1.   Účelem tohoto nařízení je přispět k řádnému fungování vnitřního trhu vytvořením harmonizovaného rámce pro řešení narušení přímo či nepřímo způsobených zahraničními subvencemi s cílem zajistit rovné podmínky. Toto nařízení stanoví pravidla a postupy pro šetření zahraničních subvencí, které narušují vnitřní trh, a pro nápravu těchto narušení. K těmto narušením může dojít v souvislosti s jakoukoli hospodářskou činností, zejména pak v případě spojování podniků a při zadávacích řízeních.

2.   Toto nařízení se vztahuje na zahraniční subvence poskytnuté podniku, který vykonává hospodářskou činnost na vnitřním trhu, včetně veřejného podniku, nad nímž má přímou nebo nepřímou kontrolu stát. Za podnik, který vykonává hospodářskou činnost na vnitřním trhu, se mimo jiné považuje podnik, který získá kontrolu nad podnikem usazeným v Unii nebo který se s takovým podnikem sloučí, nebo podnik, který se zúčastní zadávacího řízení v Unii.

1.   Pro účely tohoto nařízení se má za to, že zahraniční subvence existuje tehdy, pokud některá třetí země poskytuje přímo či nepřímo finanční příspěvek, který přináší výhodu podniku vykonávajícímu hospodářskou činnost na vnitřním trhu a který je právně nebo fakticky omezen na jeden nebo více podniků nebo odvětví.

2.   Pro účely tohoto nařízení finanční příspěvek mimo jiné zahrnuje:

Finanční příspěvek poskytnutý třetí zemí zahrnuje finanční příspěvek poskytnutý:

1.   Má se za to, že narušení vnitřního trhu existuje, pokud zahraniční subvence může zlepšit konkurenční postavení podniku na vnitřním trhu a pokud tím daná zahraniční subvence skutečně nebo potenciálně negativně ovlivňuje hospodářskou soutěž na vnitřním trhu. Narušení vnitřního trhu se určí na základě ukazatelů, k nimž může patřit zejména:

2.   Pokud celková výše zahraniční subvence poskytnuté podniku nepřekročí 4 miliony EUR za období jakýchkoli tří po sobě následujících let, považuje se tato zahraniční subvence za subvenci, u níž není pravděpodobné, že naruší vnitřní trh.

3.   Pokud celková výše zahraniční subvence poskytnuté podniku nepřekročí výši podpory de minimis ve smyslu čl. 3 odst. 2 prvního pododstavce nařízení (EU) č. 1407/2013 na třetí zemi během jakýchkoli tří po sobě následujících let, nepovažuje se tato zahraniční subvence za subvenci, která narušuje vnitřní trh.

4.   Zahraniční subvenci lze považovat za subvenci, která nenarušuje vnitřní trh, pokud je zaměřena na nápravu škod způsobených přírodními katastrofami nebo mimořádnými událostmi.

1.   Zahraniční subvence s největší pravděpodobností naruší vnitřní trh, spadá-li do některé z těchto kategorií:

2.   Podniku, který je předmětem šetření, se poskytne možnost poskytnout relevantní informace o tom, zda zahraniční subvence, která spadá do jedné z kategorií uvedených v odstavci 1, za konkrétních okolností daného případu nenarušuje vnitřní trh.

1.   Komise může na základě obdržených informací porovnat negativní účinky zahraniční subvence z hlediska narušení vnitřního trhu podle článků 4 a 5 s pozitivními účinky na rozvoj příslušné subvencované hospodářské činnosti na vnitřním trhu, přičemž zváží další pozitivní účinky zahraniční subvence, jako jsou širší pozitivní účinky ve vztahu k příslušným cílům politiky, zejména cílům Unie.

2.   Hodnocení podle odstavce 1 Komise zohlední při rozhodování o tom, zda uloží nápravná opatření nebo přijme závazky, jakož i o povaze a míře těchto nápravných opatření nebo závazků.

1.   Komise může uložit nápravná opatření za účelem nápravy narušení vnitřního trhu, které je skutečně nebo potenciálně způsobeno zahraniční subvencí, ledaže by přijala závazky nabídnuté podle odstavce 2 podnikem, který je předmětem šetření.

2.   Komise může přijmout závazky nabídnuté podnikem, který je předmětem šetření, pokud tyto závazky plně a účinně napraví narušení vnitřního trhu. Při přijetí těchto závazků stanoví Komise jejich závaznost pro podnik, který je předmětem šetření, prostřednictvím rozhodnutí se závazky v souladu s čl. 11 odst. 3. Dodržování dohodnutých závazků ze strany podniku je v příslušných případech sledováno.

3.   Závazky nebo nápravná opatření musí být přiměřené a musí plně a účinně napravit narušení vnitřního trhu skutečně nebo potenciálně způsobené zahraniční subvencí.

4.   Závazky nebo nápravná opatření mohou mimo jiné spočívat v:

5.   Komise v příslušném případě stanoví požadavky týkající se podávání zpráv a požadavky na transparentnost, včetně podávání pravidelných zpráv týkajících se provádění závazků a nápravných opatření uvedených v odstavci 4.

6.   Navrhuje-li podnik, který je předmětem šetření, vrácení zahraniční subvence včetně odpovídající úrokové sazby, Komise toto vrácení přijme jakožto závazek, pouze pokud si může ověřit, že vrácení subvence je transparentní, ověřitelné a účinné, přičemž zohlední riziko obcházení.

1.   Komise může z vlastního podnětu přezkoumat informace z jakéhokoli zdroje, včetně informací od členského státu, jakékoli fyzické nebo právnické osoby nebo sdružení, o údajných zahraničních subvencích narušujících vnitřní trh.

2.   Přezkumy zadávacích řízení z moci úřední se omezí na zadané zakázky.

Tyto přezkumy nesmí vést ke zrušení rozhodnutí o zadání zakázky nebo k ukončení smlouvy na zakázku.

1.   Pokud má Komise za to, že z informací podle článku 8 vyplývá možnost, že existuje zahraniční subvence narušující vnitřní trh, vyžádá si Komise veškeré informace, které považuje za nezbytné k předběžnému posouzení toho, zda finanční příspěvek, který je předmětem přezkumu, představuje zahraniční subvenci a zda narušuje vnitřní trh. Za tímto účelem může Komise zejména:

2.   Pokud členský stát informoval Komisi o tom, že se plánuje nebo již bylo zahájeno příslušné vnitrostátní řízení, Komise informuje takový členský stát o zahájení předběžného přezkumu. Komise zejména informuje členské státy, které jí oznámily vnitrostátní řízení podle nařízení (EU) 2019/452, o zahájení předběžného přezkumu. Je-li zahájen předběžný přezkum, který se týká zadávacího řízení, informuje o tom Komise rovněž dotčeného veřejného zadavatele nebo zadavatele.

3.   Pokud má Komise na základě předběžného přezkumu dostatek informací o tom, že podniku byla poskytnuta zahraniční subvence, která narušuje vnitřní trh:

4.   Pokud Komise během předběžného přezkumu dospěje k závěru, že pro zahájení hloubkového šetření má nedostatečné důkazy, a to kvůli neexistenci jakékoli zahraniční subvence nebo nedostatečným důkazům o skutečném nebo potenciálním narušení vnitřního trhu, uzavře předběžný přezkum, informuje podnik, který je předmětem šetření, členské státy, které byly informovány podle odstavce 2, a dotčeného veřejného zadavatele nebo zadavatele, pokud byl předběžný přezkum zahájen v souvislosti se zadávacím řízením.

1.   V průběhu hloubkového šetření Komise dále posuzuje zahraniční subvenci identifikovanou v rozhodnutí o zahájení hloubkového šetření a vyžádá si veškeré informace, které považuje za nezbytné v souladu s články 13, 14 a 15.

2.   Pokud Komise podle článků 4 až 6 zjistí, že zahraniční subvence narušuje vnitřní trh, může přijmout prováděcí akt v podobě rozhodnutí o uložení nápravných opatření (dále jen „rozhodnutí s nápravnými opatřeními“). Tento prováděcí akt se přijímá poradním postupem podle čl. 48 odst. 2.

3.   Pokud Komise podle článků 4 až 6 zjistí, že zahraniční subvence narušuje vnitřní trh, a podnik, který je předmětem šetření, nabídne závazky, které Komise považuje za přiměřené a dostačující k úplné a účinné nápravě narušení, může přijmout prováděcí akt v podobě rozhodnutí s cílem prohlásit tyto závazky pro daný podnik za závazné (dále jen „rozhodnutí se závazky“). Rozhodnutí, kterým se přijímá vrácení zahraniční subvence podle čl. 7 odst. 6, se považuje za rozhodnutí se závazky. Tento prováděcí akt se přijímá poradním postupem podle čl. 48 odst. 2.

4.   Komise přijme prováděcí akt v podobě rozhodnutí o nevznesení námitek (dále jen „rozhodnutí o nevznesení námitek“), pokud zjistí, že:

Tento prováděcí akt se přijímá poradním postupem podle čl. 48 odst. 2.

5.   Komise se co nejvíce vynasnaží, aby přijala své rozhodnutí ve lhůtě 18 měsíců od zahájení hloubkového šetření.

1.   V zájmu zachování hospodářské soutěže na vnitřním trhu a zabránění nenapravitelné újmě může Komise přijmout prováděcí akt v podobě rozhodnutí o nařízení předběžných opatření, pokud:

Tento prováděcí akt se přijímá poradním postupem podle čl. 48 odst. 2.

2.   Předběžná opatření mohou sestávat zejména, nikoli však výlučně, z opatření uvedených v čl. 7 odst. 4 písm. a), c) a d). V souvislosti se zadávacími řízeními nesmí být přijata žádná předběžná opatření.

3.   Předběžná opatření se uplatňují buď po určitou dobu, která může být prodloužena v rozsahu, v němž je to nezbytné a vhodné, nebo do přijetí konečného rozhodnutí.

1.   Komise si za účelem plnění svých povinností stanovených tímto nařízením může vyžádat informace v souladu s tímto článkem.

2.   Komise může požadovat, aby podnik, který je předmětem šetření, poskytl veškeré nezbytné informace, včetně informací týkajících se jeho nabídky v rámci zadávacího řízení.

3.   Komise si může tyto informace vyžádat i od jiných podniků nebo sdružení podniků, včetně informací o jejich nabídkách v rámci zadávacích řízení, přičemž náležitě zohlední zásadu proporcionality.

4.   Žádost o informace podle odstavce 2 nebo 3:

5.   Na žádost Komise poskytnou členské státy Komisi veškeré informace nezbytné pro splnění povinností, které jí ukládá toto nařízení. Odstavec 4 písm. a) se použije obdobně.

6.   Komise může také požadovat poskytnutí veškerých nezbytných informací od třetí země. Ustanovení odst. 4 písm. a) a c) se použijí obdobně.

7.   Komise se může dotazovat jakékoli fyzické nebo právnické osoby, které s tím souhlasí, za účelem získání informací souvisejících s předmětem šetření. Pokud se dotazování neuskuteční v prostorách Komise nebo telefonicky či jinými elektronickými prostředky, Komise před dotazováním:

1.   Komise může za účelem vykonávání povinností, které jí byly stanoveny tímto nařízením, provádět nezbytné inspekce v podnicích a sdruženích podniků.

2.   Pokud Komise takovou inspekci provádí, úředníci pověření Komisí provedením inspekce jsou oprávněni:

3.   Podnik nebo sdružení podniků se musí inspekcím nařízeným rozhodnutím Komise podrobit. Úředníci a ostatní doprovázející osoby pověřené Komisí provedením inspekce vykonávají své pravomoci po předložení rozhodnutí Komise, v němž:

4.   S dostatečným předstihem před inspekcí zašle Komise oznámení o inspekci členskému státu, na jehož území má být inspekce provedena, a o datu, kdy má být zahájena.

5.   Úředníci a další osoby zmocněné nebo jmenované členským státem, na jehož území má inspekce probíhat, poskytují na žádost členského státu nebo Komise aktivní součinnost úředníkům a ostatním doprovázejícím osobám pověřeným Komisí. Za tímto účelem mají pravomoci uvedené v odstavci 2.

6.   Pokud úředníci nebo ostatní doprovázející osoby pověřené Komisí zjistí, že podnik nebo sdružení podniků inspekci ve smyslu tohoto článku odmítají, poskytne jim členský stát, na jehož území inspekce probíhá, nezbytnou pomoc a podle potřeby požádá o pomoc policii nebo rovnocenný donucovací orgán, aby jim umožnil inspekci uskutečnit. Jestliže pomoc stanovená v tomto odstavci vyžaduje podle vnitrostátních právních předpisů povolení soudního orgánu, musí být o toto schválení požádáno. O takové povolení lze rovněž žádat jako o předběžné opatření.

7.   Na žádost Komise vykoná členský stát na svém území inspekci nebo jiné vyšetřovací opatření podle vnitrostátních právních předpisů za účelem prokázání existence zahraniční subvence narušující vnitřní trh.

1.   Komise může na základě dostupných údajů přijmout rozhodnutí podle článků 10, 11, čl. 25 odst. 3 písm. c) nebo čl. 31 odst. 2, pokud podnik, který je předmětem šetření, nebo třetí země, která poskytla zahraniční subvenci:

2.   Pokud podnik nebo sdružení podniků, členský stát nebo třetí země poskytnou Komisi nesprávné nebo zavádějící informace, k těmto informacím se nepřihlíží.

3.   Pokud podnik, včetně veřejného podniku, nad nímž má přímou nebo nepřímou kontrolu stát, neposkytne nezbytné informace ke stanovení toho, zda mu finanční příspěvek poskytuje výhodu, lze mít u tohoto podniku za to, že takovou výhodu získal.

4.   Při uplatnění skutečností, jež jsou k dispozici, může být výsledek řízení pro podnik méně příznivý, než kdyby podnik spolupracoval.

1.   Komise může rozhodnutím uložit pokuty nebo penále, pokud podnik nebo sdružení podniků úmyslně nebo z nedbalosti:

2.   Pokuty uložené podle odstavce 1 nepřesáhnou 1 % z celkového obratu dotčeného podniku nebo sdružení podniků za předchozí účetní období.

