ISSN 1977-0626

Úřední věstník

Evropské unie

L 290
European flag  

České vydání

Právní předpisy

Ročník 61
16. listopadu 2018

Obsah

 

II   Nelegislativní akty

Strana

 

 

AKTY PŘIJATÉ INSTITUCEMI ZŘÍZENÝMI MEZINÁRODNÍ DOHODOU

 

*

Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK OSN) č. 9 – Jednotná ustanovení pro schvalování vozidel kategorie L2, L4 a L5 z hlediska jejich emisí hluku [2018/1704]

1

 

*

Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK OSN) č. 63 – Jednotná ustanovení pro schvalování vozidel kategorie L1 z hlediska jejich emisí hluku [2018/1705]

28

 

*

Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK/OSN) č. 90 – Jednotná ustanovení pro schvalování typu náhradních částí s brzdovým obložením, obložení bubnových brzd a kotoučů a bubnů pro motorová vozidla a jejich přípojná vozidla [2018/1706]

54

 

*

Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK OSN) č. 92 – Jednotná ustanovení pro schvalování nepůvodních náhradních systémů tlumení hluku výfuku (NORESS) pro vozidla kategorií L1, L2, L3, L4 a L5 z hlediska jejich emisí hluku [2018/1707]

162

CS

Akty, jejichž název není vytištěn tučně, se vztahují ke každodennímu řízení záležitostí v zemědělství a obecně platí po omezenou dobu.

Názvy všech ostatních aktů jsou vytištěny tučně a předchází jim hvězdička.

II Nelegislativní akty

AKTY PŘIJATÉ INSTITUCEMI ZŘÍZENÝMI MEZINÁRODNÍ DOHODOU

16.11.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 290/1

Pouze původní texty EHK OSN mají podle mezinárodního veřejného práva právní účinek. Je zapotřebí ověřit si status a datum vstupu tohoto předpisu v platnost v nejnovější verzi dokumentu EHK OSN o statusu TRANS/WP.29/343, který je k dispozici na internetové adrese:

http://www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29fdocstts.html

Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK OSN) č. 9 – Jednotná ustanovení pro schvalování vozidel kategorie L2, L4 a L5 z hlediska jejich emisí hluku [2018/1704]

Zahrnuje veškerá platná znění až po:

doplněk 3 k sérii změn 07 – datum vstupu v platnost: 10. října 2017

OBSAH

PŘEDPIS

1.

 Oblast působnosti

2.

 Definice

3.

 Žádost o schválení

4.

 Označení

5.

 Schválení

6.

 Specifikace

7.

 Změna a rozšíření schválení typu vozidla nebo typu výfukového systému (systémů) nebo systému (systémů) tlumení hluku

8.

 Shodnost výroby

9.

 Postihy za neshodnost výroby

10.

 Definitivní ukončení výroby

11.

 Přechodná ustanovení

12.

 Názvy a adresy správních orgánů a technických zkušeben odpovědných za provádění schvalovacích zkoušek a názvy a adresy schvalovacích orgánů

Přílohy

1.

 Sdělení

2.

 Uspořádání značky schválení

3.

 Metody a přístroje k měření hluku motorových vozidel

4.

 Maximální mezní hodnoty akustického tlaku (nová vozidla)

5.

 Specifikace zkušebního místa

1.   OBLAST PŮSOBNOSTI

Tento předpis se vztahuje na vozidla kategorie L2, L4 a L5  (1) z hlediska jejich emisí hluku.

2.   DEFINICE

Pro účely tohoto předpisu se rozumí:

2.1.

„schválením vozidla“ schválení typu vozidla z hlediska hladiny akustického tlaku a původního výfukového systému jako technického celku typu vozidla spadající do oblasti působnosti tohoto předpisu;

2.2.

„typem vozidla“ kategorie motorových vozidel, která se neliší v takových zásadních hlediscích, jako jsou:

2.2.1.

tvar a materiály karosérie (zejména motorový prostor a jeho zvuková izolace);

2.2.2.

délka a šířka vozidla;

2.2.3.

typ motoru (zážehový nebo vznětový, s vratným nebo rotačním pístem, počet a objem válců, počet a typ karburátorů nebo vstřikovacích systémů, uspořádání ventilů, maximální jmenovitý netto výkon motoru a jmenovité otáčky motoru).

U motorů s rotačními písty by se za objem měl považovat dvojnásobek objemu spalovacího prostoru;

2.2.4.

elektromotor v případě hybridního elektrického vozidla;

2.2.5.

poháněcí soustava, zejména počet rychlostních stupňů a převodové poměry převodového ústrojí, a koncový převodový poměr;

2.2.6.

počet, typ a uspořádání výfukových systémů;

2.3.

„maximálním jmenovitým netto výkonem“ spalovacího motoru jmenovitý výkon motoru podle definice v normě ISO 4106:2012.

Symbol Pn označuje číselnou hodnotu maximálního jmenovitého netto výkonu vyjádřenou v kW;

2.4.

„jmenovitými otáčkami motoru“ spalovacího motoru otáčky motoru, při nichž motor vyvine svůj maximální jmenovitý netto výkon uvedený výrobcem (2).

Symbol nrated označuje jmenovité otáčky motoru vyjádřené v min– 1;

2.5.

„výfukovým systémem (systémy) nebo systémem (systémy) tlumení hluku“ úplná sestava konstrukčních částí nezbytných k omezení hluku vydávaného motorovým vozidlem a jeho výfukem;

2.6.

„původním výfukovým systémem nebo systémem tlumení hluku“ systém typu, kterým je vozidlo vybaveno při schválení typu nebo při rozšíření schválení typu. Může být součástí původního vybavení nebo náhradním systémem;

2.7.

„výfukovými systémy nebo systémy tlumení hluku rozdílných typů“ výfukové systémy nebo systémy tlumení hluku, které se liší alespoň v jednom z těchto zásadních hledisek:

2.7.1.

jejich konstrukční části jsou opatřeny rozdílnými obchodními názvy nebo značkami;

2.7.2.

vlastnosti materiálů, z nichž je určitá konstrukční část zhotovena, jsou rozdílné, nebo se konstrukční části liší tvarem či velikostí;

2.7.3.

principy fungování alespoň jedné konstrukční části se liší;

2.7.4.

jejichž konstrukční části jsou rozdílným způsobem sestaveny;

2.8.

„konstrukční částí výfukového systému nebo systému tlumení hluku“ některá ze samostatných součástí, jejichž sestava tvoří systém výfuku nebo systém tlumení hluku (3).

Je-li motor vybaven sacím zařízením (vzduchový filtr a/nebo tlumič hluku sání nezbytný k zajištění shody s mezními hodnotami hladiny akustického tlaku), musí být toto zařízení považováno za konstrukční část stejně důležitou jako vlastní výfukový systém a musí být zahrnuto v seznamu uvedeném v bodě 3.2.2 a musí být opatřeno označeními předepsanými v bodě 4.1;

2.9.

„referenční hmotností“ hmotnost vozidla připraveného k běžnému provozu a vybaveného následujícími zařízeními:

a)

úplné elektrické vybavení včetně zařízení pro osvětlení a světelnou signalizaci dodávané výrobcem vozidla;

b)

veškeré přístroje a výbava požadované právními předpisy, podle nichž se měří suchá hmotnost vozidla;

c)

úplné doplnění kapalin pro správnou funkci všech částí vozidla a palivová nádrž naplněná přinejmenším na 90 % objemu stanoveného výrobcem;

d)

přídavné vybavení obvykle dodávané výrobcem vozidla nad rámec nezbytného vybavení pro běžný provoz (souprava nářadí, nosič (nosiče), čelní sklo, ochranné vybavení atd.);

e)

případně hmotnost pohonné baterie.

Symbol mref označuje referenční hmotnost vyjádřenou v kg.

Poznámky:

1.

 V případě vozidla, které je provozováno na směs palivo/olej:

1.1.

jsou-li palivo a olej předem smíchány, slovo „palivo“ je vykládáno tak, že obsahuje tuto předem připravenou směs paliva a oleje;

1.2.

jsou-li palivo a olej měřeny odděleně, slovo „palivo“ je vykládáno tak, že obsahuje pouze benzin. V tomto případě je „olej“ zahrnut již v písmeni c) tohoto bodu;

2.10.

„zkušební hmotností“ referenční hmotnost plus celková hmotnost řidiče a zkušebního vybavení.

Celková hmotnost řidiče a zkušebního vybavení použitého ve vozidle nesmí být vyšší než 90 kg ani nižší než 70 kg. Není-li minimální hmotnost 70 kg dosažena, umístí se na vozidlo závaží.

Symbol mt označuje zkušební hmotnost vyjádřenou v kg;

2.11.

„maximální rychlostí vozidla“ maximální konstrukční rychlost vozidla měřená podle normy ISO 7116:2011 pro vozidla kategorie L2 a podle normy ISO 7117:2010 pro vozidla kategorií L4 a L5.

Symbol vmax označuje maximální rychlost vozidla vyjádřenou v km/h.

3.   ŽÁDOST O SCHVÁLENÍ

3.1.   Žádost o schválení typu vozidla z hlediska hluku podává výrobce vozidla nebo řádně pověřený zástupce.

3.2.   K žádosti se přiloží níže uvedené dokumenty ve trojím vyhotovení a následující údaje:

3.2.1.

popis typu vozidla, pokud jde o položky uvedené v bodě 2.2. Musí být uvedena čísla a/nebo symboly, které identifikují typ motoru a typ vozidla;

3.2.2.

seznam náležitě označených konstrukčních částí, z nichž se výfukový systém nebo systém tlumení hluku skládá;

3.2.3.

výkres sestaveného výfukového systému nebo systému tlumení hluku s vyznačením jeho umístění na vozidle;

3.2.4.

podrobné výkresy každé konstrukční části, které umožní její snadnou lokalizaci a rozpoznání, a specifikace použitých materiálů;

3.3.   na žádost technické zkušebny provádějící schvalovací zkoušky předloží výrobce vozidla i vzorek výfukového systému nebo systému tlumení hluku;

3.4.   technické zkušebně provádějící schvalovací zkoušky se dodá vozidlo, jež představuje typ vozidla, který má být schválen.

4.   OZNAČENÍ

4.1.   Na konstrukčních částech výfukového systému nebo systému tlumení hluku musí být uvedena alespoň tato označení:

4.1.1.

obchodní název nebo značka výrobce výfukového systému nebo systému tlumení hluku a jeho konstrukčních částí;

4.1.2.

obchodní popis stanovený výrobcem;

4.1.3.

identifikační čísla dílů;

4.1.4.

všechny původní tlumiče musí být opatřeny značnou „E“ s identifikací státu, který vydal schválení typu konstrukční části (4);

4.1.5.

Na každém balení původních náhradních výfukových systémů nebo systémů tlumení hluku musí být čitelně uvedena slova „původní díl“ a značka a typ společně se značkou „E“ a označením země původu.

4.1.6.

Tato označení musí být zřetelně čitelná a nesmazatelná a musí být viditelná v poloze, v níž má být zařízení namontováno ve vozidle.

5.   SCHVÁLENÍ

5.1.   Schválení pro daný typ vozidla se udělí, jestliže vozidlo předané ke schválení podle tohoto předpisu splňuje požadavky bodů 6 a 7.

5.2.   Každému schválenému typu se přidělí číslo schválení. Jeho první dvě číslice (nyní 07, což odpovídá sérii změn 07, která vstoupila v platnost dne 3. listopadu 2013) udávají sérii změn, která zahrnuje nejnovější závažné technické změny předpisu v době vydání schválení. Táž smluvní strana nesmí udělit totéž číslo témuž typu vozidla vybavenému jiným typem výfukového systému nebo systému tlumení hluku nebo jinému typu vozidla.

5.3.   Oznámení o schválení typu vozidla podle tohoto předpisu nebo o tom, že schválení bylo prodlouženo nebo odmítnuto, se zašle smluvním stranám dohody, které tento předpis uplatňují, a to na formuláři podle vzoru uvedeného v příloze 1 tohoto předpisu a s výkresy výfukového systému nebo systému tlumení hluku (dodanými žadatelem o schválení), ve formátu nepřesahujícím A4 (210 x 297 mm) nebo na tento formát složenými a ve vhodném měřítku.

5.4.   Na každém vozidle, které vyhovuje typu vozidla schválenému podle tohoto předpisu, se viditelně a na snadno přístupném místě uvedeném ve formuláři schválení umístí mezinárodní značka schválení, která se skládá z:

5.4.1.

písmene „E“ v kružnici, za nímž následuje rozlišovací číslo země, která schválení udělila (4), a

5.4.2.

čísla tohoto předpisu, za nímž následuje písmeno „R“, pomlčka a číslo schválení typu vpravo od kružnice předepsané v bodě 5.4.1.

5.5.   Vyhovuje-li vozidlo typu vozidla schválenému podle jednoho nebo více dalších předpisů připojených k dohodě z roku 1958 v zemi, která udělila schválení podle tohoto předpisu, není třeba symbol předepsaný v bodě 5.4.1 opakovat; v takovém případě se další čísla a symboly všech předpisů, podle kterých bylo uděleno schválení v zemi, která udělila schválení podle tohoto předpisu, umístí ve svislých sloupcích vpravo od symbolu předepsaného v bodě 5.4.1.

5.6.   Značka schválení typu musí být jasně čitelná a nesmazatelná.

5.7.   Značka schválení se umístí v blízkosti štítku s údaji o vozidle nebo přímo na tento štítek.

5.8.   V příloze 2 tohoto předpisu jsou uvedeny příklady uspořádání značky schválení.

6.   SPECIFIKACE

6.1.   Obecné specifikace

6.1.1.   Vozidlo, jeho výfukový systém nebo systém tlumení hluku musí být navrženy, vyrobeny a smontovány tak, aby vozidlo při normálním použití bylo schopno splňovat ustanovení tohoto předpisu navzdory vibracím, kterým může být vystaveno.

6.1.2.   Výfukový systém nebo systém tlumení hluku musí být navržen, vyroben a smontován tak, aby odolával působení koroze, kterému je vystaven.

6.1.3.   Na vozidle musí být na snadno přístupném, nikoli však nutně přímo viditelném místě uvedeny následující údaje:

a)

název výrobce;

b)

cílové otáčky motoru a konečný výsledek zkoušky se stojící vozidlem podle definice v bodě 3.1.4 přílohy 3.

6.2.   Požadavky týkající se hladin akustického tlaku

6.2.1.   Metody měření

6.2.1.1.   Hluk vydávaný typem vozidla předaného ke schválení se měří pomocí metod(y) popsané/popsaných v příloze 3 tohoto předpisu u vozidla za jízdy a u stojícího vozidla (5); u vozidla s elektromotorem nebo se spalovacím motorem, který není v chodu, pokud vozidlo stojí, se vydávaný hluk měří jen tehdy, když vozidlo jede.

Má-li vozidlo uživatelem volitelné softwarové programy nebo režimy, které ovlivňují emise hluku vozidla, musí všechny tyto režimy splňovat požadavky tohoto bodu. Zkouška musí být založena na nejhorším možném případě.

U hybridních elektrických vozidel se zkoušky provedou dvakrát za těchto stavů:

a)

Stav A: baterie musí být ve stavu maximálního nabití; je-li k dispozici více hybridních režimů, zvolí se pro zkoušku režim s nejvyšší spotřebou elektřiny;

b)

Stav B: baterie musí být ve stavu minimálního nabití; je-li k dispozici více hybridních režimů, zvolí se pro zkoušku režim s nejvyšší spotřebou paliva.

Konečným výsledkem je nejvyšší hodnota z výsledků zkoušek pro stavy A a B.

6.2.1.2.   Naměřená hodnota/naměřené hodnoty podle ustanovení bodu 6.2.1.1 se zapíše/zapíší do zkušebního protokolu a do formuláře podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu.

6.2.1.3.   Hladina akustického tlaku zjištěná metodou popsanou v bodě 3.1 přílohy 3 tohoto předpisu, pokud vozidlo jede, nesmí překročit předepsané mezní hodnoty (pro nové typy vozidel a nové výfukové systémy nebo systémy tlumení hluku) v příloze 4 tohoto předpisu pro kategorii, do které vozidlo patří.

6.3.   Dodatečné požadavky

6.3.1.   Ustanovení o ochraně před nedovolenou manipulací

Všechny výfukové systémy nebo systémy tlumení hluku musejí být zkonstruovány tak, aby nebylo možné odstranit tlumiče hluku, výstupní kužele nebo další součásti, jejichž hlavní funkcí je být součástí tlumení/expanzní komory. Pokud je nezbytné takovou součást zahrnout, musí být namontována tak, aby nebyla usnadněna její demontáž (např. pomocí konvenčního závitového upevnění) a zároveň musí být namontována tak, aby její odstranění mělo za následek trvalé/nevratné poškození montážního celku.

6.3.2.   Vícerežimový výfukový systém nebo systém tlumení hluku

Výfukové systémy nebo systémy tlumení hluku s více ručně nebo elektronicky nastavitelnými provozními režimy, které může řidič volit, musejí ve všech provozních režimech splňovat všechny požadavky. Uváděné hladiny akustického tlaku musí být hladiny akustického tlaku při režimu s nejvyšší hladinou akustického tlaku.

6.3.3.   Zákaz odpojovacích zařízení

Výrobce vozidla nesmí úmyslně měnit, upravovat nebo instalovat žádné zařízení nebo postup pouze pro účely splnění požadavků na emise hluku podle tohoto předpisu, které není v provozu během jízdy na silnici.

7.   ZMĚNA A ROZŠÍŘENÍ SCHVÁLENÍ TYPU VOZIDLA NEBO TYPU VÝFUKOVÉHO SYSTÉMU (SYSTÉMŮ) NEBO SYSTÉMU (SYSTÉMŮ) TLUMENÍ HLUKU

7.1.   Veškeré změny typu vozidla nebo výfukového systému či systému tlumení hluku se oznámí schvalovacímu orgánu, který typ vozidla schválil. Tento orgán pak může buď:

7.1.1.

dospět k závěru, že provedené změny pravděpodobně nebudou mít znatelný nepříznivý vliv, nebo

7.1.2.

požadovat od technické zkušebny odpovědné za provedení zkoušek další zkušební protokol.

7.2.   Potvrzení nebo odmítnutí schválení s uvedením změn se rozešle stranám dohody, které uplatňují tento předpis, podle postupu uvedeného v bodě 5.3.

7.3.   Schvalovací orgán, který vydává rozšíření schválení, přidělí tomuto rozšíření pořadové číslo a informuje o něm ostatní smluvní strany dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, a to prostřednictvím formuláře sdělení podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu.

8.   SHODNOST VÝROBY

Postupy pro shodnost výroby musí být v souladu s postupy stanovenými v dodatku 2 k dohodě (E/ECE/324-E/ECE/TRANS/505/Rev.2), přičemž musí být splněny tyto požadavky:

8.1.   Každé vozidlo, které nese značku schválení, jak je předepsáno podle tohoto předpisu, musí být shodné se schváleným typem vozidla, musí být vybaveno výfukovým systémem (systémy) nebo systémem (systémy) tlumení hluku, se kterým(i) bylo schváleno, a musí splňovat požadavky bodu 6.

8.2.   K ověření shody podle bodu 8.1 se ze série vybere jedno vozidlo označené značkou schválení podle tohoto předpisu. Výroba se považuje za shodnou s požadavky tohoto předpisu, pokud hladiny naměřené metodou popsanou v příloze 3 nepřekročí o více než 3 dB(A) hodnotu naměřenou při přijetí, ani o více než 1 dB(A) mezní hodnoty předepsané v bodě 6.2.1.3.

9.   POSTIHY ZA NESHODNOST VÝROBY

9.1.   Schválení udělené typu vozidla podle tohoto předpisu smí být odejmuto, pokud nejsou dodrženy požadavky stanovené v bodě 8 nebo pokud vozidlo nevyhoví při zkouškách stanovených v bodě 8.2.

9.2.   Pokud strana dohody, která uplatňuje tento předpis, odejme schválení, které dříve udělila, musí o tom neprodleně informovat ostatní smluvní strany, které tento předpis uplatňují, oznámením na formuláři podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu.

10.   DEFINITIVNÍ UKONČENÍ VÝROBY

Pokud držitel schválení zcela ukončí výrobu vozidla nebo výfukového systému nebo systému tlumení hluku schváleného podle tohoto předpisu, musí o tom uvědomit schvalovací orgán, který schválení udělil. Po obdržení příslušného sdělení podá uvedený orgán zprávu o ukončení výroby ostatním smluvním stranám dohody, které uplatňují tento předpis, a to prostřednictvím formuláře sdělení podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu.

11.   PŘECHODNÁ USTANOVENÍ

11.1.   Od data vstupu série změn 07 v platnost nesmí žádná smluvní strana, která uplatňuje tento předpis, odmítnout udělení nebo přijetí schválení typu podle tohoto předpisu ve znění série změn 07.

11.2.   Po uplynutí 24 měsíců od data vstupu série změn 07 v platnost udělí smluvní strany, které uplatňují tento předpis, schválení pouze tehdy, pokud typ vozidla, který se má schválit, splňuje požadavky tohoto předpisu ve znění série změn 07.

11.3.   Smluvní strany, které uplatňují tento předpis, nesmí odmítnout udělit rozšíření schválení typu pro stávající typy, jež byla vydána podle předchozí série změn tohoto předpisu.

11.4.   Během 24 měsíců od data vstupu série změn 07 tohoto předpisu v platnost nesmí žádná smluvní strana, která uplatňuje tento předpis, odmítnout vnitrostátní nebo regionální schválení typu vozidla, kterému bylo uděleno schválení typu podle předchozí série změn tohoto předpisu.

11.5.   Po uplynutí 24 měsíců od data vstupu série změn 07 tohoto předpisu v platnost nesmí žádná smluvní strana, která uplatňuje tento předpis, mít pro účely vnitrostátního nebo regionálního schválení typu povinnost uznat typ vozidla schválený podle předchozí série změn tohoto předpisu.

11.6.   Bez ohledu na výše uvedená přechodná ustanovení nejsou smluvní strany, které začnou uplatňovat tento předpis až po datu vstupu poslední série změn v platnost, povinny uznávat schválení, která byla udělena v souladu s kteroukoli předchozí sérií změn tohoto předpisu, a jsou pouze povinny uznávat schválení typu udělené podle série změn 07.

11.7.   Počínaje úředním datem vstupu v platnost doplňku 1 k sérii změn 07 nesmí žádná smluvní strana uplatňující tento předpis odmítnout udělit nebo uznat schválení typu podle tohoto předpisu ve znění doplňku 1 k sérii změn 07.

11.8.   Po uplynutí 60 měsíců od vstupu doplňku 1 k sérii změn 07 tohoto předpisu v platnost udělí smluvní strany uplatňující tento předpis schválení typu pouze tehdy, pokud typ vozidla, který má být schválen, splňuje požadavky tohoto předpisu ve znění doplňku 1 k sérii změn 07 tohoto předpisu.

12.   NÁZVY A ADRESY TECHNICKÝCH ZKUŠEBEN ODPOVĚDNÝCH ZA PROVÁDĚNÍ SCHVALOVACÍCH ZKOUŠEK A NÁZVY A ADRESY SCHVALOVACÍCH ORGÁNŮ

Smluvní stany dohody, které uplatňují tento předpis, sdělí sekretariátu Organizace spojených národů názvy a adresy technických zkušeben provádějících schvalovací zkoušky a názvy a adresy správních orgánů, které udělují schválení typu a kterým se zasílají formuláře potvrzující udělení, rozšíření, odmítnutí nebo odejmutí schválení nebo o definitivním ukončení výroby vydané v jiných zemích.

(1)  Podle definice v Úplném usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3), dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev.4, bod 2.

(2)  Dosahuje-li se maximálního jmenovitého netto výkonu při různých otáčkách motoru, pak se jmenovité otáčky motoru v tomto předpisu používají jako nejvyšší otáčky motoru, při kterých se dosáhne maximálního jmenovitého netto výkonu.

(3)  Těmito konstrukčními částmi jsou zejména sběrné výfukové potrubí, výfukové potrubí, expanzní komora, vlastní tlumič atd. Je-li sání motoru vybaveno vzduchovým filtrem a přítomnost filtru je nezbytná k tomu, aby bylo zajištěno dodržení předepsaných mezí hladiny akustického tlaku, musí být filtr považován za konstrukční část „výfukového systému (systémů) nebo systému (systémů) tlumení hluku“ a musí být opatřen označením předepsaným v bodech 3.2.2 a 4.1.

(4)  Rozlišovací čísla smluvních stran Dohody z roku 1958 jsou uvedena v příloze 3 Úplného usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3), (ECE/TRANS/WP.29/78/Rev.4);

(5)  Zkouška se stojícím vozidlem se provádí proto, aby se správním orgánům, které pomocí této metody kontrolují vozidla v provozu, poskytla vztažná hodnota.

PŘÍLOHA 1

Image 1
Text obrazu
Image 2
Text obrazu

PŘÍLOHA 2

USPOŘÁDÁNÍ ZNAČKY SCHVÁLENÍ

Vzor A

(viz bod 5.4 tohoto předpisu)

Image 3

Výše uvedená značka schválení umístěná na vozidle udává, že příslušný typ vozidla byl z hlediska emisí hluku schválen v Nizozemsku (E 4) podle předpisu č. 9 s číslem schválení 072439. Číslo schválení typu udává, že schválení bylo uděleno podle požadavků předpisu č. 9 ve znění série změn 07.

Vzor B

(viz bod 5.5 tohoto předpisu)

Image 4

Výše uvedená značka schválení umístěná na vozidle udává, že tento typ vozidla byl schválen v Nizozemsku (E 4) podle předpisů č. 9 a 33 (1). Čísla schválení udávají, že ke dni udělení příslušných schválení zahrnoval předpis č. 9 sérii změn 07 a předpis č. 33 byl stále ve svém původním znění.

(1)  Druhé číslo je uvedeno pouze jako příklad.

PŘÍLOHA 3

METODY A PŘÍSTROJE K MĚŘENÍ HLUKU VYDÁVANÉHO VOZIDLY KATEGORIÍ L2, L4 A L5

1.   MĚŘICÍ PŘÍSTROJE

1.1.   Obecné informace

Při měření hladiny akustického tlaku se použije zvukoměr nebo rovnocenný měřicí systém splňující požadavky na přístroje třídy přesnosti 1 (včetně doporučeného krytu proti větru, byl-li použit). Tyto požadavky jsou popsány v normě IEC 61672-1:2013. Při měření se použije časová konstanta „F“ akustického měřicího přístroje a kmitočtová váhová křivka „A“ popsaná rovněž v normě IEC 61672-1:2013. Pokud se použije systém, který zahrnuje periodické vzorkování hladiny akustického tlaku A, interval měření by neměl přesahovat 30 ms. Přístroje se musí udržovat a kalibrovat podle pokynů výrobce.

1.2.   Kalibrace

Na začátku a na konci každé série měření se celý akustický měřicí systém kalibruje zvukovým kalibrátorem, který splňuje požadavky na zvukové kalibrátory třídy přesnosti C1 podle normy IEC 60942:2003. Bez dalšího seřizování nesmí být rozdíl mezi naměřenými hodnotami větší než 0,5 dB(A). Pokud je tato hodnota překročena, výsledky měření získané po předchozí uspokojivé kalibraci se neberou v úvahu.

1.3.   Splnění požadavků

Jednou ročně se musí ověřit, zda zvukový kalibrátor splňuje požadavky normy IEC 60942:2003. Přinejmenším jednou za dva roky se musí ověřit, zda přístrojový systém splňuje požadavky normy IEC 61672-1:2013. Tyto skutečnosti musí ověřovat laboratoř, která je pověřena kalibrací podle odpovídajících norem.

1.4.   Přístroje na měření rychlosti

Otáčky motoru se měří přístrojem, který při otáčkách motoru potřebných k měření splňuje meze specifikací alespoň ± 2 % nebo lepší.

Rychlost vozidla na silnici se měří přístrojem, který při použití zařízení pro průběžné měření splňuje meze specifikací alespoň ± 0,5 km/h. Pokud se při zkoušce použije nezávislé měření rychlosti vozidla, musí tento měřicí přístroj splňovat meze specifikací alespoň ± 0,2 km/h (1).

1.5.   Meteorologické přístroje

Meteorologické přístroje k monitorování podmínek prostředí v průběhu zkoušky musí splňovat tyto specifikace:

 

± 1 °C nebo méně u teploměru;

 

± 1,0 m/s u zařízení k měření rychlosti větru;

 

± 5 hPa u zařízení k měření barometrického tlaku;

 

± 5 % u zařízení k měření relativní vlhkosti.

2.   PODMÍNKY MĚŘENÍ

2.1.   Zkušební místo, povětrnostní podmínky a korekce hladiny hluku pozadí

2.1.1.   Zkušební místo

Zkušební místo tvoří středová akcelerační dráha obklopená v podstatě rovným zkušebním úsekem. Zkušební dráha musí být vodorovná; její povrch musí být suchý a konstruovaný tak, aby byl hluk pneumatik nízký.

Ve zkušebním místě musí být podmínky volného zvukového pole mezi zdrojem zvuku umístěným uprostřed akceleračního úseku a mikrofonem udržovány v rozmezí ± 1 dB. Tato podmínka se považuje za splněnou, pokud se od středu akceleračního úseku nenalézají do vzdálenosti 50 m žádné velké objekty odrážející zvuk, jako jsou ohrady, skály, mosty nebo budovy. Povrch zkušební dráhy musí splňovat požadavky přílohy 5 tohoto předpisu.

V blízkosti mikrofonu nesmí být žádná překážka, která by mohla ovlivnit zvukové pole, a mezi mikrofonem a zdrojem zvuku se nesmí nacházet žádná osoba. Osoba provádějící měření musí zaujmout takovou polohu, aby nedošlo k ovlivnění měřených hodnot.

Povrch zkušební dráhy musí splňovat požadavky přílohy 5 tohoto předpisu nebo normy ISO 10844:2014. Po skončení doby uvedené v bodě 11.8 tohoto předpisu se pro referenční účely použije pouze norma ISO 10844:2014.

2.1.2.   Povětrnostní podmínky a korekce hladiny hluku pozadí

Nesmí se měřit za špatných povětrnostních podmínek. Zkoušky se nesmí provádět, pokud rychlost větru včetně poryvů během měření akustického tlaku překročí 5 m/s.

Pro účely měření musí být hladina akustického tlaku (A) jiných zdrojů zvuku než na zkoušeném vozidle a hladina akustického tlaku způsobeného vlivem větru nejméně o 10 dB(A) nižší než hladina akustického tlaku pocházejícího z vozidla. Mikrofon může být vybaven vhodným krytem proti větru za předpokladu, že je brán v úvahu jeho vliv na citlivost a směrovou charakteristiku mikrofonu.

Je-li rozdíl mezi hlukem okolního prostředí a naměřenými hladinami akustického tlaku v rozsahu od 10 do 15 dB(A), musí být pro účely výpočtu výsledku zkoušky od údaje na zvukoměru odečtena příslušná korekce podle tabulky 1.

Tabulka 1

Korekce, která se použije u jednotlivých naměřených zkušebních hodnot

Rozdíl mezi hladinou akustického tlaku pozadí a naměřenou hladinou akustického tlaku v dB

10

11

12

13

14

> 15

Korekce v dB(A)

0,5

0,4

0,3

0,2

0,1

0,0

2.2.   Stav vozidla

2.2.1.   Obecné podmínky

Vozidlo musí být dodáno ve stavu odpovídajícím specifikacím výrobce vozidla.

Před začátkem měření se vozidlo uvede do běžného provozního stavu, pokud jde o:

—

teploty;

—

seřízení;

—

palivo;

—

zapalovací svíčky, karburátor (karburátory) atd. (podle potřeby).

Je-li vozidlo opatřeno ventilátory se samočinným spouštěcím mechanismem, nesmí být do tohoto systému během měření akustického tlaku zasahováno.

Je-li vozidlo vybaveno zařízeními, která nejsou nezbytná k jeho pohonu, avšak která se používají, pokud je vozidlo v běžném provozu na silnici, musí být tato zařízení v provozu v souladu se specifikacemi výrobce.

U vozidel s více než jedním hnacím kolem se použije pouze pohon určený pro jeho obvyklý silniční provoz. Je-li vozidlo vybaveno přívěsem nebo návěsem, musí být pro účely zkoušky odpojen.

2.2.2.   Zkušební hmotnost vozidla

Vozidlo se zkouší se zkušební hmotností definovanou v bodě 2.10 tohoto předpisu.

2.2.3.   Volba a stav pneumatik

Pneumatiky musí být pro vozidlo vhodné a musí být nahuštěny na tlak doporučený výrobcem vozidla pro zkušební hmotnost vozidla.

Pneumatiky zvolí výrobce vozidla a musí odpovídat jednomu z rozměrů a typů stanovených pro toto vozidlo jeho výrobcem. Minimální hloubka vzorku musí být alespoň 80 % plné hloubky vzorku.

3.   METODY MĚŘENÍ

3.1.   Měření emisí hluku vozidla za jízdy

3.1.1.   Uspořádání při zkoušce a polohy mikrofonu

3.1.1.1.   Uspořádání při zkoušce je znázorněno na obrázku 1.

Na zkušební dráze se vyznačí dvě přímky AA′ a BB′ rovnoběžné s přímkou mikrofonu PP′ a nacházející se 10 m před a 10 m za přímkou PP′.

3.1.1.2.   Mikrofon se umístí ve vzdálenosti 7,5 m ± 0,05 m od referenční přímky CC′ na přímce mikrofonu PP′ kolmo na referenční přímku CC′ na zkušební dráze (viz obrázek 1).

Mikrofony musí být umístěny 1,2 m ± 0,02 m nad povrchem země. Referenční směr pro podmínky volného pole (viz IEC 61672-1:2013) musí být vodorovný a kolmý k přímce dráhy vozidla CC′.

3.1.2.   Provedení akcelerační zkoušky, rychlost přibližujícího se vozidla a použití rychlostních stupňů

3.1.2.1.   Provedení akcelerační zkoušky

Vozidlo se k přímce AA′ přibližuje počáteční ustálenou rychlostí vAA′ stanovenou níže. Jakmile přední okraj vozidla dosáhne přímky AA′, akcelerátor se uvede co nejrychleji do polohy plného otevření a musí zůstat v této poloze až do okamžiku, kdy zadní okraj vozidla dosáhne přímky BB′; poté se akcelerátor co nejrychleji vrátí do volnoběžné polohy. Rychlost, kterou vozidlo dosáhne v okamžiku, kdy zadní okraj vozidla dosáhne přímky BB′, se označuje vBB′.

Otáčky motoru vAA′ a vBB′ za specifických zkušebních podmínek se označují nAA′ a nBB′.

U kloubových vozidel, která sestávají ze dvou neoddělitelných jednotek považovaných za jediné vozidlo, se na návěs při stanovení okamžiku překročení přímky BB′ nebere ohled.

Při všech měřeních jede vozidlo po zkušební dráze přímo tak, aby jeho podélná střední rovina byla co nejblíže přímce CC′.

Obrázek 1

Polohy pro měření u vozidel za jízdy

Image 5

3.1.2.2   Stanovení rychlosti přibližujícího se vozidla a použití rychlostních stupňů

3.1.2.2.1.   Vozidlo bez převodovky

Vozidlo se přibližuje k přímce AA′ ustálenou rychlostí vozidla vAA′ odpovídající buď, pokud jde o otáčky motoru (min– 1), 75 procentům jmenovitých otáček motoru definovaných v bodě 2.4 tohoto předpisu, nebo 75 procentům maximálních otáček motoru, které umožňuje regulátor otáček, nebo rychlostí 50 km/h, přičemž se zvolí nejnižší z těchto rychlostí.

3.1.2.2.2.   Vozidla s převodovkou s ručním řazením, s automatickou převodovkou nebo s převodovkou s plynule měnitelným převodem (CVT) se zkoušejí s uzamčenými převody.

Je-li vozidlo vybaveno převodovkou s duálním režimem (např. nízký a vysoký), musí se zvolit režim pro normální silniční provoz.

Je-li vozidlo vybaveno převodovkou se dvěma, třemi nebo čtyřmi rychlostními stupni pro jízdu vpřed nebo stejným počtem uzamykatelných rychlostních stupňů v automatické převodovce nebo v převodovce CVT, použije se druhý rychlostní stupeň. Má-li převodovka více než čtyři rychlostní stupně nebo je-li stejný počet uzamykatelných rychlostních stupňů v automatické převodovce nebo v převodovce CVT, použije se třetí rychlostní stupeň.

Vozidlo se přibližuje k přímce AA′ ustálenou rychlostí vozidla vAA′ odpovídající buď, pokud jde o otáčky motoru, 75 procentům jmenovitých otáček motoru definovaných v bodě 2.4 tohoto předpisu, nebo 75 procentům maximálních otáček motoru, které umožňuje regulátor otáček, nebo rychlostí 50 km/h, přičemž se zvolí se nejnižší z těchto rychlostí.

Pokud při dodržení výše uvedeného postupu otáčky motoru nBB′, dosažené v okamžiku, kdy zadní okraj vozidla překročí přímku BB′, překročí jmenovité otáčky motoru definované v bodě 2.4 tohoto předpisu, měl by se místo druhého nebo třetího rychlostního stupně použít první vyšší rychlostní stupeň (nebo uzamčený převod), který zajišťuje, aby jmenovité otáčky motoru nebyly až do přímky BB′ oblasti měření překročeny.

Přídavné převodové poměry („rychloběh“) nesmí být v činnosti.

3.1.2.2.3.   Vozidla s automatickou převodovkou, adaptivní převodovkou nebo převodovkou s měnitelnými převodovými poměry zkoušená s neuzamčenými převody

Použije se poloha voliče rychlostního stupně pro plně automatický provoz.

Je-li k dispozici několik plně automatických provozních režimů (např. ekonomický, sportovní), zvolí se režim, který zajistí nejvyšší průměrné zrychlení vozidla mezi přímkami AA′ a BB′.

Při zkoušce se poté může přeřadit na nižší rychlostní stupeň a vyšší akceleraci. Přeřazení na vyšší rychlostní stupeň a nižší akceleraci je nepřípustné. V každém případě není povoleno přeřadit na rychlostní stupeň, který se v daných podmínkách městského provozu obvykle nepoužívá.

Z tohoto důvodu je povoleno stanovit a použít elektronická nebo mechanická zařízení, včetně alternativních poloh voliče rychlostních stupňů, aby se zabránilo přeřazení na nižší rychlostní stupeň, který se v daných zkušebních podmínkách městského provozu obvykle nepoužívá. Popis fungování těchto zařízení musí být uveden ve formuláři sdělení.

Vozidlo se přibližuje k přímce AA′ ustálenou rychlostí vozidla vAA′ 50 km/h nebo odpovídající 75 maximální rychlosti vozidla definované v bodě 2.11 tohoto předpisu, přičemž se zvolí nižší z těchto rychlostí.

3.1.3.   Stanovení hladiny akustického tlaku

S ohledem na nepřesnost měření se maximální hladina akustického tlaku zaznamenaná na každé straně vozidla sníží o 1 dB(A) a zaokrouhlí na jedno desetinné místo (např. 78,45 se uvede jako 78,5, zatímco 78,44 se uvede jako 78,4). Tyto hodnoty představují výsledky měření.

Měření je neplatné, je-li zjištěn abnormální rozdíl mezi špičkovou hodnotou a celkovou hladinou akustického tlaku.

Na každé straně vozidla se měří nejméně dvakrát.

Měření se považují za platná pouze tehdy, pokud rozdíl mezi výsledky dvou po sobě jdoucích měření na téže straně vozidla není větší než 2 dB(A).

Pro účely seřízení je možno uskutečnit předběžná měření, nicméně pro stanovení výsledků měření se na ně nebere ohled.

3.1.4.   Výpočet konečného výsledku zkoušky

Konečným výsledkem zkoušky je průměrná hodnota všech čtyř výsledků zkoušek zaokrouhlená na nejbližší celý decibel. Následuje-li po desetinné čárce číslice 0 až 4, zaokrouhluje se výsledek dolů, v případě číslic 5 až 9 se pak výsledek zaokrouhluje nahoru.

V případě hybridních elektrických vozidel je konečným výsledkem nejvyšší z výsledků zkoušek pro stavy A a B popsané v bodě 6.2.1.1 tohoto předpisu.

3.2.   Měření hluku vydávaného stojícími vozidly (pro zkoušení vozidel v provozu)

3.2.1.   Hladina akustického tlaku v blízkosti výustky/výustek výfukového systému

Za účelem zjednodušení následného zkoušení vozidel v provozu se navíc v souladu s následujícími požadavky změří v blízkosti výustky výfukového systému (systému tlumení hluku) hladina akustického tlaku a výsledek měření se uvede ve zkušebním protokolu vypracovaném pro vydání dokumentu uvedeného v příloze 1 tohoto předpisu.

3.2.2.   Měřicí přístroje

Měření se provádějí pomocí přesného zvukoměru podle bodu 1 této přílohy.

3.2.3.   Podmínky měření

3.2.3.1.   Stav vozidla

Před začátkem měření se zajistí, aby měl motor vozidla běžnou provozní teplotu. Je-li vozidlo vybaveno automatickými ventilátory, nesmí se během měření hladiny akustického tlaku provádět jejich úpravy.

Při měření musí být řadicí páka v neutrální poloze. Pokud nelze převodovku odpojit, musí být možné, aby se hnací kolo vozidla otáčelo bez zatížení, a to například tak, že se vozidlo postaví na podpěru nebo na válce.

3.2.3.2.   Zkušební místo

Jako zkušební místo lze použít jakékoli místo bez velkých akustických rušení. Vhodné jsou rovné plochy s povrchem z betonu, asfaltu nebo jiného tvrdého materiálu, které dobře odrážejí zvuk; nesmí se zkoušet na površích ze zpevněné zeminy. Zkušební místo musí mít tvar obdélníku, který má minimálně takové rozměry, aby se jeho strany nacházely 3 m od obrysu vozidla (s výjimkou řídítek). V tomto obdélníku nesmějí být žádné významné překážky, například osoby jiné, než je osoba provádějící měření a řidič.

Vozidlo se umístí do výše uvedeného obdélníku tak, aby byl měřicí mikrofon alespoň jeden metr od případného obrubníku.

3.2.3.3.   Různé

Hodnoty hluku okolního prostředí či hluku větru zaznamenané měřicími přístroji musí být alespoň o 10 dB(A) nižší než měřená hladina akustického tlaku. Mikrofon může být vybaven vhodným krytem proti větru, vezme-li se v úvahu jeho vliv na citlivost mikrofonu.

3.2.4.   Metoda měření

3.2.4.1.   Počet měření

V každém bodě měření se provedou nejméně tři měření. Měření se považují za platná, pokud rozdíl mezi výsledky tří po sobě jdoucích měření není větší než 2 dB(A).

3.2.4.2.   Umístění mikrofonu (viz obrázek 2)

Mikrofon se umístí ve vzdálenosti 0,5 ± 0,01 m od vztažného bodu výfukového potrubí podle definice na obrázku 3 a pod úhlem 45 ± 5° ke svislé rovině ležící v ose proudění z konce potrubí. Mikrofon musí být ve výšce vztažného bodu, ne však níže než 0,2 m nad povrchem země. Vztažná osa mikrofonu musí ležet v rovině rovnoběžné s povrchem vozovky a musí směřovat k vztažnému bodu na výustce výfuku.

Obrázek 2

Polohy mikrofonu při měření akustického tlaku stojícího vozidla

Image 6
Text obrazu

Obrázek 3

Vztažný bod

Image 7

Užité symboly:

T

=

pohled shora

S

=

pohled z boku

1

=

vztažný bod

2

=

povrch vozovky

A

=

zkosená trubka

B

=

trubka ohnutá dolů

C

=

rovná trubka

D

=

svislá trubka

Vztažným bodem je nejvyšší bod splňující tyto podmínky:

a)

vztažný bod musí být na konci výfukového potrubí;

b)

vztažný bod se musí nacházet ve svislé rovině, v níž leží střed výustky výfukového potrubí a osa proudění z konce potrubí.

Pokud jsou možné dvě polohy mikrofonu, zvolí se umístění dále od podélné osy vozidla.

Pokud průtoková osa výustky potrubí výfuku svírá s podélnou osou vozidla úhel 90° ± 5°, umístí se mikrofon do bodu nejdále od motoru.

Má-li vozidlo dvě nebo více výfukových výustek umístěných méně než 0,3 m od sebe a napojených na jediný tlumič, provede se pouze jedno měření. Mikrofon se umístí vůči nejvzdálenější výustce od podélné osy vozidla nebo, není-li taková výustka, od vyústky, která je nejvýše nad zemí.

U vozidel s vyústkami výfuku umístěnými více než 0,3 m od sebe se měří jednotlivě u každé z nich, jako kdyby byla jediná, a zaznamená se nejvyšší z naměřených hodnot akustického tlaku.

Pro účely kontrol na silnici lze vztažný bod přesunout na vnější povrch karosérie vozidla.

U vozidel, která mají více výfukových výustek, se zaznamená hladina akustického tlaku zjištěná u výustky s nejvyšší průměrnou hladinou akustického tlaku.

3.2.4.3.   Provozní podmínky

Otáčky motoru se udržují ustálené na jedné z následujících hodnot:

 

50 procent nrated, pokud nrated překročí 5 000 min.– 1

 

75 procent nrated, pokud nrated nepřekročí 5 000 min.– 1

kde nrated jsou jmenovité otáčky motoru definované v bodě 2.4 tohoto předpisu.

U vozidel, která nemohou při zkoušce se stojícím vozidlem dosáhnout výše definovaných cílových otáček motoru, se místo cílových otáček motoru použije 95 % maximálních otáček motoru dosažitelných při zkoušce se stojícím vozidlem.

Otáčky motoru se postupně zvyšují z volnoběhu až na cílové otáčky motoru a na nich se udržují v toleranci ± 5 %. Poté se ovladač akcelerátoru rychle uvolní a otáčky motoru se vrátí do volnoběhu. Hladina akustického tlaku se měří po dobu, která zahrnuje ustálené otáčky motoru trvající nejméně 1 sekundu, a po celou dobu poklesu otáček. Jako zkušební hodnota se bere maximální údaj zvukoměru.

Měření se považuje za platné, pokud se zkušební otáčky motoru neodchýlily od cílových otáček motoru o více než ± 5 % minimálně po dobu 1 sekundy.

3.2.4.4.   Měření se provádějí za výše předepsaných umístění mikrofonu/mikrofonů. Zaznamená se maximální hodnota hladiny akustického tlaku A naměřená při zkoušce s přesností na jedno desetinné místo (např. 92,45 se uvede jako 92,5, zatímco 92,44 se uvede jako 92,4).

Zkouška se opakuje, dokud se u každé vyústky při třech po sobě následujících měřeních nedosáhne jejich vzájemné odchylky nejvýše do 2,0 dB(A).

Výsledkem pro danou vyústku je aritmetický průměr tří platných měření, zaokrouhlený na nejbližší celé číslo (např. 92,5 se uvede jako 93, zatímco 92,4 se uvede jako 92).

3.2.4.5.   Vícerežimový výfukový systém

3.2.4.5.1.   Vozidla vybavená vícerežimovým ručně seřiditelným výfukovým systémem se zkoušejí ve všech režimech.

3.2.4.5.2.   U vozidel vybavených vícerežimovým výfukovým systémem a ručním ovládáním výfukového režimu se zaznamenává hladina akustického tlaku pro ten režim, který má nejvyšší průměrnou hladinu akustického tlaku.

4.   AKUSTICKÝ TLAK VYDÁVANÝ VOZIDLEM ZA JÍZDY (ÚDAJE ZAZNAMENÁVANÉ PRO USNADNĚNÍ ZKOUŠENÍ VOZIDLA V PROVOZU).

4.1.   Smluvní strana může stanovit zkušební postup pro ověření shody v provozu, přičemž náležitě přihlédne k odlišnostem mezi zkušebními podmínkami, které se uplatnily při schválení typu.

4.2.   K usnadnění ověření shody vozidel v provozu se následující informace ohledně měření hladin akustického tlaku provedených podle bodu 1 přílohy 3 u vozidel za jízdy označují jako referenční údaje shody v provozu:

a)

rychlostní stupeň (i) nebo u vozidel zkoušených s neuzamčenými převody poloha voliče rychlostního stupně zvolená při zkoušce;

b)

průměrná rychlost vozidla vAA′ v km/h na počátku akcelerační zkoušky s plně otevřenou škrticí klapkou při rychlostním stupni (i); a

c)

konečný výsledek zkoušky v dB(A) podle bodu 3.1.4 této přílohy.

4.3.   Referenční údaje o shodě v provozu se uvádějí na formuláři sdělení podle přílohy 1.

5.   PŮVODNÍ VÝFUKOVÝ SYSTÉM (SYSTÉM TLUMENÍ HLUKU)

5.1.   Požadavky na tlumiče, které obsahují vláknité absorpční materiály

5.1.1.   Vláknitý absorpční materiál nesmí obsahovat azbest a v konstrukci tlumičů jej lze použít pouze tehdy, pokud vhodná zařízení zajistí, že vláknitý materiál zůstane po celou dobu používání tlumiče na svém místě a že systém tlumení hluku splňuje požadavky některého z bodů 5.1.2, 5.1.3, 5.1.4 nebo 5.1.5.

5.1.2.   Po odstranění vláknitého materiálu musí hladina hluku splňovat požadavky bodu 6.2.1.3 tohoto předpisu.

5.1.3.   Vláknitý materiál nesmí být umístěn v těch částech tlumiče, kterými procházejí výfukové plyny, a musí splňovat následující požadavky:

5.1.3.1.

Materiál se musí po dobu čtyř hodin zahřívat v peci při teplotě 650 ± 5 °C, přičemž nesmí dojít ke zkrácení průměrné délky vláken, zmenšení jejich průměru či snížení jejich objemové hustoty;

5.1.3.2.

Po hodinovém zahřátí v peci na 650 ± 5 °C musí při měření podle normy ISO 2599:2011 zůstat nejméně 98 % materiálu v sítu s oky o velikosti 250 μm odpovídajícímu normě ISO 3310/1:2000.

5.1.3.3.

Ztráta hmotnosti materiálu nesmí překročit 10,5 % po jeho namočení po dobu 24 hodin při teplotě 90 ± 5 °C do syntetického kondensátu tohoto složení:

1 N kyselina bromovodíková (HBr):

10 ml

1 N kyselina sírová (H2SO4)

10 ml

Destilovaná voda na doplnění do 1 000 ml.

Poznámka: Materiál se vypere v destilované vodě a před vážením se suší po dobu jedné hodiny při teplotě 105 °C.

5.1.4.   Před zkoušením podle bodu 3 se systém uvede do obvyklého stavu pro použití na silnici jednou z následujících metod:

5.1.4.1.   Stabilizace průběžným silničním provozem

5.1.4.1.1.   V závislosti na objemu motoru vozidla musí být během stabilizace ujety tyto minimální vzdálenosti:

Kategorie vozidla podle zdvihového objemu motoru v cm3

Vzdálenost (km)

1.

≤ 250

4 000

2.

> 250 ≤ 500

6 000

3.

> 500

8 000

5.1.4.1.2.   50 ± 10 procent tohoto cyklu musí tvořit jízda v městském provozu, zbývající část pak dálkové jízdy při vysoké rychlosti vozidla; cyklus stabilizace průběžným silničním provozem je možné nahradit odpovídajícím programem na zkušební dráze.

5.1.4.1.3.   Oba rychlostní režimy se musí nejméně šestkrát prostřídat.

5.1.4.1.4.   Úplný zkušební program musí zahrnovat alespoň 10 přestávek trvajících nejméně tři hodiny, aby se tak napodobil účinek ochlazení a kondenzace.

5.1.4.2.   Stabilizace pulzováním

5.1.4.2.1.   Výfukový systém nebo jeho konstrukční části se namontují na vozidlo nebo na motor.

V prvním případě se vozidlo umístí na válcový dynamometr. V druhém případě se motor upevní na zkušební stav.

Na výustku systému tlumení hluku se připojí zkušební zařízení, jehož podrobné schéma je uvedeno na obrázku 4. Je přípustné i jakékoliv jiné zařízení, které poskytne rovnocenné výsledky.

Obrázek 4

Zkušební zařízení pro stabilizaci pulzováním

Image 8
Text obrazu

1.

Vstupní příruba nebo objímka pro připojení k zadní části zkoušeného výfukového systému.

2.

Ručně ovládaný regulační ventil.

3.

Vyrovnávací nádrž s objemem nejvýše 40 l a dobou plnění nejméně jedna sekunda.

4.

Tlakový spínač pracující v rozsahu od 5 kPa do 250 kPa.

5.

Časový spínač.

6.

Počitadlo impulzů.

7.

Rychločinný ventil, například ventil výfukové brzdy o průměru 60 mm, ovládaný pneumatickým válcem s výkonem 120 N při 400 kPa. Doba odezvy při otevírání a zavírání nesmí překročit 0,5 s.

8.

Odvod výfukových plynů.

9.

Ohebné potrubí.

10.

Tlakoměr.

5.1.4.2.2.   Zkušební zařízení se nastaví tak, aby byl za pomoci rychločinného ventilu 2 500krát střídavě přerušen a vzápětí znovu obnoven tok výfukových plynů.

5.1.4.2.3.   Ventil se musí otevřít, jakmile protitlak ve výfuku měřený nejméně 100 mm od vstupní příruby po směru průtoku výfukových plynů dosáhne hodnoty od 35 do 40 kPa. Není-li možné kvůli vlastnostem motoru takové hodnoty dosáhnout, musí se ventil otevřít, jakmile protitlak plynů dosáhne 90 % maxima, které lze naměřit před zastavením motoru. Musí se uzavírat, jakmile se tento tlak neliší o více než 10 procent od stabilizované hodnoty při otevřeném ventilu.

5.1.4.2.4.   Časový spínač se nastaví na dobu průtoku výfukových plynů, která se vypočítá podle požadavků v bodě 5.1.4.2.3.

5.1.4.2.5.   Otáčky motoru musí činit 75 procent jmenovitých otáček motoru definovaných v bodě 2.4 tohoto předpisu.

5.1.4.2.6.   Výkon měřený dynamometrem činí 50 % výkonu při plném otevření škrticí klapky akcelerátoru, měřeno při 75 procentech jmenovitých otáček motoru definovaných v bodě 2.4 tohoto předpisu.

5.1.4.2.7.   Během zkoušky musí být uzavřeny veškeré otvory pro odvod kondenzátu.

5.1.4.2.8.   Celá zkouška musí být ukončena v průběhu 48 hodin. V případě potřeby se po každé hodině zařadí doba na ochlazení.

5.1.4.3.   Stabilizace na zkušebním stavu

5.1.4.3.1.   Výfukový systém se namontuje na motor, jenž je reprezentativním zástupcem typu namontovaného na vozidle, pro které je systém konstruován, a upevní se na zkušební stav.

5.1.4.3.2.   Stabilizace sestává z daného počtu cyklů na zkušebním stavu pro každou třídu zdvihového objemu, pro niž je příslušný výfukový systém konstruován. Počet cyklů pro každou třídu vozidel je:

Kategorie vozidla podle zdvihového objemu motoru v cm3

Počet cyklů

1.

≤ 250

6

2.

> 250 ≤ 500

9

3.

> 500

12

5.1.4.3.3.   Po každém cyklu na zkušebním stavu následuje přestávka trvající nejméně šest hodin, aby byl reprodukován účinek ochlazení a kondenzace.

5.1.4.3.4.   Každý cyklus na zkušebním stavu sestává ze šesti fází. Podmínky motoru při jednotlivých fázích a jejich doba trvání:

Fáze

Podmínky

Doba trvání fáze

Motory o objemu nižším než 250 cm3

Motory o objemu 250 cm3 nebo vyšším

 

 

(min)

(min)

1

volnoběh

6

6

2

25 % zatížení při 75 % nrated

40

50

3

50 % zatížení při 75 % nrated

40

50

4

100 % zatížení při 75 % nrated

30

10

5

50 % zatížení při 100 % nrated

12

12

6

25 % zatížení při 100 % nrated

22

22

 

Celkový čas

2 h 30 min.

2 h 30 min.

