(1)

Stanovení komplexní strategie pro řešení otázky úvěrů v selhání je prioritou Unie. Ačkoli odpovědnost za řešení úvěrů v selhání mají především úvěrové instituce a členské státy, úsilí o snížení současného objemu úvěrů v selhání a o zamezení jejich nadměrnému nahromadění v budoucnu má i jasný unijní rozměr. Vzhledem k vzájemnému propojení bankovních a finančních systémů v Unii, kde úvěrové instituce působí v několika jurisdikcích a členských státech zároveň, může snadno dojít k efektu přelévání mezi členskými státy a Unií, pokud jde o hospodářský růst i finanční stabilitu.

(2)

Integrovaný finanční systém zvýší odolnost hospodářské a měnové unie vůči negativním otřesům, neboť usnadní soukromé sdílení přeshraničních rizik, čímž zároveň sníží potřebu veřejného sdílení rizik. Aby se dosáhlo těchto cílů, měla by Unie dokončit budování bankovní unie a dále rozvíjet unii kapitálových trhů. Řešení problému velkého objemu úvěrů v selhání a jejich případného nahromadění v budoucnu je důležité pro upevnění bankovní unie, neboť je to nezbytné pro zajištění hospodářské soutěže v bankovním sektoru, zachování finanční stability a podporu úvěrování, aby v Unii vznikala pracovní místa a docházelo k růstu.

(3)

Ve svých závěrech ze dne 11. července 2017 o „Akčním plánu k řešení úvěrů v selhání v Evropě“ (dále jen „akční plán“) vyzvala Rada různé instituce, aby přijaly příslušná opatření s cílem dále řešit velký objem úvěrů v selhání v Unii a zabránit jejich případnému nahromadění v budoucnu. V akčním plánu je stanoven komplexní přístup, který se zaměřuje na kombinaci doplňujících politických opatření ve čtyřech oblastech: i) bankovní dohled a regulace, ii) reforma rámců pro restrukturalizaci, insolvenci a vymáhání dluhů, iii) rozvoj sekundárních trhů pro klasifikovaná aktiva a iv) podpora restrukturalizace bankovního systému. Opatření v těchto oblastech se mají přijímat na úrovni členských států a ve vhodných případech na úrovni Unie. Komise oznámila podobný záměr ve svém sdělení ze dne 11. října 2017 o dokončení bankovní unie, v němž se požaduje komplexní balíček pro řešení úvěrů v selhání v Unii.

(4)

Tato směrnice spolu s jinými opatřeními, která Komise předložila, a také opatření prováděná Evropskou centrální bankou (ECB) v souvislosti s bankovním dohledem na základě jednotného mechanismu dohledu, který provádí evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro bankovnictví – EBA), zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 (4), vytvoří vhodné prostředí pro úvěrové instituce, aby se zabývaly úvěry v selhání ve svých rozvahách, a sníží riziko budoucího nahromadění úvěrů v selhání.

(5)

Při vytváření makroobezřetnostních přístupů k předcházení vzniku rizik v celém systému, která jsou spojena s úvěry v selhání, je třeba, aby Evropská rada pro systémová rizika, zřízená nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1092/2010 (5), vydávala případná makroobezřetnostní varování a doporučení týkající se sekundárního trhu s úvěry v selhání.

(6)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/630 (6) zavedlo do nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 (7) nová pravidla, která vyžadují, aby úvěrové instituce odložily stranou dostatečné zdroje pro případ, že nové úvěry přestanou být spláceny, což by mohlo vytvořit vhodné pobídky pro řešení úvěrů v selhání v raném stadiu a zamezit jejich přílišnému nahromadění. Přestanou-li být úvěry spláceny, účinnější mechanismy vymáhání zajištěných úvěrů by úvěrovým institucím umožnily uplatňovat ucelenou strategii zaměřenou na vymáhání těchto úvěrů, na které se vztahují silné a účinné záruky pro dlužníka. Pokud by objem úvěrů v selhání přesto příliš vzrostl, měly by mít úvěrové instituce možnost prodat je jiným subjektům na efektivních, konkurenceschopných a transparentních sekundárních trzích. Příslušné orgány úvěrových institucí jim při tom poskytnou pomoc na základě svých stávajících zvláštních bankovních pravomocí tzv. pilíře 2 podle nařízení (EU) č. 575/2013. Pokud se úvěry v selhání stanou značným a rozsáhlým problémem, mají členské státy možnost založit vnitrostátní společnosti spravující aktiva, nebo stanovit jiná alternativní opatření v rámci současných pravidel pro státní podporu a řešení krize bank.

(7)

Tato směrnice by měla úvěrovým institucím umožnit lépe řešit úvěry, z nichž se stanou úvěry v selhání, zlepšením podmínek prodeje úvěru třetím stranám. Když se úvěrové instituce potýkají s velkým nárůstem úvěrů v selhání a nedostatkem pracovníků nebo odborných poznatků pro jejich náležitou správu, měly by mít navíc možnost buď zajišťovat správu těchto úvěrů externě specializovaným správcem úvěru, nebo převést smlouvu o úvěru na obchodníka s úvěry, který má potřebnou odvahu podstoupit riziko a odborné zkušenosti, aby to zvládl.

(8)

Ačkoli se ve veřejné diskusi v některých členských státech používají obecně pojmy „půjčky“ a „banky“, dále v textu se používají pojmy „úvěr“ nebo „smlouva o úvěru“ a „úvěrová instituce“. Tato směrnice se navíc vztahuje jak na práva věřitele plynoucí ze smlouvy o úvěru v selhání, tak na samotnou smlouvu o úvěru v selhání.

(9)

Tato směrnice má podpořit rozvoj sekundárních trhů pro úvěry v selhání v Unii odstraněním překážek bránících převodu těchto úvěrů úvěrovými institucemi na obchodníky s úvěry a stanovením ochranných opatření pro jejich převod a současně má chránit práva dlužníků. Každé přijaté opatření by mělo harmonizovat požadavky na udělení povolení správcům úvěru. Tato směrnice by měla proto vytvořit celounijní rámec pro obchodníky s úvěry i správce úvěru ve vztahu ke smlouvám o úvěru v selhání uzavřeným úvěrovými institucemi, přičemž správci úvěru by měli získat od příslušných orgánů členských států povolení a měli by podléhat jejich dohledu.

(10)

Obchodníci s úvěry a správci úvěru nemohou v současné době využívat výhody vnitřního trhu z důvodu překážek kladených různými vnitrostátními režimy, jelikož neexistuje specificky zaměřený a ucelený regulační režim a režim dohledu. V současné době neexistují společné unijní normy pro regulaci správců úvěru. Zejména nebyly stanoveny žádné společné normy pro regulaci vymáhání pohledávek. Členské státy mají velmi rozdílná pravidla pro to, jak mohou obchodníci s úvěry získat smlouvy o úvěru od úvěrových institucí. Obchodníci s úvěry, kteří kupují úvěr vydaný úvěrovou institucí, nejsou v některých členských státech regulováni, kdežto v jiných podléhají různým požadavkům, které se někdy rovnají požadavkům na získání povolení úvěrové instituce. Tyto rozdíly v regulačních požadavcích měly za následek vznik značných překážek bránících zákonnému přeshraničnímu nákupu úvěrů v Unii, hlavně zvýšení nákladů na dodržování předpisů, kterému obchodníci s úvěry čelili, když usilovali o nákup úvěrových portfolií. V důsledku toho působí obchodníci s úvěry v omezeném počtu členských států, což vedlo ke slabé hospodářské soutěži na vnitřním trhu, jelikož počet zainteresovaných obchodníků s úvěry zůstává nízký. To následně vedlo k neefektivním sekundárním trhům pro úvěry v selhání. Kromě toho mají vnitrostátní trhy pro úvěry v selhání v podstatě tendenci zůstat malé.

(11)

Výsledkem omezené účasti obchodníků s úvěry byla nízká poptávka, slabá hospodářská soutěž a nízké nabídkové ceny portfolií smluv o úvěru na sekundárních trzích, což je překážkou pro úvěrové instituce, aby prodávaly smlouvy o úvěru v selhání. Proto má úsilí o rozvoj trhů s úvěry poskytovanými úvěrovými institucemi a prodávanými obchodníkům s úvěry jasný unijní rozměr. Na jedné straně by úvěrové instituce měly mít možnost prodávat smlouvy o úvěrech v selhání v celé Unii na efektivních, konkurenceschopných a transparentních sekundárních trzích. Na druhé straně dokončení bankovní unie a unie kapitálových trhů vyvolává potřebu jednat s cílem předcházet nahromadění smluv o úvěrech v selhání v rozvahách úvěrových institucí, aby mohly plnit svou úlohu, kterou je financování hospodářství. Tato směrnice se proto vztahuje na obchodníky s úvěry, kteří jednají v rámci své obchodní, podnikatelské nebo profesní činnosti, pokud kupují smlouvu o úvěru, pouze v případě, že se jedná o smlouvu o úvěru v selhání.

(12)

Úvěr v selhání původně poskytnutý úvěrovou institucí se může během své správy stát úvěrem spláceným. V takovém případě by správci úvěru měli být schopni pokračovat ve výkonu své činnosti na základě svého povolení coby správci úvěru podle této směrnice.

(13)

Některé členské státy regulují správu úvěru, ale v různém rozsahu. Za prvé, tuto správu regulují pouze některé členské státy, a ty, které tak činí, ji definují velmi rozdílně. Zvýšené náklady na dodržování předpisů jsou překážkou bránící rozvoji strategií rozšíření pomocí vedlejší provozovny nebo přeshraničního poskytování služeb. Za druhé, značný počet členských států vyžaduje povolení pro některé činnosti, jež tito správci úvěru vykonávají. Uvedená povolení zahrnují různé požadavky a neposkytují možnost přeshraničního rozšíření. I to působí jako překážka bránící poskytování přeshraničních služeb. V některých případech právní předpisy vyžadují usazení v daném místě, což samo o sobě brání v uplatňování volného pohybu přeshraničních služeb.

(14)

I když správci úvěru mohou poskytovat své služby úvěrovým institucím a obchodníkům s úvěry, kteří nejsou úvěrovými institucemi, je konkurenceschopný a integrovaný trh pro správce úvěru spojen s rozvojem konkurenceschopného a integrovaného trhu pro obchodníky s úvěry. Obchodníci s úvěry se často rozhodnou zajišťovat správu úvěru externě prostřednictvím jiných subjektů, protože nemají kapacitu na to, aby je spravovali sami, a mohou se proto zdráhat kupovat úvěry od úvěrových institucí, pokud nemohou některé služby zajistit externě.

(15)

Nedostatečný konkurenční tlak na trhu pro nákup úvěrů a správu úvěru má za následek to, že firmy pro správu úvěru za své služby účtují obchodníkům s úvěry vysoké poplatky, což vede k nízkým cenám na sekundárních trzích s úvěry. Úvěrové instituce jsou tak méně motivovány ke snižování svých objemů úvěrů v selhání.

(16)

Proto je potřeba přijmout opatření na úrovni Unie, aby se řešilo postavení obchodníků s úvěry a správců úvěru ve vztahu k úvěru v selhání původně poskytnutému úvěrovými institucemi. Touto směrnicí však nejsou dotčena pravidla unijního a vnitrostátního práva upravující vydávání úvěrů, včetně případů, kdy lze mít za to, že správci úvěru jsou zapojeni do zprostředkování úvěru. Touto směrnicí nejsou dotčena ani vnitrostátní pravidla, která ukládají dodatečné požadavky týkající se obchodníka s úvěry nebo správce úvěru, pokud jde o sjednání změny podmínek smlouvy o úvěru.

(17)

Členské státy mohou regulovat správu úvěru, která nespadá do oblasti působnosti této směrnice, jako jsou služby nabízené ke smlouvám o úvěru uzavřeným neúvěrovými institucemi nebo správa úvěru, kterou vykonávají fyzické osoby, a to i ukládáním požadavků rovnocenných požadavkům podle této směrnice. Tyto subjekty a fyzické osoby by však neměly mít možnost udělovat povolení pro poskytování těchto služeb v jiných členských státech.

(18)

Touto směrnicí by neměla být dotčena omezení stanovená vnitrostátním právem, pokud jde o převod práv věřitele plynoucích ze smlouvy o úvěru v selhání nebo o převod samotné smlouvy o úvěru v selhání, která není ukončena v souladu s vnitrostátním civilním právem, podle něhož se všechny splatné částky na základě dané smlouvy o úvěru stávají okamžitě splatné, jestliže je to nezbytné pro převod subjektu mimo bankovní systém. Proto bude v některých členských státech s ohledem na vnitrostátní pravidla i nadále omezen odkup smluv o úvěrech v selhání, které nejsou splatné, jsou po splatnosti méně než 90 dnů nebo nejsou ukončeny v souladu s vnitrostátním civilním právem neregulovanými věřiteli. Členské státy mají možnost regulovat převod splácených smluv o úvěru, a to ukládáním požadavků rovnocenných požadavkům podle této směrnice.

(19)

Směrnicí by nemělo být dotčeno unijní právo týkající se soudní spolupráce v civilních věcech, zejména ustanovení o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy a o příslušnosti, včetně uplatňování těchto aktů a ustanovení v jednotlivých případech podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 (8) a (EU) č. 1215/2012 (9). Všichni věřitelé a osoby, které je zastupují, jsou povinni v rámci svých jednání se spotřebiteli a s vnitrostátními orgány dodržovat právo Unie, aby byla zajištěna ochrana práv spotřebitelů.

(20)

Správci úvěru a obchodníci s úvěry by měli vždy jednat v dobré víře, postupovat vůči dlužníkům spravedlivě a respektovat jejich soukromí. Neměli by dlužníky obtěžovat ani jim poskytovat zavádějící informace. Před prvním vymáháním pohledávek a kdykoli, kdy je o to dlužník požádá, by mu měli poskytnout informace mimo jiné o tom, že došlo k převodu, o totožnosti a kontaktních údajích obchodníka s úvěry a správce úvěru, pokud je určen, a také informace o výši částek, které dlužník dluží, a prohlášení o tom, že i nadále platí veškeré právní předpisy Unie a vnitrostátní právní předpisy.

(21)

Tato směrnice kromě toho neomezuje oblast působnosti při uplatňování pravidel Unie týkajících se ochrany spotřebitelů, a pokud se obchodníci s úvěry považují podle směrnic Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES (10) a 2014/17/EU (11) za věřitele, měly by se na ně vztahovat specifické povinnosti stanovené v článku 20 směrnice 2008/48/ES a v článku 35 směrnice 2014/17/EU. Touto směrnicí není dotčena ani ochrana spotřebitelů zaručená směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES (12), která zakazuje nekalé obchodní praktiky, včetně praktik používaných při vymáhání smlouvy, kdy je spotřebitel uváděn v omyl, pokud jde o jeho práva nebo povinnosti, nebo je vystaven obtěžování, nátlaku či nepatřičnému ovlivňování, mimo jiné pokud jde o načasování, místo, povahu nebo přetrvávání vymáhání nebo o používání zastrašujících nebo urážlivých formulací či způsobů chování nebo o výhrůžky, jejichž cílem je učinit jakákoli opatření, která nelze přijmout v souladu se zákonem.

(22)

V článku 47 Listiny základních práv Evropské unie je zajištěno právo na spravedlivé veřejné slyšení u nezávislého nestranného soudu a možnost poradit se s právním zástupcem a být jím obhajován nebo zastupován. To může mít význam zejména z hlediska úplného pochopení všech těchto záležitostí a řešení právních argumentů a toho, aby byla zajištěna komplexní příprava zastupování ve sporu u soudu. Dlužníci, kteří nemají dostatečné zdroje, by měli moci získat právní pomoc, pokud to je nezbytné k zajištění účinného přístupu ke spravedlnosti, za podmínek stanovených platným vnitrostátním právem.

(23)

Úvěrové instituce Unie provádějí správu úvěru jako součást svého běžného podnikání. Mají stejné povinnosti ve vztahu ke smlouvám o úvěru, které poskytly samy, jako ke smlouvám o úvěru, které koupily od jiných úvěrových institucí. Jelikož jsou už regulovány a je nad nimi vykonáván dohled, znamenalo by uplatňování této směrnice na jejich činnost spojenou se správou úvěru nebo nákupem úvěrů zbytečné zdvojení nákladů na udělování povolení a dodržování předpisů, a proto se na ně tato směrnice nevztahuje. Do oblasti působnosti této směrnice nespadá ani externí zajišťování správy úvěru úvěrovými institucemi ve vztahu ke smlouvám o úvěru, ať už spláceným, či v selhání, prostřednictvím správců úvěru nebo jiných třetích stran, protože od úvěrových institucí již je vyžadováno dodržování příslušných pravidel pro externí zajišťování služeb. Kromě toho se tato směrnice nevztahuje na věřitele, kteří nejsou úvěrovými institucemi, ale podléhají podle směrnice 2008/48/ES nebo směrnice 2014/17/EU dohledu příslušného orgánu členského státu a vykonávají správu úvěru pro úvěry poskytované spotřebitelům v rámci své běžné činnosti, pokud v tomto členském státě vykonávají správu úvěru. Dále by do oblasti působnosti této směrnice neměli spadat ani správci alternativních investičních fondů, správcovské společnosti a investiční společnosti (pokud investiční společnost neurčila správcovskou společnost), jež mají povolení nebo registraci podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES (13) nebo směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/61/EU (14). A konečně existuje několik povolání, v jejichž rámci je prováděna doplňková činnost, jež se podobá správě úvěru, totiž notáři, advokáti a soudní vykonavatelé, kteří vykonávají svá povolání v souladu s vnitrostátním právem a kteří vykonávají závazná opatření, a proto by měly mít členské státy možnost vyjmout tato povolání z působnosti této směrnice.

(24)

Aby se stávajícím obchodníkům s úvěry a správcům úvěru umožnilo přizpůsobit se požadavkům vnitrostátních předpisů přijatých k provedení této směrnice, a aby se zejména správcům úvěru poskytla možnost získat povolení, umožňuje tato směrnice subjektům, které v současnosti vykonávají správu úvěru podle vnitrostátního práva, aby tak činily i nadále ve svém domovském členském státě po dobu šesti měsíců po uplynutí lhůty pro provedení této směrnice ve vnitrostátním právu. Po uplynutí této šestiměsíční lhůty by mělo být povoleno působit na trhu pouze správcům úvěru s povolením podle vnitrostátních předpisů přijatých k provedení této směrnice.

(25)

Členské státy, které již pro správu úvěru zavedly pravidla rovnocenná pravidlům stanoveným v této směrnici nebo přísnější, by měly ve svých vnitrostátních předpisech přijatých k provedení této směrnice umožnit, aby existující subjekty vykonávající správu úvěru byly automaticky uznány za povolené správce úvěru.

(26)

Na udělování povolení správcům úvěru k provozování správy úvěru v celé Unii by se měl vztahovat jednotný a harmonizovaný soubor podmínek, které by měly příslušné orgány přiměřeným způsobem uplatňovat.

(27)

Aby se předešlo snížení ochrany dlužníků a podpořila důvěra, měly by podmínky udělování a zachování povolení správců úvěru zajistit, aby správci úvěru, držitelé kvalifikované účasti ve správci úvěru a členové jeho řídícího či správního orgánu měli čistý trestní rejstřík, pokud jde o příslušné trestné činy, mimo jiné trestné činy proti majetku, trestné činy týkající se finanční činnosti, praní peněz a podvodů nebo trestné činy proti fyzické nedotknutelnosti, a aby nebyli předmětem insolvenčního řízení ani na ně nebyl dřív vyhlášen konkurs, ledaže byli rehabilitováni v souladu s vnitrostátním právem. Dodržování požadavku na transparentnost, otevřenost a spolupráci členů řídícího či správního orgánu správců úvěru v jejich obchodních jednáních s orgány dohledu a regulačními orgány v minulosti by se mělo posuzovat s ohledem na informace a poznatky, které má příslušný orgán v době udělování povolení k dispozici. Nejsou-li tyto informace či poznatky k dispozici nebo pokud v dané době nedošlo k jednání s orgány dohledu či regulačními orgány, považuje se tento požadavek za splněný.

(28)

Členské státy by měly zajistit, aby správní orgán správce úvěru jako celek disponoval náležitými znalostmi a zkušenostmi, aby mohl svou činnost vykonávat kompetentně a odpovědně. Je věcí každého členského státu, aby stanovil požadavky na dobrou pověst, náležité znalosti a zkušenosti, ty by však neměly narušovat volný pohyb povolených správců úvěru uvnitř Unie. Za tímto účelem by měl EBA vypracovat pokyny k omezení rizika odlišného výkladu požadavků na náležité znalosti a zkušenosti. S cílem zajistit soulad s pravidly týkajícími se ochrany dlužníků a ochrany osobních údajů by se dále měly zavést vhodné systémy správy a řízení mechanismy interní kontroly a rovněž vhodné postupy pro evidenci a vyřizování stížností, které by podléhaly dohledu. Navíc by měli mít správci úvěru zavedeny vhodné postupy pro boj proti praní peněz a proti financování terorismu v případech, ve kterých byli ve vnitrostátních předpisech přijatých k provedení směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 (15) správci úvěru určeni za povinné subjekty pro účely předcházení praní peněz a financování terorismu a boje proti nim. Kromě toho by správci úvěru měli být povinni jednat čestně a s náležitým zohledněním finanční situace dlužníků. Jsou-li na úrovni členských států k dispozici dluhové poradenské služby, které usnadňují splácení dluhů, měli by správci úvěru zvážit možnost doporučení těchto služeb dlužníkům.

(29)

Členské státy by měly ve svých právních předpisech přijatých k provedení této směrnice stanovit, zda smějí správci úvěru na jejich území přijímat od dlužníků v rámci výkonu správy úvěru peněžní prostředky a držet je. Je-li v daném členském státě povoleno přijímat a držet peněžní prostředky od dlužníků a mají-li správci úvěru v rámci svého obchodního modelu v úmyslu tak činit, měly by pro tyto správce úvěru platit další požadavky, aby bylo možné řešit rizika, která by mohla vzniknout v případě úpadku, totiž oddělení účtu od peněžních prostředků, a také v případě oddlužení dlužníka. Pokud domovský členský stát zakazuje správcům úvěru přijímat a držet peněžní prostředky od dlužníků, nesmějí tak správci úvěru činit ani ve svém domovském členském státě, ani v jiném hostitelském členském státě, a to ani v případě, že hostitelský členský stát povoluje získávat tyto prostředky a držet je, protože správce úvěru k tomuto účelu nezískal ve svém domovském členském státě povolení. Naproti tomu v případě, že domovský členský stát povoluje správcům úvěru přijímat a držet peněžní prostředky od dlužníků a že do svých právních předpisů začlenil příslušné požadavky, měli by mít správci úvěru možnost přijímat a držet tyto peněžní prostředky jak ve svém domovském členském státě, tak i v kterémkoli hostitelském členském státě, který to také povoluje.

(30)

Aby se zamezilo zdlouhavým postupům a nejistotě, je nezbytné stanovit požadavky na informace, které musí předložit žadatelé o povolení správce úvěru, a také přiměřené lhůty pro udělení povolení a podmínky jeho odnětí. Odejmou-li příslušné orgány povolení správci úvěru, který zajišťuje správu úvěru v jiných členských státech, měly by o tom být informovány příslušné orgány hostitelského členského státu a také členského státu, v němž byl úvěr poskytnut, pokud se liší od hostitelského a domovského členského státu. Stejně tak by se měl v domovském a hostitelském členském státě zřídit aktualizovaný rejstřík nebo seznam, který by byl na internetových stránkách příslušných orgánů veřejně přístupný, aby se zajistila transparentnost, pokud jde o počet a totožnost povolených správců úvěru.

(31)

Externím zajišťováním správy úvěru prostřednictvím poskytovatelů správy úvěru by neměl být dotčen smluvní vztah mezi správcem úvěru a obchodníkem s úvěry ani závazky správce úvěru vůči obchodníku s úvěry. Správci úvěru by měli odpovídat za zajištění toho, aby externí zajišťování jejich činností prostřednictvím poskytovatelů správy úvěru nevedlo k nepřiměřenému provoznímu riziku ani k nedodržování jakýchkoli požadavků unijního nebo vnitrostátního práva poskytovatelem správy úvěru, ani k omezení schopnosti orgánu dohledu plnit své povinnosti a chránit práva dlužníků.

(32)

Pokud obchodník s úvěry svěří správu a vymáhání plnění smlouvy o úvěru správci úvěru, deleguje na něj svá práva a povinnosti a také své přímé kontakty s dlužníkem, přičemž dále nese konečnou odpovědnost. Vztah mezi obchodníkem s úvěry a správcem úvěru by měl být jasně stanoven v písemné smlouvě o správě úvěru a příslušné orgány by měly mít možnost ověřit, jak je takový vztah vymezen. Kromě toho by správci úvěru měli jednat čestně a s náležitým zohledněním finanční situace dlužníků. Pokud obchodník s úvěry sám nevykonává správu získaných úvěrů, měly by mít členské státy možnost stanovit, že správci úvěru a obchodníci s úvěry jsou povinni se ve smlouvě o správě úvěru dohodnout, že správce úvěru uvědomí o externím zajišťování správy úvěru obchodníka s úvěry předem.

(33)

V zájmu zajištění práva správce úvěru vykonávat přeshraniční činnost a v zájmu dohledu nad touto činností je v této směrnici stanoven postup pro výkon práva povoleného správce úvěru zapojit se do přeshraniční činnosti. Komunikace mezi příslušnými orgány domovského a hostitelského členského státu a se správcem úvěru by se měla uskutečňovat v přiměřených lhůtách. Informace o přeshraniční činnosti by od příslušných orgánů domovského členského státu měly obdržet i příslušné orgány členského státu, v němž byl úvěr poskytnut.

(34)

V souladu s touto směrnicí by se na správce úvěru vykonávajícího svou činnost v hostitelském členském státě měly vztahovat omezení a požadavky stanovené vnitrostátním právem tohoto hostitelského členského státu v souladu s touto směrnicí, které se nevztahují na jiné požadavky na vydávání povolení správcům úvěru, případně včetně zákazu přijímat a držet peněžní prostředky od dlužníků. Pokud jsou podle vnitrostátních předpisů hostitelského členského státu přijatých k provedení této směrnice zavedeny další požadavky týkající se vydávání povolení správcům úvěru, neměly by se tyto požadavky vztahovat na ty správce úvěru, kteří vykonávají přeshraniční správu úvěru v tomto hostitelském členském státě.

(35)

Za účelem zajištění efektivního a účinného dohledu nad přeshraničními správci úvěru by měl být vytvořen zvláštní rámec pro spolupráci mezi příslušnými orgány domovského a hostitelského členského státu a případně příslušnými orgány členského státu, v němž byl úvěr poskytnut. Tento rámec by měl umožnit výměnu informací o kontrolách na místě nebo na dálku a současně zachovat jejich důvěrnost a služební tajemství, ochranu práv jednotlivců a podnikatelských subjektů, poskytování pomoci a oznamování výsledků kontrol a inspekcí a přijatých opatření.

(36)

Důležitým předpokladem pro to, aby obchodníci s úvěry a správci úvěru mohli plnit svou úlohu, je, aby měli možnost získat přístup ke všem příslušným informacím, a členské státy by jim ho měly zajistit, přičemž by měly dodržovat unijní a vnitrostátní pravidla ochrany údajů. V této souvislosti je naprosto nezbytné, aby úvěrové instituce poskytovaly případným obchodníkům s úvěry podrobné informace, které by jim umožnily provádět vlastní posouzení hodnoty práv věřitele plynoucích ze smlouvy o úvěru v selhání nebo samotné smlouvy o úvěru v selhání. Úvěrové instituce by měly tyto informace poskytovat pouze jednou v průběhu řízení, a to buď v jeho počáteční fázi, nebo v jedné z následujících fází, avšak v každém případě před uzavřením dohody o převodu úvěru. Zavést tuto povinnost poskytovat informace je nezbytné a opodstatněné, aby se mohli případní obchodníci s úvěry rozhodovat před uzavřením dané transakce na základě příslušných informací, a proto je legitimní, aby úvěrové instituce poskytovaly případným obchodníkům s úvěry osobní údaje dlužníka. Tyto informace by se měly striktně omezovat pouze na to, co je naprosto nezbytné, aby měl případný obchodník s úvěry možnost posoudit hodnotu práv věřitele plynoucích ze smlouvy o úvěru v selhání nebo hodnotu samotné smlouvy o úvěru v selhání a pravděpodobnost zpětného získání hodnoty této smlouvy. Členské státy by měly zajistit, aby bylo poskytování informací případným obchodníkům s úvěry a jejich následné používání v souladu s příslušným unijním rámcem na ochranu osobních údajů.

(37)

Převádí-li úvěrová instituce smlouvu o úvěru v selhání, měla by mít povinnost informovat dvakrát ročně svůj příslušný orgán a příslušné orgány hostitelského členského státu alespoň o souhrnném zůstatku převáděných úvěrových portfolií, počtu a velikosti zahrnutých úvěrů a o tom, zda převod zahrnuje smlouvy o úvěru uzavřené se spotřebiteli. Informace poskytované ke každému úvěrovému portfoliu převedenému v jediné transakci by měly obsahovat identifikační kód právnické osoby obchodníka s úvěry nebo jeho případného zástupce, nebo pokud není tento kód k dispozici, totožnost a adresu obchodníka s úvěry a jeho případného zástupce v Unii. Pokud to považují příslušné orgány za nezbytné, například z důvodu vysokého počtu transakcí v době krize, měly by mít možnost požadovat, aby byly tyto informace poskytovány místo toho čtvrtletně. Příslušné orgány hostitelského členského státu by měly mít povinnost předat tyto informace orgánům oprávněným vykonávat dohled nad obchodníkem s úvěry. Takové požadavky na transparentnost umožňují harmonizované a efektivní monitorování převodu smlouvy o úvěru v Unii. Aby byla dodržena zásada proporcionality, měly by příslušné orgány v zájmu zamezení zdvojování činnosti zohlednit informace, které již získaly na základě jiných prostředků, zejména pokud jde o úvěrové instituce. Členské státy by měly zajistit, aby za plnění povinnosti oznamovat informace o úvěrovém portfoliu příslušným orgánům poté, co je toto portfolio převedeno na obchodníka s úvěry, nesl i nadále odpovědnost správce úvěru.

(38)

V akčním plánu se uvádí, že infrastruktura údajů úvěrových institucí by byla posílena tím, že by měla jednotné a normalizované údaje týkající se smluv o úvěrech v selhání. EBA vypracoval formuláře údajů, které poskytují informace o úvěrových expozicích v bankovním portfoliu a umožní potenciálním kupcům ocenit hodnotu smluv o úvěru a poskytovat jim náležitou péči. Na jedné straně by uplatňování těchto formulářů na smlouvy o úvěru omezilo nerovnováhu v informovanosti potenciálních kupců a prodejců smluv o úvěru, a přispělo tak k rozvoji fungujícího sekundárního trhu v Unii. Na druhé straně, pokud jsou tyto formuláře příliš podrobné, mohou pro úvěrové instituce představovat nadměrnou zátěž bez jakéhokoli výrazného zisku z hlediska informací. EBA by proto měl provést přezkum těchto formulářů údajů s cílem rozpracovat je do prováděcích technických norem pro úvěrové instituce. Úvěrové instituce by měly mít povinnost používat tyto formuláře pro převod smluv o úvěrech v selhání, a to i pro převody na jiné úvěrové instituce. Tato povinnost by měla platit pouze na převod smluv o úvěrech v selhání a neměla by se vztahovat na komplikované transakce, kdy jsou smlouvy o úvěrech v selhání součástí takové transakce, mimo jiné při prodeji poboček, oblastí podnikání nebo klientských portfolií, který není omezen na smlouvy o úvěrech v selhání a na převody a je součástí probíhající restrukturalizace, kdy je úvěrová instituce prodávána v rámci platební neschopnosti, řešení krize či likvidačního řízení. Za účelem dodržení zásady proporcionality by se tyto požadavky na informace měly uplatňovat na úvěrové instituce přiměřeným způsobem s ohledem na jejich povahu a velikost. Zároveň s ohledem na rozsah povinnosti úvěrových institucí řídit se formulářem údajů by se mělo zohledňovat datum uzavření smlouvy o úvěru v selhání. Používat tyto normy s cílem usnadnit ocenění smluv o úvěru pro prodej by měli moci i další prodejci smluv o úvěru. Kromě toho by se v případě sekuritizačních transakcí, kdy jsou pro účely transparentnosti stanoveny povinné formuláře, mělo zabránit dvojímu podávání zpráv vyplývajícímu z této směrnice.

(39)

Komise by měla být zmocněna k přijetí prováděcích technických norem, jež vypracuje EBA, s cílem upřesnit formuláře, které mají úvěrové instituce používat pro poskytování informací požadovaných podle této směrnice. Komise by měla tyto prováděcí technické normy přijímat prostřednictvím prováděcích aktů podle článku 291 Smlouvy o fungování Evropské unie a v souladu s článkem 15 nařízení (EU) č. 1093/2010.

(40)

Jelikož obchodníci s úvěry nevytvářejí nové úvěry, ale místo toho, jak vyplývá z této směrnice, nakupují výhradně existující smlouvy o úvěru v selhání na vlastní riziko, nevyvolávají obezřetnostní obavy a jejich potenciální příspěvek k systémovému riziku je zanedbatelný. Proto není důvodné od nich vyžadovat, aby žádali o udělení povolení, je však důležité, aby se unijní a vnitrostátní pravidla ochrany spotřebitelů uplatňovala dál a aby práva dlužníků byla i nadále právy vyplývajícími z počáteční smlouvy o úvěru.

(41)

Obchodníci s úvěry ze třetích zemí by mohli dlužníkům v Unii ztížit situaci, pokud jde o to, zda se mohou spoléhat na svá práva podle práva Unie, a vnitrostátním orgánům ve výkonu dohledu nad vymáháním plnění smluv o úvěru v selhání. Úvěrové instituce by se také mohly nechat odradit od převádění těchto smluv o úvěru v selhání na obchodníky s úvěry ze třetích zemí, jelikož by mohla být ohrožena jejich dobrá pověst. Pokud zástupce obchodníka s úvěry ze třetí země, jež jsou poskytnuty fyzickým osobám, včetně spotřebitelů a nezávislých pracovníků, nebo s úvěry poskytnutými mikropodnikům a malým a středním podnikům není úvěrovou institucí ani neúvěrovou institucí, nad níž vykonává dohled příslušný orgán členského státu v souladu se směrnicí 2008/48/ES nebo směrnicí 2014/17/EU, nebo není správcem úvěru, jemuž bylo uděleno povolení v Unii, měl by určit takový subjekt, aby zajistil zachování stejných standardů práv dlužníků po převodu smlouvy o úvěru v selhání.

(42)

Kromě toho by, s cílem lépe zajistit zachování stejných standardů práv spotřebitelů po převodu smlouvy o úvěru v selhání, měli obchodníci s úvěry, kteří mají bydliště nebo sídlo nebo, nemají-li podle jejich vnitrostátního práva sídlo, ústředí v Unii mít povinnost určit úvěrovou instituci, nebo neúvěrovou instituci, nad níž vykonává dohled příslušný orgán členského státu v souladu se směrnicí 2008/48/ES nebo směrnicí 2014/17/EU, nebo správce úvěru, aby vykonávali správu úvěru v souvislosti se smlouvami o úvěru v selhání uzavřenými se spotřebiteli.

(43)

Hostitelské členské státy by měly mít možnost rozšířit povinnost určit správce úvěru v souvislosti s jinými smlouvami o úvěru. V případech, kdy převod úvěrového portfolia zahrnuje smlouvy o úvěru se spotřebiteli, jinými fyzickými osobami nebo mikropodniky a malými a středními podniky, u nichž se vyžaduje určení úvěrové instituce, neúvěrové instituce, nad níž vykonává dohled příslušný orgán členského státu v souladu se směrnicí 2008/48/ES nebo směrnicí 2014/17/EU, nebo správce úvěru, a současně zahrnuje i jiné smlouvy o úvěru, u nichž se takové určení nevyžaduje, by měl obchodník s úvěry nebo jeho případný zástupce splnit povinnost takového určení, pokud jde o smlouvy o úvěru se spotřebiteli, s jinými fyzickými osobami nebo s mikropodniky a malými a středními podniky. Správce úvěru a obchodník s úvěry by měli dodržovat platné unijní a vnitrostátní právo a vnitrostátním orgánům v jednotlivých členských státech by se měly udělit potřebné pravomoci pro výkon účinného dohledu nad jejich činností.

(44)

Pokud je obchodník s úvěry nebo jeho zástupce určený v souladu s touto směrnicí povinen určit správce úvěru, úvěrovou instituci, nebo neúvěrovou instituci, nad níž vykonává dohled příslušný orgán členského státu v souladu se směrnicí 2008/48/ES nebo se směrnicí 2014/17/EU, a rozhodne se sám spravovat a vymáhat práva a povinnosti týkající se práv věřitele plynoucích ze smlouvy o úvěru v selhání nebo samotné smlouvy o úvěru v selhání, považuje se za správce úvěru, a proto by měl získat povolení podle této směrnice.

(45)

Obchodníci s úvěry, kteří využívají služeb správců úvěru, úvěrových institucí, nebo neúvěrových institucí, nad nimiž vykonává dohled příslušný orgán členského státu v souladu se směrnicí 2008/48/ES nebo směrnicí 2014/17/EU, by měli o této skutečnosti informovat příslušné orgány svého domovského členského státu, aby příslušné orgány mohly vykonávat své pravomoci dohledu nad jednáním správce úvěru, úvěrové instituce, nebo neúvěrové instituce, nad níž vykonává dohled příslušný orgán členského státu v souladu se směrnicí 2008/48/ES nebo směrnicí 2014/17/EU, vůči dlužníkovi. Obchodníci s úvěry by rovněž měli včas informovat příslušné orgány pověřené dohledem nad nimi, pokud spolupracují s jiným správcem úvěru, úvěrovou instituci, nebo neúvěrovou institucí, nad níž vykonává dohled příslušný orgán členského státu v souladu se směrnicí 2008/48/ES nebo směrnicí 2014/17/EU.

(46)

Obchodníci s úvěry, kteří vymáhají plnění koupené smlouvy o úvěru přímo, by tak měli činit v souladu s právem vztahujícím se na smlouvu o úvěru, včetně pravidel ochrany spotřebitelů platných pro dlužníka. Vnitrostátní pravidla týkající se zejména vymáhání smluv, ochrany spotřebitelů a trestního práva platí i nadále a příslušné orgány by měly zajistit dodržování těchto pravidel obchodníky s úvěry na území členských států.

(47)

Aby se usnadnilo prosazování povinností stanovených v této směrnici v případě, že obchodník s úvěry nemá bydliště ani sídlo, nebo nemá-li podle svého vnitrostátního práva sídlo, ústředí v Unii, měly by vnitrostátní právní předpisy přijaté k provedení této směrnice stanovit, že pokud je sjednán převod smlouvy o úvěru, určí obchodník s úvěry ze třetí země oprávněného zástupce, který má v Unii bydliště nebo sídlo nebo, nemá-li podle svého vnitrostátního práva sídlo, své ústředí a na něhož se příslušné orgány mohou rovněž vedle obchodníka s úvěry nebo namísto něho obracet. Tento zástupce je odpovědný za plnění povinností uložených obchodníkům s úvěry touto směrnicí, aniž jsou dotčeny povinnosti správců úvěru. Obchodníci s úvěry, kteří převádějí smlouvy o úvěrech v selhání, by měli informovat příslušný orgán domovského členského státu alespoň o souhrnném zůstatku převáděných úvěrových portfolií, počtu a velikosti zahrnutých úvěrů a o tom, zda převody zahrnují smlouvy uzavřené se spotřebiteli, a to pololetně a na souhrnné úrovni. Informace poskytované ke každému portfoliu převedenému v rámci jediné transakce by měly obsahovat identifikační kód právnické osoby (LEI) obchodníka s úvěry nebo jeho případného zástupce v Unii, nebo pokud není tento kód k dispozici, totožnost a adresu obchodníka s úvěry a jeho případného zástupce v Unii. Pokud to považují příslušné orgány za nezbytné, například z důvodu vysokého počtu transakcí v době krize, měly by mít možnost požadovat, aby byly tyto informace poskytovány místo toho čtvrtletně.

(48)

V současnosti jsou v členských státech udělováním povolení správcům úvěru a výkonem dohledu nad nimi pověřeny různé orgány, a proto je důležité, aby členské státy objasnily jejich úlohu a udělily jim náležité pravomoci, zejména s ohledem na to, že je možné, že by musely vykonávat dohled nad subjekty zapojenými do poskytování služeb v jiných členských státech. V zájmu zajištění účinného a přiměřeného dohledu v celé Unii by členské státy měly příslušným orgánům udělit potřebné pravomoci pro plnění jejich povinností podle této směrnice, včetně pravomoci získat nezbytné informace, vyšetřovat případná porušení této směrnice, vyřizovat stížnosti dlužníků a ukládat správní sankce a nápravná opatření, včetně odnětí povolení. Pokud se takové správní sankce a nápravná opatření uplatňují, měly by členské státy zajistit, aby je příslušné orgány používaly přiměřeně a uváděly důvody svých rozhodnutí, a aby navíc tato rozhodnutí podléhala soudnímu přezkumu i v případech, kdy příslušné orgány nekonají ve stanovených lhůtách.

(49)

Ustanoveními týkajícími se porušení této směrnice není dotčeno právo členského státu zasáhnout v případě porušení vnitrostátního práva v oblasti například ochrany spotřebitele, práv dlužníků nebo trestné činnosti. V takových případech je v pravomoci příslušných orgánů hostitelského členského a členského státu, v němž byl úvěr poskytnut, státu rozhodnout, zda došlo k porušení vnitrostátního práva, a jejich pravomoci tedy touto směrnicí omezeny nejsou.

(50)

Jelikož výkonnost sekundárních trhů pro transakce se smlouvami o úvěru závisí do velké míry na dobré pověsti zapojených subjektů, měli by správci úvěru zavést účinný mechanismus pro vyřizování stížností dlužníků. Členské státy by měly zajistit, aby příslušné orgány dohledu nad obchodníky s úvěry a správci úvěru měly efektivní a dostupné postupy pro vyřizování stížností dlužníků.

(51)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (16) i nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 (17) se vztahují na zpracování osobních údajů pro účely této směrnice. Zejména, pokud se pro potřeby této směrnice zpracovávají osobní údaje, měl by být stanoven jejich přesný účel, uveden příslušný právní základ a měly by se dodržovat příslušné požadavky na bezpečnost stanovené v nařízení (EU) 2016/679 a současně by se měly respektovat zásady nutnosti, proporcionality, účelového omezení a transparentnosti a přiměřená doba uchovávání údajů. Pro tyto účely se v souladu s článkem 40 nařízení (EU) 2016/679 upřednostňuje kodex chování platný pro celé odvětví. Součástí všech systémů zpracovávání osobních údajů, které jsou v rámci této směrnice vytvořeny a používány, by měla být rovněž ochrana osobních údajů již od návrhu a standardní nastavení ochrany údajů. Stejně tak správní spolupráce a vzájemná pomoc mezi příslušnými orgány členských států by měly být slučitelné s pravidly ochrany osobních údajů stanovenými v nařízení (EU) 2016/679 a v souladu s vnitrostátními pravidly ochrany údajů, kterými se provádí právo Unie.

(52)

Aby byla zabezpečena vysoká úroveň ochrany spotřebitelů, stanoví právní předpisy Unie a vnitrostátní právní předpisy řadu práv a záruk týkajících se smluv o úvěru poskytnutých spotřebiteli. Tato práva a záruky se vztahují především na sjednávání a uzavírání smluv o úvěru, používání nekalých obchodních praktik vůči spotřebiteli, jak je stanoveno ve směrnici 2005/29/ES, a plnění či neplnění smlouvy o úvěru. Je to zejména případ dlouhodobých smluv o spotřebitelských úvěrech spadajících do oblasti působnosti směrnice 2014/17/EU, pokud jde o právo spotřebitele zcela nebo zčásti splnit své závazky plynoucí ze smlouvy o úvěru před splatností nebo být prostřednictvím evropského standardizovaného informačního přehledu v relevantních případech informován o možném převodu smlouvy o úvěru na obchodníka s úvěry. Práva dlužníka by se také neměla měnit, má-li převod smlouvy o úvěru mezi úvěrovou institucí a obchodníkem s úvěry formu novace smlouvy. Všeobecně je třeba zajistit, aby se žádní dlužníci nedostali po převodu smlouvy o úvěru z úvěrové instituce na obchodníka s úvěry do méně výhodného postavení. Tato směrnice by neměla bránit členským státům v uplatňování přísnějších ustanovení za účelem ochrany dlužníků.

(53)

Aniž jsou dotčeny další povinnosti podle směrnic 2008/48/ES a 2014/17/EU, a v zájmu zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitele by uvedené směrnice měly být pozměněny s cílem zajistit, aby byl spotřebitelům ve stanovené lhůtě a před jakýmikoli změnami podmínek smlouvy o úvěru předložen jasný a komplexní seznam všech těchto změn, lhůty jejich provedení a nezbytné podrobnosti a také název a adresa vnitrostátního orgánu, u něhož mohou podat stížnost.

(54)

Informacemi o změně podmínek smlouvy o úvěru podle směrnic 2008/48/ES a 2014/17/EU, jak byly zavedeny změnami v této směrnici, by neměla být dotčena žádná práva spotřebitelů stanovená ve směrnicích 2008/48/ES a 2014/17/EU včetně práv na informace.

(55)

Normotvůrce Unie přikládá ochraně poskytované spotřebitelům ve směrnici Rady 93/13/EHS (18) a ve směrnicích 2008/48/ES a 2014/17/EU velký význam, a proto by postoupením práv věřitele plynoucích ze smlouvy o úvěru nebo samotné smlouvy o úvěru obchodníkovi s úvěry neměla být nijak dotčena úroveň ochrany, kterou unijní právo poskytuje spotřebitelům. Obchodníci s úvěry a správci úvěru by proto měli dodržovat unijní a vnitrostátní právo platné pro původní smlouvu o úvěru a dlužník by měl mít dále stejnou úroveň ochrany, jakou poskytuje příslušné unijní a vnitrostátní právo nebo jakou stanoví unijní či vnitrostátní pravidla v případě kolize právních řádů. Členské státy by měly zajistit, aby dlužníkovi nebyly účtovány žádné jiné náklady související s převodem smlouvy o úvěru než ty, které jsou již v dané smlouvě o úvěru zahrnuty. Pokud jde o poplatky účtované spotřebitelům v případě selhání, měly by být ve směrnici 2008/48/ES učiněny změny, podle kterých se vyžaduje, aby se členské státy řídily stejnými pravidly jako ve směrnici 2014/17/EU, pokud jde o stanovení maximální výše pro poplatky a sankce.

(56)

Pokud jde o spotřebitele, měly by být směrnice 2008/48/ES a 2014/17/EU touto směrnicí změněny tak, že by členské státy měly vyžadovat, aby věřitelé měli náležité zásady a postupy, aby se ve vhodných případech snažili před zahájením řízení o vymáhání pohledávky postupovat s přiměřenou shovívavostí. Měly by být zohledněny obecné pokyny EBA o prodlení spotřebitele a realizaci zástavního práva ze dne 19. srpna 2015, obecné pokyny EBA k řízení nevýkonných expozic a expozic s úlevou ze dne 31. října 2018 a obecné pokyny ECB pro banky o smlouvách o úvěru v selhání z března 2017. Při rozhodování o tom, jaká opatření shovívavosti přijmou, by měli věřitelé brát v úvahu individuální situaci spotřebitele, jeho zájmy a práva a jeho schopnost úvěr splatit, zejména včetně případů, kdy je smlouva o úvěru zajištěna nemovitostí určenou k bydlení, která je hlavním bydlištěm spotřebitele. Opatření shovívavosti by měla moci sestávat z určitých úlev pro spotřebitele, jako je úplné nebo částečné refinancování smlouvy o úvěru, nebo ze změny stávajících podmínek, jako jsou prodloužení lhůty úvěru, změna typu smlouvy o úvěru, odklad úhrady celé splátky nebo její části na určité období, změna úrokové sazby, nabídka odkladu splátek, částečné splátky, změna měny, částečné odpuštění a konsolidace dluhu. Členské státy by měly mít na vnitrostátní úrovni zavedena vhodná opatření shovívavosti. Seznam opatření shovívavosti stanovený v této směrnici jako změny směrnic 2008/48/ES a 2014/17/EU není vyčerpávající, a členské státy proto mohou stanovit další opatření. Stejně tak je na členských státech, aby určité zvláštní opatření nezavedly, pokud tak stanoví na vnitrostátní úrovni, za podmínky, že bude k dispozici přiměřený počet opatření. Zbývá-li po realizaci zástavy nesplacený dluh, měly by členské státy zajistit ochranu minimálních životních podmínek a zavést opatření usnadňující splácení, aniž by to způsobilo dlouhodobou předluženost. Členské státy by měly přinejmenším v případech, kdy má cena získaná za nemovitost určenou k bydlení vliv na částku, kterou spotřebitel dluží, motivovat věřitele k přiměřeným krokům zajišťujícím, aby za realizovanou zástavu získali v rámci tržních podmínek nejlepší dosažitelnou cenu. Členské státy by stranám smlouvy o úvěru neměly bránit v tom, aby si výslovně sjednaly, že ke splacení úvěru věřiteli postačuje převod zajištění, zejména v případě, kdy je úvěr zajištěn hlavním bydlištěm dlužníka.

(57)

K zajištění toho, aby úroveň ochrany spotřebitele nebyla v případě postoupení práv věřitele plynoucích ze smlouvy o hypotečním úvěru nebo postoupení samotné této smlouvy o úvěru třetí straně negativně ovlivněna, měla by být ve směrnici 2014/17/EU učiněna změna s cílem stanovit, že v případě převodu úvěru, na nějž se vztahuje tato směrnice, je spotřebitel oprávněn vůči obchodníkovi s úvěry uplatnit veškeré právní prostředky, které měl k dispozici vůči původnímu věřiteli, a být informován o postoupení práv.

(58)

Členské státy se v souladu se Společným politickým prohlášením členských států a Komise ze dne 28. září 2011 o informativních dokumentech (19) zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu o jeden či více dokumentů s informacemi o vztahu mezi jednotlivými složkami směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu. V případě této směrnice považuje normotvůrce Unie předložení těchto dokumentů za odůvodněné.

(59)

Evropský inspektor ochrany údajů byl konzultován v souladu s čl. 42 odst. 1 nařízení (EU) 2018/1725 a dne 24. ledna 2019 vydal své stanovisko.

(60)

Komise by měla přezkoumat účinné fungování této směrnice, protože vytváření vnitřního sekundárního trhu se smlouvami o úvěrech v selhání s vysokou úrovní ochrany spotřebitele bude postupovat dále. Komise má odpovídající předpoklady k tomu, aby provedla analýzu konkrétních přeshraničních problémů, které jednotlivé členské státy nemohou odhalit ani řádně řešit, jako je riziko praní peněz a financování terorismu, které by mohly vzniknout v souvislosti se správou úvěru a činnostmi obchodníků s úvěry, a analýzu spolupráce mezi příslušnými orgány z jednotlivých členských států. Je proto vhodné, aby Komise do svého přezkumu této směrnice zahrnula rovněž důkladné posouzení rizik praní peněz a financování terorismu spojených s činnostmi prováděnými správci úvěru a obchodníky s úvěry, stejně jako správní spolupráce mezi příslušnými orgány.

(61)

Jelikož cílů této směrnice, totiž posílení rozvoje sekundárních trhů s úvěry v selhání v Unii při současném zajišťování dalšího posilování ochrany dlužníků, zejména spotřebitelů, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich může být z důvodu rozsahu a účinků tohoto opatření lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů,

(1)

Nařízení (EU) 2016/429 stanoví pravidla pro prevenci a tlumení nákaz zvířat, které se mohou přenášet na zvířata nebo na člověka. Konkrétně se v části IV uvedeného nařízení stanoví pravidla pro zařízení, v nichž jsou chována suchozemská zvířata, a pro líhně, jakož i pro vysledovatelnost určitých chovaných suchozemských zvířat a násadových vajec v rámci Unie. Nařízení (EU) 2016/429 rovněž zmocňuje Komisi, aby přijala pravidla, kterými se doplní některé jiné než podstatné prvky uvedeného nařízení prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci.

(2)

Nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/2035 (2) se doplňuje nařízení (EU) 2016/429, pokud jde o pravidla týkající se zařízení, v nichž jsou chována suchozemská zvířata, a líhní a vysledovatelnosti určitých chovaných suchozemských zvířat a násadových vajec. Zejména část II uvedeného nařízení v přenesené pravomoci stanoví pravidla pro registraci a schvalování zařízení, v nichž jsou chována suchozemská zvířata, včetně pravidel pro zařízení provádějící svody a zařízení, z nichž jsou zásilky násadových vajec nebo drůbeže přemísťovány do jiného členského státu. Kromě toho část III uvedeného nařízení v přenesené pravomoci stanoví pravidla pro vysledovatelnost chovaných suchozemských zvířat a násadových vajec a konkrétně stanoví pravidla pro vysledovatelnost chovaného skotu, ovcí a koz a pro označování násadových vajec.

(3)

Pravidla stanovená v tomto nařízení jsou věcně provázaná a použijí se na provozovatele, kteří přepravují nebo chovají suchozemská zvířata nebo přepravují či přechovávají násadová vejce. V zájmu soudržnosti, zjednodušení a jejich účinného uplatňování a s cílem zabránit zdvojování pravidel by tato pravidla měla být stanovena v jediném aktu, nikoli roztroušena v řadě samostatných aktů obsahujících velké množství křížových odkazů. Tento přístup je rovněž v souladu s jedním z hlavních cílů nařízení (EU) 2016/429, jímž bylo zefektivnění veterinárních pravidel Unie, a tím i zajištění jejich větší transparentnosti a snazší použitelnosti.

(4)

Nařízení (EU) 2016/429 stanoví, že provozovatelé líhní, z nichž jsou zásilky násadových vajec nebo drůbeže přemísťovány do jiného členského státu, a provozovatelé zařízení, v nichž je chována drůbež a z nichž jsou zásilky drůbeže určené k jiným účelům než k porážce či produkci násadových vajec přemísťovány do jiného členského státu, musí požádat příslušný orgán o schválení svých zařízení. Ustanovení čl. 94 odst. 3 písm. a) uvedeného nařízení zmocňuje Komisi ke stanovení odchylek od požadavku, aby provozovatelé určitých typů zařízení žádali příslušný orgán o schválení, představují-li tato zařízení nevýznamné riziko.

(5)

Přemísťování malého množství drůbeže jiné než ptáků nadřádu běžci a násadových vajec těchto zvířat do jiného členského státu představuje menší riziko šíření nákaz. Provozovatelé zařízení, z nichž jsou malá množství těchto zvířat a násadových vajec přemísťována do jiného členského státu, navíc nemohou z praktických důvodů splnit všechny požadavky na schválení stanovené v nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/2035. Článek 4 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/2035 by proto měl být změněn tak, aby pro provozovatele líhní a zařízení, v nichž je chována drůbež a z nichž se do jiného členského státu přemísťuje méně než 20 kusů drůbeže jiné než ptáci nadřádu běžci a méně než 20 násadových vajec drůbeže jiné než ptáci nadřádu běžci, stanovil odchylku od povinnosti žádat příslušný orgán o schválení.

(6)

V čl. 38 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/2035 se stanoví, že provozovatelé, kteří chovají skot, zajistí, aby uvedená zvířata byla identifikována pomocí konkrétních identifikačních značek, zatímco čl. 38 odst. 2 uvedeného nařízení umožňuje provozovatelům nahradit uvedené konkrétní identifikační značky alternativními identifikačními značkami. Obdobně čl. 45 odst. 1 a 2 uvedeného nařízení v přenesené pravomoci stanoví povinnosti provozovatelů identifikovat své chované ovce a kozy pomocí konkrétních identifikačních značek, zatímco čl. 45 odst. 4 uvedeného nařízení umožňuje provozovatelům nahradit uvedené konkrétní identifikační značky alternativními identifikačními značkami.

(7)

Na druhé straně článek 269 nařízení (EU) 2016/429 stanoví možnost, aby členské státy v určitých oblastech přijaly vnitrostátní opatření, která mohou uplatňovat na svém území a která doplňují opatření stanovená v uvedeném nařízení nebo která jsou přísnější než tato opatření. Jednou z uvedených oblastí jsou i požadavky na vysledovatelnost zásilek chovaných suchozemských zvířat a zárodečných produktů. Nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/2035 tuto možnost řádně nezohledňuje. Ustanovení čl. 38 odst. 2, čl. 45 odst. 4 a článku 48 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/2035 by tudíž mělo být změněno tak, aby bylo jasné, že na možnost provozovatelů, kteří chovají skot, ovce nebo kozy, identifikovat uvedená zvířata alternativními identifikačními značkami by se mělo vztahovat povolení daného členského státu. To vyjasňuje úlohu a odpovědnost členských států, které vnitrostátní opatření při zajišťování řádného provádění doplňkových nebo přísnějších požadavků na vysledovatelnost chovaného skotu, ovcí a koz, stanovených v článku 269 nařízení (EU) 2016/429, uplatňují.

(8)

Článek 76 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/2035 stanoví, že provozovatelé, kteří chovají papouškovité, zajistí, aby identifikační značky papouškovitých uváděly identifikační kód zvířete. Definice identifikačního kódu stanovená v uvedeném nařízení v přenesené pravomoci však překračuje rámec toho, co je pro identifikaci papouškovitých nezbytné, a představuje pro členské státy značnou administrativní zátěž. Nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/2035 by proto mělo být změněno tak, aby stanovilo, že identifikační značky papouškovitých namísto toho uvádějí alfanumerický kód, který umožňuje jejich identifikaci a zajišťuje dostatečnou úroveň vysledovatelnosti uvedených zvířat při přemísťování mezi členskými státy.

(9)

Článek 80 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/2035 stanoví, že všechna násadová vejce musí být označena jedinečným číslem schválení zařízení původu. Nařízení (EU) 2016/429 však vyžaduje, aby byla schválena pouze zařízení, která zasílají násadová vejce do jiného členského státu. Nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2020/688 (3) navíc stanoví, že jsou-li zásilky obsahující méně než 20 násadových vajec drůbeže jiné než ptáci nadřádu běžci přemísťovány do jiného členského státu, musí uvedená vejce pocházet z registrovaných zařízení. Nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/2035 by proto mělo být změněno tak, aby provozovatelé zařízení, v nichž je chována drůbež, a provozovatelé líhní, z nichž jsou zásilky obsahující méně než 20 násadových vajec drůbeže jiné než ptáci nadřádu běžci přemísťovány do jiného členského státu, byli osvobozeni od povinnosti zajistit, aby každé násadové vejce bylo označeno jedinečným číslem schválení zařízení původu. Tato změna je rovněž v souladu se změnami, které mají být tímto nařízením provedeny v článku 4 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/2035.

(10)

Článek 5 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/2035 stanoví požadavky na udělení schválení zařízením pro svody kopytníků a stanoví, že příslušný orgán zajistí, aby tato zařízení splňovala určité požadavky stanovené v příloze I části 1 uvedeného nařízení. Příloha I část 1 bod 1 písm. b) nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/2035 stanoví, že danému zařízení se udělí schválení pro svody kopytníků pouze tehdy, pokud je zařízení v kteroukoli dobu obýváno pouze stejnou kategorií kopytníků téhož druhu a nákazového statusu. Stávající střediska pro svody však mohou mít jeden nebo několik epizootologicky oddělených prostor pro ustájení zvířat. Uvedené oddělené prostory by měly být provozovány způsobem, který zajistí, aby zvířata chovaná v těchto prostorách nebyla v přímém ani nepřímém kontaktu. To umožňuje chov kopytníků různých druhů, kategorií nebo nákazového statusu v zařízení, pokud jsou chováni v různých epizootologicky oddělených prostorách pro ustájení zvířat. Část 1 přílohy I nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/2035 by proto měla být změněna tak, aby tuto variantu umožňovala.

(11)

Kromě toho články 15 až 18 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2020/688 stanoví možnost zahrnout do téže zásilky ovce a kozy, jelikož na oba tyto druhy se vztahují tytéž veterinární požadavky stanovené v uvedeném nařízení v přenesené pravomoci. Možnost shromažďovat ovce i kozy společně v rámci zásilky by rovněž měla být povolena nařízením v přenesené pravomoci (EU) 2019/2035. Nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/2035 by tudíž mělo být změněno tak, aby zahrnovalo odchylku od hlavního pravidla stanoveného v příloze I části 1 uvedeného nařízení, které stanoví, že společně shromážděni smějí být pouze kopytníci téhož druhu,

(1)

Protokol 2 k dohodě mezi Evropským hospodářským společenstvím a Norským královstvím ze dne 14. května 1973 (3) (dále jen „dvoustranná dohoda o volném obchodu mezi Evropským hospodářským společenstvím a Norským královstvím“) a protokol 3 k Dohodě o Evropském hospodářském prostoru (dále jen „Dohoda o EHP“) (4) ve znění rozhodnutí Smíšeného výboru EHP č. 140/2001 ze dne 23. listopadu 2001, kterým se mění protokoly 2 a 3 k Dohodě o EHP o zpracovaných a jiných zemědělských produktech (5), určují právní úpravu obchodování mezi Unií a Norským královstvím pro některé zemědělské produkty a zpracované zemědělské produkty.

(2)

Protokol 3 k Dohodě o EHP stanoví nulové clo použitelné na vody s přídavkem cukru nebo jiných sladidel nebo aromatizované, zařazené pod kód KN 2202 10 00, a na ostatní nealkoholické nápoje neobsahující výrobky čísel 0401 až 0404 ani tuky získané z výrobků čísel 0401 až 0404, zařazené pod kód KN 2202 90 10.

(3)

Ke dni 1. ledna 2017 byl kód KN 2202 90 nahrazen kódy KN 2202 91 00 a 2202 99. Toto nařízení by se proto mělo vztahovat na produkty kódů KN 2202 10 00, ex 2202 91 00 a ex 2202 99.

(4)

Dohoda ve formě výměny dopisů mezi Evropským společenstvím a Norským královstvím o Protokolu 2 ke dvoustranné dohodě mezi Evropským hospodářským společenstvím a Norským královstvím o volném obchodu (6) (dále jen „dohoda ve formě výměny dopisů“) dočasně pozastavuje režim osvobození od cla uplatňovaný na základě protokolu 2 pro produkty spadající do kódů KN 2202 10 00 (voda, včetně minerálních vod a sodovek, s přídavkem cukru nebo jiných sladidel nebo aromatizovaná) a ex 2202 90 10 (jiné nealkoholické nápoje s přídavkem cukru), které byly nahrazeny kódy KN 2202 10 00, ex 2202 91 00 a ex 2202 99. Podle dohody ve formě výměny dopisů je bezcelní dovoz uvedeného zboží pocházejícího z Norska povolen pouze v rámci limitů kvóty s nulovým clem. Clo se platí na dovoz nad rámec uvedené kvóty s nulovým clem.

(5)

Dohoda ve formě výměny dopisů dále stanoví, že pokud nebude ke dni 31. října daného roku celní kvóta vyčerpána, bude dotčeným produktům poskytnut neomezený bezcelní přístup do Unie od 1. ledna do 31. prosince následujícího roku.

(6)

Roční kvóta na rok 2020 pro dotčené produkty otevřená prováděcím nařízením Komise (EU) 2019/2154 (7) nebyla ke dni 31. října 2020 vyčerpána. Prováděcí nařízení Komise (EU) 2020/2122 (8) dále stanoví, že celní režim uvedený v dohodě ve formě výměny dopisů není použitelný na dovoz do Unie uskutečněný od 1. ledna do 31. prosince 2021, a tudíž dotčenému zboží povoluje neomezený bezcelní přístup do Unie.

(7)

Dohoda ve formě výměny dopisů stanoví, že kvóta s nulovým clem bude pro tyto vody a nápoje opět otevřena na rok 2022. Poslední roční kvóta pro tyto produkty byla otevřena prováděcím nařízením (EU) 2019/2154 na rok 2020. Na rok 2021 nebyla otevřena žádná roční kvóta, a proto je vhodné stanovit kvótu na rok 2022 na stejné úrovni jako kvótu na rok 2020.

(8)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro horizontální otázky týkající se obchodu se zpracovanými zemědělskými produkty neuvedenými v příloze I,

(1)

Dne 22. října 2020 zahájila Evropská komise (dále jen „Komise“) antidumpingové šetření týkající se dovozu konvertovaných hliníkových fólií pocházejících z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“, „Čína“ nebo „dotčená země“) na základě článku 5 základního nařízení (2).

(2)

V souladu s článkem 19a základního nařízení Komise dne 21. května 2021 poskytla stranám souhrn navrhovaných prozatímních cel a podrobné údaje o výpočtu dumpingových rozpětí a rozpětí, která jsou dostatečná k odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie (dále jen „rozpětí újmy“). Zúčastněné strany dostaly tři pracovní dny na zaslání připomínek k přesnosti výpočtů. Připomínky předložili dva vyvážející výrobci zařazení do vzorku a jeden uživatel (3).

(3)

Dne 18. června 2021 uložila Komise prováděcím nařízením Komise (EU) 2021/983 (4) (dále jen „prozatímní nařízení“) prozatímní antidumpingové clo.

(4)

Po zveřejnění základních skutečností a úvah, na jejichž základě bylo uloženo prozatímní antidumpingové clo (dále jen „poskytnutí prozatímních informací“), předložili uživatelé, dovozci, kteří nejsou ve spojení, vyvážející výrobci zařazení do vzorku a vláda Čínské lidové republiky písemné připomínky k prozatímním zjištěním. Společnost Jiangsu Zhongji, která je vyvážejícím výrobcem, požadovala a obdržela další podrobnosti o výpočtu rozpětí újmy.

(5)

Po uplynutí procesních lhůt bylo předloženo několik dalších připomínek a odpovědí na připomínky ostatních stran. Avšak vzhledem k tomu, že tyto připomínky nebyly předloženy ve stanovené lhůtě, nemohla je Komise ve fázi obecného informačního dokumentu vzít v úvahu. V každém případě Komise posoudila všechny argumenty, které zúčastněné strany vznesly během šetření.

(6)

Stranám, které o to požádaly, byla poskytnuta možnost slyšení. Komise uspořádala slyšení se třemi vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku, společnostmi Xiamen Xiashun, Donghai Foil a Jiangsu Zhongji, se třemi uživateli, společnostmi Effegidi, Walki Oy a Gascogne Flexible, jakož i s konsorciem zastupujícím pět dovozců, a to společnosti Cartonal Italia, QualityFoil SARL, Cutting Packaging, Transparent Paper LTD a Now Plastics.

(7)

Komise dále vyhledávala a ověřovala veškeré informace, které považovala za nezbytné pro svá konečná zjištění, a vzhledem k cestovním omezením způsobeným pandemií COVID-19 provedla křížové kontroly na dálku, pokud jde o informace předložené společnostmi Walki Oy a QualityFoil SARL. Plánované křížové kontroly na dálku naplánované se společností Manreal nemohly být dokončeny kvůli nedostatečné spolupráci společnosti Manreal. Společnost Manreal požádala o intervenci úředníka pro slyšení, který potvrdil, že ukončení křížové kontroly na dálku neporušuje právo společnosti Manreal na obhajobu. Odpověď společnosti Manreal na dotazník proto nebyla pro účely konečných zjištění brána v úvahu. To však nemělo dopad na závěry o zájmu Unie. Navzdory ukončení křížové kontroly na dálku byla tato společnost stále považována za zúčastněnou stranu a její připomínky v rámci šetření byly vzaty v úvahu.

(8)

V návaznosti na prozatímní nařízení společnost Manreal tvrdila, že v důsledku výběru určitého vzorku vyvážejících výrobců mohlo dojít k tomu, že Komise nepřihlédla k široké škále společností zaměřených na různá odvětví, jelikož společnosti zařazené do vzorku představují pouze 27 % čínského odvětví konvertovaných hliníkových fólií (dále jen „KHF“).

(9)

Společnost Manreal však nedoložila, v jakém ohledu nebyl vzorek vybraný Komisí pro čínské vyvážející výrobce konvertovaných hliníkových fólií v současném šetření reprezentativní. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(10)

Jelikož k tomuto oddílu nebyly předloženy žádné připomínky, byl potvrzen 33. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(11)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky k období šetření a posuzovanému období, byl potvrzen 38. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(12)

Od 1. ledna 2021 již není Spojené království Velké Británie a Severního Irska (dále jen „Spojené království“) součástí Evropské unie. Toto nařízení proto vychází z údajů za Evropskou unii bez Spojeného království (dále jen „EU-27“).

(13)

V návaznosti na zveřejnění prozatímního nařízení zopakovalo několik stran své žádosti o vyloučení výrobku týkající se těchto výrobků: KHF o tloušťce menší než 6 mikrometrů (dále jen „KHF < 6“) a KHF pro baterie elektrických vozidel (dále jen „KHF pro autobaterie“). Poskytly další důkazy o tom, že výrobci v Unii odmítají nabídky nákupu. Předložené dodatečné důkazy však nezměnily výsledek analýzy prozatímního nařízení, jelikož Komise shromáždila důkazy o kapacitě, prodeji a výrobě zkušebních rolí KHF < 6. Jeden uživatel ve svých připomínkách k prozatímnímu nařízení potvrdil, že po období šetření obdržel zkušební svitek KHF < 6 od výrobce v Unii. Kromě toho některé důkazy odkazovaly na odmítnutí nabídek k nákupu po období šetření. Jak je uvedeno níže ve 165. až 171. bodě odůvodnění, výjimečná situace pandemie COVID-19 a následné silné hospodářské oživení způsobily nedostatek kapacit mezinárodní dopravy a nedostatek dodávek. Není však zřejmé, zda tato situace ovlivní trh dlouhodobě. Komise proto zamítla žádosti o vyloučení KHF týkající se KHF < 6 a KHF pro baterie elektrických vozidel z definice výrobku, který je předmětem šetření.

(14)

Jeden uživatel (společnost Gascogne) dále tvrdil, že v prozatímních zjištěních Komise týkajících se prodeje KHF < 6 existuje rozpor, neboť Komise zjistila, že žádný z výrobců v Unii v současné době aktivně neuvádí KHF < 6 na trh, zatímco Komise „by mohla potvrdit prodej KHF < 6 různými výrobci v Unii v komerčním množství, i když v omezeném měřítku, v průběhu deseti let před začátkem období šetření“. Společnost Gascogne dále požádala o přístup k údajům o prodeji, aby lépe pochopila zjištění Komise uvedená v prozatímním nařízení.

(15)

Vzhledem k tomu, že KHF se objednávají podle specifikací každého zákazníka, není neobvyklé, že nový zákazník pro KHF < 6 (nebo jiné tloušťky KHF) požádá o zkušební svitek, aby mohl provést vlastní zkoušky. V této souvislosti Komise ve 350. bodě odůvodnění prozatímního nařízení zjistila, že tloušťky menší než 6 mikrometrů představovaly během období šetření rozvíjející se segment trhu s relativně nízkou spotřebou. Proto s tím není v rozporu skutečnost, že výrobci v Unii aktivně neprodávali své výrobky v tak malém segmentu trhu, jako je KHF < 6, i když v minulosti určitý omezený prodej uskutečňovali. Vzhledem k tomu, že údaje o prodeji KHF < 6 jsou důvěrnými obchodními údaji, nemůže Komise požadovaný přístup poskytnout.

(16)

Konsorcium dovozců tvrdilo, že v prozatímním nařízení neexistují žádné důkazy o tom, že by výrobci v Unii mohli vyrábět KHF < 6 v požadovaném množství. Jak je však popsáno v 50. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, Komise shromáždila dostatečné důkazy o tom, že výrobci v Unii jsou schopni vyrábět KHF < 6, a dokonce upřesnila, že to zahrnuje i výrobu zkušebních rolí podle specifikace odběratelů. Komise nemůže tyto důkazy zveřejnit, neboť obsahují důvěrné obchodní informace. Konsorcium dále neupřesnilo, co považuje za požadovaná množství v tomto segmentu trhu. Komise ověřila, že značná volná kapacita výrobního odvětví Unie může poptávku po KHF < 6 uspokojit. Jak je uvedeno ve 273. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, existuje nejen dostatečná kapacita k uspokojení současné spotřeby, ale také možnost zvýšit celkovou výrobu. Jak je uvedeno v 51. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, Komise dále potvrdila kapacitu různých výrobců vyrábět KHF < 6 v poslední fázi válcování, která je nezbytná pro snížení tloušťky KHF pod 6 mikrometrů. Komise tak potvrdila volnou kapacitu výrobního odvětví Unie, a to konkrétně pro segment trhu KHF < 6, když poptávka v budoucnu vzroste.

(17)

Jeden vyvážející výrobce, společnost Xiamen Xiashun, tvrdil, že Komise v prozatímním nařízení neposkytla údaje ani analýzu na podporu svého tvrzení, že výrobci fólií v Unii se připravují na to, aby uspokojili poptávku nově vznikajícího trhu fólií do baterií.

(18)

Údaje o přípravě výrobců v Unii na uspokojení poptávky po fóliích do baterií jsou přísně důvěrné a nelze provést jejich shrnutí. Tyto projekty dosud nejsou veřejné, a jsou tedy velmi citlivé. Neposkytnutí požadovaných údajů nebo analýzy je výsledkem pečlivého uvážení. Při zvažování zájmu dalších stran o přístup k těmto informacím dospěla Komise k závěru, že i pouhé shrnutí údajů by zpřístupnilo obchodní tajemství, což by mohlo poškodit podnikání příslušných výrobců v Unii. Požadované údaje proto nelze zpřístupnit.

(19)

Společnost Xiamen Xiashun dále tvrdila, že Komise nezohlednila údaje o budoucí poptávce po fóliích do baterií v Unii, které poskytla na slyšení dne 23. února 2021. Společnost Xiamen Xiashun z poskytnutých údajů vyvodila, že výrobci v Unii nejsou schopni uspokojit poptávku po fóliích do baterií a zároveň uspokojit poptávku ostatních uživatelů KHF.

(20)

Údaje, které poskytla společnost Xiamen Xiashun a na které odkazuje, jsou jejím vlastním odhadem maximální budoucí poptávky po fóliích do baterií na základě veřejně dostupného přehledu plánovaných budoucích projektů v oblasti baterií. Údaje tohoto přehledu plánovaných projektů však zohledňují četné velké projekty v oblasti baterií, jejichž realizace se předpokládá v blíže neurčené době v budoucnosti. Rovněž projektové kapacity, které společnost Xiamen Xiashun použila jako základ pro svůj výpočet, vycházejí z možné maximální kapacity projektu a ukazují, že by mohla být realizována kapacita do určité hodnoty.

(21)

Pro další tři roky předložila společnost Xiamen Xiashun podstatně nižší prognózu. Na rozdíl od tvrzení společnosti Xiamen Xianshun prokázala Komise v tabulce 6 ve 273. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, že výrobní odvětví Unie má značnou volnou kapacitu. Tato kapacita může uspokojit poptávku na nově vznikajícím trhu fólií do baterií a jednoznačně přesahuje poptávku odhadovanou společností Xiamen Xiashun na příští tři roky. Není nutné, aby současná výrobní kapacita výrobců v Unii pokryla veškerou potenciální budoucí poptávku, neboť tito výrobci mohou svou výrobní kapacitu zvyšovat podle poptávky. Komise proto toto tvrzení zamítla.

(22)

Společnost Xiamen Xiashun dále tvrdila, že Komise v 59. bodě odůvodnění prozatímního nařízení odmítla rozdíly v technických vlastnostech na základě skutečnosti, že nedošlo k žádnému významnému vývozu KHF pro použití jako fólie do baterií a že výroba baterií v EU je stále v plenkách.

(23)

Toto tvrzení bylo zamítnuto. Komise zohlednila technické vlastnosti fólií do baterií v 56. a 57. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. V 59. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se pouze řešil požadavek společnosti Xiamen Xiashun, aby byly KHF vyloučeny z použití jako fólie do baterií na základě nízkého objemu vývozu z ČLR.

(24)

Po poskytnutí konečných informací společnost Gascogne zopakovala své tvrzení o přístupu k informacím, které Komise použila ve svém posouzení uvedeném v 50. bodě odůvodnění prozatímního nařízení s cílem potvrdit prodej KHF < 6 různých výrobců v Unii v množství komerční výroby, a to i v omezeném rozsahu, během deseti let před obdobím šetření. Společnost Gascogne tvrdila, že by Komise měla alespoň poskytnout rozmezí objemu za účelem vysvětlení, jaká množství komerční produkce existují.

(25)

Pouze jeden uživatel skutečně nakoupil určité množství pro komerční výrobu představující velmi malou část jeho spotřeby KHF. Komise považovala každou dodávku, která se neuskutečňuje pouze pro účely zkoušek, za komerční výrobu.

(26)

Vzhledem k tomu, že trh s KHF < 6 je během období šetření zjevně nově se rozvíjejícím trhem s nízkou poptávkou, byl prodej v minulosti pouze jedním z prvků hodnocení Komise. Komise rovněž posoudila prokázanou schopnost a kapacitu výrobního odvětví Unie vyrábět výrobek na základě nedávné výroby zkušebních rolí. Proto zájem uživatelů o přístup k těmto důvěrným údajům, i jen formou rozmezí, nepřevážil zájem ochrany důvěrných informací. Komise proto zamítla opakovaný požadavek na zpřístupnění informací o důvěrných údajích výrobce v Unii, které se týkají prodeje KHF < 6 v minulosti.

(27)

Společnost Gascogne dále tvrdila, že nesouhlasí s názorem Komise vyjádřeným ve 13. bodě odůvodnění obecného poskytnutí konečných informací, že odmítnutí výrobců v Unii přijímat objednávky na KHF < 6 bylo způsobeno logistickými omezeními a nedostatečnými dodávkami v důsledku mimořádné situace v pandemii COVID-19 a následným silným hospodářským oživením. Společnost Gascogne zopakovala své tvrzení, že odmítnutí nabídky na nákup KHF < 6 bylo nepochybně způsobeno neschopností nebo neochotou výrobce v Unii vyrábět tento druh tloušťky.

(28)

Společnost Gascogne citovala pouze poslední část 13. bodu odůvodnění obecného poskytnutí konečných informací. Na začátku 13. bodu odůvodnění Komise nejen odkázala na zdokumentovanou dodávku zkušebního svitku KHF < 6 od výrobce v Unii, ale také na zjištění uvedená v prozatímním nařízení, v němž Komise prokázala schopnost a kapacitu výrobců v Unii vyrábět KHF < 6 a rovněž odkázala na prodej v posledním desetiletí. V prozatímním nařízení Komise dále objasnila, že během období šetření je KHF < 6 rozvíjejícím se trhem s pouze omezenou poptávkou, což vysvětluje absenci prodeje výrobců v Unii v období šetření.

(29)

Po poskytnutí konečných informací společnost Walki tvrdila, že Komise neposkytla dodatečné údaje, které požadovala ve svých připomínkách k prozatímnímu nařízení. Po zavedení podrobnějšího PCN společnost Walki výslovně požadovala a) procentní podíl celkového prodeje KHF na trhu Unie s kódem tloušťky PCN 1 (tloušťka vyšší než 5,0 a nižší nebo rovna 6,0 mikrometrům) ze strany žadatelů, b) skutečnou celkovou tonáž kódu tloušťky PCN 1, kterou vyrábějí všichni žadatelé, c) skutečnou tonáž KHF s kódem tloušťky PCN 1, kterou žadatelé volně prodávali na trhu EU, a d) kolik z pěti žadatelů přispívá k tonážím uvedeným v písmenech b) a c).

(30)

Jak je uvedeno ve 48. až 50. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, Komise neshromažďovala pouze údaje pro kód PCN 1, ale také údaje pro KHF < 6 přesně odpovídající požadovanému vyloučení výrobku. Komise shromáždila informace o poptávce všech spolupracujících uživatelů v období šetření, ale také o prodeji a výrobě KHF < 6 ze strany všech spolupracujících výrobců v Unii. Z 50. bodu odůvodnění prozatímního nařízení je jasné, že během období šetření kromě přímých jednání žádný z výrobců v Unii aktivně neprodává KHF < 6 a odkazuje se pouze na výrobu zkušební role během období šetření. Komise dále odkázala na množství komerční výroby v omezeném rozsahu po dobu deseti let před obdobím šetření. Z těchto informací je zřejmé, že během období šetření neproběhl žádný prodej KHF < 6 ze strany výrobců v Unii zařazených do vzorku. To je odpovědí na všechny otázky položené společností Walki s ohledem na její žádost o vyloučení. Společnost Walki nedoložila, proč by přijetí požadovaných údajů o tloušťce u kódu PCN 1, který zahrnuje rovněž KHF rovnající se 6,0 mikrometru, bylo užitečné a nezbytné pro její žádost o vyloučení vzhledem k cíleným údajům, které odpovídají žádosti o vyloučení, jež Komise poskytla.

(31)

Společnost Walki během slyšení po poskytnutí konečných informací vysvětlila, že po období šetření v říjnu 2021 dosud neprobíhal žádný aktivní prodej ani marketing KHF < 6 na volném trhu ze strany evropských výrobců. Společnost Walki předložila důkazy o tom, že po období šetření neobdržela kladnou odpověď na své žádosti o cenovou nabídku týkající se KHF < 6 a vysvětlila, že pouze jeden výrobce v Unii bude schopen přijímat objednávky KHF < 6 v komerčním množství.

(32)

Komise odkázala na svá vysvětlení v obecném dokumentu s konečnými informacemi, jak je vysvětleno v (28). bodě odůvodnění.

(33)

Po poskytnutí konečných informací společnost Xiamen Xiashun tvrdila, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení a jednala v rozporu se zásadou řádné správy, jelikož při svém rozhodování nepřezkoumala předložené důkazy s veškerou řádnou péčí a nestranností a řádně nezohlednila všechny relevantní důkazy tím, že neposkytla smysluplné shrnutí plánů výrobců v Unii s cílem zvýšit jejich kapacitu a uspokojit tak poptávku po fóliích do baterií, a odmítla důkazy poskytnuté společností Xiamen Xiashun ohledně očekávané poptávky po fóliích do baterií.

(34)

Společnost Xiamen Xiashun tvrdila, že tvrzení Komise, že „podstatná volná kapacita výrobního odvětví Unie může uspokojit poptávku na nově vznikajícím trhu s fóliemi do baterií“, je v rozporu s jejím tvrzením, že „údaje prokazující přípravu výrobců v Unii na uspokojení poptávky po fóliích do baterií jsou vysoce důvěrné a nelze je shrnout, neboť tyto projekty dosud nejsou veřejné, a tudíž jsou vysoce citlivé“.

(35)

Společnost Xiamen Xiashun rovněž tvrdila, že Komise odmítla její komplexní přehled očekávané poptávky na základě uvedení informace, že k provedení několika projektů v oblasti baterií má dojít v neurčeném okamžiku v budoucnosti. Společnost Xiamen Xiashun tvrdila, že to je neodmyslitelně spjato s údaji týkajícími se plánovaných projektů.

(36)

Prohlášení Komise, že výrobní odvětví Unie může uspokojit poptávku na nově vznikajícím trhu s fóliemi do baterií, se týká celkové volné kapacity válcoven. Údaje o přípravě výrobců v Unii na pokrytí poptávky po fóliích do baterií se týkají snah výrobního odvětví Unie o to, aby bylo schopno vyrábět podle konkrétních vlastností požadovaných výrobci baterií. Poskytnutím shrnutí těchto snah by Komise odhalila obchodní strategie výrobců v Unii. Mezi výše uvedenými tvrzeními tedy neexistuje žádný rozpor. Komise proto toto tvrzení zamítla.

(37)

Při posuzování přehledu očekávané budoucí poptávky, který společnost Xiamen Xiashun poskytla z veřejně dostupného zdroje, rozlišovala Komise mezi projekty ve fázi plánování s konkrétním časovým rámcem a zamýšlenými projekty, u nichž není uveden rok, v němž budou realizovány. Nejedná se o odmítnutí důkazů poskytnutých společností Xiamen Xiashun, ale o důkladnou analýzu skutečně očekávané poptávky. Posouzení toho, zda je výrobní odvětví Unie schopno uspokojit očekávanou budoucí poptávku, bylo ve skutečnosti založeno na projektech v oblasti baterií, jejichž provádění je naplánováno na konkrétní rok v budoucnosti. Uvedené tvrzení bylo proto zamítnuto.

(38)

Na základě analýzy obdržených připomínek k definici výrobku Komise potvrzuje definici výrobku, jak je popsána v prozatímním nařízení.

(39)

Po poskytnutí prozatímních informací čínská vláda a dva vyvážející výrobci zařazení do vzorku vznesli připomínky ke zjištěním o prozatímním dumpingu.

(40)

Čínská vláda a společnost Xiamen Xiashun se vyjádřily k otázce podstatných zkreslení v Číně.

(41)

Za prvé, čínská vláda uvedla, že obsah zprávy o Číně a způsob, jakým je zpráva používána, má závažné věcné a právní nedostatky. Podle čínské vlády byl obsah zkreslující, jednostranný a odtržený od reality. Ve zprávě o Číně jsou oprávněné konkurenční výhody čínských společností a normální institucionální rozdíly mezi Čínou a Evropou pokládány za základ pro rozhodnutí o podstatném narušení trhu. Čínská vláda dále tvrdila, že skutečnost, že Komise přijala tvrzení o narušení trhu uváděná výrobním odvětvím Unie na základě zprávy o Číně, poskytla průmyslu Unie nespravedlivé výhody, což se rovná vynášení rozsudku ještě před soudním procesem. Čínská vláda dále tvrdila, že nahrazení šetření zprávami neodpovídá základnímu právnímu duchu čestnosti a spravedlnosti.

(42)

V reakci na tvrzení ohledně věcných nedostatků ve zprávě o situaci v zemi Komise uvedla, že zpráva o situaci v zemi je souhrnný dokument vycházející z rozsáhlých objektivních důkazů, včetně právních, regulačních a jiných oficiálních politických dokumentů vydaných čínskou vládou, zpráv mezinárodních organizací, akademických studií a vědeckých článků i jiných spolehlivých nezávislých zdrojů. Zpráva byla zveřejněna v prosinci 2017, aby měly případné zúčastněné strany dostatek příležitostí ji a důkazy, na nichž je založena, vyvrátit, doplnit nebo se k nim vyjádřit. Čínská vláda neposkytla žádné takové vyvrácení a předložila pouze nepodložené obecné připomínky.

(43)

Pokud jde o argument čínské vlády naznačující, že vydání zprávy o situaci v zemi nahradilo skutečné šetření, Komise připomněla, že podle čl. 2 odst. 6a písm. e) základního nařízení může Komise, pokládá-li důkazy o podstatném zkreslení předložené žadatelem za dostačující, na jejich základě zahájit šetření. Avšak k určení skutečné existence nebo dopadu podstatných zkreslení a následnému použití metodiky stanovené v čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení dojde v době poskytnutí prozatímních a/nebo konečných informací na základě šetření. Existence a možný dopad podstatných zkreslení nejsou potvrzeny ve fázi zahájení, jak tvrdí čínská vláda, ale teprve po důkladném šetření, proto se tento argument zamítá.

(44)

Za druhé čínská vláda uvedla, že Komise vydala zprávy pouze pro několik vybraných zemí, což bylo dostatečným důvodem ke znepokojení ohledně doložky nejvyšších výhod. Čínská vláda navíc tvrdila, že Komise nikdy nevydala jasnou a předvídatelnou normu pro výběr zemí nebo odvětví, o kterých mají být zprávy vydávány.

(45)

Komise připomněla, že podle čl. 2 odst. 6a písm. c) základního nařízení se zpráva o situaci v zemi má vypracovat tam, kde má Komise podložené informace týkající se možné existence podstatných zkreslení v určité zemi nebo odvětví v dané zemi. Po schválení nových ustanovení čl. 2 odst. 6a základního nařízení v prosinci 2017 takové informace týkající se podstatného zkreslení ohledně Číny Komise měla. Komise také vydala zprávu o zkreslení v Rusku a nevylučuje, že budou následovat další zprávy. Vzhledem k tomu, že většina případů šetření na ochranu obchodu se týkala Číny, a vzhledem k tomu, že byly k dispozici vážné náznaky zkreslení v této zemi, byla Čína první zemí, o které Komise zprávu vypracovala. Rusko je země s druhým nejvyšším počtem případů šetření na ochranu obchodu, proto existovaly objektivní důvody, aby Komise vypracovala zprávy o těchto dvou zemích v tomto pořadí.

(46)

Kromě toho existence zprávy o zemi není povinnou podmínkou k zahájení šetření podle čl. 2 odst. 6a základního nařízení. Pro zahájení šetření na tomto základě v podstatě stačí podle čl. 2 odst. 6a písm. e) základního nařízení dostatek důkazů dokládajících podstatné zkreslení v kterékoli zemi předložený žadateli, kteří splňují kritéria čl. 2 odst. 6a písm. b). Pravidla týkající se podstatného zkreslení proto platí pro všechny země bez rozdílu, bez ohledu na existenci zprávy o situaci v zemi. Proto pravidla týkající se zkreslení v jednotlivých zemích nejsou v rozporu s doložkou nejvyšších výhod. Komise proto tato tvrzení zamítla.

(47)

Za třetí, čínská vláda dodala, že v rámci národního zacházení pojem narušení trhu nebo odpovídající normy neexistovaly v právních předpisech EU týkajících se vnitřního trhu nebo konkurence, kromě základního nařízení. Proto čínská vláda tvrdila, že Komise nemá žádnou pravomoc z hlediska mezinárodního práva ani jiných právních předpisů a postupů ve výhradní pravomoci na vnitřním trhu nebo regulace hospodářské soutěže, aby mohla vyšetřovat zkreslení v Číně.

(48)

Metodika Komise použitá při tomto šetření vychází z ustanovení čl. 2 odst. 6a základního nařízení. Z právního hlediska je irelevantní, že jiné evropské právní předpisy pojem podstatné zkreslení nepoužívají. Oblast antidumpingu se řídí pravidly antidumpingové dohody WTO, podle níž má být dumping posuzován s ohledem na dovážené výrobky a v níž se nevyžaduje posouzení podmínek na domácím trhu nad rámec předepsané analýzy újmy. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(49)

Čínská vláda dále uvedla, že Komise použila proti čínským společnostem, když byly v podobné situaci ve srovnání se společnostmi EU, diskriminační pravidla a normy, mimo jiné včetně nespravedlivých norem pro důkazy a důkazní břemeno. Komise zároveň neposoudila, zda se narušení trhu týkalo EU nebo členských států. Tento soubor postupů vážně narušil spolehlivost a legitimitu analýzy a závěrů Komise týkajících se klíčových otázek antidumpingového šetření ohledně dumpingu a výpočtu újmy. Proto je dostatečným důvodem ke znepokojení ohledně možného porušení závazků národního zacházení podle pravidel WTO.

(50)

Čínská vláda neposkytla žádné vysvětlení ani důkazy ohledně údajných diskriminačních pravidel vůči čínským společnostem. Komise proto tato tvrzení považovala za nepodložená. Komise ohledně údajných zkreslení v EU konstatuje, že kromě toho, že je toto tvrzení čínské vlády obecné a nijak nepodložené, nejsou zkreslení existující v EU a ovlivňující společnosti v EU předmětem analýzy podle čl. 2 odst. 6a základního nařízení, která se týká země vývozu. Tento pojem je proto z hlediska výrobního odvětví Unie z právního hlediska v konkrétním kontextu antidumpingových šetření irelevantní. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(51)

Za čtvrté, čínská vláda tvrdila, že ustanovení čl. 2 odst. 6a základního nařízení je v rozporu s článkem 2.2 antidumpingové dohody, v němž je uveden úplný seznam situací, ve kterých lze vypočítat běžnou hodnotu, a podstatná zkreslení v nich nejsou uvedena. Čínská vláda dále uvedla, že použití údajů z vhodné reprezentativní země nebo mezinárodních cen k výpočtu běžné hodnoty podle čl. 2 odst. 6a základního nařízení je také v rozporu s čl. 6.1 písm. b) GATT a článkem 2.2 antidumpingové dohody, zejména s článkem 2.2.1.1. Čínská vláda dále tvrdila, že při výpočtu běžné hodnoty vyžadují pravidla WTO použití výrobních nákladů v zemi původu s připočtením přiměřené částky na správní, prodejní a režijní náklady a zisk. Ustanovení čl. 2 odst. 6a základního nařízení však rozšířilo oblast zdrojů údajů tak, aby zahrnovala výrobní náklady a náklady na prodej ve vhodné reprezentativní zemi nebo mezinárodní ceny, náklady nebo referenční hodnoty. To podle čínské vlády překračovalo oblast působnosti pravidel WTO. Bez ohledu na to, zda byl čl. 2 odst. 5 základního nařízení v souladu s pravidly WTO, by proto Komise neměla stanovit běžnou hodnotu, pokud dochází k tzv. „narušení trhu“ podle čl. 2 odst. 6a základního nařízení.

(52)

Komise soudí, že ustanovení čl. 2 odst. 6a je v souladu s povinnostmi Evropské unie v rámci WTO. Komise je názoru, že v souladu s vysvětleními Odvolacího orgánu ve věci DS473 EU – bionafta (Argentina) umožňují ustanovení základního nařízení, která jsou použitelná obecně na všechny členy WTO, zejména pak čl. 2 odst. 5 druhý pododstavec, použít údaje ze třetí země, které jsou řádně upraveny, pokud je taková úprava nutná a odůvodněná. Komise proto toto tvrzení zamítla.

(53)

Čínská vláda tvrdila, že Komise v tomto případě přímo ignorovala záznamy čínských vývozců, což je v rozporu s čl. 2.2.1.1 antidumpingové dohody. Čínská vláda tvrdila, že Odvolací orgán ve věci DS473 EU – bionafta (Argentina) a panelová diskuse ve věci DS494 metodiky EU pro úpravu nákladů II (Rusko) prohlašovaly, že podle čl. 2.2.1.1 antidumpingové dohody, pokud záznamy vedené vyšetřovaným vývozcem nebo výrobcem odpovídají – v přijatelných mezích – přesně a spolehlivě všem skutečným nákladům vzniklým příslušnému výrobci nebo vývozci za výrobek, který je předmětem šetření, měl by orgán provádějící šetření tyto záznamy použít ke stanovení výrobních nákladů vyšetřovaných výrobců.

(54)

Komise připomněla, že spory DS473 a DS494 se netýkaly použití čl. 2 odst. 6a základního nařízení, který je příslušným právním základem pro stanovení běžné hodnoty v tomto šetření. Tyto spory se týkaly také jiných skutkových situací, než je skutková situace týkající se existence podstatných zkreslení. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(55)

Dále čínská vláda tvrdila, že šetření prováděné Komisí na základě čl. 2 odst. 6a základního nařízení v tomto případě uplatňuje dvojí standardy. Podle čínské vlády Komise odmítla přijmout údaje o nákladech čínských vývozců, protože na čínském trhu docházelo k podstatnému narušení trhu, ale přijala údaje reprezentativní země a použila je k nahrazení údajů čínských výrobců, aniž by zjišťovala, zda nedochází k narušení trhu, které by tyto údaje ovlivňovalo. To je podle čínské vlády důkazem „dvojích standardů“. Čínská vláda tvrdila, že tento postup nezaručuje spolehlivost příslušných nákladů ve zvolené reprezentativní zemi. Navíc bylo nemožné získat skutečné náklady výrobců v zemi původu.

(56)

A konečně, čínská vláda dodala, že podle ní existují rozvojové iniciativy v rámci EU a členských států, které jsou podobné pětiletým plánům Číny, například Nová průmyslová strategie a Německý průmysl 4.0 atd. Podle oficiálních zdrojů mělo odvětví hliníku v EU na svém vnitřním trhu v období 2017–2020 prospěch z více než 200 různých opatření státní podpory poskytnutých členskými státy EU a schválených Komisí.

(57)

Komise připomněla, že během šetření posuzuje, zda se ve spisu nevyskytují prvky, které naznačují existenci zkreslení v reprezentativních zemích, také zejména s ohledem na hlavní suroviny používané k výrobě dotčeného výrobku, například zda nejsou předmětem vývozních omezení. Všechny strany mají navíc během šetření dostatek příležitostí vyjádřit se k vhodnosti možných reprezentativních zemí posuzovaných Komisí. Komise zejména zveřejní ve spisu dvě poznámky ohledně vhodnosti možných reprezentativních zemí a předběžný výběr země vhodné pro šetření. Tyto poznámky jsou dány k dispozici všem stranám, aby mohly vyjádřit své připomínky. Také v tomto případě měla čínská vláda i všechny ostatní strany příležitost předložit tvrzení a důkazy, že zvažované možné reprezentativní země jsou ovlivněny podstatným zkreslením a nejsou tedy k šetření vhodné.

(58)

Komise podotýká, že podle čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení se analyzuje možný dopad jednoho nebo více rušivých prvků uvedených ve zmíněném ustanovení na ceny a náklady ve vyvážející zemi. Struktura nákladů a mechanismy tvorby cen na jiných trzích, včetně finanční podpory údajně poskytované v EU, nemají v souvislosti s tímto řízením žádný význam (i kdyby existovaly, což není tento případ (5)). Toto tvrzení je tedy neopodstatněné a bylo zamítnuto.

(59)

Společnost Xiamen Xiashun předložila řadu připomínek k existenci podstatných zkreslení.

(60)

Za prvé, společnost Xiamen Xiashun uvedla, že v 97. bodě odůvodnění prozatímního nařízení je odkazováno na internetový článek, v němž se uvádí, že společnost Xiamen Xiashun aktivně podporuje budování strany a práci odborových svazů. Společnost Xiamen Xiashun uvedla, že tento článek by měl být vykládán pouze v tom smyslu, že společnost Xiamen Xiashun usnadňuje svým pracovníkům v odborových organizacích možnost vykonávat svou činnost v rámci společnosti, ať už jsou členy strany, či nikoli. Společnost Xiamen Xiashun však zdůraznila, že formulace pojmu „rozhodování“ neznamená, že členové strany nebo odborové svazy mají vliv na řízení a správu společnosti nebo stanovování cen při nákupu surovin nebo prodeji výrobků. V důsledku toho by na základě tohoto znění neměl být činěn závěr o státní kontrole nebo narušení trhu.

(61)

Společnost Xiamen Xiashun se navíc postavila proti zjištěním Komise uvedeným v 97. bodě odůvodnění prozatímního nařízení a vysvětlila, že skutečnost, že ve společnosti jsou členové strany, neznamená, že společnost ovládají. Společnost Xiamen Xiashun poznamenala, že je ze zákona povinna umožnit členům strany organizovat činnosti budování strany, neznamená to však, že členové strany mají na společnost jakýkoli vliv. Dodala, že každá osoba smí vyznávat náboženství nebo být v politické straně podle svého výběru, což nemá žádný vliv na rozhodování ve společnosti. Dále zdůraznila, že skutečnost, že ve společnosti jsou organizovány činnosti budování strany, neznamená, že ve vedení společnosti jsou členové Komunistické strany Číny. V neposlední řadě společnost Xiamen Xiashun vysvětlila, že překlad „budování strany“ provedený Komisí je chybný a že činnosti členů Komunistické strany Číny v rámci společnosti spočívají především ve studiu vládních politik, poskytování názorů a rad své stranické organizaci nebo někdy i činnosti v oblasti zábavy. Dodala, že v záznamech není nic, co by nasvědčovalo tomu, že Komunistická strana Číny dotázané podniky kontroluje. Společnost Xiamen Xiashun zopakovala tyto připomínky po poskytnutí konečných informací.

(62)

Komise uvedla, že za prvé, činnosti stranického výboru působícího v rámci společnosti Xiamen Xiashun jsou v článku citovaném v 97. bodě odůvodnění prozatímního nařízení jasně popsány jako „rozhodování“. Tento článek neanalyzuje ani podrobně nevykládá, co toto „rozhodování“ znamená. Komise však připomíná, že podle čl. 2 odst. 6a první a druhé odrážky dvěma prvky, které jsou relevantní pro posouzení existence zkreslení v určité zemi, jsou: „na dotčeném trhu působí do značné míry podniky, jež jsou ve vlastnictví orgánů země vývozu, jsou těmito orgány ovládány nebo jsou pod jejich strategickým dohledem či se řídí jejich pokyny“ a „přítomnost státu ve firmách, což mu dává možnost ovlivňovat ceny či náklady“. Zapojení stranického výboru do „rozhodování“ ve společnosti Xiamen Xiashun spadá pod obě kritéria. Požadavek, aby přítomnost státu ve společnosti ovlivňovala ceny a náklady, neznamená, že stát přímo stanovuje ceny prodávaného zboží, ale spíše to, že vzhledem k přítomnosti a zapojení členů strany ve společnosti může společnost očekávat příznivější zacházení a podporu ze strany orgánů, což nepřímo ovlivňuje její náklady a ceny. Kromě toho přítomnost členů Komunistické strany Číny ve společnosti a skutečnost, že společnost usnadňuje činnosti budování strany a její zapojení do „rozhodování“, jasně ukazují, že společnost není nezávislá na státu a jedná spíše v souladu s politikou Komunistické strany Číny než s tržními silami. Toto tvrzení se proto zamítá.

(63)

Vzhledem k tomu, že v zásadě má každý zaměstnanec skutečně právo vyznávat náboženství nebo být v politické straně dle svého výběru, v Číně je situace odlišná, protože Čína je státem jedné strany a Komunistická strana Číny je totéž co stát a jeho vláda (6). Proto je přítomnost členů Komunistické strany Číny ve společnosti, kteří organizují pravidelné činnosti „budování strany“ a mají práva k „rozhodování“, jak je uvedeno v 50. a 52. bodě odůvodnění, totéž co přítomnost státu ve společnosti. Pokud jde o činnost stranického výboru, Komise by nejprve ráda konstatovala, že činnosti spočívající v „budování strany“ používá Komise ve smyslu „činností k posílení stranického ducha ve společnosti“ nebo „rozvoje činností souvisejících se stranou s cílem zajistit celkové vedoucí postavení strany“ v souladu s oficiálními pokyny (7). Komise připomíná, že jak již bylo vysvětleno v 52. bodě odůvodnění, mají stranické výbory přítomné ve společnosti minimálně nepřímý, i když přinejmenším potenciálně narušující účinek, a to v důsledku úzkého propojení mezi státem a Komunistickou stranou Číny v Číně.

(64)

Za druhé, společnost Xiamen Xiashun zpochybnila závěr Komise uvedený ve 166. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, že společnost Xiamen Xiashun je vystavena celostátním zkreslením v oblasti práce. Společnost Xiamen Xiashun tvrdila, že její mzdy jsou podstatně vyšší než mzdy jejích konkurentů. Společnost Xiamen Xiashun dále uvedla, že důkazní břemeno, které nesou vyvážející výrobci, aby vyvrátili údajný faktický předpoklad existence „podstatných zkreslení“, se stalo tak náročným, že není možné, aby jej jakákoliv jednotlivá společnost splnila. Společnost Xiamen Xiashun poznamenala, že v praxi to znamená, že: i) není zcela jasné, jak a pomocí jakých důkazů by jednotlivá společnost mohla vyvrátit domněnku, že její nákladové položky, jako jsou náklady práce, jsou zkreslené, a ii) i kdyby byly předloženy konkrétní věcné důkazy, které komparativním způsobem prokáží značné rozdíly v nákladech mezi vyvážejícími výrobci, nepovede to k tomu, že Komise zpochybní své zjištění týkající se zjevné existence „podstatných zkreslení“.

(65)

Komise připomněla, že jak je uvedeno v oddíle 3.3.1.7 prozatímního nařízení, mzdy v Číně jsou zkreslené mimo jiné v důsledku omezení mobility kvůli omezením v systému registrace domácností (hukou), jakož i kvůli nedostatečné přítomnosti nezávislých odborů a nedostatečného kolektivního vyjednávání. Vzhledem k tomu, že zjištění Komise v oddíle 3.3.1.7 poukazují na existenci horizontálních celostátních zkreslení na čínském trhu práce, vedla závažnost těchto zkreslení k závěru, že mzdy v Číně jsou celkově zkreslené. Ve spisu nejsou žádné skutečnosti, na jejichž základě by bylo možné jednoznačně stanovit, že domácí mzdové náklady společnosti Xiamen Xiashun nebyly ovlivněny zkresleními na trhu práce. Za prvé, společnost Xiamen Xiashun nepředložila žádné důkazy o tom, že tato horizontální zkreslení neovlivňují její náklady práce, například tak, že by prokázala, že její zaměstnanci nebyli ovlivněni systémem hukou, že existují nezávislé odbory a že proběhlo kolektivní vyjednávání. Kromě toho neexistoval žádný důkaz o tom, že její mzdy byly v souladu s tržními zásadami, jelikož v tomto ohledu neposkytla žádné údaje. Kromě toho určitá úroveň mezd ve srovnání se mzdami konkurentů ve stejném oboru podnikání sama o sobě nenaznačuje, že by horizontální celostátní zkreslení na trhu práce v ČLR neovlivňovala výši mezd společnosti Xiamen Xiashu.

(66)

Po poskytnutí konečných informací společnost Xiamen Xiashun zopakovala, že její mzdy jsou výrazně vyšší než mzdy jejích konkurentů a že tento rozdíl v úrovni mezd by měl představovat důkaz, že není předmětem údajných zkreslení.

(67)

Společnost Xiamen Xiashun neposkytla žádné konkrétní důkazy o tom, že není předmětem celostátních zkreslení mzdových nákladů, jak je stanoveno v oddíle 3.3.1.7 prozatímního nařízení. Komise se proto domnívá, že existence určité úrovně mezd ve srovnání se mzdami konkurentů ve stejném oboru podnikání sama o sobě nenaznačuje, že by horizontální celostátní zkreslení na trhu práce v ČLR neovlivňovala výši mezd tohoto vyvážejícího výrobce. Jinými slovy, i kdyby mzdy vyplácené tímto vyvážejícím výrobcem byly vyšší než mzdy u jeho konkurentů, neprokazuje to, že tato mzdová úroveň není ovlivněna zkreslením na trhu práce v ČLR.

(68)

Pokud jde o tvrzení, že vyvážející výrobci nemohou vyvrátit údajný faktický předpoklad existence podstatných zkreslení, Komise rozhodně nesouhlasila. Za prvé, neexistuje žádný faktický předpoklad, protože Komise v každém šetření důkladně posuzuje existenci podstatných zkreslení, jež ovlivňují výrobek, který je předmětem šetření, i dotčené vyvážející výrobce, přičemž rovnocenným způsobem zohledňuje všechny důkazy, které jsou ve spisu k dispozici. Pokud navíc existují tvrzení, že horizontální zkreslení neovlivňují některé domácí náklady podle čl. 2 odst. 6a písm. a) třetí odrážky základního nařízení, Komise je pečlivě podrobně analyzuje, jak jasně ukazuje délka analýz v tomto a ve všech ostatních šetřeních týkajících se ČLR. Pokud by ve spisu existovaly důkazy, že společnost Xiamen Xiashun nebyla ovlivněna celostátními zkresleními na čínském trhu práce, Komise by zajisté použila vlastní náklady práce společnosti v souladu s čl. 2 odst. 6a písm. a) třetí odrážkou základního nařízení.

(69)

Za třetí, společnost Xiamen Xiashun uvedla, že skutečnost, že Komise systematicky nebrala v úvahu náklady práce čínských vyvážejících výrobců, prokazuje, že čl. 2 odst. 6a základního nařízení je neslučitelný s článkem 2.2 a článkem 2.2.1.1 antidumpingové dohody. Je tomu tak proto, že čl. 2 odst. 6a základního nařízení stanoví, že náklady a ceny se neberou v úvahu systematicky, aniž by se zkoumalo, zda jsou splněny podmínky stanovené v čl. 2.2 antidumpingové dohody.

(70)

Komise připomíná, že při každém šetření mají všechny strany možnost předložit důkazy o všech relevantních skutečnostech, včetně tvrzení, že některé výrobní činitele nejsou zkreslené, v souladu s čl. 2 odst. 6a třetí odrážkou základního nařízení. Jak je vysvětleno v 55. a 56. bodě odůvodnění výše, Komise systematicky neodmítá náklady práce čínských vyvážejících výrobců, ale údaje podrobně analyzuje ve všech případech, kdy strana uplatňuje tvrzení o neexistenci zkreslení, aby ověřila, zda je vyvážející výrobce podstatnými zkresleními ovlivněn (8). Toto tvrzení se proto zamítá.

(71)

Za čtvrté, společnost Xiamen Xiashun prohlásila, že Komise ve 155. bodě odůvodnění prozatímního nařízení uvedla, že společnost Xiamen Xiashun získala určitá ocenění či formální uznání, což znamená, že pro jejich získání musela splnit požadavky na způsobilost, a to i tím, že bude sledovat oficiální linii čínské vlády a dodržovat oficiální vládní strategie a politiky. Společnost Xiamen Xiashun zdůraznila, že tato uznání jsou pouhými poctami, které společnost obdržela, a přestože společnost musela plnit určité požadavky, nebyla kontrolována vládou. Společnost Xiamen Xiashun dodala, že neexistují žádné důkazy, které by naznačovaly, že jí vláda dává pokyny, jak stanovit nákupní cenu suroviny nebo svou prodejní cenu výrobku v rozporu s tržními podmínkami.

(72)

Jak již Komise vysvětlila ve 155. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, odměny a tituly získané společností Xiamen Xiashun nejen uznávají úspěchy této společnosti, ale také od ní jasně vyžadují, aby plnila oficiální politiku vlády. Jak dokládají citace ve 155. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, pro ocenění, které získala společnost Xiamen Xiashun, například titul „stěžejní podnik provincie Fu-ťien“, jsou způsobilé pouze společnosti, které důsledně dodržují linii vlády.

(73)

Za páté, společnost Xiamen Xiashun tvrdila a po poskytnutí konečných informací zopakovala, že ve 157. bodě odůvodnění prozatímního nařízení dospěla Komise k závěru, že společnost Xiamen Xiashun byla vystavena celostátnímu zkreslení v souvislosti s konkurzním řízením, jelikož neexistují důkazy o opaku. Společnost Xiamen Xiashun zdůraznila, že vzhledem k tomu, že je úspěšným podnikem, nemůže prokázat, že nepodléhá zkreslením konkurzního řízení.

(74)

Jak již bylo vysvětleno ve 157. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, problém s právními předpisy upravujícími konkurzní řízení v Číně spočívá v nedostatečném vymáhání těchto zákonů a v roli, kterou má stát v insolvenčním řízení. Při každém šetření mají strany možnost předložit důkazy o všech relevantních skutečnostech a Komise podrobně analyzuje údaje ve všech případech, kdy strana uplatňuje tvrzení o neexistenci zkreslení, aby ověřila, zda je vyvážející výrobce podstatnými zkresleními ovlivněn. Toto tvrzení se proto zamítá.

(75)

Za šesté, společnost Xiamen Xiashun uvedla, že ve 162. bodě odůvodnění prozatímního nařízení společnost Xiamen Xiashun podle Komise založila společný podnik se státním podnikem, a dospěla k závěru, že úzce spolupracuje s čínským státem a že celostátní zkreslení se týkají rovněž jejích dodavatelů. Společnost Xiamen Xiashun uvedla, že po celém světě je zcela běžné, že soukromé společnosti podnikají se státními podniky nebo vládními agenturami, a neznamená to, že druhá strana je nucena přenechat kontrolu nad podnikáním vládě. V případě společnosti Xiamen Xiashun je společný podnik se státním podnikem provozován výhradně podle stanov a čínského zákona o obchodních společnostech. Společnost Xiamen Xiashun zdůraznila, že neexistují žádné důkazy, které by naznačovaly, že vláda kontroluje a řídí stanovování cen výrobků, nabídku a poptávku po surovinách, jakož i každodenní provoz společného podniku.

(76)

Zatímco Komise souhlasí s tím, že společné podniky soukromých a státních podniků jsou ve světě zcela běžné, úloha státních podniků v Číně je velmi specifická, jak je popsáno v oddíle 3.3.1.3 prozatímního nařízení. Dalším relevantním příkladem zkreslujícího vlivu státních podniků v Číně na ceny a náklady je citace z článku zveřejněného na internetových stránkách čínské vlády: „Rozsáhlý rozvoj státních podniků v odvětvích klíčových technologií a strategických odvětvích přinesl prospěch a podporu soukromým podnikům v mnoha ohledech, například v inkluzivitě cen, převodu talentů, přenosu technologií a záchraně kapitálu (9).“ Pojmy „prospěch“, „podpora“, „inkluzivita cen“ a „záchrana kapitálu“ uvedené v článku jasně poukazují na narušující účinek spolupráce mezi státními podniky a soukromými podniky na čínském trhu. Po poskytnutí konečných informací společnost Xiamen Xiashun zopakovala své připomínky, nepředložila však žádné důkazy, které by závěry Komise vyvrátily.

(77)

V prozatímním nařízení Komise v souladu s čl. 2 odst. 6a základního nařízení vybrala jako reprezentativní zemi Turecko. Podrobnosti o metodice použité pro výběr byly uvedeny v první a druhé poznámce zpřístupněné stranám ve veřejně dostupném spisu dne 25. listopadu 2020 a 17. března 2021 (dále jen „první poznámka“ a „druhá poznámka“) a ve 170. až 197. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(78)

Společnost Xiamen Xiashun a společnost Donghai opakovaně zpochybnily rozhodnutí Komise použít jako referenční hodnotu pro prodejní, režijní a správní náklady a zisk údaje o společnostech vyrábějících hliníkové výlisky. Podle jejich názoru nebyly hliníkové výlisky podobné KHF a mezi oběma výrobky existovaly podstatné rozdíly, pokud jde o jejich použití, výrobní náklady a výrobní činitele. Společnost Xiamen Xiashun dále tvrdila, že tyto rozdíly ovlivňují zisk a prodejní, režijní a správní náklady společností, a proto by se k určení běžné hodnoty neměly použít zisk a prodejní, režijní a správní náklady společností vyrábějících hliníkové výlisky. Podle společnosti Donghai měla Komise omezit svůj výběr pouze na společnosti působící v oblasti výroby KHF samé. Kromě toho společnost Donghai rovněž tvrdila, že podle čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení se požaduje, aby společnost vybraná z reprezentativní země vyráběla výrobek, který je předmětem šetření. Společnost Xiamen Xiashun zopakovala stejná tvrzení po poskytnutí konečných informací.

(79)

Za prvé se odkazuje na posouzení Komise uvedené ve 184. až 190. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, které se zabývá výběrem odvětví hliníkových výlisků a tureckých výrobců v tomto odvětví. Ačkoli Komise uznala, že některé vlastnosti, konečné použití, výrobní procesy a výrobní náklady na KHF a hliníkové výlisky nemusí být totožné, připomíná se, že tyto aspekty musí být posuzovány jako celek s cílem určit, zda výrobek nebo odvětví spadá do stejné obecné kategorie a/nebo odvětví výrobku, který je předmětem šetření. Kromě toho v reakci na argument společnosti Donghai týkající se použití údajů jen od výrobců KHF samých Komise připomněla, že podle čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení je ve vhodné reprezentativní zemi pouze požadováno, aby byly zjištěny odpovídající výrobní a prodejní náklady, jakož i přiměřená výše prodejních, režijních a správních nákladů a zisku. Údaje o použití od společností vyrábějících přesně stejný výrobek jako dotčený výrobek nejsou tímto ustanovením určeny.

(80)

Za druhé se připomíná, že při použití čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení má Komise prostor k uvážení, pokud jde o výběr společností v reprezentativní zemi. V rámci tohoto prostoru pro uvážení a jak je uvedeno v prozatímním nařízení (viz 182., 188. a 192. bod odůvodnění), vzhledem k tomu, že neexistují údaje prokazující přiměřenou úroveň prodejních, režijních a správních nákladů a zisků výrobců KHF v možných reprezentativních zemích, může Komise v případě potřeby vzít v úvahu rovněž výrobce vyrábějící výrobek ve stejné obecné kategorii a/nebo odvětví výrobku, který je předmětem šetření

(81)

Společnosti Xiamen Xiashun a Donghai rovněž zpochybnily rozhodnutí Komise nepřihlížet k údajům tureckého výrobce KHF (10), protože jeho zisk se blížil hranici rentability. Podle jejího názoru to odporovalo přístupu Komise přijatému v rámci šetření týkajícího se hliníkových výlisků, kdy Komise při stanovení přiměřené hodnoty prodejních, režijních a správních nákladů a zisku zohlednila všechny ziskové společnosti bez ohledu na výši jejich zisku a pokud nebyly ztrátové (11).

(82)

Připomíná se, že určený turecký výrobce KHF byl jedinou společností s veřejně dostupnými údaji za rok 2019 (období, které se částečně překrývá s obdobím šetření). Zisk blížící se hranici rentability jediné společnosti nelze vzhledem k úrovni zisku dosahované košem jiných tureckých společností působících v odvětví hliníku ve stejném období považovat za přiměřený. V důsledku toho, a jak bylo uvedeno v prozatímním nařízení (ve 192. bodě odůvodnění), Komise považovala použití sdružených a vážených finančních údajů koše společností s údaji o přiměřeném zisku za účelem nalezení přiměřené částky pro prodejní, režijní a správní náklady a zisk za vhodnější než použití údajů jediného výrobce, jehož úrovně zisku se nezdají být ukazatelem hospodářské situace v daném odvětví. Komise proto toto tvrzení zamítla.

(83)

Komise uvedla podrobnosti týkající se zdrojů použitých ke stanovení běžné hodnoty ve 198. až 223. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Po zveřejnění prozatímního nařízení předložilo několik stran tvrzení ohledně různých zdrojů použitých ke stanovení běžné hodnoty.

(84)

Společnost Donghai měla za to, že přístup Komise k používání databáze GTA je nevhodný, neboť veřejně dostupné jsou i přesnější náhradní hodnoty. Společnost Donghai zpochybnila zejména hodnoty databáze GTA pro svitky válcované za studena a navrhla použití alternativních referenčních cen na základě zprávy společnosti CRU (12). V reakci na poskytnutí prozatímních informací však společnost Donghai pouze zopakovala tvrzení, které již bylo uvedeno v odpovědi na druhou poznámku, aniž by předložila jakékoli nové skutkové nebo právní okolnosti. Proto bylo tvrzení společnosti Donghai zamítnuto a zjištění uvedená ve 214. až 217. bodě odůvodnění prozatímního nařízení byla potvrzena.

(85)

Společnost Donghai rovněž opakovaně zpochybnila referenční hodnotu pro hliníkový šrot. Podle společnosti Donghai by referenční cena šrotu měla být stanovena na základě odkazu na ceny hliníkových ingotů. V prozatímním nařízení (viz 211. a 212. bod odůvodnění) Komise uvedla důvody pro použití referenční hodnoty databáze GTA pro hliníkový šrot namísto referenční hodnoty pro hliníkové ingoty. Jelikož společnost Donghai neposkytla žádné nové důkazy o tom, proč by Komise neměla použít hodnotu v databázi GTA, Komise toto tvrzení zamítla a trvala na svých zjištěních, jak je uvedeno ve 211. a 212. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(86)

Po poskytnutí konečných informací vznesla společnost Donghai rovněž určitá tvrzení ohledně koksárenského uhlí.

(87)

Komise objasňuje, že koksárenské uhlí není výrobním faktorem pro dotčený produkt, a proto nebyla pro koksárenské uhlí stanovena žádná referenční hodnota. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(88)

Společnost Xiamen Xiashun i společnost Donghai rovněž argumentovaly, že v prozatímním nařízení byla Komise výslovně toho názoru, že cena jedné z hlavních surovin používaných pro výrobu KHF, a to hliníkového ingotu, byla pro účely čl. 7 odst. 2a základního nařízení nezkreslena, přičemž odkázala na skutečnost, že kupní cena ingotů placená vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku „nebyla výrazně nižší ve srovnání s cenami na reprezentativních mezinárodních trzích níže“ (13). Proto se strany domnívají, že Komise měla použít skutečnou cenu zaplacenou vyvážejícími výrobci za ingoty namísto použití náhradní referenční hodnoty na základě údajů databáze GTA.

(89)

Po poskytnutí konečných informací společnost Xiamen Xiashun toto tvrzení zopakovala.

(90)

Komise připomněla, že výpočet běžné hodnoty a posouzení týkající se použití pravidla nižšího cla byly odlišnými analýzami založenými na různých ustanoveních základního nařízení. Závěry učiněné podle čl. 2 odst. 6 písm. a) vycházejí z několika činitelů. Patří k nim posouzení potenciálního dopadu jedné nebo více skutečností uvedených v čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení, například veřejných politik, zásahu orgánů veřejné moci na trzích, přítomnosti státu v podnicích atd. Celkové posouzení existence zkreslení může rovněž zohlednit obecné souvislosti a situaci v zemi. V souladu s tímto článkem Komise zjistila, že odvětví hliníku v ČLR bylo ovlivněno podstatnými zkresleními (143. a 169. bod odůvodnění prozatímního nařízení), a proto musela být běžná hodnota početně zjištěna na základě výrobních nákladů a nákladů na prodej, které odrážejí nezkreslené ceny nebo referenční hodnoty. Skutečnost, že průměrná nákupní cena této suroviny v ČLR ze strany vyvážejících výrobců zařazených do vzorku nebyla výrazně nižší než referenční cena v reprezentativní zemi, a to v rozmezí [0 % – 5 %], automaticky neznamená, že náklady vyvážejících výrobců lze jednoznačně stanovit jako nezkreslené. Podle čl. 7 odst. 2a základního nařízení Komise posuzuje pouze cenovou úroveň konkrétního vstupu na domácím trhu a to, zda je úroveň cen takového vstupu na domácím trhu „významně nižší“ ve srovnání s mezinárodní referenční hodnotou, což odůvodňuje neuplatnění pravidla nižšího cla. Toto srovnání domácích a mezinárodních cen podle čl. 7 odst. 2a má jiný účel a souvislosti než výpočet běžné hodnoty na základě čl. 2 odst. 6a základního nařízení. Ve spisu nebyly předloženy žádné důkazy na podporu jednoznačného prokázání podle čl. 2 odst. 6a písm. a) třetí odrážky, že cena hliníkových ingotů zakoupených jedním nebo více vyvážejícími výrobci nebyla ovlivněna podstatnými zkresleními, a tudíž v této souvislosti odůvodňovala použití cen domácích ingotů.

(91)

Komise proto trvala na tom, že výsledek přezkumu podle čl. 7 odst. 2a základního nařízení neměl dopad na závěry, k nimž Komise dospěla ve 143. až 169. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Komise proto toto tvrzení zamítla.

(92)

Společnosti Donghai a Xiamen Xiashun rovněž tvrdily, že by Komise neměla uplatňovat dovozní cla na materiály, které vyvážející výrobci sami vyrábějí nebo nakupují v ČLR. Podle názoru společnosti Donghai bylo použití dovozního cla v rozporu s logikou čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení pro opětovné vytvoření skutečných nákladů, které by teoretická společnost v zemi s hospodářstvím nedotčeným podstatným zkreslením musela nést. Podle třetího pododstavce tohoto ustanovení se „posouzení provede u každého vývozce a výrobce zvlášť“. To podle společnosti Donghai znamenalo, že běžná hodnota nemůže být vypočtena abstraktně, ale musí být založena na konkrétní situaci šetřených společností. Společnost Donghai poukázala na předchozí praxi Komise, na jejímž základě bylo cílem čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení „zjistit v možné reprezentativní zemi všechny odpovídající nezkreslené výrobní faktory, které používají spolupracující čínští výrobci, a nezkreslené částky výrobních režijních nákladů, prodejních, režijních a správních nákladů a zisku nebo co nejvíce takových výrobních faktorů a částek (14)“. V důsledku toho se společnost Donghai domnívala, že zahrnutí dovozních cel na suroviny, které čínské společnosti nakupují ve své domovské zemi, nelze považovat za přiměřené ve smyslu (a odůvodnění) tohoto ustanovení. Společnost Xiamen Xiashun rovněž tvrdila, že dovozní clo mělo kompenzovat DPH, kterou vyvážející země nevybírají, takže vývozní cena je srovnatelná s domácí cenou, na kterou se vztahuje DPH. Při výpočtu běžné hodnoty by proto dovozní clo nemělo být připočítáno.

(93)

Komise připomněla, že čl. 2 odst. 6a umožňuje Komisi stanovit běžnou hodnotu na základě nezkreslených nákladů a cen v reprezentativní zemi, v tomto případě v Turecku, jako ukazatel toho, jaká by byla nezkreslená cena v ČLR, kdyby nedošlo k podstatnému zkreslení. Vzhledem k tomu, že výrobce v Turecku, který tyto materiály získává ze zahraničí, by podléhal dovozní dani, byly při výpočtu běžné hodnoty zohledněny rovněž dovozní daně, aby odrážely cenu/náklady na danou surovinu, kterou platí výrobce v reprezentativní zemi, a tudíž bez podstatných zkreslení zjištěných v ČLR. Komise proto toto tvrzení zamítla.

(94)

Společnost Donghai tvrdila, že Komise měla spíše použít měsíční indexové sazby než průměrný (roční) index cen výrobců, aniž by však své tvrzení doložila a aniž by vysvětlila, jaký by to mělo dopad na výpočet běžné hodnoty. Tvrzení společnosti Donghai proto muselo být zamítnuto.

(95)

Společnost Donghai tvrdila, že ke stanovení referenční hodnoty pro elektřinu měla Komise použít údaje Eurostatu, které jsou podle jejího názoru přesnější než turecké vnitrostátní údaje použité Komisí, jelikož nezahrnují DPH a jiné vratné daně.

(96)

Komise toto tvrzení přezkoumala a zjistila, že údaje Eurostatu týkající se Turecka vycházely v každém případě z údajů získaných z tureckých vnitrostátních statistik, i když byly prezentovány jinak. Kromě toho Komise již při určování referenční hodnoty pro elektřinu odečetla u tureckých vnitrostátních údajů DPH. Komise proto toto tvrzení zamítla.

(97)

Po poskytnutí prozatímních informací společnost Donghai navrhla, že Komise měla pro stanovení referenční hodnoty nezkreslených prodejních, režijních a správních nákladů a zisku použít údaje týkající se tří dalších společností, údajně rovněž výrobců KHF.

(98)

Za prvé, společnost Donghai nepředložila žádné skutečné důkazy o tom, že společnosti kótované na burze v období šetření vyráběly KHF. Zadruhé, společnost Donghai neposkytla žádné snadno dostupné finanční údaje o žádné z těchto společností a Komise o žádné ze tří společností uvedených společností Donghai finanční údaje nezjistila. Proto bylo tvrzení společnosti Donghai zamítnuto.

(99)

S ohledem na všechny informace předložené zúčastněnými stranami byly za účelem stanovení běžné hodnoty v souladu s čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení zjištěny následující výrobní faktory a jejich zdroje, pokud jde o Turecko:

Tabulka 1

Výrobní faktory KHF

(100)

Podrobnosti výpočtu běžné hodnoty jsou uvedeny ve 224. až 231. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(101)

V prozatímní fázi, jakož i po poskytnutí konečných informací, společnost Donghai zopakovala své tvrzení, že by měla být posuzována společně s dalšími subjekty, které patří do stejné skupiny společností (dále jen „skupina Nanshan“), a to konsolidovaným způsobem, pokud jde o výpočet běžné hodnoty. Konkrétně podle společnosti Donghai by Komise měla uvážit nahrazení pouze cen výrobních faktorů, které skupina Nanshan nakupovala na začátku výrobního procesu od strany, která není ve spojení, referenčními cenami. Komise by se tak zabývala všemi zkreslenými výrobními faktory, které skupina zakoupila. Společnost se domnívala, že navzdory tomu, že jsou právně odlišnými subjekty, tvoří společnosti skupiny Nanshan z hospodářského hlediska součást jedné jednotky, neboť i) jsou ovládány stejným subjektem a v rámci skupiny dochází k významnému překrývání, pokud jde o správní rady i na úrovni řízení; ii) všechny se nacházejí ve stejném průmyslovém parku a iii) výrobní proces je mimořádně integrovaný, přičemž výstup jedné společnosti představuje vstup pro druhou společnost. Jednotlivé společnosti se navíc jeví odběratelům, kteří nejsou ve spojení, rovněž jako jediný subjekt s jedinou internetovou stránkou, jedinou značkou a jednotným kontaktním místem. Společnost Donghai tvrdila, že pojem jediného hospodářského subjektu se neomezoval na právo na ochranu obchodu, ale týkal se i dalších oblastí práva Unie (zejména práva hospodářské soutěže). Rozhodnutí týkající se výroby se navíc nepřijímají na úrovni společnosti Donghai, nýbrž na úrovni skupiny. Podle společnosti Donghai vedou zjištění Komise k diskriminaci, neboť opomíjí rozdíly mezi vývozci zařazenými do vzorku. Společnost Donghai se snažila prokázat údajnou diskriminaci srovnáním zacházení, které bylo v tomto případě poskytnuto společnosti Xiamen Xiashun (výrobci s nejnižším dumpingovým rozpětím, který vyrábí KHF z hliníkových ingotů v rámci téže právnické osoby) na rozdíl od společnosti skupiny Nanshan.

(102)

Společnost Donghai navíc tvrdila, že tato metodika rovněž porušila ustanovení čl. 2 odst. 6a základního nařízení, které odkazuje na „odpovídající výrobní náklady a náklady na prodej ve vhodné reprezentativní zemi“. Podle společnosti Donghai její odpovídající výrobní náklady nebyly náklady na meziprodukty, nýbrž na první suroviny výrobního řetězce hliníku, a sice bauxit a uhlí. Společnost Donghai uvedla, že Komise byla oprávněna pouze nezohlednit náklady na materiál od dodavatelů, kteří nejsou ve spojení.

(103)

Komise toto tvrzení a důkazy ve spisu přezkoumala. Nebyly však předloženy žádné nové argumenty, které by byly v rozporu se závěry uvedenými ve 231. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Určení výrobního procesu na konsolidovaném základě a za použití výrobních faktorů přidružených výrobců výrobků v předcházejících fázích dodavatelského řetězce jiných než KHF by znepřehlednila průmyslovou a hospodářskou realitu subjektů vyrábějících KHF. Kromě toho se Komise domnívá, že jestliže se zjistí, že ceny a náklady jsou v Číně zkreslené, pokud jde o dotčený výrobek a jeho vstupy, byly by těmito zjištěními ovlivněny rovněž vstupy společnosti ve spojení v rámci skupiny. Proto by tyto vstupy bez ohledu na to, zda pocházely od dodavatele ve spojení, měly být v této souvislosti upraveny.

(104)

Komise navíc tuto metodu nepovažovala za diskriminační. Za prvé, společnost Donghai porovnává zacházení s jiným výrobcem se zacházením se skupinou Nanshan, přičemž nezohledňuje skutečnost, že předmětem současného šetření jako vyvážejícího výrobce je sama společnost Donghai (a nikoli celá skupina Nanshan). Metoda použitá Komisí pouze odráží skutečné uspořádání jednotlivých výrobců a jejich výrobní postupy. „Odpovídající“ výrobní náklady uvedené v čl. 2 odst. 6a základního nařízení jsou proto náklady, které nesou jednotlivé právnické osoby individuálně a ve stejné míře ovlivněné podstatnými zkresleními. Komise proto tvrzení společnosti Donghai zamítla.

(105)

Vzhledem k tomu, že společnost Donghai nepředložila žádné nové důkazy na podporu tvrzení, které by změnilo posouzení Komise, potvrdila Komise svá prozatímní zjištění a metodu výpočtu běžné hodnoty, jak je uvedeno ve 224. až 231. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(106)

Podrobnosti výpočtu vývozní ceny byly uvedeny ve 232. až 235. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(107)

Společnost Xiamen Xiashun zpochybnila úpravu nákladů na balení, kterou Komise uplatnila na své vývozní prodeje. Tvrdila, že náklady na balení jsou již zahrnuty do režie jejích vlastních výrobních nákladů a že rozpis výrobních režijních nákladů poskytnutých společností jasně uvádí různé obalové materiály. Náklady na balení jsou proto již zahrnuty do běžné hodnoty a neměly by se odečítat od vývozní ceny.

(108)

Komise toto tvrzení a důkazy ve spisu přezkoumala. Předložené skutečnosti však podle názoru Komise nepředstavují dostatečný důkaz. Nic jasně nenasvědčuje tomu, že uvedené materiály jsou skutečně obalovým materiálem pro dotčený výrobek použitým při zasílání zákazníkům, a poskytnuté informace neumožňují odhadnout množství a hodnoty údajně použitých obalových materiálů. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(109)

Po poskytnutí konečných informací společnost Xiamen Xiashun toto tvrzení zopakovala. Tvrdila, že celkové náklady na položky balení uvedené v rozpisu nákladů na výrobní režii poskytnutých společností, vyjádřené jako procento jejích výrobních nákladů, jsou srovnatelné s úpravou o náklady na balení, kterou Komise použila pro prodej na vývoz, což prokazuje dvojí započtení.

(110)

Komise s tímto posouzením nesouhlasila. Zaprvé údajné náklady na balení vypočtené společností Xiamen Xiashun nejsou srovnatelné s úpravou provedenou Komisí, ale jsou o 36 % nižší. Za druhé, jak připustila samotná společnost, v poskytnutých informacích není uvedeno množství těchto údajných obalových materiálů, které by Komisi umožnilo odhadnout přiměřenou míru spotřeby a jednotkovou cenu, ani nebyly poskytnuty žádné další informace o tom, že tento materiál je skutečně obalovým materiálem pro zásilky dotčeného výrobku.

(111)

Po poskytnutí konečných informací a ve lhůtě stanovené v čl. 8 odst. 2 základního nařízení předložil nabídku na cenový závazek jeden vyvážející výrobce: Společnost Jiangsu Zhongji Lamination Materials Co., Ltd., spolu se svým obchodníkem ve spojení, společností Jiangsu Zhongji Lamination Materials Co., (HK) Limited.

(112)

Podle článku 8 základního nařízení musí být nabídky cenového závazku přiměřené k odstranění škodlivého účinku dumpingu a jejich přijetí nesmí být považováno za neproveditelné. Komise posoudila nabídku s ohledem na tato kritéria a dospěla k závěru, že její přijetí by bylo neproveditelné z následujících důvodů.

(113)

Za prvé, společnost vyrábí a prodává různé typy výrobku se značnými cenovými rozdíly. Typy konvertovaných hliníkových fólií nelze snadno odlišit fyzickou kontrolou. Zejména by bylo velmi obtížné posoudit pouze fyzickou kontrolou tloušťku. Bez podrobné laboratorní analýzy by celní orgány nebyly schopny určit, zda dovážený výrobek odpovídá tomu, co se uvádí v celním prohlášení. Za druhé, velké množství typů výrobku s sebou nese vysoké riziko křížové kompenzace mezi různými typy výrobku, přičemž dražší typy výrobku mohou být nesprávně deklarovány jako levnější typy výrobku, na které se rovněž vztahuje závazek. Závazek se tak stává nevymahatelným, a tudíž neproveditelným ve smyslu článku 8 základního nařízení. Za třetí, společnost Zhongji má velké množství společností ve spojení, které se přímo podílejí na výrobě nebo prodeji výrobku, který je předmětem šetření. Navíc společnost Zhongji prodává výrobek jak přímo, tak nepřímo. Takto složitá struktura skupiny s sebou nese vysoké riziko křížové kompenzace. Komise by nebyla schopna sledovat a zajistit dodržování závazku u nepřímého prodeje prostřednictvím společnosti ve spojení v Hongkongu a případně prostřednictvím jiných společností ve spojení. Už jen proto by nabídka byla neproveditelná.

(114)

Komise zaslala žadateli dopis, v němž uvedla výše uvedené důvody odmítnutí nabídky závazku.

(115)

Žadatel k tomu podal připomínky. Tyto připomínky byly zúčastněným stranám zpřístupněny ve spisu.

(116)

Společnost Zhongji nesouhlasila se závěry Komise, že její velké množství typů výrobku ztěžuje jejich rozlišení a představuje riziko křížové kompenzace. Podle jejího názoru mohou celní orgány tyto výrobky snadno identifikovat a ceny se mezi různými typy výrobků výrazně neliší. Kromě toho společnost nabídla, že bude vyvážet pouze typy výrobků patřící do pěti PCN.

(117)

Pokud jde o složitou strukturu skupiny, společnost Zhongji dále nabídla, že se zaváže prodávat do Unie výhradně přímo prostřednictvím společnosti Zhongji Lamination Materials Co., Ltd a že stejným odběratelům v Unii, jimž se prodává výrobek, který je předmětem šetření, nebude prodávat žádné jiné výrobky.

(118)

Komise tuto nabídku a argumenty předložené společností přezkoumala. Připomínky a navrhované změny však neodstranily skutečnosti, které činí nabídky závazku nevymahatelnými.

(119)

I kdyby závazek společnosti Zhongji vyvážet pouze pět PCN snížil, i když neodstranil riziko křížové kompenzace, bylo by krajně neproveditelné jej vymáhat. Jak společnost potvrdila ve svém podání, celní orgány by nedokázaly určit, zda dovážený výrobek odpovídá tomu, co je deklarováno, pouze fyzickou kontrolou bez zvláštních měřicích nástrojů.

(120)

Ze stejného důvodu by bylo nesmírně obtížné vymáhat závazek společnosti Zhongji neprodávat stejným odběratelům v EU jiné výrobky než výrobek, který je předmětem šetření. Společnosti ve spojení se společností Zhongji navíc vyvážejí do EU jiné výrobky z hliníku, na něž se rovněž vztahují antidumpingová opatření (16), přičemž existují platná opatření pro výrobky z hliníku, které jsou zařazeny pod stejný kód KN jako výrobek, který je předmětem šetření (17).

(121)

Komise proto považovala nabídku závazku za nevymahatelnou, a tudíž neproveditelnou ve smyslu článku 8 základního nařízení, a proto nabídku odmítla.

(122)

Podrobnosti týkající se srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny jsou uvedeny ve 236. až 241. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(123)

Společnost Donghai se domnívala, že prodejní, režijní a správní náklady a zisk tureckých společností zahrnují přídavné částky, jako je doprava a pojištění. V souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení a v zájmu zajištění spravedlivého srovnání by proto Komise měla podle společnosti Donghai provést úpravy.

(124)

Společnost Donghai neposkytla žádné důkazy, které by prokazovaly, že prodejní, režijní a správní náklady a zisk tureckých společností zahrnovaly dopravu a pojištění, a tudíž že tyto hodnoty obsahovaly jiné náklady než tytéž hodnoty, které byly vzaty v úvahu u čínských vyvážejících výrobců. V důsledku toho měla Komise za to, že hodnoty prodejních, režijních a správních nákladů a zisku jak tureckých společností, tak čínských vyvážejících výrobců byly na stejné úrovni a umožnily spravedlivé srovnání.

(125)

Společnost Donghai dále zpochybnila měnu a odpovídající úrokovou sazbu použitou k úpravě úvěrových nákladů. Podle společnosti měla být použita měna faktury. Jelikož však společnost vedla své bankovní účty (a tím i náklady úvěru na kapitálové investice) v měnách odlišných od měny faktury, vypočítala Komise úvěrové náklady na základě účetní měny. Toto tvrzení proto nebylo přijato.

(126)

Společnost Donghai zopakovala tvrzení po poskytnutí konečných informací a argumentovala, že Komise již v předchozím případě použila pro úrokovou sazbu měnu faktury.

(127)

Komise uvádí, že podle jejího názoru je přístup, který použila, platnou a přiměřenou metodikou, tím spíše, že oba přístupy přinášejí podobné výsledky. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(128)

Společnost Xiamen Xiashun zpochybnila úpravu podle čl. 2 odst. 10 písm. i) uvedenou ve 240. a 241. bodě odůvodnění pro prodej prostřednictvím své obchodní společnosti Daching ve spojení a po poskytnutí konečných informací toto tvrzení zopakovala. Podle názoru společnosti Xiamen Xiashun argumenty předložené Komisí ve 240. bodě odůvodnění nepředstavují dostatečný důkaz pro odmítnutí existence jediného hospodářského subjektu. Společnost Xiamen tvrdila, že skutečnost, že obchodník nesídlil ve stejné budově nebo nedaleko výrobců a že vlastní zisk obchodníka pokryl jeho kancelářské výdaje, není dostatečným důvodem k odmítnutí existence jediného hospodářského subjektu, kdežto skutečnost, že obchodník rovněž jednal jako nákupní subjekt pro určité pomocné materiály pro skupinu, spíše posiluje tvrzení společnosti, než aby jej oslabovalo.

(129)

Společnost Xiamen dále tvrdila, že skutečnost, že obchodník ve spojení vyjednává podmínky slev uplatňované na celkový prodej dotčeného výrobku skupině podniků v EU, i když část prodeje (pro konkrétní právnickou osobu) uskutečňuje přímo společnost Xiamen, podporuje její tvrzení, že obě společnosti působí jako jediný hospodářský subjekt.

(130)

Podle názoru Komise kumulativní existence skutečností uvedených ve 240. bodě odůvodnění prozatímního nařízení jasně prokazuje, že funkce společnosti Daching jsou podobné funkcím zástupce.

(131)

Kromě toho skutečnost, že společnost Daching individuálně sjednala slevu u prodejů určitému zákazníkovi, posiluje argument, že společnost Daching jedná spíše jako zástupce než vnitropodnikové prodejní oddělení. Společnost Xiamen Xiashun má navíc plně funkční vývozní oddělení, které zadalo objednávky na výrobu, organizovalo a provádělo zasílání do Unie, včetně všech přepravních dokladů konečného výrobku, a vyřizovalo vývozní celní odbavení a připravilo doklady o prodeji alespoň pro [20 % – 30 %] svého vývozního prodeje dotčeného výrobku do EU. Komise proto zjistila, že obchodníka ve spojení nelze považovat za vnitropodnikové prodejní oddělení a že tyto dvě společnosti netvoří jediný hospodářský subjekt.

(132)

Požadavek byl proto zamítnut.

(133)

Společnost Donghai tvrdila, že Komise vzala v úvahu chybně deklarované hodnoty CIF použité jako jmenovatel pro výpočet dumpingového rozpětí pro svého obchodníka ve spojení (společnost Nanshan Europe), protože pro většinu transakcí hodnotu vypočítala namísto toho, aby použila údaje poskytnuté společností. Kromě toho Komise pro výpočet deklarované hodnoty CIF použila zisk dovozce, který není ve spojení, místo skutečného zisku společnosti Nanshan Europe. Toto tvrzení bylo částečně přijato: všechny transakce za dodacích podmínek CIF, jakož i všechny transakce, k nimž byla předložena podkladová dokumentace o deklarované hodnotě, byly převzaty tak, jak byly nahlášeny společností. U neuhrazených transakcí zůstává deklarovaná hodnota CIF vypočítanou hodnotou, i když vychází ze skutečného zisku obchodníka ve spojení.

(134)

Vzhledem k tomu, že Komise přijala některé připomínky zúčastněných stran předložené až po poskytnutí prozatímních informací, přepočítala odpovídajícím způsobem dumpingová rozpětí.

(135)

Jak je vysvětleno ve 246. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, úroveň spolupráce je v tomto případě vysoká. Komise proto považovala za vhodné stanovit celostátní dumpingové rozpětí platné pro všechny ostatní nespolupracující vyvážející výrobce na úrovni nejvyššího rozpětí stanoveného pro vyvážející výrobce zařazené do vzorku, zejména pro společnost Donghai. Takto stanovené dumpingové rozpětí činilo 98,5 %.

(136)

Konečná dumpingová rozpětí, jež jsou vyjádřena jako procentní podíl z nákladů, pojištění a přepravného (CIF) s dodáním na hranice Unie před proclením, jsou následující:

(137)

Výpočty individuálních dumpingových rozpětí, včetně oprav a úprav provedených na základě připomínek předložených po poskytnutí prozatímních informací, byly zpřístupněny vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku v rámci poskytnutí informací týkajících se konkrétních společností.

(138)

V návaznosti na prozatímní nařízení společnost Manreal zopakovala požadavek, který již byl předložen po zahájení šetření, aby Komise nezávisle shromažďovala a analyzovala údaje týkající se volného a závislého trhu.

(139)

Na základě obecné poznámky společnost Manreal nedoložila, proč nejsou údaje shromážděné Komisí v souvislosti se závislým trhem spolehlivé. Komise proto požadavek na shromažďování dalších údajů o závislém trhu zamítla a odkazuje na údaje uvedené v tabulce 2 níže. Jelikož nebyly vzneseny žádné další námitky, Komise potvrdila předběžný závěr uvedený ve 253. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(140)

Komise stanovila spotřebu Unie na základě odpovědí výrobců v Unii na antidumpingový dotazník, makrodotazník i podle údajů Eurostatu o dovozu.

(141)

Spotřeba v Unii se v průběhu posuzovaného období vyvíjela takto: Komise znovu zveřejňuje tabulku spotřeby v Unii, neboť bylo opraveno zaokrouhlení dvou číselných údajů:

Tabulka č. 2

Spotřeba v Unii (v tunách)

(142)

Společnosti Jiangsu Zhongji a Donghai tvrdily, že by měly ve výpočtech cenového podbízení a prodeje pod cenou existovat úpravy úrovně obchodu u čínských výrobců prodávajících distributorům, kteří nejsou ve spojení, jelikož ceny distributorů, kteří nejsou ve spojení, jsou údajně nižší než ceny účtované konečným uživatelům, neboť distributoři připočítávají přirážku.

(143)

Žádný vyvážející výrobce neposkytl důkazy, například smlouvy s uživateli nebo distributory, které by odůvodňovaly tvrzení, že funkce distributorů nebo uživatelů ovlivňuje srovnatelnost cen. Komise tvrzení dále posoudila na základě ověřených údajů o všech vývozních prodejních operacích do Unie, které předložily společnosti Jiangsu Zhongji a Donghai za období šetření.

(144)

V případě společnosti Jiangsu Zhongji údaje ukázaly, že mezi jejími zákazníky důsledně sjednávají všichni nezávislí distributoři vyšší objemy než všichni uživatelé. Největší nezávislý distributor z hlediska objemu nakupoval mnohem větší objemy než největší zákazník v kategorii uživatelů. Obecnou obchodní zásadou je, že uzavírání smluv s vysokými objemy zvyšuje vyjednávací sílu a umožňuje dojednat nižší ceny. Kromě toho společnost Jiangsu Zhongji ve svých údajích přiřazovala prodejní kanály transakcím nedůsledným způsobem a u různých transakcí označila téhož zákazníka za konečného uživatele i distributora. Vzájemný vztah mezi objemem prodeje a cenami i nedůsledné přiřazování prodejních kanálů proto neumožňuje dospět k závěru, že kromě objemu měly na cenu rozhodující vliv i jiné kanály.

(145)

Na tomto základě byla tato tvrzení uvedená v poskytnutí konečných informací zamítnuta jako neopodstatněná.

(146)

Po poskytnutí konečných informací předložila společnost Jiangsu Zhongji dvě vzorové smlouvy (jednu s distributorem a jednu s konečným uživatelem). Společnost Jiangsu Zhongji rovněž uznala nesrovnalosti při přiřazování různých prodejních kanálů stejným odběratelům a uvedla, že se jedná o administrativní chybu. Na základě těchto připomínek Komise předložené údaje pečlivě posoudila, ale potvrdila závěry uvedené ve (150). bodě odůvodnění. Zejména se většina prodeje distributorům uskutečnila za vyšší průměrnou cenu než výrobcům. Tvrzení bylo proto považováno za nepodložené.

(147)

Pokud jde o podobná tvrzení společnosti Donghai, Komise v poskytnutí konečných informací neúmyslně nesprávně přičetla společnosti Donghai určité skutečnosti. V návaznosti na připomínky společnosti Donghai k poskytnutí konečných informací proto Komise tvrzení společnosti Donghai znovu posoudila. Společnost Donghai zopakovala svůj požadavek upravit vývozní ceny skupiny Nanshan Group pro prodej distributorům směrem nahoru tak, aby odrážely rozdíly v úrovni obchodu, a uvedla příklady, kdy ceny za objednávky se srovnatelným objemem byly vyšší pro uživatele než ceny pro distributory. Společnost Donghai rovněž poskytla dva příklady smluv (jednu s distributorem a druhou s konečným uživatelem). Komise předložené údaje pečlivě posoudila a dospěla k následujícímu závěru:

(148)

Za prvé, obě poskytnuté smlouvy představují pouze jeden soubor smluv, který si společnost zvolila, a nemohou tedy prokázat důsledné cenové rozdíly mezi prodejními kanály. Kromě toho se smlouvy ve vzorku týkaly různých PCN, a nebyly tedy zcela srovnatelné.

(149)

Za druhé, podrobný seznam prodejů poskytnutý společností Donghai nebyl konzistentní, jelikož dva klíčoví odběratelé byli klasifikováni jako koncoví uživatelé i distributoři. Týkalo se to významného podílu prodeje.

(150)

Za třetí, z 15 PCN vyvážených společností Donghai do Unie bylo 9 PCN prodáváno konečným uživatelům i distributorům. V rámci čtyř PCN byly prodejní ceny několika jednotlivým konečným uživatelům nižší než několik prodejních cen jednotlivým distributorům. Jinými slovy, mezi prodeji téhož PCN nebyly ceny pro koncové uživatele důsledně nižší než ceny pro distributory. U jednoho PCN byla dokonce průměrná cena pro distributory vyšší než cena pro koncové uživatele a celkově nebyl průměrný procentuální rozdíl cen mezi konečnými uživateli a distributory dle PCN konzistentní, ale naopak značně různorodý.

(151)

Na základě výše uvedených skutečností Komise nezjistila, že by ceny společnosti Donghai vykazovaly konzistentní a vyčíslitelný rozdíl v cenách mezi výrobky prodávanými konečným uživatelům a distributorům. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(152)

Komise proto potvrdila rozpětí cenového podbízení u dovozu z dotčené země na trh Unie v rozmezí od 3,3 % do 13,7 %. Zjištěné vážené průměrné cenové podbízení činilo 10,3 %.

(153)

V návaznosti na prozatímní nařízení požádala společnost Manreal Komisi, aby dále prošetřila zvýšení výrobních nákladů žadatelů, zejména nákladů práce.

(154)

Komise skutečně důkladně posoudila a ověřila náklady, zejména náklady práce vzniklé výrobcům v Unii zařazeným do vzorku. Komise ve 329. bodě odůvodnění prozatímního nařízení vysvětlila, že nárůst v období šetření byl způsoben především restrukturalizací jednoho z výrobců zařazených do vzorku, což vedlo k vyšším nákladům práce. Komise proto žádost o další šetření zamítla.

(155)

Po prozatímním nařízení společnost Manreal tvrdila, že újma nevznikne, jelikož spotřeba KHF i výroba KHF v Unii, prodej výrobního odvětví Unie, jakož i podíl žadatelů na trhu byly během referenčního období (druhé čtvrtletí 2019 až první čtvrtletí roku 2020) stálé, nebo se jen nepatrně snížily, jak uvedli žadatelé.

(156)

Na rozdíl od toho, co tvrdila společnost Manreal, se referenční období pro analýzu újmy neomezuje na srovnání jednoletého období od druhého čtvrtletí roku 2019 do prvního čtvrtletí roku 2020, jak popisuje společnost Manreal. Jak je uvedeno ve 38. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, šetření dumpingu a újmy se týkalo období od 1. července 2019 do 30. června 2020 (dále jen „období šetření“). Zkoumání trendů významných pro posouzení újmy se týkalo období od 1. ledna 2017 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“). Komise proto tvrzení společnosti Manreal zamítla.

(157)

V návaznosti na prozatímní nařízení společnost Manreal tvrdila, že údaje poskytnuté žadateli a použité v prozatímním nařízení jsou nepřesné, neboť hodnoty jsou uvedeny v tunách, aniž by se rozlišovaly podle zprůměrovaných údajů v mikrometrech. Podle společnost Manreal by tato skutečnost ovlivnila analýzu spotřeby KHF v Unii, objem dovozu z ČLR, objem výroby KHF, výrobní kapacitu KHF, celkový objem prodeje na trhu Unie, prodej na závislém trhu, prodej na volném trhu, úroveň zásob výrobců v Unii, objem dovozu z jiných třetích zemí a objem vývozu výrobců v Unii.

(158)

Společnost Manreal založila svůj argument na tržním trendu snižování tloušťky fólie, což vede ke snížení hmotnosti na jeden m2 KHF. Podle této argumentace mohlo být v roce 2019 vyrobeno a prodáno více m2 než v roce 2018, i když údaje v tunách ukazují, že došlo k poklesu. Tato skutečnost údajně vedla k nepřesnostem v analýze trendů. Společnost Manreal dále tvrdila, že závěr Komise, že trend přechodu na tenčí fólii ovlivnil všechny výrobce stejně, je nesprávný, neboť tloušťku vyráběnou každým výrobcem určují jeho zákazníci.

(159)

Společnost Manreal požádala Komisi, aby shromáždila údaje o újmě způsobené v EU, v níž jsou zohledněny mikrometry.

(160)

Pokud jde o hodnověrnost podnětu, bylo již v 17. a 18. bodě odůvodnění prozatímního nařízení uvedeno, že trend používání tenčích tlouštěk KHF nezpůsobuje, že by údaje poskytnuté v tunách byly nespolehlivé, neboť jsou doplněny také údaji o podílu na trhu a trend přechodu k tenčím fóliím ovlivňuje všechny výrobce stejně.

(161)

Pokud jde o analýzu Komise, použití tun jako měřítka nevedlo k nesprávnému posouzení. Ačkoli je pravda, že snížení tloušťky snižuje hmotnost na m2, společnost Manreal netvrdila, že trend k tenčím tloušťkám ovlivňuje výrobce v EU a čínské vývozce odlišným způsobem. Společnost Manreal zejména netvrdila, že klesající podíl výrobců v Unii na trhu souvisí s výrobou tenčích tlouštěk.

(162)

Pokud jde o tvrzení společnosti Manreal uvedené v 17. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, že trend k tenčím tloušťkám KHF mohl vést k nepřesnostem v analýze Komise, Komise objasnila, že trend přechodu k tenčím fóliím ovlivňuje jak výrobce v Unii, tak výrobce z ČLR, kteří soutěží o zákazníky požadující tenčí fólie. Jak je však uvedeno ve 124. bodě odůvodnění, společnost Manreal netvrdila, že prodej výrobců v Unii v tunách je tímto trendem ovlivněn více než prodej vyvážejících výrobců v tunách. To by bylo rovněž v rozporu s tvrzením společnosti Manreal, že by uživatelé raději nakupovali tenčí KHF od výrobců v ČLR, neboť ti by u tenčích fólií poskytli vyšší kvalitu.

(163)

Kromě toho je trend používání tenčích tlouštěk dlouhodobým trendem. Žádný uživatel netvrdil, že v posuzovaném období došlo k významnému posunu na celém trhu, přičemž během ověřování u výrobců v Unii Komise potvrdila, že se jedná o pomalý proces, jak je patrné ze zkušební fáze pro KHF < 6. Kromě toho několik uživatelů tvrdilo, že čínští výrobci v současnosti vyrábějí v tenčích tloušťkách více než výrobci v Unii. To by znamenalo, že v případě zvýšené poptávky po tenčích tloušťkách KHF by nedávné údaje o vývozu z ČLR v tunách podhodnocovaly jejich produkci měřenou v m2 ve srovnání s výrobou v Unii. Trend k tenčím tloušťkám proto v žádném případě nezkreslil srovnání ve prospěch výrobního odvětví Unie. Kromě toho se většina údajů o dovozu, z nichž Komise vychází, například údaje z datových bank a od celních orgánů, měří v tunách.

(164)

V návaznosti na prozatímní nařízení společnost Zhongji konstatovala, že výrobce v Unii uzavírá ve svém výrobním procesu smlouvy s tollery ve spojení, a požádala Komisi, aby objasnila, jak jsou tyto náklady zohledněny při výpočtu cílové ceny a jak je zajištěno, aby nezahrnovaly zisk dosažený dodavatelem ve spojení.

(165)

Komise ověřila, že v takovém případě jsou surovina a přepracovaný polotovar ve vlastnictví výrobce. U tollingu si toller účtoval poplatek za přepočet, který odráží pouze jeho výrobní náklady. Tento poplatek za přepočet byl poté zaúčtován jako výrobní náklad výrobce. Komise proto odmítla jakékoli implicitní tvrzení, že výrobní náklady mohly být navýšeny tollingem, neboť jako tolling byly účtovány pouze skutečné náklady.

(166)

V návaznosti na prozatímní nařízení požádala společnost Manreal Komisi, aby nezávisle shromažďovala spolehlivější údaje o výrobě, výrobní kapacitě, dovozu, vývozu a spotřebě KHF v EU a aby rozlišovala mezi KHF a HFD (hliníkovými fóliemi pro domácnost). Společnost Manreal navrhla analýzu dovozu KHF z Číny na základě databáze Eurostatu Comext nebo jakýchkoli jiných informací, které má GŘ TAXUD k dispozici, nebo alternativně shromažďováním informací od výrobců KHF v Unii, kteří nejsou žadateli, a dovozců, kteří nejsou ve spojení.

(167)

Společnost Manreal nedoložila, proč jsou údaje shromážděné Komisí a podrobené její křížové kontrole nespolehlivé. Jak je popsáno v prozatímních informacích, Komise použila údaje z databáze Eurostatu Comext a skutečně je rozlišovala od údajů o HFD, neboť stávající kódy TARIC již byly pro toto rozlišení k dispozici, a shromáždila údaje ode všech spolupracujících výrobců v Unii a dovozců, kteří nejsou ve spojení, a to pouze pro KHF, jak je vymezeno v šetření. Komise proto odmítá tvrzení, že shromážděné údaje jsou nespolehlivé nebo že Komise neshromažďovala spolehlivé údaje.

(168)

Společnost Manreal dále vyzvala Komisi, aby požádala společnosti ve spojení s žadateli o poskytnutí vlastních údajů o způsobené újmě (např. prodej, ceny, výrobní náklady a ziskovost) s cílem získat komplexnější představu o hospodářské situaci výrobního odvětví EU.

(169)

Jak je uvedeno ve 26. až 28. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, Komise v tomto případě vybrala vzorek v souladu s článkem 17 základního nařízení. Tento vzorek sestával ze tří společností. Společnost Manreal nedoložila, proč tento vzorek není reprezentativní pro výrobní odvětví Unie, pokud jde o prodej, ceny, výrobní náklady a ziskovost. Tvrzení se proto zamítá.

(170)

Všechna tvrzení stran podle prozatímního nařízení byla zamítnuta. Komise proto na základě zjištění uvedených v prozatímním nařízení dospěla k závěru, že výrobní odvětví Unie utrpělo podstatnou újmu ve smyslu čl. 3 odst. 5 základního nařízení.

(171)

Společnost Xiamen Xiashun tvrdila, že příčinou újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie by mohl být závažný pokles spotřeby KHF. Společnost Xiamen Xiashun tvrdila, že prozatímní nařízení tento pokles náležitě neodráží a nezachycuje přesně jeho dopad na jiné ukazatele. Společnost Xiamen Xiashun konkrétně tvrdila, že pokles výroby a prodeje je do značné míry spojen s poklesem spotřeby. Společnost dále tvrdila, že nárůst dovozu z Číny je menší než pokles spotřeby. Společnost Xiamen Xiashun tvrdila, že snížení spotřeby je alespoň částečně způsobeno pokyny pro oběhové hospodářství. Společnost rovněž tvrdila, že průměrný měsíční objem dovozu KHF z Číny se mezi obdobím šetření a obdobím od listopadu 2020 do března 2021 snížil nejméně o 21 %.

(172)

Na rozdíl od toho, co tvrdila společnost Xiamen Xiashun, prozatímní nařízení zohlednilo pokles spotřeby. Jak je uvedeno v 258. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, spotřeba v Unii se v roce 2019 a v období šetření snížila. Dovoz z ČLR se však během posuzovaného období zvyšoval, zatímco spotřeba klesala. To nenasvědčuje tomu, že pokles spotřeby je hlavní příčinou újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie. Pokud jde o pokles dovozu po období šetření, Komise uvedla, že referenčními obdobími pro analýzu újmy a příčinné souvislosti jsou období šetření a posuzované období. Tvrzení, že dovoz po období šetření poklesl, proto není relevantní.

(173)

Společnost Xiamen Xiashun dále tvrdila, že pokles výroby a prodeje výrobního odvětví Unie je do značné míry spojen s poklesem spotřeby během posuzovaného období a jeho výsledkem.

(174)

Společnost Xiamen Xiashun neposkytla žádné věrohodné vysvětlení toho, proč by snížení spotřeby bylo do značné míry spojeno s poklesem prodeje výrobců v Unii o 15 % (16 % v roce 2019), zatímco dovoz z ČLR vzrostl o 21 % (27 % v roce 2019), jak je uvedeno ve 262. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Komise proto toto tvrzení zamítla. Po poskytnutí konečných informací společnost Xiamen Xiashun uvedla, že její vysvětlení je věrohodné a že je Komise nevzala v úvahu. Komise toto tvrzení podrobně analyzovala ve (168). až (169). bodě odůvodnění výše a vzhledem k neexistenci dalších informací od společnosti Xiamen Xianshun potvrzuje své závěry.

(175)

Po poskytnutí konečných informací společnost Xiamen Xiashun rovněž tvrdila, že a) výrobci v Unii nejsou schopni dodávat celou škálu KHF požadovaných uživateli s menším zaměřením na tenkou tloušťku a určité rozměry, b) výrobní odvětví Unie neprovedlo investice a c) výrobní kapacita na straně výrobního odvětví Unie neexistuje.

(176)

Komise ověřila, že výrobci v Unii jsou schopni dodávat celou škálu KHF požadovaných uživateli, včetně tenkých tlouštěk. Komise rovněž v 321. bodě odůvodnění prozatímního nařízení analyzovala, že některé ambiciózní investice výrobců v Unii zařazených do vzorku byly zastaveny, ale že to bylo důsledkem újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie, nikoli její příčinou. Komise dále konkrétně analyzovala schopnost výrobního odvětví Unie vyrábět tenké tloušťky KHF < 6. Tato tvrzení byla proto zamítnuta.

(177)

Po poskytnutí prozatímních informací vznesla společnost Zhongji řadu otázek ohledně hypotetické situace bez odstavení závodů, nepřítomnosti zaměstnanců, zpoždění dodávek surovin, zpoždění dodávek hotových výrobků nebo narušení dopravy v důsledku pandemie COVID-19. Komise to chápe jako argument zpochybňující skutečnost, že pandemie COVID-19 nezpůsobila újmu.

(178)

Komise již ve 317. až 319. bodě odůvodnění prozatímního nařízení analyzovala, zda pandemie COVID-19 nepřispěla k újmě způsobené výrobnímu odvětví Unie. Komise při analýze a křížové kontrole údajů poskytnutých výrobci v Unii věnovala náležitou pozornost šetření účinků pandemie COVID-19 a dospěla k závěru, že v důsledku omezení COVID-19 nedošlo k narušení, jež by přispělo k podstatné újmě, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie. Komise proto zamítla tvrzení, že pandemie COVID-19 přispěla k újmě.

(179)

V návaznosti na prozatímní nařízení společnost Manreal tvrdila, že uživatelé v Unii nakupují čínskou KHF spíše kvůli její vyšší kvalitě než její ceně. Rozdíl v kvalitě mezi čínskými KHF a KHF vyráběnými v Unii je způsoben nedostatečnými investicemi výrobního odvětví Unie. Tímto argumentem společnosti Manreal se však již zabýval 348. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(180)

Konsorcium dovozců tvrdilo, že 295., 300., 321. a 322. bod odůvodnění prozatímního nařízení implicitně potvrzuje nedostatečné investice, a dospělo k závěru, že výrobci v Unii zaostávají, pokud jde o technologický rozvoj a schopnost dodávat KHF v požadovaném objemu a komerční kvalitě. Konsorcium však nepředložilo žádné nové důkazy.

(181)

Komise odkazuje na svůj závěr uvedený ve 321. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, že některé ambiciózní investice výrobců v Unii zařazených do vzorku byly zastaveny, ale že to bylo výsledkem újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie, nikoli jeho příčinou. Komise proto trvala na svém závěru, že omezení investic nepřispělo k podstatné újmě, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie.

(182)

Po poskytnutí konečných informací konsorcium dovozců tvrdilo, že Komise zopakovala své závěry z prozatímního nařízení, aniž by poskytla důkazy, které by mohly vyvrátit tvrzení konsorcia, že újma způsobená výrobnímu odvětví Unie byla způsobena nedostatkem investic, což vedlo k neschopnosti poskytnout tenké fólie. Konsorcium tvrdilo, že ačkoli poskytlo veškeré důkazy, které mohlo přiměřeně shromáždit, bylo by na Komisi, aby ověřila správnost těchto tvrzení a v případě potřeby tyto záležitosti dále prošetřila tím, že si od výrobců v Unii vyžádá dodatečné informace. Nedostatek investic do nových strojů a technologií vedl k tomu, že výrobní linky výrobců v Unii zastaraly, neboť drtivá většina závodů na hliníkové fólie v EU je starší než 20 let.

(183)

Na rozdíl od toho, co tvrdilo konsorcium, Komise ověřila výsledky zkoušek kvality, a to konkrétně pro KHF < 6 během křížových kontrol na dálku týkajících se výrobců v Unii zařazených do vzorku, jelikož konsorcium tvrdilo, že u tenkých fólií existují problémy s kvalitou. Ačkoli Komise uznala, že některé investice byly zastaveny, ověřila rovněž investice do stávajících strojních parků a výsledné zkoušky kvality. Komise proto zamítla tvrzení, že v návaznosti na předložené důkazy nevyvinula nezbytné úsilí k posouzení tvrzení konsorcia.

(184)

Společnost Xiamen Xiashun tvrdila, že restrukturalizaci jednoho z výrobců v Unii zařazených do vzorku nelze přičítat čínskému dovozu.

(185)

Jak je uvedeno ve 288. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, je pravda, že náklady na restrukturalizaci jednoho z výrobců v Unii zařazených do vzorku ve druhé polovině období šetření mohly mít dopad na některé ukazatele, jako jsou výrobní náklady, náklady práce a ziskovost. Z tohoto důvodu Komise ve 260., 261., 263. a 268. bodě odůvodnění prozatímního nařízení rovněž zohlednila situaci týkající se újmy bez ohledu na tyto náklady. I bez těchto prvků nákladů je zřejmé, že výrobní odvětví Unie trpělo újmou během celého posuzovaného období. Tato tvrzení byla proto zamítnuta již v prozatímním nařízení. Komise trvala na tomto posouzení a dospěla k závěru, že restrukturalizace výrobního odvětví Unie nepřispěla k podstatné újmě, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie.

(186)

V návaznosti na prozatímní nařízení společnost Manreal požádala Komisi, aby znovu posoudila, do jaké míry zaměstnanost a náklady práce, jakož i vysoké ceny energie snížily ziskovost výrobního odvětví Unie. Společnost Manreal tvrdila, že vyšší náklady práce vedly ke snížení ziskového rozpětí, které Komise nesprávně přičetla cenovému tlaku KHF z Číny.

(187)

Komise se tímto tvrzením zabývala již ve 329. a 330. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Společnost Manreal nepředložila žádné nové důkazy. Komise proto trvala na svém závěru.

(188)

Společnost Manreal požádala Komisi, aby prošetřila, zda výrobci v Unii mohli využívat výhod nových trhů, které jim byly otevřeny v důsledku opatření přijatých v jiných jurisdikcích.

(189)

Komise analyzovala vývoz výrobního odvětví Unie do všech třetích zemí ve 337. až 340. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Společnost Manreal nedoložila, které dodatečné údaje by Komise měla shromáždit nebo jaký by to mělo dopad na závěr, že vývozní výkonnost výrobního odvětví Unie nepřispěla k podstatné újmě, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie.

(190)

Všechna tvrzení stran podle prozatímního nařízení byla zamítnuta. Komise proto na základě zjištění uvedených v prozatímním nařízení dospěla k závěru, že dumpingový dovoz z dotčené země způsobil výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu a že ostatní činitele, jednotlivě ani společně, neutlumily příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem a podstatnou újmou.

(191)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrdila Komise 346. bod odůvodnění prozatímního nařízení, že uložení opatření je v zájmu výrobního odvětví Unie a jeho dodavatelů na počátku hodnotového řetězce.

(192)

V návaznosti na prozatímní nařízení několik uživatelů zopakovalo řadu svých předchozích argumentů. Uživatelé tvrdili, že:

(193)

Komise tato tvrzení již zvážila v oddíle 6 prozatímního nařízení a dospěla k závěru, že nejsou přesvědčivými důvody pro závěr, že uložení prozatímních opatření není v zájmu Unie. Pokud jde o konečná opatření, Komise vzala tato tvrzení v úvahu spolu s dalšími tvrzeními vznesenými následně po prozatímním nařízení při zvažování zájmu Unie níže v oddíle 6.4.

(194)

V návaznosti na prozatímní nařízení společnost Manreal dále tvrdila, že výrobci v Unii nebudou mít z opatření prospěch. Naopak by tím prospěli výrobcům KHF v Turecku, Thajsku, Brazílii nebo Rusku, jelikož uživatelé by nakupovali v těchto zemích, a nikoli od výrobců v Unii.

(195)

Společnost Manreal však nedoložila, proč by výrobci v Unii nebyli schopni za spravedlivých podmínek konkurovat výrobcům z jiných zemí.

(196)

Společnost Manreal navíc tvrdila, že pokud by uživatelé přenesli své náklady na své zákazníky, ohrozilo by to konkurenceschopnost těchto zákazníků. Společnost však toto tvrzení dále nedoložila nad rámec této obecné poznámky.

(197)

Společnost Manreal dále tvrdila, že ve 354. bodě odůvodnění prozatímního nařízení Komise uvedla, že uloží opatření ve prospěch integrovaných výrobců. Požádala Komisi, aby prošetřila pravděpodobné účinky opatření „na spravedlivou hospodářskou soutěž v EU“.

(198)

Jedná se o nesprávný výklad prozatímního nařízení, jelikož Komise pouze uvedla, že neuložení opatření by zvýhodnilo neintegrované uživatele, jelikož bez opatření mohou nakupovat KHF za dumpingové ceny, zatímco integrovaní uživatelé vyrábějící KHF v Unii by z této neoprávněné výhody neměli prospěch. Pokud jde o žádost společnosti Manreal o prošetření pravděpodobných účinků opatření „na spravedlivou hospodářskou soutěž v EU“, Komise tomu rozumí tak, že společnost Manreal tvrdí, že cla by pro integrované výrobce v Unii představovala nespravedlivou konkurenční výhodu vůči neintegrovaným podnikům. Komise připomněla, že v souladu s čl. 21 odst. 1 základního nařízení se při posuzování zájmu Unie věnuje zvláštní pozornost potřebě odstranit účinky dumpingu působícího újmu, které narušují obchod, a obnovit účinnou hospodářskou soutěž.

(199)

Po poskytnutí prozatímních informací společnost Manreal dále tvrdila, že Komise porušila její právo na obhajobu, jelikož společnost Manreal neměla přístup k analýze uvedené ve 348. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(200)

Komise má povinnost chránit důvěrné obchodní informace stran a vyvažovat přístup k těmto informacím se zájmem jiných stran na výkonu jejich práv. Podrobnou analýzu kvality výrobků od různých dodavatelů z ČLR a Unie prováděnou během několika let lze oprávněně považovat za obchodní tajemství, které se nesdílí s konkurenty. Nesdílení obchodního tajemství proto nevedlo k porušení práva společnosti Manreal na obhajobu.

(201)

Dvě společnosti, Gascogne a Manreal, tvrdily, že prohlášení Komise, že neexistuje jednotný zájem uživatele proti opatřením ve 356. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, je nesprávné, jelikož všechny připomínky předložené uživateli se vyslovovaly proti opatřením.

(202)

Při svém posouzení se Komise může rovněž opírat o důvěrné údaje předložené ze strany uživatelů jako odpovědi na dotazník. Z údajů vyplývá, že existují dva uživatelé, kteří nakupují vysoké procento KHF z Číny a pro něž KHF z Číny představuje velice značnou část jejich nákladů na suroviny, avšak ostatní uživatelé nakupují KHF především od výrobců v Unii a nebyli by opatřeními ovlivněni stejným způsobem. Zpřístupnění podrobností o tom, jaké procento jednotlivých uživatelů nakupuje od konkrétních výrobců KHF, by odhalilo jejich dodavatelské řetězce. Strany však již mohou argumentovat na základě informací, že uživatelé spoléhají na dovoz z ČLR v různé míře.

(203)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Komise potvrzuje své posouzení, že neexistuje jednotný zájem uživatelů ve prospěch nebo proti uložení opatření, i když uživatelé, kteří se vyslovili proti uložení opatření, zejména dva uživatelé, pro něž KHF představuje vysoký procentní podíl jejich výrobních nákladů, jak je uvedeno ve 347. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, mohou čelit určitým negativním důsledkům.

(204)

Po poskytnutí konečných informací společnost Walki tvrdila, že obecně informační dokument neodráží správně nebo spravedlivě zájem uživatelů. Společnost Walki dále tvrdila, že závěr Komise o neexistenci „jednotného zájmu“ uživatelů na základě skutečnosti, že „uživatelé se v různé míře spoléhají na dovoz z ČLR“, je zavádějící a diskriminační analýzou uživatelů.

(205)

Komise dospěla k závěru, že neexistuje jednotný zájem uživatelů vzhledem k velmi rozdílným úrovním, na základě kterých uživatelé spoléhají na KHF pocházející z ČLR. Tímto prohlášením Komise nepopřela, že všichni spolupracující uživatelé se vyslovili proti uložení antidumpingových cel.

(206)

Společnost Walki dále tvrdila, že Komise neodpověděla na její žádost o přiměřenější odůvodnění analýzy týkající se klíčových prvků zájmu Unie. Společnost Walki odkázala na své připomínky k prozatímnímu nařízení, v nichž požadovala opravu prohlášení Komise, pokud jde o odkaz na argumenty uživatelů ohledně skutečnosti, že výrobní odvětví Unie nemůže z důvodu nedostatečných investic poskytnout stejně kvalitní KHF jako čínští výrobci. Společnost Walki tvrdila, že šest uživatelů předložilo společné prohlášení tvrdící, že „žádající výrobci nemají výrobní schopnost dodávat některé důležité specifikace KHF. Jejich neschopnost komerčně dodávat tyto specifikace uživatelům v Unii nejzjevněji souvisí s tím, že žadatelé dlouhodobě neinvestovali do výrobního zařízení a technologií nezbytných k rozšíření jejich stávajícího rozsahu výroby KHF s cílem dodávat tenčí specifikace, které tito uživatelé potřebují.“

(207)

Šest uživatelů skutečně předložilo společné prohlášení, v němž tvrdilo, že výrobní odvětví Unie neinvestovalo, a to v návaznosti na čtyři uživatele, kteří již tento argument předložili jednotlivě. Komise se však obsahem tohoto tvrzení zabývala v oddílech 5.2.3 a 6.2 prozatímního nařízení. V této fázi žádný uživatel neposkytl nové faktické informace, ale pouze zopakoval stejné tvrzení. Komise proto své závěry potvrdila.

(208)

Společnost Walki dále tvrdila, že Komise nesprávně dospěla k závěru, že výrobky Unie nejsou horší, a to na základě obecné schopnosti výrobců v Unii vyvážet a úspěšně konkurovat na trzích třetích zemí. Společnost Walki tvrdila, že to platí pouze pro schopnost vyrábět kvalitní tlustší fólie nad 20 mikrometrů. Tvrdila rovněž, že Komise neuvedla, že sem patří všechny tenčí fólie, které jsou těžištěm problému omezení dodávek v Unii.

(209)

Společnost Walki dále tvrdila, že tvrzení, že žádný z čínských výrobců nedokáže účinně vyrábět vysoce kvalitní výrobek, nemá vliv na tvrzení uživatelů, že výrobní odvětví Unie není schopno účinně vyrábět vysoce kvalitní tenčí fólie.

(210)

Komise provedla křížovou kontrolu údajů o prodeji dotčených výrobců v Unii, z níž vyplývá, že KHF pod 20 mikrometrů se vyváží do třetích zemí. Argument společnosti Walki, že výrobci v Unii jsou konkurenceschopní pouze s KHF nad 20 mikrometrů, proto neobstojí.

(211)

Společnost Walki dále tvrdila, že posouzení volné výrobní kapacity provedené Komisí neznamená schopnost vyrábět množství kvalitních tenkých KHF.

(212)

Komise řádně analyzovala schopnost vyrábět tenčí fólie, která je omezena stroji, jež dokáží provádět poslední fázi válcování. Někteří výrobci v Unii předložili výsledky zkoušek prokazující, že výroba zkušebních rolí KHF < 6 úspěšně splňovala požadavky příslušného odběratele. Komise dále poukazuje na své posouzení, že KHF < 6 je rozvíjejícím se novým trhem a vzhledem k velmi malé poptávce během období šetření přirozeně všichni výrobci v Unii nepřizpůsobili své strojové parky tomuto segmentu trhu.

(213)

Společnost Walki dále tvrdila, že klíčové prvky skutečných důkazů, které společnost Walki předložila v průběhu druhého šetření, byly zcela ignorovány nebo chybně interpretovány. Komise měla za to, že toto tvrzení je nesprávné. Komise vzala v úvahu všechny argumenty a důkazy, avšak z důvodu zachování důvěrnosti nebylo možné v nařízení zveřejnit některé velmi konkrétní informace.

(214)

Po poskytnutí konečných informací společnost Manreal tvrdila, že Komise porušila zásadu řádné správy. Společnost Manreal tvrdila, že Komise bez odůvodnění nezohlednila všechny připomínky společnosti Manreal k předběžnému poskytnutí informací, které mohly změnit její závěry. Společnost Manreal dále poukázala na 8., 9., 108., 109., 118., 119., 131. až 134., 142., 147. až 150., 155. až 157. a 175. až 178. bod odůvodnění poskytnutí konečných informací a tvrdila, že Komise použila nespravedlivý způsob vyvracení tím, že poukázala na to, že společnost Manreal dostatečně nepodložila svá tvrzení. Společnost Manreal tvrdila, že dostatečně splnila své důkazní břemeno dle dostupných prostředků. Komise měla její tvrzení dále prošetřit místo toho, aby poukazovala na nedostatečné odůvodnění. A konečně společnost Manreal odkázala na 98. bod rozhodnutí odvolacího orgánu Světové obchodní organizace (dále jen „WTO“) ve věci ES – Hormony (18) a tvrdila, že předložila důkazy prima facie, které by přenesly důkazní břemeno na obhajobu.

(215)

Na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Manreal, Komise splnila svou povinnost posoudit u každé z připomínek společnosti Manreal, zda je dostatečně odůvodněná, a vysvětlila důvody, proč jednotlivé připomínky nebyly dostatečně odůvodněné, v jednotlivých případech bodů odůvodnění zmíněných společností Manreal. Základní nařízení nestanoví povinnost Komise dále prošetřovat připomínky, které nejsou dostatečně podloženy.

(216)

Komise proto toto tvrzení zamítla.

(217)

Společnost Effegidi požádala o výjimku pro konečné použití KHF při výrobě povlaků pro odstínění kabelů a uzávěrů lahví na víno.

(218)

Žádost vychází z procentního podílu nákladů, které KHF představují na výrobních nákladech povlaků pro odstínění kabelů a vinných uzávěrů, a na dopadu opatření na společnost. Podle společnosti Effegidi jsou povlaky pro odstínění kabelů a vinné uzávěry okrajovými trhy a jejich spotřeba KHF je právě tak zanedbatelná. To znamená, že osvobození od cla pro konečné použití by nenarušilo celkovou účinnost antidumpingového cla.

(219)

Šetření však odhalilo, že společnost Effegidi nevyrábí pouze tyto dva výrobky, pro které požádala o výjimku pro konečné použití, ale její portfolio obsahuje řadu dalších výrobků, jako jsou potahy pro kabely, které neobsahují KHF, jakož i další potravinové a nepotravinové obaly, z nichž některé KHF obsahují. Komise proto nemohla na základě údajů poskytnutých společností Effegidi určit celkový dopad antidumpingových cel na ziskovost společnosti. V důsledku toho Komise při poskytnutí konečných informací zamítla výjimku pro konečné použití.

(220)

Po poskytnutí konečných informací předložila společnost Effegidi Komisi své finanční výkazy za roky 2019, 2020 a za první pololetí roku 2021. Společnost Effegidi dále požádala Komisi o pokyny, jaké další dokumenty potřebuje k tomu, aby mohla být udělena výjimka pro konečné použití.

(221)

Komise zjistila, že informace zaslané po poskytnutí konečných informací nebyly dostatečné k tomu, aby mohla posoudit celkový dopad možné výjimky na účinnost cla. Společnost Effegidi neposkytla žádné informace o odvětví odstíněných kabelů a vinných uzávěrů.

(222)

Společnost Effegidi navíc nebyla spolupracující zúčastněnou stranou od počáteční fáze šetření a svou žádost o výjimku z konečného použití předložila až 5. července 2021, což je dva týdny po zveřejnění prozatímního nařízení, přičemž dodatečné informace předložila až po poskytnutí konečných informací. V tak pozdní fázi šetření Komise nemohla dodatečné údaje ověřit.

(223)

Komise proto nemohla posoudit, zda by výjimka pro konečné použití byla v zájmu Unie, a proto potvrdila, že žádost společnosti Effegidi o výjimku zamítá.

(224)

Po poskytnutí prozatímních informací zopakovalo konsorcium dovozců tvrzení, že výrobci v Unii nejsou schopni uspokojit stávající poptávku po KHF, zejména v tržním segmentu tenkých KHF, v němž v současné době za účelem uspokojení poptávky dovážejí z ČLR. Konsorcium tvrdilo, že by trvalo nejméně dva roky, než by se výroba KHF o tenké tloušťce stala efektivní a funkční, a že výrobci v Unii zřejmě nesplňují požadované kvalitativní normy, aby nahradili současný dovoz z Číny v tomto tržním segmentu.

(225)

Kromě toho, že konsorcium neprokázalo, proč by zprovoznění výroby KHF o tenké tloušťce trvalo dva roky, dospěla Komise již v oddíle 4.5.2.1 prozatímního nařízení k závěru, že výrobní odvětví Unie má podle všeho dostatečnou volnou kapacitu. Výrobní odvětví Unie navíc prokázalo v případě prodeje a výroby zkušebních rolí, že je schopno poptávku zákazníků uspokojit, jak je popsáno v 50. a 51. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(226)

Na základě výše uvedených skutečností Komise potvrdila svůj závěr, že uložení opatření nemusí být nutně v zájmu dovozců. Při zvažování různých dotčených zájmů však blíže posoudila jejich pravděpodobné účinky (viz oddíl 6.4).

(227)

Po poskytnutí konečných informací konsorcium tvrdilo, že Komise zcela nezohlednila skutečnost, že postupný přesun poptávky po KHF k tenčím tloušťkám vedl ke zvýšení poptávky po KHF ≤ 7 mikrometrů. Komise dále podcenila skutečnost, že dosažení účinné a funkční výroby tenkých KHF v EU by trvalo nejméně dva roky.

(228)

Konsorcium dále tvrdilo, že Komise nevysvětlila, jak může značná volná kapacita výrobního odvětví Unie uspokojit poptávku po tenkých KHF.

(229)

Konsorcium rovněž zopakovalo, že výrobní odvětví Unie nemůže splňovat normy kvality pro tenké KHF, pokud jde o pórovitost a zpracovatelnost, a zdůraznilo, že válcovny vyrábějící KHF jsou stejné jako pro odvětví výroby automobilových baterií, což dále snižuje kapacitu pro KHF. Tvrdilo, že přehlížení těchto aspektů vedlo Komisi k chybnému závěru, že uložení cel je v zájmu Unie.

(230)

Jak je vysvětleno v 51. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, Komise posoudila schopnost výrobního odvětví Unie vyrábět tenčí KHF, konkrétně KHF < 6, na základě posouzení kapacity poslední fáze válcování, která je nezbytná k dosažení této tenké tloušťky. Ukázalo se, že předchozí fáze válcování mají dostatečnou volnou kapacitu. Problematickým místem při výrobě KHF < 6 je proto poslední fáze válcování. Komise objasnila, jak může výrobní odvětví Unie uspokojit poptávku po tenkých KHF. Argument, že dosažení účinné a funkční výroby tenkých KHF by trvalo nejméně dva roky, se vztahuje pouze na nové kapacity, které by výrobní odvětví Unie instalovalo v důsledku obnovení spravedlivé cenové soutěže a další rostoucí poptávky. Vzhledem k tomu, že očekávanou poptávku v blízké budoucnosti mohou uspokojit již stávající kapacity, nezohlednila Komise při svém výpočtu případné další budoucí kapacity. Není podstatné, že by určitý čas trvalo, než by se nové kapacity uplatnily ve výrobě. Komise proto toto tvrzení zamítla.

(231)

V souladu s čl. 21 odst. 1 základního nařízení Komise v prozatímním nařízení posoudila protichůdné zájmy a věnovala zvláštní pozornost potřebě odstranit účinky dumpingu působícího újmu, které narušují obchod, a obnovit účinnou hospodářskou soutěž.

(232)

Při zvažování protichůdných zájmů se Komise na jedné straně domnívala, že stlačení cen čínským vývozem zhoršilo situaci výrobního odvětví Unie a na druhé straně by zvýšení cen mělo omezený negativní dopad na uživatele. Komise dospěla k závěru, že neexistují žádné přesvědčivé důvody pro závěr, že uložení prozatímních opatření na dovoz KHF pocházejících z Číny není v zájmu Unie.

(233)

V návaznosti na prozatímní nařízení společnost Manreal tvrdila, že analýza trhu a zájmu Unie provedená v prozatímním nařízení již není platná, a to v důsledku drastického zvýšení cen a spekulací na trhu s komoditami, které jsou důsledkem šetření a pandemie COVID-19. Transformující se obalový průmysl je silně zasažen nejen zvýšením cen hliníku o 40 %, ale také zvýšením cen sulfátového papíru o 40 % a nákladů na přepravu kontejnerů, které se zvýšily o 400 %. Průměrná doba dodávky papíru se zvýšila ze 3–4 týdnů na 4 měsíce. V některých smlouvách o dodávkách se dodavatelé odvolávají na zásah vyšší moci a dodávají se šestiměsíčním zpožděním, přičemž požadují o 20 % vyšší ceny než v době objednávky.

(234)

Na podporu tvrzení společnosti Manreal zdůraznily společnosti Walki, Gascogne a Effegidi i to, že po období šetření se situace na trhu zásadně změnila, což vedlo k nedostatku dodávek nejen v případě KHF, ale i u jejich dalších surovin. Podle společnosti Gascogne se cena hliníku na londýnské burze kovů od října 2020 do května 2021 zvýšila o 30 %. Za současné situace se rovněž zdá, že v Unii existuje pouze jeden velký výrobce, který je schopen vyřizovat nové objednávky, aniž by dodací lhůta činila několika měsíců. Společnost Effegidi tvrdila, že podle prohlášení výrobců v Unii v červenci 2021 nebudou dodávky KHF pro její výrobu k dispozici dříve než v roce 2022.

(235)

Jiný uživatel, společnost Alupol, tvrdil, že od prosince 2020 zaznamenal slabý zájem o smlouvy ze strany výrobců v Unii, a dokonce došlo k tomu, že byla dvouletá smlouva o dodávkách uzavřená s jedním z výrobců v Unii tímto výrobcem po půl roce ukončena, což ukazuje na omezení kapacity. Společnost Walki poskytla další důkazy týkající se žádostí o KHF o tloušťce 6,35 mikrometrů, které prokazují, že problémy s dodávkami, kterým čelila v roce 2021, nadále přetrvávají.

(236)

Sdružení dovozců rovněž tvrdilo, že od počátku šetření se ceny KHF zvýšily o 25 % a dodací lhůty se prodloužily z průměrných dvou měsíců na čtyři měsíce. Současný nedostatek dodávek rovněž vede k tomu, že integrované společnosti přednostně zásobují své subjekty ve spojení a ponechávají tak pro otevřený trh menší kapacitu. Konsorcium očekává, že antidumpingové clo naruší dodavatelské řetězce a povede k nedostatku dodávek u celé škály KHF, ale zejména u tlouštěk menších než 6 mikrometrů.

(237)

Ačkoli tyto změny na trhu mají skutečně dopad na různé zájmy výrobců, uživatelů a dovozců, jsou způsobeny výjimečnou situací s pandemií COVID-19 a následným silným hospodářským oživením, které způsobilo nedostatek kapacity mezinárodní dopravy a nedostatek dodávek. Proto je možné, že může být zapotřebí určitého období, aby se trhy přizpůsobily, dokud se hospodářské oživení a růst nenormalizují a poptávka a nabídka nebudou opět v rovnováze, a to i v odvětví KHF.

(238)

Společnost Manreal dále tvrdila, že v souladu s článkem 11 Smlouvy o fungování EU by ochrana před dumpingovým dovozem měla být vyvážena s jinými cíli Unie, jako je ochrana životního prostředí, a dospěla k závěru, že uložení opatření bude mít velmi negativní dopad na životní prostředí. Společnost Manreal tvrdila, že bez ohledu na možné negativní dopady na pracovní místa nebo průmyslovou politiku by zánik výrobců v Unii, kteří způsobují větší znečištění, byl pro životní prostředí EU přínosný. Společnost Manreal proto požádala Komisi, aby do šetření zahrnula pravděpodobné účinky opatření na životní prostředí.

(239)

Komise za prvé uvedla, že společnost Manreal neprokázala, jakým způsobem výrobci v Unii způsobují více znečištění než čínští výrobci. Kromě toho, i když Unie pro své výrobce stanoví v oblasti životního prostředí náročné normy, účelem článku 11 Smlouvy o fungování EU není bránit hospodářské činnosti, ale začlenit požadavky na ochranu životního prostředí do politiky, kterou se hospodářská činnost řídí. Návrh společnosti Manreal snížit emise v Unii tím, že by její průmysl podlehl nekalé hospodářské soutěži, je nejen neslučitelný s cíli EU v oblasti životního prostředí, ale je v rozporu s řadou dalších politik. Žádost společnosti Manreal o prošetření dopadu takového scénáře na životní prostředí byla proto zamítnuta.

(240)

Společnost Manreal dále poukázala na 355. bod odůvodnění prozatímního nařízení, v němž Komise v reakci na předchozí tvrzení společnosti Manreal, že státní podpora by mohla být vhodnějším opatřením než uložení cel, uvedla, že finanční podpora není tím správným nástrojem pro boj proti dumpingu působícímu újmu. Společnost Manreal tvrdila, že se jedná o politické rozhodnutí, které by nemělo být přijato bez konzultace s Generálním ředitelstvím pro hospodářskou soutěž (dále jen „GŘ pro hospodářskou soutěž“). Společnost Manreal dále tvrdila, že argument Komise předpokládá, že ze strany GŘ pro hospodářskou soutěž nebude schválena žádná podpora poskytnutá výrobcům v Unii.

(241)

Komise připomněla, že čl. 9 odst. 4 první pododstavec základního nařízení stanoví, že pokud z konečného zjištění skutkového stavu vyplývá, že existuje dumping a jím způsobená újma a v zájmu Unie je nutné zasáhnout, uloží Komise konečné antidumpingové clo. Proti prokázanému dumpingu působícímu újmu ze strany čínských vývozců totiž Komise nemůže přestat svými právními nástroji bojovat pouze proto, že výrobci v Unii mohou rovněž těžit ze státní podpory. Státní podporu navíc poskytují členské státy, nikoli Komise.

(242)

V důsledku toho žádný z argumentů následujících po poskytnutí prozatímních informací a prozatímním nařízení, které vznesli uživatelé a dovozci, nezměnil závěr Komise.

(243)

Několik stran předložilo společně s připomínkami k obecnému poskytnutí konečných informací i žádost o posouzení možného pozastavení cel podle čl. 14 odst. 4 základního nařízení. Na základě těchto žádostí bude případné pozastavení cel analyzováno v samostatném řízení.

(244)

Na základě výše uvedených skutečností neexistují přesvědčivé důvody pro závěr, že uložení konečných opatření na dovoz KHF pocházejících z Číny není v zájmu Unie.

(245)

Po poskytnutí prozatímních informací společnost Xiamen Xiashun tvrdila, že budoucí náklady na dodržování předpisů by neměly být připočteny k cílové ceně, jelikož poznámka o nákladech na dodržování předpisů byla zveřejněna po vyhlášení prozatímního nařízení, což porušilo práva společnosti Xiamen Xiashun na obhajobu.

(246)

Komise toto tvrzení zamítla. Společnosti Xiamen Xiashun byla společně se všemi ostatními stranami poskytnuta dodatečná lhůta pro vyjádření připomínek k poznámce o nákladech na dodržování předpisů, jakmile byla poznámka zveřejněna. Pozdní zveřejnění tedy neporušilo její právo na obhajobu.

(247)

Společnost Xiamen Xiashun dále tvrdila, že obavy týkající se životního prostředí nejsou výlučně záležitostí výrobního odvětví Unie, neboť společnost Xiamen Xiashun bude podléhat čínskému systému obchodování s emisemi a obdržela certifikaci výkonnostní normy od Iniciativy pro správu hliníku, která obsahuje kritéria pro emise skleníkových plynů, včetně mezní hodnoty emisí CO2.

(248)

Komise toto tvrzení zamítla. Vnitrostátní právní předpisy ČLR jsou irelevantní pro použití čl. 7 odst. 2d základního nařízení, podle něhož musí být při stanovení cílové ceny výrobního odvětví Unie zohledněny budoucí náklady vyplývající z mnohostranných dohod o životním prostředí a jejich protokolů, jichž je Unie smluvní stranou.

(249)

Společnost Donghai tvrdila, že cílový zisk ve výši 6 % by se měl vypočítat pouze z nákladů na přeměnu, a nikoli z celkové ceny KHF.

(250)

Komise toto tvrzení zamítla, neboť podle čl. 7 odst. 2c základního nařízení musí být cílový zisk vypočten na základě celkových nákladů, a nikoli pouze na základě části odrážející přeměnu surovin.

(251)

Po poskytnutí konečných informací zopakovaly společnosti Zhongji a Nanshan své tvrzení. Společnost Zhongji tvrdila, že na rozdíl od názoru Komise ustanovení čl. 7 odst. 2c základního nařízení nestanoví, že cílový zisk musí být vypočten na základě celkových nákladů, ale že čl. 7 odst. 2c pouze stanoví, že cílový zisk musí být dostatečný ke krytí celkových nákladů. Společnost Zhongji tvrdila, že výrobci KHF dosahují zisku z převodní ceny, a nikoli z ceny surovin.

(252)

V čl. 7 odst. 2c základního nařízení se uvádí, že „použitý cílový zisk se stanoví při zohlednění míry ziskovosti potřebné na krytí celkových nákladů“. Celkové náklady zahrnují suroviny. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(253)

Společnost Donghai dále tvrdila, že náklady na restrukturalizaci by neměly být součástí cílové ceny.

(254)

Komise ve 329. bodě odůvodnění prozatímního nařízení vysvětlila, že ke zvýšení nákladů v období šetření došlo především z důvodu restrukturalizace jednoho z výrobců zařazených do vzorku. Komise dále uvedla, že restrukturalizace je v situacích dumpingového dovozu běžným postupem. V každém případě musí být při výpočtu cílového zisku zohledněny všechny náklady v souladu se základním nařízením.

(255)

Po poskytnutí konečných informací společnost Zhongji zopakovala tvrzení, že mimořádné náklady by měly být z cílové ceny vyloučeny. Společnost Zhongji tvrdila, že se Komise nezabývala jejími argumenty a že si Komise protiřečila tím, že na tyto náklady soustavně odkazovala jako na „mimořádné“, ale v souvislosti s cílovou cenou je považovala za „běžné“. Společnost Zhongji však nepředložila žádné nové důkazy.

(256)

Jelikož nebyly předloženy žádné další důkazy, potvrzuje Komise 325. bod odůvodnění prozatímního nařízení. Restrukturalizace je běžný proces v situacích dumpingového dovozu a je součástí nákladů společnosti.

(257)

Společnost Zhongji dále tvrdila, že Komise by měla analogicky uplatnit to, co uvedla v prozatímním nařízení ve věci chloridu draselného (19), kdy se Komise rozhodla odečíst dočasné a mimořádné náklady, které nesly kanadské těžební společnosti, předtím než jejich náklady použije jako referenční hodnotu pro společnosti z Běloruska, Ruska a Ukrajiny, neboť by bylo nepřiměřené, aby nesly břemeno těchto nákladů. Společnost Zhongji tvrdila, že Komise použila stejnou zásadu rovněž v nařízení o netvářeném nelegovaném hořčíku (20) a v nařízení o některých polyethylentereftalátech (PET) (21). Společnost Zhongji proto tvrdila, že Komise by i v tomto případě neměla brát v úvahu náklady na restrukturalizaci jako dočasné a mimořádné náklady.

(258)

Komise nesouhlasí s tím, že situace uvedená v prozatímním nařízení ve věci chloridu draselného je srovnatelná se současným šetřením. Ve věci chloridu draselného neměly dočasné a výjimečné náklady kanadských společností žádnou vazbu na dumpingový dovoz do Unie. Totéž platí pro srovnání s nařízením o netvářeném nelegovaném hořčíku, kdy byla restrukturalizace společnosti provedena po privatizaci. Vyloučení mimořádných nákladů ve věci PET bylo provedeno v důsledku zvláštní situace, která byla odlišná od příslušných restrukturalizačních nákladů. V tomto případě, jak je uvedeno v 325. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, nebyly náklady na restrukturalizaci výjimečné, a proto by měly být zohledněny. Komise proto toto tvrzení zamítla.

(259)

Společnost Zhongji uvedla, že cílový zisk pro KHF s čísly PCN začínajícími číslicí 1 je nespolehlivý. Společná výroba tří výrobců v Unii zařazených do vzorku pro PCN začínající číslicí 1 je nižší než 3 000 tun. Společnost Zhongji považuje toto množství za zanedbatelné a domnívá se, že Komise neměla pro tyto výrobky výrobní náklady, nebo že přinejmenším nebyly kvůli omezenému objemu reprezentativní. Z toho vyplývá, že cílová cena je nespolehlivá.

(260)

Pokud se v Unii nevyrábí určité PCN, které se vyváží, ledaže lze přiměřeně provést úpravy, Komise toto PCN ze srovnání vyloučí. Pokud však výrobní odvětví Unie vyrábí určité PCN, i když je jeho množství nižší než u jiných PCN, Komise se domnívá, že je přesnější zahrnout toto PCN do srovnání na základě informací dostupných od výrobců v Unii zařazených do vzorku. Kromě toho v projednávané věci nelze 3 000 tun považovat za zanedbatelný objem výroby. Komise proto toto tvrzení zamítla.

(261)

Společnost Zhongji dále tvrdila, že některá rozpětí pro údaje poskytnuté v prozatímních informacích nejsou smysluplná, neboť jsou příliš široká na to, aby umožnila přiměřeně pochopit důvěrné údaje týkající se PCN 1DA a PCN 5BA.

(262)

Společnost Zhongji odkazuje na údaje výrobního odvětví Unie týkající se dvou PCN, které vyrábí pouze jediný výrobce v Unii. Rozpětí poskytnutá Komisí proto musí zohledňovat nejen důvěrnost údajů, ale také skutečnost, že určité hodnoty lze vypočítat zpětně, jsou-li rozpětí příliš úzká. Pokud jde o jednotkovou prodejní cenu a cílovou cenu, Komise poskytla úzké rozpětí. Pokud jde o prodaná množství i celkovou hodnotu ze závodu, musela však Komise zajistit, aby hodnoty nemohly být vypočteny, a zvolit dostatečně široké rozpětí. Alternativou by bylo nahradit hodnoty jako citlivé.

(263)

Společnost Donghai dále tvrdila, že se Komise při stanovení prodejních cen společnosti Nanshan Europe pro účely výpočtu rozpětí prodeje pod cenou nesprávně opírala o čl. 2 odst. 9 základního nařízení, a tvrdila, že Komise měla použít skutečné prodejní ceny prodejního subjektu skupiny Nanshan ve spojení v Evropské unii a odečíst pouze přímé prodejní náklady vzniklé při prodeji dotčeného výrobku tímto prodejním subjektem ve spojení s EU.

(264)

Cílová cena použitá pro účely rozpětí újmy je založena na výrobních nákladech výrobního odvětví EU a cílovém zisku, tedy bez zahrnutí jakýchkoli výdajů subjektů ve spojení. Aby byla zajištěna symetrie a spravedlivé srovnání, vývozní ceny použité pro výpočet rozpětí újmy proto nesmí zahrnovat výdaje subjektů, které jsou ve spojení s vyvážejícími výrobci. Uvedené tvrzení se tedy tímto odmítá.

(265)

Jak je uvedeno v čl. 9 odst. 4 třetím pododstavci základního nařízení, a vzhledem k tomu, že Komise neevidovala dovoz během období předběžného poskytování informací, analyzovala Komise vývoj objemu dovozu, aby zjistila, zda během období předběžného poskytování informací došlo k dalšímu podstatnému nárůstu dovozu, který je předmětem šetření, aby určila, zda při stanovení rozpětí újmy zohlední další újmu vyplývající z takového zvýšení.

(266)

Na základě údajů z databáze COMEXT a databáze Surveillance 2 Eurostatu byl objem dovozu z ČLR během čtyřtýdenního období poskytování předběžných informací o 47 % nižší než průměrný objem dovozu v období šetření na čtyřtýdenní bázi. Na tomto základě dospěla Komise k závěru, že během období poskytování předběžných informací nedošlo k podstatnému nárůstu dovozu, který byl předmětem šetření.

(267)

V návaznosti na prozatímní nařízení společnost Zhongji tvrdila, že by měly být provedeny úpravy, jelikož společnost Carcano poskytuje službu call-off, kterou by společnost Zhongji neposkytla.

(268)

Komise potvrdila, že služba call-off, kterou poskytuje společnost Carcano, se týká pouze velmi malého objemu prodeje výrobců v Unii zařazených do vzorku a kromě toho jsou náklady na tuto službu tak nízké, že by úprava neměla žádný podstatný dopad na výsledky tohoto šetření.

(269)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky k rozpětí újmy, Komise pouze upravila rozpětí, jak je stanoveno ve 376. až 378. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, v důsledku opravených nákladů po dovozu a rovněž zohlednila změny deklarované hodnoty CIF, jak je vysvětleno ve 103. bodě odůvodnění. Konečná rozpětí újmy jsou uvedena níže ve 197. bodě odůvodnění.

(270)

Po poskytnutí konečných informací požádala společnost Nanshan Komisi, aby ověřila cílové ceny, neboť existovaly případy, kdy tenčí PCN měla nižší ceny než tlustší PCN, což společnost Nanshan nepovažovala za logické. Komise věnovala stanovení cílové ceny náležitou pozornost a konstatuje, že tyto ceny vycházejí z křížově ověřených informací od výrobců v Unii. Náklady ovlivňují i jiné faktory než tloušťka a cílové ceny jsou založeny na více výrobcích, které nemají přesně stejný nákladový základ.

(271)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky týkající se zkreslení na trhu surovin, potvrdila Komise své zjištění ve 381. až 383. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, že podmínky čl. 7 odst. 2a základního nařízení nebyly splněny, a v důsledku toho Komise zjistila, že pro stanovení výše konečného cla se použijí ustanovení čl. 7 odst. 2.

(272)

Vzhledem k závěrům, k nimž se dospělo ohledně dumpingu, újmy, příčinné souvislosti, zájmu Unie a úrovně opatření a v souladu s čl. 9 odst. 4 základního nařízení, by měla být uložena konečná antidumpingová opatření za účelem zamezení další újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie dumpingovým dovozem dotčeného výrobku.

(273)

Konečné antidumpingové clo by na základě výše uvedených skutečností mělo mít tyto sazby, vyjádřené v cenách CIF na hranici Unie před proclením:

(274)

Sazby antidumpingových cel pro individuální společnosti uvedené v tomto nařízení byly stanoveny na základě zjištění plynoucích z tohoto šetření. Proto situaci zjištěnou během tohoto šetření, pokud jde o tyto společnosti, odrážejí. Sazby cla jsou použitelné výlučně na dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z dotčené země a vyráběného uvedenými právními subjekty. Na dovoz dotčeného výrobku vyrobeného jakoukoli jinou společností, která není konkrétně uvedena v normativní části tohoto nařízení, včetně subjektů ve spojení s těmito konkrétně uvedenými společnostmi, by se měla vztahovat celní sazba platná pro „všechny ostatní společnosti“. Neměla by se na ně vztahovat žádná z uvedených individuálních sazeb antidumpingového cla.

(275)

Pokud společnost následně změní název svého subjektu, může požádat o uplatnění těchto individuálních sazeb antidumpingového cla. Tato žádost musí být předložena Komisi (22). Žádost musí obsahovat veškeré příslušné informace umožňující prokázat, že změna nemá vliv na právo dané společnosti využívat celní sazbu, která se na ni vztahuje. Pokud změna názvu společnosti nemá vliv na její právo využívat celní sazbu, která se na ni vztahuje, bude nařízení o změně názvu zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie.

(276)

Za účelem minimalizace rizika obcházení těchto opatření kvůli rozdílu mezi celními sazbami je nutno přijmout zvláštní opatření, která zajistí uplatňování individuálních sazeb antidumpingového cla. Společnosti, na něž se vztahují individuální sazby antidumpingového cla, musí celním orgánům členských států předložit platnou obchodní fakturu. Tato faktura musí vyhovovat požadavkům uvedeným v čl. 1 odst. 4 tohoto nařízení. Na dovoz, k němuž není přiložena taková faktura, by se mělo vztahovat antidumpingové clo platné pro „všechny ostatní společnosti“.

(277)

I když je předložení této faktury celním orgánům členských států nezbytné pro uplatnění individuálních sazeb antidumpingového cla na dovoz, tato faktura není jediným prvkem, který celní orgány zohledňují. Celní orgány členských států totiž musí i v případě, že je jim předložena faktura splňující všechny požadavky stanovené v čl. 1 odst. 4 tohoto nařízení, provést své obvyklé kontroly a mohou si stejně jako ve všech ostatních případech vyžádat i další doklady (přepravní doklady atd.) pro účely ověření správnosti údajů uvedených v celním prohlášení a pro zajištění toho, že bude následné použití nižší celní sazby odůvodněné v souladu s celními předpisy.

(278)

Pokud by se po uložení dotčených opatření podstatně zvýšil objem vývozu některé ze společností využívajících nižší individuální celní sazby, lze takovéto zvýšení objemu považovat samo o sobě za změnu obchodních toků v důsledku uložených opatření ve smyslu čl. 13 odst. 1 základního nařízení. Za takových okolností a za předpokladu, že jsou splněny příslušné podmínky, lze zahájit šetření zaměřené proti obcházení předpisů. V rámci takového šetření lze mimo jiné prověřit potřebu zrušit individuální celní sazbu (sazby) a následně uložit celostátní clo.

(279)

Aby bylo zajištěno řádné vymáhání antidumpingových cel, mělo by se antidumpingové clo pro všechny ostatní společnosti vztahovat nejen na vyvážející výrobce, kteří při tomto šetření nespolupracovali, nýbrž také na výrobce, kteří v období šetření neuskutečnili žádný vývoz do Unie.

(280)

Zúčastněné strany byly dne 28. září 2021 informovány o podstatných skutečnostech a úvahách, na jejichž základě bylo zamýšleno doporučit uložení konečného vyrovnávacího cla na dovoz určité KHF pocházející z ČLR. Zúčastněné strany dostaly příležitost předložit připomínky k poskytnutým informacím.

(281)

Připomínky k poskytnutí informací předložilo jedenáct stran. Na požádání se konala slyšení se společnostmi Walki a Zhongji. Připomínky podané zúčastněnými stranami byly řádně zváženy a v náležitých případech byla zjištění patřičně upravena.

(282)

S ohledem na článek 109 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 (23), pokud má být částka vrácena na základě rozsudku Soudního dvora Evropské unie, měla by být pro zaplacení úroku použita sazba, kterou uplatňuje Evropská centrální banka na své hlavní refinanční operace, uveřejněná v řadě C Úředního věstníku Evropské unie a platná první kalendářní den každého měsíce.

(283)

Výbor zřízený podle čl. 15 odst. 1 nařízení (EU) 2016/1036 vydal kladné stanovisko,