(1)

Článek 129 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 (4) přiznává krytým dluhopisům za určitých podmínek preferenční zacházení. Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2162 (5) uvádí hlavní prvky a společnou definici krytých dluhopisů.

(2)

Dne 20. prosince 2013 Komise požádala Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro bankovnictví) (dále jen EBA nebo „orgán EBA“), zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 (6), o stanovisko ke vhodnosti rizikových vah krytých dluhopisů stanovených v článku 129 nařízení (EU) č. 575/2013. Podle stanoviska orgánu EBA ze dne 1. července 2014 představuje preferenční zacházení co do rizikových vah stanovené v nařízení (EU) č. 575/2013 v zásadě vhodný obezřetnostní přístup. EBA však doporučil zvážit možnost doplnit kritéria způsobilosti pro preferenční zacházení co do rizikové váhy tak, aby zahrnovala přinejmenším snižování rizik likvidity a přezajištění, úlohu příslušných orgánů a další rozpracování stávajících požadavků na poskytování informací investorům.

(3)

V návaznosti na stanovisko orgánu EBA je vhodné přijmout další požadavky na kryté dluhopisy, kterými se zlepší kvalita krytých dluhopisů způsobilých pro preferenční kapitálové zacházení podle nařízení (EU) č. 575/2013.

(4)

Příslušné orgány mohou částečně upustit od uplatňování požadavku, aby expozice vůči úvěrovým institucím v krycím portfoliu patřily do stupně úvěrové kvality 1, a povolit, aby expozice až do výše 10 % nominální hodnoty nesplacených krytých dluhopisů emitující instituce namísto toho patřily do stupně úvěrové kvality 2. Tuto částečnou výjimku lze však uplatnit až po konzultaci s orgánem EBA a pouze za předpokladu, že v dotčených členských státech lze doložit významné potenciální problémy koncentrace v důsledku uplatnění požadavku na stupeň úvěrové kvality 1. Vzhledem k tomu, že je ve většině členských států v eurozóně i mimo ni čím dál obtížnější splnit požadavky, které musí expozice splňovat, aby dosáhly stupně úvěrové kvality 1, poskytnuté externími ratingovými agenturami, dospěly členské státy, v nichž se nacházejí největší trhy s krytými dluhopisy, k názoru, že je nutné takovou částečnou výjimku uplatňovat. Aby bylo jednodušší expozice vůči úvěrovým institucím využívat jako kolaterál pro kryté dluhopisy a aby bylo možné řešit potenciální problémy koncentrace, je nutné změnit nařízení (EU) č. 575/2013 zavedením pravidla, kterým se povolí, aby expozice vůči úvěrovým institucím až do výše 10 % nominální hodnoty nesplacených krytých dluhopisů emitující instituce patřily do stupně úvěrové kvality 2, aniž by bylo třeba konzultovat s orgánem EBA. Je nezbytné povolit používání stupně úvěrové kvality 3 u krátkodobých vkladů a u derivátů v těch členských státech, kde by bylo příliš obtížné splňovat požadavek na stupně úvěrové kvality 1 a 2. Příslušné orgány určené podle směrnice (EU) 2019/2162 by měly mít možnost po konzultaci s orgánem EBA povolit používání stupně úvěrové kvality 3 u derivátových smluv ve snaze řešit potenciální problémy koncentrace.

(5)

Úvěry zajištěné podíly s přednostním vypořádáním emitovanými francouzskými Fonds Communs de Titrisation nebo rovnocennými společnostmi, které sekuritizují expozice zajištěné obytnými nebo obchodními nemovitostmi, představují způsobilá aktiva, která lze použít jako kolaterál pro kryté dluhopisy až do výše 10 % nominální hodnoty nesplacené emise krytých dluhopisů („10% práh“). Článek 496 nařízení (EU) č. 575/2013 však umožňuje, aby příslušné orgány od 10% prahu upustily. Navíc čl. 503 odst. 4 uvedeného nařízení požaduje, aby Komise vhodnost odchylky, která umožňuje příslušným orgánům od 10% prahu upustit, přezkoumala. Komise požádala orgán EBA o stanovisko v této věci dne 22. prosince 2013. EBA ve svém stanovisku prohlásil, že použití dluhopisů s přednostním vypořádáním emitovaných francouzskými Fonds Communs de Titrisation nebo rovnocennými společnostmi, které sekuritizují expozice zajištěné obytnými nebo obchodními nemovitostmi, coby kolaterálu by zvýšilo obezřetnostní riziko kvůli dvouúrovňové struktuře programu krytých dluhopisů zajištěných sekuritizačními podíly a vedlo by k tomu, že krycí portfolio by nebylo z hlediska úvěrové kvality dostatečně transparentní. EBA proto doporučil odchylku od 10% prahu, kterou článek 496 uvedeného nařízení stanoví pro podíly s přednostním vypořádáním, po 31. prosinci 2017 již nepoužívat.

(6)

Pouze omezený počet vnitrostátních rámců pro kryté dluhopisy připouští začleňování cenných papírů zajištěných hypotékou na obytné nebo obchodní nemovitosti do krycího portfolia. Využívání těchto struktur je však na ústupu a má se za to, že programy krytých dluhopisů zbytečně komplikují. Je proto vhodné využívání těchto struktur coby způsobilých aktiv úplně zrušit.

(7)

Jako způsobilý kolaterál se rovněž používají kryté dluhopisy vydané v seskupení struktur využívajících kryté dluhopisy v rámci skupiny, které splňují podmínky nařízení (EU) č. 575/2013. Z obezřetnostního hlediska seskupení struktur využívajících kryté dluhopisy v rámci skupiny nepředstavují žádné další riziko, protože s sebou nenesou stejné riziko složitosti jako používání úvěrů zajištěných podíly s přednostním vypořádáním emitovanými francouzskými Fonds Communs de Titrisation nebo rovnocennými společnostmi, které sekuritizují expozice zajištěné obytnými nebo obchodními nemovitostmi. Podle stanoviska orgánu EBA by zajištění krytých dluhopisů seskupením struktur využívajících kryté dluhopisy v rámci skupiny mělo být povoleno, aniž by se na výši nesplacených krytých dluhopisů emitující instituce vztahoval jakýkoliv limit. Požadavek, aby se na expozice vůči úvěrovým institucím v seskupeních struktur využívajících kryté dluhopisy v rámci skupiny vztahoval 15% nebo 10% limit, by proto měl být zrušen. Tato seskupení struktur využívajících kryté dluhopisy v rámci skupiny upravuje směrnice (EU) 2019/2162.

(8)

Zásady oceňování nemovitostí zajišťujících kryté dluhopisy platí pro kryté dluhopisy, aby tyto dluhopisy splňovaly požadavky pro preferenční zacházení. Požadavky na způsobilost aktiv použitých k zajištění krytých dluhopisů se týkají jejich obecné kvality, která zaručuje stabilitu krycího portfolia, a měly by proto být stanoveny ve směrnici (EU) 2019/2162. V souladu s tím by měla být ustanovení o metodě oceňování obsažena v uvedené směrnici, a regulační technické normy k posuzování zástavní hodnoty nemovitosti by se proto na kritéria způsobilosti krytých dluhopisů neměly vztahovat.

(9)

Nezbytnou součástí toho, jak zaručit úvěrovou kvalitu krytých dluhopisů, jsou limity pro poměr úvěru k hodnotě nemovitosti (loan-to-value limits, dále jen „ limity LTV“). V čl. 129 odst. 1 nařízení (EU) č. 575/2013 se stanoví limity LTV u hypoték a námořního zástavního práva na lodě, ale nespecifikuje se, jakým způsobem by se měly limity uplatňovat. To by mohlo vést k nejistotě. Limity LTV by se měly uplatnit jako měkké limity krytí. Znamená to, že zatímco pro výši podkladové půjčky žádné limity neplatí, jako kolaterál lze tuto půjčku použít jen v mezích limitů LTV stanovených pro dané aktivum. Limity LTV určují procentní podíl půjčky, který se podílí na požadavku krytí závazků. Je proto vhodné upřesnit, že limity LTV určují podíl půjčky, který se podílí na krytí daného krytého dluhopisu.

(10)

Pro lepší přehlednost by limity LTV měly platit po celou dobu splatnosti půjčky. Konkrétní limity LTV by měly zůstat beze změny na úrovni 80 % hodnoty obytné nemovitosti u úvěrů na obytné nemovitosti, 60 % hodnoty obchodní nemovitosti u úvěrů na obchodní nemovitosti, s možností zvýšení na nebo 70 %, a 60 % hodnoty lodě. Obchodní nemovitost by měla být chápána v souladu s obecným chápáním uvedeného typu nemovitosti jako „nebytové“ nemovitosti, a to i v případě, že ji vlastní neziskové organizace.

(11)

V zájmu dalšího zlepšení kvality krytých dluhopisů, kterým se dostává preferenčního zacházení, by toto preferenční zacházení mělo podléhat určité minimální míře přezajištění, tedy zajištění nad úroveň krytí požadovaného směrnicí (EU) 2019/2162. Tento požadavek by zmírnil nejzávažnější rizika, která vznikají v případě platební neschopnosti nebo krize emitenta. Rozhodnutí členského státu, že na kryté dluhopisy vydané úvěrovými institucemi nacházejícími se na jeho území uplatní vyšší minimální míru přezajištění, by nemělo bránit úvěrovým institucím v investování do jiných krytých dluhopisů s nižší minimální mírou přezajištění, které jsou s tímto nařízením v souladu, a ve využívání jeho ustanovení.

(12)

Je třeba, aby úvěrové instituce, které investují do krytých dluhopisů, o nich dostávaly alespoň jednou za půl roku určité informace. Nezbytnou součástí krytých dluhopisů je požadavek na transparentnost, která zaručuje jednotnou úroveň poskytování informací a umožňuje investorům provádět potřebné posouzení rizik, zlepšuje komparabilitu, transparentnost a stabilitu trhu. Je proto vhodné zajistit, aby se požadavky na transparentnost vztahovaly na všechny kryté dluhopisy, tím, že se tyto požadavky zahrnou do směrnice (EU) 2019/2162. Podobné požadavky by tudíž měly být z nařízení (EU) č. 575/2013 vypuštěny.

(13)

Kryté dluhopisy jsou nástroj dlouhodobého financování, a vydávají se proto s dobou splatnosti stanovenou na několik let. Proto je nutné zajistit, aby kryté dluhopisy vydané před 31. prosincem 2007 nebo před 8. červencem 2022 nebyly tímto nařízením dotčeny. Za tím účelem by kryté dluhopisy vydané před 31. prosincem 2007 měly zůstat vyňaty z požadavků nařízení (EU) č. 575/2013 týkajících se způsobilých aktiv, přezajištění a náhradních aktiv. Kromě toho by další kryté dluhopisy splňující požadavky nařízení (EU) č. 575/2013 a vydané před 8. červencem 2022 měly být vyňaty z požadavků na přezajištění a náhradní aktiva a zůstat způsobilé pro preferenční zacházení podle uvedeného nařízení až do doby své splatnosti.

(14)

Toto nařízení by mělo být uplatňováno ve spojení s vnitrostátními předpisy provádějícími směrnicí (EU) 2019/2162. V zájmu důsledného uplatňování nového rámce, kterým se stanoví strukturální rysy emise krytých dluhopisů a pozměněné požadavky na preferenční zacházení, by měla být použitelnost tohoto nařízení odložena tak, aby se shodovala s datem, od kterého budou členské státy povinny uplatňovat vnitrostátní právní předpisy provádějící uvedenou směrnici.

(15)

Nařízení (EU) č. 575/2013 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

1)

Článek 129 se mění takto:

2)

V čl. 416 odst. 2 písm. a) se bod ii) nahrazuje tímto:

3)

V článku 425 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

4)

V čl. 427 odst. 1 písm. b) se bod x) nahrazuje tímto:

5)

V čl. 428 odst. 1 písm. h) se bod iii) nahrazuje tímto:

6)

Článek 496 se zrušuje.

7)

V příloze III bodě 6 se písmeno c) nahrazuje tímto:

(1)

V čl. 169 odst. 1 a v čl. 169 odst. 2 písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) se stanoví, že Unie přispívá k zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitele prostřednictvím opatření přijatých podle článku 114 Smlouvy o fungování EU. Článek 38 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) stanoví, že v politikách Unie je zajištěna vysoká úroveň ochrany spotřebitele.

(2)

Právní předpisy na ochranu spotřebitele by měly být účinně uplatňovány v celé Unii. Komplexní kontrola účelnosti právních předpisů v oblasti ochrany spotřebitele a marketingu, kterou Komise provedla v letech 2016 a 2017 v rámci Programu pro účelnost a účinnost právních předpisů (REFIT), dospěla k závěru, že účinnost právních předpisů Unie na ochranu spotřebitele je ohrožena nedostatečným povědomím obchodníků a spotřebitelů, a že stávající prostředky ke zjednání nápravy by tudíž mohly být využívány častěji.

(3)

Unie již přijala řadu opatření na zvýšení povědomí spotřebitelů, obchodníků a právníků o právech spotřebitelů a na zlepšení vymáhání práv spotřebitelů a zjednání nápravy pro ně. Stále ale zbývají určité rezervy ohledně skutečně účinných a přiměřených sankcí ve vnitrostátních právních předpisech pro odrazování a postihování protiprávního jednání uvnitř Unie, nedostatečné individuální prostředky nápravy pro spotřebitele poškozené porušením vnitrostátních právních předpisů, které provádějí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES (3), a nedostatky v řízení ve věci žalob na zdržení se jednání podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/22/ES (4). Revize řízení ve věci žalob na zdržení se jednání by měla být provedena prostřednictvím samostatného nástroje, kterým bude směrnice 2009/22/ES změněna a nahrazena.

(4)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/6/ES (5), 2005/29/ES a 2011/83/EU (6) obsahují požadavky, aby členské státy zajistily účinné, přiměřené a odrazující sankce za protiprávní jednání v rozporu s vnitrostátními právními předpisy, které tyto směrnice provádějí. Dále článek 21 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2394 (7) vyžaduje, aby členské státy přijaly donucovací opatření, včetně účinného, účelného a koordinovaného ukládání sankcí s cílem dosáhnout ukončení nebo zákazu rozsáhlých protiprávních jednání nebo rozsáhlých protiprávních jednání s unijním rozměrem.

