ISSN 1977-0626

Úřední věstník

Evropské unie

L 271

European flag  

České vydání

Právní předpisy

Ročník 62
24. října 2019


Obsah

 

I   Legislativní akty

Strana

 

 

NAŘÍZENÍ

 

*

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1753 ze dne 23. října 2019 o opatřeních Unie po jejím přistoupení k Ženevskému aktu Lisabonské dohody o označeních původu a zeměpisných označeních

1

 

 

II   Nelegislativní akty

 

 

MEZINÁRODNÍ DOHODY

 

*

Rozhodnutí Rady (EU) 2019/1754 ze dne 7. října 2019 o přistoupení Evropské unie k Ženevskému aktu Lisabonské dohody o označeních původu a zeměpisných označeních

12

 

*

Ženevský akt Lisabonské dohody o označeních původu a zeměpisných označeních

15

CS

Akty, jejichž název není vytištěn tučně, se vztahují ke každodennímu řízení záležitostí v zemědělství a obecně platí po omezenou dobu.

Názvy všech ostatních aktů jsou vytištěny tučně a předchází jim hvězdička.


I Legislativní akty

NAŘÍZENÍ

24.10.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 271/1


NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2019/1753

ze dne 23. října 2019

o opatřeních Unie po jejím přistoupení k Ženevskému aktu Lisabonské dohody o označeních původu a zeměpisných označeních

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 207 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

v souladu s řádným legislativním postupem (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Aby mohla Unie plně vykonávat svou výlučnou pravomoc s ohledem na společnou obchodní politiku a v plném souladu se svými závazky v rámci Dohody Světové obchodní organizace o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS), stane se podle rozhodnutí Rady (EU) 2019/1754 (3) smluvní stranou Ženevského aktu Lisabonské dohody o označeních původu a zeměpisných označeních (dále jen „Ženevský akt“), přičemž uvedené rozhodnutí zároveň zmocňuje členské státy, aby Ženevský akt ratifikovaly nebo k němu přistoupily v zájmu Unie. Smluvní strany Ženevského aktu jsou členy Zvláštní unie vytvořené Lisabonskou dohodou na ochranu označení původu a o jejich mezinárodním zápisu (dále jen „Zvláštní unie“). V souladu s rozhodnutím (EU) 2019/1754 má Unii a členské státy, jež Ženevský akt ratifikovaly nebo k němu přistoupily, ve Zvláštní unii, pokud jde o Ženevský akt, zastupovat Komise.

(2)

Je vhodné stanovit pravidla, která Unii umožní vykonávat práva a plnit povinnosti stanovené Ženevským aktem, a to jménem svým i jménem členských států, které uvedený akt ratifikovaly nebo k němu přistoupily.

(3)

Ženevský akt chrání označení původu, včetně označení původu ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 (4) a (EU) č. 1308/2013 (5), a také zeměpisná označení ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012, (EU) č. 1308/2013, (EU) č. 251/2014 (6) a (EU) 2019/787 (7), která jsou v tomto nařízení dále společně označována jako „zeměpisná označení“.

(4)

Po přistoupení Unie k Ženevskému aktu a poté pravidelně by měla Komise podávat Mezinárodnímu úřadu Světové organizace duševního vlastnictví (dále jen „Mezinárodní úřad“) žádosti o mezinárodní zápis zeměpisných označení, která pocházejí z území Unie a jsou na jejím území chráněna, do jeho rejstříku (dále jen „mezinárodní rejstřík“). Tyto žádosti by měly být založeny na oznámeních od členských států jednajících z vlastního podnětu nebo na žádost fyzické či právnické osoby, jak jsou uvedeny v čl. 5 odst. 2 bodě ii) Ženevského aktu, nebo na žádost uživatele ve smyslu čl. 1 bodu xvii) uvedeného aktu. Při vypracovávání těchto oznámení by členské státy měly zvážit ekonomický zájem na mezinárodní ochraně dotčených zeměpisných označení a přihlížet zejména k produkční hodnotě a vývozní hodnotě, ochraně na základě jiných dohod a stávajícímu či potenciálnímu zneužití ve třetích zemích.

(5)

Zápis zeměpisných označení do mezinárodního rejstříku by měl sloužit k zajištění kvalitních produktů, spravedlivé hospodářské soutěže a ochrany spotřebitele. Zápis zeměpisných označení by měl být vzhledem k jejich významné kulturní a ekonomické hodnotě posuzován s ohledem na vytvořenou hodnotu pro místní společenství, s cílem podporovat rozvoj venkova a nové pracovní příležitosti ve výrobě, zpracování a dalších souvisejících službách.

(6)

Komise by měla využívat stávající mechanismy pravidelných konzultací s členskými státy, obchodními sdruženími a unijními výrobci s cílem navázat stálý dialog s příslušnými zúčastněnými stranami.

(7)

Je třeba stanovit vhodné postupy, aby mohla Komise posoudit zeměpisná označení pocházející ze smluvních stran Ženevského aktu, které nejsou členskými státy (dále jen „třetí smluvní strany“), zapsaná v mezinárodním rejstříku, a to za účelem rozhodování o ochraně v Unii a případně o prohlášení neplatnosti této ochrany.

(8)

Prosazování ochrany zeměpisných označení, která pocházejí ze třetích smluvních stran a která jsou zapsána v mezinárodním rejstříku, ze strany Unie by se mělo uskutečňovat v souladu s hlavou III Ženevského aktu, zejména s jeho článkem 14, který vyžaduje, aby každá smluvní strana stanovila účinné právní prostředky na ochranu zapsaných zeměpisných označení a zajistila, aby soudní řízení na ochranu těchto označení mohl zahájit veřejný orgán nebo každá osoba s oprávněným zájmem, ať už fyzická osoba nebo právní subjekt veřejného nebo soukromého práva, v souladu s právním systémem a praxí této smluvní strany.

(9)

K zajištění ochrany unijních, regionálních a vnitrostátních ochranných známek spolu se zeměpisnými označeními a s ohledem na záruku týkající se práv z dřívějších ochranných známek podle čl. 13 odst. 1 Ženevského aktu by měla být zaručena koexistence dřívějších ochranných známek a zeměpisných označení zapsaných v mezinárodním rejstříku, která jsou chráněna nebo používána v Unii.

(10)

Vzhledem k výlučné pravomoci Unie v oblasti společné obchodní politiky by Lisabonskou dohodu na ochranu označení původu a o jejich mezinárodním zápisu z roku 1958, jak byla revidována ve Stockholmu dne 14. července 1967 a pozměněna dne 28. září 1979 (dále jen „Lisabonská dohoda“) neměly ratifikovat nebo k ní přistupovat členské státy, které dosud nejsou jejími stranami.

(11)

Členské státy, které jsou již stranami Lisabonské dohody, by jimi měly mít možnost zůstat, zejména proto, aby byla zajištěna kontinuita udělených práv a plnění povinností stanovených touto dohodou. Měly by však jednat výhradně v zájmu Unie a při plném respektování výlučné pravomoci Unie. Uvedené členské státy by proto měly vykonávat svá práva a povinnosti podle Lisabonské dohody v plném souladu se zmocněním uděleným Unií podle tohoto nařízení. Za účelem dodržení jednotného sytému ochrany pro zeměpisná označení zavedeného v Unii, pokud jde o zemědělské produkty, a s cílem dále podpořit harmonizaci na vnitřním trhu by dané členské státy neměly zapisovat na základě Lisabonské dohody žádná nová označení původu pro produkty, jež spadají do oblasti působnosti nařízení (EU) č. 1151/2012, (EU) č. 1308/2013, (EU) č. 251/2014 nebo (EU) 2019/787.

(12)

Členské státy, které jsou již stranami Lisabonské dohody, mají zapsaná označení původu v rámci Lisabonské dohody. Měla by být stanovena přechodná opatření s cílem umožnit pokračování ochrany uvedených označení původu, která splňují požadavky zmíněné dohody, Ženevského aktu a práva Unie.

(13)

Členské státy, které jsou již stranami Lisabonské dohody, chrání označení původu třetích stran uvedené dohody. S cílem poskytnout těmto členským státům prostředky k plnění jejich mezinárodních povinností převzatých před přistoupením Unie k Ženevskému aktu by měla být stanovena přechodná opatření, jež by měla být účinná pouze na vnitrostátní úrovni a neměla by mít vliv na obchod uvnitř Unie ani na mezinárodní obchod.

(14)

Je vhodné, aby poplatky, které mají být podle Ženevského aktu a společného prováděcího řádu k Lisabonské dohodě a Ženevskému aktu Lisabonské dohody (dále jen „společný prováděcí řád“) uhrazeny za podání žádosti o mezinárodní zápis zeměpisného označení u Mezinárodního úřadu, jakož i poplatky, které mají být uhrazeny za další záznamy do mezinárodního rejstříku a za vystavování výpisů, osvědčení nebo jiných informací ohledně obsahu tohoto mezinárodního zápisu, hradil členský stát, z něhož zeměpisné označení pochází, fyzická nebo právnická osoba, jak jsou uvedeny v čl. 5 odst. 2 bodě ii) Ženevského aktu, nebo uživatel ve smyslu čl. 1 bodu xvii) Ženevského aktu. Členské státy by měly mít možnost požadovat, aby fyzická osoba, právnická osoba nebo uživatel uhradili veškeré poplatky nebo jejich část.

(15)

Vzhledem k ekonomické a kulturní hodnotě ochrany zeměpisných označení by Unie měla mít možnost poskytnout k uhrazení případného schodku ve vztahu k provoznímu rozpočtu Zvláštní unie zvláštní příspěvek, jak o něm bylo rozhodnuto Shromážděním Zvláštní unie podle čl. 24 odst. 4 Ženevského aktu, a to v rámci prostředků, které jsou za tímto účelem dostupné v ročním rozpočtu Unie.

(16)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k výkonu členství Unie ve Zvláštní unii by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci k vypracování seznamu zeměpisných označení, který má být zahrnut do žádosti o jejich mezinárodní zápis podávané Mezinárodnímu úřadu po přistoupení k Ženevskému aktu, a k následným žádostem o zápis, k zamítnutí námitky, k rozhodnutí o udělení ochrany zeměpisnému označení zapsanému v mezinárodním rejstříku, k zpětvzetí odmítnutí účinků mezinárodního zápisu, k žádosti o zrušení mezinárodního zápisu, k oznámení prohlášení neplatnosti ochrany zeměpisného označení v Unii zapsaného v mezinárodním rejstříku a ke zmocnění členských států činit nezbytné změny týkající se označení původu produktu chráněného podle nařízení (EU) č. 1151/2012, (EU) č. 1308/2013, (EU) č. 251/2014 nebo (EU) 2019/787, a oznamovat je Mezinárodnímu úřadu. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (8).

(17)

V souladu se zásadou proporcionality je pro dosažení základního cíle, tedy umožnit Unii účastnit se činnosti Zvláštní unie způsobem zajišťujícím účinnou ochranu zeměpisných označení EU na mezinárodní úrovni, nezbytné a vhodné stanovit pravidla a postupy týkající se opatření Unie po jejím přistoupení k Ženevskému aktu. Toto nařízení nepřekračuje rámec toho, co je pro dosažení sledovaného cíle nezbytné, a to v souladu s čl. 5 odst. 4 Smlouvy o Evropské unii.

(18)

Je důležité zajistit, aby Komise průběžně sledovala a vyhodnocovala účast Unie v Ženevském aktu. Za účelem provedení takového vyhodnocení by měla Komise mimo jiné zohlednit počet zeměpisných označení chráněných a zapsaných podle práva Unie, pro něž byly podány žádosti o mezinárodní zápis, případy, kdy byla ochrana zamítnuta třetími smluvními stranami, vývoj počtu třetích zemí účastnících se Ženevského aktu, opatření přijatá Komisí pro zvýšení tohoto počtu, jakož i dopad současného stavu práva Unie, pokud jde o zeměpisná označení, na atraktivitu Ženevského aktu pro třetí země a počet a typ zeměpisných označení pocházejících ze třetích smluvních stran, jež byla Unií zamítnuta,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Předmět

1.   Toto nařízení stanoví pravidla a postupy týkající se opatření Unie po jejím přistoupení k Ženevskému aktu Lisabonské dohody o označeních původu a zeměpisných označeních (dále jen „Ženevský akt“).

2.   Pro účely tohoto nařízení se „zeměpisnými označeními“ rozumí označení původu ve smyslu Ženevského aktu, včetně označení původu ve smyslu nařízení (EU) č. 1151/2012 a (EU) č. 1308/2013, a zeměpisná označení ve smyslu nařízení (EU) č. 1151/2012, (EU) č. 1308/2013, (EU) č. 251/2014 a (EU) 2019/787.

Článek 2

Mezinárodní zápis zeměpisných označení

1.   Po přistoupení Unie k Ženevskému aktu a poté pravidelně podává Komise jakožto příslušný orgán ve smyslu článku 3 Ženevského aktu u Mezinárodního úřadu Světové organizace duševního vlastnictví (dále jen „Mezinárodní úřad“) žádosti o mezinárodní zápis zeměpisných označení chráněných a zapsaných podle práva Unie a vztahujících se k produktům, které pocházejí z Unie, v souladu s čl. 5 odst. 1 a 2 Ženevského aktu.

2.   Pro účely odstavce 1 mohou členské státy požádat Komisi, aby do mezinárodního rejstříku zapsala zeměpisná označení pocházející z jejich území, která jsou chráněna a zapsána podle práva Unie. Tyto žádosti vycházejí:

a)

z žádosti fyzické či právnické osoby, jak jsou uvedeny v čl. 5 odst. 2 bodě ii) Ženevského aktu, nebo uživatele ve smyslu čl. 1 bodu xvii) Ženevského aktu; nebo

b)

z jejich vlastního podnětu.

3.   Na základě těchto žádostí přijme Komise prováděcí akty obsahující seznam zeměpisných označení uvedených v odstavci 1 tohoto článku. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 15 odst. 2.

Článek 3

Zrušení zeměpisného označení pocházejícího z členského státu, které je zapsáno v mezinárodním rejstříku

1.   Komise přijme prováděcí akt s cílem požádat Mezinárodní úřad o zrušení zápisu určitého zeměpisného označení pocházejícího z členského státu do mezinárodního rejstříku v kterémkoli z těchto případů:

a)

zeměpisné označení již není v Unii chráněno;

b)

na žádost členského státu, z nějž zeměpisné označení pochází, která vychází:

i)

z žádosti fyzické či právnické osoby, jak jsou uvedeny v čl. 5 odst. 2 bodě ii) Ženevského aktu, nebo uživatele ve smyslu čl. 1 bodu xvii) Ženevského aktu, nebo

ii)

z jeho vlastního podnětu.

2.   Prováděcí akt uvedený v odstavci 1 tohoto článku se přijímá přezkumným postupem podle čl. 15 odst. 2.

3.   Komise žádost o zrušení neprodleně oznámí Mezinárodnímu úřadu.

Článek 4

Zveřejnění zeměpisných označení třetích zemí, která jsou zapsána v mezinárodním rejstříku

1.   Komise zveřejní mezinárodní zápisy oznámené Mezinárodním úřadem podle čl. 6 odst. 4 Ženevského aktu, které:

a)

se týkají zeměpisných označení zapsaných v mezinárodním rejstříku a u nichž není smluvní stranou původu ve smyslu čl. 1 bodu xv) Ženevského aktu členský stát; a

b)

vztahující se k produktu, pro který je na úrovni Unie poskytována ochrana zeměpisných označení.

2.   Mezinárodní zápisy uvedené v odstavci 1 se zveřejňují v řadě C Úředního věstníku Evropské unie. Zveřejnění zahrnuje odkaz na typ produktu a zemi původu.

Článek 5

Posouzení zeměpisných označení třetích zemí, která jsou zapsána v mezinárodním rejstříku

1.   Komise posoudí mezinárodní zápisy oznámené Mezinárodním úřadem podle čl. 6 odst. 4 Ženevského aktu, které se týkají zeměpisných označení zapsaných v mezinárodním rejstříku a u nichž není smluvní stranou původu ve smyslu čl. 1 bodu xv) Ženevského aktu členský stát, aby určila, zda obsahují povinné údaje stanovené v pravidle 5 odst. 2 společného prováděcího řádu k Lisabonské dohodě a Ženevskému aktu (dále jen „společný prováděcí řád“) a údaje o jakosti, pověsti nebo vlastnostech, jak je stanoveno v pravidle 5 odst. 3 společného prováděcího řádu, a aby ověřila, zda se zveřejnění uvedené v článku 4 vztahuje k produktu, pro který je na úrovni Unie poskytována ochrana zeměpisných označení.

2.   Posouzení podle odstavce 1 se uskuteční do čtyř měsíců ode dne zápisu zeměpisného označení do mezinárodního rejstříku, přičemž nezahrnuje posouzení jiných zvláštních ustanovení Unie týkajících se uvádění výrobků na trh, a zejména sanitárních a fytosanitárních norem, obchodních norem a označování potravin.

Článek 6

Námitkové řízení u zeměpisných označení třetích zemí, která jsou zapsána v mezinárodním rejstříku

1.   Do čtyř měsíců ode dne zveřejnění mezinárodního zápisu podle článku 4 mohou orgány členského státu nebo jiné třetí země, než je smluvní strana původu ve smyslu čl. 1 bodu xv) Ženevského aktu, nebo fyzická či právnická osoba s oprávněným zájmem, která je usazena v Unii nebo v jiné třetí zemi, než je smluvní strana původu, podat u Komise námitku.

Námitka se podává v jednom z úředních jazyků orgánů Unie.

2.   Námitka uvedená v odstavci 1 tohoto článku je přípustná pouze tehdy, je-li podána ve lhůtě stanovené v odstavci 1 tohoto článku a je-li založena na jednom či více z těchto důvodů:

a)

zeměpisné označení zapsané v mezinárodním rejstříku se shoduje s názvem odrůdy rostlin nebo plemene zvířat a mohlo by uvést spotřebitele v omyl ohledně skutečného původu produktu;

b)

zeměpisné označení zapsané v mezinárodním rejstříku je zcela nebo částečně homonymní se zeměpisným označením, které je již v Unii chráněno, a v praxi neexistuje dostatečný rozdíl mezi podmínkami místního a tradičního užívání a prezentace zeměpisného označení navrhovaného pro ochranu a zeměpisného označení, které je již v Unii chráněno, a to s ohledem na nutnost zajistit, aby se s dotčenými producenty zacházelo rovným způsobem a aby spotřebitelé nebyli uváděni v omyl;

c)

ochrana zeměpisného označení zapsaného v mezinárodním rejstříku v Unii by znamenala porušení práva z dřívější ochranné známky na unijní, regionální nebo vnitrostátní úrovni;

d)

ochrana zeměpisného označení třetí země v Unii by ohrozila užívání zcela nebo částečně totožného názvu nebo výlučnou povahu ochranné známky na unijní, regionální nebo vnitrostátní úrovni či existenci produktů, které byly v souladu s právem uváděny na trh po dobu nejméně pěti let přede dnem zveřejnění mezinárodního zápisu podle článku 4;

e)

zeměpisné označení zapsané v mezinárodním rejstříku se vztahuje k produktu, pro který není na úrovni Unie poskytována ochrana zeměpisných označení;

f)

název, jehož zápis se požaduje, představuje na území Unie druhový výraz;

g)

podmínky uvedené v čl. 2 odst. 1 bodech i) a ii) Ženevského aktu nejsou splněny;

h)

zeměpisné označení zapsané v mezinárodním rejstříku je homonymní název, který uvádí spotřebitele v omyl a vzbuzuje domněnku, že se jedná o produkty pocházející z jiného území, a to i v případě, že název svým zněním skutečně odpovídá území, regionu nebo místu původu dotyčných produktů.

3.   Důvody námitky uvedené v odstavci 2 posoudí Komise ve vztahu k celému území Unie nebo jeho části.

Článek 7

Rozhodnutí o ochraně zeměpisných označení třetích zemí, která jsou zapsána v mezinárodním rejstříku, v Unii

1.   Pokud jsou na základě posouzení provedeného podle článku 5 podmínky stanovené v uvedeném článku splněny a Komise neobdržela žádné či žádné přípustné námitky, Komise prostřednictvím prováděcího aktu podle případu obdržené nepřípustné námitky zamítne a rozhodne o udělení ochrany zeměpisnému označení. Tento prováděcí akt se přijímá přezkumným postupem podle čl. 15 odst. 2.

2.   Pokud nejsou na základě posouzení provedeného podle článku 5 podmínky stanovené v uvedeném článku splněny nebo Komise obdržela přípustnou námitku podle čl. 6 odst. 2, rozhodne Komise prostřednictvím prováděcího aktu, zda udělí ochranu zeměpisnému označení zapsanému v mezinárodním rejstříku. Tento prováděcí akt se přijímá přezkumným postupem podle čl. 15 odst. 2. V případě produktů, jež nespadají do pravomoci výborů uvedených v čl. 15 odst. 1, přijímá rozhodnutí, zda se udělí ochrana zeměpisnému označení, Komise.

3.   Rozhodnutí o udělení ochrany zeměpisnému označení v souladu s odstavcem 1 nebo 2 tohoto článku stanoví rozsah poskytnuté ochrany a může obsahovat podmínky, které jsou slučitelné s Ženevským aktem, a zejména stanovit vymezené přechodné období podle článku 17 Ženevského aktu a pravidla 14 společného prováděcího řádu.

4.   V souladu s čl. 15 odst. 1 Ženevského aktu oznámí Komise Mezinárodnímu úřadu odmítnutí účinků dotčeného mezinárodního zápisu na území Unie, a to do jednoho roku od přijetí oznámení o mezinárodním zápisu podle čl. 6 odst. 4 Ženevského aktu, nebo do dvou let od přijetí tohoto oznámení v případech uvedených v čl. 5 prvním pododstavci rozhodnutí (EU) 2019/1754.

5.   Komise může prostřednictvím prováděcího aktu z vlastního podnětu nebo na základě řádně odůvodněné žádosti členského státu, třetí země nebo fyzické či právnické osoby s oprávněným zájmem vzít zpět, zcela nebo částečně, odmítnutí dříve oznámené Mezinárodnímu úřadu. Tento prováděcí akt se přijímá přezkumným postupem podle čl. 15 odst. 2.

Komise takové zpětvzetí neprodleně oznámí Mezinárodnímu úřadu.

Článek 8

Používání zeměpisných označení

1.   Prováděcí akty přijaté Komisí podle článku 7 se použijí, aniž jsou dotčena jiná zvláštní ustanovení Unie týkající se uvádění výrobků na trh, a zejména společné organizace zemědělských trhů, sanitárních a fytosanitárních norem a označování potravin.

2.   S výhradou odstavce 1 může zeměpisná označení chráněná podle tohoto nařízení používat kterýkoli hospodářský subjekt dodávající výrobek na trh v souladu s mezinárodním zápisem těchto zeměpisných označení.

Článek 9

Prohlášení neplatnosti účinků zeměpisných označení třetích zemí, která jsou zapsána v mezinárodním rejstříku, v Unii

1.   Komise může prostřednictvím prováděcího aktu z vlastního podnětu nebo na základě řádně odůvodněné žádosti členského státu, třetí země nebo fyzické či právnické osoby s oprávněným zájmem prohlásit za neplatné, zcela nebo zčásti, účinky ochrany zeměpisného označení v Unii v některém z těchto případů:

a)

zeměpisné označení již není chráněno ve smluvní straně původu;

b)

zeměpisné označení již není zapsáno v mezinárodním rejstříku;

c)

nadále není zajištěn soulad s povinnými údaji stanovenými v pravidle 5 odst. 2 společného prováděcího řádu nebo s údaji týkajícími se jakosti, pověsti nebo vlastností, jak je stanoveno v pravidle 5 odst. 3 společného prováděcího řádu.

