PŘÍLOHY I

Minimální obsah plánu monitorování (čl. 12 odst. 1)

1.   MINIMÁLNÍ OBSAH PLÁNU MONITOROVÁNÍ PRO ZAŘÍZENÍ

Plán monitorování pro zařízení obsahuje alespoň tyto informace:

1)

obecné údaje o zařízení: a) popis zařízení, jež má být monitorováno, a činností prováděných daným zařízením obsahující seznam zdrojů emisí a zdrojových toků, jež mají být monitorovány za každou činnost prováděnou v zařízení, a splňující následující kritéria: i) popis musí dostatečně prokazovat, že nedochází k výskytu žádných nedostatků v údajích ani k dvojímu započítávání emisí; ii) popis musí obsahovat jednoduchý nákres zdrojů emisí, zdrojových toků, míst odběru vzorků a měřicího zařízení, pokud takový popis vyžaduje příslušný orgán nebo pokud to zjednoduší popis zařízení či odkazování na zdroje emisí, zdrojové toky, měřicí přístroje a jakékoli jiné součásti zařízení relevantní z hlediska metodiky monitorování, včetně činností souvisejících s tokem údajů a kontrolních činností; b) popis postupu řízení přidělování odpovědnosti za účelem monitorování a vykazování v rámci zařízení a pro řízení odborné způsobilosti odpovědných zaměstnanců; c) popis postupu pravidelného hodnocení adekvátnosti plánu monitorování, který zahrnuje alespoň následující: i) kontrolu seznamu zdrojů emisí a zdrojových toků, která zajistí, že bude seznam úplný a že všechny příslušné změny povahy a funkce zařízení budou zahrnuty do plánu monitorování; ii) posouzení souladu s prahovými hodnotami nejistoty pro údaje o činnosti a případně dalšími parametry u použitých úrovní přesnosti pro každý zdrojový tok a zdroj emisí; iii) posouzení potenciálních opatření pro zlepšení použité metodiky monitorování; d) popis písemných postupů činností souvisejících s tokem údajů podle článku 58, případně včetně nákresu pro objasnění; e) popis písemných postupů pro kontrolní činnosti stanovené podle článku 59; f) případně informace o příslušném propojení s činnostmi prováděnými v rámci systému Společenství pro environmentální řízení podniků a auditu (EMAS) vytvořeného podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1221/2009 (1), systémy, na něž se vztahuje harmonizovaná norma ISO 14001:2004, a jinými systémy environmentálního řízení, včetně informací o postupech a kontrolách s významem pro monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů; g) číslo verze plánu monitorování a datum, od kterého se daná verze používá; h) kategorii zařízení;

2)

případně podrobný popis metodik založených na výpočtu obsahující následující informace: a) podrobný popis použité metodiky založené na výpočtu, včetně seznamu použitých vstupních údajů a výpočetních vzorců, seznamu úrovní přesnosti použitých pro údaje o činnostech a všech příslušných výpočtových faktorů pro jednotlivé zdrojové toky, které mají být monitorovány; b) kategorizaci zdrojových toků na významné, méně významné a minimální zdrojové toky, je-li to možné a pokud chce provozovatel využít zjednodušení pro méně významné a minimální zdrojové toky; c) popis použitých měřicích systémů a jejich měřicího rozsahu, charakteristické nejistoty a přesného umístění měřicích přístrojů, jež mají být použity pro jednotlivé zdrojové toky, které mají být monitorovány; d) případně u každého zdrojového toku standardní hodnoty použité pro výpočtové faktory, označující zdroj daného faktoru, nebo příslušný zdroj, z něhož bude pravidelně získáván standardní faktor; e) případně seznam analytických metod, které mají být použity pro stanovení všech příslušných výpočtových faktorů pro každý zdrojový tok, a popis písemných postupů pro tyto analýzy; f) případně popis postupu, z něhož vychází plán odběru vzorků paliv a materiálů určených k analýze, a postupu určeného k revizi adekvátnosti tohoto plánu; g) případně seznam laboratoří zapojených do provádění příslušných analytických postupů a popis postupu použitého k prokázání splnění rovnocenných požadavků v souladu s čl. 34 odst. 2 a 3, není-li laboratoř akreditována, jak je uvedeno v čl. 34 odst. 1;

3)

je-li použita metodika nouzového monitorování v souladu s článkem 22, podrobný popis použité metodiky monitorování pro všechny zdrojové toky nebo zdroje emisí, pro něž není použita žádná metodika úrovně přesnosti, a popis písemného postupu použitého pro související analýzu nejistot, která má být provedena;

4)

případně podrobný popis metodik založených na měření obsahující následující informace: a) popis metody měření, včetně popisů všech písemných postupů týkajících se měření a následující údaje: i) všechny výpočetní vzorce použité pro agregaci údajů a stanovení ročních emisí každého zdroje emisí; ii) metody pro určení, zda lze vypočítat platné hodiny nebo kratší referenční období pro jednotlivé parametry, a pro nahrazení chybějících údajů v souladu s článkem 45; b) seznam všech příslušných bodů emisí během běžného provozu a během omezených a přechodných fází, včetně období poruchy nebo fáze uvádění do provozu, doplněný schématem výroby, pokud jej vyžaduje příslušný orgán; c) je-li tok spalin odvozen výpočtem, popis písemného postupu tohoto výpočtu pro každý zdroj emisí monitorovaný pomocí metodiky založené na měření; d) seznam všeho příslušného vybavení s uvedením údajů o četnosti měření, provozním rozsahu a nejistotě; e) seznam použitých norem a všech odchylek od těchto norem; f) popis písemného postupu pro provádění případných potvrzujících výpočtů v souladu s článkem 46; g) případně popis metody stanovení množství CO2 pocházejícího z biomasy a jeho odečtení od naměřených emisí CO2 a popis písemného postupu použitého za tímto účelem; h) kategorizaci zdrojů emisí na významné a méně významné, je-li to možné a pokud chce provozovatel využít zjednodušení pro méně významné zdrojové toky;

5)

kromě údajů uvedených v bodě 4 podrobný popis metodiky monitorování emisí N2O, v případě potřeby ve formě popisu použitých písemných postupů, zejména: a) metody a parametrů použitých pro stanovení množství materiálů používaných ve výrobním procesu a maximálního množství materiálu používaného při plné kapacitě; b) metody a parametrů použitých pro stanovení množství vyrobeného výrobku jako hodinového výstupu, vyjádřeného jako kyselina dusičná (100 %), kyselina adipová (100 %), kaprolaktam, glyoxal a kyselina glyoxylová za hodinu; c) metody a parametrů použitých pro stanovení koncentrace N2O ve spalinách z každého zdroje emisí, jejich provozního rozsahu a nejistoty a podrobností o případných alternativních metodách, které budou použity, pokud se koncentrace dostanou mimo provozní rozsah, a situací, kdy se to může stát; d) metody výpočtu použité pro stanovení emisí N2O z pravidelných nesnížených zdrojů při výrobě kyseliny dusičné, kyseliny adipové, kaprolaktamu, glyoxalu a kyseliny glyoxylové; e) jakým způsobem nebo do jaké míry zařízení funguje s různým zatížením, a jakým způsobem je prováděno řízení provozu; f) metody a všech výpočetních vzorců použitých pro stanovení ročních emisí N2O a odpovídajících hodnot CO2(e) každého zdroje emisí; g) informací o výrobních podmínkách, které se odchylují od běžného provozu, s uvedením potenciální frekvence a délky trvání takových podmínek a rovněž objemu emisí N2O během odchylujících se výrobních podmínek, jako je závada na zařízení na snižování emisí;

6)

podrobný popis metodiky monitorování, jsou-li monitorovány perfluoruhlovodíky z výroby primárního hliníku, v případě potřeby ve formě popisu použitých písemných postupů, včetně následujících údajů: a) případně dat měření pro stanovení specifických emisních faktorů zařízení SEFCF4 nebo OVC a FC2F6 a plánu pro opakování tohoto stanovení v budoucnu; b) případně protokolu s popisem postupu používaného ke stanovení specifických emisních faktorů zařízení pro CF4 a C2F6, který dále dokládá, že daná měření byla a budou prováděna po dostatečně dlouhou dobu pro konvergenci naměřených hodnot, avšak nejméně po dobu 72 hodin; c) případně metodiky pro stanovení účinnosti zachycování fugitivních emisí u zařízení na výrobu primárního hliníku; d) popisu typu buněk a typu anody;

7)

podrobný popis metodiky monitorování, pokud je prováděno přemístění vlastního CO2 jako součásti zdrojového toku v souladu s článkem 48, přenos CO2 v souladu s článkem 49 nebo přemístění N2O v souladu s článkem 50, v případě potřeby ve formě popisu použitých písemných postupů, včetně následujících údajů: a) případně umístění zařízení pro měření teploty a tlaku v přepravní síti; b) případně postupů pro předcházení únikům z přepravních sítí, jejich zjišťování a kvantifikaci; c) v případě přepravních sítí postupů, které účinně zajistí, že CO2 bude přemístěn pouze do zařízení, která mají platné povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů nebo v nichž je veškerý emitovaný CO2 účinně monitorován a vykázán v souladu s článkem 49; d) identifikace přijímajících a převádějících zařízení podle identifikačního kódu zařízení uznaného v souladu s nařízením (EU) č. 1193/2011; e) případně popisu systémů kontinuálního měření emisí použitých v bodech, kde dochází k převádění CO2 nebo N2O mezi zařízeními převádějícími CO2 nebo N2O, nebo metody určení v souladu s články 48, 49 nebo 50; f) případně popisu metody konzervativního odhadu použité pro stanovení podílu biomasy převáděného CO2 v souladu s článkem 48 nebo 49; g) případně metodiky pro kvantifikaci emisí nebo CO2 uvolněných do vodního sloupce z případných úniků, jakož i použité a případně upravené metodiky pro kvantifikaci skutečných emisí nebo CO2 uvolněných do vodního sloupce z úniků podle části 23 přílohy IV.

2.   MINIMÁLNÍ OBSAH PLÁNU MONITOROVÁNÍ PRO EMISE Z LETECTVÍ

1.

Plán monitorování každého provozovatele letadel obsahuje následující informace: a) identifikaci provozovatele, volací značku nebo jiný jednoznačný kód používaný pro účely řízení letového provozu, kontaktní údaje provozovatele a odpovědné osoby zastupující provozovatele, kontaktní adresu, členský stát správy a příslušný orgán správy; b) prvotní seznam typů letadel v jeho letadlovém parku, jež jsou provozována v době předložení plánu monitorování, a počet letadel podle jednotlivých typů a orientační seznam dalších typů letadel, která mají být podle očekávání používána, včetně odhadovaného počtu letadel podle jednotlivých typů, je-li k dispozici, a rovněž zdrojové toky (druhy paliv) pro každý typ letadla; c) popis postupů, systémů a odpovědností používaných k aktualizaci úplnosti seznamu zdrojů emisí pro sledovaný rok k zajištění úplnosti monitorování a vykazování emisí u vlastních i pronajatých letadel; d) popis postupů používaných ke sledování úplnosti seznamu letů provozovaných s jednoznačným kódem podle dvojic letišť a postupů používaných k určení, zda se na lety vztahuje příloha I směrnice 2003/87/ES, za účelem zajištění úplnosti seznamu letů a zamezení dvojímu započtení; e) popis postupu pro řízení a přidělování odpovědností za účelem monitorování a vykazování a pro řízení odborné způsobilosti odpovědných zaměstnanců; f) popis postupu pro pravidelné hodnocení adekvátnosti plánu monitorování, včetně případných opatření pro zlepšení metodiky monitorování a souvisejících použitých postupů; g) popis písemných postupů činností týkajících se toku údajů vyžadovaných podle článku 58, případně včetně nákresu pro objasnění; h) popis písemných postupů pro kontrolní činnosti stanovené podle článku 59; i) případně informace o příslušném propojení s činnostmi vykonávanými v rámci systému EMAS, systémy, na něž se vztahuje harmonizovaná norma ISO 14001:2004, a jinými systémy environmentálního řízení, včetně informací o postupech a kontrolách s významem pro monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů; j) číslo verze plánu monitorování a datum, od kterého se daná verze používá; k) potvrzení, zda má provozovatel letadel v úmyslu využít zjednodušení podle čl. 28a odst. 6 směrnice 2003/87/ES.

2.

Plán monitorování provozovatelů letadel, kteří nejsou malými producenty emisí v souladu s čl. 55 odst. 1 nebo kteří nechtějí používat nástroj malých producentů emisí v souladu s čl. 55 odst. 2 obsahuje tyto informace: a) popis písemného postupu, který má být použit ke stanovení metodiky monitorování pro další typy letadel, které má provozovatel letadel v úmyslu používat; b) popis písemných postupů pro monitorování spotřeby paliva u všech letadel, včetně: i) zvolené metodiky (metoda A nebo metoda B) pro výpočet spotřeby paliva; a pokud se pro všechny typy letadel nepoužívá stejná metoda, odůvodnění zvolené metodiky a rovněž seznamu upřesňujícího podmínky, za nichž se jaká metoda používá; ii) postupů měření množství doplněného paliva a paliva v nádržích, popisu použitých měřicích přístrojů a případných postupů pro záznam, vyhledávání, přenos a ukládání informací o měřeních; iii) případně zvolené metody pro stanovení hustoty; iv) odůvodnění zvolené metodiky monitorování s cílem zajistit co nejnižší míry nejistoty v souladu s čl. 56 odst. 1; c) seznam odchylek od obecné metodiky monitorování popsané v písmeni b) pro konkrétní letiště, pokud provozovatel letadel nemůže vzhledem ke zvláštním okolnostem poskytnout všechny potřebné údaje pro požadovanou metodiku monitorování; d) emisní faktory používané pro jednotlivé druhy paliv, nebo v případě alternativních paliv metodiky pro stanovení emisních faktorů, včetně metodiky pro odběr vzorků, metod analýzy, popisu použitých laboratoří a jejich akreditace a/nebo jejich postupů pro zabezpečení kvality; e) popis postupů a systémů pro identifikaci, posuzování a řešení nedostatků v údajích podle čl. 66 odst. 2.

3.   MINIMÁLNÍ OBSAH PLÁNU MONITOROVÁNÍ PRO ÚDAJE O TUNOKILOMETRECH

Plán monitorování pro údaje o tunokilometrech obsahuje následující informace:

a)	náležitosti uvedené v oddíle 1 části 2 této přílohy;

b)

popis písemných postupů používaných ke stanovení údajů o tunokilometrech za jednotlivé lety, včetně: i) postupů, odpovědností, zdrojů dat a výpočetních vzorců pro určení a zaznamenání vzdálenosti pro dvojici letišť; ii) úrovní přesnosti použitých pro stanovení hmotnosti cestujících včetně zapsaných zavazadel; v případě úrovně přesnosti 2 je nutné poskytnout popis postupu určení hmotnosti cestujících a zavazadel; iii) případně popisu postupů používaných ke stanovení hmotnosti nákladu a poštovních zásilek; iv) případně popisu měřících přístrojů používaných k měření hmotnosti cestujících, nákladu a poštovních zásilek.

---

(1)   Úř. věst. L 342, 22.12.2009, s. 1.

PŘÍLOHA II

Vymezení úrovní přesnosti pro metodiky založené na výpočtu týkající se zařízení (čl. 12 odst. 1)

1.   VYMEZENÍ ÚROVNÍ PŘESNOSTI PRO ÚDAJE O ČINNOSTECH

Pro úrovně přesnosti týkající se požadavků na údaje o činnostech v souladu s čl. 28 odst. 1 písm. a) a čl. 29 odst. 2 prvním pododstavcem a přílohou IV tohoto nařízení se použijí prahové hodnoty nejistoty uvedené v tabulce 1. Prahové hodnoty nejistoty se vykládají jako maximální přípustná míra nejistoty pro stanovení zdrojových toků během vykazovaného období.

Pokud tabulka 1 neobsahuje činnosti uvedené v příloze I směrnice 2003/87/ES a není použita hmotnostní bilance, použije provozovatel pro tyto činnosti úrovně přesnosti uvedené v tabulce 1 v části „Spalování paliv a paliva použitá jako vstup do procesu“.

Tabulka 1

Úrovně přesnosti pro údaje o činnostech (maximální přípustná nejistota pro každou úroveň přesnosti)

Činnost / typ zdrojového toku	Parametr, pro který je nejistota použita	Úroveň přesnosti 1	Úroveň přesnosti 2	Úroveň přesnosti 3	Úroveň přesnosti 4
Spalování paliv a paliva použitá jako vstup do procesu
Standardní komerční paliva	Množství paliva (t) nebo (Nm3)	± 7,5 %	± 5 %	± 2,5 %	± 1,5 %
Ostatní plynná a kapalná paliva	Množství paliva (t) nebo (Nm3)	± 7,5 %	± 5 %	± 2,5 %	± 1,5 %
Pevná paliva	Množství paliva (t)	± 7,5 %	± 5 %	± 2,5 %	± 1,5 %
Fléry	Množství odpadního plynu (Nm3)	± 17,5 %	± 12,5 %	± 7,5 %
Čištění: uhličitany (metoda A)	Množství spotřebovaného uhličitanu (t)	± 7,5 %
Čištění: sádrovec (metoda B)	Množství vyrobeného sádrovce (t)	± 7,5 %
Čištění: močovina	Množství spotřebované močoviny	± 7,5 %
Rafinace minerálních olejů
Katalytická regenerace krakovacího zařízení (*1)	Požadavky na vykazování nejistoty se použijí pro jednotlivé zdroje emisí samostatně	± 10 %	± 7,5 %	± 5 %	± 2,5 %
Výroba koksu
Metodika hmotnostní bilance	Každý vstupní a výstupní materiál (t)	± 7,5 %	± 5 %	± 2,5 %	± 1,5 %
Zařízení na pražení a slinování kovové rudy
Obsah uhličitanů ve vstupu a procesním odpadu	Obsah uhličitanů ve vstupním materiálu a procesním odpadu (t)	± 5 %	± 2,5 %
Metodika hmotnostní bilance	Každý vstupní a výstupní materiál (t)	± 7,5 %	± 5 %	± 2,5 %	± 1,5 %
Výroba železa a oceli
Palivo jako vstup do procesu	Každý hmotnostní tok do zařízení a ze zařízení (t)	± 7,5 %	± 5 %	± 2,5 %	± 1,5 %
Metodika hmotnostní bilance	Každý vstupní a výstupní materiál (t)	± 7,5 %	± 5 %	± 2,5 %	± 1,5 %
Výroba cementového slínku
Založeno na vstupu do pece (metoda A)	Jednotlivé příslušné vstupy do pece (t)	± 7,5 %	± 5 %	± 2,5 %
Výstup výroby slínku (metoda B)	Množství vyrobeného slínku (t)	± 5 %	± 2,5 %
Prach z cementářské pece (CKD)	Množství prachu z cementářské pece nebo prachu z bypassu (t)	N.P. (*2)	± 7,5 %
Neuhličitanový uhlík	Množství jednotlivých surovin (t)	± 15 %	± 7,5 %
Výroba vápna a kalcinace dolomitu a magnezitu
Uhličitany a jiné procesní materiály (metoda A)	Jednotlivé příslušné vstupy do pece (t)	± 7,5 %	± 5 %	± 2,5 %
Oxidy kovů alkalických zemin (metoda B)	Množství vyrobeného vápna (t)	± 5 %	± 2,5 %
Prach z pece (metoda B)	Množství prachu z pece (t)	N.P. (*2)	± 7,5 %
Výroba skla a minerální vlny
Uhličitany a jiné procesní materiály (vstup)	Množství jednotlivých surovin nebo přísad obsahujících uhličitany spojených s emisemi CO2 (t)	± 2,5 %	± 1,5 %
Výroba keramických výrobků
Vstupy uhlíku (metoda A)	Množství jednotlivých surovin nebo přísad obsahujících uhličitany spojených s emisemi CO2 (t)	± 7,5 %	± 5 %	± 2,5 %
Oxidy alkalických kovů (metoda B)	Množství hrubé výroby, včetně zmetkových produktů a skleněných střepů z pecí a dodávek (t)	± 7,5 %	± 5 %	± 2,5 %
Čištění	Množství spotřebovaného suchého CaCO3 (t)	± 7,5 %
Výroba buničiny a papíru
Látky pro úpravu chemických vlastností	Množství CaCO3 a Na2CO3 (t)	± 2,5 %	± 1,5 %
Produkce sazí
Metodika hmotnostní bilance	Každý vstupní a výstupní materiál (t)	± 7,5 %	± 5 %	± 2,5 %	± 1,5 %
Výroba čpavku
Palivo jako vstup do procesu	Množství paliva použitého jako vstup do procesu (t) nebo (Nm3)	± 7,5 %	± 5 %	± 2,5 %	± 1,5 %
Výroba vodíku a syntetického plynu
Palivo jako vstup do procesu	Množství paliva použitého jako vstup do procesu pro výrobu vodíku (t) nebo (Nm3)	± 7,5 %	± 5 %	± 2,5 %	± 1,5 %
Metodika hmotnostní bilance	Každý vstupní a výstupní materiál (t)	± 7,5 %	± 5 %	± 2,5 %	± 1,5 %
Množstevní výroba organických chemikálií
Metodika hmotnostní bilance	Každý vstupní a výstupní materiál (t)	± 7,5 %	± 5 %	± 2,5 %	± 1,5 %
Výroba nebo zpracování železných a neželezných kovů včetně sekundárního hliníku
Emise z procesů	Množství jednotlivých materiálů nebo procesního odpadu použitých jako vstupní materiál v procesu (t)	± 5 %	± 2,5 %
Metodika hmotnostní bilance	Každý vstupní a výstupní materiál (t)	± 7,5 %	± 5 %	± 2,5 %	± 1,5 %
Výroba primárního hliníku
Metodika hmotnostní bilance	Každý vstupní a výstupní materiál (t)	± 7,5 %	± 5 %	± 2,5 %	± 1,5 %
Emise PFC (metoda směrnice)	Výroba primárního hliníku v (t), počet minut anodového efektu v (počet minut anodového efektu/elektrolyzér–den) a (počet minut anodového efektu/výskyt)	± 2,5 %	± 1,5 %
Emise PFC (metoda přepětí)	Výroba primárního hliníku v (t), přepětí anodového efektu (mV) a aktuální účinnost (–)	± 2,5 %	± 1,5 %

2.   VYMEZENÍ ÚROVNÍ PŘESNOSTI PRO VÝPOČTOVÉ FAKTORY EMISÍ ZE SPALOVÁNÍ

Provozovatel monitoruje emise CO2 ze všech typů spalovacích procesů probíhajících při všech činnostech uvedených v příloze I směrnice 2003/87/ES nebo v systému Unie podle článku 24 uvedené směrnice pomocí úrovní přesnosti vymezených v této části. Pokud se jako vstup do procesu použijí paliva nebo hořlavé materiály, z nichž vznikají emise CO2, použije se část 5 této přílohy. Pokud paliva tvoří součást hmotnostní bilance v souladu s čl. 25 odst. 1 tohoto nařízení, použije se vymezení úrovní přesnosti pro hmotnostní bilance v části 3 této přílohy.

Pro emise ze souvisejícího čištění výfukových plynů se použije vymezení úrovní přesnosti podle části 4, případně 5 této přílohy.

2.1   Úrovně přesnosti pro emisní faktory

Při stanovení podílu biomasy pro směsné palivo či materiál se vymezené úrovně přesnosti vztahují k předběžnému emisnímu faktoru. U fosilních paliv a materiálů se úrovně přesnosti vztahují k emisnímu faktoru.

Úroveň přesnosti 1: provozovatel použije některou z následujících možností:

a)	standardní faktory uvedené v části 1 přílohy VI;

b)	jiné konstantní hodnoty v souladu čl. 31 odst. 1 písm. e), pokud není v části 1 přílohy VI uvedena žádná použitelná hodnota.

Úroveň přesnosti 2a: provozovatel použije pro příslušné palivo či materiál emisní faktory specifické pro danou zemi v souladu s čl. 31 odst. 1 písm. b) a c) nebo hodnoty v souladu s čl. 31 odst. 1 písm. d).

Úroveň přesnosti 2b: provozovatel odvodí emisní faktory pro palivo na základě jednoho z těchto zavedených náhradních postupů v kombinaci s empirickou korelací stanovenou alespoň jednou za rok v souladu s články 32 až 35 a 39:

a)	měření hustoty daných kapalných či plynných paliv, včetně těch, která jsou běžná v rafinériích nebo při výrobě oceli;

b)	výhřevnost daných typů uhlí.

Provozovatel zajistí, aby tento vztah závislosti splňoval požadavky správné technické praxe a aby se používal jen pro ty zástupné hodnoty, pro něž byl zaveden.

Úroveň přesnosti 3: provozovatel použije některou z následujících možností:

a)	stanovení emisního faktoru v souladu s příslušnými ustanoveními článků 32 až 35;

b)	empirickou korelaci stanovenou pro úroveň přesnosti 2b, pokud provozovatel příslušnému orgánu uspokojivě prokáže, že nejistota empirické korelace nepřesahuje 1/3 hodnoty nejistoty, již provozovatel musí dodržovat s ohledem na stanovení údajů o činnosti pro příslušné palivo nebo materiál.

2.2   Úrovně přesnosti pro výhřevnost

Úroveň přesnosti 1: provozovatel použije některou z následujících možností:

a)	standardní faktory uvedené v části 1 přílohy VI;

b)	jiné konstantní hodnoty v souladu čl. 31 odst. 1 písm. e), pokud není v části 1 přílohy VI uvedena žádná použitelná hodnota.

Úroveň přesnosti 2a: provozovatel použije pro příslušné palivo faktory specifické pro danou zemi v souladu s čl. 31 odst. 1 písm. b) nebo c) nebo hodnoty v souladu s čl. 31 odst. 1 písm. d).

Úroveň přesnosti 2b: u komerčních paliv se použije výhřevnost odvozená ze záznamů o nákupech příslušného paliva poskytnutých dodavatelem paliva, pokud byla odvozena na základě uznávaných vnitrostátních nebo mezinárodních norem.

Úroveň přesnosti 3: provozovatel stanoví výhřevnost v souladu s články 32 až 35.

2.3   Úrovně přesnosti pro oxidační faktory

Úroveň přesnosti 1: provozovatel použije oxidační faktor 1.

Úroveň přesnosti 2: provozovatel použije pro příslušné palivo oxidační faktory v souladu s čl. 31 odst. 1 písm. b) nebo c).

Úroveň přesnosti 3: u paliv odvodí provozovatel faktory specifické pro jednotlivé činnosti na základě příslušného obsahu uhlíku v popelu, odpadních vodách a jiných odpadních a vedlejších produktech a jiných příslušných neúplně zoxidovaných plynných forem emitovaného uhlíku s výjimkou oxidu uhelnatého (CO). Údaje o složení se stanoví v souladu s články 32 až 35.

2.4   Úrovně přesnosti pro podíl biomasy

Úroveň přesnosti 1: provozovatel použije příslušnou hodnotu zveřejněnou příslušným orgánem nebo Komisí nebo hodnoty v souladu s čl. 31 odst. 1.

Úroveň přesnosti 2: provozovatel použije metodu odhadu schválenou v souladu s čl. 39 odst. 2 druhým pododstavcem.

Úroveň přesnosti 3: provozovatel použije analýzy v souladu s čl. 39 odst. 2 prvním pododstavcem a v souladu s články 32 až 35.

Pokud provozovatel v souladu s čl. 39 odst. 1 předpokládá 100 % podíl fosilního uhlíku, nestanoví se pro podíl biomasy žádná úroveň přesnosti.

3.   VYMEZENÍ ÚROVNÍ PŘESNOSTI PRO VÝPOČTOVÉ FAKTORY HMOTNOSTNÍCH BILANCÍ

Pokud provozovatel používá hmotnostní bilanci v souladu s článkem 25, použije vymezení úrovní přesnosti podle této části.

3.1   Úrovně přesnosti pro obsah uhlíku

Provozovatel použije některou z úrovní přesnosti uvedených v tomto bodě. Pro odvození obsahu uhlíku z emisního faktoru použije provozovatel následující rovnice:

a)	pro emisní faktory vyjádřené jako t CO2/TJ	C = (EF × NCV)/f
b)	pro emisní faktory vyjádřené jako t CO2/t	C = EF/f

V těchto vzorcích je C obsah uhlíku vyjádřený jako podíl (množství uhlíku v tunách na množství produktu v tunách), EF je emisní faktor, NCV je výhřevnost a f je faktor uvedený v čl. 36 odst. 3.

Při stanovení podílu biomasy pro směsné palivo či materiál se vymezené úrovně přesnosti vztahují k celkovému obsahu uhlíku. Podíl biomasy v uhlíku se stanoví pomocí úrovní přesnosti vymezených v oddíle 2.4 této přílohy.

Úroveň přesnosti 1: provozovatel použije některou z následujících možností:

a)	obsah uhlíku odvozený ze standardních faktorů uvedených v částech 1 a 2 přílohy VI;

b)	jiné konstantní hodnoty v souladu s čl. 31 odst. 1 písm. e), pokud není v částech 1 a 2 přílohy VI uvedena žádná použitelná hodnota.

Úroveň přesnosti 2a: provozovatel odvodí obsah uhlíku z emisních faktorů specifických pro danou zemi pro příslušné palivo či materiál v souladu s čl. 31 odst. 1 písm. b) nebo c) nebo z hodnot v souladu s čl. 31 odst. 1 písm. d).

Úroveň přesnosti 2b: provozovatel odvodí obsah uhlíku z emisních faktorů pro palivo na základě jednoho z těchto zavedených náhradních postupů v kombinaci s empirickou korelací stanovenou alespoň jednou za rok v souladu s články 32 až 35:

a)	měření hustoty daných kapalných či plynných paliv, například v rafinériích nebo při výrobě oceli;

b)	výhřevnost daných typů uhlí.

Provozovatel zajistí, aby tento vztah závislosti splňoval požadavky správné technické praxe a aby se používal jen pro ty zástupné hodnoty, pro něž byl zaveden.

Úroveň přesnosti 3: provozovatel použije některou z následujících možností:

a)	stanovení obsahu uhlíku v souladu s příslušnými ustanoveními článků 32 až 35;

b)	empirickou korelaci stanovenou pro úroveň přesnosti 2b, pokud provozovatel příslušnému orgánu uspokojivě prokáže, že nejistota empirické korelace nepřesahuje 1/3 hodnoty nejistoty, již provozovatel musí dodržovat s ohledem na stanovení údajů o činnosti pro příslušné palivo nebo materiál.

3.2   Úrovně přesnosti pro hodnoty výhřevnosti

Použijí se úrovně přesnosti vymezené v oddíle 2.2 této přílohy.

3.3   Úrovně přesnosti pro podíl biomasy

Použijí se úrovně přesnosti vymezené v oddíle 2.4 této přílohy.

4.   VYMEZENÍ ÚROVNÍ PŘESNOSTI PRO VÝPOČTOVÉ FAKTORY EMISÍ Z ROZKLADU UHLIČITANŮ

Pro všechny emise z procesů, pokud jsou monitorovány pomocí standardní metodiky v souladu s čl. 24 odst. 2, se pro emisní faktor a konverzní faktor použije následující vymezení úrovní přesnosti v případě:

a)	metody A: na základě vstupu, emisní faktor a údaje o činnosti se vztahují k množství materiálu ve vstupu do procesu;

b)	metody B: na základě výstupu, emisní faktor a údaje o činnosti se vztahují k množství výstupů z procesu.

4.1   Úrovně přesnosti pro emisní faktor při použití metody A

Úroveň přesnosti 1: provozovatel použije některou z následujících možností:

a)	standardní faktory uvedené v tabulce 2 v části 2 přílohy VI;

b)	jiné konstantní hodnoty v souladu čl. 31 odst. 1 písm. e), pokud není v příloze VI uvedena žádná použitelná hodnota.

Úroveň přesnosti 2: provozovatel použije emisní faktory specifické pro danou zemi v souladu s čl. 31 odst. 1 písm. b) nebo c) nebo hodnoty v souladu s čl. 31 odst. 1 písm. d).

Úroveň přesnosti 3: provozovatel stanoví emisní faktor v souladu s články 32 až 35. Pro převedení údajů o složení na emisní faktory se v relevantních případech použijí stechiometrické poměry uvedené v části 2 přílohy VI.

4.2   Úrovně přesnosti pro konverzní faktor při použití metody A

Úroveň přesnosti 1: použije se konverzní faktor 1.

Úroveň přesnosti 2: uhličitany a jiný uhlík opouštějící proces jsou hodnoceny pomocí konverzního faktoru s hodnotou mezi 0 a 1. Provozovatel může předpokládat úplnou přeměnu u jednoho nebo několika vstupů a přiřadit nepřeměněné materiály nebo jiný uhlík ke zbývajícím vstupům. Dodatečné stanovení příslušných chemických parametrů produktů se provádí v souladu s články 32 až 35.

4.3   Úrovně přesnosti pro emisní faktor při použití metody B:

Úroveň přesnosti 1: provozovatel použije některou z následujících možností:

a)	standardní faktory uvedené v tabulce 2 v části 3 přílohy VI;

b)	jiné konstantní hodnoty v souladu čl. 31 odst. 1 písm. e), pokud není v příloze VI uvedena žádná použitelná hodnota.

Úroveň přesnosti 2: provozovatel použije emisní faktory specifické pro danou zemi v souladu s čl. 31 odst. 1 písm. b) nebo c) nebo hodnoty v souladu s čl. 31 odst. 1 písm. d).

Úroveň přesnosti 3: provozovatel stanoví emisní faktor v souladu s články 32 až 35. Stechiometrické poměry uvedené v tabulce 3 v části 2 přílohy VI se použijí pro převedení údajů o složení na emisní faktory za předpokladu, že veškeré příslušné oxidy kovů pocházejí z příslušných uhličitanů. Za tímto účelem provozovatel vezme v úvahu alespoň CaO a MgO a doloží příslušnému orgánu údaje o tom, které další oxidy kovů v surovinách jsou spojeny s uhličitany.

4.4   Úrovně přesnosti pro konverzní faktor při použití metody B:

Úroveň přesnosti 1: použije se konverzní faktor 1.

Úroveň přesnosti 2: množství neuhličitanových sloučenin příslušných kovů v surovinách, včetně prachu nebo popílku nebo jiných již kalcinovaných materiálů, se vyjádří pomocí konverzních faktorů s hodnotou mezi 0 a 1, přičemž hodnota 1 odpovídá úplné přeměně uhličitanů v surovinách na oxidy. Dodatečné stanovení příslušných chemických parametrů vstupů do procesu se provádí v souladu s články 32 až 35.

5.   VYMEZENÍ ÚROVNÍ PŘESNOSTI VÝPOČTOVÝCH FAKTORŮ PRO EMISE CO2 Z PROCESŮ POCHÁZEJÍCÍ Z JINÝCH MATERIÁLŮ NEŽ Z UHLIČITANŮ

Procesní materiály, z nichž vznikají emise CO2, včetně močoviny, koksu, grafitu a jiných materiálů obsahujících neuhličitanový uhlík se monitorují způsobem založeným na vstupech podle této části, pokud nejsou zahrnuty v hmotnostní bilanci.

5.1   Úrovně přesnosti pro emisní faktory

Použijí se úrovně přesnosti vymezené v oddíle 2.1 této přílohy.

5.2   Úrovně přesnosti pro výhřevnost

Pokud procesní materiál obsahuje hořlavý uhlík, vykáže provozovatel výhřevnost. Použijí se úrovně přesnosti vymezené v oddíle 2.2 této přílohy.

5.3   Úrovně přesnosti pro konverzní/oxidační faktory

Pokud procesní materiál obsahuje hořlavý uhlík, použije provozovatel oxidační faktor. Za tímto účelem se použijí úrovně přesnosti vymezené v oddíle 2.3 této přílohy.

Ve všech ostatních případech použije provozovatel konverzní faktor. Za tímto účelem se použije toto vymezení úrovní přesnosti:

Úroveň přesnosti 1: použije se konverzní faktor 1.

Úroveň přesnosti 2: uhlík opouštějící proces je hodnocen pomocí konverzního faktoru s hodnotou mezi 0 a 1. Provozovatel může předpokládat úplnou přeměnu u jednoho nebo několika vstupů a přiřadit nepřeměněné materiály nebo jiný uhlík ke zbývajícím vstupům. Dodatečné stanovení příslušných chemických parametrů produktů se provádí v souladu s články 32 až 35.

5.4   Úrovně přesnosti pro podíl biomasy

Použijí se úrovně přesnosti vymezené v oddíle 2.4 této přílohy.

---

(*1)  Pro monitorování emisí z katalytické regenerace krakovacího zařízení (další katalytické regenerace a fluidního koksování se zplyňováním) v rafinériích minerálních olejů se požadovaná nejistota vztahuje k celkové nejistotě všech emisí z tohoto zdroje.

(*2)  Množství (t) prachu z cementářské pece nebo popřípadě prachu z bypassu opouštějícího pecní systém za vykazované období se odhadne podle pokynů pro osvědčené postupy v odvětví.

PŘÍLOHA III

Metodiky monitorování v oblasti letectví (články 53 a 57)

1.   METODIKY ZALOŽENÉ NA VÝPOČTU PRO STANOVENÍ SKLENÍKOVÝCH PLYNŮ V OBLASTI LETECTVÍ

Metoda A:

provozovatel použije tento vzorec:

skutečná spotřeba paliva pro každý let (t) = množství paliva obsaženého v nádržích letadla, jakmile je dokončeno doplnění paliva pro let (t) – množství paliva obsaženého v nádržích letadla, jakmile je dokončeno doplnění paliva pro následující let (t) + palivo doplněné pro příslušný následující let (t)

pokud nedojde k doplnění paliva pro daný let nebo následující let, stanoví se množství paliva obsaženého v nádržích letadla při zahájení pojíždění pro daný let nebo pro následující let. Ve výjimečném případě, kdy letadlo po letu, pro který je monitorována spotřeba paliva, vykonává jiné činnosti, včetně probíhající větší údržby zahrnující vyprázdnění nádrží, může provozovatel nahradit údaje „množství paliva obsaženého v nádržích letadla, jakmile je dokončeno doplnění paliva pro následující let + palivo doplněné pro tento následující let“ údajem „množství paliva zbývajícího v nádržích na počátku následující činnosti letadla“, jak je zaznamenáno v technických denících.

Metoda B:

provozovatel použije tento vzorec:

skutečná spotřeba paliva pro každý let (t) = množství paliva zbývajícího v nádržích letadla při ukončení pojíždění na konci předchozího letu (t) + palivo doplněné pro let (t) – množství paliva obsaženého v nádržích při ukončení pojíždění na konci letu (t)

okamžik ukončení pojíždění lze považovat za rovnocenný okamžiku zastavení motorů. Pokud letadlo neuskuteční žádný let před letem, u kterého je monitorována spotřeba paliva, může provozovatel letadel nahradit údaj „množství paliva zbývajícího v nádržích letadla při ukončení pojíždění na konci předchozího letu“ údajem „množství paliva zbývajícího v nádržích letadla na konci předchozí činnosti letadla“, jak je zaznamenáno v technických denících.

2.   EMISNÍ FAKTORY PRO STANDARDNÍ PALIVA

Tabulka 1

Emisní faktory CO2 pro letecké palivo

Palivo	Emisní faktor (t CO2/t paliva)
Letecký benzín (AvGas)	3,10
Tryskový benzín (Jet B)	3,10
Letecký petrolej (Jet A1 nebo Jet A)	3,15

3.   VÝPOČET ORTODROMICKÉ VZDÁLENOSTI

Vzdálenost (km) = ortodromická vzdálenost (km) + 95 km

Ortodromická vzdálenost je nejkratší vzdálenost mezi dvěma body na povrchu Země, která se určí pomocí systému uvedeného v článku 3.7.1.1 přílohy 15 Chicagské úmluvy (WGS 84).

Zeměpisná šířka a zeměpisná délka letišť se převezme buď z údajů o poloze letiště zveřejněných v leteckých informačních příručkách v souladu s přílohou 15 Chicagské úmluvy, nebo ze zdroje využívajícího údaje leteckých informačních příruček.

Lze rovněž použít vzdálenosti vypočítané pomocí softwaru nebo třetí stranou, je-li metodika výpočtu založena na vzorci uvedeném v této části, údajích leteckých informačních příruček a požadavcích WGS 84.

PŘÍLOHA IV

Metodiky monitorování specifické pro jednotlivé činnosti zařízení (čl. 20 odst. 2)

1.   ZVLÁŠTNÍ PRAVIDLA MONITOROVÁNÍ PRO EMISE Z PROCESŮ SPALOVÁNÍ

A.   Oblast působnosti

Provozovatelé monitorují emise CO2 ze všech typů spalovacích procesů probíhajících při všech činnostech uvedených v příloze I směrnice 2003/87/ES nebo v systému Unie podle článku 24 této směrnice, včetně souvisejících procesů čištění, podle pravidel stanovených v této příloze. Veškeré emise z paliv použitých jako vstup do procesu jsou s ohledem na metodiky monitorování a vykazování považovány za emise ze spalování, aniž jsou dotčeny další klasifikace vztahující se k emisím.

Provozovatel neprovádí monitorování a vykazování emisí ze spalovacích motorů používaných pro dopravní účely. Provozovatel přiřadí veškeré emise ze spalování paliv v daném zařízení tomuto zařízení bez ohledu na případné vývozy tepla nebo elektřiny do jiných zařízení. Provozovatel nepřiřadí dovážejícímu zařízení emise spojené s výrobou tepla nebo elektřiny dovážených z jiných zařízení.

Provozovatel uvede alespoň tyto zdroje emisí: kotle, hořáky, turbíny, topná tělesa, vysoké pece, spalovací zařízení, pražicí pece, vypalovací pece, pece, sušičky, stacionární motory, palivové články, spalovací jednotky CLC (chemical looping combustion), fléry, termické nebo katalytické dodatečné spalovače a čištění spalin (emise z procesů) a jakákoli jiná zařízení nebo stroje spalující paliva s výjimkou zařízení nebo strojů se spalovacími motory, jež se používají pro přepravní účely.

B.   Zvláštní pravidla monitorování

Emise z procesů spalování se vypočítají v souladu s čl. 24 odst. 1, pokud nejsou paliva součástí hmotnostní bilance v souladu s článkem 25. Použijí se úrovně přesnosti vymezené v části 2 přílohy II. Dále jsou monitorovány emise z procesů čištění spalin podle ustanovení uvedených v oddíle C.

Pro emise z flér se použijí zvláštní požadavky uvedené v oddíle D této části.

Procesy spalování probíhající v terminálech na úpravu plynu mohou být monitorovány pomocí hmotnostní bilance v souladu s článkem 25.

C.   Mokré čištění spalin

C.1   Odsiřování

Procesní emise CO2 z použití uhličitanu pro vypírku kyselého plynu z proudu spalin se vypočtou v souladu s čl. 24 odst. 2 na základě spotřebovaného uhličitanu (metoda A – viz níže) nebo vyrobeného sádrovce (metoda B – viz níže). Odchylně od ustanovení části 4 přílohy II platí toto:

Metoda A: emisní faktor

Úroveň přesnosti 1: Emisní faktor se stanoví na základě stechiometrických poměrů uvedených v části 2 přílohy VI. Stanovení množství CaCO3 a MgCO3 nebo jiných uhličitanů v příslušném vstupním materiálu se provádí podle pokynů pro osvědčené postupy v odvětví.

Metoda B: emisní faktor

Úroveň přesnosti 1: emisním faktorem je stechiometrický poměr suchého sádrovce (CaSO4 × 2H2O) k emitovanému CO2: 0,2558 t CO2/t sádrovce.

Konverzní faktor:

úroveň přesnosti 1: použije se konverzní faktor 1.

C.2   Odstraňování NOx

Odchylně od ustanovení části 5 přílohy II se emise CO2 vznikající při použití močoviny pro mokré čištění proudu spalin vypočtou v souladu s čl. 24 odst. 2 za použití následujících úrovní přesnosti.

Emisní faktor:

úroveň přesnosti 1: stanovení množství močoviny v příslušném vstupním materiálu se provádí podle pokynů pro osvědčen postupy v odvětví. Emisní faktor se určí pomocí stechiometrického poměru 0,7328 t CO2/t močoviny.

Konverzní faktor:

použije se pouze úroveň přesnosti 1.

D.   Fléry

Při výpočtu emisí z flérování provozovatel zahrne běžný provoz i ostatní situace (odstavování, najíždění a ukončování provozu, jakož i nouzové stavy). Provozovatel rovněž zahrne vlastní CO2 v souladu s článkem 48.

Odchylně od oddílu 2.1 přílohy II jsou úrovně přesnosti 1 a 2b pro emisní faktor vymezeny takto:

úroveň přesnosti 1: provozovatel použije referenční emisní faktor 0,00393 t CO2/Nm3 odvozený ze spalování čistého ethanu použitého jako konzervativní zástupný indikátor flérovaných plynů.

úroveň přesnosti 2b: emisní faktory specifické pro dané zařízení se odvodí z odhadu molekulové hmotnosti flérového toku pomocí modelování procesu založeného na standardních průmyslových modelech. Posouzením relativních poměrů a molekulové hmotnosti každého z přispívajících toků se odvodí vážená roční průměrná hodnota pro molekulovou hmotnost flérovaného plynu.

Odchylně od ustanovení oddílu 2.3 přílohy II se u flér použijí pro oxidační faktor pouze úrovně přesnosti 1 a 2.

2.   RAFINACE MINERÁLNÍCH OLEJŮ PODLE PŘÍLOHY I SMĚRNICE 2003/87/ES

A.   Oblast působnosti

Provozovatel monitoruje a vykazuje všechny emise CO2 ze spalovacích a výrobních procesů v rafinériích.

Provozovatel uvede alespoň tyto potenciální zdroje emisí CO2: kotle, provozní ohřevy a ohřevy pro tepelné zpracování, spalovací motory a turbíny, katalytické a tepelné oxidizéry, ohřev koksovacích reaktorů, pumpy požární vody, nouzové a pohotovostní generátory, fléry, spalovací zařízení, krakovací zařízení, zařízení na výrobu vodíku, Clausovy jednotky, katalytická regenerace (z katalytického krakování a dalších katalytických procesů) a koksárny (fluidní koksování se zplyňováním, pozdržené koksování).

B.   Zvláštní pravidla monitorování

Monitorování rafinace minerálních olejů se provádí v souladu s části 1 této přílohy pro emise ze spalování včetně čištění spalin. Provozovatel se může rozhodnout použít metodiku hmotnostní bilance v souladu s článkem 25 pro celou rafinerii nebo pro jednotlivé procesní jednotky, jako jsou zařízení pro zplyňování těžkých olejů a zařízení pro kalcinaci. Při použití kombinací standardní metodiky a hmotnostní bilance předloží provozovatel příslušnému orgánu důkaz o tom, že je výkaz emisí úplný a že nedochází ke dvojitému započtení emisí.

Emise ze speciálních jednotek pro výrobu vodíku jsou monitorovány v souladu s částí 19 této přílohy.

Odchylně od článků 24 a 25 jsou emise z katalytické regenerace krakovacího zařízení, další katalytické regenerace a fluidního koksování se zplyňováním monitorovány pomocí hmotnostní bilance, která bere v úvahu stav vstupního vzduchu a spalin. Veškerý oxid uhelnatý (CO) obsažený ve spalinách se považuje za CO2 s použitím hmotnostního poměru: t CO2 = t CO * 1,571. Analýza vstupního vzduchu a spalin a výběr úrovní přesnosti se provádí v souladu s články 32 až 35. Tato specifická metodika výpočtu musí být schválena příslušným orgánem.

3.   VÝROBA KOKSU PODLE PŘÍLOHY I SMĚRNICE 2003/87/ES

A.   Oblast působnosti

Provozovatel uvede alespoň tyto potenciální zdroje emisí CO2: suroviny (včetně uhlí nebo ropného koksu), konvenční paliva (včetně zemního plynu), procesní plyny (včetně vysokopecního plynu), jiná paliva a čištění odpadních plynů.

B.   Zvláštní pravidla monitorování

Pro monitorování emisí z výroby koksu může provozovatel použít hmotnostní bilanci v souladu s článkem 25 a částí 3 přílohy II nebo standardní metodiku v souladu s článkem 24 a částmi 2 a 4 přílohy II.

4.   PRAŽENÍ A SLINOVÁNÍ KOVOVÉ RUDY PODLE PŘÍLOHY I SMĚRNICE 2003/87/ES

A.   Oblast působnosti

Provozovatel uvede alespoň tyto potenciální zdroje emisí CO2: suroviny (kalcinace vápence, dolomitu a železných rud obsahujících uhličitanové sloučeniny, včetně FeCO3), konvenční paliva (včetně zemního plynu a koksu / koksového mouru), procesní plyny (včetně koksárenského či vysokopecního plynu), procesní odpad používaný jako vstupní materiál, včetně filtrovaného prachu z aglomeračního zařízení, anebo vysoké pece, jiná paliva a čištění spalin.

B.   Zvláštní pravidla monitorování

Pro monitorování emisí z pražení, slinování nebo peletizace kovové rudy může provozovatel použít hmotnostní bilanci v souladu s článkem 25 a částí 3 přílohy II nebo standardní metodiku v souladu s článkem 24 a částmi 2, 4 a 5 přílohy II.

5.   VÝROBA SUROVÉHO ŽELEZA A OCELI PODLE PŘÍLOHY I SMĚRNICE 2003/87/ES

A.   Oblast působnosti

Provozovatel uvede alespoň tyto potenciální zdroje emisí CO2: suroviny (kalcinace vápence, dolomitu a železných rud obsahujících uhličitanové sloučeniny, včetně FeCO3), konvenční paliva (včetně zemního plynu, uhlí a koksu), redukční činidla (včetně koksu, uhlí a plastu), procesní plyny (koksárenský plyn, vysokopecní plyn a konvertorový plyn), spotřeba grafitových elektrod, jiná paliva a čištění odpadních plynů.

B.   Zvláštní pravidla monitorování

Pro monitorování emisí z výroby surového železa a oceli může provozovatel použít hmotnostní bilanci v souladu s článkem 25 a částí 3 přílohy II nebo standardní metodiku v souladu s článkem 24 a částmi 2 a 4 přílohy II alespoň pro určitou část zdrojových toků, a to tak, aby nedošlo k výskytu nedostatků nebo k dvojímu započtení emisí.

Odchylně od oddílu 3.1 přílohy II je úroveň přesnosti 3 pro obsah uhlíku vymezena takto:

Úroveň přesnosti 3: provozovatel odvodí obsah uhlíku ve vstupním nebo výstupním toku podle článků 32 až 35, pokud jde o odběr reprezentativních vzorků paliv, produktů a vedlejších produktů a stanovení obsahu uhlíku a podílu biomasy. Provozovatel stanoví obsah uhlíku v produktech nebo meziproduktech na základě ročních analýz podle článků 32 až 35 nebo jej odvodí ze středního rozsahu hodnot složení, jak je stanoveno v příslušných mezinárodních nebo vnitrostátních normách.

6.   VÝROBA NEBO ZPRACOVÁNÍ ŽELEZNÝCH A NEŽELEZNÝCH KOVŮ PODLE PŘÍLOHY I SMĚRNICE 2003/87/ES

A.   Oblast působnosti

Provozovatel nepoužije ustanovení v této části pro monitorování a vykazování emisí CO2 z výroby surového železa a oceli a primárního hliníku.

Provozovatel zohlední alespoň tyto potenciální zdroje emisí CO2: konvenční paliva; alternativní paliva včetně granulovaného materiálu z plastu ze zařízení zpracovávajících materiály po drcení; redukční činidla včetně koksu, uhlíkové elektrody; suroviny včetně vápence a dolomitu; železné rudy a koncentráty obsahující uhlík; a sekundární vstupní materiály.

B.   Zvláštní pravidla monitorování

Pokud uhlík pocházející z paliv nebo vstupních materiálů používaných v tomto zařízení zůstává v produktech nebo jiných výstupech výroby, použije provozovatel hmotnostní bilanci v souladu s článkem 25 a částí 3 přílohy II. Pokud tomu tak není, vypočítá provozovatel emise ze spalování a z procesů samostatně pomocí standardní metodiky v souladu s článkem 24 a částmi 2 a 4 přílohy II.

Je-li použita hmotnostní bilance, může do ní provozovatel zahrnout emise z procesů spalování nebo použít standardní metodiku v souladu článkem 24 a částí 1 této přílohy pro část zdrojových toků, a to tak, aby nedošlo k výskytu nedostatků nebo k dvojímu započtení emisí.

7.   EMISE CO2 Z VÝROBY NEBO ZPRACOVÁNÍ PRIMÁRNÍHO HLINÍKU PODLE PŘÍLOHY I SMĚRNICE 2003/87/ES

A.   Oblast působnosti

Provozovatel použije ustanovení této části pro monitorování a vykazování emisí CO2 z výroby elektrod pro tavení primárního hliníku, včetně samostatných zařízení pro výrobu těchto elektrod, a ze spotřeby elektrod při elektrolýze.

Provozovatel zohlední alespoň tyto potenciální zdroje emisí CO2: paliva pro výrobu tepla nebo páry, výrobu elektrod, snížení Al2O3 při elektrolýze spojené se spotřebou elektrod a použití uhličitanu sodného nebo jiných uhličitanů k čištění odpadních plynů.

Související emise perfluoruhlovodíků (PFC) pocházející z účinků anod, včetně fugitivních emisí, jsou monitorovány v souladu s částí 8 této přílohy.

B.   Zvláštní pravidla monitorování

Provozovatel stanoví emise CO2 z výroby nebo zpracování primárního hliníku pomocí metodiky hmotnostní bilance v souladu s článkem 25. Metodika hmotnostní bilance bere v úvahu veškerý uhlík ve vstupech, zásobách, produktech a ostatních odpadech ze směšování, tvarování, vypalování a recyklace elektrod, jakož i ze spotřeby elektrod při elektrolýze. Pokud se používají předem vypalované anody, může se použít buď samostatná hmotnostní bilance pro výrobu a spotřebu nebo jedna společná hmotnostní bilance, která zohlední jak výrobu, tak spotřebu elektrod. V případě Søderbergova elektrolyzéru použije provozovatel jednu společnou hmotnostní bilanci.

Provozovatel se může rozhodnout zahrnout emise z procesů spalování do hmotnostní bilance nebo použít standardní metodiku v souladu s článkem 24 a částí 1 této přílohy alespoň pro část zdrojových toků, a to tak, aby nedošlo k výskytu nedostatků nebo k dvojímu započtení emisí.

8.   EMISE PFC Z VÝROBY NEBO ZPRACOVÁNÍ PRIMÁRNÍHO HLINÍKU PODLE PŘÍLOHY I SMĚRNICE 2003/87/ES

A.   Oblast působnosti

Provozovatel použije následující údaje pro emise perfluoruhlovodíků (PFC) pocházející z účinků anod, včetně fugitivních emisí PFC. Pro související emise CO2, včetně emisí z výroby elektrod, použije provozovatel část 7 této přílohy. Provozovatel dále vypočítá emise PFC, které nejsou spojeny s anodovými efekty, na základě metod odhadu v souladu s osvědčenými postupy v odvětví a případnými pokyny, které za tímto účelem zveřejní Komise.

B.   Stanovení emisí PFC

Emise PFC se vypočítají z emisí, které jsou měřitelné v potrubí nebo komíně („emise z bodových zdrojů“), a z fugitivních emisí pomocí účinnosti zachycování potrubí:

emise PFC (celkem) = emise PFC (potrubí) / účinnost zachycování

Účinnost zachycování se měří, jsou-li stanoveny emisní faktory specifické pro dané zařízení. Pro stanovení se použije nejnovější verze pokynů uvedených v části Úroveň přesnosti 3 bodu 4.4.2.4 pokynů IPCC z roku 2006.

Provozovatel vypočítá emise CF4 a C2F6 emitované potrubím nebo komínem pomocí jedné z těchto metod:

a)	metody A, při níž je zaznamenáván počet minut anodového efektu na elektrolyzér a den;

b)	metody B, při níž je zaznamenáváno přepětí anodového efektu.

Výpočetní metoda A – metoda směrnice:

Pro stanovení emisí PFC použije provozovatel následující rovnice:

emise CF4 (t) = AEM × (SEFCF4/1 000) × PrAl

emise C2F6 (t) = emise CF4 * FC2F6

kde:

AEM= anodový efekt v minutách / elektrolyzér–den,

SEFCF4 = faktor směrnice emisí [(kg CF4 / t vyrobeného Al) / (anodový efekt v minutách / elektrolyzér–den)], Tam, kde se používají různé typy elektrolyzérů, je možné použít různé SEF;

PrAl = roční produkce primárního hliníku (t),

FC2F6 = hmotnostní podíl C2F6 (t C2F6 / t CF4).

Hodnota minut anodového efektu na elektrolyzér–den vyjadřuje frekvenci anodových efektů (počet anodových efektů / elektrolyzér–den) vynásobenou průměrnou dobou trvání anodového efektu (minuty anodového efektu / výskyt):

AEM = frekvence × průměrná doba trvání

Emisní faktor: emisní faktor pro CF4 (faktor směrnice emisí SEFCF4) vyjadřuje množství (kg) CF4 emitovaného na tunu hliníku vyrobeného na minutu anodového efektu / elektrolyzér–den. Emisní faktor (hmotnostní podíl FC2F6) C2F6 vyjadřuje množství (t) emitovaného C2F6 v poměru k množství (t) emitovaného CF4.

Úroveň přesnosti 1: provozovatel použije emisní faktory specifické pro danou technologii z tabulky 1 v této části přílohy IV.

Úroveň přesnosti 2: provozovatel použije pro CF4 a C2F6 emisní faktory specifické pro dané zařízení stanovené na základě kontinuálních nebo přerušovaných měření v terénu. Pro stanovení těchto emisních faktorů použije provozovatel nejnovější verzi pokynů uvedených v části Úroveň přesnosti 3 bodu 4.4.2.4 pokynů IPCC z roku 2006 (1). Emisní faktor rovněž zohlední emise spojené s neanodovými efekty. Provozovatel stanoví jednotlivé emisní faktory s maximální nejistotou ± 15 %.

Provozovatel stanoví emisní faktory minimálně každé tři roky nebo dříve, pokud je to nezbytné vzhledem k příslušným změnám v zařízení. Příslušné změny zahrnují změnu rozložení doby trvání anodového efektu nebo změnu řídicího algoritmu ovlivňujícího kombinaci typů anodových efektů nebo povahu rutiny ukončení anodového efektu.

Tabulka 1

Emisní faktory specifické pro danou technologii vztažené k údajům o činnosti pro metodu směrnice.

Technologie	Emisní faktor pro CF4 (SEFCF4) [(kg CF4/t Al) / (AE–minut / elektrolyzér–den)]	Emisní faktor pro C2F6 (FC2F6) (t C2F6/ t CF4)
Technologie CWPB	0,143	0,121
Søderbergova technologie (VSS)	0,092	0,053

Výpočetní metoda B – metoda přepětí:

Je-li měřeno přepětí anodového efektu, použije provozovatel pro stanovení emisí PFC následující vzorce:

emise CF4 (t) = OVC × (AEO/CE) × PrAl × 0,001

emise C2F6 (t) = emise CF4 × FCF2F6

kde:

OVC= koeficient přepětí („emisní faktor“) vyjádřený jako CF4 v kg na tunu vyrobeného hliníku na mV přepětí,

AEO= přepětí anodového efektu na elektrolyzér (mV) stanovené jako integrál (čas × napětí nad cílovým napětím) děleno čas (doba trvání) sběru údajů,

CE= průměrná proudová účinnost výroby hliníku (%),

PrAl = roční produkce primárního hliníku (t),

FCF2F6 = hmotnostní podíl C2F6 (t C2F6 / t CF4),

AEO/CE (přepětí anodového efektu / proudová účinnost) vyjadřuje časově integrované průměrné přepětí anodového efektu (mV přepětí) na průměrnou proudovou účinnost (%).

Emisní faktor: emisní faktor pro CF4 („koeficient přepětí“ OVC) vyjadřuje množství (kg) emitovaného CF4 na tunu vyrobeného hliníku na přepětí v milivoltech (mV). Emisní faktor C2F6 (hmotnostní podíl FC2F6) vyjadřuje množství (t) emitovaného C2F6 úměrné množství (t) emitovaného CF4.

Úroveň přesnosti 1: provozovatel použije emisní faktory specifické pro danou technologii z tabulky 2 v této části přílohy IV.

Úroveň přesnosti 2: provozovatel použije pro CF4 [(kg CF4 / t Al) / (mV)] a C2F6 (t C2F6/ t CF4) emisní faktory specifické pro dané zařízení stanovené na základě kontinuálních nebo přerušovaných měření v terénu. Pro stanovení těchto emisních faktorů použije provozovatel nejnovější verzi pokynů uvedených v části Úroveň přesnosti 3 bodu 4.4.2.4 pokynů IPCC z roku 2006. Provozovatel stanoví emisní faktory s maximální nejistotou ± 15 %.

Provozovatel stanoví emisní faktory minimálně každé tři roky nebo dříve, pokud je to nezbytné vzhledem k příslušným změnám v zařízení. Příslušné změny zahrnují změnu rozložení doby trvání anodového efektu nebo změnu řídicího algoritmu ovlivňujícího kombinaci typů anodových efektů nebo povahu rutiny ukončení anodového efektu.

Tabulka 2

Emisní faktory specifické pro jednotlivé technologie vztažené k údajům o činnosti přepětí

Technologie	Emisní faktor pro CF4 [(kg CF4/t Al) / mV]	Emisní faktor pro C2F6 (t C2F6/ t CF4)
Technologie CWPB	1,16	0,121
Søderbergova technologie (VSS)	N.P.	0,053

C.   Stanovení emisí CO2(e)

Provozovatel vypočítá emise CO2(e) z emisí CF4 a C2F6 následujícím způsobem pomocí potenciálů globálního oteplování uvedených v tabulce 6 v části 3 přílohy VI:

emise PFC (t CO2(e)) = emise CF4 (t) * GWPCF4 + emise C2F6 (t) * GWPC2F6

9.   VÝROBA CEMENTÁŘSKÉHO SLÍNKU PODLE PŘÍLOHY I SMĚRNICE 2003/87/ES

A.   Oblast působnosti

Provozovatel uvede alespoň tyto potenciální zdroje emisí CO2: kalcinace vápence obsaženého v surovinách, konvenční fosilní paliva pecí, alternativní fosilní paliva pecí a suroviny, spalování biomasy (odpadní biomasy), ostatní paliva, která nejsou používána k vytápění pece, obsah organického uhlíku ve vápenci a břidlici a suroviny používané pro čištění odpadních plynů.

B.   Zvláštní pravidla monitorování

Emise ze spalování jsou monitorovány v souladu s částí 1 této přílohy. Emise z procesů ze součástí surové moučky jsou monitorovány v souladu s částí 4 přílohy II na základě obsahu uhličitanů ve vstupu do procesu (výpočetní metoda A) nebo množství vyrobeného slínku (výpočetní metoda B). V případě metody A zahrnují uhličitany, které mají být vzaty v úvahu, alespoň CaCO3, MgCO3 a FeCO3. V případě metody B vezme provozovatel v úvahu alespoň CaO a MgO a doloží příslušnému orgánu údaje o tom, do jaké míry musí být vzaty v úvahu další zdroje.

Emise CO2 související s prachem odstraněným z procesu a s organickým uhlíkem v surovinách jsou přidány v souladu s oddíly C a D této části přílohy IV.

Výpočetní metoda A: založená na vstupu do pece

Pokud prach z cementářské pece (CKD) a prach z bypassu opustí pecní systém, nepovažuje provozovatel související suroviny za vstup do procesu, nýbrž vypočítá emise z CKD v souladu s oddílem C.

Jestliže není charakterizována surová moučka, použije provozovatel požadavky na nejistotu pro údaje o činnosti odděleně pro každý z příslušných vstupů do pece obsahujících uhlík, a to tak, aby nedošlo k dvojímu započtení nebo k vynechání v důsledku vrácených nebo vynechaných materiálů. Pokud jsou údaje o činnosti stanoveny na základě vyrobeného slínku, lze čisté množství surové moučky stanovit pomocí empirického poměru surové moučky/slínku specifického pro dané místo. Tento poměr je nutno aktualizovat alespoň jednou za rok podle pokynů pro osvědčené postupy v odvětví.

Výpočetní metoda B: založená na výstupu výroby slínku

Provozovatel stanoví údaje o činnosti jako výrobu slínku (t) během vykazovaného období jedním z těchto způsobů:

a)	přímým vážením slínku;

b)

na základě dodávek cementu, pomocí materiálové bilance, která bere v úvahu expedici slínku, dodávky slínku, jakož i změnu zásob slínku, s použitím tohoto vzorce: vyrobený slínek (t) = ((dodávky cementu (t) – změna zásob cementu (t)) * poměr slínek/cement (t slínku / t cementu)) – (dodaný slínek (t)) + (expedovaný slínek (t)) – (změna zásob slínku (t)).

Provozovatel odvodí poměr slinek/cement pro každý z různých produktů cementu buď podle ustanovení článků 32 až 35, nebo jej vypočte z rozdílu dodávek cementu a změn zásob a všech materiálů použitých jako přísady do cementu, včetně prachu z bypassu a prachu z cementářské pece.

Odchylně od části 4 přílohy II je úroveň přesnosti 1 pro emisní faktor vymezena takto:

úroveň přesnosti 1: provozovatel použije emisní faktor 0,525 t CO2 / t slínku.

C.   Emise vztahující se k odpadnímu prachu

Provozovatel připočte emise CO2 z úniku prachů z bypassu nebo z prachu z cementářské pece (CKD) opouštějícího pecní systém s korekcí o poměr částečné kalcinace CKD vypočítaný jako emise z procesů v souladu s čl. 24 odst. 2. Odchylně od části 4 přílohy II jsou úrovně přesnosti 1 a 2 pro emisní faktor vymezeny takto:

úroveň přesnosti 1: provozovatel použije emisní faktor 0,525 t CO2 / t slínku.

úroveň přesnosti 2: provozovatel stanoví emisní faktor (EF) alespoň jednou ročně na základě článků 32 až 35 a s použitím následujícího vzorce:

kde:

EFCKD = emisní faktor částečně kalcinovaného prachu z cementářské pece (t CO2/t CKD);

EFCli = emisní faktor slínku specifický pro dané zařízení (t CO2 / t slínku);

d = stupeň kalcinace prachu z cementářské pece (uvolněný CO2 jako procento celkového množství uhličitanového CO2 obsaženého v materiálové směsi).

Úroveň přesnosti 3 pro emisní faktor nelze použít.

D.   Emise z neuhličitanového uhlíku v surové moučce

Provozovatel stanoví emise z neuhličitanového uhlíku alespoň z vápence, břidlice nebo z alternativních surovin (např. polétavého prachu) použitých v surové moučce v peci v souladu s čl. 24 odst. 2.

Pro emisní faktor se použije toto vymezení úrovní přesnosti:

úroveň přesnosti 1: obsah neuhličitanového uhlíku v příslušné surovině se odhadne podle pokynů pro osvědčené postupy v odvětví,

úroveň přesnosti 2: obsah neuhličitanového uhlíku v příslušné surovině se stanoví nejméně jednou za rok podle ustanovení článků 32 až 35.

Pro konverzní faktor se použije toto vymezení úrovní přesnosti:

úroveň přesnosti 1: použije se konverzní faktor 1,

úroveň přesnosti 2: konverzní faktor se vypočte podle osvědčených postupů v odvětví.

10.   VÝROBA VÁPNA NEBO KALCINACE DOLOMITU A MAGNEZITU PODLE PŘÍLOHY I SMĚRNICE 2003/87/ES

A.   Oblast působnosti

Provozovatel uvede alespoň tyto potenciální zdroje emisí CO2: kalcinace vápence, dolomitu nebo magnezitu v surovinách, tradiční fosilní paliva pecí, alternativní fosilní paliva pecí a suroviny, spalování biomasy (odpadní biomasy) a jiná paliva.

Pokud jsou pálené vápno a CO2 pocházející z vápence použity pro procesy čištění tak, aby bylo znovu vázáno přibližně stejné množství CO2, nemusí být v plánu monitorování pro dané zařízení samostatně zahrnut rozklad uhličitanů ani proces čištění.

B.   Zvláštní pravidla monitorování

Emise ze spalování jsou monitorovány v souladu s částí 1 této přílohy. Emise z procesů ze surovin jsou monitorovány v souladu s částmi 4 a 5 přílohy II. Vždy je třeba brát v úvahu uhličitany vápníku a hořčíku. Kdykoliv je to relevantní pro výpočet emisí, je nutné vzít v úvahu i jiné uhličitany a organický uhlík v surovinách.

Pro metodiku založenou na vstupu se upraví hodnoty obsahu uhličitanů podle příslušného obsahu vody a hlušiny v daném materiálu. V případě výroby hořčíku je třeba vzít v úvahu případně i jiné nerosty obsahující hořčík než uhličitany.

Je nutné vyhnout se dvojímu započtení nebo vynechání v důsledku vrácených nebo vynechaných materiálů. Při použití metody B se prach z vápenné pece v relevantních případech považuje za samostatný zdrojový tok.

11.   VÝROBA SKLA, SKELNÝCH VLÁKEN NEBO IZOLAČNÍHO MATERIÁLU Z MINERÁLNÍ VLNY PODLE PŘÍLOHY I SMĚRNICE 2003/87/ES

A.   Oblast působnosti

Provozovatel použije ustanovení v této části rovněž pro zařízení na výrobu vodního skla a horninové vlny.

Provozovatel uvede alespoň tyto potenciální zdroje emisí CO2: tavení uhličitanů alkalických kovů nebo kovů alkalických zemin jako výsledek tavení surovin, tradiční fosilní paliva, alternativní fosilní paliva a suroviny, paliva z biomasy (odpadní biomasy), jiná paliva, přísady obsahující uhlík, včetně koksu, uhelného prachu a grafitu, dospalování a čištění spalin.

B.   Zvláštní pravidla monitorování

Emise ze spalování, včetně mokrého čištění spalin, jsou monitorovány v souladu s částí 1 této přílohy. Emise z procesů ze surovin jsou monitorovány v souladu s částí 4 přílohy II. Uhličitany, které je třeba vzít v úvahu, zahrnují alespoň CaCO3, MgCO3, Na2CO3, NaHCO3, BaCO3, Li2CO3, K2CO3, a SrCO3. Použije se pouze metoda A. Emise z jiných procesních materiálů, včetně koksu, grafitu a prachu z uhlí jsou monitorovány v souladu s částí 5 přílohy II.

Odchylně od části 4 přílohy II se pro emisní faktory použije toto vymezení úrovní přesnosti:

úroveň přesnosti 1: ú použijí se stechiometrické poměry uvedené v části 2 přílohy VI. Čistota příslušných vstupních materiálů se stanoví podle osvědčených postupů v odvětví,

úroveň přesnosti 2: množství příslušných uhličitanů v každém příslušném vstupním materiálu se stanoví v souladu s články 32 až 35.

Pro konverzní faktor lze použít pouze úroveň přesnosti 1.

12.   VÝROBA KERAMICKÝCH VÝROBKŮ PODLE PŘÍLOHY I SMĚRNICE 2003/87/ES

A.   Oblast působnosti

Provozovatel uvede alespoň tyto potenciální zdroje emisí CO2: paliva pecí, kalcinace vápence/dolomitu a jiných uhličitanů obsažených v surovině, vápenec a jiné uhličitany použité ke snižování množství látek znečišťujících ovzduší a čištění jiných spalin, fosilní přísady / přísady biomasy používané k vytvoření pórovitosti, např. polystyren, odpad z výroby papíru nebo piliny, fosilní organický materiál v jílu a jiných surovinách.

B.   Zvláštní pravidla monitorování

Emise ze spalování, včetně mokrého čištění spalin, jsou monitorovány v souladu s částí 1 této přílohy. Emise z procesů ze součástí a přísad surové moučky jsou monitorovány v souladu s částmi 4 a 5 přílohy II. Pro keramiku na bázi čištěných nebo syntetických jílů může provozovatel použít buď metodu A, nebo metodu B. Pro keramické výrobky na bázi nezpracovaných jílů a jsou-li použity jíly nebo přísady s významným organickým obsahem, použije provozovatel metodu A. Vždy je třeba brát v úvahu uhličitany vápníku. Pokud je to relevantní pro výpočet emisí, je nutné vzít v úvahu i jiné uhličitany a organický uhlík v surovinách.

Údaje o činnosti za vstupní materiály pro metodu A mohou být stanoveny vhodným zpětným výpočtem na základě osvědčených postupů a schváleny příslušným orgánem. Při takovém zpětném výpočtu se zohlední měření, které je k dispozici pro sušené ekologické produkty nebo pálené výrobky, vhodné zdroje údajů o vlhkosti jílu a přísad a ztráta žíháním použitých materiálů.

Odchylně od části 4 přílohy II se pro emisní faktory pro emise z procesů v případě surovin obsahujících uhličitany použije toto vymezení úrovní přesnosti:

metoda A (založená na vstupu)

úroveň přesnosti 1: pro výpočet emisního faktoru se místo výsledků analýz použije konzervativní hodnota 0,2 tuny CaCO3 (odpovídající 0,08794 tuny CO2) na tunu suchého jílu. Veškerý anorganický a organický uhlík v jílovém materiálu se považuje za zahrnutý do této hodnoty. Přísady se nepovažují za zahrnuté do této hodnoty.

úroveň přesnosti 2: emisní faktor pro každý zdrojový tok se stanoví a aktualizuje nejméně jedenkrát za rok podle osvědčených postupů v odvětví a s přihlédnutím k podmínkám specifickým pro dané místo a směsi produktů ze zařízení.

úroveň přesnosti 3: složení příslušných surovin se stanoví v souladu s články 32 až 35. Pro převedení údajů o složení na emisní faktory se v relevantních případech použijí stechiometrické poměry uvedené v části 2 přílohy VI.

metoda B (založená na výstupu):

úroveň přesnosti 1: pro výpočet emisního faktoru se místo výsledků analýz použije konzervativní hodnota 0,123 tuny CaO (odpovídající 0,09642 tuny CO2) na tunu produktu. Veškerý anorganický a organický uhlík v jílovém materiálu se považuje za zahrnutý do této hodnoty. Přísady se nepovažují za zahrnuté do této hodnoty.

úroveň přesnosti 2: emisní faktor se stanoví a aktualizuje nejméně jedenkrát za rok podle osvědčených postupů v odvětví a s přihlédnutím k podmínkám specifickým pro dané místo a směsi produktů zařízení.

úroveň přesnosti 3: složení výrobků se stanoví v souladu s články 32 až 35. Stechiometrické poměry uvedené v tabulce 3 v části 2 přílohy VI se v relevantních případech použijí k převedení údajů o složení na emisní faktory za předpokladu, že veškeré příslušné oxidy kovů pocházejí z příslušných uhličitanů.

Odchylně od části 1 této přílohy se pro emisní faktor čištění spalin použije následující úroveň přesnosti:

úroveň přesnosti 1: provozovatel použije stechiometrický poměr CaCO3 uvedený v části 2 přílohy VI.

Pro čištění se nepoužije žádná další úroveň přesnosti ani konverzní faktor. Je nutné vyloučit dvojí započtení v důsledku použitého recyklovaného vápence jako suroviny ve stejném zařízení.

13.   VÝROBA VÝROBKŮ ZE SÁDRY A SÁDROKARTONU PODLE PŘÍLOHY I SMĚRNICE 2003/87/ES

A.   Oblast působnosti

Provozovatel uvede alespoň emise CO2 ze všech typů spalovacích procesů.

B.   Zvláštní pravidla monitorování

Emise ze spalování jsou monitorovány v souladu s částí 1 této přílohy.

14.   VÝROBA BUNIČINY A PAPÍRU PODLE PŘÍLOHY I SMĚRNICE 2003/87/ES

A.   Oblast působnosti

Provozovatel uvede alespoň tyto potenciální zdroje emisí CO2: kotle, plynové turbíny a další spalovací zařízení produkující páru nebo elektrickou energii, regenerační kotle a další zařízení spalující použité roztoky při výrobě buničiny, spalovací zařízení, pece na vápno a pražicí pece, čištění odpadních plynů a sušičky spalující paliva (například infračervené sušičky).

B.   Zvláštní pravidla monitorování

Monitorování emisí ze spalování, včetně čištění spalin, se provádí v souladu s částí 1 této přílohy.

Emise z procesů ze surovin používaných jako látky pro úpravu chemických vlastností, včetně vápence nebo uhličitanu sodného, jsou monitorovány v souladu s částí 4 přílohy II. Emise CO2 z využití vápencového kalu při výrobě buničiny jsou považovány za CO2 z recyklované biomasy. Pouze množství CO2 úměrné vstupu z látek pro úpravu chemických vlastností je považováno za příčinu vzniku emisí fosilního CO2.

Pro emise z látek pro úpravu chemických vlastností se použije toto vymezení úrovní přesnosti emisního faktoru:

úroveň přesnosti 1: použijí se stechiometrické poměry uvedené v části 2 přílohy VI. Čistota příslušných vstupních materiálů se stanoví podle osvědčených postupů v odvětví. Zjištěné hodnoty se upraví podle obsahu vody a hlušiny v použitých materiálech obsahujících uhličitany,

úroveň přesnosti 2: množství příslušných uhličitanů v každém příslušném vstupním materiálu se stanoví v souladu s články 32 až 35. Pro převedení údajů o složení na emisní faktory se v relevantních případech použijí stechiometrické poměry uvedené v části 2 přílohy VI.

Pro konverzní faktor lze použít pouze úroveň přesnosti 1.

15.   PRODUKCE SAZÍ PODLE PŘÍLOHY I SMĚRNICE 2003/87/ES

A.   Oblast působnosti

Provozovatel uvede jako zdroje emisí CO2 alespoň všechna paliva pro spalování a všechna paliva používaná jako procesní materiály.

B.   Zvláštní pravidla monitorování

Monitorování emisí z produkce sazí může být prováděno buď pro proces spalování, včetně čištění spalin, v souladu s částí 1 této přílohy nebo pomocí hmotnostní bilance v souladu s článkem 25 a částí 3 přílohy II.

16.   STANOVENÍ EMISÍ OXIDU DUSNÉHO (N2O) Z VÝROBY KYSELINY DUSIČNÉ, KYSELINY ADIPOVÉ, KAPROLAKTAMU, GLYOXALU A KYSELINY GLYOXYLOVÉ PODLE PŘÍLOHY I SMĚRNICE 2003/87/ES

A.   Oblast působnosti

U každé činnosti, ze které vznikají emise N2O, vezme každý provozovatel v úvahu všechny zdroje emitující N2O z výrobních procesů, včetně těch, kde se emise N2O z výroby odvádějí přes zařízení na snižování emisí. To zahrnuje kterýkoli z následujících procesů:

a)	výroba kyseliny dusičné – emise N2O z katalytické oxidace čpavku a/nebo z jednotek na snižování NOx/N2O;

b)	výroba kyseliny adipové – emise N2O včetně emisí z oxidačních reakcí, jakékoli přímé ventilace a/nebo jakéhokoli zařízení pro kontrolu emisí;

c)	výroba glyoxalu a kyseliny glyoxylové – emise N2O včetně emisí z výrobních reakcí, jakékoli přímé ventilace a/nebo jakéhokoli zařízení pro kontrolu emisí;

d)	výroba kaprolaktamu – emise N2O, včetně emisí z výrobních reakcí, jakékoli přímé ventilace a/nebo jakéhokoli zařízení pro kontrolu emisí.

Tato ustanovení se nevztahují na emise N2O ze spalování paliv.

B.   Stanovení emisí N2O

B.1.   Roční emise N2O

Provozovatel monitoruje emise N2O z výroby kyseliny dusičné pomocí kontinuálního měření emisí. Provozovatel monitoruje emise N2O z výroby kyseliny adipové, kaprolaktamu, glyoxalu a kyseliny glyoxylové pomocí metodiky založené na měření v případě snížených emisí a v případě zjištění dočasných výskytů nesnížených emisí pomocí metody založené na výpočtu (na základě metodiky hmotnostní bilance).

Pro každý zdroj emisí, kde se používá kontinuální měření emisí, provozovatel vypočítá celkové roční emise jako součet všech hodinových emisí podle rovnice 1 uvedené v části 3 přílohy VIII.

B.2.   Hodinové emise N2O

Pro každý zdroj emisí, kde se používá kontinuální měření emisí, vypočítá provozovatel roční průměrné hodinové emise N2O podle rovnice 2 uvedené v části 3 přílohy VIII.

Provozovatel stanoví hodinové koncentrace N2O ve spalinách z každého zdroje emisí pomocí metodiky založené na měření v reprezentativním bodě za zařízením na snižování emisí NOx/N2O, pokud se takové zařízení používá. Provozovatel použije techniky, pomocí nichž je možné provádět měření koncentrací N2O ze všech zdrojů emisí za podmínek snižovaných i nesnižovaných emisí. Pokud se během takových období zvýší nejistoty, vezme je provozovatel při vyhodnocování nejistoty v úvahu.

Pokud je to nezbytné, přizpůsobí provozovatel všechna měření bázi suchého plynu a důsledně je vykáže.

B.3.   Stanovení toku spalin

Pro měření toku spalin při monitorování emisí N2O použije provozovatel metody monitorování toku spalin uvedené v čl. 43 odst. 5 tohoto nařízení. Pro výrobu kyseliny dusičné použije provozovatel metodu v souladu s čl. 43 odst. 5 písm. a), pokud to není technicky neproveditelné. V takovém případě a po schválení příslušným orgánem použije provozovatel alternativní metodu, včetně metodiky hmotnostní bilance, která je založena na významných parametrech, jako je vstupní dávka čpavku, nebo stanovení toku na základě kontinuálního měření toku emisí.

Tok spalin se vypočítá podle tohoto vzorce:

Vtoku spalin (Nm3/h) = Vvzduchu * (1 – O2,vzduchu) / (1 – O2, spalin)

kde:

Vvzduchu = celkový tok vstupního vzduchu v Nm3/h za standardních podmínek,

O2, vzduch = objem podílu O2 v suchém vzduchu (= 0,2095),

O2, spalin = objem podílu O2 ve spalinách.

Vvzduchu se vypočítá jako součet všech toků vzduchu, které vstupují do výrobní jednotky na výrobu kyseliny dusičné.

Provozovatel použije tento vzorec, pokud není v jeho plánu pro monitorování stanoveno jinak:

Vvzduchu = Vprim + Vsek + Vtěsn

kde:

Vprim = primární tok vstupního vzduchu v Nm3/h za standardních podmínek,

Vsek = sekundární tok vstupního vzduchu v Nm3/h za standardních podmínek,

Vtěsn = tok vstupního vzduchu pro účely těsnění v Nm3/h za standardních podmínek.

Provozovatel stanoví Vprim na základě kontinuálního měření toku předtím, než dojde ke smíchání se čpavkem. Provozovatel stanoví Vsek na základě kontinuálního měření toku, a to i pokud je měření prováděno před tepelnou rekuperační jednotkou. Pro Vtěsn vezme provozovatel v úvahu tok pročištěného vzduchu během procesu výroby kyseliny dusičné.

Příslušný orgán může pro vstupní proudy vzduchu, které činí kumulativně méně než 2,5 % z celkového toku vzduchu, akceptovat pro stanovení velikosti toku tohoto vzduchu metody odhadu navržené provozovatelem na základě osvědčených postupů v odvětví.

Provozovatel musí měřeními za běžných provozních podmínek prokázat, že měřený tok spalin je dostatečně homogenní, aby bylo možné použít navrhovanou metodu měření. Pokud se během těchto měření potvrdí nehomogenní tok, vezme provozovatel tuto skutečnost v úvahu při stanovování vhodných metod monitorování a při výpočtu nejistoty u emisí N2O.

Provozovatel přizpůsobí všechna měření bázi suchého plynu a důsledně je vykáže.

B.4.   Koncentrace kyslíku (O2)

Provozovatel provede měření koncentrací kyslíku ve spalinách, pokud je to nezbytné pro výpočet toku spalin v souladu s pododdílem B.3 této části přílohy IV. Provozovatel je přitom povinen splnit požadavky pro měření koncentrací podle čl. 41 odst. 1 a 2. Při stanovení nejistoty emisí N2O vezme provozovatel v úvahu nejistotu měření koncentrací O2.

Pokud je to nezbytné, přizpůsobí provozovatel všechna měření bázi suchého plynu a důsledně je vykáže.

B.5.   Výpočet emisí N2O

Během specifických období nesnížených emisí N2O z výroby kyseliny adipové, kaprolaktamu, glyoxalu a kyseliny glyoxylové, včetně nesnížených emisí z ventilace z důvodů bezpečnosti a selhání zařízení na snižování emisí, pokud není kontinuální monitorování emisí N2O technicky proveditelné, provede provozovatel na základě schválení specifické metodiky příslušným orgánem výpočet emisí N2O pomocí metodiky hmotnostní bilance. Za tímto účelem je celková nejistota podobná výsledku použití požadavků na úroveň přesnosti podle čl. 41 odst. 1 a 2. Provozovatel stanoví metodu výpočtu na základě maximální potenciální míry emisí N2O z chemické reakce, ke které dochází v daném okamžiku a po dobu trvání emise.

Při stanovování roční průměrné hodinové nejistoty pro určitý zdroj emisí zohlední provozovatel nejistotu všech vypočtených emisí pro daný zdroj emisí.

B.6.   Stanovení objemu výroby u jednotlivých činností

Objemy výroby se vypočtou na základě denních výkazů výroby a podle hodin provozu.

B.7.   Odběr vzorků

Platné hodinové průměry nebo průměry za kratší referenční období se vypočtou v souladu s článkem 44 pro:

a)	koncentrace N2O ve spalinách;

b)	celkový tok spalin, pokud je měřen přímo a pokud je to vyžadováno;

c)	všechny toky plynů a koncentrace kyslíku nutné pro nepřímé stanovení celkového toku spalin.

C.   Stanovení ročního ekvivalentu CO2 – CO2(e)

Provozovatel převede celkové roční emise N2O ze všech zdrojů emisí (měřeno v tunách na tři desetinná místa) na roční emise CO2(e) (zaokrouhlené na tuny) pomocí následujícího vzorce a hodnot potenciálu globálního oteplování (GWP) podle části 3 přílohy VI:

CO2(e) (t) = N2Oroční(t) * GWPN2O

kde:

N2Oroční = celkové roční emise N2O vypočtené podle rovnice 1 v části 3 přílohy VIII.

Celkové roční CO2(e) generované všemi zdroji emisí a veškeré přímé emise CO2 z jiných zdrojů emisí zahrnutých v povolení k vypouštění skleníkových plynů se připočtou k celkovým ročním emisím CO2 generovaným zařízením a použijí pro vykazování a vyřazování povolenek.

Celkové roční emise N2O se vykazují v tunách na tři desetinná místa a jako množství CO2(e) zaokrouhlené na tuny.

