(1)

Domácnosti v Unii patří k největším střadatelům na světě, ale podstatná část těchto úspor je držena na bankovních účtech s krátkou splatností. Více investic do kapitálových trhů může pomoci vyrovnat se s problémy, které přináší stárnutí obyvatelstva a nízké úrokové sazby.

(2)

Starobní důchody představují klíčovou část příjmu důchodců, přičemž pro mnoho lidí představuje přiměřený důchod rozdíl mezi pohodlným životem ve stáří a chudobou. Jsou nutnou podmínkou pro výkon základních práv stanovených v Listině základních práv Evropské unie, mimo jiné v článku 25 o právech starších osob, kde se uvádí: „Unie uznává a respektuje práva starších osob na to, aby vedly důstojný a nezávislý život a podílely se na společenském a kulturním životě.“

(3)

Unie čelí několika problémům, mezi jinými i demografickým, kvůli tomu, že Evropa je stárnoucí kontinent. Kromě toho procházejí radikálními změnami modely profesní dráhy, trh práce a rozdělení bohatství, a to nejen v důsledku digitální revoluce.

(4)

Podstatná část starobních důchodů se poskytuje v rámci veřejných systémů. Bez ohledu na výlučnou pravomoc členských států ohledně organizace důchodových systémů, jak je stanoveno ve Smlouvách, jsou pro stabilitu Unie jako celku dostatek příjmů a finanční udržitelnost vnitrostátních důchodových systémů zásadní. Přesunutí většího množství úspor Evropanů z hotovosti a bankovních vkladů do dlouhodobých investičních produktů, jako jsou dobrovolné penzijní produkty s dlouhodobou důchodovou povahou, by tedy mělo dopad, který by byl prospěšný jak pro jednotlivce (jimž by to přineslo vyšší výnosy a zlepšení přiměřenosti důchodů), tak pro ekonomiku v širším slova smyslu.

(5)

V roce 2015 bydlelo 11,3 milionu občanů Unie v produktivním věku (od 20 do 64 let) v jiném členském státě, než je členský stát, jehož mají státní příslušnost, a 1,3 milionu občanů Unie pracovalo v jiném členském státě, než je členský stát, v němž mají bydliště.

(6)

Přenositelnost panevropského osobního penzijního produktu (PEPP) dlouhodobé důchodové povahy zvýší jeho přitažlivost, a to zejména pro mladé lidi a mobilní pracovníky, a přispěje ke snadnějšímu uplatňování práva občanů bydlet a pracovat kdekoli v Unii.

(7)

Osobní penzijní pojištění je důležité z hlediska propojování dlouhodobých střadatelů a dlouhodobých investičních příležitostí. Větší evropský trh pro osobní penzijní pojištění podpoří poskytování prostředků pro institucionální investory a investice do reálné ekonomiky.

(8)

Toto nařízení umožní vytvořit osobní penzijní produkt, který bude mít dlouhodobou důchodovou povahu a bude v nejvyšší možné míře zohledňovat environmentální a sociální faktory a faktory týkající se správy a řízení (faktory ESG), jak jsou uvedeny v zásadách odpovědného investování podporovaných Organizací spojených národů, bude jednoduchý, bezpečný, cenově dostupný, transparentní, vstřícný k zákazníkům a přenositelný po celé Unii a bude doplňkem stávajících systémů v členských státech.

(9)

Vnitřní trh s osobními penzijními produkty v současné době nefunguje hladce. V některých členských státech dosud neexistuje trh s osobními penzijními produkty. V jiných členských státech již existují nabídky osobních penzijních produktů, avšak vnitrostátní trhy se vyznačují vysokou mírou roztříštěnosti. Míra přenositelnosti osobních penzijních produktů je proto omezená. V důsledku toho může být pro jednotlivce obtížné využívat své základní svobody. Mohlo by jim to například bránit v tom, aby nastoupili do zaměstnání nebo odešli do důchodu v jiném členském státě. Nedostatečná standardizace stávajících osobních penzijních produktů navíc brání poskytovatelům v možnosti využít svobodu usazování a volný pohyb služeb.

(10)

Protože je vnitřní trh s osobními penzijními produkty roztříštěný a rozmanitý, může být dopad PEPP v členských státech velmi odlišný a právě tak se může lišit i jeho cílová skupina. V některých členských státech může PEPP nabídnout řešení pro lidi, kteří v současnosti nemají přístup ke vhodným službám. V jiných členských státech by PEPP mohl rozšířit nabídku pro spotřebitele nebo nabízet řešení pro mobilní občany. Cílem zavedení tohoto produktu by však nemělo být nahradit stávající vnitrostátní důchodové systémy, jelikož se jedná o další, doplňkový osobní penzijní produkt.

(11)

Unie kapitálových trhů pomůže mobilizovat kapitál v Evropě a nasměrovat jej do všech společností, včetně malých a středních podniků, infrastrukturních a dlouhodobých udržitelných projektů, které tento kapitál potřebují na rozvoj a vytváření pracovních míst. Jedním z hlavních cílů unie kapitálových trhů je zvýšit investice a možnost volby pro retailové investory, a to lepším využitím evropských úspor. Pro tento účel bude PEPP představovat krok směrem k větší integraci kapitálových trhů, neboť bude podporovat dlouhodobé financování reálné ekonomiky s ohledem na dlouhodobou důchodovou povahu tohoto produktu a udržitelnost investic.

(12)

Jak bylo oznámeno v akčním plánu Komise pro vytváření unie kapitálových trhů ze dne 30. září 2015, „Komise posoudí důvody pro vznik politického rámce k vytvoření úspěšného evropského trhu pro jednoduché, účinné a konkurenceschopné osobní penze a určí, zda je na podporu tohoto trhu nutné vypracovat právní předpisy EU“.

(13)

Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 19. ledna 2016 o hodnocení a výzvách regulace finančních služeb v EU: Dopad a cesta směrem k účinnějšímu a účelnějšímu rámci EU pro finanční regulaci a unii kapitálových trhů (3) zdůraznil, že „je třeba pěstovat prostředí, které stimuluje inovace v oblasti finančních produktů, vytváří větší rozmanitost a přínosy pro reálnou ekonomiku a poskytuje lepší pobídky pro investice a může rovněž přispět k zajištění náležitých, bezpečných a udržitelných důchodů, jako je například vývoj panevropského penzijního produktu, který bude jednoduchý a transparentní“.

(14)

Evropská rada ve svých závěrech ze dne 28. června 2016 vyzvala k „rychlému a rozhodnému pokroku s cílem zajistit snadnější přístup k finančním prostředkům pro podniky a podpořit investice do reálné ekonomiky dosažením pokroku v agendě unie kapitálových trhů“.

(15)

Komise ve svém sdělení ze dne 14. září 2016 nazvaném „Unie kapitálových trhů – urychlení reforem“ oznámila, že „zváží návrhy na evropský osobní penzijní produkt, který by byl jednoduchý, účelný a konkurenceschopný […] Zvažované možnosti zahrnují i případný legislativní návrh, který by mohl být předložen v roce 2017“.

(16)

Komise ve svém sdělení ze dne 8. června 2017 o hodnocení akčního plánu unie kapitálových trhů v polovině období oznámila, že „koncem června 2017 by měl být připraven návrh zavádějící celoevropský osobní penzijní produkt. Tím se položí základy pro bezpečnější, nákladově efektivnější a transparentní trh s cenově dostupným a dobrovolným penzijním spořením soukromých osob, které může být spravováno v celoevropském měřítku. Pomůže uspokojit potřeby osob, které chtějí zvýšit přiměřenost svých penzijních spoření, řešit demografickou výzvu, doplnit stávající penzijní produkty a systémy a podporovat nákladovou efektivnost u osobních důchodů tím, že se nabídnou dobré příležitosti pro dlouhodobé investice do osobních penzijních produktů“.

(17)

Rozvoj PEPP přispěje k rozšíření možnosti volby důchodového spoření, zejména v případě mobilních pracovníků, a zřídí unijní trh pro poskytovatele PEPP. Bude však představovat pouze doplněk veřejných důchodových systémů.

(18)

Finanční vzdělávání může pomoci pochopit možnosti, které mají domácnosti v oblasti spoření v rámci dobrovolných osobních penzijních produktů, a zvýšit informovanost v této oblasti. Účastníci systémů by měli mít také skutečnou možnost plně pochopit rizika a vlastnosti spojené s PEPP.

(19)

Legislativní rámec pro PEPP položí základy pro úspěšný trh s cenově dostupnými a dobrovolnými investicemi souvisejícími s důchodem, které mohou být spravovány v celoevropském měřítku. Doplněním stávajících povinných a zaměstnaneckých důchodových systémů a produktů přispěje k zajištění potřeb osob, které chtějí zvýšit přiměřenost svých penzijních spoření, a zároveň bude řešit demografickou výzvu a zajišťovat mocný nový zdroj soukromého kapitálu pro dlouhodobé investice. Tento rámec nenahradí ani nebude harmonizovat stávající vnitrostátní produkty a systémy osobního penzijního pojištění, ani se nijak nedotkne stávajících vnitrostátních povinných a zaměstnaneckých důchodových systémů a produktů.

(20)

PEPP je produkt nezaměstnaneckého penzijního pojištění jednotlivců, k němuž se dobrovolně zaváže účastník PEPP v souvislosti se svým odchodem do důchodu. Jelikož by PEPP měl sloužit k dlouhodobé akumulaci kapitálu, možnost předčasného výběru peněžních prostředků by měla být omezena a mohla by být sankcionována.

(21)

Toto nařízení harmonizuje soubor základních vlastností PEPP, které se týkají klíčových prvků, jako jsou distribuce, minimální obsah smluv, investiční politika, změna poskytovatele nebo přeshraniční poskytování a přenositelnost. Harmonizace těchto základních vlastností zlepší rovnost podmínek pro široký okruh poskytovatelů osobního penzijního pojištění a pomůže podpořit dokončení unie kapitálových trhů a integraci vnitřního trhu s osobním penzijním pojištěním. Povede k vytvoření z velké části standardizovaného panevropského produktu dostupného ve všech členských státech, posílí postavení spotřebitelů, aby mohli plně využívat vnitřní trh tím, že jim umožní převádět nároky na důchod do zahraničí, a nabídne jim větší možnost výběru mezi různými druhy poskytovatelů, a to i přeshraničně. PEPP v důsledku menších překážek přeshraničnímu poskytování služeb v oblasti penzijního pojištění zvýší hospodářskou soutěž mezi poskytovateli na celoevropském základě a vytvoří úspory z rozsahu, jež by měly být ku prospěchu střadatelů.

(22)

Článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) umožňuje přijímat akty jak v podobě nařízení, tak v podobě směrnice. Bylo upřednostněno přijetí nařízení, jelikož bude přímo použitelné ve všech členských státech. Nařízení proto umožní rychlejší zavádění PEPP a v kontextu unie kapitálových trhů rychleji přispěje k řešení potřeby většího objemu penzijního spoření a investic. Jelikož tento návrh harmonizuje základní vlastnosti PEPP, nemusí tyto vlastnosti podléhat zvláštním vnitrostátním pravidlům, a nařízení se tak v tomto případě jeví jako vhodnější než směrnice. Naopak vlastnosti, které nespadají do oblasti působnosti tohoto nařízení (např. podmínky týkající se akumulační fáze), vnitrostátním pravidlům podléhají.

(23)

Toto nařízení by mělo stanovit jednotná pravidla pro registraci, poskytování a distribuci PEPP a dohledu nad nimi. PEPP by měly podléhat ustanovením tohoto nařízení, příslušnému odvětvovému právu Unie a odpovídajícím aktům v přenesené pravomoci a prováděcím aktům. Kromě toho by se na ně měly vztahovat rovněž právní předpisy, které členské státy přijaly v souvislosti s prováděním odvětvového práva Unie. V záležitostech, které dosud nejsou pokryty tímto nařízením ani odvětvovým právem Unie, by se měly uplatnit příslušné právní předpisy členských států. Na PEPP by se měla rovněž vztahovat smlouva uzavřená mezi účastníkem PEPP a poskytovatelem PEPP (dále jen „smlouva o PEPP“). Do smlouvy o PEPP by měl být zahrnut soubor klíčových rysů produktu. Tímto nařízením by neměla být dotčena pravidla Unie pro mezinárodní právo soukromé, zejména pravidla o soudní příslušnosti a použitelném právu. Tímto nařízením by nemělo být dotčeno ani vnitrostátní smluvní, sociální, pracovní a daňové právo.

(24)

Toto nařízení by mělo objasnit, že smlouva o PEPP musí být v souladu s veškerými použitelnými pravidly. Smlouva o PEPP by kromě toho měla stanovit práva a povinnosti obou stran a zahrnovat soubor klíčových rysů produktu. Smlouvu o PEPP by mohl uzavřít také zástupce skupiny účastníků PEPP, například nezávislé sdružení účastníků, jež bude jednat jménem této skupiny, a to za předpokladu, že tak bude činit v souladu s tímto nařízením a použitelným vnitrostátním právem a že účastníci PEPP, kteří se tímto způsobem zaváží, obdrží tytéž informace a doporučení jako účastníci PEPP uzavírající smlouvu o PEPP buď přímo s poskytovatelem PEPP, nebo prostřednictvím distributora PEPP.

(25)

Poskytovatelé PEPP by měli mít přístup na celý trh Unie s jednotnou registrací produktu udělovanou na základě jednotného souboru pravidel. Aby mohl žadatel z řad poskytovatelů PEPP uvést svůj produkt na trh s označením „PEPP“, měl by požádat o registraci své příslušné orgány. Toto nařízení nebrání registraci již existujícího osobního penzijního produktu, který splňuje podmínky stanovené v tomto nařízení. Příslušné orgány by měly přijmout rozhodnutí o registraci, pokud žadatel z řad poskytovatelů PEPP poskytl všechny nezbytné informace a pokud byla zavedena vhodná opatření pro splnění požadavků tohoto nařízení. Poté, co příslušné orgány rozhodnou o registraci, měly by o tom vyrozumět Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) (EIOPA) zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1094/2010 (4), aby mohla být provedena registrace dotčeného poskytovatele PEPP a jeho PEPP v centrálním veřejném registru. Tato registrace by měla platit v celé Unii. V zájmu zajištění účinného dohledu nad dodržováním jednotných požadavků, které jsou uvedeny v tomto nařízení, by veškeré následné změny informací a dokumentů poskytnutých při registraci měly být okamžitě oznámeny příslušným orgánům, případně i EIOPA.

(26)

Centrální veřejný registr by měl být zřízen EIOPA a obsahovat informace o PEPP, které byly zaregistrovány a mohly by být poskytovány a distribuovány v Unii, a informace o poskytovatelích PEPP spolu se seznamem členských států, v nichž je tento PEPP nabízen. Pokud poskytovatelé PEPP nedistribuují PEPP na území určitého členského státu, ale jsou schopni pro tento členský stát otevřít podúčet, aby svým zákazníkům PEPP zajistili přenositelnost produktu, měl by uvedený registr obsahovat také informace o členských státech, pro které poskytovatel PEPP nabízí podúčet.

(27)

Organizace a regulace institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění, jak jsou uvedeny ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2341 (5), se mezi jednotlivými členskými státy značně liší. V některých členských státech mohou tyto instituce vyvíjet činnost pouze v oblasti zaměstnaneckého penzijního pojištění, zatímco v jiných členských státech mohou tyto instituce, včetně povolených subjektů odpovědných za jejich provoz a působících jejich jménem, pokud nemají instituce zaměstnaneckého penzijního pojištění právní subjektivitu, vyvíjet činnost jak v oblasti zaměstnaneckého, tak v oblasti osobního penzijního pojištění. Důsledkem toho jsou nejen odlišné organizační struktury institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění na vnitrostátní úrovni, ale spolu s tím i odlišný způsob vykonávání vnitrostátního dohledu. Zejména obezřetnostní dohled nad institucemi zaměstnaneckého penzijního pojištění, které jsou oprávněny vyvíjet činnost v oblasti zaměstnaneckého i osobního penzijního pojištění, je širší než dohled nad institucemi zaměstnaneckého penzijního pojištění, které vyvíjejí činnost pouze v oblasti zaměstnaneckého penzijního pojištění.

Nemá-li být ohrožena finanční stabilita a mají-li být zohledněny rozdíly v organizační struktuře a dohledu, povolení poskytovat PEPP by měly mít pouze ty instituce zaměstnaneckého penzijního pojištění, které jsou v souladu s vnitrostátními právem také oprávněny poskytovat osobní penzijní produkty a podléhají při tom patřičnému dohledu. Kromě toho by se jako další ochrana finanční stability měla všechna aktiva a pasiva odpovídající činnostem PEPP účelově vyhradit, bez možnosti jejich převodu do ostatních činností v oblasti penzijního pojištění dané instituce. Instituce zaměstnaneckého penzijního pojištění, které poskytují PEPP, by mimoto měly vždy dodržovat příslušné normy stanovené směrnicí (EU) 2016/2341, včetně podrobnějších investičních pravidel stanovených členskými státy, pokud jsou registrovány nebo povoleny v souladu se směrnicí (EU) 2016/2341 při provádění uvedené směrnice, a ustanovení týkajících se jejich systému správy a řízení. Stejně jako v případě ostatních poskytovatelů PEPP, pokud toto nařízení stanoví přísnější požadavky, použijí se tyto přísnější požadavky.

(28)

Jednotný pas PEPP zajistí vytvoření vnitřního trhu pro PEPP.

(29)

Poskytovatelé PEPP by měli být oprávněni distribuovat PEPP, které vytvořili, a PEPP, které nevytvořili, by měli být oprávněni distribuovat v případě, že tak bude činěno v souladu s příslušnými odvětvovými právními předpisy. Distributoři PEPP by měli být oprávněni distribuovat PEPP, které nevytvořili. Distributoři PEPP by měli distribuovat pouze produkty, o nichž mají příslušné znalosti a pro něž jsou odborně způsobilí v souladu s příslušnými odvětvovým právem.

(30)

Před uzavřením smlouvy o PEPP by měli poskytovatelé PEPP nebo distributoři PEPP poskytnout potenciálním účastníkům PEPP poradenství s ohledem na dlouhodobou důchodovou povahu tohoto penzijního produktu, individuální požadavky a potřeby účastníka PEPP a omezenou možnost předčasné výplaty. Cílem poradenství by mělo být zejména obeznámení účastníka PEPP s parametry investičních možností, úrovní ochrany kapitálu a možnými formami vyplácení.

(31)

V rámci volného pohybu služeb a svobody usazování mohou poskytovatelé PEPP poskytovat a distributoři PEPP distribuovat PEPP na území hostitelského členského státu, pokud pro uvedený hostitelský členský stát otevřou podúčet. V zájmu zajištění vysoké kvality služeb a účinné ochrany spotřebitelů by měly domovské a hostitelské členské státy při prosazování povinností stanovených v tomto nařízení úzce spolupracovat. Vykonávají-li poskytovatelé a distributoři PEPP v rámci volného pohybu služeb činnost v různých členských státech, měly by být za zajišťování dodržování povinností stanovených v tomto nařízení odpovědné příslušné orgány domovského členského státu, jelikož mají s poskytovatelem PEPP užší vazby. Aby se zajistilo spravedlivé rozdělení odpovědnosti mezi příslušnými orgány z domovských a hostitelských členských států, měly by příslušné orgány hostitelského členského státu, které zjistí, že na jejich území došlo k jakémukoli porušení povinností, informovat příslušné orgány domovského členského státu, které by měly poté mít povinnost přijmout vhodná opatření. Navíc by měly být příslušné orgány hostitelského členského státu oprávněny zasáhnout, jestliže příslušné orgány domovského členského státu vhodná opatření nepřijmou nebo nejsou-li přijatá opatření dostatečná.

(32)

Příslušné orgány členských států by měly mít k dispozici veškeré prostředky, které jsou nezbytné k zajištění řádného výkonu činnosti poskytovatelů a distributorů PEPP v rámci celé Unie, a to ať jsou vykonávány v souladu se svobodou usazování, nebo volným pohybem služeb. Aby byl zajištěn účinný dohled, měla by být veškerá opatření příslušných orgánů přiměřená povaze, rozsahu a složitosti rizik spojených s činností určitého poskytovatele nebo distributora.

(33)

Panevropský rozměr PEPP může být rozvinut nejen na úrovni poskytovatele prostřednictvím možností pro jeho přeshraniční činnost, ale také na úrovni účastníka PEPP, prostřednictvím přenositelnosti PEPP a služby změny poskytovatele, čímž se přispěje k zachování osobních nároků na důchod u osob uplatňujících právo na volný pohyb podle článků 21 a 45 Smlouvy o fungování EU. Přenositelnost spočívá v tom, že účastník PEPP přesune své bydliště do jiného členského státu, aniž by změnil poskytovatele PEPP, zatímco změna poskytovatele PEPP nemusí nutně znamenat změnu bydliště.

(34)

PEPP by měl zahrnovat vnitrostátní podúčty, přičemž každý z nich by měl zohledňovat vlastnosti osobního penzijního produktu, které umožní, aby příspěvky do PEPP nebo formy vyplácení splňovaly podmínky pro případné pobídky členských států, na jejichž základě poskytovatel PEPP vytvoří podúčet. Podúčet by měl sloužit k zaznamenávání příspěvků během akumulační fáze a částek vyplacených během výplatní fáze v souladu s právem členského státu, pro který byl podúčet otevřen. Na úrovni účastníka PEPP by první podúčet měl být vytvořen při uzavření smlouvy o PEPP.

(35)

Aby se poskytovatelům PEPP umožnil hladký přechod, měla by se povinnost poskytovat PEPP obsahující podúčty alespoň pro dva členské státy uplatňovat do tří let ode dne použitelnosti tohoto nařízení. Při uvedení PEPP na trh by měl poskytovatel PEPP poskytnout informace o tom, které podúčty jsou okamžitě k dispozici, aby se tak předešlo možnému uvedení účastníků PEPP v omyl. V případě, že se účastník PEPP přestěhuje do jiného členského státu, v němž není dostupný žádný podúčet, měl by poskytovatel PEPP umožnit účastníkovi tohoto PEPP přejít bezodkladně a bezplatně k jinému poskytovateli PEPP, který podúčet pro tento členský stát poskytuje. Účastník PEPP by rovněž mohl své příspěvky zasílat i nadále na podúčet, na nějž byly příspěvky zasílány před změnou bydliště.

(36)

S ohledem na dlouhodobou důchodovou povahu PEPP a na administrativní zátěž s ním spojenou by poskytovatelé a distributoři PEPP měli potenciálním účastníkům PEPP a příjemcům z PEPP poskytnout jasné, snadno pochopitelné a přiměřené informace, aby podpořili jejich rozhodování týkající se důchodu. Ze stejného důvodu by poskytovatelé a distributoři PEPP rovněž měli zajistit vysokou úroveň transparentnosti ve všech fázích PEPP, včetně fáze před uzavřením smlouvy, při uzavírání smlouvy, v akumulační fázi (včetně doby před důchodem) i ve výplatní fázi. Zejména by měly být uváděny informace týkající se nabytých důchodových nároků, předpokládané výše důchodových dávek PEPP, rizik a záruk, začlenění faktorů ESG a nákladů. Pokud se předpokládané výše důchodových dávek PEPP zakládají na ekonomických scénářích, měly by tyto informace zahrnovat odhad nejlepšího scénáře a nepříznivého scénáře, který by byl sice extrémní, ovšem možný.

(37)

Před tím, než potenciální účastníci PEPP uzavřou smlouvu o PEPP, měly by jim být poskytnuty veškeré nezbytné informace, aby se mohli informovaně rozhodnout. Před uzavřením smlouvy o PEPP by měly být uvedeny požadavky a potřeby týkající se důchodu a mělo by být poskytnuto poradenství.

(38)

Za účelem zajištění optimální transparentnosti produktu by poskytovatelé PEPP měli pro PEPP, které vytvářejí, vypracovat sdělení klíčových informací o PEPP (PEPP key information document, dále jen „PEPP KID“) předtím, než může být produkt distribuován účastníkům PEPP. Měli by rovněž odpovídat za správnost PEPP KID. PEPP KID by mělo nahradit a upravit sdělení klíčových informací týkající se strukturovaných retailových investičních produktů a pojistných produktů s investiční složkou podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1286/2014 (6), které by tak pro PEPP nebylo třeba poskytovat. Pro základní PEPP by se mělo vypracovat samostatné PEPP KID. Pokud poskytovatel PEPP nabízí alternativní investiční možnosti, mělo by být poskytnuto obecné PEPP KID pro alternativní investiční možnosti, které by mělo obsahovat také odkazy na jiná sdělení. Pokud požadované informace o alternativních investičních možnostech nelze poskytnout prostřednictvím samostatného PEPP KID, mělo by být poskytnuto samostatné PEPP KID pro každou alternativní investiční možnost. Avšak takto by se mělo učinit pouze v případě, že poskytnutí obecného PEPP KID pro alternativní investiční možnosti by nebylo v zájmu zákazníků PEPP. Poté, co příslušné orgány posoudí soulad PEPP KID s tímto nařízením, měly by případně zajistit optimální srovnatelnost jednotlivých investičních možností a zohlednit přitom zejména nejnovější poznatky týkající se analýzy chování, aby se zabránilo kognitivnímu zkreslení v důsledku způsobu, jakým byly informace podány.

(39)

Aby bylo zajištěno co největší rozšíření a dostupnost PEPP KID, mělo by toto nařízení stanovit, že poskytovatel PEPP musí PEPP KID zveřejnit na svých webových stránkách. V rámci volného pohybu služeb a svobody usazování by poskytovatel PEPP měl zveřejnit PEPP KID pro každý členský stát, v němž je PEPP distribuován, a uvést v něm konkrétní informace o podmínkách týkajících se akumulační fáze a výplatní fáze v daném členském státě.

(40)

Na vnitrostátní úrovni již vznikají kalkulačky osobních penzijních produktů. Aby však tyto kalkulačky byly pro spotřebitele co nejužitečnější, měly by zahrnovat náklady a poplatky účtované jednotlivými poskytovateli PEPP, spolu s veškerými dalšími náklady či poplatky účtovanými zprostředkovateli nebo jinými články investičního řetězce, které ještě poskytovatelé PEPP nezahrnuli.

(41)

Podrobnosti týkající se informací, které mají být zahrnuty v PEPP KID, a prezentace těchto informací by měly být dále harmonizovány prostřednictvím regulačních technických norem, přičemž je třeba zohlednit stávající a probíhající výzkum v oblasti chování spotřebitelů, včetně výsledků testů účinnosti různých způsobů prezentace informací spotřebitelům. Na Komisi by měla být přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy. Návrhy regulačních technických norem by měl vypracovat EIOPA po konzultaci s ostatními evropskými orgány dohledu, tedy s Evropským orgánem dohledu (Evropský orgán pro bankovnictví) (EBA) zřízeným nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 (7) a Evropským orgánem dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) (ESMA) zřízeným nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1095/2010 (8), a ve vhodných případech s Evropskou centrální bankou, příslušnými orgány a po provedení spotřebitelských a odvětvových testů stanovených tímto nařízením, upřesňující podrobnosti týkající se prezentace informací v PEPP KID, podmínky, za nichž by mělo být PEPP KID přezkoumáváno a revidováno, podmínky pro splnění požadavku na poskytnutí PEPP KID, pravidla pro určování projekcí důchodových dávek, podrobnosti prezentace informací obsažených v přehledu dávek PEPP a minimální kritéria, která musí techniky snižování rizik splňovat. Při vypracovávání návrhů regulačních technických norem by EIOPA měl zohlednit jednotlivé druhy PEPP, dlouhodobou povahu PEPP, schopnosti účastníků PEPP, jakož i vlastnosti PEPP. Před předložením návrhu regulačních technických norem Komisi by měly být v příslušných případech provedeny spotřebitelské testy a odvětvové testy, při nichž budou použity skutečné údaje. Komise by měla tyto regulační technické normy přijmout prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU a v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1094/2010. Komisi by rovněž měla být svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické normy vypracované EIOPA upřesňující podrobnosti týkající se spolupráce a výměny informací, spolu s požadavky potřebnými pro předkládání výše uvedených informací ve standardizovaném formátu umožňujícím srovnání, a po konzultaci s ostatními evropskými orgány dohledu a příslušnými orgány a po provedení testů v rámci odvětví, týkající se formátu oznamování orgánům dohledu prostřednictvím prováděcích aktů v souladu s článkem 291 Smlouvy o fungování EU a v souladu s článkem 15 nařízení (EU) č. 1094/2010.

(42)

PEPP KID by mělo být jasně odlišitelné a oddělené od jakýchkoli propagačních materiálů.

(43)

Poskytovatelé PEPP by měli vypracovat přehled dávek PEPP určený účastníkům PEPP, aby jim předložili klíčové osobní a všeobecné údaje o PEPP a zajistili, že o něm budou dostávat aktuální informace. Přehled dávek PEPP by měl být jasný a srozumitelný a měl by obsahovat relevantní a přiměřené informace, které umožní lépe porozumět vývoji důchodových nároků v čase a v různých penzijních produktech a napomohou mobilitě pracovních sil. Přehled dávek PEPP by měl rovněž obsahovat klíčové informace o investiční politice ohledně faktorů ESG a měl by uvádět, kde a jak mohou účastníci PEPP obdržet doplňující informace o začlenění těchto faktorů. Účastníkovi PEPP by měl být přehled dávek PEPP poskytován každoročně.

(44)

Dva měsíce před daty, k nimž mohou účastníci PEPP měnit možnosti vyplácení dávek, by poskytovatelé PEPP měli účastníky PEPP informovat o blížícím se zahájení výplatní fáze, možných formách vyplácení dávek a možnosti změnit formu vyplácených dávek. V případě, že byl otevřen více než jeden podúčet, by měli být účastníci PEPP informováni o možném zahájení výplatní fáze každého z podúčtů.

(45)

Během výplatní fáze by příjemci z PEPP měli nadále dostávat informace o svých dávkách PEPP a odpovídajících možnostech jejich vyplácení. To je zvláště důležité v případě, kdy příjemci z PEPP v období vyplácení dávek nesou významné investiční riziko.

(46)

Aby se odpovídajícím způsobem chránila práva účastníků a příjemců z PEPP, měli by mít jeho poskytovatelé možnost zvolit si umístění aktiv, které vyhovuje přesné povaze a trvání jejich pasiv, včetně těch s dlouhodobým výhledem. Proto je vyžadován účinný dohled a přístup k investičním pravidlům, který dává poskytovatelům PEPP dostatečnou pružnost k rozhodování o nejbezpečnější a nejúčinnější investiční politice a zároveň je zavazuje, aby jednali obezřetně a v nejlepším dlouhodobém zájmu všech účastníků PEPP. Soulad se zásadou obezřetnosti proto vyžaduje, aby byla investiční politika uzpůsobena struktuře příjemců poskytovatele PEPP.

(47)

Stanovením zásady obezřetnosti jako základní zásady pro kapitálové investice a umožněním, aby poskytovatelé PEPP mohli působit i v zahraničí, se podporuje přesměrování úspor do odvětví zaměstnaneckého penzijního pojištění, což přispívá k ekonomickému a sociálnímu pokroku. V rámci zásady obezřetnosti by se mělo výslovně přihlížet k úloze, již v investičním procesu hrají faktory ESG.

(48)

Toto nařízení by mělo poskytovatelům PEPP zajistit odpovídající úroveň investiční svobody. Jako investoři na velmi dlouhou dobu s nízkými riziky likvidity mohou poskytovatelé PEPP přispívat k rozvoji unie kapitálových trhů, a to investováním do nelikvidních aktiv, jako například do akcií a dalších nástrojů, které mají dlouhodobý ekonomický profil a nejsou obchodovány na regulovaných trzích, v mnohostranných obchodních systémech (MOS) nebo v organizovaných obchodních systémech (OTF), a to v rámci omezení stanovených obezřetností. Mohou také těžit z výhod mezinárodní diverzifikace. Investice do akcií v jiných měnách, než jsou měny pasiv, a do dalších nástrojů, které mají dlouhodobý ekonomický profil a nejsou obchodovány na regulovaných trzích, v mnohostranných obchodních systémech ani v organizovaných obchodních systémech, by proto neměly být omezovány, a to v souladu se zásadou obezřetnosti s cílem ochránit zájmy účastníků PEPP a příjemců z PEPP, vyjma obezřetnostních důvodů.

(49)

Chápání toho, co v kontextu prohlubující se unie kapitálových trhů představují nástroje s dlouhodobým ekonomickým profilem, je široké. Tyto nástroje jsou nepřevoditelné cenné papíry, a proto nemají přístup k likviditě sekundárních trhů. Často vyžadují závazky na dobu určitou, což omezuje jejich obchodovatelnost, a měly by být pojímány tak, že zahrnují účasti a dluhové nástroje v nekotovaných podnicích a jim poskytnuté půjčky. Nekotované podniky zahrnují infrastrukturní projekty nebo nekotované společnosti vyhledávající růstová aktiva, nemovitý majetek nebo jiná aktiva, jež by mohla být vhodná pro dlouhodobé investiční účely. Nekotovanými aktivy jsou často projekty nízkouhlíkové a vůči změně klimatu odolné infrastruktury, jejichž financování závisí na dlouhodobých úvěrech. Vzhledem k dlouhodobému charakteru svých pasiv jsou poskytovatelé PEPP vybízeni k tomu, aby dostatečnou část svého portfolia aktiv přidělili na udržitelné investice do reálné ekonomiky s dlouhodobým ekonomickým přínosem, především do projektů a podniků v oblasti infrastruktury.

(50)

Pro investiční politiku a systémy řízení rizik poskytovatelů PEPP jsou důležité faktory ESG. Poskytovatelé PEPP by měli být vybízeni k tomu, aby tyto faktory ve svých investičních rozhodnutích zvážili a aby zohlednili, jak jsou začleněny do jejich systému řízení rizik, s cílem zabránit problému „uvízlých aktiv“. Informace o faktorech ESG by měl mít k dispozici EIOPA, příslušné orgány a účastníci PEPP.

(51)

Jedním z cílů regulace PEPP je vytvořit dlouhodobý bezpečný produkt v oblasti penzijního spoření s přiměřenými náklady. Jelikož jsou investice týkající se osobních penzijních produktů dlouhodobé, je nutné přihlížet k dlouhodobým důsledkům umísťování aktiv. Zejména by měly být zohledněny faktory ESG. Úspory PEPP by měly být investovány se zohledněním faktorů ESG, například faktorů uvedených u cílů Unie v oblasti klimatu a udržitelnosti, které jsou stanoveny v Pařížské dohodě o změně klimatu (dále jen „Pařížská dohoda“), u cílů udržitelného rozvoje Organizace spojených národů (OSN) a v obecných zásadách OSN v oblasti podnikání a lidských práv.

(52)

Při zajišťování dodržování povinnosti poskytovatelů PEPP vytvářet investiční politiku v souladu se zásadou obezřetnosti by se mělo těmto poskytovatelům zabránit v investování v nespolupracujících jurisdikcích, které jsou identifikovány v závěrech Rady o seznamu jurisdikcí nespolupracujících v daňové oblasti, či ve vysoce rizikových třetích zemích vykazujících strategické nedostatky, které jsou identifikovány platným nařízením Komise v přenesené pravomoci přijatým na základě článku 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 (9).

(53)

S ohledem na dlouhodobý důchodový cíl PEPP by investiční možnosti nabízené účastníkům PEPP měly být sestaveny tak, aby pokrývaly prvky, které investorům umožní činit investiční rozhodnutí, včetně počtu investičních možností, z nichž si mohou vybrat. Po prvotní volbě učiněné při uzavření smlouvy o PEPP by účastník PEPP měl mít možnost tuto volbu změnit po nejméně pěti letech od uzavření smlouvy o PEPP nebo v případě následných změn po pěti letech od poslední změny investiční možnosti, aby byla poskytovatelům poskytnuta dostatečná stabilita pro jejich dlouhodobou investiční strategii a zároveň byla zajištěna ochrana investora. Poskytovatelé PEPP by však měli mít možnost účastníkům PEPP povolit, aby měnili zvolenou investiční možnost častěji.

(54)

Základní PEPP by měl být bezpečným produktem a měl by představovat standardní investiční možnost. Mohl by mít buď formu techniky snižování rizik, která je v souladu s cílem umožnit účastníku PEPP získat zpět kapitál, nebo záruky na investovaný kapitál. Technika snižování rizik, která je v souladu s cílem umožnit účastníku PEPP získat zpět kapitál, by mohla být konzervativní investiční strategií nebo celoživotní strategií, která v průběhu času postupně snižuje celkovou rizikovost. Záruky poskytované v rámci standardní investiční možnosti by měly pokrývat přinejmenším příspěvky během akumulační fáze po odečtu všech poplatků a úplat. Záruky by mohly také pokrývat poplatky a úplaty a poskytovat plné nebo částečné krytí inflace. Záruka na investovaný kapitál by měla být splatná na začátku výplatní fáze, popřípadě během výplatní fáze.

(55)

Aby byla účastníkům PEPP zaručena nákladová efektivnost a dostatečná výkonnost produktu, měly by být náklady a poplatky za základní PEPP omezeny pevným procentním podílem akumulovaného kapitálu. Tato mez by měla být stanovena na 1 % akumulovaného kapitálu, bylo by však vhodné regulačními technickými normami blíže upřesnit typy nákladů a poplatků, které pod ni spadají, aby byly zajištěny rovné podmínky pro různé poskytovatele PEPP a různé druhy PEPP s jejich specifickou strukturou nákladů a poplatků. Na Komisi by měla být přenesena pravomoc přijímat tyto regulační technické normy, které by měl vypracovat EIOPA. Při vypracovávání návrhů těchto regulačních technických norem by měl vzít EIOPA v úvahu zejména dlouhodobou povahu PEPP, různé druhy PEPP a faktory relevantní z hlediska nákladů, aby bylo zajištěno spravedlivé a rovné zacházení s různými poskytovateli PEPP a s jejich produkty a zároveň byl zohledněn charakter základního PEPP jako jednoduchého, nákladově efektivního a transparentního produktu skýtajícího dostatečný dlouhodobý skutečný výnos z investic. Navíc s cílem zachovat dlouhodobou a důchodovou povahu produktu by měla být pečlivě promyšlena forma vyplácení dávek, zejména u doživotních rent. V tomto rámci by ve snaze zajistit, aby poskytovatelé PEPP, kteří nabízejí záruku na kapitál, měli rovné podmínky s ostatními poskytovateli, měl EIOPA náležitě zohlednit strukturu nákladů a poplatků. Mimoto by měly být hodnoty procentní meze pro náklady a poplatky pravidelně revidovány, aby byla zajištěna jejich přiměřenost s ohledem na jakékoli změny výše nákladů. Komise by měla tyto regulační technické normy přijmout prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU a v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1094/2010.

Aby byla zajištěna trvalá nákladová efektivnost a zákazníci PEPP byli chráněni před příliš zatěžujícími strukturami nákladů, měla by být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, kterými se mění hodnota procentní meze s přihlédnutím k jejím přehodnocením, zejména k aktuální výši nákladů a poplatků a k jejím změnám a k dopadu maximální výše nákladů na dostupnost PEPP, a k tomu, zda mají různí poskytovatelé PEPP poskytující různé druhy PEPP odpovídající přístup na trh.

(56)

Příslušné orgány by měly vykonávat své pravomoci, jejichž hlavním cílem je ochrana práv účastníků a příjemců z PEPP, jakož i stabilita poskytovatelů PEPP a jejich schopnost plnit své závazky.

(57)

Je-li poskytovatelem PEPP instituce zaměstnaneckého penzijního pojištění nebo unijní správce alternativních investičních fondů, měli by v souvislosti s úschovou svých aktiv odpovídajících činnostem PEPP jmenovat depozitáře. Jsou zapotřebí dodatečné záruky, pokud jde o subjekt působící jako depozitář a jeho funkce, protože současná pravidla stanovená pro depozitáře ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/61/EU (10) jsou zacílena pouze na fondy nabízené profesionálním investorům, s výjimkou evropských fondů dlouhodobých investic podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/760 (11), nabízených retailovým investorům, a odvětvové právo vztahující se na instituce zaměstnaneckého penzijního pojištění nevyžadují ve všech případech jmenování depozitáře. Aby byla zajištěna ta nejvyšší míra ochrany investorů, pokud jde o úschovu aktiv odpovídajících činnostem PEPP, ukládá toto nařízení institucím zaměstnaneckého penzijního pojištění a unijním správcům alternativních investičních fondů poskytujícím PEPP povinnost řídit se pravidly směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES (12), pokud jde o jmenování depozitáře, plnění jeho úkolů a jeho povinnosti dohledu.

(58)

Transparentnost nákladů a poplatků a jejich spravedlivé nastavení mají pro rozvoj důvěry účastníků PEPP a pro to, aby se mohli informovaně rozhodovat, zásadní význam. Používání netransparentních metod stanovení cen by proto mělo být zakázáno.

(59)

V zájmu dosažení cílů tohoto nařízení by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o upřesnění podmínek pro výkon zásahové pravomoci EIOPA a příslušných orgánů a kritéria a faktory, které EIOPA použije při rozhodování v případě, že, existují vážné obavy o ochranu účastníka PEPP. Je obzvláště důležité, aby Komise vedla v rámci přípravné činnosti odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (13). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na setkání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(60)

Aniž je dotčeno právo zákazníků PEPP podat žalobu k soudu, měly by být zavedeny snadno přístupné, odpovídající, nezávislé, nestranné, transparentní a účinné postupy alternativního řešení sporů pro řešení sporů mezi poskytovateli PEPP nebo distributory PEPP a zákazníky PEPP, jež vyplývají z práv a povinností stanovených v tomto nařízení.

(61)

S cílem zřídit efektivnější a účinnější postup pro řešení sporů by poskytovatelé PEPP a distributoři PEPP měli zavést účinný postup pro podávání stížností, který by jejich zákazníci mohli využít před tím, než je spor předložen k řešení soudu nebo v rámci alternativního řešení sporů. V rámci postupu pro podávání stížností by měly být stanoveny krátké a jasně vymezené lhůty pro zaslání odpovědi poskytovatele PEPP nebo distributora PEPP na stížnost. Subjekty zabývající se alternativním řešením sporů by měly mít dostatečnou kapacitu, která jim umožní zapojit se náležitým a efektivním způsobem do přeshraniční spolupráce, pokud jde o spory týkající se práv a povinností podle tohoto nařízení.

(62)

Za účelem nalezení lepších podmínek pro své investice, a tedy i podpory hospodářské soutěže mezi poskytovateli PEPP by účastníci PEPP měli mít právo přejít během akumulační fáze k jinému poskytovateli PEPP usazenému v tomtéž či odlišném členském státě, a to prostřednictvím jasného, rychlého a bezpečného postupu. Poskytovatelé PEPP by však neměli být povinni poskytovat službu změny PEPP, pokud jsou účastníkům vypláceny dávky ve formě doživotní renty. Během změny by převádějící poskytovatelé PEPP měli převést odpovídající částky, popřípadě nepeněžitá aktiva z účtu PEPP a účet uzavřít. Účastníci PEPP by měli s přijímajícími poskytovateli PEPP uzavřít smlouvu o otevření nového účtu PEPP. Tento nový účet PEPP by měl mít stejnou strukturu podúčtů jako původní účet PEPP.

(63)

Během změny poskytovatele se mohou účastníci PEPP rozhodnout převést nepeněžitá aktiva, pouze pokud dochází ke změně mezi poskytovateli PEPP, například investičními podniky nebo jinými způsobilými poskytovateli, kteří mají dodatečnou licenci, kteří vykonávají správu investičního portfolia účastníků PEPP. V tomto případě je nutný písemný souhlas přijímajícího poskytovatele. V případě správy kolektivního investování není převod nepeněžitých aktiv možný, protože nejsou oddělena aktiva jednotlivých účastníků PEPP.

(64)

Proces změny by měl být pro účastníka PEPP jednoduchý. Za zahájení a řízení postupu jménem účastníka PEPP a na jeho žádost by proto měl být odpovědný přijímající poskytovatel PEPP. Při zřizování služby změny by poskytovatelé PEPP měli být schopni dobrovolně využívat dodatečné prostředky, jako například technické řešení. Vzhledem k panevropské povaze výrobku by účastníci PEPP měli mít možnost změnit poskytovatele bezodkladně a bezplatně, pokud není v členském státě, do kterého se účastník PEPP stěhuje, k dispozici žádný podúčet.

(65)

Před vydáním povolení ke změně by účastník PEPP měl být informován o všech fázích postupu a nákladech nutných k dokončení změny poskytovatele PEPP, aby měl možnost učinit o této změně informované rozhodnutí.

(66)

Aby byla změna úspěšná, je nutná spolupráce převádějícího poskytovatele PEPP. Převádějící poskytovatel PEPP by proto měl přijímajícímu poskytovateli PEPP poskytnout veškeré informace nezbytné pro obnovení plateb na jiný účet PEPP. Tyto informace by však neměly překročit rámec toho, co je nezbytné k provedení změny poskytovatele.

(67)

Účastníci PEPP by neměli být postiženi finančními ztrátami, včetně poplatků a úroků, vzniklými v důsledku jakýchkoli chyb, jichž se jeden nebo druhý poskytovatel PEPP zapojený do procesu změny poskytovatele dopustil. Účastníci PEPP by zejména neměli nést žádné finanční ztráty plynoucí z placení dodatečných poplatků, úroků nebo jiných plateb, jakož i pokut či jiných finančních škod vzniklých v důsledku prodlení při provádění změny. Jelikož by měla být ochrana kapitálu zajištěna na začátku výplatní fáze, a popřípadě během ní, neměl by mít převádějící poskytovatel PEPP povinnost zajistit ochranu kapitálu nebo poskytnout záruku v okamžiku změny poskytovatele. Poskytovatel PEPP by se ovšem mohl rozhodnout zajistit ochranu kapitálu nebo poskytnout záruku v okamžiku změny poskytovatele.

(68)

Účastníci PEPP by měli mít možnost před změnou učinit informované rozhodnutí. Přijímající poskytovatel PEPP by měl splnit všechny požadavky na distribuci a poskytování informací, včetně poskytnutí PEPP KID, poradenství a dostatečných informací o nákladech na změnu poskytovatele a o možných negativních důsledcích pro ochranu kapitálu, když dojde k této změně u PEPP se zárukou. Náklady na změnu účtované převádějícím poskytovatelem PEPP by neměly překročit částku, která nepředstavuje překážku pro mobilitu a v každém případě by měly být omezeny na 0,5 % odpovídajících částek nebo peněžní hodnoty nepeněžitých aktiv, které mají být převedeny.

(69)

Účastníci PEPP by měli mít právo se při podpisu smlouvy o PEPP a při otevírání nového podúčtu rozhodnout ohledně volby vyplácení dávek (renta, jednorázová výplata nebo jiné) ve výplatní fázi, přičemž následně by měli mít možnost svou volbu změnit jeden rok před začátkem výplatní fáze, na začátku výplatní fáze nebo v okamžiku změny poskytovatele, aby v době blížícího se odchodu do důchodu mohli svou volbu vyplácení dávek co nejlépe přizpůsobit svým potřebám. Pokud dává poskytovatel PEPP k dispozici více než jednu formu vyplácení dávek, měl by mít účastník PEPP možnost se rozhodnout pro různé možnosti vyplácení dávek pro jednotlivé podúčty, které má otevřeny na svém účtu PEPP.

(70)

Poskytovatelé PEPP by měli mít možnost zpřístupnit účastníkům PEPP širokou škálu forem vyplácení dávek. Tento přístup by prostřednictvím zvýšené flexibility a většího výběru pro účastníky PEPP dosáhl cíle většího rozšíření PEPP. Poskytovatelům by umožnil navrhovat jejich PEPP nákladově nejefektivnějším způsobem. Je v souladu s dalšími politikami Unie a politicky proveditelný, jelikož dostatečně zachovává flexibilitu členských států při rozhodování o tom, které formy vyplácení dávek si přejí podporovat. Se zřetelem k dlouhodobé důchodové povaze produktu by měly mít členské státy možnost přijmout opatření, která zvýhodní určité formy vyplácení dávek, například množstevní limity pro jednorázové výplaty s cílem ještě více motivovat k doživotní rentě a postupnému čerpání.

(71)

Vzhledem k panevropskému charakteru PEPP je třeba zajistit jednotnou vysokou míru ochrany účastníka PEPP na celém vnitřním trhu. To vyžaduje odpovídající nástroje k účinnému boji proti porušování předpisů a k zabránění újmě spotřebiteli. Pravomoci EIOPA a příslušných orgánů by proto měly být doplněny o explicitní mechanismus umožňující zakázat nebo omezit uvádění na trh, distribuci a prodej jakéhokoli PEPP, který vzbuzuje vážné obavy o ochranu účastníků PEPP, včetně s ohledem na dlouhodobou důchodovou povahu produktu, řádné fungování a integritu finančních trhů či stabilitu celého finančního systému nebo jeho části, přičemž EIOPA by měly být svěřeny vhodné pravomoci v oblasti koordinace a zasahování v nouzových situacích.

Tyto pravomoci EIOPA by měly vycházet z čl. 9 odst. 5 nařízení (EU) č. 1094/2010, aby bylo zajištěno, že tento intervenční mechanismus může být uplatněn v případě závažných obav o ochranu účastníků PEPP, a to i s ohledem na specifickou dlouhodobou důchodovou povahu PEPP. V případě, že jsou podmínky splněny, měly by mít příslušné orgány možnost uložit zákaz nebo omezení z důvodu předběžné opatrnosti ještě předtím, než je určitý PEPP uveden na trh, distribuován nebo prodáván účastníkům PEPP. Tyto pravomoci nezbavují poskytovatele PEPP jeho odpovědnosti splnit veškeré relevantní požadavky podle tohoto nařízení.

(72)

Měla by být zaručena plná transparentnost nákladů a poplatků souvisejících s investováním do PEPP. Tak by se vytvořily rovné podmínky pro poskytovatele a zároveň by byla zaručena ochrana spotřebitelů. Byly by dostupné srovnávací informace o různých produktech, čímž by došlo k povzbuzení konkurenčních cenových praktik.

(73)

Ačkoliv průběžný dohled nad poskytovateli PEPP mají vykonávat jednotlivé příslušné orgány, EIOPA by měl tento dohled ve vztahu k PEPP koordinovat, aby tak bylo zaručeno konzistentní používání jednotné metodiky dohledu, a přispělo se tak k panevropské a dlouhodobé důchodové povaze PEPP.

(74)

S cílem posílit práva spotřebitele a usnadnit možnost podávat stížnosti by měli mít účastníci PEPP možnost buď individuálně, nebo kolektivně podávat stížnosti příslušným orgánům v členském státě svého bydliště, ať došlo k porušení předpisů kdekoli.

(75)

EIOPA by měl s příslušnými orgány spolupracovat a usnadnit jejich spolupráci a jednotnost jejich postupu. EIOPA by měl v tomto ohledu hrát roli v pravomoci příslušných orgánů týkající se uplatňování opatření dohledu, a to poskytováním důkazů o porušeních souvisejících s PEPP. EIOPA by měl rovněž poskytovat závaznou mediaci v případě sporů mezi příslušnými orgány v přeshraničních situacích.

(76)

S cílem zajistit, aby poskytovatelé PEPP a distributoři PEPP dodržovali toto nařízení, a dále zajistit, aby podléhaly podobnému zacházení v celé Unii, by měly být stanoveny správní sankce a další opatření, které jsou účinné, přiměřené a odrazující.

(77)

V souladu se sdělením Komise ze dne 8. prosince 2010 nazvaném „Posílení sankčních režimů v odvětví finančních služeb“ a s cílem zajistit splnění požadavků tohoto nařízení je nutné, aby členské státy učinily nezbytné kroky, jimiž zajistí, že z porušení tohoto nařízení vyplynou příslušné správní sankce a jiná opatření.

(78)

Ačkoliv členské státy mohou stanovit pravidla týkající se správních sankcí i trestních sankcí v případě týchž porušení předpisů, nemělo by se od členských států vyžadovat, aby stanovily správní sankce za porušení tohoto nařízení, na něž se vztahuje vnitrostátní trestní právo. Zachováním trestních sankcí namísto správních sankcí za porušení tohoto nařízení by však neměla být omezena či jinak ovlivněna schopnost příslušných orgánů pro účely tohoto nařízení včasně spolupracovat, mít přístup k informacím a vyměňovat si informace s příslušnými orgány v jiných členských státech, a to ani po postoupení daného porušení předpisů příslušným justičním orgánům k trestnímu stíhání.

(79)

Příslušné orgány by měly být oprávněny ukládat peněžité sankce, které jsou dostatečně vysoké, aby vyrovnaly skutečné či potenciální zisky, a odrazující i pro větší finanční podniky a jejich řídící pracovníky.

(80)

V zájmu zajištění důsledného uplatňování sankcí v celé Unii by příslušné orgány měly při stanovení druhu správních sankcí nebo jiných opatření a výše peněžitých sankcí zohlednit veškeré příslušné okolnosti.

(81)

K zajištění toho, aby rozhodnutí příslušných orgánů o porušeních předpisů a sankcích měla odrazující účinek pro širokou veřejnost, a k posílení ochrany spotřebitelů tím, že budou informováni o porušeních tohoto nařízení při distribuci PEPP, by měla být tato rozhodnutí zveřejněna, ledaže by toto zveřejnění ohrozilo stabilitu finančních trhů nebo probíhající vyšetřování.

(82)

Ke zjištění možných porušení předpisů by příslušné orgány měly mít nezbytné vyšetřovací pravomoci a měly by vytvořit účinné mechanismy, které by umožnily oznamování možných nebo skutečných porušení předpisů.

(83)

Tímto nařízením by neměla být dotčena žádná ustanovení práva členských států v oblasti trestných činů.

(84)

Veškeré zpracování osobních údajů prováděné v rámci tohoto nařízení, jako je výměna nebo předávání osobních údajů příslušnými orgány nebo zpracování osobních údajů poskytovateli PEPP nebo distributory PEPP, by mělo být prováděno v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (14) a směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES (15). Jakákoli výměna nebo přenos informací ze strany evropských orgánů dohledu by měly být prováděny v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 (16).

(85)

Vzhledem k citlivosti osobních finančních údajů má rozsáhlá ochrana údajů mimořádný význam. Doporučuje se proto, aby orgány pro ochranu osobních údajů byly úzce zapojeny do provádění tohoto nařízení a dohledu nad ním.

(86)

Postup registrace a oznámení stanovený v tomto nařízení by neměl nahrazovat žádný další již zavedený vnitrostátní postup, který dává možnost využívat výhod a pobídek stanovených na vnitrostátní úrovni.

(87)

Hodnocení tohoto nařízení má být provedeno, mimo jiné posouzením vývoje na trhu, jako je například vznik nových druhů PEPP, jakož i vývoje v jiných oblastech práva Unie a zkušeností členských států. Toto hodnocení by mělo zohlednit různé cíle a záměry zavedení dobře fungujícího trhu PEPP, a zvláště by mělo hodnotit, zda toto nařízení vedlo k tomu, že si na udržitelné a přiměřené důchody spoří více evropských občanů. Důležitost minimálních evropských norem pro dohled nad poskytovateli PEPP také vyžaduje hodnocení poskytovatelů PEPP co do dodržování tohoto nařízení a příslušného odvětvového práva.

(88)

Vzhledem k možným dlouhodobým důsledkům tohoto nařízení je nezbytné důkladně sledovat vývoj situace během úvodní fáze jeho uplatňování. Při provádění výše uvedeného hodnocení by měla Komise také zohlednit zkušenosti EIOPA, zúčastněných stran a odborníků a měla by Evropskému parlamentu a Radě sdělit veškeré své případné připomínky.

(89)

Toto nařízení by mělo zajistit respektování základních práv a řídit se zásadami uznávanými zejména Listinou základních práv Evropské unie, zejména pokud jde o právo starších osob vést důstojný a nezávislý život a podílet se na společenském a kulturním životě, právo na ochranu osobních údajů, právo na vlastnictví, svobodu podnikání, zásadu rovnosti žen a mužů a zásadu vysoké úrovně ochrany spotřebitele.

(90)

Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž zvýšení ochrany účastníků PEPP a jejich důvěry v PEPP, včetně případů přeshraniční distribuce těchto produktů, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, ale spíše jich z důvodu jejich účinků lze lépe dosáhnout na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů,

(1)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/65/EU (3) od členských států požaduje, aby přijímaly plnění ohlašovacích povinností lodí, připlouvajících do přístavů Unie a odplouvajících z nich, v elektronickém formátu a zajistily přenos hlášení prostřednictvím jednotného portálu s cílem usnadnit a urychlit námořní dopravu.

(2)

Námořní doprava je základem obchodu a komunikací v rámci jednotného trhu i mimo něj. Pro usnadnění námořní dopravy a v zájmu dalšího snížení administrativní zátěže pro lodní společnosti by měly být dále zjednodušeny a harmonizovány postupy informování pro plnění ohlašovacích povinností, které jsou lodním společnostem uloženy v právních aktech Unie, mezinárodních právních aktech a vnitrostátních právních předpisech členských států, a měly by být technologicky neutrální a podporovat v oblasti ohlašování taková řešení, jež obstojí v budoucnosti.

(3)

Evropský parlament i Rada často vyzývaly k zajištění větší interoperability a ucelenějších a uživatelsky vstřícnějších komunikačních a informačních toků s cílem zlepšit fungování vnitřního trhu a plnit potřeby občanů a podniků.

(4)

Hlavním cílem tohoto nařízení je stanovit harmonizovaná pravidla pro poskytování informací vyžadovaných pro účely zastávky v přístavu, a to zejména zajištěním toho, aby bylo možné ohlašovat do všech jednotlivých vnitrostátních jednotných námořních portálů tytéž soubory údajů stejným způsobem. Toto nařízení si rovněž klade za cíl usnadnit předávání informací mezi deklaranty, relevantními orgány a poskytovateli přístavních služeb zajišťujícími danou zastávku v přístavu, jakož i dalšími členskými státy. Uplatňováním tohoto nařízení by se neměly změnit časové rámce ani podstata ohlašovacích povinností a nemělo by být dotčeno následné ukládání a zpracovávání informací na úrovni Unie nebo na vnitrostátní úrovni.

(5)

Existující vnitrostátní jednotný námořní portál v každém členském státě by se měl zachovat jako základ pro technologicky neutrální a interoperabilní evropské prostředí jednotného námořního portálu. Vnitrostátní jednotný námořní portál by měl představovat komplexní vstupní bod pro podávání zpráv provozovatelů námořní dopravy, který plní funkce sběru údajů od deklarantů a rozesílání údajů všem odpovídajícím příslušným orgánům a poskytovatelům přístavních služeb.

(6)

V zájmu lepší účinnosti vnitrostátních jednotných námořních portálů a přípravy na budoucí vývoj by mělo být členským státům umožněno zachovat stávající nebo zavést nová opatření s cílem využívat vnitrostátní jednotné námořní portály pro ohlašování podobných informací pro jiné druhy dopravy.

(7)

Uživatelská rozhraní těchto vnitrostátních jednotných námořních portálů by se měla ze strany deklarantů harmonizovat na úrovni Unie, aby se usnadnilo podávání zpráv a dále snížila administrativní zátěž. Této harmonizace by mělo být dosaženo tím, že se v každém vnitrostátním jednotném námořním portálu bude používat společný software rozhraní pro výměnu informací mezi systémy vyvinutý na úrovni Unie. Členské státy by měly odpovídat za integraci a správu tohoto modulu rozhraní a za pravidelnou a včasnou aktualizaci softwaru, jakmile Komise poskytne nové verze. Komise by měla tento modul vyvinout a zajišťovat jeho potřebné aktualizace, neboť digitální technologie se vyvíjejí rychle a jakékoli technologické řešení by v důsledku nového technologického vývoje mohlo během krátké doby zastarat.

(8)

Jiné ohlašovací kanály zajišťované členskými státy a poskytovateli služeb, jako například společné přístavní systémy, by bylo možné zachovat jakožto volitelné vstupní body pro ohlašování a měly by být schopny plnit funkci poskytovatelů datových služeb.

(9)

Aby se vnitrozemským členským státům, které nedisponují námořními přístavy, neukládala nepřiměřená administrativní zátěž, měly by být tyto členské státy osvobozeny od povinnosti vyvinout, zřídit, provozovat a zpřístupnit vnitrostátní jednotný námořní portál. To znamená, že od členských států, které této výjimky využívají, by se nemělo vyžadovat plnění povinností, jež jsou s vyvinutím, zřízením, provozováním a zpřístupněním vnitrostátního jednotného námořního portálu spojeny.

(10)

Součástí vnitrostátních jednotných námořních portálů by mělo být snadno ovladatelné grafické uživatelské rozhraní se společnými funkcemi umožňující deklarantům manuální ohlašování informací. Členské státy by měly nabízet grafické uživatelské rozhraní pro manuální vkládání údajů deklaranty také prostřednictvím vkládání harmonizovaných digitálních tabulek. Komise a členské státy by vedle zajištění společných funkcí měly také koordinovat své úsilí s cílem zajistit, aby uživatelská zkušenost s grafickým uživatelským rozhraním byla co nejpodobnější.

(11)

Nové digitální technologie představují stále větší příležitost ke zvýšení efektivnosti odvětví námořní dopravy a snížení administrativní zátěže. Aby se přínosy těchto nových technologií projevily co nejdříve, měla by být Komisi svěřena pravomoc měnit prostřednictvím prováděcích aktů technické specifikace, normy a postupy harmonizovaného prostředí pro podávání zpráv. To by mělo účastníkům trhu ponechat dostatečnou flexibilitu na rozvoj nových digitálních technologií a nové technologie by měly být zohledňovány rovněž při přezkumu tohoto nařízení.

(12)

Odpovídající podpora a informace o postupech a technických požadavcích týkajících se používání vnitrostátního jednotného námořního portálu by měla být deklarantům poskytnuta prostřednictvím snadno dostupných a uživatelsky vstřícných vnitrostátních internetových stránek se společnými normami pro vzhled programu („look and feel“).

(13)

Úmluva o usnadnění mezinárodní námořní dopravy (úmluva FAL) (4) stanoví, že veřejné orgány musí ve všech případech vyžadovat ohlašování pouze nezbytných informací a udržovat počet položek na minimu. Místní podmínky mohou nicméně vyžadovat specifické informace v zájmu zajištění bezpečnosti plavby.

(14)

Aby evropské prostředí jednotného námořního portálu mohlo fungovat, je třeba vytvořit komplexní soubor údajů evropského prostředí jednotného námořního portálu s veškerými prvky informací, jež by mohly vnitrostátní orgány nebo provozovatelé přístavů požadovat pro administrativní a provozní účely, když loď dělá zastávku v přístavu. Při tvorbě souboru údajů evropského prostředí jednotného námořního portálu by Komise měla zohlednit relevantní práci vykonanou na mezinárodní úrovni. Jelikož se rozsah ohlašovacích povinností v členských státech liší, měl by být vnitrostátní jednotný námořní portál v daném členském státě nastaven tak, aby soubor údajů evropského prostředí jednotného námořního portálu přijímal bez jakýchkoli změn a nepřihlížel k informacím, které nejsou pro daný stát relevantní.

(15)

Každý členský stát by měl mít za výjimečných okolností možnost vyžadovat od deklarantů doplňující prvky údajů. Tyto výjimečné okolnosti mohou nastat například tehdy, pokud vznikne naléhavá potřeba zajistit ochranu vnitřního pořádku a bezpečnosti nebo řešit závažné ohrožení zdraví osob či zvířat nebo životního prostředí. Pojem výjimečných okolností by měl být vykládán restriktivně.

(16)

Příslušné ohlašovací povinnosti obsažené v unijních a mezinárodních právních aktech by měly být uvedeny v příloze tohoto nařízení. Tyto ohlašovací povinnosti by měly poskytovat základ pro vytvoření komplexního souboru údajů evropského prostředí jednotného námořního portálu. Příloha by měla také obsahovat odkaz na příslušné kategorie ohlašovacích povinností na vnitrostátní úrovni a členské státy by měly mít možnost požádat Komisi o změnu souboru údajů evropského prostředí jednotného námořního portálu na základě ohlašovacích povinností obsažených v jejich vnitrostátních právních předpisech a požadavcích. Právní akt Unie, kterým se mění soubor údajů evropského prostředí jednotného námořního portálu na základě ohlašovací povinnosti obsažené ve vnitrostátních právních předpisech a požadavcích, by měl zahrnovat výslovný odkaz na tyto vnitrostátní právní předpisy a požadavky.

(17)

Kdykoli se informace z vnitrostátního jednotného námořního portálu rozesílají příslušným orgánům, měly by se při přenosu dodržet společné požadavky na údaje, formáty a kódy pro ohlašovací povinnosti a formality stanovené v právních aktech Unie, které jsou uvedeny v příloze, a přenos by se měl uskutečnit prostřednictvím systémů IT stanovených v těchto právních předpisech, například elektronickým zpracováním dat uvedeným v čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 (5).

(18)

Při provádění tohoto nařízení by měly být zohledněny systémy SafeSeaNet vytvořené na vnitrostátní úrovni a na úrovni Unie, které by měly i nadále usnadňovat výměnu a rozesílání informací obdržených prostřednictvím vnitrostátního jednotného námořního portálu mezi členskými státy v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/59/ES (6).

(19)

Přístavy nejsou konečným místem určení zboží. Efektivnost zastávek lodí v přístavech má vliv na celý logistický řetězec přepravy nákladu a cestujících do přístavů a z nich. Aby byla zajištěna interoperabilita, multimodálnost a plynulé začlenění námořní dopravy do celkového logistického řetězce a usnadněny jiné druhy dopravy, měly by mít vnitrostátní jednotné námořní portály možnost vyměňovat si příslušné informace, například doby připlutí a odplutí, s podobnými rámci pro jiné druhy dopravy.

(20)

S cílem zlepšit efektivnost námořní dopravy a omezit duplicitu těch informací, které se musí předkládat pro provozní účely při zastávce lodě v přístavu, by informace poskytované deklarantem pro vnitrostátní jednotný námořní portál měly sdíleny také s některými dalšími subjekty, jako jsou provozovatelé přístavů nebo terminálů, jsou-li k tomu tyto subjekty oprávněny deklarantem, a při zohlednění potřeby dodržovat důvěrnost, citlivost obchodních informací a právní omezení. Cílem tohoto nařízení je zlepšit při plnění ohlašovacích povinností zpracování údajů na základě zásady „pouze jednou“.

(21)

Nařízení (EU) č. 952/2013 stanoví, že na zboží dovezené na celní území Unie se musí vztahovat vstupní souhrnné prohlášení, které se musí celním orgánům předložit elektronicky. Vzhledem k důležitosti informací vstupního souhrnného prohlášení pro řízení bezpečnostních a finančních rizik se v současné době vyvíjí zvláštní elektronický systém pro předkládání a správu vstupních souhrnných prohlášení na celním území Unie. Vstupní souhrnné prohlášení proto nebude možné předložit prostřednictvím modulu harmonizovaného rozhraní pro podávání zpráv. Avšak vzhledem k tomu, že určité prvky údajů předkládaných se vstupním souhrnným prohlášením jsou potřebné rovněž k plnění dalších celních formalit a ohlašovacích povinností v námořní dopravě při zastávce lodě v přístavu Unie, evropské prostředí jednotného námořního portálu by mělo být schopné zpracovávat prvky údajů vstupního souhrnného prohlášení. Mělo by se počítat i s možností, že by vnitrostátní jednotný námořní portál vyhledával příslušné informace, které už byly předloženy prostřednictvím vstupního souhrnného prohlášení.

(22)

V zájmu úplné harmonizace požadavků na ohlašování by celní, námořní a další příslušné orgány měly spolupracovat na vnitrostátní i unijní úrovni. Ke zlepšené účinnosti této spolupráce a k bezproblémovému fungování vnitrostátních jednotných námořních portálů by měli přispívat národní koordinátoři pověření specifickými povinnostmi.

(23)

Aby se mohly opakovaně používat informace poskytnuté prostřednictvím vnitrostátních jednotných námořních portálů a usnadnilo se předkládání informací deklaranty, je třeba zavést společné databáze. Měla by být zřízena lodní databáze evropského prostředí jednotného námořního portálu, obsahující referenční seznam údajů o lodi a výjimkách z hlášení, které pro ni platí, jak byly nahlášeny do příslušného vnitrostátního jednotného námořního portálu. Aby se usnadnilo předkládání informací deklaranty, měla by být zřízena společná databáze míst, obsahující referenční seznam kódů míst, který zahrnuje kód OSN pro lokality obchodu a dopravy (UN/LOCODE), specifické kódy SafeSeaNet a kódy přístavních zařízení registrovaných v Globálním integrovaném námořním informačním systému (GISIS) Mezinárodní námořní organizace (IMO). Dále by měla být zřízena společná databáze nebezpečného zboží, obsahující seznam nebezpečného a znečišťujícího zboží, které se musí oznamovat do vnitrostátního jednotného námořního portálu v souladu se směrnicí 2002/59/ES a dokumentem IMO FAL č. 7, s přihlédnutím k příslušným prvkům údajů z úmluv a předpisů IMO.

(24)

Příslušné orgány by při zpracování osobních údajů na základě tohoto nařízení měly dodržovat nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (7). Komise by při zpracování osobních údajů na základě tohoto nařízení měla dodržovat nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 (8).

(25)

Evropské prostředí jednotného námořního portálu a vnitrostátní jednotné námořní portály by neměly zavdávat další důvody k jakémukoli zpracovávání osobních údajů kromě těch, které jsou nutné k jejich fungování, a neměly by se používat k udělování nových přístupových práv k osobním údajům.

(26)

Na Komisi by měla být přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o doplnění tohoto nařízení stanovením a změnami souboru údajů evropského prostředí jednotného námořního portálu a určením definic, kategorií a specifikací údajů pro prvky údajů; a pokud jde o změny přílohy s cílem začlenit ohlašovací povinnosti zavedené na vnitrostátní úrovni, jakož i zohlednit veškeré nové ohlašovací povinnosti přijaté v právních aktech Unie. Komise by měla zajistit dodržování společných požadavků na údaje, formáty a kódy stanovených v právních aktech Unie a mezinárodních právních aktech. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni,a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (9). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada zejména veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají systematicky přístup na setkání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(27)

Komise by při přípravě aktů v přenesené pravomoci měla zajistit, aby byly konzultace s odborníky a podnikatelskou sférou členských států vedeny transparentně a s řádným předstihem.

(28)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (10).

(29)

Komisi by měly být svěřeny především prováděcí pravomoci ke stanovení funkčních a technických specifikací, mechanismů kontroly kvality a postupů pro zavedení, udržování a využívání modulu harmonizovaného rozhraní a souvisejících harmonizovaných prvků vnitrostátních jednotných námořních portálů. Komisi by měly být rovněž svěřeny prováděcí pravomoci ke stanovení technických specifikací, norem a postupů pro společné služby evropského prostředí jednotného námořního portálu.

(30)

Toto nařízení by mělo vycházet z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 (11), které stanoví podmínky, za nichž členské státy uznávají určité prostředky pro elektronickou identifikaci fyzických a právnických osob, které spadají do oznámeného systému elektronické identifikace jiného členského státu. Nařízení (EU) č. 910/2014 stanoví podmínky, za nichž uživatelé mohou používat prostředky pro elektronickou identifikaci a autentizaci za účelem přístupu k on-line veřejným službám v přeshraničních situacích.

(31)

Komise by měla provést hodnocení tohoto nařízení. Pro účely tohoto hodnocení by se měly shromažďovat informace, aby bylo možné posoudit, nakolik fungování tohoto nařízení plní vytčené cíle. Komise by rovněž vedle jiných možností měla vyhodnotit přidanou hodnotu vytvoření centralizovaného a harmonizovaného evropského ohlašovacího systému, například centrálního rozhraní pro podávání zpráv.

(32)

Směrnice 2010/65/EU by proto měla být zrušena s účinkem ode dne použitelnosti tohoto nařízení.

(33)

Evropský inspektor ochrany údajů byl konzultován v souladu s čl. 28 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 (12),

(1)

Nařízení Rady (ES) č. 377/2004 (2) bylo podstatně změněno. Vzhledem k potřebě provést další změny by uvedené nařízení mělo být v zájmu přehlednosti přepracováno.

(2)

Prudký nárůst migračních toků v letech 2015 a 2016 vystavil migrační a azylové systémy i systémy správy hranic tlaku. Unie a členské státy tak stojí před náročným úkolem: posílit politiku Unie v oblasti migrace s cílem dosáhnout koordinované a účinné evropské reakce.

(3)

Cílem politiky Unie v oblasti migrace je nahradit neoprávněné a nekontrolované toky migrace bezpečnými a dobře řízenými cestami prostřednictvím komplexního přístupu, jehož cílem je ve všech etapách zajistit účinné řízení migračních toků v souladu s hlavou V kapitolou 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“).

(4)

Dodržování lidských práv je základní zásadou politiky Unie. Unie je odhodlána chránit lidská práva a základní svobody všech migrantů, bez ohledu na jejich migrační status, a to zcela v souladu s mezinárodním právem. Opatření přijímaná styčnými úředníky pro přistěhovalectví při provádění tohoto nařízení, zejména v případech týkajících se zranitelných osob, by měla dodržovat základní práva v souladu s příslušným mezinárodním právem a právem Unie, včetně článků 2 a 6 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) a Listiny základních práv Evropské unie.

(5)

K zajištění účinného provádění přistěhovalecké politiky Unie ve všech jejích aspektech je třeba vést soustavný dialog a rozvíjet spolupráci s klíčovými třetími zeměmi původu a tranzitu migrantů a žadatelů o mezinárodní ochranu. V souladu s komplexním přístupem stanoveným v Evropském programu pro migraci by měla tato spolupráce zajistit lepší řízení přistěhovalectví, včetně opuštění území a navrácení, zvyšovat schopnost shromažďovat a sdílet informace, mimo jiné informace o přístupu žadatelů k mezinárodní ochraně a, pokud je to možné a relevantní, o jejich opětovném začlenění v zemi původu, a předcházet a bránit nedovolenému přistěhovalectví, převaděčství migrantů a obchodování s lidmi.

(6)

Nástroje na ochranu zahrnují opatření uvedená v globálním přístupu k migraci a mobilitě. Strategie a trasy legálního přistěhovalectví mezi Unií a třetími zeměmi by měly rovněž zahrnovat migraci za prací, studentská víza a sloučení rodiny, aniž jsou tím dotčeny pravomoci členských států.

(7)

S ohledem na zvyšující se poptávku po analýzách i jiných informacích, jež mají podpořit tvorbu politik založenou na důkazech a operativní reakce, je zapotřebí, aby styční úředníci pro přistěhovalectví zajistili, že jejich porozumění a znalosti plně přispějí k vytváření komplexního situačního obrazu o třetích zemích.

(8)

Informace o složení migračních toků by měly, je-li to možné a relevantní, obsahovat také informace o udaném věku, pohlaví a rodině migrantů a o nezletilých osobách bez doprovodu.

(9)

Vyslání stávajících evropských styčných úředníků pro přistěhovalectví do klíčových třetích zemí původu a tranzitu, jak k němu vyzvaly závěry zvláštního zasedání hlav států nebo předsedů vlád dne 23. dubna 2015, bylo prvním krokem na cestě k většímu zapojení třetích zemí do otázek souvisejících s migrací a ke zlepšení spolupráce se styčnými úředníky pro přistěhovalectví vyslanými členskými státy. Na základě těchto zkušenosti by se na dlouhodobá vyslání styčných úředníků pro přistěhovalectví Komisí do třetích zemí mělo nahlížet tak, že podporují rozvoj, provádění a maximalizaci dopadu činnosti Unie v oblasti migrace.

(10)

Cílem tohoto nařízení je zajistit lepší koordinaci a optimalizovat využívání sítě styčných úředníků vyslaných do třetích zemí příslušnými orgány členských států, mimo jiné případně i donucovacími orgány těchto států, jakož i Komisí a agenturami Unie s cílem účinněji reagovat na priority Unie, jimiž je předcházení nedovolenému přistěhovalectví a související přeshraniční trestné činnosti, jako je převaděčství migrantů a obchodování s lidmi, a boj proti nim, usnadňování důstojného a účinného navracení, zpětného přebírání a opětovného začleňování, přispívání k integrované správě vnějších hranic Unie a k podpoře řízení legálního přistěhovalectví, a to rovněž v oblasti mezinárodní ochrany, znovuusídlování a integračních opatření zajišťovaných před odjezdem členskými státy a Unií. Uvedená koordinace by měla být plně v souladu se stávající linií velení a hierarchickými vztahy mezi styčnými úředníky pro přistěhovalectví a orgány, které je vyslaly, a mezi styčnými úředníky pro přistěhovalectví navzájem.

(11)

V návaznosti na nařízení (ES) č. 377/2004 je cílem tohoto nařízení zajistit, aby styční úředníci pro přistěhovalectví lépe přispívali k fungování evropské sítě styčných úředníků pro přistěhovalectví především tím, že vytváří mechanismus, prostřednictvím kterého členské státy, Komise a agentury Unie mohou systematičtěji koordinovat úkoly a role svých styčných úředníků vyslaných do třetích zemí.

(12)

Vzhledem k tomu, že styční úředníci zabývající se otázkami migrace jsou vysíláni různými příslušnými orgány a že jejich pravomoci a úkoly se mohou překrývat, je třeba vynaložit úsilí ke zlepšení spolupráce mezi styčnými úředníky pro přistěhovalectví působícími ve stejné třetí zemi nebo regionu. Jestliže jsou styční úředníci pro přistěhovalectví vysláni Komisí nebo agenturami Unie do diplomatických misí Unie ve třetích zemích, měli by napomáhat fungování sítě styčných úředníků pro přistěhovalectví a podporovat jejich činnost. Ve vhodných případech mohou být tyto sítě rozšířeny na styčné úředníky vyslané zeměmi jinými než členskými státy.

(13)

Vytvoření spolehlivého mechanismu, který zajistí lepší koordinaci a spolupráci všech styčných úředníků zabývajících se otázkami přistěhovalectví v rámci svých povinností, je zcela zásadní, má-li být minimalizován problém neúplnosti informací a zdvojování práce a mají-li být maximalizovány operativní schopnosti a účinnost. Měl by být zřízen řídící výbor, který by při zohlednění vnějších vztahů Unie poskytoval vedení v souladu s politickými prioritami Unie a byl vybaven nezbytnými pravomocemi, zejména k přijímání dvouletých pracovních programů pro činnosti sítí styčných úředníků pro přistěhovalectví, k dosahování shody ohledně ad hoc opatření určených styčným úředníkům pro přistěhovalectví, jež jsou přizpůsobeny řešení priorit a nově vznikajících potřeb, které již nejsou zahrnuty ve dvouletém pracovním programu, a k přidělování zdrojů na schválené činnosti, a který by odpovídal za provádění těchto činností. Úkoly řídícího výboru ani úkoly zprostředkovatelů sítí styčných úředníků pro přistěhovalectví by neměly mít vliv na pravomoc vysílajících orgánů stanovovat úkoly svých styčných úředníků pro přistěhovalectví. Při plnění svých úkolů by měl řídící výbor přihlížet k rozmanitosti sítí styčných úředníků pro přistěhovalectví a k názorům nejvíce dotčených členských států, pokud jde o vztahy s příslušnými třetími zeměmi.

(14)

Řídící výbor by proto měl vyhotovit seznam styčných úředníků pro přistěhovalectví vyslaných do třetích zemí a pravidelně jej aktualizovat. Seznam by měl obsahovat informace o umístění, složení a činnostech různých sítí a rovněž kontaktní údaje a souhrn povinností vyslaných styčných úředníků pro přistěhovalectví.

(15)

Mělo by být podporováno společné vysílání styčných úředníků s cílem posílit operativní spolupráci a sdílení informací mezi členskými státy, jakož i reagování na potřeby na úrovni Unie, jak budou vymezeny řídícím výborem. Z fondů Unie by mělo být podporováno společné vysílání nejméně dvěma členskými státy, vybízející k zapojení a přinášející přidanou hodnotu pro všechny členské státy.

(16)

Měla by být přijata zvláštní ustanovení pro obecnější opatření Unie v oblasti budování kapacit určená styčným úředníkům pro přistěhovalectví. Takové budování kapacit by mělo zahrnovat rozvoj společných hlavních osnov a kurzy odborné přípravy před vysláním, a to i v oblasti základních práv, ve spolupráci s příslušnými agenturami Unie a posílení operativní kapacity sítí styčných úředníků pro přistěhovalectví. Tyto osnovy by neměly být povinné a měly by doplňovat vnitrostátní osnovy stanovené vysílajícími orgány.

(17)

Sítě styčných úředníků pro přistěhovalectví by měly zamezit zdvojování činnosti agentur Unie a jiných nástrojů nebo struktur Unie, včetně činnosti místních skupin pro schengenskou spolupráci, a měly by přinést přidanou hodnotu k již dosaženým výsledkům, pokud jde o shromažďování a výměnu informací v oblasti přistěhovalectví, a to zejména zaměřením se na operativní aspekty. Tyto sítě by měly působit jako zprostředkovatelé a poskytovatelé informací ze třetích zemí s cílem podporovat činnost agentur Unie při výkonu jejich pravomocí a úkolů, a to zejména tam, kde agentury Unie dosud nenavázaly spolupráci s třetími zeměmi. Za tímto účelem by měla být navázána užší spolupráce mezi sítěmi styčných úředníků pro přistěhovalectví a příslušnými agenturami Unie. Styční úředníci pro přistěhovalectví by si měli být neustále vědomi toho, že jejich činnost může mít důsledky pro provoz a pověst místních a regionálních sítí styčných úředníků pro přistěhovalectví, a měli by podle toho jednat při plnění svých úkolů.

(18)

Orgány členských států by měly ve vhodných případech a v souladu s unijním a vnitrostátním právem zajistit, aby se informace získané styčnými úředníky vyslanými do jiných členských států a strategické a operativní analýzy agentur Unie týkající se nedovoleného přistěhovalectví, důstojného a účinného navracení a opětovného začleňování, přeshraniční trestné činnosti nebo mezinárodní ochrany a znovuusídlování účinně dostávaly ke styčným úředníkům pro přistěhovalectví ve třetích zemích a aby byly informace poskytované styčnými úředníky pro přistěhovalectví sdíleny s příslušnými agenturami Unie, zejména s Evropskou agenturou pro pohraniční a pobřežní stráž, Agenturou Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol) a Evropským podpůrným úřadem pro otázky azylu (dále jen „EASO“) v rámci působnosti jejich příslušných právních rámců.

(19)

Za účelem zajištění nejúčelnějšího využití informací shromážděných sítěmi styčných úředníků pro přistěhovalectví by tyto informace měly být k dispozici prostřednictvím zabezpečené internetové platformy pro výměnu informací v souladu s platnými předpisy na ochranu údajů.

(20)

Informace shromážděné styčnými úředníky pro přistěhovalectví by měly napomáhat při provádění technické a operativní evropské integrované správy hranic podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1624 (3) a přispívat k rozvoji a provozování vnitrostátních systémů ostrahy hranic v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1052/2013 (4).

(21)

Na podporu činnosti evropské sítě styčných úředníků pro přistěhovalectví a na společné vysílání styčných úředníků pro přistěhovalectví členskými státy by mělo být možné používat dostupné zdroje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 515/2014 (5).

(22)

Veškeré zpracování osobních údajů členskými státy v rámci tohoto nařízení včetně jejich předávání by mělo probíhat v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (6). Komise a agentury Unie by při zpracování osobních údajů měly uplatňovat nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 (7).

(23)

Ke zpracování osobních údajů v rámci tohoto nařízení by mělo docházet pro účely poskytování podpory navracejícím se státním příslušníkům třetích zemí a usnadňování znovuusídlení osob potřebujících mezinárodní ochranu a provádění unijních a vnitrostátních opatření týkajících se přijímání pro účely legální migrace a předcházení nedovolenému přistěhovalectví, převaděčství migrantů a obchodování s lidmi a boji proti nim. Je proto nezbytný právní rámec uznávající roli styčných úředníků pro přistěhovalectví v tomto kontextu.

(24)

Styční úředníci pro přistěhovalectví potřebují zpracovávat osobní údaje, aby zajistili řádný průběh řízení o navrácení, úspěšný výkon rozhodnutí o navrácení, a je-li to možné a relevantní, opětovné začlenění. Na třetí země návratu se často nevztahují rozhodnutí o odpovídající ochraně přijímaná Komisí podle článku 45 nařízení (EU) 2016/679 a tyto země často neuzavřely či nezamýšlejí uzavřít s Unií dohodu o zpětném přebírání osob nebo jinak stanovit vhodné záruky ve smyslu článku 46 nařízení (EU) 2016/679. Navzdory značnému úsilí Unie při spolupráci s hlavními zeměmi původu neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí, pro které platí povinnost návratu, není vždy možné zajistit, aby takové třetí země systematicky plnily povinnost stanovenou mezinárodním právem přebírat své státní příslušníky zpět. Dohody o zpětném přebírání osob, které sjednaly nebo právě sjednávají Unie nebo členské státy a které stanoví vhodné záruky pro předávání údajů do třetích zemí podle článku 46 nařízení (EU) 2016/679, se vztahují jen na omezený počet takových třetích zemí. Pokud takové dohody neexistují, měly by být osobní údaje předávány styčnými úředníky pro přistěhovalectví pro účely provádění návratových operací Unie v souladu s podmínkami stanovenými v článku 49 nařízení (EU) 2016/679.

(25)

Odchylně od požadavku na rozhodnutí o odpovídající ochraně nebo na stanovení vhodných záruk by předávání osobních údajů orgánům třetích zemí podle tohoto nařízení mělo být povoleno pouze k provádění politiky navracení Unie. Proto by mělo být možné, aby styční úředníci pro přistěhovalectví uplatňovali výjimku podle čl. 49 odst. 1 písm. d) nařízení (EU) 2016/679 pro účely tohoto nařízení, jsou-li splněny podmínky stanovené v uvedeném článku, totiž důstojné a účinné navracení státních příslušníků třetích zemí, kteří nesplňují nebo nadále nesplňují podmínky vstupu, pobytu nebo bydliště v členském státě v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES (8).

(26)

V zájmu dotčených osob by styční úředníci pro přistěhovalectví měli být schopni zpracovávat osobní údaje osob potřebujících mezinárodní ochranu, kterých se týká znovuusídlení, nebo osob přejících si legálně migrovat do Unie za účelem potvrzení jejich totožnosti a státní příslušnosti. Styční úředníci pro přistěhovalectví působí v prostředí, v němž je pravděpodobné, že získají vhled do činnosti zločineckých organizací zapojených do převaděčství migrantů a obchodování s lidmi. Mělo by jim proto být umožněno sdílet osobní údaje, které zpracovávají při výkonu svých povinností, s donucovacími orgány a v rámci sítí styčných úředníků pro přistěhovalectví, jestliže je daných osobních údajů zapotřebí k předcházení a potírání neoprávněné migrace nebo k předcházení, šetření, odhalování a stíhání převaděčství migrantů nebo obchodování s lidmi.

(27)

Cílem tohoto nařízení je optimalizace využívaní sítě styčných úředníků pro přistěhovalectví vyslaných členskými státy, Komisí a agenturami Unie do třetích zemí za účelem účinnějšího provádění priorit Unie, přičemž je zapotřebí respektovat pravomoci členských států. Mezi tyto priority Unie patří zajištění účinnějšího řízení migrace za účelem nahrazení neoprávněných toků migrace bezpečnými a dobře řízenými cestami prostřednictvím komplexního přístupu, který bude řešit všechny aspekty přistěhovalectví, včetně předcházení převaděčství migrantů a obchodování s lidmi, a nedovolenému přistěhovalectví a boje proti nim. Dalšími prioritami Unie je usnadnit důstojné a účinné navracení, zpětné přebírání a opětovné začleňování a přispívat rovněž k integrované správě vnějších hranic Unie, jakož i k podpoře řízení legálního přistěhovalství nebo režimů mezinárodní ochrany. Jelikož cíle tohoto nařízení nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej, z důvodu jeho rozsahu a účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(28)

Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (9), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodech A a E rozhodnutí Rady 1999/437/ES (10).

(29)

Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (11), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodech A a E rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/149/SVV (12).

(30)

Pokud jde o Lichtenštejnsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k Dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (13), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodech A a E rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2011/350/EU (14).

(31)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a Smlouvě o fungování EU, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné. Vzhledem k tomu, že toto nařízení navazuje na schengenské acquis, rozhodne se Dánsko v souladu s článkem 4 uvedeného protokolu do šesti měsíců ode dne přijetí tohoto nařízení Radou, zda je provede ve svém vnitrostátním právu.

(32)

Dne 1. října 2018 v souladu s čl. 5 odst. 2 Protokolu č. 19 o schengenském acquis začleněném do rámce Evropské unie, připojeného ke Smlouvě o EU a Smlouvě o fungování EU, Spojené království oznámilo Radě své přání neúčastnit se přijímání tohoto nařízení. V souladu s čl. 5 odst. 3 uvedeného protokolu Komise dne 31. ledna 2019 předložila návrh rozhodnutí Rady týkajícího se oznámení Spojeného království, že si již nepřeje účastnit se některých ustanovení schengenského acquis obsažených v nařízení (ES) č. 377/2004. Na tomto základě Rada dne 18. února 2019 (15) rozhodla, že počínaje dnem vstupu tohoto nařízení v platnost se rozhodnutí Rady 2000/365/ES (16) a bod 6 přílohy I rozhodnutí Rady 2004/926/ES (17) přestává vztahovat na Spojené království ve vztahu k nařízení (ES) č. 377/2004 a jeho veškerým pozdějším změnám.

(33)

Irsko se účastní tohoto nařízení v souladu s čl. 5 odst. 1 Protokolu č. 19 a v souladu s čl. 6 odst. 2 rozhodnutí Rady 2002/192/ES (18).

(34)

Účast Irska na tomto nařízení v souladu s čl. 6 odst. 2 rozhodnutí 2002/192/ES se týká pravomoci Unie k přijímání opatření k rozvoji schengenského acquis proti organizování nedovoleného přistěhovalectví, jichž se Irsko účastní.

(35)

Toto nařízení představuje akt navazující na schengenské acquis nebo s ním jinak související ve smyslu čl. 3 odst. 1 aktu o přistoupení z roku 2003, čl. 4 odst. 1 aktu o přistoupení z roku 2005 a čl. 4 odst. 1 aktu o přistoupení z roku 2011,

(1)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1380/2013 (4) stanoví společnou rybářskou politiku pro zachování a udržitelné využívání rybolovných zdrojů.

(2)

Technická opatření jsou nástroji na podporu provádění společné rybářské politiky. Z hodnocení jejich současné regulační struktury však vyplynulo, že je nepravděpodobné dosažení cílů společné rybářské politiky a pro zvýšení jejich účinnosti je třeba přijmout nový přístup, který se zaměří na přizpůsobení struktury řízení.

(3)

Je třeba vytvořit rámec pro regulaci technických opatření. Tento rámec by měl stanovit jednak obecná pravidla, která budou platit ve všech vodách Unie, jednak umožnit přijetí technických opatření, která zohlední regionální zvláštnosti rybolovu prostřednictvím procesu regionalizace zavedené nařízením (EU) č. 1380/2013.

(4)

Tento rámec by měl zahrnovat lov a vykládku rybolovných zdrojů, jakož i provoz lovných zařízení a interakci rybolovných činností s mořskými ekosystémy.

(5)

Toto nařízení by se mělo vztahovat na rybolovné činnosti, které ve vodách Unie provádějí plavidla Unie i plavidla ze třetích zemí a státní příslušníci členských států, aniž by tím byla dotčena primární odpovědnost státu vlajky, a rovněž na rybářská plavidla Unie působící v unijních vodách v nejvzdálenějších regionech uvedených v čl. 349 prvním pododstavci Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“). Mělo by se rovněž vztahovat na plavidla Unie a státní příslušníky členských států ve vodách mimo Unii, pokud jde o technická opatření přijatá pro oblast upravenou předpisy Komise pro rybolov v severovýchodním Atlantiku (NEAFC) a v oblasti dohody Generální komise pro rybolov ve Středozemním moři (GFCM).

(6)

Technická opatření by se v relevantních případech měla vztahovat na rekreační rybolov, které mohou mít významný dopad na populace ryb a druhy měkkýšů.

(7)

Technická opatření by měla přispívat k dosahování cílů společné rybářské politiky, kterými je provozování rybolovu na úrovni maximálního udržitelného výnosu, snižování nežádoucích úlovků a odstraňování výmětů, a rovněž přispívat k dosažení dobrého stavu prostředí, jak je uvedeno ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/56/ES (5).

(8)

Technická opatření by měla konkrétně přispívat k ochraně nedospělých živočichů a oblastí, kde dochází k výtěru, mořských druhů pomocí používání selektivních lovných zařízení a opatření k zamezení nežádoucích úlovků. Technická opatření by rovněž měla minimalizovat dopady lovných zařízení na mořské ekosystémy, zejména na citlivé druhy a stanoviště, a to případně i za využití pobídek. Měla by také přispět k zavedení opatření týkajících se řízení pro účely splnění povinností vyplývajících ze směrnice Rady 92/43/EHS (6), ze směrnice 2008/56/ES a ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES (7).

(9)

Pro vyhodnocení účinnosti technických opatření by měly být stanoveny cíle týkající se úrovně nežádoucích úlovků, zejména úlovků mořských druhů pod úrovní minimální referenční velikosti pro zachování zdrojů, úrovně náhodných úlovků citlivých druhů a rozlohy stanovišť na mořském dně nepříznivě ovlivněných rybolovem. Tyto cíle by měly odrážet cíle společné rybářské politiky a právních předpisů Unie v oblasti životního prostředí, zejména směrnice 92/43/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES (8), a osvědčené mezinárodní postupy.

(10)

Za účelem zajištění jednotného výkladu a provádění technických pravidel by měly být aktualizovány a konsolidovány definice lovných zařízení a lovných operací obsažené ve stávajících nařízeních o technických opatřeních.

(11)

Některá destruktivní lovná zařízení nebo metody, které využívají výbušnin, jedů, omamných látek, elektrického proudu, pneumatických kladiv nebo jiných perkusních nástrojů, vlečných zařízení a drapáků ke sběru rudých korálů nebo jiných druhů korálů nebo korálovitých druhů a některých harpun by měly být zakázány. Nemělo by být povoleno prodávat, vystavovat ani nabízet k prodeji jedince jakýchkoli mořských druhů ulovené pomocí těchto zařízení nebo metod, pokud jsou podle tohoto zařízení zakázány.

(12)

Používání pulzní elektrické vlečné sítě by mělo být za určitých, přesně stanovených podmínek nadále možné během přechodného období do dne 30. června 2021.

(13)

S ohledem na doporučení Vědeckotechnického a hospodářského výboru pro rybářství (VTHVR) by měla být zavedena určitá společná pravidla, která stanoví omezení týkající se používání vlečných zařízení a konstrukce kapes vlečné sítě s cílem zabránit nepřípustným praktikám, které vedou k neselektivním rybolovným postupům.

(14)

Měla by být konsolidována stávající omezení týkající se používání unášených tenatových sítí s cílem omezit používání těchto lovných zařízení, která mohou být využívána k rybolovu na velkých plochách a mít za následek významné úlovky citlivých druhů.

(15)

S ohledem na doporučení VTHVR by s výhradou určitých odchylek měl být i nadále zakázán rybolov s pevnými sítěmi v divizích ICES 3a, 6a, 6b, 7b, 7c, 7j a 7k a v podoblastech ICES 8, 9, 10 a 12 východně od 27° západní délky ve vodách, jejichž zaznamenaná hloubka je větší než 200 m, s cílem zajistit ochranu citlivých hlubinných druhů.

(16)

U některých vzácných druhů ryb, jako jsou některé druhy žraloků a rejnoků, by i omezená rybolovná činnost mohla mít za následek závažné riziko pro jejich zachování. Na ochranu těchto druhů by proto měl být zaveden všeobecný zákaz jejich lovu.

(17)

Aby byla možná přísná ochrana citlivých mořských druhů, jako jsou mořští savci, mořští ptáci a mořští plazi, jak je stanoveno ve směrnicích 92/43/EHS a 2009/147/ES, měly by členské státy zavést zmírňující opatření s cílem minimalizovat a pokud možno odstranit úlovky těchto druhů z lovných zařízení.

(18)

Pro zachování pokračující ochrany citlivých mořských stanovišť nacházejících se při pobřeží Irska, Spojeného království a kolem Azor, Madeiry a Kanárských ostrovů, jakož i v oblasti upravené předpisy NEAFC, by měla být zachována stávající omezení týkající se používání lovných zařízení pro lov při dně.

(19)

Pokud vědecké poradenství a technické informace identifikují nějaká jiná taková stanoviště, mělo by být možné zavést podobná omezení na ochranu těchto stanovišť.

(20)

V souladu s nařízením (EU) č. 1380/2013 by měly být stanoveny minimální referenční velikosti pro zachování zdrojů s cílem zajistit ochranu nedospělých jedinců mořských druhů a zřizovat oblasti na obnovu rybích populací, jakož i pro účely stanovení minimálních velikostí pro uvedení na trh.

(21)

Měl by být vymezen způsob, kterým bude prováděno měření velikosti mořských druhů.

(22)

Členské státy by měly mít možnost provádět pilotní projekty s cílem prozkoumat způsoby, jak zamezit nežádoucím úlovkům, minimalizovat je a odstranit je. Pokud výsledky těchto projektů nebo vědecké poradenství dokládají, že dochází ke značnému množství nežádoucích úlovků, měly by členské státy usilovat o zavedení technických opatření s cílem takové úlovky omezit.

(23)

Toto nařízení by mělo stanovit základní normy pro jednotlivé mořské oblasti. Tyto základní normy jsou odvozeny od stávajících technických opatření s přihlédnutím k poradenství výboru VTHVR a ke stanoviskům zúčastněných stran. Tyto normy by měly upravovat základní velikosti ok pro vlečná zařízení a pevné sítě, minimální referenční velikosti pro zachování zdrojů, uzavřené oblasti nebo oblasti s omezením rybolovu a opatření k ochraně přírody s cílem omezit úlovky citlivých druhů v určitých oblastech a zahrnovat veškerá další aktuálně existující regionálně specifická opatření.

(24)

Členské státy by v souladu s procesem regionalizace uvedeným v nařízení (EU) č. 1380/2013 měly mít možnost vypracovat na základě vědeckých důkazů společná doporučení pro vhodná technická opatření, která se od těchto základních norem odlišují.

(25)

Tato regionální technická opatření by měla vést minimálně k zajištění takových přínosů pro zachování mořských biologických zdrojů, které jsou přinejmenším rovnocenné základním normám, a to zejména z hlediska vzorců využívání zdrojů a úrovně ochrany poskytované v případě citlivých druhů a stanovišť.

(26)

Při vypracovávání společných doporučení pro zavádění alternativních rozměrově a druhově selektivních charakteristik lovných zařízení oproti základním velikostem ok sítí by regionální skupiny členských států měly zajistit, že taková opatření umožní minimálně obdobné nebo lepší vzorce selektivity v porovnání se základními zařízeními.

(27)

Při vypracovávání společných doporučení týkajících se uzavřených oblastí na ochranu nedospělých živočichů a oblastí, kde dochází k výtěru, by regionální skupiny členských států měly ve svých společných doporučeních definovat cíle, rozsah a trvání uzavírek, jakož i omezení týkající se lovných zařízení a kontrolní a monitorovací opatření.

(28)

Při vypracovávání společných doporučení týkajících se minimálních referenčních velikostí pro zachování zdrojů by regionální skupiny členských států měly zajistit, aby cíle společné rybářské politiky nebyly ohroženy, a to tak, že zajistí, aby byla dodržována ochrana nedospělých jedinců mořských druhů a aby zároveň nedocházelo k narušování trhu ani k vytváření trhu s rybami, které nedosahují minimální referenční velikosti pro zachování zdrojů.

(29)

V rámci regionální spolupráce by měla být povolena možnost ukončení rybolovu v reálném čase ve spojení s ustanoveními týkajícími se opuštění oblasti jako doplňkového opatření k ochraně citlivých druhů, nedospělých živočichů a oblastí, kde dochází k výtěru. Podmínky pro zřizování a rušení takových oblastí, jakož i kontrolní a monitorovací opatření by měly být definovány v příslušných společných doporučeních.

(30)

Na základě posouzení dopadů inovativních zařízení by používání těchto zařízení nebo jejich rozšířené používání mohlo být zahrnuto jako jedna z možností do společných doporučení regionálních skupin členských států. Využívání inovativních lovných zařízení by nemělo být povoleno v případě, že z vědeckého posouzení vyplyne, že jejich používání povede ke značným negativním dopadům na citlivá přírodní stanoviště a necílové druhy.

(31)

Při vypracovávání společných doporučení týkajících se ochrany citlivých druhů a stanovišť by regionální skupiny členských států měly mít možnost vypracovat dodatečná zmírňující opatření ke snížení dopadů rybolovu na tyto druhy a stanoviště. Pokud z vědeckých důkazů vyplývá, že dochází k vážnému ohrožení stavu citlivých druhů a stanovišť z hlediska ochrany, měly by členské státy zavést další omezení týkající se konstrukce a provozu určitých lovných zařízení, nebo dokonce zavést úplný zákaz jejich používání v dané oblasti. Tato omezení by mohla být uplatněna zejména na využívání unášených tenatových sítí, které v některých oblastech vede k značnému množství úlovků citlivých druhů.

(32)

Pokud není přijat žádný víceletý plán, umožňuje nařízení (EU) č. 1380/2013 stanovit dočasné plány výmětů za účelem provádění povinnosti vykládky. Mělo by být povoleno, aby jako součást takových plánů byla stanovena technická opatření, která jsou spojena výhradně s prováděním povinnosti vykládky a jejichž cílem je zvýšit selektivitu a pokud možno omezit neúmyslné úlovky.

(33)

Mělo by být možné provádět pilotní projekty zaměřené na úplnou dokumentaci úlovků a výmětů. V rámci těchto projektů by mohly být uplatňovány odchylky od pravidel týkajících se velikosti ok sítí stanovených tímto nařízením, pokud tyto odchylky přispívají k plnění hlavních a vedlejších cílů tohoto nařízení.

(34)

Do tohoto nařízení by měla být zahrnuta některá ustanovení o technických opatřeních přijatých komisí NEAFC.

(35)

S cílem nebránit vědeckému výzkumu ani přímému obnovování populací a přesídlování ryb by se technická opatření stanovená tímto nařízením neměla vztahovat na úkony, které mohou být nezbytné k výkonu takových činností. Zejména v případech, kdy takovou odchylku od technických opatření podle tohoto nařízení vyžadují rybolovné činnosti pro účely vědeckého výzkumu, by se na tyto činnosti měly vztahovat odpovídající podmínky.

(36)

Pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU by měla být přenesena na Komisi, pokud jde o přijímání některých opatření týkajících se rekreačního rybolovu, omezení vztahujících se na vlečná zařízení, citlivých druhů a stanovišť, seznamu ryb a měkkýšů, u nichž je zakázán cílený rybolov, a definici cíleného rybolovu, pilotních projektů zaměřených na úplnou dokumentaci úlovků a výmětů a technických opatření jako součásti dočasných plánů výmětů, jakož i technických opatření týkajících se minimálních referenčních velikostí pro zachování zdrojů, velikostí ok sítí, uzavřených oblastí a dalších technických opatření v některých mořských oblastech, zmírňujících opatření pro citlivé druhy a seznamy druhů tvořící hlavní indikátorové populace. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (9). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států, přičemž jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(37)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by Komisi měly být svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o vypracování specifikací zařízení, jejichž cílem je snížit opotřebení, posílit nebo omezit únik úlovků v přední části vlečných zařízení, stanovit specifikace výběrových zařízení připojených k definovanému základnímu zařízení, stanovit specifikace pulzní elektrické vlečné sítě, stanovit omezení týkající se konstrukce zařízení a kontrolních a monitorovacích opatření, která mají být přijata členským státem vlajky, stanovit pravidla týkající se kontrolních a monitorovacích opatření, která mají být přijata členským státem vlajky při používání upevněných zařízení v hloubkách 200 až 600 m. kontrolních a monitorovacích opatření, která mají být přijata pro některé uzavřené oblasti nebo oblasti s omezením rybolovu, a stanovit podrobná pravidla signálních a prováděcích charakteristik zařízení používaných pro odhánění kytovců od pevných sítí a metod používaných k minimalizaci náhodných úlovků mořských ptáků, mořských plazů a želv. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (10).

(38)

Do 31. prosince 2020 a poté každý třetí rok by měla Komise podat Evropskému parlamentu a Radě zprávu o provádění tohoto nařízení na základě informací poskytnutých členskými státy a příslušnými poradními sbory a po hodnocení provedeném VTHVR. Tato zpráva by měla posoudit, do jaké míry technická opatření na regionální úrovni i na úrovni Unie přispěla k dosahování cílů a záměrů tohoto nařízení.

(39)

Pro účely uvedené zprávy by jako referenční nástroj k průběžnému monitorování pokroku při plnění stávajících cílů společné rybářské politiky týkajících se minimalizace nežádoucích úlovků mohly být využívány odpovídající ukazatele selektivity jako například vědecký koncept délky optimální selektivity (Lopt). V tomto smyslu nejsou tyto ukazatele závaznými cíli, nýbrž monitorovacími nástroji, které mohou sloužit jako podklad pro jednání nebo rozhodnutí na regionální úrovni. Od příslušných vědeckých subjektů by měly být pro řadu hlavních indikátorových populací vyžádány ukazatele a hodnoty používané pro jejich uplatňování, které by zohledňovaly rovněž smíšený rybolov a dobu maximálního nárůstu rybích populací. Komise by mohla tyto ukazatele zahrnout do zprávy o provádění tohoto nařízení. Seznam hlavních indikátorových populací by měl zahrnovat druhy žijící při dně, jejichž populace jsou řízeny prostřednictvím omezení odlovu s přihlédnutím k relativnímu významu vykládky, výmětů a relevantnosti rybolovu pro jednotlivé mořské oblasti.

(40)

Ve zprávě Komise by měly být uvedeny rovněž odkazy na doporučení ze strany ICES týkající se dosaženého pokroku nebo dopadu inovativních lovných zařízení. Tato zpráva by měla obsahovat závěry ohledně přínosů nebo negativních účinků tohoto druhu lovných zařízení na mořské ekosystémy, citlivá stanoviště a selektivitu.

(41)

Na základě této zprávy Komise by členské státy v rámci tohoto regionu měly tam, kde na regionální úrovni existují důkazy, že nebyly splněny cíle a záměry, předložit plán stanovující nápravná opatření, která mají být přijata s cílem zajistit splnění těchto cílů a záměrů. Komise by na základě této zprávy také měla Evropskému parlamentu a Radě navrhnout veškeré nezbytné změny tohoto nařízení.

(42)

Vzhledem k množství a důležitosti změn, které je třeba učinit, by měla být zrušena nařízení Rady (ES) č. 894/97 (11), (ES) č. 850/98 (12), (ES) č. 2549/2000 (13), (ES) č. 254/2002 (14), (ES) č. 812/2004 (15) a (ES) č. 2187/2005 (16).