(1)

Schengenský prostor byl vytvořen ve snaze poskytnout prostor bez vnitřních hranic, v němž je zaručen volný pohyb osob, jak je stanoveno v čl. 3 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii. Dobré fungování tohoto prostoru závisí na vzájemné důvěře mezi členskými státy a účinné správě vnějších hranic.

(2)

Pravidla, jež upravují ochranu hranic ve vztahu k osobám překračujícím vnější hranice členských států Unie, jsou stanovena v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399 (4). Navzdory uplatňovaným opatřením týkajícím se ostrahy hranic by však členské státy mohly čelit nedovolenému překračování hranic státními příslušníky třetích zemí, kteří se snaží vyhnout hraničním kontrolám. Za účelem dalšího rozvoje politiky Unie s cílem zajistit kontrolu osob a účinný dohled nad překračováním vnějších hranic ve smyslu čl. 77 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) by měla další opatření řešit situace, kdy jsou státní příslušníci třetích zemí zadrženi v souvislosti s nedovoleným překročením vnější hranice, kdy jsou státní příslušníci třetích zemí vyloděni po pátracích a záchranných operacích a kdy státní příslušníci třetích zemí učiní žádost o mezinárodní ochranu na hraničním přechodu, přičemž nesplňují podmínky vstupu na území. Toto nařízení doplňuje nařízení (EU) 2016/399 s ohledem na uvedené situace. Je nezbytné zajistit, aby v těchto situacích byli státní příslušníci třetích zemí prověřeni za účelem usnadnění zjištění jejich správné totožnosti a dále, aby bylo možné je účinně nasměrovat k příslušným řízením, což může podle okolností být řízení o mezinárodní ochraně nebo postupy v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES (5). Prověřování těchto státních příslušníků třetích zemí by mělo plynule doplňovat kontroly prováděné na vnějších hranicích nebo kompenzovat skutečnost, že tyto kontroly nebyly při překračování vnější hranice provedeny.

(3)

Ochrana hranic je v zájmu nejen členských států, na jejichž vnějších hranicích se provádí, nýbrž všech členských států, které zrušily kontroly na vnitřních hranicích. Ochrana hranic by měla přispívat ke snižování nelegální migrace, k boji proti převaděčství a obchodování s lidmi a zabránit jakékoliv hrozbě pro vnitřní bezpečnost, veřejný pořádek, veřejné zdraví a mezinárodní vztahy členských států. Členské státy mají při provádění ochrany hranic postupovat v souladu s příslušnými právními předpisy Unie a mezinárodním právem, včetně Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951 ve znění Newyorského protokolu ze dne 31. ledna 1967, se závazky souvisejícími s mezinárodní ochranou, zejména se zásadou nenavracení, a se základními právy. Jako taková jsou opatření přijatá na vnějších hranicích důležitými prvky komplexního přístupu k migraci, který umožňuje členským státům řešit problematiku smíšených příchodů neoprávněně pobývajících migrantů a osob, které potřebují mezinárodní ochranu.

(4)

Podle nařízení (EU) 2016/399 sestává ochrana hranic z hraničních kontrol, prováděných na hraničních přechodech, a z ostrahy hranic, prováděné mezi hraničními přechody, aby se zabránilo státním příslušníkům třetích zemí překračovat hranice způsobem, který není povolen podle uvedeného nařízení, nebo se vyhýbat hraničním kontrolám. Podle ustanovení nařízení (EU) 2016/399 o ochraně hranic má být osoba, která překročila hranice nedovoleným způsobem a která nemá právo pobytu na území dotčeného členského státu, zadržena a má být proti ní vedeno řízení v souladu se směrnicí 2008/115/ES. Podle nařízení (EU) 2016/399 má být ochrana hranic prováděna, aniž jsou dotčena práva uprchlíků a osob žádajících o mezinárodní ochranu, zejména pokud jde o zásadu nenavracení.

(5)

Příslušníci pohraniční stráže se často setkávají se státními příslušníky třetích zemí, kteří žádají o mezinárodní ochranu bez cestovních dokladů, a to jak po zadržení při provádění ostrahy hranic, tak i při kontrolách na hraničních přechodech. Na některých úsecích hranic navíc pohraniční stráž čelí velkému počtu osob přicházejících současně. Za takových okolností je obzvláště obtížné a důležité zajistit, aby se nahlíželo do všech příslušných databází a co nejrychleji určit vhodné řízení.

(6)

Prověřování státních příslušníků třetích zemí by mělo zejména přispívat k zajištění toho, aby byli co nejdříve nasměrováni k příslušným řízením a aby tato řízení pokračovala bez přerušení či prodlevy. Prověřování by mělo zároveň pomoci zabránit situaci, kdy jsou někteří žadatelé o mezinárodní ochranu na útěku poté, co jim bylo na základě jejich žádosti o mezinárodní ochranu povoleno vstoupit na území členského státu, s cílem pokračovat v těchto žádostech v jiném členském státě, nebo v nich nepokračovat vůbec.

(7)

Prověřování státních příslušníků třetích zemí, kteří žádají o mezinárodní ochranu, by mělo následovat po posouzení potřeby mezinárodní ochrany. Prověřování by mělo umožnit shromažďovat a sdílet veškeré informace s orgány příslušnými pro toto posouzení, jež jsou pro ně relevantní, aby mohly určit vhodný postup pro posouzení žádosti, aniž by tím byl předjímán druh řízení, čímž se toto posouzení urychlí. Prověřování by také mělo přispívat k identifikaci zranitelných osob tak, aby byly při určování a provádění použitelného řízení plně zohledněny veškeré zvláštní potřeby.

(8)

Povinnostmi členských států vyplývajícími z tohoto nařízení by nemělo být dotčeno nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1351 (6).

