(1)

Dne 23. dubna 2007 zmocnila Rada Komisi, aby vedla jednání o dohodách o volném obchodu s členskými státy Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN). Toto zmocnění umožnilo dvoustranná jednání.

(2)

Dne 22. prosince 2009 zmocnila Rada Komisi, aby vedla dvoustranná jednání o dohodě o volném obchodu s jednotlivými členskými státy ASEANU. V červnu 2012 zahájila Komise dvoustranná jednání o dohodě o volném obchodu s Vietnamem, přičemž tato jednání měla probíhat v souladu se stávajícími směrnicemi pro jednání.

(3)

Dne 15. října 2013 zmocnila Rada Komisi, aby rozšířila probíhající dvoustranná jednání se zeměmi ASEANU tak, aby zahrnovala i ochranu investic.

(4)

Jednání o Dohodě o ochraně investic mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Vietnamskou socialistickou republikou na straně druhé (dále jen „dohoda“) byla uzavřena.

(5)

Dohoda by měla být podepsána jménem Unie s výhradou jejího uzavření k pozdějšímu datu,

(1)

Nařízení Rady (EU) 2019/124 (1) stanoví pro rok 2019 rybolovná práva ve vodách Unie a rybolovná práva, jimiž disponují plavidla Unie v některých vodách mimo Unii, pro některé rybí populace a skupiny rybích populací.

(2)

Víceletý plán pro západní vody (2), který vstoupil v platnost dne 26. března 2019, zrušil plán obnovy štikozubce novozélandského a humra severského (3). V souladu s tímto plánem obnovy byla stanovena omezení intenzity rybolovu uvedená v příloze II nařízení Rady (EU) 2019/124. Vzhledem k tomu, že v souladu s ustanoveními víceletého plánu pro západní vody budou dotčené populace řízeny stanovením omezení odlovu, aby se dosáhlo cílové hodnoty úmrtnosti způsobené rybolovem v rámci rozmezí maximálního udržitelného výnosu (dále jen „FMSY“), není již nadále nutné stanovovat pro loďstva lovící tyto populace omezení intenzity rybolovu. Příloha IIA nařízení Rady (EU) 2019/124 by tedy měla být zrušena.

(3)

Mezinárodní rada pro průzkum moří (dále jen „rada ICES“) vydala vědecké doporučení týkající se nulového odlovu tresky bezvousé (Merlangius merlangus) v divizi ICES 7a (Irské moře). Byl stanoven celkový přípustný odlov (dále jen „TAC“) vedlejších úlovků těchto populací v roce 2019, aby se dosáhlo náležité rovnováhy mezi pokračováním v rybolovu s ohledem na potenciálně závažné sociálně-ekonomické důsledky a potřebou dosáhnout dobrého biologického stavu těchto populací a aby se zároveň zohlednila obtížnost rybolovu všech populací ve smíšeném rybolovu na úrovni FMSY. Aktualizovaná vědecká analýza rady ICES týkající se stavu populace tresky bezvousé v divizi ICES 7a a jejích nevyhnutelných vedlejších úlovků v jiných druzích rybolovu předpokládá zachování současného stavu a odhaduje odpovídající odlov na 1 385 tun. Na základě této vědecké analýzy by měl být TAC změněn, aby odrážel hodnotu, která bude minimalizovat riziko předčasného ukončení rybolovu a zároveň umožní další obnovu biomasy reprodukující se populace. Úroveň tohoto TAC by měla rovněž zohlednit, že se úmrtnost těchto populací nezvýšila a že TAC podněcuje zlepšení selektivity a zamezení úlovků.

(4)

V prosinci 2018 se dotčené členské státy dohodly, že budou spolupracovat v rámci skupiny členských států pro severozápadní vody a v úzké spolupráci s poradním sborem pro severozápadní vody, aby připravily víceletý plán ke snížení vedlejších úlovků. Tento plán by měl prostřednictvím opatření pro selektivitu a zamezení úlovků zajistit snížení vedlejších úlovků pěti dotčených populací, včetně tresky bezvousé v Irském moři, pro niž rada ICES vydala doporučení nulového odlovu pro rok 2019. Komise uvedla, že má v úmyslu tento plán předložit na plenárním zasedání Vědeckotechnického a hospodářského výboru (VTHVR) konajícím se v červenci 2019, aby se posoudila jeho účinnost. Pro případ, že z posouzení VTHVR vyplyne, že plán na snížení vedlejších úlovků nedosáhne požadovaného účinku na snížení úmrtnosti způsobené rybolovem u těchto vedlejších úlovků, Komise uvedla, že zváží alternativní opatření ke snížení úmrtnosti způsobené rybolovem u dotčených populací.

(5)

Podle doporučení rady ICES ze dne 28. března 2019 by odlov humra severského (Nephrops norvegicus) ve funkční jednotce 31 v divizi ICES 8c neměl za období od 1. ledna 2019 do 31. prosince 2019 překročit 0,7 tuny. V souladu s tím by měla být stanovena rybolovná práva u humra severského ve funkční jednotce 31 divize ICES 8c.

(6)

Dne 28. března 2019 vydala rada ICES doporučení pro odlov krevety severní (Pandalus borealis) v divizích ICES 3a a 4a východ (Skagerrak a Kattegat a severní část Severního moře v norských hlubokých vodách). Na základě tohoto doporučení a konzultací s Norskem je vhodné stanovit kvótu Unie pro krevety severní v divizi ICES 3a v souladu s FMSY na 2 010 tun.

(7)

Dne 22. února 2019 vydala rada ICES aktualizované doporučení pro odlov tresky tmavé (Pollachius virens) v Severním moři. Na základě tohoto doporučení a po konzultacích s Norskem by měl být TAC tresky tmavé v souladu s FMSY odpovídajícím způsobem změněn.

(8)

Podle doporučení rady ICES ze dne 12. dubna 2019 by odlov šprota obecného (Sprattus sprattus) v divizi 3a (Skagerrak a Kattegat) a v podoblasti 4 (Severní moře) neměl za období od 1. července 2019 do 30. června 2020 překročit 138 726 tun. TAC šprota obecného v divizi 3a byl stanoven na 26 624 tun. Rybolovná práva pro šprota obecného ve vodách Unie divize ICES 2a a podoblasti 4 by měla být stanovena se zohledněním TAC, který byl již stanoven pro divizi ICES 3a, a v souladu s FMSY. S cílem zajistit využívání rybolovných práv v plném rozsahu je vhodné zavést mezioblastní flexibilitu pro šprota obecného z divize ICES 3a do podoblastí ICES 2a a 4.

(9)

TAC pro sardel obecnou (Engraulis encrasicolus) v podoblastech ICES 9 a 10 a ve vodách Unie oblasti Výboru pro rybolov ve středovýchodním Atlantiku (dále jen „CECAF“) 34.1.1 na období od 1. července 2019 do 30. června 2020 byl stanoven na nulu, dokud nebude pro uvedené období k dispozici vědecké doporučení. Rada ICES vydá své doporučení pro tuto populaci až koncem června 2019, přičemž rybolov pokračuje i během letního období. S cílem zajistit, aby rybolovné činnosti mohly pokračovat, dokud nebude na základě nejnovějšího vědeckého doporučení stanoven TAC, by měl být na základě odlovu ve třetím čtvrtletí roku 2018 stanoven prozatímní TAC ve výši 4 902 tun. Uvedený TAC by byl v budoucnosti upraven v souladu s vědeckým doporučením ICES.

(10)

Dne 13. března 2019 Komise na základě společného doporučení skupiny členských států pro Severní moře přijala nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/906 (4). Posledně uvedené nařízení stanoví změny výjimek de minimis z povinnosti vykládky uvedených v čl. 15 odst. 5 písm. c) nařízení (EU) 1380/2013 (5) pro tresku bezvousou a tresku obecnou (Gadus morhua), jelikož větší množství nežádoucích úlovků těchto druhů bude podléhat povinnosti vykládky a již se na ně nebude vztahovat výjimka z této povinnosti. Za účelem zohlednění těchto změn by proto měly být příslušné TAC změněny a nadále by měly být stanoveny v souladu s FMSY. V souladu s článkem 5 nařízení Rady (ES) č. 1224/2009 (6) mají členské státy zajistit účinnou kontrolu plnění povinnosti vykládky, a zabránit tak zvýšení rybolovného tlaku na dotčené populace.

(11)

Na svém 21. mimořádném zasedání v roce 2018 přijala Mezinárodní komise na ochranu tuňáků v Atlantiku (ICCAT) doporučení 18-02, kterým se zavádí víceletý plán řízení populace tuňáka obecného ve východním Atlantiku a ve Středozemním moři. Tento plán řízení se řídí doporučením Stálého výboru pro výzkum a statistiku ohledně zavedení víceletého plánu řízení populací v roce 2018, neboť současný stav populace již nevyžaduje mimořádná opatření zavedená plánem obnovy populace tuňáka obecného (doporučení 17–17, kterým se mění doporučení 14-04). Plán řízení zohledňuje specifika různých typů lovných zařízení a technik rybolovu. Je proto vhodné ustanovení týkající se limitů intenzity rybolovu a maximální míry vysazení v hospodářstvích chovajících tuňáka obecného zrevidovat.

(12)

Omezení odlovu stanovená v nařízení (EU) 2019/124 jsou použitelná od 1. ledna 2019. Ustanovení tohoto nařízení týkající se omezení odlovu by se proto měla použít rovněž od uvedeného data. Touto zpětnou působností není dotčena zásada právní jistoty a ochrany legitimního očekávání, neboť příslušná rybolovná práva nebyla dosud vyčerpána.

(13)

Nařízení (EU) 2019/124 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 1484/95 (3) stanovilo prováděcí pravidla k režimu dodatečných dovozních cel a určilo reprezentativní ceny v odvětví drůbežího masa a vajec, jakož i pro vaječný albumin.

