ISSN 1977-0626

Úřední věstník

Evropské unie

L 30

European flag  

České vydání

Právní předpisy

Ročník 62
31. ledna 2019


Obsah

 

I   Legislativní akty

Strana

 

 

NAŘÍZENÍ

 

*

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/125 ze dne 16. ledna 2019 o obchodování s některým zbožím, které by mohlo být použito pro trest smrti, mučení nebo jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání

1

 

*

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/126 ze dne 16. ledna 2019 o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (EU-OSHA) a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 2062/94

58

 

*

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/127 ze dne 16. ledna 2019 o zřízení Evropské nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek (Eurofound) a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1365/75

74

 

*

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/128 ze dne 16. ledna 2019 o zřízení Evropského střediska pro rozvoj odborného vzdělávání (Cedefop) a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 337/75

90

 

*

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/129 ze dne 16. ledna 2019 o změně nařízení (EU) č. 168/2013, pokud jde o používání úrovně Euro 5 u schvalování typu dvoukolových nebo tříkolových vozidel a čtyřkolek

106

 

 

SMĚRNICE

 

*

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/130 ze dne 16. ledna 2019, kterou se mění směrnice 2004/37/ES o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí karcinogenům nebo mutagenům při práci ( 1 )

112

 


 

(1)   Text s významem pro EHP.

CS

Akty, jejichž název není vyti_těn tučně, se vztahují ke každodennímu řízení záležitostí v zemědělství a obecně platí po omezenou dobu.

Názvy všech ostatních aktů jsou vytištěny tučně a předchází jim hvězdička.


I Legislativní akty

NAŘÍZENÍ

31.1.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 30/1


NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2019/125

ze dne 16. ledna 2019

o obchodování s některým zbožím, které by mohlo být použito pro trest smrti, mučení nebo jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání

(kodifikované znění)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 207 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

v souladu s řádným legislativním postupem (1),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Nařízení Rady (ES) č. 1236/2005 (2) bylo několikrát podstatně změněno (3). Z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti by mělo být uvedené nařízení kodifikováno.

(2)

Podle článku 2 Smlouvy o Evropské unii tvoří dodržování lidských práv jednu z hodnot, které jsou společné členským státům. Evropské společenství se v roce 1995 rozhodlo, že dodržování lidských práv a základních svobod bude tvořit základní prvek jeho vztahů se třetími zeměmi. Bylo rozhodnuto, že do každé nové obchodní dohody, dohody o spolupráci nebo dohody o přidružení obecné povahy, kterou Společenství uzavřelo se třetími zeměmi, bude vložena odpovídající doložka.

(3)

Článek 5 Všeobecné deklarace lidských práv, článek 7 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a článek 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod stanoví bezvýhradný, všeobecný zákaz mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání. Další akty, zejména deklarace Organizace spojených národů o ochraně všech osob před mučením a jiným krutým, nelidským či ponižujícím zacházením nebo trestáním (4) a Úmluva Organizace spojených národů proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání z roku 1984, zavazují státy, aby zabraňovaly mučení.

(4)

Podle čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) nesmí být nikdo odsouzen k trestu smrti ani popraven. Dne 22. dubna 2013 schválila Rada „Obecné zásady EU týkající se trestu smrti“ a rozhodla, že Unie bude usilovat o všeobecné zrušení trestu smrti.

(5)

Článek 4 Listiny stanoví, že nikdo nesmí být mučen ani podroben nelidskému či ponižujícímu zacházení anebo trestu. Dne 20. března 2012 Rada schválila „Obecné zásady politiky EU vůči třetím zemím v otázce mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání (revidované a aktualizované znění)“. V souladu s uvedenými obecnými zásadami je třeba naléhat na třetí země, aby bránily užívání, výrobě a prodeji zařízení, které je určeno k mučení nebo jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, a bránily zneužívání jakéhokoli dalšího zařízení k těmto účelům. Zákaz krutého, nelidského či ponižujícího trestání by měl navíc stanovit jasná omezení pro používání trestu smrti. Proto nesmí být trest smrti za žádných okolností považován za zákonný trest.

(6)

Proto je vhodné stanovit pravidla Unie pro obchod se třetími zeměmi se zbožím, které by bylo možné použít pro účely trestu smrti, a zboží, které by bylo možné použít za účelem mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání. Tato pravidla působí jako nástroj podpory úcty k lidskému životu a k základním lidským právům, a slouží tak k ochraně veřejné mravnosti. Tato pravidla by měla zajistit, aby hospodářské subjekty Unie neměly žádný prospěch z obchodu, který podporuje nebo jinak usnadňuje provádění politik v oblasti trestu smrti nebo mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání, které nejsou slučitelné s odpovídajícími obecnými zásadami EU, Listinou a s mezinárodními úmluvami a smlouvami.

(7)

Pro účely tohoto nařízení se považuje za vhodné použít definici mučení uvedenou v Úmluvě OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání z roku 1984 a v rezoluci Valného shromáždění OSN č. 3452 (XXX). Tato definice by měla být vykládána s ohledem na judikaturu o výkladu odpovídajících pojmů v Evropské úmluvě o lidských právech a v odpovídajících aktech přijatých Unií nebo jejími členskými státy. Definice „jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání“, která v této úmluvě není, by měla být uvedena do souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva. Význam pojmu „zákonné tresty“ v definici „mučení“ a „jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání“, by měl zohlednit politiku Unie ohledně trestu smrti.

(8)

Je nezbytné zakázat vývoz a dovoz zboží, které nemá jiné praktické využití než pro účely trestu smrti nebo pro účely mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání, a zakázat poskytování technické pomoci ohledně takového zboží.

(9)

Nachází-li se toto zboží ve třetích zemích, je nezbytné zakázat zprostředkovatelům v Unii poskytování zprostředkovatelských služeb v souvislosti s tímto zbožím.

(10)

Aby se přispělo ke zrušení trestu smrti ve třetích zemích a aby se zabránilo mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, považuje se za nutné zakázat poskytování technické pomoci třetím zemím v oblasti zboží, které nemá jiné praktické využití než pro účely trestu smrti nebo pro účely mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání.

(11)

Je rovněž vhodné zakázat zprostředkovatelům a dodavatelům technické pomoci, aby poskytovali školení týkající se používání tohoto zboží třetím zemím, ale i zakázat jak propagaci tohoto zboží na veletrzích nebo výstavách v Unii, tak i prodej nebo zakoupení reklamního prostoru v tištěných médiích nebo na internetu a reklamního času v televizi nebo v rádiu v souvislosti s tímto zbožím.

(12)

Aby se zabránilo tomu, že hospodářské subjekty budou čerpat výhody z přepravy zboží, které je určeno k výkonu trestu smrti, mučení nebo jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání a které je přepravováno přes celní území Unie do třetí země, je třeba zakázat přepravu takového zboží v Unii, je-li toto zboží uvedeno v příloze II tohoto nařízení.

(13)

Členským státům by mělo být umožněno uplatňovat opatření, která omezují poskytování některých služeb souvisejících se zbožím, které nemá jiné praktické využití než k výkonu trestu smrti, mučení nebo jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, v souladu s platnými předpisy Unie.

(14)

Toto nařízení stanoví systém vývozních povolení, jehož účelem je zabránit použití určitého zboží k výkonu trestu smrti, mučení nebo jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání.

(15)

Je tudíž nutné zavést kontroly vývozu některého zboží, které by mohlo být použito nejen pro účely mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání, ale také pro legitimní účely. Tyto kontroly by se měly vztahovat na zboží, které se používá v prvé řadě za účelem vynucování práva, a neukáží-li se nepřiměřené, i na jakékoli další zařízení nebo výrobek, který by mohl být zneužit pro účely mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání, s přihlédnutím k jeho konstrukci a technickým vlastnostem.

(16)

Pokud jde o zařízení určená pro vynucování práva, je třeba poznamenat, že článek 3 Kodexu chování pro příslušníky donucovacích orgánů (5) stanoví, že příslušníci donucovacích orgánů smějí používat síly, jen když je to nezbytně nutné, a v míře potřebné pro výkon svých povinností. Základní zásady pro použití síly a střelných zbraní příslušníky donucovacích orgánů, přijaté osmým kongresem OSN o prevenci trestné činnosti a zacházení s pachateli v roce 1990, stanoví, že by příslušníci donucovacích orgánů měli při výkonu svých povinností co nejvíce používat neagresivní prostředky, a teprve poté se uchýlit k užití síly a střelných zbraní.

(17)

Z tohoto hlediska obhajují uvedené základní zásady vývoj nesmrtících paralyzujících zbraní pro užívání ve vhodných situacích a současně připouštějí, že užívání těchto zbraní by mělo být pečlivě kontrolováno. V této souvislosti byla některá zařízení tradičně používaná policií pro účely sebeobrany a zvládání nepokojů upravena tak, že je lze použít pro aplikaci elektrických šoků a podávání chemických látek k paralyzaci osob. Určité skutečnosti naznačují, že v několika zemích jsou tyto zbraně používány pro účely mučení nebo jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání.

(18)

Uvedené základní zásady zdůrazňují, že by příslušníci donucovacích orgánů měli být vybaveni prostředky sebeobrany. Toto nařízení by se proto nemělo vztahovat na obchod s tradičním zařízením určeným pro sebeobranu, jako jsou například štíty.

(19)

Toto nařízení by se mělo vztahovat na obchodování s některými zvláštními chemickými látkami používanými k paralyzaci osob.

(20)

Pokud jde o okovy, spojené řetězy, pouta a želízka, je třeba poznamenat, že článek 33 Standardních minimálních pravidel OSN pro zacházení s vězni (6) stanoví, že omezovací nástroje nesmějí být nikdy používány k trestání. Řetězů a želez se navíc nesmí používat jako omezovacích prostředků. Je třeba rovněž uvést, že Standardní minimální pravidla OSN pro zacházení s vězni stanoví, že omezovací nástroje nesmějí být nikdy použity pro účely trestání a že tyto omezovací nástroje mohou být použity pouze jako preventivní opatření zabraňující útěku při převozu, ze zdravotních důvodů na základě pokynů lékaře, nebo jestliže selžou jiné metody sloužící k zajištění toho, aby vězeň nezranil sebe nebo ostatní nebo aby nepoškodil majetek.

(21)

Vězni jsou někdy nuceni nosit takzvanou kápi proti plivání, aby byli zaměstnanci a další osoby chráněni před pliváním. Kápě kryje ústa, ale často i nos a jako taková představuje určité riziko udušení. Je-li kombinována s dalšími omezujícími prostředky, jako jsou pouta, existuje též riziko poranění krku. Proto by měl být vývoz kápí proti plivání kontrolován.

(22)

Kromě přenosných zbraní, by rozsah kontrol vývozu měl zahrnovat fixní nebo vestavitelné zbraně vydávající elektrický výboj s širokým dosahem a zasahující více fyzických osob. Tyto zbraně jsou často prezentovány jako takzvané nesmrtící zbraně, ale znamenají přinejmenším stejné riziko způsobení silné bolesti nebo utrpení jako přenosné zbraně vydávající elektrický výboj.

(23)

Jelikož s fixními zařízeními pro rozptyl dráždivých chemických látek k použití uvnitř budovy se obchoduje, a jelikož vnitřní použití těchto látek představuje riziko způsobení silné bolesti nebo utrpení, které není spojené s tradičním použitím ve venkovních prostorách, měla by být taková zařízení kontrolována.

(24)

Kontrola vývozu by se rovněž měla aplikovat na fixní nebo vestavitelná zařízení pro rozptyl paralyzujících nebo dráždivých látek, které mají široký dosah, pokud takové zařízení dosud nepodléhá kontrole vývozu v souladu se společným postojem Rady 2008/944/SZBP (7). Tyto zbraně jsou často prezentovány jako takzvané nesmrtící technologie, ale znamenají přinejmenším stejné riziko způsobení silné bolesti nebo utrpení jako přenosné zbraně a zařízení. Přestože voda není paralyzujícím či dráždivým chemickým činitelem, k rozptylu takových činitelů v kapalné formě mohou být použita vodní děla a jejich vývoz by měl být kontrolován.

(25)

Vývozní kontrola látky oleoresin capsicum (OC) a vanilylamidu kyseliny pelargonové (PAVA) by měla být doplněna o kontrolu vývozu některých směsí obsahujících tyto látky, které mohou být podávány jako paralyzující nebo dráždiví nebo se mohou používat k výrobě takových činitelů. Případné odkazy na paralyzující či dráždivé chemické činitele by měly být považovány za takové, které obsahují látku oleoresin capsicum a příslušné směsi s obsahem této látky.

(26)

Je vhodné stanovit zvláštní výjimky z kontroly vývozu, aby se nenarušilo fungování policejních sil členských států a provádění mírových operací a operací k řešení krizí.

(27)

Vzhledem k tomu, že některé členské státy už vývoz a dovoz takového zboží zakázaly, je vhodné dát členským státům právo zakázat vývoz a dovoz okovů, spojených řetězů a přenosných zařízení pro aplikování elektrických šoků jiných než pásů vydávajících elektrické šoky. Členské státy by rovněž měly být zmocněny k tomu, aby, pokud chtějí, uplatnily kontrolu vývozu i na pouta s celkovým rozměrem, včetně řetězu, přesahujícím v uzamčeném stavu 240 mm.

(28)

Aby se omezila administrativní zátěž vývozců, měly by mít příslušné orgány možnost udělit vývozci souhrnné povolení, pokud jde o zboží uvedené v příloze III tohoto nařízení, jež má zabránit použití příslušného zboží k mučení nebo jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání.

(29)

V případě některých léčivých přípravků vyvážených do třetích zemí došlo k odchylkám a užití pro účely trestu smrti, zejména injekční aplikací smrtelné dávky. Unie trest smrti odsuzuje za všech okolností a pracuje na jeho úplném zrušení. Vývozci se ohradili proti svému nedobrovolnému spojování s takovým užitím produktů, jež vyvinuli pro lékařské použití.

(30)

Proto je nutné, aby podléhal kontrole vývoz některého zboží, které by mohlo být použito k výkonu trestu smrti, s cílem zabránit užívání určitých léčivých přípravků k tomuto účelu a zajištění toho, aby pro všechny vývozce léčivých přípravků sídlící v Unii platily v tomto ohledu jednotné podmínky. Příslušné léčivé přípravky byly vyvinuty mimo jiné jako anestetika a sedativa.

(31)

Systém vývozních povolení by neměl překračovat rámec toho, co je přiměřené. Neměl by proto bránit vývozu léčivých přípravků používaných pro legitimní terapeutické účely.

(32)

Seznam zboží, pro jehož vývoz se vyžaduje povolení s cílem zabránit jeho použití k výkonu trestu smrti, by měl zahrnovat pouze zboží, které se používá k výkonu trestu smrti ve třetí zemi, jež trest smrti nezrušila, a zboží, jehož použití k výkonu trestu smrti jakákoli taková třetí země schválila, ale doposud je k tomuto účelu nepoužila. Neměl by zahrnovat nesmrtící zboží, které není nezbytné k popravě odsouzené osoby, například standardní vybavení, které se může nacházet v popravčí místnosti.

(33)

Vzhledem k různým pojetím trestu smrti na jedné straně a mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání na straně druhé je vhodné stanovit zvláštní systém vývozních povolení s cílem zabránit použití určitého zboží k výkonu trestu smrti. Takový systém by měl zohlednit skutečnost, že řada zemí zrušila trest smrti za všechny trestné činy a přijala v tomto směru mezinárodní závazky. Protože existuje riziko opětovného vývozu do zemí, které tak dosud neučinily, měly by se při vydávání povolení k vývozu do zemí, které zrušily trest smrti, ukládat určité podmínky a požadavky. Je proto vhodné vydávat všeobecné vývozní povolení k vývozu do těch zemí, které zrušily trest smrti za všechny trestné činy a stvrdily jeho zrušení mezinárodně právním závazkem.

(34)

Pokud země nezrušila trest smrti za všechny trestné činy a nestvrdila jeho zrušení mezinárodně právním závazkem, měly by příslušné orgány při posuzování žádosti o vývozní povolení prověřit, zda existuje riziko, že konečný uživatel v zemi určení použije vyvážené zboží k výkonu takového trestu. Měly by být zavedeny vhodné podmínky a požadavky za účelem kontroly prodeje nebo převodu třetím stranám ze strany konečného uživatele. V případě realizace dodání zboží prostřednictvím více zásilek mezi týmž vývozcem a konečným uživatelem by mělo být příslušným orgánům umožněno přezkoumávat status konečného uživatele periodicky, například každých šest měsíců, a nikoli pokaždé, když se uděluje vývozní povolení pro zásilku, aniž by bylo dotčeno právo příslušných orgánů v odůvodněných případech zrušit, pozastavit, změnit nebo odvolat vývozní povolení.

(35)

Aby se omezila administrativní zátěž vývozců, měly by mít příslušné orgány možnost udělit vývozci souhrnné povolení na všechny zásilky léčivých přípravků od daného vývozce pro určitého konečného uživatele na dobu určitou, s uvedením množství, které odpovídá běžnému používání daných přípravků konečným uživatelem, je-li to nezbytné.Takové povolení by mělo být platné jeden až tři roky s možností prodloužení až o dva roky.

(36)

Udělení souhrnného povolení by bylo vhodné i v případech, kdy výrobce hodlá vyvézt léčivé přípravky spadající do oblasti působnosti tohoto nařízení distributorovi do země, která nezrušila trest smrti, za předpokladu, že vývozce a distributor uzavřeli právně závaznou dohodu, podle níž musí distributor použít vhodný soubor opatření k zajištění toho, aby dané léčivé přípravky nebyly použity k výkonu trestu smrti.

(37)

Léčivé přípravky spadající do oblasti působnosti tohoto nařízení mohou podléhat kontrole v souladu s mezinárodními úmluvami o omamných a psychotropních látkách, jako je Úmluva o psychotropních látkách z roku 1971. Tyto kontroly se však neuplatňují proto, aby zabránily použití příslušných léčivých přípravků k výkonu trestu smrti, nýbrž proto, aby bránily nedovolenému obchodu s drogami, a proto by se měly kromě těchto mezinárodních kontrol provádět ještě kontroly vývozu podle tohoto nařízení. Členské státy by však měly být vybízeny k tomu, aby používaly jeden postup a uplatňovaly při něm oba systémy kontroly.

(38)

Kontrola vývozu podle tohoto nařízení by se neměla týkat zboží, jehož vývoz je kontrolován v souladu se společným postojem 2008/944/SZBP, nařízením Rady (ES) č. 428/2009 (8) a nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 258/2012 (9).

(39)

Poskytování zprostředkovatelských služeb a technické pomoci v souvislosti se zbožím uvedeným v příloze III nebo v příloze IV tohoto nařízení by mělo podléhat předchozímu povolení s cílem zabránit tomu, aby se poskytováním zprostředkovatelských služeb nebo technické pomoci související s příslušným zbožím podporovalo používání tohoto zboží pro účely výkonu trestu smrti, mučení nebo jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání.

(40)

Zprostředkovatelské služby a technická pomoc, které podle tohoto nařízení podléhají předchozímu povolení, by měly být ty, které jsou poskytovány z území Unie, čímž se rozumí pomoc a služby poskytované z území v rámci územní působnosti Smluv, včetně vzdušného prostoru a jakéhokoli letadla nebo plavidla, které patří do jurisdikce některého členského státu.

(41)

Při udělování povolení k poskytování technické pomoci v souvislosti se zbožím uvedeným v příloze III tohoto nařízení by měly příslušné orgány usilovat o zajištění toho, aby byla technická pomoc a jakékoli školení ohledně používání tohoto zboží, které by bylo dodáno nebo nabízeno ve spojení s technickou pomocí, jež je předmětem žádosti o povolení, poskytovány tak, aby podporovaly normy vymáhání práva, které ctí lidská práva a přispívají k předcházení mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání.

(42)

Aby se zabránilo tomu, že hospodářské subjekty budou čerpat výhody z přepravy zboží, které je určeno k výkonu trestu smrti, mučení nebo jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání a které je přepravováno přes celní území Unie do třetí země, je třeba zakázat přepravu takového zboží v Unii, je-li toto zboží uvedeno v příloze III nebo IV tohoto nařízení, pokud je hospodářskému subjektu známo, jaké je jeho zamýšlené použití.

(43)

Obecné zásady politiky EU vůči třetím zemím v oblasti mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání mimo jiné stanoví, aby vedoucí misí ve třetích zemích do svých pravidelných zpráv zahrnuli rozbor výskytu mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání ve státě jejich působení a opatření přijatá k jejich potlačování. Je vhodné, aby příslušné orgány braly při rozhodování o žádostech o povolení tyto a podobné zprávy příslušných mezinárodních organizací a organizací občanské společnosti v úvahu. Tyto zprávy by měly také popisovat veškeré zařízení používané ve třetích zemích pro účely trestu smrti nebo pro účely mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání.

(44)

Zatímco by celní orgány měly sdílet určité informace s jinými celními orgány prostřednictvím společného celního systému pro řešení rizik v souladu s celními předpisy Unie, příslušné orgány uvedené v tomto nařízení by měly sdílet některé informace s jinými příslušnými orgány. Je vhodné požadovat, aby příslušné orgány používaly zabezpečený a zašifrovaný systém pro výměnu informací o zamítnutích. Za tímto účelem by měla Komise zpřístupnit novou funkci ve stávajícím systému zřízeném v souladu s čl. 19 odst. 4 nařízení (ES) č. 428/2009.

(45)

Pokud se jedná o osobní údaje, při zpracovávání a výměně informací by měla být dodržována příslušná pravidla pro zpracování a výměnu osobních údajů podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (10) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 (11).

(46)

Za účelem přijímání ustanovení nezbytných pro uplatňování tohoto nařízení by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o změnu příloh I až IX tohoto nařízení. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami uvedenými v Interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (12). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na setkání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(47)

S cílem umožnit Unii rychle reagovat na vývoj nového zboží, které by mohlo být použito k výkonu trestu smrti, mučení nebo jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, a existuje-li jednoznačné a bezprostřední riziko, že toto zboží bude použito k účelům, které zahrnují taková porušování lidských práv, je vhodné stanovit ustanovení o bezodkladné použitelnosti příslušného aktu Komise, budou-li v případě změny příloh II nebo III tohoto nařízení existovat zvláště závažné naléhavé důvody pro takovou změnu. S cílem umožnit Unii rychle zareagovat v případě, že jedna nebo více třetích zemí schválí některé zboží pro použití k výkonu trestu smrti, nebo přijme či poruší mezinárodní závazek ke zrušení trestu smrti za všechny trestné činy, je vhodné stanovit ustanovení o bezodkladné použitelnosti příslušného aktu Komise, budou-li pro změnu přílohy IV nebo přílohy V tohoto nařízení existovat zvláště závažné naléhavé důvody. Pokud se uplatní postup pro naléhavé případy, je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni.

(48)

Měla by být zřízena koordinační skupina. Skupina by měla sloužit jako platforma pro výměnu informací mezi odborníky z členských států a Komisí o správních postupech a pro jejich jednání o otázkách výkladu tohoto nařízení, technických problémech souvisejících se zbožím uvedeným na seznamech, vývoji souvisejícím s tímto nařízením a jakýchkoli dalších otázkách, které mohou vyvstat. Skupina by měla být oprávněna projednávat zejména otázky týkající se povahy a zamýšleného účinku zboží, jeho dostupnosti ve třetích zemích a otázku, zda je zboží konkrétně zamýšleno nebo upraveno k výkonu trestu smrti nebo k mučení nebo jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. Pokud se Komise rozhodne vést se skupinou konzultace při přípravě aktů v přenesené pravomoci, měla by tak učinit v souladu se zásadami stanovenými v Interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů.

(49)

Komise si nepořizuje zařízení pro účely vymáhání práva, protože není odpovědná za udržování práva a pořádku, trestní řízení ani výkon soudních rozhodnutí ve věcech trestních. Proto by měl být stanoven postup zajišťující, aby Komise dostávala informace o zařízeních a o výrobcích sloužících k vymáhání práva, které nejsou uvedeny v kontrolních seznamech, a jsou uváděny na trh v Unii, aby mohla zajistit aktualizaci seznamů zboží, s nímž je obchod zakázán nebo kontrolován, se zřetelem k novému vývoji. Při podávání své žádosti Komisi by měl žádající členský stát postoupit tuto žádost o zařazení zboží do přílohy II, III nebo IV tohoto nařízení rovněž ostatním členským státům.

(50)

Opatření tohoto nařízení mají za účel zabránit trestu smrti a mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání ve třetích zemích. Zahrnují omezení kladená na obchodování se třetími zeměmi se zbožím, které by mohlo být použito pro účely trestu smrti nebo mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání. Nepovažuje se za nutné zavádět podobné kontroly transakcí v rámci Unie, protože v členských státech trest smrti neexistuje a členské státy přijmou vhodná opatření, aby zakázaly mučení a jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání a bránily mu.

(51)

Obecné zásady politiky EU vůči třetím zemím v otázce mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání stanoví, že pro splnění cíle spočívajícího v přijetí účinných opatření proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání by měla být přijata opatření zabraňující používání, výrobě a prodeji zařízení, které je určeno k mučení a jinému krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestání. Je na členských státech, aby uplatňovaly a vymáhaly potřebná omezení používání a výroby takového zařízení.

(52)

Komise a členské státy by se měly navzájem informovat o opatřeních přijatých podle tohoto nařízení a o jiných důležitých informacích, které mají v souvislosti s tímto nařízením k dispozici.

(53)

Členské státy by měly stanovit pravidla o sankcích za porušení tohoto nařízení a zajistit jejich uplatňování. Stanovené sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

PŘEDMĚT A DEFINICE

Článek 1

Předmět

Toto nařízení stanoví pravidla Unie pro obchod s třetími zeměmi se zbožím, které by mohlo být použito pro účely výkonu trestu smrti nebo pro účely mučení či jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání, jakož i pravidla pro poskytování zprostředkovatelských služeb, technické pomoci, školení a reklamy v souvislosti s takovým zbožím.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

a)

„mučením“ jednání, jímž je člověku úmyslně působena silná bolest nebo tělesné či duševní utrpení pro takové účely jako získat od něj nebo od třetí osoby informace nebo přiznání, potrestat jej za jednání, jehož se dopustil on nebo třetí osoba nebo z něhož jsou podezřelí, nebo s cílem zastrašit nebo přinutit jej nebo třetí osobu nebo z jakéhokoli jiného důvodu založeného na jakékoli diskriminaci, jsou-li taková bolest nebo utrpení působeny veřejným činitelem nebo jinou osobou jednající z úředního pověření, anebo z jejich podnětu či s jejich výslovným nebo tichým souhlasem. Tento pojem však nezahrnuje bolest nebo utrpení, které vznikají pouze v důsledku zákonných trestů, jsou od těchto trestů neoddělitelné nebo jsou k těmto trestům průvodní. Trest smrti není považován za zákonný trest za žádných okolností;

b)

„jiným krutým, nelidským či ponižujícím zacházením nebo trestáním“ jednání, jímž je člověku úmyslně působena bolest nebo tělesné či duševní utrpení dosahující minimální úrovně závažnosti, jsou-li tato bolest nebo utrpení působeny veřejným činitelem nebo jinou osobou jednající z úředního pověření, nebo z jejich podnětu či s jejich výslovným nebo tichým souhlasem. Tento pojem však nezahrnuje bolest nebo utrpení, které vznikají pouze v důsledku zákonných trestů, jsou od těchto trestů neoddělitelné nebo jsou k těmto trestům průvodní. Trest smrti není považován za zákonný trest za žádných okolností;

c)

„donucovacím orgánem“ jakýkoli orgán příslušný pro předcházení, odhalování, vyšetřování, stíhání a trestání trestných činů včetně například policie, státního zastupitelství, soudů, státních nebo soukromých vězeňských orgánů a případně složek státní bezpečnosti a vojenských orgánů;

d)

„vývozem“ odeslání zboží z celního území Unie, včetně odeslání zboží, u nějž se vyžaduje celní prohlášení, a odeslání zboží poté, co bylo uskladněno ve svobodném pásmu ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 (13);

e)

„dovozem“ vstup zboží na celní území Unie, včetně dočasného uskladnění, umístění do svobodného pásma, propuštění do zvláštního režimu a propuštění do volného oběhu ve smyslu nařízení (EU) č. 952/2013;

f)

„technickou pomocí“ technická podpora týkající se oprav, vývoje, výroby, zkoušek, údržby, nebo jakékoli jiné technické služby a může mít například podobu pokynů, rad, školení, předávání pracovních vědomostí či dovedností nebo poradenských služeb. Technická pomoc zahrnuje i verbální formu pomoci a pomoc poskytovanou elektronickými prostředky;

g)

„muzeem“ nezisková stálá instituce ve službách společnosti a jejího vývoje, která je otevřena veřejnosti a získává, uchovává, zkoumá, sděluje a vystavuje hmotné důkazy o lidech a jejich prostředí za účelem studia, vzdělávání a zábavy;

h)

„příslušným orgánem“ orgán jednoho z členských států uvedený v příloze I, který má podle článku 20 právo rozhodnout o žádosti o udělení povolení nebo zakázat vývozci použít všeobecné vývozní povolení Unie;

i)

„žadatelem“:

1)

vývozce, v případě vývozu uvedeného v článcích 3, 11 nebo 16;

2)

fyzická nebo právnická osoba, subjekt nebo orgán převážející zboží v rámci celního území Unie, v případě tranzitu uvedeného v článku 5;

3)

poskytovatel technické pomoci, v případě poskytování technické pomoci uvedené v článku 3;

4)

muzeum, které bude zboží vystavovat, v případě dovozu a poskytování technické pomoci uvedených v článku 4;

5)

poskytovatel technické pomoci, v případě poskytování technické pomoci uvedené v článku 15, nebo zprostředkovatel, v případě zprostředkovatelských služeb uvedených v článku 19;

j)

„celním územím Unie“ území vymezené v článku 4 nařízení (EU) č. 952/2013;

k)

„zprostředkovatelskými službami“:

1)

sjednávání nebo organizování operací týkajících se nákupu, prodeje nebo dodávek příslušného zboží z třetí země do jakékoliv jiné třetí země; nebo

2)

prodej nebo nákup příslušného zboží, které je umístěno v třetí zemi, za účelem jeho převodu do jiné třetí země.

Pro účely tohoto nařízení je z této definice vyloučeno pouhé poskytování doplňkových služeb. Doplňkovými službami jsou přeprava, finanční služby, pojištění nebo zajištění, nebo všeobecná reklama či propagace;

l)

„zprostředkovatelem“ jakákoliv fyzická nebo právnická osoba, subjekt nebo orgán, včetně partnerství, s bydlištěm v členském státě nebo v něm usazené, které poskytují služby uvedené pod písmenem k) z území Unie; jakákoli fyzická osoba se státní příslušností členského státu, bez ohledu na to, kde má své bydliště, která poskytuje takové služby z území Unie; a jakákoli právnická osoba, subjekt nebo orgán registrované nebo zřízené podle práva členského státu, bez ohledu na to, kde jsou usazené, které poskytují takové služby z území Unie;

m)

„poskytovatelem technické pomoci“ jakákoliv fyzická nebo právnická osoba, subjekt nebo orgán, včetně partnerství, s bydlištěm v členském státě nebo v něm usazené, které poskytují technickou pomoc uvedenou pod písmenem f) z území Unie; jakákoli fyzická osoba se státní příslušností členského státu, bez ohledu na to, kde má bydliště, která poskytuje takovou pomoc z území Unie; a jakákoli právnická osoba, subjekt nebo orgán registrované nebo zřízené podle práva členského státu, bez ohledu na to, kde jsou usazené, které poskytují takovou pomoc z území Unie;

n)

„vývozcem“ jakákoli fyzická nebo právnická osoba, subjekt nebo orgán, včetně partnerství, jehož jménem je podáváno vývozní prohlášení, totiž osoba, subjekt nebo orgán, který je v okamžiku přijetí vývozního prohlášení smluvní stranou smlouvy uzavřené s příjemcem v příslušné třetí zemi a který je oprávněn rozhodnout o odeslání zboží z celního území Unie. Nebyla-li uzavřena žádná taková smlouva nebo nejedná-li smluvní strana svým jménem, rozumí se vývozcem osoba, subjekt nebo orgán, který má nezbytné oprávnění rozhodnout o odeslání zboží mimo celní území Unie. Má-li podle smlouvy, na které je vývoz založen, právo nakládat se zbožím osoba, subjekt nebo orgán, s bydlištěm mimo Unii nebo usazené mimo Unii, považuje se za vývozce smluvní strana, která má bydliště nebo je usazena na území Unie;

o)

„všeobecným vývozním povolením Unie“ povolení k vývozu ve smyslu písmene d) do některých zemí, které je dostupné všem vývozcům, kteří dodržují podmínky a požadavky pro jeho použití uvedené v příloze V;

p)

„individuálním povolením“ povolení udělené:

1)

jednomu konkrétnímu vývozci k vývozu ve smyslu písmene d), pro jednoho konečného uživatele nebo příjemce ve třetí zemi a které se vztahuje na jeden nebo více druhů zboží;

2)

jednomu konkrétnímu zprostředkovateli na poskytování zprostředkovatelských služeb ve smyslu písmene k) jednomu konečnému uživateli nebo příjemci ve třetí zemi a které se vztahuje na jeden nebo více druhů zboží; nebo

3)

fyzické nebo právnické osobě, subjektu nebo orgánu převážejícímu zboží v rámci celního území Unie za účelem tranzitu ve smyslu písmene s);

q)

„souhrnným povolením“ povolení udělené jednomu konkrétnímu vývozci nebo zprostředkovateli pro typ zboží uvedený v příloze III nebo příloze IV, které může být platné pro:

1)

vývozy ve smyslu písmene d) pro jednoho nebo více určených konečných uživatelů v jedné nebo více určených třetích zemích;

2)

vývozy ve smyslu písmene d) pro jednoho nebo více určených distributorů v jedné nebo více určených zemích, pokud je vývozce výrobcem zboží uvedeného v příloze III bodě 3.2 nebo 3.3 nebo v příloze IV oddíle 1;

3)

poskytování zprostředkovatelských služeb souvisejících s převodem zboží, které se nachází ve třetí zemi, jednomu nebo více určeným konečným uživatelům v jedné nebo více určených třetích zemích;

4)

poskytování zprostředkovatelských služeb souvisejících s převodem zboží, které se nachází ve třetí zemi, jednomu nebo více určeným distributorům v jedné nebo více určených třetích zemích, kde je zprostředkovatel výrobcem zboží uvedeného v příloze III bodě 3.2 nebo 3.3 nebo v příloze IV oddíle 1;

r)

„distributorem“ hospodářský subjekt, který vykonává velkoobchodní činnost ve vztahu ke zboží uvedenému v příloze III bodě 3.2 nebo 3.3 nebo v příloze IV oddíle 1, jako je opatřování takového zboží od výrobců nebo skladování, dodávání nebo vývoz takového zboží; velkoobchodní činnost s takovým zbožím nezahrnuje opatřování nemocničním, farmaceutickým nebo zdravotnickým personálem pouze za účelem zásobování veřejnosti tímto zbožím;

s)

„tranzitem“ doprava zboží, které není zbožím Unie a které je přepravováno přes její celní území, přičemž jeho místo určení se nachází mimo celní území Unie.

KAPITOLA II

ZBOŽÍ, KTERÉ NEMÁ JINÉ PRAKTICKÉ VYUŽITÍ NEŽ PRO ÚČELY TRESTU SMRTI, MUČENÍ A JINÉHO KRUTÉHO, NELIDSKÉHO ČI PONIŽUJÍCÍHO ZACHÁZENÍ NEBO TRESTÁNÍ

Článek 3

Zákaz vývozu

1.   Veškerý vývoz zboží uvedeného v příloze II je zakázán bez ohledu na jeho původ.

V příloze II je uvedeno zboží, které nemá žádné jiné praktické využití než k výkonu trestu smrti, mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání.

Poskytovateli technické pomoci je zakázáno poskytovat jakékoli osobě, subjektu nebo orgánu v třetí zemi úplatnou či bezúplatnou technickou pomoc související se zbožím uvedeným v příloze II.

2.   Odchylně od odstavce 1 může příslušný orgán povolit vývoz zboží uvedeného v příloze II a poskytnutí související technické pomoci, pokud se prokáže, že se toto zboží ve třetí zemi, do které má být vyvezeno, použije výhradně pro účely veřejného vystavení v muzeu z důvodu jeho historického významu.

Článek 4

Zákaz dovozu

1.   Veškerý dovoz zboží uvedeného v příloze II je zakázán, bez ohledu na jeho původ.

Osobám, subjektům nebo orgánům na území Unie je zakázáno přijímat úplatnou i bezúplatnou technickou pomoc související se zbožím uvedeným v příloze II poskytovanou ze třetí země jakoukoliv osobou, subjektem nebo orgánem.

2.   Odchylně od odstavce 1 může příslušný orgán povolit dovoz zboží uvedeného v příloze II a poskytnutí související technické pomoci, pokud se prokáže, že se toto zboží v členském státě určení použije výhradně pro účely veřejného vystavení v muzeu z důvodu jeho historického významu.

Článek 5

Zákaz tranzitu

1.   Veškerý tranzit zboží uvedeného v příloze II je zakázán.

2.   Odchylně od odstavce 1 může příslušný orgán povolit tranzit zboží uvedeného v příloze II, pokud se prokáže, že se toto zboží v zemi určení použije výhradně pro účely veřejného vystavení v muzeu z důvodu svého historického významu.

Článek 6

Zákaz zprostředkovatelských služeb

Zprostředkovateli je zakázáno poskytovat jakékoli osobě, subjektu nebo orgánu v třetí zemi zprostředkovatelské služby v souvislosti se zbožím uvedeným v příloze II, a to bez ohledu na původ takového zboží.

Článek 7

Zákaz školení

Poskytovateli technické pomoci nebo zprostředkovateli je zakázáno poskytovat nebo nabízet jakékoli osobě, subjektu nebo orgánu ve třetí zemi školení v souvislosti s používáním zboží uvedeného v příloze II.

Článek 8

Veletrhy

Jakýmkoli fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům nebo orgánům včetně partnerství bez ohledu na to, zda mají bydliště nebo jsou usazené v členském státě nebo mimo něj, je zakázáno vystavovat nebo nabízet k prodeji jakékoli zboží uvedené v příloze II na výstavách nebo veletrzích pořádaných na území Unie, není-li prokázáno, že vzhledem k povaze výstavy nebo veletrhu takové vystavování nebo nabízení zboží k prodeji není nedílnou součástí prodeje ani dodávky příslušného zboží jakékoli osobě, subjektu nebo orgánu ve třetí zemi, ani že takový prodej nebo dodávku nepropaguje.

Článek 9

Reklama

Jakýmkoli fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům nebo orgánům včetně partnerství, které mají bydliště nebo jsou usazené v členském státě a prodávají nebo kupují reklamní prostor nebo reklamní vysílací čas v rámci Unie, jakýmkoli fyzickým osobám se státní příslušností členského státu, které prodávají nebo kupují reklamní prostor nebo reklamní vysílací čas v rámci Unie, a jakýmkoli právnickým osobám, subjektům nebo orgánům registrovaným nebo zřízeným podle práva členského státu, které prodávají nebo kupují reklamní prostor nebo reklamní čas v rámci Unie, je zakázáno prodávat nebo kupovat od jakýchkoli fyzických nebo právnických osob, subjektů nebo orgánů v třetí zemi reklamní prostor v tištěných médiích nebo na internetu nebo reklamní vysílací čas v televizi či v rádiu v souvislosti se zbožím uvedeným v příloze II.

Článek 10

Vnitrostátní opatření

1.   Aniž by tím byly dotčeny platné předpisy Unie, včetně zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti, mohou členské státy přijmout nebo zachovat vnitrostátní opatření omezující přepravu, finanční služby, pojištění nebo zajištění či všeobecnou reklamu či propagaci v souvislosti se zbožím uvedeným v příloze II.

2.   Členské státy oznamují veškerá opatření přijatá podle odstavce 1 nebo jejich změny či zrušení Komisi před jejich vstupem v platnost.

KAPITOLA III

ZBOŽÍ, KTERÉ BY MOHLO BÝT POUŽITO ZA ÚČELEM MUČENÍ A JINÉHO KRUTÉHO, NELIDSKÉHO ČI PONIŽUJÍCÍHO ZACHÁZENÍ NEBO TRESTÁNÍ

Článek 11

Požadavek vývozního povolení

1.   Pro jakýkoli vývoz zboží uvedeného v příloze III, bez ohledu na jeho původ, se vyžaduje povolení. Povolení se však nevyžaduje pro zboží, které se přes celní území Unie pouze přepravuje, totiž zboží, jemuž nebylo přiděleno jiné celně schválené určení nebo použití než režim vnějšího tranzitu podle článku 226 nařízení (EU) č. 952/2013 včetně skladování jiného zboží než zboží Unie ve svobodném pásmu.

Příloha III obsahuje pouze toto zboží, které by mohlo být použito za účelem mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání:

a)

zboží používané především pro účely vymáhání práva;

b)

zboží, které vzhledem ke své konstrukci a technickým vlastnostem představuje značné riziko použití k mučení nebo jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání.

Příloha III neobsahuje:

a)

palné zbraně kontrolované podle nařízení (EU) č. 258/2012;

b)

zboží dvojího užití kontrolované podle nařízení (ES) č. 428/2009;

c)

zboží kontrolované v souladu se společným postojem 2008/944/SZBP.

2.   Odstavec 1 se nevztahuje na vývoz do těch oblastí členských států, které jsou uvedeny v příloze VI a současně nejsou součástí celního území Unie, za předpokladu, že zboží používá donucovací orgán jak v zemi nebo na území určení, tak i na metropolitním území členského státu, k němuž dotyčné území náleží. Celní nebo jiné příslušné orgány mají právo prověřovat, zda je tato podmínka splněna, a mohou rozhodnout, že se vývoz neuskuteční, dokud není prověřování ukončeno.

