(1)

Spojené království dne 29. března 2017 oznámilo svůj záměr vystoupit z Unie na základě článku 50 Smlouvy o Evropské unii. Ode dne vstupu dohody o vystoupení v platnost, nebo v případě, že nebude uzavřena, dva roky po uvedeném oznámení, tj. počínaje 30. březnem 2019, se přestanou na Spojené království vztahovat Smlouvy, nerozhodne-li Evropská rada jednomyslně po dohodě se Spojeným královstvím o prodloužení této lhůty.

(2)

Jakmile se Spojené království stane třetí zemí a nebude-li dohoda o vystoupení uzavřena, bude se na zboží přicházející na celní území Unie ze Spojeného království vztahovat povinnost podat vstupní souhrnné celní prohlášení a na zboží odesílané z celního území Unie na místo určení ve Spojeném království povinnost podat prohlášení před výstupem zboží. Tato prohlášení musí být podána ve lhůtě, která celním správám členských států poskytne dostatek času na provedení řádné analýzy rizik pro účely ochrany a bezpečnosti před příchodem, resp. před odesláním zboží, aniž by došlo k závažnému narušení logistických toků a procesů hospodářských subjektů.

(3)

V současné době jsou v souladu s nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 (2) stanoveny pro podávání vstupních souhrnných celních prohlášení nebo prohlášení před výstupem zboží zvláštní lhůty pro pohyby nákladu mezi celním územím Unie a kterýmkoli přístavem v Severním moři. Jakmile se Spojené království stane třetí zemí, měly by být pro tyto účely uplatňovány stejné lhůty i na zboží přepravované po moři z přístavů nebo do přístavů Spojeného království, které se nenacházejí v Severním moři. Lhůty stanovené pro přístavy v Severním moři by proto měly být uplatňovány na všechny přístavy Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, britských Normanských ostrovů a Ostrova Man.

(4)

Toto nařízení by mělo vstoupit v platnost co nejdříve a mělo by se použít ode dne následujícího po dni, kdy přestanou být pro Spojené království a ve Spojeném království použitelné Smlouvy, pokud do uvedeného dne nevstoupí v platnost dohoda o vystoupení uzavřená se Spojeným královstvím,

1)

v čl. 105 písm. c) se doplňuje nový bod, který zní:

2)

v čl. 244 odst. 1 písm. a) se bod ii) nahrazuje tímto:

(1)

Consejo Regulador del Tequila (dále jen „žadatel“), což je mexický orgán zřízený podle mexického práva, požádal o zápis názvu „Tequila“ jako zeměpisného označení do přílohy III nařízení (ES) č. 110/2008 v souladu s postupem stanoveným v čl. 17 odst. 1 uvedeného nařízení. „Tequila“ je lihovinou tradičně vyráběnou ve Spojených státech mexických destilací šťávy získané z Weberovy modré agáve Agave tequilana F.A.C.

(2)

Komise v souladu s čl. 17 odst. 5 nařízení (ES) č. 110/2008 přezkoumala žádost o zápis názvu „Tequila“ zaslané žadatelem.

(3)

Poté co dospěla k závěru, že žádost je v souladu s nařízením (ES) č. 110/2008, zveřejnila Komise pro účely řízení o námitce hlavní specifikaci technické dokumentace k lihovině „Tequila“ v Úředním věstníku Evropské unie (2) podle čl. 17 odst. 6 nařízení (ES) č. 110/2008.

(4)

Podle čl. 17 odst. 7 nařízení (ES) č. 110/2008 a čl. 13 odst. 1 prováděcího nařízení Komise (EU) č. 716/2013 (3) Unión Española del Licor ze Španělska a Vinum et Spiritus z Belgie předložily ve stanovené lhůtě námitky proti zápisu názvu „Tequila“ jako zeměpisného označení. Komise v souladu s článkem 14 prováděcího nařízení (EU) č. 716/2013 uznala tyto dvě námitky jako přípustné. Obdržela rovněž námitku od Unión de Licoristas Cataluña, jakož i další informace od Unión Española del Licor a od Vinum et Spiritus, ale ty nebyly shledány přípustnými podle čl. 14 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 716/2013, neboť nebyly předloženy ve lhůtě uvedené v čl. 17 odst. 7 nařízení (ES) č. 110/2008.

(5)

Dopisem ze dne 4. dubna 2017 Komise oznámila žadateli dvě přípustné námitky a vyzvala jej, aby předložil svá vyjádření ve lhůtě dvou měsíců podle čl. 15 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 716/2013. Žadatel připomínky zaslal v požadované lhůtě dne 3. června 2017.

(6)

V souladu s čl. 15 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 716/2013 sdělila Komise připomínky žadatele dopisy ze dne 31. července 2017 oběma stranám, jež vznesly námitky, a poskytla jim dva měsíce na případné připomínky v souladu s čl. 15 odst. 2 uvedeného prováděcího nařízení. Dne 22. září 2017 obdržela Komise odpověď od Unión Española del Licor.

(7)

Námitky od Unión Española del Licor a Vinum et Spiritus se týkají povinných požadavků stanovených ve Státní normě NOM-006-SCFI-2012 (alkoholické nápoje – Tequila – specifikace) zveřejněné dne 13. prosince 2012 ve federálním věstníku Diario Oficial de la Federación (4) (dále jen „Státní mexická norma“) a uvedených v technické dokumentaci k lihovině „Tequila“, pokud jde o: a) požadavky na označování týkající se obchodních a zdravotních informací a referenčních čísel oprávněných výrobců; b) omezení obchodních ujednání mezi dodavateli a stáčírnami, pokud jde o oprávnění k užívání zapsaných ochranných známek nebo jiných rozlišovacích označení, čímž omezují schopnost stáčíren získávat mexický výrobek a omezují možnost uvádět lihovinu „Tequila“ na trh po jejím některých registrovaných ochranných známek, čímž zabrání tomu, aby ji hospodářské subjekty uváděly na trh pod vlastními ochrannými známkami bez zvláštního povolení; c) pravidla pro schválení hospodářských subjektů v Unii majících povolení k plnění lihoviny „Tequila“ do lahví a požadavky na stáčení; d) kontrolní požadavky vztahující se na povolené stáčírny na území Unie, jakož i dopady stanovené ve Státní mexické normě v případech neplnění; e) zákaz obchodování s nebaleným výrobkem „Tequila“ (kategorie směska s celkovým obsahem redukujících cukrů ve výši až 49 % z jiných zdrojů než z cukrů pocházejících z Weberovy modré agáve Agave tequilana F.A.C.) v rámci Unie a zákaz získávání nebaleného výrobku „Tequila“ (kategorie směska) prostřednictvím třetích zemí; a f) požadavek, aby se lihovina „Tequila“ vyrobená ze 100 % šťávy agáve musela plnit do lahví přímo ve výrobně oprávněného výrobce, která se nachází ve vymezené zeměpisné oblasti ve Spojených státech mexických. Strany, které podaly námitky, tvrdí, že tyto požadavky obchází volný obchod a volnou hospodářskou soutěž s lihovinou „Tequila“ v členských státech a že jsou s nimi neslučitelné, konkrétně že porušují článek 6 nařízení (ES) č. 110/2008.

(8)

Žadatel uvádí, že námitky by měly být zamítnuty jako nepřípustné, jelikož strany, které podaly námitky, nepoužily vzor vyžadovaný v čl. 13 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 716/2013 a neprokázaly, které konkrétní podmínky pro zápis stanovené v nařízení (ES) č. 110/2008 nebyly splněny. Žadatel tvrdí, že hlavním cílem systému kontroly plnění do lahví, uvádění na trh a distribuce je zaručit sledovatelnost a pravost lihoviny „Tequila“. Žadatel kromě toho uvádí, že jakýkoli hospodářský subjekt, který si přeje plnit nebalený výrobek „Tequila“ do lahví, tak může učinit za předpokladu, že získá povolení od stáčírny této lihoviny a uzavře dohody o společné odpovědnosti za zapsanou ochrannou známku nebo jiné rozlišovací označení.

(9)

Žadatel se dále domnívá, že žádná z připomínek zpochybňujících uplatňování Státní mexické normy není důvodem pro námitky podle nařízení (ES) č. 110/2008, neboť označení „Tequila“ je již závazné na základě ustanovení dohody mezi Unií a Spojenými státy mexickými o vzájemném uznávání a ochraně označení lihovin ze dne 27. května 1997 (5) (dále jen „dohoda z roku 1997“), v níž se v čl. 4 odst. 2 stanoví, že se chráněný název „Tequila“ smí na území Unie používat výhradně za podmínek stanovených právními a správními předpisy Spojených států mexických.

(10)

Pokud jde o formu námitek vznesených žadatelem, považovala Komise námitky od Unión Española del Licor a Vinum et Spiritus za přípustné, neboť byly v souladu s požadavky stanovenými v čl. 13 odst. 1 a čl. 14 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 716/2013, jelikož veškeré informace požadované ve formuláři „Vznesení námitky proti zeměpisnému označení“ obsaženém v příloze III uvedeného prováděcího nařízení byly v námitkách uvedeny.

(11)

Pokud jde o použitelnost pravidel obsažených ve Státní mexické normě, jež je předpisem třetí země, Komise se domnívá, že nemají přímý extrateritoriální účinek v Unii. Nicméně zveřejněním hlavní specifikace technické dokumentace k lihovině „Tequila“ v Úředním věstníku Evropské unie jsou některá pravidla ze Státní mexické normy výslovně uvedena, a tím je stvrzena jejich použitelnost na produkt určený k vývozu. To se týká požadavků na výrobu, ustanovení týkajících se označování a pravidel pro plnění lihoviny „Tequila“ vyrobené ze 100 % šťávy agáve do lahví, která jsou uvedena nebo na něž se odkazuje v uvedeném Úředním věstníku Evropské unie. Systém umožňující hospodářským subjektům nebo orgánům třetí země zabránit distribuci produktu v rámci celého jednotného trhu po jeho dovozu způsobem, který se neslučuje se zásadami práva Unie, nemůže být chráněn nařízením (ES) č. 110/2008.

(12)

Pokud jde o vztah k dohodě z roku 1997, která ochraňovala lihovinu „Tequila“ na území Unie, je třeba připomenout, že případná ochrana podle nařízení (ES) č. 110/2008 se řídí odlišným právním režimem, který je na režimu stanoveném dohodou z roku 1997 nezávislý. Vzhledem k tomu, že žadatel se rozhodl použít individuální ochranu zeměpisného označení „Tequila“ podle nařízení (ES) č. 110/2008 vedle ochrany podle dohody z roku 1997, mělo by být vyjasněno, že ochrana poskytovaná na základě dvou nástrojů se uplatňuje podle příslušných pravidel každého nástroje.

(13)

Komise posoudila argumenty a důkazy předložené žadatelem a stranami, které vznesly námitky, a na základě následujících úvah dospěla k závěru, že název „Tequila“ by měl být zapsán do přílohy III nařízení (ES) č. 110/2008 jako zeměpisné označení.

(14)

Pokud jde o požadavky na označování uvedené v 7. bodě odůvodnění písm. a), čl. 6 odst. 1 nařízení (ES) č. 110/2008 stanoví, že členské státy mohou stanovit přísnější pravidla pro výrobu, popis, obchodní úpravu a označování než ta, která jsou uvedena v příloze II uvedeného nařízení, pokud jsou tato pravidla slučitelná s právem Unie. Ustanovení čl. 6 odst. 1 uvedeného nařízení se použije obdobně na předpisy stanovené orgány třetích zemí. Ze Státní mexické normy a z oddílu 9 hlavní specifikace technické dokumentace k lihovině „Tequila“ se zdá, že Spojené státy mexické stanoví přísnější pravidla pro označování všech výrobků s názvem „Tequila“ než pravidla stanovená v nařízení (ES) č. 110/2008. Tato pravidla se týkají obchodních a zdravotních informací, referenčních čísel a jmen (názvů) a adres oprávněného výrobce nebo stáčírny. Tyto požadavky nejsou v rozporu s pravidly Unie pro označování, zejména s pravidly obsaženými v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 (6). Požadavek, aby se hospodářské subjekty identifikovaly pomocí referenčního čísla nebo jména/názvu a adresy, je v zájmu transparentnosti a sledovatelnosti požadavkem opodstatněným, nikoli nepřiměřeným. Z těchto důvodů se Komise domnívá, že důvody námitek ohledně požadavků na označování jsou neopodstatněné a musí být zamítnuty.

(15)

Omezení týkající se obchodních dohod mezi dodavateli a stáčírnami uvedená v 7. bodě odůvodnění písm. b) a pravidla pro vydávání povolení pro stáčírny v Unii a postupy pro tato povolení uvedené v 7. bodě odůvodnění písm. c) jsou odůvodněné s ohledem na potřebu zajistit sledovatelnost a předcházet podvodům. Pravidla se výslovně vztahují na označování výrobků určených k vývozu, jak je uvedeno v druhém odstavci oddílu 9 hlavní specifikace technické dokumentace k lihovině „Tequila“ zveřejněné v Úředním věstníku Evropské unie, která se týká používání zapsaných ochranných známek nebo jiných rozlišovacích označení na základě dohody o společné odpovědnosti podané u mexického úřadu pro patenty a ochranné známky. Komise se domnívá, že tato pravidla a opatření v rozsahu, v němž se vztahují na používání výrazu „Tequila“ v rámci Unie, jsou přiměřená a odůvodněná, a důvody námitek jsou neopodstatněné a musí být zamítnuty.

(16)

Pokud jde o kontrolní požadavky uplatňované na povolené stáčírny na území Unie, jakož i důsledky stanovené v Státní mexické normě v případech porušení povinností uvedených v 7. bodě odůvodnění písm. d), článek 22 nařízení (ES) č. 110/2008 obsahuje ustanovení pro ověření shody se specifikací před uvedením výrobku na trh, což u lihoviny „Tequila“ určené k prodeji spotřebitelům zahrnuje činnosti spojené s plněním do lahví, a zejména vyžaduje, aby orgány veřejné správy třetí země nebo jeden nebo více orgánů pro certifikaci produktu zajistily ověření shody u výrobku pocházejícího ze třetí země. Komise bere na vědomí, že ověřovací postupy a opatření v případě porušení předpisů jsou odůvodněné s ohledem na potřebu zajistit sledovatelnost a zabránit výrobě směsí a podvodům, které je u takového výrobku obtížné odhalit. Pokud jde o ustanovení Státní mexické normy týkající se ověření shody se specifikacemi v technické dokumentaci před uvedením lihoviny „Tequila“ do prodeje zákazníkům na trhu Unie, jsou pravidla v souladu s čl. 22 odst. 2 nařízení (ES) č. 110/2008. Z těchto důvodů má Komise za to, že důvody námitek ke kontrolním požadavkům jsou neopodstatněné a musí být zamítnuty.

(17)

Pokud jde o údajný zákaz obchodování s nebaleným výrobkem „Tequila“ (kategorie směska) v rámci Unie uvedený v 7. bodě odůvodnění písm. e), má Komise za to, že zveřejnění hlavní specifikace technické dokumentace k lihovině „Tequila“ v Úředním věstníku Evropské unie uvádí pouze zvláštní pravidlo zákazu obchodování s nebaleným výrobkem „Tequila“ vyrobeným ze 100 % šťávy agáve, ale neobsahuje zmínku zakazující obchodování s nebaleným výrobkem „Tequila“ (kategorie směska) v rámci jednotného trhu poté, co byla do Unie dovezena.

(18)

Pokud jde o údajný zákaz získávání nebaleného výrobku „Tequila“ (kategorie směska) prostřednictvím třetích zemí vyplývající z požadavku na uzavření dohody o společné odpovědnosti podané u mexického úřadu pro patenty a ochranné známky pro účely zajištění sledovatelnosti a předcházení podvodům, považuje Komise za odůvodněné požadovat, aby nákup nebaleného výrobku ze zemí mimo Unii bylo možné provádět pouze od výrobců v zemi původu. Z těchto důvodů má Komise za to, že důvody námitek vůči omezením ohledně nebalených výrobků jsou neopodstatněné a musejí být zamítnuty.

(19)

Pokud jde o námitku, že požadavek na povinné plnění lihoviny „Tequila“ vyrobené ze 100 % šťávy agáve do lahví ve vymezené zeměpisné oblasti uvedený v 7. bodě odůvodnění písm. f) není v souladu s právem Unie, mělo by být uvedeno, že v souladu s článkem 10 prováděcího nařízení (EU) č. 716/2013 musí být každé omezení týkající se plnění lihoviny do lahví v rámci vymezené zeměpisné oblasti odůvodněno v technické dokumentaci, neboť představuje potenciální omezení volného pohybu zboží a služeb na jednotném trhu. Uplatňováním práva Unie se nerozhoduje o tom, zda třetí země může či nemůže omezit plnění do lahví na svém území, ale brání se omezením opětovného plnění nebo plnění do lahví nebaleného výrobku na území Unie, pokud byly tyto nebalené výrobky do Unie vyvezeny ze třetí země. Tato omezení mohou být přípustná pouze tehdy, jsou-li nezbytná, přiměřená a vhodná pro ochranu dobrého jména zeměpisného označení (7).

(20)

V oddíle 7 hlavní specifikace technické dokumentace žadatel uvádí, že cílem omezení plnění do lahví je zachovat komplexnější organoleptický charakter, který by mohla přeprava ve velkém ohrozit, jelikož nebyly přidány žádné další cukry než cukry získané z Weberovy modré agáve Agave tequilana F.A.C. Žadatel rovněž tvrdí, že dalším důvodem omezení plnění do lahví je zachování dobrého jména lihoviny „Tequila“ vyrobené ze 100 % šťávy agáve, které se opírá hlavně o zvláštní vlastnosti a obecněji o jakost výrobku, které jsou zase výsledkem znalostí místních oprávněných výrobců a mohou být ohroženy rizikem směsí a podvodů, které je obtížné odhalit. Dotčený požadavek musí být považován za slučitelný s právem Unie i přes jeho omezující účinek, pokud se ukáže, že je nezbytný a přiměřený a způsobilý udržet velmi dobré jméno, jemuž se mezi zákazníky nepochybně těší mexické označení „Tequila“. Z informací obsažených v technické dokumentaci vyplývá, že omezení týkající se plnění do lahví se vztahuje pouze na jednu kategorii lihoviny „Tequila“ a nepředstavuje překážku pro dovoz nebaleného výrobku „Tequila“ (kategorie směska, obsahující až 49 % cukru z jiných zdrojů než suroviny) do Unie, na kterou se toto omezení nevztahuje. Územní působnost omezení je limitována vymezenou zeměpisnou oblastí výroby lihoviny „Tequila“ rozprostírající se na území pěti mexických států. Důkazy poskytnuté žadatelem ukazují, že toto omezení představuje odůvodněné, přiměřené a vhodné opatření k zachování záruky složení výrobku a jeho dobrého jména mezi spotřebiteli. Navíc nebyla navržena žádná méně omezující alternativní opatření schopná zajistit přiměřenou úroveň kontroly. Nezbytné odůvodnění omezení povinného plnění lihoviny „Tequila“ vyrobené ze 100 % šťávy agáve do lahví je proto v souladu s článkem 10 prováděcího nařízení (EU) č. 716/2013.

(21)

Z výše uvedených důvodů se Komise domnívá, že důvody námitek proti zápisu zeměpisného označení „Tequila“ do přílohy III nařízení (ES) č. 110/2008, pokud jde o povinné plnění lihoviny „Tequila“ vyrobené ze 100 % šťávy agáve do lahví ve vymezené zeměpisné oblasti, jsou neopodstatněné a musejí být zamítnuty.

(22)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti a v souladu s čl. 17 odst. 8 nařízení (ES) č. 110/2008 má Komise za to, že žádost o zápis výrazu „Tequila“ jako zeměpisného označení splňuje podmínky stanovené v uvedeném nařízení. Název „Tequila“ by měl být proto chráněn a zapsán jako zeměpisné označení do přílohy III nařízení (ES) č. 110/2008.

(23)

Nařízení (ES) č. 110/2008 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(24)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro lihoviny,

(1)

Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 686/2012 (2) a nařízení Komise (EU) č. 1141/2010 (3) přidělily Spojenému království jako zpravodajskému členskému státu hodnocení některých účinných látek obsažených v přípravcích na ochranu rostlin.

(2)

Spojené království dne 29. března 2017 oznámilo svůj záměr vystoupit z Unie na základě článku 50 Smlouvy o Evropské unii. Ode dne vstupu dohody o vystoupení v platnost, nebo v případě, že nebude uzavřena, dva roky po uvedeném oznámení, tj. počínaje 30. březnem 2019, se přestanou na Spojené království vztahovat Smlouvy, nerozhodne-li Evropská rada jednomyslně po dohodě se Spojeným královstvím o prodloužení této lhůty.

(3)

Návrh dohody o vystoupení, na kterém se shodli vyjednavači a který byl schválen Evropskou radou (článek 50 Smlouvy o Evropské unii), obsahuje ujednání o uplatňování práva Unie na Spojené království a ve Spojeném království v průběhu přechodného období po datu, ke kterému se na Spojené království a ve Spojeném království přestanou uplatňovat Smlouvy. Pokud uvedená dohoda vstoupí v platnost, právní předpisy Unie v oblasti přípravků na ochranu rostlin se budou na Spojené království a ve Spojeném království uplatňovat během přechodného období v souladu s uvedenou dohodou a přestanou se uplatňovat na konci uvedeného období. Avšak i v případě, že EU a Spojené království ratifikují dohodu o vystoupení, nemá Spojené království v průběhu přechodného období jednat jako vedoucí orgán v rámci postupů posuzování rizik, šetření, schvalování nebo povolování na úrovni Unie nebo na úrovni členských států jednajících společně, jak vyplývá mimo jiné z nařízení (ES) č. 1107/2009.

(4)

Je proto nezbytné přidělit jiným členským státům hodnocení účinných látek, pro které je Spojené království zpravodajským členským státem a u nichž se před 30. březnem 2019 neočekává rozhodnutí o obnovení jejich schválení. Dotčenými účinnými látkami jsou 1-methylcyklopropen, famoxadon, mankozeb, methiokarb, methoxyfenozid, pirimikarb, pirimifos-methyl a thiakloprid.

(5)

Uvedené přidělení by mělo zajistit rovnováhu při rozdělování odpovědnosti a činností mezi členskými státy.

(6)

Vzhledem k tomu, že hodnocení dotčených účinných látek jsou již v pokročilé fázi a očekává se, že činnosti, které je třeba ještě provést, budou méně významné, neměl by být pro uvedené hodnocení přidělen spoluzpravodajský členský stát.

(7)

Prováděcí nařízení (EU) č. 686/2012 a nařízení (EU) č. 1141/2010 by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(8)

Toto nařízení by se mělo použít ode dne 30. března 2019. V případě prodloužení dvouletého období uvedeného v čl. 50 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii by se však toto nařízení mělo použít ode dne, který následuje po dni, kdy se právní předpisy týkající se přípravků na ochranu rostlin přestanou uplatňovat na Spojené království a ve Spojeném království, jelikož v souladu s čl. 4 odst. 3 nařízení Rady (EHS, Euratom) č. 1182/71 (4) dochází ke konci použitelnosti aktů stanovených k určitému datu uplynutím poslední hodiny dne odpovídajícího tomuto datu.

(9)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva,

(1)

V souladu s čl. 7 odst. 1 nařízení (ES) č. 1107/2009 obdrželo Spojené království dne 29. února 2016 od společnosti BASF Agro B.V. žádost o schválení účinné látky mefentriflukonazol.

(2)

V souladu s čl. 9 odst. 3 nařízení (ES) č. 1107/2009 oznámilo Spojené království jakožto zpravodajský členský stát dne 30. března 2016 žadateli, ostatním členským státům, Komisi a Evropskému úřadu pro bezpečnost potravin (dále jen „úřad“), že žádost je přijatelná.

(3)

Dne 25. dubna 2017 předložil zpravodajský členský stát Komisi návrh zprávy o posouzení, v níž posoudil, zda lze očekávat, že dotčená účinná látka splní kritéria pro schválení uvedená v článku 4 nařízení (ES) č. 1107/2009, a kopii této zprávy zaslal úřadu.

(4)

Úřad splnil podmínky stanovené v čl. 12 odst. 1 nařízení (ES) č. 1107/2009. V souladu s čl. 12 odst. 3 nařízení (ES) č. 1107/2009 požádal, aby žadatel předložil členským státům, Komisi a úřadu dodatečné informace. Posouzení dodatečných informací ze strany zpravodajského členského státu bylo úřadu předloženo v podobě aktualizovaného návrhu zprávy o posouzení dne 1. února 2018.

(5)

Dne 5. července 2018 sdělil úřad žadateli, členským státům a Komisi svůj závěr (2) o tom, zda lze očekávat, že účinná látka mefentriflukonazol splní kritéria pro schválení stanovená v článku 4 nařízení (ES) č. 1107/2009. Úřad svůj závěr zpřístupnil veřejnosti.

(6)

Pokud jde o nová kritéria pro určení vlastností vyvolávajících narušení činnosti endokrinního systému zavedená nařízením Komise (EU) 2018/605 (3), které se stalo použitelným dne 10. listopadu 2018, a společné pokyny pro identifikaci endokrinních disruptorů (4), naznačuje závěr úřadu, že je nepravděpodobné, že mefentriflukonazol je endokrinní disruptor zasahující estrogenní, androgenní, thyroidní a steroidogenní dráhy. Kromě toho na základě dostupných důkazů a podle pokynů pro identifikaci endokrinních disruptorů není pravděpodobně mefentriflukonazol endokrinním disruptorem pro ryby vzhledem k tomu, že byly náležitě posouzeny testované dráhy. Komise se proto domnívá, že mefentriflukonazol nelze považovat za látku s vlastnostmi vyvolávajícími narušení činnosti endokrinního systému.

(7)

Dne 12. prosince 2018 předložila Komise Stálému výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva zprávu o přezkumu mefentriflukonazolu a dne 25. ledna 2019 předložila předlohu nařízení o schválení mefentriflukonazolu.

(8)

Žadateli byla poskytnuta možnost předložit ke zprávě o přezkumu připomínky.

(9)

V případě jednoho či více reprezentativních použití alespoň jednoho přípravku na ochranu rostlin obsahujícího tuto účinnou látku, a zejména v případě použití, která byla posouzena a podrobně popsána ve zprávě o přezkumu, bylo stanoveno, že kritéria pro schválení uvedená v článku 4 nařízení (ES) č. 1107/2009 jsou splněna.

(10)

Proto je vhodné mefentriflukonazol schválit.

(11)

V souladu s čl. 13 odst. 2 nařízení (ES) č. 1107/2009 ve spojení s článkem 6 uvedeného nařízení a s ohledem na současné vědeckotechnické poznatky je však nezbytné stanovit určité podmínky a omezení. Zejména je vhodné vyžádat si další potvrzující informace.

(12)

V souladu s čl. 13 odst. 4 nařízení (ES) č. 1107/2009 by měla být odpovídajícím způsobem změněna příloha prováděcího nařízení Komise (EU) č. 540/2011 (5).

(13)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva,

(1)

Po skončení doby platnosti finanční pomoci z Evropského mechanismu stability dne 20. srpna 2018 byl prováděcím rozhodnutím Komise (EU) 2018/1192 (2) aktivován posílený dohled nad Řeckem po dobu šesti měsíců, a to od 21. srpna 2018.

(2)

Řecko by mělo pokračovat v hlavních institucionálních a strukturálních reformách ve střednědobém horizontu, aby se zajistily jejich dokončení a plná efektivita, v návaznosti na značný počet opatření zavedených Řeckem v rámci programu finanční pomoci z Evropského mechanismu stability („program“). Za tím účelem se Řecko v rámci Euroskupiny zavázalo k tomu, že bude pokračovat ve všech hlavních reformách přijatých v rámci programu a že tyto reformy dokončí a postará se o dodržení cílů významných reforem, jež byly přijaty v rámci uvedeného programu i v rámci programů předcházejících.

(3)

Řecko se též zavázalo k provádění konkrétních opatření v oblasti fiskálních a fiskálně-strukturálních politik, sociálního zabezpečení, finanční stability, trhu práce a výrobkového trhu, privatizace a veřejné správy. Tato konkrétní opatření, jež jsou uvedena v příloze prohlášení Euroskupiny ze dne 22. června 2018, přispějí k řešení možných příčin hospodářských obtíží Řecka.

(4)

Od roku 2010 obdrželo Řecko finanční pomoc ve značné výši, v důsledku čehož dosáhly řecké nesplacené závazky vůči členským státům eurozóny, Evropskému nástroji finanční stability a Evropskému mechanismu stability 243 700 milionů EUR. Řecko obdrželo finanční podporu od svých evropských partnerů za zvýhodněných podmínek a v roce 2012 a následně znovu v roce 2017 byla v rámci Evropského mechanismu stability přijata zvláštní opatření pro větší udržitelnost dluhu. Dne 22. června 2018 bylo v Euroskupině na politické úrovni dohodnuto zavedení dalších opatření s cílem zajistit udržitelnost dluhu. Součástí těchto opatření je prodloužení vážených průměrných splatností o dalších deset let, odklad úroku a amortizace o dalších deset let, a provádění dalších opatření v oblasti dluhu. Dvakrát ročně lze v Euroskupině na základě pozitivních zpráv v rámci posíleného dohledu nad tím, jak Řecko dodržuje své poprogramové politické závazky, dohodnout dvě další opatření, totiž zrušení navýšené úrokové marže v souvislosti s tranší zpětného odkupu dluhu programu Evropského nástroje finanční stability od roku 2018 a obnovení převodu odpovídajících částek výnosu z řeckých dluhopisů, které drží centrální banky eurozóny v rámci dohody o čistých finančních aktivech a programu pro trhy s cennými papíry.

(5)

Saldo řeckých veřejných financí vykazuje od roku 2016 přebytek. Předpokládá se, že Řecko v roce 2018 splnilo cíl primárního přebytku ve výši 3,5 % hrubého domácího produktu, a očekává se dosažení cíle ve střednědobém horizontu. Externí vnější čisté půjčky se v roce 2015 dostaly do kladných čísel a od té doby vykazují jen malé schodky. Hospodářské oživení pokračuje – odhaduje se, že v roce 2018 činil hospodářský růst 2,0 % – a nezaměstnanost klesá. Řecko v rámci programů finanční pomoci zahájilo rozsáhlý program strukturálních reforem pro zlepšení svého podnikatelského prostředí a konkurenceschopnosti, a od srpna 2018 pokračuje v přijímání opatření v těchto oblastech.

(6)

Navzdory zmíněným reformám je Řecko i nadále trpí značnými stavovými nerovnováhami danými minulostí a zůstává zranitelné. Jak též uvedla Komise ve své zprávě mechanismu varování za rok 2019 vypracované podle článků 3 a 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1176/2011 (3), Řecko se zejména potýká s určitými potížemi. Odhaduje se, že veřejný dluh na konci třetího čtvrtletí roku 2018 činil 182,8 % hrubého domácího produktu, což je nejvíce v Unii. Čistá investiční pozice vůči zahraničí ve výši – 140,5 % hrubého domácího produktu v roce 2017 je i nadále velmi vysoká; navíc přestože saldo běžného účtu je takřka vyrovnané, stále nepostačuje k tomu, aby se vysoká čistá investiční pozice vůči zahraničí snižovala na obezřetnou úroveň uspokojivým tempem. Přestože nezaměstnanost od roku 2013, kdy dosáhla maxima ve výši 27,9 %, dále klesá, ještě v říjnu 2018 činila 18,6 %. Velmi vysoká je nadále též dlouhodobá nezaměstnanost (13,5 % ve třetím čtvrtletí 2018) a nezaměstnanost mladých lidí (39,1 % v listopadu 2018). Stále je třeba dále výrazně zlepšit podnikatelské prostředí a soudní systém, neboť Řecko i nadále značně zaostává za hranicí optimální výkonnosti v řadě oblastí strukturálních komponentů hlavních srovnávacích ukazatelů (např. doby k dosažení soudního rozhodnutí, vymáhání smluv, registrace nemovitostí, vyřízení platební neschopnosti atd.).

(7)

Bankovní sektor je sice i nadále dostatečně kapitalizován, stále však čelí problémům spojeným s velkými objemy nevýkonných expozic a nízkými úrovněmi ziskovosti, přičemž přetrvávají silné vazby na stát. Na konci září 2018 byl objem nevýkonných expozic stále velmi vysoký – činil 84,7 miliardy EUR neboli 46,7 % celkových rozvahových expozic. V rámci programu přijalo Řecko klíčové reformy a hodlá v blízké době vyvinout další nástroje, které mají posílit rámec pro řešení nevýkonných expozic, a tak usnadnit vyčištění bankovních rozvah Bude nicméně třeba pokračujícího úsilí k tomu, aby se míra nevýkonných expozic snížila na udržitelnou úroveň a finanční instituce byly schopny plnit svou zprostředkovatelskou funkci a úlohu řízení rizik za všech okolností.

(8)

Poté, co od roku 2010 nemělo Řecko přístup k výpůjčkám na finančním trhu, začalo na něj opětovně získávat přístup od července 2017 emisemi státních dluhopisů. Řecko mělo úspěšnou emisi dluhopisů v lednu 2019, jež byla první emisí poté, co program opustilo. Podmínky výpůjček pro Řecko nicméně zůstávají nestabilní vzhledem k vnějším ekonomickým rizikům a vnitrostátním problémům při zajištění setrvalého provádění reforem ve střednědobém horizontu.

(9)

Komise zveřejnila první posouzení v rámci posíleného dohledu nad Řeckem dne 21. listopadu 2018. Posouzení, které Komise provedla a prezentovala ve svém sdělení, popsalo pokrok ohledně obecných a konkrétních reformních závazků Řecka přijatých v rámci Euroskupiny a dospělo k závěru, že provádění reforem pokročilo, avšak je nezbytné další úsilí ke splnění závazků Řecka v oblasti reforem (4).

(10)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Komise dospěla k závěru, že podmínky, které odůvodňují zavedení posíleného dohledu podle článku 2 nařízení (EU) č. 472/2013, trvají nadále. Především Řecko stále čelí rizikům s ohledem na finanční stabilitu, která, pokud by se naplnila, by mohla mít nepříznivé účinky i na jiné členské státy eurozóny. Pokud by k takovým účinkům došlo, mohly by se projevit nepřímo tím, že by ovlivnily důvěru investorů, a v důsledku toho i náklady bank a států na refinancování v dalších členských státech eurozóny.

(11)

Ve střednědobém horizontu tudíž Řecko musí nadále přijímat opatření, která se budou zabývat příčinami či možnými příčinami potíží, a provádět strukturální reformy na podporu silného a udržitelného hospodářského oživení s perspektivou zmírnění dopadů několika faktorů z minulosti. Mezi tyto faktory patří závažný a dlouhotrvající pokles během krize; objem řeckého dluhového břemene; zranitelnost jeho finančního sektoru; přetrvávající poměrně silné propojení finančního sektoru a řeckých veřejných financí, a to i z důvodu státního vlastnictví; riziko přenosu silných tlaků v kterémkoli z uvedených odvětví do jiných členských států, jakož i riziko expozice členských států eurozóny vůči řeckému státu.

(12)

Za účelem řešení zbytkových rizik a sledování plnění souvisejících závazků se zdá být nezbytné i vhodné prodloužit posílený dohled nad Řeckem podle čl. 2 odst. 1 nařízení (EU) č. 472/2013.

(13)

Řecku byla poskytnuta příležitost vyjádřit své názory na posouzení Komise dopisem odeslaným dne 14. února 2019. Řecko ve své odpovědi ze dne 15. února 2019 uvedlo, že do značné míry souhlasí s posouzením Komise, pokud jde o hospodářské problémy, před nimiž stojí, z něhož vychází prodloužení posíleného dohledu.

(14)

Řecko bude při navrhování a provádění reforem, a to včetně pokračování v hlavních reformách a jejich dokončení v souladu s politickými závazky sledovanými v rámci posíleného dohledu, i nadále využívat technickou podporu v rámci programu na podporu strukturálních reforem (stanoveného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/825 (5)).

(15)

Při provádění posíleného dohledu hodlá Komise v rámci systému včasného varování úzce spolupracovat s Evropským mechanismem stability,

(1)

Článek 41 Listiny základních práv Evropské unie stanoví, že každý má právo na to, aby jeho záležitosti byly orgány, institucemi a jinými subjekty Unie řešeny nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě. Tento článek stanoví řadu procesních práv, která platí pro strany zúčastněné ve správním řízení, které může mít vliv na jejich zájmy.

(2)

V roce 2007 zřídila Komise funkci úředníka pro slyšení za účelem zabezpečení účinného výkonu procesních práv zúčastněných stran a toho, aby obchodní řízení byla vedena nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě. V letech 2007 až 2012 byl touto funkcí pověřen úředník Generálního ředitelství pro obchod se zkušenostmi ve věcech ochrany obchodu.

(3)

Za účelem posílení úlohy úředníka pro slyšení a zvýšení transparentnosti a spravedlnosti obchodních řízení přijal předseda Komise v roce 2012 rozhodnutí 2012/199/EU (2). Aby se zohlednily dosavadní zkušenosti, nový právní vývoj, včetně odkazů na úlohu úředníka pro slyšení v nařízeních Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1036 (3) a (EU) 2016/1037 (4) a rovněž narůstající procesní požadavky, mělo by být uvedené rozhodnutí nahrazeno.

(4)

Funkce úředníka pro slyšení by měla být svěřena nezávislé osobě se zkušenostmi v oblasti obchodních řízení. Úředník pro slyšení by měl být jmenován Komisí v souladu s pravidly zakotvenými ve služebním řádu úředníků a pracovním řádu ostatních zaměstnanců Unie. Podle těchto pravidel lze uvažovat i o kandidátech, kteří nejsou úředníky Komise.

(5)

Aby byla zajištěna jeho plná nezávislost, měl by být úředník pro slyšení pro správní účely přiřazen ke členovi Komise odpovědnému za obchodní politiku.

(6)

Základními povinnostmi úředníka pro slyšení by mělo být poskytovat poradenství členovi Komise odpovědnému za obchodní politiku a generálnímu řediteli generálního ředitelství pro obchod (dále jen „generální ředitel“), být zárukou dodržování procesních práv, rozhodovat o žádostech o přístup ke spisu, přijímat rozhodnutí týkající se důvěrné povahy dokumentů a přezkoumávat stanoviska Komise k prodlužování lhůt. Úředník pro slyšení by měl usilovat o zajištění toho, aby se při koncipování právních aktů nebo návrhů přihlíželo ke všem rozhodným skutečnostem bez ohledu na to, zda jsou pro dotčené strany příznivé nebo nepříznivé.

(7)

Úředník pro slyšení by měl zajistit, aby příležitosti poskytnuté zúčastněným stranám k předložení důkazů o skutečnostech a ochraně jejich zájmů během řízení umožňovaly zúčastněným stranám uplatňovat práva na obhajobu co nejúčinnějším způsobem.

(8)

Intervence úředníka pro slyšení by měla probíhat způsobem, který umožňuje provedení jakéhokoliv navazujícího opatření, a to s ohledem na časová omezení řízení.

(9)

Je nutné určit způsob a okolnosti, za kterých může úředník pro slyšení intervenovat a stanovit pravidla pro organizaci a provádění takovýchto intervencí, jakož i pro opatření na ně navazující.

(10)

Pravomoc úředníka pro slyšení rozhodovat o otázkách týkajících se přístupu ke spisu, důvěrnosti a lhůt by měla účastníkům obchodního řízení poskytnout dodatečnou procesní záruku, aniž by bránila řádnému vedení a včasnému skončení řízení.

(11)

Zprávy úředníka pro slyšení by měly zajistit, aby hlavním otázkám, kterými se úředník pro slyšení zabývá, a jeho hlavním doporučením věnovaly rozhodovací subjekty pozornost, a přinést tak dodatečnou záruku dodržování práv stran dotčených obchodním řízením. Výroční zprávy úředníka pro slyšení by rovněž měly o hlavní činnosti úředníka pro slyšení informovat členské státy, Evropský parlament a veřejnost.

(12)

Při zpracování osobních údajů by se měl úředník pro slyšení řídit nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 (5).

(13)

Tímto rozhodnutím by neměla být dotčena obecná pravidla pro udělování nebo vylučování práva přístupu k dokumentům Komise,

a)

nařízení (EU) 2016/1036 a zejména čl. 5 odst. 10 a 11, čl. 6 odst. 5 až 8, čl. 8 odst. 3, 4 a 9 a články 18 až 21 uvedeného nařízení;

b)

nařízení (EU) 2016/1037 a zejména čl. 10 odst. 12 a 13, čl. 11 odst. 5 až 8 a 10, čl. 13 odst. 3, 4 a 9 a články 28 až 31 uvedeného nařízení;

c)

nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/478 (6), a zejména články 5 a 8 uvedeného nařízení;

d)

nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/755 (7), a zejména články 3 a 5 uvedeného nařízení;

e)

nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1843 (8), a zejména články 9 a 10 uvedeného nařízení;

f)

nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1035 (9), a zejména čl. 5 odst. 12 a 13, čl. 6 odst. 5 až 8 a články 12, 13 a 14 uvedeného nařízení;

g)

nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 868/2004 (10), a zejména články 7 a 8 uvedeného nařízení;

h)

nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 978/2012 (11), a zejména článek 24 uvedeného nařízení, nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 155/2013 (12), a zejména článek 6 uvedeného nařízení, a nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1083/2013 (13), a zejména článek 5 uvedeného nařízení;

i)

nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/476 (14), a zejména čl. 1 odst. 2 a čl. 2 odst. 2 uvedeného nařízení.

a)

„obchodním řízením“ se rozumí šetření nebo správní řízení vedené útvary Komise podle některého ze základních nařízení;

b)

„zúčastněnou stranou“ se rozumí osoba, jejíž zájmy jsou dotčeny obchodním řízením, podle definice v příslušném základním nařízení;

c)

„právy zúčastněných stran“ se rozumí procesní práva a právo jakékoli osoby na to, aby byla její záležitost v obchodním řízení vyřízena nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě.

a)

je informace, k níž dotčená strana nemá přístup, pro obranu této strany rozhodná a

b)

zda případně útvary šetření tuto informaci správně zohlednily ve skutečnostech a úvahách, na nichž založily své závěry.

(1)

Nařízení Komise (EU) 2017/492 ze dne 21. března 2017, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 (1), by mělo být začleněno do Dohody o EHP.

(2)

Příloha VI Dohody o EHP by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

1.

V bodech 1 (nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004) a 2 (nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009) se doplňuje nová odrážka, která zní:

2.

V bodě 1 (nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004) se v úpravě h) doplňuje nový text, který zní:

„NORSKO

Starobní důchod závisející na příjmu podle zákona o národním pojištění (kapitola 20) a příspěvkově definované penzijní systémy podle zákona o povinném zaměstnaneckém penzijním pojištění.“

(1)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 909/2014 ze dne 23. července 2014 o zlepšení vypořádání obchodů s cennými papíry v Evropské unii a centrálních depozitářích cenných papírů a o změně směrnic 98/26/ES a 2014/65/EU a nařízení (EU) č. 236/2012 (1), ve znění opravy v Úř. věst. L 349, 21.12.2016, s. 8, by mělo být začleněno do Dohody o EHP.

(2)

Příloha IX Dohody o EHP by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

1.

V bodech 16b (směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/26/ES) a 31ba (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU) se doplňuje nová odrážka, která zní:

2.

V bodě 29f (nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 236/2012) se doplňují nová slova a nová odrážka, které znějí:

„, ve znění:

3.

Za bod 31bea (prováděcí nařízení Komise (EU) č. 594/2014) se vkládá nový bod, který zní:

(1)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/751 ze dne 29. dubna 2015 o mezibankovních poplatcích za karetní platební transakce (1) by mělo být začleněno do Dohody o EHP.

(2)

Příloha IX Dohody o EHP by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,