Článek 1

Předmět

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se použijí tyto definice:

1)	„typem vozidla“ se rozumí soubor vozidel podle definice v příloze I části B nařízení (EU) 2018/858;

2)	„typem vozidla z hlediska povinného označení“ se rozumí vozidla, která se neliší v zásadních hlediscích, jako jsou: a) složení identifikačního čísla vozidla; b) vlastnosti a umístění povinného označení;

3)	„povinným štítkem“ se rozumí štítek nebo tabulka připevněné na vozidlo výrobcem, na nichž jsou uvedeny základní technické údaje nezbytné k identifikaci vozidla a pro potřeby příslušných orgánů náležité informace týkající se maximálních přípustných hmotností naloženého vozidla;

4)	„identifikačním číslem vozidla (VIN)“ se rozumí alfanumerický kód přidělený vozidlu výrobcem za účelem řádné identifikace každého vozidla;

5)

„typem vozidla z hlediska místa pro montáž a připevnění tabulek s registrační značkou“ se rozumí vozidla, která se neliší v těchto zásadních hlediscích: a) rozměry místa pro montáž a připevnění přední a zadní tabulky s registrační značkou; b) poloha místa pro montáž a připevnění přední a zadní tabulky s registrační značkou; c) tvar povrchu místa pro umístění a připevnění přední a zadní tabulky s registrační značkou;

6)	„typem vozidla z hlediska systému stírání a ostřikování čelního skla“ se rozumí vozidla, která se neliší v zásadních hlediscích, jako jsou vlastnosti systému stírání a ostřikování čelního skla nebo tvar, velikost a vlastnosti čelního skla a jeho upevnění;

7)	„typem systému ostřikování čelního skla“ se rozumí skupina systémů ostřikování čelního skla, která se neliší v zásadních hlediscích, jako jsou výkon čerpadla, použité materiály, objem nádržky, počet trysek, velikosti, tloušťka stěny nebo tvar systému ostřikování;

8)	„systémem stírání čelního skla“ se rozumí systém, který se skládá ze zařízení ke stírání vnější plochy čelního skla a z příslušenství a ovladačů potřebných ke spuštění a zastavení tohoto zařízení;

9)	„systémem ostřikování čelního skla“ se rozumí systém, který se skládá ze zařízení pro uchovávání a přemístění kapaliny a její směrování na vnější povrch čelního skla a z ovladačů potřebných ke spuštění a zastavení tohoto zařízení;

10)	„typem vozidla z hlediska krytů kol“ se rozumí vozidla, která se neliší v takových zásadních hlediscích, jako jsou vlastnosti krytů kol nebo minimální a maximální velikosti pneumatik a kol vhodných k montáži s ohledem na příslušné obalové křivky pneumatik, velikosti ráfků a hloubky zálisu kola;

11)

„typem vozidla z hlediska systémů odmrazování a odmlžování čelního skla“ se rozumí vozidla, která se neliší v těchto zásadních hlediscích: a) vlastnosti systémů odmrazování a odmlžování; b) vnější a vnitřní tvary a uspořádání v úhlu 180o dopředného pole výhledu řidiče, které mohou mít vliv na viditelnost; c) tvar, velikost, tloušťka a vlastnosti čelního skla a jeho upevnění; d) maximální počet míst k sezení;

12)	„systémem odmrazování“ se rozumí systém určený k odstranění námrazy nebo ledu na vnějším povrchu čelního skla;

13)	„systémem odmlžování“ se rozumí systém určený k odstranění zamlžení na vnitřním povrchu čelního skla;

14)	„typem vozidla z hlediska odtahových úchytů“ se rozumí vozidla, která se neliší v takových zásadních hlediscích, jako jsou vlastnosti odtahových úchytů;

15)	„odtahovým úchytem“ se rozumí úchyt ve tvaru háku, oka nebo jiného tvaru, na který lze nasadit spojovací prostředek, jakým je tažná tyč nebo tažné lano;

16)	„typem vozidla z hlediska zabránění rozstřiku“ se rozumí úplná, neúplná nebo dokončená vozidla, která se neliší v těchto hlediscích: a) typ zařízení proti rozstřiku namontovaný na vozidle; b) označení typu systému proti rozstřiku, poskytnuté výrobcem;

17)	„typem zařízení proti rozstřiku“ se rozumí zařízení, která se neliší v těchto zásadních hlediscích: a) fyzikální princip snížení rozstřiku (např. pohlcování energie vody, separace vzduchu a vody); b) materiály; c) tvar; d) rozměry (v míře, v jaké mohou ovlivňovat chování materiálu);

18)	„systémem proti rozstřiku“ se rozumí systém, jenž omezuje rozprašování vody vrhané vzhůru pneumatikami jedoucího vozidla a který je tvořen blatníky, zástěrkami a bočními kryty vybavenými zařízením proti rozstřiku;

19)	„zařízením proti rozstřiku“ se rozumí součást systému proti rozstřiku, kterou může být separátor vzduchu a vody a zařízení pohlcující energii;

20)

„typem vozidla z hlediska ukazatele rychlostních stupňů“ se rozumí vozidla, která se neliší v zásadních hlediscích, jako jsou funkční vlastnosti ukazatele rychlostních stupňů a logika, kterou ukazatel rychlostních stupňů používá k určení momentu, kdy je třeba zařadit jiný rychlostní stupeň, včetně: a) přeřazení na vyšší rychlostní stupeň indikovaného při stanovených otáčkách motoru; b) přeřazení na vyšší rychlostní stupeň indikovaného, když specifické mapy spotřeby paliva ukazují, že při vyšším rychlostním stupni bude dosaženo určitého zlepšení minimální spotřeby paliva; c) přeřazení na vyšší rychlostní stupeň indikovaného, když je možno dosáhnout požadovaného točivého momentu při vyšším rychlostním stupni;

21)

„funkčními vlastnostmi ukazatele rychlostních stupňů“ se rozumí sada vstupních parametrů, jako jsou otáčky motoru, spotřeba energie, točivý moment a jejich změny v čase, které určí indikaci ukazatele rychlostních stupňů a funkční závislost indikací ukazatele rychlostních stupňů na těchto parametrech;

22)	„typem vozidla z hlediska přístupu do vozidla“ se rozumí vozidla, která se neliší v zásadních hlediscích, jako jsou schůdky do kabiny, držadla a stupačky;

23)	„typem vozidla z hlediska couvání“ se rozumí vozidla, která se neliší v zásadních hlediscích, jako jsou vlastnosti zařízení pro couvání;

24)	„typem vozidla z hlediska hmotností a rozměrů“ se rozumí vozidla, která se neliší v žádném z těchto hledisek: a) obchodní název či značka výrobce; b) klasifikace; c) hlavní funkce;

25)	„aerodynamickými zařízeními a vybavením“ se rozumí zařízení nebo vybavení určená ke snižování aerodynamického odporu silničních vozidel s výjimkou prodloužených kabin;

26)

„typem systému pro uchovávání vodíku“ se rozumí sestava konstrukčních částí, které se neliší v zásadních hlediscích, jako jsou stav uloženého vodíkového paliva nebo stlačeného plynu, jmenovitý pracovní tlak, konstrukce, materiál, objem a fyzické rozměry zásobníku, jakož i konstrukce, materiály a základní vlastnosti přetlakových zařízení, kontrolních ventilů a uzavíracích ventilů;

27)	„typem vozidla z hlediska bezpečnosti týkající se vodíku“ se rozumí skupina vozidel, která se neliší v zásadních hlediscích, jako jsou základní konfigurace a hlavní vlastnosti vodíkového palivového systému vozidla;

28)	„typem vodíkové konstrukční části“ se rozumí skupina vodíkových konstrukčních částí, které se neliší v zásadních hlediscích, jako jsou stav uchovávaného vodíkového paliva nebo stlačeného plynu, funkce dané konstrukční části a její struktura, materiály a fyzické rozměry.

Článek 3

Žádost o schválení typu

Článek 4

Udělení schválení typu

Článek 5

Žádost o EU schválení typu pro typ vozidla z hlediska určitých systémů vozidla

Článek 6

Udělení EU schválení typu pro typ vozidla z hlediska určitých systémů vozidla

Článek 7

Žádost o EU schválení typu samostatného technického celku pro systémy a vybavení

Žádosti o EU schválení typu samostatného technického celku pro každý z následujících systémů a vybavení se vypracují podle příslušného vzorového informačního dokumentu podle čl. 24 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) 2018/858:

a)	systém ostřikování čelního skla podle vzoru obsahujícího informace uvedené v příloze IV části 1 oddíle B;

b)	systém proti rozstřiku podle vzoru obsahujícího informace uvedené v příloze VIII části 1 oddíle B;

c)	systém čelní ochrany podle vzoru obsahujícího informace uvedené v příloze XII části 1;

d)	aerodynamická zařízení nebo vybavení podle vzoru obsahujícího informace uvedené v příloze XIII části 1 oddíle B.

Článek 8

Udělení EU schválení typu samostatného technického celku

Článek 9

Žádost o EU schválení typu konstrukční části

Žádosti o EU schválení typu konstrukční části pro následující vodíkové konstrukční části musí být vypracovány podle příslušného vzoru informačního dokumentu podle čl. 24 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) 2018/858 a musí obsahovat informace uvedené v příloze XIV části 1 oddíle B:

a)	systémy pro uchovávání zkapalněného vodíku, včetně jejich zásobníků, přetlakových a uzavíracích zařízení, pokud jde o jejich bezpečnost a kompatibilitu materiálů;

b)	systémy pro uchovávání stlačeného vodíku, včetně jejich zásobníků a primárních uzavíracích zařízení, jež zahrnují teplotou ovládaná přetlaková zařízení (TPRD), zpětný ventil a automatické uzavírací ventily, pokud jde o jejich kompatibilitu materiálů.

Článek 10

Udělení EU schválení typu konstrukční části

Článek 11

Značka schválení typu

Článek 12

Přechodná ustanovení

Článek 13

Poskytování informací

Pro účely vyhodnocení potřeby dalšího vývoje zpřístupní výrobci a schvalovací orgány Komisi na vyžádání informace stanovené v příloze IX částech 1, 2 a 3. Komise a její zástupci musí s těmito informacemi zacházet jako s důvěrnými údaji.

Článek 14

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 6. července 2022.

PŘÍLOHA I

SCHVÁLENÍ TYPU V OBLASTECH, NA NĚŽ SE VZTAHUJÍ PŘEDPISY OSN

ČÁST 1

Informační dokument

VZOR

Informační dokument č. … týkající se EU schválení typu vozidla z hlediska systému / konstrukční části / samostatného technického celku (1) s ohledem na předpis OSN č. …, ve znění … série změn / ve znění doplňku … k … sérii změn (1), týkající se …, vycházející z číslování bodů podle přílohy I prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683 (2)

Následující informace, přicházejí-li v úvahu, se spolu se soupisem obsahu předkládají v trojím vyhotovení. Předkládají-li se výkresy nebo obrázky, musí být dodány ve vhodném měřítku a s dostatečnými podrobnostmi na archu formátu A4, nebo musí být na tento formát složeny. Předkládají-li se fotografie, musí být dostatečně podrobné.

0.

OBECNĚ

0.1.

Značka (obchodní název výrobce):

0.2.

Typ:

0.2.1.

Obchodní označení (je-li/jsou-li k dispozici):

0.3.

Způsob označení typu, je-li na vozidle / konstrukční části / samostatném technickém celku vyznačen (1) (3):

0.3.1.

Umístění tohoto označení:

0.4.

Kategorie vozidla (4):

0.5.

Název společnosti a adresa výrobce:

0.8.

Název (názvy) a adresa (adresy) montážního závodu (montážních závodů):

0.9.

Jméno a adresa případného zástupce výrobce:

1.

OBECNÉ KONSTRUKČNÍ VLASTNOSTI VOZIDLA

1.1.

Fotografie, obrázky a/nebo výkresy představitele typu vozidla / konstrukční části / samostatného technického celku (1):

Veškeré další doklady a informace relevantní pro vozidlo, konstrukční část nebo samostatný technický celek musí být předloženy po dohodě s technickou zkušebnou a schvalovacím orgánem příslušným pro udělení EU schválení typu, pro které byla žádost podána. Dokument může být vypracován podle vzoru informačního dokumentu, pokud je tento vzor obsažen v předpise OSN č. …, jinak se, pokud je to možné, vychází z číslování bodů přílohy I prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683 (tj. úplný seznam informací pro účely EU schválení typu vozidel, konstrukčních částí a samostatných technických celků) a je třeba uvést jakékoli další informace nebo údaje potřebné ke schválení podle předpisu OSN č. ….

Vysvětlivky

Číslování bodů informačního dokumentu odpovídá vzoru stanovenému v příloze I nařízení (EU) 2018/858.

(1)	Nehodící se škrtněte.

(2)

Jestliže byl typ části (například konstrukční části nebo samostatného technického celku) schválen, nemusí být tato část popisována, uvede-li se odkaz na příslušné schválení typu. Obdobně nemusí být daná část popisována, je-li její konstrukce jasně patrná z přiložených schémat nebo výkresů. V každém bodě, kdy musí být přiloženy výkresy, obrázky nebo fotografie, uveďte čísla odpovídajících přiložených dokumentů.