(5)

Ustanovení vnitrostátních předpisů o sankcích se napříč Unií výrazně liší. Obzvláště platí, že ne všechny členské státy zajišťují možnost ukládání účinných, přiměřených a odrazujících pokut obchodníkům, kteří jsou odpovědní za rozsáhlá protiprávní jednání nebo rozsáhlá protiprávní jednání s unijním rozměrem. Proto je třeba zlepšit stávající ustanovení o sankcích ve směrnicích 98/6/ES, 2005/29/ES a 2011/83/EU a současně přijmout nová ustanovení o sankcích ve směrnici Rady 93/13/EHS (8).

(6)

Členské státy by nadále měly mít možnost zvolit si druh sankce, která má být uložena, a stanovit ve svých vnitrostátních právních předpisech příslušné postupy pro ukládání sankcí v případě porušení směrnic 93/13/EHS, 98/6/ES, 2005/29/ES a 2011/83/EU, ve znění této směrnice.

(7)

K zajištění jednotnějšího uplatňování sankcí, zejména v případě protiprávních jednání uvnitř Unie, rozsáhlých protiprávních jednání a rozsáhlých protiprávních jednání s unijním rozměrem ve smyslu nařízení (EU) 2017/2394, by měla být ve směrnicích 93/13/EHS, 98/6/ES, 2005/29/ES a 2011/83/EU stanoven seznam společných demonstrativních a orientačních kritérií pro uplatňování sankcí. Mezi tato kritéria by měla patřit například povaha, závažnost, rozsah a doba trvání protiprávního jednání a případná náprava způsobené újmy, kterou poskytl obchodník spotřebitelům. Opakované protiprávní jednání téhož subjektu poukazuje na sklon k takovému protiprávnímu jednání a je významným projevem závažnosti chování, a tedy i nutnosti zvýšit úroveň sankce pro dosažení odrazujícího účinku. Pokud jsou dostupné příslušné údaje, měly by být zohledněny získaný finanční prospěch nebo zamezené ztráty kvůli protiprávnímu jednání. Je rovněž možné zohlednit jiné přitěžující nebo polehčující okolnosti, jež se uplatní na daný případ.

(8)

Tento seznam společných demonstrativních a orientačních kritérií pro uplatňování sankcí nemusí být relevantní pro rozhodování o sankcích za úplně všechna protiprávní jednání, nemusí být například relevantní u protiprávního jednání, které není závažné. Členské státy by také měly zohlednit další obecné právní zásady týkající se ukládání sankcí, například zásadu non bis in idem.

(9)

V souladu s článkem 21 nařízení (EU) 2017/2394 mají příslušné orgány členských států dotčené koordinovaným postupem přijmout v rámci své jurisdikce veškerá nezbytná donucovací opatření proti obchodníkovi odpovědnému za rozsáhlé protiprávní jednání nebo rozsáhlé protiprávní jednání s unijním rozměrem s cílem dosáhnout ukončení nebo zákazu tohoto protiprávního jednání. V příslušných případech mají obchodníkovi odpovědnému za rozsáhlé protiprávní jednání nebo rozsáhlé protiprávní jednání s unijním rozměrem uložit sankce, jako jsou pokuty nebo penále. Donucovací opatření mají být přijímána účinně, efektivně a koordinovaně s cílem dosáhnout ukončení nebo zákazu rozsáhlého protiprávního jednání nebo rozsáhlého protiprávního jednání s unijním rozměrem. Příslušné orgány dotčené koordinovaným postupem mají usilovat o přijetí donucovacích opatření souběžně ve všech členských státech dotčených tímto protiprávním jednáním.

(10)

Aby členské státy mohly ukládat účinné, přiměřené a odrazující sankce za rozsáhlá protiprávní jednání a za rozsáhlá protiprávní jednání s unijním rozměrem, která jsou předmětem koordinovaných vyšetřovacích a donucovacích opatření v souladu s nařízením (EU) 2017/2394, měly by být pokuty zavedeny jako součást sankcí za tato protiprávní jednání. K zajištění odrazujícího účinku pokut by měly členské státy ve svých vnitrostátních právních předpisech stanovit maximální výši pokuty za tato protiprávní jednání na úrovni, která dosahuje alespoň 4 % ročního obratu obchodníka v dotčeném členském státě nebo dotčených členských státech. Obchodníkem může být v určitých případech také skupina společností.

(11)

Jak stanoví články 9 a 10 nařízení (EU) 2017/2394, při ukládání sankcí by měla být případně věnována náležitá pozornost povaze, závažnosti a době trvání daného protiprávního jednání. Uložení sankcí by mělo být přiměřené a mělo by být v souladu s právem Unie a vnitrostátním právem, včetně příslušných procesních záruk a zásad podle Listiny. Uložené sankce by měly být přiměřené povaze protiprávního jednání porušujícího právní předpisy Unie na ochranu zájmů spotřebitele a celkové skutečné nebo potencionální újmě jím způsobené. Pravomoc ukládat sankce má být vykonávána buď přímo příslušnými orgány v rámci jejich vlastní kompetence, nebo případně s pomocí jiných příslušných orgánů nebo dalších orgánů veřejné moci, nebo případně vydáním pokynů určeným subjektům, nebo prostřednictvím podání k soudům příslušným k přijetí nezbytného rozhodnutí, včetně případného opravného prostředku, není-li žádosti o přijetí nezbytného rozhodnutí vyhověno.

(12)

Pokud v důsledku koordinovaného postupu podle nařízení (EU) 2017/2394 uloží pokutu obchodníkovi odpovědnému za rozsáhlé protiprávní jednání nebo rozsáhlé protiprávní jednání s unijním rozměrem jeden příslušný orgán ve smyslu uvedeného nařízení, měl by mít možnost uložit pokutu ve výši alespoň 4 % ročního obratu tohoto obchodníka ve všech dotčených členských státech, kterých se koordinované donucovací opatření týká.

(13)

Členským státům by nemělo nic bránit v tom, aby ve svých vnitrostátních právních předpisech zachovaly nebo zavedly vyšší maximální pokuty vycházející z obratu za rozsáhlá protiprávní jednání nebo rozsáhlá protiprávní jednání s unijním rozměrem. Členské státy by také měly mít možnost založit tyto pokuty na celosvětovém obratu obchodníka nebo rozšířit ustanovení o pokutách na další protiprávní jednání, na něž se ustanovení této směrnice související s článkem 21 nařízení (EU) 2017/2394 nevztahují. Požadavek na stanovení pokuty na úrovni alespoň 4 % ročního obratu obchodníka by se neměl vztahovat na případná další ustanovení členských států týkající se ukládání penále, jako jsou například denní pokuty, za neplnění rozhodnutí, příkazu, předběžného opatření, závazku obchodníka nebo jiného opatření, s cílem ukončit protiprávní jednání.

(14)

Ustanovení o sankcích by měla být doplněna ve směrnici 93/13/EHS s cílem posílit její odrazující účinek. Pro uplatňování sankcí za porušení uvedené směrnice mohou členské státy zvolit správní nebo soudní postupy. Zejména by správní orgány nebo vnitrostátní soudy mohly ukládat sankce, jestliže shledají, že povaha smluvních ujednání je zneužívající, mimo jiné na základě soudních řízení zahájených správním orgánem. Sankce by mohly správní orgány nebo vnitrostátní soudy uložit také v případě, že prodávající nebo poskytovatel použije smluvní ujednání, která jsou podle vnitrostátního práva výslovně označena jako zneužívající za všech okolností, nebo byla za zneužívající prohlášena pravomocným závazným rozhodnutím. Členské státy by mohly rozhodnout, že správní orgány mají také právo stanovit, že povaha smluvních ujednání je zneužívající. Správní orgány nebo vnitrostátní soudy by také mohly uložit sankci prostřednictvím téhož rozhodnutí, které stanoví zneužívající povahu smluvních ujednání. Členské státy by mohly rovněž stanovit vhodné mechanismy koordinace veškerých postupů na vnitrostátní úrovni, které se týkají individuálního zjednání nápravy a sankcí.

(15)

Při rozdělování výnosů z pokut by členské státy měly zvážit posílení ochrany obecného zájmu spotřebitelů a dalších chráněných veřejných zájmů.

(16)

Členské státy by měly zajistit dostupnost prostředků nápravy pro spotřebitele poškozené nekalými obchodními praktikami, aby se eliminovaly všechny dopady těchto praktik. Soukromoprávní vymáhání by usnadnil jasný rámec pro individuální prostředky nápravy. Spotřebitel by měl mít možnost uplatnit nárok na náhradu újmy a případně snížení ceny nebo ukončení smlouvy, a to přiměřeným a účinným způsobem. Členským státům by nic nemělo bránit v zachování nebo zavedení práv na uplatnění jiných prostředků nápravy, jako je oprava nebo výměna, pro spotřebitele poškozené nekalými obchodními praktikami, aby bylo dosaženo plného odstranění dopadů takových praktik. Členským státům by nemělo nic bránit ve stanovení podmínek pro uplatnění prostředků nápravy pro spotřebitele a jejich účinků. Při uplatňování prostředků nápravy by mohly být případně zohledněny závažnost a povaha nekalých obchodních praktik, újma, kterou utrpěl spotřebitel, a další relevantní okolnosti, jako je pochybení obchodníka nebo porušení smlouvy.

(17)

Kontrola účelnosti právních předpisů v oblasti ochrany spotřebitele a marketingu a souběžné hodnocení směrnice 2011/83/EU také identifikovaly řadu oblastí, ve kterých by měly být stávající unijní právní předpisy na ochranu spotřebitele modernizovány. Vzhledem k pokračujícímu rozvoji digitálních nástrojů je nezbytné přizpůsobovat unijní právní předpisy na ochranu spotřebitele.

(18)

Lepší pořadí nebo jakékoli prominentní umístění obchodních nabídek v rámci výsledků online vyhledávání poskytovateli funkce online vyhledávání má významný dopad na spotřebitele.

(19)

Jako pořadí se označuje relativní důležitost nabídek obchodníků nebo relevantnost připisovaná výsledkům vyhledávání v podobě, v jaké je poskytovatelé funkce online vyhledávání prezentují, uspořádávají nebo oznamují, včetně výsledků uplatnění algoritmického řazení, mechanismů hodnocení či recenzí, vizuálních označení či jiných nástrojů pro zvýraznění nebo jejich kombinace.

(20)

V tomto ohledu by měla být změněna příloha I směrnice 2005/29/ES, aby se upřesnilo, že postupy, kdy obchodník poskytuje spotřebiteli informace v podobě výsledků vyhledávání v reakci na dotaz spotřebitele při online vyhledávání, aniž by jasně sdělil, že jde o placenou reklamu nebo specifickou platbu za účelem dosažení lepšího pořadí produktu v rámci výsledků vyhledávání, by měly být zakázány. Pokud obchodník přímo nebo nepřímo zaplatil poskytovateli funkce online vyhledávání za lepší pořadí produktu v rámci výsledků vyhledávání, měl by o tom poskytovatel funkce online vyhledávání spotřebitele stručnou, snadno dostupnou a srozumitelnou formou informovat. Nepřímá platba by mohla mít podobu přijetí dalších povinností ze strany obchodníka vůči poskytovateli funkce online vyhledávání jakéhokoli druhu, jejichž konkrétním dopadem je lepší pořadí. Nepřímou platbu by mohla tvořit zvýšená provize za transakci a různé systémy kompenzace, které konkrétně vedou k lepšímu pořadí. Platby za obecné služby, jako jsou poplatky za zařazení na seznam nebo členské příspěvky, které řeší širokou škálu funkcí nabízených poskytovatelem funkce online vyhledávání obchodníkovi, by neměly být považovány za specifickou platbu za účelem dosažení lepšího pořadí produktu za předpokladu, že tyto platby neslouží k dosažení lepšího pořadí. Funkci internetového vyhledávání mohou poskytovat různé typy internetových obchodníků, včetně zprostředkovatelů, jako jsou online tržiště, vyhledávače a srovnávací internetové stránky.

(21)

Požadavky na transparentnost, pokud jde o hlavní parametry určující pořadí, upravuje také nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1150 (9). Požadavky na transparentnost podle uvedeného nařízení se vztahují na širokou škálu internetových zprostředkovatelů, včetně online tržišť, uplatňují se však pouze mezi obchodníky a internetovými zprostředkovateli. Podobné požadavky na transparentnost by tedy měly být zavedeny ve směrnici 2005/29/ES s cílem zajistit náležitou transparentnost vůči spotřebitelům, s výjimkou poskytovatelů internetových vyhledávačů, kteří již mají na základě uvedeného nařízení povinnost stanovit hlavní parametry, jež jsou jednotlivě nebo společně nejvýznamnější při určování pořadí, a relativní váhu těchto hlavních parametrů tím, že zajistí snadno a veřejně dostupný popis svých internetových vyhledávačů napsaný jednoduchým a srozumitelným jazykem.

(22)

Obchodníci, kteří spotřebitelům umožňují vyhledávat zboží a služby, jako jsou doprava, ubytování a volnočasové aktivity, nabízené různými obchodníky nebo spotřebiteli, by měli spotřebitele informovat o hlavních výchozích parametrech určujících pořadí nabídek předkládaných spotřebiteli jako výsledek dotazu při vyhledávání a o jejich relativní váze oproti ostatním parametrům. Tyto informace by měly být stručné a snadno, dobře viditelně a přímo dostupné. Parametry určujícími pořadí se rozumí jakákoli obecná kritéria, procesy, zvláštní signály začleněné do algoritmů nebo jiné úpravy či mechanismy degradace používané v souvislosti s pořadím.

(23)

Těmito požadavky na informace ohledně hlavních parametrů určujících pořadí není dotčena směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/943 (10). Obchodníci by neměli mít povinnost sdělovat podrobné fungování svých mechanismů určování pořadí, včetně algoritmů. Obchodníci by měli poskytnout obecný popis hlavních parametrů určujících pořadí, který by vysvětlil hlavní výchozí parametry používané daným obchodníkem a jejich relativní váhu oproti ostatním parametrům, ale tento popis nemusí být uváděn speciálně upravený pro každý jednotlivý dotaz při vyhledávání.

(24)

Pokud jsou spotřebitelům nabízeny produkty na online tržištích, podílejí se na poskytování předsmluvních informací vyžadovaných směrnicí 2011/83/EU jak poskytovatel online tržiště, tak externí dodavatel. Výsledkem je, že spotřebitelé používající online tržiště nemusí zcela pochopit, kdo jsou jejich smluvní partneři a jak jsou ovlivněna jejich práva a povinnosti.

(25)

Online tržiště by měla být pro účely směrnic 2005/29/ES a 2011/83/EU vymezena podobně jako v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 524/2013 (11) a směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1148 (12). Definice „online tržiště“ by ale měla být aktualizována a měla by být technologicky neutrálnější, aby zahrnovala i nové technologie. Je tedy vhodné místo na „internetové stránky“ odkazovat na software, včetně internetových stránek, části internetových stránek nebo aplikace, který je provozován obchodníkem nebo jeho jménem, v souladu s pojmem „online rozhraní“, jak uvádí nařízení (EU) 2017/2394 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/302 (13).

(26)

Ve směrnicích 2005/29/ES a 2011/83/EU by tedy měly být uvedeny konkrétní informační požadavky na online tržiště, na jejichž základě by měli být spotřebitelé používající tato online tržiště informováni o hlavních parametrech určujících pořadí nabídek a o tom, zda uzavírají smlouvu s obchodníkem nebo jinou osobou, například s jiným spotřebitelem.

(27)

Poskytovatelé online tržišť by měli informovat spotřebitele o tom, zda je třetí strana nabízející zboží, služby nebo digitální obsah obchodníkem či nikoliv, a to na základě prohlášení jim poskytnutého touto třetí stranou. Pokud třetí strana nabízející zboží, služby nebo digitální obsah prohlásí, že není obchodníkem, poskytovatelé online tržišť by měli poskytnout za tímto účelem stručné prohlášení uvádějící, že práva spotřebitelů vyplývající z právních předpisů Unie na ochranu spotřebitele se na uzavřenou smlouvu neuplatní. Kromě toho by spotřebitelé měli být informováni o tom, jak jsou povinnosti související se smlouvou rozděleny mezi třetí strany nabízející zboží, služby nebo digitální obsah a poskytovatele online tržišť. Tyto informace by měly být uvedeny jasným a srozumitelným způsobem a nikoliv pouze jako odkaz ve všeobecných obchodních podmínkách či podobných smluvních dokumentech. Požadavky na informace pro poskytovatele online tržišť by měly být přiměřené. Těmito požadavky musí být dosaženo rovnováhy mezi vysokou úrovní ochrany spotřebitele a konkurenceschopností poskytovatelů online tržišť. Poskytovatelé online tržišť by neměli mít povinnost uvádět konkrétní práva spotřebitelů, když spotřebitele informují o tom, že je nelze uplatnit. Tím nejsou dotčeny požadavky na informace pro spotřebitele stanovené ve směrnici 2011/83/EU, zejména čl. 6 odst. 1 uvedené směrnice. Informace, které mají být poskytnuty o odpovědnosti za zajištění práv spotřebitelů, závisí na smluvních ujednáních mezi poskytovateli online tržišť a příslušnými externími obchodníky. Poskytovatel online tržiště by mohl uvést, že je externí obchodník výlučně odpovědný za zajištění práv spotřebitelů, nebo popsat své konkrétní povinnosti, pokud nese odpovědnost za určité aspekty smlouvy, například za dodávku nebo uplatnění práva odstoupit od smlouvy.

(28)

V souladu s čl. 15 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES (14) by poskytovatelé online tržišť neměli mít povinnost ověřovat právní postavení externích dodavatelů. Místo toho by poskytovatelé online tržišť měli po externích dodavatelích na online tržišti požadovat, aby pro účely právních předpisů na ochranu spotřebitele uváděli své postavení obchodníka nebo jiné osoby a tyto informace předávali poskytovateli online tržiště.

(29)

S ohledem na rychlý technologický vývoj týkající se online tržišť a na nezbytnost zajištění vyšší úrovně ochrany spotřebitele by členské státy měly mít za tímto účelem možnost přijmout nebo ponechat v platnosti zvláštní dodatečná opatření. Taková opatření by měla být přiměřená, nediskriminační a neměla by jimi být dotčena směrnice 2000/31/ES.

(30)

Definice digitálního obsahu a digitálních služeb ve směrnici 2011/83/EU by měly být uvedeny do souladu s příslušnými definicemi ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/770 (15). Digitální obsah, na který se vztahuje směrnice (EU) 2019/770, se týká jediného úkonu poskytnutí, sledu jednotlivých úkonů poskytování nebo nepřetržitého poskytování po určitou dobu. Prvek nepřetržitého poskytování by neměl vždy nutně znamenat, že jde o poskytování dlouhodobé. Jako na nepřetržité poskytování po určitou dobu by mělo být nahlíženo na případy, jako jsou online streaming videa, a to bez ohledu na skutečnou délku příslušného audiovizuálního souboru. Může být tedy obtížné rozlišit mezi určitými typy digitálního obsahu a digitálních služeb, neboť obojí může zahrnovat nepřetržité poskytování ze strany obchodníka po celou dobu trvání smlouvy. Mezi příklady digitálních služeb patří sdílení videa a audiozáznamů a jiné sdílení souborů, zpracování textu nebo hry nabízené v cloudu, ukládání dat v cloudu, internetový e-mail, sociální média a cloudové aplikace. Nepřetržité zapojení poskytovatele služeb odůvodňuje uplatňování ustanovení o právu odstoupit od smlouvy uvedených ve směrnici 2011/83/EU, která fakticky umožňují spotřebiteli vyzkoušet si službu a během 14 dnů od uzavření smlouvy se rozhodnout, zda si ji ponechá. Smlouvy o poskytování digitálního obsahu, který není poskytován na hmotném nosiči, se často vyznačují jediným úkonem poskytnutí spotřebiteli konkrétní položky nebo položek digitálního obsahu, například konkrétních hudebních nebo video souborů.

Na smlouvy o poskytování digitálního obsahu, který není poskytován na hmotném nosiči, se nadále vztahuje výjimka z práva odstoupit od smlouvy podle čl. 16 prvního pododstavce písm. m) směrnice 2011/83/EU, které stanoví, že spotřebitelovo právo odstoupit od smlouvy zaniká, jakmile začalo plnění smlouvy, například stažením nebo streamováním obsahu, za podmínky, že spotřebitel poskytl svůj předchozí výslovný souhlas k zahájení plnění smlouvy během lhůty pro odstoupení od smlouvy a vzal na vědomí, že tím jeho právo odstoupit od smlouvy zaniká. Existují-li pochybnosti ohledně toho, zda se jedná o smlouvu o poskytování služeb nebo o smlouvu o poskytování digitálního obsahu, který není poskytnut na hmotném nosiči, měla by se uplatnit ustanovení o odstoupení od smlouvy pro smlouvy o poskytování služeb.

(31)

Digitální obsah a digitální služby se často poskytují online na základě smluv, podle kterých spotřebitel neplatí cenu, ale poskytuje obchodníkovi osobní údaje. Směrnice 2011/83/EU se již vztahuje na smlouvy o poskytování digitálního obsahu, který není poskytován na hmotném nosiči (tj. poskytnutí digitálního obsahu online), bez ohledu na to, zda spotřebitel platí cenu v penězích nebo poskytne osobní údaje. Uvedená směrnice se však vztahuje pouze na smlouvy o poskytování služeb, včetně smluv o poskytování digitálních služeb, podle kterých spotřebitel zaplatí nebo se zavazuje zaplatit cenu. Proto se uvedená směrnice nevztahuje na smlouvy o poskytování digitálních služeb, podle kterých spotřebitel poskytne osobní údaje, aniž by zaplatil cenu. S ohledem na jejich podobnost a zastupitelnost placených digitálních služeb a digitálních služeb poskytovaných výměnou za osobní údaje by se na ně měla vztahovat stejná ustanovení uvedené směrnice.

(32)

Měla by být zajištěna konzistentnost mezi oblastí působnosti směrnice 2011/83/EU a směrnice (EU) 2019/770, jež se vztahuje na smlouvy o poskytování digitálního obsahu nebo digitálních služeb, podle kterých spotřebitel obchodníkovi poskytne nebo se zavazuje poskytnout své osobní údaje.

(33)

Z toho důvodu by měla být oblast působnosti směrnice 2011/83/EU rozšířena tak, aby se vztahovala i na smlouvy, podle kterých obchodník spotřebiteli poskytuje nebo se zavazuje poskytovat digitální službu a spotřebitel poskytne nebo se zavazuje poskytnout osobní údaje. Podobně jako v případě smluv o poskytování digitálního obsahu, který není poskytován na hmotném nosiči, by se měla uvedená směrnice uplatnit vždy, když spotřebitel obchodníkovi poskytne nebo se zavazuje poskytnout osobní údaje, s výjimkou případů, kdy jsou osobní údaje poskytnuté spotřebitelem zpracovávány výlučně obchodníkem pro účely poskytování digitálního obsahu nebo digitální služby a obchodník tyto údaje nezpracovává k žádným jiným účelům. Veškeré zpracování osobních údajů by se mělo provádět v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (16).

(34)

K zajištění úplného souladu se směrnicí (EU) 2019/770, pokud nejsou digitální obsah a digitální služby poskytovány za úplatu, by se směrnice 2011/83/EU neměla uplatňovat ani na situace, kdy obchodník shromažďuje osobní údaje výlučně za účelem plnění právních požadavků, které se na něj vztahují. Mezi takové situace mohou patřit například případy, kdy je podle platných právních předpisů nutná registrace spotřebitele za účelem zajištění bezpečnosti a identifikace.

(35)

Směrnice 2011/83/EU by se také neměla uplatňovat na situace, kdy obchodník pouze shromažďuje metadata, jako jsou informace týkající se zařízení spotřebitele nebo historie prohlížení, s výjimkou případů, kdy je tato situace podle vnitrostátního práva považována za smlouvu. Také by se neměla uplatňovat na situace, kdy je spotřebitel vystaven reklamním sdělením výlučně za účelem získání přístupu k digitálnímu obsahu nebo digitálním službám, aniž by s obchodníkem uzavřel smlouvu. Členské státy by nicméně měly mít i nadále možnost rozšířit uplatňování uvedené směrnice na tyto situace, případně takové situace, které jsou vyloučeny z oblasti působnosti uvedené směrnice, jinak upravovat.

(36)

Funkčností by se měly rozumět způsoby, jimiž lze digitální obsah nebo digitální službu používat. Například absence či existence technických omezení, jako je ochrana pomocí správy digitálních práv či regionální kódování, by mohly mít vliv na schopnost digitálního obsahu nebo digitální služby plnit všechny své funkce s ohledem na tento účel. Interoperabilitou se rozumí to, zda a do jaké míry digitální obsah nebo digitální služba dokáží fungovat s hardwarem nebo softwarem, které jsou odlišné od hardwaru či softwaru, které se běžně používají s digitálním obsahem nebo digitálními službami stejného druhu. Řádné fungování by mohlo zahrnovat například schopnost digitálního obsahu nebo digitální služby vyměňovat si informace s tímto jiným softwarem nebo hardwarem a tyto informace používat. Kompatibilita je vymezena ve směrnici (EU) 2019/770.

(37)

Ustanovení čl. 7 odst. 3 a čl. 8 odst. 8 směrnice 2011/83/EU po obchodnících vyžadují, aby v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory a smluv uzavřených na dálku získali předchozí výslovný souhlas spotřebitele se zahájením plnění ještě před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy. Ustanovení čl. 14 odst. 4 písm. a) uvedené směrnice stanoví smluvní sankci při nesplnění tohoto požadavku obchodníkem, a sice že spotřebitel nemusí za poskytované služby platit. Požadavek na získání předchozího výslovného souhlasu spotřebitele má tedy význam pouze u služeb, včetně digitálních služeb, které se poskytují za úplatu. Je tedy nezbytné změnit čl. 7 odst. 3 a čl. 8 odst. 8 tak, aby se požadavek, že obchodníci musí získat předchozí výslovný souhlas spotřebitele, vztahoval pouze na smlouvy o poskytování služeb, které stanoví povinnost spotřebitele zaplatit.

(38)

Ustanovení čl. 16 prvního pododstavce písm. m) směrnice 2011/83/EU stanoví výjimku z práva odstoupit od smlouvy týkající se digitálního obsahu, který není poskytován na hmotném nosiči, pokud dal spotřebitel předchozí výslovný souhlas se zahájením plnění ještě před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy a vzal na vědomí skutečnost, že tím jeho právo odstoupit od smlouvy zaniká. V čl. 14 odst. 4 písm. b) uvedené směrnice je stanovena smluvní sankce při nesplnění tohoto požadavku obchodníkem, totiž že spotřebitel nemusí za spotřebovaný digitální obsah platit. Požadavek na získání předchozího výslovného souhlasu spotřebitele a jeho vzetí na vědomí se tedy týká pouze digitálního obsahu, jenž je poskytován za úplatu. Je tedy nezbytné změnit čl. 16 první pododstavec písm. m) tak, aby se požadavek, že obchodníci musí získat předchozí výslovný souhlas a potvrzení spotřebitele, vztahoval pouze na smlouvy, které stanoví povinnost spotřebitele zaplatit.

(39)

V ustanovení čl. 7 odst. 4 směrnice 2005/29/ES jsou stanoveny požadavky na informace pro výzvu ke koupi produktu za určitou cenu. Tyto požadavky na informace se uplatní již ve fázi reklamy, zatímco směrnice 2011/83/EU stanoví tytéž požadavky i další podrobnější požadavky na informace v pozdější předsmluvní fázi (tj. bezprostředně před tím, než spotřebitel uzavře smlouvu). Obchodníci tedy mohou mít povinnost poskytovat tytéž informace ve fázi reklamy (například online reklama na internetových stránkách nějakého média) a v předsmluvní fázi (například na stránkách svých online internetových obchodů).

(40)

Požadavky na informace podle čl. 7 odst. 4 směrnice 2005/29/ES zahrnují požadavek na informování spotřebitele o podmínkách vyřizování reklamací a stížností obchodníkem. Zjištění z kontroly účelnosti právních předpisů v oblasti ochrany spotřebitele a marketingu ukazují, že tyto informace mají největší význam v předsmluvní fázi, která je upravena směrnicí 2011/83/EU. Požadavek na uvedení těchto informací ve výzvách ke koupi ve fázi reklamy podle směrnice 2005/29/ES by tedy měl být zrušen.

(41)

Ustanovení čl. 6 odst. 1 písm. h) směrnice 2011/83/EU vyžaduje, aby obchodníci poskytovali spotřebitelům předsmluvní informace o právu odstoupit od smlouvy, včetně vzorového formuláře pro odstoupení od smlouvy podle části B přílohy I uvedené směrnice. Ustanovení čl. 8 odst. 4 uvedené směrnice stanoví jednodušší požadavky na předsmluvní informace, pokud se smlouva uzavírá prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, který poskytuje jen omezený prostor nebo čas pro uvedení informací, například telefonicky, pomocí nákupních asistentů ovládaných hlasem nebo přes SMS. Mezi povinné předsmluvní informace, které musí být v daném prostředku komunikace na dálku nebo prostřednictvím daného prostředku komunikace na dálku poskytnuty, patří informace o právu odstoupit od smlouvy podle čl. 6 odst. 1 písm. h). Dále mezi ně patří předložení vzorového formuláře pro odstoupení od smlouvy podle části B přílohy I. Poskytnutí formuláře pro odstoupení od smlouvy ale není možné, pokud je smlouva uzavřena například telefonicky nebo pomocí nákupního asistenta ovládaného hlasem, a nemusí být uživatelsky přívětivým způsobem technicky proveditelné ani u jiných prostředků komunikace na dálku, na které se vztahuje čl. 8 odst. 4. Je tedy vhodné vyjmout poskytnutí vzorového formuláře pro odstoupení od smlouvy z informací, které obchodníci musí v každém případě poskytovat v daném prostředku komunikace na dálku nebo prostřednictvím daného prostředku komunikace na dálku použitého k uzavření smlouvy podle čl. 8 odst. 4.

(42)

V ustanovení čl. 16 prvního pododstavce písm. a) směrnice 2011/83/EU je stanovena výjimka z práva odstoupit od smlouvy v případě smluv o poskytování služeb poté, co tyto služby byly v plném rozsahu poskytnuty, přičemž plnění těchto smluv začalo s předchozím výslovným souhlasem spotřebitele a s jeho vědomím, že jakmile obchodník své závazky ze smlouvy zcela splní, spotřebitelovo právo odstoupit od smlouvy zaniká. Naproti tomu čl. 7 odst. 3 a čl. 8 odst. 8 uvedené směrnice, které stanoví povinnosti obchodníka v situacích, kdy plnění smlouvy začne ještě před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy, vyžadují po obchodnících pouze získání předchozího výslovného souhlasu spotřebitele, aniž by ale spotřebitel potvrdil, že si je vědom toho, že po splnění smlouvy zaniká jeho právo od ní odstoupit. K zajištění konzistentnosti těchto ustanovení je nezbytné doplnit v čl. 7 odst. 3 a čl. 8 odst. 8 povinnost obchodníka rovněž získat od spotřebitele potvrzení, že si je vědom toho, že jakmile je smlouva splněna, zaniká jeho právo odstoupit od smlouvy, pokud smlouva stanoví povinnost spotřebitele zaplatit. Kromě toho by mělo být změněno ustanovení čl. 16 prvního pododstavce písm. a), aby zohlednilo změny provedené v čl. 7 odst. 3 a čl. 8 odst. 8 tak, aby se požadavek pro obchodníky získat předchozí výslovný souhlas a potvrzení spotřebitele vztahoval pouze na smlouvy o poskytování služeb, které stanoví povinnost spotřebitele zaplatit. Členské státy by nicméně měly mít možnost neuplatňovat požadavek na získání potvrzení spotřebitele, že si je vědom toho, že jeho právo odstoupit od smlouvy zaniká, jakmile je smlouva splněna, na smlouvy o poskytování služeb, u nichž spotřebitel výslovně požádal obchodníka o to, aby jej navštívil za účelem provedení opravy. Ustanovení čl. 16 prvního pododstavce písm. c) uvedené směrnice stanoví výjimku z práva odstoupit od smlouvy v případě smluv o dodání zboží vyrobeného podle požadavků spotřebitele nebo zboží přizpůsobeného osobním potřebám. Tato výjimka se vztahuje například na výrobu nábytku na zakázku a jeho instalaci doma u zákazníka, pokud jsou předmětem jediné kupní smlouvy.

(43)

Mělo by se také předpokládat, že výjimka z práva odstoupit od smlouvy stanovená v čl. 16 prvním pododstavci písm. b) směrnice 2011/83/EU se uplatní na smlouvy o individuálních dodávkách nesíťové energie, protože její cena závisí na kolísání cen na komoditních trzích nebo energetických trzích, které obchodník nemůže ovlivnit a k němuž může dojít během lhůty pro odstoupení od smlouvy.

(44)

V ustanovení čl. 14 odst. 4 směrnice 2011/83/EU jsou stanoveny podmínky, za nichž v případě uplatnění práva odstoupit od smlouvy spotřebitel nenese náklady na poskytování služeb, dodávku veřejných služeb a dodání digitálního obsahu, který není poskytován na hmotném nosiči. Pokud je splněna jakákoliv z těchto podmínek, nemusí spotřebitel zaplatit cenu obdržené služby, veřejných služeb nebo digitálního obsahu před uplatněním svého práva odstoupit od smlouvy. Pokud jde o digitální obsah, jednou z těchto nekumulativních podmínek, zejména v souladu s čl. 14 odst. 4 písm. b) bodem iii), je neposkytnutí potvrzení smlouvy, které zahrnuje potvrzení předchozího výslovného souhlasu spotřebitele se zahájením plnění smlouvy před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy a potvrzení, že spotřebitel vzal na vědomí, že v důsledku toho jeho právo odstoupit od smlouvy zaniká. Tato podmínka však není zahrnuta mezi podmínky pro zánik práva odstoupit od smlouvy v čl. 16 prvním pododstavci písm. m) uvedené směrnice, což vede k nejistotě, pokud jde o možnost spotřebitele uplatnit čl. 14 odst. 4 písm. b) bod iii), pokud jsou splněny další dvě podmínky stanovené v čl. 14 odst. 4 písm. b) a v důsledku toho zaniklo právo odstoupit od smlouvy podle čl. 16 prvního pododstavce písm. m). Podmínka stanovená v čl. 14 odst. 4 písm. b) bodě iii) by tedy měla být doplněna do čl. 16 prvního pododstavce písm. m), aby se tak umožnilo spotřebiteli uplatnit právo odstoupit od smlouvy, pokud není uvedená podmínka splněna, a v souladu s tím nárokovat práva stanovená v čl. 14 odst. 4.

(45)

Obchodníci mohou přizpůsobit cenu svých nabídek pro konkrétní spotřebitele nebo konkrétních kategorie spotřebitelů na základě automatizovaného rozhodování a sestavování profilů chování spotřebitelů, které obchodníkům umožní posoudit kupní sílu spotřebitele. Spotřebitelé by tedy měli být jasně informováni, pokud je cena, která jim je předkládána, přizpůsobena na základě automatizovaného rozhodování, aby mohli zvážit možná rizika svého rozhodnutí o koupi. V důsledku toho by měl být do směrnice 2011/83/EU doplněn konkrétní požadavek na informace za účelem informování spotřebitele v případech, kdy je cena přizpůsobena na základě automatizovaného rozhodování. Tento požadavek na informace by se neměl vztahovat na metody, jako je „dynamické“ stanovení ceny nebo stanovení ceny „v reálném čase“, které zahrnují velmi flexibilní a rychlé změny cen v reakci na poptávku na trhu, pokud jejich součástí není přizpůsobení na základě automatizovaného rozhodování. Tímto požadavkem na informace není dotčeno nařízení (EU) 2016/679, které mimo jiné stanoví právo jednotlivce nebýt předmětem automatizovaného individuálního rozhodování, včetně profilování.

(46)

S ohledem na technologický vývoj je nezbytné odstranit odkaz na faxové číslo ze seznamu komunikačních prostředků v čl. 6 odst. 1 písm. c) směrnice 2011/83/EU, protože fax je v současné době velmi vzácně používaným a značně zastaralým prostředkem.

(47)

Spotřebitelé se při svém rozhodování o koupi stále častěji spoléhají na spotřebitelské recenze a doporučení. Pokud tedy obchodníci poskytují přístup ke spotřebitelským recenzím produktů, měli by informovat spotřebitele, zda jsou zavedeny procesy a postupy, které zajišťují, aby zveřejněné recenze pocházely od spotřebitelů, kteří produkty skutečně použili nebo je zakoupili. Pokud jsou takové procesy nebo postupy zavedeny, měli by obchodníci poskytnout informace o tom, jak probíhají kontroly, a poskytnout spotřebitelům jasné informace o tom, jak jsou recenze zpracovávány, například zda jsou zveřejňovány veškeré recenze, ať už pozitivní nebo negativní, nebo zda byly tyto recenze sponzorovány či ovlivněny smluvním vztahem s obchodníkem. Kromě toho by tedy klamání spotřebitelů tvrzením, že recenze produktu předložili spotřebitelé, kteří produkt skutečně použili nebo jej zakoupili, přestože nebyly uskutečněny žádné opodstatněné a přiměřené kroky k zajištění toho, aby recenze pocházely od těchto spotřebitelů, mělo být považováno za nekalou obchodní praktiku. K těmto krokům by například mohly patřit technické prostředky k ověření spolehlivosti osoby, která recenzi napsala, například požadováním informací k ověření toho, zda spotřebitel produkt skutečně použil nebo jej zakoupil.

(48)

Ustanoveními této směrnice týkajícími se spotřebitelských recenzí a doporučení nejsou dotčeny běžné a oprávněné reklamní praktiky zveličených prohlášení nebo prohlášení, která nejsou míněna doslovně.

(49)

Mělo by být také zakázáno, aby obchodníci prezentovali falešné spotřebitelské recenze a doporučení, jako jsou označení „to se mi líbí“ na sociálních médiích, nebo zadali jiným osobám, aby tak učinily s cílem podpořit jejich produkty, nebo aby manipulovali se spotřebitelskými recenzemi a doporučeními, například tím, že zveřejní pouze pozitivní recenze a smažou recenze negativní. K tomu by mohlo rovněž dojít pomocí extrapolace doporučení na sociálních sítích, pokud je pozitivní interakce uživatele týkající se určitého online obsahu propojena s odlišným, avšak souvisejícím obsahem, nebo k tomuto obsahu přesunuta, což vytváří zdání, že tento uživatel zaujímá pozitivní postoj také k souvisejícímu obsahu.

(50)

Obchodníkům by měl být zakázán přeprodej vstupenek spotřebitelům na různé kulturní nebo sportovní akce, kdy tyto vstupenky získali pomocí softwaru, jako jsou například tzv. „bots“, který jim umožňuje nakoupit tyto vstupenky v počtu převyšujícím technické limity stanovené prvotním prodejcem vstupenek nebo obejít jiné technické prostředky, které prvotní prodejce zavedl s cílem zajistit dostupnost vstupenek pro všechny. Tímto zákazem nejsou dotčena jakákoli další vnitrostátní opatření, která mohou členské státy přijmout za účelem ochrany oprávněných zájmů spotřebitelů a zajištění kulturní politiky a širokého přístupu ke kulturním a sportovním akcím pro všechny osoby, jako je regulace cen vstupenek při jejich dalším prodeji.

(51)

Článek 16 Listiny zaručuje svobodu podnikání v souladu s právními předpisy Unie a vnitrostátními právními předpisy a postupy. Uvádění zboží na trh jednotlivých členských států jako zboží totožného, ačkoliv má ve skutečnosti podstatně odlišné složení nebo znaky, však může klamat spotřebitele a způsobit, že spotřebitel učiní rozhodnutí o obchodní transakci, které by jinak neučinil.

(52)

Takový postup tedy může být na základě individuálního posouzení příslušných prvků považován za porušení směrnice 2005/29/ES. Aby se usnadnilo uplatňování stávajících unijních právních předpisů orgány členských států v oblasti potravin a ochrany spotřebitele, jsou v oznámení Komise ze dne 29. září 2017„o uplatňování právních předpisů EU v oblasti potravin a ochrany spotřebitele v případech dvojí kvality výrobků – konkrétní případ potravin“ uvedeny pokyny pro uplatňování stávajících unijních pravidel v situacích dvojí kvality potravin. V této souvislosti Společné výzkumné středisko Komise představilo dne 25. dubna 2018„Rámec pro výběr a testování potravin k posouzení kvality jejich vlastností: harmonizovaná testovací metoda EU“.

(53)

Zkušenosti s vymáháním však ukazují, že při neexistenci výslovného ustanovení nemusí být spotřebitelům, obchodníkům a příslušným vnitrostátním orgánům jasné, které obchodní praktiky by mohly být v rozporu se směrnicí 2005/29/ES. Proto by měla být uvedená směrnice změněna, aby se zajistila právní jistota jak pro obchodníky, tak pro donucovací orgány, a to tak, že se bude výslovně zabývat uváděním zboží na trh v jednom členském státě jako zboží totožného se stejným zbožím uváděným na trh v jiných členských státech, ačkoliv takové zboží má podstatně odlišné složení nebo znaky. Příslušné orgány by měly podle směrnice 2005/29/ES, ve znění této směrnice, tyto praktiky posoudit a individuálně se jimi zabývat. Při posuzování by měl příslušný orgán zohlednit skutečnost, zda spotřebitelé mohou tyto rozdíly snadno rozpoznat, právo obchodníka přizpůsobovat zboží stejné značky různým zeměpisným trhům s ohledem na legitimní a objektivní faktory, jako jsou vnitrostátní právní předpisy, dostupnost nebo sezónnost surovin nebo dobrovolné strategie zaměřené na zlepšení přístupu ke zdravým a výživným potravinám a právo obchodníka nabízet na různých zeměpisných trzích zboží stejné značky v baleních různé hmotnosti či objemu. Příslušné orgány by měly posoudit, zda spotřebitelé mohou tyto rozdíly snadno rozpoznat tím, že budou zjišťovat dostupnost a přiměřenost informací. Je důležité, aby spotřebitelé byli informováni o rozdílech mezi zbožím z důvodu oprávněných a objektivních faktorů. Obchodníci by měli mít možnost poskytovat tyto informace různými způsoby, které spotřebitelům umožní získat přístup k nezbytným informacím. Obchodníci by obecně měli dávat přednost alternativám k poskytování informací na označení zboží. Měla by být dodržována příslušná odvětvová pravidla Unie a pravidla Unie pro volný pohyb zboží.