3.   Penále uložené podle odstavce 1 nepřesáhne 5 % z průměrného denního celkového obratu dotčeného podniku nebo sdružení podniků v předchozím účetním období za každý pracovní den prodlení, jež se počítá ode dne stanoveného v rozhodnutí do okamžiku, kdy podnik nebo sdružení podniků poskytnou úplné a správné informace požadované Komisí, nebo do okamžiku, kdy se podrobí inspekci.

4.   Před přijetím jakéhokoli rozhodnutí v souladu s odst. 1 písm. a) stanoví Komise konečnou dvoutýdenní lhůtu, v níž má chybějící informace od dotčeného podniku nebo sdružení podniků obdržet.

5.   Pokud podnik nedodrží rozhodnutí se závazky podle čl. 11 odst. 3, rozhodnutí o nařízení předběžných opatření podle článku 12 nebo rozhodnutí s nápravnými opatřeními podle čl. 11 odst. 2, může Komise rozhodnutím uložit:

Komise může tyto pokuty nebo penále uložit rovněž v případě, že podnik nedodržuje rozhodnutí přijaté podle článků 11, 25 nebo 31, které mu ukládá povinnost informovat Komisi o jeho budoucí účasti na spojování podniků nebo na zadávacích řízeních podle článku 8.

6.   Při stanovení výše pokuty nebo penále Komise vezme v úvahu povahu, závažnost a délku trvání porušení, s náležitým zohledněním zásad přiměřenosti a vhodnosti.

7.   Pokud dotčené podniky nebo sdružení podniků splnily povinnost, k jejímuž vymáhání bylo penále určeno, může Komise definitivní částku penále snížit oproti původnímu rozhodnutí, kterým bylo uloženo.

1.   Komise může zrušit rozhodnutí přijaté podle čl. 11 odst. 2, 3 nebo 4, čl. 25 odst. 3 a čl. 31 odst. 1, 2 nebo 3 a přijmout nový prováděcí akt v podobě rozhodnutí v kterémkoli z následujících případů, pokud:

Tento prováděcí akt se přijímá poradním postupem podle čl. 48 odst. 2.

2.   Zrušením rozhodnutí a přijetím nového rozhodnutí Komisí podle odstavce 1 není dotčeno rozhodnutí veřejného zadavatele nebo zadavatele o zadání zakázky. Není tím dotčena ani smlouva, která již byla uzavřena na základě takového rozhodnutí o zadání zakázky.

1.   Pro účely tohoto nařízení spojení vzniká, jestliže se změní kontrola na trvalém základě v důsledku:

2.   Vytvoření společného podniku plnícího na trvalém základě všechny funkce samostatné hospodářské jednotky je spojením ve smyslu odstavce 1.

3.   Pro účely tohoto nařízení se „spojení, které je nutno oznámit“ považuje za vzniklé, jestliže v tomto spojení:

4.   Spojení nevzniká, jestliže:

Lhůta jednoho roku uvedená v prvním pododstavci písm. a) může být Komisí na žádost prodloužena v případech, kdy instituce nebo dotčené pojišťovny mohou prokázat, že ve stanovené lhůtě nebylo možné prodej rozumně uskutečnit.

5.   Kontrola se skládá z práv, smluv nebo jiných prostředků, které jednotlivě nebo společně a s ohledem na dané skutečnosti nebo právní předpisy poskytují možnost uplatnění rozhodujícího vlivu v určitém podniku, zejména na základě:

6.   Kontrolu získávají osoby nebo podniky, které:

1.   Spojení, která je nutno oznámit, se oznamují Komisi před jejich uskutečněním a po uzavření dohody, oznámení veřejné nabídky na koupi akcií nebo nabytí kontrolního podílu.

2.   Dotčené podniky mohou rovněž oznámit navržené spojení, jestliže prokážou Komisi záměr v dobré víře uzavřít dohodu, nebo v případě veřejné nabídky na koupi akcií, jestliže veřejně oznámily záměr učinit takovouto nabídku, za podmínky, že zamýšlená dohoda či nabídka by vedly ke spojení, které je nutno oznámit podle odstavce 1.

3.   Spojení, které sestává z fúze ve smyslu čl. 20 odst. 1 písm. a) nebo ze získání společné kontroly ve smyslu čl. 20 odst. 1 písm. b), oznámí společně účastníci fúze nebo případně strany, které získávají společnou kontrolu. Ve všech ostatních případech oznámení učiní osoba nebo podnik získávající kontrolu nad jedním nebo více podniky nebo nad jejich částmi.

4.   Pokud dotčený podnik nesplní svou oznamovací povinnost, Komise může přezkoumat spojení podléhající této povinnosti v souladu s tímto nařízením tím, že si oznámení o tomto spojení vyžádá. V takovém případě není Komise vázána lhůtami uvedenými v čl. 24 odst. 1 a 4.

5.   Komise může požádat o předběžné oznámení jakéhokoli spojení, jež není spojením, které je nutno oznámit, ve smyslu článku 20, kdykoli před jeho uskutečněním, pokud má podezření, že dotčeným podnikům mohly být v průběhu tří let před provedením tohoto spojení poskytnuty zahraniční subvence. Toto spojení se pro účely tohoto nařízení považuje za spojení, které je nutno oznámit.

1.   Celkový obrat se skládá z částek nabytých dotčenými podniky v předchozím účetním období z prodeje výrobků a poskytování služeb spadajících do rámce běžných činností těchto podniků, po odečtení rabatu a daně z přidané hodnoty a dalších daní přímo spojených s obratem. Celkový obrat daného podniku nezahrnuje prodej výrobků nebo poskytování služeb mezi podniky uvedenými v odstavci 4.

Obrat v rámci Unie zahrnuje prodané výrobky a poskytnuté služby podnikům nebo spotřebitelům v Unii.

2.   Pokud spojení sestává z nabytí částí jednoho nebo více podniků, bez ohledu na to, zda mají právní subjektivitu, či nikoli, bere se v úvahu odchylně od odstavce 1, pokud jde o prodávajícího nebo prodávající, pouze obrat související s částmi, které jsou předmětem spojení.

Avšak dvě nebo více transakcí ve smyslu prvního pododstavce tohoto odstavce, k nimž dojde během dvou let mezi stejnými osobami nebo podniky, se považují za jedno a totéž spojení, jež vzniklo v den, kdy došlo k poslední transakci.

3.   Místo obratu se použije:

Pro účely písmene a) zahrnuje obrat v Unii pro úvěrové instituce nebo finanční instituce ty příjmové položky, které jsou v uvedeném písmeni definovány a které obdržely pobočka nebo jiná organizační složka této instituce usazené v Unii.

Pro účely písmene b) tvoří v případě pojišťoven obrat v Unii hrubé pojistné obdržené od unijních rezidentů.

4.   Aniž je dotčen odstavec 2, celkový obrat dotčeného podniku se vypočítá jako součet příslušných obratů:

5.   V případě, kdy dotčené podniky mají společně práva či pravomoci uvedené v odst. 4 písm. b), se při výpočtu celkového obratu dotčených podniků:

1.   Spojení, které je nutno oznámit, nesmí být uskutečněno dříve, než je oznámeno.

Kromě toho platí, že:

Lhůta uvedená v písmenech a) a b) začíná pracovním dnem následujícím po dni obdržení úplného oznámení nebo přijetí příslušného rozhodnutí Komise.

2.   Odstavec 1 nebrání uskutečnění veřejné nabídky na koupi akcií nebo sledu operací s cennými papíry, včetně těch převoditelných do jiných cenných papírů přijatých k obchodování na trhu, jakým je burza cenných papírů, v jejichž důsledku je od rozdílných prodávajících získána kontrola, pokud:

3.   Komise může na základě žádosti udělit výjimku z povinností uložených v odstavci 1 nebo 2. V žádosti o udělení výjimky se uvedou příslušné důvody. Při rozhodování o žádosti vezme Komise v úvahu zejména účinky odkladu uskutečňování spojení na jeden nebo více podniků dotčených spojením nebo na třetí stranu a riziko narušení vnitřního trhu, které spojení představuje. Tato výjimka může být udělena s výhradou určitých podmínek a povinností, aby bylo zajištěno, že nedojde k narušení vnitřního trhu. O výjimku lze požádat a lze ji udělit kdykoli, před oznámením nebo po provedení transakce.

4.   Lhůty stanovené v odst. 1 písm. b) třetím pododstavci tohoto článku se prodlouží, pokud o to dotčené podniky požádají nejpozději patnáct pracovních dnů po zahájení hloubkového šetření podle článku 10. Dotčené podniky mohou podat pouze jednu takovou žádost.

Lhůty stanovené v odst. 1 písm. b) tohoto článku může Komise prodloužit kdykoli po zahájení hloubkového šetření se souhlasem dotčených podniků.

Celkové trvání jakéhokoli prodloužení či jakýchkoli prodloužení učiněných na základě tohoto odstavce nepřekročí 20 pracovních dnů.

5.   Komise může výjimečně pozastavit lhůty stanovené v odstavci 1, pokud podniky neposkytly úplné informace, o které požádala podle článku 13, nebo se odmítly podrobit inspekci nařízené rozhodnutím podle článku 14.

6.   Komise může přijmout rozhodnutí podle čl. 25 odst. 3, aniž by byla vázána lhůtami uvedenými v odstavcích 1 a 4 tohoto článku, pokud:

7.   Jakákoli transakce provedená v rozporu s odstavcem 1 se považuje za platnou teprve po přijetí rozhodnutí podle čl. 25 odst. 3.

8.   Tento článek nemá žádný vliv na platnost transakcí s cennými papíry, včetně těch převoditelných do jiných cenných papírů přijatých k obchodování na trhu, jakým je burza cenných papírů, ledaže by kupující a prodávající věděli nebo měli vědět, že daná transakce byla uskutečněna v rozporu s odstavcem 1.

1.   Na oznámená spojení se uplatní článek 10, čl. 11 odst. 1, 3 a 4 a články 12 až 16 a 18.

2.   Komise může zahájit hloubkové šetření podle čl. 10 odst. 3 nejpozději 25 pracovních dnů po obdržení úplného oznámení.

3.   Po provedení hloubkového šetření Komise přijme prováděcí akt v podobě některého z následujících rozhodnutí:

Tyto prováděcí akty se přijímají poradním postupem podle čl. 48 odst. 2.

4.   Rozhodnutí podle odstavce 3 se přijímají do 90 pracovních dnů po zahájení hloubkového šetření, případně s prodloužením podle čl. 24 odst. 1 písm. b) a odst. 4 a 5. Pokud Komise ve stanovené lhůtě nepřijme rozhodnutí, mohou dotčené podniky spojení uskutečnit.

5.   V každé žádosti o informace určené podniku Komise upřesní, zda budou lhůty pozastaveny podle čl. 24 odst. 5 v případě, že podnik neposkytne úplné informace ve stanovené lhůtě.

6.   Pokud Komise zjistí, že spojení, které je nutno oznámit podle čl. 21 odst. 1, nebo které bylo oznámeno na žádost Komise podle čl. 21 odst. 5, již bylo uskutečněno a že zahraniční subvence v rámci tohoto spojení narušují vnitřní trh podle článků 4, 5 a 6, může přijmout jedno z následujících opatření:

Komise může uložit opatření uvedená v písmenech a) a b) tohoto odstavce buď rozhodnutím podle odst. 3 písm. c) tohoto článku nebo samostatným rozhodnutím.

Komise může přijmout prostřednictvím prováděcího aktu v podobě rozhodnutí jakákoli opatření uvedená v písmenech a) nebo b) tohoto odstavce, pokud zjistí, že spojení bylo uskutečněno v rozporu s rozhodnutím přijatým podle odst. 3 písm. a) tohoto článku, ve kterém bylo konstatováno, že při neexistenci závazků by spojení splňovalo kritérium stanovené v odst. 3 písm. c) tohoto článku.

Tyto prováděcí akty se přijímají poradním postupem uvedeným v čl. 48 odst. 2.

7.   Komise může rovněž přijmout prováděcí akt v podobě rozhodnutí, kterým se nařizují předběžná opatření podle článku 12, pokud:

Tyto prováděcí akty se přijímají poradním postupem podle čl. 48 odst. 2.

1.   Komise může ukládat pokuty nebo penále podle článku 17.

2.   Komise může rozhodnutím rovněž uložit dotčeným podnikům pokuty nepřesahující 1 % jejich celkového obratu za předchozí účetní období, pokud uvedené podniky úmyslně nebo z nedbalosti poskytnou v oznámení podle článku 21 nebo v jeho doplnění nesprávné nebo zavádějící informace.

3.   Komise může rozhodnutím rovněž uložit dotčeným podnikům pokuty nepřesahující 10 % jejich celkového obratu za předchozí účetní období, pokud podniky úmyslně nebo z nedbalosti:

1.   Pro účely tohoto nařízení se má za to, že zahraniční finanční příspěvek v zadávacím řízení, který je nutno oznámit, vznikl, pokud:

2.   Pokud se veřejný zadavatel nebo zadavatel rozhodne rozdělit zakázku na části, považuje se zahraniční finanční příspěvek v zadávacím řízení, který je nutno oznámit, za vzniklý, pokud odhadovaná hodnota zakázky bez DPH překročí prahovou hodnotu stanovenou v odst. 1 písm. a) a hodnota příslušné části nebo souhrnná hodnota všech částí, o něž uchazeč žádá, je rovna nebo vyšší než 125 milionů EUR a zahraniční finanční příspěvek se rovná prahové hodnotě stanovené v odst. 1 písm. b) nebo je vyšší.

3.   Tato kapitola se nevztahuje na zadávání zakázek spadající do oblasti působnosti směrnice 2009/81/ES.

4.   Na postupy pro zadávání zakázek stanovené čl. 32 odst. 2 písm. c) směrnice 2014/24/EU a čl. 50 písm. d) směrnice 2014/25/EU se vztahují ustanovení kapitoly 2 tohoto nařízení a tyto postupy jsou vyloučeny z uplatňování kapitoly 4 tohoto nařízení.

