tímto účelem by se povinné osoby měly řídit použitelnými účetními pravidly, která umožňují považovat struktury s různými typy ekonomických vazeb za skupiny. Zatímco tradiční skupina zahrnuje mateřský podnik a jeho dceřiné společnosti, stejně relevantní jsou i další typy skupinových struktur, například skupinové struktury sdružující několik mateřských subjektů vlastnících jedinou dceřinou společnost, které jsou v článku 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 (22) označovány jako subjekty trvale přidružené k ústřednímu subjektu, nebo jako finanční instituce, které jsou členy téhož institucionálního systému ochrany podle čl. 113 odst. 7 uvedeného nařízení. Všechny tyto struktury jsou podle účetních pravidel skupinami, a proto by měly být pro účely tohoto nařízení považovány za skupiny.

(45)

Kromě skupin existují ještě další struktury, například sítě nebo osobní společnosti, v jejichž rámci mohou povinné osoby sdílet společné majitele, společné vedení a společné kontroly dodržování předpisů. Aby byly zajištěny rovné podmínky pro všechny sektory a aby nedocházelo k jejich přetížení, měl by AMLA identifikovat situace, kdy se na tyto struktury mají vztahovat podobné strategie na úrovni skupiny, a zohledňovat přitom zásadu proporcionality.

(46)

V některých případech se pobočky a dceřiné společnosti povinných osob nacházejí ve třetích zemích, kde jsou minimální požadavky v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu, včetně povinností týkajících se ochrany údajů, méně přísné než rámec Unie pro boj proti praní peněz a financování terorismu. V takových situacích a s cílem v plné míře předejít využívání finančního systému Unie pro účely praní peněz a financování terorismu a zajistit nejvyšší standard ochrany osobních údajů občanů Unie, by tyto pobočky a dceřiné společnosti měly dodržovat požadavky v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu stanovené na úrovni Unie. Pokud právo třetí země splnění těchto požadavků neumožňuje, například z důvodu omezení schopnosti skupiny mít přístup k informacím, zpracovávat je nebo si je vyměňovat v důsledku nedostatečné úrovně ochrany údajů nebo zákona o bankovním tajemství v této třetí zemi, měly by povinné osoby přijmout další opatření, aby zajistily, že pobočky a dceřiné společnosti umístěné v dané zemi budou rizika účinně zvládat. AMLA by měl být pověřen vypracováním návrhů regulačních technických norem upřesňujících druh takových dalších opatření, a to se zohledněním zásady proporcionality.

(47)

Povinné osoby mohou úkoly související s plněním určitých požadavků v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu zajišťovat externě prostřednictvím poskytovatele služeb. V případě smluvních vztahů externího zajišťování činností mezi povinnými osobami a poskytovateli služeb, na které se požadavky v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu nevztahují, by jakékoli povinnosti v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu mohly těmto poskytovatelům plynout pouze ze smlouvy mezi stranami a nikoli z tohoto nařízení. Odpovědnost za dodržování požadavků v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu by proto měla zůstat plně na samotné povinné osobě. Povinná osoba by měla zejména zajistit, aby v případech, kdy je pro účely identifikace klienta na dálku zapojen poskytovatel služeb, byl respektován přístup založený na posouzení rizik. Za externí zajišťování činností se nepovažují postupy nebo uspořádání, které přispívají ke splnění požadavku podle tohoto nařízení, ovšem samotné plnění požadavku neprovádí poskytovatel služeb, ať už se jedná o používání nebo pořízení softwaru třetí strany nebo přístup povinné osoby k databázím nebo screeningovým službám.

(48)

Možnost externího zajišťování činností prostřednictvím poskytovatele služeb umožňuje povinným osobám rozhodnout o přidělení jejich zdrojů k dosažení souladu s tímto nařízením, nezbavuje je však povinnosti porozumět tomu, jestli přijímaná opatření, včetně opatření zadaných externímu poskytovateli služeb, zmírňují zjištěná rizika praní peněz a financování terorismu a jsou-li pro tyto účely vhodná. V zájmu zajištění tohoto porozumění by konečná rozhodnutí o opatřeních, která mají vliv na provádění strategií, postupů a kontrol, měla vždy náležet povinné osobě.

(49)

Oznámení ujednání o externím zajišťování činností orgánu dozoru neznamená přijetí ujednání o externím zajišťování činností. Informace uvedené v oznámení, zejména v případech, kdy jsou zásadní funkce zajišťovány externě nebo kdy své funkce povinná osoba externě zajišťuje systematicky, však mohou orgány dozoru zohlednit při posuzování systémů a kontrol povinné osoby a při určování profilu zbytkového rizika nebo při přípravě na inspekce.

(50)

Aby externí zajišťování činností fungovalo efektivně, je třeba dále jasně stanovit podmínky, za nichž se toto zajišťování uskutečňuje. AMLA by měl vypracovat obecné pokyny k podmínkám, za nichž je externí zajišťování činností možné, jakož i k úlohám a odpovědnostem příslušných stran. Aby se zajistilo, že bude v celé Unii zajištěn konzistentní dohled nad postupy externího zajišťování činností, měly by tyto obecné pokyny rovněž objasnit, jakým způsobem mají orgány dozoru v případech, kdy se povinné osoby k těmto postupům uchýlí, zohledňovat tyto postupy a ověřovat dodržování požadavků v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu.

(51)

Požadavky na hloubkovou kontrolu klienta jsou zásadní pro zajištění toho, aby povinné osoby identifikovaly, ověřovaly a monitorovaly své obchodní vztahy se svými klienty s ohledem na rizika praní peněz a financování terorismu, která představují. Přesná identifikace a ověřování údajů potenciálních a stávajících klientů jsou pro pochopení rizik praní peněz a financování terorismu spojených s klienty zásadní, ať už se jedná o osoby fyzické nebo právnické. Povinné osoby by rovněž měly chápat, čím jménem nebo v čí prospěch se transakce provádí, například v situacích, kdy úvěrové instituce nebo finanční instituce poskytují účty příslušníkům právnických profesí za účelem přijetí nebo držení peněžních prostředků ve smyslu čl. 4 bodu 25 směrnice (EU) 2015/2366 jejich klientů. V rámci hloubkové kontroly klienta se osobou, v jejíž prospěch se transakce nebo činnost provádí, nechápe příjemce transakce, kterou povinná osoba provedla pro svého klienta.

(52)

V zájmu zajištění rovných podmínek na celém vnitřním trhu a důsledného uplatňování ustanovení v celé Unii je nutné dosáhnout soudržného a vysokého standardu hloubkové kontroly klienta v rámci Unie, který by byl založen na harmonizovaných požadavcích na identifikaci klientů a ověřování jejich totožnosti a snižoval by rozdíly mezi členskými státy. Současně je nezbytné, aby povinné osoby uplatňovaly opatření na hloubkovou kontrolu klienta způsobem založeným na posouzení rizik. Přístup založený na posouzení rizik není pro povinné osoby nepřiměřeně liberální možností. Zahrnuje rozhodování založené na důkazech s cílem účinněji se zaměřit na rizika praní peněz a financování terorismu, jimž čelí Unie, a subjekty, které v ní působí.

(53)

Organizace občanské společnosti, které vykonávají dobročinnou nebo humanitární činnost ve třetích zemích, přispívají k cílům Unie, jimiž je dosažení míru, stability, demokracie a prosperity. Při zajišťování toho, aby tyto organizace mohly pokračovat ve své činnosti, zastávají významnou úlohu úvěrové instituce a finanční instituce, které poskytují přístup k finančnímu systému a důležité finanční služby, jejichž prostřednictvím lze do rozvojových oblastí nebo oblastí konfliktů směřovat finanční prostředky na rozvoj a humanitární pomoc. Povinné osoby by si sice měly být vědomy toho, že činnosti prováděné v některých jurisdikcích je vystavují vyššímu riziku praní peněz nebo financování terorismu, avšak činnost organizací občanské společnosti v těchto jurisdikcích by sama o sobě neměla vést k odmítnutí poskytování finančních služeb nebo k ukončení jejich poskytování, neboť přístup založený na posouzení rizik vyžaduje komplexní posouzení rizik, která představují jednotlivé obchodní vztahy, a uplatňování vhodných opatření ke zmírnění těchto konkrétních rizik. Ačkoli mohou úvěrové instituce a finanční instituce i nadále svobodně rozhodovat o tom, s kým vstoupí do smluvních vztahů, neměly by zapomínat na svou ústřední úlohu ve fungování mezinárodního finančního systému a při zajišťování pohybu peněžních prostředků ve smyslu čl. 4 bodu 25 směrnice (EU) 2015/2366 nebo kryptoaktiv v zájmu dosažení důležitých cílů v oblasti rozvoje a humanitární pomoci, které organizace občanské společnosti sledují. Tyto instituce by proto měly využívat flexibilitu, kterou umožňuje uvedený přístup založený na posouzení rizik, aby rizika spojená s obchodními vztahy přiměřeným způsobem zmírnily. Důvody boje proti praní peněz a financování terorismu by za žádných okolností neměly být použity k opodstatnění obchodních rozhodnutí týkajících se potenciálních nebo stávajících klientů.

(54)

Povinné osoby by měly na základě spolehlivých dokumentů a zdrojů informací identifikovat skutečného majitele a přijmout přiměřená opatření k ověření jeho totožnosti. Nahlížení do centrálních registrů informací o skutečných majitelích (dále jen („centrální registry“) umožňuje povinným osobám zajistit soulad s informacemi získanými v rámci procesu ověřování, nicméně by tyto registry neměly být pro povinné osoby primárním zdrojem pro ověřování. Pokud povinné osoby zjistí, že mezi informacemi vedenými v registrech a informacemi získanými od klienta nebo z jiných spolehlivých zdrojů během hloubkové kontroly klienta existují nesrovnalosti, měly by o nich informovat subjekt odpovědný za příslušný centrální registr, aby mohla být přijata opatření k řešení těchto nesrovnalostí. Tento proces přispívá ke kvalitě a spolehlivosti informací uchovávaných v centrálních registrech a je součástí mnohostranného přístupu k zajištění přesnosti, dostatečnosti a aktuálnosti informací obsažených v centrálních registrech skutečných majitelů. V situacích s nízkým rizikem a jsou-li skuteční majitelé povinné osobě známi, by měly být povinné osoby oprávněny umožnit klientovi oznámit nesrovnalosti v případě, že jsou zjištěny drobné rozdíly, které spočívají v chybách typografické nebo podobné technické povahy.

(55)

Rizika, která představují zahraniční právnické osoby a zahraniční právní uspořádání, je třeba vhodným způsobem zmírnit. Pokud se právnická osoba vzniklá mimo Unii nebo výslovně zřízený svěřenský fond či podobné právní uspořádání spravované mimo Unii, nebo jejichž svěřenský správce nebo osoba v rovnocenném postavení mají bydliště nebo jsou usazeni mimo Unii, chystají navázat obchodní vztahy s povinnou osobou, měla by být registrace informací o skutečných majitelích v centrálním registru členského státu podmínkou pro navázání obchodního vztahu. Na právnické osoby vzniklé mimo Unii by se však tento požadavek měl uplatnit pouze v případě středně vysokého nebo vysokého rizika praní peněz, souvisejících predikativních trestných činů nebo financování terorismu spojených s kategorií zahraniční právnické osoby či s odvětvím, v němž zahraniční právnická osoba působí, nebo v případě středně vysokého nebo vysokého rizika praní peněz, souvisejících predikativních trestných činů nebo financování terorismu spojených s odvětvím, v němž dotčená povinná osoba působí. Registrace informací o skutečném majiteli by měla být jednou z podmínek pro pokračování obchodního vztahu s právnickou osobou vzniklou mimo Unii, a to i v situaci, kdy obchodní vztah začne být poté, co byl navázán, spojován s uvedeným středně vysokým nebo vysokým rizikem.

(56)

Proces navazování obchodního vztahu nebo realizace kroků nezbytných k provedení příležitostné transakce je zahájen, pokud klient vyjádří zájem o pořízení produktu nebo o využití služby poskytované povinnou osobou. Služby nabízené realitními makléři zahrnují pomoc klientovi při hledání nemovitosti za účelem nákupu, prodeje, pronájmu nebo poskytnutí této nemovitosti k pronájmu. Tyto služby nabývají významu pro účely boje proti praní peněz a financování terorismu tehdy, když je zřejmé, že příslušné strany jsou ochotny nákup, prodej, pronájem nebo poskytnutí nemovitosti k pronájmu provést nebo realizovat nezbytné přípravné kroky. Může se jednat například o okamžik, kdy strany učiní a přijmou nabídku na koupi nebo pronájem nemovitosti. Provést hloubkovou kontrolu potenciálního klienta by před tímto okamžikem nebylo nutné. Stejně tak by nebylo přiměřené provést hloubkovou kontrolu klienta u osob, které dosud nevyjádřily zájem přistoupit ke koupi nebo pronájmu konkrétní nemovitosti.

(57)

Transakce s nemovitostmi jsou vystaveny rizikům praní peněz a financování terorismu. V zájmu zmírnění těchto rizik by se požadavky tohoto nařízení měly vztahovat na aktéry v realitní oblasti, kteří zprostředkovávají nákup, prodej a pronájem nemovitostí, bez ohledu na jejich označení nebo hlavní podnikatelskou činnost či povolání, včetně realitních developerů, pokud zprostředkovávají nákup, prodej a pronájem nemovitostí a v rozsahu, v jakém je zprostředkovávají.

(58)

Anonymita spojená s některými produkty elektronických peněz je vystavuje riziku praní peněz a financování terorismu. V rámci tohoto odvětví však existují značné rozdíly, a proto ne všechny produkty elektronických peněz vykazují stejnou míru rizika. Například některé produkty elektronických peněz s nízkou hodnotou, jako jsou předplacené dárkové karty nebo předplacené poukazy, mohou představovat nízké riziko praní peněz nebo financování terorismu. Aby se zajistilo, že požadavky kladené na toto odvětví jsou přiměřené jeho riziku a ve skutečnosti neomezují jeho fungování, mělo by být za určitých okolností, u nichž je prokázáno nízké riziko, a za přísných podmínek ke zmírnění rizik možné tyto produkty osvobodit od určitých opatření hloubkové kontroly klienta, například od identifikace a ověřování totožnosti klienta a skutečného majitele, ale nikoli od sledování transakcí či obchodních vztahů. Tuto výjimku by měly mít orgány dozoru možnost udělit pouze po ověření prokázaného nízkého rizika s ohledem na příslušné rizikové faktory, které stanoví AMLA, a způsobem, který účinně zmírňuje jakékoli riziko praní peněz nebo financování terorismu a který znemožňuje obcházení pravidel v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu. V každém případě by měla být jakákoli výjimka podmíněna přísnými limity, pokud jde o maximální hodnotu produktu, jeho výhradním použitím k nákupu zboží nebo služeb a předpokladem, že uloženou částku nelze vyměnit za jinou hodnotu.

(59)

Od povinných osob by nemělo být požadováno, aby na klienty provádějící příležitostné nebo související transakce pod určitou hodnotou uplatňovaly opatření hloubkové kontroly, ledaže by existovalo podezření na praní peněz nebo financování terorismu. Zatímco prahová hodnota 10 000 EUR, nebo ekvivalentní částka v národní měně, se vztahuje na většinu příležitostných transakcí, povinné osoby, které působí v odvětvích nebo provádějí transakce, jež představují vyšší riziko praní peněz a financování terorismu, by měly mít povinnost uplatňovat opatření hloubkové kontroly klienta u transakcí s nižšími prahovými hodnotami. K určení odvětví nebo transakcí a přiměřených prahových hodnot pro tato odvětví nebo transakce by měl AMLA vypracovat návrhy regulačních technických norem.

