(1)

Navracení státních příslušníků třetích zemí, kteří nesplňují nebo přestali splňovat podmínky vstupu nebo pobytu v členských státech, při plném dodržování základních práv, zejména zásady nenavracení (non-refoulement), a v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES (2), je důležitou součástí komplexního úsilí o řešení neoprávněné migrace a zvýšení míry navracení neoprávněných migrantů.

(2)

Je nutné zvýšit účinnost systému Unie pro navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí. Je to nezbytné pro zachování důvěry veřejnosti v migrační a azylovou politiku Unie a poskytování podpory osobám, které potřebují mezinárodní ochranu.

(3)

Členské státy by měly přijmout veškerá opatření, která jsou nezbytná k navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí účinným a přiměřeným způsobem v souladu s ustanoveními směrnice 2008/115/ES.

(4)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1861 (3) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1862 (4) stanoví podmínky pro zřízení, provoz a využívání Schengenského informačního systému (dále jen „SIS“).

(5)

Měl by být zřízen systém pro sdílení informací mezi členskými státy používajícími SIS podle nařízení (EU) 2018/1861 ohledně rozhodnutí o navrácení, která se týkají státních příslušníků třetích zemí pobývajících neoprávněně na území členských států, a pro sledování toho, zda státní příslušníci třetích zemí, na něž se tato rozhodnutí vztahují, opustili území členských států.

(6)

Tímto nařízením nejsou dotčeny práva a povinnosti státních příslušníků třetích zemí stanovené ve směrnici 2008/115/ES. Záznam vložený do SIS pro účely navrácení sám o sobě nepředstavuje určení postavení státního příslušníka třetí země na území členských států, zejména v jiných členských státech, než je členský stát, který do SIS záznam vložil.

(7)

Záznamy vložené do SIS o navrácení a výměna doplňujících informací o těchto záznamech by měly pomoci příslušným orgánům při přijímání opatření, která jsou nezbytná k výkonu rozhodnutí o navrácení. SIS by měl přispět k identifikaci státních příslušníků třetích zemí, jichž se takovéto rozhodnutí o navrácení týká, a ke sdílení informací mezi členskými státy ohledně těchto státních příslušníků třetích zemí, kteří se skrývali a jsou zadrženi v jiném členském státě. Tato opatření by měla pomoci předcházet neoprávněné migraci a druhotnému pohybu a odrazovat od nich a posílit spolupráci mezi orgány členských států.

(8)

Aby byla zajištěna účinnost navracení a zvýšila se přidaná hodnota záznamů týkajících se navrácení, měly by členské státy vkládat do SIS záznamy týkající se rozhodnutí o navrácení, která vydají ve vztahu k neoprávněně pobývajícím státním příslušníkům třetích zemí podle ustanovení, jež jsou v souladu se směrnicí 2008/115/ES. Za tímto účelem by měly členské státy vložit záznam do SIS rovněž tehdy, jsou-li rozhodnutí, která ukládají nebo potvrzují povinnost návratu, vydána v situacích popsaných v čl. 2 odst. 2 uvedené směrnice, zejména státním příslušníkům třetích zemí, kterým byl odepřen vstup v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399 (5) nebo kteří byli zadrženi nebo zastaveni příslušnými orgány v souvislosti s neoprávněným překročením vnější hranice členského státu po zemi, po moři nebo vzduchem a kteří následně neobdrželi v tomto členském státě povolení k pobytu či oprávnění k pobytu, a státním příslušníkům třetích zemí, jejichž návrat je součástí nebo důsledkem trestněprávní sankce podle vnitrostátního práva nebo kterých se týká vydávací řízení. Za určitých okolností, kdy je riziko, že rozhodnutí o navrácení nebude dodrženo, nízké, zejména během doby zajištění nebo v případě, že je rozhodnutí o navrácení vydáno na vnější hranici a je okamžitě vykonáno, a za účelem snížení administrativní zátěže mohou členské státy upustit od vložení záznamů o navrácení do SIS.

(9)

Toto nařízení by mělo stanovit společná pravidla pro vkládání záznamů týkajících se navrácení do SIS. Záznamy o navrácení by měly být vloženy do SIS, jakmile jsou vydána příslušná rozhodnutí o navrácení. V záznamu by mělo být uvedeno, zda byla dotčenému státnímu příslušníkovi třetí země poskytnuta lhůta k dobrovolnému opuštění území, včetně toho, zda byla tato lhůta prodloužena a zda bylo rozhodnutí pozastaveno nebo vyhoštění odloženo.

(10)

Je nutné stanovit kategorie údajů, které lze vkládat do SIS ohledně státních příslušníků třetích zemí, jichž se týká rozhodnutí o navrácení. Záznamy o navrácení by měly obsahovat pouze takové údaje, které jsou nezbytné k identifikaci subjektů údajů, aby mohly příslušné orgány přijímat informovaná rozhodnutí, aniž by ztrácely čas, a aby jim mohla být v případě potřeby zajištěna ze strany těchto orgánů ochrana před osobami, které jsou například ozbrojeny, mají sklon k násilí, jsou uprchlými osobami nebo osobami zapojenými do činností uvedených v článcích 3 až 14 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/541 (6). Za účelem usnadnění identifikace a odhalování vícenásobných totožností by měl být v záznamu rovněž uveden odkaz na doklad totožnosti dotčené osoby a kopie tohoto dokladu, je-li k dispozici.

(11)

Vzhledem ke spolehlivosti identifikace osob pomocí otisků prstů a fotografií nebo zobrazení obličeje by tyto údaje měly být vždy vloženy do záznamů o navrácení. Jelikož tyto údaje nemusí být vždy dostupné, například je-li rozhodnutí o navrácení vydáno v nepřítomnosti, mělo by být výjimečně umožněno v takovýchto případech od tohoto požadavku upustit.

(12)

Výměna doplňujících informací poskytnutých příslušnými vnitrostátními orgány o státních příslušnících třetích zemí, jichž se týká záznam o navrácení, by vždy měla probíhat prostřednictvím sítě národních orgánů označovaných jako centrály SIRENE, které slouží jako kontaktní místo, podle článků 7 a 8 nařízení (EU) 2018/1861.

(13)

Je třeba stanovit postupy umožňující členským státům ověřit splnění povinnosti návratu a potvrdit odchod dotčeného státního příslušníka třetí země členskému státu, který záznam o navrácení vložil do SIS. Tyto informace by měly přispět k tomu, aby bylo komplexněji sledováno dodržování rozhodnutí o navrácení.

(14)

Záznamy o navrácení by měly být vymazány, jakmile členský stát nebo příslušný orgán, který rozhodnutí o navrácení vydal, obdrží potvrzení o navrácení nebo pokud má příslušný orgán dostatečné a přesvědčivé informace o tom, že státní příslušník třetí země opustil území členských států. Je-li rozhodnutí o navrácení spojeno se zákazem vstupu, měl by být do SIS vložen záznam o odepření vstupu a pobytu v souladu s nařízením (EU) 2018/1861. V těchto případech by členské státy měly přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění toho, že nedojde k žádnému prodlení mezi okamžikem, kdy státní příslušník třetí země opustí schengenský prostor, a aktivací záznamu o odepření vstupu a pobytu v SIS. Vyplývá-li z údajů v SIS, že rozhodnutí o navrácení je spojeno se zákazem vstupu, měl by být zajištěn výkon tohoto zákazu vstupu.

(15)

SIS by měl obsahovat mechanismus oznamující členským státům nesplnění povinnosti návratu ze strany státních příslušníků třetích zemí ve stanovené lhůtě k dobrovolnému opuštění území. Tento mechanismus by měl podpořit členské státy při plnění jejich povinnosti výkonu rozhodnutí o navrácení a jejich povinnosti vydávat zákaz vstupu v souladu se směrnicí 2008/115/ES ve vztahu ke státním příslušníkům třetích zemí, kteří povinnost návratu nesplnili.

(16)

Toto nařízení by mělo stanovit závazná pravidla pro konzultace mezi členskými státy za účelem předcházení či slaďování protichůdných pokynů. Konzultace by se měly uskutečnit v případě, že se na státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou držiteli nebo kteří mají získat platné povolení k pobytu či dlouhodobé vízum vydané členským státem, vztahuje záznam o navrácení pořízený jiným členským státem, zejména v případě, kdy je rozhodnutí o navrácení spojeno se zákazem vstupu, nebo v případech, kdy mohou při vstupu na území členských států vzniknout sporné situace.

(17)

Záznamy by měly být v SIS uchovávány pouze po dobu nezbytnou pro plnění účelu, pro který byly vloženy. Měla by se použít příslušná ustanovení nařízení (EU) 2018/1861 týkající se lhůt pro přezkum. Záznamy o navrácení by měly být souladu s postupem pro přezkum záznamů podle uvedeného nařízení automaticky vymazány, jakmile uplyne doba jejich platnosti.

(18)

Osobní údaje získané členským státem v souladu s tímto nařízením by neměly být předávány ani zpřístupňovány žádné třetí zemi. Odchylně od uvedeného pravidla by mělo být možné takové osobní údaje třetí zemi předat, pokud toto předání podléhá přísným podmínkám a je v konkrétních případech nezbytné k usnadnění identifikace státního příslušníka třetí země za účelem jeho navrácení. Předávání jakýchkoliv osobních údajů třetím zemím by mělo být prováděno v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (7) a se souhlasem vkládajícího členského státu. Je však třeba poznamenat, že se u třetích zemí návratu často nevyžadují rozhodnutí o odpovídající ochraně přijaté Komisí podle článku 45 nařízení (EU) 2016/679. Kromě toho se, navzdory intenzivnímu úsilí vyvíjenému Unií v rámci spolupráce s hlavními zeměmi původu neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí, na něž se vztahuje povinnost návratu, nedaří zajistit, aby tyto třetí země soustavně plnily závazek zpětně přebírat své státní příslušníky, který je stanoven mezinárodním právem. Dohody o zpětném přebírání, které byly uzavřeny Unií nebo členskými státy nebo jsou jimi aktuálně vyjednávány a které stanoví vhodné záruky pro předávání údajů do třetích zemí podle článku 46 nařízení (EU) 2016/679, se vztahují na omezený počet těchto třetích zemí.

Uzavření jakékoli nové dohody je i nadále nejisté. Za těchto okolností a jako výjimka z požadavku existence rozhodnutí o odpovídající ochraně nebo vhodných záruk by mělo být předávání osobních údajů orgánům třetích zemí podle tohoto nařízení umožněno pro účely provádění návratové politiky Unie. Mělo by být možné použít výjimku stanovenou v článku 49 nařízení (EU) 2016/679 za předpokladu, že jsou splněny podmínky stanovené v uvedeném článku. Podle článku 57 uvedeného nařízení by jeho provádění, a to i pokud jde o předávání osobních údajů do třetích zemí podle tohoto nařízení, mělo být monitorováno nezávislými dozorovými úřady.