(2)

Z pravidelné kontroly údajů, na jejichž základě se stanoví reprezentativní ceny produktů v odvětví drůbežího masa a vajec, jakož i pro vaječný albumin, vyplývá nutnost změnit reprezentativní ceny pro dovoz některých produktů s přihlédnutím k cenovým rozdílům podle původu.

(3)

Nařízení (ES) č. 1484/95 by mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(4)

Vzhledem k tomu, že je nutné začít uplatňovat uvedené opatření co nejdříve poté, co budou k dispozici aktualizované údaje, je třeba, aby toto nařízení vstoupilo v platnost dnem vyhlášení,

(1)

Dne 13. května 2013 uložila Rada prováděcím nařízením (EU) č. 412/2013 konečné antidumpingové clo na dovoz keramického stolního a kuchyňského nádobí a náčiní (dále jen „nádobí“) pocházejícího z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“) do Unie.

(2)

Vzhledem k velkému počtu čínských vyvážejících výrobců vybrala Komise vzorek, který bude předmětem šetření v souladu s článkem 17 nařízení (EU) 2016/1036.

(3)

Rada uložila individuální celní sazby na dovoz nádobí ve výši od 13,1 % do 23,4 % pro společnosti vybrané do vzorku a váženou průměrnou sazbu cla ve výši 17,9 % pro ostatní spolupracující společnosti nezařazené do vzorku. Kromě toho byla uložena sazba cla ve výši 36,1 % na dovoz nádobí pro všechny ostatní čínské společnosti.

(4)

Seznam spolupracujících vyvážejících výrobců v příloze I nařízení (EU) č. 412/2013 byl změněn prováděcím nařízením Komise (EU) č. 803/2014 (3) a prováděcím nařízením Komise (EU) 2017/2207 (4).

(5)

V souladu s článkem 3 prováděcího nařízení (EU) č. 412/2013 může být ustanovení čl. 1 odst. 2 uvedeného nařízení změněno tak, že novému vyvážejícímu výrobci bude přiznána celní sazba použitelná pro spolupracující společnosti, které nebyly zařazeny do vzorku, tj. vážená průměrná sazba cla ve výši 17,9 %, pokud nový vyvážející výrobce nádobí v ČLR poskytne Komisi dostatečné důkazy.

(6)

V květnu 2018 předložila společnost Fujian Dehua Sanfeng Ceramics Co., Ltd (dále jen „žadatel“) žádost o udělení statusu nového vyvážejícího výrobce (dále jen „status nového vyvážejícího výrobce“), přičemž tvrdila, že splňuje všechna tři kritéria stanovená v článku 3 prováděcího nařízení (EU) č. 412/2013.

(7)

Na podporu svého tvrzení žadatel poskytl odpověď na dotazník Komise. Na základě analýzy odpovědi na dotazník požádala Komise o další informace a důkazy, které žadatel poskytl.

(8)

Pokud jde o podmínku stanovenou v čl. 3 písm. a) prováděcího nařízení (EU) č. 412/2013, totiž že žadatel během období šetření nevyvážel dotčený výrobek do Unie, žadatel předložil svou měsíční evidenci odbytu od roku 2011 do roku 2017. Z evidence vyplynulo, že zahájil uvádění dotčeného výrobku na trh až po období šetření v březnu 2012. Tyto důkazy byly potvrzeny mezinárodní evidencí odbytu, která uváděla, že žadatel začal dotčený výrobek vyvážet v březnu 2012 do USA a v červenci 2012 do Unie (Francie).

(9)

Při ověřování faktur a další dokumentace o prodeji nebyly zjištěny žádné důkazy, které by naznačovaly, že dotčený výrobek byl do Unie vyvážen před těmito daty a/nebo během období šetření. Komise proto na základě dostupných informací a dokumentace dospěla k závěru, že žadatel splňuje kritérium podle čl. 3 písm. a) prováděcího nařízení (EU) č. 412/2013.

(10)

Pokud jde o podmínku stanovenou v čl. 3 písm. b) prováděcího nařízení (EU) č. 412/2013, Komise zjistila, že do roku 2013 měl vlastník žadatele podíly ve dvou dalších společnostech. Byla vyžádána a prověřena dokumentace týkající se založení a obchodní činnosti těchto dvou společností ve spojení, včetně jejich účtů a evidence odbytu a nákupů. Byla vyžádána a prověřena dokumentace týkající se založení a obchodní činnosti těchto dvou společností ve spojení, včetně prodeje a nákupu dotčeného výrobku. Na základě poskytnuté dokumentace nebyly zjištěny žádné další obchodní nebo provozní vazby s vývozci nebo výrobci z ČLR, na které se vztahují antidumpingová opatření. Naopak jedné ze společností ve spojení byl v roce 2017 udělen status nového vyvážejícího výrobce (5). Komise tudíž dospěla k závěru, že žadatel splňuje podmínku stanovenou v čl. 3 písm. b) prováděcího nařízení (EU) č. 412/2013.

(11)

Pokud jde o podmínku stanovenou v čl. 3 písm. c) prováděcího nařízení (EU) č. 412/2013, Komise na základě předložených dokladů zjistila, že žadatel skutečně vyvážel dotčený výrobek do Unie po období šetření. Žadatel předložil kupní smlouvy uzavřené se zákazníkem v Německu společně s další dokumentací o prodeji pro transakci z října 2017. Komise tedy dospěla k závěru, že žadatel splňuje podmínku stanovenou v čl. 3 písm. c) prováděcího nařízení (EU) č. 412/2013.

(12)

Výrobní odvětví Unie neposkytlo žádné důkazy ani informace, z nichž by vyplývalo, že žadatel nesplnil jedno ze tří kritérií.

(13)

Komise dospěla k závěru, že žadatel splnil všechna tři kritéria, aby mohl být považován za nového vyvážejícího výrobce. Proto rozhodla, že žadateli by měl být udělen status nového vyvážejícího výrobce, a jeho název by tudíž měl být zařazen na seznam spolupracujících společností nezařazených do vzorku uvedený v příloze I nařízení (EU) č. 412/2013.

(14)

Žadatel a výrobní odvětví Unie byli informováni o základních skutečnostech a úvahách, na jejichž základě bylo považováno za vhodné udělit sazbu antidumpingového cla použitelnou pro čínské spolupracující vyvážející výrobce nezařazené do vzorku společnosti Fujian Dehua Sanfeng Ceramics Co., Ltd.

(15)

Stranám byla poskytnuta možnost předložit připomínky. Nebyly obdrženy žádné připomínky.

(16)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného čl. 15 odst. 1 základního nařízení,

(1)

Směrnicí Komise 2004/58/ES (2) byl desmedifam zařazen jako účinná látka do přílohy I směrnice Rady 91/414/EHS (3).

(2)

Účinné látky zařazené do přílohy I směrnice 91/414/EHS se považují za schválené podle nařízení (ES) č. 1107/2009 a jsou uvedeny v části A přílohy prováděcího nařízení Komise (EU) č. 540/2011 (4).

(3)

Platnost schválení účinné látky desmedifam, jak je stanoveno v části A přílohy prováděcího nařízení (EU) č. 540/2011, skončí dnem 31. července 2020.

(4)

V souladu s článkem 1 prováděcího nařízení Komise (EU) č. 844/2012 (5) a ve lhůtě stanovené v uvedeném článku byla předložena žádost o obnovení schválení desmedifamu.

(5)

Žadatel předložil doplňující dokumentaci požadovanou podle článku 6 prováděcího nařízení (EU) č. 844/2012. Zpravodajský členský stát shledal žádost úplnou.

(6)

Zpravodajský členský stát vypracoval po konzultaci s členským státem spoluzpravodajem hodnotící zprávu o obnovení a dne 21. prosince 2016 ji předložil Evropskému úřadu pro bezpečnost potravin (dále jen „úřad“) a Komisi.

(7)

Úřad předal hodnotící zprávu o obnovení žadateli a členským státům, aby se k ní vyjádřili, a obdržené připomínky zaslal Komisi. Úřad rovněž zpřístupnil souhrn doplňující dokumentace veřejnosti.

(8)

Dne 10. ledna 2018 oznámil úřad Komisi svůj závěr (6) ohledně toho, zda lze očekávat, že desmedifam splní kritéria pro schválení uvedená v článku 4 nařízení (ES) č. 1107/2009.

(9)

Úřad upozornil na určité konkrétní problémy. Zejména nebylo možné vyloučit expozici spotřebitelů a/nebo hospodářských zvířat reziduím obsahujícím volný a/nebo konjugovaný anilin (klasifikovaný jako mutagen kategorie 2 a karcinogen kategorie 2) a expozici spotřebitelů reziduím s obsahem 4-aminofenolu (klasifikovaného jako mutagen kategorie 2) prostřednictvím živočišných komodit. Úřad navíc dospěl k závěru, že u všech reprezentativních použití bylo zjištěno vysoké dlouhodobé riziko pro savce, kromě savců živících se hmyzem, když vzorec použití zahrnuje pouze jednu aplikaci. Vysoké dlouhodobé riziko pro ptactvo bylo zjištěno u reprezentativních použití u řepy cukrovky/řepy krmné, když vzorec použití zahrnuje dvě nebo tři aplikace.

(10)

Úřad dále dospěl k závěru, že na základě dostupných informací nelze dokončit posouzení vlastností narušujících činnost endokrinního systému.

(11)

Komise vyzvala žadatele, aby předložil své připomínky ke stanovisku úřadu a v souladu s čl. 14 odst. 1 třetím pododstavcem prováděcího nařízení (EU) č. 844/2012 i k návrhu zprávy o obnovení. Žadatel předložil své připomínky a ty byly důkladně přezkoumány.

(12)

Navzdory argumentům předloženým žadatelem však nebylo možné obavy týkající se dané účinné látky vyvrátit.

(13)

Proto se v případě jednoho či více reprezentativních použití alespoň jednoho přípravku na ochranu rostlin nepotvrdilo, že jsou kritéria pro schválení stanovená v článku 4 nařízení (ES) č. 1107/2009 splněna. Je tedy vhodné neobnovit schválení účinné látky desmedifam v souladu s čl. 20 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení.