(9)

Toto nařízení by se mělo vztahovat na státní příslušníky třetích zemí a osoby bez státní příslušnosti, bez ohledu na to, zda učinili žádost o mezinárodní ochranu, kteří jsou zadrženi v souvislosti s nedovoleným překročením vnější hranice členského státu pozemní, námořní nebo vzdušnou cestou, s výjimkou státních příslušníků třetích zemí, v jejichž případě nemá členský stát povinnost snímat biometrické údaje podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1358 (7) z jiných důvodů, než je jejich věk, jakož i na státní příslušníky třetích zemí, kteří byli vyloděni po pátracích a záchranných operacích, a kteří nesplňují podmínky vstupu stanovené v nařízení (EU) 2016/399. Pro státní příslušníky třetích zemí, kteří byli vyloděni po pátracích a záchranných operacích, by uplatněním tohoto nařízení neměly být dotčeny povinnosti členských států podle ustanovení mezinárodního práva týkajících se pátracích a záchranných operací. Toto nařízení by se mělo vztahovat rovněž na osoby, které žádají o mezinárodní ochranu na hraničních přechodech nebo v tranzitních prostorech, aniž by splňovaly podmínky vstupu, nebo na případy, kdy státní příslušníci třetích zemí poté, co jim byl povolen vstup podle nařízení (EU) 2016/399 z humanitárních důvodů, z důvodů národního zájmu anebo vzhledem k mezinárodním závazkům, učiní žádost o mezinárodní ochranu.

(10)

Prověřování by mělo být prováděno na jakémkoli odpovídajícím a vhodném místě určeném každým členským státem, které se obvykle nachází na vnější hranici nebo v její blízkosti nebo případně na jiných místech na daném území, s přihlédnutím k zeměpisné poloze a existující infrastruktuře, čímž se zajistí, že prověřování se provede neprodleně. Prověřování státních příslušníků třetích zemí neoprávněně pobývajících na území členských států, kteří nedovoleným způsobem překročili vnější hranici za účelem vstupu na území členských států a kteří dosud nebyli podrobeni prověřování v členském státě, by mělo být prováděno na přiměřeném a vhodném místě určeném každým členským státem na jeho území.

(11)

Během prověřování by státní příslušníci třetích zemí podléhající prověřování měli být k dispozici orgánům provádějícím prověřování. Členské státy by měly ve svých vnitrostátních právních předpisech přijmout ustanovení k zajištění přítomnosti těchto státních příslušníků třetích zemí během prověřování, aby se zabránilo útěku. V případě nutnosti a na základě individuálního posouzení každého jednotlivého případu mohou členské státy osobu podléhající prověřování zajistit, nelze-li účinně uplatnit jiná, mírnější donucovací opatření. Zajištění by mělo být uplatňováno pouze jako krajní opatření v souladu se zásadami nezbytnosti a proporcionality a mělo by podléhat účinné právní ochraně v souladu s vnitrostátním, unijním a mezinárodním právem. Během prověřování by se měla použít příslušná ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1346 (8) pro žadatele o mezinárodní ochranu a příslušná pravidla týkající se zajištění stanovená ve směrnici 2008/115/ES (směrnice o navracení) pro státní příslušníky třetích zemí, kteří neučinili žádost o mezinárodní ochranu.

(12)

Kdykoli během prověřování vyjde najevo, že státní příslušník třetí země podléhající prověřování splňuje podmínky vstupu pro státní příslušníky třetích zemí podle nařízení (EU) 2016/399, mělo by být prověřování ukončeno a dotčenému státnímu příslušníkovi třetí země by mělo být povoleno vstoupit na území, aniž je dotčeno uplatnění sankcí za nepovolené překročení vnějších hranic v místech mimo hraniční přechody nebo mimo stanovenou provozní dobu podle uvedeného nařízení.

(13)

S ohledem na účel výjimky z podmínek vstupu pro státní příslušníky třetích zemí stanovené v nařízení (EU) 2016/399 by osoby, jejichž vstup byl členským státem povolen v souladu s touto výjimkou podle uvedeného nařízení v individuálním rozhodnutí, neměly být prověřovány, i když nesplňují všechny podmínky vstupu, ledaže učiní žádost o mezinárodní ochranu.

(14)

Všichni státní příslušníci třetích zemí podléhající prověřování by měly být podrobeny kontrolám s cílem zjistit nebo ověřit jejich totožnost a ověřit, zda by mohli představovat hrozbu pro vnitřní bezpečnost nebo veřejné zdraví. V případě osob, které činí žádost o mezinárodní ochranu na hraničních přechodech, by mělo být zohledněno zjišťování totožnosti a bezpečnostní kontroly prováděné v souvislosti s hraničními kontrolami, aby se zabránilo duplicitě kontrol.

(15)

Po dokončení prověřování by dotčení státní příslušníci třetích zemí měli být předáni orgánům příslušným k registraci žádosti o mezinárodní ochranu, nebo by s nimi mělo být případně zahájeno řízení v souladu se směrnicí 2008/115/ES. Relevantní informace získané během prověřování by měly být poskytnuty příslušným orgánům na podporu dalšího posouzení každého jednotlivého případu při plném dodržování základních práv. V případě potřeby by příslušné orgány měly během následných řízení pokračovat v kontrolách stanovených tímto nařízením. Postupy stanovené směrnicí 2008/115/ES by se měly začít uplatňovat až po ukončení prověřování. Ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 (9) týkající se registrace žádostí o mezinárodní ochranu by se měla použít až po ukončení prověřování. Tím by neměla být dotčena skutečnost, že osoby žádající o mezinárodní ochranu v okamžiku zadržení, v průběhu provádění opatření na ochranu hranic na hraničním přechodu nebo během prověřování, by měly být považovány za žadatele o mezinárodní ochranu a mělo by se na ně vztahovat nařízení (EU) 2024/1348 a směrnice (EU) 2024/1346.

(16)

Osobám žádajícím o mezinárodní ochranu, na které členské státy nemohou uplatňovat nebo přestaly být schopny uplatňovat azylové řízení na hranicích v souladu ustanoveními nařízení (EU) 2024/1348 týkajícími se výjimek z azylového řízení na hranicích, by v zásadě měl být povolen vstup na území.

