(1)

Pandemie COVID-19 vedla k prudkému poklesu leteckého provozu v důsledku výrazného poklesu poptávky po dopravě a přijetí přímých opatření členskými státy a třetími zeměmi, jako je uzavření hranic a zákaz leteckého provozu, s cílem zabránit šíření pandemie.

(2)

Podle údajů zveřejněných Eurocontrolem, který je manažerem struktury vzdušného prostoru pro funkce sítě uspořádání letového provozu jednotného evropského nebe, došlo v evropském regionu na konci března ve srovnání s březnem 2019 k poklesu leteckého provozu o přibližně 90 %. Letečtí dopravci v důsledku pandemie COVID-19 vykazují velké poklesy rezervací a ruší lety v zimním období letového řádu 2019 – 2020 a letním období letového řádu 2020. Tento náhlý pokles poptávky a bezprecedentní množství zrušených letů vedly u leteckých dopravců k závažným potížím s likviditou. Ty přímo souvisejí s pandemií COVID-19.

(3)

Letečtí dopravci Unie, kteří byli před pandemií COVID-19 finančně zdraví, čelí potížím s likviditou, které by mohly vést k pozastavení nebo zrušení jejich provozní licence nebo k jejímu nahrazení dočasnou licencí, aniž by k tomu byl strukturální hospodářský důvod. Vydání dočasné licence podle čl. 9 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1008/2008 (2) by mohlo trhu vyslat negativní signál o životaschopnosti leteckého dopravce, což by pak dále zhoršilo jakékoli, jinak dočasné, finanční potíže. Je tedy vhodné, aby provozní licence takových leteckých dopravců nebyly na základě posouzení provedeného v období od 1. března 2020 do 31. prosince 2020 pozastaveny ani zrušeny za předpokladu, že není ohrožena bezpečnost a existuje reálný výhled na uspokojivou finanční rekonstrukci během dvanácti měsíců. Na konci tohoto dvanáctiměsíčního období by se tento letecký dopravce Unie měl podrobit postupu stanovenému v čl. 9 odst. 1 nařízení (ES) č. 1008/2008. Povinnost informovat Komisi stanovená v čl. 9 odst. 2 nařízení (ES) č. 1008/2008 by se měla vztahovat rovněž na rozhodnutí nepozastavit nebo nezrušit provozní licenci.

(4)

Vedle mimořádných opatření, která by mohla být podle článku 21 nařízení (ES) č. 1008/2008 uplatněna v případě okamžitých krátkodobých potíží vyplývajících z nepředvídatelných a neodvratitelných okolností, by členské státy měly mít možnost odepřít nebo omezit výkon provozních práv nebo stanovit podmínky pro jejich výkon za účelem řešení potíží způsobených pandemií COVID-19, které by mohly být delšího trvání. Taková mimořádná opatření přijatá v souvislosti s pandemií COVID-19 by měla dodržovat zásady proporcionality a transparentnosti a měla by být založena na objektivních a nediskriminačních kritériích, která se použijí v souladu s článkem 21 nařízení (ES) č. 1008/2008.

(5)

Na letištích, kde je počet poskytovatelů služeb pozemního odbavování omezen v souladu s čl. 6 odst. 2 a článkem 9 směrnice Rady 96/67/ES (3), mohou být poskytovatelé vybíráni na dobu nejvýše sedmi let. Poskytovatelé, jimž tato doba končí, tudíž mohou narážet na potíže při získávání přístupu k financování. Je proto třeba tuto maximální dobu prodloužit.

(6)

V důsledku pandemie COVID-19 by mohlo na letištích, kde je počet poskytovatelů služeb pozemního odbavování omezen, dojít k tomu, že jeden nebo více poskytovatelů přestanou na daném letišti poskytovat služby dříve, než může být postupem stanoveným v čl. 11 odst. 1 směrnice 96/67/ES vybrán poskytovatel nový. Za takových okolností je vhodné, aby řídící orgán letiště mohl poskytovatele služeb pozemního odbavování vybrat přímo s tím, že tyto služby budou poskytovány po dobu nejvýše šesti měsíců. Je třeba připomenout, že je-li řídící orgán letiště v důsledku pandemie COVID-19 povinen služby pozemního odbavování zadat jako zakázku a je zadavatelem ve smyslu článku 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/25/EU (4), použije se uvedená směrnice.

(7)

Uspokojivá finanční rekonstrukce by měla být provedena podle plánu zaměřeného na zamezení propouštění zaměstnanců a obsahujícího záruky, že tato rekonstrukce nebude na újmu právům pracovníků. Cílem prodloužení oprávnění pro poskytovatele služeb pozemního odbavování by mělo být zachovat pracovní místa a chránit práva pracovníků.

(8)

Další vývoj pandemie COVID-19 a její dopad na odvětví letecké dopravy je obtížné předvídat. Komise by měla průběžně analyzovat dopad pandemie COVID-19 na odvětví letecké dopravy, a budou-li nepříznivé podmínky přetrvávat, měla by mít Unie možnost prodloužit bez zbytečného odkladu dobu, po niž se použijí opatření stanovená v tomto nařízení.

(9)

Za účelem prodloužení doby, během níž mohou příslušné orgány vydávající licence rozhodnout o nepozastavení nebo nezrušení provozních licencí, doby, během níž mohou členské státy odepřít nebo omezit výkon provozních práv nebo stanovit podmínky pro jejich výkon, a doby, během níž mohou být prodlouženy smlouvy s poskytovateli služeb pozemního odbavování a během níž řídící orgán letiště může poskytovatele služeb pozemního odbavování vybrat přímo, bude-li to nezbytné a odůvodněné, by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie akty, kterými se mění nařízení (ES) č. 1008/2008. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (5). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(10)

Vzhledem k naléhavosti dané výjimečnými okolnostmi způsobenými pandemií COVID-19, které odůvodňují navrhovaná opatření, a zejména k tomu, aby bylo možné rychle přijmout nezbytná opatření a řešit tak závažné a bezprostřední potíže, kterým dané odvětví čelí, bylo shledáno vhodným stanovit výjimku ze lhůty osmi týdnů uvedené v článku 4 Protokolu č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii, Smlouvě o fungování Evropské unie a Smlouvě o založení Evropského společenství pro atomovou energii.