(54)

Zatímco prodej mimo obchodní prostory představuje legitimní a zavedený prodejní kanál, jakým je například i prodej v obchodních prostorech obchodníka a prodej na dálku, mohou některé obzvláště agresivní či klamavé marketingové nebo prodejní praktiky související s návštěvami u spotřebitele doma nebo se zájezdy, uvedenými v čl. 2 bodu 8 směrnice 2011/83/EU, nutit spotřebitele ke koupi zboží nebo služeb, které by jinak nekoupil, nebo aby je koupil za přemrštěnou cenu, často s okamžitou platbou. Tyto praktiky jsou často zacíleny na starší osoby nebo jiné zranitelné spotřebitele. Některé členské státy považují tyto praktiky za nežádoucí a mají za to, že je nezbytné omezit určité formy a aspekty prodeje mimo obchodní prostory ve smyslu směrnice 2011/83/EU, například agresivní a klamavý marketing či prodej produktu v souvislosti s nevyžádanou návštěvou u spotřebitele doma nebo se zájezdy. Pokud jsou tato omezení přijata na základě jiného důvodu, než je ochrana spotřebitele, například z důvodu veřejného zájmu nebo respektování soukromého života spotřebitelů, jenž je chráněn článkem 7 Listiny, spadají mimo oblast působnosti směrnice 2005/29/ES.

(55)

V souladu se zásadou subsidiarity a k usnadnění vymáhání by se mělo vyjasnit, že směrnicí 2005/29/ES není dotčena možnost členských států přijímat vnitrostátní právní předpisy, které více ochrání oprávněné zájmy spotřebitelů před nekalými obchodními praktikami v souvislosti s nevyžádanými návštěvami obchodníka u nich doma, jejichž cílem je nabízet či prodávat produkty, nebo se zájezdy organizovanými obchodníkem s cílem nebo s účinkem propagace a prodeje produktů spotřebitelům, pokud jsou tato opatření opodstatněná z důvodu ochrany spotřebitele. Veškeré tyto právní předpisy by měly být přiměřené a nediskriminační a neměly by zakazovat tyto prodejní kanály jako takové. Vnitrostátní právní předpisy přijaté členskými státy by mohly například vymezit dobu, kdy návštěvy u spotřebitelů doma bez jejich výslovné žádosti nejsou dovoleny, nebo tyto návštěvy zakázat, pokud dal spotřebitel očividně najevo, že tyto návštěvy nejsou přijatelné, nebo stanovit platební postup. Kromě toho by tyto právní předpisy mohly obsahovat úpravu, která zajistí větší ochranu v oblastech harmonizovaných směrnicí 2011/83/EU. Směrnice 2011/83/EU by tedy měla být změněna, aby členské státy mohly přijímat vnitrostátní opatření, která stanoví delší lhůtu pro odstoupení od smlouvy a odchylky od zvláštních výjimek z práva odstoupit od smlouvy. Členské státy by měly mít povinnost oznámit veškeré vnitrostátní právní předpisy přijaté v této souvislosti Komisi, aby Komise mohla tyto informace poskytnout všem zúčastněným stranám a sledovat přiměřenost a zákonnost těchto opatření.

(56)

Pokud jde o agresivní a klamavé praktiky v souvislosti s akcemi pořádanými na jiných místech, než jsou prostory obchodníka, nejsou směrnicí 2005/29/ES dotčeny žádné podmínky pro usazování ani režimy vydávání povolení, které mohou členské státy obchodníkům ukládat. Kromě toho uvedenou směrnicí není dotčeno vnitrostátní smluvní právo, zejména ustanovení týkající se platnosti, uzavírání nebo účinků smlouvy. Agresivní a klamavé praktiky v souvislosti s akcemi pořádanými na jiných místech, než jsou prostory obchodníka, mohou být zakázány na základě posouzení jednotlivých případů podle článků 5 až 9 uvedené směrnice. Navíc příloha I uvedené směrnice obsahuje obecný zákaz praktik, kdy obchodník vzbuzuje dojem, že nejedná za účelem souvisejícím s jeho profesí, a praktik, které vytvářejí dojem, že spotřebitel nemůže provozovnu opustit bez uzavření smlouvy. Komise by měla posoudit, zda stávající ustanovení poskytují náležitou úroveň ochrany spotřebitelů a vhodné nástroje, které členským státům umožňují účinně se těmito praktikami zabývat.

(57)

Touto směrnicí by neměly být dotčeny ty aspekty vnitrostátního smluvního práva, které v ní nejsou upraveny. Touto směrnicí by tudíž nemělo být dotčeno vnitrostátní smluvní právo upravující například uzavírání či platnost smlouvy v případech, jako jsou chybějící souhlas nebo nedovolená obchodní činnost.

(58)

Aby se zajistilo, že občané mají přístup k aktuálním informacím o svých spotřebitelských právech a mimosoudním řešení sporů, mělo by být online kontaktní místo, které zřídí Komise, v co největší míře uživatelsky vstřícné, dostupné prostřednictvím aplikací v mobilních telefonech, snadno přístupné a využitelné ze strany všech, včetně osob se zdravotním postižením („design pro všechny“).

(59)

Členské státy se v souladu se společným politickým prohlášením členských států a Komise ze dne 28. září 2011 o informativních dokumentech (17) zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu o jeden či více dokumentů s informacemi o vztahu mezi jednotlivými složkami směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu. Ve vztahu k této směrnici považuje normotvůrce předložení těchto dokumentů za odůvodněné.

(60)

Jelikož cílů této směrnice, totiž lepšího vymáhání a modernizace právních předpisů na ochranu spotřebitele, nemůže být uspokojivě dosaženo členskými státy, ale spíše jich může být z důvodu celounijního charakteru problému lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku tato směrnice nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů,

1)

Vkládá se nový článek, který zní:

2)

Článek 8 se nahrazuje tímto:

(*2)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2394 ze dne 12. prosince 2017 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování právních předpisů na ochranu zájmů spotřebitelů a o zrušení nařízení (ES) č. 2006/2004 (Úř. věst. L 345, 27.12.2017, s. 1).“ "

1)

Článek 2 první pododstavec se mění takto:

2)

V článku 3 se odstavce 5 a 6 nahrazují tímto:

3)

V čl. 6 odst. 2 se doplňuje nové písmeno, které zní:

4)

Článek 7 se mění takto:

5)

Vkládá se nový článek, který zní:

6)

Článek 13 se nahrazuje tímto:

(*4)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2394 ze dne 12. prosince 2017 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování právních předpisů na ochranu zájmů spotřebitelů a o zrušení nařízení (ES) č. 2006/2004 (Úř. věst. L 345, 27.12.2017, s. 1).“ "

7)

Příloha I se mění takto:

1)

V článku 2 se první pododstavec mění takto:

2)

Článek 3 se mění takto:

3)

V článku 5 se odstavec 1 mění takto:

4)

Článek 6 se mění takto:

5)

Vkládá se nový článek, který zní:

6)

V článku 7 se odstavec 3 nahrazuje tímto:

7)

Článek 8 se mění takto:

8)

Článek 9 se mění takto:

9)

V článku 10 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

10)

V článku 13 se doplňují nové odstavce, které znějí:

11)

Článek 14 se mění takto:

12)

Článek 16 se mění takto:

13)

Článek 24 se nahrazuje tímto:

(*8)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2394 ze dne 12. prosince 2017 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování právních předpisů na ochranu zájmů spotřebitelů a o zrušení nařízení (ES) č. 2006/2004 (Úř. věst. L 345, 27.12.2017, s. 1).“ "

14)

V článku 29 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

15)

Příloha I se mění takto:

a)

získat přístup k aktuálním informacím o jejich unijních právech spotřebitele, a to jasným, srozumitelným a snadno dostupným způsobem a

b)

podat stížnost prostřednictvím platformy pro řešení sporů online, zřízené podle nařízení (EU) č. 524/2013, a příslušnému centru zapojenému do sítě evropských spotřebitelských center, podle toho, jaké jsou strany sporu.

a)

akcí pořádaných na jiných místech, než jsou prostory obchodníka a

b)

případů zboží uváděného na trh jako totožné, jež má však podstatně odlišné složení nebo znaky, včetně toho, zda by tyto případy měly podléhat přísnějším požadavkům, včetně zákazu podle přílohy I směrnice 2005/29/ES, a zda jsou nezbytná podrobnější ustanovení o poskytování informací o rozdílech mezi zbožím.

(1)

V čl. 52 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES (3) jsou stanoveny velmi obecné požadavky týkající se strukturálních prvků krytých dluhopisů. Tyto požadavky se omezují na to, že kryté dluhopisy musí být vydávány úvěrovou institucí se sídlem v členském státě a podléhat zvláštnímu veřejnému dohledu a mechanismu dvojího postihu. Vnitrostátní rámce pro kryté dluhopisy se těmito otázkami zabývají a upravují je mnohem podrobněji. Obsahují také další strukturální ustanovení, zejména pravidla složení krycího portfolia, kritéria způsobilosti aktiv, možnost seskupovat aktiva, povinnosti v oblasti transparentnosti a podávání zpráv a pravidla snižování rizika likvidity. Přístupy členských států k regulaci se liší rovněž z věcného hlediska. V několika členských státech neexistuje žádný zvláštní vnitrostátní rámec pro kryté dluhopisy. V důsledku toho v právu Unie dosud nejsou stanoveny klíčové strukturální prvky, jimž mají kryté dluhopisy vydané v Unii odpovídat.

(2)

Článek 129 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 (4) doplňuje k podmínkám uvedeným v čl. 52 odst. 4 směrnice 2009/65/ES další podmínky pro získání preferenčního zacházení ohledně kapitálových požadavků, které úvěrovým institucím investujícím do krytých dluhopisů umožňuje držet méně kapitálu, než když investují do jiných aktiv. Tyto dodatečné požadavky sice zvyšují úroveň harmonizace krytých dluhopisů v Unii, ale slouží konkrétnímu účelu, totiž stanovení podmínek, jež musí být splněny, aby investoři do krytých dluhopisů získali uvedené preferenční zacházení, a nejsou použitelné mimo rámec nařízení (EU) č. 575/2013.

(3)

Další právní akty Unie, jako například nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/35 (5) a (EU) 2015/61 (6) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU (7), také odkazují na definici uvedenou ve směrnici 2009/65/ES za účelem identifikace krytých dluhopisů, které využívají preferenčního zacházení pro investory do krytých dluhopisů stanoveného těmito akty. Znění těchto aktů se však liší podle jejich účelu a předmětu, a výraz „kryté dluhopisy“ se proto nepoužívá jednotně.

(4)

Zacházení s krytými dluhopisy lze považovat za celkově harmonizované, pokud jde o podmínky investování do nich. Podmínky pro jejich vydávání však v rámci Unie harmonizovány nejsou, což má několik důsledků. Zaprvé je preferenční zacházení přiznáváno stejně nástrojům, které mají různou povahu, míru rizika a míru ochrany investorů. Zadruhé rozdíly mezi vnitrostátními rámci nebo neexistence těchto rámců by mohly spolu s neexistencí společné definice pojmu „krytý dluhopis“ vytvářet překážky pro rozvoj skutečně integrovaného jednotného trhu s krytými dluhopisy. Zatřetí by mohly rozdíly v zárukách poskytovaných vnitrostátními pravidly vytvářet rizika pro finanční stabilitu, protože kryté dluhopisy s různou úrovní ochrany investorů mohou být kupovány v celé Unii a využívat preferenčního zacházení podle nařízení (EU) č. 575/2013 a dalších právních aktů Unie.

(5)

Harmonizace některých aspektů vnitrostátních rámců na základě některých osvědčených postupů by proto měla trvale zajistit bezproblémový rozvoj dobře fungujících trhů s krytými dluhopisy v Unii a omezit možná rizika a zranitelná místa ohrožující finanční stabilitu. Tato harmonizace založená na zásadách by měla vytvořit společnou referenční základnu pro vydávání všech krytých dluhopisů v Unii. Harmonizace vyžaduje, aby všechny členské státy zavedly rámce pro kryté dluhopisy, což by mělo také usnadnit rozvoj trhů s krytými dluhopisy v členských státech, ve kterých takový trh neexistuje. Tento trh by zajistil stabilní zdroj financování pro úvěrové instituce, které by tak získaly větší schopnost poskytovat spotřebitelům a podnikům dostupné hypoteční úvěry, a investorům by zpřístupnil alternativní bezpečné investice.

(6)

Ve svém doporučení ze dne 20. prosince 2012 o financování úvěrových institucí (8) Evropská rada pro systémová rizika (ESRB) vyzvala příslušné vnitrostátní orgány a Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro bankovnictví) (dále jen EBA nebo „orgán EBA“), zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 (9), aby určily osvědčené postupy týkající se krytých dluhopisů a aby podpořily harmonizaci vnitrostátních rámců. Doporučila také, aby EBA koordinoval opatření přijímaná příslušnými vnitrostátními orgány, zejména pokud se týkají kvality a oddělení souborů aktiv určených ke krytí, ochrany krytých dluhopisů v případě úpadku, rizik spojených s aktivy a závazky, která mají vliv na soubory aktiv určených ke krytí, a zveřejnění složení těchto souborů. V doporučení orgán EBA dále vyzvala, aby po dobu dvou let sledoval fungování trhu s krytými dluhopisy z hlediska osvědčených postupů, které tento orgán určil, s cílem posoudit potřebu legislativního opatření a aby podle toho podal zprávu ESRB a Komisi.

(7)

V prosinci 2013 požádala Komise orgán EBA o radu v souladu s čl. 503 odst. 1 nařízení (EU) č. 575/2013.

(8)

Ve zprávě doprovázející jeho stanovisko ze dne 1. července 2014 v reakci na doporučení ESRB ze dne 20. prosince 2012 a na žádost Komise o radu z prosince 2013 doporučil EBA větší sblížení vnitrostátních právních, regulačních a dohledových rámců pro kryté dluhopisy s cílem dále podpořit v Unii jednotné preferenční zacházení s krytými dluhopisy z hlediska rizikových vah.

(9)

EBA v souladu s doporučením ESRB sledoval po dobu dvou let fungování trhu s krytými dluhopisy z hlediska osvědčených postupů uvedených ve zmíněném doporučení. Na základě tohoto sledování podal dne 20. prosince 2016 ESRB, Radě a Komisi druhé stanovisko a zprávu o krytých dluhopisech (10). V této zprávě dospěl k závěru, že k zajištění větší jednotnosti co do definic a regulatorního zacházení s krytými dluhopisy v Unii je nezbytná další harmonizace. Zpráva dále obsahuje závěr, že by harmonizace měla vycházet ze stávajících dobře fungujících trhů v některých členských státech.

(10)

Kryté dluhopisy jsou tradičně vydávány úvěrovými institucemi. Vlastním účelem krytých dluhopisů je zajišťovat financování úvěrů, přičemž jednou z hlavních činností úvěrových institucí je poskytovat ve velkém měřítku úvěry. Aby se tedy na kryté dluhopisy vztahovalo preferenční zacházení podle práva Unie, je třeba, aby byly vydány úvěrovými institucemi.

(11)

Vyhradí-li se vydávání krytých dluhopisů pouze úvěrovým institucím, zajistí se, aby měl emitent nezbytné znalosti k řízení úvěrového rizika spojeného s úvěry v krycím portfoliu. Zajistí se také, aby se na emitenta vztahovaly kapitálové požadavky chránící investory v rámci mechanismu dvojího postihu, který investorovi i protistraně derivátové smlouvy umožňuje uspokojit pohledávku jak u emitenta krytých dluhopisů, tak z krycích aktiv. Vyhrazením vydávání krytých dluhopisů pro úvěrové instituce se tedy dosáhne toho, aby kryté dluhopisy zůstaly bezpečným a efektivním nástrojem financování; to přispěje k ochraně investorů a finanční stabilitě, což jsou důležité cíle veřejné politiky v obecném zájmu. Je to také v souladu s přístupem dobře fungujících vnitrostátních trhů, na nichž je vydávání krytých dluhopisů povoleno pouze úvěrovým institucím.

(12)

Proto je vhodné, aby vydávání krytých dluhopisů podle práva Unie bylo povoleno pouze úvěrovým institucím definovaným v čl. 4 odst. 1 bodě 1 nařízení (EU) č. 575/2013. Pro specializované hypoteční úvěrové instituce je typické, že od veřejnosti nepřijímají vklady, nýbrž jiné splatné prostředky, a spadají tedy pod definici „úvěrové instituce“ stanovenou v nařízení (EU) č. 575/2013. Aniž by byly dotčeny další činnosti povolené podle vnitrostátních právních předpisů, specializované hypoteční úvěrové instituce jsou instituce, které poskytují pouze hypoteční úvěry a úvěry veřejnému sektoru, včetně financování úvěrů zakoupených od jiných úvěrových institucí. Hlavním účelem této směrnice je upravit podmínky, za kterých mohou úvěrové instituce vydávat jako nástroj financování kryté dluhopisy, a to stanovením požadavků na produkt a zavedením zvláštního dohledu nad produktem, jimž úvěrové instituce v zájmu zajištění vysoké úrovně ochrany investorů podléhají.

(13)

Existence mechanismu dvojího postihu je stěžejní koncepcí a prvkem mnoha stávajících vnitrostátních rámců pro kryté dluhopisy. Je také klíčovou vlastností krytých dluhopisů uvedených v čl. 52 odst. 4 směrnice 2009/65/ES. Proto je nezbytné tuto koncepci upřesnit, aby bylo zajištěno, že investoři a protistrany derivátových smluv v celé Unii budou moci svou pohledávku uspokojit jak u emitenta krytých dluhopisů, tak z krycích aktiv za harmonizovaných podmínek.

(14)

Zásadní vlastností krytých dluhopisů by měla být také odolnost vůči úpadku, aby bylo zajištěno, že investoři do krytých dluhopisů dostanou zaplaceno v době splatnosti dluhopisu. Automatické zesplatnění v případě platební neschopnosti nebo řešení krize emitenta může narušit pořadí investorů do krytých dluhopisů. Proto je důležité zajistit, aby investoři do krytých dluhopisů dostali i v případě platební neschopnosti nebo řešení krize zaplaceno podle smluvního harmonogramu. Odolnost vůči úpadku tedy přímo souvisí s mechanismem dvojího postihu, a tudíž by rovněž měla být klíčovou vlastností rámce pro kryté dluhopisy.

(15)

Další klíčovou vlastností stávajících vnitrostátních rámců pro kryté dluhopisy je požadavek, aby krycí aktiva měla velmi vysokou kvalitu, aby byla zajištěna spolehlivost krycího portfolia. Krycí aktiva mají specifické vlastnosti, které se týkají platebních nároků a kolaterálu zajišťujícího tato krycí aktiva. Je proto vhodné stanovit obecné kvalitativní vlastnosti, které by aktiva měla mít, aby byla způsobilá sloužit jako krycí aktiva.

(16)

Za způsobilá krycí aktiva v rámci pro kryté dluhopisy by měla být považována aktiva uvedená v čl. 129 odst. 1 nařízení (EU) č. 575/2013. Krycí aktiva, která již nesplňují požadavky stanovené v čl. 129 odst. 1 uvedeného nařízení by měla být i nadále způsobilými krycími aktivy podle čl. 6 odst. 1 písm. b) této směrnice, pokud splňují její požadavky. Jiná krycí aktiva podobně vysoké kvality mohou být způsobilými aktivy podle této směrnice za předpokladu, že splňují požadavky této směrnice, včetně požadavků na kolaterál, jímž se zajišťuje platební nárok. V případě fyzického kolaterálu by mělo být jeho vlastnictví v zájmu vymahatelnosti zaznamenáno ve veřejném rejstříku. Pokud takový rejstřík neexistuje, měly by mít členské státy možnost stanovit jinou formu osvědčení vlastnictví a nároků, srovnatelnou s veřejnou registrací zatížených fyzických aktiv. Pokud členské státy stanoví tuto jinou formu osvědčení, měly by rovněž stanovit postup pro zaznamenávání změn u vlastnictví a nároků. Expozice vůči úvěrovým institucím by měly být způsobilými krycími aktivy podle čl. 6 odst. 1 písm. a) nebo b) této směrnice, podle toho, zda splňují požadavky článku 129 nařízení (EU) č. 575/2013. Expozice vůči pojišťovnám by rovněž měly být způsobilými krycími aktivy podle čl. 6 odst. 1 písm. b) této směrnice. Úvěry veřejným podnikům ve smyslu čl. 2 písm. b) směrnice Komise 2006/111/ES (11) nebo úvěry jimi zaručené mohou být způsobilými krycími aktivy, pokud tyto veřejné podniky poskytují základní veřejné služby pro zachování kritických společenských činností.

Tyto veřejné podniky by navíc měly poskytovat své služby na základě koncesí nebo povolení udělených orgánem veřejné moci, měly by podléhat veřejnému dohledu a měly by být schopny vytvářet dostatečné příjmy zajišťující jejich solventnost. Pokud členské státy rozhodnou, že ve svém vnitrostátním rámci povolí aktiva ve formě úvěrů veřejným podnikům nebo úvěrů jimi zaručených, měly by přihlédnout k případnému vlivu povolení těchto aktiv na hospodářskou soutěž. Úvěrové instituce a pojišťovny by bez ohledu na svou vlastnickou strukturu neměly být považovány za veřejné podniky. Členské státy by navíc měly mít možnost ve svých vnitrostátních rámcích některá aktiva vyloučit ze způsobilosti pro zahrnutí do krycího portfolia. Aby investoři do krytých dluhopisů mohli lépe posuzovat rizika programů krytých dluhopisů, měly by členské státy rovněž stanovit pravidla pro diverzifikaci rizik ve vztahu ke stupni podrobnosti a podstatné koncentraci, počtu úvěrů nebo expozic v krycím portfoliu a počtu protistran. Členské státy by rovněž měly mít možnost určit přiměřený stupeň podrobnosti a podstatné koncentrace požadované jejich vnitrostátními právními předpisy.

(17)

Kryté dluhopisy mají zvláštní strukturální vlastnosti, jejichž cílem je zajistit trvalou ochranu investorů. Patří k nim požadavek, aby investoři do krytých dluhopisů měli možnost uspokojit pohledávku nejen u emitenta, ale také z aktiv v krycím portfoliu. Tyto strukturální požadavky související s produktem se liší od obezřetnostních požadavků použitelných pro úvěrovou instituci vydávající kryté dluhopisy. První z uvedených požadavků by se neměly zaměřovat na zajištění zdraví vydávající instituce z obezřetnostního hlediska, nýbrž na ochranu investorů stanovením zvláštních požadavků na samotný krytý dluhopis. Vedle zvláštního požadavku, aby byla používána vysoce kvalitní krycí aktiva, je také vhodné dále posílit ochranu investorů prostřednictvím úpravy obecných požadavků ohledně vlastností krycího portfolia. Tyto požadavky by měly zahrnovat zvláštní pravidla zaměřená na ochranu krycího portfolia, jako jsou pravidla pro oddělení krycích aktiv. Oddělení lze zajistit různými způsoby, například v rozvaze, prostřednictvím jednotky pro speciální účel nebo jinými prostředky. Účelem oddělení krycích aktiv je jejich právní umístění mimo dosah jiných věřitelů než vlastníků krytých dluhopisů.

(18)

Je třeba rovněž stanovit pravidla pro umístění kolaterálů, která zajistí dodržení práv investora. Je rovněž důležité, aby členské státy stanovily pravidla pro složení krycího portfolia . Dále by měly být v této směrnici stanoveny požadavky na krytí, aniž by bylo dotčeno právo členských států povolit jiné prostředky pro snížení například s ohledem na měnové riziko a úrokové riziko. Měl by být vymezen také výpočet krytí a podmínky, za nichž lze do krycího portfolia zařadit derivátové smlouvy, aby bylo zajištěno, že se na krycí portfolia budou v celé Unii vztahovat společné vysoké standardy kvality. Ve vztahu k jistině je třeba při výpočtu krytí uplatňovat zásadu nominální hodnoty. Členské státy by měly mít možnost použít jinou metodu výpočtu než zásadu nominální hodnoty, pokud je tato metoda obezřetnější, tzn., nevede k vyššímu podílu krytí, jsou-li krycí aktiva použita jako čitatel a závazky z krytých dluhopisů jako jmenovatel. Členské státy by měly mít možnost požadovat, aby míra přezajištění krytých dluhopisů vydaných úvěrovými institucemi se sídlem v členském státě převyšovala požadavek na krytí stanovený v této směrnici.

(19)

Řada členských států již vyžaduje, aby monitor krycího portfolia plnil konkrétní úkoly týkající se kvality způsobilých aktiv a zajišťoval dodržování vnitrostátních požadavků na krytí. Za účelem harmonizace zacházení s krytými dluhopisy v celé Unii je proto důležité, aby byly jasně vymezeny úkoly a povinnosti monitora krycího portfolia, pokud vnitrostátní rámec vyžaduje jeho jmenování. Existencí monitora krycího portfolia nejsou příslušné vnitrostátní orgány zbaveny povinností týkajících se výkonu veřejného dohledu nad krytými dluhopisy, zejména pokud jde o dodržování požadavků stanovených ve vnitrostátních právních předpisech provádějících tuto směrnici.

(20)

Článek 129 nařízení (EU) č. 575/2013 stanoví řadu podmínek, které mají splnit kryté dluhopisy zajištěné sekuritizačními jednotkami. Jedna z nich se týká míry, do jaké lze tento druh krycích aktiv použít, a omezuje použití příslušných struktur na 10 % hodnoty nesplacených krytých dluhopisů. V souladu s nařízením (EU) č. 575/2013 mohou příslušné orgány od této podmínky upustit. Komise přezkoumala vhodnost tohoto upuštění a došla k závěru, že možnost používat jako krycí aktiva pro vydávání krytých dluhopisů sekuritizační nástroje nebo kryté dluhopisy by měla být povolena pouze v případě jiných krytých dluhopisů („seskupení struktur využívajících kryté dluhopisy v rámci skupiny“) a měla by být povolena bez omezení vztaženého k hodnotě nesplacených krytých dluhopisů. V zájmu optimální úrovně transparentnosti by krycí portfolia pro externě vydané kryté dluhopisy neměla obsahovat interně vydané kryté dluhopisy od různých úvěrových institucí v rámci stejné skupiny. Protože navíc používání seskupení struktur využívajících kryté dluhopisy v rámci skupiny znamená výjimku z omezení expozic úvěrových institucí stanovených v článku 129 nařízení (EU) č. 575/2013, měl by být stanoven požadavek, aby interně a externě vydané kryté dluhopisy splňovaly v okamžiku vydání stupeň úvěrové kvality 1, nebo v případě pozdější změny stupně úvěrové kvality a se souhlasem příslušných orgánů stupeň úvěrové kvality 2. Pokud interně nebo externě vydané kryté dluhopisy již tuto podmínku nesplňují, nejsou interně vydané kryté dluhopisy již způsobilými aktivy podle článku 129 nařízení (EU) č. 575/2013 a v důsledku toho se na externě vydané dluhopisy z příslušného krycího portfolia nevztahuje výjimka stanovená v čl. 129 odst. 1b uvedeného nařízení.

Interně vydané kryté dluhopisy, které již nesplňují příslušný stupeň úvěrové kvality, by měly být přesto způsobilými krycími aktivy pro účely této směrnice, jestliže splňují všechny požadavky této směrnice, a externě vydané kryté dluhopisy zajištěné těmito interně vydanými krytými dluhopisy nebo jinými aktivy splňujícími požadavky této směrnice by proto měly mít možnost používat označení „evropský krytý dluhopis“. Členské státy by měly mít možnost rozhodnout, zda povolí využívání těchto struktur. Z toho plyne, že pokud mají úvěrové instituce, které patří do skupiny umístěné v různých členských státech, tuto možnost účinně využívat, měly by všechny příslušné členské státy tuto možnost zavést ve svých příslušných vnitrostátních právních předpisech.

(21)

Pro malé úvěrové instituce je vydávání krytých dluhopisů obtížné, protože zavádění programů krytých dluhopisů je často spojeno s vysokými počátečními náklady. Na trzích s krytými dluhopisy je zvláště důležitá také likvidita, která je z velké části určována objemem nesplacených dluhopisů. S cílem umožnit vydávání krytých dluhopisů menšími úvěrovými institucemi je proto vhodné stanovit možnost společného financování dvěma nebo více úvěrovými institucemi. To by umožnilo seskupování krycích aktiv několika úvěrovými institucemi jako krycích aktiv pro kryté dluhopisy vydané jednou úvěrovou institucí a usnadnilo by to vydávání krytých dluhopisů v členských státech, kde v současnosti neexistuje rozvinutý trh s krytými dluhopisy. Požadavky na použití dohod o společném financování by měly zajišťovat, aby krycí aktiva prodaná vydávajícím úvěrovým institucím nebo na ně převedená, pokud členský stát takovou možnost povolil, prostřednictvím dohody o finančním zajištění podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/47/ES (12) splňovala požadavky na způsobilost a oddělení krycích aktiv podle práva Unie.

(22)

Transparentnost krycího portfolia zajišťujícího krytý dluhopis je zásadní součástí tohoto druhu finančního nástroje, protože zvyšuje srovnatelnost a umožňuje investorům provést nezbytné hodnocení rizik. Právo Unie obsahuje pravidla pro sestavování, schvalování a šíření prospektu, který má být zveřejněn při veřejné nabídce cenných papírů nebo přijetí cenných papírů k obchodování na regulovaném trhu umístěném nebo provozovaném v členském státě. Vnitrostátní zákonodárci a účastníci trhu postupně vytvořili několik iniciativ doplňujících uvedené právo Unie ohledně informací, které mají být zpřístupňovány investorům do krytých dluhopisů. Je ovšem nezbytné stanovit v právu Unie, k jaké společné minimální míře informací by měli mít investoři před nákupem nebo při nákupu krytých dluhopisů přístup. Členské státy by měly mít možnost doplnit tyto minimální požadavky dalšími ustanoveními.

(23)

Klíčovým aspektem zajištění ochrany investorů do krytých dluhopisů je snížení rizika likvidity tohoto nástroje. To má zásadní význam pro zajištění včasného splacení závazků, které jsou s krytým dluhopisem spojeny. Proto je vhodné zavést rezervu v oblasti likvidity krycího portfolia za účelem řešení rizik nedostatku likvidity, jako jsou nesoulad splatností a úrokových sazeb, přerušení plateb, rizika směšování, platební závazky spojené s derivátovými smlouvami a další provozní závazky splatné v rámci programu krytých dluhopisů. Úvěrové instituce se mohou dostávat do situací, v nichž je obtížné splňovat požadavek na rezervu v oblasti likvidity krycího portfolia, například v době vysoké zátěže, kdy je rezerva použita ke krytí odtoků likvidity. Dodržování požadavku na rezervu v oblasti likvidity krycího portfolia by měly monitorovat příslušné orgány určené podle této směrnice, které by v případě nutnosti měly přijmout opatření k zajištění toho, aby úvěrová instituce požadavek na rezervu splnila. Rezerva v oblasti likvidity krycího portfolia se od obecných požadavků na likviditu uložených úvěrovým institucím v souladu s jinými právními akty Unie odlišuje tím, že tato rezerva přímo souvisí s krycím portfoliem a je určena ke snížení rizik likvidity specifických pro toto portfolio. Za účelem minimalizace regulační zátěže by členské státy měly mít možnost povolit vhodnou interakci s požadavky na likviditu, které jsou stanoveny jinými právními akty Unie a slouží jiným účelům než rezerva v oblasti likvidity krycího portfolia. Členské státy by proto měly mít možnost rozhodnout, že až do dne změny těchto právních aktů Unie se požadavek na rezervu v oblasti likvidity krycího portfolia použije pouze v případě, že úvěrové instituci není v době, na kterou se tyto jiné požadavky vztahují, právem Unie uložen žádný jiný požadavek na likviditu.

Tato rozhodnutí by neměla vést k tomu, aby se na úvěrové instituce vztahovala povinnost krýt tytéž odtoky likvidity ve stejném období různými likvidními aktivy. Možnost členských států rozhodnout, že se požadavek na rezervu v oblasti likvidity krycího portfolia nebude uplatňovat, by měla být znovu posouzena v souvislosti s budoucími změnami požadavků na likviditu, které se podle práva Unie vztahují na úvěrové instituce, včetně platného nařízení v přenesené pravomoci přijatého podle článku 460 nařízení (EU) č. 575/2013. Rizika likvidity by mohla být řešena jinými prostředky než poskytováním likvidních aktiv, například vydáváním krytých dluhopisů se strukturami prodloužitelné splatnosti, u nichž je rozhodnou událostí nedostatek likvidity nebo vysoká zátěž. V takových případech by členské státy měly mít možnost povolit, aby výpočet rezervy v oblasti likvidity vycházel z konečného data splatnosti krytého dluhopisu s přihlédnutím k možnosti prodloužení splatnosti, kdy je rozhodnou událostí riziko spojené s likviditou. Členské státy by dále měly mít možnost povolit, aby se požadavky na likviditu krycího portfolia nevztahovaly na kryté dluhopisy, pro něž platí požadavky na párovací financování, pokud příchozí platby jsou podle smlouvy splatné před odchozími platbami a jsou v mezidobí součástí vysoce likvidních aktiv.

(24)

V řadě členských států byly vytvořeny inovativní struktury pro profily splatnosti s cílem řešit možná rizika likvidity, včetně nesouladu splatností. Tyto struktury zahrnují možnost prodloužit plánovanou splatnost krytého dluhopisu o určitou dobu nebo povolit, aby peněžní toky z krycích aktiv směřovaly přímo k investorům do krytých dluhopisů. V zájmu harmonizace struktur prodloužitelné splatnosti v celé Unii je důležité stanovit podmínky, za kterých mohou členské státy tyto struktury povolit, aby bylo zajištěno, že nebudou příliš složité a nebudou investory vystavovat zvýšeným rizikům. Důležitou součástí těchto podmínek je zajistit, aby úvěrová instituce nemohla prodlužovat splatnost libovolně. Splatnost by měla být prodloužena pouze tehdy, nastane-li objektivní a jednoznačně vymezená rozhodná událost stanovená vnitrostátním právem, nebo se očekává, že nastane v blízké budoucnosti. Tato rozhodná událost by měla být stanovena tak, aby nemohlo dojít k úpadku, například tím, že bude řešit nedostatek likvidity či selhání nebo narušení trhu. Tím se rovněž usnadní řádná likvidace úvěrových institucí vydávajících kryté dluhopisy, protože bude možné prodloužit splatnost v případě platební neschopnosti nebo řešení krize, a zamezit tak rozprodeji aktiv pod cenou.

(25)

Existence rámce zvláštního veřejného dohledu je prvkem, který kryté dluhopisy definuje podle čl. 52 odst. 4 směrnice 2009/65/ES. Uvedená směrnice však nestanoví povahu a obsah tohoto dohledu ani orgány, které by měly být odpovědné za jeho výkon. Proto má zásadní význam, aby byly harmonizovány podstatné prvky tohoto veřejného dohledu nad krytými dluhopisy a aby byly jasně stanoveny úkoly a povinnosti příslušných vnitrostátních orgánů, které jej vykonávají.

(26)

Jelikož se veřejný dohled nad krytými dluhopisy liší od dohledu nad úvěrovými institucemi v Unii, měly by mít členské státy možnost určit pro výkon veřejného dohledu nad krytými dluhopisy jiné příslušné vnitrostátní orgány, než které vykonávají obecný dohled nad úvěrovou institucí. Aby však bylo zajištěno jednotné uplatňování veřejného dohledu nad krytými dluhopisy v celé Unii, je nezbytné vyžadovat, aby příslušné orgány vykonávající veřejný dohled nad krytými dluhopisy úzce spolupracovaly s příslušnými orgány vykonávajícími obecný dohled nad úvěrovými institucemi, jakož i tam, kde je to relevantní, s orgánem příslušným k řešení krize.

(27)

Veřejný dohled nad krytými dluhopisy by měl zahrnovat udělování povolení úvěrovým institucím k vydávání krytých dluhopisů. Jelikož by vydávání krytých dluhopisů mělo být povoleno pouze úvěrovým institucím, mělo by být uvedené povolení udělováno pouze držitelům povolení působit jako úvěrová instituce. Zatímco v členských státech účastnících se jednotného mechanismu dohledu je udělování povolení úvěrovým institucím v souladu s čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 (13) úkolem Evropské centrální banky, pravomoc udělovat povolení k vydávání krytých dluhopisů a vykonávat veřejný dohled nad krytými dluhopisy by měly mít pouze orgány určené podle této směrnice. Tato směrnice by proto rovněž měla stanovit podmínky, za kterých mohou úvěrové instituce povolené podle práva Unie získat povolení k výkonu činnosti vydávání krytých dluhopisů.

(28)

Rozsah povolení by se měl odvíjet od programu krytých dluhopisů. Tento program by měl podléhat dohledu podle této směrnice. Úvěrová instituce může mít více než jeden program krytých dluhopisů. V takovém případě by mělo být požadováno zvláštní povolení pro každý z programů. Program krytých dluhopisů může zahrnovat jedno nebo více krycích portfolií. Více krycích portfolií nebo různé emise (různá mezinárodní identifikační čísla cenného papíru (ISIN)) v rámci stejného programu krytých dluhopisů nemusí být příznakem existence více samostatných programů krytých dluhopisů.

(29)

Po nabytí účinnosti vnitrostátních právních předpisů, jimiž bude provedena tato směrnice, nebude od současných programů krytých dluhopisů vyžadováno získání nového povolení. Pokud jde o kryté dluhopisy vydané v rámci současných programů krytých dluhopisů po dni použitelnosti vnitrostátních předpisů provádějících tuto směrnici, měly by však úvěrové instituce splňovat veškeré požadavky stanovené touto směrnicí. Dohled nad dodržováním těchto požadavků by měly vykonávat příslušné orgány určené podle této směrnice v rámci veřejného dohledu nad krytými dluhopisy. Členské státy by mohly vydávat pokyny podle vnitrostátního práva ohledně postupů pro posuzování dodržování požadavků ode dne, kdy mají začít uplatňovat vnitrostátní právní předpisy, jimiž se provádí tato směrnice. Příslušné orgány by měly být oprávněny provést hodnocení programu krytých dluhopisů s cílem posoudit, zda je nutné udělené povolení změnit. Důvodem ke změně mohou být podstatné změny podnikatelského záměru úvěrové instituce vydávající kryté dluhopisy, například v důsledku změny vnitrostátního rámce pro kryté dluhopisy nebo na základě rozhodnutí učiněných touto úvěrovou institucí. Tyto změny jsou považovány za podstatné, vyžadují-li opětovné posouzení podmínek, za nichž bylo uděleno povolení vydávat kryté dluhopisy.

(30)

Pokud členský stát stanoví jmenování zvláštního správce, měl by mít možnost stanovit pravidla pro jeho pravomoci a operační požadavky na něj kladené. Tato pravidla by mohla vyloučit, aby zvláštní správce přijímal vklady nebo jiné splatné prostředky od spotřebitelů a drobných investorů, avšak měla by povolit přijímání vkladů a jiných splatných prostředků pouze od profesionálních investorů.

(31)

Aby bylo zabezpečeno dodržování povinností uložených úvěrovým institucím vydávajícím kryté dluhopisy a obdobné zacházení a dodržování předpisů v celé Unii, měly by mít členské státy povinnost stanovit účinné, přiměřené a odrazující správní sankce a jiná správní opatření. Členské státy by rovněž měly mít možnost stanovit trestní sankce místo správních sankcí. Pokud se členský stát rozhodne pro trestní sankce, měl by příslušná trestněprávní ustanovení oznámit Komisi.

(32)

Správní sankce a jiná správní opatření stanovené členskými státy by měly splňovat určité základní požadavky, pokud jde o subjekty, jimž jsou tyto sankce nebo opatření určeny, o kritéria, která mají být zohledněna při jejich uplatňování, o povinnosti příslušných orgánů vykonávajících veřejný dohled nad krytými dluhopisy v oblasti zveřejňování, o pravomoc ukládat sankce a o výši správních peněžitých sankcí, které mohou být uloženy. Před přijetím rozhodnutí o uložení správní sankce nebo jiného správního opatření by měl dotčený subjekt vždy dostat příležitost být slyšen. Členské státy by však měly mít možnost stanovit výjimky z práva být vyslechnut ve vztahu k jiným správním opatřením, než jsou správní sankce. Tyto výjimky by měly být omezeny na případy bezprostředního ohrožení, kdy je nutné učinit bezodkladné kroky, aby se předešlo významným ztrátám způsobeným třetím osobám, jako jsou investoři do krytých dluhopisů, nebo aby se předešlo závažnému narušení finančního systému nebo se toto narušení napravilo. V těchto případech by dotčené subjekty měly mít možnost se vyjádřit po přijetí daného opatření.

(33)

Členské státy by měly mít povinnost zajistit, aby příslušné orgány vykonávající veřejný dohled nad krytými dluhopisy při určování typu správních sankcí nebo jiných správních opatření a výše těchto sankcí zohledňovaly všechny důležité okolnosti, aby bylo zajištěno jednotné uplatňování správních sankcí nebo jiných správních opatření v Unii. Členské státy by mohly správní opatření stanovit v souvislosti s prodlužováním splatnosti v rámci struktur prodloužitelné splatnosti. Pokud členské státy taková opatření stanoví, mohly by umožnit příslušným orgánům zneplatnit prodloužení splatnosti a mohou pro toto zneplatnění stanovit určité podmínky s cílem zamezit situacím, kdy úvěrová instituce prodlužuje splatnost, aniž by objektivně nastala rozhodná událost podle vnitrostátního práva, nebo s cílem zajistit finanční stabilitu a ochranu investorů.

(34)

Za účelem odhalování možných porušení požadavků týkajících se vydávání krytých dluhopisů a jejich uvádění na trh by příslušné orgány vykonávající veřejný dohled nad krytými dluhopisy měly mít nezbytné vyšetřovací pravomoci a účinné mechanismy na podporu ohlašování potenciálních či skutečných porušení. Těmito mechanismy by neměla být dotčena práva na obhajobu žádné osoby nebo subjektu, na které má uplatnění těchto pravomocí a mechanismů nepříznivý dopad.

(35)

Příslušné orgány vykonávající veřejný dohled nad krytými dluhopisy by měly mít také pravomoc ukládat správní sankce a přijímat jiná správní opatření, aby byla zajištěna co nejširší možnost reagovat na porušení právních předpisů a aby se zamezilo dalšímu porušování, bez ohledu na to, zda se tato opatření považují podle vnitrostátního práva za správní sankci nebo za jiné správní opatření. Členské státy by vedle sankcí stanovených v této směrnici měly mít možnost stanovit další sankce.

(36)

Stávající vnitrostátní právní předpisy o krytých dluhopisech se vyznačují tím, že stanoví podrobnou regulaci na vnitrostátní úrovni a dohled nad emisemi a programy krytých dluhopisů s cílem zajistit, aby byla vždy dodržována práva investorů do krytých dluhopisů. Uvedený dohled zahrnuje trvalé sledování vlastností programu, požadavků na krytí a kvality krycího portfolia. Dostatečná úroveň informací pro investory o regulačním rámci upravujícím vydávání krytých dluhopisů je zásadním prvkem ochrany investorů. Proto je vhodné zajistit, aby příslušné orgány pravidelně zveřejňovaly informace o vnitrostátních právních předpisech provádějících tuto směrnici a o způsobu, jakým vykonávají veřejný dohled nad krytými dluhopisy.

(37)

V současnosti jsou kryté dluhopisy v Unii uváděny na trh s vnitrostátními označeními, z nichž některá jsou dobře zavedená, zatímco jiná nikoliv. Proto se jeví jako vhodné povolit úvěrovým institucím, které v Unii vydávají kryté dluhopisy, používat při prodeji krytých dluhopisů investorům z Unie i třetích zemí zvláštní označení „evropský krytý dluhopis“ za podmínky, že tyto kryté dluhopisy splňují požadavky stanovené touto směrnicí. Pokud takové kryté dluhopisy splňují i další požadavky stanovené v článku 129 nařízení (EU) č. 575/2013, měly by mít úvěrové instituce povoleno používat označení „evropský krytý dluhopis (prémiový)“. Toto označení, poukazující na zvláště vysokou a dobře srozumitelnou kvalitu, by mohlo být atraktivní i v členských státech, kde existují dobře zavedená vnitrostátní označení. Cílem označení „evropský krytý dluhopis“ a „evropský krytý dluhopis (prémiový)“ je usnadňovat investorům posuzování kvality krytých dluhopisů, a zvyšovat tak atraktivnost těchto dluhopisů jako investičního nástroje jak v Unii, tak mimo ni. Používání těchto dvou označení by však mělo být nepovinné a členské státy by měly mít možnost ponechat si souběžně s těmito dvěma označeními vlastní vnitrostátní označení a rámce pro označování.

(38)

S cílem posoudit uplatňování této směrnice by Komise měla v úzké spolupráci s orgánem EBA sledovat vývoj krytých dluhopisů v Unii a podat Evropskému parlamentu a Radě zprávu o úrovni ochrany investorů a vývoji trhů s krytými dluhopisy. Tato zpráva by se měla zaměřit také na vývoj v oblasti aktiv sloužících jako kolaterál pro emise krytých dluhopisů. Jelikož se struktury prodloužitelné splatnosti používají stále šířeji, měla by Komise podat Evropskému parlamentu a Radě také zprávu o fungování krytých dluhopisů s prodloužitelnou splatností a o rizicích a výhodách jejich vydávání.

(39)

Tržní i jiné subjekty navrhují, aby byla zavedena nová kategorie finančních nástrojů, která by bankám poskytovala další nástroj k financování reálné ekonomiky; tyto nástroje by se nazývaly „evropské zajištěné cenné papíry“ a byly by kryty aktivy, která jsou rizikovější než veřejné expozice a hypotéky a nejsou způsobilými krycími aktivy podle této směrnice. Komise konzultovala dne 3. října 2017 s orgánem EBA rozsah, v němž by mohly evropské zajištěné cenné papíry používat osvědčené postupy stanovené orgánem EBA pro tradiční kryté dluhopisy, vhodné ošetření rizika evropských zajištěných cenných papíru a jejich případný vliv na míru zatížení rozvahy bank. V reakci na to vydal EBA dne 24. července 2018 zprávu. Současně s touto zprávu zveřejnila Komise dne 12. října 2018 studii. Studie Komise i zpráva orgánu EBA dospěly k závěru, že je zapotřebí provést další posouzení, například otázky regulatorního zacházení. Komise by proto měla pokračovat v posuzování toho, zda by byl vhodný legislativní rámec pro evropské zajištěné cenné papíry, a předložit Evropskému parlamentu a Radě zprávu o svých závěrech, případně spolu s legislativním návrhem.

(40)

V současnosti neexistuje režim rovnocennosti pro uznávání krytých dluhopisů vydaných úvěrovými institucemi v třetích zemích ze strany Unie; pouze v obezřetnostní oblasti se za určitých podmínek některým dluhopisům z třetích zemí přiznává preferenční zacházení ohledně likvidity. Komise by proto měla v úzké spolupráci s orgánem EBA posoudit potřebnost a význam zavedení režimu rovnocennosti pro emitenty krytých dluhopisů a investory do krytých dluhopisů z třetích zemí. Nejpozději dva roky ode dne, od kterého mají členské státy používat vnitrostátní právní předpisy provádějící tuto směrnici, by o tom měla Komise předložit Evropskému parlamentu a Radě zprávu, případně spolu s legislativním návrhem.

(41)

Kryté dluhopisy se vyznačují tím, že mají plánovanou splatnost v délce několika let. Proto je nezbytné do této směrnice zařadit přechodná opatření zajišťující, aby jí nebyly dotčeny kryté dluhopisy vydané před 8. červencem 2022. Kryté dluhopisy vydané před tímto dnem by měly proto být trvale v souladu s požadavky stanovenými v čl. 52 odst. 4 směrnice 2009/65/ES a měly by být osvobozeny od většiny nových požadavků stanovených touto směrnicí. Tyto kryté dluhopisy by mělo být i nadále možné označovat jako kryté dluhopisy, pokud jejich soulad s čl. 52 odst. 4 směrnice 2009/65/ES ve znění platném v okamžiku jejich vydání a jejich soulad s těmi požadavky této směrnice, které se na ně vztahují, podléhá dohledu vykonávanému příslušnými orgány určenými podle této směrnice. Tento dohled by se neměl týkat požadavků této směrnice, od nichž jsou tyto kryté dluhopisy osvobozeny. V některých členských státech jsou mezinárodní identifikační čísla cenného papíru (ISIN) otevřena po delší dobu, a umožňují tak vydávat průběžně kryté dluhopisy pod tímto identifikačním číslem za účelem zvyšování objemu (jmenovité hodnoty) tohoto krytého dluhopisu (navyšované emise). Přechodná opatření by se měla vztahovat na navyšované emise krytých dluhopisů s ISIN přiděleným před 8. červencem 2022, ovšem s několika výjimkami.

(42)

V důsledku stanovení jednotného rámce pro kryté dluhopisy by měl být změněn popis krytých dluhopisů uvedený v čl. 52 odst. 4 směrnice 2009/65/ES. Směrnice 2014/59/EU definuje kryté dluhopisy odkazem na čl. 52 odst. 4 směrnice 2009/65/ES. Jelikož by tato definice měla být změněna, měla by být změněna také směrnice 2014/59/EU. Aby navíc nebyly ovlivněny kryté dluhopisy vydané v souladu s čl. 52 odst. 4 směrnice 2009/65/ES před 8. červencem 2022, měly by být tyto kryté dluhopisy až do své splatnosti nadále označovány jako kryté dluhopisy. Směrnice 2009/65/ES a 2014/59/EU by proto měly být odpovídajícím způsobem změněny.

(43)

Členské státy se v souladu se Společným politickým prohlášením členských států a Komise ze dne 28. září 2011 o informativních dokumentech (14) zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých k provedení směrnice ve vnitrostátním právu o jeden či více dokumentů, které objasňují vztah mezi jednotlivými ustanoveními směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů přijatých k provedení směrnice ve vnitrostátním právu. V případě této směrnice považuje normotvůrce předložení těchto dokumentů za odůvodněné.

(44)

Jelikož cílů této směrnice, totiž vytvoření společného rámce pro kryté dluhopisy a zajištění, aby strukturální vlastnosti krytých dluhopisů v celé Unii odpovídaly nižšímu rizikovému profilu opodstatňujícímu preferenční zacházení Unie, nemůže být uspokojivě dosaženo členskými státy, ale vzhledem k potřebě dále rozvíjet trh s krytými dluhopisy a podpořit přeshraniční investice v Unii jich může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení uvedeného cíle.

(45)

Evropská centrální banka byla konzultována a dne 22. srpna 2018 vydala své stanovisko.

(46)

Evropský inspektor ochrany údajů byl konzultován v souladu s čl. 28 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 (15) a dne 12. října 2018 vydal své stanovisko.

(47)

Úvěrové instituce vydávající kryté dluhopisy zpracovávají značné množství osobních údajů. Toto zpracování osobních údajů by mělo být vždy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (16). Rovněž zpracování osobních údajů, které provádí EBA, když podle této směrnice vede centrální databázi správních sankcí a jiných správních opatření, které mu oznámily příslušné vnitrostátní orgány, by mělo být prováděno v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 (17),

(1)

Článek 39 prováděcího nařízení Komise (EU) 2017/892 (2) stanoví, že dodatečné dovozní clo podle čl. 182 odst. 1 nařízení (EU) č. 1308/2013 může být použito na produkty a období uvedené v příloze VII uvedeného prováděcího nařízení. Dodatečné dovozní clo se použije, jestliže množství některého z produktů propuštěných do volného oběhu na některá z období použití stanovených v uvedené příloze překračuje spouštěcí objem dovozu v roce pro uvedený produkt. Dodatečná dovozní cla se neuloží, pokud není pravděpodobné, že by dovoz narušil trh Unie, nebo pokud by účinky nebyly přiměřené sledovanému cíli.

(1)

V souladu s čl. 182 odst. 1 druhým pododstavcem nařízení (EU) č. 1308/2013 se spouštěcí objemy dovozu pro případné použití dodatečných dovozních cel na některé druhy ovoce a zeleniny zakládají na údajích o dovozu a údajích o domácí spotřebě za předcházející tři roky. Pro roky 2020 a 2021 by spouštěcí objemy pro některé druhy ovoce a zeleniny měly být stanoveny na základě údajů oznámených členskými státy za roky 2016, 2017 a 2018.

(2)

Vzhledem k tomu, že období případného použití dodatečných dovozních cel stanovených v příloze VII prováděcího nařízení (EU) 2017/892 začíná pro řadu produktů dne 1. ledna, mělo by se toto nařízení používat od 1. ledna 2020, a proto by mělo vstoupit v platnost co nejdříve,

(1)

V souladu s čl. 16 odst. 3 písm. b) nařízení (ES) č. 834/2007 předložilo několik členských států Komisi a ostatním členským státům dokumentaci ohledně některých látek, aby byly tyto látky povoleny a zařazeny na seznam do příloh I, II a VI a VIII nařízení (ES) č. 889/2008 (2). Dokumentaci přezkoumala skupina odborníků pro technické poradenství v oblasti ekologické produkce (EGTOP) a Komise.

(2)

Ve svých doporučeních týkajících se hnojiv (3) dospěla skupina EGTOP mimo jiné k závěru, že látky „biouhel“, „odpad z měkkýšů a vaječné skořápky“ a „huminová kyselina a fulvokyselina“ splňují cíle a zásady ekologické produkce. Tyto látky by tudíž měly být zařazeny do přílohy I nařízení (ES) č. 889/2008. EGTOP rovněž doporučila vyjasnit definici „uhličitanu vápenatého“ uvedenou v dané příloze.

(3)

Ve svých doporučeních týkajících se přípravků na ochranu rostlin (4) dospěla skupina EGTOP mimo jiné k závěru, že látky „maltodextrin“, „peroxid vodíku“, „terpeny (eugenol, geraniol a thymol)“, „chlorid sodný“, „cerevisan“ a pyrethriny z jiných rostlin než Chrysanthemum cinerariaefolium splňují cíle a zásady ekologické produkce. Tyto látky by tudíž měly být zařazeny do přílohy II nařízení (ES) č. 889/2008. EGTOP dále poskytla doporučení ohledně struktury uvedené přílohy.

(4)

Ve svých doporučeních týkajících se krmiv (5) dospěla skupina EGTOP mimo jiné k závěru, že látky „guarová guma“ jako doplňková látka, „sladký kaštanový výtažek“ jako senzorická doplňková látka a „bezvodý betain“ pro monogastrická zvířata a pouze přírodního nebo ekologického původu splňují cíle a zásady ekologické produkce. Tyto látky by tudíž měly být zařazeny do přílohy VI nařízení (ES) č. 889/2008. Odkazy na některé doplňkové látky k silážování jsou v této příloze nejasné a je třeba je vyjasnit, aby se zabránilo nejasnostem.

(5)

Ve svých doporučeních týkajících se potravin (6) dospěla skupina EGTOP mimo jiné k závěru, že látky „glycerol“ jako zvlhčující látka v gelových kapslích a v potahu tablet, „bentonit“ jako pomocná látka, „L(+) kyselina mléčná a hydroxid sodný“ jako pomocná látka pro získávání rostlinných bílkovin a „prášek guma tara“ jako zahušťovadlo a „chmelový extrakt a extrakt borovicové kalafuny“ ve výrobě cukru splňují cíle a zásady ekologické produkce. Tyto látky by tudíž měly být zařazeny do přílohy VIII nařízení (ES) č. 889/2008. EGTOP dále doporučila požadovat, aby látky prášek z gumy tara, lecitiny, glycerol, karubin, guma gellan, arabská guma, guarová guma a karnaubský vosk byly vyráběny ekologicky. Aby bylo dostatek času na přizpůsobení se tomuto novému požadavku, mělo by se výrobcům poskytnout tříleté přechodné období.

(6)

V příloze VIIIa nařízení (ES) č. 889/2008 jsou některé odkazy na jména doplňkových látek nejasná a je třeba je vyjasnit, aby se zabránilo nejasnostem.

(7)

Nařízení (ES) č. 889/2008 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(8)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro ekologické zemědělství,

1)

příloha I se nahrazuje zněním obsaženým v příloze I tohoto nařízení;

2)

příloha II se nahrazuje zněním uvedeným v příloze II tohoto nařízení;

3)

příloha VI se nahrazuje zněním obsaženým v příloze III tohoto nařízení;

4)

příloha VIII se nahrazuje zněním obsaženým v příloze IV tohoto nařízení;

5)

příloha VIIIa se nahrazuje zněním uvedeným v příloze V tohoto nařízení.