(1)

Prováděcím nařízením (EU) 2017/1795 (3) uložila Evropská komise (dále jen „Komise“) antidumpingové clo na dovoz určitých plochých za tepla válcovaných výrobků ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli pocházejících z Brazilské federativní republiky (dále jen „Brazílie“), Íránské islámské republiky (dále jen „Írán“), Ruské federace (dále jen „Rusko“) a Ukrajiny (dále jen „původní opatření“). Šetření, které vedlo k uložení původních opatření, bude dále označováno jako „původní šetření“.

(2)

Dne 18. ledna 2021 zahájila Komise na základě žádosti podané Evropským ocelářským svazem (dále jen „EUROFER“ nebo „žadatel“) částečný prozatímní přezkum omezený na zkoumání dumpingu, pokud jde o jednoho ruského výrobce, společnost PAO Severstal. Dne 18. března 2022 však svaz EUROFER svou žádost stáhl a přezkumné šetření bylo následně ukončeno prováděcím rozhodnutím Komise (EU) 2022/624 (4).

(3)

Po zveřejnění oznámení o nadcházejícím pozbytí platnosti (5) obdržela Komise žádost o přezkum původních opatření před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 základního nařízení.

(4)

Žádost o přezkum podal dne 4. července 2022 svaz EUROFER jménem výrobního odvětví Unie vyrábějícího určité ploché za tepla válcované výrobky ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli ve smyslu čl. 5 odst. 4 základního nařízení. Žádost o přezkum byla odůvodněna tím, že pozbytí platnosti opatření by pravděpodobně vedlo k obnovení a pokračování dumpingu a k obnovení újmy působené výrobnímu odvětví Unie.

(5)

Komise poté, co po konzultaci s výborem zřízeným podle čl. 15 odst. 1 základního nařízení stanovila, že existují dostatečné důkazy pro zahájení přezkumu před pozbytím platnosti, dne 5. října 2022 zahájila přezkum před pozbytím platnosti týkající se dovozu některých plochých za tepla válcovaných výrobků ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli pocházejících z Brazílie, Íránu, Ruska a Ukrajiny do Unie na základě čl. 11 odst. 2 základního nařízení. Oznámení o zahájení přezkumu zveřejnila v Úředním věstníku Evropské unie (6) (dále jen „oznámení o zahájení přezkumu“).

(6)

Dne 23. listopadu 2022 vzal žadatel zpět svou žádost o přezkumné šetření před pozbytím platnosti původních opatření, pokud jde o Ukrajinu. Komise následně dne 16. února 2023 rozhodla přezkum před pozbytím platnosti, pokud jde o dovoz z Ukrajiny, zastavit v souladu s čl. 9 odst. 1 základního nařízení a pokračovat v přezkumném šetření týkajícím se dovozu z Brazílie, Íránu a Ruska (7).

(7)

Vzhledem k tomu, že přezkum před pozbytím platnosti vůči Ukrajině byl zastaven, původní opatření proti dovozu určitých plochých za tepla válcovaných výrobků ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli pocházejících z Ukrajiny automaticky pozbyla platnosti pět let po uložení původních opatření.

(8)

V současnosti platná antidumpingová opatření, která jsou předmětem tohoto přezkumu před pozbytím platnosti, jsou tedy opatření použitelná na dovoz z Brazílie, Íránu a Ruska (dále jen „dotčené země“). Opatření jsou uložena ve formě pevně stanoveného cla za tunu a celní sazby se pohybují v rozmezí 54,50 až 63,00 EUR za tunu pro Brazílii, 57,50 EUR za tunu pro Írán a 17,60 až 96,50 EUR za tunu pro Rusko.

(9)

Šetření se týkalo přetrvání nebo obnovení dumpingu a proběhlo v období od 1. července 2021 do 30. června 2022 (dále jen „období přezkumného šetření“). Zkoumání trendů, které mají význam pro posouzení pravděpodobnosti přetrvání nebo obnovení újmy, se týkalo období od 1. ledna 2019 do konce období přezkumného šetření (dále jen „posuzované období“).

(10)

V oznámení o zahájení přezkumu byly zúčastněné strany vyzvány, aby se obrátily na Komisi a zúčastnily se šetření. Kromě toho Komise o zahájení přezkumu před pozbytím platnosti výslovně informovala žadatele, známé výrobce v Unii, známé výrobce a orgány v dotčených zemích, známé dovozce, uživatele, obchodníky, jakož i sdružení, o nichž je známo, že se jich zahájení řízení před pozbytím platnosti týká, a vyzvala je k účasti.

(11)

Zúčastněné strany měly možnost se k zahájení přezkumu před pozbytím platnosti vyjádřit a požádat o slyšení u Komise a/nebo u úředníka pro slyšení v obchodních řízeních.

(12)

Komise obdržela připomínky k zahájení přezkumu od Ministerstva hospodářského rozvoje Ruské federace a Ministerstva průmyslu a obchodu Ruské federace (dále jen „ruská vláda“), federální vlády Brazílie (dále jen „brazilská vláda“), zastoupené misí Brazílie při Evropské unii, a brazilských výrobců Usinas Siderúrgicas de Minas Gerais S.A (dále jen „USIMINAS“) a Companhia Siderúrgica Nacional (dále jen „CSN“).

(13)

Ruská vláda připomněla, že dovoz dotčeného výrobku ovlivnily sankce Unie vyplývající z nevyprovokované vojenské agrese Ruska proti Ukrajině. Dodala, že dne 26. března 2022 Unie uložila zákaz dovozu ruských výrobků ze železa a oceli, a tvrdila, že od druhého čtvrtletí roku 2022 se ruský dovoz téměř všech druhů ploché za tepla válcované oceli zastavil. Podle ruské vlády mají tyto sankce dlouhodobý charakter a v době šetření nic nenasvědčovalo tomu, že by měly být zmírněny. Ruská vláda proto tvrdila, že Komise by měla vzít v úvahu, že sankce mají vliv na posouzení pravděpodobnosti přetrvání dumpingu – zejména na posouzení atraktivity trhu Unie a na prohlášení žadatele obsažené v žádosti, že trhy třetích zemí by nemohly absorbovat ruskou kapacitu výroby oceli (8). Pokud jde o atraktivitu trhu Unie, ruská vláda tvrdila, že narušení obchodních toků a dodavatelských řetězců v důsledku sankcí snížilo atraktivitu trhu Unie pro ruské dodavatele kvůli vnímanému riziku obchodních omezení. Podle ruské vlády bude navíc obnovení obchodních vztahů mezi Unií a Ruskem vyžadovat mnoho času a úsilí. A konečně, ruská vláda rovněž tvrdila, že pravděpodobnost obnovení újmy nelze prokázat z důvodu uložení sankcí ze strany Unie.

(14)

Zaprvé, pokud jde o tvrzení ruské vlády, že ruský dovoz téměř všech typů plochých za tepla válcovaných výrobků se od druhého čtvrtletí roku 2022 zastavil, Komise konstatovala, že čtvrtý balíček sankcí, na který se odvolává ruská vláda, ukládá zákaz dovozu pouze 21 z 24 kódů KN uvedených v 42. bodě odůvodnění (9). Avšak, což je důležité, podle čl. 3g odst. 2 nařízení (EU) č. 833/2014 ve znění nařízení Rady (EU) 2022/428 se tento zákaz dovozu do 17. června 2022 nevztahuje na plnění smluv uzavřených přede dnem 16. března 2022 nebo doplňkových smluv, které jsou pro plnění takových smluv nezbytné. S výjimkou posledních 13 dnů období přezkumného šetření proto sankce neměly na dovoz dotčeného výrobku z Ruska žádný vliv. Zákaz dovozu zbývajících tří kódů KN byl navíc uložen až po období přezkumného šetření na základě osmého balíčku sankcí (10). Tento posledně uvedený balíček sankcí se do 8. ledna 2023 nevztahuje na plnění smluv, jež byly uzavřeny přede dnem 7. října 2022. Dovoz dotčeného výrobku z Ruska by proto mohl pokračovat i ve druhém čtvrtletí roku 2022. Zadruhé, pokud jde o možný dopad sankcí na dotčený výrobek z Ruska, Komise připomněla, že tyto sankce souvisejí s nevyprovokovanou vojenskou agresí Ruska proti Ukrajině a se související geopolitickou situací. Jejich rozsah, úprava a/nebo trvání jsou proto nepředvídatelné. Antidumpingová opatření mají navíc pětiletou platnost. Vzhledem k těmto nejistotám a skutečnosti, že Rada může kdykoli dále změnit přesný rozsah a dobu trvání sankcí, Komise konstatovala, že sankce nebrání zahájení přezkumného šetření a že nemohou mít vliv na její závěry o pravděpodobnosti přetrvání nebo obnovení dumpingu, ani pokud jde o atraktivitu trhu Unie, ani pokud jde o odklon vývozních toků do Unie v důsledku situace na trzích třetích zemí, a o pravděpodobnost obnovení újmy. Ruská vláda zejména nepředložila žádné důkazy na podporu názoru, že konkrétně obnovení dumpingového dovozu dotčeného výrobku z Ruska bude vyžadovat mnoho času a úsilí. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(15)

Ruská vláda dále tvrdila, že informace uvedené v žádosti týkající se plánovaného rozšíření kapacity, které vycházely ze zprávy OECD o nejnovějším vývoji kapacity výroby oceli pro rok 2021 (11), nebyly přesné. Ruská vláda zejména tvrdila, že žádný z projektů výroby oceli v Rusku uvedených v žádosti nebyl realizován a že společnost Don-Metal je obchodníkem s kovovým šrotem, a nikoli výrobcem. Kromě toho podle ruské vlády společnost Novolipetsk Steel (NLMK) nerozšiřuje svou kapacitu, jak bylo uvedeno v žádosti na základě tiskové zprávy Steel Business Briefing (dále jen „SBB“), ale provádí ekologickou modernizaci stávající výroby oceli.

(16)

Komise konstatovala, že i bez zohlednění důkazů, které zpochybnila ruská vláda, zůstaly důkazy o nadměrné kapacitě předložené v žádosti svazem EUROFER (12) nezpochybněny. Je sice pravda, že přezkum před pozbytím platnosti je zaměřen výhledově a že plánované rozšíření kapacity může skutečně hrát roli při posuzování, zda je pravděpodobné, že dumping přetrvá nebo se obnoví, ale stávající nadměrná kapacita – na rozdíl od budoucí nadměrné kapacity – je mnohem silnějším ukazatelem pravděpodobnosti. Žádost proto obsahovala dostatečné důkazy odůvodňující zahájení přezkumu před pozbytím platnosti a toto tvrzení bylo zamítnuto.

(17)

Dále ruská vláda tvrdila, že příloha 5 nedůvěrné verze žádosti neobsahuje výpočet dumpingu pro Rusko a že svazek příloh označený jako „HRFS_ER_Annexes_Part1“ neobsahuje žádné údaje o vývozní ceně.

(18)

Komise uvedla, že ačkoli soubor v příloze 5 označený jako „Výpočet dumpingového rozpětí čtyř zemí“ nedopatřením obsahoval pouze první stranu dokumentu, žádost o přezkum obsahovala všechny nezbytné prvky pro výpočet dumpingu (13) a uváděla výsledné průměrné dumpingové rozpětí pro dotčené země (14). Jak vyplývá z 19. bodu odůvodnění, ruská vláda provedla výpočet dumpingu pro Rusko na základě údajů uvedených v žádosti o přezkum a předložila k němu připomínky. Konkrétně, pokud jde o údaje o vývozní ceně, jak vyplynulo ze žádosti o přezkum (15), svaz EUROFER při výpočtu vývozních cen vycházel z cen CIF podle údajů Eurostatu, které jsou veřejně dostupné, a případně z cen FOB podle údajů o vývozu uvedených v Trade Data Monitor (dále jen „TDM“), přičemž oboje ceny byly vhodně upraveny na ceny EXW. Jak bylo vysvětleno v žádosti o přezkum (16), údaje o vývozu podle TDM byly uvedeny v příloze 6. Příloha 6 byla součástí svazku příloh, které uvedla ruská vláda, stejně jako příloha 5. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto. V každém případě předložil svaz EUROFER dne 18. listopadu 2022 úplnou přílohu 5, aby všechny zúčastněné strany mohly včas předložit své připomínky.

(19)

Nakonec ruská vláda uvedla, že jedinou vývozní cenou, kterou v žádosti o přezkum nalezla, byla ruská vývozní cena do Unie podle Eurostatu, která byla pro období uvedené v žádosti stanovena na 823 EUR za tunu (17). Při porovnání s běžnou hodnotou za stejné období, upravenou o odhadovanou vnitrozemskou přepravu, která odpovídá 650 až 750 EUR za tunu, tvrdila, že ruský dovoz na trhu Unie nebyl dumpingový.

(20)

Komise konstatovala, že v žádosti o přezkum předložil svaz EUROFER v příloze 5 dva soubory ruských domácích cen: ceny EXW z publikace Developing Markets Steel Review zveřejněné společností MEPS International Ltd. (dále jen „MEPS“) a ceny CPT z SBB (18). Jak je uvedeno v příloze 5, svaz EUROFER vypočetl v žádosti dumpingové rozpětí na základě domácích údajů od MEPS. Data od společnosti MEPS byly poskytnuty také pro Brazílii a Ukrajinu (na rozdíl od údajů z SBB, jež byly dostupné pouze za Rusko) a svaz EUROFER vypočetl dumpingové rozpětí pro tři dotčené země jednotně podle údajů z téhož zdroje. Poté svaz EUROFER provedl dva souběžné výpočty dumpingu, přičemž srovnal domácí ceny od společnosti MEPS s vývozními cenami podle Eurostatu a podle TDM na úrovni EXW. V obou případech svaz EUROFER zjistil dumping. Ruská vláda se namísto toho svévolně rozhodla použít pouze domácí ceny CPT z SBB. Poté upravila domácí ceny CPT z SBB o odhadovanou vnitrostátní přepravu na úroveň EXW. Naproti tomu u vývozní ceny CIF od Eurostatu žádnou úpravu neprovedla. Nesprávně tedy porovnávala domácí ceny EXW s vývozními cenami CIF. Toto tvrzení bylo tudíž zamítnuto.