(3)	Pokud způsob označení typu obsahuje znaky, které nejsou relevantní pro popis typu vozidla, konstrukční části nebo samostatného technického celku, kterých se týká tento informační dokument, nahradí se tyto znaky v dokumentaci znakem „?“ (např. ABC??123??).

(4)	Klasifikace podle definic uvedených v části A přílohy I nařízení (EU) 2018/858.

ČÁST 2

VZOR

Formát: A4 (210 × 297 mm)

CERTIFIKÁT SCHVÁLENÍ TYPU

Identifikace schvalovacího orgánu

Sdělení o udělení / rozšíření / odmítnutí / odejmutí (1) schválení typu pro typ vozidla z hlediska systému / konstrukční části / samostatného technického celku (1) v souladu s požadavky stanovenými v předpisu OSN č. … ve znění … série změn / ve znění doplňku … k … sérii změn (1), s ohledem na nařízení (EU) 2019/2144 naposledy pozměněné nařízením (EU) č. …/…

Číslo certifikátu EU schválení typu:

Důvod rozšíření / odmítnutí / odejmutí (1):

ODDÍL I

0.

OBECNĚ

0.1.

Značka (obchodní název výrobce):

0.2.

Typ:

0.2.1.

Obchodní označení (je-li/jsou-li k dispozici):

0.3.

Způsob označení typu, je-li na vozidle / konstrukční části / samostatném technickém celku vyznačen (1):

0.3.1.

Umístění tohoto označení:

0.4.

Kategorie vozidla (2):

0.5.

Název a adresa výrobce:

0.8.

Název (názvy) a adresa (adresy) montážního závodu (montážních závodů):

0.9.

Jméno a adresa případného zástupce výrobce:

1.

OBECNÉ KONSTRUKČNÍ VLASTNOSTI VOZIDLA

1.1.

Fotografie a/nebo výkresy představitele typu vozidla:

ODDÍL II

1.

Další informace (v příslušných případech): viz doplněk.

2.

Technická zkušebna odpovědná za provádění zkoušek:

3.

Datum zkušebního protokolu:

4.

Číslo zkušebního protokolu:

5.

Poznámky (jsou-li nějaké): viz doplněk.

6.

Místo:

7.

Datum:

8.

Podpis:

Přílohy:

—	Schvalovací dokumentace

—	Zkušební protokol

—	Vyplněný formulář sdělení podle vzoru uvedeného v příslušném předpise OSN, i když bez uvedení určitého OSN schválení, které bylo uděleno nebo rozšířeno, jakož i bez uvedení čísla OSN schválení typu

---

(1)  Nehodící se škrtněte.

(2)  Klasifikace podle definic uvedených v části A přílohy I nařízení (EU) 2018/858.

(3)  Nehodící se škrtněte.

PŘÍLOHA II

POVINNÝ ŠTÍTEK A IDENTIFIKAČNÍ ČÍSLO VOZIDLA

ČÁST 1

Informační dokument týkající se EU schválení typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel z hlediska povinného štítku a identifikačního čísla vozidla (VIN)

VZOR

Informační dokument č. … týkající se EU schválení typu vozidla z hlediska povinného štítku vozidla a identifikačního čísla vozidla

Následující informace se spolu se soupisem obsahu předkládají v trojím vyhotovení. Předkládají-li se výkresy nebo obrázky, musí být dodány ve vhodném měřítku a s dostatečnými podrobnostmi na archu formátu A4, nebo musí být na tento formát složeny. Předkládají-li se fotografie, musí být dostatečně podrobné.

0.1.

0.2.

0.2.1.

0.3.

0.3.1.

0.4.

0.5.

0.6.

0.6.1.

0.6.2.

0.8.

0.9.

1.

1.1.

9.

9.17.

9.17.1.

9.17.2.

9.17.3.

9.17.4.

9.17.4.1.

9.17.4.2.

9.17.4.3.

Vysvětlivky

Tento informační dokument vychází ze vzoru stanoveného v příloze I prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683 a doplní se o příslušné informace podle výše uvedených bodů, jak jsou definovány v uvedeném vzoru.

ČÁST 2

Oddíl A

Technické specifikace

1.   Povinný štítek výrobce

1.1.

Obecná ustanovení

1.1.1.

Každé vozidlo musí být vybaveno povinným štítkem výrobce popsaným v tomto oddíle.

1.1.2.

Povinný štítek výrobce musí být připevněn výrobcem vozidla nebo zástupcem výrobce vozidla.

1.1.3.

Povinný štítek výrobce musí být buď: a) obdélníková kovová tabulka, nebo b) obdélníkový samolepící štítek.

1.1.4.

Kovové tabulky musí být připevněny nýty nebo rovnocenným způsobem.

1.1.5.

Samolepící štítky musí být takové, aby se na nich projevil každý pokus o změnu obsahu, musí být odolné vůči pokusu o falzifikaci a připevněné takovým způsobem, že v případě pokusu o odstranění dojde k jejich zničení.

1.2.

Údaje, které musí být uvedeny na povinném štítku výrobce

1.2.1.

Následující údaje musí být nesmazatelným způsobem uvedeny na povinném štítku výrobce v uvedeném pořadí: a) název společnosti výrobce; b) úplné číslo schválení typu vozidla; c) stupeň dokončení v případě druhého stupně a následujících stupňů vozidel vyráběných ve více stupních podle bodu 4.2 přílohy IX nařízení (EU) 2018/858; d) identifikační číslo vozidla; e) maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla; f) maximální technicky přípustná hmotnost jízdní soupravy; g) maximální technicky přípustná hmotnost na každou nápravu v pořadí zpředu dozadu.

1.2.2.

Výška znaků podle bodu 1.2.1 písm. d) musí být nejméně 4 mm.

1.2.3.

Výška znaků údajů podle bodu 1.2.1, jiných než je identifikační číslo vozidla, musí být nejméně 2 mm.

1.3.

Zvláštní ustanovení

1.3.1.

Přípojná vozidla

1.3.1.1.

U přípojných vozidel musí být uvedena maximální technicky přípustná statická hmotnost (vertikální zatížení) v bodě spojení.

1.3.1.2.

Bod spojení se považuje za nápravu. Tato náprava se označí číslicí „0“.

1.3.1.3.

První náprava se označí číslicí „1“, druhá číslicí „2“ atd., přičemž jednotlivé číslice jsou odděleny pomlčkou.

1.3.1.4.

Hmotnost jízdní soupravy zmíněná v bodě 1.2.1 písm. f) se neuvádí.

1.3.2.

Těžká vozidla:

1.3.2.1.

U vozidel kategorií N3, O3 a O4, musí být uvedena maximální technicky přípustná hmotnost na skupinu náprav. Údaj odpovídající „skupině náprav“ se označí písmenem „T“, za nímž následuje pomlčka.

1.3.2.2.

U vozidel kategorií M3, N3, O3 nebo O4 může výrobce na povinném štítku výrobce uvést určenou maximální přípustnou hmotnost naloženého vozidla pro registraci/provoz.

1.3.2.2.1.

Část povinného štítku výrobce, kde jsou uvedeny hmotnosti, se dělí do dvou sloupců: v levém sloupci se uvedou určené maximální přípustné hmotnosti pro registraci/provoz a v pravém sloupci se uvedou maximální technicky přípustné hmotnosti naloženého vozidla.

1.3.2.2.2.

V záhlaví levého sloupce se uvede dvoupísmenný kód státu, ve kterém má být vozidlo registrováno. Tento kód musí být v souladu s normou ISO 3166-1:2006.

1.3.2.3.

Požadavky bodu 1.3.2.1 se nepoužijí, jestliže: a) maximální technicky přípustná hmotnost na skupinu náprav je součtem maximálních technicky přípustných hmotností na nápravy, které jsou součástí této skupiny náprav; b) za údajem maximální hmotnosti na každou nápravu, která je součástí této skupiny náprav, je připojeno písmeno „T“ a c) pokud se uplatňují požadavky bodu 1.3.2.2, je maximální přípustná hmotnost pro registraci/provoz na skupinu náprav součtem maximálních přípustných hmotností pro registraci/provoz na nápravy, které jsou součástí této skupiny náprav.

1.4.

Další informace

1.4.1.

Výrobce může uvést další informace pod předepsanými nápisy nebo vedle nich, vně zřetelně vyznačeného obdélníku, který ohraničuje pouze informace zmíněné v bodech 1.2 a 1.3.

1.5.

Vzory povinného štítku výrobce

1.5.1.

Příklady různých možných vzorů povinného štítku výrobce jsou uvedeny v oddíle B.

1.5.2.

Údaje použité v těchto vzorech jsou smyšlené.

1.6.

Požadavky na umístění na vozidle

1.6.1.

Povinný štítek výrobce musí být řádně připevněn na dobře viditelném a snadno přístupném místě.

1.6.2.

Umístění musí být zvoleno na součásti, která se při užívání vozidla nevyměňuje.

2.   Identifikační číslo vozidla (VIN)

2.1.

VIN se skládá z těchto tří částí a kontrolní číslice: a) světový kód výrobce (world manufacturer identifier – WMI); b) popisný kód vozidla (vehicle descriptor section – VDS); c) rejstříkový kód vozidla (vehicle indicator section – VIS).

2.2.

Kód WMI sestává z kódu, který byl přidělen výrobci vozidla a umožňuje identifikaci daného výrobce.

2.2.1.

Tento kód tvoří tři alfanumerické znaky – velká tiskací latinská písmena nebo arabské číslice –, které přiděluje příslušný orgán státu, v němž se nachází hlavní místo podnikání výrobce.

2.2.2.

Příslušný orgán musí jednat v souladu s mezinárodní organizací uvedenou v normě ISO 3780:2009 „Road vehicles – World manufacturer identifier (WMI) code“.

2.2.3.

Pokud je celková produkce výrobce nižší než 500 vozidel za rok, je třetím znakem vždy číslice „9“. Za účelem identifikace takových výrobců přidělí příslušný orgán uvedený v bodě 2.2 i třetí, čtvrtý a pátý znak kódu VIS.

2.3.

Kód VDS sestává z pěti alfanumerických znaků, tj. velkých tiskacích latinských písmen nebo arabských číslic, které slouží k označení obecných vlastností vozidla. Jestliže výrobce nevyužije jeden nebo více z těchto pěti znaků, musí být nevyužitá místa vyplněna alfanumerickými znaky podle volby výrobce tak, aby celkový počet znaků byl pět.

2.4.

Znakem na deváté pozici kódu VIN je kontrolní číslice, která je matematicky správná podle vzorce uvedeného v oddíle C.

2.5.

Kód VIS tvoří osm alfanumerických znaků – velká tiskací latinská písmena nebo arabské číslice –, z nichž čtyři poslední musí být číslice. Kód VIS musí spolu s kódy WMI a VDS zaručit přesnou identifikaci konkrétního vozidla. Nevyužitá místa musí být vyplněna číslicí „0“ tak, aby celkový počet znaků byl osm.

2.6.

Výška znaků VIN vyznačených na podvozku musí být nejméně 7 mm.

2.7.

Mezi znaky nesmí být mezery.

2.8.

Nesmí být použita písmena „I“, „O“ a „Q“.

2.9.

Začátek a konec VIN musí být omezen jedním symbolem podle volby výrobce. Tento symbol by neměl být ani latinským velkým písmenem, ani arabskou číslicí.

2.9.1.

Od požadavku uvedeného v bodě 2.9 lze upustit, pokud je VIN vyznačeno na jediném řádku.

2.9.2.

Pokud je VIN vyznačeno na dvou řádcích, platí požadavek podle bodu 2.9 pro každý z nich.

2.10.

Požadavky na umístění VIN na vozidle

2.10.1.

VIN musí být vyznačeno na jediném řádku.

2.10.1.1.

Pokud z technických důvodů, například kvůli nedostatku místa, není možno vyznačit VIN na jediném řádku, mohou na žádost výrobce povolit vnitrostátní orgány vyznačení VIN na dvou řádcích. V takovém případě nesmí být části uvedené v bodě 2.1 přerušeny.

2.10.2.

VIN musí být vylisováno nebo mechanicky vyraženo na podvozku, rámu nebo podobné části vozidla.

2.10.3.

Místo mechanické ražby se mohou použít jiné metody, které zaručují stejnou odolnost vůči pokusům o přepsání nebo falzifikaci.

2.10.4.

VIN musí být vyznačeno na dobře viditelném a snadno přístupném místě tak, aby se označení nemohlo smazat nebo poškodit.

2.10.5.

VIN musí být umístěno na pravé straně vozidla.