(19)

Vnitrostátní orgány odpovědné za navrácení se mohou mezi jednotlivými členskými státy značně lišit a v závislosti na důvodech neoprávněného pobytu se tyto orgány mohou lišit i v rámci členského státu. Rozhodnutí o navrácení mohou vydávat rovněž justiční orgány například v důsledku opravného prostředku podaného proti rozhodnutí o neudělení povolení nebo oprávnění k pobytu nebo jako trestněprávní sankci. Všechny vnitrostátní orgány, které jsou pověřeny vydáváním a výkonem rozhodnutí o navrácení v souladu se směrnicí 2008/115/ES, by měly mít přístup k SIS za účelem vkládání, aktualizace, výmazu a vyhledávání záznamů o navrácení.

(20)

Přístup k záznamům o navracení by měl být poskytnut příslušným vnitrostátním orgánům uvedeným v nařízení (EU) 2018/1861 za účelem identifikace a navrácení státních příslušníků třetích zemí.

(21)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/794 (8) stanoví, že Europol má podporovat a posilovat činnost příslušných vnitrostátních orgánů, jakož i jejich vzájemnou spolupráci při boji proti terorismu a závažné trestné činnosti, a má poskytovat analýzy a posouzení hrozeb. Aby mohl Europol plnit své úkoly, zejména v rámci Evropského střediska pro boj proti převaděčství, je vhodné poskytnout Europolu přístup ke kategorii záznamů stanovené v tomto nařízení.

(22)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1624 (9) stanoví pro účely uvedeného nařízení, že hostitelský členský stát má zmocnit příslušníky jednotek ve smyslu čl. 2 bodu 8 uvedeného nařízení, vyslané Evropskou agenturou pro pohraniční a pobřežní stráž, k tomu, aby mohli nahlížet do unijních databází, je-li to nezbytné pro plnění operačních cílů uvedených v operačním plánu pro hraniční kontrolu, ostrahu hranic a navracení. Cílem vyslání jednotek a týmů ve smyslu čl. 2 bodů 8 a 9 uvedeného nařízení je poskytnout technickou a operativní posilu žádajícím členským státům, zejména těm, které čelí nepřiměřeným migračním výzvám. Plnění úkolů přidělených jednotkám a týmům ve smyslu čl. 2 bodů 8 a 9 uvedeného nařízení vyžaduje jejich přístup k záznamům o navrácení v SIS prostřednictvím technického rozhraní Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž napojeného na centrální SIS.

(23)

Ustanovení týkající se povinností členských států a Agentury Evropské unie pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů v prostoru svobody, bezpečnosti a práva (dále jen „agentura eu-LISA“), zřízené nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1726 (10), vkládání a zpracování záznamů, podmínek přístupu k záznamům a jejich uchovávání, zpracovávání údajů, ochrany údajů, odpovědnosti a sledování a statistik obsažená v nařízení (EU) 2018/1861 by se měla vztahovat i na údaje obsažené a zpracovávané v SIS podle tohoto nařízení.

(24)

Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž zavedení systému pro sdílení informací o rozhodnutích o navrácení, která vydaly členské státy podle ustanovení, jež jsou v souladu se směrnicí 2008/115/ES, aby se usnadnil jejich výkon a aby bylo možno sledovat splnění povinnosti návratu ze strany neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich může být z důvodu rozsahu a účinků tohoto nařízení lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“). V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(25)

Toto nařízení dodržuje základní práva a ctí zásady uznávané Listinou základních práv Evropské unie.

(26)

Uplatňováním tohoto nařízení nejsou dotčeny závazky vyplývající ze Ženevské úmluvy ze dne 28. července 1951 o právním postavení uprchlíků ve znění Newyorského protokolu ze dne 31. ledna 1967.

(27)

Členské státy by měly při uplatňování tohoto nařízení plně dodržovat základní práva, včetně zásady nenavracení (non-refoulement), a vždy zohledňovat nejlepší zájem dítěte, rodinný život a zdravotní stav nebo zranitelnost dotyčných osob.

(28)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné. Vzhledem k tomu, že toto nařízení navazuje na schengenské acquis, rozhodne se Dánsko v souladu s článkem 4 uvedeného protokolu do šesti měsíců ode dne přijetí tohoto nařízení Radou, zda je provede ve svém vnitrostátním právu.

(29)

Toto nařízení rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Spojené království v souladu s rozhodnutím Rady 2000/365/ES (11); Spojené království se tedy nepodílí na jeho přijímání a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(30)

Toto nařízení rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Irsko v souladu s rozhodnutím Rady 2002/192/ES (12); Irsko se tedy nepodílí na jeho přijímání a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(31)

Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (13), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě C rozhodnutí Rady 1999/437/ES (14).

(32)

Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (15), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě C rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/146/ES (16).

(33)

Pokud jde o Lichtenštejnsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k Dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (17), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě C rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2011/350/EU (18).

(34)

Pokud jde o Bulharsko a Rumunsko, představuje toto nařízení akt navazující na schengenské acquis nebo s ním jinak související ve smyslu čl. 4 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2005 a je třeba jej vykládat ve spojení s rozhodnutími Rady 2010/365/EU (19) a (EU) 2018/934 (20).

(35)

Pokud jde o Chorvatsko, představuje toto nařízení akt navazující na schengenské acquis nebo s ním jinak související ve smyslu čl. 4 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2011 a je třeba jej vykládat ve spojení s rozhodnutím Rady (EU) 2017/733 (21).

(36)

Pokud jde o Kypr, představuje toto nařízení akt navazující na schengenské acquis nebo s ním jinak související ve smyslu čl. 3 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2003.

(37)

V souladu s čl. 28 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 (22) byl konzultován evropský inspektor ochrany údajů, který dne 3. května 2017 vydal stanovisko,

(1)

Schengenský informační systém (dále jen „SIS“) představuje nezbytný nástroj pro uplatňování ustanovení schengenského acquis začleněného do rámce Evropské unie. SIS představuje jedno z hlavních kompenzačních opatření přispívajících k udržení vysokého stupně bezpečnosti v prostoru svobody, bezpečnosti a práva Unie prostřednictvím podpory operativní spolupráce mezi příslušnými vnitrostátními orgány, zejména pohraniční stráží, policií, celními orgány, imigračními orgány a orgány odpovědnými za prevenci, odhalování, vyšetřování či stíhání trestných činů nebo výkon trestů.

(2)

SIS byl původně zřízen podle ustanovení hlavy IV Úmluvy ze dne 19. června 1990 k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985 mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích (2) (dále jen „Úmluva k provedení Schengenské dohody“). Vývoj SIS druhé generace (dále jen „SIS II“) byl svěřen Komisi na základě nařízení Rady (ES) č. 2424/2001 (3) a rozhodnutí Rady 2001/886/SVV (4). Tento systém byl posléze zřízen nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1987/2006 (5) a rozhodnutím Rady 2007/533/SVV (6). SIS II nahradil SIS vytvořený na základě Úmluvy k provedení Schengenské dohody.

(3)

Po třech letech od uvedení SIS II do provozu provedla Komise vyhodnocení tohoto systému v souladu s nařízením (ES) č. 1987/2006 a rozhodnutím 2007/533/SVV. Dne 21. prosince 2016 předložila Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o hodnocení Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II) v souladu s čl. 24 odst. 5, čl. 43 odst. 3 a čl. 50 odst. 5 nařízení (ES) č. 1987/2006 a čl. 59 odst. 3 a čl. 66 odst. 5 rozhodnutí 2007/533/SVV a průvodní pracovní dokument útvarů Komise. Doporučení uvedená v těchto dokumentech by měla být v tomto nařízení vhodně zohledněna.

(4)

Toto nařízení představuje právní základ pro SIS v souvislosti se záležitostmi spadajícími do oblasti působnosti části třetí hlavy V kapitoly 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále je „Smlouva o fungování EU“). Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1862 (7) představuje právní základ pro SIS v souvislosti se záležitostmi spadajícími do oblasti působnosti části třetí hlavy V kapitol 4 a 5 Smlouvy o fungování EU.

(5)

Skutečnost, že právní základ pro SIS sestává ze samostatných nástrojů, nemá dopad na zásadu, že SIS představuje jednotný informační systém, který by měl fungovat jako takový. Měl by zahrnovat jednotnou síť národních orgánů označovaných jako centrály SIRENE, které zajišťují výměnu doplňujících informací. Proto by určitá ustanovení těchto nástrojů měla být totožná.

(6)

Je nezbytné konkrétně vymezit účely SIS, určité prvky jeho technické architektury a jeho financování, stanovit pravidla pro komplexní provoz a využívání všech prvků tohoto systému a vymezit příslušné povinnosti. Je nezbytné rovněž stanovit kategorie údajů vkládaných do systému, účely jejich vkládání a zpracování a kritéria pro jejich vkládání. Je třeba rovněž přijmout pravidla upravující výmaz záznamů, orgány oprávněné k přístupu k údajům a používání biometrických údajů a blíže stanovit další pravidla týkající se ochrany údajů a zpracování údajů.

(7)

Záznamy v SIS obsahují pouze informace nezbytné k identifikaci osoby a ohledně opatření, jež má být přijato. Členské státy by si proto měly v případě potřeby vyměňovat doplňující informace týkající se záznamů.

(8)

SIS zahrnuje centrální systém (dále jen „centrální SIS“) a vnitrostátní systémy. Vnitrostátní systémy mohou obsahovat úplnou nebo částečnou kopii databáze SIS, která může být sdílena dvěma či více členskými státy. Vzhledem k tomu, že SIS je nejdůležitějším nástrojem pro výměnu informací v Evropě pro zajištění bezpečnosti a účinné správy hranic, je nezbytné zajistit jeho nepřetržitý provoz na centrální i na vnitrostátní úrovni. Dostupnost SIS by měla být předmětem pečlivého sledování na centrální úrovni i na úrovni členských států a všechny případy nedostupnosti pro koncové uživatele by měly být zaznamenány a nahlášeny zúčastněným stranám na vnitrostátní úrovni a na úrovni Unie. Všechny členské státy by měly zřídit národní záložní systém. Členské státy by rovněž měly zajistit nepřetržité propojení s centrálním SIS prostřednictvím zdvojených, fyzicky a zeměpisně oddělených bodů připojení. Centrální SIS a komunikační infrastruktura by měly být provozovány tak, aby bylo zajištěno jejich fungování 24 hodin denně sedm dní v týdnu. Agentura Evropské unie pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů v prostoru svobody, bezpečnosti a práva (dále jen „agentura eu-LISA“), zřízená nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1726 (8), by proto měla zavést technická řešení na posílení nepřetržité dostupnosti SIS, podléhající nezávislému posouzení dopadů a analýze nákladů a přínosů.

(9)

Je nutné vést aktualizovanou příručku obsahující podrobná pravidla pro výměnu doplňujících informací týkajících se opatření, která záznam vyžaduje (příručka SIRENE). Centrály SIRENE by měly zajistit rychlou a účinnou výměnu těchto informací.

(10)

Aby byla zajištěna účinná výměna doplňujících informací, včetně informací týkajících se opatření, která mají být podle záznamů přijata, je vhodné posílit fungování centrál SIRENE stanovením požadavků na dostupné zdroje, odbornou přípravu uživatelů a lhůtu pro zodpovězení dožádání obdržených z jiných centrál SIRENE.

(11)

Členské státy by měly zajistit, aby pracovníci jejich centrály SIRENE měli jazykové dovednosti a znalosti příslušných právních předpisů a procesních pravidel nezbytné pro plnění svých úkolů.

(12)

Pro plné využití funkcí SIS by členské státy měly zajistit, aby byli koncoví uživatelé a pracovníci centrál SIRENE pravidelně proškolováni, mimo jiné v oblasti bezpečnosti, ochrany údajů a kvality údajů. Centrály SIRENE by se měly podílet na vývoji programů odborné přípravy. Centrály SIRENE by měly pokud možno také zorganizovat alespoň jednou ročně výměnu pracovníků s ostatními centrálami SIRENE. Členské státy se vyzývají, aby přijaly vhodná opatření k zamezení úbytku dovedností a odborné praxe v důsledku odchodu pracovníků.

(13)

Provozní řízení centrálních složek SIS vykonává agentura eu-LISA. Aby agentura eu-LISA mohla vyčlenit nezbytné finanční a personální zdroje na pokrytí všech aspektů provozního řízení centrálního SIS a komunikační infrastruktury, mělo by toto nařízení podrobně vymezit její úkoly, zejména pokud jde o technické aspekty výměny doplňujících informací.

(14)

Aniž je dotčena odpovědnost členských států za správnost údajů vkládaných do SIS a úloha centrál SIRENE jakožto koordinátorů kvality, měla by být agentura eu-LISA zodpovědná za zlepšování kvality údajů zavedením centrálního nástroje pro sledování kvality údajů a měla by Komisi a členským státům předkládat zprávy v pravidelných intervalech. Komise by měla podávat Evropskému parlamentu a Radě zprávy o problémech, které se vyskytly ohledně kvality údajů. Pro další zlepšení kvality údajů v SIS by agentura eu-LISA rovněž měla nabízet školení ohledně používání SIS pro vnitrostátní školící subjekty a pokud možno také pro centrály SIRENE a koncové uživatele.

(15)

Aby bylo možno lépe sledovat využívání SIS a analyzovat vývoj, pokud jde o migrační tlak a správu hranic, měla by být agentura eu-LISA schopna vytvořit kapacitu na nejvyšší úrovni pro statistické hlášení členským státům, Evropskému parlamentu, Radě, Komisi, Europolu a Evropské agentuře pro pohraniční a pobřežní stráž, aniž by byla ohrožena neporušenost údajů. Mělo by být proto zřízeno centrální úložiště údajů. Statistické údaje uchovávané v úložišti nebo obdržené od úložiště by neměly obsahovat žádné osobní údaje. Členské státy by měly v rámci spolupráce mezi dozorovými úřady a Evropským inspektorem ochrany údajů podle tohoto nařízení poskytovat statistiky týkající se výkonu práva přístupu, oprav nesprávných údajů a výmazu protiprávně uchovávaných údajů

(16)

V SIS by měly být zavedeny nové kategorie údajů, aby koncoví uživatelé mohli na základě záznamu činit informovaná rozhodnutí bez ztráty času. Záznamy o odepření vstupu a pobytu by proto měly obsahovat informace o rozhodnutí, na němž se daný záznam zakládá. Za účelem usnadnění identifikace a odhalování vícenásobných totožností by měl být v záznamu dále uveden odkaz na doklad totožnosti dotčené osoby nebo jeho číslo včetně kopie, pokud možno barevné, takového dokladu, jsou-li tyto informace k dispozici.

(17)

Příslušné orgány by měly mít možnost ve zcela nezbytných případech vkládat do SIS konkrétní informace související s jakýmikoli zvláštními objektivními a nezměnitelnými tělesnými znaky dotčené osoby, jako jsou například tetování, znaménka nebo jizvy.

(18)

Jsou-li k dispozici, měly by být při vytváření záznamu vkládány veškeré relevantní údaje dotčené osoby, zejména jméno, aby bylo minimalizováno riziko falešných pozitivních nálezů a nadbytečných operativních činností.

(19)

SIS by neměl uchovávat žádné údaje použité k vyhledávání s výjimkou protokolů umožňujících ověřit, zda je vyhledávání v souladu se zákonem, za účelem sledování zákonnosti zpracovávání údajů, pro vlastní kontrolu a pro zajištění řádného fungování národních systémů, neporušenosti údajů a jejich zabezpečení.

(20)

SIS by měl umožnit zpracování biometrických údajů s cílem napomoci spolehlivé identifikaci dotyčných osob. Žádné vložení a použití fotografií, zobrazení obličeje a daktyloskopických údajů do SIS by nemělo překročit rámec toho, co je nezbytné pro splnění sledovaných cílů, veškerá tato vložení a použití by měla být založena na právu Unie, brát ohled na základní práva, včetně nejlepšího zájmu dítěte, a být v souladu s právem Unie v oblasti ochrany údajů, včetně příslušných ustanovení o ochraně údajů stanovených v tomto nařízení. Ve stejném smyslu by měl SIS umožňovat s výhradou vhodných záruk rovněž zpracování údajů o osobách, jejichž totožnost byla zneužita, aby se předešlo nežádoucím důsledkům chybnou identifikací, a to se souhlasem dotyčné osoby pro každou kategorii údajů a zejména pro otisky dlaní, a za přísného omezení účelů, pro něž se tyto osobní údaje mohou zákonným způsobem zpracovávat.

(21)

Členské státy by měly přijmout nezbytná technická opatření, aby pokaždé, když jsou koncoví uživatelé oprávněni provést vyhledávání ve vnitrostátní policejní nebo imigrační databázi, vyhledávali také souběžně v SIS, v souladu se zásadami stanovenými v článku 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 (9) a článku 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (10). To by mělo zajistit, aby SIS fungoval v prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích jako hlavní kompenzační opatření a dokázal lépe reagovat na přeshraniční rozměr trestné činnosti a mobilitu pachatelů.

(22)

Toto nařízení by mělo stanovit podmínky pro používání daktyloskopických údajů, fotografií a zobrazení obličeje pro účely identifikace a ověření totožnosti. Rozpoznávání zobrazení obličejů a fotografie by se pro účely identifikace měly zpočátku používat pouze v rámci řádných hraničních přechodů. Komise by měla k takovému používání vypracovat zprávu, která potvrdí dostupnost, spolehlivost a připravenost této technologie.

(23)

Mělo by být umožněno porovnávání úplných nebo neúplných souborů otisků prstů či otisků dlaní nalezených na místě činu s daktyloskopickými údaji uloženými v SIS, pokud lze s vysokou mírou pravděpodobnosti stanovit, že patří pachateli závažného trestného činu nebo teroristického trestného činu, a to za předpokladu, že se současně provádí vyhledávání i v příslušných vnitrostátních databázích otisků prstů. Zvláštní pozornost by měla být věnována zavedení norem kvality upravujících uchovávání biometrických údajů.

(24)

V případě, že není možné identifikovat určitou osobu jinými prostředky, mělo by být k pokusu ji identifikovat využito daktyloskopických údajů. Ve všech případech by mělo být přípustné identifikovat určitou osobu pomocí daktyloskopických údajů.

(25)

Členským státům by mělo být umožněno zavést propojení mezi záznamy v SIS. Vytvoření propojení mezi dvěma nebo více záznamy by nemělo mít dopad na přijímaná opatření, na délku doby pro přezkum záznamů ani na práva přístupu k záznamům.

(26)

Větší míry účinnosti, harmonizace a soudržnosti lze dosáhnout uložením povinnosti vkládat do SIS veškeré zákazy vstupu vydané příslušnými vnitrostátními orgány v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES (11) a stanovením společných pravidel pro vkládání záznamů o odepření vstupu a pobytu při navrácení neoprávněně pobývajícího státního příslušníka třetí země. Členské státy by měly přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění toho, že nedojde k žádné prodlevě mezi okamžikem, kdy státní příslušník třetí země opustí schengenský prostor, a aktivací záznamu v SIS. To by mělo zaručit vymáhání zákazů vstupu na hraničních přechodech na vnějších hranicích, a účinně tak zabránit opětovnému vstupu do schengenského prostoru.

(27)

Osoby, proti kterým bylo přijato rozhodnutí o odepření vstupu a pobytu, by měly mít právo se proti tomuto rozhodnutí odvolat. Pokud se rozhodnutí týká navrácení, mělo by být právo na odvolání v souladu se směrnicí 2008/115/ES.

(28)

Toto nařízení by mělo stanovit závazná pravidla pro konzultaci a oznamování mezi vnitrostátními orgány v případě, že státní příslušník třetí země má nebo může získat platné povolení k pobytu nebo dlouhodobé vízum udělované v jednom členském státě, přičemž jiný členský stát hodlá vložit nebo již vložil záznam o odepření vstupu nebo pobytu týkající se tohoto státního příslušníka třetí země. Takové situace vytvářejí značnou nejistotu jak pro příslušníky pohraniční stráže, tak pro policejní a imigrační orgány. Je proto vhodné stanovit závaznou lhůtu pro rychlou konzultaci s konečným výsledkem, s cílem zajistit, aby státní příslušníci třetích zemí, kteří jsou oprávněni pobývat na území členských států, byli oprávněni na toto území vstupovat bez problémů, a těm, kteří ke vstupu oprávněni nejsou, aby se ve vstupu zabránilo.

(29)

Při výmazu záznamu v SIS po konzultaci mezi členskými státy by měl mít vkládající členský stát možnost ponechat dotčeného státního příslušníka třetí země na svém vnitrostátním seznamu záznamů.

(30)

Tímto nařízením by nemělo být dotčeno uplatňování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES (12).

(31)

Záznamy by v SIS neměly být uchovávány po dobu delší, než je nezbytné pro splnění konkrétních účelů, pro které byly vloženy. Vkládající členský stát by měl do tří let od vložení záznamu do SIS přezkoumat nutnost jej uchovávat. Pokud je však ve vnitrostátním rozhodnutí, na němž se záznam zakládá, stanovena doba platnosti delší než tři roky, měl by být záznam přezkoumán do pěti let. Rozhodnutí o uchování záznamů o osobách by měla vycházet ze souhrnného individuálního posouzení. Členské státy by měly během stanoveného období pro přezkum záznamy o osobách přezkoumat a měly by vést statistiku o počtu záznamů o osobách, u nichž byla doba uchovávání prodloužena.

(32)

Na vložení záznamu do SIS a prodloužení doby jeho platnosti by se měl vztahovat požadavek přiměřenosti spočívající v posouzení, zda je daný případ dostatečně přiměřený, relevantní a závažný, aby odůvodňoval vložení záznamu do SIS. V případě teroristických trestných činů by měl být daný případ považován za dostatečně přiměřený, relevantní a závažný pro to, aby odůvodňoval záznam do SIS. Ve výjimečných případech by měly mít členské státy možnost z důvodů veřejné nebo národní bezpečnosti od vložení záznamu do SIS upustit, pokud je pravděpodobné, že bude bránit úředním nebo právním šetřením, vyšetřování nebo postupům.

(33)

Neporušenost údajů SIS má prvořadý význam. Proto by měly být stanoveny odpovídající záruky pro zpracování údajů SIS na centrální i na vnitrostátní úrovni s cílem zajistit komplexní (end-to-end) zabezpečení údajů. Orgány, které se zabývají zpracováním údajů, by měly být vázány bezpečnostními požadavky uvedenými v tomto nařízení a měly by se řídit jednotným postupem hlášení incidentů. Jejich personál by měl být řádně proškolen, a měl by být informován o případných trestných činech a sankcích v této souvislosti.

(34)

Údaje zpracovávané v SIS a související doplňující informace vyměněné podle tohoto nařízení by neměly být poskytovány ani zpřístupňovány žádným třetím zemím nebo mezinárodním organizacím.

(35)

Pro zvýšení účinnosti práce imigračních orgánů rozhodujících o právu státních příslušníků třetích zemí na vstup a pobyt na území členských států a o navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí je vhodné těmto orgánům poskytnout přístup do SIS podle tohoto nařízení.

(36)

Aniž jsou dotčena konkrétnější pravidla stanovená v tomto nařízení týkající se zpracování osobních údajů, mělo by se na zpracování osobních údajů členskými státy podle tohoto nařízení vztahovat nařízení (EU) 2016/679, s výjimkou případů, kdy toto zpracování provádějí příslušné vnitrostátní orgány pro účely prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání teroristických trestných činů či jiných závažných trestných činů.

(37)

Aniž jsou dotčena konkrétnější pravidla stanovená v tomto nařízení, měly by se na zpracování osobních údajů příslušnými vnitrostátními orgány podle tohoto nařízení pro účely prevence, odhalování, vyšetřování či stíhání teroristických trestných činů či jiných závažných trestných činů nebo výkonu trestů vztahovat vnitrostátní právní a správní předpisy přijaté podle směrnice (EU) 2016/680. Na přístup k údajům vloženým do SIS a na právo v těchto údajích vyhledávat ze strany příslušných vnitrostátních orgánů odpovědných za prevenci, odhalování, vyšetřování či stíhání teroristických trestných činů či jiných závažných trestných činů nebo výkonu trestů se vztahují veškerá příslušná ustanovení tohoto nařízení a ustanovení směrnice (EU) 2016/680, jak je provedena ve vnitrostátním právu, a zejména se na ně vztahuje monitorování ze strany dozorových úřadů podle směrnice (EU) 2016/680.

(38)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 (13) by se mělo vztahovat na zpracování osobních údajů orgány a institucemi Unie při plnění jejich úkolů podle tohoto nařízení.

(39)

Na zpracování osobních údajů Europolem podle tohoto nařízení by se mělo vztahovat nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/794 (14).

(40)

Při používání SIS by měly příslušné orgány zajistit, aby byla respektována lidská důstojnost a integrita osoby, jejíž údaje jsou zpracovávány. Zpracovávání osobních údajů pro účely tohoto nařízení nemá vést k diskriminaci osob na základě pohlaví, rasového či etnického původu, náboženského vyznání nebo přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace.

(41)

Pokud jde o důvěrnost, měla by se na úředníky a ostatní zaměstnance zaměstnané a pracující v souvislosti se SIS vztahovat příslušná ustanovení služebního řádu úředníků Evropské unie a pracovního řádu ostatních zaměstnanců Unie stanoveného nařízením Rady (EHS, Euratom, ESUO) č. 259/68 (15) (dále jen „služební řád“)..

(42)

Členské státy i agentura eu-LISA by měly mít bezpečnostní plány s cílem usnadnit plnění bezpečnostních povinností a měly by vzájemně spolupracovat s cílem společně řešit bezpečnostní otázky.

(43)

Nezávislé vnitrostátní dozorové úřady uvedené v nařízení (EU) 2016/679 a ve směrnici (EU) 2016/680 (dále jen „dozorové úřady“) by měly sledovat zákonnost zpracování osobních údajů členskými státy podle tohoto nařízení, včetně výměny doplňujících informací. Dozorovým úřadům by měly být na plnění tohoto úkolu přiděleny dostatečné zdroje. Je třeba stanovit práva přístupu subjektů údajů k jejich údajům uchovávaným v SIS a práva na jejich opravu a výmaz, jakož i následnou právní ochranu poskytovanou vnitrostátními soudy a vzájemné uznávání soudních rozhodnutí. Rovněž je vhodné požadovat od členských států roční statistiky.

(44)

Dozorové úřady by měly v rámci svého členského státu zajistit, aby alespoň jednou za čtyři roky byl v souladu s mezinárodními auditorskými standardy proveden audit činnosti zpracování údajů v jejich vnitrostátních systémech. Audit by měly provádět dozorové úřady, nebo by si jej dozorové úřady měly přímo vyžádat od nezávislého auditora pro ochranu údajů. Nezávislý auditor by měl i nadále podléhat kontrole a pravomoci příslušného dozorového úřadu či dozorových úřadů, které by proto měly samy dávat instrukce auditorovi a uvést jasně vymezený účel, rozsah a metodiku auditu, jakož i poskytnout vedení a dohled nad auditem a jeho konečnými výsledky.

(45)

Evropský inspektor ochrany údajů by měl sledovat činnosti orgánů a institucí Unie související se zpracováváním osobních údajů podle tohoto nařízení. Evropský inspektor ochrany údajů a dozorové úřady by měli při sledování systému SIS vzájemně spolupracovat.

46)

Evropskému inspektorovi ochrany údajů by měly být přiděleny dostatečné zdroje k plnění úkolů, které jsou mu svěřeny tímto nařízením, včetně pomoci odborníků na biometrické údaje.

(47)

Nařízení (EU) 2016/794 stanoví, že Europol má podporovat a posilovat činnost příslušných vnitrostátních orgánů, jakož i jejich vzájemnou spolupráci při boji proti terorismu a závažné trestné činnosti, a poskytovat analýzy a posouzení hrozeb. Aby mohl Europol plnit své úkoly, zejména v rámci Evropského střediska pro boj proti převaděčství, je vhodné poskytnout Europolu přístup k určitým kategoriím záznamů stanoveným v tomto nařízení.

(48)

Za účelem odstranění nedostatků ve sdílení informací týkajících se terorismu, zejména o zahraničních teroristických bojovnících, jejichž sledování pohybu je zásadní, se členské státy vyzývají, aby sdílely s Europolem informace o aktivitách souvisejících s terorismem. Toto sdílení informací by mělo probíhat prostřednictvím výměny doplňujících informací o příslušných záznamech s Europolem. Europol by měl za tímto účelem zřídit propojení s komunikační infrastrukturou.

(49)

Je rovněž nezbytné stanovit jasná pravidla pro Europol týkající se zpracování a stahování údajů SIS s cílem umožnit co nejrozsáhlejší využívání SIS za podmínky dodržování pravidel týkajících se ochrany údajů stanovených v tomto nařízení a nařízení (EU) 2016/794. V případech, kdy vyhledávání provedená Europolem v SIS odhalí existenci záznamu vloženého členským státem, nemůže Europol přijmout požadované opatření. Měl by proto prostřednictvím výměny doplňujících informací s příslušnou centrálou SIRENE informovat dotčený členský stát, aby tento členský stát mohl na případu dále pracovat.

(50)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1624 (16) stanoví pro účely uvedeného nařízení, že hostitelský členský stát zmocní příslušníky jednotek ve smyslu čl. 2 bodu 8 uvedeného nařízení a vyslané Evropskou agenturou pro pohraniční a pobřežní stráž k tomu, aby mohli nahlížet do unijních databází, je-li to nezbytné pro plnění operačních cílů uvedených v operačním plánu pro hraniční kontrolu, ostrahu hranic a navracení. Další relevantní agentury Unie, zejména Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu a Europol, mohou také v rámci podpůrných týmů pro řízení migrace vysílat odborníky, kteří nejsou pracovníky těchto agentur Unie. Cílem vyslání jednotek a týmů ve smyslu čl. 2 bodů 8 a 9 uvedeného nařízení je poskytnout technickou a operativní posilu žádajícím členským státům, zejména těm, které čelí nepřiměřeným migračním výzvám. Plnění úkolů přidělených jednotkám a týmům ve smyslu čl. 2 bodů 8 a 9 uvedeného nařízení vyžaduje přístup do SIS prostřednictvím technického rozhraní Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž napojeného na centrální SIS. V případech, kdy vyhledávání v SIS provedená jednotkou nebo týmem ve smyslu čl. 2 bodů 8 a 9 nařízení (EU) 2016/1624 nebo týmy pracovníků odhalí existenci záznamu vloženého členským státem, nemůže příslušník jednotky nebo týmu ani pracovník přijmout požadované opatření, pokud to nepovolí hostitelský členský stát. Měl by být proto informován hostitelský členský stát, aby mohl podniknout další kroky. Hostitelský členský stát by měl o pozitivním nálezu uvědomit vkládající členský stát prostřednictvím výměny doplňujících informací.

(51)

Z důvodu jejich technické podstaty, podrobného charakteru a potřeby pravidelné aktualizace nelze některé aspekty SIS upravit tímto nařízením vyčerpávajícím způsobem. Jedná se například o technická pravidla pro vkládání údajů, aktualizace, výmaz a vyhledávání údajů, pravidla pro kvalitu údajů, pravidla týkající se biometrických údajů, pravidla týkající se slučitelnosti a pořadí podle priority záznamů, pravidla pro propojení mezi záznamy a o pravidla pro výměnu doplňujících informací. Prováděcí pravomoci, pokud jde o tyto aspekty, by proto měly být svěřeny Komisi. Technická pravidla pro vyhledávání v záznamech by měla zohlednit hladké fungování vnitrostátních aplikací.

(52)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011. (17) Postup pro přijímání prováděcích aktů podle tohoto nařízení a nařízení (EU) 2018/1862 by měl být totožný.

(53)

Za účelem zajištění transparentnosti by měla agentura eu-LISA dva roky po zahájení provozu SIS podle tohoto nařízení vypracovat zprávu o technickém fungování centrálního SIS a komunikační infrastruktuře, včetně jejího zabezpečení, a o dvoustranné a vícestranné výměně doplňujících informací. Každé čtyři roky by měla Komise vydat celkové vyhodnocení.

(54)

Za účelem zajištění hladkého fungování SIS by na Komisi měla být přenesena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o určení okolností, za nichž lze fotografie a zobrazení obličeje používat k identifikaci osob jinak než v rámci řádných hraničních přechodů. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (18). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(55)

Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž vytvoření a úpravy unijního informačního systému a výměny souvisejících doplňujících informací, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich může být vzhledem k jejich podstatě lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“). V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(56)

Toto nařízení dodržuje základní práva a ctí zásady uznávané zejména Listinou základních práv Evropské unie. Toto nařízení především v plném rozsahu dodržuje právo na ochranu osobních údajů v souladu s článkem 8 Listiny základních práv Evropské unie a jeho cílem by mělo být zajistit bezpečné prostředí pro všechny osoby žijící na území Unie a ochranu neoprávněných migrantů před vykořisťováním a obchodováním s lidmi. V případech týkajících se dětí by měl být především zohledněn nejlepší zájem dítěte.

(57)

Odhadované náklady na modernizaci vnitrostátních systémů a na vytvoření nových funkcí stanovené v tomto nařízení jsou nižší než zbývající částka v rozpočtové položce pro inteligentní hranice stanovená v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 515/2014 (19). Finanční prostředky přidělené na vývoj systémů informačních technologií na podporu řízení migračních toků přes vnější hranice podle nařízení (EU) č. 515/2014 by se proto měly vyčlenit pro členské státy a agenturu eu-LISA. Je třeba sledovat finanční náklady na aktualizaci SIS i provádění tohoto nařízení. V případě vyšších odhadovaných nákladů by měly být na podporu členských států poskytnuty finanční prostředky Unie v souladu s příslušným víceletým finančním rámcem.

(58)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné. Vzhledem k tomu, že toto nařízení navazuje na schengenské acquis, rozhodne se Dánsko v souladu s článkem 4 uvedeného protokolu do šesti měsíců ode dne přijetí tohoto nařízení Radou, zda je provede ve svém vnitrostátním právu.

(59)

Toto nařízení rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Spojené království v souladu s rozhodnutím Rady 2000/365/ES (20); Spojené království se tedy nepodílí na jeho přijímání a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(60)

Toto nařízení rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Irsko v souladu s rozhodnutím Rady 2002/192/ES (21); Irsko se tedy nepodílí na jeho přijímání a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(61)

Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (22), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě G rozhodnutí Rady 1999/437/ES (23).

(62)

Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (24), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě G rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí 2008/146/ES (25).

(63)

Pokud jde o Lichtenštejnsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k Dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (26), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě G rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2011/350/EU (27).

(64)

Pokud jde o Bulharsko a Rumunsko, představuje toto nařízení akt navazující na schengenské acquis nebo s ním jinak související ve smyslu čl. 4 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2005 a je třeba jej vykládat ve spojení s rozhodnutími Rady 2010/365/EU (28) a (EU) 2018/934 (29).

(65)

Pokud jde o Chorvatsko, představuje toto nařízení akt navazující na schengenské acquis nebo s ním jinak související ve smyslu čl. 4 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2011 a je třeba jej vykládat ve spojení s rozhodnutím Rady 2017/733 (30).

(66)

Pokud jde o Kypr, představuje toto nařízení akt navazující na schengenské acquis nebo s ním jinak související ve smyslu čl. 3 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2003.

(67)

Tímto nařízením se do SIS zavádí řada zlepšení, která zvýší jeho účinnost, posílí ochranu údajů a rozšíří práva přístupu do SIS. Některá z těchto zlepšení nevyžadují složité technické změny, zatímco u jiných je zapotřebí provést technické změny různého rozsahu. S cílem zpřístupnit zlepšení systému co nejrychleji koncovým uživatelům se tímto nařízením zavádějí v několika fázích změny v nařízení (ES) č. 1987/2006. Některá zlepšení systému by měla být použitelná okamžitě po vstupu tohoto nařízení v platnost, zatímco jiná budou použitelná za jeden nebo dva roky od jeho vstupu v platnost. Toto nařízení by mělo být použitelné v plném rozsahu do tří let od svého vstupu v platnost. Postupné provádění tohoto nařízení by mělo být pečlivě sledováno, aby se zamezilo prodlevám v jeho uplatňování.

(68)

Nařízení (ES) č. 1987/2006 by mělo být zrušeno s účinkem ode dne plné použitelnosti tohoto nařízení.

(69)

V souladu s čl. 28 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 (31) byl konzultován evropský inspektor ochrany údajů, který dne 3. května 2017 vydal stanovisko,

(1)

Schengenský informační systém (dále jen „SIS“) představuje nezbytný nástroj pro uplatňování ustanovení schengenského acquis začleněného do rámce Evropské unie. SIS představuje jedno z hlavních kompenzačních opatření přispívajících k udržení vysokého stupně bezpečnosti v prostoru svobody, bezpečnosti a práva Unie prostřednictvím podpory operativní spolupráce mezi příslušnými vnitrostátními orgány, zejména pohraniční stráží, policií, celními orgány, imigračními orgány a orgány odpovědnými za prevenci, odhalování, vyšetřování či stíhání trestných činů nebo výkon trestů.

(2)

SIS byl původně zřízen podle ustanovení hlavy IV Úmluvy ze dne 19. června 1990 k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985 mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích (2) (dále jen „Úmluva k provedení Schengenské dohody“). Vývoj SIS druhé generace (dále jen „SIS II“) byl svěřen Komisi na základě nařízení Rady (ES) č. 2424/2001 (3) a rozhodnutí Rady 2001/886/SVV (4). Tento systém byl posléze zřízen nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1987/2006 (5) a rozhodnutím Rady 2007/533/SVV (6). SIS II nahradil SIS vytvořený na základě Úmluvy k provedení Schengenské dohody.

(3)

Po třech letech od uvedení SIS II do provozu provedla Komise vyhodnocení tohoto systému v souladu s nařízením (ES) č. 1987/2006 a s rozhodnutím 2007/533/SVV. Dne 21. prosince 2016 předložila Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o hodnocení Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II) v souladu s čl. 24 odst. 5, čl. 43 odst. 3 a čl. 50 odst. 5 nařízení (ES) č. 1987/2006 a čl. 59 odst. 3 a čl. 66 odst. 5 rozhodnutí 2007/533/SVV a průvodní pracovní dokument útvarů Komise. Doporučení uvedená v těchto dokumentech by měla být v tomto nařízení vhodně zohledněna.

(4)

Toto nařízení představuje právní základ pro SIS v souvislosti se záležitostmi spadajícími do oblasti působnosti části třetí hlavy V kapitol 4 a 5 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“). Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1861 (7) představuje právní základ pro SIS v souvislosti se záležitostmi spadajícími do oblasti působnosti části třetí hlavy V kapitoly 2 Smlouvy o fungování EU.

(5)

Skutečnost, že právní základ pro SIS sestává ze samostatných právních předpisů, nemá dopad na zásadu, že SIS představuje jednotný informační systém, který by měl fungovat jako takový. Měl by zahrnovat jednotnou síť národních orgánů, označovaných jako centrály SIRENE, které zajišťují výměnu doplňujících informací. Proto by určitá ustanovení těchto předpisů měla být totožná.

(6)

Je nezbytné konkrétně vymezit účely SIS, určité prvky jeho technické architektury a jeho financování, stanovit pravidla pro komplexní provoz a využívání všech prvků tohoto systému a vymezit příslušné povinnosti. Je nezbytné rovněž stanovit kategorie údajů vkládaných do systému, účely jejich vkládání a zpracování a kritéria pro jejich vkládání. Je třeba rovněž přijmout pravidla upravující výmaz záznamů, orgány oprávněné k přístupu k údajům, používání biometrických údajů a blíže stanovit další pravidla týkající se ochrany údajů a zpracování údajů.

(7)

Záznamy v SIS obsahují pouze informace nezbytné k identifikaci osoby nebo věci a ohledně opatření, jež má být přijato. Členské státy by si proto měly v případě potřeby vyměňovat doplňující informace týkající se záznamů.

(8)

SIS zahrnuje centrální systém (dále jen „centrální SIS“) a vnitrostátní systémy. Vnitrostátní systémy mohou obsahovat úplnou nebo částečnou kopii databáze SIS, která může být sdílena dvěma či více členskými státy. Vzhledem k tomu, že SIS je nejdůležitějším nástrojem výměny informací v Evropě pro zajištění bezpečnosti a účinné správy hranic, je nezbytné zajistit jeho nepřetržitý provoz na centrální i na vnitrostátní úrovni. Dostupnost SIS by měla být předmětem pečlivého sledování na centrální úrovni i na úrovni členských států a všechny případy nedostupnosti pro koncové uživatele by měly být zaznamenány a nahlášeny zúčastněným stranám na vnitrostátní úrovni a na úrovni Unie. Všechny členské státy by měly zřídit národní záložní systém. Členské státy by rovněž měly zajistit nepřetržité propojení s centrálním SIS prostřednictvím zdvojených, fyzicky a zeměpisně oddělených bodů připojení. Centrální SIS a komunikační infrastruktura by měly být provozovány tak, aby bylo zajištěno jejich fungování 24 hodin denně sedm dní v týdnu. Agentura Evropské unie pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů v prostoru svobody, bezpečnosti a práva (dále jen „agentura eu-LISA“), zřízená nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1726 (8), by proto měla zavést technická řešení na posílení nepřetržité dostupnosti SIS, podléhající nezávislému posouzení dopadů a analýze nákladů a přínosů.

(9)

Je nutné vést aktualizovanou příručku obsahující podrobná pravidla pro výměnu doplňujících informací týkajících se opatření, která záznam vyžaduje (příručka SIRENE). Centrály SIRENE by měly zajistit rychlou a účinnou výměnu těchto informací.

(10)

Aby byla zajištěna účinná výměna doplňujících informací, včetně informací týkajících se opatření, která mají být podle záznamů přijata, je vhodné posílit fungování centrál SIRENE stanovením požadavků na dostupné zdroje, odbornou přípravu uživatelů a lhůtu pro zodpovězení dožádání obdržených z jiných centrál SIRENE.

(11)

Členské státy by měly zajistit, aby pracovníci jejich centrály SIRENE měli jazykové dovednosti a znalosti příslušných právních předpisů a procesních pravidel nezbytné pro plnění svých úkolů.

(12)

Pro plné využití funkcí SIS by členské státy měly zajistit, aby byli koncoví uživatelé a pracovníci centrál SIRENE pravidelně proškolováni, mimo jiné v oblasti bezpečnosti, ochrany údajů a kvality údajů. Centrály SIRENE by se měly podílet na vývoji programů odborné přípravy. Centrály SIRENE by měly pokud možno také zorganizovat alespoň jednou ročně výměnu pracovníků s ostatními centrálami SIRENE. Členské státy se vyzývají, aby přijaly vhodná opatření k zamezení úbytku dovedností a odborné praxe v důsledku odchodů pracovníků.

(13)

Provozní řízení centrálních složek SIS vykonává agentura eu-LISA. Aby agentura eu-LISA mohla vyčlenit nezbytné finanční a personální zdroje na pokrytí všech aspektů provozního řízení centrálního SIS a komunikační infrastruktury, mělo by toto nařízení podrobně vymezit její úkoly, zejména pokud jde o technické aspekty výměny doplňujících informací.

(14)

Aniž je dotčena odpovědnost členských států za správnost údajů vkládaných do SIS a úloha centrál SIRENE jakožto koordinátorů kvality, měla by být agentura eu-LISA zodpovědná za zlepšování kvality údajů zavedením centrálního nástroje pro sledování kvality údajů a měla by Komisi a členským státům předkládat zprávy v pravidelných intervalech. Komise by měla podávat Evropskému parlamentu a Radě zprávy o problémech, které se vyskytly ohledně kvality údajů. Pro další zlepšení kvality údajů v SIS by agentura eu-LISA rovněž měla nabízet školení ohledně používání SIS pro vnitrostátní školící subjekty a pokud možno také pro centrály SIRENE a koncové uživatele.

(15)

Aby bylo možno lépe sledovat využívání SIS a analyzovat vývoj, pokud jde o trestné činy, měla by být agentura eu-LISA schopna vytvořit kapacitu na nejvyšší úrovni pro statistické hlášení členským státům, Evropskému parlamentu, Radě, Komisi, Europolu, Eurojustu a Evropské agentuře pro pohraniční a pobřežní stráž, aniž by byla ohrožena neporušenost údajů. Mělo by být proto zřízeno centrální úložiště údajů. Statistiky uchovávané v úložišti nebo obdržené od úložiště by neměly obsahovat žádné osobní údaje. Členské státy by měly v rámci spolupráce mezi dozorovými úřady a Evropským inspektorem ochrany údajů podle tohoto nařízení poskytovat statistické údaje týkající se výkonu práva přístupu, oprav nesprávných údajů a výmazu protiprávně uchovávaných údajů.

(16)

V SIS by měly být zavedeny nové kategorie údajů, aby koncoví uživatelé mohli na základě záznamu činit informovaná rozhodnutí bez ztráty času. Za účelem usnadnění identifikace a odhalování vícenásobných totožností by proto měl být v záznamu dále uveden odkaz na doklad totožnosti dotčené osoby, jeho číslo včetně kopie, pokud možno barevné, takového dokladu, jsou-li tyto informace k dispozici.

(17)

Příslušné orgány by měly mít možnost ve zcela nezbytných případech vkládat do SIS konkrétní informace související s jakýmikoli zvláštními objektivními a nezměnitelnými tělesnými znaky dotčené osoby, jako jsou například tetování, znaménka nebo jizvy.

(18)

Jsou-li k dispozici, měly by být při vytváření záznamu vkládány veškeré relevantní údaje dotčené osoby, zejména jméno, aby bylo minimalizováno riziko falešných pozitivních nálezů a nadbytečných operativních činností.

(19)

SIS by neměl uchovávat žádné údaje použité k vyhledávání s výjimkou protokolů umožňujících ověřit, zda je vyhledávání v souladu se zákonem, za účelem sledování zákonnosti zpracovávání údajů, pro vlastní kontrolu, pro zajištění řádného fungování národních systémů, neporušenosti údajů a jejich zabezpečení.

(20)

SIS by měl umožnit zpracování biometrických údajů s cílem napomoci spolehlivé identifikaci dotyčných osob. Žádné vložení a použití fotografií, zobrazení obličeje a daktyloskopických údajů do SIS by nemělo překročit rámec toho, co je nezbytné pro splnění sledovaných cílů, veškerá tato vložení a použití by měla být založena na právu Unie, brát ohled na základní práva, včetně nejlepšího zájmu dítěte, a být v souladu s právem Unie v oblasti ochrany údajů, včetně příslušných ustanovení o ochraně údajů stanovených v tomto nařízení. Ve stejném smyslu by měl SIS umožňovat rovněž zpracování údajů o osobách, jejichž totožnost byla zneužita, aby se předešlo nežádoucím důsledkům způsobeným chybnou identifikací, s výhradou vhodných záruk, a to se souhlasem dotyčné osoby pro každou kategorii údajů a zejména pro otisky dlaní, a za přísného omezení účelů, pro něž se tyto osobní údaje mohou zákonným způsobem zpracovávat.

(21)

Členské státy by měly přijmout nezbytná technická opatření, aby pokaždé, když jsou koncoví uživatelé oprávněni provést vyhledávání ve vnitrostátní policejní nebo imigrační databázi, vyhledávali také souběžně v SIS, v souladu se zásadami stanovenými v článku 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 (9) a článku 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (10). To by mělo zajistit, aby SIS fungoval v prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích jako hlavní kompenzační opatření a dokázal lépe reagovat na přeshraniční rozměr trestné činnosti a mobilitu pachatelů.

(22)

Toto nařízení by mělo stanovit podmínky pro používání daktyloskopických údajů, fotografií a zobrazení obličeje pro účely identifikace a ověření totožnosti. Rozpoznávání zobrazení obličejů a fotografie by se pro účely identifikace měly zpočátku používat pouze v rámci řádných hraničních přechodů. Komise by měla k takovému používání vypracovat zprávu, která potvrdí dostupnost, spolehlivost a připravenost této technologie.

(23)

Zavedení služby automatizovaného porovnávání otisků prstů v rámci SIS doplňuje stávající prümský mechanismus pro vzájemný přeshraniční on-line přístup do určených vnitrostátních databází DNA a automatizovaných systémů identifikace otisků prstů, jak je stanoveno v rozhodnutích Rady 2008/615/SVV (11) a 2008/616/SVV (12). Vyhledávání daktyloskopických údajů v SIS umožňuje aktivně vyhledávat pachatele. Proto by mělo být možné vkládat do SIS daktyloskopické údaje neznámého pachatele, a to za předpokladu, že vlastníka daných údajů lze s velmi vysokou pravděpodobností označit za pachatele závažného trestného činu nebo teroristického činu. Jde zejména o případy, kdy jsou daktyloskopické údaje nalezeny na zbrani nebo jakékoli jiné věci použité při spáchání daného trestného činu. Z pouhého výskytu daktyloskopických údajů na místě činu by nemělo být vyvozováno, že jde s velmi vysokou pravděpodobností o daktyloskopické údaje pachatele. Další podmínkou pro vytvoření takového záznamu by mělo být, že podezřelou osobu nelze identifikovat na základě údajů z jiných relevantních vnitrostátních, unijních nebo mezinárodních databází. Pokud by se na základě tohoto vyhledávání daktyloskopických údajů zjistila možná shoda, měl by daný členský stát provést další kontrolu se zapojením znalců, s cílem zjistit, zda je podezřelá osoba vlastníkem otisků uložených v SIS, a měl by identifikovat osobu. Příslušné postupy by měly být upraveny vnitrostátním právem. Taková identifikace by mohla podstatně přispět k vyšetřování a mohla by vést k zatčení za předpokladu, že jsou splněny všechny podmínky pro zatčení.

(24)

Mělo by být umožněno porovnávání úplných nebo neúplných souborů otisků prstů či otisků dlaní nalezených na místě činu s daktyloskopickými údaji uloženými v SIS, pokud lze s vysokou mírou pravděpodobnosti stanovit, že patří pachateli závažného trestného činu nebo teroristického trestného činu, a to za předpokladu, že se současně provádí vyhledávání i v příslušných vnitrostátních databázích otisků prstů. Zvláštní pozornost by měla být věnována zavedení norem kvality upravujících uchovávání biometrických údajů, včetně latentních daktyloskopických údajů.

(25)

V případě, že není možné identifikovat určitou osobu jinými prostředky, mělo by být k pokusu ji identifikovat využito daktyloskopických údajů. Ve všech případech by mělo být přípustné identifikovat určitou osoby pomocí daktyloskopických údajů.

(26)

V jasně vymezených případech, kdy nejsou dostupné daktyloskopické údaje, by mělo být možné do záznamu doplnit profil DNA. Tento profil DNA by měl být přístupný pouze oprávněným uživatelům. Profily DNA by měly usnadnit identifikaci pohřešovaných osob, které potřebují ochranu, a zejména pohřešovaných dětí, a to mimo jiné tím, že bude možné k identifikaci použít profily DNA jejich přímých předků, potomků či sourozenců. Údaje o DNA by měly obsahovat pouze minimum informací nezbytných k identifikaci pohřešované osoby.

(27)

Profily DNA by se ze SIS měly získávat pouze v případě, že identifikace je nezbytná a přiměřená pro účely uvedené v tomto nařízení. Profily DNA by neměly být získávány a zpracovávány za jiným účelem, než pro který byly vloženy do SIS. Měla by se uplatnit pravidla pro ochranu údajů a pro bezpečnost stanovená v tomto nařízení. V případě potřeby by se při používání profilů DNA měly zavést dodatečné záruky za účelem předcházení rizikům týkajícím se falešných shod, útoků hackerů a neoprávněného sdílení se třetími stranami.

(28)

SIS by měl obsahovat záznamy o osobách hledaných za účelem zatčení a předání a osobách hledaných za účelem zatčení a vydání. Je vhodné, aby byla kromě záznamů umožněna i výměna doplňujících informací prostřednictvím centrál SIRENE nezbytných pro postupy předávání a vydávání. V SIS by se měly zpracovávat zejména údaje uvedené v článku 8 rámcového rozhodnutí Rady 2002/584/SVV (13). Z operativních důvodů je vhodné, aby vkládající členský stát s povolením justičních orgánů dočasně znemožnil vyhledávání existujícího záznamu za účelem zatčení v případě, že je osoba, na niž je vydán evropský zatýkací rozkaz, intenzivně a aktivně hledána a koncoví uživatelé, kteří nejsou zapojeni do konkrétní pátrací akce, by mohli ohrozit její úspěšný výsledek. Dočasná nedostupnost těchto záznamů by v zásadě neměla přesáhnout 48 hodin.

(29)

Mělo by být možné doplnit do SIS překlad dalších údajů vložených za účelem předání v rámci evropského zatýkacího rozkazu a za účelem vydání.

(30)

SIS by měl obsahovat záznamy o pohřešovaných nebo zranitelných osobách, kterým je třeba zabránit v cestování s cílem zajistit jejich ochranu nebo předejít ohrožení veřejné bezpečnosti nebo veřejného pořádku. V případech dětí by tyto záznamy a příslušné postupy měly sloužit nejlepšímu zájmu dítěte v souladu s článkem 24 Listiny základních práv Evropské unie a článkem 3 Úmluvy Organizace spojených národů o právech dítěte ze dne 20. listopadu 1989. Opatření a rozhodnutí, která příslušné orgány, včetně justičních orgánů, přijímají v návaznosti na záznam o dítěti, by měla být přijímána ve spolupráci s orgány pro ochranu dětí. V příhodných případech by měla být informována vnitrostátní tísňová linka pro případy pohřešovaných dětí.

(31)

Na žádost příslušného orgánu by měly být vkládány údaje o pohřešovaných osobách, které musí být umístěny pod ochranu. Všechny děti, které jsou pohřešovány y přijímacích azylových střediscích v členských státech, by měly být v SIS předmětem záznamu o pohřešovaných osobách.

(32)

Záznamy o dětech, kterým hrozí tzv. rodičovský únos, by měly být do SIS vkládány na žádost příslušných orgánů, včetně justičních orgánů příslušných ve věcech rodičovské zodpovědnosti podle vnitrostátního práva. Záznamy o dětech, kterým hrozí tzv. rodičovský únos, by měly být do SIS vkládány, pouze pokud je toto riziko konkrétní a zjevné a pouze ve vymezených situacích. Proto je nezbytné stanovit přesně vymezené a vhodné záruky. Při posuzování toho, zda existuje konkrétní a zjevné riziko, že by dítě mohlo být bezprostředně a protiprávně přemístěno z členského státu, by měl příslušný orgán zohlednit osobní poměry a prostředí, jimž je dítě vystaveno.

(33)

Toto nařízení by mělo vytvořit nový druh záznamů pro některé kategorie zranitelných osob, kterým je třeba zabránit v cestování. Za zranitelné je třeba považovat osoby, kterým je třeba s ohledem na jejich věk, zdravotní postižení nebo rodinné poměry poskytnout ochranu.

(34)

Záznamy o dětech, kterým je třeba zabránit v cestování v zájmu jejich vlastní ochrany, by měly být do SIS vkládány, hrozí-li konkrétní a zjevné riziko, že budou přemístěny z území členského státu nebo toto území opustí. Tyto záznamy by měly být vkládány v případě, že je s cestou spojeno riziko, že se děti stanou oběťmi obchodování s lidmi, riziko nuceného sňatku, mrzačení ženských pohlavních orgánů nebo jiných forem násilí na základě pohlaví, nebo riziko, že se stanou oběťmi nebo se zapojí do teroristických trestných činů, či riziko, že budou odvedeny a začleněny do ozbrojených skupin nebo přinuceny k aktivní účasti na páchání násilností.

(35)

Záznamy o zranitelných dospělých osobách, kterým je třeba zabránit v cestování v zájmu jejich vlastní ochrany, by měly být vkládány v případě, že je s cestou spojeno riziko, že se stanou oběťmi obchodování s lidmi nebo násilí založeného na pohlaví.

(36)

V zájmu zajištění přesně vymezených a vhodných záruk by záznamy o dětech a jiných zranitelných osobách, kterým je třeba zabránit v cestování, měly být, vyžaduje-li to vnitrostátní právo, vkládány do SIS na základě rozhodnutí justičního orgánu nebo rozhodnutí příslušného orgánu potvrzeného justičním orgánem.

(37)

Mělo by být zavedeno nové opatření umožňující zastavení a podání vysvětlení určitou osobou, aby mohl vkládající členský stát získat co nejpodrobnější informace. Toto opatření by mělo být uplatněno v případě, kdy je určitá osoba na základě jasných indicií podezřelá, že má v úmyslu spáchat nebo spáchala některý z trestných činů uvedených v čl. 2 odst. 1 a 2 rámcového rozhodnutí 2002/584/ SVV, kdy jsou zapotřebí další informace pro účely výkonu trestu odnětí svobody či ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody, které byly uloženy osobě odsouzené za některý z trestných činů uvedených v čl. 2 odst. 1 a 2 rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV, nebo pro případy, kdy existují důvody se domnívat, že tato osoba některý z těchto trestných činů spáchá. Tímto opatřením by rovněž neměly být dotčeny stávající mechanismy vzájemné právní pomoci. Mělo by poskytnout dostatek informací k rozhodnutí o dalších krocích. Toto nové opatření by nemělo zahrnovat osobní prohlídku dané osoby, ani vést k jejímu zatčení. Měla by být zachována procesní práva podezřelých a obviněných osob podle unijního a vnitrostátního práva, včetně jejich práva na přístup k obhájci v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2013/48/EU (14).

(38)

V případě záznamů o věcech hledaných za účelem zabavení nebo za účelem zajištění důkazů v trestním řízení by tyto věci měly být zabaveny v souladu s vnitrostátním právem, které stanoví, zda a za jakých podmínek se určitá věc zabavuje, a to zejména v případě, že daná věc je v držení jejího právoplatného vlastníka.

(39)

SIS by měl obsahovat nové kategorie věcí s vysokou hodnotou, jako jsou například IT zařízení, které lze identifikovat a vyhledávat pomocí jedinečného identifikačního čísla.

(40)

Pokud jde o záznamy vkládané do o dokladech za účelem zabavení nebo za účelem zajištění důkazů v trestním řízení, měl by být pojem „falešné“ vykládán tak, že zahrnuje doklady jak padělané, tak pozměněné.

(41)

Členský stát by měl mít možnost opatřit záznam upozorněním zvaným označení, v jehož důsledku opatření, které má být na základě záznamu přijato, nebude přijato na jeho území. Pokud se vkládají záznamy za účelem zatčení a předání, nesmí být žádné ustanovení tohoto nařízení vykládáno tak, aby se odchylovalo od ustanovení uvedených v rámcovém rozhodnutí 2002/584/SVV nebo bránilo jejich použití. Rozhodnutí opatřit záznam označením proto, aby nebyl vykonán evropský zatýkací rozkaz, by se mělo zakládat pouze na důvodech pro zamítnutí uvedených ve zmíněném rámcovém rozhodnutí.

(42)

Pokud byl záznam označen a pokud se zjistí místo pobytu osoby hledané za účelem zatčení a předání, mělo by být toto místo pobytu vždy sděleno justičnímu orgánu, který vložil záznam a který může rozhodnout o předání evropského zatýkacího rozkazu příslušnému justičnímu orgánu v souladu s ustanoveními rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV.

(43)

Členským státům by mělo být umožněno zavést propojení mezi záznamy v SIS. Vytvoření propojení mezi dvěma nebo více záznamy by nemělo mít dopad na přijímaná opatření, na délku doby pro přezkum záznamů ani na práva přístupu k záznamům.

(44)

Záznamy by v SIS neměly být uchovávány po dobu delší, než je nezbytné pro splnění konkrétních účelů, pro které byly vloženy. Lhůty pro přezkum jednotlivých kategorií záznamů by měly odpovídat jejich účelu. Záznamy o věcech, které jsou propojeny se záznamy o osobách, by měly být uchovávány pouze po dobu, kdy je uchováván záznam o osobě. Rozhodnutí o uchování záznamů o osobách by měla vycházet ze souhrnného individuálního posouzení. Členské státy by měly záznamy o osobách a věcech přezkoumávat během stanoveného období pro přezkum a měly by vést statistiku o počtu záznamů, u nichž byla doba uchovávání prodloužena.

(45)

Na vložení záznamu do SIS a prodloužení doby jeho platnosti by se měl vztahovat požadavek přiměřenosti spočívající v posouzení, zda je daný případ dostatečně přiměřený, relevantní a závažný, aby odůvodňoval vložení záznamu do SIS V případě teroristických trestných činů by měl být daný případ považován za dostatečně přiměřený, relevantní a závažný pro to, aby odůvodňoval záznam do SIS. Ve výjimečných případech by měly mít členské státy možnost z důvodů veřejné nebo národní bezpečnosti od vložení záznamu do SIS upustit, pokud je pravděpodobné, že bude bránit úředním nebo právním šetřením, vyšetřování nebo postupům.

(46)

Je třeba stanovit pravidla pro výmaz záznamů. Záznam by měl být uchováván pouze po dobu nezbytnou pro dosažení účelu, pro nějž byl vložen. S ohledem na různé postupy členských států při stanovení okamžiku, kdy záznam splnil svůj účel, je vhodné u každé kategorie záznamů stanovit podrobná kritéria, aby se určilo, kdy by záznam měl být vymazán ze SIS.

(47)

Neporušenost údajů SIS má prvořadý význam. Proto by měly být stanoveny odpovídající záruky pro zpracování údajů SIS na centrální i na vnitrostátní úrovni s cílem zajistit komplexní (end-to-end) zabezpečení údajů. Orgány, které se zabývají zpracováním údajů, by měly být vázány bezpečnostními požadavky uvedenými v tomto nařízení a měly by se řídit jednotným postupem hlášení incidentů. Jejich personál by měl být řádně proškolen a měl by být informován o případných trestných činech a sankcích v této souvislosti.

(48)

Údaje zpracovávané v SIS a související doplňující informace vyměněné podle tohoto nařízení by neměly být poskytovány ani zpřístupňovány žádným třetím zemím nebo mezinárodním organizacím.

(49)

Je vhodné poskytnout přístup do SIS subjektům odpovědným za registraci vozidel, plavidel a letadel, aby mohly ověřit, zda není určitý dopravní prostředek hledán v členských státech za účelem zabavení. Je rovněž vhodné poskytnout přístup do SIS subjektům odpovědným za registraci střelných zbraní, aby mohly ověřit, zda se určitá střelná zbraň již nehledá v členských státech za účelem zabavení nebo zda existuje záznam o osobě žádající o registraci této zbraně.

(50)

Přímý přístup do SIS by měl být poskytnut pouze příslušným subjektům veřejné správy. Tento přístup by měl být omezen na záznamy o příslušných dopravních prostředcích a jejich registračních dokladech či značkách nebo o střelných zbraních a osobách žádajících o jejich registraci. Jakýkoli pozitivní nález v SIS by tyto orgány veřejné správy měly oznámit policejním orgánům, které by měly přijmout další opatření v souladu s konkrétním záznamem v SIS a oznámit vkládajícímu členskému státu daný pozitivní nález prostřednictvím centrály SIRENE.

(51)

Aniž jsou dotčena konkrétnější pravidla stanovená v tomto nařízení, měly by se na zpracování, včetně shromažďování a sdělování osobních údajů příslušnými vnitrostátními orgány podle tohoto nařízení pro účely prevence, odhalování, vyšetřování či stíhání teroristických trestných činů či jiných závažných trestných činů nebo výkonu trestů vztahovat vnitrostátní právní a správní předpisy přijaté podle směrnice (EU) 2016/680. Na přístup k údajům vloženým do SIS a na právo v těchto údajích vyhledávat ze strany příslušných vnitrostátních orgánů odpovědných za prevenci, odhalování, vyšetřování či stíhání teroristických trestných činů či jiných závažných trestných činů nebo výkonu trestů se vztahují veškerá příslušná ustanovení tohoto nařízení a ustanovení směrnice (EU) 2016/680, jak je provedena ve vnitrostátním právu; zejména se na ně vztahuje monitorování ze strany dozorových úřadů podle směrnice (EU) 2016/680.

(52)

Aniž jsou dotčena konkrétnější pravidla stanovená v tomto nařízení týkající se zpracování osobních údajů, mělo by se na zpracování osobních údajů členskými státy podle tohoto nařízení vztahovat nařízení (EU) 2016/679, s výjimkou případů, kdy toto zpracování provádějí příslušné vnitrostátní orgány pro účely prevence, vyšetřování, odhalování nebo stíhání teroristických trestných činů či jiných závažných trestných činů.

(53)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 (15) by se mělo vztahovat na zpracování osobních údajů orgány a institucemi Unie při plnění jejich úkolů podle tohoto nařízení.

(54)

Na zpracování osobních údajů Europolem podle tohoto nařízení by se mělo vztahovat nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/794 (16).

(55)

V případech, kdy vyhledávání provedená národními členy Eurojustu a jejich asistenty v SIS odhalí existenci záznamu vloženého členským státem, Eurojust nemůže přijmout požadované opatření. Měl by proto uvědomit dotčený členský stát, aby tento členský stát mohl na případu dále pracovat.

(56)

Při používání SIS by měly příslušné orgány zajistit, aby byla respektována lidská důstojnost a integrita osoby, jejíž údaje jsou zpracovávány. Zpracovávání osobních údajů pro účely tohoto nařízení nemá vést k diskriminaci osob na základě pohlaví, rasového či etnického původu, náboženského vyznání nebo přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace.

(57)

Pokud jde o důvěrnost, měla by se na úředníky a ostatní zaměstnance Evropské unie zaměstnané a pracující v souvislosti se SIS vztahovat příslušná ustanovení služebního řádu úředníků Evropské unie a pracovního řádu ostatních zaměstnanců Unie stanoveného nařízením Rady (EHS, Euratom, ESUO) č. 259/68 (17) (dále jen „služební řád“).

(58)

Členské státy i agentura eu-LISA by měly mít bezpečnostní plány s cílem usnadnit plnění bezpečnostních povinností a měly by vzájemně spolupracovat s cílem společně řešit bezpečnostní otázky.

(59)

Nezávislé vnitrostátní dozorové úřady uvedené v nařízení (EU) 2016/679 a ve směrnici (EU) 2016/680 (dále jen „dozorové úřady“) by měly sledovat zákonnost zpracování osobních údajů členskými státy podle tohoto nařízení, včetně výměny doplňujících informací. Dozorovým úřadům by měly být na plnění tohoto úkolu přiděleny dostatečné zdroje. Je třeba stanovit práva přístupu subjektů údajů k jejich údajům uchovávaným v SIS a práva na jejich opravu a výmaz, jakož i následnou právní ochranu poskytovanou vnitrostátními soudy a vzájemné uznávání soudních rozhodnutí. Rovněž je vhodné požadovat od členských států roční statistiky.

(60)

Dozorové úřady by v rámci svého členského státu měly zajistit, aby alespoň jednou za čtyři roky byl v souladu s mezinárodními auditorskými standardy proveden audit činnosti zpracování údajů v jejich vnitrostátních systémech. Audit by měly provádět dozorové úřady, nebo by si jej dozorové úřady měly přímo vyžádat od nezávislého auditora pro ochranu údajů. Nezávislý auditor by měl i nadále podléhat kontrole a pravomoci příslušného dozorového úřadu či dozorových úřadů, které by proto měly samy dávat instrukce auditorovi a uvést jasně vymezený účel, rozsah a metodiku auditu, jakož i poskytnout vedení a dohled nad auditem a jeho konečnými výsledky.

(61)

Evropský inspektor ochrany údajů by měl sledovat činnosti orgánů a institucí Unie související se zpracováváním osobních údajů podle tohoto nařízení. Evropský inspektor ochrany údajů a dozorové úřady by měli při sledování systému SIS vzájemně spolupracovat.

(62)

Evropskému inspektorovi ochrany údajů by měly být přiděleny dostatečné zdroje k plnění úkolů, které jsou mu svěřeny tímto nařízením, včetně pomoci odborníků na biometrické údaje.

(63)

Nařízení (EU) 2016/794 stanoví, že Europol má podporovat a posilovat činnost příslušných vnitrostátních orgánů, jakož i jejich vzájemnou spolupráci při boji proti terorismu a závažné trestné činnosti, a poskytovat analýzy a posouzení hrozeb. Rozšíření práv přístupu Europolu k záznamům o pohřešovaných osobách by mělo dále zlepšit schopnost Europolu poskytovat vnitrostátním orgánům pro vymáhání práva komplexní operativní a analytické produkty týkající se obchodování s lidmi a pohlavního vykořisťování dětí, a to i on-line. To by přispělo k lepší prevenci těchto trestných činů, ochraně případných obětí a k vyšetřování pachatelů. Z přístupu Europolu k záznamům o pohřešovaných osobách by mělo prospěch také Evropské centrum pro boj proti kyberkriminalitě při Europolu, a to včetně případů cestujících sexuálních delikventů a pohlavního zneužívání dětí na internetu, kdy pachatelé často tvrdí, že mají nebo mohou získat přístup k dětem, které mohou být vedeny jako pohřešované.

(64)

Za účelem odstranění nedostatků ve sdílení informací týkajících se terorismu, zejména o zahraničních teroristických bojovnících, jejichž sledování pohybu je zásadní, se členské státy vyzývají, aby sdílely s Europolem informace o aktivitách souvisejících s terorismem. Toto sdílení informací by mělo probíhat prostřednictvím výměny doplňujících informací o příslušných záznamech s Europolem. Europol by měl za tímto účelem zřídit propojení s komunikační infrastrukturou.

(65)

Je rovněž nezbytné stanovit pro Europol jasná pravidla týkající se zpracování a stahování údajů SIS s cílem umožnit co nejrozsáhlejší využívání SIS za podmínky dodržování pravidel týkajících se ochrany údajů stanovených v tomto nařízení a nařízení (EU) 2016/794. V případech, kdy vyhledávání provedená Europolem v SIS odhalí existenci záznamu vloženého členským státem, nemůže Europol přijmout požadované opatření. Měl by proto prostřednictvím výměny doplňujících informací s příslušnou centrálou SIRENE informovat dotčený členský stát, aby tento členský stát mohl na případu dále pracovat.

(66)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1624 (18) stanoví pro účely uvedeného nařízení, že hostitelský členský stát zmocní příslušníky jednotek ve smyslu čl. 2 bodu 8 uvedeného nařízení a vyslané Evropskou agenturou pro pohraniční a pobřežní stráž k tomu, aby mohli nahlížet do unijních databází, je-li to nezbytné pro plnění operačních cílů uvedených v operačním plánu pro hraniční kontrolu, ostrahu hranic a navracení. Další relevantní agentury Unie, zejména Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu a Europol, mohou také v rámci podpůrných týmů pro řízení migrace vysílat odborníky, kteří nejsou pracovníky těchto agentur Unie. Cílem vyslání jednotek a týmů ve smyslu čl. 2 bodů 8 a 9 uvedeného nařízení je poskytnout technickou a operativní posilu žádajícím členským státům, zejména těm, které čelí nepřiměřeným migračním výzvám. Plnění úkolů přidělených jednotkám a týmům ve smyslu čl. 2 bodů 8 a 9 uvedeného nařízení vyžaduje přístup do SIS prostřednictvím technického rozhraní Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž napojeného na centrální SIS. V případech, kdy vyhledávání v SIS provedená jednotkou nebo týmem ve smyslu čl. 2 bodů 8 a 9 nařízení (EU) 2016/1624 nebo týmy pracovníků odhalí existenci záznamu vloženého členským státem, nemůže příslušník jednotky nebo týmu ani pracovník přijmout požadované opatření, pokud to nepovolí hostitelský členský stát. Měl by být proto informován hostitelský členský stát, aby mohl podniknout další kroky. Hostitelský členský stát by měl o pozitivním nálezu uvědomit vkládající členský stát prostřednictvím výměny doplňujících informací.

(67)

Z důvodu jejich technické podstaty, podrobného charakteru a potřeby časté aktualizace nelze některé aspekty SIS upravit tímto nařízením vyčerpávajícím způsobem. Mezi tyto aspekty patří například technická pravidla pro vkládání údajů, aktualizace, výmaz a vyhledávání údajů, pravidla pro kvalitu údajů, pravidla týkající se biometrických údajů, pravidla týkající se slučitelnosti a pořadí podle priority záznamů, pravidla pro propojení mezi záznamy a pravidla pro výměnu doplňujících informací. Prováděcí pravomoci, pokud jde o tyto aspekty, by proto měly být svěřeny Komisi. Technická pravidla pro vyhledávání v záznamech by měla zohlednit hladké fungování vnitrostátních aplikací.

(68)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (19). Postup pro přijímání prováděcích aktů podle tohoto nařízení a nařízení (EU) 2018/1861 by měl být totožný.

(69)

Za účelem zajištění transparentnosti by měla agentura eu-LISA dva roky po zahájení provozu SIS podle tohoto nařízení vypracovat zprávu o technickém fungování centrálního SIS a komunikační infrastruktuře, včetně jejího zabezpečení, a o dvoustranné a vícestranné výměně doplňujících informací. Každé čtyři roky by měla Komise vydat celkové vyhodnocení.

(70)

Za účelem zajištění hladkého fungování SIS by na Komisi měla být přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o nové podkategorie věcí hledaných na základě záznamů o věcech hledaných za účelem zabavení nebo za účelem zajištění důkazů v trestním řízení a určení okolností, za nichž lze fotografie a zobrazení obličeje používat k identifikaci osob jinak než v rámci řádných hraničních přechodů. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (20). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(71)

Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž vytvoření a právní úpravy unijního informačního systému a výměny souvisejících doplňujících informací, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich může být vzhledem k jejich podstatě lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity, stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouvy o EU“). V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(72)

Toto nařízení dodržuje základní práva a ctí zásady uznané zejména v Listině základních práv Evropské unie. Toto nařízení především v plném rozsahu dodržuje právo na ochranu osobních údajů v souladu s článkem 8 Listiny základních práv Evropské unie a jeho cílem by mělo být zajistit bezpečné prostředí pro všechny osoby žijící na území Unie a zvláštní ochranu pro děti, které by se mohly stát obětí obchodování s lidmi nebo únosu. V případech týkajících se dětí by měl být především zohledněn nejlepší zájem dítěte.

(73)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné. Vzhledem k tomu, že toto nařízení navazuje na schengenské acquis, rozhodne se Dánsko v souladu s článkem 4 uvedeného protokolu do šesti měsíců ode dne přijetí tohoto nařízení Radou, zda je provede ve svém vnitrostátním právu.

(74)

Spojené království se účastní tohoto nařízení v souladu s čl. 5 odst. 1 Protokolu č. 19 o schengenském acquis začleněném do rámce Evropské unie, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, a v souladu s čl. 8 odst. 2 rozhodnutí Rady 2000/365/ES (21).

(75)

Irsko se účastní tohoto nařízení v souladu s čl. 5 odst. 1 Protokolu č. 19, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, a v souladu s čl. 6 odst. 2 rozhodnutí Rady 2002/192/ES (22).

(76)

Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (23), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě G rozhodnutí Rady 1999/437/ES (24).

(77)

Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (25), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě G rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/149/SVV (26).

(78)

Pokud jde o Lichtenštejnsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k Dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (27), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě G rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2011/349/EU (28).

(79)

Pokud jde o Bulharsko a Rumunsko, představuje toto nařízení akt navazující na schengenské acquis nebo s ním jinak související ve smyslu čl. 4 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2005 a je třeba jej vykládat ve spojení s rozhodnutími Rady 2010/365/EU (29) a (EU) 2018/934 (30).

(80)

Pokud jde o Chorvatsko, představuje toto nařízení akt navazující na schengenské acquis nebo s ním jinak související ve smyslu čl. 4 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2011 a je třeba jej vykládat ve spojení s rozhodnutím Rady 2017/733. (31)

(81)

Pokud jde o Kypr, představuje toto nařízení akt navazující na schengenské acquis nebo s ním jinak související ve smyslu čl. 3 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2003.

(82)

Toto nařízení by se mělo vztahovat na Irsko ve lhůtách určených v souladu s postupy stanovenými v příslušných nástrojích týkajících se použití schengenského acquis na tento stát.

(83)

Tímto nařízením se do SIS zavádí řada zlepšení, která zvýší jeho účinnost, posílí ochranu údajů a rozšíří práva přístupu do SIS. Některá z těchto zlepšení nevyžadují složité technické změny, zatímco u jiných je zapotřebí provést technické změny různého rozsahu. S cílem zpřístupnit zlepšení systému co nejrychleji koncovým uživatelům se tímto nařízením zavádějí v několika fázích změny v rozhodnutí 2007/533/SVV. Některá zlepšení systému by měla být použitelná okamžitě po vstupu tohoto nařízení v platnost, zatímco jiná budou použitelná za jeden nebo dva roky od jeho vstupu v platnost. Toto nařízení by mělo být použitelné v plném rozsahu do tří let od svého vstupu v platnost. Postupné provádění tohoto nařízení by mělo být pečlivě sledováno, aby se zamezilo prodlevám v jeho uplatňování.

(84)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1986/2006 (32), rozhodnutí 2007/533/SVV a rozhodnutí Komise 2010/261/EU (33) by měly být zrušeny s účinkem ode dne plné použitelnosti tohoto nařízení.

(85)

V souladu s čl. 28 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 (34) byl konzultován evropský inspektor ochrany údajů, který dne 3. května 2017 vydal stanovisko,