(1)

Spojené království dne 29. března 2017 oznámilo svůj záměr vystoupit z Unie na základě článku 50 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“). Dnem vstupu dohody o vystoupení v platnost, nebo v případě, že nebude uzavřena, dva roky po uvedeném oznámení, totiž dnem 30. března 2019, přestávají být Smlouvy použitelné na Spojené království, nerozhodne-li Evropská rada jednomyslně po dohodě se Spojeným královstvím o prodloužení této lhůty.

(2)

K vystoupení dojde v průběhu programového období 2014–2020, v němž se Spojené království účastní patnácti programů spolupráce v rámci cíle Evropská územní spolupráce. Dva z uvedených programů, totiž PEACE IV (Irsko-Spojené království) a Spojené království-Irsko (Irsko-Severní Irsko-Skotsko) (dále společně jen „programy spolupráce“), jsou programy, které zahrnují Severní Irsko a podporují mír a usmíření a spolupráci mezi severem a jihem podle „Velkopáteční dohody“, a Unie hodlá zajistit jejich pokračování i v případě, že Spojené království vystoupí z Unie, aniž by ke dni, k němuž pro Spojené království přestanou být použitelné Smlouvy podle čl. 50 odst. 3 Smlouvy o EU, vstoupila v platnost dohoda o vystoupení. Toto nařízení by se proto mělo omezit na uvedené programy spolupráce.

(3)

Programy spolupráce se řídí konkrétně nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1299/2013 (3), (EU) č. 1303/2013 (4) a (EU, Euratom) 2018/1046 (5). Toto nařízení by mělo stanovit ustanovení, která umožní pokračování uvedených programů spolupráce po vystoupení Spojeného království z Unie v souladu s uvedenými nařízeními.

(4)

Pokud jde o programy spolupráce, řídicí orgán působí v Úřadu pro zvláštní programy EU zřízeném podle „Dohody mezi vládou Irska a vládou Spojeného království Velké Británie a Severního Irska o zřízení prováděcích subjektů“ podepsané dne 8. března 1999. Vzhledem k tomu, že uvedené programy spolupráce zahrnují Severní Irsko, měly by pokračovat a být doplněny o nezbytná ustanovení.

(5)

Pro účely pokračování programů spolupráce by mělo být objasněno, že aniž je dotčen čl. 20 odst. 2 a 3 nařízení (EU) č. 1299/2013, mohou tyto programy zahrnovat zúčastněné regiony ve Spojeném království, které by měly odpovídat regionům úrovně NUTS 3.

(6)

Pro účely pokračování programů spolupráce s financováním ze souhrnného rozpočtu Unie by měla být ode dne, kdy se na Spojené království a ve Spojeném království přestanou uplatňovat Smlouvy, uzavřena správní dohoda mezi Komisí a Spojeným královstvím, aby bylo možné provádět nezbytné kontroly a audity programů spolupráce. Pokud takové kontroly a audity nelze provést, měla by mít Komise možnost přerušit běh platebních lhůt, pozastavit platby a uplatnit finanční opravy stanovené v článcích 83, 142, 144 a 145 nařízení (EU) č. 1303/2013.

(7)

V souladu s článkem 76 nařízení (EU) č. 1303/2013 mají rozhodnutí Komise o schválení programu PEACE IV (Irsko-Spojené království) ze dne 30. listopadu 2015 a programu Interreg VA ze dne 12. února 2015, nadále představovat rozhodnutí o financování ve smyslu nařízení (EU, Euratom) 2018/1046, a tím i právní závazek ve smyslu nařízení (EU, Euratom) 2018/1046. Spojené království zůstává odpovědné za své finanční závazky, které přijalo jakožto členský stát a které se vztahují k těmto právním závazkům Unie.

(8)

Ode dne, kdy se na Spojené království a ve Spojeném králoství přestanou uplatňovat Smlouvy, přestane, být Spojené králoství součástí „unijní části programové oblasti“ ve smyslu čl. 20 odst. 1 nařízení (EU) č. 1299/2013. Ustanovení uvedeného nařízení o způsobilosti operací v závislosti na lokalitě by proto měla být upravena.

(9)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž umožnit pokračování programů spolupráce po vystoupení Spojeného království z Unie, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu jeho rozsah a účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(10)

S cílem umožnit co nejrychlejší uplatňování opatření stanovených tímto nařízením by toto nařízení by mělo vstoupit v platnost dnem následujícím po jeho vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie. Mělo by se použít pouze tehdy, jestliže do dne, kdy v souladu s čl. 50 odst. 3 Smlouvy o EU přestanou být Smlouvy použitelné pro Spojené království, nevstoupí v platnost dohoda o vystoupení uzavřená se Spojeným královstvím v souladu s čl. 50 odst. 2 Smlouvy o EU,

(1)

Spojené království dne 29. března 2017 oznámilo Evropské radě svůj záměr vystoupit z Unie podle článku 50 Smlouvy o Evropské unii. Dnem vstupu dohody o vystoupení v platnost, nebo v případě, že nebude uzavřena, dva roky od uvedeného oznámení, totiž dnem 30. března 2019, přestávají být Smlouvy použitelné pro Spojené království, nerozhodne-li Evropská rada jednomyslně po dohodě se Spojeným královstvím o prodloužení této lhůty.

(2)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 391/2009 (3) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/15/ES (4) tvoří společně regulační rámec pro činnosti uznaných subjektů pověřených inspekcemi lodí, jejich prohlídkami a vydáváním lodních osvědčení.

(3)

V souladu s čl. 8 odst. 1 nařízení (ES) č. 391/2009 mají být subjekty pověřené inspekcemi lodí a prohlídkami lodí uznané na unijní úrovni Komisí (dále jen „uznané subjekty“) pravidelně hodnoceny, a to alespoň každé dva roky, Komisí spolu s členským státem, který podal příslušnou žádost o uznání daného subjektu.

(4)

Z důvodu rovného zacházení má subjekty, které byly původně uznány příslušným členským státem v souladu se směrnicí Rady 94/57/ES (5) a v současné době jsou uznány v Unii podle čl. 15 odst. 1 nařízení (ES) č. 391/2009, hodnotit Komise spolu s členským státem, který tyto subjekty původně uznal.

(5)

V souladu s články 7 a 8 nařízení (ES) č. 391/2009 musí uznané subjekty i nadále splňovat požadavky a minimální kritéria stanovená v příloze I uvedeného nařízení, aby i nadále mohly využívat uznání v Unii. To se ověřuje soustavným hodnocením, které v souladu s čl. 8 odst. 1 uvedeného nařízení provádí Komise spolu s příslušným členským státem. Proto pravidelná hodnocení hrají důležitou úlohu, pokud jde o zachování uznání subjektů.

(6)

Spojené království po svém vystoupení z Unie již nebude mít možnost účastnit se hodnocení prováděných podle čl. 8 odst. 1 nařízení (ES) č. 391/2009.

(7)

Uznané subjekty, které byly původně uznány Spojeným královstvím, jsou v současné době uznány v Unii a byly pověřeny jinými členskými státy úkoly týkajícími se inspekcí lodí, jejich prohlídek a vydávání lodních osvědčení v souladu s čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/15/ES. Je tedy třeba pozměnit čl. 8 odst. 1 nařízení (ES) č. 391/2009 tak, aby se zajistilo, že tyto subjekty budou i nadále podléhat hodnocení v souladu s požadavky uvedeného ustanovení.

(8)

Je také nutné zohlednit povinnosti v oblasti kontroly a dohledu, které musí členské státy plnit podle článku 9 směrnice 2009/15/ES. V tomto ohledu by hodnocení uznaných subjektů podle nařízení (ES) č. 391/2009 měla provádět Komise spolu s členským státem nebo členskými státy, které udělily oprávnění příslušnému uznanému subjektu v souladu s čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/15/ES.

(9)

Za účelem zajištění koordinace vnitrostátních a unijních činností, pokud jde o sledování uznaných subjektů, by Komise měla konzultovat odborníky a identifikovat a vyměňovat si osvědčené postupy, aby se tak zamezilo zdvojení činnosti a byly co nejlépe využity stávající kapacity a zdroje.

(10)

Z důvodu naléhavosti by mělo toto nařízení vstoupit v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie a mělo by být použitelné ode dne následujícího po dni, ke kterému se na Spojené království přestane uplatňovat nařízení (ES) č. 391/2009,

(1)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 1141/2014 (3) zavedlo zvláštní evropský právní status evropských politických stran a evropských politických nadací a stanoví jejich financování ze souhrnného rozpočtu Evropské unie. Zřídilo rovněž Úřad pro evropské politické strany a evropské politické nadace (dále jen „úřad“).

(2)

Aby úřad mohl své úkoly plnit v plném rozsahu, včetně nových úkolů stanovených tímto nařízením, a aby mohl tyto činnosti provádět nezávisle, je nutné jej obsadit stálými zaměstnanci a řediteli úřadu svěřit pravomoci orgánu oprávněného ke jmenování.