(60)

Existují specifické situace, kdy pro účely hloubkové kontroly klienta může být klientem nejen osoba, která s povinnou osobou provádí transakce. Tak je tomu například tehdy, kdy je do transakce s nemovitostí zapojen pouze jeden notář. S cílem zajistit, aby byly provedeny náležité kontroly dané transakce za účelem odhalení možných případů praní peněz, souvisejících predikativních trestných činů nebo financování terorismu, by povinné osoby v takových případech měly považovat kupujícího i prodávajícího za klienty a uplatnit u obou stran opatření hloubkové kontroly klienta. V tomto nařízení by měl být uveden výčet situací, kdy klient není přímým klientem povinné osoby, nebo kdy může být přímým klientem i někdo jiný. Tento výčet by měl doplňovat chápání toho, kdo je klientem v obvyklých situacích, a neměl by být chápán jako vyčerpávající výklad tohoto pojmu. Obdobně by obchodní vztah neměl vždy vyžadovat smluvní vztah nebo jiný formální závazek, pokud jsou služby poskytovány opakovaně nebo po určitou dobu, a zahrnují tak prvek trvání. Pokud vnitrostátní právní předpisy znemožňují povinným osobám, které jsou veřejnými činiteli, navazovat s klienty smluvní vztahy, neměly by být tyto předpisy vykládány tak, že pro účely boje proti praní peněz a financování terorismu těmto povinným osobám zakazují považovat řadu transakcí za obchodní vztah.

(61)

Zavedení celounijního limitu pro velké hotovostní platby zmírňuje rizika spojená s jejich využíváním. Povinné osoby, které provádějí hotovostní transakce pod tímto limitem, jsou však i nadále ohroženy riziky praní peněz a financování terorismu, neboť poskytují místo vstupu do finančního systému Unie. V zájmu zmírnění rizik zneužití hotovosti je proto nutné vyžadovat uplatňování opatření hloubkové kontroly klienta. Aby byla tato opatření přiměřená rizikům, která představují transakce v hodnotě nižší než 10 000 EUR, měla by být omezena na identifikaci a ověření totožnosti klienta a skutečného majitele při provádění příležitostných hotovostní transakcí v hodnotě alespoň 3 000 EUR. Tento limit nezbavuje povinnou osobu povinnosti uplatnit veškerá opatření hloubkové kontroly klienta, kdykoli existuje podezření na praní peněz nebo financování terorismu, ani povinnosti oznamovat podezřelé transakce finanční zpravodajské jednotce.

(62)

Některé obchodní modely jsou založeny na tom, že povinná osoba má obchodní vztah s obchodníkem, kdy nabízí služby iniciování plateb, prostřednictvím nichž obchodník dostává zaplaceno za poskytování zboží nebo služeb, a nikoli s obchodníkovým klientem, který autorizuje službu iniciování platby při zahájení jedné nebo jednorázové transakce pro obchodníka. V takovém obchodním modelu je klientem povinné osoby pro účely pravidel boje proti praní peněz a financování terorismu obchodník, a nikoli klient obchodníka. Povinná osoba by proto měla s ohledem na služby iniciování platby uplatňovat opatření hloubkové kontroly klienta vůči obchodníkovi. V souvislosti s jinými finančními službami, které spadají do oblasti působnosti tohoto nařízení, včetně případů, kdy je poskytují stejní poskytovatelé, by měl být klient určen s ohledem na poskytované služby.

(63)

Činnosti v oblasti hazardních her se liší povahou, zeměpisným rozsahem a souvisejícími riziky. Aby bylo zajištěno přiměřené uplatňování tohoto nařízení založené na posouzení rizik, měly by mít členské státy možnost určit služby hazardních her spojené s nízkým rizikem praní peněz a financování terorismu, jako jsou státní nebo soukromé loterie nebo státem organizované činnosti v oblasti hazardních her, a rozhodnout, že se na ně nebudou vztahovat žádné nebo některé požadavky tohoto nařízení. Vzhledem k možným přeshraničním účinkům vnitrostátních výjimek je nezbytné zajistit jednotné uplatňování přísného přístupu založeného na posouzení rizik v celé Unii. Za tímto účelem by Komisi mělo být umožněno rozhodnutí členských států schválit nebo je zamítnout, není-li daná výjimka odůvodněna prokázaným nízkým rizikem. V žádném případě by neměla být udělena výjimka v souvislosti s činnostmi spojenými s vyššími riziky. To platí pro činnosti, jako je provozování kasin, hazardních her a sportovních sázkových her on-line, nikoli však pro činnosti v oblasti on-line hazardních her organizované státem, ať už jde o přímé poskytování těchto služeb, nebo o regulaci způsobu, jakým mají být tyto služby hazardních her pořádány, provozovány a organizovány. Vzhledem k rizikům pro veřejné zdraví nebo k trestné činnosti, které mohou být s hazardními hrami spojeny, mohou vnitrostátní opatření upravující pořádání, provozování a organizaci hazardních her přispět ke snížení rizik spojených s touto činností, pokud skutečně sledují cíle veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti či veřejného zdraví.

(64)

Prahová hodnota 2 000 EUR, nebo ekvivalentní částka v národní měně, která se vztahuje na poskytovatele služeb hazardních her, je dosažena bez ohledu na to, zda klient provede jedinou transakci alespoň ve výši uvedené částky, nebo několik menších transakcí, jejichž součet této částce odpovídá. Za tímto účelem by poskytovatelé služeb hazardních her měli mít možnost přiřadit transakce danému klientovi, i když ještě neověřili jeho totožnost, aby mohli určit, zda a kdy bylo uvedené prahové hodnoty dosaženo. Poskytovatelé služeb hazardních her by proto měli mít zavedeny systémy, které umožňují přiřazování a monitorování transakcí před uplatněním požadavku provést hloubkovou kontrolu klienta. V případě kasin nebo jiných fyzických prostor provozování hazardních her může být nepraktické kontrolovat totožnost klienta při každé transakci. V takových případech by mělo být možné klienta identifikovat a ověřit jeho totožnost při vstupu do prostor provozování hazardních her za předpokladu, že jsou zavedeny systémy pro přiřazování transakcí uskutečněných v daných prostorách, včetně nákupu nebo výměny hracích žetonů, uvedenému klientovi.

(65)

Směrnice (EU) 2015/849, přestože do určité míry harmonizovala pravidla členských států v oblasti povinností identifikace klientů, nestanovila podrobná pravidla týkající se postupů, jimiž se mají povinné osoby řídit. S ohledem na zásadní význam tohoto aspektu při předcházení praní peněz a financování terorismu je vhodné v souladu s přístupem založeným na posouzení rizik zavést konkrétnější a podrobnější ustanovení o identifikaci klienta a ověřování jeho totožnosti, ať už ve vztahu k fyzickým nebo právnickým osobám, právním uspořádáním, jako jsou svěřenské fondy nebo subjekty mající podle vnitrostátního práva způsobilost k právním úkonům.

(66)

Technologický vývoj a pokrok v digitalizaci umožňuje bezpečnou identifikaci na dálku nebo elektronickou identifikaci a ověřování potenciálních i stávajících klientů a může usnadnit provádění hloubkové kontroly klienta na dálku. Identifikační řešení stanovená v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 (23) umožňují bezpečné a důvěryhodné způsoby identifikace a ověřování potenciálních i stávajících klientů a mohou usnadnit provádění hloubkové kontroly klienta na dálku. Měla by být brána v úvahu elektronická identifikace stanovená v uvedeném nařízení a povinné osoby by ji měly pro účely postupu identifikace klienta přijmout. Použití těchto způsobů identifikace může v případě, že jsou zavedena vhodná opatření ke zmírnění rizika, vést ke snížení rizika na běžnou, nebo dokonce nízkou úroveň rizika. Pokud klient nemá uvedenou elektronickou identifikaci k dispozici, například z důvodu povahy svého statusu pobytu v daném členském státě nebo svého bydliště ve třetí zemi, mělo by se ověření provádět prostřednictvím příslušných kvalifikovaných služeb vytvářejících důvěru.

(67)

Aby se zajistilo, že rámec pro boj proti praní peněz a financování terorismu zabrání vstupu finančních prostředků získaných nezákonným způsobem do finančního systému, povinné osoby by měly před zahájením obchodních vztahů s potenciálními klienty provést hloubkovou kontrolu klienta v souladu s přístupem založeným na posouzení rizik. Aby však přitom nedocházelo ke zbytečnému zdržování běžného podnikání, měly by mít povinné osoby možnost informace od potenciálního klienta shromažďovat v průběhu navazování obchodního vztahu. Úvěrové instituce a finanční instituce by měly mít možnost potřebné informace od potenciálních klientů získat po navázání vztahu za předpokladu, že transakce nebudou zahájeny, dokud proces hloubkové kontroly klienta nebude úspěšně dokončen.

(68)

Proces hloubkové kontroly klienta se neomezuje pouze na identifikaci a ověření totožnosti klienta. Před navázáním obchodních vztahů nebo provedením příležitostných transakcí by povinné osoby měly rovněž posoudit účel a povahu obchodního vztahu nebo příležitostné transakce. K pochopení tohoto účelu mohou přispět předsmluvní nebo jiné informace, jež jsou o navrhovaném produktu nebo službě potenciálnímu klientovi sdělovány. Povinné osoby by měly být vždy schopny jednoznačně posoudit účel a povahu potenciálního obchodního vztahu nebo příležitostné transakce. Pokud nabízená služba nebo produkt klientům umožňuje provádět různé druhy transakcí nebo činností, povinné osoby by měly získat dostatečné informace o záměru klienta ohledně způsobu využití tohoto vztahu.

(69)

Aby byla zajištěna účinnost rámce pro boj proti praní peněz a financování terorismu, povinné osoby by měly informace získané od svých klientů v souladu s přístupem založeným na posouzení rizik pravidelně kontrolovat. Obchodní vztahy se budou pravděpodobně vyvíjet v závislosti na tom, jak se situace klienta a činnosti, které prostřednictvím obchodního vztahu vykonává, v průběhu času mění. Aby bylo možné si udržet komplexní povědomí o rizikovém profilu klienta a provádět smysluplnou kontrolu transakcí, měly by povinné osoby pravidelně přezkoumávat informace získané od svých klientů, a to v souladu s přístupem založeným na posouzení rizik. Tyto přezkumy by měly být prováděny pravidelně, nicméně podnětem pro jejich zahájení by mohly být i změny relevantních okolností týkajících se klienta, jestliže skutečnosti a informace nasvědčují možné změně rizikového profilu nebo identifikačních údajů klienta. Za tímto účelem by měla dotčená povinná osoba zvážit potřebu přezkoumat složku klienta v reakci na podstatné změny, jako je změna týkající se jurisdikcí, s nimiž se transakce provádí, změna hodnoty nebo objemu transakcí, a to v případě žádostí o nové produkty nebo služby, které se významně liší z hlediska rizika, nebo v důsledku změn skutečných majitelů.

(70)

V souvislosti s opakovanými klienty, u nichž byla v nedávné době provedena opatření hloubkové kontroly klienta, by mělo být možné splnit požadavky těchto opatření získáním potvrzení klienta o tom, že se informace ani dokumenty uchovávané v záznamech nezměnily. Tato metoda usnadňuje uplatňování povinností v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu v situacích, kdy je povinná osoba přesvědčena, že se informace týkající se klienta nezměnily, neboť povinné osoby musí zajistit, že přijaly vhodná opatření hloubkové kontroly klienta. Potvrzení obdržené od klienta a veškeré změny informací uchovávaných o klientovi by měly být ve všech případech zaznamenány.

(71)

Povinné osoby mohou v rámci obchodního vztahu poskytovat více než jeden produkt nebo službu. Za těchto okolností není požadavek na pravidelnou aktualizaci informací, údajů a dokumentů zaměřen na jednotlivé produkty nebo služby, ale na obchodní vztah jako celek. Je na povinných osobách, aby v rámci celé škály poskytovaných produktů nebo služeb provedly posouzení, pokud se změní relevantní okolnosti týkající se klienta, nebo jsou splněny jiné podmínky, na základě kterých je třeba provést aktualizaci hloubkové kontroly klienta, a aby přistoupily k přezkumu složky klienta s ohledem na celý obchodní vztah.

(72)

Povinné osoby by také měly zřídit monitorovací systém pro odhalování transakcí, které by mohly vyvolat podezření na praní peněz nebo financování terorismu. Aby bylo zajištěno účinné monitorování transakcí, mělo by se monitorování ze strany povinných osob v zásadě vztahovat na všechny služby a produkty nabízené klientům a všechny transakce, které jsou povinnou osobou prováděny jménem klienta nebo klientovi nabízeny. Ne všechny transakce je však nutné zkoumat jednotlivě. Intenzita monitorování by měla respektovat přístup založený na posouzení rizik a měla by být stanovena na základě přesných a relevantních kritérií, přičemž by měly být brány v úvahu zejména charakteristiky klientů a úroveň rizika s nimi spojená, nabízené produkty a služby a dotčené země nebo zeměpisné oblasti. AMLA by měl vypracovat obecné pokyny, které zajistí, že intenzita monitorování obchodních vztahů a transakcí bude odpovídající a přiměřená úrovni rizika.

(73)

Ukončení obchodního vztahu v případě, že nelze splnit opatření hloubkové kontroly klienta, snižuje expozici povinné osoby vůči rizikům vyplývajícím z možných změn profilu klienta. Mohou však nastat situace, kdy by obchodní vztah neměl být ukončen kvůli cílům veřejného zájmu. Tak je tomu například v případě smluv o životním pojištění, pro které platí, že by povinné osoby měly, je-li to nezbytné, jako alternativu k ukončení obchodního vztahu přijmout opatření k jeho zmrazení, mimo jiné zákazem poskytování jakýchkoli dalších služeb tomuto klientovi a zadržením výplaty příslušným příjemcům, dokud nebudou splněna opatření hloubkové kontroly klienta. Kromě toho některé produkty a služby vyžadují, aby povinná osoba nadále držela nebo přijímala klientovy peněžní prostředky ve smyslu čl. 4 bodu 25 směrnice (EU) 2015/2366, například v souvislosti s poskytováním úvěrů, platebními účty nebo přijímáním vkladů. To by však nemělo být považováno za překážku požadavku na ukončení obchodního vztahu, čehož lze dosáhnout tím, že se zajistí, aby pro dotčeného klienta nebyly prováděny žádné transakce ani činnosti.

(74)

S cílem zajistit konzistentní uplatňování tohoto nařízení by měl AMLA mít za úkol vypracovat návrhy regulačních technických norem pro hloubkovou kontrolu klienta. Tyto regulační technické normy by měly stanovit minimální soubor informací, které mají povinné osoby získat, aby mohly s klienty vstoupit do nových obchodních vztahů nebo vyhodnotit ty stávající s ohledem na úroveň rizika spojeného s každým klientem. Kromě toho by návrhy regulačních technických norem měly být dostatečně srozumitelné, aby subjektům na trhu umožnily vyvinout bezpečné, dostupné a inovativní způsoby ověřování totožnosti klienta a provádění hloubkové kontroly klienta, a to i na dálku, při respektování zásady technologické neutrality. Tyto konkrétní úkoly jsou v souladu s úlohou a povinnostmi AMLA stanovenými v nařízení (EU) 2024/1620.

