(1)

Unie nese za členské státy, jejichž měnou je euro, výlučnou pravomoc v měnových a kurzových záležitostech. Svěřují-li Smlouvy v určité oblasti Unii výlučnou pravomoc, může pouze Unie schvalovat a přijímat právně závazné akty a členské státy tak mohou samy činit pouze tehdy, jsou-li k tomu Unií zmocněny.

(2)

V souladu s čl. 219 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie má Rada stanovit vhodná opatření pro sjednávání a uzavírání dohod týkajících se měnového nebo kurzového režimu.

(3)

Před zavedením eura uzavřela Francie dohody týkající se záležitostí směnných kurzů se Západoafrickou hospodářskou a měnovou unií (Union économique et monétaire ouest-africaine, UEMOA), s Hospodářským a měnovým společenstvím střední Afriky (Communauté économique et monétaire de l’Afrique Centrale, CEMAC) a s Komorami, které měly zaručit směnitelnost CFA franku a komorského franku s francouzským frankem při pevně stanovené paritě (2). Po nahrazení francouzského franku eurem dne 1. ledna 1999 povolila Rada Francii, aby pokračovala v provádění dohod platných k uvedenému dni (dále jen „stávající dohody“) v souladu s rámcem stanoveným v rozhodnutí 98/683/ES (3).

(4)

Články 4 a 5 rozhodnutí 98/683/ES stanoví různé postupy pro sjednávání a úprav stávajících dohod v závislosti na tom, zda má být změněna povaha nebo oblast působnosti těchto dohod.

(5)

Francie a státy UEMOA zahájily proces nahrazení jejich stávající dohody ze dne 4. prosince 1973 novou dohodou o spolupráci v záležitostech směnných kurzů. Nová dohoda o spolupráci byla podepsána dne 21. prosince 2019 a doplňuje ji nová dohoda o záruce, která má být uzavřena s centrální bankou států UEMOA. Dne 22. května 2020 předložila francouzská vláda francouzskému národnímu shromáždění návrh zákona o ratifikaci nové dohody o spolupráci.

(6)

Na nahrazení stávajících dohod o záležitostech směnných kurzů mezi Francií aUEMOA, CEMAC a Komorami se působnost článků 4 a 5 rozhodnutí 98/683/ES nevztahuje. Je tomu tak i v případě, že se povaha a oblast působnosti těchto nových dohod o spolupráci nemění, tedy pokud cílem zůstává zajistit směnitelnost mezi eurem a měnami UEMOA, CEMAC a Komor při pevně stanovené paritě za podpory rozpočtového závazku Francie.

(7)

Francie by měla být zmocněna k nahrazení stávajících dohod s UEMOA, CEMAC a Komorami. V souladu s rozhodnutím 98/683/ES by se měly nadále použít různé postupy v závislosti na tom, zda nahrazení dohod ovlivňuje povahu nebo oblast působnosti těchto dohod. Při obou postupech bude nutné před nahrazením stávajících dohod novými dohodami o spolupráci zapojit příslušné subjekty Unie v souladu se stávajícím režimem sdílení informací a schvalování.

(8)

Rozhodnutí 98/683/ES by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

(1)

Podle čl. 287 bodu 8 směrnice 2006/112/ES může Estonsko poskytnout osvobození od daně z přidané hodnoty (DPH) osobám povinným k dani, jejichž roční obrat je nejvýše roven ekvivalentu částky 16 000 EUR v národní měně při kurzu platném ke dni jeho přistoupení.

(2)

Prováděcím rozhodnutím Rady (EU) 2017/563 (2) bylo Estonsku povoleno zavést zvláštní opatření odchylující se od čl. 287 bodu 8 směrnice 2006/112/ES (dále jen „odchylující se opatření“), jež umožňuje osvobodit od DPH osoby povinné k dani, jejichž roční obrat nepřesahuje 40 000 EUR. Estonsku bylo povoleno použít dané odchylující se opatření od 1. ledna 2018 do 31. prosince 2020, nebo do dne, kdy vstoupí v platnost směrnice, kterou se mění články 281 až 294 směrnice 2006/112/ES, podle toho, co nastane dříve.