(3)

Nedávné události ukázaly potenciální rizika pro volební proces a demokracii, která mohou vzniknout v důsledku protiprávního používání osobních údajů. Integritu evropského demokratického procesu je proto třeba chránit stanovením finančních sankcí v situacích, kdy evropské politické strany nebo evropské politické nadace využijí porušení pravidel pro ochranu osobních údajů k ovlivnění výsledku voleb do Evropského parlamentu.

(4)

Za tímto účelem by měl být stanoven postup ověřování, na jehož základě musí úřad za určitých okolností požádat výbor nezávislých významných osobností zřízený nařízením (EU, Euratom) č. 1141/2014, aby posoudil, zda evropská politická strana nebo evropská politická nadace úmyslně ovlivnila nebo se pokusila ovlivnit výsledek voleb do Evropského parlamentu tím, že využila porušení platných pravidel pro ochranu osobních údajů. Pokud se v souladu s postupem ověřování zjistí, že tomu tak je, měl by úřad uložit sankce podle systému účinných, přiměřených a odrazujících sankcí zavedeného nařízením (EU, Euratom) č. 1141/2014.

(5)

Pokud úřad uloží evropské politické straně nebo evropské politické nadaci sankci v souladu s postupem ověřování, měl by náležitě zohlednit zásadu ne bis in idem, podle které nelze totéž protiprávní jednání trestat dvakrát. Úřad by měl rovněž zajistit, aby byla dodržována zásada právní jistoty a aby dotčená evropská politická strana nebo evropská politická nadace měla příležitost být vyslechnuta.

(6)

Stávající postupy používané při ověřování splnění podmínek pro registraci a v případech zjevného a závažného porušení hodnot, na nichž je Unie založena, by měly být doplněny novým postupem. Na nový postup by se nicméně neměly vztahovat lhůty pro ověřování splnění podmínek pro registraci a požadavků podle článku 10 nařízení (EU, Euratom) č. 1141/2014.

(7)

Jelikož se nový postup zahajuje na základě rozhodnutí příslušného vnitrostátního dozorového úřadu pro ochranu údajů, měla by mít dotčená evropská politická strana nebo evropská politická nadace možnost požádat, aby byla sankce přezkoumána, pokud bylo rozhodnutí vnitrostátního dozorového úřadu zrušeno, nebo pokud bylo opravnému prostředku proti uvedenému rozhodnutí vyhověno a za předpokladu, že byly vyčerpány všechny vnitrostátní opravné prostředky.

(8)

K zajištění toho, že volby do Evropského parlamentu v roce 2019 proběhnou v souladu s přísnými demokratickými pravidly a budou plně respektovány evropské hodnoty demokracie, právního státu a dodržování základních práv, je důležité, aby ustanovení o novém postupu ověřování vstoupila v platnost včas a postup byl použitelný co nejdříve. K dosažení tohoto cíle je třeba, aby změny nařízení (EU, Euratom) č. 1141/2014 obsažené v tomto nařízení vstoupily v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

(9)

Nařízení (EU, Euratom) č. 1141/2014 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

(1)

Spojené království dne 29. března 2017 oznámilo svůj záměr vystoupit z Unie na základě článku 50 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“). Dnem vstupu dohody o vystoupení v platnost, nebo v případě, že nebude uzavřena, dva roky po uvedeném oznámení, totiž dnem 30. března 2019, přestávají být Smlouvy použitelné na Spojené království, nerozhodne-li Evropská rada jednomyslně po dohodě se Spojeným královstvím o prodloužení této lhůty.

(2)

Hlavním cílem nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1139 (3) je dosažení a udržení vysoké a jednotné úrovně bezpečnosti letectví v Unii. Za tímto účelem byl zřízen systém osvědčení pro různé činnosti v oblasti letectví, aby se dosáhlo požadovaných úrovní bezpečnosti a umožnila se nezbytná ověření a vzájemné uznávání vydávaných osvědčení.

(3)

V oblasti bezpečnosti letectví mohou mnohé zúčastněné strany zmírnit dopad vystoupení Spojeného království z Unie na osvědčení a schválení přijetím různých opatření. Tato opatření zahrnují přechod k úřadu pro civilní letectví některého z 27 zbývajících členských států“ nebo podání žádosti o osvědčení, přede dnem vystoupení, které Agentura Evropské unie pro bezpečnost letectví (dále jen „agentura“) vydá s platností pouze ode dne vystoupení, a které je tedy podmíněno tím, že se Spojené království stane třetí zemí.

(4)

V této oblasti, na rozdíl od jiných oblastí práva Unie, však existují některé zvláštní případy, kdy nebude možné získat osvědčení od jiného členského státu nebo agentury, jelikož Spojené království ode dne vystoupení opět převezme ve své jurisdikci úlohu „státu projekce“ podle Úmluvy o mezinárodním civilním letectví. Spojené království však může vydávat osvědčení v této nové úloze teprve tehdy, až ji převezme, tedy až právo Unie přestane být pro Spojené království použitelné v důsledku jeho vystoupení z Unie.

(5)

Je proto třeba zřídit dočasný mechanismus za účelem prodloužení platnosti některých osvědčení vydaných v oblasti bezpečnosti letectví, aby měli dotčení provozovatelé i agentura dostatek času na vydání nezbytných osvědčení v souladu s článkem 68 nařízení (EU) 2018/1139 s cílem zohlednit status Spojeného království jako třetí země.

(6)

Doba trvání tohoto prodloužení platnosti osvědčení by měla být omezena na dobu nezbytně nutnou k vypořádání se s odchodem Spojeného království z unijního systému bezpečnosti letectví.

(7)

Za účelem umožnit v nezbytných případech prodloužení lhůty pro vydávání osvědčení podle článku 68 nařízení (EU) 2018/1139 dotčeným provozovatelům by měla být pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie přenesena na Komisi, pokud jde o další prodloužení doby platnosti osvědčení uvedených v části I přílohy tohoto nařízení. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (4). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty ve stejnou dobu jako odborníci z členských států a jejich odborníci mají systematický přístup na setkání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(8)

Kromě toho, na rozdíl od většiny jiných oblastí práva Unie týkajících se zboží, nemá neplatnost osvědčení vliv na uvádění na trh, ale na samotné používání leteckých výrobků, letadlových částí a zařízení v Unii, například při instalaci letadlových částí a zařízení na letadlo Unie provozované v Unii. Toto používání leteckých výrobků v Unii by vystoupením Spojeného království nemělo být ovlivněno.

(9)

V unijním systému bezpečnosti letectví podléhá výcvik pilotů a mechaniků přísným předpisům a výcvikové moduly jsou harmonizovány. Osoby, které se účastní výcvikového modulu v jednom členském státě, nemohou v době tohoto výcviku vždy přejít do jiného členského státu. Tato zvláštní situace by měla být vzata v úvahu v rámci alternativních opatření Unie.

(10)

Toto nařízení by mělo vstoupit v platnost co nejdříve a mělo by se v zásadě použít ode dne následujícího po dni, kdy Smlouvy přestanou být použitelné pro Spojené království, nevstoupí-li do uvedeného dne v platnost dohoda o vystoupení uzavřená se Spojeným královstvím. Aby však nezbytné správní postupy mohly být co nejdříve provedeny, měla by se určitá ustanovení použít ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost,

(1)

Spojené království dne 29. března 2017 oznámilo svůj záměr vystoupit z Unie na základě článku 50 Smlouvy o Evropské unii. Dnem vstupu dohody o vystoupení v platnost, nebo v případě, že nebude uzavřena, dva roky po uvedeném oznámení, totiž dnem 30. března 2019, přestávají být Smlouvy použitelné na Spojené království, nerozhodne-li Evropská rada jednomyslně po dohodě se Spojeným královstvím o prodloužení této lhůty.

(2)

„Nástroj pro propojení Evropy“, jenž je klíčovým nástrojem financování ze strany Unie, byl zřízen nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1316/2013 (4). Cílem Nástroje pro propojení Evropy je umožnit přípravu a realizaci přeshraničních projektů a projektů společného zájmu v rámci politiky transevropských sítí v odvětvích dopravy, telekomunikací a energetiky, aby se zlepšilo fungování vnitřního trhu a zvýšila konkurenceschopnost, jakož i přispělo k hospodářské, sociální a územní soudržnosti a cílům udržitelného rozvoje.

(3)

Část I přílohy I nařízení (EU) č. 1316/2013 stanoví seznam devíti koridorů hlavní sítě. Uvedené koridory představují nástroj, který má usnadnit koordinovanou realizaci hlavní sítě. Měly by přispívat k soudržnosti hlavní sítě lepší územní spoluprací, sledovat obecnější cíle dopravní politiky a usnadňovat interoperabilitu, integraci různých druhů dopravy a multimodální operace.

(4)

Spojené království je součástí severomořsko-středomořského koridoru hlavní sítě, který zahrnuje spojnice mezi Belfastem, Dublinem a Corkem na ostrově Irsko a spojnice ve Velké Británii z Glasgowa a Edinburghu na severu do Folkestonu a Doveru na jihu. Úseky a uzly Spojeného království jsou zahrnuty v tabulce „Předem určené úseky včetně projektů“ koridorů hlavní sítě obsažené v bodě 2 části I přílohy I nařízení (EU) č. 1316/2013.

