(1)

Dne 17. července 2009 oznámily rumunské orgány Komisi plánovanou kapitalizaci veřejného dluhu společnosti Oltchim S.A. (dále jen „Oltchim“). Dne 7. března 2012 dospěla Komise v rozhodnutí 2013/246/EU (2) ve věci SA.29041 – podpůrná opatření ve prospěch společnosti Oltchim SA Râmnicu Vâlcea (dále jen „rozhodnutí Komise z roku 2012“) k závěru, že kapitalizace dluhu ve výši 1 049 milionů RON (231 milionů EUR) nezahrnuje státní podporu. Tento závěr se zakládal na závazném příslibu rumunské vlády privatizovat celou společnost Oltchim, včetně celého balíku akcií, který po kapitalizaci dluhu připadne orgánům veřejné moci.

(2)

Po neúspěšném pokusu o privatizaci společnosti Oltchim iniciovaly rumunské orgány v říjnu 2012 kontakty s Komisí za účelem vyhotovení formálního oznámení o podpoře na záchranu společnosti Oltchim (zaevidováno pod č. j. SA.35558).

(3)

V listopadu 2012 bylo v tisku oznámeno, že rumunské orgány uzavřely s věřitelskými bankami společnosti Oltchim dohodu o financování obnovení její výroby. V této souvislosti se Komise rozhodla zahájit z úřední pravomoci řízení ve věci SA.36086 a dopisem ze dne 18. ledna 2013 požádala Rumunsko o poskytnutí informací. Rumunsko na tuto žádost odpovědělo dne 7. února 2013. Dne 18. února 2013 si Komise vyžádala další informace a Rumunsko na tuto žádost odpovědělo dne 11. března 2013. Další informace předložilo Rumunsko na schůzce v červnu 2013 a v dopise ze dne 25. září 2013.

(4)

Další informace si Komise vyžádala dopisy ze dne 5. srpna 2014, 16. října 2014 a 3. března 2015, na něž Rumunsko odpovědělo dne 15. září 2014, 26. listopadu 2014, 26. března 2015 a 16. dubna 2015. Dne 11. května 2015 si Komise vyžádala další informace, které Rumunsko poskytlo na schůzce dne 26. května 2015 a dopisy ze dne 10. června 2015 a 25. června 2015. Dne 3. září 2015 si Komise vyžádala další doplňující informace, které Rumunsko poskytlo dne 10. září 2015. Rumunsko poskytlo samo informace rovněž dne 22. září 2015 a požádalo o schůzky, které se uskutečnily dne 23. října 2015 a 22. ledna 2016.

(5)

Dopisem ze dne 8. dubna 2016 Komise Rumunsku sdělila, že se ve věci SA.36086 rozhodla zahájit řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU. Rozhodnutí Komise o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie (3). Komise zúčastněné strany vyzvala, aby k podpoře předložily své připomínky.

(6)

Komise obdržela počáteční připomínky od Rumunska (dne 15. června 2016) a od čtyř zúčastněných stran. Připomínky třetích stran byly předány Rumunsku, které mělo možnost se k nim vyjádřit; vyjádření Rumunska bylo obdrženo dopisem ze dne 28. listopadu 2016.

(7)

Dopisem ze dne 29. července 2016 navrhlo Rumunsko změnu procesu prodeje společnosti Oltchim za účelem zrušení hospodářské kontinuity. Rumunské orgány poskytly doplňující informace (dne 14. září 2016, 4. listopadu 2016 a 5. prosince 2016) a pozměnily podmínky původního prodeje.

(8)

Po výše uvedených výměnách předložila poradenská společnost AT Kearney jakožto zástupce společnosti Oltchim (dále jen „prodávající“) postupné zprávy o postupu prodeje majetku společnosti Oltchim, a to dne 27. ledna 2017, 4. dubna 2017, 25. července 2017, 15. září 2017, 21. listopadu 2017, 18. ledna 2018 a 16. července 2018 (4).

(9)

Během prodeje se ozvala řada třetích stran a rumunské orgány poskytly připomínky ohledně všech těchto intervencí.

(10)

Další žádost o informace byla Rumunsku zaslána dne 26. ledna 2018 a Rumunsko na ni odpovědělo dne 16. května 2018.

(11)

Společnost Oltchim je jednou z největších petrochemických společností v Rumunsku a jihovýchodní Evropě. Rumunský stát (v současné době prostřednictvím ministerstva hospodářství) má ve společnosti kontrolní podíl ve výši 54,8 %.

(12)

Společnost Oltchim vyrábí především tekutý hydroxid sodný, polyoly založené na propylenoxidu, plastifikátory a oxoalkoholy. Společnost Oltchim je největším výrobcem tekutého hydroxidu sodného na evropském trhu (podíl na trhu EU v roce 2015 ve výši 41 %), jediným výrobcem hydroxidu sodného v perličkách ve střední Evropě a jediným výrobcem polyvinylchloridu a polyetherů v Rumunsku a třetím v Evropě. Společnost Oltchim vyváží více než 74 % své produkce do Evropy i mimo Evropu (5).

(13)

Společnost Oltchim je hlavním zaměstnavatelem v oblasti průmyslu v rumunském regionu Vâlcea, který využívá pomoc podle čl. 107 odst. 3 písm. a) SFEU. V roce 2015 zaměstnávala společnost Oltchim 2 208 osob, z toho 1 982 osob v závodě Râmnicu Vâlcea a 226 osob v závodě Pitești – petrochemické divizi Bradu.

(14)

Společnost Oltchim měla hospodářské obtíže dlouhou dobu. V období 1995–2000 sjednala řadu komerčních půjček se státní zárukou. Společnost Oltchim nebyla s to tyto půjčky splácet a banky uplatnily státní záruky. V roce 2002 převedlo ministerstvo financí dluh společnosti Oltchim vyplývající ze státních záruk na rumunskou privatizační agenturu (dále jen „AAAS“ (6)). Ministerstvo financí provádělo platby na základě státních záruk až do prosince 2006 a převedlo na agenturu AAAS veškeré pohledávky vyplývající z následných plateb uskutečněných na základě uplatněných záruk.

(15)

V letech 2007–2012 se finanční situace společnosti Oltchim zhoršovala, její finanční výkazy vykazovaly soustavně rostoucí provozní ztráty, akumulované ztráty a záporný vlastní kapitál. Dne 31. prosince 2012 (před zahájením insolvenčního řízení) vykazovaly finanční výkazy společnosti Oltchim provozní ztrátu ve výši 62,9 milionu EUR, čistou ztrátu ve výši 127,8 milionu EUR a akumulované ztráty ve výši 383 milionů EUR.

(16)

Rumunsko učinilo několik pokusů o privatizaci společnosti Oltchim (v roce 2001, 2003, 2006, 2007 a 2008), žádný z nich však nebyl úspěšný.

(17)

Konkrétně v roce 2001 stát sjednal a podepsal s kanadskou těžařskou společností Exall Resources smlouvu o prodeji 53,2 % podílu. Jelikož kupující neuhradil hodnotu akcií (10 milionů USD, tj. přibližně 8,9 milionu EUR (7)) a nezaručil přislíbené technologické a environmentální investice, z prodeje sešlo (8). V roce 2002 se stát rozhodl pokusit se o novou výzvu k privatizaci a o kapitalizaci dluhu úřadu AVAS (předchůdce AAAS). Lhůta pro podání nabídek však byla dvakrát odložena a vzhledem k námitce potenciálního investora a menšinových akcionářů včetně žaloby u soudu byla v roce 2003 nabídka zrušena (9). Po zrušení kapitalizace dluhu, která byla původně schválena v roce 2003, v roce 2006 se rumunské orgány opět pokusily zprivatizovat společnost Oltchim společně s dluhy, a to v roce 2006 a 2008. Podle rumunských orgánů však za těchto podmínek neprojevil o společnost Oltchim zájem žádný investor (10).

(18)

V rozhodnutí Komise z roku 2012 Komise rozhodla, že plánovaná kapitalizace dluhu vůči úřadu AAAS ve výši 1 049 milionů RON (11) (přibližně 231 milionů EUR) nezahrnuje státní podporu. Toto rozhodnutí se zakládalo na závazném příslibu rumunské vlády privatizovat celý podíl orgánů veřejné moci vyplývající z kapitalizace dluhu nejpozději do konce května 2012, který byl vysloven ve dvou dopisech tehdejších předsedů vlády (12).

(19)

Komise zastávala tento názor na základě kritické analýzy zpráv vyhotovených nezávislými poradenskými společnostmi (13), které rumunské orgány předložily v průběhu řízení. Tyto zprávy porovnávaly výnosy z likvidace společnosti Oltchim s výnosy privatizace. Podle scénáře založeného na likvidaci byl majetek společnosti Oltchim odhadnut na 692 055 000 RON (152,2 milionu EUR), což zahrnovalo zastavená aktiva v hodnotě 264 119 000 RON a nezastavená aktiva v hodnotě 427 936 000 RON (14).

(20)

Podle zprávy společnosti Raiffeisen z roku 2011 by v případě scénáře založeného na likvidaci úřad AAAS získal částku ve výši přibližně 105,4 milionu RON (okolo 23 milionů EUR), což představuje 12 % jeho celkové pohledávky.

(21)

Tato částka byla porovnána s hodnotou pohledávky úřadu AAAS v případě scénáře založeného na kapitalizaci dluhu a privatizaci. Podle tohoto scénáře byla podle metody použité k odhadu hodnoty podniku tržní hodnota společnosti Oltchim odhadnuta v rozmezí od 28 milionů EUR do 97 milionů EUR. Po kapitalizaci pohledávky a následné privatizaci by úřad AAAS získal částku v rozmezí od 22,9 milionu EUR do 79,5 milionu EUR (15).

(22)

Na základě tohoto srovnání dospěla Komise k závěru, že: „za situace, kdy společnost bude po převodu dluhu rychle privatizována, lze učinit závěr, že oznámené opatření (převod dluhu s následnou úplnou privatizací) neznamená žádnou výhodu pro společnost Oltchim a že toto opatření umožní veřejnému věřiteli, agentuře AVAS [AAAS] získat zpět více než v případě, kdy by přijal rozhodnutí o likvidaci společnosti. V tomto ohledu Komise bere na vědomí závazek rumunských úřadů provést úplnou privatizaci do 31. května 2012.“ (16)

(23)

Společnost Oltchim však kapitalizaci pohledávky úřadu AAAS, která byla schválena v rozhodnutí Komise z roku 2012, neprovedla. V srpnu 2012 byla výroba pozastavena poté, co hlavní dodavatel elektřiny pro společnost Oltchim, podnik Electrica S.A. (dále jen „Electrica“), odmítl poskytovat služby bezplatně.

(24)

Neprodleně poté, co společnost Oltchim zastavila provoz, začaly rumunské orgány vysílat veřejnosti jasné signály ohledně své připravenosti učinit vše pro záchranu společnosti Oltchim. Jen několik dnů před datem privatizace oznámil tehdejší rumunský ministr hospodářství opětovné obnovení výroby společnosti Oltchim do dvou až čtyř týdnů. Podle citace měl uvést, že „jednal s vedením komplexu, které má plán na opětovné spuštění zařízení“ (17).

(25)

Dne 22. září 2012 skončil proces privatizace nezdarem, přičemž v souvislosti s privatizací probíhalo u vnitrostátních soudů několik řízení (18).

(26)

Po neúspěšné privatizaci se finanční situace společnosti Oltchim dále zhoršovala. Bezprostředně po nezdařené privatizaci rumunské orgány zopakovaly, že jsou připraveny učinit pro záchranu společnosti Oltchim vše potřebné (19).

(27)

Dne 1. října 2012 byla navržena nová strategie pro přípravu činnosti společnosti Oltchim, včetně finanční podpory v podobě podpory na záchranu. V tiskovém článku z té doby rumunský předseda vlády objasnil, že se privatizace nezdařila, a dodal: „Dnes vysvětlíme náhradní plán na obnovení činnosti, záchranu pracovních míst a přípravu nového privatizačního procesu za velmi rozdílných, podstatně lepších podmínek“. (20) Předseda vlády rovněž oznámil chystanou dohodu s různými věřiteli ohledně záchrany společnosti: „Ve čtvrtek bude předložen plán na obnovení činnosti společnosti Oltchim, který bude obsahovat další kroky týkající se závodu Vâlcea […] Ministr hospodářství, obchodu a podnikatelského prostředí […] a ministr financí zahájí oficiálně jednání se všemi hlavními věřiteli, agenturou AVAS, podnikem Electrica a třemi bankami, které jsou hlavními věřiteli společnosti Oltchim: BCR, Banca Transilvania a CEC. Společně předložíme ve čtvrtek plán na obnovení provozu společnosti Oltchim, v němž budou jednoznačně stanoveny potřebné kroky, které musí nové vedení společnosti Oltchim podniknout k financování obnovení výroby, období činnosti, uhrazení dlužných mezd a přípravy privatizace, k níž s největší pravděpodobností dojde v průběhu roku 2013 za jiných podmínek než v současnosti.“ (21)

(28)

Dne 17. října 2012 státní tajemník ministerstva hospodářství tisku oznámil, že provoz částí společnosti Oltchim bude obnoven v řádu dnů a že vláda zamýšlí poskytnout této společnosti podporu na záchranu ve výši 20 milionů EUR (22).

(29)

Dne 24. října 2012 se společnosti Oltchim podařilo obnovit výrobu díky změně obchodních podmínek, jež společnosti Oltchim poskytli dva veřejní dodavatelé (CET Govora a Národní solná společnost Salrom) (23):

(30)

Dne 15. listopadu 2012 vydal ministr hospodářství prohlášení pro tisk týkající se závazku vlády udržet společnost Oltchim na trhu: „Myšlenka týkající se insolvence je vyloučena, dokud budeme jednat s hlavními věřiteli. To je důvodem, proč jsme s velkými věřiteli společnosti Oltchim uzavřeli dohodu o reorganizaci, kontrolované restrukturalizaci. To znamená, že se zítra nevzbudíme a nezjistíme, že velcí věřitelé – banky, soukromí věřitelé, obchodníci, dodavatelé surovin – požadují vyhlášení insolvence společnosti Oltchim. Cílem této dohody je umožnit obnovení provozu, záchranu a kontrolovanou restrukturalizaci společnosti Oltchim se souhlasem věřitelů.“ (25)

(31)

Dne 23. listopadu 2012 ministerstvo financí, ministerstvo hospodářství, ministerstvo dopravy a infrastruktury, úřad AAAS a OPSPI (26) podepsaly memorandum o porozumění (dále jen „memorandum“) s věřiteli společnosti Oltchim, tj. s různými soukromými a státními bankami a státem vlastněnými podniky, jako jsou Electrica, Salrom, CFR Marfă SA. Strany memoranda souhlasily s tím, že ministerstvo hospodářství a OPSPI zaregistrují jednotku pro speciální účel, bez dluhů a zcela se státním kapitálem (dále jen „Oltchim SPV“), a to nejpozději do 1. ledna 2013, aby mohly banky bezpečně poskytnout nezbytnou finanční podporu na obnovení výroby ve společnosti Oltchim. Mimořádným nařízením vlády č. 59/2012 vláda ministerstvu hospodářství nařídila, aby zahájilo právní kroky k založení jednotky pro speciální účel.

