(1)

Pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel je pro evropské občany zvlášť důležité, ať již jsou pojistníky, nebo by se mohli stát poškozenými v důsledku nehody. Rovněž vyvolává velký zájem pojišťoven, jelikož představuje důležitý podíl trhu v oblasti neživotního pojištění v rámci Unie. Pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel má rovněž podstatný vliv na volný pohyb osob, zboží a vozidel, a tedy i na vnitřní trh. Posílení a konsolidace vnitřního trhu pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel by tudíž měly být hlavním cílem činnosti Unie v oblasti finančních služeb.

(2)

Komise v roce 2017 provedla hodnocení fungování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/103/ES (3), včetně její účinnosti, účelnosti a soudržnosti s jinými politikami Unie. Hodnocení dospělo k závěru, že směrnice 2009/103/ES jako celek funguje dobře a ve většině aspektů ji není zapotřebí měnit. Byly však zjištěny čtyři oblasti, ve kterých by byly vhodné cílené změny: náhrada škody poškozeným v důsledku nehod v případě insolvence dotčené pojišťovny, povinné minimální částky pojistného krytí, kontroly pojištění vozidel prováděné členskými státy a použití potvrzení o škodném průběhu předchozích pojištění pojistníků ze strany nové pojišťovny. Kromě těchto čtyř oblastí byly jako oblasti, ve kterých by bylo vhodné provést cílené změny, určeny i tyto: odeslaná vozidla, nehody zahrnující přípojné vozidlo tažené vozidlem, nezávislé nástroje pro porovnávání cen pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel, informační střediska a informace pro poškozené. Dále by měla být zvýšena jednoznačnost směrnice 2009/103/ES nahrazením pojmu „oběť“, který je v uvedené směrnici používán jako synonymum pojmu „poškozený“, pojmem „poškozený“, a to prostřednictvím příslušných změn. Tyto změny mají výhradně za cíl harmonizovat terminologii používanou v uvedené směrnici a nepředstavují podstatnou změnu.

(3)

Od vstupu směrnice 2009/103/ES v platnost se na trh dostalo mnoho nových typů motorových vozidel. Některá z nich jsou poháněna výhradně elektrickým motorem a některá pomocným zařízením. Tato vozidla by měla být při definování významu pojmu „vozidlo“ zohledněna. Definice by měla být založena na obecných vlastnostech takových vozidel, zejména na jejich maximální konstrukční rychlosti a čisté hmotnosti, a měla by stanovit, že se vztahuje pouze na vozidla poháněná výhradně mechanickou energií. Definice by měla platit nezávisle na počtu kol vozidla. Neměly by být do ní zahrnuty invalidní vozíky určené pro použití osobami s tělesným postižením.

(4)

Lehká elektrická vozidla, na která se nevztahuje definice pojmu „vozidlo“, by měla být z oblasti působnosti směrnice 2009/103/ES vyňata. Žádné ustanovení uvedené směrnice by však nemělo členským státům bránit v tom, aby v rámci svých vnitrostátních právních předpisů požadovaly pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel za podmínek jimi stanovených, pokud jde o jakékoli motorové zařízení používané na zemi, na které se nevztahuje definice pojmu „vozidlo“ podle uvedené směrnice, a v případě kterého se proto v uvedené směrnici takové pojištění nevyžaduje. Uvedená směrnice by rovněž neměla bránit členským státům v tom, aby ve svých vnitrostátních právních předpisech stanovily, že poškození v důsledku nehod způsobených jakýmkoli jiným motorovým zařízením mají přístup k orgánu členského státu pověřeného odškodněním, jak je stanoveno v kapitole 4. Členské státy by rovněž měly mít možnost rozhodnout, že pokud jsou osoby s bydlištěm na jejich území poškozenými v důsledku nehody způsobené takovým jiným motorovým zařízením v jiném členském státě, ve kterém se pro toto motorové zařízení nevyžaduje pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel, mají mít tito rezidenti přístup k orgánu pro odškodnění stanovenému v kapitole 4 v členském státě, v němž mají bydliště. Orgány členských států pro odškodnění by měly mít možnost uzavřít vzájemnou dohodu o způsobech spolupráce v takové situaci.

(5)

V rozhodnutích Soudního dvora Evropské unie z poslední doby, a sice v rozsudcích ve věcech Vnuk (4), Rodrigues de Andrade (5) a Torreiro (6), Soudní dvůr vyjasnil význam výrazu „provoz vozidla“. Soudní dvůr zejména objasnil, že motorová vozidla jsou obvykle určena k tomu, aby sloužila jako dopravní prostředek, a to bez ohledu na vlastnosti vozidla, a objasnil, že provoz takových vozidel zahrnuje jakékoli použití vozidla odpovídající jeho obvyklé funkci jako dopravního prostředku bez ohledu na terén, ve kterém je motorové vozidlo provozováno, a bez ohledu na to, zda stojí, nebo je v pohybu. Směrnice 2009/103/ES se nepoužije, pokud je v době nehody obvyklou funkcí takového vozidla „použití jiné než jako dopravní prostředek“. Tak by tomu mohlo být v případě, že vozidlo není používáno ve smyslu čl. 3 prvního pododstavce uvedené směrnice, neboť jeho obvyklou funkcí je například „použití jako průmyslový nebo zemědělský zdroj energie“. V zájmu právní jistoty je vhodné zohlednit tuto judikaturu ve směrnici 2009/103/ES začleněním definice pojmu „provoz vozidla“.

(6)

Některá motorová vozidla jsou menší, a proto je méně pravděpodobné, že způsobí závažnou škodu na zdraví nebo věcnou škodu než v případě jiných vozidel. Jejich zahrnutí do oblasti působnosti směrnice 2009/103/ES by bylo nepřiměřené a zřejmě dočasné. Jejich zahrnutí by také ohrozilo zavádění novějších vozidel, jako jsou elektrická jízdní kola, která nejsou poháněna výhradně mechanickým pohonem, a odrazovalo by od inovací. Navíc neexistuje dostatek důkazů, že by tato menší vozidla mohla způsobovat nehody, jejichž důsledkem by byl stejný rozsah poškozených, jako je tomu u jiných vozidel, jako jsou například osobní automobily či nákladní vozidla. V souladu se zásadami subsidiarity a proporcionality by se proto požadavky na úrovni Unie měly vztahovat pouze na ta vozidla, jež jsou takto vymezena ve směrnici 2009/103/ES.