3.   Odstavec 1 se nevztahuje na vývoz do třetích zemí za předpokladu, že zboží používají vojenští nebo civilní pracovníci členského státu, kteří se účastní provádění mírových operací EU nebo OSN nebo operací EU nebo OSN k řešení krize v dotyčné třetí zemi, nebo operace založené na dohodách mezi členskými státy a třetími zeměmi v oblasti obrany. Celní a jiné příslušné orgány mají právo prověřovat, zda je tato podmínka splněna. Vývoz se neuskuteční, dokud není prověřování ukončeno.

Článek 12

Kritéria pro udělení vývozního povolení

1.   Rozhodnutí o žádostech o vývozní povolení pro zboží uvedené v příloze III přijímají příslušné orgány, přičemž berou v úvahu všechny důležité okolnosti, zejména to, zda nebyla v předchozích třech letech v jiném členském státě zamítnuta žádost o povolení v podstatě stejného vývozu, jakož i zřetel na zamýšlené konečné použití zboží a riziko zneužití.

2.   Příslušný orgán neudělí povolení, pokud jsou oprávněné důvody se domnívat, že by zboží uvedené v příloze III mohlo být použito k mučení nebo jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, včetně soudem nařízených tělesných trestů, vykonávanému donucovacím orgánem nebo kteroukoli fyzickou nebo právnickou osobou ve třetí zemi.

Příslušný orgán přihlíží k:

a)

dostupným rozsudkům mezinárodních soudů;

b)

zjištění příslušných orgánů OSN, Rady Evropy a Evropské unie a zprávy Evropského výboru Rady Evropy pro zabránění mučení, nelidskému či ponižujícímu zacházení a trestání a zvláštního zpravodaje OSN pro mučení a jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání.

Je možné zohlednit i další důležité informace, včetně dostupných vnitrostátních rozsudků, zpráv nebo jiných informací připravených organizacemi občanské společnosti a informací o omezeních vývozu zboží uvedeného v přílohách II a III uplatňovaných zemí určení.

3.   Na ověření zamýšleného konečného použití zboží a rizika zneužití se vztahují pravidla stanovená ve druhém a třetím pododstavci.

Pokud výrobce zboží uvedeného v příloze III bodě 3.2 nebo 3.3 žádá o povolení vývozu tohoto zboží pro distributora, příslušný orgán posoudí smluvní ujednání mezi výrobcem a distributorem a opatření, která přijímají, aby se zajistilo, že toto zboží, a případně i výrobky, jejichž se stane součástí, nebudou použity k mučení nebo jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání.

Pokud se žádá o vývozní povolení pro zboží uvedené v příloze III bodech 3.2 nebo 3.3. pro konečného uživatele, může příslušný orgán při posuzování rizika zneužití zohlednit platná smluvní ujednání a podepsané prohlášení konečného uživatele o konečném použití, je-li takové prohlášení k dispozici. Není-li k dispozici prohlášení o konečném použití, je povinností vývozce prokázat, kdo bude konečným uživatelem a jaké bude konečné použití daného zboží. Pokud vývozce nepředloží dostatečné informace o konečném uživateli a konečném použití zboží, má se za to, že příslušný orgán má oprávněné důvody domnívat se, že dané zboží by mohlo být použito k mučení nebo jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání.

4.   Při posuzování žádosti o souhrnné povolení bere příslušný orgán kromě kritérií uvedených v odstavci 1 v úvahu i to, zda vývozce uplatňuje přiměřené a vhodné prostředky a postupy pro dosažení souladu s ustanoveními a cíli tohoto nařízení a s podmínkami povolení.

Článek 13

Zákaz tranzitu

Jakýmkoli fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům nebo orgánům včetně partnerství, bez ohledu na to, zda mají bydliště nebo jsou usazené v členském státě či mimo něj, je zakázáno provádět tranzit zboží uvedeného v příloze III, pokud je jim známa skutečnost, že jakákoli součást takto přepravovaného zboží má být použita k mučení nebo jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání ve třetí zemi.

Článek 14

Vnitrostátní opatření

1.   Bez ohledu na články 11 a 12 může členský stát přijmout nebo zachovat zákaz vývozu a dovozu okovů, spojených řetězů a přenosných zařízení pro aplikaci elektrických šoků.

2.   Členský stát může uložit povinnost povolení k vývozu pout, která mají v uzamčeném stavu celkovou velikost včetně řetězu, měřeno od vnějšího okraje jednoho pouta k vnějšímu okraji pouta druhého, větší než 240 mm. Daný členský stát na taková pouta uplatňuje kapitoly III a V.

3.   Členské státy oznamují veškerá opatření přijatá podle odstavců 1 a 2 Komisi před jejich vstupem v platnost.

Článek 15

Požadavek povolení pro určité služby

1.   Povolení je vyžadováno vždy, pokud poskytovatel technické pomoci nebo zprostředkovatel úplatně či bezúplatně poskytuje jakékoli osobě, subjektu nebo orgánu v třetí zemi některou z těchto služeb:

a)

technickou pomoc v souvislosti se zbožím uvedeným v příloze III, bez ohledu na jeho původ; a

b)

zprostředkovatelské služby v souvislosti se zbožím uvedeným v příloze III, bez ohledu na jeho původ.

2.   Při rozhodování o žádostech o povolení k poskytování zprostředkovatelských služeb v souvislosti se zbožím uvedeným v příloze III se použije článek 12 obdobně.

Při rozhodování o žádostech o povolení k poskytování technické pomoci v souvislosti se zbožím uvedeným v příloze III se zohlední kritéria uvedená v článku 12 pro posouzení toho, zda by:

a)

technická pomoc byla poskytnuta osobě, subjektu nebo orgánu, které by mohly zboží, s nímž tato technická pomoc souvisí, použít k mučení nebo jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání; a

b)

technická pomoc byla použita pro opravu, vývoj, výrobu, zkoušky, údržbu nebo montáž zboží uvedeného v příloze III pro osobu, subjekt nebo orgán, které by mohly zboží, s nímž tato technická pomoc souvisí, použít k mučení nebo jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, nebo zda by byla použita za účelem poskytování technické pomoci takové osobě, subjektu nebo orgánu.

3.   Odstavec 1 se nevztahuje na poskytování technické pomoci, pokud

a)

se technická pomoc poskytuje donucovacímu orgánu členského státu nebo vojenským či civilním pracovníkům členského státu, jak je uvedeno v první větě čl. 11 odst. 3;

b)

technická pomoc spočívá v poskytování informací, které jsou veřejně přístupné; nebo

c)

technická pomoc je minimálním předpokladem pro instalaci, provoz, údržbu nebo opravu zboží uvedeného v příloze III, jehož vývoz byl povolen příslušným orgánem v souladu s tímto nařízením.

4.   Bez ohledu na článek 1 se může členský stát rozhodnout zachovat zákaz poskytování zprostředkovatelských služeb týkajících se okovů, spojených řetězů a přenosných zařízení pro aplikaci elektrických šoků. Pokud se některý členský stát rozhodne tento zákaz zachovat, informuje Komisi v případě, že jsou opatření předtím přijatá a oznámená v souladu s čl. 7a odst. 4 nařízení (ES) č. 1236/2005 změněna nebo zrušena.

KAPITOLA IV

ZBOŽÍ, KTERÉ BY MOHLO BÝT POUŽITO K VÝKONU TRESTU SMRTI

Článek 16

Požadavek vývozního povolení

1.   Pro vývoz zboží uvedeného v příloze IV se, bez ohledu na jeho původ, vyžaduje povolení. Povolení se však nevyžaduje pro zboží, které se přes celní území Unie pouze přepravuje, totiž zboží, jemuž nebylo přiděleno jiné celně schválené určení nebo použití než režim vnějšího tranzitu podle článku 226 nařízení (EU) č. 952/2013, včetně skladování zboží jiného než zboží Unie ve svobodném pásmu.

Příloha IV obsahuje pouze zboží, které by mohlo být použito k výkonu trestu smrti a které bylo schváleno nebo skutečně použito k výkonu trestu smrti jednou nebo několika třetími zeměmi, jež trest smrti nezrušily. Příloha IV neobsahuje:

a)

palné zbraně kontrolované podle nařízení (EU) č. 258/2012;

b)

zboží dvojího užití kontrolované podle nařízení (ES) č. 428/2009; a

c)

zboží kontrolované v souladu se společným postojem 2008/944/SZBP.

2.   Pokud vývoz léčivých přípravků vyžaduje vývozní povolení podle tohoto nařízení a tento vývoz vyžaduje rovněž povolení podle mezinárodních úmluv o kontrole omamných a psychotropních látek, jako je Úmluva o psychotropních látkách z roku 1971, mohou členské státy pro splnění povinností, které jim toto nařízení a příslušná úmluva ukládá, použít jednotný postup.

Článek 17

Kritéria pro udělení vývozního povolení

1.   Rozhodnutí o žádostech o vývozní povolení pro zboží uvedené v příloze IV přijímají příslušné orgány, přičemž berou v úvahu všechny důležité okolnosti, zejména to, zda nebyla v předchozích třech letech v jiném členském státě zamítnuta žádost o povolení v podstatě stejného vývozu, jakož i zřetel na zamýšlené konečné použití zboží a riziko zneužití.

2.   Příslušný orgán neudělí povolení, pokud existují oprávněné důvody domnívat se, že zboží uvedené v příloze IV by mohlo být použito k výkonu trestu smrti ve třetí zemi.

3.   Na ověření zamýšleného konečného použití zboží a rizika zneužití se vztahují pravidla ve druhém, třetím a čtvrtém pododstavci.

Pokud výrobce zboží uvedeného v příloze IV oddíle 1 žádá o povolení vývozu tohoto zboží pro distributora, příslušný orgán posoudí smluvní ujednání mezi výrobcem a distributorem a opatření, která přijímají, aby se zajistilo, že toto zboží nebude použito k výkonu trestu smrti.

Pokud se žádá o vývozní povolení pro zboží uvedené v příloze IV oddíle I pro konečného uživatele, může příslušný orgán při posuzování rizika zneužití zohlednit platná smluvní ujednání a podepsané prohlášení konečného uživatele o konečném použití, je-li takové prohlášení k dispozici. Není-li k dispozici prohlášení o konečném použití, je povinností vývozce prokázat, kdo bude konečným uživatelem a jaké bude konečné použití daného zboží. Pokud vývozce nepředloží dostatečné informace o konečném uživateli a konečném použití zboží, je třeba mít za to, že příslušný orgán má oprávněné důvody se domnívat, že dané zboží by mohlo být použito k výkonu trestu smrti.

Komise ve spolupráci s příslušnými orgány členských států může přijmout pokyny obsahující osvědčené postupy pro posuzování konečného použití a účelu, k němuž by byla technická pomoc použita.

4.   Při posuzování žádosti o souhrnné povolení bere příslušný orgán kromě kritérií uvedených v odstavci 1 v úvahu i to, zda vývozce uplatňuje přiměřené a vhodné prostředky a postupy pro dosažení souladu s ustanoveními a cíli tohoto nařízení a s podmínkami povolení.

Článek 18

Zákaz tranzitu

Jakýmkoli fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům nebo orgánům včetně partnerství, bez ohledu na to, zda mají bydliště nebo jsou usazené v členském státě či mimo něj, je zakázáno provádět tranzit zboží uvedeného v příloze IV, pokud je jim známa skutečnost, že jakákoli součást takto přepravovaného zboží má být použita k výkonu trestu smrti ve třetí zemi.

Článek 19

Požadavek povolení pro určité služby

1.   Povolení je vyžadováno vždy, pokud poskytovatel technické pomoci nebo zprostředkovatel úplatně či bezúplatně poskytuje jakékoli osobě, subjektu nebo orgánu v třetí zemi některou z těchto služeb:

a)

technickou pomoc v souvislosti se zbožím uvedeným v příloze IV, bez ohledu na jeho původ; a

b)

zprostředkovatelské služby v souvislosti se zbožím uvedeným v příloze IV, bez ohledu na jeho původ.

2.   Při rozhodování o žádostech o povolení k poskytování zprostředkovatelských služeb v souvislosti se zbožím uvedeným v příloze IV se použije článek 17 obdobně.

Při rozhodování o žádostech o povolení k poskytování technické pomoci v souvislosti se zbožím uvedeným v příloze IV se zohlední kritéria uvedená v článku 17 pro posouzení toho, zda by:

a)

technická pomoc byla poskytnuta osobě, subjektu nebo orgánu, které by mohly zboží, s nímž tato technická pomoc souvisí, použít k výkonu trestu smrti; a

b)

technická pomoc byla použita pro opravu, vývoj, výrobu, zkoušky, údržbu nebo montáž zboží uvedeného v příloze IV pro osobu, subjekt nebo orgán, které by mohly zboží, s nímž tato technická pomoc souvisí, použít k výkonu trestu smrti, nebo zda by byla použita za účelem technické pomoci takové osobě, subjektu nebo orgánu.

3.   Odstavec 1 se nevztahuje na poskytování technické pomoci, pokud

a)

technická pomoc spočívá v poskytování informací, které jsou veřejně přístupné; nebo

b)

technická pomoc je minimálním předpokladem pro instalaci, provoz, údržbu nebo opravu zboží uvedeného v příloze IV, jehož vývoz byl povolen příslušným orgánem v souladu s tímto nařízením.

KAPITOLA V

POSTUPY PRO UDĚLOVÁNÍ POVOLENÍ

Článek 20

Typy povolení a vydávající orgány

1.   Tímto nařízením se zavádí všeobecné vývozní povolení Unie pro určité vývozy uvedené v příloze V.

Příslušný orgán členského státu, v němž má bydliště nebo je usazen vývozce, může vývozci používání tohoto povolení zakázat, pokud existuje důvodné podezření, že vývozce není schopen dodržet podmínky tohoto povolení nebo ustanovení právních předpisů upravujících kontrolu vývozu.

Příslušné orgány členských států si předávají informace o všech vývozcích, kterým bylo odepřeno právo používat všeobecné vývozní povolení Unie, ledaže dojdou k závěru, že se určitý vývozce nepokusí o vývoz zboží uvedeného v příloze IV prostřednictvím jiného členského státu. Pro tento účel se použije bezpečný a zašifrovaný systém výměny informací.

2.   Povolení k vývozu jiného zboží, než je zboží uvedené v odstavci 1, pro které se vyžaduje povolení podle tohoto nařízení, uděluje příslušný orgán členského státu, v němž má bydliště nebo je usazen vývozce, uvedený v příloze I. Tato povolení mohou být individuální nebo souhrnná, jestliže se týkají zboží uvedeného v příloze III nebo IV. Povolení pro zboží uvedené v příloze II mohou být jen individuální.

3.   Povolení k tranzitu zboží uvedeného v příloze II uděluje příslušný orgán členského státu, v němž mají bydliště nebo jsou usazené fyzická nebo právnická osoba, subjekt nebo orgán převážející zboží v rámci celního území Unie, jak je uvedeno v příloze I. Pokud daná osoba, subjekt nebo orgán nemají bydliště či nejsou usazené v členském státě, uděluje povolení příslušný orgán členského státu, v němž dochází ke vstupu zboží na celní území Unie. Takové povolení je jen individuální.

4.   Povolení k dovozu, pro který se podle tohoto nařízení vyžaduje povolení, uděluje příslušný orgán členského státu, v němž sídlí muzeum, jak je uvedeno v příloze I. Povolení pro zboží uvedené v příloze II mohou být jen individuální.

5.   Povolení k poskytování technické pomoci vztahující se ke zboží uvedenému v příloze II uděluje:

a)

příslušný orgán členského státu, ve kterém má poskytovatel technické pomoci bydliště nebo je v něm usazen, uvedený v příloze I, nebo pokud není takový členský stát, příslušný orgán členského státu, jehož je poskytovatel technické pomoci státním příslušníkem nebo podle jehož právních předpisů byl registrován nebo zřízen, pokud má být pomoc poskytnuta muzeu v třetí zemi; nebo

b)

příslušný orgán členského státu, ve kterém muzeum sídlí, uvedený v příloze I, pokud má být pomoc poskytnuta muzeu v Unii.

6.   Povolení k poskytování technické pomoci v souvislosti se zbožím uvedeným v příloze III nebo v příloze IV uděluje příslušný orgán členského státu, ve kterém má poskytovatel technické pomoci bydliště nebo je v něm usazen, uvedený v příloze I, nebo pokud není takový členský stát, příslušný orgán členského státu, jehož je poskytovatel technické pomoci státním příslušníkem nebo podle jehož právních předpisů byl registrován nebo zřízen.

7.   Povolení k poskytování zprostředkovatelských služeb v souvislosti se zbožím uvedeným v příloze III nebo v příloze IV uděluje příslušný orgán členského státu, ve kterém má zprostředkovatel bydliště nebo je v něm usazen, uvedený v příloze I, nebo pokud není takový členský stát, příslušný orgán členského státu, jehož je zprostředkovatel státním příslušníkem nebo podle jehož právních předpisů byl registrován nebo zřízen. Toto povolení je udělováno pro určité množství konkrétního zboží pohybujícího se mezi dvěma nebo více třetími zeměmi. Jasně musí být uvedeno umístění zboží ve třetí zemi původu, konečný uživatel a přesné umístění tohoto uživatele.

8.   Žadatelé poskytnou příslušnému orgánu všechny významné informace, které jsou nezbytné pro jejich žádosti o individuální nebo souhrnné povolení k vývozu nebo poskytování zprostředkovatelských služeb, o povolení k poskytování technické pomoci, o individuální dovozní povolení nebo o individuální tranzitní povolení.

Pokud jde o vývoz, orgány musí obdržet úplné informace zejména o konečném uživateli, zemi určení a konečném použití zboží.

Pokud jde o zprostředkovatelské služby, příslušné orgány musí obdržet zejména podrobné informace o umístění zboží ve třetí zemi původu, jasný popis zboží a jeho množství, informace o třetích stranách příslušné zapojených do transakce, o třetí zemi určení, konečném uživateli v této zemi a jeho přesném umístění.

Udělení povolení může být případně podmíněno prohlášením o konečném použití.

9.   Odchylně od odstavce 8, pokud výrobce nebo zástupce výrobce má vyvézt nebo prodat a přepravit zboží uvedené v příloze III bodech 3.2 nebo 3.3 nebo příloze IV oddílu 1 k distributorovi ve třetí zemi, musí výrobce poskytnout informace o dohodách a opatřeních přijatých proto, aby se zabránilo použití zboží uvedeného v příloze III bodech 3.2 nebo 3.3 k mučení nebo jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání nebo aby se zabránilo použití zboží uvedeného v příloze IV oddíle 1 k výkonu trestu smrti, informace o zemi určení a, jsou-li k dispozici, informace o konečném použití a konečných uživatelích daného zboží.

10.   Na žádost vnitrostátního mechanismu pro předcházení mučení vytvořeného na základě Opčního protokolu z roku 1984 k Úmluvě Organizace spojených národů proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání mohou příslušné orgány rozhodnout, že danému vnitrostátnímu mechanismu pro předcházení mučení poskytnou informace, které od žadatele obdržely o zemi určení, příjemci, konečném použití a konečných uživatelích, případně distributorovi a dohodách a opatřeních uvedených v odstavci 9. Příslušné orgány předtím, než poskytnou příslušné informace, vyslechnou žadatele a mohou stanovit omezení ohledně možného využívání těchto informací. Příslušné orgány přijímají svá rozhodnutí v souladu s vnitrostátními právními předpisy a praxí.

11.   Členské státy vyřídí žádosti o individuální nebo souhrnné povolení ve lhůtě stanovené podle vnitrostátních právních předpisů nebo praxe.

Článek 21

Povolení

1.   Vývozní, dovozní a tranzitní povolení se vystavují na tiskopise, který se shoduje se vzorem uvedeným v příloze VII. Povolení k poskytování zprostředkovatelských služeb se vystavuje na tiskopise, který se shoduje se vzorem uvedeným v příloze VIII. Povolení kposkytování technické pomoci se vystavuje na tiskopise, který se shoduje se vzorem uvedeným v příloze IX. Tato povolení jsou platná v celé Unii. Doba platnosti povolení činí od tří do dvanácti měsíců, s možností prodloužení až o dvanáct měsíců. Doba platnosti souhrnného povolení činí od jednoho roku do tří let s možností prodloužení až o dva roky.

2.   Vývozní povolení udělované v souladu s článkem 12 nebo článkem 17 zahrnuje rovněž povolení pro vývozce poskytnout technickou pomoc konečným uživatelům, pokud se tato pomoc jeví nezbytnou pro instalaci, provoz, údržbu nebo opravu zboží, jehož vývoz je povolen.

3.   Povolení lze vystavit elektronicky. Konkrétní postupy budou stanoveny na vnitrostátní úrovni. Členské státy, které této možnosti využijí, o tom uvědomí Komisi.

4.   Vývozní, dovozní a tranzitní povolení, povolení k poskytování technické pomoci či zprostředkovatelských služeb podléhají veškerým požadavkům a podmínkám, které příslušný orgán považuje za přiměřené.

5.   Příslušné orgány, které jednají v souladu s tímto nařízením, mohou udělení povolení odmítnout a mohou zrušit, pozastavit, změnit nebo odvolat povolení, které již bylo uděleno.

Článek 22

Celní formality

1.   Při plnění celních formalit je vývozce nebo dovozce povinen předložit řádně vyplněný tiskopis uvedený v příloze VII jako důkaz, že pro daný vývoz nebo dovoz získal nutné povolení. Není-li tiskopis vyplněn v úředním jazyce členského státu, ve kterém jsou celní formality plněny, může být po vývozci nebo dovozci požadováno, aby zajistil překlad do tohoto úředního jazyka.

2.   Je-li na zboží uvedené v přílohách II, III nebo IV učiněno celní prohlášení a potvrdí-li se, že pro zamýšlený vývoz nebo dovoz nebylo uděleno povolení podle tohoto nařízení, zadrží celní orgány deklarované zboží a upozorní vývozce či dovozce na možnost požádat o povolení podle tohoto nařízení. Jestliže žádost o povolení není podána do šesti měsíců po zadržení zboží nebo jestliže příslušný orgán tuto žádost zamítne, celní orgány se zadrženým zbožím naloží v souladu s platným vnitrostátním právem.

Článek 23

Požadavek na oznamování a konzultace

1.   Přijmou-li příslušné orgány členského státu uvedené v příloze I rozhodnutí, kterým zamítnou žádost o povolení podle tohoto nařízení, nebo zruší-li povolení, které udělily, oznámí to daný členský stát ostatním členským státům a Komisi. Toto oznámení se provádí ve lhůtě 30 pracovních dnů ode dne rozhodnutí nebo zrušení.

2.   Příslušný orgán konzultuje, pokud je to nezbytné a vhodné prostřednictvím diplomatických kanálů, orgán nebo orgány, které během předchozích tří let zamítly žádost o vývozní nebo tranzitní povolení, povolení k poskytování technické pomoci osobě, subjektu nebo orgánu ve třetí zemi nebo povolení k poskytování zprostředkovatelských služeb na základě tohoto nařízení, obdrží-li žádost ohledně dovozu, tranzitu, poskytování technické pomoci osobě, subjektu nebo orgánu ve třetí zemi nebo poskytování zprostředkovatelských služeb týkající se téže transakce, která byla uvedena v dotyčné dřívější žádosti, a domnívá-li se, že by povolení přesto mělo být uděleno.

3.   Pokud se po konzultacích uvedených v odstavci 2 příslušný orgán rozhodne povolení udělit, příslušný členský stát uvědomí o svém rozhodnutí okamžitě ostatní členské státy a Komisi a vysvětlí důvody svého rozhodnutí a případně předloží všechny podpůrné informace.

4.   Je-li odmítnutí udělit povolení založeno na vnitrostátním zákazu v souladu s čl. 14 odst. 1 nebo čl. 15 odst. 4, nepovažuje se za rozhodnutí zamítající žádost ve smyslu odstavce 1 tohoto článku.

5.   Veškerá oznámení požadovaná podle tohoto článku se podávají prostřednictvím bezpečného a zašifrovaného systému výměny informací.

KAPITOLA VI

OBECNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 24

Změny příloh

Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 29 za účelem změny příloh I, II, III, IV, V, VI, VII, VIII a IX. Údaje uvedené v příloze I týkající se příslušných orgánů členských států se mění na základě informací předložených členskými státy.

V případě změny příloh II, III, IV nebo V ve zvláště závažných naléhavých případech se na akty v přenesené pravomoci přijímané podle tohoto článku použije postup stanovený v článku 30.

Článek 25

Žádosti o zařazení zboží na seznam zboží

1.   Každý členský stát může podat Komisi řádně odůvodněnou žádost o zařazení zboží určeného nebo uváděného na trh pro účely vymáhání práva na seznam v přílohách II, III nebo IV. Tato žádost musí obsahovat informace o

a)

konstrukci a vlastnostech zboží;

b)

všech možných účelech použití; a

c)

mezinárodních nebo vnitrostátních předpisech, které by byly porušeny, pokud by zboží bylo použito pro vymáhání práva.

Při podávání své žádosti Komisi ji žádající členský stát rovněž předá ostatním členským státům.

2.   Komise může ve lhůtě tří měsíců od obdržení žádosti požádat žádající členský stát o poskytnutí doplňujících informací, domnívá-li se, že žádost neobsahuje jeden či více významných bodů nebo že jsou potřeba další informace o jednom nebo více významných bodech. Sdělí body, k nimž je třeba poskytnout doplňující informace. Komise postoupí své dotazy ostatním členským státům. Ostatní členské státy mohou Komisi rovněž poskytnout další informace pro posouzení žádosti.

3.   Domnívá-li se, že není třeba požadovat doplňující informace, nebo případně po obdržení požadovaných doplňujících informací, Komise do 20 týdnů od obdržení žádosti, nebo případně od obdržení doplňujících informací, zahájí postup pro přijetí požadované změny nebo uvědomí žádající členské státy o důvodech, proč tak neučiní.

Článek 26

Výměna informací mezi orgány členských států a Komisí

1.   Aniž je dotčen článek 23, informují se Komise a členské státy na požádání navzájem o opatřeních přijatých na základě tohoto nařízení a poskytují si navzájem veškeré důležité informace, které mají v souvislosti s tímto nařízením k dispozici, zejména informace o udělených a odmítnutých povoleních.

2.   Důležité informace o udělených a odmítnutých povoleních zahrnují přinejmenším typ rozhodnutí, důvody pro rozhodnutí nebo jejich shrnutí, jména příjemců, a nejsou-li totožná, také jména konečných uživatelů a název dotyčného zboží.

3.   Členské státy vypracují každý rok, pokud možno ve spolupráci s Komisí, veřejnou zprávu o činnosti, která obsahuje informace o počtu obdržených žádostí, o zboží a zemích, kterých se tyto žádosti týkaly, a o rozhodnutích, která v případě těchto žádostí přijaly. Tato zpráva neobsahuje informace, jejichž vyzrazení členský stát považuje za neslučitelné se svými základními bezpečnostními zájmy.

4.   Komise vypracuje výroční zprávu sestavenou z výročních zpráv o činnosti uvedených v odstavci 3. Tato výroční zpráva se zpřístupní veřejnosti.

5.   S výjimkou poskytování informací uvedených v odstavci 2 orgánům ostatních členských států a Komisi se tento článek nedotýká platných vnitrostátních pravidel týkajících se důvěrnosti a profesního tajemství.

6.   Odmítnutí udělit povolení, pokud je založeno na vnitrostátním zákazu v souladu s čl. 14 odst. 1, není odmítnutím povolení ve smyslu odstavců 1, 2 a 3 tohoto článku.

Článek 27

Zpracování osobních údajů

Osobní údaje se zpracovávají a vyměňují v souladu s pravidly stanovenými v nařízeních (EU) 2016/679 a (EU) 2018/1725.

Článek 28

Použití informací

Aniž je dotčeno nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 (14) a vnitrostátní právní předpisy týkající se přístupu veřejnosti k dokumentům, smějí být informace získané podle tohoto nařízení použity pouze pro účel, pro který byly vyžádány.

Článek 29

Výkon přenesené pravomoci

1.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článku 24 je svěřena Komisi na dobu pěti let od 16. prosince 2016. Komise vypracuje zprávu o přenesení pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.

3.   Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článku 24 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie, nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.   Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v Interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů.

5.   Přijetí právního aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

6.   Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 24 vstoupí v platnost pouze tehdy, pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 30

Postup pro naléhavé případy

1.   Akty v přenesené pravomoci přijaté podle tohoto článku vstupují v platnost bezodkladně a jsou použitelné, pokud proti nim není vyslovena námitka v souladu s odstavcem 2. V oznámení právního aktu v přenesené pravomoci Evropskému parlamentu a Radě se uvedou důvody použití postupu pro naléhavé případy.

2.   Evropský parlament nebo Rada mohou proti aktu v přenesené pravomoci vyslovit námitky postupem uvedeným v čl. 29 odst. 6. V takovém případě zruší Komise tento akt neprodleně poté, co jí Evropský parlament nebo Rada oznámí rozhodnutí o vyslovení námitek.

Článek 31

Koordinační skupina proti mučení

1.   Zřizuje se koordinační skupina proti mučení, které předsedá zástupce Komise. Každý členský stát jmenuje do této skupiny jednoho zástupce.

2.   Koordinační skupina proti mučení posuzuje veškeré otázky týkající se uplatňování tohoto nařízení, a to i pokud jde mimo jiné, o výměnu informací o správních postupech a jakékoli otázky, které může vznést předseda nebo zástupce některého členského státu.

3.   Považuje-li to koordinační skupina proti mučení za nutné, vede konzultace s vývozci, zprostředkovateli, poskytovateli technické pomoci a ostatními zúčastněnými stranami, jichž se toto nařízení týká.

4.   Komise každoročně předkládá Evropskému parlamentu písemnou výroční zprávu o činnosti, šetřeních a konzultacích koordinační skupiny proti mučení.

Tato výroční zpráva musí být vypracovávána s náležitým ohledem na nutnost nenarušovat obchodní zájmy fyzických či právnických osob. Jednání v koordinační skupině proti mučení jsou důvěrná.

Článek 32

Přezkum

1.   Do 31. července 2020 a poté každých pět let Komise přezkoumá provádění tohoto nařízení a předloží Evropskému parlamentu a Radě souhrnnou zprávu o jeho provádění a posouzení jeho dopadu, která může obsahovat návrhy na jeho změnu. Při přezkumu se posuzuje potřeba zahrnout do oblasti působnosti nařízení činnost občanů Unie v zahraničí. Členské státy poskytnou Komisi veškeré příslušné informace nutné k vypracování této zprávy.

2.   Zvláštní oddíly zprávy se týkají:

a)

koordinační skupiny proti mučení a její činnosti. Zpráva je vypracovávána s náležitým ohledem na nutnost nenarušovat obchodní zájmy fyzických či právnických osob. Jednání ve skupině jsou důvěrná;

b)

informací o opatřeních přijatých členskými státy podle čl. 33 odst. 1 a oznámených Komisi podle čl. 33 odst. 2.

Článek 33

Sankce

1.   Členské státy stanoví sankce za porušení tohoto nařízení a přijmou veškerá opatření nezbytná k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

2.   Členské státy neprodleně Komisi oznámí veškeré změny stanovených sankcí, které byly oznámeny v souladu s čl. 17 odst. 2 nařízení (ES) č. 1236/2005.

Článek 34

Územní působnost

1.   Toto nařízení bude mít tutéž územní oblast působnosti jako Smlouvy, s výjimkou čl. 3 odst. 1 prvního pododstavce, čl. 4 odst. 1 prvního pododstavce, článků 5, 11, 13, 14, 16 a 18, čl. 20 odst. 1 až 4 a článku 22, které se vztahují na:

celní území Unie,

španělská území Ceutu a Melillu,

německé území Helgoland.

2.   Pro účely tohoto nařízení se Ceuta, Helgoland a Melilla považují za součást celního území Unie.

Článek 35

Zrušení

Nařízení (ES) č. 1236/2005 se zrušuje.

Odkazy na zrušené nařízení se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze XI.

Článek 36

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

Ve Štrasburku dne 16. ledna 2019.

Za Evropský parlament

předseda

A. TAJANI

Za Radu

předseda

G. CIAMBA


(1)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 29. listopadu 2018 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 17. prosince 2018.

(2)  Nařízení Rady (ES) č. 1236/2005 ze dne 27. června 2005 o obchodování s některým zbožím, které by mohlo být použito pro trest smrti, mučení nebo jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání (Úř. věst. L 200, 30.7.2005, s. 1).

(3)  Viz příloha X.

(4)  Rezoluce Valného shromáždění OSN č. 3452 (XXX) ze dne 9. prosince 1975.

(5)  Rezoluce Valného shromáždění OSN 34/169 ze dne 17. prosince 1979.

(6)  Schváleno rezolucemi Hospodářské a sociální rady OSN č. 663 C (XXIV) ze dne 31. července 1957 a č. 2076 (LXII) ze dne 13. května 1977.

(7)  Společný postoj Rady 2008/944/SZBP ze dne 8. prosince 2008, kterým se stanoví společná pravidla pro kontrolu vývozu vojenských technologií a vojenského materiálu (Úř. věst. L 335, 13.12.2008, s. 99).

(8)  Nařízení Rady (ES) č. 428/2009 ze dne 5. května 2009, kterým se zavádí režim Společenství pro kontrolu vývozu, přepravy, zprostředkování a tranzitu zboží dvojího užití (Úř. věst. L 134, 29.5.2009, s. 1).

(9)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 258/2012 ze dne 14. března 2012, kterým se provádí článek 10 protokolu Organizace spojených národů proti nedovolené výrobě střelných zbraní a jejich součástí, dílů a střeliva a obchodování s nimi, který doplňuje Úmluvu Organizace spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu (protokol OSN o střelných zbraních), a stanoví vývozní povolení, opatření pro dovoz a tranzit střelných zbraní, jejich součástí, dílů a střeliva (Úř. věst. L 94, 30.3.2012, s. 1).

(10)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1).

(11)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 ze dne 23. října 2018 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení nařízení (ES) č. 45/2001 a rozhodnutí č. 1247/2002/ES (Úř. věst. L 295, 21.11.2018, s. 39).

(12)  Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1.

(13)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (Úř. věst. L 269, 10.10.2013, s. 1).

(14)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43).


PŘÍLOHA I

SEZNAM ORGÁNŮ PODLE ČLÁNKŮ 20 A 23 A ADRESA PRO OZNAMOVÁNÍ EVROPSKÉ KOMISI

A.   Orgány členských států

BELGIE

Federale Overheidsdienst Economie, K.M.O., Middenstand en Energie

Directie Economische Analyses en Internationale Economie

Dienst Vergunningen

Vooruitgangstraat 50

B-1210 Brussel

BELGIË

Service public fédéral économie, PME, classes moyennes et énergie

Direction générale des analyses économiques et de l'économie internationale

Service licences

Rue du Progrès 50

B-1210 Bruxelles

BELGIQUE

Tel. +32 22776713, +32 22775459

Fax +32 22775063

E-mail: frieda.coosemans@economie.fgov.be

johan.debontridder@economie.fgov.be

BULHARSKO

Министерство на икономиката

ул.„Славянска“ № 8

1052 София/Sofia

БЪЛГАРИЯ/BULGARIA

Ministry of Economy

8, Slavyanska S.

1052 Sofia

BULGARIA

Tel. +359 29407771

Fax +359 29480727

E-mail: exportcontrol@mi.government.bg

ČESKÁ REPUBLIKA

Ministerstvo průmyslu a obchodu

Licenční správa

Na Františku 32

110 15 Praha 1

ČESKÁ REPUBLIKA

Tel. +420 224907638

Fax +420 224214558

E-mail: dual@mpo.cz

DÁNSKO

Příloha III č. 2 a 3

Justitsministeriet

Slotsholmsgade 10

DK-1216 København K

DANMARK

Tel. +45 72268400

Fax +45 72233510

E-mail: jm@jm.dk

Příloha II a příloha III č. 1

Erhvervs- og Vækstministeriet

Erhvervsstyrelsen

Eksportkontrol

Langelinie Allé 17

DK-2100 København Ø

DANMARK

Tel. +45 35291000

Fax +45 35291001

E-mail: eksportkontrol@erst.dk

NĚMECKO

Bundesamt für Wirtschaft und Ausfuhrkontrolle (BAFA)

Frankfurter Straße 29–35

D-65760 Eschborn

DEUTSCHLAND

Tel. +49 6196 908 2217

Fax +49 6196 908 1800

E-mail: ausfuhrkontrolle@bafa.bund.de

ESTONSKO

Strateegilise kauba komisjon

Islandi väljak 1

15049 Tallinn

EESTI/ESTONIA

Tel. +372 6377192

Fax +372 6377199

E-mail: stratkom@vm.ee

IRSKO

An tAonad Ceadúnúcháin

An Roinn Gnó, Fiontar agus Nuálaíochta

23 Sráid Chill Dara

Baile Átha Cliath 2

ÉIRE

Tel. +353 16312121

Fax +353 16312562

E-mail: exportcontrol@djei.ie

Licensing Unit

Department of Jobs, Enterprise and Innovation

23 Kildare Street

Dublin 2

ÉIRE

Tel. +353 16312121

Fax +353 16312562

E-mail: exportcontrol@djei.ie

ŘECKO

Υπουργείο Ανάπτυξης, Ανταγωνιστικότητας, Υποδομών, Μεταφορών και Δικτύων

Γενική Διεύθυνση Διεθνούς Οικονομικής Πολιτικής

Διεύθυνση Καθεστώτων Εισαγωγών-Εξαγωγών, Εμπορικής Άμυνας

Ερμού και Κορνάρου 1,

GR-105 63 Αθήνα/Athens

ΕΛΛΑΔΑ/GREECE

Ministry of Development, Competitiveness, Infrastructure, Transport and Networks

General Directorate for International Economic Policy

Directorate of Import-Export Regimes, Trade Defence Instruments

Ermou and Kornarou 1,

GR-105 63 Athens

GREECE

Tel. +30 2103286021-22, +30 2103286051-47

Fax +30 2103286094

E-mail: e3a@mnec.gr, e3c@mnec.gr

ŠPANĚLSKO

Subdirección General de Comercio Internacional de Material de Defensa y Doble Uso

Secretaría de Estado de Comercio

Ministerio de Economía y Competitividad

Paseo de la Castellana 162, planta 7

E-28046 Madrid

ESPAŇA

Tel. +34 913492587

Fax +34 913492470

E-mail: sgdefensa.sscc@comercio.mineco.es

FRANCIE

Ministère des finances et des comptes publics

Direction générale des douanes et droits indirects

Bureau E2

11 Rue des Deux Communes

F-93558 Montreuil Cedex

France

Tel. +33 157534398

Fax + 33 157534832

E-mail: dg-e2@douane.finances.gouv.fr

CHORVATSKO

Ministarstvo vanjskih i europskih poslova

Samostalni sektor za trgovinsku politiku i gospodarsku multilateralu

Trg Nikole Šubića Zrinskog 7-8

10 000 Zagreb

Republika Hrvatska

Tel. +385 385 1 6444 625 (626)

Fax + 385 385 1 6444 601

ITÁLIE

Ministero dello Sviluppo Economico

Direzione Generale per la Politica Commerciale Internazionale

Divisione IV

Viale Boston, 25

I – 00144 Roma

ITALIA

Tel. +39 0659932439

Fax +39 0659647506

E-mail: polcom4@mise.gov.it

KYPR

Υπουργείο Εμπορίου, Βιομηχανίας και Τουρισμού

Υπηρεσία Εμπορίου

Μονάδα Έκδοσης Αδειών Εισαγωγών/Εξαγωγών

Ανδρέα Αραούζου 6

CY-1421 Λευκωσία

ΚΥΠΡΟΣ/CYPRUS

Ministry of Commerce, Industry and Tourism

Trade Service

Import/Export Licensing Unit

6 Andreas Araouzos Street

CY-1421 Nicosia

CYPRUS

Tel. +357 22867100, +357 22867197

Fax +357 22375443

E-mail: pevgeniou@mcit.gov.cy

LOTYŠSKO

Ārlietu ministrija

K. Valdemāra iela 3

LV-1395 Rīga

LATVIA

Tel. +371 67016426

Fax +371 67828121

E-mail: mfa.cha@mfa.gov.lv

LITVA

Policijos departamento prie Vidaus reikalų ministerijos

Viešosios policijos valdybos Licencijavimo skyrius

Saltoniškių g. 19

LT-08105 Vilnius

LIETUVA/LITHUANIA

Tel. +370 82719767

Fax +370 52719976

E-mail: leidimai.pd@policija.lt

LUCEMBURSKO

Ministère de l'Économie

Office des Licences

19-21, boulevard Royal

L-2449 Luxembourg

BP 113/L-2011 Luxembourg

Luxembourg

Tel. +352 226162

Fax +352 466138

E-mail: office.licences@eco.etat.lu

MAĎARSKO

Magyar Kereskedelmi Engedélyezési Hivatal

Németvölgyi út 37-39

H-1124 Budapest

MAGYARORSZÁG/HUNGARY

Tel. +36 14585599

Fax +36 14585885

E-mail: armstrade@mkeh.gov.hu

MALTA

Dipartiment tal-Kummerċ

Servizzi ta' Kummerċ

Lascaris

Valletta VLT2000

MALTA

Commerce Department

Trade Services

Lascaris

Valletta VLT2000

MALTA

Tel. +356 21242270

Fax +356 25690286

NIZOZEMSKO

Ministerie van Buitenlandse Zaken

Directoraat-Generaal Buitenlandse Economische Betrekkingen

Directie Internationale Marktordening en Handelspolitiek

Bezuidenhoutseweg 67

Postbus 20061

2500 EB Den Haag

NEDERLAND

Tel. +31 703485954, +31 703484652

RAKOUSKO

Bundesministerium für Wissenschaft, Forschung und Wirtschaft

Abteilung „Außenwirtschaftskontrolle“ C2/9

Stubenring 1

A-1011 Wien

OSTERREICH

Tel. +43 1711008341

Fax +43 1711008366

E-mail: post.c29@bmwfw.gv.at

POLSKO

Ministerstwo Gospodarki

Departament Handlu i Usług

Plac Trzech Krzyży 3/5

00-507 Warszawa

POLSKA/POLAND

Tel. +48 226935553

Fax +48 226934021

E-mail: SekretariatDHU@mg.gov.pl

PORTUGALSKO

Ministério das Finanças

AT- Autoridade Tributária e Aduaneira

Direcção de Serviços de Licenciamento

Rua da Alfândega, n. 5, r/c

P-1149-006 Lisboa

PORTUGAL

Tel. +351 218813843

Fax +351 218813986

E-mail: dsl@at.gov.pt

RUMUNSKO

Ministerul Economiei, Comerțului și Turismului

Departamentul pentru Comerț Exterior și Relații Internaționale

Direcția Politici Comerciale

Calea Victoriei nr. 152

București, sector 1

Cod poștal 010096

ROMÂNIA

Tel. 00 40214010552, 00 40214010504, 00 40214010507

Fax 00 40214010568, 00 40213150454

E-mail: adrian.berezintu@dce.gov.ro

SLOVINSKO

Ministrstvo za gospodarski razvoj in tehnologijo

Direktorat za notranji trg, Sektor za trgovinsko politiko

Kotnikova 5

1000 Ljubljana

Republika Slovenija

Tel. +386 1 400 3564;

Fax. +386 1 400 3588

Ministry for Economic Development and Technology

Directorate for Internal Market, Trade Policy Division

Kotnikova 5

1000 Ljubljana

The Republic of Slovenia

Tel. +386 1 400 3564;

Fax. +386 1 400 3588

SLOVENSKO

Ministerstvo hospodárstva Slovenskej republiky

Odbor výkonu obchodných opatrení

Mierová 19

827 15 Bratislava

SLOVENSKO

Tel. +421 248542163

Fax +421 243423915

E-mail: lucia.filipkova@economy.gov.sk

FINSKO

Sisäministeriö

Poliisiosasto

PL 26

FI-00023 Valtioneuvosto

FINLAND

Inrikesministeriet

Polisavdelningen

PB 26

FI-00023 Statsrådet

SUOMI/FINLAND

Tel. +358 295 480 171

Fax +358 9 160 44635

E-mail: kirjaamo@intermin.fi

ŠVÉDSKO

Kommerskollegium

PO Box 6803

SE-113 86 Stockholm

SVERIGE

Tel. +46 86904800

Fax +46 8306759

E-mail: registrator@kommers.se

SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ

Dovoz zboží uvedeného v příloze II:

Department for Business, Innovation and Skills (BIS)

Import Licensing Branch (ILB)

E-mail: enquiries.ilb@bis.gsi.gov.uk

Vývoz zboží uvedeného v příloze II nebo III a poskytování technické pomoci vztahující se ke zboží uvedenému v příloze II, jak je uvedeno v čl. 3 odst. 1 a čl. 4 odst. 1:

Department for Business, Innovation and Skills (BIS)

Export Control Organisation

1 Victoria Street

London

SW1H 0ET

UNITED KINGDOM

Tel. +44 2072154594

Fax +44 2072152635

E-mail: eco.help@bis.gsi.gov.uk

B.   Adresa pro oznamování Evropské komisi

European Commission

Service for Foreign Policy Instruments

Office EEAS 7/99

B-1049 Bruxelles/Brussel

BELGIUM

E-mail: relex-sanctions@ec.europa.eu


PŘÍLOHA II

SEZNAM ZBOŽÍ PODLE ČLÁNKŮ 3 A 4

Úvodní poznámka:

Kódy kombinované nomenklatury (KN) uvedené v této příloze odkazují na kódy uvedené v příloze I části druhé nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 (1).