Oddíl B

Vzor povinného štítku

1.   VZOR A

pro vozidla kategorií M1 a N1

JERMY CLARKFILS AUTOMOBILES S.A. e2*2018/858*11460 VRZUA5FX29J276031 1 850  kg 3 290  kg 1 – 1 100  kg 2 – 880 kg

Příklad povinného štítku výrobce pro vozidlo kategorie M1, jehož typ byl schválen ve Francii

2.   VZOR B

pro vozidla kategorií M2, M3, N2 a N3

DEMURO VEICOLI COMMERCIALI S.P.A. e3*2018/858*52288 ZCFC35A3405850414
(IT) 17 990  kg 40 000  kg 1 – 7 100  kg 2 – 11 500  kg T – kg	17 990  kg 44 000  kg 1 – 7 100  kg 2 – 11 500  kg T – kg

Příklad povinného štítku výrobce pro vozidlo kategorie N3, jehož typ byl schválen v Itálii

Poznámka:

sloupec vlevo je nepovinný

3.   VZOR C

pro vozidla kategorií O1 a O2

KAPITÅN SLØW e5*2018/858*11460 YSXFB56VX71134031 1 500  kg 0 – 100 kg 1 – 1 100  kg 2 – 880 kg

Příklad povinného štítku výrobce pro vozidlo kategorie O2, jehož typ byl schválen ve Švédsku

4.   VZOR D

pro vozidla kategorií O3 a O4

Jalo Pnik CO. TD e8*2018/858*10036 2T0YX646XX7472266
(CZ) 34 000  kg 0 – 8 000  kg 1 – 9 000  kg 2 – 9 000  kg 3 – 9 000  kg T – 27 000  kg	37 000  kg 0 – 8 000  kg 1 – 10 000  kg 2 – 10 000  kg 3 – 10 000  kg T – 30 000  kg

Příklad povinného štítku výrobce pro vozidlo kategorie O4, jehož typ byl schválen v České republice

Poznámka:

sloupec vlevo je nepovinný

5.   VZOR E

Doplňkový štítek pro vozidla vyráběná ve více stupních (v souladu s bodem 4.2 přílohy IX nařízení (EU) 2018/858)

HaMsTeR conversions LLP e49*2018/858*01912 Stupeň 3 VRZUA5FX29J276031 1 900  kg kg 1 – 1 200  kg 2 – kg

Příklad povinného štítku výrobce pro vozidlo kategorie N1 vyrobené ve více stupních, jehož typ byl schválen na Kypru Na tomto štítku je uvedena technicky přípustná hmotnost, což znamená, že byla na tomto stupni schválení změněna. Na tomto štítku není uvedena maximální technicky přípustná hmotnost jízdní soupravy, což znamená, že na tomto stupni schválení nebyla změněna. Kromě toho není uveden údaj „0“, což znamená, že dané vozidlo může táhnout přípojné vozidlo. Na tomto štítku je uvedena maximální technicky přípustná hmotnost na první nápravu, což znamená, že byla na tomto stupni schválení změněna. Na tomto štítku není uvedena maximální technicky přípustná hmotnost na druhou nápravu, což znamená, že na tomto stupni schválení nebyla změněna.

Oddíl C

Kontrolní číslice

1.   Kontrolní číslice se vypočte pomocí matematického výpočtu uvedeného v bodech 1.1 až 1.4.

1.1.

Každému číslu ve VIN se přidělí jeho skutečná matematická hodnota a každému písmenu se přidělí příslušná níže uvedená hodnota: A = 1 J = 1 S = 2 B = 2 K = 2 T = 3 C = 3 L = 3 U = 4 D = 4 M = 4 V = 5 E = 5 N = 5 W = 6 F = 6 P = 7 X = 7 G = 7 R = 9 Y = 8 H = 8   Z = 9

1.2.

Hodnota přiřazená každému znaku ve VIN se vynásobí níže uvedeným váhovým faktorem odpovídajícím pozici daného znaku: 1. pozice = 8 10. pozice = 9 2. pozice = 7 11. pozice = 8 3. pozice = 6 12. pozice = 7 4. pozice = 5 13. pozice = 6 5. pozice = 4 14. pozice = 5 6. pozice = 3 15. pozice = 4 7. pozice = 2 16. pozice = 3 8. pozice = 10 17. pozice = 2 9. pozice = kontrolní číslice

1.3.

Výsledné produkty se sečtou a součet se vydělí číslem 11.

1.4.

Kontrolní číslice (číslo 0 až 9 nebo písmeno X) vychází ze zbytku vyjádřeného buď jako zlomek, nebo jako odpovídající desetinné číslo (zaokrouhlené na nejbližší tisícinu), jak je uvedeno v tabulce níže. Kontrolní číslice Zbytek v podobě zlomku Zbytek v podobě desetinného čísla 0 0 0 1 1/11 0,091 2 2/11 0,182 3 3/11 0,273 4 4/11 0,364 5 5/11 0,455 6 6/11 0,545 7 7/11 0,634 8 8/11 0,727 9 9/11 0,818 X 10/11 0,909

ČÁST 3

CERTIFIKÁT EU SCHVÁLENÍ TYPU (SYSTÉM VOZIDLA)

Sdělení o udělení / rozšíření / odmítnutí / odejmutí (1) schválení typu pro typ vozidla z hlediska povinného štítku a identifikačního čísla vozidla v souladu s požadavky stanovenými v příloze II nařízení (EU) 2021/535 [Vložte odkaz na toto nařízení], naposledy pozměněného nařízením (EU) č. …/…

Číslo certifikátu EU schválení typu:

Důvod rozšíření / odmítnutí / odejmutí (1):

ODDÍL I

(Vyplní se v souladu s oddílem I vzoru B v příloze III prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683.)

ODDÍL II

(Vyplní se v souladu s oddílem II vzoru B v příloze III prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683.)

---

(1)  Nehodící se škrtněte.

PŘÍLOHA III

MÍSTO PRO MONTÁŽ A PŘIPEVNĚNÍ PŘEDNÍ A ZADNÍ TABULKY S REGISTRAČNÍ ZNAČKOU

ČÁST 1

Informační dokument týkající se EU schválení typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel z hlediska místa pro montáž a připevnění přední a zadní tabulky s registrační značkou

VZOR

Informační dokument č. … týkající se EU schválení typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel z hlediska místa pro montáž a připevnění přední a zadní tabulky s registrační značkou

Následující informace se spolu se soupisem obsahu předkládají v trojím vyhotovení. Předkládají-li se výkresy nebo obrázky, musí být dodány ve vhodném měřítku a s dostatečnými podrobnostmi na archu formátu A4, nebo musí být na tento formát složeny. Předkládají-li se fotografie, musí být dostatečně podrobné.

0.

0.1.

0.2.

0.2.1.

0.3.

0.3.1.

0.4.

0.5.

0.8.

0.9.

1.

1.1.

2.

2.4.

2.4.2.

2.4.2.3.

2.6.

9.

9.14.

9.14.1.

9.14.2.

9.14.3.

9.14.4.

9.14.5.

9.14.5.1.

9.14.5.2.

9.14.5.3.

9.14.5.4.

9.14.6.

9.14.7.

Vysvětlivky

Tento informační dokument vychází ze vzoru stanoveného v příloze I prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683 a doplní se o příslušné informace podle výše uvedených bodů, jak jsou definovány v uvedeném vzoru.

ČÁST 2

TECHNICKÉ SPECIFIKACE

1.

Pro účely této přílohy se použijí tyto definice:

1.1.

„prakticky rovným povrchem“ se rozumí povrch pevného materiálu, který může mít i síťovanou nebo mřížkovanou strukturu a jehož poloměr zakřivení je nejméně 3 000 mm;

1.2.

„povrchem se síťovanou strukturou“ se rozumí povrch, jehož strukturu tvoří rovnoměrně rozmístěné otvory například ve tvaru kruhu, elipsy, kosočtverce, obdélníku nebo čtverce, jejichž vzájemná vzdálenost nepřesahuje 15 mm;

1.3.

„povrchem s mřížkovanou strukturou“ se rozumí povrch sestávající z rovnoběžných pásů pravidelně rozmístěných ve vzdálenosti nejvýše 15 mm od sebe;

1.4.

„ideálně rovným povrchem“ se rozumí teoretický geometricky dokonalý povrch bez ohledu na nedokonalosti povrchu, jako jsou výstupky nebo prohlubně;

1.5.

„podélnou střední rovinou vozidla“ se rozumí rovina symetrie vozidla, nebo pokud vozidlo není symetrické, svislá podélná rovina procházející středy náprav vozidla;

1.6.

„sklonem“ se rozumí stupeň úhlové odchylky od svislé roviny.

2.

Technické požadavky

2.1.

Vozidla musí mít místo pro montáž a připevnění zadních tabulek s registrační značkou.

2.1.1.

Motorová vozidla kategorií M a N musí mít navíc místo pro montáž a připevnění předních tabulek s registrační značkou.

2.1.2.

Vozidla kategorií O2, O3 a O4 musí mít dvě samostatná místa pro montáž a připevnění zadních tabulek s registrační značkou (tj. aby tak byla možná nepovinná identifikace tažného vozidla, pokud to vyžaduje vnitrostátní orgán).

2.2.

Tvar a rozměry místa pro montáž tabulky s registrační značkou

2.2.1.

Určené místo pro montáž se skládá z plochy obdélníkového tvaru o níže uvedených minimálních rozměrech: buď („široká tabulka“) šířka: 520 mm, výška: 120 mm, nebo („vysoká tabulka“) šířka: 340 mm, výška: 240 mm.

2.3.

Montáž a připevnění přední a zadní tabulky s registrační značkou

2.3.1.

Místo pro montáž přední nebo zadní tabulky s registrační značkou musí představovat rovný nebo prakticky rovný povrch obdélníkového tvaru.

2.3.1.1.

Jako základna pro montáž tabulky s registrační značkou může být použita podložka pod registrační značku nebo držák registrační značky, jsou-li dodávány jako součást standardního vybavení. Podložka nebo držák mohou být konstruovány tak, aby byly připevněny k vozidlu pouze spolu s tabulkou s registrační tabulkou.

2.3.1.2.

Výrobce vozidla může určit nepovinná nebo alternativní místa pro montáž tabulky s registrační značkou na vozidle, pokud také splňují požadavky.

2.3.2.

Povrch, na který má být přední nebo zadní tabulka s registrační značkou umístěna, může mít otvory nebo mezery; avšak výška těchto otvorů nebo mezer nesmí být větší než 75 mm, přičemž jejich šířka se nezohledňuje.

2.3.3.

Na povrchu, na který má být přední nebo zadní tabulka s registrační značkou umístěna, mohou být výstupky, pokud nevyčnívají nad ideálně rovný povrch o více než 5,0 mm. Vrstvy z velmi měkkých materiálů, např. z pěny nebo plsti, jejichž účelem je tlumit vibrace tabulky s registrační značkou, se neberou v úvahu.

2.3.4.

Místo pro montáž přední nebo zadní tabulky s registrační značkou musí být takové, aby po připevnění zkušební tabulky, jak je vymezena v bodě 3.4, podle pokynů výrobce byly splněny tyto požadavky:

2.3.4.1.

Poloha místa pro montáž přední nebo zadní tabulky s registrační značkou:

2.3.4.1.1.

Místo pro montáž tabulky s registrační značkou na přední části vozidla musí být takové, aby celá tabulka mohla být umístěna mezi dvěma rovnoběžnými podélnými svislými rovinami procházejícími vnějšími krajními body vozidla, přičemž zařízení pro nepřímý výhled se neberou v úvahu. Nejširším bodem vozidla nesmí být samotné určené místo.

2.3.4.1.2.

Místo pro montáž tabulky s registrační značkou na zadní části vozidla musí být takové, aby celá tabulka mohla být umístěna mezi dvěma rovnoběžnými podélnými svislými rovinami procházejícími vnějšími krajními body vozidla, přičemž zařízení pro nepřímý výhled se neberou v úvahu. Nejširším bodem vozidla nesmí být samotné určené místo.

2.3.4.1.3.

Přední a zadní tabulka s registrační značkou musí být kolmé (± 5°) k podélné střední rovině vozidla, měřeno ve středu tabulky.

2.3.4.2.

Poloha přední a zadní tabulky vůči svislé příčné rovině:

2.3.4.2.1.

Tabulka může být nakloněná ke svislici o nejméně – 5° a nejvýše 30°, pokud se horní hrana tabulky nenachází výše než 1 500 mm nad povrchem vozovky.

2.3.4.2.2.

Tabulka může být nakloněná ke svislici o nejméně – 15° a nejvýše 5°, pokud se horní hrana tabulky nachází výše než 1 500 mm nad povrchem vozovky.

2.3.4.3.

Výška umístění přední a zadní tabulky nad povrchem vozovky:

2.3.4.3.1.

Spodní hrana přední tabulky nesmí být níže než 100 mm nad povrchem vozovky.

2.3.4.3.2.

Spodní hrana zadní tabulky nesmí být níže než 200 mm nad povrchem vozovky.

2.3.4.3.3.

Horní hrana přední a zadní tabulky se nesmí nacházet výše než 1 500 mm nad povrchem vozovky.

2.3.4.3.3.1.

U vozidel zvláštního určení, u nichž kvůli konstrukci vozidla není možné vyhovět výškovým požadavkům na místo pro montáž přední a zadní tabulky s registrační značkou, může maximální výška odchylně od bodu 2.3.4.3.3 překročit 1 500 mm za předpokladu, že se této mezní hodnotě blíží co nejvíce, jak to konstrukční vlastnosti vozidla dovolují.

2.3.4.4.

Geometrická viditelnost:

2.3.4.4.1.