5.1.4.3.5.   Na žádost výrobce mohou být v průběhu tohoto záběhu motor a tlumič chlazeny tak, aby teplota naměřená v bodě vzdáleném maximálně 100 mm od výustky výfukových plynů nepřekročila teplotu naměřenou při jízdě vozidla rychlostí 110 km/h nebo při 75 % jmenovitých otáček motoru definovaných v bodě 2.4 tohoto předpisu na nejvyšší rychlostní stupeň. Otáčky motoru a/nebo rychlost vozidla se stanoví s přesností ± 3 %.

5.1.5.   Výfukový plyn nepřichází do styku s vláknitými materiály a vláknité materiály nejsou ovlivňovány kolísáním tlaku.

5.2.   Schéma a označení

5.2.1.   K dokumentu uvedenému v příloze 1 tohoto předpisu se přiloží schéma a řez tlumiče s uvedením rozměrů.

5.2.2.   Na všech původních tlumičích musí být uvedeny přinejmenším:

a)

značka „E“, po níž následuje označení státu, který udělil schválení typu,

b)

název nebo obchodní značka výrobce vozidla; a

c)

značka a identifikační číslo dílu.

Toto označení musí být čitelné, nesmazatelné a viditelné i po namontování.

5.2.3.   Na každém balení původních náhradních výfukových systémů nebo systémů tlumení hluku musí být čitelně uvedena slova „původní díl“ a značka a typ společně se značkou „E“ a označením země původu.

5.3.   Tlumiče sání

Má-li být sání motoru vybaveno vzduchovým filtrem a/nebo tlumičem sání proto, aby byla splněna přípustná hladina akustického tlaku, musí být filtr a/nebo tlumič považován za součást tlumiče a vztahují se na něj i požadavky bodů 5.1 a 5.2.

(1)  O nezávislá měření rychlosti se jedná v případě, kdy jsou hodnoty vAA′ a vBB′ určovány dvěma nebo více samostatnými přístroji. Zařízení pro průběžné měření, např. radar, určí veškeré požadované informace o rychlosti pomocí jediného přístroje.

PŘÍLOHA 4

MAXIMÁLNÍ MEZNÍ HODNOTY AKUSTICKÉHO TLAKU (NOVÁ VOZIDLA)

Kategorie vozidla

Maximální hodnoty hladiny akustického tlaku v dB(A)

L2

76

L4

80

L5

80

PŘÍLOHA 5

SPECIFIKACE ZKUŠEBNÍ DRÁHY  (1)

1.   ÚVOD

Tato příloha popisuje specifikace týkající se fyzikálních vlastností zkušební dráhy a jejího pokládání. Tyto specifikace, které jsou založeny na zvláštní normě (2), popisují požadované fyzikální vlastnosti i zkušební metody k jejich zjištění.

2.   POŽADOVANÉ VLASTNOSTI POVRCHU

Povrch se považuje za vyhovující této normě za předpokladu, že byly změřeny struktura povrchu a pórovitost nebo činitel zvukové pohltivosti a bylo shledáno, že vyhovují všem ustanovením bodů 2.1 až 2.4 níže, a za předpokladu, že jsou splněny konstrukční požadavky (bod 3.2 níže).

2.1.   Zbytková pórovitost

Zbytková pórovitost krytu vozovky VC nesmí překročit 8 %. Postup měření je popsán v bodě 4.1.

2.2.   Činitel zvukové pohltivosti

Pokud povrch nesplňuje požadavky na zbytkovou pórovitost, je považován za vyhovující, je-li činitel jeho zvukové pohltivosti α ≤ 0,10. Postup měření je popsán v bodě 4.2. Požadavky bodu 2.1 a tohoto bodu jsou splněny také v případě, že byla měřena jen zvuková pohltivost a bylo zjištěno α ≤ 0,10.

Poznámka: Nejzásadnější vlastností je pohltivost zvuku, přestože stavitelům silnic je známější spíše zbytková pórovitost. Pohltivost zvuku je však třeba měřit pouze tehdy, pokud povrch nesplňuje požadavky na zbytkovou pórovitost. Je tomu tak proto, že poslední uvedený parametr je jak z hlediska měření, tak jeho závažnosti spojen s poměrně vysokou nejistotou, a některé povrchy by proto mohly být chybně odmítnuty, pokud by se hodnotily jen na základě měření zbytkové pórovitosti.

2.3.   Hloubka struktury povrchu

Hloubka struktury povrchu (TD) měřená objemovou metodou (viz bod 4.3) musí být:

TD ≥ 0,4 mm

2.4.   Homogenita povrchu

Veškeré úsilí je třeba věnovat tomu, aby povrch zkušebního úseku byl co nejvíce homogenní. To zahrnuje strukturu povrchu i pórovitost, je však třeba též poznamenat, že v případě, kdy je postup odvalování na některých místech účinnější než na jiných, může být struktura odlišná a nerovnosti mohou vyvolávat rázy.

2.5.   Interval zkoušek

Pro ověření, zda povrch nadále vyhovuje požadavkům na strukturu povrchu a pórovitost nebo pohltivost zvuku stanoveným touto normou, je třeba u povrchu v následujících intervalech pravidelně zkoušet:

a)

zbytkovou pórovitost nebo zvukovou pohltivost:

když je povrch nový: splňuje-li nový povrch požadavky, nepožaduje se další periodické zkoušení.

b)

hloubku struktury povrchu (TD):

když je povrch nový: začíná-li se se zkouškami akustického tlaku (poznámka: nejdříve čtyři týdny po jeho položení); pak každých dvanáct měsíců.

3.   KONSTRUKCE ZKUŠEBNÍHO POVRCHU

3.1.   Oblast

Při návrhu uspořádání zkušební dráhy je důležité jako minimální požadavek zajistit, aby zkušební úsek projížděný vozidly byl pokryt stanoveným zkušebním materiálem s vhodnými okraji pro bezpečný a praktický provoz. To znamená, že dráha musí být alespoň 3 m široká a její délka musí být taková, aby dráha na každém konci přesahovala přímky AA a BB nejméně o 10 m. Obrázek 1 znázorňuje plán vhodného zkušebního místa a udává minimální plochu, na níž musí být strojově položen a strojově zhutněn určený materiál pro zkušební povrch. Podle bodu 3.1.1.1 přílohy 3 se měření provádějí na každé straně vozidla. Toho lze dosáhnout buď měřením se dvěma mikrofony (jeden mikrofon na každé straně dráhy) a jízdou v jednom směru, nebo měřením s mikrofonem pouze na jedné straně dráhy a jízdami vozidla v obou směrech. Použije-li se druhý z uvedených postupů, pak na té straně dráhy, kde není umístěn mikrofon, nejsou uplatňovány žádné požadavky na povrch.

Obrázek 1

Minimální požadavky na prostor se zkušebním povrchem. Stínovaná část se nazývá „zkušební úsek“

Image 9
Text obrazu

3.2.   Konstrukce a příprava povrchu

3.2.1.   Základní konstrukční požadavky; zkušební povrch musí splňovat čtyři konstrukční požadavky:

3.2.1.1.

musí se jednat o hutný asfaltový beton;

3.2.1.2.

maximální rozměr zrna je 8 mm (přípustných je 6,3 až 10 mm);

3.2.1.3.

tloušťka nosné vrstvy musí být ≥ 30 mm;

3.2.1.4.

pojivem musí být nemodifikovaný bitumen přímo penetrující třídy.

3.2.2.   Konstrukční pokyny

Jako vodítko pro výrobce povrchu udává obrázek 2 křivku zrnitosti štěrku, jejímž dodržením se zajistí požadované vlastnosti. Tabulka 1 dále udává některé pokyny pro zajištění požadované struktury a životnosti. Křivka zrnitosti odpovídá tomuto vzorci:

P (% propadu) = 100. (d/dmax)1/2

kde:

d

=

okatost čtvercového síta v mm

dmax

=

8 mm pro střední křivku

dmax

=

10 mm pro křivku spodní přípustné odchylky

dmax

=

6,3 mm pro křivku horní přípustné odchylky

Obrázek 2

Křivka zrnitosti štěrku v asfaltové směsi s přípustnými odchylkami

Image 10

% propadu (hmotnostních)

Okatost síta v mm

Dále platí následující doporučení:

a)

písková složka (0,063 mm < okatost čtvercového síta < 2 mm) obsahuje nejvýše 55 % přírodního písku a nejméně 45 % drceného písku,

b)

základ a podklad musí zajišťovat dobrou stabilitu a rovnost podle osvědčených postupů stavby silnic;

c)

drť musí být drcena tak, aby měla 100 % drcených stran, a musí být z materiálu s vysokou odolností vůči drcení;

d)

drť použitá ve směsi musí být praná;

e)

na povrch se nesmí přidávat žádná přídavná drť;

f)

tvrdost pojiva v PEN hodnotách musí být 40 až 60, 60 až 80 nebo 80 až 100 v závislosti na klimatických podmínkách území. Pravidlem je používat co nejtvrdší pojivo ve shodě s obvyklou praxí;

g)

teplota směsi před zhutňováním musí být zvolena tak, aby se následným válcováním dosáhlo požadované pórovitosti. Ke zvýšení pravděpodobnosti splnění požadavků bodů 2.1 až 2.4 výše je třeba se snažit o hutnost nejen vhodnou volbou teploty směsi, ale i vhodným počtem válcování a volbou zhutňovacího vozidla.

Tabulka 1

Konstrukční pokyny

 

Cílové hodnoty

Mezní odchylky

podle celkové hmotnosti směsi

podle hmotnosti štěrku

Hmotnost kameniva, okatost čtvercového síta (SM) > 2 mm

47,6 %

50,5 %

± 5

Hmotnost písku 0,063 mm < SM < 2 mm

38,0 %

40,2 %

± 5

Hmotnost plnidla SM < 0,063 mm

8,8 %

9,3 %

± 2

Hmotnost pojiva (bitumen)

5,8 %

neudává se

± 0,5

Maximální rozměr zrna

 

8 mm

6,3–10

Tvrdost pojiva

(viz bod 3.2.2.f))

—

Hodnota hladkosti kameniva (PSV)

 

> 50

—

Hutnost relativní k Marshallově hutnosti

 

98 %

—

4.   ZKUŠEBNÍ METODA

4.1.   Měření zbytkové pórovitosti

Pro toto měření je třeba odebrat z dráhy vzorky na nejméně čtyřech různých místech rovnoměrně rozložených ve zkušebním úseku mezi přímkami AA a BB (viz obrázek 1). Aby nevznikly nehomogennosti a nerovnosti v dráze kol, vzorky by se neměly odebírat přímo ze samotné dráhy kol, nýbrž v její blízkosti. Dva vzorky (minimálně) by se měly odebrat blízko vlastní dráhy kol a jeden vzorek (minimálně) by se měl odebrat přibližně uprostřed mezi dráhami kol a oběma místy, v nichž jsou umístěny mikrofony.

Je-li podezření, že nejsou splněny podmínky homogenity (viz bod 2.4 výše), odeberou se vzorky z více míst ve zkušebním úseku. Zbytková pórovitost se stanovuje pro každý vzorek. Pak se ze všech vzorků vypočte průměrná hodnota a porovná se s požadavkem v bodě 2.1. Žádný ze vzorků kromě toho nesmí mít hodnotu pórovitosti vyšší než 10 %. Výrobce zkušebního povrchu se upozorňuje na problém, který může vzniknout v případě, že je zkušební úsek vyhříván potrubím nebo elektrickými vodiči a vzorky je třeba odebrat z tohoto úseku. Takové rozvody je třeba pečlivě rozvrhnout s ohledem na budoucí místa odvrtávání vzorků. Doporučuje se ponechat několik míst o přibližných rozměrech 200 × 300 mm, ve kterých nejsou vodiče nebo potrubí nebo kde jsou umístěny dostatečně hluboko, aby nebyly poškozeny při odběru vzorků z povrchové vrstvy.

4.2.   Činitel zvukové pohltivosti

Činitel zvukové pohltivosti (kolmý dopad) se měří metodou impedančního zvukovodu využitím postupu podle normy ISO/DIS 10 534: „Akustika – Určování činitele zvukové pohltivosti a akustické impedance v impedančních trubicích“.

Pokud jde o zkušební vzorky, je třeba respektovat tytéž požadavky jako pro zbytkovou pórovitost (viz bod 4.1).

Pohltivost zvuku se měří v pásmu 400 Hz až 800 Hz a v pásmu 800 Hz až 1 600 Hz (alespoň na středních kmitočtech třetinooktávových pásem) a stanoví se nejvyšší hodnoty z obou těchto pásem.

Pak se ze všech těchto hodnot pro všechny vzorky vypočte průměrná hodnota, která tvoří konečný výsledek.

4.3.   Objemové měření makrostruktury povrchu

Pro účely této normy se hloubka struktury povrchu měří nejméně na deseti místech rovnoměrně rozložených podél drah kol zkušebního pruhu a střední hodnota se porovná s předepsanou minimální hloubkou struktury povrchu. Popis postupu je uveden v normě ISO 10844:1994.

5.   ČASOVÁ STÁLOST A ÚDRŽBA

5.1.   Vliv stárnutí

Podobně jako u jakéhokoli jiného povrchu se i zde očekává, že hladiny akustického tlaku odvalování pneumatik naměřené na zkušebním povrchu mohou v průběhu prvních šesti až dvanácti měsíců po jeho zhotovení mírně narůstat.

Požadované vlastnosti získá povrch nejdříve čtyři týdny po zhotovení.

Časová stálost závisí hlavně na tom, do jaké míry se dráha uhlazuje a zhutňuje jízdou vozidel po povrchu. Musí být pravidelně ověřována podle bodu 2.5.

5.2.   Údržba povrchu

Z povrchu musí být odstraňovány úlomky a prach, které by mohly výrazně snížit účinnou hloubku struktury povrchu. V zemích s chladným klimatem se k odstranění ledu někdy používá sůl. Sůl však může povrch dočasně nebo i trvale změnit natolik, že se akustický tlak zvýší, a proto se její použití nedoporučuje.

5.3.   Položení nového povrchu ve zkušebním prostoru

Pokud je třeba zkušební dráhu znovu pokrýt, stačí obvykle pokrýt jen zkušební pruh (o šířce 3 m, viz obrázek 1), po kterém vozidla jezdí, za předpokladu, že zkušební prostor ležící mimo tento pruh splňoval při měření požadavky na zbytkovou pórovitost nebo pohltivost zvuku.

6.   DOKUMENTACE O ZKUŠEBNÍM POVRCHU A O JEHO ZKOUŠKÁCH

6.1.   Dokumentace o zkušebním povrchu

V dokumentu popisujícím zkušební povrch musí být uvedeny tyto údaje:

6.1.1.

poloha zkušební dráhy;

6.1.2.

druh pojiva, tvrdost pojiva, druh štěrku, maximální teoretická hustota betonu (DR), tloušťka nosné vrstvy a křivka zrnitosti stanovená na základě vzorků ze zkušební dráhy;

6.1.3.

způsob hutnění (například typ válce, hmotnost válce, počet přejezdů);

6.1.4.

teplota směsi, teplota okolního vzduchu a rychlost větru při pokládání povrchu;

6.1.5.

datum položení povrchu a jméno zhotovitele;

6.1.6.

všechny výsledky zkoušek nebo alespoň nejnovější výsledky zkoušek včetně těchto údajů:

6.1.6.1.

zbytková pórovitost každého ze vzorků;

6.1.6.2.

místa ve zkušebním úseku, ze kterých byly odebrány vzorky pro měření pórovitosti;

6.1.6.3.

činitel pohltivosti zvuku každého ze vzorků (pokud byl měřen). Uvedou se výsledky jak pro každý vzorek a pro každé frekvenční pásmo, tak celková průměrná hodnota;

6.1.6.4.

místa ve zkušebním úseku, ze kterých byly odebrány vzorky pro měření zvukové pohltivosti;

6.1.6.5.

hloubka struktury povrchu včetně počtu zkoušek a standardní odchylky;

6.1.6.6.

instituce zodpovědná za zkoušky podle bodů 6.1.6.1 a 6.1.6.2 a typ použitého zařízení;

6.1.6.7.

datum zkoušky (zkoušek) a datum odebrání vzorků ze zkušební dráhy.

6.2.   Dokumentace o zkouškách akustického tlaku prováděných na povrchu

V dokumentu popisujícím zkoušky akustického tlaku vozidel by se mělo uvést, zda byly všechny požadavky této normy splněny, či nikoliv. Uvede se odkaz na dokument podle bodu 6.1, který popisuje výsledky potvrzující tuto skutečnost.

(1)  Specifikace zkušebního místa uvedené v této příloze jsou platné do konce období uvedeného v bodě 11.8 tohoto předpisu.

(2)  ISO 10844:1994

16.11.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 290/28

Pouze původní texty EHK OSN mají podle mezinárodního veřejného práva právní účinek. Je zapotřebí ověřit si status a datum vstupu tohoto předpisu v platnost v nejnovější verzi dokumentu EHK OSN o statusu TRANS/WP.29/343, který je k dispozici na internetové adrese:

http://www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29fdocstts.html

Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK OSN) č. 63 – Jednotná ustanovení pro schvalování vozidel kategorie L1 z hlediska jejich emisí hluku [2018/1705]

Zahrnuje veškerá platná znění až po:

doplněk 4 k sérii změn 02 – datum vstupu v platnost: 29. prosince 2018

OBSAH

PŘEDPIS

1.

 Oblast působnosti

2.

 Definice

3.

 Žádost o schválení

4.

 Označení

5.

 Schválení

6.

 Specifikace

7.

 Změna a rozšíření schválení typu vozidla nebo typu výfukového systému (systémů) nebo systému (systémů) tlumení hluku

8.

 Shodnost výroby

9.

 Postihy za neshodnost výroby

10.

 Přechodná ustanovení

11.

 Definitivní ukončení výroby

12.

 Názvy a adresy technických zkušeben odpovědných za provádění schvalovacích zkoušek a názvy a adresy schvalovacích orgánů

Přílohy

1.

 Sdělení

2.

 Uspořádání značky schválení

3.

 Metody a přístroje k měření hluku vydávaného motorovými vozidly kategorie L1

4.

 Maximální mezní hodnoty akustického tlaku (nová vozidla)

5.

 Specifikace zkušební dráhy

1.   OBLAST PŮSOBNOSTI

Tento předpis se vztahuje na vozidla kategorie L1  (1) z hlediska jejich emisí hluku. Do oblasti působnosti tohoto předpisu nespadají výhradně elektrická vozidla, včetně vozidel s přídavným elektrickým pohonem.

2.   DEFINICE

Pro účely tohoto předpisu se rozumí:

2.1.

„schválením vozidla“ schválení typu vozidla z hlediska emisí hluku a původního výfukového systému jako technického celku typu dvoukolového vozidla;

2.2.

„typem vozidla“ kategorie vozidel, která se neliší v takových zásadních hlediscích, jako jsou:

2.2.1.

typ motoru (dvoutakt nebo čtyřtakt; s vratnými nebo s rotačními písty, počet a objem válců, počet a typ karburátorů nebo vstřikovacích systémů; uspořádání ventilů; maximální jmenovitý netto výkon motoru a jmenovité otáčky motoru).

U motorů s rotačními písty by se za objem měl považovat dvojnásobek objemu spalovacího prostoru;

2.2.2.

poháněcí soustava, zejména počet rychlostních stupňů a převodové poměry převodového ústrojí, a koncový převodový poměr;

2.2.3.

počet, typ a uspořádání výfukových systémů;

2.3.

„výfukovým systémem nebo systémem tlumení hluku“ úplná sestava konstrukčních částí nezbytných k omezení hluku vydávaného motorem vozidla a jeho výfukem;

2.4.

„původním výfukovým systémem nebo systémem tlumení hluku“ systém typu, kterým je vozidlo vybaveno při schválení nebo při rozšíření schválení. Může být součástí původního vybavení nebo náhradním systémem;

2.5.

„nepůvodním výfukovým systémem nebo systémem tlumení hluku“ systém jiného typu, než kterým je vozidlo opatřeno při schválení nebo rozšíření schválení. Lze jej použít pouze jako náhradní výfukový systém nebo systém tlumení hluku;

2.6.

„maximální jmenovitý netto výkon“

U vozidel se spalovacím motorem se maximálním jmenovitým netto výkonem rozumí jmenovitý výkon motoru podle definice v normě ISO 4106:2012.

Symbol Pn označuje číselnou hodnotu maximálního jmenovitého netto výkonu vyjádřenou v kW;

2.7.

„jmenovitými otáčkami motoru“ otáčky motoru, při nichž motor vyvine svůj maximální jmenovitý netto výkon uvedený výrobcem (2).

Symbol nrated označuje jmenovité otáčky motoru vyjádřené v min– 1;

2.8.

„systémy tlumení hluku rozdílných typů“ systémy tlumení hluku, které se liší alespoň v jednom z těchto zásadních hledisek:

2.8.1.

jejich konstrukční části jsou opatřeny rozdílnými obchodními názvy nebo značkami;

2.8.2.

vlastnosti materiálů, z nichž je určitá konstrukční část zhotovena, jsou rozdílné, nebo se konstrukční části liší tvarem či velikostí;

2.8.3.

principy fungování alespoň jedné konstrukční části se liší;

2.8.4.

jejich konstrukční části jsou sestaveny rozdílným způsobem;

2.9.

„konstrukční částí výfukového systému“ některá ze samostatných součástí, jejichž sestava tvoří výfukový systém (např. výfukové potrubí, tlumič) a případně sací zařízení (vzduchový filtr).

Je-li motor vybaven sacím zařízením (vzduchový filtr a/nebo tlumič hluku sání nezbytný k zajištění shody s mezními hodnotami hladiny akustického tlaku), musí být toto zařízení považováno za konstrukční část stejně důležitou jako vlastní výfukový systém a musí být zahrnuto v seznamu uvedeném v bodě 3.2.2 a musí být opatřeno označeními předepsanými v bodě 4.1.

2.10.

Referenční hmotnost

2.10.1.

Referenční hmotnost vozidla kategorie L1 se stanoví změřením hmotnosti nenaloženého vozidla připraveného k normálnímu použití a zahrnuje hmotnost:

a)

kapalin;

b)

standardního vybavení podle doporučení výrobce;

c)

„paliva“ v palivových nádržích, které se naplní na nejméně 90 procent svého objemu.

Pro účely tohoto bodu:

i)

je-li vozidlo poháněno „kapalným palivem“, je toto palivo považováno za „palivo“;

ii)

je-li vozidlo poháněno kapalnou „směsí palivo/olej“:

a)

jsou-li palivo pro pohon vozidla a mazací olej smíchány předem, považuje se tato směs za „palivo“;

b)

jsou-li palivo pro pohon vozidla a mazací olej uskladněny odděleně, považuje se za „palivo“ pouze „palivo“ pohánějící vozidlo, nebo

iii)

pokud je vozidlo poháněno plynným palivem, zkapalnělým plynným palivem nebo stlačeným vzduchem, může být hmotnost „paliva“ v nádržích s plynným palivem stanovena na 0 kg;

d)

karoserie, kabiny, dveří;

e)

zasklení, spojovacího zařízení, náhradního kola/náhradních kol a hmotnosti nástrojů.

2.10.2.

Referenční hmotnost vozidla kategorie L nezahrnuje hmotnost:

a)

strojů nebo zařízení instalovaných na nákladní plošině;

b)

systému s plynným palivem a nádrží na plynné palivo v případě vozidla s jednopalivovou, dvoupalivovou nebo vícepalivovou technologií, a

c)

nádrží na stlačený vzduch v případě pohonu na předem stlačený vzduch.

2.11.

Hmotnost při zkoušce

Zkušební hmotnost je referenční hmotnost plus celková hmotnost řidiče a zkušebního vybavení.

Celková hmotnost řidiče a zkušebního vybavení použitého ve vozidle nesmí být vyšší než 90 kg ani nižší než 70 kg. Není-li minimální hmotnost 70 kg dosažena, umístí se na vozidlo závaží.

2.12.

Maximální rychlost vozidla

Maximální rychlost vozidla je maximální konstrukční rychlost vozidla měřená podle normy ISO 7116:2011.

3.   ŽÁDOST O SCHVÁLENÍ

3.1.   Žádost o schválení typu vozidla z hlediska hluku vydávaného vozidly podává výrobce vozidla nebo jeho řádně pověřený zástupce.

3.2.   K žádosti se přiloží níže uvedené dokumenty ve trojím vyhotovení a následující údaje:

3.2.1.

popis typu vozidla, pokud jde o položky uvedené v bodě 2.2. Musí být uvedena čísla a/nebo symboly, které identifikují typ motoru a typ vozidla;

3.2.2.

seznam náležitě označených konstrukčních částí, z nichž se výfukový systém nebo systém tlumení hluku skládá;

3.2.3.

výkres sestaveného výfukového systému nebo systému tlumení hluku s vyznačením jeho umístění na vozidle;

3.2.4.

podrobné výkresy každé konstrukční části, které umožní její snadnou lokalizaci a rozpoznání, a specifikace použitých materiálů;

3.3.   Na žádost technické zkušebny odpovědné za provádění schvalovacích zkoušek předloží výrobce vozidla i vzorek výfukového systému nebo systému tlumení hluku.

3.4.   Technické zkušebně odpovědné za provádění schvalovací zkoušky se dodá vozidlo, jež představuje typ vozidla, který má být schválen.

4.   OZNAČENÍ

4.1.   Na konstrukčních částech výfukového systému nebo systému tlumení hluku musí být uvedena alespoň tato označení:

4.1.1.

obchodní název nebo značka výrobce výfukového systému nebo systému tlumení hluku a jeho konstrukčních částí;

4.1.2.

obchodní popis stanovený výrobcem;

4.1.3.

identifikační čísla dílů; a

4.1.4.

všechny původní tlumiče musí být opatřeny značnou „E“ s identifikací státu, který vydal schválení typu konstrukční části.

4.1.5.

Na každém balení původních náhradních výfukových systémů nebo systémů tlumení hluku musí být čitelně uvedena slova „původní díl“ a značka a typ společně se značkou „E“ a označením země původu.

4.1.6.

Tato označení musí být zřetelně čitelná a nesmazatelná a viditelná v poloze, v níž má být zařízení umístěno ve vozidle.

5.   SCHVÁLENÍ

5.1.   Schválení pro daný typ vozidla se udělí, jestliže vozidlo předané ke schválení podle bodu 3 tohoto předpisu splňuje požadavky bodů 6 a 7, pokud jde o emise hluku.

5.2.   Každému schválenému typu se přidělí číslo schválení. Jeho první dvě číslice označují sérii změn (v současnosti 02), která zahrnuje poslední významné technické změny provedené v předpisu v době udělení schválení. Táž smluvní strana nesmí udělit totéž číslo témuž typu vozidla vybavenému jiným typem výfukového systému nebo systému tlumení hluku nebo jinému typu vozidla.

5.3.   Oznámení o schválení typu vozidla podle tohoto předpisu nebo o tom, že schválení bylo odmítnuto, se zašle smluvním stranám dohody, které uplatňují tento předpis, a to na formuláři podle vzoru uvedeného v příloze 1 tohoto předpisu a s výkresy výfukového systému nebo systému tlumení hluku dodanými žadatelem o schválení, ve formátu nepřesahujícím A4 (210 × 297 mm) nebo na tento formát složenými a ve vhodném měřítku.

5.4.   Na každém vozidle, které vyhovuje typu vozidla schválenému podle tohoto předpisu, se viditelně a na snadno přístupném místě uvedeném ve formuláři schválení umístí mezinárodní značka schválení, která se skládá z:

5.4.1.

z písmene „E“ v kružnici, za nímž následuje rozlišovací číslo země, která schválení udělila (3);

5.4.2.

čísla tohoto předpisu, za nímž následuje písmeno „R“, pomlčka a číslo schválení typu vpravo od kružnice předepsané v bodě 5.4.1.

5.5.   Vyhovuje-li vozidlo typu vozidla schválenému podle jednoho nebo více dalších předpisů připojených k dohodě v zemi, která udělila schválení podle tohoto předpisu, není třeba symbol předepsaný v bodě 5.4.1 opakovat; v takovém případě se další čísla a symboly všech předpisů, podle kterých bylo uděleno schválení v zemi, která udělila schválení podle tohoto předpisu, umístí ve svislých sloupcích vpravo od symbolu předepsaného v bodě 5.4.1.

5.6.   Značka schválení typu musí být jasně čitelná a nesmazatelná.

5.7.   Značka schválení se umístí v blízkosti štítku s údaji o vozidle nebo přímo na tento štítek.

5.8.   V příloze 2 tohoto předpisu jsou uvedena uspořádání značky schválení.

6.   SPECIFIKACE

6.1.   Obecné specifikace

6.1.1.   Vozidlo, jeho výfukový systém nebo systém tlumení hluku musí být navrženy, vyrobeny a smontovány tak, aby vozidlo při normálním použití bylo schopno splňovat ustanovení tohoto předpisu navzdory vibracím, kterým může být vystaveno.

6.1.2.   Výfukový systém nebo systém tlumení hluku musí být navržen, vyroben a smontován tak, aby odolával působení koroze, kterému je vystaven.

6.1.3.   Na vozidle musí být na snadno přístupném, nikoli však nutně přímo viditelném místě uvedeny následující údaje:

a)

název výrobce;

b)

cílové otáčky motoru a konečný výsledek zkoušky se stojící vozidlem podle definice v bodě 3.2 přílohy 3 tohoto předpisu.

6.2.   Požadavky týkající se hladin akustického tlaku

6.2.1.   Metody měření

6.2.1.1.   Hluk vydávaný typem vozidla předaného ke schválení se měří pomocí metod(y) popsané/popsaných v příloze 3 tohoto předpisu u vozidla za jízdy a u stojícího vozidla (4). U vozidla, u něhož spalovací motor nemůže běžet, pokud vozidlo stojí, se vydávaný hluk měří jen za jízdy.

6.2.1.2.   Naměřená hodnota/naměřené hodnoty podle ustanovení bodu 6.2.1.1 se zapíše/zapíší do zkušebního protokolu a do formuláře podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu.

6.2.1.3.   Hladina akustického tlaku naměřená metodou popsanou v bodě 3.1 přílohy 3 tohoto předpisu, pokud vozidlo jede, nesmí překročit předepsané mezní hodnoty (pro nové typy vozidel a nové výfukové systémy nebo systémy tlumení hluku) v příloze 4 tohoto předpisu pro kategorii, do které vozidlo patří.

6.3.   Dodatečné požadavky

6.3.1.   Ustanovení o ochraně před nedovolenou manipulací

Všechny výfukové systémy nebo systémy tlumení hluku musejí být zkonstruovány tak, aby nebylo možné odstranit tlumiče hluku, výstupní kužele nebo další součásti, jejichž hlavní funkcí je být součástí tlumicích/expanzních komor. Pokud je nezbytné takovou součást zahrnout, musí být namontována tak, aby nebyla usnadněna její demontáž (např. pomocí konvenčního závitového upevnění) a zároveň musí být namontována tak, aby její odstranění mělo za následek trvalé/nevratné poškození montážního celku.

6.3.2.   Vícerežimový výfukový systém nebo systém tlumení hluku

Výfukové systémy nebo systémy tlumení hluku s více ručně nebo elektronicky nastavitelnými provozními režimy, které může řidič volit, musejí ve všech provozních režimech splňovat všechny požadavky. Uváděné hladiny akustického tlaku musí být hladiny akustického tlaku při režimu s nejvyšší hladinou akustického tlaku.

6.3.3.   Zákaz odpojovacích zařízení

Výrobce vozidla nesmí úmyslně měnit, upravovat nebo instalovat žádné zařízení nebo postup pouze pro účely splnění požadavků na emise hluku podle tohoto předpisu, které není v provozu během jízdy na silnici.

7.   ZMĚNY A ROZŠÍŘENÍ SCHVÁLENÍ TYPU VOZIDLA NEBO TYPU VÝFUKOVÉHO SYSTÉMU (SYSTÉMŮ) NEBO SYSTÉMU (SYSTÉMŮ) TLUMENÍ HLUKU

7.1.   Veškeré změny typu vozidla nebo výfukového systému či systému tlumení hluku se oznámí schvalovacímu orgánu, který typ vozidla schválil. Tento orgán pak může buď:

7.1.1.

dospět k závěru, že provedené změny pravděpodobně nebudou mít znatelný nepříznivý vliv, nebo

7.1.2.

požadovat od technické zkušebny odpovědné za provedení zkoušek další zkušební protokol.

7.2.   Potvrzení nebo odmítnutí schválení s uvedením příslušných změn se sdělí smluvním stranám dohody, které uplatňují tento předpis, postupem stanoveným v bodě 5.3 tohoto předpisu.

7.3.   Schvalovací orgán, který udělil rozšíření schválení, přidělí takovému rozšíření pořadové číslo a ostatním smluvním stranám dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, to oznámí zprávou na formuláři podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu.

8.   SHODNOST VÝROBY

Postupy pro shodnost výroby musí být v souladu s postupy stanovenými v dodatku 2 k dohodě (E/ECE/324-E/ECE/TRANS/505/Rev.2), přičemž musí být splněny tyto požadavky:

8.1.   Každé vozidlo, které nese značku schválení, jak je předepsáno podle tohoto předpisu, musí být shodné se schváleným typem vozidla, musí být vybaveno výfukovým systémem nebo systémem tlumení hluku, se kterým bylo schváleno, a musí splňovat požadavky bodu 6.

8.2.   K ověření shody podle bodu 8.1 se ze série vybere jedno vozidlo označené značkou schválení podle tohoto předpisu. Výroba se považuje za shodnou s požadavky tohoto předpisu, pokud hladina naměřená metodou popsanou v bodě 3.1 přílohy 3 tohoto předpisu nepřekročí o více než 3 dB(A) hodnotu naměřenou při schválení typu, ani o více než 1 dB(A) mezní hodnoty předepsané v příloze 4 tohoto předpisu.

9.   POSTIHY ZA NESHODNOST VÝROBY

9.1.   Schválení udělené typu vozidla podle tohoto předpisu smí být odejmuto, pokud nejsou dodrženy požadavky stanovené v bodě 8.1 nebo pokud vozidlo nevyhovělo při zkouškách stanovených v bodě 8.2.

9.2.   Pokud strana dohody, která uplatňuje tento předpis, odejme schválení, které dříve udělila, musí o tom ihned informovat na formuláři sdělení podle vzoru uvedeného v příloze 1 tohoto předpisu ostatní strany dohody z roku 1958, které tento předpis uplatňují.

10.   PŘECHODNÁ USTANOVENÍ

10.1.   Od data vstupu série změn 02 v platnost nesmí žádná smluvní strana, která uplatňuje tento předpis, odmítnout udělení nebo přijetí schválení typu podle tohoto předpisu ve znění série změn 02.

10.2.   Po uplynutí 24 měsíců od data vstupu série změn 02 v platnost udělí smluvní strany, které uplatňují tento předpis, schválení pouze tehdy, pokud typ vozidla, který se má schválit, splňuje požadavky tohoto předpisu ve znění série změn 02.

10.3.   Smluvní strany, které uplatňují tento předpis, nesmí odmítnout udělit rozšíření schválení typu pro stávající typy, jež byla vydána podle předchozí série změn tohoto předpisu.

10.4.   Během 24 měsíců od data vstupu série změn 02 tohoto předpisu v platnost nesmí žádná smluvní strana, která uplatňuje tento předpis, odmítnout vnitrostátní nebo regionální schválení typu vozidla, kterému bylo uděleno schválení typu podle předchozí série změn tohoto předpisu.

10.5.   Po uplynutí 24 měsíců od data vstupu série změn 02 tohoto předpisu v platnost nesmí žádná smluvní strana, která uplatňuje tento předpis, mít pro účely vnitrostátního nebo regionálního schválení typu povinnost uznat typ vozidla schválený podle předchozí série změn tohoto předpisu.

10.6.   Bez ohledu na výše uvedená přechodná ustanovení nejsou smluvní strany, které začnou uplatňovat tento předpis až po datu vstupu poslední série změn v platnost, povinny uznávat schválení, která byla udělena v souladu s kteroukoli předchozí sérií změn tohoto předpisu, a jsou pouze povinny uznávat schválení typu udělené podle série změn 02.

10.7.   Počínaje úředním datem vstupu v platnost doplňku 1 k sérii změn 02 nesmí žádná smluvní strana uplatňující tento předpis odmítnout udělit nebo uznat schválení typu podle tohoto předpisu ve znění doplňku 1 k sérii změn 02.

10.8.   Po uplynutí 60 měsíců od vstupu doplňku 1 k sérii změn 02 tohoto předpisu v platnost udělí smluvní strany uplatňující tento předpis schválení typu pouze tehdy, pokud typ vozidla, který má být schválen, splňuje požadavky tohoto předpisu ve znění doplňku 1 k sérii změn 02 tohoto předpisu.

11.   DEFINITIVNÍ UKONČENÍ VÝROBY

Pokud držitel schválení zcela ukončí výrobu typu vozidla schváleného podle tohoto předpisu, musí o tom uvědomit schvalovací orgán, který schválení udělil. Uvedený orgán to následně oznámí ostatním stranám dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, a to prostřednictvím formuláře sdělení podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu.

12.   NÁZVY A ADRESY TECHNICKÝCH ZKUŠEBEN PROVÁDĚJÍCÍCH SCHVALOVACÍ ZKOUŠKY A NÁZVY A ADRESY SCHVALOVACÍCH ORGÁNŮ

Smluvní stany dohody, které uplatňují tento předpis, sdělí sekretariátu Organizace spojených národů názvy a adresy technických zkušeben provádějících schvalovací zkoušky a názvy a adresy správních orgánů, které udělují schválení typu a kterým se zasílají formuláře potvrzující udělení, rozšíření, odmítnutí nebo odejmutí schválení nebo o definitivním ukončení výroby vydané v jiných zemích.

(1)  Podle definice v Úplném usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3.), dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev.4, bod 2 – www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29resolutions.html

(2)  Dosahuje-li se maximálního jmenovitého netto výkonu při různých otáčkách motoru, pak se jmenovité otáčky motoru v tomto předpisu používají jako nejvyšší otáčky motoru, při kterých se dosáhne maximálního jmenovitého netto výkonu.

(3)  Rozlišovací čísla smluvních stran Dohody z roku 1958 jsou uvedena v příloze 3 Úplného usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3), dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev. 4 – www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29resolutions.html

(4)  Zkouška se stojícím vozidlem se provádí proto, aby se správním orgánům, které pomocí této metody kontrolují vozidla v provozu, poskytla vztažná hodnota.

PŘÍLOHA 1

Image 11
Text obrazu
Image 12
Text obrazu

PŘÍLOHA 2

USPOŘÁDÁNÍ ZNAČKY SCHVÁLENÍ

Vzor A

(viz bod 5.4 tohoto předpisu)

Image 13

Výše uvedená značka schválení umístěná na vozidle udává, že příslušný typ vozidla byl z hlediska emisí hluku schválen v Nizozemsku (E 4) podle předpisu č. 63 s číslem schválení 022439. Číslo schválení typu udává, že schválení bylo uděleno podle požadavků předpisu č. 63 ve znění série změn 02.

Vzor B

(viz bod 5.5 tohoto předpisu)

Image 14

Výše uvedená značka schválení umístěná na vozidle udává, že tento typ vozidla byl schválen v Nizozemsku (E 4) podle předpisů č. 63 a 33 (1). Čísla schválení udávají, že ke dnům udělení příslušných schválení zahrnoval předpis č. 63 sérii změn 02 a také předpis č. 33 byl ve znění série změn 01.

(1)  Druhé číslo je uvedeno pouze jako příklad.

PŘÍLOHA 3

METODY A PŘÍSTROJE K MĚŘENÍ HLUKU VYDÁVANÉHO MOTOROVÝMI VOZIDLY KATEGORIE L1

1.   MĚŘICÍ PŘÍSTROJE

1.1.   Akustická měření

1.1.1.   Obecné informace

Při měření hladiny akustického tlaku se použije zvukoměr nebo rovnocenný měřicí systém splňující požadavky na přístroje třídy přesnosti 1 (včetně doporučeného krytu proti větru, byl-li použit). Tyto požadavky jsou popsány v normě IEC 61672-1:2013. Při měření se použije časová konstanta „F“ akustického měřicího přístroje a kmitočtová váhová křivka „A“ popsaná rovněž v normě IEC 61672-1:2013. Použije-li se systém s periodickým vzorkováním hladiny akustického tlaku váženým váhovou křivkou A, interval měření by neměl přesahovat 30 ms. Přístroje se musí udržovat a kalibrovat podle pokynů výrobce.

1.1.2.   Kalibrace

Na začátku a na konci každé série měření se celý akustický měřicí systém kalibruje zvukovým kalibrátorem, který splňuje požadavky na zvukové kalibrátory třídy přesnosti C1 podle normy IEC 60942:2003. Bez dalšího seřizování nesmí být rozdíl mezi naměřenými hodnotami větší než 0,5 dB(A). Pokud je tato hodnota překročena, výsledky měření získané po předchozí uspokojivé kalibraci se neberou v úvahu.

1.1.3.   Splnění požadavků

Jednou ročně se musí ověřit, zda zvukový kalibrátor splňuje požadavky normy IEC 60942:2003. Přinejmenším jednou za dva roky se musí ověřit, zda přístrojový systém splňuje požadavky normy IEC 61672-1:2013. Tyto skutečnosti musí ověřovat laboratoř, která je pověřena kalibrací podle odpovídajících norem.

1.2.   Přístroje na měření rychlosti

Otáčky motoru se měří přístrojem, který při otáčkách motoru potřebných k měření splňuje meze specifikací alespoň ± 2 % nebo lepší.

Rychlost vozidla na silnici se měří přístrojem, který při použití zařízení pro průběžné měření splňuje meze specifikací alespoň ± 0,5 km/h. Pokud se při zkoušce použije nezávislé měření rychlosti vozidla, musí tento měřicí přístroj splňovat meze specifikací alespoň ± 0,2 km/h (1).

1.3.   Meteorologické přístroje

Meteorologické přístroje k monitorování podmínek prostředí v průběhu zkoušky musí splňovat tyto specifikace:

 

± 1 °C nebo méně u teploměru;

 

± 1,0 m/s u zařízení k měření rychlosti větru;

 

± 5 hPa u zařízení k měření barometrického tlaku;

 

± 5 % u zařízení k měření relativní vlhkosti.

2.   PODMÍNKY MĚŘENÍ

2.1.   Zkušební místo, povětrnostní podmínky a korekce hluku pozadí

2.1.1.   Zkušební místo

Zkušební místo tvoří středová akcelerační dráha obklopená v podstatě rovným zkušebním úsekem. Zkušební dráha musí být vodorovná; její povrch musí být suchý a konstruovaný tak, aby byl hluk odvalování nízký.

Ve zkušebním místě musí být podmínky volného zvukového pole mezi zdrojem zvuku umístěným uprostřed akceleračního úseku a mikrofonem udržovány v rozmezí ± 1 dB. Tato podmínka se považuje za splněnou, pokud se od středu akceleračního úseku nenalézají do vzdálenosti 50 m žádné velké objekty odrážející zvuk, jako jsou živé ploty, skály, mosty nebo budovy.

V blízkosti mikrofonu nesmí být žádná překážka, která by mohla ovlivnit zvukové pole, a mezi mikrofonem a zdrojem zvuku se nesmí nacházet žádná osoba. Osoba provádějící měření musí zaujmout takovou polohu, aby nedošlo k ovlivnění měřených hodnot.

Povrch zkušební dráhy musí splňovat požadavky přílohy 5 tohoto předpisu nebo normy ISO 10844:2014. Po skončení doby uvedené v bodě 10.8 tohoto předpisu se pro referenční účely použije pouze norma ISO 10844:2014.

2.1.2.   Povětrnostní podmínky a korekce hladiny hluku pozadí

Nesmí se měřit za špatných povětrnostních podmínek. Zkoušky se nesmí provádět, pokud rychlost větru včetně poryvů během měření akustického tlaku překročí 5 m/s.

Pro účely měření musí být hladina akustického tlaku (A) jiných zdrojů zvuku než na zkoušeném vozidle a hladina akustického tlaku způsobeného vlivem větru nejméně o 10 dB(A) nižší než hladina akustického tlaku pocházejícího z vozidla. Mikrofon může být vybaven vhodným krytem proti větru, vezme-li se v úvahu jeho vliv na citlivost a směrovou charakteristiku mikrofonu.

Je-li rozdíl mezi hlukem okolního prostředí a naměřenými hladinami akustického tlaku v rozsahu od 10 do 15 dB(A), musí být pro účely výpočtu výsledku zkoušky od údaje na zvukoměru odečtena příslušná korekce podle tabulky 1.

Tabulka 1

Korekce, která se použije u jednotlivých naměřených zkušebních hodnot

Rozdíl mezi hladinou akustického tlaku pozadí a naměřenou hladinou akustického tlaku v dB

10

11

12

13

14

≥ 15

Korekce v dB(A)

0,5

0,4

0,3

0,2

0,1

0,0

2.2.   Stav vozidla

2.2.1.   Obecné podmínky

Před začátkem měření se vozidlo uvede do běžného provozního stavu, pokud jde o:

—

teploty;

—

seřízení;

—

palivo;

—

zapalovací svíčky, karburátor (karburátory) atd. (podle potřeby).

Je-li vozidlo opatřeno ventilátory se samočinným spouštěcím mechanismem, nesmí být do tohoto systému během měření akustického tlaku zasahováno.

Je-li vozidlo vybaveno zařízeními, která nejsou nezbytná k jeho pohonu, avšak která se používají, pokud je vozidlo v běžném provozu na silnici, musí být tato zařízení v provozu v souladu se specifikacemi výrobce.

V případě motorů na stlačený vzduch musí být běžné provozní podmínky, které nespadají do podmínek uvedených v tomto bodě, dohodnuty mezi výrobcem a schvalovacím orgánem a připojeny k žádosti výrobce o schválení typu podle tohoto předpisu.

2.2.2.   Zkušební hmotnost a výběr pneumatik

2.2.2.1.   Vozidlo se zkouší se zkušební hmotností definovanou v bodě 2.9 tohoto předpisu.

2.2.2.2.   Volba a stav pneumatik

Pneumatiky musí být pro vozidlo vhodné a musí být nahuštěny na tlak doporučený výrobcem vozidla pro zkušební hmotnost vozidla.

Pneumatiky zvolí výrobce vozidla a musí odpovídat jednomu z rozměrů a typů stanovených pro toto vozidlo jeho výrobcem. Minimální hloubka vzorku musí být alespoň 80 % plné hloubky vzorku.

3.   ZKUŠEBNÍ METODY

3.1.   Měření emisí hluku vozidla za jízdy

3.1.1.   Uspořádání při zkoušce a polohy mikrofonu

3.1.1.1.   Uspořádání při zkoušce je znázorněno na obrázku 1.

Obrázek 1

Polohy pro měření u vozidel za jízdy

Image 15

Na zkušební dráze se vyznačí dvě přímky AA′ a BB′ rovnoběžné s přímkou mikrofonu PP′ a nacházející se 10 m před a 10 m za přímkou PP′.

3.1.1.2.   Mikrofon se umístí ve vzdálenosti 7,5 m ± 0,05 m od referenční přímky CC′ na přímce mikrofonu PP′ kolmo na referenční přímku CC′ na zkušební dráze (viz obrázek 1).

Mikrofony musí být umístěny 1,2 m ± 0,02 m nad povrchem země. Referenční směr pro podmínky volného pole (viz IEC 61672-1:2013) musí být vodorovný a kolmý k přímce dráhy vozidla CC′.

3.1.2.   Provedení akcelerační zkoušky, rychlost přibližujícího se vozidla a použití rychlostních stupňů

3.1.2.1.   Provedení akcelerační zkoušky

Vozidlo se k přímce AA′ přibližuje počáteční ustálenou rychlostí stanovenou níže. Jakmile přední okraj vozidla dosáhne přímky AA′, ovladač akcelerátoru se uvede co nejrychleji do polohy plného otevření a musí zůstat v této poloze až do okamžiku, kdy zadní okraj vozidla dosáhne přímky BB′; poté se ovladač akcelerátoru co nejrychleji vrátí do volnoběžné polohy.

Při všech měřeních jede vozidlo po zkušební dráze přímo tak, aby jeho podélná střední rovina byla co nejblíže přímce CC′.

3.1.2.2.   Rychlost přibližujícího se vozidla

Vozidlo se přibližuje k přímce AA′ ustálenou rychlostí odpovídající maximální rychlosti vozidla definované v bodě 2.12 tohoto předpisu, pokud je nižší nebo rovna 30 km/h. Pokud je maximální rychlost vozidla vyšší než 30 km/h, vozidlo se přibližuje k přímce AA′ ustálenou rychlostí 30 km/h.

3.1.2.3.   Používání rychlostních stupňů

Je-li vozidlo vybaveno ručně ovládanou převodovkou, zvolí se nejvyšší stupeň, který mu umožní projet přes přímku AA′ s otáčkami motoru vyššími nebo rovnými 50 procentům jmenovitých otáček motoru definovaných v bodě 2.7 tohoto předpisu.

Je-li vozidlo vybaveno automatickou převodovkou, musí jet rychlostí uvedenou v bodě 3.1.2.2.

3.1.3.   Stanovení hladiny akustického tlaku

S ohledem na nepřesnost měření se maximální hladina akustického tlaku zaznamenaná na každé straně vozidla sníží o 1 dB(A) a zaokrouhlí na jedno desetinné místo (např. 68,45 se uvede jako 68,5, zatímco 68,44 se uvede jako 68,4). Tyto hodnoty představují výsledky měření.

Měření je neplatné, je-li zjištěn abnormální rozdíl mezi špičkovou hodnotou a celkovou hladinou akustického tlaku.

Na každé straně vozidla se provedou alespoň dvě platná měření.

Měření se považují za platná pouze tehdy, pokud rozdíl mezi výsledky dvou po sobě jdoucích měření na téže straně vozidla není větší než 2 dB(A).

Pro účely seřízení je možno uskutečnit předběžná měření, nicméně pro stanovení výsledků měření se na ně nebere ohled.

3.1.4.   Výpočet konečného výsledku zkoušky

Konečným výsledkem zkoušky je průměrná hodnota všech čtyř výsledků zkoušek zaokrouhlená na nejbližší celý decibel. Následuje-li po desetinné čárce číslice 0 až 4, zaokrouhluje se výsledek dolů, v případě číslic 5 až 9 se pak výsledek zaokrouhluje nahoru.

3.2.   Měření hluku vydávaného stojícími vozidly (podmínky a metody měření pro zkoušení vozidel v provozu)

Za účelem zjednodušení následného zkoušení vozidel v provozu se navíc podle následujících požadavků změří v blízkosti výustky výfukového systému (systému tlumení hluku) hladina akustického tlaku a naměřená hodnota se zaznamená ve zkušebním protokolu vypracovaném pro vydání dokumentu uvedeného v příloze 1 tohoto předpisu.

Měření se provádějí pomocí přesného zvukoměru splňujícího požadavky bodu 1 přílohy 3 tohoto předpisu.

3.2.1.   Zkušební místo – místní podmínky

3.2.1.1.   Měření se provádí u stojícího vozidla v prostoru, který nepředstavuje velké narušení zvukového pole.

3.2.1.2.   Za vhodné zkušební místo se považuje každý otevřený prostor, pokud je tvořen rovnou plochu pokrytou betonem, asfaltem nebo jiným tvrdým materiálem s vysokou zvukovou odrazivostí, s výjimkou zhutněných a jiných zemitých povrchů, ve které lze vymezit obdélník, jehož strany se nacházejí nejméně 3 m od okrajů vozidla, a uvnitř níž není žádná patrná překážka; zejména nesmí být vozidlo při měření hluku výfuku umístěno ve vzdálenosti menší než 1 m od okraje chodníku.

3.2.1.3.   Kromě měřicího technika a řidiče, jejichž přítomnost nemá vliv na odečet naměřených hodnot, se v oblasti měření nesmí nacházet žádná jiná osoba.

3.2.2.   Rušivé zvuky a vliv větru

Hladiny hluku okolního prostředí v každém bodě měření musí být nejméně o 10 dB(A) nižší než hladiny naměřené při zkouškách ve stejných bodech.

3.2.3.   Metoda měření

3.2.3.1.   Povaha a počet měření

Po dobu provozu stanovenou v bodě 3.2.3.3.2.1 se měří maximální hladina akustického tlaku vážená váhovou křivkou A a vyjádřená v decibelech (dB(A)).

V každém bodě měření se provedou nejméně tři měření.

3.2.3.2.   Poloha a příprava vozidla

Před začátkem měření se motor vozidla zahřeje na běžnou provozní teplotu, pokud se jedná o spalovací motor, nebo se uvede do normálního provozního stavu, pokud se jedná o motor na stlačený vzduch. Je-li vozidlo vybaveno automatickými ventilátory, nesmí se během měření hladiny akustického tlaku upravovat.

Při měření musí být řadicí páka v neutrální poloze. Pokud nelze převodovku odpojit, musí být možné, aby se hnací kolo vozidla otáčelo bez zatížení, a to například tak, že se vozidlo postaví na stojan.

3.2.3.3.   Měření akustického tlaku v blízkosti výfuku

3.2.3.3.1.   Poloha mikrofonu (viz obrázek 2)

Mikrofon se umístí ve vzdálenosti 0,5 ± 0,01 m od vztažného bodu výfukového potrubí podle definice na obrázku 3 a pod úhlem 45 ± 5° ke svislé rovině ležící v ose proudění zakončení potrubí. Mikrofon musí být ve výšce vztažného bodu, ne však níže než 0,2 m nad povrchem země. Vztažná osa mikrofonu musí ležet v rovině rovnoběžné s povrchem vozovky a musí směřovat k vztažnému bodu na výústce výfuku.

Vztažným bodem je nejvyšší bod splňující tyto podmínky:

a)

vztažný bod musí být na konci výfukového potrubí;

b)

vztažný bod se musí nacházet ve svislé rovině, v níž leží střed výustky výfukového potrubí a osa proudění z konce potrubí.

Pokud jsou možné dvě polohy mikrofonu, zvolí se umístění dále od podélné osy vozidla. Pokud průtoková osa výustky potrubí výfuku svírá s podélnou osou vozidla úhel 90° ± 5°, umístí se mikrofon do bodu nejdále od motoru.

Má-li vozidlo dvě nebo více výfukových výustek umístěných méně než 0,3 m od sebe a napojených na jediný tlumič, provede se pouze jedno měření.

Mikrofon se umístí vůči nejvzdálenější výustce od podélné osy vozidla nebo, není-li taková výustka, od vyústky, která je nejvýše nad zemí.

U vozidel s vyústkami výfuku umístěnými více než 0,3 m od sebe se měří jednotlivě u každé z nich, jako kdyby byla jediná, a zaznamená se nejvyšší z naměřených hodnot akustického tlaku. Pro účely kontrol na silnici lze vztažný bod přesunout na vnější povrch karosérie vozidla.

Obrázek 2

Polohy při měření akustického tlaku stojícího vozidla

Image 16

Rozměry v metrech, není-li uvedeno jinak

Obrázek 3

Vztažný bod

Image 17

Užité symboly:

T

=

pohled shora

S

=

pohled z boku

1

=

vztažný bod

2

=

povrch vozovky

A

=

zkosená trubka

B

=

trubka ohnutá dolů

C

=

rovná trubka

D

=

svislá trubka

3.2.3.3.2.   Provozní podmínky motoru

3.2.3.3.2.1   Otáčky motoru se udržují ustálené na jedné z následujících hodnot:

 

50 procent nrated, pokud nrated překročí 5 000 min.– 1,

 

75 procent nrated, pokud nrated nepřekročí 5 000 min.– 1,

kde nrated jsou jmenovité otáčky motoru definované v bodě 2.7 tohoto předpisu.

U vozidel, která nemohou při zkoušce se stojícím vozidlem dosáhnout výše definovaných cílových otáček motoru, se místo cílových otáček motoru použije 95 % maximálních otáček motoru dosažitelných při zkoušce se stojícím vozidlem.

3.2.3.3.2.2.   Otáčky motoru se postupně zvyšují z volnoběhu až na cílové otáčky motoru a na nich se udržují v toleranci ± 5 %. Poté se ovladač akcelerátoru rychle uvolní a otáčky motoru se vrátí do volnoběhu. Hladina akustického tlaku se měří po dobu, která zahrnuje ustálené otáčky motoru trvající nejméně 1 sekundu, a po celou dobu poklesu otáček. Jako zkušební hodnota se bere maximální údaj zvukoměru.

Měření je platné pouze tehdy, pokud se zkušební otáčky motoru neodchýlily od cílových otáček motoru o více než ± 5 % minimálně po dobu 1 sekundy.