(3)

Dne 18. února 2020 přijala Rada směrnici (EU) 2020/285 (3), kterou se mění články 281 až 294 směrnice 2006/112/ES, pokud jde o zvláštní režim pro malé podniky, a kterou se stanoví nová pravidla pro malé podniky, včetně stanovení maximální prahové hodnoty ročního obratu členského státu ve výši 85 000 EUR nebo ekvivalentu této částky v národní měně.

(4)

Dopisem, který Komise zaevidovala dne 9. října 2020, požádalo Estonsko o povolení nadále uplatňovat odchylující se opatření do 31. prosince 2024.

(5)

Dopisem ze dne 15. října 2020 Komise v souladu s čl. 395 odst. 2 druhým pododstavcem směrnice 2006/112/ES informovala ostatní členské státy o žádosti, kterou předložilo Estonsko. Dopisem ze dne 19. října 2020 uvědomila Komise Estonsko, že má k dispozici všechny údaje, které považovala za potřebné k posouzení žádosti.

(6)

Odchylující se opatření je v souladu s cíli sdělení Komise ze dne 25. června 2008 nazvaného „Zelenou malým a středním podnikům“ – „Small Business Act“ pro Evropu.

(7)

Z informací poskytnutých Estonskem vyplývá, že odchylující se opatření bude mít pouze zanedbatelný vliv na celkovou výši daňových příjmů Estonska vybranou na stupni konečné spotřeby. Osoby povinné k dani si budou stále moci zvolit běžný režim DPH v souladu s článkem 290 směrnice 2006/112/ES.

(8)

Odchylující se opatření nebude mít nepříznivý dopad na vlastní zdroje Unie pocházející z DPH, jelikož Estonsko provede v souladu s článkem 6 nařízení Rady (EHS, Euratom) č. 1553/89 výpočet náhrady (4).

(9)

Vzhledem k potenciálnímu pozitivnímu dopadu odchylujícího se opatření spočívajícímu ve zjednodušení povinností týkajících se DPH snížením administrativní zátěže a nákladů pro malé podniky by Estonsku mělo být povoleno uplatňovat odchylující se opatření i nadále po další období.

(10)

Povolení uplatňovat odchylující se opatření by mělo být časově omezené. Lhůta by měla být dostatečně dlouhá, aby bylo možné posoudit účinnost a přiměřenost prahové hodnoty. Kromě toho směrnice (EU) 2020/285 vyžaduje, aby členské státy do 31. prosince 2024 přijaly a zveřejnily právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s článkem 1 uvedené směrnice a použily tyto předpisy ode dne 1. ledna 2025. Je proto vhodné Estonsku povolit, aby uplatňovalo odchylující se opatření do 31. prosince 2024.

(11)

S cílem zamezit narušujícím dopadům by mělo být Estonsku povoleno uplatňovat odchylující se opatření bez přerušení. Vyžádané povolení by proto mělo být uděleno s účinkem od 1. ledna 2021, aby plynule navazovalo na předchozí úpravu povolenou prováděcím rozhodnutím (EU) 2017/563.

(12)

Prováděcí rozhodnutí (EU) 2017/563 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

(1)

Prováděcím rozhodnutím Rady (EU) 2016/2266 (2) bylo Nizozemsku v souladu s článkem 19 směrnice 2003/96/ES povoleno uplatňovat do 31. prosince 2020 sníženou sazbu zdanění na elektřinu dodávanou dobíjecím stanicím, která se přímo používá k nabíjení elektrických vozidel.

(2)

Dne 30. března 2020 požádalo Nizozemsko o povolení nadále uplatňovat sníženou sazbu zdanění na elektřinu dodávanou elektrickým vozidlům v období od 1. ledna 2021 do 1. ledna 2025. Na žádost Komise poskytlo Nizozemsko dne 20. listopadu 2020 na podporu své žádosti doplňující informace.

(3)

Snížená sazba zdanění má za cíl nadále podporovat používání elektrických vozidel tím, že sníží náklady na elektřinu používanou k jejich pohonu.

