(1)

Opatření Unie v odvětví námořní dopravy by měla směřovat k ochraně mořského prostředí, lidského zdraví a ke zlepšení námořní bezpečnosti.

(2)

Očekává se, že Výbor pro ochranu mořského prostředí (MEPC) Mezinárodní námořní organizace (IMO) přijme na svém 75. zasedání změny pravidel 2, 14 a 18 a dodatků I a VI přílohy VI Mezinárodní úmluvy o zabránění znečišťování z lodí (dále jen „příloha VI úmluvy MARPOL“), jak jsou uvedeny v příloze dokumentu Mezinárodní námořní organizace MEPC 75/3.

(3)

Výbor pro námořní bezpečnost Mezinárodní námořní organizace by měl na svém 102. zasedání přijmout změny částí A-1, B, B-1, B-2 až B-4 kapitoly II-1 Mezinárodní úmluvy o bezpečnosti lidského života na moři (dále jen „kapitola II-1 SOLAS“), jak jsou uvedeny v příloze 1 dokumentu Mezinárodní námořní organizace MSC 102/3, změny částí A-1 a B-1 Mezinárodního předpisu o bezpečnosti lodí používajících plyny nebo jiná paliva s nízkým bodem vzplanutí (dále jen „předpis IGF“), jak jsou uvedeny v příloze 2 dokumentu Mezinárodní námořní organizace MSC 102/3, a změny rezoluce A.658(16) o používání odrazek a reflexních materiálů u záchranných prostředků a jejich umisťování na tyto prostředky (dále jen „rezoluce A.658(16)“).

(4)

Je vhodné stanovit postoj, který má být jménem Unie zaujat na 75. zasedání MEPC, jelikož změny pravidel 2, 14 a 18 a dodatků I a VI přílohy VI úmluvy MARPOL mohou rozhodujícím způsobem ovlivnit obsah práva Unie, totiž směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/802 (1) a prováděcího rozhodnutí Komise (EU) 2015/253 (2).

(5)

Je vhodné stanovit postoj, který má být jménem Unie zaujat na 102. zasedání MSC, jelikož změny částí A-1, B, B-1, B-2 až B-4 kapitoly II-1 SOLAS, částí A-1 a B-1 předpisu IGF a rezoluce A.658(16) mohou rozhodujícím způsobem ovlivnit obsah práva Unie, konkrétně směrnic Evropského parlamentu a Rady (EU) 2009/45/ES (3) a (EU) 2014/90/EU (4) a prováděcího rozhodnutí Komise (EU) 2019/1397 (5).

(6)

Změny pravidel 2, 14 a 18 a dodatků I a VI přílohy VI úmluvy MARPOL by zajistily jednotné provádění mezní hodnoty pro obsah síry v lodních palivech, která činí 0,50 %, jak stanoví pravidlo 14. Unie by tudíž tyto změny měla podpořit, aby bylo dosaženo předpokládaných přínosů pro zdraví a životní prostředí v důsledku snížení emisí oxidu siřičitého při spalování na palubě.

(7)

Změny části A-1 kapitoly II-1 SOLAS by zajistily bezpečnější vyvazování plavidel. Unie by tudíž tyto změny měla podpořit, neboť poskytují komplexní aktualizaci stávajícího režimu vyvazování.

(8)

Změny částí B, B-1, B-2 až B-4 kapitoly II-1 SOLAS by zajistily soudržnost ustanovení o vodotěsnosti plavidel. Unie by tudíž tyto změny měla podpořit, neboť zavádějí soudržnost ustanovení o vodotěsnosti v části B, včetně klíčové otázky výpočtů stability při poškození.

(9)

Změny částí A-1 a B-1 předpisu IGF by přinesly zlepšení ohledně uchovávání paliva, požární ochrany a zkoušek tahem pro svařování kovových materiálů a nedestruktivní zkoušky pro systém uchovávání paliva na základě zkušeností získaných při používání předpisu IGF. Unie by tudíž tyto změny měla podpořit, neboť lépe vyjasňují, které prostory mají být vybaveny vhodným systémem přetlakových ventilů, a stanoví dodatečná bezpečnostní opatření pro prostory pro přípravu paliva.

(10)

Změny rezoluce A.658(16) by spojení „uhlíkový oblouk“ (zařízení s uhlíkovými elektrodami využívající elektrický oblouk) nahradily aktualizovanými opatřeními pro testování odrazek a reflexních materiálů u záchranných prostředků. Unie by tudíž tyto změny měla podpořit, neboť dovolují použít nejmodernější technologii.

(11)

Unie není členem IMO ani smluvní stranou Mezinárodní úmluvy o zabránění znečišťování z lodí, Mezinárodní úmluvy o bezpečnosti lidského života na moři či předpisu IGF.. Rada by proto měla zmocnit členské státy k vyjádření postoje Unie.

(12)

Oblast působnosti tohoto rozhodnutí by se měla omezit na obsah navrhovaných změn do té míry, do jaké by tyto změny mohly ovlivnit společná pravidla Unie a spadat do výlučné pravomoci Unie. Tímto rozhodnutím by nemělo být dotčeno rozdělení pravomocí mezi Unii a členské státy,

(1)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/16/ES (1) stanoví unijní právní systém pro státní přístavní inspekci, jenž upravuje a posiluje dřívější právní předpisy Unie, které jsou v této oblasti zavedeny od roku 1995. Unijní právní systém pro státní přístavní inspekci se zakládá na Pařížském memorandu o porozumění o státní přístavní inspekci (dále jen „Pařížské memorandum“), které bylo podepsáno v Paříži dne 26. ledna 1982.

(2)

Pokud jde o členské státy Unie, směrnice 2009/16/ES účinně zavádí postupy, nástroje a činnosti Pařížského memoranda do oblasti působnosti práva Unie. Na základě uvedené směrnice jsou určitá rozhodnutí přijímaná Výborem pro státní přístavní inspekci, zřízeným článkem 7 Pařížského memoranda, pro členské státy Unie závazná.

(3)

Výbor pro státní přístavní inspekci se schází jednou ročně. Během jednání rozhoduje o některých otázkách, které mají právní účinky.

(4)

Pokud má orgán zřízený některou dohodou přijímat akty s právními účinky, má být podle čl. 218 odst. 9 Smlouvy o fungování Evropské unie postoj, který má být jménem Unie v takovém zaujat, přijat rozhodnutím Rady na návrh Komise.

(5)

V důsledku vnitřních pravidel Pařížského memoranda je obtížné pro každé výroční zasedání Výboru pro státní přístavní inspekci včas stanovit postoj, který má být jménem Unie zaujat, v souladu s čl. 218 odst. 9 Smlouvy o fungování Evropské unie. Je proto účinné stanovit takový postoj jakožto víceletý postoj, který sestává z hlavních zásad a pokynů, a současně stanovit rámec pro každoroční úpravu tohoto postoje. Většina témat projednávaných na výročních zasedáních Výboru pro státní přístavní inspekci se navíc týká záležitostí státní přístavní inspekce upravovaných zpravidla jediným právním aktem Unie, totiž směrnicí 2009/16/ES. Vzhledem ke zvláštním okolnostem, které se na Pařížské memorandum vztahují, je proto možné stanovit obecný postoj, který má být jménem Unie zaujat na více zasedáních Výboru pro státní přístavní inspekci.

(6)

Unie není smluvní stranou Pařížského memoranda. Je proto nezbytné, aby Rada zmocnila členské státy k jednání v souladu s postojem, který má být jménem Unie zaujat, a k vyjádření souhlasu s tím, že budou vázány rozhodnutími přijatými Výborem pro státní přístavní inspekci.

(7)

Technické diskuse a spolupráce s členy Pařížského memoranda, které jsou třetími zeměmi, jsou velmi důležité při zajišťování účinnosti a dobrého fungování Pařížského memoranda.

(8)

Toto rozhodnutí by se mělo vztahovat na období let 2020 až 2024,