(32)

Ačkoliv memorandum a jeho cíle byly zachovány, ministerstvo hospodářství dočasně ustoupilo od plánů na vytvoření jednotky pro speciální účel v rámci společnosti Oltchim v krátkém časovém horizontu. Společnost Oltchim místo toho dne 30. ledna 2013 na vlastní žádost vstoupila do insolvenčního řízení, které upravuje zákon č. 85/2006 (dále jen „insolvenční zákon“).

(33)

Insolvenční zákon umožňuje kolektivní řízení k uhrazení peněžitých závazků dlužníka v platební neschopnosti.

(34)

Jakmile společnost zahájí kolektivní insolvenční řízení, přesouvá se rozhodovací pravomoc ohledně správy společnosti z akcionářů na zvláštního správce, který by měl jednat v nejlepším zájmu společnosti (27). Po odnětí práva na správu poté společnost zastupuje a řídí soudem ustanovený správce/likvidátor, a to podle zvolené možnosti. Mandát zvláštního správce je omezen na zastupování nejlepšího zájmu akcionářů.

(35)

Valná hromada akcionářů společnosti ustanoví zvláštního správce, jehož musí schválit soud (tzv. správce jmenovaný soudem). Ve lhůtě stanovené insolvenčním soudcem (soudce se zvláštními pravomocemi v konkurzním a insolvenčním řízení) vyhotoví správce nebo likvidátor jmenovaný soudem zprávu o příčinách a okolnostech, které vedly k platební neschopnosti dlužníka, a předloží tuto zprávu insolvenčnímu soudci (28). Ve zprávě je upřesněno, zda existuje možnost reorganizace činnosti dlužníka či důvody, které reorganizaci neumožňují. V posledně uvedeném případě by měl správce jmenovaný soudem navrhnout konkurzní řízení. Jestliže správce jmenovaný soudem rozhodne, že je možné obnovení činnosti dlužníka na základě plánu soudní reorganizace (dále jen „plán reorganizace“ nebo „plán“), uvede, kdo plán reorganizace vyhotoví (dlužník, nebo správce jmenovaný soudem sám či společně s jedním nebo několika věřiteli).

(36)

Po zahájení řízení jsou veškeré pohledávky věřitelů pozastaveny a nemohou vzniknout nové pohledávky (29). Žádný z poskytovatelů služeb (elektřina, plyn, voda, telefonie) nemůže poskytování dotyčné služby dlužníkovi změnit, odmítnout či dočasně přerušit v případě, využívá-li ji tento pro vlastní spotřebu (30).

(37)

Správce jmenovaný soudem věřitelům sdělí, aby v zákonné lhůtě stanovené v rozhodnutí insolvenčního soudce na začátku insolvenčního řízení předložili přehled svých pohledávek vůči dlužníkovi. Na tomto základě vyhotoví správce jmenovaný soudem tzv. předběžný seznam věřitelů. Tento seznam zahrnuje věřitele ve dvou hlavních kategoriích: zajištění věřitelé (věřitelé s pohledávkami v držení subjektů, které mají kolaterály vztahující se na majetek v konkurzní podstatě dlužníka, bez ohledu na to, zda se jedná o hlavního dlužníka, nebo třetí stranu, která je ručitelem pro osoby, jež využívají kolaterály) a nezajištění věřitelé (věřitelé s pohledávkami bez jakýchkoli záruk vztahujících se na konkurzní podstatu dlužníka). K dalším kategoriím pohledávek, které musí být v seznamu zahrnuty, patří mzdové a rozpočtové pohledávky.

(38)

Dlužník, věřitelé a ostatní zúčastněné strany se mohou proti předběžnému seznamu věřitelů vyhotovenému insolvenčním soudcem odvolat (31). Po vyřízení všech opravných prostředků vyhotoví správce jmenovaný soudem konečný seznam věřitelů, v němž je uvedena částka, priorita a stav (zajištěná, nezajištěná) každé pohledávky, a tento seznam zašle soudu ke schválení. Po vyřízení všech opravných prostředků se seznam stává konečným.

(39)

Insolvenční zákon předpokládá dvě alternativní řízení:

(40)

Soudní reorganizace je postup, který se vztahuje na dlužníka a jehož účelem je splacení dluhů po reorganizaci jeho činností podle platebního plánu. Tento postup znamená vypracování, schválení, provedení a dodržení plánu reorganizace, který může stanovit celkově nebo samostatně: a) provozní a/nebo finanční restrukturalizaci společnosti dlužníka; b) korporátní restrukturalizaci v důsledku změny struktury základního kapitálu nebo c) omezení činnosti v důsledku likvidace určitých aktiv.

(41)

Správce jmenovaný soudem vyhotoví plán reorganizace spolu se seznamem věřitelů a zašle jej soudu ke schválení. Plán musí projednat a schválit také věřitelé. Insolvenční zákon stanoví níže uvedené různé kategorie pohledávek, které hlasují samostatně: a) zajištěné pohledávky, b) mzdové pohledávky, c) rozpočtové pohledávky, d) nezajištěné pohledávky podle § 96 odst. 1, tj. tzv. důležití dodavatelé, e) ostatní nezajištěné pohledávky (32).

(42)

V § 100 a§ 101 insolvenčního zákona se uvádí:

(43)

Podle definice v § 3 bodu 21 insolvenčního zákona se pojmem „znevýhodněná kategorie“ rozumí kategorie pohledávek, pro niž plán reorganizace stanoví nejméně jednu z níže uvedených změn:

(44)

Jakmile rozhodnutí, kterým se plán potvrzuje, nabude účinnosti, je činnost dlužníka reorganizována a pohledávky a práva věřitelů a ostatních dotčených stran jsou pozměněny podle plánu. Není-li plán potvrzen, nařídí insolvenční soudce okamžité zahájení konkurzního řízení.

(45)

Konkurzní řízení znamená likvidaci majetku dlužníka za účelem uhrazení jeho závazků, načež následuje vyškrtnutí dlužníka z registru.

(46)

Podle § 107 insolvenčního zákona zahájí dlužník konkurzní řízení v těchto případech:

(47)

Během konkurzního řízení existují dvě kategorie aktiv, které jsou předmětem prodeje (zastavená/zajištěná aktiva a nezastavená/nezajištěná aktiva), a tudíž dva způsoby rozdělení částek plynoucích z prodeje mezi věřitele (§ 121 v případě zastavených aktiv a § 123 v případě nezastavených aktiv a případného přebytku z prodeje zastavených aktiv). Likvidace začne neprodleně po dokončení soupisu aktiv v konkurzní podstatě dlužníka ze strany likvidátora. Aktiva mohou být prodána společně – jako funkční skupina –, nebo individuálně. Podle okolností daného případu jsou aktiva dlužníka oceněna pokud možno jednotlivě i společně jako funkční skupina.

(48)

Podle § 121 insolvenčního zákona se při rozdělení finančních prostředků získaných prodejem zastavených aktiv dlužníka použije toto pořadí: 1) daně, kolkovné a jiné výdaje v souvislosti s prodejem těchto aktiv, včetně výdajů vynaložených na zachování a správu těchto aktiv a odměny likvidátorů, a 2) pohledávky zajištěných věřitelů.

(49)

V případě, že částky získané z prodeje zastavených aktiv nepostačují k úhradě pohledávek zajištěných věřitelů v plné výši, zajištění věřitelé obdrží nezajištěné pohledávky ve výši rozdílu. Vznikne-li po vyplacení částek zajištěným věřitelům přebytek, je rozdělen mezi nezajištěné věřitele.

(50)

Podle § 123 insolvenčního zákona jsou pohledávky uhrazeny následovně: 1) daně, kolkovné a jiné výdaje související s řízením, 2) mzdové pohledávky, 3) úvěry poskytnuté úvěrovými institucemi po zahájení řízení a pohledávky vyplývající ze zachování činnosti dlužníka po zahájení řízení (současné dluhy), 4) rozpočtové pohledávky, 5–7) ostatní pohledávky (například přídavky na děti, rodinné přídavky, bankovní úvěry), 8) ostatní nezajištěné pohledávky.

(51)

Rozhodnutím věřitelů na schůzi dne 15. dubna 2013 byly společnosti Rominsolv S.p.r.l a B.D.O. – Business Restructuring S.p.r.l. (dále jen „R/BDO“) jmenovány úředními správci společnosti Oltchim (dále jen „konsorcium“). Toto jmenování potvrdil soud dne 13. května 2013.

(52)

Během soudního jednání dne 19. června 2013 oznámila společnost Oltchim svůj záměr zahájit soudní reorganizaci a uhradit pohledávky na základě plánu reorganizace. Tato žádost se zakládala na „zprávě o příčinách platební neschopnosti“, kterou vyhotovilo konsorcium, a to podle § 59 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona. Ve zprávě o příčinách platební neschopnosti se uvádělo, že existuje reálná možnost účinné reorganizace činnosti dlužníka na základě plánu reorganizace pod dohledem soudu, jenž má být vypracován a předložen soudu.

(53)

Dne 3. června 2013 určili správci jmenovaní soudem společnost Winterhill S.r.l za účelem stanovení tržní hodnoty a likvidační hodnoty aktiv společnosti Oltchim (dále jen „zpráva společnosti Winterhill“) jakožto nezbytného kroku k vypracování platebního plánu.

(54)

Společnost Winterhill S.r.l. určila tržní hodnotu aktiv společnosti Oltchim a jejich likvidační hodnotu v souladu s mezinárodními oceňovacími standardy takto:

(55)

Ve zprávě společnosti Winterhill byly různé třídy aktiv společnosti Oltchim (34) oceněny pomocí různých metod oceňování v závislosti na druhu oceňovaných aktiv (metoda tržního porovnání nebo metoda čistých reprodukčních nákladů).

(56)

Co se týká ocenění dlouhodobého majetku (technických zařízení a strojů), ve zprávě společnosti Winterhill byla odhadnuta tzv. tržní hodnota in situ a tržní hodnota ex situ. Podle zprávy společnosti Winterhill tržní hodnota in situ znamená, že výrobní závod je plně funkční pro další použití v místě provozu. Tato hodnota zohledňuje náklady na zařízení, tj. elektrické a mechanické, jež jsou v případě těchto výrobních závodů značné. Tržní hodnota ex situ znamená, že výrobní závod není v provozu a jednotlivá aktiva jsou oceněna ve vztahu k jejich odstranění na náklady kupujícího. V případě společnosti Oltchim se mělo za to, že elektrické a mechanické zařízení nemá významnou hodnotu a podle složitosti může mít dokonce negativní dopad na hodnotu aktiva. Likvidační hodnota dlouhodobého majetku byla ve zprávě společnosti Winterhill stanovena jako tržní hodnota ex situ po odečtení nákladů odhadnutých na demontáž a odstranění z průmyslového areálu. Tato hodnota obsahovala odhad nákladů na vyčištění a přípravu aktiv k prodeji, jež měly být v případě společnosti Oltchim podle očekávaní značné vzhledem k znečištění a nebezpečné povaze mnoha materiálů používaných ve výrobních závodech. Tato hodnota zahrnovala rovněž přidělené marketingové náklady, prodejní náklady, poplatky prodávajících a náklady na dotčené zaměstnance.

(57)

Společnost Winterhill S.r.l. dokončila ocenění dne 20. července 2013. Ve zprávě společnosti Winterhill byla tržní hodnota společnosti Oltchim odhadnuta na 293,7 milionu EUR (přibližně 1 270 milionu RON) a likvidační hodnota na 141 milionů EUR (636 milionů RON), z toho částka ve výši 108 milionů EUR (491 milionů RON) připadala na zajištěná aktiva a částka ve výši přibližně 32 milionů EUR (145 milionů RON) na nezajištěná aktiva (35).

(58)

Zpráva společnosti Winterhill byla předložena na schůzi věřitelů dne 2. prosince 2013 a schválena byla dne 4. prosince 2013. Úřad AAAS nejprve ocenění uvedené ve zprávě společnosti Winterhill zpochybnil a proti rozhodnutí schůze věřitelů, jímž bylo toto ocenění schváleno, podal stížnost. Soud proto schválil dvojí ověření zprávy o ocenění a žalobu úřadu AAAS nakonec zamítl, přičemž uvedl, že úřad AAAS nepodmínil své hlasování o plánu výsledkem opětovného přezkoumání zmíněné zprávy (36).

(59)

Na základě zprávy společnosti Winterhill správci jmenovaní soudem vypracovali v červenci 2013 plán reorganizace společnosti Oltchim. Hlavním účelem plánu bylo nalézt nového investora, který převezme majetek/činnost společnosti Oltchim. Prodej se může uskutečnit formou jedné ze tří navrhovaných možností:

(60)

Oltchim SPV měla být společností, která není zadlužena. Společnost Oltchim SPV by převzala funkční část společnosti Oltchim SA jako předpoklad trvání podniku (37). Společnost Oltchim SPV bude zcela ve vlastnictví společnosti Oltchim SA a měla by být do jednoho až tří let prodána investorovi. Cena při prodeji akcií společnosti Oltchim SPV byla odhadnuta na 306 milionů EUR a minimální vyvolávací cena měla být vyšší než tato konkrétní částka. Tato cena byla odhadnuta s odkazem na tržní hodnotu ve výši 293,7 milionů EUR, která byla stanovena ve zprávě společnosti Winterhill (38).

(61)

Jelikož určitá aktiva převedená na společnost Oltchim SPV byla zastavena ve prospěch některých věřitelů společnosti Oltchim SA, bude předmět zajištění nahrazen akciemi, které vydá společnost Oltchim SPV poměrně k výši jejich zajištění. Zajištění věřitelé budou mít tudíž právo (do deseti dnů od potvrzení plánu reorganizace insolvenčním soudcem) rozhodnout se pro zrušení stávajících zajištění vztahujících se na aktiva na základě uhrazení ceny akcií společnosti Oltchim SPV v plné výši.

(62)

Věřitelé společnosti Oltchim mají být vyplaceni v souladu s částkami stanovenými v platebním plánu (viz tabulka 3).

(63)

Věřitelé společnosti Oltchim mohou vyměnit dluh za vlastní kapitál (akcie společnosti Oltchim SA) v poměru a v souladu s částkami stanovenými v platebním plánu (viz tabulka 3); nebo

(64)

Některé dluhy vůči státu by byly uhrazeny převodem aktiv společnosti Oltchim SA, tj. pozemků, budov, a to bezplatně.

(65)

Plán stanovil dva scénáře týkající se zachování činnosti společnosti Oltchim, a to:

(66)

Plán stanovil období provádění, tj. tři roky po potvrzení plánu soudcem. V tomto období zajistí zvláštní správce správu společnosti Oltchim pod dohledem správce konkurzní podstaty jmenovaného soudem.

(67)

Poté, co byly projednány všechny opravné prostředky, vyhotovil dne 9. ledna 2015 správce jmenovaný soudem konečný seznam věřitelů společnosti Oltchim, v němž byla uvedena částka, priorita a stav (zajištěná nebo nezajištěná) každé pohledávky, a zaslal tento seznam soudu. Seznam obsahoval pět kategorií věřitelů: 1) zajištění věřitelé, 2) mzdové pohledávky, 3) rozpočtové pohledávky, 4) nezajištění věřitelé podle § 96 insolvenčního zákona (tzv. „důležití dodavatelé“) a 5) ostatní nezajištění věřitelé, jak je uvedeno v tabulce 1:

Tabulka 1

Seznam věřitelů uvedený v přehledu pohledávek

(68)

Nesplacené dluhy společnosti Oltchim vůči státu a státem vlastněným podnikům činily přibližně 519 milionů EUR, z toho částka ve výši přibližně 264 milionů EUR úřadu AAAS, částka ve výši přibližně 232 milionů EUR různým státem vlastněným podnikům (z toho přibližně 145 milionů EUR podniku Electrica), částka ve výši přibližně 19 milionů EUR vnitrostátním a regionálním orgánům (např. přibližně 13 milionů EUR Fondu životního prostředí) a přibližně 12 milionů EUR CEC Bank ve vlastnictví státu.

Tabulka 2

Veřejní věřitelé společnosti Oltchim

(69)

Největší pohledávky vůči společnosti Oltchim měli tito věřitelé: AAAS (přibližně 35 % celkového dluhu), Electrica (19 % celkového dluhu), Erste Group Bank AG (10 % celkového dluhu), MFC Commodities Gmbh (4,71 % celkového dluhu), Banca Transilvania S.A. (4,63 % celkového dluhu), CET Govora (3,96 % celkového dluhu), CFR Marfă (3,34 % celkového dluhu) a CEC Bank (1,63 % celkového dluhu).

(70)

Správce jmenovaný soudem zaslal plán reorganizace spolu se seznamem věřitelů soudu dne 4. února 2015. Na schůzi dne 9. března 2015 věřitelé projednali a poté schválili plán podle § 101 insolvenčního zákona.

(71)

Podle schváleného plánu:

(72)

Podle výše uvedeného platebního plánu se uplatní toto pokrytí dluhů:

(73)

Tento plán proto vede k zrušení významných dluhů, zejména na straně rozpočtových pohledávek, jak je uvedeno v tabulkách 4 a 5.

Tabulka 4

Dluhy, které mají být zrušeny

Tabulka 5

Veřejné dluhy, které mají být zrušeny

(74)

O tomto plánu hlasovali věřitelé. Podle zápisu ze schůze věřitelů dne 9. března 2015 (upozorňuje se, že níže jsou uvedeni pouze hlavní veřejní a soukromí věřitelé a zaměstnanci):

(75)

Plán byl schválen, jelikož splňoval podmínky insolvenčního zákona, a to:

(76)

Na soudním jednání dne 25. března 2015 požádal insolvenční soudce o bližší objasnění plánu a odložil jednání na 22. dubna 2015. Na jednání dne 22. dubna 2015 soud plán potvrdil, přičemž schválil pouze první možnost, tj. částečné zrušení dluhů schválené věřiteli a zřízení nového subjektu (Oltchim SPV) a převod všech životaschopných aktiv ze společnosti Oltchim SA na nový subjekt. Dne 24. září 2015 zamítl odvolací soud v Pitești opravné prostředky, které proti rozhodnutí o schválení plánu reorganizace podaly ANAF (Agenția Națională de Administrare Fiscală) a Electrica Furnizare. Tímto rozhodnutím se plán stal konečným.

(77)

Během insolvenčního řízení provedla společnost Oltchim před schválením plánu reorganizace řadu opatření k snížení nákladů, například propuštění 918 zaměstnanců v červnu 2013 (dalších 225 zaměstnanců mělo být podle předpokladu propuštěno v listopadu 2015). V červnu 2014 vyměnila společnost Oltchim elektrolyzér v hlavním výrobním zařízení (v celkové hodnotě 800 000 EUR). K zlepšení svého EBITDA obnovila společnost Oltchim dne 9. září 2014 provoz závodu na výrobu oxoalkoholů.

(78)

Rumunské orgány sdělily (43), že společnost Oltchim zlepšila svou hospodářskou a finanční výkonnost. Její obrat v roce 2015 vzrostl o 31 % v porovnání s rokem 2014 a o 59 % oproti roku 2013, a to v důsledku růstu prodeje hlavních vyráběných produktů (nárůst o 33 % u polyolů na bázi polyetherů, nárůst o 7 % u produktů chlor-alkalických procesů). EBITDA se v porovnání s rokem 2013 zvýšil o 109 milionů RON.

(79)

Nové pokusy o privatizaci společnosti byly zahájeny v červnu 2013, později v tomto roce však opět skončily nezdarem.

(80)

Podle plánu schváleného věřiteli a potvrzeného soudem (viz tabulka 5) bylo nutno zrušit rozpočtové pohledávky a pohledávky státem vlastněných podniků v celkové výši 408,5 milionu EUR (v případě úřadu AAAS přibližně 216 milionů EUR, což představuje 81,9 % jeho celkové pohledávky, a v případě státem vlastněných podniků 174,3 milionu EUR).

(81)

Tzv. důležití dodavatelé (tj. CET Govora SA a Národní správa vodních zdrojů) museli zrušit dluhy ve výši 21,2 milionu EUR resp. 2,2 milionu EUR, což představovalo 70 % a 71 % jejich celkových pohledávek. Podnik Electrica musel zrušit dluh ve výši 112 milionů EUR, což představovalo 77,6 % jeho celkové pohledávky.

(82)

V návaznosti na částky odpovídající zrušení dluhů u různých veřejných věřitelů obsažené v tabulce 5 uvádí tabulka 6 příslušné částky dluhů, které mají být získány zpět podle scénáře založeného na prodeji celé společnosti Oltchim SPV na základě plánu reorganizace, jak vyplývá ze schválených maximálních odpisů.

Tabulka 6

Veřejní věřitelé (zrušení dluhů a vymáhání dluhů podle plánu)

(83)

Po schválení plánu reorganizace již došlo k významným odpisům pohledávek. Ve svém podání z října 2015 Rumunsko sdělilo, že v období od dubna do října 2015 byly zrušeny dluhy ve výši přibližně 2,358 miliardy RON (518 milionů EUR) (44).

(84)

Rumunské orgány rovněž sdělily, že nabídka ke koupi společnosti Oltchim SPV byla zaslána všem dvoustranným obchodním komorám v Rumunsku (v červenci 2015) a dalším 30 obchodním komorám z celého světa (v září 2015). První schůzky s potenciálními kupci se uskutečnily v září/říjnu 2015.

(85)

Komise se dne 8. dubna 2016 rozhodla zahájit formální vyšetřovací řízení. Komise vyslovila pochybnosti ohledně tří opatření podpory:

(86)

V rozhodnutí o zahájení řízení zastávala Komise předběžný názor, že výše popsaná opatření zahrnovala státní prostředky a že je lze přičíst státu. Vzhledem k nepravděpodobnosti toho, že by tato opatření ve prospěch společnosti Oltchim provedl racionálně jednající soukromý hospodářský subjekt, zastávala Komise rovněž předběžný názor, že tato opatření poskytla společnosti Oltchim neoprávněnou výhodu; tato výhoda je selektivní, jelikož jediným příjemcem byla společnost Oltchim.

(87)

Komise také uvedla, že opatření pravděpodobně ovlivnila obchod mezi členskými státy, neboť společnost Oltchim soutěží s ostatními výrobci chemických látek z jiných členských států i z ostatních částí světa. Díky těmto opatřením mohla společnost Oltchim pokračovat v činnosti, což jí umožnilo vyhnout se na rozdíl od jiných soutěžitelů následkům obvykle plynoucím z nedostatečných finančních výsledků.

(88)

Komise vyslovila rovněž pochybnosti ohledně slučitelnosti opatření, zejména vzhledem ke skutečnosti, že rumunské orgány neuvedly možné důvody slučitelnosti. Komise dospěla k předběžnému závěru, že společnost Oltchim lze považovat za podnik v obtížích ve smyslu pokynů pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci nefinančních podniků v obtížích z roku 2014 (dále jen „pokyny k podpoře na záchranu a restrukturalizaci“) (48), zejména vzhledem k insolvenčnímu řízení, jež bylo zahájeno dne 30. ledna 2013. Zdálo se však, že žádné z opatření nesplňuje kritéria pro slučitelnou podporu na záchranu nebo restrukturalizaci stanovená v pokynech k podpoře na záchranu a restrukturalizaci. Jelikož nebyl předložen plán restrukturalizace (rumunské orgány neuplatnily způsobilost opatření jako podpory na restrukturalizaci), nemohla Komise posoudit jednotlivé součásti plánu reorganizace, včetně opatření v oblasti investic a modernizace, ani vyhodnotit, zda opatření obnoví dlouhodobou životaschopnost a zda jsou omezena na minimum, takže je zabráněno nepatřičnému narušení hospodářské soutěže.

(89)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise předběžnému závěru, že opatření patrně představují státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Vzhledem k tomu, že opatření byla provedena v rozporu s oznamovací povinností a povinností zdržet se jednání stanovenou v čl. 108 odst. 3 SFEU, Komise konstatovala, že podle všeho představují protiprávní státní podporu. Jelikož Komisi nebyl předložen plán restrukturalizace, nebylo možno tato opatření prohlásit za slučitelná s vnitřním trhem.

(90)

Ve svých připomínkách k rozhodnutí Komise o zahájení řízení uvedlo Rumunsko řadu poznámek týkajících se každého z výše popsaných tří opatření.

(91)

Rumunsko tvrdí, že v období od září 2012 do ledna 2013 se úřad AAAS choval jako soukromý věřitel a že nevymáhání pohledávek ze strany úřadu AAAS bylo v tomto krátkém pětiměsíčním období zcela odůvodněné vzhledem k právním i faktickým omezením:

(92)

Právní omezení souvisejí s účinky tzv. nucené správy (§ 16 odst. 5 písm. c) rumunského zákona č. 137/2002), v jejímž rámci nemohou věřitelé s daňovými pohledávkami a pohledávkami v souvislosti s příspěvky vymáhat své dluhy, je-li společnost připravena na privatizaci. To úřadu AAAS údajně znemožnilo požadovat okamžitou exekuci pohledávek v případě privatizace vedené ministerstvem hospodářství, obchodu a podnikatelského prostředí, a to ani po nezdaru privatizace v září 2012. Rumunsko rovněž tvrdí, že nedostatek zcizitelných aktiv, která nebyla použita jako kolaterál pro zajištěné věřitele, fakticky omezil možnost úřadu AAAS vymáhat své pohledávky a vysvětluje, proč své pohledávky nevymáhali ani soukromí věřitelé. Rumunsko v této souvislosti uvádí příklad soukromé banky Banca Comercială Română, která nezahájila nucenou exekuci a dokonce poskytla dodatečné financování v celkové výši přibližně 1 milionu EUR na opětovné uvedení zařízení na výrobu polyolů na bázi polyetherů do provozu a na provedení studie poradenské společnosti týkající se možnosti obnovení činností společnosti Oltchim.

(93)

Rumunsko mimoto uvedlo, že skutečnost, že úřad AAAS nepožádal o okamžitou exekuci svých pohledávek, byla odůvodněna také zahájením postupu předběžného oznámení Evropské komisi ze strany Rumunska v souvislosti s podporou na záchranu (nakonec se ukázalo, že tato podpora není slučitelná se „zásadou ‚jednou a dost‘ “ podle pokynů k podpoře na záchranu a restrukturalizaci z roku 2014).

(94)

Rumunsko uvádí, že podle studie společnosti Raiffeisen by úřad AAAS bez ohledu na odpočty provedené v souvislosti se závazky v oblasti životního prostředí získal 10 % svých dluhů místo 12 % v případě scénáře založeného na likvidaci, jelikož pohledávka úřadu AAAS vůči společnosti Oltchim byla téměř 1,2krát vyšší než pohledávka, kterou společnost Raiffeisen uvažovala v roce 2011, kdy porovnávala tržní a likvidační hodnotu společnosti Oltchim. Ve svém podání z května 2018 jde Rumunsko ještě dále a tvrdí, že by v případě úpadku byly závazky společnosti Oltchim v oblasti životního prostředí, jež by bylo nutné uhradit přednostně, vyšší než očekávané výnosy z nuceného prodeje odpovídajícího scénáři založenému na likvidaci, a dospělo k závěru, že by míra zpětného získání pohledávky úřadu AAAS byla nulová.

(95)

Rumunsko uvádí, že se úřad AAAS v té době soustředil na získání podrobných informací o situaci společnosti Oltchim, aby mohl přijmout náležitě zdokumentované rozhodnutí, a že několik málo měsíců mezi nezdarem privatizace a zahájením insolvenčního řízení bylo přijatelných jako období na rozmyšlenou.

(96)

Rumunsko také uvedlo, že úřad AAAS účtoval společnosti Oltchim úroky v tržní výši až do zahájení insolvenčního řízení. Podle Rumunska to prokazuje, že nezahájení okamžité exekuce pohledávek nepředstavovalo státní podporu, což je podle Rumunska v souladu s přístupem, který Komise uplatnila v rozhodnutí z roku 2012 v 98. bodě odůvodnění a následujících bodech. Rumunsko rovněž sdělilo, že jediné další akumulované dluhy vyplývají z úroků u již existujícího dluhu, což má menší význam v případě, je-li zpětné získání především hlavního dluhu naprosto nereálné.

(97)

Podle názoru Rumunska společnosti CET Govora a Salrom při rozhodování o dalších dodávkách a o příznivé změně obchodních podmínek „jednaly jako soukromí věřitelé, jelikož s ohledem na nově vzniklý dluh byla poskytnuta záruka (jistota)“ a jelikož jejich rozhodnutí dodávat suroviny potřebné pro obnovení činnosti společnosti Oltchim byla podobná jako rozhodnutí, která přijaly některé společnosti v soukromém vlastnictví. Toto rozhodnutí údajně vychází z pravděpodobnosti zpětného získání větší části dluhu v případě obnovení činnosti. Rumunsko také uvedlo, že vzhledem k technologické propojenosti dodávek průmyslové resp. demineralizované vody společnosti Oltchim jednaly společnosti Salrom (ačkoli méně jednoznačně) a CET Govora jako racionální důležití dodavatelé. Jelikož na společnost Oltchim připadalo 14 % obratu společnosti Salrom v roce 2015 a 39 % příjmů společnosti CET Govora, neexistovalo v případě společnosti CET Govora praktické řešení, pokud jde o nahrazení nákupů průmyslové páry ze strany společnosti Oltchim.

(98)

Co se týká společnosti Salrom, Rumunsko rovněž tvrdí, že po vyhlášení insolvence společnosti Oltchim obdržela celkové platby ve výši více než 33 milionů RON, přičemž další dodávky pro společnost Oltchim po zahájení insolvenčního řízení byly podmíněny zálohovými platbami, tato podmínka byla schválena při jednání se společností Oltchim a byla dodržována.

(99)

Pokud jde o dodávky společnosti CET Govora, Rumunsko tvrdí, že prodejní cena elektřiny a páry pro společnost Oltchim je v souladu s tržní cenou a v období od 1. února 2013 do 31. března 2016 byla hrazena v plné výši (476 milionů RON).

(100)

Rumunsko tvrdí, že kladné hlasování ze strany úřadu AAAS a státem vlastněných podniků bylo v souladu se zásadou věřitele v tržním hospodářství, jak je shrnuto níže.

(101)

Rumunsko za prvé uvádí, že hodnota společnosti Oltchim v případě scénáře založeného na úpadku je negativní. K doložení tohoto názoru uvedlo Rumunsko hodnoty uvedené ve zprávách o ocenění vyhotovených společností Romcontrol v únoru 2009 (–281 milionů EUR) a v prosinci 2010 (–407 milionů EUR). Rumunsko cituje rovněž odhad společnosti Winterhill týkající se zpětně získané částky podle scénáře založeného na likvidaci, která činí přibližně 108 milionů EUR u zajištěných aktiv a 32 milionů EUR v případě nezatížených aktiv (z této částky by byla částka ve výši 22,2 milionu EUR odečtena jako odstupné pro propuštěné zaměstnance).

(102)

S odkazem na 120. bod odůvodnění rozhodnutí o zahájení řízení Rumunsko dodalo, že se závazky v oblasti životního prostředí zahrnuté ve zprávě společnosti Winterhill týkají pouze vyčištění a přípravy aktiv k prodeji a nezahrnují uzavření skládky jiného než nebezpečného odpadu a úložiště nebezpečného odpadu a vyřazení zařízení a budov z provozu a jejich demolici a uvedení pozemků a okolního prostředí do původního stavu. Závazky v oblasti životního prostředí dle odhadu společnosti Oltchim činí přibližně 464 milionů EUR, a překračují tudíž výnosy, jež společnost Winterhill odhadla pro nezajištěné věřitele v rámci likvidačního řízení.

(103)

Pravděpodobnost toho, že úřad AAAS a státem vlastněné podniky získají od společnosti Oltchim nějakou platbu, byla proto podstatně vyšší v případě reorganizace.

(104)

Rumunsko za druhé uvádí, že vymáhání dluhů tím, že úřad AAAS a podnik Electrica zahájí konkurzní řízení vztahující se na společnost Oltchim, nebylo možné, jelikož v tomto smyslu nebyly splněny požadavky stanovené v § 1 odst. 2 insolvenčního zákona.

(105)

Rumunsko za třetí tvrdilo, že ačkoliv studie týkající se zásady věřitele v tržním hospodářství, kterou provedl úřad AAAS, byla vyhotovena před schválením plánu reorganizace na schůzi věřitelů dne 9. března 2015, studie provedená úřadem AAAS je přiměřená a dostatečná k tomu, aby se mělo za to, že schválení plánu reorganizace úřadem AAAS se podobá rozhodnutí soukromého věřitele. Zamítnutí plánu by vedlo k úpadku, což by znamenalo, že by dlužné částky nebyly získány zpět, a to vzhledem k malé části dluhů úřadu AAAS, které byly zajištěny, a vysoké hodnotě závazků v oblasti životního prostředí v případě ekologických prací za účelem zazelenění pozemků. Studie provedená úřadem AAAS v tomto ohledu prokázala, že úřad AAAS získá zpět více v případě schválení plánu reorganizace než v případě likvidace společnosti Oltchim, kdy by měly závazky v oblasti životního prostředí podle nařízení č. 195/2005 přednost.

(106)

Rumunsko se domnívá, že zpětné získání 20 % pohledávek úřadu AAAS po provedení plánu reorganizace představovalo v době hlasování věrohodný odhad.

(107)

Rumunsko za čtvrté zdůraznilo, že žádost o zrušení plánu reorganizace podanou třemi věřiteli vnitrostátní soud rozhodnutím č. 892 ze dne 22. dubna 2015 zamítl. Toto soudní rozhodnutí potvrdilo, že plán reorganizace slouží zájmům věřitelů lépe než scénář založený na úpadku, zejména na základě odhadu částky přednostních závazků v oblasti životního prostředí ve výši 464 milionů EUR, jež značně převyšovaly odhad společnosti Winterhill týkající se zpětně získané částky v případě likvidace ve výši téměř 108 milionů EUR u zajištěných aktiv a 32 milionů EUR u nezatížených aktiv.

(108)

Rumunsko tvrdilo, že se věřitelé s daňovými pohledávkami a nezajištěnými pohledávkami a ostatní státem vlastněné podniky, jako AAAS a Electrica, chovali jako tržně jednající hospodářské subjekty, když se rozhodli pro plán reorganizace místo pro likvidaci společnosti Oltchim: jednali stejně jako soukromé společnosti, například Erste Group Bank AG a Bulrom Gas Impex SRL, jež měly obě zajištěné i nezajištěné pohledávky a které plán také schválily. Rumunsko rovněž uvedlo, že před zahájením insolvenčního řízení stanovila společnost Salrom podmínku týkající se zástavy nemovitostí, aby se stala zajištěným věřitelem.

(109)

Rumunsko ve svém podání za páté uvedlo, že podnik Electrica učinil veškerá opatření, jež zákon povoluje, aby vymohl svou pohledávku v insolvenčním řízení, s cílem zabránit závislosti na plánu reorganizace. Tato opatření však rumunské soudy zamítly. Hlasování pro plán bylo proto poslední dostupnou možností, což prokazuje, že se podnik Electrica choval jako tržně jednající hospodářský subjekt. Kladné hlasování ohledně plánu reorganizace bylo pro podnik Electrica, který byl zaregistrován jako zajištěný i nezajištěný věřitel, jedinou možností vymáhání dluhů, kterou měli věřitelé k dispozici.

(110)

Rumunsko tvrdí, že tržně jednající hospodářský subjekt/věřitel by se rozhodl pro plán reorganizace, jelikož se jedná o možnost, která v rumunském insolvenčním řízení a v jiných případech, které jsou podniku Electrica známy, obvykle nabízí větší vyhlídky na zpětné získání dluhu: Rumunsko zdůrazňuje, že úřední správci pověření vypracováním plánu mají právní povinnost maximalizovat aktiva dlužníka a v případě, že nedosáhnou nejlepšího výsledku pro věřitele, mohou nést osobní odpovědnost.

(111)

Rumunsko rovněž objasnilo, že zpráva připojená k plánu věrohodně uváděla, že jediným možným způsobem zpětného získání některých pohledávek podniku Electrica je reorganizace. Podle názoru Rumunska není přiměřené tvrdit, že podnik Electrica měl vynaložit vysoké náklady na zvláštní studii za účelem potvrzení aspektů uváděných známými odborníky, které potvrdily vnitrostátní soudy a které vyplývaly z ekonomických zkušeností: náklady na splnění závazků společnosti Oltchim v oblasti životního prostředí v rámci konkurzního řízení znamenaly, že by zpětné získání jakékoli částky z pohledávek podniku Electrica vůči společnosti Oltchim bylo méně pravděpodobné, ne-li nemožné.

(112)

Pro porovnání, možné zpětné získání částky ve výši 160 milionů RON, které podniku Electrica nabízel plán reorganizace, bylo i v případě, že bylo spojeno s delším časovým obdobím a určitými riziky, každopádně upřednostňovaným řešením, jak prokazují rovněž kroky jiných soukromých věřitelů, například Erste Group Bank AG.

(113)

Rumunsko uvádí, že by hlasování společností Salrom a CET Govora proti plánu reorganizace vedlo k tomu, že by nezískaly zpět nezajištěnou část dluhů; nejlepší volbou pro ně tudíž bylo schválení plánu restrukturalizace, v jehož rámci souhlasili zajištění věřitelé s odpisy výměnou za částečné zpětné získání nezajištěných pohledávek.

(114)

Připomínky k rozhodnutí o zahájení řízení podaly čtyři zúčastněné strany – společnost PCC (menšinový akcionář společnosti Oltchim), podnik Electrica, konsorcium insolvenčních správců Rominsolv a BDO (pověřených nucenou správou společnosti Oltchim) a další zúčastněná strana, která si nepřeje zveřejnit svou totožnost.

(115)

Společnosti Rominsolv a BDO jsou úředními správci společnosti Oltchim, kteří vyhotovili plán reorganizace, jejž posléze věřitelé společnosti Oltchim schválili. Tyto společnosti předložily na podporu plánu reorganizace řadu tvrzení.

(116)

Co se týče opatření č. 1, konsorcium R/BDO tvrdí toto:

(117)

Co se týče opatření č. 2, konsorcium R/BDO tvrdí toto:

(118)

BDO rovněž tvrdí, že Komise nevzala v potaz význam technologické propojenosti čtyř velkých hráčů (Oltchim, CET Govora, Uzinele Sodice Govora a Salrom), jejichž činnosti jsou technologicky závislé a každá z nich je současně dodavatelem i odběratelem jiné společnosti.

(119)

Co se týče opatření č. 3, konsorcium R/BDO tvrdí toto:

(120)

Podnik Electrica tvrdí, že jeho rozhodnutí hlasovat pro plán nelze přičíst státu. Podnik Electrica uvádí, že rozhodnutím hlasovat pro plán byl na valné hromadě akcionářů pověřen generální ředitel podniku Electrica SA, který byl jedinou osobou odpovědnou za kladné hlasování o plánu. Podle podniku Electrica proto nelze opatření č. 3 přičíst státu.

(121)

Podnik Electrica rovněž uvádí, že i kdyby bylo možno mít za to, že rozhodnutí vyplývá z pravomocí státu, jednalo se o řádné obchodní rozhodnutí v souladu se zásadou věřitele v tržním hospodářství. Podnik Electrica se v podstatě domnívá, že rozhodnutí podpořit plán neposkytlo společnosti Oltchim žádnou výhodu; podle jeho názoru to potvrzuje podobné jednání ostatních soukromých věřitelů v situaci srovnatelné se situací podniku Electrica, kteří rovněž hlasovali pro plán.

(122)

Podnik Electrica také uvádí, že neprovedl studii týkající se věřitele v tržním hospodářství, jelikož konsorcium R/BDO mělo právní povinnost radit věřitelům ohledně toho, jak maximalizovat výnosy.

(123)

Anonymní strana podpořila pochybnosti Komise. Dále zmiňuje účinky opatření podpory, které narušují hospodářskou soutěž, zejména na trhu s produkty chlor-alkalických procesů (hydroxid sodný). Anonymní strana se domnívá, že navrhované řešení týkající se prodeje společnosti Oltchim není perspektivní: několik neúspěšných pokusů o prodej společnosti Oltchim prokazuje, že trh nemá o tuto společnost zájem; finanční zprávy společnosti Oltchim z té doby ukazují úroveň ziskovosti, která je příliš nízká, než aby umožňovala dlouhodobou udržitelnost podniku. V této situaci by jediným schůdným řešením pro společnost Oltchim byla úplná restrukturalizace podniku ve formě uzavření výrobních závodů a snížení kapacity a případně odchod z trhu.

(124)

Anonymní strana poukazuje rovněž na skutečnost, že významná část zisku, jehož společnost Oltchim dosáhla v roce 2015 a který se očekával v roce 2016, byla vytvořena prodejem hydroxidu sodného, jehož prodejní cena kolísá a v roce 2015 dosáhla nejvyšších úrovní. Míry využití kapacit společnosti Oltchim jsou mimořádně nízké (celková míra využití kapacity ve výši 30 %, která je v porovnání s průměrnými úrovněmi ve výši 80 % v odvětví produktů chlor-alkalických procesů v EU velmi nízká). Potenciální nabyvatel by proto musel uskutečnit velmi významné další investice, což je v rozporu s nízkým EBITDA společnosti Oltchim.

(125)

Podle PCC by v případě, že by úřad AAAS jednal jako soukromý investor, upřednostnil po nezdaru privatizace v září 2012 exekuci svých pohledávek vůči společnosti Oltchim: to by vedlo k tomu, že by úřad AAAS získal zpět 12 % svých pohledávek, místo aby čekal na nejisté navrácení během celé doby reorganizace.

(126)

Společnost PCC tvrdí, že po nezdařené privatizaci v září 2012 bylo ještě jasnější, že trh nemá o koupi společnosti Oltchim zájem. Čekání několik dalších let na vypracování nějakého plánu restrukturalizace a poté několik let na jeho provedení představovalo vysoké riziko pro tržní hodnotu aktiv společnosti Oltchim. Postupem času se aktiva společnosti Oltchim stávala zastaralejšími a neužitečnějšími.

(127)

Společnost PCC tvrdí, že úřad AAAS měl využít zvláštní rumunské právní předpisy týkající se vymáhání veřejných dluhů vůči ministerstvu financí, které vyplývaly ze státních záruk (nařízení č. 29/2002), podle nichž jsou dohody o vymáhání, jimiž jsou státní záruky převedeny z ministerstva financí na úřad AAAS, ze zákona uznávány jako vykonatelné tituly. Podle názoru společnosti PCC mohl tudíž úřad AAAS provést exekuci těchto vykonatelných titulů bez dalších formalit. Úřad AAAS měl k dispozici různé způsoby vymáhání těchto pohledávek stanovené v mimořádném nařízení vlády č. 51/1998 o realizaci majetku státu.

(128)

Mimoto se nezdá, že by úřad AAAS v rámci kategorie zajištěných státních věřitelů požadoval zrušení pozastavení exekučních práv v rámci insolvenčního řízení, na rozdíl od neúspěšného pokusu podniku Electrica v tomto ohledu. Úřad AAAS nevyužil při řešení neplacení ze strany podniku všechny dostupné právní nástroje.

(129)

Společnost PCC se domnívá, že se společnosti CET Govora a Salrom nechovaly jako tržně jednající hospodářské subjekty, když pokračovaly v dodávkách pro společnost Oltchim navzdory nesplacení neuhrazených dluhů, a že jejich rozhodnutí lze přičíst státu.

(130)

Na rozdíl od podniků Electrica a Electrica Furnizare se společnost CET Govora skutečně rozhodla pokračovat v dodávkách elektřiny a průmyslové páry společnosti Oltchim, ačkoliv tato neplatila své dluhy, a to proti námitkám vlastních bank; toto rozhodnutí vedlo dne 6. května 2016 k platební neschopnosti samotné společnosti CET Govora: společnost PCC uvádí, že podle insolvenčního správce společnosti CET Govora dotovala společnost CET Govora společnost Oltchim.

(131)

Společnost PCC tvrdí, že rozhodnutí společnosti CET Govora o obnovení dodávek pro společnost Oltchim po neúspěšné privatizaci v září 2012 lze přičíst státu. Podle názoru společnosti PCC bylo rozhodnutí společnosti CET Govora o pokračujících dodávkách společnosti Oltchim přijato na základě souvisejících rozhodnutí jejího vlastníka – župní rady župy Vâlcea –, ačkoliv bylo obecně známo, že společnost Oltchim není schopna platit. Společnost PCC cituje rovněž insolvenčního správce společnosti CET Govora, že „rozhodnutí o dodávkách elektrické energie společnosti Oltchim nemělo žádný hospodářský důvod a bylo politicky motivované a je vynikajícím příkladem politického zasahování do řízení společnosti dlužníka […]“.

(132)

Ačkoliv společnost PCC uznává, že společnost Oltchim byla pro společnost Salrom důležitým zákazníkem, tvrdí, že by tržně jednající hospodářský subjekt nepokračoval v dodávkách pro společnost Oltchim vzhledem k finanční situaci této společnosti; případná likvidace společnosti Oltchim by měla dopad pouze na jednu pobočku společnosti Salrom a dotčeno by bylo pouze 60 pracovních míst. Soukromý věřitel v podobné situaci jako společnost Salrom by proto nesouhlasil s akumulací dluhů, nýbrž by akceptoval snížení svého obratu s cílem zachovat zdravou společnost.

(133)

Společnost PCC tvrdí, že rozhodnutí společnosti Salrom o obnovení dodávek pro společnost Oltchim po neúspěšné privatizaci v září 2012 lze přičíst státu, který společnost Salrom ovládá; představenstvo společnosti Salrom je navrženo valnou hromadou akcionářů v situaci, kdy rumunský stát drží většinu (51 %) akcií společnosti Salrom a jmenuje do představenstva zástupce státu.

(134)

Společnost PCC tvrdí, že tím, že úřad AAAS a společnosti CET Govora a Electrica souhlasily s odpisem pohledávek místo jejich vymáhání, nejednaly jako věřitelé v tržním hospodářství.

(135)

PCC uvádí, že plán reorganizace, který věřitelé schválili, postrádá prvky skutečné restrukturalizace (51) a je v zásadě omezen pouze na restrukturalizaci dluhů a na likvidaci. Společnost PCC tvrdí, že plán reorganizace vypracovaný akcionáři mohl představovat lepší možnost, nebyl však navzdory návrhům proveden, jelikož jej rumunské orgány neschválily.

(136)

Bez dlouhodobých restrukturalizačních opatření týkajících se hlavní oblasti podnikání společnosti Oltchim neexistují vyhlídky na to, že společnost Oltchim bude životaschopná a zisková.

(137)

Společnost PCC na straně jedné zdůrazňuje, že tržní hodnota, kterou v roce 2013 stanovila společnost Winterhill Romania, byla velmi nejistá a že by ji pečlivý, tržně jednající hospodářský subjekt nepovažoval za správnou při rozhodování o svém postoji k plánu reorganizace o dva roky později v dubnu 2015.

(138)

Četné minulé neúspěšné pokusy o privatizaci společnosti Oltchim v letech 2001, 2003, 2006, 2007, 2008 a 2012 podle názoru společnosti PCC jasně naznačovaly, že žádný investor nemá zájem o nabytí akcií v rámci privatizace zřízením jednotky pro speciální účel, jak navrhovali insolvenční správci. Společnost PCC dodává, že cena stanovená v rámci privatizace není doložená a nelze ji považovat za spolehlivý základ pro schválení plánu. Podle názoru společnosti PCC představuje plán pouze způsob, jak udržet neziskový podnik na trhu a odložit na čas skutečný úpadek společnosti Oltchim.

(139)

Společnost PCC rovněž tvrdí, že by se mezi roky 2013 a 2015 cena za společnost Oltchim pravděpodobně snížila, jelikož zařízení, která nefungují po dobu dvou let, nelze uvést znovu do provozu. Jedinou hodnotou závodu Bradu by proto mohl být pozemek, a to bez ohledu na související závazky v oblasti životního prostředí.

(140)

K doložení svých tvrzení uvádí společnost PCC cenu, která byla nabídnuta v rámci neúspěšné privatizace v roce 2012 fyzickou osobou (pan Diaconescu) ve výši přibližně 45 milionů EUR, což je šestkrát méně, než cena společnosti Oltchim podle odhadu společnosti Winterhill. Rovněž zástupce společnosti Chimcomplex, který v roce 2016 podal nabídku na převzetí funkčních aktiv společnosti Oltchim, v roce 2016 zdůraznil, že hodnota společnosti Oltchim je podstatně nižší než cena požadovaná v plánu reorganizace.

(141)

Společnost PCC zdůraznila, že rozhodnutí veřejných věřitelů byla přijata v situaci, kdy byla společnost Oltchim nezisková, jelikož neexistoval skutečný plán restrukturalizace; zisky vykázané společností Oltchim byly mimoto vytvořeny uměle odpisem dluhů a nesvědčí o zlepšení finanční situace společnosti Oltchim. Kladné výsledky ve finančních výkazech jsou pouze výsledkem různých účetních metod. Podle nezávislé zprávy zadané společností […] jménem společnosti PCC vykazovala společnost Oltchim v období od 1. ledna 2013 do 30. června 2016 po neutralizaci mimořádných prvků (jako je odpis dluhu v roce 2015) trvale ztráty kvůli neproduktivním aktivům, jako je petrochemická jednotka Bradu, zařízení na výrobu VCM a PVC. Tato zpráva obsahuje rovněž závěr, že by hodnota hmotných dlouhodobých aktiv, která představují více než 84 % aktiv společnosti Oltchim, ke dni 31. prosince 2015 měla být v rozmezí od 14 milionů EUR do 128 milionů EUR v závislosti na očekávaném prodeji společnosti Oltchim SPV v období mezi prosincem 2013 a prosincem 2014, jakož i na scénáři (A nebo B), který se předpokládá v plánu reorganizace vyhotoveném správci jmenovanými soudem (52), což je méně než likvidační hodnota odhadnutá společností Winterhill (141 milionů EUR).

(142)

Podle společnosti PCC bylo porovnání tržní hodnoty společnosti Oltchim s její odhadovanou likvidační hodnotou chybné z níže uvedených důvodů.

(143)

Za prvé, existovaly i jiné alternativy, například průběžný prodej společnosti Oltchim v rámci balíků aktiv.

(144)

Za druhé, výše závazků v oblasti životního prostředí, kterou vypočítala společnost Oltchim (463,7 milionu EUR), v případě scénáře založeného na likvidaci se jeví jako nadsazená s cílem podpořit plán reorganizace namísto likvidace společnosti Oltchim, jelikož nevychází z externích, nezávislých zpráv. Nejsou k dispozici žádné informace o důvodu, proč si insolvenční správci nevyžádali novou studii. Tyto závazky v oblasti životního prostředí odhadnuté společností Oltchim ve scénáři založeném na likvidaci by musel ve své nabídce vzít v úvahu i potenciální nabyvatel společnosti Oltchim SPV. Společnost PCC podporuje názor Komise, že v případě likvidace může velkou část aktiv koupit nabyvatel vykonávající průmyslové činnosti v areálu společnosti Oltchim, což by zabránilo celkové demolici areálu, která se v tomto odhadu předpokládá. Společnost PCC naopak zdůrazňuje nejistotu, která je spojena s výší závazků společnosti Oltchim v oblasti životního prostředí podle plánu reorganizace.

(145)

Za třetí, v situaci, kdy nové pohledávky získaly poté, co společnost Oltchim vstoupila do insolvenčního řízení, status přednostních pohledávek v porovnání s již existujícími dluhy, mohli mít určití věřitelé zájem na požadování vstupu společnosti Oltchim do fáze likvidace, místo aby čekali na akumulaci těchto nových dluhů, což by snížilo jejich vyhlídky na zpětné získání. Společnost PCC také tvrdí, že dluh společnosti Oltchim, který vznikl poté, co vstoupila do insolvenčního řízení, může být podhodnocen. Pokud by tomu tak bylo, vedlo by to k menším vyhlídkám na zpětné získání, a tudíž vyšším odpisům dluhů u věřitelů v rámci scénáře založeného na plánu reorganizace.

(146)

Společnost PCC také tvrdí, že veřejní věřitelé měli vzít v úvahu i dobu trvání reorganizace v porovnání s dobou trvání konkurzního řízení. Příprava životaschopného plánu restrukturalizace a jeho provedení trvá mnohem déle než likvidace společnosti Oltchim prostřednictvím okamžitého prodeje aktiv.

(147)

Veřejní věřitelé by měli mimoto výhodu plynoucí z jejich postavení.

(148)

Společnost PCC také uvedla, že ačkoliv několik soukromých věřitelů v podobné situaci jako stát hlasovalo pro plán reorganizace, nebylo správné z toho odvodit, že se veřejní věřitelé včetně úřadu AAAS nacházeli v podobné situaci jako obezřetné, tržně jednající hospodářské subjekty vzhledem ke kladnému hlasování některých soukromých věřitelů ohledně plánu: na rozdíl od soukromých věřitelů se zajištěnými i nezajištěnými pohledávkami byla většina pohledávek úřadu AAAS nezajištěná; tito soukromí věřitelé mimoto věděli, že rumunský stát přijme veškerá potřebná opatření a kroky, aby zajistil přežití společnosti Oltchim za každou cenu, a proto se rozhodli „připojit“ ke státu v tomto úsilí.

(149)

Podle názoru společnosti PCC lze opatření č. 3 přičíst státu, jelikož plán restrukturalizace nebylo možné schválit bez souhlasu veřejných věřitelů, kteří měli většinu hlasů (více než 50 %) ve většině kategorií věřitelů: stát skutečně kontroloval rozhodnutí ve všech kategoriích věřitelů s výjimkou kategorie zajištěných pohledávek a kategorie zaměstnanců. Soukromí věřitelé, kteří plán reorganizace schválili, proto jednali spíše jako subjekty, které sledují rozhodnutí státu, než prosazovatelé takovéhoto plánu reorganizace. Společnost PCC dále tvrdí, že „ví, že existují soukromí věřitelé, kteří patrně zaujali stejný přístup jako stát (tj. rovněž hlasovali pro plán, ačkoliv to vzhledem k velkým odpisům zjevně nebylo v jejich prospěch)“. Společnost PCC však zastává názor, že „tento „tržní postup“ vytvořil stát, a nikoli naopak (stát sledoval trend). Důvodem je skutečnost, že ovládal společnost Oltchim před platební neschopností a kontroloval hlasování o plánu reorganizace a ostatním věřitelům bylo zřejmé, že stát přijme veškerá opatření, aby zajistil přežití společnosti Oltchim za každou cenu.“

(150)

Rumunsko se domnívá, že úřad AAAS jednal jako soukromý věřitel, který je „z právního hlediska omezený“, když počítal úroky do doby, než společnost Oltchim vstoupila do insolvenčního řízení, a odmítá tvrzení společnosti PCC ohledně nedostatečné snahy úřadu AAAS o vymáhání pohledávek. Rumunsko uvedlo, že memorandum navrhla ministerstva financí a hospodářství, obchodu a životního prostředí, jakož i OPSPI. Co se týká faktických omezení, Rumunsko objasnilo, že úřad AAAS nemohl obstavit bankovní účty (tj. zajistit je), jelikož je již dříve obstavil podnik Electrica.

(151)

Rumunsko kritizuje logiku tvrzení společnosti PCC, že úřad AAAS měl požádat o exekuci svých pohledávek: za těchto okolností by poté společnost Oltchim musela zahájit insolvenční řízení. Tato situace by úřadu AAAS znemožnila vymáhání pohledávek v rámci tohoto řízení, jak uvedla společnost PCC.

(152)

Rumunsko hodnotí názor společnosti PCC, že úřad AAAS měl zabavit výrobky a aktiva společnosti Oltchim, jako nereálný vzhledem ke skutečnosti, že ani soukromí věřitelé tento postup nepoužili.

(153)

Co se týče společností CET Govora a Salrom, Rumunsko tvrdí, že krátkodobé závazky vzniklé po zahájení insolvenčního řízení byly společností Oltchim hrazeny neprodleně.

(154)

Podle názoru Rumunska jednaly veřejné společnosti jako soukromé společnosti, například Bulrom Gas Impex (místní dodavatel společnosti Oltchim), a jejich chování bylo tudíž v souladu s kritériem soukromého věřitele a soukromého nabyvatele.

(155)

Rumunsko za prvé tvrdí, že řešení, které společnost PCC navrhla ve svém podání, a sice vypracovat plán reorganizace řízený akcionáři, nebylo možné podle insolvenčního zákona po zahájení soudní reorganizace uplatnit; podle Rumunska by proces reorganizace, který navrhla společnost PCC, zvýhodnil akcionáře na úkor věřitelů, a nebyl by tudíž věřiteli schválen.

(156)

Rumunsko zpochybnilo názor společnosti PCC ohledně finanční situace společnosti Oltchim jako „pod přijatelnou úrovní […] dosud vytvářející ztráty“ a zdůrazňuje, že se společnost Oltchim umístila na 63. místě z celkem 100 společností v pořadí nejziskovějších společností v jihovýchodní Evropě sestaveném SeeNews (54).

(157)

Co se týká ocenění aktiv společnosti Oltchim, které provedla společnost […] a které předložila společnost PCC, Rumunsko nepopírá úpravu za účelem normalizace v souvislosti s odpisem dluhů, kterou provedla společnost […], odmítá však konkrétně použití metody diskontovaných peněžních toků k ocenění aktiv společnosti Oltchim. Rumunsko odkazuje na studijní materiály univerzit Harvard a Stern k doložení skutečnosti, že diskontované peněžní toky jsou zaměřeny na oceňování společností a jako takové nejsou vhodné pro oceňování aktiv.

(158)

Rumunsko odmítá rovněž myšlenku předloženou společností PCC, že chování soukromých věřitelů bylo ovlivněno chováním úřadu AAAS, jelikož nejméně dvě banky, které byly signatáři memoranda (konkrétně Erste Bank AG a Banca Transilvania), jsou zavedené, nezávislé instituce působící na celosvětové úrovni.

(159)

Rumunsko zdůrazňuje, že soukromí věřitelé jsou v zásadě věřiteli, kteří přijali klíčové rozhodnutí ohledně plánu reorganizace společnosti Oltchim, jelikož zastupovali 61,5 % zajištěných věřitelů, kteří hráli rozhodující úlohu schválením částečného odpisu, jenž byl nezbytný pro schválení plánu každou kategorií.

(160)

Rumunsko tvrdí, že veřejné subjekty očekávaly na základě plánu reorganizace navrženého insolvenčním správcem zpětné získání částky ve výši 500 milionů RON, tj. sedmkrát více, než je potenciální získání částky ve výši 72 milionů RON v konkurzním řízení.

(161)

Podle Rumunska byl úřad AAAS schopen na základě plánu restrukturalizace získat zpět více než 18 % svých celkových pohledávek v porovnání s pouze 12 % v případě likvidace podle studie společnosti Raiffeisen.

(162)

Rumunsko rovněž uvádí, že podle názoru insolvenčních správců společnosti Oltchim by v případě úpadku bylo podle rumunských právních předpisů vyhýbání se environmentálním nákladům či jejich podhodnocení trestné.

(163)

Rumunsko tvrdí (55), že pravidla hlasování znamenají, že plán reorganizace nemohl být schválen bez souhlasu zajištěných věřitelů jako znevýhodněné kategorie podle právních předpisů. Většinu v rámci kategorie zajištěných věřitelů, která iniciovala a schválila přijetí plánu, měli tudíž soukromí věřitelé; jako takoví nejednali pouze jako subjekty následující veřejné věřitele, jak tvrdí společnost PCC; Rumunsko upřesnilo (56), že zajištění věřitelé představovali znevýhodněnou kategorii. V případě, že by plán zamítli, nebyla by splněna podmínka stanovená v § 101 odst. 2 písm. c) insolvenčního zákona, což by ostatním kategoriím zabránilo v přijetí plánu.

(164)

Rumunsko zdůrazňuje také rozdíl mezi minulými neúspěšnými pokusy o privatizaci a procesem v roce 2012, který vycházel z prodeje aktiv společnosti Oltchim převedených na jednotku pro speciální účel, což znamenalo, že by nabyvatel nezískal celou rozvahu společnosti Oltchim včetně pasiv, nýbrž pouze její aktiva.

(165)

Rumunsko tvrdí, že se hodnota současných dluhů snižuje v důsledku toho, že společnost Oltchim dosahuje kladného EBITDA.

(166)

Rumunsko mimoto popřelo názor [anonymní strany], že by společnost Oltchim „nebyla ze strukturálního hlediska zisková“: potíže společnosti Oltchim byly způsobeny především špatnými rozhodnutími vedení.

(167)

Ve svém podání ze dne 16. května 2018 rumunské orgány zdůraznily kromě výše uvedených prvků i následující skutečnosti.

(168)

Za prvé, veřejní věřitelé neposkytli společnosti Oltchim žádnou výhodu, jelikož lze mít za to, že jednali rovnocenně ( „pari passu“ ) se soukromými věřiteli ve všech kategoriích zajištěných věřitelů, věřitelů s rozpočtovými pohledávkami, důležitých dodavatelů a nezajištěných věřitelů.

(169)

Většina zajištěných věřitelů hlasovala pro plán, jelikož byli přesvědčeni, že by v případě scénáře založeného na likvidaci nezískali částku plně pokrývající jejich pohledávky. Pouhá skutečnost, že úřad AAAS měl pohledávky v kategorii zajištěných pohledávek i rozpočtových pohledávek, nemá na toto tvrzení týkající se rovnocennosti žádný vliv, jelikož úřad AAAS mohl očekávat, že získá více pouze na základě plánu než v případě scénáře založeného na likvidaci.

(170)

Skutečnost, že zajištění věřitelé hlasovali pro plán a akceptovali odpis podle plánu, znamenala, že nároky věřitelů s rozpočtovými pohledávkami byly v případě scénáře založeného na likvidaci bezcenné. Aby bylo zajištěno jejich kladné hlasování ohledně plánu, souhlasili zajištění věřitelé s omezením části svých výnosů (tím, že souhlasili s faktickým zrušením pohledávek ve výši 20 % až 27 %) ve prospěch podřízených kategorií, které by v případě likvidace nezískaly nic.

(171)

Kladné hlasování většiny nezajištěných věřitelů (přičemž 40,5 % pohledávek držel podnik Electrica) prokazuje rovněž jejich důvěru v plán, ačkoliv jejich hlasování mělo omezený význam, jelikož nemohli očekávat žádné nároky v případě likvidace ani podle scénáře týkajícího se plánu reorganizace.

(172)

Za druhé, rumunské orgány, kterým Komise umožnila vyjádřit se k návrhu testu tržně jednajícího hospodářského subjektu, který připravila, z hlediska věřitelů se zajištěnými pohledávkami, rozpočtovými pohledávkami, důležitých dodavatelů a nezajištěných věřitelů podle důkazů, které byly v té době dostupné (konečná verze, která tvoří přílohu I tohoto rozhodnutí), předložily v tomto ohledu různé připomínky. Rumunské orgány zejména relativizují rozdíl mezi prodejem společnosti Oltchim SPV, který se předpokládá v plánu reorganizace, a prodejem in situ, který Komise zvažovala jako jeden ze tří možných scénářů týkajících se likvidace. Rumunsko zdůrazňuje, že v případě scénáře založeného na likvidaci nebylo možné očekávat dosažení vyšších výnosů než v případě plánu reorganizace. Rumunsko předložilo rovněž různé technické připomínky ke způsobu, jakým by věřitel v tržním hospodářství odhadl výnosy a náklady jak v plánu reorganizace, tak i ve scénáři založeném na likvidaci, s výhradou závazků v oblasti životního prostředí, u nichž Rumunsko zpochybňuje jejich neutralizaci.

(173)

Za třetí, možnost zvolená věřiteli, tj. hlasování pro plán, byla zjevně celkově v jejich prospěch, jelikož výnosy dosažené prodejem balíků provozních aktiv (ačkoliv představovaly pouze 57 %) znamenaly mnohem větší výhody než průměrný scénář v případě úpadku. Kromě výše uvedených skutečností měly být další částky získány prodejem zbývajících 43 % aktiv, a v případě reorganizace by byly tudíž jejich výhody větší. Dále se předpokládá, že v rámci reorganizace by společnost Oltchim v prvním pololetí roku 2018 uhradila přibližně 8 milionů EUR z částky svých současných dluhů, což by znamenalo nižší současný dluh a vyšší rozdělené částky věřitelům.

(174)

V rozhodnutí o zahájení řízení (viz 85. bod odůvodnění) Komise konstatovala, že by prodej stanovený v původně schváleném plánu restrukturalizace mohl vést k hospodářské kontinuitě mezi společností Oltchim SA a případným nabyvatelem společnosti Oltchim SPV. Aby se zabránilo převodu případné neslučitelné státní podpory na nabyvatele aktiv společnosti Oltchim, rozhodly se rumunské orgány proces prodeje restrukturalizovat s cílem zajistit zrušení hospodářské kontinuity mezi společností Oltchim a jejími potenciálními nabyvateli.

(175)

V červenci a srpnu 2016 provedla společnost Oltchim s podporou poradců analýzu svých aktiv a určila možnosti strukturované nabídky aktiv za účelem maximalizace potenciální kumulované prodejní ceny. To vedlo k určení devíti balíků aktiv (57). Po veřejném oznámení prodeje společnosti Oltchim v srpnu 2016 bylo 23 uchazečům rozesláno informační memorandum a lhůta pro podání závazných nabídek byla několikrát prodloužena, s další hloubkovou prověrkou (včetně návštěv na místě a technické hloubkové kontroly).

(176)

Revidovaný plán založený na prodeji balíků aktiv (a nikoli jednotky pro speciální účel) byl formálně schválen na schůzi věřitelů dne 6. března 2017. Insolvenční soudce pozměněný plán reorganizace potvrdil dne 28. června 2017 a jeho rozhodnutí se stalo pravomocným dne 16. října 2017 (kdy vrchní soud zamítl opravný prostředek podaný třetí stranou).

(177)

Po obdržení závazných nabídek určil prodávající (AT Kearney jménem společnosti Oltchim) níže uvedené možné kombinace závazných nabídek s nejvyšší souhrnnou hodnotou pro věřitele:

(178)

Dne 18. prosince 2017 se konala schůze věřitelů, na níž byla schválena smlouva o prodeji aktiv uzavřená se společností Chimcomplex a všechny ostatní nabídky byly zamítnuty (58). Jelikož rozhodnutí schůze věřitelů bylo napadeno u soudu, bylo nové mezní datum uvedení do provozu odloženo do 17. října 2018.

(179)

Co se týká balíku č. 6, prodejní cena byla s DSG sjednána znovu a vzrostla z 1,9 milionu EUR na 2,6 milionu EUR. Na tomto základě byla dne 1. února 2018 podepsána smlouva o koupi aktiv. Prodej byl schválen na schůzi věřitelů dne 26. února 2018 a dokončen byl 12. června 2018.

(180)

Co se týká zbývajících neprodaných aktiv (balík č. 7 – zpracování PVC, balík č. 8 – petrochemický závod Bradu, balík č. 9 – zařízení na výrobu ftalanhydridu a některá jednotlivá aktiva v balíku aktiv č. 7 – VCM/PVC), schůze věřitelů se pokoušela získat lepší nabídky z hlediska ceny, jednání však nebyla úspěšná.

(181)

V květnu 2018 bylo zahájeno nové nabídkové řízení týkající se zbývajících (nefunkčních) balíků aktiv č. 8 a 9 a neprodané části balíku aktiv č. 7 (59). Předpokládaná lhůta pro likvidaci zbývajících aktiv byla stanovena na duben 2019.

(182)

Komise nejprve přezkoumá, zda opatření č. 1 až 3 ve prospěch společnosti Oltchim zahrnují státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU (viz oddíl 6.1). Poté Komise posoudí, zda byla společnost Oltchim podnikem v obtížích (viz oddíl 6.2). Nakonec Komise přezkoumá, zda byla podpora již poskytnuta (viz oddíl 6.3) a posléze zda je tato podpora slučitelná s vnitřním trhem (viz oddíl 6.4).

(183)

V čl. 107 odst. 1 SFEU je stanoveno, že „podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem“.

(184)

Kritéria stanovená v čl. 107 odst. 1 SFEU jsou kumulativní. K tomu, aby se určité opatření považovalo za podporu ve smyslu tohoto ustanovení, musí být proto kumulativně splněny tyto podmínky:

(185)

Jak uvedl Soudní dvůr (60), aby se opatření považovala za státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, musí a) být odvozena ze státních prostředků, a to nepřímo či přímo zprostředkujícím subjektem jednajícím na základě pravomocí, které mu byly svěřeny, a b) musí být přičitatelná státu. Pojem „členský stát“ zahrnuje všechny úrovně orgánů veřejné moci bez ohledu na to, zda se jedná o celostátní, regionální nebo místní orgán (61).

(186)

Jak je uvedeno v 14. bodě odůvodnění, úřad AAAS je součástí veřejné správy a je podřízen vládě. Nevymáhání splatného dluhu (jistiny a úroků) ze strany tohoto subjektu, další akumulace dluhů a zrušení dluhů, jež by měly být za běžné situace úřadu AAAS uhrazeny, zatěžuje státní rozpočet a zahrnuje státní prostředky.

(187)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je opatření č. 1 přičitatelné státu a zahrnuje převod státních prostředků.

(188)

V případech, kdy orgán veřejné moci poskytne určitému příjemci výhodu, lze toto opatření z podstaty věci přičíst státu, a to i v případě, kdy dotyčný orgán požívá právní nezávislosti na ostatních orgánech veřejné moci.

(189)

Přičitatelnost je však méně zjevná, je-li výhoda poskytnuta prostřednictvím veřejných podniků (62). V takových případech je nutné určit, zda lze mít za to, že se na přijetí daného opatření nějak podílely orgány veřejné moci (63).

(190)

Přičitatelnost opatření přijatého veřejným podnikem státu lze dovozovat ze souboru ukazatelů vyplývajících z okolností dané věci a kontextu, v němž bylo předmětné opatření přijato (64). Mezi možné ukazatele, ze kterých lze odvodit, zda je určité opatření přičitatelné státu, patří mimo jiné:

(191)

Co se týká společnosti Salrom, Komise podotýká, že představenstvo společnosti Salrom je navrženo valnou hromadou akcionářů v situaci, kdy rumunský stát drží většinu (51 %) akcií společnosti Salrom a jmenuje do představenstva zástupce státu.

(192)

Jelikož se společnost Salrom považuje za státem vlastněný podnik, její roční rozpočet podléhá schválení ze strany státu. Toto předběžné schválení se týká mimo jiné částek, které odpovídají pohledávkám zákazníků (jako je společnost Oltchim) z obchodního styku.

(193)

Každopádně není nutné dospět k závěru ohledně toho, zda lze jednání společnosti Salrom s ohledem na opatření č. 2 přičíst státu, jelikož Komise zjistila, že opatření č. 2 nepředstavuje v případě společnosti Salrom státní podporu (viz 263. bod odůvodnění).

(194)

Co se týká společnosti CET Govora, Komise podotýká, že společnost je zaregistrována jako podnik zcela ve vlastnictví státu, jehož jediným akcionářem je župa Vâlcea, a že před zahájením insolvenčního řízení ji spravovala župní rada župy Vâlcea (66).

(195)

Komise rovněž uvádí, že rozhodnutí o podpisu nové smlouvy o dodávkách elektřiny se společností Oltchim a poté o zvýšení dodávek byla přijata v rámci provádění řady rozhodnutí (67), která vydala župní rada župy Vâlcea s cílem zajistit dodávky pro společnost Oltchim.

(196)

Nebylo by tudíž věrohodné domnívat se, že společnost CET Govora nepodléhala žádnému vlivu ze strany státu, pokud se zvažuje chování společnosti v širším kontextu; například ihned po neúspěšné privatizaci byl generální ředitel společnosti CET Govora v říjnu 2012 neprodleně jmenován generálním ředitelem společnosti Oltchim a posléze se v únoru 2013 vrátil do společnosti CET Govora, hned poté, co společnost Oltchim vstoupila do insolvenčního řízení (68).

(197)

Navzdory tvrzení Rumunska, že generální ředitel společnosti CET Govora radil župní radě župy Vâlcea přijmout rozhodnutí v nejlepším zájmu společnosti v posuzovaném období, jiné prvky, které odhalily korupční skandály na vysoké úrovni, na nichž se podílel generální ředitel společnosti CET Govora (který byl nakonec vnitrostátními trestními soudy odsouzen spolu s jedním členem vlády), jsou s tímto tvrzením v rozporu (69). Konkrétně v červnu 2018 odsoudily vnitrostátní trestní soudy tehdejšího ministra dopravy v souvislosti s obviněním týkajícím se obchodování se skutečným vlivem, který měl na generálního ředitele společnosti CET Govora, a to s cílem přimět jej k uzavření řady nevýhodných a zbytečných smluv jménem společnosti CET Govora, jejichž hlavním účelem bylo odvedení prostředků společnosti. Za jejich společnou trestnou činnost týkající se zneužití úřadu a obchodování s vlivem, jíž se dopouštěli v období od října 2011 do července 2014, odsoudily vnitrostátní trestní soudy ministra i generálního ředitele společnosti CET Govora.

(198)

Bez ohledu na subjektivní stanovisko společnosti CET Govora ohledně opodstatněnosti pokračujících dodávek pro společnost Oltchim proto Komise podotýká, že společnost CET Govora nemohla přijmout sporné rozhodnutí, aniž by zohlednila požadavky orgánů veřejné moci, a že základem jednání společnosti CET Govora byly pokyny vydané vládními orgány (tj. rozhodnutí župní rady župy Vâlcea). Komise proto vyvozuje závěr, že opatření lze v případě společnosti CET Govora přičíst státu.

(199)

Jelikož společnost CET Govora je ve vlastnictví státu, vyvozuje Komise závěr, že její rozhodnutí o odkladu lhůty splatnosti a o dalších dodávkách pro společnost Oltchim zatěžuje státní rozpočet.

(200)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je opatření č. 2 s ohledem na společnost CET Govora přičitatelné státu a zahrnuje převod státních prostředků.

(201)

Komise za prvé uvádí, že podle insolvenčního zákona nemohl být plán schválen bez souhlasu úřadu AAAS (který držel většinu hodnoty pohledávek v kategorii rozpočtových pohledávek) nebo společnosti CET Govora (která držela většinu hodnoty pohledávek v kategorii dodavatelů pro vlastní spotřebu, tj. nezajištěných věřitelů podle § 96 insolvenčního zákona), jejichž opatření lze přičíst státu (viz 187. a 200. bod odůvodnění).

(202)

Komise za druhé rovněž uvádí, že plán restrukturalizace vyhotovil správce jmenovaný soudem, který je součástí státu. Plán restrukturalizace byl poté schválen díky souhlasu veřejných a soukromých věřitelů, kteří dříve v listopadu 2012 podepsali memorandum iniciované státem.

(203)

Toto memorandum (které podepsalo dvanáct stran, z nichž deset náleželo do veřejné správy nebo bylo ve veřejném vlastnictví (70) a pouze dvě byly finančními institucemi v soukromém vlastnictví (71) – viz 31. bod odůvodnění) vyhotovili tři ministři a schválil je předseda vlády. Memorandum proto představovalo prostředek, který stát na své nejvyšší úrovni použil k udržení společnosti Oltchim na trhu.

(204)

Komise za třetí uvádí, že tento záměr státu udržet společnost Oltchim na trhu byl naznačen a poté opakovaně potvrzen před obdobím insolvence i v jeho průběhu.

(205)

Jak je zjevné z tabulky s přehledem pohledávek (viz tabulka 1), subjekty, které podepsaly memorandum, držely pohledávky v souhrnné výši 539 milionů EUR. Pohledávky těchto subjektů spolu s pohledávkami společnosti CET Govora (jejíž jednání s ohledem na opatření č. 3 bylo možno přičíst státu (viz 200. a 201. bod odůvodnění)) představují celkovou částku ve výši 569 milionů EUR z celkových pohledávek ve výši 759 milionů EUR. Subjekty, které podepsaly memorandum, měly tudíž společně se společností CET Govora potřebnou většinu ve všech čtyřech kategoriích věřitelů kromě zaměstnanců – což je kategorie, která přirozeně upřednostňovala plán (tuto skutečnost rumunské orgány uznaly (83)) –, pro schválení plánu (84). Vysoká úroveň veřejných signatářů memoranda znamená, že je velmi nepravděpodobné, že by se banky v soukromém vlastnictví a ostatní soukromé subjekty rozhodly nebrat v době hlasování pro plán nebo proti němu v potaz cíle memoranda: soukromé banky, které podepsaly memorandum, ani podnik Electrica nemohly nezohlednit přiměřeně opakovaná prohlášení (viz 27., 28., 30. bod odůvodnění) akcionáře společnosti Oltchim SA udávající, že rumunský stát nenechá společnost Oltchim padnout, ani nemohly nebrat v potaz memorandum, které podepsaly a které schválil předseda vlády. Podle vysvětlení Rumunska se soud v té době domníval, že by podmínka stanovená v § 101 odst. 2 insolvenčního zákona byla splněna i v případě, že by věřitel, který se memoranda nezúčastnil, vznesl proti plánu námitku: podle podání Rumunska se soud zejména domníval, že „žádná z kategorií, které plán odmítly, a žádná z pohledávek, které plán odmítly, nezíská méně, než by obdržela v případě úpadku“, bez ohledu na porovnání, které by tržně jednající hospodářský subjekt provedl mezi výnosy podle plánu reorganizace a výnosy podle scénáře založeného na likvidaci (v tomto ohledu viz oddíl 6.1.2.3). Memorandum proto státu umožnilo zajistit přijetí plánu reorganizace ze strany věřitelů.

(206)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Komise podotýká, že memorandum, které inicioval stát, a jeho cíl – tj. záchrana společnosti Oltchim za každou cenu, jak pravidelně a veřejně opakoval stát v období mezi neúspěšnou privatizací v září 2012 a hlasováním věřitelů o plánu v roce 2015 – zajistily na schůzi věřitelů potřebnou většinu pro přijetí plánu reorganizace. Jak je uvedeno v 31., 203. a 235. bodě odůvodnění a následujících bodech, toto memorandum lze přičíst státu.

(207)

Prostřednictvím memoranda stanovila vláda signatářům rámec pro „spolupráci na určení a provedení řešení, která chrání práva zaměstnanců, akcionářů a věřitelů“.

(208)

„Návrh dohody zajišťuje poskytnutí pracovního kapitálu ze strany bank, které memorandum podepsaly, aby [společnost Oltchim] mohla pokračovat ve výrobě s kapacitami znovu uvedenými do provozu a postupně znovu otevírat ostatní výrobní kapacity s cílem přilákat více potenciálních zájemců o privatizaci společnosti.“ Je velmi nepravděpodobné, že by na základě veřejného prohlášení orgánů některý z aktérů, kteří byli vyzváni, aby memorandum podepsali, odmítl této výzvě vyhovět. Úroveň, kterou memorandum stanovilo pro spolupráci mezi signatáři, tj. „s pomocí odborníků na restrukturalizaci – vypracovat strategii, která zajišťuje dlouhodobou životaschopnost k dosažení udržitelné úrovně ziskovosti, solventnosti, likvidity a hotovosti společnosti Oltchim („strategie pro udržitelné obnovení činnosti“)“, byla relativně nízká a neurčitá, jelikož spočívala pouze v „dosažení určitých pozitivních výsledků na základě analýzy životaschopnosti“ (zdůraznění přidáno).

(209)

Prostřednictvím memoranda zopakovala vláda své odhodlání učinit vše potřebné pro zachování činnosti společnosti Oltchim a její restrukturalizaci. Soukromé i veřejné subjekty, které memorandum podepsaly, se stejně tak zavázaly podílet se na dlouhodobé strategii k restrukturalizaci společnosti Oltchim dlouho před hlasováním o případném plánu reorganizace na schůzi věřitelů. Všechny subjekty, které memorandum podepsaly, hlasovaly v roce 2015 s ohledem na plán reorganizace kladně, přičemž jedinou výjimkou byla společnost CFR Marfă, která měla v porovnání s finančními partnery a ostatními veřejnými věřiteli relativně menší význam, co se týká přežití společnosti Oltchim, jelikož společnost Oltchim využívala k uspokojení svých potřeb v oblasti dopravy také společnost Ermewa.

(210)

Memorandum obsahuje doložku č. 8, která předpokládá „ochranu a zachování práv“ a zájmů signatářů. Tato doložka, a zejména její druhá část, však pouze konstatuje to, co je zřejmé, tj. že samotné memorandum v době podpisu nepředstavovalo předběžné vzdání se práv bank, podniků Electrica nebo AVAS coby věřitelů. Podle názoru Komise proto samotná účast v daném časovém okamžiku a zapojení do budoucí spolupráce stanovené prostřednictvím memoranda samy o sobě dokládají, že se věřitelé (veřejní i soukromí), kteří memorandum podepsali, vydali jasným směrem k restrukturalizaci společnosti Oltchim.

(211)

Toto směřování k udržení společnosti Oltchim na trhu je ještě zjevnější, vezme-li se v úvahu dodatečný čas a finanční úsilí vynaložené na podporu obnovení činnosti společnosti Oltchim ze strany tří bank (jejichž pohledávky vůči společnosti Oltchim v tomto období značně vzrostly) a úřadu AAAS (a dalších stran, které memorandum podepsaly), jež současně upustily od přijetí opatření k okamžitému vymáhání svých pohledávek.

(212)

Co se týká Národní správy vodních zdrojů, na základě ustanovení veřejně dostupného statutu o fungování a organizaci (85) uvádí Komise toto:

(213)

Za prvé, co se týká jejího právního postavení a jejího začlenění do struktur veřejné správy, Národní správa vodních zdrojů je veřejná instituce celostátního významu, která má právní způsobilost a je koordinována ústředním vodohospodářským orgánem (tj. ministerstvem vodního a lesního hospodářství) (86).

(214)

Za druhé, co se týká povahy jejích činností, předmětem podnikání je uplatňování vnitrostátní strategie a politiky v oblasti kvantitativního a kvalitativního řízení vodních zdrojů a zajištění dodržování předpisů v této oblasti; v tomto kontextu spravuje a provozuje infrastrukturu vnitrostátního systému řízení vodních zdrojů. Společnost zajišťuje rovněž provádění řady činností národního a sociálního zájmu, jako je například plnění závazků, které rumunský stát přijal prostřednictvím mezinárodních dohod a úmluv (87).

(215)

Za třetí, co se týká intenzity dohledu vykonávaného orgány veřejné moci nad jejím vedením, Národní správu vodních zdrojů řídí správní rada složená z jedenácti členů, kteří jsou všichni jmenováni na čtyřleté funkční období usnesením vedoucího ústředního vodohospodářského orgánu. Podle téhož článku jsou členy správní rady povinně zástupce ministerstva financí a zástupce ústředního vodohospodářského orgánu. Generální ředitel Národní správy vodních zdrojů je jmenován, dočasně zbaven funkce a odvolán usnesením vedoucího téhož ústředního vodohospodářského orgánu (88).

(216)

Za čtvrté, co se týká financování její činnosti, rozpočet příjmů a výdajů společnosti schvaluje správní rada se souhlasem vedoucího ústředního vodohospodářského orgánu (89).

(217)

Vzhledem k faktorům uvedeným v 190. bodě odůvodnění se Komise domnívá, že: i) její právní postavení, ii) její začlenění do veřejné správy, iii) povaha jejích činností a úkolů, jež nejsou obvykle vykonávány na trhu za podmínek hospodářské soutěže se soukromými subjekty, iv) dohled vykonávaný orgány veřejné moci nad jejím vedením a v) postup schvalování rozpočtu příjmů a výdajů naznačuje, že opatření Národní správy vodních zdrojů lze přičíst státu.

(218)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem (tj. zejména většině hlasů, které byly zajištěny pro přijetí plánu, avšak rovněž zajištění spolupráce při současném a budoucím úsilí ze strany hlavních věřitelů prostřednictvím memoranda) vyvozuje Komise závěr, že provedení opatření č. 3 ze strany úřadu AAAS, podniků Electrica, Salrom, CET Govora a Národní správy vodních zdrojů lze přičíst státu.

(219)

Předmětná opatření jsou jednoznačně selektivní, jelikož byla provedena výhradně ve prospěch společnosti Oltchim. Ostatní podniky v petrochemickém odvětví či jiných odvětvích, které se s ohledem na cíl sledovaný opatřeními nacházejí ve srovnatelné právní a faktické situaci, stejnou výhodu nezískaly. Podle judikatury Soudního dvora poukazuje samotná skutečnost, že konkurenceschopnost určitého podniku je ve srovnání se soutěžícími podniky posílena tím, že podnik získal výhodu, kterou by jinak při svém běžném podnikání nezískal, na možné narušení hospodářské soutěže (90).

(220)

Rumunsko však tvrdí, že „opatření neposkytla společnosti Oltchim žádnou hospodářskou výhodu, jelikož splňovala kritérium tržně jednajícího hospodářského subjektu, poněvadž orgány veřejné moci a veřejné podniky jednaly stejně jako soukromí věřitelé, investoři nebo dodavatelé za účelem minimalizace ztrát a maximalizace zisku“ (91).

(221)

V daném případě se však nezdá, že by bylo použitelné kritérium tržně jednajícího hospodářského subjektu. Komise za prvé připomíná, že se Soudní dvůr dříve domníval, že použitelnost „zásady investora v tržním hospodářství“ závisí hlavně na tom, zda členský stát poskytne hospodářskou výhodu podniku, jejž vlastní, jako akcionář, a nikoli jako nositel veřejné moci (92). Kritérium tržně jednajícího hospodářského subjektu nelze stejně tak použít v případě, že stát jedná jako věřitel společnosti Oltchim prostřednictvím úřadu AAAS a jiných veřejných věřitelů, jelikož se „kritérium soukromého věřitele“ nevztahuje na opatření, která stát přijal jakožto orgán veřejné moci při podpisu memoranda.

(222)

Jak je objasněno v 204. bodě odůvodnění a následujících bodech, v 274. a 276. bodě odůvodnění, stát jednal při záchraně společnosti Oltchim před úpadkem trvale a jednoznačně jakožto orgán veřejné moci, včetně prostřednictvím veřejných prohlášení a memoranda s hlavními soukromými a veřejnými věřiteli, a nikoli jako akcionář investující do společnosti či jako věřitel. Komise se proto domnívá, že v daném případě není kritérium tržně jednajícího hospodářského subjektu použitelné (93).

(223)

Pro úplnost však Komise u každého ze tří dotyčných opatření ověřila kritérium tržně jednajícího hospodářského subjektu rovněž ve formě zásady věřitele v tržním hospodářství a požádala rumunské orgány o další informace z té doby týkající se jednotlivých dotčených aktérů a jejich rozhodnutí, shromáždila informace ze všech dostupných veřejných zdrojů a vypracovala vlastní scénáře odhadů založených na důkazech, které byly dostupné v době přijetí předmětných opatření.

(224)

Zacházení s dluhem společnosti Oltchim vůči úřadu AAAS bylo posouzeno již v rozhodnutí Komise z roku 2012 s ohledem na tehdy očekávanou privatizaci. Komise proto považuje za vhodné analyzovat chování úřadu AAAS po přijetí tohoto rozhodnutí od okamžiku, kdy se privatizace nezdařila.

(225)

Soukromý věřitel obvykle usiluje o dosažení maximální výplaty částek, které mu dluží dlužník ve finančních potížích (94).

(226)

Na rozdíl od tvrzení Rumunska, že podle rozhodnutí Komise z roku 2012 nezahrnuje odložená exekuce pohledávek podporu (pokud úřad AAAS účtoval úroky podle sdělení Komise o referenčních sazbách z roku 2008 do doby, než společnost Oltchim vstoupila do insolvenčního řízení), Komise podotýká, že se situace v březnu 2012, kdy Komise vydala své rozhodnutí, zásadně lišila od situace v období, které je předmětem šetření, jelikož v posledně uvedeném případě již neexistoval projekt privatizace v dohledné době. Komise v tomto ohledu uvádí, že závěr v rozhodnutí Komise z roku 2012 vycházel z předpokladu, že společnost Oltchim bude brzy po kapitalizaci pohledávky zcela privatizována. Stát (prostřednictvím ministerstva hospodářství) jakožto většinový akcionář nezohlednil možnost, že by někteří menšinoví akcionáři mohli plánovanou kapitalizaci dluhu zablokovat. K tomuto zablokování nakonec došlo a plánovaná kapitalizace dluhu se neuskutečnila. Na konci nabídkového řízení s vítězem, který nebyl schopen splnit své povinnosti jakožto nabyvatel, se nezdařila ani samotná privatizace.

(227)

Komise podotýká, že obtížná a neustále se zhoršující finanční situace společnosti Oltchim byla známá všem věřitelům, a zejména úřadu AAAS. Úřad AAAS měl proto dostatek času na přípravu, interní posouzení a provedení kroků k vymáhání svých pohledávek v případě další neúspěšné privatizace v září 2012. Pětiměsíční období od září 2012 do 31. ledna 2013, které je předmětem šetření, bylo proto dostatečně dlouhé, aby mohl úřad AAAS podniknout potřebné kroky a pokusit se o vymáhání dluhů (99 % pohledávek úřadu AAAS bylo nezajištěných, jak je uvedeno v tabulce 1). Komise v této souvislosti uvádí, že podniky jako Electrica takovéto kroky podnikly, třebaže neúspěšně.

(228)

Za prvé, zvláštní předpisy upravující vymáhání státních dluhů (95) stanoví zvláštní práva úřadu AAAS zahrnující přímé vymáhání jeho pohledávek bez soudního rozhodnutí. Konkrétně v § 50 odst. 1 a 2 mimořádného nařízení vlády č. 51/1998 je stanoveno: „1) AVAB (současný úřad AAAS) může ustavit vlastní sbor soudních vykonavatelů nebo může využít jiné soudní vykonavatele za účelem výkonu exekučních titulů“ a „2) exekuční řízení za účelem realizace bankovních aktiv ze strany AVAB provede buď vlastní sbor soudních vykonavatelů, nebo jiní soudní vykonavatelé“.

(229)

Rumunsko navzdory opakovaným žádostem Komise nepředložilo žádné důkazy, které by prokazovaly, že úřad AAAS podnikl všechny kroky, jež by přiměřeně učinil věřitel v tržním hospodářství, aby vymohl své pohledávky. Rumunsko mimoto tvrdí, že úřad AAAS nemohl požádat o exekuci svých pohledávek vůči společnosti Oltchim podle zákona o privatizaci (96), který stanoví, že ke dni zavedení nucené správy nemohou věřitelé s daňovými pohledávkami a s pohledávkami v souvislosti s příspěvky (tj. rozpočtovými pohledávkami) vymáhat své dluhy a nepodniknou žádné kroky vedoucí k těmto exekučním opatřením, dokud je společnost připravena na privatizaci (97). Ačkoliv to dokládá existenci selektivní výhody poskytnuté společnosti Oltchim, kterou lze přičíst státu, k nečinnosti úřadu AAAS dochází v situaci, kdy ministerstvo hospodářství z neobjasněných důvodů udržovalo společnost Oltchim ve zvláštním režimu za účelem privatizace i po nezdaru privatizace v září 2012. Úřad AAAS se mohl pokusit napadnout rozhodnutí ministerstva o prodloužení tohoto zvláštního statusu bez vysvětlení.

(230)

Za druhé, Rumunsko nepředložilo žádnou studii, zprávu ani interní dokument prokazující, že se úřad AAAS choval jako tržně jednající hospodářský subjekt, pokud jde o jeho rozhodnutí upustit od vymáhání pohledávek po nezdařené privatizaci v září 2012. Podle nejnovější studie dostupné v té době za účelem posouzení vymáhání pohledávek úřadu AAAS (studie společnosti Raiffeisen z roku 2011) by úřad AAAS v případě likvidace dosáhl míry zpětného získání ve výši 12 % (98).

(231)

Jiní věřitelé včetně veřejných subjektů podnikli v tomto období okamžitá opatření k vymáhání dlužných částek. Konkrétně podnik Electrica, který podle studie společnosti Raiffeisen z roku 2011 měl stejnou míru zpětného získání jako úřad AAAS, zahájil exekuci dlužných částek dne 1. listopadu 2012 a úspěšně obstavil bankovní účty společnosti Oltchim. Dvě společnosti, které nebyly ve vlastnictví státu – Polcheme S.A. a Bulrom Gas – a které měly z 21 zajištěných věřitelů v roce 2013 osmé a desáté nejvýznamnější pohledávky, rovněž přijaly exekuční opatření. Úřad AAAS byl skutečně nejvýznamnějším věřitelem společnosti Oltchim a mohl své postavení využít k získání lepších vyjednávacích podmínek při vymáhání dluhu, avšak neučinil tak. Hrozba likvidace společnosti Oltchim mohla úřadu AAAS zajistit lepší podmínky při vymáhání dluhu.

(232)

Navzdory tvrzení Rumunska není uzavření memoranda rovnocenné (ani nenahrazuje) nejlepší úsilí o získání informací, jelikož tzv. analýza životaschopnosti zmíněná v memorandu byla následně zadána a využita třemi finančními věřiteli, nikoli však samotným úřadem AAAS. Rumunsko nezdokumentovalo takovouto interní analýzu provedenou úřadem AAAS.

(233)

Celkové chování úřadu AAAS (navzdory minulým poznatkům o strukturálních potížích společnosti Oltchim) bylo proto pasivní, pokud jde o vynaložení všemožného úsilí o vymáhání pohledávek nebo přinejmenším k získání lepšího postavení věřitele, a zdálo se, že směřuje spíše k záchraně společnosti Oltchim a jejímu udržení na trhu.

(234)

Komise se proto domnívá, že přijetím opatření by měl úřad AAAS lepší šance na vymožení svých pohledávek, a to rovněž vzhledem ke skutečnosti, že společnost Oltchim pozastavila výrobu, a neměla tudíž vyhlídku na dosažení příjmů z provozní činnosti v blízké budoucnosti.

(235)

Za třetí, místo aby se úřad AAAS pokusil vymoci své pohledávky, inicioval společně s ministerstvy financí, hospodářství a dopravy a Úřadem pro státní vlastnictví a privatizaci průmyslu memorandum (viz in extenso 31. a 203. bod odůvodnění a následující body), které bylo předsedou rumunské vlády schváleno dne 13. listopadu 2012 a podepsáno státem a sedmi věřiteli, z nichž pět bylo veřejnými subjekty – AAAS, Salrom, CFR Marfă, CEC Bank, Electrica (v té době dosud zcela ve vlastnictví státu) – a dvěma soukromými subjekty – Rumunskou komerční bankou (později přejmenovanou na „Erste Bank“) a Transilvania Bank. Na rozdíl od tvrzení Rumunska nelze memorandum považovat za rovnocennou transakci (pari passu) vzhledem k značné převaze veřejných věřitelů a státních orgánů, jež memorandum spolupodepsali (99).

(236)

Z dvanácti stran, které memorandum podepsaly, patřilo deset do veřejné správy nebo bylo ve veřejném vlastnictví (100) a pouze dvě byly finanční instituce v soukromém vlastnictví (101) Memorandum inicioval stát (ministerstvo financí, ministerstvo hospodářství, ministerstvo dopravy a infrastruktury, AAAS a OPSPI) a schválil je předseda vlády. Procentní podíl pohledávek v držení soukromých věřitelů činil přibližně pouze 20 % celkových pohledávek stran, které memorandum podepsaly. Rozsah účasti veřejného sektoru byl tudíž značný a zásah ze strany soukromých subjektů omezený. Podmínky transakce nejsou srovnatelné, jelikož 77 % pohledávek dvou soukromých věřitelů, kteří memorandum podepsali, bylo zajištěných, na rozdíl od průměrně pouze 14 % pohledávek v případě veřejných věřitelů.

(237)

Memorandum prokazuje, že se veřejní věřitelé dohodli na nevymáhání pohledávek, aniž by náležitě posoudili alternativy. V bodě 2.3 memoranda je konkrétně zmíněno, že strany schvalují seznam opatření „ve snaze o provedení strategie udržitelného obnovení činnosti s výhradou kladného výsledku posouzení životaschopnosti“. Rumunsko posouzení životaschopnosti nepředložilo, uvedlo však, že tuto studii provedly banky. Podle konsorcia R/BDO zadaly Transilvania Bank, Erste Bank (soukromí věřitelé) spolu s CEC Bank (veřejný věřitel) studii společnosti Alvarez&Marsal, která předložila zprávu, jež „obsahovala restrukturalizační opatření a potvrzovala jako možnou restrukturalizaci činností společnosti Oltchim po provedení navrhovaných opatření“. Podle rumunského tisku (102) rumunské orgány uvedly, že zpráva společnosti Alvarez&Marsal, kterou zadaly věřitelské banky za účelem posouzení situace společnosti Oltchim, potvrzovala „hypotézu orgánů a potřebu poskytnout podporu na záchranu s navrhovanou strukturou“ .

(238)

Rumunsko nezdokumentovalo takovéto posouzení, které bylo provedeno pro úřad AAAS nebo jeho jménem, ani to, zda je úřad AAAS skutečně využil. Rumunsko rovněž neprokázalo, že úřad AAAS zprávu společnosti Alvarez&Marsal skutečně použil, a jak je patrné z veřejných zdrojů zmíněných v 237. bodě odůvodnění, zpráva pouze potvrzovala potřebu poskytnutí podpory a nepředstavovala nutně potvrzení o dlouhodobé životaschopnosti reorganizace.

(239)

Komise v této souvislosti opakuje (jak již bylo uvedeno v 22. bodě odůvodnění) svůj závěr, že kapitalizace dluhu (a tudíž odpis dluhu úřadu AAAS ve prospěch společnosti Oltchim), po níž následuje úplná privatizace, nezahrnuje výhodu za předpokladu, že „[…] společnost bude v krátké době po kapitalizaci dluhu zprivatizována“. Memorandum potvrzuje ochotu úřadu AAAS prodloužit stav nevymáhání pohledávek a akumulace dalších dluhů.

(240)

Rumunsko rovněž tvrdí, že úřad AAAS analyzoval možnost požádat o obstavení účtů společnosti Oltchim, nemohl tak však učinit, jelikož účty společnosti Oltchim již obstavili jiní věřitelé. Rumunsko však nepředložilo na podporu tohoto tvrzení žádné důkazy. Úřad AAAS každopádně nejednal jako obezřetný soukromý věřitel, jelikož nepodnikl žádné kroky na ochranu svých pohledávek. Pokud by úřad AAAS zasáhl do procesu dříve, nepřipravil by se o možnost nechat obstavit účty společnosti Oltchim jako první (tj. před ostatními věřiteli, například podnikem Electrica v listopadu 2012) nebo získat zástavní právo k nemovitostem (jak to učinila společnost Salrom).

(241)

Rumunsko uvádí, že pokud by úřad AAAS požádal o exekuci svých pohledávek, musela by společnost Oltchim zahájit insolvenční řízení. Komise se domnívá, že samotná hrozba zahájení insolvenčního řízení mohla poskytnout úřadu AAAS větší páku při vymáhání pohledávek od společnosti Oltchim. I v případě insolvenčního řízení zahájeného úřadem AAAS by úřad AAAS získal právo navrhnout reorganizaci společnosti Oltchim, která by zajistila vymožení jeho pohledávek v maximální výši, zejména prodejem balíků aktiv (viz 265. bod odůvodnění). S touto možností by se postavení úřadu AAAS značně změnilo.

(242)

V březnu 2015 v době hlasování na schůzi věřitelů byl výběr úřadu AAAS omezen na likvidaci a plán reorganizace v důsledku předchozí nečinnosti úřadu AAAS. Pokud by úřad AAAS jednal jako obezřetný věřitel, využil by ustanovení insolvenčního zákona, která každému věřiteli s více než 20 % pohledávek umožňují navrhnout plán reorganizace (103). Toto jednání by úřadu AAAS umožnilo zvolit jiný druh plánu reorganizace (prodej prostřednictvím balíků aktiv), což je scénář, který by zajistil maximální výnosy (jak je blíže objasněno v 265. bodě odůvodnění), jenž se měl uskutečnit již v září 2012, neprodleně po nezdaru privatizace.

(243)

Na základě výše uvedených úvah se Komise domnívá, že opatření č. 1 poskytuje společnosti Oltchim selektivní výhodu v důsledku nevymáhání a odpovídajícího zvýšení pohledávek vůči společnosti Oltchim v období od září 2012 do ledna 2013 ve výši 152 milionů RON (104) (33 milionů EUR), což je časová hodnota spojená s odkladem žádosti o exekuci pohledávek úřadu AAAS znamenající vyšší expozici vůči společnosti Oltchim.

(244)

Jak je objasněno výše (viz 29. bod odůvodnění), společnost Oltchim mohla v roce 2012 obnovit výrobu díky rozhodnutí společností CET Govora a Salrom pokračovat v dodávkách pro společnost Oltchim navzdory tomu, že ta nesplácí neuhrazené dluhy.

(245)

Komise vyslovila pochybnosti, zda by tržně jednající hospodářský subjekt přijal stejná rozhodnutí jako tyto dvě společnosti ve veřejném vlastnictví, a to vzhledem k hospodářským potížím společnosti Oltchim.

(246)

Ve fázi šetření předložilo Rumunsko platné argumenty týkající se technologické propojenosti, která existuje mezi společnostmi Salrom a CET Govora na straně jedné a společností Oltchim na straně druhé. Tyto argumenty podpořily také třetí strany, například insolvenční správci společností Oltchim a CET Govora, a lze je shrnout následovně.

(247)

Co se týče společnosti Salrom, Rumunsko tvrdí, že se společnost dostala do situace, kdy musela volit mezi zachováním svého provozu, nebo jeho uzavřením kvůli nedostupnosti veřejných služeb, které jí poskytuje společnost Oltchim. Zánik společnosti Oltchim by znamenal rovněž zánik jiného odběratele společnosti Salrom, a to Uzinele Sodice Govora, s negativními důsledky pro společnost CET Govora.