(1)

Dopisem ze dne 8. prosince 2016 požádala Francie Unii o zmocnění ke sjednání dvoustranné dohody s Alžírskem o justiční spolupráci v občanských a obchodních věcech. Záměrem bylo modernizovat a sloučit tři dvoustranné dohody z let 1962, 1964 a 1980, které jsou v platnosti.

(2)

Francie poskytla Komisi informace prokazující, že vzhledem k výjimečným hospodářským, kulturním, historickým, sociálním a politickým vazbám s Alžírskem má zvláštní zájem na sjednání dvoustranné dohody s Alžírskem, a návrh této dohody předala Komisi.

(3)

Francie zejména předložila údaje o vysokém počtu alžírských občanů pobývajících na jejím území a o počtu francouzských občanů žijících v Alžírsku, jakož i o zvláštním významu obchodních výměn mezi oběma zeměmi.

(4)

Vztahy mezi Unií a Alžírskem vycházejí z Evropsko-středomořské dohody zakládající přidružení mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Alžírskou demokratickou a lidovou republikou na straně druhé (2) (dále jen „evropsko-středomořská dohoda“), která vstoupila v platnost v roce 2005. Evropsko-středomořská dohoda tvoří právní rámec upravující vztahy mezi stranami v hospodářských, obchodních, politických, sociálních a kulturních záležitostech.

(5)

Článek 85 evropsko-středomořské dohody stanoví, že spolupráce v právní a soudní oblasti je zásadní a tvoří nezbytný doplněk ostatních forem spolupráce mezi Unií a Alžírskem upravených evropsko-středomořskou dohodou a že uvedená spolupráce může v příslušných případech zahrnovat sjednávání dohod v těchto oblastech.

(6)

Vztah Unie s třetími zeměmi, pokud jde o justiční spolupráci v občanských a obchodních věcech, se opírá o právní rámec vytvořený Haagskou konferencí o mezinárodním právu soukromém (dále jen „Haagská konference“) v souladu se zásadou multilateralismu. Alžírsko však není členem Haagské konference a zatím odmítá přistoupit k jejím základním úmluvám.

(7)

Ačkoli Alžírsko není členem Haagské konference a nepřistoupilo k jejím základním úmluvám, návrh dohody se jeví do značné míry inspirován systémem vytvořeným Haagskými úmluvami a právními předpisy Unie přijatými ve stejných záležitostech.

(8)

Některé záležitosti, které mají být v navrhované dohodě mezi Francií a Alžírskem upraveny, mají vliv na příslušné acquis Unie v občanských a obchodních věcech. Záležitosti, jichž se tyto mezinárodními závazky týkají, proto spadají do výlučné vnější pravomoci Unie. Členské státy mají možnost takové závazky sjednat nebo přijmout pouze tehdy, jsou-li k tomu zmocněny normotvůrcem Unie podle čl. 2 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) v souladu s legislativním postupem uvedeným v čl. 81 odst. 2 Smlouvy o fungování EU.

(9)

Jelikož má Unie pravomoc ve většině záležitostí, které mají být v navrhované dohodě mezi Francií a Alžírskem upraveny, měla by Francie Komisi pravidelně informovat o průběhu jednání o dvoustranné dohodě. Francie a Komise budou o vývoji pravidelně informovat Radu.

(10)

Nic nenasvědčuje tomu, že by budoucí dohoda mezi Francií a Alžírskem měla negativně ovlivnit acquis Unie. Je však vhodné stanovit pokyny pro jednání zajišťující minimalizaci rizika takových negativních účinků.

(11)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) a ke Smlouvě o fungování EU, a aniž je dotčen článek 4 uvedeného protokolu, se Irsko neúčastní přijímání tohoto rozhodnutí a toto rozhodnutí pro ně není závazné ani použitelné.

(12)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto rozhodnutí a toto rozhodnutí pro ně není závazné ani použitelné,

a)

Francie sdělí Alžírsku, že se Komise může účastnit jednání jako pozorovatel a že Komise bude informována o veškerém pokroku a výsledcích dosažených v jednotlivých fázích jednání;

b)

Francie vybídne Alžírsko, aby zvážilo přistoupení k základním úmluvám, které vypracovala Haagská konference o mezinárodním právu soukromém (dále jen „Haagské úmluvy“), a aby zahájilo analýzu nejvhodnějších prostředků k odstranění překážek, které mu brání v přistoupení k Haagským úmluvám;

c)

Francie sdělí Alžírsku, že po dokončení jednání bude Francie k tomu, aby mohla dohodu uzavřít, potřebovat zmocnění Evropského parlamentu a Rady;

d)

Francie sdělí Alžírsku, že zmocnění Evropského parlamentu a Rady k uzavření dohody, které vychází z návrhu Komise, může vyžadovat, aby dohoda měla omezenou dobu platnosti, s možností automatického prodlužování její platnosti, která bude uvedena v rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o uzavření dohody;

e)

do dohody bude začleněno ustanovení, které stanoví úplné nebo částečné vypovězení dohody nebo přímé nahrazení příslušných ustanovení dohody v případě uzavření pozdější dohody mezi Unií, nebo Unií a jejími členskými státy, na jedné straně a Alžírskem na straně druhé, nebo v případě přistoupení Alžírska k příslušným Haagským úmluvám;

f)

do dohody bude začleněno ustanovení v tom smyslu, že na rozhodnutí, která byla uznána ve Francii podle dohody, se následně nevztahuje volný pohyb v jiných členských státech podle práva Unie;

g)

ustanovení dohody musí být v souladu s příslušným acquis Unie a příslušnými Haagskými úmluvami;

h)

Francie sdělí Alžírsku, že v závislosti na vývoji jednání mohou být v patřičnou dobu zapotřebí další pokyny pro jednání.