17.   VÝROBA ČPAVKU PODLE PŘÍLOHY I SMĚRNICE 2003/87/ES

A.   Oblast působnosti

Provozovatel zahrne alespoň tyto potenciální zdroje emisí CO2: spalování paliv pro získání tepla pro reformování nebo částečnou oxidaci, paliva používaná jako vstup do procesu při výrobě čpavku (reformování nebo částečná oxidace), paliva používaná v dalších spalovacích procesech, též za účelem produkce teplé vody či páry.

B.   Zvláštní pravidla monitorování

Pro monitorování emisí ze spalovacích procesů a z paliv používaných jako vstupy do procesu se použije standardní metodika v souladu s článkem 24 a částí 1 této přílohy.

Pokud se CO2 z výroby čpavku použije jako surovina pro výrobu močoviny nebo jiných chemických látek nebo pokud je přemístěn ze zařízení pro jakékoli jiné použití, na něž se nevztahuje čl. 49 odst. 1, považuje se související množství CO2 za emitované zařízením, kde byl CO2 vyprodukován.

18.   MNOŽSTEVNÍ VÝROBA ORGANICKÝCH CHEMIKÁLIÍ PODLE PŘÍLOHY I SMĚRNICE 2003/87/ES

A.   Oblast působnosti

Provozovatel zohlední alespoň tyto zdroje emisí CO2: krakování (katalytické a nekatalytické), reformování, částečnou nebo úplnou oxidaci, podobné procesy, jež vedou ke vzniku emisí CO2 z uhlíku obsaženého v uhlovodíkové vstupní surovině, spalování odpadních plynů a flérování a spalování paliva při jiných procesech spalování.

B.   Zvláštní pravidla monitorování

Pokud je množstevní výroba organických chemikálií technicky integrována v rafinerii minerálních olejů, použije provozovatel daného zařízení příslušná ustanovení části 2 této přílohy.

Bez ohledu na první pododstavec monitoruje provozovatel emise ze spalovacích procesů, pokud použitá paliva nejsou součástí nebo produktem chemických reakcí z množstevní výroby organických chemikálií, a to pomocí standardní metodiky v souladu s článkem 24 a částí 1 této přílohy. Ve všech ostatních případech se může provozovatel rozhodnout monitorovat emise z množstevní výroby organických chemikálií pomocí metodiky hmotnostní bilance v souladu s článkem 25 nebo standardní metodiky v souladu s článkem 24. Při použití standardní metodiky předloží provozovatel příslušnému orgánu důkaz o tom, že vybraná metodika pokrývá všechny příslušné emise, které by rovněž pokrývala metodika založená na hmotnostní bilanci.

Pro stanovení obsahu uhlíku podle úrovně přesnosti 1 se použijí referenční emisní faktory uvedené v tabulce 5 v příloze VI. U látek, které nejsou uvedeny v tabulce 5 v příloze VI nebo jiných ustanoveních tohoto nařízení, vypočte provozovatel obsah uhlíku ze stechiometrického obsahu uhlíku v čisté látce a z koncentrace látky ve vstupním nebo výstupním toku.

19.   VÝROBA VODÍKU A SYNTETICKÉHO PLYNU PODLE PŘÍLOHY I SMĚRNICE 2003/87/ES

A.   Oblast působnosti

Provozovatel zahrne alespoň tyto potenciální zdroje emisí CO2: paliva použitá při procesu výroby vodíku nebo syntetického plynu (reformování nebo částečná oxidace) a paliva použitá pro jiné spalovací procesy, též za účelem produkce teplé vody nebo páry. Vyrobený syntetický plyn je podle metodiky založené hmotnostní bilance pokládán za zdrojový tok.

B.   Zvláštní pravidla monitorování

Pro monitorování emisí ze spalovacích procesů a z paliv používaných jako vstupy do procesu při výrobě vodíku se použije standardní metodika v souladu s článkem 24 a částí 1 této přílohy.

Pro monitorování emisí z výroby syntetického plynu se použije hmotnostní bilance v souladu s článkem 25. Provozovatel se může rozhodnout zahrnout emise ze samostatných spalovacích procesů do hmotnostní bilance nebo použít standardní metodiku v souladu s článkem 24 alespoň pro část zdrojových toků, a to tak, aby nedošlo k výskytu nedostatků nebo k dvojímu započtení emisí.

Pokud jsou vodík a syntetický plyn vyráběny ve stejném zařízení, vypočte provozovatel emise CO2 buď pomocí samostatných metodik pro vodík a pro syntetický plyn, jak je stanoveno v prvních dvou pododstavcích tohoto oddílu, nebo pomocí jedné společné hmotnostní bilance.

20.   VÝROBA UHLIČITANU SODNÉHO A HYDROGENUHLIČITANU SODNÉHO PODLE PŘÍLOHY I SMĚRNICE 2003/87/ES

A.   Oblast působnosti

Zdroje emisí a zdrojové toky pro emise CO2 ze zařízení na výrobu uhličitanu sodného a hydrogenuhličitanu sodného zahrnují:

a)	paliva použitá pro spalovací procesy, včetně paliv používaných za účelem produkce teplé vody nebo páry;

b)	suroviny, např. odsávaný plyn při kalcinaci vápence v rozsahu, ve kterém se nepoužívá pro karbonizaci;

c)	odpadní plyny vzniklé při promývání nebo filtraci po karbonizaci, které se nepoužijí pro karbonizaci.

B.   Zvláštní pravidla monitorování

Pro monitorování emisí z výroby uhličitanu sodného a hydrogenuhličitanu sodného použije provozovatel hmotnostní bilanci v souladu s článkem 25. Provozovatel se může rozhodnout zahrnout emise ze spalovacích procesů do hmotnostní bilance nebo použít standardní metodiku v souladu s článkem 24 alespoň pro část zdrojových toků, a to tak, aby nedošlo k výskytu nedostatků nebo k dvojímu započtení emisí.

Pokud se CO2 z výroby uhličitanu sodného použije pro výrobu hydrogenuhličitanu sodného, považuje se množství CO2 použité pro výrobu hydrogenuhličitanu sodného z uhličitanu sodného za emitované zařízením, kde byl CO2 vyprodukován.

21.   STANOVENÍ EMISÍ SKLENÍKOVÝCH PLYNŮ ZE ZACHYCOVÁNÍ CO2 PRO ÚČELY PŘEPRAVY A GEOLOGICKÉHO ULOŽENÍ V ÚLOŽIŠTI POVOLENÉM PODLE SMĚRNICE 2009/31/ES

A.   Oblast působnosti

Zachycování CO2 se provádí buď ve specializovaných zařízeních, která přijímají CO2 přemísťovaný z jednoho nebo více jiných zařízení, nebo v témže zařízení, které provádí činnosti, při nichž je zachycovaný CO2 produkován, na základě téhož povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů. Do povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů a do souvisejícího plánu monitorování jsou zahrnuty veškeré části zařízení, jichž se týká zachycování CO2, jeho přechodné ukládání a přemístění do přepravní sítě pro CO2 nebo do úložiště pro geologické ukládání CO2. Pokud zařízení provádí ještě další činnosti, na které se vztahuje směrnice 2003/87/ES, monitorují se emise z těchto činností v souladu s ostatními příslušnými částmi této přílohy.

Provozovatel zachycování CO2 zahrne alespoň následující potenciální zdroje emisí CO2:

a)	CO2 přemístěný do zařízení pro zachycování;

b)	spalování a jiné související činnosti v zařízení, které se týkají zachycování, včetně použití paliva a vstupních materiálů.

B.   Kvantifikace přemístěných a emitovaných množství CO2

B.1.   Kvantifikace na úrovni zařízení

Každý provozovatel vypočte emise s přihlédnutím k potenciálním emisím CO2 ze všech procesů souvisejících s emisemi v zařízení a rovněž k množství CO2 zachycenému a přemístěnému do přepravní sítě, podle tohoto vzorce:

Ezařízení pro zachycování = Tvstup + Ebez zachycování – Tpro ukládání

kde:

Ezařízení pro zachycování = celkové emise skleníkových plynů ze zařízení pro zachycování,

Tvstup = množství CO2 přemístěného do zařízení pro zachycování, stanovené v souladu s články 40 až 46 a článkem 49,

Ebez zachycování = emise ze zařízení, pokud CO2 nebyl zachycen, tj. součet emisí ze všech ostatních činností v zařízení monitorovaných v souladu s příslušnými částmi přílohy IV,

Tpro ukládání = množství CO2 přemístěné do přepravní sítě nebo do úložiště, stanovené v souladu s články 40 až 46 a článkem 49.

V případech, kdy zachycování CO2 provádí stejné zařízení, ze kterého zachycený CO2 pochází, použije provozovatel pro Tvstup hodnotu nula.

V případě samostatných zařízení pro zachycování pokládá provozovatel za Ebez zachycování množství emisí, které vznikají z jiných zdrojů než CO2 přemístěný do daného zařízení pro zachycování. Provozovatel stanoví příslušné emise v souladu s tímto nařízením.

V případě samostatných zařízení pro zachycování provozovatel zařízení převádějícího CO2 do zařízení pro zachycování odečte množství Tvstup od emisí z vlastního zařízení v souladu s článkem 49.

B.2.   Stanovení přemístěného CO2

Každý provozovatel stanoví množství CO2 přemístěného do a ze zařízení pro zachycování v souladu s článkem 49 pomocí metodik založených na měření v souladu s články 40 až 46.

Pouze pokud provozovatel zařízení převádějícího CO2 do zařízení pro zachycování příslušnému orgánu uspokojivým způsobem prokáže, že CO2 přemístěný do zařízení pro zachycování byl zcela přemístěn a alespoň v rámci rovnocenné přesnosti, může příslušný orgán provozovateli pro stanovení množství Tvstup povolit použití metodiky založené na výpočtu v souladu s článkem 24 nebo 25 místo metodiky založené na měření v souladu s články 40 až 46 a článkem 49.

22.   STANOVENÍ EMISÍ SKLENÍKOVÝCH PLYNŮ Z PŘEPRAVY CO2 POTRUBÍM ZA ÚČELEM GEOLOGICKÉHO ULOŽENÍ V ÚLOŽIŠTI POVOLENÉM PODLE SMĚRNICE 2009/31/ES

A.   Oblast působnosti

Rozsah monitorování a vykazování emisí z přepravy CO2 potrubím se stanoví v povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů uděleném přepravní síti, kam patří i všechna pomocná zařízení funkčně propojená s přepravní sítí, včetně kompresních stanic a topných těles. Každá přepravní síť má minimálně jeden výchozí bod a jeden koncový bod a každý z nich je připojen k jiným zařízením, která provádějí alespoň jednu z těchto činností: zachycování, přeprava nebo geologické ukládání CO2. Výchozí a koncové body mohou zahrnovat rozvětvení přepravní sítě a překračovat vnitrostátní hranice. Výchozí a koncový bod, jakož i zařízení, ke kterým jsou připojeny, se stanoví v povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů.

Každý provozovatel zohlední alespoň tyto potenciální zdroje emisí CO2: spalování a jiné procesy v zařízeních funkčně propojených s přepravní sítí, včetně kompresních stanic; fugitivní emise z přepravní sítě; vypuštěné emise z přepravní sítě; a emise z úniků v přepravní síti.

B.   Kvantifikační metodiky pro CO2

Provozovatel přepravních sítí stanoví emise na základě některé z následujících metod:

a)	metoda A (celková hmotnostní bilance všech vstupních a výstupních toků) uvedená v pododdíle B.1;

b)	metoda B (monitorování jednotlivých zdrojů emisí) uvedená v pododdíle B.2.

Při volbě metody A nebo metody B je každý provozovatel povinen příslušnému orgánu prokázat, že zvolená metodika povede ke spolehlivějším výsledkům s nižší nejistotou ohledně celkových emisí a že využívá nejlepší technologie a poznatky dostupné v době, kdy žádá o povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů a schválení plánu monitorování, a nejsou s ní spojeny neúměrně vysoké náklady. Při volbě metody B je každý provozovatel povinen příslušnému orgánu uspokojivě prokázat, že celková nejistota u roční úrovně emisí skleníkových plynů z přepravní sítě provozovatele nepřesáhne 7,5 %.

Provozovatel přepravní sítě využívající metodu B k vypočtené úrovni emisí nepřičte množství CO2 přijatého z jiného zařízení povoleného v souladu se směrnicí 2003/87/ES, ani od vypočtené úrovně emisí neodečte žádné množství CO2, které je přemístěno do jiného zařízení povoleného v souladu se směrnicí 2003/87/ES.

Každý provozovatel přepravní sítě použije nejméně jednou ročně metodu A pro ověření výsledků metody B. Pro toto ověření může provozovatel použít pro metodu A nižší úrovně přesnosti.

B.1.   Metoda A

Každý provozovatel stanoví emise podle následujícího vzorce:

kde:

emise= celkové emise CO2 z přepravní sítě (t CO2),

Evlastní činnost = emise z vlastní činnosti přepravní sítě, tj. nepocházející z přepravovaného CO2, avšak zahrnující emise z použití paliva v kompresních stanicích, monitorované v souladu s příslušnými částmi přílohy IV,

Tvstup,i = množství CO2 přemístěného do přepravní sítě ve vstupním bodě i, stanovené v souladu s články 40 až 46 a článkem 49,

Tvýstup,i = množství CO2 přemístěného z přepravní sítě ve výstupním bodě i, stanovené v souladu s články 40 až 46 a článkem 49.

B.2.   Metoda B

Každý provozovatel stanoví emise s přihlédnutím ke všem procesům souvisejícím s emisemi v zařízení a rovněž k množství CO2 zachyceného a přemístěného do přepravního zařízení podle tohoto vzorce:

Emise (t CO2) = CO2 fugitivní+ CO2 vypuštěný + CO2 úniky + CO2 zařízení

kde:

emise= celkové emise CO2 z přepravní sítě (t CO2),

CO2 fugitivní = množství fugitivních emisí (t CO2) z CO2 přepravovaného v přepravní síti, včetně emisí z těsnění, ventilů, přechodových kompresních stanic a přechodových zařízení pro ukládání,

CO2 vypuštěný = množství vypuštěných emisí (t CO2) z CO2 přepravovaného v přepravní síti,

CO2 úniky = množství CO2 (t CO2) přepravovaného v přepravní síti, který je emitován v důsledku výpadku jedné či více součástí přepravní sítě,

CO2 zařízení = množství CO2 (t CO2) které je emitováno ze spalování nebo jiných procesů funkčně propojených s přepravou potrubím v rámci přepravní sítě, monitorované v souladu s příslušnými částmi přílohy IV.

B.2.1.   Fugitivní emise z přepravní sítě

Provozovatel zohlední fugitivní emise z těchto typů zařízení:

a)

těsnění;

b)	měřicí zařízení;

c)

ventily;

d)	přechodové kompresní stanice;

e)	přechodová zařízení pro ukládání.

Provozovatel stanoví průměrné emisní faktory EF (vyjádřené v g CO2/jednotku času) na každé zařízení na každý výskyt, kde lze očekávat fugitivní emise, při zahájení provozu a nejpozději na konci prvního vykazovaného roku, kdy je přepravní síť v provozu. Provozovatel tyto faktory přezkoumá alespoň jednou za 5 let s ohledem na nejlepší dostupné techniky a poznatky.

Provozovatel vypočítá fugitivní emise vynásobením počtu jednotlivých zařízení v každé kategorii emisním faktorem a výsledky pro jednotlivé kategorie sečte podle následujícího vzorce:

Počet výskytů (Nvýskyt ) je počet jednotlivých daných zařízení na kategorii, který je vynásoben počtem jednotek času za rok.

B.2.2.   Emise z úniků

Provozovatel přepravní sítě předloží důkaz o integritě sítě prostřednictvím reprezentativních (prostorových a časových) údajů o teplotě a tlaku. Pokud z údajů vyplývá, že došlo k úniku, vypočte provozovatel množství CO2 vzniklého únikem s použitím vhodné metodiky zdokumentované v plánu monitorování na základě pokynů pro osvědčené postupy v odvětví, též za použití rozdílů v údajích o teplotě a tlaku ve srovnání s průměrnými hodnotami tlaku a teploty spojenými s integritou.

B.2.3.   Vypuštěné emise

Každý provozovatel poskytne v plánu monitorování analýzu potenciálních případů vypouštění emisí, a to rovněž z důvodu údržby či v nouzovém stavu, a poskytne vhodnou zdokumentovanou metodiku pro výpočet množství vypuštěného CO2 na základě pokynů pro osvědčené postupy v odvětví.

23.   GEOLOGICKÉ UKLÁDÁNÍ CO2 V ÚLOŽIŠTI POVOLENÉM PODLE SMĚRNICE 2009/31/ES

A.   Oblast působnosti

Příslušný orgán stanoví rozsah monitorování a vykazování emisí z geologického ukládání CO2 na základě vymezení úložiště a úložného komplexu v povolení podle směrnice 2009/31/ES. Pokud se zjistí úniky z úložného komplexu, které vedou k emisím nebo uvolňování CO2 do vodního sloupce, provede provozovatel neprodleně všechny tyto úkony:

a)	oznámení příslušnému orgánu;

b)	zahrnutí úniku jako zdroje emisí příslušného zařízení;

c)	monitorování a vykázání emisí.

Pouze pokud byla přijata nápravná opatření v souladu s článkem 16 směrnice 2009/31/ES a u daného úniku již nelze zjistit emise ani uvolňování do vodního sloupce, odstraní provozovatel příslušný únik jakožto zdroj emisí z plánu monitorování a dále již tyto emise nemonitoruje ani nevykazuje.

Každý provozovatel geologického ukládání zohlední celkově alespoň tyto potenciální zdroje emisí CO2: použití paliva v připojených kompresních stanicích a jiné spalovací činnosti, například v elektrárnách v místě úložiště; vypouštění při injektáži nebo při druhotné intenzifikaci těžby uhlovodíků; fugitivní emise při injektáži; průnik CO2 z druhotné intenzifikace těžby uhlovodíků; a úniky.

B.   Kvantifikace emisí CO2

Provozovatel činnosti geologického ukládání k vypočtené úrovni emisí nepřičte CO2 přijatý z jiného zařízení, ani od vypočtené úrovně emisí neodečte žádný CO2, který je geologicky uložen do úložiště nebo který je přemístěn do jiného zařízení.

B.1.   Vypuštěné a fugitivní emise z injektáže

Provozovatel stanoví emise z vypouštění a fugitivní emise takto:

emitovaný CO2 (t CO2) = V CO2 (t CO2) + F CO2 (t CO2)

kde:

V CO2 = množství vypuštěného CO2,

F CO2 = množství CO2 z fugitivních emisí.

Každý provozovatel stanoví V CO2 pomocí metodik založených na měření v souladu s články 41 až 46 tohoto nařízení. Odchylně od první věty a po schválení příslušným orgánem může provozovatel zahrnout do plánu monitorování vhodnou metodiku pro stanovení V CO2 založenou na osvědčených postupech v odvětví, pokud by použití metodik založených na měření bylo spojeno s neúměrně vysokými náklady.

Provozovatel považuje F CO2 za jeden zdroj, což znamená, že požadavky na nejistotu spojené s úrovněmi přesnosti v souladu s částí 1 přílohy VIII se vztahují na celkovou hodnotu, nikoli na jednotlivé body emisí. Každý provozovatel předloží v plánu monitorování analýzu potenciálních zdrojů fugitivních emisí a vhodnou zdokumentovanou metodiku pro výpočet nebo měření množství F CO2 na základě pokynů pro osvědčené postupy v odvětví. Pro stanovení F CO2 může provozovatel u injektážního zařízení použít údaje shromážděné v souladu s články 32 až 35 a bodem 1.1 písmeny e) až h) přílohy II směrnice 2009/31/ES, pokud splňují požadavky tohoto nařízení.

B.2.   Vypuštěné a fugitivní emise z druhotné intenzifikace těžby uhlovodíků

Každý provozovatel vezme v úvahu tyto další potenciální zdroje emisí z druhotné intenzifikace těžby uhlovodíků:

a)	jednotky pro separaci ropy a plynu a zařízení k recyklaci plynu, kde by se mohly vyskytovat fugitivní emise CO2;

b)	fléru, v níž by se emise mohly vyskytnout kvůli použití systémů kontinuálního pozitivního čištění a při odtlakování zařízení produkujícího uhlovodíky;

c)	systém čištění CO2, aby se zabránilo tomu, že vysoké koncentrace CO2 fléru uhasí.

Každý provozovatel stanoví fugitivní nebo vypuštěné emise CO2 v souladu s pododdílem B.1 této části přílohy IV.

Každý provozovatel stanoví emise z fléry v souladu oddílem D části 1 této přílohy s přihlédnutím k potenciálnímu vlastnímu CO2 ve flérovaném plynu v souladu s článkem 48.

B.3.   Úniky z úložného komplexu

Emise a uvolňování do vodního sloupce se kvantifikují takto:

kde:

L CO2 = hmotnost CO2 emitovaného nebo uvolňovaného za kalendářní den v důsledku úniku v souladu se všemi následujícími postupy:

a)	za každý kalendářní den, kdy se únik monitoruje, vypočítá každý provozovatel L CO2 jako průměr hmotnosti úniku za hodinu (t CO2/h), který se vynásobí číslem 24;

b)	každý provozovatel stanoví hmotnost úniku za hodinu v souladu s ustanoveními pro úložiště a úniky ve schváleném plánu pro monitorování;

c)	u každého kalendářního dne před zahájením monitorování považuje provozovatel hmotnost úniku za den za rovnou hmotnosti úniku za den v první den monitorování, přičemž zajistí, aby nedošlo k podhodnocení;

Tzahájení = nejpozdější z těchto dat:

a)	poslední datum, kdy nebyly vykázány emise ani uvolňování CO2 do vodního sloupce z posuzovaného zdroje;

b)	datum, kdy byla zahájena injektáž CO2;

c)	jiné datum takové, aby existovaly důkazy, jež by příslušnému orgány uspokojivě prokázaly, že emise ani uvolňování do vodního sloupce nemohly začít před uvedeným datem.

Tukončení = datum, ke kterému byla přijata nápravná opatření v souladu s článkem 16 směrnice 2009/31/ES a ke kterému již nelze zjistit emise ani uvolňování CO2 do vodního sloupce.

Příslušný orgán schválí a povolí používání jiných metod pro kvantifikaci emisí nebo uvolňování CO2 do vodního sloupce z úniků, pokud provozovatel příslušnému orgánu uspokojivým způsobem prokáže, že tyto metody vedou k vyšší přesnosti než metodika uvedená v tomto pododdíle.

Provozovatel kvantifikuje množství emisí vzniklých únikem z úložného komplexu za každý únik s maximální celkovou nejistotou za vykazované období 7,5 %. Pokud je celková nejistota použité kvantifikační metodiky vyšší než 7,5 %, použije každý provozovatel tuto úpravu:

CO2,vykázaný (t CO2) = CO2,kvantifikovaný (t CO2) * (1 + (nejistotasystém (%)/100) – 0,075)

kde:

CO2,vykázaný = množství CO2, které se zahrne do ročního výkazu emisí, pokud jde o daný únik,

CO2,kvantifikovaný = množství CO2 stanovené na základě použité kvantifikační metodiky pro daný únik,

Nejistotasystém = úroveň nejistoty související s kvantifikační metodikou použitou pro daný únik.

---

(1)  International Aluminium Institute; The Aluminium Sector Greenhouse Gas Protocol (Protokol skleníkových plynů odvětví zpracování hliníku); říjen 2006; US Environmental Protection Agency and International Aluminium Institute; Protocol for Measurement of Tetrafluoromethane (CF4) and Hexafluoroethane (C2F6) Emissions from Primary Aluminum Production (Protokol pro měření emisí tetrafluormethanu (CF4) a hexafluorethanu (C2F6) z výroby primárního hliníku); duben 2008.

PŘÍLOHA V

Minimální požadavky na úroveň přesnosti pro metodiky založené na výpočtu týkající se zařízení kategorie A a výpočtové faktory pro standardní komerční paliva u zařízení kategorie B a C (čl. 26 odst. 1)

Tabulka 1

Minimální úrovně přesnosti, které mají být použity pro metodiky založené na výpočtu v případě zařízení kategorie A a v případě výpočtových faktorů pro standardní komerční paliva pro všechna zařízení v souladu s čl. 26 odst. 1 písm. a);

Činnost / Typ zdrojového toku	Údaje o činnosti		Emisní faktor (*1)	Údaje o složení (obsah uhlíku) (*1)	Oxidační faktor	Konverzní faktor
	Množství paliva nebo materiálu	Výhřevnost
Spalování paliv
Standardní komerční paliva	2	2a/2b	2a/2b	N.P.	1	N.P.
Ostatní plynná a kapalná paliva	2	2a/2b	2a/2b	N.P.	1	N.P.
Pevná paliva	1	2a/2b	2a/2b	N.P.	1	N.P.
Metodika hmotnostní bilance pro terminály na úpravu plynu	1	N.P.	N.P.	1	N.P.	N.P.
Fléry	1	N.P.	1	N.P.	1	N.P.
Čištění (uhličitan)	1	N.P.	1	N.P.	N.P.	1
Čištění (sádrovec)	1	N.P.	1	N.P.	N.P.	1
Čištění (močovina)	1	1	1	N.P.	1	N.P.
Rafinace minerálních olejů
Katalytická regenerace krakovacího zařízení	1	N.P.	N.P.	N.P.	N.P.	N.P.
Výroba koksu
Hmotnostní bilance	1	N.P.	N.P.	2	N.P.	N.P.
Palivo jako vstup do procesu	1	2	2	N.P.	N.P.	N.P.
Pražení a slinování kovové rudy
Hmotnostní bilance	1	N.P.	N.P.	2	N.P.	N.P.
Obsah uhličitanů ve vstupu	1	N.P.	1	N.P.	N.P.	1
Výroba železa a oceli
Hmotnostní bilance	1	N.P.	N.P.	2	N.P.	N.P.
Palivo jako vstup do procesu	1	2a/2b	2	N.P.	N.P.	N.P.
Výroba nebo zpracování železných a neželezných kovů včetně sekundárního hliníku
Hmotnostní bilance	1	N.P.	N.P.	2	N.P.	N.P.
Emise z procesů	1	N.P.	1	N.P.	N.P.	1
Výroba primárního hliníku
Hmotnostní bilance pro emise CO2	1	N.P.	N.P.	2	N.P.	N.P.
Emise PFC (metoda směrnice)	1	N.P.	1	N.P.	N.P.	N.P.
Emise PFC (metoda přepětí)	1	N.P.	1	N.P.	N.P.	N.P.
Výroba cementového slínku
Založeno na vstupu do pece (metoda A)	1	N.P.	1	N.P.	N.P.	1
Výstup výroby slínku (metoda B)	1	N.P.	1	N.P.	N.P.	1
Prach z cementářské pece (CKD)	1	N.P.	1	N.P.	N.P.	N.P.
Obsah neuhličitanového uhlíku ve vstupu	1	N.P.	1	N.P.	N.P.	1
Výroba vápna a kalcinace dolomitu a magnezitu
Uhličitany (metoda A)	1	N.P.	1	N.P.	N.P.	1
Jiné vstupy do procesu	1	N.P.	1	N.P.	N.P.	1
Oxidy kovů alkalických zemin (metoda B)	1	N.P.	1	N.P.	N.P.	1
Výroba skla a minerální vlny
Obsah uhličitanů ve vstupu	1	N.P.	1	N.P.	N.P.	N.P.
Jiné vstupy do procesu	1	N.P.	1	N.P.	N.P.	1
Výroba keramických výrobků
Vstupy uhlíku (metoda A)	1	N.P.	1	N.P.	N.P.	1
Jiné vstupy do procesu	1	N.P.	1	N.P.	N.P.	1
Oxidy alkalických kovů (metoda B)	1	N.P.	1	N.P.	N.P.	1
Čištění	1	N.P.	1	N.P.	N.P.	N.P.
Výroba sádrovce a sádrokartonových desek: viz spalování paliv
Výroba buničiny a papíru
Látky pro úpravu chemických vlastností	1	N.P.	1	N.P.	N.P.	N.P.
Produkce sazí
Metodika hmotnostní bilance	1	N.P.	N.P.	1	N.P.	N.P.
Výroba čpavku
Palivo jako vstup do procesu	2	2a/2b	2a/2b	N.P.	N.P.	N.P.
Množstevní výroba organických chemikálií
Hmotnostní bilance	1	N.P.	N.P.	2	N.P.	N.P.
Výroba vodíku a syntetického plynu
Palivo jako vstup do procesu	2	2a/2b	2a/2b	N.P.	N.P.	N.P.
Hmotnostní bilance	1	N.P.	N.P.	2	N.P.	N.P.
Výroba uhličitanu sodného a hydrogenuhličitanu sodného
Hmotnostní bilance	1	N.P.	N.P.	2	N.P.	N.P.
(„N. P.“ znamená „nelze použít“)

---

(*1)  Úrovně přesnosti pro emisní faktor se vztahují k předběžnému emisnímu faktoru a obsah uhlíku se vztahuje k celkovému obsahu uhlíku. Pro směsné materiály musí být podíl biomasy stanoven samostatně. Úroveň přesnosti 1 je minimální úrovní přesnosti, která se použije pro podíl biomasy v případě zařízení kategorie A a v případě standardních komerčních paliv pro všechna zařízení v souladu s čl. 26 odst. 1 písm. a).