(7)

Pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel by se v zásadě mělo vztahovat na nehody ve všech oblastech členských států. Některé členské státy však mají ustanovení, kterými se řídí vozidla používaná výlučně ve zvláštních oblastech s omezeným přístupem. Tyto členské státy by měly mít možnost stanovit omezené odchylky od článku 3 směrnice 2009/103/ES, pokud jde o vyhrazené oblasti, do nichž by neměly vstupovat nepovolané osoby, jako jsou oblasti specifické pro danou lokalitu a oblasti se zařízením v přístavech a na letištích. Členský stát, který se rozhodne takové odchylky stanovit, by měl rovněž přijmout vhodná opatření k zajištění toho, aby byla vyplacena náhrada škody za jakoukoli věcnou škodu nebo škodu na zdraví způsobenou takovým vozidlem.

(8)

Členský stát by rovněž měl mít možnost nepožadovat povinné pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel pro vozidla, která nebyla schválena k provozu na veřejných komunikacích v souladu s jejich vnitrostátními právními předpisy. Tyto členské státy by měly nicméně přijmout vhodná opatření s cílem zabezpečit, že bude vyplacena náhrada za jakoukoli věcnou škodu nebo škodu na zdraví způsobenou takovými vozidly, s výjimkou případů, kdy se členský stát rovněž rozhodne odchýlit od článku 10 směrnice 2009/103/ES, pokud jde o náhradu škody způsobenou těmito vozidly v oblastech, které nejsou přístupné veřejnosti v důsledku zákonného nebo fyzického omezení přístupu do těchto oblastí vymezených jeho vnitrostátními právními předpisy. Taková odchylka od článku 10 by se měla vztahovat na vozidla, u nichž se členský stát rozhodl uplatnit výjimku z povinnosti pojištění, protože tato vozidla nejsou povolena k provozu na veřejných komunikacích v souladu s jeho vnitrostátními právními předpisy, a to i v případě, že by se na povinnost pojištění pro tato vozidla mohla rovněž vztahovat jiná výjimka stanovená v článku 5 směrnice 2009/103/ES.

(9)

V některých členských státech existují ustanovení o použití vozidel jako prostředku úmyslného způsobení škody na zdraví nebo věcné škody. V případě nejzávažnějších trestných činů by měly mít členské státy možnost pokračovat ve své právní praxi spočívající ve vyloučení takové škody z povinného pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel nebo ve vymáhání částky pojistného plnění, která je poškozeným vyplacena, od osob, které odpovídají za takovou škodu na zdraví či věcnou škodu. S cílem nesnížit ochranu poskytovanou směrnicí 2009/103/ES by však taková právní praxe měla být povolena pouze tehdy, pokud členský stát zajistí, aby v takových případech byli poškození odškodněni za takovou škodu způsobem, který se co nejvíce blíží způsobu, jakým by byli odškodněni podle směrnice 2009/103/ES. Pokud členský stát nestanovil alternativní mechanismus odškodnění nebo záruku zajišťující odškodnění poškozených za takovou škodu způsobem, který se co nejvíce blíží způsobu, jakým by jim byla poskytnuta náhrada škody podle směrnice 2009/103/ES, měla by být taková škoda kryta v souladu s uvedenou směrnicí.

(10)

Členské státy by neměly uplatňovat směrnici 2009/103/ES na provoz vozidel při motoristických akcích a činnostech, včetně závodů a soutěží, ani na tréninky, zkoušky a předvádění, ať už se týkají rychlosti, spolehlivosti nebo dovednosti, jež byly povoleny v souladu s jejich vnitrostátními právními předpisy. Tyto činnosti, na něž se vztahuje výjimka, by měly probíhat ve vyhrazené a vymezené oblasti tak, aby bylo zajištěno, že běžná doprava, veřejnost a jakékoli osoby, které se na této činnosti nepodílejí, nebudou moci skutečně ani potenciálně využívat trasu, po které se jezdí. Tyto činnosti obvykle zahrnují činnosti na určených motoristických tratích nebo trasách a v oblastech v bezprostřední blízkosti, jako jsou bezpečnostní zóny, prostory boxů a garáží, kde je riziko nehody ve srovnání s běžnými silnicemi mnohem vyšší a kam by nepovolané osoby neměly vstupovat.

(11)

Tato výjimka pro motoristické akce a činnosti by se měla uplatnit pouze v případě, že členský stát zajistí, aby organizátor akce nebo činnosti nebo jakákoli jiná strana uzavřeli alternativní pojištění nebo záruku pokrývající škodu způsobenou jakékoli třetí straně, včetně diváků a osob nacházejících se v okolí, avšak nikoli nutně škodu způsobenou zúčastněným řidičům a jejich vozidlům. Pokud pořadatelé nebo jiné strany neuzavřeli jako podmínku této výjimky alternativní pojištění nebo záruku, měla by být tato škoda kryta v souladu se směrnicí 2009/103/ES, s možnou výjimkou škody způsobené zúčastněným řidičům a jejich vozidlům.

(12)

S cílem nesnížit ochranu poskytovanou směrnicí 2009/103/ES by měly členské státy zajistit, aby při motoristických akcích a činnostech povolených v souladu s jejich vnitrostátními právními předpisy a způsobilých pro tuto výjimku byli poškození odškodněni za takovou škodu způsobem, který se co nejvíce blíží způsobu, jakým by byli odškodněni podle směrnice 2009/103/ES.

(13)

Při výrobě a přepravě vozidel nemají vozidla dopravní funkce a nejsou považována za vozidla v provozu ve smyslu čl. 3 prvního pododstavce směrnice 2009/103/ES. Pokud se však členský stát rozhodne u těchto vozidel neuplatňovat požadavek uzavřít pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel podle čl. 28 odst. 1 směrnice 2009/103/ES, mělo by existovat podnikatelské pojištění odpovědnosti k pokrytí škod, které by tato vozidla mohla způsobit.

(14)

V současné době vnitrostátní právní předpisy mnoha členských států spojují povinnost pojištění s provozem vozidla ve smyslu čl. 3 prvního pododstavce směrnice 2009/103/ES. V těchto členských státech je provoz vozidla povolen pouze tehdy, je-li vozidlo registrováno. Právní předpisy těchto členských států stanoví, že vozidlo musí být během aktivní registrace a provozu vozidla kryto pojištěním občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorového vozidla ve smyslu čl. 3 prvního pododstavce směrnice 2009/103/ES. Členské státy tudíž nevyžadují pojistné krytí z provozu vozidel v případě, že jejich registrace byla trvale nebo dočasně zrušena, protože se například nacházejí v muzeu, jsou restaurována nebo nejsou z nějakého důvodu delší dobu používána, například proto, že se tak děje pouze v určitou roční dobu. Tyto členské státy musí přijmout vhodná opatření k zajištění toho, aby náhrada škody v souladu s odškodněním dostupným podle směrnice 2009/103/ES byla vyplacena za jakoukoli věcnou škodu nebo škodu na zdraví způsobenou na jejich území a na území jiných členských států vozidly definovanými v uvedené směrnici, která jsou používána ve smyslu čl. 3 prvního pododstavce uvedené směrnice.

(15)

V současné době se některé členské státy, ve kterých povinnost uzavřít pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorového vozidla nesouvisí s registrací vozidla, rozhodly nepožadovat povinné pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel pro vozidla, která byla formálně vyřazena z provozu v souladu s jejich vnitrostátními právními předpisy. K příkladům takového formálního vyřazení z provozu patří zaslání oznámení příslušnému orgánu nebo jiným určeným stranám vykonávajícím funkci příslušného orgánu nebo přijetí jiných ověřitelných fyzických opatření. Tyto členské státy musí přijmout vhodná opatření k zajištění toho, aby náhrada škody v souladu s odškodněním dostupným podle směrnice 2009/103/ES byla vyplacena za jakoukoli věcnou škodu nebo škodu na zdraví způsobenou takovými vozidly na jejich území a na území jiných členských států.

(16)

Členské státy v současnosti upouštějí od provádění kontrol pojištění vozidel, která mají obvyklé stanoviště na území jiného členského státu, jakož i vozidel, která mají obvyklé stanoviště na území třetí země a vstupují na jejich území z území jiného členského státu. Vývoj nových technologií, například technologie umožňující automatické rozpoznávání registračních značek, umožňuje kontroly pojištění vozidel, aniž by bylo třeba je zastavovat, a tedy bez zasahování do volného pohybu osob. Je proto vhodné hraniční kontroly pojištění vozidel umožnit, a to pouze v případě, že nejsou diskriminační, jsou nezbytné a přiměřené a tvoří součást obecného systému kontrol na území daného státu, jež jsou prováděny také u vozidel, která mají obvykle stanoviště na území státu provádějícího tyto kontroly, a nevyžadují zastavení vozidla.

(17)

Je zapotřebí, aby členské státy, které se rozhodnou zřídit systém zpracovávající osobní údaje, jež mohou být následně sdíleny s jinými členskými státy, jako například údaje získané technologií pro rozpoznávání registračních značek, přijaly právní předpisy, které umožní zpracovávat osobní údaje pro účely boje proti řízení motorových vozidel bez uzavřeného pojištění, a aby zároveň zavedly vhodná opatření k zabezpečení práv, svobod a oprávněných zájmů subjektů údajů. Ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (7) se vztahují i na zpracovávání osobních údajů za účelem boje proti řízení motorových vozidel bez uzavřeného pojištění. Právní předpisy členských států by měly zejména stanovit přesný účel, odkazovat na příslušný právní základ, být v souladu s příslušnými bezpečnostními požadavky a respektovat zásady nezbytnosti, proporcionality a omezení účelu a měly by stanovit přiměřenou dobu uchovávání údajů. U všech systémů zpracovávání osobních údajů, které jsou v rámci právních předpisů členských států vytvořeny a používány, by měly být navíc uplatňovány zásady záměrné a standardní ochrany osobních údajů.

(18)

V souladu s těmito zásadami by členské státy neměly uchovávat osobní údaje zpracovávané výhradně pro účely provedení kontroly pojištění déle, než je nezbytně nutné k ověření toho, zda je splněna povinnost pojištění odpovědnosti. Pokud se zjistí, že tato povinnost byla splněna, všechny údaje související s ověřováním by měly být smazány. Není-li systém ověřování schopen určit, zda je vozidlo pojištěno, měly by být tyto údaje uchovávány pouze po omezenou dobu, která by neměla překročit počet dnů nezbytný k určení, zda pojistné krytí existuje. V případě vozidel, u nichž bylo zjištěno, že nebyla splněna povinnost pojištění odpovědnosti, je přiměřené požadovat, aby byly takové údaje uchovávány do doby, než bude ukončeno případné správní nebo soudní řízení a než bude tato povinnost splněna.

(19)

Směrnice 2009/103/ES v současnosti stanoví různá referenční data pro pravidelný přepočet minimálních částek krytí v jednotlivých členských státech, což vede k odlišným minimálním částkám krytí v závislosti na členském státě. Aby byla zajištěna rovná minimální ochrana poškozených osob v celé Unii, měly by tyto minimální částky být harmonizovány a je žádoucí zavést ustanovení o jednotném přezkumu vycházejícím z referenčních hodnot harmonizovaného indexu spotřebitelských cen vydávaného Eurostatem, jakož i z procesních pravidel, jimiž se takový přezkum bude řídit a jež stanoví jednotný časový rámec.

(20)

Účelná a účinná ochrana poškozených v důsledku dopravních nehod vyžaduje, aby poškození měli právo požadovat náhradu škody v členském státě svého bydliště a obdržet odpověď v přiměřené lhůtě. Rovněž vyžaduje, aby v případě oprávněných nároků byla poškozeným vždy poskytnuta náležitá peněžitá náhrada za škodu na zdraví nebo věcnou škodu, a to bez ohledu na to, zda pojišťovna osoby, která za škodu odpovídá, je solventní, či nikoli. Členské státy by proto měly zřídit nebo pověřit orgán, který bude poskytovat prvotní náhradu škody poškozeným, kteří mají bydliště na jejich území, a který má právo požadovat tuto náhradu škody od orgánu zřízeného nebo pověřeného za tímtéž účelem v domovském členském státě insolventní pojišťovny, která uzavřela pojistnou smlouvu kryjící odpovědnost za škodu způsobenou provozem vozidla osoby, která za tuto škodu odpovídá. Má-li členský stát zavedený systém náhrady škody, měl by mít možnost jej nadále uplatňovat.

(21)

Pojišťovna se může stát insolventní různými způsoby, například v důsledku vyhlášení úpadku, neplnění povinností poté, co se vzdala svého povolení ve svém domovském členském státě, nebo tím, že se na ni vztahuje opatření o zrušení povolení nebo rozhodnutí o zákazu její činnosti. Je-li vydán příkaz nebo přijato rozhodnutí o zahájení konkursního nebo likvidačního řízení, měly by být tento příkaz nebo rozhodnutí zveřejněny. Orgán zřízený nebo oprávněný k odškodnění poškozených v případě insolvence pojišťovny v domovském členském státě pojišťovny by měl o uvedeném příkazu nebo rozhodnutí informovat takové orgány ve všech ostatních členských státech.

(22)

Členské státy by měly zajistit, aby orgán zřízený nebo oprávněný k odškodnění poškozených v případě insolvence pojišťovny v členském státě, na jehož území má poškozený bydliště, byl ve všech fázích řízení příslušný požadovat informace, informovat ostatní příslušné subjekty, orgány a zúčastněné strany v Unii a být jimi informován a spolupracovat s nimi. Tyto informace by měly být dostatečné k tomu, aby příjemce získal alespoň obecné povědomí o situaci. Tyto informace jsou důležité pro zajištění toho, aby orgán, který odškodňuje poškozeného, mohl před poskytnutím náhrady škody sám nebo společně se všemi příslušnými stranami podle vnitrostátních právních předpisů zjistit, zda žadatele v souvislosti s jeho nárokem pojišťovna již odškodnila. Nárok předložený tomuto orgánu může být dokonce převeden na pojišťovnu k dalšímu přezkoumání nebo k rozhodnutí, pokud to vnitrostátní procesní právo vyžaduje. Členské státy by měly zajistit, aby orgán požadoval a obdržel podrobnější informace o konkrétních nárocích.

(23)

Systémem úhrad by neměly být dotčeny platné právní předpisy týkající se výše pojistného krytí poškozených. Stejné zásady by měly platit pro pojistné události bez ohledu na to, zda je pojišťovna solventní či insolventní. Orgán domovského členského státu pojišťovny, která pojistila odpovědnou stranu, by měl provést platbu orgánu členského státu, na jehož území má poškozený bydliště, v přiměřené lhůtě poté, co orgán domovského členského státu pojišťovny obdrží žádost o náhradu škody v souvislosti s platbou, kterou ve prospěch poškozeného provedl orgán členského státu bydliště poškozeného.

(24)

V závislosti na různých fázích vyřizování pojistných událostí, platbách poškozeným a procesu úhrad v různých orgánech mohou existovat nesplacené závazky mezi orgány zřízenými nebo oprávněnými k odškodnění poškozených v případě insolvence pojišťovny. V průběhu procesu úhrad by mělo právo převzetí nároku přejít z orgánu, který vyplatil náhradu škody, nejprve na orgán jiného členského státu Na posledně jmenovaný orgán pro odškodnění by měla být proto převedena práva poškozeného vůči osobě, která nehodu způsobila, nebo její pojišťovně, v rozsahu, v jakém poskytl náhradu za utrpěnou věcnou škodu nebo škodu na zdraví a dosud neobdržel náhradu škody. Práva poškozeného vůči pojistníkovi nebo jiné pojištěné osobě, která nehodu způsobila, by však neměla být převedena na tento orgán, pokud by odpovědnost pojistníka nebo pojištěné osoby byla kryta insolventní pojišťovnou v souladu s platnými vnitrostátními právními předpisy. Každý členský stát by měl být povinen uznat tento přechod práv, jak je upraven jakýmkoli jiným členským státem.

(25)

V zájmu zajištění účinné a účelné ochrany poškozených v případě insolvence pojišťovny je nezbytné, aby členské státy přijaly vhodná opatření k zajištění toho, aby finanční prostředky potřebné k poskytnutí náhrady škody poškozeným byly v době splatnosti náhrady škody k dispozici. V souladu se zásadou subsidiarity by o uvedených opatřeních měly rozhodovat domovské členské státy na vnitrostátní úrovni. Tato opatření by však měla být v souladu s právem Unie, konkrétně pak se zásadami, jako jsou lex specialis a lex posterior. S cílem zabránit neodůvodněnému a nepřiměřenému zatížení pojistitelů, pokud členský stát požaduje od pojišťoven finanční příspěvky, by tyto příspěvky měly být vybírány pouze od pojišťoven, kterým tento členský stát udělil povolení. Tím by nemělo být dotčeno financování jiných funkcí, které by mohly být svěřeny orgánu zřízenému nebo oprávněnému k odškodnění poškozených v případě insolvence pojišťovny.

(26)

S cílem zajistit účinné provádění požadavků stanovených v této směrnici a týkajících se poskytnutí náhrady škody poškozeným v případě insolvence pojišťovny by orgány pověřené tímto úkolem měly usilovat o to, aby uzavřely dohodu o svých funkcích a povinnostech a o postupech úhrady. Není-li takové dohody dosaženo během 24 měsíců ode dne vstupu této směrnice v platnost, měla by být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), pokud jde o upřesnění procesních úkolů a povinností těchto orgánů v souvislosti s úhradou.

(27)

V případě insolvence pojišťovny by poškození měli mít právo požadovat náhradu škody od orgánu členského státu, v němž mají bydliště, a to i v případě škody na zdraví v důsledku nehod, k nimž došlo v jiném členském státě, než je jejich členský stát bydliště. Členské státy by měly mít možnost svěřit funkci poskytnutí náhrady škody poškozeným novému orgánu nebo orgánu, který již existuje, včetně orgánu pro odškodnění zřízenému nebo schválenému podle článku 24 směrnice 2009/103/ES. Pro případ insolvence pojišťovny by členské státy měly mít rovněž možnost svěřit úkoly poskytovat náhradu škody poškozeným v důsledku nehod v členském státě, v němž mají bydliště, a poškozeným v důsledku nehod v jiných členských státech, než je členský stát jejich bydliště, jedinému orgánu. V případě poškozených v jiných členských státech, než je jejich členský stát bydliště, je rovněž důležité zajistit výměnu informací a spolupráci s orgány pro odškodnění zřízenými nebo schválenými podle článku 24 směrnice 2009/103/ES ve všech členských státech a se škodními zástupci.

(28)

Členské státy mohou zřídit nebo schválit více než jeden orgán pro odškodnění podle směrnice 2009/103/ES, což by mohlo poškozeným znesnadnit určení orgánu, kterému mají předložit své nároky. Členské státy, které zřídí nebo schválí více než jeden orgán pro odškodnění, by proto měly zajistit, aby poškození měli přístup k základním informacím o možných způsobech podání žádosti o náhradu škody, a to tak, aby mohli snadno pochopit, na který orgán by se měli obrátit.

(29)

V případě odeslaného vozidla by osoba odpovědná za krytí škody vůči třetím osobám měla mít možnost volby, zda uzavře pojistnou smlouvu v členském státě, v němž je vozidlo registrováno, nebo v cílovém členském státě, i když vozidlo nebylo formálně v tomto cílovém členském státě zaregistrováno. Informační středisko členského státu, v němž je vozidlo registrováno, a cílového členského státu, v případě že se liší, jakož i informační středisko kteréhokoli jiného příslušného členského státu, například členského státu, na jehož území došlo k nehodě nebo v němž má poškozený bydliště, by měla navzájem spolupracovat, aby zajistila, že jsou k dispozici potřebné informace o odeslaném vozidle, které mají v souladu s článkem 23 směrnice 2009/103/ES.

(30)

V případě nehod s přípojnými vozidly, v souvislosti s nimiž bylo uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla oddělené od pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou tažným vozidlem, by měl mít poškozený možnost uplatnit nárok vůči pojistiteli přípojného vozidla, pokud tak stanoví vnitrostátní právní předpisy. Poškozený by měl mít na požádání možnost získat od pojistitele přípojného vozidla informace o totožnosti pojistitele tažného vozidla nebo v případě, že pojistitel přípojného vozidla není navzdory vynaloženému přiměřenému úsilí schopen identifikovat pojistitele tažného vozidla, informace o mechanismu náhrady škody stanoveném v článku 10 směrnice 2009/103/ES.

(31)

Škodný průběh předchozích pojištění pojistníků, kteří chtějí uzavřít s pojišťovnou novou pojistnou smlouvu, by měl být snadno ověřitelný, a to s cílem usnadnit uznání škodného průběhu předchozích pojištění při uzavření nové pojistky. Za účelem zjednodušení ověření pravosti potvrzení o škodném průběhu předchozích pojištění je důležité, aby jejich obsah a formát byly ve všech členských státech stejné. Pojišťovny, které pro účely určení výše pojistného při pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorového vozidla přihlížejí k potvrzením o škodném průběhu předchozích pojištění, by kromě toho neměly diskriminovat na základě státní příslušnosti nebo pouze na základě členského státu předchozího bydliště pojistníka. Pojišťovny by dále měly považovat potvrzení o škodném průběhu předchozích pojištění z jiného členského státu za rovnocenné domácímu potvrzení o škodném průběhu předchozích pojištění a uplatňovat vůči klientovi z jiného členského státu veškeré slevy, které by měl k dispozici jinak identický domácí klient, včetně slev, které vyžadují vnitrostátní právní předpisy členského státu, jako jsou slevy v rámci systémů „bonus-malus“. Členským státům by měla být ponechána volnost přijímat vnitrostátní právní předpisy týkající se systémů „bonus-malus“, protože tyto systémy jsou ze své povahy vnitrostátní a bez jakéhokoli přeshraničního prvku, a proto by rozhodování o nich mělo v souladu se zásadou subsidiarity zůstat na členských státech. Aby bylo členským státům umožněno ověřovat, zda a jak pojišťovny nakládají s potvrzeními o škodném průběhu předchozích pojištění, měly by pojišťovny zveřejňovat obecný přehled svých politik, pokud jde o používání škodného průběhu předchozích pojištění při výpočtu pojistného. Aniž je dotčena směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/943 (8), nemusí pojišťovny zveřejňovat citlivé obchodní informace, jako jsou podrobnosti o pravidlech týkajících se sazeb.

(32)

Za účelem zajištění jednotných podmínek pro provádění směrnice 2009/103/ES by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o formu a obsah potvrzení o škodném průběhu předchozích pojištění. Tyto prováděcí pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (9).

(33)

Členské státy by měly mít možnost volby certifikovat nástroje, které spotřebitelům umožní porovnávat ceny, sazby a pojistné krytí mezi poskytovateli pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel, kteří splňují podmínky stanovené ve směrnici 2009/103/ES. Pokud by tyto nástroje byly řádně certifikovány, mohly by být označeny jako „nezávislé nástroje pro porovnávání cen pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel“. Členské státy by rovněž měly mít možnost zavést veřejné nástroje pro porovnávání cen provozované veřejným orgánem.

(34)

S cílem zajistit bezproblémové vyřizování nároků, je-li podle vnitrostátních právních předpisů vyžadována zpráva o nehodě, která zajišťuje právo poškozeného na obdržení kopie zprávy o nehodě od příslušných orgánů, je důležité, aby k ní měl poškozený včas přístup.

(35)

Za účelem zajištění, že minimální částky krytí pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel se postupem času nebudou zmenšovat, by měla být Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o úpravu minimálních částek, s cílem zohlednit vyvíjející se hospodářskou realitu.

(36)

Při přijímání aktů v přenesené pravomoci v souladu s pravomocemi uvedenými v této směrnici je obzvláště důležité, aby Komise vedla v rámci přípravné činnosti odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (10). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na setkání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(37)

V rámci hodnocení fungování směrnice 2009/103/ES by Komise měla sledovat, jak je uvedená směrnice uplatňována, s přihlédnutím k počtu poškozených, částce dosud nevyřízených nároků v důsledku prodlení v platbách vyplývajícího z případů insolvence přeshraničních pojistitelů, úrovně minimálních částek krytí v členských státech, výše škodních nároků vzniklých v důsledku řízení motorových vozidel bez uzavřeného pojištění v přeshraničním provozu a počtu stížností týkajících se potvrzení o škodném průběhu předchozích pojištění.

(38)

Kromě toho by měla Komise vypracovat zprávu hodnotící fungování, spolupráci a financování orgánů pro odškodnění zřízených nebo oprávněných k odškodnění poškozených v případě insolvence pojišťovny. V případě potřeby by měla zprávu doplnit legislativním návrhem.

(39)

S cílem zajistit, aby směrnice 2009/103/ES i nadále sloužila svému účelu, kterým je ochrana potenciálních poškozených v důsledku nehod zahrnujících motorová vozidla, by měla Komise uvedenou směrnici rovněž sledovat a přezkoumat s ohledem na technologický vývoj, včetně zvýšeného používání autonomních a poloautonomních vozidel. Měla by rovněž analyzovat, jak pojišťovny používají systémy, v nichž je pojistné ovlivněno potvrzeními o škodném průběhu předchozích pojištění pojistníků. Kromě toho by měla Komise posoudit účinnost systémů výměny informací používaných pro účely přeshraničních kontrol pojištění.

(40)

Jelikož cílů této směrnice, zejména zajištění stejné minimální ochrany stran poškozených v důsledku dopravních nehod v celé Unii, zajištění jejich ochrany v případě insolvence pojišťoven a zajištění rovného zacházení s potvrzeními o škodném průběhu předchozích pojištění pojistiteli při jednání s potenciálními pojistníky, kteří se pohybují přes vnitřní hranice Unie, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu jejich účinku, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů.

(41)

Členské státy se v souladu se společným politickým prohlášením členských států a Komise ze dne 28. září 2011 o informativních dokumentech (11) zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu o jeden či více dokumentů s informacemi o vztahu mezi jednotlivými složkami směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu. Ve vztahu k této směrnici považuje normotvůrce předložení těchto dokumentů za odůvodněné.

(42)

Směrnice 2009/103/ES by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

(1)

V souladu s čl. 35 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) 2018/848 vydávají příslušné orgány nebo případně kontrolní orgány či kontrolní subjekty hospodářským subjektům nebo skupinám hospodářských subjektů certifikát pokud možno v elektronické podobě. S ohledem na vývoj elektronického obchodního řídicího a expertního systému (TRACES) podle čl. 2 bodu 36 prováděcího nařízení Komise (EU) 2019/1715 (2) a jeho plné uvedení do provozu budou od 1. ledna 2023 certifikáty v elektronické podobě moci vydávat všechny příslušné orgány, kontrolní orgány a kontrolní subjekty v Unii. Z tohoto důvodu je nezbytné stanovit, že certifikát uvedený v článku 35 nařízení (EU) 2018/848 musí být od 1. ledna 2023 vydáván v elektronické podobě za použití systému TRACES.

(2)

Nařízení (EU) 2018/848 vyžaduje, aby hospodářské subjekty a skupiny hospodářských subjektů vedly záznamy za účelem prokázání souladu s uvedeným nařízením. V čl. 9 odst. 10 písm. c) a čl. 34 odst. 5 nařízení (EU) 2018/848 a v přílohách II a III uvedeného nařízení jsou stanoveny některé minimální požadavky na vedení záznamů a podrobné údaje.

(3)

V souladu s obecnými pravidly produkce uvedenými v nařízení (EU) 2018/848 musí být v každé fázi produkce, přípravy a distribuce případně přijata preventivní a bezpečnostní opatření. Z tohoto důvodu příslušné úřední kontroly zahrnují zejména ověření uplatňování takových opatření hospodářskými subjekty a skupinami hospodářských subjektů. Ačkoli uplatňování některých z těchto opatření lze ověřit fyzickými kontrolami na místě, u jiných opatření jsou k prokázání jejich uplatňování nezbytné záznamy. Hospodářské subjekty a skupiny hospodářských subjektů by proto měly tyto záznamy uchovávat, aby jim v případě potřeby umožnily předložit důkazy. Například opatření přijatá s cílem zabránit kontaminaci nepovolenými produkty a látkami a směšování s konvenčními produkty lze prokázat uchováváním dokladů o čištění zařízení, vybavení a dopravních prostředků a dokladem o odborné přípravě.

(4)

Účetní doklady jsou rovněž důležité pro účely sledovatelnosti a hmotnostní bilance, a tudíž i pro posouzení souladu s nařízením (EU) 2018/848. Kontroly sledovatelnosti a hmotnostní bilance podle nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2021/771 (3) zahrnují konkrétní informace, které musí být odůvodněny příslušnými doklady. Hospodářské subjekty a skupiny hospodářských subjektů by tyto doklady měly uchovávat, aby poskytly důkazy o souladu svých činností.

(5)

V souladu s čl. 38 odst. 2 nařízení (EU) 2018/848 se úřední kontroly provádějí zejména na základě pravděpodobnosti nesouladu. Za tímto účelem potřebují příslušné orgány nebo případně kontrolní orgány či kontrolní subjekty relevantní informace. Ustanovení čl. 39 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2018/848 proto vyžaduje, aby hospodářské subjekty a skupiny hospodářských subjektů činily všechna prohlášení a jiná sdělení, která jsou nezbytná pro úřední kontroly. Kromě toho čl. 39 odst. 1 písm. d) bod i) uvedeného nařízení vyžaduje mimo jiné úplný popis jejich ekologických produkčních jednotek nebo produkčních jednotek v přechodném období a jejich činností.

(6)

Aby bylo zajištěno, že úřední kontroly mohou být vhodně naplánovány, je nezbytné upřesnit informace, které mají být v těchto prohlášeních a jiných sděleních uvedeny, zejména informace týkající se činností, které jsou smluvně zadané, a některé podrobnosti o produkčních jednotkách a jiných prostorách, zařízeních a jednotkách používaných pro činnosti hospodářských subjektů a skupin hospodářských subjektů a o plánované prognóze produkce.

(7)

V souladu s čl. 1 prvním pododstavcem a druhým pododstavcem písm. a) prováděcího nařízení Komise (EU) 2021/1378 (4), které se použije ode dne 1. ledna 2022, mají kontrolní orgány a kontrolní subjekty uznané v souladu s čl. 46 odst. 1 nařízení (EU) 2018/848 vydat hospodářským subjektům, skupinám hospodářských subjektů a vývozcům ve třetích zemích podléhajícím kontrole podle čl. 45 odst. 1 písm. b) bodu i) uvedeného nařízení certifikát v elektronické podobě za použití systému TRACES. Vzhledem k tomu, že systém TRACES nebude možné používat dříve než 1. ledna 2023, je nezbytné odložit povinnost používat systém TRACES rovněž v prováděcím nařízení (EU) 2021/1378.

(8)

Prováděcí nařízení (EU) 2021/1378 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(9)

V zájmu jasnosti a právní jistoty by se toto nařízení mělo použít od data použitelnosti nařízení (EU) 2018/848. Ustanovení o používání systému TRACES by se však mělo použít od 1. ledna 2023.

(10)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro ekologickou produkci,

(1)

Dohoda o partnerství mezi členy skupiny afrických, karibských a tichomořských států na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé (1) (dále jen „dohoda o partnerství AKT–EU“) byla podepsána v Cotonou dne 23. června 2000 a vstoupila v platnost dne 1. dubna 2003. V souladu s rozhodnutím Výboru velvyslanců AKT–EU č. 3/2019 (2) (dále jen „rozhodnutí o přechodných opatřeních“) se uvedená dohoda má použít do 30. listopadu 2021.

(2)

V souladu s čl. 95 odst. 4 prvním pododstavcem dohody o partnerství AKT–EU byla jednání o nové dohodě o partnerství AKT–EU (dále jen „nová dohoda“) zahájena v září 2018. Nová dohoda nebude ke dni uplynutí platnosti stávajícího právního rámce dne 30. listopadu 2021 připravena k použití. Je tudíž nezbytné změnit rozhodnutí o přechodných opatřeních za účelem dalšího prodloužení použitelnosti ustanovení dohody o partnerství AKT–EU.

(3)

Podle čl. 95 odst. 4 druhého pododstavce dohody o partnerství AKT–EU přijme Rada ministrů AKT-EU jakákoli přechodná opatření, jež mohou být nezbytná do doby vstupu nové dohody v platnost.

(4)

Podle čl. 15 odst. 4 dohody o partnerství AKT-EU delegovala Rada ministrů AKT–EU dne 23. května 2019 pravomoc k přijetí přechodných opatření na Výbor velvyslanců AKT–EU (3). Výboru velvyslanců AKT–EU tudíž přísluší změnit přechodná opatření podle čl. 95 odst. 4 dohody o partnerství AKT–EU.

(5)

Je vhodné stanovit postoj, který má být zaujat jménem Unie ve Výboru velvyslanců AKT–EU, neboť akt, který má být přijat, bude pro Unii závazný.

(6)

Ustanovení dohody o partnerství AKT–EU budou nadále uplatňována s cílem zachovat kontinuitu ve vztazích mezi Unií a jejími členskými na jedné straně a státy AKT na straně druhé. Cílem změněných přechodných opatření tudíž není pozměnění dohody o partnerství AKT–EU podle čl. 95 odst. 3 této dohody,

(1)

Záznamy v držení Komise utváří základ jejího fungování a každodenní činnosti. Jsou součástí majetku Komise a jejich funkcí je usnadňovat výměnu informací, poskytovat důkazy o přijatých opatřeních, plnit právní povinnosti orgánu a uchovat jeho paměť. Proto musí být spravovány v souladu s účinnými pravidly platnými pro všechna generální ředitelství a všechny jim na roveň postavené služby.

(2)

Komise uchovává záznamy, jež jsou v průběhu jejích činností vytvořeny, obdrženy a spravovány. Všechny záznamy, nehledě na formát a technologické prostředí, ve kterém byly shromážděny, vytvořeny či vygenerovány, jsou přijímány a uchovány v oficiálním elektronickém úložišti záznamů.

(3)

Ustanovení o správě záznamů a o archivech stanoví zásady pro zajištění: vytváření, přijímání a řádného uchovávání či odstraňování záznamů, jejich sdělování a nahlížení do nich; autenticity, hodnověrnosti, integrity a čitelnosti záznamů a k nim připojených metadat v průběhu času; identifikace všech záznamů společně se získáním a rozdělením metadat, aby mohly být tříděny, vyhledávány a snadno dohledány; vývoje, vedení a aktualizace struktury systémů správy záznamů a archivů Komise, jejich elektronických úložišť a úložišť pro analogové nosiče.

(4)

Tyto zásady se mají vztahovat na celý životní cyklus záznamů Komise na jakémkoli nosiči a umožňují výměnu, sdílení, opětovné použití a šíření údajů, informací a záznamů v souladu s politikou, správními mechanismy a postupem pro správu údajů a informací Komise.

(5)

Účinná a řádná správa a archivace záznamů pomáhá Komisi splnit povinnosti týkající se transparentnosti, a to zejména usnadněním přístupu veřejnosti k dokumentům a provedením zásady zodpovědnosti veřejných činností.

(6)

Ustanovení o správě záznamů a archivech by měla být sladěna s povinností poskytnout přístup k dokumentům, které jsou v držení Komise, v souladu se zásadami, pravidly a omezeními stanovenými v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 (2).

(7)

Rozhodnutím Komise 2002/47/ES, ESUO, Euratom (3) Komise upravila svůj jednací řád tak, aby zahrnoval i ustanovení o správě dokumentů, a rozhodnutím Komise 2004/563/ES, Euratom (4) změnila jednací řád tak, aby zahrnoval ustanovení týkající se elektronických a digitálních dokumentů pro zavedení elektronické správy a archivace dokumentů, kterými se stanoví společný soubor pravidel a postupů platných pro všechny útvary.

(8)

Je nezbytné aktualizovat pravidla určující podmínky, za kterých jsou elektronické, digitální a elektronicky přenosné dokumenty platné a uloženy pro účely Komise.

(9)

Správa dokumentů a politika archivace by měla zohledňovat program Komise pro digitální transformaci (5). Proto by měla být zásada pro vytváření záznamů pouze v elektronické podobě silně zdůrazněna, i když výjimky z této zásady by taktéž měly být možné.

(10)

Orgány, instituce a jiné subjekty Unie se vybízejí, aby pro účely správní spolupráce uznávaly elektronickou identifikaci a služby vytvářející důvěru upravené nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 (6) a využívaly přitom zejména stávajících osvědčených postupů a výsledků probíhajících projektů v oblastech, jichž se toto nařízení týká.

(11)

Pravidla a postupy Komise pro správu záznamů a archivy by měly být pravidelně aktualizovány, přičemž by měly zohledňovat vývoj v akademickém a vědeckém výzkumu a jeho výsledky, a to včetně vzniku příslušných norem a vývoje v informačních a komunikačních technologiích.

(12)

Systém správy záznamů neslouží pouze pro evidenci záznamů, ale v širším pojetí je přijímá, aby je jasně a hodnověrně identifikoval, zajistil jejich sledovatelnost a zpřístupnil je ostatním uživatelům prostřednictvím třídění či jiných způsobů seskupení záznamů v průběhu jejich životního cyklu.

(13)

Informační systémy, sítě a prostředky přenosu dat, které zásobují systém záznamů Komise, musí být chráněny vhodnými bezpečnostními opatřeními v souladu s platnými bezpečnostními pravidly na ochranu informací.

(14)

Údaje a informace by měly být v rámci Komise přístupné a sdílené v co nejširším rozsahu, aby se usnadnila spolupráce mezi jejími zaměstnanci, vyhledatelnost a opětovné použití údajů a informací a aby se podpořila součinnost jejích prostředků a zvýšila účinnost.

(15)

Každý orgán Unie vytváří a uchovává historické archivy a otevírá je veřejnosti v souladu s nařízením (EHS, Euratom) č. 354/83. Každý orgán dále přijímá interní pravidla pro uplatňování uvedeného nařízení.

(16)

Podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 (7) musí Komise subjektům údajů s ohledem na jejich práva poskytnout informace o zpracování osobních údajů, jež se jich týkají. Avšak Komise by měla vytvářet rovnováhu mezi těmito právy a cíli v oblasti archivace ve veřejném zájmu, a to podle práva v oblasti ochrany osobních údajů.

(17)

Ustanovení čl. 16 odst. 5 a čl. 19 odst. 3 nařízení (EU) 2018/1725 uvádí výjimky z práva subjektů údajů na informace a práva na výmaz ve vztahu ke zpracování údajů pro účely archivace ve veřejném zájmu. Tato práva by neměla být v zásadě uplatňována v kontextu historických archivů Komise, a to s ohledem na velikost orgánu a jeho záznamy a povahu archivace ve veřejném zájmu. Zejména výmaz osobních údajů obsažených v takových záznamech by ohrozil platnost, integritu a autenticitu archivů Komise, a proto by mohl vážně narušit dosažení cílů v oblasti archivace ve veřejném zájmu.

(18)

Komise by nemusela být schopná poskytnout informace o zpracování, nebo by k tomu musela vynaložit nepřiměřené úsilí, jakmile by její spisy a záznamy vybrané k trvalému uchování byly převedeny do jejích historických archivů. Subjekty údajů by měly být informovány, že záznamy obsahující jejich osobní údaje mohou být na konci doby uchovávání určené pro tyto záznamy převedeny do historických archivů Komise jako součást informací uvedených v článcích 15 a 16 nařízení (EU) 2018/1725. Tato informace je poskytnuta v souvislosti s původními procesy zpracování, pro které byly osobní údaje původně shromážděny.

(19)

Ustanovení čl. 25 odst. 4 nařízení (EU) 2018/1725 udává Komisi možnost stanovit odchylky od práv uvedených v článcích 17, 18, 20, 21, 22 a 23 uvedeného nařízení, pokud je pravděpodobné, že by daná práva znemožnila nebo vážně ohrozila dosažení účelů archivace ve veřejném zájmu, a odchylky jsou pro splnění těchto účelů nezbytné. Pokud nejsou odchylky stanoveny v právním aktu přijatém na základě Smluv, musí být přijata interní pravidla, podle kterých má Komise právo se od těchto práv odchýlit.

(20)

Poskytnutí přístupu k osobním údajům v případě žádosti ze strany subjektu údajů, v níž se neuvádí konkrétní informace ohledně zpracování, kterého se žádost týká, by mohlo vyžadovat nepřiměřené administrativní úsilí či by mohlo být prakticky nemožné vzhledem k velikosti a povaze historických archivů Komise.

(21)

Oprava osobních údajů by ohrožovala integritu a autenticitu archivů Komise a byla v rozporu s účelem archivace ve veřejném zájmu. Tím není dotčena možnost, že se Komise může v řádně odůvodněných případech souvisejících s nepřesnými osobními údaji rozhodnout, že do příslušného záznamu připojí dodatečné prohlášení či poznámku.

(22)

Osobní údaje jsou nedílnou a nepostradatelnou součástí záznamů vybraných k trvalému uchování. Proto by poskytnutí práva na vznesení námitky proti zpracování osobních údajů obsažených v takových záznamech naprosto znemožnilo dosažení účelů archivace ve veřejném zájmu.

(23)

Při splnění podmínek a záruk uvedených v článku 13 nařízení (EU) 2018/1725 by Komise měla stanovit odchylky.

(24)

V souladu se zásadou odpovědnosti by Komise měla vést záznamy o uplatňování těchto odchylek.

(25)

V zájmu nejvyšší možné ochrany práv a svobod subjektů údajů a v souladu s čl. 44 odst. 1 nařízení (EU) 2018/1725 by měl být pověřenec pro ochranu osobních údajů Komise o uplatnění odchylek podle tohoto rozhodnutí co nejdříve informován.

(26)

Evropský inspektor ochrany údajů byl ohledně těchto pravidel konzultován a 3. března 2020 vydal stanovisko se svými doporučeními.

(27)

Všichni zaměstnanci by měli nést odpovědnost za vytváření záznamů souvisejících s politikami, procesy a postupy, za které jsou odpovědní, a za jejich řádnou správu,

1.

2.

„c)

mimořádných opatření pomoci uvedených v čl. 23 odst. 4, u nichž financování z prostředků Unie nepřekračuje 20 000 000EUR;“,

„c)

mimořádných opatření pomoci uvedených v čl. 23 odst. 6, u nichž financování z prostředků Unie nepřekračuje 20 000 000EUR;“.

3.

„26)

„řídicí jednotkou“ vybavení nebo systém vybavení pro řízení bezpilotních letadel na dálku ve smyslu čl. 3 bodu 32 nařízení (EU) 2018/1139, které podporuje řízení nebo monitorování bezpilotního letadla v kterékoli fázi letu, s výjimkou veškeré infrastruktury podporující službu řídicího a ovládacího (C2) spojení;

27)

„službou spojení C2“ komunikační služba poskytovaná třetí stranou, která zajišťuje řízení a ovládání mezi bezpilotním letadlem a řídicí jednotkou;

28)

„letovým zeměpisným prostorem“ prostorově i časově vymezený rozsah vzdušného prostoru, v němž plánuje provozovatel bezpilotního systému uskutečnit provoz podle běžných postupů popsaných v dodatku 5 odst. 6 písm. c) přílohy;“,

„26)

„ovládací jednotkou“ vybavení nebo systém vybavení pro řízení bezpilotních letadel na dálku ve smyslu čl. 3 bodu 32 nařízení (EU) 2018/1139, který podporuje řízení nebo monitorování bezpilotního letadla v kterékoli fázi letu, s výjimkou jakékoli infrastruktury podporující službu řídicího a kontrolního (C2) spoje;

27)

„službou C2 spoje“ komunikační služba poskytovaná třetí stranou, která zajišťuje řízení a kontrolu mezi bezpilotním letadlem a ovládací jednotkou;

28)

„letovým zeměpisným prostorem“ prostorově i časově vymezená část (vymezené části) vzdušného prostoru, v níž (v nichž) plánuje provozovatel bezpilotního systému uskutečnit provoz podle běžných postupů popsaných v dodatku 5 odst. 6 písm. c) přílohy;“.

„d)

je schopen udržet bezpilotní letadlo pod kontrolou, vyjma případů ztráty spojení nebo při provozování bezpilotního letadla ve volném letu;“,

„d)

je schopen udržet bezpilotní letadlo pod kontrolou, vyjma případů ztráty spoje nebo při provozování bezpilotního letadla ve volném letu;“.

„ii)

pro provoz upoutaného bezpilotního letadla kruh o poloměru rovnajícím se délce postroje plus 5 m, přičemž jeho střed je v bodě, kde je postroj připevněný nad povrchem země;“,

„ii)

pro provoz upoutaného bezpilotního letadla kruh o poloměru rovnajícím se délce poutacího lana plus 5 m, přičemž jeho střed je v bodě, kde je lano připevněno nad povrchem země;“.

„c)

je schopen udržet bezpilotní letadlo pod kontrolou, vyjma případů ztráty řídicího a ovládacího (C2) spojení;“,

„c)

je schopen udržet bezpilotní letadlo pod kontrolou, vyjma případů ztráty řídicího a kontrolního (C2) spoje;“.

„f)

nepředá kontrolu nad bezpilotním letadlem jiné řídicí jednotce;“,

„f)

nepředá kontrolu nad bezpilotním letadlem jiné ovládací jednotce;“.

„H)

kontrola správného fungování řídicího a ovládacího spojení;“,

„H)

kontrola správného fungování řídicího a kontrolního spoje;“.

„G)

prokázání metody obnovení spojení po úmyslné (simulované) ztrátě řídicího a ovládacího spojení.“,

„G)

prokázání metody obnovení spoje po úmyslné (simulované) ztrátě řídicího a kontrolního spoje.“

„b)

je schopen udržet bezpilotní letadlo pod kontrolou, vyjma případů ztráty řídicího a ovládacího (C2) spojení;“,

„b)

je schopen udržet bezpilotní letadlo pod kontrolou, vyjma případů ztráty řídicího a kontrolního (C2) spoje;“.

„e)

nepředá kontrolu nad bezpilotním letadlem jiné řídicí jednotce;“,

„e)

nepředá kontrolu nad bezpilotním letadlem jiné ovládací jednotce;“.

„B)

provoz s pozorovateli vzdušného provozu: odpovídající umístění pozorovatelů vzdušného provozu a plán sladění činností, které zahrnuje frazeologii, koordinaci a komunikační prostředky;“,

„B)

provoz s pozorovateli vzdušného prostoru: odpovídající umístění pozorovatelů vzdušného prostoru a plán sladění činností, které zahrnuje frazeologii, koordinaci a komunikační prostředky;“.