(4)

Při používání elektrických vozidel nevznikají emise látek znečišťujících ovzduší, které vznikají při spalování benzínu a motorové nafty či jiných fosilních paliv, a přispívá se tak ke zlepšení kvality ovzduší ve městech. Používání elektrických vozidel dále může snížit emise CO2, zejména pokud se využívá elektřina vyrobená z obnovitelných zdrojů energie. Předpokládá se proto, že uplatnění snížené sazby zdanění na elektřinu dodávanou dobíjecím stanicím pro elektrická vozidla přispěje ke splnění cílů politik Unie v oblasti ochrany životního prostředí, zdraví a klimatu.

(5)

Nizozemsko zdůraznilo, že snížená sazba zdanění se bude vztahovat na dodávky elektřiny dobíjecím stanicím pro elektrická vozidla s přímým připojením k elektrické síti, včetně veřejných dobíjecích stanic a některých soukromých nebo podnikových dobíjecích stanic.

(6)

Nizozemsko požádalo o to, aby byla snížená sazba zdanění elektřiny uplatňována pouze na dobíjecí stanice, v nichž se elektřina používá k nabíjení elektrického vozidla přímo, a aby se nevztahovala na elektřinu poskytovanou prostřednictvím výměny baterií.

(7)

Snížená sazba zdanění na elektřinu dodávanou elektrickým vozidlům prostřednictvím dobíjecích stanic zdokonalí v Nizozemsku projektový záměr pro veřejně přístupné dobíjecí stanice, což zatraktivní využití elektrických vozidel a zlepší kvalitu ovzduší.

(8)

S ohledem na relativně omezený počet elektrických vozidel a vzhledem k tomu, že úroveň zdanění elektřiny dodávané elektrickým vozidlům prostřednictvím dobíjecích stanic, které jsou určeny pro obchodní použití, bude vyšší než minimální úroveň zdanění pro obchodní použití stanovená v článku 10 směrnice 2003/96/ES, je nepravděpodobné, že by snížená sazba zdanění vedla po dobu, pro kterou je žádáno o povolení, k narušení hospodářské soutěže, a nebude mít tudíž nepříznivý dopad na řádné fungování vnitřního trhu.

(9)

Úroveň zdanění elektřiny dodávané elektrickým vozidlům prostřednictvím dobíjecích stanic, které nejsou určeny pro obchodní použití, bude vyšší než minimální úroveň zdanění pro neobchodní použití stanovená v článku 10 směrnice 2003/96/ES.

(10)

Každé povolení udělené podle čl. 19 odst. 1 směrnice 2003/96/ES má být striktně časově omezené. Pro zajištění dostatečně dlouhé platnosti povolení tak, aby příslušné hospodářské subjekty nebyly odrazovány od uskutečnění potřebných investic, je vhodné udělit povolení na požadovanou dobu. Platnost povolení by však měla skončit dnem použitelnosti jakýchkoli obecných předpisů o daňovém zvýhodnění pro elektřinu dodávanou elektrickým vozidlům, které přijme Rada podle článku 113, nebo jakýchkoli jiných příslušných ustanovení Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud by se tato ustanovení stala použitelnými před 1. lednem 2025.

(11)

Aby se zabránilo možnému zvýšení administrativní zátěže pro distributory a redistributory elektřiny v důsledku změn platných daňových sazeb, mělo by mít Nizozemsko možnost uplatňovat sníženou sazbu zdanění na elektřinu dodávanou elektrickým vozidlům bez přerušení. Požadované povolení by tedy mělo být uděleno s účinkem od 1. ledna 2021, aby se plynule navázalo na předchozí opatření povolené podle prováděcího rozhodnutí (EU) 2016/2266.

(12)

Tímto rozhodnutím není dotčeno uplatňování pravidel Unie týkajících se státní podpory,

(1)

Nařízení (EU) 2020/1042 stanoví dočasná opatření v souvislosti s evropskou občanskou iniciativou s cílem řešit výzvy, jimž čelili organizátoři občanských iniciativ, vnitrostátní správní orgány a orgány Unie poté, co Světová zdravotnická organizace v březnu 2020 oznámila, že rozšíření onemocnění COVID-19 se stalo celosvětovou pandemií. V měsících následujících po tomto oznámení přijaly členské státy omezující opatření k boji proti krizi v oblasti veřejného zdraví. V důsledku toho se téměř ve všech členských státech zastavil veřejný život. Nařízení (EU) 2020/1042 proto prodloužilo některé lhůty stanovené v nařízení (EU) 2019/788.