(21)

Společnost USIMINAS uvedla, že metodika, kterou svaz EUROFER použil k prokázání zjevné existence obnoveného dumpingu dovozu z Brazílie, a zejména k určení brazilského vývozu pomocí údajů z Turecka, Chile a Portugalska, není v tomto případě použitelná a byla použita nesprávně. Podle společnosti USIMINAS lze podle čl. 2 odst. 8 a 9 základního nařízení vývozní cenu početně zjistit pouze v případě, že se do Unie nevyváží. Vzhledem k tomu, že v tomto případě docházelo během sledovaného období k vývozu z Brazílie do Unie, společnost USIMINAS tvrdila, že v žádosti o přezkum měly být použity skutečné vývozní ceny Brazílie do Unie, a Komise tedy neprávem přijala informace předložené v žádosti o přezkum.

(22)

Komise připomněla, že v souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení se přezkum před pozbytím platnosti zahájí, pokud žádost o přezkum obsahuje dostatečné důkazy o tom, že dumping a újma pravděpodobně přetrvají nebo se obnoví, pokud opatření pozbudou platnosti. V žádosti o přezkum žadatel tvrdil, že pozbytí platnosti opatření by vedlo k obnovení dumpingu z Brazílie a že by dovoz opět zaplavil trh Unie za dumpingové ceny, které by odpovídaly jeho současným cenám na trzích třetích zemí. Na podporu svého tvrzení a vzhledem k malému objemu dovozu z Brazílie do Unie během sledovaného období použil žadatel vývozní ceny z Brazílie do všech třetích zemí a zvlášť do Turecka, Chile a Portugalska. Komise měla za to, že tyto ceny jsou relevantním prvkem pro posouzení skutkové podstaty spisu a že spolu s dalšími informacemi poskytnutými žadatelem představují dostatečný důkaz, který splňuje požadavky čl. 11 odst. 2 pro zahájení šetření. Toto tvrzení proto bylo zamítnuto.

(23)

Společnost USIMINAS tvrdila, že Komise neměla přijmout souhrnnou analýzu svazu EUROFER jako dostatečný důkaz prima facie pro zahájení řízení. Společnosti USIMINAS, CSN a brazilská vláda dále uvedly, že souhrnné posouzení účinků dovozů z dotčených zemí není vzhledem k rozdílným podmínkám hospodářské soutěže mezi dovozem z Brazílie a dovozem z ostatních zemí, které jsou předmětem přezkumu, zanedbatelným objemům dovozu a vývoji cen dovozu z Brazílie opodstatněné.

(24)

Komise s tímto tvrzením nesouhlasí. V žádosti o přezkum se totiž tvrdí, že výrobní odvětví Unie se nachází v nestabilní situaci a je pravděpodobné obnovení újmy. Žadatel tak musel předložit důkazy o pravděpodobném vývoji brazilského dovozu v případě neexistence opatření. V tomto ohledu se žádost zabývala faktory, jako je nadměrná kapacita v Brazílii, úroveň cen brazilského vývozu do třetích zemí a atraktivita trhu Unie (včetně výpočtu cenového podbízení pro Brazílii). Všechny tyto faktory byly analyzovány pro Brazílii jednotlivě, a nikoli kumulativně. Skutečný objem dovozu byl ovšem poskytnut kumulativně, avšak toto nebylo jako takové základem pro dosažení závěru o obnovení újmy. Proto se mělo za to, že žádost o přezkum obsahuje dostatečné důkazy pro zahájení řízení.

(25)

V oznámení o zahájení přezkumu Komise uvedla, že možná bude nutné vybrat vzorek zúčastněných stran v souladu s článkem 17 základního nařízení.

(26)

V oznámení o zahájení přezkumu Komise uvedla, že předběžně vybrala vzorek výrobců v Unii. Komise vybírala vzorek na základě reprezentativnosti z hlediska velikosti výroby a objemu prodeje výrobku, který je předmětem přezkumu, přičemž byla zohledněna i zeměpisná poloha. Tento vzorek sestával ze tří výrobců v Unii. Výrobci v Unii zařazení do vzorku představovali 25 % odhadovaného celkového objemu výroby a 26 % prodeje obdobného výrobku v Unii. V souladu s čl. 17 odst. 2 základního nařízení vyzvala Komise zúčastněné strany, aby se k prozatímnímu vzorku vyjádřily. Nebyly obdrženy žádné podstatné připomínky a prozatímní vzorek byl potvrzen.

(27)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala dovozce, kteří nejsou ve spojení, aby poskytli informace uvedené v oznámení o zahájení přezkumu.

(28)

Žádný dovozce, který není ve spojení, se však nepřihlásil a požadované informace neposkytl.

(29)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala všechny výrobce v dotčených zemích o poskytnutí informací uvedených v oznámení o zahájení přezkumu. Kromě toho Komise požádala mise Brazílie, Íránu a Ruska, aby určily a/nebo kontaktovaly případné další výrobce, kteří by mohli mít o účast na šetření zájem.

(30)

Požadované informace poskytli a se zařazením do vzorku souhlasili čtyři výrobci v Brazílii.

(31)

V souladu s čl. 17 odst. 1 základního nařízení vybrala Komise vzorek dvou skupin výrobců složených ze tří výrobců na základě největšího reprezentativního objemu vývozu do Unie, který mohl být v době, která je k dispozici, přiměřeně přezkoumán a který v období přezkumného šetření pokrýval 98 % celkového objemu vývozu z Brazílie do Unie. V souladu s čl. 17 odst. 2 základního nařízení byl výběr vzorku konzultován se všemi známými dotčenými výrobci a s brazilskými orgány. K výběru vzorku nebyly vzneseny žádné připomínky.

(32)

V případě Íránu odpověď na výběr vzorku předložil jeden výrobce. Vzhledem k takto nízkému počtu výrobců, kteří se přihlásili, proto nebyl výběr vzorku nutný.

(33)

V případě Ruska neobdržela Komise od ruských výrobců žádné odpovědi na výběr vzorku.

(34)

Komise zaslala jedinému íránskému výrobci, který se přihlásil, brazilským výrobcům a výrobcům v Unii zařazeným do vzorku odkazy na dotazníky. Stejné dotazníky byly v den zahájení přezkumu zpřístupněny rovněž na internetu (19).

(35)

Odpovědi na dotazník byly obdrženy od tří výrobců v Unii zařazených do vzorku, dvou brazilských skupin výrobců zařazených do vzorku a íránského výrobce.

(36)

Komise si opatřila a ověřila veškeré informace, které považovala za nezbytné ke stanovení pravděpodobnosti přetrvání nebo obnovení dumpingu a újmy a ke stanovení zájmu Unie. Komise provedla křížové kontroly na dálku prostřednictvím videokonference u informací poskytnutých těmito společnostmi:

(37)

Inspekce na místě podle článku 16 základního nařízení byly provedeny v prostorách těchto společností:

(38)

Dne 25. října 2023 Komise zveřejnila základní skutečnosti a úvahy, na jejichž základě hodlá zachovat platná antidumpingová cla. Všem stranám byla poskytnuta lhůta, během níž se mohly ke zveřejněným informacím vyjádřit.

(39)

Připomínky předložené zúčastněnými stranami Komise zvážila a ve vhodných případech zohlednila. Společnost USIMINAS požádala útvary Komise o slyšení a dne 10. listopadu 2023 byla vyslechnuta.

(40)

Výrobek, který je předmětem přezkumu, je stejný jako v původním šetření, tedy určité ploché válcované výrobky ze železa, nelegované oceli nebo ostatní legované oceli, též ve svitcích (včetně výrobků „zkracovaných na míru“ a „úzkých pásů“), po válcování za tepla již dále neopracované, neplátované, nepokovené ani nepotažené (dále jen „ploché za tepla válcované výrobky“ nebo „výrobek, který je předmětem přezkumu“).

(41)

Tento přezkum se nevztahuje na tyto výrobky:

(42)

Výrobek, který je předmětem přezkumu, je v současnosti kódů KN 7208 10 00, 7208 25 00, 7208 26 00, 7208 27 00, 7208 36 00, 7208 37 00, 7208 38 00, 7208 39 00, 7208 40 00, 7208 52 10, 7208 52 99, 7208 53 10, 7208 53 90, 7208 54 00, 7211 13 00, 7211 14 00, 7211 19 00, ex 7225 19 10 (kód TARIC 7225191090), 7225 30 90, ex 7225 40 60 (kód TARIC 7225406090), 7225 40 90, ex 7226 19 10 (kódy TARIC 7226191091, 7226191095), 7226 91 91 a 7226 91 99.

(43)

Ploché za tepla válcované výrobky z oceli se vyrábějí válcováním za tepla. Jedná se o proces tváření kovu, během nějž horký kov prochází jedním nebo více páry horkých válců, které snižují a sjednocují jeho tloušťku, přičemž teplota kovu je nad rekrystalizační teplotou. Mohou být dodávány v různých formách; ve svitcích (olejovaných nebo neolejovaných, mořených nebo nemořených), v tabulích (plech) nebo v úzkých pásech.

(44)

Existují dvě hlavní použití plochých za tepla válcovaných výrobků z oceli. Za prvé jde o prvotní materiál pro výrobu různých ocelových výrobků s přidanou hodnotou, počínaje za studena válcovanými plochými a potahovanými výrobky z oceli. Za druhé se používají jako průmyslový vstup nakupovaný koncovými uživateli pro nejrůznější použití, včetně stavebnictví (výroba ocelových trubek), stavby lodí, plynových nádob, automobilů, tlakových nádob a energetických potrubí.

(45)

Dotčeným výrobkem, který je předmětem tohoto šetření, je výrobek, který je předmětem přezkumu, pocházející z Brazílie, Íránu a Ruska.

(46)

Jak bylo zjištěno v původním šetření, tento přezkum před pozbytím platnosti potvrdil, že následující výrobky mají stejné základní fyzikální, chemické a technické vlastnosti a stejná základní použití:

(47)

Proto se tyto výrobky považují za obdobné výrobky ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení.

(48)

Během období přezkumného šetření pokračoval dovoz výrobku, který je předmětem přezkumu, z Brazílie, i když na nižší úrovni než v období původního šetření (tj. od 1. července 2015 do 30. června 2016). Dovoz plochých za tepla válcovaných výrobků z Brazílie představoval v období přezkumného šetření přibližně 1,38 % trhu Unie oproti 1,79% podílu na trhu během původního šetření. V absolutních číslech se objem dovozu z Brazílie snížil z 608 541 tun v období původního šetření na 478 692 tun v období přezkumného šetření.

(49)

Komise nejprve v souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení zkoumala, zda je celkový objem domácího prodeje u každého vyvážejícího výrobce zařazeného do vzorku reprezentativní. Objem domácího prodeje je reprezentativní tehdy, pokud celkový objem domácího prodeje obdobného výrobku nezávislým odběratelům na domácím trhu během období přezkumného šetření představoval u každého vyvážejícího výrobce alespoň 5 % jeho celkového objemu prodeje výrobku, který je předmětem přezkumu, na vývoz do Unie. Na základě tohoto kritéria byl celkový objem prodeje každého vyvážejícího výrobce obdobného výrobku, který byl zařazen do vzorku, na domácím trhu reprezentativní.

(50)

Komise následně určila u vyvážejících výrobců s reprezentativním domácím prodejem typy výrobku prodávané na domácím trhu, jež byly totožné nebo srovnatelné s typy výrobku prodávanými na vývoz do Unie.

(51)

Komise poté v souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení prověřovala, zda je domácí prodej každého vyvážejícího výrobce zařazeného do vzorku na jeho domácím trhu u každého typu výrobku, který je totožný nebo srovnatelný s typem výrobku prodávaným na vývoz do Unie, reprezentativní. Domácí prodej určitého typu výrobku je reprezentativní tehdy, když celkový objem prodeje daného typu výrobku nezávislým odběratelům na domácím trhu během období přezkumného šetření představuje alespoň 5 % celkového objemu prodeje totožného nebo srovnatelného typu výrobku vyváženého do Unie. Komise stanovila, že prodej na domácím trhu byl s výjimkou jednoho typu výrobku reprezentativní pro všechny ostatní typy výrobku vyvážené na trh Unie některým z vyvážejících výrobců zařazených do vzorku.

(52)

Dále Komise stanovila podíl ziskového prodeje nezávislým odběratelům na domácím trhu u každého typu výrobku během období přezkumného šetření, aby mohla rozhodnout, zda pro účely výpočtu běžné hodnoty v souladu s čl. 2 odst. 4 základního nařízení použije skutečný domácí prodej.

(53)

Běžná hodnota je založena na skutečné domácí ceně jednotlivých typů výrobku na domácím trhu bez ohledu na to, zda jejich prodej je, či není ziskový, pokud:

(54)

V takovém případě odpovídá běžná hodnota váženému průměru cen veškerého domácího prodeje tohoto typu výrobku během období přezkumného šetření.

(55)

Běžná hodnota je skutečná domácí cena jednotlivých typů výrobku pouze v případě ziskového prodeje daných typů výrobku na domácím trhu během období přezkumného šetření, pokud:

(56)

Z analýzy domácího prodeje vyplynulo, že více než 80 % veškerého domácího prodeje bylo ziskových a že vážená průměrná prodejní cena byla vyšší než výrobní náklady. Běžná hodnota byla tudíž vypočtena jako vážený průměr cen veškerého domácího prodeje během období přezkumného šetření.

(57)

Co se týče typů výrobku, které se na domácím trhu neprodávají vůbec, byly k výrobním nákladům u každého typu výrobku připočteny vážené průměrné prodejní, režijní a správní náklady a zisk ze všech transakcí uskutečněných na domácím trhu, jelikož nedocházelo k prodeji tohoto typu výrobku od jiných výrobců.

(58)

Vyvážející výrobci zařazení do vzorku vyváželi do Unie pro společnosti ve spojení. Společnosti ve spojení se sídlem v Unii používaly ploché za tepla válcované výrobky především k výrobě jiných výrobků. Šetřením nebylo zjištěno, že by společnosti ve spojení, které předložily odpověď na dotazník, nakupovaly ploché za tepla válcované výrobky od společností, které nejsou ve spojení. Komise tedy nemohla potvrdit, zda související cena byla cenou za obvyklých tržních podmínek, ve srovnání s původním šetřením, kdy Komise potvrdila, že související ceny byly cenami za obvyklých tržních podmínek.

(59)

Nicméně vzhledem k tomu, že v rámci přezkumu před pozbytím platnosti není třeba určit dumpingové rozpětí, ale pouze pravděpodobnost přetrvání nebo obnovení dumpingu, Komise považovala za vhodné použít takovou vývozní cenu, která byla stanovena v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení.

(60)

Komise srovnala pro každý typ výrobku běžnou hodnotu a vývozní cenu vyvážejících výrobců zařazených do vzorku na základě ceny ze závodu, jak je stanoveno výše.

(61)

Tam, kde to bylo opodstatněné v zájmu spravedlivého srovnání, upravila Komise běžnou hodnotu a/nebo vývozní cenu o rozdíly ovlivňující ceny a srovnatelnost cen v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení. Byly provedeny úpravy týkající se nákladů na dopravu, pojištění, manipulaci a nakládku a vedlejších nákladů a balení.

(62)

U vyvážejících výrobců zařazených do vzorku porovnala Komise podle čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení váženou průměrnou běžnou hodnotu každého typu obdobného výrobku s váženou průměrnou vývozní cenou odpovídajícího typu výrobku, který je předmětem přezkumu.

(63)

Na tomto základě se orientační vážená průměrná dumpingová rozpětí, vyjádřená jako procentní podíl ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením, u výrobců zařazených do vzorku činila 16,2 % a 18,7 %. Proto byl vyvozen závěr, že dumping během období přezkumného šetření přetrvával.

(64)

Společnost CSN ve svých připomínkách ke konečnému poskytnutí informací tvrdila, že její dumpingové rozpětí vypočtené Komisí je pravděpodobně nadhodnocené. Zejména s ohledem na skutečnost, že Komise nebyla schopna prokázat, že vývozní prodeje společnosti CSN společnosti ve spojení v EU probíhaly za obvyklých tržních podmínek, bylo pravděpodobné, že tyto prodeje byly uskutečněny za ceny, které byly nižší než ceny na volném trhu. Podle společnosti CSN jsou totiž převodní ceny obecně nižší než ceny na volném trhu. Kromě toho by vzhledem k vysoké inflaci v Brazílii a kolísání směnného kurzu bylo vhodnější vypočítat dumpingové rozpětí pomocí měsíčních průměrů běžné hodnoty a vývozní ceny než pomocí průměrů za celé období přezkumného šetření. Na základě této metodiky společnost CSN tvrdila, že dumping bude stále existovat, ale bude o něco nižší.

(65)

Komise konstatovala, že společnost CSN nedoložila tvrzení o převodní ceně. Navíc i kdyby byla přijata metodika výpočtu dumpingu navržená společností CSN, rozdíl v dumpingovém rozpětí by byl malý, a proto by nezměnil závěry o pokračování dumpingu. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem byla tvrzení společnosti CSN zamítnuta.

(66)

Během období přezkumného šetření dovoz plochých za tepla válcovaných výrobků z Íránu prakticky vymizel. Komise analyzovala pravděpodobnost obnovení dumpingu v následujícím oddíle.

(67)

Během období přezkumného šetření pokračoval dovoz výrobku, který je předmětem přezkumu, z Ruska, ačkoli na nižší úrovni než v období šetření v rámci původního šetření. Podle údajů Eurostatu představoval dovoz plochých za tepla válcovaných výrobků z Ruska v období přezkumného šetření přibližně 3,55 % trhu Unie oproti 4,29% podílu na trhu během původního šetření. V absolutních hodnotách se objem dovozu z Ruska snížil z 1 455 436 tun v období původního šetření na 1 224 699 tun v období přezkumného šetření.

(68)

Jak je uvedeno v 33. bodě odůvodnění, žádný z vyvážejících výrobců z Ruska při šetření nespolupracoval. Dne 27. října 2022 proto Komise prostřednictvím poznámky ke spisu týkajícího se vzorku vyvážejících výrobců informovala všechny zúčastněné strany, že vzhledem k neexistenci spolupráce může, pokud jde o zjištění týkající se Ruska, použít článek 18 základního nařízení. Komise v tomto ohledu neobdržela žádné připomínky.

(69)

V důsledku toho vycházela v souladu s článkem 18 základního nařízení zjištění týkající se pravděpodobnosti přetrvávání nebo obnovení dumpingu z dostupných údajů, zejména veřejně dostupných informací, jako jsou oficiální internetové stránky společností, informací uvedených v žádosti o přezkum a informací získaných od spolupracujících stran v průběhu přezkumného šetření (tj. od žadatele).

(70)

Vzhledem k nedostatečné spolupráci ruských výrobců použila Komise pro stanovení běžné hodnoty v Rusku dostupné údaje. K tomuto účelu byly použity informace předložené žadatelem.

(71)

Komise nemohla získat veřejně dostupné údaje o cenách plochých za tepla válcovaných výrobků na domácím trhu v Rusku. Běžná hodnota tedy vycházela z domácích cen v Rusku stanovených na základě průměrných domácích ceníků svitků válcovaných za tepla během období přezkumného šetření, získaných z MEPS, k nimž byly připočteny náklady na zpracování, aby se získala cena plochých za tepla válcovaných výrobků. Aby se dospělo k cenám ze závodu, byly odečteny náklady na vnitrozemskou dopravu odhadnuté žadatelem v žádosti o přezkum.

(72)

Vzhledem k neexistenci spolupráce ze strany ruských výrobců byla vývozní cena určena na základě údajů Eurostatu o dovozních cenách CIF upravených na ceny ze závodu. Cena CIF byla tedy snížena o náklady na nákladní vlak a vnitrostátní dopravu, jak je odhadl žadatel v žádosti o přezkum.

(73)

Komise porovnala běžnou hodnotu a vývozní cenu na základě ceny ze závodu, jak je stanoveno výše.

(74)

Na základě toho orientační dumpingové rozpětí, vyjádřené jako procentní podíl ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením, činilo přibližně 5 %. Proto byl vyvozen závěr, že dumping během období přezkumného šetření přetrvával.

(75)

V návaznosti na zjištění naznačujícího existenci dumpingu během období přezkumného šetření Komise v souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení zkoumala, zda existuje pravděpodobnost přetrvání dumpingu, pokud by opatření pozbyla platnosti. Navíc byly analyzovány tyto prvky: výrobní kapacity a volné kapacity v Brazílii a atraktivita trhu Unie.

(76)

V žádosti o přezkum žadatel poskytl informace týkající se výrobní kapacity, výroby, spotřeby a volné kapacity v Brazílii.

(77)

Pokud jde o volnou kapacitu plochých za tepla válcovaných výrobků, žadatel uvedl, že na základě údajů CRU (20) existovala pro rok 2020 volná kapacita ve výši více než 6,6 milionu tun ve srovnání s úrovní výroby plochých za tepla válcovaných výrobků v Brazílii (21). Komise v tomto ohledu konstatovala, že výpočty volné kapacity předložené žadatelem používají jmenovitou kapacitu, tj. maximální kapacitu, které lze teoreticky dosáhnout za ideálních podmínek, například při výrobě určitého sortimentu výrobků, a bez zohlednění plánovaných nebo neplánovaných technických přestávek. Pro výpočet volné kapacity v tomto případě Komise považovala za vhodnější použít výrobní kapacitu, pokud je k dispozici, která představuje maximální množství, které lze reálně vyrobit s ohledem na tyto faktory.

(78)

Šetřením bylo zjištěno, že během období přezkumného šetření vyvážející výrobci zařazení do vzorku zvýšili využití své kapacity oproti rokům 2019 a 2020 a vyráběli téměř na úrovni své výrobní kapacity, přičemž míra využití přesahovala 90 %. Proto bylo zjištěno, že volná kapacita vyvážejících výrobců zařazených do vzorku byla v období přezkumného šetření omezená. Na toto zjištění je však třeba pohlížet v souvislosti s tím, že brazilský dovoz do Unie pokračoval pouze na mírně snížených úrovních oproti období původního šetření.

(79)

Komise zkoumala, zda je pravděpodobné, že by brazilští vyvážející výrobci zvýšili svůj vývoz na trh Unie za dumpingové ceny, pokud by opatření pozbyla platnosti. Komise proto analyzovala úroveň cen brazilských výrobců na jejich domácím trhu a cen brazilského vývozu na trhy třetích zemí a porovnala je s úrovní cen výrobního odvětví Unie.

(80)

Šetřením bylo zjištěno, že ceny vyvážejících výrobců zařazených do vzorku na domácím trhu v Brazílii byly během posuzovaného období vyšší než ceny výrobního odvětví Unie na trhu Unie, s výjimkou cen jednoho vyvážejícího výrobce zařazeného do vzorku v roce 2020.

(81)

Pokud jde o ceny do třetích zemí, u vyvážejícího výrobce zařazeného do vzorku s významným prodejem na vývoz do třetích zemí byly ceny do třetích zemí v posuzovaném období obecně nižší (v průměru o 12 %) než ceny výrobců v Unii na trhu Unie. To odpovídá údajům cenového srovnání z databáze GTA, z nichž je zřejmé, že vývozní cena všech brazilských vývozců do třetích zemí v celém posuzovaném období byla nižší než ceny na trhu Unie.

(82)

Aby Komise získala informace o pravděpodobném cenovém chování při vývozu do Unie v případě neexistence opatření, porovnala rovněž brazilskou vývozní cenu pro třetí země s brazilskou běžnou hodnotou pro vyvážejícího výrobce zařazeného do vzorku, který rovněž vyvážel do třetích zemí. Srovnání bylo provedeno na úrovni ceny ze závodu. Na tomto základě bylo zjištěno, že běžná hodnota je vyšší než cena vývozu do třetích zemí, přičemž rozdíl vyjádřený jako procentní podíl ceny CIF na hranici činí přibližně 20 %.

(83)

Komise rovněž konstatovala, že v období přezkumného šetření vyvážející výrobci zařazení do vzorku z hlediska objemu výrazně zvýšili podíl vývozu do Unie na svém celkovém prodeji. Připomíná se, že tyto prodeje byly uskutečněny za dumpingové ceny. Je tudíž pravděpodobné, že pokud by opatření pozbyla platnosti, dumpingový dovoz by nadále rostl.

(84)

Brazilská vláda tvrdila, že brazilští výrobci plochých za tepla válcovaných výrobků se soustřeďují na obsluhu svých domácích a regionálních trhů a nemají žádnou motivaci zvyšovat svůj vývoz do Unie.

(85)

Z šetření vyplynulo, že u vyvážejících výrobců zařazených do vzorku se více než 50 % jejich prodeje během období přezkumného šetření skutečně uskutečnilo na domácím trhu. K výše uvedenému nárůstu jejich vývozu do Unie vyjádřenému jako podíl na jejich celkovém prodeji však došlo, i když ceny na brazilském domácím trhu byly vyšší než ceny výrobního odvětví Unie.

(86)

Ve svých připomínkách po poskytnutí informací GBR zopakovala své tvrzení, že brazilští výrobci HRF nejsou dostatečně motivováni k tomu, aby zvýšili svůj vývoz do Unie, a poukázala na údajné zaměření brazilských výrobců na domácí a regionální trhy, na omezenou volnou kapacitu v Brazílii, na mechanismus EU pro přizpůsobení se uhlíkovým hranicím (CBAM) a na ochranná cla EU na dovoz některých výrobků z oceli.

(87)

Pokud jde o hlavní trhy a dostupnou volnou kapacitu brazilských výrobců, jak je uvedeno v 81. bodě odůvodnění, je trh Unie atraktivnější než jiné vývozní trhy. Vzhledem k této skutečnosti by omezená volná kapacita v Brazílii nebránila dalšímu zvýšení vývozu do Unie. Proto byla tato tvrzení zamítnuta. Pokud jde o argumenty týkající se CBAM a ochranných opatření, ty jsou uvedeny v 213. bodě odůvodnění níže.

(88)

Komise dospěla k závěru, že vzhledem k tomu, že brazilský dovoz za dumpingové ceny se oproti původnímu šetření snížil jen mírně, atraktivitě trhu Unie z hlediska cen a skutečnosti, že ceny vývozu z Brazílie do třetích zemí jsou nižší než ceny na domácím trhu, je pravděpodobné, že brazilští výrobci v případě, že by opatření pozbyla platnosti, budou i nadále vyvážet do Unie za dumpingové ceny.

(89)

Vzhledem k tomu, že během období přezkumného šetření nedošlo k vývozu z Íránu do Unie, Komise v souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení zkoumala, zda existuje pravděpodobnost obnovení dumpingu, pokud by byla opatření zrušena. Byly analyzovány tyto prvky: výrobní kapacita a volná kapacita v Íránu, atraktivitu trhu Unie a vývozní ceny do třetích zemí.

(90)

V žádosti o přezkum a v následných podáních žadatel poskytl výpočty výrobní kapacity a volné kapacity plochých za tepla válcovaných výrobků z oceli v Íránu na základě dvou zdrojů informací, databáze Plantfacts a údajů CRU (22). Podle těchto výpočtů disponoval Írán v období přezkumného šetření značnou volnou kapacitou. Stejně jako v případě Brazílie, jak je vysvětleno v 77. bodě odůvodnění, se Komise domnívala, že tyto výpočty používají jmenovitou kapacitu a že pro posouzení volné kapacity by bylo vhodnější použít výrobní kapacitu, pokud je k dispozici.

