(1)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 98/2013 (3) stanovilo harmonizovaná pravidla týkající se zpřístupňování, dovozu, držení a použití látek nebo směsí, které by mohly být zneužity k nedovolené výrobě výbušnin, a to s cílem omezit jejich dostupnost pro širokou veřejnost a zajistit náležité oznamování podezřelých transakcí v rámci celého dodavatelského řetězce.

(2)

Ačkoli nařízení (EU) č. 98/2013 přispělo ke snížení hrozby, kterou v Unii představují prekurzory výbušnin, je nezbytné posílit systém kontrol prekurzorů, které lze použít k podomácku prováděné výrobě výbušnin. Vzhledem k počtu potřebných změn je v zájmu přehlednosti vhodné nařízení (EU) č. 98/2013 nahradit.

(3)

Nařízení (EU) č. 98/2013 omezilo přístup k prekurzorům výbušnin a jejich používání pro osoby z řad široké veřejnosti. Bez ohledu na tento zákaz však mohly členské státy rozhodnout, že umožní přístup k těmto látkám osobám z řad široké veřejnosti prostřednictvím systému povolování a registrace. Omezení a kontroly prekurzorů výbušnin byly tedy v členských státech odlišné, mohly vytvářet překážky pro obchod v rámci Unie a brzdit tak fungování vnitřního trhu. Navíc stávající omezení a kontroly nezajišťovaly dostatečnou úroveň veřejné bezpečnosti, protože adekvátně nezabraňovaly pachatelům trestné činnosti nabývat prekurzory výbušnin. Hrozby představované podomácku vyrobenými výbušninami zůstávaly vysoké a objevují se stále nové.

(4)

Proto je třeba systém předcházení nedovolené výrobě výbušnin dále posílit a harmonizovat s ohledem na nově vznikající hrozby pro veřejnou bezpečnost způsobené terorismem a další závažnou trestnou činností. Takové posílení a harmonizace by měly také zajistit volný pohyb prekurzorů výbušnin na vnitřním trhu, podpořit hospodářskou soutěž mezi hospodářskými subjekty a podnítit inovace, například usnadněním vývoje bezpečnějších chemických látek, které nahradí prekurzory výbušnin.

(5)

Kritéria určující, která opatření by se měla uplatnit na které prekurzory výbušnin, zahrnují míru hrozby spojované s dotčeným prekurzorem výbušnin, objem obchodu s dotčeným prekurzorem výbušnin a skutečnost, zda je možné stanovit úroveň koncentrace, pod kterou by prekurzor výbušnin mohl být nadále používán k legitimním účelům, pro které je zpřístupněn, a při níž existuje výrazně nižší pravděpodobnost, že bude moci být použit pro nedovolenou výrobu výbušnin.

(6)

Osobám z řad široké veřejnosti by nemělo být povoleno nabývat, dovážet, držet nebo používat některé prekurzory výbušnin v koncentracích nad úrovní určitých mezních hodnot vyjádřených v hmotnostních procentech. Osobám z řad široké veřejnosti by však mělo být povoleno některé prekurzory výbušnin v koncentracích nad úrovní těchto mezních hodnot nabývat, dovážet, držet nebo používat pro legitimní účely za podmínky, že jsou držiteli příslušného povolení. Jestliže je žadatelem právnická osoba, měl by příslušný orgán členského státu zohlednit informace o dotyčné právnické osobě a veškerých osobách jednajících samostatně nebo jako člen orgánu dotyčné právnické osoby a působící v této právnické osobě ve vedoucím postavení na základě oprávnění zastupovat tuto právnickou osobu, pravomoci přijímat rozhodnutí jménem této právnické osoby nebo pravomoci vykonávat kontrolu v rámci této právnické osoby.

(7)

V případě některých prekurzorů výbušnin, které podléhají omezení, v koncentracích nad úrovní mezních hodnot stanovených tímto nařízením neexistuje žádné legitimní použití ze strany široké veřejnosti. Proto by mělo být zrušeno udělování povolení pro chlorečnan draselný, chloristan draselný, chlorečnan sodný a chloristan sodný. Mělo by být povoleno udělovat povolení pouze pro omezený počet prekurzorů výbušnin, které podléhají omezení, u nichž existuje legitimní použití ze strany široké veřejnosti. Toto povolování by mělo být omezeno na koncentrace nepřekračující horní mezní hodnotu stanovenou tímto nařízením. Nad touto horní mezní hodnotou převažuje riziko nedovolené výroby výbušnin nad zanedbatelným legitimním použitím těchto prekurzorů výbušnin ze strany široké veřejnosti, neboť stejného účinku může být dosaženo využitím alternativ těchto prekurzorů nebo jejich nižšími koncentracemi. Toto nařízení by mělo také stanovit, k jakým okolnostem by měly příslušné orgány přinejmenším přihlížet při rozhodování, zda vydají povolení. Společně se vzorem povolení uvedeným v příloze III by se tímto mělo usnadnit uznávání povolení vydaných jinými členskými státy.

(8)

Za účelem dosažení cílů jednotného trhu by mělo být umožněno dvoustranné nebo mnohostranné vzájemné uznávání povolení vydaných jinými členskými státy.

(9)

Aby mohly být omezení a kontroly uplatňovány podle tohoto nařízení, měly by mít hospodářské subjekty, které prodávají profesionálním uživatelům nebo osobám z řad široké veřejnosti, které jsou držiteli povolení, možnost využívat informace, které jsou dostupné na vyšší úrovni v dodavatelském řetězci. Proto by měl každý hospodářský subjekt v dodavatelském řetězci informovat příjemce daného regulovaného prekurzoru výbušnin o tom, že zpřístupňování, dovoz, držení nebo používání tohoto prekurzoru výbušnin osobami z řad široké veřejnosti podléhá tomuto nařízení, například připevněním vhodného označení na obal nebo ověřením, že příslušné označení je na obal připevněno, nebo uvedením této informace v bezpečnostním listu sestaveném podle přílohy II nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 (4).

(10)

Rozdíl mezi hospodářským subjektem a profesionálním uživatelem spočívá v tom, že hospodářský subjekt zpřístupňuje prekurzor výbušnin jiné osobě, zatímco profesionální uživatel nabývá nebo dováží prekurzor výbušnin pouze pro své vlastní použití. Hospodářské subjekty prodávající profesionálním uživatelům, jiným hospodářským subjektům nebo osobám z řad široké veřejnosti, které jsou držiteli povolení, by měly zajistit, aby byli jejich pracovníci zapojení do prodeje prekurzorů výbušnin informováni o tom, které z výrobků, jež hospodářský subjekt zpřístupňuje, obsahují prekurzory výbušnin, například uvedením informace o tom, že výrobek obsahuje prekurzor výbušnin v čárovém kódu výrobku.

(11)

Rozdíl mezi profesionálním uživatelem, jemuž by měly být prekurzory výbušnin podléhající omezení zpřístupněny, a osobou z řad široké veřejnosti, které by neměly být zpřístupněny, závisí na tom, zda tato osoba zamýšlí používat dotčený prekurzor výbušnin pro účely vztahující se k její obchodní činnosti, podnikání nebo profesi, včetně lesnické, zahradnické a zemědělské činnosti vykonávané v rámci plného nebo částečného úvazku a bez nutné spojitosti s rozlohou pozemku, na němž je tato činnost prováděna. Hospodářské subjekty by proto neměly zpřístupňovat prekurzor výbušnin podléhající omezení ani fyzické nebo právnické osobě, která je profesionálně činná v oblasti, kde se tento prekurzor výbušnin podléhající omezení obvykle nepoužívá pro profesionální účely, ani fyzickým nebo právnickým osobám zabývajícím se činnostmi, které nesouvisejí s žádným profesionálním účelem.

(12)

Na pracovníky hospodářských subjektů podílející se na zpřístupňování prekurzorů výbušnin by se v případě používání těchto prekurzorů výbušnin k osobním účelům měla vztahovat stejná pravidla, jaká jsou stanovena tímto nařízením pro osoby z řad široké veřejnosti.

(13)

Hospodářské subjekty by měly uchovávat údaje o transakcích, jež mohou orgánům významně pomoci při předcházení, odhalování, vyšetřování a stíhání závažných trestných činů spáchaných s použitím podomácku vyrobených výbušných zařízení a při ověřování dodržování tohoto nařízení. Za tímto účelem je zásadně důležité identifikovat všechny účastníky dodavatelského řetězce a všechny zákazníky bez ohledu na to, zda se jedná o osoby z řad široké veřejnosti, profesionální uživatele či hospodářské subjekty. Vzhledem k tomu, že k nedovolené výrobě a používání podomácku vyrobených výbušnin může dojít až po určité době od prodeje prekurzoru výbušniny, měly by být údaje uchovávány tak dlouho, jak je to nezbytné, přiměřené a vhodné k usnadnění vyšetřování a s ohledem na průměrné období kontroly.

(14)

Toto nařízení by se mělo vztahovat také na hospodářské subjekty, které provozují svou činnost on-line, včetně těch, které provozují svou činnost na on-line tržištích. Hospodářské subjekty, které provozují svou činnost on-line, by tedy měly také proškolit své pracovníky a zavést vhodné postupy pro odhalování podezřelých transakcí. Dále by měly zpřístupňovat prekurzory výbušnin podléhající omezení jen těm osobám z řad široké veřejnosti z těch členských států, které mají nebo zavedou režim povolování v souladu s tímto nařízením, a pouze po ověření, že tyto osoby z řad široké veřejnosti jsou držiteli platného povolení. Po ověření totožnosti potenciálního zákazníka, například s využitím mechanismů stanovených v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 (5), by měl hospodářský subjekt ověřit, že pro zamýšlenou transakci bylo vydáno povolení, například fyzickou kontrolou povolení v okamžiku dodání prekurzoru výbušnin nebo, se souhlasem potenciálního zákazníka, kontaktováním příslušných orgánů členského státu, který vydal dané povolení. Hospodářské subjekty, které provozují svou činnost on-line, stejně jako ty, které provozují svou činnost off-line, by si měly také vyžádat prohlášení profesionálních uživatelů o konečném využití.

(15)

On-line tržiště fungují pouze jako zprostředkovatelé mezi hospodářskými subjekty na jedné straně a osobami z řad široké veřejnosti, profesionálními uživateli, nebo jinými hospodářskými subjekty na straně druhé. On-line tržiště by tedy neměla spadat do definice hospodářského subjektu a nemělo by být požadováno, aby poučila své pracovníky zapojené do prodeje prekurzorů výbušnin podléhajících omezení o povinnostech podle tohoto nařízení, ani aby ověřovala totožnost, případně povolení potenciálního zákazníka nebo aby požadovala od potenciálního zákazníka jiné informace. Vzhledem k ústřední úloze, kterou však on-line tržiště hrají při on-line transakcích, včetně prodeje regulovaných prekurzorů výbušnin, by měla on-line tržiště informovat srozumitelně a efektivně své uživatele, jimž mají v úmyslu zpřístupnit prostřednictvím využití služeb tržiště regulované prekurzory výbušnin, o povinnostech podle tohoto nařízení. On-line tržiště by kromě toho měla přijmout opatření, aby pomohla zajistit, že jejich uživatelé budou dodržovat své povinnosti týkající se ověřování, například tím způsobem, že nabídnou nástroje usnadňující ověření povolení. Vzhledem k rostoucímu významu on-line tržišť, pokud jde o všechny druhy dodávek, a důležitosti tohoto způsobu pořizování, a to rovněž k teroristickým účelům, by se na on-line tržiště měly vztahovat stejné povinnosti odhalování a oznamování jako na hospodářské subjekty, i když postupy pro odhalování podezřelých transakcí by měly být řádně přizpůsobeny specifickému on-line prostředí.

(16)

Povinnost on-line tržišť podle tohoto nařízení by neměly zahrnovat obecnou povinnost monitorování. Toto nařízení by mělo stanovovat pouze zvláštní povinnosti pro on-line tržiště týkající se odhalování a oznamování podezřelých transakcí, k nimž dochází na jejich internetových stránkách, nebo které využívají jejich výpočetních služeb. On-line tržiště by na základě tohoto nařízení neměla odpovídat za transakce, jež nebyly odhaleny, přestože dotyčné on-line tržiště má zavedeny vhodné, rozumné a přiměřené postupy k odhalení takových podezřelých transakcí.

(17)

Toto nařízení vyžaduje, aby hospodářské subjekty oznamovaly podezřelé transakce bez ohledu na to, zda je potenciálním zákazníkem osoba z řad široké veřejnosti, profesionální uživatel nebo hospodářský subjekt. Povinnosti týkající se regulovaných prekurzorů výbušnin, včetně povinnosti oznamovat podezřelé transakce, by se měly vztahovat na všechny látky uvedené v přílohách I a II bez ohledu na jejich koncentraci. Výrobky, které obsahují prekurzory výbušnin pouze v natolik malém množství a v natolik složitých směsích, že extrakce prekurzorů výbušnin je technicky mimořádně složitá, jsou z oblasti působnosti tohoto nařízení vyloučeny.

(18)

Aby se zlepšilo praktické uplatňování tohoto nařízení, hospodářské subjekty i veřejné orgány by měly zajistit vhodnou odbornou přípravu týkající se povinností podle tohoto nařízení. Členské státy by měly určit kontrolní orgány a měly by pořádat pravidelné informační akce uzpůsobené specifickým rysům jednotlivých odvětví a vést trvalý dialog s hospodářskými subjekty na všech úrovních dodavatelského řetězce, včetně hospodářských subjektů provozujících svou činnost on-line.

(19)

Volba látek používaných pachateli trestné činnosti k nedovolené výrobě výbušnin se může rychle měnit. Mělo by tedy být možné do oznamovací povinnosti stanovené tímto nařízením zahrnout další látky, pokud je to nutné z důvodu naléhavosti. Za účelem zohlednění možného vývoje způsobů zneužívání látek jako prekurzorů výbušnin by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o změny tohoto nařízení, kterými se upravují mezní hodnoty, při jejichž překročení se určité látky podléhající omezení podle tohoto nařízení nemají zpřístupňovat osobám z řad široké veřejnosti, a zařazují na seznam další látky, u nichž mají být oznamovány podezřelé transakce. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (6). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(20)

Měla by být stanovena ochranná doložka upravující přiměřený postup na úrovni Unie pro případy, kdy některý členský stát nabude důvodné podezření, že by určité látky, které ještě nejsou uvedeny v přílohách I nebo II, mohly být použity pro nedovolenou výrobu výbušnin. S přihlédnutím ke specifickým rizikům, jež má toto nařízení řešit, je dále vhodné umožnit členským státům, aby za určitých okolností přijaly ochranná opatření vztahující se rovněž na látky, které již podléhají opatřením podle tohoto nařízení. Kromě toho by členské státy měly mít možnost ponechat v platnosti vnitrostátní opatření, která již Komisi oznámily, nebo o kterých ji již informovaly, v souladu s článkem 13 nařízení (EU) č. 98/2013.

(21)

Regulační rámec by se zjednodušil začleněním příslušných bezpečnostních omezení týkajících se zpřístupňování dusičnanu amonného z nařízení (ES) č. 1907/2006 do tohoto nařízení. Z tohoto důvodu by měla být odpovídajícím způsobem pozměněna příloha XVII nařízení (ES) č. 1907/2006.

(22)

Toto nařízení vyžaduje v případě podezřelých transakcí zpracování osobních údajů a jejich další zpřístupnění třetím stranám. Toto zpracování a zpřístupnění zasahuje do základního práva na soukromý život a do práva na ochranu osobních údajů. Je tedy třeba zajistit řádné dodržování základního práva na ochranu osobních údajů jednotlivců, jejichž osobní údaje jsou zpracovávány při uplatňování tohoto nařízení. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (7) upravuje zpracování osobních údajů prováděné v rámci tohoto nařízení. Proto by mělo zpracovávání osobních údajů vyplývající z povolování a oznamování podezřelých transakcí probíhat v souladu s nařízením (EU) 2016/679, včetně obecných zásad ochrany údajů, tedy zásad zákonnosti, korektnosti a transparentnosti, účelového omezení, minimalizace údajů, přesnosti, omezení uložení, integrity a důvěrnosti a požadavku náležitě respektovat práva subjektu údajů.

(23)

Komise by měla provádět hodnocení tohoto nařízení na základě pěti kritérií, a to efektivnosti, účelnosti, relevance, soudržnosti a přidané hodnoty EU. Toto hodnocení by mělo poskytovat podklady pro posuzování dopadů možných dalších opatření. Informace by se měly shromažďovat pravidelně, a to za účelem hodnocení tohoto nařízení.

(24)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž omezení přístupu osob z řad široké veřejnosti k prekurzorům výbušnin, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej, z důvodu rozsahu a účinků omezení, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení uvedeného cíle.

(25)

Nařízení (EU) č. 98/2013 by mělo být zrušeno,

1)

„látkou“ látka ve smyslu čl. 3 bodu 1 nařízení (ES) č. 1907/2006;

2)

„směsí“ směs ve smyslu čl. 3 bodu 2 nařízení (ES) č. 1907/2006;

3)

„předmětem“ předmět ve smyslu čl. 3 bodu 3 nařízení (ES) č. 1907/2006;

4)

„zpřístupněním“ jakékoli dodání, za úplatu nebo bezplatně;

5)

„dovozem“ akt, jímž je určitá látka dopravena na území některého členského státu bez ohledu na místo určení na území Unie, a to ať již z jiného členského státu, nebo ze třetí země, v rámci jakéhokoli celního režimu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 (10), včetně tranzitu;

6)

„použitím“ použití ve smyslu čl. 3 bodu 24 nařízení (ES) č. 1907/2006;

7)

„podezřelou transakcí“ jakákoliv transakce týkající se regulovaného prekurzoru výbušnin, u které po zvážení veškerých relevantních faktorů existují oprávněné důvody pro podezření, že je daná látka nebo směs určena pro nedovolenou výrobu výbušnin;

8)

„osobou z řad široké veřejnosti“ jakákoli fyzická nebo právnická osoba, jež jedná za účelem nevztahujícím se k jejímu obchodu, podnikání nebo profesi;

9)

„profesionálním uživatelem“ fyzická nebo právnická osoba nebo veřejný subjekt nebo skupina těchto osob či subjektů, které prokazatelně potřebují prekurzor výbušnin podléhající omezení pro účely vztahující se k jejich obchodní činnosti, podnikání nebo profesi, včetně zemědělské činnosti vykonávané v rámci plného nebo částečného úvazku a bez nutné spojitosti s rozlohou pozemku, na němž je tato zemědělská činnost prováděna, vylučují-li takové účely zpřístupnění tohoto prekurzoru výbušnin podléhajícího omezení jiné osobě;

10)

„hospodářským subjektem“ jakákoli fyzická nebo právnická osoba nebo veřejný subjekt nebo skupina těchto osob či subjektů, které zpřístupňují na trhu regulované prekurzory výbušnin, a to off-line nebo on-line včetně on-line tržišť;

11)

„on-line tržištěm“ poskytovatel zprostředkovatelské služby, která umožňuje hospodářským subjektům na jedné straně a osobám z řad široké veřejnosti, profesionálním uživatelům nebo jiným hospodářským subjektům na straně druhé uzavírat transakce týkající se regulovaných prekurzorů výbušnin prostřednictvím on-line uzavírání kupních smluv nebo smluv o poskytování služeb buď na internetové stránce on-line tržiště, nebo na internetové stránce hospodářského subjektu, který využívá výpočetní služby poskytované tímto on-line tržištěm;

12)

„prekurzorem výbušnin podléhajícím omezení“ látka uvedená v příloze I v koncentraci vyšší, než je odpovídající mezní hodnota stanovená ve sloupci 2 tabulky v příloze I, včetně směsi nebo jiné látky, ve které je některá z látek uvedených v této příloze obsažena v koncentraci vyšší, než je odpovídající mezní hodnota;

13)

„regulovaným prekurzorem výbušnin“ látka uvedená v přílohách I nebo II, včetně směsi nebo jiné látky, ve které je taková látka uvedená v těchto přílohách obsažena, s výjimkou homogenních směsí obsahujících více než 5 složek, v nichž je koncentrace každé látky uvedené v přílohách I nebo II nižší než 1 % hmotnostní;

14)

„zemědělskou činností“ produkce, chov nebo pěstování zemědělských produktů včetně sklizně, dojení, plemenářské činnosti a chovu zvířat pro zemědělské účely nebo udržování zemědělské plochy v dobrém zemědělském a environmentálním stavu podle článku 94 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013 (11);

(1)

Volný pohyb pracovníků, svoboda usazování a volný pohyb služeb jsou základní zásady vnitřního trhu, které jsou zakotveny ve Smlouvě o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“).

(2)

Podle článku 3 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) má Unie usilovat o vysoce konkurenceschopné sociálně tržní hospodářství směřující k plné zaměstnanosti a společenskému pokroku a podporovat sociální spravedlnost a ochranu, rovnost žen a mužů, mezigenerační solidaritu a boj proti diskriminaci. Podle článku 9 Smlouvy o fungování EU má Unie při vymezování a provádění svých politik a činností přihlížet k požadavkům spojeným s podporou vysoké úrovně zaměstnanosti, zárukou přiměřené sociální ochrany, bojem proti sociálnímu vyloučení a podporou vysoké úrovně všeobecného a odborného vzdělávání a ochrany lidského zdraví.

(3)

Na sociálním summitu na podporu spravedlivých pracovních míst a růstu v Göteborgu dne 17. listopadu 2017 byl součástí společného prohlášení Evropského parlamentu, Rady a Komise evropský pilíř sociálních práv. Na tomto summitu bylo zdůrazněno, že je třeba stavět na první místo občany, aby se dále rozvíjel sociální rozměr Unie, a podporovat konvergenci prostřednictvím úsilí vyvíjeného na všech úrovních, jak následně potvrdily závěry Evropské rady ze 14. a 15. prosince 2017.

(4)

V jejich společném prohlášení o legislativních prioritách EU na období 2018–2019 se Evropský parlament, Rada a Komise zavázaly, že přijmou opatření k posílení sociálního rozměru Unie tak, že budou pracovat na zlepšení koordinace systémů sociálního zabezpečení, chránit zaměstnance před zdravotními riziky na pracovišti, zajišťovat spravedlivé zacházení se všemi na trhu práce Unie prostřednictvím modernizace pravidel o vysílání pracovníků a dále zlepšovat přeshraniční vymáhání práva Unie.

(5)

Pro ochranu práv mobilních pracovníků a zajištění korektní hospodářské soutěže mezi společnostmi, zejména pro malé a střední podniky, má rozhodující význam zlepšit přeshraniční vymáhání práva Unie v oblasti mobility pracovních sil a potírat porušování právních předpisů.

(6)

Aby se posílila spravedlnost na vnitřním trhu, jakož i důvěra v něj, měl by být zřízen Evropský orgán pro pracovní záležitosti (dále jen „orgán“). Cíle orgánu by měly být jasně vymezeny se silným důrazem na omezený počet úkolů, aby bylo zajištěno, že v oblastech, v nichž může orgán poskytnout nejvyšší přidanou hodnotu, budou dostupné prostředky využívány co nejúčinněji. Za tímto účelem by měl být orgán nápomocný členským státům a Komisi při zlepšování přístupu k informacím, v podporování souladu se souvisejícími předpisy a spolupráce mezi členskými státy při jednotném, efektivním a účinném uplatňování a vymáhání práva Unie v oblasti mobility pracovních sil v Unii a koordinaci systémů sociálního zabezpečení v Unii a měl by plnit úlohu mediátora a usnadňovat hledání řešení v případě sporů.

(7)

Usnadnění přístupu jednotlivců a zaměstnavatelů, zejména malých a středních podniků, k informacím o jejich právech a povinnostech v oblasti mobility pracovních sil, volného pohybu služeb a koordinace sociálního zabezpečení má rozhodující význam pro to, aby mohli plně využívat potenciálu vnitřního trhu.

(8)

Orgán by měl provádět činnosti v oblastech, jako je přeshraniční mobilita pracovních sil v Unii a koordinace sociálního zabezpečení, včetně volného pohybu pracovníků, vysílání pracovníků a vysoce mobilních služeb. Rovněž by měl posilovat spolupráci mezi členskými státy při řešení problematiky nehlášené práce a jiných situací, v nichž je ohroženo řádné fungování vnitřního trhu, jako jsou například společnosti typu poštovní schránka a falešné samostatné výdělečné činnosti, aniž by byla dotčena pravomoc členských států rozhodovat o vnitrostátních opatřeních. Pokud se orgán při provádění svých činností dozví o podezření na nesrovnalosti v oblastech práva Unie, jako je porušení pracovních podmínek nebo pravidel v oblasti ochrany zdraví a bezpečnosti při práci nebo vykořisťování pracovníků, měl by mít možnost o tomto podezření na nesrovnalosti podat zprávu vnitrostátním orgánům dotčených členských států a případně Komisi a jiným příslušným institucím Unie a v uvedených záležitostech s nimi spolupracovat.

(9)

Oblast působnosti orgánu by měla zahrnovat konkrétní právní akty Unie uvedené v tomto nařízení, včetně budoucích změn těchto aktů. Tento seznam by měl být rozšířen v případě přijímání dalších právních aktů Unie v oblasti mobility pracovních sil v Unii.

(10)

Orgán by měl proaktivně přispívat k unijnímu a vnitrostátnímu úsilí v oblasti mobility pracovních sil v rámci Unie a koordinace sociálního zabezpečení plněním svých úkolů v plné spolupráci s orgány a institucemi Unie a s členskými státy, a současně zamezit zdvojování práce a podporovat součinnost a doplňkovost.

(11)

Orgán by měl přispívat k usnadnění uplatňování a vymáhání práva Unie v oblasti působnosti tohoto nařízení, jakož i k podpoře vymáhání těchto ustanovení provedených prostřednictvím všeobecně použitelných kolektivních smluv v souladu s postupy členských států. Za tímto účelem by měl orgán vytvořit jednotnou celounijní internetovou stránku, aby bylo možné mít přístup ke všem relevantním unijním internetovým stránkám a k internetovým stránkám jednotlivých členských států vytvořeným v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/67/EU (4) a směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/54/EU (5). Aniž jsou dotčeny úkoly a činnosti Správní komise pro koordinaci systémů sociálního zabezpečení zřízené nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 (6) (dále jen „správní komise“), měl by orgán také přispívat ke koordinaci systémů sociálního zabezpečení.

(12)

V některých případech byly přijaty odvětvové právní předpisy Unie, aby se reagovalo na specifické potřeby v daném odvětví, jako je například oblast mezinárodní dopravy, včetně silniční, železniční a námořní dopravy, vnitrozemských vodních cest a letectví. Orgán by se v oblasti působnosti tohoto nařízení měl zabývat také uplatňováním odvětvového práva Unie, pokud se týká přeshraniční mobility pracovních sil a sociálního zabezpečení. Oblast působnosti orgánu, zejména otázka, zda by měly být jeho činnosti rozšířeny o další právní akty Unie, které se týkají odvětvových potřeb v oblasti mezinárodní dopravy, by měla být předmětem pravidelného hodnocení a v případě potřeby i přezkumu.

(13)

Činnosti orgánu by měly zahrnovat jednotlivce, na něž se vztahuje právo Unie v oblasti působnosti tohoto nařízení, včetně pracovníků, zaměstnanců, osob samostatně výdělečně činných a žadatelů o práci. K těmto jednotlivcům by měli patřit občané Unie a státní příslušníci třetích zemí, kteří legálně pobývají v Unii, jako jsou vyslaní pracovníci, osoby převedené v rámci společnosti nebo dlouhodobě pobývající rezidenti, jakož i jejich rodinní příslušníci, v souladu s právními předpisy Unie upravujícími mobilitu těchto osob v rámci Unie.

(14)

Zřízením orgánu by neměla vzniknout nová práva či povinnosti jednotlivcům či zaměstnavatelům, včetně hospodářských subjektů nebo neziskových organizací. Činnosti orgánu by se měly vztahovat na tyto jednotlivce a zaměstnavatele v tom rozsahu, v němž se na ně vztahuje právo Unie v oblasti působnosti tohoto nařízení. Zvýšená spolupráce v oblasti vymáhání by neměla způsobovat nadměrnou administrativní zátěž mobilním pracovníkům nebo zaměstnavatelům, zejména malým a středním podnikům, ani odrazovat od mobility pracovních sil.

(15)

Orgán by měl za účelem zajištění toho, aby jednotlivci a zaměstnavatelé mohli požívat výhod spravedlivého a účinného vnitřního trhu, podporovat členské státy při prosazování příležitostí k mobilitě pracovních sil nebo k poskytování služeb a provádění náboru kdekoli v Unii, včetně příležitostí k přístupu ke službám přeshraniční mobility, jako je například přeshraniční přiřazování nabídek volných pracovních míst, stáží a učňovské přípravy, a k režimům mobility, jako je „Tvoje první práce přes EURES“ nebo „ErasmusPro“. Orgán by měl rovněž přispívat ke zlepšení transparentnosti informací týkajících se mimo jiné práv a povinností stanovených v právu Unie a přístupu jednotlivců a zaměstnavatelů ke službám ve spolupráci s dalšími informačními službami Unie, jako je portál Vaše Evropa – Poradenství, a k plnému využívání výhod portálu Vaše Evropa, který má tvořit základ jednotné digitální brány zřízené nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1724 (7), i k zajištění souladu s tímto portálem.

(16)

Za tímto účelem by měl orgán spolupracovat s dalšími relevantními iniciativami a sítěmi Unie, zejména s evropskou sítí veřejných služeb zaměstnanosti, sítí European Enterprise Network, kontaktním místem pro hranice, systémem SOLVIT a Výborem vrchních inspektorů práce, jakož i s relevantními vnitrostátními útvary, například subjekty na podporu rovného zacházení a na podporu pracovníků Unie a jejich rodinných příslušníků, které určily členské státy podle směrnice 2014/54/EU. Orgán by měl nahradit Komisi při řízení Evropského koordinačního úřadu Evropské sítě služeb zaměstnanosti (dále jen „síť EURES“) zřízené nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/589 (8), včetně vymezení potřeb uživatele a funkčních požadavků na účinnost portálu EURES i souvisejících služeb informačních technologií, avšak s výjimkou poskytování informačních technologií (IT), provozu a rozvoje infrastruktury IT, které budou i nadále zajišťovány Komisí.

(17)

Orgán by měl za účelem zajištění spravedlivého, jednoduchého a účinného uplatňování a vymáhání práva Unie podporovat spolupráci a včasnou výměnu informací mezi členskými státy. Národní styční úředníci pracující v orgánu by společně s dalšími zaměstnanci měli členské státy podporovat v dodržování povinností v oblasti spolupráce, urychlovat vzájemné výměny prostřednictvím postupů zaměřených na omezování prodlení a udržovat kontakty s ostatními národními styčnými kancelářemi, subjekty a kontaktními místy zřízenými podle práva Unie. Orgán by měl podporovat uplatňování inovativních přístupů k účinné a efektivní přeshraniční spolupráci, včetně nástrojů elektronické výměny dat, jako je systém elektronické výměny informací o sociálním zabezpečení a systém pro výměnu informací o vnitřním trhu (dále jen „systém IMI“), a měla by přispívat k další digitalizaci postupů a zlepšování nástrojů IT používaných pro výměnu zpráv mezi vnitrostátními orgány.

(18)

Orgán by měl za účelem posílení schopnosti členských států zajistit ochranu osob uplatňujících své právo na volný pohyb a řešení nesrovnalostí s přeshraničním rozměrem ve vztahu k právu Unie v oblasti působnosti tohoto nařízení podporovat příslušné vnitrostátní orgány při provádění vzájemně sladěných a společných inspekcí mimo jiné tak, že usnadní jejich provádění v souladu s článkem 10 směrnice 2014/67/EU. Tyto inspekce by měly být provedeny na žádost členských států nebo poté, co členské státy vyjádří souhlas s návrhem orgánu. Orgán by měl členským státům podílejícím se na vzájemně sladěných nebo společných inspekcích poskytovat strategickou, logistickou a technickou podporu, přičemž by měly být zcela dodrženy požadavky na zachování důvěrnosti. Inspekce by měly být prováděny po dohodě s dotyčnými členskými státy a měly by probíhat v souladu s právním rámcem vnitrostátního práva nebo zvyklostmi těchto členských států, ve kterých tyto inspekce probíhají. Členské státy by měly na základě výsledků vzájemně sladěných a společných inspekcí přijmout navazující opatření v souladu se svým vnitrostátním právem nebo zvyklostmi.

(19)

Vzájemně sladěné a společné inspekce by neměly nahrazovat ani oslabovat vnitrostátní pravomoci. Do tohoto procesu inspekcí by měly být rovněž plně zapojeny vnitrostátní orgány a měly by mít k tomu plnou pravomoc. Pokud jsou na vnitrostátní úrovni inspekcemi pověřeny odborové organizace, měly by společné a vzájemně sladěné inspekce proběhnout po dohodě s příslušnými sociálními partnery a ve spolupráci s nimi.

(20)

Orgán by měl ve spolupráci s členskými státy a případně se sociálními partnery vytvořit za účelem sledování nově vznikajících trendů, výzev nebo mezer v oblastech, jako je mobilita pracovních sil a koordinace sociálního zabezpečení, analytické kapacity a kapacity pro posuzování rizik. Součástí toho by mělo být provádění analýz a studií v oblasti trhu práce, jakož i vzájemná hodnocení. Orgán by měl sledovat potenciální nerovnováhu, pokud jde o dovednosti a přeshraniční toky pracovních sil, včetně jejich možného dopadu na územní soudržnost. Orgán by měl také podporovat posuzování rizik uvedené v článku 10 směrnice 2014/67/EU. Orgán by měl zajistit součinnost a doplňkovost s agenturami, službami nebo sítěmi Unie. Součástí toho by mělo být též získávání vstupních údajů ze sítě SOLVIT a podobných služeb o obtížích pro konkrétní odvětví a opakujících se problémech souvisejících s mobilitou pracovních sil v oblasti působnosti tohoto nařízení. Orgán by měl rovněž usnadnit a zefektivnit činnosti související se sběrem údajů stanovené v příslušných právních předpisech Unie v oblasti působnosti tohoto nařízení. Pro členské státy z toho nevyplývají žádné nové oznamovací povinnosti.

(21)

Orgán by měl za účelem posílení kapacity vnitrostátních orgánů v oblastech mobility pracovních sil a koordinace sociálního zabezpečení a zlepšení soudržnosti při uplatňování práva Unie v oblasti působnosti tohoto nařízení poskytovat vnitrostátním orgánům operativní podporu, a to mimo jiné tím, že se vypracují praktické pokyny, stanoví se programy odborné přípravy a vzájemného učení, mimo jiné pro inspektoráty práce zaměřené na řešení problémů, jako je například falešná samostatná výdělečná činnost či zneužívání vysílání pracovníků, podpoří se projekty vzájemné pomoci, usnadní se výměny zaměstnanců, jako jsou výměny uvedené v článku 8 směrnice 2014/67/EU, a členským státům se poskytne pomoc s organizací osvětových kampaní, v jejichž rámci budou jednotlivci a zaměstnavatelé informováni o svých právech a povinnostech. Orgán by měl podporovat výměnu, šíření a přejímání osvědčených postupů a znalostí a prosazovat vzájemné porozumění rozdílným vnitrostátním systémům a zvyklostem.

(22)

Orgán by měl vytvářet součinnost mezi svým úkolem zajistit spravedlivou mobilitu pracovních sil a řešením problematiky nehlášené práce. Pro účely tohoto nařízení se „řešením problematiky“ nehlášené práce rozumí předcházení nehlášené práci, odrazování od ní a její potírání, a rovněž podpora oznamování nehlášené práce. S využitím znalostí a pracovních metod evropské platformy pro posílení spolupráce při řešení problematiky nehlášené práce, zřízené rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/344 (9), by měl orgán se zapojením sociálních partnerů zřídit stálou pracovní skupinu rovněž zvanou „platforma pro posílení spolupráce při řešení problematiky nehlášené práce“. Orgán by měl zajistit hladké převzetí stávajících činností platformy zřízené rozhodnutím (EU) 2016/344 touto pracovní skupinou v rámci orgánu.

(23)

Orgán by měl plnit úlohu mediátora. Členské státy by měly mít možnost orgánu postupovat jednotlivé sporné věci pro účely mediace, poté co se je nepodařilo vyřešit přímým kontaktem a dialogem. Mediace by se měla týkat pouze sporů mezi členskými státy, zatímco jednotlivci a zaměstnavatelé, kteří se potýkají s obtížemi při uplatňování svých práv v rámci Unie, by měli mít nadále možnost se obrátit na služby poskytované na vnitrostátní úrovni a na úrovni Unie, jež se na řešení takových věcí zaměřují, jako je například síť SOLVIT, které by měl orgán tyto věci postupovat. Síť SOLVIT by měla mít rovněž možnost postoupit orgánu ke zvážení ty věci, u nichž nelze problém vyřešit kvůli rozdílům mezi vnitrostátními správními orgány. Orgán by měl plnit svou mediační úlohu, aniž jsou dotčeny pravomoci Soudního dvora Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“), pokud jde o výklad unijního práva, a aniž jsou dotčeny pravomoci správní komise.

(24)

Evropský rámec interoperability (EIF) nabízí zásady a doporučení, jak zlepšit řízení činností v oblasti interoperability a poskytování veřejných služeb, vytvářet vztahy mezi organizacemi a přeshraniční vztahy, zefektivnit procesy podporující digitální výměny mezi koncovými body a zajistit, aby stávající i nové právní předpisy podporovaly zásady interoperability. Evropská referenční architektura interoperability (EIRA) je obecná struktura, která se skládá ze zásad a pokynů pro realizaci řešení interoperability, jak je uvedeno v rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2240 (10). Při posuzování otázek týkajících se interoperability by EIF i EIRA měly zajistit orgánu vedení a podporu.

(25)

Cílem orgánu by mělo být zajištění lepšího přístupu k on-line informacím a službám pro zúčastněné strany na úrovni Unie i členských států a usnadnění výměny informací mezi nimi. Proto by orgán měl, kdykoli je to možné, podporovat využívání digitálních nástrojů. Kromě informačních systémů a internetových stránek hrají stále důležitější úlohu v rámci přeshraničního trhu mobility pracovních sil digitální nástroje, jako jsou on-line platformy a databáze. Tyto nástroje jsou tedy užitečné pro zajištění snadného přístupu k příslušným on-line informacím a usnadňují výměnu informací mezi zúčastněnými stranami na úrovni Unie i členských států, pokud jde o jejich přeshraniční činnosti.

(26)

Orgán by měl usilovat o to, aby byly internetové stránky a mobilní aplikace vytvořené k provádění úkolů stanovených v tomto nařízení v souladu s příslušnými požadavky Unie na přístupnost. Podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2102 (11) mají členské státy povinnost zajistit, aby internetové stránky jejich veřejných subjektů byly přístupné v souladu se zásadami vnímatelnosti, ovladatelnosti, srozumitelnosti a stability a aby splňovaly požadavky uvedené směrnice. Uvedená směrnice se nevztahuje na internetové stránky a mobilní aplikace orgánů, institucí a jiných subjektů Unie. Orgán by však měl usilovat o dodržování zásad, které jsou stanoveny v uvedené směrnici.

(27)

Orgán by se měl řídit a fungovat podle zásad společného prohlášení Evropského parlamentu, Rady a Komise o decentralizovaných agenturách ze dne 19. července 2012.

(28)

Zásada rovnosti je základní zásadou práva Unie. Podle této zásady je rovnost žen a mužů zajištěna ve všech oblastech včetně zaměstnání, práce a odměny za práci. Všechny strany by měly usilovat o vyvážené zastoupení žen a mužů ve správní radě i ve skupině zúčastněných stran. Tento cíl by měla sledovat také správní rada v souvislosti se svým předsedou a místopředsedy jako celkem.

(29)

V zájmu zajištění účinného fungování orgánu by ve správní radě měly být zastoupeny členské státy a Komise. Zástupce do správní rady mohou rovněž nominovat Evropský parlament, jakož i mezioborové organizace sociálních partnerů působící na úrovni Unie s rovným zastoupením odborových organizací a organizací zaměstnavatelů a s odpovídajícím zastoupením malých a středních podniků. Složení správní rady, včetně výběru jejího předsedy a místopředsedy, by mělo respektovat zásady genderové vyváženosti, zkušenosti a kvalifikace. Aby se zajistilo účinné a efektivní fungování orgánu, měla by správní rada zejména přijmout roční pracovní program, vykonávat své pravomoci související s rozpočtem orgánu, přijmout finanční pravidla použitelná na orgán, jmenovat výkonného ředitele a stanovit postupy, jimiž výkonný ředitel přijímá rozhodnutí týkající se provozních úkolů orgánu. Zástupci ze třetích zemí, které uplatňují pravidla Unie v oblasti působnosti tohoto nařízení, by měli mít možnost účastnit se zasedání správní rady jako pozorovatelé.

(30)

Ve výjimečných případech, kdy je nutno zachovat maximální míru důvěrnosti, by se nezávislý odborník jmenovaný Evropským parlamentem a mezioborovými organizacemi sociálních partnerů působícími na úrovni Unie neměl účastnit porad správní rady. Takové ustanovení by mělo být jednoznačně uvedeno v jednacím řádu správní rady a mělo by být omezeno na citlivé informace v jednotlivých případech, aby bylo zajištěno, že nebude nepatřičně omezena účinná účast tohoto odborníka a zástupců na práci správní rady.

(31)

Měl by být jmenován výkonný ředitel, který bude zajišťovat celkové administrativní řízení orgánu a plnění úkolů, které mu jsou svěřeny. Je-li to považováno za nutné, mohou výkonného ředitele zastoupit jiní zaměstnanci, aby bylo zajištěno každodenní řízení orgánu, a to v souladu s vnitřními předpisy orgánu, aniž by byly vytvářeny další funkce vedoucích pracovníků.

(32)

Aniž jsou dotčeny pravomoci Komise, správní rada a výkonný ředitel by své funkce měli vykonávat nezávisle a jednat ve veřejném zájmu.

(33)

Orgán by se měl v oblastech, které spadají do oblasti působnosti tohoto nařízení, přímo opírat o odborné znalosti příslušných zúčastněných stran prostřednictvím speciální skupiny zúčastněných stran. Členové by měli být zástupci sociálních partnerů působících na úrovni Unie, včetně uznaných odvětvových sociálních partnerů Unie, kteří zastupují odvětví, jichž se otázky mobility pracovních sil obzvláště dotýkají. Skupina zúčastněných stran by měla předem obdržet stručné informace a měla by mít možnost předkládat orgánu na žádost nebo z vlastního podnětu svá stanoviska. Při výkonu svých činností skupina zúčastněných stran náležitě zohlední stanoviska Poradního výboru pro koordinaci systémů sociálního zabezpečení zřízeného nařízením (ES) č. 883/2004, jakož i Poradního výboru pro volný pohyb pracovníků zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 492/2011 (12), a bude vycházet z jejich odborných znalostí.

(34)

Orgán by měl v zájmu zajištění své úplné samostatnosti a nezávislosti disponovat samostatným rozpočtem, jehož příjmy by pocházely ze souhrnného rozpočtu Unie, dobrovolných finančních příspěvků členských států a příspěvků třetích zemí, které se podílejí na činnosti orgánu. Ve výjimečných a řádně odůvodněných případech by měl být rovněž s to získávat prostředky na základě dohod o přiznání příspěvku nebo granty ad hoc a pobírat poplatky za publikace a veškeré služby, které orgán poskytuje.

(35)

Překladatelské služby potřebné pro fungování orgánu by mělo zajišťovat Překladatelské středisko pro instituce Evropské unie (dále jen „překladatelské středisko“). Orgán by měl s překladatelským střediskem spolupracovat na stanovení ukazatelů kvality, včasnosti a důvěrnosti, na jasném určení svých potřeb a priorit a na vytvoření transparentních a objektivních postupů pro překlad.

(36)

Zpracování osobních údajů v kontextu tohoto nařízení by se mělo provádět v souladu s nařízením (EU) 2016/679 (13) nebo případně nařízením (EU) č. 2018/1725 (14). To zahrnuje rovněž zavedení vhodných technických a organizačních opatření k plnění povinností uložených uvedenými nařízeními, zejména opatření, která se týkají zákonnosti zpracování údajů, bezpečnosti zpracování, poskytování informací a práv subjektů údajů.

(37)

V zájmu zajištění transparentního fungování orgánu by se na tento orgán mělo vztahovat nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 (15). Činnosti orgánu by měly být předmětem šetření, které provádí evropský veřejný ochránce práv podle článku 228 Smlouvy o fungování EU.

(38)

Na orgán by se mělo vztahovat nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 (16) a orgán by měl přistoupit k interinstitucionální dohodě ze dne 25. května 1999 mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské unie a Komisí Evropských společenství o vnitřním vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (dále jen „úřad OLAF“).

(39)

Hostitelský členský stát orgánu by mu měl zajistit co nejlepší podmínky k jeho řádnému fungování.

(40)

V zájmu zajištění otevřených a transparentních podmínek zaměstnávání a rovného zacházení se zaměstnanci by se na zaměstnance a výkonného ředitele orgánu měl vztahovat služební řád úředníků Evropské unie a pracovní řád ostatních zaměstnanců Unie stanovené v nařízení Rady (EHS, Euratom, ESUO) č. 259/68 (17) (dále jen „služební řád“ a „pracovní řád“), včetně pravidel týkajících se služebního tajemství nebo jiných srovnatelných povinností zachování důvěrnosti.

(41)

Orgán by měl spolupracovat s agenturami Unie v rámci jejich příslušných pravomocí, zejména s agenturami působícími v oblasti zaměstnanosti a sociálních věcí, přičemž by měl vycházet z jejich odborných poznatků a maximalizovat součinnost: s Evropskou nadací pro zlepšení životních a pracovních podmínek (Eurofound), Evropským střediskem pro rozvoj odborného vzdělávání (Cedefop), Evropskou agenturou pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (EU-OSHA) a Evropskou nadací odborného vzdělávání (ETF), jakož i – pokud jde o boj proti organizované trestné činnosti včetně obchodování s lidmi – s Agenturou Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol) a Agenturou Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust). Tato spolupráce by měla zajistit koordinaci jejich činností, podporovat jejich součinnost a zamezit jakémukoli překrývání jejich činností.

(42)

V oblasti koordinace systémů sociálního zabezpečení by orgán a správní komise měly úzce spolupracovat s cílem dosáhnout součinnosti a zamezit jakémukoli překrývání jejich činností.

(43)

Orgán by měl za účelem vnesení operačního rozměru do činností stávajících subjektů v oblasti působnosti tohoto nařízení plnit úkoly vykonávané Technickým výborem pro volný pohyb pracovníků, který byl zřízen nařízením (EU) č. 492/2011, Výborem odborníků pro vysílání pracovníků, který byl zřízen rozhodnutím Komise 2009/17/ES (18), včetně výměny informací o správní spolupráci, pomoci v otázkách provádění a přeshraničního vymáhání, a platformou, která byla zřízena rozhodnutím (EU) 2016/344. Jakmile bude orgán plně funkční, měly by uvedené subjekty zaniknout. Správní rada může rozhodnout o zřízení zvláštních pracovních skupin nebo panelů odborníků.

(44)

Poradní výbor pro koordinaci systémů sociálního zabezpečení a Poradní výbor pro volný pohyb pracovníků poskytují fórum pro konzultaci se sociálními partnery a zástupci vlád na vnitrostátní úrovni. Orgán by měl přispívat k jejich práci a může se účastnit jejich zasedání.

(45)

V zájmu zohlednění tohoto nového institucionálního uspořádání by měla být nařízení (ES) č. 883/2004, (EU) č. 492/2011 a (EU) 2016/589 změněna a rozhodnutí (EU) 2016/344 by mělo být zrušeno, jakmile bude orgán funkční.

(46)

Orgán by měl respektovat různorodost vnitrostátních systémů pracovních vztahů, jakož i samostatnost sociálních partnerů, jak je výslovně uznána ve Smlouvě o fungování EU. Účastí na činnostech orgánu nejsou dotčeny pravomoci, povinnosti a odpovědnosti členských států – vyplývající mimo jiné z příslušných a platných úmluv Mezinárodní organizace práce (MOP), jako je Úmluva č. 81 o inspekci práce v průmyslu a obchodě –, ani pravomoci členských států upravovat a sledovat vnitrostátní pracovněprávní vztahy nebo v rámci těchto vztahů plnit úlohu mediátora, zejména pokud jde o výkon práva na kolektivní vyjednávání a akce.

(47)

Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž přispívat v rámci jeho oblasti působnosti k zajištění spravedlivé mobility pracovních sil v rámci Unie a podporovat členské státy a Komisi v koordinaci systémů sociálního zabezpečení v Unii, nemůže být dosaženo uspokojivě nekoordinovaně jednajícími členskými státy, ale spíše jich – z důvodu přeshraniční povahy těchto činností a potřeby užší spolupráce mezi členskými státy – může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů.

(48)

Toto nařízení dodržuje základní práva a ctí zásady stanovené zejména v Listině základních práv Evropské unie, jak jsou uznány v článku 6 Smlouvy o EU,

(1)

Online zprostředkovatelské služby jsou klíčovým faktorem podnikání a nových obchodních modelů, obchodu a inovací, které mohou též zlepšit podmínky pro spotřebitele a čím dál tím víc je používají soukromé i veřejné sektory. Poskytují přístup k novým trhům a obchodním příležitostem, a tím umožňují podnikům využít výhod vnitřního trhu. Spotřebitelům v Unii umožňují využít těchto výhod především rozšířením možností jejich volby zboží a služeb, jakož i tím, že přispívají k nabídce konkurenčních cen online, avšak vyvolávají i potíže, které je třeba v zájmu zajištění právní jistoty řešit.

(2)

Online zprostředkovatelské služby mohou být rozhodující pro obchodní úspěch podniků, které je používají k oslovování spotřebitelů. K plnému využití výhod ekonomiky online platforem je proto důležité, aby podniky online zprostředkovatelským službám, s nimiž vstupují do obchodních vztahů, mohly důvěřovat. To je důležité zejména proto, že vzrůstající zprostředkování transakcí prostřednictvím online zprostředkovatelských služeb podporovaných silnými nepřímými síťovými účinky založenými na datech vede k vyšší závislosti těchto podnikatelských uživatelů, zejména mikropodniků a malých a středních podniků, na těchto službách k oslovování spotřebitelů. Vzhledem k této zvyšující se závislosti mají poskytovatelé uvedených služeb často lepší vyjednávací pozici, která jim umožňuje chovat se v praxi jednostranně způsobem, který nemusí být poctivý a který může poškozovat oprávněné zájmy jejich podnikatelských uživatelů a nepřímo i spotřebitelů v Unii. Mohli by například vůči podnikatelským uživatelům jednostranně uplatňovat praktiky, které se závažným způsobem odchylují od zásad poctivého obchodního styku nebo odporují dobré víře a poctivému jednání. Takovými možnými spory v rámci ekonomiky online platforem se zabývá toto nařízení.

(3)

Spotřebitelé přijali online zprostředkovatelské služby za své. Konkurenční, spravedlivé a transparentní online prostředí, v němž se společnosti chovají zodpovědně, má zásadní význam i z hlediska podmínek pro spotřebitele. Zajištěním transparentnosti ekonomiky online platforem a důvěry v ni v rámci vztahů mezi podniky by se mohlo přispět i k posílení důvěry spotřebitele v ekonomiku online platforem. Přímými dopady rozvoje ekonomiky online platforem na spotřebitele se nicméně zabývají jiné právní předpisy Unie, zejména spotřebitelské acquis.

(4)

Podobně mohou být internetové vyhledávače důležitými zdroji internetového provozu pro podniky, které nabízejí spotřebitelům zboží nebo služby prostřednictvím internetových stránek, a mohou mít proto značný vliv na obchodní úspěch těch uživatelů firemních internetových stránek, kteří nabízejí zboží nebo služby online na vnitřním trhu. Pořadí internetových stránek určované poskytovateli internetových vyhledávačů, včetně internetových stránek, jejichž prostřednictvím uživatelé firemních internetových stránek nabízejí své zboží a služby spotřebitelům, má v tomto ohledu významný dopad na volbu spotřebitelů a obchodní úspěch uvedených uživatelů firemních internetových stránek. Poskytovatelé internetových vyhledávačů se proto mohou chovat v praxi jednostranně způsobem, který nemusí být poctivý a který může poškozovat oprávněné zájmy uživatelů firemních internetových stránek a nepřímo i spotřebitelů v Unii, a to i v případě neexistence smluvního vztahu s uživateli firemních internetových stránek.

(5)

Povaha vztahu mezi poskytovateli online zprostředkovatelských služeb a podnikatelskými uživateli by mohla vést také k situacím, v nichž mají podnikatelští uživatelé často omezené možnosti usilovat o nápravu, pokud jednostranná opatření poskytovatelů těchto služeb vedou ke sporu. Tito poskytovatelé v mnoha případech nenabízejí dostupné a účinné interní systémy pro vyřizování stížností. Stávající alternativní mechanismy mimosoudního řešení sporů rovněž nemusí být účinné z různých důvodů, kromě jiného i kvůli chybějícím specializovaným mediátorům a obavám podnikatelských uživatelů z odvety.

(6)

Online zprostředkovatelské služby a internetové vyhledávače, jakož i transakce usnadněné těmito službami, mají opravdový přeshraniční potenciál a jsou mimořádně důležité pro řádné fungování vnitřního trhu Unie v současném hospodářství. Potenciálně nekalé a škodlivé obchodní praktiky některých poskytovatelů těchto služeb a neexistence účinných mechanismů nápravy brzdí plné využití tohoto potenciálu a negativně ovlivňuje řádné fungování vnitřního trhu.

(7)

Na úrovni Unie by měl být stanoven cílený soubor závazných pravidel, aby bylo zajištěno spravedlivé, předvídatelné, udržitelné a důvěryhodné online podnikatelské prostředí v rámci vnitřního trhu. Zejména by se podnikatelským uživatelům online zprostředkovatelských služeb měla poskytnout odpovídající míra transparentnosti a také možnosti účinné nápravy v celé Unii s cílem usnadnit přeshraniční podnikání v jejím v rámci, a zlepšit tím řádné fungování vnitřního trhu, a také s cílem řešit potenciálně vznikající roztříštěnost v konkrétních oblastech, na něž se vztahuje toto nařízení.

(8)

Uvedená pravidla by měla stanovit také odpovídající podněty na podporu spravedlnosti a transparentnosti, zejména pokud jde o pořadí uživatelů firemních internetových stránek ve výsledcích vyhledávání generovaných internetovými vyhledávači. Tato pravidla by současně měla uznat a zajistit důležitý inovační potenciál širší ekonomiky online platforem a umožnit zdravou hospodářskou soutěž vedoucí k širším možnostem volby spotřebitelů. Je vhodné jasně uvést, že by se toto nařízení nemělo dotýkat vnitrostátního občanského práva, zejména práva smluvního, například pokud jde o úpravu platnosti, uzavírání, účinků nebo ukončení smlouvy, a to v rozsahu, v jakém jsou pravidla vnitrostátního občanského práva v souladu s právem Unie a v jakém nejsou příslušné aspekty upraveny tímto nařízením. Členským státům by měla být ponechána volnost při uplatňování vnitrostátních právních předpisů, které zakazují nebo postihují jednostranné jednání nebo nekalé obchodní praktiky, a to v rozsahu, v jakém nejsou příslušné aspekty upraveny tímto nařízením.

(9)

Jelikož online zprostředkovatelské služby a internetové vyhledávače mají zpravidla globální rozměr, mělo by se toto nařízení vztahovat na poskytovatele těchto služeb bez ohledu na to, zda jsou usazeni v členském státě nebo mimo Unii, pokud jsou splněny dvě kumulativní podmínky. Za prvé, podnikatelští uživatelé nebo uživatelé firemních internetových stránek by měli být usazeni v Unii. Za druhé, podnikatelští uživatelé nebo uživatelé firemních internetových stránek by při poskytování těchto služeb měli nabízet své zboží nebo služby spotřebitelům, kteří se nacházejí v Unii, alespoň pro část transakce. Aby se určilo, zda podnikatelští uživatelé nebo uživatelé firemních internetových stránek nabízejí zboží či služby spotřebitelům nacházejícím se v Unii, je nutné zjistit, zda je zřejmé, že zaměřují svou činnost na spotřebitele v jednom či více členských státech. Toto kritérium by mělo být vykládáno v souladu s relevantní judikaturou Soudního dvora Evropské unie k čl. 17 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012 (3) a k čl. 6 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 (4). Tito spotřebitelé by se měli nacházet v Unii, nemusí však mít bydliště v Unii, ani státní příslušnost některého členského státu. Toto nařízení by se tedy nemělo použít, nejsou-li podnikatelští uživatelé nebo uživatelé firemních internetových stránek usazeni v Unii, nebo tehdy, jsou-li usazeni v Unii, ale online zprostředkovatelské služby či internetové vyhledávače používají k nabízení zboží nebo služeb výlučně pro spotřebitele, kteří se nacházejí mimo Unii, nebo pro osoby, které nejsou spotřebiteli. Navíc by se toto nařízení mělo používat bez ohledu na právo, které by jinak bylo pro danou smlouvu rozhodné.

(10)

Velkou rozmanitost vztahů mezi podniky a spotřebiteli zprostředkovávají online poskytovatelé, kteří poskytují mnohostranné služby založené v podstatě na stejném obchodním modelu budování prostředí. Aby se podchytily příslušné služby, měly by se online zprostředkovatelské služby definovat přesně a technologicky neutrálně. Služby by se měly skládat zejména ze služeb informační společnosti, které se vyznačují tím, že jejich cílem je usnadnit zahájení přímých transakcí mezi podnikatelskými uživateli a spotřebiteli bez ohledu na to, zda transakce jsou nakonec uzavřeny online na internetovém portálu dotčeného poskytovatele online zprostředkovatelských služeb nebo podnikatelského uživatele, offline, či zda nejsou uzavřeny vůbec, což znamená, že by neměla být vyžadována existence jakéhokoli smluvního vztahu mezi podnikatelskými uživateli a spotřebiteli jako nezbytný předpoklad pro to, aby online zprostředkovatelské služby spadaly do oblasti působnosti tohoto nařízení. Na samotné zahrnutí služby okrajového významu by nemělo být nahlíženo jako na úsilí o to, aby internetové stránky nebo služba usnadnily transakce ve smyslu online zprostředkovatelských služeb. Kromě toho by se služby měly poskytovat na základě smluvních vztahů mezi poskytovateli a podnikatelskými uživateli, kteří nabízejí zboží nebo služby spotřebitelům. Tyto smluvní vztahy by se měly považovat za existující, pokud obě dotčené strany jednoznačně vyjádří na trvalém nosiči svůj úmysl být vázány, aniž by byla nezbytně potřebná výslovná písemná dohoda.

(11)

Příklady online zprostředkovatelských služeb, na něž se vztahuje toto nařízení, by tedy měly zahrnovat online tržiště elektronického obchodování, včetně tržišť vytvářených ve spolupráci, na nichž jsou podnikatelští uživatelé aktivní, dále online služby softwarových aplikací, jako jsou obchody s aplikacemi, a online služby sociálních médií, bez ohledu na technologii, která je k poskytování těchto služeb použita. V tomto smyslu by mohly být online zprostředkovatelské služby rovněž poskytovány prostřednictvím technologie hlasového asistenta. Také by nemělo mít význam, zda tyto transakce mezi podnikatelskými uživateli a spotřebiteli zahrnují peněžitou platbu nebo zda jsou zčásti uzavřeny offline. Toto nařízení by se však nemělo vztahovat na online zprostředkovatelské služby mezi subjekty na stejné úrovni bez přítomnosti podnikatelských uživatelů, čistě mezipodnikové online zprostředkovatelské služby, které nejsou nabízeny spotřebitelům, online reklamní nástroje a online reklamní výměny, které se neposkytují s cílem usnadnit zahájení přímých transakcí a které nezahrnují smluvní vztah se spotřebiteli. Z téhož důvodu by se toto nařízení nemělo vztahovat na softwarové služby provádějící optimalizaci pro vyhledávače ani na služby související se softwarem pro blokování reklam. Toto nařízení by se nemělo vztahovat na technické funkce a rozhraní, které jen propojují hardware a aplikace, neboť obvykle nesplňují požadavky na online zprostředkovatelské služby. Takové funkce a rozhraní mohou být nicméně přímo propojeny s určitými online zprostředkovatelskými službami nebo vůči nim být doplňkové a je-li tomu tak, měli by příslušní poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb podléhat požadavkům na transparentnost vztahujícím se na rozdílné zacházení na základě funkcí a rozhraní. Toto nařízení by se rovněž nemělo vztahovat na online platební služby, neboť samy o sobě nesplňují použitelné požadavky, nýbrž ve své podstatě plní spíše pomocnou úlohu při transakcích dodávky zboží a poskytování služeb dotčeným spotřebitelům.

(12)

V souladu s relevantní judikaturou Soudního dvora Evropské unie a s ohledem na skutečnost, že závislé postavení podnikatelských uživatelů bylo zaznamenáno převážně s ohledem na online zprostředkovatelské služby, které slouží jako brána ke spotřebitelům, kteří jsou fyzickými osobami, by se mělo pojmu spotřebitele použitému k vymezení oblasti působnosti tohoto nařízení rozumět tak, že se vztahuje výlučně na fyzické osoby, pokud jednají za účelem, který nelze považovat za jejich obchodní činnost, podnikání, řemeslo nebo povolání.

(13)

Vzhledem k rychlému tempu inovací by definice internetového vyhledávače použitá v tomto nařízení měla být technologicky neutrální. Zejména by mělo být zřejmé, že definice zahrnuje rovněž hlasové žádosti.

(14)

Poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb mají sklon používat předem určené smluvní podmínky, a aby se v případě potřeby účinně chránili podnikatelští uživatelé, mělo by se toto nařízení použít v případě, že podmínky smluvních vztahů, bez ohledu na jejich název nebo formu, jsou jednostranně stanoveny poskytovatelem online zprostředkovatelských služeb. Zda byly podmínky jednostranně stanoveny, by mělo být zhodnoceno případ od případu na základě celkového posouzení. Pro celkové posouzení by neměla být sama o sobě rozhodující relativní velikost dotčených stran, skutečnost, že došlo k jednání nebo že určitá ustanovení podmínek mohla být předmětem takového jednání a mohla být sjednána společně příslušným poskytovatelem a podnikatelským uživatelem. Kromě toho povinnost poskytovatelů online zprostředkovatelských služeb učinit své podmínky snadno dostupnými pro podnikatelské uživatele, a to i v předsmluvní fázi jejich obchodního vztahu, znamená, že podnikatelští uživatelé nebudou připraveni o transparentnost vyplývající z tohoto nařízení v důsledku toho, že jsou tak či onak schopni vést jednání úspěšně.

(15)

S cílem zajistit, aby obecné podmínky smluvního vztahu umožnily podnikatelským uživatelům určit obchodní podmínky pro používání, ukončení a pozastavení online zprostředkovatelských služeb a dosáhnout předvídatelnosti jejich obchodního vztahu, měly by se tyto podmínky vypracovat v jasném a srozumitelném jazyce. Podmínky by se neměly považovat za vypracované v jasném a srozumitelném jazyce, jsou-li nejasné, neurčité, nebo postrádají podrobnosti o důležitých obchodních otázkách, takže podnikatelským uživatelům neposkytují rozumnou míru předvídatelnosti nejdůležitějších aspektů smluvního vztahu. Zavádějící jazyk by přitom neměl být považován za jasný a srozumitelný.

(16)

Aby bylo podnikatelským uživatelům dostatečně zřejmé, kde a pro koho jsou jejich zboží nebo služby uváděny na trh, měli by poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb zajistit transparentnost ve vztahu ke svým podnikatelským uživatelům, pokud jde o veškeré dodatečné distribuční kanály a potenciální přidružené programy, které by mohli využít k uvádění daného zboží nebo služeb na trh. Dodatečné kanály a přidružené programy by měly být pojímány v technologicky neutrálním smyslu, avšak mohly by mimo jiné zahrnovat jiné internetové stránky, aplikace či další online zprostředkovatelské služby, které podnikatelský uživatel používá k uvádění daného zboží nebo služeb na trh.

(17)

Práva duševního vlastnictví a online kontrola nad nimi mohou mít velký hospodářský význam jak pro poskytovatele online zprostředkovatelských služeb, tak i pro jejich podnikatelské uživatele. Aby se zajistila srozumitelnost a transparentnost pro podnikatelské uživatele a lepší porozumění, měli by poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb do svých podmínek zahrnout obecné nebo, přejí-li si tak učinit, podrobnější informace týkající se celkových účinků, nastanou-li, daných podmínek na práva duševního vlastnictví a kontrolu nad nimi. Takové informace by mohly mimo jiné obsahovat informace například o obecném používání log, ochranných známek nebo názvů obchodních značek.

(18)

Zajištění transparentnosti v obecných podmínkách může být důležité pro podporu udržitelných obchodních vztahů a zamezení nepoctivému chování na újmu podnikatelských uživatelů. Poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb by měli proto také zabezpečit, aby podmínky byly snadno dostupné ve všech fázích obchodního vztahu, kromě jiného i pro potenciální podnikatelské uživatele v předsmluvní fázi, a aby jakákoli jejich změna byla oznámena na trvalém nosiči dotčeným podnikatelským uživatelům ve lhůtě pro oznámení, která je rozumná a přiměřená s ohledem na konkrétní okolnosti, a činí nejméně 15 dnů. Přiměřené lhůty pro oznámení delší než 15 dnů by měly být stanoveny v případě, že navržené změny smluvních podmínek po podnikatelských uživatelích vyžadují, aby provedli technické nebo obchodní úpravy s cílem vyhovět změně, například pokud jsou povinni provést významné technické úpravy svého zboží a služeb. Lhůta pro oznámení by se neměla uplatnit, pokud a v tom rozsahu, v němž ji dotčený podnikatelský uživatel jednoznačně odmítne, nebo pokud a v tom rozsahu, v němž potřeba neprodleně provést změnu vyplývá z právního nebo regulačního závazku, který má za povinnost plnit poskytovatel služeb podle práva Unie nebo vnitrostátního práva. Návrhy redakčních změn by však neměly být zahrnuty pod pojmem „změna“, pokud nemění obsah nebo smysl podmínek. Požadavek na oznámení navrhovaných změn na trvalém nosiči by měl podnikatelským uživatelům umožnit účinně tyto změny přezkoumat v pozdější fázi. Podnikatelští uživatelé by měli mít právo ukončit smlouvu do 15 dnů od obdržení oznámení o změně, ledaže se na smlouvu vztahuje kratší lhůta, například na základě vnitrostátního občanského práva.

(19)

V obecné rovině by nabídka nového zboží a služeb, včetně softwarových aplikací, vložená do online zprostředkovatelských služeb měla být považována za jednoznačné potvrzující jednání, jímž podnikatelský uživatel upouští od lhůty pro oznámení nutné ke změně podmínek. Avšak v případech, kdy rozumná a přiměřená lhůta pro oznámení činí více než 15 dnů, jelikož změny podmínek vyžadují, aby podnikatelský uživatel provedl významné technické a obchodní úpravy svého zboží nebo služeb, by nemělo dojít k automatickému upuštění od lhůty pro oznámení, pokud podnikatelský uživatel nabídne nové zboží a služby. Poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb by měli očekávat, že změny podmínek budou vyžadovat, aby podnikatelští uživatelé provedli významné technické úpravy, pokud jsou například odstraněny celé prvky online zprostředkovatelské služby, k níž měli podnikatelští uživatelé přístup, nebo jsou přidány prvky nové nebo jestliže podnikatelští uživatelé mohou být nuceni upravit své zboží nebo přeprogramovat své služby, aby mohli nadále fungovat s využitím online zprostředkovatelských služeb.

(20)

V zájmu ochrany podnikatelských uživatelů a poskytnutí právní jistoty oběma stranám by příslušný soud měl mít možnost stanovit, že podmínky, které nesplňují právní požadavky, jsou neplatné, a to s účinky erga omnes a ex tunc. Každé takové zjištění soudu by se však mělo týkat pouze konkrétních ustanovení podmínek, která nesplňují právní požadavky. Zbývající ustanovení by měla zůstat platná a vymahatelná, pokud je lze oddělit od ustanovení, která nejsou v souladu s požadavky. Náhlé změny stávajících podmínek mohou značně narušit operace podnikatelských uživatelů. S cílem omezit takové negativní účinky na podnikatelské uživatele a odradit od takového chování, změny provedené v rozporu s povinností stanovit pevnou lhůtu pro oznámení by byly proto neplatné, tj. mělo by se za to, že nikdy neexistovaly, s účinky erga omnes a ex tunc.

(21)

K zajištění toho, aby podnikatelští uživatelé mohli využívat obchodních příležitostí nabízených online zprostředkovatelskými službami, by poskytovatelé těchto služeb neměli svým podnikatelským uživatelům zcela znemožnit uvádění jejich obchodní identity v rámci jejich nabídek nebo účasti v příslušných online zprostředkovatelských službách. Tento zákaz zasahování by však neměl být chápán jako právo podnikatelských uživatelů jednostranně určit, jakým způsobem se bude prezentovat jejich nabídka nebo účast v příslušných online zprostředkovatelských službách.

(22)

Poskytovatel online zprostředkovatelských služeb může mít oprávněné důvody rozhodnout, že omezí, pozastaví nebo ukončí poskytování svých služeb danému podnikatelskému uživateli, a to i vyřazením jednotlivého zboží nebo služeb daného podnikatelského uživatele nebo účinným odstraněním výsledků vyhledávání. Pokud je nelze pozastavit, mohou poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb rovněž omezit jednotlivé uvádění podnikatelských uživatelů, například jejich degradací nebo negativním ovlivněním zobrazení podnikatelského uživatele (tzv. dimming) nebo snížením jejich pořadí. Avšak vzhledem k tomu, že taková rozhodnutí mohou značně ovlivnit zájmy dotčených podnikatelských uživatelů, mělo by být těmto uživatelům nejpozději v okamžiku, kdy omezení nebo pozastavení nabude účinnosti, poskytnuto na trvalém nosiči odůvodnění takového rozhodnutí. Aby se minimalizoval negativní dopad těchto rozhodnutí na podnikatelské uživatele, měli by poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb také umožnit objasnění skutečností, které k tomuto rozhodnutí v rámci interního postupu pro vyřizování stížností vedly, což napomůže podnikatelskému uživateli obnovit soulad s předpisy, je-li to možné. Pokud kromě toho poskytovatel online zprostředkovatelských služeb vezme zpět rozhodnutí omezit, pozastavit nebo ukončit poskytování služeb, například proto, že rozhodnutí bylo učiněno v omylu nebo jestliže porušení podmínek, které k tomuto rozhodnutí vedlo, nebylo učiněno ve zlé víře a bylo dostatečným způsobem napraveno, měl by poskytovatel obnovit podnikatelskému uživateli bez zbytečného odkladu služby, včetně poskytnutí přístupu k osobním nebo jiným údajům z doby před přijetím rozhodnutí.

Odůvodnění týkající se rozhodnutí o omezení, pozastavení nebo ukončení poskytování online zprostředkovatelských služeb by mělo podnikatelským uživatelům umožnit, aby zjistili, zda existuje prostor pro napadení daného rozhodnutí, čímž se zvýší možnosti podnikatelských uživatelů usilovat v případě potřeby o účinnou nápravu. Odůvodnění by mělo určit příčiny pro rozhodnutí na základě důvodů, které poskytovatel stanovil předem ve svých podmínkách, a přiměřeně se odvolávat na příslušné zvláštní okolnosti, které k rozhodnutí vedly, včetně oznámení třetích stran. Poskytovatel online zprostředkovatelských služeb by však neměl být povinen odůvodnění omezení, pozastavení nebo ukončení poskytnout, pokud by tím porušil právní nebo regulační povinnost. Odůvodnění by rovněž nemělo být vyžadováno v případě, že je poskytovatel online zprostředkovatelských služeb schopen prokázat, že dotčený podnikatelský uživatel opakovaně porušil platné podmínky, což vedlo k ukončení poskytování všech dotčených online zprostředkovatelských služeb.