5.   Odchylně od čl. 29 odst. 1 platí, že pokud stavební práce, dodávky nebo služby mohou být poskytnuty pouze konkrétním hospodářským subjektem, v souladu s čl. 31 odst. 4 směrnice 2014/23/EU, čl. 32 odst. 2 písm. b) směrnice 2014/24/EU a s čl. 50 písm. c) směrnice 2014/25/EU, a odhadovaná hodnota zakázky je rovna nebo vyšší než hodnota uvedená v odst. 1 písm. a) tohoto článku, hospodářské subjekty podávající nabídku nebo žádost o účast informují Komisi o všech zahraničních finančních příspěvcích, je-li splněna podmínka stanovená v odst. 1 písm. b) tohoto článku. Aniž je dotčena možnost zahájit přezkum podle kapitoly 2 tohoto nařízení, předložení těchto informací se nepovažuje za oznámení a není předmětem šetření podle této kapitoly.

6.   Veřejný zadavatel nebo zadavatel uvede v oznámení o zahájení zadávacího řízení nebo, je-li vedeno řízení bez předchozího uveřejnění oznámení, v zadávací dokumentaci, že se na hospodářské subjekty vztahuje oznamovací povinnost stanovená v článku 29. Pokud toto prohlášení není učiněno, není tím dotčeno použití tohoto nařízení na zakázky spadající do jeho oblasti působnosti.

1.   Jsou-li splněny podmínky pro oznámení finančních příspěvků podle čl. 28 odst. 1 a 2, hospodářské subjekty účastnící se zadávacího řízení oznámí veřejnému zadavateli nebo zadavateli veškeré zahraniční finanční příspěvky ve smyslu čl. 28 odst. 1 písm. b). Ve všech ostatních případech předloží hospodářské subjekty prohlášení, v němž uvedou seznam všech obdržených zahraničních finančních příspěvků a potvrdí, že obdržené zahraniční finanční příspěvky nepodléhají oznamovací povinnosti podle čl. 28 odst. 1 písm. b). Při otevřeném řízení se oznámení nebo prohlášení předkládá pouze jednou, a to současně s nabídkou. Při ”vícefázovém řízení”se oznámení nebo prohlášení předkládá dvakrát, a to nejprve s žádostí o účast, a poté jako aktualizované oznámení nebo aktualizované prohlášení současně s předkládanou nabídkou nebo konečnou nabídkou.

2.   Jakmile je oznámení nebo prohlášení předloženo, veřejný zadavatel nebo zadavatel toto oznámení nebo prohlášení předá neprodleně Komisi.

3.   Pokud oznámení nebo prohlášení není k žádosti o účast nebo k nabídce připojeno, veřejný zadavatel nebo zadavatel může dotčené hospodářské subjekty požádat o předložení příslušných dokumentů do 10 pracovních dnů. Nabídky nebo žádosti o účast podané hospodářskými subjekty, jež podléhají povinnostem stanoveným v tomto článku a k nimž není přiloženo oznámení nebo prohlášení podle odstavce 1 navzdory žádosti veřejného zadavatele nebo zadavatele podle tohoto odstavce, veřejný zadavatel nebo zadavatel prohlásí za nesprávné a odmítne je. Veřejný zadavatel nebo zadavatel informuje o tomto odmítnutí Komisi.

4.   Komise přezkoumá obsah obdrženého oznámení bez zbytečného odkladu. Pokud Komise zjistí, že oznámení je neúplné, informuje o svých zjištěních veřejného zadavatele nebo zadavatele a dotčený hospodářský subjekt, který Komise požádá, aby obsah oznámení doplnil do 10 pracovních dnů. Je-li oznámení připojené k nabídce nebo žádosti o účast navzdory žádosti Komise podle tohoto odstavce nadále neúplné, přijme Komise rozhodnutí, v němž danou nabídku nebo žádost o účast prohlásí za nesprávnou. V tomto rozhodnutí Komise rovněž požádá veřejného zadavatele nebo zadavatele, aby přijal rozhodnutí o odmítnutí takové nesprávné nabídky nebo žádosti o účast.

5.   Povinnost oznamovat zahraniční finanční příspěvky podle tohoto článku se vztahuje na hospodářské subjekty, skupiny hospodářských subjektů uvedené v čl. 26 odst. 2 směrnice 2014/23/EU, čl. 19 odst. 2 směrnice 2014/24/EU a čl. 37 odst. 2 směrnice 2014/25/EU, jakož i na hlavní subdodavatele a hlavní dodavatele, známé v době podání úplného oznámení nebo prohlášení nebo úplného aktualizovaného oznámení nebo aktualizovaného prohlášení. Subdodavatel nebo dodavatel se pro účely tohoto nařízení považuje za hlavního, pokud jeho účast zajišťuje klíčové prvky plnění zakázky, a v každém případě, pokud ekonomický podíl jeho příspěvku přesahuje 20 % hodnoty podané nabídky.

6.   Jménem skupin hospodářských subjektů, hlavních subdodavatelů a hlavních dodavatelů zajistí předložení oznámení nebo prohlášení hlavní dodavatel ve smyslu směrnic 2014/24/EU a 2014/25/EU nebo hlavní koncesionář ve smyslu směrnice 2014/23/EU. Pro účely článku 33 odpovídá hlavní dodavatel nebo hlavní koncesionář pouze za pravdivost údajů souvisejících s vlastními zahraničními finančními příspěvky.

7.   Má-li veřejný zadavatel nebo zadavatel při posuzování nabídek podezření na existenci zahraničních subvencí, přestože bylo předloženo prohlášení, bezodkladně o takovém podezření informuje Komisi. Aniž je dotčena pravomoc veřejných zadavatelů nebo zadavatelů posoudit, zda nabídka není mimořádně nízká, stanovená ve směrnicích 2014/24/EU a 2014/25/EU, veřejný zadavatel nebo zadavatel neprovádí posouzení toho, zda nabídka není mimořádně nízká, pokud by toto posouzení bylo zahájeno pouze na základě podezření nasvědčujících možné existenci zahraničních subvencí. Pokud Komise dospěje k závěru, že neexistuje nepřiměřeně výhodná nabídka ve smyslu tohoto nařízení, informuje o tom příslušného veřejného zadavatele nebo zadavatele. Informace o zahraničních subvencích narušujících vnitřní trh mohou Komisi poskytnout i další fyzické nebo právnické osoby, které mohou Komisi sdělit rovněž jakákoli podezření na možné učinění nepravdivého prohlášení.

8.   Aniž je dotčena možnost Komise zahájit řízení z moci úřední, má-li Komise podezření, že hospodářský subjekt mohl v průběhu tří let před podáním nabídky nebo žádosti o účast v zadávacím řízení využívat zahraniční subvence, může před zadáním zakázky požádat o oznámení zahraničních finančních příspěvků poskytnutých třetími zeměmi tomuto hospodářskému subjektu v jakémkoli zadávacím řízení, které nepodléhá oznamovací povinnosti podle čl. 28 odst. 1 nebo které spadá do oblasti působnosti čl. 30 odst. 4. Pokud Komise požádala o oznámení takového finančního příspěvku, považuje se tento finanční příspěvek v rámci zadávacího řízení za zahraniční finanční příspěvek podléhající oznamovací povinnosti a podléhá ustanovením kapitoly 4.

1.   Na oznámené finanční příspěvky v zadávacích řízeních se uplatní článek 10, čl. 11 odst. 1, 3 a 4 a články 13, 14, 15, 16, 18 a 23.

2.   Komise provede předběžný přezkum nejpozději do 20 pracovních dnů od obdržení úplného oznámení. V řádně odůvodněných případech může Komise tuto lhůtu jednou prodloužit o 10 pracovních dnů.

3.   Komise rozhodne, zda ve lhůtě pro dokončení předběžného přezkumu zahájí hloubkové šetření, a neprodleně informuje dotčený hospodářský subjekt a veřejného zadavatele nebo zadavatele.

4.   Pokud Komise uzavřela předběžný přezkum, aniž by přijala rozhodnutí, a obdrží nové informace, které ji vedou k podezření, že bylo předložené oznámení nebo prohlášení neúplné, nebo pokud nebylo toto oznámení nebo prohlášení předáno Komisi, může Komise požádat o dodatečné informace v souladu s čl. 29 odst. 4. Komise může na základě těchto nových informací znovu zahájit předběžný přezkum. Pokud je předběžný přezkum podle této kapitoly zahájen a aniž je dotčena možnost zahájit předběžný přezkum podle kapitoly 2, je-li to nutné, rozhodným okamžikem pro určení doby trvání předběžného přezkumu je obdržení nového oznámení nebo prohlášení Komisí.

5.   Komise může přijmout rozhodnutí o ukončení hloubkového šetření nejpozději do 110 pracovních dnů od obdržení úplného oznámení. V řádně odůvodněných výjimečných případech, včetně šetření uvedených v odstavci 6 nebo případů uvedených v čl. 16 odst. 1 písm. a) a b), může být tato lhůta po konzultaci s veřejným zadavatelem nebo zadavatelem jednou prodloužena o 20 pracovních dnů.

6.   Odchylně od odstavce 2 platí, že pokud je zadávací řízení vícefázové, Komise posoudí úplné oznámení předložené spolu s žádostí o účast do 20 pracovních dnů od obdržení tohoto oznámení, aniž by ukončila předběžný přezkum nebo přijala rozhodnutí o zahájení hloubkového šetření. Po uplynutí lhůty 20 pracovních dnů se předběžný přezkum pozastaví až do předložení konečné nabídky nebo nabídky v případě užšího řízení. Jakmile je nabídka nebo konečná nabídka obsahující úplné aktualizované oznámení předložena, předběžný přezkum se obnoví a Komise má 20 pracovních dnů na to, aby jej dokončila při zohlednění všech dodatečných informací. Komise přijme rozhodnutí o ukončení jakéhokoli následného hloubkového šetření do 90 pracovních dnů od předložení úplného aktualizovaného oznámení.

1.   Pokud Komise po provedení hloubkového šetření zjistí, že hospodářský subjekt využívá zahraniční subvenci narušující vnitřní trh podle článků 4, 5 a 6, a pokud dotčený hospodářský subjekt nabídne závazky, které narušení vnitřního trhu plně a účinně napravují, přijme prováděcí akt v podobě rozhodnutí se závazky podle čl. 11 odst. 3. Tento prováděcí akt se přijímá poradním postupem podle čl. 48 odst. 2.

2.   Pokud dotčený hospodářský subjekt nenabídne závazky nebo pokud má Komise za to, že závazky uvedené v odstavci 1 nejsou vhodné ani dostatečné k tomu, aby plně a účinně napravily narušení, přijme prováděcí akt v podobě rozhodnutí zakazujícího zadání zakázky dotčenému hospodářskému subjektu (dále jen „rozhodnutí zakazující zadání zakázky“). Tento prováděcí akt se přijímá poradním postupem podle čl. 48 odst. 2. Veřejný zadavatel nebo zadavatel danou nabídku na základě uvedeného rozhodnutí odmítne.

3.   Pokud Komise po provedení hloubkového šetření nezjistí, že by hospodářský subjekt využíval zahraniční subvenci narušující vnitřní trh, přijme prováděcí akt v podobě rozhodnutí podle čl. 11 odst. 4. Tento prováděcí akt se přijme poradním postupem podle čl. 48 odst. 2.

4.   Posouzení podle článku 6 nesmí vést ke změně nabídky nebo konečné nabídky předložených hospodářským subjektem, jež je neslučitelná s právem Unie.

1.   Během předběžného přezkumu a hloubkového šetření mohou pokračovat všechny procesní kroky v rámci zadávacího řízení, s výjimkou zadání zakázky.

2.   Pokud se Komise rozhodne zahájit hloubkové šetření podle čl. 30 odst. 3, zakázka se hospodářskému subjektu, který předkládá oznámení podle článku 29, nezadá, dokud Komise nepřijme rozhodnutí podle čl. 31 odst. 3 nebo neuplynou lhůty stanovené v čl. 30 odst. 5 nebo 6. Pokud Komise nepřijme rozhodnutí v příslušné lhůtě, může být zakázka zadána jakémukoli hospodářskému subjektu, včetně hospodářského subjektu, který předkládá oznámení.

3.   Pokud veřejný zadavatel nebo zadavatel zjistí, že ekonomicky nejvýhodnější nabídka byla předložena hospodářským subjektem, který předložil prohlášení ve smyslu článku 29, a pokud Komise nezahájila přezkum v souladu s čl. 29 odst. 8 a čl. 30 odst. 3 nebo čl. 30 odst. 4, zakázka může být zadána hospodářskému subjektu, který předkládá takovou nabídku, dříve, než Komise přijme některé z rozhodnutí podle článku 31, nebo než uplynou lhůty stanovené v čl. 30 odst. 2, 5 nebo 6, nebo než Komise přijme kterékoli z rozhodnutí podle článku 31 týkající se jiných nabídek, které jsou předmětem šetření.

4.   Pokud Komise přijme rozhodnutí podle čl. 31 odst. 2 týkající se nabídky, kterou veřejný zadavatel nebo zadavatel shledal jako ekonomicky nejvýhodnější, může být zakázka zadána hospodářskému subjektu, na který se nevztahuje rozhodnutí podle čl. 31 odst. 2 a jenž předložil druhou nejlepší nabídku.

5.   Pokud Komise přijme rozhodnutí podle čl. 31 odst. 1 nebo 3, může být zakázka zadána kterémukoli hospodářskému subjektu, který předložil ekonomicky nejvýhodnější nabídku, včetně hospodářského subjektu, který předložil oznámení podle článku 29.

6.   Veřejný zadavatel nebo zadavatel musí bez zbytečného odkladu informovat Komisi o každém rozhodnutí, které se týká zrušení zadávacího řízení, odmítnutí nabídky nebo žádosti o účast dotčeného hospodářského subjektu, předložení nové nabídky dotčeným hospodářským subjektem nebo zadání zakázky.