(11)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž změny nařízení (ES) č. 1008/2008 s ohledem na pandemii COVID-19, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej, z důvodů jeho rozsahu a účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(12)

Nepředvídatelné a náhlé rozšíření onemocnění COVID-19 a legislativní postupy nezbytné pro přijetí příslušných opatření znemožnily přijmout taková opatření včas. Z tohoto důvodu by se ustanovení tohoto nařízení měla rovněž vztahovat na období před jeho vstupem v platnost. Vzhledem k povaze těchto ustanovení takový přístup nepovede k porušení legitimního očekávání dotčených osob.

(13)

Nařízení (ES) č. 1008/2008 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(14)

Vzhledem k naléhavosti dané výjimečnými okolnostmi, které odůvodňují zaváděná opatření, by toto nařízení mělo vstoupit v platnost co nejdříve, a to prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie,

1)

V článku 1 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

2)

V článku 9 se vkládají nové odstavce, které znějí:

3)

Vkládá se nový článek, který zní:

4)

Vkládá se nová kapitola, která zní:

„KAPITOLA IVa

DOČASNÁ PRAVIDLA PRO SLUŽBY POZEMNÍHO ODBAVOVÁNÍ

(*1)  Směrnice Rady 96/67/ES ze dne 15. října 1996 o přístupu na trh odbavovacích služeb na letištích Společenství (Úř. věst. L 272, 25.10.1996, s. 36).“ "

5)

Vkládají se nové články, které znějí:

(1)

Rozšíření onemocnění COVID-19 má závažný negativní dopad na odvětví námořní dopravy. Všudypřítomné závažné důsledky dopadající na služby námořní dopravy a používání přístavní infrastruktury se projevují již od počátku března 2020 a budou pravděpodobně přetrvávat po celý zbytek roku 2020. Za těchto výjimečných okolností by zrušení či snížení poplatků za přístavní infrastrukturu, nebo pozastavení či odložení úhrady těchto poplatků mohlo přispět k finanční udržitelnosti provozovatelů lodí.

(2)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/352 (2) ukládá členským státům povinnost zajistit, aby byly účtovány poplatky za přístavní infrastrukturu. Nařízení (EU) 2017/352 nestanoví žádnou výjimku z povinnosti účtovat poplatky.

(3)

S ohledem na závažnost důsledků rozšíření onemocnění COVID-19 je vhodné umožnit řídícím orgánům přístavu nebo příslušným orgánům rozhodnout o zrušení či snížení poplatků za přístavní infrastrukturu za období od 1. března 2020 do 31. října 2020, nebo o pozastavení či odložení úhrady těchto poplatků za toto období. Toto nařízení by však nemělo zasahovat do organizace přístavů členskými státy. Členské státy by proto měly mít možnost si ponechat pravomoc regulovat přijímání takových rozhodnutí řídícími orgány přístavu nebo příslušnými orgány. Toto zrušení či snížení poplatků za přístavní infrastrukturu nebo pozastavení či odložení úhrady těchto poplatků by mělo být povolováno transparentním, objektivním a nediskriminačním způsobem.

(4)

Vzhledem k naléhavosti situace je rovněž vhodné umožnit řídícím orgánům přístavu nebo příslušným orgánům, aby se odchýlily od povinnosti stanovené v nařízení (EU) 2017/352 informovat uživatele přístavní infrastruktury o veškerých změnách v povaze nebo výši poplatků za přístavní infrastrukturu nejméně dva měsíce přede dnem, od kterého jsou tyto změny účinné.

(5)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž změny nařízení (EU) 2017/352 v reakci na naléhavou situaci způsobenou rozšířením onemocnění COVID-19, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej, z důvodu jeho rozsahu a účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“). V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(6)

Vzhledem k naléhavosti dané výjimečnými okolnostmi způsobenými rozšířením onemocnění COVID-19, které odůvodňují navrhovaná opatření, a zejména k tomu, aby bylo možné rychle přijmout nezbytná opatření a přispět tak k finanční udržitelnosti provozovatelů lodí, bylo shledáno vhodným stanovit výjimku ze lhůty osmi týdnů uvedené v článku 4 Protokolu č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii, připojeného ke Smlouvě o EU, Smlouvě o fungování Evropské unie a Smlouvě o založení Evropského společenství pro atomovou energii.

(7)

Nepředvídatelné a náhlé rozšíření onemocnění COVID-19 a legislativní postupy nezbytné pro přijetí příslušných opatření znemožnily přijmout tato opatření včas. Z tohoto důvodu by se ustanovení tohoto nařízení měla rovněž vztahovat na poplatky za přístavní infrastrukturu za období před jeho vstupem v platnost. Vzhledem k povaze těchto ustanovení takový přístup nepovede k porušení legitimního očekávání dotčených osob.

(8)

Nařízení (EU) 2017/352 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(9)

Toto nařízení by mělo vstoupit v platnost co nejdříve, a to prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie,

(1)

Rozšíření onemocnění COVID-19 a související krize v oblasti veřejného zdraví představují bezprecedentní výzvu pro členské státy a uvalují velkou zátěž na vnitrostátní orgány, občany Unie a hospodářské subjekty, zejména dopravce. Krize v oblasti veřejného zdraví vyvolává mimořádné okolnosti, které ovlivňují běžnou činnost příslušných orgánů v členských státech, jakož i práci dopravních podniků, co se týče správních formalit, které se v různých odvětvích dopravy provádějí, a které nebylo možné v době přijetí příslušných opatření předvídat. Tyto mimořádné okolnosti mají významný dopad na různé oblasti, na něž se vztahuje právo Unie v oblasti dopravy.

(2)

Zejména dopravci a jiné dotčené osoby nemusí být schopni zcela dostát nezbytným náležitostem nebo postupům pro dosažení souladu s některými ustanoveními právních předpisů Unie ve věci obnovování nebo prodlužování osvědčení, licencí nebo povolení či činit jiné úkony nutné k zachování jejich platnosti. Ze stejných důvodů nemusí být příslušné orgány členských států s to dodržovat povinnosti stanovené právem Unie a zajišťovat, aby byly příslušné žádosti dopravců vyřizovány před uplynutím platných lhůt. Proto je třeba přijmout opatření umožňující tyto problémy řešit, aby byla zajištěna právní jistota i řádné fungování dotčených právních aktů. Za tímto účelem by měly být stanoveny příslušné úpravy zejména ohledně určitých lhůt, přičemž Komise by měla mít možnost povolit jejich prodloužení na základě žádosti předložené členským státem.

(3)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/59/ES (2) stanoví pravidla pro výchozí kvalifikaci a pravidelná školení řidičů některých silničních vozidel pro nákladní nebo osobní dopravu. Tito řidiči musí být držiteli osvědčení o odborné způsobilosti a absolvování pravidelného školení musí prokázat řidičským průkazem nebo průkazem kvalifikace řidiče, v nichž je pravidelné školení zaznamenáno. Vzhledem k tomu, že mimořádné okolnosti způsobené rozšířením onemocnění COVID-19, které v některých členských státech začalo již k 1. únoru 2020, způsobují držitelům osvědčení o odborné způsobilosti obtíže s absolvováním pravidelných školení a s obnovováním osvědčení o odborné způsobilosti, jimiž se potvrzují dokončení těchto školení, je nutné prodloužit platnost těchto osvědčení o dobu sedmi měsíců od data skončení platnosti, aby byla zajištěna kontinuita silniční dopravy. Opatření, která v těchto záležitostech členské státy přijaly v souladu s čl. 8 odst. 2 a 3 směrnice 2003/59/ES, přílohou I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/126/ES (3) nebo přílohou II směrnice 2003/59/ES před vstupem tohoto nařízení v platnost, by měla zůstat v platnosti.

(4)

Směrnice 2006/126/ES stanoví pravidla pro řidičské průkazy. Stanoví vzájemné uznávání řidičských průkazů vydaných členskými státy podle vzoru Unie a stanoví řadu minimálních požadavků na tyto řidičské průkazy. Řidiči motorových vozidel musí být zejména držiteli platného řidičského průkazu, který je třeba po skončení platnosti obnovit, nebo v některých případech vyměnit za nový. Vzhledem k potížím s obnovováním řidičských průkazů kvůli mimořádným okolnostem v důsledku rozšíření onemocnění COVID-19, které v některých členských státech začalo již k 1. únoru 2020, je nutné prodloužit platnost některých řidičských průkazů o dobu sedmi měsíců od data uváděného konce jejich platnosti, aby byla zajištěna kontinuita silniční dopravy.

(5)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 165/2014 (4) stanoví pravidla pro tachografy v silniční dopravě. Pro zajištění spravedlivé hospodářské soutěže a bezpečnosti silničního provozu je zásadní dodržování pravidel o době řízení, pracovní době a době odpočinku podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 (5) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/15/ES (6). Vzhledem k tomu, že poskytování služeb v silniční dopravě je třeba zajistit i navzdory obtížím s prováděním pravidelných kontrol tachografů během mimořádných okolností způsobených rozšířením onemocnění COVID-19, měly by být kontroly podle čl. 23 odst. 1 nařízení (EU) č. 165/2014, jež měly proběhnout v době od 1. března do 31. srpna 2020, provedeny nejpozději do šesti měsíců ode dne, k němuž měly být provedeny podle uvedeného článku. Stejně tak obtíže s obnovováním a výměnou karet řidiče v důsledku mimořádných okolností způsobených rozšířením onemocnění COVID-19 jsou důvodem pro to, aby příslušným orgánům členských států bylo pro tyto účely přiznáno více času. V těchto případech by řidiči měli mít do obdržení nové karty možnost a povinnost využít přijatelných alternativ k záznamu nezbytných informací o době řízení, pracovní době a dobách odpočinku.

(6)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/45/EU (7) stanoví pravidla pro pravidelné technické prohlídky motorových vozidel a jejich přípojných vozidel. Pravidelné technické prohlídky tvoří komplexní systém, který má zajistit, aby vozidla byla při používání udržována v bezpečném stavu, přijatelném z hlediska ochrany životního prostředí. Vzhledem k obtížím při provádění pravidelných technických prohlídek za mimořádných okolností způsobených rozšířením onemocnění COVID-19, které v některých členských státech začalo již k 1. únoru 2020, by měly být pravidelné technické prohlídky, jež se měly uskutečnit v době od 1. února 2020 do 31. srpna 2020, provedeny později, avšak nejpozději sedm měsíců po původním termínu a dotčená osvědčení by měla zůstat v platnosti do takového pozdějšího data.

(7)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1071/2009 (8) zavádí společná pravidla týkající se závazných podmínek pro výkon povolání podnikatele v silniční dopravě. Krize způsobená rozšířením onemocnění COVID-19 a související krize v oblasti veřejného zdraví mají vážné dopady na finanční situaci odvětví a některé podniky dopravy již nesplňují požadavek finanční způsobilosti. Vzhledem k nižší aktivitě v důsledku krize v oblasti veřejného zdraví se předpokládá, že podnikům bude trvat déle než obvykle, aby prokázaly, že znovu trvale splňují požadavek finanční způsobilosti. Je proto vhodné prodloužit maximální lhůtu, kterou pro tyto účely stanoví čl. 13 odst. 1 písm. c) nařízení (ES) č. 1071/2009, ze šesti na dvanáct měsíců, pokud jde o posouzení finanční způsobilosti podniku dopravy, které se týká období mezi 1. březnem 2020 a 30. září 2020 nebo jeho části. Pokud již bylo porušení tohoto požadavku konstatováno a lhůta stanovená příslušným orgánem dosud neuplynula, měl by mít příslušný orgán možnost tuto lhůtu podloužit celkem na 12 měsíců.

(8)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1072/2009 (9) a (ES) č. 1073/2009 (10) stanoví společná pravidla pro přístup na trh mezinárodní silniční nákladní dopravy a pro přístup na mezinárodní trh autokarové a autobusové dopravy. Mezinárodní silniční nákladní doprava a mezinárodní přeprava cestujících autokary a autobusy jsou podmíněny mimo jiné držbou licence Společenství a v případě řidičů, kteří jsou státními příslušníky třetích zemí a kteří provozují nákladní dopravu, držbou osvědčení řidiče. Poskytování linkové dopravy autobusem a autokarem je rovněž podmíněno povolením. Tyto licence, osvědčení a povolení lze obnovit, jakmile bylo ověřeno, že jsou dodržovány příslušné podmínky. Vzhledem k potížím s obnovováním licencí a osvědčení kvůli mimořádným okolnostem v důsledku rozšíření onemocnění COVID-19 je nutné prodloužit jejich platnost o šest měsíců od data uváděného konce jejich platnosti, aby byla zajištěna kontinuita silniční dopravy.

(9)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/798 (11) stanoví pravidla pro bezpečnost železnic. Vzhledem k opatřením omezujícím volný pohyb osob spolu s dodatečnou pracovní zátěží v důsledku bránění v rozšíření onemocnění COVID-19 se vnitrostátní orgány, železniční podniky a provozovatelé infrastruktury potýkají s obtížemi v souvislosti s obnovováním jednotných osvědčení o bezpečnosti, a končí-li platnost stávajících schválení z hlediska bezpečnosti, při vydávání těchto schválení na další období, na která se vztahují příslušně články 10 a 12 uvedené směrnice. Lhůta pro obnovení jednotných osvědčení o bezpečnosti by proto měla být prodloužena o šest měsíců a dotčená stávající jednotná osvědčení o bezpečnosti by měla zůstat platná po odpovídající dobu. Rovněž platnost těchto schválení z hlediska bezpečnosti by měla být prodloužena o šest měsíců.

(10)

V souladu s čl. 33 odst. 2 směrnice (EU) 2016/798 některé členské státy prodloužily lhůtu k jejímu provedení. V těchto členských státech se proto nadále použijí pravidla stanovená směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/49/ES (12). Z tohoto důvodu je rovněž třeba prodloužit lhůty pro obnovení osvědčení o bezpečnosti a schválení z hlediska bezpečnosti vydaných podle článků 10 a 11 směrnice 2004/49/ES a ozřejmit, že dotčená osvědčení o bezpečnosti a schválení z hlediska bezpečnosti zůstávají po odpovídající dobu v platnosti.

(11)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/59/ES (13) stanoví pravidla vydávání osvědčení strojvedoucím obsluhujícím hnací vozidla a vlaky v železničním systému Unie. V čl. 14 odst. 5 a článku 16 uvedené směrnice je stanoveno, že doba platnosti licence strojvedoucího je deset let a její platnost podléhá pravidelným kontrolám. Vzhledem k potížím s obnovováním licencí kvůli mimořádným okolnostem způsobeným rozšířením onemocnění COVID-19 by měly být licence, jejichž platnost skončí mezi 1. březnem a 31. srpnem 2020, prodlouženy o šest měsíců od data uváděného konce jejich platnosti. Strojvedoucím by rovněž mělo být poskytnuto dalších šest měsíců na absolvování pravidelných kontrol.

(12)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/34/EU (14) vytváří jednotný evropský železniční prostor. Podle čl. 23 odst. 2 uvedené směrnice mohou orgány vydávající licence provádět pravidelný přezkum, aby ověřily, že železniční podnik nadále plní povinnosti stanovené v kapitole III uvedené směrnice, jež se vztahují k jeho licenci. V čl. 24 odst. 3 uvedené směrnice je stanoveno, že orgán vydávající licence může licenci pozastavit nebo odebrat z důvodu nesplnění požadavku finanční způsobilosti a může vydat dočasnou licenci platnou po dobu reorganizace železničního podniku, není-li ohrožena bezpečnost. Vzhledem k mimořádným okolnostem způsobeným rozšířením onemocnění COVID-19 mají licenční orgány vážné obtíže při provádění pravidelných přezkumů, jež se týkají stávajících licencí, a při přijímání příslušných rozhodnutí o vydávání nových licencí po skončení platnosti dočasné licence. Lhůty pro provedení pravidelných přezkumů, jež by v souladu s uvedenou směrnicí uplynuly v období mezi 1. březnem 2020 a 31. srpnem 2020, by proto měly být prodlouženy o dobu šesti měsíců. Stejně tak dočasné licence, jejichž platnost skončí v období mezi 1. březnem a 31. srpnem 2020, by měly být prodlouženy o šest měsíců.

(13)

Ustanovení čl. 25 odst. 2 směrnice 2012/34/EU vyžaduje, aby orgán vydávající licence rozhodl o žádosti o vydání licence do tří měsíců od předložení všech potřebných informací, zejména informací uvedených v příloze III uvedené směrnice. Vzhledem k obtížím při přijímání příslušných rozhodnutí v důsledku mimořádných okolností způsobených rozšířením onemocnění COVID-19 je nutné prodloužit tuto lhůtu o šest měsíců.

(14)

Železniční podniky, které byly před rozšířením onemocnění COVID-19 finančně stabilní, čelí problémům s likviditou, které by mohly vést k pozastavení nebo odebrání licence či případně k jejímu nahrazení licencí dočasnou, aniž by k tomu byl strukturální hospodářský důvod. Vydání dočasné licence podle čl. 24 odst. 3 směrnice 2012/34/EU by mohlo trhu vyslat negativní signál o schopnosti železničních podniků přežít, což by zase prohloubilo případné, jinak dočasné finanční problémy. Proto by mělo být stanoveno, že pokud orgán vydávající licenci na základě kontroly provedené v období mezi 1. březnem 2020 a 31. srpnem 2020 shledá, že železniční podnik nadále nesplňuje požadavky týkající se finanční způsobilosti, měl by být s to před 31. srpnem 2020 rozhodnout, že dotčenému železničnímu podniku nebude licence pozastavena nebo odebrána, nebude-li tím ohrožena bezpečnost a existuje-li reálná vyhlídka na uspokojivou finanční restrukturalizaci železničního podniku během následujících šesti měsíců. Po 31. srpnu 2020 by se na železniční podnik měla vztahovat všeobecná pravidla podle čl. 24 odst. 1 uvedené směrnice.

(15)

Směrnice Rady 96/50/ES (15) stanoví podmínky pro získání osvědčení vůdců plavidel pro přepravu zboží a cestujících na vnitrozemských vodních cestách v Unii. Po dosažení věku 65 let mají držitelé osvědčení vůdce plavidla povinnost podstupovat pravidelné lékařské prohlídky. Vzhledem k opatřením v souvislosti s rozšířením onemocnění COVID-19 a zejména k tomu, že se zkomplikovala možnost dostavit se k lékařským prohlídkám do zdravotnických zařízení, držitelé osvědčení vůdců plavidel nemusí být s to požadované lékařské prohlídky absolvovat, připadají-li na dobu, na niž se vztahují uvedená opatření. Pokud by tedy lhůta pro absolvování lékařských prohlídek jinak uplynula nebo měla jinak uplynout v období mezi 1. březnem a 31. srpnem 2020, měla by být v každém z dotčených případů prodloužena o šest měsíců. Dotčená osvědčení vůdců plavidel by měla zůstat odpovídajícím způsobem v platnosti.

(16)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1629 (16) stanoví technické požadavky pro plavidla vnitrozemské plavby. V článku 10 uvedené směrnice se stanoví omezení doby platnosti osvědčení Unie pro plavidla vnitrozemské plavby. V článku 28 směrnice (EU) 2016/1629 se navíc stanoví, že dokumenty spadající do oblasti působnosti uvedené směrnice a vystavené příslušnými orgány členských států podle dříve použitelné směrnice, totiž směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/87/ES (17) před 6. říjnem 2018, zůstávají platné až do skončení doby své platnosti. Kvůli opatřením v souvislosti s rozšířením onemocnění COVID-19 může být pro příslušné orgány komplikované a někdy i nemožné provádět technické prohlídky za účelem prodloužení platnosti příslušných osvědčení, nebo v případě dokladů uvedených v článku 28 směrnice (EU) 2016/1629, za účelem jejich nahrazení. V zájmu zachování provozu příslušných plavidel vnitrozemské plavby je proto vhodné o šest měsíců prodloužit platnost osvědčení Unie pro plavidla vnitrozemské plavby a dokladů spadajících do oblasti působnosti článku 28 směrnice (EU) 2016/1629, jejichž platnost by jinak skončila či měla jinak skončit mezi 1. březnem a 31. srpnem 2020.

(17)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 725/2004 (18) stanoví pravidla pro zvýšení bezpečnosti lodí a přístavních zařízení. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/65/ES (19) stanoví opatření na zvýšení zabezpečení přístavů vůči bezpečnostním incidentům. Zajišťuje rovněž, aby zvýšené zabezpečení přístavů podporovalo bezpečnostní opatření přijatá podle nařízení (ES) č. 725/2004. Stávající krize v oblasti veřejného zdraví komplikuje orgánům členských států provádění inspekcí a prohlídeks ohledem na obnovení určitých dokumentů a v oblasti námořní bezpečnosti. Proto je nutné o přiměřenou dobu prodloužit lhůty pro přezkum posouzení bezpečnosti, jakož i plánů na bezpečnost, požadovaných uvedenými právními akty Unie, aby mohly členské státy a odvětví námořní dopravy reagovat flexibilně a pragmaticky a bylo zachováno fungování základních dodavatelských řetězců, aniž by byla ohrožena bezpečnost. Flexibilita by měla být poskytnuta rovněž u technických výcviků a cvičení v oblasti námořní bezpečnosti, které mají podle právních aktů Unie v oblasti námořní bezpečnosti probíhat v určitých intervalech.

(18)

Má-li členský stát za to, že použití pravidel, od nichž se toto nařízení odchyluje, jež se týkají mimo jiné obnovení nebo prodloužení platnosti osvědčení, licence nebo povolení, pravděpodobně nebude proveditelné ani v období následujícím po datech stanovených v tomto nařízení v důsledku opatření, jež přijal s cílem zabránit či omezit šíření onemocnění COVID-19, Komise by měla být oprávněna, pokud ji o to tento členský stát požádá, povolit dotčenému členskému státu, aby dále prodloužil doby stanovené v tomto nařízení. Aby byla zajištěna právní jistota a také to, že nebude ohrožena bezpečnost dopravy a její zabezpečení, mělo by se takové prodloužení omezit na to, co je nezbytné pro zohlednění doby, v níž nebude pravděpodobně proveditelné dostát náležitostem, postupům, kontrolám a školením, a každopádně by nemělo být delší než šest měsíců.

(19)

Rozšíření onemocnění COVID-19 postihlo celou Unii, nikoli však stejným způsobem. Členské státy jsou dotčeny v různé míře a v různou dobu. Vzhledem k tomu, že odchylky od pravidel, jež by se obvykle použila, by měly být omezeny na to, co je nezbytné, mělo by být členským státům, pokud jde o směrnici 2006/126/ES, nařízení (EU) č. 165/2014, směrnici 2014/45/EU, nařízení (ES) č. 1072/2009, nařízení (ES) č. 1073/2009 a směrnici 2007/59/ES, umožněno, aby i nadále používaly tyto právní akty, aniž by použily odchylky stanovené v tomto nařízení, je-li použití těchto právních aktů nadále proveditelné. Totéž by mělo platit i tehdy, pokud členský stát takovým obtížím čelil, avšak přijal vhodná vnitrostátní opatření k jejich zmírnění. Členské státy, které se rozhodnou této možnosti využít, by však neměly bránit žádnému hospodářskému subjektu ani jednotlivci v tom, aby se spoléhal na odchylky stanovené tímto nařízením, jež se použijí v jiném členském státě, a zejména by měly uznávat jakékoli licence, osvědčení a povolení, jejichž platnost byla prodloužena tímto nařízením.

(20)

Jelikož cílů tohoto nařízení, zejména pokud jde o prodloužení lhůt stanovených právními předpisy Unie pro obnovení nebo prodloužení platnosti určitých osvědčení, licencí nebo schválení a o odklad některých pravidelných kontrol a pravidelného školení v reakci na výjimečné okolnosti způsobené rozšířením onemocnění COVID-19 v oblasti silniční, železniční a vnitrozemské vodní dopravy a námořní bezpečnosti, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich z důvodu rozsahu a účinků navrhované činnosti může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné k dosažení uvedených cílů.

(21)

Vzhledem k naléhavosti způsobené výjimečnými okolnostmi vyvolanými rozšířením onemocnění COVID-19 je vhodné stanovit výjimku ze lhůty osmi týdnů uvedené v článku 4 Protokolu č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii, Smlouvě o fungování Evropské unie a Smlouvě o založení Evropského společenství pro atomovou energii.

(22)

Z důvodu náhlého a nepředvídatelného rozšíření onemocnění COVID-19 nebylo možné přijmout tato opatření včas. Z tohoto důvodu by se ustanovení tohoto nařízení měla rovněž vztahovat na období před jeho vstupem v platnost. Vzhledem k povaze uvedených ustanovení není v důsledku takového přístupu porušeno legitimní očekávání dotčených osob.

(23)

Vzhledem k naléhavé potřebě bezodkladně řešit okolnosti způsobené rozšířením onemocnění COVID-19 v oblasti silniční, železniční a vnitrozemské vodní dopravy a námořní bezpečnosti a zároveň poskytnout členským státům v případě potřeby přiměřenou dobu k tomu, aby Komisi informovaly, rozhodnou-li se, že určité odchylky stanovené v tomto nařízení nepoužijí, by toto nařízení jakožto naléhavá záležitost mělo vstoupit v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie, aby se zajistilo, že situace právní nejistoty postihující řadu orgánů a provozovatelů dopravy v různých dopravních sektorech, zejména v případech, kdy již uplynuly příslušné lhůty, budou co možná nejkratší,

(1)

S cílem omezit šíření onemocnění COVID-19, které bylo dne 11. března 2020 prohlášeno Světovou zdravotnickou organizací za pandemii, zavedly členské státy soubor nebývalých opatření, zejména opatření k omezení volného pohybu osob a omezení fyzického kontaktu.

(2)

Tato opatření mohou společnostem a družstevním společnostem bránit v plnění jejich právních povinností podle vnitrostátního a unijního práva obchodních společností, zejména tím, že jim značně ztěžují organizaci valných hromad.

(3)

Na vnitrostátní úrovni členské státy zavedly mimořádná opatření na podporu společností a družstevních společností a za současné výjimečné situace způsobené pandemií onemocnění COVID-19 jim poskytují nezbytné nástroje a umožňují flexibilitu. Mnoho členských států zejména umožnilo používání digitálních nástrojů a postupů k pořádání valných hromad a prodloužilo lhůty pro jejich konání v roce 2020.

(4)

Na úrovni Unie jsou evropské společnosti (SE) regulovány nařízením Rady (ES) č. 2157/2001 (1) a evropské družstevní společnosti (SCE) jsou regulovány nařízením Rady (ES) č. 1435/2003 (2). Obě nařízení vyžadují, aby se valná hromada konala do šesti měsíců po uzávěrce účetního období. S ohledem na současné výjimečné okolnosti způsobené pandemií onemocnění COVID-19 by měla být umožněna dočasná odchylka od tohoto požadavku. Vzhledem k tomu, že konání valných hromad má zásadní význam pro zajištění včasného přijetí právními předpisy požadovaných nebo ekonomicky potřebných rozhodnutí, měly by být evropské společnosti (SE) a evropské družstevní společnosti (SCE) oprávněny konat valné hromady do dvanácti měsíců po uzávěrce účetního období za podmínky, že se uskuteční nejpozději dne 31. prosince 2020. Vzhledem k tomu, že se jedná o dočasné opatření z důvodu výjimečných okolností způsobených pandemií onemocnění COVID-19, měla by se tato odchylka vztahovat pouze na valné hromady, které se mají konat v roce 2020.

(5)

Smlouva o fungování Evropské unie nestanoví pro přijetí tohoto nařízení jiné pravomoci, než jsou pravomoci uvedené v článku 352.

(6)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž poskytnout evropským společnostem (SE) a evropským družstevním společnostem (SCE) dočasné mimořádné řešení, které jim umožní odchýlit se od ustanovení nařízení (ES) č. 2157/2001 a (ES) č. 1435/2003, nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států, ale spíše jej z důvodu jeho rozsahu a účinků může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(7)

Vzhledem k tomu, že šestiměsíční lhůta uvedená v nařízení (ES) č. 2157/2001 a (ES) č. 1435/2003 skončí v květnu, resp. červnu 2020 a že bude třeba zohlednit lhůty ke svolání valné hromady, mělo by toto nařízení vstoupit v platnost co nejdříve.

(8)

Vzhledem k naléhavosti situace se považuje za vhodné stanovit výjimku ze lhůty osmi týdnů stanovenou v článku 4 Protokolu č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii, připojeného ke Smlouvě o EU, Smlouvě o fungování EU a Smlouvě o založení Evropského společenství pro atomovou energii,

(1)

V souladu s čl. 57 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/797 (2) a čl. 33 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/798 (3) členské státy měly do 16. června 2019 uvést v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s příslušnými ustanoveními uvedených směrnic. Podle čl. 57 odst. 2 směrnice (EU) 2016/797 a čl. 33 odst. 2 směrnice (EU) 2016/798 však měly členské státy možnost prodloužit lhůtu pro provedení ve vnitrostátním právu o jeden rok.

(2)

Sedmnáct členských států oznámilo Komisi a Agentuře Evropské unie pro železnice (dále jen „agentura“) prodloužení lhůt pro provedení směrnic (EU) 2016/797 a (EU) 2016/798 do 16. června 2020.

(3)

Vzhledem k mimořádné a nepředvídatelné situaci způsobené rozšířením onemocnění COVID-19 čelí některé z těchto členských států potížím při dokončování legislativních prací v daných lhůtách pro provedení, a tudíž hrozí, že tyto lhůty nebudou dodrženy. Nedodržení lhůt by mohlo vést k právní nejistotě pro železniční průmysl, vnitrostátní orgány a agenturu, pokud jde o právní předpisy, které upravují bezpečnost a interoperabilitu železnic. Neschopnost některých členských států provést směrnice (EU) 2016/797 a (EU) 2016/798 ve vnitrostátním právu v důsledku rozšíření onemocnění COVID-19 má nepříznivé důsledky pro železniční odvětví.

(4)

Je nezbytné zajistit právní srozumitelnost a jistotu pro železniční průmysl tím, že se v příslušných případech členským státům umožní, aby od 16. června 2020 a po omezenou dobu i nadále uplatňovaly směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/49/ES (4) a 2008/57/ES (5).

(5)

Jelikož k rozšíření onemocnění COVID-19 došlo v konečné fázi přijímání vnitrostátních opatření k provedení směrnic (EU) 2016/797 a (EU) 2016/798, měla by být členským státům k dokončení procesu provedení ve vnitrostátním právu povolena dodatečná lhůta .

(6)

Lhůty pro provedení směrnic (EU) 2016/797 a (EU) 2016/798 ve vnitrostátním právu by měly být prodlouženy do 31. října 2020. V souladu s tím by mělo být přizpůsobeno datum zrušení směrnice 2004/49/ES, stanovené v v článku 58 směrnice (EU) 2016/797, a směrnice 2008/57/ES, stanovené v článku 34 směrnice (EU) 2016/798.

(7)

Na základě směrnice (EU) 2016/798 byla přijata řada aktů v přenesené pravomoci, které odrážejí předchozí lhůty pro provedení ve vnitrostátním právu. Tyto akty je v současné situaci třeba uvést do souladu s novou lhůtou pro provedení.

(8)

Vzhledem k naléhavosti způsobené výjimečnými okolnostmi vyvolanými rozšířením onemocnění COVID-19 je vhodné stanovit výjimku ze lhůty osmi týdnů uvedené v článku 4 Protokolu č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“), Smlouvě o fungování Evropské unie a Smlouvě o založení Evropského společenství pro atomovou energii.

(9)

Jelikož cíle této směrnice, totiž změny směrnic (EU) 2016/797 a (EU) 2016/798 v důsledku rozšíření onemocnění COVID-19, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej z důvodu jeho rozsahu či účinků může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(10)

Směrnice (EU) 2016/797 a (EU) 2016/798 by proto měly být odpovídajícím způsobem změněny.

(11)

Pro dosažení rychlé použitelnosti opatření stanovených touto směrnicí by tato směrnice měla vstoupit v platnost co nejdříve, a to prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie,

1)

v článku 54 se odstavec 4 nahrazuje tímto:

2)

v článku 57 se vkládá nový odstavec, který zní:

3)

v čl. 58 prvním pododstavci se datum „16. června 2020“ nahrazuje datem „31. října 2020“.

1)

vkládá se nový článek, který zní:

2)

v článku 27 se doplňuje nový odstavec, který zní:

3)

vkládá se nový článek, který zní:

4)

v článku 31 se odstavec 3 nahrazuje tímto:

5)

v článku 33 se vkládá nový odstavec, který zní:

6)

v čl. 34 prvním pododstavci se datum „16. června 2020“ nahrazuje datem „31. října 2020“.

(1)

Pandemie COVID-19 velmi poškozuje hospodářskou a finanční stabilitu v regionech, které usilují o rozšíření, a v regionech evropského sousedství. Partnerské země se v současnosti potýkají se špatnou a rychle se zhoršující platební bilancí a fiskální situací, přičemž jejich ekonomika směřuje do recese. Existuje pádný důvod pro to, aby se Unie rychle a rozhodně zasadila o podporu těchto ekonomik. Toto rozhodnutí se proto vztahuje na deset partnerských zemí: Albánskou republiku, Bosnu a Hercegovinu, Kosovo (*), Černou Horu a Republiku Severní Makedonie v regionu, který usiluje o rozšíření; Gruzii, Moldavskou republiku a Ukrajinu ve východním sousedství a Jordánské hášimovské království a Tuniskou republiku v jižním sousedství (dále jen „partnerské země“).

(2)

Naléhavost pomoci souvisí s bezprostřední potřebou finančních prostředků na straně partnerských zemí, a to nad rámec těch, které budou poskytnuty prostřednictvím jiných nástrojů Unie a mezinárodních finančních institucí, členských států a jiných bilaterálních dárců. Toto je nezbytné pro to, aby příslušné orgány v partnerských zemích mohly v krátkodobém horizontu zavést opatření pro boj s hospodářskými důsledky pandemie COVID-19.

(3)

Orgány jednotlivých partnerských zemí a Mezinárodní měnový fond (dále jen „MMF“) se již dohodly na programu, který bude podporovaný úvěrovou dohodou s MMF, nebo se jejich dohoda o takovém programu v blízké době očekává.

(4)

Makrofinanční pomoc Unie by měla být výjimečným finančním nástrojem, který platební bilanci podpoří formou, jež není účelově vázaná a jejímž cílem je řešit naléhavé potřeby příjemce v oblasti vnějšího financování, přičemž se vzájemně doplňuje s úvěrovou dohodou MMF, která nemá preventivní charakter a která je podmíněna dohodnutým programem hospodářských reforem. V souvislosti s pandemií COVID-19 by makrofinanční pomoc Unie měla být rovněž k dispozici partnerským zemím, které využívají mimořádné finanční prostředky od MMF, jež mohou být poskytnuty bez předchozích opatření nebo podmínek, například prostřednictvím nástroje rychlého financování. Doba poskytování této pomoci by proto měla být kratší, pomoc by měla být omezena na dvě platby a měla by podpořit provádění politického programu, který obsahuje omezený soubor reformních opatření.

(5)

Finanční podpora pro partnerské země ze strany Unie je v souladu s unijní politikou rozšíření a s politikou sousedství.

(6)

Vzhledem k tomu, že partnerskými zeměmi jsou buď přistupující partnerské země nebo partnerské země připravující se na přistoupení, nebo partnerské země, které jsou zahrnuty do Evropské politiky sousedství, jsou tyto země způsobilé pro makrofinanční pomoc Unie.

(7)

Jelikož se očekává, že zdroje, které mají poskytnout MMF a jiné multilaterální instituce, nebudou pro dramaticky narůstající potřeby vnějšího financování partnerských zemí zdaleka dostatečné, považuje se makrofinanční pomoc Unie, jež má být partnerským zemím poskytnuta, za současných výjimečných okolností za vhodnou odpověď na žádost partnerských zemí o podporu hospodářské stabilizace. Makrofinanční pomoc Unie by podpořila hospodářskou stabilizaci a doplnila by zdroje, které jsou zpřístupňovány v rámci úvěrové dohody s MMF.

(8)

Cílem makrofinanční pomoci Unie by mělo být podpořit obnovení udržitelného stavu vnějšího financování partnerských zemí, a tím přispět k oživení hospodářského a sociálního rozvoje.

(9)

Výše makrofinanční pomoci Unie vychází z předběžného posouzení zbývajících potřeb jednotlivých partnerských zemí v oblasti vnějšího financování a zohledňuje jejich schopnost financovat své potřeby z vlastních zdrojů, a to zejména z mezinárodních rezerv, které mají k dispozici. Makrofinanční pomoc Unie by měla doplňovat programy a zdroje poskytované MMF a Světovou bankou. Při určování výše pomoci se rovněž zohlední nutnost zajistit spravedlivé sdílení zátěže mezi Unií a ostatními dárci, jakož i dosavadní využití jiných unijních nástrojů vnějšího financování a přidaná hodnota celkového zapojení Unie.

(10)

Komise by měla zajistit, aby makrofinanční pomoc Unie byla po právní i obsahové stránce v souladu s hlavními zásadami a cíli jednotlivých oblastí vnější činnosti a dalších příslušných politik Unie a s opatřeními přijatými v jejich rámci.

(11)

Makrofinanční pomoc Unie by měla doplňovat vnější politiku Unie týkající se partnerských zemí. Komise a Evropská služba pro vnější činnost (dále jen „ESVČ“) by v průběhu provádění makrofinanční pomoci měly úzce spolupracovat v zájmu koordinace vnější politiky Unie a zajištění její ucelenosti.

(12)

Makrofinanční pomoc Unie by měla podporovat závazek partnerských zemí prosazovat hodnoty, které sdílejí s Unií, včetně demokracie, právního státu, řádné správy věcí veřejných, dodržování lidských práv, udržitelného rozvoje a snižování chudoby, jakož i jejich závazek prosazovat zásady otevřeného a spravedlivého obchodu založeného na pravidlech.

(13)

Poskytnutí makrofinanční pomoci Unie by mělo být podmíněno tím, že partnerské země respektují účinné demokratické mechanismy, včetně parlamentního systému založeného na pluralitě politických stran, a zásady právního státu, a že zaručují dodržování lidských práv. Kromě toho by specifické cíle makrofinanční pomoci Unie měly posílit účinnost, transparentnost a odpovědnost systémů řízení veřejných financí v partnerských zemích a prosazovat strukturální reformy, které jsou zaměřené na podporu udržitelného růstu a fiskální konsolidaci. Komise a ESVČ by měly plnění výše uvedených podmínek a dosahování těchto cílů pravidelně sledovat.

(14)

Pro zajištění účinné ochrany finančních zájmů Unie souvisejících s makrofinanční pomocí Unie by partnerské země měly přijmout vhodná opatření v oblasti předcházení podvodům, korupci a jakýmkoli jiným nesrovnalostem souvisejícím s pomocí a jejich potírání. Kromě toho je třeba stanovit, že Komise bude provádět kontroly, Účetní dvůr audity a Úřad evropského veřejného žalobce bude vykonávat své pravomoci.

(15)

Uvolněním makrofinanční pomoci Unie nejsou dotčeny pravomoci Evropského parlamentu a Rady jako rozpočtového orgánu.

(16)

Částky složené pro účely záruky potřebné pro poskytnutí makrofinanční pomoci by měly být v souladu s rozpočtovými prostředky stanovenými ve víceletém finančním rámci.

(17)

Makrofinanční pomoc Unie by měla být řízena Komisí. Komise by měla pravidelně informovat Evropský parlament a Radu o vývoji souvisejícím s makrofinanční pomocí a poskytovat jim příslušné dokumenty, aby mohly sledovat provádění tohoto rozhodnutí.

(18)

Za účelem zajištění jednotných podmínek provádění tohoto rozhodnutí by Komisi měly být svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (2).

(19)

Na makrofinanční pomoc Unie by se měly vztahovat podmínky v oblasti hospodářské politiky, jež budou stanoveny v memorandu o porozumění. Za účelem zajištění jednotných podmínek pro provádění a z důvodu účinnosti by Komise měla být zmocněna ke sjednání těchto podmínek s orgány partnerských zemí pod dohledem výboru složeného ze zástupců členských států v souladu s nařízením (EU) č. 182/2011. Podle uvedeného nařízení by měl být v zásadě použit poradní postup ve všech případech, kromě případů stanovených v uvedeném nařízení. Vzhledem k potenciálně významnému dopadu pomoci ve výši více než 90 milionů EUR je vhodné použít na operace přesahující tuto prahovou hodnotu přezkumný postup stanovený v nařízení (EU) č. 182/2011. Vzhledem k výši makrofinanční pomoci, kterou poskytuje Unie jednotlivým partnerským zemím, by měl být pro přijetí memoranda o porozumění s Černou Horou použít poradní postup, zatímco na přijetí memorand o porozumění s ostatními partnerskými zeměmi v rámci tohoto rozhodnutí by se měl použít přezkumný postup; to platí i v případě jakéhokoli snížení, pozastavení či zrušení pomoci.

(20)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž podpořit hospodářství partnerských zemí, které se v současnosti v důsledku pandemie COVID-19 potýkají se špatnou a rychle se zhoršující platební bilancí a fiskální situací, přičemž jejich ekonomika směřuje do recese, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, ale spíše jej může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(21)

Vzhledem k naléhavosti dané výjimečnými okolnostmi způsobenými pandemií COVID-19 je vhodné stanovit výjimku ze lhůty osmi týdnů uvedené v článku 4 Protokolu č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii, Smlouvě o fungování Evropské unie a Smlouvě o založení Evropského společenství pro atomovou energii.

(22)

Toto rozhodnutí by mělo vstoupit v platnost co nejdříve prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie,

(1)

Rozhodnutím Rady (EU) 2020/430 (1) se na dobu jednoho měsíce zavedla odchylka od čl. 12 odst. 1 prvního pododstavce jednacího řádu Rady (2), pokud jde o rozhodnutí o použití běžného písemného postupu, jestliže je přijímá Výbor stálých zástupců vlád členských států. Použitelnost této odchylky byla stanovena do 23. dubna 2020.

(2)

Rozhodnutí (EU) 2020/430 stanoví, že pokud to bude odůvodněno pokračujícími mimořádnými okolnostmi, může Rada rozhodnout o jeho dalším použití. Dne 21. dubna 2020 prodloužila Rada rozhodnutím (EU) 2020/556 (3) použitelnost odchylky stanovené v článku 1 rozhodnutí (EU) 2020/430 o další dobu jednoho měsíce od 23. dubna 2020. Takto prodloužená použitelnost uvedené odchylky skončí dne 23. května 2020.

(3)

Vzhledem k tomu, že mimořádné okolnosti způsobené pandemií COVID-19 pokračují a nadále je uplatňována řada mimořádných preventivních opatření a opatření k omezení šíření nákazy, která přijaly členské státy, je nezbytné prodloužit použitelnost odchylky stanovené v článku 1 rozhodnutí (EU) 2020/430, jež byla prodloužena rozhodnutím (EU) 2020/556, o další omezenou dobu do 10. července 2020,