Je-li před kódem KN uveden výraz „ex“, představuje zboží, na něž se vztahuje toto nařízení, pouze část rozsahu kódu KN, a je určeno jednak popisem uvedeným v této příloze a jednak rozsahem kódu KN.

Poznámky:

1.

Body 1.3 a 1.4 v oddíle 1 týkající se zboží určeného k popravě lidí se nevztahují na zboží z oblasti zdravotnické techniky.

2.

Účel kontrol obsažených v této příloze nesmí být zmařen vývozem jakéhokoliv nekontrolovaného zboží (včetně provozních celků) obsahujícího jednu nebo více kontrolovaných položek, pokud kontrolovaná položka nebo položky tvoří podstatný prvek zboží a může být snadno odstraněna či použita pro jiné účely.

Pozn.:

Při posuzování, zda kontrolovaná položka má být považována za podstatný prvek, je nutné přihlížet k faktorům množství, hodnoty a použitého technologického know-how a k jiným zvláštním okolnostem, které by mohly učinit z kontrolované položky podstatný prvek dodávaného zboží.

Kód KN

Popis

  1.   

Zboží určené k popravě lidí:

ex 4421 90 97

ex 8208 90 00

1.1.

Šibenice, gilotiny a ostří pro gilotiny

ex 8543 70 90

ex 9401 79 00

ex 9401 80 00

ex 9402 10 00

1.2.

Elektrická křesla určená k popravě lidí

ex 9406 00 38

ex 9406 00 80

1.3.

Vzduchotěsné komory vyrobené např. z oceli a skla, určené k popravě lidí pomocí aplikace smrtícího plynu nebo látky

ex 8413 81 00

ex 9018 90 50

ex 9018 90 60

ex 9018 90 84

1.4.

Automatické injekční systémy určené k popravě lidí podáním smrtící chemické látky

  2.   

Zboží, které není vhodné pro použití donucovacími orgány k omezování pohybu lidí:

ex 8543 70 90

2.1.

Zařízení vydávající elektrické šoky určená k nošení na těle zadrženého, jako např. pásy, rukávy a želízka, určená k zadržování lidí za pomoci aplikace elektrických šoků

ex 7326 90 98

ex 7616 99 90

ex 8301 50 00

ex 3926 90 97

ex 4203 30 00

ex 4203 40 00

ex 4205 00 90

2.2.

Pouta na palce, pouta na prsty a palečnice

Pozn.:

Tato položka zahrnuje ozubené i neozubené pouta a palečnice

ex 7326 90 98

ex 7616 99 90

ex 8301 50 00

ex 3926 90 97

ex 4203 30 00

ex 4203 40 00

ex 4205 00 90

ex 6217 10 00

ex 6307 90 98

2.3.

Okovy a závaží na nohy a spojené řetězy s okovy nebo závažími na nohy

Poznámky:

1.

Okovy jsou pouta na nohy nebo kotníky vybavená zamykacím mechanismem a spojená pevnou tyčí, obvykle kovovou

2.

Tato položka zahrnuje okovy a závaží na nohy, které jsou řetězem propojeny s běžnými pouty na rukou

ex 7326 90 98

ex 7616 99 90

ex 8301 50 00

ex 3926 90 97

ex 4203 30 00

ex 4203 40 00

ex 4205 00 90

ex 6217 10 00

ex 6307 90 98

2.4.

Pouta k zadržování lidí určená k ukotvení ke stěně, podlaze nebo stropu

ex 9401 61 00

ex 9401 69 00

ex 9401 71 00

ex 9401 79 00

ex 9401 80 00

ex 9402 10 00

2.5.

Křesla omezující pohyb: křesla vybavená pouty či jinými prvky ke znehybnění lidí

Pozn.:

Tato položka nezakazuje křesla vybavená pouze popruhy nebo pásy

ex 9402 90 00

ex 9403 20 20

ex 9403 20 80

ex 9403 50 00

ex 9403 70 00

ex 9403 81 00

ex 9403 89 00

2.6.

Desky a lůžka pro připoutání: desky a lůžka vybavená pouty či jinými prvky ke znehybnění lidí

Pozn.:

Tato položka nezakazuje desky a lůžka vybavená pouze popruhy nebo pásy

ex 9402 90 00

ex 9403 20 20

ex 9403 50 00

ex 9403 70 00

ex 9403 81 00

ex 9403 89 00

2.7.

Klecová lůžka: lůžka v kleci (čtyři strany a strop) nebo podobná struktura, ve které je držen člověk v prostoru ohraničeném lůžkem, stropem nebo jednou či více stranami, sestávající z kovových či jiných mříží a s možností otvírání jen zvenčí

ex 9402 90 00

ex 9403 20 20

ex 9403 50 00

ex 9403 70 00

ex 9403 81 00

ex 9403 89 00

2.8.

Síťová lůžka: lůžka v kleci (čtyři strany a strop) nebo podobná struktura, ve které je držen člověk v prostoru ohraničeném lůžkem, stropem nebo jednou či více stranami, sestávající ze sítě a s možností otvírání jen zvenčí

  3.   

Přenosná zařízení, která nejsou vhodná jako zařízení pro použití donucovacími orgány pro účely potlačování nepokojů nebo vlastní ochrany:

ex 9304 00 00

3.1.

Různé typy obušků z kovu nebo jiného materiálu opatřené násadou s kovovými hroty

ex 3926 90 97

ex 7326 90 98

3.2.

Štíty s kovovými hroty

  4.   

Biče:

ex 6602 00 00

4.1.

Biče s více řemínky nebo pásy, např. knuty nebo tzv. devítiocasé kočky

ex 6602 00 00

4.2.

Biče s jedním či více řemínky nebo pásy osazené ostny, háčky, hroty, kovovým drátem či podobnými prostředky zvyšujícími účinek řemínku či pásu


(1)  Nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (Úř. věst. L 256, 7.9.1987, s. 1).


PŘÍLOHA III

SEZNAM ZBOŽÍ PODLE ČLÁNKU 11

Úvodní poznámka:

Kódy kombinované nomenklatury (KN) v této příloze odkazují na kódy uvedené v příloze I části druhé nařízení (EHS) č. 2658/87.

Je-li před kódem KN uveden výraz „ex“, představuje zboží, na něž se vztahuje toto nařízení, pouze část rozsahu kódu KN, a je určeno jednak popisem uvedeným v této příloze a jednak rozsahem kódu KN.

Poznámky:

1.

Účel kontrol obsažených v této příloze nesmí být zmařen vývozem jakéhokoliv nekontrolovaného zboží (včetně provozních celků) obsahujícího jednu nebo více kontrolovaných položek, pokud kontrolovaná položka nebo položky tvoří podstatný prvek zboží a může být snadno odstraněna či použita pro jiné účely.

Pozn.:

Při posuzování, zda kontrolovaná položka má být považována za podstatný prvek, je nutné přihlížet k faktorům množství, hodnoty a použitého technologického know-how a k jiným zvláštním okolnostem, které by mohly učinit z kontrolované položky podstatný prvek dodávaného zboží.

2.

V některých případech jsou chemické látky v seznamu uváděny podle názvu a čísla CAS. Seznam se vztahuje na chemické látky se shodným vzorcem složení (včetně hydrátů), bez ohledu na název nebo číslo CAS. Čísla CAS jsou uváděna jako pomůcka při zjišťování konkrétní chemikálie nebo směsi, a to bez ohledu na nomenklaturu. Čísla CAS nelze používat jako jediné identifikátory, neboť některé z forem chemických látek zapsaných v seznamu mají odlišná čísla CAS, a rovněž u směsí obsahujících některou z uvedených látek může být číslo CAS odlišné.

Kód KN

Popis

  1.   

Zboží určené k zadržování lidí:

ex 7326 90 98

ex 7616 99 90

ex 8301 50 00

ex 3926 90 97

ex 4203 30 00

ex 4203 40 00

ex 4205 00 90

ex 6217 10 00

ex 6307 90 98

1.1.

Pouta a spojené řetězy

Poznámky:

1.

Pouta jsou prostředky pro omezování pohybu vybavené zamykacím mechanismem sestávající ze dvou manžet nebo náramků spojených řetízkem nebo tyčkou

2.

Tato položka nezahrnuje okovy na nohy a spojené řetězy, které jsou zakázány podle bodu 2.3 přílohy II

3.

Tato položka nezahrnuje „běžná pouta“. Běžnými pouty se rozumějí pouta, která splňují všechny tyto podmínky:

jejich celkový rozměr včetně řetězu, měřeno od vnějšího okraje jednoho pouta k vnějšímu okraji druhého pouta, je mezi 150 a 280 mm při uzamčených manžetách,

vnitřní obvod každé manžety je maximálně 165 mm při západce zapadlé do posledního zářezu vstupujícího do zamykacího mechanismu,

vnitřní obvod každé manžety je minimálně 200 mm při západce zapadlé do prvního zářezu vstupujícího do zamykacího mechanismu a dále

manžety nebyly upraveny tak, aby způsobovaly fyzickou bolest nebo utrpení.

ex 7326 90 98

ex 7616 99 90

ex 8301 50 00

ex 3926 90 97

ex 4203 30 00

ex 4203 40 00

ex 4205 00 90

ex 6217 10 00

ex 6307 90 98

1.2.

Jednotlivé manžety či náramky vybavené zamykacím mechanismem s vnitřním obvodem nad 165 mm při západce zapadlé do posledního zářezu vstupujícího do zamykacího mechanismu

Pozn.:

Tato položka zahrnuje obojky a další jednotlivé manžety či náramky vybavené zamykacím mechanismem a spojené řetězem s běžnými pouty na rukou

ex 6505 00 10

ex 6505 00 90

ex 6506 91 00

ex 6506 99 10

ex 6506 99 90

1.3.

Kápě proti plivání: kápě, včetně kapucí ze síťoviny s krytkou na ústa, která brání plivání

Pozn.:

Tato položka zahrnuje kápě proti plivání, které jsou spojené řetězem s běžnými pouty na rukou

  2.   

Zbraně a zařízení určené ke zvládání nepokojů nebo k vlastní ochraně:

ex 8543 70 90

ex 9304 00 00

2.1.

Přenosné zbraně vydávající elektrický výboj, které mohou každým výbojem zasáhnout jen jednu osobu, včetně, kromě jiného, elektrických obušků, elektrických štítů, ochromujících střelných zbraní a zbraní vystřelujících elektrické šipky

Poznámky:

1.

Tato položka nezahrnuje pásy vydávající elektrické šoky a další zařízení spadající pod položku 2.1 přílohy II

2.

Tato položka nezahrnuje individuální elektronická zařízení pro aplikaci šoků, která má uživatel pro vlastní osobní ochranu

ex 8543 90 00

ex 9305 99 00

2.2.

Soupravy obsahující všechny základní součástí pro montáž přenosných zbraní vydávajících elektrický výboj, na které se vztahuje bod 2.1

Pozn.:

Za základní součásti se považují tyto výrobky:

zařízení vyrábějící elektrický výboj,

spínač na dálkovém ovládači nebo mimo něj a

elektrody, případně dráty, jejichž prostřednictvím se má elektrický výboj vykonávat

ex 8543 70 90

ex 9304 00 00

2.3.

Fixní nebo vestavitelné přenosné zbraně vydávající elektrický výboj s širokým dosahem, které mohou elektrickým výbojem zasáhnout více osob

  3.   

Zbraně nebo zařízení pro rozptyl paralyzujících nebo dráždivých chemických látek určené ke zvládání nepokojů nebo k sebeobraně a některé související látky:

ex 8424 20 00

ex 8424 89 00

ex 9304 00 00

3.1.

Přenosné zbraně a zařízení, z nichž vychází buď dávka paralyzující nebo dráždivé chemické látky mířící na jednu osobu, nebo dávka takové látky v podobě rozstříknuté mlhy či oblaku, jejíž šíření zasáhne malý prostor

Poznámky:

1.

Tato položka nezahrnuje výbavu, na kterou se vztahuje položka ML7(e) společného vojenského seznamu Evropské uni (1)

2.

Tato položka nezahrnuje individuální přenosná zařízení ani zařízení obsahující chemickou látku, která má uživatel pro vlastní osobní ochranu

3.

Kromě příslušných chemických látek, jako jsou látky k potlačení nepokojů nebo PAVA, se za paralyzující nebo dráždivé chemické látky považuje zboží, na které se vztahují body 3.3 a 3.4

ex 2924 29 98

3.2.

Vanilylamid kyseliny pelargonové (PAVA) (CAS RN 2444-46-4).

ex 3301 90 30

3.3.

Oleoresin capsicum (OC) (CAS RN 8023-77-6)

ex 2924 29 98

ex 2939 99 00

ex 3301 90 30

ex 3302 10 90

ex 3302 90 10

ex 3302 90 90

ex 3824 90 97

3.4.

Směsi obsahující nejméně 0,3 % hmotnostních PAVA nebo OC a rozpouštědlo (např. ethanol, propan-1-ol propylalkohol nebo hexan), které by se jako takové daly aplikovat coby paralyzující či dráždiví činitelé, zejména v aerosolech a v kapalné formě, nebo by se daly použít při výrobě paralyzujících nebo dráždivých činitelů

Poznámky:

1.

Tato položka nezahrnuje omáčky a přípravky pro omáčky, polévky a přípravky pro polévky, směsi koření a přísad pro ochucení, za předpokladu, že PAVA nebo OC v nich není jedinou chuťovou složkou

2.

Tato položka nezahrnuje léčivé přípravky, kterým byla udělena registrace vsouladu s právem Unie (2)

ex 8424 20 00

ex 8424 89 00

3.5.

Fixní zařízení pro rozptyl paralyzujících nebo dráždivých chemických látek, které může být připevněno ke stěně nebo stropu v budově, obsahuje nádobu s paralyzující nebo dráždivým chemickým činitelem a je aktivováno pomocí systému dálkového ovládání

Pozn.:

Kromě příslušných chemických látek, jako jsou činitelé k potlačení nepokojů nebo PAVA, se za paralyzující nebo dráždivé chemické látky považuje zboží, na které se vztahují body 3.3 a 3.4

ex 8424 20 00

ex 8424 89 00

ex 9304 00 00

3.6.

Fixní nebo vestavitelné zařízení pro rozptyl paralyzujících nebo dráždivých chemických činitelů s širokým dosahem, která nejsou určena k připevnění ke stěně nebo stropu v budově

Poznámky:

1.

Tato položka nezahrnuje výbavu, na kterou se vztahuje položka ML7(e) společného vojenského seznamu Evropské unie

2.

Tato položka zahrnuje také vodní děla

3.

Kromě příslušných chemických látek, jako jsou činitelé k potlačení nepokojů nebo PAVA, se za paralyzující nebo dráždivé chemické látky považuje zboží, na které se vztahují body 3.3 a 3.4


(1)  Nejnovější znění přijaté Radou dne 26. února 2018 (Úř. věst. C 98, 15.3.2018, s. 1).

(2)  Viz zejména nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 726/2004 ze dne 31. března 2004, kterým se stanoví postupy Společenství pro registraci humánních a veterinárních léčivých přípravků a dozor nad nimi a kterým se zřizuje Evropská agentura pro léčivé přípravky (Úř. věst. L 136, 30.4.2004, s. 1) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků (Úř. věst. L 311, 28.11.2001, s. 67).


PŘÍLOHA IV

ZBOŽÍ, KTERÉ BY MOHLO BÝT POUŽITO K VÝKONU TRESTU SMRTI, PODLE ČLÁNKU 16

Kód KN

Popis

 

1.

Výrobky, které by bylo možné použít k popravě lidí injekční aplikací smrtelné dávky:

 

1.1

Barbiturátová anestetika s krátkodobým či okamžitým působením včetně:

ex 2933 53 90

[a) až f)]

ex 2933 59 95

[g) a h)]

a)

amobarbitalu (CAS RN 57-43-2)

b)

sodné soli amobarbitalu (CAS RN 64-43-7)

c)

pentobarbitalu (CAS RN 76-74-4)

d)

sodné soli pentobarbitalu (CAS 57-33-0)

e)

sekobarbitalu (CAS RN 76-73-3)

f)

sodné soli sekobarbitalu (CAS RN 309-43-3)

g)

thiopentalu (CAS RN 76-75-5)

h)

thiopentalu sodného (CAS RN 71-73-8), známého také jako thiopenton sodný

ex 3003 90 00

ex 3004 90 00

ex 3824 90 96

Poznámka:

Tato položka zahrnuje také výrobky obsahující jedno z anestetik uvedených mezi barbiturátovými anestetiky s krátkodobým či okamžitým působením.


PŘÍLOHA V

VŠEOBECNÉ VÝVOZNÍ POVOLENÍ UNIE EU GEA 2019/125

ČÁST 1

Zboží

Toto všeobecné vývozní povolení se vztahuje na zboží uvedené v položkách seznamu v příloze IV nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/125 (1).

Rovněž se vztahuje na poskytování technické pomoci konečným uživatelům, pokud je tato pomoc nezbytná pro instalaci, provoz, údržbu nebo opravy zboží, jehož vývoz je povolen a poskytuje ji vývozce.

ČÁST 2

Místa určení

Vývozní povolení podle nařízení (EU) 2019/125 se nevyžaduje pro dodávky do země nebo území, které je součástí celního území Unie a které pro účely tohoto nařízení zahrnuje Ceutu, Helgoland a Melillu (čl. 34 odst. 2).

Toto všeobecné vývozní povolení je platné v celé Unii pro vývoz do těchto míst určení:

 

Dánská území, jež nejsou součástí celního území:

Faerské ostrovy,

Grónsko

 

Francouzská území, jež nejsou součástí celního území Unie:

Francouzská Polynésie,

Francouzská jižní a antarktická území,

Nová Kaledonie a závislá území,

Saint-Pierre a Miquelon,

Svatý Bartoloměj,

Ostrovy Wallis a Futuna

 

Nizozemská území, jež nejsou součástí celního území:

Aruba,

Bonaire,

Curaçao,

Saba,

Sint Eustatius,

Sint Maarten

 

Příslušná britská území, jež nejsou součástí celního území Unie:

Anguilla,

Bermudy,

Falklandy,

Gibraltar,

Jižní Georgie a Jižní Sandwichovy ostrovy,

Montserrat,

Ostrovy Turks a Caicos,

Svatá Helena a závislá území

 

Albánie

 

Andorra

 

Argentina

 

Austrálie

 

Benin

 

Bolívie

 

Bosna a Hercegovina

 

Bývalá jugoslávská republika Makedonie

 

Černá Hora

 

Dominikánská republika

 

Džibutsko

 

Ekvádor

 

Filipíny

 

Gabon

 

Gruzie

 

Guinea-Bissau

 

Honduras

 

Island

 

Jihoafrická republika

 

Kanada

 

Kapverdy

 

Kolumbie

 

Kostarika

 

Kyrgyzstán

 

Libérie

 

Lichtenštejnsko

 

Mexiko

 

Moldavsko

 

Mongolsko

 

Mosambik

 

Namibie

 

Nepál

 

Nikaragua

 

Norsko

 

Nový Zéland

 

Panama

 

Paraguay

 

Rwanda

 

San Marino

 

Seychely

 

Srbsko

 

Svatý Tomáš a Princův ostrov

 

Švýcarsko (včetně Büsingenu a Campione d'Italia)

 

Východní Timor

 

Togo

 

Turecko

 

Turkmenistán

 

Ukrajina

 

Uruguay

 

Uzbekistán

 

Venezuela

ČÁST 3

Podmínky a požadavky pro používání tohoto všeobecného vývozního povolení

1)

Toto všeobecné vývozní povolení nelze použít, pokud:

a)

vývozci bylo použití tohoto všeobecného vývozního povolení zakázáno podle čl. 20 odst. 1 nařízení (EU) 2019/125;

b)

vývozce byl informován příslušnými orgány členského státu, ve kterém má bydliště nebo je usazen, že dotyčné zboží je nebo by mohlo být určeno, zcela nebo zčásti, k opětovnému vývozu do třetí země nebo k výkonu trestu smrti v třetí zemi;

c)

vývozci je známa skutečnost nebo má oprávněné důvody se domnívat, že dotyčné zboží je, zcela nebo zčásti, určeno buď k opětovnému vývozu do třetí země nebo k použití pro účely výkonu trestu smrti v třetí zemi;

d)

je dotyčné zboží vyváženo do svobodného celního pásma nebo svobodného celního skladu v místě určení, na které se toto všeobecné vývozní povolení vztahuje;

e)

vývozce je výrobcem dotyčných léčivých přípravků a neuzavřel právně závaznou dohodu s distributorem, podle níž musí distributor uzavřít ke všem dodávkám a převodům právně závaznou dohodu, podle níž odběratel s výhradou odrazující smluvní pokuty

i)

nesmí použít zboží od distributora k výkonu trestu smrti;

ii)

nesmí dodávat nebo převádět takové zboží třetí straně, pokud odběratel ví anebo má oprávněné důvody se domnívat, že toto zboží je určeno pro účely výkonu trestu smrti; a

iii)

musí totéž vyžadovat od třetí strany, které by odběratel mohl dodávat nebo na kterou by mohl převádět dotyčné zboží;

f)

vývozce není výrobcem dotyčných léčivých přípravků a nezískal od konečného uživatele v zemi určení podepsané prohlášení konečného uživatele;

g)

vývozce léčivých přípravků neuzavřel právně závaznou dohodu s distributorem nebo konečným uživatelem, která s výhradou odrazující smluvní pokuty vyžaduje, aby distributor, případně konečný uživatel, pokud tuto dohodu uzavřel on, získal od vývozce předem povolení pro

i)

převod či dodávku jakékoli části zásilky donucovacímu orgánu v zemi nebo na území, které nezrušily trest smrti;

ii)

převod či dodávku jakékoli části zásilky fyzické nebo právnické osobě, subjektu či orgánu, který příslušné zboží opatřuje donucovacímu orgánu nebo mu poskytuje služby, v rámci kterých se takové zboží používá a

iii)

opětovný vývoz či převod jakékoli části zásilky do země nebo na území, které nezrušilo trest smrti; nebo

h)

vývozce zboží jiného než léčivých přípravků neuzavřel s konečným uživatelem právně závaznou dohodu uvedenou v písmenu g).

2)

Vývozci, kteří používají toto všeobecné vývozní povolení EU GEA 2019/125, vyrozumí příslušné orgány členského státu, v němž mají bydliště nebo jsou usazeni, o prvním použití tohoto všeobecného vývozního povolení nejpozději 30 dnů po datu prvního vývozu.

Vývozci rovněž podají v celním prohlášení zprávu o skutečnosti, že využívají toto všeobecné vývozní povolení EU GEA 2019/125 uvedením příslušného kódu z databáze TARIC v kolonce 44.

3)

Požadavky na oznamování spojené s používáním tohoto všeobecného vývozního povolení a veškeré doplňující informace, které může požadovat členský stát o zboží, které je z něj vyváženo podle tohoto všeobecného vývozního povolení, stanoví členské státy.

Členský stát může požadovat po vývozcích, kteří mají bydliště nebo jsou usazeni na jeho území, aby se před prvním použitím tohoto všeobecného vývozního povolení zaregistrovali. Aniž by byl dotčen čl. 20 odst. 1 nařízení (EU) 2019/125 bude registrace automatická a vývozcům bude neprodleně uznána příslušnými orgány, nejpozději však do deseti dnů od přijetí.


(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/125 ze dne 16. ledna 2019 o obchodování s některým zbožím, které by mohlo být použito pro trest smrti, mučení nebo jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání (viz strana 1 v tomto čísle Úředního věstníku).


PŘÍLOHA VI

SEZNAM ÚZEMÍ ČLENSKÝCH STÁTŮ UVEDENÝCH V ČL. 11 ODST. 2

DÁNSKO:

Grónsko

FRANCIE:

Nová Kaledonie a závislá území,

Francouzská Polynésie,

Francouzská jižní a antarktická území,

ostrovy Wallis a Futuna,

St. Pierre a Miquelon

NĚMECKO:

Büsingen


PŘÍLOHA VII

TISKOPIS VÝVOZNÍHO NEBO DOVOZNÍHO POVOLENÍ PODLE ČL. 21 ODST. 1

Technická specifikace:

Rozměry tohoto tiskopisu jsou 210 × 297 mm s maximální povolenou odchylkou 5 mm méně nebo 8 mm více. Základem rozměrů kolonek je jedna desetina palce vodorovně a jedna šestina palce svisle. Základem rozměrů podkolonek je jedna desetina palce vodorovně.

Image Text obrazu Image Text obrazu

Vysvětlivky k tiskopisu

„Povolení k vývozu nebo dovozu zboží, které by mohlo být použito k mučení (nařízení (EU) 2019/125)“

Tento tiskopis pro povolení se používá k vystavení povolení k vývozu nebo dovozu zboží v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/125 (1). Neměl by se používat pro povolení poskytnutí technické pomoci.

Vydávající orgán je orgán ve smyslu čl. 2 písm. h) nařízení (EU) 2019/125, který je uveden v příloze I uvedeného nařízení.

Povolení se vystavují na tomto tiskopise, který má jeden list a měl by být tištěn na obou stranách. Příslušný celní úřad odečte vyvezené množství od celkového množství, které je k dispozici. Zajistí, aby se za tímto účelem jasně oddělily různé položky podléhající povolení.

Pokud vnitrostátní postupy členských států vyžadují další vyhotovení tiskopisu (například pro účely žádosti), je možné tento tiskopis povolení začlenit do souboru, který bude obsahovat potřebné tiskopisy podle platných vnitrostátních pravidel. V kolonce nad kolonkou 3 každého vyhotovení a na levém okraji by mělo být jasně vyznačeno, za jakým účelem (tzn. žádost, kopie pro žadatele) je dané vyhotovení určeno. Vždy pouze jedno vyhotovení je povolením uvedeným v příloze VII nařízení (EU) 2019/125.

Kolonka 1

Žadatel:

Uveďte jméno a plnou adresu žadatele.

Lze uvést také žadatelovo celní číslo (většinou není povinné).

Do příslušné kolonky by se měl uvést typ žadatele (není povinné) za použití číslice 1, 2 nebo 4, která odkazuje na body stanovené v definici v čl. 2 písm. i) nařízení (EU) 2019/125.

Kolonka 3

Povolení č.:

Vyplňte množství a zatrhněte buď kolonku vývoz, nebo dovoz. 1 Viz čl. 2 písm. d) a e) a článek 34 nařízení (EU) 2019/125, kde jsou definice pojmů „vývoz“ a „dovoz“.

Kolonka 4

Platnost povolení do:

Uveďte den (dvě číslice), měsíc (dvě číslice) a rok (čtyři číslice).

Kolonka 5

Agent/zástupce:

Uveďte jméno řádně ustanoveného zástupce nebo (celního) agenta jednajícího jménem žadatele, jestliže žádost nepředkládá žadatel. Viz rovněž článek 18 nařízení (EU) č. 952/2013.

Kolonka 6

Země, kde je zboží umístěno:

Uveďte jméno dané země a její kód převzatý z kódů stanovených podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 471/2009 (2), Viz nařízení Komise (EU) č. 1106/2012 (3).

Kolonka 7

Země určení:

Uveďte jméno dané země a její kód převzatý z kódů stanovených podle nařízení (ES) č. 471/2009. Viz nařízení (EU) č. 1106/2012.

Kolonka 10

Popis položky:

Nezapomeňte uvést údaje na obalu příslušného zboží. Všimněte si, že hodnota zboží může být uvedena rovněž v kolonce 10.

Pokud není dostatek místa v kolonce 10, pokračujte na přiloženém listu papíru, na kterém uveďte číslo povolení. Počet příloh uveďte v kolonce 16.

Tento tiskopis je určen až pro tři různé typy zboží (viz přílohy II a III nařízení (EU) 2019/125). Pokud je nutné povolit vývoz nebo dovoz více než tří typů zboží, udělte dvě povolení.

Kolonka 11

Položka č.:

Tuto kolonku je třeba vyplnit pouze na zadní straně tiskopisu. Ujistěte se, že číslo položky odpovídá vytištěnému číslu položky v kolonce 11, která se nachází vedle popisu příslušné položky na přední straně.

Kolonka 14

Zvláštní požadavky a podmínky:

Pokud není dostatek místa v kolonce 14, pokračujte na přiloženém listu papíru, na kterém uveďte číslo povolení. Počet příloh uveďte v kolonce 16.

Kolonka 16

Počet příloh:

Uveďte počet příloh, pokud je přikládáte (viz vysvětlivky ke kolonkám 10 a 14).


(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/125 ze dne 16. ledna 2019 o obchodování s některým zbožím, které by mohlo být použito pro trest smrti, mučení nebo jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání (OJ L 30, 31.1.2019, s. 1).

(2)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 471/2009 ze dne 6. května 2009 o statistice Společenství týkající se zahraničního obchodu se třetími zeměmi a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1172/95 (Úř. věst. L 152, 16.6.2009, s. 23).

(3)  Nařízení Komise (EU) č. 1106/2012 ze dne 27. listopadu 2012, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 471/2009 o statistice Společenství týkající se zahraničního obchodu se třetími zeměmi, pokud jde o aktualizaci klasifikace zemí a území (Úř. věst. L 328, 28.11.2012, s. 7).


PŘÍLOHA VIII

TISKOPIS POVOLENÍ K POSKYTOVÁNÍ ZPROSTŘEDKOVATELSKÝCH SLUŽEB PODLE ČL. 21 ODST. 1

Technická specifikace:

Rozměry tohoto tiskopisu jsou 210 × 297 mm s maximální povolenou odchylkou 5 mm méně nebo 8 mm více. Základem rozměrů kolonek je jedna desetina palce vodorovně a jedna šestina palce svisle. Základem rozměrů podkolonek je jedna desetina palce vodorovně.

Image Text obrazu Image Text obrazu

Vysvětlivky k tiskopisu

„Povolení k poskytování zprostředkovatelských služeb týkajících se zboží, které by mohlo být použito k výkonu trestu smrti nebo k mučení (nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/125 (1))“.

Tento tiskopis pro povolení se používá pro vystavení povolení k poskytování zprostředkovatelských služeb v souladu s nařízením (EU) 2019/125.

Vydává ho orgán uvedený ve čl. 2 písm. h) nařízení Rady (EU) 2019/125. Je to orgán uvedený na seznamu příslušných orgánů v příloze I uvedeného nařízení.

Kolonka 1

Zprostředkovatel podávající žádost

Uveďte jméno/název a celou adresu zprostředkovatele podávajícího žádost. Zprostředkovatel je definován ve čl. 2 písm. l) nařízení (EU) 2019/125.

Kolonka 3

Povolení č.

Vyplňte číslo a zatrhněte vhodné políčko, které určuje, zda je povolení individuální nebo souhrnné (ohledně definic viz čl. 2 písm. p) a q) nařízení (EU) 2019/125.

Kolonka 4

Platnost povolení do

Uveďte den (dvě číslice), měsíc (dvě číslice) a rok (čtyři číslice). Doba platnosti individuálního povolení činí od tří do dvanácti měsíců a od jednoho do tří let u souhrnného povolení. Končí-li doba platnosti, je možné případně požádat o její prodloužení.

Kolonka 5

Příjemce

Uveďte vedle jména/názvu a adresy, zda je příjemce ve třetí zemi určení konečným uživatelem, distributorem ve smyslu čl. 2 písm. r) nařízení (EU) 2019/125 nebo stranou, která má v transakci jinou úlohu.

Pokud je příjemce distributor, avšak také používá část dodávky ke specifickému konečnému použití, zatrhněte políčka „distributor“ i „konečný uživatel“ a uveďte konečné použití v kolonce 11.

Kolonka 6

Třetí země, kde je zboží umístěno

Uveďte název dané země a její kód převzatý z kódů stanovených podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 471/2009 (2). Viz nařízení Komise (EU) č. 1106/2012 (3).

Kolonka 7

Třetí země určení

Uveďte název dané země a její kód převzatý z kódů stanovených podle nařízení (ES) č. 471/2009. Viz nařízení (EU) č. 1106/2012.

Kolonka 9

Vydávající členský stát

Uveďte na daném řádku název členského státu a jeho kód převzatý z kódů stanovených podle nařízení (ES) č. 471/2009. Viz nařízení (EU) č. 1106/2012.

Kolonka 11

Konečné použití

Uveďte přesný popis toho, jak bude zboží používáno, a také, zda je konečný uživatel donucovacím orgánem ve smyslu čl. 2 písm. odst. c) nařízení (EU) 2019/125 nebo poskytovatelem školení ohledně použití zprostředkovaného zboží.

Ponechte prázdné, pokud jsou zprostředkovatelské služby poskytovány distributorovi, nepoužívá-li samotný distributor část zboží ke specifickému konečnému použití.

Kolonka 12

Upřesněte umístění zboží ve třetí zemi, ze které bude vyvezeno

Popište místo, kde se zboží ve třetí zemi, ze které bude dodáno osobě, orgánu nebo subjektu uvedenému v kolonce 2, nachází. Umístění musí být adresa v zemi uvedené v kolonce 6 nebo podobné informace, které popisují umístění zboží. Vezměte na vědomí, že není dovoleno uvádět číslo poštovní přihrádky nebo podobnou poštovní adresu.

Kolonka 13

Popis položky

Popis zboží by měl zahrnovat odkaz na konkrétní položku v příloze III nebo IV nařízení (EU) 2019/125. Nezapomeňte uvést údaje na obalu příslušného zboží.

Pokud není dostatek místa v kolonce 13, pokračujte na přiloženém listu papíru, na kterém uveďte číslo povolení. Počet příloh uveďte v kolonce 20.

Kolonka 14

Položka č.

Tuto kolonku je třeba vyplnit pouze na zadní straně tiskopisu. Ujistěte se, že číslo položky odpovídá vytištěnému číslu položky v kolonce 14, která se nachází vedle popisu příslušné položky na přední straně.

Kolonka 15

Kód HS

Kód HS je celní kód přiřazený zboží v harmonizovaném systému. Pokud je znám kód z kombinované nomenklatury EU, může být použit namísto něj. Současná verze kombinované nomenklatury viz prováděcí nařízení Komise (EU) 2016/1821 (4).

Kolonka 17

Měna a hodnota

Uveďte hodnotu a měnu za použití splatné ceny (bez konverze měny). Pokud tato cena není známa, měla by být uveden odhad hodnoty, před nímž se uvede OH. Měna musí být uvedena za použití písmenného kódu měny (ISO 4217:2015).

Kolonka 18

Zvláštní požadavky a podmínky

Kolonka 18 se týká položky 1, 2 nebo 3 (případně uveďte), která je popsána v kolonkách 14 až 16 před ní. Pokud není dostatek místa v kolonce 18, pokračujte na přiloženém listu papíru, na kterém uveďte číslo povolení. Počet příloh uveďte v kolonce 20.

Kolonka 20

Počet příloh

Uveďte počet příloh, pokud je přikládáte (viz vysvětlivky ke kolonkám 13 a 18).


(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/125 ze dne 16. ledna 2019 o obchodování s některým zbožím, které by mohlo být použito pro trest smrti, mučení nebo jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání (Úř. věst. L 30, 31.1.2019, s. 1).

(2)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 471/2009 ze dne 6. května 2009 o statistice Společenství týkající se zahraničního obchodu se třetími zeměmi a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1172/95 (Úř. věst. L 152, 16.6.2009, s. 23).

(3)  Nařízení Komise (EU) č. 1106/2012 ze dne 27. listopadu 2012, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 471/2009 o statistice Společenství týkající se zahraničního obchodu se třetími zeměmi, pokud jde o aktualizaci klasifikace zemí a území (Úř. věst. L 328, 28.11.2012, s. 7).

(4)  Prováděcí nařízení Komise (EU) 2016/1821ze dne 6. října 2016, kterým se mění příloha I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (Úř. věst. L 294, 28.10.2016, s. 1).


PŘÍLOHA IX

TISKOPIS POVOLENÍ K POSKYTOVÁNÍ TECHNICKÉ POMOCI PODLE ČL. 21 ODST. 1

Technická specifikace:

Rozměry tohoto tiskopisu jsou 210 × 297 mm s maximální povolenou odchylkou 5 mm méně nebo 8 mm více. Základem rozměrů kolonek je jedna desetina palce vodorovně a jedna šestina palce svisle. Základem rozměrů podkolonek je jedna desetina palce vodorovně.

Image Text obrazu

Vysvětlivky k tiskopisu

„Povolení k poskytování technické pomoci týkající se zboží, které by mohlo být použito k výkonu trestu smrti nebo k mučení (nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/125 (1))“

Tento tiskopis pro povolení se používá k vystavení povolení k poskytování technické pomoci podle nařízení (EU) 2019/125. Pokud technická pomoc doprovází vývoz, k němuž je uděleno povolení nařízením (EU) 2019/125 nebo podle něj, neměl by se tento tiskopis použít vyjma těchto případů:

technická pomoc souvisí se zbožím uvedeným v příloze II nařízení (EU) 2019/125 (viz čl. 3 odst. 2); nebo

technická pomoc související se zbožím uvedeným v příloze III nebo v příloze IV nařízení (EU) 2019/125 přesahuje pomoc, která je nezbytná k instalaci, provozu, údržbě nebo opravě vyvezeného zboží (viz čl. 21 odst. 2 a, s ohledem na zboží uvedené v příloze IV, 1. část všeobecného vývozního povolení Unie EU GEA 2019/125 v příloze V nařízení (EU) 2019/125.

Vydávající orgán je orgán ve smyslu čl. 2 písm. h) nařízení (EU) 2019/125. Je to orgán uvedený na seznamu příslušných orgánů v příloze I uvedeného nařízení.

Povolení se vystavují na tomto tiskopise, který má jeden list a případné přílohy.

Kolonka 1

Poskytovatel technické pomoci podávající žádost

Uveďte jméno/název a plnou adresu žadatele. Poskytovatel technické pomoci je definován ve čl. 2 písm. m) nařízení (EU) 2019/125.

Pokud technická pomoc doprovází vývoz, k němuž je uděleno povolení, uveďte rovněž daňové číslo žadatele, pokud je to možné, a číslo souvisejícího povolení vývozu v kolonce 14.

Kolonka 3

Povolení č.

Vyplňte číslo a zatrhněte políčko, které určuje, na kterém článku nařízení (EU) 2019/125 je povolení založeno.

Kolonka 4

Platnost povolení do

Uveďte den (dvě číslice), měsíc (dvě číslice) a rok (čtyři číslice). Doba platnosti povolení činí od tří do dvanácti měsíců. Končí-li doba platnosti, je možné případně požádat o její prodloužení.