2.   Prováděcí akty uvedené v odstavci 1 tohoto článku se přijímají přezkumným postupem podle čl. 15 odst. 2 a až poté, co byla fyzickým nebo právnickým osobám, jak jsou uvedeny v čl. 5 odst. 2 bodu ii) Ženevského aktu, nebo uživatelům ve smyslu čl. 1 bodu xvii) Ženevského aktu dána možnost hájit svá práva.

3.   Pokud proti prohlášení neplatnosti již nelze podat odvolání, Komise prohlášení neplatnosti účinků mezinárodního zápisu zeměpisného označení na území Unie v souladu s odst. 1 písm. a) nebo c) neprodleně oznámí Mezinárodnímu úřadu.

Článek 10

Vztah k ochranným známkám

1.   Ochranou zeměpisného označení není dotčena platnost dřívější ochranné známky na unijní, regionální nebo vnitrostátní úrovni, přihlášené nebo zapsané v dobré víře, nebo získané v důsledku užívání v dobré víře na území členského státu, regionální unie členských států nebo Unie.

2.   Zeměpisné označení zapsané v mezinárodním rejstříku nelze na území Unie chránit, pokud by s ohledem na pověst a proslulost ochranné známky a dobu, po kterou byla užívána, ochrana zmíněného zeměpisného označení na území Unie mohla uvést spotřebitele v omyl ohledně skutečné totožnosti produktu.

3.   Aniž je dotčen odstavec 2, ochranná známka, která byla přihlášena nebo zapsána v dobré víře nebo získána v důsledku užívání, umožňuje-li to dotčené právo, v dobré víře na území členského státu, regionální unie členských států nebo Unie přede dnem, k němuž Mezinárodní úřad oznámil Komisi zveřejnění mezinárodního zápisu zeměpisného označení, a jejíž používání by bylo v rozporu s ochranou daného zeměpisného označení, může být pro daný produkt používána a obnovována i nadále bez ohledu na ochranu zeměpisného označení, pokud neexistují důvody k prohlášení ochranné známky za neplatnou nebo k jejímu zrušení podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 (9) nebo podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2436 (10). V takových případech je povoleno používání zeměpisného označení i používání příslušné ochranné známky.

Článek 11

Přechodná ustanovení pro označení původu pocházející z členských států, která jsou již zapsána podle Lisabonské dohody

1.   Členský stát, který je stranou Lisabonské dohody, si ohledně každého z něj pocházejícího označení původu produktu chráněného na základě některého z nařízení uvedených v článku 1 tohoto nařízení na žádost fyzické nebo právnické osoby, jak jsou uvedeny v čl. 5 odst. 2 bodě ii) Ženevského aktu, nebo uživatele ve smyslu čl. 1 bodu xvii) Ženevského aktu, nebo z vlastního podnětu zvolí, zda požádá o:

a)

mezinárodní zápis uvedeného označení původu podle Ženevského aktu, pokud dotčený členský stát Ženevský akt ratifikoval nebo k němu přistoupil v souladu se zmocněním podle článku 3 rozhodnutí (EU) 2019/1754; nebo

b)

zrušení zápisu daného označení původu v mezinárodním rejstříku.

Dotčený členský stát oznámí Komisi svou volbu podle prvního pododstavce do 14. listopadu 2022.

V případech uvedených v prvním pododstavci písm. a) ověří dotčený členský stát v koordinaci s Komisí u Mezinárodního úřadu, zda je pro účely zápisu podle Ženevského aktu třeba učinit nějaké změny podle pravidla 7 odst. 4 společného prováděcího řádu.

Komise prostřednictvím prováděcího aktu zmocní dotčený členský stát, aby učinil nezbytné změny a oznámil je Mezinárodnímu úřadu. Tento prováděcí akt se přijme přezkumným postupem podle čl. 15 odst. 2.

2.   Členský stát, který je stranou Lisabonské dohody, si ohledně každého z něj pocházejícího označení původu produktu spadajícího do oblasti působnosti některého z nařízení uvedených v čl. 1 odst. 2 tohoto nařízení, které však není podle žádného z těchto nařízení chráněno, na žádost fyzické nebo právnické osoby, jak jsou uvedeny v čl. 5 odst. 2 bodě ii) Ženevského aktu, nebo uživatele ve smyslu čl. 1 bodu xvii) Ženevského aktu, nebo z vlastního podnětu zvolí, zda požádá o:

a)

zápis daného označení původu podle příslušného nařízení; nebo

b)

zrušení zápisu daného označení původu v mezinárodním rejstříku.

Dotčený členský stát oznámí Komisi svou volbu podle prvního pododstavce a podá příslušnou žádost do 14. listopadu 2022.

V případech uvedených v prvním pododstavci písm. a) požádá dotčený členský stát o mezinárodní zápis daného označení původu podle Ženevského aktu, pokud tento členský stát Ženevský akt ratifikoval nebo k němu přistoupil v souladu se zmocněním podle článku 3 rozhodnutí (EU) 2019/1754, do jednoho roku ode dne zápisu zeměpisného označení podle příslušného nařízení. Použije se odst. 1 třetí a čtvrtý pododstavec.

Pokud je žádost o zápis podle příslušného nařízení zamítnuta a související správní a soudní opravné prostředky byly vyčerpány, nebo pokud nebyla učiněna žádost o zápis podle Ženevské aktu v souladu se třetím pododstavcem tohoto odstavce, požádá dotčený členský stát neprodleně o zrušení zápisu daného označení původu v mezinárodním rejstříku.

3.   Členský stát, který je stranou Lisabonské dohody, může zachovat stávající zápisy v mezinárodním rejstříku pro označení původu produktů nespadajících do oblasti působnosti některého z nařízení uvedených v čl. 1 odst. 2 tohoto nařízení, jimž není poskytována ochrana zeměpisných označení na úrovni Unie.

Tento členský stát může rovněž podat další žádosti o zápis takových označení původu pocházejících z jeho území do mezinárodního rejstříku podle Lisabonské dohody, jsou-li splněny tyto podmínky:

a)

dotčený členský stát oznámil návrh žádosti o zápis takových označení původu Komisi; toto oznámení obsahuje důkaz, že žádost splňuje požadavky pro zápis podle Lisabonské dohody; a

b)

Komise do dvou měsíců od takového oznámení nevydá negativní stanovisko; negativní stanovisko může být vydáno pouze po konzultaci dotčeného členského státu, a to ve výjimečných a řádně odůvodněných případech, kdy důkaz požadovaný podle písmene a) dostatečně neprokazuje, že jsou požadavky pro zápis podle Lisabonské dohody splněny, nebo pokud by daný zápis měl nepříznivý dopad na obchodní politiku Unie.

V případě žádosti Komise o další informace k oznámení učiněnému podle druhého pododstavce písm. a) je lhůta pro reakci Komise jeden měsíc od obdržení požadovaných informací.

Komise okamžitě informuje ostatní členské státy o jakémkoli oznámení učiněném podle druhého pododstavce písm. a).

Článek 12

Přechodná ochrana pro označení původu pocházející ze třetí země, která jsou zapsána podle Lisabonské dohody

1.   Členské státy, které byly stranou Lisabonské dohody před přistoupením Unie k Ženevskému aktu, mohou nadále chránit označení původu pocházející ze třetí země, která je stranou Lisabonské dohody, prostřednictvím vnitrostátního systému ochrany s účinností ode dne, k němuž se Unie stane smluvní stranou Ženevského aktu, pokud jde o označení původu zapsaná k tomuto dni podle Lisabonské dohody.

2.   Ochrana uvedená v odstavci 1:

a)

se nahradí ochranou v rámci unijního systému ochrany pro konkrétní označení původu v případě, že se ochrana poskytne na základě rozhodnutí podle článku 7 tohoto nařízení po přistoupení dotčené třetí země k Ženevskému aktu, za podmínky, že ochrana poskytnutá na základě rozhodnutí podle článku 7 tohoto nařízení zachovává kontinuitu ochrany příslušného označení původu v příslušném členském státě;

b)

pro konkrétní označení původu zanikne, jakmile skončí účinky mezinárodního zápisu.

3.   Není-li určité označení původu pocházející ze třetí země zapsáno podle tohoto nařízení, nebo není-li vnitrostátní ochrana nahrazena v souladu s odst. 2 písm. a), nese výlučnou odpovědnost za důsledky takové vnitrostátní ochrany dotčený členský stát.

4.   Opatření přijatá členskými státy podle odstavce 1 jsou účinná pouze na vnitrostátní úrovni a nemají vliv na obchod uvnitř Unie ani na mezinárodní obchod.

5.   Členské státy uvedené v odstavci 1 předají Komisi každé oznámení učiněné Mezinárodním úřadem podle Lisabonské dohody. Komise poté předá toto oznámení všem ostatním členským státům.

6.   Členské státy uvedené v odstavci 1 tohoto článku učiní u Mezinárodního úřadu prohlášení, že nemohou zajistit vnitrostátní ochranu označení původu produktu spadajícího do oblasti působnosti některého z nařízení uvedených v čl. 1 odst. 2 tohoto nařízení, zapsaného a jim oznámeného podle Lisabonské dohody ode dne, k němuž se Unie stala smluvní stranou Ženevského aktu.

Článek 13

Poplatky

Poplatky, které mají být uhrazeny podle článku 7 Ženevského aktu a upřesnění ve společném prováděcím řádu, nese členský stát, z něhož zeměpisné označení pochází, nebo fyzická či právnická osoba, jak jsou uvedeny v čl. 5 odst. 2 bodě ii) Ženevského aktu, nebo uživatel ve smyslu čl. 1 bodu xvii) Ženevského aktu. Členské státy mohou požadovat, aby fyzická či právnická osoba nebo uživatel uhradili veškeré poplatky nebo jejich část.

Článek 14

Zvláštní finanční příspěvek

Jsou-li příjmy Zvláštní unie odvozeny v souladu s čl. 24 odst. 2 bodem v) Ženevského aktu, může Unie poskytnout zvláštní příspěvek v rámci prostředků, které jsou za tímto účelem dostupné v ročním rozpočtu Unie.

Článek 15

Postup projednávání ve výboru

1.   S ohledem na níže uvedené produkty jsou Komisi nápomocny tyto výbory ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011:

a)

pro vinařské výrobky spadající do oblasti působnosti čl. 92 odst. 1 nařízení (EU) č. 1308/2013 Výbor pro společnou organizaci zemědělských trhů zřízený podle článku 229 uvedeného nařízení;

b)

pro aromatizované vinné výrobky ve smyslu článku 3 nařízení (EU) č. 251/2014 Výbor pro aromatizované vinné výrobky zřízený podle článku 34 uvedeného nařízení;

c)

pro lihoviny ve smyslu článku 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 110/2008 (11) Výbor pro lihoviny podle článku 47 nařízení (EU) 2019/787;

d)

pro zemědělské produkty a potraviny spadající do oblasti působnosti čl. 2 odst. 1 prvního pododstavce nařízení (EU) č. 1151/2012 Výbor pro politiku jakosti zemědělských produktů zřízený podle článku 57 uvedeného nařízení.

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 16

Monitorování a přezkum

Komise do 14. listopadu 2021 posoudí účast Unie na Ženevském aktu a předloží zprávu o hlavních zjištěních Evropskému parlamentu a Radě. Posouzení bude vycházet mimo jiné z těchto hledisek:

a)

počet zeměpisných označení chráněných a zapsaných podle práva Unie, pro která byly podány žádosti o mezinárodní zápis, a případů, kdy byla ochrana zamítnuta třetími smluvními stranami;

b)

vývoj počtu třetích zemí účastnících se Ženevského aktu a opatření přijatá Komisí ke zvýšení tohoto počtu, jakož i dopad současného stavu práva Unie, pokud jde o zeměpisná označení, na atraktivitu Ženevského aktu pro třetí země; a

c)

počet a typ zeměpisných označení třetích zemí, která Unie zamítla.

Článek 17

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

Ve Štrasburku dne 23. října 2019.

Za Evropský parlament

předseda

D. M. SASSOLI

Za Radu

předsedkyně

T. TUPPURAINEN


(1)   Úř. věst. C 110, 22.3.2019, s. 55.

(2)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 16. dubna 2019 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 7. října 2019.

(3)  Rozhodnutí Rady (EU) 2019/1754 ze dne 7. října 2019 o přistoupení Unie k Ženevskému aktu Lisabonské dohody o označeních původu a zeměpisných označeních (viz strana 12 v tomto čísle Úředního věstníku).

(4)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 ze dne 21. listopadu 2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin (Úř. věst. L 343, 14.12.2012, s. 1).

(5)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) č. 1234/2007 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 671).

(6)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 251/2014 ze dne 26. února 2014 o definici, popisu, obchodní úpravě, označování a ochraně zeměpisných označení aromatizovaných vinných výrobků a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1601/91 (Úř. věst. L 84, 20.3.2014, s. 14).

(7)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/787 ze dne 17. dubna 2019 o definici, popisu, obchodní úpravě a označování lihovin, používání názvů lihovin v obchodní úpravě a při označování jiných potravin, ochraně zeměpisných označení lihovin, používání lihu a destilátů zemědělského původu při výrobě alkoholických nápojů a o zrušení nařízení (ES) č. 110/2008 (Úř. věst. L 130, 17.5.2019, s. 1).

(8)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).

(9)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. L 154, 16.6.2017, s. 1).

(10)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2436 ze dne 16. prosince 2015, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. L 336, 23.12.2015, s. 1).

(11)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 110/2008 ze dne 15. ledna 2008 o definici, popisu, obchodní úpravě, označování a ochraně zeměpisných označení lihovin a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1576/89 (Úř. věst. L 39, 13.2.2008, s. 16) částečně platné do 24. května 2021.


Prohlášení Komise o možném rozšíření ochrany zeměpisných označení EU na nezemědělské produkty

Komise bere na vědomí usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. října 2015 o možném rozšíření ochrany zeměpisných označení EU na nezemědělské produkty.

Komise zahájila v listopadu 2018 studii, jejímž cílem bylo pro doplnění studie z roku 2013 získat další ekonomické a právní důkazy o ochraně zeměpisných označení nezemědělských produktů na jednotném trhu a další údaje o otázkách, jako je konkurenceschopnost, nekalá soutěž, padělání, vnímání spotřebitelů, náklady a přínosy, jakož i o účinnosti modelů ochrany zeměpisných označení nezemědělských produktů z hlediska zásady proporcionality.

V souladu se zásadami zlepšování právní úpravy a se závazky stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů bude Komise zkoumat studii, jakož i zprávu o účasti Unie na Ženevském aktu, jak je uvedeno v článku o monitorování a přezkumu nařízení o opatřeních Unie po jejím přistoupení k Ženevskému aktu Lisabonské dohody o označeních původu a zeměpisných označeních, a zváží všechny další možné kroky.


Prohlášení Komise o postupu uvedeném v čl. 11 odst. 3 nařízení

Komise konstatuje, že i když je postup uvedený v čl. 11odst. 3 nařízení z právního hlediska nezbytný vzhledem k výlučné pravomoci Unie, může nicméně uvést, že v kontextu stávajícího acquis EU by jakýkoli takový zásah Komise byl výjimečný a řádně odůvodněný. V průběhu konzultací s členským státem vyvine Komise veškeré úsilí, aby společně s členským státem vyřešila případné obavy, a zabránila tak vydání záporného stanoviska. Komise konstatuje, že jakékoli záporné stanovisko by bylo písemně oznámeno dotčenému členskému státu a v souladu s článkem 296 SFEU by v něm byly uvedeny důvody, na nichž se zakládá. Komise by také ráda upozornila na to, že záporné stanovisko nebrání předložení další žádosti týkající se stejného označení původu, pokud byly důvody pro negativní stanovisko dále náležitě řešeny nebo již nejsou použitelné.


II Nelegislativní akty

MEZINÁRODNÍ DOHODY

24.10.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 271/12


ROZHODNUTÍ RADY (EU) 2019/1754

ze dne 7. října 2019

o přistoupení Evropské unie k Ženevskému aktu Lisabonské dohody o označeních původu a zeměpisných označeních

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 207 ve spojení s čl. 218 odst. 6 písm. a) této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

s ohledem na souhlas Evropského parlamentu,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Lisabonská dohoda na ochranu označení původu a o jejich mezinárodním zápisu ze dne 31. října 1958 (dále jen „Lisabonská dohoda“) vytvořila zvláštní unii (dále jen „Zvláštní unie“) v rámci Unie na ochranu průmyslového vlastnictví, která byla zřízena Úmluvou na ochranu průmyslového vlastnictví, jež byla podepsána v Paříži dne 20. března 1883 (dále jen „Pařížská úmluva“). Podle podmínek Lisabonské dohody se smluvní strany zavazují chránit na svých územích označení původu výrobků jiných zemí Zvláštní unie, která jsou uznávána a chráněna z tohoto titulu v zemi původu a zapsána u Mezinárodního úřadu Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO), pokud tyto smluvní strany ve lhůtě jednoho roku ode dne přijetí oznámení o tomto zápisu neprohlásí, že takovouto ochranu nemohou zajistit.

(2)

Stranami Lisabonské dohody je sedm členských států, a to Bulharsko (od roku 1975), Česká republika (od roku 1993), Francie (od roku 1966), Itálie (od roku 1968), Maďarsko (od roku 1967), Portugalsko (od roku 1966) a Slovensko (od roku 1993). Další tři členské státy Lisabonskou dohodu podepsaly, avšak neratifikovaly, a to Řecko, Španělsko a Rumunsko. Samotná Unie stranou Lisabonské dohody není, jelikož tato dohoda stanoví, že k ní mohou přistoupit pouze země.

(3)

Dne 20. května 2015 byl přijat Ženevský akt Lisabonské dohody o označeních původu a zeměpisných označeních (dále jen „Ženevský akt“), který Lisabonskou dohodu revidoval. Ženevský akt konkrétně rozšiřuje oblast působnosti Zvláštní unie tak, aby se ochrana označení původu výrobků vztahovala i na všechna zeměpisná označení ve smyslu Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví spravované Světovou obchodní organizací. Ženevský akt je slučitelný s uvedenou dohodou a s příslušným právem Unie týkajícími se ochrany označení původu a zeměpisných označení zemědělských produktů a umožňuje, aby se smluvními stranami staly i mezivládní organizace.

(4)

V oblastech, jež Ženevský akt upravuje, má Unie výlučnou pravomoc. To bylo potvrzeno v rozsudku Soudního dvora ze dne 25. října 2017 ve věci C-389/15 (1), v němž bylo objasněno, že návrh revidované Lisabonské dohody, který byl následně přijat jako Ženevský akt, má především za účel usnadnit a upravit obchod mezi Unií a třetími státy, které jsou stranami Lisabonské dohody, a má na tento obchod přímé a bezprostřední účinky. Projednání Ženevského aktu proto spadalo do výlučné pravomoci Unie podle čl. 3 odst. 1 písm. e) Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), neboť se týkalo oblasti společné obchodní politiky podle čl. 207 odst. 1 Smlouvy o fungování EU, zejména pokud jde o obchodní aspekty duševního vlastnictví.

(5)

Co se týká určitých zemědělských produktů, Unie zavedla jednotné a komplexní systémy ochrany zeměpisných označení vín (1970), lihovin (1989), aromatizovaných vín (1991) a dalších zemědělských produktů a potravin (1992). Na základě výlučné pravomoci Unie podle článku 3 Smlouvy o fungování EU by členské státy neměly mít vnitrostátní systémy ochrany označení původu a zeměpisných označení zemědělských produktů třetích zemí, které jsou členy Zvláštní unie. Není-li však Unie smluvní stranou Ženevského aktu, nemůže předkládat označení původu a zeměpisná označení zemědělských produktů zapsaná na úrovni Unie za účelem ochrany v rámci Zvláštní unie ani nemůže chránit označení původu a zeměpisná označení třetích zemí, které jsou členy Zvláštní unie, prostřednictvím systémů ochrany zavedených Unií v souladu s Ženevským aktem.

(6)

Aby mohla Unie řádně vykonávat svou výlučnou pravomoc v oblastech, na něž se vztahuje Ženevský akt, a své funkce v rámci svých komplexních systémů ochrany označení původu a zeměpisných označení zemědělských produktů, měla by přistoupit k Ženevskému aktu a stát se jeho smluvní stranou.

(7)

Přistoupení Unie k Ženevskému aktu je v souladu s čl. 17 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie, který stanoví ochranu duševního vlastnictví.

(8)

Unie by měla usilovat o regularizaci otázky svých hlasovacích práv ve Shromáždění Zvláštní unie Ženevského aktu, aby se mohla účinně zapojit do rozhodovacích procesů s ohledem na čl. 22 odst. 4 písm. b) bod ii) Ženevského aktu. Je tedy vhodné, aby členské státy, které si to přejí, byly v zájmu Unie rovněž zmocněny společně s Unií Ženevský akt ratifikovat nebo k němu případně přistoupit.

(9)

Současně se tak umožní zajistit kontinuitu práv vyplývajících ze stávajícího členství sedmi členských států ve Zvláštní unii.

(10)

Ratifikace nebo přistoupení ze strany členských států by však měly být plně v souladu s výlučnou pravomocí Unie a Unie by měla být i nadále odpovědná za zajištění výkonu práv a plnění závazků Unie a členských států podle Ženevského aktu.

(11)

Ve Zvláštní unii jsou Unie a ty členské státy, které Ženevský akt ratifikovaly nebo k němu přistoupily, zastupovány Komisí v souladu s čl. 17 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“),

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Přistoupení Evropské unie k Ženevskému aktu Lisabonské dohody o označeních původu a zeměpisných označeních (dále jen „Ženevský akt“) se schvaluje jménem Unie.

Znění Ženevského aktu se připojuje k tomuto rozhodnutí.

Článek 2

Předseda Rady určí osobu zmocněnou uložit jménem Unie listinu o přistoupení podle čl. 28 odst. 2 bodu ii) Ženevského aktu s cílem vyjádřit souhlas Unie s tím, aby byla Ženevským aktem vázána, jakož i učinit prohlášení a oznámení připojená k listině o přistoupení v souladu s článkem 5 tohoto rozhodnutí.

Článek 3

Členské státy, které si to přejí, se zmocňují, aby společně s Unií Ženevský akt ratifikovaly nebo k němu případně přistoupily, a to v zájmu Unie a v plném souladu s její výlučnou pravomocí.

Článek 4

1.   Ve Zvláštní unii jsou Unie a kterékoliv členské státy, které Ženevský akt ratifikují nebo k němu přistupují podle článku 3 tohoto rozhodnutí zastupovány Komisí v souladu s čl. 17 odst. 1 Smlouvy o EU. Unie je odpovědná za zajištění výkonu práv a plnění závazků Unie a členských států, které Ženevský akt ratifikují nebo k němu přistoupí podle článku 3 tohoto rozhodnutí.

Komise učiní jménem Unie a těchto členských států všechna nezbytná oznámení podle Ženevského aktu.

Komise je zejména určena příslušným orgánem podle článku 3 Ženevského aktu, který je pověřen prováděním Ženevského aktu na území Unie a komunikací s Mezinárodním úřadem WIPO podle Ženevského aktu a společného prováděcího řádu k Lisabonské dohodě a Ženevskému aktu Lisabonské dohody (dále jen „společný prováděcí řád“).

2.   Ve shromáždění Zvláštní unie hlasuje Unie, přičemž členské státy, které Ženevský akt ratifikovaly nebo k němu přistoupily, své hlasovací právo nevykonávají.

Článek 5

Podle čl. 29 odst. 4 Ženevského aktu je v prohlášení připojeném k listině o přistoupení stanoveno prodloužení lhůty uvedené v čl. 15 odst. 1 Ženevského aktu a lhůt uvedených v článku 17 Ženevského aktu o jeden rok v souladu s postupy stanovenými ve společném prováděcím řádu.

Podle pravidla 5 odst. 3 písm. a) společného prováděcího řádu je v oznámení určeném generálnímu řediteli WIPO připojeném k listině o přistoupení stanoven požadavek, že za účelem ochrany zapsaného označení původu nebo zeměpisného označení na území Unie jsou v žádosti kromě povinných údajů stanovených v pravidle 5 odst. 2 společného prováděcího řádu uvedeny v případě označení původu i údaje o jakosti nebo vlastnostech výrobku a jeho souvislost se zeměpisným prostředím zeměpisné oblasti produkce a v případě zeměpisného označení údaje o jakosti, pověsti nebo jiné vlastnosti výrobku a jeho souvislost se zeměpisnou oblastí původu.

Článek 6

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dne dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

V Lucemburku dne 7. října 2019.

Za Radu

předsedkyně

A.-M. HENRIKSSON


(1)  Rozsudek Soudního dvora ze dne 25. října 2017 ve věci Komise v. Rada, C-389/15, ECLI:EU:C:2017:798.


24.10.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 271/15


ŽENEVSKÝ AKT LISABONSKÉ DOHODY O OZNAČENÍCH PŮVODU A ZEMĚPISNÝCH OZNAČENÍCH

Seznam článků

Hlava I:

Úvodní a obecná ustanovení

Článek 1:

Zkrácené výrazy

Článek 2:

Předmět

Článek 3:

Příslušný orgán

Článek 4:

Mezinárodní rejstřík

Hlava II:

Žádost a mezinárodní zápis

Článek 5:

Žádost

Článek 6:

Mezinárodní zápis

Článek 7:

Poplatky

Článek 8:

Doba platnosti mezinárodních zápisů

Hlava III:

Ochrana

Článek 9:

Závazek k ochraně

Článek 10:

Ochrana podle právních předpisů smluvních stran a jiných nástrojů

Článek 11:

Ochrana zapsaných označení původu a zeměpisných označení

Článek 12:

Ochrana proti zdruhovění

Článek 13:

Záruky pro jiná práva

Článek 14:

Postupy pro vymáhání práv a prostředky k nápravě

Hlava IV:

Odmítnutí a další kroky v souvislosti s mezinárodními zápisy

Článek 15:

Odmítnutí

Článek 16:

Zpětvzetí odmítnutí

Článek 17:

Přechodné období

Článek 18:

Oznámení o přiznání ochrany

Článek 19:

Neplatnost

Článek 20:

Změny a jiné záznamy v mezinárodním rejstříku

Hlava V:

Administrativní ustanovení

Článek 21:

Členství v Lisabonské unii

Článek 22:

Shromáždění Zvláštní unie

Článek 23:

Mezinárodní úřad

Článek 24:

Finance

Článek 25:

Prováděcí řád

Hlava VI:

Revize a změny

Článek 26:

Revize

Článek 27:

Změny některých článků rozhodnutím Shromáždění

Hlava VII:

Závěrečná ustanovení

Článek 28:

Přístup k tomuto aktu

Článek 29:

Datum účinnosti ratifikace a přístupu

Článek 30:

Zákaz výhrad

Článek 31:

Použití Lisabonské dohody a aktu z r. 1967

Článek 32:

Výpověď

Článek 33:

Jazyky tohoto aktu; podpis

Článek 34:

Depozitář

HLAVA I

Úvodní a obecná ustanovení

Článek 1

Zkrácené výrazy

Pro účely tohoto aktu, není-li výslovně stanoveno jinak:

i)

„Lisabonskou dohodou“ se rozumí Lisabonská dohoda na ochranu označení původu a o jejich mezinárodním zápisu ze dne 31. října 1958;

ii)

„aktem z r. 1967“ se rozumí Lisabonská dohoda revidovaná ve Stockholmu dne 14. července 1967 a změněná dne 28. září 1979;

iii)

„tímto aktem“ se rozumí Lisabonská dohoda o označeních původu a zeměpisných označeních, jak se stanoví v tomto aktu;

iv)

„Prováděcím řádem“ se rozumí Prováděcí řád podle článku 25;

v)

„Pařížskou úmluvou“ se rozumí Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. března 1883, ve znění pozdějších revizí a změn;

vi)

„označením původu“ se rozumí označení podle čl. 2 odst. 1 bodu i);

vii)

„zeměpisným označením“ se rozumí označení podle čl. 2 odst. 1 bodu ii);

viii)

„mezinárodním rejstříkem“ se rozumí mezinárodní rejstřík vedený Mezinárodním úřadem podle článku 4, jako úřední soubor údajů týkajících se mezinárodních zápisů označení původu a zeměpisných označení, bez ohledu na záznamové médium, na němž se tyto údaje uchovávají;

ix)

„mezinárodním zápisem“ se rozumí mezinárodní zápis zaznamenaný do mezinárodního rejstříku;

x)

„žádostí“ se rozumí žádost o mezinárodní zápis;

xi)

„zapsaný“ znamená zaznamenaný do mezinárodního rejstříku v souladu s tímto aktem;

xii)

„zeměpisnou oblastí původu“ se rozumí zeměpisná oblast uvedená v čl. 2 odst. 2;

xiii)

„přeshraniční zeměpisnou oblastí“ se rozumí zeměpisná oblast, která se nachází nebo rozkládá v sousedících smluvních stranách;

xiv)

„smluvní stranou“ se rozumí jakýkoli stát nebo mezivládní organizace, která je stranou tohoto aktu;

xv)

„smluvní stranou původu“ se rozumí smluvní strana, v níž se nachází zeměpisná oblast původu, nebo smluvní strany, v nichž se nachází přeshraniční zeměpisná oblast původu;

xvi)

„příslušným orgánem“ se rozumí subjekt určený podle článku 3;

xvii)

„uživateli“ se rozumí fyzické nebo právnické osoby, které jsou podle právních předpisů smluvní strany původu oprávněny užívat označení původu nebo zeměpisné označení;

xviii)

„mezivládní organizací“ se rozumí mezivládní organizace, která je v souladu s čl. 28 odst. 1 bodem iii) způsobilá stát se stranou tohoto aktu;

xix)

„Organizací“ se rozumí Světová organizace duševního vlastnictví;

xx)

„generálním ředitelem“ se rozumí generální ředitel Organizace;

xxi)

„Mezinárodním úřadem“ se rozumí Mezinárodní úřad Organizace.

Článek 2

Předmět

1)    [Označení původu a zeměpisná označení] Tento akt se vztahuje na:

i)

každé označení chráněné ve smluvní straně původu, sestávající z názvu zeměpisné oblasti nebo obsahující tento název nebo sestávající z jiného označení, o němž je známo, že odkazuje na tuto oblast, které slouží k označení určitého výrobku pocházejícího z této zeměpisné oblasti, jestliže jsou jakost nebo vlastnosti takového výrobku výlučně nebo podstatně dány tímto zeměpisným prostředím, včetně přírodních a lidských činitelů, a které poskytlo tomuto výrobku jeho obecnou známost, a rovněž

ii)

každé označení chráněné ve smluvní straně původu, sestávající z názvu zeměpisné oblasti nebo obsahující tento název nebo sestávající z jiného názvu, o němž je známo, že odkazuje na tuto zeměpisnou oblast, které označuje výrobek pocházející z této zeměpisné oblasti, jestliže lze danou jakost, pověst nebo jinou vlastnost výrobku přičíst především jeho zeměpisnému původu.

2)   [Možné zeměpisné oblasti původu] Zeměpisná oblast původu uvedená v odstavci 1 může sestávat z celého území smluvní strany původu, případně z regionu, lokality nebo místa ve smluvní straně původu. Tím se nevylučuje použití tohoto aktu na zeměpisnou oblast původu podle odstavce 1 představující přeshraniční zeměpisnou oblast nebo její část.

Článek 3

Příslušný orgán

Každá smluvní strana určí subjekt, který bude pověřen prováděním tohoto aktu na jejím území a komunikací s Mezinárodním úřadem podle tohoto aktu a Prováděcího řádu. Smluvní strana oznámí Mezinárodnímu úřadu název a kontaktní údaje tohoto příslušného orgánu v souladu s Prováděcím řádem.

Článek 4

Mezinárodní rejstřík

Mezinárodní úřad vede mezinárodní rejstřík, do něhož se zaznamenávají mezinárodní zápisy prováděné podle tohoto aktu, nebo podle Lisabonské dohody a aktu z r. 1967, případně podle obou uváděných možností, a údaje související s takovými mezinárodními zápisy.

HLAVA II

Žádost a mezinárodní zápis

Článek 5

Žádost

1)   [Místo podání] Žádosti se podávají u Mezinárodního úřadu.

2)    [Žádost podaná příslušným orgánem] S výhradou ustanovení odstavce 3 podává žádost o mezinárodní zápis označení původu nebo zeměpisného označení příslušný orgán jménem:

i)

uživatelů nebo

ii)

fyzické nebo právnické osoby, která je podle právních předpisů smluvní strany původu oprávněna uplatňovat práva uživatelů nebo jiná práva k označení původu nebo zeměpisnému označení.

3)    [Žádosti podané přímo]

a)

Aniž je dotčeno ustanovení odstavce 4, umožňují-li to právní předpisy smluvní strany původu, mohou žádost podat uživatelé anebo fyzická či právnická osoba uvedená v odst. 2 bodě ii).

b)

Písmeno a) se použije na základě prohlášení smluvní strany o tom, že to její právní předpisy umožňují. Toto prohlášení může smluvní strana učinit v okamžiku uložení ratifikační listiny nebo listiny o přístupu, případně kdykoli později. Učiní-li toto prohlášení v okamžiku uložení ratifikační listiny nebo listiny o přístupu, nabývá prohlášení účinku dnem vstupu tohoto aktu v platnost pro tuto smluvní stranu. Vyhotoví-li toto prohlášení po vstupu tohoto aktu v platnost pro tuto smluvní stranu, nabývá účinku tři měsíce po datu, v němž generální ředitel prohlášení obdržel.

4)   [Možnost podávat společnou žádost u přeshraniční zeměpisné oblasti] V případě zeměpisné oblasti původu, která představuje přeshraniční zeměpisnou oblast, mohou sousedící smluvní strany, v souladu s jejich dohodu, podat žádost společně prostřednictvím společně určeného příslušného orgánu.

5)   [Povinný obsah] Prováděcí řád stanoví povinné údaje, které musí žádost obsahovat, vedle údajů stanovených v čl. 6 odst. 3.

6)   [Nepovinný obsah] Prováděcí řád může stanovit nepovinné údaje, které lze v žádosti uvést.

Článek 6

Mezinárodní zápis

1)   [Formální průzkum Mezinárodním úřadem] Po obdržení žádosti o mezinárodní zápis označení původu nebo zeměpisného označení ve formě stanovené Prováděcím řádem zapíše Mezinárodní úřad označení původu nebo zeměpisné označení do mezinárodního rejstříku.

2)   [Datum mezinárodního zápisu] S výhradou ustanovení odstavce 3 je datem mezinárodního zápisu datum, kdy Mezinárodní úřad žádost obdržel.

3)    [Datum mezinárodního zápisu v případě chybějících údajů] Jestliže žádost neuvádí všechny níže uvedené údaje:

i)

identifikační údaje o příslušném orgánu, či v případě čl. 5 odst. 3 o žadateli nebo žadatelích;

ii)

údaje identifikující uživatele a případně fyzickou či právnickou osobu uvedenou v čl. 5 odst. 2 bodě ii);

iii)

označení původu nebo zeměpisné označení, pro něž se žádá o mezinárodní zápis;

iv)

výrobek nebo výrobky, na něž se označení původu nebo zeměpisné označení vztahuje,

pak datem mezinárodního zápisu je datum, kdy Mezinárodní úřad obdržel poslední z chybějících údajů.

4)   [Zveřejnění a oznámení mezinárodních zápisů] Mezinárodní úřad bez odkladu zveřejní každý mezinárodní zápis a vyrozumí o něm příslušný orgán každé smluvní strany.

5)    [Datum účinnosti mezinárodního zápisu]

a)

S výhradou ustanovení písmene b) je zapsané označení původu nebo zeměpisné označení v každé smluvní straně, která neodmítla ochranu podle článku 15 nebo která zaslala Mezinárodnímu úřadu oznámení o přiznání ochrany podle článku 18, chráněno od data mezinárodního zápisu.

b)

Smluvní strana může formou prohlášení oznámit generálnímu řediteli, že zapsané označení původu nebo zeměpisné označení bude v souladu s jejími vnitrostátními nebo regionálními právními předpisy chráněno od data uvedeného v tomto prohlášení, které nesmí být pozdější než den uplynutí lhůty pro odmítnutí stanovený Prováděcím řádem podle čl. 15 odst. 1 písm. a).

Článek 7

Poplatky

1)   [Poplatek za mezinárodní zápis] Mezinárodní zápis každého označení původu a každého zeměpisného označení podléhá úhradě poplatku podle Prováděcího řádu.

2)   [Poplatky za další záznamy do mezinárodního rejstříku] Prováděcí řád stanoví poplatky, které se hradí za další záznamy do mezinárodního rejstříku a za vystavování výpisů, ověřovacích listin (osvědčení) nebo jiných informací ohledně obsahu mezinárodního zápisu.

3)   [Snížení poplatků] Shromáždění stanoví snížené poplatky za určité mezinárodní zápisy označení původu nebo zeměpisného označení, a to zejména za ty, u nichž je smluvní stranou původu rozvojová nebo nejméně rozvinutá země.

4)    [Individuální poplatek]

a)

Každá smluvní strana může formou prohlášení oznámit generálnímu řediteli, že se na ni vztahuje ochrana vyplývající z mezinárodního zápisu pouze v případě, že byl uhrazen poplatek na pokrytí jejích nákladů na věcný průzkum příslušného mezinárodního zápisu. Výše takového individuálního poplatku se uvede v tomto prohlášení a v pozdějších prohlášeních může být změněna. Uvedená výše nesmí přesáhnout ekvivalent částky vyžadované podle vnitrostátních nebo regionálních právních předpisů smluvní strany snížené o úspory vyplývající z mezinárodního řízení. Smluvní strana navíc může formou prohlášení informovat generálního ředitele o tom, že požaduje administrativní poplatek týkající se užívání označení původu nebo zeměpisného označení uživateli v této smluvní straně.

b)

Neuhrazení individuálního poplatku má, v souladu s Prováděcím řádem, stejný účinek jako vzdání se ochrany ve vztahu ke smluvní straně, která poplatek vyžaduje.

Článek 8

Doba platnosti mezinárodních zápisů

1)   [Závislost] Mezinárodní zápisy mají neomezenou platnost, s tím, že ochrana zapsaného označení původu nebo zeměpisného označení se nadále nevyžaduje, pokud název představující označení původu nebo název představující zeměpisné označení již není chráněn ve smluvní straně původu.

2)    [Zrušení]

a)

Příslušný orgán smluvní strany původu, nebo v případě čl. 5 odst. 3 uživatelé, nebo fyzická či právnická osoba uvedená v čl. 5 odst. 2 bodě ii), nebo příslušný orgán smluvní strany původu mohou Mezinárodní úřad kdykoli požádat, aby mezinárodní zápis zrušil.

b)

Jestliže název představující zapsané označení původu nebo název představující zapsané zeměpisné označení není ve smluvní straně původu nadále chráněn, příslušný orgán smluvní strany původu požádá o zrušení mezinárodního zápisu.

HLAVA III

Ochrana

Článek 9

Závazek k ochraně

Každá smluvní strana poskytne na svém území ochranu zapsaným označením původu a zeměpisným označením, a to v rámci svého právního systému a právní praxe, avšak v souladu s podmínkami tohoto aktu, s výhradou odmítnutí, vzdání se, prohlášení neplatnosti, anebo zrušení, která mohou mít účinky na jejím území. Od smluvních stran, u nichž se ve vnitrostátních nebo regionálních právních předpisech nerozlišuje mezi označeními původu a zeměpisnými označeními, se nevyžaduje, aby takové rozlišení do svých vnitrostátních nebo regionálních právních předpisů zavedly.

Článek 10

Ochrana podle právních předpisů smluvních stran nebo jiných nástrojů

1)   [Forma právní ochrany] Každá smluvní strana má možnost si svobodně zvolit druh právních předpisů, podle nichž zavede ochranu stanovenou v tomto aktu, a to za předpokladu, že tyto právní předpisy splňují hmotněprávní požadavky tohoto aktu.

2)   [Ochrana podle jiných nástrojů] Ustanovení tohoto aktu se nijak nedotknou jiné ochrany, kterou může smluvní strana udělit zapsaným označením původu nebo zapsaným zeměpisným označením podle svých vnitrostátních nebo regionálních právních předpisů nebo podle jiných mezinárodních nástrojů.

3)   [Vztah k jiným nástrojům] Nic v tomto aktu se nedotkne závazků, které smluvní strany mají mezi sebou podle jiných mezinárodních nástrojů, a ničím v tomto aktu nejsou dotčena práva, která smluvní strana má podle jiných mezinárodních nástrojů.

Článek 11

Ochrana zapsaných označení původu a zeměpisných označení

1)    [Obsah ochrany] S výhradou ustanovení tohoto aktu každá smluvní strana zajistí zapsanému označení původu nebo zapsanému zeměpisnému označení ochranu proti:

a)

jakémukoli užití označení původu nebo zeměpisného označení

i)

pro výrobky téhož druhu jako jsou výrobky, na něž se označení původu nebo zeměpisné označení vztahuje, které nepocházejí ze zeměpisné oblasti původu nebo nesplňují jiné platné požadavky ohledně užívání označení původu nebo zeměpisného označení;

ii)

pro výrobky, které nejsou téhož druhu jako výrobky, na něž se určité označení původu nebo zeměpisné označení vztahuje, anebo pro služby, pokud by takové užití uvádělo nebo naznačovalo souvislost mezi takovými výrobky nebo službami a uživateli označení původu či zeměpisného označení a pravděpodobně by poškozovalo jejich zájmy, anebo případně jestliže by z důvodu pověsti označení původu nebo zeměpisného označení v příslušné smluvní straně takové užití pravděpodobně nespravedlivě narušovalo nebo oslabovalo pověst označení původu nebo zeměpisného označení, anebo z ní neprávem těžilo.

b)

jiným praktikám, které by mohly uvádět spotřebitele v omyl ohledně skutečného zdroje, původu nebo povahy výrobků.

2)   [Obsah ochrany ve vztahu k určitému užívání] Ustanovení odst. 1 písm. a) se použije také na případy užití označení původu či zeměpisného označení představující jeho napodobení, a to i když skutečný původ výrobků je uveden, nebo je-li označení původu nebo zeměpisné označení užito v překladu nebo ve spojení s výrazy jako „styl“, „druh“, „typ“, „značka“, „imitace“, „způsob“, „jak se vyrábí v“, „jako“, „podobný“ nebo obdobnými výrazy (1).

3)   [Užití v ochranných známkách] Aniž jsou dotčena ustanovení čl. 13 odst. 1, smluvní strana z moci úřední, pokud to její právní předpisy umožňují, nebo na žádost osoby s oprávněným zájmem zamítne zápis pozdější ochranné známky, nebo jej prohlásí neplatným, jestliže by užití takové ochranné známky vedlo k jedné ze situací podle odstavce 1.

Článek 12

Ochrana proti zdruhovění

S výhradou ustanovení tohoto aktu zapsaná označení původu a zapsaná zeměpisná označení nelze ve smluvní straně považovat za zdruhovělá (2).

Článek 13

Záruky pro jiná práva

1)   [Práva ze starší ochranné známky] Ustanovení tohoto aktu se nedotknou starší ochranné známky přihlášené nebo zapsané v dobré víře, nebo získané v důsledku užívání v dobré víře ve smluvní straně. Jestliže právo smluvní strany stanoví omezenou výjimku z práv přiznaných ochranné známce v tom smyslu, že taková starší známka za určitých okolností neopravňuje vlastníka k tomu, aby zabránil přiznání ochrany zapsanému označení původu nebo zeměpisnému označení nebo jeho užívání v této smluvní straně, nesmí ochrana zapsaného označení původu nebo zeměpisného označení omezit práva přiznaná této ochranné známce žádným jiným způsobem.

2)   [Osobní jméno užívané v obchodním styku] Ustanovení tohoto aktu se nedotknou práva osob užívat v obchodním styku své jméno nebo jméno svého předchůdce v podnikání, s výjimkou případu, kdy je takové jméno užíváno způsobem uvádějícím veřejnost v omyl.

3)   [Práva založená na názvu odrůdy rostlin nebo plemene zvířat] Ustanovení tohoto aktu se nedotknou práva osob užívat v obchodním styku název odrůdy rostlin nebo plemene zvířat, s výjimkou případu, kdy je takový název odrůdy nebo plemene užíván způsobem uvádějícím veřejnost v omyl.

4)   [Záruky v případě oznámení zpětvzetí odmítnutí nebo přiznání ochrany] Oznámí-li smluvní strana, která odmítla účinky mezinárodního zápisu podle článku 15 z důvodu užívání dřívější ochranné známky či jiného práva, jak je uvedeno v tomto článku, zpětvzetí tohoto odmítnutí podle článku 16 nebo přiznání ochrany podle článku 18, výsledná ochrana označení původu či zeměpisného označení se nedotýká tohoto práva ani jeho užívání, ledaže ochrana byla přiznána po zrušení, neobnovení, výmazu či prohlášení neplatnosti tohoto práva.

Článek 14

Postupy pro vymáhání práv a prostředky k nápravě

Každá smluvní strana stanoví účinné právní prostředky na ochranu zapsaných označení původu nebo zapsaných zeměpisných označení a zajistí, aby soudní řízení na ochranu těchto označení mohl zahájit veřejný orgán nebo každá osoba s oprávněným zájmem, ať už fyzická nebo právnická osoba nebo subjekt veřejného nebo soukromého práva, v závislosti na právním systému a právní praxi smluvní strany.

HLAVA IV

Odmítnutí a další úkony v souvislosti s mezinárodními zápisy

Článek 15

Odmítnutí

1)    [Odmítnutí účinků mezinárodního zápisu]

a)

Ve lhůtě uvedené v Prováděcím řádu může příslušný orgán smluvní strany oznámit Mezinárodnímu úřadu odmítnutí účinků mezinárodního zápisu na jejím území. Oznámení o odmítnutí může příslušný orgán podat z úřední moci, pokud to jeho právní předpisy umožňují, nebo na žádost osoby s oprávněným zájmem.

b)

V oznámení o odmítnutí se uvedou důvody, na nichž se odmítnutí zakládá.

2)   [Ochrana podle jiných nástrojů] Oznámení o odmítnutí není na újmu jiné ochraně, která tomuto označení může být poskytnuta podle čl. 10 odst. 2 ve smluvní straně, které se odmítnutí týká.

3)   [Závazek poskytnout možnost osobám s oprávněným zájmem] Každá smluvní strana poskytne každému, jehož zájmy by mohly být mezinárodním zápisem dotčeny, přiměřenou možnost požádat příslušný orgán, aby oznámil odmítnutí účinků mezinárodního zápisu.

4)   [Zápis, zveřejnění a oznámení odmítnutí] Mezinárodní úřad zapíše odmítnutí a jeho důvody do mezinárodního rejstříku. Odmítnutí a jeho důvody zveřejní a oznámení o odmítnutí sdělí příslušnému orgánu smluvní strany původu, případně uživatelům, nebo fyzické či právnické osobě uvedené v čl. 5 odst. 2 bodě ii) a příslušnému orgánu smluvní strany původu, pokud byla žádost podána přímo podle čl. 5 odst. 3.

5)   [Národní zacházení] Každá smluvní strana poskytne osobám, které byly odmítnutím dotčeny, stejné soudní a správní prostředky, které v případě odmítnutí ochrany označení původu nebo zeměpisného označení poskytuje vlastním státním příslušníkům.

Článek 16

Zpětvzetí odmítnutí

Odmítnutí lze vzít zpět v souladu s postupy uvedenými v Prováděcím řádu. Zpětvzetí se zapíše do mezinárodního rejstříku.

Článek 17

Přechodné období

1)   [Možnost poskytnout přechodné období] Aniž je dotčen článek 13, smluvní strana, která neodmítla účinky mezinárodního zápisu z důvodů předchozího užívání třetí stranou nebo vzala zpět takové odmítnutí nebo oznámila přiznání ochrany, může, umožňují-li to její právní předpisy, poskytnout definovanou lhůtu, uvedenou v Prováděcím řádu, na ukončení takového užívání.

2)   [Oznámení přechodného období] Smluvní strana oznámí tuto lhůtu Mezinárodnímu úřadu v souladu s postupem uvedeným v Prováděcím řádu.

Článek 18

Oznámení o přiznání ochrany

Příslušný orgán smluvní strany může Mezinárodnímu úřadu oznámit přiznání ochrany zapsanému označení původu nebo zeměpisnému označení. Mezinárodní úřad takové oznámení zapíše do mezinárodního rejstříku a zveřejní je.

Článek 19

Neplatnost

1)   [Možnost chránit svá práva] Neplatnost účinků, úplná nebo částečná, mezinárodního zápisu na území smluvní strany, může být prohlášena pouze poté, co byla uživatelům dána možnost bránit svá práva. Tato možnost musí být rovněž poskytnuta fyzické nebo právnické osobě uvedené v čl. 5 odst. 2 bodě ii).

2)   [Oznámení, zápis a zveřejnění] Smluvní strana oznámí Mezinárodnímu úřadu neplatnost účinků mezinárodního zápisu; Mezinárodní úřad toto prohlášení neplatnosti zapíše do mezinárodního rejstříku a zveřejní je.

3)   [Ochrana podle jiných nástrojů] Prohlášení neplatnosti není na újmu žádné jiné ochraně, která se na tento název nebo označení může vztahovat podle čl. 10 odst. 2 ve smluvní straně, která prohlásila neplatnost účinků mezinárodního zápisu.

Článek 20

Změny a jiné záznamy v mezinárodním rejstříku

Postupy při změně mezinárodních zápisů a dalších záznamů v mezinárodním rejstříku jsou upraveny v Prováděcím řádu.

HLAVA V

Administrativní ustanovení

Článek 21

Členství v Lisabonské unii

Smluvní strany jsou členy téže Zvláštní unie jako státy, které jsou stranami Lisabonské dohody nebo aktu z r. 1967, bez ohledu na skutečnost, zda jsou stranami Lisabonské dohody nebo aktu z r. 1967, nebo nikoli.

Článek 22

Shromáždění Zvláštní unie

1)    [Složení]

a)

Smluvní strany jsou členy téhož Shromáždění jako státy, které jsou stranami aktu z r. 1967.

b)

Každá smluvní strana je zastoupena jedním delegátem, jemuž mohou být nápomocni jeho zástupci, poradci a znalci.

c)

Každá delegace nese vlastní náklady.

2)    [Úkoly]

a)

Shromáždění:

i)

projednává všechny záležitosti ohledně chodu a rozvoje Zvláštní unie a provádění tohoto aktu;

ii)

uděluje pokyny generálnímu řediteli ohledně přípravy revizních konferencí podle čl. 26 odst. 1, přičemž náležitě zohledňuje komentáře těch členů Zvláštní unie, kteří tento akt neratifikovali nebo k němu nepřistoupili;

iii)

mění Prováděcí řád;

iv)

přezkoumává a schvaluje zprávy a činnost generálního ředitele v souvislosti se Zvláštní unií a uděluje mu (jí) veškeré nezbytné pokyny ohledně záležitostí spadajících do pravomoci Zvláštní unie;

v)

rozhoduje o programu Zvláštní unie, přijímá její dvouletý rozpočet a schvaluje její konečné účetní závěrky;

vi)

schvaluje finanční řád Zvláštní unie;

vii)

zřizuje takové výbory a pracovní skupiny, které považuje za vhodné k dosažení cílů Zvláštní unie;

viii)

rozhoduje o tom, které státy, mezivládní a nevládní organizace se mohou zúčastnit jeho zasedání jako pozorovatelé;

ix)

přijímá změny článků 22 až 24 a 27;

x)

přijímá jiná vhodná opatření k dosažení cílů Zvláštní unie a plní další úkoly vhodné podle tohoto aktu.

b)

V záležitostech, které jsou rovněž v zájmu jiných Unií řízených Organizací, činí Shromáždění svá rozhodnutí po vyslechnutí doporučení Koordinačního výboru Organizace.

3)    [Usnášeníschopnost]

a)

Polovina členů Shromáždění, kteří mají právo hlasovat o dané záležitosti, tvoří pro účely hlasování v této věci kvorum.

b)

Bez ohledu na ustanovení písmene a), je-li na zasedání počet zastoupených členů Shromáždění, kteří jsou státy a kteří mají právo hlasovat v dané záležitosti, menší než polovina, avšak stejný nebo větší než je třetina členů Shromáždění, kteří jsou státy a kteří mají právo hlasovat v této záležitosti, může Shromáždění činit rozhodnutí, nicméně všechna tato rozhodnutí, s výjimkou rozhodnutí ve věcech vlastního jednacího řádu, jsou účinná jen tehdy, budou-li splněny podmínky uvedené níže. Mezinárodní úřad sdělí uvedená rozhodnutí členům Shromáždění, kteří jsou státy a kteří mají právo hlasovat v dané záležitosti, avšak nebyli zastoupeni, a vyzve je, aby ve lhůtě tří měsíců od data tohoto sdělení písemně odevzdali svůj hlas nebo oznámili, že se zdržují hlasování. Jestliže po uplynutí této lhůty počet členů, kteří takto odevzdali svůj hlas nebo oznámili, že se zdržují hlasování, dosahuje počtu členů, který na zasedání chyběl k dosažení kvora, nabývají tato rozhodnutí účinku za předpokladu, že bylo i tak současně dosaženo nezbytné většiny.

4)    [Přijímání rozhodnutí na Shromáždění]

a)

Shromáždění usiluje o to, aby činilo rozhodnutí na základě konsensu.

b)

Nelze-li k rozhodnutí dospět cestou konsensu, rozhoduje se v této záležitosti hlasováním. V takovém případě platí, že

i)

každá smluvní strana, která je státem, má jeden hlas a hlasuje pouze svým jménem a

ii)

každá smluvní strana, která je mezivládní organizací, je oprávněna hlasovat za své členské státy, a to počtem hlasů rovným počtu jejích členských států, které jsou smluvní stranou tohoto aktu. Žádná mezivládní organizace se však nezúčastní hlasování, jestliže některý z jejích členských států uplatňuje své hlasovací právo sám, a naopak.

c)

Ve věcech, které se týkají pouze států vázaných aktem z r. 1967, nemají smluvní strany, které nejsou vázány aktem z r. 1967, hlasovací právo, zatímco o záležitostech, které se týkají pouze smluvních stran, mají právo hlasovat pouze tyto smluvní strany.

5)    [Většina]

a)

S výhradou ustanovení čl. 25 odst. 2 a čl. 27 odst. 2 se k rozhodnutí Shromáždění vyžaduje dvoutřetinová většina odevzdaných hlasů.

b)

Zdržení se hlasování se nepovažuje za hlas.

6)    [Zasedání]

a)

Shromáždění se schází na základě svolání generálního ředitele, a pokud neexistují žádné výjimečné okolnosti, tak ve stejné době a na stejném místě jako Valné shromáždění Organizace.

b)

Shromáždění se schází na mimořádném zasedání, které svolává generální ředitel na žádost jedné čtvrtiny členů Shromáždění nebo ze své vlastní iniciativy.

c)

Pořad jednání každého zasedání připravuje generální ředitel.

7)   [Jednací řád] Shromáždění přijme svůj jednací řád.

Článek 23

Mezinárodní úřad

1)    [Správní úkoly]

a)

Mezinárodní úřad provádí mezinárodní zápisy, koná povinnosti s tím spojené a rovněž plní veškeré další správní úkoly týkající se Zvláštní unie.

b)

Mezinárodní úřad zejména připravuje zasedání, zajišťuje sekretariát Shromáždění a výborům i pracovním skupinám, které mohlo Shromáždění zřídit.

c)

Generální ředitel je nejvyšším výkonným představitelem Zvláštní unie a zastupuje ji.

2)   [Role Mezinárodního úřadu ve Shromáždění a při jiných zasedáních] Generální ředitel nebo kdokoli ze zaměstnanců, jehož generální ředitel pověří, se bez hlasovacího práva účastní všech zasedání Shromáždění, výborů a pracovních skupin, které Shromáždění zřídilo. Generální ředitel, případně jím pověřený zaměstnanec je z moci úřední tajemníkem takového orgánu.

3)    [Konference]

a)

Mezinárodní úřad v souladu s pokyny Shromáždění připravuje revizní konference.

b)

Mezinárodní úřad může uvedené přípravy konzultovat s mezivládními a mezinárodními i vnitrostátními nevládními organizacemi.

c)

Generální ředitel a osoby jím určené se účastní bez hlasovacího práva jednání na revizních konferencích.

4)   [Jiné úkoly] Mezinárodní úřad plní veškeré další úkoly, které jsou mu ve vztahu k tomuto aktu uloženy.

Článek 24

Finance

1)   [Rozpočet] Příjmy a výdaje Zvláštní unie budou vyjádřeny v rozpočtu Organizace jasným a transparentním způsobem.

2)    [Zdroje financování rozpočtu] Rozpočet Zvláštní unie se financuje z těchto zdrojů:

i)

z poplatků vybíraných podle čl. 7 odst. 1 a 2;

ii)

z výtěžku z prodeje publikací Mezinárodního úřadu nebo z honorářů za ně;

iii)

z darů, odkazů a subvencí;

iv)

z nájemného, výnosů z investic a dalších různých příjmů;

v)

ze zvláštních příspěvků smluvních stran nebo z jakéhokoli jiného alternativního zdroje pocházejícího od smluvních stran nebo uživatelů, nebo od obou, v případě a v rozsahu, v jakém příjmy ze zdrojů uvedených v bodech i) až iv) nepostačují na pokrytí výdajů podle rozhodnutí Shromáždění.

3)    [Stanovení poplatků; výše rozpočtu]

a)

Shromáždění určuje výši poplatků uvedených v odstavci 2 na návrh generálního ředitele, a to tak, aby, společně s příjmem odvozeným z jiných zdrojů podle odstavce 2, příjmy Zvláštní unie za běžných okolností postačovaly na pokrytí výdajů Mezinárodního úřadu za provoz služby mezinárodních zápisů.

b)

Není-li program a rozpočet Organizace přijat před začátkem nového finančního období, je generální ředitel oprávněn přijímat závazky a provádět platby na stejné úrovni jako v předchozím finančním období.

4)   [Stanovení výše zvláštních příspěvků uvedených v odst. 2 bodě v)] Pro účely stanovení výše příspěvku každá smluvní strana spadá do stejné třídy, do níž patří v rámci Pařížské úmluvy, případně pokud není smluvní stranou Pařížské úmluvy, tak do třídy, do níž by spadala, pokud by její smluvní stranou byla. U mezivládních organizací se má za to, že spadají do příspěvkové třídy I (jedna), nerozhodne-li Shromáždění jednomyslně jinak. Příspěvek je částečně vážen podle počtu zápisů pocházejících ze smluvní strany podle rozhodnutí Shromáždění.

5)   [Provozní kapitálový fond] Zvláštní unie má provozní kapitálový fond vytvořený zálohovou platbou od každého člena Zvláštní unie, rozhodne-li tak Zvláštní unie. Přestane-li fond dostačovat, Shromáždění může rozhodnout o jeho navýšení. O podílu a platebních podmínkách rozhodne Shromáždění na návrh generálního ředitele. Jestliže Zvláštní unie zaznamená ve finančním období přebytek příjmů nad výdaji, mohou být na základě návrhu generálního ředitele a rozhodnutí Shromáždění zálohové platby provozního kapitálového fondu každému členu vráceny, a to v poměru k jeho původní platbě.

6)    [Zálohy poskytované hostitelským státem]

a)

V dohodě o sídle uzavřené se státem, na jehož území má Organizace své sídlo, se stanoví, že kdykoli je provozní kapitálový fond nedostačující, příslušný stát poskytne zálohy. Výše takových záloh a podmínky, za nichž se poskytují, jsou předmětem zvláštních dohod, uzavřených v každém jednotlivém případě mezi příslušným státem a Organizací.

b)

Stát uvedený v písmenu a) a Organizace mají každý právo závazek k poskytování záloh písemně vypovědět. Výpověď nabývá účinku tři roky od konce roku, v němž byla výpověď podána.

7)   [Audit účtů] Audit účtů provádí jeden nebo více členských států Zvláštní unie nebo externí auditoři, jak stanoví finanční řád Organizace. Tyto s jejich souhlasem jmenuje Shromáždění.

Článek 25

Prováděcí řád

1)   [Předmět] Podrobnosti provádění tohoto aktu stanoví Prováděcí řád.

2)    [Změny některých ustanovení Prováděcího řádu]

a)

Shromáždění může rozhodnout, že některá ustanovení Prováděcího řádu lze změnit pouze jednomyslným rozhodnutím nebo rozhodnutím přijatým tříčtvrtinovou většinou hlasů.

b)

K tomu, aby se požadované jednomyslné rozhodování nebo rozhodování tříčtvrtinovou většinou hlasů při změně určitého ustanovení dále v budoucnu neuplatňovalo, se vyžaduje jednomyslnost.

c)

K tomu, aby se požadované jednomyslné rozhodování nebo rozhodování tříčtvrtinovou většinou hlasů při změně určitého ustanovení dále v budoucnu uplatňovalo, se vyžaduje tříčtvrtinová většina hlasů.

3)   [Rozpor mezi tímto aktem a Prováděcím řádem] V případě rozporu mezi ustanoveními tohoto aktu a Prováděcího řádu má přednost tento akt.

HLAVA VI

Revize a změny

Článek 26

Revize

1)   [Revizní konference] Tento akt lze revidovat na diplomatických konferencích smluvních stran. O svolání diplomatické konference rozhoduje Shromáždění.

2)   [Revize nebo změny některých článků] Články 22 až 24 a článek 27 lze změnit na revizní konferenci nebo na Shromáždění podle ustanovení článku 27.

Článek 27

Změny některých článků rozhodnutím Shromáždění

1)    [Návrhy změn]

a)

Návrhy změn článků 22 až 24 a tohoto článku může podávat kterákoli ze smluvních stran nebo generální ředitel.

b)

Generální ředitel oznámí tyto návrhy smluvním stranám nejméně šest měsíců před jejich posouzením ve Shromáždění.

2)   [Většina] K přijetí každé změny článků uvedených v odstavci 1 je zapotřebí tříčtvrtinové většiny hlasů, nicméně přijetí změny článku 22 a tohoto odstavce vyžaduje čtyřpětinovou většinu.

3)    [Vstup v platnost]

a)

S výjimkou případů podle písmene b) každá změna článků uvedených v odstavci 1 vstupuje v platnost jeden měsíc poté, co generální ředitel obdrží písemné oznámení o jejím schválení podle příslušných ústavních postupů, a to od tří čtvrtin smluvních stran, které byly členy Shromáždění v době přijetí této změny a které měly právo o této změně hlasovat.

b)

Žádná změna čl. 22 odst. 3 nebo 4 nebo změna tohoto písmene nevstoupí v platnost v případě, že některá ze smluvních stran oznámí generálnímu řediteli do šesti měsíců poté, co Shromáždění změnu přijalo, že tuto změnu neschvaluje.

c)

Každá změna, která vstupuje v platnost podle ustanovení tohoto odstavce, zavazuje všechny státy a mezivládní organizace, které jsou smluvními stranami v době vstupu této změny v platnost nebo které se jimi stanou později.

HLAVA VII

Závěrečná ustanovení

Článek 28

Přístup k tomuto aktu

1)    [Způsobilost] S výhradou ustanovení článku 29 a odstavců 2 a 3 tohoto článku

i)

může tento akt podepsat a stát se jeho stranou každý stát, který je stranou Pařížské úmluvy;

ii)

může tento akt podepsat a stát se jeho stranou každý jiný členský stát Organizace, jestliže prohlásí, že jeho právní předpisy jsou v souladu s ustanoveními Pařížské úmluvy, pokud jde o označení původu, zeměpisná označení a ochranné známky;

iii)

může tento akt podepsat a stát se jeho stranou každá mezivládní organizace, pokud alespoň jeden členský stát této mezivládní organizace je stranou Pařížské úmluvy a pokud tato mezivládní organizace prohlásí, že byla podle svých vnitřních postupů řádně zmocněna k tomu, aby se stala stranou tohoto aktu, a že podle ustavující smlouvy této mezivládní organizace platí právní předpisy, podle nichž lze získat ochranu zeměpisných označení na regionální úrovni.

2)    [Ratifikace nebo přístup] Každý stát nebo mezivládní organizace uvedené v odstavci 1 mohou uložit

i)

ratifikační listinu, jestliže tento akt podepsaly, nebo

ii)

listinu o přístupu, jestliže tento akt nepodepsaly.

3)    [Datum účinnosti uložení listiny]

a)

S výhradou ustanovení písmene b) je datem účinnosti uložení ratifikační listiny nebo listiny o přístupu den, kdy byla listina uložena.

b)

Dnem účinnosti uložení ratifikační listiny nebo listiny o přístupu každého státu, který je členským státem mezivládní organizace a u něhož lze ochrany označení původu nebo zeměpisných označení dosáhnout pouze na základě právních předpisů uplatňovaných mezi členskými státy této mezivládní organizace, je den, kdy je uložena ratifikační listina nebo listina o přístupu této mezivládní organizace, je-li to později než den, kdy byla uložena listina členského státu. Ustanovení tohoto písmene se však nevztahuje na státy, které jsou stranami Lisabonské dohody nebo aktu z r. 1967 a není jím dotčeno použití článku 31 s ohledem na tyto státy.

Článek 29

Datum účinnosti ratifikace a přístupu

1)   [Listiny, které jsou brány v úvahu] Pro účely tohoto článku platí, že jsou brány v úvahu pouze ratifikační listiny nebo listiny o přístupu, které uložily státy nebo mezivládní organizace uvedené v čl. 28 odst. 1, s datem účinnosti podle čl. 28 odst. 3.

2)   [Vstup tohoto aktu v platnost] Tento akt vstoupí v platnost tři měsíce poté, co pět způsobilých stran uvedených v článku 28 uložilo ratifikační listiny nebo listiny o přístupu.

3)    [Vstup ratifikační listiny a listiny o přístupu v platnost]

a)

Každý stát nebo mezivládní organizace, které uložily ratifikační listinu nebo listinu o přístupu tři nebo více měsíců před datem vstupu tohoto aktu v platnost, jsou tímto aktem vázány dnem vstupu tohoto aktu v platnost.

b)

Každý jiný stát nebo mezivládní organizace jsou tímto aktem vázány tři měsíce po dni, v němž uložily ratifikační listinu nebo listinu o přístupu, nebo od pozdějšího data uvedeného ve zmíněné listině.

4)   [Mezinárodní zápisy uskutečňované před přístupem] Na území přistupujícího státu, a je-li smluvní stranou mezivládní organizace, na území, na které se vztahuje ustavující smlouva této organizace, jsou ustanovení tohoto aktu, pokud jde o označení původu a zeměpisná označení již dříve zapsaná podle tohoto aktu, použitelná v době, v níž přístup nabude účinku, s výhradou ustanovení čl. 7 odst. 4, jakož i ustanovení hlavy IV, která se použije obdobně. Přistupující stát nebo mezivládní organizace může také v prohlášení připojeném k ratifikační listině nebo listině o přístupu stanovit prodloužení lhůty uvedené v čl. 15 odst. 1 a lhůt uvedených v článku 17, v souladu s příslušnými postupy stanovenými v Prováděcím řádu.

Článek 30

Zákaz výhrad

K tomuto aktu se nepřipouštějí žádné výhrady.

Článek 31

Použití Lisabonské dohody a aktu z r. 1967

1)   [Vztahy mezi státy, které jsou stranami tohoto aktu i Lisabonské dohody nebo aktu z r. 1967] Vzájemné vztahy států, které jsou stranami tohoto aktu i Lisabonské dohody nebo aktu z r. 1967, se řídí pouze tímto aktem. Nicméně pokud jde o mezinárodní zápisy označení původu účinné podle Lisabonské dohody nebo aktu z r. 1967, státy poskytnou ochranu ne nižší, než je požadována podle Lisabonské dohody nebo aktu z r. 1967.

2)   [Vztahy států, které jsou stranami tohoto aktu i stranami Lisabonské dohody nebo aktu z r. 1967, se státy, které jsou stranami Lisabonské dohody nebo aktu z r. 1967, avšak nikoli stranami tohoto aktu] Každý stát, který je stranou tohoto aktu i stranou Lisabonské dohody nebo aktu z r. 1967, bude ve vztazích se státy, které jsou stranami Lisabonské dohody nebo aktu z r. 1967, avšak nikoli stranami tohoto aktu, nadále používat Lisabonskou dohodu nebo akt z r. 1967.

Článek 32

Výpověď

1)   [Oznámení] Každá smluvní strana může tento akt vypovědět formou oznámení zaslaného generálnímu řediteli.

2)   [Datum účinnosti] Výpověď nabývá účinnosti jeden rok poté, co generální ředitel příslušné oznámení obdržel, nebo k pozdějšímu datu uvedenému v oznámení. Není jí dotčeno použití tohoto aktu u nevyřízených přihlášek a mezinárodních zápisů, které jsou ve vztahu k vypovídající smluvní straně v platnosti v době, kdy výpověď nabývá účinnosti.

Článek 33

Jazyky tohoto aktu; podpis

1)    [Původní znění; úřední texty]

a)

Tento akt je podepsán v jediném vyhotovení v jazyce anglickém, arabském, čínském, francouzském, ruském a španělském, přičemž všechna znění mají stejnou platnost.

b)

Úřední texty vyhotoví generální ředitel po projednání se zúčastněnými vládami v dalších jazycích, které může určit Shromáždění.

2)   [Lhůta podpisu] Tento akt zůstane otevřený k podpisu v sídle Organizace po dobu jednoho roku po jeho přijetí.

Článek 34

Depozitář

Depozitářem tohoto aktu je generální ředitel.


(1)  Dohodnuté prohlášení týkající se čl. 11 odst. 2: Pro účely tohoto aktu se rozumí, že jestliže určité prvky názvu nebo označení představujícího označení původu nebo zeměpisné označení mají ve smluvní straně původu obecnou povahu, jejich ochrana podle tohoto odstavce se v dalších smluvních stranách nepožaduje. V zájmu větší jistoty platí, že odmítnutí či prohlášení ochranné známky neplatnou nebo rozhodnutí o porušení práv ve smluvních stranách podle ustanovení článku 11 se nemůže zakládat na prvku, který má obecnou povahu.

(2)  Dohodnuté prohlášení týkající se článku 12: Pro účely tohoto aktu se rozumí, že článek 12 se nedotýká použití ustanovení tohoto aktu týkajících se předchozího užívání, protože název nebo označení představující označení původu nebo zeměpisné označení mohou být v určité smluvní straně jiné než smluvní strana původu již před mezinárodním zápisem zčásti nebo zcela zdruhovělá, např. proto, že název nebo označení, případně jejich část, jsou totožné s výrazem, který se v takové smluvní straně užívá v obecném jazyce jako běžný název výrobku nebo služby, nebo je totožný se vžitým názvem odrůdy vinné révy užívaným v takové smluvní straně.