(5)

S ohledem na vystoupení Spojeného království z Unie se části vytyčení severomořsko-středomořského koridoru hlavní sítě související se Spojeným královstvím a úseky a uzly Spojeného království obsažené v tabulce předem určených úseků včetně projektů stanou neaktuálními a již ode dne následujícího po dni, kdy nařízení (EU) č. 1316/2013 přestane platit pro Spojené království, nebudou mít právní účinky.

(6)

Pro Irsko jsou námořní spojnice hlavním prostředkem pro zajištění jeho přímé propojenosti s kontinentální Evropou, zejména s ohledem na nejistý vývoj obchodních toků přes „pevninský most“ Spojeného království.

(7)

Aby se zabránilo situaci, kdy je severomořsko-středomořský koridor hlavní sítě rozdělen na dvě samostatné a nepropojené části, a zajistila se propojenost Irska s kontinentální Evropou, měl by severomořsko-středomořský koridor hlavní sítě zahrnovat nové námořní spojnice mezi irskými přístavy a přístavy Belgie, Francie a Nizozemska, které jsou součástí tohoto koridoru. Navíc by spojnice mezi severomořsko-středomořským koridorem a atlantským koridorem přes přístav Le Havre, který se nachází na atlantickém koridoru, měla zajistit lepší propojenost a integraci vnitřního trhu.

(8)

Je důležité, aby se ke střednědobým důsledkům vystoupení Spojeného království z Unie pro spojení a dopravní toky, zejména k případnému přesunu dopravních toků, přihlédlo při koncipování nástroje, který by měl nahradit Nástroj pro propojení Evropy, a pro hodnocení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1315/2013 (5). Komise by proto měla do roku 2021 provést předčasný přezkum nařízení (EU) č. 1315/2013, aby byly zohledněny případné změny toku zboží po vystoupení Spojeného království z Unie.

(9)

Zajištění spojení mezi Irskem a ostatními členskými státy na severomořsko-středomořském koridoru hlavní sítě a na omezené části atlantického koridoru má zásadní význam pro probíhající a budoucí investice do infrastruktury a pro zajištění právní srozumitelnosti a jistoty pro plánování infrastruktury. V zájmu zachování a podpory stávajících a budoucích obchodních toků mezi Irskem a kontinentální Evropou je zásadně důležité rozvíjet příslušnou infrastrukturu.

(10)

Investice do vybavení a infrastruktury pro účely bezpečnosti a kontrol na vnějších hranicích by měly představovat prioritní opatření poslední fáze provádění stávajícího programového období Nástroje pro propojení Evropy.

(11)

K řešení těchto potřeb by měla Komise navrhnout nový roční pracovní program.

(12)

Během přezkumu víceletého pracovního programu, jehož cílem je přizpůsobit tento program vystoupení Spojeného království z Unie, je třeba zohlednit zejména opatření zaměřená na posílení dopravní infrastruktury pro účely bezpečnosti a kontrol na vnějších hranicích.

(13)

Toto nařízení by mělo vstoupit v platnost co nejdříve, a to prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie, a mělo by se použít ode dne následujícího po dni, kdy nařízení (EU) č. 1316/2013 přestane být použitelné pro Spojené království,

(1)

Spojené království dne 29. března 2017 oznámilo svůj záměr vystoupit z Unie na základě článku 50 Smlouvy o Evropské unii. Dnem vstupu dohody o vystoupení v platnost, nebo v případě, že nebude uzavřena, dva roky po uvedeném oznámení, totiž dnem 30. března 2019, přestávají být Smlouvy použitelné na Spojené království, nerozhodne-li Evropská rada jednomyslně po dohodě se Spojeným královstvím o prodloužení této lhůty.

(2)

Nařízením Rady (ES) č. 428/2009 (2) se zavádí společný systém pro kontrolu vývozu zboží dvojího užití, který je nezbytný pro podporu bezpečnosti Unie a mezinárodní bezpečnosti a pro zajištění rovných podmínek pro vývozce v Unii.

(3)

Nařízení (ES) č. 428/2009 stanoví „všeobecná vývozní povolení Unie“, která usnadňují kontroly nízkorizikového vývozu zboží dvojího užití do určitých třetích zemí. V současné době se všeobecné vývozní povolení Unie č. EU001, stanovené v příloze IIa nařízení (ES) č. 428/2009, vztahuje na Austrálii, Kanadu, Japonsko, Norsko, Nový Zéland, Švýcarsko včetně Lichtenštejnska a na Spojené státy americké.

(4)

Spojené království je smluvní stranou příslušných mezinárodních smluv a členem mezinárodních režimů nešíření a plně dodržuje související povinnosti a závazky. Spojené království uplatňuje přiměřené a náležité kontroly s cílem účinně řešit aspekty zamýšleného konečného použití a nebezpečí zneužití v souladu s ustanoveními a cíli nařízení (ES) č. 428/2009.

(5)

Vzhledem k tomu, že je Spojené království významným místem určení zboží dvojího užití vyrobeného v Unii, je vhodné doplnit Spojené království na seznam míst určení, na něž se vztahuje všeobecné vývozní povolení Unie č. EU001, aby se zajistilo jednotné a důsledné uplatňování kontrol v celé Unii, podpořily rovné podmínky pro vývozce v Unii a aby se zamezilo zbytečné administrativní zátěži a zároveň ochránila bezpečnost Unie a mezinárodní bezpečnost.

(6)

Vzhledem k naléhavosti situace v souvislosti s okolnostmi vystoupení Spojeného království z Unie je nezbytné umožnit okamžité uplatňování tohoto nařízení o zahrnutí Spojeného království do všeobecného vývozního povolení Unie č. EU001. Toto nařízení by tedy mělo vstoupit v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

(7)

Spojené království by mělo být doplněno na seznam míst určení, na která se vztahuje všeobecné vývozní povolení Unie č. EU001, pouze tehdy, jestliže do dne, kdy v souladu s čl. 50 odst. 3 Smlouvy o EU přestanou být Smlouvy použitelné pro Spojené království, nevstoupí v platnost dohoda o vystoupení uzavřená se Spojeným královstvím v souladu s čl. 50 odst. 2 Smlouvy o EU,

(1)

Spojené království dne 29. března 2017 oznámilo svůj záměr vystoupit z Unie na základě článku 50 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“). Dnem vstupu dohody o vystoupení v platnost, nebo v případě, že nebude uzavřena, dva roky po uvedeném oznámení, totiž dnem 30. března 2019, přestávají být Smlouvy použitelné na Spojené království, nerozhodne-li Evropská rada jednomyslně po dohodě se Spojeným královstvím o prodloužení této lhůty.

(2)

Dohoda o vystoupení, zveřejněná v Úředním věstníku Evropské unie dne 19. února 2019 (2), obsahuje ujednání týkající se uplatňování právních předpisů Unie na Spojené království i po dni, kdy Smlouvy přestanou být použitelné pro Spojené království. Pokud tato dohoda vstoupí v platnost, bude se společná rybářská politika vztahovat na Spojené království během přechodného období v souladu s uvedenou dohodou a přestane být použitelná na konci zmíněného období.

(3)

Jakmile se společná rybářská politika přestane na Spojené království vztahovat, nebudou již vody Spojeného království (teritoriální moře a přilehlá výlučná ekonomická zóna) součástí vod Unie. V případě neexistence dohody o vystoupení tedy hrozí, že ke dni 30. března 2019 ztratí plavidla Unie přístup do vod Spojeného království a rybolovná práva v nich. To by mělo značný dopad na rybolovné činnosti loďstva Unie a na ekonomickou návratnost.

(4)

Opatření, která mohou být použita ke zmírnění nepříznivých ekonomických dopadů vystoupení Spojeného království z Unie na celý řetězec produkce a uvádění na trh, jsou již k dispozici podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 508/2014 (3).

(5)

Nařízení (EU) č. 508/2014 stanoví pravidla a podmínky pro poskytování finančních náhrad pro rybáře a majitele rybářských plavidel v případě dočasného zastavení rybolovných činností. Kritéria, která umožňují dočasné zastavení, neumožňují kompenzaci v důsledku vystoupení členského státu z Unie a následné ztráty přístupu k vodám daného státu a rybolovných práv v nich.

(6)

S cílem zmírnit nepříznivé ekonomické dopady způsobené vystoupením členského státu z Unie by současně s opatřeními, která jsou již podle nařízení (EU) č. 508/2014 dostupná, měla být zavedena veřejná podpora v případě dočasného zastavení rybolovných činností rybářům a provozovatelům, kteří značně závisí na přístupu do vod Spojeného království.

(7)

Nařízení (EU) č. 508/2014 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(8)

Zbývající prostředky jsou dostupné pro přidělení jakémukoli způsobilému opatření zmírňujícímu následky vystoupení Spojeného království z Unie.

(9)

V zájmu zjednodušení se dotčené členské státy vyzývají, aby při úpravách svého operačního programu přihlížely ke čl. 22 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 (4).

