(1)

Podle nařízení (EU) 2021/1119 (evropský právní rámec pro klima) je Komise povinna posoudit soulad vnitrostátních opatření s cílem klimatické neutrality a se zajištěním pokroku v oblasti adaptace. Komise posoudila soulad opatření Bulharska s těmito cíli (2). Níže uvedená doporučení z uvedeného posouzení vycházejí. Bulharsko by mělo tato doporučení náležitě zohlednit a přijmout následná opatření v souladu s evropským právním rámcem pro klima.

(2)

Zatímco čisté emise skleníkových plynů v Unii (včetně emisí z využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF) a s výjimkou mezinárodní dopravy) celkově vykazují trvale klesající trend, který je obecně v souladu s lineární trajektorií k dosažení cíle Unie v oblasti klimatu do roku 2030 ve výši –55 % a cíle Unie v oblasti klimatické neutrality do roku 2050, tempo snižování emisí je třeba urychlit a je nezbytné, aby členské státy přijaly opatření. Pokrok v jednotlivých členských státech je doprovázen různými odvětvovými problémy a nedostatky, jež je třeba neprodleně řešit. Základním kamenem pro zajištění hospodářské transformace nutné k dosažení cíle Unie v oblasti klimatické neutrality jsou spolehlivé dlouhodobé strategie.

(3)

Aktualizované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu v souladu s článkem 14 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 (3) mají zásadní význam pro to, aby členský stát přijal opatření, která umožní společné dosažení cíle klimatické neutrality a zajistí trvalý pokrok v oblasti adaptace v souladu s evropským právním rámcem pro klima. Bulharsko však nepředložilo návrh aktualizace svého posledního oznámeného integrovaného vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu.

(4)

Aby byla zajištěna účinnost adaptačních strategií a plánů, je nezbytné řádně stanovit, jaká potenciální rizika související se změnou klimatu mohou ovlivnit určitou oblast nebo odvětví. Účinná adaptace vyžaduje jasně stanovenou správní a koordinační strukturu s politickou podporou na vysoké úrovni. Adaptační politiky by se měly zaměřit na oblasti nebo odvětví, které jsou obzvláště zranitelné, jejichž činnosti jsou klíčové pro odolnost jiných odvětví nebo které mají značný význam pro národní hospodářství nebo veřejné zdraví. Je nutné přednostně reagovat, pokud jde o dopady a rizika, u nichž se očekává, že ovlivní kritickou infrastrukturu nebo systémy s dlouhou životností, nebo u nichž se očekává, že systémy ovlivní nevratně, s přihlédnutím k vzájemné interakci se socioekonomickým vývojem nebo jinými neklimatickými faktory. Na financování adaptace lze mobilizovat různé nástroje financování EU. Členské státy by měly při navrhování svých vnitrostátních plánů v rámci příslušných fondů EU klást důraz na otázky odolnosti vůči změně klimatu. Žádný z výdajů by neměl poškodit adaptaci, tj. zvýšit zranitelnost příjemců nebo jiných osob.

(5)

Nejzranitelnějšími komunitami jsou komunity, u nichž existuje větší pravděpodobnost, že budou ovlivněny změnou klimatu. Nerovnoměrné vystavení a zranitelnost různých regionů a socioekonomických skupin vůči dopadům klimatu prohlubuje nerovnosti. Spravedlivá odolnost by měla snížit nerovnoměrné zatížení klimatickými riziky a zajistit spravedlnost. Systémová schopnost přizpůsobit se změně klimatu je klíčovým prvkem pro předcházení potenciálním škodám nebo jejich zmírnění, pro využití příležitostí a zvládání důsledků. Je třeba dosáhnout pokroku s ohledem na adaptační kapacitu na všech úrovních správy a ve veřejném i soukromém sektoru. Mnoho intervencí v oblasti adaptace na změnu klimatu začíná na místní a regionální úrovni. Místní orgány hrají klíčovou úlohu při podpoře zapojení veřejnosti a místních opatření. I když nebezpečí související se změnou klimatu postihne pouze území jednoho členského státu, může vyvolat kaskádu přeshraničních důsledků, které vyžadují budování spravedlivé odolnosti. Je velmi důležité vypracovat a provádět adaptační politiky na nižší než celostátní úrovni,