(75)

Harmonizace opatření hloubkové kontroly klienta přispěje k dosažení konzistentního a trvale účinného chápání rizik spojených se stávajícím nebo potenciálním klientem bez ohledu na to, kde v Unii je obchodní vztah navázán. Tato harmonizace by rovněž měla zajistit, aby informace získané při provádění hloubkové kontroly klienta nebyly povinnými osobami používány k provádění postupů snižování rizika, které mohou vést k obcházení jiných právních povinností, zejména těch, které stanoví směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/92/EU (24) nebo směrnice (EU) 2015/2366, aniž by bylo dosaženo cílů Unie v oblasti předcházení praní peněz a financování terorismu. V zájmu umožnění řádného dohledu nad dodržováním povinností hloubkové kontroly klienta je důležité, aby povinné osoby vedly záznamy o provedených opatřeních a informacích získaných během procesu hloubkové kontroly klienta bez ohledu na to, zda s nimi byl navázán nový obchodní vztah a zda po odmítnutí navázání obchodního vztahu podaly oznámení o podezřelé transakci. Pokud se povinná osoba rozhodne obchodní vztah s potenciálním klientem nenavázat nebo ukončit stávající obchodní vztah, odmítnout uskutečnit příležitostnou transakci nebo uplatnit alternativní opatření k ukončení obchodního vztahu, záznamy o hloubkové kontrole klienta by měly obsahovat důvody pro takové rozhodnutí. To orgánům dohledu umožní posoudit, zda povinné osoby své postupy hloubkové kontroly klienta náležitě kalibrovaly, a to, jak se vyvíjí expozice dané osoby vůči riziku, a rovněž to pomůže shromáždit statistické důkazy o uplatňování pravidel hloubkové kontroly klienta povinnými osobami v celé Unii.

(76)

Postup při přezkumu stávajících klientů v současném rámci pro boj proti praní peněz a financování terorismu je již na posouzení rizik založen. Vzhledem k vyššímu riziku praní peněz, souvisejících predikativních trestných činů a financování terorismu spojenému s určitými zprostředkujícími strukturami by však tento postup nemusel umožňovat včasné odhalení a posouzení rizik. Je proto důležité zajistit, aby byly pravidelně sledovány rovněž jasně vymezené kategorie stávajících klientů.

(77)

Riziko samotné je proměnlivé a proměnné mohou samy o sobě nebo v kombinaci zvýšit nebo snížit potenciální riziko, což má dopad na odpovídající úroveň preventivních opatření, jako jsou opatření hloubkové kontroly klienta.

(78)

V situacích s nízkým rizikem by povinné osoby měly mít možnost uplatňovat opatření zjednodušené hloubkové kontroly klienta. To neznamená výjimku z opatření hloubkové kontroly klienta nebo jejich absenci. Spočívá spíše ve zjednodušeném nebo zmenšeném souboru kontrolních opatření, který by však měl pokrývat všechny složky standardního postupu hloubkové kontroly klienta. V souladu s přístupem založeným na posouzení rizik by však povinné osoby měly mít možnost snížit frekvenci nebo intenzitu kontroly svých klientů nebo transakcí nebo se spolehnout na přiměřené předpoklady, jde-li o účel obchodního vztahu nebo použití jednoduchých produktů. Regulační technické normy týkající se hloubkové kontroly klienta by měly stanovit konkrétní zjednodušená opatření, která mohou povinné osoby zavést v situacích s nižším rizikem identifikovaných v posouzení rizik na úrovni Unie prováděném Komisí. Při vypracování návrhů regulačních technických norem by měl AMLA náležitě zohlednit zachování sociálního a finančního začlenění.

(79)

Je třeba uznat, že určité situace představují větší riziko praní peněz nebo financování terorismu. Ačkoliv by v rámci běžného provádění opatření hloubkové kontroly klienta měla být zjištěna totožnost a obchodní profil všech klientů, v některých případech jsou zapotřebí zvláště přísné postupy pro identifikaci a ověření totožnosti klienta. Proto je nutné stanovit podrobná pravidla pro taková opatření zesílené hloubkové kontroly, včetně zvláštních opatření zesílené hloubkové kontroly v případě přeshraničních korespondenčních vztahů.

(80)

Přeshraniční korespondenční vztahy s respondenční institucí ze třetí země charakterizuje to, že se jedná o záležitost průběžnou a repetitivní. Navíc ne všechny přeshraniční korespondenční bankovní služby představují stejnou míru rizik praní peněz a financování terorismu. Intenzita opatření zesílené hloubkové kontroly by proto měla být stanovena na základě uplatnění zásad přístupu založeného na posouzení rizik. Při interakci s respondenčními institucemi ze třetích zemí, které v zemi, ve které vznikly, nejsou žádným způsobem fyzicky přítomny, nebo s neregistrovanými a nelicencovanými subjekty poskytujícími služby související s kryptoaktivy by však přístup založený na posouzení rizik uplatňován být neměl. Vzhledem k vysokému riziku praní peněz a financování terorismu, které je vlastní institucím bez fyzické přítomnosti, by se úvěrové a finanční instituce měly zdržet jakéhokoli korespondenčního vztahu s takovými institucemi bez fyzické přítomnosti, jakož i s protistranami ve třetích zemích, které těmto institucím umožňují používat jejich účty. Aby se zabránilo zneužívání finančního systému Unie k poskytování neregulovaných služeb, měli by poskytovatelé služeb souvisejících s kryptoaktivy rovněž zajistit, aby jejich účty nebyly využívány vnořenými burzami, a měli by mít zavedeny zásady a postupy pro odhalování případných pokusů o takové využití.

(81)

V souvislosti s výkonem své funkce dohledu mohou orgány dozoru identifikovat situace, kdy porušení požadavků v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu ze strany respondenčních institucí ze třetích zemí nebo nedostatky ze strany těchto institucí, pokud jde o provádění uvedených požadavků, představují rizika pro finanční systém Unie. Za účelem zmírnění těchto rizik by měl mít AMLA možnost vydávat úvěrovým institucím a finančním institucím v Unii doporučení s cílem informovat je o svých názorech na nedostatky těchto respondenčních institucí ze třetích zemí. Tato doporučení by měla být vydána, pokud se AMLA a finanční orgány dozoru v Unii shodnou na tom, že porušení a nedostatky existující v respondenčních institucích ze třetích zemí pravděpodobně ovlivňují rizikovou expozici korespondenčních vztahů úvěrových institucí a finančních institucí v Unii, a za předpokladu, že dotčená respondenční instituce ze třetí země a její orgán dozoru měly příležitost vyjádřit své názory. V zájmu zachování řádného fungování finančního systému Unie by úvěrové instituce a finanční instituce měly přijmout odpovídající opatření v reakci na doporučení AMLA, mimo jiné tím, že se zdrží navazování korespondenčního vztahu nebo v něm nebudou pokračovat, pokud nemohou zavést dostatečná zmírňující opatření k řešení rizik, která tento korespondenční vztah představuje.

(82)

V kontextu opatření zesílené hloubkové kontroly neznamená získání souhlasu vrcholného vedení s navázáním obchodních vztahů vždy nutně i získání souhlasu představenstva. Mělo by být možné, aby takový souhlas udělil někdo, kdo je dostatečně obeznámen s expozicí osoby riziku praní peněz a financování terorismu a je v takovém postavení, aby mohl přijímat rozhodnutí ovlivňující expozici této osoby riziku.

(83)

V zájmu ochrany řádného fungování finančního systému Unie před praním peněz a financováním terorismu by měla být Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci s cílem určit třetí země, kde nedostatky v jejich vnitrostátních režimech pro boj proti praní peněz a financování terorismu představují hrozbu pro integritu vnitřního trhu Unie. Vzhledem k tomu, že hrozby praní peněz a financování terorismu, které pocházejí ze zemí mimo Unii, se neustále mění, což je usnadněno vývojem technologií a prostředků, které mají pachatelé trestné činnosti k dispozici, je nezbytné právní rámec týkající se třetích zemí neustále přizpůsobovat, aby účinně řešil rizika stávající a bránil vzniku rizik nových. Komise by měla při vypracovávání svých posouzení vycházet z informací od mezinárodních organizací a tvůrců standardů v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu, jako jsou veřejná prohlášení Finančního akčního výboru, zprávy ze vzájemného hodnocení nebo z podrobného hodnocení nebo zveřejněné navazující zprávy, a na základě změn z nich vyplývajících svá posouzení případně upravit. Pokud v režimu třetí země pro boj proti praní peněz a financování terorismu zjistí Komise nedostatky ohrožující integritu vnitřního trhu Unie, měla by do 20 dnů od tohoto zjištění náležitě jednat.

(84)

Třetí země, které příslušný mezinárodní tvůrce standardů, totiž Finanční akční výbor označil jako „s výzvou k činnosti“, ve svých právních a institucionálních rámcích pro boj proti praní peněz a financování terorismu a jejich provádění vykazují významné strategické nedostatky trvalé povahy, které pro finanční systém Unie pravděpodobně představují vysoké riziko. Trvalá povaha významných strategických nedostatků, která odráží nedostatek odhodlání nebo pokračující neschopnost třetích zemí je řešit, signalizuje zvýšenou úroveň hrozby, která z těchto třetích zemí plyne, což vyžaduje účinnou, konzistentní a harmonizovanou zmírňující reakci na úrovni Unie. Od povinných osob by proto mělo být požadováno, aby na příležitostné transakce a obchodní vztahy zahrnující tyto vysoce rizikové třetí země uplatňovaly celý soubor dostupných opatření zesílené hloubkové kontroly za účelem zvládání a zmírňování základních rizik. Vysoká úroveň rizika navíc odůvodňuje použití dalších specifických protiopatření, ať už na úrovni povinných osob, nebo ze strany členských států. Takový přístup by zamezil rozdílům v určení příslušných protiopatření, které by vystavily rizikům celý finanční systém Unie. Pokud členské státy identifikují konkrétní rizika, která nejsou zmírněna, měly by mít možnost uplatnit dodatečná protiopatření a v takovém případě by o této skutečnosti měly informovat Komisi. Domnívá-li se Komise, že tato rizika jsou relevantní pro vnitřní trh, měla by být oprávněna aktualizovat příslušný akt v přenesené pravomoci tak, aby zahrnoval nezbytná dodatečná protiopatření ke zmírnění uvedených rizik. Pokud se Komise domnívá, že uvedená protiopatření nejsou nezbytná a že narušují řádné fungování vnitřního trhu Unie, měla by být zmocněna rozhodnout, aby členský stát uplatňování konkrétního protiopatření ukončil. Před zahájením postupu pro uvedené rozhodnutí by Komise měla dotčenému členskému státu poskytnout příležitost, aby předložil svá stanoviska Komisi k posouzení. Vzhledem ke své technické odbornosti může AMLA při určování vhodných protiopatření poskytnout Komisi užitečné informace.

(85)

Pachatelé trestných činů mohou zneužívat nedostatky v dodržování právního i institucionálního rámce pro boj proti praní peněz a financování terorismu a jeho provádění ve třetích zemích, které jsou předmětem „zvýšeného sledování“ ze strany Finančního akčního výboru. To pro finanční systém Unie pravděpodobně představuje riziko, které je třeba řídit a zmírňovat. Závazek těchto třetích zemí zjištěné nedostatky řešit, aniž by došlo k eliminaci rizika, odůvodňuje zmírňující méně závažnou reakci, než je reakce vztahující se na vysoce rizikové třetí země. Pokud se tyto třetí země zaváží zjištěné nedostatky řešit, měly by povinné osoby na příležitostné transakce a obchodní vztahy při styku s fyzickými nebo právnickými osobami usazenými v uvedených třetích zemích uplatňovat opatření zesílené hloubkové kontroly, která jsou přizpůsobena konkrétním nedostatkům zjištěným v konkrétních třetích zemích. Taková individuální identifikace opatření zesílené hloubkové kontroly, která se mají uplatnit, by v souladu s přístupem založeným na posouzení rizik rovněž zajistila, že opatření budou přiměřená míře rizika. V zájmu zajištění takového konzistentního a přiměřeného přístupu by Komise měla být schopna určit, která konkrétní opatření zesílené hloubkové kontroly jsou ke zmírnění rizik specifických pro danou zemi nutná. Vzhledem ke svým technickým odborným znalostem může AMLA k identifikaci vhodných opatření zesílené hloubkové kontroly poskytnout Komisi užitečné informace.

(86)

Země, které nejsou veřejně označeny za země, na které by se ze strany Finančního akčního výboru vztahovaly výzvy k činnosti nebo zvýšené sledování, mohou přesto pro integritu finančního systému Unie představovat konkrétní a vážnou hrozbu, ať už z důvodu nedostatků v dodržování předpisů, nebo z důvodu významných strategických nedostatků trvalé povahy v jejich jednotlivých režimech pro boj proti praní peněz a financování terorismu. Ke zmírnění konkrétních rizik, které nelze zmírnit prostřednictvím opatření proti zemím vykazujícím významné strategické nedostatky nebo zemím vykazujícím nedostatky v dodržování předpisů, by Komise měla mít ve výjimečných případech možnost jednat, a to tak, že určí třetí země představující uvedenou hrozbu na základě jasného souboru kritérií a s podporou AMLA. Podle úrovně rizika, které pro finanční systém Unie představují, by Komise měla požadovat použití buď všech opatření zesílené hloubkové kontroly a protiopatření specifických pro jednotlivé země u vysoce rizikových třetích zemí, nebo opatření zesílené hloubkové kontroly specifická pro konkrétní zemi u třetích zemí s nedostatky v dodržování předpisů.

(87)

Za účelem zajištění jednotné identifikace třetích zemí, které pro finanční systém Unie představují konkrétní a vážnou hrozbu, aniž by byly veřejně označeny jako země, na které by se ze strany Finančního akčního výboru vztahovaly výzvy k činnosti nebo zvýšené sledování, by Komise měla mít možnost prostřednictvím prováděcího aktu stanovit metodiku, podle níž jsou za výjimečných okolností určeny tyto třetí země. Tato metodika by měla zahrnovat zejména způsob posuzování kritérií a proces interakce s těmito třetími zeměmi, jakož i proces zapojení členských států a AMLA do přípravných fází uvedené identifikace.

(88)

Vzhledem k tomu, že v rámcích pro boj proti praní peněz a financování terorismu třetích zemí identifikovaných podle tohoto nařízení nebo při jejich provádění by mohlo dojít ke změnám, například v důsledku závazku země zjištěné nedostatky řešit nebo přijetí příslušných opatření v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu k jejich řešení, které by mohly změnit povahu a úroveň rizik z nich plynoucích, by Komise měla identifikaci uvedených konkrétních opatření zesílené hloubkové kontroly pravidelně přezkoumávat, aby zajistila, že jsou i nadále přiměřená a adekvátní.

(89)

Potenciální vnější hrozby pro finanční systém Unie nepocházejí pouze ze třetích zemí, ale mohou také souviset s rizikovými faktory konkrétních klientů nebo produkty, službami, transakcemi nebo distribučními kanály ve vztahu ke konkrétní zeměpisné oblasti mimo Unii. Je proto třeba identifikovat trendy, rizika a metody praní peněz a financování terorismu, kterým mohou být povinné osoby v Unii vystaveny. AMLA má nejlepší předpoklady k tomu, aby odhaloval nové typologie praní peněz a financování terorismu ze zemí mimo Unii a monitoroval jejich vývoj s cílem poskytnout povinným osobám v Unii obecné pokyny k uplatňování opatření zesílené hloubkové kontroly zaměřených na zmírnění těchto rizik.

(90)

Vztahy s fyzickými osobami, které vykonávají nebo vykonávaly významné veřejné funkce v Unii i mimo ni, zejména s fyzickými osobami ze zemí, kde je rozšířena korupce, by mohly finanční sektor vystavit významným rizikům poškození dobré pověsti a právním rizikům. Mezinárodní úsilí o potírání korupce rovněž odůvodňuje potřebu věnovat těmto osobám zvláštní pozornost a použít odpovídající opatření zesílené hloubkové kontroly klienta v případě osob, které zastávají nebo zastávaly významné veřejné funkce, a vysoce postavených osob v mezinárodních organizacích. Proto je nutné specifikovat opatření, která by povinné osoby měly v souvislosti s transakcemi nebo obchodními vztahy s politicky exponovanými osobami uplatňovat. Za účelem usnadnění přístupu založeného na posouzení rizik by AMLA měl mít za úkol vydat obecné pokyny pro hodnocení úrovně rizik spojených s konkrétní kategorií politicky exponovaných osob, jejich rodinných příslušníků nebo osob blízkých.

(91)

Rizika spojená s osobami, které zastávají nebo zastávaly významné veřejné funkce, existují nejen na vnitrostátní úrovni, ale mohou existovat i na regionální nebo obecní úrovni. To platí především na místní úrovni v hustě osídlených oblastech, jako jsou města, kde vedle činnosti na regionální úrovni často spravují značné veřejné finanční prostředky a přístup ke kritickým službám nebo povolením, což s sebou nese riziko korupce a souvisejícího praní peněz. Proto je nezbytné zahrnout do kategorie osob, které zastávají nebo zastávaly významné veřejné funkce, vedoucí představitele regionálních a místních orgánů, včetně sdružení obcí a metropolitních regionů s nejméně 50 000 obyvateli. Zároveň je třeba zohlednit skutečnost, že zeměpisné a správní uspořádání členských států se značně liší, a tudíž by členské státy měly mít možnost, tam kde je to vhodné, stanovit na základě posouzení rizika nižší prahovou hodnotu, která by se vztahovala na příslušné místní orgány. Rozhodnou-li se členské státy, že stanoví nižší prahové hodnoty, měly by je oznámit Komisi.

(92)

Členové správních, vedoucích nebo dozorčích orgánů podniků ovládaných státem nebo regionálními či místními orgány mohou být rovněž vystaveni rizikům korupce a souvisejícího praní peněz. Tato rizika jsou obzvláště naléhavá v případě vysoce postavených členů vedení podniků ovládaných státem, a to vzhledem k výši rozpočtu těchto podniků a spravovaných finančních prostředků. Rizika se mohou objevit také v souvislosti s většími podniky ovládanými regionálními a místními orgány. Vedoucí pracovníci podniků ovládaných regionálními nebo místními orgány by tak měli být považováni za politicky exponované osoby, pokud se tyto podniky považují za střední či velké podniky nebo skupiny ve smyslu článku 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU (25). Vzhledem k rozdílům v rámci zeměpisného a správního uspořádání a k pravomocem a povinnostem spojeným s těmito podniky a s jejich vedoucími pracovníky by však členské státy měly mít možnost stanovit na základě posouzení rizika nižší prahovou hodnotu ročního obratu. Pokud se členské státy rozhodnou tuto možnost využít, měly by o tom informovat Komisi.

(93)

Za účelem identifikace politicky exponovaných osob v Unii by měly členské státy vydat seznamy konkrétních funkcí, které jsou podle vnitrostátních právních a správních předpisů považovány za významné veřejné funkce. Členské státy by měly požádat každou mezinárodní organizaci akreditovanou na jejich území, aby vydala a aktualizovala seznam významných veřejných funkcí v rámci dané mezinárodní organizace. Komise by měla být pověřena sestavením a vydáním seznamu osob pověřených významnými veřejnými funkcemi v orgánech nebo subjektech Unie, který by měl být platný v celé Unii. Aby byl zajištěn harmonizovaný přístup k identifikaci a oznamování významných veřejných funkcí, měla by mít Komise možnost prostřednictvím prováděcího aktu stanovit formát, který členské státy mají používat pro oznámení, a Komisi by měla být svěřena pravomoc přijmout akty v přenesené pravomoci, jimiž doplní kategorie významných veřejných funkcí stanovené tímto nařízením, jsou-li tyto kategorie společné pro všechny členské státy.

(94)

I když klienti již nejsou významnou veřejnou funkcí pověřeni, mohou stále představovat vyšší riziko, například kvůli neformálnímu vlivu, který by stále mohli uplatňovat, nebo proto, že jsou jejich předchozí a současné funkce propojené. Je nezbytné, aby povinné osoby vzaly tato přetrvávající rizika v úvahu a uplatňovaly jedno nebo více opatření zesílené hloubkové kontroly až do doby, kdy daní jedinci budou považováni za osoby nepředstavující žádné další riziko, a v každém případě po dobu nejméně 12 měsíců od chvíle, kdy přestali zastávat významnou veřejnou funkcí.

(95)

Pojišťovny často nemají s příjemci z pojistných smluv klientské vztahy. Měly by však být schopny identifikovat případy s vyšší mírou rizika, například když výtěžky z pojistné smlouvy plynou politicky exponované osobě. Aby bylo možné určit, zda tomu tak je, měla by pojistná smlouva obsahovat přiměřená opatření k identifikaci příjemce, jako by byl novým klientem. Taková opatření by mělo být možné učinit v okamžiku výplaty nebo v okamžiku postoupení pojištění, ale ne později.

(96)

Blízké soukromé a profesionální vztahy mohou být zneužívány k praní peněz a financování terorismu. Z toho důvodu by se opatření týkající se politicky exponovaných osob měla vztahovat také na jejich rodinné příslušníky a osoby blízké. Správná identifikace rodinných příslušníků a osob blízkých může záviset na socioekonomické a kulturní struktuře země politicky exponované osoby. V této souvislosti by AMLA měl vydat obecné pokyny ke kritériím, která se použijí k identifikaci osob, jež by měly být považovány za osoby blízké.

(97)

Vztahy k rodinným příslušníkům, které mohou být politicky exponovanými osobami zneužívány, zahrnuje nejen vztahy mezi rodiči a potomky, ale může zahrnovat také vztahy mezi sourozenci. To platí zejména pro kategorie politicky exponovaných osob, které zastávají vysoké pozice v ústředních vládních institucích. Avšak vzhledem k tomu, že na vnitrostátní úrovni existují různé socioekonomické a kulturní struktury, které mohou případné riziko zneužití sourozeneckých vztahů ovlivnit, měly by mít členské státy možnost pro účely označení sourozenců za rodinné příslušníky politicky exponovaných osob uplatnit širší okruh osob, aby odpovídajícím způsobem zmírnily rizika zneužití těchto vztahů. Rozhodnou-li se členské státy uplatnit širší okruh osob, měly by podrobnosti o tomto širším okruhu sdělit Komisi.

(98)

Požadavky týkající se politicky exponovaných osob, jejich rodinných příslušníků a osob blízkých mají preventivní a nikoli trestněprávní povahu a neměly by být vykládány tak, aby uvedené osoby, jejich rodinné příslušníky či osoby blízké stigmatizovaly, nebo aby implikovaly, že tyto osoby jsou zapojeny do trestné činnosti. Odmítnutí obchodního vztahu s osobou pouze na základě zjištění, že se jedná o politicky exponovanou osobu nebo jejího rodinného příslušníka či osobu blízkou, je v rozporu se zněním i účelem tohoto nařízení.

(99)

Vzhledem k tomu, že režimy pobytu pro investory představují ve vztahu k praní peněz, daňovým trestným činům, korupci a vyhýbání se cíleným finančním sankcím, jakož i potenciálním významným bezpečnostním hrozbám pro Unii jako celek zranitelná místa, je vhodné, aby povinné osoby prováděly alespoň zvláštní zesílenou hloubkovou kontrolu klientů, kteří jsou státními příslušníky třetích zemí a kteří v rámci těchto režimů žádají o právo pobytu v některém členském státě.

(100)

Poskytování individualizovaných služeb v oblasti správy aktiv fyzickým osobám s velkým jměním může úvěrové a finanční instituce a poskytovatele svěřenských služeb a služeb pro obchodní společnosti vystavit určitým rizikům, včetně rizik vyplývajících z komplexní a často individualizované povahy těchto služeb. Je proto nezbytné stanovit soubor opatření zesílené hloubkové kontroly, která by se měla uplatnit přinejmenším v případech, kdy se má za to, že takové obchodní vztahy představují vysoké riziko praní peněz, souvisejících predikativních trestných činů nebo financování terorismu. V rámci určení, že klient drží jmění ve výši alespoň 50 000 000 EUR, nebo ekvivalentní částku v národní či cizí měně, se zohledňuje finanční a investovatelné jmění včetně hotovosti a peněžních ekvivalentů, ať už ve formě vkladů nebo spořicích produktů, jakož i investice, jako jsou akcie, dluhopisy a podílové fondy, a to i v případě, že jsou drženy na základě dlouhodobých smluv s touto povinnou osobou. Kromě toho by měla být zohledněna i hodnota nemovitostí klienta, s výjimkou jeho soukromého bydlení. Pro účely tohoto určení nemusí úvěrové a finanční instituce a poskytovatelé svěřenských služeb nebo služeb pro obchodní společnosti provést ani požadovat přesný výpočet výše celkového jmění příslušného klienta. Spíše by tyto subjekty měly přijmout opatření s cílem zjistit, zda drží klient finanční nebo investiční jmění či nemovitosti ve výši alespoň 50 000 000 EUR, nebo ekvivalentní částky v národní či cizí měně.

(101)

K zabránění opakovaných postupů identifikace klienta je, s výhradou vhodných záruk, vhodné povinným osobám umožnit spoléhat se na informace o klientech, které shromáždily jiné povinné osoby. Pokud se povinná osoba spoléhá na jinou povinnou osobu, konečná odpovědnost za hloubkovou kontrolu klienta by měla zůstat na povinné osobě, jež se rozhodne spoléhat se na hloubkovou kontrolu klienta provedenou jinou povinnou osobou. Povinná osoba, na kterou se povinná osoba spoléhá, by si také měla zachovat vlastní odpovědnost za dodržování požadavků v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu, včetně požadavku oznamovat podezřelé transakce a uchovávat záznamy.

(102)

Zavedení harmonizovaných požadavků v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu v celé Unii, a to i pokud jde o strategie a postupy na úrovni skupiny, výměnu informací a spoléhání se na ně, umožňuje povinným osobám působícím v rámci skupiny maximálně využít systémů zavedených v rámci této skupiny v situacích týkajících se stejných klientů. Tato pravidla umožňují nejen dosáhnout jednotného a efektivního provádění pravidel v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu v celé skupině, ale také využít úspor z rozsahu na úrovni skupiny, například tím, že umožňují povinným osobám v rámci skupiny spoléhat se na výsledky postupů přijatých jinými povinnými osobami v rámci skupiny, aby splnily své požadavky na identifikaci a ověřování totožnosti klienta.

(103)

Aby bylo možné spoléhat na to, že opatření prováděná třetími osobami fungují efektivně, je třeba dále jasně stanovit podmínky, za nichž se toto spoléhání uskutečňuje. AMLA by měl vypracovat obecné pokyny k podmínkám, za nichž je možné spoléhat se na třetí osobu , jakož i k úlohám a odpovědnostem příslušných stran. Aby se zajistilo, že bude v celé Unii zajištěn konzistentní dohled nad postupy spoléhání se , měly by tyto obecné pokyny rovněž objasnit, jakým způsobem by v případech, kdy se povinné osoby k těmto postupům uchýlí, měly orgány dozoru zohledňovat tyto postupy a ověřovat dodržování požadavků v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu.

(104)

Koncept skutečných majitelů byl zaveden pro zvýšení transparentnosti složitých struktur společností. Potřeba přístupu k přesným, aktuálním a dostatečným informacím o skutečném majiteli je klíčovým faktorem při sledování pachatelů trestných činů, kteří by jinak mohli za takovou neprůhlednou strukturou skrýt svoji totožnost. Členské státy jsou v současné době povinny zajistit, aby společnosti a jiné právnické osoby, jakož i výslovně zřízené svěřenské fondy a jiná podobná právní uspořádání, získaly a uchovávaly dostatečné, přesné a aktuální informace o jejich skutečných majitelích. Míra transparentnosti stanovená členskými státy se však liší. Pravidla podléhají různým výkladům a výsledkem jsou různé metody určování skutečných majitelů dané právnické osoby nebo právního uspořádání. To je dáno mimo jiné nekonzistentními metodami výpočtu nepřímého vlastnictví právnické osoby nebo právního uspořádání a rozdíly mezi právními systémy členských států. Omezuje to transparentnost, která byla zamýšleným cílem. V zájmu dosažení jednotné definice skutečného majitele a jejího uplatňování na celém vnitřním trhu je proto nezbytné pravidla objasnit.

(105)

Uplatňování pravidel pro identifikaci skutečných majitelů právnických osob, jakož i právních uspořádání, může vyvolat otázky týkající se provádění, jsou-li příslušné zúčastněné strany konfrontovány s konkrétními případy, zejména v případech společností se složitou strukturou, kde se kritéria vlastnického podílu a ovládání vyskytují současně, nebo pro účely určení nepřímého vlastnictví nebo ovládání. Na podporu uplatňování těchto pravidel právnickými osobami, svěřenskými správci nebo osobami v rovnocenném postavení a povinnými osobami a v souladu s harmonizačním cílem tohoto nařízení by měla být Komise oprávněna přijmout pokyny, které stanoví, jak mají být uplatňována pravidla pro identifikaci skutečných majitelů v různých scénářích, a to i prostřednictvím konkrétních příkladů

(106)

Ke smysluplné identifikaci skutečných majitelů je nutné určení toho, zda je ovládání vykonáváno jinými prostředky. Určení existence vlastnického podílu nebo ovládání na základě vlastnického podílu je nezbytné, ale nikoli dostatečné, a nevylučuje se jím nutnost provést prověrky k určení skutečných majitelů. Ověření, zda nějaká fyzická osoba vykonává ovládání jiným způsobem, není následným ověřením, které by mělo být provedeno pouze tehdy, není-li možné vlastnický podíl určit. Tyto dva testy, konkrétně test existence vlastnického podílu nebo ovládání prostřednictvím vlastnického podílu a test ovládání jinými prostředky, by měly být prováděny souběžně.

(107)

Vlastnictví 25 % a většího podílu nebo podílu na hlasovacích právech nebo jiného vlastnického podílu obecně zakládá pozici skutečného majitele společnosti. Vlastnický podíl by měl zahrnovat jak ovládací práva, tak práva, která jsou významná z hlediska získání prospěchu, jako je právo na podíl na zisku nebo na jiné vlastní zdroje nebo likvidační zůstatek. Mohou však nastat situace, kdy je riziko, že určité kategorie společností budou zneužity k praní peněz nebo financování terorismu, vyšší, například kvůli specificky rizikovějším odvětvím, v nichž tyto společnosti působí. V takových situacích jsou nezbytná posílená opatření v oblasti transparentnosti, aby byli pachatelé trestné činnosti odrazováni od zřizování nebo infiltrace těchto osob, a to buď prostřednictvím přímého nebo nepřímého vlastnictví nebo ovládání. Aby se zajistilo, že Unie bude schopna tyto různé úrovně rizika odpovídajícím způsobem zmírnit, je nezbytné zmocnit Komisi, aby určila kategorie společností, na něž by se měly vztahovat nižší prahové hodnoty transparentnosti. Za tímto účelem by členské státy měly informovat Komisi, pokud určí kategorie společností, které jsou vystaveny vyššímu riziku praní peněz a financování terorismu. V těchto oznámeních by měly mít členské státy rovněž možnost uvést nižší prahovou hodnotu vlastnictví, která by podle jejich názoru mohla tato rizika zmírnit. Tato identifikace by měla probíhat stále a vycházet z výsledků posouzení rizik na úrovni Unie a z výsledků vnitrostátního posouzení rizik, jakož i z příslušných analýz a zpráv vypracovaných orgánem AMLA, Europolem nebo jinými subjekty Unie, které se podílejí na předcházení případům praní peněz a financování terorismu a jejich vyšetřování a stíhání. Tato nižší prahová hodnota by měla být dostatečně nízká, aby zmírnila vyšší rizika zneužití společností pro účely trestné činnosti. Za tímto účelem by tato nižší prahová hodnota obecně neměla být stanovena na více než 15 % podíl nebo podíl na hlasovacích právech nebo jiný vlastnický podíl. Mohou však nastat případy, kdy by na základě posouzení zohledňujícího rizika byla vyšší prahová hodnota pro řešení zjištěných rizik přiměřenější. V těchto případech by Komise měla mít možnost stanovit prahovou hodnotu vlastnického podílu mezi 15 % a 25 %.

(108)

Vícevrstvé struktury vlastnictví a ovládání svou komplexní povahou ztěžují identifikaci skutečných majitelů. Pojem „struktura vlastnictví a ovládání“ má popsat způsob, jakým je právnická osoba nepřímo vlastněna nebo ovládána nebo jakým je právní uspořádání nepřímo ovládáno v důsledku vztahů mezi právnickými osobami nebo uspořádáními napříč více vrstvami. V zájmu zajištění jednotného přístupu na celém vnitřním trhu je nezbytné vyjasnit pravidla, která se na tyto situace vztahují. Za tímto účelem je nutné současně posoudit, zda má jakákoli fyzická osoba přímo nebo nepřímo 25 % a větší podíl nebo podíl na hlasovacích právech nebo jiný vlastnický podíl a zda jakákoli fyzická osoba ovládá přímého společníka s 25 % nebo větším podílem nebo podílem na hlasovacích právech nebo jiným vlastnickým podílem ve společnosti. V případě nepřímého vlastnictví podílů by skuteční majitelé měli být určeni vynásobením podílů ve vlastnickém řetězci. Za tímto účelem by veškeré akcie přímo či nepřímo vlastněné stejnou fyzickou osobou měly být sčítány. To vyžaduje, aby byl zohledněn podíl na všech úrovních vlastnictví. Pokud 25 % podíl nebo podíl na hlasovacích právech nebo jiný vlastnický podíl ve společnosti vlastní společník, který je jinou právnickou osobou než společností, měli by být skuteční majitelé určeni s ohledem na konkrétní strukturu tohoto společníka, včetně zohlednění toho, zda jej některá fyzická osoba ovládá jinými prostředky.

(109)

Určení skutečného majitele právnické osoby v situacích, kdy jsou podíly společnosti drženy v právním uspořádání nebo kdy jsou drženy fundací nebo podobnou společností, by mohlo být obtížnější vzhledem k odlišné povaze a kritériím identifikace skutečných majitelů mezi právnickými osobami a právními uspořádáními. Je proto nezbytné stanovit jasná pravidla pro řešení těchto situací vícevrstvé struktury. V takových případech by všichni skuteční majitelé právního uspořádání nebo podobné právnické osoby, jako je fundace, měli být skutečnými majiteli společnosti, jejíž podíly jsou drženy v právním uspořádání nebo fundaci.

(110)

Pro zajištění jednotného uplatňování pravidel na celém vnitřním trhu je nezbytné společné pojetí pojmu ovládání a přesnější definice prostředků ovládání. Ovládání by mělo být chápáno jako účinná schopnost prosadit svou vůli při rozhodování společnosti o podstatných otázkách. Obvyklým prostředkem ovládání je většinový podíl na hlasovacích právech. Postavení skutečného majitele lze rovněž stanovit na základě ovládání jinými prostředky, bez významného nebo jakéhokoli vlastnického podílu. Z tohoto důvodu by za účelem zjištění všech fyzických osob, které jsou skutečnými majiteli právnické osoby, mělo být ovládání identifikováno nezávisle na vlastnickém podílu. Ovládání lze obecně vykonávat jakýmikoli prostředky, včetně právních a mimoprávních. Tyto prostředky lze vzít v úvahu při posuzování toho, zda je ovládání vykonáváno jinými prostředky, v závislosti na konkrétní situaci každé právnické osoby.

(111)

Nepřímé vlastnictví nebo ovládání může být zprostředkováno více články řetězce nebo několika jednotlivými či propojenými řetězci. Článkem řetězce může být jakákoli fyzická nebo právnická osoba nebo právní uspořádání. Vztahy mezi články řetězce mohou spočívat ve vlastnickém podílu nebo v hlasovacích právech či jiných prostředcích ovládání. V takových případech, kdy vlastnický podíl a ovládání existují ve vlastnické struktuře současně, jsou zapotřebí konkrétní a podrobná pravidla pro identifikaci skutečných majitelů, která podpoří harmonizovaný přístup k jejich identifikaci.

(112)

Aby byla zajištěna účinná transparentnost, měla by pravidla ohledně skutečných majitelů pokrývat co nejširší škálu právnických osob a právních uspořádání vzniklých nebo vytvořených na území členských států. To zahrnuje společnosti, v nichž je možné držet vlastnický podíl, jakož i jiné právnické osoby a právní uspořádání podobná výslovně zřízeným svěřenským fondům. Vzhledem k rozdílům v právních systémech členských států tyto široké kategorie zahrnují celou řadu různých organizačních struktur. Členské státy by měly Komisi oznámit seznam typů právnických osob, u nichž jsou skuteční majitelé identifikováni v souladu s pravidly pro identifikaci skutečných majitelů společností a jiných právnických osob.

(113)

Zvláštní povaha některých právnických osob, jako jsou spolky, odborové organizace, politické strany nebo církve, nevede v jejich případě ke smysluplné identifikaci skutečných majitelů na základě vlastnických podílů nebo členství. V těchto případech se však může stát, že osoby ve vrcholném vedení ovládají právnickou osobu jinými prostředky. V takových případech by tyto osoby ve vrcholném vedení měly být oznámeny jako skuteční majitelé.

(114)

K zajištění soudržné identifikace skutečných majitelů výslovně zřízených svěřenských fondů a podobných právnických osob, jako jsou fundace, nebo podobná právní uspořádání, je nutné stanovit harmonizovaná pravidla ohledně skutečných majitelů. Členské státy by měly být povinny Komisi oznámit seznam typů právnických osob a právních uspořádání podobných výslovně zřízeným svěřenským fondům, u nichž jsou skuteční majitelé určováni podle identifikace skutečných majitelů u výslovně zřízených svěřenských fondů a podobných právnických osob nebo uspořádání. Komise by měla mít možnost přijmout prostřednictvím prováděcího aktu seznam právních uspořádání a právnických osob upravených právem členských států, které mají strukturu nebo funkci podobnou výslovně zřízeným svěřenským fondům.

(115)

Diskreční svěřenské fondy umožňují svěřenským správcům volně rozhodovat o rozdělování aktiv svěřenského fondu nebo prospěchu, který z nich plyne. V těchto případech není od samého počátku určen obmyšlený ani žádná třída obmyšlených, nýbrž skupina osob, z nichž si svěřenští správci mohou obmyšlené vybrat, nebo osoby, které se obmyšlenými stanou, pakliže svěřenští správci svou diskreční pravomoc nevykonají. Jak uznala nedávná revize standardů Finančního akčního výboru týkajících se právních uspořádání, tato diskreční pravomoc může být zneužita a umožnit zastírání skutečných majitelů, pokud by minimální úroveň transparentnosti nebyla stanovena ani pro diskreční svěřenecké fondy, neboť transparentnosti týkající se obmyšlených by bylo dosaženo pouze až při výkonu diskreční pravomoci svěřenských správců. V zájmu zajištění přiměřené a soudržné transparentnosti pro všechny typy právních uspořádání je proto důležité, aby v případě diskrečních svěřenských fondů byly rovněž shromažďovány informace o potenciálních obmyšlených a o výchozích příjemcích, kteří by aktiva nebo prospěch obdrželi, pakliže by svěřenští správci svou diskreční pravomoc nevykonali. Existují situace, kdy potenciální obmyšlení nebo výchozí příjemci nemohou být identifikováni individuálně, ale jako určitá třída. V těchto případech by měly být shromažďovány informace o dané třídě, jakož i informace o jednotlivých osobách vybraných z dané třídy.

(116)

Charakteristiky výslovně zřízených svěřenských fondů a podobných právních uspořádání se v jednotlivých členských státech liší. V zájmu zajištění harmonizovaného přístupu je vhodné stanovit společné zásady pro identifikaci těchto uspořádání. Výslovně zřízené svěřenské fondy jsou svěřenské fondy vytvořené z podnětu zakladatele. Svěřenské fondy zřízené zákonem nebo nevyplývající z výslovného záměru zakladatele je vytvořit by měly být z oblasti působnosti tohoto nařízení vyloučeny. Výslovně zřízený svěřenský fond se obvykle zakládá určitým dokumentem, jako například písemnou smlouvou nebo písemným pořízením, a obvykle plní obchodní či osobní potřebu. Právní uspořádání podobná výslovně zřízeným svěřenským fondům jsou uspořádání bez právní osobnosti, která mají podobnou strukturu nebo funkce. Rozhodujícím faktorem není označení typu právního uspořádání, ale naplnění základních prvků definice výslovně zřízeného svěřenského fondu, totiž záměru zakladatele umístit majetek pod správu a kontrolu určité osoby pro konkrétní účel, obvykle obchodní nebo osobní povahy, jako je prospěch obmyšlených. K zajištění soudržné identifikace skutečných majitelů právních uspořádání podobných výslovně zřízeným svěřenským fondům by členské státy měly oznámit Komisi seznam typů právních uspořádání podobných výslovně zřízeným svěřenským fondům. K tomuto oznámení by mělo být připojeno posouzení odůvodňující určení některých právních uspořádání jako podobných výslovně zřízeným svěřenským fondům a vysvětlující, proč byla jiná právní uspořádání považována za odlišná z hlediska struktury nebo funkce od výslovně zřízených svěřenských fondů. Při provádění těchto posouzení by členské státy měly vzít v úvahu všechna právní uspořádání, která se řídí jejich právem.

(117)

U některých právnických osob, jako jsou fundace, výslovně zřízené svěřenské fondy a podobná právní uspořádání, není možné určit jednotlivé obmyšlené, neboť ještě nejsou známy. V těchto případech by informace o skutečných majitelích měly spíše zahrnovat popis tříd obmyšlených a jejích charakteristik. Jakmile jsou obmyšlení v rámci dané třídy určeni, stávají se skutečnými majiteli. Mimoto existují zvláštní druhy právnických osob a právních uspořádání, jejichž obmyšlení existují, ale jejich identifikace není přiměřená rizikům praní peněz a financování terorismu spojeným s těmito právnickými osobami nebo právními uspořádáními. Tak je tomu u regulovaných produktů, jako jsou penzijní plány spadající do oblasti působnosti směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2341, (26) a může být u systémů finančního vlastnictví nebo účasti zaměstnanců nebo právnických osob či právních uspořádání s neziskovým nebo charitativním účelem, jsou-li rizika spojená s těmito právnickými osobami a právními uspořádáními nízká. V těchto případech by měla postačovat identifikace tříd obmyšlených.

(118)

Penzijní plány regulované směrnicí (EU) 2016/2341 jsou regulované produkty, které podléhají přísným standardům dohledu a představují nízké riziko praní peněz a financování terorismu. Jsou-li tyto penzijní plány zřízeny ve formě právního uspořádání, jsou jejich obmyšlenými zaměstnanci a pracovníci, kteří se při správě svých dávek penzijního pojištění spoléhají na tyto produkty spojené s jejich pracovními smlouvami. Vzhledem ke zvláštní povaze dávky penzijního pojištění, která s sebou nese nízké riziko praní peněz a financování terorismu, by nebylo přiměřené požadovat identifikaci každého z těchto obmyšlených a identifikace kategorie a její charakteristiky by měly být dostatečné ke splnění povinností týkajících se transparentnosti.

(119)

K zajištění soudržné identifikace skutečných majitelů subjektů kolektivního investování je nutné stanovit harmonizovaná pravidla ohledně skutečných majitelů. Bez ohledu na to, zda subjekty kolektivního investování existují v členském státě ve formě právnické osoby s právní subjektivitou, jako právní uspořádání bez právní subjektivity nebo v jakékoli jiné formě, měl by být přístup k identifikaci skutečného majitele v souladu s jejich účelem a funkcí.

(120)

Důsledný přístup k režimu transparentnosti ohledně skutečných majitelů také vyžaduje, aby se o skutečných majitelích na celém vnitřním trhu shromažďovaly stejné informace. Je vhodné zavést přesné požadavky ohledně informací, které by měly být shromažďovány v každém případě. Tyto informace zahrnují minimální soubor osobních údajů o skutečném majiteli, informace o povaze a rozsahu účasti v právnické osobě nebo právním uspořádání a informace o právnické osobě nebo právním uspořádání, které jsou nezbytné k zajištění náležité identifikace fyzické osoby, která je skutečným majitelem, a důvody, proč byla tato fyzická osoba identifikována jako skutečný majitel.

(121)

Účinný rámec transparentnosti ohledně skutečných majitelů vyžaduje, aby byly informace shromažďovány různými kanály. Tento mnohostranný přístup zahrnuje informace, jimiž disponuje právnická osoba nebo svěřenský správce výslovně zřízeného svěřenského fondu nebo osoby v rovnocenném postavení v podobném právním uspořádání, informace získané povinnými osobami v rámci hloubkové kontroly klienta a informace uchovávané v centrálních registrech. Křížová kontrola informací mezi těmito pilíři přispívá k zajištění toho, aby každý pilíř měl k dispozici přiměřené, přesné a aktuální informace. Za tímto účelem a s cílem zamezit tomu, aby zjišťování nesrovnalostí bylo důsledkem různých přístupů, je důležité stanovit kategorie údajů, které by měly být vždy shromažďovány v zájmu zajištění přiměřenosti informací o skutečných majitelích. To zahrnuje základní informace o právnické osobě a právním uspořádání, které jsou předpokladem umožňujícím samotné osobě nebo uspořádání porozumět své struktuře, ať už prostřednictvím vlastnictví, nebo ovládání.

(122)

Jsou-li právnické osoby a právní uspořádání součástí složité struktury, je zásadní vyjasnit jejich strukturu vlastnictví nebo ovládání, aby bylo možné zjistit, kdo jsou jejich skuteční majitelé. Za tímto účelem je důležité, aby právnické osoby a právní uspořádání jasně rozuměly vztahům, jimiž jsou nepřímo vlastněny nebo ovládány, včetně všech mezistupňů mezi skutečnými majiteli a samotnou právnickou osobou nebo právním uspořádáním bez ohledu na to, zda tyto vztahy mají podobu jiných právnických osob a právních uspořádání nebo pověřeneckých vztahů. Identifikace struktury vlastnictví a ovládání umožňuje určit způsoby, jakými je vlastnictví založeno nebo jak lze právnickou osobou ovládat, a má proto zásadní význam pro zevrubné pochopení postavení skutečného majitele. Informace o skutečném majiteli by proto měly vždy obsahovat popis struktury vztahů.

(123)

Základem účinného rámce transparentnosti ohledně skutečných majitelů je, aby právnické osoby znaly fyzické osoby, které jsou jejich skutečnými majiteli. Všechny právnické osoby v Unii by tedy měly získávat a uchovávat dostatečné, přesné a aktuální informace o skutečných majitelích. Tyto informace by měly být uchovávány po dobu pěti let a do centrálních registrů by měla být nahlášena totožnost osoby odpovědné za uchovávání informací. Tato doba uchovávání je rovnocenná době uchovávání informací získaných při plnění požadavků v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu, například opatření hloubkové kontroly klienta. Aby byla zajištěna možnost křížové kontroly a ověřování informací, například prostřednictvím mechanismu oznamování nesrovnalostí, je odůvodněné dobu, po kterou se údaje uchovávají, sladit.

(124)

Aby bylo zajištěno, že informace o skutečných majitelích jsou aktuální, měla by právnická osoba tyto informace aktualizovat ihned po jakékoli změně a pravidelně je ověřovat, například v okamžiku předložení účetní závěrky či v souvislosti s jinými opakovanými interakcemi s orgány veřejné moci. Lhůta pro aktualizaci informací by měla být přiměřená vzhledem k potenciálně komplexním situacím.

(125)

Právnické osoby by měly přijmout všechna nezbytná opatření k identifikaci svých skutečných majitelů. Mohou však nastat případy, kdy nelze identifikovat žádnou fyzickou osobu, která osobu v konečném důsledku vlastní nebo ji ovládá. V takových výjimečných případech, jsou-li vyčerpány všechny způsoby identifikace, by mělo být možné nahlásit při poskytování informací o skutečných majitelích povinných osob v rámci hloubkové kontroly klienta nebo při předkládání informací do centrálního registru osoby ve vrcholném vedení namísto skutečných majitelů. I když jsou v těchto situacích identifikovány, osoby ve vrcholném vedení nejsou skutečnými majiteli. Právnické osoby by měly vést záznamy o opatřeních přijatých za účelem identifikace svých skutečných majitelů, zejména pokud se spoléhají na toto krajní opatření, které by mělo být řádně odůvodněno a zdokumentováno.

(126)

Obtíže se získáváním informací by neměly představovat platný důvod k rezignaci na úsilí o identifikaci skutečných majitelů a k nahlášení osob ve vrcholném vedení namísto skutečných majitelů. Právnické osoby by proto měly být vždy schopny odůvodnit své pochybnosti o pravdivosti shromážděných informací. Toto odůvodnění by mělo být přiměřené riziku právnické osoby a složitosti její vlastnické struktury. Záznam o přijatých opatřeních by měl být v případě potřeby neprodleně poskytnut příslušným orgánům a s ohledem na míru rizika by mělo být možné, aby zahrnoval usnesení představenstva a zápisy z jejich zasedání, společenské dohody, statuty svěřenského fondu, neformální ujednání stanovující pravomoci rovnocenné plné moci nebo jiné smluvní dohody a dokumentace. V případech, kdy je neexistence skutečných majitelů zjevná s ohledem na konkrétní formu a strukturu právnické osoby, by odůvodnění mělo být chápáno jako odkaz na tuto skutečnost s tím, že právnická osoba nemá skutečného majitele z důvodu své specifické formy a struktury. K takové neexistenci skutečných majitelů by mohlo dojít, pokud například neexistují vlastnické podíly v právnické osobě, nebo pokud nemůže být právnická osoba v konečném důsledku ovládána jinými prostředky.

(127)

S ohledem na účel určení skutečných majitelů, kterým je zajištění účinné transparentnosti právnických osob, je přiměřené osvobodit určité subjekty od povinnosti identifikovat jejich skutečného majitele. Takový režim lze uplatnit pouze na subjekty, u nichž není identifikace a registrace jejich skutečných majitelů užitečná a u nichž je podobné úrovně transparentnosti dosaženo jinými prostředky než institutem skutečného majitele. V tomto ohledu by povinnost určovat svého skutečného majitele neměly mít veřejnoprávní subjekty členského státu. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/109/ES (27) zavedla přísné požadavky na průhlednost pro společnosti, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu. Za určitých okolností mohou tyto požadavky na transparentnost dosáhnout režimu transparentnosti, který je rovnocenný pravidlům transparentnosti ohledně skutečných majitelů stanoveným v tomto nařízení. Tak je tomu v případě, kdy je ovládání obchodní společnosti vykonáváno prostřednictvím hlasovacích práv a struktura vlastnictví nebo ovládání obchodní společnosti zahrnuje pouze fyzické osoby. Za těchto okolností není na tyto kótované společnosti třeba uplatňovat požadavky ohledně skutečných majitelů. Osvobození právnických osob od povinnosti určení vlastního skutečného majitele a jeho registrace by nemělo mít vliv na povinnost povinných osob identifikovat skutečného majitele klienta při provádění hloubkové kontroly klienta.

(128)

Je třeba zajistit rovné podmínky pro různé typy právních forem a zamezit zneužívání výslovně zřízených svěřenských fondů a právních uspořádání, která jsou často za účelem dalšího zakrytí skutečných majitelů vrstvena do složitých struktur. Svěřenští správci jakéhokoliv výslovně zřízeného svěřenského fondu spravovaného v členském státě nebo jehož svěřenští správci jsou usazení nebo mají bydliště či sídlo v členském státě, by tedy měli být odpovědní za získávání a uchovávání dostatečných, přesných a aktuálních informací o skutečných majitelích výslovně zřízeného svěřenského fondu a za sdělování jejich statusu a poskytování těchto informací povinným osobám provádějícím hloubkovou kontrolu klienta. Při získávání těchto informací by svěřenskému správci měl být nápomocen jakýkoli jiný skutečný majitel výslovně zřízeného svěřenského fondu.

(129)

Povaha právních uspořádání a neveřejnost jejich struktury a účelu klade zvláštní břemeno na svěřenské správce nebo osoby v rovnocenném postavení v podobných právních uspořádáních, pokud jde o získávání a držení všech relevantních informací o právním uspořádání. Tyto informace by měly umožnit identifikaci právního uspořádání, aktiv v něm umístěných nebo spravovaných jeho prostřednictvím, jakož i jakéhokoli zástupce nebo poskytovatele služeb svěřenskému fondu. V zájmu usnadnění činnosti příslušných orgánů v oblasti prevence, odhalování a vyšetřování praní peněz, souvisejících predikativních trestných činů a financování terorismu je důležité, aby svěřenští správci tyto informace průběžně aktualizovali a aby je uchovávali dostatečně dlouho po skončení jejich funkce svěřenského správce nebo rovnocenné funkce. Poskytnutí základního množství informací o právním uspořádání povinným osobám je rovněž nezbytné k tomu, aby mohly plně zjistit účel obchodního vztahu nebo příležitostné transakce zahrnující dané právní uspořádání, náležitě posoudit související rizika a provést přiměřená opatření ke zmírnění těchto rizik.

(130)

S ohledem na specifickou strukturu určitých právních uspořádání a potřebu zajistit dostatečnou transparentnost ohledně jejich skutečných majitelů, by se na tato právní uspořádání podobná výslovně zřízeným svěřenským fondům měly vztahovat rovnocenné požadavky týkající se skutečných majitelů, jaké se uplatňují u výslovně zřízených svěřenských fondů.

(131)

Ujednání o pověření mohou umožnit utajení totožnosti skutečných majitelů, protože pověřenec může jednat jako člen řídícího orgánu nebo společník právnické osoby, ačkoliv pověřující osoby nemusí být vždy známy. Tato ujednání mohou zakrýt skutečnou strukturu vlastnictví a ovládání, nepřejí-li si skuteční majitelé sdělit informace o své totožnosti nebo o své úloze v nich. Je tedy třeba zavést požadavky na transparentnost, aby se předešlo zneužívání těchto ujednání a aby se pachatelé trestných činů neskrývali za osoby, které jednají jejich jménem. Vztah mezi pověřencem a pověřující osobou není určen tím, zda má vliv na veřejnost nebo na třetí osoby. Třebaže pověření společníci, jejichž jméno je uvedeno ve veřejných nebo úředních záznamech, by měli disponovat formálně nezávislým vlivem na obchodní společnost, měli by mít povinnost sdělit, zda jednají na pokyn jiné osoby na základě soukromé dohody. Pověření společníci a pověření členové řídícího orgánu právnických osob by měli uchovávat dostatečné informace o totožnosti pověřující osoby i jakéhokoli skutečného majitele pověřující osoby a odhalit je, stejně jako jejich status, těmto právnickým osobám. Právnické osoby by měly tyto informace rovněž hlásit povinným osobám při uplatňování opatření hloubkové kontroly klienta, jakož i centrálním registrům.

(132)

Je třeba zmírnit rizika představovaná zahraničními právnickými osobami a zahraničními právními uspořádáními, které jsou zneužívány ke směrování výnosů z finančních prostředků do finančního systému Unie. Jelikož standardy pro skutečné majitele zavedené ve třetích zemích nemusí být dostačující pro zajištění stejné úrovně transparentnosti a včasné dostupnosti informací o skutečných majitelích, jaká existuje v Unii, je třeba zajistit adekvátní prostředky, aby mohli být za konkrétních okolností identifikováni skuteční majitelé zahraničních právnických osob nebo zahraničních právních uspořádání. Právnické osoby vzniklé mimo Unii a výslovně zřízené svěřenské fondy nebo podobná právní uspořádání spravovaná mimo Unii, nebo jejichž svěřenští správci nebo osoby v rovnocenném postavení mají bydliště nebo jsou usazeni mimo Unii, by proto měly mít povinnost informovat o svých skutečných majitelích, když v Unii působí buď prostřednictvím vstupu do obchodního vztahu s povinnou osobou z Unie, nebo tím, že v Unii nabydou nemovitost nebo určité zboží vysoké hodnoty od povinných osob nacházejících se v Unii, nebo tím, že jim byla zadána veřejná zakázka na základě zadávacího řízení na zboží nebo služby nebo na koncese. Expozice rizikům se v jednotlivých členských státech může lišit, a to i v závislosti na kategorii nebo druhu činností prováděných povinnými osobami a na atraktivitě nemovitostí pro pachatele trestné činnosti na jejich území. Identifikují-li proto členské státy případy s vyšším rizikem, měly by mít možnost přijmout dodatečná zmírňující opatření k řešení těchto rizik.

(133)

Požadavky na registraci zahraničních právnických osob a zahraničních právních uspořádání by měly být přiměřené rizikům spojeným s jejich činností v Unii. S ohledem na otevřenou povahu vnitřního trhu Unie a vzhledem k tomu, že zahraniční právnické osoby využívají služeb nabízených povinnými osobami usazenými v Unii, z nichž mnohé jsou spojeny s nižším rizikem praní peněz, souvisejících predikativních trestných činů nebo financování terorismu, je vhodné omezit požadavek registrace na právnické osoby, které patří do vysoce rizikových odvětví nebo působí v kategoriích s vyšším rizikem nebo získávají služby od povinných osob působících v odvětvích spojených s vyššími riziky. Soukromá povaha právních uspořádání a překážky v přístupu k informacím o skutečných majitelích v případě zahraničních právních uspořádání odůvodňují uplatnění požadavku registrace bez ohledu na úroveň rizika spojeného s povinnou osobou poskytující služby právnímu uspořádání, nebo případně s odvětvím, v němž právní uspořádání působí. Odkazem na posouzení rizik na úrovni Unie podle článku 7 směrnice (EU) 2024/1640 se rozumí odkaz na posuzování rizik vydávané Komisí podle článku 6 směrnice (EU) 2015/849 do prvního vydání zprávy podle článku 7 směrnice (EU) 2024/1640.

(134)

K povzbuzení dodržování předpisů a zajištění účinné transparentnosti ohledně skutečných majitelů je třeba požadavky v oblasti skutečných majitelů vynucovat. Za tímto účelem by členské státy měly za porušení těchto požadavků uplatňovat sankce. Tyto sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující a neměly by jít nad rámec toho, co je na podporu dodržování předpisů nezbytné. Sankce zavedené členskými státy by měly mít v celé Unii rovnocenný účinek odrazující od porušování požadavků stran skutečných majitelů. Sankce by mohly například zahrnovat pokuty pro právnické osoby a svěřenské správce nebo osoby v rovnocenném postavení v podobném právním uspořádání, ukládané za to, že nevedou přesné, dostatečné a aktuální informace o skutečných majitelích, zrušení právnických osob, které nesplní povinnost uchovávat informace o skutečných majitelích nebo předkládat informace o skutečných majitelích ve stanovené lhůtě, pokuty pro skutečné majitele a jiné osoby, které nespolupracují s právnickou osobou nebo svěřenským správcem výslovně zřízeného svěřenského fondu nebo osobou vykonávající odpovídající funkci v podobném právním uspořádání, pokuty pro pověřené společníky a pověřené členy řídícího orgánu, kteří nesplní informační povinnost nebo soukromoprávní následky pro neodhalené skutečné majitele jako zákaz vyplácení zisků nebo zákaz výkonu hlasovacích práv.

(135)

S cílem zajistit jednotný přístup k vymáhání požadavků ohledně skutečných majitelů na celém vnitřním trhu by měla být Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci za účelem vymezení kategorií porušení, na něž se vztahují sankce, a osob odpovědných za tato porušení, jakož i ukazatelů závažnosti a kritérií pro stanovení výše sankcí. K lepšímu stanovování této výše a v souladu s harmonizačním cílem tohoto nařízení by měla být Komise oprávněna přijmout pokyny, které stanoví základní částky, které by se měly uplatnit pro každou kategorii porušení.

(136)

Podezřelé transakce, včetně pokusů o ně, a další informace týkající se praní peněz, souvisejících predikativních trestných činů a financování terorismu by měly být oznamovány finanční zpravodajské jednotce, která by měla sloužit jako jediná národní ústřední jednotka pro shromažďování a analýzu oznámených podezření a pro předávání výsledků svých analýz příslušným orgánům. Oznámeny by měly být veškeré podezřelé transakce, včetně pokusů o ně, bez ohledu na jejich výši a odkaz na podezření by měl být vykládán tak, že zahrnuje podezřelé transakce, činnosti, chování a vzorce transakcí. Oznámené informace by mohly obsahovat také informace založené na prahových hodnotách. Na podporu odhalování podezření ze strany povinných osob by měl AMLA vydat obecné pokyny k ukazatelům podezřelé činnosti nebo chování. Vzhledem k vyvíjejícímu se rizikovému prostředí by tyto obecné pokyny měly být pravidelně přezkoumávány a neměly by předjímat vydávání pokynů nebo ukazatelů ze strany finančních zpravodajských jednotek ohledně rizik praní peněz a financování terorismu a metod zjištěných na vnitrostátní úrovni. Sdělí-li povinná osoba nebo zaměstnanec či člen řídícího orgánu takové povinné osoby finanční zpravodajské jednotce informace v dobré víře, nemělo by to představovat porušení jakéhokoli omezení sdělování informací a povinná osoba nebo její členové řídícího orgánu nebo zaměstnanci by neměli podléhat odpovědnosti jakéhokoli druhu.

(137)

Povinné osoby by měly zavést komplexní režimy oznamování zahrnující všechna podezření bez ohledu na hodnotu nebo vnímanou závažnost související trestné činnosti. Měly by si být vědomy očekávání finančních zpravodajských jednotek a měly by pokud možno co nejvíce přizpůsobit své systémy odhalování a analytické procesy klíčovým rizikům, která mají dopad na členský stát, v němž jsou usazeny, a v případě potřeby by na řešení těchto klíčových rizik měly zaměřit svou analýzu.

(138)

Transakce by měly být posuzovány na základě informací, které jsou nebo by měly být povinné osobě známy. To zahrnuje příslušné informace od zástupců, distributorů a poskytovatelů služeb. Pokud základní predikativní trestný čin není povinné osobě znám nebo jí není zřejmý, je úloha identifikace a oznamování podezřelých transakcí efektivněji naplněna tím, že se pozornost zaměří na odhalování podezření a na rychlá podávání oznámení. V těchto případech nemusí povinná osoba při oznamování podezřelé transakce finanční zpravodajské jednotce predikativní trestný čin specifikovat, není-li jí znám. Jsou-li však tyto informace k dispozici, měly by být do oznámení zahrnuty. Jako strážci přístupu k finančnímu systému Unie by povinné osoby měly mít rovněž možnost podat oznámení, pokud vědí nebo mají podezření, že finanční prostředky byly nebo budou použity k páchání trestné činnosti, jako je nákup nelegálního zboží, a to i v případě, že z informací, které mají k dispozici, nevyplývá, že použité finanční prostředky pocházejí z nezákonných zdrojů.

(139)

Rozdíly, které existují mezi členskými státy v povinném oznamování podezřelých transakcí, by mohly zhoršit potíže, se kterými se při dodržování pravidel boje proti praní peněz a financování terorismu setkávají povinné osoby, které jsou zastoupeny v zahraničí nebo vykonávají přeshraniční činnost. Struktura a obsah oznámení podezřelých transakcí navíc ovlivňují schopnost finančních zpravodajských jednotek provádět analýzu a povahu této analýzy a také schopnost finančních zpravodajských jednotek spolupracovat a vyměňovat si informace. K usnadnění plnění informačních povinností povinných osob a umožnění účinnějšího výkonu analytických činností a spolupráce mezi finančními zpravodajskými jednotkami by AMLA měl vypracovat návrhy prováděcích technických norem, které pro oznámení podezřelých transakcí stanoví společný vzor, jejž bude v celé Unii možno použít jako jednotný základ.