(91)

Šetřením bylo zjištěno, že spolupracující vyvážející výrobce z Íránu v období přezkumného šetření vyráběl téměř na hranici své výrobní kapacity, a proto byla jeho volná kapacita v období přezkumného šetření omezená.

(92)

Šetření však rovněž odhalilo, že společnost zahájila výstavbu nové válcovny pásů za tepla, aby výrazně zvýšila svou kapacitu výroby plochých za tepla válcovaných výrobků z oceli. Podle prohlášení, která byla v lednu 2020 připsána generálnímu řediteli společnosti (23), by projekt zvýšil roční kapacitu plochých za tepla válcovaných výrobků až na 4,5 milionu tun a jeho dokončení bylo plánováno do 900 dnů.

(93)

Během křížové kontroly, která byla provedena na dálku prostřednictvím videokonference, společnost uvedla, že projekt má značné zpoždění, aniž však v tomto ohledu poskytla řádné důkazy. Kromě toho společnost uvedla, že nová válcovna pásů za tepla měla sloužit pouze domácímu trhu vzhledem k očekávanému výraznému růstu tohoto trhu. Na podporu tohoto tvrzení předložila společnost interní prognózu, v níž uvádí své odhady vývoje domácího trhu.

(94)

Komise konstatovala, že pokud by se prognózy společnosti naplnily (podle nejpravděpodobnějšího scénáře vývoje domácího trhu), s přihlédnutím k současnému podílu společnosti na trhu by provoz nové válcovny pásů za tepla vedl k volné kapacitě výrazně přesahující 1 milion tun ročně.

(95)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise k závěru, že v příštích letech bude v Íránu k dispozici značná volná kapacita, kterou bude možné využít pro vývoz, včetně vývozu do Unie.

(96)

Komise zkoumala, zda je pravděpodobné, že by íránští vyvážející výrobci začali vyvážet výrobek, který je předmětem přezkumu, na trh Unie za dumpingové ceny, pokud by opatření pozbyla platnosti. Za tímto účelem Komise porovnala cenovou úroveň vývozu spolupracujícího íránského výrobce do třetích zemí s úrovní cen výrobního odvětví Unie a úroveň cen spolupracujícího íránského výrobce na domácím trhu s cenovou úrovní jeho vývozu na trhy třetích zemí.

(97)

Komise porovnala vývozní ceny CIF z Íránu do třetích zemí, které spolupracující výrobce uvedl ve své odpovědi na dotazník, s cenami výrobního odvětví Unie. Bylo zjištěno, že vývozní ceny do třetích zemí byly v období přezkumného šetření nejméně o 14 % nižší než ceny výrobního odvětví Unie. Proto je trh Unie ve srovnání s jinými možnými vývozními destinacemi výrobku, který je předmětem přezkumu, atraktivnější a íránští výrobci mají ekonomickou motivaci přesunout vývoz do Unie, pokud by opatření pozbyla platnosti.

(98)

Kromě toho, aby Komise získala informace o pravděpodobném cenovém chování vůči Unii v případě neexistence opatření, porovnala rovněž íránskou vývozní cenu pro třetí země s íránskou běžnou hodnotou, a to na základě údajů poskytnutých spolupracujícím vyvážejícím výrobcem za období přezkumného šetření. Srovnání bylo provedeno na základě ceny ze závodu. Na základě toho cenový rozdíl mezi běžnou hodnotou a vývozními cenami do třetích zemí stanovený jako procentní podíl z ceny CIF na hranice činil přibližně 3 %. Během křížových kontrol na dálku však nebylo možné ověřit, zda byla celková hodnota vývozních transakcí zaplacena. Komise se proto domnívala, že skutečné vývozní ceny do třetích zemí mohou být ještě nižší a že výše uvedený rozdíl mezi domácími a vývozními cenami může být ještě vyšší. To naznačuje, že pokud by byla opatření zrušena a ceny, za které by íránský vyvážející výrobce vyvážel dotčený výrobek do Unie, by byly v souladu s cenami do ostatních třetích zemí zjištěnými během přezkumu, dumpingová rozpětí by pravděpodobně byla významná.

(99)

Spolupracující íránský výrobce ve svých připomínkách po poskytnutí konečných informací tvrdil, že posouzení Komise bylo nesprávné, protože k pokračování dumpingu nedošlo. Vyvážející výrobce rovněž zpochybnil závěry týkající se volné kapacity. Vzhledem k tomu, že se připomínky společnosti zakládají na důvěrných informacích, Komise se jimi zabývala v samostatném dokumentu zaslaném pouze společnosti.

(100)

Komise dospěla k závěru, že vzhledem k očekávané volné kapacitě, která bude v Íránu k dispozici, atraktivitě trhu Unie a skutečnosti, že ceny vývozu z Íránu do třetích zemí jsou nižší než ceny na domácím trhu, existuje vysoká pravděpodobnost obnovení dumpingu z Íránu, pokud by opatření pozbyla platnosti.

(101)

V návaznosti na zjištění dumpingu během období přezkumného šetření Komise v souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení zkoumala, zda existuje pravděpodobnost přetrvání dumpingu, pokud by byla opatření zrušena. Byly analyzovány tyto prvky: výrobní kapacita a volná kapacita v Rusku, atraktivita trhu Unie a možná absorpční kapacita trhů třetích zemí.

(102)

V žádosti o přezkum žadatel poskytl informace týkající se výrobní kapacity, výroby, spotřeby a volné kapacity v Rusku.

(103)

Pokud jde o výrobní kapacitu plochých za tepla válcovaných výrobků, žadatel poskytl dva soubory citlivých údajů CRU podléhajících autorskému právu (24). Kromě toho předložil (25) zprávu OECD o nejnovějším vývoji kapacity výroby oceli za rok 2021 (26). Pokud jde o výrobu plochých za tepla válcovaných výrobků, žadatel poskytl tytéž dva soubory citlivých údajů CRU podléhajících autorskému právu (27), jakož i alternativní citlivé údaje z databáze Plantfacts podléhající autorskému právu (28). Dále předložil výňatek ze zprávy OECD o vývoji na trhu s ocelí za čtvrté čtvrtletí roku 2021 (29). Pokud jde o spotřebu a volnou kapacitu plochých za tepla válcovaných výrobků, žadatel poskytl soubor citlivých údajů CRU podléhajících autorskému právu (30).

(104)

Vzhledem k nedostatečné spolupráci ruských vyvážejících výrobců vycházela Komise ve svých zjištěních týkajících se výrobní kapacity plochých za tepla válcovaných výrobků v Rusku v období přezkumného šetření z kapacity výroby surové oceli uvedené ve zprávě OECD o nejnovějším vývoji kapacity výroby oceli, přidělené plochým za tepla válcovaným výrobkům na základě údajů Světového sdružení výrobců oceli (World Steel Association, dále jen „Worldsteel“). Zaprvé, poslední zpráva OECD o nejnovějším vývoji kapacity výroby oceli ukázala na rostoucí trend výrobní kapacity surové oceli v Rusku (31), což odpovídá průměrné kapacitě výroby surové oceli ve výši 90,5 milionu tun v období přezkumného šetření. Sdružení Worldsteel uvedlo, že ploché za tepla válcované výrobky (včetně výrobků z pásové oceli válcovaných za tepla) a svitky válcované za tepla (což je podle údajů žadatele forma, v níž se ploché, za tepla válcované výrobky obvykle vyvážejí (32)) představovaly v období přezkumného šetření v průměru 21,7 % celosvětového objemu vývozu hotových výrobků z oceli (tj. bez ingotů a polotovarů) (33). Tento procentní podíl plochých za tepla válcovaných výrobků byl použit na kapacitu výroby surové oceli v Rusku, což vedlo k výrobní kapacitě plochých za tepla válcovaných výrobků v Rusku ve výši 19,6 milionu tun během období přezkumného šetření.

(105)

Komise založila svá zjištění týkající se výroby plochých za tepla válcovaných výrobků v Rusku v období přezkumného šetření na rozdělených údajích o výrobě surové oceli od sdružení Worldsteel. Podle údajů Worldsteel průměrná výroba surové oceli v Rusku během období přezkumného šetření činila 74,3 milionu tun (34). Při použití stejného podílu plochých za tepla válcovaných výrobků, který je uveden výše, Komise zjistila, že Rusko v období přezkumného šetření vyrobilo 16,1 milionu tun plochých za tepla válcovaných výrobků, což je konzervativní odhad.

(106)

Svá zjištění týkající se spotřeby plochých za tepla válcovaných výrobků v Rusku v období přezkumného šetření Komise založila na rozdělených údajích o spotřebě surové oceli od sdružení Worldsteel. Podle údajů Worldsteel činila průměrná spotřeba surové oceli v Rusku v období přezkumného šetření 42,8 milionu tun (35). Při použití stejného procentního podílu plochých za tepla válcovaných výrobků a svitků válcovaných za tepla, který byl uveden výše, Komise zjistila, že spotřeba plochých za tepla válcovaných výrobků v Rusku v období přezkumného šetření činila 9,3 milionu tun, což je konzervativní odhad.

(107)

Na základě výše uvedených údajů Komise zjistila, že Rusko mělo v porovnání s výrobou během období přezkumného šetření volnou kapacitu ve výši 3,5 milionu tun, což představuje 10 % spotřeby na volném trhu v Unii. Při porovnání výrobní kapacity s domácí spotřebou navíc spotřeba během období přezkumného šetření zaostávala za kapacitou o 10 milionů tun, což představuje téměř 30 % spotřeby na volném trhu v Unii.

(108)

Přebytek výrobních kapacit je motivací k dalšímu vývozu. Je zřejmé, že ruští vývozci musí využít všech stávajících možností ke zvýšení výroby, aby mohli plně využívat svých instalovaných kapacit. Nejzřejmějším způsobem je proniknout na jakýkoli volný trh po celém světě, a to velmi pravděpodobně za dumpingové ceny, jak je tomu v případě současného šetření.

(109)

Na základě výše uvedených skutečností a úvah dospěla Komise k závěru, že ruští výrobci mají dostatečné volné kapacity, které by mohly být využity pro vývoz plochých za tepla válcovaných výrobků za dumpingové ceny do Unie, pokud by opatření pozbyla platnosti.

(110)

Komise zkoumala, zda je pravděpodobné, že by ruští výrobci zvýšili svůj vývoz za dumpingové ceny na trh Unie, pokud by opatření pozbyla platnosti. Proto Komise analyzovala cenovou úroveň ruských výrobců na jejich domácím trhu, jakož i cenovou úroveň ruského vývozu na trhy třetích zemí a porovnala je s úrovní cen výrobního odvětví Unie.

(111)

Objem ruského vývozu a ceny použité pro určení atraktivity trhu Unie byly stanoveny na základě dostupných údajů v souladu s článkem 18 základního nařízení a na základě údajů z databáze GTA a informací uvedených v žádosti o přezkum.

(112)

Komise porovnala ruské domácí ceny použité pro stanovení běžné hodnoty s cenami výrobního odvětví Unie v období přezkumného šetření. Srovnání ukázalo, že průměrné ruské ceny na domácím trhu byly o 17 % nižší než ceny výrobního odvětví Unie. Ceny v Unii byly proto atraktivnější než ceny v Rusku.

(113)

Kromě toho Komise porovnala ruské vývozní ceny FOB do třetích zemí získané z databáze GTA, upravené o náklady na nákladní vlak z Ruska do Unie uvedené v žádosti o přezkum, s cenami výrobního odvětví Unie. Databáze GTA však neobsahovala údaje za rok 2022, protože ruské celní orgány v důsledku nevyprovokované vojenské agrese Ruska proti Ukrajině až do odvolání pozastavily zveřejňování statistik. Komise proto použila údaje za rok 2021 a považovala je za použitelné i pro první pololetí roku 2022. Vývozní ceny do třetích zemí v roce 2021 byly přibližně o 21 % nižší než ceny výrobního odvětví Unie v období přezkumného šetření. Proto je trh Unie ve srovnání s jinými možnými vývozními destinacemi dotčeného výrobku atraktivnější a ruští výrobci mají ekonomickou motivaci přesunout vývoz do Unie, pokud by byla opatření zrušena.

(114)

Kromě toho, aby Komise získala informace o pravděpodobné cenové politice vůči Unii při neexistenci opatření, porovnala také ruské vývozní ceny FOB z databáze GTA, upravené o náklady na dopravu v Rusku uvedené v žádosti o přezkum, s ruskými cenami na domácím trhu použitými pro stanovení běžné hodnoty. Srovnání tedy bylo provedeno na úrovni ceny ze závodu. Z výše uvedených důvodů Komise použila údaje za rok 2021 a považovala je za použitelné i pro první pololetí roku 2022. Na základě toho rozdíl mezi ruskými vývozními cenami do třetích zemí v roce 2021, upravenými o náklady na dopravu v Rusku, a běžnou hodnotou činil přibližně 15 % ceny CIF s dodáním na hranice Unie. To, že běžná hodnota byla o 15 % vyšší, potvrzuje, že pokud by opatření pozbyla platnosti, ruský vývoz do Unie by se pravděpodobně uskutečňoval za ceny nižší než ceny na ruském domácím trhu.

(115)

Kromě výše uvedených skutečností Komise zjistila, že opatření na ochranu obchodu týkající se vývozu dotčeného výrobku z Ruska platí i v Indonésii, Mexiku, Thajsku, Spojeném království a Spojených státech amerických (36). V důsledku toho tyto trhy ve třetích zemích, které jsou významnými odběrateli ocelářských výrobků, jsou pro ruské vyvážející výrobce méně atraktivní. To je další prvek, který podporuje zjištění, že v případě zrušení opatření by současná ruská výrobní kapacita s největší pravděpodobností skončila na trhu Unie.

(116)

Vzhledem ke značné volné kapacitě v Rusku a s přihlédnutím k důkazům o atraktivitě trhu Unie dospěla Komise k závěru, že pokud by opatření pozbyla platnosti, je pravděpodobné, že by ruští vyvážející výrobci aktivovali volnou kapacitu a pravděpodobně by dokonce přesměrovali vývoz ze třetích zemí na trh Unie za dumpingové ceny a ve značném objemu.

(117)

S ohledem na svá zjištění o přetrvávání dumpingu během období přezkumného šetření a pravděpodobném vývoji vývozu v případě, že by opatření pozbyla platnosti, dospěla Komise k závěru, že je vysoce pravděpodobné, že pozbytí platnosti antidumpingových opatření na dovoz z Ruska by vedlo k přetrvání dumpingu.

(118)

Podle žadatele vyrábělo obdobný výrobek v Unii v posuzovaném období 21 výrobců. Tvoří „výrobní odvětví Unie“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 základního nařízení.

(119)

Celková výroba výrobku, který je předmětem přezkumu, v Unii během období přezkumného šetření byla stanovena na přibližně 70 milionů tun. Komise tento údaj stanovila na základě všech dostupných informací týkajících se výrobního odvětví Unie, jako je žádost o přezkum před pozbytím platnosti, ověřené odpovědi na dotazník a odpovědi na makrodotazník předložené svazem EUROFER. Jak je uvedeno ve 26. bodě odůvodnění, výrobci v Unii zařazení do vzorku představují 25 % celkové výroby obdobného výrobku v Unii během období přezkumného šetření.

(120)

Výrobek, který je předmětem přezkumu, se považuje za prvotní materiál pro výrobu různých navazujících výrobků s přidanou hodnotou, počínaje za studena válcovanými výrobky. Vzhledem k tomu, že výrobní odvětví Unie je většinou vertikálně integrované a vyrábí jak výrobek, který je předmětem přezkumu, tak navazující výrobky, byl v případě potřeby závislý i volný trh analyzován samostatně.

(121)

Rozlišení mezi závislým a volným trhem je pro analýzu újmy důležité, protože výrobky určené pro závislý trh přímo nesoutěží s dovozem a převodní ceny se stanovují v rámci skupin podle různých cenových politik. Naopak výroba určená pro volný trh přímo soutěží s dovozem dotčeného výrobku a ceny jsou stanoveny podle tržních podmínek. Celkový volný trh zahrnuje prodej výrobců Unie odběratelům, kteří nejsou ve spojení, a prodej společnostem ve spojení pro jinou než vlastní spotřebu.

(122)

Aby si Komise vytvořila co nejúplnější představu o výrobním odvětví Unie, obstarala si údaje o celé výrobě obdobného výrobku a určila, zda je výroba určena k využití pro závislý nebo pro volný trh. Komise zjistila, že více než 50 % celkové výroby obdobného výrobku v Unii bylo během období přezkumného šetření určeno pro závislý trh.

(123)

Komise stanovila spotřebu na volném trhu v Unii na základě a) prodeje všech známých výrobců v Unii na trhu Unie podle údajů z odpovědi svazu EUROFER na makrodotazník a b) dovozu do Unie ze všech třetích zemí podle údajů Eurostatu. Spotřeba na závislém trhu v Unii byla stanovena na základě využití pro vlastní spotřebu a prodeje pro vlastní spotřebu na trhu Unie všech známých výrobců v Unii, jak bylo uvedeno v odpovědi svazu EUROFER na makrodotazník.

(124)

Spotřeba v Unii se vyvíjela takto:

Tabulka 1

Spotřeba v Unii

(125)

Celková spotřeba v Unii v roce 2020 prudce poklesla o 13 % v důsledku propadu poptávky způsobeného pandemií COVID-19. Po tomto poklesu však následovalo oživení způsobené oživením poptávky po oceli, k němuž došlo v roce 2021 a které pokračovalo i během období přezkumného šetření. Celkově se během období přezkumného šetření celková spotřeba v Unii dokázala vrátit na úroveň roku 2019.

(126)

Vývoj spotřeby na závislém trhu byl téměř totožný s vývojem celkové spotřeby v Unii, která v roce 2020 prudce poklesla o 12 %, po čemž následovalo oživení v období po skončení pandemie COVID-19. Spotřeba na závislém trhu však dosáhla pouze 95 % úrovně roku 2019.

(127)

Spotřeba na volném trhu se vyvíjela podobně jako celková spotřeba v Unii. V roce 2020 prudce poklesla o 14 % a během období přezkumného šetření se výrazně zotavila a oproti roku 2019 vzrostla o 7 %.

(128)

Jak je uvedeno v 35. bodě odůvodnění, v Rusku nespolupracoval žádný výrobce, zatímco jeden íránský výrobce a čtyři brazilští výrobci, z nichž Komise dva výrobce vybrala do vzorku, spolupracovali.

(129)

Objem dovozu stanovila Komise na základě údajů Eurostatu. Podíl dovozu na trhu byl stanoven na základě srovnání objemu dovozu a spotřeby na volném trhu Unie, jak je uvedeno v tabulce 1 výše.

(130)

Dovoz do Unie z dotčených zemí se vyvíjel takto:

Tabulka 2

– Objem dovozu (v tunách) a podíl na trhu

(131)

Dovoz z Brazílie během posuzovaného období kolísal. V roce 2020 se úroveň dovozu do Unie zvýšila, následoval mírný růst a poté výraznější růst během období přezkumného šetření. Dovoz z Íránu do Unie se po roce 2019 zcela zastavil. Dovoz z Ruska během posuzovaného období kolísal. Ve srovnání s rokem 2019 se ruský dovoz v letech 2020 a 2021 prudce zvýšil. Poté následoval mírný pokles během období přezkumného šetření.

(132)

Komise stanovila dovozní ceny na základě údajů Eurostatu a přepočtu provedeného pro Brazílii, jak je vysvětleno v poznámce pod čarou č. 38.

(133)

Vzhledem k neexistenci spolehlivých cen v Brazílii, jak je vysvětleno v 58. bodě odůvodnění, a vzhledem k neexistenci dovozu z Íránu nemohla Komise provést výpočet cenového podbízení z těchto dvou zemí. Pokud jde o Rusko, byly pro stanovení rozpětí cenového podbízení použity statistické údaje Eurostatu, jak je vysvětleno níže ve 138. bodě odůvodnění.

(134)

Vážená průměrná cena dovozu do Unie z dotčených zemí se vyvíjela takto:

Tabulka 3

– Ceny dovozu (EUR za tunu)

(135)

S výjimkou Íránu, který po roce 2019 vývoz ukončil, průměrné ceny dotčených zemí v průběhu daného období vykazovaly stejný trend. Po poklesu cen v roce 2020 byl mezi rokem 2021 a obdobím přezkumného šetření zaznamenán prudký nárůst průměrných cen s výjimkou Brazílie, kde se ceny mezi rokem 2021 a obdobím přezkumného šetření snížily. U Ruska a Brazílie se průměrné ceny dovozu v posuzovaném období více než zdvojnásobily ze 443 EUR za tunu v roce 2019 na 897 EUR za tunu v období přezkumného šetření v případě Ruska a z 467 EUR za tunu na 939 EUR za tunu v případě Brazílie.

(136)

Po poskytnutí informací GBR a USIMINAS tvrdily, že metodika, kterou Komise použila k přepočtu brazilských údajů, je nejasná a zúčastněné strany ji nemohou ověřit. Požádali Komisi, aby se ve své analýze opírala výhradně o oficiální statistiky dovozu. Společnost USIMINAS dodala, že údaje o dovozu vypočítané Komisí zkreslují ukazatele, jako jsou dovozní ceny a celkový objem dovozu. Společnosti GBR i USIMINAS dále potvrdily, že podíl brazilského dovozu na trhu byl nadhodnocen a že podíl brazilského trhu by měl být vyjádřen jako procento celkové spotřeby. Stejné tvrzení předložila společnost CSN a dodala, že posuzování veškerého brazilského prodeje a jeho porovnávání pouze se spotřebou na volném trhu vytváří asymetrii v hodnocení podílu na trhu ze strany Komise, neboť nejenže uměle nadsazuje brazilský dovozní trh v EU, ale vede také k neoprávněnému kumulativnímu posouzení brazilského dovozu s ruským dovozem. Pokud jde o otázku srovnání s volným trhem, odkázala GBR zejména na body 7.272 a 7.273 zprávy panelu ze dne 31. října 2018 o sporu „Maroko – antidumpingová opatření na některé za tepla válcované oceli z Turecka (WT/DS513/R)“, v nichž byl vyšetřující orgán vyzván, aby analyzoval všechny části stavu domácího výrobního odvětví, aby bylo zajištěno, že se orgán nezaměří pouze na části domácího výrobního odvětví, které vykazují špatné výsledky, a vyloučí ty, které vykazují dobré výsledky, a naopak.

(137)

Jak již bylo vysvětleno v poznámce pod čarou 38, Komise zaznamenala rozpor mezi údaji Eurostatu a ověřenými údaji o prodeji do Evropské unie, které poskytly společnosti zařazené do vzorku. Zejména ověřené objemy prodeje dvou společností zařazených do vzorku do EU byly vyšší než celkové objemy brazilského dovozu vykázané Eurostatem i Surveillance. Statistické údaje proto nemohly být výhradně zohledněny při určování objemů dovozu z Brazílie. Místo toho se Komise při stanovení celkového objemu dovozu opírala o dovozní statistiky z databáze Surveillance upravené o ověřené objemy prodeje od dvou společností zařazených do vzorku. Úprava byla provedena na základě doplňkového kódu TARIC příslušné společnosti zařazené do vzorku v databázi Surveillance, který poskytl specifické informace o společnosti. Komise nemohla zveřejnit podrobné údaje o metodice výpočtu, protože by tím porušila důvěrnost vůči spolupracujícím vyvážejícím výrobcům podle čl. 19 odst. 1 základního nařízení. Kromě toho Komise odpovídajícím způsobem upravila dovozní ceny, celkové objemy dovozu a spotřebu na volném trhu Unie, jak již bylo vysvětleno v poznámce pod čarou 38. Pokud jde o tvrzení týkající se výpočtu podílu na trhu, Komise stanovila podíl dovozu na trhu na základě srovnání objemu dovozu a spotřeby na volném trhu Unie v souladu s metodikou uvedenou v původním šetření (39), jak vyžaduje čl. 11 odst. 9 základního nařízení. Komise dále připomněla, že prodej pro vlastní spotřebu a prodej stranám ve spojení jsou dva různé pojmy. Aby byl prodej považován za prodej pro vlastní spotřebu, nesmí mít kupující (ve spojení) možnost svobodné volby dodavatele. Jak již bylo připomenuto v 58. bodě odůvodnění. V tomto případě nic nenasvědčuje tomu, že by se jednalo o výhradní prodej. Zdá se, že tyto společnosti jsou schopny získat a v původním šetření skutečně získávaly zdroje od třetích stran. K tvrzení, že tato metodika vede k neoprávněnému kumulativnímu posouzení brazilského dovozu s ruským dovozem, Komise připomněla, že brazilský a ruský podíl na trhu byly vypočteny odděleně a že analýza pravděpodobnosti opakování újmy byla nejprve provedena pro každou zemi zvlášť. Komise dále připomněla, že ve své analýze stavu výrobního odvětví Unie zkoumala jak výkonnost výrobního odvětví Unie jako celku, tak i samostatně závislého a volného trhu (např. 158. bod odůvodnění). To bylo potvrzeno zejména v odstavci 7.6.2.1.2.1 dokumentu WT/DS513/R, kde odvolací orgán potvrdil, že „vpřípadech, kdy vyšetřující orgány zkoumají jednu část domácího výrobního odvětví, měly by v zásadě stejným způsobem zkoumat všechny ostatní části, které toto odvětví tvoří, a rovněž zkoumat výrobní odvětví jako celek“. Komise proto tato tvrzení zamítla.

(138)

Vzhledem k tomu, že Rusko nespolupracovalo a byly použity statistické údaje, bylo možné stanovit pouze průměrnou cenu za tunu pro nejrůznější druhy výrobků. Kvůli nedostatku informací na úrovni druhu výrobku proto nemohla Komise provést přesný výpočet cenového podbízení, ale musela se omezit na srovnání průměrných cen za tunu.

(139)

Takto stanovené ruské vývozní ceny byly porovnány s váženými průměrnými prodejními cenami, které výrobci v Unii zařazení do vzorku během přezkumného šetření účtovali odběratelům na trhu Unie, upravenými na úroveň ceny ze závodu.

(140)

Srovnání cen bylo provedeno při stejné obchodní úrovni a obdobně jako u přesné metodiky výpočtu cenového podbízení byl výsledek srovnání vyjádřen jako procento teoretického obratu výrobců v Unii zařazených do vzorku během období přezkumného šetření. Ukázalo se, že ceny vývozu z Ruska do Unie by byly v průměru přibližně o 5 % nižší než průměrné ceny výrobního odvětví Unie.

(141)

Dovoz výrobku, který je předmětem přezkumu, ze třetích zemí jiných než Brazílie, Írán a Rusko pocházel zejména z Turecka a Indie.

(142)

(Agregovaný) objem dovozu do Unie, jakož i podíl na trhu a cenové trendy dovozu výrobku, který je předmětem přezkumu, z jiných třetích zemí, se vyvíjely takto:

Tabulka 4

– Dovoz ze třetích zemí

(143)

Celkový dovoz výrobku, který je předmětem přezkumu, z jiných než dotčených třetích zemí se během posuzovaného období zvýšil o 42 % (z 5,75 milionu na 8,18 milionu tun). Nárůst objemu dovozu se rovněž projevil v nárůstu podílu třetích zemí na trhu o 6 procentních bodů během posuzovaného období. Celkově Unie dovážela ploché za tepla válcované výrobky z více než 40 zemí, přičemž žádná z ostatních třetích zemí neměla na trhu Unie podíl větší než 4 % (40).

(144)

V rámci hodnocení hospodářské situace výrobního odvětví Unie byly vyhodnoceny všechny hospodářské ukazatele, které ovlivňovaly stav výrobního odvětví Unie během posuzovaného období.

(145)

Jak je uvedeno v 26. bodě odůvodnění, k posouzení hospodářské situace výrobního odvětví Unie byl proveden výběr vzorku.

(146)

Pro účely stanovení újmy Komise rozlišovala mezi makroekonomickými a mikroekonomickými ukazateli újmy. Komise vyhodnotila makroekonomické ukazatele na základě údajů poskytnutých žadatelem, které se týkaly všech výrobců v Unii. Mikroekonomické ukazatele posuzovala Komise na základě údajů obsažených v odpovědích na dotazník od výrobců v Unii zařazených do vzorku. Oba soubory údajů byly pro hospodářskou situaci výrobního odvětví Unie shledány jako reprezentativní.

(147)

Makroekonomické ukazatele jsou: výroba, výrobní kapacita, využití kapacity, objem prodeje, podíl na trhu, zaměstnanost, produktivita, rozsah dumpingového rozpětí a překonání účinků dřívějšího dumpingu.

(148)

Mikroekonomickými ukazateli jsou: průměrné jednotkové ceny, jednotkové náklady, náklady práce, zásoby, ziskovost, peněžní tok, investice, návratnost investic a schopnost opatřit si kapitál.

(149)

Jak je vysvětleno v 122. a 123. bodě odůvodnění, aby si Komise vytvořila co nejúplnější představu o výrobním odvětví Unie, obstarala si údaje o celé výrobě dotčeného výrobku a určila, zda je výroba určena k využití pro vlastní spotřebu nebo pro volný trh. Pokud to bylo relevantní a možné, analyzovala Komise ukazatele újmy týkající se volného a závislého trhu odděleně.

(150)

Celková výroba v Unii, výrobní kapacita a využití kapacity se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 5

– Výroba, výrobní kapacita a využití kapacity

(151)

Objem výroby výrobního odvětví Unie se během posuzovaného období celkově snížil přibližně o 4 %, přičemž v roce 2020 došlo k výraznému poklesu, po němž následoval nárůst v roce 2021 v důsledku oživení poptávky po oceli. Během období přezkumného šetření se objem výroby ve srovnání s předchozím rokem mírně snížil.

(152)

Zatímco výrobní kapacita výrobního odvětví Unie se během posuzovaného období mírně zvýšila o 1 %, využití kapacity vykazovalo stejný negativní trend jako objem výroby a mezi rokem 2019 a obdobím přezkumného šetření se snížilo o 4 %.

(153)

Objem prodeje výrobního odvětví Unie a jeho podíl na volném trhu se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Tabulka 6

– Objem prodeje a podíl na volném trhu

(154)

Objem prodeje výrobního odvětví Unie na trhu Unie se v posuzovaném období vyvíjel podobně jako spotřeba v Unii. V roce 2020 se z důvodů vysvětlených ve 125. bodě odůvodnění snížil a v roce 2021 se následně začal zotavovat. Během období přezkumného šetření se objem prodeje snížil o 2 % ve srovnání s rokem 2019.

(155)

Během posuzovaného období se podíl výrobního odvětví Unie na trhu, pokud jde o spotřebu v Unii, v období 2019–2020 mírně zvýšil ze 77,7 % na 78,7 %. Mezi lety 2020 a 2021 klesl o 6 procentních bodů. Během období přezkumného šetření výrobní odvětví Unie dále ztrácelo podíl na trhu, který klesl ze 72,3 % na 71,6 %. Jak ukazují tabulky 1 a 4, tento pokles vysvětluje skutečností, že podíl dovozu ze třetích zemí na trhu se mezi rokem 2020 a obdobím přezkumného šetření stále zvyšoval, což vysvětluje ztrátu podílu výrobního odvětví Unie na volném trhu.

(156)

Objem výrobního odvětví Unie pro vlastní spotřebu jako podíl na celkové výrobě se v posuzovaném období vyvíjel takto:

Tabulka 7

– Objem pro vlastní spotřebu na trhu Unie (v tunách)

(157)

Objem výrobního odvětví Unie pro vlastní spotřebu (tvořený spotřebou pro vlastní spotřebu a prodejem pro vlastní spotřebu na trhu Unie) se od roku 2019 do roku 2020 snížil o 12 % a v období přezkumného šetření se oproti roku 2020 zotavil o 7 procentních bodů, což vedlo k celkovému poklesu o 5 % během posuzovaného období, a to z přibližně 42 milionů tun na téměř 40 milionů tun od začátku do konce posuzovaného období. Celkově lze říci, že závislý a volný trh vykazovaly stejný trend. Komise proto dospěla k závěru, že vývoj závislého trhu neměl žádný významný dopad na výkonnost výrobního odvětví Unie na volném trhu.

(158)

Podíl výrobního odvětví Unie na závislém trhu (vyjádřený jako procento celkové výroby) zůstal v průběhu posuzovaného období poměrně stabilní, v rozsahu mezi 58,13 % a 60,54 %.

(159)

V kontextu stabilní spotřeby a klesající výroby přišlo výrobní odvětví Unie nejen o objem prodeje, ale i podíl na volném trhu. Celkově výrobní odvětví Unie během posuzovaného období nezaznamenalo žádný růst.

(160)

Zaměstnanost a produktivita se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 8

– Zaměstnanost a produktivita

(161)

Počet zaměstnanců zapojených do výroby výrobku, který je předmětem přezkumu, se od roku 2019 do roku 2020 prudce snížil a od té doby až do konce období přezkumného šetření rostl. Celkově došlo v posuzovaném období k mírnému nárůstu o 2 %.

(162)

Produktivita pracovní síly výrobního odvětví Unie, měřená jako výstup (v tunách) na zaměstnance, se v posuzovaném období snížila o 6 %.

(163)

Jak je vysvětleno ve 128. bodě odůvodnění, vyvážející výrobci z Ruska nespolupracovali. Během tohoto řízení plně spolupracovali pouze jeden íránský a dva brazilští vyvážející výrobci.

(164)

Jak bylo uvedeno výše, během období přezkumného šetření byly známky přetrvávajícího dumpingu týkajícího se dovozu z Brazílie (viz 63. bod odůvodnění) a z Ruska (viz 74. bod odůvodnění). Všechna orientační dumpingová rozpětí byla nad úrovní de minimis.

(165)

V případě Íránu, jak je vysvětleno v 66. bodě odůvodnění, nebylo možné zjistit dumping během období přezkumného šetření. Šetření se proto zaměřilo na pravděpodobnost obnovení dumpingu, pokud by antidumpingová opatření byla zrušena.

(166)

Navzdory skutečnosti, že dumping Brazílie a Ruska, byť v malých objemech, přetrvával, z analýzy ukazatelů újmy vyplývá, že zavedená opatření měla na výrobní odvětví Unie pozitivní dopad. Ve skutečnosti antidumpingová opatření uložená po původním šetření umožnila výrobnímu odvětví Unie zotavit se z dřívějšího dumpingu. Potvrzují to i zjištění Komise z antidumpingového šetření týkajícího se plochých za tepla válcovaných výrobků z Turecka (41). Výrobnímu odvětví Unie se podařilo zotavit se z účinků dumpingového dovozu z Ruska, Brazílie a Íránu působícího újmu do konce roku 2018. Zotavování hospodářské situace výrobního odvětví Unie bylo však náhle ukončeno a začalo se opět zhoršovat v roce 2019, kdy výrobní odvětví Unie muselo soutěžit se značným objemem dumpingového dovozu za nízké ceny z Turecka. Ten je nutil stanovovat ceny pod úrovní nákladů, aby si udrželo svůj podíl na trhu, a utrpělo tak podstatnou újmu. Po uložení opatření proti dovozu z Turecka v roce 2021 a po oživení po pandemii COVID-19 se situace výrobního odvětví Unie zlepšila a do konce období přezkumného šetření se zotavila. Z toho důvodu již během období přezkumného šetření nebylo výrobní odvětví Unie považováno za zasažené újmou.

(167)

Průměrné jednotkové prodejní ceny výrobců v Unii zařazených do vzorku účtované odběratelům v Unii se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Tabulka 9

– Prodejní ceny a výrobní náklady v Unii (v EUR za tunu)

(168)

Průměrné prodejní ceny výrobního odvětví Unie se mezi lety 2019 a 2020 snížily o 12 % a od roku 2020 do konce období přezkumného šetření prudce vzrostly, což vedlo k celkovému nárůstu o 81 % během posuzovaného období. Vývoj jednotkových prodejních cen v posuzovaném období byl ovlivněn vážným narušením zapříčiněným pandemií COVID-19 a obnovením poptávky po pandemii. Počínaje rokem 2021 patřily k faktorům ovlivňujícím náhlý a výrazný nárůst jednotkové prodejní ceny vysoká poptávka po oceli, omezená nabídka a zvýšené výrobní náklady.

(169)

Jednotkové výrobní náklady se během posuzovaného období zvýšily o 44 %. V roce 2019 i v roce 2020 byly jednotkové výrobní náklady vyšší než jednotková prodejní cena. Neschopnost výrobního odvětví Unie zohlednit zvýšené výrobní náklady v prodejní ceně v tomto období byla způsobena velkým objemem dumpingového dovozu z Turecka, který tlačil ceny dolů (42). V roce 2020 výrobní náklady i prodejní ceny klesly, výrobní náklady však v menší míře. Důvodem byl propad trhu během pandemie COVID-19, který výrazně snížil ceny, zatímco výrobní náklady byly ovlivněny méně. Jednotkové výrobní náklady v roce 2021 prudce vzrostly v důsledku skokového nárůstu cen energií a komodit. Tento trend pokračoval po celé období přezkumného šetření, kdy nevyprovokovaná vojenská agrese Ruska proti Ukrajině prohloubila energetickou krizi trvající již od roku 2021. V důsledku oživení po pandemii COVID-19 však prudce vzrostla i poptávka a následně se výrazně zvýšily i ceny (mezi rokem 2020 a obdobím přezkumného šetření se téměř zdvojnásobily), přičemž nárůst byl dokonce větší než zvýšení výrobních nákladů ve stejném období.

(170)

Průměrné náklady práce výrobců v Unii zařazených do vzorku se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 10

– Průměrné náklady práce na zaměstnance

(171)

Během posuzovaného období zůstaly průměrné náklady práce v letech 2019 a 2020 stabilní a od té doby se zvyšovaly, což vedlo k celkovému nárůstu na konci období šetření o 17 %. V tomto období se zvýšil i počet zaměstnanců.

(172)

Stav zásob výrobců v Unii zařazených do vzorku se v posuzovaném období vyvíjel takto:

Tabulka 11

– Zásoby

(173)

Během posuzovaného období se zásoby plochých za tepla válcovaných výrobků u výrobního odvětví Unie snižovaly a v roce 2020 došlo k drastickému poklesu, což lze vysvětlit vlivy pandemie COVID-19, a v roce 2021 došlo k téměř úplnému obnovení, po němž následoval pokles v období přezkumného šetření. Výrobní odvětví plochých za tepla válcovaných výrobků v Unii se vyznačovalo rámcovými smlouvami (měsíčními, čtvrtletními, ročními) mezi výrobci a odběrateli, které určovaly množství a ceny. Tyto rámcové smlouvy se prováděly prostřednictvím nákupních objednávek podle potřeb odběratelů. Výrobní odvětví Unie tak mohlo plánovat svou výrobu a zásoby. Zásoby u tohoto výrobního odvětví nebyly považovány za důležitý ukazatel újmy, jak bylo zjištěno i v původním šetření, jelikož většina druhů obdobného výrobku byla vyráběna výrobním odvětvím Unie na základě konkrétních objednávek uživatelů.

(174)

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic se u výrobců v Unii zařazených do vzorku v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 12

– Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic

(175)

Komise stanovila ziskovost výrobců v Unii zařazených do vzorku tak, že čistý zisk před zdaněním z prodeje obdobného výrobku na volném trhu v Unii vyjádřila jako procentní podíl obratu z tohoto prodeje.

(176)

Ziskovost se vyvíjela podle křivky ve tvaru obráceného zvonu a během posuzovaného období se celkově zvýšila o 26,4 procentního bodu. V roce 2019 došlo ke ztrátám a v roce 2020 dosáhla ziskovost v hlavním období pandemie nejnižší úrovně, a to –18 %. V roce 2021 se pak zisk opět výrazně zvýšil na 13,9 % a v období přezkumného šetření dále rostl a dosáhl 18,3 %.

(177)

Dumpingový dovoz za nízké ceny z Turecka se v letech 2017 a 2018 rychle zvyšoval (43), což vysvětluje nízkou ziskovost v roce 2019. To se pak ještě zhoršilo v důsledku otřesů způsobených celosvětovou pandemií v roce 2020, jako je narušení dodavatelského řetězce a pokles spotřeby oceli. Prudký nárůst poptávky po oceli spolu se zvýšením prodejních cen vedl k vysokým ziskům v roce 2021, který byl pro výrobní odvětví Unie výjimečný. Tento trend pokračoval po celé období přezkumného šetření a znamenal ještě vyšší ziskovost výrobního odvětví Unie.

(178)

Čistý peněžní tok je schopnost výrobců v Unii financovat svou činnost z vlastních zdrojů. Trend čistého peněžního toku se vyvíjel podobně jako ziskovost: záporný výsledek v roce 2019, následovaný dalším drastickým poklesem v roce 2020 a silným oživením v roce 2021, které v období přezkumného šetření ještě zesílilo.

(179)

Od roku 2019 do období přezkumného šetření se investice snížily o 19 %. Celkově se v posuzovaném období investiční toky vyvíjely podle křivky ve tvaru obráceného zvonu: investice výrazně poklesly v roce 2020, po němž následoval vrchol v roce 2021. Během období přezkumného šetření se investice ve srovnání s předchozím rokem mírně snížily. Investice byly obecně zaměřeny na zlepšení kvality a ekologizaci výroby.

