(1)

V nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1371/2007 (3) má být provedena řada změn s cílem zlepšit ochranu cestujících a napomoci ke zvýšení počtu cestujících v železniční přepravě, a to s řádným přihlédnutím zejména k článkům 11, 12 a 14 Smlouvy o fungování Evropské unie ( dále jen „Smlouva o fungování EU“). S ohledem na tyto změny a v zájmu přehlednosti by tedy nařízení (ES) č. 1371/2007 mělo být přepracováno.

(2)

V rámci společné dopravní politiky je důležité chránit práva cestujících v železniční přepravě a zlepšovat kvalitu a efektivitu přepravy osob na železnici s cílem podpořit zvýšení podílu železniční dopravy ve vztahu k jiným druhům dopravy.

(3)

Přestože bylo v ochraně spotřebitelů v Unii dosaženo značného pokroku, je stále zapotřebí ochranu práv cestujících v železniční přepravě dále zlepšovat.

(4)

Zejména proto, že cestující v železniční přepravě je slabší stranou přepravní smlouvy, měla by být chráněna práva cestujících v železniční přepravě.

(5)

Udělení stejných práv cestujícím v železniční přepravě, kteří se vydávají na mezinárodní cesty a na vnitrostátní cesty, má za cíl zvýšit úroveň ochrany spotřebitelů v Unii, zajistit rovné podmínky pro železniční podniky a zajistit jednotnou úroveň práv cestujících. Cestující by měli dostávat o svých právech co nejpřesnější informace. Vzhledem k tomu, že některé moderní formáty přepravních dokladů neumožňují fyzické vytištění informací na nich uvedených, mělo by být možné poskytnout informace požadované tímto nařízením jinými prostředky.

(6)

Železniční spoje nabízené výhradně pro historické nebo turistické účely obvykle neslouží běžným dopravním potřebám. Tyto spoje jsou obvykle odděleny od ostatního železničního systému Unie a použitá technologie může dostupnost těchto spojů omezovat. Členské státy by měly mít možnost udělovat výjimky z uplatňování ustanovení tohoto nařízení na železniční spoje nabízené výlučně pro historické nebo turistické účely, kromě některých ustanovení, která by se měla použít na veškerou železniční přepravu osob v Unii.

(7)

Městské, příměstské a regionální osobní železniční spoje jsou odlišné povahy než dálkové osobní železniční spoje. Členské státy by proto měly mít možnost udělovat pro tyto spoje z určitých ustanovení tohoto nařízení o právech cestujících výjimky. Tyto výjimky by se však neměly vztahovat na základní pravidla, jako jsou zejména ustanovení týkající se nediskriminačních podmínek přepravních smluv, práv zakoupit si bez nepřiměřených obtíží přepravní doklad pro cestování vlakem, odpovědnosti železničních podniků vůči cestujícím a za jejich zavazadla, požadavku odpovídajícího pojištění železničních podniků a požadavku, aby byla přijata přiměřená opatření k zajištění osobní bezpečnosti cestujících ve stanicích a vlacích. Regionální dopravní spoje jsou celkově více integrovány do ostatních částí železničního systému Unie a dotčené jízdy jsou delší. Pro regionální osobní železniční spoje by proto měly být případné výjimky ještě více omezeny. Pokud jde o regionální osobní železniční spoje, měly by být postupně zcela zrušeny výjimky z ustanovení tohoto nařízení, která usnadňují využívání železničních spojů osobami se zdravotním postižením nebo osobami s omezenou schopností pohybu a orientace, a výjimky z ustanovení tohoto nařízení podporujících používání jízdních kol by se u těchto spojů neměly uplatňovat. Kromě toho by měla být možnost vyjmout regionální spoje z určitých povinností, pokud jde o poskytování přímých přepravních dokladů a přesměrování, časově omezena.

(8)

Cílem tohoto nařízení je zlepšit železniční přepravu osob v Unii. Členské státy by proto měly mít možnost udělit výjimky pro dopravní spoje v regionech, v nichž je podstatná část spojů provozována mimo Unii.

(9)

Mimoto, s cílem umožnit hladký přechod od rámce stanoveného podle nařízení (ES) č. 1371/2007 k rámci podle tohoto nařízení by dřívější vnitrostátní výjimky měly být rušeny postupně, aby byla zajištěna nezbytná právní jistota a kontinuita. Členským státům, které udělily výjimky podle čl. 2 odst. 4 nařízení (ES) č. 1371/2007, by mělo být povoleno udělit vnitrostátním osobním železničním spojům výjimku pouze z těch ustanovení tohoto nařízení, která vyžadují významnou úpravu, a v každém případě po omezenou dobu. Členské státy by rovněž měly mít možnost udělit po přechodnou dobu výjimku z povinnosti předávat informace o provozu a cestování mezi provozovateli, avšak pouze tehdy, pokud není technicky proveditelné, aby provozovatel infrastruktury poskytl dané údaje v reálném čase železničnímu podniku, prodejci přepravních dokladů, poskytovateli souborných služeb cestovního ruchu nebo provozovateli stanice. Posouzení toho, co je technicky proveditelné, by mělo být učiněno nejméně každé dva roky.

(10)

Pokud členské státy udělí osobním železničním spojům výjimku z uplatňování určitých ustanovení tohoto nařízení, měly by o tom informovat Komisi. Při poskytování těchto informací by členské státy měly vysvětlit důvody pro udělení těchto výjimek a opatření přijatá nebo plánovaná za účelem splnění povinností podle tohoto nařízení po skončení platnosti dotčených výjimek.

(11)

Pokud je za jednu stanici odpovědných několik provozovatelů stanice, měly by mít členské státy možnost určit subjekt pověřený plněním povinností uvedených v tomto nařízení.

(12)

Přístup k cestovním informacím v reálném čase, včetně informací o tarifech, železniční dopravu více zpřístupní novým zákazníkům, kterým nabídne širší paletu cestovních a tarifních možností, z nichž si budou moci vybrat. Železniční podniky by měly pro usnadnění cestování po železnici poskytnout jiným železničním podnikům, prodejcům přepravních dokladů a poskytovatelům souborných služeb cestovního ruchu, kteří prodávají jejich služby, přístup k těmto cestovním informacím a dát jim možnost provést a zrušit rezervace. Provozovatelé infrastruktury by měli pro usnadnění cestování po železnici předávat v reálném čase údaje týkající se příjezdu a odjezdu vlaků železničnímu podniku a provozovatelům stanic, jakož i prodejcům přepravních dokladů a poskytovatelům souborných služeb cestovního ruchu.

(13)

Podrobnější požadavky ohledně poskytování cestovních informací jsou stanoveny v technické specifikaci pro interoperabilitu uvedené v nařízení Komise (EU) č. 454/2011 (4).

(14)

Posílení práv cestujících v železniční přepravě by mělo vycházet ze stávajícího mezinárodního práva uvedeného v přípojku A – Jednotné právní předpisy pro smlouvu o mezinárodní železniční přepravě osob (CIV) – k Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě (COTIF) ze dne 9. května 1980, ve znění Pozměňovacího protokolu k Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě ze dne 3. června 1999 (protokol 1999). Oblast působnosti tohoto nařízení by však bylo vhodné rozšířit a nechránit pouze cestující v mezinárodní, ale také ve vnitrostátní železniční přepravě. K úmluvě COTIF přistoupila Unie dne 23. února 2013.

(15)

Členské státy by měly zakázat diskriminaci na základě státní příslušnosti cestujícího nebo místa usazení železničního podniku, prodejce přepravních dokladů či poskytovatele souborných služeb cestovního ruchu v rámci Unie. Nicméně by neměly být zakázány sociální tarify a podpora širšího využívání veřejné dopravy, jsou-li taková opatření přiměřená a nezávislá na státní příslušnost dotčeného cestujícího. Železniční podniky, prodejci přepravních dokladů a poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu si mohou svobodně stanovit své obchodní postupy, včetně zvláštních nabídek a propagace určitých prodejních kanálů. Vzhledem k rozvoji on-line platforem pro prodej přepravních dokladů cestujícím by členské státy měly věnovat zvláštní pozornost tomu, aby zajistily, že při přístupu k on-line rozhraním nebo nákupu přepravních dokladů nedojde k žádné diskriminaci. Rovněž by měla být bez ohledu na daný druh zakoupeného přepravního dokladu poskytována stejná úroveň ochrany cestujícího.

(16)

Rostoucí oblíbenost cyklistiky v celé Unii má důsledky pro celkovou mobilitu a cestovní ruch. Větším využíváním železnic a cyklistiky v rámci dělby přepravní práce dochází ke snižování dopadu dopravy na životní prostředí. Z tohoto důvodu by měly železniční podniky co nejvíce usnadňovat kombinaci cyklistiky a jízdy vlakem. Zejména při pořizování nových drážních vozidel nebo při významné modernizaci stávajících drážních vozidel by tato vozidla měla poskytnout odpovídající počet míst pro jízdní kola, ledaže jde o pořízení nebo modernizaci jídelních, lůžkových nebo lehátkových vozů. S cílem zabránit negativním dopadům na bezpečnost stávajících drážních vozidel by se měla tato povinnost vztahovat pouze na případy významné modernizace vyžadující nové povolení k uvedení vozidla na trh.

(17)

Odpovídající počet míst pro jízdní kola na sestavu vlaku by měl být stanoven s ohledem na velikost sestavy vlaku, druh spoje a poptávku po přepravě jízdních kol. Železniční podniky by měly mít možnost vypracovat po konzultaci s veřejností plány stanovující konkrétní počty míst pro jízdní kola pro jejich spoje. Pokud se však železniční podniky rozhodnou plány nevypracovat, měl by se použít zákonem stanovený počet. Zákonem stanovený počet by měl rovněž sloužit jako vodítko pro železniční podniky při sestavování jejich plánů. Počet nižší než zákonem stanovený počet by měl být považován za přiměřený pouze tehdy, je-li odůvodněn zvláštními okolnostmi, jako je provozování železničních spojů v zimním období, kdy poptávka po přepravě jízdních kol jednoznačně není nebo je nízká. V některých členských státech, pokud jde o určité druhy spojů, je poptávka po přepravě jízdních kol obzvláště vysoká. Členské státy by proto měly mít u určitých druhů spojů možnost stanovit minimální odpovídající počet míst pro jízdní kola. Tento počet míst pro jízdní kola by měl mít přednost před konkrétními počty míst pro jízdní kola podle plánů železničních podniků. To by nemělo bránit volnému pohybu drážních vozidel v rámci Unie. Cestující by měli být o místech pro jízdní kola, jež jsou k dispozici, informováni.

(18)

Práva a povinnosti týkající se přepravy jízdních kol ve vlacích by se měly vztahovat na jízdní kola, která lze před cestou vlakem i po ní ihned použít k jízdě. Na přepravu jízdních kol v obalech a taškách se ve vhodných případech vztahují ustanovení tohoto nařízení týkající se zavazadel.

(19)

Práva cestujících v železničních spojích zahrnují právo na obdržení informací o daném spoji před uskutečněním jízdy i v jejím průběhu. Železniční podniky, prodejci přepravních dokladů a poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu by měli poskytovat obecné informace o železničních spojích před zahájením cesty. Tyto informace by měly být poskytovány ve formátech přístupných osobám se zdravotním postižením nebo osobám s omezenou schopností pohybu a orientace. Železniční podniky a případně prodejci přepravních dokladů a poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu by měli cestujícímu během jízdy poskytnout další informace požadované tímto nařízením. Pokud má tyto informace k dispozici provozovatel stanice, rovněž by je měl cestujícím poskytnout.

(20)

Velikost prodejců přepravních dokladů se značně liší, sahá od mikropodniků po velké podniky a někteří prodejci nabízejí své služby pouze off-line či pouze on-line. Povinnost poskytovat cestujícím cestovní informace by proto měla být přiměřená různým velikostem a tím i různým kapacitám prodejců přepravních dokladů.

(21)

Toto nařízení by nemělo železničním podnikům, poskytovatelům souborných služeb cestovního ruchu nebo prodejcům přepravních dokladů bránit v nabízení výhodnějších podmínek pro cestující, než jsou podmínky stanovené v tomto nařízení. Toto nařízení by však nemělo vést k tomu, aby byl železniční podnik vázán výhodnějšími smluvními podmínkami nabízenými poskytovatelem souborných služeb cestovního ruchu nebo prodejcem přepravních dokladů, pokud tak nestanoví ujednání mezi železničním podnikem a poskytovatelem souborných služeb cestovního ruchu nebo prodejcem přepravních dokladů.

(22)

Přímé přepravní doklady cestujícím umožňují plynulé jízdy, a proto by mělo být vynaloženo veškeré přiměřené úsilí na to, aby byly tyto přepravní doklady nabízeny pro mezinárodní i vnitrostátní dálkové, městské, příměstské a regionální osobní železniční spoje, včetně osobních železničních spojů vyjmutých podle tohoto nařízení. Pro výpočet celkové doby zpoždění, za které se poskytuje odškodnění, by mělo být možné vyloučit zpoždění, k nimž došlo během těch částí jízdy, které se vztahují k železničním spojům, jež jsou podle tohoto nařízení vyjmuty.

(23)

Pokud jde o spoje provozované stejným železničním podnikem, mělo by být zavedením povinnosti poskytnout přímé přepravní doklady usnadněno převádění cestujících v železniční dopravě z jednoho spoje do druhého, neboť nejsou mezi železničními podniky zapotřebí žádné obchodní dohody. Požadavek poskytovat přímé přepravní doklady by se měl rovněž vztahovat na spoje provozované železničními podniky, které patří témuž vlastníkovi nebo které jsou dceřinými společnostmi v plném vlastnictví jednoho z železničních podniků poskytujících železniční spoje zahrnuté do jízdy. Železniční podnik by měl mít možnost určit na přímém přepravním dokladu čas odjezdu každého železničního spoje, včetně regionálních spojů, pro který je přímý přepravní doklad platný.

(24)

Cestující by měli být jasně informováni o tom, zda přepravní doklady prodávané železničním podnikem v rámci jedné obchodní transakce představují přímý přepravní doklad. Pokud cestující nejsou řádně informováni, měl by železniční podnik nést odpovědnost, jako kdyby tyto přepravní doklady byly přímým přepravním dokladem.