(140)

Finanční zpravodajské jednotky by měly mít možnost rychle od jakékoli povinné osoby získat veškeré nezbytné informace související s jejich úkoly. Jejich volný a rychlý přístup k informacím je nezbytný, aby bylo zajištěno náležité sledování toků peněz a možnost odhalit nezákonné sítě a toky v rané fázi. Skutečnost, že finanční zpravodajské jednotky potřebují získat další informace od povinné osoby na základě podezření z praní peněz nebo financování terorismu, může být založena na předchozím oznámení o podezřelé transakci, které finanční zpravodajské jednotka obdržela, ale také na jiných způsobech, jako je vlastní analýza finanční zpravodajské jednotky, zpravodajské informace poskytnuté příslušnými orgány nebo informace, které má k dispozici jiná finanční zpravodajská jednotka. Finanční zpravodajské jednotky by proto v rámci svých úkolů měly mít možnost získávat informace od jakékoli povinné osoby, a to i bez předchozího oznámení. Pro analytickou činnost finančních zpravodajských jednotek mají zásadní význam zejména záznamy o finančních transakcích a převodech provedených prostřednictvím bankovního či platebního účtu nebo účtu kryptoaktiv. Vzhledem k nedostatečné harmonizaci však úvěrové instituce a finanční instituce v současné době poskytují finančním zpravodajským jednotkám záznamy o transakcích v různých formátech, které není snadné pro analýzu použít. Vzhledem k tomu, že analytické činnosti finančních zpravodajských jednotek mají přeshraniční povahu, rozdíly ve formátech a obtíže při zpracovávání záznamů o transakcích brání výměně informací mezi finančními zpravodajskými jednotkami, jakož i provedení přeshraničních finančních analýz. AMLA by měl proto vypracovat návrhy prováděcích technických norem, které stanoví společný vzor pro poskytování záznamů o transakcích úvěrovými institucemi a finančními institucemi finančním zpravodajským jednotkám, jejž bude v celé Unii možno použít jako jednotný základ.

(141)

Povinné osoby by měly na žádost o informace podanou finanční zpravodajskou jednotkou odpovědět co nejdříve a v každém případě do pěti pracovních dnů od obdržení žádosti, případně jiné kratší nebo delší lhůtě stanovené finanční zpravodajskou jednotkou. V odůvodněných a naléhavých případech by povinná osoba měla na žádost finanční zpravodajské jednotky odpovědět do 24 hodin. Tyto lhůty by se měly vztahovat na žádosti o informace, které jsou založeny na dostatečně přesně stanovených podmínkách. Finanční zpravodajská jednotka by měla mít rovněž možnost získat tyto informace od povinné osoby na žádost jiné finanční zpravodajské jednotky a vyměňovat si informace s dožadující finanční zpravodajskou jednotkou. Žádosti adresované povinným osobám se liší svou povahou. Složité žádosti mohou například vyžadovat více času, a tudíž i delší lhůtu na odpověď. Za tímto účelem by finanční zpravodajská jednotka měla mít možnost poskytnout povinným osobám delší lhůty, nemá-li to negativní dopad na analýzu finanční zpravodajské jednotky.

(142)

Pro určité povinné osoby by členské státy měly mít možnost určit vhodný orgán stavovské samosprávy, který bude namísto finanční zpravodajské jednotky informován v prvé řadě. V souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva představuje způsob, kdy je jako první informován orgán stavovské samosprávy, důležitou záruku, jak chránit základní práva, pokud jde o oznamovací povinnost vztahující se na právníky. Členské státy by měly stanovit prostředky a způsob, jak zajistit ochranu profesní mlčenlivosti, důvěrnosti a soukromí.

(143)

Notáři, právníci a jiné nezávislé právnické profese, auditoři, externí účetní a daňoví poradci by měli mít možnost nepředávat finanční zpravodajské jednotce nebo orgánu stavovské samosprávy jakékoli informace , které tyto osoby obdržely od svého klienta nebo které o něm získaly během zjišťování jeho právního postavení, během jeho obhajoby nebo zastupování v soudním řízení nebo v souvislosti s takovým řízením, včetně poradenství ohledně zahájení takového řízení nebo vyhnutí se takovému řízení, ať už jsou tyto informace obdrženy nebo získány před zahájením tohoto řízení, v jeho průběhu, nebo po jeho skončení. Tato výjimka by se však neměla použít v případě, kdy se příslušník právnické profese, auditor, externí účetní nebo daňový poradce podílejí na praní peněz či financování terorismu, právní poradenství je poskytováno za účelem praní peněz či financování terorismu nebo si je příslušník právnické profese, auditor, externí účetní nebo daňový poradce vědom toho, že klient vyhledal právní poradenství za účelem praní peněz či financování terorismu. Toto povědomí i tento účel mohou být vyvozeny z objektivních skutkových okolností. Právní poradenství vyžádané v souvislosti s probíhajícím soudním řízením by nemělo být považováno za právní poradenství pro účely praní peněz nebo financování terorismu. V souladu s přístupem založeným na posouzení rizik by členské státy měly mít možnost identifikovat další situace, kdy s ohledem na vysoké riziko praní peněz, souvisejících predikativních trestných činů nebo financování terorismu, jež se pojí s určitými druhy transakcí, se výjimka z oznamovací povinnosti nepoužije. Při určování těchto dalších situací mají členské státy zajistit soulad zejména s články 7 a 47 Listiny.

(144)

Povinné osoby by měly mít možnost provést podezřelé transakce předtím, než informují finanční zpravodajskou jednotku, ve výjimečných případech, kdy není možné se takového jednání zdržet nebo by to mohlo zmařit snahy o stíhání příjemce podezřelé operace praní peněz nebo financování terorismu. Tato výjimka by se však neměla uplatňovat ve vztahu k transakcím dotčeným mezinárodními závazky, které členské státy finanční zpravodajské jednotky přijaly v souladu s příslušnými rezolucemi Rady bezpečnosti OSN a podle kterých mají neprodleně zmrazit finanční prostředky nebo jiná aktiva teroristů, teroristických organizací nebo těch, kdo terorismus financují.

(145)

Důvěrnost ve vztahu k oznamování podezřelých transakcí a poskytování dalších relevantních informací finančním zpravodajským jednotkám je nezbytná k tomu, aby příslušné orgány mohly aktiva potenciálně spojená s praním peněz, souvisejícími predikativními trestnými činy nebo financováním terorismu zmrazit a zabavit. Podezřelá transakce není známkou trestné činnosti. Sdělení informace o tom, že bylo oznámeno podezření, by mohlo poškodit pověst osob zapojených do transakce a ohrozit provádění analýz a vyšetřování. Povinné osoby a členové jejich řídícího orgánu a zaměstnanci či osoby na srovnatelné pozici, včetně zástupců a distributorů, by proto neměli informovat dotčeného klienta nebo třetí osobu o tom, že informace jsou, budou nebo byly podány finanční zpravodajské jednotce, ať už přímo, nebo prostřednictvím orgánu stavovské samosprávy, nebo že probíhá či může probíhat analýza praní peněz nebo financování terorismu. Zákaz sdělování by se neměl vztahovat na konkrétní okolnosti, které se týkají například zpřístupňování informací příslušným orgánům a orgánům stavovské samosprávy při výkonu funkcí dohledu nebo sdělování informací pro účely vymáhání práva nebo v případě sdělování informací mezi povinnými osobami, které patří do stejné skupiny.

(146)

Aby se vyhnuli odhalení, přesouvají pachatelé trestných činů výnosy z nezákonné činnosti prostřednictvím řady zprostředkovatelů. Proto je důležité s náležitým ohledem na pravidla ochrany údajů povinným osobám umožnit výměnu informací nejen mezi členy skupiny, ale v určitých případech také mezi úvěrovými institucemi a finančními institucemi a jinými osobami, které působí v rámci sítí. Mimo partnerství pro sdílení informací by ke zpřístupnění informací mezi určitými kategoriemi povinných osob v případech týkajících se téže transakce mělo docházet pouze ve vztahu ke konkrétní transakci, která je prováděna mezi těmito povinnými osobami nebo jimi umožněna, a nikoli ve vztahu k souvisejícím předchozím nebo následným transakcím.

(147)

Výměna informací mezi povinnými osobami a případně příslušnými orgány by mohla zvýšit možnosti odhalování nezákonných finančních toků týkajících se praní peněz, financování terorismu a výnosů z trestné činnosti. Z tohoto důvodu by povinné osoby a příslušné orgány měly mít možnost vyměňovat si informace v rámci partnerství pro sdílení informací, pokud se domnívají, že je takové sdílení nezbytné pro splnění jejich povinností a úkolů v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu. Na sdílení informací by se měly vztahovat spolehlivé záruky v oblasti důvěrnosti, ochrany údajů, využívání informací a trestního řízení. Při vyvozování závěrů ohledně rizika praní peněz a financování terorismu, jemuž jsou klient či transakce vystaveny, nebo při přijímání rozhodnutí o navázání nebo ukončení obchodního vztahu nebo provedení transakce by se povinné osoby neměly spoléhat pouze na informace získané prostřednictvím výměny informací. Jak potvrzuje směrnice 2014/92/EU, hladké fungování vnitřního trhu a rozvoj moderní, sociálně inkluzivní ekonomiky stále více závisí na všeobecném poskytování platebních služeb. Přístup k základním finančním službám by proto neměl být odepřen na základě informací vyměňovaných mezi povinnými osobami nebo mezi povinnými osobami a příslušnými orgány nebo AMLA.

(148)

Dodržování požadavků tohoto nařízení podléhá kontrolám ze strany orgánů dozoru. Pokud si povinné osoby vyměňují informace v rámci partnerství pro sdílení informací, měly by tyto kontroly rovněž zahrnovat dodržování podmínek stanovených v tomto nařízení pro takové výměny informací. I když by dohledové kontroly měly vycházet z posouzení rizik, v každém případě by měly být prováděny před zahájením činností partnerství pro sdílení informací. Partnerství pro sdílení informací, která zahrnují zpracování osobních údajů, mohou vést ke vzniku vysokého rizika pro práva a svobody fyzických osob. Před zahájením činností partnerství by proto mělo být provedeno posouzení vlivu na ochranu osobních údajů podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (28). V souvislosti s dohledovými kontrolami by orgány dozoru měly v příslušných případech konzultovat orgány pro ochranu údajů, které jsou samy způsobilé vliv na ochranu údajů posoudit. Na informace sdílené v rámci partnerství se vztahují ustanovení o ochraně údajů a všechny požadavky týkající se důvěrnosti informací o podezřelých transakcích obsažené v tomto nařízení. V souladu s nařízením (EU) 2016/679 by měly mít členské státy možnost ponechat v platnosti nebo zavést konkrétnější ustanovení, aby uplatňování uvedeného nařízení přizpůsobily za účelem stanovení konkrétnějších požadavků vztahujících se na zpracování osobních údajů vyměňovaných v rámci partnerství pro sdílení informací.

(149)

Přestože partnerství pro sdílení informací umožňují výměnu operativních informací a osobních údajů za předpokladu přísných záruk, neměly by tyto výměny nahrazovat požadavky podle tohoto nařízení týkající se oznamování jakéhokoli podezření příslušné finanční zpravodajské jednotce. Pokud tedy povinné osoby zjistí podezřelé činnosti na základě informací získaných v rámci partnerství pro sdílení informací, měly by toto podezření oznámit finanční zpravodajské jednotce v členském státě, v němž jsou usazeny. Na informace naznačující podezřelou činnost se vztahují přísnější pravidla, která zakazují jejich sdělení, a měly by být sdíleny pouze tehdy, je-li to nezbytné pro účely předcházení praní peněz, souvisejícím predikativním trestným činům a financování terorismu a boje proti nim a s výhradou záruk na ochranu základních práv, důvěrnosti práce finanční zpravodajské jednotky a integrity vyšetřování ze strany donucovacích orgánů.

(150)

Na zpracování osobních údajů pro účely této směrnice se vztahuje nařízení (EU) 2016/679. Boj proti praní peněz a financování terorismu uznávají všechny členské státy jako důležitý veřejný zájem. Povinné osoby by měly věnovat zvláštní pozornost zásadám, jež vyžadují, aby osobní údaje zpracovávané v průběhu plnění jejich povinností v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu byly přesné, spolehlivé a aktuální. Pro účely souladu s tímto nařízením by měly být povinné osoby oprávněny přijmout postupy, které umožňují automatizované individuální rozhodování, včetně profilování, jak je stanoveno v článku 22 nařízení (EU) 2016/679. Přitom by se kromě veškerých dalších příslušných požadavků stanovených v právních předpisech Unie na ochranu osobních údajů měly uplatňovat požadavky stanovené v tomto nařízení, jejichž účelem je ochrana práv osob, na něž se tyto postupy vztahují.

(151)

Je naprosto nezbytné, aby slaďování rámce pro boj proti praní peněz a financování terorismu s revidovanými doporučeními Finančního akčního výboru probíhalo v plném souladu s právem Unie, zejména pokud jde o právo Unie v oblasti ochrany údajů a ochranu základních práv zakotvených v Listině. Konkrétní aspekty uplatňování rámce pro boj proti praní peněz a financování terorismu se týkají sběru, analýzy, uchovávání a sdílení údajů. Uvedené zpracování osobních údajů by mělo být povoleno při plném dodržení základních práv a pouze pro účely stanovené v tomto nařízení a pro provádění hloubkové kontroly klienta, průběžné sledování, analýzu a oznamování podezřelých transakcí, identifikaci skutečného majitele právnické osoby nebo právního uspořádání, identifikaci politicky exponované osoby a sdílení informací úvěrovými institucemi a finančními institucemi a dalšími povinnými osobami. Shromáždění a následné zpracování osobních údajů povinnými osobami by se mělo omezit na to, co je nezbytné pro účely dodržení požadavků v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu, a osobní údaje by neměly být dále zpracovávány způsobem s uvedeným účelem neslučitelným. Zejména další zpracování osobních údajů k obchodním účelům by mělo být přísně zakázáno.

(152)

Zpracování určitých kategorií citlivých údajů vymezených v článku 9 nařízení (EU) 2016/679 by mohlo vést ke vzniku rizik, pokud jde o základní práva a svobody subjektů těchto údajů. Aby se minimalizovala rizika toho, že zpracování těchto údajů povinnými osobami povede k diskriminačním nebo neobjektivním výsledkům, které mají na klienta nepříznivý dopad, jako je ukončení obchodního vztahu nebo odmítnutí jej navázat, neměly by povinné osoby přijímat rozhodnutí pouze na základě informací, které mají k dispozici a které se týkají zvláštních kategorií osobních údajů ve smyslu nařízení (EU) 2016/679, pokud tyto informace nemají žádný význam pro riziko praní peněz a financování terorismu, které daná transakce nebo vztah představuje. Stejně tak s cílem zajistit, aby intenzita hloubkové kontroly klienta vycházela z uceleného chápání rizik spojených s klientem, by povinné osoby neměly zakládat uplatňování vyšší nebo nižší úrovně opatření hloubkové kontroly klienta výhradně na citlivých údajích o klientovi, jimiž disponují.

(153)

Revidovaná doporučení Finančního akčního výboru ukazují, že k tomu, aby byly povinné osoby schopny plně spolupracovat s příslušnými orgány za účelem předcházení, odhalování nebo vyšetřování praní peněz a financování terorismu a urychleně vyhovět jejich žádostem o informace, měly by nezbytné informace získané prostřednictvím opatření hloubkové kontroly klienta a záznamy o transakcích uchovávat alespoň po dobu pěti let. Aby se předešlo rozdílným přístupům a byly splněny požadavky na ochranu osobních údajů a právní jistotu, měla by doba uchovávání být stanovena na pět let od ukončení obchodního vztahu nebo od příležitostné transakce. Mohou nastat situace, kdy funkce příslušných orgánů nelze účinně vykonávat, pokud jsou příslušné informace, které mají povinné osoby k dispozici, po uplynutí doby uchovávání vymazány. V takových situacích by příslušné orgány měly mít v jednotlivých případech možnost požádat povinné osoby o uchovávání informací po delší dobu, která by neměla přesáhnout pět let.

(154)

V případech, kdy se odkaz na příslušné orgány vztahuje na orgány odpovědné za vyšetřování a stíhání, by měl být ve vztahu k členským státům, které se účastní posílené spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (dále jen „EPPO“), vykládán tak, že zahrnuje uvedený úřad.

(155)

Poskytování informací finančními zpravodajskými jednotkami jednak hraje klíčovou roli při odhalování možné trestné činnosti, jež spadá do pravomoci EPPO či Evropského úřadu pro boj proti podvodům (dále jen „OLAF“) nebo v jejíž souvislosti mohou Europol a Eurojust poskytovat v rané fázi operativní podporu v souladu se svými příslušnými mandáty, a jednak může podpořit rychlé a účinné vyšetřování a stíhání. Informace, které finanční zpravodajské jednotky sdílejí s úřadem EPPO a úřadem OLAF, by měly obsahovat důvody pro podezření, že by mohl být nebo že byl spáchán trestný čin spadající do jejich příslušných pravomocí, a měly by k nim být připojeny všechny příslušné informace, jež má finanční zpravodajská jednotka k dispozici a které mohou podpořit opatření, včetně příslušných finančních a správních informací. Pokud EPPO a OLAF požádají finanční zpravodajské jednotky o informace, je stejně tak důležité, aby finanční zpravodajské jednotky mohly sdílet veškeré informace, které mají v souvislosti s daným případem k dispozici. V souladu s použitelnými ustanoveními svých zakládajících právních nástrojů by EPPO a OLAF měly informovat finanční zpravodajské jednotky o krocích podniknutých v souvislosti s informacemi, které byly poskytnuty, jakož i o veškerých relevantních výsledcích.

(156)

Pro zajištění náležitého a účinného výkonu spravedlnosti v době mezi vstupem v platnost a použitelností tohoto nařízení a pro jeho bezproblémovou interakci s procesním právem členských států by informace a dokumenty týkající se probíhajících soudních řízení za účelem předcházení, odhalování nebo vyšetřování možného praní peněz nebo financování terorismu, pokud tato soudní řízení v členských státech ke dni vstupu tohoto nařízení v platnost probíhají, měly být uchovávány po dobu pěti let od uvedeného dne, přičemž tuto dobu by mělo být možné prodloužit o dalších pět let.

(157)

Na osobní údaje zpracovávané pro účely tohoto nařízení se vztahují práva subjektů údajů na přístup k údajům. Přístup subjektu údajů k jakýmkoli informacím souvisejícím s oznámením podezřelé transakce by však vážně ohrozil účinnost boje proti praní peněz a financování terorismu. Výjimky a omezení tohoto práva v souladu s článkem 23 nařízení (EU) 2016/679 by mohly být proto odůvodněné. Subjekt údajů má právo požadovat, aby úřad uvedený v článku 51 nařízení (EU) 2016/679 zkontroloval zákonnost zpracování, a má právo požadovat soudní ochranu uvedenou v článku 79 uvedeného nařízení. Tento úřad je oprávněn také jednat z moci úřední, stanoví-li tak nařízení (EU) 2016/679. Aniž jsou dotčena omezení práva na přístup, měl by být dozorový úřad schopen informovat subjekt údajů o tom, že provedl všechny nezbytné kontroly, a o jejich výsledku, pokud jde o zákonnost dotčeného zpracování údajů.

(158)

Povinné osoby mohou využívat služeb jiných soukromých poskytovatelů. Rámec pro boj proti praní peněz a financování terorismu by se však měl vztahovat pouze na povinné osoby a povinné osoby by si měly ponechat plnou odpovědnost za dodržování požadavků v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu. Pro zajištění právní jistoty a zabránění neúmyslného zařazení některých služeb do oblasti působnosti tohoto nařízení je nutné jasně stanovit, že se toto nařízení nevztahuje na osoby, jejichž jedinou činností je převádění dokumentů v listinné podobě na elektronické údaje a které jednají na základě smlouvy s povinnou osobou, ani na osoby, jejichž jedinou činností je poskytování komunikačních nebo jiných podpůrných systémů pro převody peněžních prostředků ve smyslu čl. 4 bodu 25 směrnice (EU) 2015/2366 nebo systémů pro clearing a vypořádacích systémů úvěrovým institucím nebo finančním institucím.

(159)

Povinné osoby by měly získávat a uchovávat odpovídající a přesné informace týkající se skutečných majitelů a ovládání právnických osob. Jelikož akcie na doručitele přiznávají vlastnictví osobě, která akcii na doručitele drží, umožňují skutečnému majiteli zůstat v anonymitě. Aby bylo zajištěno, že tyto akcie nebudou zneužívány k praní peněz nebo financování terorismu, měly by společnosti, jiné než společnosti s cennými papíry kótovanými na regulovaném trhu nebo jejichž akcie jsou vydávány jako cenné papíry ve zprostředkovaném držení, přeměnit všechny stávající akcie na doručitele na akcie na jméno, imobilizovat je nebo je uložit u finanční instituce. Kromě toho by poukázky na akcie na doručitele měly být povoleny pouze ve formě zprostředkovaného držení.

(160)

Anonymita spojená s kryptoaktivy je vystavuje riziku zneužití k trestné činnosti. Anonymní kryptoměnové účty, jakož i další anonymizační nástroje neumožňují sledování převodů kryptoaktiv a ztěžují identifikaci souvisejících transakcí, které mohou vzbuzovat podezření, nebo použití přiměřené úrovně hloubkové kontroly klienta. K zajištění účinného uplatňování požadavků v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu na kryptoaktiva je nutné poskytovatelům služeb souvisejících s kryptoaktivy zakázat poskytování a úschovu anonymních kryptoměnových účtů nebo účtů umožňujících anonymizaci nebo větší zamlžování transakcí, a to i prostřednictvím mincí zvyšujících anonymitu. Tento zákaz se nevztahuje na poskytovatele hardwaru a softwaru či na poskytovatele nehostovaných peněženek, pokud k těmto peněženkám kryptoaktiv nemají přístup či nad nimi nemají kontrolu.

(161)

Velké hotovostní platby jsou k praní peněz a financování terorismu velmi náchylné; tato náchylnost nebyla dostatečně vykompenzována požadavkem, aby osoby obchodující se zbožím podléhali pravidlům boje proti praní peněz při provádění nebo přijímání hotovostních plateb ve výši 10 000 EUR nebo více. Rozdíly v přístupech mezi členskými státy zároveň vedly k narušení rovných podmínek na vnitřním trhu na úkor podniků nacházejících se v členských státech s přísnější kontrolou. Je proto nutné zavést pro velké hotovostní platby celounijní limit ve výši 10 000 EUR. Členské státy by měly mít možnost přijmout nižší prahové hodnoty a další přísnější ustanovení, pokud sledují legitimní cíle ve veřejném zájmu. Vzhledem k tomu, že je rámec pro boj proti praní peněz a financování terorismu založen na regulaci podnikatelského hospodářského sektoru, uvedený limit by se neměl vztahovat na platby mezi fyzickými osobami, které nejednají v rámci své profesní činnosti. Navíc v zájmu zajištění toho, aby celounijní limit nevytvářel neúmyslně překážky pro osoby, které nevyužívají bankovní služby nebo k nim nemají přístup, aby prováděly platby, nebo pro podniky, aby ukládaly příjmy ze své činnosti na své účty, měly by být z uplatňování tohoto limitu rovněž vyňaty platby nebo vklady provedené v prostorách úvěrových institucí, platebních institucí nebo institucí elektronických peněz.

(162)

Hotovostní platby nebo vklady provedené v prostorách úvěrových institucí, poskytovatelů platebních služeb a poskytovatelů elektronických peněz, které překračují prahovou hodnotu pro velké hotovostní platby, by neměly být automaticky považovány za ukazatele praní peněz, souvisejících predikativních trestných činů nebo financování terorismu ani za podezření na takováto jednání. Oznamování těchto transakcí umožňuje finanční zpravodajské jednotce posoudit a identifikovat vzorce týkající se pohybu hotovosti, a ačkoli tyto informace přispívají k operativním nebo strategickým analýzám finanční zpravodajské jednotky, povaha sdělování informací na základě prahových hodnot je odlišuje od oznamování podezřelých transakcí. Za tímto účelem sdělení informací na základě prahových hodnot nenahrazují požadavek oznamovat podezřelé transakce nebo uplatňovat opatření zesílené hloubkové kontroly v případech s vyšším rizikem. Finanční zpravodajské jednotky by měly mít možnost požadovat, aby byla oznámení učiněna v určité lhůtě, což by mohlo zahrnovat i pravidelné podávání souhrnných údajů.

(163)

Mohou nastat případy, kdy důvody vyšší moci, vzniklé například na základě přírodních katastrof, vedou k rozsáhlé ztrátě přístupu k jiným platebním mechanismům, než je hotovost. V takových případech by členské státy měly mít možnost pozastavit uplatňování limitu pro velké hotovostní platby. Toto pozastavení je mimořádným opatřením a mělo by se použít pouze v případě potřeby jako reakce na výjimečné a řádně odůvodněné situace. Nemožnost přístupu k finančním službám nepředstavuje platný důvod pro pozastavení uplatňování uvedeného limitu, došlo-li k takové situaci v důsledku toho, že členský stát nezaručil spotřebitelům přístup k finanční infrastruktuře na celém svém území.

(164)

Komise by měla posoudit náklady, přínosy a dopady úpravy limitu pro velké hotovostní platby na úrovni Unie s cílem dále srovnat podmínky pro podniky a omezit možnosti pachatelů trestných činů používat hotovost k praní peněz. Toto posouzení by mělo zvážit zejména nejvhodnější úroveň harmonizovaného limitu hotovostních plateb na úrovni Unie s ohledem na stávající existující limity hotovostních plateb zavedené ve velkém počtu členských států, vymahatelnost takového limitu na úrovni Unie a dopady takového limitu na status eura jako zákonného platidla.

(165)

Komise by rovněž měla posoudit náklady, přínosy a dopady snížení 25 % prahové hodnoty pro identifikaci skutečných majitelů, je-li ovládání vykonáváno prostřednictvím vlastnického podílu. Toto hodnocení by mělo zohlednit zejména zkušenosti z členských států nebo třetích zemí, které nižší prahové hodnoty zavedly.

(166)

Rizika spojená se zbožím vysoké hodnoty se mohou vztahovat i na jiné zboží, které je velmi snadno přenosné, jako jsou oděvy a oděvní doplňky. Komise by proto měla posoudit potřebu rozšířit okruh povinných osob tak, aby zahrnoval osoby obchodující s tímto zbožím vysoké hodnoty. Navíc vzhledem k tomu, že v souvislosti s určitým zbožím vysoké hodnoty toto nařízení poprvé zavádí na úrovni Unie povinné sdělování informací na základě prahových hodnot, Komise by na základě zkušeností získaných při provádění tohoto nařízení měla posoudit, zda je nezbytné rozšířit okruh zboží, na které se vztahuje sdělování informací na základě prahových hodnot, a zda je nezbytné harmonizovat formát těchto sdělení s ohledem na jejich využití finančními zpravodajskými jednotkami. Vzhledem k rizikům spojeným se zbožím vysoké hodnoty v zónách volného obchodu by Komise měla posoudit, zda je nezbytné rozšířit rozsah informací, které mají oznamovat hospodářské subjekty, jež se zbožím vysoké hodnoty v těchto zónách volného obchodu obchodují a skladují je zde.

(167)

K zajištění jednotného uplatňování požadavků v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu, by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, kterými se: určí vysoce rizikové třetí země, třetí země s nedostatky v oblasti dodržování předpisů a třetí země, které představují konkrétní a vážnou hrozbu pro finanční systém Unie, jakož i protiopatření a konkrétní opatření zesílené hloubkové kontroly zmírňující rizika pocházející z těchto třetích zemí; určí další případy vyššího rizika pro Unii a související opatření zesílené hloubkové kontroly; určí další společné kategorie významných veřejných funkcí; určí kategorie společností, které jsou spojeny s vyšším rizikem, a související nižší prahové hodnoty pro identifikaci skutečných majitelů prostřednictvím vlastnického podílu; vymezí kategorie porušení požadavků na transparentnost ohledně skutečných majitelů, na která se vztahují sankce, a osoby za tato porušení odpovědná, ukazatele pro klasifikaci závažnosti těchto porušení a kritéria, která je třeba zohlednit při stanovování výše sankcí. Je obzvláště důležité, aby Komise vedla v rámci přípravné činnosti odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (29). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(168)

Komisi by měla být svěřena pravomoc přijímat regulační technické normy vypracované orgánem AMLA, v nichž: stanoví minimální požadavky na strategie, postupy a kontroly na úrovni skupiny, včetně minimálních standardů pro sdílení informací v rámci skupiny a kritérií pro určení mateřského podniku podmínky, za nichž jsou struktury, které sdílejí společné majitele, společné vedení nebo společnou kontrolu dodržování předpisů, povinny uplatňovat strategie, postupy a kontroly na úrovni skupiny; stanoví další opatření, včetně minimálních opatření, která mají skupiny podniknout, pokud právní předpisy třetích zemí nedovolují provádění strategií, postupů a kontrol na úrovni skupiny, a další opatření v oblasti dohledu; vymezí povinné osoby odvětví a transakce, které jsou spojeny s vyšším rizikem, a provádění příležitostných transakcí nízké hodnoty, související hodnoty, kritéria pro identifikaci příležitostných transakcí a obchodních vztahů a kritéria pro identifikaci související transakce pro účely provedení hloubkové kontroly klienta; a stanoví informace nezbytné pro výkon hloubkové kontroly klienta. Komise by měla přijmout tyto regulační technické normy prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci podle článku 290 Smlouvy o fungování EU a v souladu s článkem 49 nařízení (EU) 2024/1620.

(169)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by Komisi měly být svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o: stanovení metodiky pro identifikaci třetích zemí, které představují konkrétní a vážnou hrozbu pro finanční systém Unie; stanovení formátu pro vytvoření a sdělování seznamů významných veřejných funkcí členských států; a vymezení typů právnických osob a právních uspořádání podobných výslovně zřízeným svěřenským fondům, jež jsou upraveny právem členských států. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (30). Komisi by měly být svěřeny prováděcí pravomoci pro rozhodování o ukončení konkrétních vnitrostátních protiopatření.

(170)

Komisi by měla být svěřena pravomoc přijímat regulační technické normy vypracované orgánem AMLA, kterými se stanoví formát, který se má použít pro oznamování podezření a pro poskytování záznamů o transakcích, jakož i formát, který mají finanční zpravodajské jednotky použít pro ohlašování informací EPPO. Komise by měla přijmout tyto regulační technické normy prostřednictvím prováděcích aktů podle článku 291 Smlouvy o fungování EU a v souladu s článkem 53 nařízení (EU) 2024/1620.

(171)

Toto nařízení respektuje základní práva a zásady uznávané Listinou, zejména právo na respektování soukromého a rodinného života, právo na ochranu osobních údajů a svobodu podnikání.

(172)

V souladu s článkem 21 Listiny, který zakazuje jakoukoli diskriminaci založenou na jakýchkoli důvodech, by povinné osoby měly v kontextu hloubkové kontroly klienta provádět posouzení rizika nediskriminačním způsobem.

(173)

Při vypracování zprávy hodnotící provádění tohoto nařízení by Komise měla věnovat náležitou pozornost respektování základních práv a zásad uznaných v Listině.

(174)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž předcházet využívání finančního systému Unie k praní peněz a financování terorismu, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich z důvodu rozsahu nebo účinků tohoto nařízení může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení uvedeného cíle.

(175)

V souladu s čl. 42 odst. 1 nařízení (EU) 2018/1725 byl konzultován evropský inspektor ochrany údajů, který vydal své stanovisko dne 22. září 2021 (31),