(2)

Nařízení (EU) 2020/1042 zmocňuje Komisi, aby za určitých okolností dále prodloužila období sběru prohlášení o tři měsíce, pokud jde o iniciativy, u nichž v době nového rozšíření onemocnění COVID-19 probíhá období sběru. Podmínky pro případné další prodloužení jsou podobné podmínkám, které vedly k původnímu prodloužení po rozšíření onemocnění COVID-19 v březnu 2020, a sice v tom, že nejméně čtvrtina členských států nebo členské státy představující více než 35 % obyvatelstva Unie uplatňují opatření v reakci na pandemii COVID-19, která podstatně omezují schopnost organizátorů shromažďovat prohlášení o podpoře v listinné podobě a informovat veřejnost o svých probíhajících iniciativách.

(3)

Od přijetí nařízení (EU) 2020/1042 v červenci 2020 Komise situaci v členských státech pozorně sleduje.

(4)

Dne 17. prosince 2020 Komise prodloužila období sběru prohlášení o další tři měsíce inicitivám, v jejichž případě ke dni 1. listopadu 2020 probíhal sběr prohlášení o podpoře (3), poté, co posoudila, že byly splněny podmínky udělení takového prodloužení podle nařízení (EU) 2020/1042. Iniciativám, jejichž období sběru začalo mezi 1. listopadem 2020 a 17. prosincem 2020, bylo období sběru prodlouženo poměrově.

(5)

Situace způsobená pandemií onemocnění COVID-19 se ve více členských státech od 1. listopadu 2020 významně nezměnila. Do konce ledna 2021 byla ve značném počtu členských států ve snaze zastavit nebo zpomalit přenos onemocnění COVID-19 stále zavedena opatření omezující volný pohyb občanů na jejich území. Pět členských států uvedlo, že ke dni 1. února 2021 uplatňují vnitrostátní opatření omezující volný pohyb osob, která zakazují nebo podstatně omezují volný pohyb občanů na jejich území, a 11 členských států uvedlo, že uplatňují opatření omezující volný pohyb osob na místní úrovni. Tato opatření omezující volný pohyb osob byla spojena s dalšími opatřeními s podobnými omezujícími účinky na veřejný život na území těchto států nebo alespoň na jeho podstatné části, včetně omezení přístupnosti veřejných prostor, uzavření nebo omezení otevírací doby obchodů, restaurací a barů, přísných kapacitních omezení pro veřejná a soukromá shromáždění a setkání a zavedení zákazu vycházení. Kombinace těchto opatření organizátorům významně ztěžuje sběr prohlášení o podpoře v listinné podobě a možnost informovat veřejnost o jejich probíhajících iniciativách. Na základě informací, které jsou v současné době k dispozici, zůstanou tato opatření nebo opatření s podobným účinkem pravděpodobně v platnosti po dobu nejméně tří měsíců.

(6)

Dotčené členské státy představují nejméně jednu čtvrtinu členských států a více než 35 % obyvatel Unie.

(7)

Z těchto důvodů lze usuzovat, že podmínky pro prodloužení období sběru jsou splněny, pokud jde o iniciativy, u nichž probíhalo období sběru ke dni 1. února 2021. Tato období sběru by proto měla být prodloužena o tři měsíce.

(8)

V případě iniciativ, jejichž období sběru začalo mezi 1. února 2021 a dnem přijetí tohoto rozhodnutí, by období sběru mělo být prodlouženo do 1. května 2022.

(9)

Pokud jde o iniciativy, jejichž období sběru skončilo mezi 1. února 2021 a dnem přijetí tohoto rozhodnutí, mělo by se toto rozhodnutí použít se zpětnou platností,

(1)

Organismus Batrachochytrium salamandrivorans (dále jen „Bsal“) je plísňový patogen mloků, jenž napadá chované a volně žijící populace mloků a může v těchto populacích způsobit významnou nemocnost a úhyn. Bsal je pro některé druhy mloků smrtící, zatímco jiné druhy jsou vůči němu zcela nebo částečně odolné, ale mohou Bsal přenášet na kůži a působit jako hostitelé a zdroj infekce pro jiné druhy mloků nebo kontaminace jejich životního prostředí.

