(1)

V souvislosti s rozhodnutím Rady (EU) 2018/61 (2) byla dne 13. prosince 2017 podepsána změna 1 Dohody mezi Spojenými státy americkými a Evropským společenstvím o spolupráci v oblasti regulace bezpečnosti civilního letectví (dále jen „změna 1“) s výhradou jejího pozdějšího uzavření.

(2)

Změna 1 dohody rozšiřuje spolupráci mezi stranami Dohody mezi Spojenými státy americkými a Evropským společenstvím o spolupráci v oblasti regulace bezpečnosti civilního letectví (dále jen „dohoda“) v oblastech, kde lze uplatňovat vzájemné uznávání oprávnění a závěrů o vyhovění a umožnit tak optimalizaci využívání zdrojů a proporcionální úspory nákladů při současném zachování vysoké míry bezpečnosti v letecké dopravě.

(3)

Změna 1 by proto měla být schválena,

(1)

Dohoda o hospodářském partnerství, politické koordinaci a spolupráci mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Spojenými státy mexickými na straně druhé (2) (dále jen „všeobecná dohoda“) byla podepsána dne 8. prosince 1997 a vstoupila v platnost dne 1. října 2000.

(2)

Podle čl. 6 odst. 2 aktu o přistoupení Chorvatské republiky má být přistoupení Chorvatska k všeobecné dohodě schváleno formou protokolu, který se uzavírá mezi Radou jednající jednomyslně jménem členských států a Spojenými státy mexickými.

(3)

Rada dne 14. září 2012 pověřila Komisi, aby zahájila jednání se Spojenými státy mexickými s cílem uzavřít třetí dodatkový protokol k všeobecné dohodě s ohledem na přistoupení Chorvatské republiky k Evropské unii (dále jen „protokol“). Jednání byla úspěšně uzavřena a protokol byl podepsán v souladu s rozhodnutím Rady (EU) 2018/2024 (3) dne 27. listopadu 2018.

(4)

Protokol by měl být schválen,

(1)

Žádost o zápis názvu „Paška sol“ předložená Chorvatskem byla v souladu s čl. 50 odst. 2 písm. a) nařízení (EU) č. 1151/2012 zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie (2).

(2)

Protože Komisi nebyla oznámena žádná námitka podle článku 51 nařízení (EU) č. 1151/2012, musí být název „Paška sol“ zapsán do rejstříku,

(1)

V souladu s čl. 97 odst. 2 a 3 nařízení (EU) č. 1308/2013 přezkoumala Komise žádost Španělska o zápis názvu „Cebreros“ a zveřejnila ji v Úředním věstníku Evropské unie (2).

(2)

Komise neobdržela žádné námitky podle článku 98 nařízení (EU) č. 1308/2013.

(3)

V souladu s článkem 99 nařízení (EU) č. 1308/2013 by měl být název „Cebreros“ chráněn a zapsán do evidence uvedené v článku 104 zmiňovaného nařízení.

(4)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro společnou organizaci zemědělských trhů,

(1)

Dne 13. srpna 2018 zahájila Evropská komise na základě článku 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1036 (dále jen „základní nařízení“) antidumpingové šetření týkající se dovozu směsí močoviny a dusičnanu amonného pocházejících z Ruska, Trinidadu a Tobaga a ze Spojených států amerických (dále jen „dotčené země“) do Unie. Oznámení o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie (2) (dále jen „oznámení o zahájení“).

(2)

Komise zahájila šetření na základě podnětu, který podalo dne 29. června 2018 sdružení Fertilizers Europe (dále jen „žadatel“) jménem výrobců představujících více než 50 % celkové výroby směsí močoviny a dusičnanu amonného v Unii (dále též „UAN“). Podnět obsahoval důkazy o dumpingu a výsledné podstatné újmě, které byly dostačující pro zahájení šetření.

(3)

Komise zavedla podle čl. 14 odst. 5a základního nařízení prováděcím nařízením Komise (EU) 2019/455 ze dne 20. března 2019 (3) (dále jen „nařízení o celní evidenci“) celní evidenci dovozu dotčeného výrobku.

(4)

V oznámení o zahájení vyzvala Komise zúčastněné strany, aby se jí přihlásily, a mohly se tak zúčastnit šetření. Kromě toho Komise o zahájení šetření výslovně informovala žadatele, známé výrobce v Unii, známé vyvážející výrobce a orgány Ruské federace (dále jen „Rusko“), Trinidadu a Tobaga (dále jen „TT“) a Spojených států amerických (dále jen „USA“), známé dovozce a sdružení zastupující zájmy uživatelů a jiná sdružení, o nichž je známo, že se jich zahájení šetření týká, a vyzvala je k účasti.

(5)

Zúčastněné strany měly příležitost se k zahájení šetření vyjádřit a požádat o slyšení u Komise a/nebo u úředníka pro slyšení v obchodních řízeních.

(6)

Spolupracující vyvážející výrobci v Rusku a v USA tvrdili, že žadatelé neměli aktivní legitimaci a že o dumpingu a újmě neexistují dostatečné důkazy k zahájení šetření.

(7)

Obě tvrzení Komise zamítla. Komise zkontrolovala a potvrdila závěry uvedené ve zprávě, která je součástí spisu přístupného zúčastněným stranám k nahlédnutí, že podnět byl podán jménem výrobců představujících více než 50 % celkové výroby UAN v Unii. Komise dále podnět posoudila v souladu s článkem 5 základního nařízení a dospěla k závěru, že požadavky na zahájení šetření byly splněny, tj. že důkazy předložené žadatelem byly dostatečné a správné. Podle čl. 5 odst. 2 základního nařízení musí podnět obsahovat informace, které jsou žadateli rozumně dostupné, o faktorech uvedených ve zmíněném nařízení. Na základě poskytnutých důkazů i podle posouzení provedeného Komisí byl tento požadavek splněn.

(8)

V oznámení o zahájení Komise uvedla, že je možné, že vybere vzorek zúčastněných stran v souladu s článkem 17 základního nařízení.

(9)

V oznámení o zahájení Komise uvedla, že se rozhodla omezit okruh výrobců v Unii, kteří budou podrobeni šetření, na přiměřený počet, a to použitím výběru vzorku, a že předběžně vybrala vzorek výrobců v Unii. Komise vybrala prozatímní vzorek na základě nahlášené výroby a objemu prodeje v Unii ze strany výrobců v Unii v souvislosti s analýzou hodnocení stavu před zahájením šetření. Takto stanovený prozatímní vzorek sestával ze tří výrobců v Unii, kteří podle dostupných informací představovali přibližně 70 % výroby a prodeje v Unii. Podrobnosti o tomto předběžném vzorku byly vloženy do spisu přístupného zúčastněným stranám k nahlédnutí a Komise vyzvala zúčastněné strany, aby se k nim vyjádřily.

(10)

Krátce po zahájení řízení jeden z výrobců předběžně zařazených do vzorku, Yara Sluiskil B.V., informoval Komisi, že nemá zájem spolupracovat. Dále dva výrobci v Unii zaslali odpovědi na hodnocení stavu před zahájením řízení po zveřejnění oznámení o zahájení. Pro stanovení konečného vzorku vzala Komise údaje o výrobě a prodeji od těchto výrobců v Unii v úvahu.

(11)

Několik zúčastněných stran předložilo další připomínky týkající se prozatímního vzorku. Komise vzala tyto připomínky v úvahu a v poznámce vložené do veřejně přístupného spisu dne 5. září 2018 vysvětlila, proč tyto připomínky neměly dopad na výběr konečného vzorku.

(12)

Přístup Komise s použitím výběru vzorku podle článku 17 základního antidumpingového nařízení na základě objemu výroby a prodeje obdobného výrobku v Unii během období šetření byl proto zachován.

(13)

Vzhledem k tomu, že společnost Yara Sluiskil B.V. si nepřála spolupracovat, rozhodla se ji Komise nahradit společností OCI Nitrogen. Konečný vzorek výrobců v Unii, sestávající ze společností AB Achema, Grupa Azoty Zaklady Azotowe Pulawy S.A. a OCI Nitrogen B.V., představoval více než 50 % celkového objemu výroby a prodeje obdobného výrobku v Unii. Vzorek je pro výrobní odvětví Unie reprezentativní.

(14)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala dovozce, kteří nejsou ve spojení, aby poskytli informace uvedené v oznámení o zahájení.

(15)

Několik dovozců, kteří nejsou ve spojení, se přihlásilo jako zúčastněné strany, ačkoli pouze tři z nich poskytli požadované informace a souhlasili se zařazením do vzorku. Vzhledem k nízkému počtu přijatých odpovědí Komise rozhodla, že výběr vzorku není nutný. Všichni tři dovozci byli vyzváni k vyplnění dotazníku.

(16)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala všechny známé vyvážející výrobce v Rusku, TT a USA, aby poskytli informace uvedené v oznámení o zahájení. Kromě toho Komise požádala misi Ruské federace při Evropské unii, misi Trinidadu a Tobaga při Evropské unii a misi Spojených států amerických při Evropské unii, aby určily a/nebo kontaktovaly případné další vyvážející výrobce, kteří by mohli mít zájem o účast na šetření.

(17)

Dva vyvážející výrobci v Rusku, jeden vyvážející výrobce v TT a jeden vyvážející výrobce v USA poskytli požadované informace a souhlasili se zařazením do vzorku.

(18)

S ohledem na malý počet odpovědí od vyvážejících výrobců Komise rozhodla, že výběr vzorku není nutný.

(19)

Všichni známí dotčení vyvážející výrobci a orgány dotčených zemí byli informováni o výběru společností, které budou předmětem šetření, ve sdělení ze dne 21. srpna 2018. Komise neobdržela žádné připomínky.

(20)

Komise zaslala dotazníky třem výrobcům v Unii zařazeným do vzorku, žadateli, třem dovozcům, kteří nejsou ve spojení a kteří se přihlásili, čtyřem vyvážejícím výrobcům v dotčených zemích a všem sdružením uživatelů a hospodářským subjektům, které se přihlásily a požádaly o dotazník.

(21)

Žadatel poskytl dostatečné důkazy o zkreslení na trhu surovin v Rusku týkajícím se dotčeného výrobku. Proto, jak bylo oznámeno v oznámení o zahájení, šetření zkoumá tato zkreslení na trhu surovin s cílem určit, zda se s ohledem na Rusko použije ustanovení čl. 7 odst. 2a a čl. 7 odst. 2b základního nařízení. Z tohoto důvodu zaslala Komise ruské vládě (dále jen „RV“) dodatečný dotazník.

(22)

Odpovědi na dotazník byly obdrženy od tří výrobců v Unii zařazených do vzorku, od sdružení Fertilizers Europe, od tří dovozců, kteří nejsou ve spojení, čtyř vyvážejících výrobců v dotčených zemích a od sedmnácti různých hospodářských subjektů, včetně subjektů zastupujících zájmy uživatelů.

(23)

Odpověď na dotazník zaslala rovněž RV. Tato odpověď RV však byla značně neúplná a postrádala základní informace, které Komise potřebovala k přezkoumání tvrzení týkajících se zkreslení na trhu surovin v Rusku a k posouzení, zda by clo nižší než dumpingové rozpětí postačovalo k odstranění újmy. RV také neodpověděla na žádost Komise ohledně ověření informací uvedených v odpovědi na dotazník inspekcí na místě.

(24)

Komise informovala RV ve dvou sděleních ze dne 22. října a 19. prosince 2018 o nedostatcích odpovědi na dotazník a o neobdržení odpovědi na žádost Komise o ověření poskytnutých údajů. Komise uvedla, že v případě neposkytnutí nezbytných informací učiní zjištění ohledně existence zkreslení na trhu surovin v Rusku na základě dostupných údajů. RV na tato sdělení nezareagovala dodáním nezbytných informací.

(25)

Komise si vyžádala a ověřila všechny informace, které považovala za nezbytné k předběžnému stanovení dumpingu, zkreslení na trhu surovin v Rusku v souvislosti s dotčeným výrobkem, výsledné újmy a zájmu Unie. Inspekce na místě podle článku 16 základního nařízení se uskutečnily v prostorách těchto společností:

(26)

Šetření dumpingu a újmy se týkalo období od 1. července 2017 do 30. června 2018 (dále jen „období šetření“). Zkoumání trendů významných pro posouzení újmy zahrnovalo období od 1. ledna 2015 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

(27)

Dotčeným výrobkem jsou směsi močoviny a dusičnanu amonného ve vodném nebo amoniakálním roztoku pocházející z Ruska, TT a USA, v současnosti kódu KN 3102 80 00 (dále též „dotčený výrobek“ nebo „UAN“).

(28)

UAN je kapalné dusíkaté hnojivo.

(29)

Obsah dusíku je nejvýznamnější vlastností dotčeného výrobku. V UAN se tento obsah může pohybovat mezi 28 % a 32 %. Tohoto rozptylu koncentrace lze docílit přidáním většího nebo menšího množství vody do roztoku. Většina dovážených roztoků obvykle obsahuje 32 % dusíku. UAN s obsahem dusíku 32 % je koncentrovanější než UAN s obsahem dusíku 30 % nebo nižším, a její doprava je tudíž levnější. Bez ohledu na obsah dusíku se však všechny roztoky močoviny a dusičnanu amonného považují za výrobky, které mají stejné základní fyzikální a chemické vlastnosti, a proto představují jediný výrobek.

(30)

UAN je čistý komoditní výrobek a její kvalita a základní fyzikální vlastnosti jsou totožné bez ohledu na zemi původu. Výrobci v Unii nabízejí UAN s obsahem dusíku od 28 do 32 %.

(31)

Šetření ukázalo, že stejné základní fyzikální a chemické vlastnosti i stejná základní použití mají tyto výrobky:

(32)

Komise v této fázi rozhodla, že uvedené výrobky jsou obdobnými výrobky ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení.

(33)

Jeden výrobce v Unii zdůraznil, že i při přidání dalších látek (dále jen „přísady“, zejména síranu amonného, ale potenciálně i jiných látek) do UAN se výsledná směs nadále považuje za UAN a spadá do kódu KN 3102 80 00. Šetření ukázalo, že přidání malého množství přísad je běžnou praxí a že trh stále považuje výsledný výrobek za UAN.

(34)

Komise se proto v této fázi rozhodla upřesnit, že definice výrobku, který je předmětem šetření, zahrnuje směsi močoviny a dusičnanu amonného ve vodném nebo amoniakálním roztoku, které mohou obsahovat přísady, pokud tyto přísady nejsou takového druhu a množství, které by vedlo k zařazení směsi pod jiný kód KN.

(35)

Podle závěrů šetření existovaly v Rusku tři skupiny společností, které v období šetření vyráběly UAN: Acron Group, Eurochem Group a Kuibyshev Azot. Dvě z těchto tří skupin vyvážely během období šetření UAN do Unie. Obě skupiny při šetření spolupracovaly.

(36)

V případě skupiny Acron Group působil v Rusku v rámci skupiny jeden výrobce UAN. Obdobný výrobek na domácím trhu v období šetření se prodával přímo odběratelům, kteří nejsou ve spojení, a také nepřímo prostřednictvím jednoho domácího obchodníka ve spojení. V případě prodeje na vývoz do Unie v období šetření se výrobek prodával přímo nezávislým odběratelům nebo nepřímo prostřednictvím spřízněného vývozce se sídlem ve Švýcarsku nebo prostřednictvím dovozce ve spojení se sídlem ve Francii.

(37)

V případě skupiny Eurochem Group působily v Rusku v rámci skupiny dva výrobci UAN. Obdobný výrobek na domácím trhu v období šetření se prodával výhradně prostřednictvím jednoho ze dvou domácích obchodníků ve spojení. V případě prodeje na vývoz do Unie v období šetření se výrobek prodával výhradně prostřednictvím dovozce ve spojení se sídlem ve Švýcarsku a následně prostřednictvím dovozce ve spojení se sídlem v Německu. Německý dovozce ve spojení dále prodával přímo odběratelům, kteří nejsou ve spojení, nebo prostřednictvím jednoho ze tří obchodníků ve spojení se sídly v Bulharsku, Francii a Španělsku. Posledně jmenovaná společnost dále uskutečňovala část prodeje prostřednictvím dalšího obchodníka ve spojení se sídlem ve Španělsku.

(38)

Pro výpočet běžné hodnoty Komise nejprve v souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení zkoumala, zda byl celkový objem domácího prodeje u každého spolupracujícího vyvážejícího výrobce reprezentativní. V rámci šetření bylo zjištěno, že skupina Acron během období šetření vyráběla, prodávala na domácím trhu a vyvážela do Unie pouze UAN s 32 % obsahu dusíku. Domácí prodej je považován za reprezentativní tehdy, když celkový objem domácího prodeje obdobného výrobku nezávislým odběratelům na domácím trhu připadající na vyvážejícího výrobce představuje alespoň 5 % celkového objemu prodeje dotčeného výrobku na vývoz do Unie během období šetření.

(39)

V tomto ohledu proto prodej obdobného výrobku skupiny Acron na domácím trhu nebyl shledán reprezentativním.

(40)

Jelikož obdobný výrobek nebyl prodáván na domácím trhu v reprezentativním množství, v případě tohoto spolupracujícího vyvážejícího výrobce vypočítala Komise běžnou hodnotu v souladu s čl. 2 odst. 3 a 6 základního nařízení.

(41)

Běžná hodnota byla vypočítána tak, že k průměrným výrobním nákladům obdobného výrobku, jež vznikly spolupracujícímu vyvážejícímu výrobci během období šetření, byly připočteny tyto položky:

(42)

Náklady na výrobu použité pro výpočet běžné hodnoty byly upraveny v souladu s 52. až 55., 59. a 60. bodem odůvodnění.

(43)

U skupiny Eurochem bylo na základě zkoušky reprezentativnosti popsané v 38. bodě odůvodnění zjištěno, že obdobný výrobek byl na domácím trhu prodáván v reprezentativním množství. Šetřením bylo zjištěno, že v období šetření Eurochem vyráběl, prodával na domácím trhu a vyvážel do Unie pouze jeden typ výrobku, UAN s obsahem dusíku 32 %. Komise proto nemusela zkoumat, zda je objem prodeje na domácím trhu u každého typu výrobku, který je shodný nebo srovnatelný s typem výrobku prodávaným na vývoz do Unie, reprezentativní.

(44)

Dále Komise stanovila podíl ziskového prodeje nezávislým odběratelům na domácím trhu, aby mohla rozhodnout, zda pro účely výpočtu běžné hodnoty v souladu s čl. 2 odst. 4 základního nařízení použije skutečný domácí prodej.

(45)

Běžná hodnota je založena na skutečné ceně výrobku na domácím trhu bez ohledu na to, zda jeho prodej je, či není ziskový, pokud:

(46)

V tomto případě je běžná hodnota váženým průměrem cen veškerého domácího prodeje uvedeného typu výrobku během období šetření.

(47)

Běžná hodnota je skutečná cena jednotlivých typů výrobku na domácím trhu pouze v případě ziskového prodeje daných typů výrobku na domácím trhu během období šetření, pokud:

(48)

Z analýzy domácího prodeje vyplynulo, že méně než 15 % veškerého domácího prodeje bylo ziskových a že vážená průměrná prodejní cena byla nižší než výrobní náklady. Proto byla běžná hodnota vypočtena jako vážená průměrná cena pouze u ziskových prodejních transakcí.

(49)

Náklady na výrobu, jakožto součást výrobních nákladů, ze kterých vychází posouzení běžného obchodního styku, popsané v 45. až 48. bodě odůvodnění, byly upraveny v souladu s 52. až 55., 59. a 60. bodem odůvodnění.

(50)

Eurochem uvedl, že by u tohoto domácího obchodníka ve spojení při výpočtu čisté prodejní ceny na domácím trhu měla být k prodejním, správním a režijním nákladům připočítána zvláštní částka a že poměr této částky by měl být přičten k prodejním, správním a režijním nákladům i u dvou výrobců v rámci téže skupiny. Tvrdil, že tyto náklady jsou výsledkem rozdílné obchodní úrovně na domácím trhu ve srovnání s prodejem na vývoz, konkrétně pak toho, že prostřednictvím svých obchodníků ve spojení se většina domácího prodeje prodává přímo zemědělcům.

(51)

Tento příspěvek by však řádně neodrážel čistou prodejní cenu na domácím trhu, kde prodejní, správní a režijní náklady domácích obchodníků ve spojení a výrobců obvykle nejsou odečteny, aby tak čistá prodejní cena řádně odrážela cenu zaplacenou nebo splatnou za obvyklých tržních podmínek na domácím trhu. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(52)

Zemní plyn je hlavní surovinou pro výrobu UAN a představuje významný podíl, více než 50 % (4), celkových výrobních nákladů. Na základě tvrzení stěžovatele a zjištění předchozích šetření týkajících se hnojiv pocházejících z Ruska Komise v souladu s čl. 2 odst. 5 základního nařízení zkoumala, zda byly náklady na zemní plyn související s výrobou dotčeného výrobku v záznamech ruských vyvážejících výrobců přiměřeně zohledněny.

(53)

Šetřením se zjistilo, že ceny zemního plynu jsou v Rusku upraveny státem prostřednictvím federálních zákonů a jsou založeny na politických cílech. Ceny zemního plynu v Rusku neodrážejí běžné tržní podmínky. Za běžných tržních podmínek jsou ceny převážně nastaveny podle výrobních nákladů a očekávání zisku. Oproti tomu v Rusku jsou ceny stanovené státem přímo použitelné pro společnost Gazprom, kterou vlastní ruský stát. Gazprom je největším dodavatelem plynu v zemi, jeho podíl na trhu přesahuje 50 %, a proto určuje ceny. Šetření potvrdilo toto chování při stanovování cen, kdy všichni ostatní dodavatelé plynu prodávají za podobně nízké ceny. Gazprom je navíc majitelem potrubí, jehož prostřednictvím se veškerý plyn, včetně plynu dodávaného nezávislými výrobci, přepravuje za tarify, které jsou rovněž regulovány.

(54)

Pokud jde o úpravu ceny plynu, RV a dva ruští spolupracující vyvážející výrobci uvedli, že:

(55)

V reakci na tyto připomínky vyvodila Komise předběžný závěr, že:

(56)

RV a ruští spolupracující vyvážející výrobci se poté odvolali na nedávné rozhodnutí panelu WTO ve sporu mezi Ruskem a Ukrajinou ve věci „DS493 – Ukrajina – antidumpingová opatření týkající se dusičnanu amonného“, které odmítlo úpravu ceny plynu provedenou Ukrajinou.

(57)

Je třeba poznamenat, že zpráva panelu WTO ohledně DS493 se týká sporu mezi Ruskem a Ukrajinou, kdy Rusko zpochybnilo stanovení cenového podbízení určené Ukrajinou. Unie se tohoto jednání neúčastnila. V souladu s vyjádřením panelu posuzujícího tento případ, otázka, zda záznamy vývozců nebo výrobců přiměřeně odrážejí náklady spojené s výrobou a prodejem dotčeného výrobku „je otázkou, kterou je třeba posuzovat případ od případu, a to s přihlédnutím k důkazům dostupným orgánu provádějícím šetření a k závěru, který orgán stanoví“. (11) Nejenže již toto vyjádření ukazuje, že tato zpráva panelu není relevantní pro současné šetření, Komise dále poznamenává, že proti této zprávě v současné době probíhá odvolání. Komise proto připomínku týkající se zprávy panelu WTO odmítá.

(58)

Z těchto důvodů Komise tato tvrzení zamítla a považovala úpravu ceny plynu za oprávněnou podle čl. 2 odst. 5 základního nařízení, jak potvrdil Soudní dvůr (12).

(59)

Na základě těchto zjištění Komise, stejně jako v předchozích šetřeních týkajících se hnojiv pocházejících z Ruska, upravila ruské náklady na zemní plyn tím, že nahradila zkreslenou ruskou domácí cenu nezkreslenou mezinárodní referenční cenou („úprava ceny plynu“). Jako referenční cenu Komise použila tzv. cenu ve Waidhausu, což je cena vyváženého ruského plynu na německo-české hranici. Cena byla náležitě upravena na úroveň ceny ze závodu u ruských výrobců.

(60)

V procesu výroby UAN figurují čtyři sekvenční meziprodukty (tj. amoniak, kyselina dusičná, roztok dusičnanu amonného a močovina). Zemní plyn se používá při výrobě čpavku. Po úpravě ceny zemního plynu v nákladech na výrobu amoniaku nahradila Komise upravené náklady na výrobu amoniaku při výrobě druhého meziproduktu, kterým je kyselina dusičná, při jejíž výrobě amoniak je přímou surovinou. Pokračováním tohoto „kaskádového efektu“ bylo dosaženo přenesení efektu úpravy ceny plynu na roztok dusičnanu amonného, dále na močovinu a nakonec i na směsi UAN.

(61)

Kvůli vysoké ziskovosti domácího prodeje společnosti Acron neměla úprava ceny plynu na běžnou hodnotu vypočítanou pro společnost Acron dopad. Všechny domácí transakce společnosti Acron zůstaly i po úpravě ceny plynu ziskové. Při výpočtu běžné hodnoty u společnosti Acron podle 41. bodu odůvodnění tak bylo zvýšení výrobních nákladů přesně vyváženo snížením zisku u ziskového domácího prodeje.

(62)

Jak je vysvětleno v 36. a 37. bodě odůvodnění, spolupracující ruští vyvážející výrobci vyváželi do Unie buď přímo nezávislým odběratelům, nebo prostřednictvím společností ve spojení, které působily jako dovozci, vývozci nebo obchodníci.

(63)

Pokud vyvážející výrobci dotyčný výrobek vyváželi přímo nezávislým odběratelům v Unii, byla vývozní cena v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení stanovena na základě cen skutečně zaplacených nebo splatných za dotčený výrobek prodávaný na vývoz do Unie.

(64)

V případech, kdy vyvážející výrobci vyváželi dotčený výrobek do Unie prostřednictvím společností ve spojení, které působily jako dovozci, byla vývozní cena v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení stanovena na základě ceny, za niž byl dovezený výrobek poprvé znovu prodán nezávislým odběratelům v Unii. V takovém případě byly provedeny úpravy ceny o všechny náklady vzniklé mezi dovozem a dalším prodejem, včetně prodejních, správních a režijních nákladů a nákladů na ředění, a o přiměřený zisk.

(65)

Pokud jde o náklady na ředění v tomto konkrétním případě, ruští vyvážející výrobci během období šetření vyváželi pouze UAN s 32 % obsahem dusíku. Dovozci ve spojení však nezávislým odběratelům prodávali UAN s obsahem dusíku 32 % nebo méně. Proto v případech, kdy byl dotčený výrobek zředěn vodou, aby bylo dosaženo nižšího obsahu dusíku, úprava uvedená v 64. bodě odůvodnění rovněž zahrnovala dodatečné náklady na ředění vzniklé dovozci ve spojení.

(66)

Komise srovnala běžnou hodnotu a vývozní cenu ruských spolupracujících vyvážejících výrobců na základě ceny ze závodu.

(67)

Pokud to odůvodňovala potřeba zajistit spravedlivé srovnání, upravila Komise běžnou hodnotu a/nebo vývozní cenu o rozdíly, které mají vliv na ceny a srovnatelnost cen, v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení. Byly provedeny úpravy o dovozní poplatky a nepřímé daně; slevy, rabaty a rozdíly v množstvích; náklady na dopravu, pojištění, manipulaci a nakládku a vedlejší náklady; úvěrové náklady; prodejní, správní a režijní náklady vývozců ve spojení včetně přirážky.

(68)

U ruských vyvážejících výrobců Komise srovnávala váženou průměrnou běžnou hodnotu obdobného výrobku s váženou průměrnou vývozní cenou dotčeného výrobku podle čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení.

(69)

Na tomto základě činí prozatímní vážená průměrná dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl z ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením: 31,9 % pro společnost Acron a 34,0 % pro Eurochem.

(70)

Cena CIF použitá pro výpočet dumpingových rozpětí byla vypočtena pro každou transakci (na základě převodních cen použitých dovozci ve spojení při přeprodeji) na hranici, na které proběhlo celní řízení, která může být odlišná od hranice, na které zboží fyzicky překročilo hranici Unie.

(71)

U všech případných ostatních vyvážejících výrobců v Rusku stanovila Komise dumpingové rozpětí na základě dostupných údajů v souladu s článkem 18 základního nařízení. Za tímto účelem Komise určila úroveň spolupráce ruských vyvážejících výrobců. Úroveň spolupráce je objem vývozu spolupracujících vyvážejících výrobců do Unie vyjádřený jako podíl na celkovém objemu vývozu – jak je uveden v dovozních statistikách Eurostatu – z dotčené země do Unie.

(72)

Vývoz ruských spolupracujících vyvážejících výrobců tvořil během období šetření 100 % celkového vývozu z Ruska do Unie. Na tomto základě Komise rozhodla, že zbytkové dumpingové rozpětí stanoví na úrovni spolupracujícího vyvážejícího výrobce s největším dumpingovým rozpětím, jmenovitě Eurochem Group.

(73)

Prozatímní dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl z ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením jsou následující:

(74)

Společnost MHTL, spolupracující vyvážející výrobce, se jevila jako jediný výrobce dotčeného výrobku v TT během období šetření.

(75)

Komise nejprve v souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení zkoumala, zda je celkový objem domácího prodeje společnosti MHTL reprezentativní.

(76)

Jelikož obdobný výrobek nebyl na domácím trhu prodáván, Komise v případě tohoto spolupracujícího vyvážejícího výrobce vypočítala běžnou hodnotu v souladu s čl. 2 odst. 3 a čl. 2 odst. 6 písmeno b) základního nařízení.

(77)

Běžná hodnota byla vypočítána tak, že k průměrným výrobním nákladům obdobného výrobku, jež vznikly spolupracujícímu vyvážejícímu výrobci během období šetření, byly připočteny tyto položky:

(78)

Ve svém oznámení po ověření ze dne 12. prosince 2018 společnost MHTL uvedla, že by v jejím případě Komise měla použít stejné prodejní, správní a režijní náklady na výrobu a prodej stejné obecné skupiny výrobků v běžném obchodním styku, jako měla MHTL na domácím trhu v TT. Jelikož společnosti MHTL poskytla dostatečné odůvodnění toho, že by tento přístup byl v souladu s čl. 2 odst. 3 a 6 základního nařízení, Komise toto tvrzení přijala.

(79)

V souladu s čl. 2 odst. 3 a čl. 2 odst. 6 písmeno b) použila Komise také zisky dosažené společností MHTL v běžném obchodním styku při prodeji stejné kategorie výrobků, jak je uvedeno v 78. bodě odůvodnění.

(80)

MHTL v období šetření vyvážela do Unie pouze prostřednictvím společností ve spojení, které působily jako dovozci. Veškerý prodej do Unie byl uskutečněn prostřednictvím dovozce ve spojení v Německu. Tento dovozce ve spojení prodával dotčený výrobek nezávislým odběratelům v Německu nebo společnostem ve spojení ve Francii a Španělsku, které dotčený výrobek dále prodávaly nezávislým odběratelům na svých vnitrostátních trzích.

(81)

Vývozní cena tudíž byla v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení stanovena na základě ceny, za niž byl dovezený výrobek poprvé znovu prodán nezávislým odběratelům v Unii. V takovém případě byly provedeny úpravy ceny o všechny náklady vzniklé mezi dovozem a dalším prodejem, včetně prodejních, správních a režijních nákladů a nákladů na ředění a míchání; a o přiměřený zisk.

(82)

Pokud jde o náklady na ředění a míchání v tomto případě, společnost MHTL vyvážela během období šetření pouze UAN s obsahem dusíku 32 %. Dovozci ve spojení však nezávislým odběratelům prodávali UAN s obsahem dusíku 32 % či méně. Proto v případě, kdy byl dotčený výrobek zředěn vodou, aby bylo dosaženo nižšího obsahu dusíku, úprava uvedená v 81. bodě odůvodnění rovněž zahrnovala dodatečné náklady na ředění vzniklé dovozci ve spojení.

(83)

Komise srovnala běžnou hodnotu a vývozní cenu společnosti MHTL na základě ceny ze závodu.

(84)

Pokud to odůvodňovala potřeba zajistit spravedlivé srovnání, upravila Komise běžnou hodnotu a/nebo vývozní cenu o rozdíly, které mají vliv na ceny a srovnatelnost cen, v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení. Byly provedeny úpravy o slevy, rabaty a rozdíly v množství; náklady na dopravu, pojištění, manipulaci, nakládku a vedlejší náklady a úvěrové náklady.

(85)

U společnosti MHTL Komise srovnávala váženou průměrnou běžnou hodnotu obdobného výrobku s váženou průměrnou vývozní cenou odpovídajícího typu dotčeného výrobku podle čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení.

(86)

Na tomto základě činí prozatímní vážené průměrné dumpingové rozpětí vyjádřené jako procentní podíl z ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením 55,9 %.

(87)

U všech případných ostatních vyvážejících výrobců v TT stanovila Komise dumpingové rozpětí na základě dostupných údajů v souladu s článkem 18 základního nařízení. Za tímto účelem Komise určila úroveň spolupráce vyvážejících výrobců. Úroveň spolupráce je objem vývozu spolupracujícího vyvážejícího výrobce do Unie vyjádřený jako podíl na celkovém objemu vývozu – jak je uveden v dovozních statistikách Eurostatu – z TT do Unie.

(88)

Úroveň spolupráce je v tomto případě vysoká, protože vývoz spolupracujícího vyvážejícího výrobce, tedy MHTL, představoval 100 % celkového vývozu do Unie v období šetření. Na tomto základě se Komise rozhodla stanovit zbytkové dumpingové rozpětí podle MHTL.

(89)

Prozatímní dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl z ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením jsou následující:

(90)

Žadatel v podnětu poskytl informace o tom, že v USA existují nejméně dva výrobci UAN. Šetření potvrdilo, že kromě jediného spolupracujícího výrobce, CFI, existují i další výrobci dotčeného výrobku. Bylo však také zjevné, že společnost CFI byla během období šetření jediným exportérem dotčeného výrobku do Unie.

(91)

Komise nejprve v souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení zkoumala, zda je celkový objem domácího prodeje společnosti CFI reprezentativní. Domácí prodej je reprezentativní tehdy, když celkový objem domácího prodeje obdobného výrobku nezávislým odběratelům na domácím trhu připadající na vyvážejícího výrobce představuje alespoň 5 % celkového objemu prodeje dotčeného výrobku na vývoz do Unie během období šetření. V tomto ohledu byl proto celkový objem prodeje obdobného výrobku společnosti CFI na domácím trhu reprezentativní.

(92)

Komise určila, že společnost CFI vyvážela v období šetření do Unie pouze jeden typ UAN, a to UAN s obsahem dusíku 32 %. Komise následně určila typy výrobků prodávané společností CFI na domácím trhu, které byly shodné nebo srovnatelné s typy výrobků prodávanými na vývoz do Unie.

(93)

Poté Komise prověřovala, zda je u společnosti CFI objem prodeje typu výrobku, shodného nebo srovnatelného s typem výrobku prodávaným na vývoz do Unie, na domácím trhu reprezentativní v souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení. Domácí prodej určitého typu výrobku je reprezentativní tehdy, když celkový objem prodeje daného typu výrobku nezávislým odběratelům na domácím trhu během období šetření představuje alespoň 5 % celkového objemu prodeje shodného nebo srovnatelného typu výrobku vyváženého do Unie. Komise zjistila, že domácí prodej typu výrobku, který je shodný nebo srovnatelný s typem výrobku prodávaným na vývoz do Unie, byl během období šetření reprezentativní.

(94)

Dále Komise stanovila podíl ziskového prodeje typu výrobku nezávislým odběratelům na domácím trhu během období šetření, aby mohla rozhodnout, zda pro účely výpočtu běžné hodnoty v souladu s čl. 2 odst. 4 základního nařízení použije skutečný domácí prodej.

(95)

Běžná hodnota je založena na skutečné ceně jednotlivých typů výrobku na domácím trhu bez ohledu na to, zda jejich prodej je, či není ziskový, pokud:

(96)

V tomto případě je běžná hodnota váženým průměrem cen veškerého domácího prodeje uvedeného typu výrobku během období šetření.

(97)

Běžná hodnota je skutečná cena jednotlivých typů výrobku na domácím trhu pouze v případě ziskového prodeje daných typů výrobku na domácím trhu během období šetření, pokud:

(98)

Z analýzy domácího prodeje vyplynulo, že 60 až 80 % (13) veškerého domácího prodeje typu výrobku, který je shodný nebo srovnatelný s typem výrobku prodávaným na vývoz do Unie, bylo ziskových a že vážená průměrná prodejní cena byla vyšší než výrobní náklady. Proto byla běžná hodnota vypočtena jako vážená průměrná cena pouze u ziskových prodejních transakcí.

(99)

Společnost CFI vyvážela do Unie přímo nezávislým odběratelům.

(100)

Vývozní cenou dotčeného výrobku prodávaného na vývoz do Unie je tak v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení cena skutečně zaplacená nebo splatná.

(101)

Komise srovnala běžnou hodnotu a vývozní cenu společnosti CFI na základě ceny ze závodu.

(102)

Pokud to odůvodňovala potřeba zajistit spravedlivé srovnání, upravila Komise běžnou hodnotu a/nebo vývozní cenu o rozdíly, které mají vliv na ceny a srovnatelnost cen, v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení. Byly provedeny úpravy o dovozní poplatky a nepřímé daně; slevy, rabaty a rozdíly v množstvích; náklady na dopravu, pojištění, manipulaci, nakládku a vedlejší náklady a úvěrové náklady.

(103)

U společnosti CFI srovnávala Komise váženou průměrnou běžnou hodnotu typu dotčeného výrobku s váženou průměrnou vývozní cenou odpovídajícího typu dotčeného výrobku podle čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení.

(104)

Na tomto základě činí prozatímní vážené průměrné dumpingové rozpětí vyjádřené jako procentní podíl z ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením 37,3 %.

(105)

U všech případných ostatních vyvážejících výrobců v USA, mimo zjevně jediného spolupracujícího výrobce (CFI), stanovila Komise dumpingové rozpětí na základě dostupných údajů v souladu s článkem 18 základního nařízení. Za tímto účelem Komise určila úroveň spolupráce vyvážejících výrobců. Úroveň spolupráce je objem vývozu spolupracujících vyvážejících výrobců do Unie vyjádřený jako podíl na celkovém objemu vývozu – jak je uveden v dovozních statistikách Eurostatu – z USA do Unie.

(106)

Úroveň spolupráce je v tomto případě vysoká, protože vývoz společnosti CFI představoval 100 % celkového vývozu z USA do Unie v období šetření. Na základě toho Komise rozhodla, že zbytkové dumpingové rozpětí stanoví podle úrovně spolupracujícího vyvážejícího výrobce, tedy společnosti CFI.

(107)

Prozatímní dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl z ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením jsou následující:

(108)

Obdobný výrobek v Unii v období šetření vyrábělo 20 známých výrobců. Tito výrobci představují „výrobní odvětví Unie“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 základního nařízení.

(109)

Celková výroba v Unii během období šetření byla stanovena přibližně na 3,9 milionu tun. Komise stanovila tento číselný údaj na základě všech dostupných informací o výrobním odvětví Unie, tedy z průzkumu o výrobě provedeného sdružením Fertilizers Europe a informací získaných od Ferteconu (Fertecon je uznávaným poskytovatelem obchodních informací o hnojivech na globálních trzích). Jak je uvedeno ve 12. bodě odůvodnění, do vzorku byli vybráni tři výrobci v Unii, kteří představují více než 50 % celkové výroby obdobného výrobku v Unii.

(110)

Komise stanovila spotřebu v Unii na základě součtu objemu prodeje výrobního odvětví Unie na trhu Unie a dovozu ze všech třetích zemí podle záznamů Eurostatu.

(111)

Spotřeba v Unii se vyvíjela takto:

Tabulka 1

Spotřeba v Unii (v tunách)

(112)

Během posuzovaného období spotřeba v Unii kolísala a celkově poklesla o 5 %. V roce 2016 a v období šetření způsobilo sucho na klíčových trzích snížení míry využívání UAN zemědělci.

(113)

Komise zkoumala, zda má být dovoz UAN pocházející z dotčených zemí posouzen souhrnně ve shodě s čl. 3 odst. 4 základního nařízení.

(114)

Toto ustanovení stanoví, že dovoz z více než jedné země se posuzuje souhrnně pouze tehdy, pokud se zjistí, že:

(115)

Dumpingová rozpětí stanovená v poměru k dovozům z obou dotčených zemí nebyla nepatrná ve smyslu čl. 9 odst. 3 základního nařízení. Objem dovozu z každé dotčené země nebyl zanedbatelný ve smyslu čl. 5 odst. 7 základního nařízení. Tržní podíly v období šetření činily 13,4 % u dovozu z Ruska, 8,1 % u dovozu z TT a 16,2 % u dovozu z USA.

(116)

Podmínky hospodářské soutěže mezi dumpingovým dovozem z Ruska, TT a USA navzájem a mezi dumpingovým dovozem z dotčených zemí s obdobným výrobkem Unie byly podobné. Přesněji řečeno, dovážené výrobky soutěžily mezi sebou a s UAN vyráběnou v Unii, protože jsou prodávány prostřednictvím stejných prodejních kanálů a podobným kategoriím zákazníků. Dotčený výrobek je homogenní komoditou a hospodářská soutěž se odehrává převážně pouze na základě ceny.

(117)

Všechna kritéria stanovená v čl. 3 odst. 4 základního nařízení byla tudíž splněna a dovoz z Ruska, TT a USA byl pro účely stanovení újmy posouzen souhrnně.

(118)

Při slyšení společnost MHTL uvedla, že dovoz z TT by neměl být kumulován na základě toho, že i) ceny z TT byly trvale vyšší než ceny dovozu z USA a Ruska, ii) objem dovozu během posuzovaného období klesl (na rozdíl od USA a Ruska), iii) MHTL je součástí evropské skupiny, iv) MHTL jen následovala existující cenovou hladinu a v) TT je rozvojovou členskou zemí WTO.

(119)

Komise uvedená tvrzení zamítla. Rozhodnutí, zda by měl být dovoz posouzen souhrnně, musí být založeno na kritériích stanovených v čl. 3 odst. 4 základního nařízení, které byly v tomto případě splněny, jak je uvedeno ve 114. až 117. bodě odůvodnění. Žádný z aspektů, na něž upozornila společnost MHTL, by nezpochybnil vhodnost přezkoumání dovozu z TT spolu s dovozem z Ruska a USA. (14)

(120)

Objem dovozu stanovila Komise na základě údajů Eurostatu. Podíl dovozu na trhu byl stanoven na základě srovnání objemu dovozu se spotřebou v Unii.

(121)

Dovoz z dotčených zemí do Unie se vyvíjel takto:

Tabulka 2

Objem dovozu (v tunách) a podíl na trhu

(122)

Dovoz z dotčených zemí posílil během posuzovaného období o 64 %. Zvýšení podílu na trhu bylo ještě výraznější, protože podíl dotčeného dovozu na trhu vzrostl o 72 %, z 21,9 % v roce 2015 na 37,7 % v období šetření. Jelikož spotřeba ve stejném období poklesla o 5 %, prudký nárůst podílu dotčených zemí na trhu byl jednoznačně na úkor ostatních účastníků trhu.

(123)

Ceny dovozu stanovila Komise na základě údajů Eurostatu. Je důležité objasnit, že úroveň těchto statistických cen se může lišit od ověřených cen pro spolupracující vyvážející výrobce jako takové, protože většina dovozu z dotčených zemí se uskutečňuje prostřednictvím dovozců ve spojení.

(124)

Vážená průměrná cena dovozu z dotčených zemí do Unie se vyvíjela takto:

Tabulka 3

Dovozní ceny (EUR/tuna)

(125)

Dovozní ceny z dotčených zemí klesly v průměru o 32 %. Ve skutečnosti klesly dovozní ceny u všech tří dotčených zemí o 30 % až 34 %. Tento pokles byl zvláště patrný v roce 2016, kdy klesly ceny surovin (zejména plynu). V období šetření se však dovozní ceny snížily o 4 %, na rozdíl od cen surovin, které se zvýšily.

(126)

Cenové podbízení během období šetření zjistila Komise srovnáním:

(127)

Komise obvykle srovnává vývozní cenu CIF vyvážejících výrobců na hranici Unie s cenou ze závodu výrobců v Unii, neboť tento přístup obvykle umožňuje spravedlivé srovnání. Šetření však odhalilo, že v tomto případě existují výjimečné okolnosti, kdy by přibližně třetina prodeje výrobců v Unii zařazených do vzorku za použití prodejní ceny na úrovni ze závodu vedla k cenám výrobního odvětví Unie, které by z hlediska hospodářské soutěže nebyly na úrovni srovnatelné s dovozními cenami.

(128)

Zejména u prodejů výrobního odvětví Unie, které zahrnovaly náklady na námořní přepravu do přístavů jako např. Rouen (Francie) či Gent (Belgie), bylo shledáno jako vhodné místo ceny ze závodu použít náklady na dopravu do daného přístavu. Tyto případy představovaly přibližně 40 % prodeje výrobního odvětví Unie. Tento přístup byl považován za přesnější než za použití cen ze závodu z následujících důvodů:

(129)

Komise proto dospěla k závěru, že za účelem posouzení, zda cenové podbízení existuje, je vhodné upravit přibližně třetinu prodejních transakcí dvou výrobců v Unii zařazených do vzorku, aby tyto prodeje bylo možné porovnat s ohledem na vlastní hospodářskou soutěž s předmětem dovozu. Ve dvou třetinách prodeje výrobního odvětví Unie, které nevyužívaly námořní přepravu, byla zachována běžná metodika s využitím srovnání ceny CIF a ceny ze závodu.

(130)

Toto cenové srovnání bylo provedeno u jednotlivých typů obchodů na stejné obchodní úrovni, v případě potřeby s náležitou úpravou a po odečtení rabatů a slev z cen. Výsledek srovnání byl vyjádřen jako procentní podíl obratu výrobců v Unii zařazených do vzorku v období šetření. Ukázalo se, že vážené průměrné rozpětí cenového podbízení činilo u dovozu z Ruska 3,4 %, u dovozu z TT 6,2 % a u dovozu z USA 9,9 %. Vzhledem k tomu, že dotčený výrobek je komoditou, že hospodářská soutěž je z velké části založena pouze na ceně a že její ceny jsou velmi transparentní (tj. známé na trhu), je takové rozpětí považováno za významné. Malý rozdíl v ceně je dostačující, aby kupující změnil dodavatele. To potvrdily i odpovědi zástupců uživatelů.

(131)

V období šetření byly ceny dovozu z dotčených zemí podle jednotlivých typů u obchodních transakcí na stejné obchodní úrovni v průměru o 6,8 % nižší než prodejní ceny výrobního odvětví Unie.

(132)

V souladu s čl. 3 odst. 5 základního nařízení byly v rámci posouzení účinků dumpingového dovozu na výrobní odvětví Unie vyhodnoceny všechny hospodářské ukazatele, které ovlivňovaly stav výrobního odvětví Unie během posuzovaného období.

(133)

Jak je uvedeno v 13. bodě odůvodnění, za účelem zjištění možné újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie byl proveden výběr vzorku.

(134)

Pro účely stanovení újmy Komise rozlišovala mezi makroekonomickými a mikroekonomickými ukazateli újmy. Makroekonomické ukazatele posuzovala Komise na základě údajů obsažených v odpovědích na dotazník obdržených od výrobců v Unii zařazených do vzorku. Tyto údaje se týkaly všech výrobců v Unii. Mikroekonomické ukazatele posuzovala Komise na základě údajů obsažených v odpovědích na dotazník, obdržených od výrobců v Unii zařazených do vzorku. Oba soubory údajů byly pro hospodářskou situaci výrobního odvětví Unie shledány jako reprezentativní.

(135)

Makroekonomické ukazatele jsou tyto: výroba, výrobní kapacita, využití kapacity, objem prodeje, podíl na trhu, růst, zaměstnanost, produktivita a výše dumpingového rozpětí.

(136)

Mikroekonomické ukazatele jsou tyto: průměrné jednotkové ceny, jednotkové náklady, náklady práce, stav zásob, ziskovost, peněžní tok, investice, návratnost investic a schopnost opatřit si kapitál.

(137)

Celková výroba v Unii, výrobní kapacita a využití kapacity se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 4

Výroba, výrobní kapacita a využití kapacity

(138)

V Unii se UAN běžně vyrábí na integrovaných chemických závodech. Tyto závody přeměňují plyn a dusík na hnojiva na bázi dusíku a na jiné podobné průmyslové výrobky, jako například melamin. Tento výrobní proces zahrnuje různé stupně, mezi kterými je výroba čpavku a kyseliny dusičné, a je tak silně závislý na přístupu ke zdrojům plynu (který je hlavní výchozí surovinou) prostřednictvím plynovodů nebo terminálů a je vysoce kapitálově náročný. Výrobci mohou přeorientovat výrobu na různé konečné výrobky, ale jen v omezené míře, která se mezi jednotlivými výrobci liší. Tato míra závisí na konfiguraci integrovaného závodu a na zákaznické základně výrobce. Každá společnost má jako cíl maximální ziskovost daného místa jako celku. Toto šetření se však zaměřuje pouze na UAN.

(139)

Celkově výroba UAN v posuzovaném období poklesla o 8 %. Výroba silně poklesla v roce 2016, ve kterém dovoz z dotčených zemí vzrostl o 50 % ve srovnání s předchozím rokem a poptávka byla ovlivněna suchem na klíčových trzích UAN. Ačkoli se situace v roce 2017 zlepšila, klesající ceny a ziskovost UAN vedly k tomu, že někteří výrobci v Unii v období šetření přešli k výrobě jiných hnojiv na bázi dusíku. Pokud tento přechod výroby nebyl na ekonomickém základě možný, museli výrobci v Unii provádět výrobní odstávky.

(140)

Výrobní kapacita se zvýšila o 4 %, avšak využití kapacity se za posuzované období snížilo o 12 %. Jak je uvedeno ve 138. bodě odůvodnění, výrobní kapacita i využití kapacity pro tento druh výroby a odvětví mohou být ovlivněny výrobou jiných výrobků, které lze vyrábět s využitím stejného výrobního zařízení, což se v těchto trendech skutečně odráží.

(141)

Objem prodeje výrobního odvětví Unie a jeho podíl na trhu se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Tabulka 5

Objem prodeje a podíl na trhu

(142)

Objem prodeje výrobního odvětví Unie byl vypočten na základě makroekonomických informací o prodeji stranám ve spojení a stranám, které nejsou ve spojení. Malé množství tohoto prodeje (přibližně 3 % celkového prodeje) však spočívalo v dalším prodeji výroby z různých zdrojů z dovozu. Tento prodej je z výše uvedených údajů o objemu prodeje vyloučen, neboť uvedené údaje by měly zahrnovat pouze prodej výroby výrobců v Unii. Aby se předešlo dvojímu započtení, byly tyto další prodeje rovněž vyloučeny z údajů o spotřebě ve 114. bodě odůvodnění. Na základě těchto údajů se objem prodeje výrobního odvětví Unie v Unii během posuzovaného období snížil o 21 %. Objem ztrát prodeje v tomto období je blízký objemu nárůstu prodeje z dotčených zemí.

(143)

Podíl výrobního odvětví Unie na trhu v posuzovaném období klesl o 17 %. Tento vývoj byl důsledkem špatných podmínek na trhu, zejména nízkých cen, což znamenalo, že objem prodeje v Unii byl nahrazen dovozem z dotčených zemí.

(144)

Výše uvedená čísla týkající se výroby, objemu prodeje a podílu na trhu ukazují, že výrobní odvětví Unie během posuzovaného období nedokázalo dosáhnout růstu, a to ani v absolutních hodnotách, ani ve vztahu ke spotřebě.

(145)

Zaměstnanost a produktivita se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 6

Zaměstnanost a produktivita

(146)

Vzhledem ke zhoršujícím se podmínkám na trhu poklesl počet zaměstnanců výrobního odvětví Unie o 7 %. Nicméně vzhledem k tomu, že výroba poklesla ještě více, se produktivita v posuzovaném období snížila o 1 %.

(147)

Všechna dumpingová rozpětí byla výrazně nad nepatrnou úrovní. Vzhledem k objemu a cenám dovozu z dotčených zemí byl dopad výše skutečných dumpingových rozpětí na výrobní odvětví Unie značný.

(148)

Vážené průměrné jednotkové prodejní ceny výrobců v Unii zařazených do vzorku účtované nezávislým odběratelům v Unii se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Tabulka 7

Prodejní ceny v Unii

(149)

Prodejní ceny klesly během posuzovaného období o 28 % a jednotkové výrobní náklady klesly o 11 %. Největší pokles cen nastal v roce 2016, kdy se levný dovoz z dotčených zemí zvýšil o 50 % a poptávka byla mírně slabší. Výrobní náklady byly určovány převážně kolísáním cen plynu. Zvýšení nákladů v roce 2017 a během období šetření však neodpovídaly příslušným zvýšením prodejní ceny obdobného výrobku, které byly tudíž dále stlačovány.

(150)

Průměrné náklady práce u výrobců v Unii zařazených do vzorku se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 8

Průměrné náklady práce na zaměstnance

(151)

Průměrné náklady práce na jednoho zaměstnance u výrobců v Unii zařazených do vzorku vzrostly během posuzovaného období o 10 %. Náklady práce na jednoho zaměstnance se zvýšily zejména v roce 2017, kdy se zvýšila produkce a produktivita.

(152)

Stav zásob výrobců v Unii zařazených do vzorku se v posuzovaném období vyvíjel takto:

Tabulka 9

Zásoby

(153)

Konečný stav zásob a stav zásob vyjádřený jako procento výroby se během posuzovaného období snížil. Jelikož je však stav zásob vyjádřený jako procento výroby nízký po celé období a konečný stav zásob podléhá sezónním změnám, nepovažuje se tento faktor v tomto šetření za významný ukazatel újmy.

(154)

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic se u výrobců v Unii zařazených do vzorku v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 10

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic

(155)

Komise stanovila ziskovost výrobců v Unii zařazených do vzorku tak, že čistý zisk před zdaněním z prodeje obdobného výrobku odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, vyjádřila jako procentní podíl z obratu tohoto prodeje. V průběhu posuzovaného období se ziskovost podstatně snížila, a to z důvodu vývoje průměrných prodejních cen a výrobních nákladů popsaných ve 152. bodě odůvodnění. Rostoucí výrobní náklady od roku 2017 a stlačené prodejní ceny v důsledku dovozu z dotčených zemí způsobily výrobnímu odvětví Unie v období šetření ztráty.

(156)

Čistý peněžní tok je schopnost výrobců v Unii financovat svoji činnost z vlastních zdrojů. Trend čistého peněžního toku se v průběhu posuzovaného období vyvíjel negativně.

(157)

Návratnost investic je zisk vyjádřený v procentech ve vztahu k čisté účetní hodnotě investic. Během posuzovaného období se vyvíjela negativně a odrážela trendy, které byly dříve popsány pro ziskovost a peněžní tok.

(158)

Výrobní odvětví Unie v posuzovaném období nadále investovalo. Byly uskutečněny investice s cílem zlepšit účinnost výroby, snížit spotřebu energie a zlepšit životní prostředí. Investice však byly v roce 2017 a v období šetření podstatně nižší než v letech 2015 a 2016. Pokles úrovně investic byl způsoben sníženou schopností získat kapitál, jak dokazuje zhoršující se situace peněžního toku.

(159)

Během posuzovaného období utrpělo výrobní odvětví Unie velký pokles prodejních cen (28 %), který spolu se zvýšenými náklady v roce 2017 a v období šetření vedl ke 14 % úrovni zisku v roce 2015 a následně ke ztrátám v období šetření. Tento trend byl příčinou podobného poklesu peněžních toků, návratnosti investic a snížení investic. Významné negativní účinky se projevily rovněž v objemových ukazatelích, jako je výroba, která poklesla o 8 %, objem výroby, který poklesl o 21 %, a podíl na trhu, který se snížil z 69,7 % v roce 2015 na 57,9 % v období šetření. V důsledku tohoto vývoje se výrobní odvětví Unie dostalo do zranitelné situace.

(160)

Jen velmi málo zkoumaných ukazatelů vykázalo pozitivní vývoj. Výrobní kapacita se v posuzovaném období mírně zvýšila, ale výroba klesla, jak je uvedeno v předchozím bodě odůvodnění. Zásoby rovněž klesly, ale úroveň zásob je v průběhu posuzovaného období nízká.

(161)

Na základě výše uvedených skutečností proto dospěla Komise v této fázi k závěru, že výrobní odvětví Unie utrpělo podstatnou újmu ve smyslu čl. 3 odst. 5 základního nařízení.

(162)

V souladu s čl. 3 odst. 6 základního nařízení Komise zkoumala, zda dumpingový dovoz z dotčených zemí způsobil výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu. V souladu s čl. 3 odst. 7 základního nařízení Komise rovněž zkoumala, zda výrobní odvětví Unie mohlo být souběžně s tím poškozeno i jinými známými faktory. Komise dbala o to, aby případná újma, kterou mohly způsobit jiné činitele než dumpingový dovoz z dotčených zemí, nebyla přičítána tomuto dumpingovému dovozu. Mezi tyto faktory mimo jiné patří: dovoz ze třetích zemí, pokles spotřeby, vývoj na (světovém) trhu s močovinou, zvýšení cen plynu v roce 2017 a v období šetření, vývozní výkonnost výrobního odvětví Unie, vyšší náklady pro výrobce v Unii a určité nákupy a prodeje UAN výrobci v Unii.

(163)

Dovoz z dotčených zemí vzrostl během posuzovaného období o 64 %, a jejich podíl na trhu se tak zvýšil o 72 %, jak je uvedeno v tabulce 2. K tomuto vývoji došlo navzdory poklesu spotřeby během posuzovaného období o 5 %.

(164)

Dovozní ceny z dotčených zemí klesly v průměru o 32 %. Ve skutečnosti klesly ceny u všech tří dotčených zemí o 30 % až 34 %. Tento pokles prodejních cen byl zvláště patrný v roce 2016, tedy v téže době, kdy se objem dovozu z dotčených zemí ve srovnání s rokem 2015 zvýšil o 50 %. V období šetření byly ceny dovozu z dotčených zemí podle jednotlivých typů u obchodních transakcí na stejné obchodní úrovni v průměru o 6,8 % nižší než prodejní ceny výrobního odvětví Unie.

(165)

Je zřejmé, že značný nárůst dovozu za klesající ceny hrál významnou roli v rychlém zhoršení hospodářských ukazatelů výrobního odvětví Unie. Tento dopad zhoršovaly dva produktově specifické faktory. Za prvé, UAN je komoditou, která se prodává zákazníkům téměř výhradně na základě ceny. Proto i malý rozdíl v ceně může mít významné důsledky. Za druhé, UAN je tekutý produkt, na jehož skladování je potřeba zvláštních nádrží, což znamená, že je krátce po výrobě nutné přijmout ceny na trhu bez ohledu na výrobní náklady platné v daném okamžiku.

(166)

Nízké prodejní ceny z dotčených zemí působily největší škodu v roce 2017 a v období šetření, kdy se zvýšily náklady v důsledku vyšších cen plynu. Stlačené prodejní ceny výrobního odvětví Unie, které nemohly být zvýšeny v návaznosti na rostoucí náklady v důsledku cenového tlaku ze strany dovozu, způsobily, že se ukazatele výkonnosti výrobního odvětví Unie zhoršovaly, což vedlo ke ztrátám během období šetření. V roce 2017 a v období šetření se tak několik výrobců nemohlo vyhnout přerušení výroby a úroveň investic se výrazně snížila. To zase dále zhoršovalo újmu, neboť trvalé investice do integrovaného chemického výrobního závodu mají zásadní význam pro jeho dlouhodobé přežití.

(167)

Některé strany uvedly, že neexistuje vzájemný vztah mezi úrovní dovozu a prodejními cenami a zisky výrobního odvětví Unie v tom smyslu, že prodejní ceny a zisky výrobního odvětví Unie byly vysoké v obdobích významného dovozu a naopak. Nicméně argumenty uvedené výše v tomto oddíle a neschopnost výrobního odvětví Unie využít výhod svého domácího trhu ve stejném rozsahu jako výrobci z dotčených zemí jsou důkazem existence újmy způsobené dumpingovým dovozem.

(168)

Objem dovozu z ostatních třetích zemí se v posuzovaném období vyvíjel takto:

Tabulka 11

Dovoz ze třetích zemí

(169)

Dovoz ze třetích zemí (zejména z Běloruska, Severní Makedonie, Srbska a Alžírska) klesl během posuzovaného období o 50 % a v období šetření měly tyto země podíl na trhu pouze 4,1 %.

(170)

Proto byl přijat prozatímní závěr, že takový dovoz mohl mít na situaci výrobního odvětví Unie pouze okrajový dopad.

(171)

Objem vývozu výrobního odvětví Unie se v posuzovaném období vyvíjel takto:

Tabulka 12

Vývozní výkonnost výrobního odvětví Unie

(172)

Během posuzovaného období zvýšilo výrobní odvětví Unie svůj prodej na vývozních trzích o cca 280 000 tun. Zvýšený prodej na vývozním trhu tedy kompenzoval pouze malou část ztráty přibližně 700 000 tun na trhu Unie. Ceny vývozu výrobního odvětví Unie byly podobné jeho cenám na trhu Unie.

(173)

Proto byl učiněn prozatímní závěr, že tento vývoz nepřispěl k újmě, kterou výrobní odvětví Unie utrpělo.

(174)

Některé strany během šetření poukazovaly na kolísavou spotřebu a/nebo nepříznivé povětrnostní podmínky na klíčových trzích jako na faktory, jež vedly k situaci působící výrobnímu odvětví Unie újmu. Tabulka 1 ukazuje, že spotřeba na trhu Unie během posuzovaného období skutečně kolísala a celkově klesla o 5 %. Navzdory tomuto kolísání a celkovému poklesu však dovoz z dotčených zemí během posuzovaného období trvale rostl, a to na úkor ostatních dovozů a prodeje výrobního odvětví Unie.

(175)

Proto byl učiněn prozatímní závěr, že vývoj poptávky nepřispěl k újmě, kterou výrobní odvětví Unie utrpělo.

(176)

Některé strany tvrdily, že situaci způsobující újmu výrobnímu odvětví Unie lze přičíst světové ceně močoviny, neboť ta srazila ceny UAN v Unii. Šetření však ukázalo, že neexistuje žádná světová cena močoviny, která by mohla situaci výrobního odvětví Unie ovlivnit. Existují nezávislé subjekty, které uveřejňují momentální ceny močoviny v různých částech světa. Tyto údaje dokazují v posuzovaném období rozdíly v cenách na různých místech (15). Navíc, zatímco na celosvětové úrovni představuje močovina 56 % všech spotřebovaných hnojiv, v Unii není upřednostňovaným hnojivem, neboť představuje přibližně 19 % používaných hnojiv.

(177)

Proto byl učiněn prozatímní závěr, že (světová) cena močoviny nemohla mít významný dopad na prodejní ceny výrobního odvětví Unie a na situaci působící újmu.

(178)

Několik stran poukázalo na zvýšení prodejních, správních a režijních nákladů u výrobců v Unii a/nebo uvedlo, že někteří výrobci v Unii, kteří podali podnět, se nacházejí v situaci způsobující újmu, protože platí vysoké ceny za plyn.

(179)

Šetření nenormální vývoj prodejních, správních ani režijních nákladů u výrobců v Unii zařazených do vzorku neprokázalo. Pokud jde o úroveň cen plynu během posuzovaného období, jeho vývoj v tomto případě klesající zisky nevysvětluje. Vysoké ceny plynu by mohly vysvětlit trvalou neschopnost dosáhnout přiměřené úrovně ziskovosti, což však není tento případ, protože v letech 2015 a 2016 dosahovaly úrovně ziskovosti 14 % a 10 %.

(180)

Proto se má za to, že vývoj cen plynu byl přitěžujícím faktorem újmy, kterou někteří výrobci v Unii utrpěli. Hlavní příčinou újmy však nebylo ani zvýšení nákladů na plyn, ani jiné zvýšení nákladů. Jednalo se o cenový tlak vyvíjený dovozem z dotčených zemí, který výrobnímu odvětví Unie neumožnil přenést náklady na zvýšení cen prostřednictvím prodejních cen.

(181)

Několik stran uvedlo, že újmu, kterou někteří výrobci v Unii utrpěli, si ve skutečnosti způsobilo výrobní odvětví Unie samo, protože někteří výrobci v Unii nakupovali UAN.

(182)

Šetření ukázalo, že někteří výrobci v Unii nebo jejich obchodní pobočky nakupovali UAN od dovozců nebo obchodníků v Unii, aby mohli plnit určité objednávky nebo z logistických důvodů. Vzhledem k tomu, že UAN z různých zdrojů je míchána v nádržích, a k tomu, že tyto nádrže někdy sdílí několik subjektů na trhu, nelze vyloučit, že výrobci v Unii skutečně zpětně odkoupili určitou část UAN, kterou dříve prodali. V každém případě byly nákupy UAN prováděné výrobci v Unii v objemovém vyjádření zanedbatelné v porovnání s celkovým prodejem v Unii.

(183)

Tvrzení jednoho ruského vyvážejícího výrobce, že někteří výrobci v Unii prodávají UAN v Unii za snížené ceny, které jsou nižší než tržní cena, nebylo doloženo žádnými důkazy.

(184)

S ohledem na výše uvedené byl učiněn prozatímní závěr, že žádná z výše uvedených operací neměla významný dopad na újmu způsobenou výrobnímu odvětví Unie.

(185)

Některé strany během šetření poukazovaly na další faktory jako na faktory způsobující situaci, kdy dochází k újmě výrobního odvětví Unie. Tyto další faktory zahrnují i) sezónnost cen UAN, ii) schopnost výrobců v Unii přeorientovat výrobu, iii) nepravidelné dodávky některých výrobců v Unii a iv) digitální platformu, která prodávala hnojiva na internetu za agresivní ceny.

(186)

Šetření však prokázalo, že i) vzhledem k tomu, že analýza byla provedena na základě 12měsíčního období, je účinek jakékoliv sezónní povahy cen UAN kompenzován, ii) výrobci v Unii se uchylují k přeorientování výroby jako k ochrannému opatření, iii) nepravidelné dodávky některých výrobců byly zapříčiněny běžnou údržbovou činností a iv) prodej UAN na internetu probíhal jen v omezeném množství a za obdobné tržní ceny.

(187)

Proto byl přijat prozatímní závěr, že žádný z uvedených faktorů nezpůsobil situaci, kdy docházelo k újmě výrobního odvětví Unie.

(188)

Během posuzovaného období a s ohledem na klesající spotřebu v Unii se objem dovozu z dotčených zemí a jejich podíl na trhu značně zvýšily, zatímco ceny z dotčených zemí klesly v průměru o 33 %. Nárůst podílu dovozu na trhu se časově shodoval s podobným poklesem podílu výrobního odvětví Unie na trhu. S ohledem na to, že UAN je cenově citlivou komoditou, že podíl dovozu z dotčených zemí na trhu činil v období šetření 37,7 % a že tento dovoz byl uskutečňován za ceny, které se podbízely cenám výrobního odvětví Unie, měl tento dovoz značné škodlivé účinky. Cenový tlak dovozu z dotčených zemí na výrobce v Unii byl obzvláště škodlivý v roce 2017 a v období šetření, kdy se zvyšovaly náklady. Tento tlak způsobil zhoršení ukazatelů výkonnosti výrobního odvětví Unie a vedl ke ztrátám v období šetření.

(189)

Analýza uvedená ve 171. až 188. bodě odůvodnění ukázala, že žádný jiný faktor neměl významný vliv na situaci, která způsobila výrobnímu odvětví Unie újmu.

(190)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise v této fázi k závěru, že příčinou podstatné újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie je dumpingový dovoz z dotčených zemí a že ostatní faktory, brány jednotlivě či společně, tuto příčinnou souvislost nenarušují.

(191)

Komise rozlišila a oddělila účinky všech známých faktorů na situaci výrobního odvětví Unie od účinků dumpingového dovozu působícího újmu. Účinek většiny těchto faktorů byl prakticky nulový a účinek vývoje cen plynu na nepříznivý vývoj výrobního odvětví Unie z hlediska nízkých zisků byl omezený.

(192)

Pro určení úrovně opatření Komise zkoumala, zda by clo nižší než dumpingové rozpětí bylo dostatečné k odstranění újmy způsobené dumpingovým dovozem výrobnímu odvětví Unie.

(193)

V projednávaném případě žadatelé tvrdili, že došlo ke zkreslení na trhu surovin ve smyslu čl. 7 odst. 2a základního nařízení, pokud jde o jednu ze zemí, které jsou předmětem šetření, konkrétně Rusko. Posouzení týkající se Ruska je uvedeno v oddíle 6.3 níže.

(194)

Jeden ze spolupracujících ruských vyvážejících výrobců tvrdil, že případné použití ustanovení čl. 7 odst. 2a základního nařízení by bylo v případě Ruska diskriminační, neboť zkreslení na trhu surovin ve smyslu tohoto článku se vztahovalo i na trhy se zemním plynem v TT a USA.

(195)

Komise tato tvrzení přezkoumala a dospěla k prozatímnímu závěru, že:

(196)

Komise proto tvrzení o diskriminačním zacházení při uplatňování čl. 7 odst. 2a základního nařízení v případě Ruska předběžně zamítla.

(197)

Komise nejprve stanovila výši cla potřebnou k odstranění újmy, kterou by utrpělo výrobní odvětví Unie v případě, že by nedošlo ke zkreslením ve smyslu čl. 7 odst. 2a základního nařízení. V tomto případě by újma byla odstraněna, pokud by výrobní odvětví Unie bylo schopno pokrýt své výrobní náklady, včetně nákladů vyplývajících z mnohostranných dohod o životním prostředí a jejich protokolů, jichž je Unie smluvní stranou, a úmluv MOP uvedených v příloze Ia základního nařízení, a dosáhnout přiměřeného zisku („cílový zisk“).

(198)

V souladu s čl. 7 odst. 2c základního nařízení vzala Komise při stanovení cílového zisku v úvahu tyto faktory: míru ziskovosti před zvýšením dovozu ze země, která je předmětem šetření, míru ziskovosti potřebnou na krytí celkových nákladů a investic, výzkumu a vývoje a inovací, jakož i míru ziskovosti očekávanou za běžných podmínek hospodářské soutěže.

(199)

Jak je uvedeno v tabulce 2, v roce 2016 začal prudký nárůst dovozu z dotčených zemí. Jakékoli ziskové rozpětí za tímto účelem by proto muselo být odvozeno z předchozích let. Aby se zabránilo tomu, že by byl použit z hlediska zisku výjimečný rok, bylo rozhodnuto použít vážený průměrný zisk dosažený výrobním odvětvím Unie v období 2013–2015. Takto získaný cílový zisk, který činil 10 %, byl považován za zdravý zisk za běžných podmínek hospodářské soutěže.

(200)

Jeden výrobce v Unii zařazený do vzorku uvedl, že by Komise měla k cílovému zisku přičíst plánované investice, které nebyly během posuzovaného období provedeny. Komise toto tvrzení prošetřila podle čl. 7 odst. 2c základního nařízení. Dotčená společnost však nebyla schopna předložit písemné doklady na podporu tohoto tvrzení, a to bylo proto předběžně zamítnuto.

(201)

V souladu s čl. 7 odst. 2d základního nařízení Komise jako poslední krok posoudila budoucí náklady vyplývající z mnohostranných dohod o životním prostředí a jejich protokolů, jichž je Unie smluvní stranou, a úmluv MOP uvedených v příloze Ia základního nařízení, které výrobnímu odvětví Unie vzniknou během období uplatňování opatření podle čl. 11 odst. 2. Na základě dostupných důkazů stanovila Komise dodatečné náklady 3,7 %, které byly připočteny k ceně nepůsobící újmu. Poznámka o tom, jak Komise určila tyto dodatečné náklady, je k dispozici v dokumentaci určené zúčastněným stranám k nahlédnutí.

(202)

Tyto náklady zahrnovaly dodatečné budoucí náklady na zajištění souladu se systémem EU pro obchodování s emisemi (EU ETS). Systém EU ETS je základním kamenem politiky EU pro dosažení souladu s mnohostrannými dohodami o životním prostředí. Uvedené dodatečné náklady byly vypočteny na základě průměrných odhadovaných dodatečných povolenek EU, které budou muset být nakoupeny po dobu trvání opatření. Do povolenek, které byly použity při výpočtu, nebyly zahrnuty volně dostupné povolenky a stejně jako všechny výrobní náklady byly ověřeny, aby se zajistilo, že jsou správně přiřazeny k dotčenému výrobku. Náklady na povolenky byly extrapolovány tak, aby odpovídaly očekávaným změnám cen během doby trvání opatření. Zdrojem těchto předpokládaných cen je výtah společnosti Bloomberg New Energy Finance ze dne 8. února 2019. Průměrná předpokládaná cena povolenky v tomto období činí 24,14 EUR za tunu vyprodukovaných emisí CO2.

(203)

Na tomto základě Komise vypočítala cenu obdobného výrobku, která výrobnímu odvětví Unie nepůsobí újmu.

(204)

Úroveň pro odstranění újmy poté Komise určila na základě porovnání vážené průměrné dovozní ceny spolupracujících vyvážejících výrobců v TT a USA, jež byla stanovena pro účely výpočtů v souvislosti s cenovým podbízením, s váženou průměrnou cenou, která nepůsobí újmu, obdobného výrobku prodávaného v období šetření na trhu Unie výrobci v Unii zařazenými do vzorku. Veškeré rozdíly, jež byly výsledkem tohoto srovnání, pak byly vyjádřeny jako procento vážené průměrné hodnoty dovozu zahrnující CIF. Výsledky těchto výpočtů jsou uvedeny v následující tabulce.

(205)

V souladu s čl. 7 odst. 2 základního nařízení Komise v případě Ruska nejdříve přezkoumala, zda by bylo předběžně stanovené dumpingové rozpětí vyšší než rozpětí přiměřené k odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie. Za tímto účelem bylo provedeno srovnání vážené průměrné dovozní ceny spolupracujících vyvážejících výrobců v Rusku s cílovou cenou výrobního odvětví Unie, jak je vysvětleno výše v oddíle 6.1. Výsledky těchto výpočtů jsou uvedeny v následující tabulce.

(206)

Vzhledem k tomu, že takto vypočítané rozpětí prodeje pod cenou bylo nižší než dumpingové rozpětí, provedla Komise šetření požadované podle čl. 7 odst. 2a základního nařízení.

(207)

Žadatel v podnětu předložil dostatečné důkazy o tom, že v Rusku ve vztahu k dotčenému výrobku existuje zkreslení na trhu surovin ve smyslu čl. 7 odst. 2a základního nařízení. Podle důkazů obsažených v podnětu se na zemní plyn, jenž představuje podstatně více než 17 % výrobních nákladů dotčeného výrobku, v Rusku uplatňuje režim dvojích cen.

(208)

Proto, jak bylo oznámeno v oznámení o zahájení řízení, Komise v souladu s čl. 7 odst. 2a základního nařízení při posuzování vhodné míry opatření ve vztahu k Rusku zkoumala údajné zkreslení a jakákoli další zkreslení v Rusku, na něž se vztahuje čl. 7 odst. 2a základního nařízení.

(209)

Komise nejprve určila hlavní suroviny používané při výrobě dotčeného výrobku každým ze spolupracujících vyvážejících výrobců. Za hlavní suroviny byly považovány ty, u nichž je pravděpodobné, že budou představovat alespoň 17 % výrobních nákladů dotčeného výrobku.

(210)

Komise zjistila, že hlavní surovinou pro výrobu dotčeného výrobku je zemní plyn. Šetření potvrdilo, že u obou spolupracujících ruských vyvážejících výrobců představuje více než 17 % nákladů na výrobu UAN, jak vyžaduje čl. 7 odst. 2a. Podle informací, které obě společnosti poskytly, činily jejich náklady na plyn více než 50 % celkových nákladů na výrobu UAN při cenách plynu, které společnosti vykázaly. Po úpravě ceny plynu, jak je popsána v 52. až 55. a 59. až 60. bodě odůvodnění, se náklady na plyn v celkových nákladech na výrobu UAN pohybují v rozmezí od 70 % do 85 %.

(211)

Komise poté zkoumala, zda se zemního plynu používaného při výrobě dotčeného výrobku dotýká zkreslení způsobené jedním z opatření uvedených v čl. 7 odst. 2a základního nařízení: režimy dvojích cen, vývozní cla, vývozní přirážka, vývozní kvóta, zákaz vývozu, zdanění vývozu, licenční požadavky, minimální vývozní cena, snížení nebo zrušení vrácení DPH, omezení týkající se místa celního řízení pro vývozce, seznam způsobilých vývozců, povinnost působit na domácím trhu, těžba surovin pro vlastní spotřebu. Za tímto účelem Komise posoudila příslušné předpisy Ruské federace, podání zúčastněných stran včetně ruské vlády, veřejně dostupné zprávy a studie (16), auditované roční účetní závěrky ruských dodavatelů plynu a strategické dokumenty ruské vlády. (17)

(212)

Komise zjistila, že jedno z opatření uvedených v čl. 7 odst. 2a druhém pododstavci jako zkreslení na trhu surovin, totiž vývozní daň (ve výši 30 %) (18), v Rusku během období šetření existovalo a ovlivňovalo prodej zemního plynu.

(213)

Kromě toho je vlastníkovi jednotného systému dodávek zemního plynu (Unified Gas Supply System, dále jen „UGSS“) přiznáno výlučné právo na vývoz zemního plynu v plynném stavu. Rovněž je tímto předpisem stanoveno, že vlastníkem UGSS může být pouze subjekt pod kontrolou státu. Jedinou licenci na vývoz zemního plynu tedy vlastní Gazprom. Popsaná situace by mohla být kvalifikována buď jako „licenční požadavky“, nebo jako „seznam způsobilých vývozců“.

(214)

A konečně žadatel jako na možné zkreslení na trhu surovin odkazoval na dvojí cenu zemního plynu. Při šetření byly skutečně nalezeny důkazy o existenci dvojích cen zemního plynu v Rusku pro domácí a vývozní prodej na základě vzorce cen plynu, který byl použit pro stanovení regulovaných cen na domácím trhu.

(215)

V tomto ohledu je domácí cena v Rusku regulována pro státem vlastněného dodavatele plynu Gazprom a neregulována pro ostatní dodavatele. Jiní dodavatelé než Gazprom se však drží v blízkosti ceny stanovené ruskou vládou pro Gazprom, jako bylo zjištěno u šetřených vyvážejících výrobců, ale také z veřejně dostupných informací (19). V závislosti na daném roce je cena na domácím trhu stanovena podle vzorce ceny plynu nebo je stanovena indexací. Index, který má být použit, je pravidelně zveřejňován v prognózách socio-ekonomického rozvoje ruského ministerstva pro hospodářský rozvoj (20). Vzorec ceny plynu vypočítává vhodnou úroveň ceny na domácím trhu odečtením vývozních daní, mezinárodních a domácích nákladů na dopravu a tzv. koeficientu snížení z mezinárodní ceny zemního plynu. Komise měla za to, že účinek dvojích cen lze přičíst koeficientu snížení, který je nezávislý na účinku vývozní daně.

(216)

Komise porovnala cenu zemního plynu s cenou na reprezentativním mezinárodním trhu. Šetření potvrdilo, že cena zemního plynu na domácím trhu v Rusku je podstatně (více než dvakrát) nižší než cena ve Waidhausu, jejíž způsob výpočtu je vysvětlen v 59. až 60. bodě odůvodnění.

(217)

Jak je vysvětleno v 55. bodě odůvodnění písm. d), Komise považovala cenu ve Waidhausu za vhodnou referenční hodnotu pro reprezentativní mezinárodní tržní cenu, aby mohla posoudit zkreslení ceny zemního plynu na domácím trhu v Rusku.

(218)

Jeden z ruských spolupracujících výrobců tvrdil, že zemní plyn není surovinou pro výrobu UAN, a proto nemůže být předmětem analýzy podle čl. 7 odst. 2a základního nařízení. Dotčená zúčastněná strana dále tvrdila, že z podnětu nebylo zřejmé, že náklady na zemní plyn dosáhly 17 % prahové hodnoty v celkových nákladech na výrobu UAN.

(219)

Jak je vysvětleno v 52. bodě odůvodnění, na zemní plyn připadá více než 50 % nákladů na výrobu dotčeného výrobku. Skutečnost, že se plyn používá k výrobě amoniaku jakožto jednoho z prvních kroků k výrobě dotčeného výrobku, jak je vysvětleno v 60. bodě odůvodnění, nemění jeho povahu nezbytné suroviny pro výrobu dotčeného výrobku. Oba ruští výrobci UAN jsou plně integrované chemické závody, a proto oba využívají zkreslení zjištěných u zemního plynu pro výrobu dotčeného výrobku. Proto se toto tvrzení předběžně zamítá.

(220)

Komise s ohledem na své posouzení, jak je vysvětleno ve 205. až 215. bodě odůvodnění, dospěla k prozatímnímu závěru, že zemní plyn je předmětem zkreslení ve smyslu čl. 7 odst. 2a základního nařízení.

(221)

Poté, co Komise dospěla k závěru, že v případě Ruska dochází ke zkreslení na trhu surovin, jak je stanoveno v čl. 7 odst. 2a základního nařízení, Komise zkoumala, zda může učinit jednoznačný závěr, že určení výše prozatímního cla v souladu s čl. 7 odst. 2b základního nařízení je v zájmu Unie. Zájem Unie byl stanoven na základě posouzení veškerých informací relevantních pro toto šetření, včetně volných kapacit v zemi vývozu, hospodářské soutěže na trhu surovin a dopadu na dodavatelské řetězce společností v Unii v souladu s čl. 7 odst. 2b základního nařízení. K provedení tohoto posouzení Komise vložila konkrétní otázky do dotazníků všem zúčastněným stranám. Odpovědi na tyto otázky předložili žadatel a někteří výrobci, kteří podali podnět. Několik dalších stran poskytlo odpověď na tyto otázky, ale většina odpovědí těchto stran byla neúplná.

(222)

Pokud jde o UAN, jak je uvedeno ve 141. a 143. bodě odůvodnění, UAN se obvykle vyrábí v integrovaných chemických závodech. Volná kapacita tedy do značné míry závisí na konfiguraci těchto integrovaných závodů a na zákaznické základně výrobce. Každá společnost se snaží maximalizovat ziskovost závodu jako celku, a proto je obtížné stanovit přesnou volnou kapacitu.

(223)

Vzhledem k této skutečnosti a na základě informací shromážděných během šetření Komise zjistila, že se volná kapacita v Rusku pohybuje mezi 330 000 a 750 000 tun ročně, což představuje 7 % až 16 % UAN spotřebované v Unii. Tyto údaje byly stanoveny na základě ověřených informací o kapacitě dvou spolupracujících ruských vyvážejících výrobců představujících většinu výroby v Rusku (skutečná volná kapacita, bez ohledu na „schopnost přeorientovat výrobu“) a na základě informací, které poskytli žadatelé (potenciální volná kapacita zohledňující „schopnost přeorientovat výrobu“).

(224)

Ruský trh s UAN (21) je ve srovnání s ruskou výrobní kapacitou relativně malý (22). S výrobou, která významně převažuje nad domácí spotřebou, je Rusko čistým vývozcem UAN.

(225)

V roce 2017 Rusko vyvezlo více než 100 000 tun UAN na Ukrajinu. Poté, co Ukrajina v květnu 2017 uložila na UAN pocházející z Ruska antidumpingová opatření, bylo možné přesměrovat tento vývoz na jiné zajímavější trhy včetně trhu Unie.

(226)

Ruský vývozní potenciál je zjevný. I kdyby byla „schopnost přeorientovat výrobu“ v případě ruských výrobců považována za omezenou, je nepopiratelné, že od srpna 2018 objem dovozu UAN z Ruska do Unie pokračoval s rostoucí tendencí, jak je vidět v tabulce 2 (viz též tabulka 1 nařízení o celní evidenci). Je rovněž třeba poznamenat, že na straně 9 svého podání ze dne 19. září 2018 Eurochem zvýšení vývozu UAN z Ruska v letech 2018 a 2019 předpokládal.

(227)

Jak je zdůrazněno v 54. bodě odůvodnění výše, šetření ukázalo, že ceny plynu na domácím trhu v Rusku byly prostřednictvím federálních zákonů regulovány státem a neodrážely běžné tržní podmínky, kdy jsou ceny v zásadě určovány výrobními náklady a očekávaným ziskem.

(228)

Společnost Acron předložila prezentaci o hospodářské soutěži na trhu s plynem v Rusku (konkrétně o cenách plynu, ziskovosti regulovaných a neregulovaných cen a zdrojích dodávek), kterou v roce 2016 vypracovala ruská vláda mimo rámec tohoto šetření. Komise se však nedomnívá, že by tato prezentace, o níž se pojednává v 56. a 57. bodě odůvodnění výše, zpochybňovala zjištění uvedená v předcházejícím bodě odůvodnění.

(229)

Regulace trhu s plynem v Rusku má za následek nespravedlivou výhodu pro ruské výrobce UAN, jelikož ti mají díky vnitrostátním předpisům přístup k uměle nízkým cenám plynu na domácím trhu, jak je vysvětleno v 209. až 217. bodě odůvodnění výše. Výrobci v Unii jsou zároveň negativně ovlivněni cenovou diskriminací způsobenou těmito předpisy v Rusku, kvůli které musí platit za stejný plyn podstatně vyšší ceny, než které platí ruští výrobci.

(230)

Komise se domnívá, že se tato situace pravděpodobně v blízké budoucnosti nezmění (23).

(231)

Podle závěrů šetření je očekávaný dopad na dodavatelské řetězce omezený. Ve skutečnosti většina stran včetně dovozců uvedla, že koneční uživatelé UAN, tj. zemědělci, by byli jedinými stranami ovlivněnými zvyšováním cen, které by opatření přineslo, neboť v dodavatelském řetězci nejsou žádné zprostředkující subjekty, které mohou absorbovat cla. Vzhledem k tomu, že je UAN tekutá a spíše homogenní komodita, smíchává se v nádržích z různých zdrojů a většina subjektů v dodavatelském řetězci neví, jaký je původ kupované/používané UAN. Neočekává se tedy, že by se celkové dodavatelské řetězce podstatně změnily, pokud by byla opatření uložena. Výrobci v Unii budou i nadále vyrábět UAN, zatímco dovoz z Ruska (jakož i z ostatních zemí, které jsou předmětem šetření) by měl pokračovat s ohledem na předpokládaný růst spotřeby UAN a na skutečnost, že výrobci v Unii se mohou v omezeném rozsahu přeorientovat na jiné výrobky.

(232)

Podle závěrů šetření by účinky na zemědělce v Unii celkově byly malé. Komise zjistila, že UAN představuje méně než 1 % celkových zemědělských nákladů v Unii. Případné zvýšení cen vyplývající z opatření by tedy nemělo mít významný dopad na odvětví zemědělství v Unii jako celek.

(233)

Vzhledem k tomu, že se UAN jako hnojivo používá v různých situacích a jeho použití se liší v závislosti na plodině, regionu atd., posoudila Komise dopad na zemědělské podniky, které se specializují na pšenici obecnou (hlavní plodinu, u níž se UAN používá) ve Francii (zemi, která produkuje nejvíce pšenice v Unii), které používají UAN jako jediný zdroj dusíkatých hnojiv odděleně.

(234)

V těchto specializovaných zemědělských podnicích představovala v roce 2013 hnojiva 21,94 % jejich nákladů (24). Komise odhaduje, že UAN v sezóně 2017/2018 představovala až 10 % jejich celkových výrobních nákladů (25). S ohledem na nejvyšší prozatímní antidumpingové clo by to představovalo maximálně 3 % (26) zvýšení výrobních nákladů, pokud by byla opatření uložena ve stejném poměru. Komise proto dospěla k závěru, že opatření by neměla ani na tyto zemědělské podniky neúměrný dopad. Mnoho zemědělských podniků v Unii (včetně Francie) se navíc spoléhá na několik plodin.

(235)

Komise po posouzení všech relevantních informací k tomuto šetření dospěla k prozatímnímu závěru, že v případě Ruska je v zájmu Unie stanovit výši prozatímních cel v souladu s čl. 7 odst. 2a základního nařízení.

(236)

Komise především konstatovala, že v souvislosti s dotčeným výrobkem v Rusku existují zkreslení na trhu surovin. Dále Komise zjistila, že Rusko má volnou kapacitu, kterou lze využít ke zvýšení vývozu do Unie. Kromě toho Komise dospěla k závěru, že ruští výrobci mají vůči výrobcům v Unii nespravedlivou výhodu, pokud jde o zemní plyn, a to díky regulaci na ruském trhu. V neposlední řadě se Komise domnívá, že opatření nebudou mít negativní dopad na dodavatelský řetězec v Evropě. Konkrétně Komise zjistila, že ačkoli by omezený počet zemědělců v Unii mohl být opatřeními dotčen, jakýkoli dopad by byl slabý a nebyl by celkově nepřiměřený. Komise měla konečně za to, že dovoz UAN bude pokračovat, a dodávky tudíž nebudou opatřeními narušeny. Dovoz z dotčených zemí, které měly v období šetření 37 % podíl na trhu, by měl pokračovat s ohledem na předpokládaný růst spotřeby UAN a na skutečnost, že výrobci v Unii se mohou v omezeném rozsahu přeorientovat na jiné výrobky. V každém případě mohou výrobci v Unii s volnými kapacitami vyrábět velké objemy UAN.

(237)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise k závěru, že v případě Ruska by clo nižší než dumpingové rozpětí nepostačovalo k odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie. Výrobci v Unii nejsou poškozováni pouze dumpingem, ale ve srovnání s ruskými vyvážejícími výrobci trpí dalšími narušeními obchodu. Úroveň opatření vůči Rusku se proto musí v zájmu přiměřené ochrany obchodu rovnat dumpingovému rozpětí, jak bylo předběžně stanoveno.

(238)

V souladu s článkem 21 základního nařízení Komise zkoumala, zda by mohla dojít k jasnému závěru, že v tomto případě není v zájmu Unie přijmout opatření týkající se dovozu z Ruska, Trinidadu a Tobaga a USA, navzdory zjištěnému dumpingu, který působí újmu. Při zjišťování zájmu Unie vycházela z vyhodnocení všech různých relevantních zájmů, tj. zájmů výrobního odvětví Unie, dovozců, uživatelů a dalších relevantních hospodářských subjektů.

(239)

V Unii působí 20 známých výrobců UAN. Při šetření spolupracovali výrobci v Unii, kteří představují 80 % objemu výroby v Unii. Dvě společnosti nebo skupiny společností představující 30 % výroby UAN v Unii podaly námitku.

(240)

Absence opatření by mohla mít významný negativní dopad na výrobní odvětví Unie v podobě nižšího objemu prodeje a dalšího poklesu cen, čímž by se snížila ziskovost a investice. Opatření by výrobnímu odvětví Unie umožnila využít svůj potenciál na trhu Unie, a to díky rovným podmínkám, zpětnému získání ztraceného podílu na trhu a zlepšení ziskovosti na úroveň považovanou za udržitelnou.

(241)

Odpověď na dotazník předložili tři dovozci, kteří nejsou ve spojení. Pouze dva z nich souhlasili s tím, že budou při šetření dále spolupracovat.

(242)

Činnosti spojené s UAN představovaly jen malý podíl činností jednoho z těchto dvou spolupracujících dovozců, který je ve skutečnosti svazem družstev jednajícím jménem svých členů. Druhý dovozce, který se UAN věnuje více, upravuje své prodejní ceny v závislosti na vývoji trhu s UAN. Tito dva spolupracující dovozci nabízejí širokou škálu služeb a/nebo produktů a mají několik zdrojů dodávek.

(243)

Jakékoli negativní důsledky pro dovozce v Unii vyplývající z opatření nesmí převážit nad pozitivními důsledky tohoto opatření pro výrobní odvětví Unie. Cílem opatření je vytvořit rovné podmínky ve prospěch všech stran. Kromě toho dovozci obecně nabízejí širokou škálu hnojiv a/nebo služeb a mají několik zdrojů dodávek. Většina stran, včetně spolupracujících dovozců, uvedla, že stranami, jichž se dotknou (případná) zvýšení cen vyplývající v konečném důsledku z opatření, budou koneční uživatelé UAN, tj. zemědělci.

(244)

Odpovědi na dotazník, i když s omezenými ověřitelnými údaji, poskytlo jedenáct stran zastupujících zájmy uživatelů.

(245)

Sdružení zastupující příslušná družstva a/nebo zemědělce v Unii (COPA-COGECA), Francii (COOP de France), Irsko (Irský svaz zemědělců) a Finsko (MTK) uvedla, že opatření by měla negativní dopad na uživatele UAN, tj. na zemědělce. Značný počet francouzských družstev, odborů/skupin družstev a nákupních platforem, které nakupují zemědělské dodávky jménem zemědělců, zmiňoval negativní dopad, který by opatření mohla mít na francouzské zemědělce. Podobné stanovisko vyjádřili spolupracující vyvážející výrobci, řada dovozců, kteří nejsou ve spojení, a různé hospodářské subjekty ve Francii a Španělsku.

(246)

Jeden velký francouzský zprostředkovatel působící v oblasti zemědělsko-potravinářských výrobků a hnojiv uvedl, že jakákoli antidumpingová opatření „budou muset být mírná“.

(247)

Některé strany tvrdily, že zemědělci (a/nebo jiné hospodářské subjekty) mají jen omezené nebo žádné substituční produkty, protože výroba dusíkatých hnojiv v Unii není dostatečná. Nic ve spise však nepoukazuje na nedostatek dusíkatých hnojiv v Unii; obecně existuje řada zdrojů dodávek dusíkatých hnojiv, jako je dusičnan vápenatoamonný, dusičnan amonný nebo močovina.

(248)

Některé připomínky se týkaly významu nákladů na UAN v zemědělském podniku (ačkoliv se kvantifikace u různých respondentů) a/nebo poukazovaly na to, že zemědělci po řadu let z různých důvodů trpěli (např. špatná úroda v roce 2016, nízké prodejní ceny, nepříznivé počasí nebo silná konkurence na trhu), a na dotčená pracovní místa. Podle těchto stran by antidumpingová opatření nutila zemědělce, aby přestali vyrábět, a/nebo dále zhoršovala situaci odvětví, které nemůže přenést náklady a musí zůstat konkurenceschopné na globalizovaném trhu. Pro některé strany by antidumpingová opatření byla ústupkem na úkor společné zemědělské politiky, která by tudíž přestala zaručovat zemědělským podnikům příjmy a konkurenceschopnost.

(249)

Komise tyto argumenty zamítla. Ačkoli Komise uznává, že dopad se může lišit v závislosti na typu zemědělského podniku nebo na zemědělské praxi, Komise zjistila, že UAN představuje méně než 1 % celkových zemědělských nákladů v Unii. Případné zvýšení cen vyplývající z opatření by tedy nemělo mít významný dopad na odvětví zemědělství v Unii jako celek.

(250)

Vzhledem k tomu, že UAN se jako hnojivo používá v mnoha situacích a jeho použití se liší plodina od plodiny, region od regionu atd., posoudila Komise potenciální dopad opatření na zemědělské podniky, které se specializují na pšenici obecnou (hlavní plodinu, u níž se UAN používá) ve Francii (zemi, která produkuje nejvíce pšenice v Unii), která používá UAN jako jediný zdroj dusíkatých hnojiv.

(251)

V těchto specializovaných zemědělských podnicích představovala v roce 2013 UAN 15,4 % jejich nákladů (27). Komise odhaduje, že UAN v sezóně 2017/2018 představovala až 10 % jejich celkových výrobních nákladů (28). Vezme-li se v úvahu nejvyšší prozatímní antidumpingové clo, představovalo by to přibližně 3 % (29) zvýšení výrobních nákladů, pokud by byla opatření uložena ve stejném poměru. Nárůst cen vyplývající z případných uložených opatření by neměl mít neúměrně velký dopad na zemědělské podniky v „nejhorším případě“, mimo jiné i vzhledem k nástrojům, kterými si zemědělci mohou opatřit UAN za rozumné ceny (např. sdružování nákupů prostřednictvím nákupních platforem nebo pojištění za účelem zajištění marží). Mnoho zemědělských podniků v Unii se navíc spoléhá na několik plodin.

(252)

Pokud jde o tvrzení týkající se dopadu na pracovní místa v zemědělských podnicích, je třeba poznamenat, že se v posledních letech klade v zemědělství v Unii stále větší důraz na technologie, snižuje se počet pracovních míst a tento trend má podle předpovědí pokračovat (30). Očekává se, že dopad antidumpingových opatření bude ve srovnání s těmito průběžnými trendy omezený.

(253)

Bez ohledu na výše uvedená prozatímní zjištění Komise vybízí strany, které dosud nevyjádřily svůj názor na zájmy uživatelů, aby tak učinily. Tyto připomínky a veškeré další skutečnosti, na které zúčastněné strany Komisi upozorní ve stanovených lhůtách po uložení prozatímních opatření, budou pečlivě analyzovány v konečné fázi.

(254)

Tento oddíl obsahuje shrnutí dalších připomínek, které byly společné několika zúčastněným stranám. Těmito stranami jsou vyvážející výrobci, dovozci, sdružení zastupující příslušná družstva a/nebo zemědělce v Unii, ve Francii a v Irsku; francouzská družstva, odborové svazy/skupiny družstev a nákupní platformy nakupující zemědělské dodávky jménem zemědělců a různé hospodářské subjekty ve Francii, Španělsku a v dalších částech Unie.

(255)

Některé strany podaly proti opatřením námitku na základě toho, že dovoz je nezbytný, že výroba UAN v Unii není dostatečná, že rozdíl mezi poptávkou a nabídkou roste a že výrobci UAN v Unii upřednostňují jiné výrobky s přidanou hodnotou. Komise tyto argumenty zamítla. Zdroje dodávek UAN jsou celkově dostatečné. Skutečnost, že se v Unii UAN vyrábí v omezeném množství, zvýšení poptávky po UAN v Unii a zánik některých tradičních zdrojů dodávek UAN v Unii (např. jedna společnost, která dříve ve Francii vyráběla UAN, se zcela přeorientovala na jiná hnojiva), neodůvodňuje dumpingové praktiky. Šetření prokázalo přínosy zachování několika zdrojů dodávek v Unii (31), včetně místních výrobců UAN, spíše než zvýšení závislosti, pokud jde o UAN, na třetích zemích s nekalými obchodními praktikami a/nebo zkreslením na trhu surovin a/nebo větší uhlíkovou stopou (32). Rovněž z něj vyplynulo, že výrobci UAN v Unii mají kapacitu/možnost rozšířit výrobu UAN, budou-li zajištěny rovné podmínky.

(256)

Některé strany tvrdily, že opatření omezí používání UAN, což je hnojivo, které má méně nepříznivé účinky na životní prostředí než jiná hnojiva, a to by představovalo ústupek na úkor politik na ochranu životního prostředí. Komise tento argument zamítla. I když má UAN řadu agronomických výhod, není z hlediska životního prostředí neutrální a způsobuje odpařováním amoniaku v zásadě vyšší ztráty než hnojiva na bázi dusičnanu.

(257)

Některé strany tvrdily, že opatření uškodí ostatním hospodářským subjektům, že výrobci UAN v Unii nabízejí menší počet pracovních míst než jiná odvětví, že je v sázce potravinové zabezpečení (neboť zemědělci budou kvůli opatřením muset používat méně UAN, čímž se sníží výnosy, a v důsledku toho i výstupní úroda) a že všechna dusíkatá hnojiva podraží (tak aby zůstal zachován rozdíl různými typy hnojiv). Komise tyto argumenty zamítla. Neexistují žádné spolehlivé odhady počtu pracovních míst u hospodářských subjektů, které se zabývají UAN, avšak podle ověřených údajů existuje více než 1 000 pracovních míst u výrobců UAN v Unii. Odpovědi na dotazník, i když s omezenými ověřitelnými údaji, poskytlo šest stran zastupujících různé hospodářské subjekty. Pokud jde o potravinové zabezpečení, cílem opatření je vytvořit rovné podmínky pro všechny strany. Nic ve spisu nenasvědčuje tomu, že by případné zvýšení cen UAN mělo mít významný vliv na ceny jiných hnojiv.

(258)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise k prozatímnímu závěru, že neexistují žádné přesvědčivé důvody se domnívat, že uložení opatření na dovoz UAN pocházejícího z dotčených zemí v této fázi šetření není v zájmu Unie.

(259)

Na základě závěrů, k nimž Komise v otázce dumpingu, újmy, příčinné souvislosti a zájmu Unie dospěla, by měla být uložena prozatímní opatření, jež zabrání tomu, aby dumpingový dovoz způsoboval výrobnímu odvětví Unie další újmu.

(260)

Prozatímní antidumpingová opatření by měla být uložena na dovoz směsí močoviny a dusičnanu amonného ve vodném nebo amoniakálním roztoku pocházejících z Trinidadu a Tobaga a ze Spojených států amerických v souladu s pravidlem nižšího cla podle čl. 7 odst. 2 základního nařízení. Komise porovnala rozpětí újmy a dumpingové rozpětí (viz 208. bod odůvodnění výše). Výše cla byla stanovena tak, aby byla na úrovni nižší z hodnot dumpingového rozpětí a rozpětí újmy.

(261)

Prozatímní antidumpingová opatření by měla být uložena na dovoz směsí močoviny a dusičnanu amonného ve vodném nebo amoniakálním roztoku pocházejících z Ruska v souladu s čl. 7 odst. 2b základního nařízení. Komise zkoumala, zda by pro odstranění újmy postačovalo clo nižší než dumpingové rozpětí. Poté, co bylo zjištěno zkreslení na trhu surovin, pokud jde o dotčený výrobek, ve smyslu čl. 7 odst. 2a základního nařízení, konkrétně v podobě, mimo jiné, vývozní daně ve výši 30 %, dospěla Komise k závěru, že je v zájmu Unie, jak je stanoveno v čl. 7 odst. 2b základního nařízení, stanovit výši cel na úrovni dumpingových rozpětí, jelikož by clo nižší než dumpingové rozpětí nebylo dostatečné k odstranění újmy, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie.

(262)

Prozatímní antidumpingové clo by na základě výše uvedených skutečností mělo mít tyto sazby, vyjádřené v cenách CIF na hranici Unie před proclením:

(263)

Individuální sazby antidumpingového cla uvedené v tomto nařízení byly pro dotčené společnosti stanoveny na základě zjištění plynoucích z tohoto šetření. Odrážely tedy situaci zjištěnou během tohoto šetření týkajícího se těchto společností. Tyto celní sazby jsou výlučně použitelné na dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z dotčených zemí a vyráběného uvedenými právnickými osobami. Na dovážený dotčený výrobek vyrobený jakoukoli jinou společností, která není konkrétně uvedena v normativní části tohoto nařízení, včetně subjektů ve spojení s těmito konkrétně uvedenými společnostmi, by měla být uvalena celní sazba platná pro „všechny ostatní společnosti“. Neměla by se na ně vztahovat žádná z uvedených individuálních sazeb antidumpingového cla.

(264)

Pokud společnost následně změní název svého subjektu, může požádat o uplatnění těchto individuálních antidumpingových celních sazeb. Tato žádost musí být předložena Komisi (33). Žádost musí obsahovat veškeré relevantní informace s cílem prokázat, že změna neovlivňuje právo společnosti využívat celní sazby, které se na ni vztahují. Pokud změna názvu společnosti nemá vliv na její právo využívat celní sazbu, která se na ni vztahuje, bude oznámení o změně názvu zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie.

(265)

Za účelem minimalizace rizika obcházení těchto opatření, které vzhledem k velkému rozdílu mezi celními sazbami hrozí, je nutno přijmout zvláštní opatření, která umožní zajistit uplatňování individuálních sazeb antidumpingového cla. Společnosti, na něž se vztahují individuální sazby antidumpingového cla, musí celním orgánům členských států předložit platnou obchodní fakturu. Faktura musí splňovat požadavky stanovené v čl. 1 odst. 3 tohoto nařízení. Na dovoz, k němuž není přiložena taková faktura, by se mělo vztahovat antidumpingové clo platné pro „všechny ostatní společnosti“.

(266)

Aby bylo zajištěno řádné vymáhání antidumpingových cel, měla by se sazba antidumpingového cla stanovená pro všechny ostatní společnosti vztahovat nejen na vyvážející výrobce, kteří při tomto šetření nespolupracovali, nýbrž také na výrobce, kteří v období šetření neuskutečnili žádný vývoz do Unie.

(267)

Jak je uvedeno v oddíle 1.2, Komise zavedla povinnost celní evidence směsí močoviny a dusičnanu amonného ve vodném nebo amoniakálním roztoku. Celní evidence byla zavedena za účelem případného výběru cla se zpětnou působností podle čl. 10 odst. 4 základního nařízení.

(268)

Vzhledem ke zjištěním v prozatímní fázi by celní evidence dovozu měla být ukončena.

(269)

V této fázi řízení nebylo přijato žádné rozhodnutí o možném zpětném uplatnění antidumpingových opatření. Toto rozhodnutí bude přijato v konečné fázi.

(270)

V souladu s článkem 19a základního nařízení informovala Komise zúčastněné strany o plánovaném uložení prozatímních cel. Tyto informace byly zpřístupněny také široké veřejnosti na internetových stránkách GŘ pro obchod. Zúčastněné strany dostaly tři pracovní dny na to, aby předložily připomínky k přesnosti výpočtů, které jim byly konkrétně sděleny.

(271)

Byly obdrženy připomínky sdružení Fertilizers Europe a čtyř vyvážejících výrobců. Tyto připomínky, považované za připomínky administrativní povahy, vzala Komise na vědomí a příslušná rozpětí odpovídajícím způsobem opravila.

(272)

Komise v zájmu řádné správy vyzve zúčastněné strany k tomu, aby ve lhůtě 15 dnů předložily písemné připomínky a/nebo aby ve lhůtě 5 dnů požádaly o slyšení u Komise a/nebo úředníka pro slyšení v obchodních řízeních.

(273)

Zjištění týkající se uložení prozatímních cel jsou prozatímní a mohou být v konečné fázi šetření změněna,

(1)

Dne 26. ledna 2015, dne 5. února 2015 a dne 23. června 2015 přijala Rada rozhodnutí (EU) 2015/116 (1), (EU) 2015/190 (2) a (EU) 2015/994 (3) o jmenování členů a náhradníků Výboru regionů na období od 26. ledna 2015 do 25. ledna 2020. Na základě rozhodnutí Rady (EU) 2016/1233 (4) nahradil dne 26. července 2016 pan Stavros YEROLATSITES pana Kyriakose CHATZITTOFISE ve funkci náhradníka Výboru regionů. Na základě rozhodnutí Rady (EU) 2017/799 (5) nahradil dne 5. května 2017 pan Kyprianos ANDRONIKOU pana Stavrose YEROLATSITESE ve funkci náhradníka Výboru regionů.

(2)

Po skončení funkčního období pana Kyprianose ANDRONIKOUA se uvolnilo jedno místo náhradníka Výboru regionů,

(1)

Dne 26. ledna 2015, dne 5. února 2015 a dne 23. června 2015 přijala Rada rozhodnutí (EU) 2015/116 (1), (EU) 2015/190 (2) a (EU) 2015/994 (3) o jmenování členů a náhradníků Výboru regionů na období od 26. ledna 2015 do 25. ledna 2020. Na základě rozhodnutí Rady (EU) 2018/839 (4) nahradil dne 4. června 2018 pan Marc PERERA CHRISTENSEN pana Pera NØRHAVEHO ve funkci náhradníka Výboru regionů.

(2)

Po skončení funkčního období pana Marca PERERY CHRISTENSENA se uvolnilo místo náhradníka Výboru regionů,

(1)

Dne 26. ledna 2015, dne 5. února 2015 a dne 23. června 2015 přijala Rada rozhodnutí (EU) 2015/116 (1), (EU) 2015/190 (2) a (EU) 2015/994 (3) o jmenování členů a náhradníků Výboru regionů na období od 26. ledna 2015 do 25. ledna 2020. Na základě rozhodnutí Rady (EU) 2018/… (4) nahradila dne 13. července 2018 paní Cécile HEMMENOVÁ pana Pierra WIESE ve funkci náhradníka Výboru regionů.

(2)

Po skončení mandátu, na jehož základě byla paní Cécile HEMMENOVÁ (Maire de la Commune de Weiler-la-Tour) navržena, se uvolnilo jedno místo náhradníka Výboru regionů.

(1)

Dne 26. ledna 2015, dne 5. února 2015 a dne 23. června 2015 přijala Rada rozhodnutí (EU) 2015/116 (1), (EU) 2015/190 (2) a (EU) 2015/994 (3) o jmenování členů a náhradníků Výboru regionů na období od 26. ledna 2015 do 25. ledna 2020.

(2)

Po skončení funkčního období paní Babette WINTEROVÉ se uvolnilo jedno místo člena Výboru regionů.

(3)

Po skončení mandátu, na jehož základě byla paní Marion WALSMANNOVÁ (Mitglied des Thüringer Landtags) navržena, se uvolnilo jedno místo člena Výboru regionů.

(4)

Po jmenování pana Dietera LAUINGERA členem Výboru regionů se uvolnilo jedno místo náhradníka tohoto výboru.

(1)

Dne 26. ledna 2015, dne 5. února 2015 a dne 23. června 2015 přijala Rada rozhodnutí (EU) 2015/116 (1), (EU) 2015/190 (2) a (EU) 2015/994 (3) o jmenování členů a náhradníků Výboru regionů na období od 26. ledna 2015 do 25. ledna 2020.

(2)

Po skončení funkčního období pana Petrose SOULASE se uvolnilo jedno místo náhradníka tohoto výboru,

(1)

V souladu s nařízením (EU) č. 510/2011 je Komise povinna každý rok vypočítat průměrné specifické emise CO2 a cíl pro specifické emise pro každého výrobce lehkých užitkových vozidel v Unii. Na základě tohoto výpočtu Komise určí, zda výrobci a sdružení výrobců splnili své cíle pro specifické emise.

(2)

Podrobné údaje, které se mají použít pro výpočet průměrných specifických emisí a cílů pro specifické emise, vycházejí z počtu registrací nových lehkých užitkových vozidel v členských státech během předchozího kalendářního roku. V případě, že se na lehká užitková vozidla vztahuje proces vícestupňového schvalování typu-, je požadováno, aby odpovědnost za emise CO2 dokončeného vozidla převzal výrobce základního vozidla.

(3)

Všechny členské státy předložily Komisi údaje za rok 2017 v souladu s čl. 8 odst. 2 nařízení (EU) č. 510/2011. V případech, kdy bylo po ověření Komisí patrné, že některé údaje chybějí nebo jsou zjevně nesprávné, se Komise obrátila na dotčené členské státy, a pokud s tím souhlasily, údaje příslušným způsobem upravila nebo doplnila. Pokud s některým členským státem nebylo možné dosáhnout dohody, předběžné údaje tohoto členského státu upraveny nebyly.

(4)

Dne 17. května 2018 Komise předběžné údaje zveřejnila a oznámila 65 výrobcům předběžné výpočty jejich průměrných specifických emisí CO2 a jejich cílů pro specifické emise v roce 2017. Výrobci byli požádáni, aby tyto údaje ověřili a oznámili Komisi do tří měsíců od obdržení oznámení případné chyby. Oznámení o chybách předložilo 23 výrobců.

(5)

U zbývajících 42 výrobců, kteří žádné chyby v datových souborech neoznámili ani jinak nezareagovali, by předběžné údaje a předběžné výpočty průměrných specifických emisí a cílů pro specifické emise měly být potvrzeny.

(6)

Komise ověřila chyby oznámené výrobci a příslušná odůvodnění jejich oprav a datové soubory byly potvrzeny nebo pozměněny.

(7)

V případě záznamů bez odpovídajících identifikačních čísel vozidel a s chybějícími nebo nesprávnými identifikačními parametry, jako je typ, varianta, kód verze nebo číslo schválení typu- by měla být zohledněna skutečnost, že výrobci tyto záznamy nemohou ověřit nebo opravit. Na hodnoty emisí CO2 a hmotnosti v těchto záznamech je proto vhodné použít chybové rozpětí.

(8)

Chybové rozpětí by mělo být vypočteno jako rozdíl mezi vzdálenostmi od cíle pro specifické emise vyjádřenými jako výsledek odečtení cílů pro specifické emise od průměrných emisí vypočtených se zahrnutím a bez zahrnutí těch registrací, které výrobci nemohou ověřit. Bez ohledu na to, zda je tento rozdíl kladný, nebo záporný, by chybové rozpětí mělo výrobcovu pozici z hlediska jeho cíle pro specifické emise vždy zlepšit.

(9)

V souladu s čl. 10 odst. 2 nařízení (EU) č. 510/2011 by se u výrobce mělo mít za to, že svůj cíl pro specifické emise uvedený v článku 4 uvedeného nařízení splnil, jestliže jsou průměrné emise uvedené v tomto rozhodnutí nižší než cíl pro specifické emise, tj. vyjádřené jako záporná vzdálenost od cíle. Pokud průměrné emise cíl pro specifické emise překračují, uloží se poplatek za překročení emisí, ledaže by se na dotčeného výrobce vztahovala výjimka z tohoto cíle nebo by byl tento výrobce členem některého sdružení a dané sdružení svůj cíl pro specifické emise splňovalo.

(10)

Dne 3. listopadu 2015 vydala skupina Volkswagen Group v tomto smyslu prohlášení, že u některých jejích vozidel byly zjištěny nesrovnalosti při určování množství CO2 v souvislosti se schvalováním typu. Po důkladném šetření byla získána dostatečná vysvětlení pro potvrzení nebo změnu předběžných údajů, pokud jde o sdružení Volkswagen a jeho členy, společnosti Audi AG a Dr. Ing. h.c.F. Porsche AG, Quattro GmbH, Seat S.A., Škoda Auto A.S. a Volkswagen AG za kalendářní roky 2014, 2015, 2016 a 2017.

(11)

Hodnoty týkající se výkonnosti výrobce, kterou potvrdilo nebo změnilo toto rozhodnutí, lze revidovat v případě, že příslušné vnitrostátní orgány potvrdí, že existují nesrovnalosti v hodnotách emisí CO2 využívaných pro stanovení toho, zda výrobce splňuje cíl pro specifické emise,