3.2.3.3.2.3.   Vícerežimový výfukový systém

Vozidla vybavená vícerežimovým ručně nebo elektronicky seřiditelným výfukovým systémem se zkoušejí ve všech režimech.

3.2.3.3.3.   Výsledky

3.2.3.3.3.1.   Měření se provádějí za výše předepsaných umístění mikrofonu/mikrofonů. Zaznamená se maximální hodnota hladiny akustického tlaku A naměřená při zkoušce s přesností na jedno desetinné místo (např. 92,45 se uvede jako 92,5, zatímco 92,44 se uvede jako 92,4). Zkouška se opakuje, dokud se u každé vyústky při třech po sobě následujících měřeních nedosáhne jejich vzájemné odchylky nejvýše do 2,0 dB(A).

Výsledkem pro danou vyústku je aritmetický průměr tří platných měření, zaokrouhlený na nejbližší celé číslo (např. 92,5 se uvede jako 93, zatímco 92,4 se uvede jako 92).

3.2.3.3.3.2.   U vozidel, která mají více výfukových výustek, se zaznamená hladina akustického tlaku zjištěná u výustky s nejvyšší průměrnou hladinou akustického tlaku.

3.2.3.3.3.3.   U vozidel vybavených vícerežimovým výfukovým systémem a ručním nebo elektronickým ovládáním výfukového režimu se zaznamenává hladina akustického tlaku pro ten režim, který má nejvyšší průměrnou hladinu akustického tlaku.

4.   AKUSTICKÝ TLAK VYDÁVANÝ VOZIDLEM ZA JÍZDY (ÚDAJE ZAZNAMENÁVANÉ PRO USNADNĚNÍ ZKOUŠENÍ VOZIDLA V PROVOZU).

4.1.   Smluvní strana může stanovit zkušební postup pro ověření shody v provozu, přičemž náležitě přihlédne k odlišnostem mezi zkušebními podmínkami, které se uplatnily při schválení typu.

4.2.   K usnadnění ověření shody vozidel v provozu se následující informace ohledně měření hladin akustického tlaku provedených podle bodu 3.1 přílohy 3 u vozidel za jízdy označují jako referenční údaje shody v provozu:

a)

rychlostní stupeň (i) nebo u vozidel zkoušených s neuzamčenými převody poloha voliče rychlostního stupně zvolená při zkoušce;

b)

rychlost vozidla vAA′ v km/h na počátku zkoušky maximální rychlosti nebo akcelerační zkoušky s plně otevřeným ovladačem akcelerátoru při rychlostním stupni (i); a

c)

konečný výsledek zkoušky v dB(A) podle bodu 3.1.4 této přílohy.

4.3.   Referenční údaje o shodě v provozu se uvádějí na formuláři sdělení podle přílohy 1.

5.   PŮVODNÍ VÝFUKOVÝ SYSTÉM (SYSTÉM TLUMENÍ HLUKU)

5.1.   Požadavky na tlumiče, které obsahují vláknité absorpční materiály

5.1.1.   Vláknitý absorpční materiál nesmí obsahovat azbest a v konstrukci tlumičů jej lze použít pouze tehdy, pokud vhodná zařízení zajistí, že vláknitý materiál zůstane po celou dobu používání tlumiče na svém místě a že splňuje požadavky některého z bodů 5.1.2, 5.1.3, 5.1.4 nebo 5.1.5.

5.1.2.   Po odstranění vláknitého materiálu musí hladina akustického tlaku splňovat požadavky přílohy 4 tohoto předpisu.

5.1.3.   Vláknitý materiál nesmí být umístěn v těch částech tlumiče, kterými procházejí výfukové plyny, a musí splňovat následující požadavky:

5.1.3.1.

Materiál se musí po dobu čtyř hodin zahřívat v peci při teplotě 650 ± 5 °C, přičemž nesmí dojít ke zkrácení průměrné délky vláken, zmenšení jejich průměru či snížení jejich objemové hustoty.

5.1.3.2.

Po hodinovém zahřátí v peci na 650 ± 5 °C musí při měření podle normy ISO 2559:2011 zůstat nejméně 98 % materiálu v sítu s oky o velikosti 250 μm odpovídajícímu normě ISO 3310/1:2000.

5.1.3.3.

Ztráta hmotnosti materiálu nesmí překročit 10,5 % po jeho namočení po dobu 24 hodin při teplotě 90 ± 5 °C do syntetického kondensátu tohoto složení:

 

1 N kyselina bromovodíková (HBr) 10 ml

 

1 N kyselina sírová (H2SO4) 10 ml

 

Destilovaná voda na doplnění do 1 000 ml.

Materiál se vypere v destilované vodě a před vážením se suší po dobu jedné hodiny při teplotě 105 °C.

5.1.4.   Před zkoušením podle bodu 3.1 této přílohy se systém uvede do obvyklého stavu pro použití na silnici jednou z následujících metod:

5.1.4.1.

Stabilizace průběžným silničním provozem:

5.1.4.1.1.

Minimální vzdálenost, kterou je nutné během stabilizace ujet, je 2 000 km.

5.1.4.1.2.

50 ± 10 procent tohoto stabilizačního cyklu musí tvořit jízda v městském provozu, zbývající část pak dálkové jízdy; cyklus stabilizace průběžným silničním provozem je možné nahradit odpovídajícím programem na zkušební dráze.

5.1.4.1.3.

Oba rychlostní režimy se musí nejméně šestkrát prostřídat.

5.1.4.1.4.

Úplný zkušební program musí zahrnovat alespoň 10 přestávek trvajících nejméně tři hodiny, aby se tak napodobil účinek ochlazení a kondenzace.

5.1.4.2.

Stabilizace pulzováním:

5.1.4.2.1.

Výfukový systém nebo jeho konstrukční části se namontují na vozidlo nebo na motor.

V prvním případě se vozidlo umístí na válcový dynamometr. V druhém případě se motor upevní na zkušební stav.

Na výustku systému tlumení hluku se připojí zkušební zařízení, jehož podrobné schéma je uvedeno na obrázku 4. Je přípustné i jakékoliv jiné zařízení, které poskytne rovnocenné výsledky.

5.1.4.2.2.

Zkušební zařízení se nastaví tak, aby byl za pomoci rychločinného ventilu 2 500krát střídavě přerušen a vzápětí znovu obnoven tok výfukových plynů.

Obrázek 4

Zkušební zařízení pro stabilizaci pulzováním

Image 18

volitelné

volitelné

1.

Vstupní příruba nebo objímka pro připojení k zadní části zkoušeného výfukového systému.

2.

Ručně ovládaný regulační ventil.

3.

Vyrovnávací nádrž o maximální kapacitě 40 l a době plnění nejméně jedna sekunda.

4.

Tlakový spínač pracující v rozsahu od 5 kPa do 250 kPa.

5.

Časový spínač.

6.

Počitadlo impulzů.

7.

Rychločinný ventil, například ventil výfukové brzdy o průměru 60 mm, ovládaný pneumatickým válcem s výkonem 120 N při 400 kPa. Doba odezvy při otevírání a zavírání nesmí překročit 0,5 s.

8.

Odvod výfukových plynů.

9.

Ohebné potrubí.

10.

Tlakoměr.

5.1.4.2.3.

Ventil se musí otevřít, jakmile protitlak ve výfuku měřený nejméně 100 mm od vstupní příruby po směru průtoku výfukových plynů dosáhne hodnoty od 35 do 40 kPa. Není-li možné kvůli vlastnostem motoru takové hodnoty dosáhnout, musí se ventil otevřít, jakmile protitlak plynů dosáhne 90 % maxima, které lze naměřit před zastavením motoru. Musí se uzavřít, jakmile se tento tlak neliší o více než 10 procent od stabilizované hodnoty při otevřeném ventilu.

5.1.4.2.4.

Časový spínač se nastaví na dobu průtoku výfukových plynů, která se vypočítá podle požadavků v bodě 5.1.4.2.3.

5.1.4.2.5.

Otáčky motoru musí činit 75 procent jmenovitých otáček motoru definovaných v bodě 2.7 tohoto předpisu.

5.1.4.2.6.

Výkon měřený dynamometrem činí 50 % výkonu při plném otevření ovladače akcelerátoru, měřeno při 75 procentech jmenovitých otáček motoru definovaných v bodě 2.7 tohoto předpisu.

5.1.4.2.7.

Během zkoušky musí být uzavřeny veškeré otvory pro odvod kondenzátu.

5.1.4.2.8.

Celá zkouška musí být ukončena v průběhu 48 hodin. V případě potřeby se po každé hodině zařadí doba na ochlazení.

5.1.4.3.

Stabilizace na zkušebním stavu:

5.1.4.3.1.

Výfukový systém se namontuje na motor, jenž je reprezentativním zástupcem typu namontovaného na vozidle, pro které je systém konstruován, a upevní se na zkušební stav.

5.1.4.3.2.

Stabilizace sestává ze tří cyklů.

5.1.4.3.3.

Po každém cyklu na zkušebním stavu následuje přestávka trvající nejméně šest hodin, aby se tak napodobil účinek ochlazení a kondenzace.

5.1.4.3.4.

Každý cyklus na zkušebním stavu sestává ze šesti fází. Podmínky motoru při jednotlivých fázích a jejich doba trvání:

Fáze

Podmínky

Doba trvání fáze v minutách

1

volnoběh

6

2

25 % zatížení při 75 % nrated

40

3

50 % zatížení při 75 % nrated

40

4

100 % zatížení při 75 % nrated

30

5

50 % zatížení při 100 % nrated

12

6

25 % zatížení při 100 % nrated

22

 

Celkový čas

2 h 30 min.

5.1.4.3.5.

Na žádost výrobce mohou být v průběhu tohoto záběhu motor a tlumič chlazeny tak, aby teplota naměřená v bodě vzdáleném maximálně 100 mm od výustky výfukových plynů nepřekročila teplotu naměřenou při jízdě vozidla rychlostí při 75 % jmenovitých otáček motoru definovaných v bodě 2.7 tohoto předpisu na nejvyšší rychlostní stupeň. Otáčky motoru a/nebo rychlost vozidla se stanoví s přesností ± 3 procent.

5.1.5.   Výfukový plyn nepřichází do styku s vláknitými materiály a vláknité materiály nejsou ovlivňovány kolísáním tlaku.

5.2.   Schéma a označení

5.2.1.   K dokumentům uvedeným v příloze 1 tohoto předpisu se přiloží schéma a řez tlumiče s uvedením rozměrů.

5.2.2.   Na všech původních tlumičích musí být uvedeny přinejmenším:

a)

značka „E“, po níž následuje označení státu, který udělil schválení typu,

b)

název nebo obchodní značka výrobce vozidla; a

c)

značka a identifikační číslo dílu.

Toto označení musí být čitelné, nesmazatelné a viditelné i po namontování.

5.2.3.   Na každém balení původních náhradních výfukových systémů nebo systémů tlumení hluku musí být čitelně uvedena slova „původní díl“ a značka a typ společně se značkou „E“ a označením země původu.

5.3.   Tlumiče sání

Má-li být sání motoru vybaveno vzduchovým filtrem a/nebo tlumičem sání proto, aby byla splněna přípustná hladina akustického tlaku, musí být filtr a/nebo tlumič považován za součást tlumiče a vztahují se na něj i požadavky bodů 5.1 a 5.2.

(1)  O nezávislá měření rychlosti vozidla se jedná v případě, kdy jsou hodnoty vAA′ a vBB′ určovány dvěma nebo více samostatnými přístroji. Zařízení pro průběžné měření, např. radar, určí veškeré požadované informace o rychlosti vozidla pomocí jediného přístroje.

PŘÍLOHA 4

MAXIMÁLNÍ MEZNÍ HODNOTY AKUSTICKÉHO TLAKU (NOVÁ VOZIDLA)

Maximální konstrukční rychlost v km/h

Maximální hodnoty hladiny akustického tlaku v dB(A)

≤ 25

66

> 25

71

Jízdní kola určená ke šlapání vybavená pomocným pohonem, jiným než elektrickým, s hlavním cílem napomáhat šlapání, u kterých se výstup pomocného pohonu vypíná při rychlosti vozidla ≤ 25 km/h

63

PŘÍLOHA 5

SPECIFIKACE ZKUŠEBNÍ DRÁHY  (1)

1.   ÚVOD

Tato příloha popisuje specifikace týkající se fyzikálních vlastností zkušební dráhy a jejího pokládání. Tyto specifikace, které jsou založeny na zvláštní normě (2), popisují požadované fyzikální vlastnosti i zkušební metody k jejich zjištění.

2.   POŽADOVANÉ VLASTNOSTI POVRCHU

Povrch se považuje za vyhovující této normě za předpokladu, že byly změřeny struktura povrchu a pórovitost nebo činitel zvukové pohltivosti a bylo shledáno, že vyhovují všem ustanovením bodů 2.1 až 2.4 níže, a za předpokladu, že jsou splněny konstrukční požadavky (bod 3.2 níže).

2.1.   Zbytková pórovitost

Zbytková pórovitost krytu vozovky VC nesmí překročit 8 %. Postup měření je popsán v bodě 4.1.

2.2.   Činitel zvukové pohltivosti

Pokud povrch nesplňuje požadavky na zbytkovou pórovitost, je považován za vyhovující, je-li činitel jeho zvukové pohltivosti α ≤ 0,10. Postup měření je popsán v bodě 4.2. Požadavky tohoto bodu a bodu 2.1 jsou splněny také v případě, že byla měřena jen zvuková pohltivost a bylo zjištěno α ≤ 0,10.

Poznámka: Nejzásadnější vlastností je pohltivost zvuku, přestože stavitelům silnic je známější spíše zbytková pórovitost. Pohltivost zvuku je však třeba měřit pouze tehdy, pokud povrch nesplňuje požadavky na zbytkovou pórovitost. Je tomu tak proto, že poslední uvedený parametr je jak z hlediska měření, tak své závažnosti spojen s poměrně vysokou nejistotou, a některé povrchy by proto mohly být chybně odmítnuty, pokud bylo jako základ použito pouze měření zbytkové pórovitosti.

2.3.   Hloubka struktury povrchu

Hloubka struktury povrchu (TD) měřená objemovou metodou (viz bod 4.3) musí být:

TD ≥ 0,4 mm

2.4.   Homogenita povrchu

Veškeré úsilí je třeba věnovat tomu, aby povrch zkušebního úseku byl co nejvíce homogenní. To zahrnuje strukturu povrchu i pórovitost, je však třeba též poznamenat, že v případě, kdy je postup odvalování na některých místech účinnější než na jiných, může být struktura odlišná a nerovnosti mohou vyvolávat rázy.

2.5.   Interval zkoušek

Pro ověření, zda povrch nadále vyhovuje požadavkům na strukturu povrchu a pórovitost nebo pohltivost zvuku stanoveným touto normou, je třeba u povrchu v následujících intervalech pravidelně zkoušet:

a)

zbytkovou pórovitost nebo zvukovou pohltivost:

když je povrch nový: splňuje-li nový povrch požadavky, nepožaduje se další periodické zkoušení.

b)

hloubku struktury povrchu (TD):

když je povrch nový: začíná-li se se zkouškami akustického tlaku (poznámka: nejdříve čtyři týdny po jeho položení); pak každých dvanáct měsíců.

3.   KONSTRUKCE ZKUŠEBNÍHO POVRCHU

3.1.   Úsek

Při návrhu uspořádání zkušební dráhy je důležité jako minimální požadavek zajistit, aby zkušební úsek projížděný vozidly byl pokryt stanoveným zkušebním materiálem s vhodnými okraji pro bezpečný a praktický provoz. To znamená, že dráha musí být alespoň 3 m široká a její délka musí být taková, aby dráha na každém konci přesahovala přímky AA a BB nejméně o 10 m. Obrázek 1 znázorňuje plán vhodného zkušebního místa a udává minimální plochu, na níž musí být strojově položen a strojově zhutněn určený materiál pro zkušební povrch. Podle bodu 3.1.1.1 přílohy 3 tohoto předpisu se měření provádějí na každé straně vozidla. Toho lze dosáhnout buď měřením se dvěma mikrofony (jeden mikrofon na každé straně dráhy) a jízdou v jednom směru, nebo měřením s mikrofonem pouze na jedné straně dráhy a jízdami vozidla v obou směrech. Použije-li se druhý z uvedených postupů, pak na té straně dráhy, kde není umístěn mikrofon, nejsou uplatňovány žádné požadavky na povrch.

Obrázek 1

Minimální požadavky na prostor se zkušebním povrchem. Stínovaná část je „zkušební úsek“

Image 19

Legenda

Minimální plocha pokrytá zkušebním silničním povrchem, tj. zkušební úsek

Mikrofon (výška 1,2 m)

Rozměry v metrech

Osa jízdní dráhy

POZNÁMKA – v tomto poloměru nesmí být žádné velké předměty odrážející zvuk.

3.2   Konstrukce a příprava povrchu

3.2.1.   Základní konstrukční požadavky; zkušební povrch musí splňovat čtyři konstrukční požadavky:

3.2.1.1.

musí se jednat o hutný asfaltový beton;

3.2.1.2.

maximální rozměr zrna je 8 mm (přípustných je 6,3 až 10 mm);

3.2.1.3.

tloušťka nosné vrstvy musí být ≥ 30 mm;

3.2.1.4.

pojivem musí být nemodifikovaný bitumen přímo penetrující třídy.

3.2.2.   Konstrukční pokyny

Jako vodítko pro výrobce povrchu udává obrázek 2 křivku zrnitosti štěrku, jejímž dodržením se zajistí požadované vlastnosti. Tabulka 1 dále udává některé pokyny pro zajištění požadované struktury a životnosti. Křivka zrnitosti odpovídá tomuto vzorci:

P (% propadu) = 100. (d/dmax)1/2

kde:

d

=

okatost čtvercového síta v mm

dmax

=

8 mm pro střední křivku

dmax

=

10 mm pro křivku spodní přípustné odchylky

dmax

=

6,3 mm pro křivku horní přípustné odchylky

Obrázek 2

Křivka zrnitosti štěrku v asfaltové směsi s přípustnými odchylkami

Image 20

% propadu (hmotnostních)

Okatost síta v mm

Dále platí následující doporučení:

a)

písková složka (0,063 mm < okatost čtvercového síta < 2 mm) obsahuje nejvýše 55 % přírodního písku a nejméně 45 % drceného písku,

b)

základ a podklad musí zajišťovat dobrou stabilitu a rovnost podle osvědčených postupů stavby silnic;

c)

drť musí být drcena tak, aby měla 100 % drcených stran, a musí být z materiálu s vysokou odolností vůči drcení;

d)

drť použitá ve směsi musí být praná;

e)

na povrch se nesmí přidávat žádná přídavná drť;

f)

tvrdost pojiva v PEN hodnotách musí být 40 až 60, 60 až 80 nebo 80 až 100 v závislosti na klimatických podmínkách území. Pravidlem je používat co nejtvrdší pojivo ve shodě s obvyklou praxí;

g)

teplota směsi před zhutňováním musí být zvolena tak, aby se následným válcováním dosáhlo požadované pórovitosti. Ke zvýšení pravděpodobnosti splnění požadavků bodů 2.1 až 2.4 této přílohy je třeba se snažit o hutnost nejen vhodnou volbou teploty směsi, ale i vhodným počtem válcování a volbou zhutňovacího vozidla.

Tabulka 1

Konstrukční pokyny

Množství

Cílové hodnoty

Mezní odchylky

podle celkové hmotnosti směsi

podle hmotnosti štěrku

Hmotnost kameniva, okatost čtvercového síta (SM) > 2 mm

47,6 %

50,5 %

± 5

Hmotnost písku 0,063 mm < SM < 2 mm

38,0 %

40,2 %

± 5

Hmotnost plnidla SM < 0,063 mm

8,8 %

9,3 %

± 2

Hmotnost pojiva (bitumen)

5,8 %

neudává se

± 0,5

Maximální rozměr zrna

8 mm

6,3–10

Tvrdost pojiva

(viz bod 3.2.2 f)

—

Hodnota hladkosti kameniva (PSV)

> 50

—

Hutnost relativní k Marshallově hutnosti

98 %

—

4.   ZKUŠEBNÍ METODA

4.1.   Měření zbytkové pórovitosti

Pro toto měření je třeba odebrat z dráhy vzorky na nejméně čtyřech různých místech rovnoměrně rozložených ve zkušebním úseku mezi přímkami AA a BB (viz obrázek 1). Aby nevznikly nehomogennosti a nerovnosti v dráze kol, vzorky by se neměly odebírat přímo ze samotné dráhy kol, nýbrž v její blízkosti. Dva vzorky (minimálně) by se měly odebrat blízko vlastní dráhy kol a jeden vzorek (minimálně) by se měl odebrat přibližně uprostřed mezi dráhami kol a oběma místy, v nichž jsou umístěny mikrofony.

Je-li podezření, že nejsou splněny podmínky homogenity (viz bod 2.4 této přílohy), odeberou se vzorky z více míst ve zkušebním úseku. Zbytková pórovitost se stanovuje pro každý vzorek. Pak se ze všech vzorků vypočte průměrná hodnota a porovná se s požadavkem v bodě 2.1 této přílohy. Žádný ze vzorků kromě toho nesmí mít hodnotu pórovitosti vyšší než 10 %. Výrobce zkušebního povrchu se upozorňuje na problém, který může vzniknout v případě, že je zkušební úsek vyhříván potrubím nebo elektrickými vodiči a vzorky je třeba odebrat z tohoto úseku. Takové rozvody je třeba pečlivě rozvrhnout s ohledem na budoucí místa odvrtávání vzorků. Doporučuje se ponechat několik míst o přibližných rozměrech 200 × 300 mm, ve kterých nejsou vodiče nebo potrubí nebo kde jsou umístěny dostatečně hluboko, aby nebyly poškozeny při odběru vzorků z povrchové vrstvy.

4.2.   Činitel zvukové pohltivosti

Činitel zvukové pohltivosti (kolmý dopad) se měří metodou impedančního zvukovodu využitím postupu podle normy ISO/DIS 10 534: 1994 „ Akustika – Určování činitele zvukové pohltivosti a akustické impedance v impedančních trubicích “.

Pokud jde o zkušební vzorky, je třeba respektovat tytéž požadavky jako pro zbytkovou pórovitost (viz bod 4.1).

Pohltivost zvuku se měří v pásmu 400 Hz až 800 Hz a v pásmu 800 Hz až 1 600 Hz (alespoň na středních kmitočtech třetinooktávových pásem) a stanoví se nejvyšší hodnoty z obou těchto pásem.

Pak se ze všech těchto hodnot pro všechny vzorky vypočte průměrná hodnota, která tvoří konečný výsledek.

4.3.   Objemové měření makrostruktury povrchu

Pro účely této normy se hloubka struktury povrchu měří nejméně na deseti místech rovnoměrně rozložených podél drah kol zkušebního pruhu a střední hodnota se porovná s předepsanou minimální hloubkou struktury povrchu. Popis postupu je uveden v normě ISO 10844:1994.

5.   ČASOVÁ STÁLOST A ÚDRŽBA

5.1.   Vliv stárnutí

Podobně jako u jakéhokoli jiného povrchu se i zde očekává, že hladiny akustického tlaku odvalování pneumatik naměřené na zkušebním povrchu mohou v průběhu prvních šesti až dvanácti měsíců po jeho zhotovení mírně narůstat.

Požadované vlastnosti získá povrch nejdříve čtyři týdny po zhotovení.

Časová stálost závisí hlavně na tom, do jaké míry se dráha uhlazuje a zhutňuje jízdou vozidel po povrchu. Musí být pravidelně ověřována podle bodu 2.5 této přílohy.

5.2.   Údržba povrchu

Z povrchu musí být odstraňovány úlomky a prach, které by mohly výrazně snížit účinnou hloubku struktury povrchu. V zemích s chladným klimatem se k odstranění ledu někdy používá sůl. Sůl však může povrch dočasně nebo i trvale změnit natolik, že se akustický tlak zvýší, a proto se její používání nedoporučuje.

5.3.   Položení nového povrchu ve zkušebním prostoru

Pokud je třeba zkušební dráhu znovu pokrýt, stačí obvykle pokrýt jen zkušební pruh (o šířce 3 m, viz obrázek 1), po kterém vozidla jezdí, za předpokladu, že zkušební prostor ležící mimo tento pruh splňoval při měření požadavky na zbytkovou pórovitost nebo pohltivost zvuku.

6.   DOKUMENTACE O ZKUŠEBNÍM POVRCHU A O JEHO ZKOUŠKÁCH

6.1.   Dokumentace o zkušebním povrchu

V dokumentu popisujícím zkušební povrch musí být uvedeny tyto údaje:

6.1.1.

poloha zkušební dráhy;

6.1.2.

druh pojiva, tvrdost pojiva, druh štěrku, maximální teoretická hustota betonu (DR), tloušťka nosné vrstvy a křivka zrnitosti stanovená na základě vzorků ze zkušební dráhy;

6.1.3.

způsob hutnění (například typ válce, hmotnost válce, počet přejezdů);

6.1.4.

teplota směsi, teplota okolního vzduchu a rychlost větru při pokládání povrchu;

6.1.5.

datum položení povrchu a jméno zhotovitele;

6.1.6.

všechny výsledky zkoušek nebo alespoň nejnovější výsledky zkoušek včetně těchto údajů:

6.1.6.1.

zbytková pórovitost každého ze vzorků;

6.1.6.2.

místa ve zkušebním úseku, ze kterých byly odebrány vzorky pro měření pórovitosti;

6.1.6.3.

činitel pohltivosti zvuku každého ze vzorků (pokud byl měřen). Uvedou se výsledky jak pro každý vzorek a pro každé frekvenční pásmo, tak celková průměrná hodnota;

6.1.6.4.

místa ve zkušebním úseku, ze kterých byly odebrány vzorky pro měření zvukové pohltivosti;

6.1.6.5.

hloubka struktury povrchu včetně počtu zkoušek a standardní odchylky;

6.1.6.6.

instituce zodpovědná za zkoušky podle bodů 6.1.6.1 a 6.1.6.2 a typ použitého zařízení;

6.1.6.7.

datum zkoušky (zkoušek) a datum odebrání vzorků ze zkušební dráhy.

6.2.   Dokumentace o zkouškách akustického tlaku prováděných na povrchu

V dokumentu popisujícím zkoušky akustického tlaku vozidel by se mělo uvést, zda byly všechny požadavky této normy splněny, či nikoliv. Uvede se odkaz na dokument podle bodu 6.1, který popisuje výsledky potvrzující tuto skutečnost.

(1)  Specifikace zkušebního místa uvedené v tomto dodatku jsou platné do konce období uvedeného v bodě 10.8 tohoto předpisu.

(2)  ISO 10844:1994

16.11.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 290/54

Pouze původní texty EHK OSN mají podle mezinárodního veřejného práva právní účinek. Je nutné ověřit si status a datum vstupu tohoto předpisu v platnost v nejnovější verzi dokumentu EHK OSN o statusu TRANS/WP.29/343, který je k dispozici na internetové adrese:

http://www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29fdocstts.html

Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK/OSN) č. 90 – Jednotná ustanovení pro schvalování typu náhradních částí s brzdovým obložením, obložení bubnových brzd a kotoučů a bubnů pro motorová vozidla a jejich přípojná vozidla [2018/1706]

Zahrnuje veškerá platná znění až po:

doplněk 4 k sérii změn 02 – datum vstupu v platnost: 16. října 2018

OBSAH

1.

 Oblast působnosti

2.

 Definice

3.

 Žádost o schválení typu

4.

 Schválení

5.

 Specifikace a zkoušky

6.

 Balení a označení

7.

 Změny a rozšíření schválení náhradních částí

8.

 Shodnost výroby

9.

 Postihy za neshodnost výroby

10.

 Definitivní ukončení výroby

11.

 Názvy a adresy technických zkušeben odpovědných za provádění schvalovacích zkoušek a názvy a adresy schvalovacích orgánů

12.

 Přechodná ustanovení

PŘÍLOHY

1 A

 Sdělení o udělení, rozšíření, odmítnutí či odnětí schválení nebo definitivním ukončení výroby náhradní části s brzdovým obložením nebo náhradního obložení bubnových brzd podle předpisu č. 90

1B

 Sdělení o udělení, rozšíření, odmítnutí či odnětí schválení nebo definitivním ukončení výroby náhradního brzdového kotouče nebo náhradního brzdového bubnu podle předpisu č. 90

2.

 Uspořádání značky schválení typu a údajů o schválení typu

3.

 Požadavky na náhradní části s brzdovým obložením pro vozidla kategorií M1, M2 a N1

4.

 Požadavky na náhradní části s brzdovým obložením a náhradní obložení bubnových brzd pro vozidla kategorií M3, N2 a N3

5.

 Požadavky na náhradní části s brzdovým obložením pro vozidla kategorií O1 a O2

6.

 Požadavky na náhradní části s brzdovým obložením a náhradní obložení bubnových brzd pro vozidla kategorií O3 a O4

7.

 Požadavky na náhradní části s brzdovým obložením pro vozidla kategorie L

7a

 Kritéria pro definování skupin částí s brzdovým obložením pro vozidla kategorie L

8.

 Technické požadavky na náhradní části s brzdovým obložením určené k použití v samostatných systémech parkovací brzdy nezávislých na systému provozní brzdy vozidla

9.

 Zvláštní doplňkové postupy pro ověření shodnosti výroby

10.

 Obrázky

11.

 Požadavky na náhradní brzdové kotouče nebo bubny pro vozidla kategorií M a N

12.

 Požadavky na náhradní brzdové kotouče nebo bubny pro vozidla kategorie O

13.

 Vzor zkušebního protokolu pro náhradní brzdový kotouč nebo buben

14.

 Požadavky na náhradní brzdové kotouče pro vozidla kategorií L1, L2, L3, L4 a L5

15.

 Kritéria pro skupiny kotoučů pro vozidla kategorií L1, L2, L3, L4 a L5

1.   OBLAST PŮSOBNOSTI

1.1.   Tento předpis se vztahuje na základní brzdnou funkci těchto náhradních částí (1)  (2):

1.1.1.

náhradních částí s brzdovým obložením určených pro třecí brzdy, které jsou součástí brzdového systému vozidel kategorií M, N, L a O, jejichž typ byl schválen podle předpisů č. 13, 13-H nebo 78;

1.1.2.

náhradních obložení bubnových brzd určených k přinýtování na brzdové čelisti a k montáži a používání ve vozidlech kategorií M3, N2, N3, O3 nebo O4, jejichž typ byl schválen podle předpisu č. 13;

1.1.3.

pro náhradní části s brzdovým obložením určené pro samostatné systémy parkovací brzdy, nezávislé na systému provozní brzdy vozidla, platí pouze technické požadavky stanovené v příloze 8 tohoto předpisu;

1.1.4.

náhradních brzdových bubnů a kotoučů určených pro třecí brzdy, které jsou součástí brzdového systému vozidel kategorií M, N a O, jejichž typ byl schválen podle předpisů č. 13 nebo 13-H;

1.1.5.

náhradních brzdových kotoučů určených pro třecí brzdy, které jsou součástí brzdového systému vozidel kategorií L1, L2, L3, L4 a L5, jejichž typ byl schválen podle předpisu č. 78.

1.2.   Originální brzdové kotouče, brzdové bubny, části s brzdovým obložením a obložení bubnových brzd namontované při výrobě vozidla a originální náhradní brzdové kotouče, brzdové bubny, části s brzdovým obložením a obložení bubnových brzd určené k opravám vozidla tomuto předpisu nepodléhají.

1.3.   Tento předpis se nevztahuje na „zvláštní části“ podle definice v bodě 2.3.4.

2.   DEFINICE

2.1.   Obecné definice

2.1.1.    „Výrobcem“ se rozumí organizace, která může převzít technickou zodpovědnost za části s brzdovým obložením nebo obložení bubnových brzd či brzdové bubny a kotouče a může prokázat, že vlastní nezbytné prostředky k zajištění shodnosti výroby.

2.1.2.    „Náhradní částí“ se rozumí typ náhradní části s brzdovým obložením, typ náhradního obložení bubnových brzd, náhradní obložení bubnových brzd, náhradní brzdový buben nebo náhradní brzdový kotouč.

2.1.3.    „Originální částí“ se rozumí originální brzdové obložení, originální část s brzdovým obložením, originální obložení bubnových brzd, originální brzdový buben nebo originální brzdový kotouč.

2.2.   Definice týkající se schválení typu náhradní části s brzdovým obložením, typu náhradního obložení bubnových brzd nebo náhradního obložení bubnových brzd.

2.2.1.    „Brzdovým systémem“ se rozumí systém definovaný v bodě 2.3 předpisu č. 13, bodě 2.3 předpisu č. 13-H nebo bodě 2.5 předpisu č. 78.

2.2.2.    „Třecí brzdou“ se rozumí část brzdového systému, v níž se síly bránící pohybu vozidla vyvíjejí třením mezi vzájemně se pohybujícím brzdovým obložením a kotoučem nebo bubnem.

2.2.3.    „Částí s brzdovým obložením“ se rozumí součást třecí brzdy, která je přitlačována na buben nebo kotouč tak, aby vznikla třecí síla.

2.2.3.1.    „Celkem čelisti s obložením“ se rozumí část s brzdovým obložením bubnové brzdy.

2.2.3.1.1.    „Čelistí“ se rozumí součást celku čelisti s obložením, která nese brzdové obložení.

2.2.3.2.    „Celkem destičky s obložením“ se rozumí část s brzdovým obložením v kotoučové brzdě.

2.2.3.2.1.    „Destičkou“ se rozumí součást celku destičky s obložením, která nese brzdové obložení.

2.2.3.3.    „Brzdovým obložením“ se rozumí součást z třecího materiálu, která je svým tvarem a konečnými rozměry určena k upevnění na čelist nebo na destičku.

2.2.3.4.    „Obložením bubnové brzdy“ se rozumí brzdové obložení pro bubnovou brzdu.

2.2.3.5.    „Třecím materiálem“ se rozumí výrobek vzniklý zvláštní kombinací materiálů a postupů, které společně určují vlastnosti brzdového obložení.

2.2.4.    „Typem brzdového obložení“ se rozumí kategorie brzdových obložení, která se neliší vlastnostmi třecích materiálů.

2.2.5.    „Typem části s brzdovým obložením“ se rozumí sady částí s brzdovým obložením, které se neliší typem brzdového obložení, rozměrem nebo funkčními vlastnostmi.

2.2.6.    „Typem obložení bubnové brzdy“ se rozumí sady součástí obložení brzdy, které se po montáži na čelisti neliší, pokud jde o typ, rozměry nebo funkční vlastnosti brzdového obložení.

2.2.7.    „Originálním brzdovým obložením“ se rozumí typ brzdového obložení uvedený v dokumentaci ke schválení typu vozidla podle přílohy 2 bodu 8.1.1 předpisu č. 13, přílohy 1 bodu 7.1 předpisu č. 13-H (3) nebo přílohy 1 bodu 5.4 předpisu č. 78.

2.2.8.    „Originální částí s brzdovým obložením“ se rozumí část s brzdovým obložením shodná s údaji přiloženými k dokumentaci o schválení typu vozidla.

2.2.9.    „Náhradní částí s brzdovým obložením“ se rozumí část s brzdovým obložením typu schváleného podle tohoto předpisu jako vhodná servisní náhrada za originální část s brzdovým obložením.

2.2.10.    „Originálním obložením bubnových brzd“ se rozumí obložení bubnových brzd shodné s údaji přiloženými k dokumentaci o schválení typu vozidla.

2.2.11.    „Náhradním obložením bubnových brzd“ se rozumí obložení bubnových brzd typu schváleného podle tohoto předpisu jako vhodná servisní náhrada za originální obložení bubnových brzd, je-li připevněno k čelisti.

2.2.12.    „Částí s brzdovým obložením pro parkovací brzdu“ se rozumí celek destičky s obložením nebo celek čelisti s obložením, který je součástí systému parkovací brzdy odděleného od systému provozní brzdy vozidla a nezávislého na něm.

2.2.13.    „Identickou částí s brzdovým obložením“ se rozumí náhradní část s brzdovým obložením identická s částí s brzdovým obložením dodávanou a namontovanou jako originální vybavení a zahrnutou do schválení typu vozidla podle předpisu č. 13 nebo předpisu č. 13-H s výjimkou značky výrobce vozidla/brzdy, jež je vynechána.

2.2.14.    „Identickým obložením bubnových brzd“ se rozumí náhradní obložení bubnových brzd identické s obložením bubnových brzd dodávaným a namontovaným jako originální vybavení a zahrnutým do schválení typu vozidla podle předpisu č. 13 nebo předpisu č. 13-H s výjimkou značky výrobce vozidla/brzdy, jež je vynechána.

2.3.   Definice týkající se schválení náhradního brzdového bubnu nebo náhradního brzdového kotouče.

2.3.1.   „Originální brzdový kotouč nebo brzdový buben“

2.3.1.1.   je v případě motorových vozidel brzdový kotouč/buben, na který se vztahuje schválení typu brzdového systému vozidla podle předpisů č. 13, 13-H nebo 78.

2.3.1.2.   V případě přípojných vozidel:

a)

se jedná o brzdový kotouč/buben, na který se vztahuje schválení typu brzdového systému vozidla podle předpisu č. 13;

b)

se jedná o brzdový kotouč/buben, který je částí brzdy, pro niž je výrobce nápravy držitelem zkušebního protokolu podle přílohy 11 předpisu č. 13.

2.3.2.    „Identifikační kód“ identifikuje brzdové kotouče nebo brzdové bubny, na které se vztahuje schválení brzdového systému podle předpisů č. 13 a 13-H. Uvádí přinejmenším obchodní název výrobce či obchodní značku a identifikační číslo.

Výrobce vozidla musí na požádání technické zkušebny a/nebo schvalovacího orgánu poskytnout nezbytné informace o vztahu mezi schválením typu brzdového systému a příslušným identifikačním kódem.

2.3.3.   Náhradní části

2.3.3.1.   Originální náhradní brzdové kotouče a brzdové bubny

2.3.3.1.1.   V případě kategorií vozidel M, N a O: originální brzdové kotouče nebo brzdové bubny určené k opravám vozidla, které jsou označené identifikačním kódem podle bodu 2.3.2 umístěným tak, aby byl nesmazatelný a zřetelně čitelný.

2.3.3.1.2.   V případě kategorií vozidel L1, L2, L3, L4 a L5: originální brzdové kotouče nebo brzdové bubny určené k opravám vozidla.

2.3.3.2.   Identické brzdové kotouče

2.3.3.2.1.   V případě kategorií vozidel M, N a O: náhradní brzdový kotouč, který je ve všech ohledech chemicky a fyzikálně identický s originálním brzdovým kotoučem, s výjimkou značky výrobce vozidla, která chybí.

2.3.3.2.2.   V případě kategorií vozidel L1, L2, L3, L4 a L5: náhradní brzdový kotouč, který je ve všech ohledech chemicky a fyzikálně identický.

2.3.3.3.    „Identický brzdový buben“ je náhradní brzdový buben identický s brzdovým bubnem dodávaným a namontovaným jako originální vybavení a zahrnutým do schválení typu vozidla podle předpisu č. 13 nebo předpisu č. 13-H s výjimkou značky výrobce vozidla/brzdy a identifikačního kódu, které jsou vynechány.

2.3.3.4.   Rovnocenné brzdové kotouče a brzdové bubny

2.3.3.4.1.    „Rovnocenné brzdové kotouče pro kategorie M, N a O“ jsou náhradní brzdové kotouče, které jsou identické s originálním brzdovým kotoučem, pokud jde o veškeré rozměry, geometrické znaky a základní konstrukci, a které jsou rovněž vyrobeny ze stejné podskupiny materiálů jako originální brzdový kotouč podle definice v bodě 5.3.3.2.

2.3.3.4.2.    „Rovnocenné brzdové kotouče pro kategorie L1, L2, L3, L4 a L5 “ jsou náhradní brzdové kotouče, které jsou identické s originálním brzdovým kotoučem, pokud jde o veškeré rozměry, geometrické znaky a základní konstrukci, a které jsou rovněž vyrobeny ze stejných níže uvedených materiálů:

a)

brzdná plocha: jeden z materiálů uvedených v bodě 5.3.3.2.2;

b)

uchycení nábojové části a brzdného prstence: stejné materiály a mechanické vlastnosti jako originální kotouč.

2.3.3.4.3.    „Rovnocenný brzdový buben“ je náhradní brzdový buben, který je identický s originálním brzdovým bubnem, pokud jde o veškeré rozměry, geometrické znaky a základní konstrukci, a který je rovněž vyroben ze stejné podskupiny materiálů jako originální brzdový buben podle definice v bodě 5.3.3.2.

2.3.3.5.   Zaměnitelné brzdové kotouče a brzdové bubny

2.3.3.5.1.    „Zaměnitelný brzdový kotouč“ je náhradní brzdový kotouč, který má stejné připojovací rozměry jako originální brzdový kotouč, ale může se od originálního brzdového kotouče lišit, pokud jde o konstrukci, složení materiálu a mechanické vlastnosti.

2.3.3.5.2.    „Zaměnitelný brzdový buben“ je náhradní brzdový buben, který má stejné připojovací rozměry jako originální brzdový buben, ale může se od originálního brzdového bubnu lišit, pokud jde o konstrukci, složení materiálu a mechanické vlastnosti.

2.3.4.    „Zvláštní brzdový kotouč/buben“ znamená náhradní brzdový kotouč/buben, na který se nevztahují body 2.3.1 až 2.3.3.

2.3.5.    „Funkční rozměry“: všechny příslušné rozměry, pokud jde o montáž a fungování součástí brzdového systému (viz bod 5.3.7.1 a příloha 10).

2.3.6.    „Typ brzdového kotouče/bubnu“: brzdové kotouče nebo bubny, které mají stejnou základní konstrukci a patří do stejné skupiny materiálů, v souladu s kritérii klasifikace podle bodu 5.3.5.1 či případně bodu 5.3.5.2.

2.3.7.    „Zkušební skupina“: typ brzdových kotoučů/bubnů se stejnými vlastnostmi podle bodu 5.3.6.

2.3.8.    „Varianta“: jednotlivý brzdový kotouč/buben v rámci dané zkušební skupiny.

2.3.9.    „Materiál“: chemické složení a mechanické vlastnosti podle bodu 3.4.1.2.

2.3.10.    „Skupina materiálů“: např. šedá litina, ocel, hliník atd.

2.3.11.    „Podskupina materiálů“: jedna z podskupin definovaných v bodě 5.3.3.2.

2.3.12.    „Minimální tloušťka“: tloušťka brzdového kotouče, při které je jej třeba vyměnit.

2.3.13.    „Maximální vnitřní průměr“: maximální vnitřní průměr brzdového bubnu, při kterém je jej třeba vyměnit.

3.   ŽÁDOST O SCHVÁLENÍ TYPU

3.1.   Žádost o schválení typu náhradní části pro zvláštní typ (typy) vozidel podává výrobce náhradní části nebo jeho řádně pověřený zástupce.

3.2.   Žádost může podat držitel schválení typu vozidla podle předpisu č. 13, 13-H nebo 78, pokud jde o náhradní část, která je shodná s typem uvedeným v dokumentaci ke schválení typu vozidla.

3.3.   V případě žádosti týkající se schválení typu náhradní části s brzdovým obložením, typu náhradního obložení bubnových brzd nebo náhradního obložení bubnových brzd:

3.3.1.

K žádosti o schválení musí být ve trojím vyhotovení přiložen popis náhradní části s brzdovým obložením nebo náhradního obložení bubnových brzd zahrnující položky uvedené v příloze 1 tohoto předpisu a dále:

3.3.1.1.

výkresy uvádějící funkční rozměry náhradní části s brzdovým obložením nebo náhradního obložení bubnových brzd;

3.3.1.2.

údaj o umístění náhradní části s brzdovým obložením nebo náhradního obložení bubnových brzd, pro které je schválení typu požadováno;

3.3.1.3.

v případě částí s brzdovým obložením pro vozidla kategorie L seznam částí s brzdovým obložením náležejících k téže skupině definované podle přílohy 7a. Tento seznam uvádí pro každou část s brzdovým obložením: název výrobce části s brzdovým obložením, kód výrobce části s brzdovým obložením, plochu třecího materiálu (cm2).

3.3.2.

Části s brzdovým obložením nebo obložení bubnových brzd typu, pro nějž je schválení požadováno, musí být dodány v takovém množství, které je dostačující k provedení schvalovacích zkoušek.

3.3.3.

Žadatel musí souhlasit s tím, že pověřené technické zkušebně poskytne vhodného (vhodné) představitele vozidla (vozidel) a/nebo brzdy (brzd).

3.3.4.

Před udělením schválení typu ověří příslušný orgán, zda existují dostatečná opatření k zajištění účinného ověřování shodnosti výroby.

3.3.4.1.   Žadatel předloží údaje o třecích vlastnostech v souladu s přílohou 9 částí A bodem 2.4.1 nebo 3.4.1 tohoto předpisu.

3.4.   V případě žádosti týkající se schválení náhradního brzdového bubnu nebo náhradního brzdového kotouče.

3.4.1.   K žádosti o schválení musí být ve trojím vyhotovení přiložen popis náhradního brzdového bubnu nebo náhradního brzdového kotouče zahrnující položky uvedené v příloze 1B tohoto předpisu a dále:

3.4.1.1.   Výkres (výkresy) kotouče nebo bubnu spolu s rozměry uvedenými v bodě 5.3.7.1, včetně dovolených odchylek, jakož i veškerého doplňujícího příslušenství:

a)

umístění a podobu označení podle bodu 6.2.2 – rozměry v mm;

b)

hmotnost v gramech;

c)

materiál (pro kotouče z jednoho kusu) nebo materiál pro složené a plovoucí kotouče kategorií L1, L2, L3, L4 a L5.

3.4.1.2.   Popis součásti

Výrobce poskytne popis součásti uvádějící přinejmenším tyto informace:

a)

výrobce neopracované části;

b)

popis postupu výroby neopracované části;

c)

důkaz spolehlivosti postupu (např. nulový výskyt trhlin a dutin, rozměry);

d)

složení materiálu, konkrétně:

i)

chemické složení;

ii)

mikrostrukturu;

iii)

mechanické vlastnosti litinových brzdových kotoučů a brzdových bubnů:

a.

tvrdost podle Brinella v souladu s normou ISO 6506-1:2005;

b.

pevnost v tahu v souladu s normou ISO 6892:1998;

iv)

mechanické vlastnosti brzdových kotoučů z martenzitické nerezavějící oceli:

tvrdost podle Rockwella stupnice C v souladu s normou ISO 6508-1;

e)

ochranu proti korozi nebo ochranu povrchu;

f)

popis opatření pro vyvážení, maximální přípustnou nevyváženost;

g)

povolené opotřebení (minimální tloušťka brzdových kotoučů nebo maximální vnitřní průměr brzdových bubnů).

Žadatel podá informace a specifikace uvedené pro litinové kotouče v příloze 9 části B bodě 2.5 tohoto předpisu a pro kotouče z martenzitické nerezavějící oceli v příloze 9 části C bodě 2.5 tohoto předpisu.

3.4.2.   Shodnost výroby

Před udělením schválení typu ověří příslušný orgán, zda existují dostatečná opatření k zajištění účinného ověřování shodnosti výroby.

3.4.2.1.   Žadatel předloží dokumentaci podle přílohy 9 části B a části C bodu 2 tohoto předpisu.

3.4.3.   Množství vzorků a jejich použití

3.4.3.1.   Níže uvedené tabulky uvádí minimální počet vzorků kotoučů nebo bubnů takové konstrukce, pro kterou je požadováno schválení, jenž je třeba poskytnout.

Tabulky dále uvádí doporučené použití vzorků.

Položka č.

Kontrola/Zkouška

Počet vzorků brzdových kotoučů pro vozidla kategorií M, N a O

Poznámky

1

2

3

4

5

6

1

Geometrická kontrola

Body 5.3.3.1 a 5.3.4.1

x

x

x

x

x

x

 

2

Kontrola materiálu

Bod 5.3.3.2

x

x

 

 

 

 

 

3

Kontrola požadavků na vyvážení

Bod 5.3.7.2

 

 

x

x

x

x

 

4

Kontrola označení stavu opotřebení

Bod 5.3.7.3

 

 

x

x

x

x

 

5

Zkouška neporušitelnosti – tepelná únava

Příloha 11 body 4.1.1 a 4.2.1 a příloha 12 body 4.1.1 a 4.2.1

 

 

 

x

x

 

 

6

Zkouška neporušitelnosti – zkouška vysokým namáháním

Příloha 11 body 4.1.2 a 4.2.2 a příloha 12 body 4.1.2 a 4.2.2

 

 

x

 

 

 

 

7

Zkouška účinku provozní brzdy vozidla

Příloha 11 bod 2.2 a příloha 12 bod 2.2

 

 

 

 

 

Pár kotoučů

Buď přední, nebo zadní náprava

8

Zkouška účinku parkovací brzdy vozidla

Příloha 11 bod 2.3 a příloha 12 bod 2.3

 

 

 

 

 

Pár kotoučů

Je-li požadována

9

Zkouška účinku provozní brzdy vozidla na dynamometru

Příloha 11 bod 3.3 a příloha 12 bod 3.3

 

 

 

 

 

x

Alternativa zkoušky na vozidle


Položka č.

Kontrola/Zkouška

Počet vzorků brzdových kotoučů pro vozidla kategorií L1, L2, L3, L4 a L5

Poznámky

1

2

3

4

5

1

Geometrická kontrola

Body 5.3.3.1 a 5.3.4.1

x

x

x

x

x

 

2

Kontrola označení stavu opotřebení

Bod 5.3.7.3

x

x

x

x

x

 

3

Materiál a tvrdost brzdné plochy

Bod 5.3.3.2

x

 

 

 

 

 

4

Kontrola materiálu nábojové části a uchycení

Příloha 15 body 2.4 a 2.5

x

 

 

 

 

 

5

Zkouška odolnosti proti statickému točivému momentu

Příloha 14 bod 2

 

x

x

 

 

 

6

Účinek provozní brzdy vozidla

Příloha 14 bod 3.2

 

 

 

x

 

 

7

Tepelná únava

Příloha 14 bod 5.1

 

 

 

 

x

 

8

Zkouška účinku provozní brzdy vozidla na dynamometru

Příloha 14 bod 4.3

 

 

 

 

 

Alternativa zkoušky na vozidle

3.4.3.2.   Ke každému kotouči a bubnu, které se nepoužijí ke geometrické kontrole a kontrole materiálu, musí být přiložen příslušný počet vhodných částí s brzdovým obložením, které byly schváleny podle předpisu č. 13, 13-H nebo 90.

3.4.3.3.   Je-li požadováno srovnání s originálním brzdovým kotoučem nebo brzdovým bubnem, je třeba dodat příslušnou sadu originálních brzdových kotoučů nebo originálních brzdových bubnů pro jednu nápravu.

3.4.3.4.   V případě žádosti o schválení rovnocenného náhradního kotouče/bubnu je třeba dodat dva vzorky originálního brzdového kotouče/bubnu nebo originálního náhradního brzdového kotouče/bubnu pro potřeby porovnání rozměrů a materiálu.

3.4.3.5.   V případě žádosti o schválení zaměnitelného náhradního kotouče/bubnu je třeba dodat dva vzorky originálního brzdového kotouče/bubnu nebo originálního náhradního brzdového kotouče/bubnu pro potřeby porovnání rozměrů.

4.   SCHVÁLENÍ

4.1.   Schválení typu náhradní části se udělí, jestliže náhradní část dodaná ke schválení podle tohoto předpisu splňuje požadavky bodu 5.

4.1.1.   V případě náhradních částí s brzdovým obložením pro vozidla kategorie L s kombinovaným brzdovým systémem ve smyslu bodu 2.9 předpisu č. 78 musí být schválení omezeno na kombinaci (kombinace) náhradních částí s brzdovým obložením na nápravách vozidla, které byly zkoušeny v souladu s přílohou 7 tohoto předpisu.

4.2.   Každé schválené náhradní části se přiřadí číslo schválení, které se skládá ze čtyř skupin znaků:

4.2.1.

První dva znaky (v současnosti 02 pro předpis ve znění série změn 02) udávají sérii změn zahrnující nejnovější podstatné technické úpravy předpisu v době udělení schválení.

4.2.2.

Následuje znak udávající kategorii náhradní části:

A

Náhradní část s brzdovým obložením

B

Náhradní obložení bubnové brzdy

C

Náhradní brzdový kotouč

D

Náhradní brzdový buben

4.2.3.

Následují série znaků udávající výrobce a typ brzdového obložení, typ kotouče nebo typ bubnu.

Koncové označení udává:

a)

čelist nebo destičku či zvláštní rozměry v případě obložení bubnových brzd;

b)

zkušební skupinu v případě náhradního kotouče nebo náhradního bubnu.

Varianty schválené jako zkušební skupina musí být uvedeny jako dodatek k dokumentu sdělení.

Image 21

_

_

_

_

_

_

_

/

_

_

_

_

Koncové označení udává zkušební skupinu/čelist/destičku/zvláštní rozměry náhradní části

Série znaků udává (výrobce a) typ náhradní části

1 znak (A až D) udává kategorii náhradní části

2 znaky udávají sérii změn (01 až 99)

Příklad:

Image 22

0

2

C

0

03

5

9

/

07

2

4

8

Zkušební skupina č. 07248

Typ č. 00359

Brzdový kotouč

Série změn 02

4.2.4.

V případě částí s brzdovým obložením pro vozidla kategorie L se částem s brzdovým obložením náležejícím k téže skupině definované podle kritérií přílohy 7a přidělí stejné číslo schválení, jaké bylo přiděleno reprezentativní části s brzdovým obložením.

4.3.   Tatáž smluvní strana nesmí přidělit stejné číslo jiné náhradní části. Stejné číslo schválení typu může zahrnovat použití dané náhradní části u více různých typů vozidel.

4.4.   Zpráva o schválení, prodloužení, odmítnutí nebo odnětí schválení či o definitivním ukončení výroby náhradní části v souladu s tímto předpisem musí být sdělena stranám dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, prostřednictvím formuláře v souladu se vzorem uvedeným v příloze 1 tohoto předpisu.

4.5.   Na každé náhradní části schválené podle tohoto předpisu se viditelně a na snadno přístupném místě umístí mezinárodní značka schválení typu, která se skládá z:

4.5.1.

písmene „E“ v kružnici, za nímž následuje rozlišovací číslo země, která schválení udělila (4);

4.5.2.

čísla tohoto předpisu, za nímž následuje písmeno „R“, pomlčka a číslo schválení vpravo od kružnice uvedené v bodě 4.5.1.

4.6.   Značka schválení typu uvedená v bodě 4.5 musí být zřetelně čitelná a nesmazatelná.

4.7.   Příloha 2 tohoto předpisu uvádí příklady uspořádání značky schválení typu a výše uvedených údajů o schválení typu a také údajů uvedených v bodě 6.1.5.

5.   SPECIFIKACE A ZKOUŠKY

5.1.   Obecně

Náhradní část musí být konstruována a vyrobena tak, aby v případě, kdy jí bude nahrazena část originálně montovaná na vozidle, byl brzdný účinek tohoto vozidla shodný s brzdným účinkem schváleného typu vozidla.

Zejména:

a)

náhradní část pro typ vozidla schválený před předpisem č. 13 série změn 09, původní verzí předpisu č. 13-H nebo předpisem č. 78 série změn 01 musí vyhovovat přinejmenším příslušné výše uvedené úrovni předpisu;

b)

náhradní část musí prokázat podobné charakteristiky brzdných účinků jako originální část, kterou má nahradit;

c)

náhradní část musí mít odpovídající mechanické vlastnosti;

d)

brzdová obložení nesmějí obsahovat azbest;

e)

náhradní brzdový kotouč/buben musí vykazovat dostatečnou odolnost vůči deformacím způsobeným teplem;

f)

minimální tloušťka brzdového kotouče nesmí být menší, než je minimální tloušťka originálního brzdového kotouče udávaná výrobcem vozidla;

g)

maximální přípustný vnitřní průměr brzdového bubnu nesmí být větší, než je maximální přípustný vnitřní průměr originálního brzdového bubnu udávaný výrobcem vozidla.

5.1.1.   U náhradních částí s brzdovým obložením nebo náhradního obložení bubnových brzd, které se shodují s typem popsaným v dokumentaci ke schválení typu vozidla podle předpisu č. 13, předpisu č. 13-H nebo předpisu č. 78, se předpokládá splnění požadavků podle bodu 5 tohoto předpisu.

5.1.2.   U náhradních kotoučů a náhradních bubnů, které se shodují s identifikačním kódem uvedeným v dokumentaci ke schválení typu vozidla podle předpisu č. 13 nebo předpisu č. 13-H, a u náhradních kotoučů, které se shodují s typem uvedeným v dokumentaci ke schválení typu vozidla podle předpisu č. 78, se předpokládá splnění požadavků podle bodu 5 tohoto předpisu.

5.1.3.   Identické náhradní části s brzdovým obložením a identická obložení bubnových brzd není nutno zkoušet podle požadavků uvedených v bodě 5.2.1 níže, pokud jsou splněny tyto podmínky:

a)

Žadatel o schválení prokáže, že vyrábí a dodává předložené části s brzdovým obložením nebo obložení bubnových brzd výrobci vozidel nebo brzd jako originální vybavení pro konkrétní modely vozidel, nápravy a brzdy uvedené v rámci přílohy 1 A položky 6, pro které se požaduje schválení.

b)

Technická zkušebna a/nebo schvalovací orgán ověří, že žadatel vyrábí a dodává příslušnou část uvedenou v bodě týkajícím se „Značky a typu brzdových obložení“ ve schválení podle předpisu č. 13 dodatku 1 k příloze 2 nebo ve schválení podle předpisu č. 13-H dodatku k příloze 1 (5).

c)

Žadatel o schválení i nadále vyrábí originální a identické části:

i)

ze stejné směsi surovin;

ii)

stejným výrobním procesem;

iii)

na stejné výrobní lince;

iv)

za použití stejného systém zajištění jakosti a

v)

se stejnými výsledky zkoušek shodnosti výroby uvedených v bodě 8.4.1 předpisu, jako v případě originálních částí.

Prokázání souladu s požadavky uvedenými v tomto bodě musí být podloženo auditem na místě provedeným technickou zkušebnou odpovědnou za schvalovací zkoušky. Na podporu tohoto auditu výrobce poskytne přístup k vývojovému diagramu procesu a plánu kontrol.

5.2.   Požadavky týkající se schválení typu náhradní části s brzdovým obložením, typu náhradního obložení bubnových brzd nebo náhradního obložení bubnových brzd

5.2.1.   Požadavky na brzdné účinky

5.2.1.1.   Náhradní části s brzdovým obložením pro vozidla kategorií M1, M2 a N1

Nejméně jedna sada náhradních částí s brzdovým obložením, která je reprezentativní pro typ obložení, který má být schválen, se namontuje a zkouší na nejméně jednom vozidle, které je reprezentativní pro typ vozidla, pro který se žádá o schválení, a to podle ustanovení přílohy 3, a musí splňovat požadavky uvedené v této příloze. Reprezentativní vozidlo (vozidla) se vybere (vyberou) z rozsahu použití na základě analýzy pro nejnepříznivější případ (6). Pro posouzení shody citlivosti na rychlost a rovnocennosti brzdných účinků za studena se užije jedna ze dvou metod popsaných v příloze 3.

5.2.1.2.   Náhradní části s brzdovým obložením a náhradní obložení bubnových brzd pro vozidla kategorií M3, N2 a N3

Nejméně jedna sada náhradních částí s brzdovým obložením nebo náhradních obložení bubnových brzd, které jsou reprezentativní pro typ obložení, který má být schválen, se namontuje a zkouší na nejméně jednom vozidle nebo na jedné brzdě, reprezentativních pro typ vozidla, pro který se žádá o schválení, a to podle ustanovení přílohy 4, přičemž se použije jedna ze dvou metod popsaných v bodě 1 (zkouška na vozidle) nebo v bodě 2 (zkouška na setrvačníkovém dynamometru), a musí splňovat požadavky uvedené v této příloze. Reprezentativní vozidlo (vozidla) nebo brzda (brzdy) se vybere (vyberou) z rozsahu použití na základě analýzy pro nejnepříznivější případ (7).

5.2.1.3.   Náhradní části s brzdovým obložením pro vozidla kategorií O1 a O2

Náhradní části s brzdovým obložením se zkouší podle přílohy 5 a musí splňovat požadavky uvedené v této příloze.

5.2.1.4.   Náhradní části s brzdovým obložením a náhradní obložení bubnových brzd pro vozidla kategorií O3 a O4

Náhradní části s brzdovým obložením a náhradní obložení bubnových brzd se zkouší podle přílohy 6 a musí splňovat požadavky uvedené v této příloze. Pro zkoušky se použije jedna ze tří metod popsaných v příloze 11 dodatku 2 bodě 3 předpisu č. 13.

5.2.1.5.   Náhradní části s brzdovým obložením pro vozidla kategorie L

Je povoleno ověření části s brzdovým obložením považované za reprezentativní pro skupinu částí s brzdovým obložením seskupených podle kritérií definovaných v příloze 7a.

Má se za to, že reprezentativní část s brzdovým obložením určuje nejnepříznivější použití.

Výsledky získané s uvedenou reprezentativní částí s brzdovým obložením se považují za platné pro všechny části s brzdovým obložením náležející do téže skupiny definované podle kritérii pro zařazení do skupiny uvedených v příloze 7a.

Nejméně jedna sada vybraných náhradních částí s brzdovým obložením, která je reprezentativní pro typ obložení, který má být schválen, se namontuje a zkouší na nejméně jednom vozidle, které je reprezentativní pro typ vozidla, pro který se žádá o schválení, a to podle ustanovení přílohy 7, a musí splňovat požadavky uvedené v této příloze. Reprezentativní vozidlo (vozidla) se vybere (vyberou) z rozsahu použití na základě analýzy pro nejnepříznivější případ (8).

5.2.2.   Mechanické vlastnosti

5.2.2.1.   Náhradní části s brzdovým obložením pro vozidla kategorií M1, M2, N1, O1, O2 a L

5.2.2.1.1.   Náhradní části s brzdovým obložením typu, pro který se požaduje schválení, se zkouší na pevnost ve smyku podle normy ISO 6312:1981 nebo ISO 6312:2001.

Nejnižší přípustná pevnost ve smyku je 250 N/cm2 pro celky destiček s obložením a 100 N/cm2 pro celky čelistí s obložením.

5.2.2.1.2.   Náhradní části s brzdovým obložením typu, pro který se požaduje schválení, se zkouší na stlačitelnost buď podle normy ISO 6310:1981, ISO 6310:2001, nebo ISO 6310:2009.

Hodnoty stlačitelnosti nesmí překročit 2 % při teplotě okolního prostředí a 5 % při teplotě 400 °C pro celky destiček s obložením a 2 % při teplotě okolního prostředí a 4 % při teplotě 200 °C pro celky čelistí s obložením. Tento požadavek se nevztahuje na části s brzdovým obložením pro parkovací brzdy.

5.2.2.2.   Náhradní části s brzdovým obložením a náhradní obložení bubnových brzd pro vozidla kategorií M3, N2, N3, O3 a O4

5.2.2.2.1.   Pevnost ve smyku

Tato zkouška se použije pouze u celků destiček s obložením pro kotoučové brzdy.

Náhradní části s brzdovým obložením typu, pro který se požaduje schválení, se zkouší na pevnost ve smyku podle normy ISO 6312:1981 nebo ISO 6312:2001. Části s brzdovým obložením se mohou rozdělit do dvou nebo tří sad dle kapacity zkušebního zařízení.

Nejnižší přípustná pevnost ve smyku je 250 N/cm2.

5.2.2.2.2.   Stlačitelnost

Náhradní části s brzdovým obložením a náhradní obložení bubnových brzd typu, pro který se požaduje schválení, se zkouší na stlačitelnost podle normy ISO 6310:1981, ISO 6310:2001 nebo ISO 6310:2009. Mohou se užít ploché vzorky dle typu vzorků I.

Hodnoty stlačitelnosti nesmí překročit 2 % při teplotě okolního prostředí a 5 % při teplotě 400 °C pro celky destiček s obložením a 2 % při teplotě okolního prostředí a 4 % při teplotě 200 °C pro celky čelistí s obložením a obložení bubnových brzd.

5.2.2.2.3.   Tvrdost materiálu (9)

Tento požadavek se vztahuje na části s brzdovým obložením pro bubnové brzdy a na obložení bubnových brzd.

Náhradní části s brzdovým obložením nebo náhradní obložení bubnových brzd typu, pro který se požaduje schválení, se zkouší na tvrdost podle normy ISO 2039-2:1987.

Hodnota tvrdosti třecího materiálu na třecí ploše se stanoví jako průměrná hodnota z pěti vzorků obložení z různých výrobních šarží (jsou-li k dispozici) tak, že se provede pět měření na různých místech každého brzdového obložení.

5.3.   Technické požadavky týkající se schválení náhradního brzdového bubnu nebo náhradního brzdového kotouče.

Všechny náhradní části se musí rozdělit do čtyř skupin:

a)

originální náhradní brzdový kotouč/buben;

b)

identický brzdový kotouč/buben;

c)

rovnocenný kotouč/buben;

d)

zaměnitelný kotouč/buben.

V závislosti na příslušné skupině musí náhradní brzdový kotouč nebo buben vyhovět těmto zkouškám:

 

Odolnost proti statickému točivému momentu (pouze pro kategorie vozidel L1, L2, L3, L4 a L5)

Zkoušky brzdného účinku podle předpisů č. 13 nebo 13-H nebo 78 (typu 0, I, II atd.)

Srovnávací zkouška s dynamickými třecími vlastnostmi originální části

Zkoušky neporušitelnosti (vysoké namáhání a tepelná únava)

Originální náhradní části

Kotouč tomuto předpisu nepodléhá

Identické části

Ne

Ne

Ne

Ne

Rovnocenné části

Ne

Ne

Ne

Zkouška na dynamometru

Zaměnitelné části

Statická zkouška na zkušebním stavu

Zkouška na vozidle nebo alternativní zkouška na dynamometru

Zkouška na vozidle nebo alternativní zkouška na dynamometru

Zkouška na dynamometru

Požadavky na zkoušky brzdových kotoučů a bubnů pro vozidla kategorií M a N jsou podrobně uvedeny v příloze 11.

Požadavky na zkoušky brzdových kotoučů a bubnů pro vozidla kategorie O jsou podrobně uvedeny v příloze 12.

Požadavky na zkoušky brzdových kotoučů pro vozidla kategorií L1, L2, L3, L4 a L5 jsou podrobně uvedeny v příloze 14.

5.3.1.   Originální náhradní brzdové kotouče/bubny

5.3.1.1.   Originální náhradní brzdové kotouče/bubny jsou z oblasti působnosti tohoto předpisu vyňaty, pakliže jsou označené identifikačním kódem podle bodu 2.3.2, umístěným tak, aby byl nesmazatelný a zřetelně čitelný.

5.3.2.   Identické brzdové kotouče/bubny

5.3.2.1.   Žadatel o schválení prokáže technické zkušebně a/nebo schvalovacímu orgánu, že vyrábí a dodává předložené brzdové kotouče nebo bubny výrobci vozidel jako originální vybavení pro konkrétní model(y) a nápravy uvedené v rámci přílohy 1B položky 4, pro které se požaduje schválení. Toto prokázání musí zahrnovat ověřitelné důkazy o tom, že brzdové kotouče nebo bubny jsou vyráběny za použití stejných systémů výroby a zajištění jakosti jako originální části podle bodu 2.3.1 předpisu. Zejména se požaduje, aby žadatel o schválení i nadále vyráběl originální a identické části:

a)

ze stejné suroviny, se stejným složením a mikrostrukturou;

b)

stejným výrobním procesem;

c)

na stejné výrobní lince;

d)

za použití stejného systém zajištění jakosti a

e)

se stejnými výsledky zkoušek shodnosti výroby uvedených v bodě 8.4.2 předpisu, jako v případě originálních částí.

Prokázání souladu s požadavky uvedenými v tomto bodě musí být podloženo auditem na místě provedeným technickou zkušebnou odpovědnou za schvalovací zkoušky. Na podporu tohoto auditu výrobce poskytne přístup k vývojovému diagramu procesu a plánu kontrol.

5.3.2.2.   Jelikož identické brzdové kotouče/bubny splňují všechny požadavky jako originální části, žádné požadavky na zkoušky se nepředepisují.

5.3.3.   Rovnocenné náhradní kotouče nebo bubny

5.3.3.1.   Geometrické požadavky

Brzdové kotouče nebo bubny musí být identické s originálním brzdovým kotoučem nebo bubnem, pokud jde o veškeré rozměry, geometrické parametry, dovolené odchylky a základní konstrukci.

5.3.3.2.   Materiálové a metalurgické požadavky

Aby mohl být náhradní brzdový kotouč nebo buben považován za „rovnocenný“, musí být vyroben ze stejné podskupiny materiálů jako originální brzdový kotouč nebo buben. Definovány jsou čtyři podskupiny materiálů originálních částí.

 

Norma pro zkoušku

Podskupina 1

Základní litina

DIN EN 1561

EN-GJL-200

Podskupina 2

Základní litina s vysokým obsahem uhlíku

EN-GJL-150

Podskupina 3

Legovaná litina s vysokým obsahem uhlíku

Podskupina 4

Nelegovaná litina s vysokým obsahem uhlíku

Obsah uhlíku (%)

 

3,20–3,60

3,60–3,90

3,55–3,90

3,60–3,90

Obsah křemíku (%)

 

1,70–2,30

1,60–2,20

1,60–2,20

1,60–2,20

Obsah manganu (%)

 

min. 0,40

min. 0,40

min. 0,40

min. 0,40

Obsah chromu (%)

 

max. 0,35

max. 0,35

0,30–0,60

max. 0,25

Obsah mědi (%)

 

—

0,30–0,70

0,30–0,70

max. 0,40

Tvrdost HBW

ISO 6506-1:2005

190–248

160–210

180–230

160–200

Pevnost v tahu (N/mm2)

ISO 6892:1998

min. 220

min. 160

min. 170

min. 150

5.3.3.2.1.   Aby mohl být v případě vozidel kategorií M, N, O náhradní brzdový kotouč nebo buben považován za „rovnocenný“, musí být vyroben ze stejné podskupiny materiálů jako originální brzdový kotouč nebo buben. Definovány jsou čtyři podskupiny materiálů originálních částí.

5.3.3.2.2.   Martenzitická nerezavějící ocel pro brzdný prstenec vozidel kategorií L1, L2, L3, L4 a L5. Aby mohl být náhradní brzdový kotouč považován za „rovnocenný“, musí být vyroben ze stejné podskupiny materiálů jako originální brzdový kotouč. Definováno je pět podskupin materiálů originálních částí.

 

Norma pro zkoušku

Podskupina 1

JIS SUS 410

Podskupina 2

X 10 Cr 13

EN 10088/2

Podskupina 3

X 12 Cr 13

EN 10088/2

Podskupina 4

X 20 Cr 13

EN 10088/2

Podskupina 5

X 30 Cr 13

EN 10088/2

Obsah uhlíku (%)

 

0,02–0,10

0,08–0,12

0,08–0,15

0,16–0,25

0,26–0,35

Obsah křemíku (%)

 

max. 0,80

max. 1,00

max. 1,00

max. 1,00

max. 1,00

Obsah manganu (%)

 

0,50–2,50

max. 1,00

max. 1,50

max. 1,50

max. 1,50

Obsah chromu (%)

 

10,00–14,50

12,00–14,00

11,50–13,50

12,00–14,00

12,00–14,00

Obsah železa (%)

 

zbytek

Tvrdost HRC

ISO 6508-1:2005

30–40

30–40

30–40

30–40

30–40

5.3.3.3.   Požadavky na brzdné účinky

Část musí vyhovět zkouškám neporušitelnosti vysokým namáháním a na tepelnou únavu podle příloh 11 a 12.

5.3.3.3.1.   Brzdový kotouč a brzdový buben pro kategorie M, N a O

Část musí vyhovět zkouškám neporušitelnosti vysokým namáháním a na tepelnou únavu podle příloh 11 a 12.

5.3.3.3.2.   Brzdový kotouč pro kategorie L1, L2, L3, L4 a L5

Část musí vyhovět zkouškám neporušitelnosti vysokým namáháním a na tepelnou únavu podle přílohy 14.

5.3.4.   Zaměnitelné náhradní kotouče nebo bubny

5.3.4.1.   Geometrické požadavky

Jako v bodech 5.3.4.1.1 a 5.3.4.1.2 a dále musí mít stejné rozměry styčných ploch.

Zaměnitelný náhradní kotouč nebo buben se mohou od originální části lišit v těchto konstrukčních vlastnostech:

a)

typ a geometrie větrání (u větraných kotoučů);

b)

integrální nebo kompozitní kotouč nebo buben;

c)

konečná úprava povrchu (např. otvory, drážky atd.).

5.3.4.1.1.   Kotouče musí splňovat tyto maximální hodnoty:

 

M1, N1, O1, O2

M2, N2,

M3, N3, O3, O4

Kolísání tloušťky

0,015 mm

0,030 mm

0,040 mm

Kolísání tloušťky stěn

(pouze u větraných kotoučů)

1,5 mm

2,0 mm

2,0 mm

Boční házení třecí plochy

0,050 mm (10)

0,15 mm (10)

0,15 mm (10)

Tolerance středicího otvoru

H9

H9

H9

Rovnoběžnost dosedací připevňovací plochy

0,100 mm

0,100 mm

0,100 mm

Rovinnost dosedací plochy

0,050 mm

0,050 mm

0,050 mm

Drsnost třecí plochy (11)

3,2 μm

3,2 μm

3,2 μm

5.3.4.1.2.   Bubny musí splňovat tyto maximální hodnoty:

 

M1, N1, O1, O2

M2, M3, N2, N3, O3, O4

Radiální házení třecí plochy

0,050 mm

0,100 mm

Tolerance středicího otvoru

H9

H9

Ovalita

0,040 mm

0,150 mm

Rovinnost dosedací plochy

0,050 mm

0,050 mm

Drsnost třecí plochy (12)

3,5 μm

3,5 μm

5.3.4.2.   Požadavky na brzdné účinky

Část musí vyhovět těmto zkouškám brzdného účinku podle příloh 11 a 12 v případě kategorií M, N a O a podle přílohy 14 v případě kategorií L1, L2, L3, L4 a L5:

a)

zkoušce brzdného účinku podle předpisů č. 13 nebo 13-H nebo 78;

b)

srovnávací zkoušce s dynamickými třecími vlastnostmi originální části;

c)

zkouškám neporušitelnosti vysokým namáháním a na tepelnou únavu.

5.3.5.   Typ

Brzdové kotouče/bubny, které se neliší v hlavních vlastnostech, jež jsou uvedeny níže, se v rámci jednoho protokolu nebo schválení považují za jeden typ:

5.3.5.1.   Kritéria typu pro brzdové kotouče

5.3.5.1.1.   Základní konstrukce

a)

s větráním nebo bez větrání (např. plný kotouč, větraný kotouč);

b)

konstrukční provedení větrání;

c)

povrch (např. s drážkami nebo otvory či bez nich);

d)

náboj (s integrovaným bubnem parkovací brzdy nebo bez něj);

e)

připevnění (pevné, poloplovoucí, plovoucí atd.);

f)

připojovací část (s integrovaným bubnem parkovací brzdy nebo bez něj).

5.3.5.1.2.   Skupina materiálů

U brzdových kotoučů pro vozidla kategorií M, N a O se všechny skupiny materiálů (včetně jejich příslušných podskupin) považují za samostatný typ.

U brzdových kotoučů pro vozidla kategorií L1, L2, L3, L4 a L5 se všechny skupiny materiálů (s výjimkou podskupiny martenzitické nerezavějící oceli) považují za samostatný typ.

5.3.5.1.2.1.   Litina

5.3.5.1.2.2.   Ocel

5.3.5.1.2.3.   Kompozitní materiály

5.3.5.1.2.4.   Konstrukce z více materiálů

5.3.5.2.   Kritéria typu pro brzdové bubny

a)

skupina materiálu (např. ocel, litina, kompozitní);

b)

náboj (s nábojem/bez náboje);

c)

kompozitní konstrukce.

5.3.6.   Kritéria pro zkušební skupiny (v rámci stejného typu)

Zaměnitelné části lze zkoušet ve zkušebních skupinách pouze tehdy, pokud spojení mezi připojovací oblastí a třecími plochami kotouče má obecně stejný tvar.

V každé z níže uvedených zkušebních skupin se alespoň jedna varianta podrobí odpovídajícím zkouškám stanoveným v přílohách 10, 11 nebo 12. Ze zkušební skupiny se ke zkoušení náhradní části zvolí taková varianta, jež má nejvyšší poměr kinetické energie k hmotnosti náhradní části, která jí přímo odpovídá:

Formula

kde:

Vmax, i

je maximální konstrukční rychlost vozidla, na které je náhradní část namontována (v případě přípojných vozidel se předpokládá, že vmax, i je nejméně 80 km/h)

m

je hmotnost při zkoušce, definovaná v příloze 11 bodě 3.2.1.2, příloze 12 bodě 3.2.1.2 a příloze 14 bodě 4.2.1.2.

mnáhradní část, i

je hmotnost náhradní části odpovídajícího vozidla

5.3.6.1.   Náhradní brzdové kotouče

5.3.6.1.1.   Kritéria pro sestavování zkušebních skupin s ohledem na náhradní brzdové kotouče pro vozidla, která patří do kategorií M1, M2, N1, N2, O1 a O2

5.3.6.1.1.1.   Zkušební skupina pro zkoušky stanovené v bodech 1 až 4 příloh 11 nebo 12

Tato zkušební skupina zahrnuje všechny brzdové kotouče, u nichž se vnější průměr kotouče neliší o více než 6 mm a tloušťka kotouče o více než 4 mm.

5.3.6.1.1.2.   U rozdílných materiálů v rámci jedné skupiny materiálů musí být u každého jednotlivého materiálu předložen důkaz, že jsou splněny požadavky přílohy 11 nebo 12.

5.3.6.1.2.   Kritéria pro sestavování zkušebních skupin s ohledem na náhradní brzdové kotouče pro vozidla, která patří do kategorií M3, N3, O3 a O4

5.3.6.1.2.1.   Zkušební skupina pro zkoušky stanovené v bodech 1 až 4 příloh 11 nebo 12

Tato zkušební skupina zahrnuje všechny brzdové kotouče, u nichž se vnější průměr kotouče neliší o více než 10 mm a tloušťka kotouče o více než 4 mm.

5.3.6.1.2.2.   U rozdílných materiálů v rámci jedné skupiny materiálů musí být u každého jednotlivého materiálu předložen důkaz, že jsou splněny požadavky přílohy 11 nebo 12.

5.3.6.1.3.   Kritéria pro sestavování zkušebních skupin s ohledem na náhradní brzdové kotouče pro vozidla, která patří do kategorií L1, L2, L3, L4 a L5.

5.3.6.1.3.1.   Zkušební skupina pro zkoušky stanovené v příloze 14.

Tato zkušební skupina zahrnuje všechny brzdové kotouče podle kritérií stanovených v příloze 15.

5.3.6.2.   Náhradní brzdové bubny

5.3.6.2.1.   Kritéria pro sestavování zkušebních skupin s ohledem na náhradní brzdové bubny pro vozidla, která patří do kategorií M1, M2, N1, N2, O1 a O2

5.3.6.2.1.1.   Zkušební skupina pro zkoušky stanovené v bodech 1 až 4 příloh 11 nebo 12

Tato zkušební skupina zahrnuje všechny brzdové bubny, u nichž se vnitřní průměr bubnu neliší o více než 30 mm a šířka čelisti bubnové brzdy o více než 10 mm.

5.3.6.2.1.2.   U rozdílných materiálů v rámci jedné skupiny materiálů musí být u každého jednotlivého materiálu předložen důkaz, že jsou splněny požadavky přílohy 11 nebo 12.

5.3.6.2.2.   Kritéria pro sestavování zkušebních skupin s ohledem na náhradní brzdové bubny pro vozidla, která patří do kategorií M3, N3, O3 a O4

5.3.6.2.2.1.   Zkušební skupina pro zkoušky stanovené v bodech 1 až 4 příloh 11 nebo 12

Brzdové bubny mohou být seskupeny do zkušebních skupin na základě toho, že každý přípustný rozsah zkušební skupiny sahá od nejmenšího vnitřního průměru až do nejmenšího vnitřního průměru + 10 % a šířka na bubnu určená pro čelist se neliší o více než 40 mm.

5.3.6.2.2.2.   U rozdílných materiálů v rámci jedné skupiny materiálů musí být u každého jednotlivého materiálu předložen důkaz, že jsou splněny požadavky přílohy 11 nebo 12.

5.3.7.   Rozsah hodnocení náhradních brzdových kotoučů/bubnů

5.3.7.1.   Geometrické kontroly

U náhradních brzdových kotoučů/bubnů se při porovnání s originálními částmi kontrolují tyto vlastnosti (též viz příloha 10):

a)

průměr kotouče/bubnu, včetně průměru třecí plochy (u kotoučové brzdy s integrovaným bubnem parkovací brzdy, zkontrolovány musí být oba průměry);

b)

tloušťka kotouče (původní rozměry a minimální indikace přípustného opotřebení) – vzdálenost mezi dosedací připevňovací plochou a vnější třecí plochou;

c)

tloušťka montážní příruby;

d)

roztečný průměr připevňovacích otvorů/šroubů;

e)

počet připevňovacích otvorů/šroubů;

f)

průměr montážní příruby;

g)

typ středění (např. středicí otvor nebo připevňovací šrouby);

h)

u brzdových kotoučů s integrovanými bubny parkovací brzdy šířka třecí plochy a případná drážka (drážky) k tepelné dilataci;

i)

a dále v případě větraných brzdových kotoučů:

i)

typ větrání (interní/externí);

ii)

počet žeber a můstků;

iii)

rozměry větracího vedení.

5.3.7.2.   Požadavky na vyvážení

Požadavky na vyvážení náhradních brzdových kotoučů/bubnů musí odpovídat požadavkům pro originální část, která se nahrazuje.

5.3.7.3.   Hodnocení stavu opotřebení třecích ploch

Musí splňovat kritéria stanovená výrobcem vozidla.

5.3.7.4.   Zkoušky

Každá zkušební skupina (viz bod 5.3.6) v rámci určitého typu náhradního brzdového kotouče/bubnu (viz bod 5.3.5) musí být zkoušena technickou zkušebnou.

5.3.8.   Zkušební protokol

Vypracuje se zkušební protokol, který musí obsahovat alespoň informace uvedené v příloze 13 tohoto předpisu.

6.   BALENÍ A OZNAČENÍ

6.1.   Požadavky na balení a označení typu náhradní části s brzdovým obložením, typu náhradního obložení bubnových brzd nebo náhradního obložení bubnových brzd:

6.1.1.

Náhradní části s brzdovým obložením nebo náhradní obložení bubnových brzd shodné s typem schváleným podle tohoto předpisu se musí uvádět na trh v sadách pro jednu nápravu.

6.1.2.

Každá sada pro nápravu musí být uložena v zapečetěném obalu, aby bylo možné zjistit předchozí otevření.

6.1.3.

Na každém obalu musí být uvedeny tyto informace:

6.1.3.1.

počet kusů náhradních částí s brzdovým obložením nebo náhradních obložení bubnových brzd v balení;

6.1.3.2.

název výrobce nebo obchodní značka;

6.1.3.3.

značka a typ náhradních částí s brzdovým obložením nebo náhradních obložení bubnových brzd;

6.1.3.4.

vozidla/nápravy/brzdy, pro které je obsah schválen;

6.1.3.5.

značka schválení typu.

6.1.4.

Každé balení musí obsahovat návod k montáži v některém z úředních jazyků EHK doplněný shodným textem v jazyce země, ve které se výrobek prodává:

6.1.4.1.

se zvláštním upozorněním na pomocné díly;

6.1.4.2.

uvádějící, že náhradní části s brzdovým obložením nebo náhradní obložení bubnových brzd se musí vyměnit vždy najednou v sadě pro jednu nápravu;

6.1.4.3.

obsahující u náhradních obložení bubnových brzd všeobecná upozornění týkající se těchto bodů:

 

integrity základny čelisti, části, na kterou působí rozpěrací síla, a čepu,

 

nepřípustnosti zkroucení, deformace a koroze čelisti,

 

druhu a velikosti nýtů, které je třeba použít,

 

požadovaného nýtovacího nářadí a sil;

6.1.4.4.

kromě toho s údaji o schválených kombinacích částí s brzdovým obložením v případě kombinovaných brzdových systémů ve smyslu bodu 2.9 předpisu č. 78.

6.1.5.

Každá náhradní část s brzdovým obložením nebo náhradní obložení bubnových brzd musí být trvale opatřeny těmito údaji o schválení typu:

6.1.5.1.

značkou schválení typu;

6.1.5.2.

datem výroby, nejméně měsíc a rok, nebo číslem šarže;

6.1.5.3.

značkou a typem brzdového obložení.

6.2.   Požadavky na balení a označení u náhradních brzdových kotoučů nebo náhradních brzdových bubnů

6.2.1.   Ke každé prodávané jednotce musí být poskytnuty alespoň tyto údaje:

6.2.1.1.

číslo části;

6.2.1.2.

u motorových vozidel:

značka, typ a obchodní název vozidla, náprava určená k montáži a období výroby vozidla; není-li období výroby k dispozici, lze použít odkaz na číslo/identifikační kód originální části;

6.2.1.3.

u přípojných vozidel se použije odkaz na číslo/identifikační kód originální části;

6.2.1.4.

každé balení musí obsahovat návod k montáži v jazyce země, ve které se výrobek prodává:

6.2.1.4.1.

se zvláštním upozorněním na pomocné díly;

6.2.1.4.2.

s údajem, že se náhradní brzdové kotouče a bubny musí vyměnit vždy najednou v sadě pro nápravu.

6.2.2.   Označení

Každý brzdový kotouč/buben schválený podle tohoto předpisu musí trvale nést alespoň toto označení:

6.2.2.1.

název výrobce nebo obchodní značku;

6.2.2.2.

číslo schválení typu;

6.2.2.3.

číslo části;

6.2.2.4.

údaj, který umožňuje sledovatelnost výrobního postupu (např. datum, číslo šarže, zdrojový kód);

6.2.2.5.

minimální tloušťku brzdového kotouče nebo maximální přípustný vnitřní průměr brzdového bubnu.

7.   ZMĚNY A ROZŠÍŘENÍ SCHVÁLENÍ NÁHRADNÍCH ČÁSTÍ

7.1.   Každá změna náhradní části se musí oznámit schvalovacímu orgánu, který udělil schválení typu. Tento orgán potom může buď:

7.1.1.

shledat, že provedené změny pravděpodobně nebudou mít významný negativní vliv a že náhradní část v každém případě stále splňuje požadavky, nebo

7.1.2.

požadovat další zkušební protokol od technické zkušebny odpovědné za provádění zkoušek.

7.2.   Potvrzení nebo odmítnutí schválení typu s uvedením změn se oznámí smluvním stranám dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, postupem podle bodu 4.4.

7.3.   Příslušný orgán, který vydává rozšíření schválení typu, přidělí každému rozšíření pořadové číslo a uvědomí o tom ostatní smluvní strany dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, a to prostřednictvím formuláře podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu.

8.   SHODNOST VÝROBY

8.1.   Náhradní části schválené podle tohoto předpisu musí být vyrobeny tak, aby se shodovaly se schváleným typem.

8.2.   Originální části, které jsou předmětem žádosti podle bodu 3.2, se pokládají za vyhovující požadavkům bodu 8.

8.3.   K ověření toho, že jsou splněny požadavky bodu 8.1, se provedou vhodné kontroly výroby. Tyto kontroly musí zahrnovat kontrolu užitých surovin a součástí.

8.4.   Držitel schválení typu musí zejména:

8.4.1.

zajistit, aby se pro každý typ náhradní části s brzdovým obložením nebo pro každý typ náhradního obložení bubnových brzd vykonaly obvyklou metodou řízení jakosti a na statisticky řízeném a nahodilém základě alespoň příslušné zkoušky předepsané v bodě 5.2.2 a příslušné zkoušky předepsané v příloze 9 tohoto předpisu. U částí s brzdovým obložením určených pro parkovací brzdy se provede pouze zkouška pevnosti ve smyku popsaná v bodě 5.2.2;

8.4.2.

zajistit, aby se pro každý náhradní kotouč a buben vykonaly obvyklou metodou řízení jakosti a na statisticky řízeném a nahodilém základě alespoň zkoušky předepsané v příloze 9 tohoto předpisu;

8.4.3.

zajistit postupy účinné kontroly jakosti výrobků;

8.4.4.

mít přístup ke kontrolnímu vybavení nezbytnému k ověřování shodnosti každého schváleného typu;

8.4.5.

analyzovat výsledky každého druhu zkoušky tak, aby se ověřila a zajistila shodnost vlastností výrobku, přičemž se vezmou v úvahu odchylky, ke kterým dochází ve výrobním procesu;

8.4.6.

zajistit, aby se zaznamenávaly výsledky zkoušek a po dobu dohodnutou s příslušným orgánem byly dostupné přiložené doklady;

8.4.7.

zajistit, aby v případě, kdy některý ze vzorků nebo zkoušených prvků prokáže při určité zkoušce neshodnost s typem, byly vybrány nové vzorky a provedena nová zkouška. Musí být podniknuty všechny nezbytné kroky k obnovení shodnosti dané výroby.

8.5.   Příslušný orgán, který udělil schválení typu, může kdykoliv ověřovat kontrolní postupy shodnosti, které jsou používány v každém výrobním provozu.

8.5.1.   Při každé inspekci se zkušebnímu inspektorovi předkládají záznamy o zkouškách a o kontrole výroby.

8.5.2.   Inspektor může nahodile odebírat vzorky, které se odzkouší v laboratoři výrobce. Nejmenší počet vzorků se může určit v závislosti na výsledcích vlastních kontrol výrobce.

8.5.3.   Pokud se úroveň kvality jeví jako neuspokojivá nebo pokud se zdá nutné ověřit platnost zkoušek provedených podle bodu 8.5.2, vybere inspektor vzorky, které se odešlou do technické zkušebny, jež zkoušky schválení typu provedla.

8.5.4.   Příslušný orgán může provést jakoukoli zkoušku předepsanou v tomto předpise.

8.5.5.   Obvyklá četnost inspekcí z pověření příslušného orgánu činí jednu inspekci za rok. V případě, že jsou v průběhu jedné z těchto inspekcí zjištěny nevyhovující výsledky, příslušný orgán zajistí, aby byly podniknuty veškeré nezbytné kroky k co nejrychlejšímu obnovení shodnosti výroby.

9.   POSTIHY ZA NESHODNOST VÝROBY

9.1.   Schválení udělené pro typ náhradní části s brzdovým obložením nebo náhradního obložení bubnových brzd podle tohoto předpisu může být odňato, pokud nejsou splněny požadavky uvedené v bodě 8.1.

Schválení udělené pro typ náhradního brzdového bubnu nebo náhradního brzdového kotouče podle tohoto předpisu může být odňato, pokud nejsou splněny požadavky uvedené v bodě 8.1.

9.2.   Jestliže některá strana dohody, která uplatňuje tento předpis, odejme schválení, které dříve udělila, musí o tom neprodleně uvědomit ostatní strany dohody, které uplatňují tento předpis, prostřednictvím formuláře sdělení podle vzoru v příloze 1 A nebo 1B tohoto předpisu.

10.   DEFINITIVNÍ UKONČENÍ VÝROBY

Pokud držitel schválení zcela přestane vyrábět náhradní část schválenou podle tohoto předpisu, oznámí tuto skutečnost orgánu, který schválení udělil. Po obdržení příslušného sdělení uvedený orgán informuje ostatní smluvní strany dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, prostřednictvím formuláře sdělení podle vzoru v příloze 1 A nebo 1B tohoto předpisu.

11.   NÁZVY A ADRESY TECHNICKÝCH ZKUŠEBEN ODPOVĚDNÝCH ZA PROVÁDĚNÍ SCHVALOVACÍCH ZKOUŠEK A NÁZVY A ADRESY SCHVALOVACÍCH ORGÁNŮ

Smluvní strany dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, sdělí sekretariátu Organizace spojených národů názvy a adresy technických zkušeben odpovědných za provádění zkoušek schválení typu a schvalovacích orgánů, které udělují schválení typu a kterým se mají zasílat formuláře o udělení, rozšíření, odmítnutí či odnětí schválení nebo o definitivním ukončení výroby vydané v jiných zemích.

12.   PŘECHODNÁ USTANOVENÍ

12.1.   Od oficiálního data vstupu série změn 02 v platnost nesmí žádná smluvní strana, která uplatňuje tento předpis, odmítnout udělit schválení typu podle tohoto předpisu ve znění série změn 02.

12.2.   I po vstupu série změn 02 v platnost zůstanou nadále v platnosti schválení částí s brzdovým obložením a obložení bubnových brzd udělená podle série změn 01 tohoto předpisu a smluvní strany, které uplatňují tento předpis, je musí i nadále uznávat a nesmí odmítnout udělení rozšíření schválení udělených podle série změn 01 tohoto předpisu.

12.3.   Smluvní strany, které uplatňují tento předpis, musí i nadále umožňovat u vozidel v provozu montáž nebo užívání náhradní části s brzdovým obložením schválené podle tohoto předpisu v jeho původní nezměněné formě.

(1)  V tomto předpise se odkazy na předpisy č. 13, 13-H nebo 78 považují též za odkazy na veškeré další mezinárodní předpisy, např. směrnici 71/320/EHS, které uplatňují tytéž technické požadavky jako předpisy č. 13, 13-H nebo 78. Odkazy na konkrétní oddíly předpisů se vykládají odpovídajícím způsobem.

(2)  Nevztahuje se na případné doplňkové funkce náhradních částí, jako je například snímání rychlosti v případě integrovaných zařízení na snímání rychlosti nebo vedení kol v případě integrovaných nábojů.

(3)  Není-li takové brzdové obložení na trhu k dispozici, lze použít brzdová obložení uvedená v bodě 8.2.

(4)  Rozlišovací čísla smluvních stran dohody z roku 1958 jsou uvedena v příloze 3 úplného usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3), dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev.2/Amend.1.

(5)  Na vyžádání žadatele (žadatelů) o schválení podle předpisu č. 90 poskytne schvalovací orgán informaci, jak je obsažena ve schválení podle předpisu č. 13 dodatku 1 k příloze 2 nebo ve schválení podle předpisu č. 13-H dodatku k příloze 1. Tyto informace však neposkytne pro jiné účely, než jsou schválení podle předpisu č. 90.

(6)  Analýza pro nejnepříznivější případ musí zahrnovat (alespoň) tyto technické charakteristiky každého typu vozidla z rozsahu použití:

a)

průměr rotoru;

b)

tloušťka rotoru;

c)

větraný nebo plný rotor;

d)

průměr pístu;

e)

dynamický poloměr pneumatiky;

f)

hmotnost vozidla;

g)

hmotnost nápravy a procento brzdné síly připadající na nápravu;

h)

maximální rychlost vozidla.

Podmínky zkoušení se specifikují v protokolu o zkoušce.

(7)  Viz poznámka pod čarou 6.

(8)  Viz poznámka pod čarou 6.

(9)  Tato zkouška je zahrnuta pro účely shodnosti výroby. Minimální hodnoty a odchylky je třeba dohodnout s technickou zkušebnou.

(10)  Neplatí pro plovoucí kotouče.

(11)  Hodnota Ra podle normy ISO 1302:2002.

(12)  Hodnota Ra podle normy ISO 1302:2002

PŘÍLOHA 1 A

Image 23
Text obrazu

PŘÍLOHA 1B

Image 24
Text obrazu

PŘÍLOHA 2

USPOŘÁDÁNÍ ZNAČKY SCHVÁLENÍ TYPU A ÚDAJŮ O SCHVÁLENÍ TYPU

(Viz bod 4.2 tohoto předpisu)

Image 25

Uvedená značka schválení typu udává, že příslušný výrobek byl schválen ve Francii (E2) podle předpisu č. 90 pod číslem schválení C0359/7248. První dvě číslice čísla schválení udávají, že schválení bylo uděleno v souladu s požadavky předpisu č. 90 ve znění série změn 02.

Příklad označení celku destičky s obložením

Image 26

Značka schválení

Datum výroby části a název výrobce nebo obchodní značka

Značka a typ brzdového obložení

Příklad označení celku čelisti s obložením

Image 27

Značka schválení

Datum výroby části a název výrobce nebo obchodní značka

Značka a typ brzdového obložení

Příklad označení obložení bubnových brzd

Image 28

Značka a typ brzdového obložení

Datum výroby

Značka schválení

Poznámka: Poloha a vzájemné umístění označení v uvedených příkladech nejsou závazné.

PŘÍLOHA 3

POŽADAVKY NA NÁHRADNÍ ČÁSTI S BRZDOVÝM OBLOŽENÍM PRO VOZIDLA KATEGORIÍ M1, M2 A N1

1.   SHODNOST S PŘEDPISEM č. 13 NEBO 13-H

Splnění požadavků předpisu č. 13 nebo 13-H se musí prokázat zkouškou na vozidle.

1.1.   Příprava vozidla

1.1.1.   Zkušební vozidlo

Vozidlo reprezentující typ (typy), pro který (které) se požaduje schválení náhradních částí s brzdovým obložením, musí být vybaveno náhradními částmi s brzdovým obložením typu, pro nějž se požaduje schválení, a přístroji pro zkoušky brzd podle požadavků předpisů č. 13 a 13-H.

Brzdová obložení dodaná ke zkoušce se namontují do příslušných brzd, a dokud nebude stanoven závazný postup záběhu, musí být zaběhnuta podle instrukcí výrobce po dohodě s technickou zkušebnou.

1.1.2.   Postup záběhu

1.1.2.1.   Všeobecné podmínky

Části s brzdovým obložením dodané ke zkouškám se namontují do příslušných brzd. V případě náhradních částí s brzdovým obložením se musí použít nová brzdová obložení. Obložení bubnových brzd mohou být opracována, aby se dosáhlo co nejlepšího počátečního styku mezi obloženími a bubnem (bubny). Zkušební vozidlo musí být plně naloženo.

Originální části s brzdovým obložením použité ke srovnávací zkoušce a již namontované na zkušební vozidlo se mohou použít za podmínky, že jsou v dobrém stavu a nejsou opotřebeny o více než 20 % původní tloušťky. Nesmí vykazovat žádná poškození, trhliny, nadměrnou korozi nebo známky přehřátí. Musí být zaběhnuty podle níže popsaného postupu.

1.1.2.2.   Postup

Ujede se vzdálenost nejméně 50 km a provede se nejméně 100 zabrzdění s různými zpomaleními (nejméně mezi 1 m/s2 a 5 m/s2) z počátečních rychlostí mezi 50 km/h a 120 km/h. Během postupu záběhu musí být nejméně třikrát dosaženo teploty v rozmezí 250 až 500 °C u celků destiček s obložením nebo 150 až 250 °C u částí s brzdovým obložením pro bubnové brzdy (měřeno na třecí ploše kotouče nebo bubnu). Teploty nesmí překročit 500 °C u celků destiček s obložením a 250 °C u částí s brzdovým obložením pro bubnové brzdy.

1.1.2.3.   Ověření brzdných účinků

Pětkrát se zabrzdí s brzděním jen jednou nápravou, a to ze 70 km/h na 0 km/h (brzdění přední nápravou) a ze 45 km/h na 0 km/h (brzdění zadní nápravou) při tlaku v brzdovém potrubí 4 MPa (1) a s počáteční teplotou 100 °C u každého zabrzdění. Pět po sobě následujících ne monotónních výsledků se nesmí lišit od hodnoty plného středního zpomalení o více než 0,6 m/s2 (u přední nápravy) nebo 0,4 m/s2 (u zadní nápravy).

Není-li tento požadavek splněn, musí být postup záběhu podle bodu 1.1.2.2 rozšířen a ověření brzdných účinků podle bodu 1.1.2.3 se musí opakovat.

1.2.   Brzdový systém vozidla se zkouší podle požadavků pro vozidla příslušné kategorie (M1, M2 nebo N1) přílohy 4 bodů 1 a 2 předpisu č. 13 nebo přílohy 3 bodů 1 a 2 předpisu 13-H, podle toho, který je vhodný s ohledem na původní schválení systému. Použijí se tyto požadavky nebo zkoušky:

1.2.1.   Systém provozní brzdy

1.2.1.1.   Zkouška typu 0 s odpojeným motorem, vozidlo naloženo, podle přílohy 4 bodu 1.4.2 předpisu č. 13 nebo přílohy 3 bodu 1.4.2 předpisu č. 13-H.

1.2.1.2.   Zkouška typu 0 se zapojeným motorem, vozidlo nenaloženo a naloženo, podle přílohy 4 bodu 1.4.3.1 (zkouška směrové stability) a 1.4.3.2 (pouze zkouška z počáteční rychlosti v = 0,8 vmax) předpisu č. 13 nebo přílohy 3 bodů 1.4.3.1 a 1.4.3.2 předpisu č. 13-H.

1.2.1.3.   Zkouška typu I podle přílohy 4 bodu 1.5 předpisu č. 13 nebo přílohy 3 bodu 1.5 předpisu č. 13-H.

1.2.2.   Systém nouzového brzdění

1.2.2.1.   Zkouška typu 0 s odpojeným motorem, vozidlo naloženo, podle přílohy 4 bodu 2.2 předpisu č. 13 nebo přílohy 3 bodu 2.2 předpisu č. 13-H. (tuto zkoušku lze vynechat v případech, kdy je zřejmé, že požadavky jsou splněny, např. u diagonálního rozdělení brzdového systému na okruhy).

1.2.3.   Systém parkovací brzdy

(Pouze v případě, kdy se brzdy, pro něž se žádá o schválení obložení, používají k parkování).

1.2.3.1.   Zkouška parkovací brzdy při sklonu 18 %, vozidlo naloženo, podle přílohy 4 bodu 2.3.1 předpisu č. 13 nebo zkouška parkovací brzdy při sklonu 20 %, vozidlo naloženo, podle přílohy 3 bodu 2.3.1 předpisu č. 13-H.

1.3.   Vozidlo musí vyhovět všem příslušným požadavkům uvedeným v příloze 4 bodě 2 předpisu č. 13 nebo příloze 3 bodě 2 předpisu č. 13-H pro uvedenou kategorii vozidel.

2.   DOPLŇKOVÉ POŽADAVKY

Splnění doplňkových požadavků se prokazuje jednou z těchto dvou metod:

2.1.   Zkouška na vozidle (zkouška s jednou nápravou po druhé)

Pro tuto zkoušku musí být vozidlo plně naloženo a všechna zabrzdění se vykonají s odpojeným motorem a na vodorovné vozovce.

Ovládací systém provozních brzd vozidla musí být vybaven zařízením k oddělení brzd na přední a zadní nápravě tak, aby se každá z nich dala používat nezávisle na druhé.

Pokud se žádá o schválení části s brzdovým obložením pro brzdy přední nápravy, musí zůstat brzdy zadní nápravy během zkoušky mimo činnost.

Pokud se žádá o schválení části s brzdovým obložením pro brzdy zadní nápravy, musí zůstat brzdy přední nápravy během zkoušky mimo činnost.

2.1.1.   Zkouška rovnocennosti brzdných účinků za studena

Brzdné účinky náhradní a originální části s brzdovým obložením za studena se porovnají na základě výsledků zkoušky následujícím způsobem:

2.1.1.1.

Zabrzdí se nejméně šestkrát, přičemž se pokaždé zvýší ovládací síla nebo tlak v potrubí, a to až do blokování kol nebo do dosažení středního plného zpomalení 6 m/s2 nebo až do dosažení maximální přípustné ovládací síly pro danou kategorii vozidel, a to z počáteční rychlosti dané touto tabulkou:

Kategorie vozidla

Zkušební rychlost v km/h

Přední náprava

Zadní náprava

M1

70

45

M2

50

40

N1

65

50

Počáteční teplota brzdy na počátku každého zabrzdění musí být ≤ 100 °C.

2.1.1.2.

Zaznamená se a vynese se ovládací síla nebo tlak v potrubí a střední plné zpomalení pro každé zabrzdění a určí se ovládací síla nebo tlak v potrubí potřebný k dosažení (pokud je to možné) středního plného zpomalení 5 m/s2 pro brzdy přední nápravy a 3 m/s2 pro brzdy zadní nápravy. Nelze-li těchto hodnot dosáhnout s maximální přípustnou ovládací silou, určí se alternativně ovládací síla nebo tlak v potrubí potřebný k dosažení maximálního zpomalení.

2.1.1.3.

Hodnoty brzdného účinku náhradní části s brzdovým obložením se pokládají za srovnatelné s hodnotami originální části s brzdovým obložením, jestliže se dosažená střední plná zpomalení při téže ovládací síle nebo tomtéž tlaku v ovládacím potrubí v horních dvou třetinách sestrojené křivky liší o méně než 15 % od hodnot získaných s originální částí s brzdovým obložením.

2.1.2.   Zkouška citlivosti na rychlost

2.1.2.1.   Při použití ovládací síly zjištěné podle bodu 2.1.1.2 této přílohy a počáteční teplotě brzdy ≤ 100 °C se vykonají tři zabrzdění z každé z těchto rychlostí:

a)

přední náprava 65 km/h, 100 km/h a dále 135 km/h, pokud vmax převyšuje 150 km/h;

b)

zadní náprava 45 km/h, 65 km/h, a dále 90 km/h, pokud vmax převyšuje 150 km/h.

2.1.2.2.   Zprůměrují se výsledky pro každou skupinu tří zabrzdění a vynese se rychlost v závislosti na odpovídajícím středním plném zpomalení.

2.1.2.3.   Střední plná zpomalení zaznamenaná pro vyšší rychlosti se nesmí lišit o více než 15 % od hodnoty zaznamenané pro nejnižší rychlost.

2.2.   Zkouška na setrvačníkovém dynamometru

2.2.1.   Zkušební zařízení

Pro tyto zkoušky se na setrvačníkový dynamometr namontuje příslušná brzda. Dynamometr musí být vybaven měřicí technikou pro průběžný záznam otáček, brzdného momentu, tlaku v brzdovém potrubí, měřidlem počtu otáček od počátku brzdění, doby brzdění a teploty rotoru brzdy.

2.2.2.   Zkušební podmínky

2.2.2.1.   Rotující hmotnost dynamometru musí odpovídat polovině hmotnosti připadající na nápravu z maximální přípustné hmotnosti vozidla podle následující tabulky a poloměru valení největší pneumatiky schválené pro daný typ (typy) vozidla.

Kategorie vozidla

Hmotnost připadající na nápravu z maximální přípustné hmotnosti vozidla

Vpředu

Vzadu

M1

0,77

0,32

M2

0,69

0,44

N1

0,66

0,39

2.2.2.2.   Počáteční otáčky dynamometru musí odpovídat lineární rychlosti vozidla, jak je uvedeno v bodech 2.2.3 a 2.2.4 této přílohy, a musí vycházet z dynamického poloměru valení pneumatiky.

2.2.2.3.   Brzdová obložení předaná ke zkouškám se namontují do příslušných brzd a zaběhnou se podle tohoto postupu:

 

Fáze 1 záběhu, 64 brzdění z 80 km/h na 30 km/h se změnami tlaku v brzdovém potrubí:

 

Zadní náprava

Zadní náprava

Parametr

Přední náprava

Kotoučová brzda

Bubnová brzda

Počet brzdění na cyklus

32

32

32

Rychlost na začátku brzdění (km/h)

80

80

80

Rychlost na konci brzdění (km/h)

30

30

30

Počáteční teplota brzd (°C)

< 100

< 100

< 80

Konečná teplota brzd (°C)

Nestanovena

Nestanovena

Nestanovena

Tlak při brzdění 1 (kPa)

1 500

1 500

1 500

Tlak při brzdění 2 (kPa)

3 000

3 000

3 000

Tlak při brzdění 3 (kPa)

1 500

1 500

1 500

Tlak při brzdění 4 (kPa)

1 800

1 800

1 800

Tlak při brzdění 5 (kPa)

2 200

2 200

2 200

Tlak při brzdění 6 (kPa)

3 800

3 800

3 800

Tlak při brzdění 7 (kPa)

1 500

1 500

1 500

Tlak při brzdění 8 (kPa)

2 600

2 600

2 600

Tlak při brzdění 9 (kPa)

1 800

1 800

1 800

Tlak při brzdění 10 (kPa)

3 400

3 400

3 400

Tlak při brzdění 11 (kPa)

1 500

1 500

1 500

Tlak při brzdění 12 (kPa)

2 600

2 600

2 600

Tlak při brzdění 13 (kPa)

1 500

1 500

1 500

Tlak při brzdění 14 (kPa)

2 200

2 200

2 200

Tlak při brzdění 15 (kPa)

3 000

3 000

3 000

Tlak při brzdění 16 (kPa)

4 600

4 600

4 600

Tlak při brzdění 17 (kPa)

2 600

2 600

2 600

Tlak při brzdění 18 (kPa)

5 100

5 100

5 100

Tlak při brzdění 19 (kPa)

2 200

2 200

2 200

Tlak při brzdění 20 (kPa)

1 800

1 800

1 800

Tlak při brzdění 21 (kPa)

4 200

4 200

4 200

Tlak při brzdění 22 (kPa)

1 500

1 500

1 500

Tlak při brzdění 23 (kPa)

1 800

1 800

1 800

Tlak při brzdění 24 (kPa)

4 600

4 600

4 600

Tlak při brzdění 25 (kPa)

2 600

2 600

2 600

Tlak při brzdění 26 (kPa)

1 500

1 500

1 500

Tlak při brzdění 27 (kPa)

3 400

3 400

3 400

Tlak při brzdění 28 (kPa)

2 200

2 200

2 200

Tlak při brzdění 29 (kPa)

1 800

1 800

1 800

Tlak při brzdění 30 (kPa)

3 000

3 000

3 000

Tlak při brzdění 31 (kPa)

1 800

1 800

1 800

Tlak při brzdění 32 (kPa)

3 800

3 800

3 800

Počet cyklů

2

2

2

 

Fáze 2 záběhu, 10 brzdění ze 100 km/h na 5 km/h se zpomalením 0,4 g a se vzrůstajícími počátečními teplotami:

 

Zadní náprava

Zadní náprava

Parametr

Přední náprava

Kotoučová brzda

Bubnová brzda

Počet brzdění za cyklus

10

10

10

Rychlost na začátku brzdění (km/h)

100

100

100

Rychlost na konci brzdění (km/h)

< 5

< 5

< 5

Zpomalení (g)

0,4

0,4

0,4

Maximální tlak (kPa)

16 000

16 000

10 000

Počáteční teplota 1 (°C)

< 100

< 100

< 100

Počáteční teplota 2 (°C)

< 215

< 215

< 151

Počáteční teplota 3 (°C)

< 283

< 283

< 181

Počáteční teplota 4 (°C)

< 330

< 330

< 202

Počáteční teplota 5 (°C)

< 367

< 367

< 219

Počáteční teplota 6 (°C)

< 398

< 398

< 232

Počáteční teplota 7 (°C)

< 423

< 423

< 244

Počáteční teplota 8 (°C)

< 446

< 446

< 254

Počáteční teplota 9 (°C)

< 465

< 465

< 262

Počáteční teplota 10 (°C)

< 483

< 483

< 270

Počet cyklů

1

1

1

 

Znovuobnovení brzdného účinku, 18 brzdění z 80 km/h na 30 km/h při tlaku v brzdovém potrubí 3 000 kPa:

 

Zadní náprava

Zadní náprava

Parametr

Přední náprava

Kotoučová brzda

Bubnová brzda

Počet brzdění za cyklus

18

18

18

Rychlost na začátku brzdění (km/h)

80

80

80

Rychlost na konci brzdění (km/h)

30

30

30

Tlak (kPa)

3 000

3 000

3 000

Počáteční teplota brzd (°C)

< 100

< 100

< 80

Konečná teplota brzd (°C)

Nestanovena

Nestanovena

Nestanovena

Počet cyklů

1

1

1

2.2.2.4.   Zabrzdí se pětkrát z 80 km/h na 0 km/h při tlaku v brzdovém potrubí 4 MPa a počáteční teplotě 100 °C u každého zabrzdění. Pět po sobě jdoucích ne monotónních výsledků se nesmí lišit od hodnoty plného středního zpomalení o více než 0,6 m/s2.