Přední a zadní tabulka musí být viditelné v celém prostoru ohraničeném těmito čtyřmi rovinami: a) dvěma svislými rovinami, které se dotýkají obou bočních hran tabulky a svírají s podélnou střední rovinou vozidla směrem navenek doleva i doprava úhel 30°; b) rovinou, která se dotýká horní hrany tabulky a svírá s vodorovnou rovinou směrem nahoru úhel 15°; c) vodorovnou rovinou procházející spodní hranou tabulky, jestliže výška horní hrany tabulky nad povrchem vozovky nepřesahuje 1 500 mm; d) rovinou, která prochází spodní hranou tabulky a svírá s vodorovnou rovinou směrem dolů úhel 15°, jestliže výška horní hrany tabulky nad povrchem vozovky přesahuje 1 500 mm. Přední tabulka musí být viditelná při pohledu na vozidlo zepředu a zadní tabulka musí být viditelná při pohledu na vozidlo zezadu.

2.3.4.4.2.

V prostoru popsaném výše nesmí být umístěn žádný konstrukční prvek, a to ani zcela průhledný.

2.3.4.5.

Mezera mezi hranami namontované a připevněné tabulky s registrační značkou a vlastním povrchem místa pro montáž tabulky nesmí být větší než 5,0 mm podél celého okraje tabulky.

2.3.4.5.1.

Velikost této mezery může být větší, je-li měřena u otvoru nebo mezery v povrchu se síťovanou strukturou nebo mezi rovnoběžnými pásy v povrchu s mřížkovanou strukturou.

2.3.5.

Pro účely požadavků na zařízení pro osvětlení zadní tabulky s registrační značkou musí být brána v úvahu skutečná poloha a tvar namontované a připevněné zkušební tabulky, jak je stanoveno výše, zejména výsledný poloměr zakřivení.

2.4.

Další požadavky

2.4.1.

Tabulka s registrační značkou nesmí sloužit jako základna nebo část základny pro připevnění, montáž nebo připnutí jakékoli jiné části, konstrukční části nebo zařízení vozidla (tj. na tabulku s registrační značkou se nesmí připevňovat např. držáky světelných zařízení).

2.4.2.

Následkem odstranění tabulky s registrační značkou nesmí dojít k uvolnění nebo oddělení jakékoli části vozidla, podložky pod registrační značku, konstrukční části nebo zařízení.

2.4.3.

Viditelnost připevněné tabulky s registrační značkou nesmí být za normálních podmínek používání vozidla snížena zejména vibracemi a dynamickými silami, např. proudem vzduchu vznikajícím při jízdě vozidla.

2.4.4.

Není přípustné takové místo pro montáž tabulky s registrační značkou, které se může snadno vychýlit nahoru nebo dolů v úhlu přesahujícím úhly stanovené v bodech 2.3.4.2.1 a 2.3.4.2.2 ve vztahu ke konstrukci vozidla za normálních jízdních podmínek (tj. se dveřmi či přístupovými panely zavřenými).

2.4.5.

Je-li motorové vozidlo podle prohlášení jeho výrobce uzpůsobeno k tažení (bod 2.11.5 informačního dokumentu podle čl. 24 odst. 1 nařízení (EU) 2018/858) a některá část vhodného mechanického spojovacího zařízení, ať je na typu motorového vozidla namontováno, či nikoli, by mohla (částečně) zakrývat místo pro montáž a připevnění zadní tabulky s registrační značkou, platí toto: a) pokyny pro uživatele motorového vozidla (např. příručka uživatele, návod k obsluze vozidla) musí jasně uvádět, že se nesmí montovat mechanické spojovací zařízení, jež nelze snadno odstranit nebo přemístit; b) v pokynech musí být dále jasně stanoveno, že, je-li namontováno, musí být mechanické spojovací zařízení odstraněno nebo přemístěno, pokud se nepoužívá, a c) v případě schválení typu systému vozidla podle předpisu OSN č. 55 (1) je třeba zajistit, aby ustanovení o odstranění, přemístění a/nebo náhradním umístění byla beze zbytku dodržena, i pokud jde o zařízení pro osvětlení a místo pro montáž a připevnění zadní tabulky s registrační značkou.

3.

Zkušební postup

3.1.

Stanovení svislého sklonu a výšky zkušební tabulky s registrační značkou nad povrchem vozovky

3.1.1.

Vozidlo se umístí na hladkou vodorovnou plochu. Řízená kola musí být v poloze pro jízdu v přímém směru a hmotnost vozidla se před měřením upraví na hmotnost vozidla v provozním stavu, avšak bez řidiče.

3.1.2.

Je-li vozidlo vybaveno hydraulicko-pneumatickým, hydraulickým nebo pneumatickým odpružením nebo jiným zařízením, které lze podle zátěže upravit, musí se zkoušet s tímto odpružením nebo zařízením za běžných provozních podmínek určených výrobcem.

3.1.3.

Směřuje-li lícová a viditelná strana zkušební tabulky s registrační značkou dolů, vyjádří se její sklon negativním (minus) úhlem.

3.2.

Výčnělky se měří kolmo a přímo k ideálně rovnému povrchu, na který má být umístěna tabulka s registrační značkou.

3.3.

Mezera mezi hranou namontované a připevněné zkušební tabulky s registrační značkou a povrchem se měří kolmo a přímo k vlastnímu povrchu, na který má být tabulka s registrační značkou umístěna.

3.4.

Tabulka s registrační značkou použitá pro kontrolu shody musí mít jeden ze dvou rozměrů stanovených v bodě 2.2.1 a tloušťku nejvýše 4,0 mm. Rohy musí mít poloměr 10 mm.

ČÁST 3

CERTIFIKÁT EU SCHVÁLENÍ TYPU (SYSTÉM VOZIDLA)

Sdělení o udělení / rozšíření / odmítnutí / odejmutí (2) schválení typu pro typ vozidla z hlediska míst pro montáž tabulky s registrační značkou v souladu s požadavky stanovenými v příloze III nařízení (EU) 2021/535 [Vložte odkaz na toto nařízení], naposledy pozměněného nařízením (EU) č. …/…

Číslo certifikátu EU schválení typu:

Důvod rozšíření / odmítnutí / odejmutí (2):

ODDÍL I

(Vyplní se v souladu s oddílem I vzoru B v příloze III prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683.)

ODDÍL II

(Vyplní se v souladu s oddílem II vzoru B v příloze III prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683.)

---

(1)  Předpis Evropské hospodářské komise Spojených národů (EHK OSN) č. 55 – Jednotná ustanovení týkající se schvalování mechanických spojovacích konstrukčních částí jízdních souprav vozidel (Úř. věst. L 153, 15.6.2018, s. 179).

(2)  Nehodící se škrtněte.

PŘÍLOHA IV

SYSTÉMY STÍRÁNÍ A OSTŘIKOVÁNÍ ČELNÍHO SKLA

ČÁST 1

Oddíl A

Informační dokument týkající se EU schválení typu motorových vozidel z hlediska jejich systému stírání a ostřikování čelního skla

VZOR

Informační dokument č. … týkající se EU schválení typu motorového vozidla z hlediska jeho systému stírání a ostřikování čelního skla

Následující informace se spolu se soupisem obsahu předkládají v trojím vyhotovení. Předkládají-li se výkresy nebo obrázky, musí být dodány ve vhodném měřítku a s dostatečnými podrobnostmi na archu formátu A4, nebo musí být na tento formát složeny. Předkládají-li se fotografie, musí být dostatečně podrobné.

0.

0.1.

0.2.

0.2.1.

0.3.

0.3.1.

0.4.

0.5.

0.8.

0.9.

1.

1.1.

3.

3.2.

3.2.1.8.

3.2.5.

3.2.5.1.

3.2.5.2.

3.2.5.2.1.

3.2.5.2.2.

3.3.

3.3.1.1.

3.3.1.2.

3.3.2.

3.3.2.3.

3.4.

3.4.1.

3.4.2.

3.4.4.

3.4.4.5.

3.4.4.6.

4.

4.7.

9.

9.2.

9.4.

9.4.1.

9.5.

9.5.1.

9.5.1.1.

9.5.1.2.

9.5.1.3.

9.5.1.4.

9.5.1.5.

9.6.

9.6.1.

9.7.

9.7.1.

9.8.

9.8.2.

9.10.

9.10.3.

9.10.3.5.

9.10.3.5.1.

9.10.3.6.

9.10.3.6.1.

Vysvětlivky

Tento informační dokument vychází ze vzoru stanoveného v příloze I prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683 a doplní se o příslušné informace podle výše uvedených bodů, jak jsou definovány v uvedeném vzoru.

Oddíl B

Informační dokument týkající se EU schválení typu systémů ostřikování čelního skla jako samostatných technických celků

VZOR

Informační dokument č. … týkající se EU schválení typu systému ostřikování čelního skla jako samostatného technického celku

Následující informace se spolu se soupisem obsahu předkládají v trojím vyhotovení. Předkládají-li se výkresy, musí být dodány ve vhodném měřítku a s dostatečnými podrobnostmi na archu formátu A4, nebo musí být na tento formát složeny. Předkládají-li se fotografie, musí být dostatečně podrobné.

Mají-li systémy, konstrukční části nebo samostatné technické celky uvedené v tomto informačním dokumentu elektronické řízení, musí být poskytnuty informace o jeho vlastnostech.

0.

0.1.

0.2.

0.3.

0.3.1.

0.4.

0.5.

0.7.

0.8.

0.9.

9.7.

9.7.1.

Vysvětlivky

Tento informační dokument vychází ze vzoru stanoveného v příloze I prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683 a doplní se o příslušné informace podle výše uvedených bodů, jak jsou definovány v uvedeném vzoru.

ČÁST 2

TECHNICKÉ SPECIFIKACE

1.

Pro účely této přílohy se použijí tyto definice:

1.1.

„stíranou plochou“ se rozumí plocha (plochy) na čelním skle, která je stírána (které jsou stírány) stírátkem (stírátky) stěrače při činnosti systému stírání za normálních podmínek;

1.2.

„přerušovanou činností systému stírání“ se rozumí automatický přerušovaný režim činnosti systému stírání, kdy po každém úplném cyklu následuje doba, během níž zůstávají stěrače v klidu v jedné určité stanovené poloze zastavení;

1.3.

„ovladačem ostřikovače“ se rozumí zařízení, kterým se systém ostřikování ručně aktivuje a deaktivuje;

1.4.

„čerpadlem ostřikovače“ se rozumí zařízení k přemístění ostřikovací kapaliny ze zásobníku na vnější povrch čelního skla;

1.5.

„tryskou“ se rozumí zařízení sloužící ke směrování kapaliny na čelní sklo;

1.6.

„zcela naplněným systémem“ se rozumí systém, který byl po určitou dobu normálně aktivován a u kterého byla kapalina přemístěna čerpadlem a potrubím a vyšla tryskou (tryskami);

1.7.

„očištěnou plochou“ se rozumí plocha, která byla dříve znečištěna a na níž po úplném uschnutí nejsou žádné stopy po kapkách a zbývající nečistoty;

1.8.

„plochou výhledu A“ se rozumí zkušební oblast A, jak je definována v bodě 2.2 přílohy 21 předpisu OSN č. 43 o jednotných ustanoveních pro schválení typu bezpečnostních zasklívacích materiálů a jejich montáž ve vozidlech (1);

1.9.

„plochou výhledu B“ se rozumí omezená zkušební oblast B, jak je definována v bodě 2.4 přílohy 21 předpisu OSN č. 43, včetně oblasti definované v bodě 2.4.1 (tj. plocha výhledu A je zahrnuta);

1.10.

„trojrozměrnou vztažnou soustavou“ se rozumí referenční síť popsaná v příloze 1 Úplného usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3);

1.11.

„hlavním spínačem ovládání vozidla“ se rozumí zařízení, jímž se elektronický systém přístrojové desky vozidla přepíná z režimu, kdy je vypnutý, jako v případě, kdy je vozidlo zaparkované a řidič není přítomen, do běžného provozního režimu.

2.

Technické požadavky

2.1.

Systém stírání čelního skla

2.1.1.

Každé vozidlo, které má čelní sklo, musí být vybaveno systémem stírání čelního skla, který je schopen po aktivaci hlavního spínače ovládání vozidla fungovat bez jakéhokoli zásahu řidiče kromě přepnutí ovladače činnosti potřebného ke spouštění a zastavování systému stírání čelního skla do polohy, kdy je systém zapnut.

2.1.1.1.

Systém stírání čelního skla musí zahrnovat jedno nebo více ramen stěrače se snadno vyměnitelnými stírátky.

2.1.2.

Stíraná plocha čelního skla musí pokrývat nejméně 98 % plochy výhledu A.

2.1.3.

Stíraná plocha čelního skla musí pokrývat nejméně 80 % plochy výhledu B.

2.1.4.

Stíraná plocha čelního skla musí splňovat požadavky bodů 2.1.2 a 2.1.3, když systém pracuje s frekvencí stírání podle bodu 2.1.5.1, a zkouší se za podmínek stanovených v bodech 3.1.10 až 3.1.10.3.

2.1.5.

Systém stírání čelního skla musí mít nejméně dvě frekvence stírání:

2.1.5.1.

jednu frekvenci s nejméně 10 cykly za minutu a nejvýše 55 cykly za minutu;

2.1.5.2.

jednu frekvenci s nejméně 45 úplnými cykly za minutu.

2.1.5.3.

Rozdíl mezi nejvyšší a nejnižší frekvencí stírání musí být nejméně 15 cyklů za minutu.

2.1.5.4.

Přerušovaná činnost systému stírání čelního skla může být použita ke splnění požadavků bodů 2.1.5.1 až 2.1.5.3.

2.1.6.

Frekvence uvedené v bodech 2.1.5 až 2.1.5.3 se musí zkoušet za podmínek uvedených v bodech 3.1.1 až 3.1.6 a 3.1.8.

2.1.7.

Při zastavení systému stírání čelního skla v důsledku přepnutí ovladače činnosti do polohy, ve které je vypnut, se rameno (ramena) a stírátko (stírátka) musí vrátit do klidové polohy.

2.1.8.

Systém stírání čelního skla musí vydržet zablokování po dobu nejméně 15 sekund. Použití automatického ochranného zařízení je dovoleno za předpokladu, že k opětnému spuštění systému není zapotřebí nic jiného než použití ovladače stěrače čelního skla.

2.1.9.

Schopnost systému stírání čelního skla musí vydržet zablokování uvedená v bodě 2.1.8 se musí zkoušet za podmínek uvedených v bodě 3.1.7.

2.1.10.

Není-li klidová poloha ramena (ramen) nebo stírátka (stírátek) stěrače čelního skla mimo plochu výhledu B, musí být možné ručně přemístit rameno (ramena) stěrače tak, že bude možno zvednout stírátko (stírátka) stěrače ze stávající polohy na čelním skle, aby bylo možno čelní sklo ručně očistit.

2.1.11.

Systém stírání čelního skla musí být schopen pracovat po dobu 120 sekund na suchém čelním skle v prostředí o teplotě – 18 °C, aniž by došlo ke zhoršení funkceschopnosti.

2.1.12.

Funkceschopnost systému stírání čelního skla za teploty – 18 °C se musí zkoušet za podmínek stanovených v bodě 3.1.11.

2.1.13.

Systém stírání čelního skla musí splňovat požadavky bodu 2.1.2, aniž by došlo ke snížení účinnosti, když je frekvence jeho činnosti maximální a když je vozidlo vystaveno relativní rychlosti vzduchu odpovídající 80 % maximální konstrukční rychlosti vozidla nebo rychlosti 160 km/h, podle toho, která z nich je nižší. Plocha výhledu A čelního skla musí být připravena v souladu s body 3.1.8 a 3.1.9. Aerodynamické účinky související s rozměry a tvarem čelního skla, ramene (ramen) stěrače a stírátka (stírátek) stěrače musí být ověřeny za těchto podmínek, také s ohledem na bod 3.1.9.1. V průběhu zkoušky musí stírátko (stírátka) stěrače zůstat ve styku s čelním sklem a úplné zvednutí není přípustné. Stírátko (stírátka) stěrače se musí zcela dotýkat čelního skla na ploše stanovené v bodě 2.1.2 po celou dobu každého cyklu a jakékoli částečné pozvednutí při pohybu nahoru nebo dolů není přípustné.

2.2.

Systém ostřikování čelního skla

2.2.1.

Každé vozidlo, které má čelní sklo, musí být vybaveno systémem ostřikování čelního skla, který je schopen fungovat, když je aktivován hlavním spínačem ovládání vozidla, a musí být schopen snést zatížení a tlaky, které vznikají, jestliže jsou trysky ucpány a systém je uváděn v činnost postupem podle bodů 3.2.1.1 a 3.2.1.1.2.

2.2.2.

Funkceschopnost systému ostřikování čelního skla nesmí být nepříznivě ovlivněna vystavením teplotním cyklům podle bodů 3.2.1 a 3.2.5.

2.2.3.

Systém ostřikování čelního skla musí být za normálních podmínek při teplotě okolí od – 18 °C do 80 oschopen rozstřikovat kapalinu na cílovou plochu čelního skla, aniž by došlo k jakémukoli úniku kapaliny, rozpojení hadicového nebo potrubního vedení a nefunkčnosti trysky. K žádnému úniku kapaliny ani rozpojení hadicového nebo potrubního vedení nesmí navíc dojít ani v případě, že jsou trysky ucpané.

2.2.4.

Systém ostřikování čelního skla musí být schopen dodávat množství kapaliny postačující k očištění nejméně 60 % plochy výhledu A, a to za podmínek stanovených v bodech 3.2.6 až 3.2.6.4.

2.2.5.

Systém ostřikování čelního skla musí být možno ručně aktivovat ovladačem ostřikovače. Kromě toho může být aktivace a deaktivace systému rovněž koordinována a kombinována s jakýmkoli jiným systémem vozidla.

2.2.6.

Zásobník s kapalinou musí mít objem ≥ 1,0 l.

3.

Zkušební postup

3.1.

Podmínky zkoušky systému stírání čelního skla

3.1.1.

Není-li stanoveno jinak, musí se níže popsané zkoušky provádět za podmínek uvedených v bodech 3.1.2 až 3.1.5.

3.1.2.

Teplota prostředí musí být mezi 5 °C až 40 °C.

3.1.3.

Čelní sklo musí být udržováno stále mokré.

3.1.4.

U elektrického systému stírání čelního skla musí být splněny tyto další podmínky.

3.1.4.1.

Na začátku zkoušky musí být všechny baterie plně nabité.

3.1.4.2.

Je-li vozidlo vybaveno motorem, nesmí otáčky motoru překročit 30 % otáček, při nichž motor dosáhne maximálního výkonu. Pokud se však ukáže, že to není proveditelné kvůli specifickému ovládání motoru, například u elektrických hybridních vozidel, stanoví se realistický scénář, přičemž se zohlední otáčky motoru a občasné nebo úplné vypnutí chodu motoru za normálních jízdních podmínek. Pokud je systém stírání čelního skla schopen splnit požadavky i s vypnutým motorem, nemusí motor běžet.

3.1.4.3.

Potkávací světla musí být zapnuta.

3.1.4.4.

Všechny nainstalované systémy vytápění, větrání, odmrazování a odmlžování (bez ohledu na jejich umístění ve vozidle) musí být v činnosti a nastaveny na maximální spotřebu elektrického proudu.

3.1.5.

Systémy stírání čelního skla poháněné stlačeným vzduchem nebo podtlakem musí být schopny pracovat nepřetržitě při předepsaných frekvencích stírání bez ohledu na otáčky a zatížení motoru nebo minimální a maximální úrovně nabití baterie stanovené výrobcem pro normální provoz.

3.1.6.

Frekvence stírání systému stírání čelního skla musí splňovat požadavky uvedené v bodech 2.1.5 až 2.1.5.3 po 20 minutách provozu na mokrém čelním skle.

3.1.7.

Požadavky bodu 2.1.8 se považují za splněné, jestliže jsou ramena stěrače zadržována v poloze odpovídající polovině cyklu po dobu 15 sekund a ovladač systému stírání čelního skla je nastaven na maximální frekvenci stírání.

3.1.8.

Vnější povrch čelního skla se pečlivě odmastí denaturovaným lihem nebo rovnocenným odmašťovacím prostředkem. Po zaschnutí se povrch potře roztokem čpavku o koncentraci nejméně 3 % a nejvýše 10 %. Povrch se nechá znovu oschnout a pak se otře suchou bavlněnou tkaninou.

3.1.9.

Na vnější povrch čelního skla se stejnoměrně nanese vrstva zkušební směsi podle specifikací uvedených v bodě 4 a tato vrstva se nechá zaschnout.

3.1.9.1.

Je-li vnější povrch čelního skla připraven podle bodů 3.1.8 a 3.1.9, může být při příslušných zkouškách použit systém ostřikování čelního skla.

3.1.10.

Stíraná plocha systému stírání čelního skla zmíněná v bodě 2.1.4 se stanoví takto:

3.1.10.1.

Vnější plocha čelního skla se upraví podle bodů 3.1.8 a 3.1.9.

3.1.10.2.

S cílem ověřit splnění požadavků bodů 2.1.2 a 2.1.3 se musí aktivovat systém stírání čelního skla, přičemž se zohlední bod 3.1.9.1, a zakreslí se stíraná plocha, která se pak porovná s nákresem ploch výhledu A a B.

3.1.10.3.

Technická zkušebna může souhlasit s využitím jiného zkušebního postupu (např. zkoušení se simulací) k ověření, zda jsou splněny požadavky bodů 2.1.2. and 2.1.3.

3.1.11.

Požadavky bodu 2.1.11 musí být splněny při teplotě okolí – 18 ± 3 °C, při které bylo vozidlo odstaveno minimálně po dobu čtyř hodin. Vozidlo musí být připraveno k provozu za podmínek stanovených v bodech 3.1.4 a 3.1.5. V průběhu zkoušky musí systém stírání pracovat normálně, avšak s maximální frekvencí stírání. Stíranou plochu není nutno sledovat.

3.2.

Podmínky zkoušky systému ostřikování čelního skla

3.2.1.

Zkouška č. 1 Systém ostřikování čelního skla se zcela naplní vodou a umístí na dobu nejméně čtyř hodin do prostředí o teplotě 20 ± 2 °C. Voda musí být ustálena na tuto teplotu.

3.2.1.1.

Všechny trysky se v místě výstupu kapaliny ucpou a ovladač ostřikovače čelního skla se uvede v činnost šestkrát za minutu, vždy na nejméně tři sekundy.

3.2.1.1.1.

Je-li systém ostřikování čelního skla poháněn svalovou energií řidiče, musí být v případě ručního čerpadla vynaložena síla v rozmezí od 11,0 do 13,5 daN. V případě nožního čerpadla musí být vynaložena síla v rozmezí od 40,0 do 44,5 daN.

3.2.1.1.2.

U elektrických čerpadel nesmí být zkušební napětí nižší než jmenovité napětí, avšak nesmí jmenovité napětí překročit o více než 2 V.

3.2.1.2.

Funkceschopnost systému ostřikování čelního skla na konci zkoušky musí splňovat požadavky bodu 2.2.3.

3.2.2.

Zkouška č. 2 Systém ostřikování čelního skla se zcela naplní vodou a umístí na dobu nejméně čtyř hodin do prostředí o teplotě – 18 ± 3 °C. Voda nemusí být ustálena na tuto teplotu.

3.2.2.1.

Ovladač ostřikovače čelního skla se uvede v činnost šestkrát za minutu, vždy na nejméně tři sekundy, v souladu s body 3.2.1.1.1 a 3.2.1.1.2. Systém se pak umístí do prostředí o teplotě 20 ± 2 °C, dokud led úplně neroztaje. Voda nemusí být ustálena na tuto teplotu. Funkceschopnost systému ostřikování čelního skla se pak ověří jeho uvedením v činnost podle bodů 3.2.1.1 a 3.2.1.2.

3.2.3.

Zkouška č. 3 Zkouška vystavení nízké teplotě

3.2.3.1.

Systém ostřikování čelního skla se zcela naplní vodou a umístí na dobu nejméně čtyř hodin do prostředí o teplotě – 18 ± 3 °C, aby veškerá voda v systému ostřikování zmrzla. Systém se pak umístí do prostředí o teplotě 20 ± 2 °C, dokud led úplně neroztaje, avšak v žádném případě ne déle než na čtyři hodiny. Tento cyklus zamrznutí a roztání se zopakuje šestkrát. Nakonec, když je systém ostřikování čelního skla umístěn do prostředí o teplotě 20 ± 2 °C a led se zcela rozpustí, přestože se voda na tuto teplotu neustálila, ověří se funkceschopnost systému ostřikovače čelního skla uvedením systému v činnost podle bodů 3.2.1.1. a 3.2.1.2.

3.2.3.2.

Systém ostřikování čelního skla se zcela naplní ostřikovací kapalinou pro nízké teploty tvořenou 50 % roztokem metanolu nebo izopropylalkoholu ve vodě o tvrdosti nejvýše 205 mg/l (Ca). Systém se umístí na dobu nejméně čtyř hodin do prostředí o teplotě – 18 ± 3 °C. Kapalina nemusí být ustálena na tuto teplotu. Funkceschopnost systému ostřikování čelního skla se pak ověří jeho uvedením v činnost podle bodů 3.2.1.1 a 3.2.1.2.

3.2.4.

Zkouška č. 4 Zkouška vystavení vysoké teplotě

3.2.4.1.

Je-li jakákoli část systému ostřikování čelního skla umístěna v motorovém prostoru, systém se zcela naplní vodou a umístí na dobu nejméně osmi hodin do prostředí o teplotě 80 ± 3 °C. Voda nemusí být ustálena na tuto teplotu. Funkceschopnost systému ostřikování čelního skla se pak ověří jeho uvedením v činnost podle bodů 3.2.1.1 a 3.2.1.2.

3.2.4.2.

Jestliže se žádná část systému ostřikování čelního skla nenachází v motorovém prostoru, systém se zcela naplní vodou a umístí na dobu nejméně osmi hodin do prostředí o teplotě 80 ± 3 °C. Voda nemusí být ustálena na tuto teplotu. Poté se systém umístí do prostředí o teplotě 20 ± 2 °C. Po ustálení teploty vody se funkceschopnost systému ostřikování čelního skla ověří jeho uvedením v činnost podle bodů 3.2.1.1. až 3.2.1.2. Poté se systém zcela naplní vodou a umístí na dobu nejméně osmi hodin do prostředí o teplotě 60 ± 3 °C. Voda nemusí být ustálena na tuto teplotu. Funkceschopnost systému ostřikování čelního skla se pak ověří jeho uvedením v činnost podle bodů 3.2.1.1 a 3.2.1.2. Alternativně může výrobce požádat o vyzkoušení systému ostřikování čelního skla za podmínek stanovených v bodě 3.2.4.1.

3.2.5.

Zkoušky ostřikovače čelního skla stanovené v bodech 3.2.1 až 3.2.4.2 se postupně provádějí s týmž systémem ostřikování čelního skla. Systém lze zkoušet buď tak, jak je nainstalován v typu vozidla, u kterého se žádá o EU schválení typu, nebo samostatně. Pokud se žádá o EU schválení typu samostatného technického celku, musí se systém zkoušet samostatně.

3.2.6.

Zkouška č. 5 Zkouška způsobilosti systému ostřikování čelního skla

3.2.6.1.

Systém ostřikování čelního skla se zcela naplní vodou. Je-li to možné, lze trysku (trysky) ostřikovače nasměrovat na cílovou oblast vnější plochy čelního skla, přičemž vozidlo musí být v klidu a bez výrazného vlivu větru.

3.2.6.2.

Vnější plocha čelního skla se upraví podle bodů 3.1.8 a 3.1.9.

3.2.6.3.

Systém ostřikování čelního skla se spustí podle pokynů výrobce, přičemž se zohlední body 3.2.1.1.1 a 3.2.1.1.2. Celková doba trvání zkoušky nepřekročí 10 úplných cyklů automatické činnosti systému stírání čelního skla při maximální frekvenci stírání.

3.2.6.4.

S cílem ověřit splnění požadavků bodu 2.2.4 se zakreslí příslušná očištěná plocha, která se pak porovná s nákresem plochy výhledu A. Je-li pozorovateli zřejmé, že byly požadavky splněny, není nutno vytvářet nákresy.

3.2.7.

Zkouška stanovená v bodech 3.2.6 až 3.2.6.4 se musí vždy provést na vozidle typu, pro který se žádá o EU schválení typu, i když je ve vozidle nainstalován schválený samostatný technický celek.

4.

Specifikace zkušební směsi pro zkoušení systémů stírání a ostřikování čelního skla

4.1.

Směs pro zkoušení podle bodu 3.1.9 má toto složení:

4.1.1.

voda o tvrdosti méně než 205 mg/l (Ca): 92,5 % objemových;

4.1.2.

nasycený vodný roztok soli (chloridu sodného): 5,0 % objemových;

4.1.3.

prach podle specifikace v bodech 4.1.3.1 až 4.1.3.2.6 níže: 2,5 % objemových;

4.1.3.1.

Analýza zkušebního prachu

4.1.3.1.1.

68 ± 1 % hmotnostních SiO2

4.1.3.1.2.

4 ± 1 % hmotnostních Fe2O3

4.1.3.1.3.

16 ± 1 % hmotnostních Al2O3

4.1.3.1.4.

3 ± 1 % hmotnostních CaO

4.1.3.1.5.

1,0 ± 0,5 % hmotnostních MgO

4.1.3.1.6.

4 ± 1 % hmotnostních alkálií

4.1.3.1.7.

2,5 ± 0,5 % hmotnostních ztráty spálením

4.1.3.2.

Granulometrické složení částic hrubého prachu

4.1.3.2.1.

12 ± 2 % částic o velikosti 0 až 5 μm

4.1.3.2.2.

12 ± 3 % částic o velikosti 5 až 10 μm

4.1.3.2.3.

14 ± 3 % částic o velikosti 10 až 20 μm

4.1.3.2.4.

23 ± 3 % částic o velikosti 20 až 40 μm

4.1.3.2.5.

30 ± 3 % částic o velikosti 40 až 80 μm

4.1.3.2.6.

9 ± 3 % částic o velikosti 80 až 200 μm

ČÁST 3

Oddíl A

CERTIFIKÁT EU SCHVÁLENÍ TYPU (SYSTÉM VOZIDLA)

Sdělení o udělení / rozšíření / odmítnutí / odejmutí (2) schválení typu pro typ vozidla z hlediska systému stírání a ostřikování čelního skla v souladu s požadavky stanovenými v příloze IV nařízení (EU) 2021/535 [Vložte odkaz na toto nařízení], naposledy pozměněného nařízením (EU) č. …/…

Číslo certifikátu EU schválení typu:

Důvod rozšíření / odmítnutí / odejmutí (2):

ODDÍL I

(Vyplní se v souladu s oddílem I vzoru B v příloze III prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683.)

ODDÍL II

(Vyplní se v souladu s oddílem II vzoru B v příloze III prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683.)

Oddíl B

CERTIFIKÁT EU SCHVÁLENÍ TYPU (SAMOSTATNÝ TECHNICKÝ CELEK)

Sdělení o udělení / rozšíření / odmítnutí / odejmutí (3) schválení typu samostatného technického celku z hlediska typu systému ostřikování čelního skla v souladu s požadavky stanovenými v příloze IV nařízení (EU) 2021/535 [Vložte odkaz na toto nařízení], naposledy pozměněného nařízením (EU) č. …/…

Číslo certifikátu EU schválení typu:

Důvod rozšíření / odmítnutí / odejmutí (3):

ODDÍL I

(Vyplní se v souladu s oddílem I vzoru C v příloze III prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683.)

ODDÍL II

(Vyplní se v souladu s oddílem II vzoru C v příloze III prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683.)

Oddíl C

ZNAČKA EU SCHVÁLENÍ TYPU SAMOSTATNÉHO TECHNICKÉHO CELKU

1.

Značka EU schválení typu samostatných technických celků, na niž se odkazuje v čl. 38 odst. 2 nařízení (EU) 2018/858, se skládá z těchto prvků:

1.1.

Obdélník, ve kterém je vepsáno malé písmeno „e“, za nímž následuje rozlišovací číslo členského státu, který udělil EU schválení typu konstrukční části nebo samostatného technického celku: 1 pro Německo 2 pro Francii 3 pro Itálii 4 pro Nizozemsko 5 pro Švédsko 6 pro Belgii 7 pro Maďarsko 8 pro Českou republiku 9 pro Španělsko     13 pro Lucembursko 12 pro Rakousko 17 pro Finsko 18 pro Dánsko 19 pro Rumunsko 20 pro Polsko 21 pro Portugalsko 23 pro Řecko 24 pro Irsko 25 pro Chorvatsko 26 pro Slovinsko 27 pro Slovensko 29 pro Estonsko 32 pro Lotyšsko 34 pro Bulharsko 36 pro Litvu 49 pro Kypr 50 pro Maltu

1.2.

V blízkosti obdélníku dvě číslice označující sérii změn, které stanoví požadavky, jež tento samostatný technický celek splňuje (v současnosti „00“), za nimiž následuje mezera a pětimístné číslo popsané v bodě 2.4 přílohy IV nařízení (EU) 2018/858.

2.

Značka EU schválení typu samostatných technických celků musí být nesmazatelná a jasně čitelná.

3.

Příklad značky EU schválení typu samostatného technického celku je znázorněn na obrázku 1.

Obrázek 1

Příklad značky EU schválení typu samostatného technického celku

Vysvětlivka

Legenda:

EU schválení typu samostatného technického celku bylo vydáno Nizozemskem pod číslem 00406. První dvě číslice „00“ udávají, že tento samostatný technický celek byl schválen podle tohoto nařízení.

---

(1)  Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK/OSN) č. 43 – Jednotná ustanovení pro schválení typu bezpečnostních zasklívacích materiálů a jejich montáž ve vozidlech (Úř. věst. L 42, 12.2.2014, s. 1).

(2)  Nehodící se škrtněte.

(3)  Nehodící se škrtněte.

PŘÍLOHA V

KRYTY KOL

ČÁST 1

Informační dokument týkající se EU schválení typu vozidel z hlediska krytů kol

VZOR

Informační dokument č. … týkající se EU schválení typu vozidla z hlediska krytů kol

Následující informace se spolu se soupisem obsahu předkládají v trojím vyhotovení. Předkládají-li se výkresy nebo obrázky, musí být dodány ve vhodném měřítku a s dostatečnými podrobnostmi na archu formátu A4, nebo musí být na tento formát složeny. Předkládají-li se fotografie, musí být dostatečně podrobné.

0.

0.1.

0.2.

0.2.1.

0.3.

0.3.1.

0.4.

0.5.

0.8.

0.9.

1.

1.1.

1.3.

1.3.2.

1.3.3.

2.

2.3.

2.3.1.

2.3.2.

2.3.3.

2.3.4.

2.4.

2.4.1.

2.4.1.2.

2.4.1.3.

2.4.2.

2.4.2.2.

2.4.2.3.

2.6.

6.

6.2.1.

6.6.

6.6.1.

6.6.1.1.

6.6.1.1.1.

6.6.1.1.2.

atd.

6.6.4.

9.

9.16.

9.16.1.

9.16.2.

Vysvětlivky

Tento informační dokument vychází ze vzoru stanoveného v příloze I prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683 a doplní se o příslušné informace podle výše uvedených bodů, jak jsou definovány v uvedeném vzoru.

ČÁST 2

Technické specifikace

1.

Pro účely této přílohy se použijí tyto definice:

1.1.

„obalovou křivkou pneumatiky“ se rozumí maximální šířka průřezu a vnější průměr pneumatiky, včetně tolerancí, jak povoluje a stanoví příslušné schválení konstrukční součásti;

1.2.

„zařízením pro trakci ve sněhu“ se rozumí sněhový řetěz nebo jiné rovnocenné zařízení zajišťující trakci ve sněhu, které lze připevnit ke kombinaci pneumatiky a kola příslušného vozidla a které samo o sobě není pneumatikou pro jízdu na sněhu, zimní pneumatikou, celoroční pneumatikou, ani žádnou jinou pneumatikou.

2.

Technické požadavky

2.1.

Obecná ustanovení

2.1.1.

Vozidlo musí být vybaveno krytem kol pro každé kolo.

2.1.2.

Kryt kola může být tvořen částmi karoserie nebo samostatnými blatníky a musí být navržen tak, aby co nejvíce chránil účastníky silničního provozu proti odhazovanému kamení, blátu, ledu, sněhu a vodě a snižoval nebezpečí způsobené stykem s otáčejícími se koly.

2.2.

Zvláštní požadavky

2.2.1.

Kryty kol musí splňovat požadavky bodů 2.2.1.1 až 2.2.1.4 s hmotností vozidla upravenou na výrobcem uváděnou hmotnost v provozním stavu s jedním dalším cestujícím v první řadě sedadel, v příslušných případech, a s řízenými koly v poloze pro jízdu v přímém směru.

2.2.1.1.

V oblasti vymezené radiálními rovinami skloněnými o 30° dopředu a o 50° dozadu od středu kol (viz obrázek 1) musí celková šířka (q) krytu kol postačovat přinejmenším k zakrytí celkové šířky (b) pneumatiky s ohledem na obalovou křivku pneumatiky a také krajní rozměry kombinace (kombinací) pneumatiky a kola uvedené (uvedených) výrobcem vozidla. V případě dvojitých kol se berou v úvahu obalové křivky pneumatik a celková šířka (t) obou pneumatik.

2.2.1.1.1.

Při stanovování šířek podle bodu 2.2.1.1 se neberou v úvahu označení, ozdoby, ochranné pruhy nebo žebra na bocích pneumatiky.

2.2.1.2.

Zadní část krytu kola nesmí končit nad vodorovnou rovinou, která se nachází 150 mm nad osou otáčení kol, a dále:

2.2.1.2.1.

V případě jednoduchých kol musí průsečnice zadního okraje krytu kola s vodorovnou rovinou podle bodu 2.2.1.2 (viz bod A na obrázku 1) procházet vně střední podélné roviny pneumatiky.

2.2.1.2.2.

V případě dvojitých kol musí průsečnice zadního okraje krytu kola s vodorovnou rovinou podle bodu 2.2.1.2 (viz bod A na obrázku 1) u vnějšího kola procházet vně střední podélné roviny vnější pneumatiky.

2.2.1.3.

Obrys a poloha každého z krytů kol musí být takové, aby kryty co nejtěsněji přiléhaly k pneumatikám. Zejména v části tvořené radiálními rovinami uvedenými v bodě 2.2.1.1 musí být splněny tyto požadavky:

2.2.1.3.1.

Hloubka (p) vybrání nacházejícího se ve svislé rovině osy pneumatiky, měřená od vnitřního a vnějšího okraje krytu kola ve svislé podélné rovině procházející středem pneumatiky uvnitř krytu kola, musí být nejméně 30 mm. Ve směru k radiálním rovinám popsaným v bodě 2.2.1.1 se tato hloubka (p) může postupně snižovat k nule.

2.2.1.3.2.

Vzdálenost (c) mezi dolními okraji krytu kola a osou procházející středem otáčení kol nesmí být větší než 2 × r, kde (r) je statický poloměr pneumatiky.

2.2.1.4.

U vozidel se seřiditelnou výškou zavěšení musí být požadavky uvedené v bodech 2.2.1.3.1 a 2.2.1.3.2 splněny, když se vozidlo nachází v obvyklé jízdní poloze určené výrobcem vozidla.

2.2.2.

Kryty kol se mohou skládat z více částí, pokud po montáži nejsou mezi jednotlivými částmi nebo uvnitř těchto částí mezery.

2.2.3.

Kryty kol musí být spolehlivě připevněny. Je však přípustné, aby byly oddělitelné buď jako vcelku, nebo po částech.

2.3.

Použití zařízení pro trakci ve sněhu

2.3.1.

U vozidel, která mají pouze dvě poháněná kola, výrobce osvědčí, že vozidlo je konstruováno tak, aby alespoň u jedné z kombinací pneumatiky a kola schválených pro hnanou nápravu vozidla tohoto typu mohl být použit nejméně jeden typ zařízení pro trakci ve sněhu. Zařízení pro trakci ve sněhu a kombinaci (kombinace) pneumatiky a kola vhodnou (vhodné) pro tento typ vozidla musí výrobce uvést v položce 6.6.4 informačního dokumentu.

2.3.2.

U vozidel se čtyřmi poháněnými koly, včetně vozidel, u nichž lze pohon náprav ručně nebo automaticky odpojit, musí výrobce osvědčit, že vozidlo je konstruováno tak, aby alespoň u jedné z kombinací pneumatiky a kola schválených pro hnanou nápravu vozidla tohoto typu, jejíž pohon nelze odpojit, mohl být použit nejméně jeden typ zařízení pro trakci ve sněhu. Zařízení pro trakci ve sněhu a kombinaci (kombinace) pneumatiky a kola vhodnou (vhodné) pro tento typ vozidla musí výrobce uvést v položce 6.6.4 informačního dokumentu.

2.3.3.

Všechny příslušné pokyny týkající se správného používání určených zařízení pro trakci ve sněhu uvede výrobce vozidla v pokynech pro uživatele motorového vozidla (např. příručka pro uživatele, návod k obsluze vozidla).

Obrázek 1

Schéma krytu kola

Vysvětlivka

(1)

Šířka pneumatiky (b) se stanoví v horní části pneumatiky (šířka průřezu pneumatiky mezi radiálními rovinami uvedenými v bodě 2.2.1.1).

ČÁST 3

CERTIFIKÁT EU SCHVÁLENÍ TYPU (SYSTÉM VOZIDLA)

Sdělení o udělení / rozšíření / odmítnutí / odejmutí (1) schválení typu pro typ vozidla z hlediska krytů kol v souladu s požadavky stanovenými v příloze V nařízení (EU) 2021/535 [Vložte odkaz na toto nařízení], naposledy pozměněného nařízením (EU) No …/…

Číslo certifikátu EU schválení typu:

Důvod rozšíření / odmítnutí / odejmutí (1):

ODDÍL I

(Vyplní se v souladu s oddílem I vzoru B v příloze III prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683.)

ODDÍL II

(Vyplní se v souladu s oddílem II vzoru B v příloze III prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683.)

---

(1)  Nehodící se škrtněte.

PŘÍLOHA VI

SYSTÉMY ODMRAZOVÁNÍ A ODMLŽOVÁNÍ ČELNÍHO SKLA

ČÁST 1

Informační dokument týkající se EU schválení typu motorových vozidel z hlediska systémů odmrazování a odmlžování

VZOR

Informační dokument č. … týkající se EU schválení typu motorového vozidla z hlediska systémů odmrazování a odmlžování

Následující informace se spolu se soupisem obsahu předkládají v trojím vyhotovení. Předkládají-li se výkresy nebo obrázky, musí být dodány ve vhodném měřítku a s dostatečnými podrobnostmi na archu formátu A4, nebo musí být na tento formát složeny. Předkládají-li se fotografie, musí být dostatečně podrobné.

0.

0.1.

0.2.

0.2.1.

0.3.

0.3.1

0.4.

0.5.

0.8.

0.9.

1.

1.1.

1.6.

1.8.

3.

3.1.

3.1.1.

3.2.

3.2.1.

3.2.1.1.

3.2.1.2.

3.2.1.3.

3.2.1.6.

3.2.1.8.

3.2.2.

3.2.2.1.

3.2.5.

3.2.5.1.

3.2.5.2.

3.2.5.2.1.

3.2.5.2.2.

3.2.7.

3.2.7.1.

3.2.7.2.

3.2.7.2.1.

3.2.7.2.2.

3.2.7.2.3.

3.2.7.2.3.1.

3.2.7.2.3.2.

3.2.7.2.4.

3.2.7.2.5.

3.2.7.3.

3.2.7.3.1.

3.2.7.3.2.

3.2.7.3.2.1.

3.2.7.3.2.2.

3.3.

3.3.1.

3.3.1.1.1.

3.3.1.2.

3.3.2.

3.3.2.1.

3.3.2.2.

3.3.2.3.

3.3.2.4.

3.4.

3.4.1.

3.4.2.

3.4.3.

3.4.3.1.

3.4.3.1.1.

3.4.3.1.2.

3.4.3.1.3.

3.4.4.

3.4.4.1.

3.4.4.2.

3.4.4.3.

3.4.4.4.

3.4.4.5.

3.4.4.6.

3.6.

3.6.1.

3.6.1.1.

3.6.1.2.

3.6.1.2.1.

3.6.1.2.2.

3.6.2.

3.6.3.

9.

9.1.

9.2.

9.3.

9.3.1.

9.4.

9.4.1.

9.4.2.

9.5.

9.5.1.

9.5.1.1.

9.5.1.2.

9.5.1.3.

9.5.1.4.

9.5.1.5.

9.6.

9.6.1.

9.7.

9.7.1.

9.8.

9.8.1.

9.8.2.

9.10.

9.10.1.

9.10.1.1.

9.10.1.3.

9.10.3.

9.10.3.1.

9.10.3.1.1.

9.10.3.5.

9.10.3.5.1.

9.10.3.6.

9.10.3.6.1.

Vysvětlivky

Tento informační dokument vychází ze vzoru stanoveného v příloze I prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683 a doplní se o příslušné informace podle výše uvedených bodů, jak jsou definovány v uvedeném vzoru.

ČÁST 2

Technické specifikace

1.   Pro účely této přílohy se použijí tyto definice:

1.1.

„odmrazenou plochou“ se rozumí plocha čelního skla, jejíž vnější povrch je suchý nebo pokrytý rozpuštěnou nebo částečně rozpuštěnou mokrou námrazou, kterou lze odstranit za pomoci systému stírání čelního skla;

1.2.

„zamlžením“ se rozumí vrstva kondenzátu na vnitřní straně zaskleného povrchu čelního skla;

1.3.

„odmlženou plochou“ se rozumí plocha čelního skla, jejíž vnitřní povrch je poté, co byl zamlžený, suchý, bez kapek nebo stop vody;

1.4.

„plochou výhledu A“ se rozumí zkušební oblast A, jak je definována v bodě 2.2 přílohy 21 předpisu OSN č. 43;

1.5.

„plochou výhledu B“ se rozumí omezená zkušební oblast B, jak je definována v bodě 2.4 přílohy 21 předpisu OSN č. 43, včetně oblasti definované v bodě 2.4.1 (tj. plocha výhledu A je zahrnuta);

1.6.

„hlavním spínačem ovládání vozidla“ se rozumí zařízení, jímž se elektronický systém přístrojové desky vozidla přepíná z režimu, kdy je vypnutý, jako v případě, kdy je vozidlo zaparkované a řidič není přítomen, do běžného provozního režimu.

2.   Technické požadavky

2.1.   Odmrazování čelního skla

2.1.1.

Každé vozidlo, které má čelní sklo, musí být vybaveno systémem pro odstraňování námrazy a ledu z vnější strany zaskleného povrchu čelního skla. Systém odmrazování čelního skla musí být natolik účinný, aby zajistil dostatečnou viditelnost čelním sklem za chladného počasí.

2.1.2.

Účinnost systému se ověří opakovaným stanovením odmrazené plochy čelního skla po nastartování motoru, když před tím bylo vozidlo po určitou dobu odstaveno v mrazicí komoře.

2.1.3.

Splnění požadavků podle bodů 2.1.1 a 2.1.2 se ověří postupem podle bodu 3.1.

2.1.4.

Musí být splněny tyto požadavky:

2.1.4.1.

po 20 minutách od začátku zkoušky musí být odmrazeno 80 % plochy výhledu A;

2.1.4.2.

po 25 minutách od začátku zkoušky musí být odmrazená plocha čelního skla na straně spolucestujícího srovnatelná s plochou uvedenou v bodě 2.1.4.1 pro stranu řidiče;

2.1.4.3.

po 40 minutách od začátku zkoušky musí být odmrazeno 95 % plochy výhledu B.

2.2.   Odmlžování čelního skla

2.2.1.

Každé vozidlo, které má čelní sklo, musí být vybaveno systémem pro odstraňování zamlžení z vnitřní strany zaskleného povrchu čelního skla.

2.2.2.

Systém odmlžování musí být dostatečně účinný, aby obnovil viditelnost čelním sklem, pokud je zamlžené. Jeho účinnost se ověří postupem popsaným v bodě 3.2.

2.2.3.

Musí být splněny tyto požadavky:

2.2.3.1.

z plochy výhledu A musí být po 10 minutách odmlženo 90 %;

2.2.3.2.

z plochy výhledu B musí být po 10 minutách odmlženo 80 %.

3.   Zkušební postupy

3.1.   Odmrazování čelního skla

3.1.1.

Zkouška se provede při jedné z těchto teplot podle určení výrobce: – 8 ± 2 °C nebo – 18 ± 3 °C.

3.1.1.1.

Zkouška se provede v mrazicí komoře dostatečně velké, aby se do ní vešlo celé vozidlo, a tak vybavené, aby se v ní po celou dobu zkoušky udržela teplota zvolená podle bodu 3.1.1 a cirkuloval v ní chladný vzduch. Před okamžikem, kdy se vozidlo vystaví chladu, musí být mrazicí komora udržována na stanovené zkušební teplotě nebo pod ní po dobu nejméně 24 hodin.

3.1.2.

Před zkouškou se vnitřní a vnější povrch čelního skla pečlivě odmastí denaturovaným lihem nebo rovnocenným odmašťovacím prostředkem. Po zaschnutí se povrch potře roztokem čpavku o koncentraci nejméně 3 % a nejvýše 10 %. Povrch se nechá znovu oschnout a pak se otře suchou bavlněnou tkaninou.

3.1.3.

Motor vozidla musí být vypnutý a vozidlo musí být před začátkem zkoušky udržováno při zkušební teplotě po dobu nejméně 10 hodin.

3.1.3.1.

Doba uvedená v bodě 3.1.3 může být zkrácena, pokud je možné ověřit, zda jsou chladicí kapalina a mazací olej motoru vozidla ustáleny na zkušební teplotě.

3.1.4.

Po uplynutí doby stanovené v bodě 3.1.3 se pomocí vodní stříkací pistole pracující při tlaku 3,5 ± 0,2 barů vytvoří na celém vnějším povrchu čelního skla rovnoměrná vrstva ledu 0,044 g/cm2.

3.1.4.1.

Rozstřikovací tryska seřízená na nejširší rozstřik a největší průtok se udržuje kolmo k zasklenému povrchu ve vzdálenosti 200 mm až 250 mm od něj, přičemž se usměrňuje tak, aby po celém čelním skle vytvořila stejnoměrnou vrstvu ledu.

3.1.4.1.1.

Ke splnění požadavků bodu 3.1.5 lze použít stříkací pistoli s tryskou o průměru 1,7 mm a průtoku 0,395 l/min schopnou vytvořit ze vzdálenosti 200 mm od povrchu skla vodní paprsek o průměru 300 mm. Je možno použít i jiné zařízení, se kterým lze tyto požadavky splnit.

3.1.5.

Po vytvoření vrstvy ledu na čelním skle se vozidlo ponechá v mrazicí komoře ještě dalších nejméně 30 minut a nejvýše 40 minut.

3.1.6.

Po uplynutí doby uvedené v bodě 3.1.5. vstoupí do vozidla jeden nebo dva pozorovatelé. Potom je možné přepnout hlavní spínač ovládání vozidla do polohy „zapnuto“ a může se nastartovat motor, v případě potřeby některým z vnějších prostředků. Zkušební doba začíná okamžikem, kdy je aktivován hlavní spínač ovládání vozidla.

3.1.6.1.

Je-li vozidlo vybaveno motorem, je možné během prvních pěti minut zkoušky přizpůsobit rychlost otáček podle doporučení výrobce pro zahřívání motoru při startování v chladném počasí.

3.1.6.2.

Během posledních 35 minut zkoušky (nebo po celou dobu zkoušky, jestliže se nevyužije pětiminutové zahřívací procedury) platí následující:

3.1.6.2.1.

Je-li vozidlo vybaveno motorem, nesmí otáčky motoru překročit 50 % otáček, při nichž motor dosáhne maximálního výkonu. Pokud se však ukáže, že to není proveditelné kvůli specifickému ovládání motoru, například v případě elektrických hybridních vozidel, je třeba realisticky stanovit nejhorší možnou variantu. Tato varianta zohlední otáčky motoru a to, že za normálních jízdních podmínek při okolní teplotě –8 °C nebo –18 °C, podle toho, kterou z nich výrobce určil jako teplotu při zkoušce, motor v určitých intervalech přestává běžet, nebo neběží vůbec. Pokud je systém schopen splnit požadavky na odmrazování i s vypnutým motorem, nemusí motor vůbec běžet.

3.1.6.3.

Na začátku zkoušky musí být všechny baterie plně nabité. Vysokonapěťové baterie vozidel s elektrickým hnacím ústrojím však musí být nabity na úroveň > 60 %.

3.1.6.4.

Během zkoušky nesmí napětí na svorkách odmrazovacího zařízení překročit jmenovité napětí systému o více než 20 %.

3.1.6.5.

Teplota ve zkušební komoře se měří v úrovni středu čelního skla v bodě, který není významně ovlivněn teplem ze zkoušeného vozidla.

3.1.6.6.

Vodorovná složka rychlosti vzduchu chladícího komoru, měřená bezprostředně před zkouškou ve střední rovině vozidla v bodě vzdáleném 300 mm před spodní hranou čelního skla a ve středu vzdálenosti mezi spodní a horní hranou čelního skla, musí být co nejnižší a v každém případě musí být nižší než 8 km/h.

3.1.6.7.

Má-li vozidlo kapotu motoru, střechu, dveře, okna a průduchy, musí být uzavřeny, s výjimkou vstupů a výstupů vytápěcího a větracího systému; jedno nebo dvě okna mohou být na žádost výrobce otevřena na svislou vzdálenost celkově 25 mm.

3.1.7.8.

Ovladače systému odmrazování vozidla se nastaví podle doporučení výrobce vozidla pro teplotu při zkoušce.

3.1.6.9.

Při zkoušce lze použít stěrače čelního skla, ale pouze bez ruční pomoci jiné než použití ovladačů uvnitř vozidla.

3.1.7.

V pětiminutových intervalech od počátku zkoušky pozorovatelé obkreslí odmrazenou plochu na vnitřním povrchu čelního skla.

3.1.8.

Po ukončení zkoušky se zaznamenají obrysy odmrazené plochy obkreslené na vnitřním povrchu čelního skla v souladu s bodem 3.1.7 a označí se tak, aby určovaly plochy výhledu čelního skla A a B.

3.2.   Odmlžování čelního skla

3.2.1.

Před zkouškou se vnitřní a vnější povrch čelního skla pečlivě odmastí denaturovaným lihem nebo rovnocenným odmašťovacím prostředkem. Po zaschnutí se povrch potře roztokem čpavku o koncentraci nejméně 3 % a nejvýše 10 %. Povrch se nechá znovu oschnout a pak se otře suchou bavlněnou tkaninou.

3.2.2.

Zkouška se provede v klimatizační komoře dostatečně velké, aby se do ní vešlo celé vozidlo, a vybavené tak, aby vytvářela a po celou dobu zkoušky udržovala zkušební teplotu – 3 ± 1 °C.

3.2.2.1.

Teplota ve zkušební komoře se měří v úrovni středu čelního skla v bodě, který není významně ovlivněn teplem ze zkoušeného vozidla.

3.2.2.2.

Vodorovná složka rychlosti vzduchu chladícího komoru, měřená bezprostředně před zkouškou ve střední rovině vozidla v bodě vzdáleném 300 mm před spodní hranou čelního skla a ve středu vzdálenosti mezi spodní a horní hranou čelního skla, musí být co nejnižší a v každém případě musí být nižší než 8 km/h.

3.2.2.3.

Má-li vozidlo kapotu motoru, střechu, dveře, okna a průduchy, musí být uzavřeny, s výjimkou vstupů a výstupů vytápěcího a větracího systému; jedno nebo dvě okna mohou být na žádost výrobce od začátku zkoušky odmlžování otevřena na svislou vzdálenost celkově 25 mm.

3.2.3.

Zamlžení se vytvoří pomocí zdroje páry popsaného v bodě 4. Tento zdroj musí obsahovat dostatek vody, aby při teplotě okolí – 3 °C produkoval nejméně 70 ± 5 g/h páry na každé místo k sezení určené výrobcem.

3.2.4.

Poté, co se vozidlo umístí do klimatizační komory, očistí se vnitřní povrch čelního skla, jak je stanoveno v bodě 3.2.1. Teplota okolního vzduchu se sníží na –3 ± 1 °C a udržuje se na těchto hodnotách. Motor vozidla musí být vypnutý a vozidlo musí být před začátkem zkoušky udržováno při zkušební teplotě po dobu nejméně 10 hodin. Tuto dobu lze zkrátit, je-li možné ověřit, zda jsou chladicí kapalina a mazací olej motoru vozidla ustáleny na zkušební teplotě.

3.2.5.

Zdroj páry se umístí tak, aby se vyústění jeho výstupních otvorů nacházelo ve střední podélné rovině vozidla ve výšce 580 ± 80 mm nad bodem „R“ neboli vztažným bodem sedadla řidiče (tj. konstrukčním bodem definovaným výrobcem vozidla s ohledem na trojrozměrnou vztažnou soustavu definovanou v příloze IV části 2 bodě 1.10). Obvykle se umístí za přední sedadla, avšak pokud to konstrukce vozidla neumožňuje, může být zdroj páry umístěn na nejbližší vhodné místo směrem dopředu, které je nejblíže výše uvedené poloze.

3.2.6.

Po pěti minutách činnosti zdroje páry ve vozidle vstoupí do vozidla rychle jeden nebo dva pozorovatelé, přičemž otevřou kterékoli vstupní dveře na dobu nejvýše 8 vteřin, a posadí se na přední sedadlo (sedadla), výkon zdroje se pak sníží o 70 ± 5 g/h na každého z pozorovatelů.

3.2.7.

Po jedné minutě od vstupu pozorovatele (pozorovatelů) do vozidla je možné přepnout hlavní spínač ovládání vozidla do polohy „zapnuto“ a pak se může nastartovat motor, v případě potřeby některým z vnějších prostředků. Zkušební doba začíná okamžikem, kdy je aktivován hlavní spínač ovládání vozidla.

3.2.7.1.

Je-li vozidlo vybaveno motorem, nesmí otáčky motoru překročit 50 % otáček, při nichž motor dosáhne maximálního výkonu. Pokud se však ukáže, že to není proveditelné kvůli specifickému ovládání motoru, například v případě elektrických hybridních vozidel, je třeba realisticky stanovit nejhorší možnou variantu. Tato varianta zohlední otáčky motoru a to, že za normálních jízdních podmínek při okolní teplotě – 1 °C motor v určitých intervalech přestává běžet, nebo neběží vůbec. Pokud je systém schopen splnit požadavky na odmlžování i s vypnutým motorem, nemusí motor vůbec běžet.

3.2.7.2.

Ovladače systému odmlžování vozidla se nastaví podle doporučení výrobce pro teplotu při zkoušce.

3.2.7.3.

Na začátku zkoušky musí být všechny baterie plně nabité. Vysokonapěťové baterie vozidel s elektrickým hnacím ústrojím však musí být nabity na úroveň > 60 %.

3.2.7.4.

Napětí na svorkách odmlžovacího zařízení nesmí překročit jmenovité napětí systému o více než 20 %.

3.2.8.

Na konci zkoušky se obkreslí a zaznamenají obrysy odmlžení a označí se tak, aby určovaly plochy výhledu čelního skla A a B.

4.   Vlastnosti zdroje páry

4.1.

Zdroj páry, který se použije při zkoušce, musí mít tyto obecné vlastnosti:

4.1.1.

Vodní nádrž musí mít objem nejméně 2,25 litrů.

4.1.2.

Tepelné ztráty při bodu varu nesmí při teplotě okolí –3 ± 1 °C překročit 75 W.

4.1.3.

Ventilátor musí být schopen dodávat 0,07 až 0,10 m3/min při statickém tlaku 0,5 mbar.

4.1.4.

Na horní části zdroje páry musí být šest otvorů rozmístěných po obvodu ve stejných rozestupech (viz obrázek 1).

4.1.5.

Zdroj musí být kalibrován při teplotě – 3 ± 1 °C tak, aby bylo možno nastavit dodávku páry po dílčích dávkách 70 ± 5 g/h až do n-násobku této hodnoty, kde n je maximální počet míst k sezení určený výrobcem. Obrázek 1 Schéma zdroje páry

4.2.

Označené části musí mít tyto vlastnosti, pokud jde o materiál a rozměry:

4.2.1.

Tryska

4.2.1.1.

Rozměry:

4.2.1.1.1.

Délka 100 mm.

4.2.1.1.2.

Vnitřní průměr 15 mm.

4.2.1.2.

Materiál:

4.2.1.2.1.

Mosaz.

4.2.2.

Disperzní komora

4.2.2.1.

Rozměry:

4.2.2.1.1.

Vnější průměr trubky 75 mm.

4.2.2.1.2.

Tloušťka stěny 0,38 mm.

4.2.2.1.3.

Délka 115 mm.

4.2.2.1.4.

Šest rovnoměrně rozmístěných otvorů o průměru 6,3 mm, umístěných 25 mm nad dnem disperzní komory.

4.2.2.2.

Materiál:

4.2.2.2.1.

Mosaz.

ČÁST 3

CERTIFIKÁT EU SCHVÁLENÍ TYPU (SYSTÉM VOZIDLA)

Sdělení o udělení / rozšíření / odmítnutí / odejmutí (1) schválení typu pro typ vozidla z hlediska systému odmrazování a odmlžování čelního skla v souladu s požadavky stanovenými v příloze VI nařízení (EU) 2021/535 [Vložte odkaz na toto nařízení], naposledy pozměněného nařízením (EU) č. …/…

Číslo certifikátu EU schválení typu:

Důvod rozšíření / odmítnutí / odejmutí (1):

ODDÍL I

(Vyplní se v souladu s oddílem I vzoru B v příloze III prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683.)

ODDÍL II

(Vyplní se v souladu s oddílem II vzoru B v příloze III prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683.)

---

(1)  Nehodící se škrtněte.

PŘÍLOHA VII

ODTAHOVÉ ÚCHYTY

ČÁST 1

Informační dokument týkající se EU schválení typu motorových vozidel z hlediska odtahových úchytů

VZOR

Informační dokument č. … týkající se EU schválení typu motorového vozidla z hlediska odtahových úchytů

Následující informace se spolu se soupisem obsahu předkládají v trojím vyhotovení. Předkládají-li se výkresy nebo obrázky, musí být dodány ve vhodném měřítku a s dostatečnými podrobnostmi na archu formátu A4, nebo musí být na tento formát složeny. Předkládají-li se fotografie, musí být dostatečně podrobné.

0.

0.1.

0.2.

0.2.1.

0.3.

0.3.1.

0.4.

0.5.

0.8.

0.9.

1.

1.1.

2.

2.8.

2.11.5.

12.

12.3.

12.3.1.

12.3.2.

12.3.3.

Vysvětlivky

Tento informační dokument vychází ze vzoru stanoveného v příloze I prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683 a doplní se o příslušné informace podle výše uvedených bodů, jak jsou definovány v uvedeném vzoru.

ČÁST 2

Technické specifikace

1.   Technické požadavky

1.1.   Minimální počet úchytů.

1.1.1.

Všechna motorová vozidla musí mít vpředu odtahový úchyt.

1.1.2.

Vozidla kategorie M1 podle definice v příloze I části A nařízení (EU) 2018/858, s výjimkou vozidel, která nejsou způsobilá k tažení zátěže, musí být vybavena odtahovým úchytem také vzadu.

1.1.3.

Odtahový úchyt na zádi může být nahrazen mechanickým spojovacím zařízením podle předpisu OSN č. 55, pokud jsou splněny požadavky bodu 1.2.1.

1.2.   Zátěž a stabilita

1.2.1.

Každý odtahový úchyt na vozidle musí být schopen odolat statické tahové a tlačné síle, která odpovídá gravitační síle, jež působí nejméně na polovinu maximální technicky přípustné hmotnosti naloženého vozidla.

2.   Zkušební postup

2.1.

Každý samostatný odtahový úchyt na vozidle se podrobí působení tahové i tlačné zkušební zátěže.

2.2.

Zkušební zátěže se aplikují ve vodorovném podélném směru ve vztahu k vozidlu.

ČÁST 3

CERTIFIKÁT EU SCHVÁLENÍ TYPU (SYSTÉM VOZIDLA)

Sdělení o udělení / rozšíření / odmítnutí / odejmutí (1) schválení typu pro typ vozidla z hlediska odtahových úchytů v souladu s požadavky stanovenými v příloze VII nařízení (EU) 2021/535 [Vložte odkaz na toto nařízení], naposledy pozměněného nařízením (EU) No …/…

Číslo certifikátu EU schválení typu:

Důvod rozšíření / odmítnutí / odejmutí (1):

ODDÍL I

(Vyplní se v souladu s oddílem I vzoru B v příloze III prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683.)

ODDÍL II

(Vyplní se v souladu s oddílem II vzoru B v příloze III prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/683.)

---

(1)  Nehodící se škrtněte.