(1)

Spolehlivé a správné měření environmentálního profilu produktů a organizací a informace o něm jsou základním prvkem při rozhodování širokého spektra subjektů o environmentálních otázkách.

(2)

Metody stanovení environmentální stopy produktu a stanovení environmentální stopy organizace (dále jen „metody stanovení environmentální stopy“) umožňují společnostem měřit a sdělovat jejich environmentální profil, a tím soutěžit na trhu na základě spolehlivých informací o životním prostředí. Obsahují podrobné pokyny, jak modelovat a vypočítat environmentální dopad produktů a organizací. Metody stanovení environmentální stopy jsou založeny na stávajících mezinárodně uznávaných postupech, ukazatelích a pravidlech.

(3)

V roce 2013 přijala Komise Doporučení Komise 2013/179/EU (1), aby podpořila používání společných metod pro měření a sdělování environmentálního profilu životního cyklu produktů a organizací. Doporučuje jejich využití členským státům, společnostem, soukromým organizacím a finanční komunitě a jeho součástí jsou dvě přílohy stanovující navrhované metody.

(4)

Komise vytvořila rámec pro další rozvoj metod stanovení environmentální stopy za účasti široké škály zúčastněných stran, včetně zástupců průmyslových odvětí, a zejména malých a středních podniků, a to prostřednictvím pilotní fáze.

(5)

Během pilotní fáze probíhající v letech 2013 až 2018 bylo za aktivní účasti zúčastněných stran otestováno vypracování specifických pravidel pro produkty (Pravidla produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy, PEFCR) a specifických pravidel pro odvětví (Odvětvová pravidla ke stanovení environmentální stopy organizace, OEFSR), přičemž výsledkem bylo dokončení 19 pravidel PEFCR a 2 pravidel OEFSR.

(6)

Metody stanovení environmentální stopy byly rovněž aktualizovány z hlediska několika technických aspektů, mezi něž patří například: 1) použití zásady významnosti („jednej tam, kde je to důležité“); 2) vymezení referenční hodnoty odpovídající profilu environmentální stopy průměrné produkce na trhu, rovněž označované jako reprezentativní produkt/organizace; 3) dohody ohledně toho, jako modelovat klíčové aspekty týkající se změny klimatu, elektřiny, dopravy, infrastruktury a zařízení, balení, konce životnosti a zemědělství; 4) začlenění normalizace a statistického vážení; 5) pokyny, jak začlenit biodiverzitu jako další environmentální informace; 6) zlepšení některých metod posuzování dopadů se zvláštním zřetelem na metody související s toxicitou (toxicita pro člověka – karcinogenní účinky, toxicita pro člověka – nekarcinogenní účinky, sladkovodní ekotoxicita, využívání půdy, zdroje a částice); 7) vymezení charakterizačních faktorů založených na údajích dle nařízení REACH a 8) příručka týkající se souborů údajů vyhovujících potřebám environmentální stopy.

(7)

Výsledky pilotní fáze byly předloženy v pracovním dokumentu útvarů Komise z roku 2019 s názvem „Sustainable Products in a Circular Economy – Towards an EU Product Policy Framework contribution to the Circular Economy“ (Udržitelné produkty v oběhovém hospodářství – Cesta k přínosu rámce politiky EU v oblasti produktů k oběhovému hospodářství) (2). Ve stejném pracovním dokumentu útvarů Komise byla rovněž uvedena možná využití metod stanovení environmentální stopy v rámci rozvoje politik na úrovni EU. Od roku 2019 a v návaznosti na výzvu k vyjádření zájmu určenou průmyslu Komise pokračovala ve vytváření pravidel produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy.

(8)

Závěry Rady z října 2019 (3) uvítaly pilotní testování metodiky EU pro měření environmentální stopy a všechny iniciativy, které mají podpořit komunikaci o environmentálních dopadech na základě pilotního testování měření environmentální stopy.

(9)

Zelená dohoda pro Evropu (4) si klade za cíl mobilizovat průmyslová odvětví k čistému a oběhovému hospodářství a zdůrazňuje, že aby kupující mohli činit udržitelnější rozhodnutí a snížilo se riziko „lakování nazeleno“, jsou zapotřebí spolehlivé, srovnatelné a ověřitelné informace.

(10)

Ve svém sdělení „Nový akční plán pro oběhové hospodářství – Čistší a konkurenceschopnější Evropa“ (5) Komise zdůrazňuje, že společnosti by měly dokládat svá environmentální tvrzení pomocí metod stanovení environmentální stopy výrobků a organizací a zavázat se k začlenění těchto metod do ekoznačky EU.

(11)

Sdělení „Nový program pro spotřebitele – Posílení odolnosti spotřebitele pro udržitelné oživení“ (6) uvádí, že „za účelem stimulace dobrovolnějších podnikových opatření plánuje Komise ve spolupráci s hospodářskými subjekty podpořit jejich dobrovolné závazky informovat spotřebitele o environmentální stopě společnosti, zlepšit svoji udržitelnost a snížit dopad na životní prostředí“.

(12)

Závěry Rady z prosince 2020 uvedly, že metoda stanovení environmentální stopy výrobku má potenciál stát se základní metodikou pro různé nástroje výrobkové politiky v EU a rámec pro udržitelné výrobky, přičemž je třeba zohlednit i jiné vhodné metodiky.

(13)

Použití metod stanovení environmentální stopy se již předpokládá v kontextu politik a právních předpisů EU, jako je nařízení o taxonomii (7), iniciativa pro udržitelné baterie (8) a závazek týkající se zelené spotřeby (9).