Není-li tento požadavek splněn, musí se opakovat první část postupu záběhu „Fáze 1 záběhu“, dokud se nedosáhne požadované stability brzdných účinků.

2.2.2.5.   Chlazení vzduchem je přípustné. Rychlost proudění vzduchu na brzdě v průběhu brzdění musí být:

vvzduch = 0,33 v,

kde:

v

=

zkušební rychlost vozidla na začátku brzdění.

2.2.3.   Zkouška rovnocennosti brzdných účinků za studena

Brzdné účinky náhradní a originální části s brzdovým obložením za studena se porovnají na základě výsledků zkoušky provedené následujícím způsobem.

2.2.3.1.   Z počáteční rychlosti 80 km/h u vozidel kategorií M1 a N1 a 60 km/h u vozidel kategorie M2 a s počáteční teplotou brzdy ≤ 100 °C na začátku každého zabrzdění se zabrzdí nejméně šestkrát po sobě, přičemž pokaždé se zvýší tlak v potrubí až do hodnoty středního plného zpomalení 6 m/s2.

2.2.3.2.   Pro každé zabrzdění se zapíše a vynese do grafu tlak v potrubí a střední plné zpomalení a určí se tlak v potrubí potřebný k dosažení zpomalení 5 m/s2.

2.2.3.3.   Hodnoty brzdného účinku náhradní části s brzdovým obložením se pokládají za srovnatelné s hodnotami originální části s brzdovým obložením, jestliže se dosažená střední plná zpomalení při téže ovládací síle nebo tomtéž tlaku v potrubí v horních dvou třetinách sestrojené křivky liší o méně než 15 % od hodnot získaných s originální částí s brzdovým obložením.

2.2.4.   Zkouška citlivosti na rychlost

2.2.4.1.   Při tlaku v potrubí určeném podle bodu 2.2.3.2 a počáteční teplotě brzdy ≤ 100 °C se vykonají tři zabrzdění z otáček odpovídajících těmto lineárním rychlostem vozidla:

75 km/h, 120 km/h a dále 160 km/h, pokud vmax převyšuje 150 km/h.

2.2.4.2.   Zprůměrují se výsledky pro každou skupinu tří zabrzdění a vynese se rychlost v závislosti na odpovídajícím středním plném zpomalení.

2.2.4.3.   Střední plná zpomalení zaznamenaná pro vyšší rychlosti se nesmí lišit o více než 15 % od hodnoty zaznamenané pro nejnižší rychlost.

(1)  Pro jiné než hydraulické brzdové systémy se použije rovnocenná vstupní hodnota.

PŘÍLOHA 4

POŽADAVKY NA NÁHRADNÍ ČÁSTI S BRZDOVÝM OBLOŽENÍM A NÁHRADNÍ OBLOŽENÍ BUBNOVÝCH BRZD PRO VOZIDLA KATEGORIÍ M3, N2 A N3

1.   ZKOUŠKA NA VOZIDLE

1.1.   Zkušební vozidlo

Vozidlo reprezentující (typy), pro který (které) se požaduje schválení náhradní části s brzdovým obložením nebo náhradního obložení bubnových brzd, musí mít části s brzdovým obložením nebo obložení bubnových brzd typu, pro nějž se požaduje schválení, a musí být vybaveno pro zkoušky brzdění v souladu s předpisem č. 13.

Brzdová obložení dodaná ke zkoušce se namontují do příslušných brzd, a dokud nebude stanoven závazný postup záběhu, musí být zaběhnuta podle instrukcí výrobce po dohodě s technickou zkušebnou.

1.2.   Zkoušky a požadavky

1.2.1.   Shodnost s předpisem č. 13

1.2.1.1.   Brzdový systém vozidla se zkouší podle požadavků pro vozidla příslušné kategorie (M3, N2 nebo N3) v příloze 4 bodech 1 a 2 předpisu č. 13. Použijí se tyto požadavky nebo zkoušky:

1.2.1.1.1.   Systém provozní brzdy

1.2.1.1.1.1.   Zkouška typu 0 s odpojeným motorem, vozidlo naloženo

1.2.1.1.1.2.   Zkouška typu 0 se zapojeným motorem, vozidlo nenaloženo a naloženo, podle přílohy 4 bodu 1.4.3.1 (zkouška směrové stability) a 1.4.3.2 (pouze zkouška z počáteční rychlosti v = 0,8 vmax) předpisu č. 13.

1.2.1.1.1.3.   Zkouška typu I podle přílohy 4 bodů 1.5.1 a 1.5.3 předpisu č. 13.

1.2.1.1.1.4.   Zkouška typu II

Naložené vozidlo se musí zkoušet takovým způsobem, aby byla pohlcována tatáž energie, jaká vzniká za stejnou dobu u naloženého vozidla jedoucího průměrnou rychlostí 30 km/h při klesání 2,5 % po dráze dlouhé 6 km s odpojeným motorem, přičemž brzdnou energii pohlcují pouze provozní brzdy.

1.2.1.1.2.   Systém nouzového brzdění

1.2.1.1.2.1.   Zkouška typu 0 s odpojeným motorem, vozidlo naloženo (tuto zkoušku lez vynechat, pokud je součástí zkoušek podle bodu 1.2.2 této přílohy).

1.2.1.1.3.   Systém parkovací brzdy

(Pouze v případě, kdy se brzdy, pro něž se žádá o schválení obložení, používají k parkování.)

1.2.1.1.3.1.   Zkouška při klesání o sklonu 18 %, vozidlo naloženo

1.2.1.2.   Vozidlo musí vyhovět všem příslušným požadavkům uvedeným v příloze 4 bodě 2 předpisu č. 13 pro danou kategorii vozidla.

1.2.2.   Doplňkové požadavky (zkouška s jednou nápravou po druhé)

Pro níže uvedené zkoušky musí být vozidlo plně naloženo a všechna zabrzdění se provedou s odpojeným motorem na vodorovné dráze.

Ovládací systém provozních brzd vozidla musí být vybaven zařízením k oddělení brzd na přední a zadní nápravě tak, aby se každá z nich dala používat nezávisle na druhé.

Pokud se žádá o schválení části s brzdovým obložením nebo obložení bubnových brzd pro brzdy přední nápravy, musí zůstat brzdy zadní nápravy během zkoušky mimo činnost.

Pokud se žádá o schválení části s brzdovým obložením nebo obložení bubnových brzd pro brzdy zadní nápravy, musí zůstat brzdy přední nápravy během zkoušky mimo činnost.

1.2.2.1.   Zkouška rovnocennosti brzdných účinků za studena

Brzdné účinky náhradní a originální části s brzdovým obložením nebo náhradního a originálního obložení bubnových brzd za studena se porovnají na základě výsledků zkoušky následujícím způsobem.

1.2.2.1.1.   Postupně se nejméně šestkrát zabrzdí, přičemž se pokaždé zvýší ovládací síla nebo tlak v potrubí, a to až do blokování kol nebo do dosažení hodnoty středního plného zpomalení 3,5 m/s2, nebo až do dosažení maximální přípustné ovládací síly nebo maximálního tlaku v ovládacím potrubí, a to z počáteční rychlosti 45 km/h a při teplotě brzdy ≤ 100 °C před začátkem každého brzdění.

1.2.2.1.2.   Zaznamená a vynese se ovládací síla nebo tlak v potrubí a střední plné zpomalení pro každé zabrzdění a určí se ovládací síla nebo tlak v potrubí potřebný k dosažení (pokud je to možné) středního plného zpomalení 3 m/s2. Pokud této hodnoty nelze dosáhnout, určí se ovládací síla nebo tlak v potrubí potřebné k dosažení maximálního zpomalení.

1.2.2.1.3.   Hodnoty brzdného účinku náhradní části s brzdovým obložením nebo náhradního obložení bubnových brzd se pokládají za srovnatelné s hodnotami originální části s brzdovým obložením nebo originálního obložení bubnových brzd, jestliže se dosažená střední plná zpomalení při téže ovládací síle nebo tomtéž tlaku v potrubí v horních dvou třetinách sestrojené křivky liší o méně než 15 % od hodnot získaných s originální částí s brzdovým obložením nebo s originálním obložením bubnových brzd.

1.2.2.2.   Zkouška citlivosti na rychlost

1.2.2.2.1.   S použitím ovládací síly určené podle bodu 1.2.2.1.2 této přílohy a při počáteční teplotě brzdy ≤ 100 °C se provedou tři brzdění z každé z těchto rychlostí:

 

ze 40 km/h na 20 km/h,

 

z 60 km/h na 40 km/h a

 

z 80 km/h na 60 km/h (je-li vmax ≥ 90 km/h).

1.2.2.2.2.   Zprůměrují se výsledky pro každou skupinu tří brzdění a vynese se rychlost v závislosti na odpovídajícím středním plném zpomalení.

1.2.2.2.3.   Střední plná zpomalení při vyšších rychlostech se nesmí lišit o více než 25 % od hodnot při nejnižší rychlosti.

2.   ZKOUŠKA NA SETRVAČNÍKOVÉM DYNAMOMETRU

2.1.   Zkušební zařízení

Pro tyto zkoušky se na setrvačníkový dynamometr namontuje příslušná brzda. Dynamometr musí být vybaven měřicí technikou pro průběžný záznam otáček, brzdného momentu, tlaku v brzdovém potrubí, měřidlem počtu otáček od počátku brzdění, doby brzdění a teploty rotoru brzdy.

2.1.1.   Zkušební podmínky

2.1.1.1.   Rotující hmotnost dynamometru musí odpovídat polovině hmotnosti připadající na nápravu z 0,55 maximální přípustné hmotnosti vozidla a poloměru valení největší pneumatiky schválené pro daný typ (typy) vozidla.

2.1.1.2.   Počáteční otáčky dynamometru musí odpovídat lineární rychlosti vozidla, jak je uvedeno v následujících bodech, a musí vycházet ze střední hodnoty dynamického poloměru valení největšího a nejmenšího rozměru pneumatiky přípustného pro daný typ (typy) vozidla.

2.1.1.3.   Části s brzdovým obložením nebo obložení bubnových brzd dodané ke zkoušce se namontují do příslušné brzdy, a dokud nebude stanoven závazný postup záběhu, musí být zaběhnuty podle instrukcí výrobce po dohodě s technickou zkušebnou.

2.1.1.4.   Pokud se brzda chladí vzduchem, musí být rychlost proudění vzduchu na brzdě:

vvzduch = 0,33v,

kde:

v

=

zkušební rychlost vozidla na začátku brzdění.

2.1.1.5.   Brzdový válec namontovaný v brzdě musí být nejmenšího přípustného rozměru pro daný typ (typy) vozidla.

2.2.   Zkoušky a požadavky

2.2.1.   Zkoušky požadované předpisem č. 13

2.2.1.1.   Zkouška typu 0

Z počáteční rychlosti 60 km/h při teplotě brzdy na počátku každého zabrzdění ≤ 100 °C se postupně nejméně šestkrát zabrzdí, přičemž se pokaždé zvýší tlak v potrubí, a to až do hodnoty, která je trvale zaručena brzdovým systémem typu (typů) vozidla (např. tlak, při kterém zapíná kompresor). Musí být dosaženo středního plného zpomalení nejméně 5 m/s2.

2.2.1.2.   Zkouška typu 0, brzdné účinky při vysoké rychlosti

Provedou se tři zabrzdění při teplotě brzdy na počátku každého zabrzdění ≤ 100 °C z počáteční rychlosti 100 km/h u schválení vozidel kategorie N2 a z 90 km/h u schválení vozidel kategorií M3 a N3, a to vždy při zaručeném tlaku v potrubí podle definice v bodě 2.2.1.1. Průměrná hodnota dosaženého středního plného zpomalení těchto tří zabrzdění musí být nejméně 4 m/s2.

2.2.1.3.   Zkouška typu I

2.2.1.3.1.   Postup zahřívání

Postupně se provede 20 po sobě jdoucích brzdění s rychlostmi v1 = 60 km/h a v2 = 30 km/h, délkou cyklu 60 s a teplotou brzd při prvním brzdění ≤ 100 °C. Tlak v potrubí musí odpovídat zpomalení 3 m/s2 při prvním brzdění a musí zůstat konstantní během všech následujících brzdění.

2.2.1.3.2.   Brzdný účinek se zahřátou brzdou

Po ukončení postupu zahřívání se změří brzdný účinek se zahřátou brzdou za podmínek podle bodu 2.2.1.1 při zaručeném tlaku v potrubí podle definice v bodě 2.2.1.1 (teplotní podmínky se však smí lišit). Střední plné zpomalení se zahřátou brzdou nesmí být menší než 60 % hodnoty dosažené se studenou brzdou nebo než 4 m/s2.

2.2.1.3.3.   Zkouška obnovení brzdného účinku

Po uplynutí 120 s od zkoušky brzdného účinku zahřáté brzdy se pětkrát úplně zabrzdí z počáteční rychlosti 60 km/h při tlaku v potrubí podle bodu 2.2.1.3.1 a nejméně v dvouminutových intervalech. Na začátku pátého brzdění musí být teplota brzdy ≤ 100 °C a dosažené střední plné zpomalení se nesmí lišit o více než 10 % od hodnoty vypočítané ze vztahu tlak v potrubí/zpomalení při zkoušce typu 0 při rychlosti 60 km/h.

2.2.1.4.   Zkouška typu II

2.2.1.4.1.   Postup zahřívání

Brzdy se zahřívají stálým brzdným momentem odpovídajícím zpomalení 0,15 m/s2 při stálé rychlosti 30 km/h po dobu 12 minut.

2.2.1.4.2.   Brzdný účinek se zahřátou brzdou

Po ukončení postupu zahřívání se změří brzdný účinek se zahřátou brzdou za podmínek podle bodu 2.2.1.1 při zaručeném tlaku v potrubí podle definice v bodě 2.2.1.1 (teplotní podmínky se však mohou lišit). Střední plné zpomalení se zahřátou brzdou nesmí být menší než 3,75 m/s2.

2.2.1.5.   Statická zkouška účinku parkovací brzdy

2.2.1.5.1.   Pro celý rozsah aplikací se určí nejnepříznivější případ s ohledem na ovládací sílu brzdy, na největší hmotnost vozidla, kterou je třeba zabrzdit jednou nápravou, a na poloměr pneumatiky.

2.2.1.5.2.   Brzda se uvede do činnosti ovládací silou stanovenou v bodě 2.2.1.5.1.

2.2.1.5.3.   Působí se pomalu se vzrůstajícím momentem na hřídel dynamometru za účelem roztočení bubnu nebo kotouče. Měří se brzdný moment v okamžiku, kdy se hřídel dynamometru začne pohybovat, a vypočte se odpovídající brzdná síla nápravy při poloměru pneumatiky podle bodu 2.2.1.5.1.

2.2.1.5.4.   Brzdná síla změřená podle bodu 2.2.1.5.3 vydělená polovinou hmotnosti vozidla určenou podle bodu 2.2.1.5.1 musí činit podíl nejméně 0,18.

2.2.2.   Zkouška rovnocennosti brzdných účinků za studena

Brzdné účinky náhradní a originální části s brzdovým obložením nebo náhradního a originálního obložení bubnových brzd za studena se porovnají na základě výsledků zkoušky typu 0, jak je popsáno v bodě 2.2.1.1.

2.2.2.1.   Zkouška typu 0, jak je stanoveno v bodě 2.2.1.1, se provede s jednou sadou originálních částí s brzdovým obložením nebo originálního obložení bubnových brzd.

2.2.2.2.   Hodnoty brzdného účinku náhradní části s brzdovým obložením nebo náhradního obložení bubnových brzd se pokládají za srovnatelné s hodnotami originální části s brzdovým obložením nebo originálního obložení bubnových brzd, jestliže se dosažená střední plná zpomalení při stejném tlaku v potrubí v horních dvou třetinách sestrojené křivky liší o méně než 15 % od hodnot získaných s originální částí s brzdovým obložením nebo s originálním obložením bubnových brzd.

2.2.3.   Zkouška citlivosti na rychlost

2.2.3.1.   Při zaručeném tlaku v potrubí podle bodu 2.2.1.1 a počáteční teplotě brzdy ≤ 100 °C se provedou tři brzdění z každé z těchto rychlostí:

 

z 60 km/h na 30 km/h,

 

z 80 km/h na 60 km/h a

 

ze 110 km/h na 80 km/h (je-li vmax ≥ 90 km/h).

2.2.3.2.   Zprůměrují se výsledky pro každou skupinu tří brzdění a vynese se rychlost v závislosti na odpovídajícím středním plném zpomalení.

2.2.3.3.   Střední plná zpomalení při vyšších rychlostech se nesmí lišit o více než 25 % od hodnot při nejnižší rychlosti.

PŘÍLOHA 5

POŽADAVKY NA NÁHRADNÍ ČÁSTI S BRZDOVÝM OBLOŽENÍM PRO VOZIDLA KATEGORIÍ O1 A O2

1.   OBECNĚ

Zkušební postup popsaný v této příloze je založen na zkoušce na setrvačníkovém dynamometru. Zkoušky se mohou provést případně i na zkušebním vozidle nebo na zkušebním stavu s válci za předpokladu, že lze dosáhnout stejných zkušebních podmínek a měřit stejné parametry jako při zkoušce na setrvačníkovém dynamometru.

2.   ZKUŠEBNÍ ZAŘÍZENÍ

Pro tyto zkoušky se na setrvačníkový dynamometr namontuje příslušná brzda. Dynamometr musí být vybaven měřicí technikou pro průběžný záznam otáček, brzdného momentu, tlaku v brzdovém potrubí nebo ovládací síly, měřidlem počtu otáček od počátku brzdění, doby brzdění a teploty rotoru brzdy.

2.1.   Podmínky zkoušky

2.1.1.   Rotující hmotnost dynamometru musí odpovídat polovině hmotnosti připadající na nápravu z maximální přípustné hmotnosti vozidla a poloměru valení největšího rozměru pneumatiky přípustného pro daný typ (typy) vozidla.

2.1.2.   Počáteční otáčky dynamometru musí odpovídat lineární rychlosti vozidla, jak je uvedeno v bodě 3.1 této přílohy, a musí vycházet z dynamického poloměru valení nejmenšího rozměru pneumatiky přípustného pro daný typ (typy) vozidla.

2.1.3.   Brzdová obložení dodaná ke zkoušce se namontují do příslušné brzdy, a dokud nebude stanoven závazný postup záběhu, musí být zaběhnuta podle instrukcí výrobce po dohodě s technickou zkušebnou.

2.1.4.   Pokud se brzda chladí vzduchem, musí být rychlost proudění vzduchu na brzdě:

vvzduch = 0,33v,

kde:

v

=

zkušební rychlost vozidla na začátku brzdění.

2.1.5.   Ovládací zařízení brzdy musí odpovídat instalaci na vozidle.

3.   ZKOUŠKY A POŽADAVKY

3.1.   Zkouška typu 0

Z počáteční rychlosti 60 km/h a při teplotě brzdy na počátku každého zabrzdění ≤ 100 °C se postupně nejméně šestkrát zabrzdí, přičemž se pokaždé zvýší tlak v potrubí nebo ovládací síla, a to až do maximálního tlaku v potrubí nebo do zpomalení 6 m/s2. Poslední brzdění se opakuje z počáteční rychlosti 40 km/h.

3.2.   Zkouška typu I

3.2.1.   Postup zahřívání

Brzda se zahřívá trvalým brzděním podle požadavků přílohy 4 bodu 1.5.2 předpisu č. 13 při počáteční teplotě rotoru brzdy ≤ 100 °C.

3.2.2.   Brzdný účinek se zahřátou brzdou

Po ukončení postupu zahřívání se změří brzdný účinek se zahřátou brzdou z počáteční rychlosti 40 km/h za podmínek podle bodu 3.2.1 při tomtéž tlaku v potrubí nebo téže ovládací síle (teplotní podmínky se však mohou lišit). Střední plné zpomalení se zahřátou brzdou nesmí být menší než 60 % hodnoty dosažené se studenou brzdou nebo než 3,5 m/s2.

3.3.   Zkouška rovnocennosti brzdných účinků za studena

Brzdné účinky náhradní a originální části s brzdovým obložením za studena se porovnají na základě výsledků zkoušky typu 0, popsané v bodě 3.1.

3.3.1.   Zkouška typu 0, popsaná v bodě 3.1, se provede s jednou sadou originálních částí s brzdovým obložením.

3.3.2.   Hodnoty brzdného účinku náhradní části s brzdovým obložením se pokládají za srovnatelné s hodnotami originální části s brzdovým obložením, jestliže se dosažená střední plná zpomalení při tomtéž tlaku v potrubí nebo téže ovládací síle v horních dvou třetinách sestrojené křivky liší o méně než 15 % od hodnot získaných s originální částí s brzdovým obložením.

PŘÍLOHA 6

POŽADAVKY NA NÁHRADNÍ ČÁSTI S BRZDOVÝM OBLOŽENÍM A NÁHRADNÍ OBLOŽENÍ BUBNOVÝCH BRZD PRO VOZIDLA KATEGORIÍ O3 A O4

1.   ZKUŠEBNÍ PODMÍNKY

Zkoušky předepsané v této příloze lze vykonat na zkušebním vozidle, na setrvačníkovém dynamometru nebo na zkušebním stavu s válci za stejných podmínek podle přílohy 11 dodatku 2 bodů 3.1 až 3.4 předpisu č. 13.

Brzdová obložení dodaná ke zkoušce musí být namontována do příslušných brzd, a dokud nebude stanoven závazný postup záběhu, musí být zaběhnuta podle instrukcí výrobce po dohodě s technickou zkušebnou.

2.   ZKOUŠKY A POŽADAVKY

2.1.   Shodnost s přílohou 11 předpisu č. 13

Brzdy se zkouší podle požadavků přílohy 11 dodatku 2 bodu 3.5 předpisu č. 13.

2.1.1.   Výsledky zkoušek se uvádějí na formuláři podle přílohy 11 dodatku 3 předpisu č. 13.

2.1.2.   Provede se srovnání mezi těmito výsledky a výsledky získanými za stejných podmínek s originálními částmi s brzdovým obložením nebo s originálními obloženími bubnových brzd.

2.1.3.   Brzdné účinky se zahřátými brzdami při stejném vstupním momentu dosažené s náhradní částí s brzdovým obložením nebo s náhradním obložením bubnových brzd při zkoušce typu I nebo při zkoušce typu III (podle toho, která se použije) musí být:

a)

stejné nebo větší, než jsou brzdné účinky se zahřátými brzdami s originální částí s brzdovým obložením nebo s originálním obložením bubnových brzd, nebo

b)

nejméně 90 % brzdného účinku se studenými brzdami s náhradní částí s brzdovým obložením nebo s náhradním obložením bubnových brzd.

Odpovídající zdvih brzdového válce nesmí být ≥ 110 % hodnoty dosažené s originální částí s brzdovým obložením nebo s originálním obložením bubnových brzd a nesmí překročit hodnotu sp stanovenou v příloze 11 dodatku 2 bodě 2 předpisu č. 13. V případě, že originální část s brzdovým obložením nebo originální obložení bubnových brzd byly zkoušeny podle požadavků zkoušky typu II, použijí se pro náhradní část s brzdovým obložením nebo pro náhradní obložení bubnových brzd minimální požadavky podle přílohy 4 bodu 1.7.2 předpisu č. 13 (zkouška typu III).

2.2.   Zkouška rovnocennosti brzdných účinků za studena (typ 0)

2.2.1.   Za podmínek uvedených v bodě 1 této přílohy se z počáteční rychlosti 60 km/h při teplotě brzdy ≤ 100 °C postupně šestkrát zabrzdí, přičemž se pokaždé zvýší ovládací síla nebo tlak v potrubí až do hodnoty 6,5 bar nebo až do zpomalení 6 m/s2.

2.2.2.   Zaznamená a vynese se ovládací síla nebo tlak v potrubí a střední brzdný moment nebo střední plné zpomalení pro každé zabrzdění.

2.2.3.   Tyto výsledky se srovnají s výsledky získanými za stejných zkušebních podmínek s originálními částmi s brzdovým obložením nebo s originálním obložením bubnových brzd.

2.2.4.   Hodnoty brzdného účinku náhradní části s brzdovým obložením nebo náhradního obložení bubnových brzd se pokládají za srovnatelné s hodnotami originální části s brzdovým obložením nebo originálního obložení bubnových brzd, jestliže se dosažená střední plná zpomalení při téže ovládací síle nebo tomtéž tlaku v potrubí v horních dvou třetinách sestrojené křivky liší o – 5 až + 15 % od hodnot získaných s originální částí s brzdovým obložením nebo s originálním obložením bubnových brzd.

PŘÍLOHA 7

POŽADAVKY NA NÁHRADNÍ ČÁSTI S BRZDOVÝM OBLOŽENÍM PRO VOZIDLA KATEGORIE L

1.   ZKUŠEBNÍ PODMÍNKY

1.1.   Vozidlo reprezentující typ (typy), pro který (které) se požaduje schválení náhradní části s brzdovým obložením, musí mít části s brzdovým obložením typu, pro nějž se požaduje schválení, a musí být vybaveno pro zkoušky brzdění požadované podle předpisu č. 78.

1.2.   Části s brzdovým obložením dodané ke zkoušce musí být namontovány do příslušných brzd, a dokud nebude stanoven závazný postup záběhu, musí být zaběhnuty podle instrukcí výrobce po dohodě s technickou zkušebnou.

1.3.   U částí s brzdovým obložením určených pro vozidla s kombinovaným brzdovým systémem podle bodu 2.9 předpisu č. 78 se musí zkoušet kombinace částí s brzdovým obložením pro přední a zadní nápravu, pro něž se žádá o schválení.

Kombinace se může skládat z náhradních částí s brzdovým obložením pro obě nápravy a/nebo z náhradní části s brzdovým obložením na jedné nápravě a z originální části s brzdovým obložením na druhé nápravě.

2.   ZKOUŠKY A POŽADAVKY

2.1.   Shodnost s předpisem č. 78

2.1.1.   Brzdový systém vozidla se zkouší podle požadavků pro příslušnou kategorii vozidla (L1, L2, L3, L4 nebo L5) v příloze 3 bodě 1 předpisu č. 78. Použijí se tyto požadavky nebo zkoušky:

2.1.1.1.   Zkouška typu 0 s odpojeným motorem

Zkouška se provede pouze s naloženým vozidlem. Postupně se nejméně šestkrát zabrzdí, přičemž se pokaždé zvýší ovládací síla nebo tlak v potrubí, a to až do blokování kol, dosažení zpomalení 6 m/s2 nebo do dosažení maximální přípustné ovládací síly.

2.1.1.2.   Zkouška typu 0 se zapojeným motorem

Použije se pouze u vozidel kategorií L3, L4 a L5.

2.1.1.3.   Zkouška typu 0 s mokrými brzdami

Nepoužije se u vozidel kategorie L5 nebo v případě bubnových brzd či plně zakrytých kotoučových brzd, u nichž se tato zkouška neprovedla v průběhu schvalování podle předpisu č. 78.

2.1.1.4.   Zkouška typu I

Použije se pouze u vozidel kategorií L3, L4 a L5.

2.1.2.   Vozidlo musí vyhovět všem příslušným požadavkům uvedeným v příloze 3 bodě 2 předpisu č. 78 pro uvedenou kategorii vozidel.

2.2.   Doplňkové požadavky

2.2.1.   Zkouška rovnocennosti brzdných účinků za studena

Brzdné účinky náhradní a originální části s brzdovým obložením za studena se porovnají na základě výsledků zkoušky typu 0, popsané v bodě 2.1.1.1.

2.2.1.1.   Zkouška typu 0, popsaná v bodě 2.1.1.1, se provede s jednou sadou originálních částí s brzdovým obložením.

2.2.1.2.   Hodnoty brzdného účinku náhradní části s brzdovým obložením se pokládají za srovnatelné s hodnotami originální části s brzdovým obložením, jestliže se dosažená střední plná zpomalení při tomtéž tlaku v potrubí v horních dvou třetinách sestrojené křivky liší o méně než 15 % od hodnot získaných s originální částí s brzdovým obložením.

2.2.2.   Zkouška citlivosti na rychlost

Tato zkouška se použije jen u vozidel kategorií L3, L4 a L5 a provede se s naloženým vozidlem za podmínek zkoušky typu 0 s odpojeným motorem. Zkušební rychlosti jsou však rozdílné.

2.2.2.1.   Z výsledků zkoušky typu 0, popsané v bodě 2.1.1.1, se určí ovládací síla nebo tlak v potrubí odpovídající nejmenšímu požadovanému střednímu plnému zpomalení pro uvedenou kategorii vozidla.

2.2.2.2.   Při ovládací síle nebo tlaku v potrubí podle bodu 2.2.2.1 a počáteční teplotě brzdy ≤ 100 °C se provedou tři zabrzdění z každé z následujících rychlostí:

40 km/h, 80 km/h a 120 km/h (je-li vmax ≥ 130 km/h).

2.2.2.3.   Zprůměrují se výsledky pro každou skupinu tří zabrzdění a vynese se rychlost v závislosti na odpovídajícím středním plném zpomalení.

2.2.2.4.   Střední plná zpomalení zaznamenaná pro vyšší rychlosti se nesmí lišit o více než 15 % od hodnoty zaznamenané pro nejnižší rychlost.

PŘÍLOHA 7a

KRITÉRIA PRO DEFINOVÁNÍ SKUPIN ČÁSTÍ S BRZDOVÝM OBLOŽENÍM PRO VOZIDLA KATEGORIE L

1.   KRITÉRIA PRO ZAŘAZENÍ DO SKUPINY

Zařazení do skupiny probíhá podle tohoto přístupu:

a)

podle jednotlivého třecího materiálu brzdového obložení;

b)

v závislosti na ploše třecího materiálu části s brzdovým obložením ovládané pístem/písty pouze jedné strany brzdového třmenu.

Plochou třecího materiálu se rozumí celá plocha ohraničená obvodem brzdového obložení (viz červeně vyšrafovaná plocha, obrázek 1), tedy kromě případných drážek a/nebo zkosení:

Obrázek 1

Image 29

Podle plochy jsou stanoveny tři skupiny uvedené v tabulce 1:

Tabulka 1

Skupina

Plocha brzdového obložení

[cm2]

A

≤ 15

B

> 15 ≤ 22

C

> 22

2.   POSTUP VÝBĚRU ČÁSTI S BRZDOVÝM OBLOŽENÍM REPREZENTUJÍCÍ SKUPINU, KTERÁ MÁ BÝT SCHVÁLENA

Část s brzdovým obložením, která má být schválena, je definována podle těchto kritérií:

a)

volba třecího materiálu, který má být schválen;

b)

ověření použití, kde je zvolený třecí materiál použit;

c)

definice plochy vybraných částí s brzdovým obložením podle tabulky 1 a klasifikace do skupin A – B – C;

d)

u každé skupiny výběr nejnepříznivějšího použití podle nejvyšší hodnoty indexu Ep (kinetická energie na plochu brzdového obložení), a to takto:

Ep =

Formula
× M × p × (V × c)2/(S × qp),

kde:

Ep

=

index kinetické energie [kJ/cm2]

M

=

celková hmotnost vozidla [kg]

p

=

příděl procentního podílu hmotnosti vozidla:

a)

pro přední brzdový systém:

i)

75 % v případě jednoho brzdového kotouče

ii)

37,5 % v případě dvou brzdových kotoučů

b)

pro zadní brzdový systém:

i)

50 %

V

=

maximální rychlost vozidla [m/s]

c

=

koeficient korekce rychlosti:

c)

pro přední brzdový systém = 0,8

d)

pro zadní brzdový systém: variabilní podle průměru brzdového kotouče:

i)

0,5 pro Ø ≤ 245 [mm]

ii)

0,6 pro Ø > 245 < 280 [mm]

iii)

0,75 pro Ø ≥ 280 [mm]

S

=

plocha brzdového obložení definovaná v tabulce 1 [cm2].

qp

=

počet destiček v jednom třmenu

3.   ROZŠÍŘENÍ SCHVÁLENÍ PRO NOVÉ POUŽITÍ

U nového použití, které bude zahrnuto do již existující skupiny, je povoleno maximální zvýšení indexu kinetické energie (Ep = kinetická energie [kJ/cm2]) o 10 % vzhledem k hodnotě použité ke schválení části s brzdovým obložením referenční skupiny.

PŘÍLOHA 8

TECHNICKÉ POŽADAVKY NA NÁHRADNÍ ČÁSTI S BRZDOVÝM OBLOŽENÍM URČENÉ K POUŽITÍ V SAMOSTATNÝCH SYSTÉMECH PARKOVACÍ BRZDY NEZÁVISLÝCH NA SYSTÉMU PROVOZNÍ BRZDY VOZIDLA

1.   SHODNOST S PŘEDPISEM č. 13 NEBO 13-H

Splnění požadavků předpisu č. 13 nebo 13-H se musí prokázat zkouškou na vozidle.

1.1.   Zkouška na vozidle

Vozidlo reprezentující typ (typy), pro který (které) se požaduje schválení náhradních částí s brzdovým obložením, musí být vybaveno náhradními částmi s brzdovým obložením typu, pro nějž se požaduje schválení, a přístroji pro zkoušky brzd podle požadavků příslušného předpisu č. 13 nebo 13-H. Vozidlo musí být plně naloženo. Brzdová obložení dodaná ke zkoušce musí být namontována do příslušných brzd a nesmí být zaběhnuta.

1.2.   Systém parkovací brzdy vozidla se zkouší podle všech příslušných požadavků přílohy 4 bodu 2.3 předpisu č. 13 nebo přílohy 3 bodu 2.3 předpisu č. 13-H, podle toho, který je vhodný v závislosti na původním schválení systému.

PŘÍLOHA 9

ZVLÁŠTNÍ DOPLŇKOVÉ POSTUPY PRO OVĚŘENÍ SHODNOSTI VÝROBY

ČÁST A

Určení třecích vlastností zkouškou na zkušebním stroji

1.   ÚVOD

Část A se použije u náhradních částí s brzdovým obložením nebo náhradních obložení bubnových brzd schválených podle tohoto předpisu.

1.1.   Vzorky typu náhradní části s brzdovým obložením se zkoušejí na zkušebním stroji, na němž lze pracovat za zkušebních podmínek a použít zkušební postupy popsané v této příloze.

1.2.   Z výsledků zkoušek se vyhodnotí třecí vlastnosti vzorků.

1.3.   Třecí vlastnosti vzorků se porovnají, aby se zhodnotilo, zda se shodují s požadavky pro typ náhradní části s brzdovým obložením.

2.   NÁHRADNÍ ČÁSTI S BRZDOVÝM OBLOŽENÍM PRO VOZIDLA KATEGORIÍ M1, M2, N1, O1, O2 A L

2.1.   Zařízení

2.1.1.   Zkušební stroj musí být konstruován tak, aby se na něm dala namontovat a použít brzda plného rozměru, obdobná jako brzdy, které se montují na nápravu vozidla, použitá ke schvalovací zkoušce podle bodu 5 tohoto předpisu.

2.1.2.   Otáčky kotouče nebo bubnu musí být 660 ± 10 1/min (1) bez zatížení a nesmí klesnout pod 600 1/min při plném zatížení.

2.1.3.   Zkušební cykly a brzdění během cyklů musí být seřiditelné a automatické.

2.1.4.   Zaznamenává se výstupní moment nebo brzdná síla (metoda konstantního momentu) a teplota pracovního povrchu.

2.1.5.   Je třeba zajistit, aby brzdou procházel chladicí vzduch v množství 600 ± 60 m3/h.

2.2.   Zkušební postup

2.2.1.   Příprava vzorků

Program záběhu stanovený výrobcem musí zajišťovat, aby u celku destičky s obložením tvořila styková plocha nejméně 80 % funkční plochy, bez překročení povrchové teploty 300 °C, a aby u celku náběžné čelisti s obložením tvořila styková plocha nejméně 70 % funkční plochy, bez překročení povrchové teploty 200 °C.

2.2.2.   Zkušební program

Zkušební program zahrnuje řadu po sobě jdoucích cyklů brzdění, z nichž každý obsahuje X intervalů brzdění trvajících 5 s, přičemž vždy následuje 10 s s uvolněnými brzdami.

Použije se jedna z následujících dvou metod.

2.2.2.1.   Zkušební program při konstantním tlaku

2.2.2.1.1.   Celky destiček s obložením

Hydraulický tlak p pod pístem (písty) válečku (válečků) třmenu se udržuje konstantní podle vzorce:

Formula

Md

=

150 Nm pro Ak ≤ 18,1 cm2

Md

=

300 Nm pro Ak > 18,1 cm2

Ak

=

plocha pístu (pístů) válečku (válečků) třmenu

rw

=

účinný poloměr kotouče

Č. cyklu

Počet brzdění X

Počáteční teplota rotoru brzdy (°C)

Maximální teplota rotoru brzdy (°C)

Nucené chlazení

1

1 × 10

≤ 60

nestanovena

ne

2–6

5 × 10

100

nestanovena (350) (2)

ne

7

1 × 10

100

nestanovena

ano

2.2.2.1.2.   Celky čelistí s obložením

Průměrný stykový tlak na pracovním povrchu brzdového obložení se udržuje na konstantní hodnotě 22 ± 6 N/cm2 podle statického výpočtu bez servo-účinku.

Č. cyklu

Počet brzdění X

Počáteční teplota rotoru brzdy (°C)

Maximální teplota rotoru brzdy (°C)

Nucené chlazení

1

1 × 10

≤ 60

200

ano

2

1 × 10

100

nestanovena

ne

3

1 × 10

100

200

ano

4

1 × 10

100

nestanovena

ne

2.2.2.2.   Zkušební program s konstantním momentem

Tato metoda se použije pouze pro celky destiček s obložením. Brzdný moment se udržuje konstantní s tolerancí ± 5 % a seřídí se tak, aby byla zaručena maximální teplota rotoru brzdy podle následující tabulky:

Č. cyklu

Počet brzdění X

Počáteční teplota rotoru brzdy (°C)

Maximální teplota rotoru brzdy (°C)

Nucené chlazení

1

1 × 5

≤ 60

300–350 (200–250) (3)

ne

2–4

3 × 5

100

300–350 (200–250)

ne

5

1 × 10

100

500–600 (300–350)

ne

6–9

4 × 5

100

300–350 (200–250)

ne

10

1 × 10

100

500–600 (300–350)

ne

11–13

3 × 5

100

300–350 (200–250)

ne

14

1 × 5

≤ 60

300–350 (200–250)

ne

2.3.   Vyhodnocení výsledků zkoušek

Třecí vlastnosti se určí podle brzdného momentu zaznamenaného ve vybraných bodech zkušebního programu. Pokud je vnitřní převod brzdy konstantní, např. u kotoučové brzdy, lze převést brzdný moment na součinitel tření.

2.3.1.   Celky destiček s obložením

2.3.1.1.   Provozní součinitel tření (μop) je průměrem hodnot zaznamenaných během druhého až sedmého cyklu (metoda zkoušky při konstantním tlaku) nebo během cyklů 2–4, 6–9 a 11–13 (metoda zkoušky s konstantním momentem); měření se provede jednu sekundu po začátku prvního brzdění v každém cyklu.

2.3.1.2.   Maximální součinitel tření (μmax) je nejvyšší hodnotou zaznamenanou během všech cyklů.

2.3.1.3.   Minimální součinitel tření (μmin) je nejnižší hodnotou zaznamenanou během všech cyklů.

2.3.2.   Celky čelistí s obložením

2.3.2.1.   Střední moment (Mstř) je průměrem nejvyšší a nejnižší hodnoty brzdného momentu zaznamenané během pátého brzdění v prvním a třetím cyklu.

2.3.2.2.   Moment se zahřátou brzdou (Mzahř) je nejmenší brzdný moment zaznamenaný během druhého a čtvrtého cyklu. Pokud teplota během těchto cyklů překročí 300 °C, je třeba za hodnotu Mzahř považovat hodnotu při 300 °C.

2.4.   Kritéria přijatelnosti

2.4.1.   S každou žádostí o schválení typu náhradní části s brzdovým obložením musí být předloženy:

2.4.1.1.

pro celky destiček s obložením hodnoty μop, μmin a μmax,

2.4.1.2.

pro celky čelistí s obložením hodnoty Mstř a Mzahř.

2.4.2.   Při výrobě typu schválené části s brzdovým obložením musí zkušební vzorky vykazovat shodu s hodnotami deklarovanými podle bodu 2.4.1 této přílohy s těmito dovolenými odchylkami:

2.4.2.1.

Pro destičky kotoučové brzdy:

 

μοp ± 15 % deklarované hodnoty,

 

μmin ≥ deklarovaná hodnota,

 

μmax ≤ deklarovaná hodnota.

2.4.2.2.

Pro obložení simplexní bubnové brzdy:

 

Mstř ± 20 % deklarované hodnoty,

 

Mzahř ≥ deklarovaná hodnota.

3.   ČÁSTI S BRZDOVÝM OBLOŽENÍM A OBLOŽENÍ BUBNOVÝCH BRZD PRO VOZIDLA KATEGORIÍ M3, N2, N3, O3 A O4

3.1.   Zařízení

3.1.1.   Zkušební stroj musí být vybaven kotoučovou brzdou s pevným třmenem o průměru pístu 60 mm a s plnostěnným (nevětraným) brzdovým kotoučem o průměru 278 ± 2 mm a tloušťce 12 mm ± 0,5 mm. K přítlačné destičce musí být připevněn obdélníkový vzorek třecího materiálu o ploše 44 cm2 ± 0,5 cm2 a tloušťce nejméně 6 mm.

3.1.2.   Otáčky kotouče musí být bez zatížení 660 ± 10 1/min a při plném zatížení nesmí klesnout pod 600 1/min.

3.1.3.   Průměrný stykový tlak na pracovním povrchu brzdového obložení se udržuje na konstantní hodnotě 75 N/cm2 ± 10 N/cm2.

3.1.4.   Zkušební cykly a brzdění během cyklů musí být seřiditelné a automatické.

3.1.5.   Zaznamenává se brzdný moment a teplota pracovního povrchu.

3.1.6.   Je třeba zajistit, aby brzdou procházel chladicí vzduch v množství 600 ± 60 m3/h.

3.2.   Zkušební postup

3.2.1.   Příprava vzorků

Program záběhu stanovený výrobcem musí zajišťovat, aby styková plocha tvořila nejméně 80 % a aby povrchová teplota nepřekročila 200 °C.

3.2.2.   Zkušební program

Zkušební postup zahrnuje řadu po sobě jdoucích cyklů brzdění, z nichž každý obsahuje X intervalů brzdění trvajících 5 s, přičemž vždy následuje 10 s uvolněnými brzdami.

Č. cyklu

Počet brzdění X

Počáteční teplota rotoru brzdy (°C)

Nucené chlazení

1

5

100

ano

2

5

stoupající ≤ 200

ne

3

5

200

ne

4

5

stoupající ≤ 300

ne

5

5

300

ne

6

3

250

ano

7

3

200

ano

8

3

150

ano

9

10

100

ano

10

5

stoupající ≤ 300

ne

11

5

300

ne

3.3.   Vyhodnocení výsledků zkoušek

Třecí vlastnosti se určí z brzdného momentu zaznamenaného ve vybraných cyklech zkušebního programu. Brzdný moment se převede na součinitel tření μ.

Hodnota μ každého brzdění se určí jako střední hodnota záznamu během brzdění trvajícího 5 s.

3.3.1.   Provozní součinitel tření μop1 je střední hodnota μ z hodnot zaznamenaných během intervalů brzdění v prvním cyklu a μop2 je střední hodnota μ z hodnot zaznamenaných během intervalů brzdění v devátém cyklu.

3.3.2.   Maximální součinitel tření μmax je nejvyšší hodnotou z μ zaznamenaných během cyklů 1 až 11 včetně.

3.3.3.   Minimální součinitel tření μmin je nejnižší hodnotou z μ zaznamenaných během cyklů 1 až 11 včetně.

3.4.   Kritéria přijatelnosti

3.4.1.   S každou žádostí o schválení typu náhradní části s brzdovým obložením nebo typu náhradního obložení bubnových brzd musí být předloženy hodnoty μop1, μop2, μmin a μmax.

3.4.2.   Při výrobě typu schválené náhradní části s brzdovým obložením nebo náhradního obložení bubnových brzd musí zkušební vzorky vykazovat shodu s hodnotami deklarovanými podle bodu 3.4.1 této přílohy, s těmito dovolenými odchylkami:

 

μop1, μop2 ± 15 % deklarované hodnoty,

 

μmin ≥ deklarovaná hodnota,

 

μmax ≤ deklarovaná hodnota.

ČÁST B

SHODNOST VÝROBY U BRZDOVÝCH KOTOUČŮ A BUBNŮ Z LITINY

1.   ÚVOD

Část B se vztahuje na náhradní brzdové kotouče a bubny schválené podle tohoto předpisu.

2.   POŽADAVKY

Shodnost výroby se prokáže prostřednictvím rutinní kontroly a dokumentace, jejichž předmětem jsou alespoň tyto body:

2.1.   Chemické složení

2.2.   Mikrostruktura

Mikrostruktura musí být charakterizována podle normy ISO 945-1:2006

a)

popis složení matrice;

b)

popis tvaru, rozložení a velikosti částic grafitu.

2.3.   Mechanické vlastnosti

a)

pevnost v tahu měřená podle normy ISO 6892:1998;

b)

tvrdost podle Brinella měřená podle normy ISO 6506-1:2005.

Měření musí být vždy provedena na vzorcích odebraných ze skutečného brzdového kotouče nebo bubnu.

2.4.   Geometrické vlastnosti

Brzdové kotouče:

a)

kolísání tloušťky;

b)

házení třecí plochy;

c)

drsnost třecí plochy;

d)

kolísání tloušťky stěn (pouze u větraných kotoučů).

Brzdové bubny:

a)

ovalita;

b)

drsnost třecí plochy.

2.5.   Kritéria přijatelnosti

S každou žádostí o schválení náhradního brzdového kotouče nebo bubnu musí být předložena výrobní specifikace zahrnující:

a)

chemické složení a jeho přípustný rozsah, případně maximální hodnotu jednotlivých prvků;

b)

mikrostrukturu podle bodu 2.2;

c)

mechanické vlastnosti podle bodu 2.3 a jejich přípustný rozsah, případně minimální hodnotu.

Při rutinní výrobě musí být u schváleného náhradního brzdového kotouče nebo bubnu prokázána shoda s těmito deklarovanými specifikacemi.

Hodnoty geometrických vlastností stanovené pro brzdové kotouče v bodě 5.3.4.1.1 a pro brzdové bubny v bodě 5.3.4.1.2 nesmějí být překročeny.

2.6.   Dokumentace

Dokumentace musí obsahovat maximální a minimální hodnoty povolené výrobcem.

2.7.   Četnost zkoušek

Měření stanovená touto přílohou by se měla provést u každé výrobní šarže.

ČÁST C

SHODNOST VÝROBY U BRZDOVÝCH KOTOUČŮ Z MARTENZITICKÉ NEREZAVĚJÍCÍ OCELI

1.   ÚVOD

Část C se vztahuje na náhradní brzdové kotouče schválené podle tohoto předpisu.

2.   POŽADAVKY

Shodnost výroby se prokáže prostřednictvím rutinní kontroly a dokumentace, jejichž předmětem jsou alespoň tyto body:

2.1.   Chemické složení

2.2.   Mechanické vlastnosti

Tvrdost podle Rockwella stupnice C měřená podle normy ISO 6508-1:2005.

Měření musí být vždy provedena na vzorcích odebraných ze skutečného brzdového kotouče nebo bubnu.

2.3.   Geometrické vlastnosti

Brzdové kotouče:

a)

kolísání tloušťky;

b)

házení třecí plochy;

c)

drsnost třecí plochy.

2.4.   Kritéria přijatelnosti

S každou žádostí o schválení náhradního brzdového kotouče nebo bubnu musí být předložena výrobní specifikace zahrnující:

a)

chemické složení a jeho přípustný rozsah, případně maximální hodnotu jednotlivých prvků;

b)

mechanické vlastnosti podle bodu 2.3 a jejich přípustný rozsah, případně minimální hodnotu.

Při rutinní výrobě musí být u schváleného náhradního brzdového kotouče nebo bubnu prokázána shoda s těmito deklarovanými specifikacemi.

Hodnoty geometrických vlastností stanovené pro brzdové kotouče v bodě 5.3.4.1.1 nesmějí být překročeny.

2.5.   Dokumentace

Dokumentace musí obsahovat maximální a minimální hodnoty povolené výrobcem.

2.6.   Četnost zkoušek

Měření stanovená touto přílohou by se měla provést u každé výrobní šarže.

(1)  Pro vozidla kategorií L1 a L2 lze použít nižší zkušební rychlost.

(2)  U vozidel kategorie L se teplota omezuje na 350 °C. Pokud je to nutné, je třeba odpovídajícím způsobem omezit počet brzdění na cyklus. V tomto případě je však nezbytné zvýšit počet cyklů tak, aby se nezměnil celkový počet brzdění.

(3)  Hodnoty v závorkách pro vozidla kategorie L.

PŘÍLOHA 10

OBRÁZKY

1.   Typy konstrukce brzdových kotoučů pro kategorie M, N a O (příklady)

Plochý typ

Image 30

Válcový typ

Image 31

Hrncovitý typ

Image 32

Kuželový typ

Image 33

Typ se dvěma přírubami

Image 34

B

Průměr připevňovacích otvorů (nebo rozměr závitu u závitových otvorů)

D

Vnější průměr kotouče

F(i)

Vnitřní průměr třecí plochy (na vnitřní straně)

F(o)

Vnitřní průměr třecí plochy (na vnější straně)

H

Tloušťka montážní příruby

L(k)

Šířka chladicího (větracího) kanálu

S(new)

Tloušťka kotouče (nominální)

S(min)

Tloušťka kotouče (minimální přípustná tloušťka po opotřebení)

T(i)

Vnitřní průměr (průměr středicího otvoru)

T(k)

Počet „x“ otvorů pro připevňovací šrouby a průměr roztečné kružnice

T(t)

Celková hloubka kotouče

2.   Brzdový buben pro kategorie M, N a O (příklady)

Image 35

A

Vnitřní průměr bubnu

B

Šířka třecí plochy

C

Počet „x“ otvorů pro připevňovací šrouby a průměr roztečné kružnice

D

Průměr středicího otvoru

E

Vnější šířka bubnu

F

Tloušťka montážní příruby

G

Vnější průměr bubnu

H

Průměr tělesa bubnu

I

Průměr otvorů pro připevňovací šrouby

3.   Typy konstrukce brzdových kotoučů pro kategorie L1, L2, L3, L4 a L5 (příklady)

Typ z jednoho kusu: brzdový kotouč s brzdnou plochou a nábojovou částí vyrobený jako jediný kus, a tudíž ze stejného materiálu

Image 36

Typ složený z částí pevně spojených: brzdový kotouč, jehož brzdný prstenec je vyroben z oceli, zatímco nábojová část je z jiného materiálu, obvykle z hliníku; obě součásti jsou pevně spojeny šroubovaným nebo nýtovaným spojem.

Image 37

Typ plovoucí: brzdový kotouč s brzdným prstencem radiálně uvolněným od nábojové části, aby se umožnilo jeho tepelné roztahování.

Image 38

B

Průměr připevňovacích otvorů (nebo rozměr závitu u závitových otvorů)

D

Vnější průměr kotouče

F(i)

Vnitřní průměr třecí plochy (na vnitřní straně)

F(o)

Vnitřní průměr třecí plochy (na vnější straně)

H

Tloušťka montážní příruby

S(new)

Tloušťka kotouče (nominální)

S(min)

Tloušťka kotouče (minimální přípustná tloušťka po opotřebení)

T(i)

Vnitřní průměr (průměr středicího otvoru)

T(k)

Počet „x“ otvorů pro připevňovací šrouby a průměr roztečné kružnice

T(t)

Celková hloubka kotouče

PŘÍLOHA 11

POŽADAVKY NA NÁHRADNÍ BRZDOVÉ KOTOUČE NEBO BUBNY PRO VOZIDLA KATEGORIÍ M A N

1.   PŘEHLED ZKOUŠEK

Zkoušky požadované v bodě 5.3 tohoto předpisu jsou dále podrobně popsány podle jednotlivých kategorií vozidel:

Tabulka A11/1 A

Vozidla kategorií M1, N1

 

Zkouška na vozidle

Alternativní zkouška na dynamometru

Zkoušky brzdného účinku podle předpisů č. 13/13-H

2.2.1.

Typ 0, s odpojeným motorem

3.4.1.

Typ 0 (simulace odpojeného motoru)

2.2.2.

Typ 0, se zapojeným motorem

3.4.4.

Simulace brzdných zkoušek typu 0, motor zapojen

Otáčky a zatížení analogické s bodem 2.2.2

2.2.3.

Typ I

3.4.2.

Typ I

2.3.

Systém parkovacího brzdění (přichází-li v úvahu)

—

Srovnávací zkouška s originální částí

2.4.

Zkouška dynamických třecích vlastností (srovnávací zkouška provedená na jednotlivých nápravách)

3.5.

Zkouška dynamických třecích vlastností (srovnávací zkouška provedená na jednotlivé kolové brzdě)

Zkoušky neporušitelnosti

Žádná zkouška na vozidle – použije se zkouška na dynamometru

4.1.

Brzdové kotouče

4.1.1.

Zkouška brzdového kotouče na tepelnou únavu

4.1.2.

Zkouška brzdového kotouče vysokým namáháním

4.2.

Brzdové bubny

4.2.1.

Zkouška brzdového bubnu na tepelnou únavu

4.2.2.

Zkouška brzdového bubnu vysokým namáháním


Tabulka A11/1B

Vozidla kategorií M2, M3, N2, N3

 

Zkouška na vozidle

Alternativní zkouška na dynamometru

Zkoušky brzdného účinku podle předpisu č. 13

2.2.1.

Typ 0, s odpojeným motorem

3.4.1.

Typ 0

2.2.3.

Typ I

3.4.2.

Typ I

2.2.4.

Typ II

3.4.3.

Typ II

2.3.

Systém parkovacího brzdění (je-li zkouška požadována)

—

Srovnávací zkouška s originální částí

2.4.

Zkouška dynamických třecích vlastností (srovnávací zkouška provedená na jednotlivých nápravách)

3.5.

Zkouška dynamických třecích vlastností (srovnávací zkouška provedená na jednotlivé kolové brzdě)

Zkoušky neporušitelnosti

Žádná zkouška na vozidle – použije se zkouška na dynamometru

4.1.

Brzdové kotouče

4.1.1.

Tepelná únava

4.1.2.

Zkouška vysokým namáháním

4.2.

Brzdové bubny

4.2.1.

Tepelná únava

4.2.2.

Zkouška vysokým namáháním

2.   OVĚŘENÍ POŽADAVKŮ PRO ZKOUŠKU NA VOZIDLE

2.1.   Zkušební vozidlo

Vozidlo reprezentující vybranou zkušební skupinu (viz definice v bodě 5.3.6 tohoto předpisu), pro kterou je požadováno schválení nebo zkušební protokol pro náhradní brzdový kotouč/buben, musí být vybaveno tímto náhradním brzdovým kotoučem/bubnem, jakož i zkušebním zařízením pro provádění zkoušek brzd podle ustanovení předpisu č. 13 nebo 13-H.

Náhradní brzdový kotouč/buben musí být namontován na dotčenou nápravu zároveň s příslušným brzdovým obložením, jehož typ byl schválen podle předpisů č. 13, 13-H nebo 90 a jež dodal výrobce vozidla nebo nápravy.

Nebude-li stanoven jednotný postup pro způsob brzdění, provede se zkouška po dohodě s technickou zkušebnou. Veškeré níže uvedené zkoušky se provedou se zaběhnutými brzdami.

Pro originální i náhradní brzdové kotouče a bubny se použije stejný postup záběhu.

2.2.   Systém provozní brzdy

2.2.1.   Zkoušky brzd typu 0 s odpojeným motorem, vozidlo naloženo

Tato zkouška se provede podle přílohy 4 bodu 1.4.2 předpisu č. 13 nebo přílohy 3 bodu 1.4.2 předpisu č. 13-H.

2.2.2.   Zkoušky brzd typu 0 se zapojeným motorem, vozidlo nenaloženo a naloženo

Tato zkouška se provede podle přílohy 4 bodu 1.4.3 předpisu č. 13 (doplňková zkouška chování vozidla při brzdění z vysoké rychlosti) nebo přílohy 3 bodu 1.4.3 předpisu č. 13-H.

2.2.3.   Zkoušky typu I

Tato zkouška se provede podle přílohy 4 bodu 1.5.1 předpisu č. 13 nebo přílohy 3 bodu 1.5.1 předpisu č. 13-H.

Na konci zkoušky typu I musí brzdný účinek při zahřátých brzdách splňovat požadavky přílohy 4 bodu 1.5.3 předpisu č. 13 nebo přílohy 3 bodu 1.5.2 předpisu 13-H.

2.2.4.   Zkoušky typu II

Tato zkouška se provede podle přílohy 4 bodu 1.6 předpisu č. 13.

2.3.   Systém parkovacího brzdění (je-li zkouška požadována)

2.3.1.   Pokud systémy provozní a parkovací brzdy využívají společnou třecí plochu kotouče nebo bubnu, není nutné provádět zvláštní zkoušku systému parkovací brzdy. Jsou-li splněny požadavky zkoušky typu 0 s naloženým vozidlem, má se za to, že jsou splněny také požadavky na systém parkovací brzdy.

2.3.2.   Statická zkouška při klesání o sklonu 18 %, vozidlo naloženo

2.3.3.   Vozidlo musí vyhovět všem příslušným ustanovením stanoveným v příloze 4 bodě 2.3 předpisu č. 13 nebo v příloze 3 bodě 2.3 předpisu č. 13-H pro tuto kategorii vozidel.

2.4.   Zkouška dynamických třecích vlastností (srovnávací zkouška provedená na jednotlivých nápravách)

Pro tuto zkoušku musí být vozidlo naloženo a vždy se brzdí na vodorovné vozovce s odpojeným motorem.

Systém provozní brzdy vozidla musí být vybaven zařízením, které izoluje brzdy na předních kolech od brzd na zadních kolech tak, aby mohly být vždy ovládány nezávisle na sobě.

Žádá-li se o schválení nebo zkušební protokol pro náhradní brzdový kotouč/buben pro brzdy na předních kolech, musí být brzdy na zadních kolech během celé zkoušky vyřazeny z činnosti.

Žádá-li se o schválení nebo zkušební protokol pro náhradní brzdový kotouč/buben pro brzdy na zadních kolech, musí být brzdy na předních kolech během celé zkoušky vyřazeny z činnosti.

2.4.1.   Srovnávací zkouška brzdného účinku se studenými brzdami

Při zkoušce se studenými brzdami se brzdný účinek náhradního brzdového kotouče/bubnu porovná s originálními ekvivalenty tak, že se porovnají výsledky dosažené v níže uvedené zkoušce.

2.4.1.1.   S náhradním brzdovým kotoučem/bubnem se provede nejméně šest po sobě jdoucích zabrzdění s působením ovládacích sil nebo tlaků v brzdovém potrubí, které jsou rozdílné a postupně vzrůstají, a to až do hodnot, při nichž dojde k blokování kol, dosažení středního plného zpomalení 6 m/s2 (M1, M2, N1) či 3,5 m/s2 (M3, N2, N3) nebo k dosažení maximální ovládací síly nebo maximálního tlaku v brzdovém potrubí přípustných pro danou kategorii vozidla, přičemž počáteční rychlost při zkoušce brzdových kotoučů a bubnů na přední či zadní nápravě odpovídá hodnotám v níže uvedené tabulce:

Tabulka A11/2.4.1.1

Kategorie vozidla

Zkušební rychlost v km/h

Přední náprava

Zadní náprava

M1

70

45

M2

50

40

N1

65

50

M3, N2, N3

45

45

Před každým brzděním musí být počáteční teplota brzdového kotouče/bubnu ≤ 100 °C.

2.4.1.2.   Zkouška brzdného účinku uvedená v bodě 2.4.1.1 se provede rovněž s originálním brzdovým kotoučem/bubnem.

2.4.1.3.   Dynamické třecí vlastnosti náhradního brzdového kotouče/bubnu lze považovat za podobné vlastnostem originálního brzdového kotouče/bubnu, pokud se hodnoty středního plného zpomalení při stejných provozních tlacích či ovládacích silách v oblasti horních 2/3 výsledné křivky neliší o více než ± 10 % nebo ± 0,4 m/s2 od hodnot originálních brzdových kotoučů/bubnů.

3.   ZKOUŠKA NA SETRVAČNÍKOVÉM DYNAMOMETRU

3.1.   Vybavení dynamometru

Pro účely zkoušky se na dynamometr namontuje originální brzdový třmen nebo brzda z kola dotčeného vozidla/dotčených vozidel. Setrvačníkový dynamometr musí být vybaven zařízením pro udržování konstantního momentu a zařízením pro průběžné zaznamenávání otáček, tlaku v brzdovém potrubí, počtu otáček od začátku brzdění, brzdného momentu, doby brzdění a teploty brzdových kotoučů/bubnů.

3.2.   Podmínky zkoušky

3.2.1.   Setrvačná hmotnost setrvačníkového dynamometru

Setrvačná hmotnost setrvačníkového dynamometru se nastaví tak, aby co nejpřesněji (s přípustnou odchylkou ± 5 %) odpovídala teoreticky požadované hodnotě, jíž je část celkové setrvačné hmotnosti vozidla, kterou brzdí příslušné kolo. K výpočtu se použije tento vzorec:

I = m · rdyn 2

kde:

I

=

rotační setrvačná hmotnost (kgm2),

rdyn

=

dynamický poloměr valení pneumatiky (m),

m

=

hmotnost při zkoušce (část maximální hmotnosti vozidla, kterou brzdí příslušné kolo) v souladu s tímto předpisem.

3.2.1.1.   Dynamický poloměr valení

Při výpočtu setrvačné hmotnosti se zohlední dynamický poloměr valení (rdyn) největší pneumatiky, jaká je pro vozidlo (nebo pro nápravu) přípustná.

3.2.1.2.   Hmotnost při zkoušce

Hmotnost při zkoušce pro výpočet setrvačné hmotnosti se určí takto:

a)

při zkoušce brzdových kotoučů a bubnů přední nápravy:

Formula

mveh

=

maximální přípustná hmotnost vozidla

nfront

=

počet předních náprav

b)

při zkoušce brzdových kotoučů a bubnů zadní nápravy:

Formula

mveh

=

maximální přípustná hmotnost vozidla

nrear

=

počet zadních náprav

Tabulka A11/3.2.1.2

Kategorie vozidla

Procento hmotnostní m, které se zohlední

Hodnota X (přední náprava)

Hodnota Y (zadní náprava)

M1

77

32

M2

69

44

N1

66

39

M3, N2, N3

55

55

c)

při zkoušce brzdových kotoučů a bubnů pro vozidla s více než dvěma nápravami:

m = 0,55 mnáprava

mnáprava: maximální technicky přípustná hmotnost na nápravu

3.2.2.   Počáteční otáčky dynamometru musí odpovídat lineární rychlosti vozidla při 80 km/h (M1, N1) nebo 60 km/h (M2, M3, N2, N3) v závislosti na střední hodnotě dynamických poloměrů valení největší a nejmenší pneumatiky přípustných rozměrů.

3.2.3.   Chlazení

Chlazení lze provádět podle bodu 3.2.3.1 nebo 3.2.3.2.

3.2.3.1.   Zkouší se s úplným kolem (ráfek a pneumatika) namontovaným na pohyblivou část brzdy, jako je tomu na vozidle (nejnepříznivější případ).

U zkoušek typu I a II lze během zahřívání použít chlazení vzduchem, přičemž rychlost a směr proudu vzduchu simulují skutečné podmínky a rychlost proudu vzduchu je vvzduch = 0,33 v,

kde:

v

=

zkušební rychlost vozidla na začátku brzdění.

V ostatních případech pro chlazení vzduchem neplatí žádná omezení.

Teplota chladicího vzduchu se rovná teplotě okolního prostředí.

3.2.3.2.   Zkouška provedená bez ráfku

U zkoušek typu I a II není během zahřívání žádné chlazení přípustné.

V ostatních případech pro chlazení vzduchem neplatí žádná omezení.

3.2.4.   Příprava brzdy

3.2.4.1.   Kotoučové brzdy

Při zkoušce se použije nový kotouč s novými částmi s brzdovým obložením, jejichž typ byl schválen podle předpisů č. 13, 13-H nebo 90 (ve stavu, v němž se montují na vozidlo, např. po odstranění ochranné vrstvy tuku).

3.2.4.2.   Bubnové brzdy

Při zkoušce se použije nový buben s novými částmi s obložením, jejichž typ byl schválen podle předpisů č. 13, 13-H nebo 90 (podle potřeby po odstranění ochranné vrstvy tuku).

Opracování obložení k dosažení dobrého styku mezi obloženími a bubnem je přípustné.

3.3.   Alternativní zkouška brzdných účinků na dynamometru

Tabulka A11/3.3

1a.

U vozidel kategorií M1, M2, N1

Viz postup záběhu podle přílohy 3 bodu 2.2.2.3

1b.

U vozidel kategorií M3, N2, N3

Postup záběhu:

100 (u kotouče) nebo 200 (u bubnu) brzdění

Ti = 150 °C (kotouč) nebo 100 °C (buben)

vi = 60 km/h

dm = 1 a 2 m/s2 střídavě

2.

Dynamické třecí vlastnosti, viz bod 3.5.1 této přílohy

3.

Zkouška typu 0 (simulace odpojeného motoru), viz bod 3.4.1 této přílohy

4.

Zkouška typu I, viz bod 3.4.2 této přílohy

5.

Opětovný záběh brzdy:

10 (u kotouče) nebo 20 (u bubnu) brzdění

Ti = 150 °C (kotouč) nebo 100 °C (buben)

vi = 60 km/h,

dm = 1 a 2 m/s2 střídavě

6.

Zkouška typu 0 (simulace odpojeného motoru), viz bod 3.4.1 této přílohy

7.

Zkouška typu 0 (simulace zapojeného motoru), viz bod 3.4.4 této přílohy

8.

Opětovný záběh brzdy: (jako č. 5)

9.

Dynamické třecí vlastnosti, viz bod 3.5.1 této přílohy

10.

Zkouška typu II (pokud se použije), viz bod 3.4.3 této přílohy

11.

Opětovný záběh brzdy: (jako č. 5)

 

Kroky 12 až 19 jsou nepovinné (není-li aktivace dostatečná)

12.

Zkouška typu 0, viz bod 3.4.1 této přílohy

13.

Zkouška typu I, viz bod 3.4.2 této přílohy

14.

Opětovný záběh brzdy: (jako č. 5)

15.

Dynamické třecí vlastnosti, viz bod 3.5.1 této přílohy

16.

Zkoušky typu 0 (simulace zapojeného motoru), viz bod 3.4.4 této přílohy

17.

Opětovný záběh brzdy: (jako č. 5)

18.

Dynamické třecí vlastnosti, viz bod 3.5.1 této přílohy

19.

Opětovný záběh brzdy: (jako č. 5)

3.4.   Systém provozní brzdy

3.4.1.   Zkouška brzd typu 0 (simulace odpojeného motoru)

Z počátečních otáček ekvivalentních rychlosti 100 km/h (M1/N1) nebo 60 km/h (M2/M3/N2/N3) a při teplotě brzdy ≤ 100 °C na začátku každého brzdění se třikrát zabrzdí s týmž ovládacím tlakem, tak aby bylo dosaženo střední plné zpomalení včetně valivého odporu (viz bod 3.4.1.1 této přílohy) nebo střední brzdný moment na základě brzdné dráhy odpovídající střednímu plnému zpomalení včetně valivého odporu (viz bod 3.4.1.1 této přílohy) alespoň 6,43 m/s2 u vozidel kategorií M1/N1 nebo 5 m/s2 u vozidel kategorií M2/M3/N2/N3.

V případě pneumatických brzdových systémů nesmí tlak v brzdovém válci překročit tlak, který je trvale zaručen brzdovým systémem typu (typů) vozidla (např. tlak, při kterém zapíná kompresor), a vstupní brzdný moment (C) nesmí překročit maximální přípustný vstupní brzdný moment (Cmax) při použití nejmenšího brzdového válce typu (typů) vozidla.

Za hodnotu brzdného účinku se studenou brzdou se považuje průměrná hodnota z výsledků těchto tří měření.

3.4.1.1.   Valivý odpor

Valivý odpor se považuje za rovnající se zpomalení 0,1 m/s2.

3.4.2.   Zkouška brzd typu I

3.4.2.1.   Postup zahřívání

3.4.2.1.1.   Podle kategorie vozidla se provedou po sobě jdoucí brzdění v souladu s podmínkami stanovenými v následující tabulce. Každé brzdění musí být provedeno tak, aby bylo dosaženo konstantní zpomalení včetně valivého odporu (viz bod 3.4.1.1 této přílohy) nebo konstantní brzdný moment odpovídající zpomalení včetně valivého odporu (viz bod 3.4.1.1 této přílohy) o hodnotě 3 m/s2.

První brzdění musí začít při teplotě brzd ≤ 100 °C.

Kategorie vozidla

v1 [km/h]

v2 [km/h]

Δt [s]

N

M1

80 % vmax ≤ 120 km/h

0,5 v1

45

15

M2

80 % vmax ≤ 100 km/h

0,5 v1

55

15

N1

80 % vmax ≤ 120 km/h

0,5 v1

45

15

M3/N2/N3

80 % vmax ≤ 60 km/h

0,5 v1

60

20

kde:

v1

=

počáteční rychlost, na začátku brzdění

v2

=

rychlost na konci brzdění

vmax

=

maximální rychlost vozidla

n

=

počet brzdění

Δt

=

trvání brzdného cyklu: čas, který uplyne mezi počátkem jednoho brzdění a počátkem následujícího brzdění

3.4.2.1.2.   U brzd vybavených zařízením pro automatické seřizování brzd se brzdy před zkouškou typu I uvedenou výše musí seřídit podle následujících postupů, v závislosti na případu:

3.4.2.1.2.1.   U brzd s pneumatickým ovládáním se brzdy musí seřídit tak, aby mohlo fungovat zařízení pro automatické seřizování brzd. K tomuto účelu se zdvih brzdového válce seřídí na:

s0 ≥ 1,1 · sre-adjust

(horní mezní hodnota nesmí přesáhnout hodnotu doporučenou výrobcem),

kde:

sre-adjust

je zdvih pro opětovné seřízení podle specifikace výrobce zařízení pro automatické seřizování brzd, tj. zdvih, při kterém začíná opětovné seřízení vůle mezi třecí dvojicí brzdy při tlaku v brzdovém válci rovnajícím se 15 % provozního tlaku v brzdovém systému, avšak nejméně 100 kPa.

V případě, kdy je se souhlasem technické zkušebny pokládáno měření zdvihu brzdového válce za obtížné, zvolí se počáteční seřízení po dohodě s technickou zkušebnou.

Z výše uvedeného stavu se brzda uvede do činnosti 50krát za sebou s tlakem v brzdovém válci rovnajícím se 30 % provozního tlaku v systému brzdy, avšak nejméně 200 kPa. Potom následuje jediné zabrzdění s tlakem v brzdovém válci ≥ 650 kPa.

3.4.2.1.2.2.   U hydraulicky ovládaných kotoučových brzd se nepokládají za nutné žádné požadavky na seřizování.

3.4.2.1.2.3.   U hydraulicky ovládaných bubnových brzd se brzdy seřídí podle specifikací výrobce.

3.4.2.2.   Brzdný účinek se zahřátou brzdou

Nejpozději 60 sekund po ukončení postupu zahřívání se změří brzdný účinek se zahřátou brzdou za podmínek rychlosti a tlaku použitých při zkoušce typu 0.

U vozidel kategorie M1 a N1 nesmí být střední plné zpomalení včetně valivého odporu (viz bod 3.4.1.1 této přílohy) nebo střední brzdný moment na základě brzdné dráhy odpovídající střednímu plnému zpomalení včetně valivého odporu (viz bod 3.4.1.1 této přílohy) menší než 75 % hodnoty dosažené se studenou brzdou při zkoušce typu 0 ani menší než 4,8 m/s2.

U vozidel kategorie M2, M3, N2 a N3 nesmí být střední plné zpomalení včetně valivého odporu (viz bod 3.4.1.1 této přílohy) nebo střední brzdný moment na základě brzdné dráhy odpovídající střednímu plnému zpomalení včetně valivého odporu (viz bod 3.4.1.1 této přílohy) menší než 60 % hodnoty dosažené se studenou brzdou při zkoušce typu 0 ani menší než 4 m/s2.

3.4.2.3.   Zkouška volného otáčení

U brzd vybavených zařízeními pro automatické seřizování brzd se po vykonání zkoušek stanovených výše v bodě 3.4.2.2 nechá brzda ochladit na teplotu představující teplotu studené brzdy (tj. ≤ 100 °C) a ověří se, že umožňuje volné otáčení tím, že je splněna jedna z následujících podmínek:

a)

kotouč nebo buben se otáčejí volně (tj. je možné jimi otáčet rukou);

b)

jestliže se kotouč nebo buben otáčejí při otáčkách odpovídajících konstantní rychlosti v = 60 km/h s uvolněnou brzdou, nesmí asymptotické teploty přesáhnout nárůst teploty bubnu/kotouče, který činí 80 °C.

3.4.3.   Zkouška brzd typu II

3.4.3.1.   Postup zahřívání

3.4.3.1.1.   Brzdy se zahřívají z počáteční teploty ≤ 100 °C brzděním při konstantních otáčkách odpovídajících rychlosti 30 km/h s konstantním brzdným momentem odpovídajícím zpomalení, vyjma valivého odporu, o hodnotě 0,15 m/s2 po dobu 12 minut.

3.4.3.1.2.   U brzd vybavených zařízením pro automatické seřizování brzd se brzda před zkouškou typu II uvedenou výše musí seřídit podle postupu stanoveného v bodě 3.4.2.1.2 této přílohy.

3.4.3.2.   Brzdný účinek se zahřátou brzdou

Nejpozději 60 sekund po ukončení postupu zahřívání se změří brzdný účinek se zahřátou brzdou za podmínek rychlosti a ovládacího tlaku použitých při zkoušce typu 0.

Se zahřátou brzdou nesmí být střední plné zpomalení včetně valivého odporu (viz bod 3.4.1.1 této přílohy) nebo střední brzdný moment na základě brzdné dráhy odpovídající střednímu plnému zpomalení včetně valivého odporu (viz bod 3.4.1.1 této přílohy) menší než 3,75 m/s2.

3.4.3.3.   Zkouška volného otáčení

Viz bod 3.4.2.3 této přílohy

3.4.4.   Zkouška brzd typu 0 (simulace zapojeného motoru)

Místo zkoušky typu 0 se zapojeným motorem lze pro účely tohoto předpisu provést zkoušku simulující naložený stav vozidla (viz bod 3.2 této přílohy).

Kategorie vozidla

Počáteční rychlost – v1 (km/h)

M1

80 % vmax ≤ 160 km/h

M2

100 km/h

M3

90 km/h

N1

80 % vmax ≤ 160 km/h

N2

100 km/h

N3

90 km/h

kde:

v1

=

počáteční rychlost, na začátku brzdění

vmax

=

maximální rychlost vozidla

Z počátečních otáček odpovídajících rychlostem vozidla podle výše uvedené tabulky a při teplotě brzdy ≤ 100 °C na začátku každého brzdění se třikrát zabrzdí s týmž ovládacím tlakem, tak aby bylo dosaženo střední plné zpomalení včetně valivého odporu (viz bod 3.4.1.1 této přílohy) nebo střední brzdný moment na základě brzdné dráhy odpovídající střednímu plnému zpomalení včetně valivého odporu (viz bod 3.4.1.1 této přílohy) alespoň 5,76 m/s2 u vozidel kategorií M1 a N1 nebo 4 m/s2 u vozidel kategorií M2, M3, N2 a N3.

Za hodnotu brzdného účinku se studenou brzdou se považuje průměrná hodnota z výsledků těchto tří měření.

3.5.   Zkouška dynamických třecích vlastností (srovnávací zkouška provedená na jednotlivé kolové brzdě)

Při zkoušce se studenými brzdami se brzdný účinek náhradního brzdového kotouče/bubnu porovná s originálními ekvivalenty tak, že se porovnají výsledky dosažené v níže uvedené zkoušce.

3.5.1.   S náhradním brzdovým kotoučem/bubnem se v rámci postupu zkoušky provede nejméně šest po sobě jdoucích zabrzdění s ovládacími silami nebo tlaky v brzdovém potrubí, které jsou rozdílné a postupně vzrůstají, a to až do hodnoty středního plného zpomalení 6 m/s2 (M1, M2, N1), nebo 5 m/s2 (M3, N2, N3). Ovládací síly nebo tlak v brzdovém potrubí nesmí přesáhnout maximální přípustné ovládací síly nebo tlak v brzdovém potrubí, které jsou trvale zaručeny brzdovým systémem vozidla (např. tlak, při kterém zapíná kompresor). Před každým brzděním musí být počáteční teplota brzdového kotouče/bubnu ≤ 100 °C.

3.5.2.   Zkouška brzdného účinku uvedená v bodě 3.5.1 se provede rovněž s originálním brzdovým kotoučem/bubnem.

3.5.3.   Dynamické třecí vlastnosti náhradního brzdového kotouče/bubnu na konci postupu zkoušky (krok 9 nebo 18) lze považovat za podobné vlastnostem originálního brzdového kotouče/bubnu, pokud se hodnoty středního plného zpomalení při stejných provozních tlacích či ovládacích silách v oblasti horních 2/3 výsledné křivky neliší o více než ± 8 % nebo ± 0,4 m/s2 od hodnot originálních brzdových kotoučů/bubnů.

4.   ZKOUŠKY NEPORUŠITELNOSTI S POUŽITÍM SETRVAČNÍKOVÉHO DYNAMOMETRU

Zkoušky se provádí podle bodu 4.1 (pro kotouče) nebo 4.2 (pro bubny).

S výjimkou případu, kdy náhradní část před tím, než dojde k jejímu poškození či poruše, nedosáhne požadovaného počtu cyklů, vyžaduje se jedna zkouška na zkušební skupinu (viz bod 4.1.1.1.3 nebo 4.1.1.2.3 této přílohy).

Brzda by měla být namontována na dynamometru v téže poloze, v jaké je namontována na vozidle (nevztahuje se na pevně namontované brzdy nebo brzdy namontované na tělesu čepu nápravy).

Teplota brzdového kotouče/bubnu by měla být měřena co nejblíže k třecí ploše. Měření teploty by měla být zaznamenána a způsob i body měření musí být pro všechny zkoušky stejné.

Jestliže se při brzdění nebo mezi brzděními v rámci jednoho brzdného cyklu použije chlazení vzduchem, musí být rychlost proudění vzduchu na brzdě omezena na vvzduch = 0,33 v,

kde:

v

=

zkušební rychlost vozidla na začátku brzdění.

V ostatních případech pro chlazení vzduchem neplatí žádná omezení.

Teplota chladicího vzduchu se rovná teplotě okolního prostředí.

4.1.   Brzdové kotouče

4.1.1.   Zkouška brzdového kotouče na tepelnou únavu

Při této zkoušce se použije nový kotouč, originální brzdový třmen dotčeného vozidla (dotčených vozidel) a nové části s brzdovým obložením dotčeného vozidla (dotčených vozidel), jejichž typ byl schválen podle předpisů č. 13, 13-H nebo 90 (ve stavu, v němž se montují na vozidlo, např. po odstranění ochranné vrstvy tuku).

V případě potřeby lze během zkoušky opotřebovaná brzdová obložení vyměnit.

4.1.1.1.   Vozidla kategorií M1, N1

4.1.1.1.1.   Podmínky zkoušky (zkouška brzdového kotouče na tepelnou únavu)

Setrvačná hmotnost setrvačníkového dynamometru se určí podle požadavků stanovených v příloze 11 bodech 3.2.1, 3.2.1.1 a 3.2.1.2.

Otáčky dynamometru musí odpovídat lineární rychlosti vozidla při zkoušce založené na průměru největšího a nejmenšího dynamického poloměru valení pneumatik přípustných pro daný typ vozidla.

4.1.1.1.2.   Program zkoušky (zkouška brzdového kotouče na tepelnou únavu)

Nová brzdová obložení a nový kotouč se namontují do příslušných brzd a zaběhnou se podle postupu stanoveného v příloze 3 bodě 2.2.2.3. Jsou-li k dokončení zkoušky zapotřebí nová brzdová obložení, musí být zaběhnuta podle stejného postupu:

Tabulka A11/4.1.1.1.2

Předmět zkoušky

Zkouška na tepelnou únavu

Kategorie vozidel

M1/N1

Typ brzdění

Sled po sobě jdoucích brzdění

Interval brzdění (= ttotal)

70 s

Počet brzdění na cyklus

2

Brzdný moment odpovídající zpomalení

5,0 m/s2

Celkový počet brzdných cyklů

100 nebo 150 (viz 4.1.1.1.3)

Brzdění

 

z

vmax

na

20 km/h

Počáteční teplota při prvním brzdění každého cyklu

≤ 100 °C

kde:

vmax

hodnota vmax, která se použije při zkoušení náhradní části, je hodnotou odpovídající vozidlu, které má nejvyšší poměr kinetické energie k hmotnosti kotouče,

tbra

doba skutečného brzdění během jednoho použití brzd,

tacc

minimální doba zrychlování v závislosti na schopnosti příslušného vozidla zrychlovat,

trest

doba klidu,

ttotal

interval brzdění (tbra + tacc + trest).

4.1.1.1.3.   Výsledky zkoušky (zkouška brzdového kotouče na tepelnou únavu)

Výsledek zkoušky se pouvažuje za vyhovující, bylo-li provedeno 150 či více cyklů bez poškození nebo poruchy.

Bylo-li cyklů bez poškození nebo poruchy méně než 150, ale více než 100, musí být zkouška opakována s novou náhradní částí. Aby dotčená část za těchto podmínek vyhověla zkoušce, musí bez poškození či poruchy vykonat v obou zkouškách více než 100 cyklů.

Bylo-li do poškození či poruchy provedeno méně než 100 cyklů, měla by být zkoušce podrobena originální část a výsledky se porovnají. Pokud počet cyklů, po němž došlo k poškození či poruše, není o více než 10 % nižší než počet cyklů provedených s originální částí, považuje se výsledek zkoušky za vyhovující.

Poškozením se v této souvislosti rozumí:

a)

radiální trhliny na třecí ploše, které jsou delší než 2/3 radiální výšky třecí plochy;

b)

trhliny na třecí ploše, které dosahují k vnitřnímu nebo vnějšímu průměru třecí plochy;

c)

trhliny procházející skrz stěnu kotouče v místě třecího mezikruží;

d)

jakýkoli typ strukturálního poškození nebo trhliny ve kterékoli části mimo třecí plochu.

4.1.1.2.   Vozidla kategorií M2, M3, N2 a N3

4.1.1.2.1.   Podmínky zkoušky (zkouška brzdového kotouče na tepelnou únavu)

4.1.1.2.1.1.   Vozidla s maximální přípustnou hmotností > 7,5 t

Následující program slouží ke zkoušení brzdových kotoučů jako součástí brzdového systému. Neimituje skutečné jízdní podmínky, ale pokládá se čistě za zkoušku součástí. Parametry uvedené v tabulce A11/4.1.1.2.1.1 se vztahují na brzdy, které se v současnosti zpravidla používají na vozidlech s maximální přípustnou hmotností > 7,5 t.

Tabulka A11/4.1.1.2.1.1

Vnější průměr kotouče

Parametr zkoušky

Parametr zkoušky

Příklad vybavení

 

Hmotnost při zkoušce m [kg]

rdyn [m]

„Velikost brzdy“/nejmenší možná velikost ráfku

320–350

3 100

0,386

17,5″

351–390

4 500

0,445

19,5″

391–440

5 300

0,527

22,5″

> 440 (1)

 (1)

 (1)

—

Setrvačná hmotnost setrvačníkového dynamometru se určí podle požadavků přílohy 11 bodu 3.2.1 ve spojení s parametry stanovenými ve výše uvedené tabulce (hmotnost při zkoušce a rdyn).

Otáčky dynamometru musí odpovídat lineární rychlosti vozidla při zkoušce v závislosti na dynamických poloměrech valení pneumatik uvedených v tabulce A11/4.1.1.2.1.1.

4.1.1.2.1.2.   Vozidla s maximální přípustnou hmotností > 3,5 t a ≤ 7,5 t

U vozidel s maximální přípustnou hmotností > 3,5 t a ≤ 7,5, na která se parametry v tabulce A11/4.1.1.2.1.1 nevztahují, se parametry zkoušky zvolí tak, aby byl pokryt nejnepříznivější případ, na jehož základě byl stanoven rozsah použití náhradního brzdového kotouče (maximální přípustná hmotnost vozidla, maximální rozměr pneumatiky).

Setrvačná hmotnost setrvačníkového dynamometru se určí podle požadavků stanovených v příloze 11 bodech 3.2.1, 3.2.1.1 a 3.2.1.2.

Otáčky dynamometru musí odpovídat lineární rychlosti vozidla při zkoušce založené na průměru největšího a nejmenšího dynamického poloměru valení pneumatik přípustných pro daný typ vozidla.

4.1.1.2.2.   Program zkoušky (zkouška brzdového kotouče na tepelnou únavu)

Tabulka A11/4.1.1.2.2

Postup záběhu

100 brzdění

Počáteční rychlost: 60 km/h

Konečná rychlost: 30 km/h

dm alternující mezi 1 m/s2 a 2 m/s2

Počáteční teplota: ≤ 300 °C (začíná se na teplotě okolního prostředí)

1.

Stabilizační brzdění

10 brzdění z 60 km/h na 30 km/h

dm alternující mezi 1 m/s2 a 2 m/s2

Počáteční teplota: ≤ 250 °C

2.

Brzdění z vysokých rychlostí

2 brzdění ze 130 km/h na 80 km/h

dm 3 m/s2

Počáteční teplota: ≤ 100 °C

3.

Stabilizační brzdění

Viz krok 1

4.

Brzdění z vysokých rychlostí

Viz krok 2

5.

Stabilizační brzdění

Viz krok 1

6.

Trvalé brzdění (1)

5 brzdění při konstantní rychlosti: 85 km/h

Brzdný moment odpovídá 0,5 m/s2

Doba brzdění 60 s

Počáteční teplota: ≤ 80 °C

7.

Stabilizační brzdění

Viz krok 1

8.

Trvalé brzdění (2)

5 brzdění při konstantní rychlosti: 85 km/h

Brzdný moment odpovídá 1,0 m/s2

Doba brzdění 40 s

Počáteční teplota: ≤ 80 °C

9.

Opakovat kroky 1 až 8

9krát nebo 14krát (podle situace) – viz bod 4.1.1.2.3

dm

střední zpomalení vztažené k dráze

4.1.1.2.3.   Výsledky zkoušky (zkouška brzdového kotouče na tepelnou únavu)

Výsledek zkoušky se pouvažuje za vyhovující, bylo-li provedeno 15 či více cyklů bez poškození nebo poruchy.

Bylo-li cyklů bez poškození nebo poruchy méně než 15, ale více než 10, musí být zkouška opakována s novou náhradní částí. Aby dotčená část za těchto podmínek vyhověla zkoušce, musí bez poškození či poruchy vykonat v obou zkouškách více než 10 cyklů.

Bylo-li do poškození či poruchy provedeno méně než 10 cyklů, měla by být zkoušce podrobena originální část a výsledky se porovnají. Pokud počet cyklů, po němž došlo k poškození či poruše, není menší než počet cyklů provedených s originální částí, považuje se výsledek zkoušky za vyhovující.

Poškozením se v této souvislosti rozumí:

a)

radiální trhliny na třecí ploše, které jsou delší než 2/3 radiální výšky třecího mezikruží;

b)

trhliny na třecí ploše, které dosahují k vnitřnímu nebo vnějšímu průměru třecí plochy;

c)

trhliny procházející skrz stěnu kotouče v místě třecího mezikruží;

d)

jakýkoli typ strukturálního poškození nebo trhliny ve kterékoli části mimo třecí plochu.

4.1.2.   Zkouška brzdového kotouče vysokým namáháním

U zaměnitelných částí se zkouška vysokým namáháním provede s novým brzdovým kotoučem nebo se stejným brzdovým kotoučem, který byl použit pro alternativní zkoušku na dynamometru (viz bod 3.3 této přílohy).

V případě rovnocenných částí se při zkoušce vysokým namáháním použije nový kotouč, originální brzdový třmen dotčeného vozidla (dotčených vozidel) a nové části s brzdovým obložením dotčeného vozidla (dotčených vozidel), jejichž typ byl schválen podle předpisů č. 13, 13-H nebo 90 (ve stavu, v němž se montují na vozidlo, např. po odstranění ochranné vrstvy tuku).

V případě potřeby lze během zkoušky opotřebovaná brzdová obložení vyměnit.

4.1.2.1.   Vozidla kategorií M1, N1

4.1.2.1.1.   Podmínky zkoušky (zkouška brzdového kotouče vysokým namáháním)

Viz bod 4.1.1.1.1.

4.1.2.1.2.   Program zkoušky (zkouška brzdového kotouče vysokým namáháním)

Nová brzdová obložení a nový kotouč se namontují do příslušných brzd a zaběhnou se podle postupu stanoveného v příloze 3 bodě 2.2.2.3. Jsou-li k dokončení zkoušky zapotřebí nová brzdová obložení, musí být zaběhnuta podle stejného postupu:

Tabulka A11/4.1.2.1.2

Předmět zkoušky

Zkouška vysokým namáháním

Kategorie vozidel

M1/N1

Typ brzdění

Jednotlivá brzdění

Počet brzdění

70

Počáteční teplota na začátku brzdění

≤ 100 °C

Brzdný moment odpovídající zpomalení

10,0 m/s2 s tlakem ≤ 16 000 kPa nebo p = 16 000 kPa (< 10,0 m/s2)

Brzdění

 

z

vmax

na

10 km/h

Kde hodnota vmax, která se použije při zkoušení náhradní části, je hodnotou odpovídající vozidlu, které má nejvyšší poměr kinetické energie k hmotnosti kotouče.

4.1.2.1.3.   Výsledky zkoušky (zkouška brzdového kotouče vysokým namáháním)

Výsledek zkoušky se pouvažuje za vyhovující, bylo-li provedeno 70 či více brzdění bez poškození nebo poruchy.

Bylo-li do poškození či poruchy provedeno méně než 70 brzdění, měla by být zkoušce podrobena originální část a výsledky se porovnají. Pokud počet cyklů, po němž došlo k poškození či poruše, není o více než 10 % nižší než počet cyklů provedených s originální částí, považuje se výsledek zkoušky za vyhovující.

Poškozením se v této souvislosti rozumí:

a)

radiální trhliny na třecí ploše, které jsou delší než 2/3 radiální výšky třecí plochy;

b)

trhliny na třecí ploše, které dosahují k vnitřnímu nebo vnějšímu průměru třecí plochy;

c)

trhliny procházející skrz stěnu kotouče v místě třecího mezikruží;

d)

jakýkoli typ strukturálního poškození nebo trhliny ve kterékoli části mimo třecí plochu.

4.1.2.2.   Vozidla kategorií M2, M3, N2 a N3

4.1.2.2.1.   Podmínky zkoušky (zkouška brzdového kotouče vysokým namáháním)

Viz bod 4.1.1.2.1.

4.1.2.2.2.   Program zkoušky (zkouška brzdového kotouče vysokým namáháním)

Záběh podle tabulky A11/4.1.1.2.2.

Provede se 500 brzdění z rychlosti 50 km/h na 10 km/h s brzdným momentem rovnajícím se 90 % maximálního brzdného momentu použitelného na příslušný brzdový třmen.

Počáteční teplota: ≤ 200 °C

4.1.2.2.3.   Výsledky zkoušky (zkouška brzdového kotouče vysokým namáháním)

Výsledek zkoušky se považuje za vyhovující, pokud brzdový kotouč po 500 brzděních nevykazuje žádné známky lomu. Zkouška se považuje za platnou v případě, že je požadovaného maximálního momentu dosaženo alespoň u 90 % počtu brzdění, a to za podmínky, že u zbývajících 10 % brzdění se použije maximální tlak.

Poškozením se v této souvislosti rozumí:

a)

radiální trhliny na třecí ploše, které jsou delší než 2/3 radiální výšky třecí plochy;

b)

trhliny na třecí ploše, které dosahují k vnitřnímu nebo vnějšímu průměru třecí plochy;

c)

trhliny procházející skrz stěnu kotouče v místě třecího mezikruží;

d)

jakýkoli typ strukturálního poškození nebo trhliny ve kterékoli části mimo třecí plochu.

4.2.   Brzdové bubny

4.2.1.   Zkouška brzdového bubnu na tepelnou únavu

Při zkoušce se použije nový buben s novými částmi s obložením, jejichž typ byl schválen podle předpisů č. 13, 13-H nebo 90 (podle potřeby po odstranění ochranné vrstvy tuku).

Opracování obložení k dosažení dobrého styku mezi obloženími a bubnem je přípustné.

4.2.1.1.   Vozidla kategorií M1 a N1

4.2.1.1.1.   Podmínky zkoušky (zkouška brzdového bubnu na tepelnou únavu)

Setrvačná hmotnost setrvačníkového dynamometru se určí podle požadavků stanovených v příloze 11 bodech 3.2.1, 3.2.1.1 a 3.2.1.2.

Otáčky dynamometru musí odpovídat lineární rychlosti vozidla při zkoušce založené na průměru největšího a nejmenšího dynamického poloměru valení pneumatik přípustných pro daný typ vozidla.

4.2.1.1.2.   Program zkoušky (zkouška brzdového bubnu na tepelnou únavu)

Požadavky pro zkoušku brzdových bubnů na tepelnou únavu jsou obsaženy v bodě 4.2.2.1.2 týkajícím se zkoušky vysokým namáháním.

4.2.1.1.3.   Výsledky zkoušky (zkouška brzdového bubnu na tepelnou únavu)

Viz bod 4.2.2.1.3.

4.2.1.2.   Vozidla kategorií M2, M3, N2, N3

4.2.1.2.1.   Podmínky zkoušky (zkouška brzdového bubnu na tepelnou únavu)

4.2.1.2.1.1.   Vozidla s maximální přípustnou hmotností > 7,5 t

Následující program slouží ke zkoušení brzdových bubnů jako součástí brzdového systému. Neimituje skutečné jízdní podmínky, ale pokládá se čistě za zkoušku součástí. Parametry uvedené v tabulce A11/4.2.1.2.1.1 se vztahují na brzdy, které se v současnosti zpravidla používají na vozidlech s maximální přípustnou hmotností > 7,5 t.

Tabulka A11/4.2.1.2.1.1

Vnitřní průměr bubnu

[mm]

Šířka obložení

Typický průměr ráfku

< 130 mm

130–190 mm

> 190 mm

Hmotnost při zkoušce [kg]

Poloměr pneumatiky

[m]

Hmotnost při zkoušce [kg]

Poloměr pneumatiky

[m]

Hmotnost při zkoušce [kg]

Poloměr pneumatiky

[m]

< 330

2 750

0,402

3 200

0,390

5 500

0,402

17,5″

330–390

 (2)

 (2)

3 400

0,480

5 500

0,516

19,5″

391–430

3 400

0,510

4 500

0,527

5 500

0,543

22,5″

> 430

 (2)

 (2)

 (2)

 (2)

 (2)

 (2)

—

Setrvačná hmotnost setrvačníkového dynamometru se určí podle požadavků přílohy 11 bodu 3.2.1 ve spojení s parametry stanovenými ve výše uvedené tabulce (hmotnost při zkoušce a rdyn).

Otáčky dynamometru musí odpovídat lineární rychlosti vozidla při zkoušce v závislosti na dynamických poloměrech valení pneumatik stanovených v tabulce A11/4.2.1.2.1.1.

4.2.1.2.1.2.   Vozidla s maximální přípustnou hmotností > 3,5 t a ≤ 7,5 t

U vozidel s maximální přípustnou hmotností > 3,5 t a ≤ 7,5, na která se parametry v tabulce A11/4.1.1.2.1.1 nevztahují, se parametry zkoušky zvolí tak, aby byl pokryt nejnepříznivější případ, na jehož základě byl stanoven rozsah použití náhradního brzdového bubnu (maximální přípustná hmotnost vozidla, maximální rozměr pneumatiky).

Setrvačná hmotnost setrvačníkového dynamometru se určí podle požadavků stanovených v příloze 11 bodech 3.2.1, 3.2.1.1 a 3.2.1.2.

Otáčky dynamometru musí odpovídat lineární rychlosti vozidla při zkoušce založené na průměru největšího a nejmenšího dynamického poloměru valení pneumatik přípustných pro daný typ vozidla.

4.2.1.2.2.   Program zkoušky (zkouška brzdového bubnu na tepelnou únavu)

Tabulka A11/4.2.1.2.2

Předmět zkoušky

Zkouška na tepelnou únavu

Postup záběhu

200 brzdění

Počáteční rychlost: 60 km/h

Konečná rychlost: 5 km/h

dm alternující mezi 1 m/s2 a 2 m/s2

Počáteční teplota: ≤ 200 °C (začíná se na teplotě okolního prostředí)

Alternativně lze záběh vynechat, nepovažuje-li jej žadatel o schválení za nezbytný

Typ brzdění

Sled po sobě jdoucích brzdění

Počet brzdění

250 nebo 300 (podle situace) – viz bod 4.2.1.2.3

Pozn.: Zkouška se přeruší, když se objeví průchozí trhlina.

Brzdný moment odpovídající zpomalení

3,0 m/s2

Brzdění

 

z

130

na

80 km/h

Počáteční teplota při každém brzdění

≤ 50 °C

Chlazení podle bodu 3.2.3

Přípustné

4.2.1.2.3.   Výsledky zkoušky (zkouška brzdového bubnu na tepelnou únavu)

Výsledek zkoušky se pouvažuje za vyhovující, bylo-li provedeno 300 či více brzdění bez poškození nebo poruchy.

Bylo-li brzdění bez poškození nebo poruchy méně než 300, ale více než 250, musí technická zkušebna opakovat zkoušku s novou náhradní částí. Aby dotčená část za těchto podmínek vyhověla zkoušce, musí bez poškození či poruchy vykonat v obou zkouškách více než 250 brzdění.

Bylo-li do poškození či poruchy provedeno méně než 250 brzdění, měla by být zkoušce podrobena originální část a výsledky se porovnají – pokud počet brzdění, po němž došlo k poškození či poruše, není menší než počet brzdění provedených s originální částí, považuje se výsledek zkoušky za vyhovující.

Poškozením se v této souvislosti rozumí:

a)

trhliny na třecí ploše, které jsou delší než 2/3 axiální šířky třecí plochy;

b)

trhliny na třecí ploše, které dosahují k axiálnímu vnějšímu okraji bubnu;

c)

trhliny procházející skrz stěnu bubnu;

d)

jakýkoli typ strukturálního poškození nebo trhliny ve kterékoli části mimo třecí plochu.

4.2.2.   Zkouška brzdového bubnu vysokým namáháním

U zaměnitelných částí se zkouška vysokým namáháním provede na novém brzdovém bubnu nebo na stejném brzdovém bubnu, který byl použit pro alternativní zkoušku na dynamometru (viz bod 3.3 této přílohy).

V případě rovnocenných částí se při zkoušce vysokým namáháním použije nový buben, originální brzda dotčeného vozidla (dotčených vozidel) a nové části s brzdovým obložením dotčeného vozidla (dotčených vozidel), jejichž typ byl schválen podle předpisů č. 13, 13-H nebo 90 (ve stavu, v němž se montují na vozidlo, např. po odstranění ochranné vrstvy tuku).

V případě potřeby lze během zkoušky opotřebovaná brzdová obložení vyměnit.

4.2.2.1.   Vozidla kategorií M1 a N1

4.2.2.1.1.   Podmínky zkoušky (zkouška brzdového bubnu vysokým namáháním)

Viz bod 4.2.1.1.1.

4.2.2.1.2.   Program zkoušky (zkouška brzdového bubnu vysokým namáháním)

Tato zkouška rovněž zahrnuje požadavky zkoušky na tepelnou únavu (viz bod 4.2.1.1.2).

Zkouška se provede podle této tabulky:

Tabulka A11/4.2.2.1.2

Postup záběhu

Postupně se provede 100 po sobě jdoucích brzdění s rychlostmi v1 = 80 km/h a v2 = 10 km/h a počáteční teplotou ≤ 100 °C.

Zpomalení při prvním brzdění musí být konstantní 1,5 m/s2. Od druhého do posledního brzdění musí být tlak konstantní a musí se rovnat průměrné hodnotě při prvním brzdění.

Záběh by měl pokračovat do dosažení 80 % styku mezi obložením a bubnem.

Předmět zkoušky

Zkouška brzdového bubnu vysokým namáháním

Typ brzdění

Jednotlivá brzdění

Počet brzdění

100

Počáteční teplota na začátku brzdění

≤ 100 °C

Brzdný moment odpovídající zpomalení

10,0 m/s2 s tlakem ≤ 16 000 kPa nebo p = 16 000 kPa (< 10,0 m/s2)

Brzdění

 

z

vmax

na

10 km/h

Kde hodnota vmax, která se použije při zkoušení náhradní části, je hodnotou odpovídající vozidlu, které má nejvyšší poměr kinetické energie k hmotnosti kotouče.

4.2.2.1.3.   Výsledky zkoušky (zkouška brzdového bubnu vysokým namáháním)

Výsledek zkoušky se pouvažuje za vyhovující, bylo-li provedeno 100 či více brzdění bez poškození nebo poruchy.

Bylo-li do poškození či poruchy provedeno méně než 100 brzdění, měla by být zkoušce podrobena originální část a výsledky se porovnají. Pokud počet cyklů, po němž došlo k poškození či poruše, není o více než 10 % nižší než počet cyklů provedených s originální částí, považuje se výsledek zkoušky za vyhovující.

Poškozením se v této souvislosti rozumí:

a)

trhliny na třecí ploše, které jsou delší než 2/3 axiální šířky třecí plochy;

b)

trhliny na třecí ploše, které dosahují k axiálnímu vnějšímu okraji bubnu;

c)

trhliny procházející skrz stěnu bubnu;

d)

jakýkoli typ strukturálního poškození nebo trhliny ve kterékoli části mimo třecí plochu.

4.2.2.2.   Vozidla kategorií M2, M3, N2 a N3

4.2.2.2.1.   Podmínky zkoušky (zkouška brzdového bubnu vysokým namáháním)

Viz bod 4.2.1.2.1.

4.2.2.2.2.   Program zkoušky (zkouška brzdového bubnu vysokým namáháním)

Tabulka A11/4.2.2.2.2

Předmět zkoušky

Zkouška vysokým namáháním

Postup záběhu

200 brzdění

Počáteční rychlost: 60 km/h

Konečná rychlost: 5 km/h

dm alternující mezi 1 m/s2 a 2 m/s2

Počáteční teplota: ≤ 200 °C (začíná se na teplotě okolního prostředí)

Alternativně lze záběh vynechat, nepovažuje-li jej žadatel o schválení za nezbytný

Celkový počet brzdění

150

Počáteční teplota brzdového bubnu při každém brzdění

≤ 100 °C

Brzdění

 

z

60 km/h

na

≤ 5 km/h

Brzdný moment odpovídající zpomalení

6 m/s2

Chlazení (také odchylující se od bodu 3.2.3 této přílohy)

Přípustné

4.2.2.2.3.   Výsledky zkoušky (zkouška brzdového bubnu vysokým namáháním)

Výsledek zkoušky je vyhovující, pokud brzdový buben nevykáže známky lomu.

Zkouška se považuje za platnou v případě, že je požadovaného maximálního momentu dosaženo alespoň u 90 % počtu brzdění, a to za podmínky, že u zbývajících 10 % brzdění se použije maximální tlak.

Poškozením se v této souvislosti rozumí:

a)

radiální trhliny na třecí ploše, které jsou delší než 2/3 radiální výšky třecí plochy;

b)

trhliny na třecí ploše, které dosahují k vnitřnímu nebo vnějšímu průměru třecí plochy;

c)

trhliny procházející skrz stěnu v místě třecího mezikruží;

d)

jakýkoli typ strukturálního poškození nebo trhliny ve kterékoli části mimo třecí plochu.

(1)  Hmotnost při zkoušce a dynamický poloměr valení pneumatiky jsou předmětem dohody mezi žadatelem a technickou zkušebnou.

(2)  Hmotnost při zkoušce a dynamický poloměr valení pneumatiky jsou předmětem dohody mezi žadatelem a technickou zkušebnou.

PŘÍLOHA 12

POŽADAVKY NA NÁHRADNÍ BRZDOVÉ KOTOUČE NEBO BUBNY PRO VOZIDLA KATEGORIE O

1.   PŘEHLED ZKOUŠEK

Zkoušky požadované v bodě 5.3 tohoto předpisu jsou dále podrobně popsány podle jednotlivých kategorií vozidel:

Tabulka A12/1 A

Vozidla kategorií O1, O2 a O3

Zkouška na zkušební dráze

Alternativní zkouška na dynamometru (Alternativa ke zkoušce na zkušební dráze)

2.2.1.

Typ 0

3.4.1.

Typ 0

2.2.2.

Typ I

3.4.2.

Typ I

2.3.

Systém parkovací brzdy (přichází-li v úvahu)

—

2.4.

Zkouška dynamických třecích vlastností (srovnávací zkouška provedená na jednotlivých nápravách)

3.5.

Zkouška dynamických třecích vlastností (srovnávací zkouška provedená na jednotlivých nápravách)


Tabulka A12/1B

Vozidla kategorie O4

Zkouška na zkušební dráze

Alternativní zkouška na dynamometru (Alternativa ke zkoušce na zkušební dráze)

2.2.1.

Typ 0

3.4.1.

Typ 0

2.2.3.

Typ III

3.4.3.

Typ III

2.3.

Systém parkovací brzdy (přichází-li v úvahu)

—

2.4.

Zkouška dynamických třecích vlastností (srovnávací zkouška provedená na jednotlivých nápravách)

3.5.

Zkouška dynamických třecích vlastností (srovnávací zkouška provedená na jednotlivých nápravách)

2.   OVĚŘENÍ POŽADAVKŮ PRO ZKOUŠKU NA VOZIDLE

2.1.   Zkušební vozidlo

Vozidlo reprezentující vybranou zkušební skupinu (viz definice v bodě 5.3.6 tohoto předpisu), pro kterou je požadováno schválení nebo zkušební protokol pro náhradní brzdový kotouč/buben, musí být vybaveno tímto náhradním brzdovým kotoučem/bubnem, jakož i zkušebním zařízením pro provádění zkoušek brzd podle ustanovení předpisu č. 13.

Náhradní brzdový kotouč/buben musí být namontován na dotčenou nápravu zároveň s brzdovým obložením k ní připojeným, jehož typ byl schválen podle předpisů č. 13 nebo 90 a jež dodal výrobce vozidla nebo nápravy. Nebude-li stanoven jednotný postup pro způsob brzdění, provede se zkouška po dohodě s technickou zkušebnou. Veškeré níže uvedené zkoušky se provedou se zaběhnutými brzdami. Pro originální i náhradní brzdové kotouče a bubny se použije stejný postup záběhu.

2.2.   Systém provozní brzdy

2.2.1.   Zkoušky typu 0, vozidlo naloženo

Tato zkouška se provede podle přílohy 4 bodu 1.4.4 předpisu č. 13.

2.2.2.   Zkoušky typu I

Tato zkouška se provede podle přílohy 4 bodu 1.5.2 předpisu č. 13.

Na konci zkoušky typu I musí brzdný účinek při zahřátých brzdách splňovat požadavky přílohy 4 bodu 1.5.3 předpisu č. 13.

2.2.3.   Zkoušky typu III

Tato zkouška se provede podle přílohy 4 bodu 1.7 předpisu č. 13.

2.3.   Systém parkovací brzdy (přichází-li v úvahu)

2.3.1.   Pokud systémy provozní a parkovací brzdy využívají společnou třecí plochu kotouče nebo bubnu, není nutné provádět zvláštní zkoušku systému parkovací brzdy. Jsou-li splněny požadavky zkoušky typu 0 s naloženým vozidlem, má se za to, že jsou splněny také požadavky na systém parkovací brzdy.

2.3.2.   Statická zkouška při klesání o sklonu 18 %, vozidlo naloženo

2.3.3.   Vozidlo musí vyhovět všem příslušným ustanovením přílohy 4 bodů 2.3 a 3.2 předpisu č. 13 pro uvedenou kategorii vozidel.

2.4.   Zkouška dynamických třecích vlastností (srovnávací zkouška provedená na jednotlivých nápravách)

Pro tuto zkoušku musí být vozidlo naloženo a vždy se brzdí na vodorovné vozovce.

Systém provozní brzdy vozidla musí být vybaven zařízením, které izoluje brzdy na předních kolech od brzd na zadních kolech tak, aby mohly být vždy ovládány nezávisle na sobě.

Žádá-li se o schválení nebo zkušební protokol pro náhradní brzdový kotouč/buben pro brzdy na předních kolech, musí být brzdy na zadních kolech během celé zkoušky vyřazeny z činnosti.

Žádá-li se o schválení nebo zkušební protokol pro náhradní brzdový kotouč/buben pro brzdy na zadních kolech, musí být brzdy na předních kolech během celé zkoušky vyřazeny z činnosti.

2.4.1.   Srovnávací zkouška brzdného účinku se studenými brzdami

Při zkoušce se studenými brzdami se brzdný účinek náhradního brzdového kotouče/bubnu porovná s originálními ekvivalenty tak, že se porovnají výsledky dosažené v níže uvedené zkoušce.

2.4.1.1.   S náhradním brzdovým kotoučem/bubnem se provede nejméně šest po sobě jdoucích brzdění s působením ovládacích sil nebo tlaků v brzdovém potrubí, které jsou rozdílné a postupně vzrůstají, a to až do hodnot, při nichž dojde k blokování kol, dosažení středního plného zpomalení 3,5 m/s2 nebo k dosažení maximální ovládací síly přípustné pro tuto kategorii vozidel, přičemž počáteční rychlost se pro účely zkoušky rovná 45 km/h.

Před každým brzděním musí být počáteční teplota brzdového bubnu ≤ 100 °C.

2.4.1.2.   Zkouška brzdného účinku uvedená v bodě 2.4.1.1 se provede rovněž s originálním brzdovým kotoučem/bubnem.

2.4.1.3.   Dynamické třecí vlastnosti náhradního brzdového kotouče/bubnu lze považovat za podobné vlastnostem originálního brzdového kotouče/bubnu, pokud se hodnoty středního plného zpomalení při stejných provozních tlacích či ovládacích silách v oblasti horních 2/3 výsledné křivky neliší o více než ± 10 % nebo ± 0,4 m/s2 od hodnot originálních brzdových kotoučů/bubnů.

3.   ZKOUŠKA NA SETRVAČNÍKOVÉM DYNAMOMETRU

3.1.   Vybavení dynamometru

Pro účely zkoušky se na dynamometr namontuje originální brzdový třmen nebo brzda z dotčeného vozidla. Setrvačníkový dynamometr musí být vybaven zařízením pro udržování konstantního momentu a zařízením pro průběžné zaznamenávání otáček, tlaku v brzdovém potrubí, počtu otáček od začátku brzdění, brzdného momentu, doby brzdění a teploty brzdových bubnů.

3.2.   Podmínky zkoušky

3.2.1.   Setrvačná hmotnost setrvačníkového dynamometru

Setrvačná hmotnost setrvačníkového dynamometru se nastaví tak, aby co nejpřesněji (s přípustnou odchylkou ± 5 %) odpovídala teoreticky požadované hodnotě, jíž je část celkové setrvačné hmotnosti vozidla, kterou brzdí příslušné kolo. K výpočtu se použije tento vzorec:

I = m · rdyn 2

kde:

I

=

rotační setrvačná hmotnost (kgm2),

rdyn

=

dynamický poloměr valení pneumatiky (m),

m

=

hmotnost při zkoušce (část maximální hmotnosti vozidla, kterou brzdí příslušné kolo) v souladu s tímto předpisem.

3.2.1.1.   Dynamický poloměr valení

Při výpočtu setrvačné hmotnosti se zohlední dynamický poloměr valení (rdyn) největší pneumatiky, jaká je pro vozidlo (nebo pro nápravu) přípustná.

3.2.1.2.   Hmotnost při zkoušce

Hmotnost při zkoušce pro výpočet setrvačné hmotnosti se určí takto:

m = 0,55 mnáprava

mnáprava: maximální technicky přípustná hmotnost na nápravu

3.2.2.   Počáteční otáčky dynamometru musí odpovídat lineární rychlosti vozidla při 40 km/h nebo 60 km/h (podle typu zkoušky) v závislosti na střední hodnotě dynamických poloměrů valení největší a nejmenší pneumatiky přípustných rozměrů.

3.2.3.   Chlazení

Chlazení lze provádět podle bodu 3.2.3.1 nebo 3.2.3.2.

3.2.3.1.   Zkouška provedená s úplným kolem podle přílohy 11 dodatku 2 bodu 3.2.2 předpisu č. 13.

U zkoušek typu I a III lze během zahřívání použít chlazení vzduchem, přičemž rychlost a směr proudu vzduchu simulují skutečné podmínky a rychlost proudu vzduchu je vvzduch = 0,33 v,

kde:

v

=

zkušební rychlost vozidla na začátku brzdění.

V ostatních případech pro chlazení vzduchem neplatí žádná omezení.

Teplota chladicího vzduchu se rovná teplotě okolního prostředí.

3.2.3.2.   Zkouška provedená bez ráfku

U zkoušek typu I a III není během zahřívání žádné chlazení přípustné.

V ostatních případech pro chlazení vzduchem neplatí žádná omezení.

3.2.4.   Příprava brzdy

3.2.4.1.   Kotoučové brzdy

Při této zkoušce se použije nový kotouč s novými částmi s brzdovým obložením, jejichž typ byl schválen podle předpisů č. 13 nebo 90 (ve stavu, v němž se montují na vozidlo, např. po odstranění ochranné vrstvy tuku).

3.2.4.2.   Bubnové brzdy

Při zkoušce se použije nový buben s novými částmi s obložením, jejichž typ byl schválen podle předpisů č. 13 nebo 90 (podle potřeby po odstranění ochranné vrstvy tuku).

Opracování obložení k dosažení dobrého styku mezi obloženími a bubnem je přípustné.

3.3.   Alternativní zkouška brzdných účinků na dynamometru

Tabulka A12/3.3

1.

Záběh za studena:

100 (u kotouče) nebo 200 (u bubnu) brzdění

Ti = 150 °C (kotouč) nebo 100 °C (buben)

vi = 60 km/h

dm = 1 a 2 m/s2 střídavě

2.

Dynamické třecí vlastnosti, viz bod 3.5.1 této přílohy

3.

Záběh se zahřátými brzdami:

Postupně se provede 30 po sobě jdoucích brzdění s rychlostmi v1 = 60 km/h a v2 = 30 km/h, délkou cyklu 60 s a teplotou brzd při prvním brzdění ≤ 100 °C. Zpomalení při prvním brzdění musí být konstantní 3 m/s2. Od druhého do posledního brzdění musí být tlak konstantní a musí se rovnat průměrné hodnotě při prvním brzdění.

4.

Opětovný záběh brzdy:

30 brzdění

Ti = 150 °C (kotouč) nebo 100 °C (buben)

vi = 60 km/h,

dm = 1 a 2 m/s2 střídavě

5.

Zkouška typu 0, viz bod 3.4.1 této přílohy

6.

Zkouška typu I (u vozidel O2/O3), viz bod 3.4.2 této přílohy

7.

Opětovný záběh brzdy: (jako č. 4)

8.

Zkouška typu 0, viz bod 3.4.1 této přílohy

9.

Zkouška typu III (u vozidel O4), viz bod 3.4.3 této přílohy

10.

Opětovný záběh brzdy: (jako č. 4)

3.4.   Systém provozní brzdy

3.4.1.   Zkouška typu 0, vozidlo naloženo

Při teplotě brzdy ≤ 100 °C na začátku každého brzdění a z počátečních otáček odpovídajících rychlosti 40 km/h před zkouškou typu I nebo 60 km/h před zkouškou typu III se třikrát zabrzdí s týmž ovládacím tlakem, tak aby bylo dosaženo střední plné zpomalení včetně valivého odporu (viz bod 3.4.1.1 této přílohy) nebo střední brzdný moment na základě brzdné dráhy odpovídající střednímu plnému zpomalení včetně valivého odporu (viz bod 3.4.1.1 této přílohy) alespoň 5 m/s2.

Ovládací tlak v brzdě nesmí přesáhnout 650 kPa.

Za hodnotu brzdného účinku se studenou brzdou se považuje průměrná hodnota z výsledků těchto tří měření.

3.4.1.1.   Valivý odpor

Valivý odpor se považuje za rovnající se zpomalení 0,1 m/s2.

3.4.2.   Zkouška typu I (zkouška při klesání)

3.4.2.1.   Postup zahřívání

Brzda se zahřívá z počáteční teploty ≤ 100 °C brzděním při konstantních otáčkách odpovídajících rychlosti 40 km/h při konstantním brzdném momentu odpovídajícím zpomalení včetně valivého odporu (viz bod 3.4.1.1 této přílohy) o hodnotě 0,7 m/s2 po dobu 153 sekund.

3.4.2.1.4.   U brzd vybavených zařízením pro automatické seřizování brzd se brzda před zkouškou typu I uvedenou výše musí seřídit podle postupu stanoveného v bodě 3.4.3.1.2 této přílohy.

3.4.2.2.   Brzdný účinek se zahřátou brzdou

3.4.2.2.1.   Nejpozději 60 sekund po ukončení postupu zahřívání se změří brzdný účinek se zahřátou brzdou při rychlosti 40 km/h a stejném ovládacím tlaku, který byl použit pro zkoušku typu 0 při rychlosti 40 km/h.

Střední plné zpomalení včetně valivého odporu (viz bod 3.4.1.1 této přílohy) nebo střední brzdný moment na základě brzdné dráhy odpovídající střednímu plnému zpomalení včetně valivého odporu (viz bod 3.4.1.1 této přílohy) nesmí být menší než 60 % hodnoty dosažené se studenou brzdou při zkoušce typu 0 ani menší než 3,6 m/s2.

3.4.2.3.   Zkouška volného otáčení

U brzd vybavených zařízeními pro automatické seřizování brzd se po vykonání zkoušek stanovených v bodě 3.4.2.2 nechá brzda ochladit na teplotu představující teplotu studené brzdy (tj. ≤ 100 °C) a ověří se, že umožňuje volné otáčení tím, že je splněna jedna z následujících podmínek:

a)

kotouč nebo buben se otáčejí volně (tj. je možné jimi otáčet rukou);

b)

jestliže se kotouč nebo buben otáčejí bez jakéhokoli chlazení při otáčkách odpovídajících konstantní rychlosti v = 60 km/h s uvolněnou brzdou, nesmí asymptotické teploty přesáhnout nárůst teploty bubnu/kotouče, který činí 80 °C.

3.4.3.   Zkouška typu III (zkouška slábnutí brzdného účinku u vozidel kategorie O4)

3.4.3.1.   Postup zahřívání

3.4.3.1.1.   Provedou se po sobě jdoucí brzdění v souladu s podmínkami stanovenými v tabulce. První brzdění by mělo začít při teplotě brzdy ≤ 100 °C a být provedeno tak, aby bylo dosaženo konstantní zpomalení včetně valivého odporu (viz bod 3.4.1.1 této přílohy) nebo konstantní brzdný moment odpovídající zpomalení včetně valivého odporu (viz bod 3.4.1.1 této přílohy) o hodnotě 3 m/s2. Střední hodnota ovládacího tlaku v brzdě použitá při prvním brzdění by měla být zachována pro zbytek zkoušky u všech následujících brzdění.

Kategorie vozidel

Podmínky

v1 [km/h]

v2 [km/h]

Δt [s]

n

O4

60

1/2 v1

60

20

Kde:

v1

=

počáteční rychlost, na začátku brzdění

v2

=

rychlost na konci brzdění

n

=

počet brzdění

Δt

=

trvání brzdného cyklu: čas, který uplyne mezi počátkem jednoho brzdění a počátkem následujícího brzdění

3.4.3.1.2.   U brzd vybavených zařízením pro automatické seřizování brzd se brzdy před zkouškou typu III uvedenou výše musí seřídit podle následujících postupů, v závislosti na případu:

3.4.3.1.2.1.

U brzd s pneumatickým ovládáním se brzdy musí seřídit tak, aby mohlo fungovat zařízení pro automatické seřizování brzd. K tomuto účelu se zdvih brzdového válce seřídí na s0 ≥ 1,1 x sre-adjust (horní mezní hodnota nesmí přesáhnout hodnotu doporučenou výrobcem),

kde:

sre-adjust

je zdvih pro opětovné seřízení podle specifikace výrobce zařízení pro automatické seřizování brzd, tj. zdvih, při kterém začíná opětovné seřízení vůle mezi třecí dvojicí brzdy při tlaku i brzdovém válci 100 kPa.

V případě, kdy je se souhlasem technické zkušebny pokládáno měření zdvihu brzdového válce za obtížné, zvolí se počáteční seřízení po dohodě s technickou zkušebnou.

Z výše uvedeného stavu se brzda uvede do činnosti 50krát za sebou s tlakem v brzdovém válci 200 kPa. Potom následuje jediné zabrzdění s tlakem v brzdovém válci ≥ 650 kPa.

3.4.3.1.2.2.

U hydraulicky ovládaných kotoučových brzd se nepokládají za nutné žádné požadavky na seřizování.

3.4.3.1.2.3.

U hydraulicky ovládaných bubnových brzd se brzdy seřídí podle specifikací výrobce.

3.4.3.2.   Brzdný účinek se zahřátou brzdou

Nejpozději 60 sekund po ukončení postupu zahřívání se změří brzdný účinek se zahřátou brzdou při otáčkách odpovídajících rychlosti 60 km/h a stejném ovládacím tlaku, který byl použit pro zkoušku typu 0 při rychlosti 60 km/h.

Střední plné zpomalení včetně valivého odporu (viz bod 3.4.1.1 této přílohy) nebo střední brzdný moment na základě brzdné dráhy odpovídající střednímu plnému zpomalení včetně valivého odporu (viz bod 3.4.1.1 této přílohy) nesmí být menší než 60 % hodnoty dosažené se studenou brzdou při zkoušce typu 0 ani menší než 4,0 m/s2.

3.4.3.3.   Zkouška volného otáčení

Viz bod 3.4.2.3.

3.5.   Zkouška dynamických třecích vlastností (srovnávací zkouška provedená na jednotlivé kolové brzdě)

3.5.1.   Tato zkouška se provede podle přílohy 19 bodů 4.4.3.1 až 4.4.3.4 předpisu č. 13.

3.5.2.   Zkouška brzdného účinku uvedená v bodě 3.5.1 se provede rovněž s originálním brzdovým kotoučem/bubnem.

3.5.3.   Dynamické třecí vlastnosti náhradního brzdového kotouče/bubnu v kroku 2 postupu zkoušky lze považovat za podobné vlastnostem originálního brzdového kotouče/bubnu, pokud se hodnoty středního plného zpomalení při stejných provozních tlacích či ovládacích silách v oblasti horních 2/3 výsledné křivky neliší o více než ± 8 % nebo ± 0,4 m/s2 od hodnot originálních brzdových kotoučů/bubnů.

4.   ZKOUŠKY NEPORUŠITELNOSTI S POUŽITÍM SETRVAČNÍKOVÉHO DYNAMOMETRU

Zkoušky se provádí podle bodu 4.1 (pro kotouče) nebo 4.2 (pro bubny).

S výjimkou případu, kdy náhradní část před tím, než dojde k jejímu poškození či poruše, nedosáhne požadovaného počtu cyklů, vyžaduje se jedna zkouška na zkušební skupinu (viz bod 4.1.1.1.3 nebo 4.1.1.2.3 této přílohy).

Brzda by měla být namontována na dynamometru v téže poloze, v jaké je namontována na vozidle (nevztahuje se na pevně namontované brzdy nebo brzdy namontované na tělesu čepu nápravy).

Teplota brzdového kotouče/bubnu by měla být měřena co nejblíže k třecí ploše. Měření teploty by měla být zaznamenána a způsob i body měření musí být pro všechny zkoušky stejné.

Jestliže se při brzdění nebo mezi brzděními v rámci jednoho brzdného cyklu použije chlazení vzduchem, musí být rychlost proudění vzduchu na brzdě omezena na:

vvzduch = 0,33 v,

kde:

v

=

zkušební rychlost vozidla na začátku brzdění.

V ostatních případech pro chlazení vzduchem neplatí žádná omezení.

Teplota chladicího vzduchu se rovná teplotě okolního prostředí.

4.1.   Brzdové kotouče

4.1.1.   Zkouška brzdového kotouče na tepelnou únavu

Při této zkoušce se použije nový kotouč s novými částmi s brzdovým obložením, jejichž typ byl schválen podle předpisů č. 13 nebo 90 (ve stavu, v němž se montují na vozidlo, např. po odstranění ochranné vrstvy tuku).

4.1.1.1.   Vozidla kategorií O1 a O2

4.1.1.1.1.   Podmínky zkoušky (zkouška brzdového kotouče na tepelnou únavu)

Setrvačná hmotnost setrvačníkového dynamometru se určí podle požadavků stanovených v příloze 12 bodech 3.2.1, 3.2.1.1 a 3.2.1.2.

Otáčky dynamometru musí odpovídat lineární rychlosti vozidla při zkoušce založené na průměru největšího a nejmenšího dynamického poloměru valení pneumatik přípustných pro daný typ vozidla.

4.1.1.1.2.   Program zkoušky (zkouška brzdového kotouče na tepelnou únavu)

Tabulka A12/4.1.1.1.2

Předmět zkoušky

Zkouška na tepelnou únavu

Kategorie vozidel

O1/O2

Postup záběhu

100 brzdění

Počáteční rychlost: 60 km/h

Konečná rychlost: 30 km/h

dm alternující mezi 1 m/s2 a 2 m/s2

Počáteční teplota: ≤ 300 °C (začíná se na teplotě okolního prostředí)

Typ brzdění

Sled po sobě jdoucích brzdění

Interval brzdění (= ttotal)

70 s

Počet brzdění na cyklus

2

Brzdný moment odpovídající zpomalení

5,0 m/s2

Celkový počet brzdných cyklů

100 nebo 150 (viz bod 4.1.1.1.3)

Brzdění

 

z

80 km/h

na

20 km/h

Počáteční teplota při prvním brzdění každého cyklu

≤ 100 °C

Kde:

vmax

=

maximální konstrukční rychlost vozidla (v rozsahu jeho používání),

tbra

=

doba skutečného brzdění během jednoho použití brzd,

tacc

=

minimální doba zrychlování v závislosti na schopnosti příslušného vozidla zrychlovat,

trest

=

doba klidu,

ttotal

=

interval brzdění (tbra + tacc + trest).

4.1.1.1.3.   Výsledky zkoušky (zkouška brzdového kotouče na tepelnou únavu)

Výsledek zkoušky se pouvažuje za vyhovující, bylo-li provedeno 150 či více cyklů bez poškození nebo poruchy.

Bylo-li cyklů bez poškození nebo poruchy méně než 150, ale více než 100, musí být zkouška opakována s novou náhradní částí. Aby dotčená část za těchto podmínek vyhověla zkoušce, musí bez poškození či poruchy vykonat v obou zkouškách více než 100 cyklů.

Bylo-li do poškození či poruchy provedeno méně než 100 cyklů, měla by být zkoušce podrobena originální část a výsledky se porovnají. Pokud počet cyklů, po němž došlo k poškození či poruše, není o více než 10 % nižší než počet cyklů provedených s originální částí, považuje se výsledek zkoušky za vyhovující.

Poškozením se v této souvislosti rozumí:

a)

radiální trhliny na třecí ploše, které jsou delší než 2/3 radiální výšky třecí plochy;

b)

trhliny na třecí ploše, které dosahují k vnitřnímu nebo vnějšímu průměru třecí plochy;

c)

trhliny procházející skrz stěnu kotouče v místě třecího mezikruží;

d)

jakýkoli typ strukturálního poškození nebo trhliny ve kterékoli části mimo třecí plochu.

4.1.1.2.   Vozidla kategorií O3 a O4

4.1.1.2.1.   Podmínky zkoušky (zkouška brzdového kotouče na tepelnou únavu)

4.1.1.2.1.1.   Vozidla s maximální přípustnou hmotností > 7,5 t

Následující program slouží ke zkoušení brzdových kotoučů jako součástí brzdového systému. Neimituje skutečné jízdní podmínky, ale pokládá se čistě za zkoušku součástí. Parametry uvedené v tabulce A12/4.1.1.2.1.1 se vztahují na brzdy, které se v současnosti zpravidla používají na vozidlech s maximální přípustnou hmotností > 7,5 t.

Tabulka A12/4.1.1.2.1.1

Vnější průměr kotouče

Parametr zkoušky

Parametr zkoušky

Příklad vybavení

Hmotnost při zkoušce m [kg]

rdyn [m]

„Velikost brzdy“/nejmenší možná velikost ráfku

320–350

3 100

0,386

17,5″

351–390

4 500

0,445

19,5″

391–440

5 300

0,527

22,5″

> 440 (1)

 (1)

 (1)

—

Setrvačná hmotnost setrvačníkového dynamometru se určí podle požadavků přílohy 12 bodu 3.2.1 ve spojení s parametry stanovenými ve výše uvedené tabulce (hmotnost při zkoušce a rdyn).

Otáčky dynamometru musí odpovídat lineární rychlosti vozidla při zkoušce v závislosti na dynamických poloměrech valení pneumatik uvedených v tabulce A12/4.1.1.2.1.1.

4.1.1.2.1.2.   Vozidla s maximální přípustnou hmotností > 3,5 t a ≤ 7,5 t

U vozidel s maximální přípustnou hmotností > 3,5 t a ≤ 7,5 t, na která se parametry v tabulce A12/4.1.1.2.1.1 nevztahují, se parametry zkoušky zvolí tak, aby byl pokryt nejnepříznivější případ, na jehož základě byl stanoven rozsah použití náhradního brzdového kotouče (maximální přípustná hmotnost vozidla, maximální rozměr pneumatiky).

Setrvačná hmotnost setrvačníkového dynamometru se určí podle požadavků stanovených v příloze 12 bodech 3.2.1, 3.2.1.1 a 3.2.1.2.

Otáčky dynamometru musí odpovídat lineární rychlosti vozidla při zkoušce založené na průměru největšího a nejmenšího dynamického poloměru valení pneumatik přípustných pro daný typ vozidla.

4.1.1.2.2.   Program zkoušky (zkouška brzdového kotouče na tepelnou únavu)

Tabulka A12/4.1.1.2.2

Postup záběhu

100 brzdění

Počáteční rychlost: 60 km/h

Konečná rychlost: 30 km/h

dm alternující mezi 1 m/s2 a 2 m/s2

Počáteční teplota: ≤ 300 °C (začíná se na teplotě okolního prostředí)

1.

Stabilizační brzdění

10 brzdění z 60 km/h na 30 km/h

dm alternující mezi 1 m/s2 a 2 m/s2

Počáteční teplota: ≤ 250 °C

2.

Brzdění z vysokých rychlostí

2 brzdění ze 130 km/h na 80 km/h

dm = 3 m/s2

Počáteční teplota: ≤ 100 °C

3.

Stabilizační brzdění

Viz krok 1

4.

Brzdění z vysokých rychlostí

Viz krok 2

5.

Stabilizační brzdění

Viz krok 1

6.

Trvalé brzdění (1)

5 brzdění

při konstantní rychlosti: 85 km/h

Brzdný moment odpovídá 0,5 m/s2

Doba brzdění 60 s

Počáteční teplota: ≤ 80 °C

7.

Stabilizační brzdění

Viz krok 1

8.

Trvalé brzdění (2)

5 brzdění

při konstantní rychlosti: 85 km/h

Brzdný moment odpovídá 1,0 m/s2

Doba brzdění 40 s

Počáteční teplota: ≤ 80 °C

9.

Opakovat kroky 1 až 8

9krát nebo 14krát (podle situace) – viz bod 4.1.1.2.3

dm

střední zpomalení vztažené k dráze

4.1.1.2.3.   Výsledky zkoušky (zkouška brzdového kotouče na tepelnou únavu)

Výsledek zkoušky se pouvažuje za vyhovující, bylo-li provedeno 15 či více cyklů bez poškození nebo poruchy.

Bylo-li cyklů bez poškození nebo poruchy méně než 15, ale více než 10, musí být zkouška opakována s novou náhradní částí. Aby dotčená část za těchto podmínek vyhověla zkoušce, musí bez poškození či poruchy vykonat v obou zkouškách více než 10 cyklů.

Bylo-li do poškození či poruchy provedeno méně než 10 cyklů, měla by být zkoušce podrobena originální část a výsledky se porovnají. Pokud počet cyklů, po němž došlo k poškození či poruše, není menší než počet cyklů provedených s originální částí, považuje se výsledek zkoušky za vyhovující.

Poškozením se v této souvislosti rozumí:

a)

radiální trhliny na třecí ploše, které jsou delší než 2/3 radiální výšky třecí plochy;

b)

trhliny na třecí ploše, které dosahují k vnitřnímu nebo vnějšímu průměru třecí plochy;

c)

trhliny procházející skrz stěnu kotouče v místě třecího mezikruží;

d)

jakýkoli typ strukturálního poškození nebo trhliny ve kterékoli části mimo třecí plochu.

4.1.2.   Zkouška brzdového kotouče vysokým namáháním

U zaměnitelných částí se zkouška vysokým namáháním provede na novém brzdovém kotouči nebo na stejném brzdovém kotouči, který byl použit pro alternativní zkoušku na dynamometru (viz bod 3.3 této přílohy).

V případě rovnocenných částí se při zkoušce vysokým namáháním použije nový kotouč, originální brzdový třmen dotčeného vozidla (dotčených vozidel) a nové části s brzdovým obložením dotčeného vozidla (dotčených vozidel), jejichž typ byl schválen podle předpisů č. 13 nebo 90 (ve stavu, v němž se montují na vozidlo, např. po odstranění ochranné vrstvy tuku).

V případě potřeby lze během zkoušky opotřebovaná brzdová obložení vyměnit.

4.1.2.1.   Vozidla kategorií O1 a O2

Nová brzdová obložení a nový kotouč se namontují do příslušných brzd a zaběhnou se podle postupu stanoveného v příloze 3 bodě 2.2.2.3. Jsou-li k dokončení zkoušky zapotřebí nová brzdová obložení, musí být zaběhnuta podle stejného postupu.

4.1.2.1.1.   Podmínky zkoušky (zkouška brzdového kotouče vysokým namáháním)

Viz bod 4.1.1.1.1.

4.1.2.1.2.   Program zkoušky (zkouška brzdového kotouče vysokým namáháním)

Zkouška se provede podle této tabulky:

Tabulka A12/4.1.2.1.2

Předmět zkoušky

Zkouška vysokým namáháním

Kategorie vozidel

O1/O2

Typ brzdění

Jednotlivá brzdění

Počet brzdění

70

Počáteční teplota na začátku brzdění

≤ 100 °C

Brzdný moment odpovídající zpomalení

10,0 m/s2 s tlakem ≤ 16 000 kPa nebo p = 16 000 kPa (< 10,0 m/s2)

Brzdění

 

z

80

na

10 km/h

4.1.2.1.3.   Výsledky zkoušky (zkouška brzdového kotouče vysokým namáháním)

Výsledek zkoušky se pouvažuje za vyhovující, bylo-li provedeno 70 či více brzdění bez poškození nebo poruchy.

Bylo-li do poškození či poruchy provedeno méně než 70 brzdění, měla by být zkoušce podrobena originální část a výsledky se porovnají. Pokud počet cyklů, po němž došlo k poškození či poruše, není o více než 10 % nižší než počet cyklů provedených s originální částí, považuje se výsledek zkoušky za vyhovující.

Poškozením se v této souvislosti rozumí:

a)

radiální trhliny na třecích plochách, které jsou delší než dvě třetiny radiální výšky třecí plochy;

b)

trhliny na třecí ploše, které dosahují k vnitřnímu nebo vnějšímu průměru třecí plochy;

c)

trhliny procházející skrz stěnu kotouče v místě třecího mezikruží;

d)

jakýkoli typ strukturálního poškození nebo trhliny ve kterékoli části mimo třecí plochu.

4.1.2.2.   Vozidla kategorií O3 a O4

4.1.2.2.1.   Podmínky zkoušky (zkouška brzdového kotouče vysokým namáháním)

Viz bod 4.1.1.2.1.

4.1.2.2.2.   Program zkoušky (zkouška brzdového kotouče vysokým namáháním)

Záběh podle tabulky A12/4.1.1.2.2.

Provede se 500 brzdění z rychlosti 50 km/h na 10 km/h s brzdným momentem rovnajícím se 90 % maximálního brzdného momentu použitelného na příslušný brzdový třmen.

Počáteční teplota: ≤ 200 °C

4.1.2.2.3.   Výsledky zkoušky (zkouška brzdového kotouče vysokým namáháním)

Výsledek zkoušky se pouvažuje za vyhovující, pokud brzdový kotouč po 500 brzděních nevykazuje žádné známky lomu. Zkouška se považuje za platnou v případě, že je požadovaného maximálního momentu dosaženo alespoň u 90 % počtu brzdění, a to za podmínky, že u zbývajících 10 % brzdění se použije maximální tlak.

Poškozením se v této souvislosti rozumí:

a)

radiální trhliny na třecí ploše, které jsou delší než 2/3 radiální výšky třecí plochy;

b)

trhliny na třecí ploše, které dosahují k vnitřnímu nebo vnějšímu průměru třecí plochy;

c)

trhliny procházející skrz stěnu kotouče v místě třecího mezikruží;

d)

jakýkoli typ strukturálního poškození nebo trhliny ve kterékoli části mimo třecí plochu.“

Tabulka A12/4.2.1.1.2

Předmět zkoušky

Zkouška na tepelnou únavu

Postup záběhu

200 brzdění

Počáteční rychlost: 60 km/h

Konečná rychlost: 5 km/h

dm alternující mezi 1 m/s2 a 2 m/s2

Počáteční teplota: ≤ 200 °C (začíná se na teplotě okolního prostředí)

Alternativně lze záběh vynechat, nepovažuje-li jej žadatel o schválení za nezbytný

Typ brzdění

Sled po sobě jdoucích brzdění

Počet brzdění

250 nebo 300 (podle situace) – viz bod 4.2.1.1.3

Pozn.: Zkouška se přeruší, když se objeví průchozí trhlina.

Brzdný moment odpovídající zpomalení

3,0 m/s2

Brzdění

 

z

130

na

80 km/h

Počáteční teplota při každém brzdění

≤ 50 °C

Chlazení podle bodu 3.2.3

Přípustné

4.2.   Brzdové bubny

4.2.1.   Zkouška brzdového bubnu na tepelnou únavu

Při zkoušce se použije nový buben s novými částmi s obložením, jejichž typ byl schválen podle předpisů č. 13, 13-H nebo 90 (podle potřeby po odstranění ochranné vrstvy tuku).

Opracování obložení k dosažení dobrého styku mezi obloženími a bubnem je přípustné.

4.2.1.1.   Vozidla kategorií O1 a O2

4.2.1.1.1.   Podmínky zkoušky (zkouška brzdového bubnu na tepelnou únavu)

4.2.1.1.1.1.   Vozidla s maximálním přípustným zatížením nápravy ≤ 1 200 kg

Nepoužije se.

4.2.1.1.1.2.   Vozidla s maximálním přípustným zatížením nápravy > 1 200 kg

Setrvačná hmotnost setrvačníkového dynamometru se určí podle požadavků stanovených v příloze 12 bodech 3.2.1, 3.2.1.1 a 3.2.1.2.

Otáčky dynamometru musí odpovídat lineární rychlosti vozidla při zkoušce založené na průměru největšího a nejmenšího dynamického poloměru valení pneumatik přípustných pro daný typ vozidla.

4.2.1.1.2.   Program zkoušky (zkouška brzdového bubnu na tepelnou únavu)

Tabulka A12/4.2.1.1.2

Předmět zkoušky

Zkouška na tepelnou únavu

Typ brzdění

Sled po sobě jdoucích brzdění

Počet brzdění

250 nebo 300 (podle situace) – viz bod 4.2.1.1.3

Pozn.: Zkouška se přeruší, když se objeví průchozí trhlina.

Brzdný moment odpovídající zpomalení

3,0 m/s2

Brzdění

 

z

130

na

80 km/h

Počáteční teplota při každém brzdění

≤ 50 °C

Chlazení podle bodu 3.2.3

přípustné

4.2.1.1.3.   Výsledky zkoušky (zkouška brzdového bubnu na tepelnou únavu)

Výsledek zkoušky se pouvažuje za vyhovující, bylo-li provedeno 300 či více brzdění bez poškození nebo poruchy.

Bylo-li brzdění bez poškození nebo poruchy méně než 300, ale více než 250, musí technická zkušebna opakovat zkoušku s novou náhradní částí. Aby dotčená část za těchto podmínek vyhověla zkoušce, musí bez poškození či poruchy vykonat v obou zkouškách více než 250 brzdění.

Bylo-li do poškození či poruchy provedeno méně než 250 brzdění, měla by být zkoušce podrobena originální část a výsledky se porovnají. Pokud počet brzdění, po němž došlo k poškození či poruše, není menší než počet brzdění provedených s originální částí, považuje se výsledek zkoušky za vyhovující.

Poškozením se v této souvislosti rozumí:

a)

trhliny na třecí ploše, které jsou delší než dvě třetiny axiální šířky třecí plochy;

b)

trhliny na třecí ploše, které dosahují k axiálnímu vnějšímu okraji bubnu;

c)

trhliny procházející skrz stěnu bubnu;

d)

jakýkoli typ strukturálního poškození nebo trhliny ve kterékoli části mimo třecí plochu.

4.2.1.2.   Vozidla kategorií O3 a O4

4.2.1.2.1.   Podmínky zkoušky (zkouška brzdového bubnu na tepelnou únavu)

4.2.1.2.1.1.   Vozidla s maximální přípustnou hmotností > 7,5 t

Následující program slouží ke zkoušení brzdových bubnů jako součástí brzdového systému. Neimituje skutečné jízdní podmínky, ale pokládá se čistě za zkoušku součástí. Parametry uvedené v tabulce A12/4.2.1.2.1.1 se vztahují na brzdy, které se v současnosti zpravidla používají na vozidlech s maximální přípustnou hmotností > 7,5 t.

Tabulka A12/4.2.1.2.1.1

Vnitřní průměr bubnu

[mm]

Šířka obložení

Typický průměr ráfku

< 130 mm

130–190 mm

> 190 mm

Hmotnost při zkoušce [kg]

Poloměr pneumatiky

[m]

Hmotnost při zkoušce

[kg]

Poloměr pneumatiky

[m]

Hmotnost při zkoušce [kg]

Poloměr pneumatiky

[m]

< 330

2 750

0,402

3 200

0,390

5 500

0,402

17,5″

330–390

 (2)

 (2)

3 400

0,480

5 500

0,516

19,5″

391–430

3 400

0,510

4 500

0,527

5 500

0,543

22,5″

> 430

 (2)

 (2)

 (2)

 (2)

 (2)

 (2)

—

Setrvačná hmotnost setrvačníkového dynamometru se určí podle požadavků přílohy 12 bodu 3.2.1 ve spojení s parametry stanovenými ve výše uvedené tabulce (hmotnost při zkoušce a rdyn).

Otáčky dynamometru musí odpovídat lineární rychlosti vozidla při zkoušce v závislosti na dynamických poloměrech valení pneumatik stanovených v tabulce A12/4.2.1.2.1.1.

4.2.1.2.1.2.   Vozidla s maximální přípustnou hmotností > 3,5 t a ≤ 7,5 t

U vozidel s maximální přípustnou hmotností > 3,5 t a ≤ 7,5, na která se parametry v tabulce A12/4.1.1.2.1.1 nevztahují, se parametry zkoušky zvolí tak, aby byl pokryt nejnepříznivější případ, na jehož základě byl stanoven rozsah použití náhradního brzdového bubnu (maximální přípustná hmotnost vozidla, maximální rozměr pneumatiky).

Setrvačná hmotnost setrvačníkového dynamometru se určí podle požadavků stanovených v příloze 12 bodech 3.2.1, 3.2.1.1 a 3.2.1.2.

Otáčky dynamometru musí odpovídat lineární rychlosti vozidla při zkoušce založené na průměru největšího a nejmenšího dynamického poloměru valení pneumatik přípustných pro daný typ vozidla.

4.2.1.2.2.   Program zkoušky (zkouška brzdového bubnu na tepelnou únavu)

Tabulka A12/4.2.1.2.2

Předmět zkoušky

Zkouška na tepelnou únavu

Typ brzdění

Sled po sobě jdoucích brzdění

Počet brzdění

250 nebo 300 (podle situace) – viz bod 4.2.1.2.3

Pozn.: Zkouška se přeruší, když se objeví průchozí trhlina.

Brzdný moment odpovídající zpomalení

3,0 m/s2

Brzdění

 

z

130

na

80 km/h

Počáteční teplota při každém brzdění

≤ 50 °C

Chlazení podle bodu 3.2.3

přípustné

4.2.1.2.3.   Výsledky zkoušky (zkouška brzdového bubnu na tepelnou únavu)

Výsledek zkoušky se pouvažuje za vyhovující, bylo-li provedeno 300 či více brzdění bez poškození nebo poruchy.

Bylo-li brzdění bez poškození nebo poruchy méně než 300, ale více než 250, musí technická zkušebna opakovat zkoušku s novou náhradní částí. Aby dotčená část za těchto podmínek vyhověla zkoušce, musí bez poškození či poruchy vykonat v obou zkouškách více než 250 brzdění.

Bylo-li do poškození či poruchy provedeno méně než 250 brzdění, měla by být zkoušce podrobena originální část a výsledky se porovnají – pokud počet brzdění, po němž došlo k poškození či poruše, není menší než počet brzdění provedených s originální částí, považuje se výsledek zkoušky za vyhovující.

Poškozením se v této souvislosti rozumí:

a)

trhliny na třecí ploše, které jsou delší než 2/3 axiální šířky třecí plochy;

b)

trhliny na třecí ploše, které dosahují k axiálnímu vnějšímu okraji bubnu;

c)

trhliny procházející skrz stěnu bubnu;

d)

jakýkoli typ strukturálního poškození nebo trhliny ve kterékoli části mimo třecí plochu.

4.2.2.   Zkouška brzdového bubnu vysokým namáháním

U zaměnitelných částí se zkouška vysokým namáháním provede na novém brzdovém bubnu nebo na stejném brzdovém bubnu, který byl použit pro alternativní zkoušku na dynamometru (viz bod 3.3 této přílohy). V obou případech by části s brzdovým obložením použité ke zkoušce měly být schváleny podle předpisu č. 13 nebo 90 a zaběhnuty k bubnu podle postupu stanoveného v bodě 4.2.2.2.2 této přílohy. Alternativně lze záběh vynechat, nepovažuje-li to žadatel o schválení za nezbytné.

V případě rovnocenných částí se při zkoušce vysokým namáháním použije nový buben, originální brzda dotčeného vozidla (dotčených vozidel) a nové části s brzdovým obložením dotčeného vozidla (dotčených vozidel), jejichž typ byl schválen podle předpisů č. 13 nebo 90 (ve stavu, v němž se montují na vozidlo, např. po odstranění ochranné vrstvy tuku). Záběh by měl být proveden podle postupu stanoveného v bodě 4.2.2.2.2 této přílohy. Alternativně lze záběh vynechat, nepovažuje-li to žadatel o schválení za nezbytné.

V případě potřeby lze během zkoušky opotřebovaná brzdová obložení vyměnit.

4.2.2.1.   Vozidla kategorií O1 a O2

4.2.2.1.1.   Podmínky zkoušky (zkouška brzdového bubnu vysokým namáháním)

Setrvačná hmotnost setrvačníkového dynamometru se určí podle požadavků stanovených v příloze 12 bodech 3.2.1, 3.2.1.1 a 3.2.1.2.

Otáčky dynamometru musí odpovídat lineární rychlosti vozidla při zkoušce založené na průměru největšího a nejmenšího dynamického poloměru valení pneumatik přípustných pro daný typ vozidla.

4.2.2.1.2.   Program zkoušky (zkouška brzdového bubnu vysokým namáháním)

Viz bod 4.2.2.2.2.

4.2.2.1.3.   Výsledky zkoušky (zkouška brzdového bubnu vysokým namáháním)

Viz bod 4.2.2.2.3.

4.2.2.2.   Vozidla kategorií O3 a O4

4.2.2.2.1.   Podmínky zkoušky (zkouška brzdového bubnu vysokým namáháním)

Viz bod 4.2.1.2.1.

4.2.2.2.2.   Program zkoušky (zkouška brzdového bubnu vysokým namáháním)

Tabulka A12/4.2.2.2.2

Předmět zkoušky

Zkouška vysokým namáháním

Postup záběhu

200 brzdění

Počáteční rychlost: 60 km/h

Konečná rychlost: 5 km/h

dm alternující mezi 1 m/s2 a 2 m/s2

Počáteční teplota: ≤ 200 °C (začíná se na teplotě okolního prostředí)

Alternativně lze záběh vynechat, nepovažuje-li jej žadatel o schválení za nezbytný

Typ brzdění

Brzdění na méně než 5 km/h

Celkový počet brzdění

150

Počáteční teplota brzdového bubnu při každém brzdění

≤ 100 °C

Brzdění

 

z

60 km/h

na

0 km/h

Brzdný moment odpovídající zpomalení

6 m/s2

Chlazení (také odchylující se od bodu 3.2.3 této přílohy)

Přípustné

4.2.2.2.3.   Výsledky zkoušky (zkouška brzdového bubnu vysokým namáháním)

Výsledek zkoušky je vyhovující, pokud brzdový buben nevykáže známky lomu.

Zkouška se považuje za platnou v případě, že je požadovaného maximálního momentu dosaženo alespoň u 90 % počtu brzdění, a to za podmínky, že u zbývajících 10 % brzdění se použije maximální tlak.

Poškozením se v této souvislosti rozumí:

a)

radiální trhliny na třecí ploše, které jsou delší než 2/3 radiální výšky třecí plochy;

b)

trhliny na třecí ploše, které dosahují k vnitřnímu nebo vnějšímu průměru třecí plochy;

c)

trhliny procházející skrz stěnu v místě třecího mezikruží;

d)

jakýkoli typ strukturálního poškození nebo trhliny ve kterékoli části mimo třecí plochu.

(1)  Hmotnost při zkoušce a dynamický poloměr valení pneumatiky jsou předmětem dohody mezi žadatelem a technickou zkušebnou.

(2)  Hmotnost při zkoušce a dynamický poloměr valení pneumatiky jsou předmětem dohody mezi žadatelem a technickou zkušebnou.

PŘÍLOHA 13

VZOR ZKUŠEBNÍHO PROTOKOLU PRO NÁHRADNÍ BRZDOVÝ KOTOUČ NEBO BUBEN

Zkušební protokol č. … o schválení náhradního brzdového kotouče/bubnu podle předpisu č. 90

1.   Obecný technický popis náhradního brzdového kotouče/bubnu (1)

1.1.   Žadatel (název a adresa): …

1.2.   Výrobce (název a adresa): …

1.3.   Obchodní název: …

1.4.   Kategorie náhradního kotouče/bubnu: originální/identický/rovnocenný/zaměnitelný (1)

1.5.   Typ kotouče/bubnu (1): …

1.6.   Označení:

 

Identifikace

Umístění označení

Způsob označení

Název výrobce nebo obchodní název:

 

 

 

Číslo schválení

E2-90R02 Cxxxx/yyyy

 

 

xxxx => číslo typu

yyyy => číslo varianty

 

 

Číslo dílu

 

 

 

Ukazatel zpětné sledovatelnosti

 

 

 

Minimální tloušťka (kotouče)/maximální vnitřní průměr (bubnu) (1)

 

 

 

1.7.   Materiál

1.7.1.   Skupina materiálů: …

1.7.2.   Podskupina materiálů (2): …

1.8.   Rozsah použití:

Udávající alespoň tyto údaje:

Část

Náhradní část

Originální část

Varianta

Číslo části

Číslo části

Identifikační kód

 

 

 

 


Motorové vozidlo (2)

Značka

Typ vozidla

Obchodní název

Maximální hrubá hmotnost

Maximální rychlost

Rok výroby

 

 

 

 

 

 


Náprava přípojných vozidel (2)

Značka

Typ nápravy

Obchodní název

Maximální zatížení nápravy

Rozsah dynamického poloměru pneumatiky

(největší/nejmenší)

 

 

 

 

 

 

 


Brzda

Poloha

Třmen (2)

Rozměry

Typ konstrukce

Vpředu

Vzadu

 

 

 

 

 

1.9.   Doplňující informace (2)

2.   Zkušební skupiny

2.1.   Rozměry pro každou zkušební skupinu

2.1.1.   Vnější průměr (kotouč)/vnitřní průměr (buben) (1): …

2.1.2.   Tloušťka (kotouč)/šířka čelisti (buben) (1): …

2.2.   Nejvyšší poměr kinetické energie pro zkušební skupinu podle bodu 5.3.6 předpisu č. 90

Formula

2.3.   Materiál kotouče/bubnu (1) pro zkušební skupinu: …

3.   Technické údaje týkající se zkoušek pro zkušební skupinu

3.1.   Zkouška na vozidle

3.1.1.   Údaje o zkušebním vozidle

3.1.1.1.   Kategorie vozidla: …

3.1.1.2.   Výrobce vozidla: …

3.1.1.3.   Značka vozidla: …

3.1.1.4.   Typ a obchodní název vozidla: …

3.1.1.5.   Identifikační číslo vozidla: …

3.1.1.6.   Číslo schválení typu vozidla: …

3.1.1.7.   Výkon motoru vozidla: …

3.1.1.8.   Rychlost:

Maximální rychlost vozidla vmax: …

3.1.1.9.   Pneumatiky: …

3.1.1.10.   Uspořádání/schéma brzdového okruhu: …

3.1.1.11.   Hmotnosti při zkoušce

Náprava 1: …

Náprava 2: …

Náprava …: …

3.1.1.12.   Brzda:

3.1.1.12.1

Zkušební vzorek brzdového kotouče/brzdového bubnu (1):

Identifikační kód originální náhradní části:

Zkušební skupina: …

Číslo části:

Hmotnost náhradní části:

Vnější průměr kotouče/vnitřní průměr bubnu (1): …

Účinný poloměr re: …

Šířka třecí plochy: …

Tloušťka kotouče (nominální)/vnější šířka bubnu (1): …

3.1.1.12.2.

Mechanismus brzdového třmenu/brzdového bubnu (1)

Výrobce: …

Typ: …

Varianta: …

Číslo části: …

Konstrukční provedení: …

průměr pístu/brzdového válce v kole (2): …

Maximální technicky přípustný točivý moment Cmax,e na páce brzdy (u pneumatické brzdy)/tlak v potrubí (pmax,e) (u hydraulické brzdy) (1): …

Prahová hodnota točivého momentu C0,e (u pneumatické brzdy)/tlaku v potrubí (u hydraulické brzdy) (1): …

Poměr le/ee (u pneumatické brzdy)/průměru pístů (u hydraulické brzdy) (1): …/…

Maximální brzdný moment: …

3.1.1.12.3.

Brzdová destička s obložením/brzdové obložení (1)

Výrobce: …

Značka: …

Typ: …

Číslo schválení (2): …

Identifikace (např. číslo části) …

Plocha účinného povrchu: …

3.1.2.   Zkušební zařízení

3.1.2.1.   Zpomalení: …

3.1.2.2.   Tlak: …

3.1.2.3.   Rychlost: …

3.1.2.4.   Teplota bubnu/kotouče: …

3.1.3.   Zkušební dráha:

3.1.3.1.   Umístění: …

3.1.3.2.   Povrch: …

3.1.3.3.   Podmínky (např. za sucha/mokra): …

3.2.   Zkouška na dynamometru

3.2.1.   Údaje o zkoušce

3.2.1.1.   Kategorie vozidla: …

3.2.1.2.   Dynamický poloměr valení

Dynamický poloměr valení RIner k výpočtu setrvačnosti:

s ohledem na bod 3.2.1 přílohy 11/12 …

Dynamický poloměr valení Rveh s ohledem na bod 3.2.2 přílohy 11/12: …

3.2.1.3.   Hmotnosti a setrvačnost

Maximální přípustná hmotnost vozidla: …

Hodnota X (přední náprava): …

Hodnota Y (zadní náprava): …

Hmotnost při zkoušce m: …

Setrvačnost při zkoušce IAdj: …

3.2.1.4.   Chlazení …

3.2.1.4.1.   Rychlost chladicího vzduchu při zkouškách typu I, typu II a/nebo typu III (1) …

3.2.1.4.2.   Rychlost chladicího vzduchu v ostatních případech:

3.2.1.5.   Rychlost

Maximální rychlost vmax: …

3.2.1.6.   Ovládací zařízení

Výrobce: …

Značka: …

Typ: …

Varianta: …

Účinná plocha (u hydraulické brzdy)/ThA – vzorec (u pneumatické brzdy) (1): …

3.2.1.7.   Brzda

3.2.1.7.1.   Zkušební vzorek brzdového kotouče/brzdového bubnu (1)

Identifikační kód originální náhradní části: …

Zkušební skupina: …

Číslo části: …

Hmotnost náhradní části: …

Vnější průměr kotouče/vnitřní průměr bubnu (1): …

Účinný poloměr re: …

Šířka třecí plochy: …

Tloušťka kotouče (nominální)/vnější šířka bubnu (1): …

3.2.1.7.2.   Mechanismus brzdového třmenu/brzdového bubnu (1)

Výrobce: …

Typ: …

Varianta: …

Konstrukční provedení: …

Maximální technicky přípustný točivý moment Cmax,e na páce brzdy (u pneumatické brzdy)/tlak v potrubí (pmax,e) (u hydraulické brzdy) (1): …

Prahová hodnota točivého momentu C0,e (u pneumatické brzdy)/tlaku v potrubí (u hydraulické brzdy) (1): …

Poměr le/ee (u pneumatické brzdy)/průměru pístů (u hydraulické brzdy) (1) …/…

Maximální brzdný moment: …

Identifikační č.: …

3.2.1.7.3.   Brzdová destička s obložením/brzdové obložení (1)

Výrobce: …

Značka: …

Typ: …

Číslo schválení (2): …

Identifikace: …

Šířka be: …

Tloušťka de: …

Účinný povrch: …

Způsob připevnění:…

3.2.2.   Údaje o zkušebním stavu: …

3.2.2.1.   Umístění:

4.   Výsledky zkoušek

4.1.   Geometrická kontrola: …

Číslo výkresu a úroveň, na které byl vyhotoven: …

4.2.   Kontrola materiálu: …

4.3.   Kontrola požadavků na vyvážení: …

4.4.   Kontrola označení stavu opotřebení: …

4.5.   Zkouška na vozidle/alternativní zkouška na dynamometru (1):

4.5.1.   Brzdné účinky

4.5.1.1.   Účinky provozní brzdy u kategorií M1, M2, M3, N1 a N2 s hydraulickými brzdovými systémy (2)

4.5.1.1.1.   Výsledky zkoušek na vozidle:

Typ zkoušky:

0

s odpojeným motorem

0

se zapojeným motorem

I

Parkovací brzda (2)

Příloha 11 bod:

2.2.1

2.2.2

2.2.3

2.3

Stav zatížení:

 

naloženo

nenaloženo

naloženo

naloženo

naloženo

Zkušební rychlost

 

 

 

 

 

 

Počáteční:

km/h

 

 

 

 

 

Konečná:

km/h

0

0

 

 

 

Tlak:

kPa

 

 

 

 

 

Zpomalení:

m/s2

 

 

 

 

 

Počet brzdění:

—

—

—

 

 

 

Délka cyklu brzdění:

s

—

—

 

 

 

Zkouška volného otáčení úspěšně splněna: ano/ne (1)

4.5.1.1.2.   Výsledky zkoušek na setrvačníkovém dynamometru:

Typ zkoušky:

0

s odpojeným motorem

0

simulace zapojeného motoru

I

simulace

Příloha 11 bod:

3.4.1

3.4.4

3.4.2

Stav zatížení

 

 

 

 

Zkušební rychlost

 

 

 

 

Počáteční:

km/h

 

 

 

Konečná:

km/h

0

0

 

Tlak:

kPa

 

 

 

Zpomalení:

m/s2

 

 

 

Počet brzdění:

—

—

 

 

Délka cyklu brzdění:

s

—

 

 

Zkouška volného otáčení úspěšně splněna: ano/ne (1)

4.5.1.2.   Účinky provozní brzdy u kategorií M2, M3, N2, N3 s pneumatickými brzdovými systémy (2)

4.5.1.2.1.   Výsledky zkoušek na vozidle:

Typ zkoušky:

0

s odpojeným motorem

0

se zapojeným motorem

I

Parkovací brzda (2)

Příloha 11 bod:

2.2.1

2.2.3

2.2.4

2.3

Stav zatížení:

 

Naloženo

nenaloženo

naloženo

naloženo

naloženo

Zkušební rychlost

 

 

 

 

 

 

Počáteční:

km/h

 

 

 

 

 

Konečná:

km/h

0

0

0

 

 

Tlak v brzdovém válci pe:

kPa

 

 

 

 

 

Zpomalení:

m/s2

 

 

 

 

 

Počet brzdění:

—

 

 

 

 

 

Délka cyklu brzdění:

s

 

 

 

 

 

Brzdná síla 0,5 · Te:

daN

 

 

 

 

 

Poměr brzdné síly 0,5 · Te/9,81 · m

(m = hmotnost při zkoušce).

—

 

 

 

 

 

Zdvih brzdového válce se:

Mm

 

 

 

 

 

Prahová hodnota točivého momentu na páce brzdy

 

 

 

 

 

 

Ce:

Nm

 

 

 

 

 

C0,e:

Nm

 

 

 

 

 

Zkouška volného otáčení úspěšně splněna: ano/ne (1)

4.5.1.2.2.   Výsledky zkoušek na setrvačníkovém dynamometru:

Typ zkoušky:

0

I

II

Příloha 11 bod:

3.4.1

3.4.2

3.4.3

Zkušební rychlost

 

 

 

 

Počáteční:

km/h

 

 

 

Konečná:

km/h

 

 

 

Tlak v brzdovém válci pe:

kPa

 

 

 

Zpomalení:

m/s2

 

 

 

Počet brzdění:

—

 

 

 

Délka cyklu brzdění:

s

 

 

 

Brzdná síla 0,5 · Te:

daN

 

 

 

Poměr brzdné síly 0,5 · Te/9,81 · m

(m = hmotnost při zkoušce)

—

 

 

 

Zdvih brzdového válce se:

mm

 

 

 

Prahová hodnota točivého momentu na páce brzdy

 

 

 

 

Ce:

Nm

 

 

 

C0,e:

Nm

 

 

 

Zkouška volného otáčení úspěšně splněna: ano/ne (1)

4.5.1.3.   Účinky provozní brzdy u kategorií O1, O2 a O3 s pneumatickým brzdovým systémem

4.5.1.3.1.   Výsledky zkoušek na vozidle:

Typ zkoušky:

0

I

Parkovací brzda (2)

Příloha 12 bod:

2.2.1

2.2.2

2.3

Stav zatížení:

 

naloženo

naloženo

naloženo

Zkušební rychlost

 

 

 

 

Počáteční:

km/h

 

 

 

Konečná:

km/h

 

 

 

Tlak v brzdovém válci pe:

kPa

 

 

 

Zpomalení:

m/s2

 

 

 

Počet brzdění:

—

 

 

 

Délka cyklu brzdění:

s

 

 

 

Brzdná síla 0,5 · Te:

daN

 

 

 

Poměr brzdné síly 0,5 · Te/9,81 · m

(m = hmotnost při zkoušce):

—

 

 

 

Zdvih brzdového válce se:

mm

 

 

 

Prahová hodnota točivého momentu na páce brzdy

 

 

 

 

Ce:

Nm

 

 

 

C0,e:

Nm

 

 

 

Zkouška volného otáčení úspěšně splněna: ano/ne (1)

4.5.1.3.2.   Výsledky zkoušek na setrvačníkovém dynamometru:

Typ zkoušky:

0

I

Příloha 12 bod:

3.4.1

3.4.2

Zkušební rychlost

 

 

 

Počáteční:

km/h

 

 

Konečná:

km/h

 

 

Tlak v brzdovém válci pe:

kPa

 

 

Zpomalení:

m/s2

 

 

Počet brzdění:

—

 

 

Délka cyklu brzdění:

s

 

 

Brzdná síla 0,5 · Te:

daN

 

 

Poměr brzdné síly 0,5 · Te/9,81 · m

(m = hmotnost při zkoušce):

—

 

 

Zdvih brzdového válce se:

mm

 

 

Prahová hodnota točivého momentu na páce brzdy

 

 

 

Ce:

Nm

 

 

C0,e:

Nm

 

 

Zkouška volného otáčení úspěšně splněna: ano/ne (1)

4.5.1.4.   Účinky provozní brzdy u kategorií O4 (2)

Typ zkoušky:

0

III

Počet vzorků

 

 

 

Příloha 12 bod:

2.2.1/3.4.1 (1)

2.2.3/3.4.3 (1)

Zkušební rychlost

 

 

 

 

Počáteční:

km/h

 

 

 

Konečná:

km/h

 

 

 

Tlak v brzdovém válci pe:

kPa

 

 

 

Počet brzdění:

—

 

 

 

Délka cyklu brzdění:

s

 

 

 

Brzdná síla 0,5 · Te:

daN

 

 

 

Poměr brzdné síly 0,5 · Te/9,81 · m

(m = hmotnost při zkoušce):

—

 

 

 

Zdvih brzdového válce se:

mm

 

 

 

Prahová hodnota točivého momentu na páce brzdy

 

 

 

 

Ce:

Nm

 

 

 

C0,e:

Nm

 

 

 

Zkouška volného otáčení úspěšně splněna: ano/ne (1)

4.5.1.5.   Dynamické třecí vlastnosti

Schéma: zpomalení v závislosti na tlaku

4.6.   Zkoušky neporušitelnosti:

4.6.1.   Zkouška na tepelnou únavu:

Číslo vzorku

Cykly vykonané bez poškození podle

přílohy 11: bodů 4.1.1.1.3/4.1.1.2.3/4.2.1.2.3

přílohy 12: bodů 4.1.1.1.3/4.1.1.2.3/4.2.1.1.3/4.2.1.2.3 (1)

 

 

 

 

4.6.2.   Zkouška vysokým namáháním:

Číslo vzorku

Cykly vykonané bez poškození podle

přílohy 11: bodů 4.1.2.1.3/4.1.2.2.3/4.2.2.1.3/4.2.2.2.3

přílohy 12: bodů 4.1.2.1.3/4.1.2.2.3/4.2.2.1.3/4.2.2.2.3 (1)

5.   Dokumenty o zkouškách

6.   Dodatky

Dodatek …

7.   Datum (data) zkoušky: …

7.1.   Datum (data) zkoušky na vozidle (2): …

7.2.   Datum (data) zkoušky na setrvačníkovém dynamometru:

8.   Tato zkouška byla provedena a její výsledky byly zaznamenány do protokolu podle předpisu č. 90 naposledy pozměněného sérií změn 03.

Technická zkušebna, která zkoušku provedla

Podpis: …

Datum: …

(1)  Nehodící se škrtněte.

(2)  Připadá-li v úvahu.

PŘÍLOHA 14

POŽADAVKY NA NÁHRADNÍ BRZDOVÉ KOTOUČE PRO VOZIDLA KATEGORIÍ L1, L2, L3, L4 A L5

1.   PŘEHLED ZKOUŠEK

Zkoušky požadované v bodě 5.3 tohoto předpisu jsou dále podrobně popsány podle jednotlivých kategorií vozidel.

Tabulka A14/1

 

Statická zkouška na zkušebním stavu

Zkouška na vozidle

Alternativní zkouška na dynamometru

Zkouška odolnosti proti statickému točivému momentu

2.

—

—

Zkoušky brzdného účinku podle předpisu č. 78

—

3.2.3.

Zkouška zastavení na suchu

4.4.1.

Zkouška zastavení na suchu

3.2.4.

Zkouška zastavení s mokrými brzdami

—

3.2.5.

Slábnutí účinnosti brzd zahříváním

4.4.2.

Slábnutí účinnosti brzd zahříváním

Srovnávací zkouška s originální částí

—

3.2.6.

Zkouška dynamických třecích vlastností

4.4.3.

Zkouška dynamických třecích vlastností

Zkouška neporušitelnosti

—

Žádná zkouška na vozidle – použije se zkouška na dynamometru

5.1.

Zkouška brzdového kotouče na tepelnou únavu

Pro každý typ kotouče musí být alespoň jedna zkušební skupina (viz definice v bodě 5.3.6 tohoto předpisu) podrobena zkouškám „zastavení na suchu“, „zastavení s mokrými brzdami“ a „slábnutí účinnosti brzd zahříváním“ provedeným na vozidle.

2.   POŽADAVKY STATICKÝCH ZKOUŠEK NA ZKUŠEBNÍM STAVU

2.1.   Účel

Ověřit odolnost nábojové části a v případě plovoucích kotoučů odolnost systému spojení s brzdným prstencem, když na kotouč působí brzdný moment.

2.2.   Postup a podmínky zkoušky

Statická zkouška provedena na zvláštním zkušebním stavu vyobrazeném na obrázku 1.

Obrázek 1

Image 39

Kotouč

Kotouč

Připevněno čepem

Čep

Čep

Kotouč

Upínák

Upínák

2.2.1.   Vyvrtejte otvor na brzdné ploše kotouče ve vzdálenosti od středu rovnající se účinnému poloměru Rd.

2.2.2.   Kotouč umístěte na zkušební stav a upevněte jej za pomoci zvláštních uchycovacích šroubů.

2.2.3.   Rameno zkušebního stavu připojte do otvoru vyvrtaného do brzdového kotouče.

2.2.4.   Působte silou F uvedenou v tabulce A14/2.2.5, jak je znázorněno na obrázku 1.

2.2.5.   Zaznamenejte zdvihy a síly, jak je znázorněno na obrázku 2.

Tabulka A14/2.2.5

Průměr kotouče

[mm]

Tloušťka kotouče

[mm]

Tangenciální síla F

[kN] min

≥ 150 < 200

≤ 4

≥ 8

> 4

≥ 10

≥ 200 < 250

≤ 3

≥ 8

> 3 ≤ 4

≥ 10

> 4

≥ 12

≥ 250 < 300

≤ 3

≥ 8

> 3 ≤ 4

≥ 10

> 4

≥ 12

≥ 300 < 350

≤ 4

≥ 8

> 4 ≤ 5

≥ 11

> 5

≥ 14

2.2.6.   Poznámka: Zkouška se provede při dvou polohách:

2.2.6.1.   Plovoucí kotouč a kompozitní kotouč z částí pevně spojených

S otvorem na brzdné ploše kryjícím se se spojovacím pouzdrem.

S otvorem na brzdné ploše kryjícím se se střednicí mezi dvěma spojovacími pouzdry.

2.2.6.2.   Kotouč z jednoho kusu

S otvorem na brzdné ploše kryjícím se s připevňovacím otvorem.

S otvorem na brzdné ploše kryjícím se se střednicí mezi dvěma připevňovacími otvory.

Obrázek 2

Pohyb

Image 40

Zatížení

Kde:

a)

seřizovací zdvih zařízení (vyrovnání případné vůle mezi otvorem na brzdné ploše a čepem spojujícím s ramenem zkušebního stavu);

b)

zatížení vyvíjené uchycovacími šrouby na zařízení;

c)

Pohyb brzdového kotouče způsobený jeho rotací s klouzáním na desce zařízení, když se uchycovací šrouby kotouče opírají na stěny připevňovacích otvorů kotouče;

d)

zatížení působící na brzdový kotouč;

e)

trvalá deformace brzdového kotouče (počínaje od bodu A).

2.3.   Výsledky zkoušek

Kotouč nesmí vykazovat trvalé deformace před dosažením síly F uvedené v tabulce A14/2.2.5; měření deformační síly musí být provedeno v bodě A podle obrázku 2.

3.   OVĚŘENÍ POŽADAVKŮ PRO ZKOUŠKU NA VOZIDLE

3.1.   Zkušební vozidlo

Vozidlo reprezentující vybranou zkušební skupinu (viz definice v bodě 5.3.6 tohoto předpisu), pro kterou je požadováno schválení nebo zkušební protokol pro náhradní brzdový kotouč, musí být vybaveno tímto náhradním brzdovým kotoučem, jakož i zkušebním zařízením pro provádění zkoušek brzd podle ustanovení předpisu č. 78.

Náhradní brzdový kotouč musí být namontován na dotčené kolo zároveň s brzdovým obložením k němu připojeným, jehož typ byl schválen podle předpisů č. 78 nebo 90 a jež dodal výrobce vozidla.

Nebude-li stanoven jednotný postup pro způsob brzdění, provede se zkouška po dohodě s technickou zkušebnou. Veškeré níže uvedené zkoušky se provedou se zaběhnutými brzdami.

Pro originální i náhradní brzdové kotouče se použije stejný postup záběhu.

3.2.   Systém provozní brzdy

3.2.1.   Měření teploty brzd

Tento postup se provede podle přílohy 3 bodu 2.4 předpisu č. 78.

3.2.2.   Postup záběhu

Tento postup se provede podle přílohy 3 bodu 2.5 předpisu č. 78.

3.2.3.   Zkouška zastavení na suchu

Tato zkouška se provede podle přílohy 3 bodu 3 předpisu č. 78.

3.2.4.   Zkouška zastavení s mokrými brzdami

Tato zkouška se provede podle přílohy 3 bodu 6 předpisu č. 78.

3.2.5.   Slábnutí účinnosti brzd zahříváním

Zkouška se provede u vozidel kategorií L3, L4 a L5.

Tato zkouška se provede podle přílohy 3 bodu 7 předpisu č. 78.

3.2.6.   Zkouška dynamických třecích vlastností (srovnávací zkouška provedená na jednotlivých kolech)

Pro tuto zkoušku musí být vozidlo naloženo a vždy se brzdí na vodorovné vozovce s odpojeným motorem.

Systém provozní brzdy vozidla musí být vybaven zařízením, které izoluje brzdu na předním kole od brzdy na zadním kole tak, aby mohly být vždy ovládány nezávisle na sobě.

Žádá-li se o schválení nebo zkušební protokol pro náhradní brzdový kotouč pro brzdu na předním kole, musí být brzdy na zadních kolech během celé zkoušky vyřazeny z činnosti.

Žádá-li se o schválení nebo zkušební protokol pro náhradní brzdový kotouč pro brzdu na zadním kole, musí být brzda na předním kole během celé zkoušky vyřazena z činnosti.

3.2.6.1.   Srovnávací zkouška brzdného účinku se studenými brzdami

Při zkoušce se studenými brzdami se brzdný účinek náhradního brzdového kotouče porovná s originálním ekvivalentem tak, že se porovnají výsledky dosažené v níže uvedené zkoušce.

3.2.6.2.   S náhradním brzdovým kotoučem se provede nejméně šest po sobě jdoucích zabrzdění s působením ovládacích sil nebo tlaků v brzdovém potrubí, které jsou rozdílné a postupně vzrůstají, a to až do hodnot, při nichž dojde k blokování kola, dosažení středního plného zpomalení 6 m/s2 nebo k dosažení maximální ovládací síly nebo maximálního tlaku v brzdovém potrubí přípustných pro danou kategorii vozidla, přičemž počáteční rychlost při zkoušce brzdového kotouče na předním či zadním kole odpovídá hodnotám v níže uvedené tabulce:

Tabulka A14/3.2.6.2

Kategorie vozidla

Zkušební rychlost v km/h

Přední kolo

Zadní kolo

L1, L2,

30

30

L3, L4, L5

70

45

Před každým brzděním musí být počáteční teplota brzdového kotouče ≤ 80 °C.

3.2.6.3.   Zkouška brzdného účinku uvedená v bodě 3.2.6.2 se provede rovněž s originálním brzdovým kotoučem.

3.2.6.4.   Dynamické třecí vlastnosti náhradního brzdového kotouče lze považovat za podobné vlastnostem originálního brzdového kotouče, pokud se hodnoty středního plného zpomalení při stejných provozních tlacích či ovládacích silách v oblasti horních 2/3 výsledné křivky neliší o více než ± 15 % nebo ± 0,4 m/s2 od hodnot originálního brzdového kotouče (viz příklad křivky na obrázcích 3 a 4).

Obrázek 3

Image 41
Text obrazu

Obrázek 4

Image 42
Text obrazu

4.   ZKOUŠKA NA SETRVAČNÍKOVÉM DYNAMOMETRU

4.1.   Vybavení dynamometru

Pro účely zkoušky se na dynamometr namontuje originální brzdový třmen. Setrvačníkový dynamometr musí být vybaven zařízením pro udržování konstantního momentu a zařízením pro průběžné zaznamenávání otáček, tlaku v brzdovém potrubí, počtu otáček od začátku brzdění, brzdného momentu, doby brzdění a teploty brzdových kotoučů.

4.2.   Podmínky zkoušky

4.2.1.   Setrvačná hmotnost setrvačníkového dynamometru

Setrvačná hmotnost setrvačníkového dynamometru se nastaví tak, aby co nejpřesněji (s přípustnou odchylkou ± 5 %) odpovídala teoreticky požadované hodnotě, jíž je část celkové setrvačné hmotnosti vozidla, kterou brzdí příslušné kolo. K výpočtu se použije tento vzorec:

I = m · rdyn 2

kde:

I

=

rotační setrvačná hmotnost (kgm2),

rdyn

=

dynamický poloměr valení pneumatiky (m),

m

=

hmotnost při zkoušce (část maximální hmotnosti vozidla, kterou brzdí příslušné kolo) v souladu s tímto předpisem.

4.2.1.1.   Dynamický poloměr valení

Při výpočtu setrvačné hmotnosti se zohlední dynamický poloměr valení (rdyn) největší pneumatiky, jaká je pro vozidlo přípustná.

4.2.1.2.   Hmotnost při zkoušce

Hmotnost při zkoušce pro výpočet setrvačné hmotnosti se určí takto:

a)

při zkoušce brzdového kotouče předního kola:

m = x · mveh

mveh

=

maximální přípustná hmotnost vozidla

b)

při zkoušce brzdového kotouče zadního kola:

m = y · mveh

mveh

=

maximální přípustná hmotnost vozidla

Tabulka A14/4.2.1.2

Kategorie vozidla

Procento hmotnostní m, které se zohlední

Hodnoty X (přední kolo s 1 kotoučem)

Hodnoty X (přední kolo se 2 kotouči)

Hodnota Y (zadní náprava)

L1, L2, L3, L4, L5

75

37,5

50

4.2.2.   Počáteční otáčky dynamometru musí odpovídat lineární rychlosti vozidla při 80 km/h (L3, L4, L5) nebo 40 km/h (L1, L2) v závislosti na střední hodnotě dynamických poloměrů valení největší a nejmenší pneumatiky přípustných rozměrů.

4.2.3.   Chlazení

Chlazení lze provádět podle požadavků na zkoušky uvedených v následujících tabulkách A14.

4.2.4.   Příprava brzdy

4.2.4.1.   Kotoučové brzdy

Při zkoušce se použije nový kotouč s novými částmi s brzdovým obložením, jejichž typ byl schválen podle předpisu č. 78 nebo 90 (ve stavu, v němž se montují na vozidlo).

4.3.   Alternativní zkouška brzdných účinků na dynamometru

4.3.1.   Záběh

Podle tabulky A14/5.1.3.1.1.

4.4.   Systém provozní brzdy

4.4.1.   Zkouška zastavení na suchu

Tato zkouška se provede podle přílohy 3 bodu 3 předpisu č. 78.

4.4.2.   Slábnutí účinnosti brzd zahříváním

Tato zkouška se provede u vozidel kategorií L3, L4 a L5.

Tato zkouška se provede podle přílohy 3 bodu 7 předpisu č. 78.

4.4.3.   Zkouška dynamických třecích vlastností

Při zkoušce se studenými brzdami se brzdný účinek náhradního brzdového kotouče porovná s originálním ekvivalentem tak, že se porovnají výsledky dosažené v níže uvedené zkoušce.

4.4.3.1.   S náhradním brzdovým kotoučem se v rámci postupu zkoušky provede nejméně šest po sobě jdoucích zabrzdění s ovládacími silami nebo tlaky v brzdovém potrubí, které jsou rozdílné a postupně vzrůstají, a to až do hodnoty středního plného zpomalení 6 m/s2. Maximální ovládací síla nebo maximální tlak v brzdovém potrubí nesmí přesáhnout maximální povolenou ovládací sílu nebo maximální povolený tlak v brzdovém potrubí přípustné pro danou kategorii vozidla, přičemž počáteční rychlost při zkoušce brzdového kotouče na předním či zadním kole odpovídá hodnotám v níže uvedené tabulce:

Tabulka A14/4.4.3.1

Kategorie vozidla

Zkušební rychlost v km/h

Přední kolo

Zadní kolo

L1 L2

30

30

L3 L4 L5

70

45

Před každým brzděním musí být počáteční teplota brzdového kotouče ≤ 80 °C.

4.4.3.2.   Zkouška brzdného účinku uvedená v bodě 4.4.3.1 se provede rovněž s originálním brzdovým kotoučem.

4.4.3.3.   Dynamické třecí vlastnosti náhradního brzdového kotouče lze považovat za podobné vlastnostem originálního brzdového kotouče, pokud se hodnoty středního plného zpomalení při stejných provozních tlacích či ovládacích silách v oblasti horních 2/3 výsledné křivky neliší o více než ± 15 % nebo ± 0,4 m/s2 od hodnot originálního brzdového kotouče (viz příklad křivky v příloze 14 na obrázcích 3 a 4).

5.   ZKOUŠKA NEPORUŠITELNOSTI S POUŽITÍM SETRVAČNÍKOVÉHO DYNAMOMETRU

Zkoušky se provádí podle bodu 5.1 (kotouče).

S výjimkou případu, kdy náhradní část před tím, než dojde k jejímu poškození či poruše, nedosáhne požadovaného počtu cyklů, se vyžaduje jedna zkouška na zkušební skupinu (viz bod 5.1.1.1.3 nebo 5.1.1.2.3 této přílohy).

Brzda by měla být namontována na dynamometru v téže poloze, v jaké je namontována na vozidle (nevztahuje se na pevně namontovanou brzdu nebo brzdu namontovanou na tělesu čepu nápravy).

Teplota brzdového kotouče by měla být měřena co nejblíže k třecí ploše. Měření teploty by měla být zaznamenána a způsob i body měření musí být pro všechny zkoušky stejné.

Jestliže se při brzdění nebo mezi brzděními v rámci jednoho brzdného cyklu použije chlazení vzduchem, musí být rychlost proudění vzduchu na brzdě omezena na vvzduch = 0,33 v,

kde:

v

=

zkušební rychlost vozidla na začátku brzdění.

V ostatních případech pro chlazení vzduchem neplatí žádná omezení.

Teplota chladicího vzduchu se rovná teplotě okolního prostředí.

5.1.   Zkouška brzdového kotouče na tepelnou únavu

Při této zkoušce se použije nový kotouč, originální brzdový třmen dotčeného vozidla (dotčených vozidel) a nové části s brzdovým obložením dotčeného vozidla (dotčených vozidel), jejichž typ byl schválen podle předpisů č. 78 nebo 90 (ve stavu, v němž se montují na vozidlo).

V případě potřeby lze během zkoušky opotřebovaná brzdová obložení vyměnit.

5.1.1.   Tato zkouška se provede u vozidel kategorií L3, L4 a L5.

5.1.2.   Podmínky zkoušky

Setrvačná hmotnost setrvačníkového dynamometru se určí podle požadavků stanovených v příloze 14 bodech 4.2.1, 4.2.1.1 a 4.2.1.2.

Otáčky dynamometru musí odpovídat lineární rychlosti vozidla při zkoušce založené na průměru největšího a nejmenšího dynamického poloměru valení pneumatik přípustných pro daný typ vozidla.

5.1.3.   Kotouč předního kola

5.1.3.1.   Program zkoušky

5.1.3.1.1.   Záběh

Podle tabulky A14/5.1.3.1.1.

Tabulka A14/5.1.3.1.1

Záběh

Etapa

Celková hmotnost vozidla

[kg]

Počáteční rychlost

[km/h]

Konečná rychlost

[km/h]

Zpomalení

[m/s2]

Počáteční teplota před brzděním

[°C] MAX

Počet brzdění

Maximální rychlost přípustného proudění vzduchu v průběhu brzdění

[m/s]

1

75 %/počet kotoučů

80

30

4

100

60

30

5.1.3.1.2.   Zkouška na únavu

Podle tabulky A14/5.1.3.1.2.

Tabulka A14/5.1.3.1.2

Zkouška na tepelnou únavu

Etapa

Celková hmotnost vozidla

[kg]

Počáteční rychlost

[km/h]

Konečná rychlost

[km/h]

Zpomalení

[m/s2]

Počáteční teplota před brzděními

[°C] +/– 10 °C

Doba mezi dvěma po sobě jdoucími brzděními

[s]

Počet brzdění

Maximální rychlost přípustného proudění vzduchu v průběhu brzdění

[m/s]

1

tepelná

75 %/počet kotoučů

50 % Vmax

5

7

100 (a)

30

5

20

2

funkční

75 %/počet kotoučů

80 % Vmax

5

8

200

—

1

30

3

mechanická

100 %/počet kotoučů

60 % Vmax

5

10

200

—

2

30

Etapy 1 až 3 = 1 cyklus; opakovat do celkového počtu 20 cyklů (= 160 brzdění)

a)

Počáteční teplota pouze prvního brzdění.

b)

V případě předčasného opotřebení třecího materiálu destiček je povoleno použít další sadu destiček; v takovém případě musí být před dokončením zkoušky nová sada destiček zaběhnuta podle bodu 5.1.3.1.1, přičemž se stále používá zkoušený brzdový kotouč.

5.1.4.   Kotouč zadního kola

5.1.4.1.   Program zkoušky

5.1.4.1.1.   Záběh

Podle tabulky A14/5.1.4.1.1.

Tabulka A14/5.1.4.1.1

Záběh

Etapa

Celková hmotnost vozidla

[kg]

Počáteční rychlost

[km/h]

Konečná rychlost

[km/h]

Zpomalení

[m/s2]

Počáteční teplota před brzděními

[°C] MAX

Počet brzdění

Maximální rychlost přípustného proudění vzduchu v průběhu brzdění

[m/s]

1

50 %

60

30

2

100

60

30

5.1.4.1.2.   Zkouška slábnutí brzdného účinku

Podle tabulky A14/5.1.4.1.2.

Tabulka A14/5.1.4.1.2

Zkouška slábnutí brzdného účinku

Etapa

Celková hmotnost vozidla

[kg]

Počáteční rychlost

[km/h]

Konečná rychlost

[km/h]

Zpomalení

[m/s2]

Počáteční teplota před prvním brzděním

[°C] MAX

Doba mezi dvěma po sobě jdoucími brzděními

[s]

Počet brzdění

Maximální rychlost přípustného proudění vzduchu v průběhu brzdění

[m/s]

1

50 %

40 % Vmax

20 % Vmax

2

100

30

15

10

5.1.4.1.3.   Zkouška na únavu

Podle tabulky A14/5.1.4.1.3.

Tabulka A14/5.1.4.1.3

Zkouška na tepelnou únavu

Etapa

Celková hmotnost vozidla

[kg]

Počáteční rychlost

[km/h]

Konečná rychlost

[km/h]

Zpomalení [m/s2]

Počáteční teplota před brzděním

[°C] +/– 10 °C

Doba mezi dvěma po sobě jdoucími brzděními

[s]

Počet brzdění

Maximální rychlost přípustného proudění vzduchu v průběhu brzdění

[m/s]

1

tepelná

50 %

40 % Vmax

20 % Vmax

3

100 (1)

30

5

20

2

funkční

50 %

50 % Vmax (2)

5

4

200

—

1

30

60 % Vmax (3)

75 % Vmax (4)

3

mechanická

90 %

40 % Vmax (2)

5

5

200

—

2

30

48 % Vmax (3)

60 % Vmax (4)

Etapy 1 až 3 = 1 cyklus; opakovat do celkového počtu 20 cyklů (= 160 brzdění)

(e)

V případě předčasného opotřebení třecího materiálu destiček je povoleno použít další sadu destiček; v takovém případě musí být před dokončením zkoušky nová sada destiček zaběhnuta podle bodu 5.1.4.1.1 – 5.1.4.1.2, přičemž se stále používá zkoušený brzdový kotouč.

5.1.5.   Výsledky zkoušky (zkouška brzdového kotouče na tepelnou únavu)

Výsledek zkoušky se pouvažuje za vyhovující, pokud byly cykly předepsané v:

a)

tabulkách A14/5.1.3.1.1 – 5.1.3.1.2 pro kotouče předních kol;

b)

tabulkách A14/5.1.4.1.1 – 5.1.4.1.2 – 5.1.4.1.3 pro kotouče zadních kol dokončeny bez poškození nebo poruchy.

Bylo-li podle „zkoušky na tepelně-mechanickou únavu“ v tabulkách A14/5.1.3.1.2 a A14/5.1.4.1.3 bez poškození nebo poruchy dokončeno méně než 20 cyklů, avšak více než 15, musí být zkouška opakována s novou náhradní částí.

Aby dotčená část za těchto podmínek vyhověla zkoušce, musí bez poškození či poruchy vykonat v obou zkouškách více než 15 cyklů.

Bylo-li do poškození či poruchy provedeno méně než 15 cyklů, měla by být zkoušce podrobena originální část a výsledky se porovnají.

Pokud počet cyklů, po němž došlo k poškození či poruše, není o více než 10 % nižší než počet cyklů provedených s originální částí, považuje se výsledek zkoušky za vyhovující.

Poškozením nebo poruchou se v této souvislosti rozumí:

5.1.5.1.

Během zkoušky:

Teplota přesáhne 600 °C.

5.1.5.2.

Po zkoušce:

a)

kontakt mezi třmenem a kotoučem;

b)

trhliny, trvalá deformace nebo lomy;

c)

abnormální opotřebení;

d)

přípustný je nárůst házení nejvýše o 0,150 mm ve srovnání s počáteční hodnotou změřenou před zkouškou;

e)

přípustné je házení nejvýše 0,250 mm;

f)

přípustné je (u „plně plovoucího“ kotouče) zvýšení přímosti nejvýše o 0,100 mm ve srovnání s počáteční hodnotou změřenou před zkouškou.

(1)  Počáteční teplota pouze prvního brzdění.

(2)  Průměr kotouče ≤ 245 mm.

(3)  Průměr kotouče > 245 < 280 mm.

(4)  Průměr kotouče ≥ 280 mm.

PŘÍLOHA 15

KRITÉRIA PRO SKUPINY KOTOUČŮ PRO VOZIDLA KATEGORIÍ L1, L2, L3, L4 A L5

1.   DEFINICE ŠÍŘKY BRZDNÉ PLOCHY KOTOUČE

Brzdnou plochou se rozumí plocha brzdového kotouče, na kterou brzdové destičky působí. Šířka brzdné plochy se počítá mezi vnějším průměrem kotouče a vnitřním průměrem kotouče podle této definice:

1.1.

V případě brzdné plochy s odlehčením (otvory, drážky, vlnité vybrání atd.) pouze na brzdné ploše (obrázek 1): 3 mm směrem do středu kotouče od konce odlehčení.

1.2.

V případě brzdné plochy s odlehčením (otvory, drážky, vlnité vybrání atd.) se vzdáleností od vnitřního průměru kotouče méně než 5 mm (obrázek 2): průměr okraje vybrání ve střední části brzdového kotouče.

1.3.

V případě brzdné plochy s odlehčením (otvory, drážky, vlnité vybrání atd.), které končí uvnitř, vně okraje vybrání ve střední části brzdového kotouče (obrázek 3): průměr vnitřního okraje vybrání ve střední části brzdového kotouče.

1.4.

Ve všech ostatních případech: vnitřní průměr definovaný radiální šířkou největší kombinovatelné destičky, k níž je třeba přičíst 3 mm (obrázek 4).

Obrázek 1

Obrázek 2

Image 43

Obrázek 3

Obrázek 4

Image 44

Image 45

2.   SKUPINY KOTOUČŮ

„Skupinou kotoučů“ se rozumí seskupení podobných kotoučů tak, aby se zkoušky provedené na jediném kotouči považovaly za platné pro celou skupinu podobných kotoučů.

Kotouče náležející k téže skupině musí mít následující znaky uvedené níže v bodech 2.1 až 2.9.

Pro danou skupinu kotoučů lze schvalovací zkoušky provést na jednom kotouči náležejícím ke skupině, vystaveném nejvyššímu brzdnému momentu a největší energii, která má být pohlcena.

Podobnost mezi kotouči je definována následujícími kritérii pro zařazení do skupiny, která musí být splněna současně:

2.1.

Stejný typ referenčního kotouče pro danou skupinu (z jednoho kusu, složený z pevně spojených částí nebo plovoucí).

2.2.

Materiál brzdné plochy se zvolí z materiálů uvedených v bodě 5.3.3.2.2; jiné materiály lze použít tehdy, pokud u nich byly podle schválení deklarovány stejné prokázané výsledky zkoušek podle bodu 8. V tomto případě se rozšíření vztahuje na všechny skupiny uvedené v tabulce 3, a to pro rozměry stejné či menší než ty, u nichž to bylo prokázáno.

2.3.

Odlehčení brzdné plochy: je přípustné jakékoli řešení (otvory, drážky, vlnité vybrání atd.) za následujících podmínek:

2.3.1.

U kotoučů se stejným průměrem a tloušťkou: musí být změna hmotnosti brzdné plochy stírané destičkami v rozmezí ± 20 % vzhledem k referenčnímu kotouči.

2.3.2.

Ve všech ostatních případech: musí poměr mezi brzdnou plochou kotouče podle definice v bodě 4 a plochou odlehčení (součet ploch otvorů, drážek apod.) odpovídat hodnotám referenčního kotouče, s dovolenou odchylkou nejvýše – 20 %.

Příklady:

Referenční kotouč R, Ø 300 mm:

Vnější průměr 300 mm, radiální šířka brzdné plochy 36,5 mm ≥ celková plocha A = 302 cm2

Odlehčení na brzdné ploše: 64 otvorů o průměru 7 mm ≥ celková plocha

B = 24,6 cm2

poměr A/B = 12,3

Kotouč S Ø 285:

Vnější průměr 285 mm, radiální šířka brzdné plochy 41 mm ≥ celková plocha A = 314 cm2

Odlehčení na brzdné ploše: 60 otvorů o průměru 7 mm ≥ celková plocha

B = 23 cm2

poměr A/B = 13,7

Kotouč S může náležet do stejné skupiny referenčního kotouče R, neboť poměr 13,7 převyšuje 12, poměr kotouče R.

Kotouč T Ø 260:

Vnější průměr 260 mm, radiální šířka brzdné plochy 29 mm ≥ celková plocha A = 210 cm2

Odlehčení na brzdné ploše: 64 otvorů o průměru 7 mm ≥ celková plocha

B = 24,6 cm2

poměr A/B = 8,5

Kotouč T nemůže náležet do stejné skupiny referenčního kotouče R, neboť poměr 8,5 je o 31 % menší než poměr kotouče R, který činí 12,3, a tudíž překračuje stanovenou dovolenou odchylku nejvýše – 20 %.

2.4.

U nábojové části stejný materiál a mechanické vlastnosti, jako jsou stanoveny v mezinárodní normě pro materiály, nebo vyšší.

U kotouče s nábojovou částí z oceli je ve srovnání s kotoučem zkoušeným za účelem schválení s nábojovou částí z hliníku výjimka přináležitosti ke stejné skupině povolena; opak povolen není.

2.5.

U uchycení nábojové části/brzdné plochy stejný materiál a mechanické vlastnosti, jako jsou stanoveny v mezinárodní normě pro materiály, nebo vyšší.

2.6.

Paprsky nábojové části s poměrem zaplněného a prázdného prostoru – měřeno na středním obvodu mezi koncem připevňovací plochy a začátkem brzdné plochy – v rozmezí ± 20 %, tloušťka v rozmezí + 30 % až – 10 % a stejné mechanické vlastnosti, jako jsou stanoveny v mezinárodní normě pro materiály, vzhledem k referenčnímu kotouči.

2.7.

Stejné technické řešení pro uchycení mezi nábojovou částí a brzdnou plochou (stejný výkres a materiály; u počtu uchycení mezi nábojovou částí a brzdnou plochou je přípustný stejný počet s dovolenou odchylkou + 2 – 0).

2.8.

Počet připevňovacích otvorů není u přináležitosti ke skupině závazný, aby se zajistila zaměnitelnost s originálním kotoučem.

2.9.

Vnější průměr zahrnutý v rozmezí 50 mm, podle tabulky 2.9:

Tabulka A15/2.9

Rozmezí

[mm]

Z jednoho kusu

Kompozitní s částmi pevně spojenými

Plovoucí kotouče

≥ 150 < 200

X

X

X

≥ 200 < 250

X

X

X

≥ 250 < 300

X

X

X

≥ 300 < 350

X

X

X

Pro „periferní“ kotouče (namontované na vnějším průměru kola) žádné skupiny neexistují.

Poznámka:

U nových žádostí, které budou zahrnuty do již existující skupiny, je povoleno zvýšení maximální kinetické energie o 10 % vzhledem k hodnotě použité ke schválení kotouče referenční skupiny.

Údaje pro nový výpočet kinetické energie musí být zjištěny z listu s údaji o výrobku vystaveného výrobcem vozidla.

V případě kotoučů s použitími na obou kolech, předním a zadním, se schvalovací zkoušky podle bodu 8 provedou s nejtěžším zatížením, které na kotouče působí.

16.11.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 290/162

Pouze původní texty EHK OSN mají podle mezinárodního veřejného práva právní účinek. Je zapotřebí ověřit si status a datum vstupu tohoto předpisu v platnost v nejnovější verzi dokumentu EHK OSN o statusu TRANS/WP.29/343, který je k dispozici na internetové adrese:

http://www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29fdocstts.html

Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK OSN) č. 92 – Jednotná ustanovení pro schvalování nepůvodních náhradních systémů tlumení hluku výfuku (NORESS) pro vozidla kategorií L1, L2, L3, L4 a L5 z hlediska jejich emisí hluku [2018/1707]

Zahrnuje veškerá platná znění až po:

doplněk 2 k sérii změn 01 – datum vstupu v platnost: 10. října 2017

OBSAH

PŘEDPIS

1.

 Oblast působnosti

2.

 Definice

3.

 Žádost o schválení

4.

 Označení

5.

 Schválení

6.

 Specifikace

7.

 Změna a rozšíření schválení typu nepůvodních náhradních systémů tlumení hluku výfuku a rozšíření schválení

8.

 Shodnost výroby

9.

 Postihy za neshodnost výroby

10.

 Definitivní ukončení výroby

11.

 Názvy a adresy technických zkušeben odpovědných za provádění schvalovacích zkoušek a názvy a adresy schvalovacích orgánů

Přílohy

1.

 Sdělení

2.

 Příklad značky schválení

3.

 Požadavky na vláknité absorpční materiály používané v nepůvodních náhradních systémech tlumení hluku výfuku

4.

 Prohlášení o shodě s dalšími ustanoveními týkajícími se emisí hluku

1.   OBLAST PŮSOBNOSTI

Tento předpis se vztahuje na nepůvodní náhradní systémy tlumení hluku výfuku pro vozidla kategorií L1, L2, L3, L4 a L5  (1).

2.   DEFINICE

Pro účely tohoto předpisu se rozumí:

2.1.

„nepůvodním náhradním systémem tlumení hluku výfuku nebo konstrukčními částmi tohoto systému“ systém jiného typu, než kterým je vozidlo opatřeno při schválení nebo rozšíření schválení. Lze jej použít pouze jako náhradní výfukový systém nebo systém tlumení hluku.

Zkratka NORESS označuje nepůvodní náhradní systém tlumení hluku výfuku;

2.2.

„konstrukční částí nepůvodního náhradního systému tlumení hluku výfuku“ jedna z konstrukčních částí, které dohromady tvoří systém tlumení hluku výfuku; (2)

2.3.

„nepůvodními náhradními systémy tlumení hluku výfuku rozdílných typů“ systémy tlumení hluku, které se podstatně liší v těchto ohledech:

a)

jejich konstrukční části jsou opatřeny různými obchodními názvy nebo značkami;

b)

vlastnosti materiálů tvořících konstrukční část se liší nebo se konstrukční části liší tvarem či velikostí; jiná povrchová úprava (zinkování, hliníkování atd.) se nepovažuje za změnu typu;

c)

funkční principy alespoň jedné z konstrukčních částí se liší;

d)

jejich konstrukční části jsou odlišně zkombinovány;

2.4.

„nepůvodním náhradním systémem tlumení hluku výfuku (NORESS) nebo jeho konstrukční částí“ kterákoli součást systému tlumení hluku výfuku definovaná v bodě 2.1 určená k používání na vozidle, jiná než součást typu, s níž bylo vozidlo přistaveno ke schválení typu podle předpisu č. 9, 41 nebo 63;

2.5.

„schválením nepůvodního náhradního systému tlumení hluku výfuku (NORESS) nebo jeho konstrukčních částí“ schválení celého systému tlumení hluku nebo jeho části, použitelného pro jeden nebo více určitých typů vozidel, na něž se vztahuje tento předpis, pokud jde o omezení hladiny jejich akustického tlaku;

2.6.

„typem vozidla“ vozidla, na něž se vztahuje tento předpis, která se neliší v takových podstatných hlediscích, jako jsou:

a)

druh motoru (dvoudobý nebo čtyřdobý, s vratnými nebo rotačními písty; počet a objem válců; počet a typ karburátorů nebo vstřikovacích systémů; uspořádání ventilů; maximální netto výkon a odpovídající otáčky motoru). U motorů s rotačními písty by se za objem měl považovat dvojnásobek objemu spalovacího prostoru;

b)

hnací ústrojí, zejména počet rychlostních stupňů a převodové poměry převodového ústrojí, a koncový převodový poměr;

c)

počet, typ a uspořádání systémů tlumení hluku výfuku;

2.7.

„jmenovitými otáčkami motoru“ otáčky motoru, při nichž motor vyvine svůj maximální jmenovitý netto výkon uvedený výrobcem (3).

Symbol nrated vyjadřuje číselnou hodnotu jmenovitých otáček motoru vyjádřenou počtem otáček za minutu.

3.   ŽÁDOST O SCHVÁLENÍ

3.1.   Žádost o schválení konkrétního nepůvodního náhradního systému tlumení hluku výfuku nebo jeho konstrukčních částí podává výrobce nebo jeho řádně pověřený zástupce.

3.2.   K žádosti se přiloží níže uvedené dokumenty ve trojím vyhotovení a následující údaje:

a)

popis typů vozidel, na něž se nepůvodní náhradní systém tlumení hluku výfuku nebo jeho konstrukční části mají montovat, s přihlédnutím k hlediskům uvedeným v bodě 2.6. Je-li třeba, uvedou se čísla a/nebo symboly vyznačující typ motoru a typ vozidla, jakož i číslo schválení typu;

b)

popis úplného nepůvodního náhradního systému tlumení hluku výfuku s vyznačením vzájemné polohy jeho jednotlivých konstrukčních částí, společně s pokyny pro jejich montáž;

c)

podrobné výkresy každé konstrukční části nepůvodního náhradního systému tlumení hluku výfuku, které umožní její snadnou lokalizaci a rozpoznání, a specifikace použitých materiálů. Na výkresech musí být rovněž uvedeno místo pro povinné umístění čísla schválení.

3.3.   Na žádost technické zkušebny provádějící schvalovací zkoušky musí výrobce nepůvodního náhradního systému tlumení hluku výfuku předložit:

a)

dva vzorky nepůvodního náhradního systému tlumení hluku výfuku nebo jeho konstrukčních částí předloženého ke schválení;

b)

vzorek původního systému tlumení hluku výfuku, s nímž bylo vozidlo přistaveno ke schválení typu;

c)

zkušební vozidlo představující typ, na který má být nepůvodní náhradní systém tlumení hluku výfuku namontován; při měření emisí hluku metodou popsanou v příloze 3 (včetně všech změn) předpisu č. 9, 41 nebo 63 musí toto vozidlo splňovat tyto podmínky:

i)

jedná-li se o vozidlo, jehož typ byl schválen podle požadavků každého z předpisů č. 9, 41 nebo 63:

a)

při zkoušce s vozidlem v pohybu nesmí hladina akustického tlaku překročit mezní hodnotu uvedenou v příslušném předpisu o více než 1 dB(A);

b)

při zkoušce se stojícím vozidlem nesmí hladina akustického tlaku překročit o více než 3 dB(A) úroveň, která byla stanovena při schválení typu a vyznačena na výrobním štítku;

ii)

nejedná-li se o vozidlo, jehož typ byl schválen podle požadavků příslušného předpisu, nesmí hladina akustického tlaku vozidla překročit o více než 1 dB(A) mezní hodnotu platnou v době, kdy bylo poprvé uvedeno do provozu.

4.   OZNAČENÍ

4.1.   Každá konstrukční část nepůvodního náhradního systému tlumení hluku výfuku kromě potrubí a montážního materiálu musí být opatřena:

a)

obchodním názvem nebo značkou výrobce nepůvodního náhradního systému tlumení hluku výfuku nebo jeho konstrukčních částí;

b)

obchodním označením, které poskytne výrobce.

4.2.   Tato označení musí být zřetelně čitelná a nesmazatelná a musí být viditelná rovněž v poloze, v níž je nepůvodní náhradní systém tlumení hluku výfuku namontován.

4.3.   Nepůvodní náhradní systém tlumení hluku výfuku označí výrobce; uvede typ (typy) vozidel, pro něž mu bylo uděleno schválení.

4.4.   Pokud byla konstrukční část schválena pro více náhradních výfukových systémů, může být opatřena několika čísly schválení.

4.5.   Náhradní výfukový systém musí být dodáván v obalu nebo se štítkem s těmito údaji:

a)

obchodní název nebo značka výrobce náhradního systému tlumení hluku a jeho konstrukčních částí;

b)

adresa výrobce nebo jeho zástupce;

c)

seznam modelů vozidel, pro něž je náhradní systém tlumení hluku určen.

4.6.   Výrobce poskytne:

a)

návod s podrobným vysvětlením správného způsobu připevnění na vozidlo;

b)

návod pro manipulaci se systémem tlumení hluku;

c)

seznam konstrukčních částí a počet jednotlivých částí kromě úchytek.

4.7.   Značka schválení

5.   SCHVÁLENÍ

5.1.   Schválení typu se udělí, pokud nepůvodní náhradní systém tlumení hluku výfuku nebo jeho konstrukční část předané ke schválení podle tohoto předpisu splňují požadavky bodu 6.

5.2.   Každému schválenému typu nepůvodního náhradního systému tlumení hluku výfuku se přidělí číslo schválení. Jeho první dvě číslice (nyní 01, což odpovídá sérii 01 změn předpisu) udávají sérii změn začleňující poslední závažné technické změny předpisu v době vydání schválení. Tatáž smluvní strana nesmí přidělit stejné číslo jinému typu nepůvodního náhradního systému tlumení hluku výfuku nebo konstrukční části určenému pro stejné typy vozidel.

5.3.   Zpráva o schválení nebo o rozšíření či odmítnutí schválení nepůvodního náhradního systému tlumení hluku výfuku nebo jeho konstrukční části podle tohoto předpisu se zašle stranám dohody, které uplatňují tento předpis, na formuláři podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu.

5.4.   Na každý systém tlumení hluku a jeho konstrukční část odpovídající typu schválenému dle tohoto předpisu se umístí mezinárodní značka schválení typu, která se skládá:

a)

z písmene „E“ v kružnici, za nímž následuje rozlišovací číslo země, která schválení udělila (4);

b)

čísla tohoto předpisu, za nímž následuje písmeno „R“, pomlčka a číslo schválení typu vpravo od kružnice předepsané výše v písmeni a);

c)

čísla schválení, které musí být uvedeno ve formuláři schválení, společně s metodou použitou při schvalovacích zkouškách.

5.5.   Po namontování nepůvodního náhradního systému tlumení hluku výfuku do vozidla musí být značka schválení snadno čitelná a nesmazatelná.

5.6.   Byla-li schválena jako část více než jednoho nepůvodního náhradního systému tlumení hluku výfuku, může být určitá konstrukční část označena více než jedním číslem schválení; v takovém případě se kružnice nemusí znovu uvádět. V příloze 2 tohoto předpisu je uveden příklad uspořádání značky schválení.

6.   SPECIFIKACE

6.1.   Všeobecné specifikace

Tlumič musí být navržen, vyroben a schopen montáže tak, aby:

a)

vozidlo splňovalo požadavky tohoto předpisu za normálních podmínek užívání, a to i při vibracích, kterým může být vystaveno;

b)

byl dostatečně odolný vůči korozi, které je vystaven, se zvláštním ohledem na obvyklé podmínky užívání vozidla;

c)

nebyla snížena světlá výška a případně ani nakloněná poloha vozidla, které vozidlo mělo s původně namontovaným tlumičem;

d)

na povrchu nevznikaly nepatřičně vysoké teploty;

e)

jeho okraje nebyly ostré nebo zubaté a existoval dostatek prostoru pro tlumiče pérování a pružiny;

f)

byla dodržena patřičná vzdálenost od prvků odpružení vozidla;

g)

byla dodržena bezpečná vzdálenost od potrubí;

h)

byl odolný vůči nedovolené manipulaci způsobem slučitelným s jasně definovanými požadavky na údržbu a montáž.

6.2.   Požadavky týkající se hladin akustického tlaku

Akustická účinnost nepůvodního náhradního systému tlumení hluku výfuku nebo jeho konstrukčních částí se ověří pomocí metod popsaných v předpisu č. 9, 41 nebo 63. Pro provádění tohoto bodu je obzvláště důležité přihlédnout k sérii změn předpisu č. 92, která byla v platnosti k datu udělení schválení typu nového vozidla. Jsou-li nepůvodní náhradní systém tlumení hluku výfuku nebo jeho konstrukční části namontovány na vozidle popsaném v písmeni c) bodu 3.3, musí hodnoty hladiny akustického tlaku získané oběma metodami (se stojícím a jedoucím vozidlem) splňovat tuto podmínku:

nesmějí překročit hodnoty naměřené v souladu s požadavky uvedenými v písmeni c) bodu 3.3, když je v tomtéž vozidle namontován původní systém tlumení hluku během zkoušky s vozidlem za jízdy a zkoušky se stojícím vozidlem.

6.3.   Dodatečné požadavky

6.3.1.   Ustanovení o ochraně před nedovolenou manipulací

Nepůvodní náhradní systém tlumení hluku výfuku nebo jeho konstrukční části musí být zkonstruovány tak, aby nebylo možné snadno odstranit tlumiče hluku, výstupní kužele nebo další součásti, jejichž hlavní funkcí je být součástí tlumení/expanzní komory. Pokud je nezbytné takovou součást zahrnout, musí být namontována tak, aby nebyla usnadněna její demontáž (např. pomocí konvenčního závitového upevnění) a zároveň musí být namontována tak, aby její odstranění mělo za následek trvalé/nevratné poškození montážního celku.

6.3.2.   Vícerežimový nepůvodní náhradní systém tlumení hluku výfuku

Nepůvodní náhradní systém tlumení hluku výfuku s více ručně nebo elektronicky nastavitelnými provozními režimy, které může řidič volit, musí ve všech provozních režimech splňovat všechny požadavky. Uváděné hladiny akustického tlaku musí být hladiny akustického tlaku při režimu s nejvyšší hladinou akustického tlaku.

6.3.3.   Zákaz odpojovacích zařízení

Výrobce nepůvodního náhradního systému tlumení hluku výfuku nesmí úmyslně měnit, upravovat nebo instalovat žádné zařízení nebo postup výhradně za účelem splnění požadavků na emise hluku stanovených v tomto předpisu, které nebude v provozu při běžném silničním provozu.

6.3.4.   Další ustanovení týkající se emisí hluku (ASEP)

Požadavky bodu 6.3 série změn 04 předpisu č. 41 musí být splněny také u nepůvodního náhradního systému tlumení hluku výfuku, pokud je určen k použití ve vozidlech, jimž bylo uděleno schválení typu podle série změn 04 předpisu č. 41 a podléhají požadavkům bodu 6.3 série změn 04 předpisu č. 41.

Pokud mají být provedeny zkoušky, musí se použít vozidlo odpovídající popisu v písmeni c) bodu 3.3.

K ověření shody nepůvodního náhradního systému tlumení hluku výfuku s těmito požadavky může schvalovací orgán požadovat provedení jakékoli odpovídající zkoušky.

Výrobce předloží prohlášení v souladu s přílohou 4 tohoto předpisu, že schvalovaný nepůvodní náhradní systém tlumení hluku výfuku nebo jeho konstrukční části splňují další ustanovení týkající se emisí hluku uvedené v bodě 6.3 série změn 04 předpisu č. 41.

6.4.   Měření vlastností vozidla

6.4.1.   Nepůvodní náhradní systém tlumení hluku výfuku nebo jeho konstrukční části musí zajistit, aby vlastnosti vozidla byly porovnatelné s vlastnostmi, které mělo vozidlo s původním systémem tlumení hluku výfuku nebo jeho konstrukčními částmi.

6.4.2.   Nepůvodní náhradní systém tlumení hluku výfuku nebo, podle volby výrobce, jeho konstrukční části se porovnají s původním systémem tlumení hluku nebo jeho konstrukčními částmi, rovněž v novém stavu, tak, že se postupně namontují na vozidlo uvedené v písmeni c) bodu 3.3.

6.4.3.   Ověření se provede změřením křivky výkonu v souladu s body 6.4.4.1 nebo 6.4.4.2. Maximální výkon a otáčky motoru při maximálním výkonu změřené s nepůvodním náhradním systémem tlumení hluku výfuku nesmí o více než ± 5 procent přesáhnout netto výkon a otáčky motoru změřené podle níže uvedených podmínek s původním výfukovým systémem.

6.4.4.   Zkušební metoda

6.4.4.1.   Metoda zkoušky na motoru

Měří se na motoru vozidla uvedeného v písmeni c) bodu 3.3, přičemž motor se připojí k dynamometru.

6.4.4.2.   Metoda zkoušky na vozidle

Měří se na vozidle uvedeném v písmeni c) bodu 3.3. Hodnoty naměřené s původním systémem tlumení hluku se porovnají s hodnotami získanými s nepůvodním náhradním systémem tlumení hluku výfuku. Zkouška se provádí na vozidlovém dynamometru.

6.5.   Dodatečná ustanovení týkající se nepůvodního náhradního systému tlumení hluku výfuku nebo jeho konstrukčních částí s vláknitými materiály

Vláknitý absorpční materiál lze v konstrukci nepůvodního náhradního systému tlumení hluku výfuku použít pouze tehdy, jsou-li splněny požadavky uvedené v příloze 3.

6.6.   Vyhodnocení emisí znečišťujících látek vozidel vybavených náhradním systémem tlumičů

Vozidlo uvedené v písmeni c) bodu 3.3 s nepůvodním náhradním systémem tlumení hluku výfuku typu, pro který se požaduje schválení, musí vyhovět požadavkům týkajícím se znečišťování podle schválení typu vozidla. Důkazy musí být zdokumentovány ve zkušebním protokolu.

7.   ZMĚNA A ROZŠÍŘENÍ SCHVÁLENÍ TYPU NEPŮVODNÍHO NÁHRADNÍHO SYSTÉMU TLUMENÍ HLUKU VÝFUKU A ROZŠÍŘENÍ SCHVÁLENÍ

7.1.   Každá změna typu nepůvodního náhradního systému tlumení hluku výfuku nebo jeho konstrukčních částí se oznámí schvalovacímu orgánu, který schválení typu udělil. Tento orgán pak může buď:

a)

uznat, že provedené změny pravděpodobně nebudou mít znatelný nepříznivý vliv, nebo

b)

požadovat od technické zkušebny odpovědné za provedení zkoušek další zkušební protokol.

7.2.   Výrobce nepůvodního náhradního systému tlumení hluku výfuku nebo jeho konstrukční části nebo jím řádně pověřený zástupce může požádat schvalovací orgán, který udělil schválení typu nepůvodního náhradního systému tlumení hluku výfuku pro jeden nebo více typů vozidel, o rozšíření schválení typu na jiné typy vozidel. Postupuje se podle popisu v bodě 3.

7.3.   Potvrzení nebo odmítnutí schválení s uvedením změn se rozešle smluvním stranám dohody, které uplatňují tento předpis, v souladu s postupem uvedeným v bodě 5.3.

7.4.   Příslušný orgán, který vydal rozšíření schválení, přidělí každému formuláři sdělení vypracovanému v souvislosti s tímto rozšířením pořadové číslo.

8.   SHODNOST VÝROBY

Postupy pro shodnost výroby musí být v souladu s postupy stanovenými v dodatku 2 k dohodě (E/ECE/324-E/ECE/TRANS/505/Rev.2), přičemž musí být splněny tyto požadavky:

a)

každý nepůvodní náhradní systém tlumení hluku výfuku schválený dle tohoto předpisu musí být vyroben tak, aby se shodoval se schváleným typem tím, že splňuje požadavky výše uvedeného bodu 6;

b)

držitel schválení zajistí, aby se u každého typu nepůvodního náhradního systému tlumení hluku výfuku provedly alespoň zkoušky předepsané v bodě 6 tohoto předpisu;

c)

orgán, který udělil schválení typu, může kdykoliv ověřit metody kontroly shodnosti používané v každém výrobním zařízení. Obvyklá četnost těchto kontrol je jednou za dva roky;

d)

má se za to, že výroba vyhovuje požadavkům tohoto předpisu, jsou-li splněna ustanovení předpisů č. 9, 41 a 63, odpovídající typu vozidla, a pokud hladina akustického tlaku naměřená metodou popsanou v daných předpisech nepřekročí při zkoušce za jízdy o více než o 3 dB(A) hladinu akustického tlaku naměřenou během schvalování typu a o více než 1 dB(A) mezní hodnoty stanovené v předpisech č. 9, 41 a 63, podle daného případu.

9.   POSTIHY ZA NESHODNOST VÝROBY

9.1.   Nejsou-li splněny požadavky uvedené v bodě 8, nebo jestliže nepůvodní náhradní systém tlumení hluku výfuku nebo jeho konstrukční části nesplní požadavky zkoušek předepsaných v bodě 8 písm. b), může být schválení, které bylo pro typ NORESS uděleno podle tohoto předpisu, odejmuto.

9.2.   Pokud smluvní strana dohody, která uplatňuje tento předpis, odejme schválení, které dříve udělila, musí o tom ihned informovat na formuláři sdělení podle vzoru uvedeného v příloze 1 tohoto předpisu ostatní smluvní strany dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis.

10.   DEFINITIVNÍ UKONČENÍ VÝROBY

Pokud držitel schválení zcela ukončí výrobu typu náhradního systému tlumení hluku nebo jeho konstrukčních částí schváleného podle tohoto předpisu, informuje o tom orgán, který schválení udělil, a ten o tom prostřednictvím formuláře sdělení odpovídajícího vzoru uvedenému v příloze 1 tohoto předpisu informuje ostatní smluvní strany dohody z roku 1958, jež tento předpis uplatňují.

11.   NÁZVY A ADRESY TECHNICKÝCH ZKUŠEBEN ODPOVĚDNÝCH ZA PROVÁDĚNÍ SCHVALOVACÍCH ZKOUŠEK A NÁZVY A ADRESY SCHVALOVACÍCH ORGÁNŮ

Smluvní strany dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, sdělí sekretariátu Organizace spojených národů názvy a adresy technických zkušeben odpovědných za provádění zkoušek schválení typu a schvalovacích orgánů, které udělují schválení typu a kterým se mají zasílat formuláře o udělení, rozšíření, odmítnutí či odnětí schválení nebo o definitivním ukončení výroby vydané v jiných zemích.

(1)  Podle definice v Úplném usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3.), dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev.4, bod 2 – www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29resolutions.html

(2)  Těmito konstrukčními částmi jsou zejména výfukové potrubí, vlastní tlumič, expanzní komora a rezonátor.

(3)  Dosahuje-li se maximálního jmenovitého netto výkonu při různých otáčkách motoru, jmenovité otáčky motoru se v tomto předpisu používají jako nejvyšší otáčky motoru, při nichž se dosáhne maximálního jmenovitého netto výkonu.

(4)  Rozlišovací čísla smluvních stran Dohody z roku 1958 jsou uvedena v příloze 3 Úplného usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3), dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev.4 – www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29resolutions.html

PŘÍLOHA 1

ČÁST A

PRO SYSTÉMY NORESS TYPŮ VOZIDEL SCHVÁLENÝCH PODLE SÉRIE ZMĚN 04 PŘEDPISU č. 41

Image 46
Text obrazu
Image 47
Text obrazu
Image 48
Text obrazu

ČÁST B

PRO NEPŮVODNÍ NÁHRADNÍ TLUMICÍ SYSTÉMY VÝFUKU TYPŮ VOZIDEL SCHVÁLENÝCH PODLE PŘEDPISU č. 9 NEBO 63

Image 49
Text obrazu
Image 50
Text obrazu
Image 51
Text obrazu

PŘÍLOHA 2

PŘÍKLAD ZNAČKY SCHVÁLENÍ

(viz bod 5.4 tohoto předpisu)

Image 52

Výše uvedená značka schválení typu umístěná na součásti systémů tlumení hluku udává, že dotyčný typ náhradního systému tlumení hluku byl schválen v Nizozemsku (E 4) dle předpisu č. 92 pod číslem schválení 012439. První dvě číslice čísla schválení 01 udávají, že schválení bylo uděleno v souladu s požadavky tohoto předpisu č. 92 ve stávajícím znění, naproti tomu číslo schválení 00 udává, že schválení bylo uděleno v souladu s požadavky předpisu č. 92 v jeho původním znění.

PŘÍLOHA 3

POŽADAVKY NA VLÁKNITÉ ABSORPČNÍ MATERIÁLY POUŽÍVANÉ V NEPŮVODNÍCH NÁHRADNÍCH TLUMICÍCH SYSTÉMECH VÝFUKU

(viz bod 6.5 tohoto předpisu)

1.

 Vláknitý absorpční materiál nesmí obsahovat azbest a v konstrukci tlumičů jej lze použít pouze tehdy, pokud vhodná zařízení zajistí, že vláknitý materiál zůstane po celou dobu používání tlumiče na svém místě a že systém tlumení hluku splňuje požadavky některého z bodů 2, 3, 4 nebo 5, podle volby výrobce.

2.

 Po odstranění vláknitého materiálu musí hladina akustického tlaku splňovat požadavky bodu 6.2 tohoto předpisu.

3.

 Vláknitý absorpční materiál nesmí být umístěn v těch částech tlumiče, kterými procházejí výfukové plyny, a musí splňovat následující požadavky:

a)

materiál se po dobu čtyř hodin zahřívá v peci na teplotu 650 ± 5 °C, aniž by došlo ke zkrácení průměrné délky, zmenšení průměru nebo hustoty vláken;

b)

po hodinovém zahřívání v peci na 650 ± 5 °C musí při měření podle normy ISO 2599 zůstat nejméně 98 % materiálu v sítu s oky o velikosti 250 μm odpovídajícímu normě ISO 3310/1;

c)

ztráta hmotnosti materiálu nesmí překročit 10,5 % po jeho namáčení po dobu 24 hodin při teplotě 90 ± 5 °C do syntetického kondenzátu tohoto složení:

i)

1 N kyselina bromovodíková (HBr): 10 ml

ii)

1 N kyselina sírová (H2SO4): 10 ml

iii)

destilovaná voda na doplnění do 1 000 ml.

Poznámka: Materiál se vypere v destilované vodě a před vážením se suší po dobu jedné hodiny při teplotě 105 °C.

4.

 Před zkoušením podle bodu 6.2 tohoto předpisu se systém uvede do obvyklého stavu pro použití na silnici jednou ze stabilizačních metod v souladu s bodem 5.1.4 přílohy 3 předpisu č. 9 nebo 63 nebo bodem 1.3 přílohy 5 předpisu č. 41 a popisem v nich uvedeném, podle toho, o který případ se jedná.

5.

 Výfukový plyn nepřichází do styku s vláknitými materiály a vláknité materiály nejsou ovlivňovány kolísáním tlaku.

PŘÍLOHA 4

PROHLÁŠENÍ O SHODĚ S DALŠÍMI USTANOVENÍMI TÝKAJÍCÍMI SE EMISÍ HLUKU

Image 53
Text obrazu