(25)

Nabídka přímých přepravních dokladů by měla být podporována. Správné informace týkající se železničních spojů však mají zásadní význam i v případě, že cestující nakupují přepravní doklady od prodejce přepravních dokladů nebo od poskytovatele souborných služeb cestovního ruchu. Pokud prodejci přepravních dokladů nebo poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu prodávají samostatné přepravní doklady jako balíček, měli by cestujícímu jasně sdělit, že tyto přepravní doklady nenabízejí stejnou úroveň ochrany jako přímé přepravní doklady a že železniční podnik nebo železniční podniky provozující daný spoj tyto přepravní doklady nevydaly jako přímé přepravní doklady. V případě, že prodejci přepravních dokladů či poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu nesplní tento požadavek, by jejich odpovědnost měla jít nad rámec náhrady jízdného.

(26)

Při nabízení přímých přepravních dokladů je důležité, aby železniční podniky zohlednily realistické a proveditelné minimální doby přestupu v okamžiku původní rezervace, jakož i veškeré důležité faktory, jako je velikost a umístění příslušných stanic a nástupišť.

(27)

S ohledem na Úmluvu Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením a s cílem poskytnout osobám se zdravotním postižením a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace možnost cestovat po železnici, která je srovnatelná s možnostmi ostatních občanů, je nutné stanovit pravidla týkající se nediskriminace a pomoci během jejich jízdy. Osoby se zdravotním postižením a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace mají, stejně jako všichni ostatní občané, právo na volný pohyb a nediskriminaci. Zvláštní pozornost by měla být věnována mimo jiné informování osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace o podmínkách přepravy, přístupnosti drážních vozidel a vybavení ve vlaku. S cílem poskytnout cestujícím se smyslovými postiženími nejlepší informace o zpožděních by měly být podle potřeby použity vizuální a akustické systémy. Osoby se zdravotním postižením by měly mít možnost zakoupit přepravní doklady ve vlacích bez dodatečných poplatků v případě, že nejsou k dispozici přístupné prostředky pro zakoupení přepravního dokladu před nastoupením do vlaku. Měla by však existovat možnost omezit toto právo za okolností týkajících se bezpečnosti nebo povinné rezervace vlaku. Zaměstnanci by měli být odpovídajícím způsobem proškoleni, aby mohli reagovat na potřeby osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace, zejména při poskytování pomoci. Aby byly zajištěny rovnocenné cestovní podmínky, měla by být těmto osobám poskytována pomoc na nádražích a ve vlaku, nebo v případě, že není ve vlaku a na stanici k dispozici školená posádka, mělo by být vyvinuto veškeré přiměřené úsilí, aby byl k cestování po železnici umožněn přístup.

(28)

Železniční podniky a provozovatelé stanic by měli aktivně spolupracovat s organizacemi zastupujícími osoby se zdravotním postižením za účelem zlepšování kvality přístupu k dopravním službám.

(29)

S cílem usnadnit přístup k osobním železničním spojům pro osoby se zdravotním postižením a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace by členské státy měly mít možnost požadovat od železničních podniků a provozovatelů stanic, aby zřídili vnitrostátní jednotná kontaktní místa s cílem koordinovat informace a pomoc.

(30)

S cílem zajistit poskytnutí pomoci osobám se zdravotním postižením a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace je z praktických důvodů nutné potřebu pomoci železničnímu podniku, provozovateli stanice, prodejci přepravních dokladů nebo poskytovateli souborných služeb cestovního ruchu oznámit předem. Zatímco toto nařízení stanoví pro taková předběžná oznámení společnou maximální lhůtu, dobrovolná ujednání, jež stanoví kratší lhůty, jsou důležitá pro zlepšení mobility osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace. Aby bylo zaručeno co nejrozsáhlejší poskytování informací o takových zkrácených lhůtách, je důležité, aby Komise do své zprávy o provádění tohoto nařízení a jeho výsledcích zahrnula informace o vývoji ujednání týkajících se předběžných oznámení se zkrácenou lhůtou a souvisejícího šíření informací.

(31)

Železniční podniky a provozovatelé stanic by měli na základě souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/882 (5) a s nařízením Komise (EU) č. 1300/2014 (6) zohlednit potřeby osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace. Odkazuje-li toto nařízení na ustanovení směrnice (EU) 2019/882, měly by členské státy tato ustanovení použít ode dne 28. června 2025 a v souladu s přechodnými opatřeními stanovenými v článku 32 uvedené směrnice. Pokud jde o železniční přepravu osob, je oblast působnosti těchto ustanovení stanovena v čl. 2 odst. 2 písm. c) uvedené směrnice.

(32)

Některá zvířata jsou vycvičena, aby pomáhala osobám se zdravotním postižením dosáhnout nezávislé mobility. Pro tuto mobilitu je nezbytné, aby taková zvířata mohla být převážena ve vlacích. Toto nařízení stanoví společná práva a povinnosti týkající se asistenčních psů. Členské státy by však měly mít možnost provádět zkoušky za použití jiných asistenčních zvířat pro mobilitu a umožnit jim nástup do vlaků na jejich vnitrostátních železničních spojích. Je důležité, aby Komise sledovala vývoj v této záležitosti, a to s ohledem na další práci, pokud jde o asistenční zvířata pro mobilitu.

(33)

Je žádoucí, aby toto nařízení vytvořilo systém odškodnění pro cestující v případě zpoždění, včetně případů, kdy je zpoždění způsobeno odřeknutím spoje nebo zmeškáním přípoje. V případě zpoždění osobního železničního spoje by měly železniční podniky poskytnout cestujícím odškodnění, které vychází z procentuálního podílu ceny přepravního dokladu.

(34)

Železniční podniky by měly mít povinnost být pojištěny nebo mít odpovídající záruky ohledně své odpovědnosti vůči cestujícím v železniční přepravě v případě nehody.

(35)

Posílená práva na odškodnění a pomoc v případě zpoždění, zmeškání přípoje nebo odřeknutí spoje by měla mít za následek větší pobídky pro trh železniční přepravy osob ve prospěch cestujících.

(36)

V případě zpoždění by měli mít cestující možnost pokračovat v cestě nebo být přesměrováni za srovnatelných podmínek přepravy. V tomto případě je třeba zohlednit potřeby osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace.

(37)

Železniční podnik by však neměl být povinen zaplatit odškodnění, může-li prokázat, že zpoždění bylo způsobeno výjimečnými okolnostmi, jako jsou mimořádné povětrnostní podmínky nebo velké přírodní pohromy ohrožující bezpečný provoz spoje. Každá takováto událost by měla mít povahu mimořádné přírodní katastrofy, jež se odlišuje od běžných sezónních klimatických podmínek, jakými jsou například podzimní bouře nebo pravidelný výskyt záplav ve městech vlivem přílivu či tání sněhu. Kromě toho by železniční podnik neměl být povinen zaplatit odškodnění, může-li prokázat, že zpoždění bylo způsobeno vážnou krizí v oblasti veřejného zdraví, jako je pandemie. Je-li zpoždění způsobeno cestujícím nebo určitým jednáním třetích stran, neměl by mít železniční podnik povinnost odškodnit za zpoždění. Železniční podniky by měly prokázat, že takové události nemohly předvídat ani se jim vyhnout, ani zpoždění zabránit, i když byla přijata veškerá přiměřená opatření, včetně odpovídající preventivní údržby jejich drážních vozidel. Stávky zaměstnanců železničního podniku a jednání nebo opomenutí ze strany jiných provozovatelů železnic používajících tutéž infrastrukturu, provozovatele infrastruktury nebo provozovatele stanice by neměly mít vliv na odpovědnost za zpoždění. Okolnosti, za nichž železniční podniky nejsou povinny vyplácet odškodnění, by měly být objektivně odůvodněny. Mají-li železniční podniky k dispozici sdělení nebo dokument provozovatele železniční infrastruktury, veřejného orgánu nebo jiného subjektu nezávislého na železničních podnicích, v němž jsou uvedeny okolnosti, z nichž podnik vyvozuje, že je osvobozen od povinnosti uhradit odškodnění, měly by s těmito sděleními nebo dokumenty seznámit cestující a případně dotčené orgány.

(38)

Železniční podniky by měly být podporovány v tom, aby zjednodušily postup pro cestující při podání žádosti o odškodnění nebo náhradu jízdného. Členské státy by zejména měly mít možnost požadovat, aby železniční podniky přijímaly žádosti prostřednictvím určitých komunikačních prostředků, například na internetových stránkách nebo za použití mobilních aplikací, a to za předpokladu, že tyto požadavky nejsou diskriminační.

(39)

S cílem usnadnit cestujícím podávání žádostí o náhradu jízdného nebo odškodnění v souladu s tímto nařízením by měly být pro tyto žádosti stanoveny formuláře platné v celé Unii. Cestující by měli mít možnost podat žádost prostřednictvím tohoto formuláře.

(40)

Železniční podniky by měly ve spolupráci s provozovateli infrastruktury a provozovateli stanic připravit pohotovostní plány, aby minimalizovaly dopady vážných narušení dopravy tím, že uvízlým cestujícím poskytnou přiměřené informace a péči.

(41)

Je rovněž žádoucí, aby v období bezprostředně po nehodě byli oběti nehod a jejich rodinní příslušníci zbaveni krátkodobých finančních starostí.

(42)

Je v zájmu cestujících v železniční přepravě, aby byla po dohodě s veřejnými orgány přijata náležitá opatření pro zajištění jejich osobní bezpečnosti ve stanicích i ve vlacích.

(43)

Cestující v železniční přepravě by měli mít možnost podat stížnost kterémukoli zúčastněnému železničnímu podniku nebo provozovatelům některých stanic, případně prodejcům přepravních dokladů a poskytovatelům souborných služeb cestovního ruchu, týkající se jejich příslušných oblastí odpovědnosti ohledně práv a povinností podle tohoto nařízení. Cestující v železniční přepravě by měli mít právo obdržet odpověď v přiměřené lhůtě.

(44)

V zájmu efektivního vyřizování stížností by železniční podniky a provozovatelé stanic měli mít právo zřídit společné služby pro zákazníky a mechanismy pro vyřizování stížností. Informace o postupech vyřizování stížností by měly být veřejně dostupné a snadno přístupné všem cestujícím.

(45)

Tímto nařízením by neměla být dotčena práva cestujících na to, aby podali stížnost vnitrostátnímu subjektu nebo se v souladu s vnitrostátními postupy domáhali nápravy právní cestou.

(46)

Železniční podniky a provozovatelé stanic by měli definovat, řídit a sledovat normy kvality služeb u železniční přepravy osob. Železniční podniky by rovněž měly zveřejňovat informace o kvalitě poskytovaných služeb.

(47)

S cílem zachovat vysokou úroveň ochrany spotřebitelů v železniční dopravě by členské státy měly být povinny určit vnitrostátní subjekty příslušné pro prosazování, které budou podrobně sledovat uplatňování tohoto nařízení a prosazovat ho na vnitrostátní úrovni. Tyto subjekty by měly mít možnost přijmout různá opatření v oblasti prosazování. Cestující by měli mít možnost podávat k uvedeným subjektům stížnosti kvůli údajným porušením tohoto nařízení. Tyto subjekty by měly rovněž spolupracovat s vnitrostátními subjekty příslušnými pro prosazování v jiných členských státech, aby se zajistilo uspokojivé vyřizování těchto stížností.

(48)

Členské státy, které nemají žádný železniční systém a ani jej v nejbližší budoucnosti mít nebudou, by nesly nepřiměřenou a zbytečnou zátěž, pokud by se na ně vztahovaly povinnosti v oblasti prosazování, pokud jde o provozovatele stanic a provozovatele infrastruktury, stanovené tímto nařízením. Totéž platí pro povinnosti v oblasti prosazování, pokud jde o železniční podniky, dokud členský stát neudělil licenci žádnému železničnímu podniku. Uvedené členské státy by proto měly být od těchto povinností osvobozeny.

(49)

Zpracování osobních údajů by se mělo provádět v souladu s právními předpisy Unie o ochraně osobních údajů, zejména nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (7).

(50)

Členské státy by měly stanovit sankce za porušení tohoto nařízení a zajistit jejich uplatňování. Sankce, které mohou zahrnovat finanční odškodnění poškozené osoby, by měly být účinné, přiměřené a odrazující.

(51)

Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž rozvoje železnic Unie a posílení práv cestujících v železniční přepravě, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, ale spíše jich může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(52)

Za účelem zajištění vysoké úrovně ochrany cestujících by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o změnu přílohy I v souvislosti s jednotnými právními předpisy CIV a úpravu minimální částky zálohy v případě úmrtí cestujícího s ohledem na změny v celounijním harmonizovaném indexu spotřebitelských cen. Je obzvláště důležité, aby Komise vedla v rámci přípravné činnosti odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (8). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(53)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provádění tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (9).

(54)

Toto nařízení respektuje základní práva a dodržuje zásady uznávané v Listině základních práv Evropské unie, zejména články 21, 26, 38 a 47 týkající se zákazu jakékoli formy diskriminace, začlenění osob se zdravotním postižením, zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitele a práva na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces. Soudy členských států musejí při uplatňování tohoto nařízení uvedená práva a zásady dodržovat,

(1)

Politika a právní předpisy Unie v oblasti životního prostředí a klimatu a příslušná politika a právní předpisy Unie v oblasti energetiky dosáhly značného zlepšení stavu životního prostředí. Nadále však v oblasti životního prostředí a klimatu přetrvávají značné problémy, které v případě, že nebudou řešeny, budou mít pro Unii a dobré životní podmínky jejích občanů výrazné negativní důsledky.

(2)

Program pro životní prostředí a oblast klimatu (LIFE), zavedený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1293/2013 (4) na období 2014–2020, je posledním z řady programů Unie, které od roku 1992 podporují provádění právních předpisů a politických priorit v oblasti životního prostředí a klimatu. V nedávném hodnocení v polovině období byl program LIFE pozitivně vyhodnocen jako program, který má potenciál být účinný, účelný a relevantní. Program LIFE na období 2014–2020 by tedy měl pokračovat s určitými úpravami, jež byly identifikovány v rámci hodnocení v polovině období a následných hodnocení. Program pro životní prostředí a oblast klimatu (LIFE) (dále jen „program LIFE“) by proto měl být zaveden na období sedmi let s cílem sladit jeho trvání s dobou trvání víceletého finančního rámce stanoveného v nařízení Rady (EU, Euratom) 2020/2093 (5).

(3)

Program LIFE by měl úsilím o dosažení cílů a záměrů stanovených právními předpisy, politikou a plány, zejména cílů stanovených ve sdělení Komise ze dne 11. prosince 2019 nazvaném „ Zelená dohoda pro Evropu“ (dále jen „Zelená dohoda pro Evropu“), a mezinárodními závazky Unie v oblasti životního prostředí, klimatu a v relevantních případech v oblasti energetiky přispět ke spravedlivé transformaci na udržitelné, oběhové, energeticky účinné hospodářství založené na energii z obnovitelných zdrojů, které je neutrální z hlediska změny klimatu a odolné vůči změně klimatu, k ochraně, obnově a zlepšování kvality životního prostředí, včetně ovzduší, vody a půdy, a zdraví, k zastavení a zvrácení úbytku biologické rozmanitosti, mimo jiné prostřednictvím podpory provádění a spravování sítě Natura 2000 a řešení degradace ekosystémů, a to buď prostřednictvím přímých zásahů, nebo podporou začlenění těchto cílů do jiných politik. Program LIFE by měl rovněž podporovat provádění obecných akčních programů přijatých v souladu s čl. 192 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), jako je 7. akční program pro životní prostředí (6), a jakéhokoli následného akčního programu Unie pro životní prostředí.

(4)

Unie je odhodlána rozvíjet komplexní přístup k cílům udržitelného rozvoje Agendy Organizace spojených národů pro udržitelný rozvoj 2030, v jejichž rámci se zdůrazňuje úzká vazba mezi správou přírodních zdrojů k zajištění jejich dlouhodobé dostupnosti a ekosystémovými službami, jakož i spojitostí těchto obou aspektů s lidským zdravím a udržitelným hospodářským růstem podporujícím sociální začlenění. V tomto duchu by měl program LIFE zohledňovat zásady solidarity a přitom výrazně přispívat k hospodářskému rozvoji i sociální soudržnosti.

(5)

S cílem podporovat udržitelný rozvoj by měla být do vymezování a provádění všech unijních politik a činností začleněna ochrana životního prostředí a klimatu. Měly by proto být podporovány synergie a doplňkovost s dalšími finančními programy Unie, například umožněním financování činností, které doplňují strategické integrované projekty a strategické projekty na ochranu přírody a podporují využívání a replikaci řešení vyvinutých v rámci programu LIFE. Je nutná koordinace, aby se předešlo dvojímu financování. Komise a členské státy by měly zajistit, aby nedocházelo k administrativnímu překrývání a aby příjemcům v rámci projektů nevznikala administrativní zátěž v důsledku povinnosti vykazování plynoucí z různých finančních nástrojů.

(6)

Program LIFE by měl přispět k udržitelnému rozvoji a k dosažení cílů a záměrů právních předpisů, strategií, plánů a mezinárodních závazků Unie v oblasti životního prostředí, klimatu a rovněž příslušných právních předpisů, strategií, plánů a mezinárodních závazků Unie v oblasti energetiky, především Agendy Organizace spojených národů 2030 pro udržitelný rozvoj, Úmluvy o biologické rozmanitosti (7), Pařížské dohody přijaté v rámci Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (8) (dále jen „Pařížská dohoda o změně klimatu“), a mimo jiné Úmluvy Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK OSN) o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (9) (dále jen „Aarhuská úmluva“), Úmluvy EHK OSN o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států, Basilejské úmluvy OSN o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování, Rotterdamské úmluvy OSN o postupu předchozího souhlasu pro určité nebezpečné chemické látky a pesticidy v mezinárodním obchodu a Stockholmské úmluvy OSN o perzistentních organických znečišťujících látkách.

(7)

Unie přikládá velkou důležitost dlouhodobé udržitelnosti výsledků projektů financovaných programem LIFE a schopnosti zajistit a udržovat je po realizaci projektu, mimo jiné pokračováním projektů a replikací nebo přenosem projektů.

(8)

Předpokladem ke splnění závazků Unie v rámci Pařížské dohody o změně klimatu je transformace Unie v udržitelnou, oběhovou, energeticky účinnou společnost založenou na energii z obnovitelných zdrojů, která je neutrální z hlediska změny klimatu a je vůči změnám klimatu odolná. Tato transformace si zase vyžaduje akce, jež prosazují energetickou účinnost a energii z obnovitelných zdrojů a přispívají k provádění rámce politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030, integrovaných vnitrostátních plánů členských států v oblasti energetiky a klimatu a provádění dlouhodobé strategie Unie v oblasti klimatu a energetiky, a to zejména v odvětvích, která nejvíce přispívají k současným úrovním emisí skleníkových plynů a znečištění, v souladu s dlouhodobými cíli stanovenými v Pařížské dohodě o změně klimatu. Program LIFE by měl také obsahovat akce přispívající k provádění politiky Unie v oblasti přizpůsobení se změně klimatu, jejichž cílem je snížit zranitelnost vůči nepříznivým dopadům změny klimatu.

(9)

Projekty v rámci nového podprogramu „Přechod na čistou energii“ tvořícího součást programu LIFE by měly být zaměřeny na umožnění budování kapacit a šíření poznatků, dovedností, inovativních technik, metod a řešení za účelem dosažení cílů unijních právních předpisů a politiky týkajících se přechodu na energii z obnovitelných zdrojů a zvýšení energetické účinnosti. Takové budování kapacit a šíření poznatků má zpravidla formu koordinačních a podpůrných akcí s vysokou přidanou hodnotou na úrovni Unie, jejichž cílem je odstranit překážky na trhu, které brání socioekonomickému přechodu k udržitelné energii, a které zapojují hlavně malé a střední subjekty, jakož i další subjekty, včetně místních a regionálních orgánů veřejné správy a neziskových organizací. Tyto akce přinášejí mnoho vedlejších přínosů, jako je boj proti energetické chudobě, zlepšení kvality vzduchu v interiérech, omezení místních znečišťujících látek díky zlepšení energetické účinnosti a větší míře využívání decentralizovaných obnovitelných zdrojů energie a přispění k pozitivním dopadům na místní úrovni a k růstu podporujícímu sociální začlenění.

(10)

S cílem přispět ke zmírňování změny klimatu a k mezinárodním závazkům Unie týkajícím se dekarbonizace je třeba transformaci odvětví energetiky urychlit. Akce pro budování kapacit na podporu energetické účinnosti a energie z obnovitelných zdrojů financované do roku 2020 v rámci programu Horizont 2020 (10) by měly být začleněny do nového podprogramu „Přechod na čistou energii“, který je součástí programu LIFE, protože jejich cílem není financovat excelenci a vytvářet inovace, ale usnadnit využití již dostupných technologií pro energii z obnovitelných zdrojů a energetickou účinnost, které přispějí ke zmírnění změny klimatu. Do programu LIFE by měly být zapojeny všechny zúčastněné strany a odvětví podílející se na přechodu na čistou energii. Začlenění těchto akcí pro budování kapacit do programu LIFE nabízí potenciál pro synergie mezi podprogramy a zvyšuje celkovou soudržnost unijního financování. Z tohoto důvodu by se měly shromažďovat a rozšiřovat údaje o využívání stávajících výzkumných a inovativních řešení v rámci projektů programu LIFE, včetně programu Horizont Evropa zavedeného na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/695 (11) (dále jen „Horizont Evropa“), které mu předcházely.

(11)

V posouzení dopadů, které je připojeno k návrhu Komise směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2002 (12), kterým se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU (13), se odhaduje, že plnění cílů Unie v oblasti energetiky do roku 2030 bude v období 2021 až 2030 vyžadovat dodatečné investice ve výši 177 miliard EUR ročně. Největší volná místa se týkají investic do dekarbonizace budov ke zvýšení energetické účinnosti a využívání energie z obnovitelných zdrojů malého rozsahu, kde kapitál musí být nasměrován na projekty s vysoce decentralizovanou povahou. Jedním z cílů podprogramu „Přechod na čistou energii“, který se týká rychlého zavádění obnovitelných zdrojů energie a zvýšení energetické účinnosti, je vybudovat kapacity pro vývoj a sdružování těchto projektů, čímž se rovněž napomůže čerpání prostředků z evropských strukturálních a investičních fondů a jeho působení jakožto katalyzátor pro investice do obnovitelných zdrojů energie a energetické účinnosti, a to i s použitím finančních nástrojů stanovených v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/523 (14).

(12)

Program LIFE je jediným programem, který se zaměřuje specificky na oblast životního prostředí a klimatu, a proto hraje rozhodující úlohu při uplatňování právních předpisů a politik Unie v těchto oblastech.

(13)

Synergie s programem Horizont Evropa by měly usnadnit, aby během jeho strategického plánovacího procesu v oblasti výzkumu a inovací byly zjištěny a stanoveny potřeby výzkumu a inovací za účelem řešení problémů v oblasti životního prostředí, klimatu a energetiky v rámci Unie. Program LIFE by měl i nadále působit jako katalyzátor provádění právních předpisů a politiky Unie v oblasti životního prostředí, klimatu a rovněž příslušných právních předpisů a politiky Unie v oblasti energetiky, mimo jiné převzetím a uplatňováním výsledků výzkumu a inovací z programu Horizont Evropa a pomocí jejich zavádění v širším měřítku, pokud mohou pomoci řešit otázky životního prostředí, klimatu nebo transformace energetiky. Evropská rada pro inovace programu Horizont Evropa může poskytnout podporu při šíření a komercializaci nových převratných myšlenek, které by mohly vyplynout z provádění projektů programu LIFE. Obdobně je třeba zohlednit i synergie s Inovačním fondem v rámci Systému obchodování s emisemi zřízeným podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (15).

(14)

Na akce, na něž byl získán příspěvek z programu LIFE, by mělo být rovněž možno získat příspěvek z jiného programu Unie, pokud tyto příspěvky nepokrývají tytéž náklady. Akce, které obdrží kumulativní financování z různých programů Unie, by měly být předmětem pouze jediného auditu tak, aby zahrnoval všechny dotčené programy Unie a pravidla, která se na ně použijí.

(15)

Ve sdělení Komise ze dne 3. února 2017 nazvaném „Přezkum provádění právních předpisů EU v oblasti životního prostředí: společné výzvy a jak sjednotit úsilí za účelem dosažení lepších výsledků“ (EIR) se uvádí, že je zapotřebí značně pokročit, aby se urychlilo provádění unijního acquis v oblasti životního prostředí a aby se cíle v oblasti životního prostředí a klimatu více integrovaly a začleňovaly do ostatních politik. Program LIFE by měl tedy působit jako katalyzátor řešení horizontálních, systémových problémů i hlavních příčin nedostatků při provádění, které byly zjištěny v rámci EIR, a při dosahování požadovaného pokroku tím, že bude rozvíjet, zkoušet a přejímat nové postupy; podporovat vývoj, sledování a přezkum politiky; zlepšovat správu v oblasti životního prostředí, změny klimatu a souvisejících záležitostí týkajících se transformace energetiky, mimo jiné tak, že bude posilovat zapojení zúčastněných stran na všech úrovních, budování kapacit, komunikační činnosti a zvyšování informovanosti; mobilizovat investice ze všech unijních investičních programů nebo jiných finančních zdrojů a podporovat akce k překonání různých překážek, které brání účinnému provádění klíčových plánů vyžadovaných právními předpisy v oblasti životního prostředí.

(16)

K tomu, aby se zastavil a zvrátil úbytek biologické rozmanitosti a degradace ekosystémů, včetně mořských ekosystémů, je zapotřebí podpořit vypracování, provádění, vymáhání a hodnocení příslušných unijních právních předpisů a politik, mezi něž mimo jiné patří sdělení Komise ze dne 20. května 2020 nazvané „Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 - Navrácení přírody do našeho života“, směrnice Rady 92/43/EHS (16), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES (17) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 (18), a to zejména vytvořením znalostní základny pro přípravu a provádění politiky a prostřednictvím vývoje, testování, předvádění a uplatňování osvědčených postupů a řešení, jako je účinná správa, v malém měřítku nebo přizpůsobených konkrétním místním, regionálním nebo vnitrostátním podmínkám, včetně integrovaných přístupů k provádění akčních programů, které stanoví priority financování, přijatých podle směrnice 92/43/EHS. Toto nařízení by mělo přispět k začleňování opatření v oblasti biologické rozmanitosti do politik Unie a k dosažení celkové ambice poskytnout na cíle v oblasti biologické rozmanitosti 7,5 % ročních výdajů v rámci víceletého finančního rámce v roce 2024 a 10 % ročních výdajů v rámci víceletého finančního rámce v letech 2026 a 2027, přičemž se zohlední, jak se cíle v oblasti klimatu a cíle v oblasti biologické rozmanitosti překrývají.

Unie a členské státy by měly sledovat své výdaje související s biologickou rozmanitostí, aby splnily své povinnosti týkající se podávání zpráv podle Úmluvy o biologické rozmanitosti. Měly by být splněny též požadavky na sledování stanovené v jiných příslušných právních předpisech Unie. Výdaje Unie na biologickou rozmanitost by měly být sledovány v souladu s účinnou, transparentní a komplexní metodikou stanovenou Komisí ve spolupráci s Evropským parlamentem a Radou, jak je uvedeno v Interinstitucionální dohodě ze dne 16. prosince 2021 mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské unie a Evropskou komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení, jakož i o nových vlastních zdrojích, včetně plánu zavádění nových vlastních zdrojů (19).

(17)

V nedávných hodnoceních a posouzeních, včetně přezkumu v polovině období týkajícího se strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020 a kontroly účelnosti právních předpisů týkajících se ochrany přírody, se uvádí, že jednou z hlavních příčin nedostatečného provádění právních předpisů Unie v oblasti ochrany přírody a strategie pro biologickou rozmanitost je nedostatek přiměřeného financování.

K uspokojení těchto potřeb by mohly významně přispět hlavní unijní nástroje financování, včetně Evropského fondu pro regionální rozvoj zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1301/2013 (20) (dále jen „Evropský fond pro regionální rozvoj“), Fondu soudržnosti zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1300/2013 (21) (dále jen „Fond soudržnosti“), Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1305/2013 (22) (dále jen „Evropský zemědělský fond na rozvoj venkova“) a Evropského námořního, rybářského a akvakulturního fondu zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 508/2014 (dále jen „Evropský námořní, rybářský a akvakulturní fond“), a to doplňkově. Program LIFE by mohl dále zlepšit účinnost tohoto začleňování pomocí strategických projektů na ochranu přírody, které mají působit jako katalyzátor provádění unijních právních předpisů a politiky v oblasti ochrany přírody a biologické rozmanitosti, včetně opatření stanovených v akčních programech, které stanoví priority financování, přijatých podle směrnice 92/43/EHS. Strategické projekty na ochranu přírody by měly v členských státech podpořit akční programy zaměřené na začlenění příslušných cílů v oblasti ochrany přírody a biologické rozmanitosti do dalších politik a programů financování, a zajistit tak, že budou na provádění těchto politik uvolněny příslušné finanční prostředky.

Členské státy by měly být oprávněny v rámci svého strategického plánu pro společnou zemědělskou politiku rozhodnout, že využijí určitou část přídělu prostředků z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova k mobilizaci podpory pro akce, které doplňují strategické projekty na ochranu přírody vymezené v tomto nařízení.

(18)

Pro podporu oběhového hospodářství a účinného využívání zdrojů je zapotřebí změnit způsob navrhování, výroby, spotřeby, opravy, opětovného použití, recyklace a likvidace materiálů a výrobků, včetně plastů, a zaměřit se při tom na celý životní cyklus výrobků. K přechodu na model oběhového hospodářství by měl program LIFE přispět finanční podporou zaměřenou na různé subjekty, jako jsou podniky, orgány veřejné správy a spotřebitelé, zejména uplatňováním, vývojem a přejímáním osvědčených technologií, postupů a řešení přizpůsobených konkrétním místním, regionálním nebo vnitrostátním podmínkám, mimo jiné prostřednictvím integrovaných přístupů k uplatňování hierarchie způsobů nakládání s odpady a provádění plánů nakládání s odpady a předcházení jejich vzniku. V rámci podpory provádění sdělení Komise ze dne 16. ledna 2018 nazvaného „Evropská strategie pro plasty v oběhovém hospodářství“ by mohla být přijata opatření, jejichž cílem je zejména vyřešit problém odpadu v mořích.

(19)

Vysoká úroveň ochrany životního prostředí má zásadní význam pro zdraví a kvalitu života občanů Unie. Program LIFE by měl podporovat cíle Unie, pokud jde o výrobu a používání chemických látek způsobem, které vedou k minimalizaci významných nepříznivých účinků na lidské zdraví a životní prostředí, s cílem dosáhnout netoxického prostředí v Unii. Program LIFE by měl rovněž podporovat činnosti na usnadnění provádění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/49/ES (23) za účelem dosažení úrovní hluku, které nemají významné negativní dopady na zdraví lidí a neohrožují je.

(20)

Dlouhodobým cílem politiky Unie v oblasti ochrany ovzduší je dosáhnout úrovní kvality ovzduší a životního prostředí, které nezpůsobují významné negativní dopady na zdraví lidí a neohrožují je, a posilovat přitom synergie mezi zlepšováním kvality ovzduší a snižováním emisí skleníkových plynů. Informovanost veřejnosti o znečištění ovzduší je vysoká a občané očekávají, že orgány budou jednat, zejména v oblastech, kde jsou obyvatelstvo a ekosystémy vystaveny vysokým hladinám látek znečišťujících ovzduší. Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2284 (24) zdůrazňuje úlohu, již může unijní financování hrát při dosahování cílů v oblasti čistého ovzduší. Program LIFE by tedy měl podporovat projekty, včetně strategických integrovaných projektů, které mají potenciál mobilizovat veřejné a soukromé prostředky, aby se staly ukázkou osvědčených postupů a působily jako katalyzátor provádění plánů a právních předpisů v oblasti kvality ovzduší na místní, regionální, multiregionální, celostátní a nadnárodní úrovni.

(21)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES (25) stanoví rámec pro ochranu unijních povrchových, pobřežních, brakických a podzemních vod. Cíle uvedené směrnice by podporovalo lepší provádění a větší začlenění cílů vodní politiky do jiných oblastí politiky. Program LIFE by proto měl podporovat projekty, které přispějí k účinnému provádění směrnice 2000/60/ES a dalších příslušných právních předpisů Unie v oblasti vody, jež pomáhají k dosažení dobrého stavu vodních útvarů Unie uplatňováním, vývojem a přejímáním osvědčených postupů, jakož i prostřednictvím využívání doplňkových akcí v rámci jiných unijních programů či finančních zdrojů.

(22)

Ochrana a obnova mořského prostředí je jedním z celkových cílů politiky Unie v oblasti životního prostředí. Program LIFE by měl podporovat řízení, zachování, obnovu a monitorování biologické rozmanitosti a mořských ekosystémů, zejména v mořských lokalitách sítě Natura 2000, a ochranu druhů v souladu s akčními programy, které stanoví priority financování, přijatými podle směrnice 92/43/EHS, dosažení dobrého stavu životního prostředí v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/56/ES (26), propagaci čistých a zdravých moří, provádění sdělení Komise ze dne 16. ledna 2018 nazvaného „Evropská strategii pro plasty v oběhovém hospodářství“, a to zejména za účelem řešení problému ztracených rybolovných zařízení a odpadu v mořích, a propagaci zapojení Unie v mezinárodní správě oceánů, které je zásadní pro dosažení cílů Agendy Organizace spojených národů pro udržitelný rozvoj 2030 a zajištění zdravých oceánů pro budoucí generace. Strategické integrované projekty a strategické projekty na ochranu přírody v rámci programu LIFE by měly obsahovat příslušné akce zaměřené na ochranu mořského prostředí.

(23)

Zlepšení správy v záležitostech životního prostředí, změny klimatu a související energetické transformace vyžaduje zapojení občanské společnosti prostřednictvím zvyšování informovanosti veřejnosti, včetně komunikační strategie, která zohlední nové sdělovací prostředky a sociální sítě, zapojení spotřebitelů a rozšířeného zapojení zúčastněných stran, včetně nevládních organizací, na všech úrovních do konzultací a provádění souvisejících politik. Je proto vhodné, aby program LIFE podporoval širokou škálu nevládních organizací a sítí neziskových subjektů, které usilují o cíle, jež jsou v obecném zájmu Unie, a které primárně působí v oblasti životního prostředí nebo klimatu, a to tím, že bude konkurenčním a transparentním způsobem poskytovat provozní granty s cílem pomoci těmto nevládním organizacím, sítím a subjektům účinně přispívat k politice Unie a budovat a posilovat jejich schopnost stát se účinnějšími partnery.

(24)

Zatímco zlepšení správy na všech úrovních by mělo být průřezovým cílem všech podprogramů programu LIFE, program LIFE by měl podporovat vypracování, provádění, vymáhání a dodržování acquis v oblasti životního prostředí a klimatu, zejména horizontálních právních předpisů týkajících se správy záležitostí v oblasti životního prostředí, včetně právních předpisů provádějících Aarhuskou úmluvu.

(25)

Program LIFE by měl účastníky trhu připravit na přechod na udržitelné, oběhové, energeticky účinné hospodářství založené na energii z obnovitelných zdrojů, neutrální z hlediska změny klimatu a odolné vůči změně klimatu a podpořit je v tom testováním nových obchodních příležitostí, zlepšováním odborných schopností, usnadňováním přístupu spotřebitelů k udržitelným výrobkům a službám, zapojením a posílením postavení lobbistů a zkoušením nových metod k přizpůsobení stávajících postupů a podnikatelského prostředí. Aby se podpořilo širší tržní uplatnění udržitelných řešení, je třeba prosazovat přijetí širokou veřejností a zapojení spotřebitelů.

(26)

Program LIFE je koncipován tak, aby podporoval předvádění technik, přístupů a osvědčených postupů, které lze přejímat a rozšířit. Inovativní řešení by přispěla ke zlepšení environmentální výkonnosti a udržitelnosti, zejména za účelem rozvoje udržitelných zemědělských postupů v oblastech, v nichž je aktivně vyvíjena činnost z hlediska klimatu, vody, půdy, biologické rozmanitosti a odpadu. V tomto ohledu je třeba zdůraznit synergie s dalšími programy a politikami, jako je evropské inovační partnerství v oblasti produktivity a udržitelnosti zemědělství a systém EU pro environmentální řízení podniků a audit.

(27)

Na úrovni Unie jsou velké investice do opatření v oblasti životního prostředí a klimatu převážně financovány z hlavních unijních programů financování. Proto je zásadně důležité zvýšit úsilí o systematické začleňování těchto hledisek s cílem zajistit, aby byly udržitelnost, ochrana biologické rozmanitosti a klimatu nedílnou součástí také dalších programů financování Unie a aby byly do všech nástrojů Unie začleněny záruky pro udržitelnost. Strategické integrované projekty a strategické projekty na ochranu přírody, které se mají v rámci programu LIFE vypracovat, by měly v souvislosti se svou úlohou katalyzátoru mobilizovat možnosti financování v rámci těchto programů financování a jiné zdroje financování, jako jsou například vnitrostátní fondy, a vytvářet synergie.

(28)

Úspěch strategických projektů na ochranu přírody a strategických integrovaných projektů závisí na úzké spolupráci mezi vnitrostátními, regionálními a místními orgány a nestátními subjekty, kterých se cíle programu LIFE týkají. Zásady transparentnosti a zveřejňování rozhodnutí týkajících se vývoje, provádění, posuzování a sledování projektů by se proto měly uplatňovat zejména v případě začleňování, nebo pokud je s projektem spojeno více zdrojů financování.

(29)

S ohledem na význam koordinovaného a ambiciózního boje proti změně klimatu v souladu se závazky Unie provádět Pařížskou dohodu a cíle Organizace spojených národů pro udržitelný rozvoj bude program LIFE přispívat k začleňování opatření v oblasti klimatu a k dosahování obecného cíle, kterým je vynakládat alespoň 30 % výdajů z rozpočtu Unie na podporu cílů v oblasti klimatu. Očekává se, že 61 % celkového finančního krytí programu LIFE bude vynaloženo na akce v rámci tohoto programu, které přispějí k dosažení cílů v oblasti klimatu. Příslušná opatření budou určena během přípravy a provádění programu LIFE a opětovně posouzena v rámci příslušných postupů hodnocení a přezkumu. V souladu se Zelenou dohodou pro Evropu by akce v rámci programu LIFE měly respektovat zásadu nepůsobit škodu.

(30)

Při provádění programu LIFE by měla být s ohledem na článek 349 Smlouvy o fungování EU a specifické potřeby a zranitelná místa nejvzdálenějších regionů, jak jsou uvedeny ve sdělení Komise ze dne 24. října 2017 nazvaném „Silnější a obnovené strategické partnerství s nejvzdálenějšími regiony EU“, věnována náležitá pozornost strategii pro tyto regiony. Zohlednit by se měly také jiné politiky Unie, než je politika v oblasti životního prostředí a klimatu a příslušná oblast energetické politiky.

(31)

Na podporu provádění programu LIFE by Komise měla spolupracovat se sítí vnitrostátních kontaktních míst programu LIFE s cílem podnítit spolupráci zaměřenou na zlepšení služeb vnitrostátních kontaktních míst v celé Unii a zvýšení jejich účinnosti a rovněž zvýšit celkovou kvalitu předložených návrhů, pořádat semináře a workshopy, zveřejňovat seznamy projektů financovaných v rámci programu LIFE nebo podnikat jiné činnosti, jako jsou mediální kampaně, k lepšímu šíření výsledků projektů a usnadnění výměny zkušeností, znalostí a osvědčených postupů a replikace výsledků projektů v celé Unii, čímž se podpoří spolupráce a komunikace. Tyto činnosti by měly být zaměřeny zejména na členské státy s nízkou mírou využívání finančních prostředků a měly by usnadňovat komunikaci a spolupráci mezi příjemci projektu, žadateli nebo zúčastněnými stranami projektů v téže oblasti. Je nezbytné, aby se takovými sděleními a spoluprací zabývaly rovněž regionální a místní orgány a zúčastněné strany.

(32)

Jednotícím kritériem pro hodnocení projektů a postup přidělování v programu LIFE by měla být kvalita. S cílem usnadnit plnění cílů programu LIFE v celé Unii a podpořit vysokou kvalitu návrhů projektů by mělo být k dispozici financování pro projekty technické pomoci zaměřené na účinnou účast v programu LIFE. Komise by měla v celé Unii usilovat o efektivní zeměpisné pokrytí založené na kvalitě, a to i podporou členských států při zvyšování kvality projektů prostřednictvím budování kapacit. Nízké účinné účasti, způsobilé činnosti a kritéria přidělení programu LIFE by měly být blíže stanoveny ve víceletém pracovním programu a měly by se řídit mírou účasti a úspěšnosti žadatelů z příslušných členských států, přičemž se u každého členského státu zohlední mimo jiné počet obyvatel a hustota obyvatelstva, celková rozloha lokalit sítě Natura 2000 vyjádřená jako podíl celkové rozlohy sítě Natura 2000 a podíl území členského státu, na němž se lokality sítě Natura 2000 nacházejí. Způsobilé činnosti by měly být ze své povahy zaměřeny na zlepšování kvality projektových žádostí.

(33)

V souladu se sdělením Komise ze dne 18. ledna 2018 nazvaným „Opatření EU ke zlepšení dodržování právních předpisů v oblasti životního prostředí a správy věcí veřejných v této oblasti“ byly k usnadnění spolupráce mezi členskými státy a pro svou nezastupitelnou roli ve vymáhání právních předpisů Unie v oblasti životního prostředí vytvořeny Síť Evropské unie pro provádění a vymáhání práva v oblasti životního prostředí (IMPEL), Evropská síť státních zástupců pro životní prostředí (ENPE) a Fórum soudců Evropské unie pro životní prostředí (EUFJE). Tyto sítě významně přispívají k posílení soudržnosti při provádění a vymáhání právních předpisů Unie v oblasti životního prostředí v celé Unii, brání narušení hospodářské soutěže, přispívají ke zlepšení kvality inspekce životního prostředí a donucovacích mechanismů prostřednictvím vytváření systému sítí na úrovni Unie i členských států a zajišťují výměnu informací a zkušeností na různých správních úrovních, jakož i prostřednictvím odborné přípravy a podrobné diskuse o otázkách životního prostředí a aspektech vymáhání právních předpisů, včetně postupů sledování a povolování. S ohledem na přínos sítí IMPEL, ENPE a EUFJE k cílům programu LIFE je vhodné schválit pro ně udělení grantů bez výzvy k podávání návrhů, aby se tak i nadále podporovala činnost těchto zúčastněných stran. Kromě toho by nemusela být výzva k podávání návrhů povinná v jiných případech v souladu s obecnými požadavky nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 (27) ( dále jen „finanční nařízení“), například pro subjekty určené členskými státy a jednající v mezích jejich odpovědnosti, pokud jsou tyto členské státy označeny právním aktem Unie za příjemce grantu.

(34)

Je vhodné stanovit pro program LIFE finanční krytí, které má v ročním rozpočtovém procesu pro Evropský parlament a Radu představovat hlavní referenční částku ve smyslu bodu 18 Interinstitucionální dohody ze dne 16. prosince 2020 mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské unie a Evropskou komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení, jakož i o nových vlastních zdrojích, včetně plánu zavádění nových vlastních zdrojů.

(35)

Maximální míry spolufinancování grantů financovaných v rámci programu LIFE by měly být stanoveny na úrovni potřebné k tomu, aby byla zachována efektivní úroveň podpory poskytované z programu LIFE. Aby se zohlednila nezbytná adaptabilita, která je zapotřebí, aby bylo možné reagovat na stávající škálu akcí a subjektů, měly by zvláštní míry spolufinancování poskytnout jistotu a zároveň zachovat určitý stupeň flexibility, který je úměrný konkrétním potřebám nebo požadavkům. Zvláštní míry spolufinancování by měly vždy podléhat stanovené příslušné maximální míře spolufinancování.

(36)

Na toto nařízení se použije finanční nařízení přijaté Evropským parlamentem a Radou na základě článku 322 Smlouvy o fungování EU. Finanční nařízení stanoví pravidla pro plnění rozpočtu Unie, včetně pravidel týkajících se grantů, cen, zadávání veřejných zakázek, nepřímého řízení, finančních nástrojů, rozpočtových záruk, finanční pomoci a náhrad vyplácených externím odborníkům a stanoví kontroly odpovědnosti účastníků finančních operací. Pravidla přijatá na základě článku 322 Smlouvy o fungování EU rovněž zahrnují obecný režim podmíněnosti na ochranu rozpočtu Unie.

(37)

V souladu s finančním nařízením, nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 (28), nařízeními Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 (29), (Euratom, ES) č. 2185/96 (30) a (EU) 2017/1939 (31) mají být finanční zájmy Unie chráněny prostřednictvím přiměřených opatření, včetně opatření týkajících se prevence, odhalování, nápravy a vyšetřování nesrovnalostí včetně podvodů, zpětného získávání ztracených, neoprávněně vyplacených či nesprávně použitých finančních prostředků a případného ukládání správních sankcí. Zejména má Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) v souladu s nařízeními (Euratom, ES) č. 2185/96 a (EU, Euratom) č. 883/2013 pravomoc provádět správní vyšetřování, včetně kontrol a inspekcí na místě s cílem zjistit, zda nedošlo k podvodu, korupci nebo jinému protiprávnímu jednání poškozujícímu nebo ohrožujícímu finanční zájmy Unie.

V souladu s nařízením (EU) 2017/1939 má Úřad evropského veřejného žalobce pravomoc vyšetřovat a stíhat trestné činy poškozující nebo ohrožující finanční zájmy Unie, jak je stanoveno ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1371 (32). V souladu s finančním nařízením mají všechny osoby nebo subjekty, kterým jsou poskytovány finanční prostředky Unie, plně spolupracovat na ochraně finančních zájmů Unie, udělit Komisi, OLAFu, Účetnímu dvoru a v případě členských států účastnících se posílené spolupráce podle nařízení (EU) 2017/1939 Úřadu evropského veřejného žalobce nezbytná práva a potřebný přístup a zajistit, aby rovnocenná práva udělily i třetí osoby podílející se na vynakládání finančních prostředků Unie.

(38)

Formy financování a způsoby plnění rozpočtu programu LIFE by se měly vybírat na základě toho, nakolik jsou schopny dosáhnout specifických cílů akce a přinést výsledky, přičemž se přihlíží zejména k nákladům na kontroly, administrativní zátěži a očekávanému riziku nesouladu. Co se týče grantů, mělo by se zvážit použití jednorázových částek, paušálních sazeb a stupnice jednotkových nákladů. Komise by měla zajistit, aby bylo plnění rozpočtu srozumitelné, a měla by prosazovat skutečné zjednodušení pro tvůrce projektů.

(39)

Ve vhodných případech by politické cíle programu LIFE měly být rovněž řešeny prostřednictvím finančních nástrojů a rozpočtových záruk podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/523, a to i s pomocí částky přidělené z programu LIFE, která je specifikována ve víceletých pracovních programech v rámci tohoto programu.

(40)

Podle článku 94 rozhodnutí Rady 2013/755/EU (33) jsou subjekty usazené v zámořských zemích a územích způsobilé k získání finančních prostředků s výhradou pravidel a cílů programu LIFE a případných režimů použitelných na členský stát, s nímž je příslušná zámořská země nebo území spojeny. Účast těchto subjektů na programu LIFE by měla být přednostně zaměřena na projekty v rámci podprogramu „Příroda a biologická rozmanitost“.

(41)

Dobrovolný program pro služby v oblasti biologické rozmanitosti a ekosystémů na evropských zámořských územích (program BEST) podporuje zachování biologické rozmanitosti, včetně biologické rozmanitosti moří, a udržitelné využívání ekosystémových služeb, včetně ekosystémových přístupů k přizpůsobování se změně klimatu a jejímu zmírňování v nejvzdálenějších regionech a zámořských zemích a územích Unie. Program BEST pomohl prostřednictvím přípravné akce BEST přijaté v roce 2011 a návazného programu BEST 2.0 a projektu BEST RUP zvýšit informovanost o ekologickém významu nejvzdálenějších regionů a zámořských zemí a území a jejich klíčové důležitosti při zachovávání celosvětové biologické rozmanitosti. Komise odhaduje, že potřeba finanční podpory pro projekty v terénu realizované na těchto územích dosahuje 8 milionů EUR ročně. Zámořské země a území tento malý grantový program pro biologickou rozmanitost ocenily v prohlášení ministrů v roce 2017 a 2018. Je proto vhodné umožnit, aby program LIFE malé granty pro biologickou rozmanitost, včetně budování kapacit a akcí působících jako katalyzátor, v nejvzdálenějších regionech i zámořských zemích a územích nadále financoval.

(42)

Program LIFE by měl být otevřený pro účast třetích zemí v souladu s dohodami mezi Unií a těmito zeměmi, jimiž se stanoví zvláštní podmínky pro jejich účast.

(43)

Třetí země, které jsou členy Evropského hospodářského prostoru (EHP), se mohou účastnit programů Unie v rámci spolupráce zavedené podle Dohody o Evropském hospodářském prostoru (34), která stanoví provádění programů na základě rozhodnutí přijatého podle uvedené dohody. Třetí země se mohou rovněž účastnit na základě jiných právních nástrojů. Toto nařízení by mělo obsahovat zvláštní ustanovení požadující po třetích zemích, aby udělily nezbytná práva a potřebný přístup příslušné schvalující osobě, OLAFu a Účetnímu dvoru, aby mohly komplexně vykonávat své pravomoci.

(44)

Podle bodů 22 a 23 interinstitucionální dohody ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (35) by měl být program LIFE hodnocen na základě informací shromážděných v souladu se zvláštními požadavky na monitorování a zároveň zamezit administrativní zátěži, zejména pro členské státy, a nadměrné regulaci. Tyto požadavky by měly v příslušných případech zahrnovat měřitelné ukazatele jakožto základ pro hodnocení toho, jaké má program LIFE účinky v praxi. Celkový účinek programu LIFE zahrnuje nepřímé, dlouhodobé a obtížně měřitelné příspěvky k dosažení celé řady cílů Unie v oblasti životního prostředí a klimatu. K monitorování programu LIFE by ukazatele přímých výstupů a požadavky na sledování stanovené v tomto nařízení měly být doplněny sdružením zvláštních ukazatelů na úrovni projektu, které budou popsány ve víceletých pracovních programech nebo výzvách k podávání návrhů týkajících se mimo jiné sítě Natura 2000 a emisí některých látek znečišťujících ovzduší.

(45)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení v souvislosti s přijímáním víceletých pracovních programů by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (36).

(46)

K zajištění toho, aby podpora z programu LIFE a jeho provádění byly v souladu s politikami a prioritami Unie, by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU akty, jimiž se mění toto nařízení za účelem revize nebo doplnění ukazatelů, nebo jimiž se toto nařízení doplňuje za účelem stanovení specifických ukazatelů pro každý podprogram a typ projektu, a jimiž se zavádí rámec pro monitorování a hodnocení. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů. Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(47)

Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž přispět k vysoké úrovni ochrany životního prostředí a ambiciózním opatřením v oblasti klimatu, k udržitelnému rozvoji a dosažení cílů a záměrů právních předpisů, strategií, plánů a mezinárodních závazků Unie v oblasti životního prostředí, biologické rozmanitosti, klimatu, oběhového hospodářství a rovněž příslušných právních předpisů, strategií, plánů nebo mezinárodních závazků Unie v oblasti energie z obnovitelných zdrojů a energetické účinnosti prostřednictvím řádné správy a zapojením více zúčastněných stran, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu rozsahu a účinků tohoto nařízení, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(48)

Nařízení (EU) č. 1293/2013 by proto mělo být zrušeno.

(49)

Je vhodné zajistit hladký a plynulý přechod mezi předchozím programem pro životní prostředí a oblast klimatu (LIFE) a programem LIFE a uvést začátek programu LIFE do souladu se zahájením víceletého finančního rámce, jak je stanoveno v nařízení (EU, Euratom) 2020/2093. Toto nařízení by proto mělo vstoupit v platnost co nejdříve a použít se se zpětnou působností od 1. ledna 2021,

(1)

Cílem tohoto nařízení je zajistit řádné fungování jednotného digitálního trhu v otevřené a demokratické společnosti tím, že se zaměřuje na boj proti zneužívání hostingových služeb pro teroristické účely a přispívá k veřejné bezpečnosti v celé Unii. V zájmu lepšího fungování jednotného digitálního trhu je třeba zvyšovat právní jistotu poskytovatelů hostingových služeb a důvěru uživatelů v internetové prostředí, jakož i posilovat záruky svobody projevu, včetně svobody přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky v otevřené a demokratické společnosti, a svobody a plurality sdělovacích prostředků.

(2)

Regulační opatření zaměřená na potírání šíření teroristického obsahu online by měly doplňovat strategie členských států zaměřené na boj proti terorismu, zahrnující posilování mediální gramotnosti a kritického myšlení, vytváření alternativní argumentace a protiargumentace, a další iniciativy ke snížení dopadu teroristického obsahu online a zvýšení odolnosti vůči němu, jakož i investice do sociální práce, iniciativ zaměřených na deradikalizaci a spolupráce s dotčenými komunitami s cílem dosáhnout trvalé prevence radikalizace ve společnosti.

(3)

Potírání teroristickému obsahu online, který je součástí širšího problému nezákonného obsahu online, vyžaduje kombinaci legislativních, nelegislativních a dobrovolných opatření založených na spolupráci mezi orgány a poskytovateli hostingových služeb při plném dodržování základních práv.

(4)

Aktivní poskytovatelé hostingových služeb na internetu hrají v digitální ekonomice důležitou úlohu, protože zajišťují spojení mezi podniky a občany, zprostředkovávají veřejnou diskuzi, šíření a přijímání informací, názorů a myšlenek a tím významně přispívají k inovacím, ekonomickému růstu a tvorbě pracovních míst v Unii. Avšak služby poskytovatelů hostingových služeb jsou v některých případech zneužívány třetími stranami k provádění nezákonné činnosti online. Velké znepokojení vzbuzuje zneužívání těchto služeb teroristickými skupinami a jejich příznivci k šíření teroristického obsahu online za účelem šíření jejich myšlenek, radikalizace a náboru stoupenců a napomáhání a řízení teroristické činnosti.

(5)

Ačkoli přítomnost teroristického obsahu online není jediným faktorem, ukázala se být katalyzátorem radikalizace jednotlivců, jež může vést k teroristickým činům, a má proto závažné negativní dopady na uživatele, občany a celou společnost, ale také na poskytovatele internetových služeb, na jejichž platformách se takový obsah nachází, neboť se tím narušuje důvěra jejich uživatelů a dochází k poškozování jejich obchodních modelů. Vzhledem k tomu, že poskytovatelé hostingových služeb zastávají ústřední úlohu a mají k dispozici technologické prostředky a kapacity související s poskytovanými službami, mají ve vztahu ke společnosti zvláštní odpovědnost chránit své poskytované služby před zneužitím teroristy a účastnit se potírání teroristického obsahu, který je prostřednictvím jejich služeb online šířen, přičemž musejí zohlednit zásadní význam svobody projevu, včetně svobody přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky v otevřené a demokratické společnosti.

(6)

Úsilí v potírání teroristického obsahu online bylo na úrovni Unie započato v roce 2015 v rámci dobrovolné spolupráce mezi členskými státy a poskytovateli hostingových služeb. Má-li být dostupnost teroristického obsahu online dále snižována a má-li být tento rychle narůstající problém náležitě vyřešen, je třeba toto úsilí doplnit o jasný legislativní rámec. Tento legislativní rámec navazuje na dobrovolné úsilí, které bylo podpořeno doporučením Komise (EU) 2018/334 (3), a reaguje na výzvy Evropského parlamentu, aby byla posílena opatření zaměřená na boj proti nezákonnému a škodlivému obsahu online, v souladu s horizontálním rámcem zavedeným směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES (4) a Evropskou radou, v zájmu účinnějšího identifikování a odstraňování obsahu online, jenž podněcuje k teroristickým činům.

(7)

Tímto nařízením by nemělo být dotčeno uplatňování směrnice 2000/31/ES. Především by pak opatření přijatá poskytovatelem hostingových služeb v souladu s tímto nařízením, a to včetně jakýchkoli zvláštních opatření, neměla sama o sobě vést k tomu, že se na poskytovatele hostingových služeb přestane vztahovat výjimka z odpovědnosti stanovená uvedenou směrnicí. Tímto nařízením nejsou dotčeny pravomoci vnitrostátních orgánů a soudů stanovit odpovědnost poskytovatelů hostingových služeb v případech, kdy nejsou splněny podmínky pro výjimku z odpovědnosti podle uvedené směrnice.

(8)

V případě rozporu mezi tímto nařízením a směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU (5), pokud jde o ustanovení upravující audiovizuální mediální služby ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. a) uvedené směrnice, by měla mít přednost směrnice 2010/13/EU. Tím by neměly být dotčeny povinnosti podle tohoto nařízení, a to zejména pokud jde o poskytovatele platforem pro sdílení videonahrávek.

(9)

Toto nařízení by mělo stanovit pravidla týkající se boje proti zneužívání hostingových služeb k šíření teroristického obsahu online, jež mají zaručit hladké fungování vnitřního trhu. Tato pravidla by měla plně respektovat základní práva chráněná v Unii, a zejména práva zaručená Listinou základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

(10)

Účelem tohoto nařízení je přispět k ochraně veřejné bezpečnosti a současně stanovit náležité a účinné záruky k zajištění ochrany základních práv včetně práva na respektování soukromého života, práva na ochranu osobních údajů, práva na svobodu projevu, a to včetně práva přijímat a rozšiřovat informace, práva na svobodu podnikání a práva na účinnou právní ochranu. Rovněž je zakázána jakákoliv diskriminace. Příslušné orgány a poskytovatelé hostingových služeb by měli přijímat pouze opatření, která jsou nutná, vhodná a přiměřená v demokratické společnosti, a to s ohledem na zvláštní význam svobody projevu a informací a svobody a plurality sdělovacích prostředků, které představují základní pilíře pluralitní a demokratické společnosti a zároveň jsou hodnotami, na kterých je Unie založena. Opatření, která se týkají svobody projevu a informací, by měla být cíleně zaměřená, aby sloužila k potírání šíření teroristického obsahu online, avšak zároveň ctila právo legálně přijímat a rozšiřovat informace, a přitom zohledňovala ústřední úlohu, kterou poskytovatelé hostingových služeb zastávají při zprostředkování veřejné diskuse a šíření a přijímání faktů, názorů a myšlenek v souladu se zákonem. Účinná opatření online proti teroristickému obsahu online a ochrana svobody projevu a informací nejsou protichůdnými cíli, nýbrž cíli, které se vzájemně doplňují a posilují.

(11)

Aby se vyjasnilo, jaká opatření mají poskytovatelé hostingových služeb a příslušné orgány přijmout proti šíření teroristického obsahu online, mělo by toto nařízení stanovit definici „teroristického obsahu“ pro preventivní účely, která bude v souladu s definicemi příslušných trestných činů stanovenými ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/541 (6). Jelikož je třeba bojovat proti nejškodlivější teroristické propagandě online, měla by tato definice zahrnovat materiál, který podněcuje nebo získává jiné osoby ke spáchání nebo přispění ke spáchání teroristických trestných činů, získává jiné osoby k účasti na činnostech teroristické skupiny nebo glorifikuje teroristické činnosti, mimo jiné i šířením materiálu zobrazujícího teroristický útok. Tato definice by měla rovněž zahrnovat materiál, který poskytuje návod k výrobě nebo použití výbušnin, palných nebo jiných zbraní nebo škodlivých či nebezpečných látek, jakož i chemických, biologických, radiologických a jaderných (CBRN) látek, nebo k jiným specifickým metodám či technikám, včetně výběru cílů, za účelem spáchání nebo přispění ke spáchání teroristických trestných činů. Takový materiál zahrnuje text, obrazy, zvukové nahrávky a videa, jakož i živý přenos teroristických trestných činů, jež vyvolávají nebezpečí, že mohou být spáchány další takové trestné činy. Při posuzování, zda je materiál teroristickým obsahem ve smyslu tohoto nařízení, by příslušné orgány a poskytovatelé hostingových služeb měli zohlednit faktory, jakými jsou povaha a znění výroků či projevů, kontext, ve kterém byly učiněny, a jejich potenciál přivodit škodlivé důsledky, pokud jde o bezpečnost a ochranu osob. Skutečnost, že byl materiál vytvořen osobou, skupinou či subjektem zařazenými na unijní seznam osob, skupin a subjektů zapojených do teroristických trestných činů, na které se vztahují omezující opatření, lze jej osobě, skupině nebo subjektu přičítat nebo je šířen jejich jménem, by mělo být při posouzení důležitým faktorem.

(12)

Za teroristický obsah by neměl být považován materiál šířený pro vzdělávací, žurnalistické, umělecké nebo výzkumné účely nebo pro osvětové účely namířené proti teroristické činnosti. Při určování toho, zda je materiál poskytnutý poskytovatelem obsahu „teroristickým obsahem“ ve smyslu tohoto nařízení, by mělo být zohledněno zejména právo na svobodu projevu a informací, včetně svobody a plurality sdělovacích prostředků, a svoboda umění a věd. Zejména v případech, kdy poskytovatel obsahu nese redakční odpovědnost, by každé rozhodnutí týkající se odstranění šířeného materiálu mělo zohledňovat standardy novinářské práce stanovené v předpisech upravujících oblast tisku nebo sdělovacích prostředků v souladu s právem Unie včetně Listiny. Navíc by nemělo být za teroristický obsah považováno vyjadřování radikálních, polemických či kontroverzních názorů ve veřejné diskuzi o citlivých politických otázkách.

(13)

V zájmu účinného potírání šíření teroristického obsahu online a zároveň v zájmu zajištění respektování soukromého života jednotlivců by se toto nařízení mělo vztahovat na poskytovatele služeb informační společnosti, kteří na žádost uživatele služby uchovávají a veřejně šíří jím poskytnutý materiál nebo informace, bez ohledu na to, zda je uchovávání a veřejné šíření těchto informací a materiálu pouze technické, automatické nebo pasivní povahy. Pojmem „uchovávání“ by se mělo rozumět držení dat uložených v paměti fyzického nebo virtuálního serveru. Poskytovatelé služeb „prostého přenosu“ a služeb ukládání do vyrovnávací paměti (tzv. „caching“), jakož i jiných služeb poskytovaných v jiných vrstvách internetové infrastruktury, které uchovávání nezahrnují, jako jsou registry a registrátoři, poskytovatelé systémů doménových jmen (DNS), platební služby nebo služby ochrany před distribuovaným odepřením služby (DDoS), by proto do oblasti působnosti tohoto nařízení spadat neměli.

(14)

Pojem „veřejné šíření“ by měl zahrnovat zpřístupňování informací potenciálně neomezenému počtu osob, kdy je uživatelům obecně umožněn snadný přístup k informacím, aniž by byl ze strany poskytovatele obsahu požadován jakýkoliv další krok, a to bez ohledu na to, zda tyto osoby přístup k daným informacím skutečně využijí. Proto pokud přístup k informacím vyžaduje registraci nebo přijetí do určité skupiny uživatelů, měly by se tyto informace považovat za veřejně šířené pouze v případě, že k registraci uživatelů usilujících o přístup k informacím nebo k jejich přijetí do skupiny dochází automaticky, aniž by proběhlo lidské rozhodnutí nebo výběr osob, jimž se přístup udělí. Do oblasti působnosti tohoto nařízení by neměly spadat interpersonální komunikační služby ve smyslu čl. 2 bodu 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1972 (7), jako jsou e-maily nebo služby zasílání soukromých zpráv. Informace by měly být považovány za uchovávané a veřejně šířené ve smyslu tohoto nařízení, pouze pokud jsou tyto činnosti vykonávány na základě přímé žádosti poskytovatele obsahu. Proto by se toto nařízení nemělo vztahovat na poskytovatele služeb, jako je cloudová infrastruktura, které jsou poskytovány na žádost jiných stran než poskytovatelů obsahu a ze kterých mají poskytovatelé obsahu pouze nepřímý prospěch. Toto nařízení by se mělo vztahovat například na poskytovatele služeb sociálních médií, služeb sdílení videa, obrazového a zvukového materiálu, jakož i služeb sdílení souborů a jiných cloudových služeb, pokud jsou tyto služby využívány k veřejnému zpřístupnění uchovávaných informací na přímou žádost poskytovatele obsahu. Pokud poskytovatel hostingových služeb nabízí více služeb, mělo by se toto nařízení vztahovat pouze na služby, které spadají do jeho oblasti působnosti.

(15)

Teroristický obsah je často veřejně šířen prostřednictvím služeb poskytovaných poskytovateli hostingových služeb usazenými ve třetích zemích. Aby byli uživatelé v Unii chráněni a aby bylo zajištěno, že se na všechny poskytovatele hostingových služeb působící na jednotném digitálním trhu vztahují stejné požadavky, mělo by se toto nařízení použít na všechny poskytovatele příslušných služeb nabízených v Unii bez ohledu na zemi, kde mají hlavní provozovnu. Mělo by se mít za to, že poskytovatel hostingových služeb nabízí služby v Unii, pokud umožňuje fyzickým nebo právnickým osobám v jednom či více členských státech využívat své služby a má-li s tímto členským státem nebo s těmito členskými státy podstatné spojení.

(16)

Podstatné spojení s Unií by mělo existovat, pokud má poskytovatel hostingových služeb provozovnu v Unii, jeho služeb využívá významný počet uživatelů v jednom nebo více členských státech nebo jsou jeho činnosti zaměřeny na jeden nebo více členských států. Zaměření činností na jeden nebo více členských států by mělo být určeno na základě všech relevantních okolností, včetně takových faktorů, jako je používání jazyka či měny obecně používaných v dotyčném členském státě nebo možnost objednání zboží či služeb z tohoto členského státu. Uvedené zaměření by mohlo být též odvozeno od dostupnosti aplikace v obchodě s aplikacemi příslušného členského státu, od používání místních reklam nebo reklam v jazyce obecně používaném v dotyčném členském státě nebo od řešení vztahů se zákazníky, jako je poskytování zákaznického servisu v jazyce obecně používaném v tomto členském státě. Podstatné spojení by mělo být předpokládáno i v případě, že poskytovatel hostingových služeb zaměřuje svoje činnosti na jeden nebo více členských států, jak stanoví čl. 17 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (8). Pouhá dostupnost internetové stránky, e-mailové adresy nebo jiných kontaktních údajů poskytovatele hostingových služeb v jednom nebo více členských státech by sama o sobě neměla být dostatečná k tomu, aby zakládala podstatné spojení. Kromě toho by poskytování služby s cílem pouhého souladu se zákazem diskriminace, jak jej stanoví nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/302 (9), nemělo být považováno za to, že zakládá podstatné spojení s Unií.

(17)

Je třeba harmonizovat postup a povinnosti vyplývající z příkazů k odstranění, kterými se po posouzení příslušnými orgány poskytovatelům hostingových služeb ukládá, aby odstranili teroristický obsah nebo znemožnili přístup k němu. S ohledem na rychlost šíření teroristického obsahu napříč online službami by měla být poskytovatelům hostingových služeb uložena povinnost zajistit, aby byl teroristický obsah určený v příkazu k odstranění odstraněn nebo přístup k němu znemožněn ve všech členských státech do jedné hodiny od přijetí příkazu k odstranění. Vyjma řádně odůvodněných naléhavých případů by měl příslušný orgán poskytnout poskytovateli hostingových služeb informace o postupech a platných lhůtách alespoň dvanáct hodin před vydáním prvního příkazu k odstranění vůči tomuto poskytovateli hostingových služeb. Takovéto řádně odůvodněné naléhavé případy nastanou, pokud by odstranění teroristického obsahu nebo znemožnění přístupu k němu později než jednu hodinu od obdržení příkazu k odstranění způsobilo vážnou újmu, například v situacích bezprostředního ohrožení života nebo fyzické integrity osoby, nebo pokud by tento obsah zobrazoval právě probíhající události, které působí újmu na životě nebo fyzické integritě osoby. Příslušný orgán by měl určit, zda se jedná o naléhavý případ, a své rozhodnutí v příkazu k odstranění řádně odůvodnit. Pokud poskytovatel hostingových služeb nemůže příkaz k odstranění splnit do jedné hodiny od jeho přijetí z důvodu vyšší moci nebo faktické nemožnosti, včetně objektivně opodstatněných technických nebo provozních důvodů, měl by o tom co nejdříve informovat vydávající příslušný orgán a příkaz k odstranění splnit, jakmile se situace vyřeší.

(18)

Příkaz k odstranění by měl obsahovat odůvodnění pro označení materiálu, který má být odstraněn nebo k němuž má být znemožněn přístup, za teroristický obsah a poskytovat informace dostatečné pro lokalizaci tohoto obsahu s uvedením přesné adresy URL a v případě potřeby veškerých dalších doplňujících informací, jako je například snímek obrazovky zachycující daný obsah. Odůvodnění by mělo poskytovateli hostingových služeb a v konečném důsledku i poskytovateli obsahu umožnit účinně vykonat své právo na soudní nápravu. Poskytnutí odůvodnění by nemělo zahrnovat zveřejnění citlivých informací, které by mohly ohrozit probíhající vyšetřování.

(19)

Příslušný orgán by měl příkaz k odstranění předložit přímo kontaktnímu místu určenému nebo zřízenému poskytovatelem hostingových služeb pro účely tohoto nařízení elektronickými prostředky umožňujícími vytvoření písemného záznamu za podmínek, jež poskytovateli hostingových služeb umožňují ověřit pravost příkazu, včetně přesnosti data a času odeslání a přijetí příkazu, například zabezpečenou e-mailovou poštou nebo platformou nebo jinými zabezpečenými kanály, včetně těch, které dá k dispozici poskytovatel hostingových služeb, a to v souladu s právními předpisy Unie na ochranu osobních údajů. Tento požadavek by mělo být možné splnit například s využitím kvalifikovaných služeb elektronického doporučeného doručování, jak stanoví nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 (10). Má-li poskytovatel hostingových služeb hlavní provozovnu nebo právního zástupce s bydlištěm nebo usazeného v jiném členském státě, než je členský stát vydávajícího příslušného orgánu, měla by být kopie příkazu k odstranění současně zaslána příslušnému orgánu tohoto členského státu.

(20)

Příslušný orgán členského státu, v němž má poskytovatel hostingových služeb hlavní provozovnu nebo v němž má jeho právní zástupce bydliště nebo je usazen, by měl mít možnost příkaz k odstranění vydaný příslušnými orgány jiného členského státu přezkoumat s cílem určit, zda závažně nebo zjevně neporušuje toto nařízení nebo základní práva zakotvená v Listině. Poskytovatel obsahu i poskytovatel hostingových služeb by měli mít právo požádat o takový přezkum příslušným orgánem v členském státě, v němž má poskytovatel hostingových služeb hlavní provozovnu nebo v němž má jeho právní zástupce bydliště nebo je usazen. Pokud je taková žádost podána, měl by daný příslušný orgán přijmout rozhodnutí, zda u příkazu k odstranění došlo k takovým porušením. Pokud uvedené rozhodnutí taková porušení konstatuje, měl by příkaz k odstranění pozbýt právních účinků. Přezkum by měl být proveden urychleně, aby bylo zajištěno co nejrychlejší obnovení chybně odstraněného obsahu nebo obsahu, ke kterému byl znemožněn přístup.

(21)

Poskytovatelé hostingových služeb vystavení teroristickému obsahu by měli do svých podmínek, pokud je stanovili, zařadit ustanovení týkající se boje proti zneužívání jejich služeb k veřejnému šíření teroristického obsahu. Měli by tato ustanovení uplatňovat s řádnou péčí, transparentně, přiměřeně a nediskriminačně.

(22)

S ohledem na rozsah problému a rychlost, jíž je k efektivnímu identifikování a odstraňování teroristického obsahu zapotřebí, představují zásadní prvek v potírání šíření teroristickému obsahu online účinná a přiměřená zvláštní opatření. Poskytovatelé hostingových služeb vystavení teroristickému obsahu by měli za účelem omezení dostupnosti teroristického obsahu v rámci svých služeb zavést zvláštní opatření, přičemž by měli zohlednit rizika a míru vystavení teroristickému obsahu, jakož i dopady na práva třetích stran a informace ve veřejném zájmu. Poskytovatelé hostingových služeb by měli určit, jaká vhodná, účinná a přiměřená zvláštní opatření by měla být zavedena s cílem identifikovat a odstraňovat teroristický obsah. Zvláštní opatření by mohla zahrnovat vhodná technická nebo provozní opatření nebo kapacity, jako například personální obsazení nebo technické prostředky pro identifikaci a rychlé odstranění teroristického obsahu nebo znemožnění přístupu k němu, mechanismy umožňující uživatelům oznamovat nebo označovat domnělý teroristický obsah nebo jakákoli jiná opatření, která poskytovatel hostingových služeb považuje za vhodná a účinná pro řešení problému dostupnosti teroristického obsahu v rámci svých služeb.

(23)

Při zavádění zvláštních opatření by měli poskytovatelé hostingových služeb zajistit, aby bylo zachováno právo uživatelů na svobodu projevu a informací, jakož i svoboda a pluralita sdělovacích prostředků, jak jsou chráněny Listinou. Kromě požadavků stanovených právními předpisy, včetně právních předpisů na ochranu osobních údajů, by měli poskytovatelé hostingových služeb jednat s náležitou péčí a v příslušných případech zavést záruky, ve vhodných případech včetně lidského dohledu a ověřování, s cílem vyhnout se neúmyslným a chybným rozhodnutím vedoucím k odstranění obsahu, který není teroristickým obsahem, nebo ke znemožnění přístupu k němu.

(24)

Poskytovatel hostingových služeb by měl příslušnému orgánu oznamovat zavedená zvláštní opatření, aby mohl tento orgán určit, zda jsou opatření účinná a přiměřená a zda, jsou-li využívány automatizované prostředky, má poskytovatel hostingových služeb k dispozici nezbytné kapacity lidského dohledu a ověřování. Při posuzování účinnosti a přiměřenosti opatření by příslušné orgány měly zohlednit relevantní parametry včetně počtu příkazů k odstranění obsahu vydaných vůči poskytovateli hostingových služeb, velikosti a ekonomických možností poskytovatele hostingových služeb a dopadů jeho služeb z hlediska šíření teroristického obsahu, například podle počtu uživatelů v Unii, jakož i záruky zavedené proti zneužívání jeho služeb k šíření teroristického obsahu online.

(25)

Považuje-li příslušný orgán zavedená zvláštní opatření za nedostatečná k řešení rizik, měl by mít možnost požadovat přijetí dodatečných vhodných, účinných a přiměřených zvláštních opatření. Požadavek na provedení takových dodatečných zvláštních opatření by neměl vést k obecné povinnosti dohledu nebo povinnosti aktivně vyhledávat skutečnosti ve smyslu čl. 15 odst. 1 směrnice 2000/31/ES, ani k povinnosti používat automatizované nástroje. Nicméně poskytovatelé hostingových služeb by měli mít možnost používat automatizované nástroje, pokud to považují za vhodné a nezbytné k účinnému řešení zneužívání svých služeb k šíření teroristického obsahu.

(26)

Povinnost poskytovatelů hostingových služeb zachovávat odstraněný obsah a související údaje by měla být uložena pro konkrétní účely a časově omezena na nezbytnou dobu. Požadavek na zachovávání je třeba rozšířit na související údaje v rozsahu, ve kterém by jinak v důsledku odstranění dotyčného teroristického obsahu došlo ke ztrátě takových údajů. Související údaje mohou mimo jiné obsahovat údaje o účastníkovi, zejména údaje týkající se totožnosti poskytovatele obsahu, či údaje o přístupu, například údaje o datu a času použití poskytovatelem obsahu a přihlášení ke službě či odhlášení z ní, společně s IP adresou přidělenou poskytovateli obsahu poskytovatelem služby přístupu na internet.

(27)

Povinnost zachovávat obsah pro účely správního či soudního přezkumného řízení je nutná a důvodná, mají-li být zajištěny účinné prostředky nápravy pro poskytovatele obsahu, jejichž obsah byl odstraněn nebo k němu byl znemožněn přístup, a má-li být zajištěno obnovení daného obsahu v závislosti na výsledku uvedených řízení. Povinnost zachovávat materiál pro účely vyšetřování nebo stíhání je důvodná a nutná s ohledem na hodnotu, kterou by mohl tento materiál mít pro účely narušení či prevence teroristické činnosti. Proto by zachovávání odstraněného teroristického obsahu pro účely prevence, odhalování, vyšetřování a stíhání teroristických trestných činů mělo být rovněž považováno za důvodné. Teroristický obsah a s ním spojené údaje měly být zachovávány pouze po nezbytnou dobu umožňující donucovacím orgánům teroristický obsah zkontrolovat a rozhodnout, zda ho bude pro uvedené účely zapotřebí. Pro účely prevence, odhalování, vyšetřování a stíhání teroristických trestných činů by vyžadované zachovávání mělo být omezeno na údaje, které jsou pravděpodobně spojeny s teroristickými trestnými činy, a mohly by tudíž přispět ke stíhání teroristických trestných činů nebo prevenci závažných rizik pro veřejnou bezpečnost. Pokud poskytovatelé hostingových služeb odstraní materiál nebo znemožní přístup k němu zejména prostřednictvím svých zvláštních opatření, měli by neprodleně informovat příslušné orgány o obsahu, který zahrnuje informace ohledně bezprostředního ohrožení života nebo podezření na teroristický trestný čin.

(28)

V zajištění přiměřenosti by lhůta pro zachovávání měla být omezena na šest měsíců, aby měli poskytovatelé obsahu dostatečný čas na zahájení příslušného správního či soudního přezkumného řízení nebo aby byl donucovacím orgánům umožněn přístup k relevantním údajům pro účely vyšetřování a stíhání teroristických trestných činů. Tuto lhůtu by ovšem mělo být možné na žádost příslušného orgánu nebo soudu prodloužit na nezbytnou dobu, pokud jsou zmíněná řízení zahájena, ale nejsou v uvedené šestiměsíční lhůtě ukončena. Doba zachovávání by měla být dostatečná, aby umožnila donucovacím orgánům zachovat nezbytný materiál související s vyšetřováním a stíháním a současně zajistila rovnováhu ve vztahu k základním právům.

(29)

Tímto nařízením by neměly být dotčeny procesní záruky ani procesní vyšetřovací opatření vztahující se k přístupu k obsahu a souvisejícím údajům zachovávaným pro účely vyšetřování a stíhání teroristických trestných činů, jak jsou upraveny právem Unie nebo vnitrostátním právem.

(30)

Pro posílení odpovědnosti poskytovatelů hostingových služeb vůči uživatelům a pro posílení důvěry občanů v jednotný digitální trh je zásadní, aby politiky těchto poskytovatelů týkající se teroristického obsahu byly transparentní. Poskytovatelé hostingových služeb, kteří v daném kalendářním roce přijali, nebo se od nich požadovalo, aby přijali kroky podle tohoto nařízení, by měli zveřejňovat výroční zprávy o transparentnosti obsahující informace o krocích přijatých v souvislosti s identifikací a odstraňováním teroristického obsahu.

(31)

Příslušné orgány by měly zveřejňovat výroční zprávy o transparentnosti obsahující informace o počtu příkazů k odstranění, počtu případů, kdy příkaz nebyl proveden, počtu rozhodnutí o zvláštních opatřeních, počtu případů podléhajících správnímu nebo soudnímu přezkumnému řízení a počtu rozhodnutí o uložení sankcí.

(32)

Právo na účinnou právní ochranu je zakotveno v článku 19 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) a v článku 47 Listiny. Každá fyzická nebo právnická osoba má právo na účinnou právní ochranu u příslušného vnitrostátního soudu, pokud jde o opatření přijatá na základě tohoto nařízení, která se mohou nepříznivě dotknout práv této osoby. Uvedené právo by mělo zahrnovat zejména možnost pro poskytovatele hostingových služeb a poskytovatele obsahu účinně napadnout příkazy k odstranění nebo rozhodnutí vyplývajícím z přezkumu příkazů k odstranění podle tohoto nařízení u soudu členského státu, jehož příslušné orgány vydaly příkaz k odstranění nebo přijaly rozhodnutí, jakož i možnost pro poskytovatele hostingových služeb účinně napadnout rozhodnutí týkající se zvláštních opatření či sankcí u soudu členského státu, jehož příslušný orgán takové rozhodnutí přijal.

(33)

Postupy řešení stížností představují nezbytné záruky proti chybnému odstranění obsahu online nebo znemožnění přístupu k němu, pokud je tento obsah chráněn na základě svobody projevu a informací. Poskytovatelé hostingových služeb by proto měli zavést uživatelsky vstřícné mechanismy pro podávání stížností a zajistit, aby byly stížnosti řešeny urychleně a zcela transparentně ve vztahu k poskytovateli obsahu. Požadavkem, aby poskytovatelé hostingových služeb obnovili obsah, který byl chybně odstraněn nebo k němuž byl chybně znemožněn přístup, by neměla být dotčena možnost, aby poskytovatelé hostingových služeb prosazovali vlastní podmínky.

(34)

Účinná právní ochrana v souladu s článkem 19 Smlouvy o EU a článkem 47 Listiny vyžaduje, aby byli poskytovatelé obsahu schopni zjistit důvody, na základě kterých byl jimi poskytnutý obsah odstraněn nebo k němu byl znemožněn přístup. Pro tento účel by měl poskytovatel hostingových služeb poskytovateli obsahu zpřístupnit informace umožňující jeho odstranění nebo znemožnění přístupu k němu napadnout. V závislosti na okolnostech by poskytovatelé hostingových služeb mohli nahradit obsah, který byl odstraněn nebo ke kterému byl znemožněn přístup, sdělením o tom, že obsah byl odstraněn nebo k němu byl znemožněn přístup v souladu s tímto nařízením. Další informace o důvodech odstranění nebo znemožnění přístupu a prostředcích nápravy v případě takového odstranění nebo znemožnění přístupu by měly být poskytnuty na žádost poskytovatele obsahu. Rozhodnou-li se příslušné orgány, že z důvodu veřejné bezpečnosti, a to i v kontextu vyšetřování, je nevhodné či kontraproduktivní informovat o odstranění obsahu nebo znemožnění přístupu k němu přímo poskytovatele obsahu, měli by odpovídajícím způsobem informovat poskytovatele hostingových služeb.

(35)

Pro účely tohoto nařízení by měly členské státy určit příslušné orgány. To by nemělo nutně znamenat zřízení nového orgánu a funkcemi stanovenými tímto nařízením by mělo být možné pověřit i některý stávající orgán. Toto nařízení by mělo vyžadovat, aby byly určeny orgány příslušné pro vydávání příkazů k odstranění, přezkum příkazů k odstranění, dohled nad zvláštními opatřeními a ukládání sankcí, přičemž by každý členský stát měl mít možnost rozhodnout o počtu jím určených příslušných orgánů a o tom, zda se bude jednat o orgány správní, donucovací či soudní. Členské státy by měly zajistit, aby příslušné orgány plnily své úkoly objektivně a nediskriminačně a aby v souvislosti s plněním úkolů podle tohoto nařízení nevyžadovaly ani nepřijímaly pokyny od žádného jiného subjektu. To by nemělo bránit dohledu v souladu s vnitrostátním ústavním právem. Členské státy by měly Komisi oznámit příslušné orgány určené podle tohoto nařízení Komisi a ta by měla zveřejnit online rejstřík příslušných orgánů. Tento online rejstřík by měl být snadno dostupný, aby poskytovatelům hostingových služeb usnadnil rychlé ověření pravosti příkazů k odstranění.

(36)

Aby se zabránilo zdvojování úsilí a možným zásahům do vyšetřování a minimalizovala se zátěž dotčených poskytovatelů hostingových služeb, měly by si příslušné orgány před vydáním příkazů k odstranění vyměňovat informace, koordinovat činnosti a spolupracovat mezi sebou a případně také s Europolem. Při rozhodování o vydání příkazu k odstranění by měl příslušný orgán náležitě zohlednit jakékoli upozornění na zásah do zájmů vyšetřování („sladění činností“). Je-li příslušný orgán informován příslušným orgánem jiného členského státu o existujícím příkazu k odstranění, neměl by být vydán příkaz k odstranění týkající se téže věci. Při provádění ustanovení tohoto nařízení by Europol mohl poskytovat podporu v souladu se svým mandátem a stávajícím právním rámcem.

(37)

Za účelem zajištění účinného a dostatečně soudržného provádění zvláštních opatření přijatých poskytovateli hostingových služeb by příslušné orgány měly koordinovat činnosti a vzájemně spolupracovat, pokud jde o komunikaci s poskytovateli hostingových služeb ohledně příkazů k odstranění a identifikace, provádění a hodnocení zvláštních opatření. Koordinace a spolupráce jsou nutné také ve vztahu k ostatním opatřením pro provádění tohoto nařízení, včetně přijímání a ukládání sankcí. Komise by měla tuto koordinaci a spolupráci usnadňovat.

(38)

Je nezbytné, aby byl příslušný orgán členského států zodpovědný za ukládání sankcí v plném rozsahu informován o vydávání příkazů k odstranění a následné komunikaci mezi poskytovatelem hostingových služeb a příslušnými orgány jiných členských států. Pro tento účel by měly členské státy zajistit vhodné a bezpečné komunikační cesty a mechanismy, které umožní včasné sdílení relevantních informací.

(39)

Za účelem zprostředkování rychlé komunikace mezi příslušnými orgány a s poskytovateli hostingových služeb a zabránění zdvojování úsilí by členské státy měly být vybízeny k tomu, aby využívaly specializované nástroje vyvinuté Europolem, jako stávající aplikaci pro správu hlášení obsahu na internetu (Internet Referral Management application) nebo nástroje, které ji nahradí.

(40)

Jakožto účinný a rychlý způsob, jak zvyšovat informovanost poskytovatelů hostingových služeb o konkrétním obsahu dostupném v rámci jejich služeb a umožnit jim urychleně jednat, se osvědčila hlášení ze strany členských států a Europolu. Tato hlášení, která tvoří mechanismus upozorňování poskytovatelů hostingových služeb na informace, jež by mohly být považovány za teroristický obsah, umožňující poskytovateli hostingových služeb, aby sám dobrovolně posoudil soulad tohoto obsahu s jeho vlastními podmínkami, by měla zůstat k dispozici jako doplněk příkazů k odstranění. Konečné rozhodnutí, zda obsah odstranit, protože není v souladu s podmínkami poskytovatele hostingových služeb, je i nadále na poskytovateli hostingových služeb. Tímto nařízením by neměl být dotčen mandát Europolu stanovený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/794 (11). Žádné ustanovení tohoto nařízení by proto nemělo být chápáno tak, že členským státům a Europolu brání používat hlášení jako nástroj pro potírání teroristického obsahu online.

(41)

S ohledem na obzvláště závažné důsledky některého teroristického obsahu online by poskytovatelé hostingových služeb měli neprodleně informovat relevantní orgány v dotčeném členském státě nebo příslušné orgány členského státu, kde jsou usazeni nebo mají právního zástupce, o teroristickém obsahu, který obnáší bezprostřední ohrožení života nebo podezření na teroristický trestný čin. Za účelem zajištění proporcionality by se tato povinnost měla omezovat na teroristické trestné činy vymezené v čl. 3 odst. 1 směrnice (EU) 2017/541. Z této povinnosti informovat by neměla vyplývat povinnost poskytovatelů hostingových služeb aktivně vyhledávat důkazy takového bezprostředního ohrožení života nebo podezření na teroristický trestný čin. Za dotčený členský stát by měl být považován členský stát, který je příslušný pro vyšetřování a stíhání uvedených teroristických trestných činů na základě státní příslušnosti pachatele nebo potenciální oběti trestného činu nebo cílového místa teroristického činu. V případě pochybností by měli poskytovatelé hostingových služeb předat informace Europolu, který by měl podniknout příslušné kroky v souladu se svým mandátem, což obnáší i předání informace relevantním vnitrostátním orgánům. Příslušné orgány členských států by měly mít možnost využívat takové informace k přijetí vyšetřovacích opatření dostupných podle práva Unie nebo vnitrostátního práva.

(42)

Poskytovatelé hostingových služeb by měli určit nebo zřídit kontaktní místa, která umožní rychlé zpracování příkazů k odstranění obsahu. Kontaktní místo by mělo sloužit pouze k provozním účelům. Kontaktní místo by mělo sestávat z vyhrazeného prostředku, interního nebo externího, který umožní elektronické podávání příkazů k odstranění, a z technických nebo personálních prostředků umožňujících jejich rychlé zpracování. Není nutné, aby se kontaktní místo nacházelo v Unii. Poskytovatel hostingových služeb by měl mít možnost využít stávající kontaktní místo i pro účely tohoto nařízení, pokud je takové kontaktní místo schopno plnit funkce stanovené tímto nařízením. K zajištění toho, aby byl teroristický obsah odstraněn nebo byl k němu znemožněn přístup do jedné hodiny od přijetí příkazu k odstranění, mělo by být kontaktní místo poskytovatelů hostingových služeb vystavených teroristickému obsahu nepřetržitě dostupné. Informace o kontaktním místě by měly zahrnovat informace o jazyce, ve kterém se lze na kontaktní místo obracet. Za účelem umožnění komunikace mezi poskytovateli hostingových služeb a příslušnými orgány jsou poskytovatelé hostingových služeb vybízeni k tomu, aby umožnili komunikaci v jednom z úředních jazyků orgánů Unie, ve kterém jsou dostupné jejich podmínky.

(43)

Protože neexistuje obecný požadavek, aby poskytovatelé hostingových služeb zajistili fyzickou přítomnost na území Unie, je nutné jednoznačně určit členský stát, do jehož jurisdikce poskytovatel hostingových služeb nabízející služby v Unii spadá. Obecně platí, že poskytovatel hostingových služeb spadá do příslušnosti členského státu, v němž má hlavní provozovnu nebo v němž má jeho právní zástupce bydliště či je usazen. Tím by neměla být dotčena pravidla týkající se příslušnosti pro účely příkazů k odstranění a rozhodnutí vyplývajících z přezkumu příkazů k odstranění podle tohoto nařízení. Pokud však jde o poskytovatele hostingových služeb, který nemá v Unii žádnou provozovnu ani neurčil právního zástupce, měl by mít jurisdikci, a tedy možnost ukládat sankce kterýkoliv členský stát, a to za předpokladu, že je respektována zásada ne bis in idem.

(44)

Poskytovatelé hostingových služeb, kteří nemají provozovnu v Unii, by měli písemně určit právního zástupce, aby zajistili plnění povinností stanovených tímto nařízením a jejich vymáhání. Poskytovatelé hostingových služeb by měli mít možnost určit pro účely tohoto nařízení právního zástupce, který je již určen i pro jiné účely, a to za předpokladu, že tento právní zástupce je schopen plnit funkce stanovené v tomto nařízení. Právní zástupce by měl být zmocněn jednat jménem poskytovatele hostingových služeb.

(45)

Sankce jsou nezbytné k zajištění účinného provádění tohoto nařízení poskytovateli hostingových služeb. Členské státy by měly přijmout pravidla pro sankce, jež mohou být správní či trestní povahy, a v příslušných případech i vodítka pro ukládání pokut. Neplnění povinností v jednotlivých případech by mohlo podléhat sankcím při zohlednění zásady ne bis in idem a zásady proporcionality a při zajištění toho, že takové sankce zohledňují soustavná selhání. Sankce by mohly mít různou formu, včetně formálních upozornění v případě méně závažných porušení nebo finančních postihů v souvislosti se závažnějšími nebo soustavnými porušeními. Obzvláště přísné sankce by měly být ukládány v případě, že poskytovatel hostingových služeb soustavně neplní povinnost odstraňovat teroristický obsah či znemožňovat přístup k němu do jedné hodiny od přijetí příkazu k odstranění. Za účelem zajištění právní jistoty by mělo toto nařízení stanovit, která porušení podléhají sankcím a jaké okolnosti jsou významné pro posouzení druhu a výše takové sankce. Při stanovování, zda uložit finanční postih, je třeba náležitým způsobem zohlednit finanční situaci poskytovatele hostingových služeb. Příslušný orgán by navíc měl vzít v úvahu, zda je poskytovatel hostingových služeb začínajícím podnikem (start-up) nebo mikropodnikem či malým a středním podnikem ve smyslu doporučení Komise 2003/361/ES (12). Měly by se rovněž zohlednit další okolnosti, jako například to, zda bylo jednání poskytovatele hostingových služeb objektivně neuvážené nebo zavrženíhodné či zda k porušení došlo z nedbalosti, nebo úmyslně. Členské státy by měly zajistit, aby sankce uložené za porušení tohoto nařízení nemotivovaly k odstraňování materiálu, který není teroristickým obsahem.

(46)

Spolupráci a výměnu informací mezi příslušnými orgány a poskytovateli hostingových služeb usnadňuje používání standardizovaných vzorů a umožňuje jim rychlejší a účelnější komunikaci. Obzvláště důležité je zajistit po přijetí příkazů k odstranění rychlé provedení opatření. Vzory snižují náklady na překlad a přispívají k vyššímu standardu daného postupu. Vzory pro odpovědi umožňují standardizovanou výměnu informací a jsou obzvláště důležité v případech, kdy nejsou poskytovatelé hostingových služeb schopni splnit příkaz k odstranění. Ověřené kanály pro předkládání dokumentů mohou zaručit autentičnost příkazů k odstranění obsahu, a to včetně přesnosti data a času odeslání a přijetí příkazu.

(47)

Za účelem provádění nezbytných rychlých změn obsahu vzorů, které mají být používány pro účely tohoto nařízení, by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o změny příloh tohoto nařízení. Za účelem možnosti zohlednění technologického rozvoje a vývoje souvisejícího právního rámce by na Komisi měla být rovněž přenesena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci, s cílem doplnit toto nařízení o technické požadavky na elektronické prostředky využívané příslušnými orgány k předávání příkazů k odstranění. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (13). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států, přičemž jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(48)

Členské státy by měly shromažďovat informace o provádění tohoto nařízení. Členské státy by měly mít možnost využívat zprávy o transparentnosti poskytovatelů hostingových služeb a v případě potřeby je doplnit o podrobnější informace, jako jsou jejich vlastní zprávy o transparentnosti podle tohoto nařízení. Za účelem získání informací pro hodnocení provádění tohoto nařízení by měl být stanoven podrobný program monitorování výstupů, výsledků a dopadů tohoto nařízení.

(49)

Na základě zjištění a závěrů zprávy o provádění a výsledku monitorování by měla Komise provést hodnocení tohoto nařízení, a to do tří let od jeho vstupu v platnost. Hodnocení by mělo být založeno na kritériích účelnosti, nezbytnosti, účinnosti, proporcionality, relevantnosti, soudržnosti a přidané hodnoty Unie. Mělo by posoudit fungování různých provozních a technických opatření stanovených tímto nařízením, a to včetně účinnosti opatření pro zlepšení odhalování, identifikace a odstraňování teroristického obsahu online, účinnosti záruk a dopadů na potenciálně dotčená základní práva, jako jsou svoboda projevu a informací, včetně svobody a plurality sdělovacích prostředků, svobody podnikání a práva na soukromí a ochranu osobních údajů. Komise by měla rovněž posoudit dopad na potenciálně dotčené zájmy třetích stran.

(50)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž zajištění hladkého fungování jednotného digitálního trhu zaměřením se na potírání šíření teroristického obsahu online, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu jeho rozsahu a účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle,

(1)

Článek 325 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) stanoví, že Unie a členské státy musí bojovat proti podvodům a jiným protiprávním jednáním poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Unie. Unie by měla činnosti v těchto oblastech podporovat.

(2)

Podpora poskytovaná dříve na tyto činnosti prostřednictvím rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 804/2004/ES (3) (program Hercule), jež bylo změněno a jehož platnost byla prodloužena rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 878/2007/ES (4) (program Hercule II), které bylo zrušeno a nahrazeno nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 250/2014 (5) (program Hercule III), umožnila zintenzivnit činnosti prováděné Unií a členskými státy v boji proti podvodům, korupci a jiným protiprávním jednáním poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Unie.

(3)

V unijních právních předpisech, jež zakotvují pravidla pro Evropský zemědělský záruční fond, Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova, Evropský fond pro regionální rozvoj, Evropský sociální fond, Fond soudržnosti, Evropský námořní a rybářský fond, Azylový, migrační a integrační fond a nástroj pro finanční podporu policejní spolupráce, předcházení trestné činnosti, boje proti trestné činnosti a řešení krizí, Fond evropské pomoci nejchudším osobám, jakož i pro předvstupní pomoc během programového období 2014–2020 a později, je stanovena povinnost členských států, kandidátských zemí a potenciálních kandidátů podávat zprávy o nesrovnalostech a podvodech poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie. Systém pro řízení nesrovnalostí (dále jen „IMS“) je nástrojem pro bezpečnou elektronickou komunikaci, který členským státům, kandidátským zemím a potenciálním kandidátům usnadňuje plnění povinnosti podávat zprávy o zjištěných nesrovnalostech a který rovněž podporuje řízení a analýzu nesrovnalostí.