(17)

Po prověření by rovněž mohla následovat relokace v rámci mechanismu solidarity zřízeného nařízením (EU) 2024/1351 nebo jiného stávajícího mechanismu solidarity.

(18)

V souladu s domněnkou týkající se splnění podmínek délky pobytu stanovenou v nařízení (EU) 2016/399 je splnění podmínek pro vstup na území a povolení vstupu vyjádřeno otiskem vstupního razítka v cestovním dokladu. V případě chybějícího vstupního razítka nebo cestovního dokladu se proto lze domnívat, že daná osoba nesplňuje podmínky vstupu na území. Se spuštěním provozu Systému vstupu/výstupu zřízeným nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2226 (10) (dále jen „EES“), který povede k nahrazení razítek záznamem v EES, se zvýší spolehlivost této domněnky. Členské státy by proto měly provádět prověřování u státních příslušníků třetích zemí, kteří se již nacházejí na daném území a nejsou schopni prokázat, že splnili podmínky vstupu na území členských států. Prověřování takovýchto státních příslušníků třetích zemí je nezbytné, aby se kompenzovala skutečnost, že se jim při příchodu do schengenského prostoru pravděpodobně podařilo vyhnout se vstupním kontrolám, a proto jim nemohl být odepřen vstup nebo nemohli být na základě prověření nasměrováni k příslušnému řízení. Prostřednictvím nahlížení do databází uvedených v tomto nařízení by prověřování rovněž mohlo pomoci zjistit, zda dotyčná osoba nepředstavuje hrozbu pro vnitřní bezpečnost. Po ukončení prověřování na území by s dotčenými státními příslušníky třetích zemí mělo být zahájeno řízení o navrácení, nebo pokud požádají o mezinárodní ochranu, příslušné azylové řízení. Státní příslušníci třetí země by neměli být prověřováni opakovaně.

(19)

Členské státy by měly mít možnost upustit od provádění prověřování na svém území, pokud je státní příslušník třetí země pobývající neoprávněně na jejich území bezprostředně po zadržení vrácen zpět do jiného členského státu na základě dvoustranných dohod nebo ujednání nebo na základě dvoustranného rámce pro spolupráci. V tomto případě by členský stát, do kterého byl dotčený státní příslušník třetí země vrácen zpět, měl neprodleně provést prověřování.

(20)

Tímto nařízením nejsou dotčena ustanovení vnitrostátních právních předpisů týkající se zjišťování totožnosti státních příslušníků třetích zemí podezřelých z neoprávněného pobytu v členském státě, je-li toto zjišťování totožnosti prováděno s cílem přezkoumat v krátkém, ale přiměřeném čase informace umožňující určit neoprávněnost nebo oprávněnost pobytu.

(21)

Aniž jsou dotčena pravidla na ochranu hranic použitelná na vnitřních hranicích členských států, v nichž ještě nebylo přijato rozhodnutí o zrušení těchto kontrol, mělo by se prověřování státních příslušníků třetích zemí zadržených v souvislosti s nedovoleným překročením těchto vnitřních hranic, na nichž ještě nebyly zrušeny kontroly, řídit pravidly stanovenými tímto nařízením pro prověřování v rámci území, a nikoliv pravidly stanovenými pro prověřování na vnějších hranicích.

(22)

Prověřování na vnějších hranicích by mělo být dokončeno co nejdříve a nemělo by trvat déle než sedm dnů. Prověřování na území členského státu by mělo být dokončeno co nejdříve a nemělo by trvat déle než tři dny. Členským státům by nemělo být bráněno dokončit prověřování na vnějších hranicích a na svém území v kratších obdobích za předpokladu, že jsou prováděny kontroly stanovené v tomto nařízení.

(23)

Prověřování je součástí evropské integrované správy hranic. Finanční prostředky na podporu opatření členských států, na něž se vztahuje toto nařízení, lze uvolnit zejména z Nástroje pro finanční podporu správy hranic a vízové politiky, který byl zřízen jako součást Fondu pro integrovanou správu hranic nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1148 (11), a to v souladu s pravidly, jimiž se řídí používání tohoto nástroje, a aniž jsou dotčeny další priority, které tento nástroj podporuje.

(24)

Za účelem dosažení cílů prověřování by měl být zajištěn pevnější rámec pro úzkou spolupráci mezi příslušnými vnitrostátními orgány uvedenými v ustanovení nařízení (EU) 2016/399 týkajícím se provádění ochrany hranic, orgány zapojenými do azylového řízení a odpovědnými za přijímání žadatelů, orgány odpovědnými za ochranu veřejného zdraví a orgány odpovědnými za provádění řízení o navrácení podle směrnice 2008/115/ES. Členské státy by měly mít možnost využívat podpory příslušných agentur, zejména Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž zřízené nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1896 (12) (dále jen „Agentura pro pohraniční a pobřežní stráž“) a Agentury Evropské unie pro otázky azylu zřízené nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/2303 (13) (dále jen „Agentura Evropské unie pro otázky azylu“) v mezích jejich mandátů. Kdykoli prověřování odhalí skutečnosti související s obchodováním s lidmi ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU (14), členské státy by měly zapojit vnitrostátní orgány pro ochranu dětí a vnitrostátní orgány pověřené odhalováním a identifikací obětí obchodování s lidmi.

(25)

V souladu s čl. 24 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) by měl být při prověřování vždy prvořadým hlediskem nejlepší zájem dítěte. Kdykoli je to nutné, měly by být do prověřování úzce zapojeny také orgány pro ochranu dětí, aby bylo zajištěno, že během prověřování bude nejlepší zájem dítěte náležitě zohledněn. Měl by být jmenován zástupce, který bude zastupovat nezletilou osobu bez doprovodu a pomáhat jí během prověřování, nebo jestliže zástupce jmenován nebyl, měla by být určena osoba vyškolená k ochraně nejlepšího zájmu nezletilé osoby a jejího celkového blaha. Tento zástupce by měl být případně totožný se zástupcem, který má být jmenován v souladu s ustanoveními směrnice (EU) 2024/1346 týkajícími se nezletilých osob bez doprovodu. Vyškolenou osobou by měla být osoba určená k dočasnému zastupování podle uvedené směrnice, pokud byla taková osoba určena.

(26)

Při uplatňování tohoto nařízení by členské státy měly zajistit, že bude respektována lidská důstojnost a nemělo by docházet k diskriminaci osob založené na pohlaví, rase, barvě pleti, etnickém nebo sociálním původu, genetických rysech, jazyku, náboženském vyznání nebo přesvědčení, politických názorech či jakýchkoli jiných názorech, příslušnosti k národnostní menšině, zdravotním postižení, věku nebo sexuální orientaci.

(27)

Aby bylo během prověřování zajištěno dodržování právních předpisů Unie a mezinárodního práva, včetně Listiny základních práv, každý členský stát by měl stanovit monitorovací mechanismus a zavést odpovídající záruky pro jeho nezávislost, jako je dodržování pařížských zásad, přijatých rezolucí Valného shromáždění OSN č. 48/134 ze dne 20. prosince 1993, benátských zásad, přijatých Benátskou komisí na svém 118. plenárním zasedání ve dnech 15. – 16. března 2019, rezoluce Valného shromáždění OSN ze dne 28. prosince 2020 o úloze veřejného ochránce práv a mediačních institucí v podporování a ochraně lidských práv, dobré správy a právního státu, a Opčního protokolu k Úmluvě proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, přijatého rezolucí Valného shromáždění OSN č. A/RES/57/199 dne 18. prosince 2002 na 57. zasedání. K tomuto účelu by měli mít členské státy možnost využít již existující vnitrostátní mechanismy pro monitorování základních práv v souladu s požadavky stanovenými v tomto nařízení. Monitorovací mechanismus stanovený každým členským státem by se měl vztahovat zejména na dodržování základních práv v souvislosti s prověřováním, jakož i na dodržování platných pravidel a postupů Unie a členských států týkajících se zajištění a dodržování zásady nenavracení. Agentura Evropské unie pro základní práva zřízená nařízením (ES) č. 168/2007 (15) (dále jen „Agentura pro základní práva“) by měla stanovit obecné pokyny pro zřízení a nezávislé fungování takového monitorovacího mechanismu. Členské státy by dále měly mít možnost požádat o podporu Agentury pro základní práva při vytváření svých vnitrostátních monitorovacích mechanismů. Členské státy by rovněž měly mít možnost požádat Agenturu pro základní práva o radu ohledně stanovení metodiky pro jejich vnitrostátní monitorovací mechanismus a ohledně vhodných opatření v oblasti odborné přípravy. Členským státům by také mělo být umožněno přizvat k účasti na monitorování relevantní a příslušné vnitrostátní, mezinárodní a nevládní organizace a subjekty. Fungováním nezávislého monitorovacího mechanismu by nemělo být dotčeno monitorování základních práv prováděné osobami pověřenými sledováním dodržování základních práv Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž podle nařízení (EU) 2019/1896, monitorovací mechanismus pro účely monitorování operativního a technického uplatňování společného evropského azylového systému, jak je stanoveno v nařízení (EU) 2021/2303, hodnotící a monitorovací mechanismus zřízený nařízením Rady (EU) 2022/922 (16) a monitorování prováděné stávajícími vnitrostátními nebo mezinárodními monitorovacími orgány. Členské státy by měly vyšetřovat obvinění z porušení základních práv během prověřování mimo jiné tím, že zajistí, aby stížnosti byly vyřizovány rychle a odpovídajícím způsobem.

(28)

Členské státy by nezávislému monitorovacímu mechanismu měly poskytnout odpovídající finanční prostředky.

(29)

Za splnění požadavků týkajících se monitorování základních práv podle tohoto nařízení nelze pokládat pouhou existenci prostředků soudní ochrany v jednotlivých případech nebo vnitrostátních systémů dohledu nad účinností prověřování.

(30)

Orgány provádějící prověřování by měly vyplnit prověřovací formulář. Formulář by měl být předán jakýmikoliv vhodnými prostředky včetně digitálních nástrojů orgánům, které jsou odpovědné za registraci žádostí o mezinárodní ochranu, nebo orgánům příslušným pro řízení o navrácení podle toho, ke kterému orgánu je dotyčná osoba nasměrována.

(31)

Tímto nařízením by neměla být dotčena opatření přijatá v souladu s vnitrostátními právními předpisy za účelem zjištění totožnosti dotčené osoby nebo posouzení možných hrozeb pro vnitřní bezpečnost.

(32)

Informace v prověřovacím formuláři by měly být zaznamenány takovým způsobem, aby bylo možné je podrobit správnímu a soudnímu přezkumu během případného následného azylového řízení nebo řízení o navrácení. Osoba podléhající prověřování by měla mít možnost oznámit orgánům provádějícím prověřování, že informace obsažené ve formuláři jsou nesprávné. Jakékoliv takové oznámení by mělo být zaznamenáno v prověřovacím formuláři, aniž by se tím oddálilo dokončení prověřování.

(33)

Informace obsažené v prověřovacím formuláři by měly být dotčené osobě zpřístupněny na papíře či elektronické podobě, s výjimkou informací týkajících se nahlížení do příslušných databází pro účely bezpečnostních kontrol. V případě nezletilých osob by informace uvedené v prověřovacím formuláři měly být poskytnuty dospělé osobě nebo dospělým osobám zodpovědným za dítě. V případě nezletilých osob bez doprovodu by informace uvedené v prověřovacím formuláři měly být poskytnuty zástupci dítěte nebo osobě vyškolené k ochraně nejlepšího zájmu nezletilé osoby a jejího celkového blaha.

(34)

Zpracování údajů během prověřování by mělo být vždy prováděno v souladu s platnými právními předpisy Unie o ochraně údajů, zejména s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (17).

(35)

Biometrické údaje shromážděné během prověřování by příslušné orgány měly spolu s údaji uvedenými v ustanoveních nařízení (EU) 2024/1358 týkajících se shromažďování a předávání biometrických údajů žadatelů o mezinárodní ochranu, státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti zadržených v souvislosti s neoprávněným překročením vnější hranice, státních příslušníků třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti neoprávněně pobývající v některém členském státě a státních příslušníků třetí země nebo osob bez státní příslušnosti, kteří byli vyloděni po pátrací a záchranné operaci, předat do systému Eurodac zřízeného uvedeným nařízením (dále jen „Eurodac“) ve lhůtách stanovených v uvedeném nařízení.

(36)

Státní příslušníci třetích zemí podléhající prověřování by měli podstoupit předběžnou zdravotní prohlídku provedenou kvalifikovaným zdravotnickým personálem s cílem zjistit případnou potřebu zdravotní péče nebo nutnost izolace z důvodů ochrany veřejného zdraví. Kvalifikovaný zdravotnický personál by měl být schopen rozhodnout na základě ukazatelů týkajících se celkového zdravotního stavu každého jednotlivého státního příslušníka třetí země, že během prověřování není nutná žádná další zdravotní prohlídka. Předběžnou zdravotní prohlídku by měl provádět kvalifikovaný zdravotnický personál, který patří do jedné z následujících kategorií klasifikace ISCO-08: Mezinárodní klasifikace zaměstnání podle Mezinárodní organizace práce: 221 Lékaři, 2221 Všeobecné sestry se specializací nebo 2240 Nelékařští praktici.

(37)

Mělo by být provedeno předběžné posouzení zranitelnosti s cílem identifikovat osoby, které vykazují známky, že jsou zranitelné, že jsou oběťmi mučení nebo jiného nelidského či ponižujícího zacházení, že jsou osobami bez státní příslušnosti nebo že mohou mít zvláštní potřeby v oblasti přijímání nebo procesní potřeby ve smyslu č směrnice (EU) 2024/1346 a nařízení (EU) 2024/1348. Tím by nemělo být dotčeno další posouzení v následných postupech po dokončení prověřování. Posouzení zranitelnosti by měli provádět specializovaní pracovníci orgánů provádějících prověřování, kteří za tímto účelem absolvovali odbornou přípravu.

(38)

Během prověřování by všem dotčeným osobám měly být zajištěny životní podmínky v souladu s Listinou a v případě onemocnění by tyto osoby měly mít přístup k neodkladné zdravotní péči a základní léčbě. Zvláštní pozornost by měla být věnována zranitelným osobám, jako jsou těhotné ženy, starší osoby, neúplné rodiny s jedním rodičem, osoby s okamžitě identifikovatelným fyzickým nebo mentálním postižením, osoby, které zjevně utrpěly psychické nebo fyzické trauma a nezletilé osoby bez doprovodu. Zejména v případě nezletilé osoby by informace měly být poskytovány způsobem vstřícným k dětem a odpovídajícím věku dítěte. Všechny orgány podílející se na plnění úkolů souvisejících s prověřováním by měly hlásit jakoukoli zjištěnou nebo jim nahlášenou zranitelnost, respektovat lidskou důstojnost, soukromí a zdržet se jakékoli diskriminace.

(39)

Vzhledem k tomu, že státní příslušníci třetích zemí podléhající prověřování u sebe nemusí mít nezbytné doklady totožnosti a cestovní doklady potřebné k legálnímu překročení vnější hranice, měl by být v rámci prověřování prováděn postup zjištění nebo ověření totožnosti.

(40)

Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/817 (18) a (EU) 2019/818 (19) bylo zřízeno společné úložiště údajů o totožnosti (dále jen „CIR“) s cílem usnadnit a podpořit správné zjištění totožnosti osob registrovaných v Systému vstupu/výstupu (dále jen „EES“), ve Vízovém informačním systému zřízeném rozhodnutím Rady 2004/512/ES (20) (dále jen „VIS“), v Evropském systému pro cestovní informace a povolení zřízeném nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1240 (21) (dále jen „ETIAS“), v Eurodacu a v centralizovaném systému pro identifikaci členských států, jež mají informace o odsouzeních státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti, zřízeném nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/816 (22) (dále jen „ECRIS-TCN“), včetně případů neznámých osob, které nedokážou prokázat svou totožnost. Za tímto účelem obsahuje CIR pouze logicky oddělené údaje o totožnosti, cestovních dokladech a biometrické údaje uložené v systémech EES, VIS, ETIAS, Eurodac a ECRIS-TCN. V CIR jsou uloženy pouze osobní údaje nezbytně nutné k provedení přesného zjištění totožnosti. Osobní údaje zaznamenané v CIR jsou automaticky vymazány, jakmile jsou údaje vymazány ze základních systémů. Nahlížení do CIR umožňuje spolehlivé a úplné zjištění nebo ověření totožnosti osob, neboť v jednom kroku lze rychle a spolehlivě prohlížet údaje o totožnosti uložené v EES, VIS, ETIAS, Eurodacu a ECRIS-TCN, a to při zajištění ochrany údajů a zabránění zbytečnému zpracování nebo duplikaci údajů.

(41)

Za účelem zjištění totožnosti nebo ověření totožnosti osob podléhajících prověřování by mělo být ověřování v CIR zahájeno za přítomnosti prověřované osoby. Během uvedeného ověřování by měly být biometrické údaje této osoby porovnány s údaji obsaženými v CIR. Pokud nelze biometrické údaje osoby použít nebo pokud vyhledávání na základě těchto údajů není úspěšné nebo není nalezena žádná shoda, lze pro vyhledávání použít údaje o totožnosti dané osoby ve spojení s údaji o cestovním dokladu, pokud jsou tyto údaje k dispozici nebo údaje nebo informace, které poskytl dotčený státní příslušník třetí země, nebo které od něj byly získány. V souladu se zásadami nezbytnosti a přiměřenosti a v případě, kdy vyhledávání ukáže, že údaje o této osobě jsou uložené v CIR, by orgány členského státu měly mít přístup do CIR za účelem nahlížení do údajů o totožnosti, údajů o cestovním dokladu a biometrických údajů této osoby, aniž by bylo v CIR jakkoli uvedeno, který informační systém EU tyto údaje obsahuje.

(42)

Vzhledem k tomu, že použití CIR pro účely zjištění totožnosti bylo nařízeními (EU) 2019/817 a (EU) 2019/818 omezeno na usnadnění a podporu správného zjištění totožnosti osob registrovaných v EES, VIS, ETIAS, Eurodacu a ECRIS-TCN v situacích policejních kontrol na území členských států, je třeba uvedená nařízení pozměnit tak, aby zahrnovala další účel použití CIR, tedy k zjištění nebo ověření totožnosti osob v průběhu prověřování. V případě nařízení (EU) 2019/818 by tato změna měla být z důvodu proměnné geometrie provedena prostřednictvím jiného nařízení, než je toto nařízení.

(43)

Vzhledem k tomu, že řada osob podléhajících prověřování u sebe nemusí mít žádné cestovní doklady, měly by mít orgány provádějící prověřování přístup ke všem dalším relevantním dokumentům v držení dotčených osob v případech, kdy nejsou biometrické údaje těchto osob použitelné nebo kdy vyhledávání v CIR není úspěšné. Orgány by měly mít možnost využívat i jiné než biometrické údaje z těchto dokumentů s cílem provádět kontroly v příslušných databázích.

(44)

Zjišťování nebo ověřování totožnosti osob během hraničních kontrol na hraničním přechodu a jakékoli nahlížení do databází v souvislosti s ostrahou hranic nebo policejními kontrolami v oblasti vnějších hranic nebo v rámci území orgány, které dotčenou osobu nasměrovaly k prověření, by mělo být považováno za součást prověřování a nemělo by se opakovat, ledaže by takové opakování odůvodňovaly zvláštní okolnosti. Pořizování biometrických údajů jak pro účely zjišťování totožnosti, tak pro účely ověřování a registrace v souladu s požadavky nařízení (EU) 2024/1358 by mělo v rámci prověřování proběhnout pouze jednou.

(45)

V zájmu zajištění jednotných podmínek pro provádění tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, které jí umožní stanovit podrobný postup a specifikace získávání údajů a upřesnit postup spolupráce mezi orgány odpovědnými za provádění prověřování, národními ústřednami Interpolu a národní jednotkou Europolu za účelem stanovení hrozby pro vnitřní bezpečnost. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (23).

(46)

Prověřování by mělo rovněž ověřit, zda by vstup dotčených státních příslušníků třetích zemí na území Unie mohl představovat hrozbu pro vnitřní bezpečnost.

(47)

Jelikož se prověřování vztahuje na státní příslušníky třetích zemí, kteří se nacházejí na vnější hranici, aniž by splňovali podmínky vstupu, na státní příslušníky třetích zemí, kteří byli vyloděni po pátrací a záchranné operaci, aniž by splňovali podmínky vstupu, a na státní příslušníky třetích zemí neoprávněně pobývající na území členských států, měly by být bezpečnostní kontroly prováděné v rámci prověřování alespoň na podobné úrovni jako kontroly prováděné u státních příslušníků třetích zemí, kteří žádají předem o povolení ke vstupu na území Unie za účelem krátkodobého pobytu, ať už podléhají vízové povinnosti či nikoliv.

(48)

Pro státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou na základě své státní příslušnosti osvobozeni od vízové povinnosti podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1806 (24), stanoví nařízení (EU) 2018/1240 povinnost žádat o cestovní povolení pro krátkodobý pobyt v Unii. Před získáním tohoto cestovního povolení jsou osobní údaje předložené dotčenými osobami podrobeny bezpečnostním kontrolám v řadě databází Unie, a sice ve Vízovém informačním systému (VIS), v Schengenském informačním systému zřízeném nařízeními Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1860 (25), (EU) 2018/1861 (26) a (EU) 2018/1862 (27) (SIS), v EES, v ETIAS, v údajích Europolu zpracovávaných pro účely křížových kontrol podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/794 (28), v databázi ECRIS-TCN, a také v databázi Interpolu odcizených a ztracených cestovních dokladů (SLTD) a databázi Interpolu cestovních dokladů s údaji uvedenými v oběžnících (TDAWN). Státní příslušníci třetích zemí, kteří podléhají vízové povinnosti podle nařízení (EU) 2018/1806, jsou před vydáním víza podrobeni podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 (29) a (ES) č. 767/2008 (30) bezpečnostním kontrolám ve stejných databázích jako státní příslušníci třetích zemí bez vízové povinnosti.

(49)

Pokud jde o osoby podléhající prověřování, mělo by automatické ověřování prováděné z bezpečnostních důvodů vycházet z porovnání se stejnými systémy jako u žadatelů o vízum, dlouhodobé vízum nebo povolení k pobytu nebo cestovní povolení v rámci systému ETIAS, a sice: VIS, EES, ETIAS, včetně seznamu zájmových osob ETIAS uvedeného v nařízení (EU) 2018/1240, SIS, ECRIS-TCN, údaje Europolu zpracovávaných pro účely křížových kontrol podle nařízení (EU) 2016/794 a databáze Interpolu SLTD a TDAWN.

(50)

Tato nahlížení do příslušných databází z bezpečnostních důvodů by měla být prováděna způsobem, který zajistí, že z uvedených databází budou získány pouze údaje nezbytné k provedení bezpečnostních kontrol. Co se týče osob, které učinily žádost o mezinárodní ochranu na hraničním přechodu nebo v tranzitních prostorech, nahlížení do databází za účelem provedení bezpečnostní kontroly v rámci prověřování by se mělo zaměřit na databáze, do kterých nebylo nahlédnuto při hraniční kontrole na vnější hranici, čímž se zabrání opakovaným nahlížením do databází.

(51)

Je-li to odůvodněné, mohlo by prověřování v souladu s vnitrostátními právními předpisy zahrnovat také kontrolu předmětů v držení státních příslušníků třetích zemí. Jakákoli opatření uplatňovaná v souvislosti s bezpečnostními kontrolami by měla být přiměřená a měla by respektovat lidskou důstojnost osob podléhajících prověřování. Zapojené orgány by měly zajistit dodržování základních práv dotčených jednotlivců, včetně práva na ochranu osobních údajů a svobodu projevu.

(52)

Vzhledem k tomu, že orgány provádějící prověřování potřebují přístup k systémům EES, ETIAS, VIS a ECRIS-TCN, aby mohly ověřit, zda by dotyčná osoba mohla představovat hrozbu pro vnitřní bezpečnost, měla by být nařízení (ES) č. 767/2008, (EU) 2017/2226, (EU) 2018/1240 a (EU) č. 2019/816 změněna tak, aby stanovila toto přístupové právo, které v uvedených nařízeních v současnosti stanoveno není. V případě nařízení (EU) 2019/816 by tato změna měla být z důvodu variabilní geometrie provedena prostřednictvím jiného nařízení, než je toto nařízení.

(53)

K provádění vyhledávání v CIR za účelem zjištění nebo ověření totožnosti by měl být využíván Evropský vyhledávací portál zřízený nařízením (EU) 2019/817(ESP).

(54)

Orgány provádějící prověřování by měly být oprávněny používat v příslušných případech ESP k provádění vyhledávání v EES, ETIAS, VIS, SIS a ECRIS-TCN a v údajích Europolu a databázích Interpolu pro účely bezpečnostních kontrol.

(55)

Nahlížení do databází Unie za účelem zjištění nebo ověření totožnosti nebo pro účely bezpečnostních kontrol může být odůvodněno účinným prováděním prověřování a dosažením stejného cíle, s jakým byla každá z těchto databází zřízena, a sice účinné správy vnějších hranic Unie v rámci evropské integrované správy hranic.

(56)

Je-li na základě vyhledávání za účelem zjištění nebo ověření totožnosti nebo pro účely bezpečnostních kontrol nalezena shoda, orgán provádějící prověřování by měl ověřit, zda údaje zaznamenané v informačních systémech Unie nebo Europolu odpovídají údajům vedoucím ke shodě.

(57)

Orgány provádějící prověřování by měly být rovněž oprávněny nahlížet v souvislosti se zjišťováním nebo ověřováním totožnosti nebo bezpečnostními kontrolami do příslušných vnitrostátních databází v souladu s vnitrostátními právními předpisy.

(58)

Pro účely splnění povinnosti provádět zjišťování nebo ověřování totožnosti a bezpečnostní kontroly během prověřování jsou členské státy, které dosud neuplatňují některá ustanovení schengenského acquis v plném rozsahu, a proto nemají přístup do všech informačních systémů EU a databází Unie, odpovědné za zjišťování totožnosti a bezpečnostní kontroly tím, že provádějí vyhledávání pouze v těch systémech a databázích, do kterých mají přístup.

(59)

Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž posílit hraniční kontrolu státních příslušníků třetích zemí překračujících vnější hranice a stanovit úpravu týkající se zjišťování nebo ověřování totožnosti všech státních příslušníků třetích zemí podléhajících prověřování, a úpravu týkající se nahlížení do příslušných databází s cílem ověřit, zda by tito státní příslušníci třetích zemí podléhající prověřování mohli představovat hrozbu pro vnitřní bezpečnost, a přispět k jejich nasměrování k příslušným řízením, nemůže být uspokojivě dosaženo členskými státy, ale spíše jich lze dosáhnout z důvodu rozsahu a účinků tohoto nařízení na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(60)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné. Vzhledem k tomu, že toto nařízení navazuje na schengenské acquis, rozhodne se Dánsko v souladu s článkem 4 uvedeného protokolu do šesti měsíců ode dne přijetí tohoto nařízení Radou, zda je provede ve svém vnitrostátním právu.

(61)

Toto nařízení rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Irsko v souladu s rozhodnutím Rady 2002/192/ES (31); Irsko se tedy nepodílí na jeho přijímání a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(62)

Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis, která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě A rozhodnutí Rady 1999/437/ES (32).

(63)

Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis, která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě A rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/146/ES (33).

(64)

Pokud jde o Lichtenštejnsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Protokolu podepsaného mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k Dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis, která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě A rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2011/350/EU (34).

(65)

Pokud jde o Kypr, představuje toto nařízení akt navazující na schengenské acquis nebo s ním jinak související ve smyslu čl. 3 odst. 1 aktu o přistoupení z roku 2003.

(66)

Pokud jde o Kypr, nařízení Rady (ES) č. 866/2004 (35) stanoví zvláštní pravidla, jež se použijí na demarkační linii mezi územími Kyperské republiky, nad nimiž vláda Kyperské republiky vykonává skutečnou kontrolu, a územími, nad nimiž vláda Kyperské republiky skutečnou kontrolu nevykonává. Ačkoliv demarkační linie netvoří vnější hranici, mají být podle tohoto nařízení u všech osob překračujících demarkační linii přes schválený nebo neschválený hraniční přechod prováděny kontroly s cílem bojovat proti nedovolenému přistěhovalectví státních příslušníků třetích zemí a odhalit jakékoliv bezpečnostní riziko a předejít mu. Z toho vyplývá, že prověřování na vnějších hranicích se může použít i na státní příslušníky třetích zemí zadržené v souvislosti s neoprávněným překročením této demarkační linie a na státní příslušníky třetích zemí, kteří učinili žádost o mezinárodní ochranu na schválených hraničních přechodech.

(67)

Dánsko, Norsko, Island, Švýcarsko a Lichtenštejnsko nejsou vázány směrnicí (EU) 2024/ 1346. V těchto státech jsou podmínky přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu upraveny příslušnými vnitrostátními právními předpisy založenými na uplatňování Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951, ve znění doplněném Newyorským protokolem ze dne 31. ledna 1967. Pokud jde o tyto státy, odkazy na zmíněnou směrnici uvedené v tomto nařízení by měly být chápány jako odkazy na odpovídající ustanovení ve vnitrostátním právu,

a)

prověřování státních příslušníků třetích zemí na vnějších hranicích členských států, kteří, aniž by splnili podmínky vstupu stanovené v článku 6 nařízení (EU) 2016/399, překročili vnější hranice nedovoleným způsobem, požádali o mezinárodní ochranu v průběhu hraničních kontrol, nebo byli vyloděni po pátrací a záchranné operaci, než jsou nasměrováni k příslušnému řízení, a

b)

prověřování státních příslušníků třetích zemí neoprávněně pobývajících na území členských států, pokud nic nenasvědčuje tomu, že byli podrobeni kontrolám na vnějších hranicích, než jsou nasměrováni k příslušnému řízení.

1)

„hrozbou pro veřejné zdraví“„hrozba pro veřejné zdraví“ ve smyslu čl. 2 bodu 21 nařízení (EU) 2016/399;

2)

„ověřením“„ověření“ ve smyslu čl. 4 bodu5 nařízení (EU) 2019/817;

3)

„zjištěním totožnosti“„zjištění totožnosti“ ve smyslu čl. 4 odst. 6 nařízení (EU) 2019/817;

4)

„státním příslušníkem třetí země“„státní příslušník třetí země“ ve smyslu čl. 2 bodu 6 nařízení (EU) 2016/399;

5)

„osobou bez státní příslušnosti“ osoba, kterou žádný stát nepovažuje za svého státního příslušníka podle svého práva;

6)

„údaji Europolu“„údaje Europolu“ ve smyslu čl. 4 bodu 16 nařízení (EU) 2019/817;

7)

„zástupcem“ fyzická osoba nebo organizace, včetně orgánu veřejné moci, jmenovaní příslušnými orgány nebo subjekty, kteří v příslušných případech zastupují nezletilou osobu bez doprovodu, poskytují jí pomoc nebo jednají jejím jménem;

8)

„biometrickými údaji“„biometrické údaje“ ve smyslu čl. 4 bodu 11 nařízení (EU) 2019/817;

9)

„nezletilou osobou“ státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti mladší 18 let;

10)

„orgány provádějícími prověřování“ veškeré příslušné orgány určené vnitrostátními právními předpisy k provádění jednoho nebo více úkolů podle tohoto nařízení s výjimkou zdravotních prohlídek stanovených v čl. 12odst. 1;

11)

„nezletilou osobou bez doprovodu“ nezletilá osoba, která vstupuje na území členského státu bez doprovodu dospělé osoby, jež za ni podle právních předpisů nebo praxe dotčeného členského státu odpovídá, a to po dobu, po kterou se skutečně nenachází v péči této dospělé osoby, včetně nezletilé osoby, která je ponechána bez doprovodu po vstupu na území členského státu;

12)

„zajištěním“ zadržování osoby členským státem na určitém místě, kde je dotčená osoba zbavena svobody pohybu;

13)

„databázemi Interpolu“„databáze Interpolu“ ve smyslu čl. 4 bodu 17 nařízení (EU) 2019/817;

14.

„pátracími a záchrannými operacemi“ pátrací a záchranné operace uvedené v Mezinárodní úmluvě o pátrání a záchraně na moři přijaté v Hamburku v Německu dne 27. dubna 1979.

1)

Odstavec 2 se nahrazuje tímto:

(*1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1356 ze dne 14. května 2024, kterým se zavádí prověřování státních příslušníků třetích zemí na vnějších hranicích a mění nařízení (ES) č. 767/2008, (EU) 2017/2226, (EU) 2018/1240 a (EU) 2019/817 (Úř. věst. L, 2024/1356, 22.5.2024, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2024/1356/oj).“;"

2)

Vkládá se nový odstavec, který zní:

1)

V čl. 6 odst. 1 se doplňuje nové písmeno, které zní:

(*2)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1356 ze dne 14. května 2024, kterým se zavádí prověřování státních příslušníků třetích zemí na vnějších hranicích a mění nařízení (ES) č. 767/2008, (EU) 2017/2226, (EU) 2018/1240 a (EU) 2019/817 (Úř. věst. L, 2024/1356, 22.5.2024, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2024/1356/oj).“;"

2)

Článek 9 se mění takto:

3)

vkládá se nový článek, který zní:

4)

V čl. 46 odst. 1 se písmeno a) nahrazuje tímto:

1)

V článku 4 se vkládá nové písmeno, které zní:

(*4)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1356 ze dne 14. května 2024, kterým se zavádí prověřování státních příslušníků třetích zemí na vnějších hranicích a mění nařízení (ES) č. 767/2008, (EU) 2017/2226, (EU) 2018/1240 a (EU) 2019/817 (Úř. věst. L, 2024/1356, 22.5.2024, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2024/1356/oj).“;"

2)

V čl. 8 odst. 2 se doplňuje nové písmeno, které zní:

3)

Článek 13 se mění takto:

4)

Vkládá se nový článek, který zní:

5)

V čl. 69 odst. 1 se vkládá nové písmeno, které zní:

1)

V článku 7 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

2)

Článek 17 se mění takto:

3)

V článku 18 se odstavec 3 nahrazuje tímto:

4)

Vkládá se nový článek, který zní:

(*5)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1356 ze dne 14. května 2024, kterým se zavádí prověřování státních příslušníků třetích zemí na vnějších hranicích a mění nařízení (ES) č. 767/2008, (EU) 2017/2226, (EU) 2018/1240 a (EU) 2019/817 (Úř. věst. L, 2024/1356, 22.5.2024, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2024/1356/oj).“;"

5)

Článek 24 se mění takto: