ISSN 1977-0626

Úřední věstník

Evropské unie

L 328

European flag  

České vydání

Právní předpisy

Ročník 61
21. prosince 2018


Obsah

 

I   Legislativní akty

Strana

 

 

NAŘÍZENÍ

 

*

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 ze dne 11. prosince 2018 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 663/2009 a (ES) č. 715/2009, směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/22/ES, 98/70/ES, 2009/31/ES, 2009/73/ES, 2010/31/EU, 2012/27/EU a 2013/30/EU, směrnice Rady 2009/119/ES a (EU) 2015/652 a zrušuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 ( 1 )

1

 

*

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2000 ze dne 12. prosince 2018, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 516/2014, pokud jde o změnu přidělení zbývajících finančních prostředků přidělených na podporu provádění rozhodnutí Rady (EU) 2015/1523 a (EU) 2015/1601 nebo jejich přidělení na jiné akce v rámci národních programů

78

 

 

SMĚRNICE

 

*

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001 ze dne 11. prosince 2018 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů ( 1 )

82

 

*

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2002 ze dne 11. prosince 2018, kterou se mění směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti ( 1 )

210

 


 

(1)   Text s významem pro EHP.

CS

Akty, jejichž název není vyti_těn tučně, se vztahují ke každodennímu řízení záležitostí v zemědělství a obecně platí po omezenou dobu.

Názvy všech ostatních aktů jsou vytištěny tučně a předchází jim hvězdička.


I Legislativní akty

NAŘÍZENÍ

21.12.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 328/1


NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2018/1999

ze dne 11. prosince 2018

o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 663/2009 a (ES) č. 715/2009, směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/22/ES, 98/70/ES, 2009/31/ES, 2009/73/ES, 2010/31/EU, 2012/27/EU a 2013/30/EU, směrnice Rady 2009/119/ES a (EU) 2015/652 a zrušuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 192 odst. 1 a čl. 194 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů (2),

v souladu s řádným legislativním postupem (3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Toto nařízení stanovuje nezbytný právní základ pro spolehlivou, inkluzivní, nákladově efektivní, transparentní a předvídatelnou správu energetické unie a opatření v oblasti klimatu (dále jen „mechanismus správy“) zajišťující splnění cílů a úkolů energetické unie do roku 2030 a dlouhodobých cílů a úkolů energetické unie v souladu s Pařížskou dohodou uzavřenou na 21. konferenci smluvních stran Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu z roku 2015 (dále jen „Pařížská dohoda“) prostřednictvím doplňkového, jednotného a ambiciózního úsilí ze strany Unie i jejích členských států při současném omezování administrativní složitosti.

(2)

Energetická unie by měla pokrývat pět rozměrů: energetickou bezpečnost, vnitřní trh s energií, energetickou účinnost, snižování emisí uhlíku a výzkum, inovace a konkurenceschopnost.

(3)

Cílem odolné energetické unie s ambiciózní politikou v oblasti klimatu je zajistit bezpečnou, udržitelnou, konkurenceschopnou a cenově dostupnou energii pro spotřebitele v Unii, včetně domácností a podniků, a podpořit výzkum a inovace prostřednictvím přilákání investic, což vyžaduje základní transformaci energetického systému Evropy. Takováto transformace je rovněž úzce spojena s potřebou zachovat, chránit a zlepšovat kvalitu životního prostředí a podporovat uvážlivé a racionální využívání přírodních zdrojů, zejména prosazováním energetické účinnosti a úspor energie a rozvojem nových a obnovitelných forem energie. Tohoto cíle lze dosáhnout pouze prostřednictvím koordinovaného postupu, který bude zahrnovat legislativní i nelegislativní akty na úrovni Unie i na vnitrostátní, regionální a místní úrovni.

(4)

Plně funkční a odolná energetická unie by přeměnila Unii v region, který zaujme přední postavení, pokud jde o inovace, investice, růst a sociální a hospodářský rozvoj, což by bylo dobrým příkladem toho, jak úzce je spojené uplatňování vysokých ambicí při zmírňování změny klimatu s opatřeními na podporu inovací, investic a růstu.

(5)

Souběžně s tímto nařízením Komise vypracovala a přijala řadu iniciativ v rámci sektorové energetické politiky, zejména s ohledem na energii z obnovitelných zdrojů, energetickou účinnost, včetně energetické náročnosti budov, a strukturu trhu. Tyto iniciativy tvoří balíček, jehož společným tématem je upřednostnění energetické účinnosti, globálního prvenství Unie v oblasti obnovitelných zdrojů a spravedlivého přístupu ke spotřebitelům energie, a to mimo jiné řešením otázky energetické chudoby a podporou spravedlivé hospodářské soutěže na vnitřním trhu.

(6)

Evropská rada ve svých závěrech z 23. a 24. října 2014 vyslovila souhlas s rámcem politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 pro Unii, který je založen na čtyřech klíčových cílech na úrovni Unie: nejméně 40 % snížení emisí skleníkových plynů napříč ekonomikou, orientační cíl nejméně 27 % zlepšení energetické účinnosti, jenž bude do roku 2020 přezkoumán s výhledem zvýšit jej na 30 % úroveň, nejméně 27 % podíl energie z obnovitelných zdrojů na spotřebě v rámci Unie a nejméně 15 % propojení elektroenergetických soustav. Rámec dále stanovil, že cíl týkající se energie z obnovitelných zdrojů je na úrovni Unie závazný a bude splněn prostřednictvím příspěvků členských států řízených potřebou společného splnění cíle na úrovni Unie. Přepracováním směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES (4) byl pro Unii zaveden nový závazný cíl týkající se energie z obnovitelných zdrojů do roku 2030, a to nejméně 32 %, včetně ustanovení pro přezkum s výhledem na zvýšení cíle na úrovni Unie do roku 2023. Změny směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU (5) stanovily cíl na úrovni Unie pro zlepšení energetické účinnosti v roce 2030 na nejméně 32,5 %, včetně ustanovení pro přezkum s výhledem na zvýšení cílů na úrovni Unie.

(7)

Závazný cíl týkající se domácího snížení emisí skleníkových plynů nejméně o 40 % do roku 2030 v porovnání s rokem 1990 byl oficiálně schválen jako zamýšlený vnitrostátně stanovený příspěvek Unie a jejích členských států k Pařížské dohodě na schůzi Rady pro životní prostředí dne 6. března 2015. Pařížská dohoda byla ratifikována Evropskou unií 5. října 2016 (6) a vstoupila v platnost 4. listopadu 2016. Tato dohoda nahrazuje přístup přijatý podle Kjótského protokolu z roku 1997, který Unie schválila rozhodnutím Rady 2002/358/ES (7) a který nebude po roce 2020 dále pokračovat. Systém Unie pro sledování a podávání zpráv o emisích a snížení by měl být odpovídajícím způsobem aktualizován.

(8)

Pařížská dohoda stanovila mnohem ambicióznější celosvětové cíle pro zmírnění změny klimatu a stanovuje dlouhodobý cíl v souladu se snahou udržet nárůst průměrné globální teploty na úrovni výrazně nižší než 2 °C ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí a usilovat o omezení tohoto nárůstu teploty na 1,5 °C oproti období před průmyslovou revolucí.

(9)

Při snaze splnit teplotní cíle z Pařížské dohody by měla Unie usilovat o co nejdřívější dosažení rovnováhy mezi antropogenními emisemi skleníkových plynů ze zdrojů a jejich pohlcováním pomocí propadů a popřípadě následně o dosažení negativních emisí.

(10)

V klimatickém systému jsou pro celkovou koncentraci skleníkových plynů v atmosféře podstatné kumulativní celkové antropogenní emise za určitou dobu. Komise by měla analyzovat různé scénáře, jak by mohla Unie přispět k dlouhodobým cílům, mimo jiné scénář k dosažení nulových čistých emisí skleníkových plynů v Unii do roku 2050 a následně negativních emisí, a důsledky těchto scénářů pro zbývající globální a unijní uhlíkový rozpočet. Komise by měla připravit analýzu pro účely dlouhodobé strategie Unie, jak by Unie mohla přispět ke splnění závazků Pařížské dohody v souladu se snahou udržet nárůst průměrné globální teploty na úrovni výrazně nižší než 2 °C ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí a usilovat o omezení tohoto nárůstu teploty na 1,5 °C včetně různých scénářů, mimo jiné scénáře dosažení nulových čistých emisí skleníkových plynů v Unii do roku 2050 a následně negativních emisí, a důsledky těchto scénářů pro zbývající globální a unijní uhlíkový rozpočet.

(11)

Přestože se Unie zavázala k dosažení ambiciózního snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030, je hrozba změny klimatu globálním problémem. Unie a členské státy by proto měly spolupracovat se svými partnery na mezinárodní scéně s cílem zajistit vysokou míru ambic u všech smluvních stran v souladu s dlouhodobými cíli Pařížské dohody.

(12)

Evropská rada se ve svých závěrech z 23. a 24. října 2014 také shodla, že je třeba vytvořit spolehlivý a transparentní systém správy bez jakékoli zbytečné administrativní zátěže a s dostatečnou flexibilitou pro členské státy, který pomůže zajistit splnění cílů energetické politiky Unie, přičemž bude plně respektovat svobodná rozhodnutí členských států ohledně skladby zdrojů energie. Závěry také zdůraznily, že by měl být tento systém správy budován na stávajících strukturách, jako jsou klimatické programy členských států, jejich vnitrostátní plány týkající se energie z obnovitelných zdrojů a energetické účinnosti, jakož i na potřebě zefektivnit a spojit samostatné části plánování a podávání zpráv. Rada se také dohodla, že je nutno posílit roli a práva spotřebitelů, transparentnost a předvídatelnost pro investory, mezi jiným také pomocí systematického sledování klíčových ukazatelů pro cenově dostupný, bezpečný, konkurenceschopný, spolehlivý a udržitelný energetický systém, a usnadnit koordinaci vnitrostátních politik v oblasti klimatu a energetiky, jakož i podpořit regionální spolupráci mezi členskými státy.

(13)

Ve svém sdělení ze dne 25. února 2015 o rámcové strategii k vytvoření odolné energetické unie s pomocí progresivní politiky v oblasti změny klimatu Komise hovoří o potřebě integrované správy, která zajistí, že budou všechny činnosti týkající se energetiky na úrovni Unie, na regionální, vnitrostátní i lokální úrovni přispívat k cílům energetické unie a tím rozšiřovat rozsah správy nad rámec pro oblast klimatu a energetiky do roku 2030 do všech pěti rozměrů energetické unie.

(14)

Ve svém sdělení ze dne 18. listopadu 2015 o stavu energetické unie Komise dále uvedla, že integrované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu, které se budou věnovat všem pěti rozměrům energetické unie, představují nezbytné nástroje pro strategičtější plánování politik v oblasti energetiky a klimatu. Součástí uvedeného sdělení byly pokyny Komise pro členské státy týkající se integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu, které poskytly členským státům základ, podle kterého by měly státy začít vytvářet vnitrostátní plány pro období od roku 2021 do roku 2030 a stanovily hlavní pilíře procesu správy. Ve sdělení bylo také uvedeno, že by měla být tato správa zakotvena v právních předpisech.

(15)

Ve svých závěrech ze dne 26. listopadu 2015 o systému správy energetické unie Rada uznala, že správa energetické unie bude představovat klíčový nástroj pro účinné a efektivní vybudování energetické unie a dosažení jejích cílů. Rada zdůraznila, že by měl být systém správy založen na principech integrace strategického plánování a podávání zpráv o provádění politik v oblasti energetiky a klimatu a koordinaci mezi aktéry odpovědnými za opatření v oblasti energetiky a klimatu na úrovni Unie i na regionální a vnitrostátní úrovni. Také zdůraznila, že by správa měla zajistit dosažení dohodnutých cílů v oblasti energetiky a klimatu pro rok 2030 a že by měla sledovat společný pokrok Unie k dosažení cílů politik napříč pěti rozměry energetické unie.

(16)

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. prosince 2015 s názvem „Směrem k evropské energetické unii“ požaduje, aby byl rámec správy energetické unie ambiciózní, spolehlivý, transparentní, demokratický a plně zapojoval Evropský parlament. Také musí zajistit dosažení cílů v oblasti energetiky a klimatu pro rok 2030.

(17)

Evropská rada opakovaně zdůrazňovala, že je zapotřebí přijmout naléhavá opatření s cílem zajistit dosažení minimálního cíle 10 % propojení elektroenergetických soustav. Ve svých závěrech z 23. a 24. října 2014 Evropská rada rozhodla, že Komise přijme s podporou členských států naléhavá opatření, aby bylo urychleně zajištěno dosažení minimálního cíle 10 % propojení elektroenergetických soustav, a to nejpozději v roce 2020 alespoň pro ty členské státy, které dosud nedosáhly minimální úrovně integrace na vnitřním trhu s energií. Sdělení Komise ze dne 23. listopadu 2017 o posílení evropských energetických sítí posuzuje pokrok, jehož bylo dosaženo při plnění cíle 10 % propojení, a navrhuje způsoby, jak dosáhnout v roce 2030 cíle 15 % propojení.

(18)

Hlavním cílem mechanismu správy by tedy mělo být umožnit dosažení cílů energetické unie, a zejména cílů rámce pro oblast klimatu a energetiky do roku 2030, pokud jde o snižování emisí skleníkových plynů, energii z obnovitelných zdrojů a energetickou účinnost. Tyto cíle a úkoly vycházejí z energetické politiky Unie a z potřeby zachovat, chránit a zlepšovat kvalitu životního prostředí a podporovat uvážlivé a racionální využívání přírodních zdrojů, jak stanovují Smlouvy. Ani jeden z těchto cílů, které jsou spolu neoddělitelně spjaty, nelze považovat vůči jinému za druhořadý. Toto nařízení je tedy provázáno s odvětvovými právními předpisy, které implementují cíle pro oblast klimatu a energetiky do roku 2030. I když členské státy potřebují pružnost k tomu, aby si zvolily politiku, jež se nejlépe hodí k jejich vnitrostátní skladbě zdrojů energie a k jejich preferencím, tato pružnost by měla být slučitelná s další integrací trhu, zvýšenou hospodářskou soutěží a dosažením cílů v oblasti klimatu a energetiky, jakož i s postupným přechodem na udržitelné nízkouhlíkové hospodářství.

(19)

Sociálně přijatelný přechod na udržitelné nízkouhlíkové hospodářství si vyžádá změny investičního jednání, pokud jde o veřejné i soukromé investice, a pobídky v celém spektru politik, se zřetelem k občanům a regionům, na které by mohl mít přechod na nízkouhlíkové hospodářství negativní dopady. Dosažení snížení emisí skleníkových plynů vyžaduje zvýšení účinnosti a inovací v evropské ekonomice, což by zejména také mělo přinést udržitelná pracovní místa, mj. v odvětvích vyspělých technologií, a vést ke zlepšení kvality ovzduší a veřejného zdraví.

(20)

S ohledem na mezinárodní závazky vyplývající z Pařížské dohody by měly členské státy podávat zprávy o krocích, které učinily k postupnému zrušení dotací v energetice, zejména na fosilní paliva. Při podávání těchto zpráv se mohou členské státy rozhodnout vycházet ze stávajících mezinárodně používaných definic dotací na fosilní paliva.

(21)

Protože skleníkové plyny a látky znečisťující ovzduší pocházejí z velké části ze stejných zdrojů, může politika zaměřená na snížení emisí skleníkových plynů přinést také vedlejší výhody pro veřejné zdraví a kvalitu ovzduší, zvláště v městských oblastech, což by mohlo vynahradit krátkodobé náklady spojené se snížením těchto emisí. Protože údaje vykazované podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2284 (8) představují důležitý vstup pro sestavení inventur skleníkových plynů a vnitrostátních plánů, měl by být brán ohled i na důležitost sestavení a vykazování jednotných údajů v rámci směrnice (EU) 2016/2284 a inventur skleníkových plynů.

(22)

Zkušenosti získané při provádění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 (9) prokázaly potřebu synergií a souladu s podáváním zpráv podle jiných právních nástrojů, zejména se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (10), nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006 (11), nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1099/2008 (12) a nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 517/2014 (13). Používání jednotných údajů k podávání zpráv o emisích skleníkových plynů je klíčové pro zajištění kvality podávání těchto zpráv.

(23)

V souladu s pevným závazkem Komise týkajícím se zlepšování právní úpravy a v souladu s politikou podporující výzkum, inovace a investice by měl mechanismus správy vést k významnému snížení administrativní zátěže a složitosti pro členské státy a relevantní zúčastněné strany, Komisi i další instituce Unie. Měl by také pomoci zajistit soulad a přiměřenost politik a opatření na úrovni Unie i vnitrostátní úrovni vzhledem k transformaci energetického systému směrem k udržitelnému nízkouhlíkovému hospodářství.

(24)

Dosažení cílů a úkolů energetické unie by mělo být zajištěno kombinací iniciativ Unie a jednotných vnitrostátních politik stanovených v rámci integrovaných vnitrostátních energetických a klimatických plánů. Odvětvové právní předpisy Unie v oblastech energetiky a klimatu stanovují požadavky týkající se plánování, které by mohly představovat užitečné nástroje k podpoře změn na vnitrostátní úrovni. Jejich zavedení v různých časových obdobích vedlo k překrývání a nedostatečnému zohlednění synergií a interakcí mezi různými oblastmi politik, na úkor nákladové efektivnosti. Stávající oddělené plánování, podávání zpráv a sledování v oblasti klimatu a energetiky by tedy mělo být v co největší možné míře zefektivněné a integrované.

(25)

Integrované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu by měly pokrývat desetiletá období a měly by poskytovat aktuální přehled o energetickém systému a odpovídajících politikách. Měly by stanovit vnitrostátní cíle pro každý z pěti rozměrů energetické unie a odpovídající politiky a opatření umožňující splnění těchto cílů a měly by mít analytický podklad. Integrované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu pokrývající první období od roku 2021 do roku 2030 by měly věnovat zvláštní pozornost cílům týkajícím se snížení emisí skleníkových plynů, energie z obnovitelných zdrojů, energetické účinnosti a propojení elektroenergetických soustav pro rok 2030. Členské státy by měly usilovat o zajištění souladu integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu s cíli udržitelného rozvoje Organizace spojených národů a o to, aby plány přispívaly k dosažení těchto cílů. Ve svých integrovaných vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu mohou členské státy vycházet ze stávajících vnitrostátních strategií nebo plánů. Lhůta pro první návrh integrovaného vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu a jeho konečnou verzi je jiná než pro následující plány, aby měly členské státy po přijetí tohoto nařízení dostatek času na přípravu svých prvních plánů. Členským státům se nicméně doporučuje, aby své první návrhy integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu předložily co nejdříve v roce 2018 s cílem umožnit řádnou přípravu, zejména na facilitativní dialog, který bude uspořádán v roce 2018 v souladu s rozhodnutím 1/CP.21 konference smluvních stran Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (dále jen „úmluva UNFCCC“).

(26)

Ve svých integrovaných vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu by měly členské státy zjistit počet domácností trpících energetickou chudobou, a to s přihlédnutím k nezbytným domácím energetickým službám, které jsou zapotřebí k zabezpečení základní životní úrovně v daných vnitrostátních podmínkách, ke stávající sociální politice a dalším relevantním politikám a také k orientačním pokynům Komise týkajícím se relevantních ukazatelů, včetně zeměpisné rozptýlenosti, které jsou založeny na společném přístupu k energetické chudobě. V případě, že některý členský stát zjistí, že má značný počet domácností trpících energetickou chudobou, měl by do svého plánu zařadit vnitrostátní orientační cíl snížení energetické chudoby.

(27)

Pro integrované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu by měl být vytvořen povinný vzor, který zajistí, že budou všechny vnitrostátní plány dostatečně komplexní, a který umožní srovnání a agregaci těchto plánů a současně zajistí členským státům dostatečnou pružnost při stanovení podrobností vnitrostátních plánů odrážejících jejich preference a specifika.

(28)

Provádění politik a opatření v oblasti energetiky a klimatu má dopad na životní prostředí. Členské státy by proto měly zajistit, aby veřejnost měla včasné a účinné příležitosti podílet se na přípravě integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu a být v tomto ohledu konzultována v souladu, v příslušných případech, s ustanoveními směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES (14) a Úmluvou Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí z 25. června 1998 (Aarhuská úmluva). Členské státy by také měly zajistit zapojení sociálních partnerů do přípravy integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu a měly by mít za cíl snížit administrativní složitost při plnění svých povinností, pokud jde o veřejné konzultace.

(29)

Při veřejných konzultacích a v souladu s Aarhuskou úmluvou by se měly členské státy snažit, aby byla zajištěna rovná účast a aby byla veřejnost informována veřejnými oznámeními nebo jinými vhodnými prostředky, například elektronickými médii, aby měla možnost přístupu ke všem relevantním dokumentům a aby byla provedena praktická opatření pro její účast.

(30)

Každý členský stát by měl vytvořit stálou mnohaúrovňovou platformu pro vedení dialogu o energetice, která zapojí současně místní orgány, organizace občanské společnosti, podnikatele, investory a další relevantní zúčastněné strany do diskuse o různých možnostech zvažovaných pro energetickou a klimatickou politiku. V rámci tohoto dialogu by mělo být možné projednávat integrovaný vnitrostátní plán daného členského státu v oblasti energetiky a klimatu a jeho dlouhodobou strategii týkající se klimatu a energetiky. Tento dialog může být veden prostřednictvím jakékoli celostátní struktury, jako jsou internetové stránky, platforma pro veřejné konzultace nebo jiný interaktivní komunikační nástroj.

(31)

Regionální spolupráce je klíčová k zajištění účinného dosažení cílů energetické unie nákladově optimálním způsobem. Komise by měla tuto spolupráci mezi členskými státy usnadňovat. Členské státy by měly mít příležitost připomínkovat integrované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu jiných členských států před jejich finalizací, aby se předešlo nesrovnalostem a možným negativním dopadům na jiné členské státy a aby se zajistilo společné dosažení sdílených cílů. Regionální spolupráce při vypracovávání a finalizaci integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu i při jejich následné implementaci by měla být klíčová ke zlepšení účinnosti opatření a podpoře integrace trhu a energetické bezpečnosti.

(32)

Při spolupráci v rámci tohoto nařízení by měly členské státy zohlednit stávající fóra regionální spolupráce, jako je plán propojení baltského trhu s energií (BEMIP), propojení střední a jihovýchodní Evropy (CESEC), středozápadní regionální trh s energií (CWREM), iniciativa zemí v oblasti severních moří týkající se mořských sítí (NSCOGI), Pentalaterální energetické fórum, propojení sítí v jihozápadní Evropě a Evropsko-středomořské partnerství. Členským státům se doporučuje počítat se spoluprací se signatáři energetického společenství, s třetími zeměmi, které jsou členy Evropského hospodářského prostoru, a popřípadě s dalšími relevantními třetími zeměmi. Kromě toho může Komise, s cílem podporovat integraci trhu, nákladově efektivní opatření, efektivní spolupráci, partnerství a konzultace, určit další příležitosti pro regionální spolupráci zahrnující jeden nebo více z pěti rozměrů energetické unie, v souladu s tímto nařízením, v rámci dlouhodobé vize a na základě stávajících tržních podmínek.

(33)

Komise může vést diskuse s relevantními třetími zeměmi ve snaze prozkoumat možnost rozšířit působnost ustanovení tohoto nařízení tak, aby se vztahovala i na ně, a to zejména ustanovení týkajících regionální spolupráce.

(34)

Integrované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu by měly být stabilní, aby se zajistila transparentnost a předvídatelnost vnitrostátních politik a opatření v zájmu zajištění jistoty investic. Vnitrostátní plány by však měly být v průběhu desetiletého období, kterého se týkají, jednou aktualizovány, aby měly členské státy možnost přizpůsobit se významné změně okolností. Plány pokrývající období od roku 2021 do roku 2030 by měly členské státy aktualizovat do 30. června 2024. Cíle, úkoly a příspěvky by se měly měnit pouze do té míry, do které změna odráží zvýšení celkových ambicí, zejména s ohledem na cíle v oblasti energetiky a klimatu pro rok 2030. V rámci těchto aktualizací by měly členské státy vyvinout úsilí ke zmírnění jakýchkoli nepříznivých dopadů na životní prostředí, které se vyskytnou v rámci integrovaného podávání zpráv.

(35)

Stabilní dlouhodobé strategie pro snížení emisí skleníkových plynů představují klíčový příspěvek k ekonomické transformaci, vytváření pracovních míst a růstu, stejně jako k dosažení širších cílů udržitelného rozvoje a spravedlivému a ekonomicky efektivnímu posunu k dosažení dlouhodobého cíle vytyčeného Pařížskou dohodou. Smluvní strany Pařížské dohody se dále vyzývají, aby do roku 2020 sdělily své dlouhodobé strategie snižování emisí skleníkových plynů s perspektivou do poloviny století. V této souvislosti vyzvala Evropská rada dne 22. března 2018 Komisi, aby do prvního čtvrtletí roku 2019 předložila návrh strategie dlouhodobého snižování emisí skleníkových plynů v Unii v souladu s Pařížskou dohodou, a to se zřetelem k integrovaným vnitrostátním plánům v oblasti energetiky a klimatu.

(36)

Členské státy by měly vypracovat dlouhodobé strategie s výhledem na nejméně 30 let, které přispějí ke splnění závazků členských států v souladu s úmluvou UNFCCC a s Pařížskou dohodou v souvislosti s cílem Pařížské dohody udržet nárůst průměrné globální teploty na úrovni výrazně nižší než 2 °C ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí a usilovat o omezení tohoto nárůstu na 1,5 °C oproti období před průmyslovou revolucí s dosažením dlouhodobého snížení emisí skleníkových plynů a posílení pohlcování pomocí propadů ve všech odvětvích v souladu s cílem Unie. Členské státy by měly vypracovat své dlouhodobé strategie otevřeným a transparentním způsobem a měly by zajistit účinné příležitosti k účasti veřejnosti na jejich přípravě. Jejich integrované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu a tyto dlouhodobé strategie by měly být vzájemně v souladu.

(37)

Odvětví využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF) je ve velké míře vystaveno změně klimatu a je vůči ní velmi zranitelné. Současně má toto odvětví obrovský potenciál zajistit dlouhodobé přínosy v oblasti klimatu a významně přispívá k dosažení dlouhodobých cílů v oblasti klimatu na úrovni Unie a na mezinárodní úrovni. Může přispívat ke zmírňování změny klimatu několika způsoby, zejména snižováním emisí, a také zachováváním a posilováním propadů a zásob uhlíku a poskytováním biomateriálů, které mohou nahradit fosilní materiály nebo materiály s vysokými emisemi uhlíku. Zásadní význam mají dlouhodobé strategie, ze kterých vycházejí udržitelné investice mající za cíl zvýšit účinné pohlcování uhlíku, udržitelné řízení zdrojů a dlouhodobá stabilita a adaptabilita zásobníků uhlíku.

(38)

Při dalším propojování je důležité provést úplné hodnocení nákladů a přínosů, včetně celkových technických, socioekonomických a environmentálních dopadů, jak požaduje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 347/2013 (15), a zohlednit kladné externality propojování, jako je integrace obnovitelných zdrojů energie, zabezpečení zásobování a posílená konkurence na vnitřním trhu.

(39)

Stejně jako v případě plánování, i odvětvové právní předpisy Unie v oblastech energetiky a klimatu stanovují požadavky týkající se podávání zpráv, z nichž se mnohé osvědčily jako užitečné nástroje podporující změny na vnitrostátní úrovni, které doplňují reformy trhu práce, avšak byly uvedeny v různých časových obdobích, což vedlo k překrývání, k nákladové neefektivnosti a nedostatečnému zohlednění synergií a interakcí mezi různými oblastmi politiky, například snižováním emisí skleníkových plynů, obnovitelnými energiemi, energetickou účinností a integrací trhu. K dosažení správné rovnováhy mezi potřebou zajištění správné návaznosti provádění integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu a potřebou snížení administrativní složitosti by členské státy měly stanovit dvouleté podávání zpráv o pokroku v provádění plánů a dalšího vývoje v oblasti energetického systému. Některé druhy zpráv, zejména v oblasti požadavků na podávání zpráv v oblasti klimatu vycházejících z úmluvy UNFCCC a práva Unie, bude však nadále třeba podávat každoročně.

(40)

Integrované zprávy členských států o pokroku v oblasti energetiky a klimatu by měly odrážet prvky uvedené ve vzoru integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu. Vzor integrovaných zpráv o pokroku v oblasti energetiky a klimatu by měl být specifikován v následujících prováděcích aktech s ohledem na technickou povahu těchto zpráv a na to, že první zprávy o pokroku by měly být podány v roce 2023. Tyto zprávy o pokroku by měly být podávány za účelem zajištění transparentnosti vzhledem k Unii, ostatním členským státům, regionálním a místním orgánům, aktérům na trhu včetně spotřebitelů a všem ostatním příslušným zúčastněným stranám a široké veřejnosti. Tyto zprávy by měly komplexně pokrývat všech pět rozměrů energetické unie a pro první období by měly současně klást důraz na oblasti, kterých se týkají cíle rámce politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030.

(41)

Na základě úmluvy UNFCCC je od Unie a členských států požadováno, aby vytvářely, pravidelně aktualizovaly, zveřejňovaly a hlásily konferenci smluvních stran národní inventury antropogenních emisí ze zdrojů a pohlcení pomocí propadů všech skleníkových plynů za pomoci srovnatelných metodik dohodnutých na konferenci smluvních stran. Inventury skleníkových plynů jsou klíčové pro možnost sledování pokroku s implementací rozměru snižování emisí uhlíku a pro posouzení souladu s právními předpisy v oblasti klimatu, zejména s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/842 (16) a nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/841 (17).

(42)

Rozhodnutí 1/CP.16 konference smluvních stran úmluvy UNFCCC vyžaduje stanovení vnitrostátních opatření k odhadu antropogenních emisí ze zdrojů a pohlcení pomocí propadů všech skleníkových plynů. Toto nařízení by mělo umožnit vytvoření příslušných vnitrostátních opatření.

(43)

Zkušenost s prováděním nařízení (EU) č. 525/2013 prokázala důležitost transparentnosti, přesnosti, jednotnosti, úplnosti a srovnatelnosti informací. Na základě této zkušenosti by toto nařízení mělo zajistit, aby členské státy ve všech pěti rozměrech používaly věrohodné a konzistentní údaje a předpoklady a aby zveřejňovaly komplexní údaje týkající se předpokladů, parametry a metodiky použité k vytváření konečných scénářů a odhadů, s přihlédnutím ke statistickým omezením, obchodně citlivým údajům a souladu s pravidly pro ochranu osobních údajů, a podávaly zprávy o svých politikách, opatřeních a odhadech jako klíčovém prvku zpráv o pokroku. Informace v těchto zprávách by měly být klíčové pro prokázání včasného provedení závazků podle nařízení (EU) 2018/842. Provoz a neustálé zlepšování systémů na úrovni Unie i členských států by měly společně s lepšími pokyny týkajícími se podávání zpráv významným způsobem přispět k průběžnému posílení informací nezbytných ke sledování pokroku v rozměru snižování emisí uhlíku.

(44)

Toto nařízení by mělo zajistit podávání zpráv členskými státy ohledně přizpůsobení se změně klimatu a poskytnutí finanční a technologické podpory, jakož i podpory v oblasti budování kapacit, pro rozvojové země. Tím by mělo také podpořit implementaci závazků Unie podle úmluvy UNFCCC a Pařížské dohody. Také platí, že informace o vnitrostátních aktivitách přizpůsobení a podpory jsou důležité i v kontextu integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu, zejména vzhledem k přizpůsobení se nepříznivým dopadům změny klimatu souvisejícím s bezpečností dodávek energie pro Unii, jako je například dostupnost chladicí vody pro elektrárny nebo dostupnost biomasy využívané k získávání energie, stejně jako informace o podpoře relevantní pro externí rozměr energetické unie.

(45)

Pařížská dohoda opětovně potvrzuje, že smluvní strany by při přijímání opatření pro řešení změny klimatu měly dodržovat, podporovat a zohlednit své povinnosti v oblasti lidských práv a rovnosti žen a mužů. Členské státy by proto měly hlediska lidských práv a rovnosti žen a mužů náležitě začlenit do svých integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu a dlouhodobých strategií pro snížení emisí. Ve svých dvouletých zprávách o pokroku by měly informovat o tom, jak provádění jejich integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu přispívá k podpoře lidských práv a rovnosti žen a mužů.

(46)

Za účelem omezení administrativní zátěže pro členské státy i Komisi by měla Komise vytvořit on-line platformu (e-platforma), která umožní komunikaci, podpoří spolupráci a usnadní přístup veřejnosti k informacím. Tato platforma by měla usnadnit včasné podávání zpráv i zvýšení transparentnosti při podávání vnitrostátních zpráv. E-platforma by měla doplňovat a využívat stávající procesy podávání zpráv, databáze a elektronické nástroje, například ty, které používá Evropská agentura pro životní prostředí, Eurostat a Společné výzkumné středisko, a stavět na nich. Také by měla využívat zkušenosti získané díky systému environmentálního řízení a auditu Unie.

(47)

Komise by měla zajistit, aby konečné integrované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu byly veřejně přístupné on-line. Jakmile bude zprovozněna e-platforma, měla by ji Komise využívat jako místo, kde budou uloženy a budou veřejně k dispozici konečné integrované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu, jejich aktualizace, dlouhodobé strategie a další relevantní informace týkající se podávání zpráv, které poskytly členské státy. Než bude zprovozněna e-platforma, bude Komise využívat své vlastní internetové stránky k usnadnění on-line přístupu veřejnosti ke konečným integrovaným vnitrostátním plánům v oblasti energetiky a klimatu.

(48)

Pokud jde o údaje, které budou Komisi poskytnuty prostřednictvím vnitrostátního plánování a podávání zpráv, neměly by informace od členských států duplikovat údaje a statistiky, které jsou už zpřístupněny pomocí Eurostatu ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 223/2009 (18) ve stejné formě, jakou uvádějí povinnosti týkající se plánování a podávání zpráv podle tohoto nařízení, a jsou ještě k dispozici u Komise (v Eurostatu) se stejnými hodnotami. Pokud je to možné a vhodné z hlediska časového plánování, měly by údaje a odhady uvedené v integrovaných vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu stavět na údajích Eurostatu a metodice použité pro podávání zpráv o evropských statistikách v souladu s nařízením (ES) č. 223/2009 a být s nimi v souladu.

(49)

S ohledem na společné dosažení cílů strategie energetické unie, zejména vytvoření plně funkční a odolné energetické unie, bude naprosto nezbytné, aby Komise posoudila návrhy integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu, integrované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu a na základě zpráv o pokroku také jejich provádění. V prvním desetiletém období se to týká zejména dosažení unijních cílů v oblasti energetiky a klimatu pro rok 2030 a vnitrostátních příspěvků k těmto cílům. Toto posouzení by mělo být prováděno na dvouletém základě a každoročně pouze tehdy, pokud je to nezbytné, a mělo by být shrnuto ve zprávách Komise o stavu energetické unie.

(50)

S patřičným respektováním práva podnětu příslušejícího Komisi, řádného legislativního postupu a institucionální rovnováhy sil by se měly Evropský parlament a Rada každoročně zabývat pokrokem dosaženým při vytváření energetické unie ve všech dimenzích politik v oblasti energetiky a klimatu.

(51)

Komise by měla posoudit celkový dopad politik a opatření integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu na fungování politických opatření Unie v oblasti energetiky a klimatu, zejména pokud jde o potřebu dalších politik a opatření Unie ve snaze o nutné zvýšení míry snižování emisí skleníkových plynů a pohlcování v Unii v souladu se závazky vyplývajícími z Pařížské dohody.

(52)

Letectví má na světové klima dopady v důsledku uvolňování CO2 a rovněž v důsledku dalších emisí, včetně emisí oxidů dusíku, a mechanismů, jako je zvyšování tvorby cirrové oblačnosti. Ve světle rychle se vyvíjejícího vědeckého pochopení těchto dopadů je aktualizované posouzení dopadů letectví na světové klima kromě uvolňování CO2 obsaženo v nařízení (EU) č. 525/2013. Modelový přístup, který se v tomto ohledu používá, by měl být přizpůsoben vědeckému pokroku. Komise by do 1. ledna 2020 měla na základě svých posouzení těchto dopadů předložit aktualizovanou analýzu účinků letectví nesouvisejících s CO2, k níž bude v případě potřeby připojen návrh, jak se s těmito účinky nejlépe vypořádat.

(53)

Výpočet a vykazování emisí metanu jsou v souladu se stávajícími pokyny pro vykazování emisí skleníkových plynů podle úmluvy UNFCCC založeny na potenciálech globálního oteplování (GWP) s časovým horizontem 100 let. Vzhledem k vysokému potenciálu globálního oteplování a poměrně krátké životnosti metanu v atmosféře, která má významné dopady na klima v krátkodobém a střednědobém horizontu, by měla Komise analyzovat jejich důsledky pro provádění politik a opatření ke snížení krátkodobého a střednědobého dopadu emisí metanu na unijní emise skleníkových plynů. Komise by měla zvážit koncepční možnosti, jak rychle řešit problém emisí metanu, a měla by předložit strategický plán pro metan jako nedílnou součást dlouhodobé strategie Unie.

(54)

K lepšímu zajištění souladu mezi vnitrostátními politikami, politikami Unie a cíli energetické unie by měl probíhat mezi Komisí a členskými státy, případně mezi členskými státy, průběžný dialog. Komise by podle potřeby měla vydávat členským státům doporučení zahrnující například úroveň ambicí návrhů integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu, následnou implementaci politik a opatření obsažených v oznámených integrovaných vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu, jakož i další vnitrostátní politiky a opatření, které jsou relevantní z hlediska realizace energetické unie. V souladu s článkem 288 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) nejsou sice doporučení závazná, členské státy by přesto měly tato doporučení řádně zohlednit a v následujících zprávách o pokroku uvést, jakým způsobem tak učinily. Pokud jde o energii z obnovitelných zdrojů, má posouzení Komise vycházet z objektivních kritérií. Pokud Komise vydá doporučení k návrhu vnitrostátního plánu některého členského státu, měla by tak učinit co nejrychleji, přičemž zohlední, že na jedné straně musí sečíst určité kvantifikované plánované příspěvky všech členských států, aby bylo možné posoudit ambice na úrovni Unie, a na straně druhé musí být dotčenému členskému státu poskytnut dostatek času na to, aby doporučení Komise řádně zohlednil předtím, než finalizuje svůj vnitrostátní plán, a musí se zamezit riziku, že vnitrostátní plán tohoto členského státu bude opožděn.

(55)

Nákladově efektivní zavádění energie z obnovitelných zdrojů je jedním z klíčových objektivních kritérií pro posuzování příspěvků členských států. Nákladová struktura zavádění energie z obnovitelných zdrojů je komplexní a v jednotlivých členských státech značně rozdílná. Nezahrnuje pouze náklady na režimy podpory, ale i náklady spojené s propojením zařízení, zálohu systémů, zabezpečení systémů a náklady vynaložené na dosažení souladu s environmentálními omezeními. Při srovnávání členských států podle tohoto kritéria je proto třeba zohlednit všechny náklady spojené se zaváděním, ať už je vynakládá členský stát, koneční spotřebitelé, nebo developeři. Doporučení Komise týkající se ambicí členských států ve věci obnovitelných zdrojů energie by měla vycházet ze vzoru uvedeného v tomto nařízení, který je založen na objektivních kritériích. Posouzení ambic členských států v oblasti energie z obnovitelných zdrojů by proto mělo uvádět relativní úsilí vynaložené členskými státy a současně zohledňovat příslušné okolnosti ovlivňující rozvoj energie z obnovitelných zdrojů. Posouzení by také mělo zahrnovat údaje pocházející z nezávislých kvantitativních nebo kvalitativních zdrojů.

(56)

Pokud se ukáže, že jsou ambice integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu nebo jejich aktualizací nedostatečné ke společnému dosažení cílů energetické unie, a v prvním období zejména cílů týkajících se energie obnovitelných zdrojů a energetické účinnosti pro rok 2030, měla by Komise učinit opatření na úrovni Unie vedoucí k zajištění společného dosažení těchto cílů a úkolů (a tím odstranit jakékoli nedostatky v ambicích). Pokud bude pokrok, který Unie učinila k dosažení těchto cílů, pro jejich dosažení nedostatečný, měla by Komise kromě vydávání doporučení navrhovat opatření a vykonávat své pravomoci na úrovni Unie nebo by členské státy měly provést dodatečná opatření zajišťující dosažení těchto cílů (a tím zajistit požadované plnění). Tato opatření by měla zohlednit také časné úsilí, jež členské státy vyvinou za účelem dosažení cíle v oblasti energie obnovitelných zdrojů pro rok 2030 tím, že v roce 2020 nebo dříve dosáhnou podílu energie z obnovitelných zdrojů převyšujícího jejich závazný vnitrostátní cíl, nebo dosažením časného pokroku při plnění svého vnitrostátního závazného cíle pro rok 2020 nebo při plnění svých příspěvků k závaznému cíli Unie, kterým je alespoň 32 % podíl energie z obnovitelných zdrojů v roce 2030. V oblasti energie z obnovitelných zdrojů mohou tato opatření také zahrnovat dobrovolné finanční příspěvky ze strany členských států vložené do mechanismu Unie pro financování energie z obnovitelných zdrojů spravovaného Komisí, který by byl použit k podpoře nákladově nejefektivnějších projektů energie z obnovitelných zdrojů napříč Unií, což by členským státům umožnilo přispět k dosažení cíle Unie s nejnižšími možnými náklady. Vnitrostátní cíle členských států v oblasti energie z obnovitelných zdrojů pro rok 2020 by měly sloužit jako základní podíly energie z obnovitelných zdrojů od roku 2021 a měly by být po celé toto období zachovány. V oblasti energetické účinnosti se mohou dodatečná opatření zaměřit zejména na zlepšení energetické účinnosti výrobků, budov a přepravy.

(57)

Vnitrostátní cíle členských států v oblasti energie z obnovitelných zdrojů pro rok 2020, uvedené v příloze I směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001 (19), by měly sloužit jako výchozí bod jejich vnitrostátní orientační trajektorie pro období let 2021–2030, ledaže se členský stát dobrovolně rozhodne stanovit vyšší výchozí bod. Kromě toho by pro toto období měly představovat povinný základní podíl, který rovněž tvoří součást směrnice (EU) 2018/2001. V tomto období by proto podíl energie z obnovitelných zdrojů v rámci hrubé konečné spotřeby energie každého členského státu neměl být nižší než jeho základní podíl.

(58)

Pokud členský stát nedodrží svůj základní podíl, jak byl naměřen v průběhu jednoho roku, měl by přijmout dodatečná opatření v zájmu odstranění tohoto nedostatku svého základního scénáře. Pokud členský stát skutečně přijal nezbytná opatření a splnil svou povinnost překonat tento nedostatek, mělo by se mít za to, že povinné požadavky svého základního scénáře plnil od chvíle, kdy daný nedostatek nastal, a to jak podle tohoto nařízení, tak podle směrnice (EU) 2018/2001.

(59)

S cílem umožnit členským státům a Komisi náležité monitorování a včasné přijetí nápravných opatření a s cílem zabránit efektu „černého pasažéra“ by měly orientační trajektorie všech členských států, a v důsledku toho i orientační trajektorie Unie, dosáhnout v letech 2022, 2025 a 2027 alespoň určitých minimálních procentních podílů z celkového nárůstu v oblasti energie z obnovitelných zdrojů stanoveného pro rok 2030, jak je uvedeno v tomto nařízení. Dosažení těchto „referenčních bodů“ v letech 2023, 2025 a 2027 posoudí Komise mimo jiné na základě integrovaných vnitrostátních zpráv o pokroku v oblasti energetiky a klimatu, které by členské státy měly předložit. Členské státy, které nedosáhnou svých referenčních bodů, by měly ve své příští zprávě vysvětlit, jak tento nedostatek odstraní. Pokud nebude dosaženo orientačních referenčních bodů Unie, měly by členské státy, které svých referenčních bodů nedosáhly, odstranit nedostatky provedením dodatečných opatření.

(60)

Unie a členské státy by se měly snažit o poskytnutí co nejaktuálnějších informací o emisích skleníkových plynů a jejich pohlcení. Toto nařízení by mělo umožnit vypracování těchto odhadů v co nejkratším možném čase za pomoci statistických a dalších informací, podle potřeby například za pomoci údajů získaných z vesmíru prostřednictvím programu Copernicus zavedeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 377/2014 (20) a jiných družicových systémů.

(61)

Podle nařízení (EU) 2018/842 by se mělo pokračovat v koncepci ročního cyklu závazků uvedené v rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 406/2009/ES (21). Tento přístup vyžaduje komplexní přezkum inventur skleníkových plynů členských států, který umožní posouzení souladu a uplatnění nápravné akce, je-li to potřebné. Na úrovni Unie je třeba stanovit proces přezkumu inventur skleníkových plynů předložených členskými státy, aby bylo zajištěno důvěryhodné, jednotné, transparentní a včasné posouzení souladu s nařízením (EU) 2018/842.

(62)

Komise a členské státy by měly zajistit úzkou spolupráci ve všech záležitostech souvisejících s realizací energetické unie, s úzkým zapojením Evropského parlamentu v záležitostech spojených s tímto nařízením. Komise by měla podle potřeby poskytovat členským státům pomoc při implementaci tohoto nařízení, zejména s ohledem na vytvoření integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu a související budování kapacit, a to mj. uvolněním interních zdrojů z interní kapacity modelování, a případně zajistit externí odborníky.

(63)

Členské státy by měly zajistit, že jejich integrované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu zohledňují nejnovější doporučení pro jednotlivé země vydaná v rámci evropského semestru.

(64)

Členské státy by měly uplatňovat zásadu „energetická účinnost na prvním místě“, která znamená zvažovat vždy před přijetím rozhodnutí týkajícího se energetického plánování, politiky a investic, zda by nebylo možno předpokládaná plánovací, politická a investiční opatření plně nebo zčásti nahradit nákladově efektivními a technicky, ekonomicky a environmentálně výhodnými alternativními opatřeními energetické účinnosti, přičemž by se stále dařilo dosahovat cílů příslušných rozhodnutí. To zahrnuje zejména pojímání energetické účinnosti jako zásadního prvku a klíčového hlediska při budoucích investičních rozhodnutích ve věci energetické infrastruktury v Unii. Tyto nákladově efektivní alternativy zahrnují opatření s cílem učinit poptávku po energii a dodávku energií efektivnější, zejména úsporami energie v konečné spotřebě díky nákladově efektivnímu využívání energie, iniciativami týkajícími se reakce na straně poptávky a účinnější přeměnou, přenosem a distribucí energie. Členské státy by také měly podporovat šíření této zásady na regionální a místní úrovni státní správy a také v soukromém sektoru.

(65)

Evropská agentura pro životní prostředí by měla poskytnout Komisi pomoc, pokud je to vhodné a v souladu s ročním pracovním programem agentury, při posuzování, sledování a podávání zpráv.

(66)

Na Komisi by měla být přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o změny obecného rámce pro vzory integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu pro účely přizpůsobení vzoru změnám rámce politiky Unie v oblasti energetiky a klimatu, jež jsou přímo a konkrétně spojeny s příspěvky Unie podle úmluvy UNFCCC a Pařížské dohody, o zohlednění změn týkajících se GWP a mezinárodně dohodnutých pokynů pro inventarizaci, stanovení hmotněprávních požadavků pro unijní systém inventarizace a stanovení registrů. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (22). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Evropský parlament a Rada měly obdržet veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci by měli mít automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci. Podle potřeby by také měla být zohledněna rozhodnutí přijatá v souladu s úmluvou UNFCCC a Pařížskou dohodou.

(67)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení, zejména s ohledem na integrované vnitrostátní zprávy o pokroku v oblasti energetiky a klimatu, integrované podávání zpráv o národních adaptačních opatřeních, finanční a technickou podporu poskytnutou rozvojovým zemím a výnosy z dražeb; výroční podávání zpráv o přibližné inventuře skleníkových plynů, inventuře skleníkových plynů a vypočítaných emisích a pohlceních skleníkových plynů; mechanismus Unie pro financování energie z obnovitelných zdrojů, unijní a vnitrostátní inventurní systémy; přezkum inventur; unijní a národní systémy pro politiky a opatření a odhady; a podávání zpráv o politikách a opatřeních a odhadech týkajících se skleníkových plynů, by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (23).

(68)

Pro výkon prováděcích pravomocí stanovených v tomto nařízení by Komisi měl být při úkolech stanovených tímto nařízením nápomocen Výbor pro změnu klimatu, kterým se znovu obnovuje dosavadní Výbor pro změnu klimatu zřízený článkem 8 rozhodnutí 93/389/EHS, článkem 9 rozhodnutí 280/2004/ES a článkem 26 nařízení (EU) č. 525/2013 a Výbor pro energetickou unii. V zájmu zajištění soudržnosti politik a snahy o co největší synergie mezi odvětvími by měli být na schůze obou výborů v rámci provádění tohoto nařízení pozváni odborníci v oblasti klimatu i energetiky.

(69)

Komise by měla přezkoumat provádění tohoto nařízení v roce 2024 a poté každých pět let a vypracovat podle potřeby pozměňující návrhy k zajištění jeho náležitého provádění a dosažení jeho cílů. Tyto přezkumy by měly zohlednit vývoj a měly by také brát ohled na výsledky globálního hodnocení Pařížské dohody.

(70)

Toto nařízení by mělo integrovat, měnit, nahrazovat a rušit některé povinnosti týkající se plánování, podávání zpráv a sledování, které jsou v současnosti obsaženy v odvětvových legislativních aktech Unie v oblasti energetiky a klimatu, za účelem zajištění zjednodušeného a integrovaného přístupu k hlavním částem plánování, podávání zpráv a sledování. Následující legislativní akty by proto měly být odpovídajícím způsobem změněny:

směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/22/ES (24);

směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/70/ES (25);

směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES (26);

nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 663/2009 (27);

nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2009 (28);

směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES (29);

směrnice Rady 2009/119/ES (30);

směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU (31);

směrnice 2012/27/EU;

směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/30/EU (32);

směrnice Rady (EU) 2015/652 (33).

(71)

Z důvodu soudržnosti a právní jistoty by nic v tomto nařízení nemělo bránit uplatňování odchylek podle příslušných odvětvových právních předpisů Unie v oblasti elektřiny a rizikové připravenosti v odvětví elektřiny.

(72)

Toto nařízení by také mělo v plném znění integrovat ustanovení nařízení (EU) č. 525/2013. V důsledku toho by mělo být nařízení (EU) č. 525/2013 s platností od 1. ledna 2021 zrušeno. V zájmu zajištění dalšího provádění rozhodnutí č. 406/2009/ES v souladu s nařízením (EU) č. 525/2013 a zajištění toho, aby byly některé prvky spojené s prováděním Kjótského protokolu i nadále zakotveny v právních předpisech, je však nezbytné, aby některá ustanovení zůstala v platnosti i po tomto datu.

(73)

Jelikož cílů tohoto nařízení nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu rozsahu nebo účinků navrhované činnosti může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA 1

Obecná ustanovení

Článek 1

Předmět a oblast působnosti

1.   Toto nařízení stanovuje mechanismus správy za účelem:

a)

provádění strategií a opatření navržených k dosažení cílů a úkolů energetické unie a dlouhodobých závazků Unie týkajících se emisí skleníkových plynů v souladu s Pařížskou dohodou a pro první desetileté období od roku 2021 do roku 2030, zejména cílů Unie v oblasti energetiky a klimatu pro rok 2030;

b)

podněcování spolupráce mezi členskými státy, popřípadě i na regionální úrovni, která by umožnila plnit úkoly a cíle energetické unie;

c)

zajištění včasnosti, transparentnosti, přesnosti, jednotnosti, srovnatelnosti a úplnosti zpráv podávaných Unií a jejími členskými státy v rámci úmluvy UNFCCC a sekretariátu Pařížské dohody;

d)

přispění k větší regulační jistotě, jakož i k větší jistotě pro investory a pomoci plně využít příležitostí k hospodářskému rozvoji, investičním pobídkám, vytváření pracovních míst a prohlubování sociální soudržnosti.

Mechanismus správy je založen na dlouhodobých strategiích, integrovaných vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu pokrývajících desetiletá období počínaje obdobím od roku 2021 do roku 2030, souvisejících vnitrostátních integrovaných zprávách o pokroku v oblasti energetiky a klimatu vypracovávaných členskými státy a integrovaných sledovacích opatřeních ze strany Komise. Mechanismus správy zajišťuje skutečné příležitosti k účasti veřejnosti na přípravě těchto vnitrostátních plánů a dlouhodobých strategií. Zahrnuje strukturovaný, transparentní, iterativní proces mezi Komisí a členskými státy za účelem finalizace integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu a jejich následné implementace, a to i s ohledem na regionální spolupráci a odpovídající akci ze strany Komise.

2.   Toto nařízení se týká pěti rozměrů energetické unie, které spolu úzce souvisejí a navzájem se posilují:

a)

energetické bezpečnosti,

b)

vnitřního trhu s energií,

c)

energetické účinnosti;

d)

snižování emisí uhlíku a

e)

výzkumu, inovace a konkurenceschopnosti.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

1)

„politikami a opatřeními“ všechny nástroje, které přispívají k dosažení cílů integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu, nebo k implementaci závazků podle čl. 4 odst. 2 písm. a) a b) úmluvy UNFCCC, které mohou zahrnovat i nástroje, jejichž hlavním cílem není omezení a snížení emisí skleníkových plynů nebo změna energetického systému;

2)

„stávajícími politikami a opatřeními“ prováděné politiky a opatření a přijaté politiky a opatření;

3)

„prováděnými politikami a opatřeními“ politiky a opatření, pro které k datu odeslání integrovaného vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu nebo integrované zprávy o pokroku v oblasti energetiky a klimatu platí jedna nebo více z následujících podmínek: přímo použitelné unijní nebo vnitrostátní právní předpisy jsou v platnosti, došlo k uzavření jedné nebo více dobrovolných dohod, byly vyčleněny finanční prostředky, byly mobilizovány lidské zdroje;

4)

„přijatými politikami a opatřeními“ politiky a opatření, ohledně kterých bylo vydáno oficiální rozhodnutí příslušného orgánu k datu odeslání integrovaného vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu nebo integrované zprávy o pokroku v oblasti energetiky a klimatu, a pro které existuje jasný závazek k jejich provádění;

5)

„plánovanými politikami a opatřeními“ možnosti, o kterých probíhá diskuze, a pro které existuje realistická šance na jejich přijetí a provedení po datu odeslání integrovaného vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu nebo integrované zprávy o pokroku v oblasti energetiky a klimatu;

6)

„systémy pro politiky a opatření a odhady“ soubor institucionálních, právních a procesních opatření pro podávání zpráv o politikách a opatřeních a odhadech týkajících se antropogenních emisí skleníkových plynů ze zdrojů a pohlcení pomocí propadů a energetického systému, jak to mezi jiným vyžaduje článek 39;

7)

„odhady“ prognózy antropogenních emisí skleníkových plynů ze zdrojů a pohlcení pomocí propadů nebo prognózy vývojů energetického systému, které zahrnují alespoň kvantitativní odhady na období čtyř po sobě jdoucích budoucích let končící číslicí 0 nebo 5, které bezprostředně následují po roce, za nějž se podává zpráva;

8)

„odhady bez opatření“ odhady antropogenních emisí skleníkových plynů ze zdrojů a pohlcení pomocí propadů, které nezahrnují účinky všech politik a opatření, jež jsou plánovány, přijaty nebo prováděny po roce zvoleném pro příslušný odhad jako rok výchozí;

9)

„odhady s opatřeními“ odhady antropogenních emisí skleníkových plynů ze zdrojů a pohlcení pomocí propadů, které zahrnují účinky přijatých a provedených politik a opatření z hlediska snížení emisí skleníkových plynů nebo vývoje energetického systému;

10)

„odhady s dodatečnými opatřeními“ odhady antropogenních emisí skleníkových plynů ze zdrojů a pohlcení pomocí propadů nebo odhady vývojů energetického systému, které zahrnují účinky politik a opatření z hlediska snížení emisí skleníkových plynů, jež byly přijaty a provedeny za účelem zmírnění změny klimatu nebo dosažení cílů v oblasti energetiky, jakož i politiky a opatření, které se k tomuto účelu plánují;

11)

„cíli Unie v oblasti energetiky a klimatu pro rok 2030“ závazný cíl pro celou Unii týkající se snížení domácích emisí skleníkových plynů napříč ekonomikou do roku 2030 minimálně o 40 % v porovnání s rokem 1990, závazný cíl pro celou Unii týkající se dosažení alespoň 32 % podílu energie z obnovitelných zdrojů ve spotřebě energie v Unii do roku 2030, hlavní cíl na úrovni Unie týkající se zlepšení energetické účinnosti do roku 2030 o minimálně 32,5 % a cíl dosažení 15 % propojení elektroenergetických soustav pro rok 2030, případně jakékoli další cíle v této oblasti dohodnuté Evropskou radou nebo Evropským parlamentem a Radou pro rok 2030;

12)

„národním inventurním systémem“ systém institucionálních, právních a procedurálních opatření přijatých v rámci členského státu za účelem odhadu antropogenních emisí ze zdrojů a pohlcení pomocí propadů skleníkových plynů a za účelem podávání zpráv a archivace informací o inventurách;

13)

„ukazatelem“ kvantitativní nebo kvalitativní faktor nebo proměnná, která přispívá k lepšímu pochopení pokroku v oblasti provádění;

14)

„klíčovými ukazateli“ ukazatele pokroku s ohledem na pět rozměrů energetické unie podle návrhu Komise;

15)

„technickými opravami“ úpravy odhadů národních inventur skleníkových plynů provedené v souvislosti s přezkumem prováděným podle článku 38 v případě, že předložené inventurní údaje jsou neúplné nebo sestavené způsobem, který není v souladu s příslušnými mezinárodními nebo unijními pravidly nebo pokyny, a jež mají nahradit původně předložené odhady;

16)

„zajištěním kvality“ plánovaný systém přezkumných postupů, jehož účelem je zajistit splnění cílů v oblasti kvality údajů a vykazování nejlepších možných odhadů a informací v zájmu podpory účinnosti programu kontroly kvality a poskytnutí pomoci členským státům;

17)

„kontrolou kvality“ systém běžných technických činností určených k měření a kontrole kvality informací a odhadů shromážděných za účelem zajištění integrity, správnosti a úplnosti údajů, zjištění a řešení chyb a opomenutí, dokumentace a archivace údajů nebo jiných používaných materiálů a zaznamenávání všech činností zajištění kvality;

18)

„energetickou účinností v první řadě“ v energetickém plánování a v politických a investičních rozhodnutích co největší zohledňování alternativních nákladově efektivních opatření v oblasti energetické účinnosti s cílem zefektivnit poptávku po energii a zásobování energií, zejména prostřednictvím nákladově efektivních úspor energie v konečné spotřebě, iniciativ zaměřených na snížení poptávky a účinnější přeměny, přenosu a distribuce energie, při současném dosahování cílů oněch rozhodnutí;

19)

„plánem SET“ strategický plán pro energetické technologie uvedený ve sdělení Komise ze dne 15. září 2015 nazvaném „Směrem k integrovanému strategickému plánu pro energetické technologie (SET): urychlení transformace evropského energetického systému“;

20)

„časným úsilím“:

a)

v kontextu posouzení potenciálního rozdílu mezi cílem Unie pro rok 2030 týkajícím se energie z obnovitelných zdrojů a kolektivními příspěvky členských států, dosažení ze strany členského státu podílu energie z obnovitelných zdrojů nad jeho vnitrostátní závazný cíl pro rok 2020, jak je stanoven v příloze I směrnice (EU) 2018/2001 nebo časný pokrok členského státu směrem k jeho vnitrostátnímu závaznému cíli pro rok 2020;

b)

v kontextu doporučení Komise založených na posouzení podle čl. 29 odst. 1 písm. b) týkajícího se energie z obnovitelných zdrojů, časné plnění příspěvku členského státu k závaznému cíli Unie, kterým je alespoň 32 % podíl energie z obnovitelných zdrojů v roce 2030, poměřovaného s jeho vnitrostátními referenčními body pro energii z obnovitelných zdrojů;

21)

„regionální spoluprací“ spolupráce dvou nebo více členských států zapojených do partnerství, které pokrývá jeden nebo více z pěti rozměrů energetické unie;

22)

„energií z obnovitelných zdrojů“ energie z obnovitelných zdrojů ve smyslu čl. 2 bodu 1 směrnice (EU) 2018/2001;

23)

„hrubou konečnou spotřebou energie“ hrubá konečná spotřeba energie ve smyslu čl. 2 bodu 4 směrnice (EU) 2018/2001;

24)

„režimem podpory“ režim podpory ve smyslu čl. 2 bodu 5 směrnice (EU) 2018/2001;

25)

„modernizací“ modernizace ve smyslu čl. 2 bodu 10 směrnice (EU) 2018/2001;

26)

„společenstvím pro obnovitelné zdroje“ společenství pro obnovitelné zdroje ve smyslu čl. 2 bodu 16 směrnice (EU) 2018/2001;

27)

„ústředním vytápěním“ nebo „ústředním chlazením“ ústřední vytápění či ústřední chlazení ve smyslu čl. 2 bodu 19 směrnice (EU) 2018/2001

28)

„odpadem“ odpad ve smyslu čl. 2 bodu 23 směrnice (EU) 2018/2001;

29)

„biomasou“ biomasa ve smyslu čl. 2 bodu 24 směrnice (EU) 2018/2001;

30)

„zemědělskou biomasou“ zemědělská biomasa ve smyslu čl. 2 bodu 25 směrnice (EU) 2018/2001;

31)

„lesní biomasou“ lesní biomasa ve smyslu čl. 2 bodu 26 směrnice (EU) 2018/2001;

32)

„palivy z biomasy“ paliva z biomasy ve smyslu čl. 2 bodu 27 směrnice (EU) 2018/2001;

33)

„bioplynem“ bioplyn ve smyslu čl. 2 bodu 28 směrnice (EU) 2018/2001;

34)

„biokapalinou“ biokapalina ve smyslu čl. 2 bodu 32 směrnice (EU) 2018/2001;

35)

„biopalivem“ biopalivo ve smyslu čl. 2 bodu 33 směrnice (EU) 2018/2001;

36)

„pokročilými biopalivy“ pokročilá biopaliva ve smyslu čl. 2 bodu 34 směrnice (EU) 2018/2001;

37)

„recyklovanými palivy s obsahem uhlíku“ recyklovaná paliva s obsahem uhlíku ve smyslu čl. 2 bodu 35 směrnice (EU) 2018/2001;

38)

„plodinami bohatými na škrob“ plodiny bohaté na škrob ve smyslu čl. 2 bodu 39 směrnice (EU) 2018/2001;

39)

„potravinářskými a krmnými plodinami“ potravinářské a krmné plodiny ve smyslu čl. 2 bodu 40 směrnice (EU) 2018/2001;

40)

„lignocelulózovou vláknovinou“ lignocelulózová vláknovina ve smyslu čl. 2 bodu 41 směrnice (EU) 2018/2001;

41)

„zbytkem“ zbytek ve smyslu čl. 2 bodu 43 směrnice (EU) 2018/2001;

42)

„spotřebou primární energie“ spotřeba primární energie ve smyslu čl. 2 bodu 2 směrnice 2012/27/EU;

43)

„konečnou spotřebou energie“ konečná spotřeba energie ve smyslu čl. 2 bodu 3 směrnice 2012/27/EU;

44)

„energetickou účinností“ energetická účinnost ve smyslu čl. 2 bodu 4 směrnice 2012/27/EU;

45)

„úsporami energie“ úspory energie ve smyslu čl. 2 bodu 5 směrnice 2012/27/EU;

46)

„zvýšením energetické účinnosti“ zvýšení energetické účinnosti ve smyslu čl. 2 bodu 6 směrnice 2012/27/EU;

47)

„energetickou službou“ energetická služba ve smyslu čl. 2 bodu 7 směrnice 2012/27/EU;

48)

„celkovou užitnou podlahovou plochou“ celková užitná podlahová plocha ve smyslu čl. 2 bodu 10 směrnice 2012/27/EU;

49)

„systémem hospodaření s energií“ systém hospodaření s energií ve smyslu čl. 2 bodu 11 směrnice 2012/27/EU;

50)

„povinnou stranou“ povinná strana ve smyslu čl. 2 bodu 14 směrnice 2012/27/EU;

51)

„prováděcím veřejným orgánem“ prováděcí veřejný orgán ve smyslu čl. 2 bodu 17 směrnice 2012/27/EU;

52)

„individuálním opatřením“ individuální opatření ve smyslu čl. 2 bodu 19 směrnice 2012/27/EU;

53)

„distributorem energie“ distributor energie ve smyslu čl. 2 bodu 20 směrnice 2012/27/EU;

54)

„provozovatelem distribuční soustavy“ provozovatel distribuční soustavy ve smyslu čl. 2 bodu 6 směrnice 2009/72/ES a ve smyslu čl. 2 bodu 6 směrnice 2009/73/ES;

55)

„maloobchodním prodejcem energie“ maloobchodní prodejce energie ve smyslu čl. 2 bodu 22 směrnice 2012/27/EU;

56)

„poskytovatelem energetických služeb“ poskytovatel energetických služeb ve smyslu čl. 2 bodu 24 směrnice 2012/27/EU;

57)

„smlouvou o energetických službách“ smlouva o energetických službách ve smyslu čl. 2 bodu 27 směrnice 2012/27/EU;

58)

„kombinovanou výrobou tepla a elektřiny“ kombinovaná výroba tepla a elektřiny ve smyslu čl. 2 bodu 30 směrnice 2012/27/EU;

59)

„budovou“ budova ve smyslu čl. 2 bodu 1 směrnice 2010/31/EU;

60)

„budovou s téměř nulovou spotřebou energie“ budova s téměř nulovou spotřebou energie ve smyslu čl. 2 bodu 2 směrnice 2010/31/EU;

61)

„tepelným čerpadlem“ tepelné čerpadlo ve smyslu čl. 2 bodu 18 směrnice 2010/31/EU;

62)

„fosilním palivem“ neobnovitelné zdroje energie na bázi uhlíku, jako jsou tuhá paliva, zemní plyn a ropa.

KAPITOLA 2

Integrované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu

Článek 3

Integrované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu

1.   Do 31. prosince 2019, poté do1. ledna 2029 a následně každých deset let předloží každý členský stát Komisi integrovaný vnitrostátní plán v oblasti energetiky a klimatu. Tyto plány musí obsahovat prvky uvedené v odstavci 2 tohoto článku a v příloze I. První plán bude pokrývat období od roku 2021 do roku 2030 s přihlédnutím k dlouhodobější perspektivě. Následující plány pokrývají desetiletá období bezprostředně následující po konci období pokrytého předchozím plánem.

2.   Integrované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu se skládají z těchto hlavních částí:

a)

přehledu procesu stanovení integrovaného vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu, který se skládá ze shrnutí, popisu veřejné konzultace a zapojení zúčastněných stran a jejich výsledků a popisu regionální spolupráce s jinými členskými státy při přípravě plánu, jak jsou stanoveny v článcích 10, 11 a 12 a v bodě 1 oddílu A části 1 přílohy I k tomuto nařízení;

b)

popisu vnitrostátních cílů, úkolů a příspěvků souvisejících s rozměry energetické unie, jak jsou uvedeny v článku 4 a příloze I;

c)

popisu plánovaných politik a opatření souvisejících s příslušnými cíli, úkoly a příspěvky uvedenými v písmeni b), jakož i celkového přehledu investic, které jsou k dosažení odpovídajících cílů, úkolů a příspěvků zapotřebí;

d)

popisu stávající situace v pěti rozměrech energetické unie včetně energetického systému a emisí a pohlcení skleníkových plynů, a odhadů týkajících se cílů uvedených v písmeni b) s již existujícími politikami a opatřeními;

e)

v příslušných případech z popisu právních a jiných překážek, které brání v plnění cílů, úkolů nebo příspěvků souvisejících s energií z obnovitelných zdrojů a energetickou účinností;

f)

posouzení dopadů plánovaných politik a opatření na dosažení cílů uvedených v písmeni b), včetně jejich soudržnosti s dlouhodobými cíli snižování emisí skleníkových plynů podle Pařížské dohody a dlouhodobými strategiemi podle článku 15;

g)

obecného posouzení dopadů plánovaných politik a opatření na konkurenceschopnost související s pěti rozměry energetické unie;

h)

přílohy, vytvořené v souladu s požadavky a strukturou uvedenou v příloze III tohoto nařízení, která stanoví metodiky a politická opatření členského státu pro dosažení požadavků týkajících se úspory energie v souladu s článkem 7 směrnice 2012/27/EU a přílohou V uvedené směrnice.

3.   S ohledem na své integrované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu členské státy:

a)

omezí administrativní složitost a náklady pro všechny zúčastněné strany;

b)

přihlédnou k propojení pěti rozměrů energetické unie, zejména k zásadě „energetická účinnost v první řadě“;

c)

použijí spolehlivé a jednotné údaje a předpoklady, v příslušných případech napříč všemi pěti rozměry;

d)

zjistí počet domácností trpících energetickou chudobou, a to s přihlédnutím k nezbytným domácím energetickým službám, které jsou zapotřebí k zabezpečení základní životní úrovně v daných vnitrostátních podmínkách, ke stávající sociální politice a dalším relevantním politikám a také k orientačním pokynům Komise týkajícím se relevantních ukazatelů pro energetickou chudobu.

V případě, že některý členský stát podle prvního pododstavce písm. d) na základě svého posouzení vyplývajícího z ověřitelných údajů zjistí, že má značný počet domácností trpících energetickou chudobou, zařadí do svého plánu vnitrostátní orientační cíl snížení energetické chudoby. Dotčené členské státy ve svých integrovaných vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu popíší případné politiky a opatření týkající se energetické chudoby, včetně opatření sociální politiky a dalších příslušných národních programů.

4.   Každý členský stát zveřejní svůj integrovaný vnitrostátní plán v oblasti energetiky a klimatu předložený Komisi v souladu s tímto článkem.

5.   Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 43, pokud jde o změnu přílohy I části 1 oddílu A bodů 2.1.1 a 3.1.1, části 1 oddílu B bodů 4.1 a 4.2.1 a části 2 bodu 3 s cílem přizpůsobit je změnám politického rámce Unie v oblasti energetiky a klimatu, jež jsou přímo a konkrétně spojeny s příspěvky Unie podle úmluvy UNFCCC a Pařížské dohody.

Článek 4

Vnitrostátní cíle, úkoly a příspěvky pro pět rozměrů energetické unie

Každý členský stát stanoví ve svém integrovaném vnitrostátním plánu v oblasti energetiky a klimatu následující hlavní cíle, úkoly a příspěvky, jak jsou uvedeny v oddíle A bodě 2. přílohy I:

a)

pokud jde o rozměr „snižování emisí uhlíku“:

1)

s ohledem na emise a pohlcení skleníkových plynů a s ohledem na příspěvek k dosažení cíle pro celé hospodářství Unie týkajícího se snížení emisí skleníkových plynů:

i)

závazný vnitrostátní úkol členského státu týkající se emisí skleníkových plynů a roční závazné vnitrostátní limity v souladu s nařízením (EU) 2018/842;

ii)

závazky členského státu v souladu s nařízením (EU) 2018/841;

iii)

v příslušných případech za účelem splnění cílů a úkolů energetické unie a dlouhodobých závazků Unie v oblasti emisí skleníkových plynů v souladu s Pařížskou dohodou další cíle a úkoly včetně odvětvových cílů a úkolů přizpůsobení;

2)

s ohledem na energie z obnovitelných zdrojů:

k dosažení závazného cíle Unie, kterým je alespoň 32 % podíl energie z obnovitelných zdrojů do roku 2030, jak je uvedeno v článku 3 směrnice (EU) 2018/2001, příspěvek k tomuto cíli ve formě podílu energie členského státu z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie v roce 2030, s orientační trajektorií tohoto příspěvku od roku 2021. Do roku 2022 dosáhne orientační trajektorie referenčního bodu ve výši alespoň 18 % celkového nárůstu podílu energie z obnovitelných zdrojů mezi závazným vnitrostátním cílem tohoto členského státu pro rok 2020 a jeho příspěvkem k cíli pro rok 2030. Do roku 2025 dosáhne orientační trajektorie referenčního bodu ve výši alespoň 43 % celkového nárůstu podílu energie z obnovitelných zdrojů mezi závazným vnitrostátním cílem tohoto členského státu pro rok 2020 a jeho příspěvkem k cíli pro rok 2030. Do roku 2027 dosáhne orientační trajektorie referenčního bodu ve výši alespoň 65 % celkového nárůstu podílu energie z obnovitelných zdrojů mezi závazným vnitrostátním cílem tohoto členského státu pro rok 2020 a jeho příspěvkem k cíli pro rok 2030.

Do roku 2030 dosáhne orientační trajektorie alespoň výši plánovaného příspěvku členského státu. Pokud členský stát očekává, že překročí svůj závazný vnitrostátní cíl pro rok 2020, může jeho orientační trajektorie začínat na úrovni, jejíž dosažení se předpokládá. Orientační trajektorie členských států musí v součtu dosáhnout referenčních bodů Unie v letech 2022, 2025 a 2027 a závazného cíle Unie ve výši alespoň 32 % podílu energie z obnovitelných zdrojů v roce 2030. Členský stát může vedle svého příspěvku k cíli Unie a své orientační trajektorie pro účely tohoto nařízení uvést vyšší ambice pro účely vnitrostátní politiky;

b)

pokud jde o rozměr „energetická účinnost“:

1)

orientační vnitrostátní příspěvek v oblasti energetické účinnosti k dosažení cílů Unie – alespoň 32,5 % energetické účinnosti v roce 2030, jak je uvedeno v čl. 1 odst. 1 a čl. 3 odst. 5 směrnice 2012/27/EU, založený na primární nebo konečné spotřebě energie, primárních nebo konečných úsporách energie, nebo energetické náročnosti.

Členské státy uvedou svůj příspěvek v absolutní úrovni primární spotřeby energie a konečné spotřeby energie v roce 2020 a v absolutní úrovni primární spotřeby energie a konečné spotřeby energie v roce 2030, s orientační trajektorií pro tento příspěvek od roku 2021. Také vysvětlí použitou metodiku a použité faktory konverze;

2)

kumulativní objem úspor energie v konečné spotřebě, které budou dosaženy v období od roku 2021 do roku 2030 podle čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 2012/27/EU, týkajícího se povinných úspor energie;

3)

orientační dílčí cíle dlouhodobé strategie renovací vnitrostátního fondu obytných a jiných než obytných budov, veřejných i soukromých, plán s vnitrostátně stanovenými měřitelnými ukazateli pokroku, fakticky podložený odhad očekávaných úspor energie a dalších přínosů, jakož i příspěvky k cílům Unie v oblasti energetické účinnosti podle směrnice 2012/27/EU v souladu s článkem 2a směrnice 2010/31/EU;

4)

celková podlahová plocha, která bude renovována, nebo ekvivalentní roční energetické úspory, které budou dosaženy v období od roku 2021 do roku 2030 podle článku 5 směrnice 2012/27/EU týkajícího se příkladné úlohy budov veřejných subjektů;

c)

pokud jde o rozměr „energetická bezpečnost“:

1)

vnitrostátní cíle týkající se:

zvýšení diverzifikace energetických zdrojů a dodávek ze třetích zemí, což může mít za cíl snížení závislosti na dovozu energie;

zvýšení flexibility vnitrostátního energetického systému, a

připravenosti vypořádat se s omezenou nebo přerušenou dodávkou energetického zdroje za účelem zvýšení odolnosti vnitrostátních a regionálních energetických systémů, včetně časového rámce, dokdy by tyto cíle měly být splněny;

d)

pokud jde o rozměr „vnitřní trh s energií“:

1)

úroveň propojitelnosti elektroenergetických soustav, kterou hodlá členský stát dosáhnout v roce 2030 při zohlednění cíle nejméně 15 % propojení elektroenergetických soustav pro rok 2030, společně se strategií, v jejímž rámci bude úroveň počínaje rokem 2021 stanovena v úzké spolupráci s dotčenými členskými státy při zohlednění cíle propojení pro rok 2020, který je 10 %, a ukazatelů naléhavosti potřebných opatření založených na cenovém diferenciálu na velkoobchodním trhu, jmenovité přenosové kapacitě propojovacích vedení ve spojení s jejich špičkovým zatížením a instalovanou kapacitou výroby energie z obnovitelných zdrojů, jak je uvedeno v bodě 2.4.1 oddílu A části 1 přílohy I. Každé nové propojovací vedení podléhá socioekonomické a environmentální analýze nákladů a přínosů a je realizováno, pouze pokud jeho potenciální přínosy převažují nad náklady;

2)

klíčové projekty infrastruktury pro přenos a distribuci elektrické energie a plynu a případně její modernizaci, které jsou nezbytné k dosažení cílů a úkolů podle pěti rozměrů energetické unie;

3)

vnitrostátní cíle týkající se dalších aspektů vnitřního trhu s energií, například: zvyšování flexibility systému, zejména prostřednictvím politik a opatření souvisejících s tržní tvorbou cen v souladu s platnými právními předpisy; integrace a propojení trhů zaměřené na zvýšení obchodovatelné kapacity stávajících propojovacích vedení, inteligentní sítě, agregaci, odezvy na straně poptávky, skladování, distribuovanou výrobu, mechanismy pro dispečink, redispečink a omezení a cenové signály v reálném čase, včetně časového rámce pro dosažení těchto cílů, a jiné vnitrostátní cíle týkající se vnitřního trhu s energií, jak jsou stanoveny v bodě 2.4 3. oddílu A části 1 přílohy I;

e)

pokud jde o rozměr „výzkum, inovace a konkurenceschopnost“:

1)

vnitrostátní cíle a cílové oblasti financování pro veřejný a, je-li k dispozici, soukromý výzkum a inovace vztahující se k energetické unii, včetně časového rámce pro dosažení cílů, je-li to vhodné; zohlednění priorit strategie energetické unie a případně plánu SET. Při stanovování svých cílů, úkolů a příspěvků může členský stát vycházet ze stávajících vnitrostátních strategií nebo plánů, jež jsou v souladu s právem Unie;

2)

pokud jsou k dispozici, vnitrostátní cíle pro rok 2050 týkající se podpory technologií v oblasti čisté energie.

Článek 5

Proces stanovení příspěvků členských států v oblasti energie z obnovitelných zdrojů

1.   Ve svém příspěvku pro svůj podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie pro rok 2030 a poslední rok období pokrytého následujícími vnitrostátními plány v souladu s čl. 4 písm. a) bodem 2 zohlední každý členský stát všechny následující body:

a)

opatření uvedená ve směrnici (EU) 2018/2001;

b)

opatření k dosažení cíle v oblasti energetické účinnosti přijatá podle směrnice 2012/27/EU;

c)

jakákoli další stávající opatření na podporu obnovitelné energie v členském státě a případně na úrovni Unie;

d)

závazný vnitrostátní cíl určující podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie členského státu v roce 2020, stanovený v příloze I směrnice (EU) 2018/2001;

e)

veškeré relevantní okolnosti ovlivňující zavádění energie z obnovitelných zdrojů, například:

i)

spravedlivé rozdělení zavádění v celé Unii;

ii)

ekonomické podmínky a potenciál, včetně HDP na obyvatele;

iii)

potenciál pro nákladově efektivní zavádění energie z obnovitelných zdrojů;

iv)

zeměpisné, environmentální a přírodní překážky, včetně těch v nepropojených oblastech a regionech;

v)

úroveň energetického propojení mezi členskými státy;

vi)

další relevantní okolnosti, zejména časné úsilí.

S ohledem na první pododstavec písmeno e) uvede každý členský stát ve svém integrovaném vnitrostátním plánu v oblasti energetiky a klimatu, které relevantní okolnosti ovlivňující zavádění obnovitelné energie zohlednil.

2.   Členské státy společně zajistí, aby souhrn jejich příspěvků do roku 2030 dosáhl nejméně 32 % podílu energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné energetické spotřebě na úrovni Unie.

Článek 6

Proces stanovení příspěvků členských států v oblasti energetické účinnosti

1.   Ve svém orientačním vnitrostátním příspěvku k energetické účinnosti pro rok 2030 a pro poslední rok období pokrytého následujícími vnitrostátními plány podle čl. 4 písm. b) bodu 1) každý členský stát zohlední, že v souladu s článkem 3 směrnice 2012/27/EU nemá energetická spotřeba Unie pro rok 2020 přesáhnout 1 483 Mtoe primární energie nebo 1 086 Mtoe konečné energie a energetická spotřeba Unie pro rok 2030 nemá přesáhnout 1 273 Mtoe primární energie nebo 956 Mtoe konečné energie.

Kromě toho každý členský stát zohlední následující opatření:

a)

opatření uvedená ve směrnici 2012/27/EU;

b)

další opatření na podporu energetické účinnosti v členském státě a na úrovni Unie.

2.   Ve svém příspěvku uvedeném v odstavci 1 může každý členský stát zohlednit vnitrostátní okolnosti ovlivňující spotřebu primární a konečné energie, například:

a)

zbývající nákladově efektivní možnosti úspor energie;

b)

vývoj a odhad hrubého domácího produktu;

c)

změny v oblasti dovozu a vývozu energie;

d)

změny skladby zdrojů energie a rozvoj zachycování a ukládání uhlíku; a

e)

včasné akce.

S ohledem na první pododstavec uvede každý členský stát ve svém integrovaném vnitrostátním plánu v oblasti energetiky a klimatu, které relevantní okolnosti ovlivňující spotřebu primární a konečné energie zohlednil.

Článek 7

Vnitrostátní politiky a opatření pro každý z pěti rozměrů energetické unie

Členské státy popíší v souladu s přílohou I svoje integrované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu, hlavní existující a plánované politiky a opatření k dosažení zejména cílů stanovených ve vnitrostátním plánu, včetně případných opatření plánovaných pro regionální spolupráci a přiměřeného financování na celostátní i regionální úrovni, včetně mobilizace programů a nástrojů Unie.

Členské státy poskytnou obecný přehled investic, které jsou k dosažení cílů, úkolů a příspěvků stanovených ve vnitrostátním plánu zapotřebí, jakož i obecné posouzení zdrojů těchto investic.

Článek 8

Analytický základ integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu

1.   Členské státy popíší, v souladu se strukturou a formátem uvedeným v příloze I, stávající situaci pro každý z pěti rozměrů energetické unie, včetně energetického systému a emisí a pohlcení skleníkových plynů v době odevzdání integrovaného vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu, nebo na základě nejnovějších dostupných informací. Členské státy také stanoví a popíší odhady pro každý z pěti rozměrů energetické unie, které se očekávají jako výsledek stávajících politik a opatření, a to alespoň na dobu trvání uvedeného plánu. Je-li to relevantní a možné, členské státy se vynasnaží popsat pro těchto pět rozměrů další dlouhodobější perspektivy přesahující dobu trvání integrovaného vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu.

2.   Členské státy popíší ve svých integrovaných vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu svoje posouzení následujících bodů na vnitrostátní a v příslušných případech i na regionální úrovni:

a)

dopadů na vývoj energetického systému a emisí skleníkových plynů a jejich pohlcování pro období trvání plánu a období deseti let od posledního roku pokrytého plánem, a to na základě plánovaných politik a opatření nebo skupin opatření včetně porovnání s odhady založenými na stávajících politikách a opatřeních nebo souborech opatření uvedených v odstavci 1;

b)

makroekonomických, a je-li to proveditelné, i zdravotních, environmentálních, dovednostních a sociálních dopadů plánovaných politik, opatření a skupin opatření uvedených v článku 7 a dále specifikovaných v příloze I pro první desetileté období nejméně do roku 2030 včetně porovnání s odhady vycházejícími ze stávajících politik a opatření nebo skupin opatření uvedených v odstavci 1 tohoto článku. Metodika použitá k posouzení těchto dopadů musí být zveřejněna;

c)

interakcí mezi stávajícími politikami a opatřeními nebo skupinami opatření a plánovanými politikami, opatřeními nebo skupinami opatření v rámci jednoho rozměru a mezi stávajícími politikami a opatřeními nebo skupinami opatření a plánovanými politikami, opatřeními nebo skupinami opatření různých rozměrů pro první desetileté období nejméně do roku 2030. Odhady týkající se bezpečnosti dodávek, infrastruktury a integrace trhu musí být založeny na solidních scénářích energetické účinnosti;

d)

způsobu, jakým stávající politiky a opatření a plánované politiky a opatření mají přilákat investice, jež jsou nutné pro jejich provedení.

3.   Členské státy zveřejní komplexní údaje týkající se předpokladů, parametrů a metodiky použité k vytváření konečných scénářů a odhadů, s přihlédnutím ke statistickým omezením, obchodně citlivým údajům a souladu s pravidly pro ochranu osobních údajů.

Článek 9

Návrhy integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu

1.   Do 31. prosince 2018, poté do 1. ledna 2028 a následně každých deset let každý členský stát připraví a odešle Komisi návrh integrovaného vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu v souladu s čl. 3 odst. 1 a přílohou I.

2.   Komise posoudí návrhy integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu a může pro jednotlivé členské státy vydat doporučení v souladu s článkem 34, a to nejpozději šest měsíců před lhůtou pro odeslání integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu,. Tato doporučení se mohou zejména zaměřit na:

a)

úroveň ambicí cílů, úkolů a příspěvků za účelem společného dosažení cílů energetické unie, a zejména cílů Unie pro rok 2030 v oblasti energie z obnovitelných zdrojů a energetické účinnosti, jakož i úroveň propojitelnosti elektroenergetických soustav, které hodlá členský stát dosáhnout v roce 2030, uvedenou v čl. 4 písm. d); přitom se řádně zohlední relevantní okolnosti ovlivňující zavádění energie z obnovitelných zdrojů a spotřebu energie, které uvedly dané členské státy v návrhu integrovaného vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu, jakož i ukazatele naléhavosti opatření pro propojitelnost uvedené v bodě 2.4.1 oddílu A části 1 přílohy I;

b)

politiky a opatření týkající se cílů na úrovni členského státu a Unie a další politiky a opatření, které mohou mít přeshraniční přesah;

c)

veškeré další politiky a opatření, jež mohou být vyžadovány v integrovaných vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu;

d)

interakce mezi stávajícími a plánovanými politikami a opatřeními zahrnutými do integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu v rámci jednoho rozměru i různých rozměrů energetické unie a jejich konzistentnost.

3.   Každý členský stát řádně zohlední jakákoli doporučení Komise ve svém integrovaném vnitrostátním plánu v oblasti energetiky a klimatu. Pokud se dotčený členský stát neřídí doporučením nebo jeho podstatnou částí, předloží pro to odůvodnění a zveřejní je.

4.   Každý členský stát v rámci veřejné konzultace uvedené v článku 10 zveřejní návrh svého integrovaného vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu.

Článek 10

Veřejné konzultace

Aniž jsou dotčeny jakékoli další požadavky právních předpisů Unie, každý členský stát zajistí, že je veřejnosti poskytnuta včasná a účinná příležitost podílet se na přípravě návrhu integrovaného vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu, a pokud jde o plány na období 2021 až 2030, na přípravě konečných plánů s dostatečným předstihem před jejich přijetím, jakož i na přípravě dlouhodobých strategií uvedených v článku 15. Každý členský stát přiloží k těmto dokumentům odeslaným Komisi shrnutí názorů nebo předběžných názorů veřejnosti. Pokud se použije směrnice 2001/42/ES, má se zato, že konzultace o návrhu provedené v souladu s uvedenou směrnicí splňují povinnosti týkající se konzultace veřejnosti podle tohoto nařízení.

Každý členský stát zajistí, že je informována veřejnost. Každý členský stát stanoví přiměřené časové lhůty, které veřejnosti poskytnou dostatek času, aby se informovala, zapojila a vyjádřila své názory.

Každý členský stát při provádění tohoto článku omezí složitost administrativních postupů.

Článek 11

Víceúrovňový dialog o energetice a klimatu

Každý členský stát podle vnitrostátních předpisů zřídí víceúrovňový dialog o energetice a klimatu, v jehož rámci se mohou místní orgány, organizace občanské společnosti, podnikatelská sféra, investoři a další důležité zúčastněné strany a široká veřejnost aktivně zapojit a projednávat různé scénáře zvažované pro energetickou a klimatickou politiku, včetně dlouhodobých scénářů, a přezkoumávat dosažený pokrok, pokud již nemá strukturu, která by sloužila témuž účelu. V rámci tohoto dialogu se mohou projednávat integrované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu.

Článek 12

Regionální spolupráce

1.   Členské státy vzájemně spolupracují za účelem účinného plnění cílů, úkolů a příspěvků stanovených v jejich integrovaném vnitrostátním plánu v oblasti energetiky a klimatu, přičemž pečlivě zohledňují všechny stávající a potenciální formy regionální spolupráce.

2.   Každý členský stát v dostatečném předstihu před předložením svého návrhu integrovaného vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu Komisi podle čl. 9 odst. 1, a pokud jde o plány na období 2021 až 2030 při přípravě konečného plánu v dostatečném předstihu před jeho přijetím, identifikuje příležitosti k regionální spolupráci a konzultuje sousední členské státy, a to i v rámci fór regionální spolupráce. Členský stát může při sestavování plánu, pokud to považuje za vhodné, konzultovat další členské státy nebo třetí země, které projevily zájem. Ostrovní členské státy, které nemají propojené elektroenergetické soustavy s jinými členskými státy, povedou tyto konzultace se sousedními členskými státy s námořními hranicemi. Konzultované členské státy by měly mít pro poskytnutí své reakce přiměřenou lhůtu. Každý členský stát uvede ve svém návrhu integrovaného vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu – pokud jde o plány na období 2021-2030, ve svém konečném plánu v oblasti energetiky a klimatu – alespoň předběžné výsledky těchto regionálních konzultací, v příslušných případech včetně informací o tom, jakým způsobem byly připomínky konzultovaných členských států nebo třetích zemí zohledněny.

3.   Členské státy se mohou zapojit do dobrovolného společného koncipování částí svých integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu a zpráv o pokroku, a to i v rámci fór regionální spolupráce. V takovém případě výsledek tohoto procesu nahradí odpovídající části jejich integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu a zpráv o pokroku. Komise na žádost dvou nebo více členských států tento proces zprostředkuje.

4.   S cílem usnadnit integraci trhu a nákladově efektivní politiky a opatření předloží členské státy v období mezi lhůtou pro předložení svých návrhů integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu a lhůtou pro předložení svých konečných plánů příslušné části svých návrhů integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu na příslušných fórech regionální spolupráce za účelem jejich finalizace. V případě nutnosti Komise usnadní tuto spolupráci a konzultace mezi členskými státy, a pokud zjistí příležitosti k další regionální spolupráci, může členským státům poskytnout orientační pokyny k usnadnění efektivní spolupráce a procesu konzultací.

5.   Členské státy uváží připomínky přijaté od jiných členských států podle odstavců 2 a 3 ve svých konečných integrovaných vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu a vysvětlí v nich, jak k těmto připomínkám přihlédly.

6.   Pro účely uvedené v odstavci 1 členské státy při provádění příslušných politik a opatření svých integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu dále spolupracují na regionální úrovni, a případně v rámci fór regionální spolupráce.

7.   Členské státy rovněž mohou zvážit spolupráci se signatáři Energetického společenství a s třetími zeměmi, které jsou členy Evropského hospodářského prostoru.

8.   Pokud se použije směrnice 2001/42/ES, má se zato, že přeshraniční konzultace o návrhu provedené v souladu s článkem 7 uvedené směrnicí splňují povinnosti týkající se regionální spolupráce podle tohoto nařízení, a to za předpokladu, že jsou splněny požadavky tohoto článku.

Článek 13

Posouzení integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu

Na základě integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu a jejich aktualizací oznámených podle článků 3 a 14 Komise zejména posoudí, zda:

a)

jsou cíle, úkoly a příspěvky dostatečné ke společnému dosažení cílů energetické unie a pro první desetileté období zejména konkrétních cílů rámce Unie v oblasti klimatu a energetiky pro rok 2030;

b)

plány splňují požadavky článků 3 až 12 a členské státy řádně zohlednily doporučení vydaná Komisí podle článku 34.

Článek 14

Aktualizace integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu

1.   Do 30. června 2023, poté do 1. ledna 2033 a následně každých 10 let odešle každý členský stát Komisi návrh aktualizace posledního oznámeného integrovaného vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu nebo Komisi poskytne odůvodnění toho, že plán není nutné aktualizovat.

2.   Do 30. června 2024, poté do 1. ledna 2034 a následně každých 10 let předloží každý členský stát Komisi aktualizaci posledního oznámeného integrovaného vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu, pokud Komisi neposkytl odůvodnění toho, že plán není nutné aktualizovat, podle odstavce 1.

3.   V aktualizaci podle odstavce 2 každý členský stát pozmění svůj vnitrostátní úkol, cíl nebo příspěvek pro kterýkoli z kvantifikovaných cílů, úkolů nebo příspěvků Unie stanovených v čl. 4 písm. a) bodě 1), aby odrážely zvýšené ambice v porovnání s ambicemi uvedenými v posledním oznámeném integrovaném vnitrostátním plánu v oblasti energetiky a klimatu. V aktualizaci podle odstavce 2 každý členský stát pozmění svůj vnitrostátní úkol, cíl nebo příspěvek s ohledem na kterýkoli z kvantifikovaných cílů, úkolů nebo příspěvků Unie stanovených v čl. 4 písm. a) bodě 2 a písm. b) pouze tak, aby odrážely stejné nebo zvýšené ambice v porovnání s ambicemi uvedenými v posledním oznámeném integrovaném vnitrostátním plánu v oblasti energetiky a klimatu.

4.   Členské státy vyvinou v aktualizovaném integrovaném vnitrostátním plánu v oblasti energetiky a klimatu úsilí na zmírnění jakýchkoli nepříznivých dopadů na životní prostředí, které se vyskytnou v rámci integrovaného podávání zpráv podle článků 17 až 25.

5.   Ve svých aktualizacích uvedených v odstavci 2 členské státy zohlední nejnovější doporučení pro jednotlivé země vydaná v rámci evropského semestru, jakož i povinnosti plynoucí z Pařížské dohody.

6.   Postupy uvedené v čl. 9 odst. 2 a článcích 10 a 12 se vztahují na přípravu a posouzení aktualizovaných integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu.

7.   Tímto článkem není dotčeno právo členských států kdykoli provádět změny a úpravy svých vnitrostátních politik, které jsou uvedeny nebo na něž se odkazuje v jejich integrovaných vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu, pokud budou tyto změny a úpravy zahrnuty do integrované zprávy o pokroku v oblasti energetiky a klimatu.

KAPITOLA 3

Dlouhodobé strategie

Článek 15

Dlouhodobé strategie

1.   Každý členský stát připraví a předloží Komisi do 1. ledna 2020, poté do 1. ledna 2029 a následně každých 10 let svou dlouhodobou strategii s perspektivou na alespoň 30 let. Členské státy by v případě potřeby měly tyto strategie každých pět let aktualizovat.

2.   V rámci úsilí o dosažení celkových cílů v oblasti klimatu uvedených v odstavci 3 přijme Komise do 1. dubna 2019 návrh dlouhodobé strategie Unie pro snížení emisí skleníkových plynů v souladu s Pařížskou dohodou, přičemž zohlední návrhy integrovaných vnitrostátních plánů členských států v oblasti energetiky a klimatu. Dlouhodobá strategie uvedená v tomto odstavci zahrnuje analýzu, která pokrývá alespoň:

a)

různé scénáře pro příspěvek Unie k cílům stanoveným v odstavci 3 a mimo jiné scénář dosažení čistých nulových emisí skleníkových plynů v Unii do roku 2050 a záporných emisí poté;

b)

důsledky scénářů uvedených v písmeni a) pro zbývající globální a unijní uhlíkový rozpočet, s cílem poskytnout informace o diskusi o nákladové efektivnosti, účinnosti a spravedlivosti snižování emisí skleníkových plynů.

3.   Dlouhodobé strategie členských států a Unie musí přispívat k(e):

a)

splnění závazků Unie a členských států podle úmluvy UNFCCC a Pařížské dohody snížit antropogenní emise skleníkových plynů a zlepšit jejich pohlcování pomocí propadů a podporovat zvýšené pohlcování uhlíku;

b)

splnění cílů Pařížské dohody udržet zvýšení průměrné globální teploty výrazně pod hranicí 2°C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí a vyvíjet úsilí o to, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5 °C nad těmito hodnotami;

c)

dosažení dlouhodobého snížení emisí skleníkových plynů a jejich pohlcení pomocí propadů ve všech odvětvích v souladu s cílem Unie, kterým je v kontextu nezbytného snížení podle Mezivládního panelu o změně klimatu (IPCC) snížení emisí skleníkových plynů ze strany Unie nákladově efektivním způsobem a zlepšení jejich pohlcení pomocí propadů v rámci plnění cílů Pařížské dohody, tak aby bylo dosaženo rovnováhy mezi antropogenními emisemi ze zdrojů a pohlcováním skleníkových plynů pomocí propadů skleníkových plynů v Unii co nejdříve a případně poté dosaženo emisí negativních;

d)

vybudování vysoce energeticky účinného systému založeného na vysoce obnovitelných zdrojích energie v Unii.

4.   Dlouhodobé strategie členských států by měly obsahovat prvky uvedené v příloze IV. Dlouhodobé strategie členských států a Unie musí kromě toho pokrývat:

a)

celkové snížení emisí skleníkových plynů a zlepšení pohlcení pomocí propadů;

b)

snížení emisí a zlepšení pohlcení v jednotlivých odvětvích včetně elektrické energie, průmyslu, dopravy, vytápění a chlazení a stavebnictví (obytného i terciárního), zemědělství, odpadů a využití půdy, změny využití půdy a lesnictví (LULUCF);

c)

očekávaný pokrok týkající se přechodu na hospodářství s nízkými emisemi skleníkových plynů včetně intenzity skleníkových plynů, intenzity CO2 hrubého domácího produktu, souvisejících odhadů dlouhodobých investic a strategií pro související výzkum, vývoj a inovace;

d)

pokud je to proveditelné, očekávaný socioekonomický dopad opatření na snižování emisí uhlíku, včetně, mimo jiné aspektů týkajících se makroekonomického a sociálního rozvoje, zdravotních rizik a přínosů a ochrany životního prostředí;

e)

souvislosti s dalšími dlouhodobými vnitrostátními cíli, plánováním a dalšími politikami a opatřeními a investicemi.

5.   Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 43, pokud jde o změny přílohy IV za účelem jejího přizpůsobení změnám dlouhodobé strategie Unie nebo rámce politiky Unie v oblasti energetiky a klimatu, které se přímo a konkrétně vztahují k příslušným rozhodnutím přijatým v rámci úmluvy UNFCCC, a zejména Pařížské dohody.

6.   Integrované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu musí být soudržné s dlouhodobými strategiemi uvedenými v tomto článku.

7.   Členské státy a Komise neprodleně informují veřejnost o svých dlouhodobých strategiích a jakékoli jejich aktualizaci a zpřístupní jí je, a to i prostřednictvím e-platformy uvedené v článku 28. Členské státy a Komise zpřístupní údaje konečných výsledků veřejnosti, a zohlední přitom citlivé obchodní údaje a souladu s pravidly o ochraně údajů.

8.   Komise členské státy při jejich práci na dlouhodobých strategiích podpoří poskytováním informací o aktuálních základních vědeckých poznatcích, poskytováním příležitostí ke sdílení poznatků a osvědčených postupů, případně včetně pokynů, které budou členské státy používat při přípravě a provádění svých strategií.

9.   Komise posoudí, zda jsou vnitrostátní dlouhodobé strategie dostatečné ke společnému dosažení úkolů a cílů energetické unie uvedených v článku 1 a poskytne informace o jakémkoli zbývajícím společném nedostatku.

Článek 16

Strategický plán pro metan

Vzhledem k vysokému potenciálu globálního oteplování a poměrně krátké životnosti metanu v atmosféře analyzuje Komise důsledky pro provádění politik a opatření ke snížení krátkodobého a střednědobého dopadu emisí metanu na emise skleníkových plynů v Unii. S případným přihlédnutím k cílům oběhového hospodářství Komise zváží koncepční možnosti, jak rychle řešit problém emisí metanu, a předloží strategický plán Unie pro metan jako nedílnou součást její dlouhodobé strategie uvedené ve článku 15.

KAPITOLA 4

Podávání zpráv

Oddíl 1

Dvouleté zprávy o pokroku a jejich následná kontrola

Článek 17

Integrované vnitrostátní zprávy o pokroku v oblasti energetiky a klimatu

1.   Aniž je dotčen článek 26, každý členský stát podá Komisi do 15. března 2023 a poté každé dva roky zprávu o stavu provádění svého integrovaného vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu prostřednictvím integrované vnitrostátní zprávy o pokroku v oblasti energetiky a klimatu, která bude pokrývat všech pět rozměrů energetické unie.

2.   Integrovaná vnitrostátní zpráva o pokroku v oblasti energetiky a klimatu musí zahrnovat tyto prvky:

a)

informace o dosaženém pokroku při plnění cílů, úkolů a příspěvků stanovených v integrovaném vnitrostátním plánu v oblasti energetiky a klimatu a při financování a provádění politik a opatření nezbytných k jejich dosažení, včetně vyhodnocení skutečných investic oproti původním investičním předpokladům;

b)

případně informace o pokroku při navazování dialogu uvedeného ve článku 11;

c)

informace uvedené v článcích 20 až 25 a v příslušných případech také aktualizace týkající se politik a opatření v souladu s příslušnými články;

d)

informace o přizpůsobování se v souladu s čl. 4 písm. a) bodem 1;

e)

v co největší možné míře kvantifikaci dopadu politik a opatření obsažených v integrovaném vnitrostátním plánu v oblasti energetiky a klimatu na kvalitu ovzduší a na emise látek znečišťujících ovzduší.

Unie i členské státy podávají dvouleté zprávy v souladu s rozhodnutím 2/CP.17 konference smluvních stran UNFCCC a odesílají vnitrostátní sdělení v souladu s článkem 12 UNFCCC na sekretariát UNFCCC.

3.   Integrovaná vnitrostátní zpráva o pokroku v oblasti energetiky a klimatu zahrnuje informace obsažené ve výročních zprávách uvedených v čl. 26 odst. 3 a informace o politikách, opatřeních a odhadech antropogenních emisí skleníkových plynů ze zdrojů a pohlcení pomocí propadů obsažené ve zprávách uvedených ve článku 18.

4.   Komise, které je nápomocen Výbor pro energetickou unii uvedený v čl. 44 odst. 1 písm. b), přijme prováděcí akty, pomocí kterých stanoví strukturu, formát, technické podrobnosti a zpracování pro informace uvedené v odstavcích 1 a 2.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 44 odst. 6.

5.   Četnost a rozsah těchto informací a aktualizací uvedených v odst. 2 písm. c) se zváží vzhledem k potřebě zajistit dostatečnou jistotu pro investory.

6.   Pokud Komise vydala doporučení podle čl. 32 odst. 1 nebo odst. 2, příslušný členský stát zahrne do integrované vnitrostátní zprávy o pokroku v oblasti energetiky a klimatu informace o politikách a opatřeních, které přijal nebo hodlá přijmout a provést v reakci na příslušná doporučení. V příslušných případech tyto informace musí zahrnovat podrobný časový plán provádění.

Pokud se dotyčný členský stát rozhodne na doporučení nebo jeho podstatnou část nereagovat, poskytne pro to odůvodnění.

7.   Zprávy podané Komisi v souladu s tímto článkem členské státy zveřejní.

Článek 18

Integrované podávání zpráv o politikách a opatřeních v oblasti skleníkových plynů a odhadech

1.   Členské státy do 15. března 2021 a poté každé dva roky předloží Komisi informace týkající se:

a)

jejich vnitrostátních politik a opatření nebo souboru opatření, jak je stanoveno v příloze VI, a

b)

jejich vnitrostátních odhadů antropogenních emisí ze zdrojů a pohlcení pomocí propadů skleníkových plynů, uspořádaných podle plynu nebo skupiny plynů (částečně fluorované uhlovodíky a zcela fluorované uhlovodíky) uvedených v části 2 přílohy V. Vnitrostátní odhady musí zohledňovat všechny politiky a opatření přijatá na úrovni Unie a obsahovat informace stanovené v příloze VII.

2.   Členské státy podají zprávu o nejaktuálnějších dostupných odhadech. Pokud členský stát do 15. března každého druhého roku nepředloží úplné odhady a Komise zjistí, že členský stát nemůže doplnit chybějící údaje odhadů poté, co tyto byly určeny prostřednictvím postupů pro zajištění kvality nebo kontroly kvality uplatněných Komisí, může Komise po konzultaci dotčeného členského státu vypracovat odhady, které jsou zapotřebí pro sestavení odhadů Unie.

3.   Členský stát sdělí Komisi jakékoli významné změny informací vykázaných podle odstavce 1 v prvním roce vykazovaného období do 15. března roku následujícího po podání předchozí zprávy.

4.   Členské státy zpřístupní veřejnosti v elektronické formě své vnitrostátní odhady podle odstavce 1 a jakékoli relevantní posouzení nákladů a dopadů vnitrostátních politik a opatření na implementaci politik Unie relevantních z hlediska omezení emisí skleníkových plynů společně s jakýmikoli příslušnými výchozími technickými zprávami. Součástí těchto odhadů a posouzení by měly být popisy použitých modelů a metodických přístupů, definice a výchozí předpoklady.

Článek 19

Integrované podávání zpráv o vnitrostátních adaptačních opatřeních, finanční a technické podpoře poskytnuté rozvojovým zemím a o výnosech z dražeb

1.   Členské státy podají Komisi do 15. března 2021 a poté každé dva roky zprávu o svých vnitrostátních plánech a strategiích v oblasti přizpůsobování se změně klimatu, uvádějící prováděná a plánovaná opatření s cílem usnadnit přizpůsobení se změně klimatu, včetně informací uvedených v části 1 přílohy VIII v souladu s požadavky na podávání zpráv dohodnutými v rámci úmluvy UNFCCC a Pařížské dohody.

2.   Členské státy podají Komisi do 31. července 2021 a poté každý rok (rok X) zprávu o použití výnosů, které členský stát získal z dražeb povolenek podle čl. 10 odst. 1 a čl. 3d odst. 1 nebo 2 směrnice 2003/87/ES včetně informací uvedených v části 3 přílohy VIII.

3.   Členské státy podají Komisi do 30. září 2021 a poté každý rok (rok X) zprávu o podpoře poskytnuté rozvojovým zemím včetně informací uvedených v části 2 přílohy VIII a v souladu s příslušnými požadavky na podávání zpráv dohodnutými v rámci úmluvy UNFCCC a Pařížské dohody.

4.   Zprávy předložené Komisi v souladu s tímto článkem členské státy zveřejní s výjimkou informací stanovených v písm. b) části 2 přílohy VIII.

5.   Komise, které je nápomocen Výbor pro změnu klimatu uvedený v čl. 44 odst. 1 písm. a), přijme prováděcí akty za účelem stanovení struktury, formátu a postupů podávání zpráv členskými státy v souvislosti s vykazováním informací podle tohoto článku.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 44 odst. 6.

Článek 20

Integrované podávání zpráv o energii z obnovitelných zdrojů

Členské státy zahrnou do integrovaných vnitrostátních zpráv o pokroku v oblasti energetiky a klimatu informace:

a)

o provádění následujících trajektorií a cílů:

1)

orientačních vnitrostátních trajektorií pro celkový podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie od roku 2021 do roku 2030;

2)

odhadovaných trajektorií pro odvětvový podíl energie z obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie v období 2021–2030 v odvětvích elektřiny, vytápění a chlazení a dopravy;

3)

odhadovaných trajektorií týkajících se technologie energie z obnovitelných zdrojů k dosažení celkových a odvětvových trajektorií pro energii z obnovitelných zdrojů od roku 2021 do roku 2030 včetně celkové odhadované hrubé spotřeby energie podle technologie a odvětví v Mtoe a celkové plánované instalované kapacity podle technologie a odvětví v MW;

4)

trajektorií k poptávce po bioenergii, rozložené na teplo, elektřinu a dopravu, a k nabídce biomasy podle výchozích surovin a původu (s rozlišením mezi domácí výrobou a dovozem). V případě lesní biomasy také posouzení jejího zdroje a dopadu na pohlcení podle LULUCF;

5)

v příslušných případech také dalších vnitrostátních trajektorií a cílů včetně těch dlouhodobých a odvětvových (jako je podíl elektrické energie vyrobené z biomasy bez použití tepla, podíl energie z obnovitelných zdrojů v dálkovém vytápění, využití energie z obnovitelných zdrojů v budovách, energie z obnovitelných zdrojů vyráběná městy, společenstvími pro obnovitelné zdroje a samospotřebiteli, energie získaná zpracováním kalů z úpravy odpadních vod);

b)

o provádění následujících politik a opatření:

1)

prováděných, přijatých a plánovaných politik a opatření k dosažení vnitrostátního příspěvku k závaznému cíli pro rok 2030 na úrovni Unie týkajícímu se energie z obnovitelných zdrojů, jak je uvedeno v čl. 4 odst. 2 písm. a), včetně opatření specifických pro odvětví a technologie, se specifickým přezkumem provádění opatření stanovených v článcích 23 až 28 směrnice (EU) 2018/2001,

2)

specifických opatření pro regionální spolupráci, jsou-li k dispozici;

3)

aniž by byly dotčeny články 107 a 108 Smlouvy o fungování EU, konkrétních opatření týkajících se finanční podpory, včetně podpory ze strany Unie a využití unijních fondů, pro propagaci využívání energie z obnovitelných zdrojů v oblasti elektrické energie, vytápění a chlazení a přepravy;

4)

případně posouzení podpory na elektřinu z obnovitelných zdrojů, které mají členské státy provést podle čl. 6 odst. 4 směrnice (EU) 2018/2001;

5)

konkrétních opatření ke splnění požadavků článků 15, 16, 17 a 18 směrnice (EU) 2018/2001;

6)

případně specifických opatření s cílem posoudit, zprůhlednit a omezit potřebu povinné („must-run“) kapacity, která může vést k omezení spotřeby energie z obnovitelných zdrojů;

7)

přehledu politik a opatření podle zmocňovacího rámce, který mají členské státy zavést podle čl. 21 odst. 6 a čl. 22 odst. 5 směrnice (EU) 2018/2001 k podpoře a usnadnění rozvoje samospotřeby energie z obnovitelných zdrojů a společenství pro obnovitelné zdroje.

8)

opatření podporujících využití energie získané z biomasy, zejména pro novou mobilizaci biomasy, včetně dostupnosti udržitelné biomasy, jakož i opatření týkajících se udržitelnosti využití a výroby biomasy;

9)

opatření zavedených za účelem zvýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů v odvětví vytápění a chlazení a v odvětví dopravy.

10)

politik a opatření usnadňujících využívání dohod o nákupu elektřiny;

c)

stanovené v části 1 přílohy IX.

Článek 21

Integrované podávání zpráv o energetické účinnosti

Členské státy zahrnou do integrovaných vnitrostátních zpráv o pokroku v oblasti energetiky a klimatu informace:

a)

o provádění následujících vnitrostátních trajektorií, cílů a úkolů:

1)

orientačních trajektorií pro primární a konečnou roční spotřebu energie od roku 2021 do roku 2030 jako vnitrostátní příspěvek k úspoře energie umožňující dosáhnout cíle na úrovni Unie pro rok 2030 včetně výchozí metodiky;

2)

orientačních dílčích cílů dlouhodobé strategie renovací vnitrostátního fondu obytných a jiných než obytných budov, veřejných i soukromých, jakož i příspěvků k cílům Unie v oblasti energetické účinnosti podle směrnice 2012/27/EU v souladu s článkem 2a směrnice 2010/31/EU;

3)

v příslušných případech aktualizace jiných vnitrostátních cílů stanovených v rámci vnitrostátního plánu;

b)

o provádění následujících politik a opatření:

1)

prováděných, přijatých a plánovaných politik, opatření a programů k dosažení orientačního vnitrostátního příspěvku k energetické účinnosti pro rok 2030, jakož i dalších cílů uvedených v článku 6, včetně plánovaných opatření a nástrojů (také finanční povahy) k podpoře energetické náročnosti budov, opatření pro využití potenciálu energetické účinnosti plynové a elektrické infrastruktury a dalších opatření k podpoře energetické účinnosti;

2)

v příslušných případech také tržních nástrojů pomáhajících motivovat zlepšení v oblasti energetické účinnosti, včetně (avšak nejenom) daní z energie, dávek a povolenek;

3)

vnitrostátního systému povinného zvyšování energetické účinnosti a alternativních opatření podle článků 7a a 7b směrnice 2012/27/EU a v souladu s přílohou III tohoto nařízení;

4)

dlouhodobých strategií renovací v souladu s článkem 2a směrnice 2010/31/EU;

5)

politiky a opatření podporujících energetické služby ve veřejném sektoru a opatření odstraňujících regulační i neregulační překážky zpomalující přijetí zakázek týkajících se energetické náročnosti a dalších modelů služeb souvisejících s energetickou účinností;

6)

v příslušných případech regionální spolupráce v oblasti energetické účinnosti;

7)

v příslušných případech, aniž by byly dotčeny články 107 a 108 Smlouvy o fungování EU, finančních opatření, včetně podpory ze strany Unie a využití unijních fondů, v oblasti energetické účinnosti na vnitrostátní úrovni;

c)

stanovené v části 2 přílohy IX.

Článek 22

Integrované podávání zpráv o energetické bezpečnosti

Členské státy zahrnou do integrovaných vnitrostátních zpráv o pokroku v oblasti energetiky a klimatu informace o provádění:

a)

vnitrostátních cílů s ohledem na zvýšení diverzifikace energetických zdrojů a dodávek;

b)

v příslušných případech vnitrostátních cílů s ohledem na snížení závislosti na dovozu energie ze třetích zemí;

c)

vnitrostátních cílů týkajících se vyvinutí možnosti zvládnout omezení nebo přerušení dodávky energie ze zdroje, včetně plynu a elektrické energie;

d)

vnitrostátních cílů s ohledem na zvýšení flexibility vnitrostátního energetického systému, zejména zavedením domácích zdrojů energie, odezvy na straně poptávky a skladování energie;

e)

prováděných, přijatých a plánovaných politik a opatření týkajících se dosažení cílů zmíněných v písmenech a) až d);

f)

regionální spolupráce při provádění cílů a politik zmíněných v písmenech a) až d);

g)

v příslušných případech, aniž by byly dotčeny články 107 a 108 Smlouvy o fungování EU, finančních opatření, včetně podpory ze strany Unie a využití unijních fondů, v této oblasti na vnitrostátní úrovni.

Článek 23

Integrované podávání zpráv o vnitřním trhu s energií

1.   Členské státy zahrnou do svých integrovaných vnitrostátních zpráv o pokroku v oblasti energetiky a klimatu informace o provádění následujících cílů a opatření:

a)

úrovni propojitelnosti elektroenergetických soustav, kterou hodlá členský stát dosáhnout v roce 2030 s ohledem na cíl 15 % propojení elektroenergetických soustav a ukazatele uvedené v bodě 2.4. 1 oddílu A části 1 přílohy I, jakož i opatření pro provádění strategie k dosažení této úrovně, včetně opatření týkajících se udělování povolení;

b)

klíčových projektů infrastruktury pro přenos elektrické energie a plynu, které jsou nezbytné k dosažení cílů a úkolů podle pěti rozměrů energetické unie;

c)

v příslušných případech hlavních předpokládaných projektů infrastruktury kromě projektů společného zájmu, včetně rozsáhlých infrastrukturních projektů zahrnujících třetí země, a v maximální možné míře vyhodnocení jejich slučitelnosti s úkoly a cíli energetické unie a jejich příspěvků k nim;

d)

vnitrostátních cílů týkajících se dalších prvků vnitřního trhu s energií, například zvýšení flexibility systému, integrace a propojení trhu zaměřených na zvýšení obchodovatelné kapacity stávajících propojovacích vedení, inteligentních sítí, agregace, odezvy na straně poptávky, skladování, distribuované výroby, mechanismů pro dispečink, redispečink a omezení a cenových signálů v reálném čase;

e)

případně vnitrostátních cílů a opatření týkajících se nediskriminační účasti energie z obnovitelných zdrojů, odezvy na straně poptávky a skladování energie, a to i prostřednictvím agregace, na všech trzích s energií;

f)

případně vnitrostátních cílů a opatření za účelem zajištění účasti spotřebitelů v energetickém systému a výhod plynoucích spotřebitelům z vlastní výroby a nových technologií, včetně inteligentních měřičů;

g)

opatření s ohledem na zajištění přiměřenosti elektrického systému;

h)

prováděných, přijatých a plánovaných politik a opatření týkajících se dosažení cílů zmíněných v písmenech a) až g);

i)

regionální spolupráce při provádění cílů a politik zmíněných v písmenech a) až h);

j)

v příslušných případech, aniž by byly dotčeny články 107 a 108 Smlouvy o fungování U, finančních opatření na vnitrostátní úrovni, včetně podpory ze strany Unie a využití unijních fondů, v oblasti vnitřního trhu s energií, a to i pro cíl propojení elektroenergetických soustav;

k)

opatření umožňujících zvýšení pružnosti energetického systému s ohledem na výrobu energie z obnovitelných zdrojů, včetně uvedení vnitrodenního propojení trhů a přeshraničních vyrovnávacích trhů.

2.   Informace poskytnuté členskými státy podle odstavce 1 musí být v souladu se zprávou vnitrostátních regulačních orgánů uvedenou v čl. 37 odst. 1 písm. e) směrnice 2009/72/ES a čl. 41 odst. 1 písm. e) směrnice 2009/73/ES a v příslušných případech z této zprávy vycházet.

Článek 24

Integrované podávání zpráv o energetické chudobě

Použije-li se čl. 3 odst. 3 písm. d) druhý pododstavec, dotyčný členský stát do své integrované vnitrostátní zprávy o pokroku v oblasti energetiky a klimatu zahrne:

a)

informace o pokroku při dosahování vnitrostátního orientačního cíle pro snížení počtu domácností trpících energetickou chudobou; a

b)

kvantitativní informace o počtu domácností trpících energetickou chudobou a případně informace o politikách a opatřeních k řešení energetické chudoby.

Komise sdílí údaje sdělené členskými státy podle tohoto článku s evropským střediskem pro sledování energetické chudoby.

Článek 25

Integrované podávání zpráv o výzkumu, inovacích a konkurenceschopnosti

Členské státy zahrnou do svých integrovaných vnitrostátních zpráv o pokroku v oblasti energetiky a klimatu informace o provádění následujících cílů a opatření:

a)

v příslušných případech vnitrostátních cílů a politik promítnutých do cílů a politik plánu SET ve vnitrostátním kontextu;

b)

vnitrostátních cílů pro celkové veřejné a v příslušných případech soukromé výdaje na výzkum a inovace týkající se čistých energetických technologií, jakož i na náklady na technologie a rozvoj jejich výkonnosti;

c)

v příslušných případech vnitrostátních cílů včetně dlouhodobých cílů pro rok 2050 týkajících se nasazení technologií pro dekarbonizaci průmyslových odvětví s vysokou energetickou a uhlíkovou náročností a v příslušných případech související infrastruktury přepravy, použití a skladování uhlíku;

d)

vnitrostátních cílů pro postupné odstranění dotací v energetice, zejména dotací na fosilní palivo;

e)

prováděných, přijatých a plánovaných politik a opatření týkajících se dosažení cílů zmíněných v písmenech b) a c);

f)

spolupráce s jinými členskými státy při realizaci cílů a politik zmíněných v písmenech b) až d), včetně koordinace politik a opatření v rámci plánu SET, například sladění výzkumných programů a společných programů;

g)

v příslušných případech finančních opatření, včetně podpory ze strany Unie a využití unijních fondů, v této oblasti na vnitrostátní úrovni.

ODDÍL 2

Každoroční podávání zpráv

Článek 26

Každoroční podávání zpráv

1.   Členské státy do 15. března 2021 a poté každý rok (rok X) předloží Komisi:

a)

informace uvedené v čl. 6 odst. 2 směrnice 2009/119/ES;

b)

informace uvedené v bodě 3 přílohy IX směrnice 2013/30/EU v souladu s článkem 25 uvedené směrnice.

2.   Členské státy do 31. července 2021 a poté každý rok (rok X) předloží Komisi přibližné národní inventury skleníkových plynů za rok X-1.

Pro účely tohoto odstavce Komise každoročně sestaví přibližnou inventuru skleníkových plynů v Unii na základě přibližných národních inventur skleníkových plynů členských států, nebo na základě vlastních odhadů, pokud členský stát do stanoveného dne nepředložil vlastní přibližné inventury. Komise tyto informace každoročně zveřejní do 30. září.

3.   Počínaje rokem 2023 členské státy stanoví a oznámí Komisi konečné údaje inventury skleníkových plynů k 15. březnu každého roku (rok X) a k 15. lednu každoročně oznámí předběžné údaje včetně informací o skleníkových plynech a inventuře uvedených v příloze V. Zpráva o konečných údajích inventury skleníkových plynů musí také zahrnovat úplnou a aktuální zprávu o vnitrostátní inventuře. Do tří měsíců od obdržení zpráv zpřístupní Komise informace uvedené v písm. n) části 1 přílohy V Výboru pro změnu klimatu uvedenému v čl. 44 odst. 1 písm. a).

4.   Členské státy odešlou každoročně do 15. dubna sekretariátu UNFCCC vnitrostátní inventuru obsahující informace odeslané Komisi týkající se konečných údajů inventury skleníkových plynů v souladu s odstavcem 3. Komise každoročně ve spolupráci s členskými státy sestaví inventuru skleníkových plynů v Unii a připraví zprávu o inventuře skleníkových plynů v Unii a do 15. dubna každého roku je předloží sekretariátu úmluvy UNFCCC.

5.   V letech 2027 a 2032 předloží členské státy Komisi do 15. ledna zprávu o předběžných údajích vnitrostátní inventury a do 15. března zprávu o konečných údajích vnitrostátní inventury, které připravily pro příslušné účty v LULUCF za účelem zpráv o souladu podle článku 14 nařízení (EU) 2018/841.

6.   Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 43, pokud jde o:

a)

změny části 2 přílohy V přidáním nebo odstraněním látek v seznamu skleníkových plynů v souladu s příslušnými rozhodnutími přijatými orgány úmluvy UNFCCC nebo Pařížské dohody;

b)

doplnění tohoto nařízení přijetím hodnot pro potenciál globálního oteplování a stanovením pokynů pro inventuru použitelných v souladu s příslušnými rozhodnutími přijatými orgány úmluvy UNFCCC nebo Pařížské dohody.

7.   Komise, které je nápomocen Výbor pro změnu klimatu uvedený v čl. 44 odst. 1 písm. a), přijme prováděcí akty ke stanovení struktury, technických podrobností, formátu a procesů pro odesílání přibližných inventur skleníkových plynů členskými státy v souladu s odstavcem 2 tohoto článku, inventur skleníkových plynů v souladu s odstavcem 3 tohoto článku a vypočítaných emisí a pohlcení skleníkových plynů v souladu s články 5 a 14 nařízení (EU) 2018/841.

Při navrhování těchto prováděcích aktů bere Komise zřetel na časové plány úmluvy UNFCCC nebo Pařížské dohody týkající se sledování a podávání zpráv o těchto informacích i relevantní rozhodnutí přijatá orgány úmluvy UNFCCC nebo Pařížské dohody s cílem zajistit dodržování příslušných povinností týkajících se podávání zpráv Unií jako smluvní strany úmluvy UNFCCC a Pařížské dohody. Tyto prováděcí akty rovněž stanoví lhůty pro spolupráci a koordinaci mezi Komisí a členskými státy při přípravě zprávy o inventuře skleníkových plynů Unie.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 44 odst. 6.

Článek 27

Podávání zpráv o cílech pro rok 2020

Členské státy do 30. dubna 2022 předloží Komisi zprávu o plnění vnitrostátních cílů v oblasti energetické účinnosti pro rok 2020 stanovených podle čl. 3 odst. 1 směrnice 2012/27/EU, přičemž do této zprávy zahrnou informace uvedené v části 2 přílohy IX tohoto nařízení, a o celkových vnitrostátních cílech v oblasti podílu energie z obnovitelných zdrojů v roce 2020, jak jsou uvedeny v příloze I směrnice 2009/28/ES ve znění platném k 31. prosinci 2020, a uvedou tyto informace:

a)

podíly v jednotlivých odvětvích (elektrická energie, vytápění a chlazení, doprava) a celkové podíly energie z obnovitelných zdrojů v roce 2020;

b)

opatření přijatá pro dosažení vnitrostátních cílů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů pro rok 2020, včetně opatření týkajících se režimů podpory, záruk původu a zjednodušení správních postupů;

c)

podíl energie z biopaliv a biokapalin vyrobených z obilovin a dalších plodin bohatých na škrob, z cukernatých plodin a olejnin na spotřebě energie v dopravě;

d)

podíl energie z biopaliv a bioplynu pro dopravu vyrobených z výchozích surovin a jiných paliv uvedených v oddílu A přílohy IX směrnice 2009/28/ES ve znění platném k 31. prosinci 2020 na spotřebě energie v dopravě.

ODDÍL 3

Platforma pro podávání zpráv

Článek 28

E-platforma

1.   Komise vytvoří on-line platformu (e-platformu), která umožní komunikaci mezi Komisí a členskými státy, s cílem podpořit spolupráci mezi členskými státy a usnadnit přístup veřejnosti k informacím.

2.   Po zprovoznění e-platformy ji členské státy budou používat k odesílání zpráv uvedených v této kapitole Komisi.

3.   Provoz e-platformy bude zahájen 1. ledna 2020. Komise využívá e-platformu k zprostředkování přístupu veřejnosti ke zprávám uvedeným v této kapitole, ke konečnému znění integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu a jejich aktualizovaným verzím a k dlouhodobým strategiím uvedeným v odstavci 15, a to při zohlednění komerční citlivosti některých údajů a v souladu s pravidly o ochraně údajů.

KAPITOLA 5

Souhrnné hodnocení pokroku a politické reakce, aby bylo zajištěno dosažení cílů Unie – sledování ze strany Komise

Článek 29

Posouzení pokroku

1.   Do 31. října 2021 a poté každé dva roky posoudí Komise, zejména na základě zpráv o pokroku týkajících se integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu, dalších informací vykazovaných podle tohoto nařízení, ukazatelů a evropských statistik a údajů, pokud jsou k dispozici:

a)

pokrok dosažený na úrovni Unie v oblasti plnění cílů energetické unie, včetně, pro první desetileté období, cílů Unie v oblasti energetiky a klimatu pro rok 2030, zejména za účelem odstranění jakýchkoli nedostatků v plnění cílů unie v oblasti energie z obnovitelných zdrojů a energetické účinnosti pro rok 2030;

b)

pokrok dosažený jednotlivými členskými státy v oblasti plnění jejich cílů, úkolů a příspěvků a provádění politik a opatření stanovených v jejich integrovaných vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu;

c)

celkový dopad letectví na světové klima, včetně emisí nebo účinků nesouvisejících s CO2, na základě údajů o emisích poskytnutých členskými státy podle článku 26, a toto posouzení v příslušných případech doplní odkazy na vědecký pokrok a údaje o leteckém provozu;

d)

celkový dopad politik a opatření integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu na fungování opatření Unie v rámci její politiky v oblasti klimatu a energetiky;

e)

celkový dopad politik a opatření zahrnutých do integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu na fungování systému Evropské unie pro obchodování s emisemi (EU ETS) a na rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou ve vztahu k povolenkám na evropském trhu s uhlíkem.

2.   V oblasti energie z obnovitelných zdrojů Komise v rámci svého posouzení uvedeného v odstavci 1 provede posouzení pokroku z hlediska podílu energie z obnovitelných zdrojů na hrubé celkové spotřebě Unie na základě orientační trajektorie Unie, která začíná 20 % podílem v roce 2020, dosahuje referenčních bodů ve výši alespoň 18 % v roce 2022, 43 % v roce 2025 a 65 % v roce 2027 z celkového nárůstu podílu energie z obnovitelných zdrojů mezi cílem Unie v oblasti energie z obnovitelných zdrojů pro rok 2020 a cílem Unie v oblasti energie z obnovitelných zdrojů pro rok 2030 a v roce 2030 dosahuje cíle Unie v oblasti energie z obnovitelných zdrojů pro rok 2030 ve výši alespoň 32 %.

3.   V oblasti energetické účinnosti Komise v rámci svého posouzení zmíněného v odstavci 1 provede posouzení pokroku ke společnému dosažení maximální spotřeby energie na úrovni Unie ve výši 1 273 Mtoe pro primární energii a 956 Mtoe pro konečnou energii v roce 2030 v souladu s čl. 3 odst. 5 směrnice 2012/27/EU.

Při tomto posouzení podnikne Komise následující kroky:

a)

zváží, zda byl dosažen milník Unie týkající se spotřeby maximálně 1 483 Mtoe primární energie a maximálně 1 086 Mtoe konečné energie v roce 2020;

b)

posoudí, zda pokrok členských států ukazuje, že je Unie jako celek na dobré cestě k dosažení úrovně spotřeby energie pro rok 2030 uvedené v prvním pododstavci, s ohledem na hodnocení informací poskytnutých členskými státy v rámci jejich zpráv o pokroku týkajících se integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu;

c)

použije výsledky z modelování vzhledem k budoucím trendům spotřeby energie na úrovni Unie a vnitrostátní úrovni a použije další doplňkovou analýzu;

d)

náležitě zohlední relevantní okolnosti ovlivňující primární a konečnou spotřebu energie, které uvedly členské státy ve svých integrovaných vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu v souladu s čl. 6 odst. 2.

4.   V oblasti vnitřního trhu s energií zhodnotí Komise v rámci posouzení uvedeného v odstavci 1 pokrok dosažený s ohledem na úroveň propojitelnosti elektrických sítí, které hodlá členský stát dosáhnout v roce 2030.

5.   Do 31. října 2021 a poté každý rok provede Komise posouzení, zejména na základě informací vykázaných podle tohoto nařízení, zda byl zaznamenán dostatečný pokrok ze strany Unie i členských států ke splnění těchto požadavků:

a)

závazků podle článku 4 úmluvy UNFCCC a článku 3 Pařížské dohody, které jsou dále stanoveny v rozhodnutích přijatých konferencí smluvních stran úmluvy UNFCCC nebo konferencí smluvních stran UNFCCC jednající jako zasedání smluvních stran Pařížské dohody;

b)

povinností stanovených v článku 4 nařízení (EU) 2018/842 a článku 4 nařízení (EU) 2018/841;

c)

cílů stanovených v integrovaném vnitrostátním plánu v oblasti energetiky a klimatu za účelem dosažení cílů energetické unie a pro první desetileté období za účelem splnění cílů v oblasti energetiky a klimatu pro rok 2030.

6.   Ve svém posouzení by Komise měla brát ohled na nejnovější doporučení pro jednotlivé země vydaná v rámci evropského semestru.

7.   Komise podá zprávu o svém posouzení podle tohoto článku v rámci zprávy o stavu energetické unie zmíněné v článku 35.

Článek 30

Nesrovnalostí s celkovými cíli a úkoly energetické unie podle nařízení (EU) 2018/842

1.   Na základě posouzení podle článku 29 vydá Komise členskému státu doporučení podle článku 34, pokud vývoj politik v daném členském státě ukazuje na nesrovnalosti s celkovými cíli energetické unie.

2.   Členský stát, který hodlá využít flexibility podle článku 7 nařízení (EU) 2018/842, zahrne do integrovaného vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu hned, když budou k dispozici, informace o míře zamýšleného využití a plánových politikách a opatřeních ke splnění požadavků stanovených v článku 4 nařízení (EU) 2018/841 na období od roku 2021 do roku 2030.

Článek 31

Reakce na nedostatečné ambice integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu

1.   Pokud na základě posouzení návrhů integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu podle článku 9 nebo posouzení návrhů aktualizovaných znění konečných plánů podle článku 14 dojde Komise k závěru, že cíle, úkoly a příspěvky členských států nejsou dostačující ke společnému dosažení cílů energetické unie, a zejména, pro první desetileté období, závazného cíle Unie v oblasti energie z obnovitelných zdrojů pro rok 2030 a cíle Unie v oblasti energetické účinnosti pro rok 2030, vydá – jedná-li se o cíle Unie v oblasti energie z obnovitelných zdrojů – a může vydat – jedná-li se o cíle týkající se energetické unie – doporučení pro členské státy, jejichž příspěvky považuje za nedostatečné, aby zvýšily své ambice způsobem, který zajistí, že úroveň kolektivních snah bude dostačující.

2.   Neodpovídá-li výše kolektivních příspěvků členských států v oblasti energie z obnovitelných zdrojů cíli Unie pro rok 2030, založí Komise své posouzení na vzorci uvedeném v příloze II, který vychází z objektivních kritérií stanovených v čl. 5 odst. 1 prvním pododstavci písm. e) bodech i) až v), a současně náležitě zohlední veškeré relevantní okolnosti ovlivňující využívání energie z obnovitelných zdrojů uvedené členskými státy v souladu s čl. 5 odst. 1 druhým pododstavcem.

Neodpovídá-li v součtu výše vnitrostátních příspěvků v oblasti energetické účinnosti cíli Unie pro rok 2030, posoudí Komise především relevantní okolnosti uvedené v čl. 6. odst. 2, informace podané členskými státy v jejich integrovaných vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu, výsledky modelování vzhledem k budoucím trendům spotřeby energie a případně další doplňkové analýzy.

Aniž by byla dotčena další ustanovení tohoto článku a výlučně pro účel posouzení toho, zda cíl Unie pro rok 2030 odpovídá kolektivním příspěvkům členských států, vypočte Komise ve svém posouzení hypotetickou výši vnitrostátního příspěvku členských států, které nepředložily své návrhy integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu v souladu s čl. 9 odst. 1.

Pokud jde o oblast energie z obnovitelných zdrojů, zohlední Komise ve své hypotéze vnitrostátní závazný cíl členského státu pro rok 2020 stanovený v příloze I směrnice (EU) 2018/2001, výsledky modelování vývoje v oblasti energie z obnovitelných zdrojů a výsledky získané na základě vzorce uvedeného v příloze II tohoto nařízení. Co se týče oblasti energetické účinnosti, zohlední modelování ve vztahu k budoucím trendům ve spotřebě energie a případně další doplňkové analýzy.

Při posuzování příspěvků ve vztahu k energii z obnovitelných zdrojů zohlední Komise na základě vzorce uvedeného v příloze II veškeré potenciální nepříznivé dopady na bezpečnost dodávek a stabilitu sítě v malých nebo izolovaných energetických systémech nebo v systémech členských států, které může významně poznamenat změna synchronně propojené oblasti.

Při posuzování příspěvků ve vztahu k energetické účinnosti zohlední Komise potenciální dopad na fungování elektrické přenosové soustavy a stabilitu sítě v členských státech, které může významně poznamenat změna synchronně propojené oblasti.

3.   Pokud Komise na základě posouzení integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu a jejich aktualizací podle článku 14 dospěje k závěru, že jsou cíle, úkoly a příspěvky integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu nebo jejich aktualizací nedostatečné pro společné dosažení cílů energetické unie, a zejména, pro první desetileté období, pro cíle Unie v oblasti energie z obnovitelných zdrojů a energetické účinnosti pro rok 2030, navrhne opatření a uplatní své pravomoci na úrovni Unie za účelem společného dosažení příslušných cílů a úkolů. V oblasti energie z obnovitelných zdrojů tato opatření zohlední úroveň ambicí příspěvků členských států k cílům Unie pro rok 2030 stanovených v integrovaných vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu a jejich aktualizacích.

Článek 32

Reakce na nedostatečný pokrok, pokud jde o cíle a úkoly Unie v oblasti energetiky a klimatu

1.   Pokud Komise na základě posouzení podle čl. 29 odst. 1 písm. b) dospěje k závěru, že byl pokrok členského státu k dosažení jeho cílů, úkolů a příspěvků, jeho referenčních bodů týkajících se energie z obnovitelných zdrojů, nebo při provádění politik a opatření stanovených v jeho integrovaném vnitrostátním plánu v oblasti energetiky a klimatu nedostatečný, vydá příslušnému členskému státu doporučení podle článku 34.

V doporučeních týkajících se oblasti energie z obnovitelných zdrojů uváží Komise relevantní okolnosti uvedené členským státem v souladu s čl. 5 odst. 1 druhým pododstavcem. Komise zohlední rovněž projekty v oblasti energie z obnovitelných zdrojů, u nichž bylo přijato konečné investiční rozhodnutí, za předpokladu, že tyto projekty začnou fungovat v období 2021–2030 a významně ovlivní vnitrostátní příspěvek členského státu.

Ve svých doporučeních týkajících se energetické účinnosti Komise náležitě zohlední objektivní kritéria uvedená v čl. 6 odst. 1 písm. a) a b) a relevantní vnitrostátní okolnosti uvedené členským státem v souladu s čl. 6 odst. 2.

2.   Pokud Komise na základě souhrnného posouzení zpráv o pokroku integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu podle čl. 29 odst. 1 písm. a) podpořeného v příslušných případech dalšími zdroji informací dospěje k závěru, že hrozí, že Unie nesplní cíle energetické unie, a zejména, pro první desetileté období, cíle rámce v oblasti klimatu a energetiky Unie pro rok 2030, může za účelem snížení tohoto rizika vydat doporučení všem členským státům podle článku 34.

V oblasti energie z obnovitelných zdrojů posoudí Komise, zda jsou vnitrostátní opatření stanovená podle odstavce 3 dostatečná k dosažení cílů Unie v oblasti energie z obnovitelných zdrojů. Jsou-li vnitrostátní opatření nedostatečná, navrhne Komise v příslušných případech kromě těchto doporučení opatření a uplatní své pravomoci na úrovni Unie za účelem zajistit zejména dosažení cíle Unie v oblasti energie z obnovitelných zdrojů pro rok 2030.

V oblasti energetické účinnosti navrhne Komise v příslušných případech kromě těchto doporučení opatření a uplatní své pravomoci na úrovni Unie za účelem zajistit zejména dosažení cíle Unie v oblasti energetické účinnosti pro rok 2030.

V oblasti energetické účinnosti mohou tato dodatečná opatření zejména zlepšit energetickou účinnost:

a)

výrobků podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES (34) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1369 (35);

b)

budov podle směrnic 2010/31/EU a 2012/27/EU a

c)

dopravy.

3.   Pokud v oblasti energie z obnovitelných zdrojů Komise dospěje na základě posouzení podle čl. 29 odst. 1 a 2 k názoru, že jednoho nebo vícera referenčních bodů orientační trajektorie Unie v letech 2022, 2025 a 2027 zmíněné v čl. 29 odst. 2 nebylo dosaženo, členské státy, které se dostaly pod úroveň jednoho nebo vícera svých vnitrostátních referenčních bodů v letech 2022, 2025 a 2027 podle čl. 4 odst. 2 písm. a), zajistí, že budou provedena dodatečná opatření do jednoho roku od data obdržení posouzení Komise s cílem překrýt mezery ve vztahu k jejich vnitrostátním referenčním bodům, například:

a)

vnitrostátní opatření pro zvýšení zavádění energie z obnovitelných zdrojů;

b)

upravení podílu energie z obnovitelných zdrojů v odvětví vytápění a chlazení stanoveného v čl. 23 odst. 1 směrnice 2018/2001;

c)

upravení podílu energie z obnovitelných zdrojů v odvětví dopravy stanoveného v čl. 25 odst. 1 směrnice 2018/2001;

d)

uskutečnění dobrovolné finanční platby do mechanismu Unie pro financování energie z obnovitelných zdrojů vytvořeného na úrovni Unie, který bude přispívat k projektům energie z obnovitelných zdrojů a bude spravován přímo nebo nepřímo Komisí, jak je stanoveno v článku 33;

e)

využívání mechanismů spolupráce stanovených ve směrnici (EU) 2018/2001.

Tato opatření zohlední úvahy Komise podle druhého pododstavce odstavce 1 tohoto článku. Dotčené členské státy začlení tato opatření do integrované zprávy o pokroku v oblasti energetiky a klimatu.

4.   Počínaje 1. lednem 2021 nesmí být podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie každého členského státu nižší než základní podíl, který se rovná povinnému vnitrostátnímu celkovému cíli pro podíl energie z obnovitelných zdrojů v roce 2020, jak je uvedeno v čl. 3 odst. 4 směrnice (EU) 2018/2001. Pokud členský stát nedodrží svůj základní podíl, jak byl naměřen v průběhu jednoho roku, přijme do jednoho roku dodatečná opatření, jako jsou opatření uvedená v odst. 3 prvním pododstavci písm. a) až e) tohoto článku, která jsou dostatečná pro odstranění tohoto nedostatku v průběhu jednoho roku.

V případě členských států, které splní povinnost odstranit tento nedostatek týkající se základního podílu, se má za to, že splňují povinnosti uvedené v první větě prvního pododstavce tohoto odstavce a čl. 3 odst. 4 směrnice (EU) 2018/2001 v průběhu celého období, kdy se nedostatek vyskytl.

Pro účely odst. 3 písm. d) prvního pododstavce tohoto článku mohou členské státy použít své příjmy z ročních emisních povolenek podle směrnice 2003/87/ES.

5.   Pokud podíl členského státu na využívání energie z obnovitelných zdrojů nedosahuje jednoho nebo vícera referenčních bodů v letech 2022, 2025 a 2027, jak je uvedeno v čl. 4 odst. 2 písm. a), vysvětlí tento členských stát ve své příští integrované zprávě předložené Komisi v souladu s článkem 17, jakým způsobem rozdíl oproti svým vnitrostátním referenčním bodům pokryje.

6.   Pokud v oblasti energetické účinnosti, aniž by byla dotčena jiná opatření na úrovni Unie podle odst. 2 třetího pododstavce tohoto článku, Komise na základě posouzení podle čl. 29 odst. 1 a 3 vypracovaných v letech 2022, 2025 a 2027 dospěje k závěru, že pokrok ke společnému dosažení cílů Unie týkajících se energetické účinnosti zmíněných v čl. 29 odst. 3 prvním pododstavci je nedostatečný, navrhne opatření a uplatní své pravomoci na úrovni Unie nad rámec opatření stanovených ve směrnici 2010/31/EU a směrnici 2012/27/EU s cílem zajistit, aby došlo ke splnění cílů Unie v oblasti energetické účinnosti pro rok 2030.

7.   Každý dotčený členský stát uvedený odstavci 3 tohoto článku podrobně popíše provedená, přijatá a plánovaná dodatečná opatření ve své příští zprávě o pokroku uvedené v článku 17.

8.   Pokud v oblasti propojení energetických soustav dojde Komise na základě svého posouzení podle čl. 29 odst. 1 a 4 v roce 2025 k závěru, že pokrok není dostatečný, spolupracuje do roku 2026 s dotčenými členskými státy v zájmu řešení vzniklé situace.

Článek 33

Mechanismus Unie pro financování energie z obnovitelných zdrojů

1.   Do 1. ledna 2021 zřídí Komise mechanismus Unie pro financování energie z obnovitelných zdrojů uvedený v čl. 32 odst. 3 písm. d) zaměřený na veřejnou soutěž o podporu pro nové projekty v oblasti energie z obnovitelných zdrojů v Unii s cílem dorovnat rozdíl oproti orientační trajektorii Unie. Podpora může být poskytována mimo jiné formou prémie vyplácené dodatečně k tržním cenám a přiděluje se projektům podávajícím nabídku na nejnižší náklady či prémii.

2.   Aniž by bylo dotčeno ustanovení odstavce 1 tohoto článku, přispívá finanční mechanismus k fungování rámce podle čl. 3 odst. 4 směrnice EU) 2018/2001 s cílem podporovat využívání energie z obnovitelných zdrojů v celé Unii bez ohledu na rozdíl oproti orientační trajektorii Unie. Za tímto účelem:

a)

mohou být platby členských států uvedené v článku 32 doplněny dalšími zdroji, jako jsou fondy Unie, příspěvky soukromého sektoru nebo dodatečné platby členských států, s cílem přispět k dosažení cíle Unie;

b)

může být pomocí mechanismu financování zajištěna mimo jiné podpora ve formě půjček s nízkou úrokovou sazbou, grantů nebo kombinace obou těchto forem podpory a může být mimo jiné použita na podporu společných projektů členských států v souladu s článkem 9 směrnice (EU) 2018/2001 a účasti členských států na společných projektech se třetími zeměmi podle článku 11 uvedené směrnice.

3.   Členské státy si ponechají právo rozhodnout, zda a za jakých podmínek umožní, aby zařízení umístěná na jejich území přijímala podporu z mechanismu financování.

4.   Komise, které je nápomocen Výbor pro energetickou unii uvedený v čl. 44 odst. 1 písm. b), může přijmout prováděcí akty za účelem vydání nezbytných ustanovení pro vytvoření a fungování mechanismu financování, zejména:

a)

metodiky pro výpočet maximální úrovně prémie pro každé nabídkové řízení;

b)

koncepce nabídkového řízení, která má být použita, včetně podmínek pro plnění a souvisejících sankcí;

c)

metodiky pro výpočet plateb členských států a výsledných statistických přínosů pro přispívající členské státy;

d)

minimálních požadavků na účast členských států, s přihlédnutím k potřebě zajistit jak kontinuitu mechanismu prostřednictvím toho, že členské státy budou hradit své platby dostatečně dlouho, tak i maximální množství flexibility pro účast členského státu;

e)

ustanovení zajišťujících účast nebo schválení hostitelských členských států a v případě potřeby ustanovení o poplatcích za dodatečné systémové náklady.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 44 odst. 6.

5.   Energie z obnovitelných zdrojů vyrobená v zařízeních financovaných v rámci mechanismu financování se každý rok statisticky přidělí zúčastněným členským státům, přičemž se zohlední jejich příslušná platba. Projekty podporované v rámci tohoto mechanismu financování, které jsou financovány z jiných zdrojů než z plateb členských států, se nezapočítávají do vnitrostátních příspěvků členských států, ale do závazného cíle Unie podle čl. 3 odst. 1 směrnice (EU) 2018/2001.

Článek 34

Doporučení Komise pro členské státy

1.   Komise v příslušných případech vydá doporučení pro členské státy k zajištění dosažení cílů energetické unie. Komise neprodleně svá doporučení zveřejní.

2.   Pokud se v tomto nařízení odkazuje na tento článek, platí následující zásady:

a)

dotčený členský stát řádně zohlední příslušné doporučení v duchu solidarity mezi členskými státy a Unií a členskými státy navzájem;

b)

členský stát uvede ve své zprávě o pokroku integrovaného vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu sestavené v roce následujícím po roku vydání doporučení, jakým způsobem řádně zohlednil dané doporučení. Pokud se dotčený členský stát rozhodne nezabývat se doporučením nebo jeho podstatnou částí, předloží k tomu své odůvodnění;

c)

doporučení by měla doplňovat nejnovější doporučení pro jednotlivé země vydaná v rámci evropského semestru.

Článek 35

Zpráva o stavu energetické unie

1.   Do 31. října Komise každoročně předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o stavu energetické unie.

2.   Zpráva o stavu energetické unie zahrnuje tyto prvky:

a)

posouzení provedené podle článku 29;

b)

v příslušných případech doporučení podle článku 34;

c)

zprávu o fungování trhu s uhlíkem zmíněného v čl. 10 odst. 5 směrnice 2003/87/ES, včetně informací o uplatňování uvedené směrnice v souladu s čl. 21 odst. 2 uvedené směrnice;

d)

počínaje rokem 2023 každé dva roky zprávu o udržitelnosti bioenergie v rámci Unie včetně informací uvedených v příloze X;

e)

každé dva roky zprávu o dobrovolných programech, pro které Komise přijala rozhodnutí podle čl. 30 odst. 4 směrnice (EU) 2018/2001, včetně informací uvedených v příloze XI tohoto nařízení;

f)

zprávu o celkovém pokroku týkajícím se uplatňování směrnice (EU) 2009/72/ES;

g)

zprávu o celkovém pokroku týkajícím se uplatňování směrnice 2009/73/ES podle článku 52 příslušné směrnice;

h)

zprávu o celkovém pokroku týkajícím se systémů povinného zvyšování energetické účinnosti a alternativních opatření v rámci příslušné politiky podle článků 7a a 7b směrnice 2012/27/EU;

i)

každé dva roky zprávu o celkovém pokroku při renovaci vnitrostátního fondu obytných a nebytových budov jak veřejných, tak soukromých, v souladu s plány stanovenými v dlouhodobých strategiích renovace, které každý členský stát stanoví v souladu s článkem 2a směrnice 2010/31/EU;

j)

každé čtyři roky zprávu o celkovém pokroku týkajícím se zvýšení počtu budov s téměř nulovou spotřebou energie v členských státech v souladu s čl. 9 odst. 5 směrnice 2010/31/EU;

k)

zprávu o celkovém pokroku členských států týkajícím se vytvoření úplného a funkčního trhu s energií;

l)

informace o skutečné kvalitě paliva v různých členských státech a geografickém pokrytí paliv s maximálním obsahem síry 10 mg/kg s cílem poskytnout přehled o údajích týkajících se kvality paliva v různých členských státech, které jsou vykazovány podle směrnice 98/70/ES;

m)

zprávu o pokroku v oblasti konkurenceschopnosti;

n)

cíle členských států pro postupné odstraňování dotací v energetice, zejména dotací na fosilní palivo;

o)

další záležitosti relevantní z hlediska realizace energetické unie včetně veřejné a soukromé podpory;

p)

do 31. října 2019 a potom každé čtyři roky posouzení provádění směrnice 2009/31/ES.

Článek 36

Monitorování mechanismu správy

V souvislosti se zprávou o stavu energetické Unie uvedenou v článku 35 informuje Komise Evropský parlament a Radu o provádění integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu. Evropský parlament a Rada se každoročně zabývají pokrokem dosaženým při vytváření energetické unie ve všech rozměrech politik v oblasti energetiky a klimatu.

KAPITOLA 6

Unijní a vnitrostátní systémy týkající se emisí skleníkových plynů a jejich pohlcení pomocí propadů

Článek 37

Unijní a vnitrostátní inventurní systémy

1.   Do 1. ledna 2021 členské státy zřídí, budou provozovat a neustále se snažit zdokonalovat národní inventurní systémy pro odhad antropogenních emisí ze zdrojů a pohlcení pomocí propadů skleníkových plynů uvedených v části 2 přílohy V a zajistí včasnost, transparentnost, přesnost, jednotnost, srovnatelnost a úplnost svých inventur skleníkových plynů.

2.   Členské státy zajistí, že jejich kompetentní inventurní úřady budou mít přístup k informacím uvedeným v příloze XII tohoto nařízení, budou používat systémy podávání zpráv vytvořené podle článku 20 nařízení (EU) č. 517/2014 ke zlepšení odhadu fluorovaných plynů ve vnitrostátních inventurách skleníkových plynů a budou moci provádět každoroční kontroly shody zmíněné v písmenech i) a j) části 1 přílohy V tohoto nařízení.

3.   Zřizuje se inventurní systém Unie pro zajištění včasnosti, transparentnosti, přesnosti, jednotnosti, srovnatelnosti a úplnosti národních inventur s ohledem na inventuru skleníkových plynů Unie. Komise bude spravovat, udržovat a snažit se neustále zlepšovat tento systém, který bude také zahrnovat stanovení programu zajištění a kontroly kvality, stanovení cílů kvality a vytvoření návrhu inventurního plánu zajištění a kontroly kvality, postupů pro vytvoření odhadů emisí k začlenění do inventury Unie podle odstavce 5 tohoto článku a přezkumy zmíněné v článku 38.

4.   Komise provede úvodní kontrolu přesnosti předběžných údajů o inventuře skleníkových plynů, které mají být předány členskými státy podle čl. 26 odst. 3. Výsledky těchto kontrol zašle členským státům do šesti týdnů od lhůty pro předložení. Členské státy do 15. března zodpoví veškeré relevantní dotazy vznesené na základě počáteční kontroly a předloží konečné znění inventury za rok X-2.

5.   Pokud členský stát do 15. března nepředloží údaje inventury požadované pro sestavení inventury Unie, může Komise vypracovat odhady, kterými doplní údaje předložené členskými státy, a sice za konzultace a v úzké spolupráci s dotčeným členským státem. Pro tento účel Komise použije pokyny platné pro přípravu národních inventur skleníkových plynů.

6.   Komise, které je nápomocen Výbor pro změnu klimatu uvedený v čl. 44 odst. 1 písm. a), přijme prováděcí akty za účelem stanovení pravidel týkajících se struktury, formátu a procesu předkládání informací o národních inventurních systémech a požadavcích na vytvoření, provoz a fungování národních inventurních systémů.

Při navrhování těchto prováděcích aktů bere Komise ohled na jakákoli relevantní rozhodnutí přijatá orgány úmluvy UNFCCC nebo Pařížské dohody.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 44 odst. 6.

7.   Komise přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 43 za účelem doplnění tohoto nařízení stanovením pravidel týkajících se požadavků na vytvoření, provoz a fungování inventurního systému Unie. Při navrhování těchto aktů v přenesené pravomoci bere Komise ohled na jakákoli relevantní rozhodnutí přijatá orgány úmluvy UNFCCC nebo Pařížské dohody.

Článek 38

Přezkum inventur

1.   S ohledem na sledování snížení nebo omezení emisí skleníkových plynů členských států podle článků 4, 9 a 10 nařízení (EU) 2018/842 a jejich snížení emisí a zlepšení pohlcení pomocí propadů podle článků 4 a 14 nařízení (EU) 2018/841 a dalších úkolů týkajících se snížení nebo omezení emisí skleníkových plynů stanovených v právních předpisech Unie provede Komise v letech 2027 a 2032 komplexní přezkum údajů týkajících se národních inventur odeslaných členskými státy podle čl. 26 odst. 4 tohoto nařízení. Členské státy se tohoto procesu v plném rozsahu účastní.

2.   Součástí komplexního přezkumu uvedeného v odstavci 1 jsou:

a)

kontroly za účelem ověření transparentnosti, přesnosti, jednotnosti, srovnatelnosti a úplnosti předložených informací;

b)

kontroly za účelem zjištění případů, kdy jsou údaje inventur připravovány způsobem, který není v souladu s pokyny úmluvy UNFCCC nebo pravidly Unie;

c)

kontroly za účelem zjištění případů, kdy jsou údaje evidence LULUCF připravovány způsobem, který není v souladu s pokyny úmluvy UNFCCC nebo pravidly Unie a

d)

v příslušných případech výpočet nutných technických oprav, které z přezkumu vyplynou, na základě konzultace s členskými státy.

3.   Komise, které je nápomocen Výbor pro změnu klimatu uvedený v čl. 44 odst. 1 písm. a), přijme prováděcí akty k určení načasování a postupu pro provedení komplexního přezkumu včetně úkolů stanovených v odstavci 2 tohoto článku a zajištění náležité konzultace členských států ohledně závěrů přezkumu.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 44 odst. 6.

4.   Komise pomocí prováděcího aktu určí po dokončení přezkumu celkový součet emisí pro příslušná léta na základě opravených údajů o inventurách pro jednotlivé členské státy rozdělený mezi údaje o emisích relevantní pro článek 9 nařízení (EU) 2018/842 a údaje o emisích zmíněné v části 1 písmeni c) přílohy V tohoto nařízení, a také určí celkový součet emisí a pohlcení relevantní pro článek 4 nařízení (EU) 2018/841.

5.   Údaje pro jednotlivé členské státy zaznamenané v registrech vytvořených podle článku 15 nařízení (EU) 2018/841 čtyři měsíce po datu zveřejnění prováděcího aktu přijatého v souladu s odstavcem 4 tohoto článku se použijí ke kontrole souladu s článkem 4 nařízení (EU) 2018/841 včetně změn těchto údajů, ke kterým došlo v důsledku využití flexibilit členským státem podle článku 11 nařízení (EU) 2018/841.

6.   Údaje pro jednotlivé členské státy zaznamenané v registrech vytvořených podle článku 12 nařízení (EU) 2018/842 dva měsíce po datu kontroly souladu s nařízením (EU) 2018/841 podle odstavce 5 tohoto článku se použijí k provedení kontroly souladu podle článku 9 nařízení (EU) 2018/842 pro léta 2021 a 2026. Kontrola souladu podle článku 9 nařízení (EU) 2018/842 pro každý z roků 2022 až 2025 a 2027 až 2030 se provede jeden měsíc po datu provedení kontroly souladu pro předchozí rok. Tato kontrola zahrnuje změny příslušných údajů v důsledku využití flexibility členským státem podle článků 5, 6 a 7 nařízení (EU) 2018/842.

Článek 39

Unijní a vnitrostátní systémy pro politiky a opatření a odhady

1.   Do 1. ledna 2021 budou členské státy a Komise provozovat a neustále se snažit zdokonalovat vnitrostátní a unijní systémy pro podávání zpráv o politikách a opatřeních a o vykazování odhadů týkajících se antropogenních emisí skleníkových plynů ze zdrojů a pohlcení pomocí propadů. Tyto systémy zahrnují příslušná platná institucionální, právní a procesní ustanovení členského státu a Unie pro hodnocení politiky a vypracovávání odhadů antropogenních emisí skleníkových plynů ze zdrojů a pohlcení pomocí propadů.

2.   Členské státy a Komise usilují o zajištění včasnosti, transparentnosti, přesnosti, jednotnosti, srovnatelnosti a úplnosti informací podávaných ve zprávách o politikách, opatřeních a odhadech antropogenních emisí skleníkových plynů ze zdrojů a pohlcení pomocí propadů, jak je uvedeno v článku 18, včetně používání a uplatňování údajů, metod a modelů a provádění činností v oblasti zajištění kvality a kontroly kvality a analýzy citlivosti.

3.   Komise, které je nápomocen Výbor pro změnu klimatu uvedený v čl. 44 odst. 1 písm. a), přijme prováděcí akty za účelem stanovení struktury, formátu a procesu odesílání informací v rámci vnitrostátních a unijních systémů pro politiky, opatření a odhady podle odstavců 1 a 2 tohoto článku a článku 18.

Při navrhování těchto prováděcích aktů bere Komise ohled na relevantní rozhodnutí přijatá orgány úmluvy UNFCCC nebo Pařížské dohody, včetně mezinárodně domluvených požadavků týkajících se podávání zpráv, jakož i časových plánů pro sledování a podávání zpráv o těchto informacích.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 44 odst. 6.

Článek 40

Vytvoření a provoz registrů

1.   Unie a členské státy vytvoří a vedou registry za účelem přesné evidence vnitrostátně stanovených příspěvků podle čl. 4 odst. 13 Pařížské dohody a mezinárodně převáděných výsledků zmírnění podle článku 6 uvedené dohody.

2.   Unie a členské státy mohou své registry spravovat ve sjednoceném systému spolu s jedním nebo více členskými státy.

3.   Údaje v registrech uvedených v odstavci 1 tohoto článku se zpřístupní ústřednímu správci jmenovanému podle článku 20 směrnice 2003/87/ES.

4.   Komise přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 42 za účelem doplnění tohoto nařízení vytvořením registrů uvedených v odstavci 1 tohoto článku a za účelem zajištění nezbytného technického provádění relevantních rozhodnutí orgánů úmluvy UNFCCC nebo Pařížské dohody podle odstavce 1 tohoto článku prostřednictvím registrů Unie a členských států.

KAPITOLA 7

Spolupráce a podpora

Článek 41

Spolupráce mezi členskými státy a Unií

1.   Členské státy budou plně spolupracovat a koordinovat navzájem i s Unií svůj postup v oblasti povinností podle tohoto nařízení, zejména s ohledem na:

a)

proces přípravy, přijetí, oznámení a posouzení integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu podle článků 9 až 13;

b)

proces přípravy, přijetí, oznámení a posouzení zprávy o pokroku integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu podle článku 17 a každoročního podávání zpráv podle článku 26;

c)

proces týkající se doporučení Komise a řešení těchto doporučení podle čl. 9 odst. 2 a 3, čl. 17 odst. 6, čl. 30 odst. 1, čl. 31 odst. 1 a čl. 32 odst. 1 a 2;

d)

sestavení inventur skleníkových plynů Unie a vypracování zprávy o inventuře skleníkových plynů Unie v souladu s čl. 26 odst. 4;

e)

vypracování národního sdělení Unie podle článku 12 úmluvy UNFCCC a dvouleté zprávy Unie podle rozhodnutí 2/CP.17 nebo následných příslušných rozhodnutí přijatých orgány úmluvy UNFCCC;

f)

postupy přezkumu a zajištění souladu podle úmluvy UNFCCC a Pařížské dohody v souladu s příslušným rozhodnutím podle úmluvy UNFCCC, jakož i postupem Unie pro přezkum inventur skleníkových plynů členských států uvedený v článku 38;

g)

jakékoli úpravy následující po procesu přezkumu zmíněném v článku 38 nebo jiné změny inventur a odeslaných nebo plánovaných zpráv o inventurách pro sekretariát úmluvy UNFCCC;

h)

sestavení přibližné inventury skleníkových plynů Unie podle čl. 26 odst. 2.

2.   Komise může poskytovat členským státům technickou podporu v souvislosti s povinnostmi podle tohoto nařízení, pokud členský stát o tuto podporu požádá.

Článek 42

Role Evropské agentury pro životní prostředí

Evropská agentura pro životní prostředí pomáhá Komisi v její práci týkající se rozměrů snižování emisí uhlíku a energetické účinnosti v souladu s články 15 až 21, 26, 28, 29, 35, 37, 38, 39 a 41 v rámci svého každoročního pracovního programu. To podle potřeby zahrnuje pomoc v následujících oblastech:

a)

sestavování informací poskytovaných členskými státy o politikách a opatřeních a odhadech;

b)

provádění postupů zajištění kvality a kontroly kvality v souvislosti s informacemi, jež členské státy podávají o odhadech, politikách a opatřeních;

c)

příprava odhadů nebo doplňování odhadů dostupných Komisi ohledně údajů odhadů nevykázaných členskými státy;

d)

sestavování údajů, kdykoli jsou tyto údaje dostupné v evropských statistikách a vhodné z hlediska načasování, pro zprávu o stavu energetické unie připravovanou Komisí pro Evropský parlament a Radu;

e)

šíření informací shromážděných v souladu s tímto nařízením, včetně správy a aktualizace databáze zmírňujících politik a opatření členských států, a evropské platformy pro přizpůsobení se změně klimatu, pokud jde o dopady změny klimatu, zranitelnost vůči této změně a přizpůsobování se této změně;

f)

provádění postupů zajištění kvality a kontroly kvality za účelem přípravy na sestavení inventur skleníkových plynů Unie;

g)

sestavování inventur skleníkových plynů Unie a vypracování zprávy o inventuře skleníkových plynů Unie,

h)

vypracování odhadů pro údaje nevykazované v národních inventurách skleníkových plynů;

i)

provádění přezkumu zmíněného v článku 38;

j)

sestavování přibližné inventury skleníkových plynů Unie.

KAPITOLA 8

Závěrečná ustanovení

Článek 43

Výkon přenesené pravomoci

1.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 3 odst. 5, čl. 15 odst. 5, čl. 26 odst. 6, čl. 37 odst. 7 a čl. 40 odst. 4 je svěřena Komisi na dobu pěti let ode ... [dne vstupu tohoto nařízení v platnost]. Komise vypracuje zprávu o výkonu přenesení pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.

3.   Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomocí uvedené v čl. 3 odst. 5, čl. 15 odst. 5, čl. 26 odst. 6, čl. 37 odst. 7 a čl. 40 odst. 4 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.   Před přijetím aktu v přenesené pravomoci se Komise poradí s odborníky, které určí každý členský stát v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů.

5.   Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

6.   Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 3 odst. 5, čl. 15 odst. 5, čl. 26 odst. 6, čl. 37 odst. 7 a čl. 40 odst. 4 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 44

Výbory

1.   Komisi je nápomocen:

a)

Výbor pro změnu klimatu pro provádění záležitostí uvedených v čl. 19 odst. 5, čl. 26 odst. 7, čl. 37 odst. 6, čl. 38 odst. 3 a čl. 39 odst. 3; a

b)

Výbor pro energetickou unii pro provádění záležitostí uvedených v čl. 17 odst. 4 a čl. 33 odst. 4.

2.   Tyto výbory jsou výbory ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

3.   Výbor pro změnu klimatu uvedený v odst. 1 písm. a) tohoto článku nahrazuje výbor zřízený článkem 26 nařízení (EU) č. 525/2013.

4.   Pokud se některý z výborů uvedených v odstavci 1 zabývá horizontálními otázkami a společnými akcemi, uvědomí o tom druhý výbor uvedený v odstavci 1, aby se zajistil soulad politik a maximalizovala součinnost mezi oběma oblastmi.

5.   Každý členský stát jmenuje do Výboru pro změnu klimatu a Výboru pro energetickou unii své zástupce. Zástupci každého z výborů jsou zváni na zasedání druhého výboru.

6.   Odkazuje-li se na tento článek, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 45

Přezkum

Do šesti měsíců od každého globálního hodnocení podle článku 14 Pařížské dohody předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o provádění tohoto nařízení, jeho příspěvku ke správě energetické unie, jeho příspěvku k dlouhodobým cílům Pařížské dohody, pokroku směrem k dosažení cílů v oblasti klimatu a energetiky pro rok 2030 a dalších dodatečných cílů v rámci energetické unie a o souladu ustanovení tohoto nařízení týkajících se plánování, podávání zpráv a sledování s dalšími právními předpisy Unie nebo rozhodnutími týkajícími se úmluvy UNFCCC a Pařížské dohody. Ke zprávám Komise mohou být případně připojeny legislativní návrhy.

Článek 46

Změny směrnice 94/22/ES

Směrnice 94/22/ES se mění takto:

1)

v článku 8 se zrušuje odstavec 2;

2)

článek 9 se zrušuje.

Článek 47

Změny směrnice 98/70/ES

Směrnice 98/70/ES se mění takto:

1)

článek 7a se mění takto:

a)

v odstavci 1 třetím pododstavci se písmeno a) nahrazuje tímto:

„a)

„celkový objem každého typu paliva nebo dodané energie a“;

b)

v odstavci 2 se návětí nahrazuje tímto:

„2.   Členské státy požadují, aby dodavatelé postupně snižovali, až o 10 % do 31. prosince 2020, životní cyklus emisí skleníkových plynů na jednotku energie z paliva a dodané energie ve srovnání se základní normou pro paliva uvedenou v příloze II směrnice Rady (EU) 2015/652. Toto snížení se skládá z těchto kroků:“;

2)

v článku 8 se odstavec 4 nahrazuje tímto:

„4.   Komise zajistí, aby informace předložené podle odstavce 3 byly ihned dostupné vhodnými prostředky.“

Článek 48

Změny směrnice 2009/31/ES

Směrnice 2009/31/ES se mění takto:

1)

v článku 27 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„Členské státy předloží Komisi každé čtyři roky zprávu o provádění této směrnice, včetně rejstříku uvedeného v čl. 25 odst. 1 písm. b). První zprávu zašlou Komisi do 30. června 2011. Zpráva se vypracuje na základě dotazníku nebo osnovy přijatých Komisí formou prováděcích aktů. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 30 odst. 2. Dotazník nebo osnova se členským státům zašlou nejpozději šest měsíců před uplynutím lhůty pro předložení zprávy.“;

2)

v článku 38 se zrušuje odstavec 1.

Článek 49

Změny nařízení (ES) č. 663/2009

Nařízení (ES) č. 663/2009 se mění takto:

1)

v článku 27 se zrušují odstavce 1 a 3;

2)

článek 28 se zrušuje.

Článek 50

Změna nařízení (ES) č. 715/2009

V nařízení (ES) č. 715/2009 se zrušuje článek 29.

Článek 51

Změny směrnice 2009/73/ES

Směrnice 2009/73/ES se mění takto:

1)

článek 5 se zrušuje.

2)

článek 52 se nahrazuje tímto:

„Článek 52

Podávání zpráv

Komise sleduje a posuzuje uplatňování této směrnice a předkládá zprávu o celkovém pokroku Evropskému parlamentu a Radě jako přílohu ke zprávě o pokroku energetické unie uvedené v článku 35 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 (*1).

(*1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 ze dne 11. prosince 2018 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 663/2009 a (ES) č. 715/2009, směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/22/ES, 98/70/ES, 2009/31/ES, 2009/73/ES, 2010/31/EU, 2012/27/EU a 2013/30/EU, směrnice Rady 2009/119/ES a (EU) 2015/652 a zrušuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 (Úř. věst. L 328, 21.12.2018, s. 1).“"

Článek 52

Změna směrnice Rady 2009/119/ES

V článku 6 směrnice 2009/119/ES se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2.   Do 15. března každého kalendářního roku zašle každý členský stát Komisi souhrnnou kopii registru zásob uvedeného v odstavci 1, v níž jsou uvedeny alespoň množství a povaha nouzových zásob zapsaných v registru k poslednímu dni předchozího kalendářního roku.“.

Článek 53

Změny směrnice 2010/31/EU

Směrnice 2010/31/EU se mění takto:

1)

článek 2a se mění takto:

a)

v odstavci 1 se návětí nahrazuje tímto:

„1.   Každý členský stát vytvoří dlouhodobou strategii renovací na podporu renovace vnitrostátního fondu obytných a jiných než obytných budov, veřejných i soukromých, a to tak, aby nejpozději v roce 2050 disponoval energeticky vysoce účinným fondem budov bez emisí uhlíku, čímž podpoří nákladově efektivní transformaci stávajících budov na budovy s téměř nulovou spotřebou energie. Každá dlouhodobá strategie renovace zahrnuje:“;

b)

doplňuje se nový odstavec, který zní:

„8.   Dlouhodobá strategie renovace každého členského státu se předloží Komisi v rámci jeho konečného integrovaného vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu podle článku 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 (*2). Odchylně od čl. 3 odst. 1 uvedeného nařízení se první dlouhodobá strategie renovace podle odstavce 1 tohoto článku předloží Komisi do 10. března 2020.

(*2)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 ze dne 11. prosince 2018 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 663/2009 a (ES) č. 715/2009, směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/22/ES, 98/70/ES, 2009/31/ES, 2009/73/ES, 2010/31/EU, 2012/27/EU a 2013/30/EU, směrnice Rady 2009/119/ES a (EU) 2015/652 a zrušuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 (Úř. věst. L 328, 21.12.2018, s. 1).“;"

2)

v čl. 5 odst. 2 druhém pododstavci se zrušuje věta „Zprávu lze zahrnout do akčních plánů energetické účinnosti podle čl. 14 odst. 2 směrnice 2006/32/ES“;

3)

v článku 9 se odstavec 5 nahrazuje tímto:

„5.   V rámci zprávy o stavu energetické unie uvedené v článku 35 nařízení (EU) 2018/1999 podává Komise každé čtyři roky Evropskému parlamentu a Radě zprávu o pokroku členských států ve zvyšování počtu budov s téměř nulovou spotřebou energie. Na základě těchto vykázaných informací vypracuje Komise v případě potřeby akční plán a navrhne doporučení a opatření v souladu s článkem 34 nařízení (EU) 2018/1999 ke zvýšení počtu uvedených budov a podpoře osvědčených postupů, pokud jde o nákladově efektivní transformaci stávajících budov na budovy s téměř nulovou spotřebou energie“;

4)

v článku 10 se zrušují odstavce 2 a 3;

5)

v čl. 14 odst. 3 se třetí pododstavec nahrazuje tímto:

„Tato zpráva se Komisi předkládá jako součást integrovaných vnitrostátních plánů členských států v oblasti energetiky a klimatu podle článku 3 nařízení (EU) 2018/1999“;

6)

v čl. 15 odst. 3 se třetí pododstavec nahrazuje tímto:

„Tato zpráva se Komisi předkládá jako součást integrovaných vnitrostátních plánů členských států v oblasti energetiky a klimatu podle článku 3 nařízení (EU) 2018/1999“.

Článek 54

Změny směrnice 2012/27/EU

Směrnice 2012/27/EU se mění takto:

1)

článek 4 se zrušuje;

2)

v čl. 18 odst. 1 se zrušuje písmeno e);

3)

článek 24 se mění takto:

a)

odstavce 1, 3, 4 a 11 se zrušují;

b)

odstavec 2 se zrušuje;

4)

Příloha XIV se zrušuje.

Článek 55

Změna směrnice 2013/30/EU

V článku 25 směrnice 2013/30/EU se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Členské státy podávají každoročně v rámci výročního podávání zpráv podle článku 26 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 (*3) zprávu Komisi s informacemi specifikovanými v příloze IX bodě 3.

Článek 56

Změny směrnice (EU) 2015/652

Směrnice (EU) 2015/652 se mění takto:

1)

v článku 5 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   „Členské státy předloží Komisi každoročně do 31. prosince údaje za předchozí kalendářní rok týkající se souladu s článkem 7a směrnice 98/70/ES vymezené v příloze III této směrnice.“;

2)

v příloze I části 2 se zrušuje bod 1 písm. h) a body 2, 3, 4 a 7;

3)

Příloha III se mění takto:

a)

bod 1 se nahrazuje tímto:

„1.

Členské státy musí podávat zprávy s údaji uvedenými v bodě 3. Vykazují se údaje za všechno palivo a energii, jež byly uvedeny na trh každého členského státu. Pokud je do fosilních paliv přimícháno více biopaliv, je třeba uvést údaje o každém z nich.“;

b)

v bodě 3 se zrušují písmena e) a f);

4)

příloha IV se mění takto:

a)

zrušují se tyto šablony pro podávání zpráv s informacemi za účelem jednotnosti vykazovaných údajů:

Původ – jednotliví dodavatelé

Původ – spoludodavatelé

Místo nákupu;

b)

v Poznámkách k formuláři se zrušují body 8 a 9.

Článek 57

Zrušení

Nařízení (EU) č. 525/2013 se zrušuje s účinkem ode dne 1. ledna 2021 s výhradou přechodných ustanovení v článku 58 tohoto nařízení, s výjimkou čl. 26 odst. 1 nařízení (EU) č. 525/2013, který se zrušuje s účinkem ode dne 24. prosince 2018. Odkazy na zrušené nařízení se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou v příloze XIII.

Článek 58

Přechodná ustanovení

Odchylně od článku 57 tohoto nařízení se článek 7 a čl. 17 odst. 1 písm. a) a d) nařízení (EU) č. 525/2013 nadále použijí na zprávy obsahující údaje požadované podle uvedených článků pro roky 2018, 2019 a 2020.

Na druhé kontrolní období podle Kjótského protokolu se nadále použije čl. 11 odst. 3 nařízení (EU) č. 525/2013.

Na přezkumy údajů týkajících se inventur skleníkových plynů pro roky 2018, 2019 a 2020 se nadále použije článek 19 nařízení (EU) č. 525/2013.

Článek 22 nařízení (EU) č. 525/2013 se nadále použije na podávání zpráv požadovaných podle uvedeného článku.

Za účelem soudržnosti a právní jistoty nebrání nic v tomto nařízení uplatňování odchylek podle příslušných odvětvových právních předpisů Unie v oblasti elektřiny a rizikové připravenosti v odvětví elektřiny.

Článek 59

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost třetím dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 40, čl. 53 odst. 2, 3 a 4, čl. 54 odst. 3 písm. a) a odst. 4 a článek 55 se použijí ode dne 1. ledna 2021.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

Ve Štrasburku dne 11. prosince 2018.

Za Evropský parlament

předseda

A. TAJANI

Za Radu

předsedkyně

J. BOGNER-STRAUSS


(1)  Úř. věst. C 246, 28.7.2017, s. 34.

(2)  Úř. věst. C 342, 12.10.2017, s. 111.

(3)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 13.listopadu 2018 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 4. prosince 2018.

(4)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES (Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 16).

(5)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU ze dne 25. října 2012 o energetické účinnosti, o změně směrnic 2009/125/ES a 2010/30/EU a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES (Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 1).

(6)  Rozhodnutí Rady (EU) 2016/1841 ze dne 5. října 2016 o uzavření Pařížské dohody přijaté v rámci Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu jménem Evropské unie (Úř. věst. L 282, 19.10.2016, s. 1).

(7)  Rozhodnutí Rady 2002/258/ES ze dne 25. dubna 2002 o schválení Kjótského protokolu k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu jménem Evropského společenství a o společném plnění závazků z něj vyplývajících (Úř. věst. L 130, 15.5.2002, s. 1).

(8)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2284 ze dne 14. prosince 2016 o snížení národních emisí některých látek znečišťujících ovzduší, o změně směrnice 2003/35/ES a o zrušení směrnice 2001/81/ES (Úř. věst. L 344, 17.12.2016, s. 1).

(9)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 ze dne 21. května 2013 o mechanismu monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů a podávání dalších informací na úrovni členských států a Unie vztahujících se ke změně klimatu a o zrušení rozhodnutí č. 280/2004/ES (Úř. věst. L 165, 18.6.2013, s. 13).

(10)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES (Úř. věst. L 275, 25.10.2003, s. 32).

(11)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006 ze dne 18. ledna 2006, kterým se zřizuje evropský registr úniků a přenosů znečišťujících látek a kterým se mění směrnice Rady 91/689/EHS a 96/61/ES (Úř. věst. L 33, 4.2.2006, s. 1).

(12)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1099/2008 ze dne 22. října 2008 o energetické statistice (Úř. věst. L 304, 14.11.2008, s. 1).

(13)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 517/2014 ze dne 16. dubna 2014 o fluorovaných skleníkových plynech a o zrušení nařízení (ES) č. 842/2006 (Úř. věst. L 150, 20.5.2014, s. 195).

(14)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES ze dne 27. června 2001 o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí (Úř. věst. L 197, 21.7.2001, s. 30).

(15)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 347/2013 ze dne 17. dubna 2013, kterým se stanoví hlavní směry pro transevropské energetické sítě a kterým se zrušuje rozhodnutí č. 1364/2006/ES a mění nařízení (ES) č. 713/2009, (ES) č. 714/2009 a (ES) č. 715/2009 (Úř. věst. L 115, 25.4.2013, s. 39).

(16)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/842 ze dne 30. května 2018 o závazném každoročním snižování emisí skleníkových plynů členskými státy v období 2021–2030 pro potřeby odolné energetické unie a za účelem splnění závazků podle Pařížské dohody a o změně nařízení (EU) č. 525/2013 (Úř. věst. L 156, 19.6.2018, s. 26).

(17)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/841 ze dne 30. května 2018 o zahrnutí emisí skleníkových plynů a jejich pohlcování v důsledku využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví do rámce politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 a o změně nařízení (EU) č. 525/2013 a rozhodnutí č. 529/2013/EU (Úř. věst. L 156,19.6.2018, s. 1).

(18)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 223/2009 ze dne 11. března 2009 o evropské statistice a zrušení nařízení (ES, Euratom) č. 1101/2008 o předávání údajů, na které se vztahuje statistická důvěrnost, Statistickému úřadu Evropských společenství, nařízení Rady (ES) č. 322/97 o statistice Společenství a rozhodnutí Rady 89/382/EHS, Euratom, kterým se zřizuje Výbor pro statistické programy Evropských společenství (Úř. věst. L 87, 31.3.2009, s. 164).

(19)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001 ze dne 11. prosince 2018 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (viz strana 82 v tomto čísle Úředního věstníku).

(20)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 377/2014 ze dne 3. dubna 2014, kterým se zavádí program Copernicus a zrušuje nařízení (EU) č. 911/2010 (Úř. věst. L 122, 24.4.2014, s. 44).

(21)  Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 406/2009/ES ze dne 23. dubna 2009 o úsilí členských států snížit emise skleníkových plynů, aby byly splněny závazky Společenství v oblasti snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 (Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 136).

(22)  Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1.

(23)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).

(24)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/22/ES ze dne 30. května 1994 o podmínkách udělování a užívání povolení k vyhledávání, průzkumu a těžbě uhlovodíků (Úř. věst. L 164, 30.6.1994, s. 3).

(25)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/70/ES ze dne 13. října 1998 o jakosti benzinu a motorové nafty a o změně směrnice Rady 93/12/EHS (Úř. věst. L 350, 28.12.1998, s. 58).

(26)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES ze dne 23. dubna 2009 o geologickém ukládání oxidu uhličitého a o změně směrnice Rady 85/337/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES, 2001/80/ES, 2004/35/ES, 2006/12/ES a 2008/1/ES a nařízení (ES) č. 1013/2006 (Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 114).

(27)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 663/2009 ze dne 13. července 2009 o vypracování programu na podporu hospodářského oživení prostřednictvím finanční pomoci Společenství pro projekty v oblasti energetiky (Úř. věst. L 200, 31.7.2009, str. 31).

(28)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2009 ze dne 13. července 2009 o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám a o zrušení nařízení (ES) č. 1775/2005 (Úř. věst. L 211, 14.8.2009, s. 36).

(29)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 2003/55/ES (Úř. věst. L 211, 14.8.2009, s. 94).

(30)  Směrnice Rady 2009/119/ES ze dne 14. září 2009, kterou se členským státům ukládá povinnost udržovat minimální zásoby ropy nebo ropných produktů (Úř. věst. L 265, 9.10.2009, s. 9).

(31)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU ze dne 19. května 2010 o energetické náročnosti budov (Úř. věst. L 153, 18.6.2010, s. 13).

(32)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/30/EU ze dne 12. června 2013 o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři a o změně směrnice 2004/35/ES (Úř. věst. L 178, 28.6.2013, s. 66).

(33)  Směrnice Rady (EU) 2015/652 ze dne 20. dubna 2015, kterou se stanoví metody výpočtu a požadavky na podávání zpráv podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/70/ES o jakosti benzinu a motorové nafty (Úř. věst. L 107, 25.4.2015, s. 26).

(34)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES ze dne 21. října 2009 o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie (Úř. věst. L 285, 31.10.2009, s. 10).

(35)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1369 ze dne 4. července 2017, kterým se stanoví rámec pro označování energetickými štítky a zrušuje směrnice 2010/30/EU (Úř. věst. L 198, 28.7.2017, s. 1).


PŘÍLOHA I

OBECNÝ RÁMEC PRO INTEGROVANÉ VNITROSTÁTNÍ PLÁNY V OBLASTI ENERGETIKY A KLIMATU

Část 1

Obecný rámec

ODDÍL A: VNITROSTÁTNÍ PLÁN

1.   PŘEHLED A POSTUP PŘI VYPRACOVÁNÍ PLÁNU

1.1.   Shrnutí

i)

Politický, hospodářský, environmentální a sociální kontext plánu

ii)

Strategie týkající se všech pěti rozměrů energetické unie

iii)

Přehledová tabulka obsahující hlavní cíle, politiky a opatření plánu

1.2.   Přehled současné politické situace

i)

Vnitrostátní a unijní energetický systém a politický kontext vnitrostátního plánu

ii)

Současné postupy a opatření v oblasti energetiky a klimatu týkající se pěti rozměrů energetické unie

iii)

Hlavní otázky přeshraničního významu

iv)

Správní struktura provádění vnitrostátní politiky v oblasti energetiky a klimatu

1.3.   Konzultace a zapojení vnitrostátních a unijních subjektů a jejich výsledek

i)

Zapojení parlamentu členského státu

ii)

Zapojení místních a regionálních subjektů

iii)

Konzultace zúčastněných stran, včetně sociálních partnerů, a účast občanské společnosti a široké veřejnosti

iv)

Konzultace s ostatními členskými státy

v)

Iterativní proces s Komisí

1.4.   Regionální spolupráce na přípravě plánu

i)

Prvky podléhající společnému nebo koordinovanému plánovaní s ostatními členskými státy

ii)

Vysvětlení pojetí regionální spolupráce v rámci plánu

2.   VNITROSTÁTNÍ CÍLE

2.1.   Rozměr „Snižování emisí uhlíku“

2.1.1.   Emise skleníkových plynů a jejich pohlcování (1)

i)

Prvky stanovené v čl. 4 odst. 1 písm. a)

ii)

Případně další vnitrostátní cíle a úkoly shodné s Pařížskou dohodou a se stávajícími dlouhodobými strategiemi. Pokud je to důležité z hlediska přispění k celkovému závazku Unie snížit emise skleníkových plynů, případně další cíle, včetně případných odvětvových a adaptačních cílů

2.1.2.   Energie z obnovitelných zdrojů

i)

Prvky stanovené v čl. 4 odst. 2 písm. a)

ii)

Odhadované trajektorie pro odvětvový podíl energie z obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie v období 2021–2030 v odvětví elektřiny, vytápění a chlazení a dopravy

iii)

Odhadované trajektorie podle technologie na výrobu energie z obnovitelných zdrojů, kterou členský stát plánuje použít k dosažení souhrnné a odvětvové trajektorie pro energii z obnovitelných zdrojů v období 2021–2030, zahrnující očekávanou hrubou konečnou spotřebu energie na technologii a odvětví v Mtoe a celkový plánovaný instalovaný výkon (rozdělený na nový výkon a modernizaci) na technologii a odvětví v MW

iv)

Odhadované trajektorie k poptávce po bioenergii, rozložené na teplo, elektřinu a dopravu, a k nabídce biomasy podle výchozích surovin a původu (rozlišení mezi domácí výrobou a dovozem). V případě lesní biomasy posouzení jejího zdroje a dopadu na propad LULUCF

v)

Případně další vnitrostátní trajektorie a cíle včetně dlouhodobých a odvětvových trajektorií a cílů (např. podíl energie z obnovitelných zdrojů na dálkovém vytápění, použití této energie v budovách, energie z obnovitelných zdrojů vyráběná městy, společenstvími pro obnovitelné zdroje a samospotřebiteli, energie získaná z kalů při úpravě odpadních vod)

2.2.   Rozměr „Energetická účinnost“

i)

Prvky stanovené v čl. 4 písm. b)

ii)

Dílčí cíle pro rok 2030, 2040 a 2050, měřitelné ukazatele pokroku stanovené jednotlivými členskými státy, fakticky podložený odhad očekávaných úspor energie a dalších přínosů a jejich příspěvek k dosažení unijních cílů týkajících se energetické účinnosti, jak jsou uvedeny v plánech obsažených v dlouhodobých strategiích renovací vnitrostátního fondu obytných a jiných než obytných budov, veřejných i soukromých, v souladu s článkem 2a směrnice 2010/31/EU

iii)

Případně další vnitrostátní cíle, zahrnující dlouhodobé cíle nebo strategie a odvětvové cíle, a vnitrostátní cíle v oblastech jako energetická účinnost v odvětví dopravy a s ohledem na vytápění a chlazení

2.3.   Rozměr „Energetická bezpečnost“

i)

Prvky stanovené v čl. 4 písm. c)

ii)

Vnitrostátní cíle z hlediska zvyšování diverzifikace energetických zdrojů a dodávek z třetích zemí za účelem zvýšení odolnosti regionálních a celostátních energetických systémů

iii)

Případně vnitrostátní cíle z hlediska snižování závislosti na dovozu energií z třetích zemí za účelem zvýšení odolnosti regionálních a celostátních energetických systémů

iv)

Vnitrostátní cíle z hlediska zvýšení flexibility vnitrostátního energetického systému, zejména využíváním domácích zdrojů energie, odezvou na straně poptávky a skladováním energie

2.4.   Rozměr „Vnitřní trh s energií“

2.4.1.   Propojitelnost elektroenergetických soustav

i)

Úroveň propojitelnosti elektroenergetických soustav, které si členský stát přeje dosáhnout v roce 2030 při zohlednění cíle na rok 2030, který stanovuje nejméně 15 % propojení elektroenergetických soustav, spolu se strategií, v jejímž rámci bude úroveň počínaje rokem 2021 stanovena v úzké spolupráci s dotyčnými členskými státy při zohlednění cíle v oblasti propojení na rok 2020 ve výši 10 % a následujících ukazatelů naléhavosti potřebného opatření:

1)

cenového diferenciálu na velkoobchodním trhu překračujícího mezi členskými státy, regiony nebo nabídkovými zónami orientační prahovou hodnotu ve výši 2 EUR/MWh,

2)

jmenovité přenosové kapacity propojovacích vedení nižší než 30 % špičkového zatížení,

3)

jmenovité přenosové kapacity propojovacích vedení nižší než 30 % instalované kapacity výroby energie z obnovitelných zdrojů.

Každé nové propojovací vedení musí podléhat socioekonomické a environmentální analýze a posouzení nákladů a přínosů a být realizováno, pouze pokud jeho potenciální přínos převažuje nad náklady.

2.4.2.   Infrastruktura pro přenos energie

i)

Hlavní projekty v oblasti infrastruktury sloužící k přenosu elektřiny a přepravě plynu, příp. projekty na její modernizaci, které jsou nezbytné k dosažení cílů a úkolů v rámci pěti rozměrů strategie energetické unie

ii)

V příslušných případech hlavní zamýšlené infrastrukturní projekty jiné než Projekty společného zájmu (PCIs) (2)

2.4.3.   Integrace trhu

i)

Vnitrostátní cíle související s dalšími aspekty vnitřního trhu s energií, jako např. zvýšení flexibility systému, zejména pokud jde o propagaci cen za elektřinu stanovených na základě hospodářské soutěže v souladu s příslušnými odvětvovými předpisy, integrace a propojení trhu zaměřené na zvýšení obchodovatelné kapacity stávajících propojovacích vedení, inteligentní sítě, agregace, odezva na straně poptávky, skladování, distribuovaná výroba, mechanismy pro dispečink, redispečink a omezení energie z obnovitelných zdrojů a cenové signály v reálném čase, včetně časového rámce pro dosažení těchto cílů

ii)

Případně vnitrostátní cíle týkající se nediskriminačního začlenění energie z obnovitelných zdrojů, odezvy na straně poptávky a skladování energie, a to i prostřednictvím agregace, na všech trzích s energií, včetně časového rámce pro dosažení těchto cílů

iii)

Případně vnitrostátní cíle v souvislosti se zajištěním účasti spotřebitelů v energetickém systému a výhod plynoucích spotřebitelům z vlastní výroby a nových technologií, včetně inteligentních měřičů

iv)

Vnitrostátní cíle z hlediska zajištění přiměřenosti elektrizační soustavy, jakož i flexibility energetické soustavy z hlediska výroby energie z obnovitelných zdrojů, včetně časového rámce pro dosažení těchto cílů

v)

Případně vnitrostátní cíle v oblasti ochrany spotřebitelů energie a zlepšení konkurenceschopnosti odvětví maloobchodního prodeje energie

2.4.4.   Energetická chudoba

Případně vnitrostátní cíle z hlediska energetické chudoby, včetně časového rámce pro jejich dosažení

2.5.   Rozměr „Výzkum, inovace a konkurenceschopnost“

i)

Vnitrostátní cíle a cílové oblasti financování pro veřejný, a je-li k dispozici, i soukromý výzkum a inovace vztahující se k energetické unii, včetně časového rámce pro dosažení těchto cílů

ii)

Jsou-li k dispozici, vnitrostátní cíle na rok 2050 týkající se prosazování čisté energie a případně vnitrostátní cíle zahrnující dlouhodobé cíle (2050) v oblasti zavedení nízkouhlíkových technologií, včetně oblasti dekarbonizace průmyslových odvětví náročných na energii a uhlík a popřípadě také související infrastruktura pro dopravu a skladování uhlíku

iii)

V příslušných případech vnitrostátní cíle s ohledem na konkurenceschopnost

3.   POLITIKY A OPATŘENÍ

3.1.   Rozměr „Snižování emisí uhlíku“

3.1.1.   Emise skleníkových plynů a jejich pohlcování

i)

Politiky a opatření pro dosažení cíle stanoveného nařízením (EU) 2018/842, jak je uvedeno v bodě 2.1.1, a politiky a opatření pro soulad s nařízením (EU) 2018/841, pokrývající všechna klíčová odvětví produkující emise a odvětví podporující jejich pohlcování, s přihlédnutím k dlouhodobému cíli stát se hospodářstvím s nízkými emisemi, a zajišťující rovnováhu mezi emisemi a jejich pohlcováním v souladu s Pařížskou dohodou

ii)

Případně regionální spolupráce v této oblasti

iii)

Aniž je v této oblasti na vnitrostátní úrovni dotčena platnost pravidel pro poskytování státní podpory, finančních opatření včetně podpory Unie a využití unijních fondů, pokud to připadá v úvahu

3.1.2.   Energie z obnovitelných zdrojů

i)

Politiky a opatření k dosažení vnitrostátního příspěvku k závaznému unijnímu cíli pro rok 2030 pro energii z obnovitelných zdrojů a trajektorie uvedené v čl. 4 písm. a) bodu 2 a v příslušných případech, nebo jsou-li k dispozici, prvky uvedené v bodě 2.1.2 této přílohy, včetně konkrétních odvětvových a technologických opatření (3)

ii)

Případně konkrétní opatření pro regionální spolupráci, jakož i (volitelně) odhadovaná přebytečná výroba energie z obnovitelných zdrojů, která by mohla být přesunuta do jiného členského státu za účelem dosažení vnitrostátního příspěvku a trajektorií uvedených v bodě 2.1.2

iii)

Konkrétní opatření v otázce finanční podpory, v příslušných případech včetně podpory Unie a využití unijních fondů, pro účely propagace výroby a užívání energie z obnovitelných zdrojů v oblasti elektřiny, vytápění a chlazení a dopravy

iv)

Případně posouzení podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů, které musejí členské státy provést podle čl. 6 odst. 4 směrnice (EU) 2018/2001

v)

Konkrétní opatření pro zavedení jednoho či několika kontaktních míst, zjednodušení administrativních postupů, poskytování informací a školení a usnadnění využívání dohod o nákupu energie

Souhrn politik a opatření, které jsou součástí podpůrného rámce, jenž musí členské státy zavést v souladu s čl. 21 odst. 6 a čl. 22 odst. 5 směrnice (EU) 2018/2001 za účelem podpory a usnadnění rozvoje samospotřeby energie z obnovitelných zdrojů a společenství pro obnovitelné zdroje

vi)

Posouzení nutnosti stavět novou infrastrukturu pro dálkové vytápění a chlazení, vyráběné z obnovitelných zdrojů

vii)

Případně konkrétní opatření na podporu využívání energie z biomasy, zejména pro další zvýšení využívání biomasy, zohledňující:

dostupnost biomasy, včetně udržitelně získávané biomasy: domácí potenciál i dovoz z třetích zemí

jiné použití biomasy v dalších odvětvích (zemědělských a lesnických odvětvích), jakož i opatření pro udržitelnost výroby a užití biomasy

3.1.3.   Další prvky tohoto rozměru

i)

V příslušných případech vnitrostátní politika a opatření postihující odvětví, jež spadají do systému EU pro obchodování s emisemi (EU ETS), a posouzení komplementarity a dopadů na unijní systém obchodování s emisemi

ii)

V příslušných případech politiky a opatření k dosažení jiných vnitrostátních cílů

iii)

politiky a opatření k dosažení nízkoemisní mobility (včetně elektrifikace dopravy)

iv)

V příslušných případech vnitrostátní politiky, časový harmonogram a opatření naplánovaná za účelem postupného zrušení energetických dotací, zejména v případě fosilních paliv

3.2.   Rozměr „Energetická účinnost“

Plánované politiky, opatření a programy k dosažení orientačních vnitrostátních příspěvků v oblasti energetické účinnosti pro rok 2030, jakož i další cíle uvedené v bodu 2.2, včetně plánovaných opatření a nástrojů (také finanční povahy) k propagaci snižování energetické náročnosti budov, zejména pokud jde o následující:

i)

Systémy povinného zvyšování energetické účinnosti a alternativní politická opatření podle článků 7a a 7b a čl. 20 odst. 6 směrnice 2012/27/EU, která mají být vypracována v souladu s přílohou III tohoto nařízení

ii)

Dlouhodobá strategie renovace vnitrostátního fondu obytných a jiných než budov, veřejných i soukromých, (4) včetně politik, opatření a kroků na podporu nákladově efektivních rozsáhlých renovací a opatření či kroků zaměřených na nejslabší součásti vnitrostátního fondu budov, v souladu s článkem 2a směrnice 2010/31/EU

iii)

Popis politiky a opatření na podporu energetických služeb ve veřejném sektoru a opatření k odstranění právních a jiných překážek, které brání využívání smluv o energetické náročnosti, a jiné modely služeb energetické účinnosti (5)

iv)

Další plánované politiky, opatření a programy k dosažení orientačních vnitrostátních příspěvků v oblasti energetické účinnosti pro rok 2030, jakož i další cíle uvedené v bodu 2.2 (např. opatření na podporu příkladné úlohy veřejných budov a energeticky účinného zadávání veřejných zakázek, opatření na podporu energetických auditů a systémů hospodaření s energií (6), opatření pro informovanost a vzdělávání spotřebitelů (7) a další opatření na podporu energetické účinnosti (8))

v)

Případně popis politik a opatření na podporu úlohy místních energetických společenství v rámci podpory provádění politik a opatření uvedených v písm. i), ii), iii) a iv)

vi)

Popis opatření, jejichž smyslem je přijetí kroků k využití potenciálu infrastruktury v oblasti plynu a elektřiny z hlediska energetické účinnosti (9)

vii)

Případná regionální spolupráce v této oblasti

viii)

Finanční opatření včetně podpory Unie a využití unijních fondů v dané oblasti na vnitrostátní úrovni

3.3.   Rozměr „Energetická bezpečnost“ (10)

i)

Politiky a opatření související s prvky stanovenými v bodě 2.3 (11)

ii)

Regionální spolupráce v této oblasti

iii)

V příslušných případech finanční opatření v dané oblasti na vnitrostátní úrovni, včetně podpory ze strany Unie a využití unijních fondů

3.4.   Rozměr „Vnitřní trh s energií“ (12)

3.4.1.   Elektrizační infrastruktura

i)

Politiky a opatření k dosažení cílové úrovně propojitelnosti stanovené v čl. 4 písm. d)

ii)

Regionální spolupráce v této oblasti (13)

iii)

Případně finanční opatření v dané oblasti na vnitrostátní úrovni, včetně podpory ze strany Unie a využití unijních fondů

3.4.2.   Infrastruktura pro přenos energie

i)

Politiky a opatření související s prvky stanovenými v bodě 2.4.2, včetně případných konkrétních opatření, jež zajistí provedení projektů společného zájmu (PCI) a dalších hlavních infrastrukturních projektů

ii)

Regionální spolupráce v této oblasti (14)

iii)

Případně finanční opatření v dané oblasti na vnitrostátní úrovni, včetně podpory ze strany Unie a využití unijních fondů

3.4.3.   Integrace trhu

i)

Politiky a opatření související s prvky stanovenými v bodě 2.4.3

ii)

Opatření ke zvýšení flexibility energetického systému s ohledem na výrobu energie z obnovitelných zdrojů, jako jsou inteligentní sítě, agregace, odezva na straně poptávky, skladování, distribuovaná výroba, mechanismy pro dispečink, redispečink a omezení energie z obnovitelných zdrojů a cenové signály v reálném čase, včetně zavádění propojování vnitrodenního trhu a přeshraničních vyrovnávacích trhů

iii)

Případně opatření k zajištění nediskriminačního zavedení energie z obnovitelných zdrojů, odezvy na straně poptávky a skladování energie, a to i prostřednictvím agregace, na všech trzích s energií

iv)

Politiky a opatření na ochranu spotřebitelů, zejména zranitelných a případně energeticky chudých spotřebitelů, a k posílení konkurenceschopnosti a soutěživosti maloobchodního trhu s energií

v)

Popis opatření umožňujících a rozvíjejících reakci na straně poptávky, včetně opatření, jež se dotýkají sazeb na podporu dynamické tvorby cen (15)

3.4.4.   Energetická chudoba

i)

V příslušných případech politiky a opatření k dosažení cílů stanovených v bodě 2.4.4

3.5.   Rozměr „Výzkum, inovace a konkurenceschopnost“

i)

Politiky a opatření související s prvky stanovenými v bodě 2.5

ii)

Případně spolupráce s dalšími členskými státy v této oblasti, včetně případných informací o tom, jak jsou cíle a opatření plánu SET převáděny do vnitrostátního kontextu

iii)

Případně finanční opatření v dané oblasti na vnitrostátní úrovni, včetně podpory ze strany Unie a využití unijních fondů

ODDÍL B: ANALYTICKÝ ZÁKLAD (16)

4.   SOUČASNÝ STAV A ODHADY VYCHÁZEJÍCÍ ZE STÁVAJÍCÍCH POLITIK A OPATŘENÍ (17) (18)

4.1.   Odhadovaný vývoj hlavních vnějších faktorů ovlivňujících vývojové změny energetického systému a emisí skleníkových plynů

i)

Makroekonomické předpovědi (HDP a populační růst)

ii)

Změny v odvětvích, které by měly mít dopad na energetický systém a emise skleníkových plynů

iii)

Globální energetické trendy, mezinárodní ceny fosilního paliva, cena uhlíku v systému obchodování s emisemi

iv)

Vývojové změny nákladů na technologie

4.2.   Rozměr „Snižování emisí uhlíku“

4.2.1.   Emise skleníkových plynů a jejich pohlcování

i)

Trendy u současných emisí skleníkových plynů a jejich pohlcování v systému obchodování s emisemi, v rámci sdíleného úsilí a v odvětví LULUCF a jednotlivá energetická odvětví

ii)

Odhady vývojových změn v odvětvích při uplatňování stávajících vnitrostátních a unijních politik a opatření alespoň do roku 2040 (jakož i pro rok 2030)

4.2.2.   Energie z obnovitelných zdrojů

i)

Současný podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie a v jednotlivých odvětvích (vytápění a chlazení, elektřina a doprava), jakož i na technologie v každém z těchto odvětví

ii)

Orientační odhady vývoje při uplatňování stávajících politik pro rok 2030 (s výhledem do roku 2040)

4.3.   Rozměr „Energetická účinnost“

i)

Současná primární a konečná spotřeba energie v rámci hospodářství a na odvětví (včetně průmyslu, bydlení, služeb a dopravy)

ii)

Současný potenciál pro použití vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny a účinného dálkového vytápění a chlazení (19)

iii)

Odhady přihlížející ke stávajícím politikám, opatřením a programům energetické účinnosti popsaným v bodě 1.2 ii) pro primární a konečnou spotřebu energie v každém odvětví alespoň do roku 2040 (jakož i pro rok 2030) (20)

iv)

Nákladově optimální úrovně minimálních požadavků energetické náročnosti vyplývající z vnitrostátních výpočtů, v souladu s článkem 5 směrnice 2010/31/EU

4.4.   Rozměr „Energetická bezpečnost“

i)

Současná skladba zdrojů energie, domácí zdroje energie, závislost na dovozu, včetně příslušných rizik

ii)

Odhady vývoje při uplatňování stávajících politik a opatření alespoň do roku 2040 (jakož i pro rok 2030)

4.5.   Rozměr „Vnitřní trh s energií“

4.5.1.   Propojitelnost elektroenergetických soustav

i)

Současná úroveň propojení a hlavní propojovací vedení (21)

ii)

Odhady požadavků na rozšíření propojovacích vedení (mj. na rok 2030) (22)

4.5.2.   Infrastruktura pro přenos energie

i)

Klíčové rysy stávající infrastruktury pro přenos elektřiny a přepravu plynu (23)

ii)

Odhady požadavků na rozšíření sítí alespoň do roku 2040 (jakož i pro rok 2030) (24)

4.5.3.   Trhy s elektřinou a plynem, ceny energií

i)

Současný stav trhů s elektřinou a plynem, včetně cen energií

ii)

Odhady vývoje při uplatňování stávajících politik a opatření alespoň do roku 2040 (jakož i pro rok 2030)

4.6.   Rozměr „Výzkum, inovace a konkurenceschopnost“

i)

Současný stav odvětví nízkouhlíkových technologií a případně jeho postavení na globálním trhu (tato analýza by měla být provedena na unijní nebo celosvětové úrovni)

ii)

Současná úroveň veřejného, a je-li k dispozici, i soukromého výzkumu a inovací investujících do nízkouhlíkových technologií, současný počet patentů a současný počet badatelů

iii)

Rozčlenění současných cen podle jednotlivých prvků, které tvoří tři hlavní složky ceny (energie, síť, daně/poplatky)

iv)

Popis energetických dotací, včetně dotací na fosilní paliva

5.   POSOUZENÍ DOPADU PLÁNOVANÝCH POLITIK A OPATŘENÍ (25)

5.1.   Dopady plánovaných politik a opatření popsaných v oddílu 3 o energetickém systému a emisích skleníkových plynů a jejich pohlcování, včetně srovnání s odhady podle stávajících politik a opatření (popsanými v oddílu 4).

i)

Odhady vývoje energetického systému a emisí skleníkových plynů a jejich pohlcování, a případně i emisí látek znečišťujících ovzduší v souladu se směrnicí (EU) 2016/2284, sestavené v souladu s plánovanými politikami a opatřeními na dobu ještě nejméně deseti let po uplynutí období pokrytého plánem (včetně posledního roku období pokrytého plánem), včetně příslušných politik a opatření Unie.

ii)

Posouzení vzájemného působení jednotlivých politik (stávajících politik a opatření a plánovaných politik a opatření v rámci jednoho politického rozměru a stávajících politik a opatření a plánovaných politik a opatření z různých rozměrů) alespoň do posledního roku plánem předpokládaného období, zejména s cílem zajistit jasné pochopení dopadů opatření týkajících se energetické účinnosti / energetických úspor na velikost energetického systému a zmírnění rizika nevyužitých investic do výroby energie

iii)

Posouzení interakce mezi stávajícími politikami a opatřeními a plánovanými politikami a opatřeními a mezi těmito politikami a opatřeními a opatřeními Unie v oblasti klimatu a energetiky

5.2.   Makroekonomické a je-li to proveditelné i zdravotní, environmentální, dovednostní a sociální dopady a dopady na zaměstnanost a oblast vzdělávání (z hlediska nákladů a přínosů, jakož i nákladové efektivity) plánovaných politik a opatření popsaných v oddílu 3 alespoň do posledního roku období pokrytého plánem, včetně srovnání s odhady podle stávajících politik a opatření

5.3.   Přehled investičních potřeb

i)

stávající tok investic a investiční předpoklady do budoucna, pokud jde o plánované politiky a opatření

ii)

odvětvové nebo tržní rizikové faktory nebo překážky na celostátní či regionální úrovni

iii)

analýza dodatečné veřejné finanční podpory nebo prostředků k odstranění zjištěných nedostatků podle bodu ii)

5.4.   Dopady plánovaných politik a opatření popsaných v oddílu 3 na jiné členské státy a regionální spolupráci alespoň do posledního roku plánem předpokládaného období, včetně srovnání s odhady podle stávajících politik a opatření

i)

Dopady na energetický systém v sousedních a jiných členských zemích v co nejširší oblasti

ii)

Dopady na ceny energií, veřejné služby a integraci trhu s energií

iii)

Případně dopady na regionální spolupráci

Část 2

Seznam parametrů a proměnných, které se uvedou v oddílu B vnitrostátních plánů (26) (27) (28) (29)

V oddíle B „Analytický základ“ vnitrostátních plánů budou uvedeny následující parametry, proměnné, energetické bilance a ukazatele, pokud se používají:

1.   Všeobecné parametry a proměnné

1)

obyvatelstvo [v milionech]

2)

HDP [v milionech EUR]

3)

odvětvová hrubá přidaná hodnota (včetně hlavních odvětví průmyslu, stavebnictví, služeb a zemědělství) [v milionech EUR]

4)

počet domácností [v tisících]

5)

velikost domácnosti [v počtu obyvatel na domácnost]

6)

disponibilní příjem domácností [v EUR]

7)

počet osobokilometrů: všechny druhy dopravy, tj. rozděleno na silniční (pokud možno auta a autobusy zvlášť), železniční, leteckou a tuzemskou lodní dopravu (v relevantních případech) [v milionech osbkm]

8)

tunokilometry nákladní dopravy: všechny druhy dopravy kromě mezinárodní námořní dopravy, tj. rozděleno na silniční, železniční, leteckou, tuzemskou lodní (vnitrozemskou vodní a vnitrostátní námořní) dopravu [v milionech tkm]

9)

mezinárodní dovozní ceny ropy, plynu a uhlí [v EUR/ GJ nebo v EUR/ toe] na základě doporučení Komise

10)

cena uhlíku v evropském systému obchodování s emisemi [v EUR/ EUA] na základě doporučení Komise

11)

předpokládané směnné kurzy EUR a USD (v příslušných případech) [v EUR/ měna a v USD/měna]

12)

počet vytápěcích denostupňů (HDD)

13)

počet chladicích denostupňů (CDD)

14)

předpoklady technologických nákladů použité při modelování u hlavních příslušných technologií

2.   Energetické bilance a ukazatele

2.1.   Dodávky energie

1)

domácí výroba podle typu paliva (všechny energetické produkty vyráběné ve významném množství) [v ktoe]

2)

čistý dovoz podle typu paliva (včetně elektřiny a rozdělený na čistý dovoz v rámci EU a ze zemí mimo EU) [v ktoe]

3)

závislost na dovozu z třetích zemí [v %]

4)

hlavní zdroje dovozu (země) pro hlavní nositele energie (včetně plynu a elektřiny)

5)

hrubá domácí spotřeba podle zdroje typu paliva (včetně tuhých látek, všechny energetické produkty: uhlí, surová ropa a ropné produkty, zemní plyn, jaderná energie, elektřina, druhotné teplo, energie z obnovitelných zdrojů, odpad) [v ktoe]

2.2.   Elektřina a teplo

1)

hrubá výroba elektřiny [v GWh]

2)

hrubá výroba elektřiny podle paliva (všechny energetické produkty) [v GWh]

3)

podíl kombinované výroby tepla a elektřiny na celkové výrobě elektřiny a tepla [v %]

4)

kapacita výroby elektřiny podle zdroje, včetně vyřazení a nových investic [v MW]

5)

výroba tepla z tepelných elektráren

6)

výroba tepla z kombinované výroby vč. odpadního tepla z průmyslových procesů

7)

přeshraniční možnosti propojení v případě plynu a elektřiny [definice pro elektřinu v souladu s výsledkem probíhajících jednání v základu 15 % cílového propojení] a jejich odhadované míry spotřeby

2.3.   Transformační sektor

1)

spotřeba paliva při výrobě v tepelných elektrárnách (včetně pevných látek, ropy, plynu) [v ktoe]

2)

spotřeba paliva u dalších transformačních procesů [v ktoe]

2.4.   Spotřeba energie

1)

primární a konečná spotřeba energie [v ktoe]

2)

konečná spotřeba energie podle odvětví (včetně průmyslu, bydlení, terciární sféry, zemědělství a dopravy (pokud možno rozděleně na osobní a nákladní dopravu)) [v ktoe]

3)

konečná spotřeba energie podle paliva (všechny energetické produkty) [v ktoe]

4)

konečná neenergetická spotřeba [v ktoe]

5)

primární energetická náročnost celého hospodářství (primární spotřeba energie na HDP) [v toe/EUR]

6)

konečná energetická náročnost podle odvětví (včetně průmyslu, bydlení, terciární sféry a dopravy (pokud možno rozděleně na osobní a nákladní dopravu)

2.5.   Ceny

1)

ceny elektřiny podle typu odvětví, které ji využívá (bydlení, průmysl, terciární sféra)

2)

vnitrostátní maloobchodní ceny paliva (včetně daní, na zdroj a odvětví) [v EUR/ktoe]

2.6.   Investice

investiční náklady na transformaci energetiky a na dodávku, přenos a distribuci energie

2.7.   Energie z obnovitelných zdrojů

1)

hrubá konečná spotřeba energie z obnovitelných zdrojů a podíl této energie na hrubé konečné spotřebě energie a podle odvětví (elektřina, vytápění a chlazení, doprava) a technologie

2)

výroba elektřiny a tepla z obnovitelných zdrojů energie v budovách; pokud budou k dispozici, budou zahrnuty údaje o energii vyrobené, spotřebované a dodané do sítě solárními fotovoltaickými systémy, solárními termálními systémy, biomasou, tepelnými čerpadly, geotermálními systémy, jakož i dalšími decentralizovanými systémy výroby obnovitelné energie)

3)

případně další vnitrostátní trajektorie včetně dlouhodobých nebo odvětvových trajektorií (podíl biopaliv z potravinářských plodin a pokročilých biopaliv, podíl energie z obnovitelných zdrojů na dálkovém vytápění, jakož i energie z obnovitelných zdrojů vyrobené městy a společenstvími pro obnovitelné zdroje.

3.   Ukazatele spojené s emisemi skleníkových plynů a jejich pohlcováním

1)

emise skleníkových plynů podle oblasti politiky (EU ETS, sdílení úsilí a LULUCF)

2)

emise skleníkových plynů podle odvětví IPCC a na plyn (případně rozdělené na EU ETS a odvětví, na něž se vztahuje rozhodnutí o [v tCO2eq]

3)

uhlíková náročnost celého hospodářství [v tCO2eq/HDP]

4)

ukazatele spojené s emisemi CO2

a)

intenzita emisí skleníkových plynů z domácí výroby elektřiny a tepla [v tCO2eq/MWh]

b)

intenzita emisí skleníkových plynů z konečné spotřeby energie podle odvětví [v tCO2eq/toe]

5)

ukazatele nespojené s emisemi CO2

a)

hospodářská zvířata: mléčný skot [na 1 000 hlav], nemléčný skot [na 1 000 hlav], ovce [na 1 000 hlav] prasata [na 1 000 hlav], drůbež [na 1 000 hlav]

b)

přísun dusíku z používání umělých hnojiv [v kt dusíku]

c)

přísun dusíku z používání hnoje [v kt dusíku]

d)

vázaný dusík z plodin, které vážou dusík [v kt dusíku]

e)

dusík ve zbytcích plodin vrácených do půdy [v kt dusíku]

f)

plocha obdělávaných organických půd [v hektarech]

g)

tvorba tuhého komunálního odpadu (TKO)

h)

tuhý komunální odpad (TKO) uložený na skládkách

i)

podíl využití CH4 na celkové tvorbě CH4 ze skládek [v %]


(1)  Je nutné zajistit soudržnost s dlouhodobými strategiemi podle článku 15.

(2)  V souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 347/2013 ze dne 17. dubna 2013, kterým se stanovují hlavní směry pro transevropské energetické sítě a kterým se zrušuje rozhodnutí č. 1364/2006/ES a mění nařízení (ES) č. 713/2009, (ES) č. 714/2009 a (ES) č. 715/2009 (Úř. věst. L 115, 25.4.2013, s. 39).

(3)  Při plánování těchto opatření vezmou členské státy v úvahu konec životnosti stávajících instalací a modernizační potenciál.

(4)  V souladu s článkem 2a směrnice 2010/31/EU.

(5)  V souladu s článkem 18 směrnice 2012/27/EU.

(6)  V souladu s článkem 8 směrnice 2012/27/EU.

(7)  V souladu s články 12 a 17 směrnice 2012/27/EU.

(8)  V souladu s článkem 19 směrnice 2012/27/EU.

(9)  V souladu s čl. 15 odst. 2 směrnice 2012/27/EU.

(10)  Politiky a opatření odrážejí první zásadu energetické účinnosti.

(11)  Musí být zajištěna soudržnost s plány preventivních opatření a plány pro stav nouze podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1938 ze dne 25. října 2017 o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu a o zrušení nařízení Rady (EU) č. 994/2010 (Úř. věst. L 280, 28.10.2017, s. 1) a plány připravenosti na hrozby podle nařízení (EU) 2018/2001.

(12)  Politiky a opatření odrážejí první zásadu energetické účinnosti.

(13)  Jiné než regionální skupiny PCI ustavené podle nařízení (EU) č. 347/2013.

(14)  Jiné než regionální skupiny PCI ustavené podle nařízení (EU) č. 347/2013.

(15)  V souladu s čl. 15 odst. 8 směrnice 2012/27/EU.

(16)  Podrobný seznam parametrů a proměnných, které se uvedou v oddílu B plánu, je uveden v části 2.

(17)  Současný stav musí odrážet datum předložení vnitrostátního plánu (nebo poslední dostupné datum). Stávající politik a opatření zahrnují provedené a přijaté politik a opatření. Přijaté politik a opatření jsou ty, kvůli nimž bylo před datem předložení vnitrostátního plánu přijato oficiální rozhodnutí vlády a u nichž existuje jasný závazek přistoupit k jejich provedení. Provedené politiky a opatření jsou ty, na něž se k datu předložení integrovaného vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu nebo integrované zprávy o pokroku v oblasti energetiky a klimatu vztahuje jedno nebo více z následujících prohlášení: přímo použitelné evropské právní předpisy nebo vnitrostátní právní předpisy jsou platné, došlo k uzavření jedné nebo více dobrovolných dohod, byly vyčleněny finanční prostředky, byly mobilizovány lidské zdroje.

(18)  Výběr vnějších faktorů se může zakládat na předpokladech učiněných v referenčním scénáři EU pro rok 2016 nebo jiných pozdějších politických scénářích pro stejné proměnné. Užitečným zdrojem údajů při vytváření vnitrostátních odhadů za použití stávajících politik a opatření a při posuzování jejich dopadu mohou být dále rovněž konkrétní výsledky členských států ve vztahu k referenčnímu scénáři EU pro rok 2016 nebo jiným pozdějším politickým scénářům.

(19)  V souladu s čl. 14 odst. 1 směrnice 2012/27/EU.

(20)  Tento referenční odhad běžné praxe poslouží jako základ pro cíl na rok 2030 v oblasti primární a konečné spotřeby energie, který je popsán v bodě 2.3, a pro konverzní faktory.

(21)  S odvoláním na přehledy stávající přenosové infrastruktury sestavené provozovateli přenosových soustav (TSO).

(22)  S odvoláním na vnitrostátní plány rozvoje sítí a regionální investiční plány TSO.

(23)  S odvoláním na přehledy stávající přenosové infrastruktury sestavené TSO.

(24)  S odvoláním na vnitrostátní plány rozvoje sítí a regionální investiční plány TSO.

(25)  Plánované politiky a opatření jsou projednávané možnosti, které mají reálnou šanci být přijaty a provedeny po datu předložení vnitrostátního plánu. Výsledné odhady podle oddílu 5.1 písm. i) tedy budou zahrnovat nejen provedené a přijaté politiky a opatření (odhady se stávajícími politikami a opatřeními), ale také plánované politiky a opatření.

(26)  V případě plánu na období let 2021 až 2030: pro každý parametr/proměnnou na seznamu budou jak v oddíle 4, tak v oddíle 5 uvedeny trendy pro období 2005–2040 (případně 2005–2050) včetně roku 2030, a to v pětiletých intervalech. Parametr založený na rozdílu mezi vnějšími předpoklady a modelovým výstupem bude vyznačen.

(27)  Pokud je to možné, uváděné údaje a odhady budou postaveny na údajích Eurostatu a metodice používané při vykazování evropských statistik v příslušných odvětvových právních předpisech a budou s nimi ve shodě, neboť evropské statistiky jsou základním zdrojem statistických údajů používaných při vykazování a monitorování, v souladu s nařízením (ES) č. 223/2009 o evropské statistice.

(28)  Pozn.: Všechny odhady budou prováděny na základě stálých cen (jako základ poslouží ceny v roce 2016).

(29)  Komise poskytne doporučení týkající se klíčových parametrů pro odhady, které budou zahrnovat alespoň ceny dovozu ropy, plynu a uhlí, jakož i ceny uhlíku v evropském systému obchodování s emisemi.


PŘÍLOHA II

VNITROSTÁTNÍ PŘÍSPĚVKY K DOSAŽENÍ ŽÁDOUCÍHO PODÍLU ENERGIE Z OBNOVITELNÝCH ZDROJŮ NA HRUBÉ KONEČNÉ SPOTŘEBĚ ENERGIE V ROCE 2030

1.

Následující orientační vzorec představuje objektivní kritéria uvedená v čl. 5 odst. 1 písm. e) bodech i) až v), kdy je každé z těchto kritérií vyjádřeno v procentních bodech:

a)

vnitrostátní závazný cíl členského státu na rok 2020 stanovený v třetím sloupci tabulky v příloze I směrnice (EU) 2018/2001,

b)

paušální příspěvek („CFlat“),

c)

příspěvek založený na HDP na obyvatele („CGDP“),

d)

příspěvek založený na potenciálu („CPotential“),

e)

příspěvek odrážející úroveň propojení v případě daného členského státu („CInterco“).

2.

CFlat je pro všechny členské státy stejný. CFlat všech členských států společně přispívá k rozdílu mezi cíli Unie pro rok 2030 a 2020 třiceti procenty.

3.

CGDP je přidělen členským státům na základě poměru HDP na obyvatele k průměru Unie za období let 2013 až 2017, vyjádřeno ve standardu kupní síly, přičemž tento index může v případě každého členského státu činit maximálně 150 % průměru Unie. CHDP všech členských států společně přispívá k rozdílu mezi cíli Unie pro rok 2030 a 2020 třiceti procenty.

4.

CPotential je přidělen členským státům na základě rozdílu mezi podílem energie z obnovitelných zdrojů v daném členském státě v roce 2030 podle scénáře PRIMES a jeho závazným vnitrostátním cílem na rok 2020. CPotential všech členských států společně přispívá k rozdílu mezi cíli Unie pro rok 2030 a 2020 třiceti procenty.

5.

CInterco je přidělen členským státům na základě poměru indexu propojení elektroenergetických soustav k průměru Unie v roce 2017, měřeno čistým přenosem kapacity ve srovnání s celkovou instalovanou kapacitou výroby energie, přičemž tento index může v případě každého členského státu činit maximálně 150 % průměru Unie. CInterco všech členských států společně přispívá k rozdílu mezi cíli Unie pro rok 2030 a 2020 deseti procenty.

PŘÍLOHA III

OZNÁMENÍ OPATŘENÍ A METODIK, KTERÉ ČLENSKÉ STÁTY PŘIJALY ZA ÚČELEM PROVEDENÍ ČLÁNKU 7 SMĚRNICE 2012/27/EU

V souladu s bodem 5 přílohy V směrnice 2012/27/EU členské státy oznámí Komisi svou navrhovanou podrobnou metodiku pro fungování systémů povinného zvyšování energetické účinnosti a náhradní politická opatření uvedená v článcích 7a a 7b a v čl. 20 odst. 6 uvedené směrnice.

1.   Výpočet úrovně požadavku úspor energie, jichž má být dosaženo za celé období od 1. ledna 2021 do 31. prosince 2030, kde se ukazuje, jak jsou zohledněny následující prvky:

a)

konečná roční spotřeba energie, která se vypočte na základě průměru během posledních tří let předcházejících 1. lednu 2019 [v ktoe],

b)

celkový objem kumulativních úspor energie v konečné spotřebě, jichž má být dosaženo [v ktoe] v souladu s čl. 7 odst. 1 písm. a) a b) směrnice 2012/27/EU),

c)

údaje použité při výpočtu konečné spotřeby energie a zdroje těchto údajů, včetně odůvodnění využití alternativních statistických zdrojů, a jakékoli rozdíly ve výsledných veličinách (pokud jsou použity jiné zdroje než Eurostat).

2.   Členské státy, které se rozhodnou použít některou z možností uvedených v čl. 7 odst. 2 směrnice 2012/27/EU, informují také o výpočtu úrovně povinných úspor energie, jichž má být dosaženo za celé období od 1. ledna 2021 do 31. prosince 2030, přičemž uvedou, jak jsou zohledněny následující prvky:

a)

jejich vlastní roční míra úspor energie,

b)

jejich vlastní výchozí scénář pro výpočet a energie zcela nebo částečně spotřebovaná v dopravě, vyňatá z tohoto výpočtu [v ktoe],

c)

vypočtený objem kumulativních úspor energie za celé období od 1. ledna 2021 do 31. prosince 2030 (před uplatněním možností uvedených v písmenech b) až g) v čl. 7 odst. 4 směrnice 2012/27/EU) [v ktoe],

d)

uplatnění možností uvedených v písmenech b) až g) v čl. 7 odst. 4 směrnice 2012/27/EU:

i)

konečná spotřeba energie spotřebované při průmyslových činnostech [v ktoe] uvedených v příloze I směrnice 2003/87/ES vyňatá z tohoto výpočtu v souladu s čl. 7 odst. 4 písm. b) směrnice 2012/27/EU,

ii)

objem úspor energie [v ktoe] dosažených v odvětvích přeměny, distribuce a přenosu či přepravy energie, včetně infrastruktury pro účinné dálkové vytápění a chlazení, v souladu s čl. 7 odst. 4 písm. c) směrnice 2012/27/EU,

iii)

objem úspor energie [v ktoe] vyplývajících z individuálních opatření nově zavedených od 31. prosince 2008, jejichž dopad bude pokračovat i v roce 2020 a po tomto roce, a to v souladu s čl. 7 odst. 4 písm. d) směrnice 2012/27/EU,

iv)

objem úspor energie [v ktoe], které vyplývají z politických opatření, pokud lze prokázat, že tato politická opatření vedla k individuálním opatřením realizovaným mezi 1. lednem 2018 a 31. prosincem 2020, která přinesou úspory po 31. prosinci 2020, v souladu s čl. 7 odst. 4 písm. e) směrnice 2012/27/EU,

v)

objem úspory energie [v ktoe] vyrobené na budovách nebo uvnitř budov pro vlastní potřebu v důsledku politických opatření podporujících nové instalace technologií pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů v souladu s čl. 7 odst. 4 písm. f) směrnice 2012/27/EU),

vi)

objem úspor energie [v ktoe], jež přesahují povinné úspory energie za období mezi 1. lednem 2014 a 31. prosincem 2020 a které členské státy počítají v rámci období od 1. ledna 2021 do 31. prosince 2030 v souladu s čl. 7 odst. 4 písm. g) směrnice 2012/27/EU),

e)

celkový objem kumulativních úspor energie (po uplatnění možností uvedených v čl. 7 odst. 4 písm. b) až g) směrnice 2012/27/EU).

3.   Politická opatření, jejichž cílem je dosáhnout úspor požadovaných v čl. 7 odst. 1 směrnice 2012/27/EU:

3.1.   Systémy povinného zvyšování energetické účinnosti uvedené v článku 7a směrnice 2012/27/EU:

a)

popis systému povinného zvyšování energetické účinnosti;

b)

očekávaný kumulativní a roční objem úspor a trvání kontrolního období;

c)

povinné strany a jejich závazky;

d)

cílová odvětví;

e)

způsobilá opatření v rámci tohoto opatření;

f)

informace o uplatnění těchto ustanovení směrnice 2012/27/EU:

i)

v příslušných případech konkrétní opatření, podíl úspor, jichž má být dosaženo v domácnostech postižených energetickou chudobou v souladu s čl. 7 odst. 11;

ii)

úspory energie dosažené poskytovateli energetických služeb nebo jinými třetími stranami v souladu s čl. 7a odst. 6 písm. a);

iii)

„započítávání úspor“ v souladu s čl. 7a odst. 6 písm. b);

g)

případně informace o obchodování s úsporami energie.

3.2   Alternativní opatření uvedená v článku 7b a v čl. 20 odst. 6 směrnice 2012/27/EU (nedaňová):

a)

druh politického opatření;

b)

stručný popis politického opatření zahrnující hlavní rysy návrhu pro každé oznámené politické opatření;

c)

očekávaný celkový kumulativní a roční objem úspor na každé opatření, případně objem úspor energie za kterékoli dílčí období;

d)

prováděcí veřejné orgány, zúčastněné nebo pověřené strany a jejich závazky při provádění politických opatření;

e)

cílová odvětví;

f)

způsobilá opatření v rámci tohoto opatření;

g)

v příslušných případech konkrétní politická opatření nebo individuální opatření zaměřená na energetickou chudobu.

3.3.   Informace o daňových opatřeních:

a)

stručný popis daňového opatření;

b)

délka trvání daňového opatření;

c)

prováděcí veřejný orgán;

d)

očekávaný kumulativní a roční objem úspor na opatření;

e)

cílová odvětví a segmenty daňových poplatníků;

f)

metodika výpočtu, včetně uvedení, která elasticita cen byla v souladu s přílohou V bodem 4 směrnice 2012/27/EU použita a jak byla stanovena.

4.   Metodika výpočtu pro opatření oznámená podle článků 7a a 7b a čl. 20 odst. 6 směrnice 2012/27/EU (kromě daňových opatření):

a)

použité metody měření uvedené v bodě 1 přílohy V směrnice 2012/27/EU;

b)

metoda pro vyjádření úspor energie (primární nebo konečné úspory energie);

c)

životní cykly opatření, míra, se kterou dochází ke snižování úspor v průběhu času, a přístup použitý pro zohlednění životního cyklu úspor;

d)

stručný popis metodiky výpočtu, včetně toho, jak jsou zajišťovány adicionalita a významnost úspor a jaké metodiky a referenční hodnoty se použijí v případě očekávaných a poměrných úspor;

e)

informace o tom, jak se řeší možné překrývání politických a individuálních opatření, tak aby se úspory energie nezapočítávaly dvakrát;

f)

případně klimatické rozdíly a použitý přístup.

5.   Sledování a ověřování

a)

stručný popis systému sledování a ověřování a procesu ověřování;

b)

prováděcí veřejný orgán a jeho hlavní povinnosti při řízení systému sledování a ověřování ve vztahu k systému povinného zvyšování energetické účinnosti, příp. alternativním opatřením;

c)

nezávislost sledování a ověřování na povinných, zúčastněných nebo pověřených stranách;

d)

statisticky významná část opatření ke zvýšení energetické účinnosti a příslušná část a kritéria použité k určení a výběru reprezentativního vzorku;

e)

ohlašovací povinnost pro povinné strany (úspory dosažené na každou z povinných stran nebo každou podskupinou povinných stran a celkem v rámci tohoto systému);

f)

zveřejnění úspor energie dosažených (každý rok) v rámci systému povinného zvyšování energetické účinnosti a alternativních opatření;

g)

informace o právních předpisech členských států týkajících se sankcí za porušení povinností;

h)

informace o plánovaných politických opatřeních v případě, že pokrok není uspokojivý.


PŘÍLOHA IV

OBECNÝ RÁMEC PRO DLOUHODOBÉ STRATEGIE

1.   PŘEHLED A POSTUP PŘI VYPRACOVÁVÁNÍ STRATEGIÍ

1.1.   Shrnutí

1.2.   Právní a politický rámec

1.3.   Veřejné konzultace

2.   OBSAH

2.1.   CELKOVÉ SNÍŽENÍ EMISÍ SKLENÍKOVÝCH PLYNŮ A JEJICH VĚTŠÍ POHLCOVÁNÍ POMOCÍ PROPADŮ

2.1.1.   odhad snížení emisí a zvýšení jejich pohlcování do roku 2050

2.1.2.   je-li k dispozici, vnitrostátní cíl na rok 2030 a období po tomto roce a orientační milníky na rok 2040 a 2050

2.1.3.   adaptační politiky a opatření

2.2.   ENERGIE Z OBNOVITELNÝCH ZDROJŮ

2.2.1   pokud je k dispozici, odhadovaný pravděpodobný podíl energie z obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie v roce 2050

2.3.   ENERGETICKÁ ÚČINNOST

2.3.1.   pokud je k dispozici, odhadovaná pravděpodobná spotřeba energie v roce 2050

2.4.   ODVĚTVOVĚ SPECIFICKÝ RELEVANTNÍ OBSAH

2.4.1.   energetický systém

2.4.1.1.   zamýšlená nebo pravděpodobná budoucí emisní trajektorie nebo budoucí emisní rozsah

2.4.1.2.   popis hlavních faktorů ovlivňujících zvyšování energetické účinnosti, flexibility na straně poptávky a spotřeby energie a jejich vývoj po roce 2021

2.4.2.   průmyslové odvětví

2.4.2.1.   očekávané snížení emisí podle odvětví a poptávka po energii

2.4.2.2.   celkový přehled politik, stávajících plánů a opatření týkajících se snižování emisí uhlíku, jak je uvedeno v bodě 2.1 oddílu A části 1 přílohy I

2.4.3.   doprava

2.4.3.1.   očekávané zdroje emisí a energie podle typu přepravy (např. osobní automobily a dodávky, těžká nákladní silniční, lodní, letecká a železniční doprava)

2.4.3.2.   možnosti snižování emisí uhlíku

2.4.4.   zemědělství a využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF)

2.4.4.1.   podle možnosti očekávané emise podle zdrojů a podle jednotlivých skleníkových plynů

2.4.4.2.   plánované možnosti snižování emisí

2.4.4.3.   odkazy na zemědělskou politiku a politiku rozvoje venkova

3.   FINANCOVÁNÍ

3.1.   odhady potřebných investic

3.2.   politiky a opatření v oblasti souvisejícího výzkumu, vývoje a inovací

4.   HODNOCENÍ DOPADU SOCIÁLNĚ EKONOMICKÝCH ASPEKTŮ

5.   PŘÍLOHY (v případě potřeby)

5.1.   Podrobné informace o modelování (včetně předpokladů), analýze, ukazatelích apod.


PŘÍLOHA V

INFORMACE O INVENTUŘE SKLENÍKOVÝCH PLYNŮ

Část 1

Informace, které musí být obsaženy ve zprávách podle čl. 26 odst. 3:

a)

antropogenní emise skleníkových plynů uvedených v části 2 této přílohy a antropogenní emise GHG uvedených v čl. 2 odst. 1 nařízení (EU) 2018/842 za rok X-2;

b)

údaje o antropogenních emisích oxidu uhelnatého (CO), oxidu siřičitého (SO2), oxidů dusíku (NOx) a těkavých organických sloučenin za rok X-2, které jsou v souladu s údaji již vykazovanými podle článku 8 směrnice (EU) 2016/2284;

c)

antropogenní emise skleníkových plynů podle zdrojů a pohlcování CO2 pomocí propadů, vyvolané činnostmi v oblasti LULUCF za rok X-2, v souladu s metodikami uvedenými v části 3 této přílohy. Tyto údaje budou důležité taktéž pro zprávu o splnění požadavků podle článku 14 nařízení (EU) 2018/841;

d)

veškeré změny údajů uvedených v písmenech a), b) a c) za období mezi příslušným referenčním rokem nebo obdobím a rokem X-3, včetně důvodů, které k těmto změnám vedly;

e)

údaje o ukazatelích za rok X-2, jak jsou uvedeny v části 4 této přílohy;

f)

souhrnné údaje o uzavřených převodech podle článku 5 nařízení (EU) 2018/842 a článků 12 a 13 nařízení (EU) 2018/841 za rok X-1;

g)

informace o krocích podniknutých za účelem zlepšení odhadů inventury, zejména v oblastech inventury, které byly na základě odborných přezkumů předmětem úprav nebo doporučení;

h)

skutečné nebo odhadované příděly ověřených emisí vykazovaných provozovateli zařízení podle směrnice 2003/87/ES na kategorie zdrojů národní inventury skleníkových plynů a poměr těchto ověřených emisí k celkovým vykázaným emisím skleníkových plynů z těchto kategorií zdrojů za rok X-2;

i)

případně výsledky kontrol souladu emisí vykázaných při inventuře skleníkových plynů za rok X-2 s ověřenými emisemi vykázanými v souladu se směrnicí 2003/87/ES;

j)

případně výsledky kontrol souladu údajů použitých pro odhad emisí při sestavování inventury skleníkových plynů za rok X-2 s:

i)

údaji použitými pro sestavení inventury látek znečišťujících ovzduší podle směrnice (EU) 2016/2284;

ii)

údaji vykazovanými podle čl. 19 odst. 1 a přílohy VII nařízení (EU) č. 517/2014;

iii)

energetickými údaji vykazovanými v souladu s článkem 4 a přílohou B nařízení (ES) č. 1099/2008;

k)

popis případných změn vnitrostátního inventurního systému;

l)

popis případných změn vnitrostátního registru;

m)

informace o plánu v oblasti zajištění kvality a kontroly kvality, obecné hodnocení nejistoty, obecné posouzení úplnosti a veškeré další prvky zprávy o vnitrostátní inventuře skleníkových plynů nezbytné pro přípravu zprávy o inventuře skleníkových plynů v Unii;

n)

informace o záměrech členského státu využít flexibility v čl. 5 odst. 4 a 5 a čl. 7 odst. 1 nařízení (EU) 2018/842 a o použití výnosů podle čl. 5 odst. 6 uvedeného nařízení.

Členský stát může požádat Komisi o udělení výjimky z prvního pododstavce písm. c), chce-li použít jinou metodiku, než která je stanovena v části 3 této přílohy, pokud se požadovaného zlepšení metodiky nepodařilo dosáhnout včas, aby mohlo být zlepšení zohledněno v inventurách skleníkových plynů za období 2021 až 2030, nebo pokud by náklady na zlepšení metodiky byly v porovnání s přínosy plynoucími z jejího uplatňování za účelem zlepšení započítávání emisí a jejich pohlcování neúměrně vysoké vzhledem k malému významu emisí a jejich pohlcování z příslušných zásobníků uhlíku. Členské státy, které chtějí této výjimky využít, podají Komisi do 31. prosince 2020 odůvodněnou žádost, v níž uvedou, do kdy by zlepšení metodiky mohlo být provedeno, nebo navrhovanou alternativní metodiku nebo obojí, a dále posouzení možných dopadů na přesnost započítávání. Komise si může vyžádat, aby jí byly v konkrétní přiměřené lhůtě předloženy doplňující informace. Shledá-li Komise, že je žádost opodstatněná, výjimku udělí. Pokud Komise žádost zamítne, své rozhodnutí odůvodní.

Část 2

Sledované skleníkové plyny jsou:

 

oxid uhličitý (CO2)

 

methan (CH4)

 

oxid dusný (N2O)

 

fluorid sírový (SF6)

 

fluorid dusitý (NF3)

částečně fluorované uhlovodíky (HFC):

HFC-23 CHF3

HFC-32 CH2F2

HFC-41 CH3F

HFC-125 CHF2CF3

HFC-134 CHF2CHF2

HFC-134a CH2FCF3

HFC-143 CH2FCHF2

HFC-143a CH3CF3

HFC-152 CH2FCH2F

HFC-152a CH3CHF2

HFC-161 CH3CH2F

HFC-227ea CF3CHFCF3

HFC-236cb CF3CF2CH2F

HFC-236ea CF3CHFCHF2

HFC-236fa CF3CH2CF3

HFC-245fa CHF2CH2CF3

HFC-245ca CH2FCF2CHF2

HFC-365mfc CH3CF2CH2CF3

HFC-43-10mee CF3CHFCHFCF2CF3 nebo (C5H2F10)

zcela fluorované uhlovodíky (PFC):

PFC-14, perfluormethan, CF4

PFC-116, perfluorethan, C2F6

PFC-218, perfluorpropan, C3F8

PFC-318, perfluorcyklobutan, c-C4F8

perfluorcyklopropan c-C3F6

PFC-3-1-10, perfluorbutan, C4F10

PFC-4-1-12, perfluorpentan, C5F12

PFC-5-1-14, perfluorhexan, C6F14

PFC-9-1-18, C10F18

Část 3

Metodiky monitorování a vykazování v oblasti LULUCF

Zeměpisně přesné údaje o změnách ve využívání půdy v souladu s pokyny IPCC pro národní inventuru skleníkových plynů z roku 2006.

Metodika úrovně 1 v souladu s pokyny IPCC pro národní inventuru skleníkových plynů z roku 2006.

V případě emisí a pohlcení pro zásobník uhlíku představující nejméně 25–30 % emisí nebo pohlcení uhlíku v kategorii zdroje nebo propadu, jež je v národním inventurním systému členského státu upřednostněna, jelikož její odhad má významný vliv na celkovou inventuru skleníkových plynů v dané zemi z hlediska absolutní úrovně emisí a pohlcení uhlíku, trendů emisí a pohlcení uhlíku nebo nejistoty s ohledem na tyto emise a pohlcení v kategoriích využití půdy, alespoň metodika úrovně 2 v souladu s pokyny IPCC pro národní inventuru skleníkových plynů z roku 2006.

Členské státy se vybízejí, aby uplatňovaly metodiku úrovně 3 v souladu s pokyny IPCC pro národní inventuru skleníkových plynů z roku 2006.

Část 4

Ukazatele inventury

Název ukazatele

Ukazatel

PŘEMĚNA B0

Specifické emise CO2 z veřejných elektráren a z elektráren pro vlastní spotřebu v t/TJ

Emise CO2 z veřejných tepelných elektráren a z tepelných elektráren pro vlastní spotřebu v kt, rozdělené podle typu produktů – výkon u veřejných tepelných elektráren a tepelných elektráren pro vlastní spotřebu v PJ

PŘEMĚNA E0

Specifické emise CO2 z elektráren pro vlastní spotřebu v t/TJ

Emise CO2 z elektráren pro vlastní spotřebu v kt, rozdělené podle typu produktů – výkon u tepelných elektráren pro vlastní spotřebu v PJ

PRŮMYSL A1.1

Celková náročnost ocelářského a hutního průmyslu vůči CO2, t/mil. eur

Celkové emise CO2 z ocelářského a hutního průmyslu v kt, rozdělené podle hrubé přidané hodnoty – ocelářský a hutní průmysl

PRŮMYSL A1.2

Energetická náročnost chemického průmyslu vůči CO2, t/mil. eur

Energetické emise CO2 z chemického průmyslu v kt, rozdělené podle hrubé přidané hodnoty – chemický průmysl

PRŮMYSL A1.3

Energetická náročnost vůči CO2 – sklářský a hrnčířský průmysl, průmysl stavebních materiálů, t/mil. eur

Energetické emise CO2 ze sklářského a hrnčířského průmyslu a průmyslu stavebních materiálů v kt, rozdělené podle hrubé přidané hodnoty – sklářský a hrnčířský průmysl, průmysl stavebních materiálů

PRŮMYSL A1.4

Energetická náročnost vůči CO2 – potravinářský, nápojový a tabákový průmysl, t/mil. eur

Energetické emise CO2 z potravinářského, nápojového a tabákového průmyslu v kt, rozdělené podle hrubé přidané hodnoty – potravinářský, nápojový a tabákový průmysl, v mil. eur (EC95)

PRŮMYSL A1.5

Energetická náročnost z hlediska CO2 – papír a papírenský průmysl, v t/mil. eur

Energetické emise CO2 z papíru a papírenského průmyslu v kt – hrubá přidaná hodnota – papír a papírenský průmysl, v mil. eur (EC95)

DOMÁCNOST A0

Specifické emise CO2 domácností z vytápění, t/m2

Emise CO2 domácností z vytápění, rozdělené podle výměry plochy trvale obydlených obydlí, v mil. m2

SLUŽBY B0

Specifické emise CO2 soukromého a veřejného sektoru z vytápění, kg/m2

Emise CO2 z vytápění v komerčním a veřejném sektoru v kt, rozdělené podle výměry plochy služebních budov v mil. m2

DOPRAVA B0

Specifické emise CO2 z nafty z osobních automobilů, g/100 km

DOPRAVA B0

Specifické emise CO2 z benzínu z osobních automobilů, g/100 km


PŘÍLOHA VI

INFORMACE O POLITIKÁCH A OPATŘENÍCH V OBLASTI EMISÍ SKLENÍKOVÝCH PLYNŮ

Informace, které musejí být obsaženy ve zprávách podle článku 18:

a)

popis vnitrostátního systému pro podávání zpráv o politikách a opatřeních nebo skupinách opatření a pro vykazování odhadů antropogenních emisí skleníkových plynů ze zdrojů a jejich pohlcování pomocí propadů v souladu s čl. 39 odst. 1 nebo informace o veškerých změnách tohoto systému, pokud byl již tento popis poskytnut;

b)

aktualizace týkající se dlouhodobých strategií uvedených v článku 15 a pokroku při provádění těchto strategií;

c)

informace o vnitrostátních politikách a opatřeních nebo souborech opatření a o provádění politik a opatření nebo souborů opatření Unie, které omezují nebo snižují emise skleníkových plynů ze zdrojů nebo podporují jejich pohlcování pomocí propadů, poskytované v rozlišení podle odvětví a uspořádané podle jednotlivých plynů nebo skupin plynů (HFC a PFC) uvedených v části 2 přílohy V. Tyto informace musejí odkazovat na platnou a příslušnou vnitrostátní nebo unijní politiku a zahrnují:

i)

cíl politiky nebo opatření a stručný popis politiky nebo opatření;

ii)

druh politického nástroje;

iii)

stav provádění politiky nebo opatření nebo souborů opatření;

iv)

ukazatele použité ke sledování a hodnocení pokroku v průběhu času;

v)

jsou-li k dispozici, kvantitativní odhady účinků na emise skleníkových plynů ze zdrojů a jejich pohlcení pomocí propadů rozdělené podle:

výsledků předběžných hodnocení účinků jednotlivých politik a opatření nebo jejich souborů týkajících se zmírňování změny klimatu. Odhady se poskytují na období čtyř po sobě jdoucích budoucích let končící číslicí 0 nebo 5, které bezprostředně následuje po roce, za nějž se podává zpráva, přičemž se rozlišuje mezi emisemi skleníkových plynů, na něž se vztahují směrnice 2003/87/ES, nařízení (EU) 2018/842 a nařízení (EU) 2018/841;

výsledků následných hodnocení účinků jednotlivých politik a opatření nebo jejich souborů týkajících se zmírňování změny klimatu, jsou-li k dispozici, přičemž se rozlišuje mezi emisemi skleníkových plynů, na něž se vztahují směrnice 2003/87/ES, nařízení (EU) 2018/842 a nařízení (EU) 2018/841;

vi)

dostupné odhady předpokládaných nákladů a přínosů politik a opatření, jakož i odhady realizovaných nákladů a přínosů politik a opatření;

vii)

veškeré stávající odkazy na hodnocení nákladů a účinků vnitrostátních politik a opatření, na informace o provádění politik a opatření Unie, které omezují nebo snižují emise skleníkových plynů ze zdrojů nebo podporují pohlcování pomocí propadů, a na podpůrné technické zprávy;

viii)

hodnocení přispění dané politiky nebo opatření k dosažení dlouhodobé strategie uvedené v článku 15;

d)

informace o plánovaných dodatečných politikách a opatřeních nebo skupinách opatření, jejichž smyslem je omezit emise skleníkových plynů nad rámec vnitrostátních závazků podle nařízení (EU) 2018/842 a nařízení (EU) 2018/841;

e)

informace o spojitosti mezi jednotlivými politikami a opatřeními nebo skupinami opatření vykázanými v souladu s písmenem c) a tím, jakým způsobem tyto politiky a opatření nebo skupiny opatření přispívají k jednotlivým odhadovaným scénářům.


PŘÍLOHA VII

INFORMACE O ODHADECH V OBLASTI EMISÍ SKLENÍKOVÝCH PLYNŮ

Informace, které musejí být obsaženy ve zprávách podle článku 18:

a)

odhady bez opatření, jsou-li k dispozici, odhady s opatřeními, a jsou-li k dispozici, odhady s dodatečnými opatřeními;

b)

celkové odhady skleníkových plynů a samostatné odhady předpokládaných emisí skleníkových plynů pro zdroje emisí, na něž se vztahuje směrnice 2003/87/ES a nařízení (EU) 2018/842 a odhadované emise podle zdrojů a jejich pohlcování podle propadů v souladu s nařízením (EU) 2018/841;

c)

dopad politik a opatření určených podle čl. 18 odst. 1 písm. a). Jestliže tyto politiky a opatření zahrnuty nejsou, je zapotřebí tuto skutečnost jasně uvést a vysvětlit;

d)

výsledky analýzy citlivosti provedené za účelem sestavení odhadů a informace o použitých modelech a parametrech;

e)

veškeré příslušné odkazy na hodnocení a technické zprávy, na nichž jsou založeny odhady uvedené v čl. 18 odst. 4.


PŘÍLOHA VIII

INFORMACE O VNITROSTÁTNÍCH ADAPTAČNÍCH OPATŘENÍCH, FINANČNÍ A TECHNICKÉ PODPOŘE POSKYTNUTÉ ROZVOJOVÝM ZEMÍM A VÝNOSECH Z DRAŽEB

Část 1

Podávání zpráv o adaptačních opatřeních

Informace, které mají být obsaženy ve zprávách podle čl. 19 odst. 1:

a)

hlavní cíle, plány a institucionální rámec pro adaptaci;

b)

odhady klimatických změn, včetně extrémních meteorologických jevů, dopady klimatických změn, posouzení klimatické zranitelnosti, rizik a hlavních klimatických nebezpečí;

c)

adaptační schopnost;

d)

adaptační plány a strategie;

e)

rámec pro sledování a hodnocení;

f)

pokrok v implementaci, včetně osvědčených postupů a změn řízení.

Část 2

Podávání zpráv o podpoře poskytované rozvojovým zemím

Informace, které mají být obsaženy ve zprávách podle čl. 19 odst. 3:

a)

údaje o finanční podpoře vyčleněné a poskytnuté rozvojovým zemím v roce X-1, zahrnující:

i)

kvantitativní údaje o veřejných a uvolněných finančních prostředcích členských států. Údaje o finančních tocích se musejí zakládat na tzv. „ukazatelích z Ria“ pro podporu spojenou se zmírňováním změny klimatu a podporu spojenou s přizpůsobováním se změně klimatu a další sledovací systémy, které představil výbor pro rozvojovou pomoc OECD;

ii)

kvalitativní metodické údaje popisující metodu použitou k výpočtu kvantitativních údajů, včetně vysvětlení metodiky měření jejich údajů a případně také další informace o definicích a metodikách použitých k výpočtu, zejména v případě údajů vykazovaných o uvolněných finančních tocích;

iii)

dostupné údaje o činnosti členských států spojené s projekty poskytování technologií nebo s projekty budování kapacit pro rozvojové země podle UNFCCC hrazených z veřejných prostředků, včetně informace, zda se poskytnutá technologie nebo projekt budování kapacit použily k zmírnění dopadů nebo přizpůsobení se dopadům změny klimatu, dále údaje o přijímající zemi, pokud možno o objemu poskytnuté podpory a druhu poskytnuté technologie nebo projektu budováni kapacity;

b)

dostupné údaje za rok X a následující roky o plánovaném poskytování podpory, včetně údajů o plánované činnosti spojené s projekty poskytnutí technologií nebo s projekty budování kapacit pro rozvojové země podle úmluvy UNFCCC hrazených z veřejných prostředků a o technologiích, jež mají být poskytnuty, a projektech budování kapacity, včetně informace, zda je přenesená technologie nebo projekt budování kapacit určen ke zmírnění dopadů nebo přizpůsobení se dopadům změny klimatu, dále údaje o přijímající zemi, pokud možno o objemu podpory a druhu technologií, jež mají být poskytnuty nebo projektu budování kapacity.

Část 3

Podávání zpráv o výnosech z dražeb

Informace, které mají být obsaženy ve zprávách podle čl. 19 odst. 2:

a)

informace o použití výnosů v roce X-1, které členský stát získal z dražeb povolenek v souladu s čl. 10 odst. 1 směrnice 2003/87/ES, včetně informací o těchto výnosech, které byly použity k jednomu nebo více z účelů uvedených v čl. 10 odst. 3 uvedené směrnice, nebo o ekvivalentu těchto výnosů ve finanční hodnotě a o opatřeních přijatých podle uvedeného článku;

b)

informace o používání všech výnosů, podle určení členského státu, které získal z dražeb povolenek v oblasti letectví v souladu s čl. 3d odst. 1 nebo 2 směrnice 2003/87/ES; tyto informace se poskytnou v souladu s čl. 3d odst. 4 uvedené směrnice.

Výnosy z dražeb, které nebyly vyplaceny v okamžiku, kdy členský stát podává Komisi zprávu v souladu s čl. 19 odst. 2, se kvantifikují a vykazují ve zprávách za následující roky.


PŘÍLOHA IX

DALŠÍ POVINNOSTI PŘI PODÁVÁNÍ ZPRÁV

Část 1

Další povinnosti při podávání zpráv v oblasti energie z obnovitelných zdrojů

Není-li uvedeno jinak, jsou podle čl. 20 písm. c) zahrnuty tyto doplňkové informace:

a)

fungování systému potvrzení o původu elektřiny, plynu a vytápění a chlazení z obnovitelných zdrojů, míra vydávání a rušení potvrzení původu a výsledná roční vnitrostátní spotřeba energie z obnovitelných zdrojů, jakož i opatření přijatá za účelem zajištění spolehlivosti systému a jeho ochrany proti podvodům;

b)

objem biopaliv, bioplynu, pohonných hmot z obnovitelných zdrojů, které nemají biologický původ, recyklovaných paliv s obsahem uhlíku a elektřiny z obnovitelných zdrojů spotřebovaných v dopravě, případně jejich účinnost v oblasti úspory skleníkových plynů, přičemž je nutné odlišit pohonné hmoty vyrobené z různých druhů potravinářských a krmných plodin a jednotlivé druhy vstupních surovin uvedené v příloze IX směrnice (EU) 2018/2001;

c)

vývoj dostupnosti, původu a užití zdrojů biomasy pro energetické účely;

d)

změny cen komodit a využívání půdy v rámci členského státu spojené se zvýšeným využitím biomasy a jiných forem energie z obnovitelných zdrojů;

e)

odhadovaná přebytečná výroba energie z obnovitelných zdrojů, která by mohla být převedena do jiných členských států, tak aby mohly dodržet čl. 3 odst. 3 směrnice (EU) 2018/2001 a splnit vnitrostátní příspěvky a trajektorie uvedené v čl. 4 písm. a) bodě 2 tohoto nařízení;

f)

případně odhadovaná poptávka po energii z obnovitelných zdrojů, která musí být do roku 2030 uspokojena jinými prostředky než domácí výrobou, včetně dovážených surovin pro zpracování biomasy;

g)

technický vývoj a využívání biopaliv vyrobených ze vstupních surovin uvedených v příloze IX směrnice (EU) 2018/2001;

h)

je-li k dispozici, odhadovaný dopad výroby nebo užívání biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy na biologickou rozmanitost, vodní zdroje, dostupnost a kvalitu vody, kvalitu půdy a ovzduší v členských státech;

i)

zaznamenané případy podvodu ve spotřebitelském řetězci biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy;

j)

informace o tom, jak byl odhadnut podíl biologicky rozložitelného odpadu v odpadu použitém k výrobě energie a jaké kroky byly podniknuty za účelem zlepšení a ověření těchto odhadů;

k)

výroba elektřiny a tepla z obnovitelných zdrojů energie v budovách, včetně dílčích údajů o energii vyrobené, spotřebované a dodané do sítě solárními fotovoltaickými systémy, solárními termálními systémy, biomasou, tepelnými čerpadly, geotermálními systémy, jakož i dalšími decentralizovanými systémy výroby energie z obnovitelných zdrojů;

l)

případně podíl energie z obnovitelných zdrojů na dálkovém vytápění, jakož i energie z obnovitelných zdrojů vyrobené městy a společenstvími pro obnovitelné zdroje;

m)

primární dodávky pevné biomasy (v 1 000 m3, kromě informací podle odst. 1 písm. b) podbodu iii), které jsou uváděny v tunách):

1)

lesní biomasa používaná pro výrobu energie (domácí výroba a dovoz):

a)

primární biomasa z lesů používaná přímo na výrobu energie:

i)

pokud možno větve a koruny stromů (vykazování je dobrovolné)

ii)

případně pařezy (vykazování je dobrovolné)

iii)

kulatina (dělená na průmyslovou kulatinu a palivové dřevo)

b)

případně druhotné průmyslové produkty z lesních zdrojů používané přímo pro výrobu energie:

i)

případně kůra

ii)

štěpiny, piliny a další částečky dřeva

iii)

případně černý louh a surový tallový olej

c)

pokud možno dřevo od konečného spotřebitele používané přímo na výrobu energie

d)

palivo ze zpracovaného dřeva, vyrobené ze surovin, které nebyly započítány v souladu s body 1a), 1b) nebo 1c):

i)

případně dřevěné uhlí

ii)

dřevěné pelety a dřevěné brikety

2)

pokud možno zemědělská biomasa používaná pro výrobu energie (domácí výroba, dovoz a vývoz):

a)

energetické plodiny pro výrobu elektřiny a tepla (včetně rychle rostoucích dřevin pěstovaných na výmladkových plantážích)

b)

rezidua zemědělských plodin pro výrobu elektřiny a tepla

3)

pokud možno biomasa z organického odpadu používaná pro výrobu energie (domácí výroba, dovoz a vývoz):

a)

podíl organických složek na průmyslovém odpadu

b)

podíl organických složek na komunálním odpadu

c)

odpadní kaly

n)

konečná spotřeba energie pevné biomasy (objem pevné biomasy použité pro výrobu energie v následujících odvětvích):

1)

energetické odvětví:

a)

elektřina

b)

kombinovaná výroba elektřiny a tepla

c)

teplo

2)

interní spotřeba průmyslového sektoru (spotřebovaná a závodně vyrobená elektřina, kombinovaná výroba tepla a elektřiny a teplo)

3)

přímá konečná spotřeba v oblasti bydlení

4)

ostatní.

Část 2

Další povinnosti při podávání zpráv v oblasti energetické účinnosti

V oblasti energetické účinnosti jsou podle čl. 21 písm. c) zahrnuty tyto doplňkové informace:

a)

hlavní legislativní a nelegislativní politiky, opatření, finanční opatření a programy, které byly provedeny v roce X-2 a X-1 (kde X je rok, kdy má být zpráva podána) za účelem dosažení jejich cílů stanovených v souladu s čl. 4 písm. b) a které podporují trhy s energetickými službami, zlepšují energetickou náročnost budov, opatření k využití potenciálu infrastruktury v oblasti plynu a elektřiny a vytápění a chlazení z hlediska energetické účinnosti, zlepšení informování a kvalifikace, jiná opatření na podporu energetické účinnosti;

b)

kumulativní objem úspory energie dosažené pomocí článku 7 směrnice 2012/27/EU v letech X-3 a X-2;

c)

objem úspory dosažené na základě politických opatření zaměřených na snižování energetické chudoby v souladu s čl. 7 odst. 11 směrnice 2012/27/EU;

d)

případně objem úspory energie dosažené v souladu s čl. 7 odst. 4 písm. c) směrnice 2012/27/EU);

e)

pokrok v každém odvětví a důvody, proč spotřeba energie zůstala stabilní nebo rostla v roce X-3 a X-2 v odvětvích konečné spotřeby energie;

f)

celková podlahová plocha budov s celkovou užitnou podlahovou plochou přesahující 250 m2 ve vlastnictví nebo užívání ústředních vládních institucí členských států, které k 1. lednu roku X-2 a X-1 nesplnily požadavky na energetickou náročnost uvedené v čl. 5 odst. 1 směrnice 2012/27/EU;

g)

celková podlahová plocha vytápěných nebo chlazených budov ve vlastnictví a v užívání ústředních vládních institucí členských států, které byly renovovány v roce X-3 a X-2 podle čl. 5 odst. 1 směrnice 2012/27/EU, nebo objem úspor energie ve způsobilých budovách ve vlastnictví a v užívání jejich ústředních vládních institucí podle čl. 5 odst. 6 směrnice 2012/27/EU;

h)

počet energetických auditů vypracovaných v roce X-3 a X-2. Dále celkový odhadovaný počet velkých společností na jejich území, na něž se vztahuje čl. 8 odst. 4 směrnice 2012/27/EU, a počet energetických auditů vypracovaných v těchto podnicích v roce X-3 a X-2;

i)

použitý vnitrostátní primární energetický faktor pro elektřinu a odůvodnění, pokud se tento faktor liší od standardního koeficientu uvedeného ve 3. poznámce pod čarou v příloze IV směrnice 2012/27/EU;

j)

počet a podlahová plocha nových a zrenovovaných budov s téměř nulovou spotřebou energie v roce X-2 a X-1 podle článku 9 směrnice 2010/31/EU, které budou v případě potřeby založeny na statistickém vzorku;

k)

internetový odkaz na webovou stránku, kde lze dohledat seznam nebo rozhraní poskytovatelů energetických služeb uvedené v čl. 18 odst. 1 písm. c) směrnice 2012/27/EU.


PŘÍLOHA X

ZPRÁVA UNIE O UDRŽITELNOSTI V OBLASTI BIOENERGIE

Zpráva EU o udržitelnosti v oblasti bioenergie zabývající se energií z biomasy, která má být Komisí schválena každé dva roky společně se zprávou o stavu energetické unie podle čl. 35 odst. 2 písm. d), obsahuje alespoň následující informace:

a)

relativní environmentální výhody a náklady jednotlivých biopaliv, biokapalin a paliv vyráběných z biomasy, účinky dovozní politiky Unie na tuto oblast, důsledky zabezpečení dodávek energie a možnosti, jak zajistit vyrovnaný přístup mezi domácí výrobou a dovozem;

b)

dopad výroby a používání biomasy na udržitelnost v Unii a třetích zemích, včetně dopadů na biologickou rozmanitost;

c)

data a analýzy současné a předpokládané dostupnosti udržitelné biomasy a poptávky po ní, včetně dopadu rostoucí poptávky po biomase na odvětví využívající tuto surovinu;

d)

technický vývoj a využívání biopaliv vyrobených ze vstupních surovin uvedených v příloze IX směrnice (EU) 2018/2001 a posouzení dostupnosti vstupních surovin a konkurence mezi zdroji, se zohledněním zásad oběhového hospodářství a hierarchie způsobů nakládání s odpady podle směrnice 2008/98/EC;

e)

informace o dostupných výsledcích vědeckého výzkumu ohledně nepřímých změn ve využívání půdy ve vztahu ke všem způsobům výroby a analýza těchto výsledků, včetně posouzení, zda lze zmenšit míru neurčitosti zjištěnou při analýze, z níž vycházejí odhady emisí vyplývajících z nepřímé změny ve využívání půdy, a zda lze přitom započítat faktor případného dopadu politiky Unie, jako je politika v oblasti životního prostředí, klimatu a zemědělství;

f)

s ohledem na třetí země i členské státy, které jsou významnými zdroji biopaliva, biokapalin a paliv z biomasy spotřebovaných v rámci Unie, informace o vnitrostátních opatřeních přijatých za účelem dodržování kritérií udržitelnosti a kritérií pro úsporu emisí skleníkových plynů stanovených v čl. 29 odst. 2 až 7 a 10 směrnice (EU) 2018/2001 na ochranu půdy, vody a ovzduší a

g)

souhrnné údaje z databáze uvedené v čl. 28 odst. 2 směrnice (EU) 2018/2001.

Při podávání zpráv o úspoře emisí skleníkových plynů při používání biomasy použije Komise objemy vykázané členskými státy podle písm. b) části 1 přílohy IX tohoto nařízení, včetně předběžných průměrných hodnot odhadovaných emisí vyplývajících z nepřímé změny ve využívání půdy a souvisejícího rozmezí odvozeného z analýzy citlivosti uvedených v příloze VIII směrnice (EU) 2018/2001. Komise zveřejní údaje o předběžných průměrných hodnotách odhadovaných emisí vyplývajících z nepřímé změny ve využívání půdy a souvisejícím rozmezí odvozeném z analýzy citlivosti. Komise dále zhodnotí, zda a jak se odhad přímých úspor emisí změní, započítají-li se v rámci substitučního přístupu druhotné produkty.


PŘÍLOHA XI

NEPOVINNÉ SYSTÉMY, PRO KTERÉ KOMISE PŘIJALA ROZHODNUTÍ PODLE ČL. 30 ODST. 4 SMĚRNICE (EU) 2018/2001

Zpráva o nepovinných systémech, pro které Komise přijala rozhodnutí podle čl. 30 odst. 4 směrnice (EU) 2018/2001, která má být Komisí přijata každé dva roky společně se zprávou o stavu energetické unie podle čl. 35 odst. 2 písm. e), obsahuje hodnocení Komise alespoň u následujících prvků:

a)

nezávislosti, postupů a četnosti auditů, jak pokud jde o to, co je k těmto aspektům uvedeno v dokumentaci k příslušnému režimu v době jeho schválení Komisí, tak v porovnání s osvědčenými odvětvovými postupy;

b)

dostupnosti, zkušeností a transparentnosti při uplatňování metod zjišťování nedodržení předpisů a řešení těchto případů, zejména s ohledem na řešení situací závažného pochybení na straně subjektů účastnících se daného systému nebo obvinění z těchto pochybení;

c)

transparentnosti, zejména ve vztahu k přístupnosti systému, dostupnosti překladů do příslušných jazyků zemí a regionů, z nichž suroviny pocházejí, dostupnosti seznamu certifikovaných hospodářských subjektů a příslušných certifikátů a dostupnosti auditorských zpráv;

d)

zapojení zúčastněných stran, zejména pokud jde o konzultace s původními a místními společenstvími před přijetím rozhodnutí v průběhu vytváření a přezkumu systému i v průběhu auditů a reakce na jejich příspěvky;

e)

celkové propracovanosti systému, především v kontextu pravidel pro akreditaci, kvalifikaci a nezávislost auditorů a příslušných orgánů systému;

f)

jsou-li k dispozici, aktualizací daného systému v závislosti na trhu, množství certifikovaných vstupních surovin a biopaliv podle zemí původu a podle druhů, počtu účastníků;

g)

snadnosti a účinnosti zavádění metody, která sleduje doklady o souladu s kritérii udržitelnosti, jež jsou v rámci systému předávány jeho účastníkům, přičemž taková metoda má sloužit jako prostředek k předcházení podvodům, zejména se zaměřením na odhalování a potírání podezření z podvodů a jiných nesrovnalostí a na navazující opatření, a případně počtu odhalených případů podvodů a nesrovnalostí;

h)

možností subjektů získat oprávnění k uznávání a sledování certifikačních orgánů;

i)

kritérií pro uznávání nebo akreditaci certifikačních orgánů;

j)

pravidel, jak má být prováděno sledování certifikačních orgánů;

k)

způsobů, jak usnadnit nebo zdokonalit prosazování osvědčených postupů.


PŘÍLOHA XII

NÁRODNÍ INVENTURNÍ SYSTÉMY

Informace uvedené v článku 37 zahrnují:

a)

údaje a metody vykazované u činností a zařízení v souladu se směrnicí 2003/87/ES pro účely vypracování národních inventur skleníkových plynů za účelem zajištění jednotnosti emisí skleníkových plynů vykazovaných v rámci EU ETS a v národních inventurách skleníkových plynů;

b)

údaje o fluorovaných plynech v příslušných oblastech shromážděné prostřednictvím systémů vykazování vytvořených podle článku 20 nařízení (EU) č. 517/2014 pro účely vypracování národních inventur skleníkových plynů;

c)

emise, výchozí údaje a metodiky vykazované zařízeními podle nařízení (ES) č. 166/2006 pro účely vypracování národních inventur skleníkových plynů;

d)

údaje vykazované podle nařízení (ES) č. 1099/2008;

e)

údaje shromážděné prostřednictvím zeměpisného sledování pozemků v rámci stávajících programů a průzkumů Unie a členských států včetně rámcového průzkumu LUCAS o využívání půdy a jejího krajinného krytu a programu Copernicus.


PŘÍLOHA XIII

SROVNÁVACÍ TABULKA

Nařízení (EU) č. 525/2013

Toto nařízení

Článek 1

Článek 1 odst. 1

Článek 2

Článek 3

Článek 4

Článek 15

Článek 5

Čl. 37 odst. 1, 2 a 6; příloha XII

Článek 6

Čl. 37 odst. 3 a 6

Článek 7

Čl. 26 odst. 3,4, 6 a 7; příloha V

Článek 8

Článek 26 odst. 2 a 7

Článek 9

Čl. 37 odst. 4 a 5

Článek 10

Článek 40

Článek 11

Článek 12

Článek 39

Článek 13

Čl. 18 odst. 1 písm. a); čl. 18 odst. 3 a 4; příloha VI

Článek 14

Čl. 18 odst. 1 písm. b); čl. 18 odst. 2, 3 a 4; příloha VII

Článek 15

Čl. 19 odst. 1; příloha VIII, část 1

Článek 16

Čl. 19 odst. 3 a příloha VIII, část 2

Článek 17

Čl. 19 odst. 2,4 a 5; příloha VIII, část 3

Článek 18

Čl. 17 odst. 2 druhý pododstavec;

Článek 19

Článek 20

Článek 21

Čl. 29 odst. 1 písm. c) a čl. 29 odst. 5 a 7;

Článek 22

Článek 23

Čl. 41 odst. 1 písm. d), e), f), g) a h)

Článek 24

Článek 42

Článek 25

Článek 26

Čl. 44 odst. 1 písm. a) a čl. 44 odst. 2, 3 a 6

Článek 27

Článek 28

Článek 57

Článek 29


21.12.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 328/78


NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2018/2000

ze dne 12. prosince 2018,

kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 516/2014, pokud jde o změnu přidělení zbývajících finančních prostředků přidělených na podporu provádění rozhodnutí Rady (EU) 2015/1523 a (EU) 2015/1601 nebo jejich přidělení na jiné akce v rámci národních programů

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 78 odst. 2 a čl. 79 odst. 2 a 4 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

v souladu s řádným legislativním postupem (1),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Účelem tohoto nařízení je umožnit změnu přidělení zbývajících finančních prostředků přidělených na podporu provádění rozhodnutí Rady (EU) 2015/1523 (2) a (EU) 2015/1601 (3) podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 516/2014 (4) nebo jejich přidělení na jiné akce v rámci národních programů v souladu s prioritami Unie a potřebami členských států ve specifické oblasti azylu a migrace. Je také třeba zajistit, aby k takové změně přidělení došlo transparentním způsobem.

(2)

Komise přidělila národním programům členských států v rámci Azylového, migračního a integračního fondu finanční prostředky na podporu provádění rozhodnutí (EU) 2015/1523 a (EU) 2015/1601. Rozhodnutí (EU) 2015/1601 bylo změněno rozhodnutím Rady (EU) 2016/1754 (5). Uvedená rozhodnutí nyní pozbyla platnosti.

(3)

Část finančních prostředků přidělených podle rozhodnutí (EU) 2015/1523 a (EU) 2015/1601 v roce 2016 a v některých případech v roce 2017 je nadále dostupná v národních programech členských států.

(4)

Členské státy by měly mít možnost využít zbývající finanční prostředky k tomu, aby mohly pokračovat v provádění relokace tím, že se tyto prostředky v národních programech znovu přidělí na tutéž akci. Členské státy by měly znovu přidělit nebo převést alespoň 20 % těchto prostředků na akce v rámci národních programů na přesun žadatelů o mezinárodní ochranu nebo osob požívajících mezinárodní ochrany, na znovuusídlení a jiné humanitární přijímání ad hoc a na přípravná opatření pro přesun žadatelů o mezinárodní ochranu po jejich příjezdu do Unie, a to i po moři, nebo pro přesun osob požívajících mezinárodní ochrany. Tato opatření by měla zahrnovat pouze opatření uvedená v čl. 5 odst. 1 druhém pododstavci písm. a), b), e) a f) nařízení (EU) č. 516/2014.

(5)

Členské státy by měly mít možnost po řádném odůvodnění v revizi svých národních programů využít až 80 % těchto finančních prostředků k řešení jiných problémů v oblasti azylu a migrace v souladu s nařízením (EU) č. 516/2014. Potřeby členských států v této oblasti jsou i nadále značné. Nově přidělit zbývající prostředky na tutéž akci nebo je převést na jiné akce v rámci národního programu by mělo být možné pouze jednou a se souhlasem Komise. Členské státy by měly zajistit, aby při přidělování finančních prostředků byly plně dodržovány zásady stanovené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 (6), zejména zásady účinnosti a transparentnosti.

(6)

Měla by být rozšířena cílová skupina způsobilá pro přesun a zvýšen počet členských států, z nichž je přesun uskutečňován, aby členské státy měly při provádění těchto přesunu větší flexibilitu, a to s přihlédnutím ke konkrétním potřebám nezletilých osob bez doprovodu nebo jiných zranitelných žadatelů a ke konkrétní situaci rodinných příslušníků osob požívajících mezinárodní ochrany. Tato rozšíření a zvýšení by se měla odrazit ve specifických ustanoveních týkajících se jednorázových částek na znovuusídlení a na přesun osob požívajících mezinárodní ochrany z jednoho členského státu do jiného.

(7)

Členské státy a Komise by měly mít dostatek času na revizi národních programů tak, aby byly tyto programy přizpůsobeny příslušným změnám, které toto nařízení stanoví. Z tohoto důvodu by se na zbývající finanční prostředky přidělené na podporu provádění rozhodnutí (EU) 2015/1523 a (EU) 2015/1601 měla uplatnit odchylka od čl. 50 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 514/2014 (7), kterou se lhůta pro zrušení závazku prodlužuje o šest měsíců, aby bylo možné dokončit postup pro revizi národních programů, jak je uveden v článku 14 nařízení (EU) č. 514/2014.

(8)

Členské státy by měly mít rovněž dostatek času na to, aby použily finanční prostředky, které byly znovu přiděleny na tutéž akci nebo převedeny na jiné akce, ještě před zrušením těchto prostředků. Proto v případě, že Komise taková nová přidělení nebo převody prostředků v rámci národního programu schválí, měly by se dotyčné finanční prostředky považovat za přidělené v roce, v němž došlo k revizi národního programu, kterou se schvaluje dotyčné nové přidělení nebo převod.

(9)

Komise by měla Evropskému parlamentu a Radě každoročně podávat zprávu o využívání zdrojů určených na přesun žadatelů o mezinárodní ochranu a osob požívajících mezinárodní ochrany, zejména pokud jde o převod finančních prostředků na jiné akce v rámci národních programů, jak stanoví toto nařízení.

(10)

Tímto nařízením nejsou dotčeny finanční prostředky, které jsou dostupné podle článku 17 nařízení (EU) č. 516/2014.

(11)

Dosahováním cílů tohoto nařízení nejsou dotčena probíhající jednání týkající se reformy nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 (8).

(12)

V souladu s články 1 a 2 a čl. 4a odst. 1 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) a ke Smlouvě o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), a aniž je dotčen článek 4 uvedeného protokolu, se Spojené království neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(13)

V souladu s článkem 3 a čl. 4a odst. 1 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, oznámilo Irsko dopisem ze dne 7. prosince 2018 své přání účastnit se přijímání a používání tohoto nařízení.

(14)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(15)

Vzhledem k tomu, že je třeba zabránit zrušení zbývajících finančních prostředků přidělených na podporu provádění rozhodnutí (EU) 2015/1523 a (EU) 2015/1601, mělo by toto nařízení vstoupit v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

(16)

Pokud by do konce roku 2018 nebylo pozměněno nařízení (EU) č. 516/2014, nebudou členským státům nadále k dispozici příslušné finanční prostředky v rámci národních programů podporovaných Azylovým, migračním a integračním fondem. Vzhledem k tomu, že je naléhavě nutné pozměnit nařízení (EU) č. 516/2014, je vhodné stanovit výjimku ze lhůty osmi týdnů uvedené v článku 4 Protokolu č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii, připojeného ke Smlouvě o EU, Smlouvě o fungování EU a Smlouvě o založení Evropského společenství pro atomovou energii.

(17)

Nařízení (EU) č. 516/2014 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Nařízení (EU) č. 516/2014 se mění takto:

1)

Článek 18 se mění takto:

a)

nadpis se nahrazuje tímto:

Zdroje určené na přesun žadatelů o mezinárodní ochranu a osob požívajících mezinárodní ochrany “;

b)

v odstavci 1 se slova „každou osobu požívající mezinárodní ochrany přesunutou“ nahrazují slovy „každého žadatele o mezinárodní ochranu nebo každou osobu požívající mezinárodní ochrany přesunuté“;

c)

odstavec 3 se nahrazuje tímto:

„3.   Dodatečné finanční prostředky uvedené v odstavci 1 tohoto článku se členským státům poprvé přidělí na základě samostatných rozhodnutí o financování, kterými se schvaluje jejich národní program v souladu s postupem stanoveným v článku 14 nařízení (EU) č. 514/2014, a následně na základě rozhodnutí o financování připojeného k rozhodnutí, kterým se schvaluje jejich národní program. Pokud je to řádně odůvodněno v revizi příslušného národního programu, je možné tyto finanční prostředky znovu přidělit na tutéž akci v rámci národního programu nebo je převést na jiné akce v rámci národního programu. Finanční prostředky smějí být znovu přiděleny nebo převedeny pouze jednou. Jejich nové přidělení nebo převod schválí Komise prostřednictvím revize národního programu.

Pokud jde o finanční prostředky vyplývající z dočasných opatření stanovených v rozhodnutí Rady (EU) 2015/1523 (*1) a (EU) č. 2015/1601 (*2), měly by členské státy s cílem zvýšit solidaritu přidělit nebo převést v souladu s článkem 80 Smlouvy o fungování EU alespoň 20 % těchto prostředků na akce v rámci národních programů na přesun žadatelů o mezinárodní ochranu nebo osob požívajících mezinárodní ochrany, na znovuusídlení a jiné humanitární přijímání ad hoc a na přípravná opatření pro přesun žadatelů o mezinárodní ochranu po jejich příjezdu do Unie, a to i po moři, nebo pro přesun osob požívajících mezinárodní ochrany. Tato opatření nezahrnují žádná opatření k zajištění těchto osob. Pokud členský stát znovu přidělí nebo převede méně zdrojů než je stanovené minimální procento, není možné částku odpovídající rozdílu mezi znovu přidělenými nebo převedenými prostředky a tímto minimálním procentem převést na jiné akce v rámci národního programu.

(*1)  Rozhodnutí Rady (EU) 2015/1523 ze dne 14. září 2015, kterým se stanoví dočasná opatření v oblasti mezinárodní ochrany ve prospěch Itálie a Řecka (Úř. věst. L 239, 15.9.2015, s. 146)."

(*2)  Rozhodnutí Rady (EU) 2015/1601 ze dne 22. září 2015, kterým se stanoví dočasná opatření v oblasti mezinárodní ochrany ve prospěch Itálie a Řecka (Úř. věst. L 248, 24.9.2015, s. 80).“;"

d)

vkládají se nové odstavce, které znějí:

„3a.   Pro účely čl. 50 odst. 1 nařízení (EU) č. 514/2014 se v případech, kdy se finanční prostředky vyplývající z dočasných opatření stanovených v rozhodnutích (EU) 2015/1523 a (EU) 2015/1601 v souladu s odstavcem 3 tohoto článku znovu přidělí na tutéž akci v rámci národního programu nebo převedou na jiné akce v rámci národního programu, dotyčné prostředky považují za přidělené v roce, v němž došlo k revizi národního programu, kterou se schvaluje dané nové přidělení nebo převod.

3b.   Odchylně od čl. 50 odst. 1 nařízení (EU) č. 514/2014 se lhůta pro zrušení závazku u finančních prostředků uvedených v odstavci 3a tohoto článku prodlouží o šest měsíců.

3c.   Komise každoročně podává zprávu Evropskému parlamentu a Radě o uplatňování tohoto článku.“

e)

odstavec 4 se nahrazuje tímto:

„4.   Za účelem účinného plnění cílů v oblasti solidarity a sdílení odpovědnosti mezi členskými státy uvedených v článku 80 Smlouvy o fungování EU a v rámci dostupných zdrojů je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 26 tohoto nařízení pro účely úpravy jednorázové částky uvedené v odstavci 1 tohoto článku, zejména s ohledem na aktuální míru inflace, relevantní vývoj v oblasti přesunu žadatelů o mezinárodní ochranu a osob požívajících mezinárodní ochrany z jednoho členského státu do druhého a v oblasti znovuusídlení a jiného humanitárního přijímání ad hoc, jakož i s ohledem na faktory, které mohou optimalizovat využívání finančních pobídek obdržených ve formě jednorázových částek.“;

2)

v nadpisu a v návětí článku 25 se slova „osob požívajících mezinárodní ochrany“ nahrazují slovy „žadatelů o mezinárodní ochranu nebo osob požívajících mezinárodní ochrany“.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné v členských státech v souladu se Smlouvami.

Ve Štrasburku dne 12. prosince 2018.

Za Evropský parlament

předseda

A. TAJANI

Za Radu

předsedkyně

J. BOGNER-STRAUSS


(1)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 11. prosince 2018 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 11. prosince 2018.

(2)  Rozhodnutí Rady (EU) 2015/1523 ze dne 14. září 2015, kterým se stanoví dočasná opatření v oblasti mezinárodní ochrany ve prospěch Itálie a Řecka (Úř. věst. L 239, 15.9.2015, s. 146).

(3)  Rozhodnutí Rady (EU) 2015/1601 ze dne 22. září 2015, kterým se stanoví dočasná opatření v oblasti mezinárodní ochrany ve prospěch Itálie a Řecka (Úř. věst. L 248, 24.9.2015, s. 80).

(4)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 516/2014 ze dne 16. dubna 2014, kterým se zřizuje Azylový, migrační a integrační fond, mění rozhodnutí Rady 2008/381/ES a zrušují rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 573/2007/ES a č. 575/2007/ES a rozhodnutí Rady 2007/435/ES (Úř. věst. L 150, 20.5.2014, s. 168).

(5)  Rozhodnutí Rady (EU) 2016/1754 ze dne 29. září 2016, kterým se mění rozhodnutí (EU) 2015/1601, kterým se stanoví dočasná opatření v oblasti mezinárodní ochrany ve prospěch Itálie a Řecka (Úř. věst. L 268, 1.10.2016, s. 82).

(6)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 ze dne 18. července 2018, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie, mění nařízení (EU) č. 1296/2013, (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1304/2013, (EU) č. 1309/2013, (EU) č. 1316/2013, (EU) č. 223/2014 a (EU) č. 283/2014 a rozhodnutí č541/2014/EU a zrušuje nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 (Úř. věst. L 193, 30.7.2018, s. 1).

(7)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 514/2014 ze dne 16. dubna 2014 o obecných ustanoveních týkajících se Azylového, migračního a integračního fondu a nástroje pro finanční podporu policejní spolupráce, předcházení trestné činnosti, boje proti trestné činnosti a řešení krizí (Úř. věst. L 150, 20.5.2014, s. 112).

(8)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (Úř. věst. L 180, 29.6.2013, s. 31).


SMĚRNICE

21.12.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 328/82


SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2018/2001

ze dne 11. prosince 2018

o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů

(přepracované znění)

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 194 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů (2),

v souladu s řádným legislativním postupem (3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES (4) byla několikrát podstatně změněna (5). Vzhledem k tomu, že je třeba provést další změny, by uvedená směrnice měla být z důvodu přehlednosti přepracována.

(2)

V souladu s čl. 194 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) je podpora obnovitelných zdrojů energie jedním z cílů politiky Unie v oblasti energetiky. Uvedený cíl sleduje i tato směrnice. Důležitou součástí balíčku opatření, která jsou zapotřebí ke snižování emisí skleníkových plynů a ke splnění závazku Unie podle Pařížské dohody o změně klimatu přijatého v návaznosti na 21. konferenci smluvních stran Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu z roku 2015 (dále jen „pařížská dohoda“) a rámce Unie v oblasti energetiky a klimatu pro rok 2030, včetně závazného cíle Unie snížit do roku 2030 emise nejméně o 40 % pod úroveň roku 1990, je větší využívání energie z obnovitelných zdrojů. Závazný cíl Unie v oblasti energie z obnovitelných zdrojů pro rok 2030 a příspěvky členských států k tomuto cíli, včetně jejich základních podílů ve vztahu k jejich celkovým národním cílům pro rok 2020, patří mezi prvky s ústředním významem pro energetickou politiku Unie a politiku Unie v oblasti životního prostředí. Další takové prvky s ústředním významem jsou obsaženy v rámci stanoveném touto směrnicí, například pro rozvoj vytápění a chlazení z obnovitelných zdrojů a pro rozvoj paliv z obnovitelných zdrojů používaných v odvětví dopravy.

(3)

Větší využívání energie z obnovitelných zdrojů má rovněž zásadní význam při podpoře zabezpečení dodávek energie, udržitelné energie za dostupné ceny, technického vývoje a inovací a také při zajišťování vedoucí úlohy v oblasti technologií a průmyslu a současně při zajišťování environmentálních, sociálních a zdravotních přínosů a při poskytování významných příležitostí k zaměstnání a regionálnímu rozvoji, zejména ve venkovských a izolovaných oblastech, v regionech nebo v oblastech s nízkou hustotou obyvatelstva nebo tam, kde dochází k částečné deindustrializaci.

(4)

Zejména snížení spotřeby energií, intenzivnější vývoj lepších technologií, pobídky k využívání a rozšiřování veřejné dopravy, využívání energeticky účinných technologií a podpora využívání energie z obnovitelných zdrojů v odvětvích elektroenergetiky, vytápění a chlazení i v odvětví dopravy jsou velmi účinnými nástroji, spolu s opatřeními pro zvýšení energetické účinnosti a pro snížení emisí skleníkových plynů v Unii a energetické závislosti Unie.

(5)

Směrnice 2009/28/ES vytvořila regulační rámec pro podporu využívání energie z obnovitelných zdrojů, jenž stanovil závazné cíle členských států, pokud jde o podíl obnovitelných zdrojů energie ve spotřebě energie a v odvětví dopravy, jež mají být splněny do roku 2020. Sdělení Komise ze dne 22. ledna 2014 nazvané „Rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky v období 2020–2030“ vytvořilo rámec pro budoucí energetickou a klimatickou politiku Unie a podpořilo společné chápání toho, jak tyto politiky rozvíjet po roce 2020. Komise navrhla, že cíl Unie pro rok 2030, pokud jde o podíl energie z obnovitelných zdrojů spotřebovávané v Unii, by měl činit alespoň 27 %. Tento návrh potvrdila Evropská rada ve svých závěrech ze zasedání konaného ve dnech 23. a 24. října 2014, ve kterých je uvedeno, že členské státy by měly mít možnost stanovit vlastní, ambicióznější cíle, aby splnily své plánované příspěvky k cíli Unie pro rok 2030 a překonaly je.

(6)

Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 5. února 2014 nazvaném „Rámec pro oblast klimatu a energetiky do roku 2030“ a ze dne 23. června 2016 nazvaném „Zpráva o pokroku v oblasti energie z obnovitelných zdrojů“ zašel dále než návrh Komise nebo závěry Evropské rady a zdůraznil, že s ohledem na Pařížskou dohodu a nedávné snížení nákladů na technologii spojenou s obnovitelnými zdroji energie by bylo žádoucí mít výrazně vyšší ambice.

(7)

Je tedy třeba přihlížet k ambiciózním cílům stanoveným v Pařížské dohodě, jakož i k technologickému rozvoji, včetně snížení nákladů na investice do obnovitelných zdrojů energie.

(8)

Je proto vhodné stanovit závazný cíl na úrovni Unie ve výši alespoň 32 % podílu energie z obnovitelných zdrojů. Komise by měla mimoto posoudit, zda by tento cíl měl být s ohledem na zásadní snížení nákladů na výrobu energie z obnovitelných zdrojů, mezinárodní závazky Unie v oblasti dekarbonizace nebo v případě výrazného snížení spotřeby energie v Unii zvýšen. Členské státy by měly stanovit svůj příspěvek k dosažení tohoto cíle ve svých integrovaných vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu podle procesu správy stanoveného v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 (6).

(9)

Stanovení závazného unijního cíle v oblasti energie z obnovitelných zdrojů pro rok 2030 by nadále motivovalo k rozvoji technologií sloužících k výrobě energie z obnovitelných zdrojů a poskytlo by jistotu investorům. Cíl definovaný na úrovni Unie by členským státům ponechal větší flexibilitu k tomu, aby splnily své cíle v oblasti snižování emisí skleníkových plynů nákladově nejefektivnějším způsobem podle své konkrétní situace, skladby zdrojů energie a kapacity k výrobě energie z obnovitelných zdrojů.

(10)

Za účelem zajištění konsolidace výsledků dosažených v rámci směrnice 2009/28/ES by měly cíle stanovené pro členské státy pro rok 2020 představovat minimální příspěvek členských států k novému rámci do roku 2030. Vnitrostátní podíl obnovitelných zdrojů by neměl za žádných okolností poklesnout pod úroveň tohoto příspěvku. V opačném případě by měly příslušné členské státy přijmout vhodná opatření stanovená v nařízení (EU) 2018/1999 s cílem zajistit, aby byl tento základní podíl zachován. Pokud členský stát nedodrží svůj základní podíl v období 12 měsíců, měl by do 12 měsíců od konce tohoto období přijmout dodatečná opatření pro dosažení svého základního podílu. Pokud členský stát tato dodatečná opatření skutečně přijal a splnil svou povinnost dosáhnout základního podílu, mělo by se mít za to, že povinné požadavky svého základního podílu plnil po celé období, a to jak podle této směrnice, tak podle nařízení (EU) 2018/1999. Nelze proto mít za to, že dotčený členský stát nesplnil svou povinnost dodržet svůj základní podíl po dobu, kdy k dané odchylce došlo. Rámce pro roky 2020 i 2030 slouží cílům politiky Unie v oblasti životního prostředí a v oblasti energetiky.

(11)

Pokud podíl obnovitelných zdrojů na úrovni Unie nebude odpovídat plánu Unie na dosažení cíle v oblasti energie z obnovitelných zdrojů ve výši alespoň 32 %, měly by členské státy přijmout dodatečná opatření. Podle nařízení (EU) 2018/1999 může Komise při posuzování integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu přijmout opatření na úrovni Unie zajišťující dosažení uvedeného cíle, pokud zjistí nedostatečnou míru ambicí. Pokud Komise při posuzování integrovaných vnitrostátních zpráv o pokroku v oblasti energetiky a klimatu zjistí nedostatečnou míru plnění, měly by členské státy uplatnit opatření stanovená v nařízení (EU) 2018/1999 s cílem vyrovnání této odchylky.

(12)

Za účelem podpory ambiciózních příspěvků členských států ke splnění unijního cíle by měl být vytvořen finanční rámec usnadňující investice do projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů v uvedených členských státech, a to včetně využití finančních nástrojů.

(13)

Komise by se měla při přidělování finančních prostředků zaměřit na snížení kapitálových nákladů u projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů, neboť tyto náklady mají podstatný dopad na náklady těchto projektů a jejich konkurenceschopnost, jakož i na rozvoj základní infrastruktury pro posílené technicky proveditelné a ekonomicky dostupné využívání energie z obnovitelných zdrojů, jako je infrastruktura přenosových, přepravních a distribučních soustav, inteligentní sítě a propojení.

(14)

Komise by měla usnadňovat výměnu osvědčených postupů mezi příslušnými celostátními nebo regionálními orgány nebo subjekty, například prostřednictvím pravidelných setkání, s cílem nalézt společný přístup k podpoře většího využití nákladově efektivních projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů. Komise by měla rovněž podnítit investice do nových, flexibilních a čistých technologií a zavést odpovídající strategii řízeného vyřazování technologií, které nepřispívají ke snižování emisí nebo neposkytují dostatečnou flexibilitu, a to na základě transparentních kritérií a spolehlivých tržně cenových signálů.

(15)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1099/2008 (7), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/77/ES (8), 2003/30/ES (9) a směrnice 2009/28/ES stanovily definice pro různé druhy energie z obnovitelných zdrojů. Unijní pravidla pro vnitřní trh s energií stanoví obecné definice pro odvětví elektroenergetiky. V zájmu jasnosti a právní jistoty je vhodné používat v této směrnici uvedené definice.

(16)

Jako účinný způsob podpory zavádění elektřiny z obnovitelných zdrojů se ukázaly režimy podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů. Pokud se členské státy rozhodnou režimy podpory zavést, měla by být tato podpora poskytována způsobem, který bude co nejméně narušovat fungování trhů s elektřinou. Stále více členských států za tímto účelem přiděluje podporu způsobem, kdy je podpora poskytována navíc k tržním příjmům, a zavádí tržní systémy pro stanovení nezbytné úrovně podpory. Společně s kroky připravujícími trh na rostoucí podíl energie z obnovitelných zdrojů představuje tato podpora klíčový prvek pro zvýšení začleňování elektřiny z obnovitelných zdrojů do trhu při současném zohlednění rozdílných schopností malých a velkých výrobců reagovat na tržní signály.

(17)

Malá zařízení mohou představovat velký přínos pro lepší přijetí u veřejnosti a k zajištění realizace projektů v oblasti obnovitelných zdrojů energie, zejména na místní úrovni. Za účelem zajištění účasti malých zařízení mohou být v souladu s právem Unie týkající se trhu s elektřinou stále nezbytné zvláštní podmínky, včetně tarifů výkupních cen, aby byl zajištěn příznivý poměr mezi náklady a přínosy. Definice malého zařízení pro účely získání podpory je důležitá k tomu, aby byla investorům poskytnuta právní jistota. Pravidla státní podpory definice malého zařízení obsahují.

(18)

Podle článku 108 Smlouvy o fungování EU má Komise výlučnou pravomoc při posuzování slučitelnosti opatření státní podpory, která mohou členské státy zavést za účelem využití energie z obnovitelných zdrojů, s vnitřním trhem. Toto posuzování se provádí na základě čl. 107 odst. 3 Smlouvy o fungování EU a v souladu s veškerými příslušnými předpisy a pokyny, které může Komise za tímto účelem přijmout. Touto směrnicí není výlučná pravomoc udělená Komisi Smlouvou o fungování EU dotčena.

(19)

Elektřina z obnovitelných zdrojů by měla být zaváděna za nejnižších možných nákladů pro spotřebitele a daňové poplatníky. Při koncipování režimů podpory a přidělování podpory by členské státy měly usilovat o minimalizování celkových systémových nákladů na zavádění v rámci procesu dekarbonizace směřujícího k cíli pro rok 2050, kterým je nízkouhlíková ekonomika. Tržní mechanismy, jako jsou výběrová řízení v rámci veřejné soutěže, v mnoha případech prokázaly schopnost efektivně snižovat náklady na podporu na konkurenčních trzích. Za určitých podmínek však výběrové řízení v rámci veřejné soutěže nemusí nezbytně vést k účinnému určení ceny. Proto se pro zajištění nákladové efektivnosti a pro minimalizaci celkových nákladů na podporu může ukázat jako potřebné zvážit možnost vyvážených výjimek. Členským státům by zejména mělo být povoleno z výběrových řízení a přímého prodeje na trhu vyjmout malá zařízení a demonstrační projekty, aby se zohlednily jejich omezenější kapacity. Jelikož Komise posuzuje slučitelnost podpory obnovitelných zdrojů energie s vnitřním trhem jednotlivě případ od případu, tyto výjimky by měly splňovat příslušné minimální hodnoty uvedené v aktuálních pokynech Komise pro státní podporu v oblasti životního prostředí a energetiky. V těchto pokynech na období 2014 až 2020 jsou tyto minimální hodnoty stanoveny na 1 MW (resp. 6 MW nebo 6 výrobních jednotek u větrné energie) v případě výjimek z výběrových řízení a 500 kW (resp. 3 MW nebo 3 výrobní jednotky u větrné energie) v případě výjimek pro přímý prodej na trhu. V zájmu zvýšení účinnosti výběrových řízení za účelem minimalizace celkových nákladů na podporu by výběrová řízení měla v zásadě být nediskriminačním způsobem přístupná všem výrobcům elektřiny z obnovitelných zdrojů. Při koncipování režimů podpory mohou členské státy omezit výběrová řízení na konkrétní technologie, je-li to nezbytné k tomu, aby se zamezilo suboptimálním výsledkům, pokud jde o omezení soustavy a stabilitu sítě, náklady na integraci systému a potřebu dosáhnout diverzifikace skladby zdrojů energie a o dlouhodobý potenciál technologií.

(20)

Ve svých závěrech ze dne 23. a 24. října 2014 ohledně „rámce politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030“ Evropská rada poukázala na to, že je důležitý propojenější vnitřní trh s energií a že je nutné zajistit dostatečnou podporu s cílem začleňovat stále větší množství variabilní energie z obnovitelných zdrojů, a umožnit tak Unii dostát svým ambicím vedoucího aktéra v rámci energetického přechodu. Proto je důležité a urgentní zvýšit míru propojení a dosáhnout pokroku při plnění cílů, na nichž se dohodla Evropská rada, aby bylo možné maximálně využít plného potenciálu energetické unie.

(21)

Při koncipování režimů podpory pro obnovitelné zdroje energie by členské státy měly zvážit dostupné udržitelné dodávky biomasy a vzít náležitě v potaz zásady oběhového hospodářství a hierarchii způsobů nakládání s odpady stanovenou ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES (10), aby nedocházelo ke zbytečnému narušování trhů se surovinami. Prioritou by mělo být předcházení vzniku odpadů a jejich recyklace. Členské státy by neměly vytvářet režimy podpory, které by byly v rozporu s cíli v oblasti nakládání s odpady a které by vedly k neúčinnému využívání recyklovatelného odpadu.

(22)

Členské státy mají různý potenciál, pokud jde o energii z obnovitelných zdrojů, a na vnitrostátní úrovni používají odlišné režimy podpory. Většina členských států uplatňuje režimy podpory, které poskytují výhody výhradně v případě energie z obnovitelných zdrojů vyrobené na jejich území. K tomu, aby vnitrostátní režimy podpory náležitě fungovaly, je nezbytné, aby členské státy nadále mohly kontrolovat dopad a náklady svých vnitrostátních režimů podpory v souladu s jejich odlišnými potenciály. Jedním z důležitých prostředků k dosažení cíle této směrnice je zajištění řádného fungování vnitrostátních režimů podpory podle směrnic 2001/77/ES a 2009/28/ES, aby byla zachována důvěra investorů a aby členské státy mohly vypracovat účinná vnitrostátní opatření pro jejich příslušný příspěvek k cíli Unie pro rok 2030 v oblasti obnovitelných zdrojů energie a pro jakékoli cíle, které si pro sebe samy stanovily. Tato směrnice by měla usnadnit poskytování přeshraniční podpory energie z obnovitelných zdrojů, aniž by tím byly neúměrně dotčeny vnitrostátní režimy podpory.

(23)

Zpřístupnění režimů podpory přeshraniční účasti omezuje negativní dopady na vnitřní trh s energií a za určitých podmínek může členským státům pomoci dosáhnout cíle Unie s vyšší nákladovou efektivitou. Přeshraniční účast je rovněž přirozeným důsledkem rozvoje politiky Unie v oblasti obnovitelných zdrojů podporující konvergenci a spolupráci za účelem přispět k závaznému cíli Unie. Je proto vhodné podporovat členské státy, aby postupně a částečně zpřístupnily podporu projektům umístěným v jiných členských státech a definovaly několik způsobů, jakými může být takové postupné zpřístupnění provedeno, přičemž bude zajištěn soulad s ustanoveními Smlouvy o fungování EU, včetně článků 30, 34 a 110 této Smlouvy. Protože toky elektřiny nelze vysledovat, je vhodné spojit zpřístupnění režimů podpory přeshraniční účasti s podíly, které představují úsilí směřující ke skutečným úrovním fyzických propojení, a umožnit členským státům, aby omezily své otevřené režimy podpory na členské státy, se kterými mají přímé síťové spojení, což představuje praktický ukazatel pro prokázání existence fyzických toků mezi členskými státy. To by však v žádném případě nemělo mít vliv na mezioblastní nebo přeshraniční fungování trhů s elektřinou.

(24)

V zájmu zajištění toho, aby zpřístupnění režimů podpory bylo vzájemné a přinášelo oboustranný prospěch, by měla být mezi zúčastněnými členskými státy podepsána dohoda o spolupráci. Členské státy by si měly ponechat kontrolu nad tempem, jímž jsou na jejich území zaváděny kapacity pro elektřinu z obnovitelných zdrojů, zejména aby zohlednily související náklady na integraci a požadované investice do sítí. Členským státům by proto mělo být povoleno omezit účast zařízení umístěných na jejich území na výběrových řízeních, které jim zpřístupnily jiné členské státy. Tyto dohody o spolupráci by měly dostatečným způsobem odrážet všechny příslušné aspekty, například to, jak jsou započítávány náklady týkající se projektů, které jsou budovány jedním státem na území jiného státu, včetně výdajů spojených s posilováním sítí, přenosy energie, skladovacími a záložními kapacitami, jakož i možnými přetíženími sítě. Členské státy by v těchto dohodách měly rovněž řádně zvážit všechna opatření, která mohou umožnit nákladově efektivní začlenění takové dodatečné kapacity elektřiny z obnovitelných zdrojů, ať už jsou regulativní povahy (například související s uspořádáním trhu), nebo umožňují dodatečné investice do různých zdrojů flexibility (například propojení, skladování, reakce na poptávku nebo flexibilní výroba).

(25)

Členské státy by měly zamezit rušivým situacím způsobeným nadměrným dovozem zdrojů ze třetích zemí. V tomto ohledu je třeba zvážit využití přístupu založeného na životním cyklu a podporovat jej.

(26)

Členské státy by měly zajistit, aby se společenství pro obnovitelné zdroje mohla účastnit dostupných režimů podpory za stejných podmínek jako velcí účastníci. Za tímto účelem by mělo být členským státům povoleno přijmout opatření ve prospěch společenství pro obnovitelné zdroje, například poskytovat jim informace a technickou a finanční podporu, snížit administrativní požadavky, včetně kritérií pro výběrová řízení zaměřená na společenství, vytvořit pro ně individuálně uzpůsobená nabídková okna nebo jim umožnit, aby byla odměňována prostřednictvím přímé podpory, pokud dodrží požadavky pro malá zařízení.

(27)

Při plánování infrastruktury nezbytné pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů by měly být brány v potaz politiky týkající se účasti těch, kdo jsou projekty dotčeni, zejména místního obyvatelstva.

(28)

Spotřebitelům by měly být poskytovány komplexní informace, včetně informací o energetické náročnosti systémů vytápění a chlazení a snížení provozních nákladů elektrických vozidel, aby se na základě těchto informací mohli samostatně rozhodovat, pokud jde o energii z obnovitelných zdrojů, a aby se zabránilo závislosti na určitých technologiích.

(29)

Aniž jsou dotčeny články 107 a 108 Smlouvy o fungování EU, měly by být politiky podpory obnovitelných zdrojů předvídatelné a stabilní a měly by být bez častých nebo retroaktivních změn. Nepředvídatelnost a nestabilita politiky má přímý dopad na náklady kapitálového financování a náklady projektového rozvoje, a tím na celkové náklady zavádění obnovitelných zdrojů v Unii. Členské státy by měly zabránit tomu, aby revize případné podpory poskytnuté projektům pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů měla negativní vliv na jejich ekonomickou životaschopnost. V tomto kontextu by členské státy měly podporovat nákladově efektivní politiky podpory a zajistit jejich finanční udržitelnost. Mimoto by měl být zveřejněn dlouhodobý orientační harmonogram zahrnující hlavní aspekty očekávané podpory, aniž by byla dotčena schopnost členských států rozhodnout o přidělení rozpočtu v letech, na které se harmonogram vztahuje.

(30)

Povinnost členských států vypracovat akční plány pro energii z obnovitelných zdrojů a zprávy o pokroku a povinnost Komise podávat zprávy o pokroku členských států mají zásadní význam pro zvýšení transparentnosti, zajištění přehlednosti pro investory a spotřebitele a umožnění účinného sledování. Nařízení (EU) 2018/1999 uvedené povinnosti integruje do systému správy energetické unie, v němž jsou povinnosti, pokud jde o plánování, podávání zpráv a sledování v oblasti energetiky a klimatu, zjednodušeny. Platforma pro transparentnost v oblasti energie z obnovitelných zdrojů je rovněž integrována do širší platformy pro elektronické podávání zpráv vytvořené tímto nařízením.

(31)

Je třeba umožnit stanovení transparentních a jednoznačných pravidel pro výpočet podílu energie z obnovitelných zdrojů a pro definici těchto zdrojů.

(32)

Při výpočtu přínosu vodní a větrné energie pro účely této směrnice by se měly následky klimatických výkyvů vyrovnat použitím normalizačního vzorce. Navíc by elektřina vyrobená v přečerpávacích elektrárnách z vody, která byla nejprve vypumpována vzhůru, neměla být považována za energii vyrobenou z obnovitelných zdrojů.

(33)

Tepelná čerpadla, která umožňují využití energie z okolního prostředí a geotermální energie na využitelné teplotní úrovni, nebo systémy poskytující chlazení potřebují k fungování elektřinu nebo jinou dodatečnou energii. Energie použitá pro pohon těchto systémů by proto měla být odečtena od celkové využitelné energie nebo energie odstraněné z dané oblasti. Mělo by se přihlédnout pouze k takovým systémům vytápění a chlazení, u nichž výstup nebo energie odstraněná z oblasti významně převyšuje primární energii nezbytnou k jejich pohonu. Systémy chlazení přispívají k využívání energie ve členských státech, a je proto vhodné, aby metody výpočtu zohlednily podíl energie z obnovitelných zdrojů využívané v takových systémech ve všech odvětvích koncového využití.

(34)

Pasivní energetické systémy využívají konstrukci budov k zužitkování energie. To je považováno za úsporu energie. Aby se vyloučilo dvojí započtení, energie zužitkovaná tímto způsobem by neměla být pro účely této směrnice brána v úvahu.

(35)

Některé členské státy mají ve své hrubé konečné spotřebě energie vysoký podíl letecké dopravy. Vzhledem ke stávajícím technologickým a regulačním omezením, která brání komerčnímu používání biopaliv v letecké dopravě, je proto vhodné stanovit pro tyto členské státy při výpočtu jejich hrubé konečné spotřeby energie ve vnitrostátní letecké dopravě částečnou výjimku v tom, že se do výpočtu nezahrne množství, o které překročí 1,5 násobek průměru hrubé konečné spotřeby energie Unie v letecké dopravě v roce 2005, který stanoví Eurostat, tj. 6,18 %. Kypr a Malta, vzhledem ke svému ostrovnímu a okrajovému rázu, spoléhají zejména na letectví jako na způsob dopravy, jenž je zásadní pro jejich občany a hospodářství. V důsledku toho mají Kypr a Malta ve své hrubé konečné spotřebě energie nepřiměřeně vysoký podíl letecké dopravy, tj. více než trojnásobek průměru Unie v roce 2005. Stávající technologická a regulační omezení tak na ně působí nepřiměřeně. Je tudíž vhodné, aby mohly využít výjimky, pro množství překračující průměr hrubé konečné spotřeby energie Unie v letecké dopravě v roce 2005 stanovený Eurostatem, tj. 4,12 %.

(36)

Ve sdělení Komise ze dne 20. července 2016 s názvem „Evropská strategie pro nízkoemisní mobilitu“ byl zdůrazněn mimořádný střednědobý význam pokročilých biopaliv a kapalných a plynných paliv z obnovitelných zdrojů nebiologického původu pro odvětví letectví.

(37)

V zájmu zajištění toho, aby seznam surovin pro výrobu pokročilých biopaliv jiných biopaliv a bioplynu obsažený v příloze IX této směrnice zohlednil zásady hierarchie způsobů nakládání s odpady stanovené ve směrnici 2008/98/ES, kritéria Unie pro udržitelnost a potřebu zajistit, aby příloha v důsledku podpory využívání odpadů a zbytků nevytvořila dodatečnou poptávku po půdě, měla by Komise při svém pravidelném hodnocení přílohy zvážit zahrnutí dalších surovin, které nemají účinky výrazně narušující trhy s (vedlejšími) produkty, odpady nebo zbytky.

(38)

Za účelem vytvoření příležitostí ke snižování nákladů na dosažení cíle Unie stanoveného touto směrnicí a poskytnutí flexibility členským státům, aby splnily svou povinnost neklesnout po roce 2020 pod úroveň svých cílů na rok 2020, je vhodné usnadnit v členských státech spotřebu energie vyrobené z obnovitelných zdrojů v jiných členských státech a zároveň umožnit členským státům započítat energii z obnovitelných zdrojů spotřebovanou v jiných členských státech do svého vlastního podílu energie z obnovitelných zdrojů. Z tohoto důvodu by Komise měla zavést platformu Unie pro rozvoj energie z obnovitelných zdrojů (dále jen „URDP“), která umožní obchodování s podíly energie z obnovitelných zdrojů mezi členskými státy, a to navíc k dvoustranným smlouvám o spolupráci. Cílem URDP je doplnit dobrovolné zpřístupnění režimů podpory projektům umístěným v jiných státech. Tyto dohody mezi členskými státy zahrnují statistické převody, společné projekty členských států nebo společné režimy podpory.

(39)

Členské státy by měly být podporovány v uskutečňování všech vhodných forem spolupráce v souvislosti s cíli stanovenými touto směrnicí a v informování občanů o výhodách plynoucích z využívání mechanismů spolupráce. Tato spolupráce může probíhat na všech úrovních, na dvoustranném či mnohostranném základě. Kromě mechanismů, které ovlivňují výpočet cílového podílu energie z obnovitelných zdrojů a jeho plnění a které jsou výhradně stanoveny touto směrnicí, jako jsou statistické převody mezi členskými státy, ať zavedené dvoustranně či prostřednictvím URDP, společné projekty a společné režimy podpory, může mít tato spolupráce také podobu výměny informací a osvědčených postupů, stanovených zejména v rámci platformy pro elektronické podávání zpráv zavedené nařízením (EU) 2018/1999, nebo podobu jiné dobrovolné koordinace mezi všemi druhy režimů podpory.

(40)

Do podílů energie z obnovitelných zdrojů členských států by mělo být možné započítat dováženou elektřinu vyrobenou z obnovitelných zdrojů mimo Unii. Aby bylo zaručeno, že nahrazení energie z neobnovitelných zdrojů energií z obnovitelných zdrojů bude mít v Unii a ve třetích zemích přiměřený účinek, musí být možné dovoz energie spolehlivě sledovat a vykazovat. Budou zváženy dohody se třetími zeměmi týkající se organizace tohoto obchodu s elektřinou z obnovitelných zdrojů. Pokud se na základě rozhodnutí přijatého za tímto účelem podle Smlouvy o energetickém společenství (11) vztahují na smluvní strany uvedené smlouvy příslušná ustanovení této směrnice, měla by se na ně vztahovat opatření pro spolupráci mezi členskými státy stanovená v této směrnici.

(41)

V případě realizace společných projektů členských států a jedné nebo více třetích zemí týkajících se výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů je vhodné, aby se tyto společné projekty týkaly pouze nově vybudovaných zařízení nebo zařízení s nově zvýšenou kapacitou. To umožní zajistit, aby se podíl energie z obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě energie v dané třetí zemi nesnížil z důvodu dovozu energie z obnovitelných zdrojů do Unie.

(42)

Tato směrnice nejen stanoví rámec Unie pro podporu energie z obnovitelných zdrojů, ale přispívá rovněž k potenciálnímu pozitivnímu dopadu, který může mít Unie a členské státy při posilování rozvoje odvětví energie z obnovitelných zdrojů ve třetích zemích. Unie a členské státy by měly podporovat výzkum, vývoj a investice v oblasti výroby energie z obnovitelných zdrojů v rozvojových a dalších partnerských zemích za plného dodržování mezinárodního práva a posilovat tak jejich environmentální a hospodářskou udržitelnost a jejich kapacitu v oblasti vývozu energie z obnovitelných zdrojů.

(43)

Postup používaný pro schvalování a vydávání osvědčení a povolení pro zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů by měl být při uplatňování pravidel na konkrétní projekty objektivní, transparentní, nediskriminační a přiměřený. Zejména je třeba zamezit veškerým zbytečným nákladům, které by mohly vzniknout v důsledku zařazení projektů, jimiž se zavádí energie z obnovitelných zdrojů, mezi zařízení, která představují zvýšené zdravotní riziko.

(44)

Za účelem rychlého rozšíření energie z obnovitelných zdrojů a s ohledem na jejich celkově vysokou kvalitu, pokud jde o udržitelnost a přínos pro životní prostředí, by členské státy měly při uplatňování správních postupů nebo plánovacích nástrojů a právních předpisů týkajících se udělování povolení zařízením, pokud jde o snižování znečištění a kontrolu průmyslových zařízení, boj se znečištěním ovzduší nebo prevenci nebo minimalizaci vypouštění nebezpečných látek do životního prostředí, přihlédnout k příspěvku obnovitelných zdrojů energie k plnění cílů v oblasti životního prostředí a změny klimatu, zejména ve srovnání se zařízeními vyrábějícími energii z neobnovitelných zdrojů.

(45)

Je třeba zajistit soulad mezi cíli této směrnice a ostatními právem Unie v oblasti životního prostředí. Členské státy by při posuzování, plánování nebo vydávání povolení pro zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů měly především zohlednit všechny právní předpisy Unie v oblasti životního prostředí a příspěvek obnovitelných zdrojů energie k plnění cílů v oblasti životního prostředí a změny klimatu, a to zejména ve srovnání se zařízeními na výrobu energie z neobnovitelných zdrojů.

(46)

Geotermální energie je důležitým místním zdrojem energie z obnovitelných zdrojů, který má zpravidla nižší emise než fosilní paliva, a některé druhy geotermálních elektráren produkují téměř nulové emise. V závislosti na geologických rysech dané oblasti se však při výrobě geotermální energie mohou rovněž uvolňovat skleníkové plyny a další látky z podzemních kapalin a dalších geologických útvarů v podloží, které jsou škodlivé pro zdraví a životní prostředí. Proto by Komise měla usnadňovat pouze zavádění využívání geotermální energie s nízkým dopadem na životní prostředí, které ve srovnání s neobnovitelnými zdroji povede ke snížení emisí skleníkových plynů.

(47)

Na celostátní, regionální a případně místní úrovni vedla pravidla a povinnosti týkající se minimálních požadavků pro využití energie z obnovitelných zdrojů v nových a rekonstruovaných budovách k významnému nárůstu ve využívání energie z obnovitelných zdrojů. Tato opatření by měla být stimulována v širším kontextu Unie a zároveň by ve stavebních předpisech měly být podporovány energeticky účinnější aplikace využívající energii z obnovitelných zdrojů v kombinaci s opatřeními zaměřenými na úsporu energie a zvyšování energetické účinnosti.

(48)

Za účelem usnadnění a urychlení procesu stanovování minimálních úrovní pro využívání energie z obnovitelných zdrojů v budovách by měl výpočet uvedených minimálních úrovní v nových budovách a ve stávajících budovách, které procházejí důkladnou rekonstrukcí, poskytnout dostatečný základ pro posouzení, zda je začlenění minimálních úrovní obnovitelných zdrojů energie technicky, funkčně a ekonomicky proveditelné. Členské státy by mimo jiné měly v zájmu splnění těchto požadavků umožnit využití účinného dálkového vytápění a chlazení nebo další energetické infrastruktury, nejsou-li systémy dálkového vytápění a chlazení dostupné.

(49)

V zájmu zajištění toho, aby vnitrostátní opatření pro rozvoj vytápění a chlazení z obnovitelných zdrojů energie vycházela z komplexního mapování a analýzy vnitrostátního potenciálu v oblasti energie z obnovitelných zdrojů a odpadů a aby zajišťují větší začlenění energie z obnovitelných zdrojů, mimo jiné podporou inovativních technologií, jako jsou tepelná čerpadla nebo geotermální a solární termální technologie, a z odpadního tepla a chladu, je vhodné požadovat, aby členské státy provedly posouzení svého vnitrostátního potenciálu, pokud jde o obnovitelné zdroje energie a využívání odpadního tepla a chladu v odvětví vytápění a chlazení, zejména s cílem podporovat využívání energie z obnovitelných zdrojů v zařízeních pro vytápění a chlazení a podporovat konkurenceschopné a účinné dálkové vytápění a chlazení. V zájmu zajištění konzistentnosti s požadavky na energetickou účinnost v oblasti vytápění a chlazení a snížení administrativní zátěže by toto posouzení mělo být zahrnuto v komplexních posouzeních provedených a oznámených v souladu s článkem 14 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU (12).

(50)

Ukázalo se, že neexistence transparentních pravidel a koordinace mezi jednotlivými schvalujícími orgány brání využívání energie z obnovitelných zdrojů. Poskytování poradenství žadatelům během celého řízení o jejich žádosti o správní povolení a udělení tohoto povolení prostřednictvím administrativního kontaktního místa by mělo snížit složitost pro zhotovitele projektů a zvýšit efektivitu i transparentnost, a to i pro samospotřebitele elektřiny z obnovitelných zdrojů a společenství pro obnovitelné zdroje. Toto poradenství by mělo být poskytováno na vhodné úrovni správy, a to při zohlednění specifických rysů členských států. Jednotná kontaktní místa by měla žadatele v rámci celého správního postupu vést a být mu nápomocna, tak aby žadatel nemusel kontaktovat jiné správní orgány za účelem dokončení povolovacího postupu, ledaže by tomu žadatel dal přednost.

(51)

Zdlouhavé administrativní postupy představují velkou administrativní překážku a jsou nákladné. Zjednodušení správních povolovacích postupů a jasná lhůta pro přijetí rozhodnutí ze strany příslušných orgánů s pravomocí vydat povolení pro zařízení na výrobu elektřiny na základě vyplněné žádosti by mělo podnítit účinnější řešení postupů, a tím i snížit administrativní náklady. Měla by být dána k dispozici příručka postupů za účelem snazšího pochopení těchto postupů zhotoviteli projektů a občany, kteří si přejí investovat do obnovitelných zdrojů energie. S cílem podpořit využívání obnovitelných zdrojů mikropodniky, malými a středními podniky a jednotlivými občany v souladu s cíli stanovenými v této směrnici by v případě malých projektů na výrobu energie z obnovitelných zdrojů, včetně decentralizovaných, jako jsou střešní solární zařízení, měly být zavedeny postupy pro oznamování připojení k síti na základě prostého oznámení příslušnému orgánu. S cílem reagovat na vzrůstající potřebu modernizace stávajících zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů by měly být stanoveny zjednodušené povolovací postupy. Touto směrnicí, zejména ustanoveními o organizaci a trvání správního povolovacího postupu, by neměly být dotčeny právní předpisy na úrovni Unie a mezinárodní úrovni, včetně předpisů na ochranu životního prostředí a lidského zdraví. Je-li to řádně odůvodněno mimořádnými okolnostmi, mohou být počáteční lhůty prodlouženy až o jeden rok.

(52)

Je potřeba odstranit nedostatky v informování a odborné přípravě, zejména v odvětví vytápění a chlazení, s cílem podpořit využívání energie z obnovitelných zdrojů.

(53)

Pokud je přístup k povolání spočívajícímu v provádění instalace nebo jeho výkon regulovaným povoláním, jsou podmínky pro uznání odborných kvalifikací stanoveny ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES (13). Tato směrnice se proto použije, aniž by byla dotčena směrnice 2005/36/ES.

(54)

Ačkoli směrnice 2005/36/ES stanoví požadavky na vzájemné uznávání odborných kvalifikací, včetně architektů, je rovněž zapotřebí zajistit, aby projektanti a architekti brali ve svých plánech a projektech řádně v úvahu optimální kombinaci obnovitelných zdrojů energie a vysoce účinných technologií. Za tím účelem by členské státy měly poskytnout jasné pokyny. Tím nejsou dotčena ustanovení uvedené směrnice, zejména její články 46 a 49.

(55)

Jediným účelem záruk původu vydaných pro účely této směrnice je ukázat konečnému zákazníkovi, že daný podíl či dané množství energie bylo vyrobeno z obnovitelných zdrojů. Záruka původu může být bez ohledu na energii, k níž se vztahuje, převedena z jednoho držitele na jiného. V zájmu zajištění toho, aby informace týkající se jedné jednotky energie vyrobené z obnovitelných zdrojů byla spotřebiteli poskytnuta pouze jednou, by však záruky původu neměly být započítávány a vykazovány dvakrát. Pokud výrobce prodal záruku původu odděleně, neměla by být příslušná energie z obnovitelných zdrojů vykázána nebo prodána konečnému spotřebiteli jako energie vyrobená z obnovitelných zdrojů. Je důležité rozlišovat mezi zelenými certifikáty používanými u režimů podpory a zárukami původu.

(56)

Je vhodné umožnit, aby spotřebitelský trh s elektřinou z obnovitelných zdrojů přispěl k rozvoji energie z obnovitelných zdrojů. Členské státy by proto měly požadovat, aby dodavatelé elektřiny oznamující konečným spotřebitelům svou skladbu zdrojů energie podle práva Unie v oblasti vnitřního trhu s elektřinou nebo uvádějící energii pro spotřebitele na trh s odkazem na spotřebu energie z obnovitelných zdrojů použili záruky původu ze zařízení vyrábějících energii z obnovitelných zdrojů.

(57)

Je důležité poskytnout informace o tom, jak je podporovaná elektřina rozdělena mezi konečné spotřebitele. Ke zvýšení kvality těchto informací poskytovaných spotřebitelům by členské státy měly zajistit, aby byly záruky původu vydávány za všechny vyrobené jednotky energie z obnovitelných zdrojů, s výjimkou případů, kdy se rozhodnou nevydávat záruky původu výrobcům, kteří jsou rovněž příjemci finanční podpory. Pokud se členské státy v takovém případě rozhodnou vydávat záruky původu, výrobcům, kteří jsou rovněž příjemci finanční podpory, nebo se rozhodnou nevydávat záruky původu přímo výrobcům, měly by mít možnost si zvolit, jakými prostředky a mechanismy zohlední tržní hodnotu těchto záruk původu. Pokud výrobci energie z obnovitelných zdrojů rovněž obdrží finanční podporu, tržní hodnota záruk původu pro stejnou výrobu by měla být zohledněna odpovídajícím způsobem v příslušném režimu podpory.

(58)

Směrnice 2012/27/EU stanoví záruky původu, které dokládají původ elektřiny vyrobené ve vysoce účinných zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny. Využití těchto záruk původu však není specifikováno, takže může být rovněž umožněno při poskytování informací o použití energie z vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny.

(59)

Záruky původu, jež jsou v současnosti zavedeny pro elektřinu z obnovitelných zdrojů, by měly být rozšířeny i na plyn z obnovitelných zdrojů. Členské státy by měly mít možnost rozšířit systém záruk původu na neobnovitelné zdroje energie. To by zajistilo konzistentní prostředek prokázání původu plynů z obnovitelných zdrojů, jako je biometan, vůči konečným zákazníkům, a usnadnilo by to rozsáhlejší přeshraniční obchod s takovými plyny. Umožnilo by se tím také vytvoření záruk původu pro jiné plyny z obnovitelných zdrojů, například vodík.

(60)

Je třeba podporovat začleňování energie z obnovitelných zdrojů do přenosové a distribuční sítě a používání systémů skladování energie pro integrovanou variabilní výrobu energie z obnovitelných zdrojů, zejména pokud jde o pravidla upravující dispečink a přístup k síti. Rámec pro začlenění elektřiny z obnovitelných zdrojů je stanoven v jiném právu Unie v oblasti vnitřního trhu s elektřinou. Tento rámec však neobsahuje ustanovení o začlenění plynu z obnovitelných zdrojů do plynovodní sítě. Je proto nezbytné je zahrnout do této směrnice.

(61)

Uznává se, že hospodářského růstu lze dosáhnout prostřednictvím inovací a udržitelné konkurenceschopné energetické politiky. Výroba energie z obnovitelných zdrojů často závisí na místních nebo regionálních malých a středních podnicích. Možnosti, které pro rozvoj místních podniků, udržitelný růst a kvalitní zaměstnanost přinášejí investice do výroby energie z obnovitelných zdrojů na místní a regionální úrovni v členských státech a jejich regionech, jsou rozsáhlé. Komise a členské státy by proto měly posilovat a podporovat rozvojová opatření na celostátní a regionální úrovni v těchto oblastech, podporovat výměnu osvědčených postupů při výrobě energie z obnovitelných zdrojů mezi místními a regionálními rozvojovými iniciativami a zlepšit poskytování technické pomoci a programů odborné přípravy s cílem posílit regulační, technické a finanční odborné znalosti a zvýšit informovanost o dostupných možnostech financování, včetně cílenějšího využívání finančních prostředků Unie, jako je využívání fondů politiky soudržnosti v této oblasti.

(62)

Regionální a místní orgány si pro obnovitelné zdroje energie často stanoví ambicióznější cíle, než jsou cíle celostátní. Regionální a místní závazky ke stimulaci rozvoje obnovitelných zdrojů energie a zvyšování energetické účinnosti jsou v současnosti podporovány prostřednictvím sítí, jako jsou Pakt starostů a primátorů nebo iniciativy pro inteligentní města nebo inteligentní obce, a vypracováním akčních plánů udržitelné energetiky. Tyto sítě jsou zásadní a měly by být rozšířeny, neboť zvyšují informovanost, usnadňují výměnu osvědčených postupů a posilují využívání dostupné finanční podpory. V této souvislosti by měla Komise rovněž podporovat zainteresované inovativní regiony a místní orgány v jejich přeshraniční činnosti, a to prostřednictvím pomoci při vytváření mechanismů spolupráce, jako je evropské seskupení pro územní spolupráci, které umožňuje veřejným orgánům různých členských států spolupracovat a zajišťovat společné služby a projekty, aniž by bylo zapotřebí nejprve podepsat mezinárodní dohodu a ratifikovat ji vnitrostátními parlamenty. Měla by být zvážena i další inovativní opatření s cílem přilákat více investic do nových technologií, jako jsou smlouvy o energetických službách a postupy normalizace v oblasti veřejného financování.

(63)

V rámci podpory rozvoje trhu s obnovitelnými zdroji energie je nutné zohlednit pozitivní vliv na možnosti regionálního a místního rozvoje, vývozní možnosti, sociální soudržnost a možnosti zaměstnání, zejména pokud jde o malé a střední podniky a nezávislé výrobce energie, včetně samospotřebitelů elektřiny z obnovitelných zdrojů a společenství pro obnovitelné zdroje.

(64)

Článek 349 Smlouvy o fungování EU uznává specifickou situaci nejvzdálenějších regionů. Pro odvětví energetiky většiny nejvzdálenějších regionů je typická izolace, omezené dodávky a závislost na fosilních palivech; tyto regiony přitom mají k dispozici významné místní obnovitelné zdroje energie. Nejvzdálenější regiony by proto mohly Unii sloužit jako příklad použití inovativních energetických technologií. Je proto nezbytné podporovat využívání energie z obnovitelných zdrojů, aby uvedené regiony dosáhly vyšší míry energetické autonomie a aby byla uznána jejich specifická situace, pokud jde o potenciál energie z obnovitelných zdrojů a potřeby veřejné podpory. Měla by být stanovena odchylka, pokud jde o omezený místní dopad, která umožní členským státům přijmout zvláštní kritéria v zájmu zajištění způsobilosti k finanční podpoře pro spotřebu některých paliv z biomasy. Členské státy by měly mít možnost přijmout taková zvláštní kritéria pro zařízení využívající paliva z biomasy a umístěná v nejvzdálenějších regionech, jak jsou uvedeny v článku 349 Smlouvy o fungování EU, jakož i pro biomasu, která se používá jako palivo v uvedených zařízeních a která nevyhovuje harmonizovaným kritériím udržitelnosti, energetické účinnosti a úspor emisí skleníkových plynů stanoveným v této směrnici. Taková zvláštní kritéria pro paliva z biomasy by měla platit bez ohledu na místo původu dané biomasy v jakémkoli členském státě nebo třetí zemi. Jakákoli zvláštní kritéria by navíc měla být objektivně odůvodněna energetickou nezávislostí dotčeného nejvzdálenějšího regionu a zajištěním hladkého přechodu ke kritériím udržitelnosti, energetické účinnosti a úspor emisí skleníkových plynů stanoveným v této směrnici v daném nejvzdálenějším regionu.

Vzhledem k tomu, že skladbu zdrojů energie k výrobě elektřiny pro nejvzdálenější regiony tvoří v podstatě do značné míry topný olej, je nutné umožnit, aby byla v těchto regionech řádně zohledněna kritéria úspor emisí skleníkových plynů. Bylo by proto vhodné zavést pro elektřinu vyráběnou v nejvzdálenějších regionech zvláštní nástroj referenčního fosilního paliva. Členské státy by měly zajistit účinný soulad se svými zvláštními kritérii. V neposlední řadě, a aniž by tím byla dotčena podpora poskytnutá v souladu s režimy podpory v souladu s touto směrnicí, by členské státy neměly z důvodu jiných udržitelných hledisek odmítnout zohlednění biopaliv a biokapalin získaných v souladu s touto směrnicí. Cílem tohoto zákazu je zajistit, aby biopaliva a biokapaliny, které jsou v souladu s harmonizovanými kritérii stanovenými touto směrnicí, i nadále využívaly cílů usnadnění obchodu, o něž usiluje tato směrnice, včetně s ohledem na dotčené nejvzdálenější regiony.

(65)

Je vhodné umožnit rozvoj decentralizovaných technologií obnovitelných zdrojů energie a skladování této energie, a to bez diskriminace, a aniž by bylo bráněno financování investic do infrastruktury. Přechod k decentralizované výrobě energie má mnoho výhod, včetně využití místních zdrojů energie, lepšího zabezpečení dodávek energie na místní úrovni, kratší přepravní vzdálenosti a nižší ztráty při přenosu energie. Tato decentralizace napomáhá také rozvoji a soudržnosti společnosti, neboť vytváří zdroje příjmů a pracovní místa na místní úrovni.

(66)

S rostoucím významem samospotřeby elektřiny z obnovitelných zdrojů je třeba definovat samospotřebitele elektřiny z obnovitelných zdrojů a společně jednající samospotřebitele elektřiny z obnovitelných zdrojů. Rovněž je nezbytné zavést regulační rámec, jenž by samospotřebitelům elektřiny z obnovitelných zdrojů umožnil vyrábět, spotřebovávat, skladovat a prodávat elektřinu bez nepřiměřené zátěže. Občané, kteří bydlí v bytech, by například měli být schopni využívat uvedených spotřebitelských možností ve stejné míře jako domácnosti v rodinných domech. Členské státy by však měly mít povoleno rozlišovat mezi jednotlivými samospotřebiteli elektřiny z obnovitelných zdrojů a společně jednajícími samospotřebiteli elektřiny z obnovitelných zdrojů vzhledem k jejich rozdílným znakům v rozsahu, v němž je takové rozdílné zacházení úměrné a řádně zdůvodněné.

(67)

Posílení postavení společně jednajících samospotřebitelů elektřiny z obnovitelných zdrojů rovněž poskytuje společenstvím pro obnovitelné zdroje příležitost zvyšovat energetickou účinnost na úrovni domácností a napomoci boji proti energetické chudobě prostřednictvím snížení spotřeby a nižších sazeb za dodávky. Členské státy by měly vhodným způsobem využít této příležitosti, mimo jiné posouzením možnosti umožnit účast domácností, které by se jinak možná zúčastnit nemohly, včetně zranitelných spotřebitelů a nájemců.

(68)

Samospotřebitelé elektřiny z obnovitelných zdrojů by se neměli potýkat s diskriminačními či neúměrnými břemeny a náklady a neměly by jim být ukládány neoprávněné poplatky. Měl by být zohledněn jejich příspěvek k dosažení cíle v oblasti klimatu a energetiky a náklady a přínosy, kterými přispívají v rámci širšího energetického systému. Členské státy by proto obecně neměly ukládat poplatky za elektřinu, kterou vyrobili a spotřebovali v týchž prostorách samospotřebitelé elektřiny z obnovitelných zdrojů. Členské státy by nicméně měly mít povoleno uložit nediskriminační a úměrné poplatky za tuto elektřinu, je-li to nutné k zajištění finanční udržitelnosti elektrizační soustavy, k omezení podpory na objektivně nezbytnou a k účinnému využívání svých systémů podpory. Zároveň by členské státy měly zajistit, aby samospotřebitelé elektřiny z obnovitelných zdrojů přispívali vyváženým a přiměřeným způsobem k celkovému systému sdílení nákladů na výrobu, distribuci a spotřebu elektřiny, když je elektřina dodána do sítě.

(69)

Za tímto účelem by členské státy obecně neměly elektřinu individuálně vyrobenou a spotřebovanou v týchž prostorách samospotřebiteli elektřiny z obnovitelných zdrojů zpoplatňovat. Aby však tato pobídka neměla dopad na finanční stabilitu režimů podpory pro obnovitelné zdroje energie, mělo by být možné ji omezit na malá zařízení o výkonu nejvýše 30 kW. V určitých případech by členské státy měly mít povoleno uložit poplatky samospotřebitelům elektřiny z obnovitelných zdrojů za elektřinu, kterou sami spotřebují, pokud tyto členské státy účinně využívají své režimy podpory a uplatňují nediskriminační a efektivní přístup ke svým režimům podpory. Členské státy by rovněž měly mít možnost použít částečná osvobození od poplatků či dávek nebo kombinace tohoto osvobození a podpory, až po úroveň nezbytnou k zajištění ekonomické životaschopnosti takových projektů.

(70)

Účast místních občanů a místních orgánů na projektech v oblasti energie z obnovitelných zdrojů prostřednictvím společenství pro obnovitelné zdroje vytvořila významnou přidanou hodnotu, pokud jde o akceptaci energie z obnovitelných zdrojů na místní úrovni a přístup k dalšímu soukromému kapitálu, což vede k místním investicím, větší možnosti volby pro spotřebitele a větší účasti občanů na energetickém přechodu. Tato lokální participace dále získá na významu v kontextu zvýšené kapacity energie z obnovitelných zdrojů. Opatření umožňující společenstvím pro obnovitelné zdroje soutěžit za rovnocenných podmínek s jinými výrobci mají za cíl rovněž zvýšit účast místních občanů na projektech energie z obnovitelných zdrojů, a tudíž zvýšit akceptaci energií z obnovitelných zdrojů.

(71)

Specifické charakteristiky místních společenství pro obnovitelné zdroje, pokud jde o velikost, vlastnickou strukturu a počet projektů, mohou bránit tomu, aby za rovných podmínek soutěžila s velkými hráči, konkrétně konkurenty s většími projekty nebo portfolii. Proto by mělo být možné, aby si členské státy pro společenství pro obnovitelné zdroje zvolily jakoukoli formu právního subjektu, bude-li takový subjekt oprávněn vlastním jménem vykonávat práva a mít povinnosti. Aby nedocházelo ke zneužívání a byla zajištěna široká účast, měla by mít společenství pro obnovitelné zdroje možnost zůstat nezávislá na jednotlivých členech a dalších tradičních aktérech trhu, kteří se na společenství podílejí jako členové či podílníci, nebo kteří spolupracují jinými prostředky, jako jsou investice. Účast na projektech energie z obnovitelných zdrojů by měla být dostupná všem potenciálním místním členům na základě objektivních, transparentních a nediskriminačních kritérií. Mezi opatření kompenzující nevýhody plynoucí ze specifických charakteristik místních společenství pro obnovitelné zdroje, pokud jde o velikost, vlastnickou strukturu a počet projektů, patří to, že se společenstvím pro obnovitelné zdroje umožní působit v rámci energetického systému a usnadní se jejich tržní integrace. Společenství pro obnovitelné zdroje by měla mít možnost vzájemně mezi sebou sdílet energii, která je vyrobena zařízeními jimi vlastněnými. Členové společenství by však neměli být osvobozeni od příslušných nákladů, poplatků, dávek a daní, které by v podobné situaci museli nést koneční spotřebitelé nebo výrobci, kteří nejsou členy daného společenství, nebo je-li pro tyto přenosy použita veřejná síťová infrastruktura.

(72)

Spotřebitelé v domácnostech a společenství, již jsou samospotřebiteli elektřiny z obnovitelných zdrojů, by si měli zachovat svá práva jakožto spotřebitelé, včetně práva na uzavření smlouvy s dodavatelem podle svého výběru i na změnu dodavatele.

(73)

Odvětví vytápění a chlazení, které představuje přibližně polovinu konečné spotřeby energie v Unii, je považováno za klíčový sektor, pokud jde o zrychlení dekarbonizace energetického systému. Jedná se rovněž o strategické odvětví z hlediska energetické bezpečnosti, jelikož podle projekcí by do roku 2030 mělo okolo 40 % spotřeby energie z obnovitelných zdrojů pocházet z vytápění a chlazení z obnovitelných zdrojů. V důsledku neexistence harmonizované strategie na úrovni Unie, nedostatečné internalizace externích nákladů a roztříštěnosti trhů s vytápěním a chlazením však došlo v tomto odvětví dosud k relativně malému pokroku.

(74)

Několik členských států provedlo v odvětví vytápění a chlazení kroky v zájmu dosažení svého cíle v oblasti energie z obnovitelných zdrojů pro rok 2020. Nicméně při neexistenci závazných cílů členských států na období po roce 2020 nemusí zbývající vnitrostátní pobídky postačovat k dosažení dlouhodobých cílů v oblasti dekarbonizace pro roky 2030 a 2050. Za účelem dosažení uvedených cílů, posílení jistoty investorů a podpory rozvoje trhu s vytápěním a chlazením z obnovitelných zdrojů v celé Unii, při dodržení zásady „energetická účinnost v první řadě“, je vhodné podpořit úsilí členských států při dodávkách vytápění a chlazení z obnovitelných zdrojů, a přispět tak k postupnému zvýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů. Vzhledem k roztříštěnosti některých trhů s vytápěním a chlazením je nesmírně důležité zajistit při koncipování uvedených opatření flexibilitu. Stejně tak je důležité zajistit, aby potenciální větší využití vytápění a chlazení z obnovitelných zdrojů nemělo nepříznivé vedlejší účinky na životní prostředí nebo nevedlo k nepřiměřeným celkovým nákladům. Za účelem minimalizace tohoto rizika by se při navýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů ve vytápění a chlazení měla zohlednit situace těch členských států, kde tento podíl je již velmi vysoký, nebo v nichž odpadní teplo a chlad nejsou používány, například Kypru či Malty.

(75)

Dálkové vytápění a chlazení v současnosti představuje přibližně 10 % poptávky po teplu v Unii, ovšem s velkými rozdíly mezi jednotlivými členskými státy. Strategie Komise pro vytápění a chlazení uznala potenciál, který má dálkové vytápění pro dekarbonizaci díky vyšší energetické účinnosti a zavádění energie z obnovitelných zdrojů.

(76)

Strategie pro energetickou unii rovněž uznala roli, kterou v transformaci energetiky mají občané tím, že přijmou odpovědnost za přechod na jiné zdroje energie, využívají výhod plynoucích z nových technologií v zájmu snížení svých nákladů a aktivně se podílejí na trhu.

(77)

Měl by být kladen důraz na možné synergie mezi úsilím o zvýšení využívání vytápění a chlazení z obnovitelných zdrojů a existujícími režimy podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU (14) a směrnice 2012/27/EU. Členské státy by měly mít v největší možné míře možnost využít k provádění tohoto úsilí stávající administrativní struktury, aby se zmírnila administrativní zátěž.

(78)

V oblasti dálkového vytápění je proto nezbytné umožnit přechod na energii z obnovitelných zdrojů a zabránit fixaci na určité regulační postupy a technologie a blokování určitých technologií, a to posílením práv výrobců energie z obnovitelných zdrojů a konečných spotřebitelů, a poskytnout konečným spotřebitelům nástroje, jež jim usnadní výběr energeticky nejúčinnějších řešení, která zohledňují budoucí potřeby v oblasti vytápění a chlazení v souladu s očekávanými kritérii energetické náročnosti budov. Koneční spotřebitelé by měli obdržet transparentní a spolehlivé informace o účinnosti soustav dálkového vytápění a chlazení a o podílu energie z obnovitelných zdrojů ve svých konkrétních dodávkách tepla nebo chladu.

(79)

Aby byli spotřebitelé využívající soustavy dálkového vytápění a chlazení, které nejsou účinnými soustavami dálkového vytápění a chlazení, chráněni a měli možnost zajišťovat si vlastní vytápění či chlazení z obnovitelných zdrojů a s výrazně vyšší energetickou účinností, měli by mít právo se odpojit, a přestat tak využívat služeb vytápění nebo chlazení z neúčinných soustav dálkového vytápění a chlazení na úrovni celé budovy ukončením své smlouvy nebo případně, pokud se smlouva týká více budov, změnou smlouvy s provozovatelem soustavy dálkového vytápění nebo chlazení.

(80)

Pro přípravu přechodu na pokročilá biopaliva a minimalizaci celkových dopadů přímé a nepřímé změny ve využívání půdy je vhodné omezit množství biopaliv a biokapalin vyráběných z obilovin a jiných plodin bohatých na škrob, cukernatých plodin a olejnin, jež lze započítat do cílů stanovených v této směrnici, aniž by byla omezena celková možnost využití těchto biopaliv a biokapalin. Zavedení limitu na úrovni Unie by nemělo členským státům bránit v tom, aby stanovily nižší limity pro množství biopaliv a biokapalin vyráběných z obilovin a jiných plodin bohatých na škrob, cukernatých plodin a olejnin, jež lze započítat na vnitrostátní úrovni do cílů stanovených v této směrnici, aniž by byla omezena celková možnost využívaní těchto biopaliv a biokapalin.

(81)

Směrnice 2009/28/ES zavedla soubor kritérií udržitelnosti včetně kritérií chránících půdu s vysokou hodnotou biologické rozmanitosti a půdu s velkou zásobou uhlíku, ale nezahrnula otázku nepřímé změny ve využívání půdy. K nepřímé změně ve využívání půdy dojde, pokud pěstování plodin pro biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy nahradí tradiční pěstování plodin pro potravinářské nebo krmné účely. Tato dodatečná poptávka může zvýšit tlak na půdu a vést k rozšíření zemědělské půdy do oblastí s velkou zásobou uhlíku, jako jsou lesy, mokřady a rašeliniště, což zapříčiní další emise skleníkových plynů. Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1513 (15) konstatovala, že rozsah nepřímé změny ve využívání půdy v souvislosti s emisemi skleníkových plynů by mohl částečně či zcela anulovat úspory emisí skleníkových plynů z jednotlivých biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy. Existují sice rizika plynoucí z nepřímé změny ve využívání půdy, ovšem výzkum ukazuje, že míra účinku závisí na mnoha faktorech, včetně druhu suroviny použité pro výrobu paliva, úrovně dodatečné poptávky po surovině, která je vyvolána používáním biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy, jakož i míry, do jaké je půda s velkou zásobou uhlíku po celém světě chráněna.

Třebaže v současnosti nelze jednoznačně stanovit úroveň emisí skleníkových plynů způsobenou nepřímou změnou ve využívání půdy s mírou přesnosti vyžadovanou pro zahrnutí do metodiky výpočtu emisí skleníkových plynů, nejvyšší rizika nepřímé změny ve využívání půdy byla identifikována pro biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy vyrobené ze surovin, u nichž je pozorováno výrazné rozšíření produkční oblasti na půdu s velkou zásobou uhlíku. Je proto obecně vhodné omezit biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy na bázi potravinářských a krmných plodin, které tato směrnice podporuje, a navíc požadovat, aby členské státy stanovily konkrétní a postupně se snižující limit pro biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy vyrobené z potravinářských a krmných plodin, u nichž je pozorováno výrazné rozšíření produkční oblasti na půdu s velkou zásobou uhlíku. Na biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy by se tento konkrétní a postupně se snižující limit neměl vztahovat.

(82)

Nepřímou změnu ve využívání půdy může zmírnit zvýšení výnosů v zemědělských odvětvích prostřednictvím zdokonalených zemědělských postupů, investic do lepších strojních zařízení a předávání znalostí nad rámec toho, čeho by se dosáhlo bez režimů podpory produktivity pro biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy na bázi potravinářských a krmných plodin, jakož i pěstování plodin na plochách, které dříve nebyly k pěstování těchto plodin využívány. Existují-li důkazy o tom, že taková opatření vedla ke zvýšení produkce nad rámec očekávaného nárůstu produktivity, měly by být biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy vyrobené z této dodatečné suroviny považovány za biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy. V tomto procesu by měly být zohledněny roční výkyvy ve výnosech.

(83)

Směrnice (EU) 2015/1513 vyzvala Komisi, aby neprodleně předložila ucelený návrh nákladově efektivní a technicky neutrální politiky na období po roce 2020, a vytvořila tak dlouhodobou perspektivu pro investice do udržitelných biopaliv s nízkým rizikem vzniku nepřímé změny ve využívání půdy a s hlavním cílem, kterým je dekarbonizace odvětví dopravy. Povinnost členských států požadovat po dodavatelích paliv, aby dodávali určitý celkový podíl paliv z obnovitelných zdrojů, může poskytnout jistotu investorům a podpořit kontinuální rozvoj alternativních paliv z obnovitelných zdrojů používaných v odvětví dopravy včetně pokročilých biopaliv, kapalných a plynných paliv z obnovitelných zdrojů nebiologického původu používaných v odvětví dopravy a elektřiny z obnovitelných zdrojů používané v odvětví dopravy. Protože alternativní paliva z obnovitelných zdrojů nemusí být dostupná či nákladově efektivní pro všechny dodavatele paliv, je vhodné umožnit členským státům, aby mezi dodavateli paliv rozlišovaly a vyňaly z této povinnosti, je-li to třeba, určité typy dodavatelů paliv. Jelikož se s palivy používanými v odvětví dopravy snadno obchoduje, měli by být dodavatelé paliv v členských státech s nízkým množstvím příslušných zdrojů pravděpodobně schopni snadno získat paliva z obnovitelných zdrojů odjinud.

(84)

Za účelem zajištění transparentnosti a sledovatelnosti paliv z obnovitelných zdrojů by měla být zřízena unijní databáze. I když by členským státům mělo být povoleno nadále využívat nebo zřídit vnitrostátní databáze, měly by tyto vnitrostátní databáze být propojeny s evropskou databází, aby bylo zajištěno okamžité předávání údajů a harmonizace toků údajů.

(85)

Pokročilá biopaliva a jiná biopaliva a bioplyn vyrobené ze surovin uvedených v příloze této směrnice, kapalná a plynná paliva z obnovitelných zdrojů nebiologického původu používaná v odvětví dopravy a elektřina z obnovitelných zdrojů používaná v odvětví dopravy mohou přispět k dosažení nízkých emisí uhlíku, čímž nákladově efektivním způsobem podnítí dekarbonizaci odvětví dopravy Unie a mimo jiné zlepší energetickou diverzifikaci v odvětví dopravy, přičemž podpoří inovace, růst a pracovní místa v ekonomice Unie a sníží závislost na dovozu energie. Cílem povinnosti členských států požadovat po dodavatelích paliv zajištění minimálního podílu pokročilých biopaliv a některých bioplynů je podpořit kontinuální rozvoj pokročilých paliv, včetně biopaliv. Je důležité zajistit, aby tato povinnost rovněž podporovala zlepšení výsledků, pokud jde o emise skleníkových plynů u paliv dodávaných za účelem splnění uvedené povinnosti. Komise by měla posoudit výsledky, pokud jde o emise skleníkových plynů, technické inovace a udržitelnost uvedených paliv.

(86)

V oblasti inteligentní dopravy je důležité posílit rozvoj a zavádění elektromobility v silniční dopravě, jakož i urychlit začleňování vyspělých technologií do inovativní železniční dopravy.

(87)

Předpokládá se, že elektromobilita bude do roku 2030 představovat podstatnou část energie z obnovitelných zdrojů v odvětví dopravy. Měly by být poskytnuty další pobídky s ohledem na rychlý rozvoj elektromobility a potenciál tohoto odvětví pro Unii, pokud jde o růst a zaměstnanost. Pro podporu využívání elektřiny v odvětví dopravy a za účelem snížení komparativní nevýhody v energetické statistice by měly být využívány multiplikační koeficienty pro elektřinu z obnovitelných zdrojů dodanou pro odvětví dopravy. Jelikož není možné do statistik započítat prostřednictvím speciálního měření (například dobíjení doma) veškerou elektřinu dodanou pro silniční vozidla, měly by být pro zajištění řádného započítání pozitivních dopadů elektrifikované dopravy založené na energii z obnovitelných zdrojů použity multiplikační koeficienty. Měly by být prozkoumány možnosti, jak zajistit, aby byla nová poptávka po elektřině v odvětví dopravy uspokojena prostřednictvím dodatečných kapacit na výrobu energie z obnovitelných zdrojů.

(88)

S ohledem na klimatická omezení, která omezují možnost spotřebovávat určité druhy biopaliv z technických důvodů, z důvodu obav o zdraví a životní prostředí a z důvodu velikosti a struktury trhu s palivy je vhodné, aby Kypr a Malta měly pro účely prokázání souladu s vnitrostátními povinnostmi ohledně energie z obnovitelných zdrojů, jež jsou uloženy dodavatelům paliv, povoleno tato inherentní omezení zohlednit.

(89)

Podpora recyklovaných uhlíkových paliv může rovněž přispět k politickým cílům diverzifikace dodávek energie a dekarbonizace odvětví dopravy, pokud splňují příslušné minimální prahové hodnoty pro úspory emisí skleníkových plynů. Je proto vhodné zahrnout uvedená paliva do povinnosti uložené dodavatelům paliv, přičemž členským státům by měla být dána možnost nezahrnout tato paliva do této povinnosti, pokud si to nepřejí. Jelikož zdroje uvedených paliv jsou neobnovitelné, neměla by se uvedená paliva započítávat do celkového cíle Unie pro energii z obnovitelných zdrojů.

(90)

Kapalná a plynná paliva z obnovitelných zdrojů nebiologického původu používaná v odvětví dopravy jsou důležitá pro zvýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů v odvětvích, u nichž se očekává, že se budou dlouhodobě spoléhat na kapalná paliva. V zájmu zajištění toho, aby paliva z obnovitelných zdrojů nebiologického původu přispívala ke snížení skleníkových plynů, by měla elektřina spotřebovávaná k výrobě paliv být obnovitelného původu. Komise by měla prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci vypracovat spolehlivou unijní metodiku používanou v případě, kdy je tato elektřina odebírána ze sítě. Tato metodika by měla zajistit, aby mezi výrobní jednotkou elektřiny, se kterou má producent dvoustrannou smlouvu o nákupu elektřiny z obnovitelných zdrojů, a výrobou paliv existovala časová a zeměpisná korelace. Například paliva z obnovitelných zdrojů nebiologického původu nelze započítat jako paliva z plně obnovitelných zdrojů, jsou-li vyrobena v době, kdy smluvně zajištěná jednotka pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů nevyrábí elektřinu. Jiným příkladem je přetížení elektrizační soustavy, kdy mohou být paliva započítána jako paliva z plně obnovitelných zdrojů pouze tehdy, jestliže se výroba elektřiny a výrobny paliv nacházejí na stejné straně přetížení. Navíc by měl být přítomen prvek adicionality v tom smyslu, že výrobce paliv přispívá k zavádění nebo k financování obnovitelných zdrojů energie.

(91)

Suroviny, jež mají při využití pro biopaliva nízké dopady, pokud jde o nepřímé změny ve využívání půdy, by měly být podporovány pro jejich příspěvek k dekarbonizaci ekonomiky. Zejména suroviny pro pokročilá biopaliva a bioplyn pro dopravu, jejichž technologie jsou inovativnější a méně vyzrálé, a potřebují proto více podpory, by měly být zahrnuty do přílohy této směrnice. V zájmu zajištění toho, aby tato příloha byla aktualizována v souladu s posledním technologickým vývojem, a současného zamezení nezamýšleným negativním účinkům by Komise měla tuto přílohu podrobit přezkumu a vyhodnotit, zda ji doplnit o nové suroviny.

(92)

Náklady na připojení nových výrobců plynu z obnovitelných zdrojů k distribuční soustavě by měly být založeny na objektivních, transparentních a nediskriminačních kritériích a měl by se pečlivě zohlednit prospěch, který distribuční soustavě přinášejí vnoření místní výrobci plynu z obnovitelných zdrojů.

(93)

Za účelem využití veškerého potenciálu biomasy – s výjimkou rašeliny či materiálů tvořících součást geologických útvarů nebo přeměněných na fosilní materiály – k tomu, aby díky svému využití v oblasti materiálů a energie přispěla k dekarbonizaci ekonomiky, by měla Unie a členské státy podporovat vyšší udržitelné využívání stávajících zemědělských a dřevařských zdrojů a rozvoj nových systémů v oblasti lesnické a zemědělské produkce za předpokladu, že jsou splněna kritéria udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů.

(94)

Biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy by měly být vždy vyráběny udržitelným způsobem. Biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy používané k plnění cíle Unie stanoveného v této směrnici a ty z nich, na které se vztahují režimy podpory, by tedy měly povinně splňovat kritéria udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů. Harmonizace těchto kritérií pro biopaliva a biokapaliny je základem pro dosažení cílů energetické politiky Unie, jak jsou uvedeny v čl. 194 odst. 1 Smlouvy o fungování EU. Tato harmonizace zajišťuje fungování vnitřního trhu s energií, a tím, zejména s ohledem na povinnost členského státu neodmítnout na základě jiných důvodů týkajících se udržitelnosti biopaliva a biokapaliny získané v souladu s touto směrnicí, usnadňuje obchod mezi členskými státy s biopalivy a biokapalinami, které příslušná kritéria splňují. Pozitivní účinky harmonizace výše uvedených kritérií na hladké fungování vnitřního trhu s energií a na zabránění narušení hospodářské soutěže v Unii nelze popřít. V případě paliv z biomasy by členské státy měly mít povoleno stanovit dodatečná kritéria udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů.

(95)

V souvislosti s touto směrnicí by měla Unie přijmout vhodná opatření, včetně propagace kritérií udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů pro biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy.

(96)

Produkce zemědělských surovin pro biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy a pobídky podle této směrnice na podporu jejich používání by neměly mít za následek podporu ničení biologické rozmanitosti dotčených oblastí. Tyto vyčerpatelné zdroje, uznané různými mezinárodními nástroji za všeobecnou hodnotu, by měly být zachovány. Je proto nezbytné stanovit kritéria udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů zajišťující, že se pobídky vztahují pouze na biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy v případech, kdy zemědělské suroviny zaručeně nepocházejí z biologicky rozmanitých oblastí nebo je v případě oblastí určených k účelům ochrany přírody prokázáno, že produkce zemědělských surovin nebrání uvedeným účelům.

(97)

Lesy by měly být v souladu s kritérii pro udržitelnost považovány za biologicky rozmanité, pokud se jedná o původní lesy podle definice použité Organizací OSN pro výživu a zemědělství (FAO) v posouzení stavu celosvětových lesních zdrojů nebo pokud jsou chráněny vnitrostátními předpisy na ochranu přírody. Pokud je dopad lidské činnosti malý, měly by být za biologicky rozmanité lesy považovány i oblasti, kde probíhá získávání jiných lesních produktů než dřeva. Jiné typy lesů definované organizací FAO, jako například přírodě blízké lesy, polopřírodní lesy a plantáže, by neměly být považovány za původní lesy. S ohledem na biologicky velmi rozmanitou povahu některých travních porostů jak v mírném, tak tropickém pásmu, včetně biologicky velmi rozmanitých savan, stepí, křovinatých porostů a prérií, by se pobídky stanovené touto směrnicí neměly vztahovat na biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy vyrobené ze zemědělských surovin pocházejících z těchto pozemků. S cílem stanovit vhodná kritéria pro definici biologicky velmi rozmanitých travních porostů v souladu s nejlepšími dostupnými vědeckými údaji a příslušnými mezinárodními normami by Komisi měly být svěřeny prováděcí pravomoci.

(98)

Půda, u níž by ztráta zásob uhlíku po přeměně nemohla být v rozumné době, s ohledem na naléhavou potřebu předejít změně klimatu, nahrazena úsporou emisí skleníkových plynů z výroby a použití biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy, by se neměla přeměnit na půdu zamýšlenou pro výrobu zemědělských surovin pro biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy. Tím by se zabránilo zbytečně zatěžujícímu výzkumu ze strany hospodářských subjektů a přeměně půdy s velkými zásobami uhlíku, která by se ukázala jako nevhodná pro pěstování zemědělských surovin pro biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy. Soupis světových zásob uhlíku vede k závěru, že do této kategorie by měly být zařazeny mokřady a souvisle zalesněné plochy s porostem koruny tvořícím více než 30 %.

(99)

V rámci společné zemědělské politiky by zemědělci Unie za účelem získání přímé podpory měli dodržet komplexní soubor environmentálních požadavků. Dodržení uvedených požadavků lze nejúčinněji ověřit v kontextu zemědělské politiky. Zahrnutí uvedených požadavků do režimu udržitelnosti není vhodné, jelikož kritéria udržitelnosti pro bioenergii by měla stanovit objektivní a globálně použitelná pravidla. Ověřování souladu podle této směrnice by s sebou rovněž neslo riziko nadbytečné administrativní zátěže.

(100)

Zemědělské suroviny pro výrobu biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy by měly být vyráběny za použití postupů, které jsou v souladu s ochranou kvality půdy a organického uhlíku v půdě. Kvalita půdy a uhlík v půdě by proto měly být zahrnuty do sledovacích systémů provozovatelů či vnitrostátních orgánů.

(101)

Je vhodné zavést v celé Unii kritéria udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů pro paliva z biomasy používaná při výrobě elektřiny, vytápění a chlazení s cílem nadále zajistit velké úspory emisí skleníkových plynů v porovnání s alternativami využívajícími fosilní paliva, aby se zamezilo nezamýšleným dopadům na udržitelnost a podpořil se vnitřní trh. Nejvzdálenější regiony by měly mít možnost využít potenciálu svých zdrojů za účelem zvýšení produkce energie z obnovitelných zdrojů a své energetické nezávislosti.

(102)

V zájmu zajištění toho, aby i přes rostoucí poptávku po lesní biomase byla těžba prováděna udržitelným způsobem v lesích, v nichž je zajištěna regenerace, aby byla zvláštní pozornost věnována oblastem výslovně určeným pro účely ochrany biologické rozmanitosti, krajiny a zvláštních přírodních prvků, aby byly zachovány zdroje biologické rozmanitosti a aby byly sledovány zásoby uhlíku, by měly dřevinové suroviny pocházet pouze z lesů, v nichž probíhá těžba v souladu se zásadami udržitelného lesního hospodářství vypracovanými v rámci mezinárodních lesnických procesů, jako je Forest Europe, a prováděnými vnitrostátními právními předpisy nebo osvědčenými postupy řízení na úrovni oblasti získávání surovin. Hospodářské subjekty by měly podniknout vhodné kroky k minimalizaci rizika, že bude k výrobě bioenergie použita lesní biomasa získaná neudržitelným způsobem. Subjekty by za tímto účelem měly přijmout přístup založený na riziku. V tomto kontextu je vhodné, aby Komise vypracovala provozní pokyny pro ověřování souladu s přístupem založeným na riziku, a to po konzultaci s Výborem pro udržitelnost biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy.

(103)

Těžba v lesích pro energetické účely se zvýšila a očekává se, že bude i nadále růst, což vede ke zvýšení dovozu surovin ze třetích zemí a rovněž k nárůstu produkce těchto materiálů v rámci Unie. Mělo by být zajištěno, aby těžba byla udržitelná.

(104)

V zájmu minimalizace administrativní zátěže by se kritéria Unie pro udržitelnost a úsporu emisí skleníkových plynů měla použít pouze na elektřinu a vytápění z paliv z biomasy vyráběné v zařízeních s celkovým jmenovitým tepelným příkonem nejméně 20 MW.

(105)

Paliva z biomasy by se měla přeměňovat na elektřinu a teplo efektivním způsobem s cílem maximalizovat energetickou bezpečnost a úspory emisí skleníkových plynů, snížit emise látek znečišťujících ovzduší a minimalizovat tlak na omezené zdroje biomasy.

(106)

Měla by se zvýšit minimální hodnota pro úspory emisí skleníkových plynů pro biopaliva, biokapaliny a bioplyn pro dopravu vyráběné v nových zařízeních, aby se zlepšila jejich celková bilance skleníkových plynů a odradilo se od dalších investic do zařízení s nízkými úsporami emisí skleníkových plynů. Tento nárůst poskytuje záruky pro investice do výrobních kapacit pro biopaliva, biokapaliny a bioplyn pro dopravu.

(107)

Na základě zkušeností s praktickým prováděním kritérií Unie pro udržitelnost je vhodné posílit úlohu dobrovolných mezinárodních a vnitrostátních certifikačních režimů pro harmonizované ověřování souladu s kritérii pro udržitelnost.

(108)

Je v zájmu Unie podporovat vznik dobrovolných mezinárodních nebo vnitrostátních režimů stanovujících normy pro výrobu udržitelných biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy a osvědčujících, že výroba biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy tyto normy splňuje. Z tohoto důvodu by se mělo stanovit, že se uznává, že uvedené režimy poskytují spolehlivá zjištění a údaje, pokud splňují příslušné normy spolehlivosti, transparentnosti a nezávislé kontroly. V zájmu spolehlivého a harmonizovaného zajištění ověřování souladu s kritérii pro udržitelnost a úspory emisí skleníkových plynů a zejména s cílem zamezit podvodům, by Komise měla být zmocněna stanovit podrobná prováděcí pravidla včetně adekvátních standardů spolehlivosti, transparentnosti a nezávislého auditu, která se uplatní na dobrovolné režimy.

(109)

Dobrovolné režimy hrají stále větší roli při poskytování důkazů o souladu s kritérii pro udržitelnost a úspory emisí skleníkových plynů pro biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy. Je proto vhodné, aby Komise od dobrovolných režimů, včetně těch, které již uznala, vyžadovala, aby o své činnosti pravidelně podávaly zprávy. Tyto zprávy se zveřejní, aby se zvýšila transparentnost a zlepšil dohled ze strany Komise. Tyto zprávy by Komisi navíc poskytly nezbytné informace k tomu, aby mohla podat zprávu o fungování dobrovolných režimů za účelem stanovení osvědčených postupů, a případně předložit návrh na další podporu takových osvědčených postupů.

(110)

V zájmu usnadnění fungování vnitřního trhu by měly důkazy týkající se kritérií pro udržitelnost a úspory emisí skleníkových plynů pro energii z biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy, jež byly získány v souladu s režimem, který Komise uznala, přijímat všechny členské státy. Členské státy by měly přispívat k zajištění správné implementace zásad certifikace dobrovolných režimů tím, že budou dohlížet na činnosti certifikačních orgánů akreditovaných vnitrostátním akreditačním orgánem, a tím, že budou dobrovolné režimy informovat o příslušných zjištěních.

(111)

S cílem vyhnout se nepřiměřené administrativní zátěži by měl být stanoven seznam standardizovaných hodnot pro běžné způsoby výroby biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy, který by měl být aktualizován a rozšířen, jakmile budou k dispozici další spolehlivé údaje. Hospodářské subjekty by měly mít vždy možnost uplatnit stupeň úspory emisí skleníkových plynů u biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy stanovený tímto seznamem. Pokud se standardizovaná hodnota úspor emisí skleníkových plynů u způsobu výroby nachází pod požadovanou minimální úrovní úspor emisí skleníkových plynů, mělo by být požadováno, aby výrobci usilující o prokázání svého souladu s touto minimální úrovní dokázali, že skutečné emise skleníkových plynů z jejich výrobního procesu jsou nižší než ty, které byly použity při výpočtu standardizovaných hodnot.

(112)

Je nezbytné stanovit na základě objektivních a nediskriminačních kritérií jasná pravidla pro výpočet úspor emisí skleníkových plynů z biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy a z referenčních fosilních paliv.

(113)

V souladu s aktuálními technickými a vědeckými poznatky by metodika evidence emisí skleníkových plynů měla zohledňovat přeměnu paliv z pevné a plynné biomasy na konečnou energii, aby byla konzistentní s výpočtem energie z obnovitelných zdrojů pro účely započítávání do cíle Unie stanoveného touto směrnicí. Přidělování emisí skleníkových plynů druhotným produktům, na rozdíl od odpadů a zbytků, by se rovněž mělo přezkoumat v případech, kdy se elektřina nebo vytápění a chlazení vyrábí v kogeneračních nebo multigeneračních zařízeních.

(114)

Je-li pozemek s velkou zásobou uhlíku v půdě nebo vegetaci přeměněn na pozemek pro pěstování surovin pro biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy, část uloženého uhlíku zpravidla unikne do atmosféry, což vede k vytvoření oxidu uhličitého (CO2). Výsledný negativní dopad skleníkových plynů může zrušit pozitivní dopad skleníkových plynů z biopaliv, biokapalin nebo paliv z biomasy na skleníkové plyny, v některých případech v rozsáhlé míře. Úplné účinky uhlíku v důsledku této přeměny by se proto měly zohlednit při výpočtu úspory emisí skleníkových plynů jednotlivých biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy. To je nezbytné, aby se zajistilo, že výpočet úspory emisí skleníkových plynů zohlední všechny účinky uhlíku v důsledku používání biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy.

(115)

Při výpočtu dopadů přeměny půdy na emise skleníkových plynů by měly mít hospodářské subjekty možnost uplatňovat skutečné hodnoty zásob uhlíku spojených s referenčním využíváním půdy a s využíváním půdy po přeměně. Měly by také mít možnost používat standardizované hodnoty. Metodika Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPPC) představuje pro tyto standardizované hodnoty vhodný základ. Tyto studie nejsou v současnosti uváděny v podobě, která by byla pro hospodářské subjekty přímo použitelná. Komise by proto měla zrevidovat své pokyny ze dne 10. června 2010 pro výpočet zásob uhlíku v půdě pro účely pravidel výpočtu dopadu biopaliv, biokapalin a jejich referenčních fosilních paliv na skleníkové plyny, jež jsou stanovena v příloze V této směrnice, a zároveň zajistit konzistentnost s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 (16).

(116)

Při výpočtu emisí skleníkových plynů by měly být započítány i druhotné produkty z výroby a používání paliv. Substituční metoda je vhodná pro účely analýzy politiky, nikoli však pro regulaci jednotlivých hospodářských subjektů a jednotlivých dodávek paliv používaných v odvětví dopravy. V těchto případech je nejvhodnější metodou metoda přidělování energie, protože je snadno použitelná a předvídatelná v čase, minimalizuje kontraproduktivní stimuly a poskytuje výsledky, které jsou obecně srovnatelné s výsledky dosaženými substituční metodou. Pro účely analýzy politiky by Komise rovněž měla v rámci svých zpráv poskytovat informace o výsledcích dosažených použitím substituční metody.

(117)

Druhotné produkty se od zbytků a zemědělských zbytků liší tím, že jsou primárním cílem výrobního procesu. Je proto vhodné vyjasnit, že zbytky zemědělských plodin představují zbytky, a nikoli druhotné produkty. To nemá žádný dopad na stávající metodiku, ale vyjasňují se tím stávající předpisy.

(118)

Zavedená metoda používající přidělování energie jako pravidla pro rozdělování emisí skleníkových plynů mezi druhotné produkty funguje dobře a měla by pokračovat. Je vhodné sladit metodiku pro výpočet emisí skleníkových plynů pocházejících z kombinované výroby tepla a elektřiny, pokud je tato výroba využívána při zpracování biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy, s metodikou uplatňovanou na kombinovanou výrobu tepla a elektřiny jako konečné použití.

(119)

Metodika zohledňuje snížené emise skleníkových plynů vyplývající z použití kombinované výroby tepla a elektřiny ve srovnání s použitím zařízení pouze na výrobu elektřiny či tepla díky tomu, že bere v úvahu užitek z tepla ve srovnání s elektřinou a užitek z tepla za různých teplot. Z toho vyplývá, že vyšší teplota by měla nést větší část celkových emisí skleníkových plynů než teplo za nízké teploty, je-li vyráběno společně s elektřinou. Metodika zohledňuje celou cestu ke konečné energii, včetně přeměny na teplo nebo elektřinu.

(120)

Je vhodné, aby údaje používané pro výpočet těchto standardizovaných hodnot byly získávány z nezávislých vědeckých odborných zdrojů a aby byly případně vhodně aktualizovány v závislosti na pokroku, jehož tyto zdroje dosáhnou ve své práci. Komise by se měla zasadit o to, aby se tyto zdroje v rámci aktualizace své práce zabývaly emisemi z pěstování, vlivem regionálních a klimatických podmínek, dopady vyplývajícími z pěstování za použití udržitelných zemědělských metod a organických pěstebních postupů, a vědeckým příspěvkem výrobců z Unie i třetích zemí a občanské společnosti.

(121)

Celosvětová poptávka po zemědělských surovinách roste. Část této zvýšené poptávky bude pravděpodobně pokryta zvětšením rozlohy zemědělské půdy. Obnova půdy, která byla závažným způsobem znehodnocena, a nemůže být proto v současném stavu využívána k zemědělským účelům, je jedním z prostředků, jak zvětšit rozlohu půdy, kterou lze použít pro pěstování zemědělských plodin. Udržitelný režim by měl podporovat využívání znehodnocené půdy, která prošla obnovou, neboť podpora biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy přispěje ke zvýšení poptávky po zemědělských surovinách.

(122)

Za účelem zajištění harmonizovaného provádění metodiky pro výpočet emisí skleníkových plynů a sladění nejnovějších vědeckých důkazů by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci s cílem přizpůsobit metodické zásady a hodnoty nezbytné k posouzení toho, zda jsou splněna kritéria pro úspory emisí skleníkových plynů, a rozhodnout, že zprávy předložené členskými státy a třetími zeměmi obsahují přesné údaje o emisích z pěstování surovin.

(123)

Evropské plynárenské sítě se stávají integrovanějšími. Podpora výroby a využívání biometanu, jeho dodávání do plynárenské soustavy a přeshraniční obchod s ním s sebou nesou nutnost zajistit podmínky pro řádné započítávání energie z obnovitelných zdrojů a vyhnout se dvojím pobídkám vyplývajícím z jednotlivých režimů podpory v různých členských státech. K řešení těchto otázek by měl sloužit systém hmotnostní bilance související s ověřováním udržitelnosti bioenergie a nová unijní databáze.

(124)

Má-li být cílů této směrnice dosaženo, je třeba, aby Unie a členské státy věnovaly značné finanční prostředky na výzkum a vývoj v oblasti technologií pro energie z obnovitelných zdrojů. Tento výzkum a vývoj by měl být vysokou prioritou zejména pro Evropský inovační a technologický institut.

(125)

Při provádění této směrnice by ve vhodných případech měla být zohledněna Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, a to zejména v rozsahu jejího provedení směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES (17).

(126)

Za účelem změny nebo doplnění jiných než podstatných prvků této směrnice by na Komisi měla být přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o stanovení metodiky pro výpočet množství energie z obnovitelných zdrojů použité na chlazení a dálkové chlazení a změnu metodiky pro výpočet energie z tepelných pump, zavedení URDP a stanovení podmínek pro finalizaci transakcí statistického převodu mezi členskými státy prostřednictvím URDP, stanovení vhodných minimálních prahových hodnot pro úspory emisí skleníkových plynů v případě recyklovaných uhlíkových paliv, přijetí a případně změny kritérií pro certifikaci biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy, jakož i pro určení surovin s vysokým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy, u nichž je pozorováno výrazné rozšíření produkční oblasti na půdu s velkou zásobou uhlíku a postupné snižování jejich příspěvku k cílům stanoveným v této směrnici, přizpůsobení energetického obsahu paliv používaných v odvětví dopravy vědeckotechnickému pokroku, stanovení unijní metodiky pro stanovení pravidel, podle kterých mají hospodářské subjekty splnit požadavky, aby byla elektřina používaná pro výrobu kapalných a plynných paliv z obnovitelných zdrojů nebiologického původu používaných v odvětví dopravy či odebíraná ze sítě započtena jako energie z plně obnovitelných zdrojů; stanovení metodiky pro určení podílu biopaliva a bioplynu pro dopravu vzniklých z biomasy, která je předmětem zpracování s fosilními palivy v rámci společného procesu a metodiky pro posouzení úspor emisí skleníkových plynů z kapalných a plynných paliv z obnovitelných zdrojů nebiologického původu používaných v odvětví dopravy a recyklovaných uhlíkových paliv s cílem zajistit, aby nebyl udělen žádný kredit za zabránění vzniku emisí oxidu uhličitého; pozměnění seznamu surovin pro výrobu pokročilých biopaliv a jiných biopaliv a bioplynu doplněním položek, nikoliv jejich odebráním; a doplnění či nahrazení pravidel pro výpočet dopadů skleníkových plynů z biopaliv, biokapalin a jejich referenčních fosilních paliv. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (18). Aby se zejména zaručila rovnocenná účast na přípravě aktů v přenesené pravomoci, obdrží Evropský parlament a Rada všechny dokumenty zároveň s odborníky členských států a jejich odborníci mají systematicky přístup na zasedání odborných skupin Komise, které se zabývají přípravou aktů v přenesené pravomoci.

(127)

Opatření nezbytná k provedení této směrnice by měla být přijata v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (19).

(128)

Jelikož cíle této směrnice, totiž dosažení nejméně 32 % podílu energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie Unie do roku 2030, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, ale spíše jej může být z důvodu rozsahu opatření lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku tato směrnice nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(129)

Členské státy se v souladu se společným politickým prohlášením ze dne 28. září 2011 členských států a Komise o informativních dokumentech (20) zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých za účelem provedení směrnice o jeden či více dokumentů s informacemi o vztahu mezi jednotlivými prvky směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu. V případě této směrnice považuje zákonodárce předložení těchto dokumentů za odůvodněné.

(130)

Povinnost provést tuto směrnici ve vnitrostátním právu by se měla omezovat na ustanovení, která v porovnání se směrnicí 2009/28/ES představují podstatnou změnu. Povinnost provést ve vnitrostátním právu nezměněná ustanovení totiž vyplývá z uvedené směrnice.

(131)

Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůty pro provedení směrnice Rady 2013/18/EU (21) a směrnice (EU) 2015/1513 ve vnitrostátním právu,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Předmět

Tato směrnice stanoví společný rámec pro podporu energie z obnovitelných zdrojů. Stanoví závazný cíl Unie pro celkový podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie Unie v roce 2030. Směrnice rovněž stanoví pravidla finanční podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů, samospotřeby této elektřiny a využívání energie z obnovitelných zdrojů v odvětví vytápění a chlazení a v odvětví dopravy, regionální spolupráce mezi členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi, záruk původu, správních postupů, informování a odborné přípravy. Stanoví rovněž kritéria udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů pro biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy.

Článek 2

Definice

Pro účely této směrnice se použijí relevantní definice obsažené ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES (22).

Dále se rozumí:

1)

„energií z obnovitelných zdrojů“ energie z obnovitelných nefosilních zdrojů, totiž energie větrná, energie slunečního záření (termální a fotovoltaická), geotermální, energie okolního prostředí, energie z přílivu nebo vln a jiná energie z oceánů, energie vody, energie biomasy, energie skládkového plynu, energie kalového plynu z čistíren odpadních vod a energie bioplynu;

2)

„energií okolního prostředí“ přirozeně se vyskytující tepelná energie a energie nahromaděná v prostředí vymezeném určitými hranicemi, která může být uložena v ovzduší, s výjimkou odpadního vzduchu, nebo v povrchových či odpadních vodách;

3)

„geotermální energií“ energie uložená ve formě tepla pod zemským povrchem;

4)

„hrubou konečnou spotřebou energie“ energetické komodity dodané k energetickým účelům pro průmysl, dopravu, domácnosti, služby včetně veřejných služeb, zemědělství, lesnictví a rybolov, spotřeba elektřiny a tepla v odvětví energetiky při výrobě elektřiny, tepla a paliv používaných v odvětví dopravy a ztráty elektřiny a tepla při distribuci a přenosu;

5)

„režimem podpory“ jakýkoli nástroj, režim či mechanismus uplatňovaný členským státem či skupinou členských států, který podporuje užívání energie z obnovitelných zdrojů snížením nákladů na tuto energii, zvýšením její prodejní ceny nebo zvýšením množství takto prodané energie prostřednictvím povinnosti využívat energii z obnovitelných zdrojů nebo jiným způsobem, včetně mimo jiné investiční pomoci, osvobození od daně, snížení daně nebo vrácení daně, režimů podpory formou povinnosti využívat energii z obnovitelných zdrojů, včetně režimů využívajících zelené certifikáty, a režimů přímé podpory cen, včetně výkupních cen a plateb klouzavých nebo pevných bonusů;

6)

„povinností využívat energii z obnovitelných zdrojů“ režim podpory, který požaduje po výrobcích energie, aby zahrnuli určitý podíl energie z obnovitelných zdrojů do své výroby, po dodavatelích energie, aby zahrnuli určitý podíl energie z obnovitelných zdrojů do své dodávky, nebo po spotřebitelích energie, aby zahrnuli určitý podíl energie z obnovitelných zdrojů do své spotřeby, včetně režimů, které umožňují plnit tyto požadavky používáním zelených certifikátů;

7)

„finančním nástrojem“ finanční nástroj ve smyslu čl. 2 bodu 29 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 (23);

8)

„malými a středními podniky“ mikropodniky a malé nebo střední podniky ve smyslu článku 2 přílohy doporučení Komise 2003/361/ES (24);

9)

„odpadním teplem a chladem“ teplo nebo chlad nevyhnutelně vzniklé jako vedlejší produkt v průmyslových zařízeních nebo zařízeních na výrobu elektřiny nebo v terciárním sektoru, kde byl nebo bude použit proces kombinované výroby tepla a elektřiny nebo kde není kombinovaná výroba tepla a elektřiny proveditelná, jež by se bez přístupu do soustavy dálkového vytápění nebo chlazení bez využití rozptýlily do vzduchu nebo vody;

10)

„modernizací“ obnova elektráren vyrábějících energii z obnovitelných zdrojů, včetně úplného nebo částečného nahrazení zařízení nebo provozních systémů a vybavení za účelem náhrady výkonu či zvýšení účinnosti nebo výkonu zařízení;

11)

„provozovatelem distribuční soustavy“ provozovatel ve smyslu čl. 2 bodu 6 směrnice 2009/72/ES a čl. 2 bodu 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES (25);

12)

„zárukou původu“ elektronický dokument, jehož jediným účelem je doložit konečnému spotřebiteli, že daný podíl či dané množství energie byly vyrobeny z obnovitelných zdrojů;

13)

„zbytkovým energetickým mixem“ celková roční skladba zdrojů energie členského státu kromě podílu pokrytého zrušenými zárukami původu;

14)

„samospotřebitelem elektřiny z obnovitelných zdrojů“ konečný zákazník provozující zařízení ve vlastních prostorách umístěných ve vymezených hranicích nebo, pokud to členský stát povolí, v jiných prostorách, který vyrábí elektřinu z obnovitelných zdrojů pro svou vlastní spotřebu a který může ukládat nebo prodávat elektřinu z obnovitelných zdrojů, kterou sám vyrobil, za předpokladu, že u samospotřebitelů elektřiny z obnovitelných zdrojů, kteří nejsou domácnostmi, uvedené činnosti nepředstavují jejich hlavní obchodní nebo profesní činnost;

15)

„společně jednajícími samospotřebiteli elektřiny z obnovitelných zdrojů“ skupina alespoň dvou společně jednajících samospotřebitelů elektřiny z obnovitelných zdrojů ve smyslu bodu 14, kteří se nacházejí ve stejné budově či objektu s více bytovými jednotkami;

16)

„společenstvím pro obnovitelné zdroje“ právní subjekt:

a)

který je v souladu s platným vnitrostátním právem založen na otevřené a dobrovolné účasti, je samostatný a je účinně kontrolován podílníky nebo členy, kteří se nacházejí v blízkosti projektů energie z obnovitelných zdrojů vlastněných a vybudovaných tímto právním subjektem;

b)

jehož podílníky nebo členy jsou fyzické osoby, malé a střední podniky nebo místní orgány, včetně obcí;

c)

jehož hlavním účelem není vytváření zisku, ale poskytování environmentálních, hospodářských nebo sociálních společenských přínosů svým podílníkům nebo členům anebo místním oblastem, kde provozuje svou činnost;

17)

„smlouvou o nákupu elektřiny z obnovitelných zdrojů“ smlouva, jíž se fyzická nebo právnická osoba zavazuje koupit elektřinu z obnovitelných zdrojů přímo od jejího výrobce;

18)

„přímým obchodováním“ s energií z obnovitelných zdrojů prodej energie z obnovitelných zdrojů mezi účastníky trhu na základě smlouvy s předem stanovenými podmínkami pro automatizované provádění a vypořádání obchodu buď přímo mezi účastníky trhu, nebo nepřímo prostřednictvím certifikovaného účastníka trhu, který je třetí stranou, jako je například agregátor. Právem na přímé obchodování nejsou dotčena práva a povinnosti zúčastněných stran, jako jsou koncoví zákazníci, výrobci, dodavatelé nebo agregátoři;

19)

„dálkovým vytápěním“ nebo „dálkovým chlazením“ distribuce tepelné energie prostřednictvím soustavy ve formě páry, horké vody nebo ochlazených kapalin z centrálního zdroje nebo decentralizovaných zdrojů výroby do více budov či míst za účelem použití k vytápění nebo chlazení prostoru nebo procesu;

20)

„účinným dálkovým vytápěním a chlazením“ soustava dálkového vytápění nebo chlazení ve smyslu čl. 2 bodu 41 směrnice 2012/27/EU;

21)

„vysoce účinnou kombinovanou výrobou tepla a elektřiny“ kombinovaná výroba tepla a elektřiny ve smyslu čl. 2 bodu 34 směrnice 2012/27/EU;

22)

„certifikátem energetické náročnosti“ certifikát energetické náročnosti ve smyslu čl. 2 bodu 12 směrnice 2010/31/EU.

23)

„odpadem“ odpad ve smyslu čl. 3 bodu 1 směrnice 2008/98/ES, vyjma látky, jež byly záměrně upraveny nebo znehodnoceny tak, aby odpovídaly této definici;

24)

„biomasou“ biologicky rozložitelná část produktů, odpadů a zbytků biologického původu ze zemědělství, z lesnictví a souvisejících odvětví a z rybolovu a akvakultury, včetně rostlinných a živočišných látek, jakož i biologicky rozložitelná část odpadů, včetně průmyslových a komunálních odpadů biologického původu;

25)

„zemědělskou biomasou“ biomasa vyrobená v zemědělství;

26)

„lesní biomasou“ biomasa vyrobená v lesnictví;

27)

„palivy z biomasy“ plynná a pevná paliva vyrobená z biomasy;

28)

„bioplynem“ plynná paliva vyrobená z biomasy;

29)

„biologickým odpadem“ biologický odpad ve smyslu čl. 3 bodu 4 směrnice 2008/98/ES;

30)

„oblastí získávání surovin“ zeměpisně vymezená oblast, z níž je získávána lesní biomasa jakožto surovina, z níž jsou k dispozici důvěryhodné a nezávislé informace a v níž jsou podmínky dostatečně homogenní pro vyhodnocení rizika z hlediska toho, zda je tato lesní biomasa využívána udržitelně a legálně;

31)

„obnovou lesa“ obnova lesního porostu, k níž dochází přirozenou či umělou cestou poté, co byl předchozí lesní porost odstraněn vykácením nebo v důsledku přirozených příčin včetně požáru nebo bouře;

32)

„biokapalinou“ kapalné palivo používané pro energetické účely jiné než dopravu, včetně výroby elektřiny, vytápění a chlazení, vyráběné z biomasy;

33)

„biopalivem“ kapalné palivo používané pro dopravu vyráběné z biomasy;

34)

„pokročilými biopalivy“ biopaliva vyrobená ze surovin uvedených v příloze IX části A;

35)

„recyklovanými palivy s obsahem uhlíku“ kapalná a plynná paliva vyrobená ze zdrojů kapalného či pevného odpadu neobnovitelného původu, které nejsou vhodné pro materiálové využití v souladu s článkem 4 směrnice 2008/98/ES, nebo z plynů ze zpracování odpadu a výfukových plynů neobnovitelného původu, které vznikají jako nevyhnutelný a nezáměrný důsledek výrobního procesu v průmyslových zařízeních;

36)

„kapalnými a plynnými palivy z obnovitelných zdrojů nebiologického původu používanými v odvětví dopravy“ kapalná či plynná paliva používaná v odvětví dopravy jiná než biopaliva nebo bioplyn, jejichž energetický obsah je získáván z jiných obnovitelných zdrojů než z biomasy;

37)

„biopalivy, biokapalinami a palivy z biomasy s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy“ biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy, jejichž suroviny byly vyrobeny v režimech, které zamezují vytěsňovacím účinkům biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy na bázi potravinářských a krmných plodin prostřednictvím zlepšených zemědělských postupů, jakož i pěstováním plodin v oblastech, jež se dříve pro pěstování plodin nevyužívaly, a které byly vyrobeny v souladu s kritérii udržitelnosti pro biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy stanovenými v článku 29;

38)

„dodavatelem paliva“ subjekt dodávající palivo na trh, jenž odpovídá za přihlášení paliva v místě placení spotřební daně, nebo v případě elektřiny jakýkoli jiný příslušný subjekt určený členským státem, pokud se spotřební daň nehradí nebo v jiných řádně odůvodněných případech;

39)

„plodinami bohatými na škrob“ plodiny zahrnující především obiloviny bez ohledu na to, zda jsou využita pouze zrna, nebo celá plodina, například v případě kukuřice na zelené krmení; hlízy a okopaniny, například brambory, topinambury, batáty, maniok a jamy; jakož i plodiny s oddenkovými hlízami, například kolokázie a xantosoma;

40)

„potravinářskými a krmnými plodinami“ plodiny bohaté na škrob, cukernaté plodiny nebo olejniny vypěstované na zemědělské půdě jako hlavní plodiny, s výjimkou zbytků, odpadu nebo lignocelulózové vláknoviny a dočasných plodin, jako jsou meziplodiny a krycí plodiny, pokud použití těchto dočasných plodin nevyvolává poptávku po další půdě;

41)

„lignocelulózovou vláknovinou“ vláknovina obsahující lignin, celulózu a hemicelulózu, například biomasa pocházející z lesů, energetické dřeviny a zbytky a odpady z lesnictví a dřevozpracujících odvětví;

42)

„nepotravinářskou celulózovou vláknovinou“ suroviny skládající se především z celulózy a hemicelulózy a mající nižší obsah ligninu než lignocelulózové vláknoviny, včetně zbytků potravinářských a krmných plodin, například slámy, kukuřičného šustí, plev a lusků; energetické traviny s nízkým obsahem škrobu, například jílek, proso prutnaté, ozdobnice, trsť rákosovitá; krycí plodiny vysévané před zasetím a po sklizení hlavních plodin; pícniny; průmyslové zbytky včetně zbytků potravinářských a krmných plodin po extrakci rostlinných olejů, cukrů, škrobů a bílkovin; a vláknovina z biologického odpadu, přičemž pícniny a krycí plodiny jsou chápány jako dočasné, krátkodobě oseté pastviny obsahující směs travin a luštěnin s nízkým obsahem škrobu za účelem zajištění píce pro hospodářská zvířata a zlepšení úrodnosti půdy k dosažení vyšších výnosů hlavních plodin na orné půdě;

43)

„zbytkem“ látka, která není konečným produktem, jenž má být přímo vyroben v procesu výroby; nejedná se o primární cíl výrobního procesu a proces nebyl záměrně upraven pro jeho výrobu;

44)

„zbytky ze zemědělství, akvakultury, rybolovu a lesnictví“ zbytky, které pocházejí přímo ze zemědělství, akvakultury, rybolovu a lesnictví a které nezahrnují zbytky ze souvisejících odvětví nebo zpracování;

45)

„skutečnou hodnotou“ úspory emisí skleníkových plynů v některém kroku konkrétního procesu výroby biopaliva, biokapaliny nebo paliva z biomasy nebo v celém procesu této výroby, vypočítaná podle metodiky stanovené v příloze V části C nebo v příloze VI části B;

46)

„typizovanou hodnotou“ odhad emisí skleníkových plynů a úspor emisí skleníkových plynů u konkrétního způsobu výroby biopaliva, biokapaliny nebo paliva z biomasy, jenž je reprezentativní pro spotřebu v Unii;

47)

„standardizovanou hodnotou“ hodnota odvozená z typizované hodnoty použitím předem určených faktorů, která může být za okolností určených v této směrnici použita namísto skutečné hodnoty.

Článek 3

Závazný celkový cíl Unie pro rok 2030

1.   Členské státy společně zajistí, aby podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie Unie dosáhl v roce 2030 nejméně 32 %. Komise tento cíl posoudí s cílem předložit do roku 2023 legislativní návrh na jeho zvýšení, pokud budou náklady na výrobu energie z obnovitelných zdrojů dále významně sníženy, bude-li třeba splnit mezinárodní závazky Unie ohledně dekarbonizace nebo bude-li toto zvýšení odůvodněno významným snížením spotřeby energie v Unii.

2.   Členské státy stanoví své příspěvky ke společnému splnění závazného celkového cíle Unie stanoveného v odstavci 1 tohoto článku v rámci svých integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu v souladu s články 3 až 5 a 9 až 14 nařízení (EU) 2018/1999. Při vypracovávání návrhů integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu mohou členské státy zvážit použití vzorce uvedeného v příloze II zmíněného nařízení.

Pokud Komise na základě posouzení návrhů integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu předložených podle článku 9 nařízení (EU) 2018/1999 dojde k závěru, že příspěvky členských států nestačí ke společnému splnění závazného celkového cíle Unie, použijí postup podle článků 9 a 31 uvedeného nařízení.

3.   Členské státy zajistí, aby jejich vnitrostátní politiky, které zahrnují povinnosti vyplývající z článků 25 až 28 této směrnice, a režimy podpory byly koncipovány s řádným přihlédnutím k hierarchii způsobů nakládání s odpady stanovené v článku 4 směrnice 2008/98/ES, aby se zamezilo nežádoucím narušujícím účinkům na trzích se surovinami. Členské státy neposkytnou podporu energii z obnovitelných zdrojů vyrobené při spalování odpadu, jestliže nebyly dodrženy povinnosti v oblasti tříděného sběru stanovené v uvedené směrnici.

4.   Od 1. ledna 2021 nesmí být podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie v jednotlivých členských státech nižší než základní podíl uvedený ve třetím sloupci tabulky v příloze I části A této směrnice. Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění souladu s tímto základním podílem. Nezachová-li některý členský stát svůj základní podíl měřený v průběhu kteréhokoli jednoročního období, použijí se čl. 32 odst. 4 první a druhý pododstavec nařízení (EU) 2018/1999.

5.   Komise podporuje vysoké ambice členských států prostřednictvím podpůrného rámce zahrnujícího intenzivní využití finančních prostředků Unie, včetně dodatečných prostředků k usnadnění řádného přechodu uhlíkově náročných regionů na vyšší podíl energie z obnovitelných zdrojů, zejména finančních nástrojů, obzvláště pro tyto účely:

a)

snížení kapitálových nákladů projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů;

b)

příprava projektů a programů pro začlenění obnovitelných zdrojů do energetické soustavy, zvýšení její spolehlivosti, udržení stability sítě a řízení přetížení sítě;

c)

rozvoj infrastruktury přenosové a distribuční soustavy, inteligentních sítí, skladovacích zařízení a propojení s cílem dosáhnout do roku 2030 cíle 15 % propojení elektrizačních soustav v zájmu zvýšení technicky a ekonomicky dostupné úrovně energie z obnovitelných zdrojů v elektrizační soustavě;

d)

zvýšení regionální spolupráce mezi členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi prostřednictvím společných projektů, společných režimů podpory a zpřístupnění režimů podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů výrobcům, kteří se nacházejí v jiných členských státech.

6.   Komise zřídí podpůrnou platformu na podporu členských států, které využívají mechanismy spolupráce, aby přispěly k závaznému celkovému cíli Unie stanovenému v odstavci 1.

Článek 4

Režimy podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů

1.   V zájmu dosažení či překonání cíle Unie stanoveného v čl. 3 odst. 1 a příslušných příspěvků členských států k tomuto cíli stanovených na vnitrostátní úrovni pro zavádění energie z obnovitelných zdrojů mohou členské státy uplatňovat režimy podpory.

2.   Režimy podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů poskytují pobídky k začleňování elektřiny z obnovitelných zdrojů do trhu s elektřinou způsobem, jenž je založen na trhu a reaguje na něj, přičemž se zamezí zbytečnému narušení trhů s elektřinou a rovněž se zohlední možné náklady na integraci systému a stabilita sítě.

3.   Režimy podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů jsou koncipovány tak, aby maximalizovaly začlenění elektřiny z obnovitelných zdrojů do trhu s elektřinou a zajistily, aby výrobci energie z obnovitelných zdrojů reagovali na tržní cenové signály a maximalizovali své tržní příjmy.

Za tímto účelem se podpora v rámci režimů přímé podpory cen poskytuje ve formě tržní prémie, která může být mimo jiné klouzavá nebo pevná.

Členské státy mohou z tohoto odstavce vyjmout malá zařízení a demonstrační projekty, aniž je dotčeno použitelné právo Unie v oblasti vnitřního trhu s elektřinou.

4.   Členské státy zajistí, aby podpora elektřiny z obnovitelných zdrojů byla poskytována otevřeně, transparentně, konkurenčně, nediskriminačně a nákladově efektivně.

Členské státy mohou z výběrových řízení vyjmout malá zařízení a demonstrační projekty.

Členské státy mohou rovněž zvážit zřízení mechanismů k zajištění regionální diverzifikace při zavádění elektřiny z obnovitelných zdrojů, a zejména zajištění nákladově efektivní integrace systému.

5.   Členské státy mohou výběrová řízení omezit na konkrétní technologie, pokud by zpřístupnění režimů podpory všem výrobcům elektřiny z obnovitelných zdrojů vedlo k suboptimálnímu výsledku s ohledem na:

a)

dlouhodobý potenciál konkrétní technologie;

b)

nezbytnost docílit diverzifikace;

c)

náklady na integraci do sítě;

d)

omezení soustavy a stabilitu sítě;

e)

potřebu zamezit deformaci trhů se surovinami v případě biomasy.

6.   Pokud je podpora elektřiny z obnovitelných zdrojů poskytována prostřednictvím výběrových řízení, členské státy s cílem dosáhnout vysoké míry realizace projektů:

a)

zavedou a zveřejní nediskriminační a transparentní kritéria pro způsobilost účastnit se výběrových řízení a stanoví jasná data a pravidla pro realizaci projektu;

b)

zveřejní informace o předchozích výběrových řízeních, včetně měr realizace projektů.

7.   Za účelem zvýšení výroby energie z obnovitelných zdrojů v nejvzdálenějších regionech a na malých ostrovech mohou členské státy upravit režimy finanční podpory pro projekty v těchto regionech s cílem zohlednit výrobní náklady spojené s jejich specifickými podmínkami spočívajícími v izolaci a vnější závislosti.

8.   Do 31. prosince 2021 a poté každé tři roky informuje Komise Evropský parlament a Radu o účinnosti podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů poskytnuté prostřednictvím výběrových řízení v Unii a analyzuje zejména způsobilost výběrových řízení:

a)

dosahovat snížení nákladů;

b)

dosahovat technologického zlepšení;

c)

dosahovat vysoké míry realizace;

d)

zajistit účast malých aktérů a případně místních orgánů za nediskriminačních podmínek;

e)

omezovat dopady na životní prostředí;

f)

zajistit lokální akceptovatelnost;

g)

zaručit bezpečnost dodávek a integraci sítě.

9.   Tento článek se použije, aniž jsou dotčeny články 107 a 108 Smlouvy o fungování EU.

Článek 5

Zpřístupnění režimů podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů

1.   Členské státy mají v souladu s články 7 až 13 této směrnice právo rozhodnout o rozsahu, v jakém podpoří elektřinu z obnovitelných zdrojů vyrobenou v jiném členském státě. Členské státy nicméně mohou účast na režimech podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů umožnit výrobcům, kteří se nacházejí v jiných členských státech, za podmínek stanovených v tomto článku.

Při zpřístupňování režimů podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů mohou členské státy stanovit, aby podpora pro orientační podíl nově podporované kapacity nebo rozpočtu, který je na ni vyčleněn, byla v každém roce přístupná výrobcům, kteří se nacházejí v jiných členských státech.

Tyto orientační podíly mohou každoročně dosáhnout alespoň 5 % v letech 2023 až 2026 a alespoň 10 % v letech 2027 až 2030 nebo úrovně propojení elektrizační soustavy dotčeného členského státu v kterémkoli daném roce, je-li nižší.

Za účelem získání dalších zkušeností s prováděním mohou členské státy uspořádat jeden nebo více pilotních režimů, v jejichž rámci se podpora zpřístupní výrobcům, kteří se nacházejí v jiných členských státech.

2.   Členské státy mohou vyžadovat důkaz fyzického dovozu elektřiny z obnovitelných zdrojů. Za tímto účelem mohou členské státy účast na svých režimech podpory omezit na výrobce, kteří se nacházejí v členských státech, s nimiž díky propojovacímu vedení existuje přímé propojení. Členské státy však nemění ani jiným způsobem neovlivňují mezioblastní programy a přidělené kapacity kvůli výrobcům zúčastněným na přeshraničních režimech podpory. Přeshraniční přenos elektřiny se určuje výhradně na základě výsledku přidělování kapacity podle práva Unie v oblasti vnitřního trhu s elektřinou.

3.   Pokud se členský stát rozhodne zpřístupnit režimy podpory výrobcům, kteří se nacházejí v jiných členských státech, dohodnou se příslušné členské státy na zásadách této účasti. Tyto dohody obsahují přinejmenším zásady přidělování elektřiny z obnovitelných zdrojů, která je předmětem přeshraniční podpory.

4.   Komise je příslušným členským státům na jejich žádost během vyjednávacího procesu a zavádění ujednání o spolupráci nápomocna s tím, že poskytuje informace a analýzy včetně kvantitativních i kvalitativních údajů o přímých a nepřímých nákladech a o přínosech spolupráce, jakož i poradenství a odborné znalosti. Komise může podporovat nebo usnadňovat výměnu osvědčených postupů a může vytvářet vzory dohod o spolupráci s cílem vyjednávací proces usnadnit. Komise do roku 2025 posoudí náklady a přínosy zavádění elektřiny z obnovitelných zdrojů v Unii podle tohoto článku.

5.   Komise do roku 2023 provede hodnocení provádění tohoto článku. Toto hodnocení posoudí potřebu zavést pro členské státy povinnost částečně zpřístupnit své režimy podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů výrobcům, kteří se nacházejí v jiných členských státech, s cílem zajistit do roku 2025 zpřístupnění v rozsahu 5 % a do roku 2030 zpřístupnění v rozsahu 10 %.

Článek 6

Stabilita finanční podpory

1.   Aniž jsou dotčeny úpravy nezbytné pro soulad s články 107 a 108 Smlouvy o fungování EU, zajistí členské státy, aby úroveň podpory poskytnuté projektům energie z obnovitelných zdrojů ani s tím spojené podmínky nebyly revidovány způsobem, jenž by měl negativní dopad na práva udělená v rámci uvedené podpory a podrýval ekonomickou životaschopnost již podpořených projektů.

2.   Členské státy mohou upravit úroveň podpory v souladu s objektivními kritérii, jsou-li taková kritéria stanovena v původní koncepci režimu podpory.

3.   Členské státy zveřejní referenční dlouhodobý harmonogram s předpokládaným přidělením podpory, který pokrývá nejméně pět následujících let, nebo tři roky v případě omezení vyplývajících z rozpočtového plánování, včetně orientačního časového plánu, případně četnosti výběrových řízení, očekávané kapacity a rozpočtu nebo maximální podpory, která má být podle předpokladů přidělena na jednotku, a ve vhodných případech i předpokládaných způsobilých technologií. Tento harmonogram se aktualizuje jednou ročně, nebo kdykoli je třeba zohlednit nejnovější vývoj na trhu či předpokládané přidělení podpory.

4.   Členské státy alespoň jednou za pět let posoudí účinnost svých režimů podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů a jejich hlavní distributivní účinky na jednotlivé skupiny spotřebitelů a na investice. Toto posouzení zohlední dopad případných změn těchto režimů podpory. Výsledky tohoto posouzení se zohlední v orientačním dlouhodobém plánování, kterým se řídí rozhodnutí o podpoře a koncepce nové podpory. Členské státy začlení toto posouzení do aktualizací integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu a zpráv o pokroku a v souladu s nařízením (EU) 2018/1999.

Článek 7

Výpočet podílu energie z obnovitelných zdrojů

1.   Hrubá konečná spotřeba energie z obnovitelných zdrojů se v jednotlivých členských státech vypočte jako součet:

a)

hrubé konečné spotřeby elektřiny z obnovitelných zdrojů;

b)

hrubé konečné spotřeby energie z obnovitelných zdrojů v odvětví vytápění a chlazení a

c)

konečné spotřeby energie z obnovitelných zdrojů v odvětví dopravy.

S ohledem na první pododstavec písm. a), b) nebo c) se plyn, elektřina a vodík z obnovitelných zdrojů při výpočtu podílu hrubé konečné spotřeby energie z obnovitelných zdrojů zohlední pouze jednou.

S výhradou čl. 29 odst. 1 druhého pododstavce se nezohlední biopaliva, biokapaliny ani paliva z biomasy, které nesplňují kritéria udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů stanovená v čl. 29 odst. 2 až 7 a 10.

2.   Pro účely odst. 1 prvního pododstavce písm. a) se hrubá konečná spotřeba elektřiny z obnovitelných zdrojů vypočte jako množství elektřiny vyrobené v členském státě z obnovitelných zdrojů, včetně výroby elektřiny samospotřebiteli elektřiny z obnovitelných zdrojů a společenstvími pro obnovitelné zdroje a s vyloučením výroby elektřiny v přečerpávacích elektrárnách z přečerpané vody.

V hybridních zařízeních využívajících obnovitelné a neobnovitelné zdroje se zohlední pouze část elektřiny vyrobená z obnovitelných zdrojů. Pro účely tohoto výpočtu se přínos každého zdroje energie vypočte na základě jeho energetického obsahu.

Elektřina vyrobená z vodní a větrné energie se zohlední v souladu s normalizačními pravidly uvedenými v příloze II.

3.   Pro účely odst. 1 prvního pododstavce písm. b) se hrubá konečná spotřeba energie z obnovitelných zdrojů v odvětví vytápění a chlazení vypočte jako součet množství energie pro dálkové vytápění a chlazení vyrobené ve členském státě z obnovitelných zdrojů a spotřeby další energie z obnovitelných zdrojů v průmyslu, domácnostech, službách, zemědělství, lesnictví a rybolovu pro účely vytápění, chlazení a zpracování.

V hybridních zařízeních využívajících obnovitelné a neobnovitelné zdroje se zohlední pouze část energie pro vytápění a chlazení vyrobená z obnovitelných zdrojů. Pro účely tohoto výpočtu se podíl každého zdroje energie vypočte na základě jeho energetického obsahu.

Pro účely odst. 1 prvního pododstavce písm. b) se zohlední energie okolního prostředí a geotermální energie využitá pro vytápění a chlazení prostřednictvím tepelných čerpadel a soustav dálkového chlazení, pokud konečný výkon významně převyšuje primární příkon potřebný k pohonu tepelných čerpadel. Množství tepla nebo chladu, které má být považováno za energii z obnovitelných zdrojů pro účely této směrnice, se vypočítá v souladu s metodikou stanovenou v příloze VII a zohlední se při tom využití energie ve všech odvětvích konečné spotřeby.

Tepelná energie vyrobená energeticky pasivními systémy, v nichž se nižší spotřeby energie dosahuje pasivně prostřednictvím konstrukce budov nebo teplem vyrobeným z energie z neobnovitelných zdrojů, se pro účely odst. 1 prvního pododstavce písm. b) nezohledňuje.

Do 31. prosince 2021 přijme Komise akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 35, jimiž doplní tuto směrnici stanovením, metodiky pro výpočet množství energie z obnovitelných zdrojů využité pro chlazení a dálkové chlazení a změní přílohu VII.

Tato metodika zahrne minimální sezónní výkonnostní faktory pro tepelná čerpadla fungující v opačném režimu.

4.   Pro účely odst. 1 prvního pododstavce písm. c) se použijí tyto požadavky:

a)

Konečná spotřeba energie z obnovitelných zdrojů v odvětví dopravy se vypočítá jako součet veškerých biopaliv, paliv z biomasy a kapalných a plynných paliv z obnovitelných zdrojů nebiologického původu používaných a spotřebovaných v odvětví dopravy. Kapalná a plynná paliva z obnovitelných zdrojů nebiologického původu používaná v odvětví dopravy, vyrobená z elektřiny z obnovitelných zdrojů, se však považují za součást výpočtu podle odst. 1 prvního pododstavce písm. a) pouze při výpočtu množství elektřiny vyrobené v členském státě z obnovitelných zdrojů.

b)

Pro účely výpočtu konečné spotřeby energie v odvětví dopravy se použijí hodnoty týkající se energetického obsahu paliv používaných v odvětví dopravy uvedené v příloze III. Pro účely stanovení energetického obsahu paliv používaných v odvětví dopravy neuvedených v příloze III členské státy použijí k určení výhřevnosti paliv příslušné normy Evropské organizace pro normalizaci (ESO). Nebyla-li pro tento účel přijata norma ESO, použijí se příslušné normy Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO).

5.   Podíl energie z obnovitelných zdrojů se vypočte jako procentně vyjádřený podíl hrubé konečné spotřeby energie z obnovitelných zdrojů a hrubé konečné spotřeby energie ze všech zdrojů.

Součet uvedený v odst. 1 prvním pododstavci tohoto článku se pro účely prvního pododstavce tohoto odstavce upraví v souladu s články 8, 10, 12 a 13.

Při výpočtu hrubé konečné spotřeby energie členského státu za účelem posouzení toho, jak dodržuje cíle a orientační plán stanovené v této směrnici, se má za to, že množství energie spotřebované v letecké dopravě dosahuje podílu nejvýše 6,18 % na hrubé konečné spotřebě energie tohoto členského státu. V případě Kypru a Malty se má za to, že množství energie spotřebované v letecké dopravě dosahuje podílu nejvýše 4,12 % na hrubé konečné spotřebě energie těchto členských států.

6.   Při výpočtu podílu energie z obnovitelných zdrojů se použijí metodika a definice stanovené v nařízení (ES) č. 1099/2008.

Členské státy zajistí konzistentnost statistických informací použitých při výpočtu těchto podílů jednotlivých odvětví a celkových podílů a statistických informací oznámených Komisi podle uvedeného nařízení.

Článek 8

Platforma Unie pro rozvoj obnovitelných zdrojů energie a statistické převody mezi členskými státy

1.   Členské státy se mohou dohodnout na statistickém převodu určitého množství energie z obnovitelných zdrojů z jednoho členského státu do jiného členského státu. Převáděné množství se:

a)

odečte od množství energie z obnovitelných zdrojů, které je zohledněno při výpočtu podílu energie z obnovitelných zdrojů převádějícího členského státu pro účely této směrnice, a

b)

přičte k množství energie z obnovitelných zdrojů, které je zohledněno při výpočtu podílu energie z obnovitelných zdrojů přijímajícího členského státu pro účely této směrnice.

2.   V zájmu snazšího dosažení cíle Unie uvedeného v čl. 3 odst. 1 této směrnice a příspěvku každého členského státu k tomuto cíli v souladu s čl. 3 odst. 2 této směrnice a v zájmu usnadnění statistických převodů v souladu s odstavcem 1 tohoto článku zřídí Komise Platformu Unie pro rozvoj obnovitelných zdrojů energie (dále jen „URDP“). Členské státy mohou této platformě dobrovolně předkládat roční údaje o svých příspěvcích k cíli Unie nebo jakýkoli soubor ukazatelů stanovený pro sledování pokroku v provádění nařízení (EU) 2018/1999, včetně výše očekávaného nesplnění nebo překročení jejich příspěvku a uvedení ceny, za jakou jsou ochotny akceptovat převod případné nadprodukce energie z obnovitelných zdrojů z jiného členského státu nebo do něho. Cena těchto převodů se stanoví v jednotlivých případech na základě mechanismu URDP pro přiřazování poptávky k nabídce.

3.   Komise zajistí, aby URDP byla schopna přiřazovat poptávku po množstvích energie z obnovitelných zdrojů k nabídce těchto množství, jež jsou zohledňována při výpočtu podílu energie z obnovitelných zdrojů členských států založeném na cenách nebo jiných kritériích upřesněných členským státem, do něhož je energie převáděna.

Komise je zmocněna přijmout akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 35, jimiž doplní tuto směrnici zřízením URDP a stanovením podmínek finalizace převodů, jak je uvedeno v odstavci 5 tohoto článku.

4.   Ujednání uvedená v odstavci 1 a 2 mohou být v platnosti po dobu jednoho kalendářního roku nebo více let. Taková ujednání mezi členskými státy musí být oznámena Komisi nebo finalizována na URDP nejpozději 12 měsíců po skončení každého roku, ve kterém jsou v účinnosti. Informace podávané Komisi zahrnují množství a cenu dotčené energie. V případě převodů finalizovaných na URDP se zúčastněné strany a informace o konkrétním převodu zveřejní.

5.   Převody nabývají účinku poté, co všechny zúčastněné členské státy oznámí převod Komisi, nebo poté, co jsou splněny zúčtovací podmínky na ERDP

Článek 9

Společné projekty členských států

1.   Dva nebo více členských států mohou spolupracovat na jakémkoli typu společných projektů v souvislosti s výrobou elektřiny a energie pro vytápění nebo chlazení z obnovitelných zdrojů. Do této spolupráce mohou být zapojeni i soukromé subjekty.

2.   Členské státy oznámí Komisi podíl nebo množství elektřiny nebo energie pro vytápění nebo chlazení z obnovitelných zdrojů vyrobené jakýmkoli zařízením v rámci společného projektu na jejich území, které bylo uvedeno do provozu po 25. červnu 2009, nebo prostřednictvím zvýšené kapacity zařízení, které bylo renovováno po uvedeném dni, jenž má být považován za započitatelný do podílu energie z obnovitelných zdrojů jiného členského státu pro účely této směrnice.

3.   V oznámení uvedeném v odstavci 2 musí být:

a)

popsáno navrhované zařízení nebo označeno renovované zařízení;

b)

uveden podíl nebo množství elektřiny nebo energie pro vytápění nebo chlazení vyrobené v daném zařízení, jenž má být považován za započítaný do podílu energie z obnovitelných zdrojů jiného členského státu;

c)

uveden členský stát, v jehož prospěch je oznámení učiněno, a

d)

uvedena doba, v celých kalendářních letech, během níž mají být elektřina nebo energie pro vytápění nebo chlazení vyrobené v daném zařízení z obnovitelných zdrojů považovány za započitatelné do podílu energie z obnovitelných zdrojů jiného členského státu.

4.   Doba trvání společného projektu uvedeného v tomto článku může přesahovat rok 2030.

5.   Oznámení podle tohoto článku nesmí být změněno nebo staženo, aniž by bylo dosaženo dohody mezi členským státem, který oznámení učinil, a členským státem určeným v souladu s odst. 3 písm. c).

6.   Na žádost dotčených členských států Komise usnadňuje zavádění společných projektů členských států, zejména prostřednictvím specializované technické podpory a podpory projektového rozvoje.

Článek 10

Účinky společných projektů členských států

1.   Do tří měsíců od konce každého roku, který je součástí doby uvedené v čl. 9 odst. 3 písm. d), vydá členský stát, který učinil oznámení podle článku 9, oficiální oznámení, ve kterém uvede:

a)

celkové množství elektřiny nebo energie pro vytápění nebo chlazení vyrobené během daného roku z obnovitelných zdrojů zařízením, které bylo předmětem oznámení podle článku 9, a

b)

množství elektřiny nebo energie pro vytápění nebo chlazení vyrobené během daného roku z obnovitelných zdrojů uvedeným zařízením, které má být započítáno do podílu energie z obnovitelných zdrojů jiného členského státu v souladu s oznámením.

2.   Oznamující členský stát předloží oficiální oznámení členskému státu, v jehož prospěch bylo oznámení učiněno, a Komisi.

3.   Pro účely této směrnice se množství elektřiny nebo energie pro vytápění nebo chlazení z obnovitelných zdrojů oznámené podle odst. 1 písm. b):

a)

odečte z množství elektřiny nebo energie pro vytápění nebo chlazení z obnovitelných zdrojů, které je zohledněno při výpočtu podílu energie z obnovitelných zdrojů členského státu vydávajícího oficiální oznámení podle odstavce 1, a

b)

připočte k množství elektřiny nebo energie pro vytápění nebo chlazení z obnovitelných zdrojů, které je zohledněno při výpočtu podílu energie z obnovitelných zdrojů členského státu, jenž obdržel oficiální oznámení podle odstavce 2.

Článek 11

Společné projekty členských států a třetích zemí

1.   Jeden nebo více členských států mohou spolupracovat s jednou nebo více třetími zeměmi na všech typech společných projektů v souvislosti s výrobou elektřiny z obnovitelných zdrojů. Do této spolupráce mohou být zapojeni i soukromé subjekty a musí se provádět v plném souladu s mezinárodním právem.

2.   Elektřina z obnovitelných zdrojů vyrobená ve třetí zemi se zohlední pro účely výpočtu podílů energie z obnovitelných zdrojů členských států pouze tehdy, jsou-li splněny tyto podmínky:

a)

elektřina je spotřebována v Unii, což se považuje za splněné, pokud:

i)

k přidělené propojovací kapacitě bylo všemi příslušnými provozovateli přenosové soustavy v zemi původu, v zemi určení a případně ve třetí zemi tranzitu trvale přiděleno stejné množství elektřiny jako započtená elektřina,

ii)

v systému bilance bylo příslušným provozovatelem přenosové soustavy na straně Unie, pokud jde o propojovací vedení, trvale zaregistrováno stejné množství elektřiny jako započtená elektřina a

iii)

jmenovitý výkon a výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů v zařízení podle písmene b) se vztahují ke stejnému období;

b)

elektřina je vyrobena zařízením, které bylo uvedeno do provozu po 25. červnu 2009, nebo prostřednictvím zvýšené kapacity zařízení, které bylo renovováno po uvedeném dni, v rámci společného projektu podle odstavce 1;

c)

množství vyrobené a vyvezené elektřiny nezískalo ve třetí zemi podporu z jiného režimu podpory, než je investiční pomoc poskytnutá danému zařízení, a

d)

elektřina byla vyrobena v souladu s mezinárodním právem ve třetí zemi, která je signatářem Úmluvy Rady Evropy o ochraně lidských práv a základních svobod či jiných mezinárodních úmluv nebo smluv o lidských právech.

3.   Pro účely odstavce 4 mohou členské státy požádat Komisi, aby byla zohledněna elektřina z obnovitelných zdrojů vyrobená a spotřebovaná ve třetí zemi v souvislosti s vybudováním propojovacího vedení s velmi dlouhou lhůtou dokončení mezi členským státem a třetí zemí, pokud jsou splněny tyto podmínky:

a)

stavba propojovacího vedení začne do 31. prosince 2026;

b)

propojovací vedení nemůže být uvedeno do provozu do 31. prosince 2030;

c)

propojovací vedení může být uvedeno do provozu do 31. prosince 2032;

d)

po svém uvedení do provozu bude propojovací vedení používáno pro vývoz elektřiny z obnovitelných zdrojů do Unie v souladu s odstavcem 2;

e)

žádosti se vztahují ke společnému projektu, který splňuje kritéria uvedená v odst. 2 písm. b) a c) a který bude používat propojovací vedení po jeho uvedení do provozu, jakož i k množství elektřiny nepřevyšujícímu množství vyvážené do Unie po uvedení propojovacího vedení do provozu.

4.   Podíl nebo množství elektřiny vyrobené jakýmkoli zařízením na území třetí země, jenž má být považován za započitatelný do podílu energie z obnovitelných zdrojů jednoho nebo více členských států pro účely této směrnice, se oznámí Komisi. Je-li dotčen více než jeden členský stát, rozdělení tohoto podílu nebo množství mezi členské státy se oznámí Komisi. Tento podíl nebo množství nesmí překročit podíl nebo množství skutečně vyvezené do Unie a v ní spotřebované, musí odpovídat podílu nebo množství uvedenému v odst. 2 písm. a) bodech i) a ii) tohoto článku a musí splňovat podmínky stanovené v odst. 2 písm. a). Oznámení podává každý členský stát, do jehož celkového cíle se má podíl nebo množství elektřiny započítat.

5.   V oznámení uvedeném v odstavci 4 musí být:

a)

popsáno navrhované zařízení nebo označeno renovované zařízení;

b)

uveden podíl nebo množství elektřiny vyrobený v zařízení, jenž má být považován za započitatelný do podílu energie z obnovitelných zdrojů členského státu, a také odpovídající finanční ujednání s výhradou požadavků týkajících se důvěrnosti;

c)

uvedena doba, v celých kalendářních letech, během níž má být elektřina považována za započítanou do podílu energie z obnovitelných zdrojů členského státu, a

d)

zahrnuto písemné potvrzení písmen b) a c) třetí zemí, na jejímž území má být dané zařízení uvedeno do provozu, a uvedeny podíl nebo množství elektřiny vyrobené v tomto zařízení, které budou využity přímo danou třetí zemí.

6.   Doba trvání společného projektu uvedeného v tomto článku může přesahovat rok 2030.

7.   Oznámení podle tohoto článku lze změnit nebo stáhnout pouze v případě, že bylo dosaženo dohody mezi členským státem, který oznámení učinil, a třetí zemí, která potvrdila společný projekt v souladu s odst. 5 písm. d).

8.   Členské státy a Unie vyzvou příslušné orgány zřízené Smlouvou o energetickém společenství, aby v souladu s uvedenou smlouvou přijaly opatření nezbytná k tomu, aby smluvní strany mohly uplatňovat ustanovení této směrnice o spolupráci mezi členskými státy.

Článek 12

Účinky společných projektů členských států a třetích zemí

1.   Do 12 měsíců od konce každého roku, který je součástí doby uvedené v čl. 11 odst. 5 písm. c), vydá oznamující členský stát oficiální oznámení, ve kterém uvede:

a)

celkové množství elektřiny vyrobené během daného roku z obnovitelných zdrojů zařízením, které bylo předmětem oznámení podle článku 11;

b)

množství elektřiny vyrobené během daného roku z obnovitelných zdrojů uvedeným zařízením, které má být započítáno do podílu energie z obnovitelných zdrojů v souladu s oznámením podle článku 11, a

c)

doklad o tom, že byly splněny podmínky stanovené v čl. 11 odst. 2.

2.   Členský stát uvedený v odstavci 1 předloží oficiální oznámení Komisi a třetí zemi, která potvrdila projekt podle čl. 11 odst. 5 písm. d).

3.   Pro účely výpočtu podílů energie z obnovitelných zdrojů podle této směrnice se množství elektřiny z obnovitelných zdrojů oznámené podle odst. 1 písm. b) připočte k množství energie z obnovitelných zdrojů, které se zohledňuje při výpočtu podílů energie z obnovitelných zdrojů členského státu vydávajícího oficiální oznámení.

Článek 13

Společné režimy podpory

1.   Aniž jsou dotčeny povinnosti členských států podle článku 5, mohou se dva nebo více členských států rozhodnout, že dobrovolně spojí nebo budou částečně koordinovat své vnitrostátní režimy podpory. V těchto případech se může určité množství energie z obnovitelných zdrojů vyrobené na území jednoho zúčastněného členského státu započítat do podílu energie z obnovitelných zdrojů jiného zúčastněného členského státu za podmínky, že dotčené členské státy:

a)

provedou statistický převod konkrétních množství energie z obnovitelných zdrojů z jednoho členského státu na jiný členský stát podle článku 8, nebo

b)

stanoví distribuční pravidlo dohodnuté zúčastněnými členskými státy, podle něhož se množství energie z obnovitelných zdrojů rozdělí mezi zúčastněné členské státy.

Distribuční pravidlo uvedené v prvním pododstavci písm. b) musí být oznámeno Komisi nejpozději tři měsíce po konci prvního roku, ve kterém nabylo účinku.

2.   Do tří měsíců od konce každého roku každý členský stát, který učinil oznámení podle odst. 1 druhého pododstavce, vydá oficiální oznámení uvádějící celkové množství elektřiny nebo energie pro vytápění nebo chlazení z obnovitelných zdrojů, které bylo vyrobeno během daného roku a na které se vztahuje distribuční pravidlo.

3.   Pro účely výpočtu podílů energie z obnovitelných zdrojů podle této směrnice se množství elektřiny nebo energie pro vytápění nebo chlazení z obnovitelných zdrojů oznámené v souladu s odstavcem 2 přerozdělí mezi dotčené členské státy podle oznámeného distribučního pravidla.

4.   Komise šíří pokyny a osvědčené postupy a na žádost dotčených členských států usnadňuje zavádění společných režimů podpory mezi členskými státy.

Článek 14

Zvýšení kapacity

Pro účely čl. 9 odst. 2 a čl. 11 odst. 2 písm. b) se s jednotkami energie z obnovitelných zdrojů, které lze přičíst zvýšení kapacity zařízení, nakládá, jako by byly vyrobeny v samostatném zařízení, jež bylo uvedeno do provozu v okamžiku, kdy došlo ke zvýšení kapacity.

Článek 15

Správní postupy, nařízení a kodexy

1.   Členské státy zajistí, aby vnitrostátní pravidla týkající se postupů schvalování, vydávání osvědčení a povolení, která se uplatňují na zařízení a související přenosové a distribuční sítě na výrobu a přenos elektřiny, tepla nebo chladu z obnovitelných zdrojů, a na proces přeměny biomasy na biopaliva, biokapaliny, paliva z biomasy nebo jiné energetické výrobky a na kapalná a plynná paliva z obnovitelných zdrojů nebiologického původu používaná v odvětví dopravy, byla přiměřená a nezbytná a aby přispěla k provádění zásady „energetická účinnost v první řadě“.

Členské státy zejména učiní příslušné kroky zajišťující, aby:

a)

správní postupy probíhaly rychle a byly vyřizovány na příslušné správní úrovni, a aby byly stanoveny předvídatelné časové rámce pro postupy uvedené v prvním pododstavci;

b)

pravidla schvalování, vydávání osvědčení a povolení byla objektivní, transparentní a přiměřená, nediskriminovala mezi žadateli a plně zohledňovala zvláštní rysy jednotlivých technologií pro energii z obnovitelných zdrojů;

c)

správní poplatky, které platí spotřebitelé, projektanti, architekti, stavitelé a osoby zajišťující instalaci a dodávky vybavení a systémů, byly transparentní a odpovídaly nákladům a

d)

pro decentralizovaná zařízení a pro výrobu a skladování energie z obnovitelných zdrojů byly zavedeny zjednodušené schvalovací postupy představující menší zátěž, včetně postupu na základě prostého oznámení.

2.   Členské státy jasně vymezí všechny technické specifikace, které musí splňovat vybavení a systémy pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů, aby mohly využít režimy podpory. Pokud existují evropské normy, včetně ekoznaček, energetických štítků a jiných technických referenčních systémů stanovených evropskými orgány pro normalizaci, vyjádří se tyto technické specifikace odkazem na tyto normy. Tyto technické specifikace nesmějí předepisovat, v jakých případech se mají vydávat pro příslušné vybavení a systémy osvědčení, a bránit řádnému fungování vnitřního trhu.

3.   Členské státy zajistí, aby jejich příslušné orgány na celostátní, regionální a místní úrovni při plánování, včetně územního plánování v rané fázi, projektování, výstavbě a renovaci městské infrastruktury, průmyslových, obchodních nebo obytných oblastí a energetické infrastruktury, včetně sítí pro elektřinu, dálkové vytápění a chlazení, zemní plyn a alternativní paliva, zahrnuly ustanovení v zájmu začleňování a zavádění energie z obnovitelných zdrojů, a to i pro samospotřebu elektřiny z obnovitelných zdrojů a společenství pro obnovitelné zdroje, a využití nevyhnutelně vznikajícího odpadního tepla a chladu. Členské státy zejména doporučí místním a regionálním správním orgánům, aby do plánování městské infrastruktury zahrnuly ve vhodných případech i vytápění a chlazení využívající obnovitelné zdroje a konzultovali s provozovateli sítě zohlednění dopadu programů energetické účinnosti a reakce na poptávku, jakož i zvláštních předpisů o samospotřebě elektřiny z obnovitelných zdrojů a společenstvích pro obnovitelné zdroje, na plány rozvoje infrastruktury provozovatelů.

4.   Členské státy zavedou ve svých stavebních předpisech vhodná opatření s cílem zvýšit podíl všech druhů energie z obnovitelných zdrojů ve stavebnictví.

Při zavádění těchto opatření nebo v rámci režimů podpor mohou členské státy případně zohlednit případná vnitrostátní opatření zaměřená na podstatné zvýšení samospotřeby elektřiny z obnovitelných zdrojů, místního skladování energie a energetické účinnosti týkající se kombinované výroby tepla a elektřiny a energeticky pasivních budov nebo budov s nízkou či nulovou spotřebou energie.

Členské státy ve svých stavebních předpisech nebo jiným způsobem s rovnocenným účinkem stanoví požadavek využívání minimálního množství energie z obnovitelných zdrojů v nových budovách a ve stávajících budovách, které procházejí důkladnou renovací, pokud je to technicky, funkčně a ekonomicky proveditelné, se zohledněním výsledků výpočtu nákladově optimální úrovně provedeného podle čl. 5 odst. 2 směrnice 2010/31/EU, a pokud to nemá negativní vliv na kvalitu vnitřního ovzduší. Členské státy umožní, aby bylo těchto minimálních množství energie dosaženo mimo jiné prostřednictvím účinného dálkového vytápění a chlazení s využitím značného podílu energie z obnovitelných zdrojů a z odpadního tepla a chladu.

Požadavky stanovené v prvním pododstavci se vztahují na ozbrojené síly pouze v rozsahu, v němž jejich použití není v rozporu s podstatou a hlavním účelem činností ozbrojených sil, a s výjimkou materiálu používaného výhradně pro vojenské účely.

5.   Členské státy zajistí, aby nové veřejné budovy a stávající veřejné budovy, které procházejí důkladnou renovací na celostátní, regionální a místní úrovni, sloužily v souvislosti s touto směrnicí jako příklad ode dne 1. ledna 2012. Členské státy mohou mimo jiné umožnit, aby tato povinnost byla splněna dodržováním předpisů pro budovy s téměř nulovou spotřebou energie, jak to vyžaduje směrnice 2010/31/EU, nebo stanovením toho, že střechy budov ve veřejném vlastnictví nebo ve smíšeném soukromém a veřejném vlastnictví má využívat třetí osoba k instalaci zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů.

6.   Členské státy s přihlédnutím k vlastním stavebním předpisům podporují používání systémů a vybavení pro vytápění a chlazení z obnovitelných zdrojů, které představují značné snížení spotřeby energie. Za tímto účelem využívají členské státy energetické štítky nebo ekoznačky nebo jiná příslušná osvědčení nebo normy vytvořené na vnitrostátní úrovni nebo na úrovni Unie, pokud existují, a dále zajišťují odpovídající informovanost a poradenství o obnovitelných, vysoce energeticky účinných alternativách a o případných finančních nástrojích a pobídkách dostupných v případě výměny původních systémů vytápění s cílem podpořit jejich častější výměnu a častější přecházení k řešením založeným na energii z obnovitelných zdrojů v souladu se směrnicí 2010/31/EU.

7.   Členské státy posoudí svůj potenciál co do energie z obnovitelných zdrojů a co do využití odpadního tepla a chladu v odvětví vytápění a chlazení. Toto posouzení se uvede ve druhém komplexním posouzení vyžadovaném podle čl. 14 odst. 1 směrnice 2012/27/EU poprvé do 31. prosince 2020 a v následných aktualizacích komplexního posouzení a tam, kde je to vhodné, bude zahrnovat prostorovou analýzu oblastí, jež jsou vhodné pro zavádění těchto zdrojů s nízkým ekologickým rizikem, a potenciál malých projektů pro domácnosti.

8.   Členské státy posoudí regulační a administrativní překážky pro dlouhodobé smlouvy o nákupu elektřiny z obnovitelných zdrojů, odstraní neodůvodněné překážky a usnadní přijímání těchto dohod. Členské státy zajistí, aby se na tyto dohody nevztahovaly nepřiměřené nebo diskriminační postupy nebo poplatky.

Členské státy popíší politiky a opatření usnadňující přijímání smluv o nákupu elektřiny z obnovitelných zdrojů ve svých integrovaných vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu a ve zprávách o pokroku podle nařízení (EU) 2018/1999.

Článek 16

Organizace a trvání povolovacího řízení

1.   Členské státy zřídí nebo určí jedno nebo více kontaktních míst. Tato kontaktní místa na žádost žadatele poskytnou vedení a usnadní celé řízení o žádosti o správní povolení a udělení tohoto povolení. Žadatel nebude muset kontaktovat více než jedno kontaktní místo pro celé řízení. Povolovací řízení pokryje příslušná správní povolení k výstavbě, modernizaci a provozu zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů a nezbytné vybavení pro jejich připojení k síti. Povolovací řízení zahrnuje všechny postupy od potvrzení obdržení žádosti po předání výstupu řízení, jak je uvedeno v odstavci 2.

2.   Kontaktní místo žadatele transparentním způsobem provede řízením o žádosti o udělení správního povolení až do vydání jednoho nebo několika rozhodnutí příslušnými orgány na konci řízení, poskytne mu veškeré nezbytné informace a popřípadě zapojí další správní orgány. Žadatelé musí mít povoleno předložit relevantní dokumenty rovněž v digitální podobě.

3.   Kontaktní místo zpřístupní manuál postupů pro zhotovitele projektů v oblasti výroby energie z obnovitelných zdrojů a poskytne tyto informace rovněž na internetu, přičemž se zřetelně věnuje rovněž malým projektům a projektům samospotřebitelů elektřiny z obnovitelných zdrojů. Informace na internetu žadatele rovněž informují o kontaktním místě relevantním pro jeho žádost. Pokud má členský stát více než jedno kontaktní místo, uvede informace zveřejněná na internetu kontaktní místo, které je pro žádost daného žadatele relevantní.

4.   Aniž je dotčen odstavec 7, nepřekročí délka povolovacího řízení uvedeného v odstavci 1 dva roky pro elektrárny, včetně všech relevantních řízení u příslušných orgánů. Je-li to řádně odůvodněno mimořádnými okolnostmi, může být tato dvouletá lhůta prodloužena až o jeden rok.

5.   Aniž je dotčen odstavec 7, nepřesáhne délka povolovacího řízení pro zařízení s elektrickým výkonem nižším než 150 kW jeden rok. Je-li to řádně odůvodněno mimořádnými okolnostmi, může být tato roční lhůta prodloužena až o jeden rok.

Členské státy zajistí, aby žadatelé měli přístup k jednoduchým řízením pro řešení sporů týkajícím se povolovacího řízení a vydávání povolení k výstavbě a provozování zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů, včetně případných mechanismů alternativního řešení sporů.

6.   Členské státy usnadní modernizaci stávajících zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů zajištěním zjednodušeného a rychlého povolovacího řízení. Délka tohoto řízení nepřekročí jeden rok.

Je-li to řádně odůvodněno mimořádnými okolnosti, jako jsou prvořadé bezpečnostní důvody, pokud má projekt modernizace zásadní dopad na síť nebo původní kapacitu, velikost nebo výkon zařízení, může být tato roční lhůta prodloužena až o jeden rok.

7.   Lhůty stanovené v tomto článku platí, aniž jsou dotčeny povinnosti vyplývající z platného práva Unie v oblasti životního prostředí, prostředky soudní ochrany a jiná řízení před soudy a mechanismy alternativního řešení sporů, včetně řízení o stížnostech a mimosoudních prostředků nápravy, a je možné je prodloužit o dobu trvání takových řízení.

8.   Členské státy mohou v případě projektů modernizace stanovit pro připojení k síti postup na základě prostého oznámení podle čl. 17 odst. 1. Pokud tak členské státy učiní, je modernizace povolena po podání oznámení příslušnému orgánu, není-li očekáván významný negativní environmentální nebo sociální dopad. Tento orgán rozhodne o tom, zda to stačí, do šesti měsíců od obdržení oznámení.

Rozhodne-li příslušný orgán, že oznámení stačí, udělí povolení automaticky. Rozhodne-li tento orgán, že oznámení nestačí, je nezbytné požádat o nové povolení a použijí se lhůty uvedené v odstavci 6.

Článek 17

Postupy pro připojení k síti na základě prostého oznámení

1.   Členské státy zavedou postup pro připojení k síti na základě prostého oznámení, kterým se zařízení nebo sdružené produkční jednotky samospotřebitelů elektřiny z obnovitelných zdrojů a pilotní projekty s elektrickým výkonem nepřesahujícím 10,8 kW, nebo rovnocennou v případě jiného než třífázového připojení, mají zapojit do sítě po oznámení provozovateli distribuční soustavy.

Provozovatel distribuční soustavy se může během omezeného období od oznámení rozhodnout, že odmítne požadovaný bod připojení k síti nebo navrhne alternativu z důvodu opodstatněných obav z hlediska bezpečnosti nebo technické neslučitelnosti prvků systému. Zařízení nebo sdružená výrobní jednotka mohou být připojeny, pokud provozovatel distribuční soustavy rozhodne kladně nebo nerozhodne do jednoho měsíce od oznámení.

2.   Členské státy mohou povolit využití postupů na základě prostého oznámení zařízením nebo sdruženým výrobním jednotkám s elektrickým výkonem vyšším než 10,8 kW a nepřesahujícím 50 kW, je-li zachována stabilita, spolehlivost a bezpečnost sítě.

Článek 18

Informování a odborná příprava

1.   Členské státy zajistí, aby informace o jednotlivých formách podpory byly přístupné všem relevantním aktérům, například spotřebitelům, včetně nízkopříjmových zranitelných spotřebitelů, samospotřebitelům elektřiny z obnovitelných zdrojů, společenstvím pro obnovitelné zdroje, stavitelům, osobám provádějícím instalaci, architektům, dodavatelům vybavení a systémů pro vytápění, chlazení a výrobu elektřiny, dodavatelům vozidel, ve kterých lze využívat energii z obnovitelných zdrojů, a dodavatelům inteligentních dopravních systémů.

2.   Členské státy zajistí, aby dodavatelé vybavení nebo systémů nebo příslušné orgány zpřístupnili informace o čistém zisku, nákladech a energetické účinnosti vybavení a systémů pro vytápění, chlazení a výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů.

3.   Členské státy zajistí, aby existovaly systémy osvědčování nebo rovnocenné systémy kvalifikace pro osoby provádějící instalaci malých kotlů a kamen na biomasu, solárních fotovoltaických a solárních tepelných systémů, mělkých geotermálních systémů a tepelných čerpadel. Tyto systémy musí vycházet z kritérií stanovených v příloze IV a mohou podle potřeby zohlednit stávající systémy a struktury. Každý členský stát uzná osvědčení, které vydal jiný členský stát v souladu s těmito kritérii.

4.   Členské státy zpřístupní veřejnosti informace o systémech osvědčování nebo rovnocenných systémech kvalifikace, které jsou uvedeny v odstavci 3. Členské státy mohou rovněž veřejnosti zpřístupnit seznam osob provádějících instalaci, které mají kvalifikaci nebo osvědčení v souladu s odstavcem 3.

5.   Členské státy zajistí pokyny pro všechny relevantní aktéry, zejména pro projektanty a architekty, aby mohli při plánování, projektování, výstavbě a renovaci průmyslových, obchodních nebo obytných oblastí řádně posoudit optimální kombinaci energie z obnovitelných zdrojů, vysoce účinných technologií a dálkového vytápění a chlazení.

6.   Členské státy, ve vhodných případech za účasti místních a regionálních orgánů, vypracují vhodné informační, osvětové, poradenské nebo školicí programy s cílem informovat občany o tom, jak mají uplatňovat svá práva aktivních zákazníků, a o přínosech a účelnosti, včetně technických a finančních aspektů, rozvoje a využívání energie z obnovitelných zdrojů, a to i prostřednictvím samospotřeby elektřiny z obnovitelných zdrojů nebo v rámci společenství pro obnovitelné zdroje.

Článek 19

Záruky původu energie z obnovitelných zdrojů

1.   Členské státy zajistí, aby pro účely poskytnutí dokladu konečnému spotřebiteli o podílu nebo množství energie z obnovitelných zdrojů na skladbě zdrojů energie dodavatele a na energii dodávané zákazníkům na základě smluv nabízených s odkazem na spotřebu energie z obnovitelných zdrojů mohl být původ energie z obnovitelných zdrojů zaručen ve smyslu této směrnice v souladu s objektivními, transparentními a nediskriminačními kritérii.

2.   Za účelem uvedeným v odstavci 1 členské státy zajistí, aby byla na žádost výrobce energie z obnovitelných zdrojů vydána záruka původu, ledaže se členské státy rozhodnou pro účely započtení tržní hodnoty záruky původu nevydat záruku původu výrobci, který je příjemcem finanční podpory z režimu podpory. Členské státy mohou stanovit, že záruky původu budou vydávány i na energii z neobnovitelných zdrojů. Na vydávání záruk původu se může vztahovat limit na minimální kapacitu. Záruka původu má standardní objem 1 MWh. Pro každou jednotku vyrobené energie je možné vydat jen jednu záruku původu.

Členské státy zajistí, aby tatáž jednotka energie z obnovitelných zdrojů byla zohledněna pouze jednou.

Členské státy zajistí, aby byla tržní hodnota záruk původu náležitě zohledněna v příslušném režimu podpory, pokud výrobce přijímá finanční podporu z režimu podpory.

Předpokládá se, že tržní hodnota záruk původu byla náležitě zohledněna, pokud:

a)

je finanční podpora poskytnuta na základě výběrového řízení nebo systému obchodovatelných ekologických certifikátů;

b)

je tržní hodnota záruk původu administrativně zohledněna v míře finanční podpory, nebo

c)

nejsou záruky původu vydány přímo výrobci, nýbrž dodavateli nebo spotřebiteli, který energii z obnovitelných zdrojů odkoupí buď v rámci hospodářské soutěže, nebo na základě dlouhodobé smlouvy o nákupu elektřiny z obnovitelných zdrojů.

Aby byla tržní hodnota záruk původu zohledněna, mohou se členské státy mimo jiné rozhodnout, že vydají výrobci záruku původu a okamžitě ji zruší.

Záruka původu nemá žádný význam z hlediska dodržování článku 3 členským státem. Převody záruk původu, samostatně nebo spolu s fyzickým přenosem energie, nemají vliv na rozhodnutí členských států použít statistické převody, společné projekty nebo společné režimy podpory za účelem dodržení článku 3 či pro výpočet hrubé konečné spotřeby energie z obnovitelných zdrojů podle článku 7.

3.   Pro účely odstavce 1 platí záruky původu po dobu 12 měsíců od výroby příslušné jednotky energie. Členské státy zajistí, aby všechny záruky původu, které nebyly zrušeny, skončily nejpozději 18 měsíců od výroby příslušné jednotky energie. Záruky původu, jejichž platnost skončila, zahrnou členské státy do výpočtu svého zbytkového energetického mixu.

4.   Pro účely poskytování informací podle odstavců 8 a 13 členské státy zajistí, aby energetické společnosti záruky původu zrušily nejpozději šest měsíců po skončení jejich platnosti.

5.   Na vydání, převod a zrušení záruk původu dohlížejí členské státy nebo určené příslušné orgány. Územní působnost určených příslušných orgánů se nesmí překrývat a tyto orgány musí být nezávislé na činnostech výroby, obchodu a dodávky.

6.   Členské státy nebo určené příslušné orgány zavedou vhodné mechanismy s cílem zajistit, aby záruky původu byly vydávány, převáděny a rušeny elektronickou cestou a aby byly přesné, spolehlivé a zabezpečené proti podvodu. Členské státy a určené příslušné orgány zajistí, aby požadavky, které ukládají, splňovaly normu CEN – EN 16325.

7.   V záruce původu musí být uvedeny alespoň:

a)

zdroj energie, ze kterého byla energie vyrobena, a datum zahájení a ukončení její výroby;

b)

zda se záruka původu vztahuje na:

i)

elektřinu,

ii)

plyn, včetně vodíku, nebo

iii)

vytápění nebo chlazení;

c)

základní údaje, umístění, typ a kapacita zařízení, ve kterém byla energie vyrobena;

d)

zda zařízení využilo investiční podporu a zda využilo na jednotku energie jakoukoli jinou formu podpory z vnitrostátního režimu podpory a o jaký druh režimu podpory šlo;

e)

datum uvedení zařízení do provozu a

f)

datum a země vydání a jedinečné identifikační číslo.

Na zárukách původu ze zařízení s výkonem nižším než 50 kW mohou být uvedeny informace ve zjednodušené podobě.

8.   Musí-li dodavatel elektřiny poskytnout doklad o podílu nebo množství energie z obnovitelných zdrojů ve své skladbě zdrojů energie pro účely čl. 3 odst. 9 písm. a) směrnice 2009/72/ES, učiní tak použitím záruk původu, s výjimkou:

a)

podílu své skladby zdrojů energie odpovídajícího případným nezaznamenaným obchodním nabídkám, u nichž dodavatel může využít zbytkového energetického mixu, nebo

b)

případů, kdy členské státy rozhodnou nevydat záruky původu výrobci, jenž přijímá finanční podporu z režimu podpory.

Pokud se členské státy dohodly používat záruky původu i pro jiné druhy energie, použijí dodavatelé oznámení stejného druhu záruky původu jako dodané energie. Podobně mohou být záruky původu vytvořené na základě čl. 14 odst. 10 směrnice 2012/27/EU použity ke splnění požadavku na prokázání množství elektřiny vyrobené z vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny. Pro účely odstavce 2 tohoto článku, pokud je elektřina vyrobena za použití vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny s využitím obnovitelných zdrojů energie, lze vydat pouze jednu záruku původu, ve které budou uvedeny obě vlastnosti.

9.   Členské státy uznají záruky původu vydané jinými členskými státy v souladu s touto směrnicí výhradně k doložení údajů a skutečností uvedených v odstavci 1 a v odst. 7 prvním pododstavci písm. a) až f). Členský stát může odmítnout uznání záruky původu pouze v případě, že má důvodné pochybnosti o její přesnosti, spolehlivosti či pravosti. Toto odmítnutí a jeho odůvodnění oznámí členský stát Komisi.

10.   Dojde-li Komise k závěru, že odmítnutí uznání záruky původu je neopodstatněné, může přijmout rozhodnutí, kterým se po daném členském státě požaduje, aby záruku uznal.

11.   Členské státy neuznají záruky původu vydané třetí zemí s výjimkou případů, kdy Unie s uvedenou třetí zemí podepsala dohodu o vzájemném uznávání záruk původu vydaných v Unii a kompatibilních systémů záruk původu zavedených v uvedené třetí zemi, a pouze dochází-li k přímému dovozu nebo vývozu energie.

12.   Členské státy mohou v souladu s právem Unie zavést objektivní, transparentní a nediskriminační kritéria pro používání záruk původu v souladu s povinnostmi stanovenými v čl. 3 odst. 9 směrnice 2009/72/ES.

13.   Komise přijme zprávu posuzující možnosti zavedení ekologického označení platného pro celou Unii s cílem podporovat využívání energie z obnovitelných zdrojů pocházející z nových zařízení. Dodavatelé využívají informace obsažené v zárukách původu s cílem prokázat splnění požadavků takového označení.

Článek 20

Přístup k distribučním soustavám a jejich provoz

1.   Členské státy tam, kde je to relevantní, posoudí nutnost rozšířit stávající infrastrukturu plynárenské soustavy s cílem usnadnit začlenění plynu z obnovitelných zdrojů.

2.   Členské státy tam, kde je to relevantní, vyžadují od provozovatelů přepravní soustavy a provozovatelů distribuční soustavy nacházejících se na jejich území, aby zveřejňovali technická pravidla v souladu s článkem 8 směrnice 2009/73/ES, zejména pokud jde o pravidla pro připojení k soustavě zahrnující požadavky na kvalitu plynu, jeho odorizaci a tlak. Členské státy od provozovatelů přepravní soustavy a provozovatelů distribuční soustavy rovněž vyžadují, aby zveřejnili sazby za připojení pro plyn z obnovitelných zdrojů založené na objektivních, transparentních a nediskriminačních kritériích.

3.   Členské státy tam, kde je to relevantní a kde to vyplyne z jejich posouzení nezbytnosti výstavby nové infrastruktury pro dálkové vytápění a chlazení z obnovitelných zdrojů za účelem dosažení cíle Unie podle čl. 3 odst. 1 této směrnice, které je obsaženo v integrovaných vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu v souladu s přílohou I nařízení (EU) 2018/1999, učiní nezbytné kroky k rozvoji infrastruktury pro dálkové vytápění a chlazení s cílem napomoci rozvoji vytápění a chlazení z velkých zařízení využívajících energii biomasy, energii slunečního záření, energii okolního prostředí, geotermální energii a energii z odpadního tepla a chladu.

Článek 21

Samospotřebitelé elektřiny z obnovitelných zdrojů

1.   Členské státy zajistí, aby spotřebitelé byli oprávněni stát se samospotřebiteli elektřiny z obnovitelných zdrojů za podmínek stanovených v tomto článku.

2.   Členské státy zajistí, aby byli samospotřebitelé elektřiny z obnovitelných zdrojů, individuálně nebo prostřednictvím agregátorů, oprávněni:

a)

vyrábět elektřinu z obnovitelných zdrojů, včetně výroby pro vlastní spotřebu, skladovat a prodávat svou přebytečnou produkci elektřiny z obnovitelných zdrojů, a to i prostřednictvím smluv o nákupu elektřiny z obnovitelných zdrojů, dodavatelů elektřiny a ujednání o přímém obchodování, aniž by se na ně vztahovaly:

i)

diskriminační nebo nepřiměřené postupy a poplatky a síťové poplatky neodrážející náklady v souvislosti s elektřinou, kterou z distribuční soustavy odebírají nebo do ní dodávají;

ii)

diskriminační nebo nepřiměřené postupy a jakékoli poplatky nebo platby v souvislosti s elektřinou z obnovitelných zdrojů, kterou sami vyrobili a která zůstává v jejich prostorách;

b)

instalovat a provozovat systémy skladování elektřiny v kombinaci se zařízeními na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů pro samospotřebu, aniž by se na ně vztahovaly jakékoli dvojí poplatky, včetně síťových poplatků, za uskladněnou elektřinu, která zůstává v jejich prostorách;

c)

zachovat si práva a povinnosti jako koneční spotřebitelé;

d)

obdržet odměnu, a to případně i prostřednictvím režimů podpory, za elektřinu z obnovitelných zdrojů, kterou sami vyrobili a kterou dodávají do distribuční soustavy, jež odráží tržní hodnotu této elektřiny a jež může zohlednit její dlouhodobou hodnotu pro distribuční soustavu, životní prostředí a společnosti.

3.   Členské státy mohou uplatnit nediskriminační a přiměřené poplatky a platby na samospotřebitele elektřiny z obnovitelných zdrojů v souvislosti s elektřinou z obnovitelných zdrojů, kterou sami vyrobili a která zůstává v jejich prostorách, v jednom nebo více z těchto případů:

a)

je-li elektřina z obnovitelných zdrojů, kterou sami vyrobili, účinně podporována prostřednictvím režimů podpory, a to pouze v rozsahu, který neohrožuje ekonomickou životaschopnost projektu a pobídkový účinek takové podpory;

b)

od 1. prosince 2026, překročí-li celkový podíl zařízení pro samospotřebu 8 % celkového instalovaného výkonu elektřiny členského státu, je-li prostřednictvím analýzy nákladů a přínosů provedené národním regulačním orgánem uvedeného členského státu otevřeným, transparentním a účastnickým postupem, prokázáno, že ustanovení. 2 písm. a) bodu ii) buď vedlo ke značně nepřiměřené zátěži pro dlouhodobou finanční udržitelnost elektrizační soustavy, nebo vytváří pobídku, jež překračuje objektivní potřebu k dosažení nákladově efektivního zavádění energie z obnovitelných zdrojů, a že tato zátěž nebo pobídka nemohou být minimalizovány přijetím jiných přiměřených opatření; nebo

c)

je-li elektřina z obnovitelných zdrojů, kterou sami vyrobili, vyráběna v zařízeních s celkovým instalovaným výkonem vyšším než 30 kW.

4.   Členské státy zajistí, aby samospotřebitelé elektřiny z obnovitelných zdrojů nacházející se v téže budově, včetně budov s více bytovými jednotkami, byli oprávněni se společně zapojit do činností stanovených v odstavci 2 a bylo jim umožněno sdílet energii z obnovitelných zdrojů vyrobenou v jejich prostorách nebo v prostorách mezi nimi, aniž jsou dotčeny síťové a jiné příslušné poplatky, odvody a daně vztahující se na každého dotčeného samospotřebitele elektřiny z obnovitelných zdrojů. Členské státy mohou rozlišovat mezi jednotlivými samospotřebiteli elektřiny z obnovitelných zdrojů a společně jednajícími samospotřebiteli elektřiny z obnovitelných zdrojů. Jakékoli takové rozlišení musí být přiměřené a řádně odůvodněné.

5.   Zařízení samospotřebitele elektřiny z obnovitelných zdrojů může vlastnit nebo spravovat třetí strana, pokud jde o instalaci, provoz, včetně měření, a údržbu, za předpokladu, že se na tuto třetí stranu i nadále vztahují pokyny pro samospotřebitele elektřiny z obnovitelných zdrojů. Třetí strana samotná není považována za samospotřebitele elektřiny z obnovitelných zdrojů.

6.   Členské státy zavedou rámec umožňující podporovat a usnadňovat rozvoj samospotřeby elektřiny z obnovitelných zdrojů na základě posouzení stávajícího potenciálu a neodůvodněných překážek samospotřeby elektřiny z obnovitelných zdrojů na svých územích a ve svých elektrizačních soustavách. Tento rámec musí mimo jiné:

a)

řešit otázku přístupnosti samospotřeby elektřiny z obnovitelných zdrojů pro všechny konečné zákazníky, včetně zákazníků v nízkopříjmových nebo zranitelných domácnostech;

b)

řešit otázku neodůvodněných překážek pro financování projektů na trhu a opatření k usnadnění přístupu k financování;

c)

řešit otázky jiných neodůvodněných regulačních překážek bránících samospotřebě elektřiny z obnovitelných zdrojů, a to i pro nájemce;

d)

řešit otázky pobídek pro majitele budov, aby vytvářeli příležitosti k samospotřebě elektřiny z obnovitelných zdrojů, včetně příležitostí pro nájemce;

e)

udělit samospotřebitelům elektřiny z obnovitelných zdrojů, kterou sami vyrobili a dodávají do distribuční soustavy, nediskriminační přístup k relevantním stávajícím režimům podpory, jakož i ke všem segmentům trhů s elektřinou;

f)

zajistit, aby se samospotřebitelé elektřiny z obnovitelných zdrojů odpovídajícím a vyváženým způsobem podíleli na sdílení celkových nákladů na soustavu, je-li elektřina dodávána do distribuční soustavy.

Členské státy zahrnou souhrn politik a opatření tohoto rámce a posouzení jejich provádění do svých integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu a do navazujících zpráv o pokroku podle nařízení (EU) 2018/1999.

7.   Tímto článkem nejsou dotčeny články 107 a 108 Smlouvy o fungování EU.

Článek 22

Společenství pro obnovitelné zdroje

1.   Členské státy zajistí, aby koneční zákazníci, a zejména domácnosti, byli oprávněni zapojovat se do společenství pro obnovitelné zdroje a přitom si zachovali svá práva či povinnosti jako koneční zákazníci, aniž by se na ně vztahovaly neodůvodněné nebo diskriminační podmínky nebo postupy, které by bránily jejich účasti ve společenství pro obnovitelné zdroje, za podmínky, že v případě soukromých podniků taková účast nepředstavuje jejich hlavní obchodní nebo profesní činnost.

2.   Členské státy zajistí, aby společenství pro obnovitelné zdroje byla oprávněna:

a)

vyrábět, spotřebovávat, skladovat a prodávat energii z obnovitelných zdrojů, mimo jiné i prostřednictvím smluv o nákupu elektřiny z obnovitelných zdrojů;

b)

sdílet ve svém rámci energii z obnovitelných zdrojů, která je vyrobena výrobními jednotkami vlastněnými tímto společenstvím, při splnění ostatních požadavků stanovených v tomto článku a při zachování práv a povinností členů společenství pro obnovitelné zdroje jako zákazníků;

c)

vstupovat bez diskriminace na všechny vhodné trhy s elektřinou jak přímo, tak prostřednictvím agregace.

3.   Členské státy vyhodnotí stávající překážky a potenciál rozvoje společenství pro obnovitelné zdroje na svém území.

4.   Členské státy zavedou rámec umožňující podporovat a usnadňovat rozvoj společenství pro obnovitelné zdroje. Tento rámec zajišťuje především, aby:

a)

byly odstraněny neodůvodněné regulační a administrativní překážky omezující společenství pro obnovitelné zdroje;

b)

se na společenství pro obnovitelné zdroje, která dodávají energii nebo poskytují služby agregace či jiné obchodní energetické služby, vztahovaly příslušné předpisy pro tyto činnosti;

c)

příslušný provozovatel distribuční soustavy spolupracoval se společenstvími pro obnovitelné zdroje za účelem usnadnění přenosu energie v rámci těchto společenství;

d)

se na společenství pro obnovitelné zdroje vztahovaly spravedlivé, přiměřené a transparentní postupy, včetně postupů pro registraci a udělování licencí, a síťové poplatky odrážející náklady, jakož i příslušné poplatky, odvody a daně, čímž se zajistí, aby tato společenství přiměřeným a vyváženým způsobem přispívala ke sdílení celkových nákladů na systém v souladu s transparentní analýzou nákladů a přínosů distribuovaných zdrojů energie vypracovanou příslušnými orgány členských států;

e)

společenství pro obnovitelné zdroje podléhala nediskriminačnímu zacházení s ohledem na své činnosti, práva a povinnosti jako konečných zákazníků, výrobců, dodavatelů, provozovatelů distribučních soustav nebo jiných účastníků trhu;

f)

účast ve společenstvích pro obnovitelné zdroje byla dostupná všem spotřebitelům, včetně spotřebitelů v nízkopříjmových nebo zranitelných domácnostech;

g)

byly k dispozici nástroje pro usnadnění přístupu k financování a k informacím;

h)

se veřejným orgánům dostávalo regulační podpory a podpory v oblasti budování kapacit, pokud jde o podporu a zřizování společenství pro obnovitelné zdroje a pokud jde o přímou účast těchto orgánů ve společenstvích;

i)

existovala pravidla k zajištění rovného a nediskriminačního zacházení se spotřebiteli, kteří se účastní společenství pro obnovitelné zdroje.

5.   Hlavní prvky podpůrného rámce uvedeného v odstavci 4 a jeho provádění musí být součástí aktualizací integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu členských států a zpráv o pokroku podle nařízení (EU) 2018/1999.

6.   Členské státy mohou stanovit, že společenství pro obnovitelné zdroje jsou přístupná přeshraniční účasti.

7.   Aniž jsou dotčeny články 107 a 108 Smlouvy o fungování EU, zohlední členské státy zvláštnosti společenství pro obnovitelné zdroje při vypracovávání režimů podpory, aby jim umožnily soutěžit o podporu za stejných podmínek jako ostatním účastníkům trhu.

Článek 23

Všeobecné rozšíření energie z obnovitelných zdrojů ve vytápění a chlazení

1.   V zájmu podpory využívání energie z obnovitelných zdrojů v odvětví vytápění a chlazení usiluje každý členský stát o zvýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů v tomto odvětví o indikativních 1,3 procentních bodů jako ročního průměru vypočítaného za období let 2021 až 2025 a 2026 až 2030, počínaje podílem energie z obnovitelných zdrojů v odvětví vytápění a chlazení dosaženým v roce 2020, vyjádřeným jako podíl na konečné spotřebě energie v členském státě a vypočteným podle metodiky uvedené v článku 7, aniž je dotčen odstavec 2 tohoto článku. Tento nárůst je omezen na indikativních 1,1 procentních bodů pro členské státy, v nichž se odpadní teplo a chlad nevyužívá. Členské státy ve vhodných případech upřednostňují nejlepší dostupné technologie.

2.   Pro účely odstavce 1 může každý členský stát při výpočtu svého podílu energie z obnovitelných zdrojů v odvětví vytápění a chlazení a jeho průměrného ročního nárůstu podle uvedeného odstavce:

a)

započítat odpadní teplo a chlad, a to až do výše 40 % průměrného ročního nárůstu;

b)

přesahuje-li podíl energie z obnovitelných zdrojů v odvětví vytápění a chlazení 60 %, započítat jakýkoli takový podíl jako splňující průměrný roční nárůst, a

c)

přesahuje-li podíl energie z obnovitelných zdrojů ve vytápění a chlazení 50 %, ale nikoli 60 %, započítat jakýkoli takový podíl jako splňující polovinu průměrného ročního nárůstu.

Členské státy mohou při rozhodování o opatřeních na zavádění energie z obnovitelných zdrojů v odvětví vytápění a chlazení zohlednit nákladovou efektivnost s ohledem na strukturální překážky vyplývající z vysokého podílu zemního plynu nebo chlazení nebo z rozptýlené struktury osídlení s nízkou hustotou obyvatelstva.

Pokud by tato opatření vedla k nižšímu průměrnému ročnímu zvýšení, než jak je uvedeno v odstavci 1 tohoto článku, členské státy je zveřejní například prostřednictvím svých integrovaných vnitrostátních zpráv o pokroku v oblasti energetiky a klimatu podle článku 20 nařízení (EU) 2018/1999 a poskytnou Komisi odůvodněním včetně důvodů pro výběr opatření uvedených ve druhém pododstavci tohoto odstavce.

3.   Členské státy mohou na základě objektivních a nediskriminačních kritérií sestavit a zveřejnit seznam opatření a určit a zveřejnit provádějící subjekty, například dodavatele paliv, veřejné subjekty či profesní sdružení, které mají přispívat k průměrnému ročnímu nárůstu uvedenému v odstavci 1.

4.   Členské státy mohou dosáhnout průměrného ročního nárůstu uvedeného v odstavci 1 mimo jiné prostřednictvím jednoho nebo více z těchto opatření:

a)

fyzickým začleněním energie z obnovitelných zdrojů nebo odpadního tepla a chladu do energie a energetického paliva dodávaných pro účely vytápění a chlazení;

b)

přímými zmírňujícími opatřeními, jako jsou instalace vysoce účinných systémů pro vytápění a chlazení z obnovitelných zdrojů v budovách nebo využití energie z obnovitelných zdrojů nebo odpadního tepla a chladu pro průmyslové procesy vytápění a chlazení;

c)

nepřímými zmírňujícími opatřeními, na která se vztahují obchodovatelné certifikáty dokazující splnění povinnosti uvedené v odstavci 1 prostřednictvím podpory nepřímých zmírňujících opatření provedených jiným hospodářským subjektem, jako jsou nezávislý instalátor technologií obnovitelných zdrojů nebo společnost energetických služeb poskytující služby pro zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů;

d)

dalšími politickými opatřeními s rovnocenným účinkem s cílem dosáhnout průměrného ročního nárůstu stanoveného v odstavci 1, včetně fiskálních opatření nebo jiných finančních pobídek.

Při přijímání a uplatňování opatření uvedených v prvním pododstavci se členské státy zaměří na zajištění přístupnosti opatření pro všechny spotřebitele, zejména pro ty, kteří žijí v nízkopříjmových nebo zranitelných domácnostech a kteří by jinak nemuseli mít dostatečný počáteční kapitál k využití těchto opatření.

5.   Členské státy mohou k provádění a sledování opatření podle odstavce 3 tohoto článku využít struktury zavedené v rámci vnitrostátních povinných úspor energie uvedených v článku 7 směrnice 2012/27/EU.

6.   Jsou-li určeny subjekty podle odstavce 3, členské státy zajistí, aby jejich příspěvek byl měřitelný a ověřitelný a aby tyto subjekty každoročně podávaly zprávy o:

a)

celkovém množství energie dodané pro vytápění a chlazení;

b)

celkovém množství energie z obnovitelných zdrojů dodané pro vytápění a chlazení;

c)

množství odpadního tepla a chladu dodaných pro vytápění a chlazení;

d)

podílu energie z obnovitelných zdrojů a odpadního tepla a chladu na celkovém množství energie dodané pro vytápění a chlazení a

e)

druhu obnovitelného zdroje energie.

Článek 24

Dálkové vytápění a chlazení

1.   Členské státy zajistí, aby byly informace o energetické náročnosti a o podílu energie z obnovitelných zdrojů v jejich soustavách dálkového vytápění a chlazení konečným spotřebitelům poskytovány snadno přístupným způsobem, například na internetových stránkách dodavatelů, na ročním vyúčtování nebo na žádost.

2.   Členské státy stanoví nezbytná opatření a podmínky, které umožní zákazníkům těch soustav dálkového vytápění nebo chlazení, které nepředstavují účinné dálkové vytápění a chlazení nebo se takovými soustavami nestanou do 31. prosince 2025 na základě plánu schváleného příslušným orgánem, odpojit se ukončením nebo změnou jejich smlouvy s cílem vyrábět si sami teplo nebo chlad z obnovitelných zdrojů.

Je-li ukončení smlouvy spojeno s fyzickým odpojením, může být podmíněno náhradou za náklady přímo vzniklé v důsledku fyzického odpojení a za neodepsaný podíl aktiv potřebných k poskytování tepla nebo chladu tomuto zákazníkovi.

3.   Členské státy mohou omezit právo na odpojení ukončením nebo změnou smlouvy v souladu s odstavcem 2 na zákazníky, kteří mohou prokázat, že plánované alternativní řešení dodávek tepla nebo chlazení bude mít významně lepší energetickou náročnost. Posouzení energetické náročnosti alternativního řešení dodávek může vycházet z certifikátu energetické náročnosti.

4.   Členské státy stanoví nezbytná opatření pro zajištění toho, aby soustavy dálkového vytápění a chlazení přispívaly ke zvýšení uvedenému v čl. 23 odst. 1 této směrnice provedením nejméně jedné z těchto dvou možností:

a)

usilováním o zvýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů a z odpadního tepla a chladu v dálkovém vytápění a chlazení nejméně o jeden procentní bod jakožto roční průměr vypočítaný za období let 2021 až 2025 a 2026 až 2030 počínaje podílem energie z obnovitelných zdrojů a z odpadního tepla a chladu v dálkovém vytápění a chlazení dosaženým v roce 2020, vyjádřeno v podobě podílu konečné spotřeby energie v dálkovém vytápění a chlazení, provedením opatření, u nichž se očekává, že spustí tento roční průměrný nárůst v letech s normálními klimatickými podmínkami.

Členské státy, jejichž podíl energie z obnovitelných zdrojů a z odpadního tepla a chladu v dálkovém vytápění a chlazení přesahuje 60 %, mohou započítat jakýkoli takový podíl jako splňující průměrný roční nárůst uvedený v prvním pododstavci tohoto písmene.

Členské státy stanoví nezbytná opatření pro provedení průměrného ročního nárůstu uvedeného v prvním pododstavci tohoto písmene ve svých integrovaných vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu podle přílohy I nařízení (EU) 2018/1999;

b)

zajištěním toho, aby byli provozovatelé soustav dálkového vytápění a chlazení povinni připojit dodavatele energie z obnovitelných zdrojů a z odpadního tepla a chladu, nebo povinni nabídnout, že připojí dodavatele, kteří jsou třetími stranami, a nakoupí od nich teplo a chlad vyrobené z obnovitelných zdrojů a z odpadního tepla a chladu, na základě nediskriminačních kritérií stanovených příslušným orgánem dotčeného členského státu, pokud potřebují učinit jeden či více z těchto kroků:

i)

uspokojit poptávku nových zákazníků;

ii)

nahradit stávající kapacity pro výrobu tepla nebo chladu a

iii)

rozšířit stávající kapacity pro výrobu tepla nebo chladu.

5.   Uplatní-li členský stát možnost uvedenou v odst. 4 písm. b), může provozovatel soustavy dálkového vytápění nebo chlazení odmítnout připojit dodavatele, který je třetí stranou, a nakupovat od něj teplo nebo chlad, pokud:

a)

daná soustava postrádá nezbytnou kapacitu z důvodu jiných dodávek odpadního tepla a chladu, tepla nebo chladu z obnovitelných zdrojů nebo tepla nebo chladu vyrobených vysoce účinnou kombinovanou výrobou tepla a elektřiny;

b)

teplo nebo chlad od dodavatele, který je třetí stranou, nesplňují technické požadavky nezbytné pro připojení a zajištění spolehlivého a bezpečného provozu soustavy dálkového vytápění a chlazení, nebo

c)

provozovatel může prokázat, že by poskytnutí přístupu vedlo k nadměrnému zvýšení nákladů na teplo nebo chlad pro konečné zákazníky ve srovnání s náklady na využívání hlavního místního zdroje tepla nebo chladu, jemuž by teplo a chlad z obnovitelných zdrojů nebo odpadní teplo a chlad konkurovaly.

Členské státy zajistí, aby provozovatel soustavy dálkového vytápění nebo chlazení, pokud odmítá připojit určitého dodavatele vytápění nebo chlazení podle prvního pododstavce, informoval příslušný orgán podle odstavce 9 o důvodech odmítnutí, jakož i o podmínkách, které musí být splněny, a o opatřeních, která musí být v soustavě přijata, aby připojení bylo umožněno.

6.   Uplatní-li členský stát možnost uvedenou v odst. 4 písm. b), může vyjmout z uplatňování uvedeného písmene provozovatele těchto soustav dálkového vytápění a chlazení:

a)

účinné dálkové vytápění a chlazení;

b)

účinné dálkové vytápění a chlazení využívající vysoce účinnou kombinovanou výrobu tepla a elektřiny;

c)

dálkové vytápění nebo chlazení, jež se na základě plánu schváleného příslušným orgánem stane účinným dálkovým vytápěním nebo chlazením k 31. prosinci 2025;

d)

dálkové vytápění a chlazení s celkovým jmenovitým tepelným příkonem pod 20 MW.

7.   Právo odpojit se ukončením nebo změnou smlouvy v souladu s odstavcem 2 mohou uplatnit jednotliví zákazníci, společné podniky vytvořené zákazníky, nebo strany jednající jménem zákazníků. V případě budov s více bytovými jednotkami lze toto odpojení provést pouze na úrovni celé budovy v souladu s použitelným právem v oblasti bydlení.

8.   Členské státy vyžadují, aby provozovatelé elektroenergetických distribučních soustav nejméně každé čtyři roky posoudili ve spolupráci s provozovateli soustav dálkového vytápění nebo chlazení ve své oblasti potenciál soustav dálkového vytápění nebo chlazení poskytovat zajištění výkonové rovnováhy a další systémové služby, včetně reakce na poptávku a ukládání přebytečné elektřiny z obnovitelných zdrojů, a zda by využití zjištěného potenciálu bylo zdrojově a nákladově efektivnější než alternativní řešení.

9.   Členské státy zajistí, aby byla práva spotřebitelů a pravidla pro provoz soustav dálkového vytápění a chlazení v souladu s tímto článkem jasně definována a vymáhána příslušným orgánem.

10.   Od členského státu se nevyžaduje uplatňování odstavce 2 až 9 tohoto článku, pokud:

a)

jeho podíl dálkového vytápění nebo chlazení není vyšší než 2 % celkové spotřeby energie ve vytápění a chlazení ke dni 24. prosince 2018;

b)

jeho podíl dálkového vytápění nebo chlazení je zvýšen nad 2 % rozvojem nových účinných soustav dálkového vytápění a chlazení, na základě jeho integrovaných vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu podle přílohy I nařízení (EU) 2018/1999 nebo posouzení uvedeného v čl. 15 odst. 7 této směrnice; nebo

c)

jeho podíl soustav uvedených v odstavci 6 tohoto článku tvoří více než 90 % celkového prodeje jeho dálkového vytápění a chlazení.

Článek 25

Všeobecné rozšíření energie z obnovitelných zdrojů v odvětví dopravy

1.   V zájmu všeobecného rozšíření využívání energie z obnovitelných zdrojů v odvětví dopravy uloží každý členský stát dodavatelům paliv povinnost zajistit, aby nejpozději v roce 2030 činil podíl energie z obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie v odvětví dopravy alespoň 14 % (minimální podíl), v souladu s orientační trajektorií stanovenou členským státem vypočtenou v souladu s metodikou stanovenou v tomto článku a v článcích 26 a 27. Komise tuto povinnost posoudí s cílem předložit do roku 2023 legislativní návrh na její zpřísnění, pokud budou náklady na výrobu energie z obnovitelných zdrojů dále významně sníženy, bude-li třeba splnit mezinárodní závazky Unie ohledně dekarbonizace nebo bude-li toto zvýšení odůvodněno významným snížením spotřeby energie v Unii.

Členské státy ukládající dodavatelům paliv tuto povinnost z ní mohou některé dodavatele paliv vyjmout nebo mezi různými dodavateli paliv a různými přepravci energie rozlišovat, aby zajistily, že bude brán zřetel na rozdíly ve vyspělosti a nákladnosti různých technologií.

Pro výpočet minimálního podílu uvedeného v prvním pododstavce členské státy:

a)

zohlední kapalná a plynná paliva z obnovitelných zdrojů nebiologického původu používaná v odvětví dopravy v případě, že jsou využívána jako meziprodukt pro výrobu neobnovitelných paliv, a

b)

mohou zohlednit recyklovaná paliva s obsahem uhlíku.

V rámci minimálního podílu uvedeného v prvním pododstavci musí příspěvek pokročilých biopaliv a bioplynu vyrobených ze surovin uvedených v příloze IX části A vyjádřený jako podíl na konečné spotřebě energie v odvětví dopravy představovat v roce 2022 alespoň 0,2 %, v roce 2025 alespoň 1 % a v roce 2030 alespoň 3,5 %.

Členské státy mohou osvobodit dodavatele paliv, kteří dodávají palivo v podobě elektřiny nebo kapalná a plynná paliva z obnovitelných zdrojů nebiologického původu používaná v odvětví dopravy, od plnění povinnosti, aby tato paliva obsahovala minimální podíl pokročilých biopaliv a bioplynu vyráběných ze surovin uvedených v příloze IX části A.

Členské státy mohou povinnost podle prvního a čtvrtého pododstavce s cílem zajistit dosažení podílu, jenž je v nich stanoven, uložit mimo jiné prostřednictvím opatření zaměřených na objemy, energetický obsah nebo emise skleníkových plynů, je-li dosažení minimálních podílů podle prvního a čtvrtého pododstavce prokázáno.

2.   Úspory emisí skleníkových plynů plynoucí z použití kapalných a plynných paliv z obnovitelných zdrojů nebiologického původu používaných v odvětví dopravy činí ode dne 1. ledna 2021 alespoň 70 %.

Do 1. ledna 2021 Komise přijme akt v přenesené pravomoci v souladu s článkem 35, jímž doplní tuto směrnici stanovením vhodných minimálních hodnot pro úspory emisí skleníkových plynů z recyklovaných paliv s obsahem uhlíku prostřednictvím posouzení životního cyklu, při němž budou zohledněny zvláštní rysy každého z paliv.

Článek 26

Zvláštní pravidla pro biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy vyrobená z potravinářských a krmných plodin

1.   Pro účely výpočtu hrubé konečné spotřeby energie z obnovitelných zdrojů členského státu uvedené v článku 7 a minimálního podílu stanoveného v čl. 25 odst. 1 prvním pododstavci nesmí být podíl biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy spotřebovaných v dopravě, jsou-li vyrobeny z potravinářských a krmných plodin, vyšší než o jeden procentní bod, než je podíl těchto paliv na konečné spotřebě energie v odvětvích silniční a železniční dopravy v daném členském státě v roce 2020 s tím, že podíl konečné spotřeby energie v těchto odvětvích v tomto členském státě představuje nejvýše 7 %.

Je-li tento podíl v členském státě nižší než 1 %, může být zvýšen na nejvýše 2 % konečné spotřeby energie v odvětvích silniční a železniční dopravy.

Členské státy mohou stanovit nižší limit a mohou rozlišovat pro účely čl. 29 odst. 1 mezi různými biopalivy, biokapalinami a palivy z biomasy vyrobenými z potravinářských a krmných plodin při zohlednění nejlepších dostupných důkazů o dopadu na nepřímou změnu ve využívání půdy. Členské státy mohou například stanovit nižší limit pro podíl z biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy vyráběných z olejnin.

Je-li v některém členském státě podíl biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy spotřebovaných v dopravě vyrobených z potravinářských a krmných plodin omezen na méně než 7 % nebo se některý členský stát rozhodne omezit tento podíl ještě více, může odpovídajícím způsobem snížit minimální podíl uvedený v čl. 25 odst. 1 prvním pododstavci o nejvýše 7 procentních bodů.

2.   Pro účely výpočtu hrubé konečné spotřeby energie z obnovitelných zdrojů členského státu uvedené v článku 7 a minimálního podílu stanoveného v čl. 25 odst. 1 prvním pododstavci nesmí být podíl biopaliv, biokapalin nebo paliv z biomasy vyrobených z potravinářských a krmných plodin, u nichž je zjištěno značné rozšíření oblasti produkce na půdu s velkou zásobou uhlíku, spojených s riziky nepřímé změny ve využívání půdy vyšší než úroveň spotřeby v roce 2019 v daném členském státě, nejsou-li certifikována jako biopaliva, biokapaliny nebo paliva z biomasy s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy podle tohoto odstavce.

Od 31. prosince 2023 nejpozději do 31. prosince 2030 tato mezní hodnota postupně klesne na 0 %.

Do 1. února 2019 Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o stavu rozšíření celosvětové produkce relevantních potravinářských a krmných plodin.

Do 1. února 2019 Komise přijme akt v přenesené pravomoci v souladu s článkem 35, jimiž doplní tuto směrnici stanovením kritérií pro certifikaci biopaliv, biokapaliny a paliv z biomasy s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy a pro stanovení surovin s vysokým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy, u nichž je zjištěno značné rozšíření oblasti produkce na půdu s velkou zásobou uhlíku. Tato zpráva a doprovodný akt v přenesené pravomoci musí vycházet z nejlepších dostupných vědeckých údajů.

Do 1. září 2023 Komise provede přezkum kritérií stanovených akty v přenesené pravomoci uvedenými ve čtvrtém pododstavci na základě nejlepších dostupných vědeckých údajů a přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 35 s cílem pozměnit případně tato kritéria a zahrnout plán na postupné snížení příspěvku k cílům Unie stanoveným v čl. 3 odst. 1 a čl. 25 odst. 1 a k minimálnímu podílu uvedenému v čl. 25 odst. 1 prvním pododstavci ohledně biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy s vysokým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy vyráběných ze surovin, u nichž je zjištěno značné rozšíření oblasti produkce na půdu s velkou zásobou uhlíku.

Článek 27

Pravidla výpočtu s ohledem minimální podíly energie z obnovitelných zdrojů v odvětví dopravy

1.   Pro výpočet minimálních podílů uvedených v čl. 25 odst. 1 prvním a čtvrtém pododstavci se použijí tato ustanovení:

a)

pro výpočet jmenovatele, tj. energetického obsahu paliv používaných v odvětví silniční a železniční dopravy dodávaných pro účely spotřeby nebo použití na trhu, se zohlední benzin, nafta, zemní plyn, biopaliva, bioplyn, kapalná a plynná paliva z obnovitelných zdrojů nebiologického původu používaná v odvětví dopravy, recyklovaná paliva s obsahem uhlíku a elektřina dodávaná do odvětví silniční a železniční dopravy;

b)

pro výpočet čitatele, tj. množství energie z obnovitelných zdrojů spotřebované v odvětví dopravy, se pro účely čl. 25 odst. 1 prvního pododstavce zohledňuje energetický obsah všech druhů energie z obnovitelných zdrojů dodávané do všech odvětví dopravy, včetně elektřiny z obnovitelných zdrojů dodávané do odvětví silniční a železniční dopravy. Členské státy mohou rovněž zohlednit recyklovaná paliva s obsahem uhlíku.

Pro účely výpočtu čitatele se podíl biopaliv a bioplynu vyrobených ze surovin uvedených v příloze IX části B, s výjimkou Kypru a Malty, omezí na 1,7 % energetického obsahu paliv používaných v odvětví dopravy dodávaných pro účely spotřeby nebo použití na trhu. Členské státy mohou tato omezení na základě řádného zdůvodnění změnit s přihlédnutím k dostupnosti surovin. Všechny tyto změny podléhají schválení Komisí.;

c)

pro účely výpočtu čitatele i jmenovatele se použijí hodnoty týkající se energetického obsahu paliv používaných v odvětví dopravy uvedené v příloze III. Pro účely stanovení energetického obsahu paliv používaných v odvětví dopravy neuvedených v příloze III členské státy použijí k určení výhřevnosti paliv příslušné normy ESO. Nebyla-li pro tento účel přijata norma ESO, použijí se příslušné normy ISO. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 35, jimiž změní tuto směrnici tím, že přizpůsobí energetický obsah paliv používaných v odvětví dopravy uvedený v příloze III v souladu s vědeckotechnickým pokrokem.

2.   K prokázání toho, že bylo dosaženo minimálních podílů uvedených v čl. 25 odst. 1:

a)

může být podíl biopaliv a bioplynu pro dopravu vyrobených ze surovin uvedených v příloze IX započítáván jako dvojnásobek jejich energetického obsahu;

b)

podíl elektřiny z obnovitelných zdrojů se započítává jako čtyřnásobek jejího energetického obsahu, je-li dodávána silničním vozidlům, a může být započítáván jako jedenapůlnásobek jejího energetického obsahu, je-li dodávána železniční dopravě;

c)

s výjimkou paliv vyrobených z potravinářských a krmných plodin se podíl paliv dodávaných v odvětví letecké a námořní dopravy započítává jako 1,2násobek jejich energetického obsahu.

3.   K výpočtu podílu elektřiny z obnovitelných zdrojů na elektřině dodané silničním a železničním vozidlům pro účely odstavce 1 tohoto článku členský stát použije období dvou let před rokem, kdy je tato elektřina dodána na jeho území.

Odchylně od prvního pododstavce tohoto odstavce se při stanovování podílu elektřiny pro účely odstavce 1 tohoto článku v případě elektřiny získané z přímého připojení k zařízení vyrábějícímu elektřinu z obnovitelných zdrojů a dodávané silničním vozidlům tato elektřina započítává jako pocházející z plně obnovitelných zdrojů.

S cílem zajistit, aby byl očekávaný nárůst poptávky po elektřině v odvětví dopravy nad rámec stávající základní úrovně dosažen pomocí dodatečných kapacit výroby energie z obnovitelných zdrojů, Komise vypracuje rámec pro doplňkovost v odvětví dopravy a rozvine možnosti s cílem stanovit základní úroveň pro členské státy a pro měření této doplňkovosti.

Pro účely tohoto odstavce, je-li pro výrobu kapalných a plynných paliv z obnovitelných zdrojů nebiologického původu používaných v odvětví dopravy používána elektřina, a to buď přímo, nebo pro výrobu meziproduktů, použije se k určení podílu elektřiny z obnovitelných zdrojů průměrný podíl elektřiny z obnovitelných zdrojů v zemi výroby ve výši naměřené dva roky před dotčeným rokem.

Elektřinu získanou z přímého připojení k zařízení vyrábějícímu elektřinu z obnovitelných zdrojů lze však plně započítat jako elektřinu z obnovitelných zdrojů, pokud je používána pro výrobu kapalných a plynných paliv z obnovitelných zdrojů nebiologického původu používaných v odvětví dopravy, za předpokladu, že toto zařízení:

a)

vstupuje do provozu ve stejné době jako zařízení vyrábějící kapalná a plynná paliva z obnovitelných zdrojů nebiologického původu používaná v odvětví dopravy nebo později a

b)

není připojeno k distribuční soustavě, nebo k distribuční soustavě připojeno je, avšak lze prokázat, že dotčená elektřina byla dodána, aniž by byla elektřina z distribuční soustavy odebírána.

Kromě toho elektřina, která byla odebírána z distribuční soustavy, může být započítána jako elektřina vyrobená zcela z obnovitelných zdrojů, je-li vyrobena výhradně z obnovitelných zdrojů a byly prokázány obnovitelné vlastnosti a jiná odpovídající kritéria, čímž se zajistí, aby obnovitelné vlastnosti této elektřiny byly uplatněny pouze jednou a v jediné oblasti konečné spotřeby.

Do 31. prosince 2021 Komise přijme akt v přenesené pravomoci v souladu s článkem 35 s cílem doplnit tuto směrnici tím, že stanoví unijní metodiku, v níž budou vymezena podrobná pravidla, podle kterých mají hospodářské subjekty dosáhnout souladu s požadavky stanovenými v pátém a šestém pododstavci.

Článek 28

Další ustanovení týkající se energie z obnovitelných zdrojů v odvětví dopravy

1.   S cílem minimalizovat riziko toho, že by jedna dodávka v Unii byla vykázána více než jednou, posílí členské státy a Komise spolupráci mezi vnitrostátními systémy a mezi vnitrostátními systémy, nepovinnými režimy a ověřovateli zřízenými podle článku 30, která bude případně zahrnovat i výměnu údajů. Pokud má příslušný orgán členského státu podezření, že došlo k podvodu, nebo pokud podvod odhalí, informuje o tom ostatní členské státy.

2.   Komise zajistí, aby byla vytvořena databáze Unie umožňující sledování kapalných a plynných paliv používaných v odvětví dopravy, jež jsou způsobilá pro započtení do čitatele uvedeného v čl. 27 odst. 1 písm. b) nebo která jsou zohledněna pro účely uvedené v čl. 29 odst. 1 prvním pododstavci písm. a), b) a c). Členské státy vyžadují, aby příslušné hospodářské subjekty zanášely informace o provedených transakcích a parametrech udržitelnosti těchto paliv do této databáze, včetně emisí skleníkových plynů během jejich životního cyklu od okamžiku jejich výroby k dodavateli paliv, jenž dané palivo umisťuje na trh. Členský stát může zřídit vnitrostátní databázi propojenou s databází Unie, čímž zajistí, aby byly zadané informace neprodleně předávány mezi těmito databázemi.

Dodavatelé paliv zadávají do příslušné databáze informace nezbytné pro ověření souladu s požadavky stanovenými v čl. 25 odst. 1 prvním a čtvrtém pododstavci.

3.   Do 31. prosince 2021 členské státy přijmou opatření k zajištění dostupnosti paliv z obnovitelných zdrojů pro odvětví dopravy, včetně veřejně dostupných vysoce výkonných dobíjecích stanic a další infrastruktury plnicích stanic, jak jsou předpokládány ve vnitrostátních rámcích politiky v souladu se směrnicí 2014/94/EU.

4.   Členské státy mají k databázi Unie uvedené v odstavci 2 tohoto článku přístup. Přijmou opatření s cílem zajistit, aby hospodářské subjekty zadávaly do příslušné databáze přesné informace. Komise vyžaduje, aby režimy, jež jsou předmětem rozhodnutí podle čl. 30 odst. 4 této směrnice, ověřovaly dodržení tohoto požadavku během kontrol souladu s kritérii udržitelnosti pro biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy. Komise každé dva roky zveřejní souhrnné informace z databáze Unie podle přílohy VIII nařízení (EU) 2018/1999.

5.   Do 31. prosince 2021 Komise přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 35 s cílem doplnit tuto směrnici tím, že specifikuje metodiku pro určení podílu biopaliva a bioplynu pro dopravu vzniklých zpracováním biomasy ve společném procesu s fosilními palivy a metodiku pro posouzení úspor emisí skleníkových plynů z kapalných a plynných paliv z obnovitelných zdrojů nebiologického původu používaných v odvětví dopravy a recyklovaných paliv s obsahem uhlíku, čímž se zajistí, že nebude udělen žádný kredit za zabránění vzniku emisí CO2, za jehož zachycování byl již získán emisní kredit na základě jiných právních předpisů.

6.   Do 25. června 2019 a poté každé dva roky Komise vyhodnotí seznam surovin v příloze IX částech A a B za účelem doplnění surovin do seznamu v souladu se zásadami stanovenými v třetím pododstavci.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 35, jimiž změní seznam surovin v příloze IX částech A a B doplněním surovin, nikoli však jejich odstraněním. Suroviny, které mohou být zpracovány pouze pokročilými technologiemi, se doplní do přílohy IX části A. Suroviny, které mohou být zpracovány na biopaliva nebo bioplyn pro dopravu vyspělými technologiemi, se doplní do přílohy IX části B.

Tyto akty v přenesené pravomoci vycházejí z analýzy potenciálu suroviny jakožto suroviny pro výrobu biopaliv nebo bioplynu pro dopravu zohledňující všechny tyto body:

a)

zásady oběhového hospodářství a hierarchie způsobů nakládání s odpady zavedené směrnicí 2008/98/ES;

b)

unijní kritéria udržitelnosti stanovená v čl. 29 odst. 2 až 7;

c)

potřebu zabránit účinkům výrazně narušujícím trhy s (vedlejšími) produkty, odpady nebo zbytky;

d)

možnost, že přinese značné úspory emisí skleníkových plynů v porovnání s fosilními palivy na základě posouzení životního cyklu emisí;

e)

potřebu zabránit nepříznivému ovlivnění životního prostředí a biologické rozmanitosti;

f)

potřebu zabránit vytváření dodatečné poptávky po půdě.

7.   Komise do 31. prosince 2025 v kontextu dvouletého posouzení dosaženého pokroku podle nařízení (EU) 2018/1999 posoudí, zda povinnost týkající se pokročilých biopaliv a bioplynu vyrobeného ze surovin uvedených v příloze IX části A stanovená v čl. 25 odst. 1 čtvrtém pododstavci účinně podněcuje inovace a zajišťuje úspory emisí skleníkových plynů v odvětví dopravy. Komise v tomto posouzení rovněž provede analýzu, zda uplatňování tohoto článku účinně zabraňuje dvojímu započtení energie z obnovitelných zdrojů.

Komise případně předloží návrh na změnu povinnosti týkající se pokročilých biopaliv a bioplynu vyrobeného ze surovin uvedených v příloze IX části A stanovené v čl. 25 odst. 1 čtvrtém pododstavci.

Článek 29

Kritéria udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů pro biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy

1.   Energie z biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy se zohlední pro účely uvedené v písmenech a), b) a c) tohoto pododstavce, pouze pokud splňují kritéria udržitelnosti a kritéria úspor emisí skleníkových plynů stanovená v odstavcích 2 až 7 a 10:

a)

příspěvek ke splnění cíle Unie stanoveného v čl. 3 odst. 1 a podíl energie z obnovitelných zdrojů v členských státech;

b)

posuzování plnění povinností využívat energii z obnovitelných zdrojů, včetně povinnosti stanovené v článku 25;

c)

způsobilost k finanční podpoře na spotřebu biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy.

Aby však mohly být biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy vyrobené z odpadů a zbytků jiných než zbytků ze zemědělství, akvakultury, rybolovu a lesnictví zohledněny pro účely uvedené v prvním pododstavci písm. a), b) a c), musí splňovat pouze kritéria úspor emisí skleníkových plynů stanovená v odstavci 10. Tento pododstavec se použije rovněž na odpad a zbytky, které jsou nejprve zpracovány na produkt, než jsou dále zpracovány na biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy.

Elektřina, vytápění a chlazení vyrobené z tuhého komunálního odpadu nepodléhají kritériím úspor emisí skleníkových plynů stanoveným v odstavci 10.

Pokud jsou paliva z biomasy použita v zařízeních produkujících elektřinu, vytápění a chlazení nebo paliva s celkovým jmenovitým tepelným příkonem nejméně 20 MW v případě pevných paliv a s celkovým jmenovitým tepelným příkonem nejméně 2 MW v případě plynných paliv z biomasy, musí splňovat kritéria udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů stanovená v odstavcích 2 až 7 a 10. Členské státy mohou kritéria udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů použít na zařízení s nižším celkovým jmenovitým tepelným příkonem.

Kritéria udržitelnosti a kritéria úspor emisí skleníkových plynů stanovená v odstavcích 2 až 7 a 10 se použijí bez ohledu na zeměpisný původ biomasy.

2.   Biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy na bázi odpadů a zbytků nikoli z lesnictví, nýbrž ze zemědělské půdy, se zohlední pro účely uvedené v odst. 1 prvním pododstavci písm. a), b) a c) pouze tehdy, pokud provozovatelé nebo vnitrostátní orgány mají zavedeno sledování nebo plány řízení s cílem řešit dopady na kvalitu půdy a uhlík v půdě. Informace o tom, jak jsou dopady sledovány a jak je s nimi nakládáno, se podávají podle čl. 30 odst. 3.

3.   Biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy na bázi zemědělské biomasy zohledněné pro účely uvedené v odst. 1 prvním pododstavci písm. a), b) a c) nesmějí být vyrobeny ze surovin získaných z půdy s vysokou hodnotou biologické rozmanitosti, tj. z půdy, která měla v lednu 2008 nebo později jeden z těchto statusů, a to bez ohledu na to, zda ho stále ještě má, či nikoli:

a)

původní les a jiné zalesněné plochy, tj. les a jiné zalesněné plochy s původními druhy, kde nejsou žádné viditelné známky lidské činnosti a kde nejsou významně narušeny ekologické procesy;

b)

vysoce biologicky rozmanitý les a jiné zalesněné plochy, které jsou druhově bohaté a neznehodnocené nebo byly relevantním příslušným orgánem označeny jako vysoce biologicky rozmanité, ledaže je prokázáno, že získávání těchto surovin nezasahovalo do účelů ochrany přírody;

c)

oblasti určené:

i)

zákonem nebo příslušným orgánem k účelům ochrany přírody, nebo

ii)

k ochraně vzácných nebo ohrožených ekosystémů nebo druhů uznaných mezinárodními dohodami nebo zařazených na seznam sestavený mezivládními organizacemi nebo Mezinárodní unií pro ochranu přírody, jsou-li uznávány v souladu s čl. 30 odst. 4 prvním pododstavcem,

ledaže se prokáže, že produkce surovin nezasahuje do uvedených účelů ochrany přírody;

d)

vysoce biologicky rozmanité travní porosty o rozloze větší než jeden hektar, totiž:

i)

původní travní porosty, které by bez lidského zásahu zůstaly zachovány jako takové a které vykazují přirozené složení druhů a ekologické charakteristiky a procesy; nebo

ii)

travní porosty, které by bez lidského zásahu nezůstaly zachovány jako takové a které jsou druhově bohaté a neznehodnocené a byly relevantním příslušným orgánem označeny jako vysoce biologicky rozmanité, ledaže je prokázáno, že získávání surovin je nezbytné k uchování statusu vysoce biologicky rozmanitých travních porostů.

Komise může přijmout prováděcí akty, v nichž dále upřesní kritéria pro určení toho, na které travní porosty se vztahuje první pododstavec písm. d) tohoto odstavce. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 34 odst. 3.

4.   Biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy na bázi zemědělské biomasy zohledněné pro účely uvedené v odst. 1 prvním pododstavci písm. a), b) a c) nesmějí být vyrobeny ze surovin získaných z půdy s velkou zásobou uhlíku, tj. půdy, která měla v lednu roku 2008 jeden z těchto statusů a již ho nemá:

a)

mokřady, tj. půda pokrytá nebo nasycená vodou trvale nebo po významnou část roku;

b)

souvisle zalesněné oblasti, tj. půda o rozloze větší než jeden hektar se stromy vyššími než pět metrů a porostem koruny tvořícím více než 30 % nebo se stromy schopnými dosáhnout těchto limitů in situ;

c)

půda o rozloze větší než jeden hektar se stromy vyššími než pět metrů a porostem koruny tvořícím 10 až 30 % nebo se stromy schopnými dosáhnout těchto limitů in situ, ledaže je prokázáno, že při uplatnění metodiky stanovené v příloze V části C je zásoba uhlíku v oblasti předtím, než došlo k přeměně půdy a po její přeměně, taková, že by byly splněny podmínky stanovené v odstavci 10 tohoto článku.

Tento odstavce se nepoužije, pokud v době, kdy byla surovina získána, měla půda stejný status jako v lednu 2008.

5.   Biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy na bázi zemědělské biomasy zohledněné pro účely uvedené v odst. 1 prvním pododstavci písm. a), b) a c) nesmějí být vyrobeny ze surovin získaných z půdy, která byla v lednu 2008 rašeliništěm, ledaže je prokázáno, že pěstování a získávání surovin nezahrnuje odvodňování dříve neodvodňované půdy.

6.   Biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy na bázi lesní biomasy zohledněné pro účely uvedené v odst. 1 prvním pododstavci písm. a), b) a c) musí splňovat následující kritéria, aby se minimalizovalo riziko využívání lesní biomasy pocházející z neudržitelné výroby:

a)

země, v níž byla lesní biomasa vytěžena, má na celostátní nebo nižší úrovni zavedeny právní předpisy použitelné v oblasti těžby, jakož i systémy sledování a vymáhání předpisů, které zajišťují:

i)

legalitu provádění těžby;

ii)

obnovu lesa ve vytěžených oblastech;

iii)

ochranu oblastí, které jsou mezinárodním či vnitrostátním právním předpisem nebo příslušným orgánem určeny pro účely ochrany přírody, včetně mokřadů a rašelinišť;

iv)

těžba se provádí s ohledem na zachování kvality půdy a biologické rozmanitosti s cílem minimalizovat negativní dopady a

v)

těžba zachovává nebo zlepšuje dlouhodobou produkční kapacitu lesa;

b)

nejsou-li důkazy podle písm. a) tohoto odstavce k dispozici, zohlední se biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy na bázi lesní biomasy pro účely uvedené v odst. 1 prvním pododstavci písm. a), b) a c), existují-li na úrovni lesnické oblasti získávání surovin systémy hospodaření, které zajišťují:

i)

legalitu provádění těžby;

ii)

obnovu lesa ve vytěžených oblastech;

iii)

ochranu oblastí, které jsou mezinárodním či vnitrostátním právním předpisem nebo příslušným orgánem určeny pro účely ochrany přírody, včetně mokřadů a rašelinišť, ledaže jsou poskytnuty důkazy, že těžba dané suroviny není v rozporu s uvedenými účely ochrany přírody;

iv)

že se těžba provádí způsobem, který zohledňuje zachování kvality půdy a biologické rozmanitosti s cílem minimalizovat negativní dopady, a

v)

že těžba zachovává nebo zlepšuje dlouhodobou produkční kapacitu lesa.

7.   Biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy na bázi lesní biomasy zohledněné pro účely uvedené v odst. 1 prvním pododstavci písm. a), b) a c) musí splňovat následující požadavky týkající se využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF):

a)

země nebo organizace regionální hospodářské integrace původu lesní biomasy:

i)

je smluvní stranou Pařížské dohody;

ii)

předložila Rámcové úmluvě Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) vnitrostátně stanovený příspěvek zahrnující emise a pohlcování emisí ze zemědělství, lesnictví a využívání půdy, jenž zaručuje, že změny v zásobě uhlíku spojené s těžbou biomasy jsou započteny do závazku dané země ke snížení nebo omezení emisí skleníkových plynů, jak je uvedeno ve vnitrostátně stanoveném příspěvku; nebo

iii)

má na celostátní nebo nižší úrovni v souladu s článkem 5 Pařížské dohody zavedeny právní předpisy použitelné v oblasti těžby, jejichž cílem je zachovat a posílit zásoby uhlíku a propady, a poskytne důkaz o tom, že vykazované emise odvětví LULUCF nepřekračují pohlcení;

b)

nejsou-li důkazy podle písmene a) k dispozici, zohlední se biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy na bázi lesní biomasy pro účely uvedené v odst. 1 prvním pododstavci písm. a), b) a c), existují-li na úrovni lesnické oblasti získávání surovin systémy hospodaření, které zajišťují, že jsou dlouhodobě zachovány nebo dlouhodobě posíleny zásoby uhlíku nebo úrovně propadů v daném lese.

8.   Do 31. ledna 2021 Komise přijme prováděcí akty, jimiž stanoví operativní pokyny ohledně důkazů pro prokázání souladu s kritérii stanovenými v odstavcích 6 a 7 tohoto článku. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 34 odst. 3.

9.   Komise do 31. prosince 2026 na základě dostupných údajů posoudí, zda kritéria stanovená v odstavcích 6 a 7 účinně minimalizují riziko využívání lesní biomasy pocházející z neudržitelné výroby a řeší kritéria LULUCF.

Komise případně předloží legislativní návrh na změnu kritérií stanovených v odstavcích 6 a 7 na období po roce 2030.

10.   Úspora emisí skleníkových plynů z využití biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy zohledněných pro účely uvedené v odstavci 1 musí činit:

a)

alespoň 50 % u biopaliv, bioplynu spotřebovaného v odvětví dopravy a biokapalin vyráběných v zařízeních, jež byla v provozu 5. října 2015 nebo dříve;

b)

alespoň 60 % u biopaliv, bioplynu spotřebovaného v odvětví dopravy a biokapalin vyráběných v zařízeních, jejichž provoz byl zahájen od 6. října 2015 do 31. prosince 2020;

c)

alespoň 65 % u biopaliv, bioplynu spotřebovaného v odvětví dopravy a biokapalin vyráběných v zařízeních, jejichž provoz byl zahájen od 1. ledna 2021;

d)

alespoň 70 % v případě výroby elektřiny, vytápění a chlazení z paliv z biomasy používaných v zařízeních, jejichž provoz byl zahájen od 1. ledna 2021 do 31. prosince 2025, a 80 % u zařízení, jejichž provoz byl zahájen od 1. ledna 2026.

Má se za to, že zařízení je uvedeno do provozu, když začala fyzická výroba biopaliv, bioplynu spotřebovávaného v odvětví dopravy a biokapalin a fyzická výroba vytápění, chlazení a elektřiny z paliv z biomasy.

Úspora emisí skleníkových plynů při používání biopaliv, bioplynu spotřebovávaného v odvětví dopravy, biokapalin a paliv z biomasy používaných v zařízeních produkujících vytápění, chlazení a elektřinu se vypočítá postupem podle čl. 31 odst. 1.

11.   Elektřina z paliv z biomasy se zohlední pro účely uvedené v odst. 1 prvním pododstavci písm. a), b) a c) pouze tehdy, splňuje-li jeden nebo více z následujících požadavků:

a)

vyrábí se v zařízeních s celkovým jmenovitým tepelným příkonem do 50 MW;

b)

pro zařízení s celkovým jmenovitým tepelným příkonem od 50 do 100 MW se vyrábí za použití technologie vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny nebo pro zařízení vyrábějící výhradně elektřinu splňující úrovně energetické účinnosti spojené s nejlepšími dostupnými technikami (BAT-AEEL) ve smyslu prováděcího rozhodnutí Komise (EU) 2017/1442 (26);

c)

pro zařízení s celkovým jmenovitým tepelným příkonem vyšším než 100 MW se vyrábí buď za použití technologie vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny, nebo pro zařízení vyrábějících výhradně elektřinu dosahuje čistá elektrická účinnost nejméně 36 %;

d)

vyrábí se použitím zachycování a ukládání CO2 z biomasy.

Pro účely odst. 1 prvního pododstavce písm. a), b) a c) tohoto článku se zohlední zařízení vyrábějící výhradně elektřinu, nepoužívá-li fosilní paliva jako hlavní palivo, a pouze tehdy, neexistuje-li nákladově efektivní potenciál využití vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny na základě posouzení provedeného v souladu s článkem 14 směrnice 2012/27/EU.

Pro účely odst. 1 prvního pododstavce písm. a) a b) tohoto článku se tento odstavec použije pouze na zařízení, jejichž provoz bude zahájen nebo jež budou převedena na používání paliva z biomasy po 25. prosinci 2021. Pro účely odst. 1 prvního pododstavce písm. c) tohoto článku není tímto odstavcem dotčena podpora poskytnutá v rámci režimů podpory v souladu s čl. 4 schválených do 25. prosince 2021.

Členské státy mohou na zařízení s nižším jmenovitým tepelným příkonem uplatnit vyšší požadavky na energetickou účinnost než ty uvedené v prvním pododstavci.

První pododstavec se nepoužije na elektřinu ze zařízení, jež jsou předmětem zvláštního oznámení členského státu Komisi na základě řádně odůvodněné existence rizik pro bezpečnost dodávek elektřiny. Po posouzení uvedeného oznámení Komise přijme rozhodnutí, jež zohlední informace v oznámení obsažené.

12.   Pro účely uvedené v odst. 1 prvním pododstavci písm. a), b) a c) tohoto článku a aniž jsou dotčeny články 25 a 26, členské státy na základě jiných důvodů týkajících se udržitelnosti neodmítnou zohlednit biopaliva a biokapaliny získané v souladu s tímto článkem. Tímto odstavcem není dotčena veřejná podpora poskytnutá v rámci režimů podpory schválených do dne 24. prosince 2018.

13.   Pro účely uvedené v odst. 1 prvním pododstavci písm. c) tohoto článku se členské státy mohou na omezenou dobu odchýlit od kritérií stanovených v odstavcích 2 až 7, 10 a 11 tohoto článku přijetím jiných kritérií vztahujících se na:

a)

zařízení umístěná v nejvzdálenějším regionu v souladu s článkem 349 Smlouva o fungování EU, pokud tato zařízení vyrábějí elektřinu nebo vytápění nebo chlazení z paliva z biomasy, a

b)

paliva z biomasy využívaná v zařízeních podle písmene a) tohoto pododstavce bez ohledu na původ této biomasy, pokud jsou tato kritéria objektivně odůvodněná s cílem zajistit v daném nejvzdálenějším regionu hladký přechod na kritéria stanovená v odstavcích 2 až 7, 10 a11 tohoto článku, a tím podpořit přechod od fosilních paliv k udržitelným palivům z biomasy.

Odlišná kritéria uvedená v tomto odstavci musí být předmětem zvláštního oznámení příslušného členského státu Komisi.

14.   Členské státy mohou pro účely uvedené v odst. 1 prvním pododstavci písm. a), b) a c) stanovit pro paliva z biomasy dodatečná kritéria udržitelnosti.

Do 31. prosince 2026 Komise posoudí dopad, jejž mohou tato doplňující kritéria mít na vnitřní trh, a v případě potřeby předloží návrh na zajištění jejich harmonizace.

Článek 30

Ověřování plnění kritérií udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů

1.   Mají-li být biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy nebo jiná paliva, jež jsou způsobilá pro započtení do čitatele uvedeného v čl. 27 odst. 1, zohledněny v článcích 23 a 25 a v čl. 29 odst. 1 prvním pododstavci písm. a), b) a c), vyžádají si členské státy od hospodářských subjektů, aby prokázaly, že byla splněna kritéria udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů stanovená v čl. 29 odst. 2 až 7 a 10. Pro tyto účely od hospodářských subjektů požadují, aby použily systém hmotnostní bilance, který:

a)

umožňuje mísení dodávek surovin nebo paliv s rozdílnými parametry udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů, například v kontejneru, zpracovacím nebo logistickém zařízení, přepravní a distribuční infrastruktuře nebo zóně;

b)

umožňuje, aby byly dodávky surovin s různým energetickým obsahem míseny pro účely dalšího zpracování, pod podmínkou, že je velikost dodávek upravena podle jejich energetického obsahu;

c)

požaduje informace ohledně parametrů udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů a objemů dodávek uvedených v písmenu a) potvrzující, že zůstávají spojeny se směsí, a

d)

stanoví, že součet všech dodávek odebraných ze směsi se vyznačuje stejnými parametry udržitelnosti ve stejných množstvích jako součet všech dodávek přidaných do směsi, a vyžaduje, aby bylo této rovnováhy dosaženo v náležité lhůtě.

Systém hmotnostní bilance zajišťuje, aby byla každá dodávka pro výpočet hrubé konečné spotřeby energie z obnovitelných zdrojů zohledněna v rámci čl. 7 odst. 1 prvního pododstavce písm. a), b) nebo c) jen jednou a aby obsahovala informace o tom, zda byla na výrobu této dodávky poskytnuta podpora, a pokud ano, o jaký druh režimu podpory se jednalo.

2.   Pokud je dodávka zpracována, informace o parametrech udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů dodávky se upraví a spojí s výstupem v souladu s těmito pravidly:

a)

je-li výsledkem zpracování dodávky surovin pouze jeden výstup, jenž je určen pro výrobu biopaliv, biokapalin, paliv z biomasy, kapalných a plynných paliv z obnovitelných zdrojů nebiologického původu používaných v odvětví dopravy nebo recyklovaných paliv s obsahem uhlíku, velikost dodávky a související objemy parametrů udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů se upraví použitím konverzního faktoru představujícího poměr mezi hmotností výstupu určeného pro tuto výrobu a hmotností suroviny vstupující do procesu;

b)

je-li výsledkem zpracování dodávky surovin více než jeden výstup, jenž je určen pro výrobu biopaliv, biokapalin nebo paliv z biomasy, kapalných a plynných paliv z obnovitelných zdrojů nebiologického původu používaných v odvětví dopravy nebo recyklovaných paliv s obsahem uhlíku, uplatní se na každý výstup samostatný konverzní faktor a použije se samostatná hmotnostní bilance.

3.   Členské státy přijmou opatření s cílem zajistit, aby hospodářské subjekty předkládaly spolehlivé informace týkající se souladu s minimálními hodnotami úspor emisí skleníkových plynů stanovenými v čl. 25 odst. 2 a přijatými podle uvedeného ustanovení a s kritérii udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů stanovenými v čl. 29 odst. 2 až 7 a 10 a aby hospodářské subjekty na žádost příslušného členského státu zpřístupňovaly údaje, na kterých jsou tyto informace založeny. Členské státy od hospodářských subjektů vyžadují, aby zajistily přiměřenou úroveň nezávislého auditu informací, které předkládají, a provedení tohoto auditu doložily. Za účelem dosažení souladu s čl. 29 odst. 6 písm. a) a odst. 7 písm. a) lze až do prvního bodu shromažďování lesní biomasy použít audit první nebo druhou stranou. Auditem se ověřuje, zda jsou systémy používané hospodářskými subjekty přesné, spolehlivé a zabezpečené proti podvodu, včetně ověření skutečnosti, že materiály nebyly záměrně modifikovány nebo vyřazeny tak, aby se dodávka nebo její část mohla stát odpadem nebo zbytkem. Také se hodnotí četnost a metodika odebírání vzorku a obsáhlost údajů.

Povinnosti stanovené v tomto odstavci se vztahují na biopaliva, biokapaliny, paliva z biomasy, kapalná a plynná paliva z obnovitelných zdrojů nebiologického původu používaná v odvětví dopravy a recyklovaná paliva s obsahem uhlíku bez ohledu na to, zda byly v Unii vyrobeny, nebo zda byly do Unie dovezeny. Informace o zeměpisném původu a druhu surovin biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy podle dodavatele paliva jsou k dispozici spotřebitelům na internetových stránkách provozovatelů, dodavatelů nebo příslušných orgánů a aktualizují se každý rok.

Členské státy předloží informace uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce v souhrnné podobě Komisi. Komise je zveřejní v rámci platformy pro elektronické podávání zpráv podle článku 28 nařízení (EU) 2018/1999 v podobě shrnutí, přičemž zachová důvěrnost informací citlivých z obchodního hlediska.

4.   Komise může rozhodnout, že nepovinné vnitrostátní nebo mezinárodní režimy stanovující normy pro výrobu biopaliv, biokapalin, paliv z biomasy nebo jiných paliv, jež jsou způsobilá pro započtení do čitatele stanoveného v čl. 27 odst. 1 písm. b), poskytují přesné údaje o úsporách emisí skleníkových plynů pro účely čl. 25 odst. 2 a čl. 29 odst. 10, prokazují dodržení čl. 27 odst. 3 a čl. 28 odst. 2 a 4, nebo prokazují, že dodávky biopaliv, biokapalin nebo paliv z biomasy splňují kritéria udržitelnosti uvedená v čl. 29 odst. 2 až 7. Při prokazování toho, že kritéria stanovená v čl. 29 odst. 6 a 7 jsou splněna, se subjekty mohou rozhodnout poskytnout požadované důkazy přímo na úrovni oblasti získávání surovin. Komise může uznat oblasti určené k ochraně ekosystémů nebo druhů, které byly mezinárodními dohodami uznány jako vzácné nebo ohrožené nebo které byly zařazeny na seznamy sestavené mezivládními organizacemi nebo Mezinárodní unií pro ochranu přírody pro účely čl. 29 odst. 3 prvního pododstavce písm. c) bodu ii).

Komise může rozhodnout, že uvedené režimy obsahují přesné informace o opatřeních přijatých pro ochranu půdy, vody a ovzduší, obnovu znehodnocené půdy, zamezení nadměrné spotřebě vody v oblastech, kde je jí nedostatek, a pro certifikaci biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy.

5.   Komise přijme prostřednictvím prováděcích aktů rozhodnutí podle odstavce 4 tohoto článku. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 34 odst. 3. Platnost těchto rozhodnutí nepřesáhne pět let.

Komise vyžaduje, aby jí každý nepovinný režim, o němž je přijato rozhodnutí podle odstavce 4, předložil každoročně do 30. dubna zprávu pojednávající o každém z bodů stanovených v příloze IX nařízení (EU) 2018/1999. Zpráva se týká předchozího kalendářního roku. Požadavek předložit zprávu se vztahuje pouze na nepovinné režimy, které fungovaly po dobu nejméně dvanácti měsíců.

Komise zprávy vypracované nepovinnými režimy zpřístupní v souhrnné podobě nebo případně v plném znění prostřednictvím platformy pro elektronické podávání zpráv uvedené v článku 28 nařízení (EU) 2018/1999.

6.   Členské státy mohou zavést vnitrostátní režimy, v nichž je soulad s kritérii udržitelnosti a úspory emisí skleníkových plynů, která jsou stanovena v čl. 29 odst. 2 až 7 a 10, a s minimálními hodnotami úspor emisí skleníkových plynů pro kapalná a plynná paliva z obnovitelných zdrojů nebiologického původu používaná v odvětví dopravy a recyklovaná paliva s obsahem uhlíku stanovenými v čl. 25 odst. 2 a přijatými podle uvedeného ustanovení a v souladu s čl.28 odst. 5, ověřován v celém dodavatelském řetězci se zapojením příslušných vnitrostátních orgánů.

Členský stát může svůj vnitrostátní režim oznámit Komisi. Komise posouzení tohoto režimu upřednostní, aby se usnadnilo vzájemné dvoustranné a vícestranné uznávání režimů pro ověřování souladu s kritérii udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů pro biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy a s minimálními hodnotami úspor emisí skleníkových plynů pro jiná paliva, která lze započítat do čitatele uvedeného v čl. 27 odst. 1 písm. b). Komise může prostřednictvím prováděcích aktů rozhodnout, zda takto oznámený vnitrostátní režim splňuje podmínky stanovené v této směrnici. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 34 odst. 3.

Pokud je rozhodnutí kladné, nesmějí režimy zavedené podle tohoto článku odmítat vzájemné uznávání s režimem uvedeného členského státu, pokud jde o ověřování souladu s kritérii udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů stanovených v čl. 29 odst. 2 až 7 a odst. 10 a s minimálními hodnotami úspor emisí skleníkových plynů stanovenými v čl. 25 odst. 2 a přijatými podle uvedeného ustanovení.

7.   Komise přijme rozhodnutí podle odstavce 4 tohoto článku, pouze pokud daný režim splňuje přiměřené normy spolehlivosti, transparentnosti a nezávislého auditu a poskytuje dostatečné záruky, že žádné materiály nebyly záměrně modifikovány nebo vyřazeny tak, aby se na dodávku nebo její část vztahovala příloha IX. V případě režimů k měření úspor emisí skleníkových plynů musí být tyto režimy rovněž v souladu s metodickými požadavky stanovené v příloze V nebo VI. V případě oblastí s vysokou hodnotou biologické rozmanitosti ve smyslu čl. 29 odst. 3 prvního pododstavce písm. c) bodu ii) musí seznamy takových oblastí splňovat přiměřené normy objektivity, být v souladu s mezinárodně uznávanými normami a stanovit vhodné postupy pro odvolání.

Nepovinné režimy uvedené v odstavci 4 pravidelně alespoň jednou ročně zveřejní seznam svých certifikačních orgánů využívaných pro nezávislý audit, přičemž u každého certifikačního orgánu uvedou, kterým subjektem nebo vnitrostátním veřejným orgánem byl uznán a který subjekt nebo vnitrostátní veřejný orgán jej sleduje.

8.   S cílem zajistit, aby byl efektivním a harmonizovaným způsobem ověřován soulad s kritérii pro udržitelnost a úspory emisí skleníkových plynů, jakož i s předpisy o biopalivech, biokapalinách a palivech z biomasy s nízkým nebo vysokým rizikem přímé či nepřímé změny ve využívání půdy, a zejména s cílem předcházet podvodům, Komise přijme prováděcí akty, jimiž stanoví podrobná prováděcí pravidla včetně adekvátních norem spolehlivosti, transparentnosti a nezávislého auditu, a požaduje, aby všechny nepovinné režimy tyto normy uplatňovaly. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 34 odst. 3.

V těchto prováděcích aktech věnuje Komise obzvláštní pozornost nutnosti minimalizovat administrativní zátěž. Tyto prováděcí akty stanoví lhůtu, v níž nepovinné režimy musí tuto normu provést. Komise může zrušit rozhodnutí uznávající nepovinné režimy podle odstavce 4 v případě, že tyto normy ve stanovené lhůtě neprovedou. Pokud některý členský stát vyjádří obavy, že nepovinný režim nefunguje v souladu s normami spolehlivosti, transparentnosti a nezávislého auditu, jež jsou základem pro rozhodnutí podle odstavce 4, Komise záležitost prošetří a přijme vhodná opatření.

9.   V případě, že hospodářský subjekt předloží doklady nebo údaje získané v souladu s režimem, jenž byl předmětem rozhodnutí podle odstavce 4 nebo 6 tohoto článku, nevyžaduje členský stát, pokud to je již zřejmé z uvedeného rozhodnutí, aby dodavatel poskytl další doklady o splnění kritérií udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů uvedených v čl. 96 odst. 2 až 7 a 10.

Příslušné orgány členských států provádějí dohled nad činností certifikačních orgánů, které v rámci nepovinného režimu provádějí nezávislý audit. Na žádost příslušných orgánů předloží certifikační orgány veškeré relevantní informace, jež jsou nezbytné pro dohled nad činností, včetně přesného data, času a místa auditů. Zjistí-li členské státy případy nesouladu, informují neprodleně dotčený nepovinný režim a akreditační orgán.

10.   Na žádost členského státu, jež se může zakládat na žádosti hospodářského subjektu, Komise na základě dostupných důkazů posoudí, zda byla splněna kritéria udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů stanovená v čl. 29 odst. 2 až 7 a 10, pokud jde o zdroje biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy, a minimální hodnoty úspor emisí skleníkových plynů stanovené v čl. 25 odst. 2 a přijaté podle uvedeného ustanovení.

Během šesti měsíců od obdržení takové žádosti a v souladu s přezkumným postupem uvedeným v čl. 34 odst. 3 Komise rozhodne prostřednictvím prováděcích aktů, zda může dotčený členský stát buď:

a)

pro účely uvedené v čl. 29 odst. 1 prvním pododstavci písm. a), b) a c) zohlednit biopaliva, biokapaliny, paliva z biomasy a jiná paliva způsobilá pro započtení do čitatele uvedeného v čl. 27 odst. 1 písm. b) z daného zdroje, nebo

b)

odchylně od odstavce 9 tohoto článku žádat od dodavatele biopaliv, biokapalin, paliv z biomasy a jiných paliv způsobilých pro započtení do čitatele uvedeného v čl. 27 odst. 1 písm. b), aby předložil další důkazy o splnění těchto kritérií udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů a těchto minimálních hodnot úspor emisí skleníkových plynů.

Článek 31

Výpočet dopadu skleníkových plynů z biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy

1.   Pro účely čl. 29 odst. 10 se úspora emisí skleníkových plynů při používání biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy vypočte tímto způsobem:

a)

pokud je standardizovaná hodnota pro úspory emisí skleníkových plynů pro způsob výroby stanovena v příloze V části A nebo B pro biopaliva a biokapaliny a v příloze VI části A pro paliva z biomasy, rovná-li se hodnota el pro tato biopaliva nebo biokapaliny vypočítaná v souladu s přílohou V částí C bodem 7 a pro tato paliva z biomasy vypočítaná v souladu s přílohou VI částí B bodem 7 nule nebo je nižší než nula, použitím této standardizované hodnoty;

b)

použitím skutečné hodnoty vypočítané podle metodiky stanovené v příloze V části C pro biopaliva a biokapaliny a v příloze VI části B pro paliva z biomasy;

c)

použitím hodnoty vypočítané jako součet činitelů ve vzorcích uvedených v příloze V části C bodě 1, kde pro některé činitele mohou být použity rozložené standardizované hodnoty v příloze V části D nebo E, a pro všechny ostatní činitele skutečné hodnoty vypočítané podle metodiky stanovené v příloze V části C, nebo

d)

použitím hodnoty vypočítané jako součet činitelů ve vzorcích uvedených v příloze VI části B bodě 1, kde pro některé činitele mohou být použity rozložené standardizované hodnoty v příloze VI části C a pro všechny ostatní činitele skutečné hodnoty vypočítané podle metodiky stanovené v příloze VI části B.

2.   Členské státy mohou Komisi předložit zprávy obsahující informace o typických emisích skleníkových plynů z pěstování zemědělských surovin u těch oblastí na jejich území, které spadají do úrovně 2 klasifikace územních statistických jednotek (dále jen „NUTS“) nebo do nižší úrovně NUTS v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1059/2003 (27). K těmto zprávám se připojí popis metod a zdrojů dat použitých k výpočtu úrovně emisí. Tato metoda zohlední vlastnosti půdy, klima a předpokládané výnosy surovin.

3.   V případě území mimo Unii lze Komisi předložit zprávy, které jsou rovnocenné zprávám uvedeným v odstavci 2 a jsou předloženy příslušnými orgány.

4.   Komise může prostřednictvím prováděcích aktů rozhodnout, že zprávy uvedené v odstavcích 2 a 3 tohoto článku musí obsahovat přesné údaje pro účely měření emisí skleníkových plynů spojených s pěstováním surovin pro zemědělskou biomasu vyráběnou v oblastech uvedených v těchto zprávách pro účely čl. 29 odst. 10. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 34 odst. 3.

Tyto údaje lze podle tohoto rozhodnutí použít namísto rozložených standardizovaných hodnot pro pěstování uvedených v příloze V části D nebo E u biopaliv a biokapalin a v příloze VI části C u paliv z biomasy.

5.   Komise průběžně provádí přezkum příloh V a VI s cílem doplnit nebo revidovat v odůvodněných případech hodnoty pro způsoby výroby biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy. Tento přezkum rovněž zohlední přizpůsobení metodiky stanovené v příloze V části C a v příloze VI části B.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 35, jimiž podle potřeby změní přílohy V a VI doplněním nebo opravením standardizovaných hodnot nebo změnou metodiky.

V případě jakékoli úpravy seznamu standardizovaných hodnot v přílohách V a VI nebo jeho doplnění:

a)

pokud je vliv některého faktoru na celkové emise malý, je-li změna v omezeném rozsahu, nebo jestliže náklady na zjištění skutečných hodnot jsou vysoké či toto zjištění obtížné, stanoví se standardizované hodnoty jako typizované pro běžné výrobní procesy;

b)

ve všech ostatních případech se standardizované hodnoty stanoví jako umírněný odhad oproti běžným výrobním procesům.

6.   Je-li to nutné v zájmu zajištění jednotného uplatňování přílohy V části C a přílohy VI části B, může Komise přijmout prováděcí akty stanovující podrobné technické specifikace včetně definic, konverzních faktorů, výpočtu ročních emisí z pěstování nebo úspor emisí způsobených změnami v nadzemních a podzemních zásobách CO2 na již obdělávané půdě, výpočtu úspor emisí ze zachycování CO2, náhrady CO2 a geologického ukládání CO2. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 34 odst. 3.

Článek 32

Prováděcí akty

V prováděcích aktech uvedených v čl. 29 odst. 3 druhém pododstavci a odst. 8, čl. 30 odst. 6 druhém pododstavci a odst. 8 prvním pododstavci a v čl. 31 odst. 4 prvním pododstavci a odst. 6 této směrnice se řádně zohlední ustanovení týkající se snížení emisí skleníkových plynů v souladu s článkem 7a směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/70/ES (28).

Článek 33

Sledování ze strany Komise

1.   Komise sleduje původ biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy spotřebovaných v Unii a dopady jejich výroby, včetně dopadů v důsledku nepřímých změn ve využívání půdy, na využívání půdy v Unii a v hlavních dodavatelských třetích zemích. Sledování probíhá na základě integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu členských států a jejich odpovídajících zpráv o pokroku požadovaných podle článků 3, 17 a 20 nařízení (EU) 2018/1999 a zpráv příslušných třetích zemí, mezivládních organizací, vědeckých studií a jakýchkoli dalších příslušných informací. Komise také sleduje změny cen komodit spojené s využitím biomasy pro energii a jakékoli související pozitivní a negativní účinky na potravinovou bezpečnost.

2.   Komise udržuje dialog a vyměňuje si informace se třetími zeměmi, výrobci biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy a spotřebitelskými organizacemi a občanskou společností ohledně provádění opatření v této směrnici, pokud jde o biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy. V tomto rámci věnuje zvláštní pozornost dopadům, které by výroba biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy mohla mít na ceny potravin.

3.   V roce 2026 Komise případně předloží legislativní návrh týkající se regulačního rámce pro podporu energie z obnovitelných zdrojů pro období po roce 2030.

Tento návrh přihlédne ke zkušenostem s prováděním této směrnice, včetně jejích kritérií pro udržitelnost a úspory emisí skleníkových plynů, a k technologickému rozvoji v oblasti energie z obnovitelných zdrojů.

4.   V roce 2032 Komise zveřejní hodnotící zprávu o uplatňování této směrnice.

Článek 34

Postup projednávání ve výboru

1.   Komisi je nápomocen Výbor pro energetickou unii zřízený článkem 44 nařízení (EU) 2018/1999.

2.   Aniž je dotčen odstavec 1, v záležitostech týkajících se udržitelnosti biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy je Komisi nápomocen Výbor pro udržitelnost biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

3.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

Pokud výbor nevydá žádné stanovisko, Komise navrhovaný prováděcí akt nepřijme a použije se čl. 5 odst. 4 třetí pododstavec nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 35

Výkon přenesené pravomoci

1.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedené v čl. 8 odst. 3 druhém pododstavci, čl. 25 odst. 2 druhém pododstavci, čl. 26 odst. 2 čtvrtém a pátém pododstavci, čl. 27 odst. 1 písm. c) a odst. 3 sedmém pododstavci, čl. 28 odst. 5 a odst. 6 druhém pododstavci a čl. 31 odst. 5 druhém pododstavci je svěřena Komisi na dobu pěti let ode dne 24. prosince 2018. Komise vypracuje zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.

3.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedené v čl. 7 odst. 3 pátém pododstavci je Komisi svěřena na dobu dvou let ode dne 24. prosince 2018.

4.   Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedená v čl. 7 odst. 3 pátém pododstavci, čl. 8 odst. 3 druhém pododstavci, čl. 25 odst. 2 druhém pododstavci, čl. 26 odst. 2 čtvrtém a pátém pododstavci, čl. 27 odst. 1 písm. c) a odst. 3 sedmém pododstavci, čl. 28 odst. 5 a odst. 6 druhém pododstavci a čl. 31 odst. 5 druhém pododstavci kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm uvedené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

5.   Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě o zdokonalení tvorby právních předpisů ze dne 13. dubna 2016.

6.   Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

7.   Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 7 odst. 3 pátého pododstavce, čl. 8 odst. 3 druhého pododstavce, čl. 25 odst. 2 druhého pododstavce, čl. 26 odst. 2 čtvrtého a pátého pododstavce, čl. 27 odst. 1 písm. c) a odst. 3 sedmého pododstavce, čl. 28 odst. 5 a odst. 6 druhého pododstavce a čl. 31 odst. 5 druhého pododstavce vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 36

Provedení

1.   Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s články 2 až 13, 15 až 31 a 37 a přílohami II, III a V až IX do 30. června 2021. Jejich znění sdělí neprodleně Komisi.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Musí rovněž obsahovat prohlášení, že odkazy ve stávajících právních a správních předpisech na směrnici zrušenou touto směrnicí se považují za odkazy na tuto směrnici. Způsob odkazu a znění prohlášení si stanoví členské státy.

2.   Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

3.   Touto směrnicí není dotčeno uplatňování výjimek podle práva Unie týkajícího se vnitřního trhu s elektřinou.

Článek 37

Zrušení

Směrnice 2009/28/ES ve znění směrnic uvedených v příloze X části A se zrušuje s účinkem ode dne 1. července 2021, aniž jsou dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic uvedených v příloze X části B ve vnitrostátním právu a aniž jsou dotčeny povinnosti členských států v roce 2020, stanovené v čl. 3 odst. 1 a v příloze I části A směrnice 2009/28/ES.

Odkazy na zrušenou směrnici se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou stanovenou v příloze XII.

Článek 38

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost třetím dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 39

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

Ve Štrasburku dne 11. prosince 2018.

Za Evropský parlament

předseda

A. TAJANI

Za Radu

předsedkyně

J. BOGNER-STRAUSS


(1)  Úř. věst. C 246, 28.7.2017, s. 55.

(2)  Úř. věst. C 342, 12.10.2017, s. 79.

(3)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 13. listopadu 2018 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 4. prosince 2018.

(4)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES (Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 16).

(5)  Viz příloha XI část A.

(6)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 ze dne 11. prosince 2018 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 663/2009 a (ES) č. 715/2009, směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/22/ES, 98/70/ES, 2009/31/ES, 2009/73/ES, 2010/31/EU, 2012/27/EU a 2013/30/EU, směrnice Rady 2009/119/ES a (EU) 2015/652 a zrušuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 (viz strana 1 v tomto čísle Úředního věstníku).

(7)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1099/2008 ze dne 22. října 2008 o energetické statistice (Úř. věst. L 304, 14.11.2008, s. 1).

(8)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/77/ES ze dne 27. září 2001 o podpoře elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie na vnitřním trhu s elektřinou (Úř. věst. L 283, 27.10.2001, s. 33).

(9)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/30/ES ze dne 8. května 2003 o podpoře užívání biopaliv nebo jiných obnovitelných pohonných hmot v dopravě (Úř. věst. L 123, 17.5.2003, s. 42).

(10)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic (Úř. věst. L 312, 22.11.2008, s. 3).

(11)  Úř. věst. L 198, 20.7.2006, s. 18.

(12)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU ze dne 25. října 2012 o energetické účinnosti, o změně směrnic 2009/125/ES a 2010/30/EU a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES (Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 1).

(13)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací (Úř. věst. L 255, 30.9.2005, s. 22).

(14)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU ze dne 19. května 2010 o energetické náročnosti budov (Úř. věst. L 153, 18.6.2010, s. 13).

(15)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1513 ze dne 9. září 2015, kterou se mění směrnice 98/70/ES o jakosti benzinu a motorové nafty a směrnice 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (Úř. věst. L 239, 15.9.2015, s. 1).

(16)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 ze dne 21. května 2013 o mechanismu monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů a podávání dalších informací na úrovni členských států a Unie vztahujících se ke změně klimatu a o zrušení rozhodnutí č. 280/2004/ES (Úř. věst. L 165, 18.6.2013, s. 13).

(17)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES ze dne 28. ledna 2003 o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/313/EHS (Úř. věst. L 41, 14.2.2003, s. 26).

(18)  Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1.

(19)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).

(20)  Úř. věst. C 369, 17.12.2011, s. 14.

(21)  Směrnice Rady 2013/18/EU ze dne 13. května 2013, kterou se v důsledku přistoupení Chorvatské republiky upravuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (Úř. věst. L 158, 10.6.2013, s. 230).

(22)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 2003/54/ES (Úř. věst. L 211, 14.8.2009, s. 55).

(23)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 ze dne 18. července 2018, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie, mění nařízení (EU) č. 1296/2013, (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1304/2013, (EU) č. 1309/2013, (EU) č. 1316/2013, (EU) č. 223/2014 a (EU) č. 283/2014 a rozhodnutí č. 541/2014/EU a zrušuje nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 (Úř. věst. L 193, 30.7.2018, s. 1).

(24)  Doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků, malých a středních podniků (Úř. věst. L 124, 20.5.2003, s. 36).

(25)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 2003/55/ES (Úř. věst. L 211, 14.8.2009, s. 94).

(26)  Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2017/1442 ze dne 31. července 2017, kterým se stanoví závěry o nejlepších dostupných technikách (BAT) podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU pro velká spalovací zařízení (Úř. věst. L 212, 17.8.2017, s. 1).

(27)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1059/2003 ze dne 26. května 2003 o zavedení společné klasifikace územních statistických jednotek (NUTS) (Úř. věst. L 154, 21.6.2003, s. 1).

(28)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/70/ES ze dne 13. října 1998 o jakosti benzinu a motorové nafty a o změně směrnice Rady 93/12/EHS (Úř. věst. L 350, 28.12.1998, s. 58).


PŘÍLOHA I

CELKOVÉ CÍLE ČLENSKÝCH STÁTŮ URČUJÍCÍ PODÍL ENERGIE Z OBNOVITELNÝCH ZDROJŮ NA HRUBÉ KONEČNÉ SPOTŘEBĚ ENERGIE V ROCE 2020 (1)

A.   Celkové cíle členských států

 

Podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie v roce 2005 (S2005)

Cíl pro podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie v roce 2020 (S2020)

Belgie

2,2 %

13 %

Bulharsko

9,4 %

16 %

Česko

6,1 %

13 %

Dánsko

17,0 %

30 %

Německo

5,8 %

18 %

Estonsko

18,0 %

25 %

Irsko

3,1 %

16 %

Řecko

6,9 %

18 %

Španělsko

8,7 %

20 %

Francie

10,3 %

23 %

Chorvatsko

12,6 %

20 %

Itálie

5,2 %

17 %

Kypr

2,9 %

13 %

Lotyšsko

32,6 %

40 %

Litva

15,0 %

23 %

Lucembursko

0,9 %

11 %

Maďarsko

4,3 %

13 %

Malta

0,0 %

10 %

Nizozemsko

2,4 %

14 %

Rakousko

23,3 %

34 %

Polsko

7,2 %

15 %

Portugalsko

20,5 %

31 %

Rumunsko

17,8 %

24 %

Slovinsko

16,0 %

25 %

Slovenská republika

6,7 %

14 %

Finsko

28,5 %

38 %

Švédsko

39,8 %

49 %

Spojené království

1,3 %

15 %


(1)  Aby bylo možné splnit cíle členských států stanovené v této příloze, zdůrazňuje se, že Pokyny pro státní podpory v oblasti ochrany životního prostředí uznávají trvalou potřebu vnitrostátních mechanismů na podporu energie z obnovitelných zdrojů.


PŘÍLOHA II

NORMALIZAČNÍ VZOREC PRO ZOHLEDNĚNÍ ELEKTŘINY VYROBENÉ Z VODNÍ A VĚTRNÉ ENERGIE

Pro zohlednění elektřiny vyrobené z vodní energie v daném členském státě se použije tento vzorec:

(QN(norm))(CN[(/(i)( N 14))(QiCi)] 15), kde:

N

=

referenční rok;

QN(norm)

=

je pro účely výpočtu normalizované množství elektřiny vyrobené ve všech vodních elektrárnách členského státu v roce N;

Qi

=

množství elektřiny skutečně vyrobené v roce i ve všech vodních elektrárnách členského státu, vyjádřené v GWh, kromě elektřiny vyrobené v přečerpávacích elektrárnách využívajících vodu, kterou předtím vypumpovaly;

Ci

=

celkový instalovaný výkon všech vodních elektráren členského státu, bez přečerpávacích elektráren, na konci roku i, vyjádřený v MW.

Pro zohlednění elektřiny vyrobené z větrné energie na pevnině v daném členském státě se použije tento vzorec:

(QN(norm))((CN CN 12)((/(i)(Nn))Qi(/(j)(Nn))(Cj Cj 12))), kde:

N

=

referenční rok;

QN(norm)

=

normalizované množství elektřiny vyrobené pro účely výpočtu ve všech pevninských větrných elektrárnách členského státu v roce N;

Qi

=

množství elektřiny skutečně vyrobené v roce i ve všech pevninských větrných elektrárnách členského státu, vyjádřené v GWh;

Cj

=

celkový instalovaný výkon všech pevninských větrných elektráren členského státu na konci roku j, vyjádřený v MW;

n

=

4 nebo počet roků předcházejících roku N, u nichž jsou pro daný členský stát k dispozici údaje týkající se kapacity a výroby, podle toho, která hodnota je nižší.

Pro zohlednění elektřiny vyrobené z větrné energie na moři v daném členském státě se použije tento vzorec:

(QN(norm))((CN CN 12)((/(i)(Nn))Qi(/(j)(Nn))(Cj Cj 12))), kde:

N

=

referenční rok;

QN(norm)

=

normalizované množství elektřiny vyrobené pro účely výpočtu ve všech větrných elektrárnách na moři členského státu v roce N;

Qi

=

množství elektřiny skutečně vyrobené v roce i ve všech větrných elektrárnách na moři členského státu, vyjádřené v GWh;

Cj

=

celkový instalovaný výkon všech větrných elektráren na moři členského státu na konci roku j, vyjádřený v MW;

n

=

4 nebo počet roků předcházejících roku N, u nichž jsou pro daný členský stát k dispozici údaje týkající se kapacity a výroby, podle toho, která hodnota je nižší.


PŘÍLOHA III

ENERGETICKÝ OBSAH PALIV

Palivo

Energetický obsah v hmotnostní jednotce (spodní výhřevnost v MJ/kg)

Energetický obsah v objemové jednotce (spodní výhřevnost v MJ/l)

PALIVO Z BIOMASY NEBO OPERACÍ ZPRACOVÁNÍ BIOMASY

biopropan

46

24

čistý rostlinný olej (olej vyrobený z olejnatých rostlin lisováním, extrakcí nebo obdobnými postupy, surový nebo rafinovaný, ale chemicky neupravený)

37

34

bionafta – methylestery mastných kyselin (methylester vyrobený z oleje pocházejícího z biomasy)

37

33

bionafta – ethylestery mastných kyselin (ethylester vyrobený z oleje pocházejícího z biomasy)

38

34

bioplyn, který je možné vyčistit na kvalitu zemního plynu

50

hydrogenačně upravený olej (olej upravený pomocí vodíku za tepla) pocházející z biomasy, který má být použit jako náhrada za naftu

44

34

hydrogenačně upravený olej (olej upravený pomocí vodíku za tepla) pocházející z biomasy, který má být použit jako náhrada za benzin

45

30

hydrogenačně upravený olej (olej upravený pomocí vodíku za tepla) pocházející z biomasy, který má být použit jako náhrada za tryskové palivo

44

34

hydrogenačně upravený olej (olej upravený pomocí vodíku za tepla) pocházející z biomasy, který má být použit jako náhrada za zkapalněný ropný plyn

46

24

společně zpracovaný olej (zpracovaný v rafinérii současně s fosilními palivy) pocházející z biomasy nebo pyrolyzované biomasy, který má být použit jako náhrada za naftu

43

36

společně zpracovaný olej (zpracovaný v rafinérii současně s fosilními palivy) pocházející z biomasy nebo pyrolyzované biomasy, který má být použit jako náhrada za benzín

44

32

společně zpracovaný olej (zpracovaný v rafinérii současně s fosilními palivy) pocházející z biomasy nebo pyrolyzované biomasy, který má být použit jako náhrada za tryskové palivo

43

33

společně zpracovaný olej (zpracovaný v rafinérii současně s fosilními palivy) pocházející z biomasy nebo pyrolyzované biomasy, který má být použit jako náhrada za zkapalněný ropný plyn

46

23

PALIVA, KTERÁ JE MOŽNÉ VYROBIT Z RŮZNÝCH OBNOVITELNÝCH ZDROJŮ VČETNĚ BIOMASY

metanol z obnovitelných zdrojů

20

16

etanol z obnovitelných zdrojů

27

21

propanol z obnovitelných zdrojů

31

25

butanol z obnovitelných zdrojů

33

27

nafta vyrobená Fischerovou-Tropschovou syntézou (syntetický uhlovodík nebo směs syntetických uhlovodíků, který má být použit jako náhrada za naftu)

44

34

benzín vyrobený Fischerovou-Tropschovou syntézou (syntetický uhlovodík nebo směs syntetických uhlovodíků, který má být použit jako náhrada za benzín)

44

33

tryskové palivo vyrobené Fischerovou-Tropschovou syntézou (syntetický uhlovodík nebo směs syntetických uhlovodíků, který má být použit jako náhrada za tryskové palivo)

44

33

zkapalněný ropný plyn vyrobený Fischerovou-Tropschovou syntézou (syntetický uhlovodík nebo směs syntetických uhlovodíků, který má být použit jako náhrada za zkapalněný ropný plyn)

46

24

dimethylether (DME)

28

19

vodík z obnovitelných zdrojů

120

ETBE (terc-butyl(ethyl)ether vyrobený z etanolu)

36 (z toho 37 % z obnovitelných zdrojů)

27 (z toho 37 % z obnovitelných zdrojů)

MTBE (terc-butyl(methyl)ether vyrobený z metanolu)

35 (z toho 22 % z obnovitelných zdrojů)

26 (z toho 22 % z obnovitelných zdrojů)

TAEE (terc-amyl-ethyl-ether vyrobený z etanolu)

38 (z toho 29 % z obnovitelných zdrojů)

29 (z toho 29 % z obnovitelných zdrojů)

TAME (terc-amyl(methyl)ether vyrobený z metanolu)

36 (z toho 18 % z obnovitelných zdrojů)

28 (z toho 18 % z obnovitelných zdrojů)

THxEE (terc-hexyl(ethyl)ether vyrobený z etanolu)

38 (z toho 25 % z obnovitelných zdrojů)

30 (z toho 25 % z obnovitelných zdrojů)

THxME (terc-hexyl(methyl)ether vyrobený z metanolu)

38 (z toho 14 % z obnovitelných zdrojů)

30 (z toho 14 % z obnovitelných zdrojů)

FOSILNÍ PALIVA

Benzin

43

32

Nafta

43

36


PŘÍLOHA IV

VYDÁVÁNÍ OSVĚDČENÍ OSOBÁM PROVÁDĚJÍCÍM INSTALACI

Systémy osvědčování nebo rovnocenné systémy kvalifikace podle čl. 18 odst. 3 vycházejí z těchto kritérií:

1.

Postup vydávání osvědčení nebo získávání kvalifikace musí být transparentní a jasně definovaný členským státem nebo jím pověřeným správním orgánem.

2.

Osobám provádějícím instalaci zařízení na biomasu, tepelných čerpadel, mělkých geotermálních a solárních fotovoltaických a solárních tepelných zařízení se udělí osvědčení na základě absolvování akreditovaného programu odborné přípravy nebo jej udělí akreditovaný poskytovatel takového programu.

3.

Akreditaci programu odborné přípravy nebo jeho poskytovatele provádí členský stát nebo jím pověřený správní orgán. Akreditační orgán musí zajistit, aby měl program odborné přípravy organizovaný příslušným poskytovatelem zaručenu kontinuitu a regionální nebo celostátní působnost. Poskytovatel programu odborné přípravy musí mít k dispozici odpovídající technické vybavení nezbytné pro praktický výcvik, včetně určitého laboratorního vybavení nebo odpovídajícího zařízení pro praktický výcvik. Kromě základní odborné přípravy musí poskytovatel také organizovat kratší opakovací kurzy zabývající se aktuálními otázkami včetně nových technologií, aby mohl zajistit celoživotní doškolování osob provádějících instalaci. Poskytovatelem odborné přípravy může být výrobce vybavení nebo systémů, instituce nebo sdružení.

4.

Odborná příprava, jejímž výsledkem je získání osvědčení nebo kvalifikace osobou provádějící instalaci, musí zahrnovat teoretický výklad i praktický výcvik. Na konci odborné přípravy musí mít osoba provádějící instalaci dovednosti potřebné k instalaci příslušného vybavení a systémů tak, aby byla schopna splnit požadavky zákazníka kladené na výkon a spolehlivost, prokazovat řemeslnou zručnost a musí být schopna dodržovat všechny příslušné předpisy a normy včetně předpisů o energetickém a ekologickém značení.

5.

Kurz odborné přípravy musí být ukončen závěrečnou zkouškou podmiňující udělení příslušného osvědčení nebo kvalifikace. Zkouška musí zahrnovat praktické vyhodnocení úspěšné instalace kotlů nebo kamen na biomasu, tepelných čerpadel, mělkých geotermálních zařízení, solárních fotovoltaických nebo solárních tepelných systémů.

6.

Systémy osvědčování nebo rovnocenné systémy kvalifikace podle čl. 18 odst. 3 náležitým způsobem zohlední tyto zásady:

a)

akreditované programy odborné přípravy by se měly nabízet osobám provádějícím instalaci, které mají praktické zkušenosti a které absolvovaly nebo právě absolvují následující typy odborné přípravy:

i)

v případě osob instalujících kotle a kamna na biomasu: povinně vyučen jako instalatér, potrubář, mechanik tepelných zařízení nebo mechanik sanitárních, tepelných nebo chladících zařízení;

ii)

v případě osob instalujících tepelná čerpadla: povinně vyučen jako instalatér nebo technik chladicích zařízení se základními elektrikářskými a instalatérskými dovednostmi (řezání, svařování a lepení trubek, tepelná izolace potrubí, těsnění, zkoušky těsnosti potrubí a instalace tepelných nebo chladicích zařízení);

iii)

v případě osob instalujících solární fotovoltaické nebo solární tepelné systémy: povinně vyučen jako instalatér nebo elektrikář s instalatérskou, elektrikářskou a pokrývačskou praxí včetně praxe v oboru sváření a lepení trubek, v oboru těsnění, zkoušek těsnosti potrubí, schopnosti v oboru připojování elektrických přívodů, znalost základních pokrývačských materiálů, znalost oplechování/olemování a těsnících postupů; nebo

iv)

odborná příprava, kterou osoba získá dovednosti odpovídající tříletému vzdělání v oblastech vyjmenovaných v písmenech a), b) nebo c), včetně teoretického výkladu a praktického výcviku;

b)

teoretická část odborné přípravy osob provádějících instalaci kotlů a kamen na biomasu by měla poskytnout přehled situace na trhu s biomasou a zahrnovat ekologické aspekty, paliva vyráběná z biomasy, logistiku, protipožární ochranu, příslušné dotace, techniky spalování, systémy zapalování, optimální hydraulická řešení, porovnání nákladů a ziskovosti, jakož i konstrukci, instalaci a údržbu kotlů a kamen na biomasu. Příprava by měla rovněž poskytnout dobrou znalost případných evropských norem platných v oblasti technologie a paliv vyráběných z biomasy, například pelet, jakož i znalost vnitrostátního práva a práva Unie vztahujícího se na biomasu;

c)

teoretická část odborné přípravy osob instalujících tepelná čerpadla by měla poskytnout přehled situace na trhu tepelných čerpadel a zahrnovat témata geotermálních zdrojů a teplot povrchových tepelných zdrojů v různých oblastech, identifikaci půd a podloží z hlediska tepelné vodivosti, dále předpisy týkající se využívání geotermálních zdrojů, využitelnost tepelných čerpadel v budovách a určení nejvhodnějšího systému tepelných čerpadel, dále znalosti o technických požadavcích jednotlivých tepelných čerpadel, jejich bezpečnosti, filtraci vzduchu, propojení se zdrojem tepla a dispozičním řešení systému. Odborná příprava by rovněž měla poskytnout dobrou znalost případných evropských norem platných pro tepelná čerpadla, příslušných vnitrostátních právních předpisů a práva Unie. Osoba instalující solární fotovoltaické a solární tepelné prvky by měla prokázat následující klíčové dovednosti:

i)

základní pochopení fyzikálních a provozních principů tepelného čerpadla, včetně charakteristik jeho tepelného cyklu: souvislost mezi dolními teplotami tepelné jímky, horními teplotami tepelného zdroje a účinností celého systému, stanovení topného faktoru a faktoru sezónní účinnosti;

ii)

pochopení významu jednotlivých prvků a jejich funkce v rámci tepelného cyklu čerpadla, včetně kompresoru, expanzního ventilu, výparníku, kondenzátoru, armatur a spojovacích prvků, mazacího oleje, chladiva, možného přehřátí, ochlazení a podchlazení tepelného čerpadla a

iii)

schopnost zvolit typ a velikost komponent pro typické instalace, včetně stanovení typizovaných hodnot tepelného zatížení různých budov a hodnot pro přípravu horké vody na základě údajů o spotřebě energie, stanovení potřebného výkonu tepelného čerpadla pro tento účel podle tepelné kapacity budovy a podle přerušitelné dodávky proudu, stanovení prvků a objemu vyrovnávací nádrže a integrace doplňkového (bivalentního) topného systému;

d)

teoretická část odborné přípravy osob instalujících solární fotovoltaické a solární tepelné prvky by měla poskytnout přehled situace na trhu solárních prvků a porovnání nákladů a ziskovosti a měla by zahrnovat ekologické aspekty, komponenty, charakteristiky a dimenzování solárních systémů, výběr přesných systémů a určení rozměrů jednotlivých komponent, stanovení tepelných požadavků, protipožární předpisy, příslušné dotace a konstrukci, instalaci a údržbu solárních fotovoltaických a solárních tepelných systémů. Odborná příprava by rovněž měla poskytnout dobré znalosti případných evropských norem platných pro danou technologii, jakož i certifikačních zásad, například Solar Keymark, stejně jako odpovídající znalost vnitrostátního práva a práva Unie. Osoba instalující solární fotovoltaické a solární tepelné prvky by měla prokázat následující klíčové dovednosti:

i)

schopnost bezpečně pracovat s požadovanými nástroji a požadovaným vybavením při dodržování bezpečnostních předpisů a norem a schopnost identifikovat nebezpečí spojená s instalatérskou, elektrikářskou a další činností při instalaci solárních zařízení;

ii)

schopnost identifikovat systémy a jejich prvky specifické pro aktivní a pasivní systémy, včetně jejich mechanické konstrukce, a schopnost rozhodnout o umístění komponent i rozvržení a konfiguraci systému;

iii)

schopnost určit požadovanou plochu instalace, orientaci a náklon solárních fotovoltaických prvků a prvků pro solární ohřev vody s přihlédnutím k možnému zastínění, oslunění, strukturální integritě a vhodnosti instalace pro danou budovu nebo dané klima a schopnost určit různé metody instalace vhodné pro rozmanité typy střech a vyváženost systémového vybavení požadovaného pro instalaci a

iv)

specificky ve spojení s instalací solárních fotovoltaických systémů schopnost přizpůsobit schéma elektrického zapojení včetně stanovení proudů, výměru vhodných typů vodičů a charakteristiky elektrických obvodů, stanovení vhodné velikosti, jmenovitého výkonu a umístění veškerého souvisejícího vybavení a subsystémů a výběru vhodného propojovacího místa;

e)

osvědčení vydané osobě provádějící instalaci by mělo být časově omezeno tak, že k jeho prodloužení bude nezbytný opakovací seminář nebo kurz.


PŘÍLOHA V

PRAVIDLA PRO VÝPOČET DOPADŮ SKLENÍKOVÝCH PLYNŮ Z BIOPALIV, BIOKAPALIN A REFERENČNÍCH FOSILNÍCH PALIV

A.   TYPIZOVANÉ A STANDARDIZOVANÉ HODNOTY PLATNÉ PRO BIOPALIVA, JSOU-LI VYROBENA S NULOVÝMI ČISTÝMI EMISEMI UHLÍKU V DŮSLEDKU ZMĚNY VE VYUŽÍVÁNÍ PŮDY

Způsob výroby biopaliva

Úspory emisí skleníkových plynů - typizovaná hodnota

Úspory emisí skleníkových plynů - standardizované hodnota

Etanol z řepy cukrové (bez bioplynu získaného z kalu, zemní plyn jako procesní palivo v konvenčním kotli)

67 %

59 %

Etanol z řepy cukrové (s bioplynem získaným z kalu, zemní plyn jako procesní palivo v konvenčním kotli)

77 %

73 %

Etanol z řepy cukrové (bez bioplynu získaného z kalu, zemní plyn jako procesní palivo v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (*))

73 %

68 %

Etanol z řepy cukrové (s bioplynem získaným z kalu, zemní plyn jako procesní palivo v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (*))

79 %

76 %

Etanol z řepy cukrové (bez bioplynu získaného z kalu, hnědé uhlí jako procesní palivo v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (*))

58 %

47 %

Etanol z řepy cukrové (s bioplynem získaným z kalu, hnědé uhlí jako procesní palivo v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (*))

71 %

64 %

Etanol z kukuřice (zemní plyn jako procesní palivo v konvenčním kotli)

48 %

40 %

Etanol z kukuřice (zemní plyn jako procesní palivo v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (*))

55 %

48 %

Etanol z kukuřice (hnědé uhlí jako procesní palivo v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (*))

40 %

28 %

Etanol z kukuřice (zbytkový materiál z lesa jako procesní palivo v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (*))

69 %

68 %

Etanol z obilovin jiných než kukuřice (zemní plyn jako procesní palivo v konvenčním kotli)

47 %

38 %

Etanol z obilovin jiných než kukuřice (zemní plyn jako procesní palivo v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (*))

53 %

46 %

Etanol z obilovin jiných než kukuřice (hnědé uhlí jako procesní palivo v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (*))

37 %

24 %

Etanol z obilovin jiných než kukuřice (zbytkový materiál z lesa jako procesní palivo v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (*))

67 %

67 %

Etanol z cukrové třtiny

70 %

70 %

Podíl z obnovitelných zdrojů u terc-butyl(ethyl)etheru (ETBE)

Stejné jako u použitého způsobu výroby etanolu

Podíl z obnovitelných zdrojů u terc-amyl-ethyl-etheru (TAEE)

Stejné jako u použitého způsobu výroby etanolu

Bionafta z řepky

52 %

47 %

Bionafta ze slunečnice

57 %

52 %

Bionafta ze sójových bobů

55 %

50 %

Bionafta z palmového oleje (nádrž odpadových vod s volným výtokem)

32 %

19 %

Bionafta z palmového oleje (proces se zachycováním metanu v lisovně oleje)

51 %

45 %

Bionafta z použitého kuchyňského oleje

88 %

84 %

Živočišné tuky získané z produkce bionafty (**)

84 %

78 %

Hydrogenačně upravený rostlinný olej z řepky

51 %

47 %

Hydrogenačně upravený rostlinný olej ze slunečnic

58 %

54 %

Hydrogenačně upravený rostlinný olej ze sójových bobů

55 %

51 %

Hydrogenačně upravený olej z palmového oleje (nádrž odpadových vod s volným výtokem)

34 %

22 %

Hydrogenačně upravený rostlinný olej z palmového oleje (proces se zachycováním metanu v lisovně oleje)

53 %

49 %

Hydrogenačně upravený olej z použitého kuchyňského oleje

87 %

83 %

Hydrogenačně upravený olej z živočišných tuků získaný ze škvaření (**)

83 %

77 %

Čistý rostlinný olej z řepky

59 %

57 %

Čistý rostlinný olej ze slunečnic

65 %

64 %

Čistý rostlinný olej ze sójových bobů

63 %

61 %

Čistý rostlinný olej z palmového oleje (nádrž odpadových vod s volným výtokem)

40 %

30 %

Čistý rostlinný olej z palmového oleje (proces se zachycováním metanu v lisovně oleje)

59 %

57 %

Čistý olej z použitého kuchyňského oleje

98 %

98 %

(*)

Standardizované hodnoty pro procesy využívající kogenerační jednotku platí pouze tehdy, pokud veškeré procesní teplo dodává kogenerační jednotka.

(**)

Týká se pouze biopaliv vyrobených z vedlejších živočišných produktů klasifikovaných jako materiál kategorie 1 a 2 v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009 (1), pro které se nezohledňují emise týkající se hygienizace jako součásti škvaření.

B.   ODHADOVANÉ TYPIZOVANÉ A STANDARDIZOVANÉ HODNOTY PRO BUDOUCÍ BIOPALIVA, KTERÁ NEBYLA V ROCE 2016 NA TRHU NEBO BYLA NA TRHU POUZE V ZANEDBATELNÉM MNOŽSTVÍ, BYLA-LI VYROBENA S NULOVÝMI ČISTÝMI EMISEMI UHLÍKU V DŮSLEDKU ZMĚNY VE VYUŽÍVÁNÍ PŮDY

Způsob výroby biopaliva

Úspor emisí skleníkových plynů - typizovaná hodnota

Úspor emisí skleníkových plynů - standardizované hodnota

Etanol z pšeničné slámy

85 %

83 %

Nafta vyrobená z odpadního dřeva Fischerovou-Tropschovou syntézou v samostatném zařízení

85 %

85 %

Motorová nafta vyrobená z cíleně pěstovaných energetických dřevin Fischerovou-Tropschovou syntézou v samostatném zařízení

82 %

82 %

Benzin vyrobený z odpadního dřeva Fischerovou-Tropschovou syntézou v samostatném zařízení

85 %

85 %

Benzin vyrobený z cíleně pěstovaných energetických dřevin Fischerovou-Tropschovou syntézou v samostatném zařízení

82 %

82 %

Dimethylether (DME) z odpadního dřeva vyrobený v samostatném zařízení

86 %

86 %

Dimethylether (DME) z cíleně pěstovaných energetických dřevin vyrobený v samostatném zařízení

83 %

83 %

Metanol z odpadního dřeva vyrobený v samostatném zařízení

86 %

86 %

Metanol z cíleně pěstovaných energetických dřevin vyrobený v samostatném zařízení

83 %

83 %

Motorová nafta vyrobená Fischerovou-Tropschovou syntézou zplyňováním černého louhu integrovaným s výrobou celulózy

89 %

89 %

Benzin vyrobený Fischerovou-Tropschovou syntézou zplyňováním černého louhu integrovaným s výrobou celulózy

89 %

89 %

Dimethylether (DME) vyrobený zplyňováním černého louhu integrovaným s výrobou celulózy

89 %

89 %

Metanol vyrobený zplyňováním černého louhu integrovaným s výrobou celulózy

89 %

89 %

Podíl z obnovitelných zdrojů u terc-butyl(methyl)etheru (MTBE)

Stejné jako u použitého způsobu výroby metanolu

C.   METODIKA

1.

Emise skleníkových plynů z výroby a použití paliv, biopaliv a biokapalin používaných v odvětví dopravy se vypočítají takto:

a)

Emise skleníkových plynů z výroby a použití biopaliv se vypočítají z tohoto vzorce:

E = eec + el + ep + etd + eu – esca – eccs – eccr,

kde

E

=

celkové emise z používání daného paliva;

eec

=

emise z těžby nebo pěstování surovin;

el

=

anualizované emise ze změn v zásobě uhlíku vyvolaných změnami ve využívání půdy;

ep

=

emise ze zpracování;

etd

=

emise z přepravy a distribuce;

eu

=

emise z používání daného paliva;

esca

=

úspory emisí vyvolané nahromaděním uhlíku v půdě díky zdokonaleným zemědělským postupům;

eccs

=

úspory emisí v důsledku zachycování a geologického ukládání CO2; a

eccr

=

úspory emisí vyvolané zachycením a náhradou CO2.

Emise z výroby strojního a jiného vybavení se neberou v úvahu.

b)

Emise skleníkových plynů z výroby a použití biokapalin se vypočítají ze vzorce pro biopaliva (E), který však musí být rozšířen o přeměnu energie na vyráběnou elektřinu nebo na vyráběné teplo a chlazení, takto:

i)

zařízení na výrobu energie zajišťující pouze dodávky tepla:

Formula

ii)

zařízení na výrobu energie zajišťující pouze dodávky elektřiny:

Formula

kde

EC h,el

=

celkové emise skleníkových plynů z konečné energetické komodity;

E

=

celkové emise skleníkových plynů z biokapaliny před závěrečnou konverzí;

ηel

=

elektrická účinnost, definovaná jako roční výroba elektřiny děleno ročním vstupem biokapaliny na základě jejího energetického obsahu;

ηh

=

účinnost tepla, definovaná jako roční výroba užitečného tepla děleno ročním vstupem biokapaliny na základě jejího energetického obsahu;

iii)

v případě elektřiny nebo mechanické energie pocházející ze zařízení na výrobu energie, která zajišťují dodávky užitečného tepla společně s dodávkami elektřiny nebo mechanické energie:

Formula

iv)

v případě užitečného tepla pocházejícího ze zařízení na výrobu energie, která zajišťují dodávky tepla společně s dodávkami elektřiny nebo mechanické energie:

Formula

kde

EC h,el

=

celkové emise skleníkových plynů z konečné energetické komodity;

E

=

celkové emise skleníkových plynů z biokapaliny před závěrečnou konverzí;

ηel

=

elektrická účinnost, definovaná jako roční výroba elektřiny děleno ročním vstupem biokapaliny na základě jejího energetického obsahu;

ηh

=

účinnost tepla, definovaná jako roční výroba užitečného tepla děleno ročním vstupem biokapaliny na základě jejího energetického obsahu;

Cel

=

podíl exergie na elektřině nebo mechanické energii, stanovený na 100 % (Cel = 1).

Ch

=

účinnost Carnotova cyklu (podíl exergie na užitečném teple).

Účinnost Carnotova cyklu, Ch, pro užitečné teplo při rozdílných teplotách je definována jako:

Formula

kde

Th

=

teplota měřená jako absolutní teplota (v kelvinech) užitečného tepla v místě dodání;

T0

=

teplota okolí, stanovená na 273,15 kelvinů (rovná se 0 °C).

Je-li přebytečné teplo vyváženo pro účely vytápění budov, při teplotě nižší než 150 °C (423,15 kelvinu), lze Ch alternativně definovat takto:

Ch

=

účinnost Carnotova cyklu pro teplo při teplotě 150 °C (423,15 kelvinu), která činí: 0,3546.

Pro účely tohoto výpočtu se rozumí:

a)

„kombinovanou výrobou tepla a elektřiny“ současná výroba tepelné energie a elektřiny nebo mechanické energie v jednom procesu;

b)

„užitečným teplem“ teplo vyrobené k uspokojení ekonomicky odůvodněné poptávky po teplu k vytápění a chlazení;

c)

„ekonomicky odůvodněnou poptávkou“ poptávka, která nepřekračuje potřeby tepla nebo chlazení a která by byla jinak uspokojována za tržních podmínek.

2.

Emise skleníkových plynů z bioplynů a biokapalin se vyjádří takto:

a)

emise skleníkových plynů z biopaliv, E, se vyjadřují v gramech ekvivalentu CO2 na MJ paliva: g CO2eq/MJ.

b)

emise skleníkových plynů z biokapalin, EC, se vyjadřují v gramech ekvivalentu CO2 na MJ konečné energetické komodity (tepla nebo elektřiny): g CO2eq/MJ.

Je-li vedle vytápění a chlazení kombinovaně vyráběna i elektřina, emise se rozdělí mezi teplo a elektřinu (podle bodu 1 písm. b)), bez ohledu na to, zda je teplo skutečně využíváno za účelem vytápění nebo chlazení (2).

Pokud se emise skleníkových plynů z těžby nebo pěstování surovin, eec, vyjadřují v g CO2eq/t suchých surovin, převod na gramy ekvivalentu CO2 na MJ paliva, g CO2eq/MJ, se vypočte takto (3):

Formula

kde

Formula

Formula

emise na tunu suchých surovin se vypočtou tímto způsobem:

Formula

3.

Úspory emisí skleníkových plynů vyvolané při používání biopaliv a biokapalin se vypočítají takto:

a)

úspory emisí skleníkových plynů z biopaliv:

ÚSPORY = (E F(t) – E B )/E F(t),

kde

EB

=

celkové emise z biopaliva a

EF(t)

=

celkové emise z referenčního fosilního paliva používaného pro dopravu;

b)

úspory emisí skleníkových plynů při výrobě tepla, chlazení a výrobě elektřiny z biokapalin:

ÚSPORY = (ECF(h&c,el,) – ECB(h&c,el)/ECF (h&c,el),

kde

ECB(h&c,el)

=

celkové emise z tepla nebo elektřiny; a

ECF(h&c,el)

=

celkové emise z referenčního fosilního paliva používaného pro užitečné teplo nebo elektřinu.

4.

Skleníkovými plyny zohledněnými pro účely bodu 1 jsou CO2, N2O a CH4. Při výpočtu ekvivalentu CO2 se uvedené plyny hodnotí takto:

CO2

:

1

N2O

:

298

CH4

:

25

5.

Emise pocházející z těžby nebo pěstování surovin, eec, zahrnují emise pocházející ze samotného procesu těžby nebo pěstování; ze sběru, sušení a skladování surovin; z odpadu a úniků; a z výroby chemických látek nebo produktů použitých při těžbě nebo pěstování. Zachycování CO2 při pěstování surovin je vyloučeno. Jako alternativu skutečných hodnot emisí lze použít odhady úrovně emisí z pěstování zemědělské biomasy, které je možno získat z používaných regionálních průměrných hodnot u emisí z pěstování zahrnutých do zpráv podle čl. 31 odst. 4 nebo z informací o rozložených standardizovaných hodnotách pro pěstování obsažených v této příloze. Jako alternativu skutečných hodnot emisí je při neexistenci příslušných informací v těchto zprávách povoleno vypočítat průměrné hodnoty založené na místních zemědělských postupech, které vycházejí například z údajů o skupinách zemědělských podniků.

6.

Pro účely výpočtu uvedeného v bodu 1 písm. a) se k úsporám emisí skleníkových plynů na základě lepšího řízení zemědělství esca, například přechodu na minimální orbu či bezorebné setí, pěstování lepších plodin či jejich střídání, používání krycích plodin, včetně hospodaření se zbytky plodin, a používání organických pomocných půdních látek (například kompostu nebo digestátu z kvašení mrvy), přihlédne pouze tehdy, pokud byly předloženy spolehlivé a ověřitelné důkazy, že obsah uhlíku v půdě se zvyšuje, nebo se dá rozumně očekávat, že v období, kdy byly dotčené suroviny pěstovány, uvedený obsah vzrostl, přičemž se k emisím přihlédne v případě, kde tyto postupy vedou k vyššímu používání umělých hnojiv a herbicidů (4).

7.

Anualizované hodnoty emisí pocházejících ze změn v zásobě uhlíku vyvolaných změnami ve využívání půdy, el, se vypočítají rozdělením celkových emisí rovnoměrně mezi dvacet let. Pro výpočet těchto emisí se použije tento vzorec:

el = (CSR – CSA) × 3,664 × 1/20 × 1/P – eB(5)

kde

el

=

anualizované emise skleníkových plynů ze změn v zásobě uhlíku vyvolaných změnami ve využívání půdy (vyjádřené jako ekvivalentní hmotnost (v gramech) CO2 na jednotku energie biopaliva (v megajoulech)). „Orná půda“ (6) a „trvalé kultury“ (7) se považují za jeden způsob využívání půdy;

CSR

=

zásoba uhlíku na jednotku plochy spojená s referenčním využíváním půdy (vyjádřená jako hmotnost (v tunách) uhlíku na jednotku plochy, zahrnující jak půdu, tak vegetaci). Za referenční využívání půdy se považuje využívání půdy v lednu 2008 nebo 20 let před získáním suroviny, přičemž se použije pozdější datum;

CSA

=

zásoba uhlíku na jednotku plochy spojená s aktuálním využíváním půdy (vyjádřená jako hmotnost (v tunách) uhlíku na jednotku plochy, zahrnující jak půdu, tak vegetaci). V případech, kdy dochází k hromadění zásob uhlíku po dobu přesahující jeden rok, se hodnota činitele CSA stanoví jako odhad zásoby na jednotku plochy za období dvaceti let nebo v době zralosti plodiny, přičemž se použije situace, která nastane dříve;

P

=

produktivita plodiny (vyjádřená jako energie biopaliva nebo biokapaliny na jednotku plochy za rok) a

eB

=

bonus ve výši 29 g CO2eq/MJ biopaliva nebo biokapaliny, pokud je biomasa získávána ze znehodnocené půdy, která prošla obnovou, za podmínek stanovených v bodě 8.

8.

Bonus ve výši 29 g CO2eq/MJ se přidělí, pokud je prokázáno, že daná půda:

a)

nebyla v lednu 2008 využívána k zemědělským nebo ani žádným jiným činnostem; a

b)

je závažným způsobem znehodnocená, včetně takové půdy dříve využívané k zemědělským účelům.

Bonus ve výši 29 g CO2eq/MJ se použije pro období maximálně 20 let od doby, kdy došlo k přeměně půdy na zemědělsky využívanou půdu, za předpokladu, že je zajištěn pravidelný nárůst zásob uhlíku, jakož i značné snížení eroze u půd spadajících do písmene b).

9.

„Půdami závažným způsobem znehodnocenými“ se rozumějí půdy, jež byly po značnou dobu výrazně zasoleny nebo vykazují obzvláště nízký obsah organických látek a jež jsou závažným způsobem erodované.

10.

Komise do 31. prosince 2020 přezkoumá pokyny pro výpočet zásob uhlíku v půdě (8) vycházející z pokynů IPCC pro národní inventury skleníkových plynů z roku 2006 – svazku 4 a v souladu s nařízením (EU) č. 525/2013 a nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/841 (9). Pokyny Komise slouží jako základ pro výpočet zásob uhlíku v půdě pro účely této směrnice.

11.

Emise ze zpracování, ep, zahrnují emise z vlastního procesu zpracování; z odpadu a úniků; z výroby chemických látek nebo produktů používaných při zpracování, včetně emisí CO2 odpovídajících obsahu uhlíku ve fosilních vstupech bez ohledu na to zda byl v příslušném postupu spálen, či nikoli.

Při zohlednění spotřeby elektřiny, která není generována přímo v zařízení vyrábějícím příslušné palivo, se předpokládá, že intenzita emisí skleníkových plynů z výroby a distribuce této elektřiny se rovná průměrné intenzitě emisí při výrobě a distribuci elektřiny v dané oblasti. Odchylně od tohoto pravidla mohou výrobci pro elektřinu vyrobenou samostatným zařízením generujícím elektřinu použít průměrnou hodnotu platnou pro dané zařízení, pokud není připojeno k rozvodné síti.

Emise ze zpracování v příslušných případech zahrnují emise ze sušení prozatímních produktů a materiálů.

12.

Emise z přepravy a distribuce, etd, zahrnují emise pocházející z přepravy surovin a polotovarů i ze skladování a distribuce konečného výrobku. Tento bod se nevztahuje na emise z přepravy a distribuce zohledňované podle bodu 5.

13.

Emise z použitého paliva, eu, se pokládají u biopaliv a biokapalin za rovné nule.

Emise skleníkových plynů jiných než CO2 (N2O a CH4) z použitého paliva musí být zahrnuty do faktoru eu pro biokapaliny.

14.

Úspory emisí vyvolané zachycením a geologickým ukládáním CO2, eccs, které nebyly již započítány do ep, se omezují na emise, ke kterým nedošlo v důsledku zachycení a ukládání emitovaného CO2 v přímé souvislosti se získáváním, přepravou, zpracováním a distribucí paliva, pokud ukládání probíhalo v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES (10).

15.

Úspory emisí vyvolané zachycením a náhradou CO2, eccr, přímo souvisejí s výrobou biopaliva nebo biokapaliny, jíž jsou přiřazeny, a omezují se na emise, ke kterým nedošlo v důsledku zachycení CO2, jehož uhlík pochází z biomasy a používá se k nahrazení CO2 z fosilních paliv při výrobě komerčních výrobků a služeb.

16.

Pokud kogenerační jednotka – zajištující teplo nebo elektřinu v procesu výroby paliva z biomasy, pro které se počítají emise – vyrobí přebytečnou elektřinu nebo přebytečné užitečné teplo, rozdělí se emise skleníkových plynů mezi elektřinu a užitečné teplo podle teploty tepla (jež odráží užitnost (užitek) tepla). Užitečná část tepla se zjistí vynásobením jeho energetického obsahu účinností Carnotova cyklu, Ch, použitím tohoto vzorce:

Formula

kde

Th

=

teplota měřená jako absolutní teplota (v kelvinech) užitečného tepla v místě dodání;

T0

=

teplota okolí, stanovená na 273,15 kelvinů (rovná se 0 °C).

Je-li přebytečné teplo vyváženo pro účely vytápění budov, při teplotě nižší než 150 °C (423,15 kelvinu), lze Ch alternativně definovat takto:

Ch

=

účinnost Carnotova cyklu pro teplo při teplotě 150 °C (423,15 kelvinu), která činí: 0,3546.

Pro účely tohoto výpočtu se použijí skutečné účinnosti, definované jako vyrobená roční mechanická energie, elektřina resp. teplo děleno ročním vstupem energie.

Pro účely tohoto výpočtu se rozumí:

a)

„kombinovanou výrobou tepla a elektřiny“ současná výroba tepelné energie a elektřiny nebo mechanické energie v jednom procesu;

b)

„užitečným teplem“ teplo vyrobené k uspokojení ekonomicky odůvodněné poptávky po teplu k vytápění nebo chlazení;

c)

„ekonomicky odůvodněnou poptávkou“ poptávka, která nepřekračuje potřeby tepla nebo chlazení a která by byla jinak uspokojována za tržních podmínek.

17.

V případech, kdy v procesu výroby paliva vzniká kombinace paliva, pro které se počítají emise, a jednoho nebo několika dalších produktů („druhotných produktů“), rozdělí se emise skleníkových plynů mezi palivo (nebo jeho odpovídající meziprodukty) a druhotné produkty v poměru k jejich energetickému obsahu (stanovenému u druhotných produktů s výjimkou elektřiny a tepla jako spodní výhřevnost). Intenzita skleníkových plynů přebytečného užitečného tepla nebo přebytečné elektřiny se shoduje s intenzitou skleníkových plynů tepla nebo elektřiny dodaných do procesu výroby paliva a určí se na základě výpočtu intenzity skleníkových plynů všech vstupů a emisí, včetně surovin a emisí CH4 a N2O, do a z kogenerační jednotky, kotle či jiného zařízení dodávajícího teplo nebo elektřinu do procesu výroby paliva. V případě kombinované výroby elektřiny a tepla se výpočet provádí podle bodu 16.

18.

Pro účely výpočtu uvedeného v bodě 17 se emise takto rozdělované počítají jako eec + el + esca + ty podíly ep, etd, eccs a eccr, které se vztahují na výrobní kroky až do výrobního kroku, ve kterém vzniká předmětný druhotný produkt, včetně tohoto kroku. Došlo-li k přiřazení emisí druhotným produktům v některém z předchozích výrobních kroků životního cyklu, použije se pro předmětné účely místo těchto celkových emisí jen podíl těchto emisí přiřazený v posledním z těchto výrobních kroků meziproduktu vyráběného paliva.

V případě biopaliv a biokapalin musí být pro účely tohoto výpočtu zohledněny všechny druhotné produkty. K odpadům ani zbytkům se žádné emise nepřiřadí. U druhotných produktů, jejichž energetický obsah je záporný, se pokládá energetický obsah pro účely výpočtu za nulový.

Emise skleníkových plynů z odpadů a zbytků, včetně korun stromů a větví, slámy, plev, kukuřičných klasů a ořechových skořápek, a zbytků ze zpracování, včetně surového glycerinu (glycerin, který není rafinován) a bagasy, se považují v celém životním cyklu těchto odpadů a zbytků až do doby jejich získání za nulové bez ohledu na to, zda jsou uvedené odpady a zbytky před přeměnou na konečný produkt zpracovány na prozatímní produkty.

V případě paliv vyráběných v jiných rafinériích, než které jsou kombinací zpracovatelských zařízení a kotlů nebo kogeneračních jednotek zajišťujících dodávky tepla nebo elektřiny do zpracovatelského zařízení, je analyzovanou jednotkou pro účely výpočtu podle bodu 17 rafinérie.

19.

V případě biopaliv se pro účely výpočtu podle bodu 3 použije hodnota referenčního fosilního paliva EF(t) = 94 g CO2eq/MJ.

V případě biokapalin používaných k výrobě elektřiny se pro účely výpočtu podle bodu 3 jako hodnota ECF(e) referenčního fosilního paliva použije 183 g CO2eq/MJ.

V případě biokapalin používaných k výrobě užitečného tepla a k vytápění nebo chlazení se pro účely výpočtu podle bodu 3 použije hodnota referenčního fosilního paliva ECF(h&c) 80 g CO2eq/MJ.

D.   ROZLOŽENÉ STANDARDIZOVANÉ HODNOTY PRO BIOPALIVA A BIOKAPALINY

Rozložené standardizované hodnoty pro pěstování: „eec“ ve smyslu části C této přílohy, včetně emisí N2O z půdy

Způsob výroby biopaliva nebo biokapaliny

Emise skleníkových plynů – typizovaná hodnota

(g CO2eq/MJ)

Emise skleníkových plynů – standardizovaná hodnota

(g CO2eq/MJ)

Etanol z řepy cukrové

9,6

9,6

Etanol z kukuřice

25,5

25,5

Etanol z obilovin jiných než kukuřice

27,0

27,0

Etanol z cukrové třtiny

17,1

17,1

Podíl z obnovitelných zdrojů u ETBE

Stejné jako u použitého způsobu výroby etanolu

Podíl z obnovitelných zdrojů u TAEE

Stejné jako u použitého způsobu výroby etanolu

Bionafta z řepky

32,0

32,0

Bionafta ze slunečnice

26,1

26,1

Bionafta ze sójových bobů

21,2

21,2

Bionafta z palmového oleje

26,2

26,2

Bionafta z použitého kuchyňského oleje

0

0

Živočišné tuky získané z produkce bionafty (**)

0

0

Hydrogenačně upravený rostlinný olej z řepky

33,4

33,4

Hydrogenačně upravený rostlinný olej ze slunečnic

26,9

26,9

Hydrogenačně upravený rostlinný olej ze sójových bobů

22,1

22,1

Hydrogenačně upravený rostlinný olej z palmového oleje

27,4

27,4

Hydrogenačně upravený olej z použitého kuchyňského oleje

0

0

Hydrogenačně upravený olej z živočišných tuků získaný ze škvaření (**)

0

0

Čistý rostlinný olej z řepky

33,4

33,4

Čistý rostlinný olej ze slunečnic

27,2

27,2

Čistý rostlinný olej ze sójových bobů

22,2

22,2

Čistý rostlinný olej z palmového oleje

27,1

27,1

Čistý olej z použitého kuchyňského oleje

0

0

Rozložené standardizované hodnoty pro pěstování: „eec“ – pouze pro emise N2O z půdy (jsou již zahrnuty v rozložených hodnotách pro emise z pěstování v tabulce pro „eec“)

Způsob výroby biopaliva nebo biokapaliny

Emise skleníkových plynů – typizovaná hodnota

(g CO2eq/MJ)

Emise skleníkových plynů – standardizovaná hodnota

(g CO2eq/MJ)

Etanol z řepy cukrové

4,9

4,9

Etanol z kukuřice

13,7

13,7

Etanol z obilovin jiných než kukuřice

14,1

14,1

Etanol z cukrové třtiny

2,1

2,1

Podíl z obnovitelných zdrojů u ETBE

Stejné jako u použitého způsobu výroby etanolu

Podíl z obnovitelných zdrojů u TAEE

Stejné jako u použitého způsobu výroby etanolu

Bionafta z řepky

17,6

17,6

Bionafta ze slunečnice

12,2

12,2

Bionafta ze sójových bobů

13,4

13,4

Bionafta z palmového oleje

16,5

16,5

Bionafta z použitého kuchyňského oleje

0

0

Živočišné tuky získané z produkce bionafty (**)

0

0

Hydrogenačně upravený rostlinný olej z řepky

18,0

18,0

Hydrogenačně upravený rostlinný olej ze slunečnic

12,5

12,5

Hydrogenačně upravený rostlinný olej ze sójových bobů

13,7

13,7

Hydrogenačně upravený rostlinný olej z palmového oleje

16,9

16,9

Hydrogenačně upravený olej z použitého kuchyňského oleje

0

0

Hydrogenačně upravený olej z živočišných tuků získaný ze škvaření (**)

0

0

Čistý rostlinný olej z řepky

17,6

17,6

Čistý rostlinný olej ze slunečnic

12,2

12,2

Čistý rostlinný olej ze sójových bobů

13,4

13,4

Čistý rostlinný olej z palmového oleje

16,5

16,5

Čistý olej z použitého kuchyňského oleje

0

0

Rozložené standardizované hodnoty pro zpracování: „ep“ ve smyslu části C této přílohy

Způsob výroby biopaliva nebo biokapaliny

Emise skleníkových plynů – typizovaná hodnota

(g CO2eq/MJ)

Emise skleníkových plynů – standardizovaná hodnota

(g CO2eq/MJ)

Etanol z řepy cukrové (bez bioplynu získaného z kalu, zemní plyn jako procesní palivo v konvenčním kotli)

18,8

26,3

Etanol z řepy cukrové (s bioplynem získaným z kalu, zemní plyn jako procesní palivo v konvenčním kotli)

9,7

13,6

Etanol z řepy cukrové (bez bioplynu získaného z kalu, zemní plyn jako procesní palivo v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (*1))

13,2

18,5

Etanol z řepy cukrové (s bioplynem získaným z kalu, zemní plyn jako procesní palivo v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (*1))

7,6

10,6

Etanol z řepy cukrové (bez bioplynu získaného z kalu, hnědé uhlí jako procesní palivo v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (*1))

27,4

38,3

Etanol z řepy cukrové (s bioplynem získaným z kalu, hnědé uhlí jako procesní palivo v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (*1))

15,7

22,0

Etanol z kukuřice (zemní plyn jako procesní palivo v konvenčním kotli)

20,8

29,1

Etanol z kukuřice (zemní plyn jako procesní palivo v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (*1))

14,8

20,8

Etanol z kukuřice (hnědé uhlí jako procesní palivo v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (*1))

28,6

40,1

Etanol z kukuřice (zbytkový materiál z lesa jako procesní palivo v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (*1))

1,8

2,6

Etanol z obilovin jiných než kukuřice (zemní plyn jako procesní palivo v konvenčním kotli)

21,0

29,3

Etanol z obilovin jiných než kukuřice (zemní plyn jako procesní palivo v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (*1))

15,1

21,1

Etanol z obilovin jiných než kukuřice (hnědé uhlí jako procesní palivo v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (*1))

30,3

42,5

Etanol z obilovin jiných než kukuřice (zbytkový materiál z lesa jako procesní palivo v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (*1))

1,5

2,2

Etanol z cukrové třtiny

1,3

1,8

Podíl z obnovitelných zdrojů u ETBE

Stejné jako u použitého způsobu výroby etanolu

Podíl z obnovitelných zdrojů u TAEE

Stejné jako u použitého způsobu výroby etanolu

Bionafta z řepky

11,7

16,3

Bionafta ze slunečnice

11,8

16,5

Bionafta ze sójových bobů

12,1

16,9

Bionafta z palmového oleje (nádrž odpadových vod s volným výtokem)

30,4

42,6

Bionafta z palmového oleje (proces se zachycováním metanu v lisovně oleje)

13,2

18,5

Bionafta z použitého kuchyňského oleje

9,3

13,0

Živočišné tuky získané z produkce bionafty (*2)

13,6

19,1

Hydrogenačně upravený rostlinný olej z řepky

10,7

15,0

Hydrogenačně upravený rostlinný olej ze slunečnic

10,5

14,7

Hydrogenačně upravený rostlinný olej ze sójových bobů

10,9

15,2

Hydrogenačně upravený olej z palmového oleje (nádrž odpadových vod s volným výtokem)

27,8

38,9

Hydrogenačně upravený rostlinný olej z palmového oleje (proces se zachycováním metanu v lisovně oleje)

9,7

13,6

Hydrogenačně upravený olej z odpadového použitého oleje

10,2

14,3

Hydrogenačně upravený olej z živočišných tuků získaný ze škvaření (*2)

14,5

20,3

Čistý rostlinný olej z řepky

3,7

5,2

Čistý rostlinný olej ze slunečnic

3,8

5,4

Čistý rostlinný olej ze sójových bobů

4,2

5,9

Čistý rostlinný olej z palmového oleje (nádrž odpadových vod s volným výtokem)

22,6

31,7

Čistý rostlinný olej z palmového oleje (proces se zachycováním metanu v lisovně oleje)

4,7

6,5

Čistý olej z použitého kuchyňského oleje

0,6

0,8

Rozložené standardizované hodnoty pouze pro extrakci oleje (jsou již zahrnuty v rozložených hodnotách pro emise ze zpracování v tabulce pro „ep“)

Způsob výroby biopaliva nebo biokapaliny

Emise skleníkových plynů – typizovaná hodnota

(g CO2eq/MJ)

Emise skleníkových plynů – standardizovaná hodnota

(g CO2eq/MJ)

Bionafta z řepky

3,0

4,2

Bionafta ze slunečnice

2,9

4,0

Bionafta ze sójových bobů

3,2

4,4

Bionafta z palmového oleje (nádrž odpadových vod s volným výtokem)

20,9

29,2

Bionafta z palmového oleje (proces se zachycováním metanu v lisovně oleje)

3,7

5,1

Bionafta z použitého kuchyňského oleje

0

0

Živočišné tuky získané z produkce bionafty (**)

4,3

6,1

Hydrogenačně upravený rostlinný olej z řepky

3,1

4,4

Hydrogenačně upravený rostlinný olej ze slunečnic

3,0

4,1

Hydrogenačně upravený rostlinný olej ze sójových bobů

3,3

4,6

Hydrogenačně upravený olej z palmového oleje (nádrž odpadových vod s volným výtokem)

21,9

30,7

Hydrogenačně upravený rostlinný olej z palmového oleje (proces se zachycováním metanu v lisovně oleje)

3,8

5,4

Hydrogenačně upravený olej z použitého kuchyňského oleje

0

0

Hydrogenačně upravený olej z živočišných tuků získaný ze škvaření (**)

4,3

6,0

Čistý rostlinný olej z řepky

3,1

4,4

Čistý rostlinný olej ze slunečnic

3,0

4,2

Čistý rostlinný olej ze sójových bobů

3,4

4,7

Čistý rostlinný olej z palmového oleje (nádrž odpadových vod s volným výtokem)

21,8

30,5

Čistý rostlinný olej z palmového oleje (proces se zachycováním metanu v lisovně oleje)

3,8

5,3

Čistý olej z použitého kuchyňského oleje

0

0

Rozložené standardizované hodnoty pro přepravu a distribuci: „etd“ ve smyslu části C této přílohy

Způsob výroby biopaliva nebo biokapaliny

Emise skleníkových plynů – typizovaná hodnota

(g CO2eq/MJ)

Emise skleníkových plynů – standardizovaná hodnota

(g CO2eq/MJ)

Etanol z řepy cukrové (bez bioplynu získaného z kalu, zemní plyn jako procesní palivo v konvenčním kotli)

2,3

2,3

Etanol z řepy cukrové (s bioplynem získaným z kalu, zemní plyn jako procesní palivo v konvenčním kotli)

2,3

2,3

Etanol z řepy cukrové (bez bioplynu získaného z kalu, zemní plyn jako procesní palivo v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (*3))

2,3

2,3

Etanol z řepy cukrové (s bioplynem získaným z kalu, zemní plyn jako procesní palivo v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (*3))

2,3

2,3

Etanol z řepy cukrové (bez bioplynu získaného z kalu, hnědé uhlí jako procesní palivo v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (*3))

2,3

2,3

Etanol z řepy cukrové (s bioplynem získaným z kalu, hnědé uhlí jako procesní palivo v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (*3))

2,3

2,3

Etanol z kukuřice (zemní plyn jako procesní palivo v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (*3))

2,2

2,2

Etanol z kukuřice (zemní plyn jako procesní palivo v konvenčním kotli)

2,2

2,2

Etanol z kukuřice (hnědé uhlí jako procesní palivo v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (*3))

2,2

2,2

Etanol z kukuřice (zbytkový materiál z lesa jako procesní palivo v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (*3))

2,2

2,2

Etanol z obilovin jiných než kukuřice (zemní plyn jako procesní palivo v konvenčním kotli)

2,2

2,2

Etanol z obilovin jiných než kukuřice (zemní plyn jako procesní palivo v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (*3))

2,2

2,2

Etanol z obilovin jiných než kukuřice (hnědé uhlí jako procesní palivo v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (*3))

2,2

2,2

Etanol z obilovin jiných než kukuřice (zbytkový materiál z lesa jako procesní palivo v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (*3))

2,2

2,2

Etanol z cukrové třtiny

9,7

9,7

Podíl z obnovitelných zdrojů u ETBE

Stejné jako u použitého způsobu výroby etanolu

Podíl z obnovitelných zdrojů u TAEE

Stejné jako u použitého způsobu výroby etanolu

Bionafta z řepky

1,8

1,8

Bionafta ze slunečnice

2,1

2,1

Bionafta ze sójových bobů

8,9

8,9

Bionafta z palmového oleje (nádrž odpadových vod s volným výtokem)

6,9

6,9

Bionafta z palmového oleje (proces se zachycováním metanu v lisovně oleje)

6,9

6,9

Bionafta z použitého kuchyňského oleje

1,9

1,9

Živočišné tuky získané z produkce bionafty (*4)

1,7

1,7

Hydrogenačně upravený rostlinný olej z řepky

1,7

1,7

Hydrogenačně upravený rostlinný olej ze slunečnic

2,0

2,0

Hydrogenačně upravený rostlinný olej ze sójových bobů

9,2

9,2

Hydrogenačně upravený olej z palmového oleje (nádrž odpadových vod s volným výtokem)

7,0

7,0

Hydrogenačně upravený rostlinný olej z palmového oleje (proces se zachycováním metanu v lisovně oleje)

7,0

7,0

Hydrogenačně upravený olej z použitého kuchyňského oleje

1,7

1,7

Hydrogenačně upravený olej z živočišných tuků získaný ze škvaření (*4)

1,5

1,5

Čistý rostlinný olej z řepky

1,4

1,4

Čistý rostlinný olej ze slunečnic

1,7

1,7

Čistý rostlinný olej ze sójových bobů

8,8

8,8

Čistý rostlinný olej z palmového oleje (nádrž odpadových vod s volným výtokem)

6,7

6,7

Čistý rostlinný olej z palmového oleje (proces se zachycováním metanu v lisovně oleje)

6,7

6,7

Čistý olej z použitého kuchyňského oleje

1,4

1,4

Rozložené standardizované hodnoty pro přepravu a distribuci pouze konečného paliva. Jsou již zahrnuty v tabulce „Emise z přepravy a distribuce „etd“ ve smyslu části C této přílohy, nicméně následující hodnoty jsou užitečné, má-li hospodářský subjekt v úmyslu vykázat pouze skutečné emise z přepravy plodin nebo z přepravy oleje.

Způsob výroby biopaliva nebo biokapaliny

Emise skleníkových plynů – typizovaná hodnota

(g CO2eq/MJ)

Emise skleníkových plynů – standardizovaná hodnota

(g CO2eq/MJ)

Etanol z řepy cukrové (bez bioplynu získaného z kalu, zemní plyn jako procesní palivo v konvenčním kotli)

1,6

1,6

Etanol z řepy cukrové (s bioplynem získaným z kalu, zemní plyn jako procesní palivo v konvenčním kotli)

1,6

1,6

Etanol z řepy cukrové (bez bioplynu získaného z kalu, zemní plyn jako procesní palivo v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (*5))

1,6

1,6

Etanol z řepy cukrové (s bioplynem získaným z kalu, zemní plyn jako procesní palivo v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (*5))

1,6

1,6

Etanol z řepy cukrové (bez bioplynu získaného z kalu, hnědé uhlí jako procesní palivo v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (*5))

1,6

1,6

Etanol z řepy cukrové (s bioplynem získaným z kalu, hnědé uhlí jako procesní palivo v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (*5))

1,6

1,6

Etanol z kukuřice (zemní plyn jako procesní palivo v konvenčním kotli)

1,6

1,6

Etanol z kukuřice (zemní plyn jako procesní palivo v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (*5))

1,6

1,6

Etanol z kukuřice (hnědé uhlí jako procesní palivo v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (*5))

1,6

1,6

Etanol z kukuřice (zbytkový materiál z lesa jako procesní palivo v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (*5))

1,6

1,6

Etanol z obilovin jiných než kukuřice (zemní plyn jako procesní palivo v konvenčním kotli)

1,6

1,6

Etanol z obilovin jiných než kukuřice (zemní plyn jako procesní palivo v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (*5))

1,6

1,6

Etanol z obilovin jiných než kukuřice (hnědé uhlí jako procesní palivo v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (*5))

1,6

1,6

Etanol z obilovin jiných než kukuřice (zbytkový materiál z lesa jako procesní palivo v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (*5))

1,6

1,6

Etanol z cukrové třtiny

6,0

6,0

Podíl terc-butyl(ethyl)etheru (ETBE) z etanolu z obnovitelných zdrojů

Budou považovány za stejné jako u použitého způsobu výroby etanolu

Podíl terc-amyl(ethyl)etheru (TAEE) z etanolu z obnovitelných zdrojů

Budou považovány za stejné jako u použitého způsobu výroby etanolu

Bionafta z řepky

1,3

1,3

Bionafta ze slunečnice

1,3

1,3

Bionafta ze sójových bobů

1,3

1,3

Bionafta z palmového oleje (nádrž odpadových vod s volným výtokem)

1,3

1,3

Bionafta z palmového oleje (proces se zachycováním metanu v lisovně oleje)

1,3

1,3

Bionafta z použitého kuchyňského oleje

1,3

1,3

Živočišné tuky získané z produkce bionafty (*6)

1,3

1,3

Hydrogenačně upravený rostlinný olej z řepky

1,2

1,2

Hydrogenačně upravený rostlinný olej ze slunečnic

1,2

1,2

Hydrogenačně upravený rostlinný olej ze sójových bobů

1,2

1,2

Hydrogenačně upravený olej z palmového oleje (nádrž odpadových vod s volným výtokem)

1,2

1,2

Hydrogenačně upravený rostlinný olej z palmového oleje (proces se zachycováním metanu v lisovně oleje)

1,2

1,2

Hydrogenačně upravený olej z použitého kuchyňského oleje

1,2

1,2

Hydrogenačně upravený olej z živočišných tuků získaný ze škvaření (*6)

1,2

1,2

Čistý rostlinný olej z řepky

0,8

0,8

Čistý rostlinný olej ze slunečnic

0,8

0,8

Čistý rostlinný olej ze sójových bobů

0,8

0,8

Čistý rostlinný olej z palmového oleje (nádrž odpadových vod s volným výtokem)

0,8

0,8

Čistý rostlinný olej z palmového oleje (proces se zachycováním metanu v lisovně oleje)

0,8

0,8

Čistý olej z použitého kuchyňského oleje

0,8

0,8

Souhrnné hodnoty pro pěstování, zpracování, přepravu a distribuci

Způsob výroby biopaliva nebo biokapaliny

Emise skleníkových plynů – typizovaná hodnota

(g CO2eq/MJ)

Emise skleníkových plynů – standardizovaná hodnota

(g CO2eq/MJ)

Etanol z řepy cukrové (bez bioplynu získaného z kalu, zemní plyn jako procesní palivo v konvenčním kotli)

30,7

38,2

Etanol z řepy cukrové (s bioplynem získaným z kalu, zemní plyn jako procesní palivo v konvenčním kotli)

21,6

25,5

Etanol z řepy cukrové (bez bioplynu získaného z kalu, zemní plyn jako procesní palivo v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (*7))

25,1

30,4

Etanol z řepy cukrové (s bioplynem získaným z kalu, zemní plyn jako procesní palivo v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (*7))

19,5

22,5

Etanol z řepy cukrové (bez bioplynu získaného z kalu, hnědé uhlí jako procesní palivo v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (*7))

39,3

50,2

Etanol z řepy cukrové (s bioplynem získaným z kalu, hnědé uhlí jako procesní palivo v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (*7))

27,6

33,9

Etanol z kukuřice (zemní plyn jako procesní palivo v konvenčním kotli)

48,5

56,8

Etanol z kukuřice (zemní plyn jako procesní palivo v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (*7))

42,5

48,5

Etanol z kukuřice (hnědé uhlí jako procesní palivo v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (*7))

56,3

67,8

Etanol z kukuřice (zbytkový materiál z lesa jako procesní palivo v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (*7))

29,5

30,3

Etanol z obilovin jiných než kukuřice (zemní plyn jako procesní palivo v konvenčním kotli)

50,2

58,5

Etanol z obilovin jiných než kukuřice (zemní plyn jako procesní palivo v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (*7))

44,3

50,3

Etanol z obilovin jiných než kukuřice (hnědé uhlí jako procesní palivo v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (*7))

59,5

71,7

Etanol z obilovin jiných než kukuřice (zbytkový materiál z lesa jako procesní palivo v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (*7))

30,7

31,4

Etanol z cukrové třtiny

28,1

28,6

Podíl z obnovitelných zdrojů u ETBE

Stejné jako u použitého způsobu výroby etanolu

Podíl z obnovitelných zdrojů u TAEE

Stejné jako u použitého způsobu výroby etanolu

Bionafta z řepky

45,5

50,1

Bionafta ze slunečnice

40,0

44,7

Bionafta ze sójových bobů

42,2

47,0

Bionafta z palmového oleje (nádrž odpadových vod s volným výtokem)

63,5

75,7

Bionafta z palmového oleje (proces se zachycováním metanu v lisovně oleje)

46,3

51,6

Bionafta z použitého kuchyňského oleje

11,2

14,9

Živočišné tuky získané z produkce bionafty (*8)

15,3

20,8

Hydrogenačně upravený rostlinný olej z řepky

45,8

50,1

Hydrogenačně upravený rostlinný olej ze slunečnic

39,4

43,6

Hydrogenačně upravený rostlinný olej ze sójových bobů

42,2

46,5

Hydrogenačně upravený olej z palmového oleje (nádrž odpadových vod s volným výtokem)

62,2

73,3

Hydrogenačně upravený rostlinný olej z palmového oleje (proces se zachycováním metanu v lisovně oleje)

44,1

48,0

Hydrogenačně upravený olej z použitého kuchyňského oleje

11,9

16,0

Hydrogenačně upravený olej z živočišných tuků získaný ze škvaření (*8)

16,0

21,8

Čistý rostlinný olej z řepky

38,5

40,0

Čistý rostlinný olej ze slunečnic

32,7

34,3

Čistý rostlinný olej ze sójových bobů

35,2

36,9

Čistý rostlinný olej z palmového oleje (nádrž odpadových vod s volným výtokem)

56,3

65,4

Čistý rostlinný olej z palmového oleje (proces se zachycováním metanu v lisovně oleje)

38,4

57,2

Čistý olej z použitého kuchyňského oleje

2,0

2,2

E.   ODHADOVANÉ ROZLOŽENÉ STANDARDIZOVANÉ HODNOTY PRO BUDOUCÍ PALIVA A BIOKAPALINY, KTERÉ NEBYLY V ROCE 2016 NA TRHU NEBO BYLY NA TRHU POUZE V ZANEDBATELNÉM MNOŽSTVÍ

Rozložené standardní hodnoty pro pěstování: „eec“ podle definice v části C této přílohy, včetně emisí N2O (včetně štěpkování odpadního dřeva nebo cíleně pěstovaných energetických dřevin)

Způsob výroby biopaliva nebo biokapaliny

Emise skleníkových plynů – typizovaná hodnota

(g CO2eq/MJ)

Emise skleníkových plynů – standardizovaná hodnota

(g CO2eq/MJ)

Etanol z pšeničné slámy

1,8

1,8

Nafta vyrobená z odpadního dřeva Fischerovou-Tropschovou syntézou v samostatném zařízení

3,3

3,3

Motorová nafta vyrobená z cíleně pěstovaných energetických dřevin Fischerovou-Tropschovou syntézou v samostatném zařízení

8,2

8,2

Benzin vyrobený z odpadního dřeva Fischerovou-Tropschovou syntézou v samostatném zařízení

8,2

8,2

Benzin vyrobený z cíleně pěstovaných energetických dřevin Fischerovou-Tropschovou syntézou v samostatném zařízení

12,4

12,4

Dimethylether (DME) z odpadního dřeva vyrobený v samostatném zařízení

3,1

3,1

Dimethylether (DME) z cíleně pěstovaných energetických dřevin vyrobený v samostatném zařízení

7,6

7,6

Metanol z odpadního dřeva vyrobený v samostatném zařízení

3,1

3,1

Metanol z cíleně pěstovaných energetických dřevin vyrobený v samostatném zařízení

7,6

7,6

Motorová nafta vyrobená Fischerovou-Tropschovou syntézou zplyňováním černého louhu integrovaným s výrobou celulózy

2,5

2,5

Benzin vyrobený Fischerovou-Tropschovou syntézou zplyňováním černého louhu integrovaným s výrobou celulózy

2,5

2,5

Dimethylether (DME) vyrobený zplyňováním černého louhu integrovaným s výrobou celulózy

2,5

2,5

Metanol vyrobený zplyňováním černého louhu integrovaným s výrobou celulózy

2,5

2,5

Podíl z obnovitelných zdrojů u MTBE

Stejné jako u použitého způsobu výroby metanolu

Rozložené standardizované hodnoty pro emise N2O z půdy (zahrnuté do rozložených standardních hodnot pro emise z pěstování v tabulce „eec“)

Způsob výroby biopaliva nebo biokapaliny

Emise skleníkových plynů – typizovaná hodnota

(g CO2eq/MJ)

Emise skleníkových plynů – standardizovaná hodnota

(g CO2eq/MJ)

Etanol z pšeničné slámy

0

0

Nafta vyrobená z odpadního dřeva Fischerovou-Tropschovou syntézou v samostatném zařízení

0

0

Motorová nafta vyrobená z cíleně pěstovaných energetických dřevin Fischerovou-Tropschovou syntézou v samostatném zařízení

4,4

4,4

Benzin vyrobený z odpadního dřeva Fischerovou-Tropschovou syntézou v samostatném zařízení

0

0

Benzin vyrobený z cíleně pěstovaných energetických dřevin Fischerovou-Tropschovou syntézou v samostatném zařízení

4,4

4,4

Dimethylether (DME) z odpadního dřeva vyrobený v samostatném zařízení

0

0

Dimethylether (DME) z cíleně pěstovaných energetických dřevin vyrobený v samostatném zařízení

4,1

4,1

Metanol z odpadního dřeva vyrobený v samostatném zařízení

0

0

Metanol z cíleně pěstovaných energetických dřevin vyrobený v samostatném zařízení

4,1

4,1

Motorová nafta vyrobená Fischerovou-Tropschovou syntézou zplyňováním černého louhu integrovaným s výrobou celulózy

0

0

Benzin vyrobený Fischerovou-Tropschovou syntézou zplyňováním černého louhu integrovaným s výrobou celulózy

0

0

Dimethylether (DME) vyrobený zplyňováním černého louhu integrovaným s výrobou celulózy

0

0

Metanol vyrobený zplyňováním černého louhu integrovaným s výrobou celulózy

0

0

Podíl z obnovitelných zdrojů u MTBE

Stejné jako u použitého způsobu výroby metanolu

Rozložené standardizované hodnoty pro zpracování: „ep“ ve smyslu části C této přílohy

Způsob výroby biopaliva nebo biokapaliny

Emise skleníkových plynů – typizovaná hodnota

(g CO2eq/MJ)

Emise skleníkových plynů – standardizovaná hodnota

(g CO2eq/MJ)

Etanol z pšeničné slámy

4,8

6,8

Nafta vyrobená z odpadního dřeva Fischerovou-Tropschovou syntézou v samostatném zařízení

0,1

0,1

Motorová nafta vyrobená z cíleně pěstovaných energetických dřevin Fischerovou-Tropschovou syntézou v samostatném zařízení

0,1

0,1

Benzin vyrobený z odpadního dřeva Fischerovou-Tropschovou syntézou v samostatném zařízení

0,1

0,1

Benzin vyrobený z cíleně pěstovaných energetických dřevin Fischerovou-Tropschovou syntézou v samostatném zařízení

0,1

0,1

Dimethylether (DME) z odpadního dřeva vyrobený v samostatném zařízení

0

0

Dimethylether (DME) z cíleně pěstovaných energetických dřevin vyrobený v samostatném zařízení

0

0

Metanol z odpadního dřeva vyrobený v samostatném zařízení

0

0

Metanol z cíleně pěstovaných energetických dřevin vyrobený v samostatném zařízení

0

0

Motorová nafta vyrobená Fischerovou-Tropschovou syntézou zplyňováním černého louhu integrovaným s výrobou celulózy

0

0

Benzin vyrobený Fischerovou-Tropschovou syntézou zplyňováním černého louhu integrovaným s výrobou celulózy

0

0

Dimethylether (DME) vyrobený zplyňováním černého louhu integrovaným s výrobou celulózy

0

0

Metanol vyrobený zplyňováním černého louhu integrovaným s výrobou celulózy

0

0

Podíl z obnovitelných zdrojů u MTBE

Stejné jako u použitého způsobu výroby metanolu

Rozložené standardizované hodnoty pro přepravu a distribuci: „etd“ ve smyslu části C této přílohy

Způsob výroby biopaliva nebo biokapaliny

Emise skleníkových plynů – typizovaná hodnota

(g CO2eq/MJ)

Emise skleníkových plynů – standardizovaná hodnota

(g CO2eq/MJ)

Etanol z pšeničné slámy

7,1

7,1

Nafta vyrobená z odpadního dřeva Fischerovou-Tropschovou syntézou v samostatném zařízení

10,3

10,3

Motorová nafta vyrobená z cíleně pěstovaných energetických dřevin Fischerovou-Tropschovou syntézou v samostatném zařízení

8,4

8,4

Benzin vyrobený z odpadního dřeva Fischerovou-Tropschovou syntézou v samostatném zařízení

10,3

10,3

Benzin vyrobený z cíleně pěstovaných energetických dřevin Fischerovou-Tropschovou syntézou v samostatném zařízení

8,4

8,4

Dimethylether (DME) z odpadního dřeva vyrobený v samostatném zařízení

10,4

10,4

Dimethylether (DME) z cíleně pěstovaných energetických dřevin vyrobený v samostatném zařízení

8,6

8,6

Metanol z odpadního dřeva vyrobený v samostatném zařízení

10,4

10,4

Metanol z cíleně pěstovaných energetických dřevin vyrobený v samostatném zařízení

8,6

8,6

Motorová nafta vyrobená Fischerovou-Tropschovou syntézou zplyňováním černého louhu integrovaným s výrobou celulózy

7,7

7,7

Benzin vyrobený Fischerovou-Tropschovou syntézou zplyňováním černého louhu integrovaným s výrobou celulózy

7,9

7,9

DME vyrobený zplyňováním černého louhu integrovaným s výrobou celulózy

7,7

7,7

Metanol vyrobený zplyňováním černého louhu integrovaným s výrobou celulózy

7,9

7,9

Podíl z obnovitelných zdrojů u MTBE

Stejné jako u použitého způsobu výroby metanolu

Rozložené standardizované hodnoty pro přepravu a distribuci pouze konečného paliva. Jsou již zahrnuty v tabulce „Emise z přepravy a distribuce „etd“ ve smyslu části C této přílohy, nicméně následující hodnoty jsou užitečné, má-li hospodářský subjekt v úmyslu vykázat pouze skutečné emise z přepravy plodin nebo z přepravy oleje.

Způsob výroby biopaliva nebo biokapaliny

Emise skleníkových plynů – typizovaná hodnota

(g CO2eq/MJ)

Emise skleníkových plynů – standardizovaná hodnota

(g CO2eq/MJ)

Etanol z pšeničné slámy

1,6

1,6

Nafta vyrobená z odpadního dřeva Fischerovou-Tropschovou syntézou v samostatném zařízení

1,2

1,2

Motorová nafta vyrobená z cíleně pěstovaných energetických dřevin Fischerovou-Tropschovou syntézou v samostatném zařízení

1,2

1,2

Benzin vyrobený z odpadního dřeva Fischerovou-Tropschovou syntézou v samostatném zařízení

1,2

1,2

Benzin vyrobený z cíleně pěstovaných energetických dřevin Fischerovou-Tropschovou syntézou v samostatném zařízení

1,2

1,2

Dimethylether (DME) z odpadního dřeva vyrobený v samostatném zařízení

2,0

2,0

DME z cíleně pěstovaných energetických dřevin vyrobený v samostatném zařízení

2,0

2,0

Metanol z odpadního dřeva vyrobený v samostatném zařízení

2,0

2,0

Metanol z cíleně pěstovaných energetických dřevin vyrobený v samostatném zařízení

2,0

2,0

Motorová nafta vyrobená Fischerovou-Tropschovou syntézou zplyňováním černého louhu integrovaným s výrobou celulózy

2,0

2,0

Benzin vyrobený Fischerovou-Tropschovou syntézou zplyňováním černého louhu integrovaným s výrobou celulózy

2,0

2,0

DME vyrobený zplyňováním černého louhu integrovaným s výrobou celulózy

2,0

2,0

Metanol vyrobený zplyňováním černého louhu integrovaným s výrobou celulózy

2,0

2,0

Podíl z obnovitelných zdrojů u MTBE

Stejné jako u použitého způsobu výroby metanolu

Souhrnné hodnoty pro pěstování, zpracování, přepravu a distribuci

Způsob výroby biopaliva nebo biokapaliny

Emise skleníkových plynů – typizovaná hodnota

(g CO2eq/MJ)

Emise skleníkových plynů – standardizovaná hodnota

(g CO2eq/MJ)

Etanol z pšeničné slámy

13,7

15,7

Nafta vyrobená z odpadního dřeva Fischerovou-Tropschovou syntézou v samostatném zařízení

13,7

13,7

Motorová nafta vyrobená z cíleně pěstovaných energetických dřevin Fischerovou-Tropschovou syntézou v samostatném zařízení

16,7

16,7

Benzin vyrobený z odpadního dřeva Fischerovou-Tropschovou syntézou v samostatném zařízení

13,7

13,7

Benzin vyrobený z cíleně pěstovaných energetických dřevin Fischerovou-Tropschovou syntézou v samostatném zařízení

16,7

16,7

Dimethylether (DME) z odpadního dřeva vyrobený v samostatném zařízení

13,5

13,5

Dimethylether (DME) z cíleně pěstovaných energetických dřevin vyrobený v samostatném zařízení

16,2

16,2

Metanol z odpadního dřeva vyrobený v samostatném zařízení

13,5

13,5

Metanol z cíleně pěstovaných energetických dřevin vyrobený v samostatném zařízení

16,2

16,2

Motorová nafta vyrobená Fischerovou-Tropschovou syntézou zplyňováním černého louhu integrovaným s výrobou celulózy

10,2

10,2

Benzin vyrobený Fischerovou-Tropschovou syntézou zplyňováním černého louhu integrovaným s výrobou celulózy

10,4

10,4

Dimethylether (DME) vyrobený zplyňováním černého louhu integrovaným s výrobou celulózy

10,2

10,2

Metanol vyrobený zplyňováním černého louhu integrovaným s výrobou celulózy

10,4

10,4

Podíl z obnovitelných zdrojů u MTBE

Stejné jako u použitého způsobu výroby metanolu


(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009 ze dne 21. října 2009 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu a získané produkty, které nejsou určeny k lidské spotřebě, a o zrušení nařízení (ES) č. 1774/2002 (nařízení o vedlejších produktech živočišného původu) (Úř. věst. L 300, 14.11.2009, s. 1).

(2)  Teplo či odpadní teplo se používá k výrobě chlazení (chlazeného vzduchu nebo vody) pomocí absorpčních chladičů. Proto je vhodné vypočítat pouze emise související s vyrobeným teplem, vyjádřené v MJ tepla, bez ohledu na to, zda je konečným použitím tepla skutečné vytápění, nebo chlazení pomocí absorpčních chladičů.

(3)  Vzorec pro výpočet emisí skleníkových plynů z těžby nebo pěstování surovin eec popisuje případy, kdy jsou suroviny přeměněny na paliva během jednoho kroku. U složitějších dodavatelských řetězců je nutné pro výpočet emisí ze skleníkových plynů z těžby nebo pěstování surovin eec provést úpravy pro meziprodukty.

(4)  Takovými důkazy mohou být měření uhlíku v půdě, například prvním měřením před pěstováním a následnými měřeními v pravidelných několikaletých intervalech. V takovém případě, ještě než je k dispozici druhé měření, by se odhadlo zvýšení uhlíku v půdě na základě reprezentativních experimentů nebo půdních modelů. Od dalšího druhého měření by měření představovala základ pro určení existence zvýšení uhlíku v půdě a jejího rozsahu.

(5)  Kvocient získaný vydělením molekulové hmotnosti CO2 (44,010 g/mol) molekulovou hmotností uhlíku (12,011 g/mol) se rovná 3,664.

(6)  Orná půda, jak je vymezena IPCC.

(7)  Trvalé kultury jsou definovány jako víceleté plodiny, jejichž kmen se zpravidla nesklízí ročně, například rychle rostoucí dřeviny pěstované ve výmladkových plantážích a palma olejná.

(8)  Rozhodnutí Komise 2010/335/EU ze dne 10. června 2010 o pokynech pro výpočet zásob uhlíku v půdě pro účely přílohy V směrnice 2009/28/ES (Úř. věst. L 151, 17.6.2010, s. 19).

(9)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/841 ze dne 30. května 2018 o zahrnutí emisí skleníkových plynů a jejich pohlcování v důsledku využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví do rámce politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 a o změně nařízení (EU) č. 525/2013 a rozhodnutí č. 529/2013/EU (Úř. věst. L 156, 19.6.2018, s. 1).

(10)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES ze dne 23. dubna 2009 o geologickém ukládání oxidu uhličitého a o změně směrnice Rady 85/337/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES, 2001/80/ES, 2004/35/ES, 2006/12/ES a 2008/1/ES a nařízení (ES) č. 1013/2006 (Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 114).

(**)  Týká se pouze biopaliv vyrobených z vedlejších živočišných produktů klasifikovaných jako materiál kategorie 1 a 2 v souladu s nařízením (ES) č. 1069/2009, pro které se nezohledňují emise týkající se hygienizace jako součásti škvaření.

(**)  

Poznámka: týká se pouze biopaliv vyrobených z vedlejších živočišných produktů klasifikovaných jako materiál kategorie 1 a 2 v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009, pro které se nezohledňují emise týkající se hygienizace jako součásti škvaření.

(*1)  Standardizované hodnoty pro procesy využívající kogenerační jednotku platí pouze tehdy, pokud veškeré procesní teplo dodává kogenerační jednotka.

(*2)  

Poznámka: týká se pouze biopaliv vyrobených z vedlejších živočišných produktů klasifikovaných jako materiál kategorie 1 a 2 v souladu s nařízením (ES) č. 1069/2009, pro které se nezohledňují emise týkající se hygienizace jako součásti škvaření.

(**)  

Poznámka: týká se pouze biopaliv vyrobených z vedlejších živočišných produktů klasifikovaných jako materiál kategorie 1 a 2 v souladu s nařízením (ES) č. 1069/2009, pro které se nezohledňují emise týkající se hygienizace jako součásti škvaření.

(*3)  Standardizované hodnoty pro procesy využívající kogenerační jednotku platí pouze tehdy, pokud veškeré procesní teplo dodává kogenerační jednotka.

(*4)  

Poznámka: týká se pouze biopaliv vyrobených z vedlejších živočišných produktů klasifikovaných jako materiál kategorie 1 a 2 v souladu s nařízením (ES) č. 1069/2009, pro které se nezohledňují emise týkající se hygienizace jako součásti škvaření.

(*5)  Standardizované hodnoty pro procesy využívající kogenerační jednotku platí pouze tehdy, pokud veškeré procesní teplo dodává kogenerační jednotka.

(*6)  

Poznámka: týká se pouze biopaliv vyrobených z vedlejších živočišných produktů klasifikovaných jako materiál kategorie 1 a 2 v souladu s nařízením (ES) č. 1069/2009, pro které se nezohledňují emise týkající se hygienizace jako součásti škvaření.

(*7)  Standardizované hodnoty pro procesy využívající kogenerační jednotku platí pouze tehdy, pokud veškeré procesní teplo dodává kogenerační jednotka.

(*8)  

Poznámka: týká se pouze biopaliv vyrobených z vedlejších živočišných produktů klasifikovaných jako materiál kategorie 1 a 2 v souladu s nařízením (ES) č. 1069/2009, pro které se nezohledňují emise týkající se hygienizace jako součásti škvaření.


PŘÍLOHA VI

PRAVIDLA PRO VÝPOČET DOPADŮ SKLENÍKOVÝCH PLYNŮ Z PALIV Z BIOMASY A REFERENČNÍCH FOSILNÍCH PALIV

A.   Typizované a standardizované hodnoty úspor emisí skleníkových plynů pro paliva z biomasy, jsou-li vyrobena s nulovými čistými emisemi uhlíku ze změny ve využívání půdy

DŘEVNÍ ŠTĚPKA

Systém výroby paliva z biomasy

Přepravní vzdálenost

Úspory emisí skleníkových plynů – typizovaná hodnota

Úspory emisí skleníkových plynů – standardizovaná hodnota

Teplo

Elektřina

Teplo

Elektřina

Dřevní štěpka ze zbytků z lesnictví

1 až 500 km

93 %

89 %

91 %

87 %

500 až 2 500 km

89 %

84 %

87 %

81 %

2 500 až 10 000 km

82 %

73 %

78 %

67 %

Nad 10 000 km

67 %

51 %

60 %

41 %

Dřevní štěpka z rychle rostoucích dřevin pěstovaných ve výmladkových plantážích (eukalyptus)

2 500 až 10 000 km

77 %

65 %

73 %

60 %

Dřevní štěpka z rychle rostoucích dřevin pěstovaných ve výmladkových plantážích (topol – s hnojením)

1 až 500 km

89 %

83 %

87 %

81 %

500 až 2 500 km

85 %

78 %

84 %

76 %

2 500 až 10 000 km

78 %

67 %

74 %

62 %

Nad 10 000 km

63 %

45 %

57 %

35 %

Dřevní štěpka z rychle rostoucích dřevin pěstovaných ve výmladkových plantážích (topol – bez hnojení)

1 až 500 km

91 %

87 %

90 %

85 %

500 až 2 500 km

88 %

82 %

86 %

79 %

2 500 až 10 000 km

80 %

70 %

77 %

65 %

Nad 10 000 km

65 %

48 %

59 %

39 %

Dřevní štěpka z kmenoviny

1 až 500 km

93 %

89 %

92 %

88 %

500 až 2 500 km

90 %

85 %

88 %

82 %

2 500 až 10 000 km

82 %

73 %

79 %

68 %

Nad 10 000 km

67 %

51 %

61 %

42 %

Dřevní štěpka z průmyslových zbytků

1 až 500 km

94 %

92 %

93 %

90 %

500 až 2 500 km

91 %

87 %

90 %

85 %

2 500 až 10 000 km

83 %

75 %

80 %

71 %

Nad 10 000 km

69 %

54 %

63 %

44 %


DŘEVĚNÉ PELETY (*1)

Systém výroby paliva z biomasy

Přepravní vzdálenost

Úspory emisí skleníkových plynů – typizovaná hodnota

Úspory emisí skleníkových plynů – standardizovaná hodnota

Teplo

Elektřina

Teplo

Elektřina

Dřevěné brikety nebo pelety ze zbytků z lesnictví

Situace 1

1 až 500 km

58 %

37 %

49 %

24 %

500 až 2 500 km

58 %

37 %

49 %

25 %

2 500 až 10 000 km

55 %

34 %

47 %

21 %

Nad 10 000 km

50 %

26 %

40 %

11 %

Situace 2a

1 až 500 km

77 %

66 %

72 %

59 %

500 až 2 500 km

77 %

66 %

72 %

59 %

2 500 až 10 000 km

75 %

62 %

70 %

55 %

Nad 10 000 km

69 %

54 %

63 %

45 %

Situace 3a

1 až 500 km

92 %

88 %

90 %

85 %

500 až 2 500 km

92 %

88 %

90 %

86 %

2 500 až 10 000 km

90 %

85 %

88 %

81 %

Nad 10 000 km

84 %

76 %

81 %

72 %

Dřevěné brikety nebo pelety z rychle rostoucích dřevin pěstovaných ve výmladkových plantážích (eukalyptus)

Situace 1

2 500 až 10 000 km

52 %

28 %

43 %

15 %

Situace 2a

2 500 až 10 000 km

70 %

56 %

66 %

49 %

Situace 3a

2 500 až 10 000 km

85 %

78 %

83 %

75 %

Dřevěné brikety nebo pelety z rychle rostoucích dřevin pěstovaných ve výmladkových plantážích (topol – s hnojením)

Situace 1

1 až 500 km

54 %

32 %

46 %

20 %

500 až 10 000 km

52 %

29 %

44 %

16 %

Nad 10 000 km

47 %

21 %

37 %

7 %

Situace 2a

1 až 500 km

73 %

60 %

69 %

54 %

500 až 10 000 km

71 %

57 %

67 %

50 %

Nad 10 000 km

66 %

49 %

60 %

41 %

Situace 3a

1 až 500 km

88 %

82 %

87 %

81 %

500 až 10 000 km

86 %

79 %

84 %

77 %

Nad 10 000 km

80 %

71 %

78 %

67 %

Dřevěné brikety nebo pelety z výmladkových plantáží (topol – bez hnojení)

Situace 1

1 až 500 km

56 %

35 %

48 %

23 %

500 až 10 000 km

54 %

32 %

46 %

20 %

Nad 10 000 km

49 %

24 %

40 %

10 %

Situace 2a

1 až 500 km

76 %

64 %

72 %

58 %

500 až 10 000 km

74 %

61 %

69 %

54 %

Nad 10 000 km

68 %

53 %

63 %

45 %

Situace 3a

1 až 500 km

91 %

86 %

90 %

85 %

500 až 10 000 km

89 %

83 %

87 %

81 %

Nad 10 000 km

83 %

75 %

81 %

71 %

Kmenovina

Situace 1

1 až 500 km

57 %

37 %

49 %

24 %

500 až 2 500 km

58 %

37 %

49 %

25 %

2 500 až 10 000 km

55 %

34 %

47 %

21 %

Nad 10 000 km

50 %

26 %

40 %

11 %

Situace 2a

1 až 500 km

77 %

66 %

73 %

60 %

500 až 2 500 km

77 %

66 %

73 %

60 %

2 500 až 10 000 km

75 %

63 %

70 %

56 %

Nad 10 000 km

70 %

55 %

64 %

46 %

Situace 3a

1 až 500 km

92 %

88 %

91 %

86 %

500 až 2 500 km

92 %

88 %

91 %

87 %

2 500 až 10 000 km

90 %

85 %

88 %

83 %

Nad 10 000 km

84 %

77 %

82 %

73 %

Dřevěné brikety nebo pelety ze zbytků z dřevozpracujícího průmyslu

Situace 1

1 až 500 km

75 %

62 %

69 %

55 %

500 až 2 500 km

75 %

62 %

70 %

55 %

2 500 až 10 000 km

72 %

59 %

67 %

51 %

Nad 10 000 km

67 %

51 %

61 %

42 %

Situace 2a

1 až 500 km

87 %

80 %

84 %

76 %

500 až 2 500 km

87 %

80 %

84 %

77 %

2 500 až 10 000 km

85 %

77 %

82 %

73 %

Nad 10 000 km

79 %

69 %

75 %

63 %

Situace 3a

1 až 500 km

95 %

93 %

94 %

91 %

500 až 2 500 km

95 %

93 %

94 %

92 %

2 500 až 10 000 km

93 %

90 %

92 %

88 %

Nad 10 000 km

88 %

82 %

85 %

78 %


ZEMĚDĚLSKÉ POSTUPY

Systém výroby paliva z biomasy

Přepravní vzdálenost

Úspory emisí skleníkových plynů – typizovaná hodnota

Úspory emisí skleníkových plynů – standardizovaná hodnota

Teplo

Elektřina

Teplo

Elektřina

Zemědělské zbytky o hustotě < 0,2 t/m3  (*2)

1 až 500 km

95 %

92 %

93 %

90 %

500 až 2 500 km

89 %

83 %

86 %

80 %

2 500 až 10 000 km

77 %

66 %

73 %

60 %

Nad 10 000 km

57 %

36 %

48 %

23 %

Zemědělské zbytky o hustotě > 0,2 t/m3  (*3)

1 až 500 km

95 %

92 %

93 %

90 %

500 až 2 500 km

93 %

89 %

92 %

87 %

2 500 až 10 000 km

88 %

82 %

85 %

78 %

Nad 10 000 km

78 %

68 %

74 %

61 %

Slámové pelety

1 až 500 km

88 %

82 %

85 %

78 %

500 až 10 000 km

86 %

79 %

83 %

74 %

Nad 10 000 km

80 %

70 %

76 %

64 %

Brikety z bagasy

500 až 10 000 km

93 %

89 %

91 %

87 %

Nad 10 000 km

87 %

81 %

85 %

77 %

Palmojádrový extrahovaný šrot (moučka)

Nad 10 000 km

20 %

-18 %

11 %

- 33 %

Palmojádrový extrahovaný šrot (moučka) (nulové emise CH4 z lisovny oleje)

Nad 10 000 km

46 %

20 %

42 %

14 %


BIOPLYN NA ELEKTŘINU (*4)

Systém výroby bioplynu

Technologické řešení

Úspory emisí skleníkových plynů – typizovaná hodnota

Úspory emisí skleníkových plynů – standardizovaná hodnota

Vlhká mrva (1)

Situace 1

Otevřený digestát (2)

146 %

94 %

Uzavřený digestát (3)

246 %

240 %

Situace 2

Otevřený digestát

136 %

85 %

Uzavřený digestát

227 %

219 %

Situace 3

Otevřený digestát

142 %

86 %

Uzavřený digestát

243 %

235 %

Celá rostlina kukuřice (4)

Situace 1

Otevřený digestát

36 %

21 %

Uzavřený digestát

59 %

53 %

Situace 2

Otevřený digestát

34 %

18 %

Uzavřený digestát

55 %

47 %

Situace 3

Otevřený digestát

28 %

10 %

Uzavřený digestát

52 %

43 %

Biologický odpad

Situace 1

Otevřený digestát

47 %

26 %

Uzavřený digestát

84 %

78 %

Situace 2

Otevřený digestát

43 %

21 %

Uzavřený digestát

77 %

68 %

Situace 3

Otevřený digestát

38 %

14 %

Uzavřený digestát

76 %

66 %


BIOPLYN NA ELEKTŘINU – SMĚSI MRVY A KUKUŘICE

Systém výroby bioplynu

Technologické řešení

Úspory emisí skleníkových plynů – typizovaná hodnota

Úspory emisí skleníkových plynů – standardizovaná hodnota

Mrva – kukuřice

80 % – 20 %

Situace 1

Otevřený digestát

72 %

45 %

Uzavřený digestát

120 %

114 %

Situace 2

Otevřený digestát

67 %

40 %

Uzavřený digestát

111 %

103 %

Situace 3

Otevřený digestát

65 %

35 %

Uzavřený digestát

114 %

106 %

Mrva – kukuřice

70 % – 30 %

Situace 1

Otevřený digestát

60 %

37 %

Uzavřený digestát

100 %

94 %

Situace 2

Otevřený digestát

57 %

32 %

Uzavřený digestát

93 %

85 %

Situace 3

Otevřený digestát

53 %

27 %

Uzavřený digestát

94 %

85 %

Mrva – kukuřice

60 % – 40 %

Situace 1

Otevřený digestát

53 %

32 %

Uzavřený digestát

88 %

82 %

Situace 2

Otevřený digestát

50 %

28 %

Uzavřený digestát

82 %

73 %

Situace 3

Otevřený digestát

46 %

22 %

Uzavřený digestát

81 %

72 %


BIOMETAN PRO PŘEPRAVU (*5)

Systém výroby biometanu

Technologické řešení

Úspory emisí skleníkových plynů – typizovaná hodnota

Úspory emisí skleníkových plynů – standardizovaná hodnota

Vlhká mrva

Otevřený digestát, bez spalování odpadních plynů

117 %

72 %

Otevřený digestát, spalování odpadních plynů

133 %

94 %

Uzavřený digestát, bez spalování odpadních plynů

190 %

179 %

Uzavřený digestát, spalování odpadních plynů

206 %

202 %

Celá rostlina kukuřice

Otevřený digestát, bez spalování odpadních plynů

35 %

17 %

Otevřený digestát, spalování odpadních plynů

51 %

39 %

Uzavřený digestát, bez spalování odpadních plynů

52 %

41 %

Uzavřený digestát, spalování odpadních plynů

68 %

63 %

Biologický odpad

Otevřený digestát, bez spalování odpadních plynů

43 %

20 %

Otevřený digestát, spalování odpadních plynů

59 %

42 %

Uzavřený digestát, bez spalování odpadních plynů

70 %

58 %

Uzavřený digestát, spalování odpadních plynů

86 %

80 %


BIOMETAN – SMĚSI MRVY A KUKUŘICE (*6)

Systém výroby biometanu

Technologické řešení

Úspory emisí skleníkových plynů – typizovaná hodnota

Úspory emisí skleníkových plynů – standardizovaná hodnota

Mrva – kukuřice

80 % – 20 %

Otevřený digestát, bez spalování odpadních plynů (5)

62 %

35 %

Otevřený digestát, spalování odpadních plynů (6)

78 %

57 %

Uzavřený digestát, bez spalování odpadních plynů

97 %

86 %

Uzavřený digestát, spalování odpadních plynů

113 %

108 %

Mrva – kukuřice

70 % – 30 %

Otevřený digestát, bez spalování odpadních plynů

53 %

29 %

Otevřený digestát, spalování odpadních plynů

69 %

51 %

Uzavřený digestát, bez spalování odpadních plynů

83 %

71 %

Uzavřený digestát, spalování odpadních plynů

99 %

94 %

Mrva – kukuřice

60 % – 40 %

Otevřený digestát, bez spalování odpadních plynů

48 %

25 %

Otevřený digestát, spalování odpadních plynů

64 %

48 %

Uzavřený digestát, bez spalování odpadních plynů

74 %

62 %

Uzavřený digestát, spalování odpadních plynů

90 %

84 %

B.   METODIKA

1.

Emise skleníkových plynů z výroby a používání paliv z biomasy se vypočítají takto:

a)

emise skleníkových plynů z výroby a použití paliv z biomasy před přeměnou na elektřinu, vytápění a chlazení se vypočítají z tohoto vzorce:

E = eec + el + ep + etd + eu – esca – eccs – eccr,

kde:

E

=

celkové emise z výroby paliva před přeměnou energie;

eec

=

emise z těžby nebo pěstování surovin;

el

=

anualizované emise ze změn v zásobě uhlíku vyvolaných změnami ve využívání půdy;

ep

=

emise ze zpracování;

etd

=

emise z přepravy a distribuce;

eu

=

emise z používání daného paliva;

esca

=

úspory emisí vyvolané nahromaděním uhlíku v půdě díky zdokonaleným zemědělským postupům;

eccs

=

úspory emisí v důsledku zachycování a geologického ukládání CO2; a

eccr

=

úspory emisí v důsledku zachycování a náhrady CO2.

Emise z výroby strojního a jiného vybavení se neberou v úvahu;

b)

v případě společné digesce různých substrátů v zařízení na výrobu bioplynu či biometanu se typizované a standardizované hodnoty emisí skleníkových plynů vypočítají z tohoto vzorce:

Formula

kde

E

=

emise skleníkových plynů na MJ bioplynu nebo biometanu vyrobeného ze společné digesce vymezené směsi substrátů;

Sn

=

podíl suroviny n na energetickém obsahu;

En

=

emise v g CO2/MJ u způsobu výroby n uvedeného v části D této přílohy (*)

Formula

kde

Pn

=

energetická výtěžnost [MJ] na kilogram vlhkých surovin n (**);

Wn

=

váhový faktor substrátu n, který je definován takto:

Formula

kde

In

=

roční vstup do reaktoru pro substrát n [t čerstvé hmoty]

AMn

=

průměrná roční vlhkost substrátu n [kg vody / kg čerstvé hmoty]

SMn

=

standardní vlhkost substrátu n (***).

(*)

U chlévské mrvy používané jako substrát se přidá bonus ve výši 45 g CO2eq/MJ mrvy (-54 kg CO2eq/t čerstvé hmoty) za zdokonalené zemědělské postupy a hospodaření s mrvou.

(**)

Pro výpočet typizovaných a standardizovaných hodnot se použijí tyto hodnoty Pn:

 

P (kukuřice): 4,16 [MJ bioplynu/kg vlhké kukuřice při 65 % vlhkosti]

 

P (mrva): 0,50 [MJ bioplynu/kg vlhké kukuřice při 90 % vlhkosti]

 

P (biologický odpad) 3,41 [MJ bioplynu/kg vlhkého biologického odpadu při 76 % vlhkosti]

(***)

Použijí se tyto hodnoty standardní vlhkosti substrátu SMn:

 

SM (kukuřice): 0,65 [kg vody/kg čerstvé hmoty]

 

SM (mrva): 0,90 [kg vody/kg čerstvé hmoty]

 

SM (biologický odpad): 0,76 [kg vody/kg čerstvé hmoty]

c)

V případě společné digesce substrátů n v zařízení na výrobu bioplynu pro účely výroby elektřiny nebo biometanu se skutečné emise skleníkových plynů u bioplynu a biometanu vypočtou z tohoto vzorce:

Formula

kde

E

=

celkové emise z výroby bioplynu a biometanu před přeměnou energie;

Sn

=

podíl suroviny n v podílu vstupu do reaktoru;

eec,n

=

emise z těžby nebo pěstování suroviny n;

etd, suroviny,n

=

emise z přepravy suroviny n do reaktoru;

el,n

=

anualizované emise ze změn v zásobě uhlíku vyvolaných změnami ve využívání půdy u suroviny n;

esca

=

úspory emisí díky zdokonaleným zemědělským postupům u suroviny n (*);

ep

=

emise ze zpracování;

etd,produkt

=

emise z přepravy a distribuce bioplynu nebo biometanu;

eu

=

emise z použitého paliva, tedy skleníkové plyny emitované v průběhu spalování;

eccs

=

úspory emisí v důsledku zachycování a geologického ukládání CO2; a

eccr

=

úspory emisí v důsledku zachycování a náhrady CO2.

(*)

Pro esca bonus v hodnotě 45 g CO2eq /MJ mrvy za zdokonalené zemědělské postupy a hospodaření s mrvou, je-li chlévská mrva používána jako substrát pro výrobu bioplynu a biometanu.

d)

emise skleníkových plynů z použití paliv z biomasy při výrobě elektřiny, tepla nebo chlazení, včetně přeměny energie na elektřinu, teplo nebo chlazení, se vypočítají takto:

i)

u zařízení na výrobu energie zajišťujících pouze dodávky tepla:

Formula

ii)

zařízení na výrobu energie zajišťující pouze dodávky elektřiny:

Formula

kde

ECh,el

=

celkové emise skleníkových plynů z konečné energetické komodity;

E

=

celkové emise skleníkových plynů z paliva před závěrečnou konverzí;

ηel

=

elektrická účinnost, definovaná jako roční výroba elektřiny děleno ročním vstupem paliva na základě jeho energetického obsahu;

ηh

=

účinnost tepla, definovaná jako roční výroba užitečného tepla děleno ročním vstupem paliva na základě jeho energetického obsahu;

iii)

v případě elektřiny nebo mechanické energie pocházející ze zařízení na výrobu energie, která zajišťují dodávky užitečného tepla společně s dodávkami elektřiny nebo mechanické energie:

Formula

iv)

v případě užitečného tepla pocházejícího ze zařízení na výrobu energie, která zajišťují dodávky tepla společně s dodávkami elektřiny nebo mechanické energie:

Formula

kde

EC h,el

=

celkové emise skleníkových plynů z konečné energetické komodity;

E

=

celkové emise skleníkových plynů z paliva před závěrečnou konverzí;

ηel

=

elektrická účinnost, definovaná jako roční výroba elektřiny děleno ročním vstupem paliva na základě jeho energetického obsahu;

ηh

=

účinnost tepla, definovaná jako roční výroba užitečného tepla děleno ročním vstupem paliva na základě jeho energetického obsahu;

Cel

=

podíl exergie na elektřině nebo mechanické energii, stanovený na 100 % (Cel = 1);

Ch

=

účinnost Carnotova cyklu (podíl exergie na užitečném teple).

Účinnost Carnotova cyklu, Ch, pro užitečné teplo při rozdílných teplotách je definována jako:

Formula

kde

Th

=

teplota měřená jako absolutní teplota (v kelvinech) užitečného tepla v místě dodání;

T0

=

teplota okolí, stanovená na 273,15 kelvinu (rovná se 0 °C).

Je-li přebytečné teplo vyváženo pro účely vytápění budov, při teplotě nižší než 150 °C (423,15 kelvinu), lze Ch alternativně definovat takto:

Ch

=

účinnost Carnotova cyklu pro teplo při teplotě 150 °C (423,15 kelvinu), která činí: 0,3546.

Pro účely tohoto výpočtu se rozumí:

i)

„kombinovanou výrobou tepla a elektřiny“ současná výroba tepelné energie a elektřiny nebo mechanické energie v jednom procesu;

ii)

„užitečným teplem“ teplo vyrobené k uspokojení ekonomicky odůvodněné poptávky po teplu k vytápění nebo chlazení;

iii)

„ekonomicky odůvodněnou poptávkou“ poptávka, která nepřekračuje potřeby tepla nebo chlazení a která by byla jinak uspokojována za tržních podmínek.

2.

Emise skleníkových plynů z paliv z biomasy se vyjádří tímto způsobem:

a)

emise skleníkových plynů z paliv biomasy E se vyjadřují v gramech ekvivalentu CO2 na MJ paliva biomasy, g CO2eq/MJ;

b)

emise skleníkových plynů z tepla nebo elektřiny, které byly vyrobeny z paliv z biomasy, EC, se vyjadřují v gramech ekvivalentu CO2 na MJ konečné energetické komodity (tepla nebo elektřiny), g CO2eq/MJ.

Je-li vedle vytápění a chlazení kombinovaně vyráběna i elektřina, emise se rozdělí mezi teplo a elektřinu (podle bodu 1 písm. d)), bez ohledu na to, zda je teplo je skutečně využíváno za účelem vytápění nebo chlazení. (7)

Pokud se emise skleníkových plynů z těžby nebo pěstování surovin, eec, vyjadřují v g CO2eq/ t suchých surovin, převod na gramy ekvivalentu CO2 na MJ paliva, g CO2eq/MJ, se vypočte takto (8):

Formula

kde

Formula

Formula

emise na tunu suchých surovin se vypočtou tímto způsobem:

Formula

3.

Úspory emisí skleníkových plynů z paliv z biomasy se vypočtou takto:

a)

úspory emisí skleníkových plynů z paliv z biomasy používaných jako paliva používaná v odvětví dopravy:

ÚSPORY = (E F(t) – E B)/E F(t),

kde

EB

=

celkové emise z paliv z biomasy používaných jako paliva používaná v odvětví dopravy a

EF(t)

=

celkové emise z referenčního fosilního paliva pro dopravu;

b)

úspory emisí skleníkových plynů při výrobě tepla, chlazení a výrobě elektřiny z paliv z biomasy:

ÚSPORY = (ECF(h&c,el) – ECB(h&c,el))/ECF (h&c,el),

kde

ECB(h&c,el)

=

celkové emise z tepla nebo elektřiny;

ECF(h&c,el)

=

celkové emise z referenčního fosilního paliva používaného pro užitečné teplo nebo elektřinu.

4.

Skleníkovými plyny zohledněnými pro účely bodu 1 jsou CO2, N2O a CH4. Při výpočtu ekvivalentu CO2 se uvedené plyny hodnotí takto:

 

CO2: 1

 

N2O: 298

 

CH4: 25

5.

Emise pocházející z těžby, sklizně nebo pěstování surovin, eec, zahrnují emise pocházející ze samotného procesu těžby nebo pěstování; ze sběru, sušení a skladování surovin; z odpadu a úniků; a z výroby chemických látek nebo produktů použitých při těžbě nebo pěstování. Zachycování CO2 při pěstování surovin je vyloučeno. Jako alternativu skutečných hodnot emisí lze použít odhady úrovně emisí z pěstování zemědělské biomasy, které je možno získat z regionálních průměrných hodnot u emisí z pěstování zahrnutých do zpráv podle čl. 31 odst. 4 této směrnice nebo z informací o rozložených standardizovaných hodnotách pro pěstování obsažených v této příloze. Jako alternativu skutečných hodnot emisí je při neexistenci příslušných informací v těchto zprávách povoleno vypočítat průměrné hodnoty založené na místních zemědělských postupech, které vycházejí například z údajů o skupinách zemědělských podniků.

Jako alternativu skutečných hodnot emisí lze použít odhady emisí z pěstování a sklizně lesní biomasy, které je možno odvodit použitím průměrných hodnot emisí z pěstování a sklizně vypočtených pro geografické plochy na úrovni členského státu.

6.

Pro účely výpočtu uvedeného v bodu 1 písm. a) se k úsporám emisí na základě lepšího řízení zemědělství esca, jako například přechodu na minimální orbu či bezorebné setí, pěstování lepších plodin či jejich střídání, používání krycích plodin, včetně hospodaření se zbytky plodin, a používání organických pomocných půdních látek (například kompostu nebo digestátu z kvašení mrvy), přihlédne pouze tehdy, pokud byly předloženy spolehlivé a ověřitelné důkazy, že obsah uhlíku v půdě se zvyšuje, nebo se dá rozumně očekávat, že v období, kdy byly dotčené suroviny pěstovány, uvedený obsah vzrostl, přičemž se k emisím přihlédne v případě, kde tyto postupy vedou k vyššímu používání umělých hnojiv a herbicidů (9).

7.

Anualizované hodnoty emisí pocházejících ze změn v zásobě uhlíku vyvolaných změnami ve využívání půdy, el, se vypočítají rozdělením celkových emisí rovnoměrně mezi dvacet let. Pro výpočet těchto emisí se použije tento vzorec:

el = (CSR – CSA) × 3,664 × 1/20 × 1/P – eB(10)

kde

el

=

anualizované emise skleníkových plynů ze změn v zásobě uhlíku vyvolaných změnami ve využívání půdy (vyjádřené jako hmotnost ekvivalentu CO2 na jednotku energie paliva z biomasy). „Orná půda“ (11) a „trvalé kultury“ (12) se považují za jeden způsob využívání půdy;

CSR

=

zásoba uhlíku na jednotku plochy spojená s referenčním využíváním půdy (vyjádřená jako hmotnost (v tunách) uhlíku na jednotku plochy, zahrnující jak půdu, tak vegetaci). Za referenční využívání půdy se považuje využívání půdy v lednu 2008 nebo 20 let před získáním suroviny, přičemž se použije pozdější datum;

CSA

=

zásoba uhlíku na jednotku plochy spojená s aktuálním využíváním půdy (vyjádřená jako hmotnost (v tunách) uhlíku na jednotku plochy, zahrnující jak půdu, tak vegetaci). V případech, kdy dochází k hromadění zásob uhlíku po dobu přesahující jeden rok, se hodnota činitele CSA stanoví jako odhad zásoby na jednotku plochy za období dvaceti let nebo v době zralosti plodiny, přičemž se použije situace, která nastane dříve;

P

=

produktivita plodiny (vyjádřená jako energie z paliva z biomasy na jednotku plochy za rok); a

eB

=

bonus ve výši 29 g CO2eq/MJ paliva z biomasy, pokud je biomasa získávána ze znehodnocené půdy, která prošla obnovou, za podmínek stanovených v bodě 8.

8.

Bonus ve výši 29 g CO2eq/MJ se přidělí, pokud je prokázáno, že daná půda:

a)

nebyla v lednu roku 2008 zemědělsky ani jinak využívána a

b)

je závažným způsobem znehodnocená, včetně takové půdy dříve využívané k zemědělským účelům.

Bonus ve výši 29 g CO2eq/MJ se použije pro období maximálně 20 let od doby, kdy došlo k přeměně půdy na zemědělsky využívanou půdu, za předpokladu, že je zajištěn pravidelný nárůst zásob uhlíku, jakož i značné snížení eroze u půd spadajících do písmene b).

9.

„Půdami závažným způsobem znehodnocenými“ se rozumějí půdy, jež byly po značnou dobu výrazně zasoleny nebo vykazují obzvláště nízký obsah organických látek a jež jsou závažným způsobem erodované.

10.

V souladu s přílohou V částí C bodem 10 této směrnice slouží jako základ pro výpočet uhlíku rozhodnutí Komise 2010/335/EU (13), které stanoví pokyny pro výpočet zásob uhlíku v půdě ve vztahu k této směrnici vycházející z pokynů IPCC z roku 2006 pro národní inventury skleníkových plynů – svazku 4, a v souladu s nařízeními (EU) č. 525/2013 a (EU) 2018/841.

11.

Emise ze zpracování, ep, zahrnují emise z vlastního procesu zpracování; z odpadu a úniků; z výroby chemických látek nebo produktů používaných při zpracování, včetně emisí CO2 odpovídajících obsahu uhlíku ve fosilních vstupech bez ohledu na to zda byl v příslušném postupu spálen, či nikoli.

Při zohlednění spotřeby elektřiny, která není generována přímo v zařízení vyrábějícím pevná nebo plynná paliva z biomasy, se předpokládá, že intenzita emisí skleníkových plynů z výroby a distribuce této elektřiny se rovná průměrné intenzitě emisí při výrobě a distribuci elektřiny v dané oblasti. Odchylně od tohoto pravidla mohou výrobci pro elektřinu vyrobenou samostatným zařízením generujícím elektřinu použít průměrnou hodnotu platnou pro dané zařízení, pokud není připojeno k rozvodné síti.

Emise ze zpracování v příslušných případech zahrnují emise ze sušení prozatímních produktů a materiálů.

12.

Emise z přepravy a distribuce, etd, zahrnují emise pocházející z přepravy surovin a polotovarů i ze skladování a distribuce konečného výrobku. Tento bod se nevztahuje na emise z přepravy a distribuce zohledňované podle bodu 5.

13.

Emise CO2 z použitého paliva, eu, se pokládají u paliv z biomasy za rovné nule. Emise skleníkových plynů jiných než CO2 (CH4 a N2O z použitého paliva musí být zahrnuty do faktoru eu.

14.

Úspory emisí vyvolané zachycením a geologickým ukládáním CO2, eccs, které nebyly již započítány do ep, se omezují na emise, ke kterým nedošlo v důsledku zachycení a ukládání emitovaného CO2 v přímé souvislosti se získáváním, přepravou, zpracováním a distribucí paliva z biomasy, pokud ukládání probíhalo v souladu se směrnicí 2009/31/ES o geologickém ukládání oxidu uhličitého.

15.

Úspory emisí vyvolané zachycením a náhradou CO2, eccr, přímo souvisejí s výrobou paliva z biomasy, jemuž jsou přiřazeny, a omezují se na emise, ke kterým nedošlo v důsledku zachycení CO2, jehož uhlík pochází z biomasy a používá se k nahrazení CO2 z fosilních paliv při výrobě komerčních výrobků a služeb.

16.

Pokud kogenerační jednotka – zajištující teplo nebo elektřinu v procesu výroby paliva z biomasy, pro které se počítají emise – vyrobí přebytečnou elektřinu nebo přebytečné užitečné teplo, rozdělí se emise skleníkových plynů mezi elektřinu a užitečné teplo podle teploty tepla (jež odráží užitnost (užitek) tepla). Užitečná část tepla se zjistí vynásobením jeho energetického obsahu účinností Carnotova cyklu, Ch, použitím tohoto vzorce:

Formula

kde

Th

=

teplota měřená jako absolutní teplota (v kelvinech) užitečného tepla v místě dodání;

T0

=

teplota okolí, stanovená na 273,15 kelvinu (rovná se 0 °C).

Je-li přebytečné teplo vyváženo pro účely vytápění budov, při teplotě nižší než 150 °C (423,15 kelvinu), lze Ch alternativně definovat takto:

Ch

=

účinnost Carnotova cyklu pro teplo při teplotě 150 °C (423,15 kelvinu), která činí: 0,3546.

Pro účely tohoto výpočtu se použijí skutečné účinnosti, definované jako vyrobená roční mechanická energie, elektřina resp. teplo děleno ročním vstupem energie.

Pro účely tohoto výpočtu se rozumí:

a)

„kombinovanou výrobou tepla a elektřiny“ současná výroba tepelné energie a elektřiny nebo mechanické energie v jednom procesu;

b)

„užitečným teplem“ teplo vyrobené k uspokojení ekonomicky odůvodněné poptávky po teplu k vytápění nebo chlazení;

c)

„ekonomicky odůvodněnou poptávkou“ poptávka, která nepřekračuje potřeby tepla nebo chlazení a která by byla jinak uspokojována za tržních podmínek.

17.

V případech, kdy v procesu výroby paliva z biomasy vzniká kombinace paliva, pro které se počítají emise, a jednoho nebo několika dalších produktů („druhotných produktů“), rozdělí se emise skleníkových plynů mezi palivo (nebo jeho odpovídající meziprodukty) a druhotné produkty v poměru k jejich energetickému obsahu (stanovenému u druhotných produktů s výjimkou elektřiny a tepla jako spodní výhřevnost). Intenzita skleníkových plynů přebytečného užitečného tepla nebo přebytečné elektřiny se shoduje s intenzitou skleníkových plynů tepla nebo elektřiny dodaných do procesu výroby paliva z biomasy a určí se na základě výpočtu intenzity skleníkových plynů všech vstupů a emisí, včetně surovin a emisí CH4 a N2O, do a z kogenerační jednotky, kotle či jiného zařízení dodávajícího teplo nebo elektřinu do procesu výroby paliva z biomasy. V případě kombinované výroby elektřiny a tepla se výpočet provádí podle bodu 16.

18.

Pro účely výpočtů uvedených v bodě 17 se emise takto rozdělované počítají jako eec + el + esca + ty podíly ep, etd, eccs a eccr, které se vztahují na výrobní kroky až do výrobního kroku, ve kterém vzniká předmětný druhotný produkt, včetně tohoto kroku. Došlo-li k přiřazení emisí druhotným produktům v některém z předchozích výrobních kroků životního cyklu, použije se pro předmětné účely místo těchto celkových emisí jen podíl těchto emisí přiřazený v posledním z těchto výrobních kroků meziproduktu vyráběného paliva.

V případě bioplynu a biometanu musí být pro účely tohoto výpočtu zohledněny všechny druhotné produkty, které nespadají do oblasti působnosti bodu 7. K odpadům ani zbytkům se žádné emise nepřiřadí. U druhotných produktů, jejichž energetický obsah je záporný, se pokládá energetický obsah pro účely výpočtu za nulový.

Emise skleníkových plynů z odpadů a zbytků, včetně korun stromů a větví, slámy, plev, kukuřičných klasů a ořechových skořápek, a zbytků ze zpracování, včetně surového glycerinu (glycerin, který není rafinován) a bagasy, se považují v celém životním cyklu těchto odpadů a zbytků až do doby jejich získání za nulové bez ohledu na to, zda jsou uvedené odpady a zbytky před přeměnou na konečný produkt zpracovány na prozatímní produkty.

V případě paliv z biomasy vyráběných v jiných rafinériích, než které jsou kombinací zpracovatelských zařízení a kotlů nebo kogeneračních jednotek zajišťujících dodávky tepla nebo elektřiny do zpracovatelského zařízení, je analyzovanou jednotkou pro účely výpočtu podle bodu 17 rafinérie.

19.

V případě paliv z biomasy používaných k výrobě elektřiny se pro účely výpočtu podle bodu 3 jako hodnota ECF(el) referenčního fosilního paliva použije 183 g CO2eq/MJ elektřiny, nebo 212 g CO2eq/MJ elektřiny pro nejvzdálenější regiony.

V případě paliv z biomasy používaných k výrobě užitečného tepla, jakož i k vytápění nebo chlazení se pro účely výpočtu podle bodu 3 jako hodnota ECF(h) referenčního fosilního paliva použije 80 g CO2eq/MJ tepla.

V případě paliv z biomasy používaných k výrobě užitečného tepla, u níž lze prokázat přímou fyzickou náhradu uhlí, se pro účely výpočtu podle bodu 3 jako hodnota ECF(h) referenčního fosilního paliva použije 124 g CO2eq/MJ tepla.

V případě paliv z biomasy používaných jako paliva používaná v odvětví dopravy se pro účely výpočtu podle bodu 3 jako hodnota ECF(t) referenčního fosilního paliva použije 94 g CO2eq/MJ.

C.   ROZLOŽENÉ STANDARDIZOVANÉ HODNOTY PRO PALIVA Z BIOMASY

Dřevěné brikety nebo pelety

Systém výroby paliva z biomasy

Přepravní vzdálenost

Emise skleníkových plynů – typizovaná hodnota

(g CO2eq/MJ)

Emise skleníkových plynů – standardizovaná hodnota

(g CO2eq/MJ)

Pěstování

Zpracování

Přeprava

Jiné emise než emise CO2 z použitého paliva

Pěstování

Zpracování

Přeprava

Jiné emise než emise CO2 z použitého paliva

Dřevní štěpka ze zbytků z lesnictví

1 až 500 km

0,0

1,6

3,0

0,4

0,0

1,9

3,6

0,5

500 až 2 500 km

0,0

1,6

5,2

0,4

0,0

1,9

6,2

0,5

2 500 až 10 000 km

0,0

1,6

10,5

0,4

0,0

1,9

12,6

0,5

Nad 10 000 km

0,0

1,6

20,5

0,4

0,0

1,9

24,6

0,5

Dřevní štěpka z rychle rostoucích dřevin pěstovaných ve výmladkových plantážích (eukalyptus)

2 500 až 10 000 km

4,4

0,0

11,0

0,4

4,4

0,0

13,2

0,5

Dřevní štěpka z rychle rostoucích dřevin pěstovaných ve výmladkových plantážích (topol – s hnojením)

1 až 500 km

3,9

0,0

3,5

0,4

3,9

0,0

4,2

0,5

500 až 2 500 km

3,9

0,0

5,6

0,4

3,9

0,0

6,8

0,5

2 500 až 10 000 km

3,9

0,0

11,0

0,4

3,9

0,0

13,2

0,5

Nad 10 000 km

3,9

0,0

21,0

0,4

3,9

0,0

25,2

0,5

Dřevní štěpka z rychle rostoucích dřevin pěstovaných ve výmladkových plantážích (topol – bez hnojení)

1 až 500 km

2,2

0,0

3,5

0,4

2,2

0,0

4,2

0,5

500 až 2 500 km

2,2

0,0

5,6

0,4

2,2

0,0

6,8

0,5

2 500 až 10 000 km

2,2

0,0

11,0

0,4

2,2

0,0

13,2

0,5

Nad 10 000 km

2,2

0,0

21,0

0,4

2,2

0,0

25,2

0,5

Dřevní štěpka z kmenoviny

1 až 500 km

1,1

0,3

3,0

0,4

1,1

0,4

3,6

0,5

500 až 2 500 km

1,1

0,3

5,2

0,4

1,1

0,4

6,2

0,5

2 500 až 10 000 km

1,1

0,3

10,5

0,4

1,1

0,4

12,6

0,5

Nad 10 000 km

1,1

0,3

20,5

0,4

1,1

0,4

24,6

0,5

Dřevní štěpka ze zbytků z dřevozpracujícího průmyslu

1 až 500 km

0,0

0,3

3,0

0,4

0,0

0,4

3,6

0,5

500 až 2 500 km

0,0

0,3

5,2

0,4

0,0

0,4

6,2

0,5

2 500 až 10 000 km

0,0

0,3

10,5

0,4

0,0

0,4

12,6

0,5

Nad 10 000 km

0,0

0,3

20,5

0,4

0,0

0,4

24,6

0,5

Dřevěné brikety nebo pelety

Systém výroby paliva z biomasy

Přepravní vzdálenost

Emise skleníkových plynů – typizovaná hodnota

(g CO2eq/MJ)

Emise skleníkových plynů – standardizovaná hodnota

(g CO2eq/MJ)

 

 

Pěstování

Zpracování

Přeprava a distribuce

Jiné emise než emise CO2 z použitého paliva

Pěstování

Zpracování

Přeprava a distribuce

Jiné emise než emise CO2 z použitého paliva

Dřevěné brikety nebo pelety ze zbytků z lesnictví (situace 1)

1 až 500 km

0,0

25,8

2,9

0,3

0,0

30,9

3,5

0,3

500 až 2 500 km

0,0

25,8

2,8

0,3

0,0

30,9

3,3

0,3

2 500 až 10 000 km

0,0

25,8

4,3

0,3

0,0

30,9

5,2

0,3

Nad 10 000 km

0,0

25,8

7,9

0,3

0,0

30,9

9,5

0,3

Dřevěné brikety nebo pelety ze zbytků z lesnictví (situace 2a)

1 až 500 km

0,0

12,5

3,0

0,3

0,0

15,0

3,6

0,3

500 až 2 500 km

0,0

12,5

2,9

0,3

0,0

15,0

3,5

0,3

2 500 až 10 000 km

0,0

12,5

4,4

0,3

0,0

15,0

5,3

0,3

Nad 10 000 km

0,0

12,5

8,1

0,3

0,0

15,0

9,8

0,3

Dřevěné brikety nebo pelety ze zbytků z lesnictví (situace 3a)

1 až 500 km

0,0

2,4

3,0

0,3

0,0

2,8

3,6

0,3

500 až 2 500 km

0,0

2,4

2,9

0,3

0,0

2,8

3,5

0,3

2 500 až 10 000 km

0,0

2,4

4,4

0,3

0,0

2,8

5,3

0,3

Nad 10 000 km

0,0

2,4

8,2

0,3

0,0

2,8

9,8

0,3

Dřevěné brikety z rychle rostoucích dřevin pěstovaných ve výmladkových plantážích

(eukalyptus – situace 1)

2 500 až 10 000 km

3,9

24,5

4,3

0,3

3,9

29,4

5,2

0,3

Dřevěné brikety z rychle rostoucích dřevin pěstovaných ve výmladkových plantážích

(eukalyptus – situace 2)

2 500 až 10 000 km

5,0

10,6

4,4

0,3

5,0

12,7

5,3

0,3

Dřevěné brikety z rychle rostoucích dřevin pěstovaných ve výmladkových plantážích

(eukalyptus – situace 3a)

2 500 až 10 000 km

5,3

0,3

4,4

0,3

5,3

0,4

5,3

0,3

Dřevěné brikety z rychle rostoucích dřevin pěstovaných ve výmladkových plantážích

(topol – s hnojením – situace 1)

1 až 500 km

3,4

24,5

2,9

0,3

3,4

29,4

3,5

0,3

500 až 10 000 km

3,4

24,5

4,3

0,3

3,4

29,4

5,2

0,3

Nad 10 000 km

3,4

24,5

7,9

0,3

3,4

29,4

9,5

0,3

Dřevěné brikety z rychle rostoucích dřevin pěstovaných ve výmladkových plantážích

(topol – s hnojením – situace 2a)

1 až 500 km

4,4

10,6

3,0

0,3

4,4

12,7

3,6

0,3

500 až 10 000 km

4,4

10,6

4,4

0,3

4,4

12,7

5,3

0,3

Nad 10 000 km

4,4

10,6

8,1

0,3

4,4

12,7

9,8

0,3

Dřevěné brikety z rychle rostoucích dřevin pěstovaných ve výmladkových plantážích

(topol – s hnojením – situace 3a)

1 až 500 km

4,6

0,3

3,0

0,3

4,6

0,4

3,6

0,3

500 až 10 000 km

4,6

0,3

4,4

0,3

4,6

0,4

5,3

0,3

Nad 10 000 km

4,6

0,3

8,2

0,3

4,6

0,4

9,8

0,3

Dřevěné brikety z rychle rostoucích dřevin pěstovaných ve výmladkových plantážích

(topol – bez hnojení – situace 1)

1 až 500 km

2,0

24,5

2,9

0,3

2,0

29,4

3,5

0,3

500 až 2 500 km

2,0

24,5

4,3

0,3

2,0

29,4

5,2

0,3

2 500 až 10 000 km

2,0

24,5

7,9

0,3

2,0

29,4

9,5

0,3

Dřevěné brikety z rychle rostoucích dřevin pěstovaných ve výmladkových plantážích

(topol – bez hnojení – situace 2a)

1 až 500 km

2,5

10,6

3,0

0,3

2,5

12,7

3,6

0,3

500 až 10 000 km

2,5

10,6

4,4

0,3

2,5

12,7

5,3

0,3

Nad 10 000 km

2,5

10,6

8,1

0,3

2,5

12,7

9,8

0,3

Dřevěné brikety z rychle rostoucích dřevin pěstovaných ve výmladkových plantážích

(topol – bez hnojení – situace 3a)

1 až 500 km

2,6

0,3

3,0

0,3

2,6

0,4

3,6

0,3

500 až 10 000 km

2,6

0,3

4,4

0,3

2,6

0,4

5,3

0,3

Nad 10 000 km

2,6

0,3

8,2

0,3

2,6

0,4

9,8

0,3

Dřevěné brikety nebo pelety z kmenoviny (situace 1)

1 až 500 km

1,1

24,8

2,9

0,3

1,1

29,8

3,5

0,3

500 až 2 500 km

1,1

24,8

2,8

0,3

1,1

29,8

3,3

0,3

2 500 až 10 000 km

1,1

24,8

4,3

0,3

1,1

29,8

5,2

0,3

Nad 10 000 km

1,1

24,8

7,9

0,3

1,1

29,8

9,5

0,3

Dřevěné brikety nebo pelety z kmenoviny (situace 2a)

1 až 500 km

1,4

11,0

3,0

0,3

1,4

13,2

3,6

0,3

500 až 2 500 km

1,4

11,0

2,9

0,3

1,4

13,2

3,5

0,3

2 500 až 10 000 km

1,4

11,0

4,4

0,3

1,4

13,2

5,3

0,3

Nad 10 000 km

1,4

11,0

8,1

0,3

1,4

13,2

9,8

0,3

Dřevěné brikety nebo pelety z kmenoviny (situace 3a)

1 až 500 km

1,4

0,8

3,0

0,3

1,4

0,9

3,6

0,3

500 až 2 500 km

1,4

0,8

2,9

0,3

1,4

0,9

3,5

0,3

2 500 až 10 000 km

1,4

0,8

4,4

0,3

1,4

0,9

5,3

0,3

Nad 10 000 km

1,4

0,8

8,2

0,3

1,4

0,9

9,8

0,3

Dřevěné brikety nebo pelety ze zbytků z dřevozpracujícího průmyslu (situace 1)

1 až 500 km

0,0

14,3

2,8

0,3

0,0

17,2

3,3

0,3

500 až 2 500 km

0,0

14,3

2,7

0,3

0,0

17,2

3,2

0,3

2 500 až 10 000 km

0,0

14,3

4,2

0,3

0,0

17,2

5,0

0,3

Nad 10 000 km

0,0

14,3

7,7

0,3

0,0

17,2

9,2

0,3

Dřevěné brikety nebo pelety ze zbytků z dřevozpracujícího průmyslu (situace 2a)

1 až 500 km

0,0

6,0

2,8

0,3

0,0

7,2

3,4

0,3

500 až 2 500 km

0,0

6,0

2,7

0,3

0,0

7,2

3,3

0,3

2 500 až 10 000 km

0,0

6,0

4,2

0,3

0,0

7,2

5,1

0,3

Nad 10 000 km

0,0

6,0

7,8

0,3

0,0

7,2

9,3

0,3

Dřevěné brikety nebo pelety ze zbytků z dřevozpracujícího průmyslu (situace 3a)

1 až 500 km

0,0

0,2

2,8

0,3

0,0

0,3

3,4

0,3

500 až 2 500 km

0,0

0,2

2,7

0,3

0,0

0,3

3,3

0,3

2 500 až 10 000 km

0,0

0,2

4,2

0,3

0,0

0,3

5,1

0,3

Nad 10 000 km

0,0

0,2

7,8

0,3

0,0

0,3

9,3

0,3

Zemědělské postupy

Výroba paliva z biomasy Systém

Přepravní vzdálenost

Emise skleníkových plynů – typizovaná hodnota (g CO2eq/MJ)

Emise skleníkových plynů – standardizovaná hodnota (g CO2eq/MJ)

 

 

Pěstování

Zpracování

Přeprava a distribuce

Jiné emise než emise CO2 z použitého paliva

Pěstování

Zpracování

Přeprava a distribuce

Jiné emise než emise CO2 z použitého paliva

Zemědělské zbytky o hustotě < 0,2 t/m3

1 až 500 km

0,0

0,9

2,6

0,2

0,0

1,1

3,1

0,3

500 až 2 500 km

0,0

0,9

6,5

0,2

0,0

1,1

7,8

0,3

2 500 až 10 000 km

0,0

0,9

14,2

0,2

0,0

1,1

17,0

0,3

Nad 10 000 km

0,0

0,9

28,3

0,2

0,0

1,1

34,0

0,3

Zemědělské zbytky o hustotě > 0,2 t/m3

1 až 500 km

0,0

0,9

2,6

0,2

0,0

1,1

3,1

0,3

500 až 2 500 km

0,0

0,9

3,6

0,2

0,0

1,1

4,4

0,3

2 500 až 10 000 km

0,0

0,9

7,1

0,2

0,0

1,1

8,5

0,3

Nad 10 000 km

0,0

0,9

13,6

0,2

0,0

1,1

16,3

0,3

Slámové pelety

1 až 500 km

0,0

5,0

3,0

0,2

0,0

6,0

3,6

0,3

500 až 10 000 km

0,0

5,0

4,6

0,2

0,0

6,0

5,5

0,3

Nad 10 000 km

0,0

5,0

8,3

0,2

0,0

6,0

10,0

0,3

Brikety z bagasy

500 až 10 000 km

0,0

0,3

4,3

0,4

0,0

0,4

5,2

0,5

Nad 10 000 km

0,0

0,3

8,0

0,4

0,0

0,4

9,5

0,5

Palmojádrový extrahovaný šrot (moučka)

Nad 10 000 km

21,6

21,1

11,2

0,2

21,6

25,4

13,5

0,3

Palmojádrový extrahovaný šrot (moučka) (nulové emise CH4 z lisovny oleje)

Nad 10 000 km

21,6

3,5

11,2

0,2

21,6

4,2

13,5

0,3

Rozložené standardizované hodnoty pro bioplyn pro výrobu elektřiny

Systém výroby paliva z biomasy

Technologie

TYPIZOVANÁ HODNOTA [g CO2eq/MJ]

STANDARDIZOVANÁ HODNOTA [g CO2eq/MJ]

Pěstování

Zpracování

Jiné emise než emise CO2 z použitého paliva

Přeprava

Kredity na mrvu

Pěstování

Zpracování

Jiné emise než emise CO2 z použitého paliva

Přeprava

Kredity na mrvu

Vlhká mrva (14)

Situace 1

Otevřený digestát

0,0

69,6

8,9

0,8

– 107,3

0,0

97,4

12,5

0,8

– 107,3

Uzavřený digestát

0,0

0,0

8,9

0,8

– 97,6

0,0

0,0

12,5

0,8

– 97,6

Situace 2

Otevřený digestát

0,0

74,1

8,9

0,8

– 107,3

0,0

103,7

12,5

0,8

– 107,3

Uzavřený digestát

0,0

4,2

8,9

0,8

– 97,6

0,0

5,9

12,5

0,8

– 97,6

Situace 3

Otevřený digestát

0,0

83,2

8,9

0,9

– 120,7

0,0

116,4

12,5

0,9

– 120,7

Uzavřený digestát

0,0

4,6

8,9

0,8

– 108,5

0,0

6,4

12,5

0,8

– 108,5

Celá rostlina kukuřice (15)

Situace 1

Otevřený digestát

15,6

13,5

8,9

0.0 (16)

15,6

18,9

12,5

0,0

Uzavřený digestát

15,2

0,0

8,9

0,0

15,2

0,0

12,5

0,0

Situace 2

Otevřený digestát

15,6

18,8

8,9

0,0

15,6

26,3

12,5

0,0

Uzavřený digestát

15,2

5,2

8,9

0,0

15,2

7,2

12,5

0,0

Situace 3

Otevřený digestát

17,5

21,0

8,9

0,0

17,5

29,3

12,5

0,0

Uzavřený digestát

17,1

5,7

8,9

0,0

17,1

7,9

12,5

0,0

Biologický odpad

Situace 1

Otevřený digestát

0,0

21,8

8,9

0,5

0,0

30,6

12,5

0,5

Uzavřený digestát

0,0

0,0

8,9

0,5

0,0

0,0

12,5

0,5

Situace 2

Otevřený digestát

0,0

27,9

8,9

0,5

0,0

39,0

12,5

0,5

Uzavřený digestát

0,0

5,9

8,9

0,5

0,0

8,3

12,5

0,5

Situace 3

Otevřený digestát

0,0

31,2

8,9

0,5

0,0

43,7

12,5

0,5

Uzavřený digestát

0,0

6,5

8,9

0,5

0,0

9,1

12,5

0,5

Rozložené standardizované hodnoty pro biometan

Systém výroby biometanu

Technologické řešení

TYPIZOVANÁ HODNOTA [g CO2eq/MJ]

STANDARDIZOVANÁ HODNOTA [g CO2eq/MJ]

Pěstování

Zpracování

Úprava

Přeprava

Komprese na čerpací stanici

Kredity na mrvu

Pěstování

Zpracování

Úprava

Přeprava

Komprese na čerpací stanici

Kredity na mrvu

Vlhká mrva

Otevřený digestát

Bez spalování odpadních plynů

0,0

84,2

19,5

1,0

3,3

– 124,4

0,0

117,9

27,3

1,0

4,6

– 124,4

Spalování odpadních plynů

0,0

84,2

4,5

1,0

3,3

– 124,4

0,0

117,9

6,3

1,0

4,6

– 124,4

Uzavřený digestát

Bez spalování odpadních plynů

0,0

3,2

19,5

0,9

3,3

– 111,9

0,0

4,4

27,3

0,9

4,6

– 111,9

Spalování odpadních plynů

0,0

3,2

4,5

0,9

3,3

– 111,9

0,0

4,4

6,3

0,9

4,6

– 111,9

Celá rostlina kukuřice

Otevřený digestát

Bez spalování odpadních plynů

18,1

20,1

19,5

0,0

3,3

18,1

28,1

27,3

0,0

4,6

Spalování odpadních plynů

18,1

20,1

4,5

0,0

3,3

18,1

28,1

6,3

0,0

4,6

Uzavřený digestát

Bez spalování odpadních plynů

17,6

4,3

19,5

0,0

3,3

17,6

6,0

27,3

0,0

4,6

Spalování odpadních plynů

17,6

4,3

4,5

0,0

3,3

17,6

6,0

6,3

0,0

4,6

Biologický odpad

Otevřený digestát

Bez spalování odpadních plynů

0,0

30,6

19,5

0,6

3,3

0,0

42,8

27,3

0,6

4,6

Spalování odpadních plynů

0,0

30,6

4,5

0,6

3,3

0,0

42,8

6,3

0,6

4,6

Uzavřený digestát

Bez spalování odpadních plynů

0,0

5,1

19,5

0,5

3,3

0,0

7,2

27,3

0,5

4,6

Spalování odpadních plynů

0,0

5,1

4,5

0,5

3,3

0,0

7,2

6,3

0,5

4,6

D.   CELKOVÉ TYPIZOVANÉ A STANDARDIZOVANÉ HODNOTY EMISÍ SKLENÍKOVÝCH PLYNŮ U ZPŮSOBŮ VÝROBY PALIVA Z BIOMASY

Systém výroby paliva z biomasy

Přepravní vzdálenost

Emise skleníkových plynů – typizovaná hodnota (g CO2eq/MJ)

Emise skleníkových plynů – standardizovaná hodnota (g CO2eq/MJ)

Dřevní štěpka ze zbytků z lesnictví

1 až 500 km

5

6

500 až 2 500 km

7

9

2 500 až 10 000 km

12

15

Nad 10 000 km

22

27

Dřevní štěpka z rychle rostoucích dřevin pěstovaných ve výmladkových plantážích (eukalyptus)

2 500 až 10 000 km

16

18

Dřevní štěpka z rychle rostoucích dřevin pěstovaných ve výmladkových plantážích (topol – s hnojením)

1 až 500 km

8

9

500 až 2 500 km

10

11

2 500 až 10 000 km

15

18

Nad 10 000 km

25

30

Dřevní štěpka z rychle rostoucích dřevin pěstovaných ve výmladkových plantážích (topol – bez hnojení)

1 až 500 km

6

7

500 až 2 500 km

8

10

2 500 až 10 000 km

14

16

Nad 10 000 km

24

28

Dřevní štěpka z kmenoviny

1 až 500 km

5

6

500 až 2 500 km

7

8

2 500 až 10 000 km

12

15

Nad 10 000 km

22

27

Dřevní štěpka z průmyslových zbytků

1 až 500 km

4

5

500 až 2 500 km

6

7

2 500 až 10 000 km

11

13

Nad 10 000 km

21

25

Dřevěné brikety nebo pelety ze zbytků z lesnictví (situace 1)

1 až 500 km

29

35

500 až 2 500 km

29

35

2 500 až 10 000 km

30

36

Nad 10 000 km

34

41

Dřevěné brikety nebo pelety ze zbytků z lesnictví (situace 2a)

1 až 500 km

16

19

500 až 2 500 km

16

19

2 500 až 10 000 km

17

21

Nad 10 000 km

21

25

Dřevěné brikety nebo pelety ze zbytků z lesnictví (situace 3a)

1 až 500 km

6

7

500 až 2 500 km

6

7

2 500 až 10 000 km

7

8

Nad 10 000 km

11

13

Dřevěné brikety nebo pelety z rychle rostoucích dřevin pěstovaných ve výmladkových plantážích (eukalyptus – situace 1)

2 500 až 10 000 km

33

39

Dřevěné brikety nebo pelety z rychle rostoucích dřevin pěstovaných ve výmladkových plantážích (eukalyptus – situace 2a)

2 500 až 10 000 km

20

23

Dřevěné brikety nebo pelety z rychle rostoucích dřevin pěstovaných ve výmladkových plantážích (eukalyptus – situace 3a)

2 500 až 10 000 km

10

11

Dřevěné brikety nebo pelety z rychle rostoucích dřevin pěstovaných ve výmladkových plantážích (topol – s hnojením – situace 1)

1 až 500 km

31

37

500 až 10 000 km

32

38

Nad 10 000 km

36

43

Dřevěné brikety nebo pelety z rychle rostoucích dřevin pěstovaných ve výmladkových plantážích (topol – s hnojením – situace 2a)

1 až 500 km

18

21

500 až 10 000 km

20

23

Nad 10 000 km

23

27

Dřevěné brikety nebo pelety z rychle rostoucích dřevin pěstovaných ve výmladkových plantážích (topol – s hnojením – situace 3a)

1 až 500 km

8

9

500 až 10 000 km

10

11

Nad 10 000 km

13

15

Dřevěné brikety nebo pelety z rychle rostoucích dřevin pěstovaných ve výmladkových plantážích (topol – bez hnojení – situace 1)

1 až 500 km

30

35

500 až 10 000 km

31

37

Nad 10 000 km

35

41

Dřevěné brikety nebo pelety z rychle rostoucích dřevin pěstovaných ve výmladkových plantážích (topol – bez hnojení – situace 2a)

1 až 500 km

16

19

500 až 10 000 km

18

21

Nad 10 000 km

21

25

Dřevěné brikety nebo pelety z rychle rostoucích dřevin pěstovaných ve výmladkových plantážích (topol – bez hnojení – situace 3a)

1 až 500 km

6

7

500 až 10 000 km

8

9

Nad 10 000 km

11

13

Dřevěné brikety nebo pelety z kmenoviny (situace 1)

1 až 500 km

29

35

500 až 2 500 km

29

34

2 500 až 10 000 km

30

36

Nad 10 000 km

34

41

Dřevěné brikety nebo pelety z kmenoviny (situace 2a)

1 až 500 km

16

18

500 až 2 500 km

15

18

2 500 až 10 000 km

17

20

Nad 10 000 km

21

25

Dřevěné brikety nebo pelety z kmenoviny (situace 3a)

1 až 500 km

5

6

500 až 2 500 km

5

6

2 500 až 10 000 km

7

8

Nad 10 000 km

11

12

Dřevěné brikety nebo pelety ze zbytků z dřevozpracujícího průmyslu (situace 1)

1 až 500 km

17

21

500 až 2 500 km

17

21

2 500 až 10 000 km

19

23

Nad 10 000 km

22

27

Dřevěné brikety nebo pelety ze zbytků z dřevozpracujícího průmyslu (situace 2a)

1 až 500 km

9

11

500 až 2 500 km

9

11

2 500 až 10 000 km

10

13

Nad 10 000 km

14

17

Dřevěné brikety nebo pelety ze zbytků z dřevozpracujícího průmyslu (situace 3a)

1 až 500 km

3

4

500 až 2 500 km

3

4

2 500 až 10 000 km

5

6

Nad 10 000 km

8

10

Situace 1 označuje procesy, v nichž se pro dodávky procesního tepla do výrobny pelet využívá kotel na zemní plyn. Procesní elektřina je nakoupena z rozvodné sítě.

Situace 2a označuje procesy, v nichž se pro dodávky procesního tepla do výrobny pelet využívá kotel na dřevní štěpku. Procesní elektřina je nakoupena z rozvodné sítě.

Situace 3a označuje procesy, při nichž se pro dodávky tepla a elektřiny do výrobny pelet používá kogenerační jednotka na dřevní štěpku.

Systém výroby paliva z biomasy

Přepravní vzdálenost

Emise skleníkových plynů – typizovaná hodnota (g CO2eq/MJ)

Emise skleníkových plynů – standardizovaná hodnota (g CO2eq/MJ)

Zemědělské zbytky o hustotě < 0,2 t/m3  (17)

1 až 500 km

4

4

500 až 2 500 km

8

9

2 500 až 10 000 km

15

18

Nad 10 000 km

29

35

Zemědělské zbytky o hustotě > 0,2 t/m3  (18)

1 až 500 km

4

4

500 až 2 500 km

5

6

2 500 až 10 000 km

8

10

Nad 10 000 km

15

18

Slámové pelety

1 až 500 km

8

10

500 až 10 000 km

10

12

Nad 10 000 km

14

16

Brikety z bagasy

500 až 10 000 km

5

6

Nad 10 000 km

9

10

Palmojádrový extrahovaný šrot (moučka)

Nad 10 000 km

54

61

Palmojádrový extrahovaný šrot (moučka) (nulové emise CH4 z lisovny oleje)

Nad 10 000 km

37

40

Typizované a standardizované hodnoty – bioplyn na elektřinu

Systém výroby bioplynu

Technologické řešení

Typizovaná hodnota

Standardizovaná hodnota

Emise skleníkových plynů

(g CO2eq/MJ)

Emise skleníkových plynů

(g CO2eq/MJ)

Bioplyn na elektřinu z vlhké mrvy

Situace 1

Otevřený digestát (19)

– 28

3

Uzavřený digestát (20)

– 88

– 84

Situace 2

Otevřený digestát

– 23

10

Uzavřený digestát

– 84

– 78

Situace 3

Otevřený digestát

– 28

9

Uzavřený digestát

– 94

– 89

Bioplyn na elektřinu z celé rostliny kukuřice

Situace 1

Otevřený digestát

38

47

Uzavřený digestát

24

28

Situace 2

Otevřený digestát

43

54

Uzavřený digestát

29

35

Situace 3

Otevřený digestát

47

59

Uzavřený digestát

32

38

Bioplyn na elektřinu z biologického odpadu

Situace 1

Otevřený digestát

31

44

Uzavřený digestát

9

13

Situace 2

Otevřený digestát

37

52

Uzavřený digestát

15

21

Situace 3

Otevřený digestát

41

57

Uzavřený digestát

16

22

Typizované a standardizované hodnoty pro biometan

Systém výroby biometanu

Technologické řešení

Emise skleníkových plynů – typizovaná hodnota

(g CO2eq/MJ)

Emise skleníkových plynů – standardizovaná hodnota

(g CO2eq/MJ)

Biometan z vlhké mrvy

Otevřený digestát, bez spalování odpadních plynů (21)

-20

22

Otevřený digestát, spalování odpadních plynů (22)

-35

1

Uzavřený digestát, bez spalování odpadních plynů

-88

-79

Uzavřený digestát, spalování odpadních plynů

-103

-100

Biometan z celé rostliny kukuřice

Otevřený digestát, bez spalování odpadních plynů

58

73

Otevřený digestát, spalování odpadních plynů

43

52

Uzavřený digestát, bez spalování odpadních plynů

41

51

Uzavřený digestát, spalování odpadních plynů

26

30

Biometan z biologického odpadu

Otevřený digestát, bez spalování odpadních plynů

51

71

Otevřený digestát, spalování odpadních plynů

36

50

Uzavřený digestát, bez spalování odpadních plynů

25

35

Uzavřený digestát, spalování odpadních plynů

10

14

Typizované a standardizované hodnoty – bioplyn na elektřinu – směsi mrvy a kukuřice: emise skleníkových plynů s podíly na základě čerstvé hmotnosti

Systém výroby bioplynu

Technologické řešení

Emise skleníkových plynů – typizovaná hodnota

(g CO2eq/MJ)

Emise skleníkových plynů – standardizovaná hodnota

(g CO2eq/MJ)

Mrva – kukuřice

80 % – 20 %

Situace 1

Otevřený digestát

17

33

Uzavřený digestát

– 12

– 9

Situace 2

Otevřený digestát

22

40

Uzavřený digestát

– 7

– 2

Situace 3

Otevřený digestát

23

43

Uzavřený digestát

– 9

– 4

Mrva – kukuřice

70 % – 30 %

Situace 1

Otevřený digestát

24

37

Uzavřený digestát

0

3

Situace 2

Otevřený digestát

29

45

Uzavřený digestát

4

10

Situace 3

Otevřený digestát

31

48

Uzavřený digestát

4

10

Mrva – kukuřice

60 % – 40 %

Situace 1

Otevřený digestát

28

40

Uzavřený digestát

7

11

Situace 2

Otevřený digestát

33

47

Uzavřený digestát

12

18

Situace 3

Otevřený digestát

36

52

Uzavřený digestát

12

18

Poznámky

Situace 1 označuje způsoby výroby, při nichž elektřinu a teplo potřebné v daném procesu dodává přímo motor kogenerační jednotky.

Situace 2 označuje způsoby výroby, při nichž je elektřina potřebná v daném procesu odebírána ze sítě a procesní teplo dodává přímo motor kogenerační jednotky. V některých členských státech nemohou hospodářské subjekty požadovat dotace na hrubou výrobu, a pravděpodobnější konfigurací tak je situace 1.

Situace 3 označuje způsoby výroby, při nichž je elektřina potřebná v daném procesu odebírána z rozvodné sítě a procesní teplo dodává kotel na bioplyn. Tato situace se týká některých zařízení, u nichž není motor kogenerační jednotky na místě a prodává se bioplyn (ovšem bez úpravy na biometan).

Typizované a standardizované hodnoty – biometan – směsi mrvy a kukuřice: emise skleníkových plynů s podíly na základě čerstvé hmotnosti

Systém výroby biometanu

Technologické řešení

Typizovaná hodnota

Standardizovaná hodnota

(g CO2eq/MJ)

(g CO2eq/MJ)

Mrva – kukuřice

80 % – 20 %

Otevřený digestát, bez spalování odpadních plynů

32

57

Otevřený digestát, spalování odpadních plynů

17

36

Uzavřený digestát, bez spalování odpadních plynů

– 1

9

Uzavřený digestát, spalování odpadních plynů

– 16

– 12

Mrva – kukuřice

70 % – 30 %

Otevřený digestát, bez spalování odpadních plynů

41

62

Otevřený digestát, spalování odpadních plynů

26

41

Uzavřený digestát, bez spalování odpadních plynů

13

22

Uzavřený digestát, spalování odpadních plynů

– 2

1

Mrva – kukuřice

60 % – 40 %

Otevřený digestát, bez spalování odpadních plynů

46

66

Otevřený digestát, spalování odpadních plynů

31

45

Uzavřený digestát, bez spalování odpadních plynů

22

31

Uzavřený digestát, spalování odpadních plynů

7

10

V případě biometanu používaného jako stlačený biometan coby palivo využívané v odvětví dopravy je třeba přičíst k typizovaným hodnotám hodnotu 3,3 g CO2eq/MJ biometanu a ke standardizovaným hodnotám hodnotu 4,6 g CO2eq/MJ biometanu.


(*1)  

Situace 1 označuje procesy, v nichž se pro dodávky procesního tepla do výrobny pelet používá kotel na zemní plyn. Elektřina je do výrobny pelet dodávána z rozvodné sítě.

Situace 2a označuje procesy, při nichž se pro dodávky procesního tepla používá kotel na dřevní štěpku, který je zásobován předsušenou štěpkou. Elektřina je do výrobny pelet dodávána z rozvodné sítě.

Situace 3a označuje procesy, při nichž se pro dodávky elektřiny a tepla do výrobny pelet používá kogenerační jednotka, která je zásobována předsušenou štěpkou.

(*2)  Tato skupina materiálů zahrnuje zemědělské zbytky s nízkou objemovou hmotností a obsahuje materiály, jako jsou balíky slámy, ovesné slupky, rýžové plevy a balíky bagasy z cukrové třtiny (neúplný seznam).

(*3)  Tato skupina zemědělských zbytků s vyšší objemovou hmotností zahrnuje materiály, jako jsou například kukuřičné klasy, ořechové skořápky, slupky sójových bobů, skořápky palmových jader (neúplný seznam).

(*4)  

Situace 1 označuje způsoby výroby, při nichž elektřinu a teplo potřebné v daném procesu dodává přímo motor kogenerační jednotky.

Situace 2 označuje způsoby výroby, při nichž je elektřina potřebná v daném procesu odebírána z rozvodné sítě a procesní teplo dodává přímo motor kogenerační jednotky. V některých členských státech nemohou hospodářské subjekty požadovat dotace na hrubou výrobu, a pravděpodobnější konfigurací tak je situace 1.

Situace 3 označuje způsoby výroby, při nichž je elektřina potřebná v daném procesu odebírána z rozvodné sítě a procesní teplo dodává kotel na bioplyn. Tato situace se týká některých zařízení, u nichž není motor kogenerační jednotky na místě a prodává se bioplyn (ovšem bez úpravy na biometan).

(1)  Hodnoty pro výrobu bioplynu z mrvy zahrnují negativní emise u úspor emisí při hospodaření s kejdou. Uvažovaná hodnota esca se rovná – 45 g CO2eq/MJ mrvy používané při anaerobní digesci.

(2)  Otevřené skladování digestátu stojí za vznikem dodatečných emisí CH4 a N2O. Rozsah těchto emisí se mění v závislosti na podmínkách okolního prostředí, druzích substrátu a účinnosti digesce.

(3)  Uzavřené skladování znamená, že digestát vzniklý procesem digesce je skladován v plynotěsné nádrži a dodatečný bioplyn vznikající při skladování je považován za získaný pro výrobu dodatečné elektřiny nebo biometanu. Součástí tohoto procesu nejsou žádné emise skleníkových plynů.

(4)  Celou rostlinou kukuřice se rozumí kukuřice, která byla sklizena jako píce a byla silážována pro účely konzervace.

(*5)  Úspory emisí skleníkových plynů u biometanu se týkají pouze stlačeného biometanu ve vztahu k referenčnímu fosilnímu palivu pro dopravu ve výši 94 g CO2eq/MJ.

(*6)  Úspory emisí skleníkových plynů u biometanu se týkají pouze stlačeného biometanu ve vztahu k referenčnímu fosilnímu palivu pro dopravu v hodnotě 94 g CO2eq/MJ.

(5)  Tato kategorie zahrnuje následující kategorie technologií úpravy bioplynu na biometan: střídavá tlaková adsorpce (PSA), tlaková vypírka vodou (PWS), membránové technologie, kryogenní metody a organická fyzikální vypírka (OPS). Zahrnuje emise ve výši 0,03 MJ CH4/MJ biometanu pro emise metanu v odpadních plynech.

(6)  Tato kategorie zahrnuje následující kategorie technologií úpravy bioplynu na biometan: tlaková vypírka vodou (PWS), je-li voda recyklována, střídavá tlaková adsorpce (PSA), chemická vypírka, organická fyzikální vypírka (OPS), membránové technologie a kryogenní úprava. Pro tuto kategorii nejsou zvažovány žádné emise metanu (je-li metan v odpadních plynech přítomen, spálí se).

(7)  Teplo či odpadní teplo se používá k výrobě chlazení (chlazeného vzduchu nebo vody) pomocí absorpčních chladičů. Je proto vhodné počítat pouze emise související s vyrobeným teplem na MJ tepla nezávisle na tom, zda konečná spotřeba tepla je ve skutečnosti teplo či chlazení prostřednictvím absorpčních chladičů.

(8)  Vzorec pro výpočet emisí skleníkových plynů z těžby nebo pěstování surovin eec popisuje případy, kdy jsou suroviny přeměněny na paliva během jednoho kroku. U složitějších dodavatelských řetězců je nutné pro výpočet emisí ze skleníkových plynů z těžby nebo pěstování surovin eec provést úpravy pro meziprodukty.

(9)  Takovými důkazy mohou být měření uhlíku v půdě, například prvním měřením před pěstováním a následnými měřeními v pravidelných několikaletých intervalech. V takovém případě, ještě než je k dispozici druhé měření, by se odhadlo zvýšení uhlíku v půdě na základě reprezentativních experimentů nebo půdních modelů. Od dalšího druhého měření by měření představovala základ pro určení existence zvýšení uhlíku v půdě a jejího rozsahu.

(10)  Kvocient získaný vydělením molekulové hmotnosti CO2 (44,010 g/mol) molekulovou hmotností uhlíku (12,011 g/mol) se rovná 3,664.

(11)  Orná půda, jak je vymezena IPCC.

(12)  Trvalé kultury jsou definovány jako víceleté plodiny, jejichž kmen se zpravidla nesklízí ročně, například rychle rostoucí dřeviny pěstované ve výmladkových plantážích a palma olejná.

(13)  Rozhodnutí Komise 2010/335/EU ze dne 10. června 2010 o pokynech pro výpočet zásob uhlíku v půdě pro účely přílohy V směrnice 2009/28/ES (Úř. věst. L 151, 17.6.2010, s. 19).

(14)  Hodnoty pro výrobu bioplynu z mrvy zahrnují negativní emise u úspor emisí při hospodaření s kejdou. Uvažovaná hodnota esca se rovná –45 g CO2eq/MJ mrvy používané při anaerobní digesci.

(15)  Celou rostlinou kukuřice se rozumí kukuřice, která byla sklizena jako píce a byla silážována pro účely konzervace.

(16)  Přeprava zemědělských surovin do transformačního zařízení je podle metodiky uvedené ve zprávě Komise ze dne 25. února 2010 o požadavcích na udržitelnost pro využívání zdrojů pevné a plynné biomasy při výrobě elektřiny, tepla a chlazení zahrnuta v hodnotě „pěstování“. Hodnota pro přepravu kukuřičné siláže představuje 0,4 g CO2eq/MJ bioplynu.

(17)  Tato skupina materiálů zahrnuje zemědělské zbytky s nízkou objemovou hmotností a obsahuje materiály, jako jsou balíky slámy, ovesné slupky, rýžové plevy a balíky bagasy z cukrové třtiny (neúplný seznam).

(18)  Tato skupina zemědělských zbytků s vyšší objemovou hmotností zahrnuje materiály, jako jsou například kukuřičné klasy, ořechové skořápky, slupky sójových bobů, skořápky palmových jader (neúplný seznam).

(19)  Otevřené skladování digestátu stojí za vznikem dodatečných emisí metanu, které se mění v závislosti na povětrnostních podmínkách, substrátu a účinnosti digesce. Při těchto výpočtech se použijí množství, která se rovnají 0,05 MJ CH4 / MJ bioplynu u mrvy, 0,035 MJ CH4 / MJ bioplynu u kukuřice a 0,01 MJ CH4 / MJ bioplynu u biologického odpadu.

(20)  Uzavřené skladování znamená, že digestát vzniklý procesem digesce je skladován v plynotěsné nádrži a dodatečný bioplyn vznikající při skladování je považován za získaný pro výrobu dodatečné elektřiny nebo biometanu.

(21)  Tato kategorie zahrnuje následující kategorie technologií úpravy bioplynu na biometan: střídavá tlaková adsorpce (PSA), tlaková vypírka vodou (PWS), membránové technologie, kryogenní metody a organická fyzikální vypírka (OPS). Zahrnuje emise ve výši 0,03 g MJ CH4 / MJ biometanu pro emise metanu v odpadních plynech.

(22)  Tato kategorie zahrnuje následující kategorie technologií úpravy bioplynu na biometan: tlaková vypírka vodou (PWS), je-li voda recyklována, střídavá tlaková adsorpce (PSA), chemická vypírka, organická fyzikální vypírka (OPS), membránové technologie a kryogenní úprava. Pro tuto kategorii nejsou zvažovány žádné emise metanu (je-li metan v odpadních plynech přítomen, spálí se).


PŘÍLOHA VII

ZAPOČTENÍ ENERGIE Z TEPELNÝCH ČERPADEL

Podíl aerotermální, geotermální nebo hydrotermální energie využité tepelnými čerpadly, jež se považuje za energii z obnovitelných zdrojů pro účely této směrnice, ERES, se vypočítá podle tohoto vzorce:

ERES = Qusable * (1 – 1/SPF)

kde

=

Qusable

=

odhadované celkové teplo využitelné tepelnými čerpadly, jež splňují kritéria uvedená v čl. 7 odst. 4, uplatňováno takto: přihlíží se pouze k tepelným čerpadlům, u nichž je SPF > 1,15 * 1/η,

=

SPF

=

odhadovaný faktor průměrné sezónní účinnosti u těchto tepelných čerpadel,

=

η

=

poměr mezi celkovou hrubou výrobou elektřiny a primární spotřebou energie pro výrobu elektřiny, a vypočítá se jako průměr EU založený na údajích Eurostatu.


PŘÍLOHA VIII

ČÁST A.   PŘEDBĚŽNÉ ODHADOVANÉ EMISE VYPLÝVAJÍCÍ Z NEPŘÍMÉ ZMĚNY VE VYUŽÍVÁNÍ PŮDY U SUROVIN PRO VÝROBU BIOPALIV, BIOKAPALIN A PALIV Z BIOMASY (g CO2eq/MJ) (1)

Skupina surovin

Průměr (2)

Percentilové rozmezí odvozené z analýzy citlivosti (3)

Obiloviny a jiné plodiny bohaté na škrob

12

8 až 16

Cukry

13

4 až 17

Olejniny

55

33 až 66

ČÁST B.   BIOPALIVA, BIOKAPALINY A PALIVA Z BIOMASY, U NICHŽ SE ODHADOVANÉ EMISE VYPLÝVAJÍCÍ Z NEPŘÍMÉ ZMĚNY VE VYUŽÍVÁNÍ PŮDY POVAŽUJÍ ZA NULOVÉ

U biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy vyrobených z následujících kategorií surovin se budou odhadované emise vyplývající z nepřímé změny ve využívání půdy považovat za nulové:

1.

suroviny, jež nejsou obsaženy v části A této přílohy;

2.

suroviny, jejichž produkce vedla k přímé změně ve využívání půdy, tj. ke změně jedné z následujících kategorií půdního pokryvu používaných IPCC – lesní půdy, travnatého porostu, mokřadů, osídlení nebo jiné půdy – na zemědělskou půdu nebo na trvalé kultury (4). V takovém případě by se hodnota emisí vyplývajících z přímé změny ve využívání půdy (el) měla vypočítat podle přílohy V části C bodu 7.


(1)  Trvalé kultury jsou definovány jako víceleté plodiny, jejichž kmen se zpravidla nesklízí ročně, například rychle rostoucí dřeviny pěstované ve výmladkových plantážích a palma olejná.

(2)  Uvedené průměrné hodnoty představují vážený průměr individuálně modelovaných hodnot surovin.

(3)  Uvedené rozmezí představuje 90 % výsledků za použití hodnot pátého a devadesátého pátého percentilu vyplývajících z analýzy. Pátý percentil udává hodnotu, pod níž se vyskytuje 5 % zjištění (tj. 5 % celkových použitých údajů vykázalo výsledky nižší než 8, 4 a 33 g CO2eq/MJ). Devadesátý pátý percentil udává hodnotu, pod níž se vyskytuje 95 % zjištění (tj. 5 % celkových použitých údajů vykázalo výsledky vyšší než 16, 17 a 66 g CO2eq/MJ).

(4)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/…


PŘÍLOHA IX

Část A. Suroviny pro výrobu bioplynu pro dopravu a pokročilých biopaliv, jejichž příspěvek k minimálním podílům uvedeným v čl. 25 odst. 1 prvním a čtvrtém pododstavci lze považovat za dvojnásobek jejich energetického obsahu:

a)

řasy, pokud jsou pěstovány na pevnině ve vodních nádržích či fotobioreaktorech;

b)

podíl biomasy na směsném komunálním odpadu, nikoli však tříděný domácí odpad, který spadá pod cíle recyklace podle čl. 11 odst. 2 písm. a) směrnice 2008/98/ES;

c)

biologický odpad ve smyslu čl. 3 bodu 4 směrnice 2008/98/ES ze soukromých domácností, na který se vztahuje tříděný sběr ve smyslu čl. 3 bodu 11 uvedené směrnice;

d)

podíl biomasy na průmyslovém odpadu, který není vhodný pro využití v potravinovém či krmivovém řetězci, včetně materiálů pocházejících z maloobchodu a velkoobchodu a zemědělsko-potravinářského průmyslu, jakož i odvětví rybolovu a akvakultury, ale ne suroviny uvedené v části B této přílohy;

e)

sláma;

f)

chlévská mrva a kal z čistíren odpadních vod;

g)

odpadní vody z lisovny palmového oleje a trsy prázdných palmových plodů;

h)

dehet z tálového oleje;

i)

surový glycerin;

j)

bagasa;

k)

matoliny a vinné kaly;

l)

ořechové skořápky;

m)

plevy;

n)

kukuřičné klasy zbavené zrn;

o)

podíl biomasy na odpadu a zbytcích z lesnictví a z dřevozpracujících odvětví, jako jsou kůra, větve, nekomerční pročistky, listí, jehličí, koruny stromů, piliny, hobliny, černý louh, hnědý louh, kal z vláknovin, lignin a tálový olej;

p)

další nepotravinářské celulózové vláknoviny;

q)

další lignocelulózové vláknoviny, s výjimkou pilařského dřeva a dýhařského dřeva.

Část B. Suroviny pro výrobu biopaliv a bioplynu pro dopravu, jejichž příspěvek k minimálnímu podílu stanovenému v čl. 25 odst. 1 prvním pododstavci je omezen a lze jej považovat za dvojnásobek jejich energetického obsahu:

a)

použitý kuchyňský olej;

b)

živočišné tuky kategorií 1 a 2 podle nařízení (ES) č. 1069/2009.


PŘÍLOHA X

ČÁST A

Zrušená směrnice a její následné změny (uvedené v článku 37)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES

(Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 16)

 

Směrnice Rady 2013/18/EU

(Úř. věst. L 158, 10.6.2013, s. 230)

 

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1513

(Úř. věst. L 239, 15.9.2015, s. 1)

Pouze článek 2

ČÁST B

Lhůty pro provedení ve vnitrostátním právu

(uvedené v článku 36)

Směrnice

Lhůta pro provedení

2009/28/ES

25. června 2009

2013/18/EU

1. července 2013

(EU) 2015/1513

10. září 2017


PŘÍLOHA XI

Srovnávací tabulka

Směrnice 2009/28/ES

Tato směrnice

Článek 1

Článek 1

Čl. 2 první pododstavec

Čl. 2 první pododstavec

Čl. 2 druhý pododstavec návětí

Čl. 2 druhý pododstavec návětí

Čl. 2 druhý pododstavec písm. a)

Čl. 2 druhý pododstavec bod 1

Čl. 2 druhý pododstavec písm. b)

Čl. 2 druhý pododstavec bod 2

Čl. 2 druhý pododstavec písm. c)

Čl. 2 druhý pododstavec bod 3

Čl. 2 druhý pododstavec písm. d)

Čl. 2 druhý pododstavec písm. e), f), g), h), i), j), k), l), m), n), o), p), q), r), s), t), u), v) a w)

Čl. 2 druhý pododstavec body 24, 4, 19, 32, 33, 12, 5, 6, 45, 46, 47, 23, 39, 41, 42, 43, 36, 44 a 37

Čl. 2 druhý pododstavec body 7, 8, 9, 10, 11, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 20, 21, 22, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 34, 35, 38 a 40

Článek 3

Článek 3

Článek 4

Článek 4

Článek 5

Článek 6

Čl. 5odst. 1

Čl. 7odst. 1

Čl. 5 odst. 2

Čl. 5 odst. 3

Čl. 7 odst. 2

Čl. 5 odst. 4 první, druhý, třetí a čtvrtý pododstavec

Čl. 7 odst. 3 první, druhý, třetí a čtvrtý pododstavec

Čl. 7 odst. 3 pátý a šestý pododstavec

Čl. 7 odst. 4

Čl. 5 odst. 5

Čl. 27 odst. 1 první pododstavec písm. c)

Čl. 5 odst. 6 a 7

Čl. 7 odst. 5 a 6

Čl. 6 odst. 1

Čl. 8 odst. 1

Čl. 8 odst. 2 a 3

Čl. 6 odst. 2 a 3

Čl. 8 odst. 4 a 5

Čl. 7 odst. 1, 2, 3, 4 a 5

Čl. 9 odst. 1, 2, 3, 4 a 5

Čl. 9 odst. 6

Článek 8

Článek 10

Čl. 9 odst. 1

Čl. 11 odst. 1

Článek 9 odst. 2 první pododstavec písm. a), b) a c)

Čl. 11 odst. 2 první pododstavec písm. a), b) a c)

Čl. 11 odst. 2 první pododstavec písm. d)

Článek 10

Článek 12

Čl. 11 odst. 1, 2 a 3

Čl. 13 odst. 1, 2 a 3

Čl. 13 odst. 4

Článek 12

Článek 14

Čl. 13 odst. 1 první pododstavec

Čl. 15 odst. 1 první pododstavec

Čl. 13 odst. 1 druhý pododstavec

Čl. 15 odst. 1 druhý pododstavec

Čl. 13 odst. 1 druhý pododstavec písm. a) a b)

Čl. 13 odst. 1 druhý pododstavec písm. c), d), e) a f)

Čl. 15 odst. 1 druhý pododstavec písm. a), b), c) a d)

Čl. 13 odst. 2, 3, 4 a 5

Čl. 15 odst. 2, 3, 4 a 5

Čl. 13 odst. 6 první pododstavec

Čl. 15 odst. 6 první pododstavec

Čl. 13 odst. 6 druhý, třetí, čtvrtý a pátý pododstavec

Čl. 15 odst. 7 a 8

Článek 16

Článek 17

Článek 14

Článek 18

Čl. 15 odst. 1

Čl. 19 odst. 1

Čl. 15 odst. 2, první, druhý a třetí pododstavec

Čl. 19 odst. 2 první, druhý a třetí pododstavec

Čl. 19 odst. 2, čtvrtý a pátý pododstavec

Čl. 15 odst. 2, čtvrtý pododstavec

Čl. 19 odst. 2 šestý pododstavec

Čl. 15 odst. 3

Čl. 19 odst. 3 a 4

Čl. 15 odst. 4 a 5

Čl. 19 odst. 5 a 6

Čl. 15 odst. 6 první pododstavec písm. a)

Čl. 19 odst. 7 první pododstavec písm. a)

Čl. 15 odst. 6 první pododstavec písm. b) bod i)

Čl. 19 odst. 7 první pododstavec písm. b) bod i)

Čl. 19 odst. 7 první pododstavec písm. b) bod ii)

Čl. 15 odst. 6 první pododstavec písm. b) bod ii)

Čl. 19 odst. 7 první pododstavec písm. b) bod iii)

Čl. 15 odst. 6 první pododstavec písm. c), d), e) a f)

Čl. 19 odst. 7 první pododstavec písm. c), d), e) a f)

Čl. 19 odst. 7 druhý pododstavec

Čl. 15 odst. 7

Čl. 19 odst. 8

Čl. 15 odst. 8

Čl. 15 odst. 9 a 10

Čl. 19 odst. 9 a 10

Čl. 19 odst. 11

Čl. 15 odst. 11

Čl. 19 odst. 12

Čl. 15 odst. 12

Čl. 19 odst. 13

Čl. 16 odst. 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7 a 8

Čl. 16 odst. 9, 10 a 11

Čl. 20 odst. 1, 2 a 3

Článek 21

Článek 22

Článek 23

Článek 24

Článek 25

Článek 26

Článek 27

Článek 28

Čl. 17 odst. 1 první a druhý pododstavec

Čl. 29 odst. 1 první a druhý pododstavec

Čl. 29 odst. 1 třetí, čtvrtý a pátý pododstavec

Čl. 29 odst. 2

Čl. 17 odst. 2 první a druhý pododstavec

Čl. 17 odst. 2 třetí pododstavec

Čl. 29 odst. 10, třetí pododstavec

Čl. 17 odst. 3 první pododstavec písm. a)

Čl. 29 odst. 3 první pododstavec písm. a)

Čl. 29 odst. 3 první pododstavec písm. b)

Čl. 17 odst. 3 první pododstavec písm. b) a c)

Čl. 29 odst. 3 první pododstavec písm. c) a d)

Čl. 29 odst. 3 druhý pododstavec

Čl. 17 odst. 4

Čl. 29 odst. 4

Čl. 17 odst. 5

Čl. 29 odst. 5

Čl. 17 odst. 6 a 7

Čl. 29 odst. 6, 7, 8, 9, 10 a 11

Čl. 17 odst. 8

Čl. 29 odst. 12

Čl. 17 odst. 9

Čl. 29 odst. 13 a 14

Čl. 18 odst. 1 první pododstavec

Čl. 30 odst. 1 první pododstavec

Čl. 18 odst. 1 první pododstavec písm. a), b) a c)

Čl. 30 odst. 1 první pododstavec písm. a), c) a d)

Čl. 30 odst. 1 první pododstavec písm. b)

Čl. 30 odst. 1 druhý pododstavec

Čl. 18 odst. 2

Čl. 30 odst. 2

Čl. 18 odst. 3 první pododstavec

Čl. 30 odst. 3 první pododstavec

Čl. 18 odst. 3 druhý a třetí pododstavec

Čl. 18 odst. 3 čtvrtý a pátý pododstavec

Čl. 30 odst. 3 druhý a třetí pododstavec

Čl. 18 odst. 4 první pododstavec

Čl. 18 odst. 4 druhý a třetí pododstavec

Čl. 30 odst. 4 první a druhý pododstavec

Čl. 18 odst. 4 čtvrtý pododstavec

Čl. 18 odst. 5 první a druhý pododstavec

Čl. 30 odst. 7 první a druhý pododstavec

Čl. 18 odst. 5 třetí pododstavec

Čl. 30 odst. 8 první a druhý pododstavec

Čl. 18 odst. 5 čtvrtý pododstavec

Čl. 30 odst. 5 třetí pododstavec

Čl. 30 odst. 6 první pododstavec

Čl. 18 odst. 5 pátý pododstavec

Čl. 30 odst. 6 druhý pododstavec

Čl. 18 odst. 6 první a druhý pododstavec

Čl. 30 odst. 5 první a druhý pododstavec

Čl. 18 odst. 6 třetí pododstavec

Čl. 18 odst. 6 čtvrtý pododstavec

Čl. 30 odst. 6 třetí pododstavec

Čl. 30 odst. 6 čtvrtý pododstavec

Čl. 18 odst. 6 pátý pododstavec

Čl. 30 odst. 6 pátý pododstavec

Čl. 18 odst. 7

Čl. 30 odst. 9 první pododstavec

Čl. 30 odst. 9 druhý pododstavec

Čl. 18 odst. 8 a 9

Čl. 30 odst. 10

Čl. 19 odst. 1 první pododstavec

Čl. 31 odst. 1 první pododstavec

Čl. 19 odst. 1 první pododstavec písm. a), b) a c)

Čl. 31 odst. 1 první pododstavec písm. a), b) a c)

Čl. 31 odst. 1 první pododstavec písm. d)

Čl. 19 odst. 2, 3 a 4

Čl. 31 odst. 2, 3 a 4

Čl. 19 odst. 5

Čl. 19 odst. 7 první pododstavec

Čl. 31 odst. 5 první pododstavec

Čl. 19 odst. 7 první pododstavec první, druhá třetí a čtvrtá odrážka

Čl. 19 odst. 7 druhý a třetí pododstavec

Čl. 31 odst. 5 druhý a třetí pododstavec

Čl. 19 odst. 8

Čl. 31 odst. 6

Článek 20

Článek 32

Článek 22

Čl. 23 odst. 1 a 2

Čl. 33 odst. 1 a 2

Čl. 23 odst. 3, 4, 5, 6, 7 a 8

Čl. 23 odst. 9

Čl. 33 odst. 3

Čl. 23 odst. 10

Čl. 33 odst. 4

Článek 24

Čl. 25 odst. 1

Čl. 34 odst. 1

Čl. 25 odst. 2

Čl. 34 odst. 2

Čl. 25 odst. 3

Čl. 34 odst. 3

Čl. 25a odst. 1

Čl. 35 odst. 1

Čl. 25a odst. 2

Čl. 35 odst. 2 a 3

Čl. 25a odst. 3

Čl. 35 odst. 4

Čl. 35 odst. 5

Čl. 25a odst. 4 a 5

Čl. 35 odst. 6 a 7

Článek 26

Článek 27

Článek 36

Článek 37

Článek 28

Článek 38

Článek 29

Článek 39

Příloha I

Příloha I

Příloha II

Příloha II

Příloha III

Příloha III

Příloha IV

Příloha IV

Příloha V

Příloha V

Příloha VI

Příloha VI

Příloha VII

Příloha VII

Příloha VIII

Příloha VIII

Příloha IX

Příloha IX

Příloha X

Příloha XI


21.12.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 328/210


SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2018/2002

ze dne 11. prosince 2018,

kterou se mění směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 194 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů (2),

v souladu s řádným legislativním postupem (3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Snižování poptávky po energii je jedním z pěti rozměrů strategie energetické unie stanovené sdělením Komise dne 25. února 2015 nazvaným „Rámcová strategie k vytvoření odolné energetické unie s pomocí progresivní politiky v oblasti změny klimatu“. Zlepšení energetické účinnosti v celém energetickém řetězci, včetně výroby, přenosu a distribuce energie a konečného využití, prospěje životnímu prostředí, zlepší kvalitu ovzduší a veřejné zdraví, sníží emise skleníkových plynů, zvýší energetickou bezpečnost tím, že sníží závislost na dovozu energie ze zemí mimo Unii, sníží náklady na energie pro domácnosti a podniky, pomůže zmírnit energetickou chudobu a povede ke zvýšení konkurenceschopnosti, vyšší zaměstnanosti a zvýšení hospodářské aktivity v celé ekonomice, což v konečném důsledku zlepší kvalitu života občanů. To je v souladu se závazky Unie přijatými v rámci energetické unie a globální agendy týkající se změny klimatu stanovené Pařížskou dohodou z roku 2015 přijatou v návaznosti na 21. konferenci smluvních stran Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (4) (dále jen „Pařížská dohoda“), zavazující k udržení nárůstu globální průměrné teploty výrazně pod 2 °C ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí a k vyvinutí úsilí o omezení teplotního nárůstu na 1,5 °C ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí.

(2)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU (5) představuje prvek pokroku směrem k energetické unii, v jejímž rámci má být energetická účinnost považována za samostatný zdroj energie. Zásada „energetická účinnost v první řadě“ by měla být zohledněna při stanovování nových pravidel pro stranu nabídky a jiné oblasti politiky. Komise by měla zajistit, aby energetická účinnost a reakce na straně poptávky mohly soutěžit za rovných podmínek s výrobní kapacitou. Energetickou účinnost je třeba zohlednit při přijímání všech rozhodnutí o plánování energetických soustav nebo o financování. Opatření ke zvýšení energetické účinnosti musí být realizována pokaždé, když jsou nákladově efektivnější než rovnocenná řešení na straně nabídky. To by mělo pomoci využívat četných výhod energetické účinnosti pro Unii, zejména pro občany a podniky.

(3)

Energetická účinnost by měla být považována za klíčový prvek a prioritu při zvažování rozhodnutí o budoucích investicích do energetické infrastruktury Unie.

(4)

Dosažení ambiciózního cíle v oblasti energetické účinnosti vyžaduje odstranění překážek, aby bylo snazší investovat do opatření v této oblasti. Jedním krokem v tomto směru je vysvětlení poskytnuté Eurostatem 19. září 2017 o tom, jak uvádět smlouvy o energetických službách v národních účtech, jež odstraňuje nejasnosti a usnadňuje využívání těchto smluv.

(5)

Evropská rada na zasedání ve dnech 23. a 24. října 2014 podpořila 27 % cíl energetické účinnosti na úrovni Unie pro rok 2030, který bude přezkoumán do roku 2020 se zohledněním možnosti cíle na úrovni Unie ve výši 30 %. Ve svém usnesení ze dne 15. prosince 2015 nazvaném „Směrem k evropské energetické unii“ vyzval Evropský parlament Komisi, aby navíc posoudila realističnost 40 % cíle energetické účinnosti ve stejném časovém rámci. Je proto vhodné změnit směrnici 2012/27/EU tak, aby se přizpůsobila výhledu na rok 2030.

(6)

Potřeba, aby Unie dosáhla svých cílů v oblasti energetické účinnosti na úrovni Unie vyjádřených ve spotřebě primární energie nebo konečné spotřebě energie, by měla být jasně formulována v podobě nejméně 32,5 % cíle pro rok 2030. Projekce učiněné v roce 2007 ukázaly pro rok 2030 spotřebu primární energie ve výši 1 887 Mtoe a konečnou spotřebu energie ve výši 1 416 Mtoe. Z 32,5 % snížení vychází pro rok 2030 1 273 Mtoe, potažmo 965 Mtoe. Komise by tento cíl, který je stejné povahy jako cíl Unie pro rok 2020, měla v případě výrazného snížení nákladů, nebo bude-li to potřeba ke splnění mezinárodních závazků Unie týkajících se dekarbonizace, do roku 2023 posoudit a případně zvýšit. Na úrovni členských států se ve výhledu na rok 2030 závazné cíle nestanoví a svoboda členských států stanovovat své vnitrostátní příspěvky na základě spotřeby primární energie nebo konečné spotřeby energie, úspor primární energie nebo úspor v konečné spotřebě energie nebo energetické náročnosti by ani nadále neměla být omezena. Členské státy by měly stanovit své vnitrostátní orientační příspěvky k energetické účinnosti při zohlednění skutečnosti, že spotřeba energie v Unii v roce 2030 nesmí být vyšší než 1 273 Mtoe primární energie nebo 956 Mtoe konečné spotřeby energie. To znamená, že spotřeba primární energie v Unii by oproti úrovni z roku 2005 měla být snížena o 26 % a konečná spotřeba energie o 20 %. Je nezbytné pravidelně hodnotit pokrok při dosahování cílů Unie pro rok 2030, jak je stanoveno v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 (6).

(7)

Průběžnou provozní účinnost energetických systémů ovlivňují možnosti plynulých a flexibilních dodávek energie do sítě vyráběné z různých zdrojů, které mají různou dobu setrvačnosti a náběhu. Zlepšení této účinnosti umožní lépe využít energii z obnovitelných zdrojů.

(8)

Zlepšení energetické účinnosti může přispět k vyšší hospodářské výkonnosti. Členské státy a Unie by se měly zaměřit na snížení spotřeby energie bez ohledu na úrovně hospodářského růstu.

(9)

Povinnost členských států přijímat dlouhodobé strategie za účelem mobilizace investic a usnadnění renovace jejich vnitrostátního fondu budov a tyto strategie oznamovat Komisi je ze směrnice 2012/27/EU vypuštěna a vložena do směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU (7), do níž tato povinnost zapadá v souvislosti s dlouhodobými plány na budovy s téměř nulovou spotřebou energie a dekarbonizaci budov.

(10)

S ohledem na rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky pro rok 2030 by měly být povinné úspory energie stanovené směrnicí 2012/27/EU prodlouženy na období po roce 2020. Toto prodloužení přinese větší stabilitu pro investory, a tím podpoří dlouhodobé investice a dlouhodobá opatření v oblasti energetické účinnosti, jako je důkladná renovace budov s dlouhodobým cílem usnadnit nákladově efektivní transformaci stávajících budov na budovy s téměř nulovou spotřebou energie. Povinné úspory energie hrají důležitou úlohu při vytváření růstu a pracovních míst na místní úrovni a měly by být zachovány, aby bylo zajištěno, že Unie bude moci dosáhnout svých energetických a klimatických cílů na základě vytváření nových možností a přerušit spojitost mezi spotřebou energie a růstem. Při posuzování podmínek za jakých je možné uvolnit soukromé investice do projektů energetické účinnosti, a při sestavování nových příjmových modelů pro inovace v oblasti energetické účinnosti je důležitá spolupráce se soukromým sektorem.

(11)

Opatření ke zlepšení energetické účinnosti rovněž příznivě ovlivní kvalitu ovzduší, protože vyšším počtem energeticky účinných budov se přispěje ke snížení poptávky po topných palivech, včetně pevných. Opatření v oblasti energetické účinnosti tudíž přispívají ke zlepšení kvality vnitřního i vnějšího ovzduší a pomáhají dosahovat nákladově efektivním způsobem cílů politiky Unie v oblasti kvality ovzduší, zejména cílů stanovených ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2284 (8).

(12)

Vyžaduje se, aby členské státy dosahovaly kumulativních úspor v konečném využití energie po celé období 2021–2030, po které povinnost platí, odpovídajících novým úsporám ve výši nejméně 0,8 % konečné spotřeby energie ročně. Tento požadavek by mohl být splněn prostřednictvím nových politických opatření, která budou přijata během nového období, po které povinnost platí, od 1. ledna 2021 do 31. prosince 2030, nebo pomocí nových individuálních opatření vedoucích k úsporám energie, která vycházejí z politických opatření přijatých během předchozího období nebo před ním, pokud jsou uvedená individuální opatření zaváděna během nového období. Za tímto účelem by členské státy měly mít možnost využít systémů povinného zvyšování energetické účinnosti nebo alternativních politických opatření či obojího. Kromě toho by měly být stanoveny různé varianty včetně toho, zda je energie spotřebovávaná v dopravě zahrnuta zcela či zčásti do výchozího scénáře pro výpočet, aby členské státy mohly pružně upravit způsob, jímž vypočítávají objem svých úspor energie, a současně bylo zajištěno, že požadovaných kumulativních úspor v konečném využití energie odpovídajících novým úsporám ve výši nejméně 0,8 % ročně bude dosaženo.

(13)

Bylo by však nepřiměřené stanovit takový požadavek pro Kypr a Maltu. Trh s energií v těchto malých ostrovních členských státech se totiž vyznačuje specifickými rysy, které podstatně omezují škálu opatření, jež jsou k dispozici pro dosažení povinných úspor energie, jako je existence jediného distributora elektrické energie, neexistence plynárenských soustav a soustav dálkového vytápění a chlazení, jakož i malá velikost ropných distribučních společností. Tyto specifické rysy ještě znásobuje malá velikost trhu s energií v uvedených členských státech. Z tohoto důvodu by Kypr a Malta měly mít pouze povinnost dosáhnout v období let 2021 až 2030 kumulativních úspor v konečném využití energie odpovídajících novým úsporám ve výši 0,24 % konečné spotřeby energie.

(14)

Použijí-li členské státy systém povinného zvyšování energetické účinnosti, měly by na základě objektivních a nediskriminačních kritérií určit povinné strany mezi distributory energie nebo maloobchodními prodejci energie a distributory pohonných hmot nebo maloobchodními prodejci pohonných hmot. Určení nebo neurčení určitých kategorií takových distributorů nebo maloobchodních prodejců by se nemělo chápat jako neslučitelné se zásadou nediskriminace. Členské státy si proto mohou zvolit, zda mají být za povinné strany určeni všichni takoví distributoři nebo maloobchodní prodejci, nebo jen některé jejich kategorie.

(15)

Opatření členských států ke zvyšování energetické účinnosti v dopravě se počítají za způsobilá pro plnění povinné úspory v konečném využití energie. Tato opatření zahrnují politiky, které mimo jiné podpoří účinnější vozidla, přechod na cyklistickou, pěší a hromadnou dopravu, nebo dopravní a územní plánování, které sníží poptávku po dopravě. Přihlížet lze i k systémům, které uspíší zavádění nových, účinnějších vozidel, nebo k politikám podporujícím přechod na výkonnější paliva, která sníží spotřebu energie na kilometr, jsou-li dodržena pravidla týkajících se významnosti a adicionality stanovená v příloze V směrnice 2012/27/EU ve znění této směrnice. Taková opatření by měla být v náležitých případech v souladu s rámci vnitrostátní politiky členských států zavedenými podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/94/EU (9).

(16)

Opatření přijatá členskými státy na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/842 (10), která vyústí v ověřitelná a měřitelná nebo odhadnutelná zlepšení energetické účinnosti, lze považovat za nákladově efektivní způsob, jímž členské státy plní své povinné úspory energie podle směrnice 2012/27/EU ve znění této směrnice.

(17)

Jako alternativa k požadavku, aby povinné strany dosahovaly objemu kumulativních úspor v konečném využití energie podle čl. 7 odst. 1 směrnice 2012/27/EU ve znění této směrnice, by členské státy v systémech povinného zvyšování energetické účinnosti měly mít možnost povinným stranám umožnit či od nich vyžadovat příspěvky do vnitrostátního fondu pro energetickou účinnost.

(18)

Aniž je dotčen čl. 7 odst. 4 a 5 ve znění této směrnice, měly by členské státy a povinné strany využít všech dostupných prostředků a technologií, aby dosáhly povinných kumulativních úspor v konečném využití energie, a to i prostřednictvím podpory udržitelných technologií v soustavách účinného dálkového vytápění a chlazení, infrastruktury pro účinné vytápění a chlazení a energetických auditů nebo rovnocenných systémů hospodaření, za předpokladu, že započítávané úspory energie splňují požadavky stanovené v článku 7 a v příloze V směrnice 2012/27/EU ve znění této směrnice. Členské státy by měly usilovat o vysokou míru pružnosti při vytváření a provádění alternativních politických opatření.

(19)

Dlouhodobá opatření v oblasti energetické účinnosti budou přinášet úspory energie i po roce 2020, v zájmu přispění k cíli Unie v oblasti energetické účinnosti pro rok 2030 by však měla po roce 2020 přinášet nové úspory. Na druhou stranu, energetické úspory dosažené po 31. prosinci 2020 by se neměly započítávat do povinných kumulativních úspor v konečném využití energie pro období od 1. ledna 2014 do 31. prosince 2020.

(20)

Nové úspory by měly překračovat rámec běžné činnosti, tak aby úspory, k nimž by došlo v každém případě, nebyly započítávány na splnění požadavků v oblasti energetických úspor. Za účelem výpočtu dopadu zavedených opatření by se měly započítat pouze čisté úspory měřené jako změna spotřeby energie, kterou lze přímo připsat danému opatření v oblasti energetické účinnosti. Za účelem výpočtu čistých úspor by členské státy měly vytvořit výchozí scénář obsahující variantu, jak by se situace vyvíjela při neexistenci daného opatření. Dané politické opatření by mělo být posuzováno podle tohoto výchozího scénáře. Členské státy by měly vzít v úvahu, že ve stejném časovém rámci mohou být provedena jiná politická opatření, která mohou mít rovněž dopad na objem úspor energie, takže ne všechny změny pozorované od zavedení hodnoceného politického opatření mohou být přičteny pouze danému politickému opatření. Aby bylo zajištěno splnění požadavku významnosti, měla by opatření povinné, zúčastněné nebo pověřené strany skutečně přispívat k dosažení započítávaných úspor energie.

(21)

Při výpočtu úspor energie je tam, kde je to relevantní, nutné zohlednit všechny kroky v energetickém řetězci s cílem zvýšit potenciál úspor energie při přenosu a distribuci elektřiny.

(22)

K úsporám energie může výrazně přispět účinné hospodaření s vodou. Vodohospodářství a odvětví odpadních vod využívá 3,5 % elektrické energie v Unii a očekává se, že tento podíl poroste. Přitom úniky vody představují 24 % celkového množství vody spotřebované v Unii a největším konzumentem vody je odvětví energetiky, jež se na spotřebě podílí 44 %. Měl by být zevrubně prozkoumán potenciál úspor energie použitím inteligentních technologií a procesů.

(23)

V souladu s článkem 9 Smlouvy o fungování Evropské unie by politiky Unie v oblasti energetické účinnosti měly být inkluzivní, a zajišťovat tak dostupnost opatření na zvýšení energetické účinnosti pro spotřebitele čelící energetické chudobě. Ze zlepšení energetické účinnosti budov by měly mít prospěch zejména zranitelné domácnosti, včetně domácností čelících energetické chudobě, a případně i domácností v sociálním bydlení. Členské státy již mohou vyžadovat po povinných stranách, aby do opatření na úsporu energie zahrnuly sociální cíle ve vztahu k energetické chudobě, a tato možnost by nyní měla být dále rozšířena na alternativní politická opatření a vnitrostátní fondy pro energetickou účinnost a změnit se na povinnost, přičemž by členským státům měla být ponechána plná pružnost, pokud jde o jejich velikost, rozsah a obsah. Neumožňuje-li systém povinného zvyšování energetické účinnosti měření vztahující se na jednotlivé spotřebitele energie, může členský stát učinit opatření ke zmírnění energetické chudoby i jen alternativními politickými opatřeními.

(24)

Energetickou chudobou trpí v Unii kolem 50 milionů domácností. Opatření v oblasti energetické účinnosti musí proto zaujímat ústřední místo v jakékoli nákladově efektivní strategii řešení energetické chudoby a zranitelnosti spotřebitelů a doplňují politiky sociálního zabezpečení na úrovni členských států. K zajištění toho, aby opatření v oblasti energetické účinnosti udržitelným způsobem snižovala energetickou chudobu nájemců, je nutné zohledňovat jejich nákladovou efektivitu a cenovou dostupnost pro vlastníky a nájemce nemovitostí a zaručit pro ně odpovídající finanční podporu na úrovni členských států. V souladu s cíli Pařížské dohody bude třeba, aby byl fond budov v Unii v dlouhodobém výhledu přeměněn na budovy s téměř nulovou spotřebou energie. Současná míra renovace budov je nedostatečná, přičemž obzvláště obtížné je dosáhnout renovace v případě budov obývaných občany s nízkými příjmy čelícími energetické chudobě. Opatření stanovená v této směrnici, která se týkají povinných úspor energie, systémů povinného zvyšování energetické účinnosti a alternativních politických opatření, jsou proto obzvláště důležitá.

(25)

Nižších spotřebitelských výdajů na energii by mělo být dosaženo tím, že spotřebitelům bude poskytnuta pomoc při snižování spotřeby energie prostřednictvím snížení energetických potřeb budov a zlepšení účinnosti spotřebičů, což by mělo být kombinováno s dostupností nízkoenergetických dopravních prostředků využívaných společně s veřejnou dopravou a cyklistikou.

(26)

Je nanejvýše důležité zvyšovat informovanost všech občanů Unie o výhodách vyšší energetické účinnosti a poskytovat jim přesné informace o tom, jak je jí možné dosáhnout. Vyšší energetická účinnost je rovněž velmi důležitá pro zabezpečení dodávek energie do Unie tím, že se sníží její závislost na dovozu paliv ze třetích zemí.

(27)

Náklady a přínosy všech přijatých opatření v oblasti energetické účinnosti, včetně doby návratnosti, by měly být pro spotřebitele plně transparentní.

(28)

Při provádění směrnice 2012/27/EU ve znění této směrnice a uskutečňování dalších opatření v oblasti energetické účinnosti by členské státy měly věnovat zvláštní pozornost synergii mezi opatřeními v oblasti energetické účinnosti a účinným využíváním přírodních zdrojů v souladu se zásadami oběhového hospodářství.

(29)

Členské státy by měly využívat nové obchodní modely a technologie a pokusit se podporovat a usnadňovat uplatňování opatření v oblasti energetické účinnosti, mimo jiné prostřednictvím inovativních energetických služeb pro velké i malé zákazníky.

(30)

Jako součást opatření uvedených ve sdělení Komise ze dne 15. července 2015 nazvaném „Realizace nové politiky pro spotřebitele energie“ v souvislosti s energetickou unií a strategií pro vytápění a chlazení je třeba posílit minimální práva spotřebitelů na přesné, spolehlivé, jasné a včasné informace o jejich spotřebě energie. Články 9 až 11 a příloha VII směrnice 2012/27/EU by měly být změněny, aby poskytovaly častou a rozšířenou zpětnou vazbu o spotřebě energie, pokud je to s ohledem na instalovaná měřicí zařízení technicky proveditelné a nákladově efektivní. Tato směrnice vyjasňuje, že to, zda je dílčí měření nákladově efektivní, či nikoliv, závisí na tom, zda jsou související náklady úměrné potenciálním úsporám energie. Při posuzování, zda je dílčí měření nákladově efektivní, je možno vzít v úvahu dopad dalších konkrétních plánovaných opatření v dané budově, jako je případná připravovaná renovace.

(31)

Tato směrnice rovněž objasňuje, že by se práva týkající se vyúčtování a informací o vyúčtování či o spotřebě měla vztahovat na spotřebitele vytápění, chlazení nebo teplé užitkové vody dodávaných z ústředního zdroje, i když nemají přímý, individuální smluvní vztah s dodavatelem energie. Definici pojmu „konečný zákazník“ lze chápat tak, že se týká pouze fyzické nebo právnické osoby nakupující energii na základě přímé, individuální smlouvy s dodavatelem energie. Pro účely příslušných ustanovení by proto měl být zaveden pojem „konečný uživatel“, který by odkazoval na širší skupinu spotřebitelů a který by vedle konečných zákazníků nakupujících vytápění, chlazení či teplou užitkovou vodu pro vlastní konečnou potřebu zahrnoval i uživatele jednotlivých budov nebo jednotek budov s více bytovými jednotkami nebo víceúčelových budov, pokud jsou tyto jednotky zásobovány z ústředního zdroje a pokud uživatelé nemají přímou nebo individuální smlouvu s dodavatelem energie. Pojem „dílčí měření“ by měl odkazovat na měření spotřeby v jednotlivých jednotkách takových budov.

(32)

Aby členské státy dosáhly transparentnosti započítávání individuální spotřeby tepelné energie a usnadnily tak provádění dílčího měření, měly by zajistit zavedení transparentních, veřejně dostupných vnitrostátních pravidel pro rozdělování nákladů na spotřebu vytápění, chlazení a teplé užitkové vody v budovách s více bytovými jednotkami a ve víceúčelových budovách. Vedle zajištění transparentnosti by členské státy mohly zvážit přijetí opatření k posílení hospodářské soutěže při poskytování služeb v oblasti dílčího měření, a napomoci tak k zajištění přiměřenosti veškerých nákladů nesených konečnými uživateli.

(33)

Do 25. října 2020 by měly být nově instalované měřiče tepla a indikátory pro rozdělování nákladů na vytápění dálkově odečitatelné za účelem zajištění nákladově efektivního a častého poskytování informací o spotřebě. Změny směrnice 2012/27/EU vztahující se k měření týkajícímu se vytápění, chlazení a teplé užitkové vody; dílčího měření a rozdělení nákladů, pokud jde o vytápění, chlazení a teplou užitkovou vodu; požadavku dálkového odečtu; informací o vyúčtování a spotřebě vytápění, chlazení a teplé užitkové vody; nákladů na přístup k informacím o měření, vyúčtování a spotřebě vytápění, chlazení a teplé užitkové vody a minimálních požadavků na informace o vyúčtování a o spotřebě pro vytápění, chlazení a teplou užitkovou vodu se mají použít pouze na dodávky vytápění, chlazení a teplé užitkové vody z ústředního zdroje. Členské státy mohou samy rozhodnout, zda se technologie umožňující provádět odečet pochůzkovým způsobem nebo z projíždějícího automobilu mají považovat za dálkově odečitatelné, či nikoliv. U dálkově odečitatelných zařízení není k provedení odečtu nutný přístup do jednotlivých bytů nebo jednotek.

(34)

Členské státy by měly vzít v úvahu skutečnost, že úspěšné využívání nových technologií pro měření spotřeby energie vyžaduje vyšší investice do vzdělávání a dovedností uživatelů i dodavatelů energie.

(35)

Důležitým prostředkem pro informování zákazníků o jejich spotřebě energie jsou informace o vyúčtování a roční přehledy. Součástí údajů o spotřebě a nákladech mohou být i další informace, které spotřebitelům pomohou srovnat jejich stávající smlouvu s dalšími nabídkami a využít mechanismy pro podávání stížností a alternativní řešení sporů. Protože však spory související s vyúčtováním jsou častým zdrojem stížností spotřebitelů a přispívají k trvale nízkým mírám spokojenosti spotřebitelů a jejich komunikaci s poskytovateli energie, je třeba zajistit, aby informace o vyúčtování byly jednodušší, jasnější a snadněji pochopitelné a aby byly vytvořeny samostatné nástroje, jako jsou informace o vyúčtování, informační nástroje a roční přehledy, které by spotřebitelům poskytovaly všechny potřebné informace, a umožňovaly jim tak regulovat svou spotřebu energie, srovnávat nabídky a přecházet k jiným dodavatelům.

(36)

Opatření členských států by měla být podpořena vhodně koncipovanými a účinnými finančními nástroji Unie, jako jsou evropské strukturální a investiční fondy, Evropský fond pro strategické investice a financování od Evropské investiční banky (EIB) a Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD), jež by měly podporovat investice do energetické účinnosti ve všech fázích energetického řetězce a uplatňovat komplexní analýzu nákladů a přínosů s modelem diferencovaných diskontních sazeb. Finanční podpora by se měla zaměřovat na nákladově efektivní metody zvyšování energetické účinnosti, které by vedly ke snížení spotřeby energie. EIB a EBRD by ve spolupráci s vnitrostátními podpůrnými bankami měly navrhnout, vytvořit a financovat programy a projekty specificky přizpůsobené odvětví energetické účinnosti, mimo jiné domácnostem čelícím energetické chudobě.

(37)

Aby bylo možné aktualizovat přílohy směrnice 2012/27/EU a harmonizované referenční hodnoty účinnosti, je nezbytné prodloužit přenesení pravomoci poskytnuté Komisi. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (11). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(38)

Za účelem posouzení účinnosti směrnice 2012/27/EU ve znění této směrnice by měly být zavedeny požadavky provést obecný přezkum uvedené směrnice a předložit zprávu Evropskému parlamentu a Radě do 28. února 2024. Tento přezkum by se měl konat po globálním hodnocení Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, které se uskuteční v roce 2023, aby mohla být zavedena nezbytná harmonizace s tímto procesem při zohlednění vývoje v oblasti hospodářství a inovací.

(39)

Ústřední roli při vytváření, navrhování, provádění a hodnocení opatření stanovených ve směrnici 2012/27/EU by měly hrát místní a regionální orgány, aby mohly náležitě řešit specifické rysy svého klimatu, kultury a společnosti.

(40)

Standardní koeficient pro úspory udávané v kWh elektřiny by měl být s ohledem na technický pokrok a rostoucí podíl obnovitelných zdrojů energie v odvětví výroby elektřiny přezkoumán tak, aby odrážel změny faktoru primární energie pro elektřinu. Výpočty faktoru primární energie pro elektřinu zohledňující skladbu zdrojů energie jsou založeny na ročních průměrných hodnotách. Pro výrobu jaderné elektrické energie a tepla se používá metoda započtení „fyzikálního obsahu energie“ a pro výrobu elektrické energie a tepla z fosilních paliv a biomasy se používá metoda „technické účinnosti přeměny“. V případě energie z obnovitelných zdrojů nezaložených na spalování se používá metoda přímého ekvivalentu založená na přístupu „celkové primární energie“. K výpočtu podílu primární energie pro elektřinu v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny se používá metoda uvedená v příloze II směrnice 2012/27/EU. Spíše než marginální postavení na trhu se používá průměrné postavení na trhu. Předpokládá se, že účinnost přeměny energie dosahuje 100 % u obnovitelných zdrojů nezaložených na spalování, 10 % u geotermálních elektráren a 33 % u jaderných elektráren. Výpočet celkové účinnosti pro zařízení pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny vychází z nejnovějších údajů Eurostatu. Pokud jde o hranice systému, faktor primární energie je pro všechny zdroje energie 1. Hodnota faktoru primární energie se vztahuje k roku 2018 a vychází z interpolovaných údajů nejnovější verze referenčního scénáře modelu PRIMES za roky 2015 a 2020 upravených podle údajů Eurostatu za dobu do roku 2016. Analýza zahrnuje členské státy a Norsko. Soubor údajů pro Norsko vychází z údajů Evropské sítě provozovatelů přenosových soustav elektřiny.

(41)

Úspory energie vyplývající z provádění právních předpisů Unie by měly být započítávány, pouze pokud vyplývají z opatření, jež přesahuje minimální požadavky vyžadované danými právními akty Unie, ať již stanovením ambicióznějších požadavků v oblasti energetické účinnosti na úrovni členského státu, nebo vyšší mírou provádění opatření. Budovy představují značný potenciál pro další zvyšování energetické účinnosti a renovace budov je při zvyšování energetických úspor zásadním a dlouhodobým prvkem, který nabízí úspory z rozsahu. Proto je nezbytné objasnit, že všechny úspory energie pocházející z opatření podporujících renovaci stávajících budov mohou být započteny pouze tehdy, pokud přesahují úspory, ke kterým by došlo za neexistence politického opatření, a pokud členský stát prokáže, že povinná, zúčastněná nebo pověřená strana skutečně přispěla k dosažení započtených úspor energie.

(42)

V souladu se strategií energetické unie a zásadami zlepšování právní úpravy by se měl klást větší důraz na pravidla dohledu a kontroly pro provádění systémů povinného zvyšování energetické účinnosti a alternativních politických opatření, včetně požadavku na ověření statisticky reprezentativního vzorku opatření. Ve směrnici 2012/27/EU ve znění této směrnice by se „statisticky významné části a reprezentativnímu vzorku opatření ke zvyšování energetické účinnosti“ mělo rozumět tak, že se vyžaduje vytvoření podmnožiny statistické populace uvedených opatření na úsporu energie způsobem, který přesně odráží celou populaci všech opatření na úsporu energie, a tak umožňuje vyvození přiměřených závěrů o spolehlivosti všech opatření.

(43)

Energie vyrobená technologiemi pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů v budovách nebo na nich snižuje objem energie pocházející z fosilních paliv. Snížení spotřeby energie a využívání energie z obnovitelných zdrojů v odvětví stavebnictví jsou významnými opatřeními ke snížení energetické závislosti Unie a emisí skleníkových plynů, a to zejména s ohledem na ambiciózní cíle v oblasti klimatu a energetiky stanovené pro rok 2030, jakož i na globální závazek přijatý v souvislosti s Pařížskou dohodou. Pro účely svých kumulativních povinných úspor energie mohou členské státy ke splnění svých požadavků v oblasti energetické účinnosti zohlednit případné úspory energie z obnovitelných zdrojů vyrobené na budovách nebo uvnitř budov pro vlastní potřebu.

(44)

Členské státy se v souladu se společným politickým prohlášením členských států a Komise ze dne 28. září 2011 o informativních dokumentech (12) zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu o jeden či více dokumentů s informacemi o vztahu mezi jednotlivými složkami směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu. V případě této směrnice považuje normotvůrce předložení těchto dokumentů za odůvodněné.

(45)

Jelikož cílů této směrnice, totiž dosažení cílů Unie v oblasti energetické účinnosti ve výši 20 % do roku 2020 a alespoň 32,5 % do roku 2030 a vytvoření podmínek pro další zvyšování energetické účinnosti v období po uvedených letech, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu rozsahu a účinků opatření, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné.pro dosažení těchto cílů.

(46)

Směrnice 2012/27/EU by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Směrnice 2012/27/EU se mění takto:

1)

V článku 1 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Tato směrnice zavádí společný rámec opatření na podporu energetické účinnosti v Unii s cílem zajistit splnění hlavních cílů Unie pro energetickou účinnost pro rok 2020 ve výši 20 % a hlavních cílů Unie pro energetickou účinnost pro rok 2030 ve výši nejméně 32,5 % a vytváří podmínky pro další zvyšování energetické účinnosti i po těchto datech.

Tato směrnice stanoví pravidla zaměřená na odstranění překážek na trhu s energií a překonání některých nedokonalostí trhu, jež brání účinnosti při dodávkách a využívání energie, a stanoví zavedení orientačních vnitrostátních cílů energetické účinnosti a příspěvků pro roky 2020 a 2030.

Tato směrnice přispívá k uplatňování zásady „energetická účinnost v první řadě“.“

2)

V článku 3 se doplňují nové odstavce, které znějí:

„4.   Do 31. října 2022 Komise posoudí, zda Unie dosáhla svých hlavních cílů pro energetickou účinnost pro rok 2020.

5.   Každý členský stát stanoví orientační vnitrostátní příspěvky energetické účinnosti k dosažení cíle Unie pro rok 2030 uvedeného v čl. 1 odst. 1 této směrnice v souladu s články 4 a 6 nařízení (EU) 2018/1999 (*1). Při stanovování těchto příspěvků členské státy zohlední, že v roce 2030 nesmí být v Unii spotřeba primární energie vyšší než 1 273 Mtoe nebo konečná spotřeba energie vyšší než 956 Mtoe. Členské státy oznámí tyto příspěvky Komisi jako součást svých integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu podle článků 3 a 7 až 12 nařízení (EU) 2018/1999.

6.   Komise posoudí hlavní cíle Unie pro energetickou účinnost pro rok 2030 uvedené v čl. 1 odst. 1 s cílem předložit do roku 2023 legislativní návrh na jejich zvýšení v případně výrazného snížení nákladů v důsledku hospodářského nebo technologického vývoje, nebo bude-li to potřeba ke splnění mezinárodních závazků Unie v oblasti dekarbonizace.

(*1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 ze dne 11. prosince 2018 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 663/2009 a (ES) č. 715/2009, směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/22/ES, 98/70/ES, 2009/31/ES, 2009/73/ES, 2010/31/EU, 2012/27/EU a 2013/30/EU, směrnice Rady 2009/119/ES a (EU) 2015/652 a zrušuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 (Úř. věst. L 328, 21.12.2018, s. 1).“"

3)

Článek 7 se nahrazuje tímto:

„Článek 7

Povinné úspory energie

1.   Členské státy dosáhnou kumulativních úspor v konečném využití energie, které odpovídají alespoň:

a)

novým každoročním úsporám od 1. ledna 2014 do 31. prosince 2020 ve výši 1,5 % objemu ročního prodeje energie konečným zákazníkům, který se vypočte na základě průměrného prodeje za poslední tři roky před 1. lednem 2013. Z tohoto výpočtu lze zcela nebo zčásti vyjmout objem prodeje energie spotřebované v dopravě;

b)

novým každoročním úsporám od 1. ledna 2021 do 31. prosince 2030 ve výši 0,8 % roční konečné spotřeby energie, která se vypočte na základě průměru za poslední tři roky před 1. lednem 2019. Odchylně od tohoto požadavku dosáhnou Kypr a Malta nových každoročních úspor od 1. ledna 2021 do 31. prosince 2030 odpovídajících 0,24 % roční konečné spotřeby energie, která se vypočte na základě průměru za poslední tři roky před 1. lednem 2019.

Členské státy mohou započítat úspory energie, které vyplývají z politických opatření, bez ohledu na to, zda byla zavedena do 31. prosince 2020 nebo později, pokud tato opatření vedou k novým individuálním opatřením realizovaným po 31. prosinci 2020.

Členské státy nadále dosahují nových ročních úspor v souladu s prvním pododstavcem písm. b) za každé desetileté období po roce 2030, pokud přezkum Komise do roku 2027 a následně každých deset let nedospěje k závěru, že to není nutné k dosažení dlouhodobých cílů Unie v oblasti energetiky a klimatu pro rok 2050.

Členské státy rozhodnou, jak má být vypočtené množství nových úspor rozvrženo v průběhu každého období uvedeného v prvním pododstavci písm. a) a b) za podmínky, že ke konci každého období, po které povinnost platí, je dosaženo požadovaných celkových kumulativních úspor v konečném využití energie.

2.   Pokud členské státy dosáhnou alespoň svých kumulativních povinných úspor v konečném využití energie podle odst. 1 prvního pododstavce písm. b), mohou požadovaný objem úspor energie vypočítat jedním nebo více z těchto způsobů:

a)

uplatněním roční míry úspor z prodeje energie konečným zákazníkům nebo z konečné spotřeby energie, která se vypočte na základě průměrného prodeje nebo průměrné spotřeby za poslední tři roky před 1. lednem 2019;

b)

částečným nebo úplným vyjmutím energie spotřebované v dopravě z výchozího scénáře pro výpočet;

c)

využitím jakékoli varianty stanovené v odstavci 4.

3.   Pokud členské státy využijí možností uvedených v odst. 2 písm. a), b) nebo c), stanoví:

a)

svou vlastní roční míru úspor, kterou budou používat při výpočtu svých kumulativních úspor v konečném využití energie a která zajistí, aby konečný objem jejich čistých úspor energie nebyl nižší než míra stanovená podle odst. 1 prvního pododstavce písm. b), a

b)

svůj vlastní výchozí scénář pro výpočet, z něhož lze zčásti či zcela vyjmout energii spotřebovanou v dopravě.

4.   S výhradou odstavce 5 může každý členský stát:

a)

provést výpočet požadovaný v odst. 1 prvním pododstavci písm. a) pomocí těchto hodnot: 1 % v letech 2014 a 2015; 1,25 % v letech 2016 a 2017; 1,5 % v letech 2018, 2019 a 2020;

b)

z výpočtu zcela nebo zčásti vyjmout celkový objem prodeje energie, s ohledem na období uvedené v odst. 1 prvním pododstavci písm. a), nebo konečnou spotřebu energie, s ohledem na období uvedené v písmeni b) uvedeného pododstavce, spotřebované při průmyslových činnostech uvedených v příloze I směrnice 2003/87/ES;

c)

započítat do požadovaného objemu úspor energie úspory energie dosažené v odvětvích přeměny, distribuce a přenosu či přepravy energie, včetně infrastruktury pro účinné dálkové vytápění a chlazení, vyplývající z provedení požadavků stanovených v čl. 14 odst. 4 a odst. 5 písm. b) a čl. 15 odst. 1 až 6 a 9. Členské státy informují Komisi o svých plánovaných politických opatřeních podle tohoto písmene za období od 1. ledna 2021 do 31. prosince 2030 coby součásti svých integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu. Dopad těchto opatření se vypočte podle přílohy V a zahrne do daných plánů;

d)

započítat do požadovaného objemu úspor energie úspory energie dosažené v důsledku individuálních opatření nově zavedených od 31. prosince 2008, jejichž dopad bude pokračovat i v roce 2020 ve vztahu k období uvedenému v odst. 1 prvním pododstavci písm. a) a po roce 2020 ve vztahu k období uvedenému v odst. 1 prvním pododstavci písm. b) a lze jej změřit a ověřit;

e)

započítat do požadovaného objemu úspor energie úspory energie vyplývající z politických opatření, pokud lze prokázat, že tato opatření vedla k individuálním opatřením realizovaným od 1. ledna 2018 do 31. prosince 2020, která přinesou úspory po 31. prosinci 2020;

f)

z výpočtu požadovaného objemu úspor energie vyjmout 30 % ověřitelného množství energie vyrobené na budovách nebo uvnitř budov pro vlastní potřebu v důsledku politických opatření podporujících nové instalace technologií pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů;

g)

započítat do požadovaného objemu úspor energie úspory energie, které převyšují povinné úspory energie za období od 1. ledna 2014 do 31. prosince 2020, za předpokladu, že tyto úspory vyplývají z individuálních opatření realizovaných v rámci politických opatření uvedených v článcích 7a a 7b nahlášených členskými státy v jejich vnitrostátních akčních plánech energetické účinnosti a vykázaných v jejich zprávách o pokroku v souladu s článkem 24.

5.   Členské státy vypočítají dopad variant zvolených podle odstavce 4 pro období uvedená v odst. 1 prvním pododstavci písm. a) a b) a uplatní jej odděleně

a)

pro výpočet objemu úspor energie požadovaných pro období uvedené v odst. 1 prvním pododstavci písm. a), přičemž členské státy mohou využít odst. 4 písm. a) až d). Všechny varianty zvolené podle odstavce 4 nesmějí v součtu představovat více než 25 % objemu úspor energie uvedených v odst. 1 prvním pododstavci písm. a);

b)

pro výpočet objemu úspor energie požadovaných pro období uvedené v odst. 1 prvním pododstavci písm. b), přičemž členské státy mohou využít odst. 4 písm. b) až g) za předpokladu, že individuální opatření uvedená v odst. 4 písm. d) budou mít ověřitelný a měřitelný dopad i po 31. prosinci 2020. Všechny varianty zvolené podle odstavce 4 nesmějí v součtu představovat více než 35 % snížení objemu úspor energie vypočítaného podle odstavců 2 a 3.

Členské státy bez ohledu na to, zda zčásti nebo zcela vyjmou energii spotřebovanou v dopravě ze svých výchozích scénářů pro výpočet nebo zda využívají některou z variant uvedených v odstavci 4, zajistí, aby vypočtený čistý objem nových úspor, jichž má být dosaženo při konečné spotřebě energie v období od 1. ledna 2021 do 31. prosince 2030, nebyl nižší než objem vyplývající z uplatnění roční míry úspor podle odst. 1 prvního pododstavce písm. b).

6.   Členské státy ve svých integrovaných vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu uvedou v souladu s přílohou III nařízení (EU) 2018/1999 způsob výpočtu objemu úspor energie, jichž má být dosaženo v období od 1. ledna 2021 do 31. prosince 2030, v souladu s odst. 1 prvním pododstavcem písm. b) tohoto článku, a v příslušných případech vysvětlí, jak byla stanovena roční míra úspor a výchozí scénář pro výpočet a které varianty uvedené v odstavci 4 tohoto článku byly uplatněny a do jaké míry.

7.   Úspory energie dosažené po 31. prosinci 2020 se nezapočítávají do objemu požadovaných úspor energie za období od 1. ledna 2014 do 31. prosince 2020.

8.   Odchylně od odstavce 1 tohoto článku mohou pro účely odst. 1 prvního pododstavce písm. a) tohoto článku členské státy, které umožní povinným stranám použít variantu stanovenou v čl. 7a odst. 6 písm. b), započítat úspory energie dosažené v kterémkoli daném roce po roce 2010 a před povinným obdobím podle odst. 1 prvního pododstavce písm. a) tohoto článku, jako kdyby těchto úspor energie bylo dosaženo po 31. prosinci 2013 a před 1. lednem 2021, platí-li všechny tyto podmínky:

a)

systém povinného zvyšování energetické účinnosti byl v platnosti kdykoli v období od 31. prosince 2009 do 31. prosince 2014 a byl zahrnut do prvního vnitrostátního akčního plánu energetické účinnosti daného členského státu předloženého podle čl. 24 odst. 2;

b)

úspor bylo dosaženo v rámci systému povinného zvyšování energetické účinnosti;

c)

úspory jsou vypočteny v souladu s přílohou V;

d)

roky, za které je započteno dosažení úspor, jsou vykázány ve vnitrostátních akčních plánech energetické účinnosti v souladu s čl. 24 odst. 2.

9.   Členské státy zajistí, aby úspory vyplývající z politických opatření uvedených v článcích 7a a 7b a v čl. 20 odst. 6 byly vypočteny v souladu s přílohou V.

10.   Členské státy dosáhnou objemu úspor energie požadovaného podle odstavce 1 tohoto článku buď zavedením systému povinného zvyšování energetické účinnosti uvedeného v článku 7a, nebo přijetím alternativních politických opatření uvedených v článku 7b. Členské státy mohou kombinovat systém povinného zvyšování energetické účinnosti s alternativními politickými opatřeními.

11.   Při koncipování politických opatření ke splnění svých povinností k dosažení energetických úspor členské státy zohlední nutnost zmírnit energetickou chudobu v souladu s jimi vymezenými kritérii a s přihlédnutím ke své stávající praxi v této oblasti tím, že budou ve vhodné míře požadovat, aby byla část opatření ke zvýšení energetické účinnosti v rámci vnitrostátních systémů povinného zvyšování energetické účinnosti, alternativních politických opatření nebo programů či opatření financovaných z vnitrostátního fondu pro energetickou účinnost zaváděna přednostně u zranitelných domácností, včetně domácností postižených energetickou chudobou, a případně v sociálním bydlení.

Členské státy zahrnou informace o výsledku opatření ke zmírnění energetické chudoby v souvislosti s touto směrnicí do svých integrovaných vnitrostátních zpráv o pokroku v oblasti energetiky a klimatu podle nařízení (EU) 2018/1999.

12.   Členské státy prokáží, že nedochází k dvojímu započítání úspor energie v případech, kdy se dopady politických opatření nebo individuálních opatření překrývají.“

4)

Vkládají se nové články, které znějí:

„Článek 7a

Systémy povinného zvyšování energetické účinnosti

1.   Pokud se členské státy rozhodnou plnit své povinnosti k dosažení objemu úspor požadovaných podle čl. 7 odst. 1 prostřednictvím systému povinného zvyšování energetické účinnosti, zajistí, aby povinné strany uvedené v odstavci 2 tohoto článku, které působí na území jednotlivých členských států, dosáhly svých povinných kumulativních úspor v konečném využití energie uvedených v čl. 7 odst. 1, aniž je dotčen čl. 7 odst. 4 a 5.

V případě potřeby mohou členské státy rozhodnout, že povinné strany dosáhnou těchto úspor zcela či zčásti formou příspěvku do vnitrostátního fondu pro energetickou účinnost podle čl. 20 odst. 6.

2.   Členské státy na základě objektivních a nediskriminačních kritérií určí povinné strany mezi distributory energie nebo maloobchodními prodejci energie a distributory pohonných hmot nebo maloobchodními prodejci pohonných hmot působícími na jejich území. Objemu úspor energie nutných ke splnění dané povinnosti dosáhnou povinné strany u konečných zákazníků, určených členským státem, nezávisle na výpočtu podle čl. 7 odst. 1, nebo pokud tak členské státy rozhodnou, prostřednictvím certifikovaných úspor dosažených jinými subjekty, jak je popsáno v odst. 6 písm. a) tohoto článku.

3.   Pokud jsou jako povinné strany podle odstavce 2 určeni maloobchodní prodejci energie, zajistí členské státy, aby tito prodejci při plnění svých povinností nevytvářeli překážky, které by spotřebitelům bránily ve změně dodavatele.

4.   Objem úspor energie vyžadovaný od každé povinné strany vyjádří členské státy jako konečnou spotřebu energie, nebo jako spotřebu primární energie. Metoda zvolená pro vyjádření požadovaného objemu úspor energie se používá také pro výpočet úspor hlášených povinnými stranami. Použijí se převodní koeficienty uvedené v příloze IV.

5.   Členské státy zavedou systémy měření, kontroly a ověřování, v jejichž rámci se na základě dokumentace ověří alespoň statisticky významná část a reprezentativní vzorek opatření ke zvyšování energetické účinnosti zavedených povinnými stranami. Toto měření, kontrola a ověřování se provádí nezávisle na povinných stranách.

6.   V rámci systému povinného zvyšování energetické účinnosti členské státy mohou provést kteroukoli nebo obě z následujících činností:

a)

povolit povinným stranám, aby započetly do svého povinného plnění certifikované úspory energie dosažené poskytovateli energetických služeb nebo jinými třetími stranami, včetně případů, kdy povinné strany podporují opatření prováděná jinými státem schválenými subjekty nebo orgány veřejné správy, která mohou nebo nemusí zahrnovat formální partnerství a mohou být kombinována s jinými zdroji financí. V případě takového povolení členské státy zajistí, aby certifikace energetických úspor dodržela schvalovací postup, který zavedou členské státy, který bude jasný, transparentní a otevřený všem účastníkům trhu a jehož cílem bude minimalizace nákladů spojených s certifikací;

b)

povolit povinným stranám započítávat úspory dosažené v daném roce tak, jako by byly místo toho dosaženy v kterémkoli ze čtyř předchozích nebo tří následujících let, pokud se tím nepřesáhne konec období, po která povinnost platí, uvedených v čl. 7 odst. 1;

Členské státy posoudí a případně přijmou opatření k minimalizaci dopadu přímých a nepřímých nákladů systémů povinného zvyšování energetické účinnosti na konkurenceschopnost energeticky náročných průmyslových odvětví, která čelí mezinárodní konkurenci.

7.   Členské státy každoročně zveřejní úspory energie dosažené každou z povinných stran nebo každou podskupinou povinných stran a celkem v rámci systému.

Článek 7b

Alternativní politická opatření

1.   Pokud se členské státy rozhodnou dosáhnout povinného objemu úspor energie podle čl. 7 odst. 1 formou alternativních politických opatření, zajistí dosažení povinných úspor energie podle čl. 7 odst. 1 u konečných zákazníků, aniž je dotčen čl. 7 odst. 4 a 5.

2.   Pro všechna nedaňová opatření zavedou členské státy systémy měření, kontroly a ověřování, v jejichž rámci se na základě dokumentace ověří alespoň statisticky významná část a reprezentativní vzorek opatření ke zvýšení energetické účinnosti zavedených zúčastněnými nebo pověřenými stranami. Měření, kontrola a ověřování se provádí nezávisle na zúčastněných nebo pověřených stranách.“

5)

Článek 9 se mění takto:

a)

název se nahrazuje tímto:

„Měření plynu a elektřiny“;

b)

v odstavci 1 se první pododstavec nahrazuje tímto:

„1.   Členské státy zajistí, aby pokud je to technicky možné, finančně únosné a úměrné potenciálním úsporám energie, byli koneční zákazníci odebírající elektřinu a zemní plyn vybaveni individuálními měřiči za konkurenceschopné ceny, které přesně odrážejí jejich skutečnou spotřebu energie a poskytují informace o skutečné době používání.“;

c)

odstavec 3 se zrušuje.

6)

Vkládají se nové články, které znějí:

„Článek 9a

Měření týkající se vytápění, chlazení a teplé užitkové vody

1.   Členské státy zajistí, aby byli koneční zákazníci odebírající dálkové vytápění, dálkové chlazení a teplou užitkovou vodu vybaveni měřiči za konkurenceschopné ceny, které přesně odrážejí jejich skutečnou spotřebu energie.

2.   Pokud jsou do budovy vytápění, chlazení nebo teplá užitková voda zajišťovány z ústředního zdroje zásobujícího více budov nebo ze soustavy dálkového vytápění nebo chlazení, nainstaluje se měřič na výměník tepla nebo do odběrného místa.

Článek 9b

Dílčí měření a rozdělení nákladů na vytápění, chlazení a teplou užitkovou vodu

1.   V budovách s více bytovými jednotkami a ve víceúčelových budovách s ústředním zdrojem vytápění nebo chlazení nebo s dodávkami ze soustavy dálkového vytápění nebo chlazení se nainstalují individuální měřiče spotřeby, aby bylo možné měřit spotřebu tepla či chlazení nebo teplé užitkové vody u každé ucelené části budovy, pokud je to technicky proveditelné a nákladově efektivní z hlediska přiměřenosti ve vztahu k potenciálním úsporám energie.

Pokud použití individuálních měřičů není technicky proveditelné nebo měření spotřeby tepla v každé ucelené části budovy není nákladově efektivní, použijí se pro měření spotřeby tepla na každém radiátoru individuální indikátory pro rozdělování nákladů na vytápění, pokud dotyčný členský stát neprokáže, že instalace těchto indikátorů by nebyla nákladově efektivní. V tom případě lze zvážit alternativní nákladově efektivní metody měření spotřeby tepla. Každý členský stát jasně stanoví a zveřejní obecná kritéria, metodiky nebo postupy pro stanovení technické neproveditelnosti a nákladové neefektivity.

2.   V nových budovách s více bytovými jednotkami a v obytných částech nových víceúčelových budov, které jsou vybaveny ústředním ohřevem teplé užitkové vody nebo jsou zásobovány ze soustavy dálkového vytápění, musí být bez ohledu na odst. 1 první pododstavec poskytnuty individuální měřiče pro měření spotřeby teplé užitkové vody.

3.   Členské státy v zájmu zajištění transparentnosti a přesnosti započítávání individuální spotřeby zajistí zavedení transparentních a veřejně dostupných vnitrostátních pravidel pro rozdělování nákladů na vytápění, chlazení a spotřebu teplé užitkové vody v budovách s více bytovými jednotkami nebo ve víceúčelových budovách, které jsou zásobovány ze soustavy dálkového vytápění nebo chlazení, nebo v nichž převažují systémy vlastního společného vytápění nebo chlazení. Tato pravidla podle potřeby obsahují pokyny týkající se způsobu rozdělování nákladů na energii využitou:

a)

jako teplá užitková voda;

b)

jako teplo vyzařované ze zařízení v budově a k vytápění společných prostor v případě, že schodiště a chodby jsou vybaveny radiátory;

c)

k vytápění nebo chlazení bytů.

Článek 9c

Požadavek dálkového odečtu

1.   Pro účely článků 9a a 9b musí být měřiče a indikátory pro rozdělování nákladů na vytápění nainstalované po 25. říjnu 2020 dálkově odečitatelné. Podmínky technické proveditelnosti a nákladové efektivnosti stanovené v čl. 9b odst. 1 nadále platí.

2.   Měřiče a indikátory pro rozdělování nákladů na vytápění, které již byly nainstalovány, ale nejsou dálkově odečitatelné, musí být vybaveny možností dálkového odečítání, nebo nahrazeny dálkově odečitatelnými přístroji do 1. ledna 2027, pokud dotčený členský stát neprokáže, že to není nákladově efektivní.“

7)

Článek 10 se mění takto:

a)

název se nahrazuje tímto:

„Informace o vyúčtování plynu a elektřiny“;

b)

v odstavci 1 se první pododstavec nahrazuje tímto:

„1.   V případě, že koneční zákazníci nemají inteligentní měřiče uvedené ve směrnicích 2009/72/ES a 2009/73/ES, členské státy do 31. prosince 2014 zajistí, aby informace o vyúčtování byly v souladu s bodem 1.1 přílohy VII spolehlivé, přesné a založené na skutečné spotřebě elektřiny a plynu, pokud je to technicky proveditelné a ekonomicky odůvodněné.“

8)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 10a

Informace o vyúčtování a spotřebě vytápění, chlazení a teplé užitkové vody

1.   Členské státy zajistí, aby v případě, že jsou nainstalovány měřiče nebo indikátory pro rozdělování nákladů na vytápění, byly informace o vyúčtování a o spotřebě spolehlivé, přesné a založené na skutečné spotřebě nebo na odečtech indikátorů pro rozdělování nákladů na vytápění v souladu s body 1 a 2 přílohy VIIa pro všechny konečné uživatele, tj. pro fyzické nebo právnické osoby nakupující dodávky vytápění, chlazení nebo teplé užitkové vody pro vlastní konečné využití nebo pro fyzické nebo právnické osoby užívající individuální budovu nebo jednotku v budově s více bytovými jednotkami nebo ve víceúčelové budově s dodávkami vytápění, chlazení nebo teplé užitkové vody z ústředního zdroje, které nemají přímou nebo individuální smlouvu s dodavatelem energie.

Pokud tak členský stát stanoví a s výjimkou dílčího měření spotřeby na základě indikátorů pro rozdělování nákladů na vytápění podle článku 9b, lze tuto povinnost splnit pomocí systému, kde koneční zákazníci nebo koneční uživatelé pravidelně sami provádějí odečty ze svých měřičů a ohlašují odečtené údaje. Pouze v případech, kdy konečný zákazník nebo konečný uživatel neposkytne odečtené údaje z měřiče za dané zúčtovací období, je vyúčtování založeno na odhadu spotřeby či paušální sazbě.

2.   Členské státy:

a)

vyžadují, aby poskytovateli energetických služeb určenému konečným uživatelem byly na žádost konečného uživatele zpřístupněny informace o vyúčtování konečného uživatele za energii a o jeho historické spotřebě nebo jeho odečtech indikátorů pro rozdělování nákladů na vytápění, pokud jsou dostupné;

b)

zajistí, aby konečným zákazníkům byla nabízena možnost elektronické formy informací o vyúčtování a elektronického vyúčtování;

c)

zajistí, aby všichni koneční uživatelé spolu s vyúčtováním obdrželi jasné a srozumitelné informace v souladu s bodem 3 přílohy VIIa, a

d)

podporují kybernetickou bezpečnost a zajistí ochranu soukromí a údajů konečných uživatelů v souladu s platným právem Unie.

Členské státy mohou stanovit, že na žádost konečného zákazníka nebude poskytování informací o vyúčtování považováno za žádost o platbu. V tom případě členské státy zajistí, aby byla nabízena flexibilní ujednání pro skutečné platby.

3.   Členské státy rozhodnou, kdo bude odpovídat za poskytování informací uvedených v odstavcích 1 a 2 konečným uživatelům, kteří nemají přímou nebo individuální smlouvu s dodavatelem energie.“

9)

Článek 11 se nahrazuje tímto:

„Článek 11

Náklady na přístup k informacím o měření a vyúčtování elektřiny a plynu

Členské státy zajistí, aby koneční zákazníci dostávali veškerá vyúčtování a informace o vyúčtování za spotřebu energie bezplatně a aby koneční zákazníci měli vhodný a bezplatný přístup k údajům o své spotřebě.“

10)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 11a

Náklady na přístup k informacím o měření, vyúčtování a spotřebě vytápění, chlazení a teplé užitkové vody

1.   Členské státy zajistí, aby koneční uživatelé obdrželi veškerá vyúčtování a informace o vyúčtování spotřeby energie bezplatně a aby měli vhodný a bezplatný přístup k údajům o své spotřebě.

2.   Bez ohledu na odstavec 1 tohoto článku platí, že rozdělování nákladů na poskytování informací o vyúčtování individuální spotřeby vytápění, chlazení a teplé užitkové vody v budovách s více bytovými jednotkami a ve víceúčelových budovách ve smyslu článku 9b se provádí na neziskovém základě. Náklady vyplývající ze zadání tohoto úkolu třetí straně, například poskytovateli služeb nebo místnímu dodavateli energie, zahrnující měření skutečné individuální spotřeby v těchto budovách, její rozdělování a započítávání, lze v přiměřeném rozsahu přenést na konečné uživatele.

3.   V zájmu zajištění přiměřených nákladů na služby v oblasti dílčího měření podle odstavce 2 mohou členské státy stimulovat hospodářskou soutěž v tomto odvětví služeb přijetím vhodných opatření, jako například doporučit či jinak podpořit využívání výběrových řízení nebo využívání interoperabilních zařízení a systémů usnadňujících změnu poskytovatele služeb.“

11)

V článku 15 se se vkládá nový odstavec, který zní:

„2a.   Komise po konzultaci příslušných zúčastněných stran vypracuje do 31. prosince 2020 společnou metodiku s cílem podnítit provozovatele soustav ke snižování ztrát, provádění programu investic do nákladově a energeticky účinné infrastruktury a náležitému vykazování energetické účinnosti a flexibility sítě.“

12)

V článku 20 se vkládají nové odstavce, které znějí:

„3a.   S cílem mobilizovat soukromé financování pro opatření týkající se energetické účinnosti a energetické renovace v souladu se směrnicí 2010/31/EU o energetické náročnosti budov vede Komise dialog s veřejnými a soukromými finančními institucemi za účelem vytyčení možného postupu.

3b.   Opatření uvedená v odstavci 3a zahrnují:

a)

mobilizaci kapitálových investic do energetické účinnosti zohledněním širších dopadů úspor energie na řízení finančních rizik;

b)

zajištění lepších údajů o energetické a finanční náročnosti:

i)

dalším prověřením způsobů, jak investice do energetické účinnosti zlepšují hodnoty podkladových aktiv;

ii)

podporou studií posuzujících monetizaci jiných než energetických přínosů investic do energetické účinnosti.

3c.   S cílem mobilizovat soukromé financování pro opatření týkající se energetické účinnosti a energetické renovace členské státy při provádění této směrnice:

a)

zváží způsoby, jak lépe využít energetických auditů podle článku 8 k ovlivnění rozhodování;

b)

optimálně využijí možností a nástrojů navrhovaných v iniciativě „inteligentní financování pro inteligentní budovy“.

3d.   Komise poskytne členským státům do 1. ledna 2020 pokyny, jak uvolnit soukromé investice.“

13)

V článku 22 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2.   Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 23 této směrnice přizpůsobující hodnoty, výpočetní metody, standardní koeficienty primární energie a požadavky stanovené v přílohách I až V, VII až X a XII technickému pokroku.“

14)

Článek 23 se mění takto:

a)

odstavec 2 se nahrazuje tímto:

„2.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článku 22 je svěřena Komisi na dobu pěti let od 24. prosince 2018. Komise vypracuje zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.“;

b)

vkládá se nový odstavec, který zní:

„3a.   Před přijetím aktu v přenesené pravomoci vede Komise konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (*2).

(*2)  Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1.“"

15)

Článek 24 se mění takto:

a)

vkládá se nový odstavec, který zní:

„4a.   V kontextu zprávy o stavu energetické unie podá Komise v souladu s čl. 35 odst. 1 a odst. 2 písm. c) nařízení (EU) 2018/1999 zprávu o fungování trhu s uhlíkem, přičemž zohlední dopady provádění této směrnice.“;

b)

doplňují se nové odstavce, které znějí:

„12.   Komise do 31. prosince 2019 posoudí účinnost provádění definice malých a středních podniků pro účely čl. 8 odst. 4 a podá o tom zprávu Evropskému parlamentu a Radě. Co nejdříve po předložení této zprávy Komise případně přijme legislativní návrhy.

13.   Komise do 1. ledna 2021 posoudí potenciál pro energetickou účinnost v oblasti přeměny, transformace, přenosu, přepravy a skladování energie a podá o tom zprávu Evropskému parlamentu a Radě. K této zprávě případně připojí legislativní návrhy.

14.   Komise do 31. prosince 2021, nebudou-li do té doby navrženy změny ustanovení směrnice 2009/73/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem týkající se maloobchodu, posoudí ustanovení týkající se informací o měření, účtování a spotřebě v souvislosti se zemním plynem, o čemž podá zprávu Evropskému parlamentu a Radě, s cílem uvést je případně do souladu s příslušnými ustanoveními pro elektřinu uvedenými ve směrnici 2009/72, aby byla posílena ochrana spotřebitele a koneční zákazníci měli možnost častěji získávat jasné a aktuální informace o své spotřebě zemního plynu a regulovat ji. Co nejdříve po předložení této zprávy Komise případně přijme legislativní návrhy.

15.   Komise do 28. února 2024 a poté každých pět let vyhodnotí tuto směrnici a podá o tom zprávu Evropskému parlamentu a Radě.

Toto hodnocení zahrnuje:

a)

posouzení toho, zda je třeba po roce 2030 přizpůsobit požadavky a alternativní přístup stanovené v článku 5;

b)

posouzení všeobecné účinnosti této směrnice a potřeby dále upravit politiku Unie v oblasti energetické účinnosti v souladu s cíli Pařížské dohody z roku 2015 přijaté v návaznosti na 21. konferenci smluvních stran Rámcové úmluvy OSN (*3) o změně klimatu a s ohledem na ekonomický a inovační vývoj.

K této zprávě Komise případně přiloží návrhy dalších opatření.

(*3)  Úř. věst. L 282, 19.10.2016, s. 4.“"

16)

Přílohy se mění v souladu s přílohou této směrnice.

Článek 2

1.   Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do dne 25. června 2020.

Nicméně členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s čl. 1 body 5, 6, 7, 8, 9 a 10 a s body 3 a 4 přílohy do dne 25. října 2020.

Znění těchto předpisů neprodleně sdělí Komisi.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2.   Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 3

Tato směrnice vstupuje v platnost třetím dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 4

Tato směrnice je určena členským státům.

Ve Štrasburku dne 11. prosince 2018.

Za Evropský parlament

předseda

A. TAJANI

Za Radu

předsedkyně

J. BOGNER-STRAUSS


(1)  Úř. věst. C 246, 28.7.2017, s. 42.

(2)  Úř. věst. C 342, 12.10.2017, s. 119.

(3)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 13. listopadu 2018 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 4. prosince 2018.

(4)  Úř. věst. L 282, 19.10.2016, s. 4.

(5)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU ze dne 25. října 2012 o energetické účinnosti, o změně směrnic 2009/125/ES a 2010/30/EU a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES (Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 1).

(6)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 ze dne 11. prosince 2018 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 663/2009 a (ES) č. 715/2009, směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/22/ES, 98/70/ES, 2009/31/ES, 2009/73/ES, 2010/31/EU, 2012/27/EU a 2013/30/EU, směrnice Rady 2009/119/ES a (EU) 2015/652 a zrušuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 (viz strana 1 v tomto čísle Úředního věstníku).

(7)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU ze dne 19. května 2010 o energetické náročnosti budov (Úř. věst. L 153, 18.6.2010, s. 13).

(8)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2284 ze dne 14. prosince 2016 o snížení národních emisí některých látek znečišťujících ovzduší, o změně směrnice 2003/35/ES a o zrušení směrnice 2001/81/ES (Úř. věst. L 344, 17.12.2016, s. 1).

(9)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/94/EU ze dne 22. října 2014 o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva (Úř. věst. L 307, 28.10.2014, s. 1).

(10)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/842 ze dne 30. května 2018 o závazném každoročním snižování emisí skleníkových plynů členskými státy v období 2021–2030 přispívajícím k opatřením v oblasti klimatu za účelem splnění závazků podle Pařížské dohody a o změně nařízení (EU) č. 525/2013 (Úř. věst. L 156, 19.6.2018, s. 26).

(11)  Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1.

(12)  Úř. věst. C 369, 17.12.2011, s. 14.


PŘÍLOHA

Přílohy směrnice 2012/27/EU se mění takto:

1)

V příloze IV se poznámka pod čarou 3 nahrazuje tímto:

„(3)

Použije se pro výpočet úspor energie vyjádřených v primární energii s využitím přístupu zdola nahoru založeného na konečné spotřebě energie. Pro úspory udané v kWh elektřiny použijí členské státy koeficient stanovený za použití transparentní metodiky na základě vnitrostátních okolností ovlivňujících spotřebu primární energie s cílem zajistit přesný výpočet skutečných úspor. Tyto okolnosti musí být odůvodněné, ověřitelné a musí se zakládat na objektivních a nediskriminačních kritériích. Pro úspory udané v kWh elektřiny mohou členské státy použít standardní koeficient ve výši 2,1 nebo mohou dle své úvahy stanovit jiný koeficient, pokud jej mohou odůvodnit. Členské státy přitom zohledňují skladbu zdrojů energie zahrnutou do svých integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu oznamovaných Komisi v souladu s nařízením (EU) 2018/1999. Do 25. prosince 2022 a následně každé čtyři roky Komise tento standardní koeficient reviduje na základě zaznamenaných údajů. Při takové revizi zváží jeho dopady na další právní předpisy Unie, jako jsou směrnice 2009/125/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1369 ze dne 4. července 2017, kterým se stanoví rámec pro označování energetickými štítky a zrušuje směrnice 2010/30/EU (Úř. věst. L 198, 28.7.2017, s. 1).“

2)

Příloha V se nahrazuje tímto:

„PŘÍLOHA V

Společné metody a zásady pro výpočet dopadu systémů povinného zvyšování energetické účinnosti nebo jiných opatření podle článků 7, 7a a 7b a čl. 20 odst. 6

1.   Metody pro výpočet úspor energie kromě úspor vyplývajících z daňových opatření pro účely článků 7, 7a a 7b a čl. 20 odst. 6.

Pro výpočet úspor energie mohou povinné, zúčastněné nebo pověřené strany či prováděcí veřejné orgány použít tyto metody:

a)

očekávané úspory, s poukazem na výsledky předchozích nezávisle sledovaných energetických zlepšení v obdobných zařízeních. Generický přístup je v tomto případě definován jako „ex ante“;

b)

měřené úspory, podle kterých se úspory ze zavedení opatření nebo balíčku opatření určují zaznamenáváním skutečného snížení spotřeby energie s řádným zohledněním faktorů, jako jsou adicionalita, obydlenost budov, úroveň výroby a povětrnostní podmínky, jež mohou ovlivnit spotřebu. Generický přístup je v tomto případě definován jako „ex post“;

c)

poměrné úspory, při nichž se používají technicko-inženýrské odhady. Tento přístup lze použít pouze v případech, kdy je stanovení spolehlivých měřených údajů pro konkrétní zařízení obtížné nebo neúměrně drahé, například při nahrazení kompresoru nebo elektrického motoru jiným, jehož jmenovitý výkon v kWh se liší od výkonu, pro který byly naměřeny nezávislé hodnoty úspor, nebo pokud stanovení uvedených odhadů probíhá na základě metodik a kritérií stanovených na vnitrostátní úrovni kvalifikovanými nebo akreditovanými odborníky nezávislými na dotčených povinných, zúčastněných nebo pověřených stranách;

d)

zkoumané úspory, kdy se určuje reakce spotřebitelů na poradenství, informační kampaně, systémy označování štítky či systémy certifikace nebo na inteligentní měření spotřeby. Tento přístup je možné použít pouze pro úspory vyplývající ze změn chování spotřebitelů. Nelze jej použít u úspor v důsledku zavedení fyzických opatření.

2.   Při stanovování úspor energie v případě opatření pro zvyšování energetické účinnosti pro účely článků 7, 7a a 7b a čl. 20 odst. 6 se použijí tyto zásady:

a)

Musí se prokázat, že se jedná o úspory nad rámec úspor, kterých by bylo dosaženo i bez činnosti povinných, zúčastněných nebo pověřených stran nebo prováděcích veřejných orgánů. K určení úspor, které lze započítat jako dodatečné, členské státy zohlední, jak by se spotřeba energie a poptávka po ní vyvíjely bez daného politického opatření, přičemž zohlední alespoň tyto faktory: trendy spotřeby energie, změny v chování spotřebitelů, technologický pokrok a změny v důsledku jiných opatření provedených na úrovni Unie a členských států.

b)

Úspory plynoucí ze zavedení povinných právních předpisů Unie se považují za úspory, kterých by bylo dosaženo v každém případě, a které tedy nelze započítat jako úspory energie pro účely čl. 7 odst. 1. Odchylně od tohoto požadavku lze úspory týkající se renovace stávajících budov započítat jako úspory energie pro účely čl. 7 odst. 1, je-li zajištěno splnění kritéria významnosti uvedeného v bodě 3 písm. h) této přílohy. Úspory plynoucí z provádění minimálních požadavků, jež byly stanoveny na vnitrostátní úrovni pro nové budovy před provedením směrnice 2010/31/EU, lze započítat jako úspory energie pro účely čl. 7 odst. 1 písm. a), je-li zajištěno splnění kritéria významnosti uvedeného v bodě 3 písm. h) této přílohy a členské státy tyto úspory oznámily ve svých vnitrostátních akčních plánech energetické účinnosti v souladu s čl. 24 odst. 2.

c)

Započítat lze pouze úspory překračující tyto úrovně:

i)

výkonnostní emisní normy Unie pro nové osobní automobily a pro nová lehká užitková vozidla vyplývající z provádění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 443/2009 (*1) a (EU) č. 510/2011 (*2);

ii)

požadavky Unie na odstranění z trhu některých výrobků spojených se spotřebou energie vyplývající z provádění prováděcích opatření podle směrnice 2009/125/ES.

d)

Jsou povoleny politiky, jejichž účelem je podpořit vyšší úrovně energetické účinnosti výrobků, vybavení, přepravních systémů, vozidel a paliv, budov a prvků budov, procesů nebo trhů.

e)

Opatření na podporu instalace technologií pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů malého rozsahu na budovách nebo v budovách mohou být způsobilá pro účely splnění požadavků na úspory energie stanovených v čl. 7 odst. 1, pokud vedou k ověřitelným a měřitelným či odhadnutelným úsporám energie. Výpočet úspor energie musí být v souladu s požadavky této přílohy.

f)

V případě politik, které urychlují zavádění účinnějších produktů a vozidel, lze započítat celé úspory za předpokladu, že se prokáže, že k zavedení došlo před uplynutím průměrné očekávané životnosti produktu nebo vozidla či před běžným nahrazením produktu nebo vozidla, a úspory lze započítat pouze pro období do konce průměrné očekávané životnosti produktu nebo vozidla, které se mají nahradit.

g)

Členské státy při podpoře přijímání opatření v zájmu energetické účinnosti v příslušných případech zajistí zachování norem kvality pro výrobky, služby a zavádění opatření nebo v případě neexistence takových norem tyto normy zavedou.

h)

Členské státy se pro účely zohlednění klimatických rozdílů mezi regiony mohou rozhodnout, že přizpůsobí úspory energie standardní hodnotě či umožní odlišné úspory energie v souladu s teplotními rozdíly mezi regiony.

i)

Při výpočtu úspor energie se přihlíží k životnímu cyklu opatření a k míře, kterou úspory v čase klesají. Výpočet se provede součtem úspor, jichž bude jednotlivými individuálními opatřeními dosaženo ode dne jejich provedení do 31. prosince 2020 nebo případně 31. prosince 2030. Alternativně mohou členské státy přijmout jinou metodu, u níž se předpokládá dosažení alespoň stejného celkového objemu úspor. V případě použití jiné metody členské státy zajistí, aby celkový objem úspor energie vypočtený její pomocí nebyl vyšší než objem úspor energie vypočtený součtem úspor, jichž bude dosaženo jednotlivými individuálními opatřeními ode dne jejich provedení do 31. prosince 2020 nebo případně 31. prosince 2030. Členské státy ve svých integrovaných vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu podle nařízení (EU) 2018/1999 podrobně popíší, jakou jinou metodu použily a jakým způsobem zajistily splnění závazného požadavku na výpočet.

3.   Členské státy zajistí, aby byly splněny tyto požadavky pro politická opatření přijatá podle článku 7b a čl. 20 odst. 6:

a)

politická opatření a individuální opatření přinášejí ověřitelnou úsporu v konečném využití energie;

b)

odpovědnost každé zúčastněné strany, pověřené strany nebo prováděcího veřejného orgánu, podle toho, co je relevantní, je jasně definována;

c)

úspory energie, jichž je či má být dosaženo, jsou určeny transparentním způsobem;

d)

objem úspor energie, které jsou vyžadovány nebo kterých má být dosaženo prostřednictvím politického opatření, se vyjadřuje jako konečná spotřeba energie nebo spotřeba primární energie za použití převodních koeficientů stanovených v příloze IV;

e)

je poskytnuta a zveřejněna výroční zpráva o úsporách energie dosažených pověřenými stranami, zúčastněnými stranami a prováděcími veřejnými orgány, jakož i údaje o ročním trendu úspor energie;

f)

probíhá sledování výsledků a přijímání vhodných opatření, není-li pokrok uspokojivý;

g)

úspory energie, které jsou výsledkem individuálního opatření, může započítat nejvýše jedna strana;

h)

je prokázáno, že činnosti zúčastněné strany, pověřené strany nebo prováděcího veřejného orgánu jsou významné pro dosažení započtených úspor energie.

4.   Při určování úspor energie vyplývajících z daňových politických opatření zavedených podle článku 7b se použijí tyto zásady:

a)

zohlední se pouze úspory energie, jichž bylo dosaženo daňovými opatřeními, která překračují minimální úrovně zdanění platné pro paliva, jak to vyžaduje směrnice Rady 2003/96/ES (*3) nebo směrnice Rady 2006/112/ES (*4);

b)

cenové elasticity pro výpočet dopadu daňových opatření (zdanění energie) představují reakci poptávky po energii na změny ceny a odhadují se na základě aktuálních a reprezentativních oficiálních zdrojů údajů;

c)

úspory energie vyplývající z doprovodných nástrojů daňové politiky, včetně fiskálních pobídek nebo plateb do fondu, se započítávají zvlášť.

5.   Oznámení metodiky

Členské státy v souladu s nařízením (EU) 2018/1999 oznámí Komisi své navrhované podrobné metodiky pro fungování systémů povinného zvyšování energetické účinnosti a alternativní opatření uvedená v článcích 7a a 7b a v čl. 20 odst. 6. Tato oznámení, vyjma případy týkajících se daní, obsahují informace:

a)

o úrovni požadavku na úspory energie požadované podle čl. 7 odst. 1 prvního pododstavce písm. b) nebo úspory, jejichž dosažení se očekává za celé období od 1. ledna 2021 do 31. prosince 2030;

b)

o povinných, zúčastněných nebo pověřených stranách nebo prováděcích veřejných orgánech;

c)

o cílových odvětvích;

d)

o politických opatřeních a individuálních opatřeních, včetně očekávaného celkového objemu kumulativních úspor energie na každé opatření;

e)

o délce období, po které povinnost platí, pro systémy povinného zvyšování energetické účinnosti;

f)

o opatřeních stanovených politickým opatřením;

g)

o metodice výpočtu, včetně toho, jak byla určována adicionalita a významnost a jaké metodiky a referenční hodnoty se použijí pro očekávané a poměrné úspory;

h)

o životním cyklu opatření a způsobu, jak je vypočten nebo na čem je založen;

i)

o přístupu přijatém za účelem řešení klimatických rozdílů uvnitř členského státu;

j)

o systémech sledování a ověřování pro opatření podle článků 7a a 7b a o způsobu, jakým je zajištěna jejich nezávislost na povinných, zúčastněných nebo pověřených stranách;

k)

v případech týkajících se daní o:

i)

cílových odvětvích a segmentech daňových poplatníků;

ii)

prováděcím veřejném orgánu;

iii)

úsporách, jejichž dosažení se očekává;

iv)

délce trvání daňového opatření a

v)

metodice výpočtu, včetně toho, které cenové elasticity jsou použity a jakým způsobem byly určeny.

(*1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 443/2009 ze dne 23. dubna 2009, kterým se stanoví výkonnostní emisní normy pro nové osobní automobily v rámci integrovaného přístupu Společenství ke snižování emisí CO2 z lehkých užitkových vozidel (Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 1)."

(*2)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 510/2011 ze dne 11. května 2011, kterým se stanoví výkonnostní emisní normy pro nová lehká užitková vozidla v rámci integrovaného přístupu Unie ke snižování emisí CO2 z lehkých vozidel (Úř. věst. L 145, 31.5.2011, s. 1)."

(*3)  Směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny (Úř. věst. L 283, 31.10.2003, s. 51)."

(*4)  Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. L 347, 11.12.2006, s. 1)."

3)

V příloze VII se název nahrazuje tímto:

„Minimální požadavky na vyúčtování a informace o vyúčtování na základě skutečné spotřeby elektřiny a plynu“.

4)

Vkládá se nová příloha, která zní:

„PŘÍLOHA VIIa

Minimální požadavky na informace o vyúčtování a o spotřebě pro vytápění, chlazení a teplou užitkovou vodu

1.   Vyúčtování na základě skutečné spotřeby nebo odečtů indikátorů pro rozdělování nákladů na vytápění

Aby koneční uživatelé mohli regulovat svou spotřebu energie, provádí se vyúčtování na základě skutečné spotřeby nebo odečtů indikátorů pro rozdělování nákladů na vytápění alespoň jednou ročně.

2.   Minimální četnost informací o vyúčtování nebo spotřebě

Ode dne 25. října 2020 jsou v konečným uživatelům v případech, kdy byly instalovány dálkově odečitatelné měřiče nebo indikátory pro rozdělování nákladů na vytápění, poskytovány informace o vyúčtování nebo spotřebě založené na skutečné spotřebě nebo na odečtech indikátorů pro rozdělování nákladů na vytápění alespoň jednou za čtvrt roku na vyžádání nebo pokud si koneční zákazníci zvolili možnost dostávat vyúčtování v elektronické podobě, a v ostatních případech dvakrát ročně.

Od 1. ledna 2022 jsou konečným uživatelům v případech, kdy byly instalovány dálkově odečitatelné měřiče nebo indikátory pro rozdělování nákladů na vytápění, poskytovány informace o vyúčtování nebo spotřebě založené na skutečné spotřebě nebo na odečtech indikátorů pro rozdělování nákladů na vytápění alespoň jednou za měsíc. Mohou být zpřístupněny také prostřednictvím internetu a aktualizovány tak často, jak to měřicí zařízení a používané systémy umožňují. Vytápění a chlazení mohou být z této povinnosti mimo otopné/chladicí období vyjmuty.

3.   Minimální informace obsažené ve vyúčtování

Členské státy zajistí, aby koneční uživatelé měli ve svých vyúčtováních, jsou-li založena na skutečné spotřebě nebo odečtech indikátorů pro rozdělování nákladů na vytápění, k dispozici v jasné a srozumitelné podobě tyto informace:

a)

aktuální skutečné ceny a skutečnou spotřebu energie nebo celkové náklady na vytápění a odečty indikátorů pro rozdělování nákladů na vytápění;

b)

informace o použité skladbě zdrojů energie a souvisejících ročních emisích skleníkových plynů, a to i pro konečné uživatele napojené na dálkové vytápění nebo dálkové chlazení, a popis jednotlivých uplatňovaných daní, poplatků a sazeb. Členské státy mohou omezit rozsah požadavku na poskytování informací o emisích skleníkových plynů tak, aby zahrnovaly pouze dodávky ze soustav dálkového vytápění o celkovém jmenovitém tepelném příkonu nad 20 MW;

c)

srovnání aktuální spotřeby energie konečných uživatelů se spotřebou na vytápění a chlazení za stejné období předchozího roku, v grafické podobě, opravené o klimatický korekční faktor;

d)

kontaktní údaje na organizace konečných zákazníků, energetické agentury nebo podobné subjekty, včetně adres internetových stránek, u nichž lze získat informace o opatřeních ke zvýšení energetické účinnosti, srovnávací profily konečných uživatelů a objektivní technické údaje o spotřebičích energie;

e)

informace o souvisejících postupech pro podávání stížností, mediačních službách nebo mechanismech alternativního řešení sporů, podle práva jednotlivých členských států;

f)

srovnání s průměrným normalizovaným nebo referenčním konečným uživatelem stejné uživatelské kategorie. V případě elektronických vyúčtování lze místo toho tato srovnání zveřejnit na internetových stránkách a odkázat na ně v těchto vyúčtováních.

Vyúčtování, která se nezakládají na skutečné spotřebě nebo na odečtech indikátorů pro rozdělování nákladů na vytápění, musí obsahovat jasné a srozumitelné vysvětlení toho, jak byla částka uvedená ve vyúčtování vypočtena, a alespoň informace uvedené v písmenech d) a e).

5)

V části 1 čtvrtém odstavci přílohy IX se písmeno g) nahrazuje tímto:

„g)

Ekonomická analýza: soupis účinků

Ekonomická analýza zohlední všechny relevantní ekonomické účinky.

V analyzovaných scénářích mohou členské státy ve svém procesu rozhodování posoudit a zohlednit náklady a úspory energie vyplývající ze zvýšené pružnosti dodávek energie a z optimálnějšího provozu elektrických sítí včetně nákladů, které nevzniknou, a úspor vyplývajících ze snížení investic do infrastruktury.

Náklady a přínosy uvedené v prvním odstavci zahrnují alespoň:

i)

Přínosy

hodnotu výstupu pro spotřebitele (teplo a elektřina),

v maximální možné míře vnější přínosy, jako jsou přínosy v oblasti životního prostředí, emisí skleníkových plynů a zdraví a bezpečnosti,

v maximální možné míře účinky na trh práce, energetickou bezpečnost a konkurenceschopnost.

ii)

Náklady

kapitálové náklady na výrobny a vybavení,

kapitálové náklady souvisejících energetických sítí,

variabilní a fixní provozní náklady,

náklady na energie,

v maximální možné míře náklady v důsledku účinků v oblasti životního prostředí, zdraví a bezpečnosti,

v maximální možné míře náklady v oblasti trhu práce, energetické bezpečnosti a konkurenceschopnosti.“

6)

V prvním odstavci přílohy XII se písmeno a) nahrazuje tímto:

„a)

vypracovat a zveřejnit svá standardní pravidla pro hrazení a sdílení nákladů na technické úpravy, jako je připojení k elektrické síti, posílení sítě a výstavba nových sítí, zlepšení provozu sítě a pravidla pro nediskriminační uplatňování kodexů sítě, které jsou nutné pro začlenění nových výrobců dodávajících do propojené sítě elektřinu z vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny;“.

(*1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 443/2009 ze dne 23. dubna 2009, kterým se stanoví výkonnostní emisní normy pro nové osobní automobily v rámci integrovaného přístupu Společenství ke snižování emisí CO2 z lehkých užitkových vozidel (Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 1).

(*2)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 510/2011 ze dne 11. května 2011, kterým se stanoví výkonnostní emisní normy pro nová lehká užitková vozidla v rámci integrovaného přístupu Unie ke snižování emisí CO2 z lehkých vozidel (Úř. věst. L 145, 31.5.2011, s. 1).

(*3)  Směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny (Úř. věst. L 283, 31.10.2003, s. 51).

(*4)  Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. L 347, 11.12.2006, s. 1).“