(14)

S ohledem na tento vývoj by doporučení Komise 2013/179/EU mělo být aktualizováno tak, aby zahrnovalo technický vývoj pilotní fáze, zejména vývoj pravidel pro kategorie a odvětví, a poskytlo tak pevný základ pro další rozvoj a provádění politik. Mělo by umožnit společnostem, aby si vypočítaly svůj environmentální profil na základě spolehlivých, ověřitelných a porovnatelných informací, a poskytnout dalším aktérům (například orgánům veřejné správy, nevládním organizacím, obchodním partnerům) přístup k těmto informacím. Rovněž by mělo podpořit vytvoření databáze EU o environmentální stopě.

(15)

Malé a střední podniky nemusí mít odborné znalosti ani zdroje k vyřizování žádostí o informace týkající se environmentálního profilu životního cyklu. Proto by nejen Komise, ale i členské státy a průmyslová sdružení měly poskytovat podporu malým a středním podnikům.

(16)

S tím, jak se objevují nové mezinárodně uznávané přístupy, se očekává, že metody stanovení environmentální stopy budou aktualizovány, aby zahrnovaly nové ukazatele nebo pravidla týkající se modelování. Tyto aspekty se projednávají v odborné skupině Komise působící v rámci technické poradní rady pro environmentální stopu. V současné době se například zvažují dopady související s biologickou rozmanitostí.

(17)

Jak bylo oznámeno v novém akčním plánu pro oběhové hospodářství, Komise prozkoumá vypracování regulačního rámce pro certifikaci odstraňování uhlíku, který bude založený na spolehlivé a transparentní evidenci uhlíku za účelem sledování a ověřování postupů odstraňování uhlíku. Tento rámec bude vypracován ve vzájemné součinnosti a v souladu s metodou stanovení environmentální stopy a případně zohledněn v příštích aktualizacích tohoto doporučení.

(18)

Ačkoli se toto doporučení zaměřuje na dopady na životní prostředí, v globálním kontextu hrají stále důležitější úlohu obavy související s hospodářskými a sociálními dopady, včetně pracovních podmínek. Komise bude nadále pozorně sledovat tento vývoj, jakož i metody pro analýzu environmentálních, sociálních a ekonomických dopadů dodavatelských řetězců produktů, které jsou spotřebovány v EU a mají v rámci dodavatelského řetězce účinky ve třetích zemích.

(19)

Toto doporučení by mělo nahradit doporučení Komise 2013/179/EU,

1.1.

1.2.

1.3.

a)

metodou stanovení environmentální stopy produktu (product environmental footprint, PEF): obecná metoda pro měření a sdělování možného environmentálního dopadu životního cyklu produktu, jak je stanoveno v příloze I;

b)

metodou stanovení environmentální stopy organizace (organisation environmental footprint, OEF): obecná metoda pro měření a sdělování možného environmentálního dopadu životního cyklu organizace, jak je stanoveno v příloze III;

c)

environmentální stopou produktu: výsledek studie ke stanovení environmentální stopy produktu založené na metodě stanovení environmentální stopy produktu;

d)

environmentální stopou organizace: výsledek studie ke stanovení environmentální stopy organizace založené na metodě stanovení environmentální stopy organizace;

e)

pravidly produktové kategorie ke stanovení environmentální stopy (dále jen „PEFCR“): pravidla pro konkrétní produktovou kategorii založená na životním cyklu, která doplňují obecné metodické pokyny pro studie PEF tím, že uvádějí další specifikace na úrovni specifické produktové kategorie. Pokud pravidla PEFCR existují, měla by být použita pro výpočet environmentální stopy produktu náležejícího do dané produktové kategorie;

f)

odvětvová pravidla ke stanovení environmentální stopy organizace (dále je „OEFSR“): pravidla pro konkrétní odvětví založená na životním cyklu, která doplňují obecné metodické pokyny pro studie OEF tím, že uvádějí další specifikace na odvětvové úrovni. Pokud pravidla OEFSR existují, měla by být použita pro výpočet environmentální stopy organizace náležející do daného odvětví;

g)

environmentálním profilem životního cyklu: kvantifikované měření možných environmentálních dopadů zohledňující veškeré příslušné fáze životního cyklu produktu nebo organizace z pohledu dodavatelského řetězce;

h)

sdělováním environmentálního profilu životního cyklu: jakékoli poskytnutí informací o environmentálním profilu životního cyklu, a to rovněž obchodním partnerům, investorům, veřejným subjektům nebo spotřebitelům;

i)

organizací: společnost, korporace, firma, podnik, orgán nebo instituce, jejich část nebo kombinace, která je či není právnickou osobou, veřejná nebo soukromá, která má svou vlastní funkční strukturu a správu;

j)

systémem: zisková nebo nezisková iniciativa soukromých společností nebo jejich sdružení, partnerství veřejného a soukromého sektoru nebo nevládních organizací, která vyžaduje měření nebo sdělování environmentálního profilu životního cyklu;

k)

průmyslovým sdružením: organizace zastupující soukromé společnosti, které jsou členy této organizace, nebo soukromé společnosti patřící do odvětví na místní, regionální, vnitrostátní nebo mezinárodní úrovni;

l)

finančním odvětvím: všechny subjekty poskytující finanční služby (jakož i finanční poradenství), včetně bank, investorů a pojišťoven.

3.1.

3.2.

3.3.

3.4.

3.5.

3.6.

3.7.

4.1.

4.2.

4.3.

4.4.

4.5.

4.6.

4.7.

5.1

6.1.

6.2.

6.3.

7.1.

8.1.