(23)

Ukončení veškerých online zprostředkovatelských služeb a související vymazání údajů poskytnutých k využívání nebo vytvořených prostřednictvím poskytování online zprostředkovatelských služeb představuje ztrátu podstatných informací, jež by mohla mít významný dopad na podnikatelské uživatele a mohla by rovněž zhoršit jejich schopnost řádně vykonávat další práva, která jim svěřuje toto nařízení. Poskytovatel online zprostředkovatelských služeb by proto měl dotčenému podnikatelskému uživateli poskytnout na trvalém nosiči odůvodnění nejméně 30 dní před tím, než ukončení poskytování online zprostředkovatelských služeb v plném rozsahu nabude účinnosti. V případech, kdy právní nebo regulační povinnost vyžaduje, aby poskytovatel online zprostředkovatelských služeb ukončil danému podnikatelskému uživateli poskytování svých online zprostředkovatelských služeb v plném rozsahu, tato lhůta by se neměla uplatnit. Stejně tak by se lhůta pro oznámení v délce 30 dní neměla uplatnit, pokud poskytovatel online zprostředkovatelských služeb uplatní právo na ukončení smlouvy podle vnitrostátních právních předpisů v souladu s právem Unie, jež umožňují okamžité ukončení smlouvy, pokud s přihlédnutím k veškerým okolnostem konkrétního případu a po zvážení zájmů obou stran nelze rozumně očekávat, že tento poskytovatel setrvá ve smluvním vztahu až do sjednané doby nebo do uplynutí výpovědní doby. Lhůta pro oznámení v délce 30 dní by se konečně neměla uplatnit tam, kde poskytovatel online zprostředkovatelských služeb může prokázat opakované porušení podmínek. Různé výjimky z této třicetidenní lhůty mohou zejména vyplynout v souvislosti s nelegálním či nevhodným obsahem, bezpečností zboží či služby, paděláním, podvodem, malwarem, spamem, narušením bezpečnosti údajů, jinými kybernetickými riziky, vhodností zboží nebo služby pro nezletilé. V zájmu zajištění proporcionality by měli poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb vyloučit pouze jednotlivé zboží nebo služby podnikatelského uživatele, pokud je to přiměřené a technicky proveditelné. Ukončení všech online zprostředkovatelských služeb představuje nejpřísnější opatření.

(24)

Pořadí zboží a služeb určované poskytovateli online zprostředkovatelských služeb má významný vliv na volbu spotřebitelů, a tedy na obchodní úspěch podnikatelských uživatelů, kteří nabízejí takové zboží a služby spotřebitelům. Jako pořadí se označuje relativní důležitost nabídek podnikatelských uživatelů nebo relevantnost připisovaná výsledkům vyhledávání v podobě, v jaké je poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb nebo poskytovatelé online vyhledávačů prezentují, uspořádají nebo oznamují, a je výsledkem uplatnění algoritmického řazení, mechanismů hodnocení či recenzí, vizuálních označení či jiných nástrojů pro zvýraznění nebo jejich kombinace. Předvídatelností se rozumí, že poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb neurčují pořadí svévolně. Poskytovatelé by měli proto předem uvést hlavní parametry, které určují pořadí, aby se zlepšila předvídatelnost pro podnikatelské uživatele, aby se jim umožnilo lépe porozumět fungování mechanismu určování pořadí a aby mohli porovnat postupy různých poskytovatelů v určování pořadí. Zvláštní podmínky tohoto požadavku na transparentnost jsou důležité pro podnikatelské uživatele, neboť obnášejí určení omezeného souboru parametrů, které z potenciálně o mnoho většího souboru parametrů s vlivem na pořadí mají největší význam. Odůvodněný popis by měl podnikatelským uživatelům pomoci zlepšit prezentaci svého zboží a služeb nebo některých inherentních vlastností tohoto zboží a služeb. Pojmu hlavního parametru by se mělo rozumět tak, že zahrnuje jakákoli obecná kritéria, procesy, zvláštní signály začleněné do algoritmů nebo jiné úpravy či mechanismy degradace používané v souvislosti s pořadím.

(25)

Popis hlavních parametrů určujících pořadí by měl zahrnovat také vysvětlení jakékoli možnosti podnikatelských uživatelů aktivně ovlivnit pořadí za úplatu a jejích relativních účinků. „Úplatou“ by se v tomto ohledu mohly rozumět platby, jejichž hlavním nebo výhradním cílem je dosáhnout lepšího pořadí, jakož i nepřímá úplata spočívající v tom, že podnikatelský uživatel přijme jakékoli další závazky, jejichž praktickým účinkem je dosažení lepšího pořadí, například využívání jakýchkoli doplňkových služeb nebo prémiových prvků. Obsah popisu včetně počtu a typu hlavních parametrů se tak může výrazně lišit v závislosti na konkrétních online zprostředkovatelských službách, avšak měl by zajistit, aby podnikatelští uživatelé přiměřeně porozuměli tomu, jak mechanismus určování pořadí zohledňuje vlastnosti skutečného zboží nebo služeb, které nabízí podnikatelský uživatel, a relevantnost zvláštních online zprostředkovatelských služeb pro spotřebitele. Jsou-li součástí obecného popisu mechanismu určování pořadí formulovaného jasným a srozumitelným jazykem příklady hlavních parametrů, které by podnikatelským uživatelům měly pomoci přiměřeně porozumět fungování mechanismu určování pořadí, mohly by zahrnovat ukazatele používané pro měření kvality zboží nebo služeb podnikatelských uživatelů, používání editorů a jejich schopnost ovlivnit pořadí tohoto zboží a služeb, rozsah vlivu úplat na pořadí, jakož i prvky, které se samotným produktem nebo službou nesouvisejí nebo s nimi souvisejí jen vzdáleně, jako jsou prezentační prvky online nabídky.

(26)

Podobně má pořadí internetových stránek určované poskytovateli internetových vyhledávačů, zejména těch internetových stránek, jejichž prostřednictvím podniky nabízejí své zboží a služby spotřebitelům, významný dopad na volbu spotřebitelů a obchodní úspěch uživatelů firemních internetových stránek. Poskytovatelé internetových vyhledávačů by měli proto poskytnout popis hlavních parametrů určujících pořadí všech indexovaných internetových stránek a relativní důležitost těchto hlavních parametrů v porovnání s jinými parametry, včetně indexovaných stránek uživatelů firemních internetových stránek a také jiných internetových stránek. Kromě vlastností zboží a služeb a jejich relevantnosti pro spotřebitele by tento popis v případě internetových vyhledávačů měl uživatelům firemních internetových stránek rovněž umožnit přiměřeně porozumět tomu, zda, a pokud ano, v jakém rozsahu jsou zohledněny jisté charakteristické znaky koncepce použité internetové stránky, například jejich optimalizace pro zobrazení na mobilních telekomunikačních zařízeních. Měl by rovněž obsahovat vysvětlení jakékoli možnosti uživatelů firemních internetových stránek aktivně ovlivnit pořadí za úplatu a jejích relativních účinků. V případě, že mezi poskytovateli internetových vyhledávačů a uživateli firemních internetových stránek neexistuje smluvní vztah, měl by tento popis být dostupný pro veřejnost na zjevném a snadno přístupném místě na příslušném internetovém vyhledávači. Oblasti internetových stránek, které od uživatelů vyžadují přihlášení nebo registraci, by v tomto ohledu za snadno přístupné a veřejně dostupné považovány být neměly.

Popis by měl z důvodu zajištění předvídatelnosti pro uživatele firemních internetových stránek být průběžně aktualizován, včetně možnosti snadné rozpoznatelnosti hlavních parametrů. Z existence aktualizovaného popisu hlavních parametrů by měli prospěch také jiní uživatelé než uživatelé firemních internetových stránek používající internetové vyhledávače. V některých případech mohou poskytovatelé internetových vyhledávačů rozhodnout, že v konkrétním případě ovlivní určování pořadí nebo vyřadí určitou internetovou stránku z pořadí na základě oznámení třetí strany. Na rozdíl od poskytovatelů online zprostředkovatelských služeb nelze vzhledem k neexistenci smluvního vztahu mezi dotčenými stranami očekávat, že by poskytovatelé internetových vyhledávačů přímo informovali uživatele firemních internetových stránek o změně pořadí nebo vyřazení v důsledku oznámení třetí strany. Uživatel firemních internetových stránek by však měl mít možnost prověřit obsah oznámení, které vedlo v konkrétním případě ke změně pořadí nebo k vyřazení, a přezkoumat obsah oznámení, například ve veřejně přístupné online databázi. To by pomohlo omezit případy, kdy konkurenti zneužívají oznámení za účelem vyřazení ze soutěže.

(27)

Poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb nebo poskytovatelé internetových vyhledávačů by neměli mít povinnost zpřístupňovat podle tohoto nařízení podrobné informace o fungování svého mechanismu určování pořadí včetně algoritmů. Rovněž by neměla být oslabována jejich schopnost zakročit, a to i v zájmu spotřebitelů, proti manipulaci s pořadím, které se ve zlém úmyslu dopustí třetí osoby. Obecný popis hlavních parametrů určujících pořadí by měl tyto zájmy chránit a současně umožnit podnikatelským uživatelům a uživatelům firemních internetových stránek, aby přiměřeně porozuměli tomu, jak určování pořadí v kontextu jejich využívání konkrétních online zprostředkovatelských služeb nebo internetových vyhledávačů funguje. Aby bylo zajištěno dosažení cíle tohoto nařízení, neměly by proto úvahy týkající se obchodních zájmů poskytovatelů online zprostředkovatelských služeb nebo poskytovatelů internetových vyhledávačů nikdy vést k tomu, že bude zpřístupnění hlavních parametrů určujících pořadí odmítnuto. V tomto ohledu by měl poskytnutý popis vycházet přinejmenším ze skutečných údajů o relevantnosti používaných parametrů určujících pořadí, i když by tímto nařízením neměla být dotčena směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/943 (5).

(28)

Komise by měla vypracovat pokyny, které pomohou poskytovatelům online zprostředkovatelských služeb nebo internetových vyhledávačů při uplatňování požadavků transparentnosti určování pořadí stanovených tímto nařízením. Tím by měl být optimalizován způsob, jímž jsou určovány hlavní parametry určující pořadí a jejich prezentace podnikatelským uživatelům a uživatelům firemních internetových stránek.

(29)

Doplňkovým zbožím a službami by se mělo rozumět zboží a služby, které jsou spotřebiteli nabízeny okamžitě před dokončením transakce zahájené v rámci online zprostředkovatelských služeb, a to jako doplněk k primárnímu zboží nebo službě nabízeným podnikatelským uživatelem. Jako doplňkové zboží a služby se označují produkty, které typicky závisí na primárním zboží či službě nebo jsou s nimi přímo spojeny, aby mohly plnit svou funkci. Proto by z tohoto pojmu měly být vyloučeny zboží a služby, které jsou prodávány pouze nádavkem k danému primárnímu zboží nebo službám, aniž by byly svou povahou doplňkové. Příkladem doplňkových služeb jsou služby oprav pro určité zboží nebo finanční produkty, jako je pojištění pronájmu vozidel nabízené jako doplněk k určitému zboží nebo službám nabízeným podnikatelským uživatelem. Podobně může doplňkové zboží zahrnovat zboží, které je doplňkem určitého produktu nabízeného podnikatelským uživatelem tím, že představuje jeho aktualizaci nebo nástroj přizpůsobení vztahující se k uvedenému určitému produktu. Poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb nabízející zákazníkům prostřednictvím svých online zprostředkovatelských služeb zboží a služby, které jsou doplňkové ke zboží nebo službě prodávané podnikatelským uživatelem, kteří používají jejich internetové zprostředkovatelské služby, by měli stanovit ve svých podmínkách popis druhu nabízeného doplňkového zboží a služeb. Tento popis by měl být dostupný v podmínkách bez ohledu na to, zda je doplňkové zboží dodáváno nebo doplňková služba poskytována poskytovatelem online zprostředkovatelských služeb samotným nebo třetí stranou. Tento popis by měl být dostatečně obsáhlý, aby umožňoval podnikatelskému uživateli porozumět tomu, zda jsou zboží nebo služby prodávány jako doplňkové ke zboží nebo službě podnikatelského uživatele. Popis by neměl nutně obsahovat určité zboží nebo službu, ale spíše druh produktu nabízeného jakožto doplněk k primárnímu produktu podnikatelského uživatele. Dále by tento popis měl za všech okolností obsahovat, zda a za jakých podmínek může podnikatelský uživatel nabízet navíc k primárnímu zboží nebo službám, které nabízí prostřednictvím online zprostředkovatelských služeb, své vlastní doplňkové zboží a služby.

(30)

Pokud poskytovatel online zprostředkovatelských služeb nabízí sám určité zboží nebo služby spotřebitelům prostřednictvím vlastních online zprostředkovatelských služeb nebo tak činí prostřednictvím podnikatelského uživatele, jehož ovládá, může soutěžit přímo s jinými podnikatelskými uživateli svých online zprostředkovatelských služeb, které poskytovatel neovládá, což může poskytovatele ekonomicky motivovat a dát mu příležitost využít kontrolu nad online zprostředkovatelskou službou k tomu, aby zajistil technické a ekonomické výhody své vlastní nabídce nebo nabídce nabízené prostřednictvím jím ovládaného podnikatelského uživatele, které by mohl upřít konkurenčním podnikatelským uživatelům. Takové chování by mohlo narušit poctivou hospodářskou soutěž a omezit možnosti volby spotřebitele. Zejména v takových situacích je důležité, aby poskytovatel online zprostředkovatelských služeb jednal transparentně a aby, ať už prostřednictvím právních, obchodních, nebo technických prostředků, jako jsou funkce zahrnující operační systémy, poskytl náležitý popis nebo úvahy týkající se každého rozdílného zacházení, které by mohl uplatnit v souvislosti se zbožím nebo službami, jež nabízí sám, ve srovnání se zbožím a službami nabízenými podnikatelskými uživateli. V zájmu zajištění proporcionality by se tato povinnost měla vztahovat spíše na úroveň celkových online zprostředkovatelských služeb než na úroveň jednotlivého zboží nebo služeb nabízených prostřednictvím těchto služeb.

(31)

Pokud poskytovatel internetového vyhledávače nabízí sám určité zboží nebo služby spotřebitelům prostřednictvím vlastního internetového vyhledávače nebo tak činí prostřednictvím uživatele firemních internetových stránek, jehož ovládá, může soutěžit přímo s jinými uživateli firemních internetových stránek svého internetového vyhledávače, které poskytovatel neovládá. Zejména v takových situacích je důležité, aby poskytovatel internetového vyhledávače jednal transparentně a aby, ať už prostřednictvím právních, obchodních nebo technických prostředků, poskytl popis každého rozdílného zacházení, které by mohl uplatnit v souvislosti se zbožím nebo službami, jež nabízí sám nebo prostřednictvím uživatele firemních internetových stránek, jehož ovládá, v porovnání se zbožím a službami nabízenými soutěžícími uživateli firemních internetových stránek. V zájmu zajištění proporcionality by se tato povinnost měla vztahovat spíše na úroveň internetového vyhledávače jako takového než na úroveň jednotlivého zboží nebo služeb nabízených prostřednictvím těchto služeb.

(32)

Toto nařízení by mělo řešit také otázku zvláštních smluvních ujednání, zejména v situaci nevyrovnané vyjednávací síly, s cílem zajistit, aby smluvní vztahy byly v souladu s dobrou vírou a poctivým jednáním. V zájmu zajištění předvídatelnosti a transparentnosti by podnikatelští uživatelé měli dostat skutečnou příležitost seznámit se se změnami podmínek, a tyto změny by tedy neměly být vůči nim uplatňovány se zpětnou účinností, jestliže nevycházejí z právní a regulační povinnosti nebo pro ně nejsou přínosné. Kromě toho by podnikatelští uživatelé měli dostat takové informace, aby získali jasnou představu o podmínkách, za kterých lze jejich smluvní vztah s poskytovatelem online zprostředkovatelských služeb ukončit. Poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb by měli zajistit, aby podmínky pro ukončení byly vždy přiměřené a bylo možné uplatňovat je bez zbytečných obtíží. V neposlední řadě by podnikatelští uživatelé měli být plně informováni o všech případech, kdy si poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb i po ukončení smlouvy zachovávají přístup k informacím, jež podnikatelští uživatelé poskytují nebo generují v rámci používání online zprostředkovatelských služeb.

(33)

Schopnost přístupu k údajům, včetně osobních údajů, a schopnost je používat může umožnit významnou tvorbu hodnoty v ekonomice online platforem jak obecně, tak i pro zapojené podnikatelské uživatele a online zprostředkovatelské služby. Je proto důležité, aby poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb poskytli podnikatelským uživatelům jasný popis rozsahu, povahy a podmínek jejich přístupu k určitým kategoriím údajů a jejich používání. Popis by měl být přiměřený a mohl by spíše odkazovat na obecné podmínky přístupu, než obsahovat vyčerpávající výčet skutečných údajů nebo kategorií údajů. Do popisu by však mohl být zahrnut rovněž výčet některých druhů skutečných údajů, které mohou být pro podnikatelské uživatele vysoce relevantní, a konkrétní podmínky přístupu k nim. Mezi tyto údaje by mohly patřit hodnocení a recenze, které podnikatelští uživatelé nashromáždili v souvislosti s online zprostředkovatelskými službami. Vcelku by měl popis podnikatelským uživatelům umožnit pochopit, zda mohou údaje používat ke zvýšení tvorby hodnot, a to i případným dalším využíváním datových služeb třetích stran.

(34)

Stejně důležité je, aby podnikatelští uživatelé pochopili, zda poskytovatel sdílí údaje, které se generují při používání zprostředkovatelských služeb podnikatelským uživatelem, se třetími stranami. Podnikatelští uživatelé by měli být zejména upozorněni na sdílení údajů se třetími stranami, které se provádí pro účely, které nejsou nezbytné pro řádné fungování online zprostředkovatelských služeb, například v situaci, kdy poskytovatel zpeněží údaje z komerčních důvodů. Aby měli podnikatelští uživatelé možnost plně vykonat svá práva, na jejichž základě mohou takovéto sdílení údajů ovlivnit, měli by poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb výslovně uvádět také všechny možnosti zamezení sdílení údajů, které na základě smluvního vztahu s podnikatelským uživatelem existují.

(35)

Z těchto požadavků nevyplývá, že by poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb museli osobní či neosobní údaje předávat svým podnikatelským uživatelům, ani že by tak činit nesměli. Opatření v zájmu transparentnosti by však mohla přispět k většímu sdílení údajů a posílit cíle v oblasti vytvoření společného evropského datového prostoru, neboť jde o klíčový zdroj inovací a růstu. Zpracování osobních údajů by mělo být v souladu s právním rámcem Unie pro ochranu fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a pro respektování soukromého života a ochranu osobních údajů v elektronických komunikacích, zejména s nařízením (EU) 2016/679 (6), směrnicí (EU) 2016/680 (7) a směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES (8).

(36)

Poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb by v některých případech mohli ve svých podmínkách omezit schopnost podnikatelských uživatelů nabízet zboží a služby spotřebitelům za příznivějších podmínek jinými prostředky než prostřednictvím online zprostředkovatelských služeb. V těchto případech by dotčení poskytovatelé měli uvést důvody tohoto omezení, zejména pokud jde o hlavní ekonomická, obchodní nebo právní hlediska omezení. Tato povinnost transparentnosti by však neměla být chápána tak, že má vliv na posouzení legality takových omezení na základě jiných aktů unijního práva nebo práva členských států v souladu s unijním právem, kromě jiného i v oblastech hospodářské soutěže a nekalých obchodních praktik a uplatňování takových právních předpisů.

(37)

Poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb by měli zajistit interní systém pro vyřizování stížností, a umožnit tak podnikatelským uživatelům, včetně těch, jimž mohlo být používání příslušných online zprostředkovatelských služeb pozastaveno nebo ukončeno, přístup k okamžitým, vhodným a účinným možnostem nápravy. Cílem interního systému pro vyřizování stížností, který by měl být založen na zásadách transparentnosti a rovného zacházení ve stejných situacích, by mělo být zabezpečení toho, aby poskytovatel online zprostředkovatelských služeb a příslušný podnikatelský uživatel mohli podstatnou část stížností řešit dvoustraně v přiměřené lhůtě. V průběhu vyřizování stížnosti mohou poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb ponechat v platnosti rozhodnutí, jež přijali. Jakoukoli snahou dosáhnout dohody prostřednictvím interního mechanismu pro vyřizování stížností nejsou dotčena práva dotčených poskytovatelů online zprostředkovatelských služeb nebo podnikatelských uživatelů zahájit soudní řízení kdykoli během vyřizování stížností nebo po něm. Kromě toho by poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb měli zveřejňovat a alespoň jednou ročně ověřit informace o fungování a efektivnosti svého interního systému pro vyřizování stížností, aby podnikatelským uživatelům pomohli porozumět hlavním druhům problémů, které mohou vzniknout v souvislosti s poskytováním různých online zprostředkovatelských služeb, a možnosti dosažení rychlého a účinného dvojstranného řešení.

(38)

Cílem požadavků tohoto nařízení týkajících se interního systému pro vyřizování stížností je umožnit poskytovatelům online zprostředkovatelských služeb přiměřený stupeň flexibility při provozování takových systémů a řešení jednotlivých stížností, aby se minimalizovala každá administrativní zátěž. Kromě toho interní systémy pro vyřizování stížností by měly poskytovatelům online zprostředkovatelských služeb umožnit v případě potřeby přiměřeně řešit každé využití těchto systémů ve zlém úmyslu, o něž by se někteří podnikatelští uživatelé mohli pokoušet. Vzhledem k nákladům na zavedení a fungování takových systémů je vhodné osvobodit od takových povinností všechny poskytovatele online zprostředkovatelských služeb, kteří představují malé podniky, v souladu s příslušnými ustanoveními doporučení Komise 2003/361/ES (9). Pravidla konsolidace stanovená v uvedeném doporučení zajistí, aby nedocházelo k obcházení pravidel. Tímto osvobozením by nemělo být dotčeno právo těchto podniků zavést na dobrovolném základě interní systém pro vyřizování stížností, který splňuje kritéria stanovená v tomto nařízení.

(39)

Používání slova „interní“ by nemělo být chápáno tak, že brání v přesunu interních systémů pro vyřizování stížností na poskytovatele externích služeb nebo na jinou podnikatelskou strukturu, neboť poskytovatel nebo jiná podnikatelská struktura má plné oprávnění a možnost zajišťovat soulad interního systému pro vyřizování stížností s požadavky tohoto nařízení.

(40)

Mediace může poskytovatelům online zprostředkovatelských služeb a jejich podnikatelským uživatelům poskytnout prostředky pro uspokojivé řešení sporů, aniž by se musela použít soudní řízení, která mohou být zdlouhavá a nákladná. Poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb by proto měli usnadnit mediaci zejména určením nejméně dvou veřejných či soukromých mediátorů, s nimiž jsou ochotni spolupracovat. Cílem určení minimálního počtu mediátorů je ochrana jejich neutrality. Mediátoři, kteří poskytují své služby z místa nacházejícího se mimo Unii, by měli být určeni pouze tehdy, je-li zaručeno, že použití jejich služeb nikterak nezbaví dotčené podnikatelské uživatele právní ochrany, která se jim poskytuje podle unijního práva nebo práva členských států, včetně požadavků tohoto nařízení a platného práva týkajícího se ochrany osobních údajů a obchodního tajemství. Aby tito mediátoři byli dostupní, spravedliví a co nejrychlejší, nejefektivnější a nejúčinnější, měli by splňovat určitá stanovená kritéria. Poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb a jejich podnikatelští uživatelé by však poté, co mezi nimi dojde ke sporu, měli mít i nadále možnost společně určit jakéhokoli mediátora podle svého výběru. V souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/52/ES (10) by mediace podle tohoto nařízení měla být dobrovolná v tom smyslu, že odpovědnost za ni nesou strany samotné a mohou ji také kdykoli zahájit nebo ukončit. Bez ohledu na dobrovolný charakter mediace by měli poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb posuzovat žádosti o mediaci v dobré víře podle tohoto nařízení.

(41)

Poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb by měli nést přiměřenou část celkových nákladů mediace s přihlédnutím ke všem příslušným prvkům daného případu. Za tímto účelem by měl mediátor navrhnout, jaká část je v jednotlivém případě přiměřená. Vzhledem k nákladům a administrativní zátěži spojeným s nutností určit v podmínkách mediátory je vhodné osvobodit od této povinnosti všechny poskytovatele online zprostředkovatelských služeb, kteří jsou malými podniky, v souladu s příslušnými ustanoveními doporučení 2003/361/ES. Pravidla konsolidace stanovená v uvedeném doporučení zajistí, aby nedocházelo k obcházení pravidel. Tím by však nemělo být dotčeno právo těchto podniků určit v podmínkách mediátory, kteří splňují kritéria stanovená v tomto nařízení.

(42)

Vzhledem k tomu, že poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb by měli mít vždy povinnost určit mediátory, s nimiž jsou ochotni spolupracovat, a měli by mít povinnost jednat v dobré víře během jakéhokoli pokusu o mediaci v souladu s tímto nařízením., měly by být tyto povinnosti stanoveny tak, aby se zabránilo zneužívání mediačního systému podnikatelskými uživateli. Podnikatelští uživatelé by rovněž měli mít povinnost zúčastnit se mediace v dobré víře. Poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb by neměli mít povinnost účastnit se mediačního řízení, pokud podnikatelský uživatel zahájí řízení, v jehož případě už dříve zahájil řízení ve snaze o mediaci, nebo pokud mediátor v daném případě zjistil, že daný podnikatelský uživatel nejednal v dobré víře. Poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb by neměli mít povinnost účastnit se mediace s podnikatelskými uživateli, kteří mediátorovi opakovaně podali neúspěšný podnět k mediačnímu řízení. Tyto výjimečné situace by neměly omezovat možnost podnikatelského uživatele předložit věc k mediaci, pokud – jak stanoví mediátor – předmět mediace nesouvisí s předchozími případy.

(43)

Aby se v Unii usnadnilo řešení sporů týkajících se poskytování online zprostředkovatelských služeb pomocí mediace, Komise by měla ve spolupráci s členskými státy podpořit zřízení specializované mediační organizace, která v současné době chybí. Zapojení mediátorů, kteří mají odborné znalosti online zprostředkovatelských služeb a také specifických průmyslových odvětví, v nichž se tyto služby poskytují, by mělo zvýšit důvěru, kterou mají obě strany v mediační řízení, a pravděpodobnost, že takové řízení, povede k rychlému, spravedlivému a uspokojivému výsledku.

(44)

Různé faktory, například omezené finanční prostředky, obava z odvety a ustanovení o výlučné volbě práva a soudu uvedená v podmínkách, mohou omezit efektivnost existujících možností soudní nápravy, zejména těch, které vyžadují, aby podnikatelští uživatelé nebo uživatelé firemních internetových stránek jednali samostatně, a aby byli identifikovatelní. Aby se zajistilo účinné uplatňování tohoto nařízení, měla by se organizacím, sdružením zastupujícím podnikatelské uživatele nebo uživatele firemních internetových stránek a rovněž některým veřejným subjektům zřízeným v členských státech poskytnout možnost podat žalobu u vnitrostátních soudů v souladu s vnitrostátními právními předpisy, včetně vnitrostátních procesních požadavků. Cílem takové žaloby u vnitrostátních soudů by mělo být ukončení nebo zákaz porušování pravidel stanovených v tomto nařízení a zamezení budoucím škodám, které by mohly podkopat udržitelné obchodní vztahy v ekonomice online platforem. K zajištění toho, aby takové organizace nebo sdružení účinně a náležitě využívaly tohoto práva, měly by splňovat určitá kritéria. Zejména musí být řádně založeny podle práva členského státu, být neziskové a trvale plnit své cíle. Tyto požadavky by měly zabránit jakémukoli ad hoc zakládání organizací nebo sdružení za účelem provádění zvláštní činnosti či činností nebo za účelem dosažení zisku. Dále by mělo být zajištěno, aby žádná třetí strana, která poskytuje financování, neměla nepatřičný vliv na rozhodování těchto organizací či sdružení.

V zájmu zamezení střetu zájmů by se mělo zejména zabránit tomu, aby organizace či sdružení zastupující podnikatelské uživatele nebo uživatele firemních internetových stránek byly vystaveny nežádoucím vlivům ze strany poskytovatelů online zprostředkovatelských služeb nebo poskytovatelů internetových vyhledávačů. Zveřejnění úplných informací o členství a zdrojů financování by mělo vnitrostátním soudům usnadnit posuzování toho, zda byla splněna kritéria způsobilosti. Vzhledem ke zvláštnímu postavení příslušných veřejných subjektů v členských státech, kde byly takové subjekty zřízeny, by se mělo vyžadovat pouze to, aby tyto subjekty byly v souladu s příslušnými předpisy vnitrostátního práva výslovně pověřeny podávat uvedené žaloby ať už ve společném zájmu dotčených stran, nebo v obecném zájmu, aniž by bylo potřeba na takové veřejné subjekty uplatňovat zmíněná kritéria. Takové žaloby by se neměly nikterak dotýkat práv podnikatelských uživatelů a uživatelů firemních internetových stránek na podání samostatné soudní žaloby.

(45)

Totožnost organizací, sdružení a veřejných subjektů, které by podle názoru členských států měly být oprávněny podat žalobu podle tohoto nařízení, by měla být sdělena Komisi. V rámci tohoto sdělení by měly členské státy uvést konkrétní odkaz na příslušná ustanovení vnitrostátních předpisů, na jejichž základě byly organizace, sdružení nebo veřejný subjekt založeny, a případně odkaz na příslušný veřejný rejstřík, v němž jsou tyto organizace nebo sdružení zapsány. Tato další možnost označení členskými státy by měla zajistit určitou míru právní jistoty a předvídatelnosti, na niž se podnikatelští uživatelé a uživatelé firemních internetových stránek mohou spolehnout. Jejím cílem je zároveň také zefektivnění a zkrácení soudních řízení, což se v tomto kontextu jeví jako vhodné. Komise by měla zajistit zveřejnění seznamu těchto organizací, sdružení a veřejných subjektů v Úředním věstníku Evropské unie. Zařazení na tento seznam by mělo sloužit jako vyvratitelný důkaz právní způsobilosti organizace, sdružení nebo veřejného subjektu podávajících žalobu. Vyvstanou-li v souvislosti s určitým ustanovením obavy, měl by členský stát, jenž danou organizaci, sdružení nebo veřejný subjekt určil, tyto obavy prověřit. Organizace, sdružení a veřejné subjekty, které určitý členský stát neurčil, by měly mít možnost podat žalobu u vnitrostátního soudu, s výhradou posouzení právní způsobilosti podle kritérií stanovených v tomto nařízení.

(46)

Členské státy by měly mít povinnost zajistit odpovídající a účinné vymáhání tohoto nařízení. V členských státech existují různé systémy vymáhání a členské státy by neměly mít povinnost zřizovat nové vnitrostátní subjekty pro vymáhání. Členské státy by měly mít možnost svěřit vymáhání tohoto nařízení stávajícím orgánům, včetně soudů. Toto nařízení by nemělo členským státům ukládat povinnost stanovit vymáhání z moci úřední ani ukládat pokuty.

(47)

Komise by měla v úzké spolupráci s členskými státy nepřetržitě sledovat uplatňování tohoto nařízení. V tomto kontextu by Komise měla usilovat o zřízení široké sítě pro výměnu informací díky využití příslušných expertních subjektů, středisek excelence a skupiny pro sledování ekonomiky online platforem. Členské státy by měly Komisi poskytovat na požádání veškeré relevantní informace, jimiž v této souvislosti disponují. Toto opatření by rovněž mělo těžit z celkové posílené transparentnosti obchodních vztahů mezi podnikatelskými uživateli a poskytovateli online zprostředkovatelských služeb a mezi uživateli firemních internetových stránek a internetovými vyhledávači, jejíž dosažení si toto nařízení klade za cíl. Za účelem účinného plnění úkolů sledování a přezkumu podle tohoto nařízení by se Komise měla snažit shromažďovat informace od poskytovatelů online zprostředkovatelských služeb. Poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb by měli ve vhodných případech v dobré víře spolupracovat na usnadňování shromažďování takových údajů.

(48)

Kodexy chování vypracované buď dotčeným poskytovatelem služeb, nebo organizacemi či sdruženími, které ho zastupují, mohou přispět k náležitému uplatňování tohoto nařízení, a měly by se proto podporovat. Pokud se takové kodexy chování vypracovávají v konzultaci se všemi příslušnými zúčastněnými stranami, měly by se zohlednit zvláštní rysy dotčených odvětví a také zvláštní rysy malých a středních podniků. Znění těchto kodexů by mělo být objektivní a nediskriminační.

(49)

Komise by měla toto nařízení pravidelně hodnotit a důkladně sledovat jeho dopady na ekonomiku online platforem, zejména s ohledem na určení, zda jsou nutné změny zohledňující příslušný vývoj techniky nebo vývoj na trhu. Toto hodnocení by mělo zahrnovat dopady na podnikatelské uživatele, které mohou být důsledkem obecného zahrnování ustanovení o výlučné volbě práva a soudu do smluvních podmínek, které určují jednostranně poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb. Za účelem získání širokého přehledu vývoje v tomto odvětví by hodnocení mělo zohledňovat zkušenosti členských států a relevantních zúčastněných stran. Expertní skupina pro sledování ekonomiky online platforem zřízená rozhodnutím Komise C(2018)2393 hraje klíčovou úlohu při sestavování hodnocení tohoto nařízení ze strany Komise. Komise by proto měla řádně zohlednit stanoviska a zprávy, které jí tato skupina předloží. Komise by v návaznosti na toto hodnocení měla přijmout příslušná opatření. Další opatření, včetně opatření legislativní povahy, mohou být vhodná v případě, že se ustanovení tohoto nařízení ukáží nedostatečnými pro řádné vyřešení problému setrvalé nerovnováhy a nekalých obchodních praktik v tomto odvětví.

(50)

Při poskytování informací vyžadovaných tímto nařízením by se měly co nejvíce vzít v úvahu zvláštní potřeby osob se zdravotním postižením, a to v souladu s cíli Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením (11).

(51)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž zajištění spravedlivého, předvídatelného, udržitelného a důvěryhodného online podnikatelského prostředí na vnitřním trhu, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej, z důvodu jeho rozsahu a účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení uvedeného cíle.

(52)

Toto nařízení se snaží zajistit plné dodržování práva na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces stanoveného v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie a podporuje uplatňování svobody podnikání stanovené v článku 16 uvedené Listiny,

1)

„podnikatelským uživatelem“ jakákoli soukromá osoba jednající v rámci obchodní nebo profesní činnosti nebo jakákoli právnická osoba, která prostřednictvím online zprostředkovatelských služeb nabízí zboží nebo služby spotřebitelům za účelem, který lze považovat za jejich obchodní činnost, podnikání, řemeslo nebo povolání;

2)

„online zprostředkovatelskými službami“ služby, které splňují všechna tato kritéria:

3)

„poskytovatelem online zprostředkovatelských služeb“ jakákoli fyzická nebo právnická osoba, která poskytuje, nebo nabízí k poskytnutí, online zprostředkovatelské služby podnikatelským uživatelům;

4)

„spotřebitelem“ jakákoli fyzická osoba, která jedná za účelem, který nelze považovat za její obchodní činnost, podnikání, řemeslo nebo povolání;

5)

„internetovým vyhledávačem“ digitální služba, která uživatelům umožňuje vkládat dotazy za účelem vyhledávání v zásadě na všech internetových stránkách nebo na všech internetových stránkách v určitém jazyce na základě dotazu na jakékoli téma v podobě klíčového slova, hlasové žádosti, sousloví nebo jiného zadání a která poskytuje výsledky v jakémkoli formátu, v nichž lze nalézt informace související s požadovaným obsahem;

6)

„poskytovatelem internetového vyhledávače“ jakákoli fyzická nebo právnická osoba, která poskytuje nebo nabízí k poskytnutí internetové vyhledávače spotřebitelům;

7)

„uživatelem firemních internetových stránek“ každá fyzická nebo právnická osoba, která používá online rozhraní, tj. jakýkoli software, včetně internetových stránek nebo jejich části a aplikací, včetně mobilních aplikací, k nabízení zboží nebo služeb spotřebitelům za účelem, který lze považovat za její obchodní činnost, podnikání, řemeslo nebo povolání;

8)

„pořadím“ relativní důležitost připisovaná zboží nebo službám nabízeným prostřednictvím online zprostředkovatelských služeb nebo relevantnost připisovaná výsledkům vyhledávání internetovými vyhledávači, jak je poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb nebo poskytovatelé internetových vyhledávačů prezentují, uspořádávají nebo sdělují, bez ohledu na technické prostředky používané pro takovou prezentaci, uspořádání nebo sdělení;

9)

„ovládáním“ vlastnictví nebo schopnost vykonávat rozhodující vliv na podnik ve smyslu čl. 3 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 139/2004 (13);

10)

„podmínkami“ všechny podmínky nebo specifikace bez ohledu na jejich název nebo formu, kterými se řídí smluvní vztah mezi poskytovatelem online zprostředkovatelských služeb a jeho podnikatelskými uživateli a které jednostranně stanoví poskytovatel online zprostředkovatelských služeb; otázka, zda došlo k jednostrannému stanovení podmínek, se zodpoví na základě celkového posouzení, pro které nejsou relativní velikost dotčených stran nebo skutečnost, že došlo k jednání nebo že určitá ustanovení podmínek mohla být předmětem takového jednání a mohla být sjednána společně příslušným poskytovatelem a podnikatelským uživatelem, samy o sobě rozhodující;

11)

„doplňkovým zbožím a službami“ zboží a služby, které spotřebiteli nabízí podnikatelský uživatel prostřednictvím online zprostředkovatelských služeb před dokončením transakce zahájené v rámci online zprostředkovatelských služeb navíc k primárnímu zboží nebo službě a jako doplněk k nim;

12)

„mediací“ jakékoli formální řízení, jak je vymezeno v čl. 3 písm. a) směrnice 2008/52/ES;

13)

„trvalým nosičem“ jakýkoli nástroj, který umožňuje podnikatelským uživatelům ukládat informace určené jim osobně způsobem vhodným pro jejich budoucí použití a po dobu přiměřenou jejich účelu a který umožňuje reprodukci uložených informací v nezměněném stavu.

a)

uplatňují změny podmínek se zpětnou působností pouze v případě, že vycházejí z právní nebo regulační povinnosti nebo jsou pro podnikatelské uživatele výhodné;

b)

zajistí, aby jejich podmínky zahrnovaly informace o podmínkách, za kterých mohou podnikatelští uživatelé svůj smluvní vztah s poskytovatelem online zprostředkovatelských služeb ukončit, a

c)

zahrnou do svých podmínek popis technického a smluvního přístupu k informacím poskytnutým nebo vygenerovaným podnikatelským uživatelem, které uchovávají po ukončení smlouvy mezi poskytovatelem online zprostředkovatelských služeb a podnikatelským uživatelem, nebo v nich uvedou, že takový technický a smluvní přístup neexistuje.

(1)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1132 (3) stanoví mimo jiné pravidla pro zveřejňování a pro propojení ústředních, obchodních a podnikových rejstříků členských států.

(2)

Využívání digitálních nástrojů a procesů pro snadnější, rychlejší a časově i nákladově efektivnější zahájení ekonomické činnosti založením společnosti nebo vytvořením pobočky této společnosti v jiném členském státě a pro poskytování úplných a dostupných informací o společnostech je jedním z nezbytných předpokladů pro účinné fungování, modernizaci a administrativní racionalizaci konkurenčního vnitřního trhu a pro zajištění konkurenceschopnosti a důvěryhodnosti společností.

(3)

Zajištění právního a správního prostředí odpovídajícího novým sociálním a hospodářským výzvám v souvislosti s globalizací a digitalizací má zásadní význam jednak z hlediska poskytnutí nezbytných záruk v boji proti zneužití a podvodům, a jednak z hlediska plnění cílů, jako je urychlení hospodářského růstu, vytváření pracovních míst a přilákání investic do Unie, což jsou prvky, které společně přinesou hospodářské a sociální výhody pro společnost jako celek.

(4)

V současné době existují značné rozdíly mezi členskými státy, pokud jde o dostupnost online nástrojů, které umožňují podnikatelům a společnostem komunikovat s orgány veřejné moci v oblasti práva obchodních společností. Služby poskytované v rámci elektronické veřejné správy se mezi členskými státy liší. Některé členské státy poskytují komplexní a uživatelsky vstřícné služby, které jsou plně přístupné online, zatímco jiné nenabízejí žádná online řešení v některých klíčových stadiích životního cyklu společnosti. Některé členské státy například umožňují vytvořit společnost či ukládat změny v listinách či údajích v rejstříku pouze osobně, zatímco jiné umožňují učinit tak osobně i online a některé další pouze online.

(5)

Pokud jde navíc o přístup k informacím o společnostech, stanovuje právo Unie minimální soubor údajů, které musejí být vždy poskytnuty zdarma. Rozsah těchto informací je však i nadále omezený. Přístup k těmto informacím se liší v závislosti na členském státě, přičemž v některých členských státech je bezplatně k dispozici více informací než v jiných, což v Unii vytváří nerovnováhu.

(6)

Komise ve svých sděleních nazvaných „Strategie pro jednotný digitální trh v Evropě“ a „Akční plán EU pro ‚eGovernment‘ na období 2016–2020: Urychlování digitální transformace veřejné správy“ zdůraznila úlohu orgánů veřejné správy spočívající v pomoci podnikům snadno zahájit své aktivity, působit online a expandovat přes hranice. Akční plán EU pro „eGovernment“ konkrétně uznal důležitost zlepšení využívání digitálních nástrojů při plnění požadavků souvisejících s právem obchodních společností. Kromě toho v Tallinském prohlášení ze dne 6. října 2017 o elektronické veřejné správě členské státy kladou důrazný požadavek na zintenzivnění úsilí o stanovení účinných, na uživatele orientovaných elektronických postupů v Unii.

(7)

V červnu 2017 začalo fungovat propojení ústředních, obchodních a podnikových rejstříků členských států, což značně usnadňuje přeshraniční přístup k údajům o společnostech v Unii a umožňuje, aby rejstříky v členských státech vzájemně elektronicky komunikovaly ve vztahu k určitým přeshraničním operacím, jež se společností dotýkají.

(8)

Aby se usnadnilo vytváření společností a zápis poboček do rejstříku a snížily náklady, čas a administrativní zátěž spojené s těmito postupy, zejména u mikropodniků a malých a středních podniků, jak jsou definovány v doporučení Komise 2003/361/ES (4), měly by být zavedeny postupy, které by umožnily vytváření společností a zápis poboček do rejstříku plně online. Tato směrnice by společnostem neměla ukládat povinnost využívat tyto postupy. Členské státy by však měly mít možnost rozhodnout, že některé nebo všechny online postupy budou povinné. Stávající náklady a zátěž spojené s postupy vytváření a zápisu do rejstříku vznikají nejen v důsledku administrativních poplatků účtovaných za vytvoření společnosti, ale rovněž v důsledku jiných požadavků, jež způsobují, že celkový proces trvá déle, zejména je-li požadována fyzická přítomnost navrhovatele. Kromě toho by údaje o těchto postupech měly být zpřístupněny online a bezplatně.

(9)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1724 (5), kterým se zřizuje jednotná digitální brána, stanoví obecná pravidla pro online poskytování informací, postupů a asistenčních služeb významných pro fungování vnitřního trhu. Tato směrnice stanoví zvláštní pravidla související s online vytvářením kapitálových společností, zápisem poboček do rejstříku a ukládáním listin a údajů společnostmi a pobočkami (dále jen „online postupy“), na která se uvedené nařízení nevztahuje. Členské státy by zejména měly poskytnout konkrétní informace o online postupech stanovených v této směrnici a také vzory zakladatelského právního jednání (dále jen „vzory“) na internetových stránkách přístupných prostřednictvím jednotné digitální brány.

(10)

Umožnění vytváření společností, zápisu poboček do rejstříku a ukládání listin a údajů plně online společnostem umožní, aby při svých kontaktech s příslušnými orgány členských států využívaly digitálních nástrojů. V zájmu posílení důvěry by členské státy měly zajistit, aby zabezpečená elektronická identifikace a využívání služeb vytvářejících důvěru byly možné jak pro vnitrostátní, tak pro přeshraniční uživatele v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 (6). Aby členské státy umožnily přeshraniční elektronickou identifikaci, měly by kromě toho zřídit systémy elektronické identifikace, které zajišťují povolené prostředky pro elektronickou identifikaci. Tyto vnitrostátní systémy budou používány jako základ pro uznávání prostředků pro elektronickou identifikaci vydaných v jiném členském státě. Aby se zajistila vysoká úroveň důvěry v přeshraničních situacích, měly by být uznávány pouze prostředky pro elektronickou identifikaci, které jsou v souladu s článkem 6 nařízení (EU) č. 910/2014. Tato směrnice by v každém případě měla členské státy zavazovat pouze k tomu, aby umožnily online vytváření společností, zápis poboček do rejstříku a online ukládání listin a údajů navrhovateli, kteří jsou občany Unie prostřednictvím uznávání jejich prostředků pro elektronickou identifikaci. Členské státy by měly rozhodnout, jakým způsobem budou veřejně dostupné prostředky pro identifikaci, které uznávají, včetně těch z nich, které nespadají do oblasti působnosti nařízení (EU) č. 910/2014.

(11)

Členské státy by si měly zachovat možnost rozhodnout, kdo má být podle vnitrostátního práva považován ve vztahu k online postupům za navrhovatele, za podmínky, že tím nedojde k omezení oblasti působnosti nebo cílů této směrnice.

(12)

Aby se usnadnily online postupy pro společnosti, měly by rejstříky členských států zajistit, aby pravidla týkající se poplatků platných pro online postupy, které stanoví tato směrnice, byla transparentní a uplatňovala se nediskriminačním způsobem. Požadavkem na transparentnost pravidel týkajících se poplatků by však neměla být dotčena případná smluvní svoboda mezi navrhovateli a osobami, které jim pomáhají při jakékoli části online postupu, včetně svobody sjednat u těchto služeb přiměřenou cenu.

(13)

Poplatky účtované rejstříky za online postupy by se měly vypočítat na základě nákladů na příslušné služby. Tyto poplatky mohou rovněž zahrnovat zejména náklady na méně významné služby, které nejsou zpoplatněny. Pro účely výpočtu příslušné částky by členské státy měly mít právo zohlednit veškeré náklady spojené s prováděním online postupů, včetně s tím spojených případných režijních nákladů. Členské státy by rovněž měly mít možnost zavést paušální poplatky a stanovit výši takových poplatků na dobu neurčitou, pokud budou v pravidelných intervalech ověřovat, že tyto poplatky nepřekračují průměrné náklady na danou službu. Poplatky za online postupy, které si účtuje rejstřík v členských státech, by neměly překročit krytí nákladů na poskytování příslušných služeb. Pokud je navíc dokončení postupu podmíněno uhrazením určité částky, mělo by být možné uhradit ji prostřednictvím široce dostupných přeshraničních platebních služeb, jako jsou např. kreditní karty či bankovní převody.

(14)

Členské státy by měly pomáhat osobám, které chtějí vytvořit společnost nebo zapsat pobočku do rejstříku, tím, že jim prostřednictvím jednotné digitální brány nebo případně portálu e-Justice poskytnou stručným a uživatelsky vstřícným způsobem určité informace týkající se postupů a požadavků na vytvoření kapitálových společností, zápisu poboček do rejstříku, ukládání listin údajů, pravidel pro vyloučení člena statutárního orgánu z výkonu funkce a nástinu pravomocí a povinností správních, řídících a dozorčích orgánů společnosti.

(15)

Mělo by být možné vytvořit společnosti plně online. Členské státy by však měly mít možnost omezit online vytvoření na určité typy kapitálových společností stanovené touto směrnicí, a to z důvodu složitosti vytvoření jiných typů společností podle vnitrostátního práva. Členské státy by v každém případě měly stanovit podrobná pravidla pro online vytváření společností. Mělo by být možné vytvořit společnost online s podáním listin nebo údajů v elektronické formě, aniž by tím byly dotčeny hmotněprávní a procesní požadavky členských států, a to včetně požadavků týkajících se právního postupu při vypracování zakladatelských právních jednání, a pravost, správnost, spolehlivost, důvěryhodnost a řádná právní forma podaných listin či údajů. Tyto hmotněprávní a procesněprávní požadavky by však neměly znemožňovat online postupy, zejména online vytvoření společností a online zápis pobočky do rejstříku. V případech, kdy není technicky možné získat elektronické kopie listin splňující požadavky členských států, mohly by být výjimečně vyžadovány listiny v tištěné podobě.

(16)

Pokud byly splněny všechny formální náležitosti pro online vytvoření společnosti, včetně požadavku, aby společnost řádně poskytla veškeré listiny a údaje, mělo by být online vytvoření společností před orgánem, osobou či subjektem, který je podle vnitrostátního práva pověřen zabývat se jakýmkoli aspektem online postupů, rychlé. Pokud však panují pochybnosti ohledně toho, zda byly splněny nezbytné formality, včetně formalit týkajících se totožnosti navrhovatele, zákonnosti názvu společnosti, vyloučení osoby z výkonu funkce člena statutárního orgánu nebo dodržení jiných právních požadavků na údaje či listiny, nebo pokud existuje podezření, že došlo k podvodu či zneužití, může online vytvoření společností trvat déle a lhůta stanovená pro příslušné orgány by neměla začít běžet, dokud nejsou tyto formality splněny. Není-li možné dokončit postup ve stanovené lhůtě, členské státy by měly zajistit, aby byly navrhovateli oznámeny důvody případného zpoždění.

(17)

Aby se zajistilo včasné online vytvoření společnosti nebo online zápis pobočky do rejstříku, neměly by členské státy online vytvoření společnosti nebo zápis pobočky do rejstříku podmiňovat získáním jakékoli licence nebo povolení dříve, než může být dokončeno vytvoření společnosti nebo zápis pobočky do rejstříku, pokud tak nestanoví vnitrostátní právo s cílem zajistit řádný dohled nad určitými činnostmi. Po vytvoření společnosti nebo zápisu pobočky do rejstříku by se situace, kdy společnosti nebo pobočky nesmí provádět určité činnosti, aniž by získaly licenci nebo povolení, měly řídit vnitrostátním právem.

(18)

S cílem pomoci podnikům, zejména mikro, malým a středním podnikům při jejich zřizování, by mělo být možné vytvořit veřejně neobchodovanou kapitálovou společnost s využitím vzorů, jež by měly být k dispozici online. Členské státy by měly zajistit, aby mohly být tyto vzory využívány pro online vytváření společností, přičemž by měly mít volnost při stanovení, jaká je jejich právní hodnota. Tyto vzory by mohly obsahovat předem definovaný soubor možností v souladu s vnitrostátním právem. Navrhovatelé by měli být schopni zvolit si mezi použitím vzoru a vytvořením společnosti pomocí individualizovaného zakladatelského právního jednání a členské státy by měly mít možnost poskytovat vzory i pro jiné formy společností.

(19)

Aby byly respektovány stávající tradice práva obchodních společností členských států, je důležité umožnit flexibilitu, pokud jde o způsob, kterým zajistí systém vytváření společností, zápisu poboček do rejstříku a ukládání listin a údajů fungující plně online, a to i ve vztahu k úloze notářů nebo právníků v kterékoli části online postupů. Záležitosti týkající se online postupů, jež nejsou v této směrnici upraveny, by se měly řídit i nadále vnitrostátním právem.

(20)

Kromě toho v zájmu boje proti podvodnému jednání a nezákonného přebírání společností a proto, aby se poskytly záruky spolehlivosti a důvěryhodnosti listin a údajů obsažených ve vnitrostátních rejstřících, měla by ustanovení týkající se online postupů upravených touto směrnicí rovněž zahrnovat kontroly totožnosti a právní způsobilosti osob, které chtějí vytvořit společnost nebo zapsat pobočku do rejstříku nebo uložit listiny či údaje. Tyto kontroly mohou být součástí ověření zákonnosti požadovaného některými členskými státy. Vývoj a přijetí prostředků a metod k provádění těchto kontrol by měly být ponechány na členských státech. Za tímto účelem by členské státy měly mít možnost vyžadovat zapojení notářů nebo právníků v kterékoli části online postupů. Toto zapojení by však nemělo bránit dokončení postupu v plném rozsahu online.

(21)

Je-li to odůvodněno veřejným zájmem, aby se zabránilo zneužití nebo změnám totožnosti nebo aby se zajistilo, že pravidla týkající se způsobilosti navrhovatelů k právním jednáním a jejich oprávnění zastupovat společnost jsou dodržována, mělo by být členským státům umožněno přijmout v souladu s vnitrostátními právními předpisy opatření, která by mohla vyžadovat fyzickou přítomnost navrhovatele před orgánem, osobou či subjektem, který je podle vnitrostátního práva pověřen zabývat se jakýmkoli aspektem online postupů, členského státu, kde má být společnost vytvořena nebo pobočka zapsána do rejstříku. Fyzická přítomnost by však neměla být požadována systematicky, ale pouze v jednotlivých případech, existují-li důvody pro podezření ze zfalšování totožnosti navrhovatelem nebo z nedodržení pravidel týkajících se způsobilosti navrhovatelů k právnímu jednání a jejich oprávnění zastupovat společnost. Toto podezření by se mělo zakládat na informacích dostupných orgánům či osobám nebo subjektům, které jsou podle vnitrostátního práva pověřeny prováděním takového druhu kontrol. Je-li požadována fyzická přítomnost, členské státy by měly zajistit, že všechny ostatní fáze postupu mohou být dokončeny online. Pojem způsobilosti k právnímu jednání by měl zahrnovat způsobilost právně jednat.

(22)

Členské státy by také měly mít právo umožnit svým příslušným orgánům, osobám či subjektům ověřovat, prostřednictvím dodatečných elektronických kontrol totožnosti, způsobilost k právnímu jednání a zákonnost a, zda byly splněny všechny podmínky požadované pro vytvoření společnosti. Tyto kontroly mohou zahrnovat mj. i videokonference nebo jiné online prostředky poskytující audiovizuální spojení v reálném čase.

(23)

Aby se zajistilo, že všechny osoby, které jsou v interakci se společnostmi, jsou chráněny, měly by být členské státy schopny zabránit podvodnému nebo jinému zneužívajícímu jednání tím, že odmítnou jmenování určité osoby členem statutárního orgánu společnosti, a to nejen na základě dřívějšího jednání této osoby na jejich území, ale stanoví-li tak vnitrostátní právo, také na základě informací poskytnutých ostatními členskými státy. Členské státy by proto měly mít možnost vyžádat si informace od ostatních členských států. Odpověď může spočívat buď v informaci o účinném vyloučení dané osoby z výkonu funkce člena statutárního orgánu, nebo v jiných informacích, které jsou relevantní pro vyloučení z výkonu funkce člena statutárního orgánu v členském státě, který obdržel žádost. Takové žádosti o informace by měly být umožněny pomocí systému propojení rejstříků. V tomto ohledu by členské státy měly mít volnost ohledně toho, jak nejlépe shromažďovat tyto informace, např. shromažďováním relevantních informací z rejstříků nebo jiných umístění, kde jsou tyto informace uchovávány v souladu s jejich vnitrostátním právem, nebo zřízením specifických rejstříků nebo specifických oddílů v obchodních rejstřících. Jsou-li třeba další informace, např. ohledně doby a důvodů vyloučení osoby z výkonu funkce člena statutárního orgánu, členské státy by měly mít možnost je poskytnout prostřednictvím jakýchkoli dostupných systémů výměny informací v souladu s vnitrostátními právními předpisy. Tato směrnice by nicméně neměla zavádět povinnost vyžádat si takové informace v každém případě. Možnost vzít v potaz informace o vyloučení osoby z výkonu funkce člena statutárního orgánu v jiném členském státě by navíc neměla členské státy zavazovat k uznání vyloučení osoby z výkonu funkce člena statutárního orgánu platných v jiných členských státech.

(24)

Aby se zajistilo, že všechny osoby, které jsou v interakci se společnostmi nebo pobočkami, jsou chráněny a že se předchází podvodnému nebo jinak zneužívajícímu jednání, je důležité, aby byly příslušné orgány členských států schopny ověřit, zda osoba, která se má stát členem statutárního orgánu, nebyla vyloučena z výkonu funkce člena statutárního orgánu. Za tímto účelem by příslušné orgány měly mít rovněž informace o tom, zda je daná osoba vedena v kterémkoli rejstříku relevantním z hlediska vyloučení člena statutárního orgánu z výkonu funkce v jiných členských státech, a to prostřednictvím systému propojení obchodních rejstříků. Rejstříky, orgány a osoby či subjekty pověřené podle vnitrostátního práva zabývat se jakýmkoli aspektem online postupů by neměly uchovávat takové osobní údaje déle, než je nezbytné pro vyhodnocení způsobilosti dané osoby stát se členem statutárního orgánu. Tyto subjekty nicméně mohou potřebovat uchovávat tyto údaje po delší dobu s ohledem na možný přezkum negativního rozhodnutí. Doba uchovávání by v žádném případě neměla překročit dobu, kterou stanoví vnitrostátní pravidla pro uchovávání osobních údajů týkajících se vytvoření společností nebo zápisu pobočky do rejstříku nebo s tím spojeného ukládání listin a údajů.

(25)

Povinnostmi souvisejícími s online vytvářením společností a zápisem poboček do rejstříku stanovenými touto směrnicí by neměly být dotčeny žádné jiné formální požadavky, které nesouvisí s právem obchodních společností a které musí společnost splnit, aby zahájila provoz v souladu s právem Unie a vnitrostátním právem.

(26)

Podobně jako u online vytváření společností a zápisu poboček do rejstříku mělo by být v zájmu snížení nákladů a zátěže společností rovněž možné v průběhu celého životního cyklu společností podávat vnitrostátním rejstříkům listiny a údaje plně online. Členské státy by zároveň měly mít volnost povolit ukládání listin a údajů jinými prostředky, mj. v tištěné formě. Kromě toho by se zveřejňování údajů o společnostech mělo uskutečňovat ihned, jakmile jsou údaje veřejně přístupné v národních rejstřících, neboť rejstříky jsou nyní vzájemně propojeny a poskytují uživatelům spolehlivý zdroj ucelených informací. Aby se zabránilo narušení stávajících prostředků zveřejňování, měly by mít členské státy možnost zveřejnit všechny nebo některé údaje o společnostech také ve vnitrostátním věstníku a zároveň zajistit, aby údaje byly rejstříkem elektronicky odeslány tomuto vnitrostátnímu věstníku. Touto směrnicí by neměla být dotčena vnitrostátní pravidla týkající se právní hodnoty rejstříku a úlohy vnitrostátního věstníku.

(27)

Aby se usnadnil způsob, kterým lze údaje uchovávané národními rejstříky vyhledávat a vyměňovat s jinými systémy, měly by členské státy po uplynutí příslušné lhůty pro provedení zajistit, aby všechny listiny a údaje poskytnuté orgánu, osobě či subjektu, který je pověřen podle vnitrostátního práva zabývat se jakýmkoli aspektem online postupů, v rámci online procesů upravených v této směrnici byly v rejstřících uloženy ve strojově čitelném formátu umožňujícím vyhledávání nebo jako strukturované údaje. Rozumí se tím, že formát souboru by měl mít takovou strukturu, která umožňuje softwarovým aplikacím v něm snadno nalézt, rozpoznat a získat z něj konkrétní údaje a jejich vnitřní strukturu. Požadavek zajistit, že formát listin a údajů umožňuje vyhledávání, by neměl zahrnovat naskenované podpisy nebo jiné údaje, které nejsou vhodné pro strojovou čitelnost. Jelikož to může vyžadovat změny stávajících informačních systémů členských států, měla by být pro tento požadavek delší lhůta pro provedení.

(28)

Aby se společnostem snížily náklady a administrativní zátěž a aby došlo ke zkrácení postupů, měly by členské státy v oblasti práva obchodních společností uplatňovat zásadu „pouze jednou“, což je zásada zakotvená v Unii, jak ukazují mj. nařízení (EU) 2018/1724, akční plán Evropské komise pro elektronickou veřejnou správu či Tallinské prohlášení o elektronické veřejné správě. Uplatňování zásady „pouze jednou“ znamená, že se od společností nepožaduje, aby orgánům veřejné moci podávaly stejné údaje více než jednou. Společnosti by například neměly mít povinnost podávat stejné údaje jak vnitrostátnímu rejstříku, tak vnitrostátnímu věstníku. Rejstřík by namísto toho měl již podané údaje poskytovat přímo vnitrostátnímu věstníku. Obdobně je-li společnost vytvořena v jednom členském státě a chce-li v jiném členském státě zapsat pobočku do rejstříku, mělo by být možné, aby společnost využila listiny nebo údaje, které dříve rejstříku podala. Kromě toho je-li společnost vytvořena v jednom členském státě, ale má pobočku v jiném členském státě, mělo by být možné, aby společnost předkládala některé změny svých údajů pouze rejstříku, kde je zapsána společnost, bez nutnosti podávat stejné údaje rejstříku, kde je zapsána pobočka. Údaje jako změna názvu společnosti nebo změna sídla společnosti by namísto toho měly být elektronicky vyměňovány mezi rejstříkem, kde je zapsána společnost, a rejstříkem, kde je zapsána pobočka, pomocí systému propojení rejstříků.

(29)

Aby se zajistilo, že budou k dispozici konzistentní a aktuální údaje o společnostech v Unii, a v zájmu dalšího zvýšení transparentnosti by mělo být možné použít propojení rejstříků k výměně údajů o všech formách společností zapsaných v rejstřících členských států v souladu s vnitrostátním právem. Členské státy by měly mít možnost zpřístupnit elektronické kopie listin a údajů o těchto jiných formách společností prostřednictvím systému propojení rejstříků.

(30)

V zájmu transparentnosti a ochrany zájmů pracovníků, věřitelů a menšinových společníků, s cílem podpořit důvěru v obchodní transakce, včetně těch přeshraniční povahy v rámci vnitřního trhu, je důležité, aby investoři, zúčastněné strany, obchodní partneři a orgány měli snadný přístup k údajům o společnostech. Aby se zlepšila přístupnost těchto údajů, mělo by být ve všech členských státech více údajů k dispozici bezplatně. Tyto údaje by měly zahrnovat status společnosti a údaje o jejích pobočkách v jiných členských státech, jakož i údaje o osobách, které jsou jako orgán nebo jako členové takového orgánu pověřené zastupováním společnosti. Poplatky za vyhotovení kopie listin a údajů zveřejněných společností nebo jejich částí v tištěné nebo elektronické formě by navíc neměly převýšit administrativní náklady s tím spojené, včetně nákladů na vytvoření a provoz rejstříků, není-li cena nepřiměřená vůči požadovaným údajům.

(31)

Členské státy mohou v současné době zřídit další přístupová místa k systému propojení rejstříků. Není však možné, aby Komise k systému propojení rejstříků připojovala jiné zúčastněné strany. Aby jiné zúčastněné strany měly prospěch z propojení rejstříků a zajistilo se, že jejich systémy uchovávají přesné, aktuální a spolehlivé údaje o společnostech, měla by být Komise oprávněna zřídit další přístupová místa. Tato přístupová místa by měla odkazovat na systémy vyvinuté a provozované Komisí nebo jinými orgány, subjekty, institucemi či agenturami Unie, aby vykonávaly své správní funkce nebo splňovaly ustanovení práva Unie.

(32)

Aby se společnostem zřízeným na vnitřním trhu pomohlo snadněji rozšiřovat jejich obchodní činnosti přes hranice, mělo by se jim umožnit vytvářet a zapisovat pobočky do rejstříku v jiném členském státě online. Členské státy by proto měly podobně jako u společností umožnit online zápis poboček do rejstříku a online ukládání listin a údajů, což by přispělo ke snížení nákladů a administrativní zátěže a ke zkrácení času, který zaberou formality spojené s přeshraničním rozšiřováním činnosti.

(33)

Při zápisu pobočky společnosti zapsané v jiném členském státě do rejstříku by členské státy měly být rovněž schopny ověřovat určité údaje o společnosti prostřednictvím systému propojení rejstříků. Kromě toho je-li pobočka v jednom členském státě zrušena, měl by o tomto zrušení rejstřík tohoto členského státu informovat prostřednictvím systému propojení rejstříků členský stát, kde je zapsaná společnost, a oba rejstříky by měly tento údaj zaznamenat.

(34)

Aby se zajistil soulad s unijními a vnitrostátními právními předpisy, je nezbytné zrušit ustanovení týkající se kontaktního výboru, který zanikl, a aktualizovat formy společností stanovené v přílohách I a II směrnice (EU) 2017/1132.

(35)

Za účelem zohlednění budoucích změn v právních předpisech členských států a Unie týkající se forem společností, měla by být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o aktualizaci seznamu forem společností uvedeného v přílohách I, II a IIA směrnice (EU) 2017/1132. Je obzvláště důležité, aby Komise vedla v rámci přípravné činnosti odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (7). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na setkání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(36)

Ustanovení této směrnice, včetně povinností při zápisu společností do rejstříku, nemají vliv na vnitrostátní právní předpisy týkající se daňových opatření členských států nebo jejich územních a správních celků.

(37)

Touto směrnicí by neměla být dotčena pravomoc členských států odmítnout návrh na vytvoření společnosti a zápis poboček do rejstříku v případě podvodu nebo zneužití a provádět související úkony v rámci vyšetřování a prosazování předpisů, včetně úkonů ze strany policejních či jiných příslušných orgánů. Neměly by jí být dotčeny ani jiné povinnosti podle unijního nebo vnitrostátního práva, včetně povinností spojených s bojem proti praní peněz a financování terorismu a pravidel týkajících se skutečných majitelů. Touto směrnicí nejsou dotčena ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 (8), která řeší rizika praní peněz a financování terorismu, zejména povinnosti související s prováděním vhodných opatření hloubkové kontroly klientů při zohlednění míry rizika a s identifikací a zápisem skutečného majitele každého nově vytvořeného subjektu v členském státě jeho vzniku.

(38)

Tato směrnice by se měla uplatňovat v souladu s předpisy Unie na ochranu údajů a s ochranou soukromí a osobních údajů zakotvenou v článcích 7 a 8 Listiny základních práv Evropské unie. Veškeré zpracovávání osobních údajů fyzických osob podle této směrnice by mělo být prováděno v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (9).

(39)

Evropský inspektor ochrany údajů byl konzultován v souladu s čl. 28 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 (10) a vydal stanovisko dne 26. července 2018.

(40)

Jelikož cíle této směrnice, totiž zajistit více digitálních řešení pro společnosti na vnitřním trhu, nemůže být uspokojivě dosaženo členskými státy, ale spíše jej může být z důvodu jeho rozsahu a účinků lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou podle článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice to, co je k dosažení tohoto cíle nezbytné.

(41)

Členské státy se v souladu se Společným politickým prohlášením členských států a Komise ze dne 28. září 2011 o informativních dokumentech (11) zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých k provedení směrnice ve vnitrostátním právu o jeden či více dokumentů, které objasňují vztah mezi jednotlivými ustanoveními směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů přijatých k provedení směrnice ve vnitrostátním právu. Ve vztahu k této směrnici považuje normotvůrce předložení těchto dokumentů za odůvodněné.

(42)

Vzhledem ke složitosti změn, které bude nezbytné provést ve vnitrostátních systémech s cílem splnit ustanovení této směrnice, a k podstatným rozdílům, které v současnosti existují mezi členskými státy, pokud se jedná o využívání digitálních nástrojů a postupů v právu obchodních společností, je vhodné stanovit, že členské státy, které se setkají se specifickými obtížemi při provádění některých ustanovení této směrnice, mohou oznámit Komisi, že potřebují využít prodloužení příslušné lhůty pro provedení o nejvýše jeden rok. Členské státy by měly uvést objektivní důvody, které je vedou k žádosti o takové prodloužení.

(43)

Komise by měla provést hodnocení této směrnice. Podle bodu 22 interinstitucionální dohody ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů by toto hodnocení mělo být založeno na pěti kritériích, a to na účinnosti, účelnosti, relevanci, soudržnosti a přidané hodnotě EU, a mělo by sloužit jako základ pro posouzení dopadů možných budoucích opatření. Členské státy by měly pomoci s prováděním tohoto hodnocení tím, že Komisi poskytnou jim dostupné údaje ohledně toho, jak online vytváření společností funguje v praxi, údaje ohledně počtu společností vytvořených online, počtu případů, v nichž byly použity vzory nebo kdy byla požadována fyzická přítomnost, a průměrné délky trvání vytvoření společností online a průměrné výše s tím spojených nákladů.

(44)

Měly by být shromážděny údaje za účelem posouzení účinnosti této směrnice ve vztahu k cílům, které sleduje, a s cílem provést hodnocení v souladu s bodem 22 interinstitucionální dohody ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů.

(45)

Směrnice (EU) 2017/1132 by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

1)

V článku 1 se za druhou odrážku vkládá nová odrážka, která zní:

2)

V hlavě I se název kapitoly III nahrazuje tímto:

„Online postupy (vytvoření, zápis do rejstříku a ukládání), zveřejňování a rejstříky“;

3)

Článek 13 se nahrazuje tímto:

4)

Vkládají se nové články, které znějí:

(*1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (Úř. věst. L 257, 28.8.2014, s. 73).“;"

5)

V hlavě I kapitole III se vkládá nový oddíl 1a, který zní:

6)

Článek 16 se nahrazuje tímto:

(*2)  Prováděcí nařízení Komise (EU) 2015/884 ze dne 8. června 2015, kterým se stanovují technické specifikace a postupy nezbytné pro systém propojení rejstříků stanovený směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/101/ES (Úř. věst. L 144, 10.6.2015, s. 1)."

7)

Vkládá se článek, který zní:

8)

V článku 17 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

9)

Článek 18 se mění takto:

10)

Článek 19 se nahrazuje tímto:

11)

V článku 20 se zrušuje odstavec 3.

12)

Článek 22 se mění takto:

13)

Článek 24 se mění takto:

14)

V hlavě I kapitole III se název oddílu 2 nahrazuje tímto:

„ Pravidla pro zápis do rejstříku a zveřejnění použitelná pro pobočky společností z jiných členských států “.

15)

V hlavě I kapitole III oddíle 2 se vkládají nové články, které znějí:

16)

Vkládá se nový článek, který zní:

17)

V článku 31 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„Členské státy mohou stanovit, že povinné zveřejnění účetních dokladů uvedené v čl. 30 odst. 1 písm. g) může být považováno za splněné zveřejněním v rejstříku členského státu, ve kterém je společnost zapsána, v souladu s čl. 14 písm. f).“.

18)

Článek 43 se zrušuje.

19)

Článek 161 se nahrazuje tímto:

20)

Vkládá se nový článek, který zní:

21)

Článek 163 se nahrazuje tímto:

22)

V příloze I se dvacátá sedmá odrážka nahrazuje tímto:

23)

V příloze II se dvacátá sedmá odrážka nahrazuje tímto:

24)

Vkládá se příloha IIA ve znění uvedeném v příloze této směrnice.