(2)

Infekce Bsal se podle údajů shromážděných v rámci evropského projektu s názvem „Mitigating a new infectious disease in salamanders to counteract the loss of European biodiversity“ („Zmírňování nové infekční nákazy u mloků s cílem čelit úbytku evropské biologické rozmanitosti“) (2) a v návaznosti na něj vyskytuje v Belgii, Německu, Nizozemsku, ve Spojeném království a ve Španělsku u chovaných i volně žijících populací mloků. Má se za to, že Bsal má původ ve východní Asii, kde je velmi rozšířený, přičemž je endemický přinejmenším v Japonsku, Thajsku a Vietnamu. Zároveň neexistuje dostatek informací o jeho rozšíření v jiných částech Unie a v celosvětovém měřítku. K šíření Bsal přispívá obchod s infikovanými mloky nebo mloky-přenašeči a nákaza představuje významné riziko pro biologickou rozmanitost v oblastech kolonizace.

(3)

Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2018/320 (3) ve znění prováděcího rozhodnutí Komise (EU) 2019/1998 (4) stanoví ochranná veterinární opatření pro obchod se zásilkami mloků uvnitř Unie a dovoz těchto zásilek do Unie. Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2018/320 bylo přijato na základě vědeckého stanoviska Evropského úřadu pro bezpečnost potravin ze dne 25. října 2017 (5) (dále jen „stanovisko EFSA“) a vědecké a technické pomoci Evropského úřadu pro bezpečnost potravin ze dne 21. února 2017 (6) (dále jen „vědecká a technická pomoc EFSA“). Uvedené rozhodnutí se použije do dne 20. dubna 2021.

(4)

Stanovisko EFSA a technická pomoc EFSA a novější vědecké publikace (7) rovněž poukázaly na mnoho mezer a nejasností v poznatcích, pokud jde o řadu aspektů povahy Bsal. Normy mezinárodního obchodu v rámci Světové organizace pro zdraví zvířat (OIE) dosud nejsou plně rozvinuty s ohledem na metody diagnostiky Bsal a nebyly přezkoumány, pokud jde o doporučení pro mezinárodní obchod s mloky.

(5)

Bsal je uvedený v příloze II nařízení (EU) 2016/429, a proto spadá do definice nákazy uvedené na seznamu pro účely nařízení (EU) 2016/429. Bsal rovněž spadá do definice nákazy kategorie D stanovené v prováděcím nařízení Komise (EU) 2018/1882 (8) pro zvířata řádu Caudata, jenž zahrnuje mloky. Pravidla Unie týkající se přemísťování zásilek suchozemských a vodních živočichů v rámci Unie a jejich vstupu do Unie stanovená v aktech Komise v přenesené pravomoci a v prováděcích aktech přijatých podle nařízení (EU) 2016/429 se však na zvířata řádu Caudata nevztahují, neboť zvířata řádu Caudata spadají do definice „jiných zvířat“ v uvedeném nařízení. Vzhledem k současnému nedostatku znalostí, pokud jde o mnoho aspektů povahy Bsal, a k neexistenci žádných vhodných mezinárodních pokynů a doporučení s ohledem na obchod s těmito zvířaty nebyly pro zvířata řádu Caudata dosud přijaty akty Komise v přenesené pravomoci ani prováděcí akty, zatímco pro suchozemské a vodní živočichy přijaty byly.

(6)

Komise přezkoumala nákazovou situaci, pokud jde o Bsal, v Unii a ochranná veterinární opatření stanovená v prováděcím rozhodnutí (EU) 2018/320, a to s příslušnými orgány členských států. Jelikož byla opatření stanovená v prováděcím rozhodnutí (EU) 2018/320 považována za vhodná, členské státy nepřijaly žádná další obchodní opatření proti šíření Bsal. Ačkoli se zdá, že ohniska Bsal jsou v současnosti omezena na určité regiony některých členských států, další šíření Bsal v rámci obchodu uvnitř Unie představuje významné riziko.