(14)

Prováděcí nařízení (EU) č. 540/2011 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(15)

Členským státům by měl být poskytnut dostatečný čas na odnětí povolení pro přípravky na ochranu rostlin obsahující desmedifam.

(16)

Pokud členské státy udělí v souladu s článkem 46 nařízení (ES) č. 1107/2009 jakoukoli odkladnou lhůtu u přípravků na ochranu rostlin obsahujících desmedifam, měla by tato lhůta uplynout nejpozději dne 1. července 2020.

(17)

Prováděcím nařízením Komise (EU) 2019/707 (7) byla prodloužena doba platnosti schválení desmedifamu do 31. července 2020, aby bylo možno dokončit postup pro obnovení schválení před uplynutím doby platnosti schválení uvedené látky. Avšak vzhledem k tomu, že rozhodnutí o neobnovení schválení bylo přijato před prodlouženým datem skončení jeho platnosti, mělo by se toto nařízení použít co nejdříve.

(18)

Tímto nařízením není dotčeno předložení další žádosti o schválení desmedifamu podle článku 7 nařízení (ES) č. 1107/2009.

(19)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva,

(1)

Směrnicí Komise 2006/39/ES (2) byl tolklofos-methyl zařazen jako účinná látka do přílohy I směrnice Rady 91/414/EHS (3).

(2)

Účinné látky zařazené do přílohy I směrnice 91/414/EHS se považují za schválené podle nařízení (ES) č. 1107/2009 a jsou uvedeny v části A přílohy prováděcího nařízení Komise (EU) č. 540/2011 (4).

(3)

Platnost schválení účinné látky tolklofos-methyl, jak je stanoveno v části A přílohy prováděcího nařízení (EU) č. 540/2011, skončí dnem 30. dubna 2020.

(4)

V souladu s článkem 1 prováděcího nařízení Komise (EU) č. 844/2012 (5) a ve lhůtě stanovené v uvedeném článku byla předložena žádost o obnovení schválení tolklofos-methylu. Žadatel předložil doplňující dokumentaci požadovanou podle článku 6 prováděcího nařízení (EU) č. 844/2012. Zpravodajský členský stát shledal žádost úplnou.

(5)

Zpravodajský členský stát vypracoval po konzultaci s členským státem spoluzpravodajem hodnotící zprávu o obnovení a dne 11. listopadu 2016 ji předložil Evropskému úřadu pro bezpečnost potravin (dále jen „úřad“) a Komisi.

(6)

Úřad předal hodnotící zprávu o obnovení žadateli a členským státům, aby se k ní vyjádřili, a obdržené připomínky zaslal Komisi. Úřad rovněž zpřístupnil souhrn doplňující dokumentace veřejnosti.

(7)

Dne 8. prosince 2017 oznámil úřad Komisi svůj závěr (6) ohledně toho, zda lze očekávat, že tolklofos-methyl splní kritéria pro schválení uvedená v článku 4 nařízení (ES) č. 1107/2009. Pozměněné znění tohoto stanoviska úřad přijal dne 5. října 2018 a znovu jej zveřejnil dne 15. listopadu 2018 s vysvětlením týkajícím se částečně přijatelného rizika pro vodní organismy (jeden ze tří scénářů FOCUS je považován za přijatelný) u reprezentativních použití u okrasných plodin pro chráněné stavby. Původní znění stanovisek bylo z věstníku EFSA odstraněno. Dne 24. října 2018 předložila Komise Stálému výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva návrh zprávy o obnovení schválení tolklofos-methylu.

(8)

Pokud jde o kritéria pro určení vlastností vyvolávajících narušení činnosti endokrinního systému zavedená nařízením Komise (EU) 2018/605 (7), naznačuje závěr úřadu vzhledem ke skutečnosti, že neexistují žádné důkazy o účinku na endokrinní systém in vivo, že je vysoce nepravděpodobné, že by byl tolklofos-methyl endokrinní disruptor. Komise se proto domnívá, že tolklofos-methyl nelze považovat za látku s vlastnostmi vyvolávajícími narušení činnosti endokrinního systému.

(9)

Komise vyzvala žadatele, aby předložil své připomínky k pozměněnému znění stanoviska úřadu a v souladu s čl. 14 odst. 1 třetím pododstavcem prováděcího nařízení (EU) č. 844/2012 i k návrhu zprávy o obnovení. Žadatel předložil své připomínky a ty byly důkladně přezkoumány.

(10)

Bylo zjištěno, že v případě jednoho či více reprezentativních použití alespoň jednoho přípravku na ochranu rostlin obsahujícího tolklofos-methyl jsou kritéria pro schválení stanovená v článku 4 nařízení (ES) č. 1107/2009 splněna.

(11)

Proto je vhodné schválení látky tolklofos-methyl obnovit.

(12)

V souladu s čl. 14 odst. 1 nařízení (ES) č. 1107/2009 ve spojení s článkem 6 uvedeného nařízení a s ohledem na současné vědeckotechnické poznatky je však nezbytné stanovit určité podmínky a omezení. Zejména je vhodné omezit používání přípravků na ochranu rostlin obsahujících tolklofos-methyl, aby se minimalizovala expozice spotřebitelů určitým metabolitům a snížila expozice vodních organismů a volně žijících savců této látce schválením jejího použití pouze pro okrasné rostliny a brambory.

(13)

Posouzení rizik pro obnovení schválení tolklofos-methylu vychází z omezeného počtu reprezentativních použití, což však neomezuje použití, pro něž mohou být přípravky na ochranu rostlin obsahující tolklofos-methyl povoleny. Proto je vhodné zrušit omezení použití pouze jako fungicid.

(14)

Příloha prováděcího nařízení (EU) č. 540/2011 by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(15)

Prováděcím nařízením Komise (EU) 2019/168 (8) byla prodloužena doba platnosti schválení tolklofos-methylu do 30. dubna 2020, aby bylo možno dokončit postup pro obnovení schválení před uplynutím doby platnosti schválení uvedené látky. Avšak vzhledem k tomu, že rozhodnutí o obnovení bylo přijato před datem konce prodloužené doby platnosti schválení, mělo by se toto nařízení použít ode dne 1. září 2019.

(16)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva,

(1)

Výrobce izomerní směsi 2-(3,4-dimethylpyrazol-1-yl)-jantarové kyseliny a 2-(4,5-dimethylpyrazol-1-yl)-jantarové kyseliny (dále jen „DMPSA“) předložil prostřednictvím českých orgánů Komisi žádost o zařazení DMPSA jako nové položky do přílohy I nařízení (ES) č. 2003/2003. DMPSA je inhibitor nitrifikace, který při použití společně s minerálními dusíkatými hnojivy snižuje riziko ztrát dusíku ve formě emisí N2O, a tím napomáhá k vyšší účinnosti dusíku u hnojiv obsahujících DMPSA.

(2)

DMPSA splňuje požadavky stanovené v článku 14 nařízení (ES) č. 2003/2003. Proto by měl být zařazen na seznam typů hnojiv v příloze I uvedeného nařízení.

(3)

Nařízení (ES) č. 2003/2003 požaduje kontrolu hnojiva ES metodami odběru vzorků a analýzy popsanými v příloze IV uvedeného nařízení. Zařazení DMPSA do přílohy I nařízení (ES) č. 2003/2003 vyžaduje, aby do přílohy IV uvedeného nařízení byla doplněna analytická metoda, která se použije pro úřední kontroly tohoto typu hnojiv.

(4)

Kromě toho by měla být dále rozvinuta metoda 1 „Příprava vzorků k analýze“ tím, že do ní budou začleněny další evropské normy týkající se odběru vzorků obecně i odběru vzorků ze statických hromad. Stávající metody 9 pro stopové živiny o koncentraci nejvýše 10 % a metody 10 pro stopové živiny o koncentraci větší než 10 % v příloze IV navíc nejsou mezinárodně uznány a měly by být nahrazeny evropskými normami, které nedávno vypracoval Evropský výbor pro normalizaci.

(5)

Nařízení (ES) č. 2003/2003 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(6)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného článkem 32 nařízení (ES) č. 2003/2003,

(1)

Příloha III nařízení (ES) č. 1210/2003 uvádí seznam státních orgánů, podniků a institucí, jakož i fyzických a právnických osob, orgánů a subjektů předchozí irácké vlády, na které se vztahuje zmrazení prostředků a hospodářských zdrojů, které se ke dni 22. května 2003 nacházely mimo území Iráku, podle uvedeného nařízení.

(2)

Výbor pro sankce Rady bezpečnosti OSN dne 24. června 2019 rozhodl, že ze seznamu osob nebo subjektů, jichž se má týkat zmrazení prostředků a hospodářských zdrojů, se odstraní sedmnáct položek.

(3)

Příloha III nařízení (ES) č. 1210/2003 by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

(1)

Rada přijala dne 26. ledna 2015 rozhodnutí (EU) 2015/116 (1), kterým jsou konkrétně jmenováni estonští členové a náhradníci Výboru regionů na období od 26. ledna 2015 do 25. ledna 2020.

(2)

Pan Mihkel JUHKAMI (Mayor of Rakvere City) a pan Kurmet MÜÜRSEPP (Member of Antsla Rural Municipality Council) jsou členy Výboru regionů od 26. ledna 2015.

(3)

Pan Rait PIHELGAS (Mayor of Ambla Rural Municipality) a pan Jan TREI (Mayor of Viimsi Rural Municipality) jsou náhradníky Výboru regionů od 26. ledna 2015.

(4)

Estonská vláda informovala Radu dopisem ze 4. června 2019 o změnách funkcí, které v rámci stávajících volebních mandátů zastávají pan Mihkel JUHKAMI, pan Kurmet MÜÜRSEPP, pan Rait PIHELGAS a pan Jan TREI.

(5)

Rozhodnutí (EU) 2015/116 by mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

(1)

Dne 26. ledna 2015, dne 5. února 2015 a dne 23. června 2015 přijala Rada rozhodnutí (EU) 2015/116 (1), (EU) 2015/190 (2) a (EU) 2015/994 (3) o jmenování členů a náhradníků Výboru regionů na období od 26. ledna 2015 do 25. ledna 2020.

(2)

Po skončení funkčního období pana Giuseppeho DI PANGRAZIA se uvolnilo jedno místo náhradníka Výboru regionů,

(1)

Dne 26. ledna 2015, dne 5. února 2015 a dne 23. června 2015 přijala Rada rozhodnutí (EU) 2015/116 (1), (EU) 2015/190 (2) a (EU) 2015/994 (3) o jmenování členů a náhradníků Výboru regionů na období od 26. ledna 2015 do 25. ledna 2020.

(2)

Po skončení funkčního období pana Francesca PIGLIARU se uvolnilo jedno místo člena Výboru regionů.

(1)

Dne 26. ledna 2015, dne 5. února 2015 a dne 23. června 2015 přijala Rada rozhodnutí (EU) 2015/116 (1), (EU) 2015/190 (2) a (EU) 2015/994 (3) o jmenování členů a náhradníků Výboru regionů na období od 26. ledna 2015 do 25. ledna 2020. Na základě rozhodnutí Rady (EU) 2015/2397 (4) nahradila dne 16. prosince 2015 paní Maria Luisa de MIGUEL ANASAGASTIOVÁ pana Javiera GONZALEZE ORTIZE ve funkci náhradníka Výboru regionů.

(2)

Po skončení funkčního období paní Marie Luisy de MIGUEL ANASAGASTIOVÉ se uvolnilo místo náhradníka Výboru regionů.

(1)

Dne 31. července 2014 přijala Rada rozhodnutí 2014/512/SZBP (1).

(2)

Evropská rada se dne 19. března 2015 usnesla, že budou přijata nezbytná opatření, která zajistí, aby doba trvání omezujících opatření byla jasně vázána na úplné splnění minských dohod, přičemž toto úplné splnění bylo plánováno k 31. prosinci 2015.

(3)

Dne 21. prosince 2018 Rada přijala rozhodnutí Rady (SZBP) 2018/2078 (2) a prodloužila platnost rozhodnutí 2014/512/SZBP do 31. července 2019, aby mohla dále posoudit plnění minských dohod.

(4)

Poté, co bylo plnění minských dohod posouzeno, má Rada za to, že by platnost rozhodnutí 2014/512/SZBP měla být prodloužena o dalších šest měsíců, aby Rada mohla dále posuzovat jejich plnění.

(5)

Rozhodnutí 2014/512/SZBP by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

(1)

Dne 28. září 2018 zahájila Evropská komise (dále jen „Komise“) antidumpingové šetření týkající se dovozu svařovaných trub, trubek a dutých profilů se čtvercovým nebo obdélníkovým příčným průřezem, ze železa (kromě litiny) nebo z oceli (kromě nerezavějící oceli), přičemž jsou vyloučeny trouby a trubky používané pro ropovody nebo plynovody a pažnice a čerpací trubky používané při vrtné těžbě ropy nebo plynu (dále jen „duté profily“), pocházejících z Republiky Severní Makedonie, Ruska a Turecka (dále jen „dotčené země“), do Unie, na základě článku 5 základního nařízení. Oznámení o zahájení řízení zveřejnila v Úředním věstníku Evropské unie (2) (dále jen „oznámení o zahájení řízení“).

(2)

Komise zahájila šetření na základě podnětu, který podal dne 14. srpna 2018 Výbor na obranu odvětví Evropské unie vyrábějícího svařované ocelové trubky (dále jen „žadatel“) jménem výrobců v Unii. Společnosti, které žadatel zastupuje, představují více než 40 % celkové výroby dutých profilů v Unii. Podnět obsahoval důkazy o dumpingu a výsledné podstatné újmě, které byly dostačující pro zahájení šetření.

(3)

Dne 20. prosince 2018 podal žadatel žádost o celní evidenci dovozu z dotčených zemí podle čl. 14 odst. 5 základního nařízení. Žadatel tvrdil, že došlo k významnému nárůstu dovozu z dotčených zemí, na základě srovnání:

(4)

V oznámení o zahájení řízení vyzvala Komise zúčastněné strany, aby se jí přihlásily, a mohly se tak zúčastnit šetření. Komise o zahájení šetření navíc výslovně informovala žadatele, další známé výrobce v Unii, známé vyvážející výrobce a orgány Severní Makedonie, Ruska a Turecka, známé dovozce, obchodníky, jakož i sdružení, o nichž je známo, že se jich šetření týká, a vyzvala je k účasti.

(5)

Zúčastněné strany měly možnost se k zahájení šetření vyjádřit a požádat o slyšení u Komise a/nebo u úředníka pro slyšení v obchodních řízeních.

(6)

V oznámení o zahájení řízení Komise uvedla, že v souladu s článkem 17 základního nařízení možná vybere vzorek zúčastněných stran.

(7)

Ve svém oznámení o zahájení řízení Komise uvedla, že v souladu s článkem 17 základního nařízení předběžně vybrala vzorek výrobců v Unii. Komise vybrala vzorek na základě objemu výroby obdobného výrobku v Unii v období od července 2017 do června 2018 a zeměpisného rozložení. Komise zúčastněné strany vyzvala, aby se k prozatímnímu vzorku vyjádřily. Jeden z výrobců předběžně zařazených do vzorku informoval Komisi o tom, že nemůže celý dotazník vyplnit, a proto se nechce stát součástí vzorku výrobců v Unii. Komise proto rozhodla vzorek výrobců v Unii revidovat a nahradit tohoto výrobce dalším největším výrobcem v Unii z hlediska objemu výroby. Konečný vzorek představoval více než 30 % odhadované výroby obdobného výrobku v Unii a byl považován za reprezentativní pro výrobní odvětví Unie.

(8)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala dovozce v Unii, kteří nejsou ve spojení, aby poskytli informace uvedené v oznámení o zahájení řízení.

(9)

Komisi se přihlásilo dvanáct dovozců, kteří nejsou ve spojení, a čtyři z nich deklarovali dovoz z dotčených zemí během období šetření, předložili požadované informace a souhlasili se svým zařazením do vzorku. V souladu s čl. 17 odst. 1 základního nařízení Komise vybrala jako vzorek tři dovozce na základě největšího objemu dovozu do Unie a jejich zeměpisné polohy v rámci Unie. V souladu s čl. 17 odst. 2 základního nařízení byl se všemi známými dotčenými dovozci výběr vzorku konzultován. Nebyly vzneseny žádné připomínky.

(10)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala všechny vyvážející výrobce v Severní Makedonii, Rusku a Turecku, aby poskytli informace uvedené v oznámení o zahájení řízení. Kromě toho Komise požádala mise Severní Makedonie, Ruska a Turecka při Evropské unii, aby určily a/nebo oslovily případné další vyvážející výrobce v příslušných zemích, kteří by mohli mít zájem o účast na šetření.

(11)

Deset vyvážejících výrobců v Turecku, tři v Severní Makedonii a dva v Rusku poskytli požadované informace a souhlasili se zařazením do vzorku.

(12)

S ohledem na omezený počet vyvážejících výrobků v Severní Makedonii a Rusku Komise rozhodla, že výběr vzorku není v uvedených dvou zemích nutný.

(13)

Pokud jde o vyvážející výrobce v Turecku, Komise v souladu s čl. 17 odst. 1 základního nařízení vybrala na základě největšího reprezentativního objemu vývozu do Unie, který mohl být ve stanovené lhůtě přiměřeně prošetřen, vzorek tří vyvážejících výrobců. V souladu s čl. 17 odst. 2 základního nařízení byl výběr vzorku projednán se všemi známými dotčenými vyvážejícími výrobci a orgány v dotčených zemích. Nebyly vzneseny žádné připomínky.

(14)

O individuální zjišťování podle čl. 17 odst. 3 základního nařízení požádal jeden vyvážející výrobce v Turecku. Vzhledem k závěrům uvedeným v 97. bodě odůvodnění nebylo nutné tuto žádost dále zpracovávat.

(15)

Komise v den zahájení řízení zpřístupnila on-line dotazníky a vyzvala tři spolupracující vyvážející výrobce v Severní Makedonii, dva spolupracující vyvážející výrobce v Rusku, tři vyvážející výrobce zařazené do vzorku v Turecku, čtyři výrobce zařazené do vzorku v Unii a tři dovozce, kteří nejsou ve spojení a byli zařazeni do vzorku, o jejich vyplnění.

(16)

Odpovědi na dotazník byly obdrženy od tří spolupracujících vyvážejících výrobců v Severní Makedonii, jednoho spolupracujícího vyvážejícího výrobce v Rusku, tří vyvážejících výrobců zařazených do vzorku a jednoho vyvážejícího výrobce požadujícího individuální zjišťování v Turecku, čtyř výrobců v Unii zařazených do vzorku a tří dovozců, kteří nejsou ve spojení a byli zařazeni do vzorku. Jeden vyvážející výrobce v Rusku odpověď neposkytl a oznámil, že nechce spolupracovat.

(17)

Komise si vyžádala a ověřila veškeré informace, které považovala pro zjištění dumpingu, výsledné újmy a zájmu Unie za nezbytné. Inspekce na místě podle článku 16 základního nařízení se uskutečnily v prostorách těchto společností:

(18)

Šetření dumpingu a újmy se týkalo období od 1. července 2017 do 30. června 2018 (dále jen „období šetření“). Zkoumání trendů významných pro posouzení újmy zahrnovalo období od 1. ledna 2015 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

(19)

Dotčeným výrobkem jsou svařované trouby, trubky a duté profily se čtvercovým nebo obdélníkovým příčným průřezem, ze železa (kromě litiny) nebo z oceli (kromě nerezavějící oceli), přičemž jsou vyloučeny trouby a trubky používané pro ropovody nebo plynovody a pažnice a čerpací trubky používané při vrtné těžbě ropy nebo plynu, pocházející ze Severní Makedonie, Ruska a Turecka, v současnosti kódů KN 7306 61 92 a 7306 61 99 (dále jen „dotčený výrobek“).

(20)

Duté profily se používají v širokém spektru aplikací, např. u nosných dílů konstrukcí a za účelem nesení zátěže v odvětví stavebnictví, u manipulačního zařízení, obráběcích strojů, v automobilovém odvětví, u zemědělských strojů, zemědělského vybavení a pro jiné podobné účely.

(21)

Šetření prokázalo, že následující výrobky mají stejné základní fyzikální, chemické a technické vlastnosti, jakož i stejná základní použití:

(22)

Komise rozhodla, že tyto výrobky jsou proto obdobnými výrobky ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení.

(23)

V Severní Makedonii se nacházejí tři vyvážející výrobci, kteří spolupracovali v rámci šetření, konkrétně společnosti FZC 11 Oktomvri AD (dále také „FZC“), IGM-Trade Ilija I dr. d.o.o. (dále také „IGM“) a Metalopromet Dooel (dále také „Metalopromet“).

(24)

Pro výpočet běžné hodnoty Komise nejprve v souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení zkoumala, zda byl celkový objem domácího prodeje u každého spolupracujícího vyvážejícího výrobce reprezentativní. Objem domácího prodeje se považuje za reprezentativní tehdy, pokud celkový objem domácího prodeje obdobného výrobku nezávislým odběratelům na domácím trhu během období šetření představuje u každého vyvážejícího výrobce alespoň 5 % jeho celkového objemu prodeje výrobku, který je předmětem přezkumu, na vývoz do Unie.

(25)

V případě jednoho z vyvážejících výrobců, konkrétně společnosti FZC, nebyl celkový prodej na domácím trhu reprezentativní ve smyslu čl. 2 odst. 2 základního nařízení.

(26)

Jelikož obdobný výrobek nebyl prodáván na domácím trhu v reprezentativním množství, v případě tohoto spolupracujícího vyvážejícího výrobce vypočítala Komise běžnou hodnotu v souladu s čl. 2 odst. 3 a 6 základního nařízení.

(27)

Pokud v případě typu výrobku nedošlo k žádnému ziskovému prodeji, byla běžná hodnota pro daný typ výrobku vypočítána tak, že k průměrným výrobním nákladům obdobného výrobku, jež vznikly spolupracujícímu vyvážejícímu výrobci během období šetření, byly připočteny tyto položky:

Pokud v případě typu výrobku došlo k ziskovému prodeji, byla běžná hodnota pro daný typ vypočítána použitím prodejních, režijních a správních nákladů tohoto typu a zisku namísto vážených průměrných prodejních, režijních a správních nákladů a zisku.

(28)

V případě společností IGM a Metalopromet Komise na základě zkoušky reprezentativnosti popsané ve 24. bodě odůvodnění zjistila, že obdobný výrobek byl na domácím trhu prodáván v celkovém reprezentativním množství.

(29)

Dále Komise stanovila podíl ziskového prodeje nezávislým odběratelům na domácím trhu, aby mohla rozhodnout, zda pro účely výpočtu běžné hodnoty v souladu s čl. 2 odst. 4 základního nařízení použije skutečný domácí prodej.

(30)

Běžná hodnota je založena na skutečné ceně výrobku na domácím trhu bez ohledu na to, zda jeho prodej je, či není ziskový, pokud:

(31)

V tomto případě je běžná hodnota váženým průměrem cen veškerého domácího prodeje uvedeného typu výrobku během období šetření.

(32)

V případě, kdy bylo méně než 80 % veškerého domácího prodeje ziskových nebo byl vážený průměr prodejních cen nižší než výrobní náklady, byla běžná hodnota vypočtena jako vážený průměr pouze u ziskového prodeje.

(33)

Jestliže byl prodej určitého typu obdobného výrobku v běžném obchodním styku nulový nebo nedostatečný, nebo v případech, kdy nebyl určitý typ výrobku na domácím trhu prodáván v reprezentativním množství, vypočetla Komise běžnou hodnotu v souladu s čl. 2 odst. 3 a 6 základního nařízení, jak se popisuje výše ve 27. bodě odůvodnění.

(34)

Šetřením bylo zjištěno, že v případě společností IGM a Metalopromet byl prodej některých typů obdobného výrobku v běžném obchodním styku nulový nebo nedostatečný, nebo se určitý typ výrobku na domácím trhu neprodával v reprezentativním množství. V případě takových typů výrobků byla běžná hodnota vypočtena v souladu s čl. 2 odst. 3 a čl. 2 odst. 6 základního nařízení. U zbývajících typů vycházela běžná hodnota z domácích cen v rámci běžného obchodního styku.

(35)

Ve svých připomínkách ke konečnému poskytnutí informací žadatel tvrdil, že přístup k výpočtu běžné hodnoty, jak je popsán výše, byl nekonzistentní. Žadatel tvrdil, že Komise měla u všech vývozců v Severní Makedonii použít početně zjištěnou běžnou hodnotu (na rozdíl od domácího prodeje), a to zejména proto, že domácí trh v Severní Makedonii není reprezentativní referenční hodnotou pro porovnání s prodejem na trhu Unie z důvodu jeho velikosti, finančních kapacit a podmínek hospodářské soutěže.

(36)

Komise poznamenává, že její přístup k výpočtu běžné hodnoty důsledně vycházel z metodiky stanovené v článku 2 základního nařízení. Nezohlednění cen, při kterých existuje dostatečný objem prodeje v rámci běžného obchodního styku, jak to navrhuje žadatel, by bylo v rozporu s tímto ustanovením. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(37)

Všichni tři vyvážející výrobci v Severní Makedonii vyváželi dotčený výrobek přímo nezávislým odběratelům v Unii. Proto byla vývozní cena v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení stanovena na základě cen skutečně zaplacených nebo splatných za dotčený výrobek při prodeji na vývoz do Unie.

(38)

Komise srovnala běžnou hodnotu a vývozní cenu na základě ceny ze závodu.

(39)

Pokud to odůvodňovala potřeba zajistit spravedlivé srovnání, upravila Komise v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení běžnou hodnotu a/nebo vývozní cenu o rozdíly, které mají vliv na srovnatelnost ceny. Provedly se úpravy s ohledem na slevy, náklady na manipulaci, nakládku a vedlejší náklady, dopravu, úvěrové náklady, bankovní poplatky, balení a provize.

(40)

Komise srovnávala váženou průměrnou běžnou hodnotu každého typu obdobného výrobku s váženou průměrnou vývozní cenou odpovídajícího typu dotčeného výrobku podle čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení.

(41)

Úroveň spolupráce ze Severní Makedonie byla vysoká, protože vývoz spolupracujících vyvážejících výrobců představoval téměř 100 % celkového vývozu do Unie v období šetření. Na tomto základě jsou dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl z dovozní ceny CIF následující:

(42)

Vzhledem k tomu, že dumpingová rozpětí u dvou ze tří severomakedonských vyvážejících výrobců zařazených do vzorku jsou pod hranicí de minimis stanovenou v čl. 9 odst. 3 základního nařízení, ověřila Komise, zda bylo vážené průměrné celostátní dumpingové rozpětí vyšší než uvedená hranice.

(43)

Celostátní dumpingové rozpětí bylo vypočteno jako vážený průměr dumpingových rozpětí stanovených pro všechny spolupracující vyvážející výrobce v Severní Makedonii. Výše dumpingu vyjádřená jako procento hodnoty CIF vývozu spolupracujících vyvážejících výrobců byla 2,9 %, to znamená, že se nacházela nad hranicí de minimis stanovenou ve výši 2 %.

(44)

V Rusku byl jeden vyvážející výrobce, který spolupracoval při šetření, konkrétně společnost PAO Severstal (dále jen „Severstal“).

(45)

Komise nejprve v souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení zkoumala, zda je celkový objem domácího prodeje společnosti Severstal reprezentativní. Domácí prodej je reprezentativní tehdy, když celkový objem domácího prodeje obdobného výrobku nezávislým odběratelům na domácím trhu připadající na vyvážejícího výrobce představuje alespoň 5 % celkového objemu prodeje dotčeného výrobku na vývoz do Unie během období šetření. V tomto ohledu byl proto celkový objem prodeje obdobného výrobku společnosti Severstal na domácím trhu reprezentativní.

(46)

Dále Komise stanovila podíl ziskového prodeje nezávislým odběratelům na domácím trhu, aby mohla rozhodnout, zda pro účely výpočtu běžné hodnoty v souladu s čl. 2 odst. 4 základního nařízení použije skutečný domácí prodej.

(47)

Běžná hodnota je založena na skutečné ceně výrobku na domácím trhu bez ohledu na to, zda jeho prodej je, či není ziskový, pokud:

(48)

V tomto případě je běžná hodnota váženým průměrem cen veškerého domácího prodeje uvedeného typu výrobku během období šetření.

(49)

V případě, kdy bylo méně než 80 % veškerého domácího prodeje ziskových nebo byl vážený průměr prodejních cen nižší než výrobní náklady, byla běžná hodnota vypočtena jako vážený průměr pouze u ziskového prodeje.

(50)

Jestliže byl prodej určitého typu obdobného výrobku v běžném obchodním styku nulový nebo nedostatečný, nebo v případech, kdy nebyl určitý typ výrobku na domácím trhu prodáván v reprezentativním množství, vypočetla Komise běžnou hodnotu v souladu s čl. 2 odst. 3 a 6 základního nařízení, jak se popisuje výše ve 27. bodě odůvodnění.

(51)

Šetřením se zjistilo, že běžná hodnota pro jediného spolupracujícího vyvážejícího výrobce vycházela v případě některých typů výrobku z váženého průměru cen celkového domácího prodeje příslušného typu výrobku během období šetření, v případě některých typů výrobku vycházela z domácích cen v rámci běžného obchodního styku a v případě některých typů výrobku byla vypočítána v souladu s čl. 2 odst. 3 a 6 základního nařízení.

(52)

Společnost Severstal používala při prodeji do Unie během období šetření tři prodejní kanály. Dotčený výrobek tedy prodávala přímo prvnímu nezávislému zákazníkovi v Unii, a to prostřednictvím dovozců ve spojení v Unii a prostřednictvím obchodníka ve spojení ve Švýcarsku.

(53)

Jestliže vyvážející výrobce vyvezl dotčený výrobek přímo nezávislým odběratelům v Unii, a v případech, kdy byl prodej uskutečněn prostřednictvím obchodníka ve spojení ve Švýcarsku, byla vývozní cena v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení stanovena na základě cen skutečně zaplacených nebo splatných za dotčený výrobek při jeho prodeji na vývoz do Unie.

(54)

U prodeje prostřednictvím dovozců ve spojení byla vývozní cena v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení vypočítána na základě ceny, za niž byl dovezený výrobek poprvé znovu prodán nezávislým odběratelům v Unii. Byly provedeny úpravy ceny o všechny náklady vzniklé mezi dovozem a dalším prodejem, včetně prodejních, správních a režijních nákladů, a o zisk.

(55)

Komise s cílem stanovit přiměřenou úroveň zisků posoudila informace získané od tří dovozců zařazených do vzorku. Šetření však odhalilo, že dva z dovozců zařazených do vzorku působili jako distributoři široké škály výrobků pořizovaných primárně v Unii, přičemž dovoz dotčeného výrobku představoval velmi malou část jejich obchodní činnosti. Ani jedna z těchto společností nemohla oddělit ziskové rozpětí související s dovozní činností od ziskového rozpětí své celkové činnosti. Ziskové rozpětí uvedených společností proto neodráželo jejich činnost související s dovozem a opětovných prodejem dotčeného výrobku. Hlavní činností třetího dovozce, který není ve spojení, byl dovoz a opětovný prodej dotčeného výrobku, a proto vykazované ziskové rozpětí tuto činnost odráželo řádně. Následně se ziskové rozpětí tohoto dovozce použilo při výpočtu vývozní ceny v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení. Ziskové rozpětí činilo [2 % až 6 %].

(56)

Komise srovnala běžnou hodnotu a vývozní cenu jediného vyvážejícího výrobce na základě ceny ze závodu.

(57)

Pokud to odůvodňovala potřeba zajistit spravedlivé srovnání, upravila Komise v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení běžnou hodnotu a/nebo vývozní cenu o rozdíly, které mají vliv na srovnatelnost ceny. Provedly se úpravy s ohledem na dopravu, náklady na manipulaci, nakládku a vedlejší náklady, pojištění, balení, úvěrové náklady, dovozní poplatky, bankovní poplatky, slevy a provize.

(58)

Spolupracující vyvážející výrobce rovněž požadoval úpravu kvůli záporným úvěrovým nákladům na prodej na vývoz v eurech na základě čl. 2 odst. 10 písm. g) základního nařízení. Vyvážející výrobce tvrdil, že veškerý prodej do Unie byl v eurech a že průměrná sazba LIBOR v eurech byla v období šetření záporná. Komise konstatuje, že účelem úpravy úvěrových nákladů podle čl. 2 odst. 10 písm. g) je zohlednit podmínky úvěru dohodnuté mezi prodejcem a kupujícím v době uzavření smlouvy nebo prodeje. Ve skutečnosti jde o faktor, který byl zohledněn při určování účtované ceny, a to bez ohledu na skutečné náklady nebo zisky, k nimž nakonec došlo při tomto prodeji, neboť tyto náklady nebo zisky nebylo možné zohlednit při smluvním stanovení ceny. V každém případě, a aniž by byly dotčeny výše uvedené skutečnosti, společnost neprokázala, že by to mělo vliv na cenu a cenovou porovnatelnost, a proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(59)

Pokud jde o prodej na vývoz uskutečněný prostřednictvím obchodníka ve spojení se sídlem ve Švýcarsku, vyvážející výrobce tvrdil, že švýcarský obchodník jednal jako jeho interní oddělení prodeje, se kterým tvořil jeden hospodářský subjekt. Vyvážející výrobce poukázal na to, že švýcarský obchodník je jeho 100 % dceřinou společností, která odpovídá za prodej dotčeného výrobku do Unie. Proto by podle spolupracujícího vyvážejícího výrobce neměla Komise upravovat svoji vývozní cenu o provizi.

(60)

Šetřením však bylo zjištěno, že neexistuje výhradní vztah mezi mateřskou společností a obchodníkem ve Švýcarsku, pokud jde o prodej do Unie, a že v rámci skupiny existovaly další subjekty včetně vyvážejícího výrobce prodávajícího i přímo, které se zabývaly vývozem do Unie. Jak se uvádí v 52. bodě odůvodnění, mateřská společnost v Rusku udržovala pro dotčený výrobek tři různé vývozní kanály do Unie. Z těchto důvodů Komise dospěla k závěru, že vztah mezi vyvážejícím výrobcem a jeho společností ve spojení ve Švýcarsku nebyl vztahem integrovaného a vnitřního oddělení prodeje, na základě čehož by tyto dva právní subjekty bylo možné považovat za jeden hospodářský subjekt. Namísto toho Komise usoudila, že společnost ve spojení ve Švýcarsku působila spíše jako agent pracující na bázi provizí ve smyslu čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení. Proto bylo zamítnuto tvrzení, že vyvážející výrobce a jeho obchodník ve spojení ve Švýcarsku tvoří jeden hospodářský subjekt. V důsledku toho byla vývozní cena upravena v souladu s čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení odečtením provizí. Výpočet provizí vycházel z prodejních, správních a režijních nákladů obchodníka a přiměřeného ziskového rozpětí, jak je stanoveno v 55. bodě odůvodnění, na základě informací poskytnutých dovozci, kteří nejsou ve spojení, v Unii.

(61)

Komise srovnávala váženou průměrnou běžnou hodnotu každého typu obdobného výrobku s váženou průměrnou vývozní cenou odpovídajícího typu dotčeného výrobku podle čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení.

(62)

Úroveň spolupráce z Ruska byla vysoká, protože vývoz spolupracujícího vyvážejícího výrobce představoval přibližně 85 % celkového vývozu do Unie v období šetření. Na tomto základě jsou dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl z dovozní ceny CIF následující:

(63)

Vzhledem k vysoké úrovni spolupráce v Rusku bylo celostátní dumpingové rozpětí stanoveno na stejné úrovni jako dumpingové rozpětí stanovené pro spolupracujícího vyvážejícího výrobce.

(64)

Ve svých připomínkách ke konečnému poskytnutí informací žadatel tvrdil, že Komise neměla stanovovat celostátní dumpingové rozpětí na stejné úrovni jako dumpingové rozpětí stanovené pro jediného spolupracujícího vyvážejícího výrobce, ale měla místo toho vypočítat celostátní rozpětí v souladu s článkem 18 základního nařízení.

(65)

Tvrzení žadatele, že by bylo nespravedlivé zakládat celostátní rozpětí na zjištění, která se týkala spolupracujícího vyvážejícího výrobce, nebylo dále vysvětleno a žadatel ani nepředložil žádné další informace ani důkazy, jimiž by toto své tvrzení podložil. Jak se uvádí v 62. bodě odůvodnění, úroveň spolupráce ze strany Ruska byla vysoká a poskytnuté údaje se považovaly za reprezentativní bez ohledu na to, zda tento vývoz uskutečnil jeden nebo více výrobců v Rusku. Kromě toho, i kdyby Komise použila pro výpočet zbytkového cla většinu vyvážených druhů výrobku spolupracujícího vyvážejícího výrobce, celostátní rozpětí by zůstalo pod úrovní de minimis. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(66)

Pokud jde o dovoz dutých profilů z Ruska, šetření by se vzhledem k negativnímu celostátnímu dumpingovému rozpětí mělo ukončit bez přijetí opatření v souladu s čl. 9 odst. 3 základního nařízení.

(67)

Při šetření spolupracovalo deset vyvážejících výrobců v Turecku. Jak se uvádí ve 13. bodě odůvodnění, Komise vybrala vzorek tří společností, konkrétně Noksel Celik Boru Sanayi, Tosçelik Profil ve Sac Endüstrisi a Yücel Boru ve Profil Endüstrisi.

(68)

Komise nejprve v souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení zkoumala, zda je celkový objem domácího prodeje pro každého spolupracujícího vyvážejícího výrobce reprezentativní. Domácí prodej je reprezentativní tehdy, když celkový objem domácího prodeje obdobného výrobku nezávislým odběratelům na domácím trhu připadající na vyvážejícího výrobce představuje alespoň 5 % celkového objemu prodeje dotčeného výrobku na vývoz do Unie během období šetření. Na základě tohoto kritéria byl celkový objem prodeje obdobného výrobku na domácím trhu pro každého spolupracujícího vyvážejícího výrobce reprezentativní.

(69)

Dále Komise stanovila podíl ziskového prodeje nezávislým odběratelům na domácím trhu, aby mohla rozhodnout, zda pro účely výpočtu běžné hodnoty v souladu s čl. 2 odst. 4 základního nařízení použije skutečný domácí prodej.

(70)

Běžná hodnota je založena na skutečné ceně výrobku na domácím trhu bez ohledu na to, zda jeho prodej je, či není ziskový, pokud:

(71)

V tomto případě je běžná hodnota váženým průměrem cen veškerého domácího prodeje uvedeného typu výrobku během období šetření.

(72)

V případě, kdy bylo méně než 80 % veškerého domácího prodeje ziskových nebo byl vážený průměr prodejních cen nižší než výrobní náklady, byla běžná hodnota vypočtena jako vážený průměr pouze u ziskového prodeje.

(73)

Jestliže byl prodej určitého typu obdobného výrobku v běžném obchodním styku nulový nebo nedostatečný, nebo v případech, kdy nebyl určitý typ výrobku na domácím trhu prodáván v reprezentativním množství, vypočetla Komise běžnou hodnotu v souladu s čl. 2 odst. 3 a 6 základního nařízení, jak se popisuje výše ve 27. bodě odůvodnění.

(74)

Šetřením se zjistilo, že běžná hodnota pro tři spolupracující vyvážející výrobce u některých typů výrobku vycházela z váženého průměru cen celkového domácího prodeje příslušného typu výrobku během období šetření, u některých typů výrobku vycházela z domácích cen v rámci běžného obchodního styku a v případě některých typů výrobku byla vypočítána v souladu s čl. 2 odst. 3 a 6 základního nařízení.

(75)

Všichni tři vyvážející výrobci v Turecku vyváželi dotčený výrobek přímo nezávislým odběratelům v Unii. Proto byly vývozní ceny v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení stanoveny na základě cen skutečně zaplacených nebo splatných za dotčený výrobek při prodeji na vývoz do Unie.

(76)

Komise srovnala běžnou hodnotu a vývozní cenu tří vyvážejících výrobců na základě ceny ze závodu.

(77)

Pokud to odůvodňovala potřeba zajistit spravedlivé srovnání, upravila Komise v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení běžnou hodnotu a/nebo vývozní cenu o rozdíly, které mají vliv na srovnatelnost ceny. Provedly se úpravy o rozdíly v nákladech na dopravu a manipulaci, úvěrové náklady, provize, balení, bankovní poplatky a slevy na konci roku.

(78)

Jeden vyvážející výrobce tvrdil, že běžná hodnota by měla být upravena na základě čl. 2 odst. 10 písm. b) základního nařízení, a to z důvodu režimu aktivního zušlechťovacího styku, při kterém se clo na dovážené vstupy neplatí, pokud se vyváží ekvivalentní množství hotového výrobku. Vyvážející výrobce sice prokázal, že neplatil clo za některé ze vstupů, které mohly být začleněny do vyváženého výrobku, neprokázal ale, že rovnocenné clo bylo zaplaceno za vstupy, které byly začleněny do hotového výrobku určeného pro domácí trh. V důsledku toho vyvážející výrobce neprokázal, že použití režimu aktivního zušlechťovacího styku ovlivňuje srovnatelnost cen, a proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(79)

Ve svých připomínkách ke konečnému poskytnutí informací žadatel tvrdil, že Komise neposkytla dostatečné vysvětlení týkající se použití režimu aktivního zušlechťovacího styku ze strany vývozce a jeho vlivu na dumpingové rozpětí. Žadatel uvedl, že existují i další otevřené otázky, ale nevyjádřil je.

(80)

Komise poznamenává, že cílem 78. bodu odůvodnění bylo vysvětlit žádost o úpravu a důvody jejího zamítnutí, nikoli vysvětlit použití režimu aktivního zušlechťovacího styku ze strany vyvážejících vývozců. Použití režimu aktivního zušlechťovacího styku jako takové nemá na výpočet dumpingu vliv. Důležité je pouze tehdy, když ovlivňuje porovnatelnost cen mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou. O tento případ se však nejednalo, jak se vysvětluje výše v 78. bodě odůvodnění. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(81)

Žadatel ve svém podání z 26. března 2019 tvrdil, že existují fyzické rozdíly mezi údajně stejnými typy výrobků prodávaných v Unii a prodávaných na domácím trhu, neboť turečtí vyvážející výrobci použili odlišné normy při prodeji do Unie (EN 10219) a při prodeji na domácím trhu (TS 5314). Turecká norma podle žadatele stanoví podstatně jinou toleranci množství než norma Unie. To znamená, že by nominální množství nahlášená tureckými vyvážejícími výrobci podstatně zkreslila skutečná přepravená množství, a tím i uvedené jednotkové ceny. V důsledku toho by byla dumpingová rozpětí uměle nízká. Pro odstranění zkreslení by tudíž byla zapotřebí úprava běžné hodnoty směrem nahoru.

(82)

Tvrzení žadatele vychází ze dvou předpokladů: i) že vyvážející výrobci používají na domácím trhu normu TS 5314 a ii) že výpočet dumpingu vycházel z nominální namísto skutečné hmotnosti. Vyvážející výrobci ve svých podáních z 26. března a 1. a 2. dubna 2019 oba předpoklady zpochybnili tvrzením, že i) během období šetření nepoužívali normu TS 5314 a ii) že údaje v dotazníku vycházely ze skutečné a nikoli nominální hmotnosti. Komise oba aspekty ověřila a potvrdila.

(83)

Žadatel ve svém podání z 5. dubna 2019 toto tvrzení zopakoval, přičemž poukázal na to, že vyvážející výrobci mohli používat normu TS 5314 mimo období šetření. Žadatel zpochybnil zjištění, že turecké společnosti při prodeji na domácím trhu nedodržují turecké normy. Žadatel rovněž zpochybnil způsob, jakým byla skutečná hmotnost stanovena nebo vypočtena.

(84)

Komise potvrdila, že o používání norem i o hmotnosti výrobku se diskutovalo s vyvážejícími výrobci a že byly obě otázky ověřeny během inspekcí na místě. Uvedené otázky byly identifikovány již během předchozích šetření týkajících se tohoto výrobku a během tohoto šetření se jim věnovala zvláštní pozornost. Tvrzení žadatele bylo proto zamítnuto.

(85)

Ve svých připomínkách ke konečnému poskytnutí informací žadatel zopakoval svoje tvrzení, že vyvážející výrobci v Turecku používají standardní přepočet hmotnosti, což vede k odlišné konečné ceně na tunu v závislosti na normě. Žadatel tvrdil, že Komise neposkytla dostatečné vysvětlení, pokud jde o ověření použití skutečném a nikoli teoretické hmotnosti vyvážejícími výrobci při fakturaci.

(86)

Jak se vysvětluje v 84. bodě odůvodnění, Komise ověřila, že vyvážející výrobci zařazení do vzorku ve své odpovědi na antidumpingový dotazník uvedli skutečnou hmotnost dotčeného výrobku a obdobného výrobku prodávaného do Unie a na domácím trhu. Komise vybrala vzorek faktur pro zákazníky na domácím trhu a zákazníky v Unii a posoudila hmotnost na základě přepravních dokumentů a přepravních faktur, jakož i celních prohlášení týkajících se prodeje zákazníkům v Unii. Ověřením se potvrdilo, že vyvážející výrobci nahlásili skutečnou hmotnost prodávaného výrobku, a nikoli teoretickou hmotnost na základě normy.

(87)

Ve svém podání z 15. dubna 2019 žadatel rovněž tvrdil, že podle průzkumu trhu turečtí vývozci vystavují faktury do Spojeného království na základě normy EN 10219, přičemž ve skutečnosti vyrábějí a přepravují do Spojeného království duté profily, které se vyrábějí podle normy BS 4848. Žadatel dále tvrdil, že v takovém případě by teoretická hmotnost fakturovaného výrobku byla zkreslená. Žadatel tvrdil, že ke zkreslení dochází, neboť i) nominální hmotnost vychází z délky násobené nominální hmotností na jednotku délky; a ii) vystavení faktury podle normy EN umožňuje méně kilogramů na metr (3,30 kg/m), než je skutečná hmotnost na metr podle normy BS (3,45 kg/m). Žadatel tvrdil, že kvůli přizpůsobení se tomuto zkreslení se musí cena prodeje ve Spojeném království snížit v průměru o 3,5 %.

(88)

Komise poznamenává, že žadatel neposkytl žádné důkazy o této praxi. Komise během svého šetření nezískala žádné důkazy, které by tuto praxi potvrzovaly. Kromě toho, jak se uvádí v 82. bodě odůvodnění, Komise zjistila, že vyvážející výrobci zařazení do vzorku ve své odpovědi na antidumpingový dotazník uvedli skutečnou hmotnost dotčeného výrobku a obdobného výrobku prodávaného do Unie a na domácím trhu. Při výpočtu dumpingu se použila uvedená skutečná, a nikoli teoretická hmotnost. Toto tvrzení žadatele bylo proto rovněž zamítnuto.

(89)

Ve svých připomínkách ke konečnému poskytnutí informací žadatel zopakoval svoje tvrzení, které je shrnuté v 87. bodě odůvodnění, ohledně fakturace podle normy EN 10219, ale prodeje podle normy BS 4848, což vedlo k údajnému rozdílu v nominální hmotnosti. Žadatel rovněž tvrdil, že poskytl důkazy, které tento postup prokazují.

(90)

Důkazy, které uvádí žadatel, poukazují na to, že dovozci výrobek nabízejí podle normy BS 4848, nikoli však na to, že by prováděli fakturaci podle normy EN 10219. Jak se ale vysvětluje výše, i kdyby tomu tak bylo, výpočet dumpingu vycházel ze skutečné, a nikoli nominální hmotnosti. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(91)

Jedna zúčastněná strana ve svých připomínkách ke konečnému poskytnutí informací tvrdila, že struktura nákladů tureckých výrobců by byla odlišná o struktury nákladů výrobců v Unii a že tento rozdíl by měl být při výpočtu dumpingového rozpětí zohledněn.

(92)

Dlužno připomenout, že při určování dumpingových rozpětí neexistuje právní základ pro zohledňování rozdílů ve struktuře nákladů dotčených vyvážejících výrobců a výrobního odvětví Unie. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(93)

Jedna zúčastněná strana ve svých připomínkách ke konečnému poskytnutí informací tvrdila, že na tureckou běžnou hodnotu má vliv rozdíl mezi cenou surovin pro obdobný výrobek vyráběný pro turecký domácí trh a cenou surovin pro dotčený výrobek vyráběný pro vývozní trh. Tato strana konkrétně tvrdila, že turečtí výrobci využívají pro domácí trh dražší suroviny než pro vývozní trhy.

(94)

Komise v reakci na uvedené připomínky poznamenala následující. Připomněla, že úpravy provedené podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení lze provést pouze u rozdílů, které mají vliv na porovnatelnost cen, a nikoli na porovnatelnost nákladů. V této souvislosti Komise poznamenala, že zúčastněná strana, která uvedla toto tvrzení, nepředložila důkaz, že by existoval rozdíl mezi náklady domácího a vyváženého výrobku. Komise v každém případě poznamenala, že ze šetření nevyplynul žádný důkaz, který by potvrdil toto tvrzení, takže připomínky zúčastněné strany zůstaly nepodložené. Zúčastněná strana rovněž neposkytla důkaz, že by se jakýkoli cenový rozdíl, quod non, odrazil v ceně účtovaného výrobku, čímž by se ovlivnila porovnatelnost cen mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(95)

Komise srovnávala váženou průměrnou běžnou hodnotu každého typu obdobného výrobku s váženou průměrnou vývozní cenou odpovídajícího typu dotčeného výrobku podle čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení.

(96)

Úroveň spolupráce z Turecka byla vysoká, protože vývoz spolupracujících vyvážejících výrobců představoval téměř 100 % celkového vývozu do Unie v období šetření. Na tomto základě jsou dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl z dovozní ceny CIF následující:

(97)

Vzhledem k tomu, že dumpingové rozpětí jednoho vyvážejícího výrobce je negativní a dumpingové rozpětí dalšího vyvážejícího výrobce je pod hranicí de minimis stanovenou v čl. 9 odst. 3 základního nařízení, ověřila Komise, zda bylo vážené průměrné celostátní dumpingové rozpětí vyšší než uvedená hranice.

(98)

Celostátní dumpingové rozpětí bylo vypočteno jako vážený průměr dumpingových rozpětí stanovených pro společnosti zařazené do vzorku. Takto vypočítané dumpingové rozpětí vyjádřené jako procento hodnoty CIF vývozu ve vzorku činilo – 0,03 %.

(99)

Pokud jde o dovoz dutých profilů z Turecka, šetření by se vzhledem k negativnímu celostátnímu dumpingovému rozpětí mělo ukončit bez přijetí opatření.

(100)

Vzhledem k tomuto závěru je žádost o individuální zjišťování uvedená ve 14. bodě odůvodnění bezpředmětná.

(101)

Jedna zúčastněná strana ve svých připomínkách ke konečnému poskytnutí informací tvrdila, že Rumunsko je vzhledem ke své relativní blízkosti k Turecku obzvlášť zranitelné vůči dovozu z této země. Zúčastněná strana tvrdila, že tato zvláštní situace rumunského trhu by se měla zohlednit při výpočtu dumpingového rozpětí.

(102)

Zúčastněná strana ale nevysvětlila, jak by bylo možné takové zvláštní posouzení jednotlivých zemí při výpočtu dumpingového rozpětí uskutečnit v souladu se základním nařízením. Argumenty, které zúčastněná strana předložila na podporu svého tvrzení, se týkaly újmy a zájmu Unie, a nikoli dumpingu. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(103)

Jeden turecký vyvážející výrobce ve svých připomínkách ke konečnému poskytnutí informací tvrdil, že jeho skutečné dumpingové rozpětí by bylo pod hranicí de minimis, pokud by Komise při porovnávání druhů výrobku používala podrobnější strukturu, tedy konkrétně kdyby zjišťovala skutečný rozměr a tloušťku profilů místo toho, aby se seskupovala. Tento argument byl vznesen již během šetření. Ve svém původním tvrzení vyvážející výrobce uvedl, že cena dutých profilů se proměňuje v závislosti na jejich rozměru a tloušťce.

(104)

Komise poznamenala, že cena dutých profilů se v závislosti na jejich rozměrech a tloušťce skutečně proměňuje, pokud uvedená cena vychází z délky (tj. na 1 metr). Tato varianta není tak významná, neboť duté profily se prodávají na hmotnost (tj. na 1 kilogram). Výpočet dumpingu vycházel z cen na kilogram, a tedy seskupení rozměrů a tloušťky bylo neopodstatněné. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(105)

Obdobný výrobek v Unii v období šetření vyrábělo více než 40 výrobců. Tito výrobci představují „výrobní odvětví Unie“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 základního nařízení.

(106)

Celková výroba v Unii během období šetření byla stanovena na základě dostupných informací o výrobními odvětví Unie, jako jsou informace uvedené v podnětu a ověřené údaje shromážděné od Evropského svazu pro ocelové trubky. Celková výroba v Unii během období šetření tedy činila 3,4 milionu tun.

(107)

Jak je uvedeno v 7. bodě odůvodnění, do vzorku byli vybráni čtyři výrobci v Unii, kteří představují více než 30 % celkové výroby obdobného výrobku v Unii.

(108)

Komise stanovila spotřebu Unie na základě celkového prodeje výrobců v Unii na trhu Unie a celkového dovozu ze třetích zemí, přičemž vycházela z údajů Eurostatu. Spotřeba Unie během období šetření byla stanovena na 4 251 597 tun.

(109)

Šetřením se stanovilo, jak je vysvětleno v 63. a 96. bodě odůvodnění, celostátní dumpingové rozpětí de minimis v Rusku a Turecku, a v důsledku toho se šetření v případě těchto zemí musí ukončit.

(110)

Zjistilo se, že celostátní dumpingové rozpětí v případě Severní Makedonie činí 2,9 %. Jen dovoz společnosti FZC lze ale považovat za dumpingový, neboť, jak se uvádí ve 41. a 42. bodě odůvodnění, dumpingová rozpětí v případě ostatních dvou společností byla pod hranicí de minimis na úrovni 2 %, jak je stanovena v čl. 9 odst. 3 základního nařízení.

(111)

Objem dumpingového dovozu ze Severní Makedonie dosáhl během období šetření úrovně [15 000 až 25 000] tun. Během období šetření představoval [0,35 % až 0,59 %] spotřeby Unie a [1,60 % až 2,66 %] celkového dovozu dotčeného výrobku do Unie.

(112)

Podle čl. 9 odst. 3 základního nařízení se újma obvykle považuje za zanedbatelnou, pokud dotčený dovoz představuje méně než objemy stanovené v čl. 5 odst. 7 základního nařízení. Na druhé straně a v případě neexistence kumulace se v čl. 5 odst. 7 uvádí, že tento objem musí představovat podíl na trhu ve výši alespoň 1 % spotřeby dotčeného výrobku v Unii.

(113)

Jak se uvádí v 109. bodě odůvodnění, v současném šetření představoval podíl daného dovozu na trhu [0,35 % až 0,59 %] spotřeby Unie, což je méně než požadavek podílu na trhu stanovený v čl. 9 odst. 3.

(114)

Proto a vzhledem k tomu, že neexistují důkazy o opaku, dospěla Komise k závěru, že by se újma měla považovat za zanedbatelnou, protože objem dumpingového dovozu ze Severní Makedonie představuje méně než objemy stanovené v čl. 5 odst. 7 základního nařízení.

(115)

Vzhledem k zanedbatelné, ne-li nulové újmě, by se šetření, pokud jde o dovoz dutých profilů ze Severní Makedonie, mělo ukončit bez přijetí opatření v souladu s čl. 9 odst. 3 základního nařízení.

(116)

Vzhledem k uvedeným skutečnostem by antidumpingové řízení týkající se dovozu dutých profilů pocházejících z Republiky Severní Makedonie, Ruska a Turecka mělo být zastaveno.

(117)

Ve světle uvedených zjištění se žádost o celní evidenci, kterou předložil žadatel, stala bezpředmětnou.

(118)

Všechny zúčastněné strany byly informovány o zjištěních Komise a byla jim poskytnuta lhůta, během níž mohly předložit připomínky.

(119)

Výbor zřízený podle čl. 15 odst. 1 základního nařízení nevydal stanovisko.

(1)

Prováděcí rozhodnutí Komise 2014/709/EU (4) stanoví veterinární opatření pro tlumení afrického moru prasat v některých členských státech, kde byly potvrzeny případy této nákazy u domácích nebo volně žijících prasat (dále jen „dotčené členské státy“). Příloha zmíněného prováděcího rozhodnutí obsahuje v částech I až IV vymezení a výčet některých oblastí dotčených členských států, které jsou rozlišeny podle úrovně rizika na základě epizootologické situace, pokud jde o uvedenou nákazu. Příloha prováděcího rozhodnutí 2014/709/EU byla několikrát změněna, aby náležitým způsobem odrážela změny epizootologické situace v Unii v souvislosti s africkým morem prasat, které je třeba v uvedené příloze zohlednit. Příloha prováděcího rozhodnutí 2014/709/EU byla naposledy změněna prováděcím rozhodnutím Komise (EU) 2019/1031 (5), a sice v návaznosti na případy afrického moru prasat v Litvě, Polsku a Rumunsku.

(2)

Od data přijetí prováděcího rozhodnutí (EU) 2019/1031 se vyskytl další případ afrického moru prasat u volně žijících prasat v Polsku, který je rovněž třeba zohlednit v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/709/EU.

(3)

V červnu 2019 byl zaznamenán případ afrického moru prasat u volně žijících prasat v okrese tomaszowski v Polsku v oblasti, která v současnosti není uvedena v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/709/EU. Tento případ afrického moru prasat u volně žijících prasat představuje zvýšení úrovně rizika, jež by se mělo odrazit v uvedené příloze. V důsledku toho by tato oblast Polska zasažená africkým morem prasat měla být uvedena v částech I a II přílohy prováděcího rozhodnutí 2014/709/EU.

(4)

Má-li se zohlednit nedávný epizootologický vývoj afrického moru prasat v Unii a proaktivně bojovat s riziky spojenými se šířením uvedené nákazy, měly by být v případě Polska vymezeny nové oblasti s vysokým rizikem o dostatečné rozloze a tyto oblasti by měly být náležitě uvedeny na seznamu v částech I a II přílohy prováděcího rozhodnutí 2014/709/EU. Příloha prováděcího rozhodnutí 2014/709/EU by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(5)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva,