PŘÍLOHA

Pokyny k prosazování pravidel státní podpory vnitrostátními soudy (*1)

ÚVOD

1.1.

Systém kontroly státní podpory

1.2.

Zákaz provádění

OBECNÉ ZÁSADY PROSAZOVÁNÍ PRAVIDEL STÁTNÍ PODPORY

2.1.

Zásada loajální spolupráce

2.2.

Zásady rovnocennosti a efektivity vztahující se na vnitrostátní postupy

2.2.1.

Aktivní legitimace

2.2.2.

Soudní příslušnost

2.2.3.

Zásada překážky věci pravomocně rozsouzené

ÚLOHA KONTROLNÍHO ÚŘADU

3.1.

Výlučná pravomoc Kontrolního úřadu

3.2.

Pravomoci Kontrolního úřadu prosazovat pravidla státní podpory

ÚLOHA VNITROSTÁTNÍCH SOUDŮ

4.1.

Vymezení pravomocí vnitrostátních soudů při uplatňování pravidel státní podpory

4.1.1.

V návaznosti na rozhodnutí Kontrolního úřadu

4.1.1.1.

V návaznosti na rozhodnutí Kontrolního úřadu, kterým se podpora prohlašuje za slučitelnou

4.1.1.2.

V návaznosti na rozhodnutí Kontrolního úřadu o zahájení řízení

4.2.

Pravomoci vnitrostátních soudů

4.2.1.

Posouzení existence podpory

4.2.2.

Posouzení, zda došlo k porušení zákazu provádění

4.2.2.1.

Uplatňování podmínek stanovených v nařízeních o blokových výjimkách

4.2.2.2.

Existující podpora

4.2.3.

Ochrana práv jednotlivců před porušením zákazu provádění

4.2.3.1

Pozastavení nebo ukončení provádění opatření

4.2.3.2

Navrácení

4.2.3.3

Předběžná opatření

4.2.3.4

Žaloba o náhradu škody

SPOLUPRÁCE MEZI KONTROLNÍM ÚŘADEM A VNITROSTÁTNÍMI SOUDY

5.1.

Pomoc Kontrolního úřadu vnitrostátním soudům

5.1.1

Způsoby spolupráce

5.1.1.1

Předávání informací vnitrostátním soudům

5.1.1.2

Předávání stanovisek k uplatňování pravidel státní podpory

5.1.1.3

Předkládání písemných vyjádření

5.2

Pomoc vnitrostátních soudů Kontrolnímu úřadu

DŮSLEDKY NEPROVEDENÍ PRAVIDEL STÁTNÍ PODPORY A ROZHODNUTÍ O STÁTNÍ PODPOŘE

6.1

Řízení o protiprávní podpoře před Kontrolním úřadem

6.2

Řízení o nesplnění povinnosti

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

1. ÚVOD

(1)

Od roku 2012 provádí Komise program modernizace státní podpory (1). V rámci tohoto programu přijala Komise balíček právních předpisů, pokynů a oznámení pro posouzení opatření státní podpory. V souladu s tímto balíčkem mohl Kontrolní úřad zaměřit svou kontrolu ex ante na případy s nejrozsáhlejším dopadem na fungování Dohody o EHP a zároveň rozvíjet užší spolupráci se státy ESVO EHP při prosazování pravidel státní podpory. Za tímto účelem bylo zavedeno více možností, jak mohou státy EHP poskytovat podporu bez předchozí kontroly ze strany Komise nebo Kontrolního úřadu, a to poskytnutím dalších výjimek z povinnosti oznamovat jakékoli plánované opatření státní podpory. V důsledku toho se částka podpory poskytované na základě blokových výjimek zvýšila (2). V této souvislosti nabyla úloha vnitrostátních soudů při zajišťování souladu s pravidly státní podpory ještě více na významu.

(2)

V roce 2019 zveřejnila Komise studii o prosazování pravidel státní podpory a rozhodnutí o státní podpoře vnitrostátními soudy ve 28 členských státech (3) (dále jen „studie o prosazování“) (4). V rámci studie o prosazování bylo přezkoumáno více než 750 vnitrostátních rozsudků, které lze rozdělit do dvou kategorií: 1) případy, kdy jsou vnitrostátní soudy zapojeny do vyvozování důsledků neoprávněného uskutečnění podpory („soukromoprávní prosazování“), a 2) případy, kdy jsou vnitrostátní soudy zapojeny do provádění rozhodnutí Komise nařizujících navrácení podpory („veřejnoprávní prosazování“).

(3)

Studie o prosazování odhalila, že v letech 2007 až 2017 došlo k nárůstu počtu případů státní podpory určených vnitrostátním soudům. Přes tento nárůst přiznaly vnitrostátní soudy prostředky nápravy jen výjimečně a nároky na náhradu škody představují malou menšinu případů. Navíc nejsou široce využívány způsoby spolupráce mezi Komisí a vnitrostátními soudy, které byly zavedeny v roce 2009 oznámením Komise o prosazování právní úpravy státní podpory vnitrostátními soudy (dále jen „oznámení o prosazování z roku 2009“) (5) a v roce 2015 nařízením Rady (EU) 2015/1589 (dále jen „procesní nařízení“) (6).

(3a)

V roce 2019 zveřejnil Kontrolní úřad studii o prosazování pravidel státní podpory a rozhodnutí o státní podpoře vnitrostátními soudy ve třech státech ESVO EHP (dále jen „studie o prosazování ve státech ESVO EHP“) (*). Do studie o prosazování ve státech ESVO EHP bylo zahrnuto 45 rozsudků různého významu. V této studii bylo zjištěno, že od vstupu Dohody o EHP v platnost bylo v každém ze států ESVO EHP projednáno jen málo případů z kategorie soukromoprávního prosazování. Ze 45 přezkoumaných rozsudků se jich šest týkalo soukromoprávního prosazování zákazu provádění a dva se týkaly navrácení protiprávní státní podpory na základě záporného rozhodnutí Kontrolního úřadu a příkazu k navrácení vydaného Kontrolním úřadem. V žádném případě vnitrostátní soud nezahájil postup spolupráce podle pokynů Kontrolního úřadu k prosazování státní podpory vnitrostátními soudy (*).

(4)

Tyto pokyny poskytují vnitrostátním soudům a dalším zúčastněným stranám praktické informace o prosazování pravidel státní podpory na vnitrostátní úrovni. Zohledňují otázky, které tyto soudy vznesly v souvislosti se studií o prosazování ve státech ESVO EHP nebo v případech postoupených k rozhodnutí o předběžné otázce Soudnímu dvoru Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) či k vydání poradního stanoviska Soudu ESVO (**). Příkladem může být soudržnost mezi řízeními před Komisí a vnitrostátními soudními řízeními nebo otázky vyvolané nesprávným uplatňováním nařízení o blokových výjimkách.

(5)

Účelem těchto pokynů je poskytnout vodítka pro soudy států ESVO EHP ve smyslu článku 34 Dohody mezi státy ESVO o zřízení Kontrolního úřadu a Soudního dvora (dále jen „Dohoda o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru“) (7) a podpořit užší spolupráci mezi Kontrolním úřadem a vnitrostátními soudy stanovením všech dostupných nástrojů spolupráce. Nejsou pro vnitrostátní soudy závazné ani neomezují jejich nezávislost (8). Toto sdělení se zaměřuje zejména na soukromoprávní prosazování. Aspekty souvisejícími s veřejnoprávním prosazováním se zabývá sdělení Komise o navracení protiprávních a neslučitelných státních podpor (9) (dále jen „sdělení o navracení“).

(6)

Od přijetí pokynů k prosazování státní podpory vnitrostátními soudy z roku 2009 se judikatura Tribunálu, Soudního dvora a Soudu ESVO (dále společně jen „soudy EHP“) dále vyvíjela (*). Tyto pokyny uvedený vývoj zohledňují a pokyny k prosazování státní podpory vnitrostátními soudy z roku 2009 nahrazují.

1.1. Systém kontroly státní podpory

(7)

Státní podpora je právní pojem přímo definovaný v Dohodě o EHP, který musí být vykládán na základě objektivních skutečností (10). Podle čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP „podpory poskytované v jakékoli formě členskými státy [...], státy ESVO nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi smluvními stranami, neslučitelné s fungováním Dohody [o EHP]“. Pro výklad pojmu státní podpora poskytl Kontrolní úřad pokyny (11).

(8)

Obecný zákaz státních podpor se opírá o dvojí systém ex ante a ex post kontroly intervencí zahrnujících státní podporu. Podle článku 62 Dohody o EHP musí Kontrolní úřad průběžně zkoumat všechny režimy existujících podpor a posuzovat veškeré záměry státu ESVO EHP ohledně poskytnutí nové podpory nebo změny existující podpory. Aby Kontrolní úřad mohl tento přezkum provádět účinně, musí státy ESVO EHP spolupracovat poskytováním veškerých příslušných informací a oznamováním opatření státní podpory.

(9)

Státy ESVO EHP jsou povinny za prvé oznámit Kontrolnímu úřadu jakékoli opatření, které má poskytnout novou podporu nebo změnit existující podporu, a za druhé toto opatření neprovádět, dokud Kontrolní úřad neposoudí jeho slučitelnost s fungováním Dohody o EHP („zákaz provádění“) (12). Zákaz provádění vyplývající z čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru (dále jen „protokol 3“) přiznává jednotlivcům práva, kterých se mohou dovolávat před vnitrostátními soudy (13).

(9a)

V případě států ESVO EHP podléhá provádění pravidel EHP protokolu 35 Dohody o EHP, podle kterého musí tyto státy zajistit, aby v případě rozporů mezi předpisy vyplývajícími z provádění pravidel EHP a jinými právními předpisy byla pravidla EHP nadřazena. Jednotlivci a hospodářské subjekty musí být oprávněni dovolat se na vnitrostátní úrovni všech práv, která lze vyvozovat z ustanovení Dohody o EHP, jež se stala součástí vnitrostátního právního řádu, a tato práva uplatnit, pokud jsou bezpodmínečná a dostatečně přesná, (*) jako například zákaz provádění.

(10)

Z toho vyplývá, že zavedení systému kontroly státních podpor, jehož základní prvek představuje ustanovení čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3, spadá do pravomoci Kontrolního úřadu i vnitrostátních soudů, jejichž úlohy se vzájemně doplňují, ale jsou odděleny. Zatímco Kontrolní úřad má výlučnou pravomoc posuzovat slučitelnost opatření podpory s fungováním Dohody o EHP, vnitrostátní soudy dbají o ochranu práv jednotlivců čelících případným porušením čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3 (14).

1.2. Zákaz provádění

(11)

Použitelnost čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3 znamená, že vnitrostátní soudy musí v souladu s jejich vnitrostátním právem vyvodit z porušení uvedeného ustanovení všechny důsledky (15).

(12)

Aby opatření podléhalo zákazu provádění podle čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3, musí být splněny dvě podmínky: za prvé je opatření považováno za novou podporu, včetně změn existující podpory (16), a za druhé musí opatření podléhat povinnosti předchozího oznámení podle čl. 1 odst. 3 části I protokolu.

(13)

Pokud tedy opatření nepředstavuje novou podporu, mohou je státy ESVO EHP provést bez předchozího oznámení Kontrolnímu úřadu. Navíc mohou státy ESVO EHP provést opatření podpory, která splňují všechny podmínky, které umožňují využít výjimky z oznamovací povinnosti.

(14)

Nařízení o podpoře de minimis (17) stanoví podmínky, po jejichž splnění se má za to, že podpora neovlivňuje obchod mezi státy EHP a nenarušuje hospodářskou soutěž nebo nehrozí tímto narušením. (18) Pokud opatření podpory splňuje všechny příslušné podmínky stanovené v nařízeních o podpoře de minimis, je dotčený stát ESVO EHP osvobozen od povinnosti týkající se oznámení opatření Kontrolnímu úřadu.

(15)

Nařízení o blokových výjimkách (například obecné nařízení o blokových výjimkách (19)) stanoví podmínky, za nichž opatření podpory musí nebo mohou být považována za slučitelná s fungováním Dohody o EHP podle čl. 61 odst. 2 nebo 3 (20). Pokud opatření podpory splňuje všechny příslušné podmínky stanovené v těchto nařízeních, je dotčený stát ESVO EHP osvobozen od povinnosti týkající se oznámení podpory Kontrolnímu úřadu.

(16)

Kromě toho rozhodnutí Komise 2012/21/EU (21), pokud jde o státní podporu pro služby obecného hospodářského zájmu obecně, a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 (22), pokud jde o veřejné služby v přepravě cestujících po železnici a silnici, stanovily podmínky, za nichž jsou náhrady za závazky veřejné služby považovány za slučitelné s vnitřním trhem podle čl. 106 odst. 2 (*) a článku 93 SFEU (**). I v těchto případech se na daná opatření nevztahuje zákaz provádění.

2. OBECNÉ ZÁSADY PROSAZOVÁNÍ PRAVIDEL STÁTNÍ PODPORY

2.1. Zásada loajální spolupráce

(17)

V článku 3 Dohody o EHP, který vychází z čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii (23) (dále jen „SEU“), se vyžaduje, aby smluvní strany přijaly veškerá vhodná opatření k plnění závazků, které vyplývají z Dohody o EHP, a usnadnily spolupráci v rámci této dohody. Podle zásady loajální spolupráce zakotvené v tomto článku si Kontrolní úřad a státy ESVO EHP, které jednají v rámci své pravomoci, musí při plnění těchto úkolů navzájem pomáhat. V článku 2 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru se vyžaduje, aby státy ESVO přijaly veškerá vhodná obecná i zvláštní opatření k plnění závazků, které vyplývají z této dohody. Státy ESVO se dále mají zdržet jakýchkoli opatření, jež by mohla ohrozit dosažení cílů Dohody o EHP a Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru.

(18)

Povinnost vzájemné pomoci vyplývající z článku 3 Dohody o EHP a článku 2 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru se vztahuje rovněž na vnitrostátní soudy (24). To znamená, že Kontrolní úřad pomáhá vnitrostátním soudům při uplatňování práva EHP (25) a že vnitrostátní soudy jsou naopak Kontrolnímu úřadu nápomocny při plnění jeho úkolů. Vnitrostátní soudy proto musí přijímat veškerá nezbytná opatření k plnění závazků, které vyplývají z Dohody o EHP, a zdržet se přijímání rozhodnutí, jež by mohla ohrozit dosažení cílů této dohody (26).

2.2. Zásady rovnocennosti a efektivity vztahující se na vnitrostátní postupy

(19)

Soudní dvůr při prosazování pravidel státní podpory soustavně uznává zásadu procesní autonomie (27). Pokud neexistují příslušné právní předpisy EHP, mohou si státy ESVO EHP podle této zásady svobodně zvolit, jakým způsobem budou plnit své povinnosti vyplývající z Dohody o EHP, pokud prostředky, které používají, nemají nepříznivý dopad na oblast působnosti a účinnost práva EHP.

(20)

V souladu s judikaturou soudů EHP nesmí být použitelná vnitrostátní právní úprava při použití čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3 méně příznivá než ta, kterou se řídí obdobné situace ve vnitrostátním právu („zásada rovnocennosti“), ani nesmí být koncipována tak, aby v praxi znemožňovala nebo nadměrně ztěžovala výkon práv přiznaných právem EHP („zásada efektivity“) (28). Oddíly 2.2.1, 2.2.2 a 2.2.3 vysvětlují vzájemné působení zásady procesní autonomie na jedné straně a zásad rovnocennosti a efektivity na straně druhé, pokud jde o aktivní legitimaci, pravomoc vnitrostátních soudů a zásadu překážky věci pravomocně rozsouzené (29).

2.2.1. Aktivní legitimace

(21)

V souladu se zásadou procesní autonomie uplatňují státy EHP při řešení vnitrostátních sporů týkajících se státní podpory svá vnitrostátní pravidla pro aktivní legitimaci, pokud tato pravidla respektují zásady rovnocennosti a efektivity.

(22)

Podle zásady efektivity by vnitrostátní pravidla týkající se aktivní legitimace procesních subjektů a jejich právního zájmu na podání žaloby neměla zasahovat do práva těchto subjektů na účinnou soudní ochranu práv, která jim přiznává právo EHP (30).

(23)

Studie o prosazování ukázala, že vnitrostátní soudy rozhodují většinou o případech předložených konkurenty příjemce podpory, kteří jsou přímo ovlivněni narušením hospodářské soutěže vyplývajícím z uskutečňování protiprávní podpory (31).

(24)

Při uplatňování vnitrostátních pravidel týkajících se aktivní legitimace však musí vnitrostátní soudy zohlednit svou povinnost chránit zájmy všech stran, které mají dostatečný právní zájem na zahájení řízení (dále jen „třetí strany“), bez ohledu na to, zda byly přímo dotčeny narušením hospodářské soutěže vyplývajícím z protiprávního provedení opatření podpory.

(25)

Vnitrostátní soudy musí při posuzování aktivní legitimace třetích stran v případech týkajících se státní podpory poskytované prostřednictvím daňových opatření vzít v úvahu i další prvky. Daňoví poplatníci v postavení třetích stran mohou být považováni za osoby, které mají zájem na podání žaloby na vrácení částky, při jejímž výběru byl porušen zákaz provádění, pouze tehdy, pokud daň nebo odvod, kterým podléhají, tvoří součást financování protiprávní státní podpory (32). Jejich aktivní legitimace není založena na existenci soutěžního vztahu s příjemcem podpory (33).

(26)

Naopak se daňoví poplatníci v postavení třetích stran nemohou dovolávat protiprávnosti opatření podpory osvobozujícího určité podniky nebo odvětví od zdanění nebo odvodu, aby se vyhnuli placení této daně nebo odvodu nebo aby jim byly daň či odvod vráceny, ledaže jsou daňové příjmy vyhrazeny výlučně na financování protiprávní státní podpory podle bodu (25). To je také případ, kdy se společně s příjemci účastní hospodářské soutěže (34). Toto řešení by vedlo k nárůstu účinků státní podpory narušujících hospodářskou soutěž, protože by mělo za následek navýšení počtu podniků, které využívají osvobození od daně představující protiprávní státní podporu (35).

(27)

Pokud v rámci vnitrostátního řízení vyvstanou otázky týkající se Dohody o EHP, Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru nebo rozhodnutí Kontrolního úřadu o státní podpoře, mohou účastníci tohoto řízení vnitrostátní soud požádat, aby si vyžádal poradní stanovisko Soudu ESVO. Podle článku 34 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru má Soud ESVO pravomoc vydávat poradní stanoviska k výkladu Dohody o EHP, což mimo jiné zahrnuje i výklad článku 61 této dohody. Domáhat se zrušení rozhodnutí o státní podpoře, které přijal Kontrolní úřad, je však možné pouze podáním žaloby na neplatnost podle článku 36 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru. […] (36). […] (37).

2.2.2. Soudní příslušnost

(28)

Ze zásady procesní autonomie vyplývá, že vnitrostátnímu právnímu systému každého státu EHP přísluší, aby určil soudy příslušné v řízení, které se týká poskytnutí protiprávní podpory. Dále z této zásady vyplývá, že státy EHP upraví procesní pravidla soudních řízení za předpokladu, že budou dodrženy zásady rovnocennosti a efektivity (38).

(29)

Následkem neexistence zvláštních pravidel práva EHP se struktura soudních systémů států EHP velmi liší. Zatímco několik málo států EHP zřídilo specializované soudy pro věci týkající se státní podpory, jiné udělily výlučnou příslušnost komorám stávajících soudů nebo přijaly procesní pravidla objasňující pravomoc soudů ve věcech veřejnoprávního a soukromoprávního prosazování (39). Ve většině států EHP jsou k uplatňování pravidel státní podpory příslušné civilní a správní soudy (40).

2.2.3. Zásada překážky věci pravomocně rozsouzené

(30)

Zásada překážky věci pravomocně rozsouzené stanoví, že rozsudky, které se staly konečnými, již nemohou být zpochybněny. K tomu dochází tehdy, pokud byly vyčerpány možné procesní prostředky nebo pokud uplynula lhůta pro tyto procesní prostředky. Zásada překážky věci pravomocně rozsouzené je zakotvena jak v právním řádu EHP, tak ve vnitrostátních právních systémech, má za cíl zaručit stabilitu práva a právních vztahů, jakož i řádný výkon spravedlnosti (41). Podle judikatury při neexistenci právní úpravy EHP v dané oblasti spadají podmínky naplňování zásady překážky věci pravomocně rozsouzené na základě zásady procesní autonomie vnitrostátních právních řádů států EHP do působnosti těchto právních řádů. Tato procesní pravidla však musí dodržovat zásady rovnocennosti a efektivity (42).

(31)

[...] (43). Vnitrostátní soudy jsou povinny zajistit plný účinek ustanovení práva EHP. Podle protokolu 35 Dohody o EHP musí státy ESVO EHP zajistit, aby v případě rozporů mezi předpisy vyplývajícími z provádění pravidel EHP a jinými právními předpisy byla pravidla EHP nadřazena. (*) To platí také pro vnitrostátní pravidla zakotvující zásadu překážky věci pravomocně rozsouzené (44).

(32)

Judikatura soudů EHP omezila platnost zásady překážky věci pravomocně rozsouzené v oblasti státní podpory. Uplatnění zásady překážky věci pravomocně rozsouzené nesmí omezit výlučnou pravomoc k posouzení slučitelnosti státní podpory, kterou Kontrolnímu úřadu svěřuje Dohoda o EHP (45). Kromě toho okolnost, že vnitrostátní soud vyloučil existenci státní podpory ve vztahu k určitému opatření, nemůže bránit tomu, aby Kontrolní úřad později shledal, že dotčené opatření představuje protiprávní a neslučitelnou státní podporu (46). To platí i v případě rozsudku vnitrostátního soudu, který rozhodoval v posledním stupni (47). Platí to i za předpokladu, že se vnitrostátní pravidla pro překážku věci pravomocně rozsouzené vztahují na žalobní důvody, které mohly být, ale nebyly uplatněny v soudním řízení (48).

3. ÚLOHA KONTROLNÍHO ÚŘADU

(33)

Cílem systému předchozí kontroly zavedeného čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3 je zajistit, aby bylo možné poskytovat pouze podporu slučitelnou s fungováním Dohody o EHP (49). Za účelem dosažení tohoto cíle se provedení záměru podpory, která není předmětem blokové výjimky, odkládá do doby, než Kontrolní úřad přijme rozhodnutí o jeho slučitelnosti s fungováním Dohody o EHP (50).

3.1. Výlučná pravomoc Kontrolního úřadu

(34)

Kontrolní úřad obvykle vykonává svou pravomoc posuzovat slučitelnost opatření podpory ve dvou krocích. Nejprve Kontrolní úřad posuzuje, zda se opatření považuje za státní podporu podle čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP (51). Poté zkoumá, zda je opatření slučitelné s fungováním Dohody o EHP. První krok, který spočívá v posouzení existence podpory, je pravomocí vykonávanou jak Kontrolním úřadem, tak vnitrostátními soudy, přičemž vnitrostátní soudy mohou mít povinnost určit, zda opatření podléhá zákazu provádění (52) (viz oddíly 4.2.1 a 4.2.2). Druhý krok, spočívající v posouzení slučitelnosti, spadá do výlučné pravomoci Kontrolního úřadu. Posouzení slučitelnosti musí být obsaženo v rozhodnutí (53), které podléhá přezkumu ze strany Soudu ESVO (54).

(35)

Kontrolní úřad může vyvodit závěr týkající se slučitelnosti opatření s fungováním Dohody o EHP buď po předběžném přezkoumání (pokud nemá žádné pochybnosti o slučitelnosti opatření s fungováním Dohody o EHP) (55), nebo po formálním šetření (pokud měl v rámci předběžného přezkoumání pochybnosti o slučitelnosti daného opatření s fungováním Dohody o EHP) (56). Když Kontrolní úřad zahájí formální šetření, přijme rozhodnutí, v němž uvede své předběžné posouzení povahy opatření z hlediska státní podpory a své pochybnosti o slučitelnosti opatření s fungováním Dohody o EHP (dále jen „rozhodnutí o zahájení řízení“) (57).

(36)

Výlučná pravomoc Kontrolního úřadu posuzovat slučitelnost státní podpory může omezit vnitrostátní soudy ve výkonu jejich pravomoci uplatňovat čl. 61 odst. 1 a čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3 (viz oddíl 4.1) (58). To platí v případě rozhodnutí o zahájení řízení, která do posouzení slučitelnosti daného opatření mají určité právní důsledky pro řízení před vnitrostátními soudy (viz oddíl 4.1.1.2).

(37)

V rámci Dohody o EHP se vnitrostátní soudy musí řídit posouzením Kontrolního úřadu ohledně existence podpory, které je uvedeno v konečném rozhodnutí Kontrolního úřadu přijatém před rozhodnutím vnitrostátního soudu (59). Naopak, pokud vnitrostátní soud rozhodne před jakýmkoli rozhodnutím Kontrolního úřadu, nemůže toto rozhodnutí, ani pokud by bylo konečné, bránit Kontrolnímu úřadu v tom, aby v určitém okamžiku uplatnil výlučnou pravomoc, která mu byla svěřena Dohodou o EHP (viz oddíl 2.2.3) (60).

3.2. Pravomoci Kontrolního úřadu prosazovat pravidla státní podpory

(38)

Obecně platí, že aby Kontrolní úřad mohl uložit prostředek nápravy pro porušení pravidel státní podpory, pokud dospěje k závěru, že posuzované opatření představuje protiprávní a neslučitelnou státní podporu, pak musí přijmout konečné rozhodnutí, kterým se uzavře formální vyšetřování a nařídí navrácení této podpory („rozhodnutí o navrácení“) (61).

(39)

Jednací řád pro oblasti týkající se státní podpory kodifikuje pravomoci Kontrolního úřadu v oblasti prosazování práva (62). Podle čl. 14 odst. 1 části II protokolu 3 musí Kontrolní úřad přijmout rozhodnutí, jímž nařídí navrácení protiprávní a neslučitelné podpory. Pokud Kontrolní úřad v rozhodnutí stanoví, že opatření podpory je protiprávní a neslučitelné s fungováním Dohody o EHP, pak nemá žádný prostor pro uvážení a musí nařídit navrácení podpory (63), není-li to v rozporu s obecnými zásadami práva EHP (64). Pravomoci Kontrolního úřadu nařídit navrácení navíc podléhají promlčecí lhůtě deseti let ode dne, kdy byla protiprávní podpora příjemci udělena (65).

(40)

V některých případech by Kontrolní úřad podle článku 11 části II protokolu 3 mohl na základě svého uvážení přijmout prozatímní opatření, dokud nedokončí posouzení slučitelnosti. Konkrétně může Kontrolní úřad při splnění řady podmínek vydat příkazy k pozastavení nebo navrácení podpory (66). Cílem těchto opatření je omezit škody spojené s uskutečněním podpory v rozporu s oznamovací povinností a zákazem provádění (67).

4. ÚLOHA VNITROSTÁTNÍCH SOUDŮ

(41)

Zatímco Kontrolní úřad musí zkoumat slučitelnost opatření podpory s fungováním Dohody o EHP, i když stanoví, že bylo provedeno v rozporu s čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3, primární rolí vnitrostátních soudů je ochrana práv jednotlivců čelících tomuto porušení (68).

(42)

Vnitrostátní soudy jsou povinny nabídnout třetím stranám účinnou právní ochranu (69). Jejich přispění k systému kontroly státní podpory je zvláště nezbytné v případech, kdy byla poskytnuta protiprávní podpora, pokud nebylo přijato konečné rozhodnutí Kontrolního úřadu o stejném opatření nebo do přijetí tohoto rozhodnutí, jakož i v případech, kdy byla případně slučitelná podpora poskytnuta v rozporu se zákazem provádění (70).

4.1. Vymezení pravomocí vnitrostátních soudů při uplatňování pravidel státní podpory

(43)

Vnitrostátní soudy mají pravomoc vykládat a uplatňovat čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP a čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3. Zejména v případě, kdy ve vztahu ke stejnému opatření nebylo přijato rozhodnutí Kontrolního úřadu (71), jsou vnitrostátní soudy při výkonu své pravomoci posoudit existenci státní podpory vázány pouze objektivním pojmem „státní podpora“ (72).

(44)

Existenci státní podpory posuzuje také Kontrolní úřad, což je obvykle prvním krokem před posouzením její slučitelnosti. Jakákoli řízení před Kontrolním úřadem, která předcházejí řízení před vnitrostátními soudy nebo po něm následují, by proto mohla ovlivnit řízení před vnitrostátními soudy (73), jak je vysvětleno v oddíle 4.1.1.

4.1.1. V návaznosti na rozhodnutí Kontrolního úřadu

(45)

Vnitrostátní soudy se musí zdržet přijímání rozhodnutí, jež by byla v rozporu s rozhodnutím Kontrolního úřadu (74), neboť to by znamenalo porušení Dohody o EHP, a musí se tudíž ztotožnit s posouzením Kontrolního úřadu týkajícím se existence státní podpory. Vnitrostátní soudy rovněž nemají pravomoc prohlásit rozhodnutí Kontrolního úřadu za neplatná (75). Tuto pravomoc má podle článku 36 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru pouze Soud ESVO (76)

(46)

Pokud má vnitrostátní soud pochybnosti o výkladu nebo platnosti rozhodnutí Kontrolního úřadu, může požádat Kontrolní úřad o objasnění (viz oddíl 5.1). Vyvstane-li otázka ohledně výkladu Dohody o EHP, může vnitrostátní soud (77) požádat v souladu s článkem 34 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru Soud ESVO o vydání poradního stanoviska (78).

4.1.1.1. V návaznosti na rozhodnutí Kontrolního úřadu, kterým se podpora prohlašuje za slučitelnou

(47)

Konečné rozhodnutí Kontrolního úřadu, kterým se uznává slučitelnost protiprávní podpory poté, co byla poskytnuta, nemá za následek dodatečnou legalizaci prováděcích opatření, která byla přijata v rozporu se zákazem provádění stanoveným v protokolu 3 (79).

(48)

V této souvislosti musí vnitrostátní soudy jednotlivcům zajistit, aby z porušení zákazu provádění byly vyvozeny všechny důsledky (80) v souladu s jejich vnitrostátním právem, a to včetně nařízení navrácení úroku za dobu trvání protiprávního stavu (81).

(49)

Z toho vyplývá, že pokud se třetí strana před vnitrostátním soudem domáhá odejmutí výhod spojených s předčasným poskytnutím podpory, měl by soud její žalobě vyhovět, i když Kontrolní úřad již prohlásil dotčenou podporu za slučitelnou. Jakýkoli jiný výklad by měl za následek to, že by státy ESVO EHP mohly porušovat ustanovení protokolu 3, a tím by je zbavily užitečného účinku (82).

4.1.1.2. V návaznosti na rozhodnutí Kontrolního úřadu o zahájení řízení

(50)

Situace je odlišná, pokud Kontrolní úřad ve vztahu k opatření podpory, které bylo napadeno před vnitrostátním soudem, pouze zahájil vyšetřovací řízení podle čl. 4 odst. 4 části II protokolu 3. V rozhodnutí o zahájení řízení Kontrolní úřad v zásadě vyjadřuje pochybnosti o slučitelnosti opatření podpory s fungováním Dohody o EHP. I když se tyto pochybnosti obecně týkají slučitelnosti podpory, posouzení existence podpory je předběžné povahy a vychází z původního posouzení dotčeného opatření (83).

(51)

V souladu s článkem 3 Dohody o EHP a článkem 2 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru musí vnitrostátní soudy zohlednit právní situaci vyplývající z probíhajících řízení před Kontrolním úřadem, i když je jen prozatímní.

(52)

To znamená, že ačkoli probíhá vyšetřovací řízení, vnitrostátní soudy musí vyvodit právní důsledky ze samotného rozhodnutí o zahájení řízení. Pokud by měl po rozhodnutí o zahájení řízení vnitrostátní soud za to, že toto opatření nepředstavuje podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP, byl by ohrožen užitečný účinek čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3 (84).

(53)

Za tímto účelem jsou vnitrostátní soudy příslušné nařídit vhodná opatření k nápravě možného porušení zákazu provádění. Vnitrostátní soudy mohou rozhodnout o pozastavení provádění zkoumaného opatření a nařídit navrácení již vyplacených částek. Mohou rovněž rozhodnout o nařízení předběžného opatření za účelem jak ochrany zájmů stran, tak zachování užitečného účinku rozhodnutí Kontrolního úřadu o zahájení řízení (85).

(54)

Vnitrostátní soudy navíc nemohou jednoduše přerušit řízení, dokud Kontrolní úřad nepřijme konečné rozhodnutí (86), neboť by to znamenalo zachování výhody na trhu nehledě na možné porušení zákazu provádění.

(55)

Tatáž omezení mohou pro vnitrostátní soudy platit i v případě, že konečné rozhodnutí Kontrolního úřadu (87) bylo zrušeno Soudem ESVO, neboť Kontrolní úřad není povinen znovu zahájit řízení od začátku, ale může pokračovat od okamžiku, kdy protiprávnost nastala (88). Rozhodnutí o zahájení řízení je tudíž pozastaveno do okamžiku, kdy Kontrolní úřad přijme nové konečné rozhodnutí. Za těchto okolností jsou proto vnitrostátní soudy povinny zajistit soulad se zákazem provádění vyplývajícím ze zahájení formálního řízení, například zabránit opětovnému vyplacení navrácené podpory.

4.2. Pravomoci vnitrostátních soudů

(56)

Jak je uvedeno v bodech (11) až (13), vnitrostátní soudy musí určit, zda státní podpora byla poskytnuta v souladu s čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3 v mezích stanovených výlučnou pravomocí Kontrolního úřadu k posouzení slučitelnosti podpory a případnými předchozími rozhodnutími Kontrolního úřadu o témže opatření.

(57)

Vnitrostátní soudy provádějí posouzení ve dvou krocích: za prvé, posuzují povahu opatření s cílem určit, zda je považováno za státní podporu podle čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP; za druhé, pokud vnitrostátní soudy shledají, že opatření představuje státní podporu, musí učinit závěr ohledně toho, zda se na toto opatření vztahuje zákaz provádění. Shledají-li vnitrostátní soudy porušení zákazu provádění, musí přijmout vhodné prostředky nápravy za účelem ochrany práv jednotlivců dotčených tímto porušením.

4.2.1. Posouzení existence podpory

(58)

Soudy EHP potvrdily, že vnitrostátní soudy mají stejně jako Kontrolní úřad pravomoc podávat výklad pojmu státní podpora (89).

(59)

K ověření existence státní podpory je často nezbytné posoudit řadu složitých otázek (viz bod (14)). Ve svém sdělení o pojmu státní podpora uvedeném v čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP (90) vydal Kontrolní úřad podrobné pokyny, které mohou vnitrostátním soudům pomoci.

(60)

Pokud vyvstanou pochybnosti o existenci prvků státní podpory, mohou vnitrostátní soudy požádat Kontrolní úřad o stanovisko (viz oddíl 5.1.1.2). Vnitrostátní soudy mají rovněž možnost předložit věc Soudu ESVO k vydání poradního stanoviska podle článku 34 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru.

4.2.2. Posouzení, zda došlo k porušení zákazu provádění

(61)

V rámci posuzování, zda opatření podpory podléhá zákazu provádění, musí vnitrostátní soudy zkoumat, zda opatření spadá pod některou z výjimek z oznamovací povinnosti (viz oddíl 1.2). Vnitrostátní soudy zejména hodnotí, zda dotčené opatření splňuje kritéria stanovená v nařízení o blokové výjimce, nebo představuje existující podporu.

(62)

Pokud opatření podpory splňuje všechny příslušné podmínky stanovené v nařízení o blokové výjimce, je osvobozeno od povinnosti týkající se předchozího oznámení Kontrolnímu úřadu a je považováno za slučitelné s fungováním Dohody o EHP.

(63)

Existující podpora nepodléhá oznamovací povinnosti států ESVO EHP podle čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3, podléhá však odlišnému systému přezkumu ze strany Kontrolního úřadu podle čl. 62 odst. 1 písm. b) Dohody o EHP. Změny existující podpory ve smyslu čl. 1 písm. c) části II protokolu 3 však nespadají do pojmu existující podpory.

4.2.2.1. Uplatňování podmínek stanovených v nařízeních o blokových výjimkách

(64)

Státy ESVO se mohou dovolávat vynětí opatření z oznamovací povinnosti, pokud splňuje obecné a zvláštní podmínky stanovené v nařízeních o blokových výjimkách. Pokud však stát ESVO EHP provede opatření podpory, které nesplňuje všechny příslušné podmínky použitelné blokové výjimky, bez předchozího oznámení Kontrolnímu úřadu, je provádění této podpory protiprávní.

(65)

Oznamovací povinnost a zákaz provádění vyplývající z protokolu 3 jsou závazné nejen pro vnitrostátní soudy, ale rovněž pro všechny správní orgány států ESVO EHP (91).

(66)

Když vnitrostátní soudy posuzují, zda bylo opatření státní podpory provedeno v souladu s právní úpravou, musí ověřit, zda byly splněny podmínky nařízení o blokové výjimce, aby bylo možné prokázat, že opatření bylo osvobozeno od oznamovací povinnosti. Soudní dvůr definoval rozsah pravomocí vnitrostátních soudů při určování toho, zda podmínky obecného nařízení o blokových výjimkách byly uplatňovány odpovídajícím způsobem (92), tj. rozsah, v jakém mohou vnitrostátní soudy vykládat ustanovení tohoto nařízení.

(67)

Přijetí nařízení o blokových výjimkách nemá za cíl přenést na státy ESVO EHP posuzování slučitelnosti státní podpory s fungováním Dohody o EHP, které zůstává ve výlučné pravomoci Kontrolního úřadu (93). Vnitrostátní soudy jsou však povinny ověřit, zda vnitrostátní orgány poskytly podporu, která zcela splňuje obecné a zvláštní podmínky použitelného nařízení o blokových výjimkách, které je třeba vykládat striktně (94).

(68)

Pokud byla podpora poskytnuta podle nařízení o blokové výjimce, aniž by byly splněny všechny příslušné podmínky, nemůže mít příjemce uvedené podpory v tomto okamžiku legitimní očekávání ohledně zachování pravidel při poskytování podpory (95). Důvodem je skutečnost, že vnitrostátní orgány nemají pravomoc přijímat konečná rozhodnutí o tom, že neexistuje povinnost oznámit podporu (96).

4.2.2.2. Existující podpora

(69)

Jak je uvedeno v bodě (63), na rozdíl od nové podpory nepodléhá existující podpora oznamovací povinnosti. Posouzení, zda je existující podpora stále slučitelná s fungováním Dohody o EHP, a navržení vhodných opatření, pokud režim dále nepovažuje za slučitelný, přísluší výhradně Kontrolnímu úřadu. Při provádění pravidel státní podpory je úloha vnitrostátních soudů omezena pouze na posouzení, zda opatření podpory představuje existující podporu ve smyslu čl. 1 odst. 1 části I protokolu 3. Je-li opatření existující podporou, nemůže porušení čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3 napravit vnitrostátní soud.

(70)

Dohoda o EHP neposkytuje žádné vodítko pro klasifikaci opatření podpory jako existující podpory. Okolnosti, za nichž má být podpora považována za existující, jsou definovány v ustanoveních čl. 1 písm. b) části II protokolu 3 (97). Protokol 3 však neobsahuje žádná ustanovení týkající se pravomocí a povinností vnitrostátních soudů (98).

4.2.3. Ochrana práv jednotlivců před porušením zákazu provádění

(71)

V zájmu ochrany práv jednotlivců před protiprávním poskytováním státní podpory mohou vnitrostátní soudy v závislosti na situaci přijmout různé prostředky nápravy. Mohou například rozhodnout o pozastavení nebo ukončení provádění opatření (oddíl 4.2.3.1), nařídit navrácení již vyplacených částek (oddíl 4.2.3.2) nebo přijmout jiná předběžná opatření s cílem chránit zájmy zúčastněných stran jiným způsobem (oddíl 4.2.3.3) (99). Mimoto mohou být požádány, aby rozhodly o náhradě škody způsobené třetím stranám v důsledku protiprávního poskytování státní podpory (oddíl 4.2.3.4). V každém případě musí vnitrostátní soudy jednotlivcům zajistit, aby z porušení čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3 byly v souladu s jejich vnitrostátním právem vyvozeny všechny důsledky (100).

4.2.3.1 Pozastavení nebo ukončení provádění opatření

(72)

Pokud státní orgán dosud neprovedl opatření státní podpory poskytnuté v rozporu s čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3, musí vnitrostátní soudy tomuto provádění zabránit, a to buď jeho pozastavením, nebo ukončením. Tyto prostředky nápravy mohou být vhodné i v případech, kdy opatření státní podpory vstoupilo v platnost, avšak podpora dosud není vyplacena (plně nebo zčásti), navzdory nutnosti dodatečných prostředků nápravy pro tu část podpory, která je již vyplacena.

(73)

Právo EHP nestanoví žádný určitý důsledek, který by musely vnitrostátní soudy povinně vyvodit, pokud jde o platnost aktu udělujícího protiprávní státní podporu. Vyžaduje pouze to, aby přijaly účinná opatření s cílem zabránit vyplácení protiprávní podpory příjemci. Podle vnitrostátního práva však mohou nastat situace, kdy lze protiprávní provádění opatření pozastavit zrušením aktu udělujícího podporu (101).

(74)

Vnitrostátní soudy proto mohou prohlásit smlouvu, na jejímž základě je podpora poskytována, za neplatnou, zrušit rozhodnutí orgánů státu ESVO EHP o poskytnutí podpory nebo pozastavit jeho provádění (například v případech, kdy je podpora poskytována ve formě přístupu k zařízení nebo službě).

(75)

Pokud je podpora poskytována ve splátkách, měly by vnitrostátní soudy nařídit pozastavení budoucích plateb.

4.2.3.2 Navrácení

(76)

Pokud již byla protiprávní podpora vyplacena příjemci, musí vnitrostátní soudy v případě, že Kontrolní úřad nevydal rozhodnutí, kterým se podpora prohlašuje za slučitelnou, v zásadě nařídit úplné navrácení protiprávně vyplacené částky (102). Odnětí podpory prostřednictvím navrácení je logickým důsledkem její protiprávnosti (103).

(77)

Za účelem obnovy stavu existujícího před poskytnutím podpory musí vnitrostátní soudy zcela zrušit výhodu protiprávně poskytnutou příjemci. Tato výhoda zahrnuje podporu (dále jen „jistina v rámci podpory“) i nezaplacení úroků, které by podnik platil, pokud by si musel částku podpory vypůjčit na trhu po dobu trvání protiprávního stavu, což vede ke zlepšení jeho soutěžního postavení během této doby (dále jen „úroky z protiprávní podpory“) (104). Vnitrostátní soudy proto musí nařídit navrácení jistiny v rámci podpory i úroků z protiprávní podpory.

(78)

Pokud existují souběžná řízení před vnitrostátním soudem a před Kontrolním úřadem a pokud Kontrolní úřad prohlásí podporu za neslučitelnou, měl by z toho vnitrostátní soud vyvodit odpovídající důsledky v souladu s vnitrostátními pravidly, která upravují výkon rozhodnutí o navrácení (105).

(79)

Jak je uvedeno v bodě (48), pokud Kontrolní úřad prohlásí podporu za slučitelnou, právo EHP vyžaduje, aby státy ESVO EHP požadovaly navrácení úroků z protiprávní podpory pouze za dobu trvání protiprávního stavu (106), která začíná výplatou podpory a končí prohlášením o slučitelnosti podpory.

(80)

Pokud bude rozhodnutí Kontrolního úřadu, kterým se opatření prohlašuje za slučitelné, zrušeno, nemůže být toto opatření považováno za schválené Kontrolním úřadem a jeho provádění se považuje za protiprávní (107). V takovém případě příjemce není oprávněn dovolávat se legitimního očekávání zákonnosti podpory vzhledem k tomu, že žaloba na zrušení kladného rozhodnutí byla podána (108).

(81)

V případě nařízení navrácení podpory státem ESVO EHP, pokud rozhodnutí o navrácení nevydal Kontrolní úřad, se pro účely výpočtu úroků z protiprávní podpory nepoužije čl. 14 odst. 2 části II protokolu 3 ani články 9 a 11 rozhodnutí č. 195/04/KOL (109). V těchto případech tedy musí orgány dotčeného státu ESVO EHP vypočítat úroky z protiprávní podpory v souladu s použitelnými pravidly vnitrostátního práva, jsou-li splněny dvě podmínky. Za prvé, tato pravidla musí respektovat zásady rovnocennosti a efektivity (viz oddíl 2.2), a za druhé, úroky z protiprávní podpory musí být vypočítány minimálně ve výši rovnající se výši, která by byla použita, kdyby si příjemce musel částku dotyčné podpory půjčit na trhu během tohoto období (110).

(82)

Pokud jde o promlčecí lhůtu vztahující se na pravomoc vnitrostátních soudů nařídit navrácení, soudy EHP rozhodly, že desetiletá promlčecí lhůta stanovená v procesním nařízení a v části II protokolu 3 se vztahuje pouze na Komisi a Kontrolní úřad (111). Stanoví-li vnitrostátní postupy delší promlčecí lhůtu, musí vnitrostátní soudce nařídit navrácení podpory poskytnuté v rozporu se zákazem provádění i po uplynutí promlčecí lhůty stanovené ve vztahu ke Kontrolnímu úřadu. Dokud Kontrolní úřad nerozhodne o navrácení, jsou vnitrostátní soudy vázány rovněž vnitrostátními promlčecími lhůtami kratšími než deset let (112). Pokud Kontrolní úřad přijme rozhodnutí o navrácení, nemohou státy ESVO EHP odůvodnit neprovedení tohoto rozhodnutí požadavky vnitrostátního práva, jako jsou vnitrostátní promlčecí lhůty (113).

4.2.3.3 Předběžná opatření

(83)

V rámci povinností podle čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3 musí vnitrostátní soudy přijímat předběžná opatření, je-li to vhodné k ochraně práv jednotlivců a k zajištění účinku čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3, jak je proveden ve vnitrostátních právních předpisech (114). Vnitrostátní soudy přijímají tato opatření, jejichž cílem je předběžně odstranit protisoutěžní účinky podpory (115), a to v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy, jsou-li splněny podmínky rovnocennosti a efektivity (viz oddíl 2.2).

(84)

Pokud již byla pravděpodobně protiprávní podpora vyplacena (116) nebo má být vyplacena, mohou se vnitrostátní soudy rozhodnout, že přijmou předběžná opatření. V prvním případě mohou vnitrostátní soudy nařídit buď vrácení protiprávní podpory, včetně úroků, nebo prozatímní převod podpory, včetně úroků za období mezi poskytnutím podpory a jejím převodem, na vázaný účet. Tyto možnosti zajišťují, že výhoda spojená s pravděpodobně protiprávní podporou nezůstane příjemci dále k dispozici. Pokud existuje riziko bezprostřední výplaty podpory, může soud vydat předběžné opatření, které zakazuje vyplacení pravděpodobně protiprávní podpory, dokud nerozhodne ve věci samé (117).

(85)

Probíhající šetření Kontrolního úřadu nezbavuje vnitrostátní soud jeho povinnosti chránit práva jednotlivců podle čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3 (118). Vnitrostátní soud proto může přijmout vhodná předběžná opatření jakožto způsob řešení důsledků možného porušení zákazu provádění.

(86)

Vnitrostátní soudy mají povinnost přijmout předběžná opatření, jsou-li splněny tyto podmínky: a) není pochyb o existenci státní podpory; b) je zahájeno poskytování podpory nebo podpora již byla poskytnuta a c) není zjištěna existence mimořádných okolností vylučujících její navrácení (119).

4.2.3.4 Žaloba o náhradu škody

(87)

V rámci úlohy, která jim přísluší podle čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3, mohou být vnitrostátní soudy rovněž povinny rozhodnout o žalobách o náhradu škody způsobené třetím stranám protiprávní státní podporou. Pokud budou tyto nároky úspěšné, bude žalobcům poskytnuto přímé finanční odškodnění za utrpěnou ztrátu.

(88)

Soudní dvůr opakovaně rozhodl, že dotčené třetí strany mohou tyto žaloby o náhradu škody podat u vnitrostátních soudů v souladu s vnitrostátním právem (120), které by mělo respektovat zásady rovnocennosti a efektivity (viz oddíl 2.2).

(89)

[…] (121) […] (122). Podle judikatury Soudu ESVO týkající se věci „Sveinbjörnsdóttir“ (123) musí státy ESVO EHP nahradit ztrátu a škodu způsobenou jednotlivcům v důsledku porušení práva EHP, za které státy ESVO EHP odpovídají (124). Taková odpovědnost státu ESVO EHP vznikne, jsou-li splněny tyto požadavky: a) předmětem právní normy, která byla porušena, je přiznání práv jednotlivcům; b) porušení právní normy je dostatečně závažné a c) existuje přímá příčinná souvislost mezi porušením povinnosti státu ESVO EHP a škodou, která vznikla poškozeným stranám (125).

(90)

První dva požadavky stanovené v bodě (89) budou obecně splněny ve vztahu k porušením čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3. Soudní dvůr potvrdil existenci práv jednotlivců podle tohoto ustanovení a upřesnil, že ochrana těchto práv přísluší vnitrostátním soudům (126).

(91)

Obdobně platí, že jelikož orgány států ESVO EHP mají v zásadě povinnost oznámit opatření státní podpory před jejich provedením, bude porušení čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3 ve většině případů postačovat k určení existence závažného porušení ve smyslu judikatury soudů EHP. V případě, kdy se jedná o státní podporu, orgány státu ESVO EHP nemohou v zásadě tvrdit, že jim zákaz provádění nebyl znám, jelikož existuje vhodná judikatura a pokyny Kontrolního úřadu k uplatňování čl. 61 odst. 1 a čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3. V případě pochybností a z důvodu právní jistoty mohou státy ESVO EHP vždy oznámit opatření Kontrolnímu úřadu před jeho provedením (127).

(92)

Třetí požadavek stanovený v bodě (89), podle kterého musí porušení práva EHP žalobci způsobit skutečnou a určitou finanční škodu, může být splněn různým způsobem. Studie o prosazování poukázala na to, že vnitrostátními soudy náhradu škody přiznaly jen zřídka, a upřesnila, že hlavní překážku pro žalobce představovalo vyčíslení škody a zjištění příčinné souvislosti mezi újmou a protiprávní podporou (128). Studie o prosazování ve státech ESVO EHP odhalila, že vnitrostátní soudy v těchto státech náhradu škody ještě nikdy nepřiznaly.

(93)

Žalobci budou často tvrdit, že podpora přímo způsobila ušlý zisk. Pokud se vnitrostátní soudy setkají s těmito žalobami, měly by vzít v úvahu tyto aspekty:

na základě principů ekvivalence a efektivity uplatňujících se v právu EHP nesmějí ustanovení vnitrostátního práva vylučovat odpovědnost státu ESVO EHP za ušlý zisk (129). Pokud vnitrostátní právo vylučuje ušlý zisk z náhrady škody, vnitrostátní soud by neměl toto ustanovení použít, pokud se jedná o žaloby o náhradu škody podle čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3;

b)	určení skutečné výše ušlého zisku bude snadnější, jestliže protiprávní podpora umožnila příjemci získat zakázku nebo zvláštní obchodní příležitost oproti žalobci, kterou příjemce již využil;

pokud má podpora za následek pouze ztrátu podílu na trhu, je zapotřebí komplexnější vyčíslení škody. Jedním z možných způsobů, jak řešit tyto případy, by mohlo být porovnání skutečného příjmu žalobce (na základě účtu zisků a ztrát) s hypotetickým příjmem, který by mohl získat, pokud by protiprávní podpora nebyla udělena (130);

d)	mohou nastat případy, kdy škoda, která žalobci vznikla, překračuje ušlý zisk. Tak tomu může být tehdy, když je v důsledku protiprávní podpory žalobce donucen zanechat podnikání.

(94)

Vnitrostátní procesní pravidla někdy vnitrostátním soudům umožňují vyžádat si za účelem stanovení skutečné náhrady škody vyjádření znalců. Je-li tomu tak a za předpokladu, že je dodržena zásada efektivity (131), lze tyto odhady rovněž použít pro účely žalob o náhradu škody podle čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3, jak je proveden ve vnitrostátních právních předpisech.

(95)

Možnost požadovat náhradu škody je v zásadě nezávislá na případném souběžném šetření Kontrolního úřadu týkajícím se téhož opatření podpory. Jakékoli probíhající šetření prováděné Kontrolním úřadem nezbavuje vnitrostátní soudy jejich povinnosti chránit práva jednotlivců podle čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3 (132). Jelikož žalobci mohou být schopni prokázat, že jim vznikla ztráta v důsledku předčasného poskytnutí podpory, a zejména v důsledku protiprávní časové výhody příjemce, nejsou úspěšné žaloby o náhradu škody rovněž vyloučeny, pokud v době, kdy vnitrostátní soud rozhoduje o žádosti, již Kontrolní úřad podporu prohlásil za slučitelnou (133).

(96)

Soudní dvůr připomněl, že státní podpora se svým právním charakterem zásadně liší od náhrady škody, kterou musí vnitrostátní orgány vyplatit jednotlivcům jako náhradu za újmu, kterou způsobily (judikatura ve věci Asteris) (134). Při rozhodování o náhradě nákladů vynaložených v přímém důsledku protiprávní podpory třetím stranám však musí vnitrostátní soudy dbát na to, aby nepřijaly rozhodnutí, jejichž účinkem je poskytnutí podpory (135) nebo rozšíření okruhu příjemců (136).

(97)

Ačkoli jednotlivci mohou požádat vnitrostátní soudy, aby nařídily vyplacení náhrady škody, která jednotlivcům dle jejich názoru náleží, nesmí takové žaloby vést k obcházení účinného uplatňování pravidel EHP pro státní podporu (137). Konkrétně jednotlivci, kteří by podle vnitrostátních právních předpisů mohli být oprávněni získat podporu, která nebyla oznámena Kontrolnímu úřadu a kterou Kontrolní úřad neschválil, ale tuto podporu neobdrželi, nemohou jako náhradu škody požadovat celkovou částku nevyplacené podpory, protože to by znamenalo nepřímé poskytnutí protiprávní podpory (138). Z toho vyplývá, že judikatura ve věci Asteris se netýká případů, když žalobce žádá vnitrostátní soud, aby mu přiznal dřívější státní podporu, kterou žalobce z jakéhokoli důvodu neobdržel (139).

(98)

Příjemci protiprávní podpory se někdy pokoušejí od státu požadovat náhradu škody poté, co jim bylo nařízeno částku vrátit. Tito příjemci obvykle argumentují údajným porušením svých legitimních očekávání. Soudní dvůr nicméně rozhodl, že protiprávně udělené opatření nemohlo u příjemce vyvolat legitimní očekávání, které by umožňovalo určit, zda byl dodržen správný postup pro poskytnutí podpory (140). Jejich nároky by proto měly být zamítnuty.

(99)

Ačkoli judikatura uznala v EHP existující právo třetích stran, kterým vznikla ztráta z důvodu protiprávního provedení podpory, vymáhat náhradu škody vůči dotčenému státu EHP, žaloby na náhradu škody vůči příjemcům podpory jsou podle práva EHP v oblasti státní podpory přípustné, nikoli však povinné, neboť článek 61 Dohody o EHP a čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3 příjemcům neukládají žádné přímé povinnosti. V rozsudku ve věci „SFEI“ Soudní dvůr dospěl k závěru, že jelikož čl. 108 odst. 3 SFEU (čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3) neukládá příjemci žádnou přímou povinnost, porušení uvedeného článku není dostatečným základem pro vznik odpovědnosti příjemce (141). Tím není dotčena možnost podat žalobu o náhradu škody proti příjemci v souladu s vnitrostátním právem, například na základě vnitrostátních ustanovení upravujících mimosmluvní odpovědnost (142).

5. SPOLUPRÁCE MEZI KONTROLNÍM ÚŘADEM A VNITROSTÁTNÍMI SOUDY

(100)

Kontrolní úřad musí podporovat vnitrostátní soudy při plnění jejich klíčové úlohy při prosazování pravidel státní podpory podle článku 3 Dohody o EHP a článku 2 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru. Vnitrostátní soudy mohou naopak požádat Kontrolní úřad o pomoc při uplatňování těchto pravidel v rámci projednávaného případu. Úzká spolupráce mezi vnitrostátními soudy a Kontrolním úřadem přispívá ke zvýšení úrovně jednotnosti (143) a účinnosti při uplatňování pravidel státní podpory v celém EHP.

5.1. Pomoc Kontrolního úřadu vnitrostátním soudům

(101)

Při poskytování podpory vnitrostátním soudům musí Kontrolní úřad dodržovat svou povinnost zachovat profesní tajemství a chránit své vlastní fungování a nezávislost (144). Při plnění své povinnosti podle článku 3 Dohody o EHP a článku 2 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru vůči vnitrostátním soudům musí proto Kontrolní úřad zůstat neutrální a objektivní. Kontrolní úřad může požádat vnitrostátní soudy o zaslání informací a dokumentů nezbytných pro poskytnutí požadované pomoci. Pomoc Kontrolního úřadu vnitrostátním soudům nebude sloužit soukromým zájmům stran. Přispění Kontrolního úřadu je totiž součástí jeho povinnosti zajistit, aby byla pravidla státní podpory prováděna řádně, a bránit veřejný zájem (145). Kontrolní úřad proto nevyslechne žádnou ze stran vnitrostátního řízení.

(102)

Pomocí poskytnutou vnitrostátním soudům podle článku 3 Dohody o EHP a článku 2 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru není dotčena možnost (146) vnitrostátních soudů požádat v souladu s článkem 34 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru Soud ESVO o poradní stanovisko (147) ve věci výkladu práva EHP (148). […] (149).

5.1.1 Způsoby spolupráce

(103)

V článku 3 Dohody o EHP, který vychází z čl. 4 odst. 3 SEU, se smluvním stranám ukládá povinnost přijmout veškerá vhodná opatření k plnění závazků, které vyplývají z Dohody o EHP, zdržet se jakýchkoli opatření, jež by mohla ohrozit dosažení cílů Dohody o EHP, a usnadnit spolupráci v rámci této dohody. V článku 2 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru je dále státům ESVO EHP uložena povinnost přijmout veškerá vhodná obecná i zvláštní opatření k plnění závazků, které vyplývají z Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru, a zdržet se jakýchkoli opatření, jež by mohla ohrozit dosažení cílů této dohody. (*) (**) (***) Dané způsoby spolupráce jsou podrobněji vysvětleny v oddílech 5.1.1.1, 5.1.1.2 a 5.1.1.3 těchto pokynů.

5.1.1.1 Předávání informací vnitrostátním soudům

(104)

Vnitrostátní soudy mohou požádat Kontrolní úřad, aby jim zaslal informace, které má k dispozici (150).

(105)

Vnitrostátní soudy mohou požádat o poskytnutí informací o řízeních projednávaných před Kontrolním úřadem týkajících se státní podpory. To zahrnuje například informace o tom: a) zda před Kontrolním úřadem probíhá řízení týkající se opatření státní podpory; b) zda stát ESVO EHP řádně oznámil určité opatření podpory v souladu s čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3; c) zda Kontrolní úřad zahájil formální vyšetřování a d) zda již Kontrolní úřad přijal rozhodnutí (151).

(106)

Vnitrostátní soudy mohou mimoto Kontrolní úřad požádat o zaslání dokumentů, které má k dispozici. Může se jednat zejména o kopie stávajících rozhodnutí Kontrolního úřadu, pokud tato rozhodnutí nebyla dosud zveřejněna na internetových stránkách Kontrolního úřadu, faktické údaje, statistické údaje, studie trhu a ekonomické analýzy.

(107)

Povinnost loajální spolupráce zakotvená v článku 3 Dohody o EHP a článku 2 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru vyžaduje, aby Kontrolní úřad poskytl vnitrostátním soudům jakékoli informace, které mohou požadovat (152). To zahrnuje rovněž informace, na něž se vztahuje povinnost zachování profesního tajemství.

(108)

Při předání informací vnitrostátním soudům Kontrolní úřad musí dostát zárukám daným fyzickým a právnickým osobám podle článku 122 Dohody o EHP a článku 14 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru (153). Článek 14 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru brání členům, úředníkům a dalším zaměstnancům Kontrolního úřadu zveřejnit informace, na které se vztahuje povinnost zachovat profesní tajemství. To se může týkat důvěrných informací a obchodního tajemství.

(109)

Pokud má Kontrolní úřad v úmyslu zaslat informace, na které se vztahuje profesní tajemství, vnitrostátnímu soudu, požádá vnitrostátní soud o potvrzení, že zaručí ochranu těchto důvěrných informací a obchodních tajemství. Pokud vnitrostátní soud tuto záruku poskytne (např. odkazem na příslušný právní základ záruky), zašle Kontrolní úřad požadované informace s vyznačením těch částí, na které se vztahuje profesní tajemství, a neměly by proto být zveřejněny. Jestliže však vnitrostátní soud nemůže tuto záruku poskytnout, Kontrolní úřad příslušné informace nezašle (154).

(110)

Kontrolní úřad také nemusí být schopen poskytnout informace vnitrostátním soudům v jiných situacích. Kontrolní úřad může zejména odmítnout zaslat soudu státu ESVO EHP informace tehdy, pokud by toto předání informací zasahovalo do fungování a nezávislosti Kontrolního úřadu. Tak by tomu bylo v případě, pokud by zveřejnění ohrozilo plnění úkolů svěřených Kontrolnímu úřadu (155) (například informace týkající se vnitřního rozhodovacího procesu Kontrolního úřadu).

(111)

S cílem zajistit účinnou spolupráci s vnitrostátními soudy se Kontrolní úřad snaží poskytnout vnitrostátním soudům požadované informace do jednoho měsíce od data podání žádosti. Pokud Kontrolní úřad potřebuje požádat vnitrostátní soudy o bližší vysvětlení jejich původních žádostí nebo konzultovat s třetími stranami, kterých se předání informací přímo dotýká, začíná jednoměsíční lhůta běžet znovu od okamžiku, kdy bylo vysvětlení obdrženo nebo konzultace ukončena (156).

5.1.1.2 Předávání stanovisek k uplatňování pravidel státní podpory

(112)

Podle článku 3 Dohody o EHP a článku 2 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru mají vnitrostátní soudy možnost požádat Kontrolní úřad o stanovisko k otázkám týkajícím se uplatňování pravidel státní podpory (157).

(113)

Při uplatňování pravidel státní podpory na projednávanou věc musí vnitrostátní soudy respektovat příslušná pravidla EHP a judikaturu soudů EHP. Aniž je dotčen konečný výklad Dohody o EHP soudy EHP, mohou vnitrostátní soudy nalézt pokyny pro uplatňování pravidel státní podpory v rozhodovací praxi Kontrolního úřadu, jakož i v příslušných oznámeních a pokynech Kontrolního úřadu. Vnitrostátní soudy mohou nalézt pokyny rovněž v předchozích stanoviscích Kontrolního úřadu zveřejněných na jeho internetových stránkách, pokud projednávané otázky obsahují prvky analogické k těm, které řeší jiné vnitrostátní soudy (158).

(114)

Za určitých okolností však dřívější rozhodnutí, stanoviska nebo oznámení a pokyny Kontrolního úřadu nemusí poskytovat vnitrostátním soudům dostatečná vodítka. V souladu se zásadou loajální spolupráce zakotvenou v článku 3 Dohody o EHP a článku 2 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru a vzhledem ke klíčové úloze vnitrostátních soudů při prosazování státní podpory umožňuje Kontrolní úřad vnitrostátním soudům, aby si vyžádaly jeho stanovisko k příslušným otázkám týkajícím se uplatňování pravidel státní podpory (159).

(115)

Žádosti o stanovisko Kontrolního úřadu se mohou v zásadě týkat všech ekonomických, skutkových a právních otázek souvisejících se státní podporou, jež vyvstanou v kontextu vnitrostátních řízení. Vnitrostátní soudy mohou Kontrolní úřad požádat mimo jiné o stanoviska k těmto otázkám:

zda určité opatření vykazuje prvky podpory ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP, a pokud ano, mohou požádat o pokyny, jak vyčíslit částku podpory. Tyto žádosti se mohou týkat konkrétního prvku státní podpory ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP (a sice pojmu podnik, existence selektivní výhody, přičitatelnosti opatření státu ESVO EHP a zapojení státních prostředků, možného narušení hospodářské soutěže a dopadů na obchod mezi smluvními stranami);

b)	zda určité opatření podpory splňuje některý požadavek nařízení o blokových výjimkách nebo požadavek nařízení o podpoře de minimis, což by znamenalo, že není nutné předchozí oznámení Kontrolnímu úřadu a nepoužije se zákaz provádění podle čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3;

c)	zda jednotlivá podpora spadá do režimu podpory oznámené Kontrolnímu úřadu a prohlášené rozhodnutím Kontrolního úřadu za slučitelnou s fungováním Dohody o EHP nebo je jinak považována za existující podporu, a proto se na ni nevztahuje zákaz provádění podle čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3;

d)	zda existují výjimečné okolnosti (160), které by vnitrostátnímu soudu bránily v nařízení úplného navrácení podpory podle práva EHP;

e)	jaké jsou právní podmínky pro žaloby o náhradu škody podle práva EHP a pokyny, jak vyčíslit vzniklou škodu;

f)	jak vypočítat částku podpory, která má být navrácena, a jak vypočítat úrok splatný při navrácení.

(116)

Vnitrostátní soudy nemají pravomoc posuzovat slučitelnost opatření podpory na základě čl. 61 odst. 2 a 3, čl. 59 odst. 2 a článku 49 Dohody o EHP (161). Proto nemohou požádat Kontrolní úřad, aby poskytl své stanovisko ke slučitelnosti určitého opatření podpory s fungováním Dohody o EHP. Vnitrostátní soudy se však mohou Kontrolního úřadu dotázat, zda již zahájil posuzování slučitelnosti určitého opatření podpory, jak je vysvětleno v oddíle 5.1.1.1.

(117)

Při vydávání stanoviska poskytne Kontrolní úřad v souladu se zásadou loajální spolupráce podle článku 3 Dohody o EHP a článku 2 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru vnitrostátnímu soudu požadované věcné informace nebo hospodářské či právní objasnění. Stanovisko Kontrolního úřadu není pro vnitrostátní soud právně závazné.

(118)

Kontrolní úřad poskytne své stanovisko vnitrostátním soudům v souladu s jejich procesními pravidly a postupy. S cílem zajistit účinnou spolupráci s vnitrostátními soudy bude Kontrolní úřad usilovat o to, aby vnitrostátnímu soudu poskytl požadované stanovisko do čtyř měsíců od data podání žádosti. Pokud Kontrolní úřad potřebuje požádat vnitrostátní soud o bližší vysvětlení týkající se jeho žádosti, může být tato čtyřměsíční lhůta prodloužena.

(119)

Vnitrostátní soudy musí chránit práva jednotlivců podle čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3 také během období, kdy Kontrolní úřad připravuje požadované stanovisko. Jak je uvedeno výše (162), povinnost vnitrostátního soudu chránit práva jednotlivců podle čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3, a to i prostřednictvím předběžných opatření, platí bez ohledu na to, zda bylo vydáno stanovisko Kontrolního úřadu.

5.1.1.3 Předkládání písemných vyjádření

(120)

Podle zásady loajální spolupráce zakotvené v právu EHP (v článku 3 Dohody o EHP a článku 2 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru) může Kontrolní úřad pomáhat vnitrostátním soudům států ESVO EHP při uplatňování pravidel státní podpory.

(121)

Kontrolní úřad může v souladu s vnitrostátními právními předpisy států ESVO EHP předkládat písemná vyjádření v rámci vnitrostátních soudních řízení s cílem přispět k jednotnému uplatňování pravidel státní podpory podle Dohody o EHP.

(122)

Rozhodnutí předložit písemná vyjádření v souladu s vnitrostátními právními předpisy spadá zcela do rozhodovací pravomoci Kontrolního úřadu (163). Při hodnocení nezbytnosti a vhodnosti svého přispění může Kontrolní úřad mimo jiné zvážit:

a)	zda se očekává, že významnost konkrétního případu bude přesahovat jeho rámec (například pokud se v projednávaném případě jedná o obecnou otázku týkající se státní podpory);

b)	zda mohou vyjádření Kontrolního úřadu přispět k účinnosti prosazování pravidel státní podpory dotčenými vnitrostátními soudy;

c)	zahrnuje-li případ novou podstatnou otázku, na niž se nevztahuje rozhodovací praxe ani oznámení a pokyny Kontrolního úřadu, nebo

d)	zda je věc projednávána před soudem, proti jehož rozsudku nelze podat další opravné prostředky.

(123)

[...].

(124)

Aby mohl předložit užitečná vyjádření, může Kontrolní úřad vyzvat příslušný vnitrostátní soud k zaslání dokumentů, které má k dispozici a které jsou nezbytné pro posouzení věci Kontrolním úřadem. Kontrolní úřad tyto dokumenty použije pouze za účelem přípravy svých vyjádření.

(125)

Kontrolní úřad plně respektuje nezávislost a fungování vnitrostátních soudů. Kontrolní úřad předkládá svá vyjádření v souladu s procesními pravidly a praxí států ESVO EHP, včetně těch, která chrání práva stran.

(126)

[…].

(127)

Vnitrostátní soudy mohou směrovat veškeré žádosti o podporu podle oddílů 5.1.1.1, 5.1.1.2 a 5.1.1.3 těchto pokynů a jakékoli jiné písemné (nejlépe elektronickou poštou) nebo ústní dotazy týkající se politiky státní podpory, které se mohou objevit v jejich každodenní práci, na adresu Kontrolního úřadu ESVO:

EFTA Surveillance Authority

Competition and State Aid Directorate

Avenue des Arts 19H

1000 Bruxelles/Brussel

BELGIQUE/BELGIË

Tel. +32 22861811

E-mail: registry@eftasurv.int

(128)

[…] (164).

(129)

[…].

(130)

Při předkládání stanovisek nebo písemných vyjádření žádá Kontrolní úřad vnitrostátní soudy, aby povolily jejich zveřejnění. To mu umožňuje zveřejňovat na svých internetových stránkách stanoviska a písemná vyjádření, která předložil, a rozsudky vydané příslušnými vnitrostátními soudy, jsou-li k dispozici.

5.2 Pomoc vnitrostátních soudů Kontrolnímu úřadu

(131)

[…].

(132)

V článku 3 Dohody o EHP, který vychází z čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii (SEU), se vyžaduje, aby smluvní strany přijaly veškerá vhodná opatření k plnění závazků, které vyplývají z Dohody o EHP, a usnadnily spolupráci v rámci této dohody. Podle zásady loajální spolupráce zakotvené v tomto článku si Kontrolní úřad a státy ESVO EHP, které jednají v rámci své pravomoci, včetně jejich soudních orgánů, musí při plnění těchto úkolů navzájem pomáhat. Další základ pro tuto spolupráci představuje článek 2 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru.

(133)

Za účelem zajištění účinného prosazování pravidel státní podpory jsou vnitrostátní soudy vyzývány, aby neprodleně předaly Kontrolnímu úřadu kopii jakéhokoli písemného rozsudku, který vydaly v návaznosti na poskytnutí informací nebo stanoviska Kontrolním úřadem nebo poté, co jim Kontrolní úřad předložil písemné vyjádření. To umožňuje Kontrolnímu úřadu, aby se včas dozvěděl o věcech, ke kterým by mohlo být vhodné předložit písemné vyjádření, pokud by některý z účastníků podal proti rozsudku odvolání. Při zasílání rozsudku sdělí vnitrostátní soudy Kontrolnímu úřadu, zda udělují souhlas s jeho zveřejněním na internetových stránkách Kontrolního úřadu.

(134)

Za účelem účinnějšího a jednotnějšího uplatňování pravidel státní podpory Kontrolní úřad státy ESVO EHP vybízí, aby zřídily koordinační střediska pro vnitrostátní soudce, kteří rozhodují o otázkách týkajících se státní podpory. Tato koordinační střediska by měla odpovídat správní struktuře států ESVO EHP a respektovat nezávislost soudního orgánu. Kontrolní úřad rovněž zastává názor, že pro sdílení znalostí může být zvláště důležité vytvoření formálních či neformálních sítí soudců, kteří rozhodují o otázkách týkajících se státní podpory, ať už na vnitrostátní, nebo evropské úrovni. Ústřední koordinační střediska a sítě soudců mohou vnitrostátním soudcům umožnit sdílení osvědčených postupů v oblasti státní podpory a usnadnit Kontrolnímu úřadu předávání informací o nejnovějším vývoji politiky v oblasti státní podpory těmto soudcům, například prostřednictvím školení a informačních zpravodajů.

6. DŮSLEDKY NEPROVEDENÍ PRAVIDEL STÁTNÍ PODPORY A ROZHODNUTÍ O STÁTNÍ PODPOŘE

(135)

Jak je uvedeno v oddílech 4.2.1 a 4.2.2 těchto pokynů, vnitrostátní soudy mohou být vyzvány, aby ve svých vnitrostátních právních systémech přímo použily ustanovení čl. 61 odst. 1 a čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3, jak jsou provedeny ve vnitrostátním právním řádu. Pokud vnitrostátní soudy svým rozsudkem rozhodnou o poskytnutí nové podpory v rozporu se zákazem provádění, může Kontrolní úřad za účelem posouzení slučitelnosti protiprávní státní podpory s fungováním Dohody o EHP zahájit vyšetřovací řízení podle čl. 1 odst. 2 části I protokolu 3. Pokud vnitrostátní soudy kromě toho nezajistí dodržování povinností vyplývajících z rozhodnutí Kontrolního úřadu o navrácení nebo z Dohody o EHP (165), může Kontrolní úřad zahájit řízení o nesplnění povinnosti vůči dotčenému státu ESVO EHP.

(136)

Jakožto orgány států ESVO EHP jsou vnitrostátní soudy vyzývány, aby přijaly vhodná opatření k zajištění účinného provádění rozhodnutí o navrácení. Důsledky neprovedení rozhodnutí Kontrolního úřadu o navrácení státy ESVO EHP jsou uvedeny v oznámení o navracení (166).

(137)

Vnitrostátní soudy musí rovněž chránit práva jednotlivců před případným porušením zákazu provádění (167). Jak je uvedeno v oddíle 6.2 těchto pokynů, státy ESVO EHP, včetně vnitrostátních soudů, které nechrání tato práva, neplní své povinnosti podle práva EHP (168).

6.1 Řízení o protiprávní podpoře před Kontrolním úřadem

(138)

Vnitrostátní soudy mohou přímo porušit čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3 tím, že v rámci řízení poskytnou novou podporu. K tomu může dojít tehdy, pokud vnitrostátní soud vydá rozsudek ovlivňující provedení aktu udělujícího státní podporu. Tak je tomu tehdy, má-li výklad smlouvy nebo rozhodnutí o udělení podpory za následek prodloužení původní doby trvání opatření podpory (169).

(139)

V důsledku toho musí vnitrostátní soudy dodržet čl. 1 odst. 3 části I protokolu, a tedy zajistit, aby každé jejich rozhodnutí, kterým se mění akt udělující státní podporu nebo prodlužuje jeho platnost, například tím, že jej dané rozhodnutí vykládá (170), bylo před svým provedením oznámeno, a to v souladu s použitelnými správními předpisy platnými v daném státě ESVO EHP.

(140)

Pokud vnitrostátní soud nezajistí dodržení zákazu provádění a nová podpora není oznámena a podrobena přezkumu Kontrolního úřadu, může Kontrolní úřad zahájit šetření týkající se protiprávní státní podpory z vlastního podnětu nebo poté, co obdrží od kterékoli ze zúčastněných stran stížnost podle článku 20 části II protokolu 3.

6.2 Řízení o nesplnění povinnosti

(141)

Má-li Kontrolní úřad za to, že stát ESVO EHP nesplnil povinnost, která pro něj z Dohody o EHP vyplývá, může podle článku 31 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru zahájit řízení o nesplnění povinnosti. Účelem tohoto řízení je zamezit neplnění povinnosti. Po skončení fáze před zahájením soudního řízení může Kontrolní úřad věc předložit Soudu ESVO, pokud po formální výměně názorů s dotčeným státem ESVO EHP vydá odůvodněné stanovisko (171).

(142)

Nevyvodí-li vnitrostátní soudy z porušení čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3 příslušné důsledky, neplní povinnosti, které pro ně vyplývají z Dohody o EHP. Může tomu tak být v případě, kdy vnitrostátní soudy nezabrání provedení protiprávního opatření nebo nenařídí navrácení podpory (172).

(143)

Skutečnost, že vnitrostátní soudy v rozporu s povinnostmi vyplývajícími z čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3 nechrání práva jednotlivců, může rovněž vyvolat odpovědnost na straně státu ESVO EHP. Soudní dvůr rozhodl, že státy EHP odpovídají za škodu způsobenou porušením práva EHP, včetně případů, kdy porušení vyplývá z rozhodnutí vnitrostátního soudu, které nelze napadnout opravnými prostředky (173).

7. ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

(144)

Tyto pokyny nahrazují stávající pokyny Kontrolního úřadu k prosazování právní úpravy státní podpory vnitrostátními soudy.

(145)

Tyto pokyny si kladou za cíl poskytnout vnitrostátním soudům vodítka pro uplatňování pravidel státní podpory. Nejsou pro vnitrostátní soudy závazné ani neomezují jejich nezávislost.

(146)

Kontrolní úřad může tyto pokyny revidovat, považuje-li to za vhodné, mimo jiné na základě změn platných pravidel EHP nebo budoucího vývoje judikatury.

(*1) Tyto pokyny odpovídají oznámení Komise o prosazování pravidel státní podpory vnitrostátními soudy (Úř. věst. C 305, 30.7.2021, s. 1). Na rozdíl od oznámení Komise však některé části byly vypuštěny. Tyto části zahrnovaly právní nástroje a ustanovení, které ani v jiné formě nejsou součástí Dohody o EHP, a ustanovení, v jejichž případě je v tomto okamžiku příliš nejasné, jaké bude mít daný právní nástroj v kontextu Dohody o EHP důsledky. Vypuštěné části byly nahrazeny symbolem [...].

(1) Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Modernizace státní podpory v EU, COM/2012/0209 final.

(2) [...]. V roce 2019 se na více než 86 % aktivních opatření podpory v EU vztahovalo nařízení o blokových výjimkách. Viz http://ec.europa.eu/competition/state_aid/scoreboard/index_en.html. U států ESVO EHP činila odpovídající hodnota 67 %. Další informace naleznete na této adrese: https://www.eftasurv.int/state-aid/state-aid-scoreboards.

(3) Studie o prosazování byla provedena před podpisem Dohody o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii (24. ledna 2020) a před jejím vstupem v platnost (1. února 2020). Veškeré odkazy na členské státy ve studii o prosazování by měly být považovány také za odkazy na Spojené království.

(4) Viz „Final Study on the enforcement of State aid rules and decisions by national courts“ “ (Závěrečná studie o prosazování pravidel státní podpory a rozhodnutí o státní podpoře vnitrostátními soudy), (COMP/2018/001), Úřad pro publikace Evropské unie, Lucemburk, 2019.

(5) Oznámení Komise o prosazování právní úpravy státní podpory vnitrostátními soudy (Úř. věst. C 85, 9.4.2009, s. 1).

(6) Nařízení Rady (EU) 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 Smlouvy o fungování Evropské unie (kodifikované znění) (Úř. věst. L 248, 24.9.2015, s. 9) (text s významem pro EHP). Toto nařízení ještě musí být začleněno do Dohody o EHP.

(*) Studie o soukromoprávním prosazování pravidel státní podpory vnitrostátními soudy ve státech ESVO EHP, jež byla zveřejněna v červenci 2019: https://www.eftasurv.int/state-aid/private-enforcement.

(*) Úř. věst. L 115, 5.5.2011, s. 13, a dodatek EHP č. 25, 5.5.2011, s. 1.

(**) Rozsudek Soudu ESVO ze dne 15. prosince 2016, Synnøve Finden AS v. Staten v/Landbruks- og matdepartmentet, E-1/16, Sb. rozh. 2016, s. 931, body 47 až 48, a rozsudek Soudu ESVO ze dne 14. července 2000, Lánasýsla ríkisins v. Íslandsbanki-FBA hf., E-1/00, Sb. rozh. 2000–2001, s. 8, bod 37.

(7) Pokud jde o posouzení toho, zda je předkládající orgán svou povahou soudem ve smyslu článku 34 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru (tento článek odpovídá článku 267 SFEU), Soud ESVO opakovaně rozhodl, že pro účely článku 34 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru není vyžadován striktní výklad pojmu soud, který je autonomním pojmem práva EHP (viz rozsudek Soudu ESVO ze dne 16. července 2020, Scanteam AS v. norská vláda, E-8/19, dosud nezveřejněn, bod 41 a citovaná judikatura). [...].

(8) Avšak i když tyto pokyny nemají vyvolávat závazné účinky, musí k nim vnitrostátní soudy přihlížet při řešení sporů, které jim byly předloženy. Viz rozsudek Soudního dvora ze dne 3. září 2014, Baltlanta, C-410/13, EU:C:2014:2134, bod 64, a rozsudek Soudního dvora ze dne 13. prosince 1989, Grimaldi, C-322/88, EU:C:1989:646, bod 18; rozsudek Soudního dvora ze dne 13. února 2014, Mediaset, C-69/13, EU:C:2014:71, bod 31.

(9) Kontrolní úřad přijímá pokyny k výkladu a uplatňování pravidel státní podpory buď ve formě verze příslušného nástroje Evropské komise určené pro státy ESVO EHP, nebo formou odkazu na tento nástroj. Evropská komise přijala sdělení o navracení protiprávních a neslučitelných státních podpor (Úř. věst. C 247, 23.7.2019, s. 1), kterým bylo nahrazeno oznámení o navracení podpory z roku 2007 (Úř. věst. C 272, 15.11.2007, s. 4). Sdělení o navracení protiprávních a neslučitelných státních podpor do určité míry vychází z nařízení Rady (EU) 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 Smlouvy o fungování Evropské unie (Úř. věst. L 248, 24.9.2015, s. 9), tzv. procesního nařízení, které dosud nebylo začleněno do Dohody o EHP. Kontrolní úřad proto v této souvislosti odkazuje na své aktuálně použitelné oznámení o navracení podpor z roku 2008 (Úř. věst. L 105, 21.4.2011, s. 32).

(*) Viz například rozsudek Soudu ESVO ze dne 15. prosince 2016, Synnøve Finden AS v. Staten v/Landbruks- og matdepartmentet, E-1/16, Sb. rozh. 2016, s. 931, body 47 až 48, a rozsudek Soudu ESVO ze dne 14. července 2000, Lánasýsla ríkisins v. Íslandsbanki-FBA hf., E-1/00, Sb. rozh. 2000–2001, s. 8, bod 37.

(10) Rozsudek Soudního dvora ze dne 22. prosince 2008, British Aggregates v. Komise, C-487/06 P, EU:C:2008:757, bod 111; rozsudek Soudního dvora ze dne 16. května 2000, Francie v. Ladbroke Racing a Komise, C-83/98 P, EU:C:2000:248, bod 25.

(11) Viz například pokyny o pojmu státní podpora uvedeném v čl. 61 odst. 1 Dohody o Evropském hospodářském prostoru (Úř. věst. L 342, 21.12.2017, s. 35, a dodatek EHP č. 82, 21.12.2017, s. 1); použití pravidel státní podpory na vyrovnávací platbu udělenou za poskytování služeb obecného hospodářského zájmu (Úř. věst. L 161, 13.6.2013, s. 12, a dodatek EHP č. 34, 13.6.2013, s. 1); pokyny ke státním zárukám (Úř. věst. L 105, 21.4.2011, s. 32, a dodatek EHP č. 23, 21.4.2011, s. 1); pokyny pro státní podporu na výzkum, vývoj a inovace (Úř. věst. L 209, 6.8.2015, s. 17, a dodatek EHP č. 44, 6.8.2015, s. 1).

(12) Rozsudek Soudního dvora ze dne 14. listopadu 2019, Dilly’s Wellnesshotel, C-585/17, EU:C:2019:969, bod 54.

(13) Zákaz provádění vyplývající z čl. 108 odst. 3 SFEU, z něhož vychází čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3, má v členských státech EU přímý účinek. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. března 2019, Eesti Pagar, C-349/17, EU:C:2019:172, bod 88; rozsudek Soudního dvora ze dne 3. března 2020, Vodafone Magyarország, C-75/18, EU:C:2020:139, bod 22; rozsudek Soudního dvora ze dne 21. listopadu 2013, Deutsche Lufthansa, C-284/12, EU:C:2013:755, bod 29.

(*) Rozsudek Soudu ESVO ve věci Restamark, E-1/94, Sb. rozh. 1994–1995, s. 15, bod 77, rozsudek Soudu ESVO ve věci HOB-vín ehf v. Áfengis- og tóbaksverslun ríkisins, E-2/12, Sb. rozh. 2012, s. 1092, bod 122, a rozsudek Soudu ESVO ve věci Fjarskipti hf. v. síminn hf., E-6/17, Sb. rozh. 2018, s. 78, body 27 a 28.

(14) Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. října 2006, Transalpine Ölleitung in Österreich, C-368/04, EU:C:2006:644, bod 38; rozsudek Soudního dvora ze dne 11. března 2010, CELF et ministre de la Culture et de la Communication, C-1/09, EU:C:2010:136, bod 26; rozsudek Soudního dvora ze dne 11. listopadu 2015, Klausner Holz Niedersachsen, C-505/14, EU:C:2015:742, bod 21; rozsudek Soudního dvora ze dne 3. března 2020, Vodafone Magyarország, C-75/18, EU:C:2020:139, bod 21.

(15) Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. března 2019, Eesti Pagar, C-349/17, ECLI:EU:C:2019:172, body 88 až 89; rozsudek Soudního dvora ze dne 3. března 2020, Vodafone Magyarország, C-75/18, ECLI:EU:C:2020:139, body 22 až 23. Rozsudek Soudu ESVO ze dne 15. prosince 2016, Synnøve Finden AS v. Staten v/Landbruks- og matdepartmentet, E-1/16, Sb. rozh. 2016, s. 931, bod 48.

(16) Podle čl. 1 písm. c) části II protokolu 3 se „novou podporou“ rozumí „každá podpora, což znamená režimy podpory a jednotlivá podpora, která není existující podporou, včetně změn existující podpory“. Vzhledem k tomu, že toto ustanovení je definováno široce, může zahrnovat nejen samotnou změnu, ale také podporu dotčenou touto změnou. Kromě toho podle čl. 1 písm. b) bodu ii) části II protokolu 3 je „existující podpora“ chápána mimo jiné jako „schválená podpora, což znamená režimy podpory a jednotlivé podpory schválené Kontrolním úřadem ESVO nebo vzájemnou dohodou států ESVO podle čl. 1 odst. 2 pododstavce 3 části I“. Proto může podpora, která byla předmětem rozhodnutí o schválení, na kterou se po změně způsobující porušení podmínky stanovené v tomto rozhodnutí za účelem zajištění slučitelnosti této podpory s vnitřním trhem už nevztahuje rozhodnutí o schválení, představovat novou podporu. Viz rozsudek Soudního dvora ze dne 25. října 2017, Komise v. Itálie, C-467/15 P, EU:C:2017:799, body 46 a 47. Viz také oddíl 4.2.2.2 těchto pokynů.

(17) Nařízení Komise (EU) č. 1407/2013 ze dne 18. prosince 2013 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis (Úř. věst. L 352, 24.12.2013, s. 1). Toto nařízení bylo začleněno do Dohody o EHP v bodě 1ea přílohy XV dohody rozhodnutím Smíšeného výboru EHP č. 98/2014 ze dne 16. května 2014 (Úř. věst. L 310, 30.10.2014, s. 65, a dodatek EHP č. 63, 30.10.2014, s. 56); nařízení Komise (EU) č. 360/2012 ze dne 25. dubna 2012 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis udílenou podnikům poskytujícím služby obecného hospodářského zájmu (Úř. věst. L 114, 26.4.2012, s. 8). Toto nařízení bylo začleněno do Dohody o EHP v bodě 1ha přílohy XV dohody rozhodnutím Smíšeného výboru EHP č. 225/2012 ze dne 7. prosince 2012 (Úř. věst. L 81, 21.3.2013, s. 27, a dodatek EHP č. 18, 21.3.2013, s. 32).

(18) Tato nařízení jsou přijímána na základě zmocňovacího nařízení Rady (EU) 2015/1588 ze dne 13. července 2015 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na určité kategorie horizontální státní podpory (Úř. věst. L 248, 24.9.2015, s. 1).

(19) Nařízení Komise (EU) č. 651/2014 ze dne 17. června 2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem (Úř. věst. L 187, 26.6.2014, s. 1). Toto nařízení bylo začleněno do Dohody o EHP v bodě 1j přílohy XV dohody rozhodnutím Smíšeného výboru EHP č. 152/2014 ze dne 27. června 2014 (Úř. věst. L 342, 27.11.2014, s. 63, a dodatek EHP č. 71, 27.11.2014, s. 61).

(20) Podle článku 109 SFEU může Rada Evropské unie přijímat prováděcí nařízení k článkům 107 a 108 SFEU a vymezovat kategorie podpor, které jsou vyňaty z oznamovací povinnosti. Jak je stanoveno v čl. 108 odst. 4 SFEU, může Komise poté přijmout nařízení týkající se kategorií státních podpor, které Rada určila podle článku 109 SFEU.

(21) Rozhodnutí Komise 2012/21/EU ze dne 20. prosince 2011 o použití čl. 106 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby udělené určitým podnikům pověřeným poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu (oznámeno pod číslem K(2011) 9380) (Úř. věst. L 7, 11.1.2012, s. 3). Toto rozhodnutí bylo začleněno do Dohody o EHP v bodě 1h přílohy XV dohody rozhodnutím Smíšeného výboru EHP č. 66/2012 ze dne 30. března 2012 (Úř. věst. L 207, 2.8.2012, s. 46, a dodatek EHP č. 43, 2.8.2012, s. 56).

(22) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 ze dne 23. října 2007 o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici (Úř. věst. L 315, 3.12.2007, s. 1). Toto nařízení bylo začleněno do Dohody o EHP v bodě 4a přílohy XIII dohody rozhodnutím Smíšeného výboru EHP č. 85/2008 ze dne 4. července 2008 (Úř. věst. L 280, 23.10.2008, s. 20, a dodatek EHP č. 64, 23.10.2008, s. 13).

(*) Ustanovení čl. 106 odst. 2 SFEU odpovídá čl. 59 odst. 2 Dohody o EHP.

(**) Článek 93 SFEU odpovídá článku 49 Dohody o EHP.

(23) Úř. věst. C 202, 7.6.2016, s. 13.

(24) Rozsudek Soudního dvora ze dne 22. října 2002, Roquette Frères, C-94/00, EU:C:2002:603, bod 31, a rozsudek Soudu ESVO ze dne 28. září 2012, Irish Bank Resolution Corporation Ltd v. Kaupþingi banka hf., E-18/11, Sb. rozh. 2012, s. 592, body 58 a 123.

(25) Rozsudek Soudního dvora ze dne 11. července 1996, SFEI a další, C-39/94, EU:C:1996:285, bod 50; rozsudek Soudního dvora ze dne 28. února 1991, Delimitis v. Henninger Bräu, C-234/89, EU:C:1991:91, bod 53.

(26) Rozsudek Soudního dvora ze dne 11. září 2014, Komise v. Německo, C-527/12, EU:C:2014:2193, bod 56; rozsudek Soudního dvora ze dne 21. listopadu 2013, Deutsche Lufthansa, C-284/12, EU:C:2013:755, bod 41, a rozsudek Soudu ESVO ze dne 17. října 2014, LBI hf. v. Merrill Lynch Int Ltd, E-28/13, Sb. rozh. 2014, s. 970, bod 40.

(27) Rozsudek Soudního dvora ze dne 21. září 1983, Deutsche Milchkontor GmbH, C-205/82, EU:C:1983:233, body 22 až 23; rozsudek Soudního dvora ze dne 13. června 2002, Nizozemsko v. Komise, C-382/99, EU:C:2002:363, bod 90; rozsudek Soudního dvora ze dne 11. září 2014, Komise v. Německo, C-527/12, EU:C:2014:2193, body 39 až 42; rozsudek Soudního dvora ze dne 23. ledna 2019, Fallimento Traghetti del Mediterraneo, C-387/17, EU:C:2019:51, bod 72; rozsudek Soudního dvora ze dne 11. listopadu 2015, Klausner Holz Niedersachsen, C-505/14, EU:C:2015:742, body 40 až 41; rozsudek Soudního dvora ze dne 5. března 2019, Eesti Pagar, C-349/17, EU:C:2019:172, bod 135.

(28) Dodržování zásady efektivity musí být realizováno prostřednictvím analýzy zvláštností tohoto ustanovení a jeho role v příslušném řízení. V tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 11. listopadu 2015, Klausner Holz Niedersachsen, C-505/14, EU:C:2015:742, bod 40; rozsudek Soudního dvora ze dne 5. března 2019, Eesti Pagar, C-349/17, EU:C:2019:172, body 138 až 140. Rozsudek Soudu ESVO ze dne 17. září 2018, Nye Kystlink AS v. Color Group AS a Color Line AS, E-10/17, Sb. rozh. 2018, s. 292, body 73 až 75 a 110 až 111 a citovaná judikatura.

(29) Soulad použitelných vnitrostátních procesních pravidel se zásadami rovnocennosti a efektivity se však může týkat jakýchkoli jiných aspektů vnitrostátních právních předpisů, včetně například výše nákladů spojených se soukromoprávním prosazováním státní podpory před vnitrostátními soudy.

(30) Rozsudek Soudního dvora ze dne 13. ledna 2005, Streekgewest, C-174/02, EU:C:2005:10, bod 18, a rozsudek Soudu ESVO ze dne 13. června 2013, Beatrix Koch, Dipl. Kfm. Lothar Hummel a Stefan Müller v. Swiss Life (Liechtenstein) AG, E-11/12, Sb. rozh. 2013, s. 272, bod 117.

(31) Například v Rumunsku má každá osoba, která je dotčena protiprávním opatřením státní podpory, aktivní legitimaci u soudu. Viz příloha 3: Zprávy o jednotlivých zemích v „Závěrečné studii o prosazování pravidel státní podpory a rozhodnutí o státní podpoře vnitrostátními soudy (COMP/2018/001)“, Úřad pro publikace Evropské unie, Lucemburk, 2019, s. 404. Také v Lotyšsku je aktivní legitimace přímo založena na čl. 108 odst. 3 SFEU a vnitrostátní soudy se tedy mohou při určování, zda má osoba v dané věci aktivní legitimaci, opírat o definici „zúčastněné strany“ v procesním nařízení. Viz příloha 3: Zprávy o jednotlivých zemích v „Závěrečné studii o prosazování pravidel státní podpory a rozhodnutí o státní podpoře vnitrostátními soudy (COMP/2018/001)“, Úřad pro publikace Evropské unie, Lucemburk, 2019, s. 300.

(32) Jedná se například o případy, kdy je protiprávní podpora financována z daně, které podléhá žalobce. Situace je však odlišná, pokud spor nesouvisí se žádostí o osvobození od sporné daně, ale se zákonností právní úpravy, která se této daně týká. V tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 3. března 2020, Vodafone Magyarország, C-75/18, EU:C:2020:139, bod 25, a rozsudek Soudního dvora ze dne 26. dubna 2018, ANGED, C-233/16, EU:C:2018:280, bod 26.

(33) Rozsudek Soudního dvora ze dne 13. ledna 2005, Streekgewest, C-174/02, EU:C:2005:10, bod 19.

(34) Rozsudek Soudního dvora ze dne 10. listopadu 2016, DTS Distribuidora de Televisión Digital v. Komise, C-449/14 P, EU:C:2016:848, body 81 až 82; rozsudek Soudního dvora ze dne 21. prosince 2016, Komise v. Aer Lingus, C-164/15 P, EU:C:2016:990, bod 121; rozsudek Soudního dvora ze dne 3. března 2020, Vodafone Magyarország, C-75/18, EU:C:2020:139, body 24 až 28.

(35) Rozsudek Soudního dvora ze dne 15. června 2006, Air Liquide Industries Belgium, C-393/04, EU:C:2006:403, bod 45.

(36) [...].

(37) [...].

(38) Rozsudek Soudního dvora ze dne 23. ledna 2019, Fallimento Traghetti del Mediterraneo, C-387/17, EU:C:2019:51, bod 72.

(39) Například Irsko přiznalo výlučnou příslušnost k projednávání sporů týkajících se práva hospodářské soutěže, včetně případů státní podpory, sboru pro hospodářskou soutěž v rámci Vrchního soudu. Také v Itálii byla od 19. ledna 2013 vnitrostátním správním soudům přiznána téměř výlučná pravomoc projednávat případy týkající se veřejnoprávního a soukromoprávního prosazování pravidel státní podpory. Civilní soudy si ponechaly pravomoc ve vztahu k určitým typům řízení a žalob. Viz příloha 3: Zprávy o jednotlivých zemích v „Závěrečné studii o prosazování pravidel státní podpory a rozhodnutí o státní podpoře vnitrostátními soudy (COMP/2018/001)“, Úřad pro publikace Evropské unie, Lucemburk, 2019, s. 253 a 263 až 264. Viz také „Závěrečná studie o prosazování pravidel státní podpory a rozhodnutí o státní podpoře vnitrostátními soudy (COMP/2018/001)“, s. 103 až 104.

(40) Konkrétně jsou ve většině členských států EU příslušné správní soudy, pokud žalobce napadá akt orgánu veřejné moci, jako je příkaz, jímž se provádí vrácení nebo přiznání podpory, zatímco civilní soudy jsou příslušné v záležitostech týkajících se vrácení státní podpory v rámci insolvenčního řízení nebo přiznání náhrady škody. Viz „Závěrečná studie o prosazování pravidel státní podpory a rozhodnutí o státní podpoře vnitrostátními soudy (COMP/2018/001)“, Úřad pro publikace Evropské unie, Lucemburk, 2019, s. 64. V Norsku a na Islandu neexistují žádné specializované soudy a vnitrostátní soudy řeší všechny věci. V Lichtenštejnsku jsou vnitrostátní soudy příslušné k rušení smluv nebo právních předpisů, na jejichž základě byla podpora poskytnuta, nebo k jejich prohlášení za neplatné se zpětným účinkem. Orgán poskytující podporu může revidovat vlastní rozhodnutí nebo nařídit navrácení protiprávní státní podpory na základě záporného rozhodnutí Kontrolního úřadu; také je možné podávat stížnosti vnitrostátnímu kontrolnímu orgánu.

(41) Rozsudek Soudního dvora ze dne 11. listopadu 2015, Klausner Holz Niedersachsen, C-505/14, EU:C:2015:742, bod 38.

(42) Rozsudek Soudního dvora ze dne 3. září 2009, Fallimento Olimpiclub, C-2/08, EU:C:2009:506, bod 24; rozsudek Soudního dvora ze dne 10. července 2014, Impresa Pizzarotti, C-213/13, EU:C:2014:2067, bod 54; rozsudek Soudního dvora ze dne 4. května 2020, Telecom Italia, C-34/19, EU:C:2020:148, bod 58.

(43) [...].

(*) Rozsudek Soudu ESVO ze dne 22. února 2022, Hörður Einarsson v. Islandská republika, E-1/01, Sb. rozh. 2002, s. 1, body 52 až 53.

(44) Rozsudek Soudního dvora ze dne 18. července 2007, Lucchini, C-119/05, EU:C:2007:434, body 60 a 61.

(45) Rozsudek Soudního dvora ze dne 18. července 2007, Lucchini, C-119/05, EU:C:2007:434, body 61 až 63; rozsudek Soudního dvora ze dne 11. listopadu 2015, Klausner Holz Niedersachsen, C-505/14, EU:C:2015:742, bod 44; rozsudek Soudního dvora ze dne 4. března 2020, Buonotourist v. Komise, C-586/18 P, EU:C:2020:152, body 92 až 96; rozsudek Soudního dvora ze dne 4. března 2020, CSTP Azienda della Mobilità v. Komise, C-587/18 P, EU:C:2020:150, body 92 až 96; rozsudek Soudního dvora ze dne 3. září 2009, Fallimento Olimpiclub, C-2/08, EU:C:2009:506, body 22 až 25.

(46) „[U]stanovení vnitrostátního práva, které brání vnitrostátnímu soudu vyvodit veškeré důsledky z porušení čl. 108 odst. 3 třetí věty SFEU [čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3] z důvodu vnitrostátního soudního rozhodnutí, které zakládá překážku věci pravomocně rozsouzené a které je vydáno v souvislosti se sporem, který nemá stejný předmět a netýká se povahy dotčených smluv jako státní podpory, je třeba považovat za neslučitelné se zásadou efektivity“, rozsudek Soudního dvora ze dne 11. listopadu 2015, Klausner Holz Niedersachsen, C-505/14, EU:C:2015:742, bod 45.

(47) Rozsudek Soudního dvora ze dne 4. března 2020, Buonotourist v. Komise, C-586/18 P, EU:C:2020:152, body 92 až 96.

(48) Rozsudek Soudního dvora ze dne 11. listopadu 2015, Klausner Holz Niedersachsen, C-505/14, EU:C:2015:742, body 30, 42 a 43.

(49) Rozsudek Soudního dvora ze dne 3. března 2020, Vodafone Magyarország, C-75/18, EU:C:2020:139, bod 19.

(50) Rozsudek Soudního dvora ze dne 21. listopadu 2013, Deutsche Lufthansa, C-284/12, EU:C:2013:755, body 25 až 26; rozsudek Soudního dvora ze dne 18. května 2017, Fondul Proprietatea, C-150/16, EU:C:2017:388, bod 40; rozsudek Soudního dvora ze dne 5. března 2019, Eesti Pagar, C-349/17, EU:C:2019:172, bod 84.

(51) [...]. Pokyny o pojmu státní podpora uvedeném v čl. 61 odst. 1 Dohody o Evropském hospodářském prostoru (Úř. věst. L 342, 21.12.2017, s. 35, a dodatek EHP č. 82, 21.12.2017, s. 1).

(52) Rozsudek Soudního dvora ze dne 4. března 2020, Buonotourist v. Komise, C-586/18 P, EU:C:2020:152, bod 90.

(53) Viz články 4 a 7 části II protokolu 3.

(54) Rozsudek Soudního dvora ze dne 19. července 2016, Kotnik a další, C-526/14, EU:C:2016:570, bod 37.

(55) Rozhodnutí nevznášet námitku, čl. 4 odst. 3 části II protokolu 3.

(56) Viz pojmy „kladné rozhodnutí“, resp. „záporné rozhodnutí“ v čl. 7 odst. 3 a 5 části II protokolu 3.

(57) Viz čl. 4 odst. 3 a 4 části II protokolu 3.

(58) Viz rozsudek Soudního dvora ze dne 4. března 2020, Buonotourist v. Komise, C-586/18 P, EU:C:2020:152, body 93 až 94. „Výkon takové pravomoci přitom znamená, že Komise může v souladu s článkem 108 SFEU přezkoumat, zda opatření představuje státní podporu, která jí měla být oznámena v souladu s odstavcem 3 tohoto článku, v situaci, kdy orgány členského státu usoudily, že toto opatření nesplňuje podmínky stanovené v čl. 107 odst. 1 SFEU, včetně případů, kdy se tyto orgány v tomto ohledu podřídily posouzení vnitrostátního soudu. Tento závěr nemůže být vyvrácen skutečností, že tento soud přijal konečné rozhodnutí. Je totiž třeba zdůraznit, že pravidlo výlučné pravomoci Komise je ve vnitrostátním právním řádu závazné v důsledku zásady přednosti unijního práva.“

(59) Rozsudek Soudního dvora ze dne 15. září 2016, PGE, C-574/14, EU:C:2016:686, body 33, 36 a 37.

(60) Rozsudek Soudního dvora ze dne 4. března 2020, Buonotourist v. Komise, C-586/18 P, EU:C:2020:152, body 92 až 96; rozsudek Soudního dvora ze dne 4. března 2020, CSTP Azienda della Mobilità v. Komise, C-587/18 P, EU:C:2020:150, body 92 až 96.

(61) Rozsudek Soudního dvora ze dne 14. února 1990, Francie v. Komise („Boussac“), C-301/87, EU:C:1990:67, body 9 až 22. To nevylučuje možnost, aby Kontrolní úřad ve zvláštních případech podle čl. 11 odst. 1 části II protokolu 3 vydal příkaz k navrácení podpory, ještě než dokončí posouzení slučitelnosti.

(62) Rozsudek Soudního dvora ze dne 23. ledna 2019, Fallimento Traghetti del Mediterraneo, C-387/17, EU:C:2019:51, bod 66; rozsudek Soudního dvora ze dne 5. března 2019, Eesti Pagar, C-349/17, EU:C:2019:172, bod 110. V obou případech Soudní dvůr odkázal na (revidované) procesní nařízení, které obsahuje pravidla procesní povahy, jež se použijí na všechna správní řízení týkající se státních podpor projednávaných Komisí, a tudíž kodifikuje a posiluje praxi Komise v oblasti přezkumu státní podpory. Revidované procesní nařízení (nařízení (EU) 2015/1589) ještě není začleněno do Dohody o EHP.

(63) Rozsudek Soudního dvora ze dne 7. března 2002, Itálie v. Komise, C-310/99, EU:C:2002:143, bod 99.

(64) Viz čl. 14 odst. 1 části II protokolu 3.

(65) Viz čl. 15 odst. 1 části II protokolu 3.

(66) Rozsudek Soudního dvora ze dne 14. února 1990, Francie v. Komise, C-301/87, EU:C:1990:67, body 19 až 20; rozsudek Soudního dvora ze dne 21. března 1991, Itálie v. Komise, C-303/88, EU:C:1991:136, bod 46. Nevyhoví-li členský stát příkazu k pozastavení nebo navrácení podpory, je Kontrolní úřad v souladu s článkem 12 procesního nařízení oprávněn při současném přezkoumání podstaty záležitosti předložit záležitost přímo Soudu ESVO a požádat o prohlášení, že nesplnění příkazu zakládá porušení Dohody o EHP.

(67) Viz čl. 11 odst. 1 a 2 části II protokolu 3.

(68) Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. února 2008, CELF et ministre de la Culture et de la Communication, C-199/06, EU:C:2008:79, bod 38; rozsudek Soudního dvora ze dne 21. listopadu 1991, Fédération nationale du commerce extérieur des produits alimentaires a další v. Francie, C-354/90, EU:C:1991:440, body 11 až 12.

(69) Rozsudek Soudního dvora ze dne 11. prosince 1973, Lorenz GmbH v. Bundesrepublik Deutschland a další, C-120/73, EU:C:1973:152, bod 8; rozsudek Soudního dvora ze dne 21. listopadu 1991, Fédération nationale du commerce extérieur des produits alimentaires a další v. Francie, C-354/90, EU:C:1991:440, bod 11; rozsudek Soudního dvora ze dne 11. července 1996, SFEI a další, C-39/94, EU:C:1996:285, bod 39.

(70) Pokud jde o úlohu vnitrostátních soudů při veřejnoprávním prosazování státní podpory, viz sdělení o navracení (Úř. věst. C 247, 23.7.2019, s. 1). Kontrolní úřad přijímá pokyny k výkladu a uplatňování pravidel státní podpory buď ve formě verze příslušného nástroje Evropské komise určené pro státy ESVO EHP, nebo formou odkazu na tento nástroj. Evropská komise přijala sdělení o navracení protiprávních a neslučitelných státních podpor (Úř. věst. C 247, 23.7.2019, s. 1), kterým bylo nahrazeno oznámení o navracení podpory z roku 2007 (Úř. věst. C 272, 15.11.2007, s. 4). Sdělení o navracení protiprávních a neslučitelných státních podpor do určité míry vychází z nařízení Rady (EU) 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 Smlouvy o fungování Evropské unie (Úř. věst. L 248, 24.9.2015, s. 9), tzv. procesního nařízení, které dosud nebylo začleněno do Dohody o EHP. Z tohoto důvodu nemohl Kontrolní úřad přijmout smysluplnou verzi sdělení o navracení protiprávních a neslučitelných státních podpor pro státy ESVO EHP, a proto v této souvislosti odkazuje na své aktuálně použitelné oznámení o navracení podpor z roku 2008 (Úř. věst. L 105, 21.4.2011, s. 32).

(71) Viz také rozsudek Tribunálu ze dne 20. června 2019, A&O hostel a hotel Berlin v. Komise, T-578/17, EU:T:2019:437, bod 72.

(72) V tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 22. března 1977, Steineke e Weinlig, C-78/76, EU:C:1977:52, bod 14.

(73) Rozsudek Soudního dvora ze dne 4. března 2020, CSTP Azienda della Mobilità v. Komise, C-587/18 P, EU:C:2020:150, body 92 až 93; rozsudek Soudního dvora ze dne 4. března 2020, Buonotourist v. Komise, C-586/18 P, EU:C:2020:152, bod 96.

(74) Rozsudek Soudního dvora ze dne 21. listopadu 2013, Deutsche Lufthansa, C-284/12, EU:C:2013:755, bod 41.

(75) Rozsudek Soudního dvora ze dne 22. října 1987, Foto-Frost v Hauptzollamt Lübeck-Ost, C-314/85, EU:C:1987:452, bod 20.

(76) Rozsudek Soudního dvora ze dne 21. února 1991, Zuckerfabrik Süderdithmarschen a Zuckerfabrik Soest v. Hauptzollamt Itzehoe a Hauptzollamt Paderborn, C-143/88 a C-92/89, EU:C:1991:65, bod 23; rozsudek Soudního dvora ze dne 9. listopadu 1995, Atlanta Fruchthandelsgesellschaft a další (I) v. Bundesamt für Ernährung und Forstwirtschaft, C-465/93, EU:C:1995:369, bod 51; rozsudek Soudního dvora ze dne 18. července 2007, Lucchini, C-119/05, EU:C:2007:434, bod 53.

(77) [...] Podle článku 34 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru má Soud ESVO pravomoc vydávat poradní stanoviska k výkladu Dohody o EHP. Pokud je taková otázka vznesena před soudem ve státě ESVO EHP, může tento soud, považuje-li to za nezbytné pro vynesení rozsudku, požádat Soud ESVO o vydání takového stanoviska.

(78) Rozsudek Soudního dvora ze dne 11. července 1996, SFEI a další, C-39/94, EU:C:1996:285, body 50 až 51; rozsudek Soudního dvora ze dne 21. listopadu 2013, Deutsche Lufthansa, C-284/12, EU:C:2013:755, bod 44.

(79) Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. února 2008, CELF et ministre de la Culture et de la Communication, C-199/06, EU:C:2008:79, bod 40; rozsudek Soudního dvora ze dne 19. března 2015, OTP Bank, C-672/13, EU:C:2015:185, bod 76; rozsudek Soudního dvora ze dne 23. ledna 2019, Fallimento Traghetti del Mediterraneo, C-387/17, EU:C:2019:51, bod 59.

(80) Rozsudek Soudního dvora ze dne 21. listopadu 2013, Deutsche Lufthansa, C-284/12, EU:C:2013:755, bod 30; rozsudek Soudního dvora ze dne 5. března 2019, Eesti Pagar, C-349/17, EU:C:2019:172, bod 89; rozsudek Soudního dvora ze dne 3. března 2020, Vodafone Magyarország, C-75/18, EU:C:2020:139, bod 23; rozsudek Soudního dvora ze dne 13. prosince 2018, Rittinger a další, C-492/17, EU:C:2018:1019, bod 42.

(81) Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. února 2008, CELF et ministre de la Culture et de la Communication, C-199/06, EU:C:2008:79, body 52 až 55. V rámci svého vnitrostátního práva může případně vnitrostátní soud krom toho nařídit navrácení protiprávní podpory, aniž by bylo dotčeno právo státu EHP tuto podporu později znovu poskytnout. Taktéž může být veden k tomu, aby vyhověl žalobám na náhradu škod způsobených protiprávní povahou podpory (tamtéž, bod 53).

(82) V tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 19. prosince 2019, Arriva Italia a další, C-385/18, EU:C:2019:1121, bod 85.

(83) Rozsudek Soudního dvora ze dne 21. listopadu 2013, Deutsche Lufthansa, C-284/12, EU:C:2013:755, body 37 až 40.

(84) Tamtéž, bod 38.

(85) Tamtéž, body 41 až 43.

(86) Rozsudek Soudního dvora ze dne 11. března 2010, CELF et ministre de la Culture et de la Communication, C-1/09, EU:C:2010:136, bod 31 a násl.; usnesení Soudního dvora ze dne 4. dubna 2014, Flughafen Lübeck, C-27/13, EU:C:2014:240, bod 30.

(87) Tj. rozhodnutí, kterým se ukončuje formální vyšetřovací řízení podle článku 7 části II protokolu 3.

(88) V tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 12. listopadu 1998, Španělsko v. Komise, C-415/96, EU:C:1998:533, bod 31; rozsudek Soudního dvora ze dne 3. října 2000, Industrie des poudres sphériques v. Rada, C-458/98 P, EU:C:2000:531, bod 82; rozsudek Soudního dvora ze dne 9. července 2008, Alitalia v. Komise, T-301/01, EU:T:2008:262, body 99 a 142.

(89) Rozsudek Soudního dvora ze dne 22. března 1977, Steinike & Weinlig, C-78/76, EU:C:1977:52, bod 14; rozsudek Soudního dvora ze dne 11. července 1996, SFEI a další, C-39/94, EU:C:1996:285, bod 49; rozsudek Soudního dvora ze dne 21. listopadu 1991, Fédération nationale du commerce extérieur des produits alimentaires a další v. Francie, C-354/90, EU:C:1991:440, bod 10; rozsudek Soudního dvora ze dne 18. července 2007, Lucchini, C-119/05, EU:C:2007:434, bod 50; rozsudek Soudního dvora ze dne 5. října 2006, Transalpine Ölleitung in Österreich, C-368/04, EU:C:2006:644, bod 39.

(90) Úř. věst. C 262, 19.7.2016, s. 1.

(91) Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. března 2019, Eesti Pagar, C-349/17, EU:C:2019:172, body 90 až 92.

(92) Tamtéž, bod 101; rozsudek Soudního dvora ze dne 29. července 2019, BMW v. Komise, C-654/17 P, EU:C:2019:634, bod 151.

(93) Rozsudek Soudního dvora ze dne 29. července 2019, BMW v. Komise, C-654/17 P, EU:C:2019:634, body 132 a 133; rozsudek Soudního dvora ze dne 5. března 2019, Eesti Pagar, C-349/17, EU:C:2019:172, bod 67.

(94) Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. března 2019, Eesti Pagar, C-349/17, EU:C:2019:172, bod 60. V tomto ohledu Soudní dvůr objasnil, že kritéria pro použití výjimky musí být jasná a jednoduchá a jejich ověřování vnitrostátními soudy by nemělo v každém jednotlivém případě vyžadovat komplexní ekonomické posouzení (tamtéž, body 61 a 68).

(95) Rozsudek Soudního dvora ze dne 15. prosince 2005, Unicredito Italiano, C-148/04, EU:C:2005:774, bod 104; rozsudek Soudního dvora ze dne 19. března 2015, OTP Bank, C-672/13, EU:C:2015:185, bod 77; rozsudek Soudního dvora ze dne 5. března 2019, Eesti Pagar, C-349/17, EU:C:2019:172, bod 104.

(96) Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. března 2019, Eesti Pagar, C-349/17, EU:C:2019:172, bod 101; rozsudek Soudního dvora ze dne 29. července 2019, BMW v. Komise, C-654/17 P, EU:C:2019:634, bod 151.

(97) Ustanovení čl. 1 písm. b) a čl. 15 odst. 3 části II protokolu 3.

(98) Rozsudek Soudního dvora ze dne 23. ledna 2019, Fallimento Traghetti del Mediterraneo, C-387/17, EU:C:2019:51, bod 66; rozsudek Soudního dvora ze dne 5. března 2019, Eesti Pagar, C-349/17, EU:C:2019:172, bod 110. Například čl. 15 odst. 1 části II protokolu 3, který stanoví, že pravomoci Kontrolního úřadu ve věci navrácení podpory podléhají promlčecí lhůtě deseti let, a odstavec 3 uvedeného článku, který uvádí, že „[j]akákoliv podpora, jejíž promlčecí lhůta uplynula, je považována za existující podporu“, nestanoví obecnou zásadu použitelnou pro vnitrostátní soudy (viz bod (82) níže).

(99) Rozsudek Soudního dvora ze dne 21. listopadu 2013, Deutsche Lufthansa, C-284/12, EU:C:2013:755, bod 43; rozsudek Soudního dvora ze dne 21. prosince 2016, Komise v. Hansestadt Lübeck, C-524/14 P, EU:C:2016:971, bod 29.

(100) Rozsudek Soudního dvora ze dne 3. března 2020, Vodafone Magyarország, C-75/18, EU:C:2020:139, bod 23; rozsudek Soudního dvora ze dne 19. prosince 2019, Arriva Italia a další, C-385/18, EU:C:2019:1121, bod 84.

(101) Rozsudek Soudního dvora ze dne 8. prosince 2011, Residex Capital IV, C-275/10, EU:C:2011:814, body 44 až 47.

(102) Rozsudek Soudního dvora ze dne 21. července 2005, Xunta de Galicia, C-71/04, EU:C:2005:493, bod 49; rozsudek Soudního dvora ze dne 11. července 1996, SFEI a další, C-39/94, EU:C:1996:285, body 40 a 68; rozsudek Soudního dvora ze dne 21. listopadu 1991, Fédération nationale du commerce extérieur des produits alimentaires a další v. Francie, C-354/90, EU:C:1991:440, bod 12; rozsudek Soudního dvora ze dne 8. prosince 2011, Residex Capital IV, C-275/10, EU:C:2011:814, bod 43.

(103) Rozsudek Soudního dvora ze dne 21. prosince 2016, Komise v. Aer Lingus, C-164/15 P a C-165/15 P, EU:C:2016:990, bod 116; rozsudek Soudního dvora ze dne 19. března 2015, OTP Bank, C-672/13, EU:C:2015:185, bod 70; rozsudek Soudního dvora ze dne 8. prosince 2011, Residex Capital IV, C-275/10, EU:C:2011:814, bod 33; rozsudek Soudu ESVO ze dne 8. dubna 2013, Hurtigruten ASA a Norské království v. Kontrolní úřad ESVO, E-10/11 a E-11/11, Sb. rozh. ESVO 2012, s. 758, body 283 a 284; rozsudek Soudu ESVO ze dne 21. července 2005, Fesil ASA a Finnfjord Smelteverk AS, Prosessindustriens Landsforening a další a Norské království v. Kontrolní úřad ESVO, E-5/04, E-6/04 a E-7/04, Sb. rozh. ESVO 2005, s. 117, bod 178; rozsudek Soudu ESVO ze dne 29. července 2016, Kontrolní úřad ESVO v. Island, E-25/15, Sb. rozh. ESVO 2016, s. 631, bod 43.

(104) Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. března 2019, Eesti Pagar, C-349/17, EU:C:2019:172, bod 132; rozsudek Soudního dvora ze dne 8. prosince 2011, Residex Capital IV, C-275/10, EU:C:2011:814, bod 39.

(105) […].

(106) Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. března 2019, Eesti Pagar, C-349/17, EU:C:2019:172, bod 134.

(107) Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. února 2008, CELF et ministre de la Culture et de la Communication, C-199/06, EU:C:2008:79, bod 63.

(108) Tamtéž, bod 68.

(109) Nařízení Komise (ES) č. 794/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (Úř. věst. L 140, 30.4.2004, s. 1). Toto nařízení bylo začleněno do Dohody o EHP v bodě 2 přílohy II dohody rozhodnutím Smíšeného výboru EHP č. 123/2005 ze dne 30. září 2005 (Úř. věst. L 339, 22.12.2005, s. 32, a dodatek EHP č. 66, 22.12.2005, s. 18).

(110) Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. března 2019, Eesti Pagar, C-349/17, EU:C:2019:172, bod 141.

(111) Rozsudek Soudního dvora ze dne 23. ledna 2019, Fallimento Traghetti del Mediterraneo, C-387/17, EU:C:2019:51, bod 61.

(112) Tamtéž, body 71 až 75.

(113) Rozsudek Soudního dvora ze dne 20. března 1997, Land Rheinland-Pfalz v. Alcan Deutschland, C-24/95, EU:C:1997:163, body 34 až 37; rozsudek Soudního dvora ze dne 29. března 2012, Komise v. Itálie, C-243/10, EU:C:2012:182, bod 35; rozsudek Soudního dvora ze dne 30. dubna 2020, Nelson Antunes da Cunha, C-627/18, EU:C:2020:321, bod 60.

(114) Rozsudek Soudního dvora ze dne 21. listopadu 1991, Fédération nationale du commerce extérieur des produits alimentaires a další v. Francie, C-354/90, EU:C:1991:440, bod 12; rozsudek Soudního dvora ze dne 21. prosince 2016, Komise v. Hansestadt Lübeck, C-524/14 P, EU:C:2016:971, bod 29; rozsudek Soudního dvora ze dne 11. července 1996, SFEI a další, C-39/94, EU:C:1996:285, bod 52; rozsudek Soudního dvora ze dne 5. října 2006, Transalpine Ölleitung in Österreich, C-368/04, EU:C:2006:644, bod 46.

(115) Rozsudek Soudního dvora ze dne 11. července 1996, SFEI a další, C-39/94, EU:C:1996:285, bod 52; rozsudek Soudního dvora ze dne 5. října 2006, Transalpine Ölleitung in Österreich, C-368/04, EU:C:2006:644, bod 46.

(116) Zajímavý francouzský soudní příkaz vydaný po záporném rozhodnutí Komise byl zmíněn ve studii o prosazování: jako protiváhu automatického odkladného účinku odvolání proti inkasnímu příkazu uložil vnitrostátní soud příjemci podpory uhradit dlužné částky na vázaný účet. Soud přitom použil ustanovení francouzského práva, podle něhož je možné nařídit předběžnou platbu v případech, kdy povinnost provést platbu nemůže být vážně zpochybněna. Viz příloha 3: Zprávy o jednotlivých zemích v „Závěrečné studii o prosazování pravidel státní podpory a rozhodnutí o státní podpoře vnitrostátními soudy (COMP/2018/001)“, Úřad pro publikace Evropské unie, Lucemburk, 2019, s. 156, Shrnutí případu FR8: Cour administrative d’appel de Bordeaux ze dne 10. prosince 2015.

(117) Rozsudek Soudního dvora ze dne 26. října 2016, DEI a Komise v. Alouminion tis Ellados, C-590/14 P, EU:C:2016:797, bod 101. Studie o prosazování ve státech ESVO EHP odhalila, že pokud jde o předběžná opatření, neexistuje v těchto státech žádná rozhodovací praxe.

(118) Vnitrostátní soudy se mohou rovněž rozhodnout, že přijmou předběžné opatření, zatímco čekají na stanovisko nebo informace od Kontrolního úřadu nebo rozsudek vyššího vnitrostátního soudu nebo Soudu ESVO.

(119) Rozsudek Soudního dvora ze dne 11. března 2010, CELF et ministre de la Culture et de la Communication, C-1/09, EU:C:2010:136, bod 36; usnesení Tribunálu ze dne 3. března 2015, Gemeente Nijmegen v. Komise, T-251/13, EU:T:2015:142, bod 45.

(120) Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. února 2008, CELF et ministre de la Culture et de la Communication, C-199/06, EU:C:2008:79, bod 55; rozsudek Soudního dvora ze dne 5. října 2006, Transalpine Ölleitung in Österreich, C-368/04, EU:C:2006:644, bod 56; rozsudek Soudního dvora ze dne 11. července 1996, SFEI a další, C-39/94, EU:C:1996:285, bod 75; rozsudek Soudního dvora ze dne 23. ledna 2019, Fallimento Traghetti del Mediterraneo, C-387/17, EU:C:2019:51, bod 56.

(121) […].

(122) […].

(123) Rozsudek Soudního dvora ze dne 13. června 2006, Traghetti del Mediterraneo, C-173/03, EU:C:2006:391, bod 41. […].

(124) […]. Rozsudek Soudu ESVO ze dne 10. prosince 1998, Erla María Sveinbjörnsdóttir, E-9/97, Sb. rozh. 1998, s. 95, body 62 až 63; rozsudek Soudu ESVO ze dne 30. května 2002, Karl K. Karlsson v. Islandská republika, E-4/01, Sb. rozh. 2002, s. 240, bod 25; rozsudek Soudu ESVO ze dne 20. června 2008, Celina Nguyen v. Staten v/Justis- og politidepartementet, E-8/07, Sb. rozh. 2008, s. 224, bod 31; rozsudek Soudu ESVO ze dne 11. prosince 2012, HOB-vín ehf. v. Áfengis- og tóbaksverslun ríkisins, E-2/12, Sb. rozh. 2012, s. 1092, bod 119.

(125) Rozsudek Soudního dvora ze dne 13. června 2006, Traghetti del Mediterraneo, C-173/03, EU:C:2006:391, bod 45, a rozsudek Soudu ESVO ze dne 10. prosince 1998, Erla María Sveinbjörnsdóttir, E-9/97, Sb. rozh. 1998, s. 95, bod 66.

(126) Rozsudek Soudního dvora ze dne 21. listopadu 1991, Fédération nationale du commerce extérieur des produits alimentaires a další v. Francie, C-354/90, EU:C:1991:440, body 12 až 14; rozsudek Soudního dvora ze dne 21. října 2003, van Calster a Cleeren, C-261/01 a C-262/01, EU:C:2003:571, bod 53; rozsudek Soudního dvora ze dne 12. února 2008, CELF et ministre de la Culture et de la Communication, C-199/06, EU:C:2008:79, bod 38.

(127) V některých případech však soudy EHP dospěly k názoru, že za účelem určení, zda pouhé porušení práva EHP státem EHP představuje dostatečně závažné porušení, musí vnitrostátní soudy zohlednit několik faktorů, jako je ospravedlnitelnost dotčeného porušení nebo skutečnost, že k tomuto porušení mohl přispět postoj zaujatý orgánem EHP. V tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 25. ledna 2007, Robins a další, C-278/05, EU:C:2007:56, bod 71; rozsudek Soudního dvora ze dne 4. července 2000, Haim, C-424/97, EU:C:2000:357, bod 38; rozsudek Soudního dvora ze dne 23. května 1996, The Queen v. Ministry of Agriculture, Fisheries and Food, ex parte Hedley Lomas (Irsko), C-5/94, EU:C:1996:205, bod 28.

(128) V některých případech však vnitrostátní soudy uznaly zásadu odpovědnosti státu. V tomto smyslu viz Odvolací správní soud v Marseille, CTC v. Corsica Ferries France, 12. února 2018; Rapport d’expertise, CTC v. Corsica Ferries France, 28. února 2019, N/REF: 500060, příloha 3: Zprávy o jednotlivých zemích v „Závěrečné studii o prosazování pravidel státní podpory a rozhodnutí o státní podpoře vnitrostátními soudy (COMP/2018/001)“, Úřad pro publikace Evropské unie, Lucemburk, 2019, s. 152.

(129) Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. března 1996, Brasserie du pêcheur v. Bundesrepublik Deutschland a The Queen / Secretary of State for Transport, ex parte Factortame a další, C-46/93 a C-48/93, EU:C:1991:428, body 87 a 90.

(130) Zajímavý případ byl zmíněn ve studii o prosazování, kdy francouzský správní soud po rozhodnutí Komise, kterým bylo nařízeno navrácení neslučitelné podpory, rozhodl o přiznání náhrady škody hlavnímu konkurentovi příjemce za ztrátu podílu na trhu. Odvolací soud částečně zrušil předchozí rozsudek o odhadu škod a následně jmenoval nezávislého znalce, aby vypočetl přesnou výši odškodnění. Znalec určil počet zákazníků, kteří kvůli poskytnutí neslučitelné podpory přešli od stěžovatele k příjemci, a vyčíslil částku následně ušlého příjmu. Toto vyčíslení je často složité a závisí na vlastnostech trhu a počtu konkurentů. Viz příloha 3: Zprávy o jednotlivých zemích v „Závěrečné studii o prosazování pravidel státní podpory a rozhodnutí o státní podpoře vnitrostátními soudy (COMP/2018/001)“, Úřad pro publikace Evropské unie, Lucemburk, 2019, s. 152, Shrnutí případu FR6: Tribunal administratif de Bastia ze dne 23. února 2017. Viz také Odvolací správní soud v Marseille, CTC v. Corsica Ferries France, 12. února 2018; Rapport d’expertise, CTC v. Corsica Ferries France, 28. února 2019, N/REF: 500060.

(131) Viz oddíl 2.2.

(132) Rozsudek Soudního dvora ze dne 11. července 1996, SFEI a další, C-39/94, EU:C:1996:285, bod 44; rozsudek Soudního dvora ze dne 23. ledna 2019, Fallimento Traghetti del Mediterraneo, C-387/17, EU:C:2019:51, body 57 až 58.

(133) Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. února 2008, CELF et ministre de la Culture et de la Communication, C-199/06, EU:C:2008:79, body 53 a 55; rozsudek Soudního dvora ze dne 23. ledna 2019, Fallimento Traghetti del Mediterraneo, C-387/17, EU:C:2019:51, bod 60.

(134) Rozsudek Soudního dvora ze dne 27. září 1988, Asteris a další v. Řecko a EEC, C-106 až 120/87, EU:C:1988:457, bod 23; rozsudek Soudního dvora ze dne 21. prosince 2016, Komise v. Aer Lingus, C-164/15 P a C-165/15, EU:C:2016:990, bod 72.

(135) Viz rozhodnutí Komise 2014/201/EU ze dne 2. října 2013 o vyrovnání společnosti Simet SpA za služby veřejné dopravy poskytované mezi lety 1987 a 2003 (státní podpora SA.33037 (2012/C) – Itálie) (Úř. věst. 2014 L 114, s. 67), potvrzené v tomto bodě rozsudkem Tribunálu ze dne 3. března 2016, Simet v. Komise, T-15/14, EU:T:2016:124, body 102 až 104. Viz také rozhodnutí Komise (EU) 2015/1470 ze dne 30. března 2015 o státní podpoře SA.38517 (2014/C) (ex 2014/NN) poskytnuté Rumunskem – rozhodčí nález ve věci Micula v. Rumunsko ze dne 11. prosince 2013 (Úř. věst. L 232, 4.9.2015, s. 43), zrušené rozsudkem Tribunálu ze dne 18. června 2019, European Food a další v. Komise, T-624/15, EU:T:2019:423, které je nyní předmětem přezkumu před Soudním dvorem ve věci C-638/19 P, Komise v. European Food a další.

(136) Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. října 2006, Transalpine Ölleitung in Österreich, C-368/04, EU:C:2006:644, bod 57.

(137) Rozsudek Soudního dvora ze dne 29. června 2004, Komise v. Rada, C-110/02, EU:C:2004:395, bod 43; rozsudek Soudního dvora ze dne 18. července 2007, Lucchini, C-119/05, EU:C:2007:434, body 59 až 63; rozsudek Soudního dvora ze dne 11. listopadu 2015, Klausner Holz Niedersachsen, C-505/14, EU:C:2015:742, body 42 až 44.

(138) V této souvislosti viz také stanovisko generálního advokáta Ruiz-Jarabo Colomera ze dne 28. dubna 2005 ve spojených věcech C-346/03 a C-529/03 Atzeni a další, EU:C:2005:256, bod 198.

(139) Judikatura ve věci Asteris se namísto toho týká případů, kdy žalobce žádá pouze o odškodnění (např. náhradu škody protiprávně způsobené orgány veřejné moci), k němuž by byla oprávněna kterákoli jiná osoba v podobné situaci v daném státě EHP. V takovém případě pouhá skutečnost, že žalovaná strana je veřejnoprávním subjektem, nemění na státní podporu odškodnění, které by získal kterýkoli účastník řízení v podobné situaci, například v obdobném sporu mezi dvěma soukromoprávními subjekty.

(140) Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. března 2019, Eesti Pagar, C-349/17, EU:C:2019:172, body 98 až 104; rozsudek Soudního dvora ze dne 15. prosince 2005, Unicredito Italiano, C-148/04, EU:C:2005:774, bod 104; rozsudek Soudního dvora ze dne 19. března 2015, OTP Bank, C-672/13, EU:C:2015:185, bod 77.

(141) Rozsudek Soudního dvora ze dne 11. července 1996, SFEI a další, C-39/94, EU:C:1996:285, body 72 až 74.

(142) […].

(143) […].

(144) Usnesení Soudního dvora ze dne 6. prosince 1990, Zwartveld a další, C-2/88 Imm., EU:C:1990:440, body 10 a 11; rozsudek Tribunálu ze dne 18. září 1996, Postbank v. Komise, T-353/94, EU:T:1996:119, bod 93.

(145) […].

(146) Viz rozsudek Soudního dvora ze dne 6. října 1982, CILFIT v. Ministero della Sanità, C-283/81, EU:C:1982:335, body 14 až 20; rozsudek Soudního dvora ze dne 11. září 2008, Unión General de Trabajadores de La Rioja, C-428/06 až C-434/06, EU:C:2008:488, body 42 až 43; rozsudek Soudního dvora ze dne 28. července 2016, Association France Nature Environnement, C-379/15, EU:C:2016:603, body 47 až 50; rozsudek Soudního dvora ze dne 15. září 2016, PGE, C-574/14, EU:C:2016:686, bod 40; rozsudek Soudního dvora ze dne 4. října 2018, Komise v. Francie (zálohová platba), C-416/17, EU:C:2018:811, bod 108 a násl.

(147) Výhoda žádostí o informace nebo stanovisko spočívá v tom, že jsou méně formalistické, a tyto žádosti lze vždy doplnit žádostí o poradní stanovisko – v této souvislosti viz rozsudek Soudního dvora ze dne 28. října 2020, INAIL, C-608/19, EU:C:2020:865, kde byly využity obě možnosti.

(148) Rozsudek Soudního dvora ze dne 21. listopadu 2013, Deutsche Lufthansa, C-284/12, EU:C:2013:755, bod 44; rozsudek Soudního dvora ze dne 15. září 2016, PGE, C-574/14, EU:C:2016:686, bod 40.

(149) […].

(*) Uvedené tři způsoby spolupráce mezi Evropskou komisí a členskými státy EU jsou nyní kodifikovány v článku 29 revidovaného procesního nařízení (nařízení (EU) 2015/1589), které dosud nebylo začleněno do Dohody o EHP.

(**) Rozsudek Soudního dvora ve věci SFEI a další, C-39/94, bod 50; usnesení Soudního dvora ze dne 13. července 1990, Zwartveld a další, C-2/88 Imm., Sb. rozh. 1990, s. I-3365, body 16 až 22; rozsudek Soudního dvora ve věci Delimitis v. Henninger Bräu, C-234/89, Sb. rozh. 1991, s. I-935, bod 53.

(***) Rozsudek Soudního dvora ve věci Roquette Frères, C-94/00, Sb. rozh. 2002, s. I-9011, bod 31.

(150) […].

(151) Po doručení těchto informací může dotazující vnitrostátní soud požádat o pravidelné informování o stavu věci.

(152) Rozsudek Tribunálu ze dne 18. září 1996, Postbank v. Komise, T-353/94, EU:T:1996:119, bod 64; usnesení Soudního dvora ze dne 13. července 1990, Zwartveld a další, C-2/88 Imm., EU:C:1990:315, body 16 až 22.

(153) Rozsudek Soudního dvora ze dne 28. února 1991, Delimitis v. Henninger Bräu, C-234/89, EU:C:1991:91, bod 53; rozsudek Tribunálu ze dne 18. září 1996, Postbank v. Komise, T-353/94, EU:T:1996:119, bod 90.

(154) Rozsudek Tribunálu ze dne 18. září 1996, Postbank v. Komise, T-353/94, EU:T:1996:119, bod 93; usnesení Soudního dvora ze dne 6. prosince 1990, Zwartveld a další, C-2/88 Imm., EU:C:1990:440, body 10 a 11.

(155) Usnesení Soudního dvora ze dne 6. prosince 1990, Zwartveld a další, C-2/88 Imm., EU:C:1990:440, bod 11; rozsudek Soudního dvora ze dne 26. listopadu 2002, First and Franex, C-275/00, EU:C:2002:711, bod 49; rozsudek Tribunálu ze dne 18. září 1996, Postbank v. Komise, T-353/94, EU:T:1996:119, bod 93.

(156) Tak tomu může být například u určitých druhů informací poskytnutých soukromou osobou, nebo jsou-li informace poskytnuté jedním státem ESVO EHP požadovány soudem jiného státu ESVO EHP.

(157) […].

(158) Viz oddíl 5.1.2.

(159) Rozsudek Soudního dvora ze dne 11. července 1996, SFEI a další, C-39/94, EU:C:1996:285, bod 50.

(160) V tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 11. července 1996, SFEI a další, C-39/94, EU:C:1996:285, body 68 až 71.

(161) Rozsudek Soudního dvora ze dne 4. března 2020, CSTP Azienda della Mobilità v. Komise, C-587/18 P, EU:C:2020:150, bod 90; rozsudek Soudního dvora ze dne 19. července 2007, Lucchini, C-119/05, EU:C:2007:434, body 50 až 52.

(162) Viz výše, oddíl 4.2.3.3.

(163) […].

(164) […].

(165) Rozsudek Soudního dvora ze dne 11. září 2014, Komise v. Německo, C-527/12, ECLI:EU:C:2014:2193, bod 56.

(166) Kontrolní úřad přijímá pokyny k výkladu a uplatňování pravidel státní podpory buď ve formě verze příslušného nástroje Evropské komise určené pro státy ESVO EHP, nebo formou odkazu na tento nástroj. Evropská komise přijala sdělení o navracení protiprávních a neslučitelných státních podpor (Úř. věst. C 247, 23.7.2019, s. 1), kterým bylo nahrazeno oznámení o navracení podpory z roku 2007 (Úř. věst. C 272, 15.11.2007, s. 4). Sdělení o navracení protiprávních a neslučitelných státních podpor do určité míry vychází z nařízení Rady (EU) 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 Smlouvy o fungování Evropské unie (Úř. věst. L 248, 24.9.2015, s. 9), tzv. procesního nařízení, které dosud nebylo začleněno do Dohody o EHP. Z tohoto důvodu nemohl Kontrolní úřad přijmout smysluplnou verzi sdělení o navracení protiprávních a neslučitelných státních podpor pro státy ESVO EHP, a proto v této souvislosti odkazuje na své aktuálně použitelné oznámení o navracení podpor z roku 2008 (Úř. věst. L 105, 21.4.2011, s. 32).

(167) Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. října 2006, Transalpine Ölleitung in Österreich, C-368/04, EU:C:2006:644, bod 38; rozsudek Soudního dvora ze dne 21. listopadu 2013, Deutsche Lufthansa, C-284/12, EU:C:2013:755, bod 28.

(168) Rozsudek Soudního dvora ze dne 23. ledna 2019, Fallimento Traghetti del Mediterraneo, C-387/17, EU:C:2019:51, bod 66; rozsudek Soudního dvora ze dne 5. března 2019, Eesti Pagar, C-349/17, EU:C:2019:172, bod 110.

(169) To, zda vnitrostátní soud vydá svůj rozsudek v rámci řízení o předběžných opatřeních, nebo řízení ve věci samé, je irelevantní, protože v obou případech může být opatření podpory rozsudkem ovlivněno, byť jen dočasně.

(170) Rozsudek Soudního dvora ze dne 26. října 2016, DEI a Komise v. Alouminion tis Ellados, C-590/14 P, EU:C:2016:797, body 107 a 108.

(171) Má-li Kontrolní úřad za to, že stát ESVO EHP nesplnil povinnosti stanovené v rozsudku podle čl. 31 odst. 2 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru, může předložit věc Soudu ESVO.

(172) Rozsudek Soudního dvora ze dne 21. listopadu 1991, Fédération nationale du commerce extérieur des produits alimentaires a další v. Francie, C-354/90, EU:C:1991:440, bod 12; rozsudek Soudního dvora ze dne 11. července 1996, SFEI a další, C-39/94, EU:C:1996:285, bod 70.

(173) Rozsudek Soudního dvora ze dne 30. září 2003, Köbler, C-224/01, EU:C:2003:513, bod 50.