(180)

Návratnost investic je zisk vyjádřený v procentech ve vztahu k čisté účetní hodnotě investic. Ve srovnání s rokem 2019 se návratnost investic v roce 2020 zhoršila a v roce 2021 se opět zvýšila. Celkově se návratnost investic během období přezkumného šetření ve srovnání s rokem 2019 výrazně zlepšila. V posuzovaném období se návratnost investic zvýšila přibližně o 20 procentních bodů.

(181)

Během období přezkumného šetření, kdy došlo k rychlému zotavení z pandemie, nebyla schopnost opatřit si kapitál u výrobců v Unii zařazených do vzorku ovlivněna.

(182)

Po uložení antidumpingových opatření vztahujících se dovoz plochých za tepla válcovaných výrobků z Brazílie, Íránu a Ruska v roce 2017 se dovoz z Brazílie snížil, zatímco dovoz z Ruska oproti původnímu šetření celkově zůstal na obdobné úrovni. V případě Íránu se dovoz plochých za tepla válcovaných výrobků do Unie v roce 2020 zcela zastavil, což výrobnímu odvětví Unie umožnilo začít se zotavovat ze škodlivých účinků dumpingového dovozu z dotčených zemí, a jak potvrzuje prováděcí nařízení Komise (EU) 2021/1100 týkající se dovozu plochých za tepla válcovaných výrobků pocházejících z Turecka (44), výrobní odvětví Unie se do konce roku 2018 zotavilo. Zotavování hospodářské situace výrobního odvětví Unie bylo však náhle ukončeno a začalo se opět zhoršovat v roce 2019, kdy výrobní odvětví Unie muselo konkurovat významným objemům dumpingového dovozu za nízké ceny z Turecka. Ten je nutil stanovovat ceny pod úrovní nákladů, aby si udrželo svůj podíl na trhu, a způsobil tak výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu (45). V červenci 2021 Komise uložila konečná opatření vůči Turecku a díky působení různých faktorů, které vysvětluje 178. bod odůvodnění, se situace výrobního odvětví Unie zlepšila a do konce roku 2021 se zotavila. Jak bylo již uvedeno ve 178. bodě odůvodnění, výrobní odvětví Unie mohlo během období přezkumného šetření nadále těžit z těchto zlepšujících se podmínek, což vedlo k dalšímu zvýšení jeho ziskovosti.

(183)

Konkrétně řečeno, většina ukazatelů újmy, zejména výroba, využití kapacity, objem prodeje, zaměstnanost a produktivita, vykazovala během posuzovaného období podobný trend. Ten se vyznačoval prudkým poklesem v roce 2020 a opětovným vzestupem v roce 2021, který pokračoval po celé období přezkumného šetření na úrovně podobné nebo mírně vyšší než na začátku posuzovaného období v roce 2019. Důvodem tohoto nepravidelného trendu je do značné míry souběh značného přílivu levného dumpingového dovozu plochých za tepla válcovaných výrobků z Turecka a jedinečné dynamiky, která byla důsledkem pandemie COVID-19. Omezení volného pohybu a přerušování průmyslové činnosti vedly v roce 2020 k mimořádně nízké úrovni spotřeby a nízké poptávce po oceli, zatímco v roce 2021 během oživení po pandemii COVID-19 poptávka po oceli a ceny oceli prudce vzrostly, což vedlo mimo jiné k vysokým ziskům ocelářského průmyslu v roce 2021 a v období přezkumného šetření.

(184)

Prodejní ceny, zisk, peněžní toky a návratnost investic vykázaly podobný trend, který se vyznačoval rovněž prudkým poklesem v roce 2020 a opětovným nárůstem v roce 2021. Tyto ukazatele se však během období přezkumného šetření výrazně zvýšily ve srovnání s rokem 2019, kdy výrobní odvětví Unie bylo považováno za zasažené újmou způsobenou dovozem z Turecka.

(185)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise k závěru, že výrobní odvětví Unie neutrpělo během období přezkumného šetření podstatnou újmu ve smyslu čl. 3 odst. 5 základního nařízení.

(186)

Tyto ukazatele však nelze analyzovat bez zohlednění mimořádně příznivých podmínek na trhu s ocelí v roce 2021 a v první polovině roku 2022. V roce 2020 zpomalení průmyslové činnosti vyvolané pandemií a následný pokles poptávky po oceli vedly k vážnému poklesu výkonnosti ocelářského průmyslu a celosvětové ekonomiky obecně. V roce 2021 se spotřeba oceli díky oživení poptávky výrazně zvýšila při zvýšených cenách. Tyto příznivé tržní podmínky se přenesly i do první poloviny roku 2022. Pozitivní trend v období po pandemii COVID-19, který se projevoval po celý rok 2021, však ve druhém čtvrtletí roku 2022 skončil v důsledku výrazného nárůstu nákladů na energie a vysoké inflace. To znamená, že příznivé okolnosti, které nastaly v roce 2021 a v období přezkumného šetření, pravděpodobně nebudou pokračovat. Jak bylo uvedeno v předchozích případech, ploché za tepla válcované výrobky jsou komoditou velmi citlivou na cenu a hospodářská soutěž je založena především na ceně (46). To znamená, že velké objemy dumpingového dovozu mohou vést k tomu, že výrobci v Unii nemají jinou možnost než snížit své ceny, aby si udrželi podíl na trhu, což vede k újmě.

(187)

Komise ve 186. bodě odůvodnění učinila závěr, že výrobní odvětví Unie neutrpělo během období přezkumného šetření podstatnou újmu. Na druhé straně, jak je vysvětleno v 88. a 117. bodě odůvodnění, Komise dospěla k závěru, že dumping by v případě neexistence antidumpingových opatření pravděpodobně přetrval, a jak je vysvětleno v 100. bodě odůvodnění, v případě Íránu by pravděpodobně došlo k obnovení dumpingu. Komise proto v souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení posuzovala, zda existuje pravděpodobnost obnovení újmy původně působené dumpingovým dovozem z dotčených zemí, kdyby opatření pozbyla platnosti.

(188)

V této souvislosti analyzovala Komise tyto prvky: 1) výrobní kapacitu a volnou kapacitu v dotčených zemích a atraktivitu trhu Unie a 2) pravděpodobnou úroveň cen dovozu z dotčených zemí a jeho dopad na výrobní odvětví Unie.

(189)

Jak bylo již popsáno v 78. bodě odůvodnění, oba výrobci v Brazílii zařazení do vzorku pracovali během období přezkumného šetření téměř na plnou kapacitu. Oba výrobci během období přezkumného šetření zvýšili svůj prodej do Unie, a to díky zvýšení využití své kapacity ve srovnání s předchozími lety, jak je uvedeno v 78. bodě odůvodnění. Výrazný nárůst vývozního prodeje během přezkumném šetření byl ukazatelem toho, že i přes stávající opatření je trh Unie pro vyvážející výrobce z Brazílie stále atraktivní.

(190)

Jediný spolupracující výrobce z Íránu podobně pracoval během období přezkumného šetření téměř na plnou kapacitu (91. bod odůvodnění). Jeho volná kapacita byla tedy omezená. Po dalším šetření však Komise zjistila, že společnost aktivně plánuje zvýšit svou výrobní kapacitu plochých za tepla válcovaných výrobků z oceli, což by vedlo k volné kapacitě ve výši přibližně 1 milion tun ročně, která by mohla být využita na vývoz, a to i na vývoz do Unie (95. bod odůvodnění). Z výše uvedeného důvodu dospěla Komise k závěru, že v příštích několika letech bude v Íránu existovat značná volná kapacita, kterou bude možné využít pro vývoz do Unie. Kromě toho bylo zjištěno, že vývozní ceny do třetích zemí byly během období přezkumného šetření nejméně o 14 % nižší než ceny výrobního odvětví Unie, což činí trh Unie cenově atraktivnějším ve srovnání s jinými možnými vývozními destinacemi.

(191)

Jak je uvedeno ve 107. bodě odůvodnění, Komise zjistila, že Rusko mělo v období přezkumného šetření volnou kapacitu ve výši 3,5 milionu tun, což představuje 10 % spotřeby na volném trhu v Unii. Proto byl učiněn závěr, že ruští výrobci mají dostatečné volné kapacity, které by mohli využít pro vývoz plochých za tepla válcovaných výrobků za dumpingové ceny do Unie. Srovnáním cen na ruském domácím trhu a cen výrobního odvětví Unie (112. bod odůvodnění) bylo navíc zjištěno, že ruské ceny na domácím trhu byly v průměru o 17 % nižší než ceny výrobního odvětví Unie, což potvrzuje atraktivitu trhu Unie pro ruské vyvážející výrobce.

(192)

Trh Unie patří mezi největší trhy s některými plochými za tepla válcovanými výrobky z oceli na světě. Kromě toho jsou úrovně cen v Unii (průměrná cena účtovaná výrobním odvětvím Unie v období přezkumného šetření činila 954 EUR za tunu) vyšší než průměrná cena účtovaná brazilskými a íránskými vyvážejícími výrobci do zbytku světa a ruskými výrobci do Unie. Jak je vysvětleno ve 187. bodě odůvodnění, jsou ploché za tepla válcované výrobky komoditním výrobkem vysoce citlivým vůči cenám, a tudíž by brazilští, íránští a ruští vývozci měli silnou motivaci směřovat svůj vývoz do Unie, pokud by opatření pozbyla platnosti.

(193)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je pravděpodobné, že pokud by opatření pozbyla platnosti, vyvážející výrobci z dotčených zemí by zvýšili svůj prodej na vývoz do Unie.

(194)

Jak je uvedeno v 133. bodě odůvodnění, Komise nemohla provést výpočet cenového podbízení u Brazílie. Na základě údajů Eurostatu byly ceny dovozu z Brazílie v posuzovaném období s výjimkou roku 2021 nižší než prodejní ceny v Unii. Vyvážející prodejci zařazení do vzorku představovali více než 90 % vývozu z Brazílie do Evropské unie (31. bod odůvodnění), ale protože oba vyvážející výrobci z Brazílie zařazení do vzorku prodávali stranám ve spojení v Unii a vzhledem k tomu, že nebyl zjištěn prodej odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, nemohla Komise učinit jednoznačný závěr, že prodejní cena pro odběratele ve spojení je dostatečně spolehlivá, aby mohla být použita jako údaj o pravděpodobné ceně, pokud by antidumpingová opatření neexistovala. Komise proto analyzovala současnou cenovou politiku brazilských vyvážejících výrobců na jejich vývozních trzích třetích zemí, aby posoudila pravděpodobné cenové chování na trhu Unie, pokud by opatření pozbyla platnosti.

(195)

Vývozní cena z Brazílie na trhy jiných třetích zemí byla použita jako zástupný ukazatel pro stanovení pravděpodobného cenového chování při neexistenci opatření. Srovnání bylo provedeno na základě údajů z databáze GTA o prodeji na vývoz z Brazílie do zbytku světa, které byly filtrovány podle 10 zemí s největším množstvím, které představují přibližně 90 % prodeje z Brazílie do třetích zemí. Ze srovnání vyplynulo, že úroveň vývozních cen do třetích zemí (vypočtená ve výši přibližně 820 EUR za tunu jako cena franco vykládka) byla přibližně o 13–14 % nižší než současná průměrná prodejní cena výrobního odvětví Unie na volném trhu a rovněž nižší než cena nepůsobící újmu stanovená na přibližně 920 EUR za tunu.

(196)

Jelikož výše uvedená analýza prokázala, že brazilští vyvážející výrobci byli schopni během období přezkumného šetření prodávat na trhy třetích zemí za ceny nižší než cena v Unii, Komise proto dospěla k závěru, že pokud by opatření pozbyla platnosti, brazilští vývozci by mohli snížit své ceny do EU a vyvíjet značný cenový tlak.

(197)

Dovoz z Íránu do Unie během posuzovaného období prakticky vymizel. Za těchto okolností Komise zkoumala současnou cenovou politiku jediného spolupracujícího vyvážejícího výrobce v Íránu na jeho vývozních trzích třetích zemí, aby posoudila pravděpodobnou cenu dovozu do Unie, pokud by opatření pozbyla platnosti.

(198)

Srovnání bylo provedeno na základě cen íránského vývozu do zbytku světa a vyplynulo z něho, že pravděpodobná cena franco vykládka v EU íránského vývozu plochých za tepla válcovaných výrobků by při neexistenci opatření nebyla vyšší než 830–840 EUR za tunu.

(199)

Z cenového srovnání mezi takto stanovenou íránskou vývozní cenou a váženou průměrnou prodejní cenou výrobců v Unii během období přezkumného šetření, upravenou na úroveň ceny ze závodu, vyplynulo, že ceny íránského vývozu do Unie by byly v průměru přibližně o 10–13 % nižší než průměrné ceny výrobního odvětví Unie. Ceny z Íránu by byly rovněž nižší než cena nepůsobící újmu stanovená ve 196. bodě odůvodnění.

(200)

Dovoz z Ruska se během období přezkumného šetření uskutečňoval za ceny nižší než prodejní cena výrobního odvětví Unie, a to za cenu 897 EUR za tunu. Jak bylo již uvedeno ve 140. bodě odůvodnění, výsledek srovnání cen ruského vývozu do Unie a průměrných cen výrobního odvětví Unie vykázal cenový rozdíl přibližně ve výši 5 %. Ceny z Ruska byly rovněž stanoveny na úrovni nižší než cena nepůsobící újmu, tj. 920 EUR za tunu.

(201)

Ploché za tepla válcované výrobky jsou komoditním výrobkem vysoce citlivým vůči cenám, a jak bylo zjištěno v šetření týkajícím se dovozu plochých za tepla válcovaných výrobků z Číny a rovněž v šetření týkajícím se totožného výrobku z Turecka, poměrně nízká úroveň cenového podbízení ve spojení s velkými objemy může mít významný a okamžitý dopad na výkonnost výrobního odvětví Unie (47). V obou těchto šetřeních přinutilo rozpětí cenového podbízení nižší než 5 % výrobní odvětví Unie snížit prodejní ceny (nebo ztratit podíl na trhu) do té míry, že mu v krátkodobém horizontu vznikla podstatná újma.

(202)

Vzhledem k tomu, že se výrobní odvětví Unie v období přezkumného šetření právě zotavilo z bouřlivého a hospodářsky obtížného období, včetně pandemie COVID-19, a utrpělo kumulované ztráty, je stále v nestabilní situaci. Je proto vysoce pravděpodobné, že přetrvávání dumpingového dovozu z Brazílie a Ruska a obnovení dumpingu z Íránu ve významných objemech a za ceny nižší než ceny výrobního odvětví Unie by měly významný nepříznivý vliv na výkonnost výrobního odvětví Unie, zejména pokud jde o výrobu, objem prodeje a ceny, ziskovost a investiční potřeby, což by vedlo k obnovení podstatné újmy.

(203)

Po poskytnutí informací společnost USIMINAS uvedla, že domácí výrobní odvětví Unie není křehké, vzhledem k tomu, že ukazatele jako zisk a návratnost investic se během období přezkumného šetření výrazně zvýšily. Kromě toho společnosti USIMINAS i CSN tvrdily, že není pravděpodobné, že by došlo k obnovení újmy, protože ziskovost výrobního odvětví Unie se zvýšila navzdory nárůstu dovozu z dotčených zemí. Odkázaly rovněž na nízký objem dovozu do Brazílie za vysoké ceny a na omezenou volnou kapacitu v Brazílii.

(204)

Komise v bodě odůvodnění 167 učinila závěr, že výrobní odvětví Unie neutrpělo během období přezkumného šetření podstatnou újmu. Komise rovněž uznala, že období přezkumného šetření se vyznačovalo mimořádně příznivými tržními podmínkami (187. bod odůvodnění) a že vzhledem k tomu, že se výrobní odvětví Unie právě vzpamatovalo z bouřlivého a hospodářsky obtížného období, které se vyznačovalo kumulovanými ztrátami, je stále v křehké situaci z důvodů vysvětlených ve 202. a 203. bodě odůvodnění. Jak je vysvětleno v oddíle 6.2.1, Komise musela navíc analyzovat současné cenové chování brazilských vyvážejících výrobců na jejich vývozních trzích ve třetích zemích, což ukázalo, že Brazílie by byla schopna vyvíjet významný cenový tlak na výrobní odvětví Unie, pokud by opatření nebyla přijata. Toto tvrzení proto bylo zamítnuto.

(205)

V souladu s článkem 21 základního nařízení Komise zkoumala, zda by zachování stávajících antidumpingových opatření nebylo v rozporu se zájmem Unie jako celku. Zájem Unie byl stanoven na základě posouzení všech různých relevantních zájmů, včetně zájmu výrobního odvětví Unie, dovozců a uživatelů.

(206)

Výrobní odvětví Unie se nachází v patnácti členských státech (Belgie, Česká republika, Finsko, Francie, Itálie, Maďarsko, Německo, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko a Španělsko). V souvislosti s výrobkem, který je předmětem přezkumu, zaměstnává téměř 40 000 zaměstnanců.

(207)

Pokud by opatření nebyla přijata, výrobní odvětví Unie by již nebylo chráněno před pravděpodobným nárůstem dumpingového dovozu z Brazílie, Íránu a Ruska, což by způsobilo podstatnou újmu. Účinek antidumpingových opatření bude pro výrobce v Unii pozitivní, neboť opatření pomohou výrobnímu odvětví Unie pokračovat v zotavování z předešlého dumpingu. Je proto nepochybně v zájmu výrobního odvětví Unie opatření zachovat.

(208)

Komise se obrátila na všechny známé uživatele a dovozce, kteří nejsou ve spojení. Žádný uživatel ani dovozce, který není ve spojení, se nepřihlásil a nespolupracoval při tomto šetření poskytnutím odpovědi na dotazník. Vzhledem k tomu, že uživatelé a dovozci, kteří nejsou ve spojení, nespolupracovali, a vzhledem k tomu, že nic nesvědčí o opaku, nepovažuje se pokračování opatření za odporující zájmu uživatelů a dovozců.

(209)

Komise dále analyzovala, zda by opatření vůči Brazílii, Íránu a Rusku měla negativní dopad na bezpečnost dodávek, neboť u plochých za tepla válcovaných výrobků jsou zavedena opatření i vůči Turecku a Číně. Podle údajů uvedených svazem EUROFER v makrodotazníku činila úroveň využití kapacity výrobního odvětví Unie během období přezkumného šetření 73 % a celková výrobní kapacita převyšovala celkovou spotřebu v Unii o 18 milionů tun. Kromě toho navzdory opatřením vůči některým významným vývozcům plochých za tepla válcovaných výrobků vyváželo výrobek, který je předmětem přezkumu, během období přezkumného šetření do Unie téměř 40 zemí, což ukazuje, že uložení opatření nebude mít vliv na diverzifikaci dodávek. Z těchto důvodů a vzhledem k tomu, že uživatelé a dovozci nespolupracovali, dospěla Komise k závěru, že na úrovni dodávek následným uživatelům neexistují žádná potenciální rizika.

(210)

Po zahájení přezkumu společnost USIMINAS tvrdila, že zavedení mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM) nepříznivě ovlivní přístup na trh Unie vzhledem k zatěžujícím oznamovacím povinnostem a příplatkům spojeným s CBAM. Toto tvrzení bylo po poskytnutí informací zopakováno. Kromě toho GBR i USIMINAS tvrdily, že výrobní odvětví Unie je již významně chráněno ochrannými opatřeními. Společnost CSN dodala, že díky ochranným opatřením na ocel se objem brazilského dovozu HRF nezvýší a že dovoz z Brazílie nemůže způsobit újmu, protože zbytkové clo, kterému Brazílie podléhá, je vyšší než současné valorické antidumpingové clo platné pro společnost CSN. Společnost CSN proto tvrdila, že je nepřiměřené považovat za pravděpodobné, že se újma bude opakovat kvůli dovozu z Brazílie.

(211)

Komise připomněla, že mechanismus CBAM vstoupil v platnost až v říjnu 2023 a že během přechodného období do roku 2026 budou muset dovozci vykazovat pouze emise obsažené v jejich zboží, aniž by měli povinnost platit jakékoli finanční poplatky. Stanoveným důvodem tohoto přechodného období je poskytnout stranám čas přizpůsobit se před zavedením konečného systému a snížit riziko narušení obchodu. Komise se proto domnívala, že je předčasné provádět jakékoli posouzení potenciálního dopadu mechanismu CBAM na budoucí obchodní toky plochých za tepla válcovaných výrobků. Komise připomněla, že ochranná opatření nelze považovat za opatření trvalé povahy a že stávající opatření (48) nemá žádný dopad na posouzení pravděpodobnosti zvýšeného dovozu v případě neexistence antidumpingových cel. Vzhledem k dočasné povaze ochranných opatření týkajících se oceli proto Komise shledala, že tato opatření nemohou mít vliv na její závěry v tomto šetření. Komise proto tato tvrzení zamítla.

(212)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise k závěru, že neexistují žádné přesvědčivé důvody na základě zájmu Unie, které by bránily pokračování stávajících opatření vztahujících se na dovoz určitých plochých za tepla válcovaných výrobků ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli pocházejících z Brazilské federativní republiky, Íránské islámské republiky a Ruské federace.

(213)

Na základě závěrů, ke kterým dospěla Komise ohledně přetrvání a obnovení dumpingu, obnovení újmy a zájmu Unie, by měla být antidumpingová opatření vztahující se na dovoz určitých plochých za tepla válcovaných výrobků ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli pocházejících z Brazilské federativní republiky, Íránské islámské republiky a Ruské federace zachována.

(214)

Za účelem minimalizace rizika obcházení těchto opatření kvůli rozdílu mezi celními sazbami je nutno přijmout zvláštní opatření, která zajistí uplatňování individuálních sazeb antidumpingového cla. Společnosti, na něž se vztahují individuální sazby antidumpingového cla, musí celním orgánům členských států předložit platnou obchodní fakturu. Tato faktura musí vyhovovat požadavkům uvedeným v čl. 1 odst. 4 tohoto nařízení. Na dovoz, k němuž není taková faktura přiložena, by se mělo vztahovat antidumpingové clo platné pro „všechny ostatní společnosti“.

(215)

I když je předložení této faktury celním orgánům členských států nezbytné pro uplatnění individuálních sazeb antidumpingového cla na dovoz, není tato faktura jediným prvkem, který celní orgány zohledňují. Celní orgány členských států totiž musí i v případě, že je jim předložena faktura splňující všechny požadavky stanovené v čl. 1 odst. 4 tohoto nařízení, provést své obvyklé kontroly a mohou si stejně jako ve všech ostatních případech vyžádat i další doklady (přepravní doklady atd.) pro účely ověření správnosti údajů uvedených v celním prohlášení a pro zajištění toho, že bude následné použití nižší celní sazby odůvodněné v souladu s celními předpisy.

(216)

Pokud by se po uložení dotčených opatření podstatně zvýšil objem vývozu některé ze společností využívajících nižší individuální celní sazby, lze takovéto zvýšení objemu považovat samo o sobě za změnu obchodních toků v důsledku uložených opatření ve smyslu čl. 13 odst. 1 základního nařízení. Za takových okolností a za předpokladu, že jsou splněny příslušné podmínky, lze zahájit šetření proti obcházení předpisů. V rámci takového šetření lze mimo jiné prověřit potřebu zrušit individuální celní sazbu (sazby) a následné uložit celostátního clo.

(217)

Individuální sazby antidumpingového cla pro jednotlivé společnosti uvedené v tomto nařízení jsou použitelné výlučně na dovoz výrobku, který je předmětem přezkumu, pochází z dotčených zemí a je vyráběn uvedenými právnickými osobami. Na dovoz výrobku, který je předmětem přezkumu, vyrobeného jakoukoli jinou společností, která není konkrétně uvedena v normativní části tohoto nařízení, včetně subjektů ve spojení s těmito konkrétně uvedenými společnostmi, by se měla vztahovat celní sazba platná pro „všechny ostatní společnosti“. Neměla by se na něj vztahovat žádná z uvedených individuálních sazeb antidumpingového cla.

(218)

Pokud společnost následně změní název svého subjektu, může požádat o uplatnění těchto individuálních sazeb antidumpingového cla. Tato žádost musí být předložena Komisi (49). Žádost musí obsahovat veškeré příslušné informace umožňující prokázat, že změna nemá vliv na právo dané společnosti využívat celní sazbu, která se na ni vztahuje. Pokud změna názvu společnosti nemá vliv na její právo využívat celní sazbu, která se na ni vztahuje, bude nařízení o změně názvu zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie.

(219)

Vývozce nebo výrobce, který nevyvážel dotčený výrobek do Unie během období, které bylo použito pro stanovení cla, jež se v současnosti uplatňuje na jeho vývoz, může Komisi požádat, aby se na něj vztahovalo antidumpingové clo pro spolupracující společnosti, které nejsou zařazeny do vzorku. Komise by měla takovéto žádosti vyhovět, pokud jsou splněny tři podmínky. Nový vyvážející výrobce by musel prokázat, že: (i) nevyvážel dotčený výrobek do Unie během období, které bylo použito pro stanovení výše cla použitelného na jeho vývoz; ii) není ve spojení s žádným vyvážejícím výrobcem, na kterého se vztahuje antidumpingové clo, a iii) vyvezl dotčený výrobek později nebo se k takovému vývozu ve značném množství neodvolatelně smluvně zavázal.

(220)

S ohledem na článek 109 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 (50), pokud má být částka vrácena na základě rozsudku Soudního dvora Evropské unie, měla by být pro zaplacení úroku použita sazba, kterou uplatňuje Evropská centrální banka na své hlavní refinanční operace, uveřejněná v řadě C Úředního věstníku Evropské unie a platná první kalendářní den každého měsíce.

(221)

Prováděcím nařízením Komise (EU) 2019/159 (51) uložila Komise ochranné opatření týkající se některých výrobků z oceli na dobu tří let. Prováděcím nařízením (EU) 2021/1029 bylo ochranné opatření prodlouženo do 30. června 2024. Výrobek, který je předmětem přezkumu, je jednou z kategorií výrobků, na něž se vztahuje ochranné opatření. Jakmile tedy dojde k překročení celních kvót stanovených v rámci ochranného opatření, stane se při témže dovozu splatné jak clo při překročení kvóty, tak i antidumpingové clo. Jelikož taková kumulace antidumpingových opatření s ochrannými opatřeními může vést k většímu ovlivnění obchodu, než je žádoucí, rozhodla se Komise zabránit souběžnému uplatňování antidumpingového cla a cla při překročení kvóty na výrobek, který je předmětem přezkumu, po dobu uložení ochranného cla.

(222)

To znamená, že pokud se clo při překročení kvóty uvedené v čl. 1 odst. 6 prováděcího nařízení (EU) 2019/159 začne uplatňovat na výrobek, který je předmětem přezkumu, a toto clo je vyšší než ekvivalentní valorická úroveň antidumpingových cel podle tohoto nařízení, vybere se pouze clo při překročení kvóty uvedené v čl. 1 odst. 6 prováděcího nařízení (EU) 2019/159. Po dobu souběžného uplatňování ochranných a antidumpingových cel se výběr cel uložených podle tohoto nařízení pozastavuje. Pokud se při překročení kvóty uvedené v čl. 1 odst. 6 prováděcího nařízení (EU) 2019/159 začne uplatňovat clo na výrobek, který je předmětem přezkumu, a je stanoveno na úrovni nižší, než ekvivalentní valorická úroveň antidumpingových cel uvedených v tomto nařízení, vybere se kromě rozdílu mezi tímto clem a vyššími antidumpingovými cly uloženými podle tohoto nařízení i clo při překročení kvóty uvedené v čl. 1 odst. 6 prováděcího nařízení (EU) 2019/159. Výběr části objemu antidumpingových cel, která se nevybere, se pozastavuje

(223)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného podle čl. 15 odst. 1 nařízení (EU) 2016/1036,