(7)

Proto je vhodné přijmout mimořádná opatření na úrovni Unie s cílem zabránit šíření Bsal a předejít neopodstatněnému narušení obchodu s mloky. S přihlédnutím k účinnosti opatření stanovených v prováděcím rozhodnutí (EU) 2018/320 je vhodné přijmout podobná opatření týkající se přemísťování zásilek mloků v rámci Unie a jejich vstupu do Unie, a to od 21. dubna 2021 na omezenou dobu do přijetí veterinárních opatření trvalejší povahy, jako je tomu v případě nákaz postihujících suchozemské a vodní živočichy.

(8)

Bsal se může přenášet mezi druhy mloků původními v různých regionech a může docházet ke křížové kontaminaci v různých zařízeních provozovaných provozovateli, kteří chovají a vyměňují mloky. To zvyšuje riziko přenosu Bsal u mloků, se kterými se obchoduje, bez ohledu na nákazový status místa jejich původu a na jejich nákazovou situaci ve volné přírodě. Na zásilky mloků určené pro přemísťování mezi členskými státy nebo pro vstup do Unie by se proto měla vztahovat opatření ke zmírnění tohoto rizika. Tato opatření by se však neměla vztahovat na neobchodní přesuny mloků v zájmovém chovu, neboť na tyto neobchodní přesuny se uplatňují pravidla stanovená v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 576/2013 (9). Uvedené neobchodní přesuny se týkají výlučně zvířat, která jsou v péči svých vlastníků nebo oprávněných osob a doprovázejí je, a nezahrnují převod vlastnictví. Neobchodní přesuny mloků v zájmovém chovu tudíž představují zanedbatelné riziko šíření Bsal jak u mloků, se kterými se obchoduje, tak u mloků žijících ve volné přírodě.

(9)

Mloci vyměňovaní pouze mezi uzavřenými zařízeními schválenými příslušným orgánem v souladu s nařízením (EU) 2016/429 by neměli být podrobeni karanténě nebo testům, protože opatření biologické bezpečnosti zavedená v uvedených uzavřených zařízeních jsou přiměřená ke zmírnění rizika šíření Bsal.

(10)

Zásilky mloků, kteří vstoupili do Unie a kteří již byli podrobeni karanténě a testům s negativními výsledky nebo kteří po svém vstupu do Unie podstoupili dostatečné ošetření v Unii v příslušném zařízení, by neměli být karanténě nebo testům podrobeni znovu, jsou-li určeni k přesunu do jiného členského státu za předpokladu, že byli drženi odděleně od mloků s odlišným nákazovým statusem.

(11)

Informace o technické kapacitě veterinárních služeb a laboratoří po celém světě, pokud jde o zkoušky na Bsal, jsou nedostatečné, i když různé subjekty v Evropské unii se intenzivně snaží dosáhnout pokroku při diagnostice a léčbě Bsal. Proto je vhodné, aby zásilky mloků vstupující do Unie byly umístěny do karantény v příslušném zařízení a po vstupu do Unie podrobeny testu a ošetření.

(12)

Třetí země a území schválené pro vydávání veterinárních osvědčení pro vstup zásilek mloků do Unie by měly být omezeny na ty země a území, jež jsou členy OIE, a které jsou tudíž povinny dodržovat mezinárodní normy pro vydávání veterinárních osvědčení.

(13)

Ošetření by měla být specifikována a měla by být v souladu s protokoly, které již byly popsány v recenzované vědecké literatuře, jak zdůrazňuje vědecká a technická pomoc EFSA, nebo s podobnými protokoly.

(14)

Vstup zásilek mloků do Unie by měl příslušný orgán stanoviště hraniční kontroly v místě vstupu do Unie povolit pouze tehdy, pokud tento orgán od fyzické nebo právnické osoby odpovědné za zařízení určení obdrží potvrzení, že zásilky budou přijaty.

(15)

Mimořádná opatření stanovená tímto rozhodnutím by se měla použít ode dne použitelnosti nařízení (EU) 2016/429 a měla by být přezkoumána s ohledem na závažnost epizootologické situace v důsledku nového vývoje a každoroční podávání zpráv příslušnými orgány členských států.

(16)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva,