16.1.2020

Úřední věstník Evropské unie

L 12/5

NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) 2020/34

ze dne 15. ledna 2020,

kterým se mění nařízení (ES) č. 1126/2008, kterým se přijímají některé mezinárodní účetní standardy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002, pokud jde o Mezinárodní účetní standard 39 a Mezinárodní standardy účetního výkaznictví 7 a 9

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002 ze dne 19. července 2002 o uplatňování mezinárodních účetních standardů (1), a zejména na čl. 3 odst. 1 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Nařízením Komise (ES) č. 1126/2008 (2) byly přijaty některé mezinárodní standardy a interpretace, které existovaly ke dni 15. října 2008.

(2)

Dne 22. července 2014 zveřejnila Rada pro finanční stabilitu zprávu s názvem „Reformovat referenční úrovně hlavních úrokových sazeb“, v níž byla stanovena doporučení, jak posílit stávající referenční úrovně a další potenciální referenční úrokové sazby založené na mezibankovních trzích a vytvořit alternativní, bezrizikové referenční úrokové sazby.

(3)	Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1011 (3) zavedlo společný rámec pro zajištění přesnosti a integrity indexů používaných jako referenční úrovně ve finančních nástrojích a finančních smlouvách nebo k měření výkonnosti investičních fondů v Unii.

(4)

Dne 26. září 2019 zveřejnila Rada pro mezinárodní účetní standardy dokument Reforma referenčních úrovní úrokových sazeb (změny IFRS 9, IAS 39 a IFRS 7) za účelem řešení důsledků reformy referenční úrovně úrokových sazeb pro účetní výkaznictví v období před nahrazením stávající referenční úrovně úrokových sazeb alternativní referenční sazbou.

(5)

Tyto změny stanoví dočasné a omezené výjimky z požadavků zajišťovacího účetnictví Mezinárodního účetního standardu (IAS) 39 Finanční nástroje: účtování a oceňování a Mezinárodního standardu účetního výkaznictví (IFRS) 9 Finanční nástroje tak, aby společnosti mohly nadále plnit požadavky za předpokladu, že stávající referenční úrovně úrokových sazeb nebudou změněny z důvodu reformy mezibankovních nabídkových sazeb.

(6)	Po konzultaci s Evropskou poradní skupinou pro účetní výkaznictví dospěla Komise k závěru, že změny IAS 39 Finanční nástroje: účtování a oceňování, IFRS 7 Finanční nástroje: zveřejňování a IFRS 9 Finanční nástroje splňují kritéria pro přijetí stanovená v čl. 3 odst. 2 nařízení (ES) č. 1606/2002.

(7)	Nařízení (ES) č. 1126/2008 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(8)	Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Regulativního výboru pro účetnictví,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Příloha nařízení (ES) č. 1126/2008 se mění takto:

a)	Mezinárodní účetní standard (IAS) 39 Finanční nástroje: účtování a oceňování se mění v souladu s přílohou tohoto nařízení.

b)	Mezinárodní standard účetního výkaznictví (IFRS) 7 Finanční nástroje: zveřejňování se mění v souladu s přílohou tohoto nařízení.

c)	IFRS 9 Finanční nástroje se mění v souladu s přílohou tohoto nařízení.

Článek 2

Změny uvedené v článku 1 začnou jednotlivé společnosti uplatňovat nejpozději prvním dnem prvního účetního období, které začíná dne 1. ledna 2020 nebo po tomto datu.

Článek 3

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 15. ledna 2020.

Za Komisi

Předsedkyně

Ursula VON DER LEYEN

(1) Úř. věst. L 243, 11.9.2002, s. 1.

(2) Nařízení Komise (ES) č. 1126/2008 ze dne 3. listopadu 2008, kterým se přijímají některé mezinárodní účetní standardy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002 (Úř. věst. L 320, 29.11.2008, s. 1).

(3) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1011 ze dne 8. června 2016 o indexech, které jsou používány jako referenční hodnoty ve finančních nástrojích a finančních smlouvách nebo k měření výkonnosti investičních fondů, a o změně směrnic 2008/48/ES a 2014/17/EU a nařízení (EU) č. 596/2014 (Úř. věst. L 171, 29.6.2016, s. 1).

PŘÍLOHA

Reforma referenčních úrokových sazeb

Změny IFRS 9, IAS 39 a IFRS 7

Změny IFRS 9 Finanční nástroje

Doplňují se nové odstavce 6.8.1–6.8.12 a 7.1.8. Před odstavec 6.8.1 se vkládá nový nadpis. Před odstavce 6.8.4, 6.8.5, 6.8.6, 6.8.7 a 6.8.9 se vkládají nové dílčí nadpisy. Mění se odstavec 7.2.26.

Kapitola 6 Zajišťovací účetnictví

...

6.8 Dočasné výjimky z uplatňování zvláštních požadavků na zajišťovací účetnictví

6.8.1.

Účetní jednotka použije odstavce 6.8.4–6.8.12, odstavec 7.1.8 a odst. 7.2.26 písm. d) na všechny zajišťovací vztahy přímo dotčené reformou referenčních úrokových sazeb. Tyto odstavce se vztahují pouze na takovéto zajišťovací vztahy. Zajišťovací vztah je přímo dotčen reformou referenčních úrokových sazeb pouze tehdy, pokud reforma vyvolá nejistotu, pokud jde o:

a)	referenční úrokovou sazbu (specifikovanou smluvně nebo mimosmluvně) určenou jako zajištěné riziko a/nebo

b)	načasování nebo částku peněžních toků založených na referenční úrokové sazbě u zajištěné položky nebo zajišťovacího nástroje.

6.8.2.

Pro účely použití odstavců 6.8.4–6.8.12 se pojem „reforma referenčních úrokových sazeb“ vztahuje na reformu referenčních úrokových sazeb na celém trhu, včetně nahrazení referenční úrokové sazby alternativní referenční úrokovou sazbou, kupříkladu sazbou vyplývající z doporučení obsažených ve zprávě Rady pro finanční stabilitu z července 2014 nazvané „Reformovat hlavní referenční úrokové sazby“ (1).

6.8.3.

V odstavcích 6.8.4–6.8.12 jsou stanoveny výjimky pouze pro požadavky specifikované v těchto odstavcích. Účetní jednotka musí nadále uplatňovat všechny ostatní požadavky zajišťovacího účetnictví na zajišťovací vztahy, které jsou přímo dotčeny reformou referenčních úrokových sazeb.

Požadavek na vysokou pravděpodobnost u zajištění peněžních toků

6.8.4.

Pro účely určení toho, zda je očekávaná transakce (nebo některá její složka) vysoce pravděpodobná, jak je požadováno v odstavci 6.3.3, účetní jednotka předpokládá, že referenční úroková sazba, na níž jsou založeny zajištěné peněžní toky (specifikované smluvně nebo mimosmluvně), není v důsledku reformy referenčních úrokových sazeb změněna.

Reklasifikace částky kumulované v oceňovacím rozdílu ze zajištění peněžních toků

6.8.5.

Pro účely použití požadavku uvedeného v odstavci 6.5.12 k určení toho, zda se očekává, že se vyskytnou zajištěné budoucí peněžní toky, účetní jednotka předpokládá, že referenční úroková sazba, na níž jsou založeny zajištěné peněžní toky (specifikované smluvně nebo mimosmluvně), není v důsledku reformy referenčních úrokových sazeb změněna.

Posouzení ekonomického vztahu mezi zajištěnou položkou a zajišťovacím nástrojem

6.8.6.

Pro účely uplatnění požadavků uvedených v odst. 6.4.1 písm. c) bodě i) a v odstavcích B6.4.4–B6.4.6 účetní jednotka předpokládá, že referenční úroková sazba, na níž jsou založeny zajištěné peněžní toky a/nebo zajištěné riziko (specifikované smluvně nebo mimosmluvně), nebo referenční úroková sazba, na níž jsou založeny peněžní toky zajišťovacího nástroje, není v důsledku reformy referenčních úrokových sazeb změněna.

Určení složky určité položky jako zajištěné položky

6.8.7.

Pokud se nepoužije odstavec 6.8.8., použije účetní jednotka pro zajištění mimosmluvně specifikované referenční složky úrokového rizika požadavek odst. 6.3.7 písm. a) a odstavce B6.3.8 – že složka rizika musí být samostatně identifikovatelná – pouze na počátku zajišťovacího vztahu.

6.8.8.

Pokud účetní jednotka v souladu se svou zajišťovací dokumentací často přenastavuje (tj. ruší a obnovuje) zajišťovací vztah, protože zajišťovací nástroj i zajištěná položka se často mění (tj. účetní jednotka používá dynamický proces, v němž zajištěné položky i zajišťovací nástroje použité k řízení této expozice nezůstávají po dlouhou dobu stejné), uplatní účetní jednotka požadavek odst. 6.3.7 písm. a) a odstavce B6.3.8 – že složka rizika musí být samostatně identifikovatelná – pouze tehdy, když v tomto zajišťovacím vztahu prvotně určuje zajištěnou položku. Zajištěná položka, která byla posouzena při svém prvotním určení v zajišťovacím vztahu, ať to bylo v době uzavření zajištění, nebo následně, není při následném opětovném určení ve stejném zajišťovacím vztahu znovu posuzována.

Konec použití

6.8.9.

Účetní jednotka přestane prospektivně uplatňovat odstavec 6.8.4 na zajištěnou položku:

a)	když nejistota vyplývající z reformy referenčních úrokových sazeb, pokud jde o načasování a výši peněžních toků založených na referenční úrokové sazbě u zajištěné položky, přestane existovat, nebo

b)	když je zajišťovací vztah, jehož je zajištěná položka součástí, ukončen, nastane-li tato situace dříve.

6.8.10.

Účetní jednotka přestane prospektivně používat odstavec 6.8.5:

a)	když nejistota vyplývající z reformy referenčních úrokových sazeb, pokud jde o načasování a výši budoucích peněžních toků založených na referenční úrokové sazbě u zajištěné položky, přestane existovat, nebo

b)	když celkový kumulovaný zůstatek z oceňovacích rozdílů ze zajištění peněžních toků ve vztahu k tomuto ukončenému zajišťovacímu vztahu, byl reklasifikován do zisku nebo ztráty, nastane-li tato situace dříve.

6.8.11.

Účetní jednotka přestane prospektivně uplatňovat odstavec 6.8.6:

a)	na zajištěnou položku, když nejistota vyplývající z reformy referenčních úrokových sazeb, pokud jde o zajištěné riziko nebo načasování a výši peněžních toků založených na referenční úrokové sazbě u zajištěné položky, přestane existovat, nebo

b)	na zajišťovací nástroj, když nejistota vyplývající z reformy referenčních úrokových sazeb, pokud jde o načasování a výši peněžních toků založených na referenční úrokové sazbě u zajišťovacího nástroje, přestane existovat, nastane-li tato situace dříve;

Pokud je zajišťovací vztah, jehož součástí jsou zajištěná položka a zajišťovací nástroj, ukončen dříve než k datu uvedenému v odst. 6.8.11 písm. a) nebo k datu uvedenému v odst. 6.8.11 písm. b), musí účetní jednotka na tento zajišťovací vztah k datu jeho ukončení přestat prospektivně uplatňovat odstavec 6.8.6.

6.8.12.

Když účetní jednotka určí skupinu položek jako zajištěné položky nebo kombinaci finančních nástrojů jako zajišťovací nástroj, přestane prospektivně používat odstavce 6.8.4–6.8.6 pro jednotlivou položku nebo finanční nástroj v souladu s odstavci 6.8.9, 6.8.10 nebo případně 6.8.11, když nejistota vyplývající z reformy referenčních úrokových sazeb, pokud jde o zajištěné riziko a/nebo načasování a výši peněžních toků založených na referenční úrokové sazbě u dané položky nebo finančního nástroje, přestane existovat.

Kapitola 7 Datum účinnosti a přechodná ustanovení

7.1 Datum účinnosti

...

7.1.8.

Dokumentem Reforma referenčních úrokových sazeb, kterým byly změněny standardy IFRS 9, IAS 39 a IFRS 7 a který byl vydán v září 2019, byl doplněn oddíl 6.8 a změněn odstavec 7.2.26. Účetní jednotka použije tyto změny pro roční období počínající dnem 1. ledna 2020 nebo později. Dřívější použití je povoleno. Pokud účetní jednotka použije uvedené změny pro dřívější období, tuto skutečnost zveřejní.

7.2 Přechodná ustanovení

...

Přechodná ustanovení pro zajišťovací účetnictví (kapitola 6)

...

7.2.26.

Jako výjimku z prospektivního použití požadavků zajišťovacího účetnictví uvedených v tomto standardu účetní jednotka:

...

retroaktivně použije požadavky oddílu 6.8. Toto retroaktivní použití se vztahuje pouze na zajišťovací vztahy, které existovaly na začátku vykazovaného období, v němž účetní jednotka prvotně použije tyto požadavky, nebo byly určeny poté, a na zůstatek z oceňovacích rozdílů ze zajištění peněžních toků, která existovala na začátku vykazovaného období, v němž účetní jednotka tyto požadavky prvotně použije.

Novela IAS 39 Finanční nástroje: účtování a oceňování

Vkládají se nové odstavce 102 A–102N a 108G. Před odstavec 102 A se vkládá nový nadpis. Vkládají se nové dílčí nadpisy před odstavce 102D, 102E, 102F, 102H a 102J.

Zajištění (hedging)

...

Dočasné výjimky z uplatňování zvláštních požadavků na zajišťovací účetnictví

102 A

Účetní jednotka nadále použije odstavce 102D–102N a 108G na veškeré zajišťovací vztahy, které jsou přímo dotčeny reformou referenčních úrokových sazeb. Tyto odstavce se vztahují pouze na takovéto zajišťovací vztahy. Zajišťovací vztah je přímo dotčen reformou referenčních úrokových sazeb pouze tehdy, pokud reforma vyvolá nejistotu, pokud jde o:

a)	referenční úrokovou sazbu (specifikovanou smluvně nebo mimosmluvně) určenou jako zajištěné riziko a/nebo

b)	načasování nebo částku peněžních toků založených na referenční úrokové sazbě u zajištěné položky nebo zajišťovacího nástroje.

102B

Pro účely použití odstavců 102D–102N se pojem „reforma referenčních úrokových sazeb“ vztahuje na reformu referenčních úrokových sazeb na celém trhu, včetně nahrazení referenční úrokové sazby alternativní referenční úrokovou sazbou, kupříkladu sazbou vyplývající z doporučení obsažených ve zprávě Rady pro finanční stabilitu z července 2014 nazvané „Reformovat hlavní referenční úrokové sazby“ (2).

102C

V odstavcích 102D–102N jsou stanoveny výjimky pouze pro požadavky specifikované v těchto odstavcích. Účetní jednotka musí nadále uplatňovat všechny ostatní požadavky zajišťovacího účetnictví na zajišťovací vztahy, které jsou přímo dotčeny reformou referenčních úrokových sazeb.

Požadavek na vysokou pravděpodobnost u zajištění peněžních toků

102D

Pro účely použití požadavku odst. 88 písm. c), že očekávaná transakce musí být vysoce pravděpodobná, účetní jednotka předpokládá, že referenční úroková sazba, na níž jsou založeny zajištěné peněžní toky (specifikované smluvně nebo mimosmluvně), není v důsledku reformy referenčních úrokových sazeb změněna.

Reklasifikace kumulativního zisku nebo ztráty vykázaných v ostatním úplném výsledku

102E

Pro účely použití požadavku odst. 101 písm. c) k určení toho, zda se již neočekává, že k očekávané transakci dojde, účetní jednotka předpokládá, že referenční úroková sazba, na níž jsou založeny zajištěné peněžní toky (specifikované smluvně nebo mimosmluvně), není v důsledku reformy referenčních úrokových sazeb změněna.

Posouzení efektivity

102F

Pro účely použití požadavků odst. 88 písm. b) a odst. AG105 písm. a) účetní jednotka předpokládá, že referenční úroková sazba, na níž jsou založeny zajištěné peněžní toky a/nebo zajištěné riziko (specifikované smluvně nebo mimosmluvně), nebo referenční úroková sazba, na níž jsou založeny peněžní toky zajišťovacího nástroje, není v důsledku reformy referenčních úrokových sazeb změněna.

102G

Pro účely použití požadavku odst. 88 písm. e) nemusí účetní jednotka ukončit zajišťovací vztah, pokud skutečné výsledky zajištění nesplňují požadavky uvedené v odst. AG105 písm. b). Aby se zamezilo pochybnostem, použije účetní jednotka ostatní podmínky uvedené v odstavci 88, včetně prospektivního posouzení podle odst. 88 písm. b), aby posoudila, zda musí být zajišťovací vztah ukončen.

Určení finančních položek jako zajišťovaných položek

102H

Nepoužije-li se odstavec 102I, použije účetní jednotka pro zajištění mimosmluvně specifikované referenční složky úrokového rizika požadavek odstavců 81 a AG99F – že určená složka musí být samostatně identifikovatelná – pouze na počátku zajišťovacího vztahu.

102I

Pokud účetní jednotka v souladu se svou zajišťovací dokumentací často přenastavuje (tj. ruší a obnovuje) zajišťovací vztah, protože zajišťovací nástroj i zajištěná položka se často mění (tj. účetní jednotka používá dynamický proces, v němž zajištěné položky i zajišťovací nástroje použité k řízení této expozice nezůstávají po dlouhou dobu stejné), použije účetní jednotka požadavek odstavců 81 a AG99F – že určená složka musí být samostatně identifikovatelná – pouze tehdy, když v tomto zajišťovacím vztahu prvotně určuje zajištěnou položku. Zajištěná položka, která byla posouzena při svém prvotním určení v zajišťovacím vztahu, ať to bylo v době uzavření zajištění, nebo následně, není při následném opětovném určení ve stejném zajišťovacím vztahu znovu posuzována.

Konec použití

102J

Účetní jednotka přestane prospektivně používat odstavec 102D na zajištěnou položku:

a)	když nejistota vyplývající z reformy referenčních úrokových sazeb, pokud jde o načasování a výši peněžních toků založených na referenční úrokové sazbě u zajištěné položky, přestane existovat, nebo

b)	když je zajišťovací vztah, jehož je zajištěná položka součástí, ukončen, nastane-li tato situace dříve.

102K

Účetní jednotka přestane prospektivně používat odstavec 102E:

a)	když nejistota vyplývající z reformy referenčních úrokových sazeb, pokud jde o načasování a výši budoucích peněžních toků založených na referenční úrokové sazbě u zajištěné položky, přestane existovat, nebo

b)	když byly kumulativní zisk nebo ztráta vykázané v ostatním úplném výsledku ve vztahu k tomuto ukončenému zajišťovacímu vztahu reklasifikovány do zisku nebo ztráty, nastane-li tato situace dříve.

102L

Účetní jednotka přestane prospektivně používat odstavec 102F:

a)	na zajištěnou položku, když nejistota vyplývající z reformy referenčních úrokových sazeb, pokud jde o zajištěné riziko nebo načasování a výši peněžních toků založených na referenční úrokové sazbě u zajištěné položky, přestane existovat, nebo

b)	na zajišťovací nástroj, když nejistota vyplývající z reformy referenčních úrokových sazeb, pokud jde o načasování a výši peněžních toků založených na referenční úrokové sazbě u zajišťovacího nástroje, přestane existovat, nastane-li tato situace dříve.

Pokud je zajišťovací vztah, jehož součástí jsou zajištěná položka a zajišťovací nástroj, ukončen dříve než k datu uvedenému v odst. 102L písm. a) nebo k datu uvedenému v odst. 102L písm. b), musí účetní jednotka na tento zajišťovací vztah k datu jeho ukončení přestat prospektivně uplatňovat odstavec 102F.

102M

Účetní jednotka přestane prospektivně používat odstavec 102G na zajišťovací vztah:

a)	když nejistota vyplývající z reformy referenčních úrokových sazeb, pokud jde o zajištěné riziko a načasování a výši peněžních toků založených na referenční úrokové sazbě u zajištěné položky nebo zajišťovacího nástroje, přestane existovat, nebo

b)	když je ukončen zajišťovací vztah, na nějž se výjimka vztahuje, nastane-li tato situace dříve.

102N

Když účetní jednotka určí skupinu položek jako zajištěné položky nebo kombinaci finančních nástrojů jako zajišťovací nástroj, přestane prospektivně používat odstavce 102D–102G pro jednotlivou položku nebo finanční nástroj v souladu s odstavci 102J, 102K, 102L nebo případně 102M, když nejistota vyplývající z reformy referenčních úrokových sazeb, pokud jde o zajištěné riziko a/nebo načasování a výši peněžních toků založených na referenční úrokové sazbě u dané položky nebo finančního nástroje, přestane existovat.

Datum účinnosti a přechodná ustanovení

...

108G

Dokumentem Reforma referenčních úrokových sazeb, kterým byly změněny standardy IFRS 9, IAS 39 a IFRS 7 a který byl vydán v září 2019, byly doplněny odstavce 102 A–102N. Účetní jednotka použije tyto změny pro roční období počínající dnem 1. ledna 2020 nebo později. Dřívější použití je povoleno. Pokud účetní jednotka použije uvedené změny pro dřívější období, tuto skutečnost zveřejní. Účetní jednotka použije tyto změny retrospektivně na zajišťovací vztahy, které existovaly na začátku vykazovaného období, v němž účetní jednotka prvotně použije tyto změny, nebo které byly určeny poté, a na zisk nebo ztrátu vykázané v ostatním úplném výsledku, které existovaly na začátku vykazovaného období, v němž účetní jednotka tyto změny prvotně použije.

Změny IFRS 7 Finanční nástroje: Zveřejňování

Vkládají se nové odstavce 24H a 44DE–44DF a před odstavec 24H se vkládá dílčí nadpis.

Zajišťovací účetnictví

...

Nejistota vyplývající z reformy referenčních úrokových sazeb

24H

U zajišťovacích vztahů, na které účetní jednotka použije výjimky stanovené v odstavcích 6.8.4–6.8.12 standardu IFRS 9 nebo v odstavcích 102D-102N standardu IAS 39, musí účetní jednotka zveřejnit:

a)	významné referenční úrokové sazby, jimž jsou zajišťovací vztahy účetní jednotky vystaveny;

b)	rozsah expozice vůči riziku, kterou účetní jednotka řídí a která je přímo dotčena reformou referenčních úrokových sazeb;

c)	jak účetní jednotka řídí proces přechodu na alternativní referenční úrokové sazby;

popis významných předpokladů nebo úsudků, které účetní jednotka učinila při použití těchto odstavců (například předpoklady nebo úsudky o tom, kdy již neexistuje nejistota vyplývající z reformy referenčních úrokových sazeb, pokud jde o načasování a výši peněžních toků založených na referenční úrokové sazbě); a

e)	nominální hodnotu zajišťovacích nástrojů v těchto zajišťovacích vztazích.

Datum účinnosti a přechodná ustanovení

...

44DE

Dokumentem Reforma referenčních úrokových sazeb, kterým byly změněny standardy IFRS 9, IAS 39 a IFRS 7 a který byl vydán v září 2019, byly vloženy odstavce 24H a 44DF. Účetní jednotka použije tyto změny, když použije změny IFRS 9 nebo IAS 39.

44DF

Ve vykazovacím období, v němž účetní jednotka prvotně použije dokument Reforma referenčních úrokových sazeb vydaný v září 2019, není účetní jednotka povinna předložit kvantitativní informace požadované podle odst. 28 písm. f) IAS 8 Účetní pravidla, změny v účetních odhadech a chyby.

(1) Zpráva s názvem „Reforming Major Interest Rate Benchmarks“ („Reformovat hlavní referenční úrokové sazby“) je k dispozici na adrese http://www.fsb.org/wp-content/uploads/r_140722.pdf.

(2) Zpráva s názvem „Reforming Major Interest Rate Benchmarks“ („Reformovat hlavní referenční úrokové sazby“) je k dispozici na adrese http://www.fsb.org/wp-content/uploads/r_140722.pdf.

16.1.2020

Úřední věstník Evropské unie

L 12/13

PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) 2020/35

ze dne 15. ledna 2020,

kterým se mění prováděcí nařízení (EU) 2019/159 o zavedení konečných ochranných opatření proti dovozu některých výrobků z oceli

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/478 ze dne 11. března 2015 o společných pravidlech dovozu (1), a zejména na čl. 20 odst. 2 uvedeného nařízení,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/755 ze dne 29. dubna 2015 o společných pravidlech dovozu z některých třetích zemí (2), a zejména na čl. 16 odst. 2 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Prováděcím nařízením (EU) 2019/159 Evropská komise (dále jen „Komise“) zavedla konečná ochranná opatření týkající se některých výrobků z oceli (dále jen „konečné nařízení“) (3). Opatření uložená konečným nařízením sestávají z celní kvóty pro 26 kategorií výrobků z oceli, která byla stanovena na dostatečně vysoké úrovni, aby mohly být zachovány tradiční obchodní toky. Konkrétně byly na základě dovozu v období 2015–2017 stanoveny množstevní limity, které byly navýšeny o 5 %, aby bylo možné zajistit dostatečné dodávky a hospodářskou soutěž na trhu EU. Clo ve výši 25 % by platilo pouze nad rámec stanovených množstevních limitů pro jednotlivé kategorie výrobků.

(2)	Komise prováděcím nařízením (EU) 2019/1590 (4) (dále jen „pozměňující nařízení“) a v souladu se zájmem Unie uvedená opatření po přezkumném šetření pozměnila, aby zohlednila nové okolnosti, které mezitím nastaly během období uložení opatření, a aby zajistila větší efektivitu opatření.

(3)

V rámci uvedeného přezkumného šetření požádaly některé strany, včetně Evropského sdružení výrobců automobilů („ACEA“), o vyloučení kategorie výrobku 4B (vztahující se na pokovené plechy používané především v automobilovém průmyslu) z oblasti působnosti opatření. Sdružení ACEA argumentovalo, že používání této kategorie výrobků automobilovým průmyslem Unie je zásadní pro pokračování běžných obchodních operací v daném odvětví. Komise sice uznala, že je v zájmu Unie, aby tradiční obchodní toky typů výrobků používaných v automobilovém průmyslu byly účelově vázány, avšak pro takové přímé vyloučení ze systému celních kvót neshledala žádný důvod. Po konzultaci se všemi zúčastněnými stranami Komise následně rozhodla, že místo vyloučení by mělo být použití kategorie 4B (která může zahrnovat i výrobky pro jiné účely) omezeno pouze na dovoz, který má prokazatelně konečné užití v automobilovém průmyslu. Odpovídající dovoz byl proto prostřednictvím pozměňujícího nařízení propuštěn do režimu konečného užití uvedeného v článku 254 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 (5). Automobilový průmysl a jeho dodavatelé oceli toto řešení obecně uvítali, neboť mělo zajistit výhradní využití celní kvóty pro kategorii výrobků 4B automobilovým průmyslem Unie a zároveň chránit tradiční obchodní toky. Výsledky konzultací s členy WTO rovněž nenasvědčovaly nesouhlasu s touto změnou týkající se kategorie 4B.

(4)

Po vstupu pozměňujícího nařízení v platnost zůstala Komise v úzkém kontaktu se sdružením ACEA a s vývozci (zejména korejskými) výrobků z oceli spadajících do kategorie 4B. Vzhledem k tomu, že uživatelské odvětví výrobek podléhající požadavku na konečné užití nedováželo přímo, vyžadovalo provádění tohoto režimu úzkou spolupráci mezi všemi stranami zapojenými do procesu dovozu, od prvotní objednávky až do okamžiku, kdy se dovážené výrobky dostaly ke koncovému uživateli. Komise byla upozorněna na skutečnost, že tato nezbytná úzká spolupráce mezi různými subjekty (obnášející rozšíření stávajících povolení udělených automobilovému průmyslu Unie, udělení nových povolení dovozcům a/nebo převod práv a povinností mezi různými stranami zapojenými do souvisejícího dodavatelského řetězce) nefunguje tak, jak se původně očekávalo. V důsledku toho se po vstupu pozměněných opatření v platnost nemohla významná část dovozu v kategorii výrobku 4B uskutečnit, a to navzdory úzké spolupráci mezi Komisí, vývozci, dovozci oceli a vnitrostátními celními orgány členských států EU a třetích zemí s cílem vzniklé problémy vyřešit. Rovněž nebylo možné urychlit administrativní proces za účelem získání nezbytných povolení ke konečnému užití.

(5)

Dále se ukázalo, že nalezení jakéhokoli řešení pro provádění účinného režimu konečného užití by ještě nějaký čas trvalo, a to bez jakékoli záruky adekvátní a okamžité nápravy. Významná část výrobků kategorie 4B se mezitím nachází na celní hranici Unie a čeká na celní odbavení. Tato situace vážně a negativně ovlivňuje, či dokonce narušuje, dodavatelské řetězce založené na systému „just-in-time“, zejména proto, že automobilový průmysl Unie je výrazně závislý na vysoce specializovaných třídách oceli. Vzhledem k výsledným potenciálním negativním hospodářským důsledkům a ke skutečnosti, že taková omezení jsou jasně v rozporu s cílem Komise zajistit tradiční obchodní toky v zájmu Unie, a po vyslechnutí všech zúčastněných stran zapojených do této záležitosti má Komise za to, že režim konečného užití by měl být pro tuto kategorii zrušen.

(6)	Prováděcí nařízení (EU) 2019/159 a jeho přílohy by proto měly být znovu změněny, aby odpovídajícím způsobem odrážely situaci, která panovala předtím, než byl prostřednictvím pozměňujícího nařízení zaveden požadavek na konečné užití pro kategorie 4 A a 4B.

(7)

Na základě konzultací s Koreou, zemí vývozu, která je mechanismem konečného užití nejvíce zasažena, dospěla Komise k závěru, že rozdělení objemu celní kvóty mezi kategorie výrobků 4 A a 4B pro tuto zemi, které bylo stanoveno na základě prováděcího nařízení (EU) 2019/159, by mělo být rovněž změněno. To je nezbytné pro zohlednění objemu tříd oceli pro automobilový průmysl dovezených v rámci kategorie výrobku 4 A od vstupu pozměňujícího nařízení v platnost vzhledem k tomu, že nebylo možné tyto třídy dovážet v rámci kategorie výrobku 4B podléhající mechanismu konečného užití.

(8)

Komise nadále zastává názor, že v zájmu Unie může být v pozdější fázi nutný specifický mechanismus, a to buď režim konečného užití (po vyřešení problémů s jeho prováděním), nebo jakkoli nastavený alternativní systém, s cílem účelově vázat dovoz tříd oceli pro automobilový průmysl spadajících do kategorie výrobků 4B. Tyto otázky budou proto znovu posouzeny v rámci budoucího přezkumného šetření, a to na základě připomínek a návrhů zúčastněných stran a dalšího vývoje týkajícího se této kategorie výrobků. V tomto ohledu je rovněž třeba poznamenat, že Komise nedávno zahájila šetření obcházení antidumpingových opatření na dovoz určitých korozivzdorných ocelí pocházejících z Čínské lidové republiky, které spadají do kategorie výrobků 4 (6).

(9)

Toto nařízení by mělo mít zpětnou účinnost, čímž se s platností od 1. října 2019 zrušuje požadavek na konečné užití zavedený pozměňujícím nařízením. To rovněž umožní vrácení veškerých případných ochranných cel, která mohla být zaplacena na základě celní kvóty stanovené pozměňujícím nařízením, ale která již nejsou po vstupu tohoto nařízení v platnost odůvodněná.

(10)	Opatření stanovená v tomto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro ochranná opatření zřízeným podle čl. 3 odst. 3 nařízení (EU) 2015/478 a čl. 22 odst. 3 nařízení (EU) 2015/755,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

1. V prováděcím nařízení (EU) 2019/159 se čl. 1 odst. 2 nahrazuje tímto:

„2. U každé dotčené kategorie výrobků s výjimkou kategorie 1 a kategorie 25 se část každé celní kvóty přidělí zemím uvedeným v příloze IV.“

2. Oddíl týkající se kategorií 4A a 4B přílohy IV.1 – Objemy celních kvót prováděcího nařízení (EU) 2019/159 se nahrazuje přílohou tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. října 2019.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 15. ledna 2020.

Za Komisi

předsedkyně

Ursula VON DER LEYEN

(1) Úř. věst. L 83, 27.3.2015, s. 16.

(2) Úř. věst. L 123, 19.5.2015, s. 33.

(3) Prováděcí nařízení Komise (EU) 2019/159 ze dne 31. ledna 2019 o zavedení konečných ochranných opatření proti dovozu některých výrobků z oceli (Úř. věst. L 31, 1.2.2019, s. 27).

(4) Prováděcí nařízení Komise (EU) 2019/1590 ze dne 26. září 2019, kterým se mění prováděcí nařízení Komise (EU) 2019/159 o zavedení konečných ochranných opatření proti dovozu některých výrobků z oceli (Úř. věst. L 248, 27.9.2019, s. 28).

(5) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (Úř. věst. L 269, 10.10.2013, s. 1).

(6) Úř. věst. L 304, 26.11.2019, s. 10.

PŘÍLOHA

Číslo výrobku	Kategorie výrobku	KN/Kódy TARIC	Rozdělení podle zemí (v příslušných případech)	Od 2.2.2019 do 30.6.2019	Od 1.7.2019 do 30.6.2020	Od 1.7.2020 do 30.6.2021	Dodatečné clo	Pořadová čísla
Číslo výrobku	Kategorie výrobku	KN/Kódy TARIC	Rozdělení podle zemí (v příslušných případech)	Objem celní kvóty (v tunách netto)	Objem celní kvóty (v tunách netto)	Objem celní kvóty (v tunách netto)	Dodatečné clo	Pořadová čísla
4.A (1)	Pokovené plechy	Kódy TARIC: 7210410020 , 7210490020 7210610020 , 7210690020 , 7212300020 , 7212506120 , 7212506920 , 7225920020 , 7225990011 , 7225990022 , 7225990040 , 7225990091 , 7225990092 , 7226993010 , 7226997011 , 7226997091 , 7226997094	Korejská republika	69 571,10	328 792,63	180 804,79	25 %	09.8816
			Indie	83 060,42	209 574,26	215 861,48	25 %	09.8817
			Ostatní země	761 518,93	1 921 429,81	1 979 072,71	25 %	(2)
4.B (3)		Kódy KN: 7210 20 00 , 7210 30 00 , 7210 90 80 , 7212 20 00 , 7212 50 20 , 7212 50 30 , 7212 50 40 , 7212 50 90 , 7225 91 00 , 7226 99 10 Kódy TARIC: 7210410080 , 7210490080 , 7210610080 , 7210690080 , 7212300080 , 7212506180 , 7212506980 , 7225920080 , 7225990025 , 7225990095 , 7226993090 , 7226997019 , 7226997096	Čína	204 951,07	517 123,19	532 636,89	25 %	09.8821
			Korejská republika	249 533,26	476 356,93	648 499,26	25 %	09.8822
			Indie	118 594,25	299 231,59	308 208,54	25 %	09.8823
			Tchaj-wan	49 248,78	124 262,26	127 990,13	25 %	09.8824
			Ostatní země	125 598,05	316 903,26	326 410,36	25 %	(4)

(1) Výrobky podléhající antidumpingovým clům.

(2) Od 2.2.2019 do 31.3.2019, od 1.7.2019 do 31.3.2020 a od 1.7.2020 do 31.3.2021: 09.8609.

Od 1.4.2019 do 30.6.2019, od 1.4.2020 do 30.6.2020 a od 1.4.2021 do 30.6.2021: 09.8610.

(3) Výrobky, které nepodléhají antidumpingovým clům (včetně automobilových).

(4) Od 2.2.2019 do 31.3.2019, od 1.7.2019 do 31.3.2020 a od 1.7.2020 do 31.3.2021: 09.8611.

Od 1.4.2019 do 30.6.2019, od 1.4.2020 do 30.6.2020 a od 1.4.2021 do 30.6.2021: 09.8612.

16.1.2020

Úřední věstník Evropské unie

L 12/17

ROZHODNUTÍ KOMISE (EU) 2020/36

ze dne 15. ledna 2020,

kterým se mění příloha Měnové dohody mezi Evropskou unií a Andorrským knížectvím

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na Měnovou dohodu mezi Evropskou unií a Andorrským knížectvím ze dne 30. června 2011 (1), a zejména na čl. 8 odst. 4 této dohody,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Článek 8 Měnové dohody mezi Evropskou unií a Andorrským knížectvím (dále jen „měnová dohoda“) ukládá Andorrskému knížectví provést unijní právní předpisy týkající se pravidel pro eurobankovky a euromince, právní předpisy v bankovní a finanční oblasti, předcházení praní peněz, předcházení podvodů a padělání hotovostních a bezhotovostních platebních prostředků, medailí a žetonů a v oblasti požadavků na výkaznictví pro statistické účely. Tyto právní předpisy jsou uvedeny v příloze měnové dohody.

(2)	Komise musí každý rok přílohu měnit za účelem zohlednění nových relevantních právních předpisů a pravidel Unie a změn stávajících předpisů a pravidel.

(3)	Některé právní předpisy a pravidla Unie již nejsou relevantní, a proto by měly být z přílohy odstraněny, na druhé straně byly přijaty některé nové relevantní právní předpisy a pravidla Unie a změny stávajících právních předpisů a pravidel a ty je třeba do přílohy doplnit.

(4)	Příloha měnové dohody by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Příloha Měnové dohody mezi Evropskou unií a Andorrským knížectvím se nahrazuje přílohou tohoto rozhodnutí.

Článek 2

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

V Bruselu dne 15. ledna 2020.

Za Komisi

Předsedkyně

Ursula VON DER LEYEN

(1) Úř. věst. C 369, 17.12.2011, s. 1.

PŘÍLOHA

„PŘÍLOHA

	Právní předpisy, jež mají být provedeny	Lhůta pro provedení
	Předcházení praní peněz
1	Rozhodnutí Rady 2000/642/SVV ze dne 17. října 2000 o způsobech spolupráce mezi finančními zpravodajskými jednotkami členských států při výměně informací (Úř. věst. L 271, 24.10.2000, s. 4).
2	Rámcové rozhodnutí Rady 2001/500/SVV ze dne 26. června 2001 o praní peněz, identifikaci, vysledování, zmrazení, zajištění a propadnutí nástrojů trestné činnosti a výnosů z ní (Úř. věst. L 182, 5.7.2001, s. 1).
3	Rámcové rozhodnutí Rady 2005/212/SVV ze dne 24. února 2005 o konfiskaci výnosů a majetku z trestné činnosti a nástrojů trestné činnosti (Úř. věst. L 68, 15.3.2005, s. 49).	31. března 2015 (1)
4	Rozhodnutí Rady 2007/845/SVV ze dne 6. prosince 2007 o spolupráci mezi úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti v jednotlivých členských státech v oblasti vysledování a identifikace výnosů z trestné činnosti nebo jiného majetku v souvislosti s trestnou činností (Úř. věst. L 332, 18.12.2007, s. 103).
5	Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/42/EU ze dne 3. dubna 2014 o zajišťování a konfiskaci nástrojů a výnosů z trestné činnosti v Evropské unii (Úř. věst. L 127, 29.4.2014, s. 39).	1. listopadu 2016 (2)
6	Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/847 ze dne 20. května 2015 o informacích doprovázejících převody peněžních prostředků a o zrušení nařízení (ES) č. 1781/2006 (Úř. věst. L 141, 5.6.2015, s. 1).	1. října 2017 (3)
7	Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES a směrnice Komise 2006/70/ES (Úř. věst. L 141, 5.6.2015, s. 73).	1. října 2017 (3)
	ve znění:
8	směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/843 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice (EU) 2015/849 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu a směrnice 2009/138/ES a 2013/36/EU (Úř. věst. L 156, 19.6.2018, s. 43).	31. prosince 2020 (6)
	doplněná:
9	nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/1675 ze dne 14. července 2016, kterým se směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 doplňuje o identifikaci vysoce rizikových třetích zemí se strategickými nedostatky (Úř. věst. L 254, 20.9.2016, s. 1).	1. prosince 2017 (5)
	ve znění:
10	nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2018/105 ze dne 27. října 2017, kterým se mění nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/1675, pokud jde o doplnění Etiopie na seznam vysoce rizikových třetích zemí v tabulce v bodě I přílohy (Úř. věst. L 19, 24.1.2018, s. 1).	31. března 2019 (6)
11	nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2018/212 ze dne 13. prosince 2017, kterým se mění nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2016/1675, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849, pokud jde o přidání Šrí Lanky, Trinidadu a Tobaga a Tuniska do tabulky v bodě I přílohy (Úř. věst. L 41, 14.2.2018, s. 4).	31. března 2019 (6)
12	nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2018/1108 ze dne 7. května 2018, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 o regulační technické normy týkající se kritérií pro určení ústředních kontaktních míst vydavatelů elektronických peněz a poskytovatelů platebních služeb a pravidel pro činnost těchto ústředních kontaktních míst (Úř. věst. L 203, 10.8.2018, s. 2).	31. prosince 2020 (7)
13	nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2018/1467 ze dne 27. července 2018, kterým se mění nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2016/1675, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849, pokud jde o přidání Pákistánu do tabulky v bodě I přílohy (Úř. věst. L 246, 2.10.2018, s. 1).	31. prosince 2019 (7)
14	nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/758 ze dne 31. ledna 2019, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849, pokud jde o regulační technické normy pro minimální opatření a druh dalších opatření, která musí úvěrové a finanční instituce přijmout ke zmírnění rizika praní peněz a financování terorismu v některých třetích zemích (Úř. věst. L 125, 14.5.2019, s. 4).	31. prosince 2020 (7)
15	Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1672 ze dne 23. října 2018 o kontrolách peněžní hotovosti vstupující do Unie nebo ji opouštějící a o zrušení nařízení (ES) č. 1889/2005 (Úř. věst. L 284, 12.11.2018, s. 6).	31. prosince 2021 (7)
16	Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1673 ze dne 23. října 2018 o boji vedeném trestněprávní cestou proti praní peněz (Úř. věst. L 284, 12.11.2018, s. 22).	31. prosince 2021 (7)
	Předcházení podvodům a padělání
17	Nařízení Rady (ES) č. 1338/2001 ze dne 28. června 2001, kterým se stanoví opatření nutná k ochraně eura proti padělání (Úř. věst. L 181, 4.7.2001, s. 6)	30. září 2013
	ve znění:
18	nařízení Rady (ES) č. 44/2009 ze dne 18. prosince 2008, kterým se mění nařízení (ES) č. 1338/2001, kterým se stanoví opatření nutná k ochraně eura proti padělání (Úř. věst. L 17, 22.1.2009, s. 1).
19	Rozhodnutí Rady 2001/887/SVV ze dne 6. prosince 2001 o ochraně eura proti padělání (Úř. věst. L 329, 14.12.2001, s. 1).	30. září 2013
20	Rozhodnutí Rady 2003/861/ES ze dne 8. prosince 2003 o analýze a spolupráci s ohledem na padělané euromince (Úř. věst. L 325, 12.12.2003, s. 44).	30. září 2013
21	Nařízení Rady (ES) č. 2182/2004 ze dne 6. prosince 2004 o medailích a žetonech podobných euromincím (Úř. věst. L 373, 21.12.2004, s. 1).	30. září 2013
	ve znění:
22	nařízení Rady (ES) č. 46/2009 ze dne 18. prosince 2008, kterým se mění nařízení (ES) č. 2182/2004 o medailích a žetonech podobných euromincím (Úř. věst. L 17, 22.1.2009, s. 5).
23	Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/62/EU ze dne 15. května 2014 o trestněprávní ochraně eura a jiných měn proti padělání, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2000/383/SVV (Úř. věst. L 151, 21.5.2014, s. 1).	30. června 2016 (2)
24	Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/713 ze dne 17. dubna 2019 o potírání podvodů v oblasti bezhotovostních platebních prostředků a jejich padělání a o nahrazení rámcového rozhodnutí Rady 2001/413/SVV (Úř. věst. L 123, 10.5.2019, s. 18).	31. prosince 2021 (7)
	Pravidla týkající se eurobankovek a euromincí
25	Nařízení Rady (ES) č. 2532/98 ze dne 23. listopadu 1998 o pravomoci Evropské centrální banky uvalovat sankce (Úř. věst. L 318, 27.11.1998, s. 4).	30. září 2014 (1)
26	Závěry Rady ze dne 10. května 1999 o systému řízení kvality euromincí	31. března 2013
27	Sdělení Komise 2001/C 318/03 ze dne 22. října 2001 o ochraně autorského práva ke vzoru společné strany euromincí (KOM(2001) 600 v konečném znění) (Úř. věst. C 318, 13.11.2001, s. 3).	31. března 2013
28	Obecné zásady Evropské centrální banky ECB/2003/5 ze dne 20. března 2003 o prosazování opatření proti nepřípustným reprodukcím eurobankovek a o výměně a stahování eurobankovek (Úř. věst. L 78, 25.3.2003, s. 20).	31. března 2013
	ve znění:
29	obecných zásad Evropské centrální banky ECB/2013/11 ze dne 19. dubna 2013, kterými se mění obecné zásady ECB/2003/5 o prosazování opatření proti nepřípustným reprodukcím eurobankovek a o výměně a stahování eurobankovek (Úř. věst. L 118, 30.4.2013, s. 43).	30. září 2014 (1)
30	Rozhodnutí Evropské centrální banky ECB/2010/14 ze dne 16. září 2010 o ověřování pravosti a upotřebitelnosti eurobankovek a jejich navracení zpět do oběhu (Úř. věst. L 267, 9.10.2010, s. 1).	30. září 2013
	ve znění:
31	rozhodnutí Evropské centrální banky ECB/2012/19 ze dne 7. září 2012, kterým se mění rozhodnutí ECB/2010/14 o ověřování pravosti a upotřebitelnosti eurobankovek a jejich navracení zpět do oběhu (Úř. věst. L 253, 20.9.2012, s. 19).	30. září 2014 (1)
32	Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1210/2010 ze dne 15. prosince 2010 o ověřování pravosti euromincí a o zacházení s euromincemi nevhodnými pro oběh (Úř. věst. L 339, 22.12.2010, s. 1).	31. března 2013
33	Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1214/2011 ze dne 16. listopadu 2011 o profesionální přeshraniční silniční přepravě eurohotovosti mezi členskými státy eurozóny (Úř. věst. L 316, 29.11.2011, s. 1)	31. března 2015 (1)
34	Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 651/2012 ze dne 4. července 2012 o vydávání euromincí (Úř. věst. L 201, 27.7.2012, s. 135).	30. září 2014 (1)
35	Rozhodnutí Evropské centrální banky ECB/2013/10 ze dne 19. dubna 2013 o nominálních hodnotách, specifikacích, reprodukci, výměně a stahování eurobankovek (Úř. věst. L 118, 30.4.2013, s. 37).	30. září 2014 (1)
	ve znění:
36	rozhodnutí Evropské centrální banky (EU) 2019/669 ze dne 4. dubna 2019, kterým se mění rozhodnutí ECB/2013/10 o nominálních hodnotách, specifikacích, reprodukci, výměně a stahování eurobankovek (Úř. věst. L 113, 29.4.2019, s. 6).	31. prosince 2020 (7)
37	Nařízení Rady (EU) č. 729/2014 ze dne 24. června 2014 o nominálních hodnotách a technických specifikacích euromincí určených pro peněžní oběh (přepracované znění) (Úř. věst. L 194, 2.7.2014, s. 1).	30. září 2014 (2)
	Právní předpisy v bankovní a finanční oblasti
39	Směrnice Rady 86/635/EHS ze dne 8. prosince 1986 o ročních účetních závěrkách a konsolidovaných účetních závěrkách bank a ostatních finančních institucí (Úř. věst. L 372, 31.12.1986, s. 1).	31. března 2016
	ve znění:
40	směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/65/ES ze dne 27. září 2001, kterou se mění směrnice 78/660/EHS, 83/349/EHS a 86/635/EHS, pokud se jedná o pravidla oceňování pro roční účetní závěrky a konsolidované účetní závěrky některých forem společností, bank a ostatních finančních institucí (Úř. věst. L 283, 27.10.2001, s. 28).
41	směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/51/ES ze dne 18. června 2003, kterou se mění směrnice 78/660/EHS, 83/349/EHS, 86/635/EHS a 91/674/EHS o ročních účetních závěrkách a konsolidovaných účetních závěrkách některých forem společností, bank a jiných finančních institucí a pojišťoven (Úř. věst. L 178, 17.7.2003, s. 16).
42	směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/46/ES ze dne 14. června 2006, kterou se mění směrnice Rady 78/660/EHS o ročních účetních závěrkách některých forem společností, 83/349/EHS o konsolidovaných účetních závěrkách, 86/635/EHS o ročních účetních závěrkách a konsolidovaných účetních závěrkách bank a ostatních finančních institucí a 91/674/EHS o ročních účetních závěrkách a konsolidovaných účetních závěrkách pojišťoven (Úř. věst. L 224, 16.8.2006, s. 1).
43	Směrnice Rady 89/117/EHS ze dne 13. února 1989 o povinnostech poboček usazených ve členském státě, zřízených úvěrovými a finančními institucemi se sídlem mimo tento členský stát, pokud se jedná o zveřejňování ročních účetních dokladů (Úř. věst. L 44, 16.2.1989, s. 40).	31. března 2018
44	Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/9/ES ze dne 3. března 1997 o systémech pro odškodnění investorů (Úř. věst. L 84, 26.3.1997, s. 22).	31. března 2018
45	Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/26/ES ze dne 19. května 1998 o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a v systémech vypořádání obchodů s cennými papíry (Úř. věst. L 166, 11.6.1998, s. 45).	31. března 2018
	ve znění:
46	směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/44/ES ze dne 6. května 2009, kterou se mění směrnice 98/26/ES o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a v systémech vypořádání obchodů s cennými papíry a směrnice 2002/47/ES o dohodách o finančním zajištění, pokud jde o propojené systémy a pohledávky z úvěru (Úř. věst. L 146, 10.6.2009, s. 37).
47	směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/78/EU ze dne 24. listopadu 2010, kterou se mění směrnice 98/26/ES, 2002/87/ES, 2003/6/ES, 2003/41/ES, 2003/71/ES, 2004/39/ES, 2004/109/ES, 2005/60/ES, 2006/48/ES, 2006/49/ES a 2009/65/ES s ohledem na pravomoci Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) a Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy) (Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 120).
48	nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 ze dne 4. července 2012 o OTC derivátech, ústředních protistranách a registrech obchodních údajů (Úř. věst. L 201, 27.7.2012, s. 1).	30. září 2019
49	nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 909/2014 ze dne 23. července 2014 o zlepšení vypořádání obchodů s cennými papíry v Evropské unii a centrálních depozitářích cenných papírů a o změně směrnic 98/26/ES a 2014/65/EU a nařízení (EU) č. 236/2012 (Úř. věst. L 257, 28.8.2014, s. 1).	31. března 2018 kromě čl. 3 odst. 1: 1. února 2023 a od 1. února 2025 (3)
50	Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES ze dne 4. dubna 2001 o reorganizaci a likvidaci úvěrových institucí (Úř. věst. L 125, 5.5.2001, s. 15)	31. března 2018
	ve znění:
51	směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU ze dne 15. května 2014, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 82/891/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES, 2011/35/EU, 2012/30/EU a 2013/36/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 190).
52	Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/47/ES ze dne 6. června 2002 o dohodách o finančním zajištění (Úř. věst. L 168, 27.6.2002, s. 43).	31. března 2018
	ve znění:
53	směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/44/ES ze dne 6. května 2009, kterou se mění směrnice 98/26/ES o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a v systémech vypořádání obchodů s cennými papíry a směrnice 2002/47/ES o dohodách o finančním zajištění, pokud jde o propojené systémy a pohledávky z úvěru (Úř. věst. L 146, 10.6.2009, s. 37).
54	směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU ze dne 15. května 2014, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 82/891/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES, 2011/35/EU, 2012/30/EU a 2013/36/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 190).	31. března 2018 (2)
55	Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/87/ES ze dne 16. prosince 2002 o doplňkovém dozoru nad úvěrovými institucemi, pojišťovnami a investičními podniky ve finančním konglomerátu a o změně směrnice Rady 73/239/EHS, 79/267/EHS, 92/49/EHS, 92/96/EHS, 93/6/EHS a 93/22/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/78/ES a 2000/12/ES (Úř. věst. L 35, 11.2.2003, s. 1) a v příslušných případech související opatření úrovně 2	31. března 2018
	ve znění:
56	směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/1/ES ze dne 9. března 2005, kterou se mění směrnice Rady 73/239/EHS, 85/611/EHS, 91/675/EHS, 92/49/EHS a 93/6/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/19/ES, 98/78/ES, 2000/12/ES, 2001/34/ES, 2002/83/ES a 2002/87/ES za účelem zavedení nové organizační struktury výborů pro finanční služby (Úř. věst. L 79, 24.3.2005, s. 9).
57	směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/25/ES ze dne 11. března 2008, kterou se mění směrnice 2002/87/ES o doplňkovém dozoru nad úvěrovými institucemi, pojišťovnami a investičními podniky ve finančním konglomerátu, pokud jde o prováděcí pravomoci svěřené Komisi (Úř. věst. L 81, 20.3.2008, s. 40).
58	směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/78/EU ze dne 24. listopadu 2010, kterou se mění směrnice 98/26/ES, 2002/87/ES, 2003/6/ES, 2003/41/ES, 2003/71/ES, 2004/39/ES, 2004/109/ES, 2005/60/ES, 2006/48/ES, 2006/49/ES a 2009/65/ES s ohledem na pravomoci Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) a Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy) (Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 120).
59	směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/89/EU ze dne 16. listopadu 2011, kterou se mění směrnice 98/78/ES, 2002/87/ES, 2006/48/ES a 2009/138/ES, pokud jde o doplňkový dozor nad finančními subjekty ve finančním konglomerátu (Úř. věst. L 326, 8.12.2011, s. 113).
60	směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 338).
61	Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 924/2009 ze dne 16. září 2009 o přeshraničních platbách ve Společenství a zrušení nařízení (ES) č. 2560/2001 (Úř. věst. L 266, 9.10.2009, s. 11)	31. března 2018
	ve znění:
62	nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 260/2012 ze dne 14. března 2012, kterým se stanoví technické a obchodní požadavky pro úhrady a inkasa v eurech a kterým se mění nařízení (ES) č. 924/2009 (Úř. věst. L 94, 30.3.2012, s. 22).
63	Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/110/ES ze dne 16. září 2009 o přístupu k činnosti institucí elektronických peněz, o jejím výkonu a o obezřetnostním dohledu nad touto činností, o změně směrnic 2005/60/ES a 2006/48/ES a o zrušení směrnice 2000/46/ES (Úř. věst. L 267, 10.10.2009, s. 7).	31. března 2016
	ve znění:
64	směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 338).	30. září 2017 (3)
65	směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne 25. listopadu 2015 o platebních službách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 2002/65/ES, 2009/110/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010 a zrušuje směrnice 2007/64/ES (Úř. věst. L 337, 23.12.2015, s. 35).	30. září 2018 (4)
66	Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES (Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 12).	31. března 2016
	ve znění:
67	nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1022/2013 ze dne 22. října 2013, kterým se mění nařízení (EU) č. 1093/2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), pokud jde o svěření zvláštních úkolů Evropské centrální bance podle nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 (Úř. věst. L 287, 29.10.2013, s. 5).
68	směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17/EU ze dne 4. února 2014 o smlouvách o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení a o změně směrnic 2008/48/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010 (Úř. věst. L 60, 28.2.2014, s. 34).
69	směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU ze dne 15. května 2014, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 82/891/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES, 2011/35/EU, 2012/30/EU a 2013/36/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 190).	31. března 2018 (2)
70	nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 ze dne 15. července 2014, kterým se stanoví jednotná pravidla a jednotný postup pro řešení krize úvěrových institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí a Jednotného fondu pro řešení krizí a mění nařízení (EU) č. 1093/2010 (Úř. věst. L 225, 30.7.2014, s. 1).
71	směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne 25. listopadu 2015 o platebních službách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 2002/65/ES, 2009/110/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010 a zrušuje směrnice 2007/64/ES (Úř. věst. L 337, 23.12.2015, s. 35).	30. září 2018 (4)
72	Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1095/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/77/ES (Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 84).	31. března 2016
	ve znění:
73	směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/61/EU ze dne 8. června 2011 o správcích alternativních investičních fondů a o změně směrnic 2003/41/ES a 2009/65/ES a nařízení (ES) č. 1060/2009 a (EU) č. 1095/2010 (Úř. věst. L 174, 1.7.2011, s. 1).
74	nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 258/2014 ze dne 3. dubna 2014, kterým se zavádí program Unie na podporu zvláštních činností v oblasti účetního výkaznictví a auditu na období 2014–2020 a kterým se zrušuje rozhodnutí č. 716/2009/ES (Úř. věst. L 105, 8.4.2014, s. 1).
75	směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/51/EU ze dne 16. dubna 2014, kterou se mění směrnice 2003/71/ES a 2009/138/ES a nařízení (ES) č. 1060/2009, (EU) č. 1094/2010 a (EU) č. 1095/2010 s ohledem na pravomoci Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) a Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy) (Úř. věst. L 153, 22.5.2014, s. 1).
76	Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 ze dne 4. července 2012 o OTC derivátech, ústředních protistranách a registrech obchodních údajů (Úř. věst. L 201, 27.7.2012, s. 1) a v příslušných případech související opatření úrovně 2	30. září 2019 (1)
	ve znění:
77	nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 1).
78	směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU ze dne 15. května 2014, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 82/891/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES, 2011/35/EU, 2012/30/EU a 2013/36/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 190).
79	nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 600/2014 ze dne 15. května 2014 o trzích finančních nástrojů a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 84).	31. prosince 2020 (3)
80	směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES a směrnice Komise 2006/70/ES (Úř. věst. L 141, 5.6.2015, s. 73).
81	nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2365 ze dne 25. listopadu 2015 o transparentnosti obchodů zajišťujících financování a opětovného použití a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 337, 23.12.2015, s. 1).	30. září 2019 (4)
82	Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 1) a v příslušných případech související opatření úrovně 2	30. září 2017 (1)
	ve znění:
83	nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2395 ze dne 12. prosince 2017, kterým se mění nařízení (EU) č. 575/2013, pokud jde o přechodná opatření pro zmírnění dopadu zavedení IFRS 9 na kapitál a pro zacházení s některými expozicemi vůči subjektům veřejného sektoru denominovanými v národní měně kteréhokoli členského státu jako s velkými expozicemi (Úř. věst. L 345, 27.12.2017, s. 27).	30. června 2019 (6)
84	nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2401 ze dne 12. prosince 2017, kterým se mění nařízení (EU) č. 575/2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky (Úř. věst. L 347, 28.12.2017, s. 1).	31. března 2020 (6)
85	nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/630 ze dne 17. dubna 2019, kterým se mění nařízení (EU) č. 575/2013, pokud jde o minimální krytí ztrát z nevýkonných expozic (Úř. věst. L 111, 25.4.2019, s. 4).	31. prosince 2020 (7)
86	Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 338) a v příslušných případech související opatření úrovně 2	30. září 2017 (1)
	ve znění:
87	směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU ze dne 15. května 2014, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 82/891/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES, 2011/35/EU, 2012/30/EU a 2013/36/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 190).	31. března 2018 (2)
88	Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 596/2014 ze dne 16. dubna 2014 o zneužívání trhu (nařízení o zneužívání trhu) a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/6/ES a směrnic Komise 2003/124/ES, 2003/125/ES a 2004/72/ES (Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 1) a v příslušných případech související opatření úrovně 2	30. září 2018 (4)
	ve znění:
89	nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1011 ze dne 8. června 2016 o indexech, které jsou používány jako referenční hodnoty ve finančních nástrojích a finančních smlouvách nebo k měření výkonnosti investičních fondů, a o změně směrnic 2008/48/ES a 2014/17/EU a nařízení (EU) č. 596/2014 (Úř. věst. L 171, 29.6.2016, s. 1).	1. března 2020 (6)
90	nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1033 ze dne 23. června 2016, kterým se mění nařízení (EU) č. 600/2014 o trzích finančních nástrojů, nařízení (EU) č. 596/2014 o zneužívání trhu a nařízení (EU) č. 909/2014 o zlepšení vypořádání obchodů s cennými papíry v Evropské unii a centrálních depozitářích cenných papírů (Úř. věst. L 175, 30.6.2016, s. 1).	30. září 2018 (5)
91	Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/49/EU ze dne 16. dubna 2014 o systémech pojištění vkladů (přepracované znění) (Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 149).	31. března 2016 (2)
92	Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/57/EU ze dne 16. dubna 2014 o trestních sankcích za zneužívání trhu (směrnice o zneužívání trhu) (Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 179).	30. září 2018 (4)
93	Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU ze dne 15. května 2014, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 82/891/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES, 2011/35/EU, 2012/30/EU a 2013/36/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 190) a v příslušných případech související opatření úrovně 2	31. března 2018 (2)
	ve znění:
94	směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2399 ze dne 12. prosince 2017, kterou se mění směrnice 2014/59/EU, pokud jde o pořadí nezajištěných dluhových nástrojů v insolvenční hierarchii (Úř. věst. L 345, 27.12.2017, s. 96).	31. října 2019 (6)
95	Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU ze dne 15. května 2014 o trzích finančních nástrojů a o změně směrnic 2002/92/ES a 2011/61/EU (Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 349) a v příslušných případech související opatření úrovně 2	31. prosince 2020 (3)
	ve znění:
96	nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 909/2014 ze dne 23. července 2014 o zlepšení vypořádání obchodů s cennými papíry v Evropské unii a centrálních depozitářích cenných papírů a o změně směrnic 98/26/ES a 2014/65/EU a nařízení (EU) č. 236/2012 (Úř. věst. L 257, 28.8.2014, s. 1).	31. prosince 2020 (4)
97	směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1034 ze dne 23. června 2016, kterou se mění směrnice 2014/65/EU o trzích finančních nástrojů (Úř. věst. L 175, 30.6.2016, s. 8).	31. prosince 2021 (5)
98	Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 600/2014 ze dne 15. května 2014 o trzích finančních nástrojů a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 84) a v příslušných případech související opatření úrovně 2	31. prosince 2020 (3)
	ve znění:
99	nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1033 ze dne 23. června 2016, kterým se mění nařízení (EU) č. 600/2014 o trzích finančních nástrojů, nařízení (EU) č. 596/2014 o zneužívání trhu a nařízení (EU) č. 909/2014 o zlepšení vypořádání obchodů s cennými papíry v Evropské unii a centrálních depozitářích cenných papírů (Úř. věst. L 175, 30.6.2016, s. 1).	31. prosince 2020 (5)
100	Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 909/2014 ze dne 23. července 2014 o zlepšení vypořádání obchodů s cennými papíry v Evropské unii a centrálních depozitářích cenných papírů a o změně směrnic 98/26/ES a 2014/65/EU a nařízení (EU) č. 236/2012 (Úř. věst. L 257, 28.8.2014, s. 1).	31. prosince 2020 (4)
	ve znění:
101	nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1033 ze dne 23. června 2016, kterým se mění nařízení (EU) č. 600/2014 o trzích finančních nástrojů, nařízení (EU) č. 596/2014 o zneužívání trhu a nařízení (EU) č. 909/2014 o zlepšení vypořádání obchodů s cennými papíry v Evropské unii a centrálních depozitářích cenných papírů (Úř. věst. L 175, 30.6.2016, s. 1).	31. prosince 2020 (6)
102	Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2365 ze dne 25. listopadu 2015 o transparentnosti obchodů zajišťujících financování a opětovného použití a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 337, 23.12.2015, s. 1).	30. září 2019 (4)
103	Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne 25. listopadu 2015 o platebních službách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 2002/65/ES, 2009/110/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010 a zrušuje směrnice 2007/64/ES (Úř. věst. L 337, 23.12.2015, s. 35) a v příslušných případech související opatření úrovně 2	30. září 2018 (4)
104	Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1011 ze dne 8. června 2016 o indexech, které jsou používány jako referenční hodnoty ve finančních nástrojích a finančních smlouvách nebo k měření výkonnosti investičních fondů, a o změně směrnic 2008/48/ES a 2014/17/EU a nařízení (EU) č. 596/2014 (Úř. věst. L 171, 29.6.2016, s. 1).	1. března 2020 (6)
	Právní předpisy týkající se sběru statistických dat (*)
105	Obecné zásady Evropské centrální banky ECB/2013/24 ze dne 25. července 2013 o statistické zpravodajské povinnosti stanovené Evropskou centrální bankou v oblasti čtvrtletních finančních účtů (Úř. věst. L 2, 7.1.2014, s. 34).	31. března 2016 (2)
	ve znění:
106	obecných zásad Evropské centrální banky (EU) 2016/66 ze dne 26. listopadu 2015, kterými se mění obecné zásady ECB/2013/24 o statistické zpravodajské povinnosti stanovené Evropskou centrální bankou v oblasti čtvrtletních finančních účtů (ECB/2015/40) (Úř. věst. L 14, 21.1.2016, s. 36).	31. března 2017 (4)
107	Nařízení Evropské centrální banky (EU) č. 1071/2013 ze dne 24. září 2013 o rozvaze sektoru měnových finančních institucí (přepracované znění) (ECB/2013/33) (Úř. věst. L 297, 7.11.2013, s. 1).	31. března 2016 (2)
	ve znění:
108	nařízení Evropské centrální banky (EU) č. 1375/2014 ze dne 10. prosince 2014, kterým se mění nařízení (EU) č. 1071/2013 (ECB/2013/33) o rozvaze sektoru měnových finančních institucí (ECB/2014/51) (Úř. věst. L 366, 20.12.2014, s. 77).
109	Nařízení Evropské centrální banky (EU) č. 1072/2013 ze dne 24. září 2013 o statistice úrokových sazeb uplatňovaných měnovými finančními institucemi (přepracované znění) (ECB/2013/34) (Úř. věst. L 297, 7.11.2013, s. 51).	31. března 2016 (2)
	ve znění:
110	nařízení Evropské centrální banky (EU) č. 756/2014 ze dne 8. července 2014, kterým se mění nařízení (EU) č. 1072/2013 (ECB/2013/34) o statistice úrokových sazeb uplatňovaných měnovými finančními institucemi (ECB/2014/30) (Úř. věst. L 205, 12.7.2014, s. 14).
111	Obecné zásady Evropské centrální banky ECB/2014/15 ze dne 4. dubna 2014 o měnové a finanční statistice (přepracované znění) (Úř. věst. L 340, 26.11.2014, s. 1).	31. března 2016 (2)
	ve znění:
112	obecných zásad Evropské centrální banky (EU) 2015/571 ze dne 6. listopadu 2014, kterými se mění obecné zásady ECB/2014/15 o měnové a finanční statistice (ECB/2014/43) (Úř. věst. L 93, 9.4.2015, s. 82).
113	obecných zásad Evropské centrální banky (EU) 2016/450 ze dne 4. prosince 2015, kterými se mění obecné zásady ECB/2014/15 o měnové a finanční statistice (ECB/2015/44) (Úř. věst. L 86, 1.4.2016, s. 42).	31. března 2017 (4)
114	obecných zásad Evropské centrální banky (EU) 2017/148 ze dne 16. prosince 2016, kterými se mění obecné zásady ECB/2014/15 o měnové a finanční statistice (ECB/2016/45) (Úř. věst. L 26, 31.1.2017, s. 1).	1. prosince 2017 (5)
115	obecných zásad Evropské centrální banky (EU) 2018/877 ze dne 1. června 2018, kterými se mění obecné zásady ECB/2014/15 o měnové a finanční statistice (ECB/2018/17) (Úř. věst. L 154, 18.6.2018, s. 22).	1. října 2019 (6)

“

(1) Smíšený výbor z roku 2013 se dohodl na těchto lhůtách na základě čl. 8 odst. 4 Měnové dohody mezi Evropskou unií a Andorrským knížectvím ze dne 30. června 2011.

(2) Smíšený výbor z roku 2014 se dohodl na těchto lhůtách na základě čl. 8 odst. 4 Měnové dohody mezi Evropskou unií a Andorrským knížectvím ze dne 30. června 2011.

(3) Smíšený výbor z roku 2015 se dohodl na těchto lhůtách na základě čl. 8 odst. 4 Měnové dohody mezi Evropskou unií a Andorrským knížectvím ze dne 30. června 2011.

(4) Smíšený výbor z roku 2016 se dohodl na těchto lhůtách na základě čl. 8 odst. 4 Měnové dohody mezi Evropskou unií a Andorrským knížectvím ze dne 30. června 2011.

(5) Smíšený výbor z roku 2017 se dohodl na těchto lhůtách na základě čl. 8 odst. 4 Měnové dohody mezi Evropskou unií a Andorrským knížectvím ze dne 30. června 2011.

(6) Smíšený výbor z roku 2018 se dohodl na těchto lhůtách na základě čl. 8 odst. 4 Měnové dohody mezi Evropskou unií a Andorrským knížectvím ze dne 30. června 2011.

(7) Smíšený výbor z roku 2019 se dohodl na těchto lhůtách na základě čl. 8 odst. 4 Měnové dohody mezi Evropskou unií a Andorrským knížectvím ze dne 30. června 2011.

(*) Jak bylo dohodnuto podle vzoru pro zjednodušené výkaznictví pro statistické účely.

16.1.2020

Úřední věstník Evropské unie

L 12/29

ROZHODNUTÍ SPRÁVNÍ RADY EVROPSKÉHO MONITOROVACÍHO CENTRA PRO DROGY A DROGOVOU ZÁVISLOST

ze dne 28. června 2019

o vnitřních předpisech týkajících se omezení některých práv subjektů údajů, pokud jde o zpracování osobních údajů v rámci fungování tohoto centra

SPRÁVNÍ RADA EVROPSKÉHO MONITOROVACÍHO CENTRA PRO DROGY A DROGOVOU ZÁVISLOST,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 ze dne 23. října 2018 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení nařízení (ES) č. 45/2001 a rozhodnutí č. 1247/2002/ES (1), a zejména na článek 25 uvedeného nařízení,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1920/2006 ze dne 12. prosince 2006 o Evropském monitorovacím centru pro drogy a drogovou závislost (2), a zejména na články 6 a 9 uvedeného nařízení,

s ohledem na stanovisko evropského inspektora ochrany údajů ze dne 29. květen 2019 a na pokyny evropského inspektora ochrany údajů k článku 25 nového nařízení a k vnitřním předpisům,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA) vykonává svou činnost v souladu s výše uvedeným nařízením Rady (ES) č. 1920/2006.

(2)

V souladu s čl. 25 odst. 1 nařízení (EU) 2018/1725 by omezení použití článků 14 až 22, 35 a 36, jakož i článku 4 uvedeného nařízení v rozsahu, v jakém jeho ustanovení odpovídají právům a povinnostem stanoveným v článcích 14 až 22, měla vycházet z vnitřních předpisů přijatých centrem EMCDDA, pokud nevycházejí z právních aktů přijatých na základě Smluv.

(3)	Tyto vnitřní předpisy, včetně ustanovení o posouzení nezbytnosti a přiměřenosti daného omezení, by se neměly použít v případě, kdy omezení práv subjektů údajů stanoví právní akt přijatý na základě Smluv.

(4)	V případech, kdy centrum EMCDDA vykonává své povinnosti s ohledem na práva subjektu údajů podle nařízení (EU) 2018/1725, zváží, zda se neuplatní kterákoliv z výjimek uvedených v tomto nařízení.

(5)

V rámci svého správního fungování může centrum EMCDDA vést správní šetření či disciplinární řízení, vykonávat předběžné činnosti související s případy možných nesrovnalostí oznámených úřadu OLAF, zpracovávat případy whistleblowingu, vyřizovat (formální a neformální) řízení v případě obtěžování, vyřizovat interní a externí stížnosti, provádět interní audity, provádět šetření ze strany pověřence pro ochranu osobních údajů v souladu s čl. 45 odst. 2 nařízení (EU) 2018/1725 a šetření interní (IT) bezpečnosti.

(6)

Centrum EMCDDA zpracovává několik kategorií osobních údajů, včetně „tvrdých“ údajů („objektivních“ údajů, jako jsou údaje o totožnosti, kontaktní údaje, profesní údaje, administrativní údaje, údaje získané ze zvláštních zdrojů, elektronická komunikace a provozní údaje) nebo „měkkých“ údajů („subjektivních“ údajů týkajících se daného případu, např. odůvodnění, údaje o chování, hodnocení, údaje o výkonu a jednání a údaje související nebo předložené v souvislosti s předmětem řízení nebo činnosti).

(7)	Centrum EMCDDA, zastoupené svým ředitelem, vystupuje jako správce údajů bez ohledu na další přenesení pravomocí spojených s úlohou správce v rámci centra EMCDDA s cílem zohlednit provozní odpovědnost za konkrétní operace zpracování osobních údajů.

(8)

Osobní údaje jsou bezpečně uloženy v elektronickém prostředí nebo v papírové podobě, která brání protiprávnímu přístupu nebo předání údajů osobám, které je nepotřebují znát. Zpracovávané osobní údaje jsou uchovávány jen po nezbytnou dobu a k účelům, pro které se zpracovávají během období uvedeného v oznámeních o ochraně údajů, prohlášení o ochraně soukromí nebo v záznamech centra EMCDDA.

(9)

Vnitřní předpisy by měly platit pro všechny operace zpracování provedené centrem EMCDDA v rámci správních šetření, disciplinárních řízení, předběžných činností souvisejících s případy možných nesrovnalostí oznámených úřadu OLAF, řízení v případě whistleblowingu, (formálních a neformálních) řízení v případech obtěžování, vyřizování interních a externích stížností, interních auditů, šetření prováděných pověřencem pro ochranu osobních údajů v souladu s čl. 45 odst. 2 nařízení (EU) 2018/1725, šetření (IT) bezpečnosti prováděných interně nebo se zapojením externích subjektů (např. skupiny CERT-EU).

(10)

Měly by platit pro operace zpracování provedené před zahájením výše uvedených řízení, během těchto řízení a během sledování opatření v návaznosti na výsledky řízení. Součástí by rovněž měla být pomoc a spolupráce, kterou centrum EMCDDA nabídne vnitrostátním orgánům a mezinárodním organizacím nad rámec svých správních vyšetřování.

(11)	V případech, kdy se použijí tyto vnitřní předpisy, musí centrum EMCDDA uvést odůvodnění vysvětlující, proč jsou omezení přísně vzato nezbytná a přiměřená v demokratické společnosti, a dodržovat podstatu základních práv a svobod.

(12)

V této souvislosti je centrum EMCDDA během výše uvedených řízení povinno dodržovat v maximální možné míře základní práva subjektů údajů, zejména ta, která se týkají práva na poskytování informací, práva na přístup k údajům a jejich opravu, práva na výmaz, omezení zpracování, práva na oznamování případů porušení zabezpečení osobních údajů subjektu údajů nebo na důvěrnost komunikace, jak je zakotveno v nařízení (EU) 2018/1725.

(13)	Je však možné, že centrum EMCDDA bude muset omezit informace poskytované subjektu údajů a jiná práva subjektu údajů, a to zejména s cílem chránit vlastní vyšetřování centra, vyšetřování a řízení jiných veřejných orgánů, jakož i práva jiných osob související s vyšetřováními a jinými řízeními centra.

(14)	Centrum EMCDDA tudíž může omezit informace pro účely ochrany vyšetřování a základních práv a svobod jiných subjektů údajů.

(15)	Centrum EMCDDA by mělo pravidelně sledovat, že platí podmínky odůvodňující dané omezení, a omezení zrušit, pokud podmínky již neplatí.

(16)	Správce údajů by měl informovat pověřence pro ochranu osobních údajů v případě odkladu a během přezkumů,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Předmět a oblast působnosti

1. Tímto rozhodnutím se stanoví pravidla týkající se podmínek, za nichž může centrum EMCDDA v rámci svých řízení stanovených v druhém odstavci omezit uplatňování práv zakotvených v článcích 14 až 21, 35 a 36, jakož i v článku 4 uvedeného nařízení, a to v souladu s článkem 25 nařízení (EU) 2018/1725.

2. V rámci správního fungování centra EMCDDA platí toto rozhodnutí pro operace zpracování osobních údajů provedené centrem EMCDDA pro účely: provádění správních šetření, disciplinárních řízení, předběžných činností souvisejících s případy možných nesrovnalostí oznámených úřadu OLAF, projednávání případů whistleblowingu, (formálních a neformálních) řízení v případech obtěžování, vyřizování interních a externích stížností, interních auditů, šetření prováděných pověřencem pro ochranu osobních údajů v souladu s čl. 45 odst. 2 nařízení (EU) 2018/1725, šetření (IT) bezpečnosti prováděných interně nebo se zapojením externích subjektů (např. skupiny CERT-EU)..

3. Dotčenými kategoriemi údajů jsou „tvrdé“ údaje („objektivní“ údaje, jako jsou údaje o totožnosti, kontaktní údaje, profesní údaje, správní podrobnosti, údaje získané ze zvláštních zdrojů, elektronická komunikace a provozní údaje) a/nebo „měkké“ údaje („subjektivní“ údaje týkající se daného případu, např. odůvodnění, údaje o chování, hodnocení, údaje o výkonu a jednání a údaje související nebo předložené v souvislosti s předmětem řízení nebo činnosti).

4. V případech, kdy centrum EMCDDA vykonává své povinnosti s ohledem na práva subjektu údajů podle nařízení (EU) 2018/1725, zváží, zda se neuplatní kterákoliv z výjimek uvedených v tomto nařízení.

5. V závislosti na podmínkách stanovených v tomto rozhodnutí mohou platit omezení pro tato práva: poskytování informací subjektům údajů, právo na přístup, opravu, výmaz, omezení zpracování, oznamování případů porušení zabezpečení osobních údajů subjektu údajů nebo důvěrnost komunikace.

Článek 2

Specifikace správce a záruky

1. Jsou zavedeny tyto záruky, aby se předešlo porušení zabezpečení osobních údajů, únikům údajů či jejich neoprávněnému zpřístupnění:

a)	papírové dokumenty se uchovávají v zabezpečených skříních a přístup k nim mají pouze oprávnění zaměstnanci;

b)	veškeré elektronické údaje se uchovávají v zabezpečené IT aplikaci podle bezpečnostních norem centra EMCDDA, jakož i ve zvláštních elektronických adresářích, k nimž mají přístup pouze oprávnění zaměstnanci. Vhodné úrovně přístupu se udělují individuálně;

databáze je chráněna heslem v rámci jednotného systému přihlašování a propojena automaticky s uživatelským jménem a heslem daného uživatele. Nahrazování uživatelů je přísně zakázáno. Elektronické záznamy jsou uchovávány zabezpečeným způsobem, aby se zajistila důvěrnost a soukromí údajů v nich obsažených;

d)	všechny osoby, které mají přístup k údajům, jsou vázány povinností zachovávat důvěrnost.

2. Správcem operací zpracování je centrum EMCDDA, zastoupené svým ředitelem, který může delegovat funkci správce. Subjekty údajů jsou informovány delegovaným správcem formou oznámení o ochraně údajů nebo prostřednictvím záznamů zveřejněných na webové stránce a/nebo na intranetu centra EMCDDA.

3. Období uchovávání osobních údajů uvedených v čl. 1 odst. 3 nesmí být delší, než je nezbytné a vhodné pro účely, pro něž se údaje zpracovávají. Každopádně však nesmí být delší než období uchovávání uvedené v oznámení o ochraně údajů, prohlášení o ochraně soukromí nebo v záznamech podle čl. 5 odst. 1.

4. Pokud centrum EMCDDA zvažuje použití omezení, zváží se riziko pro práva a svobody subjektu údajů především ve srovnání s rizikem hrozícím právům a svobodám jiných subjektů údajů a s rizikem maření účinku vyšetřování nebo řízení vedených centrem EMCDDA, například formou likvidace důkazů. Rizika pro práva a svobody subjektu údajů se týkají především, ale nikoliv výlučně rizik ohrožení dobrého jména a rizik spojených s právem na obhajobu a právem být vyslechnut.

Článek 3

Omezení

1. Veškerá omezení použije centrum EMCDDA pouze k zabezpečení:

a)	prevence, vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, včetně ochrany před hrozbami pro veřejnou bezpečnost a jejich předcházení;

jiných důležitých cílů obecného veřejného zájmu Unie nebo některého členského státu, zejména cílů společné zahraniční a bezpečnostní politiky Unie nebo důležitých hospodářských nebo finančních zájmů Unie nebo některého členského státu, včetně měnových, rozpočtových a daňových záležitostí, veřejného zdraví a sociálního zabezpečení;

c)	vnitřní bezpečnosti orgánů a subjektů Unie, včetně jejich sítí elektronických komunikací;

d)	ochrany soudní nezávislosti a soudních řízení;

e)	prevence, vyšetřování, odhalování a stíhání porušování etických pravidel regulovaných povolání;

f)	monitorovací, inspekční nebo regulační funkce spojené, i pouze příležitostně, s výkonem veřejné moci v případech uvedených v písmenech a) až c);

g)	ochrany subjektu údajů nebo práv a svobod druhých.

2. Jako zvláštní případ účelů uvedených v odstavci 1 výše může centrum EMCDDA použít omezení v souvislosti s osobními údaji vyměněnými s útvary Komise nebo orgány, institucemi a jinými subjekty Unie, příslušnými orgány členských států nebo třetích zemí nebo mezinárodními organizacemi, a to za těchto okolností:

pokud by výkon těchto práv a povinností mohl být omezen útvary Komise nebo orgány, institucemi a jinými subjekty Unie na základě jiných aktů, jak stanoví článek 25 nařízení (EU) 2018/1725, nebo v souladu s kapitolou IX uvedeného nařízení nebo se zřizovacími akty orgánů, institucí a jiných subjektů Unie;

pokud by výkon těchto práv a povinností mohl být omezen příslušnými orgány členských států na základě aktů uvedených v článku 23 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (3) nebo v souladu s vnitrostátními opatřeními, jimiž se provádí čl. 13 odst. 3, čl. 15 odst. 3 nebo čl. 16 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 (4);

c)	pokud by výkon těchto práv a povinností mohl ohrozit spolupráci centra EMCDDA s třetími zeměmi nebo mezinárodními organizacemi při provádění jeho úkolů.

Před použitím omezení za okolností uvedených v písm. a) a b) prvního pododstavce konzultuje centrum EMCDDA příslušné útvary Komise, orgány, instituce a jiné subjekty Unie nebo příslušné orgány členských států, ledaže je centru zjevné, že použití omezení je stanoveno jedním z aktů uvedených v těchto písmenech.

3. Všechna omezení musí být nezbytná a přiměřená vzhledem k rizikům pro práva a svobody subjektů údajů a musí dodržovat podstatu základních práv a svobod v demokratické společnosti.

4. Zvažuje-li se použití omezení, provede se test nezbytnosti a přiměřenosti na základě těchto pravidel. Test se v každém jednotlivém případě zdokumentuje prostřednictvím oznámení o interním posuzování za účelem vyvození odpovědnosti.

5. Omezení se zruší, jakmile pominou okolnosti, které tato omezení odůvodňují. Zejména pak v případě, že se má za to, že uplatňování omezeného práva by již nemařilo účinek uloženého omezení nebo by nepříznivě ovlivňovalo práva nebo svobody jiných subjektů údajů.

Článek 4

Přezkum pověřencem pro ochranu osobních údajů

1. Centrum EMCDDA neprodleně informuje svého pověřence pro ochranu osobních údajů, pokud správce omezí uplatňování práv subjektů údajů nebo prodlouží platnost omezení, a to v souladu s tímto rozhodnutím. Správce poskytne pověřenci pro ochranu osobních údajů přístup k záznamům obsahujícím posouzení nezbytnosti a přiměřenosti omezení a zdokumentuje zapojení pověřence pro ochranu osobních údajů do jednotlivých postupů.

2. Pověřenec pro ochranu osobních údajů může správce písemně požádat, aby přezkoumal použití omezení. Správce písemně informuje pověřence pro ochranu osobních údajů o výsledku vyžádaného přezkumu.

3. Správce informuje pověřence pro ochranu osobních údajů, pokud bylo omezení zrušeno.

Článek 5

Poskytování informací subjektu údajů

1. V řádně odůvodněných případech a za podmínek stanovených v tomto rozhodnutí může správce omezit právo na informace v souvislosti s těmito operacemi zpracování:

a)	provádění správních šetření a disciplinárních řízení;

b)	předběžné činnosti související s případy možných nesrovnalostí oznámených úřadu OLAF;

c)	řízení v případě whistleblowingu;

d)	(formální a neformální) řízení v případech obtěžování;

e)	vyřizování interních a externích stížností;

f)	interní audity;

g)	vyšetřování prováděná pověřencem pro ochranu osobních údajů v souladu s čl. 45 odst. 2 nařízení (EU) 2018/1725;

h)	vyšetřování (IT) bezpečnosti prováděná interně nebo se zapojením externích subjektů (např. skupiny CERT-EU).

Centrum EMCDDA v oznámeních o ochraně údajů, prohlášeních o ochraně soukromí nebo v záznamech ve smyslu článku 31 nařízení (EU) 2018/1725 zveřejněných na jeho webových stránkách a/nebo na intranetu, kde informuje subjekty údajů o jejich právech v rámci daného řízení, uvede informace související s možným omezením těchto práv. Součástí informací je i to, která práva mohou být omezena, důvody a případná délka trvání.

2. Aniž jsou dotčena ustanovení odstavce 3, informuje centrum EMCDDA, je-li to přiměřené, jednotlivě všechny subjekty údajů, o nichž se domnívá, že jsou dotčenými osobami v rámci konkrétní operace zpracování, bez zbytečného odkladu a písemně o jejich právech v souvislosti se stávajícími nebo budoucími omezeními.

3. Pokud centrum EMCDDA omezí, ať už zcela, nebo částečně, poskytování informací subjektům údajů, jak je uvedeno v odstavci 2, zaznamená odůvodnění omezení a právní základ v souladu s článkem 3 tohoto rozhodnutí, včetně posouzení nezbytnosti a přiměřenosti omezení.

Je třeba vložit do rejstříku záznam a případně dokumenty obsahující věcné a právní prvky, z nichž omezení vychází. Na žádost se zpřístupní evropskému inspektorovi ochrany údajů.

4. Omezení uvedené v odstavci 3 platí, dokud nepominou důvody, které jeho platnost odůvodňují.

Pokud důvody omezení již neplatí, centrum EMCDDA poskytne informace subjektu údajů o hlavních důvodech, na nichž je použití omezení založeno. Centrum EMCDDA současně informuje subjekt údajů o právu kdykoliv podat stížnost u evropského inspektora ochrany údajů nebo žádat o soudní ochranu u Soudního dvora Evropské unie.

Centrum EMCDDA přezkoumá použití omezení každých šest měsíců ode dne přijetí omezení a při uzavření příslušného šetření, řízení nebo vyšetřování. Následně správce každých šest měsíců sleduje nutnost nadále uplatňovat veškerá omezení.

Článek 6

Právo subjektu údajů na přístup k údajům

1. V řádně odůvodněných případech a za podmínek stanovených v tomto rozhodnutí může správce omezit právo na přístup, pokud je to nezbytné a přiměřené, v souvislosti s těmito operacemi zpracování:

a)	provádění správních šetření a disciplinárních řízení;

b)	předběžné činnosti související s případy možných nesrovnalostí oznámených úřadu OLAF;

c)	řízení v případě whistleblowingu;

d)	(formální a neformální) řízení v případech obtěžování;

e)	vyřizování interních a externích stížností;

f)	interní audity;

g)	vyšetřování prováděná pověřencem pro ochranu osobních údajů v souladu s čl. 45 odst. 2 nařízení (EU) 2018/1725;

h)	vyšetřování (IT) bezpečnosti prováděná interně nebo se zapojením externích subjektů (např. skupiny CERT-EU).

Pokud subjekty údajů požádají o přístup ke svým osobním údajům zpracovávaným v souvislosti s jedním nebo více konkrétními případy nebo ke konkrétní operaci zpracování v souladu s článkem 17 nařízení (EU) 2018/1725, omezí centrum EMCDDA posouzení žádosti pouze na tyto osobní údaje.

2. Pokud centrum EMCDDA zcela nebo částečně omezí právo na přístup uvedené v článku 17 nařízení (EU) 2018/1725, podnikne následující kroky:

a)	ve své odpovědi na žádost informuje dotčený subjekt údajů o platném omezení a o hlavních důvodech tohoto omezení a také o možnosti podat stížnost u evropského inspektora ochrany údajů nebo žádat o soudní ochranu u Soudního dvora Evropské unie;

b)	v oznámení o interním posouzení zdokumentuje odůvodnění omezení, včetně posouzení nezbytnosti a přiměřenosti omezení a délky jeho platnosti.

Poskytnutí informací uvedených v písmenu a) lze odložit, neprovést nebo odepřít, pokud by mařilo účinek omezení uloženého podle čl. 25 odst. 8 nařízení (EU) 2018/1725.

Centrum EMCDDA přezkoumá použití omezení každých šest měsíců ode dne přijetí omezení a při uzavření příslušného vyšetřování. Následně správce každých šest měsíců sleduje nutnost nadále uplatňovat veškerá omezení.

3. Je třeba vložit do rejstříku záznam a případně dokumenty obsahující věcné a právní prvky, z nichž omezení vychází. Na žádost se zpřístupní evropskému inspektorovi ochrany údajů.

Článek 7

Právo na opravu, výmaz a omezení zpracování údajů

1. V řádně odůvodněných případech a za podmínek stanovených v tomto rozhodnutí může správce omezit právo na opravu, výmaz a omezení zpracování, pokud je to nezbytné a přiměřené, v souvislosti s těmito operacemi zpracování:

a)	provádění správních šetření a disciplinárních řízení;

b)	předběžné činnosti související s případy možných nesrovnalostí oznámených úřadu OLAF;

c)	řízení v případě whistleblowingu;

d)	(formální a neformální) řízení v případech obtěžování;

e)	vyřizování interních a externích stížností;

f)	interní audity;

g)	vyšetřování prováděná pověřencem pro ochranu osobních údajů v souladu s čl. 45 odst. 2 nařízení (EU) 2018/1725;

h)	vyšetřování (IT) bezpečnosti prováděná interně nebo se zapojením externích subjektů (např. skupiny CERT-EU).

2. Pokud centrum EMCDDA zcela nebo částečně omezí uplatňování práva na opravu, výmaz a omezení zpracování uvedeného v článku 18, čl. 19 odst. 1 a čl. 20 odst. 1 nařízení (EU) 2018/1725, podnikne kroky stanovené v čl. 6 odst. 2 tohoto rozhodnutí a vloží do rejstříku záznam v souladu s čl. 6 odst. 3 rozhodnutí.

Článek 8

Oznamování případů porušení zabezpečení osobních údajů subjektu údajů a důvěrnost elektronických komunikací

1. V řádně odůvodněných případech a za podmínek stanovených v tomto rozhodnutí může správce omezit právo na oznamování případů porušení zabezpečení osobních údajů, pokud jde to nezbytné a přiměřené, v souvislosti s těmito operacemi zpracování:

a)	provádění správních šetření a disciplinárních řízení;

b)	předběžné činnosti související s případy možných nesrovnalostí oznámených úřadu OLAF;

c)	řízení v případě whistleblowingu;

d)	(formální a neformální) řízení v případech obtěžování;

e)	vyřizování interních a externích stížností;

f)	interní audity;

g)	vyšetřování prováděná pověřencem pro ochranu osobních údajů v souladu s čl. 45 odst. 2 nařízení (EU) 2018/1725;

h)	vyšetřování (IT) bezpečnosti prováděná interně nebo se zapojením externích subjektů (např. skupiny CERT-EU).

2. V řádně odůvodněných případech a za podmínek stanovených v tomto rozhodnutí může správce omezit právo na důvěrnost elektronických komunikací, pokud je to nezbytné a přiměřené, v souvislosti s těmito operacemi zpracování:

a)	provádění správních šetření a disciplinárních řízení;

b)	předběžné činnosti související s případy možných nesrovnalostí oznámených úřadu OLAF;

c)	řízení v případě whistleblowingu;

d)	formální řízení v případech obtěžování;

e)	vyřizování interních a externích stížností;

f)	bezpečnostní vyšetřování prováděná interně nebo se zapojením externích subjektů (např. skupiny CERT-EU).

3. Pokud centrum EMCDDA omezí oznamování případů porušení zabezpečení osobních údajů subjektu údajů a důvěrnost elektronických komunikací uvedené v článcích 35 a 36 nařízení (EU) 2018/1725, zaznamená a vloží do rejstříku důvody omezení v souladu s čl. 5 odst. 3 tohoto rozhodnutí. Použije se čl. 5 odst. 4 tohoto rozhodnutí.

Článek 9

Vstup v platnost

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

V Lisabonu dne 28. června 2019.

Za správní radu

předsedkyně

Laura D’ARRIGO

(1) Úř. věst. L 295, 21.11.2018, s. 39.

(2) Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 1.

(3) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1).

(4) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 89).

Obsah		II Nelegislativní akty	Strana
		MEZINÁRODNÍ DOHODY
	*	Informace o vstupu v platnost Dohody mezi Evropským společenstvím a vládou Malajsie o některých aspektech leteckých služeb	1
	*	Informace o vstupu v platnost Dohody mezi Evropským společenstvím a Moldavskou republikou o některých aspektech leteckých služeb	2
	*	Informace o vstupu v platnost Dohody mezi Evropským společenstvím a vládou Mongolska o některých aspektech leteckých služeb	3
	*	Informace o vstupu v platnost Dohody mezi Evropským společenstvím a Marockým královstvím o některých aspektech leteckých služeb	4
		NAŘÍZENÍ
	*	Nařízení Komise (EU) 2020/34 ze dne 15. ledna 2020, kterým se mění nařízení (ES) č. 1126/2008, kterým se přijímají některé mezinárodní účetní standardy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002, pokud jde o Mezinárodní účetní standard 39 a Mezinárodní standardy účetního výkaznictví 7 a 9 ( 1 )	5
	*	Prováděcí nařízení Komise (EU) 2020/35 ze dne 15. ledna 2020, kterým se mění prováděcí nařízení (EU) 2019/159 o zavedení konečných ochranných opatření proti dovozu některých výrobků z oceli	13
		ROZHODNUTÍ
	*	Rozhodnutí Komise (EU) 2020/36 ze dne 15. ledna 2020, kterým se mění příloha Měnové dohody mezi Evropskou unií a Andorrským knížectvím	17
		JEDNACÍ ŘÁDY
	*	Rozhodnutí správní rady Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost ze dne 28. června 2019 o vnitřních předpisech týkajících se omezení některých práv subjektů údajů, pokud jde o zpracování osobních údajů v rámci fungování tohoto centra	29

		ISSN 1977-0626
Úřední věstník Evropské unie		L 12

České vydání	Právní předpisy	Ročník 63 16. ledna 2020