(10)

Vzhledem k potřebě zajistit, ještě před vystoupením Spojeného království z Unie, dostupnost podpory z Evropského námořního a rybářského fondu v případě dočasného zastavení rybolovných činností pro rybářská plavidla Unie, která značně závisí na přístupu do vod Spojeného království, v případě, že Spojené království neudělí ode dne svého vystoupení z Unie, kterým by mohl být 30. březen 2019, přístup do těchto vod, je vhodné stanovit výjimku ze lhůty osmi týdnů uvedené v článku 4 Protokolu č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii, připojeného ke Smlouvě o EU, Smlouvě o fungování Evropské unie a Smlouvě o založení Evropského společenství pro atomovou energii.

(11)

Toto nařízení by mělo vstoupit v platnost co nejdříve, a to prvním dnem po jeho vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie, a mělo by se použít ode dne následujícího po dni, kdy Smlouvy přestanou být použitelné pro Spojené království, nevstoupí-li do uvedeného dne v platnost dohoda o vystoupení uzavřená se Spojeným královstvím,

(1)

Spojené království dne 29. března 2017 oznámilo svůj záměr vystoupit z Unie na základě článku 50 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“). Dnem vstupu dohody o vystoupení v platnost, nebo v případě, že nebude uzavřena, dva roky po uvedeném oznámení, totiž dnem 30. března 2019, přestávají být Smlouvy použitelné na Spojené království, nerozhodne-li Evropská rada jednomyslně po dohodě se Spojeným královstvím o prodloužení této lhůty.

(2)

Dohoda o vystoupení, zveřejněná v Úředním věstníku Evropské unie dne 19. února 2019 (2), obsahuje ujednání týkající se uplatňování právních předpisů Unie na Spojené království i po dni, kdy Smlouvy přestanou být použitelné pro Spojené království. Pokud tato dohoda vstoupí v platnost, bude se společná rybářská politika vztahovat na Spojené království během přechodného období v souladu s uvedenou dohodou a přestane být použitelná na konci zmíněného období.

(3)

Jakmile se společná rybářská politika přestane na Spojené království vztahovat, nebudou již vody Spojeného království (teritoriální moře a přilehlá výlučná ekonomická zóna) součástí vod Unie. V případě neexistence dohody o vystoupení tedy hrozí, že rybářská plavidla Unie a Spojeného království nebudou mít možnost plně využívat rybolovných práv stanovených pro rok 2019.

(4)

Aby byla zajištěna udržitelnost rybolovu, a s ohledem na význam rybolovu pro obživu mnoha společenství v Unii a Spojeném království by měla být na omezenou dobu zachována možnost, aby rybářská plavidla Unie a Spojeného království nadále měla přístup k rybolovu ve vodách druhé strany na základě plné vzájemnosti poté, co se společná rybářská politika přestane na Spojené království jakožto členský stát vztahovat. Účelem tohoto nařízení je vytvořit vhodný právní rámec pro takový přístup na základě vzájemnosti.

(5)

Územní působnost tohoto nařízení a jakýkoli odkaz na Spojené království v tomto nařízení nezahrnuje Gibraltar.

(6)

Rybolovná práva na rok 2019 byla schválena v souladu s nařízeními Rady (EU) 2019/124 (3) a (EU) 2018/2025 (4) rovněž Spojeným královstvím během jeho členství v Unii. Tato rybolovná práva byla stanovena plně v souladu s požadavky stanovenými v článcích 61 a 62 Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu. V zájmu zajištění udržitelného využívání živých mořských zdrojů a stability ve vodách Unie a ve vodách Spojeného království by měly kvóty a podíly schválené pro členské státy a Spojené království v souladu s články 2 a 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1380/2013 (5) zůstat dostupné.

(7)

Vzhledem k dlouhé tradici rybolovu rybářskými plavidly Spojeného království ve vodách Unie a naopak by měla Unie stanovit mechanismus, který by rybářským plavidlům Spojeného království umožňoval přístup do vod Unie na základě oprávnění, aby po omezenou dobu mohla lovit podíly na kvótách, jež jim byly přiděleny podle nařízení (EU) 2019/124 a (EU) 2018/2025, za stejných podmínek, jaké se vztahují na rybářská plavidla Unie. Tato oprávnění by měla být udělena pouze tehdy a v tom rozsahu, v jakém bude Spojené království nadále poskytovat rybářským plavidlům Unie oprávnění využívat rybolovná práva, která jim byla přidělena v souladu s příslušnými nařízeními o rybolovných právech.

(8)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2403 (6) stanoví pravidla pro vydávání a správu oprávnění k rybolovu pro plavidla ve vodách pod svrchovaností nebo jurisdikcí třetí země a pro rybářská plavidla třetích zemí provádějící rybolovné operace ve vodách Unie.

(9)

Nařízení (EU) 2017/2403 stanoví pravidla pro rybolovné operace, které provádějí rybářská plavidla Unie ve vodách třetí země mimo rámec dohody o rybolovu, a stanoví, že členský stát vlajky může udělit přímá oprávnění a stanoví podmínky a postupy pro udělování takových oprávnění. Vzhledem k počtu rybářských plavidel Unie, která provozují rybolovné činnosti ve vodách Spojeného království, by tyto podmínky a postupy způsobily výrazná zpoždění a zvýšení administrativní zátěže v případě neexistence dohody o vystoupení nebo dohody o rybolovu. Je tedy nezbytné stanovit zvláštní podmínky a postupy, aby Spojené království snáze vydávalo rybářským plavidlům Unie oprávnění pro provozování rybolovných činností ve svých vodách.

(10)

Je nezbytné odchýlit se od pravidel, která platí pro rybářská plavidla třetích zemí, a stanovit zvláštní podmínky a postupy, jimiž Unie umožní vydávat oprávnění rybářským plavidlům Spojeného království za účelem provozování rybolovných činností v jejích vodách.

(11)

Nařízení (EU) č. 1380/2013 zmocňuje členské státy k výměně všech nebo části rybolovných práv, která jim byla přidělena. Mezi členskými státy a Spojeným královstvím každoročně dochází přibližně k 1 000 výměnám kvót. Aniž je dotčena výlučná pravomoc Unie, je poté, co pro Spojené království přestanou být použitelné Smlouvy, zapotřebí flexibilní systém, který Unii umožní vyměňovat si kvóty se Spojeným královstvím. Členské státy by proto měly mít možnost projednat se Spojeným královstvím a případně vypracovat možný návrh zamýšleného převodu nebo výměny kvót. Za převod nebo výměnu kvót by měla i nadále odpovídat Komise. Rybolovná práva získaná od Spojeného království nebo na ně převedená v rámci převodu nebo výměny kvót by se měla považovat za kvóty přidělené dotčenému členskému státu nebo odečtené od přídělu.

(12)

Nařízení (EU) 2017/2403 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(13)

Vzhledem k potřebě zajistit, ještě před vystoupením Spojeného království z Unie, dostupnost podpory z Evropského námořního a rybářského fondu v případě dočasného zastavení rybolovných činností pro rybářská plavidla Unie, která značně závisí na přístupu do vod Spojeného království, v případě, že Spojené království neudělí ode dne svého vystoupení z Unie, kterým by mohl být 30. březen 2019, přístup do těchto vod, je vhodné stanovit výjimku ze lhůty osmi týdnů uvedené v článku 4 Protokolu č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii, připojeného ke Smlouvě o EU, Smlouvě o fungování Evropské unie a Smlouvě o založení Evropského společenství pro atomovou energii.

(14)

Toto nařízení by mělo vstoupit v platnost co nejdříve, a to prvním dnem po jeho vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie, a mělo by se použít ode dne následujícího po dni, kdy Smlouvy přestanou být použitelné pro Spojené království, nevstoupí-li do uvedeného dne v platnost dohoda o vystoupení uzavřená se Spojeným královstvím. Mělo by se použít do 31. prosince 2019.

(15)

Aby hospodářské subjekty Unie i Spojeného království mohly nadále lovit v souladu s příslušnými rybolovnými právy, která jim byla přidělena, měla by být oprávnění k rybolovu pro činnosti ve vodách Unie udělena rybářským plavidlům Spojeného království pouze tehdy a v takovém rozsahu, v jakém bude mít Komise za to, že Spojené království na základě vzájemnosti uděluje rybářským plavidlům Unie práva přístupu k rybolovným operacím ve svých vodách,

(1)

Spojené království dne 29. března 2017 oznámilo svůj záměr vystoupit z Unie na základě článku 50 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“). Dnem vstupu dohody o vystoupení v platnost, nebo v případě, že nebude uzavřena, dva roky po uvedeném oznámení, totiž dnem 30. března 2019, přestávají být Smlouvy použitelné na Spojené království, nerozhodne-li Evropská rada jednomyslně po dohodě se Spojeným královstvím o prodloužení této lhůty.

(2)

K vystoupení dojde během programového období 2014–2020 programu Erasmus+, kterého se Spojené království účastní.

(3)

Program Erasmus+ byl zřízen a řídí se nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1288/2013 (3). Toto nařízení by mělo stanovit pravidla, která umožní pokračování již přijatých právních závazků, v souladu s nařízením (EU) č. 1288/2013, s ohledem na probíhající činnosti spojené se vzdělávací mobilitou týkající se Spojeného království po jeho vystoupení z Unie.

(4)

Ode dne, kdy pro Spojené království přestanou být použitelné Smlouvy, přestane být Spojené království zemí programu ve smyslu čl. 24 odst. 1 nařízení (EU) č. 1288/2013. Aby se zabránilo tomu, že by stávající účastníci programu Erasmus+ museli přerušit probíhající činnosti spojené s jejich vzdělávací mobilitou, měla by být pravidla týkající se způsobilosti pro probíhající činnosti spojené se vzdělávací mobilitou v rámci programu Erasmus+ přizpůsobena.

(5)

Aby bylo možné pokračovat ve financování probíhajících činností spojených se vzdělávací mobilitou z rozpočtu Unie, měly by se Komise a Spojené království dohodnout na tom, že bude umožněn výkon kontrol a auditů těchto činností. Pokud nebude možné nezbytné kontroly a audity provádět, mělo by to být považováno za závažný nedostatek v systému řízení a kontroly.

(6)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž umožnit pokračování probíhajících činností spojených se vzdělávací mobilitou, kterých se účastní Spojené království a které začaly nejpozději ke dni, kdy pro Spojené království přestanou být použitelné Smlouvy, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej, z důvodu jeho rozsahu a účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(7)

S ohledem na skutečnost, že v případě, že nevstoupí v platnost dohoda o vystoupení nebo nebude prodloužena lhůta dvou let od oznámení Spojeného království, přestanou být Smlouvy použitelné pro Spojené království dne 30. března 2019 a vzhledem k potřebě zajistit ještě před vystoupením Spojeného království z Unie pokračování probíhajících činností spojených se vzdělávací mobilitou podle programu Erasmus+, je vhodné stanovit výjimku ze lhůty osmi týdnů uvedené v článku 4 Protokolu č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii, připojeného ke Smlouvě o EU, Smlouvě o fungování Evropské unie a Smlouvě o založení Evropského společenství pro atomovou energii.

(8)

Toto nařízení by mělo vstoupit v platnost co nejdříve, a to prvním dnem po jeho vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie, a mělo by se použít ode dne následujícího po dni, kdy Smlouvy přestanou být použitelné pro Spojené království, nevstoupí-li do uvedeného dne v platnost dohoda o vystoupení uzavřená se Spojeným královstvím,

(1)

Spojené království dne 29. března 2017 oznámilo svůj záměr vystoupit z Unie na základě článku 50 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“). Dnem vstupu dohody o vystoupení v platnost, nebo v případě, že nebude uzavřena, dva roky po uvedeném oznámení, totiž dnem 30. března 2019, přestávají být Smlouvy použitelné na Spojené království, nerozhodne-li Evropská rada jednomyslně po dohodě se Spojeným královstvím o prodloužení této lhůty.

(2)

Nebude-li uzavřena dohoda o vystoupení nebo prodlouženo dvouleté období po oznámení záměru Spojeného království vystoupit z Unie, přestanou se dne 30. března 2019 na Spojené království a ve Spojeném království uplatňovat pravidla Unie o koordinaci sociálního zabezpečení stanovená v nařízeních Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 (2) a (ES) č. 987/2009 (3).

(3)

V důsledku toho se osoby, které přede dnem vystoupení Spojeného království z Unie jako občané Unie oprávněně vykonaly právo na volný pohyb nebo svobodu usazování zakotvené v článcích 45 a 49 Smlouvy o fungování Evropské unie, jakož i jejich rodinní příslušníci a pozůstalí po nich, již nebudou moci spoléhat na tato pravidla Unie o koordinaci sociálního zabezpečení, pokud jde o jejich nároky na sociální zabezpečení na základě skutečností a událostí nastalých a dob pojištění, zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti či pobytu získaných přede dnem vystoupení, které se týkají Spojeného království. Stejný dopad pocítí i osoby bez státní příslušnosti a uprchlíci, na které se vztahují nebo se vztahovaly právní předpisy jednoho nebo více členských států a kteří se nacházejí nebo nacházeli v situacích zahrnujících Spojené království, jakož i jejich rodinní příslušníci a pozůstalí po nich.

(4)

K dosažení cíle ochrany nároků na sociální zabezpečení pro dotčené osoby by členské státy měly nadále uplatňovat zásady Unie týkající se rovného zacházení, stejného posuzování a sčítání stanovené v nařízeních (ES) č. 883/2004 a (ES) č. 987/2009, jakož i pravidla těchto nařízení, která jsou nezbytná k provedení uvedených zásad, pokud jde o dotčené osoby, skutečnosti a události nastalé a doby získané před vystoupením Spojeného království z Unie.

(5)

Tímto nařízením nejsou dotčeny platné úmluvy a dohody o sociálním zabezpečení uzavřené mezi Spojeným královstvím a jedním či více členskými státy, které jsou v souladu s článkem 8 nařízení (ES) č. 883/2004 a článkem 9 nařízení (ES) č. 987/2009. Tímto nařízením není dotčena možnost Unie nebo členských států přijmout opatření v oblasti správní spolupráce a výměny informací s příslušnými orgány Spojeného království s cílem provádět zásady tohoto nařízení. Tímto nařízením rovněž není dotčena žádná pravomoc Unie či členských států uzavírat úmluvy a dohody o sociálním zabezpečení se třetími zeměmi, nebo se Spojeným královstvím, která se pokrývají dobu následující po dni, kdy Smlouvy přestanou být použitelné pro Spojené království.

(6)

Tímto nařízením nejsou dotčena žádná práva již získaná nebo jejichž nabývání probíhalo v souladu s právními předpisy některého členského státu v období přede dnem použitelnosti tohoto nařízení. K ochraně a prosazování těchto práv je nutná kvalitní spolupráce. Je důležité zajistit, aby měly dotčené osoby k dispozici relevantní a aktuální informace.

(7)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž dosažení jednotného jednostranného uplatňování zásad sociálního zabezpečení týkajících se rovného zacházení, stejného posuzování a sčítání nemůže být dosaženo uspokojivě samotnými členskými státy, ale spíše jej, z důvodů koordinace jejich reakce, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(8)

Vzhledem k tomu, že pokud nebude uzavřena dohoda o vystoupení nebo prodlouženo dvouleté období počínající dnem oznámení Spojeného království o jeho záměru vystoupit z Unie, přestanou být Smlouvy dne 30. března 2019 použitelné pro Spojené království, a že je třeba zaručit právní jistotu, je vhodné stanovit výjimku ze lhůty osmi týdnů uvedené v článku 4 Protokolu č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii, připojeného ke Smlouvě o EU, Smlouvě o fungování Evropské unie a Smlouvě o založení Evropského společenství pro atomovou energii.

(9)

Toto nařízení by mělo vstoupit v platnost co nejdříve, a to prvním dnem po jeho vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie, a mělo by se použít ode dne následujícího po dni, kdy Smlouvy přestanou být použitelné pro Spojené království, nevstoupí-li do uvedeného dne v platnost dohoda o vystoupení uzavřená se Spojeným královstvím,

(1)

Spojené království dne 29. března 2017 oznámilo svůj záměr vystoupit z Unie na základě článku 50 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“). Ode dne vstupu dohody o vystoupení v platnost, nebo v případě, že nebude uzavřena, dva roky po uvedeném oznámení, totiž dnem 30. března 2019, přestávají být Smlouvy použitelné na Spojené království, nerozhodne-li Evropská rada jednomyslně po dohodě se Spojeným královstvím o prodloužení této lhůty.

(2)

Vystoupení Spojeného království z Unie by ve vztahu ke zbývajícím dvaceti sedmi členským státům a při neexistenci zvláštních ustanovení ukončilo platnost veškerých práv a povinností vyplývajících z práva Unie, pokud jde o přístup na trh stanovený nařízeními Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1072/2009 (3) a (ES) č. 1073/2009 (4).

(3)

Mnohostranný systém kvót Evropské konference ministrů dopravy (ECMT) je jediný další dostupný právní rámec, který by mohl poskytnout základ pro silniční nákladní přepravu mezi Unií a Spojeným královstvím po datu vystoupení. Vzhledem k omezenému počtu povolení, jež jsou v současné době v systému ECMT k dispozici, a jeho omezené působnosti, pokud jde o zahrnuté typy přepravních operací, však tento systém v současné době nepostačuje k tomu, aby plně řešil potřeby silniční nákladní dopravy mezi Unií a Spojeným královstvím.

(4)

Aby se zabránilo následným vážným komplikacím, a to i pokud jde o veřejný pořádek, je proto nezbytné stanovit dočasný soubor opatření, která podnikatelům v silniční nákladní dopravě a v autokarové a autobusové dopravě s licencí ze Spojeného království umožní přepravovat zboží a cestující po silnici mezi jeho územím a zbývajícími dvaceti sedmi členskými státy nebo z území Spojeného království na území Spojeného království s průjezdem přes jeden nebo více členských států. Aby byla zajištěna řádná rovnováha mezi Spojeným královstvím a zbývajícími členskými státy, měla by být takto udělená práva podmíněna poskytnutím rovnocenných práv a měla by podléhat určitým podmínkám zajišťujícím spravedlivou hospodářskou soutěž.

(5)

Územní působnost tohoto nařízení a jakýkoli odkaz na Spojené království v tomto nařízení nezahrnují Gibraltar.

(6)

Právo provádět přepravní operace na území členského státu nebo mezi členskými státy je zásadním výdobytkem vnitřního trhu a po vystoupení Spojeného království z Unie, nebudou-li existovat odchylná ustanovení, by již nemělo být k dispozici podnikatelům v silniční nákladní dopravě ze Spojeného království, kteří nejsou usazeni v Unii. Měla by však být naplánována dočasná ukončovací opatření, která by podnikatelům v silniční nákladní dopravě ze Spojeného království povolovala provést v kontextu operací mezi Spojeným královstvím a Unií omezený počet dodatečných operací na území Unie. Bezprostředně po vystoupení Spojeného království z Unie bez dohody o vystoupení by tato opatření měla napomoci zabránit náhlým narušením dopravních toků, která lze očekávat z důvodu dalších kontrol vozidel a jejich nákladu a následného ohrožení veřejného pořádku. Tato opatření by měla napomoci zejména zmírnění tlaku na hraniční body, kterých není mnoho a na nichž jsou taková narušení nejpravděpodobnější, neboť se vozidla nemusí vrátit okamžitě. Tato opatření by měla být přiměřená a neměla by poskytovat stejnou úroveň práv, jakou požívají podnikatelé v silniční nákladní dopravě z Unie podle pravidel vnitřního trhu, přičemž by měla být postupně zrušena v souladu s tímto nařízením.

(7)

Pokud by neexistovala odchylná ustanovení, vedlo by vystoupení Spojeného království z Unie rovněž k závažným komplikacím ve službách silniční osobní dopravy, a to i pokud jde o veřejný pořádek. Dohoda o mezinárodní příležitostné přepravě cestujících autokary a autobusy (5) (dohoda Interbus) je jediným dostupným právním rámcem, který poskytuje základ pro přepravu cestujících autobusy a autokary mezi Unií a Spojeným královstvím po datu vystoupení. Spojené království se stane samostatnou smluvní stranou dohody Interbus od 1. dubna 2019. Dohoda Interbus se však vztahuje pouze na příležitostné služby, a vzhledem k velkému počtu osob, které budou chtít i nadále cestovat mezi Unií a Spojeným královstvím, proto nepostačuje k řešení komplikací plynoucích z vystoupení. Smluvní strany dohody Interbus dojednaly protokol k této dohodě, který se vztahuje na služby linkové osobní dopravy. Očekává se však, že tento protokol nevstoupí v platnost včas, aby poskytl funkční alternativní řešení stávající situace v období bezprostředně po vystoupení Spojeného království. U linkové a zvláštní linkové osobní dopravy autobusy a autokary proto stávající nástroje neřeší potřeby osobní silniční dopravy mezi Unií a Spojeným královstvím. V zájmu zmírnění následných závažných komplikací, které by mohly ohrozit veřejný pořádek, je proto vhodné, aby bylo dopravcům ze Spojeného království umožněno přepravovat cestující ze Spojeného království do Unie a naopak, pokud Spojené království udělí přinejmenším rovnocenná práva dopravcům z EU. Tato práva udělená podle tohoto nařízení by měla být omezena na krátké časové období s cílem umožnit vstup protokolu k dohodě Interbus o linkové dopravě v platnost, jakož i přistoupení Spojeného království k tomuto protokolu.

Přeshraniční autokarová a autobusová doprava mezi Irskem a Severním Irskem je zvláště důležitá pro komunity žijící v příhraničních regionech v zájmu zajištění základního propojení mezi komunitami, mimo jiné v rámci společného prostoru cestování. Nastupování a vystupování cestujících v regionech na obou stranách hranice podporuje životaschopnost těchto služeb. Proto by měl být v příhraničních regionech Irska i nadále povolen nástup a výstup cestujících v rámci mezinárodní osobní dopravy autokary a autobusy mezi Irskem a Severním Irskem provozované podnikateli v autokarové a autobusové dopravě ze Spojeného království. Tato práva by měla být udělena na omezenou dobu (do 30. září 2019), aby bylo možné zavést alternativní opatření.

(8)

S cílem zohlednit dočasnou povahu souboru opatření stanoveného tímto nařízením, aniž by se však vytvářel precedens, měl by být omezen na krátké časové období. Pokud jde o silniční nákladní přepravu, omezuje se časové období s ohledem na možné provedení potřebné úpravy pro zajištění základního propojení v systému ECMT a aniž by bylo dotčeno jak možné sjednání a vstup v platnost budoucí dohody mezi Unií a Spojeným královstvím o silniční nákladní přepravě, tak budoucí pravidla Unie týkající se dopravy. Pokud jde o osobní autobusovou a autokarovou dopravu, časové období se omezuje s cílem umožnit vstup protokolu k dohodě Interbus o linkové dopravě v platnost, jakož i přistoupení Spojeného království k tomuto protokolu, aniž by byla dotčena případná budoucí dohoda v dané věci mezi Unií a Spojeným královstvím.

(9)

V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU toto nařízení nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(10)

Toto nařízení by mělo vstoupit v platnost co nejdříve a mělo by se použít ode dne následujícího po dni, kdy Smlouvy přestanou pro Spojené království a ve Spojeném království platit, nevstoupí-li do uvedeného data v platnost dohoda o vystoupení uzavřená se Spojeným královstvím. Použitelnost tohoto nařízení by měla každopádně skončit dnem 31. prosince 2019. Unie proto přestane po tomto datu uplatňovat pravomoc, kterou jí toto nařízení svěřuje. Aniž jsou dotčena jiná opatření Unie a s výhradou dodržování těchto opatření, budou tuto pravomoc po tomto datu opět uplatňovat členské státy v souladu s čl. 2 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie. Příslušné pravomoci Unie a členských států, pokud jde o uzavírání mezinárodních dohod v oblasti silniční dopravy, budou stanoveny v souladu se Smlouvami a s přihlédnutím k příslušným právním předpisům Unie.

(11)

Je-li to nezbytné k řešení potřeb trhu, měla by být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU s cílem obnovit rovnocennost práv udělených Unií podnikatelům v silniční nákladní dopravě ze Spojeného království, jakož i podnikatelům v autokarové a autobusové dopravě ze Spojeného království s právy udělenými ze strany Spojeného království podnikatelům v silniční nákladní dopravě z Unie a podnikatelům v autokarové a autobusové dopravě z Unie, včetně případů, kdy jsou práva udělovaná Spojeným královstvím udělena na základě členského státu původu, nebo jich jinak nemohou ve stejné míře požívat všichni podnikatelé z Unie, a napravit případy nekalé soutěže na úkor podnikatelů v silniční nákladní dopravě z Unie a podnikatelů v autokarové a autobusové dopravě z Unie.

(12)

Akty v přenesené pravomoci by měly být v souladu se zásadou proporcionality, a jejich ustanovení by proto měla být úměrná problémům způsobeným neudělením rovnocenných práv nebo nerovnými podmínkami hospodářské soutěže. Komise by měla o pozastavení používání tohoto nařízení uvažovat jen v nejzávažnějších případech, kdy nejsou podnikatelům v silniční nákladní dopravě z Unie a podnikatelům v autokarové a autobusové dopravě z Unie ze strany Spojeného království udělena žádná rovnocenná práva nebo jsou udělena pouze práva minimální, nebo pokud se pro podnikatele v silniční nákladní dopravě ze Spojeného království nebo podnikatele v autokarové a autobusové dopravě ze Spojeného království liší podmínky hospodářské soutěže natolik od podmínek podnikatelů z Unie, že by poskytování uvedených služeb podnikateli ze Spojeného království nebylo pro ně ekonomicky udržitelné.

(13)

Při přijímání aktů v přenesené pravomoci je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě o zdokonalení tvorby právních předpisů ze dne 13. dubna 2016 (6). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci zejména obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty ve stejnou dobu jako odborníci z členských států a jejich odborníci mají systematický přístup na setkání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci. Je třeba zajistit, aby žádný takový akt v přenesené pravomoci nepřiměřeně neovlivnil řádné fungování vnitřního trhu.