Kolonka 5

Činnost fyzické nebo právnické osoby, subjektu nebo orgánu zmíněného v bodě 2

Uveďte hlavní činnost osoby, orgánu nebo subjektu, kterému bude poskytována technická pomoc. Termín donucovací orgán je definován ve čl. 2 písm. c) nařízení (EU) 2019/125.

Pokud se v seznamu hlavní činnost nevyskytuje, zatrhněte „žádné z výše uvedeného“ a popište hlavní činnost pomocí obecných slov (např. velkoobchod, maloobchod, nemocnice).

Kolonka 6

Třetí země nebo členský stát, kde bude technická pomoc poskytována

Uveďte název dané země a její kód převzatý z kódů stanovených podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 471/2009 (2). Viz nařízení Komise (EU) č. 1106/2012 (3).

V kolonce 6 by měl být uveden členský stát, jen opírá-li se povolení o článek 4 nařízení (EU) 2019/125.

Kolonka 7

Druh povolení

Uveďte, zda je technická pomoc poskytována během zvláštního období, a pokud je tomu tak, uveďte dané období jako dny, týdny nebo měsíce, během nichž musí poskytovatel reagovat na žádosti o poradenství, podporu nebo školení. Jednotlivé poskytnutí technické pomoci se týká jedné konkrétní žádosti o poradenství, podporu nebo konkrétního školení (i když se týká kursu trvajícího několik dní)

Kolonka 8

Vydávající členský stát

Uveďte na daném řádku název členského státu a jeho kód převzatý z kódů stanovených podle nařízení (ES) č. 471/2009. Viz nařízení (EU) č. 1106/2012.

Kolonka 9

Popis druhu zboží, k němuž se technická pomoc vztahuje

Popište druh zboží, k němuž se technická pomoc vztahuje. Popis by měl zahrnovat odkaz na konkrétní položku v příloze II, III nebo IV nařízení (EU) 2019/125.

Kolonka 10

Popis technické pomoci, která je povolena

Jasným a přesným způsobem popište technickou pomoc. Vložte odkaz na datum a číslo smlouvy, kterou uzavřel poskytovatel technické pomoci, nebo případně tuto smlouvu přiložte.

Kolonka 11

Způsob poskytování:

Kolonka 11 by neměla být vyplněna, opírá-li se povolení o článek 4 nařízení (EU) 2019/125.

Pokud je technická pomoc poskytována ze třetí země jiné než té, v níž má příjemce bydliště nebo je usazen, uveďte název dané země a její kód převzatý z kódů stanovených podle nařízení (ES) č. 471/2009. Viz nařízení (EU) č. 1106/2012.

Kolonka 12

Popis školení ohledně použití zboží, k němuž se technická pomoc vztahuje

Uveďte, zda technickou podporu nebo technickou službu zahrnutou v definici technické pomoci ve čl. 2 písm. f) nařízení (EU) 2019/125 doprovází školení pro uživatele dotyčného zboží. Uveďte, jaký druh uživatelů bude školen a upřesněte cíle a obsah programu školení.

Kolonka 14

Zvláštní požadavky a podmínky:

Pokud není dostatek místa v kolonce 14, pokračujte na přiloženém listu papíru, na kterém uveďte číslo povolení. Počet příloh uveďte v kolonce 16.

Kolonka 16

Počet příloh

Uveďte počet příloh, pokud je přikládáte (viz vysvětlivky ke kolonkám 10 a 14).


(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/125 ze dne 16. ledna 2019 o obchodování s některým zbožím, které by mohlo být použito pro trest smrti, mučení nebo jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání (Úř. věst. L 30, 31.1.2019, s. 1).

(2)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 471/2009 ze dne 6. května 2009 o statistice Společenství týkající se zahraničního obchodu se třetími zeměmi a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1172/95 (Úř. věst. L 152, 16.6.2009, s. 23).

(3)  Nařízení Komise (EU) č. 1106/2012 ze dne 27. listopadu 2012, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 471/2009 o statistice Společenství týkající se zahraničního obchodu se třetími zeměmi, pokud jde o aktualizaci klasifikace zemí a území (Úř. věst. L 328, 28.11.2012, s. 7).


PŘÍLOHA X

ZRUŠENÉ NAŘÍZENÍ A SEZNAM JEHO NÁSLEDNÝCH ZMĚN

Nařízení Rady (ES) č. 1236/2005

(Úř. věst. L 200, 30.7.2005, s. 1)

 

Nařízení Komise (ES) č. 1377/2006

(Úř. věst. L 255, 19.9.2006, s. 3)

 

Nařízení Rady (ES) č. 1791/2006

(Úř. věst. L 363, 20.12.2006, s. 1)

Pouze čl. 1 odst. 1 třináctá odrážka, pokud jde o nařízení (ES) č. 1236/2005, a bod 13 odst. 5 přílohy

Nařízení Komise (ES) č. 675/2008

(Úř. věst. L 189, 17.7.2008, s. 14)

 

Nařízení Komise (EU) č. 1226/2010

(Úř. věst. L 336, 21.12.2010, s. 13)

 

Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 1352/2011

(Úř. věst. L 338, 21.12.2011, s. 31)

 

Nařízení Rady (EU) č. 517/2013

(Úř. věst. L 158, 10.6.2013, s. 1)

Pouze čl. 1 odst. 1 písm. n) čtvrtá odrážka a bod 16 odst. 4 přílohy

Nařízení Komise (EU) č. 585/2013

(Úř. věst. L 169, 21.6.2013, s. 46)

 

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 37/2014

(Úř. věst. L 18, 21.1.2014, s. 1)

Pouze bod 12 přílohy

Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 775/2014

(Úř. věst. L 210, 17.7.2014, s. 1)

 

Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/1113

(Úř. věst. L 182, 10.7.2015, s. 10)

 

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2134

(Úř. věst. L 338, 13.12.2016, s. 1)

 

Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2018/181

(Úř. věst. L 40, 13.2.2018, s. 1)

 


PŘÍLOHA XI

SROVNÁVACÍ TABULKA

Nařízení (ES) č. 1236/2005

Toto nařízení

Článek 1

Článek 1

Článek 2

Článek 2

Článek 3

Článek 3

Článek 4

Článek 4

Článek 4a

Článek 5

Článek 4b

Článek 6

Článek 4c

Článek 7

Článek 4d

Článek 8

Článek 4e

Článek 9

Článek 4f

Článek 10

Článek 5

Článek 11

Čl. 6 odst. 1

Čl. 12 odst. 1

Čl. 6 odst. 2 první pododstavec

Čl. 12 odst. 2 první pododstavec

Čl. 6 odst. 2 druhý pododstavec, návětí

Čl. 12 odst. 2 druhý pododstavec návětí

Čl. 6 odst. 2 druhý pododstavec, první odrážka

Čl. 12 odst. 2 druhý pododstavec písm. a)

Čl. 6 odst. 2 druhý pododstavec, druhá odrážka

Čl. 12 odst. 2 druhý pododstavec písm. b)

Čl. 6 odst. 2 třetí pododstavec

Čl. 12 odst. 2 třetí pododstavec

Čl. 6 odst. 3 návětí

Čl. 12 odst. 3 první pododstavec

Čl. 6 odst. 3 bod 3.1

Čl. 12 odst. 3 druhý pododstavec

Čl. 6 odst. 3 bod 3.2

Čl. 12 odst. 3 třetí pododstavec

Článek 6a

Článek 13

Článek 7

Článek 14

Článek 7a

Článek 15

Článek 7b

Článek 16

Čl. 7c odst. 1

Čl. 17 odst. 1

Čl. 7c odst. 2

Čl. 17 odst. 2

Čl. 7c odst. 3 návětí

Čl. 17 odst. 3 první pododstavec

Čl. 7c odst. 3 bod 3.1

Čl. 17 odst. 3 druhý pododstavec

Čl. 7c odst. 3 bod 3.2

Čl. 17 odst. 3 třetí pododstavec

Čl. 7c odst. 3 bod 3.3

Čl. 17 odst. 3 čtvrtý pododstavec

Čl. 7c odst. 4

Čl. 17 odst. 4

Článek 7d

Článek 18

Článek 7e

Článek 19

Článek 8

Článek 20

Článek 9

Článek 21

Článek 10

Článek 22

Článek 11

Článek 23

Článek 12

Článek 24

Článek 12a

Článek 25

Čl. 13 odst. 1, 2 a 3

Čl. 26 odst. 1, 2 a 3

Čl. 13 odst. 3a

Čl. 26 odst. 4

Čl. 13 odst. 4

Čl. 26 odst. 5

Čl. 13 odst. 5

Čl. 26 odst. 6

Článek 13a

Článek 27

Článek 14

Článek 28

Článek 15a

Článek 29

Článek 15b

Článek 30

Článek 15c

Článek 31

Článek 15d

Článek 32

Článek 17

Článek 33

Článek 18

Článek 34

Článek 35

Článek 19

Článek 36

Příloha I

Příloha I

Příloha II

Příloha II

Příloha III

Příloha III

Příloha IIIa

Příloha IV

Příloha IIIb

Příloha V

Příloha IV

Příloha VI

Příloha V

Příloha VII

Příloha VI

Příloha VIII

Příloha VII

Příloha IX

Příloha X

Příloha XI


31.1.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 30/58


NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2019/126

ze dne 16. ledna 2019

o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (EU-OSHA) a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 2062/94

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 153 odst. 2 písm. a) této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

po konzultaci s Výborem regionů,

v souladu s řádným legislativním postupem (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (dále jen „agentura EU-OSHA“) byla zřízena nařízením Rady (ES) č. 2062/94 (3), aby činnostmi určenými k rozvíjení a šíření poznatků o bezpečnosti a ochraně zdraví pracovníků přispěla ke zlepšení pracovního prostředí v těchto oblastech.

(2)

Od svého zřízení v roce 1994 hraje agentura EU-OSHA důležitou úlohu při podpoře zlepšování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v celé Unii. Přitom došlo k vývoji v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a k technologickému pokroku. Je proto třeba přizpůsobit tomuto vývoji terminologii používanou k popisu cílů a úkolů agentury EU-OSHA.

(3)

Nařízení (ES) č. 2062/94 bylo několikrát změněno. Vzhledem k tomu, že mají být provedeny další změny, mělo by být uvedené nařízení v zájmu přehlednosti zrušeno a nahrazeno.

(4)

Pravidla upravující fungování agentury EU-OSHA by v co největší míře a při zohlednění její tripartitní povahy měla být stanovena v souladu se zásadami společného prohlášení Evropského parlamentu, Rady Evropské unie a Evropské komise o decentralizovaných agenturách ze dne 19. července 2012.

(5)

Vzhledem k tomu, že se otázkami týkajícími se trhu práce, pracovního prostředí, odborného vzdělávání, odborné přípravy a dovedností zabývají tři tripartitní agentury, totiž agentura EU-OSHA, Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek (dále jen „Eurofound“) a Evropské středisko pro rozvoj odborného vzdělávání (dále jen „Cedefop“), je nutné, aby byla jejich činnost důsledně koordinována. Činnost agentury EU-OSHA by proto měla doplňovat činnost Eurofoundu a Cedefopu v oblastech, v nichž mají obdobný předmět zájmu, přičemž by měly být co nejvíce využívány dobře fungující nástroje, jako jsou memoranda o porozumění. Agentura EU-OSHA by měla využívat možnosti na podporu efektivnosti a vzájemné součinnosti a při své práci by měla předcházet překrývání činností s Eurofoundem, Cedefopem a Komisí. Kromě toho by se agentura EU-OSHA měla v příslušných případech snažit o efektivní spolupráci s interními výzkumnými kapacitami orgánů Unie a vnějších specializovaných subjektů.

(6)

Při hodnocení agentury EU-OSHA by Komise měla konzultovat hlavní zúčastněné strany, včetně členů správní rady a poslanců Evropského parlamentu.

(7)

V tripartitní povaze agentury EU-OSHA, Eurofoundu a Cedefopu se velmi cenným způsobem odráží komplexní přístup založený na sociálním dialogu mezi sociálními partnery a orgány Unie a členských států, což je nesmírně důležité pro to, aby bylo možné nalézat společná udržitelná řešení sociálních a hospodářských otázek.

(8)

Pokud se v tomto nařízení odkazuje na bezpečnost a ochranu zdraví při práci, rozumí se tím fyzické i duševní zdraví.

(9)

Ke zpřehlednění rozhodovacího postupu agentury EU-OSHA a přispění ke zlepšení účinnosti a efektivity by měla být zavedena dvoustupňová struktura řízení. Za tím účelem by měly být členské státy, vnitrostátní organizace zaměstnavatelů a zaměstnanců a Komise zastoupeny ve správní radě vybavené nezbytnými pravomocemi, včetně pravomoci přijímat rozpočet a schvalovat programový dokument. V programovém dokumentu, obsahujícím víceletý pracovní program agentury EU-OSHA a její roční pracovní program, by správní rada měla stanovit strategické priority jejích činností. Pravidla pro předcházení střetům zájmů a řešení těchto střetů, přijímaná správní radou, by navíc měla zahrnovat i opatření pro odhalení možných rizik v rané fázi.

(10)

Za účelem řádného fungování agentury EU-OSHA by členské státy, evropské organizace zaměstnavatelů a zaměstnanců a Komise měly zajistit, aby osoby, které mají být jmenovány členy správní rady, měly patřičné znalosti v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a mohly tak činit strategická rozhodnutí a dohlížet na činnosti agentury EU-OSHA.

(11)

Měla by být zřízena výkonná rada, jejímž úkolem by bylo náležitě připravovat zasedání správní rady a poskytovat jí podporu při postupech rozhodování a sledování. V rámci poskytování podpory správní radě by výkonná rada měla mít možnost v potřebných a naléhavých případech přijímat některá prozatímní rozhodnutí jménem správní rady. Správní rada by měla přijmout jednací řád výkonné rady.

(12)

Výkonný ředitel by měl odpovídat za celkové řízení agentury EU-OSHA v souladu se strategickým zaměřením stanoveným správní radou, včetně každodenní správy, jakož i řízení finančních a lidských zdrojů. Výkonný ředitel by měl vykonávat pravomoci, které mu byly svěřeny. Za výjimečných okolností, jako je střet zájmů nebo závažné porušení povinností podle služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“), by mělo být možné výkon těchto pravomocí pozastavit.

(13)

Zásada rovnosti je základní zásadou práva Unie. Podle této zásady musí být rovnost žen a mužů zajištěna ve všech oblastech včetně zaměstnání, práce a odměny za práci. Všechny strany by měly usilovat o vyvážené zastoupení žen a mužů ve správní radě i výkonné radě. Tento cíl by měly rovněž sledovat správní rada v souvislosti se svým předsedou a místopředsedy jako sborem, stejně jako skupiny zastupující vlády a organizace zaměstnavatelů a zaměstnanců ve správní radě v souvislosti s určováním náhradníků, kteří jsou oprávněni účastnit se schůzí výkonné rady.

(14)

Agentura EU-OSHA má styčnou kancelář v Bruselu. Možnost provozovat tuto kancelář by měla být zachována.

(15)

V Unii a v členských státech již existují subjekty, které poskytují informace a služby stejného typu jako agentura EU-OSHA. Aby se na úrovni Unie maximálně využily činnosti, kterou již tyto subjekty provádějí, je vhodné zachovat stávající dobře fungující síť vytvořenou agenturou EU-OSHA podle nařízení (ES) č. 2062/94, včetně ústředních kontaktních míst členských států a tripartitních sítí členských států. Rovněž je důležité, aby agentura EU-OSHA udržovala velmi úzké funkční vztahy s Poradním výborem pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci, zřízeným rozhodnutím Rady ze dne 22. července 2003 (4), s cílem zajistit náležitou koordinaci a součinnost.

(16)

Finanční ustanovení a ustanovení týkající se plánování a podávání zpráv ohledně agentury EU-OSHA by měla být aktualizována. Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1271/2013 (5) stanoví, že agentura EU-OSHA má provádět hodnocení ex ante a ex post těch programů a činností, které jsou spojeny se značnými výdaji. Agentura EU-OSHA by tato hodnocení měla zohlednit ve svých víceletých i ročních programech.

(17)

Za účelem zajištění své úplné samostatnosti a nezávislosti a umožnění řádného plnění cílů a úkolů v souladu s tímto nařízením by agentura EU-OSHA měla mít přiměřený a samostatný rozpočet, jehož příjem by byl tvořen z podstatné části příspěvkem ze souhrnného rozpočtu Unie. Na příspěvek Unie a veškeré další dotace ze souhrnného rozpočtu Unie pro agenturu EU-OSHA by se měl vztahovat rozpočtový proces Unie. Audit účetní závěrky agentury EU-OSHA by měl provádět Účetní dvůr.

(18)

Překladatelské služby potřebné pro fungování agentury EU-OSHA by mělo zajišťovat Překladatelské středisko pro instituce Evropské unie (dále jen „Překladatelské středisko“). Agentura EU-OSHA by měla s Překladatelským střediskem spolupracovat na stanovení ukazatelů kvality, včasnosti a důvěrnosti, na jasné definici svých potřeb a priorit a na vytvoření transparentních a objektivních postupů pro překlad.

(19)

Ustanovení týkající se zaměstnanců agentury EU-OSHA by měla být v souladu se služebním řádem a s pracovním řádem ostatních zaměstnanců Unie (dále jen „pracovní řád“) stanovenými nařízením Rady (EHS, Euratom, ESUO) č. 259/68 (6).

(20)

Agentura EU-OSHA by měla přijmout nezbytná opatření, aby zajistila bezpečné nakládání s důvěrnými informacemi a jejich zpracovávání. V případě potřeby by měla přijmout bezpečnostní pravidla rovnocenná pravidlům stanoveným v rozhodnutích Komise (EU, Euratom) 2015/443 (7) a (EU, Euratom) 2015/444 (8).

(21)

Je nezbytné stanovit přechodná rozpočtová ustanovení a přechodná ustanovení týkající se správní rady, výkonného ředitele a zaměstnanců s cílem zajistit pokračování činností agentury EU-OSHA až do provedení tohoto nařízení,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

CÍLE A ÚKOLY

Článek 1

Zřízení a cíle

1.   Zřizuje se Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (dále jen „agentura EU-OSHA“) jako agentura Unie.

2.   Cílem agentury EU-OSHA je poskytovat orgánům a jiným subjektům Unie, členským státům, sociálním partnerům a dalším subjektům působícím v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci relevantní technické, vědecké a hospodářské informace a kvalifikované odborné znalosti v uvedené oblasti za účelem zlepšení pracovního prostředí, pokud jde o bezpečnost a ochranu zdraví pracovníků.

Za tímto účelem agentura EU-OSHA prohlubuje a šíří znalosti, poskytuje podklady a služby pro tvorbu politik, včetně zjištění založených na výzkumu, a usnadňuje sdílení znalostí uvnitř unijních a vnitrostátních subjektů i mezi nimi.

Článek 2

Úkoly

1.   Agentura EU-OSHA plní tyto úkoly týkající se oblastí politik uvedených v čl. 1 odst. 2, přičemž plně respektuje odpovědnost členských států:

a)

shromažďuje a analyzuje technické, vědecké a hospodářské informace o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci v členských státech s cílem:

i)

zjišťovat rizika a osvědčené postupy, jakož i stávající priority a programy členských států;

ii)

poskytovat nezbytné informace pro priority a programy Unie a

iii)

předávat tyto informace orgánům a jiným subjektům Unie, členským státům, sociálním partnerům a dalším aktérům působícím v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci;

b)

shromažďuje a analyzuje technické, vědecké a hospodářské informace o výzkumu týkajícím se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a o dalších výzkumných činnostech, které zahrnují hlediska související s bezpečností a ochranou zdraví při práci, a šíří výsledky výzkumu a výzkumných činností;

c)

podporuje a posiluje spolupráci a výměnu informací a zkušeností mezi členskými státy v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, včetně informací o vzdělávacích programech;

d)

pořádá konference, semináře a výměnu odborných znalostí z členských států v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci;

e)

podává orgánům a jiným subjektům Unie a členským státům dostupné objektivní technické, vědecké a hospodářské informace a kvalifikované odborné znalosti, které jsou nezbytné pro určení a provádění rozumné a účinné politiky v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví pracovníků, včetně prevence a předvídání potenciálních rizik, zejména pak poskytuje Komisi technické, vědecké a hospodářské informace a kvalifikované odborné znalosti nezbytné pro řádné plnění jejích úkolů týkajících se identifikace, vypracování a hodnocení legislativních a dalších opatření v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví pracovníků, zejména pokud jde o dopad právních aktů, jejich přizpůsobení technickému, vědeckému a regulatornímu pokroku a jejich praktické provádění v podnicích, zvláště s ohledem na mikropodniky a malé a střední podniky;

f)

zajišťuje fóra pro výměnu zkušeností a informací mezi vládami, sociálními partnery a dalšími zúčastněnými stranami na vnitrostátní úrovni;

g)

přispívá, mimo jiné prostřednictvím podložených informací a analýz, k provádění reforem a politik na vnitrostátní úrovni;

h)

shromažďuje a poskytuje informace o otázkách bezpečnosti a ochrany zdraví pocházející ze třetích zemí a mezinárodních organizací a jim určené;

i)

poskytuje technické, vědecké a hospodářské informace o metodách a nástrojích určených k provádění preventivních činností, zjišťuje osvědčené postupy a podporuje preventivní opatření, přičemž věnuje zvláštní pozornost specifickým obtížím mikropodniků a malých a středních podniků, a pokud jde o osvědčené postupy, zaměřuje se zejména na postupy vytvářející praktické nástroje, jež lze použít pro vypracování hodnocení rizik v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a pro stanovení opatření proti těmto rizikům;

j)

přispívá k rozvoji strategií a akčních programů Unie v oblasti podpory bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, aniž jsou dotčeny pravomoci Komise;

k)

vytváří v souladu s článkem 30 strategii pro vztahy se třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi v otázkách, které spadají do její působnosti;

l)

provádí informační a komunikační činnosti a kampaně zaměřené na otázky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

2.   Pokud jsou třeba nové studie, zohlední orgány Unie v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 (9) před přijetím politických rozhodnutí odborné znalosti agentury EU-OSHA a všechny studie, které vypracovala nebo může vypracovat v dotčené oblasti.

3.   Agentura EU-OSHA zajistí, aby šířené informace a dostupné nástroje byly přizpůsobeny předpokládaným uživatelům. K tomuto účelu agentura EU-OSHA v souladu s čl. 12 odst. 2 úzce spolupracuje s ústředními kontaktními místy členských států uvedenými v čl. 12 odst. 1.

4.   Agentura EU-OSHA může uzavírat dohody o spolupráci s dalšími příslušnými agenturami Unie s cílem usnadnit a podpořit vzájemnou spolupráci.

5.   Při plnění svých úkolů vede agentura EU-OSHA intenzivní dialog zejména s odbornými subjekty, veřejnými i soukromými, vnitrostátními i mezinárodními, s veřejnými orgány, s akademickými a výzkumnými institucemi, s organizacemi zaměstnavatelů a zaměstnanců a s vnitrostátními tripartitními orgány, pokud existují. Agentura EU-OSHA spolupracuje s dalšími agenturami Unie, zejména s Eurofoundem a Cedefopem, s cílem podpořit vzájemnou součinnost a doplňkovost jejich činností a současně zabránit překrývání činností, aniž tím jsou dotčeny její vlastní cíle a záměry.

KAPITOLA II

ORGANIZACE AGENTURY EU-OSHA

Článek 3

Správní a řídicí struktura

Správní a řídicí strukturu agentury EU-OSHA tvoří:

a)

správní rada;

b)

výkonná rada;

c)

výkonný ředitel;

d)

síť.

ODDÍL 1

Správní rada

Článek 4

Složení správní rady

1.   Správní rada se skládá z:

a)

jednoho člena zastupujícího vládu z každého členského státu;

b)

jednoho člena zastupujícího organizace zaměstnavatelů z každého členského státu;

c)

jednoho člena zastupujícího organizace zaměstnanců z každého členského státu;

d)

tří členů zastupujících Komisi;

e)

jednoho nezávislého odborníka jmenovaného Evropským parlamentem.

Všichni členové uvedení v písmenech a) až d) mají hlasovací právo.

Rada jmenuje členy uvedené v písmenu a), b) a c) z řad členů a náhradníků Poradního výboru pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci.

Členové uvedení v písmenu a) jsou jmenováni na návrh členských států. Členové uvedení v písmenech b) a c) jsou jmenováni na návrh mluvčích jednotlivých skupin v Poradním výboru pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci.

Návrhy uvedené ve čtvrtém pododstavci se podávají Radě a zasílají se pro informaci Komisi.

Komise jmenuje členy uvedené v písmenu d).

Příslušný výbor Evropského parlamentu jmenuje odborníka uvedeného v písmenu e).

2.   Každý člen správní rady má náhradníka. Náhradník zastupuje daného člena v jeho nepřítomnosti. Náhradníci jsou jmenováni postupem podle odstavce 1.

3.   Členové správní rady a jejich náhradníci jsou určeni a jmenováni na základě svých znalostí v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci s přihlédnutím ke svým relevantním dovednostem, například v oblasti řízení, správy a rozpočtu, a odborným znalostem v oblasti klíčových úkolů agentury EU-OSHA, aby tak mohli efektivně plnit svou úlohu v oblasti dohledu. Všechny strany zastoupené ve správní radě usilují o omezení obměny svých zástupců, aby se zajistila kontinuita její činnosti. Všechny strany usilují o vyvážené zastoupení žen a mužů ve správní radě.

4.   Každý člen a náhradník podepíše při nástupu do funkce písemné prohlášení o tom, že se nenachází ve střetu zájmů. Každý člen a náhradník své prohlášení aktualizuje, pokud dojde v souvislosti se střetem zájmů ke změně okolností. Agentura EU-OSHA tato prohlášení a jejich aktualizace zveřejní na svých internetových stránkách.

5.   Funkční období členů a náhradníků je čtyři roky. Mohou být jmenováni opakovaně. Po uplynutí funkčního období nebo v případě odstoupení zůstávají členové a náhradníci ve funkci, dokud nejsou opětovně jmenováni nebo ve funkci nahrazeni.

6.   Ve správní radě tvoří zástupci vlád, organizací zaměstnavatelů a organizací zaměstnanců vždy jednu skupinu. Každá skupina určí svého koordinátora s cílem zefektivnit jednání uvnitř jednotlivých skupin a mezi nimi. Koordinátory skupin zaměstnavatelů a zaměstnanců musí být zástupci jejich evropských organizací a tito koordinátoři mohou být určeni z řad jmenovaných členů správní rady. Koordinátoři, kteří nebyli jmenováni členy správní rady podle odstavce 1, se účastní zasedání správní rady bez hlasovacího práva.

Článek 5

Pravomoci správní rady

1.   Správní rada:

a)

určuje strategické zaměření činností agentury EU-OSHA;

b)

přijímá každoročně dvoutřetinovou většinou hlasů svých členů s hlasovacím právem a v souladu s článkem 6 programový dokument agentury EU-OSHA obsahující její víceletý pracovní program a její roční pracovní program na následující rok;

c)

přijímá dvoutřetinovou většinou hlasů svých členů s hlasovacím právem roční rozpočet agentury EU-OSHA a vykonává další pravomoci ve vztahu k tomuto rozpočtu podle kapitoly III;

d)

přijímá souhrnnou výroční zprávu o činnosti spolu s hodnocením týkajícím se činností agentury EU-OSHA, předkládá je do 1. července každého roku Evropskému parlamentu, Radě, Komisi a Účetnímu dvoru a souhrnnou výroční zprávu o činnosti zveřejní;

e)

přijímá finanční pravidla použitelná na agenturu EU-OSHA v souladu s článkem 17;

f)

přijímá strategii boje proti podvodům, jež odpovídá riziku podvodů, přičemž zohlední náklady a přínosy opatření, jež mají být provedena;

g)

přijímá pravidla pro předcházení střetům zájmů a řešení těchto střetů u svých členů a nezávislých odborníků a rovněž u vyslaných národních odborníků a dalších pracovníků, kteří nejsou zaměstnanci agentury EU-OSHA, jak je uvedeno v článku 20;

h)

na základě analýzy potřeb přijímá a pravidelně aktualizuje plány pro komunikaci a šíření informací a promítne je do programového dokumentu agentury EU-OSHA;

i)

přijímá svůj jednací řád;

j)

v souladu s odstavcem 2 vykonává ve vztahu k zaměstnancům agentury EU-OSHA pravomoci orgánu oprávněného ke jmenování, které jí jsou svěřeny služebním řádem, a pravomoci orgánu oprávněného uzavírat pracovní smlouvy, které jí jsou svěřeny pracovním řádem (dále jen „pravomoci orgánu oprávněného ke jmenování“);

k)

přijímá vhodná prováděcí pravidla k provedení služebního řádu a pracovního řádu v souladu s článkem 110 služebního řádu;

l)

jmenuje výkonného ředitele a případně prodlužuje jeho funkční období nebo jej odvolává v souladu s článkem 19;

m)

na základě služebního řádu a pracovního řádu jmenuje účetního, který je při výkonu své funkce zcela nezávislý;

n)

přijímá jednací řád výkonné rady;

o)

sleduje vhodná následná opatření na základě zjištění a doporučení plynoucích z interních či externích auditních zpráv a hodnocení, jakož i z vyšetřování prováděného Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF);

p)

schvaluje uzavírání ujednání o spolupráci s příslušnými orgány třetích zemí a mezinárodními organizacemi v souladu s článkem 30.

2.   Správní rada přijme podle článku 110 služebního řádu rozhodnutí na základě čl. 2 odst. 1 služebního řádu a článku 6 pracovního řádu, kterým přenese příslušné pravomoci orgánu oprávněného ke jmenování na výkonného ředitele a kterým stanoví podmínky, za nichž může být toto přenesení pravomocí pozastaveno. Výkonný ředitel je oprávněn přenést tyto pravomoci na další osoby.

Vyžadují-li to zvláštní okolnosti, může správní rada dočasně pozastavit přenesení pravomocí orgánu oprávněného ke jmenování na výkonného ředitele a pravomocí přenesených výkonným ředitelem na další osoby. V takových případech správní rada tyto pravomoci přenese na omezenou dobu na jednoho ze zástupců Komise, kterého určí, nebo na zaměstnance jiného než výkonného ředitele.

Článek 6

Víceleté a roční programy

1.   Každý rok vypracuje výkonný ředitel v souladu s čl. 11 odst. 5 písm. e) tohoto nařízení návrh programového dokumentu, který obsahuje víceletý a roční pracovní program, v souladu s článkem 32 nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 1271/2013.

2.   Výkonný ředitel předloží návrh programového dokumentu uvedeného v odstavci 1 správní radě. Po schválení správní radou je návrh programového dokumentu předložen nejpozději 31. ledna každého roku Komisi, Evropskému parlamentu a Radě. Případná aktualizovaná znění uvedeného dokumentu předloží výkonný ředitel stejným postupem. Správní rada programový dokument přijme, přičemž zohlední stanovisko Komise.

Programový dokument se stává konečným po konečném přijetí souhrnného rozpočtu Unie a podle potřeby se odpovídajícím způsobem upraví.

3.   Víceletý pracovní program stanoví celkové strategické plánování včetně cílů, očekávaných výsledků a ukazatelů výkonnosti, přičemž zabraňuje překrývání programů s jinými agenturami. Stanoví rovněž plánování zdrojů včetně víceletého rozpočtu a zaměstnanců. Obsahuje strategii vztahů se třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi v souladu s článkem 30, činnosti, které s touto strategií souvisejí, a upřesnění souvisejících zdrojů.

4.   Roční pracovní program musí být v souladu s víceletým pracovním programem uvedeným v odstavci 3 a obsahuje:

a)

podrobné cíle a očekávané výsledky včetně ukazatelů výkonnosti;

b)

popis činností, které mají být financovány, včetně plánovaných opatření, která mají za cíl zvýšit efektivitu;

c)

vymezení finančních a lidských zdrojů přidělených na každou činnost podle zásad sestavování rozpočtu a řízení rozpočtu podle činností;

d)

případné činnosti související se vztahy se třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi v souladu s článkem 30.

Je v něm jasně uvedeno, které činnosti byly ve srovnání s předchozím rozpočtovým rokem přidány, změněny nebo zrušeny.

5.   Je-li agentura EU-OSHA pověřena novou činností, správní rada přijatý roční pracovní program změní. Správní rada může přenést pravomoc k provádění nepodstatných změn ročního pracovního programu na výkonného ředitele.

Jakákoliv podstatná změna ročního pracovního programu se přijme stejným postupem jako původní roční pracovní program.

6.   Plánování zdrojů se aktualizuje jednou ročně. Strategické plánování se aktualizuje podle potřeby, a zejména s cílem reagovat na výsledek hodnocení uvedeného v článku 28.

Je-li agentura EU-OSHA pověřena novou činností za účelem plnění úkolů uvedených v článku 2, zohlední se tato činnost v jejím plánování zdrojů a finančním plánování, aniž jsou dotčeny pravomoci Evropského parlamentu a Rady (dále jen „rozpočtový orgán“).

Článek 7

Předseda správní rady

1.   Správní rada volí předsedu a tři místopředsedy takto:

a)

jednoho z členů zastupujících vlády členských států;

b)

jednoho z členů zastupujících organizace zaměstnavatelů;

c)

jednoho z členů zastupujících organizace zaměstnanců a

d)

jednoho z členů zastupujících Komisi.

Předseda a místopředseda jsou voleni dvoutřetinovou většinou hlasů členů správní rady s hlasovacím právem.

2.   Funkční období předsedy a místopředsedů je jeden rok. Mohou být zvoleni opakovaně. Skončí-li jejich členství ve správní radě v průběhu jejich funkčního období, zaniká týmž dnem automaticky jejich funkce předsedy či místopředsedy.

Článek 8

Zasedání správní rady

1.   Zasedání správní rady svolává předseda.

2.   Výkonný ředitel se účastní jednání správní rady, avšak bez hlasovacího práva.

3.   Řádná zasedání správní rady se konají jedenkrát za rok. Správní rada se dále schází z podnětu předsedy, na žádost Komise nebo na žádost alespoň jedné třetiny svých členů.

4.   Správní rada může k účasti na zasedání přizvat jako pozorovatele jakoukoli osobu, jejíž názor může být relevantní. Zástupci zemí Evropského sdružení volného obchodu (ESVO), které jsou stranami Dohody o Evropském hospodářském prostoru (dále jen „dohoda o EHP“), se mohou zasedání správní rady účastnit jako pozorovatelé v případech, kdy se podle dohody o EHP mají podílet na činnostech agentury EU-OSHA.

5.   Sekretariát správní radě poskytuje agentura EU-OSHA.

Článek 9

Pravidla hlasování ve správní radě

1.   Aniž jsou dotčeny čl. 5 odst. 1 písm. b) a c), čl. 7 odst. 1 druhý pododstavec a čl. 19 odst. 7, přijímá správní rada rozhodnutí většinou hlasů členů s hlasovacím právem.

Rozhodnutí týkající se ročního pracovního programu a rozhodnutí s rozpočtovými důsledky pro ústřední kontaktní místa členských států však vyžadují rovněž souhlas většiny členů skupiny zastupující vlády.

2.   Každý člen s hlasovacím právem má jeden hlas. V nepřítomnosti člena s hlasovacím právem za něj může hlasovat jeho náhradník.

3.   Předseda se hlasování účastní.

4.   Výkonný ředitel se účastní jednání, avšak bez hlasovacího práva.

5.   Jednací řád správní rady stanoví podrobnější pravidla hlasování, zejména podmínky, za nichž může člen zastupovat jiného člena.

ODDÍL 2

Výkonná rada

Článek 10

Výkonná rada

1.   Správní radě je nápomocna výkonná rada.

2.   Výkonná rada:

a)

připravuje rozhodnutí přijímaná správní radou;

b)

v součinnosti se správní radou sleduje vhodná následná opatření na základě zjištění a doporučení plynoucích z interních či externích auditních zpráv a hodnocení, jakož i z vyšetřování, které provádí OLAF;

c)

aniž jsou dotčeny povinnosti výkonného ředitele vymezené v článku 11, poskytuje mu v případě potřeby poradenství při provádění rozhodnutí správní rady, aby posílila dozor nad správním a rozpočtovým řízením.

3.   Je-li to z naléhavých důvodů nezbytné, může výkonná rada přijmout určitá prozatímní rozhodnutí jménem správní rady, včetně pozastavení přenesení pravomocí orgánu oprávněného ke jmenování v souladu s podmínkami uvedenými v čl. 5 odst. 2 a rozpočtových záležitostí.

4.   Výkonná rada se skládá z předsedy správní rady, tří místopředsedů správní rady, koordinátorů tří skupin uvedených v čl. 4 odst. 6 a jednoho zástupce Komise. Každá skupina uvedená v čl. 4 odst. 6 může určit jednoho nebo dva náhradníky, kteří se v případě nepřítomnosti člena jmenovaného příslušnou skupinou účastní schůze výkonné rady. Předseda správní rady je zároveň předsedou výkonné rady. Výkonný ředitel se účastní schůzí výkonné rady, avšak bez hlasovacího práva.

5.   Funkční období členů výkonné rady je dva roky. Mohou být jmenováni opakovaně. Funkční období člena výkonné rady skončí ke dni, ke kterému skončí jeho členství ve správní radě.

6.   Výkonná rada se schází třikrát ročně. Schází se dále z podnětu předsedy nebo na žádost svých členů. Koordinátoři tří skupin uvedených v čl. 4 odst. 6 vynaloží veškeré úsilí, aby po každé schůzi informovali včas a transparentně své skupiny o obsahu diskuse.

ODDÍL 3

Výkonný ředitel

Článek 11

Povinnosti výkonného ředitele

1.   Výkonný ředitel odpovídá správní radě za řízení agentury EU-OSHA v souladu se strategickým řízením stanoveným správní radou.

2.   Aniž jsou dotčeny pravomoci Komise, správní rady a výkonné rady, je výkonný ředitel při výkonu své funkce nezávislý a nesmí vyžadovat ani přijímat pokyny od žádné vlády ani jiného subjektu.

3.   Výkonný ředitel podává Evropskému parlamentu na jeho žádost zprávu o výkonu své funkce. Rada může výkonného ředitele vyzvat, aby o výkonu své funkce podal zprávu.

4.   Výkonný ředitel zastupuje agenturu EU-OSHA v právních otázkách.

5.   Výkonný ředitel odpovídá za plnění úkolů svěřených agentuře EU-OSHA tímto nařízením. Výkonný ředitel odpovídá zejména za:

a)

každodenní správu agentury EU-OSHA, včetně výkonu pravomocí, které mu byly svěřeny v záležitostech týkajících se zaměstnanců, v souladu s čl. 5 odst. 2;

b)

provádění rozhodnutí přijatých správní radou;

c)

přijímání rozhodnutí týkajících se řízení lidských zdrojů v souladu s rozhodnutím uvedeným v čl. 5 odst. 2;

d)

přijímání rozhodnutí týkajících se vnitřních struktur agentury EU-OSHA a jejich případných změn s přihlédnutím k potřebám souvisejícím s činností agentury EU-OSHA a řádným rozpočtovým řízením;

e)

vypracování programového dokumentu a jeho předložení správní radě po konzultaci s Komisí;

f)

provádění programového dokumentu a podávání zpráv o jeho provádění správní radě;

g)

vypracování souhrnné výroční zprávy o činnosti agentury EU-OSHA a její předložení správní radě k posouzení a přijetí;

h)

zavedení účinného systému sledování, aby bylo možné provádět pravidelná hodnocení uvedená v článku 28, a systému vykazování souhrnných výsledků těchto hodnocení;

i)

vypracování návrhu finančních pravidel pro agenturu EU-OSHA;

j)

vypracování návrhu odhadu příjmů a výdajů agentury EU-OSHA jako součásti jejího programového dokumentu a za plnění rozpočtu agentury EU-OSHA;

k)

vypracování akčního plánu v návaznosti na závěry interních či externích auditních zpráv a hodnocení, jakož i vyšetřování, které provádí OLAF, a za podání zprávy o pokroku dvakrát ročně Komisi a pravidelně správní radě a výkonné radě;

l)

zajišťování vyváženého zastoupení žen a mužů v agentuře EU-OSHA;

m)

ochranu finančních zájmů Unie uplatňováním preventivních opatření proti podvodům, korupci a jakýmkoli jiným protiprávním jednáním účinnými kontrolami a zpětným získáním neoprávněně vyplacených částek v případech, kdy jsou zjištěny nesrovnalosti, a případně ukládáním účinných, přiměřených a odrazujících správních a peněžitých sankcí;

n)

vypracování strategie agentury EU-OSHA pro boj proti podvodům a její předložení správní radě ke schválení;

o)

případnou spolupráci s jinými agenturami Unie a za uzavírání dohod o spolupráci s nimi.

6.   Výkonný ředitel dále odpovídá za rozhodování o tom, zda je pro účinné a účelné plnění úkolů agentury EU-OSHA nezbytné zřídit styčnou kancelář v Bruselu s cílem rozšířit spolupráci agentury EU-OSHA s příslušnými orgány Unie. Uvedené rozhodnutí vyžaduje předchozí souhlas Komise, správní rady a dotčeného členského státu. Uvedeným rozhodnutím se určí rozsah činností, jež má daná styčná kancelář provádět, a to způsobem, který zabrání zbytečným nákladům a překrývání administrativních funkcí agentury EU-OSHA.

ODDÍL 4

Síť

Článek 12

Síť

1.   Agentura EU-OSHA vytvoří síť, kterou tvoří:

a)

hlavní prvky vnitrostátních informačních sítí, včetně vnitrostátních organizací zaměstnavatelů a zaměstnanců, v souladu s vnitrostátním právem či praxí;

b)

ústřední kontaktní místa členských států.

2.   Členské státy agenturu EU-OSHA pravidelně informují o hlavních prvcích svých vnitrostátních informačních sítí v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, včetně jakýchkoliv subjektů, které by podle jejich názoru mohly přispět k činnosti agentury EU-OSHA, s přihlédnutím k potřebě zajistit co nejúplnější pokrytí jejich území.

Vnitrostátní orgány nebo vnitrostátní subjekt určený členským státem jako ústřední kontaktní místo zajistí koordinaci a předávání informací, které jsou poskytovány agentuře EU-OSHA na úrovni členského státu, v rámci dohody mezi každým kontaktním místem a agenturou EU-OSHA na základě jí přijatého pracovního programu.

Vnitrostátní orgány nebo vnitrostátní subjekt konzultují vnitrostátní organizace zaměstnavatelů a zaměstnanců a přihlížejí k jejich názorům v souladu s vnitrostátním právem či praxí.

3.   Témata, která byla určena jako témata zvláštního zájmu, se uvádějí v ročním pracovním programu agentury EU-OSHA.

KAPITOLA III

FINANČNÍ USTANOVENÍ

Článek 13

Rozpočet

1.   Odhady všech příjmů a výdajů agentury EU-OSHA se vypracují pro každý rozpočtový rok a zanesou se do jejího rozpočtu. Rozpočtový rok odpovídá kalendářnímu roku.

2.   Rozpočet agentury EU-OSHA musí být vyrovnaný co do příjmů a výdajů.

3.   Aniž jsou dotčeny jiné zdroje, příjmy agentury EU-OSHA tvoří:

a)

příspěvek Unie zapsaný v souhrnném rozpočtu Unie;

b)

jakékoliv dobrovolné finanční příspěvky členských států;

c)

poplatky za publikace a jakékoliv služby poskytované agenturou EU-OSHA;

d)

jakékoliv příspěvky třetích zemí, které se podílejí na činnosti agentury EU-OSHA podle článku 30.

4.   Výdaje agentury EU-OSHA zahrnují odměny zaměstnanců, správní výdaje, výdaje na infrastrukturu a provozní výdaje.

Článek 14

Sestavování rozpočtu

1.   Výkonný ředitel sestaví každoročně předběžný návrh odhadu příjmů a výdajů agentury EU-OSHA pro následující rozpočtový rok, včetně plánu pracovních míst, a zašle jej správní radě.

Předběžný návrh odhadu příjmů a výdajů se zakládá na cílech a očekávaných výsledcích obsažených v ročním programovém dokumentu uvedeném v čl. 6 odst. 1 a bere v úvahu finanční prostředky potřebné pro dosažení těchto cílů a očekávaných výsledků v souladu se zásadou sestavování rozpočtu podle výkonnosti.

2.   Správní rada na základě předběžného návrhu odhadu přijme návrh odhadu příjmů a výdajů agentury EU-OSHA pro následující rozpočtový rok a zašle jej Komisi do 31. ledna každého roku.

3.   Komise zašle návrh odhadu rozpočtovému orgánu společně s návrhem souhrnného rozpočtu Unie. Návrh odhadu se zpřístupní i agentuře EU-OSHA.

4.   Komise na základě návrhu odhadu zanese do návrhu souhrnného rozpočtu Unie odhad příjmů a výdajů, které považuje za nezbytné pro plán pracovních míst, a výši příspěvku, který má být poskytnut ze souhrnného rozpočtu, a předloží jej rozpočtovému orgánu v souladu s články 313 a 314 Smlouvy o fungování Evropské unie.

5.   Rozpočtový orgán schvaluje prostředky na příspěvek pro agenturu EU-OSHA ze souhrnného rozpočtu Unie.

6.   Rozpočtový orgán přijme plán pracovních míst agentury EU-OSHA.

7.   Rozpočet agentury EU-OSHA přijímá správní rada. Rozpočet se stává konečným po konečném přijetí souhrnného rozpočtu Unie a v případě potřeby se odpovídajícím způsobem upraví. Každá změna rozpočtu agentury EU-OSHA, včetně plánu pracovních míst, se schvaluje stejným postupem.

8.   Na jakékoli stavební projekty, jež by mohly mít významný dopad na rozpočet agentury EU-OSHA, se použije nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 1271/2013.

Článek 15

Plnění rozpočtu

1.   Rozpočet agentury EU-OSHA plní výkonný ředitel.

2.   Výkonný ředitel každoročně zasílá rozpočtovému orgánu veškeré relevantní informace o zjištěních, která vyplynula z hodnotících postupů.

Článek 16

Předkládání účetní závěrky a absolutorium

1.   Účetní agentury EU-OSHA zasílá účetnímu Komise a Účetnímu dvoru do 1. března následujícího rozpočtového roku (rok N+1) předběžnou účetní závěrku za rozpočtový rok (rok N).

2.   Agentura EU-OSHA zasílá Evropskému parlamentu, Radě, Komisi a Účetnímu dvoru do 31. března roku N+1 zprávu o rozpočtovém a finančním řízení za rok N.

3.   Účetní Komise zasílá Účetnímu dvoru do 31. března roku N+1 předběžnou účetní závěrku agentury EU-OSHA za rok N konsolidovanou s účetní závěrkou Komise.

4.   Po obdržení připomínek Účetního dvora k předběžné účetní závěrce agentury EU-OSHA za rok N podle článku 246 nařízení (EU, Euratom) 2018/1046 vypracuje účetní konečnou účetní závěrku agentury EU-OSHA za uvedený rok. Výkonný ředitel ji předloží správní radě k vyjádření.

5.   Správní rada vydá ke konečné účetní závěrce agentury EU-OSHA za rok N stanovisko.

6.   Účetní agentury EU-OSHA zašle konečnou účetní závěrku za rok N spolu se stanoviskem správní rady do 1. července roku N+1 Evropskému parlamentu, Radě, Komisi a Účetnímu dvoru.

7.   Konečná účetní závěrka za rok N se do 15. listopadu roku N+1 zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie.

8.   Výkonný ředitel zašle Účetnímu dvoru odpověď na připomínky uvedené v jeho výroční zprávě do 30. září roku N+1. Tuto odpověď zašle i správní radě.

9.   Výkonný ředitel předloží v souladu s čl. 109 odst. 3 nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 1271/2013 Evropskému parlamentu na jeho žádost veškeré informace nezbytné pro hladký průběh udělení absolutoria za rok N.

10.   Na doporučení Rady přijaté kvalifikovanou většinou udělí Evropský parlament před 15. květnem roku N+2 výkonnému řediteli absolutorium za plnění rozpočtu za rok N.

Článek 17

Finanční pravidla

Správní rada přijme po konzultaci s Komisí finanční pravidla použitelná na agenturu EU-OSHA. Tato finanční pravidla se mohou odchýlit od nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 1271/2013, pouze pokud je toto odchýlení konkrétně nezbytné pro provoz agentury EU-OSHA a Komise k tomu udělila souhlas předem.

KAPITOLA IV

ZAMĚSTNANCI

Článek 18

Obecná ustanovení

1.   Na zaměstnance agentury EU-OSHA se vztahují služební řád a pracovní řád a pravidla přijatá na základě dohody mezi orgány Unie k provedení služebního řádu a pracovního řádu.

2.   Správní rada přijme vhodná prováděcí pravidla k provedení služebního řádu a pracovního řádu v souladu s článkem 110 služebního řádu.

Článek 19

Výkonný ředitel

1.   Výkonný ředitel je zaměstnancem a je přijat jako dočasný zaměstnanec agentury EU-OSHA podle čl. 2 písm. a) pracovního řádu.

2.   Výkonného ředitele jmenuje správní rada ze seznamu uchazečů navržených Komisí v otevřeném a transparentním výběrovém řízení.

Vybraný uchazeč je vyzván, aby učinil prohlášení před Evropským parlamentem a odpověděl na otázky poslanců. Tato výměna názorů nesmí jmenování nepřiměřeně zdržet.

Pro účely uzavření pracovní smlouvy s výkonným ředitelem zastupuje agenturu EU-OSHA předseda správní rady.

3.   Funkční období výkonného ředitele je pět let. Před koncem tohoto období provede Komise posouzení, ve kterém zohlední hodnocení výsledků výkonného ředitele a budoucí úkoly a výzvy agentury EU-OSHA.

4.   Správní rada může s ohledem na posouzení uvedené v odstavci 3 funkční období ředitele jednou prodloužit o nejvýše pět let.

5.   Výkonný ředitel, jehož funkční období bylo prodlouženo, se na konci celkového funkčního období nesmí účastnit dalšího výběrového řízení na tutéž funkci.

6.   Výkonný ředitel může být odvolán pouze na základě rozhodnutí správní rady. Správní rada ve svém rozhodnutí přihlédne k hodnocení výsledků výkonného ředitele, které provedla Komise podle odstavce 3.

7.   Správní rada přijímá rozhodnutí o jmenování výkonného ředitele, prodloužení jeho funkčního období nebo jeho odvolání dvoutřetinovou většinou hlasů svých členů s hlasovacím právem.

Článek 20

Vyslaní národní odborníci a další pracovníci

1.   Agentura EU-OSHA může využívat vyslané národní odborníky nebo další pracovníky, kteří jí nejsou zaměstnáni.

2.   Správní rada přijme rozhodnutí, kterým stanoví pravidla pro vysílání národních odborníků do agentury EU-OSHA.

KAPITOLA V

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 21

Právní postavení

1.   Agentura EU-OSHA je agenturou Unie. Má právní subjektivitu.

2.   Agentura EU-OSHA má v každém členském státě co nejširší způsobilost k právům a právním úkonům, jakou jejich vnitrostátní právo přiznává právnickým osobám. Může zejména nabývat a zcizovat movitý i nemovitý majetek a vystupovat před soudem.

3.   Agentura EU-OSHA sídlí v Bilbau.

4.   Agentura EU-OSHA může v souladu s čl. 11 odst. 6 zřídit styčnou kancelář v Bruselu s cílem rozšířit svou spolupráci s příslušnými orgány Unie.

Článek 22

Výsady a imunity

Na agenturu EU-OSHA a její zaměstnance se vztahuje Protokol č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie.

Článek 23

Pravidla pro používání jazyků

1.   Na agenturu EU-OSHA se vztahuje nařízení Rady č. 1 (10).

2.   Překladatelské služby potřebné pro fungování agentury EU-OSHA zajišťuje Překladatelské středisko.

Článek 24

Transparentnost a ochrana údajů

1.   Agentura EU-OSHA vykonává svou činnost s vysokou mírou transparentnosti.

2.   Na dokumenty uchovávané agenturou EU-OSHA se vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 (11).

3.   Do šesti měsíců ode dne prvního zasedání přijme správní rada podrobná pravidla pro uplatňování nařízení (ES) č. 1049/2001.

4.   Na zpracování osobních údajů agenturou EU-OSHA se vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 (12). Do šesti měsíců ode dne prvního zasedání stanoví správní rada opatření pro uplatňování nařízení (EU) 2018/1725 agenturou EU-OSHA, včetně opatření týkajících se jmenování inspektora ochrany údajů. Zmíněná opatření budou stanovena po konzultaci s evropským inspektorem ochrany údajů.

Článek 25

Boj proti podvodům

1.   Pro usnadnění boje proti podvodům, korupci a jakýmkoliv jiným protiprávním jednáním podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 (13) přistoupí agentura EU-OSHA do 21. srpna 2019 k interinstitucionální dohodě ze dne 25. května 1999 mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské unie a Komisí Evropských společenství o vnitřním vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) (14) a přijme vhodné předpisy vztahující se na veškeré zaměstnance agentury EU-OSHA podle vzoru stanoveného v příloze uvedené dohody.

2.   Účetní dvůr má pravomoc provádět audit na základě kontroly dokladů i inspekcí na místě u všech příjemců grantů, dodavatelů, poskytovatelů, zhotovitelů a subdodavatelů, kteří od agentury EU-OSHA získali finanční prostředky Unie.

3.   OLAF může provádět šetření včetně kontrol a inspekcí na místě v souladu s pravidly a postupy stanovenými v nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 a v nařízení Rady (Euratom, ES) č. 2185/96 (15) s cílem zjistit, zda v souvislosti s grantovou dohodou, rozhodnutím o grantu nebo zakázkou financovanou agenturou EU-OSHA nedošlo k podvodu, korupci nebo jinému protiprávnímu jednání poškozujícímu nebo ohrožujícímu finanční zájmy Unie.

4.   Aniž jsou dotčeny odstavce 1, 2 a 3, musí dohody o spolupráci s třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi, smlouvy, grantové dohody a rozhodnutí o grantu agentury EU-OSHA obsahovat ustanovení výslovně zmocňující Účetní dvůr a OLAF k provádění těchto auditů nebo šetření v souladu s jejich pravomocemi.

Článek 26

Bezpečnostní pravidla týkající se ochrany utajovaných informací a citlivých informací nepodléhajících utajení

V případě potřeby přijme agentura EU-OSHA bezpečnostní pravidla rovnocenná bezpečnostním pravidlům Komise pro ochranu utajovaných informací Evropské unie a citlivých informací nepodléhajících utajení, která jsou vymezena v rozhodnutích (EU, Euratom) 2015/443 a 2015/444. Bezpečnostní pravidla agentury EU-OSHA zahrnují, mimo jiné a je-li to vhodné, ustanovení o výměně, zpracování a uchovávání takových informací.

Článek 27

Odpovědnost

1.   Smluvní odpovědnost agentury EU-OSHA se řídí právem rozhodným pro dotyčnou smlouvu.

2.   Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) má pravomoc rozhodovat na základě jakékoliv rozhodčí doložky obsažené ve smlouvě uzavřené agenturou EU-OSHA.

3.   V případě mimosmluvní odpovědnosti nahradí agentura EU-OSHA v souladu s obecnými zásadami společnými právním řádům členských států veškerou újmu způsobenou jejími útvary nebo jejími zaměstnanci při výkonu jejich funkcí.

4.   Soudní dvůr má pravomoc rozhodovat spory o náhradu újmy podle odstavce 3.

5.   Osobní odpovědnost zaměstnanců vůči agentuře EU-OSHA se řídí služebním řádem a pracovním řádem.

Článek 28

Hodnocení

1.   V souladu s čl. 29 odst. 5 nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 1271/2013 provádí agentura EU-OSHA hodnocení ex ante a ex post těch programů a činností, které jsou spojeny se značnými výdaji.

2.   Do 21. února 2024 a poté každých pět let zajistí Komise provedení hodnocení v souladu s pokyny Komise, aby posoudila výsledky agentury EU-OSHA na základě jejích cílů, pravomocí a úkolů. Komise v průběhu svého hodnocení konzultuje členy správní rady a další hlavní zúčastněné strany. Hodnocení se zejména zabývá případnou potřebou změnit pravomoci agentury EU-OSHA a finančními dopady jakékoli takové změny.

3.   Komise podá Evropskému parlamentu, Radě a správní radě zprávu o zjištěních, která z hodnocení vyplynou. Tato zjištění se zveřejní.

Článek 29

Správní šetření

Činnost agentury EU-OSHA podléhá šetřením prováděným evropským veřejným ochráncem práv podle článku 228 Smlouvy o fungování Evropské unie.

Článek 30

Spolupráce s třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi

1.   V rozsahu nezbytném k dosažení cílů stanovených v tomto nařízení, a aniž jsou dotčeny pravomoci členských států a orgánů Unie, může agentura EU-OSHA spolupracovat s příslušnými orgány třetích zemí a s mezinárodními organizacemi.

Za tímto účelem může agentura EU-OSHA na základě povolení správní rady a po schválení Komisí uzavřít s příslušnými orgány třetích zemí a s mezinárodními organizacemi pracovní ujednání. Tato ujednání nesmějí zakládat žádné právní závazky pro Unii ani členské státy.

2.   Agentura EU-OSHA je otevřena účasti třetích zemí, které za tímto účelem uzavřely dohodu s Unií.

V souladu s příslušnými ustanoveními dohod uvedených v prvním pododstavci se vypracují ujednání, jež určí zejména povahu, rozsah a způsob, kterým se bude každá z dotčených třetích zemí podílet na činnosti agentury EU-OSHA, včetně ustanovení o jejich účasti na iniciativách agentury EU-OSHA, finančních příspěvcích a zaměstnancích. Pokud jde o záležitosti týkající se zaměstnanců, musí být tato ujednání v každém případě v souladu se služebním řádem.

3.   Správní rada přijme strategii pro vztahy se třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi v otázkách, které spadají do působnosti agentury EU-OSHA.

Článek 31

Dohoda o sídle a provozní podmínky

1.   Nezbytná ujednání týkající se umístění agentury EU-OSHA v hostitelském členském státě a prostor, které dá tento členský stát k dispozici, jakož i zvláštní pravidla, která se v hostitelském členském státě vztahují na výkonného ředitele, členy správní rady, zaměstnance agentury EU-OSHA a jejich rodinné příslušníky, se stanoví v dohodě o sídle uzavřené mezi agenturou EU-OSHA a členským státem, ve kterém je umístěno její sídlo.

2.   Hostitelský členský stát zajistí agentuře EU-OSHA podmínky nezbytné k jejímu chodu, včetně vícejazyčného a evropsky orientovaného školství a vhodných dopravních spojení.

KAPITOLA VI

PŘECHODNÁ USTANOVENÍ

Článek 32

Přechodná ustanovení týkající se správní rady

Členové řídící rady zřízené na základě článku 8 nařízení (ES) č. 2062/94 zůstávají ve funkci a vykonávají pravomoci správní rady uvedené v článku 5 tohoto nařízení až do jmenování členů správní rady a nezávislého odborníka podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení.

Článek 33

Přechodná ustanovení týkající se zaměstnanců

1.   Ředitelka agentury EU-OSHA jmenovaná na základě článku 11 nařízení (ES) č. 2062/94 vykonává po zbytek svého funkčního období povinnosti výkonného ředitele podle článku 11 tohoto nařízení. Ostatní podmínky její smlouvy se nemění.

2.   Pokud v době vstupu tohoto nařízení v platnost probíhá výběrové řízení na výkonného ředitele, použije se do jeho skončení článek 11 nařízení (ES) č. 2062/94.

3.   Toto nařízení se nedotýká práv a povinností zaměstnanců zaměstnaných podle nařízení (ES) č. 2062/94. Jejich pracovní smlouvy lze prodloužit na základě tohoto nařízení v souladu se služebním řádem a pracovním řádem.

Každá styčná kancelář agentury EU-OSHA, která je v provozu v době vstupu tohoto nařízení v platnost, bude zachována.

Článek 34

Přechodná rozpočtová ustanovení

Postup udělení absolutoria za plnění rozpočtů schválených na základě článku 13 nařízení (ES) č. 2062/94 se provádí v souladu s článkem 14 uvedeného nařízení.

KAPITOLA VII

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 35

Zrušení

Nařízení (ES) č. 2062/94 se zrušuje a veškeré odkazy na zrušené nařízení se považují za odkazy na toto nařízení.

Článek 36

Zachování platnosti vnitřních pravidel přijatých řídící radou

Vnitřní pravidla přijatá řídící radou na základě nařízení (ES) č. 2062/94 zůstávají v platnosti po dni 20. února 2019, nerozhodne-li správní rada při uplatňování tohoto nařízení jinak.

Článek 37

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

Ve Štrasburku dne 16. ledna 2019.

Za Evropský parlament

předseda

A. TAJANI

Za Radu

předseda

G. CIAMBA


(1)  Úř. věst. C 209, 30.6.2017, s. 49.

(2)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 11. prosince 2018 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 20. prosince 2018.

(3)  Nařízení Rady (ES) č. 2062/94 ze dne 18. července 1994 o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (Úř. věst. L 216, 20.8.1994, s. 1).

(4)  Rozhodnutí Rady ze dne 22. července 2003, kterým se zřizuje Poradní výbor pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (Úř. věst. C 218, 13.9.2003, s. 1).

(5)  Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1271/2013 ze dne 30. září 2013 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 208 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 (Úř. věst. L 328, 7.12.2013, s. 42).

(6)  Úř. věst. L 56, 4.3.1968, s. 1.

(7)  Rozhodnutí Komise (EU, Euratom) 2015/443 ze dne 13. března 2015 o bezpečnosti v Komisi (Úř. věst. L 72, 17.3.2015, s. 41).

(8)  Rozhodnutí Komise (EU, Euratom) 2015/444 ze dne 13. března 2015 o bezpečnostních pravidlech na ochranu utajovaných informací EU (Úř. věst. L 72, 17.3.2015, s. 53).

(9)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 ze dne 18. července 2018, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie, mění nařízení (EU) č. 1296/2013, (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1304/2013, (EU) č. 1309/2013, (EU) č. 1316/2013, (EU) č. 223/2014 a (EU) č. 283/2014 a rozhodnutí č. 541/2014/EU a zrušuje nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 (Úř. věst. L 193, 30.7.2018, s. 1).

(10)  Nařízení Rady č. 1 o užívání jazyků v Evropském hospodářském společenství (Úř. věst. 17, 6.10.1958, s. 385).

(11)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43).

(12)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 ze dne 23. října 2018 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení nařízení (ES) č. 45/2001 a rozhodnutí č. 1247/2002/ES (Úř. věst. L 295, 21.11.2018, s. 39).

(13)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 ze dne 11. září 2013 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 a nařízení Rady (Euratom) č. 1074/1999 (Úř. věst. L 248, 18.9.2013, s. 1).

(14)  Úř. věst. L 136, 31.5.1999, s. 15.

(15)  Nařízení Rady (Euratom, ES) č. 2185/96 ze dne 11. listopadu 1996 o kontrolách a inspekcích na místě prováděných Komisí za účelem ochrany finančních zájmů Evropských společenství proti podvodům a jiným nesrovnalostem (Úř. věst. L 292, 15.11.1996, s. 2).


31.1.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 30/74


NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2019/127

ze dne 16. ledna 2019

o zřízení Evropské nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek (Eurofound) a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1365/75

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 153 odst. 2 písm. a) této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

po konzultaci s Výborem regionů,

v souladu s řádným legislativním postupem (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek (dále jen „Eurofound“) byla zřízena nařízením Rady (EHS) č. 1365/75 (3), aby činnostmi určenými k rozvíjení a šíření poznatků přispěla k navrhování a vytváření lepších životních a pracovních podmínek. Eurofound by rovněž měl zohledňovat střednědobé a dlouhodobé perspektivy v této souvislosti.

(2)

Od svého zřízení v roce 1975 hraje Eurofound důležitou úlohu při podpoře zlepšování životních a pracovních podmínek v Unii. Přitom pod vlivem společenského vývoje a zásadních změn na trzích práce došlo k vývoji pojetí a významu životních a pracovních podmínek. Je proto třeba přizpůsobit tomuto vývoji terminologii používanou k popisu cílů a úkolů Eurofoundu.

(3)

Nařízení (EHS) č. 1365/75 bylo několikrát změněno. Vzhledem k tomu, že mají být provedeny další změny, mělo by být uvedené nařízení v zájmu přehlednosti zrušeno a nahrazeno.

(4)

Pravidla upravující fungování Eurofoundu by v co největší míře a při zohlednění její tripartitní povahy měla být stanovena v souladu se zásadami společného prohlášení Evropského parlamentu, Rady Evropské unie a Evropské komise o decentralizovaných agenturách ze dne 19. července 2012.

(5)

Eurofound zajišťuje orgánům a jiným subjektům Unie, členským státům a sociálním partnerům specializované informace s přidanou hodnotou v oblasti své odbornosti.

(6)

Eurofound by měl nadále provádět průzkumy s cílem zajistit kontinuitu srovnávacích analýz tendencí v oblasti životních a pracovních podmínek a vývoje na trhu práce v Unii.

(7)

Je rovněž důležité, aby Eurofound úzce spolupracoval s podobnými subjekty na mezinárodní, unijní a vnitrostátní úrovni.

(8)

Vzhledem k tomu, že se otázkami týkajícími se trhu práce, pracovního prostředí, odborného vzdělávání, odborné přípravy a dovedností zabývají tři tripartitní agentury, totiž Eurofound, Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (dále jen „agentura EU-OSHA“) a Evropské středisko pro rozvoj odborného vzdělávání (dále jen „Cedefop“), je nutné, aby byla jejich činnost důsledně koordinována. Činnost Eurofoundu by proto měla doplňovat činnost agentury EU-OSHA a Cedefopu v oblastech, v nichž mají obdobný předmět zájmu, přičemž by měly být co nejvíce využívány dobře fungující nástroje, jako jsou memoranda o porozumění. Eurofound by měl využívat možnosti na podporu efektivnosti a vzájemné součinnosti a při své práci by měl předcházet překrývání činností s agenturou EU-OSHA, Cedefopem a Komisí. Kromě toho by se Eurofound měl v příslušných případech snažit o efektivní spolupráci s interními výzkumnými kapacitami orgánů Unie a vnějších specializovaných subjektů.

(9)

Při hodnocení Eurofoundu by Komise měla konzultovat hlavní zúčastněné strany, včetně členů správní rady a poslanců Evropského parlamentu.

(10)

V tripartitní povaze Eurofoundu, agentury EU-OSHA a Cedefopu se velmi cenným způsobem odráží komplexní přístup založený na sociálním dialogu mezi sociálními partnery a orgány Unie a členských států, což je nesmírně důležité pro to, aby bylo možné nalézat společná udržitelná řešení sociálních a hospodářských otázek.

(11)

Ke zpřehlednění rozhodovacího postupu Eurofoundu a přispění ke zlepšení účinnosti a efektivity by měla být zavedena dvoustupňová struktura řízení. Za tím účelem by měly být členské státy, vnitrostátní organizace zaměstnavatelů a zaměstnanců a Komise zastoupeny ve správní radě vybavené nezbytnými pravomocemi, včetně pravomoci přijímat rozpočet a schvalovat programový dokument. V programovém dokumentu, obsahujícím víceletý pracovní program Eurofoundu a jeho roční pracovní program, by správní rada měla stanovit strategické priority jeho činností. Pravidla pro předcházení střetům zájmů a řešení těchto střetů, přijímaná správní radou, by navíc měla zahrnovat i opatření pro odhalení možných rizik v rané fázi.

(12)

Za účelem řádného fungování Eurofoundu by členské státy, evropské organizace zaměstnavatelů a zaměstnanců a Komise měly zajistit, aby osoby, které mají být jmenovány členy správní rady, měly patřičné znalosti politik v sociální oblasti a oblasti práce, a mohly tak činit strategická rozhodnutí a dohlížet na činnosti Eurofoundu.

(13)

Měla by být zřízena výkonná rada, jejímž úkolem by bylo náležitě připravovat zasedání správní rady a poskytovat jí podporu při postupech rozhodování a sledování. V rámci poskytování podpory správní radě by výkonná rada měla mít možnost v potřebných a naléhavých případech přijímat některá prozatímní rozhodnutí jménem správní rady. Správní rada by měla přijmout jednací řád výkonné rady.

(14)

Výkonný ředitel by měl odpovídat za celkové řízení Eurofoundu v souladu se strategickým zaměřením stanoveným správní radou, včetně každodenní správy, jakož i řízení finančních a lidských zdrojů. Výkonný ředitel by měl vykonávat pravomoci, které mu byly svěřeny. Za výjimečných okolností, jako je střet zájmů nebo závažné porušení povinností podle služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“), by mělo být možné výkon těchto pravomocí pozastavit.

(15)

Zásada rovnosti je základní zásadou práva Unie. Podle této zásady musí být rovnost žen a mužů zajištěna ve všech oblastech včetně zaměstnání, práce a odměny za práci. Všechny strany by měly usilovat o vyvážené zastoupení žen a mužů ve správní radě i výkonné radě. Tento cíl by měly rovněž sledovat správní rada v souvislosti se svým předsedou a s místopředsedy jako sborem, stejně jako skupiny zastupující vlády a organizace zaměstnavatelů a zaměstnanců ve správní radě v souvislosti s určováním náhradníků, kteří jsou oprávněni účastnit se schůzí výkonné rady.

(16)

Eurofound má styčnou kancelář v Bruselu. Možnost provozovat tuto kancelář by měla být zachována.

(17)

Finanční ustanovení a ustanovení týkající se plánování a podávání zpráv ohledně Eurofoundu by měla být aktualizována. Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1271/2013 (4) stanoví, že Eurofound má provádět hodnocení ex ante a ex post těch programů a činností, které jsou spojeny se značnými výdaji. Eurofound by tato hodnocení měl zohlednit ve svých víceletých i ročních programech.

(18)

Za účelem zajištění své úplné samostatnosti a nezávislosti a umožnění řádného plnění cílů a úkolů v souladu s tímto nařízením by Eurofound měl mít přiměřený a samostatný rozpočet, jehož příjem by byl tvořen z podstatné části příspěvkem ze souhrnného rozpočtu Unie. Na příspěvek Unie a veškeré další dotace ze souhrnného rozpočtu Unie pro Eurofound by se měl vztahovat rozpočtový proces Unie. Audit účetní závěrky Eurofoundu by měl provádět Účetní dvůr.

(19)

Překladatelské služby potřebné pro fungování Eurofoundu by mělo zajišťovat Překladatelské středisko pro instituce Evropské unie (dále jen „Překladatelské středisko“). Eurofound by měl s Překladatelským střediskem spolupracovat na stanovení ukazatelů kvality, včasnosti a důvěrnosti, na jasné definici svých potřeb a priorit a na vytvoření transparentních a objektivních postupů pro překlad.

(20)

Ustanovení týkající se zaměstnanců Eurofoundu by měla být v souladu se služebním řádem a pracovním řádem ostatních zaměstnanců Unie (dále jen „pracovní řád“) stanovenými nařízením Rady (EHS, Euratom, ESUO) č. 259/68 (5).

(21)

Eurofound by měl přijmout nezbytná opatření, aby zajistil bezpečné nakládání s důvěrnými informacemi a jejich zpracovávání. V případě potřeby by měl přijmout bezpečnostní pravidla rovnocenná pravidlům stanoveným v rozhodnutích Komise (EU, Euratom) 2015/443 (6) a (EU, Euratom) 2015/444 (7).

(22)

Je nezbytné stanovit přechodná rozpočtová ustanovení a přechodná ustanovení týkající se správní rady, výkonného ředitele a zaměstnanců s cílem zajistit pokračování činností Eurofoundu až do provedení tohoto nařízení,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

CÍLE A ÚKOLY

Článek 1

Zřízení a cíle

1.   Zřizuje se Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek (dále jen „Eurofound“) jako agentura Unie.

2.   Cílem Eurofoundu je poskytovat podporu Komisi, ostatním orgánům a jiným subjektům Unie, členským státům a sociálním partnerům při přípravě a provádění politik v oblasti zlepšení životních a pracovních podmínek, při koncipování politik zaměstnanosti a při prosazování dialogu mezi sociálními partnery.

Za tímto účelem Eurofound prohlubuje a šíří znalosti, poskytuje podklady a služby pro tvorbu politik, včetně zjištění založených na výzkumu, a usnadňuje sdílení znalostí uvnitř unijních a vnitrostátních subjektů i mezi nimi.

Článek 2

Úkoly

1.   Eurofound plní tyto úkoly týkající se oblastí politik uvedených v čl. 1 odst. 2, přičemž plně respektuje odpovědnost členských států:

a)

analyzuje vývoj a zajišťuje srovnávací analýzy politik, institucionálních rámců a postupů v členských státech a tam, kde je to relevantní, i v dalších zemích;

b)

shromažďuje údaje, například prostřednictvím průzkumů, a analyzuje tendence v oblasti životních a pracovních podmínek, zaměstnanosti a vývoje na trhu práce;

c)

analyzuje vývoj systémů vztahů mezi sociálními partnery, a zejména sociální dialog na úrovni Unie i na úrovni členských států;

d)

provádí nebo zadává studie a provádí výzkum týkající se příslušného socioekonomického vývoje a souvisejících politik;

e)

provádí tam, kde je to relevantní, na žádost Komise pilotní projekty a přípravné akce;

f)

zajišťuje fóra pro výměnu zkušeností a informací mezi vládami, sociálními partnery a dalšími zúčastněnými stranami na vnitrostátní úrovni, mimo jiné prostřednictvím podložených informací a analýz;

g)

řídí a zpřístupňuje nástroje a datové soubory pro tvůrce politik, sociální partnery, akademické instituce a další zúčastněné strany;

h)

vytváří v souladu s článkem 30 strategii pro vztahy se třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi v otázkách, které spadají do jeho působnosti.

2.   Pokud jsou třeba nové studie, zohlední orgány Unie v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 (8) před přijetím politických rozhodnutí odborné znalosti Eurofoundu a všechny studie, které vypracoval nebo může vypracovat v dotčené oblasti.

3.   Eurofound může uzavírat dohody o spolupráci s dalšími příslušnými agenturami Unie s cílem usnadnit a podpořit vzájemnou spolupráci.

4.   Při plnění svých úkolů vede Eurofound intenzivní dialog zejména s odbornými subjekty, veřejnými i soukromými, vnitrostátními i mezinárodními, s veřejnými orgány, akademickými a výzkumnými institucemi, s organizacemi zaměstnavatelů a zaměstnanců a s vnitrostátními tripartitními orgány, pokud existují. Eurofound spolupracuje s dalšími agenturami Unie, zejména s agenturou EU-OSHA a Cedefopem, s cílem podpořit vzájemnou součinnost a doplňkovost jejich činností a současně zabránit překrývání činností, aniž tím jsou dotčeny jeho vlastní cíle a záměry.

KAPITOLA II

ORGANIZACE EUROFOUNDU

Článek 3

Správní a řídicí struktura

Správní a řídicí strukturu Eurofoundu tvoří:

a)

správní rada;

b)

výkonná rada;

c)

výkonný ředitel.

Oddíl 1

Správní rada

Článek 4

Složení správní rady

1.   Správní rada se skládá z:

a)

jednoho člena zastupujícího vládu z každého členského státu;

b)

jednoho člena zastupujícího organizace zaměstnavatelů z každého členského státu;

c)

jednoho člena zastupujícího organizace zaměstnanců z každého členského státu;

d)

tří členů zastupujících Komisi;

e)

jednoho nezávislého odborníka jmenovaného Evropským parlamentem.

Všichni členové uvedení v písmenech a) až d) mají hlasovací právo.

Rada jmenuje členy uvedené v písmenech a), b) a c) z kandidátů určených členskými státy a evropskými organizacemi zaměstnavatelů a zaměstnanců.

Komise jmenuje členy uvedené v písmenu d).

Příslušný výbor Evropského parlamentu jmenuje odborníka uvedeného v písmenu e).

2.   Každý člen správní rady má náhradníka. Náhradník zastupuje daného člena v jeho nepřítomnosti. Náhradníci jsou jmenováni postupem podle odstavce 1.

3.   Členové správní rady a jejich náhradníci jsou určeni a jmenováni na základě svých znalostí v oblasti politik práce a sociálních věcí a s přihlédnutím ke svým relevantním dovednostem, například v oblasti řízení, správy a rozpočtu, a odborným znalostem v oblasti klíčových úkolů Eurofoundu, aby tak mohli efektivně plnit svou úlohu v oblasti dohledu. Všechny strany zastoupené ve správní radě usilují o omezení obměny svých zástupců, aby se zajistila kontinuita její činnosti. Všechny strany usilují o vyvážené zastoupení žen a mužů ve správní radě.

4.   Každý člen a náhradník podepíše při nástupu do funkce písemné prohlášení o tom, že se nenachází ve střetu zájmů. Každý člen a náhradník své prohlášení aktualizuje, pokud dojde v souvislosti se střetem zájmů ke změně okolností. Eurofound tato prohlášení a jejich aktualizace zveřejní na svých internetových stránkách.

5.   Funkční období členů a náhradníků je čtyři roky. Mohou být jmenováni opakovaně. Po uplynutí funkčního období nebo v případě odstoupení zůstávají členové a náhradníci ve funkci, dokud nejsou opětovně jmenováni nebo ve funkci nahrazeni.

6.   Ve správní radě tvoří zástupci vlád, organizací zaměstnavatelů a organizací zaměstnanců vždy jednu skupinu. Každá skupina určí svého koordinátora s cílem zefektivnit jednání uvnitř jednotlivých skupin a mezi nimi. Koordinátory skupin zaměstnavatelů a zaměstnanců musí být zástupci jejich evropských organizací a tito koordinátoři mohou být určeni z řad jmenovaných členů správní rady. Koordinátoři, kteří nebyli jmenováni členy správní rady podle odstavce 1, se účastní zasedání správní rady bez hlasovacího práva.

Článek 5

Pravomoci správní rady

1.   Správní rada:

a)

určuje strategické zaměření činností Eurofoundu;

b)

přijímá každoročně dvoutřetinovou většinou hlasů svých členů s hlasovacím právem a v souladu s článkem 6 programový dokument Eurofoundu obsahující jeho víceletý pracovní program a jeho roční pracovní program na následující rok;

c)

přijímá dvoutřetinovou většinou hlasů svých členů s hlasovacím právem roční rozpočet Eurofoundu a vykonává další pravomoci ve vztahu k tomuto rozpočtu podle kapitoly III;

d)

přijímá souhrnnou výroční zprávu o činnosti spolu s hodnocením týkajícím se činností Eurofoundu, předkládá je do 1. července každého roku Evropskému parlamentu, Radě, Komisi a Účetnímu dvoru a souhrnnou výroční zprávu o činnosti zveřejní;

e)

přijímá finanční pravidla použitelná na Eurofound v souladu s článkem 17;

f)

přijímá strategii boje proti podvodům, jež odpovídá riziku podvodů, přičemž zohlední náklady a přínosy opatření, jež mají být provedena;

g)

přijímá pravidla pro předcházení střetům zájmů a řešení těchto střetů u svých členů a nezávislých odborníků a rovněž u vyslaných národních odborníků a dalších pracovníků, kteří nejsou zaměstnanci Eurofoundu, jak je uvedeno v článku 20;

h)

na základě analýzy potřeb přijímá a pravidelně aktualizuje plány pro komunikaci a šíření informací a promítne je do programového dokumentu Eurofoundu;

i)

přijímá svůj jednací řád;

j)

v souladu s odstavcem 2 vykonává ve vztahu k zaměstnancům Eurofoundu pravomoci orgánu oprávněného ke jmenování, které mu jsou svěřeny služebním řádem, a pravomoci orgánu oprávněného uzavírat pracovní smlouvy, které mu jsou svěřeny pracovním řádem (dále jen „pravomoci orgánu oprávněného ke jmenování“);

k)

přijímá vhodná prováděcí pravidla k provedení služebního řádu a pracovního řádu v souladu s článkem 110 služebního řádu;

l)

jmenuje výkonného ředitele a případně prodlužuje jeho funkční období nebo jej odvolává v souladu s článkem 19;

m)

na základě služebního řádu a pracovního řádu jmenuje účetního, který je při výkonu své funkce zcela nezávislý;

n)

přijímá jednací řád výkonné rady;

o)

zřizuje a rozpouští poradní výbory v souladu s článkem 12 a přijímá jejich jednací řád;

p)

sleduje vhodná následná opatření na základě zjištění a doporučení plynoucích z interních či externích auditních zpráv a hodnocení, jakož i z vyšetřování prováděného Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF);

q)

schvaluje uzavírání ujednání o spolupráci s příslušnými orgány třetích zemí a mezinárodními organizacemi v souladu s článkem 30.

2.   Správní rada přijme podle článku 110 služebního řádu rozhodnutí na základě čl. 2 odst. 1 služebního řádu a článku 6 pracovního řádu, kterým přenese příslušné pravomoci orgánu oprávněného ke jmenování na výkonného ředitele a kterým stanoví podmínky, za nichž může být toto přenesení pravomocí pozastaveno. Výkonný ředitel je oprávněn přenést tyto pravomoci na další osoby.

Vyžadují-li to zvláštní okolnosti, může správní rada dočasně pozastavit přenesení pravomocí orgánu oprávněného ke jmenování na výkonného ředitele a pravomocí přenesených výkonným ředitelem na další osoby. V takových případech správní rada tyto pravomoci přenese na omezenou dobu na jednoho ze zástupců Komise, kterého určí, nebo na zaměstnance jiného než výkonného ředitele.

Článek 6

Víceleté a roční programy

1.   Každý rok vypracuje výkonný ředitel v souladu s čl. 11 odst. 5 písm. f) tohoto nařízení návrh programového dokumentu, který obsahuje víceletý a roční pracovní program, v souladu s článkem 32 nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 1271/2013.

2.   Výkonný ředitel předloží návrh programového dokumentu uvedený v odstavci 1 správní radě. Po schválení správní radou je návrh programového dokumentu předložen nejpozději 31. ledna každého roku Komisi, Evropskému parlamentu a Radě. Případná aktualizovaná znění uvedeného dokumentu předloží výkonný ředitel stejným postupem. Správní rada programový dokument přijme, přičemž zohlední stanovisko Komise.

Programový dokument se stává konečným po konečném přijetí souhrnného rozpočtu Unie a podle potřeby se odpovídajícím způsobem upraví.

3.   Víceletý pracovní program stanoví celkové strategické plánování, včetně cílů, očekávaných výsledků a ukazatelů výkonnosti, přičemž zabraňuje překrývání programů s jinými agenturami. Stanoví rovněž plánování zdrojů včetně víceletého rozpočtu a zaměstnanců. Obsahuje strategii vztahů se třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi v souladu s článkem 30, činnosti, které s touto strategií souvisejí, a upřesnění souvisejících zdrojů.

4.   Roční pracovní program musí být v souladu s víceletým pracovním programem uvedeným v odstavci 3 a obsahuje:

a)

podrobné cíle a očekávané výsledky včetně ukazatelů výkonnosti;

b)

popis činností, které mají být financovány, včetně plánovaných opatření, která mají za cíl zvýšit efektivitu;

c)

vymezení finančních a lidských zdrojů přidělených na každou činnost podle zásad sestavování a řízení rozpočtu podle činností;

d)

případné činnosti související se vztahy se třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi v souladu s článkem 30.

Je v něm jasně uvedeno, jaké činnosti byly ve srovnání s předchozím rozpočtovým rokem přidány, změněny nebo zrušeny.

5.   Je-li Eurofound pověřen novou činností, správní rada přijatý roční pracovní program změní. Správní rada může přenést pravomoc k provádění nepodstatných změn ročního pracovního programu na výkonného ředitele.

Jakákoliv podstatná změna ročního pracovního programu se přijme stejným postupem jako původní roční pracovní program.

6.   Plánování zdrojů se aktualizuje jednou ročně. Strategické plánování se aktualizuje podle potřeby a zejména reaguje na výsledek hodnocení uvedeného v článku 28.

Je-li Eurofound pověřen novou činností za účelem plnění úkolů uvedených v článku 2, zohlední se tato činnost v jeho plánování zdrojů a finančním plánování, aniž jsou dotčeny pravomoci Evropského parlamentu a Rady (dále jen „rozpočtový orgán“).

Článek 7

Předseda správní rady

1.   Správní rada volí předsedu a tři místopředsedy takto:

a)

jednoho z členů zastupujících vlády členských států;

b)

jednoho z členů zastupujících organizace zaměstnavatelů;

c)

jednoho z členů zastupujících organizace zaměstnanců a

d)

jednoho z členů zastupujících Komisi.

Předseda a místopředseda jsou voleni dvoutřetinovou většinou hlasů členů správní rady s hlasovacím právem.

2.   Funkční období předsedy a místopředsedů je jeden rok. Mohou být zvoleni opakovaně. Skončí-li jejich členství ve správní radě v průběhu jejich funkčního období, zaniká týmž dnem automaticky jejich funkce předsedy či místopředsedy.

Článek 8

Zasedání správní rady

1.   Zasedání správní rady svolává předseda.

2.   Výkonný ředitel se účastní jednání správní rady, avšak bez hlasovacího práva.

3.   Řádná zasedání správní rady se konají jedenkrát za rok. Správní rada se dále schází z podnětu předsedy, na žádost Komise nebo na žádost alespoň jedné třetiny svých členů.

4.   Správní rada může k účasti na zasedání přizvat jako pozorovatele jakoukoli osobu, jejíž názor může být relevantní. Zástupci zemí Evropského sdružení volného obchodu (ESVO), které jsou stranami Dohody o Evropském hospodářském prostoru (dále jen „dohoda o EHP“), se mohou zasedání správní rady účastnit jako pozorovatelé v případech, kdy se podle dohody o EHP mají podílet na činnostech Eurofoundu.

5.   Sekretariát správní radě poskytuje Eurofound.

Článek 9

Pravidla hlasování ve správní radě

1.   Aniž jsou dotčeny čl. 5 odst. 1 písm. b) a c), čl. 7 odst. 1 druhý pododstavec a čl. 19 odst. 7, přijímá správní rada rozhodnutí většinou hlasů členů s hlasovacím právem.

2.   Každý člen s hlasovacím právem má jeden hlas. V nepřítomnosti člena s hlasovacím právem za něj může hlasovat jeho náhradník.

3.   Předseda se hlasování účastní.

4.   Výkonný ředitel se účastní jednání, avšak bez hlasovacího práva.

5.   Jednací řád správní rady stanoví podrobnější pravidla hlasování, zejména podmínky, za nichž může člen zastupovat jiného člena.

Oddíl 2

Výkonná rada

Článek 10

Výkonná rada

1.   Správní radě je nápomocna výkonná rada.

2.   Výkonná rada:

a)

připravuje rozhodnutí přijímaná správní radou;

b)

v součinnosti se správní radou sleduje vhodná následná opatření na základě zjištění a doporučení plynoucích z interních či externích auditních zpráv a hodnocení, jakož i z vyšetřování, které provádí OLAF;

c)

aniž jsou dotčeny povinnosti výkonného ředitele vymezené v článku 11, poskytuje mu v případě potřeby poradenství při provádění rozhodnutí správní rady, aby posílila dozor nad správním a rozpočtovým řízením.

3.   Je-li to z naléhavých důvodů nezbytné, může výkonná rada přijmout určitá prozatímní rozhodnutí jménem správní rady, včetně pozastavení přenesení pravomocí orgánu oprávněného ke jmenování v souladu s podmínkami uvedenými v čl. 5 odst. 2 a rozpočtových záležitostí.

4.   Výkonná rada se skládá z předsedy správní rady, tří místopředsedů správní rady, koordinátorů tří skupin uvedených v čl. 4 odst. 6 a jednoho zástupce Komise. Každá skupina uvedená v čl. 4 odst. 6 může určit jednoho nebo dva náhradníky, kteří se v případě nepřítomnosti člena jmenovaného příslušnou skupinou účastní schůze výkonné rady. Předseda správní rady je zároveň předsedou výkonné rady. Výkonný ředitel se účastní schůzí výkonné rady, avšak bez hlasovacího práva.

5.   Funkční období členů výkonné rady je dva roky. Mohou být jmenováni opakovaně. Funkční období člena výkonné rady skončí ke dni, ke kterému skončí jeho členství ve správní radě.

6.   Výkonná rada se schází třikrát ročně. Schází se rovněž z podnětu předsedy nebo na žádost svých členů. Koordinátoři tří skupin uvedených v čl. 4 odst. 6 vynaloží veškeré úsilí, aby po každé schůzi informovali včas a transparentně členy své skupiny o obsahu diskuse.

Oddíl 3

Výkonný ředitel

Článek 11

Povinnosti výkonného ředitele

1.   Výkonný ředitel odpovídá správní radě za řízení Eurofoundu v souladu se strategickým řízením stanoveným správní radou.

2.   Aniž jsou dotčeny pravomoci Komise, správní rady a výkonné rady, je výkonný ředitel při výkonu své funkce nezávislý a nesmí vyžadovat ani přijímat pokyny od žádné vlády ani jiného subjektu.

3.   Výkonný ředitel podává Evropskému parlamentu na jeho žádost zprávu o výkonu své funkce. Rada může výkonného ředitele vyzvat, aby o výkonu své funkce podal zprávu.

4.   Výkonný ředitel zastupuje Eurofound v právních otázkách.

5.   Výkonný ředitel odpovídá za plnění úkolů svěřených Eurofoundu tímto nařízením. Výkonný ředitel odpovídá zejména za:

a)

každodenní správu Eurofoundu, včetně výkonu pravomocí, které mu byly svěřeny v záležitostech týkajících se zaměstnanců, v souladu s čl. 5 odst. 2;

b)

provádění rozhodnutí přijatých správní radou;

c)

přijímání rozhodnutí týkajících se řízení lidských zdrojů v souladu s rozhodnutím uvedeným v čl. 5 odst. 2;

d)

přijímání rozhodnutí týkajících se vnitřních struktur Eurofoundu a jejich případných změn, s přihlédnutím k potřebám souvisejícím s činností Eurofoundu a řádným rozpočtovým řízením;

e)

výběr a jmenování zástupce ředitele, který poskytuje výkonnému řediteli podporu při výkonu pravomocí a činností Eurofoundu;

f)

vypracování programového dokumentu a jeho předložení správní radě po konzultaci s Komisí;

g)

provádění programového dokumentu a podávání zpráv o jeho provádění správní radě;

h)

vypracování souhrnné výroční zprávy o činnosti Eurofoundu a její předložení správní radě k posouzení a přijetí;

i)

zavedení účinného systému sledování, aby bylo možné provádět pravidelná hodnocení uvedená v článku 28, a systému vykazování souhrnných výsledků těchto hodnocení;

j)

vypracování návrhu finančních pravidel pro Eurofound;

k)

vypracování návrhu odhadu příjmů a výdajů Eurofoundu jako součásti jeho programového dokumentu a za plnění rozpočtu Eurofoundu;

l)

vypracování akčního plánu v návaznosti na závěry interních či externích auditních zpráv a hodnocení, jakož i vyšetřování, které provádí OLAF, a za podání zprávy o pokroku dvakrát ročně Komisi a pravidelně správní radě a výkonné radě;

m)

zajišťování vyváženého zastoupení žen a mužů v Eurofoundu;

n)

ochranu finančních zájmů Unie uplatňováním preventivních opatření proti podvodům, korupci a jakýmkoli jiným protiprávním jednáním účinnými kontrolami a zpětným získáním neoprávněně vyplacených částek v případech, kdy jsou zjištěny nesrovnalosti, a případně ukládáním účinných, přiměřených a odrazujících správních a peněžitých sankcí;

o)

vypracování strategie Eurofoundu pro boj proti podvodům a její předložení správní radě ke schválení;

p)

případnou spolupráci s jinými agenturami Unie a za uzavírání dohod o spolupráci s nimi.

6.   Výkonný ředitel dále odpovídá za rozhodování o tom, zda je pro účinné a účelné plnění úkolů Eurofoundu nezbytné zřídit styčnou kancelář v Bruselu s cílem rozšířit spolupráci Eurofoundu s příslušnými orgány Unie. Uvedené rozhodnutí vyžaduje předchozí souhlas Komise, správní rady a dotčeného členského státu. Uvedeným rozhodnutím se určí rozsah činností, jež má daná styčná kancelář provádět, a to způsobem, který zabrání zbytečným nákladům a překrývání administrativních funkcí Eurofoundu.

Oddíl 4

Poradní výbory

Článek 12

Poradní výbory

1.   Správní rada může zřizovat poradní výbory v souladu s prioritními oblastmi politik stanovenými v programových dokumentech Eurofoundu.

2.   Poradní výbory jsou operační subjekty zřízené s cílem zajistit kvalitu výzkumu prováděného Eurofoundem, jakož i všeobecné sdílení odpovědnosti za projekty a jejich výsledky, podporou účasti na provádění programů Eurofoundu a poskytováním poradenství a nových podnětů.

3.   V součinnosti se správní radou a výkonnou radou plní poradní výbory tyto hlavní funkce související s výzkumnými projekty:

a)

poskytují poradenství týkající se návrhů a provádění projektů;

b)

sledují pokrok při jejich provádění;

c)

hodnotí jejich zjištění;

d)

poskytují poradenství týkající se šíření výsledků.

4.   Koordinátoři skupin uvedených v čl. 4 odst. 6 dohlížejí na jmenování a účast členů poradních výborů v souladu s jednacím řádem správní rady.

5.   Správní rada může rozpustit poradní výbory zřízené podle odstavce 1 v souladu s prioritami uvedenými v programových dokumentech Eurofoundu.

KAPITOLA III

FINANČNÍ USTANOVENÍ

Článek 13

Rozpočet

1.   Odhady všech příjmů a výdajů Eurofoundu se vypracují pro každý rozpočtový rok a zanesou se do jeho rozpočtu. Rozpočtový rok odpovídá kalendářnímu roku.

2.   Rozpočet Eurofoundu musí být vyrovnaný co do příjmů a výdajů.

3.   Aniž jsou dotčeny jiné zdroje, příjmy Eurofoundu tvoří:

a)

příspěvek Unie zapsaný v souhrnném rozpočtu Unie;

b)

jakékoliv dobrovolné finanční příspěvky členských států;

c)

poplatky za publikace a jakékoliv služby poskytované Eurofoundem;

d)

jakékoliv příspěvky třetích zemí, které se podílejí na činnosti Eurofoundu podle článku 30.

4.   Výdaje Eurofoundu zahrnují odměny zaměstnanců, správní výdaje, výdaje na infrastrukturu a provozní výdaje.

Článek 14

Sestavování rozpočtu

1.   Výkonný ředitel sestaví každoročně předběžný návrh odhadu příjmů a výdajů Eurofoundu pro následující rozpočtový rok, včetně plánu pracovních míst, a zašle jej správní radě.

Předběžný návrh odhadu příjmů a výdajů se zakládá na cílech a očekávaných výsledcích obsažených v ročním programovém dokumentu uvedeném v čl. 6 odst. 1 a bere v úvahu finanční prostředky potřebné pro dosažení těchto cílů a očekávaných výsledků v souladu se zásadou sestavování rozpočtu podle výkonnosti.

2.   Správní rada na základě předběžného návrhu odhadu přijme návrh odhadu příjmů a výdajů Eurofoundu pro následující rozpočtový rok a zašle jej Komisi do 31. ledna každého roku.

3.   Komise zašle návrh odhadu rozpočtovému orgánu společně s návrhem souhrnného rozpočtu Unie. Návrh odhadu se zpřístupní i Eurofoundu.

4.   Komise na základě návrhu odhadu zanese do návrhu souhrnného rozpočtu Unie odhad příjmů a výdajů, které považuje za nezbytné pro plán pracovních míst, a výši příspěvku, který má být poskytnut ze souhrnného rozpočtu, a předloží jej rozpočtovému orgánu v souladu s články 313 a 314 Smlouvy o fungování Evropské unie.

5.   Rozpočtový orgán schvaluje prostředky na příspěvek pro Eurofound ze souhrnného rozpočtu Unie.

6.   Rozpočtový orgán přijme plán pracovních míst Eurofoundu.

7.   Rozpočet Eurofoundu přijímá správní rada. Rozpočet se stává konečným po konečném přijetí souhrnného rozpočtu Unie a v případě potřeby se odpovídajícím způsobem upraví. Každá změna rozpočtu Eurofoundu, včetně plánu pracovních míst, se schvaluje stejným postupem.

8.   Na jakékoli stavební projekty, jež by mohly mít významný dopad na rozpočet Eurofoundu, se použije nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 1271/2013.

Článek 15

Plnění rozpočtu

1.   Rozpočet Eurofoundu plní výkonný ředitel.

2.   Výkonný ředitel každoročně zasílá rozpočtovému orgánu veškeré relevantní informace o zjištěních, která vyplynula z hodnotících postupů.

Článek 16

Předkládání účetní závěrky a absolutorium

1.   Účetní Eurofoundu zasílá účetnímu Komise a Účetnímu dvoru do 1. března následujícího rozpočtového roku (rok N+1) předběžnou účetní závěrku za rozpočtový rok (rok N).

2.   Eurofound zasílá Evropskému parlamentu, Radě, Komisi a Účetnímu dvoru do 31. března roku N+1 zprávu o rozpočtovém a finančním řízení za rok N.

3.   Účetní Komise zasílá Účetnímu dvoru do 31. března roku N+1 předběžnou účetní závěrku Eurofoundu za rok N konsolidovanou s účetní závěrkou Komise.

4.   Po obdržení připomínek Účetního dvora k předběžné účetní závěrce Eurofoundu za rok N podle článku 246 nařízení (EU, Euratom) 2018/1046 vypracuje účetní konečnou účetní závěrku Eurofoundu za uvedený rok. Výkonný ředitel ji předloží správní radě k vyjádření.

5.   Správní rada vydá ke konečné účetní závěrce Eurofoundu za rok N stanovisko.

6.   Účetní Eurofoundu zašle konečnou účetní závěrku za rok N spolu se stanoviskem správní rady do 1. července roku N+1 Evropskému parlamentu, Radě, Komisi a Účetnímu dvoru.

7.   Konečná účetní závěrka za rok N se do 15. listopadu roku N+1 zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie.

8.   Výkonný ředitel zašle Účetnímu dvoru odpověď na připomínky uvedené v jeho výroční zprávě do 30. září roku N+1. Tuto odpověď zašle i správní radě.

9.   Výkonný ředitel předloží v souladu s čl. 109 odst. 3 nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 1271/2013 Evropskému parlamentu na jeho žádost veškeré informace nezbytné pro hladký průběh udělení absolutoria za rok N.

10.   Na doporučení Rady přijaté kvalifikovanou většinou udělí Evropský parlament před 15. květnem roku N+2 výkonnému řediteli absolutorium za plnění rozpočtu za rok N.

Článek 17

Finanční pravidla

Správní rada přijme po konzultaci s Komisí finanční pravidla použitelná na Eurofound. Tato finanční pravidla se mohou odchýlit od nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 1271/2013, pouze pokud je toto odchýlení konkrétně nezbytné pro provoz Eurofoundu a Komise k tomu udělila souhlas předem.

KAPITOLA IV

ZAMĚSTNANCI

Článek 18

Obecná ustanovení

1.   Na zaměstnance Eurofoundu se vztahují služební řád a pracovní řád a pravidla přijatá na základě dohody mezi orgány Unie k provedení služebního řádu a pracovního řádu.

2.   Správní rada přijme vhodná prováděcí pravidla k provedení služebního řádu a pracovního řádu v souladu s článkem 110 služebního řádu.

Článek 19

Výkonný ředitel

1.   Výkonný ředitel je zaměstnancem a je přijat jako dočasný zaměstnanec Eurofoundu podle čl. 2 písm. a) pracovního řádu.

2.   Výkonného ředitele jmenuje správní rada ze seznamu uchazečů navržených Komisí v otevřeném a transparentním výběrovém řízení.

Vybraný uchazeč je vyzván, aby učinil prohlášení před Evropským parlamentem a odpověděl na otázky poslanců. Tato výměna názorů nesmí jmenování nepřiměřeně zdržet.

Pro účely uzavření pracovní smlouvy s výkonným ředitelem zastupuje Eurofound předseda správní rady.

3.   Funkční období výkonného ředitele je pět let. Před koncem tohoto období provede Komise posouzení, ve kterém zohlední hodnocení výsledků výkonného ředitele a budoucí úkoly a výzvy Eurofoundu.

4.   Správní rada může s ohledem na posouzení uvedené v odstavci 3 funkční období výkonného ředitele jednou prodloužit o nejvýše pět let.

5.   Výkonný ředitel, jehož funkční období bylo prodlouženo, se na konci celkového funkčního období nesmí účastnit dalšího výběrového řízení na tutéž funkci.

6.   Výkonný ředitel může být odvolán pouze na základě rozhodnutí správní rady. Správní rada ve svém rozhodnutí přihlédne k hodnocení výsledků výkonného ředitele, které provedla Komise podle odstavce 3.

7.   Správní rada přijímá rozhodnutí o jmenování výkonného ředitele, prodloužení jeho funkčního období nebo jeho odvolání dvoutřetinovou většinou hlasů svých členů s hlasovacím právem.

Článek 20

Vyslaní národní odborníci a další pracovníci

1.   Eurofound může využívat vyslané národní odborníky nebo další pracovníky, kteří jím nejsou zaměstnáni.

2.   Správní rada přijme rozhodnutí, kterým stanoví pravidla pro vysílání národních odborníků do Eurofoundu.

KAPITOLA V

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 21

Právní postavení

1.   Eurofound je agenturou Unie. Má právní subjektivitu.

2.   Eurofound má v každém členském státě co nejširší způsobilost k právům a právním úkonům, jakou jejich vnitrostátní právo přiznává právnickým osobám. Může zejména nabývat a zcizovat movitý i nemovitý majetek a vystupovat před soudem.

3.   Eurofound sídlí v Dublinu.

4.   Eurofound může v souladu s čl. 11 odst. 6 zřídit styčnou kancelář v Bruselu s cílem rozšířit svou spolupráci s příslušnými orgány Unie.

Článek 22

Výsady a imunity

Na Eurofound a jeho zaměstnance se vztahuje Protokol č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie.

Článek 23

Pravidla pro používání jazyků

1.   Na Eurofound se vztahuje nařízení Rady č. 1 (9).

2.   Překladatelské služby potřebné pro fungování Eurofoundu zajišťuje Překladatelské středisko.

Článek 24

Transparentnost a ochrana údajů

1.   Eurofound vykonává svou činnost s vysokou mírou transparentnosti.

2.   Na dokumenty uchovávané Eurofoundem se vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 (10).

3.   Do šesti měsíců ode dne prvního zasedání přijme správní rada podrobná pravidla pro uplatňování nařízení (ES) č. 1049/2001.

4.   Na zpracování osobních údajů Eurofoundem se vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 (11). Do šesti měsíců ode dne prvního zasedání stanoví správní rada opatření pro uplatňování nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 Eurofoundem, včetně opatření týkajících se jmenování inspektora ochrany údajů. Zmíněná opatření budou stanovena po konzultaci s evropským inspektorem ochrany údajů.

Článek 25

Boj proti podvodům

1.   Pro usnadnění boje proti podvodům, korupci a jiným protiprávním jednáním podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 (12) přistoupí Eurofound do 21. srpna 2019 k interinstitucionální dohodě ze dne 25. května 1999 mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské unie a Komisí Evropských společenství o vnitřním vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) (13) a přijme vhodné předpisy vztahující se na veškeré zaměstnance Eurofoundu podle vzoru stanoveného v příloze uvedené dohody.

2.   Účetní dvůr má pravomoc provádět audit na základě kontroly dokladů i inspekcí na místě u všech příjemců grantů, dodavatelů, poskytovatelů, zhotovitelů a subdodavatelů, kteří od Eurofoundu získali finanční prostředky Unie.

3.   OLAF může provádět šetření, včetně kontrol a inspekcí na místě, v souladu s pravidly a postupy stanovenými v nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 a v nařízení Rady (Euratom, ES) č. 2185/96 (14) s cílem zjistit, zda v souvislosti s grantovou dohodou, rozhodnutím o grantu nebo zakázkou financovanou Eurofoundem nedošlo k podvodu, korupci nebo jinému protiprávnímu jednání poškozujícímu nebo ohrožujícímu finanční zájmy Unie.

4.   Aniž jsou dotčeny odstavce 1, 2 a 3, musí dohody o spolupráci s třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi, smlouvy, grantové dohody a rozhodnutí o grantu Eurofoundu obsahovat ustanovení výslovně zmocňující Účetní dvůr a OLAF k provádění těchto auditů nebo šetření v souladu s jejich pravomocemi.

Článek 26

Bezpečnostní pravidla týkající se ochrany utajovaných informací a citlivých informací nepodléhajících utajení

V případě potřeby přijme Eurofound bezpečnostní pravidla rovnocenná bezpečnostním pravidlům Komise pro ochranu utajovaných informací Evropské unie a citlivých informací nepodléhajících utajení, která jsou vymezena v rozhodnutích (EU, Euratom) 2015/443 a 2015/444. Bezpečnostní pravidla Eurofoundu zahrnují, mimo jiné a je-li to vhodné, ustanovení o výměně, zpracování a uchovávání takových informací.

Článek 27

Odpovědnost

1.   Smluvní odpovědnost Eurofoundu se řídí právem rozhodným pro dotyčnou smlouvu.

2.   Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) má pravomoc rozhodovat na základě jakékoliv rozhodčí doložky obsažené ve smlouvě uzavřené Eurofoundem.

3.   V případě mimosmluvní odpovědnosti nahradí Eurofound v souladu s obecnými zásadami společnými právním řádům členských států veškerou újmu způsobenou jeho útvary nebo jeho zaměstnanci při výkonu jejich funkcí.

4.   Soudní dvůr má pravomoc rozhodovat spory o náhradu újmy podle odstavce 3.

5.   Osobní odpovědnost zaměstnanců vůči Eurofoundu se řídí služebním řádem a pracovním řádem.

Článek 28

Hodnocení

1.   V souladu s čl. 29 odst. 5 nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 1271/2013 provádí Eurofound hodnocení ex ante a ex post těch programů a činností, které jsou spojeny se značnými výdaji.

2.   Do 21. února 2024 a poté každých pět let zajistí Komise provedení hodnocení v souladu s pokyny Komise, aby posoudila výsledky Eurofoundu na základě jeho cílů, pravomocí a úkolů. Komise v průběhu svého hodnocení konzultuje členy správní rady a další hlavní zúčastněné strany. Hodnocení se zejména zabývá případnou potřebou změnit pravomoci Eurofoundu a finančními dopady jakékoli takové změny.

3.   Komise podá Evropskému parlamentu, Radě a správní radě zprávu o zjištěních, která z hodnocení vyplynou. Tato zjištění se zveřejní.

Článek 29

Správní šetření

Činnost Eurofoundu podléhá šetřením prováděným evropským veřejným ochráncem práv podle článku 228 Smlouvy o fungování Evropské unie.

Článek 30

Spolupráce s třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi

1.   V rozsahu nezbytném k dosažení cílů stanovených v tomto nařízení, a aniž jsou dotčeny pravomoci členských států a orgánů Unie, může Eurofound spolupracovat s příslušnými orgány třetích zemí a mezinárodními organizacemi.

Za tímto účelem může Eurofound na základě povolení správní rady a po schválení Komisí uzavřít pracovní ujednání s příslušnými orgány třetích zemí a s mezinárodními organizacemi. Tato ujednání nesmějí zakládat žádné právní závazky pro Unii ani členské státy.

2.   Eurofound je otevřen účasti třetích zemí, které za tímto účelem uzavřely dohodu s Unií.

V souladu s příslušnými ustanoveními dohod uvedených v prvním pododstavci se vypracují ujednání, jež určí zejména povahu, rozsah a způsob, kterým se bude každá z dotčených třetích zemí podílet na činnosti Eurofoundu, včetně ustanovení o jejich účasti na iniciativách Eurofoundu, finančních příspěvcích a zaměstnancích. Pokud jde o záležitosti týkající se zaměstnanců, musí být tato ujednání v každém případě v souladu se služebním řádem.

3.   Správní rada přijme strategii pro vztahy se třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi v otázkách, které spadají do působnosti Eurofoundu.

Článek 31

Dohoda o sídle a provozní podmínky

1.   Nezbytná ujednání týkající se umístění Eurofoundu v hostitelském členském státě a prostor, které dá tento členský stát k dispozici, jakož i zvláštní pravidla, která se v hostitelském členském státě vztahují na výkonného ředitele, členy správní rady, zaměstnance Eurofoundu a jejich rodinné příslušníky se stanoví v dohodě o sídle uzavřené mezi Eurofoundem a členským státem, ve kterém je umístěno jeho sídlo.

2.   Hostitelský členský stát zajistí Eurofoundu podmínky nezbytné k jeho chodu, včetně vícejazyčného a evropsky orientovaného školství a vhodných dopravních spojení.

KAPITOLA VI

PŘECHODNÁ USTANOVENÍ

Článek 32

Přechodná ustanovení týkající se správní rady

Členové řídící rady zřízené na základě článku 6 nařízení (EHS) č. 1365/75 zůstávají ve funkci a vykonávají pravomoci správní rady uvedené v článku 5 tohoto nařízení až do jmenování členů správní rady a nezávislého odborníka podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení.

Článek 33

Přechodná ustanovení týkající se zaměstnanců

1.   Ředitel Eurofoundu jmenovaný na základě článku 8 nařízení (EHS) č. 1365/75 vykonává po zbytek svého funkčního období povinnosti výkonného ředitele podle článku 11 tohoto nařízení. Ostatní podmínky jeho smlouvy se nemění.

2.   Pokud v době vstupu tohoto nařízení v platnost probíhá výběrové řízení na výkonného ředitele, použije se do jeho skončení článek 8 nařízení (EHS) č. 1365/75.

3.   Toto nařízení se nedotýká práv a povinností zaměstnanců zaměstnaných podle nařízení (EHS) č. 1365/75. Jejich pracovní smlouvy lze prodloužit na základě tohoto nařízení v souladu se služebním řádem a pracovním řádem.

Každá styčná kancelář Eurofoundu, která je v provozu v době vstupu tohoto nařízení v platnost, bude zachována.

Článek 34

Přechodná rozpočtová ustanovení

Postup udělení absolutoria za plnění rozpočtů schválených na základě článku 15 nařízení (EHS) č. 1365/75 se provádí v souladu s článkem 16 uvedeného nařízení.

KAPITOLA VII

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 35

Zrušení

Nařízení (EHS) č. 1365/75 se zrušuje a veškeré odkazy na zrušené nařízení se považují za odkazy na toto nařízení.

Článek 36

Zachování platnosti vnitřních pravidel přijatých řídící radou

Vnitřní pravidla přijatá řídící radou na základě nařízení (EHS) č. 1365/75 zůstávají v platnosti po dni 20. února 2019, nerozhodne-li správní rada při uplatňování tohoto nařízení jinak.

Článek 37

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

Ve Štrasburku dne 16. ledna 2019.

Za Evropský parlament

předseda

A. TAJANI

Za Radu

předseda

G. CIAMBA


(1)  Úř. věst. C 209, 30.6.2017, s. 49.

(2)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 11. prosince 2018 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 20. prosince 2018.

(3)  Nařízení Rady (EHS) č. 1365/75 ze dne 26. května 1975 o založení Evropské nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek (Úř. věst. L 139, 30.5.1975, s. 1).

(4)  Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1271/2013 ze dne 30. září 2013 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 208 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 (Úř. věst. L 328, 7.12.2013, s. 42).

(5)  Úř. věst. L 56, 4.3.1968, s. 1.

(6)  Rozhodnutí Komise (EU, Euratom) 2015/443 ze dne 13. března 2015 o bezpečnosti v Komisi (Úř. věst. L 72, 17.3.2015, s. 41).

(7)  Rozhodnutí Komise (EU, Euratom) 2015/444 ze dne 13. března 2015 o bezpečnostních pravidlech na ochranu utajovaných informací EU (Úř. věst. L 72, 17.3.2015, s. 53).

(8)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 ze dne 18. července 2018, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie, mění nařízení (EU) č. 1296/2013, (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1304/2013, (EU) č. 1309/2013, (EU) č. 1316/2013, (EU) č. 223/2014 a (EU) č. 283/2014 a rozhodnutí č. 541/2014/EU a zrušuje nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 (Úř. věst. L 193, 30.7.2018, s. 1).

(9)  Nařízení Rady č. 1 o užívání jazyků v Evropském hospodářském společenství (Úř. věst. 17, 6.10.1958, s. 385).

(10)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43).

(11)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 ze dne 23. října 2018 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení nařízení (ES) č. 45/2001 a rozhodnutí č. 1247/2002/ES (Úř. věst. L 295, 21.11.2018, s. 39).

(12)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 ze dne 11. září 2013 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 a nařízení Rady (Euratom) č. 1074/1999 (Úř. věst. L 248, 18.9.2013, s. 1).

(13)  Úř. věst. L 136, 31.5.1999, s. 15.

(14)  Nařízení Rady (Euratom, ES) č. 2185/96 ze dne 11. listopadu 1996 o kontrolách a inspekcích na místě prováděných Komisí za účelem ochrany finančních zájmů Evropských společenství proti podvodům a jiným nesrovnalostem (Úř. věst. L 292, 15.11.1996, s. 2).


31.1.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 30/90


NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2019/128

ze dne 16. ledna 2019

o zřízení Evropského střediska pro rozvoj odborného vzdělávání (Cedefop) a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 337/75

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 166 odst. 4 a čl. 165 odst. 4,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

po konzultaci s Výborem regionů,

v souladu s řádným legislativním postupem (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Evropské středisko pro rozvoj odborného vzdělávání (dále jen „Cedefop“) bylo zřízeno nařízením Rady (EHS) č. 337/75 (3) s cílem pomáhat Komisi při podpoře a rozvoji odborného vzdělávání a přípravy při zaměstnání na úrovni Unie.

(2)

Od svého zřízení v roce 1975 hraje Cedefop důležitou úlohu při podpoře rozvíjení společné politiky odborného vzdělávání a přípravy. Vlivem měnících se trhů práce, technologického vývoje, zejména v digitální oblasti, a vyšší mobility pracovních sil přitom došlo k vývoji pojetí a významu odborného vzdělávání. Tyto faktory přispívají k tlaku na větší přizpůsobení dovedností a kvalifikací neustále se vyvíjející poptávce. Politiky odborné přípravy se tomuto vývoji přizpůsobují a zahrnují škálu nástrojů a iniciativ, včetně těch, jež se týkají dovedností a kvalifikací a validace výsledků učení, které nutně překračují tradiční hranice odborného vzdělávání a přípravy. Je proto třeba jasně vymezit charakter činností Cedefopu, aby lépe odrážel jeho současné činnosti, které sahají za hranici odborného vzdělávání a přípravy a zahrnují rozvíjení dovedností a kvalifikací, a přizpůsobit tomuto vývoji terminologii používanou k popisu cílů a úkolů Cedefopu.

(3)

Hodnotící zpráva Cedefopu z roku 2013 dospěla k závěru, že nařízení (EHS) č. 337/75 by mělo být změněno, aby byly mezi úkoly Cedefopu zahrnuty jeho činnosti týkající se dovedností a aby byly jasněji začleněny jeho činnosti týkající se podávání zpráv o politikách a společných evropských nástrojů a iniciativ.

(4)

Při podpoře provádění politiky odborného vzdělávání a přípravy se bude třeba zaměřit na oblast, kde se vzdělávání a odborná příprava setkávají se světem práce, aby se zajistilo, že získané znalosti, dovednosti a kompetence budou podporovat celoživotní učení, začlenění a zaměstnatelnost na měnících se trzích práce a budou relevantní pro potřeby občanů a společnosti.

(5)

Nařízení (EHS) č. 337/75 bylo několikrát změněno. Vzhledem k tomu, že mají být provedeny další změny, mělo by být uvedené nařízení v zájmu přehlednosti zrušeno a nahrazeno.

(6)

Pravidla upravující fungování Cedefopu by v co největší míře a při zohlednění jeho tripartitní povahy měla být stanovena v souladu se zásadami společného prohlášení Evropského parlamentu, Rady Evropské unie a Evropské komise o decentralizovaných agenturách ze dne 19. července 2012.

(7)

Vzhledem k tomu, že se otázkami týkajícími se trhu práce, pracovního prostředí, odborného vzdělávání, odborné přípravy a dovedností zabývají tři tripartitní agentury, totiž Cedefop, Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek (dále jen „Eurofound“) a Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (dále jen „agentura EU-OSHA“), je nutné, aby byla jejich činnost důsledně koordinována. Stejně tak je nezbytná úzká spolupráce s Evropskou nadací odborného vzdělávání (dále jen „ETF“). Činnost Cedefopu by proto měla doplňovat činnost ETF, Eurofoundu a agentury EU-OSHA v oblastech, v nichž mají obdobný předmět zájmu, přičemž by měly být co nejvíce využívány dobře fungující nástroje, jako jsou memoranda o porozumění. Cedefop by měl využívat možnosti na podporu efektivnosti a vzájemné součinnosti a při své práci by měl předcházet překrývání činností s ETF, Eurofoundem, agenturou EU-OSHA a Komisí. Kromě toho by se Cedefop měl v příslušných případech snažit o efektivní spolupráci s interními výzkumnými kapacitami orgánů Unie a vnějších specializovaných subjektů.

(8)

Při hodnocení Cedefopu by Komise měla konzultovat hlavní zúčastněné strany, včetně členů správní rady a poslanců Evropského parlamentu.

(9)

V tripartitní povaze Eurofoundu, agentury EU-OSHA a Cedefopu se velmi cenným způsobem odráží komplexní přístup založený na sociálním dialogu mezi sociálními partnery a orgány Unie a členských států, což je nesmírně důležité pro to, aby bylo možné nalézat společná udržitelná řešení sociálních a hospodářských otázek.

(10)

Ke zpřehlednění rozhodovacího postupu Cedefopu a přispění ke zlepšení účinnosti a efektivity by měla být zavedena dvoustupňová struktura řízení. Za tím účelem by měly být členské státy, vnitrostátní organizace zaměstnavatelů a zaměstnanců a Komise zastoupeny ve správní radě vybavené nezbytnými pravomocemi, včetně pravomoci přijímat rozpočet a schvalovat programový dokument. V programovém dokumentu, obsahujícím víceletý pracovní program Cedefopu a jeho roční pracovní program, by správní rada měla stanovit strategické priority jeho činnosti. Pravidla pro předcházení střetům zájmů a řešení těchto střetů, přijímaná správní radou, by navíc měla zahrnovat i opatření pro odhalení možných rizik v rané fázi.

(11)

Za účelem řádného fungování Cedefopu by členské státy, evropské organizace zaměstnavatelů a zaměstnanců a Komise měly zajistit, aby osoby, které mají být jmenovány členy správní rady, měly patřičné znalosti v oblasti odborného vzdělávání a přípravy, dovedností a kvalifikací, a mohly tak činit strategická rozhodnutí a dohlížet na činnost Cedefopu.

(12)

Měla by být zřízena výkonná rada, jejímž úkolem by bylo náležitě připravovat zasedání správní rady a poskytovat jí podporu při postupech rozhodování a sledování. V rámci poskytování podpory správní radě by výkonná rada měla mít možnost v potřebných a naléhavých případech přijímat některá prozatímní rozhodnutí jménem správní rady. Správní rada by měla přijmout jednací řád výkonné rady.

(13)

Výkonný ředitel by měl odpovídat za celkové řízení Cedefopu v souladu se strategickým zaměřením stanoveným správní radou, včetně každodenní správy, jakož i řízení finančních a lidských zdrojů. Výkonný ředitel by měl vykonávat pravomoci, které mu byly svěřeny. Za výjimečných okolností, jako je střet zájmů nebo závažné porušení povinností podle služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“), by mělo být možné výkon těchto pravomocí pozastavit.

(14)

Zásada rovnosti je základní zásadou práva Unie. Podle této zásady musí být rovnost žen a mužů zajištěna ve všech oblastech včetně zaměstnání, práce a odměny za práci. Všechny strany by měly usilovat o vyvážené zastoupení žen a mužů ve správní radě i výkonné radě. Tento cíl by měly rovněž sledovat správní rada v souvislosti se svým předsedou a místopředsedy jako sborem, stejně jako skupiny zastupující vlády a organizace zaměstnavatelů a zaměstnanců ve správní radě v souvislosti s určováním náhradníků, kteří jsou oprávněni účastnit se schůzí výkonné rady.

(15)

Cedefop má styčnou kancelář v Bruselu. Možnost provozovat tuto kancelář by měla být zachována.

(16)

Finanční ustanovení a ustanovení týkající se plánování a podávání zpráv ohledně Cedefopu by měla být aktualizována. Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1271/2013 (4) stanoví, že Cedefop má provádět hodnocení ex ante a ex post těch programů a činností, které jsou spojeny se značnými výdaji. Cedefop by tato hodnocení měl zohlednit ve svých víceletých i ročních programech.

(17)

Za účelem zajištění své úplné samostatnosti a nezávislosti a umožnění řádného plnění cílů a úkolů v souladu s tímto nařízením by Cedefop měl mít přiměřený a samostatný rozpočet, jehož příjem by byl tvořen z podstatné části příspěvkem ze souhrnného rozpočtu Unie. Na příspěvek Unie a veškeré další dotace ze souhrnného rozpočtu Unie pro Cedefop by se měl vztahovat rozpočtový proces Unie. Audit účetní závěrky Cedefopu by měl provádět Účetní dvůr.

(18)

Překladatelské služby potřebné pro fungování Cedefopu by mělo zajišťovat Překladatelské středisko pro instituce Evropské unie (dále jen „Překladatelské středisko“). Cedefop by měl s Překladatelským střediskem spolupracovat na stanovení ukazatelů kvality, včasnosti a důvěrnosti, na jasné definici svých potřeb a priorit a na vytvoření transparentních a objektivních postupů pro překlad.

(19)

Ustanovení týkající se zaměstnanců Cedefopu by měla být v souladu se služebním řádem a s pracovním řádem ostatních zaměstnanců Unie (dále jen „pracovní řád“) stanovenými nařízením Rady (EHS, Euratom, ESUO) č. 259/68 (5).

(20)

Cedefop by měl přijmout nezbytná opatření, aby zajistil bezpečné nakládání s důvěrnými informacemi a jejich zpracovávání. V případě potřeby by měl přijmout bezpečnostní pravidla rovnocenná pravidlům stanoveným v rozhodnutích Komise (EU, Euratom) 2015/443 (6) a (EU, Euratom) 2015/444 (7).

(21)

Je nezbytné stanovit přechodná rozpočtová ustanovení a přechodná ustanovení týkající se správní rady a zaměstnanců s cílem zajistit pokračování činností Cedefopu až do provedení tohoto nařízení,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

CÍLE A ÚKOLY

Článek 1

Zřízení a cíle

1.   Zřizuje se Evropské středisko pro rozvoj odborného vzdělávání (dále jen „Cedefop“) jako agentura Unie.

2.   Cílem Cedefopu je podporovat ve spolupráci s Komisí, členskými státy a sociálními partnery prosazování, rozvoj a provádění politik Unie v oblasti odborného vzdělávání a přípravy, jakož i dovedností a kvalifikací.

Za tímto účelem Cedefop prohlubuje a šíří znalosti, poskytuje podklady a služby pro tvorbu politik, včetně zjištění založených na výzkumu, a usnadňuje sdílení znalostí uvnitř unijních a vnitrostátních subjektů i mezi nimi.

Článek 2

Úkoly

1.   Cedefop plní tyto úkoly týkající se oblastí politik uvedených v čl. 1 odst. 2, přičemž plně respektuje odpovědnost členských států:

a)

analyzuje vývoj v politikách a systémech odborného vzdělávání a přípravy, dovedností a kvalifikací a provádí srovnávací analýzy těchto politik a systémů v jednotlivých zemích;

b)

analyzuje tendence na trhu práce ve vztahu k dovednostem a kvalifikacím a odbornému vzdělávání a přípravě;

c)

analyzuje situaci a přispívá k vývoji v oblasti navrhování a udělování kvalifikací, jejich organizace do rámců a jejich funkce na trhu práce a ve vztahu k odbornému vzdělávání a přípravě s cílem zvýšit jejich transparentnost a uznávání;

d)

analyzuje situaci a přispívá k vývoji v oblasti validace výsledků neformálního a informálního učení;

e)

provádí nebo zadává studie a provádí výzkum týkající se příslušného socioekonomického vývoje a souvisejících politik;

f)

zajišťuje fóra pro výměnu zkušeností a informací mezi vládami, sociálními partnery a dalšími zúčastněnými stranami na vnitrostátní úrovni;

g)

přispívá, mimo jiné prostřednictvím podložených informací a analýz, k provádění reforem a politik na vnitrostátní úrovni;

h)

šíří informace s cílem přispívat k politikám a zvyšovat povědomí a porozumění potenciálu odborného vzdělávání a přípravy při podpoře zaměstnatelnosti, produktivity a celoživotního učení;

i)

řídí a zpřístupňuje nástroje, datové soubory a služby v oblasti odborného vzdělávání a přípravy, dovedností, povolání a kvalifikací pro občany, podniky, tvůrce politik, sociální partnery a další zúčastněné strany;

j)

vytváří v souladu s článkem 29 strategii pro vztahy se třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi v otázkách, které spadají do jeho působnosti.

2.   Pokud jsou třeba nové studie, zohlední orgány Unie v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 (8) před přijetím politických rozhodnutí odborné znalosti Cedefopu a všechny studie, které vypracoval nebo může vypracovat v dotčené oblasti.

3.   Cedefop při svých činnostech zohlední vazby, které existují mezi odborným vzděláváním a přípravou a ostatními oblastmi vzdělávání a odborné přípravy.

4.   Cedefop může uzavírat dohody o spolupráci s dalšími příslušnými agenturami Unie s cílem usnadnit a podpořit vzájemnou spolupráci.

5.   Při plnění svých úkolů vede Cedefop intenzivní dialog zejména s odbornými subjekty vytvářejícími politiky v oblasti odborného vzdělávání a přípravy a dovedností a kvalifikací, veřejnými i soukromými, vnitrostátními i mezinárodními, s veřejnými orgány a vzdělávacími zařízeními, s organizacemi zaměstnavatelů a zaměstnanců a s vnitrostátními tripartitními orgány, pokud existují. Cedefop spolupracuje s dalšími agenturami Unie, zejména s ETF, Eurofoundem a agenturou EU-OSHA, s cílem podpořit vzájemnou součinnost a doplňkovost jejich činností a současně zabránit překrývání činností, aniž tím jsou dotčeny jeho vlastní cíle a záměry.

KAPITOLA II

ORGANIZACE CEDEFOPU

Článek 3

Správní a řídicí struktura

Správní a řídicí strukturu Cedefopu tvoří:

a)

správní rada;

b)

výkonná rada;

c)

výkonný ředitel.

ODDÍL 1

Správní rada

Článek 4

Složení správní rady

1.   Správní rada se skládá z:

a)

jednoho člena zastupujícího vládu z každého členského státu;

b)

jednoho člena zastupujícího organizace zaměstnavatelů z každého členského státu;

c)

jednoho člena zastupujícího organizace zaměstnanců z každého členského státu;

d)

tří členů zastupujících Komisi;

e)

jednoho nezávislého odborníka jmenovaného Evropským parlamentem.

Všichni členové uvedení v písmenech a) až d) mají hlasovací právo.

Rada jmenuje členy uvedené v písmenech a), b) a c) z kandidátů určených členskými státy a evropskými organizacemi zaměstnavatelů a zaměstnanců.

Komise jmenuje členy uvedené v písmenu d).

Příslušný výbor Evropského parlamentu jmenuje odborníka uvedeného v písmenu e).

2.   Každý člen správní rady má náhradníka. Náhradník zastupuje daného člena v jeho nepřítomnosti. Náhradníci jsou jmenováni postupem podle odstavce 1.

3.   Členové správní rady a jejich náhradníci jsou určeni a jmenováni na základě svých znalostí v oblasti odborného vzdělávání a přípravy, dovedností a kvalifikací a s přihlédnutím ke svým relevantním dovednostem, například v oblasti řízení, správy a rozpočtu, a odborným znalostem v oblasti klíčových úkolů Cedefopu, aby tak mohli efektivně plnit svou úlohu v oblasti dohledu. Všechny strany zastoupené ve správní radě usilují o omezení obměny svých zástupců, aby se zajistila kontinuita její činnosti. Všechny strany usilují o vyvážené zastoupení žen a mužů ve správní radě.

4.   Každý člen a náhradník podepíše při nástupu do funkce písemné prohlášení o tom, že se nenachází ve střetu zájmů. Každý člen a náhradník své prohlášení aktualizuje, pokud dojde v souvislosti se střetem zájmů ke změně okolností. Cedefop tato prohlášení a jejich aktualizace zveřejní na svých internetových stránkách.

5.   Funkční období členů a náhradníků je čtyři roky. Mohou být jmenováni opakovaně. Po uplynutí funkčního období nebo v případě odstoupení zůstávají členové a náhradníci ve funkci, dokud nejsou opětovně jmenováni nebo ve funkci nahrazeni.

6.   Ve správní radě tvoří zástupci vlád, organizací zaměstnavatelů a organizací zaměstnanců vždy jednu skupinu. Každá skupina určí svého koordinátora s cílem zefektivnit jednání uvnitř jednotlivých skupin a mezi nimi. Koordinátory skupin zaměstnavatelů a zaměstnanců musí být zástupci jejich evropských organizací a tito koordinátoři mohou být určeni z řad jmenovaných členů správní rady. Koordinátoři, kteří nebyli jmenováni členy správní rady podle odstavce 1, se účastní zasedání správní rady bez hlasovacího práva.

Článek 5

Pravomoci správní rady

1.   Správní rada:

a)

určuje strategické zaměření činností Cedefopu;

b)

přijímá každoročně dvoutřetinovou většinou hlasů svých členů s hlasovacím právem a v souladu s článkem 6 programový dokument Cedefopu obsahující jeho víceletý pracovní program a jeho roční pracovní program na následující rok;

c)

přijímá dvoutřetinovou většinou hlasů svých členů s hlasovacím právem roční rozpočet Cedefopu a vykonává další pravomoci ve vztahu k tomuto rozpočtu podle kapitoly III;

d)

přijímá souhrnnou výroční zprávu o činnosti spolu s hodnocením týkajícím se činností Cedefopu, předkládá je do 1. července každého roku Evropskému parlamentu, Radě, Komisi a Účetnímu dvoru a souhrnnou výroční zprávu o činnosti zveřejní;

e)

přijímá finanční pravidla použitelná na Cedefop v souladu s článkem 16;

f)

přijímá strategii boje proti podvodům, jež odpovídá riziku podvodů, přičemž zohlední náklady a přínosy opatření, jež mají být provedena;

g)

přijímá pravidla pro předcházení střetům zájmů a řešení těchto střetů u svých členů a nezávislých odborníků a rovněž u vyslaných národních odborníků a dalších pracovníků, kteří nejsou zaměstnanci Cedefopu, jak je uvedeno v článku 19;

h)

na základě analýzy potřeb přijímá a pravidelně aktualizuje plány pro komunikaci a šíření informací a promítne je do programového dokumentu Cedefopu;

i)

přijímá svůj jednací řád;

j)

v souladu s odstavcem 2 vykonává ve vztahu k zaměstnancům Cedefopu pravomoci orgánu oprávněného ke jmenování, které mu jsou svěřeny služebním řádem, a pravomoci orgánu oprávněného uzavírat pracovní smlouvy, které mu jsou svěřeny pracovním řádem (dále jen „pravomoci orgánu oprávněného ke jmenování“);

k)

přijímá vhodná prováděcí pravidla k provedení služebního řádu a pracovního řádu v souladu s článkem 110 služebního řádu;

l)

jmenuje výkonného ředitele a případně prodlužuje jeho funkční období nebo jej odvolává v souladu s článkem 18;

m)

na základě služebního řádu a pracovního řádu jmenuje účetního, který je při výkonu své funkce zcela nezávislý;

n)

přijímá jednací řád výkonné rady;

o)

sleduje vhodná následná opatření na základě zjištění a doporučení plynoucích z interních či externích auditních zpráv a hodnocení, jakož i z vyšetřování prováděného Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF);

p)

schvaluje uzavírání ujednání o spolupráci s příslušnými orgány třetích zemí a mezinárodními organizacemi v souladu s článkem 29.

2.   Správní rada přijme podle článku 110 služebního řádu rozhodnutí na základě čl. 2 odst. 1 služebního řádu a článku 6 pracovního řádu, kterým přenese příslušné pravomoci orgánu oprávněného ke jmenování na výkonného ředitele a kterým stanoví podmínky, za nichž může být toto přenesení pravomocí pozastaveno. Výkonný ředitel je oprávněn přenést tyto pravomoci na další osoby.

Vyžadují-li to zvláštní okolnosti, může správní rada dočasně pozastavit přenesení pravomocí orgánu oprávněného ke jmenování na výkonného ředitele a pravomocí přenesených výkonným ředitelem na další osoby. V takových případech správní rada tyto pravomoci přenese na omezenou dobu na jednoho ze zástupců Komise, kterého určí, nebo na zaměstnance jiného než výkonného ředitele.

Článek 6

Víceleté a roční programy

1.   Každý rok vypracuje výkonný ředitel v souladu s čl. 11 odst. 5 písm. e) tohoto nařízení návrh programového dokumentu, který obsahuje víceletý a roční pracovní program, v souladu s článkem 32 nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 1271/2013.

2.   Výkonný ředitel předloží návrh programového dokumentu uvedený v odstavci 1 správní radě. Po schválení správní radou je návrh programového dokumentu předložen nejpozději 31. ledna každého roku Komisi, Evropskému parlamentu a Radě. Případná aktualizovaná znění uvedeného dokumentu předloží výkonný ředitel stejným postupem. Správní rada programový dokument přijme, přičemž zohlední stanovisko Komise.

Programový dokument se stává konečným po konečném přijetí souhrnného rozpočtu Unie a podle potřeby se odpovídajícím způsobem upraví.

3.   Víceletý pracovní program stanoví celkové strategické plánování, včetně cílů, očekávaných výsledků a ukazatelů výkonnosti, přičemž zabraňuje překrývání programů s jinými agenturami. Stanoví rovněž plánování zdrojů včetně víceletého rozpočtu a zaměstnanců. Obsahuje strategii vztahů se třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi v souladu s článkem 29, činnosti, které s touto strategií souvisejí, a upřesnění souvisejících zdrojů.

4.   Roční pracovní program musí být v souladu s víceletým pracovním programem uvedeným v odstavci 3 a obsahuje:

a)

podrobné cíle a očekávané výsledky, včetně ukazatelů výkonnosti;

b)

popis činností, které mají být financovány, včetně plánovaných opatření, která mají za cíl zvýšit efektivitu;

c)

vymezení finančních a lidských zdrojů přidělených na každou činnost podle zásad sestavování a řízení rozpočtu podle činností;

d)

případné činnosti související se vztahy se třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi v souladu s článkem 29.

Je v něm jasně uvedeno, které činnosti byly ve srovnání s předchozím rozpočtovým rokem přidány, změněny nebo zrušeny.

5.   Je-li Cedefop pověřen novou činností, správní rada přijatý roční pracovní program změní. Správní rada může přenést pravomoc k provádění nepodstatných změn ročního pracovního programu na výkonného ředitele.

Jakákoliv podstatná změna ročního pracovního programu se přijme stejným postupem jako původní roční pracovní program.

6.   Plánování zdrojů se aktualizuje jednou ročně. Strategické plánování se aktualizuje podle potřeby, a zejména s cílem reagovat na výsledek hodnocení uvedeného v článku 27.

Je-li Cedefop pověřen novou činností za účelem plnění úkolů uvedených v článku 2, zohlední se tato činnost v jeho plánování zdrojů a finančním plánování, aniž jsou dotčeny pravomoci Evropského parlamentu a Rady (dále jen „rozpočtový orgán“).

Článek 7

Předseda správní rady

1.   Správní rada volí předsedu a tři místopředsedy takto:

a)

jednoho z členů zastupujících vlády členských států;

b)

jednoho z členů zastupujících organizace zaměstnavatelů;

c)

jednoho z členů zastupujících organizace zaměstnanců a

d)

jednoho z členů zastupujících Komisi.

Předseda a místopředseda jsou voleni dvoutřetinovou většinou hlasů členů správní rady s hlasovacím právem.

2.   Funkční období předsedy a místopředsedů je jeden rok. Mohou být zvoleni opakovaně. Skončí-li jejich členství ve správní radě v průběhu jejich funkčního období, zaniká týmž dnem automaticky jejich funkce předsedy či místopředsedy.

Článek 8

Zasedání správní rady

1.   Zasedání správní rady svolává předseda.

2.   Výkonný ředitel se účastní jednání správní rady, avšak bez hlasovacího práva.

3.   Řádná zasedání správní rady se konají jedenkrát za rok. Správní rada se dále schází z podnětu předsedy, na žádost Komise nebo na žádost alespoň jedné třetiny svých členů.

4.   Správní rada může k účasti na zasedání přizvat jako pozorovatele jakoukoli osobu, jejíž názor může být relevantní. Zástupci zemí Evropského sdružení volného obchodu (ESVO), které jsou stranami Dohody o Evropském hospodářském prostoru (dále jen „dohoda o EHP“), se mohou zasedání správní rady účastnit jako pozorovatelé v případech, kdy se podle dohody o EHP mají podílet na činnostech Cedefopu.

5.   Sekretariát správní radě poskytuje Cedefop.

Článek 9

Pravidla hlasování ve správní radě

1.   Aniž jsou dotčeny čl. 5 odst. 1 písm. b) a c), čl. 7 odst. 1 druhý pododstavec a čl. 18 odst. 7, přijímá správní rada rozhodnutí většinou hlasů svých členů s hlasovacím právem.

2.   Každý člen s hlasovacím právem má jeden hlas. V nepřítomnosti člena s hlasovacím právem za něj může hlasovat jeho náhradník.

3.   Předseda se hlasování účastní.

4.   Výkonný ředitel se účastní jednání, avšak bez hlasovacího práva.

5.   Jednací řád správní rady stanoví podrobnější pravidla hlasování, zejména podmínky, za nichž může člen zastupovat jiného člena.

ODDÍL 2

Výkonná rada

Článek 10

Výkonná rada

1.   Správní radě je nápomocna výkonná rada.

2.   Výkonná rada:

a)

připravuje rozhodnutí přijímaná správní radou;

b)

v součinnosti se správní radou sleduje vhodná následná opatření na základě zjištění a doporučení plynoucích z interních či externích auditních zpráv a hodnocení, jakož i z vyšetřování, které provádí OLAF;

c)

aniž jsou dotčeny povinnosti výkonného ředitele vymezené v článku 11, poskytuje mu v případě potřeby poradenství při provádění rozhodnutí správní rady, aby posílila dozor nad správním a rozpočtovým řízením.

3.   Je-li to z naléhavých důvodů nezbytné, může výkonná rada přijmout určitá prozatímní rozhodnutí jménem správní rady, včetně pozastavení přenesení pravomocí orgánu oprávněného ke jmenování v souladu s podmínkami uvedenými v čl. 5 odst. 2 a rozpočtových záležitostí.

4.   Výkonná rada se skládá z předsedy správní rady, tří místopředsedů správní rady, koordinátorů tří skupin uvedených v čl. 4 odst. 6 a jednoho zástupce Komise. Každá skupina uvedená v čl. 4 odst. 6 může určit jednoho nebo dva náhradníky, kteří se v případě nepřítomnosti člena jmenovaného příslušnou skupinou účastní schůze výkonné rady. Předseda správní rady je zároveň předsedou výkonné rady. Výkonný ředitel se účastní schůzí výkonné rady, avšak bez hlasovacího práva.

5.   Funkční období členů výkonné rady je dva roky. Mohou být jmenováni opakovaně. Funkční období člena výkonné rady skončí ke dni, ke kterému skončí jeho členství ve správní radě.

6.   Výkonná rada se schází třikrát ročně. Schází se dále z podnětu předsedy nebo na žádost svých členů. Koordinátoři tří skupin uvedených v čl. 4 odst. 6 vynaloží veškeré úsilí, aby po každé schůzi informovali včas a transparentně členy své skupiny o obsahu diskuse.

ODDÍL 3

Výkonný ředitel

Článek 11

Povinnosti výkonného ředitele

1.   Výkonný ředitel odpovídá správní radě za řízení Cedefopu v souladu se strategickým řízením stanoveným správní radou.

2.   Aniž jsou dotčeny pravomoci Komise, správní rady a výkonné rady, je výkonný ředitel při výkonu své funkce nezávislý a nesmí vyžadovat ani přijímat pokyny od žádné vlády ani jiného subjektu.

3.   Výkonný ředitel podává Evropskému parlamentu na jeho žádost zprávu o výkonu své funkce. Rada může výkonného ředitele vyzvat, aby o výkonu své funkce podal zprávu.

4.   Výkonný ředitel zastupuje Cedefop v právních otázkách.

5.   Výkonný ředitel odpovídá za plnění úkolů svěřených Cedefopu tímto nařízením. Výkonný ředitel odpovídá zejména za:

a)

každodenní správu Cedefopu, včetně výkonu pravomocí, které mu byly svěřeny v záležitostech týkajících se zaměstnanců v souladu s čl. 5 odst. 2;

b)

provádění rozhodnutí přijatých správní radou;

c)

přijímání rozhodnutí týkajících se řízení lidských zdrojů v souladu s rozhodnutím uvedeným v čl. 5 odst. 2;

d)

přijímání rozhodnutí týkajících se vnitřních struktur Cedefopu, v případě potřeby včetně svěření úkolů, jež mohou zahrnovat každodenní správu Cedefopu, jiným zaměstnancům, s přihlédnutím k potřebám souvisejícím s činností Cedefopu a řádným rozpočtovým řízením;

e)

vypracování programového dokumentu a jeho předložení správní radě po konzultaci s Komisí;

f)

provádění programového dokumentu a podávání zpráv o jeho provádění správní radě;

g)

vypracování souhrnné výroční zprávy o činnosti Cedefopu a její předložení správní radě k posouzení a přijetí;

h)

zavedení účinného systému sledování, aby bylo možné provádět pravidelná hodnocení uvedená v článku 27, a systému vykazování souhrnných výsledků těchto hodnocení;

i)

vypracování návrhu finančních pravidel pro Cedefop;

j)

vypracování návrhu odhadu příjmů a výdajů Cedefopu jako součásti jeho programového dokumentu a za plnění rozpočtu Cedefopu;

k)

vypracování akčního plánu v návaznosti na závěry interních či externích auditních zpráv a hodnocení, jakož i vyšetřování, které provádí OLAF, a za podání zprávy o pokroku dvakrát ročně Komisi a pravidelně správní radě a výkonné radě;

l)

zajišťování vyváženého zastoupení žen a mužů v Cedefopu;

m)

ochranu finančních zájmů Unie uplatňováním preventivních opatření proti podvodům, korupci a jakýmkoli jiným protiprávním jednáním účinnými kontrolami a zpětným získáním neoprávněně vyplacených částek v případech, kdy jsou zjištěny nesrovnalosti, a případně ukládáním účinných, přiměřených a odrazujících správních a peněžitých sankcí;

n)

vypracování strategie Cedefopu pro boj proti podvodům a její předložení správní radě ke schválení;

o)

případnou spolupráci s jinými agenturami Unie a za uzavírání dohod o spolupráci s nimi.

6.   Výkonný ředitel dále odpovídá za rozhodování o tom, zda je pro účinné a účelné plnění úkolů Cedefopu nezbytné zřídit styčnou kancelář v Bruselu s cílem rozšířit spolupráci Cedefopu s příslušnými orgány Unie. Uvedené rozhodnutí vyžaduje předchozí souhlas Komise, správní rady a dotčeného členského státu. Uvedeným rozhodnutím se určí rozsah činností, jež má daná styčná kancelář provádět, a to způsobem, který zabrání zbytečným nákladům a překrývání administrativních funkcí Cedefopu.

KAPITOLA III

FINANČNÍ USTANOVENÍ

Článek 12

Rozpočet

1.   Odhady všech příjmů a výdajů Cedefopu se vypracují pro každý rozpočtový rok a zanesou se do jeho rozpočtu. Rozpočtový rok odpovídá kalendářnímu roku.

2.   Rozpočet Cedefopu musí být vyrovnaný co do příjmů a výdajů.

3.   Aniž jsou dotčeny jiné zdroje, příjmy Cedefopu tvoří:

a)

příspěvek Unie zapsaný v souhrnném rozpočtu Unie;

b)

jakékoliv dobrovolné finanční příspěvky členských států;

c)

poplatky za publikace a jakékoliv služby poskytované Cedefopem;

d)

jakékoliv příspěvky třetích zemí, které se podílejí na činnosti Cedefopu podle článku 29.

4.   Výdaje Cedefopu zahrnují odměny zaměstnanců, správní výdaje, výdaje na infrastrukturu a provozní výdaje.

Článek 13

Sestavování rozpočtu

1.   Výkonný ředitel sestaví každoročně předběžný návrh odhadu příjmů a výdajů Cedefopu pro následující rozpočtový rok, včetně plánu pracovních míst, a zašle jej správní radě.

Předběžný návrh odhadu příjmů a výdajů se zakládá na cílech a očekávaných výsledcích obsažených v ročním programovém dokumentu uvedeném v čl. 6 odst. 1 a bere v úvahu finanční prostředky potřebné pro dosažení těchto cílů a očekávaných výsledků v souladu se zásadou sestavování rozpočtu podle výkonnosti.

2.   Správní rada na základě předběžného návrhu odhadu přijme návrh odhadu příjmů a výdajů Cedefopu pro následující rozpočtový rok a zašle jej Komisi do 31. ledna každého roku.

3.   Komise zašle návrh odhadu rozpočtovému orgánu společně s návrhem souhrnného rozpočtu Unie. Návrh odhadu zpřístupní i Cedefopu.

4.   Komise na základě návrhu odhadu zanese do návrhu souhrnného rozpočtu Unie odhad příjmů a výdajů, které považuje za nezbytné pro plán pracovních míst, a výši příspěvku, který má být poskytnut ze souhrnného rozpočtu, a předloží jej rozpočtovému orgánu v souladu s články 313 a 314 Smlouvy o fungování Evropské unie.

5.   Rozpočtový orgán schvaluje prostředky na příspěvek pro Cedefop ze souhrnného rozpočtu Unie.

6.   Rozpočtový orgán přijme plán pracovních míst Cedefopu.

7.   Rozpočet Cedefopu přijímá správní rada. Rozpočet se stává konečným po konečném přijetí souhrnného rozpočtu Unie a v případě potřeby se odpovídajícím způsobem upraví. Každá změna rozpočtu Cedefopu, včetně plánu pracovních míst, se schvaluje stejným postupem.

8.   Na jakékoli stavební projekty, jež by mohly mít významný dopad na rozpočet Cedefopu, se použije nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 1271/2013.

Článek 14

Plnění rozpočtu

1.   Rozpočet Cedefopu plní výkonný ředitel.

2.   Výkonný ředitel každoročně zasílá rozpočtovému orgánu veškeré relevantní informace o zjištěních, která vyplynula z hodnotících postupů.

Článek 15

Předkládání účetní závěrky a absolutorium

1.   Účetní Cedefopu zasílá účetnímu Komise a Účetnímu dvoru do 1. března následujícího rozpočtového roku (rok N+1) předběžnou účetní závěrku za rozpočtový rok (rok N).

2.   Cedefop zasílá Evropskému parlamentu, Radě, Komisi a Účetnímu dvoru do 31. března roku N+1 zprávu o rozpočtovém a finančním řízení za rok N.

3.   Účetní Komise zasílá Účetnímu dvoru do 31. března roku N+1 předběžnou účetní závěrku Cedefopu za rok N konsolidovanou s účetní závěrkou Komise.

4.   Po obdržení připomínek Účetního dvora k předběžné účetní závěrce Cedefopu za rok N podle článku 246 nařízení (EU, Euratom) 2018/1046 vypracuje účetní konečnou účetní závěrku Cedefopu za uvedený rok. Výkonný ředitel ji předloží správní radě k vyjádření.

5.   Správní rada vydá ke konečné účetní závěrce Cedefopu za rok N stanovisko.

6.   Účetní Cedefopu zašle konečnou účetní závěrku za rok N spolu se stanoviskem správní rady do 1. července roku N+1 Evropskému parlamentu, Radě, Komisi a Účetnímu dvoru.

7.   Konečná účetní závěrka za rok N se do 15. listopadu roku N+1 zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie.

8.   Výkonný ředitel zašle Účetnímu dvoru odpověď na připomínky uvedené v jeho výroční zprávě do 30. září roku N+1. Tuto odpověď zašle i správní radě.

9.   Výkonný ředitel předloží v souladu s čl. 109 odst. 3 nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 1271/2013 Evropskému parlamentu na jeho žádost veškeré informace nezbytné pro hladký průběh udělení absolutoria za rok N.

10.   Na doporučení Rady přijaté kvalifikovanou většinou udělí Evropský parlament před 15. květnem roku N+2 výkonnému řediteli absolutorium za plnění rozpočtu za rok N.

Článek 16

Finanční pravidla

Správní rada přijme po konzultaci s Komisí finanční pravidla použitelná na Cedefop. Tato finanční pravidla se mohou odchýlit od nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 1271/2013, pouze pokud je toto odchýlení konkrétně nezbytné pro provoz Cedefopu a Komise k tomu udělila souhlas předem.

KAPITOLA IV

ZAMĚSTNANCI

Článek 17

Obecná ustanovení

1.   Na zaměstnance Cedefopu se vztahují služební řád a pracovní řád a pravidla přijatá na základě dohody mezi orgány Unie k provedení služebního řádu a pracovního řádu.

2.   Správní rada přijme vhodná prováděcí pravidla k provedení služebního řádu a pracovního řádu v souladu s článkem 110 služebního řádu.

Článek 18

Výkonný ředitel

1.   Výkonný ředitel je zaměstnancem a je přijat jako dočasný zaměstnanec Cedefopu podle čl. 2 písm. a) pracovního řádu.

2.   Výkonného ředitele jmenuje správní rada ze seznamu uchazečů navržených Komisí v otevřeném a transparentním výběrovém řízení.

Vybraný uchazeč je vyzván, aby učinil prohlášení před Evropským parlamentem a odpověděl na otázky poslanců. Tato výměna názorů nesmí jmenování nepřiměřeně zdržet.

Pro účely uzavření pracovní smlouvy s výkonným ředitelem zastupuje Cedefop předseda správní rady.

3.   Funkční období výkonného ředitele je pět let. Před koncem tohoto období provede Komise posouzení, ve kterém zohlední hodnocení výsledků výkonného ředitele a budoucí úkoly a výzvy Cedefopu.

4.   Správní rada může s ohledem na posouzení uvedené v odstavci 3 funkční období výkonného ředitele jednou prodloužit o nejvýše pět let.

5.   Výkonný ředitel, jehož funkční období bylo prodlouženo, se na konci celkového funkčního období nesmí účastnit dalšího výběrového řízení na tutéž funkci.

6.   Výkonný ředitel může být odvolán pouze na základě rozhodnutí správní rady. Správní rada ve svém rozhodnutí přihlédne k hodnocení výsledků výkonného ředitele, které provedla Komise podle odstavce 3.

7.   Správní rada přijímá rozhodnutí o jmenování výkonného ředitele, prodloužení jeho funkčního období nebo jeho odvolání dvoutřetinovou většinou hlasů svých členů s hlasovacím právem.

Článek 19

Vyslaní národní odborníci a další pracovníci

1.   Cedefop může využívat vyslané národní odborníky nebo další pracovníky, kteří jím nejsou zaměstnáni.

2.   Správní rada přijme rozhodnutí, kterým stanoví pravidla pro vysílání národních odborníků do Cedefopu.

KAPITOLA V

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 20

Právní postavení

1.   Cedefop je agenturou Unie. Má právní subjektivitu.

2.   Cedefop má v každém členském státě co nejširší způsobilost k právům a právním úkonům, jakou jejich vnitrostátní právo přiznává právnickým osobám. Může zejména nabývat a zcizovat movitý i nemovitý majetek a vystupovat před soudem.

3.   Cedefop sídlí v Soluni.

4.   Cedefop může v souladu s čl. 11 odst. 6 zřídit styčnou kancelář v Bruselu s cílem rozšířit svou spolupráci s příslušnými orgány Unie.

Článek 21

Výsady a imunity

Na Cedefop a jeho zaměstnance se vztahuje Protokol č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie.

Článek 22

Pravidla pro používání jazyků

1.   Na Cedefop se vztahuje nařízení Rady č. 1 (9).

2.   Překladatelské služby potřebné pro fungování Cedefopu zajišťuje Překladatelské středisko.

Článek 23

Transparentnost a ochrana údajů

1.   Cedefop vykonává svou činnost s vysokou mírou transparentnosti.

2.   Na dokumenty uchovávané Cedefopem se vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 (10).

3.   Do šesti měsíců ode dne prvního zasedání přijme správní rada podrobná pravidla pro uplatňování nařízení (ES) č. 1049/2001.

4.   Na zpracování osobních údajů Cedefopem se vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 (11). Do šesti měsíců ode dne prvního zasedání stanoví správní rada opatření pro uplatňování nařízení (EU) 2018/1725 Cedefopem, včetně opatření týkajících se jmenování inspektora ochrany údajů. Zmíněná opatření budou stanovena po konzultaci s evropským inspektorem ochrany údajů.

Článek 24

Boj proti podvodům

1.   Pro usnadnění boje proti podvodům, korupci a jakýmkoliv jiným protiprávním jednáním podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 (12) přistoupí Cedefop do 21. srpna 2019 k interinstitucionální dohodě ze dne 25. května 1999 mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské unie a Komisí Evropských společenství o vnitřním vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) (13) a přijme vhodné předpisy vztahující se na veškeré zaměstnance Cedefopu podle vzoru stanoveného v příloze uvedené dohody.

2.   Účetní dvůr má pravomoc provádět audit na základě kontroly dokladů i inspekcí na místě u všech příjemců grantů, dodavatelů, poskytovatelů, zhotovitelů a subdodavatelů, kteří od Cedefopu získali finanční prostředky Unie.

3.   OLAF může provádět šetření včetně kontrol a inspekcí na místě v souladu s pravidly a postupy stanovenými v nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 a v nařízení Rady (Euratom, ES) č. 2185/96 (14) s cílem zjistit, zda v souvislosti s grantovou dohodou, rozhodnutím o grantu nebo zakázkou financovanou Cedefopem nedošlo k podvodu, korupci nebo jinému protiprávnímu jednání poškozujícímu nebo ohrožujícímu finanční zájmy Unie.

4.   Aniž jsou dotčeny odstavce 1, 2 a 3, musí dohody o spolupráci s třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi, smlouvy, grantové dohody a rozhodnutí o grantu Cedefopu obsahovat ustanovení výslovně zmocňující Účetní dvůr a OLAF k provádění těchto auditů nebo šetření v souladu s jejich pravomocemi.

Článek 25

Bezpečnostní pravidla týkající se ochrany utajovaných informací a citlivých informací nepodléhajících utajení

V případě potřeby přijme Cedefop bezpečnostní pravidla rovnocenná bezpečnostním pravidlům Komise pro ochranu utajovaných informací Evropské unie a citlivých informací nepodléhajících utajení, která jsou vymezena v rozhodnutích (EU, Euratom) 2015/443 a (EU, Euratom) 2015/444. Bezpečnostní pravidla Cedefopu zahrnují, mimo jiné a je-li to vhodné, ustanovení o výměně, zpracování a uchovávání takových informací.

Článek 26

Odpovědnost

1.   Smluvní odpovědnost Cedefopu se řídí právem rozhodným pro dotyčnou smlouvu.

2.   Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) má pravomoc rozhodovat na základě jakékoliv rozhodčí doložky obsažené ve smlouvě uzavřené Cedefopem.

3.   V případě mimosmluvní odpovědnosti nahradí Cedefop v souladu s obecnými zásadami společnými právním řádům členských států veškerou újmu způsobenou jeho útvary nebo jeho zaměstnanci při výkonu jejich funkcí.

4.   Soudní dvůr má pravomoc rozhodovat spory o náhradu újmy podle odstavce 3.

5.   Osobní odpovědnost zaměstnanců vůči Cedefopu se řídí služebním řádem a pracovním řádem.

Článek 27

Hodnocení

1.   V souladu s čl. 29 odst. 5 nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 1271/2013 provádí Cedefop hodnocení ex ante a ex post těch programů a činností, které jsou spojeny se značnými výdaji.

2.   Do 21. února 2024 a poté každých pět let zajistí Komise provedení hodnocení v souladu s pokyny Komise, aby posoudila výsledky Cedefopu na základě jeho cílů, pravomocí a úkolů. Komise v průběhu svého hodnocení konzultuje členy správní rady a další hlavní zúčastněné strany. Hodnocení se zejména zabývá případnou potřebou změnit pravomoci Cedefopu a finančními dopady jakékoli takové změny.

3.   Komise podá Evropskému parlamentu, Radě a správní radě zprávu o zjištěních, která z hodnocení vyplynou. Tato zjištění se zveřejní.

Článek 28

Správní šetření

Činnost Cedefopu podléhá šetřením prováděným evropským veřejným ochráncem práv podle článku 228 Smlouvy o fungování Evropské unie.

Článek 29

Spolupráce s třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi

1.   V rozsahu nezbytném k dosažení cílů stanovených v tomto nařízení, a aniž jsou dotčeny pravomoci členských států a orgánů Unie, může Cedefop spolupracovat s příslušnými orgány třetích zemí a s mezinárodními organizacemi.

Za tímto účelem může Cedefop na základě povolení správní rady a po schválení Komisí uzavřít pracovní ujednání s příslušnými orgány třetích zemí a s mezinárodními organizacemi. Tato ujednání nesmějí zakládat žádné právní závazky pro Unii ani členské státy.

2.   Cedefop je otevřen účasti třetích zemí, které za tímto účelem uzavřely dohodu s Unií.

V souladu s příslušnými ustanoveními dohod uvedených v prvním pododstavci se vypracují ujednání, jež určí zejména povahu, rozsah a způsob, kterým se má každá z dotčených třetích zemí podílet na činnosti Cedefopu, včetně ustanovení o jejich účasti na iniciativách Cedefopu, finančních příspěvcích a zaměstnancích. Pokud jde o záležitosti týkající se zaměstnanců, musí být tato ujednání v každém případě v souladu se služebním řádem.

3.   Správní rada přijme strategii pro vztahy se třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi v otázkách, které spadají do působnosti Cedefopu.

Článek 30

Dohoda o sídle a provozní podmínky

1.   Nezbytná ujednání týkající se umístění Cedefopu v hostitelském členském státě a prostor, které dá tento členský stát k dispozici, jakož i zvláštní pravidla, která se v hostitelském členském státě vztahují na výkonného ředitele, členy správní rady, zaměstnance Cedefopu a jejich rodinné příslušníky, se stanoví v dohodě o sídle uzavřené mezi Cedefopem a členským státem, ve kterém je umístěno jeho sídlo.

2.   Hostitelský členský stát zajistí Cedefopu podmínky nezbytné k jeho chodu, včetně vícejazyčného a evropsky orientovaného školství a vhodných dopravních spojení.

KAPITOLA VI

PŘECHODNÁ USTANOVENÍ

Článek 31

Přechodná ustanovení týkající se správní rady

Členové řídící rady zřízené na základě článku 4 nařízení (EHS) č. 337/75 zůstávají ve funkci a vykonávají pravomoci správní rady uvedené v článku 5 tohoto nařízení až do jmenování členů správní rady a nezávislého odborníka podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení.

Článek 32

Přechodná ustanovení týkající se zaměstnanců

1.   Ředitelka Cedefopu jmenovaná na základě článku 6 nařízení (EHS) č. 337/75 vykonává po zbytek svého funkčního období povinnosti výkonného ředitele podle článku 11 tohoto nařízení. Ostatní podmínky její smlouvy se nemění.

2.   Pokud v době vstupu tohoto nařízení v platnost probíhá výběrové řízení na výkonného ředitele, použije se do jeho skončení článek 6 nařízení (EHS) č. 337/75.

3.   Toto nařízení se nedotýká práv a povinností zaměstnanců zaměstnaných podle nařízení (EHS) č. 337/75. Jejich pracovní smlouvy lze prodloužit na základě tohoto nařízení v souladu se služebním řádem a pracovním řádem.

Každá styčná kancelář Cedefopu, která je v provozu v době vstupu tohoto nařízení v platnost, bude zachována.

Článek 33

Přechodná rozpočtová ustanovení

Postup udělení absolutoria za plnění rozpočtů schválených na základě článku 11 nařízení (EHS) č. 337/75 se provádí v souladu s článkem 12a uvedeného nařízení.

KAPITOLA VII

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 34

Zrušení

Nařízení (EHS) č. 337/75 se zrušuje a veškeré odkazy na zrušené nařízení se považují za odkazy na toto nařízení.

Článek 35

Zachování platnosti vnitřních pravidel přijatých řídící radou

Vnitřní pravidla přijatá řídící radou na základě nařízení (EHS) č. 337/75 zůstávají v platnosti po dni 20. února 2019, nerozhodne-li správní rada při uplatňování tohoto nařízení jinak.

Článek 36

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

Ve Štrasburku dne 16. ledna 2019.

Za Evropský parlament

předseda

A. TAJANI

Za Radu

předseda

G. CIAMBA


(1)  Úř. věst. C 209, 30.6.2017, s. 49.

(2)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 11. prosince 2018 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 20. prosince 2018.

(3)  Nařízení Rady (EHS) č. 337/75 ze dne 10. února 1975 o zřízení Evropského střediska pro rozvoj odborného vzdělávání (Úř. věst. L 39, 13.2.1975, s. 1).

(4)  Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1271/2013 ze dne 30. září 2013 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 208 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 (Úř. věst. L 328, 7.12.2013, s. 42).

(5)  Úř. věst. L 56, 4.3.1968, s. 1.

(6)  Rozhodnutí Komise (EU, Euratom) 2015/443 ze dne 13. března 2015 o bezpečnosti v Komisi (Úř. věst. L 72, 17.3.2015, s. 41).

(7)  Rozhodnutí Komise (EU, Euratom) 2015/444 ze dne 13. března 2015 o bezpečnostních pravidlech na ochranu utajovaných informací EU (Úř. věst. L 72, 17.3.2015, s. 53).

(8)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 ze dne 18. července 2018, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie, mění nařízení (EU) č. 1296/2013, (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1304/2013, (EU) č. 1309/2013, (EU) č. 1316/2013, (EU) č. 223/2014 a (EU) č. 283/2014 a rozhodnutí č. 541/2014/EU a zrušuje nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 (Úř. věst. L 193, 30.7.2018, s. 1).

(9)  Nařízení Rady č. 1 o užívání jazyků v Evropském hospodářském společenství (Úř. věst. 17, 6.10.1958, s. 385).

(10)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43).

(11)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 ze dne 23. října 2018 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení nařízení (ES) č. 45/2001 a rozhodnutí č. 1247/2002/ES (Úř. věst. L 295, 21.11.2018, s. 39).

(12)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 ze dne 11. září 2013 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 a nařízení Rady (Euratom) č. 1074/1999 (Úř. věst. L 248, 18.9.2013, s. 1).

(13)  Úř. věst. L 136, 31.5.1999, s. 15.

(14)  Nařízení Rady (Euratom, ES) č. 2185/96 ze dne 11. listopadu 1996 o kontrolách a inspekcích na místě prováděných Komisí za účelem ochrany finančních zájmů Evropských společenství proti podvodům a jiným nesrovnalostem (Úř. věst. L 292, 15.11.1996, s. 2).


31.1.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 30/106


NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2019/129

ze dne 16. ledna 2019

o změně nařízení (EU) č. 168/2013, pokud jde o používání úrovně Euro 5 u schvalování typu dvoukolových nebo tříkolových vozidel a čtyřkolek

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 114 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

v souladu s řádným legislativním postupem (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Na základě zprávy Komise Evropskému parlamentu a Radě o souhrnné studii o dopadech environmentální úrovně Euro 5 na životní prostředí u vozidel kategorie L (dále jen „souhrnná studie“) podle čl. 23 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 168/2013 (3) a s ohledem na problémy, s nimiž se potýkají schvalovací orgány a zúčastněné strany při používání uvedeného nařízení, měly by být v nařízení (EU) č. 168/2013 v zájmu jeho hladkého používání provedeny jisté změny a vyjasnění.

(2)

Pokud jde o požadavek na instalaci druhého stupně palubního diagnostického systému (OBD), který zajišťuje kontrolu a hlášení, zda nedošlo k selhání či poškození systému pro regulaci emisí, Komise na základě souhrnné studie dospěla k závěru, že existují technická omezení, pokud jde o monitorování katalyzátoru u určitých vozidel, a že je nezbytný další vývoj, aby se zajistilo jeho správné provádění. Neočekává se, že monitorování katalyzátoru bude hotové pro první kolo etapy snižování emisí pro Euro 5, mělo by se s ním však počítat pro rok 2025. Článek 21 nařízení (EU) č. 168/2013 by tudíž měl stanovit čas potřebný k zajištění správného provádění požadavku na druhý stupeň systému OBD.

(3)

Vzhledem k tomu, že vozidla kategorií L1e a L2e jsou již vyloučena z požadavku být vybavena prvním stupněm systému OBD, měla by být vozidla kategorie L6e, která jsou navržena a konstruována podle specifikací pro mopedy a vyráběna v poměrně malých objemech, od tohoto požadavku rovněž osvobozena.

(4)

Je nutné vyjasnit výjimku pro vozidla kategorie L1e a L2e z požadavku být vybavena druhým stupněm systému OBD a rozšířit tuto výjimku na lehké čtyřkolky (kategorie L6e) a podkategorie motocyklů enduro (L3e-AxE) a trial (L3e-AxT).

(5)

Motocykly enduro a trial mají krátkou životnost a ve své podstatě a používání jsou si velmi podobné s těžkými terénními čtyřkolkami (L7e-B), které jsou od požadavku být vybaveny druhým stupeněm systému OBD osvobozeny. Tato výjimka by proto měla být rozšířena na motocykly enduro a trial.

(6)

Komise na základě souhrnné studie dospěla k závěru, že matematický postup pro výpočet životnosti uvedený v čl. 23 odst. 3 písm. c) nařízení (EU) č. 168/2013, který se uplatňuje při zkouškách vozidel po ujetí prvních 100 km, neodráží skutečné poškození systému pro regulaci emisí u vozidla v průběhu jeho životnosti. Tato metoda by již neměla být používána, a v důsledku toho by měla být do roku 2025 postupně zrušena, aby zúčastněné strany měly dostatek času se přizpůsobit. Pro období do roku 2025 by měla být zvýšena požadovaná celková vzdálenost ujetá vozidlem před tím, než je podrobeno zkoušce, aby se zajistilo, že výsledky zkoušky budou spolehlivé.

(7)

Technologie nezbytná ke splnění limitů Euro 5 je již k dispozici. Komise však ve své zprávě na základě souhrnné studie dospěla k závěru, že datum použitelnosti emisních limitů Euro 5 u některých vozidel kategorie L (L6e-B, L2e-U, L3e-AxT a L3e-AxE) bude třeba prodloužit z roku 2020 na rok 2024, aby se zvýšil poměr nákladové efektivity ve srovnání s výchozím scénářem. Kromě toho výrobci těchto vozidel, což jsou většinou malé a střední podniky, potřebují více času, aby bylo zajištěno, že přechodu na hnací ústrojí s nulovými emisemi, jako je např. elektrifikace, lze dosáhnout nákladově efektivním způsobem.

(8)

Článek 30 nařízení (EU) č. 168/2013 vyžaduje, aby certifikát EU schválení typu obsahoval jako přílohu výsledky zkoušky. Za účelem lepší srozumitelnosti by toto ustanovení mělo být změněno tak, aby bylo zřejmé, že se v něm odkazuje na list s výsledky zkoušek.

(9)

Určité nesrovnalosti, pokud jde o datum použitelnosti limitů hladiny akustického tlaku pro Euro 5 uvedené v příloze IV nařízení (EU) č. 168/2013 by měly být vyjasněny, aby se zajistilo, že stávající limity (Euro 4) budou i nadále použitelné, dokud nebudou stanoveny nové limity pro Euro 5.

(10)

Nařízení (EU) č. 168/2013 svěřilo Komisi pravomoc k přijímání aktů v přenesené pravomoci na období pěti let, jež skončilo dne 21. března 2018. Jelikož je neustále třeba aktualizovat prvky právních předpisů týkajících se schválení typu v souladu s technickým pokrokem nebo zavádět jiné změny v souladu se zmocněním, mělo by být uvedené nařízení změněno tak, aby stanovilo prodloužení přenesené pravomoci na dobu dalších pěti let s možností automatického prodloužení.

(11)

V zájmu právní jistoty by zmocnění Komise k přijímání aktů v přenesené pravomoci týkajících se technických požadavků na palubní diagnostiku uvedené v nařízení (EU) č. 168/2013 mělo být jasnější a přesnější.

(12)

Jelikož tímto nařízením se mění nařízení (EU) č. 168/2013, aniž by se rozšiřoval obsah jeho právní úpravy, a jelikož cíle tohoto nařízení nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej z důvodu jeho rozsahu a účinků může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů.

(13)

Nařízení (EU) č. 168/2013 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Nařízení (EU) č. 168/2013 se mění takto:

1)

Článek 21 se nahrazuje tímto:

„Článek 21

Obecné požadavky na palubní diagnostické systémy

1.   Vozidla kategorie L, s výjimkou vozidel kategorií L1e, L2e a L6e, musí být od dat použitelnosti uvedených v příloze IV vybavena systémem OBD, který splňuje funkční požadavky a zkušební postupy stanovené v aktech v přenesené pravomoci uvedených v odstavci 8.

2.   Od dat uvedených v bodě 1.8.1 přílohy IV musí být vozidla kategorií L3e a L4e a vozidla podkategorií L5e-A a L7e-A vybavena prvním stupněm systému OBD, který kontroluje, zda nedošlo k selhání elektrotechnických nebo elektronických prvků systému pro regulaci emisí, a hlásí ta selhání, která mají za důsledek překročení hraničních hodnot emisí stanovených v příloze VI části B1.

3.   Od dat uvedených v bodě 1.8.2 přílohy IV musí být vozidla kategorií a podkategorií L3e, L4e, L5e a L7e vybavena prvním stupněm systému OBD, který kontroluje, zda nedošlo k selhání elektrotechnických nebo elektronických prvků systému pro regulaci emisí, a který se aktivuje zprávu, pokud dojde k překročení hraničních hodnot emisí stanovených v příloze VI části B1. Systémy OBD prvního stupně pro tyto kategorie a podkategorie vozidel rovněž nahlásí aktivaci jakéhokoli provozního režimu, v němž dojde k výraznému snížení točivého momentu motoru.

4.   Od dat uvedených v bodě 1.8.3 přílohy IV musí být vozidla kategorií L3e, L4e, L5e a L7e vybavena prvním stupněm systému OBD, který kontroluje, zda nedošlo k selhání elektrotechnických nebo elektronických prvků systému pro regulaci emisí, a který aktivuje zprávu, pokud dojde k překročení hraničních hodnot emisí stanovených v příloze VI části B2. Systémy OBD prvního stupně pro tyto kategorie vozidel rovněž nahlásí aktivaci jakéhokoli provozního režimu, v němž dojde k výraznému snížení točivého momentu motoru.

5.   Od dat uvedených v bodě 1.8.4 přílohy IV musí být vozidla kategorií L3e a L4e a vozidla podkategorií L5e-A a L7e-A navíc vybavena druhým stupněm systému OBD, který kontroluje a hlásí, s výjimkou monitorování katalyzátoru, zda nedošlo k selhání či poškození systému pro regulaci emisí, jež by mělo za důsledek překročení hraničních hodnot emisí pro OBD stanovených v příloze VI části B1.

6.   Od dat uvedených v bodě 1.8.5 přílohy IV musí být vozidla kategorií L3e a L4e a vozidla podkategorií L5e-A a L7e-A navíc vybavena druhým stupněm systému OBD, který kontroluje a hlásí, zda nedošlo k selhání či poškození systému pro regulaci emisí, jež by mělo za důsledek překročení hraničních hodnot emisí pro OBD stanovených v příloze VI části B2.

7.   Odstavce 5 a 6 se nevztahují na motocykly enduro podkategorie L3e-AxE a motocykly trial podkategorie L3e-AxT.

8.   S cílem harmonizovat hlášení OBD systémů týkající se funkční bezpečnosti nebo chyb systému pro regulaci emisí a usnadnit efektivní a účinnou opravu vozidla je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 75, jimiž se doplňuje toto nařízení stanovením podrobných technických požadavků na palubní diagnostiku s ohledem vozidla kategorií a podkategorií uvedených v příloze II části C1 – Požadavky na konstrukci vozidla a obecné požadavky na schvalování typu řádku vztahujícímu se k č. 11, včetně funkčních požadavků na OBD a zkušebních postupů ohledně témat uvedených v odstavcích 1 až 7 tohoto článku, a podrobných technických požadavků na druh zkoušky VIII uvedený v příloze V.“

2)

V čl. 23 odst. 3 se písmeno c) nahrazuje tímto:

„c)

matematický postup pro výpočet životnosti:

Do 31. prosince 2024 musí být u každé složky emise výsledek vynásobení faktoru zhoršení uvedeného v části B přílohy VII výsledkem zkoušky vlivu na životní prostředí vozidla, které po prvním nastartování na konci výrobní linky najelo více než 100 km, nižší než zkušební limit ohledně vlivu na životní prostředí uvedený v části A přílohy VI.

Bez ohledu na první pododstavec musí být u nových typů vozidel od 1. ledna 2020 a u stávajících typů vozidel od 1. ledna 2021 do 31. prosince 2024 u každé složky emise výsledek vynásobení faktoru zhoršení uvedeného v části B přílohy VII výsledkem zkoušky vlivu na životní prostředí vozidla, které po prvním nastartování na konci výrobní linky najelo více než 2 500 km u vozidla s maximální konstrukční rychlostí < 130 km/h a 3 500 km u vozidla s maximální konstrukční rychlostí ≥ 130 km/h, nižší než limit výfukových emisí uvedený v části A přílohy VI.“

3)

V čl. 30 odst. 1 se písmeno b) nahrazuje tímto:

„b)

list s výsledky zkoušek;“.

4)

V čl. 44 odst. 1 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:

„První pododstavec se použije pouze na vozidla na území Unie, na něž se v době jejich výroby vztahovalo platné EU schválení typu, která však nebyla před tím, než toto EU schválení typu pozbylo platnosti, zaregistrována nebo uvedena do provozu.“

5)

V článku 75 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 18 odst. 3, čl. 20 odst. 2, čl. 21 odst. 8, čl. 22 odst. 5 a 6, čl. 23 odst. 6 a 12, čl. 24 odst. 3, čl. 25 odst. 8, čl. 32 odst. 6, čl. 33 odst. 6, čl. 50 odst. 4, čl. 54 odst. 3, čl. 57 odst. 12 a článcích 65 a 74 je Komisi svěřena na dobu pěti let, počínaje dnem 22. března 2013. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o dalších pět let, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období. Komise vypracuje zprávu o výkonu přenesené pravomoci nejpozději 22. června 2022 a devět měsíců před koncem každého z těchto období.“

6)

Přílohy II, IV, V a VI se mění v souladu s přílohou tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

Ve Štrasburku dne 16. ledna 2019.

Za Evropský parlament

předseda

A. TAJANI

Za Radu

předseda

G. CIAMBA


(1)  Úř. věst. C 367, 10.10.2018, s. 32.

(2)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 29. listopadu 2018 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 17. prosince 2018.

(3)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 168/2013 ze dne 15. ledna 2013 o schvalování dvoukolových nebo tříkolových vozidel a čtyřkolek a dozoru nad trhem s těmito vozidly (Úř. věst. L 60, 2.3.2013, s. 52).


PŘÍLOHA

Přílohy II, IV, V a VI nařízení (EU) č. 168/2013 se mění takto:

1)

V příloze II oddílu C1 řádku vztahujícímu se k č. 11 se u podkategorií L6e-A a L6e-B zrušuje znak „X“.

2)

Tabulka v příloze IV se mění takto:

a)

body 1.1.2.1, 1.1.2.2 a 1.1.2.3 se nahrazují tímto:

„1.1.2.1

Euro 4: Příloha VI (A1)

L1e, L2e, L6e

1.1.2017

1.1.2018

31.12.2020; pro L2e-U a L6e-B: 31.12.2024

1.1.2.2

Euro 4: Příloha VI (A1)

L3e, L4e, L5e, L7e

1.1.2016

1.1.2017

31.12.2020; pro L3e-AxE a L3e-AxT 31.12.2024

1.1.2.3

Euro 5: Příloha VI (A2)

L1e-L7e

1.1.2020;

pro L2e-U, L3e-AxE, L3e-AxT a L6e-B: 1.1.2024

1.1.2021;

pro L2e-U, L3e-AxE, L3e-AxT a L6e-B: 1.1.2025“

 

b)

body 1.8.1, 1.8.2 a 1.8.3 se nahrazují tímto:

„1.8.1

Funkční požadavky na systém OBD I

L3e, L4e, L5e-A, L7e-A

1.1.2016

1.1.2017

31.12.2020

Postupy environmentálních zkoušek systému OBD I (druh testu VIII)

Limitní hodnoty environmentálních zkoušek systému OBD I, příloha VI (B1)

1.8.2

Funkční požadavky na systém OBD I včetně provozního režimu, který významně snižuje točivý moment motoru

L3e, L4e, L5e, L7e

1.1.2020

1.1.2021

31.12.2024

Postupy environmentálních zkoušek systému OBD I (druh testu VIII)

Limitní hodnoty environmentálních zkoušek systému OBD I, příloha VI (B1)

1.8.3

Funkční požadavky na systém OBD I včetně provozního režimu, který významně snižuje točivý moment motoru

L3e, L4e, L5e, L7e

1.1.2024

1.1.2025“

 

Postupy environmentálních zkoušek systému OBD I (druh testu VIII)

Limitní hodnoty environmentálních zkoušek systému OBD I, příloha VI (B2)

c)

vkládají se nové body, které znějí:

„1.8.4

Funkční požadavky OBD II s výjimkou monitorování katalyzátoru

L3e, (vyjma L3e-AxE a L3e-AxT), L4e, L5e-A, L7e-A

1.1.2020

1.1.2021

31.12.2024

Postupy environmentálních zkoušek systému OBD II (druh testu VIII)

Limitní hodnoty environmentálních zkoušek systému OBD II, příloha VI (B1)

1.8.5

Funkční požadavky na systém OBD II

L3e, (vyjma L3e-AxE a L3e-AxT), L4e, L5e-A, L7e-A

1.1.2024

1.1.2025“

 

Postupy environmentálních zkoušek systému OBD II (druh testu VIII)

Limitní hodnoty environmentálních zkoušek systému OBD II, příloha VI (B2)

d)

body 1.9.1 a 1.9.2 se nahrazují tímto:

„1.9.1

Postupy a limity pro zkoušky hladiny akustického tlaku, příloha VI část D

L1e, L2e, L6e

1.1.2017

1.1.2018

 

1.9.2

Postupy a limity pro zkoušky hladiny akustického tlaku (3), příloha VI část D

L3e, L4e, L5e, L7e

1.1.2016

1.1.2017“

 

e)

bod 1.9.4 se nahrazuje tímto:

„1.9.4

Předpisy EHK OSN č. 9, 41, 63 a 92 a související nové limity navržené Komisí

L1e-L7e“

 

 

 

3)

V příloze V oddílu B se obsah buňky ve druhém řádku prvního sloupce nahrazuje tímto:

„Druh zkoušky I (19) Hmotnost částic (pouze Euro 5).“;

4)

Příloha VI se mění takto:

a)

v oddílu B1 se zrušuje první řádek odkazující na vozidla kategorie „L6e-A“;

b)

v oddílu B2 se v prvním řádku:

i)

slova „L3e-L7e (6)“ nahrazují slovy „L3e, L4e, L5e, L7e“;

ii)

slova „Všechna vozidla kategorie L kromě kategorie L1e a L2e“ nahrazují tímto:

„Všechna vozidla kategorie L kromě kategorie L1e, L2e a L6e“.


SMĚRNICE

31.1.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 30/112


SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2019/130

ze dne 16. ledna 2019,

kterou se mění směrnice 2004/37/ES o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí karcinogenům nebo mutagenům při práci

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 153 odst. 2 písm. b) ve spojení s čl. 153 odst. 1 písm. a) této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

po konzultaci s Výborem regionů,

v souladu s řádným legislativním postupem (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Cílem směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/37/ES (3) je chránit zaměstnance před riziky pro jejich zdraví a bezpečnost vznikajícími z expozice karcinogenům nebo mutagenům na pracovišti. Jednotná úroveň ochrany před riziky spojenými s karcinogeny a mutageny se v uvedené směrnici stanoví prostřednictvím rámce obecných zásad, který členským státům umožní zajistit jednotné uplatňování minimálních požadavků. Závazné limitní hodnoty expozice na pracovišti stanovené na základě dostupných informací, včetně vědeckých a technických údajů, ekonomické proveditelnosti, důkladného posouzení socioekonomického dopadu a dostupnosti protokolů a technik pro měření expozice na pracovišti, jsou důležitými aspekty obecných postupů pro ochranu zaměstnanců stanovených uvedenou směrnicí. V tomto ohledu je v případech, kdy panuje nejistota, zcela zásadní vzít v potaz zásadu předběžné opatrnosti. Cílem minimálních požadavků stanovených v uvedené směrnici je chránit zaměstnance na úrovni Unie. Členské státy mohou stanovit přísnější závazné limitní hodnoty expozice na pracovišti nebo jiná ochranná opatření.

(2)

Limitní hodnoty expozice na pracovišti jsou součástí opatření k řízení rizik podle směrnice 2004/37/ES. Dodržováním těchto limitních hodnot nejsou dotčeny další povinnosti zaměstnavatelů podle uvedené směrnice, zejména omezení používání karcinogenů a mutagenů na pracovišti, prevence nebo omezení expozice zaměstnanců karcinogenům a mutagenům a opatření, která by měla být za tímto účelem prováděna. Pokud je to technicky možné, měla by tato opatření zahrnovat nahrazení karcinogenu nebo mutagenu látkou, směsí nebo postupem, které pro zdraví zaměstnanců nejsou nebezpečné nebo jsou méně nebezpečné, a používání uzavřeného systému nebo jiných opatření určených k omezení úrovně expozice zaměstnanců na co nejnižší úroveň, čímž se podpoří inovace.

(3)

U většiny karcinogenů a mutagenů není vědecky možné určit úrovně expozice, pod kterými by expozice nevedla k nepříznivým účinkům. I když stanovení limitních hodnot na pracovišti pro karcinogeny nebo mutageny podle této směrnice neodstraňuje rizika pro zdraví a bezpečnost zaměstnanců vznikající v důsledku expozice těmto látkám při práci (zbytkové riziko), přesto přispívá k významnému zmírnění rizik plynoucích z této expozice za pomoci přístupu postupného snižování a stanovení cílů podle směrnice 2004/37/ES. U jiných karcinogenů a mutagenů je vědecky možné určit úrovně, pod nimiž se nepředpokládá, že by expozice vedla k nepříznivým účinkům.

(4)

Maximální úrovně expozice zaměstnanců některým karcinogenům nebo mutagenům jsou stanoveny limitními hodnotami, které podle směrnice 2004/37/ES nesmějí být překročeny. Tyto limitní hodnoty by měly být revidovány a měly by být stanoveny limitní hodnoty pro další karcinogeny a mutageny.

(5)

Limitní hodnoty stanovené touto směrnicí by měly být v případě potřeby revidovány s ohledem na dostupné informace, včetně vědeckých a technických údajů a osvědčených postupů, technik a protokolů pro měření úrovně expozice na pracovišti založených na důkazech. Tyto informace by měly pokud možno zahrnovat údaje o zbytkových rizicích pro zdraví zaměstnanců a stanoviska Vědeckého výboru pro limitní hodnoty expozice při práci (dále jen „výbor SCOEL“) a Poradního výboru pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (dále jen „výbor ACSH“). Informace týkající se zbytkového rizika, veřejně dostupné na úrovni Unie, jsou důležité pro budoucí práci na omezování rizik vznikajících z expozice karcinogenům a mutagenům na pracovišti, a to včetně budoucích revizí limitních hodnot stanovených v této směrnici.

(6)

Nejpozději v prvním čtvrtletí roku 2019 by Komise měla zohlednit nejnovější vývoj vědeckých poznatků a posoudit možnost změny oblasti působnosti směrnice 2004/37/ES s cílem zahrnout látky toxické pro reprodukci. Na základě toho by měla Komise případně předložit legislativní návrh, po konzultaci se sociálními partnery.

(7)

U některých karcinogenů s bezprahovým účinkem nelze odvodit limitní hodnotu expozice z hlediska ochrany zdraví, ale je možné doporučit limitní hodnotu pro tyto karcinogeny na základě dostupných informací včetně vědeckých a technických údajů.

(8)

Za účelem zajištění nejvyšší možné úrovně ochrany proti některým karcinogenům a mutagenům je nezbytné vzít v úvahu jiné způsoby absorpce, včetně možnosti kožní absorpce.

(9)

Výbor SCOEL je nápomocen Komisi zejména při vyhodnocování nejnovějších dostupných vědeckých údajů a při navrhování limitních hodnot expozice na pracovišti pro ochranu zaměstnanců před riziky spojenými s chemickými činiteli, které mají být stanoveny na úrovni Unie na základě směrnice Rady 98/24/ES (4) a směrnice 2004/37/ES. Výbor ACSH je tripartitním orgánem, který je Komisi nápomocen při přípravě, provádění a hodnocení činností v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Výbor ACSH zejména přijímá tripartitní stanoviska k iniciativám za účelem stanovení limitních hodnot expozice na pracovišti na úrovni Unie na základě dostupných informací, včetně vědeckých a technických údajů, jakož i údajů o sociálních aspektech a ekonomické proveditelnosti těchto iniciativ. Rovněž byly vzaty v úvahu další dostatečně spolehlivé a veřejně známé zdroje vědeckých informací, zejména Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC), Světová zdravotnická organizace a národní agentury.

(10)

Práce výboru SCOEL a její transparentnost je nedílnou součástí odpovědného politického procesu. Má-li být provedena reorganizace činnosti výboru SCOEL, vyčleněné zdroje by měly být zaručeny a nemělo by dojít ke ztrátě odborných znalostí v oblasti epidemiologie, toxikologie, pracovního lékařství a ochrany zdraví při práci.

(11)

Změny příloh I a III směrnice 2004/37/ES stanovené touto směrnicí jsou dalším krokem v dlouhodobém procesu její aktualizace. Jako další krok v rámci tohoto procesu předložila Komise návrh na stanovení limitních hodnot včetně doplnění poznámky „kůže“ k pěti dalším karcinogenům. Komise dále ve svém sdělení ze dne 10. ledna 2017 nazvaném „Bezpečnější a zdravější práce pro všechny – Modernizace právních předpisů a politiky EU v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci“ prohlásila, že by měly být provedeny ještě další změny směrnice 2004/37/ES. Komise by měla průběžně pokračovat v aktualizacích příloh I a III směrnice 2004/37/ES v souladu s článkem 16 uvedené směrnice a se zavedenou praxí a měla by je v případě potřeby změnit s ohledem na dostupné informace, včetně postupně získávaných vědeckých a technických údajů, jako jsou údaje o zbytkových rizicích. Tato práce by měla případně vést k návrhům budoucích úprav limitních hodnot stanovených ve směrnici 2004/37/ES a v této směrnici, jakož i k navržení dalších látek, směsí a postupů do přílohy I a dalších limitních hodnot do přílohy III.

(12)

Je důležité chránit zaměstnance vystavené karcinogenním nebo mutagenním látkám v důsledku přípravy, podávání nebo likvidace nebezpečných léků, včetně cytostatických nebo cytotoxických léků, a v důsledku práce zahrnující expozici karcinogenním nebo mutagenním látkám při čištění, přepravě, praní a likvidaci nebezpečných léků nebo materiálů kontaminovaných nebezpečnými léky, jakož i při osobní péči o pacienty léčené nebezpečnými léky. Jako první krok vydala Komise pokyny k omezení rizik v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci ve zdravotnictví, včetně rizik spojených s expozicí cytostatickým nebo cytotoxickým lékům, a to ve formě zvláštních pokynů ohledně prevence a osvědčených postupů. Těmito pokyny nejsou dotčeny další možné legislativní návrhy nebo jiné iniciativy.

(13)

V souladu s doporučeními výborů SCOEL a ACSH, jsou-li k dispozici, se limitní hodnoty pro inhalační cestu expozice stanoví ve vztahu k referenčnímu období osmi hodin časově váženého průměru (dlouhodobé limitní hodnoty expozice) a u některých karcinogenů nebo mutagenů ve vztahu ke kratším referenčním obdobím, obecně patnáct minut časově váženého průměru (krátkodobé limitní hodnoty expozice), s cílem v co největší míře omezit účinky krátkodobé expozice. V souladu s doporučeními výborů SCOEL a ACSH se rovněž zavádí poznámka „kůže“. Rovněž by měly být vzaty v úvahu další zdroje vědeckých informací, které jsou dostatečně spolehlivé a veřejně známé.

(14)

Měla by se také prosazovat zásada prevence na pracovišti, pokud jde o účinky karcinogenů a mutagenů na budoucí generace, jako jsou například negativní dopady na reprodukční schopnost mužů a žen, jakož i na vývoj plodu. Za tímto účelem by členské státy měly sdílet osvědčené postupy v této oblasti.

(15)

Existují dostatečné důkazy o karcinogenitě minerálních olejů, které byly předtím použity ve spalovacích motorech k lubrikaci a chlazení pohybujících se částí v motoru. Tyto použité minerální motorové oleje vznikají v daném procesu, a proto nepodléhají klasifikaci v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 (5). Výbor SCOEL identifikoval u těchto olejů možnost významné kožní absorpce, dospěl k závěru, že k expozici na pracovišti dochází dermální cestou, a důrazně doporučil uvedení poznámky „kůže“. Výbor ACSH se dohodl, že použité minerální motorové oleje by měly být zařazeny mezi karcinogenní látky, směsi a postupy uvedené v příloze I směrnice 2004/37/ES, a shodl se na možnosti významné kožní absorpce. K omezení expozice prostřednictvím kožní absorpce lze použít řadu osvědčených postupů, zahrnujících používání osobních ochranných prostředků, jako jsou rukavice, a odstraňování a čištění kontaminovaného oblečení. Plné dodržování těchto postupů, jakož i nově vznikajících osvědčených postupů by mohlo pomoci tuto expozici omezit. Je proto zapotřebí zařadit do přílohy I směrnice 2004/37/ES práce zahrnující expozici minerálním olejům, které byly předtím použity ve spalovacích motorech k lubrikaci a chlazení pohybujících se částí v motoru, a uvést k nim v příloze III směrnice 2004/37/ES poznámku „kůže“ označující možnost významné kožní absorpce.

(16)

Existují dostatečné důkazy o karcinogenitě emisí výfukových plynů ze vznětových motorů vznikajících v těchto motorech při spalování motorové nafty. Emise výfukových plynů ze vznětových motorů vznikají v daném procesu, a proto nepodléhají klasifikaci v souladu s nařízením (ES) č. 1272/2008. Výbor ACSH se dohodl na zařazení výfukových plynů z tradičních vznětových motorů mezi karcinogenní látky, směsi a postupy uvedené v příloze I směrnice 2004/37/ES a požádal o další šetření v souvislosti s vědeckými a technickými aspekty novějších typů motorů. IARC zařadila výfukové plyny ze vznětových motorů do kategorie „karcinogenní pro člověka“ (skupina 1 klasifikace IARC) a upřesnila, že ačkoli bylo množství pevných částic a chemických látek u novějších typů vznětových motorů omezeno, není prozatím zřejmé, jak se v souvislosti s těmito kvantitativními a kvalitativními změnami může změnit účinek na zdraví. IARC rovněž upřesnila, že jako marker expozice se obvykle používá elementární uhlík, který je významnou složkou těchto emisí. S ohledem na výše uvedené a počet zaměstnanců, kteří jsou emisím vystaveni, je vhodné zařadit práce zahrnující expozici emisím výfukových plynů ze vznětových motorů do přílohy I směrnice 2004/37/ES a v její příloze III stanovit limitní hodnotu pro emise výfukových plynů ze vznětových motorů vypočtenou na základě elementárního uhlíku. Položky v přílohách I a III směrnice 2004/37/ES by se měly vztahovat na výfukové plyny ze všech typů vznětových motorů.

(17)

Pokud jde o emise výfukových plynů ze vznětových motorů, v některých odvětvích může být v krátkodobém horizontu složité dosáhnout limitní hodnoty 0,05 mg/m3 měřené jako elementární uhlík. Než tedy začne tato limitní hodnota platit, mělo by být kromě lhůty pro provedení zavedeno ještě dvouleté přechodné období. Avšak pro odvětví hlubinné těžby a ražby tunelů by mělo být kromě lhůty pro provedení zavedeno pětileté přechodné období, než začne tato limitní hodnota platit.

(18)

Některé směsi polycyklických aromatických uhlovodíků (PAU), především ty, které obsahují benzo[a]pyren, splňují kritéria pro klasifikaci jako karcinogeny (kategorie 1 A nebo 1B) v souladu s nařízením (ES) č. 1272/2008, a proto se jedná o karcinogeny ve smyslu směrnice 2004/37/ES. K expozici takovým směsím může docházet mimo jiné při pracích zahrnujících procesy spalování, například z výfukových plynů spalovacích motorů, a procesy vysokoteplotního spalování. Výbor SCOEL identifikoval u těchto směsí možnost významné kožní absorpce a výbor ACSH se dohodl na tom, že je důležité zavést limitní hodnotu expozice směsí PAU při práci, a doporučil, aby bylo provedeno vyhodnocení vědeckých aspektů s cílem navrhnout, aby byla v budoucnu stanovena limitní hodnota expozice při práci. Proto je vhodné k nim v příloze III směrnice 2004/37/ES uvést poznámku „kůže“ označující možnost významné kožní absorpce. Na základě dalších šetření by mělo být rovněž posouzeno, zda je v zájmu lepší ochrany zaměstnanců před směsmi PAU nutné stanovit pro tyto směsi limitní hodnotu.

(19)

Trichlorethylen splňuje kritéria pro klasifikaci jako karcinogen (kategorie 1B) v souladu s nařízením (ES) č. 1272/2008, a proto se jedná o karcinogen ve smyslu směrnice 2004/37/ES. Výbor SCOEL označil trichlorethylen za genotoxický karcinogen. Na základě dostupných informací, včetně vědeckých a technických údajů, je možné stanovit limitní hodnoty pro trichlorethylen ve vztahu k referenčnímu období osmi hodin (dlouhodobá limitní hodnota) a ve vztahu ke kratšímu referenčnímu období časově váženého průměru patnácti minut (krátkodobá limitní hodnota expozice). Výbor SCOEL identifikoval u tohoto karcinogenu možnost významné kožní absorpce a výbor ACSH se dohodl na konkrétní limitní hodnotě na základě dostupných informací, včetně vědeckých a technických údajů. Proto je vhodné stanovit dlouhodobé a krátkodobé limitní hodnoty expozice pro trichlorethylen a v příloze III směrnice 2004/37/ES k němu uvést poznámku „kůže“ označující možnost významné kožní absorpce. S ohledem na rozvíjející se vědecké poznatky a technický pokrok by měly být limitní hodnoty pro tyto látky předmětem zvláště pozorného přezkumu.

(20)

4,4′-methylendianilin (MDA) splňuje kritéria pro klasifikaci jako karcinogen (kategorie 1B) v souladu s nařízením (ES) č. 1272/2008, a proto se jedná o karcinogen ve smyslu směrnice 2004/37/ES. Výbor SCOEL dospěl k závěru, že u tohoto karcinogenu s bezprahovým účinkem nelze odvodit limitní hodnotu expozice z hlediska ochrany zdraví. Na základě dostupných informací včetně vědeckých a technických údajů je však možné pro 4,4′-methylendianilin doporučit limitní hodnotu. Výbor SCOEL identifikoval u tohoto karcinogenu možnost významné kožní absorpce a výbor ACSH se dohodl na konkrétní limitní hodnotě na základě dostupných informací, včetně vědeckých a technických údajů. Proto je vhodné stanovit limitní hodnotu pro 4,4′-methylenedianilin a v příloze III směrnice 2004/37/ES k němu uvést poznámku „kůže“ označující možnost významné kožní absorpce.

(21)

Epichlorhydrin (1-chloro-2,3-epoxypropan) splňuje kritéria pro klasifikaci jako karcinogen (kategorie 1B) v souladu s nařízením (ES) č. 1272/2008, a proto se jedná o karcinogen ve smyslu směrnice 2004/37/ES. Výbor SCOEL dospěl k závěru, že u tohoto karcinogenu s bezprahovým účinkem nelze odvodit limitní hodnotu expozice z hlediska ochrany zdraví, a doporučil zabránit expozici této látce na pracovišti. Výbor SCOEL identifikoval u epichlorhydrinu možnost významné kožní absorpce a výbor ACSH se dohodl na konkrétní limitní hodnotě na základě dostupných informací, včetně vědeckých a technických údajů. Proto je vhodné stanovit limitní hodnotu pro epichlorhydrin a v příloze III směrnice 2004/37/ES k němu uvést poznámku „kůže“ označující možnost významné kožní absorpce.

(22)

Ethylendibromid (1,2-dibromoethan, EDB) splňuje kritéria pro klasifikaci jako karcinogen (kategorie 1B) v souladu s nařízením (ES) č. 1272/2008, a proto se jedná o karcinogen ve smyslu směrnice 2004/37/ES. Výbor SCOEL dospěl k závěru, že u tohoto karcinogenu s bezprahovým účinkem nelze odvodit limitní hodnotu expozice z hlediska ochrany zdraví, a doporučil zabránit expozici této látce na pracovišti. Výbor SCOEL identifikoval u ethylendibromidu možnost významné kožní absorpce a výbor ACSH se dohodl na konkrétní limitní hodnotě na základě dostupných informací, včetně vědeckých a technických údajů. Proto je vhodné stanovit limitní hodnotu pro ethylendibromid a v příloze III směrnice 2004/37/ES k němu uvést poznámku „kůže“ označující možnost významné kožní absorpce.

(23)

Ethylendichlorid (1,2-dichloroethan, EDC) splňuje kritéria pro klasifikaci jako karcinogen (kategorie 1B) v souladu s nařízením (ES) č. 1272/2008, a proto se jedná o karcinogen ve smyslu směrnice 2004/37/ES. Výbor SCOEL dospěl k závěru, že u tohoto karcinogenu s bezprahovým účinkem nelze odvodit limitní hodnotu expozice z hlediska ochrany zdraví. Na základě dostupných informací včetně vědeckých a technických údajů je však možné pro ethylendichlorid doporučit limitní hodnotu. Výbor SCOEL identifikoval u ethylendichloridu možnost významné kožní absorpce a výbor ACSH se dohodl na konkrétní limitní hodnotě na základě dostupných informací, včetně vědeckých a technických údajů, a zdůraznil, že chybějí spolehlivé a aktualizované vědecké údaje týkající se zejména způsobu účinku. Proto je vhodné stanovit limitní hodnotu pro ethylendichlorid a v příloze III směrnice 2004/37/ES k němu uvést poznámku „kůže“ označující možnost významné kožní absorpce.

(24)

„Dohoda o ochraně zdraví pracovníků prostřednictvím správné manipulace a správného používání krystalického křemene a produktů, které ho obsahují“, podepsaná sdruženími tvořícími Evropskou síť pro oxid křemičitý (NEPSi), a další dohody sociálních partnerů, které vedle regulačních opatření poskytují pokyny a nástroje na podporu účinného plnění povinností zaměstnavatelů stanovených ve směrnici 2004/37/ES, jsou cennými nástroji doplňujícími regulační opatření. Komise by měla sociální partnery k uzavírání takových dohod vybízet a zároveň respektovat jejich nezávislost. Dodržování těchto dohod by však nemělo zakládat předpoklad shody s povinnostmi zaměstnavatele stanovenými ve směrnici 2004/37/ES. Pravidelně aktualizovaný seznam těchto dohod by měl být zveřejňován na internetových stránkách Evropské agentury pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (EU-OSHA).

(25)

Komise konzultovala tuto problematiku s výborem ACSH a provedla v souladu s článkem 154 Smlouvy o fungování Evropské unie dvoufázovou konzultaci s evropskými sociálními partnery.

(26)

Tato směrnice dodržuje základní práva a ctí zásady zakotvené v Listině základních práv Evropské unie, zejména v čl. 31 odst. 1 Listiny.

(27)

Za účelem účinné ochrany zaměstnanců budou limitní hodnoty stanovené v této směrnici pravidelně přezkoumávány s ohledem na provádění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 (6) a stanovisek dvou výborů Evropské agentury pro chemické látky, totiž Výboru pro posuzování rizik a Výboru pro socioekonomickou analýzu, zejména s cílem zohlednit vzájemné působení mezi limitními hodnotami stanovenými ve směrnici 2004/37/ES a vztahy mezi dávkou a odezvou, informace o skutečné expozici a případně DNEL (odvozenou úroveň, při které nedochází k nepříznivým účinkům) pro nebezpečné chemické látky v souladu s uvedeným nařízením.

(28)

Jelikož cílů této směrnice, totiž zlepšování životních a pracovních podmínek a ochrana zdraví zaměstnanců před specifickými riziky vznikajícími v důsledku expozice karcinogenům a mutagenům, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, avšak může jich být z důvodu jejich rozsahu a účinků lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(29)

Vzhledem k tomu, že se tato směrnice týká ochrany zdraví a bezpečnosti zaměstnanců na pracovišti, měla by být provedena do dvou let ode dne svého vstupu v platnost.

(30)

Směrnice 2004/37/ES by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(31)

Členské státy se v souladu se společným politickým prohlášením členských států a Komise ze dne 28. září 2011 o informativních dokumentech (7) zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu o jeden či více dokumentů s informacemi o vztahu mezi jednotlivými složkami směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu. Ve vztahu k této směrnici považuje zákonodárce předložení těchto dokumentů za odůvodněné,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Směrnice 2004/37/ES se mění takto:

1)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 13a

Dohody sociálních partnerů

Seznam případných dohod sociálních partnerů uzavřených v oblasti působnosti této směrnice se uvede na internetových stránkách Evropské agentury pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (EU-OSHA). Tento seznam je pravidelně aktualizován.“

2)

V příloze I se doplňují nové body, které znějí:

„7.

Práce zahrnující expozici minerálním olejům, které byly předtím použity ve spalovacích motorech k lubrikaci a chlazení pohybujících se částí v motoru, prostřednictvím kožní absorpce

8.

Práce zahrnující expozici emisím výfukových plynů ze vznětových motorů“.

3)

Příloha III se nahrazuje zněním obsaženým v příloze této směrnice.

Článek 2

1.   Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu s touto směrnicí do dvou let ode dne jejího vstupu v platnost. Jejich znění sdělí neprodleně Komisi. Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob provedení tohoto odkazu si stanoví členské státy.

2.   Členské státy sdělí Komisi znění vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 3

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 4

Tato směrnice je určena členským státům.

Ve Štrasburku dne 16. ledna 2019.

Za Evropský parlament

předseda

A. TAJANI

Za Radu

předseda

G. CIAMBA


(1)  Úř. věst. C 288, 31.8.2017, s. 56.

(2)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 11. prosince 2018 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 20. prosince 2018.

(3)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/37/ES ze dne 29. dubna 2004 o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí karcinogenům nebo mutagenům při práci (šestá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice Rady 89/391/EHS) (Úř. věst. L 158, 30.4.2004, s. 50).

(4)  Směrnice Rady 98/24/ES ze dne 7. dubna 1998 o bezpečnosti a ochraně zdraví zaměstnanců před riziky spojenými s chemickými činiteli používanými při práci (čtrnáctá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS) (Úř. věst. L 131, 5.5.1998, s. 11).

(5)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006 (Úř. věst. L 353, 31.12.2008, s. 1).

(6)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES (Úř. věst. L 396, 30.12.2006, s. 1).

(7)  Úř. věst. C 369, 17.12.2011, s. 14.


PŘÍLOHA

„PŘÍLOHA III

LIMITNÍ HODNOTY A JINÉ PŘÍMO SOUVISEJÍCÍ PŘEDPISY (ČLÁNEK 16)

A.   LIMITNÍ HODNOTY EXPOZICE NA PRACOVIŠTI

Název látky

Číslo ES (1)

Číslo CAS (2)

Limitní hodnoty

Poznámka

Přechodná opatření

8 hodin (3)

Krátkodobá expozice (4)

mg/m3  (5)

ppm (6)

f/ml (7)

mg/m3  (5)

ppm (6)

f/ml (7)

Prach tvrdých dřev

2 (8)

Limitní hodnota 3 mg/m3 do 17. ledna 2023

Sloučeniny šestimocného chromu, které jsou karcinogeny ve smyslu čl. 2 písm. a) bodu i)

(jako chrom)

0,005

Limitní hodnota 0,010 mg/m3 do 17. ledna 2025

Limitní hodnota: 0,025 mg/m3 pro postupy svařování nebo plazmového řezání nebo podobné pracovní postupy, při kterých vzniká dým, do 17. ledna 2025

Žáruvzdorná keramická vlákna, která jsou karcinogeny ve smyslu čl. 2 písm. a) bodu i)

0,3

 

Respirabilní prach krystalického oxidu křemičitého

0,1 (9)

 

Benzen

200-753-7

71-43-2

3,25

1

Kůže (10)

 

Vinylchlorid monomer

200-831-0

75-01-4

2,6

1

 

Ethylenoxide

200-849-9

75-21-8

1,8

1

Kůže (10)

 

1,2-Epoxypropan

200-879-2

75-56-9

2,4

1

 

Trichlorethylen

201-167-4

79-01-6

54,7

10

164,1

30

Kůže (10)

 

Akrylamid

201-173-7

79-06-1

0,1

Kůže (10)

 

2-Nitropropan

201-209-1

79-46-9

18

5

 

o-Toluidin

202-429-0

95-53-4

0,5

0,1

Kůže (10)

 

4,4′-Methylendianilin

202-974-4

101-77-9

0,08

Kůže (10)

 

Epichlorhydrin

203-439-8

106-89-8

1,9

Kůže (10)

 

Ethylendibromid

203-444-5

106-93-4

0,8

0,1

Kůže (10)

 

1,3-Butadien

203-450-8

106-99-0

2,2

1

 

Ethylendichlorid

203-458-1

107-06-2

8,2

2

Kůže (10)

 

Hydrazin

206-114-9

302-01-2

0,013

0,01

Kůže (10)

 

Bromethylen

209-800-6

593-60-2

4,4

1

 

Emise výfukových plynů ze vznětových motorů

 

 

0,05 (*1)

 

 

 

 

 

 

Limitní hodnota platí od 21. února 2023. Pro odvětví hlubinné těžby a výstavby tunelů platí limitní hodnota od 21. února 2026.

Směsi polycyklických aromatických uhlovodíků, především ty, které obsahují benzo[a]pyren, které jsou karcinogeny ve smyslu této směrnice

 

 

 

 

 

 

 

 

Kůže (10)

 

Minerální oleje, které byly předtím použity ve spalovacích motorech k lubrikaci a chlazení pohybujících se částí v motoru

 

 

 

 

 

 

 

 

Kůže (10)

 

B.   JINÉ PŘÍMO SOUVISEJÍCÍ PŘEDPISY

K doplnění.


(1)  Číslo ES, tj. EINECS, ELINCS nebo NLP, je úřední číslo látky v Evropské unii, jak je definováno v části 1 oddíle 1.1.1.2 přílohy VI nařízení (ES) č. 1272/2008.

(2)  Číslo CAS: Chemical Abstract Service Registry Number (registrační číslo CAS).

(3)  Měřeno nebo vypočteno ve vztahu k referenčnímu období časově váženého průměru osmi hodin (TWA).

(4)  Limitní hodnota krátkodobé expozice (STEL). Limitní hodnota, kterou by expozice neměla přesáhnout a která odpovídá době 15 minut, není-li stanoveno jinak.

(5)  

mg/m3 = miligramy na metry krychlové vzduchu při 20 °C a 101,3 kPa (s tlakem rtuti 760 mm).

(6)  

ppm (parts per million)= objemový poměr v ml na m3 vzduchu.

(7)  

f/ml= vlákna na millilitr.

(8)  Vdechovatelná frakce: pokud se prach tvrdých dřev smísí s dalšími prachy dřev, měla by se limitní hodnota vztahovat na všechny prachy dřev v této směsi.

(9)  Respirabilní frakce.

(10)  Možné podstatné zvýšení celkové expozice prostřednictvím kožní absorpce.

(*1)  Měřeno jako elementární uhlík.