7.   Zásady, jimiž se řídí postupy zadávání zakázek, včetně zásady proporcionality, nediskriminace, rovného zacházení, transparentnosti a hospodářské soutěže, jsou dodržovány ve vztahu ke všem hospodářským subjektům zapojeným do zadávacího řízení. Šetření zahraničních subvencí podle tohoto nařízení nevede k tomu, že by veřejný zadavatel nebo zadavatel s dotčenými hospodářskými subjekty jednal způsobem, který je s těmito zásadami v rozporu. V souladu se směrnicemi 2014/23/EU, 2014/24/EU a 2014/25/EU a s dalšími právními předpisy Unie se na hospodářské subjekty vztahují environmentální, sociální a pracovněprávní požadavky.

8.   Lhůty uvedené v této kapitole začínají běžet pracovním dnem následujícím po dni obdržení oznámení nebo přijetí příslušného rozhodnutí Komise.

1.   Komise může ukládat pokuty nebo penále podle článku 17.

2.   Komise může rovněž rozhodnutím uložit dotčeným hospodářským subjektům pokuty nepřesahující 1 % jejich celkového obratu za předchozí účetní období, pokud tyto hospodářské subjekty úmyslně nebo z nedbalosti poskytnou v oznámení nebo prohlášení podle článku 29 nebo v jejich doplnění nesprávné nebo zavádějící informace.

3.   Komise může rozhodnutím uložit dotčeným hospodářským subjektům pokuty nepřesahující 10 % jejich celkového obratu za předchozí účetní období, pokud tyto hospodářské subjekty úmyslně nebo z nedbalosti:

1.   Finanční příspěvek oznámený v souvislosti se spojením podniků podle článku 21 nebo v rámci zadávacího řízení podle článku 29 může být relevantní pro toto nařízení a může být podle tohoto nařízení posuzován v souvislosti s jinou hospodářskou činností.

2.   Finanční příspěvek posuzovaný v souvislosti se řízením z moci úřední, jenž se týká konkrétní hospodářské činnosti podle článku 10 nebo článku 11, může být relevantní pro toto nařízení a může být podle tohoto nařízení posuzován v souvislosti s jinou hospodářskou činností.

1.   Pokud má členský stát za to, že existuje zahraniční subvence a že taková subvence může narušit vnitřní trh, předá tuto informaci Komisi. Komise může na základě této informace rozhodnout o zahájení předběžného přezkumu podle článku 10 nebo požádat o oznámení podle čl. 21 odst. 5 nebo čl. 29 odst. 8.

2.   Fyzická nebo právnická osoba či sdružení mohou Komisi poskytnout jakoukoli informaci o zahraničních subvencích, které mohou narušit vnitřní trh, jimiž disponují. Komise může na základě této informace rozhodnout o zahájení předběžného přezkumu podle článku 10 nebo požádat o oznámení podle čl. 21 odst. 5 nebo čl. 29 odst. 8.

3.   Komise zpřístupní členským státům a dotčeným veřejným zadavatelům nebo zadavatelům prostřednictvím určené elektronické databáze nedůvěrná znění všech rozhodnutí přijatých podle tohoto nařízení.

1.   Pokud na základě informací dostupných Komisi vznikne důvodné podezření, že zahraniční subvence v určitém odvětví, pro určitý druh hospodářské činnosti nebo na základě určitého subvenčního nástroje mohou narušovat vnitřní trh, může Komise provést šetření trhu týkající se daného odvětví, daného druhu hospodářské činnosti nebo použití dotčeného subvenčního nástroje. V průběhu uvedeného šetření trhu si může Komise vyžádat od dotčených podniků nebo sdružení podniků potřebné informace a může provádět nezbytné inspekce. Informace si Komise může vyžádat také od dotčených členských států nebo dotčené třetí země.

2.   Komise zveřejní v příslušných případech zprávu o výsledcích svého šetření trhu týkajícího se určitých odvětví, určitých druhů hospodářské činnosti nebo určitých subvenčních nástrojů a požádá o připomínky.

3.   Informace získané z takových šetření trhu může Komise použít v rámci postupů podle tohoto nařízení.

4.   Pro šetření trhu se použijí články 13, 14, 15 a 17.

1.   Pokud má Komise na základě šetření trhu podle článku 36 podezření na existenci opakovaných zahraničních subvencí narušujících vnitřní trh nebo pokud několik donucovacích opatření podle tohoto nařízení identifikovalo zahraniční subvence narušující vnitřní trh poskytované stejnou třetí zemí, může Komise zahájit s dotčenou třetí zemí dialog s cílem prozkoumat možnosti, jak dosáhnout ukončení nebo změny takových subvencí s cílem odstranit jejich rušivé účinky na vnitřním trhu. Komise informuje Evropský parlament a Radu o veškerém relevantním vývoji.

2.   Tento dialog se třetí zemí by neměl Komisi bránit v přijímání opatření podle tohoto nařízení. Individuální opatření přijatá podle tohoto nařízení nejsou předmětem tohoto dialogu.

1.   Pravomoci Komise podle článků 10 a 11 podléhají promlčecí desetileté lhůtě, počínaje dnem, kdy je dotčenému podniku poskytnuta zahraniční subvence. Jakýmkoli opatřením přijatým Komisí podle článků 10, 13, 14 nebo 15 v souvislosti se zahraniční subvencí se promlčecí lhůta přeruší. Po každém přerušení začíná promlčecí desetiletá lhůta běžet znovu od začátku.

2.   Pravomoci Komise ukládat pokuty nebo penále podle článků 17, 26 a 33 podléhají promlčecí tříleté lhůtě, která začíná běžet dnem, kdy došlo k porušení povinnosti uvedenému v článcích 17, 26 nebo 33. V případě trvajícího nebo opakovaného porušení povinnosti začíná promlčecí lhůta běžet dnem, kdy bylo takové porušení ukončeno. Jakýmkoli opatřením přijatým Komisí v souvislosti s porušením povinnosti uvedeným v článcích 17, 26 nebo 33 se promlčecí lhůta pro ukládání pokut nebo penále přeruší. Po každém přerušení začíná promlčecí tříletá lhůta běžet znovu od začátku.

3.   Pravomoci Komise vymáhat rozhodnutí o uložení pokut nebo penále podle článků 17, 26 a 33 podléhají promlčecí pětileté lhůtě, která začíná běžet dnem, kdy bylo rozhodnutí Komise o uložení pokut nebo penále přijato. Jakýmkoli opatřením přijatým Komisí nebo členským státem jednajícím na žádost Komise, jehož cílem je vymáhat platby pokuty nebo penále, se tato promlčecí lhůta přeruší. Po každém přerušení začíná promlčecí pětiletá lhůta běžet znovu od začátku.

4.   Promlčecí lhůta uplyne nejpozději v den, kdy uplyne období, které se rovná dvojnásobku promlčecí lhůty, pokud Komise:

5.   Promlčecí lhůta se pozastaví po dobu, kdy je rozhodnutí Komise předmětem soudního řízení vedeného před Soudním dvorem Evropské unie.

1.   Podnik nesmí organizovat finanční operace nebo smlouvy s cílem obejít oznamovací požadavky stanovené v čl. 21 odst. 1 a 5 a v čl. 29 odst. 1, 5 a 8.

2.   Má-li Komise podezření, že podnik uplatňoval nebo uplatňuje postupy uvedené v odstavci 1, může požadovat, aby tento podnik poskytl jakékoli informace, které Komise považuje za nezbytné proto, aby bylo stanoveno, zda tento podnik uplatňoval nebo uplatňuje postupy uvedené v odstavci 1, a může zahájit přezkum podle čl. 21 odst. 4 nebo čl. 30 odst. 4.

1.   Komise zveřejní souhrnné oznámení o rozhodnutích přijatých podle čl. 10 odst. 3 písm. a) s cílem umožnit jakékoli fyzické nebo právnické osobě, členskému státu nebo třetí zemi, jež poskytla zahraniční subvenci, vyjádřit své stanovisko.

2.   Komise zveřejní rozhodnutí přijatá podle čl. 11 odst. 2, 3 a 4, čl. 25 odst. 3 a 6 a čl. 31 odst. 1, 2 a 3 v Úředním věstníku Evropské unie.

3.   Komise vezme při zveřejnění souhrnných oznámení a rozhodnutí náležitě v úvahu oprávněné zájmy podniků na ochraně jejich obchodního tajemství a dalších důvěrných informací.

1.   Komise neprodleně oznámí rozhodnutí určené podniku nebo sdružení podniků a poskytne tomuto podniku nebo sdružení podniků příležitost sdělit jí, které informace v rozhodnutí považují za důvěrné.

2.   Komise informuje dotčeného veřejného zadavatele nebo zadavatele o rozhodnutí přijatém podle čl. 31 odst. 1 a 3 určeném hospodářskému subjektu, který se účastní zadávacího řízení.

3.   Rozhodnutí přijatá podle čl. 29 odst. 4 a čl. 31 odst. 2 jsou určena dotčenému veřejnému zadavateli nebo zadavateli. Komise poskytne hospodářskému subjektu, kterému je zadání zakázky zakázáno, kopii tohoto rozhodnutí.

1.   Komise před přijetím rozhodnutí podle článků 11, 12, 17, 18, čl. 25 odst. 3, článků 26, 31 nebo 33 poskytne podniku, který je předmětem šetření, příležitost předložit připomínky k důvodům, na jejichž základě má Komise v úmyslu přijmout rozhodnutí.

2.   Odchylně od odstavce 1 může být prozatímně přijato rozhodnutí podle článku 12, aniž by byla podniku, který je předmětem šetření, poskytnuta příležitost předložit předem své připomínky, a to za podmínky, že mu tuto příležitost Komise poskytne co nejdříve po přijetí svého rozhodnutí.

3.   Komise opírá své rozhodnutí pouze o důvody, k nimž dotčené podniky dostaly příležitost předložit své připomínky.

4.   Aby měl podnik, který je předmětem šetření, možnost uplatnit své právo podle odstavce 1, má právo na přístup ke spisu Komise. Právo na přístup ke spisu se nevztahuje na důvěrné informace nebo interní dokumenty Komise nebo členských států, či zejména na korespondenci mezi Komisí a členskými státy.

Právo na přístup ke spisu podléhá výhradě oprávněného zájmu podniků nebo sdružení podniků na ochraně jejich obchodního tajemství a dalších důvěrných informací. Komise může podnik, který je předmětem šetření, a podniky nebo sdružení podniků, jež Komisi poskytly informace, požádat o souhlas s podmínkami pro zveřejňování informací. Pokud podniky nebo sdružení podniků s uvedenými podmínkami nesouhlasí, má Komise pravomoc tyto podmínky pro zveřejňování informací stanovit.

Nic v tomto odstavci nebrání Komisi použít a zveřejnit v nezbytném rozsahu informace prokazující existenci zahraniční subvence narušující vnitřní trh.

1.   Informace získané na základě tohoto nařízení se použijí pouze pro účely, k nimž byly získány, nedovolí-li poskytovatel informací jinak.

2.   Členské státy a Komise, jejich úředníci a jiné osoby pracující pod jejich dohledem zajišťují ochranu důvěrnosti informací získaných v souvislosti s uplatňováním tohoto nařízení v souladu s příslušnými použitelnými pravidly. Za tímto účelem nesdělují informace, na které se vztahuje povinnost zachování profesního tajemství a které získali na základě tohoto nařízení.

3.   Odstavce 1 a 2 nebrání zveřejnění statistik a zpráv, jež neobsahují údaje umožňující identifikaci konkrétních podniků nebo sdružení podniků.

4.   Sdělováním jakýchkoli informací poskytnutých v rámci tohoto nařízení nesmí být dotčeny podstatné zájmy bezpečnosti členských států.

1.   Tímto nařízením není dotčeno použití článků 101, 102, 106, 107 a 108 Smlouvy o fungování EU, nařízení Rady (ES) č. 1/2003 (23) a nařízení Rady (ES) č. 139/2004.

2.   Tímto nařízením není dotčeno použití nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1037 (24).

3.   Tímto nařízením není dotčeno použití nařízení (EU) 2019/452.

4.   Tímto nařízením není dotčeno použití nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/1031 (25).

5.   Toto nařízení má přednost před nařízením (EU) 2016/1035 do okamžiku, než začne být uvedené nařízení použitelné podle svého článku 18. Spadá-li po tomto datu zahraniční subvence do oblasti působnosti nařízení (EU) 2016/1035 i tohoto nařízení, má přednost nařízení (EU) 2016/1035. Ustanovení tohoto nařízení vztahující se na zadávání veřejných zakázek a spojování podniků však mají přednost před nařízením (EU) 2016/1035.

6.   Toto nařízení má přednost před nařízením (EHS) č. 4057/86.

7.   Tímto nařízením není dotčeno použití nařízení (EU) 2019/712. Na spojení podniků ve smyslu článku 20 tohoto nařízení, jež se týkají leteckých dopravců, se vztahují ustanovení kapitoly 3 tohoto nařízení. Na zadávací řízení, jež se týkají leteckých dopravců, se vztahují ustanovení kapitoly 4 tohoto nařízení.

8.   Toto nařízení se vykládá v souladu se směrnicemi 2009/81/ES, 2014/23/EU, 2014/24/EU a 2014/25/EU a se směrnicemi Rady 89/665/EHS (26) a 92/13/EHS (27).

9.   Toto nařízení nebrání Unii ve výkonu jejích práv nebo plnění jejích povinností podle mezinárodních dohod. Šetření podle tohoto nařízení se neprovede a opatření se neuloží ani nezachovají v případě, že by bylo toto šetření nebo opatření v rozporu se závazky Unie vyplývajícími z jakýchkoli relevantních mezinárodních dohod, které uzavřela. Podle tohoto nařízení se zejména nepřijme žádné opatření, které by představovalo určité opatření proti subvenci ve smyslu článku 32.1 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních a poskytnuté třetí zemí, která je členem Světové obchodní organizace.

1.   Komise zveřejní nejpozději dne 12. ledna 2026 a poté pravidelně aktualizuje pokyny týkající se:

2.   Před vydáním pokynů podle odstavce 1 vede Komise odpovídající konzultace se zúčastněnými stranami a členskými státy. Pokyny vycházejí ze zkušeností získaných při uplatňování a prosazování tohoto nařízení.

1.   Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí akty týkající se:

2.   Prováděcí akty uvedené v odstavci 1 se přijímají poradním postupem podle čl. 48 odst. 2.

3.   Před přijetím jakéhokoli opatření podle odstavce 1 zveřejní Komise jeho návrh a vyžádá si připomínky ve stanovené lhůtě. Tuto lhůtu stanoví Komise a nesmí být kratší než čtyři týdny.

4.   První prováděcí akty podle odstavce 1 se přijmou do dne 12. července 2023.

1.   Komisi je nápomocen výbor. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 4 nařízení (EU) č. 182/2011.

1.   Komisi je svěřena pravomoc přijmout akt v přenesené pravomoci v souladu s článkem 50 za účelem případné změny prahové hodnoty pro oznámení spojení podniků stanovené v čl. 20 odst. 3 písm. a) jejím zvýšením až o 20 % nebo snížením až o 20 % poté, co:

2.   Pro účely vyhodnocení nezbytnosti změny prahové hodnoty pro oznamování podle odstavce 1 provede Komise své posouzení týkající se vymezeného období, které nesmí být kratší než dva roky, a to zejména na základě těchto objektivních kritérií:

3.   Pro zvýšení prahových hodnot podle čl. 20 odst. 3 písm. a) musí posouzení uvedené v odstavci 2 tohoto článku prokázat, že:

4.   Pro snížení prahových hodnot podle čl. 20 odst. 3 písm. a) musí posouzení podle odstavce 2 tohoto článku prokázat, že:

5.   Komisi je svěřena pravomoc přijmout akt v přenesené pravomoci v souladu s článkem 50 za účelem případné změny prahových hodnot pro oznámení uvedená v čl. 28 odst. 1 písm. a) a čl. 28 odst. 2 v případě zadávacího řízení jejich zvýšením až o 20 % nebo snížením až o 20 % poté, co:

6.   Pro účely hodnocení nezbytnosti změny prahové hodnoty pro oznámení podle odstavce 5 provede Komise své posouzení týkající se vymezeného období, které nesmí být kratší než dva roky, a to zejména na základě těchto objektivních kritérií:

7.   Pro zvýšení prahových hodnot pro oznámení musí posouzení uvedené v odstavci 6 prokázat, že:

8.   Pro snížení prahových hodnot musí posouzení uvedené v odstavci 6 prokázat, že:

9.   Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 50 za účelem zkrácení lhůt pro předběžný přezkum a hloubková šetření, stanovených v čl. 25 odst. 2 a 4 v případě oznámených spojení a v čl. 30 odst. 2, 5 a 6 v případě oznámených finančních příspěvků při zadávacích řízeních. Komise může takové akty v přenesené pravomoci přijmout, aby zkrátila lhůty uvedené v čl. 25 odst. 2 a 4 a v čl. 30 odst. 2, 5 a 6, pokud její praxe při uplatňování tohoto nařízení prokazuje, že může posouzení provést v kratší době.

1.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 49 odst. 1 a 5 je svěřena Komisi na dobu pěti let ode dne 12. ledna 2025.

3.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 49 odst. 9 je svěřena Komisi na dobu pěti let ode dne 12. ledna 2025. Komise vypracuje zprávu o výkonu přenesení pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament ani Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.

4.   Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomocí uvedených v čl. 49 odst. 1, 5 a 9 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie, nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

5.   Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů.

6.   Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

7.   Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 49 odst. 1, 5 a 9 vstoupí v platnost pouze tehdy, pokud proti němu Evropský parlament ani Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

1.   Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě výroční zprávu o uplatňování a provádění tohoto nařízení.

2.   Do 13. července 2026 a poté každé tři roky přezkoumá Komise své postupy provádění a prosazování tohoto nařízení, zejména pokud jde o uplatňování článků 4, 5, 6 a 9 a prahové hodnoty oznamovací povinnosti stanovené v čl. 20 odst. 3 a v čl. 28 odst. 1 a 2, a předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu, k níž případně připojí, bude-li to považovat za vhodné, příslušné legislativní návrhy. V rámci svého přezkumu předloží Komise zprávu o vývoji mezinárodních vztahů, pokud jde o systémy třetích zemí pro kontrolu subvencí.

3.   Pokud Komise považuje za vhodné spojit zprávu s příslušnými legislativními návrhy, mohou tyto návrhy zahrnovat:

1.   Toto nařízení se použije na zahraniční subvence poskytnuté v průběhu pěti let přede dnem 12. července 2023, pokud tyto zahraniční subvence narušují vnitřní trh po 12. červenci 2023.

2.   Odchylně od odstavce 1 se toto nařízení použije na zahraniční finanční příspěvky poskytnuté v průběhu tří let přede dnem 12. července 2023, pokud byly tyto zahraniční finanční příspěvky poskytnuty podniku, který oznamuje spojení nebo který oznamuje finanční příspěvky v souvislosti se zadávacím řízením podle tohoto nařízení.

3.   Toto nařízení se nepoužije na spojení, u kterých byla uzavřena dohoda, oznámena veřejná nabídka na koupi akcií nebo získán kontrolní podíl přede dnem 12. července 2023.

4.   Toto nařízení se nepoužije na veřejné zakázky, které byly zadány přede dnem 12. července 2023, ani na zadávací řízení, jež byla před uvedeným dnem zahájena.

1.   Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

2.   Použije se ode dne 12. července 2023.

3.   Odchylně od odstavce 2 tohoto článku se články 47 a 48 použijí ode dne 11. ledna 2023 a čl. 14 odst. 5, 6 a 7 se použijí ode dne 12. ledna 2024.

4.   Odchylně od odstavce 2 tohoto článku se články 21 a 29 použijí ode dne 12. října 2023.

1.   Tato směrnice se nevztahuje na řidiče vozidel:

S ohledem na písmeno f) prvního pododstavce se tato směrnice nepoužije v případě jakékoli osoby, která si přeje získat řidičský průkaz nebo osvědčení v souladu s článkem 6 a čl. 8 odst. 1, pokud tato osoba absolvuje další školení v oblasti řízení během učení v rámci pracovní činnosti a je-li tato osoba doprovázena další osobou s osvědčením nebo instruktorem autoškoly pro skupinu vozidla používaného pro účel stanovený v tomto písmenu.

2.   Tato směrnice se nepoužije, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

3.   Tato směrnice se nevztahuje na řidiče vozidel používaných nebo najatých bez řidiče zemědělskými, zahradnickými, lesnickými, chovatelskými nebo rybolovnými podniky pro přepravu zboží v rámci jejich podnikatelské činnosti, s výjimkou případů, kdy je řízení součástí hlavní činnosti řidiče nebo kdy řízení překročí vnitrostátním právem stanovenou vzdálenost od základny podniku, který vozidlo vlastní, najímá nebo najímá s následnou koupí.

1.   Výkon povolání řidiče ve smyslu článku 1 podléhá povinné výchozí kvalifikaci a povinnému pravidelnému školení. Za tímto účelem členské státy stanoví:

2.   Členské státy mohou rovněž zavést systém zrychlené výchozí kvalifikace, aby řidič mohl řídit vozidlo v případech podle čl. 5 odst. 2 písm. a) bodu ii) a písm. b) a čl. 5 odst. 3 písm. a) bodu i) a písm. b).

V souladu s oddílem 3 přílohy I zahrnuje zrychlená výchozí kvalifikace povinnou účast na kurzu. Kurz je zakončen zkouškou. Po úspěšném složení zkoušky je kvalifikace potvrzena osvědčením podle čl. 6 odst. 2.

3.   Členské státy mohou řidiče, který získal osvědčení podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1071/2009 (8), osvobodit od zkoušek uvedených v odst. 1 písm. a) bodě i) a ii) a v odstavci 2 tohoto článku v předmětech zahrnutých do zkoušek stanovených uvedeným nařízením a případně od účasti na těch částech kurzu, které těmto předmětům odpovídají.

1.   Pro přístup k výchozí kvalifikaci není nutné předem získat odpovídající řidičský průkaz.

2.   Řidiči vozidla určeného pro nákladní dopravu mohou řídit:

3.   Řidiči vozidel určených pro osobní dopravu mohou řídit:

4.   Aniž je dotčena věková hranice uvedená v odstavci 2 tohoto článku, jsou řidiči provozující nákladní dopravu, kteří jsou držiteli osvědčení podle článku 6 pro některou ze skupin stanovených v odstavci 2 tohoto článku, osvobozeni od povinnosti získat osvědčení pro jakoukoli jinou kategorii vozidel podle uvedeného odstavce.

Tato ustanovení se použijí za stejných podmínek pro řidiče provozující osobní dopravu s oprávněním ve skupinách podle odstavce 3.

5.   Řidiči provozující nákladní dopravu, kteří rozšiřují nebo upravují svoji pracovní činnost s cílem provozovat osobní dopravu nebo naopak, a kteří jsou držiteli osvědčení podle článku 6, nemusí opakovat společné části výchozí kvalifikace, ale jen ty části, které jsou zaměřeny na novou kvalifikaci.

1.   Osvědčení může být uděleno k potvrzení výchozí kvalifikace v těchto případech:

2.   Osvědčení může být uděleno k potvrzení zrychlené výchozí kvalifikace.

V souladu s čl. 3 odst. 2 vyžadují členské státy od účastníků řidičského výcviku účast na kurzech ve schváleném výcvikovém středisku. Tyto kurzy zahrnují všechny předměty uvedené v oddíle 1 přílohy I.

Výcvik je zakončen zkouškou stanovenou v oddíle 3 přílohy I. Tuto zkoušku pořádají příslušné orgány členských států nebo subjekty jimi určené a slouží ke kontrole, zda mají účastníci řidičského výcviku v předmětech uvedených v oddíle 1 přílohy I znalosti požadované v uvedeném oddíle. Uvedené orgány nebo subjekty vykonávají při zkouškách dozor a řidičům, kteří je úspěšně složili, vydávají osvědčení potvrzující zrychlenou výchozí kvalifikaci.

1.   Po skončení pravidelného školení podle článku 7 vydají příslušné orgány členských států nebo schválené výcvikové středisko řidiči osvědčení potvrzující dokončení pravidelného školení.

2.   Držitelé osvědčení podle článku 6 se zúčastní prvního kurzu pravidelného školení do pěti let po vydání tohoto osvědčení.

Členské státy mohou zkrátit nebo prodloužit lhůty podle prvního pododstavce mimo jiné tak, aby se shodovaly s uplynutím doby platnosti řidičského průkazu. Lhůta však nesmí být kratší než tři roky nebo delší než sedm let.

3.   Řidič, který dokončil první kurz pravidelného školení podle odstavce 2 nebo v souladu s čl. 8 odst. 2 prvním pododstavcem písm. b) směrnice 2003/59/ES, podstupuje pravidelné školení každý pátý rok před uplynutím doby platnosti osvědčení potvrzujícího dokončení pravidelného školení.

4.   Držitelé osvědčení podle článku 6 nebo osvědčení podle odstavce 1 tohoto článku a řidiči uvedení v článku 4, kteří přestali vykonávat své povolání a nesplňují požadavky odstavců 1, 2 a 3 tohoto článku, se musí předtím, než se vrátí k výkonu svého povolání, zúčastnit kurzu pravidelného školení.

5.   Řidiči provozující nákladní nebo osobní dopravu, kteří dokončili kurzy pravidelného školení pro jednu ze skupin řidičského oprávnění podle čl. 5 odst. 2 a 3, se nemusí pro žádnou z jiných skupin uvedených v těchto odstavcích zúčastnit dalšího pravidelného školení.

1.   Na základě osvědčení, které potvrzuje výchozí kvalifikaci, a osvědčení, které potvrzuje pravidelné školení, vyznačí příslušné orgány členských států s ohledem na čl. 5 odst. 2 a 3 a článek 8 této směrnice kromě odpovídajících skupin řidičského průkazu rovněž harmonizovaný kód Unie 95 stanovený v příloze I směrnice 2006/126/ES:

Pokud příslušné orgány členského státu, kde bylo osvědčení získáno, nemohou na řidičském průkazu vyznačit harmonizovaný kód Unie, vydají řidiči průkaz kvalifikace řidiče.

Průkaz kvalifikace řidiče vydaný členským státem je vzájemně uznáván. Při vydávání průkazu kvalifikace řidiče příslušné orgány ověří platnost řidičského průkazu pro dotčenou skupinu vozidla.

2.   Řidiči uvedenému v čl. 1 písm. b) této směrnice, který řídí vozidla užívaná pro silniční nákladní dopravu, je rovněž povoleno prokázat svou kvalifikaci a výcvik požadované touto směrnicí osvědčením řidiče stanoveným v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1072/2009 (9), pokud je toto osvědčení opatřeno kódem Unie 95. Pro účely této směrnice členský stát, který vydal osvědčení, vyznačí kód Unie 95 v části osvědčení vyhrazené pro poznámky, pokud dotčený řidič splnil požadavky na kvalifikaci a požadavky na školení stanovené v této směrnici.

3.   Osvědčení řidiče, jež nejsou opatřena kódem Unie 95 a jež byla vydána před 23. květnem 2020 v souladu s článkem 5 nařízení (ES) č. 1072/2009, a zejména odstavcem 7 uvedeného článku, za účelem ověření souladu s požadavky na školení podle této směrnice se přijímají jako doklad o kvalifikaci do dne skončení jejich platnosti.

1.   Pro účely prosazování předpisů si členské státy vyměňují informace o vydaných či odňatých osvědčeních. Za tímto účelem členské státy ve spolupráci s Komisí zřídí elektronickou síť nebo rozšíří síť stávající a zohlední při tom posouzení cenově nejvýhodnější možnosti, které vypracovala Komise.

2.   Síť může obsahovat informace uvedené v osvědčeních, jakož i informace ohledně administrativních postupů spojených s těmito osvědčeními.

3.   V souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (10) členské státy zajistí, aby zpracování osobních údajů bylo prováděno pouze pro účely ověření souladu s touto směrnicí, zejména s požadavky na školení stanovenými v této směrnici.

4.   Přístup do sítě musí být zabezpečen. Členské státy mohou poskytnout přístup pouze příslušným orgánům, které odpovídají za provádění této směrnice a kontrolu souladu s ní.

1.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedené v článku 12 je svěřena Komisi na dobu pěti let od 26. července 2019. Komise vypracuje zprávu o přenesení pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament ani Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.

3.   Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článku 12 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.   Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů.

5.   Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

6.   Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 12 vstoupí v platnost pouze tehdy, pokud proti němu Evropský parlament ani Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

1.   Dodržování zásad demokracie, lidských práv a základních svobod, jak jsou stanoveny ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v jiných příslušných mezinárodních nástrojích v oblasti lidských práv, jakož i zásady právního státu, je jádrem vnitřních a mezinárodních politik stran a představuje základní prvek této dohody.

2.   Strany potvrzují svůj závazek podporovat udržitelný rozvoj ve všech jeho rozměrech, spolupracovat při řešení otázek v oblasti změny klimatu a globalizace a přispívat k Agendě pro udržitelný rozvoj 2030.

3.   Strany znovu potvrzují závazek vůči Pařížské deklaraci o účinnosti pomoci, přijaté v roce 2005, a dohodly se na posílení spolupráce v zájmu dalšího zlepšování výsledků rozvojové spolupráce.

4.   Strany znovu potvrzují svou oddanost zásadám řádné správy věcí veřejných a boji proti korupci na všech úrovních, zejména s přihlédnutím ke svým mezinárodním závazkům.

5.   Strany se dohodly, že při všech činnostech v rámci spolupráce podle této dohody se zohlední jejich příslušné potřeby a kapacity.

1.   Strany se domnívají, že šíření zbraní hromadného ničení a jejich nosičů, jak státními, tak i nestátními aktéry, představuje jednu z nejzávažnějších hrozeb mezinárodní stability a bezpečnosti. Strany se dohodly, že budou spolupracovat a přispívat k boji proti šíření zbraní hromadného ničení a jejich nosičů prostřednictvím úplného dodržování a vnitrostátního provedení svých stávajících závazků v rámci mezinárodních smluv a dohod o odzbrojení a nešíření a ostatních příslušných mezinárodních závazků v rámci OSN, jako jsou rezoluce Rady bezpečnosti OSN. Strany se dohodly, že toto ustanovení představuje základní prvek této dohody.

2.   Strany se dohodly, že budou spolupracovat a přispívat k boji proti šíření zbraní hromadného ničení a jejich nosičů a k podpoře provádění mezinárodních nástrojů týkajících se odzbrojení tím, že:

3.   Strany se dohodly, že zahájí pravidelný dialog, který bude prvky uvedené v odst. 2 písm. a), b) a c) doprovázet a upevňovat. Tento dialog může probíhat na regionálním základě.

1.   Strany uznávají, že nedovolená výroba, převody a oběh ručních palných a lehkých zbraní včetně střeliva a také nadměrné hromadění, nedostatečná správa a zabezpečení zásob a nekontrolované šíření ručních palných a lehkých zbraní, které mají řadu humanitárních a socioekonomických důsledků, i nadále představují vážnou hrozbu pro mír a mezinárodní bezpečnost, jakož i pro udržitelný rozvoj na individuální, místní, celostátní, regionální a mezinárodní úrovni.

2.   Strany se dohodly, že budou dodržovat a náležitě provádět své povinnosti týkající se potírání nedovoleného obchodu s ručními palnými a lehkými zbraněmi, včetně střeliva pro ně, podle stávajících mezinárodních dohod a rezolucí Rady bezpečnosti OSN, jakož i závazky v rámci jiných mezinárodních nástrojů platných v této oblasti, jako je Akční program OSN k prevenci, potírání a vymýcení nezákonného obchodu s ručními a lehkými zbraněmi, přijatý Valným shromážděním OSN dne 20. července 2001.

3.   Strany uznávají význam vnitrostátních kontrolních systémů pro převody konvenčních zbraní v souladu se svými mezinárodními závazky a předmětem a účelem Smlouvy o obchodu se zbraněmi, přijaté rezolucí Valného shromáždění OSN č. 67/234B ze dne 2. dubna 2013. Strany uznávají význam odpovědného používání těchto kontrol jakožto příspěvku k mezinárodnímu a regionálnímu míru, bezpečnosti a stabilitě a ke zmírnění lidského utrpení, jakož i k zabránění odklonu konvenčních zbraní. Strany se dohodly, že posílí dialog a spolupráci v oblasti kontroly vývozu.

4.   Strany se dohodly, že posílí svou spolupráci a budou usilovat o koordinaci, vzájemnou doplňkovost a synergii svých snah v oblasti prevence a vymýcení nedovoleného obchodu s ručními palnými a lehkými zbraněmi, převodů konvenčních zbraní a vnitrostátních kontrolních systémů pro dovoz a vývoz konvenčních zbraní.

1.   Strany znovu potvrzují důležitost boje proti terorismu při důsledném dodržování zásad právního státu, mezinárodního práva, zejména Charty OSN, podepsané v San Franciscu dne 26. června 1945, a příslušných rezolucí Rady bezpečnosti OSN, předpisů v oblasti lidských práv a mezinárodního humanitárního práva. V tomto rámci a při zohlednění Celosvětové strategie OSN pro boj proti terorismu, která je obsažena v rezoluci Valného shromáždění OSN č. 60/288 ze dne 8. září 2006, ve znění pozdějších revizí, jakož i společného prohlášení ASEAN-EU o spolupráci za účelem boje proti terorismu, přijatého dne 28. ledna 2003, se strany dohodly na spolupráci v oblasti předcházení a potlačování terorismu ve všech jeho formách a projevech.

2.   Strany tak činí zejména:

1.   Strany se zavazují spolupracovat a vyměňovat si názory na regionálních a mezinárodních fórech a v organizacích, zejména v rámci OSN a jejích specializovaných organizací a agentur, mimo jiné v Mezinárodní organizaci práce (MOP), ve vztazích v rámci dialogu ASEAN-EU, především v kontextu strategického partnerství ASEAN-EU, regionálního fóra ASEAN (ARF) a setkání Asie-Evropa (ASEM).

2.   Strany se zavazují spolupracovat a vyměňovat si názory v hospodářských a jiných souvisejících oblastech na regionálních a mezinárodních fórech a v organizacích, mimo jiné v rámci setkání ASEM, Konference OSN o obchodu a rozvoji, WTO a Světové organizace duševního vlastnictví.

1.   Strany se dohodnou, že v každé oblasti dialogu a spolupráce podle této dohody budou provádět související činnosti na dvoustranné nebo regionální úrovni nebo na obou úrovních současně přičemž položí náležitý důraz na záležitosti v rámci dvoustranné spolupráce. Při výběru vhodného rámce se strany budou snažit maximalizovat dopad na všechny zúčastněné strany a posílit jejich zapojení a přitom co nejlépe využít dostupných zdrojů při zohlednění politické a institucionální proveditelnosti a zajistit soudržnost s dalšími činnostmi, na nichž se podílejí členské státy EU a sdružení ASEAN.

2.   Strany mohou podle potřeby rozhodnout o rozšíření finanční podpory na činnosti spolupráce v oblastech, na něž se tato dohoda vztahuje nebo jež s ní souvisejí, podle svých finančních postupů a zdrojů. Tato spolupráce může zejména zahrnovat organizaci vzdělávacích programů, pracovních setkání a seminářů, výměnu odborníků, studie a další činnosti dohodnuté stranami.

1.   Strany se aktivně účastní dialogu o dvoustranném a mnohostranném obchodu a otázkách souvisejících s obchodem s cílem posílit dvoustranné obchodní vztahy a rozvinout mnohostranný obchodní systém způsobem, který podporuje cíl udržitelného rozvoje.

2.   Strany se zavazují podporovat rozvoj a diverzifikaci vzájemných obchodních výměn v nejvyšší možné míře a ke vzájemnému prospěchu v souladu se zásadami a pravidly WTO. Strany se zavazují, že dosáhnou lepších podmínek přístupu na trh přijetím opatření ke zlepšení transparentnosti, s ohledem na činnosti vykonávané mezinárodními organizacemi v této oblasti.

3.   Strany se vzájemně informují o rozvoji obchodu a souvisejících politik a ostatních souvisejících záležitostí, jako jsou zemědělská politika, bezpečnost potravin, nesazební opatření, ochrana spotřebitele a politika životního prostředí včetně nakládání s odpady.

4.   Strany podporují dialog a spolupráci k rozvoji svých obchodních a investičních vztahů, včetně řešení obchodních problémů a dalších otázek v oblastech uvedených v článcích 10 až 19 této dohody.

1.   Strany spolupracují v záležitostech bezpečnosti potravin a sanitárních a fytosanitárních otázkách za účelem ochrany života nebo zdraví lidí, zvířat nebo rostlin na území stran.

2.   Strany diskutují a vyměňují si informace o svých opatřeních vymezených Dohodou WTO o uplatňování sanitárních a fytosanitárních opatření, která vstoupila v platnost se zřízením WTO dne 1. ledna 1995, a tedy včetně norem Mezinárodní úmluvy o ochraně rostlin, podepsané v Římě dne 6. prosince 1951, Světové organizace pro zdraví zvířat a Komise pro Codex Alimentarius.

3.   Strany se dohodly na závazku spolupráce při budování kapacit v sanitárních a fytosanitárních záležitostech. Toto budování kapacit bude odpovídat specifickým potřebám každé strany a bude prováděno s cílem pomáhat této straně při dodržování právního rámce druhé strany.

4.   Strany naváží včasný dialog o sanitárních a fytosanitárních záležitostech na žádost kterékoli ze stran s cílem zvážit související otázky a další naléhavé otázky.

5.   Strany určí kontaktní místa pro komunikaci o záležitostech podle tohoto článku.

6.   Strany přikládají spolupráci v sanitárních a fytosanitárních záležitostech velký význam.

1.   Strany spolupracují při podpoře celosvětového přechodu na udržitelné potravinové systémy.

2.   Strany podporují dialog, činnosti v oblasti budování kapacit a úzkou spolupráci v otázkách společného zájmu s cílem podpořit udržitelné potravinové systémy v souladu s cíli udržitelného rozvoje OSN. Mezi tyto otázky patří mimo jiné:

3.   Strany určí kontaktní místa pro komunikaci o záležitostech podle tohoto článku.

4.   Strany přikládají spolupráci v oblasti udržitelných potravinových systémů velký význam.

1.   Strany podporují využití mezinárodních norem a mezinárodních akreditačních systémů a výměnu informací o normách, technických předpisech a postupech posuzování shody, mimo jiné v rámci Dohody WTO o technických překážkách obchodu, která vstoupila v platnost se zřízením WTO dne 1. ledna 1995.

2.   Strany posílí spolupráci v oblasti norem, technických předpisů a postupů posuzování shody, včetně budování technických kapacit a spolupráce, s cílem dodržovat opatření týkající se technických překážek obchodu.

3.   Strany určí kontaktní místo pro koordinaci výměny informací a spolupráce v souladu s tímto článkem a pro usnadnění úsilí při spolupráci v oblasti regulace mezi stranami.

1.   Strany si vyměňují zkušenosti a hledají možnosti, jak zjednodušit dovoz, vývoz a jiné celní režimy, zvyšují transparentnost obchodních předpisů a rozvíjejí celní spolupráci, včetně účinných mechanismů vzájemné správní pomoci. Strany spolupracují s cílem usnadnit provádění Dohody WTO o usnadnění obchodu, která vstoupila v platnost dne 22. února 2017. Strany budou věnovat zvláštní pozornost zlepšení bezpečnostního rozměru mezinárodního obchodu, včetně dopravních služeb, a zajištění vyváženého přístupu mezi usnadňováním obchodu, účinnými kontrolami a bojem proti podvodům a nesrovnalostem v celní oblasti.

2.   Aniž jsou dotčeny další formy spolupráce stanovené v této dohodě, strany prohlašují, že mají zájem zvážit do budoucna možnost uzavřít v institucionálním rámci zřízeném touto dohodou protokol o celní spolupráci včetně vzájemné pomoci.

1.   Strany znovu potvrzují svá práva a povinnosti podle článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT) 1994 a Dohody WTO o provádění článku VI GATT 1994, zejména článku 15 uvedené dohody.

2.   Strany přikládají spolupráci v oblasti antidumpingu velký význam.

1.   Strany podporují efektivní vytvoření a uplatňování pravidel hospodářské soutěže a šíření informací s cílem podporovat transparentnost a právní jistotu pro podniky činné na trzích druhé strany v souladu se svými právními předpisy.

2.   Obě strany usilují o spoluprácí ve vzájemně dohodnutých oblastech s cílem zlepšit vzájemné porozumění právním předpisům a politikám druhé strany v oblasti hospodářské soutěže.

1.   Strany si vyměňují informace a sdílejí zkušenosti o takových záležitostech, jako je používání, podpora, šíření, zefektivnění, řízení, ochrana a efektivní uplatňování práv duševního vlastnictví, předcházení zneužívání těchto práv a boj proti padělání a pirátství, zejména prostřednictvím celní spolupráce a jiných vhodných forem spolupráce, a posílení ochrany těchto právpodle dohody stran. V souladu se svými právními předpisy a v souladu s relevantními mezinárodními dohodami, jichž jsou strany stranami, budou strany spolupracovat zejména při prosazování práv duševního vlastnictví a ochraně patentů, zeměpisných označení, ochranných známek, autorských práv a průmyslových vzorů, jakož i při ochraně odrůd rostlin.

2.   Strany si vzájemně poskytují technickou pomoc v oblasti práv duševního vlastnictví a vzájemně si pomáhají při zlepšování ochrany duševního vlastnictví, prosazování, využívání a obchodního využívání duševního vlastnictví na základě evropských zkušeností a při zlepšování šíření souvisejících znalostí.

3.   Strany uznávají význam prohlášení z Dohá o Dohodě o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) a veřejném zdraví, přijatého v Dohá dne 14. listopadu 2001, a znovu potvrzují svůj závazek k němu. Strany dodržují rozhodnutí Generální rady WTO ze dne 30. srpna 2003 o odstavci 6 prohlášení z Dohá o Dohodě TRIPS a veřejném zdraví a rovněž Protokol, kterým se mění Dohoda TRIPS, přijatý v Ženevě dne 6. prosince 2005, a přispívají k jejich provádění.

1.   Strany si vyměňují informace o regulačních záležitostech v souvislosti s digitálním obchodem v souladu se svými právními předpisy, které se týkají:

2.   Strany uznávají globální povahu digitálního obchodu a potvrzují význam aktivní účasti na mnohostranných fórech na podporu rozvoje digitálního obchodu.

1.   Při spolupráci podle této hlavy přikládají strany zvláštní význam prosazování právního státu a zajištění rovného přístupu ke spravedlnosti pro všechny. Strany budou ke vzájemnému prospěchu plně spolupracovat na účinném fungování institucí v oblasti vymáhání práva a výkonu spravedlnosti.

2.   Spolupráce mezi stranami bude rovněž zahrnovat výměnu informací o právních systémech a předpisech.

1.   Strany uznávají potřebu rovnosti žen a mužů a posílení postavení všech žen a dívek jako svébytný cíl, jakož i hnací sílu demokracie, udržitelného a inkluzivního rozvoje, míru a bezpečnosti.

2.   Strany spolupracují na podpoře rovnosti žen a mužů, plného požívání všech lidských práv ženami a dívkami a posilování jejich postavení, jakož i na začleňování hlediska rovnosti žen a mužů při provádění této dohody.

3.   Strany si vyměňují osvědčené postupy a zkoumají další plány spolupráce a případné synergie mezi příslušnými politikami a programy stran v oblasti rovnosti žen a mužů v souladu s mezinárodními normami a závazky platnými pro strany, jako jsou Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen, přijatá Valným shromážděním OSN dne 18. prosince 1979, Pekingská deklarace a akční platforma, přijaté na 4. světové konferenci o ženách v Pekingu dne 15. září 1995, akční program Mezinárodní konference o populaci a rozvoji a výsledky jejích hodnotících konferencí, Agenda pro udržitelný rozvoj 2030 a rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 (2000) a její následné rezoluce o ženách, míru a bezpečnosti.

1.   Strany se dohodly, že budou spolupracovat na dosažení vysoké úrovně ochrany osobních údajů a soukromí a jejího účinného prosazování v souladu se svými závazky vyplývajícími z mezinárodních předpisů v oblasti lidských práv a dalších mezinárodních právních nástrojů v této oblasti, a napomáhat tak k usnadnění toku osobních údajů mezi stranami jako klíčovému prvku pro další rozvoj obchodních výměn a spolupráce při prosazování práva v souladu s právními předpisy stran.

2.   Spolupráce v oblasti ochrany osobních údajů a soukromí zahrnuje mimo jiné technickou a právní pomoc v podobě výměny informací a osvědčených postupů, odborné přípravy a odborných znalostí, jakož i podporu spolupráce příslušných dozorových orgánů stran při prosazování práva, a to i na mnohostranných fórech.

1.   Strany zlepší stávající spolupráci v oblasti vzájemné právní pomoci a vydávání na základě příslušných mezinárodních dohod, které jsou pro ně závazné. Strany podle potřeby posílí stávající mechanismy a zváží vytvoření nových mechanismů k usnadnění mezinárodní spolupráce v této oblasti, zejména prostřednictvím užšího zapojení do dalších příslušných mezinárodních sítí pro právní spolupráci.

2.   Strany usilují o rozvoj justiční spolupráce v občanských a obchodních záležitostech, zejména co se týká provádění jejich povinností v rámci mnohostranných úmluv o justiční spolupráci v občanskoprávních věcech, včetně úmluv Haagské konference o mezinárodním právu soukromém.

3.   Strany spolupracují na podpoře bezpečného a účinného předávání příslušných soudních písemností a provádění důkazů a případně výslechů prostřednictvím videokonference, jakož i na ochraně osobních údajů pro účely mezinárodní justiční spolupráce.

1.   Strany znovu potvrzují význam komplexního zapojení do všech otázek souvisejících s migrací, včetně legální migrace, v souladu s pravomocemi EU a členských států, řízení migračních toků s ohledem na nelegální migraci, prvotních příčin nelegální migrace, mezinárodní ochrany a předcházení nelegální migraci, převaděčství a obchodování s lidmi a boje proti nim.

2.   Strany spolupracují vzájemně přijatelným a komplexním způsobem v souladu s jejich mezinárodními závazky a právními předpisy. Spolupráce se mimo jiné zaměří na:

3.   V rámci spolupráce za účelem prevence a kontroly nedovolené migrace, a aniž je dotčena nezbytnost ochrany obětí obchodu s lidmi, se strany dále dohodly, že:

4.   Strany se dohodly, že v rámci konzultací o otázkách migrace zahájí dialog o zpětném přebírání osob, který může na žádost kterékoli ze stran vést, pokud to podmínky dovolí, k uzavření dohody o zpětném přebírání osob, včetně používání cestovního dokladu EU (1). Strany mohou rovněž zvážit zahájení dialogu o usnadnění pohybu osob, který může na žádost kterékoli ze stran vést, pokud to podmínky dovolí, k uzavření dohody o zjednodušení vízového režimu pro občany členských států a Thajska.

1.   Strany se shodly na tom, že je nezbytné spolupracovat na účinném předcházení zneužívání jejich finančních systémů pro účely praní peněz a financování terorismu a bojovat proti němu v souladu s jejich právními předpisy.

2.   Strany se dohodly na spolupráci při vypracovávání a provádění zákonů, pravidel a předpisů pro boj proti praní peněz a financování terorismu v souladu s normami vypracovanými mezinárodními orgány působícími v této oblasti, jako je Finanční akční výbor.

3.   Cílem spolupráce podle tohoto článku je rovněž podpora výměny příslušných informací v souladu s právními předpisy stran.

1.   Strany spolupracují v souladu se svými právními předpisy na zajištění komplexního, vyváženého a integrovaného přístupu založeného na důkazech prostřednictvím účinné spolupráce a koordinace mezi příslušnými orgány, včetně orgánů v oblasti zdravotnictví, justice a vnitra a dalších příslušných odvětví, s cílem omezit nabídku nedovolených drog a obchodování s nimi a poptávku po nich, jakož i dopad těchto drog na uživatele drog a společnost jako celek, a na dosažení účinnější protidrogové preventivní politiky a zabránění zneužívání prekursorů drog, včetně „prekursorů na zakázku“, používaných k nedovolené výrobě omamných a psychotropních látek a nových psychoaktivních látek.

2.   Strany se dohodnou na způsobech spolupráce pro dosažení cílů uvedených v odstavci 1. Opatření vycházejí ze společně dohodnutých zásad stanovených v úmluvách OSN o kontrole drog a ze všech mezinárodních závazků jednotlivých stran týkajících se kontroly drog.

3.   Spolupráce mezi stranami v oblasti protidrogové politiky zahrnuje mimo jiné technickou a správní pomoc, školení zaměstnanců, výzkum v oblasti drog, výměnu informací a sdílení zkušeností ohledně využívání informačních technologií v oblasti kontroly drog, jakož i ohledně inovativních přístupů k protidrogové politice, spolupráci v oblasti soudnictví a prosazování práva a prevenci zneužívání prekursorů drog, včetně „prekursorů na zakázku“, používaných k nedovolené výrobě omamných a psychotropních látek a nových psychoaktivních látek. Strany se mohou dohodnout na zahrnutí dalších oblastí, k nimž patří výměna osvědčených postupů nebo informací o prevenci, léčbě, rehabilitaci, snižování škod a monitorování drogové závislosti, lécích pro substituční léčbu, jakož i dalších opatření k posílení spolupráce v oblasti kontroly prekursorů drog, forenzních věd, finančního vyšetřování souvisejícího s drogami a alternativního rozvoje.

1.   Strany se dohodly, že budou spolupracovat při podpoře a ochraně lidských práv na základě zásady vzájemné shody a vzájemného respektu. Strany podporují pravidelný smysluplný a široce pojatý dialog o lidských právech.

2.   Spolupráce v oblasti lidských práv může mimo jiné zahrnovat:

3.   Strany spolupracují na posilování demokratických zásad, právního státu a řádné správy věcí veřejných. Tato spolupráce může zahrnovat:

1.   Strany uznávají, že informační a komunikační technologie (IKT) jsou klíčovou součástí moderního života a mají zásadní význam pro hospodářský a sociální rozvoj. Strany se dohodly, že si budou v této oblasti za účelem podpory hospodářského a sociálního rozvoje a lidských práv a základních svobod vyměňovat názory na své politiky.

2.   Spolupráce v této oblasti se zaměřuje mimo jiné na:

3.   Spolupráce mezi podniky je podporována v souladu s právními předpisy stran.

4.   Strany spolupracují v oblasti kybernetické bezpečnosti prostřednictvím výměny informací o strategiích, politikách a osvědčených postupech v souladu se svými právními předpisy a mezinárodními závazky.

5.   Strany podporují výměnu informací o kybernetické bezpečnosti v oblasti vzdělávání a odborné přípravy, iniciativ na zvyšování povědomí, používání svých příslušných norem a technických specifikací pro účely řízení kybernetických bezpečnostních rizik a kybernetické bezpečnosti produktů a služeb IKT, včetně certifikace kybernetické bezpečnosti, jakož i souvisejících politik výzkumu a vývoje.

1.   Strany se dohodly, že při zohlednění svých příslušných politik budou spolupracovat ve všech oblastech vědy, technologií a inovací, které jsou předmětem společného zájmu. Spolupráce posílí podporu mnohostranných a regionálních výzkumných a inovačních iniciativ, které mají přinést nová řešení ekologických, digitálních, zdravotních, sociálních a inovačních výzev. Společná opatření budou zapotřebí zejména k předcházení budoucím celosvětovým zdravotním krizím, zejména novým infekčním chorobám, a ke společnému závazku budovat zdravější, bezpečnější, spravedlivější a udržitelnější svět. Oblasti spolupráce mohou zahrnovat mimo jiné hledání řešení globálních výzev, k nimž patří změna klimatu, krize v oblasti biologické rozmanitosti, znečištění, vyčerpání zdrojů nebo infekční choroby, a to i v krizových situacích, a řešení umožňující ekologickou a digitální transformaci. Iniciativy by měly ukázat vedoucí postavení na světové scéně v oblasti klimatu a životního prostředí.

2.   Cílem spolupráce v oblasti vědy, technologií a inovací je:

3.   Spolupráce v oblasti vědy, technologií a inovací má podobu společných výzkumných projektů a výměn, setkání a vzdělávání vědců prostřednictvím programů mezinárodní mobility a zajišťuje co největší šíření výsledků výzkumu. Veškeré duševní vlastnictví, které je výsledkem společného výzkumu a činností, se sdílí za vzájemně dohodnutých podmínek.

4.   Při spolupráci v oblasti vědy, technologií a inovací strany podporují zapojení svých vládních agentur, vysokoškolských institucí, výzkumných středisek a výrobních odvětví, zejména mikropodniků a malých a středních podniků.

5.   Strany se dohodly, že budou vyvíjet veškeré úsilí o zvýšení informovanosti veřejnosti o možnostech, které nabízejí jejich programy spolupráce v oblasti vědy, technologií a inovací.

1.   Strany mají za to, že změna klimatu představuje existenciální hrozbu pro lidstvo, a potvrzují svůj závazek posílit globální reakci na tuto hrozbu. Strany potvrzují svůj závazek dosáhnout cílů úmluvy UNFCCC a Pařížské dohody. Každá strana proto účinně provádí úmluvu UNFCCC a Pařížskou dohodu.

2.   Cílem stran je posílit globální reakci na změnu klimatu a její dopady. Strany rovněž posílí spolupráci v oblasti politik, které mají pomoci zmírnit změnu klimatu a přizpůsobit se nepříznivým dopadům změny klimatu, včetně vzestupu hladiny moří, a nasměrovat své ekonomiky, včetně finančních toků, k nízkým emisím skleníkových plynů a rozvoji odolnému vůči změně klimatu, a to v souladu s Pařížskou dohodou.

3.   Cílem spolupráce v oblasti změny klimatu je:

1.   Strany usilují o posílení spolupráce v odvětví energetiky s cílem:

2.   Pro účely uvedené v odstavci 1 se strany dohodly, že budou podporovat kontakty a společný výzkum ke vzájemnému prospěchu, a to i prostřednictvím regionální energetické spolupráce. Vzhledem k Agendě pro udržitelný rozvoj 2030 a Pařížské dohodě jako zastřešujícímu rámci, jímž se partnerství řídí, strany berou na vědomí, že je třeba zabývat se spojitostmi mezi cenově dostupným přístupem ke službám s čistou energií a udržitelným rozvojem. Tyto činnosti lze podporovat mimo jiné ve spolupráci s Energetickou iniciativou EU.

1.   Strany usilují o spolupráci v příslušných oblastech dopravní politiky s cílem podporovat udržitelnou dopravu, jakož i kvalitní, spolehlivou, udržitelnou a odolnou infrastrukturu, včetně regionální a přeshraniční infrastruktury, v souladu s příslušnými mezinárodními normami a zásadami, které jsou platné pro obě strany, zlepšovat pohyb zboží a cestujících, podporovat hospodářský rozvoj a dobré životní podmínky lidí se zaměřením na cenově dostupný a spravedlivý přístup pro všechny, podporovat bezpečnost a zabezpečení námořní a letecké dopravy, podporovat ochranu životního prostředí a zvyšovat účinnost svých dopravních systémů.

2.   Cílem spolupráce mezi stranami v oblasti dopravy je podpora:

1.   Strany se řídí příslušnými mezinárodními pokyny pro udržitelný cestovní ruch a usilují o zlepšení výměny informací a zavedení osvědčených postupů s cílem zajistit vyvážený rozvoj udržitelného cestovního ruchu, který vytváří pracovní místa a podporuje místní kulturu a produkty, a podporovat rozvoj nástrojů pro sledování dopadů udržitelného rozvoje na udržitelný cestovní ruch.

2.   Strany se dohodly na rozvoji spolupráce při ochraně a maximálním využívání přírodního a kulturního dědictví zmírňováním negativních dopadů cestovního ruchu, zejména vykořisťování lidí, především dětí, v jakékoli formě, respektováním volně žijících živočichů, rostlin, biologické rozmanitosti a ekosystémů a zvyšováním kladného přínosu odvětví cestovního ruchu k udržitelnému rozvoji místních společenství, mimo jiné rozvojem udržitelného cestovního ruchu, při zachování integrity a zájmů místních a tradičních společenství a zlepšením vzdělávání v odvětví cestovního ruchu.

1.   Strany se dohodly, že budou podporovat spolupráci v oblasti vzdělávání a kultury, která bude náležitě respektovat jejich různorodost, s cílem zlepšovat vzájemné porozumění a znalosti o svých kulturách a jazycích.

2.   Strany usilují o přijetí vhodných opatření na podporu přínosu vzdělávání a kultury k odborné přípravě v oblasti udržitelného rozvoje a kulturních výměn a o provádění společných iniciativ v těchto oblastech, včetně společného pořádání kulturních akcí. V tomto ohledu se strany rovněž dohodly, že budou nadále podporovat činnosti nadace Asie-Evropa.

3.   Strany se dohodly na úzké spolupráci v rámci příslušných mezinárodních fór, jako je Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO), s cílem posílit ochranu hmotného a nehmotného kulturního dědictví, zejména v kontextu Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví, přijaté na generální konferenci UNESCO dne 16. listopadu 1972, a Úmluvy o zachování nehmotného kulturního dědictví, přijaté na generální konferenci UNESCO dne 17. října 2003, přičemž přikládají význam podpoře kulturní rozmanitosti pro rozvoj umění a kreativní ekonomiky založené na znalostech.

4.   Strany dále podporují opatření zaměřená na vytváření kontaktů mezi svými odbornými agenturami a na podporu výměny informací, know-how, studentů, akademických pracovníků a odborníků a dále podporují vazby mezi skupinami odborníků. Při spolupráci a využívání technických zdrojů se využijí možnosti, které nabízejí programy EU v jihovýchodní Asii v oblasti vzdělávání a kultury, jakož i zkušenosti, které strany v této oblasti získaly. Strany se rovněž dohodly na prohloubení spolupráce v oblasti vysokoškolského vzdělávání a na podpoře provádění programu Erasmus+, jakož i na výměně osvědčených postupů v oblasti politik mládeže a práce s mládeží.

1.   Strany se shodují, že je třeba spolupracovat v oblasti ochrany životního prostředí a směřovat k nízkouhlíkovému, odolnému a oběhovému hospodářství, které účinně využívá zdroje, včetně biohospodářství, oddělit hospodářský růst od zhoršování životního prostředí a udržitelným způsobem chránit a spravovat přírodní zdroje a podporovat biologickou rozmanitost jako základ pro rozvoj současných i budoucích generací.

2.   Strany se dohodly, že předmětem spolupráce v oblasti životního prostředí a přírodních zdrojů bude účinné využívání zdrojů, zachování životního prostředí a zlepšení jeho stavu s cílem dosáhnout udržitelného rozvoje. Při realizaci spolupráce budou strany usilovat o provádění Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 a o účinné provádění příslušných mnohostranných dohod o životním prostředí, včetně Pařížské dohody.

3.   Strany usilují o pokračování a posílení spolupráce v oblasti ochrany životního prostředí, zejména pokud jde o:

1.   Strany posílí dialog a spolupráci v otázkách správy oceánů s cílem podpořit dlouhodobé zachování a udržitelné řízení živých mořských zdrojů a mořských ekosystémů.

2.   Strany posílí spolupráci v oblasti ochrany, řízení a udržitelného využívání živých mořských zdrojů, jak jsou vymezeny v Úmluvě OSN o mořském právu (UNCLOS), přijaté na třetí konferenci o mořském právu dne 10. prosince 1982, a v kodexu chování organizace pro výživu a zemědělství (FAO) pro odpovědný rybolov, přijatém rezolucí konference FAO č. 4/95 ze dne 31. října 1995. Strany se zavazují spolupracovat při podpoře provádění cílů Dohody FAO k podpoře dodržování mezinárodních opatření na zachování a řízení rybolovných zdrojů rybářskými plavidly na volném moři, přijaté v Římě 24. listopadu 1993, Dohody OSN o provedení ustanovení Úmluvy OSN o mořském právu ze dne 10. prosince 1982 o zachování a řízení tažných populací ryb a vysoce stěhovavých rybích populací, přijaté v New Yorku 4. srpna 1995.

3.   Strany se dále dohodly na spolupráci:

1.   Strany se dohodly, že podpoří dialog v oblasti zemědělství, chovu hospodářských zvířat, rybolovu a rozvoje venkova. Strany si budou vyměňovat informace a rozvíjet spolupráci v těchto oblastech:

2.   Strany se dohodly, že budou podporovat technologickou spolupráci, budování kapacit nebo jakékoli jiné formy spolupráce, které zvyšují produktivitu, bezpečnou a udržitelnou produkci a odolné postupy v oblasti zemědělství, chovu hospodářských zvířat, rybolovu a rozvoje venkova a které zlepšují připravenost, prevenci, odhalování, reakci a kontrolu chorob rostlin a zvířat a zoonóz v souladu s přístupem „jedno zdraví“ a mezinárodními normami.

3.   Strany se dohodly, že budou podporovat veřejný a soukromý sektor v diskusi a výměně obchodních informací, včetně akcí zaměřených na zprostředkování obchodu a na podporu obchodu se zemědělskými produkty.

1.   Strany se dohodly na spolupráci a sdílení zkušeností a osvědčených postupů ve zdravotnictví s cílem posílit činnosti v oblasti výzkumu, zabývat se hrozbami závažných nepřenosných a přenosných chorob, včetně pandemie COVID-19, a posílit všeobecnou dostupnost zdravotní péče, jakož i zdravotních služeb, včetně služeb sexuální a reprodukční zdravotní péče. Strany se rovněž dohodly na výměně názorů a osvědčených postupů v regulačních otázkách týkajících se léčiv a zdravotnických prostředků.

2.   Spolupráce v oblasti zdraví probíhá zejména prostřednictvím mezinárodních fór, včetně Světové zdravotnické organizace, a mnohostranných iniciativ v oblastech, jako jsou:

1.   Strany se dohodly na posílení spolupráce a podpoře technické pomoci v oblasti zaměstnanosti a sociálních věcí, včetně spolupráce na regionální a sociální soudržnosti, bezpečnosti a zdraví na pracovišti, rovnosti žen a mužů a stejné odměny za rovnocennou práci, celoživotního učení a rozvoje dovedností, sociální ochrany a důstojné práce, s cílem posílit sociální rozměr globalizace.

2.   Strany potvrzují, že je nutné podpořit proces globalizace, který je prospěšný pro všechny, a prosazovat řádné a produktivní zaměstnání a důstojnou práci jako hlavní prvky udržitelného rozvoje a snižování chudoby, což potvrdila Agenda pro udržitelný rozvoj 2030, Deklarace MOP o sociální spravedlnosti pro spravedlivou globalizaci, přijatá v Ženevě dne 10. června 2008, a Deklarace o budoucnosti práce přijatá u příležitosti 100. výročí založení MOP v Ženevě dne 21. června 2019. Strany zohlední charakteristiky a rozdílné povahy svých hospodářských a sociálních podmínek.

3.   Strany potvrzují své závazky podporovat a účinně uplatňovat mezinárodně uznané sociální a pracovní normy a dodržovat, podporovat a uskutečňovat základní zásady a práva při práci, jak jsou stanoveny v Deklaraci MOP o základních principech a právech v práci, přijaté v Ženevě dne 18. června 1998 a pozměněné dne 10. června 2022. Strany se dohodly na spolupráci a poskytování technické pomoci s cílem usilovat o ratifikaci a provádění základních úmluv MOP, jakož i na spolupráci při prosazování ratifikace a provádění dalších aktuálních úmluv MOP, a to i pokud jde o násilí a obtěžování ve světě práce.

4.   Strany se dohodly, že budou podporovat spolupráci mezi vládou a sociálními partnery v oblasti zaměstnanosti a sociálních věcí, jakož i výměnu informací týkajících se zaměstnanosti, bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, inspekcí práce a sociálního dialogu o sociální a pracovní ochraně.

5.   Spolupráce v oblasti zaměstnanosti a sociálních věcí může zahrnovat mimo jiné zvláštní vzájemně dohodnuté programy a projekty, jakož i dialog, spolupráci a iniciativy týkající se témat společného zájmu na dvoustranné nebo mnohostranné úrovni, například na úrovni ASEM, EU-ASEAN a MOP.

1.   Strany se dohodly, že zpřístupní odpovídající zdroje, včetně finančních prostředků, v rozsahu, který jim jejich zdroje a předpisy umožní, za účelem dosažení cílů spolupráce stanovených v této dohodě.

2.   Strany vyzvou Evropskou investiční banku, aby pokračovala ve svém působení v Thajsku v souladu se svými postupy a kritérii pro financování.

1.   Strany se dohodly na zahájení pravidelného dialogu o svých rozvojových programech ve třetích zemích.

2.   Strany se dohodly, že budou spolupracovat na společných akcích zaměřených na poskytování pomoci pro udržitelný rozvoj zemím sousedícím s Thajskem i vzdálenějším zemím, a to v příslušných odvětvích třístranné spolupráce. Oblasti spolupráce určí všichni zúčastnění partneři na základě potřeb přijímajících zemí, kapacit a odborných znalostí EU a Thajska a rozhodnou o nich ad hoc.

1.   Zřizuje se smíšený výbor složený ze zástupců obou stran na co nejvyšší úrovni, jehož úkolem je:

2.   Smíšený výbor se schází zpravidla nejméně každé dva roky střídavě v Bangkoku a Bruselu v den stanovený vzájemnou dohodou. Dohodou mezi stranami je rovněž možné svolat mimořádná zasedání smíšeného výboru. Smíšenému výboru předsedají střídavě obě strany. Program jednání smíšeného výboru se stanoví vzájemnou dohodou mezi stranami.

3.   Smíšený výbor může zřídit specializované pracovní skupiny, které mu pomáhají plnit jeho úkoly. Tyto pracovní skupiny pro smíšený výbor vypracují na každém zasedání podrobné zprávy o své činnosti.

4.   Strany se dohodly, že úkolem smíšeného výboru bude rovněž zajišťovat správné fungování případných odvětvových dohod nebo protokolů, které mezi nimi byly nebo budou uzavřeny.

5.   Smíšený výbor přijme svůj jednací řád.

1.   Strany mohou ve vzájemné shodě rozšířit tuto dohodu za účelem posílení spolupráce, a to i formou jejího doplnění dohodami nebo protokoly o konkrétních oblastech, odvětvích nebo činnostech. Tyto zvláštní dohody nebo protokoly jsou nedílnou součástí celkových dvoustranných vztahů mezi stranami a vztahuje se na ně společný institucionální rámec.

2.   V rámci provádění této dohody může kterákoli strana na základě zkušeností získaných při uplatňování této dohody podat návrhy na rozšíření oblasti spolupráce.

1.   Aniž jsou dotčena příslušná ustanovení Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie, nejsou touto dohodou ani opatřeními přijatými na jejím základě nijak dotčeny pravomoci členských států provádět činnosti v oblasti dvoustranné spolupráce s Thajskem nebo případně uzavírat nová partnerství a dohody o spolupráci s Thajskem.

2.   Touto dohodou není dotčeno uplatňování ani plnění závazků přijatých kteroukoli stranou ve vztahu ke třetím stranám.

3.   Žádné ustanovení této dohody nebrání kterékoli straně v tom, aby podnikla jakékoli kroky, včetně opatření pro řešení sporů, podle jiné mezinárodní dohody, jejímiž stranami jsou obě strany.

1.   Strany přijímají veškerá obecná nebo zvláštní opatření potřebná pro plnění povinností vyplývajících z této dohody. Dbají o to, aby bylo dosaženo cílů stanovených v této dohodě.

2.   V souladu s čl. 52 odst. 1 písm. d) může kterákoli ze stran předložit smíšenému výboru jakékoli rozdílné názory při uplatňování nebo výkladu této dohody.

3.   Domnívá-li se některá ze stran, že druhá strana neplní své závazky vyplývající z této dohody, může přijmout vhodná opatření v souladu s mezinárodním právem.

4.   Před přijetím vhodných opatření uvedených v odstavci 3, s výjimkou případů uvedených v odstavci 5, poskytne tato strana smíšenému výboru všechny důležité informace nezbytné pro důkladné posouzení situace za účelem nalezení řešení přijatelného pro obě strany. Strany vedou konzultace pod záštitou smíšeného výboru. Pokud smíšený výbor není schopen dosáhnout vzájemně přijatelného řešení, může tato strana přijmout vhodná opatření.

5.   Pokud má kterákoli ze stran vážné důvody domnívat se, že druhá strana podstatným způsobem neplní jakékoli závazky, jež jsou uvedeny jako základní prvky v čl. 1 odst. 1 a čl. 3 odst. 1, neprodleně o tom uvědomí druhou stranu. Na žádost kterékoli strany uskuteční smíšený výbor, nebo jiný orgán určený vzájemnou dohodou stran, ve lhůtě 30 dnů okamžité konzultace nezbytné pro důkladné posouzení všech aspektů opatření nebo základu opatření za účelem nalezení řešení přijatelného pro obě strany. Po uplynutí této lhůty může oznamující strana uplatnit vhodná opatření.

6.   Při výběru vhodného opatření musí být dána přednost takovým opatřením, která co nejméně naruší fungování této dohody nebo případně jiné zvláštní dohody uvedené v čl. 53 odst. 6. Tato opatření jsou dočasné povahy a přiměřená porušení s cílem podpořit konečné splnění závazků. Pro účely odstavce 4 mohou „vhodná opatření“ zahrnovat částečné nebo úplné pozastavení platnosti této dohody. Pro účely odstavce 5 mohou „vhodná opatření“ zahrnovat částečné nebo úplné pozastavení platnosti této dohody nebo jiné zvláštní dohody uvedené v čl. 53 odst. 1. Rozhodnutí o pozastavení by každá strana přijala v souladu se svými právními předpisy.

7.   Kterákoli strana může požádat smíšený výbor o přezkoumání okolností, které vedly k uplatnění vhodných opatření, s cílem nalézt pro strany vzájemně přijatelné řešení. Strana, která přijala vhodná opatření, je stáhne, jakmile to je odůvodněné.