(14)

Aby bylo zajištěno, že práv udělených ze strany Spojeného království podnikatelům v silniční nákladní dopravě z Unie a podnikatelům v autokarové a autobusové dopravě z Unie, jež jsou rovnocenná právům, která toto nařízení uděluje podnikatelům v silniční nákladní dopravě ze Spojeného království a podnikatelům v autokarové a autobusové dopravě ze Spojeného království, mohou ve stejné míře požívat všichni podnikatelé z Unie, měla by být dočasně rozšířena oblast působnosti nařízení (ES) č. 1072/2009 a nařízení (ES) č. 1073/2009. Tato nařízení se již vztahují na část jízdy mezi členským státem a třetí zemí, jež je provedena průjezdem přes území jakéhokoli členského státu. V takovém případě je však nutné zajistit, aby se nařízení (ES) č. 1072/2009 vztahovalo rovněž na část jízdy provedenou na území členského státu nakládky nebo vykládky a nařízení (ES) č. 1073/2009 na část cesty na území členského státu, ve kterém dochází k nástupu nebo výstupu cestujících. Cílem tohoto rozšíření působnosti je zajistit, aby podnikatelé z Unie mohli při provozování osobní dopravy vykonávat operace mezi třetími zeměmi do nebo ze Spojeného království, jakož i dodatečné zastávky při provozování osobní dopravy,

(1)

Spojené království dne 29. března 2017 oznámilo svůj záměr vystoupit z Unie na základě článku 50 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“). Dnem vstupu dohody o vystoupení v platnost, nebo v případě, že nebude uzavřena, dva roky po uvedeném oznámení, totiž dnem 30. března 2019, přestávají být Smlouvy použitelné na Spojené království, nerozhodne-li Evropská rada jednomyslně po dohodě se Spojeným královstvím o prodloužení této lhůty.

(2)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1008/2008 (3) stanoví podmínky pro vydávání provozní licence Unie leteckým dopravcům a zavádí svobodu poskytovat letecké služby uvnitř Unie.

(3)

Bez zvláštních ustanovení by vystoupení Spojeného království z Unie ukončilo platnost veškerých práv a povinností vyplývajících z práva Unie, pokud jde o přístup na trh stanovený nařízením (ES) č. 1008/2008, co se týče vztahu mezi Spojeným královstvím a zbývajícími 27 členskými státy.

(4)

Je proto nezbytné stanovit dočasný soubor opatření, která dopravcům licencovaným ve Spojeném království umožní poskytovat služby letecké dopravy mezi územím Spojeného království a zbývajícími 27 členskými státy. Aby byla zajištěna řádná rovnováha mezi Spojeným královstvím a zbývajícími 27 členskými státy, měla by být takto udělená práva podmíněna tím, že Spojené království poskytne leteckým dopravcům licencovaným v Unii rovnocenná práva a že tato práva budou podléhat určitým podmínkám zajišťujícím spravedlivou hospodářskou soutěž.

(5)

Aby se zohlednila dočasná povaha tohoto nařízení, mělo by být jeho používání omezeno na krátkou dobu, aniž by bylo dotčeno možné sjednání a vstup v platnost budoucí dohody se Spojeným královstvím o poskytování leteckých služeb, jíž bude Unie smluvní stranou. Komise by měla být na základě svého doporučení co nejrychleji zmocněna sjednat se Spojeným královstvím komplexní dohodu o letecké dopravě. Tato dohoda by měla být sjednána a uzavřena bez prodlení.

(6)

Aby mohla být zachována vzájemně přínosná míra propojení, bylo by vhodné předvídat v souladu se zásadou vzájemnosti pro letecké dopravce Spojeného království i pro letecké dopravce Unie ujednání o marketingové spolupráci, jako jsou ujednání o společném označování linek.

(7)

S ohledem na výjimečné a specifické okolnosti, které vyžadují přijetí tohoto nařízení, a v souladu se Smlouvami je vhodné, aby Unie dočasně vykonávala příslušné sdílené pravomoci, které jí Smlouvy svěřují. Dopady tohoto nařízení na rozdělení pravomocí mezi Unií a členskými státy by však měly být přísně časově omezeny. Pravomoc vykonávaná Unií by proto měla být vykonávána pouze po dobu použitelnosti tohoto nařízení. Unie proto přestane vykonávat takto vykonávanou sdílenou pravomoc, jakmile se toto nařízení přestane uplatňovat. V souladu s čl. 2 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie budou tedy členské státy od tohoto okamžiku opět vykonávat svou pravomoc. Dále je třeba připomenout, že oblast výkonu pravomoci Unie se v tomto vztahuje pouze na ty prvky, které jsou upraveny tímto nařízením, jak je stanoveno v protokolu č. 25 o výkonu sdílených pravomocí, připojeném ke Smlouvě o EU a Smlouvě o fungování Evropské unie, a nevztahuje se na celou oblast. Příslušné pravomoci Unie a členských států, pokud jde o uzavírání mezinárodních dohod v oblasti letecké dopravy, mají být stanoveny v souladu se Smlouvami a s přihlédnutím k příslušným právním předpisům Unie.

(8)

Podle nařízení (ES) č. 1008/2008 mají letečtí dopravci Unie zejména splňovat za všech okolností požadavky na vlastnictví a kontrolu stanovené v uvedeném nařízení, aby si udrželi platné provozní licence. Dojde-li vystoupení Spojeného království z Unie bez dohody o vystoupení, setkají se pravděpodobně někteří letečtí dopravci Unie s obtížemi při plnění těchto požadavků ode dne vystoupení. Je proto nezbytné zavést nouzová opatření. V souladu se zásadami rovného zacházení a přiměřenosti by se tato opatření měla omezit na to, co je nezbytně nutné pro řešení problémů vyplývajících z neřízeného vystoupení Spojeného království z Unie. S ohledem na stejné zásady je rovněž nezbytné zavést mechanismy umožňující podrobně sledovat pokrok při plnění požadavků na vlastnictví a kontrolu a v odůvodněných případech odejmout provozní licenci. S cílem zabránit náhlému ukončení provozu a umožnit zejména návrat cestujících, kteří by tím byli zasaženi, by mělo zrušení provozní licence pro nesplnění požadavků v případě, že by nebyl předložen vhodný plán nápravných opatření, nabýt účinnosti dva týdny po přijetí rozhodnutí o zrušení licence.

(9)

Toto nařízení by nemělo bránit členským státům ve vydávání oprávnění k provozování pravidelných služeb letecké dopravy leteckým dopravcům Unie vykonávajícím práva, která jim udělilo Spojené království, podobně jako v případech, k nimž dochází v souvislosti s mezinárodními dohodami. V souvislosti s těmito oprávněními by se členské státy měly zdržet diskriminace mezi leteckými dopravci Unie.

(10)

Komise a členské státy by měly vyřešit problémy, které mohou mít vliv na stávající systémy rozdělení provozu v důsledku vystoupení Spojeného království z Unie. Měla by být zejména přijata vhodná opatření, aby byl zajištěn plný soulad s těmito systémy a aby byl umožněn co nejplynulejší přechod s cílem zabránit narušení přepravy pro cestující a společnosti v Unii.

(11)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o přijetí opatření k zaručení spravedlivé míry vzájemnosti mezi právy, která Unie a Spojené království jednostranně udělí leteckým dopravcům druhé strany, a k zajištění toho, aby letečtí dopravci z Unie mohli při poskytování leteckých služeb konkurovat leteckým dopravcům ze Spojeného království za spravedlivých podmínek. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (4). Vzhledem k možnému dopadu těchto opatření na propojení členských států v letecké dopravě je třeba je přijmout přezkumným postupem. Je-li to nezbytné v závažných, naléhavých a řádně odůvodněných případech, měla by Komise přijmout okamžitě použitelné prováděcí akty. Tyto řádně odůvodněné případy by se mohly týkat situace, kdy Spojené království nezaručí leteckým dopravcům Unie rovnocenná práva, což povede ke zjevné nevyváženosti, nebo pokud budou méně příznivé konkurenční podmínky než ty, které platí pro letecké dopravce Spojeného království při poskytování služeb letecké dopravy, na které se vztahuje toto nařízení, ohrožovat hospodářskou životaschopnost leteckých dopravců Unie.

(12)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž stanovení prozatímních opatření upravujících leteckou dopravu mezi Unií a Spojeným královstvím v případě neexistence dohody o vystoupení, nemůže být uspokojivě dosaženo členskými státy, ale spíše jich z důvodu jejich rozsahu či účinků může být lépe dosaženo na úrovni Unie, smí Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle.

(13)

Územní působnost tohoto nařízení a jakýkoli odkaz na Spojené království v tomto nařízení nezahrnuje Gibraltar.

(14)

Tímto nařízením není dotčeno právní postoj Španělského království, pokud jde o svrchovanost nad územím, na němž se nachází letiště Gibraltar.

(15)

Toto nařízení by mělo vstoupit v platnost co nejdříve a mělo by se v zásadě použít ode dne následujícího po dni, kdy Smlouvy přestanou být použitelné pro Spojené království, nevstoupí-li do uvedeného dne v platnost dohoda o vystoupení uzavřená se Spojeným královstvím. Aby však bylo možné provést nezbytné správní postupy co nejdříve, měla by se některá ustanovení použít ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost,

(1)

Spojené království dne 29. března 2017 oznámilo svůj záměr vystoupit z Unie na základě článku 50 Smlouvy o Evropské unii. Dnem vstupu dohody o vystoupení v platnost, nebo v případě, že nebude uzavřena, dva roky po uvedeném oznámení, totiž dnem 30. března 2019, přestávají být Smlouvy použitelné na Spojené království, nerozhodne-li Evropská rada jednomyslně po dohodě se Spojeným královstvím o prodloužení této lhůty.

(2)

V oblasti železniční dopravy mohou dopad vystoupení Spojeného království z Unie na osvědčení a schválení napravit dotčené hospodářské subjekty různými opatřeními. Mezi tato opatření patří to, že se hospodářské subjekty usadí v některém ze zbývajících členských států a získají příslušné licence a osvědčení v něm.

(3)

K vyřešení otázek, které se přímo týkají přeshraničních železničních služeb a infrastruktury, by byly nutné konkrétní dohody podle článku 14 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/34/EU (2), aby byla zajištěna kontinuita těchto služeb a aby byla minimalizována narušení. V souladu s uvedenou směrnicí by takové dohody rovněž zajistily reciproční zacházení s podniky Unie a podniky usazenými ve Spojeném království za použití přeshraniční infrastruktury.

(4)

Uzavření těchto dohod mezi dotčenými členskými státy a Spojeným královstvím je možné až poté, co se Spojené království stane třetí zemí. Zejména uplatňování bezpečnostních pravidel Unie na tunel pod kanálem La Manche je v současné době svěřeno mezivládní komisi zřízené podle smlouvy z Canterbury podepsané dne 12. února 1986, která v oblasti bezpečnosti využívá poradenství bezpečnostního orgánu pro tunel pod kanálem La Manche. Systém zavedený uvedenou smlouvou by musel být upraven s ohledem na status Spojeného království jako třetí země. Zejména odpovědnost za část tunelu pod kanálem La Manche na francouzském území by měla být pod výlučnou kontrolou příslušného orgánu, jak je definován v čl. 3 bodě 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/798 (3), aby se zajistilo, že na tuto část tunelu je uplatňováno právo Unie. Tento příslušný orgán by však mohl s ohledem na nejlepší možný způsob plnění svých úkolů a s ohledem na společné rysy tunelu na obou stranách hranice a s cílem usnadnit soudržnost rozhodnutí vzít v úvahu stanoviska dvoustranného orgánu zřízeného na základě dohody mezi těmito dvěma zeměmi, jako je bezpečnostní orgán pro tunel pod kanálem La Manche zřízený smlouvou z Canterbury, který radí mezivládní komisi, nebo vytvořit jiné způsoby spolupráce s orgány odpovědnými za část tunelu na území Spojeného království.

(5)

Opatření v tomto nařízení jsou podmíněna bezpečnostními normami a postupy, požadavky na přístup k provozování železničního podniku a požadavky na řízení vlaku, které jsou totožné s požadavky Unie uplatňovanými na infrastrukturu, která se používá pro účely zajištění přeshraničního železničního propojení se Spojeným královstvím, jakož i na provozovatele provozující dopravu a řidiče vlaků na této infrastruktuře.

(6)

Aby bylo dotčeným stranám umožněno uzavřít nezbytné dohody a přijmout veškerá další opatření nutná k tomu, aby se zabránilo rušivým dopadům, s ohledem na postavení Spojeného království jako třetí země, je zapotřebí prodloužit platnost některých osvědčení, schválení a licencí.

(7)

Doba trvání takového prodloužení platnosti osvědčení, schválení a licencí by měla být omezena na to, co je nezbytně nutné, aby dotčené členské státy mohly přijmout nezbytná opatření, v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/49/ES (4), směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2007/59/ES (5) a směrnicí 2012/34/EU.

(8)

Aby se zabránilo závažnému rušivému dopadu na přeshraniční železniční služby mezi Unií a Spojeným královstvím, je rovněž nutné, aby provozovatelé železnic a vnitrostátní orgány urychleně přijali nezbytná opatření k zajištění toho, aby osvědčení, schválení a licence spadající do působnosti tohoto nařízení byly vydány v dostatečném předstihu před skončením použitelnosti tohoto nařízení a aby jiná osvědčení, schválení a licence potřebné k provozu na území Unie byly vydána přede dnem vystoupení Spojeného království.

(9)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o odnětí výhody udělené držitelům osvědčení, schválení a licencí, pokud není zajištěn soulad s požadavky Unie. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (6). Pro přijetí těchto opatření by měl být použit přezkumný postup, vzhledem k jejich možnému dopadu na bezpečnost železnic. Je-li to nezbytné v závažných, naléhavých a řádně odůvodněných případech, měla by Komise přijmout okamžitě použitelné prováděcí akty.

(10)

Vzhledem k naléhavosti způsobené vystoupením Spojeného království z Unie je vhodné stanovit výjimku ze lhůty osmi týdnů uvedené v článku 4 Protokolu č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů v Unii, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii, Smlouvě o fungování Evropské unie a Smlouvě o založení Evropského společenství pro atomovou energii.

(11)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž stanovení prozatímních opatření týkajících se určitých aspektů železniční bezpečnosti a propojení s ohledem na vystoupení Spojeného království z Unie v případě neexistence dohody o vystoupení, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej z důvodu rozsahu a účinků tohoto nařízení může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle.

(12)

Toto nařízení by mělo vstoupit v platnost co nejdříve a mělo by se použít ode dne následujícího po dni, kdy Smlouvy přestanou být použitelné pro Spojené království, nevstoupí-li do uvedeného dne v platnost dohoda o vystoupení uzavřená se Spojeným královstvím,

(1)

Spojené království dne 29. března 2017 oznámilo svůj záměr vystoupit z Unie podle článku 50 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“). Smlouvy přestanou pro Spojené království platit dnem vstupu dohody o vystoupení v platnost, nebo nebude-li takové dohody dosaženo, dva roky po tomto oznámení, tj. dne 30. března 2019, pokud Evropská rada po dohodě se Spojeným královstvím jednomyslně nerozhodne o prodloužení této lhůty.

(2)

Dohoda o vystoupení, na které se shodli vyjednavači, obsahuje ujednání o uplatňování práva Unie na Spojené království a ve Spojeném království i po dni, kdy se na Spojené království a v něm přestanou uplatňovat Smlouvy. Pokud tato dohoda vstoupí v platnost, použijí se na Spojené království a v něm během přechodného období směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2002 (3), kterou se mění směrnice 2012/27/EU (4) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 (5), přičemž tyto předpisy přestanou být použitelné na konci uvedeného období.

(3)

Článek 3 odst. 5 směrnice 2012/27/EU, který zavedla směrnice (EU) 2018/2002 vyžaduje, aby členské státy stanovily své orientační vnitrostátní cíle energetické účinnosti, jimiž přispějí k dosažení cílů energetické účinnosti Unie v roce 2030 minimálně na 32,5 %. Členské státy přitom mají vzít v úvahu energetickou spotřebu Unie v roce 2030, pokud se jedná o spotřebu primární energie nebo konečné energie.

(4)

Článek 6 odst. 1 první pododstavec nařízení (EU) 2018/1999 vyžaduje, aby členské státy ve svém orientačním vnitrostátním příspěvku k energetické účinnosti zohlednily energetickou spotřebu Unie v roce 2030, pokud se jedná o spotřebu primární energie nebo konečné energie. V souladu s čl. 29 odst. 3 prvním pododstavcem uvedeného nařízení je spotřeba energie na úrovni Unie rovněž důležitá pro hodnocení pokroku při společném dosahování cílů Unie, které provádí Komise.

(5)

Z důvodu vystoupení Spojeného království z Unie je nezbytné technicky upravit údaje o předpokládané spotřebě energie v Evropské unii v roce 2030, aby odpovídaly Unii složené z 27 členských států bez Spojeného království. Předpoklady, které existují pro hlavní cíle Unie ve výši minimálně 32,5 %, ukazují, že spotřeba primární energie v roce 2030 by se měla rovnat 1 273 milionům tun ropného ekvivalentu (Mtoe) a konečná spotřeba energie 956 Mtoe pro Unii složenou z 28 členských států. Ekvivalentní předpoklady pro Unii složenou z 27 členských států, tedy bez Spojeného království, ukazují, že v roce 2030 by se spotřeba primární energie měla rovnat 1 128 Mtoe a konečná spotřeba energie 846 Mtoe. Je proto třeba upravit údaje o úrovních spotřeby energie v roce 2030.

(6)

Tytéž předpoklady pro energetickou spotřebu v roce 2030 mají význam také pro články 6 a 29 nařízení (EU) 2018/1999.

(7)

V souladu s čl. 4 odst. 3 nařízení Rady (EHS, Euratom) č. 1182/71 (6) dochází ke konci použitelnosti aktů stanovených k určitému datu uplynutím poslední hodiny dne odpovídajícího tomuto datu. Toto rozhodnutí by se proto mělo použít ode dne následujícího po dni, kdy se na Spojené království přestanou vztahovat směrnice 2012/27/EU a nařízení (EU) 2018/1999.

(8)

Směrnice 2012/27/EU a nařízení (EU) 2018/1999 by proto měly být odpovídajícím způsobem změněny.

(9)

Za účelem bezodkladné přípravy na vystoupení Spojeného království by mělo toto rozhodnutí vstoupit v platnost třetím dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie,